Stalker a Zóna

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ

V BRNĚ

Divadelní fakulta

Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky

STALKER A ZÓNA

fenomén průniku do zakázané oblasti

Bakalářská práce

Autor práce: Petr Pánek, DiS.

Vedoucí práce: doc. MgA. Marek Hlavica, Ph.D.

Oponent práce: MgA. Hana Slavíková, Ph.D.

Brno 2015

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM

PÁNEK, Petr, DiS., Stalker a Zóna, Fenomén průniku do zakázané oblasti [Stalker and Zone, The phenomenon of penetration to forbidden zone]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky, 2015, 83 stran. Vedoucí diplomové práce doc. MgA. Marek Hlavica Ph.D.

ANOTACE

Diplomová práce „Stalker a Zóna“ pojednává o problematice pronikání do zakázané oblasti, kterou představila tři zkoumaná díla: román Piknik u cesty, film Stalker a videoherní série S.T.A.L.K.E.R.

ANOTATION

Diploma thesis „Stalker and Zone“ deals with issue of penetration to forbidden zone, which is introduced in three researched works: novel Roadside Picnic, film Stalker and videogame series S.T.A.L.K.E.R.

KLÍČOVÁ SLOVA

Strugackij, Tarkovskij, GSC, Piknik u cesty, Stalker, S.T.A.L.K.E.R., zóna, komparace, tabu, evoluce, sci-fi, východní Evropa

KEYWORDS

Strugatsky, Tarkovsky, GSC, Roadside Picnic, Stalker, S.T.A.L.K.E.R., zone, comparison, tabu, evolution, sci-fi, Eastern Europe

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně, svými slovy a použil a citoval jsem jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům.

V Brně, dne Petr Pánek, DiS.

Na tomto místě bych rád poděkoval svému vedoucímu práce doc. Markovi Hlavicovi, který projevil trpělivost během doby mého psaní a pomohl mi nasměrovat mé bádání tak, aby práce byla hodnotná a přínosná.

Petr Pánek, DiS.

PŘEDMLUVA ...... 9

ÚVOD ...... 10

ANALÝZA A VYMEZENÍ POJMŮ STALKER A ZÓNA ...... 11

STALKER ...... 11

ZÓNA ...... 13

ÚDAJE Z ČESKÉHO NÁRODNÍHO KORPUSU ...... 14

O AUTORECH ...... 15

ARKADIJ A BORIS NATANOVIČ STRUGAČTÍ ...... 15 4.1.1. ARKADIJ NATANOVIČ STRUGACKIJ (28. 8. 1925 – 12. 10. 1991) ...... 15 4.1.2. BORIS NATANOVIČ STRUGACKIJ (14. 4. 1933 – 19. 11. 2012) ...... 16

ANDREJ ARSEŇJEVIČ TARKOVSKIJ (4. 4. 1942 – 29. 12. 1986) ...... 17

GSC GAMEWORLD ...... 19

ANALÝZA NOVELY PIKNIK U CESTY ...... 22

FABULE ...... 22

SYŽET ...... 23

POSTAVY ...... 24 5.3.1. RODERICK „ZRZEK“ SHOEHARDT ...... 24 5.3.2. RICHARD G. NOONAN ...... 25 5.3.3. GUTA ...... 25 5.3.4. AGNES ...... 25 5.3.5. MRCHOŽROUT BARBRIDGE ...... 25 5.3.6. PROF. VALENTIN PILLMAN ...... 25 5.3.7. ARTHUR BARBRIDGE ...... 26 5.3.8. DALŠÍ POSTAVY ...... 26

VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY ...... 27

TÉMATA ...... 28 5.5.1. TABU ...... 28 5.5.2. VNITŘNÍ PŘÁNÍ ...... 29 5.5.3. SETKÁNÍ DVOU CIVILIZACÍ NA ODLIŠNÝCH STUPNÍCH VÝVOJE ...... 29 5.5.4. EVOLUCE ...... 30 5.5.5. PORUŠENÍ ZÁKONA ...... 30 5.5.6. HLEDÁNÍ IDENTITY ...... 30

POZADÍ A HISTORIE VZNIKU...... 31

INTERPRETACE ...... 32

ANALÝZA FILMU STALKER ...... 34

FABULE ...... 34

SYŽET ...... 35

POSTAVY ...... 36 6.3.1. STALKER (Alexandr Kajdanovskij) ...... 36 6.3.2. SPISOVATEL (Anatolij Solonicyn) ...... 37 6.3.3. PROFESOR (Nikolaj Griňko) ...... 37 6.3.4. STALKEROVA ŽENA (Alisa Frejdlich) ...... 37 6.3.5. STALKEROVA DCERA MARTYŠKA (Nataša Abramova) ...... 38 6.3.6. DALŠÍ POSTAVY ...... 38

TVŮRČÍ POSTUPY ...... 39 6.4.1. OBRAZ ...... 39 6.4.2. MIZANSCÉNA ...... 40 6.4.3. HUDBA ...... 41 6.4.4. ZVUK ...... 42 6.4.5. HERCI ...... 42 6.4.6. REŽIE ...... 43

TÉMATA FILMU ...... 44 6.5.1. TABU ...... 44 6.5.2. VNITŘNÍ PŘÁNÍ ...... 44 6.5.3. EVOLUCE ...... 45 6.5.4. PORUŠENÍ ZÁKONA ...... 45 6.5.5. ROZPOR MEZI MATERIÁLNÍM A DUCHOVNÍM SVĚTEM ...... 45 6.5.6. HLEDÁNÍ IDENTITY ...... 46

POZADÍ A HISTORIE VZNIKU...... 46

INTERPRETACE ...... 47

ANALÝZA VIDEOHERNÍ SÉRIE S.T.A.L.K.E.R...... 52

ŽÁNR ...... 52

FABULE ...... 53

SYŽET ...... 53 7.3.1. SHADOW OF CHERNOBYL ...... 53 7.3.2. CLEAR SKY ...... 54 7.3.3. CALL OF PRIPYAT...... 55

POSTAVY ...... 55 7.4.1. STRELOK ...... 55 7.4.2. SCAR ...... 56 7.4.3. MAJOR DĚGŤARJEV ...... 56

FRAKCE ...... 56

GAMEPLAY ...... 57

GRAFICKÝ ENGINE ...... 58

FYZIKÁLNÍ ENGINE ...... 59

HUDBA A ZVUK ...... 59

TÉMATA HRY ...... 60 7.10.1. TABU ...... 60 7.10.2. HLEDÁNÍ IDENTITY ...... 60 7.10.3. PORUŠENÍ ZÁKONA ...... 60 7.10.4. VNITŘNÍ PŘÁNÍ ...... 60 7.10.5. VĚDECKÝ POKROK ...... 61

INTERPRETACE ...... 61

PROMĚNA LÁTKY...... 63

ZÓNA ...... 63 8.1.1. SVĚT MIMO ZÓNU ...... 64

STALKER ...... 65

PLNIČ PŘÁNÍ ...... 66

DALŠÍ SPOLEČNÉ MOTIVY ...... 66

HLAVNÍ JEDNOTNÁ TEMATIKA ...... 68

DALŠÍ ADAPTACE TEMATIKY STALKER A ZÓNA ...... 70

DÍLA OVLIVNĚNÁ FILMEM STALKER ...... 70

DÍLA OVLIVNĚNÁ ROMÁNEM PIKNIK U CESTY ...... 70

DÍLA OVLIVNĚNÁ VIDEOHERNÍ SÉRIÍ S.T.A.L.K.E.R...... 71

ZÁVĚR ...... 72

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA ...... 75

POUŽITÉ ZDROJE ...... 79

BELETRIE ...... 79

ODBORNÉ A DALŠÍ PUBLIKACE ...... 79

SLOVNÍKY ...... 80

ONLINE ZDROJE ...... 80

FILMY ...... 81

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA ...... 82

PŘEDMLUVA

Na následujících stránkách se zaměřujeme na tři díla z různých druhů umění a zábavního průmyslu. Jedná se o vědeckofantastický román Piknik u cesty ruských autorů Arkadije a Borise Natanoviče Strugackých, film Stalker ruského režiséra Andreje Arseňjeviče Tarkovského natočený volně na motivy románu a sérii videoher S.T.A.L.K.E.R. ukrajinské společnosti GSC Game World, která čerpá z výše uvedené knihy i filmu.

Toto téma jsem zvolil z důvodu dlouhodobého zájmu o Piknik u cesty a jeho adaptace. Již na VOŠ filmové v Písku, kde jsem studoval, jsem si jako téma diplomové práce vybral Tarkovského film Stalker a zabýval se souvislostí mezi postavou Stalkera a osobností režiséra Tarkovského. Pro určité znalosti, které jsem o Stalkerovi nabyl, jsem se rozhodl tematice věnovat i nadále.

Tematika průniku do zakázané či neznámé oblasti je aktuální a v různých variantách se stále objevuje v literatuře i ve filmu. Má proto význam se těmito díly zabývat. Ač jsou příslušná určitým žánrům, které se rozhodně nezamlouvají každému, jedná se o tematiku týkající se každého jednotlivce. Důvod je ten, že Zónu lze vnímat také jako obrazné zpodobnění lidské duše.

ÚVOD

Prakticky se jedná o zevrubnou analýzu všech tří děl. Zkoumání má za úkol popsat výrazové prostředky a najít a pojmenovat témata ve struktuře každého díla. Na základě toho pak za užití komparační metody určíme společnou tematiku a její proměnu mezi literaturou, filmem a videohrou v závislosti na uměleckém druhu, autorském vkladu a situaci, ve které díla vznikala.

Zajímá nás především fenomén průniku do zakázané zóny, která je archetypálním vzorcem nejméně od časů psaní Starého zákona. Zkoumáme, jakým způsobem se k této problematice postavili autoři tří zmiňovaných děl. Zajímá nás také podobnost mezi Zónou skutečnou a tou pomyslnou, kterou můžeme vnímat jako lidskou duši. Ve smyslu určitého souboru hodnot, postojů a samozřejmě i tabu, která jsou dána naší zkušeností, výchovou nebo příslušností k určitému společenskopolitickému prostředí.

ANALÝZA A VYMEZENÍ POJMŮ STALKER A ZÓNA

Na začátku se podíváme na dva nejzásadnější pojmy námi zkoumaných děl z hlediska lingvistiky a pohledem autorů.

STALKER

Stalker je pojem s jinými kořeny, než jaké si dnes většina lidí vybaví. Dnešní obecný a mediálně rozšířený význam slova stalker je člověk chorobně posedlý sledováním někoho jiného. Tento moderní výklad byl poprvé použit v 90. letech v USA1 v klinických studiích psychiatrů J. R. Meloye a S. Gotharda. V Česku termíny stalker a stalking nejsou oficiálně používány v odborné terminologii ani v lékařském ani v právním prostředí. V právním prostředí jsou suplovány pojmem nebezpečné pronásledování. V běžném úzu jazyka jsou tato slova často skloňována právě ve významu výše uvedeném. Nyní se podívejme na denotativní významy slov s kořenem stalk.

Anglicko-český slovník obsahuje slovo stalk ve dvou významech:

„1/ stalk (of plant) - lodyha (of wheat), stonek (of fruit), stopka (of wineglass), košťál

2/ to stalk (animal, criminal) - vysledovat, vystopovat (person), přikrásti se, připlížit se, kráčet strnule, to st. out of the room - demonstrativně opustit místnost.“ 2

Našemu výkladu pojmu stalker se blíží druhý uvedený výraz, neboť stalkeři z našeho úhlu pohledu jsou jacísi stopaři, kteří se vkrádají do Zóny a vyhledávají artefakty. Zajímavý je ale i první překlad, který stalk překládá jako stonek či lodyhu. Význam slova se pravděpodobně přikláněl spíše k variantě „stonek“ – vždyť i podobnost mezi slovem stalk a stonek je evidentní. Můžeme použít ještě podobnější slovo stélka, které označuje těla rostlin, jež nemají cévní svazky, a některých druhů řas a hub. Toto slovo vzniklo asi ze stélé (soubor cévních svazků ve stonku), což je převzato z řeckého stéle – sloup, pilíř3.

1 HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. Praha: C. H. Beck 2009, str. 490 (heslo nebezpečné pronásledování)

2 KOLEKTIV autorů Lingea. Anglicko-český, česko-anglický velký slovník, Brno, 2006, str. 579

3 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Český Těšín, 2001, str. 601 11

Co se týče tematiky Stalkera, nápadná spojitost je též mezi slovy stalk a stealth (tajný, tajnost, kradmý4), které se zase pojí se slovem steal (krást, krásti se, potají získat5). Stalk vzniklo ze staroanglického stealcian a formovalo se skrze slova stale, stel a právě steal.6

Pokud pátráme po kořeni slova stalk v jiných jazycích, dojdeme ke spojitostem se slovanskou jazykovou větví, která nás zajímá kvůli národnosti autorů zkoumaných děl. Rusko-český slovník nabízí zajímavá slova:

„Stalkivať – shazovat, srážet, svrhávat (nedokonavá varianta od stolknuť – shodit, srazit, spustit)

Stalkivaťsja – srazit se, přijít do styku, neočekávaně se setkávat, narazit na (s nedokonavou variantou stolknuťsja)“ 7

Sami tvůrci námi zkoumaných děl popisují stalkera takto:

Andrej Tarkovskij: „To slovo pochází z anglického slovesa ‚to stalk‘, nenápadně a velice tiše se přibližovat. Ve filmu to znamená zaměstnání těch, kdo překračují hranice a pronikají do zakázané Zóny zvláštním způsobem. Trochu jako gangsteři nebo pašeráci či podloudníci.“ 8

Bratři Strugačtí: „Pochází to z anglického výrazu ‚to stalk‘, které znamená zejména ‚plaziti se‘, ‚krásti se‘. Mimo jiné se toto slovo vyslovuje ‚stók‘, takže správnější by bylo říkat nikoli ‚stalker‘, ale ‚stóker‘. Ale my jsme toto slovo nepřevzali ze slovníku, nýbrž z Kiplingova románu, který se ve starém ruském překladu předrevolučního vydání jmenoval ‚Odvážná společnost‘ nebo něco takového – o veselých anglických školácích konce 19. a začátku 20. století a o jejich vůdci, rozpustilém a mazaném výrostkovi s přezdívkou Stalky.“ 9

4 KOLEKTIV autorů Lingea. Anglicko-český, česko-anglický velký slovník. Brno: Lingea, 2006, str. 581

5 Viz poznámka č. 4.

6 ONIONS Charles Talbut a kol. Dictionary of english etymology. Oxford: Clarendon press, 1985, str. 866. 7 KOLEKTIV autorů Lingea. Rusko-český, česko-ruský velký slovník, Brno: Lingea, 2011, str. 539. 8 TARKOVSKIJ, Andrej Arsenjevič. Krása je symbolem pravdy. Příbram: Camera Obscura, 2011, str. 53.

9 STRUGACKIJ, Boris. Komentarii k proiděnomu. online dostupné na http://lib.ru/STRUGACKIE/comments.txt Poslední změna: 2. 12. 1999 [cit. 9. 5. 2015]. Překlad autora, originál citovaného textu: „Происходит оно от английского to stalk, что означает, в частности, ‚подкрадываться‘, ‚идти крадучись‘. Между прочим, произносится это слово, как ‚стоок‘, и правильнее было бы говорить не ‚сталкер‘, а ‚стокер‘, но мы-то взяли его отнюдь не из словаря, а из романа Киплинга, в старом, еще дореволюционном, русском переводе называвшегося ‚Отчаянная компания‘ (или что-то вроде этого) - о развеселых английских школярах конца XIX -- начала XX века и об их предводителе, хулиганистом и хитроумном юнце по прозвищу Сталки.“ 12

Stalker Strugackých se v raných variantách nazýval „staratěl“, což lze přeložit jako „hledač zlata, prospektor“10. Poté ho ještě přejmenovali na „trappera“. Ani s jedním termínem však nebyli spokojeni. Nakonec během psaní vymysleli variantu „stalker“. Jak bylo řečeno v předchozí citaci, Strugacké inspiroval oblíbený román Rudyarda Kiplinga11. Podle důrazu, který kladli na výslovnost, lze uvažovat o tom, že se slovo pojí i s uvedenými ruskými významy. Bratři Strugačtí ve svých dílech často pracovali s lingvistickými tropy (metaforami, metonymiemi). Stalkera možná takto pojmenovali nejen pro anglický význam tohoto slova, ale i pro spojitost s ruštinou (viz výše „stalkivať“ a „stalkivaťsja“). Stalker nepochybně je člověkem, který se s něčím sráží a přichází do styku.

GSC: Název série videoher se posunul dál. Herní vývojáři vzali pojem užitý v knize a filmu a udělali z něj zkratku, která vystihuje charakter stalkerské profese v jejich pojetí. Znamená Scavengers, Trespassers, Adventurers, Loners, Killers, Explorers, Robbers12. Což by se dalo přeložit jako mrchožrouti, nepovolaní, dobrodruzi, samotáři, zabijáci, průzkumníci, lupiči.

ZÓNA

Slovo zóna pochází z latinského zona, které vzešlo z řeckého zóné, a znamená pásmo nebo oblast, případně pás nebo opasek13. V řečtině vzniklo ze slovesa zōnnýnai, česky opásat se. Slovo zóna se používá v mnoha vědeckých oborech jako odborné označení pro určité jevy nebo místa. Například v astronomii existuje tzv. obyvatelná zóna, což je prostor v takové vzdálenosti od hvězdy, v níž je teplota na úrovni, kdy je planeta potenciálně vhodná pro vývoj života. Dále například v meteorologii je tzv. frontální zóna, což je oblast mezi cyklonou a anticyklonou. Samozřejmě existuje mnoho dalších příkladů, to ale není předmětem této práce. Dodáme jen, že bratři Strugačtí si byli patrně vědomi užívání slova zóna v různé odborné terminologii, pročež jej použili, aby dodali románu jistý punc vědeckosti. V českém překladu románu se sice oblast jmenuje Pásmo, ale v ruském originále se jedná o Zónu. K dalším dvěma zkoumaným dílům toho není třeba příliš dodávat. Jak ve filmu, tak ve videohrách je Zóna z obecného hlediska v podstatě tímtéž. Samozřejmě je obměněná tak, aby odpovídala danému uměleckému druhu a formě, kterou autoři zvolili.

10 KOLEKTIV autorů Lingea. Rusko-český, česko-ruský velký slovník. Brno: Lingea, 2009, str. 540. 11 V tehdejším Československu vyšel román pod názvem Stopka & spol. (KIPLING Rudyard. Stopka & spol., přeložil Jaroslav Tafel, 1. vydání, Praha, Naše vojsko, edice Máj, 1971)

12 BOYESOVÁ, Emma. S.T.A.L.K.E.R. will stalk again. Gamespot, 2007, online dostupné z: http://www.gamespot.com/articles/stalker-will-stalk-again/1100-6174611/ [cit. 9. 5. 2015] 13 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Český Těšín: Leda, 2001, str. 741.

ÚDAJE Z ČESKÉHO NÁRODNÍHO KORPUSU

Pokud vyhledáváme slovo stalker v Korpusu českého jazyka, nalezneme devatenáct záznamů. Hned první záznamy pojednávají o Tarkovského filmu Stalker. První je z časopisu Reflex č. 51/2005 a informuje o vydání Stalkera na DVD. Druhý záznam je o přezdívce Stalker, kterou má průvodce po černobylské zóně (opět v souvislosti s filmem). Třetí záznam je už o stalkerovi jakožto nemocném sledovači osob.

Podle dat z korpusu lze soudit, že stalker v našem významu je stále aktuální téma. Oproti tomu stalker ve významu chorobného pronásledovatele osob je v menšině. Dominují z větší části záznamy právě o našem stalkerovi, dále pak Korpus českého jazyka obsahuje pojem stalker ve významu osobního jména nebo jména hradu ve Skotsku.

Oproti tomu při vyhledávání slova zóna najdeme 6449 záznamů, z nichž ani jeden z prvních dvaceti nesouvisí se Zónou z námi zkoumaných děl. Důvody jsou poměrně pochopitelné. Jak bylo řečeno, slovo zóna je skloňováno v mnoha různých významech ve vědeckém i laickém prostředí.

O AUTORECH

ARKADIJ A BORIS NATANOVIČ STRUGAČTÍ

Arkadij a Boris Strugačtí jsou jedni z nejznámějších ruských a sovětských autorů vědecko- fantastické literatury. Po většinu života byli tvůrčí dvojicí. Ač psali i samostatně, jejich společná díla jsou z celé jejich tvorby nejvýznamnější. Boris Strugacký tvrdil, že s bratrem nepsali sci-fi, ale sociální romány ve sci-fi kulisách14. Pro tento žánr se vžil pojem sociální sci-fi. To je subžánr sci-fi, kde nehraje hlavní roli vědecký pokrok a vize budoucnosti, ale spíše sociální a psychologické dopady těchto závažností na lidského jedince a společnost. Ze společné tvorby bratrů Strugackých stojí za zmínku například romány Je těžké být bohem, Pondělí začíná v sobotu, Kulhavý osud nebo sbírka povídek Poledne, 22. století.

Otec bratrů Strugackých, Natan Zalmanovič Strugackij, byl ruský etnický Žid původem ze severní Ukrajiny. Většinu života působil jako umělecký kritik. Jejich matka pocházela též ze severní Ukrajiny a za svobodna se jmenovala Aleksadra Ivanovna Litvinčeva.

4.1.1. ARKADIJ NATANOVIČ STRUGACKIJ (28. 8. 1925 – 12. 10. 1991)

Narodil se v Batumi v Gruzii, kde byl jeho otec zaměstnán v redakci novin Trudovoj Adžaristan. Prózu psal už před druhou světovou válkou, ale přišel o všechny rukopisy během německé blokády Leningradu. 1. února 1942 prchl společně s nemocným otcem přes zamrzlé Ladožské jezero, zatímco matka s mladším bratrem zůstali v obleženém městě. Otec při útěku zemřel, 7. února ve městě Vologda. Arkadij se ocitl samotný a byl umístěn do dětského domova. Jako chovanec tohoto ústavu chvíli pracoval v podniku pro dovoz a prodej mléčných výrobků. V roce 1943 v necelých osmnácti letech narukoval k Rudé armádě. Po válce nebyl Arkadij demobilizován, ale díky jazykovému nadání ho poslali na Vysokou školu cizích jazyků do Moskvy. V roce 1949 úspěšně zakončil studium překladatelství z angličtiny a japonštiny. Do roku 1955 sloužil v Rudé armádě jako překladatel (mimo jiné i při přípravě tzv. Tokijského procesu). V letech 1950–1952 učil na důstojnické škole v Kansku jazyky. 1952–1954 sloužil na Kamčatce jako divizní překladatel. Poté byl převelen do Chabansku. V roce 1955 přešel do rezervy a přestěhoval se do Moskvy, kde začal pracovat ve VINITI15 jako redaktor ve vydavatelství dětské a umělecké literatury.

14 STRUGACKIJ, Arkadij a Boris. Stalker. Praha: Triton, 2010, str. 184-185 (doslov Vlada Ríši). 15 VINITI – Všerosijskoj institut naučnoj i techničeskoj informacii. Informační centrum, které funguje od roku 1952. Sbírá a sdružuje informace z mnoha vědních oborů. 15

Přeložil několik děl z japonštiny (například některé povídky Rjúnosuke Akutagawy nebo romány Kóba Abeho) a z angličtiny (sci-fi romány Andre Nortonové, Hala Clementa a Johna Wyndhama). I na překladech často spolupracoval s bratrem.

Prvně publikoval v roce 1956 povídku Popel Bikini16, kterou napsal společně se Lvem Sergejevičem Petrovem. V roce 1959 začala spolupráce Arkadije s bratrem Borisem. Vydali první společný román Planeta nachových mračen. Společně pak psali až do Arkadijovy smrti.

Byl dvakrát ženatý. Prvně od roku 1948 do roku 1954, kdy manželství skončilo rozvodem. Podruhé už se nerozvedl a z manželství vzešla dcera. Manželčinu dceru z jejího prvního manželství přijal Arkadij za svoji.

Do Svazu spisovatelů SSSR vstoupil Arkadij v roce 1964, a stal se tak plně profesionálním spisovatelem.

Zemřel v roce 1991 na rakovinu jater. Na své přání byl zpopelněn a jeho popel byl rozprášen z letící helikoptéry.

4.1.2. BORIS NATANOVIČ STRUGACKIJ (14. 4. 1933 – 19. 11. 2012)

Mladší Boris se narodil v Leningradě, kde jeho otec nastoupil jako výzkumný pracovník v muzeu. Matka v té době pracovala jako učitelka literatury.

Část války prožil Boris sám s matkou v Leningradě. Později, roku 1943, pro ně přijel Arkadij a odvezl je do vsi Tašla v Orenburské oblasti. Do Leningradu se vrátili s matkou v roce 1945.

V roce 1950 ukončil úspěšně střední školu a podal přihlášku na fakultu fyziky Leningradské státní univerzity. Nebyl však přijat. Místo toho začal studovat matematicko-mechanickou fakultu téže univerzity. Studia zakončil v roce 1955 se specializací v astronomii. Poté nastoupil jako aspirant na Pulkovskou observatoř, která se nalézá asi 20 kilometrů od středu dnešního Petrohradu a která v té době byla nejdokonalejším zařízením svého druhu v SSSR.

Borisovi se nepovedlo obhájit dizertaci. Pracoval tedy nadále jako provozní inženýr analytických strojů observatoře Pulkovo. V roce 1960 se zúčastnil geodetické a astronomické expedice

16 Zajímavé je, že už zde se jeden z bratrů Strugackých začal zabývat problematikou uzavřené, opuštěné zóny, která hraje roli i v Pikniku u cesty. I atol Bikini byl uzavřen poté, co zde byly testovány jaderné zbraně mezi lety 1946-1958. 16 na Kavkaze, která měla za úkol najít místo s ideálními podmínkami pro novou moderní observatoř pro akademii věd SSSR17.

Boris se stal členem Svazu spisovatelů stejně jako jeho bratr v roce 1964, a přešel tak na profesionální spisovatelskou dráhu. Ještě několik let ale spolupracoval s Pulkovskou observatoří.

Od roku 1972 byl vedoucím Leningradského spolku mladých spisovatelů sci-fi, který později vešel ve známost jako Seminář Borise Strugackého.

Byl ženat, má syna Andreje.

Zemřel roku 2012 v Moskvě na zápal plic, protože byl již oslabený rakovinou krve.

ANDREJ ARSEŇJEVIČ TARKOVSKIJ (4. 4. 1942 – 29. 12. 1986)

Narodil se ve vesnici Zavražje v Jurjeveckém rajonu, ležící v dnešní Kostromské oblasti v Rusku. Jeho otec byl významný ruský básník a překladatel z mnoha jazyků (např. gruzínštiny, turkmenštiny, arabštiny), jeho matka byla primárně redaktorkou a také občasnou herečkou. Rané dětství strávil Andrej na venkově až do doby, než otec v roce 1937 opustil rodinu. Matka se synem se pak přestěhovala do Moskvy. Andrej začal chodit do školy a matka našla práci korektorky v nakladatelství. Když začala válka, vrátili se ve strachu z okupace na venkov, nyní už i s Andrejovou mladší sestrou. Andrejův otec byl v roce 1941 odveden do armády. Později byl raněn a ztratil nohu.

V roce 1943 se rodina vrátila do Moskvy. Po válce Tarkovskij studoval arabštinu na institutu orientalistiky, ale studia neukončil. V roce 1954 začal na VGIK18 studovat filmovou režii. Studoval s Irmou Rausch, která se později stala jeho první ženou.

Tarkovskij byl ovlivněn moderními filmy, které spojovala idea auteurství19, beroucí za nezbytnost silný autorský vklad do zpracované látky. Tarkovskij se v této myšlence zhlédl a po celou dobu své tvorby se jí držel.

Debutoval filmem Ivanovo dětství (1961). Tarkovskij schválně zvolil tuto látku, protože představovala již osvědčené téma v sovětské kinematografii, totiž osud dítěte za Velké vlastenecké války. Tento film vypráví příběh chlapce, jenž se chce pomstít nacistům za smrt rodičů, přičemž zahyne.

17 Observatoř tam opravdu vyrostla. Jmenuje se BTA 6 a dnes se nachází na území republiky Karačajevsko- Čerkesko, autonomní oblasti Ruské federace.

18 VGIK – Vsjerossijskij gosudarstvěnij institut kinematografii. Hlavní filmová vysoká škola tehdejšího SSSR i dnešní Ruské federace nacházející se v Moskvě. 19 To byli například tvůrci sdružení kolem filmového časopisu Cahiers du Cinema, jinak též známí jako francouzská nová vlna. 17

Tarkovskij se díky tomuto filmu značně proslavil a Ivanovo dětství se stalo jedním z nejobdivovanějších sovětských filmů 60. let20.

Jeho druhý film již dostihly represe. Andrej Rublev (1966) také nese téma již známé v sovětské kinematografii. Tentokrát jde o životopisný příběh významné (a politicky nezávadné) postavy ruských dějin. Film však Goskino21 odmítlo distribuovat. Vysvětlovalo to tak, že obsahuje příliš explicitního násilí a nahoty a je příliš dlouhý. Na festival v Cannes se dostal až v roce 1969 jako součást programu, který se ohlížel zpět do dějin sovětské kinematografie.

Filmem Solaris (1972) si Tarkovskij trochu napravil reputaci. Tento film se stal jakousi sovětskou odpovědí na západní film 2001: Vesmírná odysea režiséra Stanleyho Kubricka. Díky tomu měl Tarkovskij možnost natočit další film, Zrcadlo (1975). Tento silně autorský film vypráví v úlomcích příběhy z režisérova života.

V roce 1979 Tarkovskij dokončil po různých peripetiích film Stalker. Ten u cenzurní komise nakonec prošel, neboť se jednalo o adaptaci románu předních sovětských autorů sci-fi, bratrů Strugackých. Stalkerovi se budeme podrobně věnovat v kapitole jemu věnované.

Na sklonku své umělecké a životní dráhy byl Tarkovskij nucen emigrovat a poslední dva filmy vytvořil v exilu. Film Nostalgie (1983) v Itálii a Oběť (1986) ve Švédsku.

Tarkovskij byl dvakrát ženat, poprvé se zmiňovanou Irmou Rausch od roku 1957. V roce 1962 se jim narodil syn Arsenij. Roku 1970 se rozvedli a Tarkovskij se podruhé oženil s Larisou Jegorkinovou (z prvního manželství Kizilovovou). Ve druhém manželství se roku 1970 narodil syn Andrej a roku 1986 syn Alexandr.

Tarkovskij zemřel v roce 1986 na rakovinu plic. Pochován je na pravoslavném hřbitově Saint- Geneviéve-des-Bois nedaleko Paříže vedle své ženy Larisy, která zemřela na totéž onemocnění roku 1998.

20 BORDWELL, David, THOMPSONOVÁ, Kristin. Dějiny filmu – kapitola Nový film v sovětském svazu a ve východní Evropě, Praha: nakladatelství AMU a Lidové noviny, 2007, str. 473.

21 GosKino – Государственный Комитет по кинематографии (Gosudarstvěnyj Komitět po kinematografii) – tehdejší státní orgán SSSR pro kinematografii. Měl na starosti výrobu a také cenzuru. 18

GSC GAMEWORLD

GSC byla soukromá ukrajinská společnost zaměřená na vývoj videoher. Fungovala od roku 1995 a sídlila v Kyjevě. Založil ji ukrajinský programátor Sergej Konstantinovič Grigorovič a podle něj nese své jméno (GSC – Grigorovich Sergei Constantinovich). Jako jedna z mála východních společností prorazila i na neruské trhy. Pro takovou společnost je to velký úspěch, neboť realita je taková, že většina her z bývalého SSSR zůstává na rusky hovořícím trhu.

GSC začínali se specializací na překlady zahraničních her do ruského jazyka. V roce 1997 začali vyvíjet vlastní hru ze žánru adventury22. Vývoj ale předčasně ukončili kvůli nedostatku zkušeností a také proto, že v oné době se podobných her objevilo mnoho. V roce 1998 se společnost přeorientovala na real-time23 strategické hry. Ve stejném roce vydává titul Warcraft 2000 – Nuclear Epidemic. V roce 1999 GSC nahráli tuto hru na internet volně ke stažení. Začali také pracovat na projektu DoomCraft, jehož vývoj byl však zastaven.

V roce 2001 vypouští GSC real-time strategii Cossacks: European Wars, která se dočká rozsáhlé distribuce na ukrajinském i zahraničním trhu. Ještě téhož roku GSC vydávají samostatný datadisk Cossacks: Art of War. Též v roce 2001 vydali 3D akční hru s prvky taktiky Venom: Codename Outbreak. Ta se stala dalším velkým úspěchem. V roce 2002 vydali datadisk ke Cossacks s názvem Back to War. Toho roku začínají pracovat na FPS24, jejíž příběh propojuje tematiku Hvězdné brány25 a staré civilizace Aztéků. Tato hra se měla nazývat Oblivion lost. Téhož roku vydávají další strategii, tentokrát s tematikou historického dobývání Ameriky, American Conquest.

V roce 2002 se pracovníci GSC vypravili do černobylské zóny. To dalo popud k předělání titulu Oblivion lost. Nyní měl nést název S.T.A.L.K.E.R.: Oblivion Lost a plánované vypuštění videohry bylo na konci roku 2003.

V roce 2003 vydávají pokračování American Conquest: Fight Back, arkádu26 Hover Ace a FPS FireStarter. Toho roku je nalezen distributor pro S.T.A.L.K.E.R.: Oblivion Lost. Stane se jím společnost

22 Adventura – dobrodružná hra většinou s přímočarým dějem. 23 Real-time – tedy probíhající v reálném čase. Tyto strategie jsou dynamičtější oproti strategiím tahového typu, kdy protivníci táhnou jeden po druhém.

24 FPS – first person shooter. Střílečka z vlastního pohledu, tedy pohledu „první osoby“.

25 film Stargate – 1994, režie Roland Emmerich, scénář Dean Davlin a Roland Emmerich; na motivy tohoto filmu vzniklo později postupně několik úspěšných seriálů.

26 Arkáda – videoherní žánr zaměřený hlavně na jednoduchý koncept a vysokou míru hratelnosti. Většina arkád se odehrává ve dvourozměrném prostředí a jedná se o tzv. hopsačky, ve kterých postava běhá a skáče, často navzdory fyzikálním zákonům, a sbírá různé předměty a vylepšení vlastních schopností. 19

THQ27. Na jejich doporučení se titul přejmenuje na S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl. GSC na hře pracují a posouvají termín vydání na příští rok.

V r. 2004 je založena firma GSC World Publishing pro distribuci videoher. Společně se společností Ubisoft28 vydávají toho roku strategii Alexandr. Termín vydání S.T.A.L.K.E.R.a se prodlužuje do roku 2005.

V r. 2005 vydávají GSC pokračování populární strategie Cossacks 2: Napoleon Wars. Také prodlužují termín vydání S.T.A.L.K.E.R.a na neurčito.

V r. 2006 vydávají datadisk Cossacks 2: Battle for Europe a novou samostatnou strategii kombinovanou s RPG29 Heroes of Annihilated Empires. V tomto roce též část zaměstnanců pracujících na S.T.A.L.K.E.R.ovi opouští společnost GSC a zakládá vlastní videoherní dílnu 4A Games30. Přesto byla GSC schopná začít práce na finální verzi S.T.A.L.K.E.R.a a připravit ho tak na tuze očekávanou distribuci.

20. března 2007 byl oficiálně vypuštěn S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl. Postupně bylo prodáno 950 000 kopií na trhu Společenství nezávislých států a 700 000 na západních trzích. To ze S.T.A.L.K.E.R.a učinilo dosud nejúspěšnější titul GSC po stránce prodeje. Ve stejný čas jako hra začala vycházet také knižní série s tematikou hry a autoři jednali o natočení televizního seriálu, k němuž však nedošlo. Později však bylo natočeno fanoušky několik amatérských filmů s touto tematikou. O těch se zmíníme později.

V roce 2008 vyšlo pokračování S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky. V následujícím roce přišel další samostatný díl s názvem S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat. GSC také oznámilo, že naváže na úspěšnou trilogii titulem S.T.A.L.K.E.R. 2, s datem vydání někdy v roce 2012.

27 THQ – bývalé vydavatelství videoher. Název pochází je zkratkou slovního spojení Toy Head-quarters a vznikl ještě v době, kdy se společnost zabývala primárně distribucí hraček.

28 Ubisoft – další distributor videoher se sídlem ve Francii. Vydali některé velmi úspěšné videohry (např. Assassin's Creed, Far Cry nebo Rainbow Six).

29 RPG – role playing game. Taková hra, kde hráč rozhoduje za jednu postavu nebo skupinu postav a na základě jeho rozhodnutí je ovlivňován děj hry. Hra s hraním role, kde hráč jedná za svou postavu nejen v bojové akci, ale i při důležitých rozhodnutích v rámci rozhovorů s NPC nebo při užívání různých předmětů. 30 4A Games – ukrajinská vývojářská společnost se sídlem na Maltě. Jejich hlavním úspěchem se stala frančíza Metro (videohry Metro 2033 a Metro: Last light na základě stejnojmenného románu ruského autora Dmitrije Gluchovského).

25. dubna 2012 GSC na popud Sergeje Grigoroviče skončila a část vývojářů přešla pod nově vzniklou firmu Vostok Games, která vyvinula volně hratelné MMORPG31 s názvem Survarium. Tato hra běží na enginu32 S.T.A.L.K.E.R.a.

V prosinci 2014 společnost ohlásila návrat a potvrdila, že pracuje na nové hře.

31 MMORPG – massive multiplayer online role-playing game. Jak název napovídá, jedná se o hru RPG hranou po internetu velkým počtem hráčů. Nejznámější hrou tohoto žánru je World of Warcraft.

32 Engine - termín užívaný v oboru informačních technologií, znamená jádro počítačového programu, v našem případě hry. Zahrnuje například grafickou, fyzikální a zvukovou podobu hry. Jeho úkolem je též role umělé inteligence, komunikace s hráčem a jednání na základě hráčových činů. 21

ANALÝZA NOVELY PIKNIK U CESTY

Původní název: Пикник на обочине (Piknik na obočině)

Literární žánr: novela

Autoři: Arkadij a Boris Strugačtí

Rok prvního vydání: 1972 (na pokračování v časopise Avrora)

Země původu: SSSR

Původní jazyk: ruština

Vydání v češtině (překlad Marie Uhlířová): 1974, 1985 (pod názvem Piknik u cesty), 2002, 2010 (pod názvem Stalker)

FABULE

Na Zemi vzniklo ze záhadného důvodu šest pásem, ve kterých přestaly platit přírodní zákony, jak je známe. Kdo byl v pásmech v době jejich vzniku, utrpěl nevratné následky. Objevily se fyzikální a chemické anomálie a artefakty – předměty neznámého původu a určení. Těsně po vzniku pásem se začali do oněch míst stahovat první zvědavci – samozvaní vědci a sběrači – stalkeři. Pronikali do pásem i přesto, že hranice byly střeženy ozbrojenci.

Úřady postižených zemí oblasti brzy uzavřely a začaly je zkoumat. Vědci přišli s hypotézou, že došlo k návštěvě mimozemské civilizace. Podle teorie Pillmanova radiantu33 k nám přiletělo šest projektilů po ose mezi hvězdou Deneb a Sluncem, které po dopadu na povrch díky rotaci planety utvořily pravidelnou křivku. Tak vznikla pásma.

Vědecký průzkum záhy potvrdil, že pásma budou mít dopad na lidi, kteří žili v zasaženém území a v jeho blízkosti. Díky své tajuplné povaze měla samozřejmě pásma dopad i na svět v širším měřítku. Vojsko ani zdravotní hrozba nezabránily dalším nelegálním průnikům za střeženou hranici. S artefakty se rozjel černý byznys na vysoké úrovni.

33 Výraz radiant se používá v astronomii a označuje bod, z něhož opticky vylétají nebeská tělesa. V praxi se používá například při pozorování některých meteorických rojů, které křižují dráhu naší planety. Zdroj: KOLEKTIV autorů, Encyklopedický slovník, Praha, 1993, str. 673-674 (heslo meteorický roj).

Román se patrně odehrává v blízké budoucnosti, soudě podle technologií, které autoři popisují, a podle neurčitého letopočtu „19…“, který je uveden na samém počátku knihy.

Malé město Harmond leží poblíž jednoho z pásem v nejmenované anglicky mluvící zemi34. Život v něm se během několika let po vzniku Pásma promění k nepoznání. Z městečka se stane centrum vědy, turismu a kriminální činnosti. Mezi starousedlíky a nejstaršími veterány stalkerství se šušká legenda o artefaktu přezdívaném zlatá koule, který se prý nachází v srdci Pásma a má schopnost plnit nejniternější lidská přání. Dva stalkeři se na místo vypraví a opravdu předmět najdou.

SYŽET

Příběh se odehrává na ploše přibližně sedmi let, počínaje třináctým rokem od vzniku pásem. Struktura je rozdělena na prolog a čtyři samostatné kapitoly, oddělené od sebe skoky v čase.

Prologem románu je fiktivní rozhovor pro harmondskou televizi s profesorem Valentinem Pillmanem, provedený právě k třináctému výročí vzniku pásem. Profesor je díky objevu Pillmanova radiantu držitelem Nobelovy ceny v oboru fyziky. Mimo teorie vzniku pásem profesor hovoří o tom, čím se konkrétně zabývá, přestože reportér směřuje své otázky jinam. Zajímá ho, co všechno se dá v Pásmu poblíž Harmondu najít. Také se ptá, kdo jsou to stalkeři. Profesor neodpoví, a tak si reportér odpoví na otázku sám: stalkeři jsou lidé podnikající nelegální výpravy do Pásma, odkud přinášejí vše, co se dá. V prologu se tedy dozvíme důležité informace pro orientaci v ději. Jsou vysvětleny pojmy Pásmo a stalker, dále pak historie a pozadí děje. A jsou načata různá témata, o nichž bude řeč později.

První kapitola nám ukazuje Rodericka Shoehardta, třiadvacetiletého laboranta harmondské pobočky Mezinárodního ústavu mimozemských civilizací. Dozvíme se, že v rámci své profese se vypravuje do Pásma jako doprovod vědce Kyrilla, jeho přímého nadřízeného. Tuto práci Roderick získal, protože byl jedním z prvních stalkerů a ví, jak se v Pásmu chovat. Po zákazu vstupu se dostal na nějakou dobu do vězení. Na konci kapitoly se dozvídá o náhlé smrti svého šéfa Kyrilla. Posléze se dozvídá o tom, že jeho přítelkyně Guta s ním čeká dítě.

V další kapitole o pět let později je již Roderick ženatý a bez stálého zaměstnání. Přiživuje se jako stalker. Vydá se se starým stalkerem zvaným Mrchožrout do pásma na lov artefaktů. Něco se ale pokazí a gravitační anomálie Mrchožroutovi sešrotuje nohy. Těžce raněný stalker přemlouvá Rodericka, aby ho zachránil. Na oplátku mu poví, kde se nalézá bájná zlatá koule. Tady se prvně dozvídáme o tomto artefaktu. Přestože po nich jde ozbrojená hlídka, Roderick se rozhodne odtáhnout Mrchožrouta do

34 Boris Strugackij uvedl v interview pro webové stránky Russkaja fantastika, že nejvíce se tato země podobá Kanadě nebo Austrálii. Online dostupné na http://www.rusf.ru/abs/int0061.htm. [cit. 9. 5. 2015]

23 bezpečí. Život stalkerovi zachrání, nohy však ne. Roderick se vrací domů i s úlovkem. Čtenář poznává jeho ženu Gutu, která manželovo stalkerství mlčky toleruje. A potkáváme též dcerku Agnes, která je popsána jako bytost pokrytá hladkým bílým chmýřím, s velkýma černýma očima bez bělem. Podle lékařů je zmutována nejspíše díky otcově činnosti v Pásmu.

Později se Roderick setkává s překupníkem Chrapounem. Někdo na ně ale uchystal léčku a Roderick je nucen dát se na úprk před policií. Zavolá pak Chrapounovi, aby zaopatřil Gutu a Agnes, schová pro něj zboží v telefonní budce a jde se nechat zatknout.

Další kapitola se odehrává o několik let později. Hlavní figurou je tlustý Richard G. Noonan, spokojený a šikovný obchodník/úředník, hrající na obě strany barikády kriminality. Je zde zobrazen jako člověk, který se neustále přizpůsobuje aktuálním skutečnostem.

Poslední kapitola se odehrává zhruba ve stejné době. Vystupuje v ní jednatřicetiletý Roderick jako hlavní hrdina a vedle něj Artur, syn stalkera Mrchožrouta. Jdou společně do Pásma, aby našli a vyzvedli zlatou kouli. Roderick práci vezme, protože je dobře zaplacená a protože je jedním z posledních dobrých stalkerů ve městě. Artur je v Zóně poprvé. Cestu nepřežije, ale jeho oběť zajistí Roderickovi bezpečný průchod ke zlaté kouli. Když se Rod ke kouli dostane, přeje si „Štěstí pro všechny, zadarmo, a nikdo ať neodejde s prázdnou“.35

Expoziční rozhovor mezi reportérem a prof. Valentinem Pillmanem je psán publicisticky jako rozhovor. První kapitola o Rodu Shoehardtovi je psána ich formou. Druhá kapitola už je ale psána ve třetí osobě. A stejně tak kapitoly 3 a 4.

POSTAVY

5.3.1. RODERICK „ZRZEK“ SHOEHARDT

Je hlavní postavou v tom smyslu, že z jeho perspektivy nejčastěji sledujeme příběh. Pozorujeme jeho vývoj v průběhu sedmi let. Na počátku je zaměstnancem ústavu zkoumajícího Pásmo poblíž Harmondu. Zároveň si přivydělává jako stalker tím, že načerno přináší z Pásma artefakty a prodává je v místním baru Borsht barmanovi Ernestovi, který artefakty dále distribuuje.

35 STRUGACKIJ, Arkadij a Boris. Stalker. Praha: Triton, 2010, str. 182. 24

5.3.2. RICHARD G. NOONAN

Je zástupcem firmy, která dodává elektronická zařízení harmondské pobočce Ústavu mimozemských civilizací. Je hlavní postavou třetí kapitoly. Hraje na obou stranách barikády. Jak na oficiální, tak na kriminální. Je člověkem, který se rychle přizpůsobuje dané situaci a dovede z ní těžit. Je to znázorněno právě tím, že je schopen bez okolků pracovat jak pro vědecký ústav, tak pro nelegální překupníky artefaktů. Je zosobněním tématu evoluce, o němž bude řeč na následujících stránkách.

5.3.3. GUTA

Roderickova přítelkyně, kterou si později vezme za ženu. Mají spolu dceru Agnes. Mlčky trpí manželovy cesty do Pásma a riziko, že zůstane sama s dcerou, pokud manžela zavřou do vězení.

5.3.4. AGNES

Roderickova zmutovaná dcera. V průběhu románu se proměňuje jak její vizáž, tak vnímání. Přestává vnímat okolní svět a nereaguje na vnější podněty. Možná se proměňuje v příslušnici druhu, který způsobil vznik pásem. U toho se také předpokládá, že vůbec nevnímal lidské osídlení planety Země. Nicméně toto je pouze jakási hypotéza hypotézy, neboť ani v příběhu románu není jasné, zda opravdu šlo o návštěvu civilizace z vesmíru.

5.3.5. MRCHOŽROUT BARBRIDGE

Starý stalker, jeden z prvních, kteří začali do Pásma pronikat. Přezdívka odkazuje na jeho postupy při stalkerství. Barbridge se nebojí jít přes mrtvoly a využít druha na výpravě ke zjištění bezpečné cesty. Nechá někoho vlézt přímo do nebezpečného místa, aby zjistil, jestli a jak se jím dá projít.

5.3.6. PROF. VALENTIN PILLMAN

Profesor se objeví v příběhu jen krátce, ale jeho role je velmi důležitá. Jemu a reportérovi, který s ním vede rozhovor v úvodu novely, je totiž poskytnuto jakési prvenství v exponování příběhu. Mezi řádky rozhovoru s profesorem lze vyčíst silnou nejistotu. Už první věty úvodní kapitoly jsou z tohoto hlediska zajímavé.

„‚Pane profesore, domnívám se, že prvním vaším velkým objevem byl takzvaný Pillmanův radiant…‘

‚Obávám se, že se mýlíte. Pillmanův radiant není ani první, ani velký. A vlastně to není ani žádný objev. A rozhodně ne můj.‘“ 36

Od reportéra se dozvíme, o co jde a komu je objev přisuzován. Od profesora pak zjistíme objektivní, můžeme říci odbornou nebo vědeckou verzi pravdy, která je založená na naprostém zpochybnění. Profesor Pillman naznačuje, že nic nemusí platit na sto procent, pokud stávající přírodní zákony mohou být porušeny. Lidé nedovedou pochopit pásma kvůli překážkám v podobě zákonů, které sami napsali.

Profesor Pillman se v příběhu objeví ještě jednou ve třetí kapitole, v níž jako hlavní postava vystupuje Richard Noonan.

5.3.7. ARTHUR BARBRIDGE

Mrchožroutův hezký syn, jenž na konci příběhu bídně zahyne v Pásmu, doprovázeje Rodericka při honbě za zlatou koulí.

5.3.8. DALŠÍ POSTAVY

V příběhu sehraje roli mnoho dalších postav, jejichž úlohy jsou velmi krátké. Většinou jsou potřeba jako hybní činitelé pro mechanismus děje.

V knize krátce vystupuje Barbridgeova dcera, která je popisována jako velmi krásná dívka. Patrně stojí v kontrastu se zmutovanou dcerou Roda Shoehardta. Mrchožrout si obě děti vymodlil u zlaté koule.

Policejním šéfem v Harmondu je kapitán Quatterblade. Ten si dělá o Rodovi iluze, že je již spořádaný hoch. Iluze se ale zbortí, když Roda přistihne při černém obchodu s artefakty z Pásma.

Gutalin je velký černoch, který se stal posedlým myšlenkou navracet předměty z Pásma zpět, protože tam podle jeho soudu patří. Je propuštěn z práce, protože má neblahý vliv na spolupracovníky.

36 STRUGACKIJ, Arkadij a Boris. Stalker. Praha: Triton, 2010, str. 7.

Kirill Panov je vědec ruského původu, který zkoumá pásma. Jeho myšlenky mají vliv na jeho asistenta, Roda Shoehardta. Na konci první kapitoly za záhadných okolností umírá, asi na infarkt. Rod to přisuzuje vlivu Pásma.

Chrapoun je přezdívka mafiána, který načerno obchoduje s artefakty. Na tomto obchodu se podílí také Ernest, majitel baru Borsht.

VÝRAZOVÉ PROSTŘEDKY

Strugačtí jsou věrni svému stylu. Znovu pracují s pochybami o vývoji lidské civilizace, znovu hraje roli lehká nadsázka a téma setkání s mimozemskou civilizací.

Použit byl především hovorový jazyk. A přestože se příběh odehrává v anglofonní zemi, text obsahuje různé rusismy. Jména postav a míst jsou místy poruštěná. Snad aby byla bližší sovětskému publiku.37

Většina jmen postav nebo míst s nimi nějak úzce souvisí, ať už na základě podobnosti nebo souvislosti. Rod je zrzavý (dokonce se mu přezdívá Zrzek). Jeho příjmení je Shoehardt, neboli tvrdá bota. V přeneseném smyslu můžeme říci, že šlápnutí na něco nebezpečného ho jen tak nerozhází (to ho staví do kontrastu se stalkerem Mrchožroutem, který během návštěvy Pásma přijde o nohy). Guta (asi od slova good z angličtiny nebo gut z němčiny – znamená dobrý) je Rodova dobrá manželka, která jej neopustí za žádnou cenu. A černoch Gutalin je zase Rodův dobrý přítel, který se snaží konat dobro tím, že skupuje artefakty a nosí je zpátky do Pásma. Harmond je harmonické městečko, ale jen do doby, než se objeví Pásmo (zde opět vidíme kontrastní princip). Mrchožrout chodí přes mrtvoly. Nebojí se využít člověka ke svému prospěchu, i když to toho druhého má stát život. Navíc se jmenuje Barbridge, což můžeme přeložit jako most přes bariéru. V češtině je slovo bar známé spíše ve významu hospoda, výčep, ale tento význam je přenesený. Bar v angličtině původně znamená bariéru, přepážku, závoru nebo zavřít na závoru38. Barbridge skutečně je mostem přes bariéru, neboť je jediný, kdo zná nebezpečnou cestu ke zlaté kouli. Barbridgeův syn Arthur v závěru románu poslouží jako skutečný most přes bariéru, když se vypraví ke zlaté kouli jako první. Roderick vidí, kde ho chytila smrtonosná anomálie, a vypraví se jinou cestou. Zdárně tak dojde až ke zlaté kouli.

Po předešlé analýze můžeme říci, že autoři pracují s jistými lingvistickými tropy, tedy s metonymií a metaforou. Příklad metafory může být Rod – zrzavý stalker. Metonymií je například

37 Např. bar Borsht, kde se setkávají stalkeři, ruský vědec Kyrill Panov nebo další postavy se jmény bližšími slovanským jazykům – např. Alois Macno, Gutalin. 38 KOLEKTIV autorů Lingea. Velký anglicko-český, česko-anglický slovník. Brno: Lingea, 2006, str. 53.

Barbridge – most přes bariéru. Užívají i další prostředky (respektive konkrétnější využití tropů). Jako příklad je možné uvést synestezii neboli křížení smyslových vjemů. V jedné části románu je uvedeno, že při vzniku Pásma zahřmělo tak silně, že někteří lidé oslepli. V tomto případě je synestezie patrně využita k umocnění pocitu nejistoty z mimozemských jevů. Normální by přece bylo, aby člověk po silném zahřmění ohluchl.

Strugačtí též užívají výraznou kontrastní kompozici. Zde je možné jako příklad uvést jednak Rodovu postiženou dceru a proti ní stojící dva krásné potomky Mrchožrouta Barbridge. Nebo jak bylo též výše uvedeno, harmonické městečko Harmond, které je vrženo do chaosu poté, co se objeví Pásmo.

Celkový kompoziční princip Pikniku u cesty je lineární. V díle nejsou časové odchylky od dějové linie.

Jako silný motiv je užita iluze, počínaje tím, že všichni stalkeři mají přezdívky. Iluze je obsažena i v samotném jádru celého příběhu, respektive už v názvu knihy. Většina lidí přistoupila na teorii, že pásma vznikla vlivem návštěvy, zastávky mimozemské civilizace. Je to ale pravda? Potvrdit se to nedá. Lidé tedy žijí v dobrovolné iluzi. Také v iluzi svých vlastních fyzikálních zákonů. Těch, které až do vzniku pásem brali jako neměnné, skálopevně zapsané do logiky vesmíru. Nicméně pásma ukázala, že tomu může být i jinak, čímž do lidského řádu vnesla chaos.

Název Piknik u cesty je metaforou, vyjádřením podobnosti s kosmickou návštěvou, která se patrně zastavila na Zemi a způsobila vznik pásem. Je to však iluzivní, neboť návštěva vesmírné civilizace je pouze teorií. Jaká je pravda, to nikdo neví.

TÉMATA

Po naší analýze románu Piknik u cesty a prozkoumání některých odborných analýz lze usoudit, že dílo obsahuje níže uvedená témata.

5.5.1. TABU

Toto téma je ztělesněno v samotném průniku do Pásma, jehož taje jsou pro obyčejné smrtelníky zapovězeny systémem. Ten Pásmo zkoumá, ale pro jeho rozsáhlou plochu nedovede zcela zamezit tomu, aby dovnitř nelegálně pronikali stalkeři. Nehledě na to, že ozbrojené hlídky odmítají jezdit hlouběji za hranici Pásma, neboť z něj mají strach. Strach z neznámého nebo nepochopitelného.

5.5.2. VNITŘNÍ PŘÁNÍ

To, co si skutečně přejeme. Nejde o povrchní přání, ale o niterné touhy, neboli to, po čem nejvíc a bytostně toužíme. Patrně závisí na člověku a jeho chování, jak se toto přání projevuje a v průběhu času realizuje. U hlavního hrdiny, Rodericka Shoehardta, není jasné, jaká realizace přání nastane. Roderick je velmi rozporuplnou postavou (použitím terminologie literární teoretičky Daniely Hodrové typický příklad postavy hypotézy). Je bezcitný a zároveň soucitný. A na konci, stále v myšlenkovém rozporu, si přeje „Štěstí pro všechny, zadarmo, a nikdo ať neodejde s prázdnou.“39 Román těmito slovy končí, takže čtenář si může už pouze domýšlet, jak toto přání dopadne. Kupříkladu Mrchožrout Barbridge si přál od zlaté koule krásné děti. Protože ale byl sám jistým způsobem zkažený, Pásmo si vzalo jeho syna zpět. A Mrchožroutovy nohy též.

5.5.3. SETKÁNÍ DVOU CIVILIZACÍ NA ODLIŠNÝCH STUPNÍCH VÝVOJE

To se dá považovat za velké téma, nicméně návštěva je pouze velká teorie. Původ pásem může být úplně jiný, než zastávka vesmírné civilizace po cestě kolem Země. Jak bylo uvedeno výše, již profesor Pillman na samém počátku románu toto zpochybňuje.

Již v minulosti autoři sci-fi položili otázku, zda může existovat život na takovém stupni vývoje, že by nás nevnímal jako tvory inteligentní nebo by nás nevnímal vůbec.40 V románu Strugackých vlastně nevíme, jaká je pravda. Lidstvo prostě dobrovolně přistupuje na tuto variantu. Teorie o návštěvě je metaforizována už v samotném názvu románu. Návštěvníci přiletěli a udělali si po cestě přestávku, aniž by přemýšleli o okolním životě. Takto v románu popisuje teorii o pikniku profesor Pillman Richardu Noonanovi:

„‚Co si myslíte o návštěvě?‘

‚Já? Představte si takový piknik.‘

Noonan sebou škubl.

‚Co jste to říkal?‘

‚Piknik. Představte si les, cestu, palouček. Z cesty sjíždí auto, z auta vystoupí mládež, vytáhnou lahve, koše s jídlem, tranzistory, filmové fotokamery. Za chvíli plápolá táborák, stojí stany, hraje hudba. A ráno zase všichni odjedou. Zvěř, ptáci a hmyz, kteří po celou dobu s hrůzou pozorovali, co se to děje, vylezou

39 STRUGACKIJ, Arkadij a Boris. Stalker. Praha: Triton, 2010, str. 182. 40 To je např. povídka Stanley G. Weinbauma Odysseia z Marsu, česky vyšla prvně v roce 1979 v Edici 13 MF, anglicky prvně roku 1934 v časopise Wonder Stories.

29 ze svých úkrytů. A co nevidí? Tráva je politá olejem a benzínem, někdo odhodil nepotřebnou svíčku. Je tu plno krámů. Baterka, francouzský klíč, popel z táboráku, ohryzky jablek, papíry od bonbonů, prázdné konzervy, láhve, kapesník, kapesní nožík, staré potrhané noviny, drobné mince, zvadlá kvítka z jiných palouků...‘“ 41

5.5.4. EVOLUCE

O evoluci hovoříme především ve smyslu přizpůsobování se. Lidé a celkově živí tvorové se neustále přizpůsobují, což máme ověřeno vědeckým pozorováním a popsáno v mnoha spisech (především příznivců darwinismu a neodarwinismu neboli moderní evoluční syntézy). V Pikniku u cesty jsou pásma důkazem velké role přizpůsobování se během vývoje. Co zjistili vědci o pásmech a o tom, co obsahují? Vlastně nic. Jenom základní hodnoty. Rozměry, váhu. Ale pravá funkce artefaktů je jim skryta. Černý trh však umožnil přizpůsobení artefaktů z pásem k využití v konzumním civilizovaném životě. Například jako startéry do aut. Okolí pásma se také přizpůsobilo jeho možnostem. Vyrostla kolem města plná nabídek a poptávek.

Evoluci je možno vnímat také v postavě stalkerovy dcery Agnes na rovině mutace.

5.5.5. PORUŠENÍ ZÁKONA

Toto téma má v románu více rovin. Je zde rovina porušení zákona fyziky zobrazená samotnou existencí pásem a nejrůznějších anomálií v nich. Druhá důležitá rovina je porušení zákona průnikem stalkerů do Pásma a vynášením věcí z něj. Důležitým motivem tohoto tématu je využití porušení zákona pro legální činnosti. Hovoříme o situaci, kdy vědec Kyrill nabádá Rodericka, aby mu z Pásma přinesl speciální artefakt, a řeší, jak to zaobalit, aby se nepřišlo na to, že Rod jej původně nalezl při nelegální cestě do Pásma.

5.5.6. HLEDÁNÍ IDENTITY

Toto téma se ztělesňuje v postavě Rodericka Shoehardta. Neví vlastně, proč zůstává nadále v rodném Harmondu a riskuje život při práci stalkera. Dostává však takovouto jedinečnou možnost a bere ji. Jeho žebříček hodnot je ve velkém rozporu. Na jednu stranu je schopen jednat bezcitně, například ve vztahu ke své rodině. Riskuje svobodu (a život) vstupem do Pásma, ač ví, že rodina by se

41 STRUGACKIJ, Arkadij a Boris. Stalker. Praha: Triton, 2010, str. 128. 30 bez něj neobešla. Na druhou stranu je citlivý. To se projevuje například tehdy, když zachrání život stalkerovi Mrchožroutovi, kterým ve skutečnosti opovrhuje.

POZADÍ A HISTORIE VZNIKU

Na románu se jistě odrazil kontrast šedesátých a sedmdesátých let z hlediska vývoje Sovětského svazu. Od roku 1956 probíhala pod vládou Nikity Chruščova destalinizace, která přinesla do jisté míry uvolnění poměrů a nové možnosti pro autory uměleckých děl. Konkrétně tato éra začala s Chruščovovým projevem o nebezpečí Stalinova kultu osobnosti na 20. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu právě v roce 1956. Později byly rehabilitovány některé oběti stalinských čistek a rovněž se objevily nové proudy v umění. Společně s tím v této době probíhala technická revoluce. Do kosmu se v roce 1957 vznesla první člověkem vyrobená umělá družice (vyrobená SSSR) Sputnik. Téhož roku letěl na oběžnou dráhu první živý tvor, taktéž v režii SSSR. Byla to známá fena Lajka. A v neposlední řadě první lidský kosmonaut letící do vesmíru v roce 1961 byl občan SSSR Jurij Alexejevič Gagarin.

Doba rozmachu skončila rokem 1964, kdy byl Chruščov stranou sesazen. Důvodem byly jeho neustálé reformy a některé chyby, kterých se dopustil (například některé zásahy do zemědělství). Místo Chruščova na místo prvního tajemníka nastoupil Leonid Brežněv a doba tání ustala.

Boris Strugackij uvedl, že Piknik u cesty začal vznikat v únoru roku 1970. Bratři se tehdy sešli v Komarově v Leningradu, aby psali román Město zaslíbených (vyšel až 1988-89). Během psaní vymysleli příběhy románů Špunt (1984) a Piknik u cesty.42

Cenzurní úřad ztěžoval pokusy o vydání románu v knižní podobě. Autoři se potýkali s neustálými zásahy cenzorů a s mnoha odklady vydání. To nakonec vedlo k tomu, že román byl nejprve vydán na pokračování v leningradském časopise Avrora v roce 1972. To se dalo snáze zařídit. Román vycházel též v estonských novinách Maladěc Estonii od prosince 1977 do února 1978. První knižní vydání Pikniku u cesty se neuskutečnilo v SSSR nýbrž v USA v roce 1977. Román byl přeložen do angličtiny jednou z nejlepších překladatelek z ruštiny do angličtiny Antoninou W. Bouis. V SSSR pak román vycházel v 80. letech 20. století ve značně upravené a zcenzurované variantě. První vydání, které Strugačtí uznali za shodné s původním textem, vyšlo až roku 1991 pod moskevským vydavatelstvím Tekst.

V Československu román vyšel pod názvem Piknik u cesty dvakrát ve vydavatelství Mladé fronty v letech 1974 a 1985. Znovu pak vyšel pod názvem Stalker v letech 2002 a 2010. Název byl změněn

42 STRUGACKIJ, Boris. Komentarii k proiděnomu. online dostupné na http://lib.ru/STRUGACKIE/comments.txt. Poslední změna: 2. 12. 1999 [cit. 9. 5. 2015] 31 patrně vlivem úspěšnosti Tarkovského filmu. U vydání v r. 2010 bychom mohli předpokládat i vliv úspěchu herní série, která je v doslovu Vlada Ríši též zmiňována. Všechna vydání jsou překladem z ruštiny od Marie Uhlířové a shodují se s původní necenzurovanou verzí, která vycházela prvně v časopisech Avrora a Maladěc Estonii.

INTERPRETACE

Kniha je řazena do specifického žánru sociálního sci-fi, ve kterém bratři Strugačtí vynikali. Jak již bylo řečeno, díla tohoto žánru neřeší vědecko-technický pokrok a neznámé jevy z vesmíru, nýbrž dopad těchto záležitostí na člověka a lidstvo. Román sice spadá do žánru sci-fi, ale můžeme ho aktualizovat na životní situace, kterým se většina z nás nevyhne. Když je člověk postaven před něco neznámého, musí se s tím nějak vyrovnat. Každý jednotlivec se s tím pochopitelně vyrovnává po svém. Zajímavý je i náhled, jak se s problémem vypořádává lidstvo jako celek nebo jeho část. Systém z Pásma učiní zapovězené místo, protože sám netuší, co by mohlo přinést nebo jak by mohlo (především právě systém) ohrozit.

Autoři nastínili různé otázky, které po přečtení působí na čtenáře a přimějí ho k přemýšlení. Román se nedá příliš dobře číst jako klasická zábavná sci-fi nebo tzv. hard sci-fi, která se pevně drží všech známých zákonitostí vesmíru a naplňuje tak očekávání náročných fanoušků. V případě Pikniku u cesty se jedná spíše o filosoficko-společenskou polemiku, která řeší především hlavní otázku, kde je hranice lidskosti v našem jednání a jak se projeví v určitých situacích, kterým je člověk vystaven. Jak se jedinec vyrovnává s potřebou pronikat do zakázané oblasti. Samozřejmě jsou tu i další otázky, které jsme již nastínili v kapitole o tématech. Tak například otázka toho, co si každý z nás skutečně bytostně přeje, co je jeho nejniternější přání. Když o tom sám přemýšlím, v ovlivnění knihou vždycky dojdu jen k tomu, že být u zlaté koule, přál bych si štěstí pro všechny, zadarmo, a nikdo ať neodejde s prázdnou.

Tématem je rovněž setkání dvou vesmírných civilizací, což je hlavní zmiňovanou problematikou v odborných pracích o tomto díle43. V tomto románu autoři využili zajímavou cestu nezobrazení návštěvníků přímo. Čtenář neví, jak mimozemšťané vypadají, ani proč přišli na Zemi. Ve většině děl, kde se lidstvo setkává s rozumnými bytostmi z vesmíru, jde o přímé setkání. To je motivované například touhou mimozemské civilizace po Zemi44. Ne tak v Pikniku u cesty. Strugačtí využili patrně běžnou součást života mimozemšťanů, o které by se normálně ani nemluvilo. Připomíná to způsob budování

43 např. komentář spisovatele Stanisława Lema v časopise Science Fiction Studies. Online dostupné na http://www.jstor.org/stable/4239570 [cit. 10. 5. 2015]. 44 Jako je tomu například v románu H.G. Wellse Válka světů, kde Marťané zpustošili vlastní planetu a hledají nový prostor pro život. 32 scénáře, který často využívá Quentin Tarantino. Nezobrazuje klasické a naoko nejzajímavější části života svých postav. Naopak využívá zcela běžné situace, které by v tradičním scénáři neměly místo. Situace, kdy hrdinové sedí v kavárně, jedou autem atd. Pro mimozemšťany to patrně byla jenom nepodstatná zastávka na cestě někam jinam, ale planeta Země díky tomu pocítila velké změny. Protože jsme mimozemšťany nikdy neviděli a nemůžeme jejich příchod potvrdit jinak než existencí pásem, zůstává otázkou, zda vůbec šlo o návštěvu z vesmíru.

Důležitý je přerod postavy Rodericka Shoehardta. Začíná jako v podstatě egoista, kterého jeho okolí příliš nezajímá. V průběhu času se však vlivem okolí (hlavně své rodiny) stává empatičtějším a objektivnějším, aby jeho přerod vyvrcholil do podoby konečného přání u zlaté koule, kde si nepřeje nic pro sebe samotného, ale pro všechny lidi. Lze se domnívat, že na tento přerod je také poukazováno střídáním ich a er formy v různých kapitolách. První kapitola vypráví příběh Roda v ich formě, která vypovídá o subjektivitě. V dalších kapitolách už je ale příběh vyprávěn v er formě, která symbolizuje posun k větší objektivitě.

Podstatná je také postava Rodovy dcery. Bílým chmýříčkem pokryté cosi, co nevnímá svoje okolí. Jmenuje se Agnes. Může zde být souvislost s pojmem agnus dei, beránkem božím – Ježíšem Kristem, který se obětoval, aby vykoupil hříšníky. Stejně tak dcerka Agnes je svého druhu obětí Pásma – mutantem, který činí svého otce Roda citlivým.

ANALÝZA FILMU STALKER

Země původu: SSSR

Rok premiéry: 1979

Stopáž: 163 minut

Jazyk: ruský

Výroba: Mosfilm

Formát obrazu: 1,37:1

Režie: Andrej Tarkovskij

Námět: Arkadij a Boris Strugačtí – román Piknik u cesty

Scénář: Andrej Tarkovskij, Arkadij a Boris Strugačtí

Hudba: Eduard Artěmjev

Verše: Fjodor I. Tjutčev, Arsenij Tarkovskij

FABULE

Je velmi podobná fabuli Pikniku u cesty. Důraz je kladen na militarizovaný průzkum, který způsobil, že Zóna musela být uzavřena, neboť vojáci se nevrátili zpět.

Země, v níž se příběh odehrává, není konkretizována. V úvodním titulku zazní jen, že se jedná o malou zemi.

Jsou lidé, kteří vědí, co se v Zóně nachází. Stalkeři. Díky nim vznikne legenda o místnosti, která plní vnitřní přání. Navzdory zákazům začnou stalkeři do Zóny vodit lidi, kteří pátrají po osobním naplnění.

SYŽET

Od vzniku Zóny uběhl určitý čas.

Stalker ráno opouští postel, kde leží též jeho dcera a žena, a chystá se k odchodu. Jeho žena vstane a začne mu to rozmlouvat, udělá hysterickou scénu, ale Stalker stejně odchází.

Stalker se setkává s přiopilým Spisovatelem, kterého dnes povede do Zóny. Společně jdou do baru, kde potkají vědce neboli Profesora, který rovněž bude dnes poutníkem ke Komnatě splněných přání. Brzy vyrážejí.

Divák je skrze Profesora a Spisovatele konfrontován s tím, že na cestu do Zóny člověk vlastně nic nepotřebuje. Oni oba s sebou přesto něco nesou. Spisovatel má lahev s alkoholem, profesor zase tajemný batoh.

S nasazením vlastních životů se dostanou přes hranici do zakázané oblasti. Vojáci po nich střílejí, ale dál za hranici se ze strachu nepouštějí.

Po cestě drezínou do Zóny Stalker na chvíli opouští dvojici svých svěřenců, aby mohl kontemplovat. Konečně se cítí jako doma. Pak se vrací zpět k nim.

Spisovatel se chová poněkud neurvale, Profesor spíše uctivě. Jako kdyby věděl o Zóně více než Spisovatel. Stalker je oba vede. Určuje bezpečnou cestu pomocí hozených matic.

Cestou vyjde najevo, že Spisovatel s sebou nese pistoli s jedním nábojem, prý pro všechny případy, kdyby se mu něco přihodilo. I zde je paralela s původním románem, kde pistoli s jedním nábojem s sebou nese do Zóny Arthur, Barbridgeův syn. Poté vychází najevo, že i Profesor se pro tento případ vybavil kapslí s jedem.

Nakonec se jim povede dobrat se až ke Komnatě přání. Spisovatel má být první, kdo k ní přistoupí. To určuje Stalker losem slámek.

Spisovatel je náhle rozčarován a nevyřkne žádné přání. Vrací se zpět. Dochází k rozporu se Stalkerem, který je naopak šťasten, protože Zóna nechala Spisovatele projít a on je tedy dle Stalkerových slov patrně čestným, dobrým člověkem. Ve vyhrocené chvíli začne najednou zvonit telefon, který leží na zemi v místnosti, kde se hrdinové právě nacházejí. Spisovatel ho zvedne. Byl to omyl. Pak se telefonu ujme Profesor a volá jakémusi kolegovi. Sdělí mu, že našel něco, co před ním ukryli.

Profesor se pak Komnatu pokusí zničit za pomoci bomby, kterou přinesl ve svém tajemném batohu. Chce místo zničit, aby nepadlo do špatných rukou. Stalker se mu v tom pokouší zamezit, seč mu síly stačí. Dojde ke rvačce, Spisovatel brání Profesora a nadává Stalkerovi.

Cestou zpět se k nim v Zóně přidá pes. Když se trojice vrátí ze Zóny, jsou všichni jaksi skleslí. Stalkera do hospody přijde vyzvednout manželka s dcerkou. Odvedou si ho. Stalker nese dcerku na ramenou. A pes je doprovází.

Doma Stalker vede se ženou dialog o tom, jak je marné někoho do Zóny vodit, protože už ji nikdo nepotřebuje. A tím pádem nikdo nepotřebuje ani jeho. Žena ho konejší a uloží ho do postele, aby si odpočinul. Pak se nám naskytne takříkajíc dokumentární pohled. Stalkerova žena se otočí na kameru, zapálí si cigaretu a začne vykládat o osudu. Má slzy v očích, ale říká, že je smířená s tím, jaký život je.

Poslední záběr filmu vyjeví Martyšku, Stalkerovu dceru, jak sedí za velkým stolem, na němž stojí tři sklenice. Jedna plná, dvě prázdné. Dívka si čte knihu. Zadívá se na sklenice. Začne je pomocí myšlenek posouvat po stole. Pak jedna sklenice spadne na zem. Nerozbije se. Projíždí vlak, všechno se třese.

POSTAVY

6.3.1. STALKER (Alexandr Kajdanovskij)

Má ženu a dceru. Bydlí ve městě v blízkosti Zóny. Nechce si najít normální práci. Živí rodinu z toho, co vydělá jako stalker. Rod vodí lidi do Zóny, aby našli v Komnatě to, po čem touží. Za stalkerství už v minulosti byl ve vězení, což se dozvídáme v počátku filmu z úst jeho manželky.

Slovy režiséra Tarkovského je to „Extrémně čestný člověk, čistý a - tak řečeno – intelektuálně netknutý“45. Tarkovského filmy se vyznačují netypickými hrdiny, kteří se jeví jako slabí, nicméně v dané situaci projevují svoji skutečnou sílu. Stalker není výjimkou. Zdá se být zhroucený slaboch slovy Spisovatele hnida, ale ve skutečnosti je „nejsilnějším ve své touze sloužit druhému člověku, ve snaze učinit jej šťastným“46.

Filmový Stalker je ztělesněná víra. Jeho vnitřní svět však končí zničen tím, že dle jeho soudu už Zónu nikdo nepotřebuje. To znamená, že ani jeho.

45 TARKOVSKIJ, Andrej Arsenjevič. Krása je symbolem pravdy. Příbram: Camera obscura, 2011, str. 52 46 TARKOVSKIJ, Andrej Arsenjevič. Krása je symbolem pravdy. Příbram: Camera obscura, 2011, str. 57 36

6.3.2. SPISOVATEL (Anatolij Solonicyn)

Zastupuje umělecký přístup. Skrze něj vnímá divák citovou rovinu lidské duše. Je kuřák a pijan. Po prvním setkání se Stalkerem řekne, že se musí ještě vrátit do baru, protože si zapomněl koupit cigarety. Stalker mu ale řekne, že je nebude potřebovat.

Spisovatel působí omšele, vyhořele. Má na sobě obnošený kabát, tvář zdobí nepěstěné strniště. Když je tázán, proč směřuje do Zóny ke Komnatě přání, sdělí, že asi hledá inspiraci, o kterou přišel. Což jeho vzhledu odpovídá.

Spisovatel působí jako člověk, který chce vyzkoušet každý nový extrém. Jako postarší, ale stále nespoutaný umělec, jenž pro inspiraci vyzkouší jakoukoli novou drogu.

6.3.3. PROFESOR (Nikolaj Griňko)

Zastupuje vědecký přístup, rozumovou rovinu vnímání. Je oblečen poměrně nenápadně. V davu byste si ho s kýmkoli spletli. Jediné, co je na něm tajemné, je jeho batoh, který s sebou nese, dává na něj pozor, ale téměř po celý film divák nezjistí, co obsahuje. Až na konci je tajemství vyjeveno, když se divák dozvídá, že Profesor v batohu nesl bombu za účelem zničení Komnaty přání.

6.3.4. STALKEROVA ŽENA (Alisa Frejdlich)

Těžce nese osud rodiny. Byla by nejraději, kdyby Stalker zanechal návštěv Zóny a našel si normální práci. Ale přesto se Stalkerem zůstává a podporuje ho. Bere to jako svůj osud. Uvádíme zde citaci z úplného závěru filmu, kde Stalkerova žena vypovídá přímo proti kameře v jakémsi dokumentárním záběru:

„STALKEROVA ŽENA: Víte, matka byla velmi proti. Už jste si asi všimli, že on není z tohoto světa. Všichni sousedi se mu smáli. Byl to takový povaleč, vypadal tak žalostně. Matka mi říkala: ‚On je stalker, je to zatracenec, věčný vězeň! A děti. Pamatuj na to, jaké mají stalkeři děti...‘ A já... nehádala jsem se s ní. Věděla jsem, že je to zatracenec, že je věčným vězněm, i to o těch dětech. Co jsem ale mohla dělat? Byla jsem si jistá, že s ním budu šťastná. Věděla jsem, že i trápení bude dost, Ale je lepší mít hořké štěstí, než... nudný život. Možná, že jsem si to potom vymyslela. Ale on tehdy ke mně přišel a řekl: "Pojď se mnou." Já jsem šla a nikdy jsem toho nelitovala. Nikdy. Měli jsme spoustu trápení, strachu i ostudy. Ale já jsem nikdy nelitovala, a nikdy jsem nikomu nezáviděla. To je prostě náš osud, náš život, takoví jsme

37 my. Kdyby v našem životě nebylo trápení, nebylo by to lepší. Bylo by to horší. Protože potom by ani štěstí nebylo, ani naděje by nebyla. Tak je to." 47

6.3.5. STALKEROVA DCERA MARTYŠKA (Nataša Abramova)

Je psychický mutant a chromá na spodní končetiny. Musí chodit o berličkách, ale umí za pomoci myšlenek hýbat s věcmi, jak se ukáže v jednom ze závěrečných záběrů filmu.

6.3.6. DALŠÍ POSTAVY

Ve filmu je několik dalších postav, které se objeví jenom krátce. Jako první je na scéně barman v bistru, kde čeká Profesor. Stalker ho oslovuje Luter. Je spojencem Stalkera. Ten ho při odchodu žádá, aby v případě, že by se ze Zóny nevrátil, dal vědět jeho ženě.

Když Stalker přijde na setkání se Spisovatelem, vybavuje se Spisovatel s pohlednou moderní dámou. Spisovatel doufal, že ona s nimi půjde do Zóny, ale Stalker ji pošle pryč. Ona ujede se Spisovatelovým kloboukem na střeše.

Při vstupu do Zóny se objeví neznámý drážní pracovník, který evidentně ví o Stalkerových průnicích do Zóny. Jen za nimi po průjezdu zavře dveře a mizí. Je to patrně taky spojenec.

Důležití jsou vojáci, kteří střeží hranici Zóny. Skrze ně vnímáme nebezpečnost průniku do zakázané oblasti. Dělají čistě svoji práci. Hlouběji za hranici Zóny se nepouštějí. Mají strach po tom, co se stalo na počátku, tj. zmizení celé vojenské expedice.

Hovoří se o starém stalkerovi s přezdívkou Dikobraz. Ten byl jeden z prvních, kdo do Zóny pronikl, a Stalkera naučil jeho řemeslu. Je už mrtev. Oběsil se poté, co ukrutně zbohatl po návratu z Komnaty přání.

Zprostředkovaně jsou přítomny dvě osoby, s nimiž v Zóně telefonuje Profesor. Jedna postava volala omylem, druhá je vědec, kterému Profesor volá, aby se pochlubil, že našel bombu, kterou před ním ukryli.

47 Dialogová listina filmu dostupná online z: http://www.nostalghia.cz/webs/andrej/clanky/stalker_dialogy_1.php Poslední změna: 4. 4. 2004, [cit. 10. 5. 2015] 38

TVŮRČÍ POSTUPY

Tarkovskij je známý svým šetrným využitím dramatických prostředků filmové tvorby. Stalkera je možno považovat z tohoto hlediska za jeden z jeho nejčistších filmů, což Tarkovskij sám uvádí ve svém Deníku. Celkové ztvárnění příběhu je jakousi krystalicky čistou podobou románu, převedenou do aristotelovské jednoty místa, času a děje.

6.4.1. OBRAZ

Film se vyznačuje velmi dlouhými záběry a meditativními sekvencemi, při kterých se navenek po herecké stránce neděje prakticky nic. Šetří se střihem. Pro změnu velikosti či kompozice záběru je častěji využit pohyb záběru (švenk, jízda kamery) či v pohyb v záběru (pohyb postav). Dlouhatánské záběry, ve kterých se takřka nic neděje, jsou na některých místech prostřídány akcí, která akcentuje naléhavost konkrétní situace. Například při vniku trojice hrdinů do Zóny, kdy jsou ohrožováni palbou hlídkujících vojáků.

Detail je využit pouze v případech důrazu na psychický vývoj postavy. Velký detail pak především ve snových sekvencích. Jinak se většinu času film odehrává v polodetailech, polocelcích, celcích a velkých celcích, čímž je podtrhována velikost Zóny.

Ve filmu je vystřídáno užití barvy a sépiového nádechu záběrů. Skoro všechny záběry mimo Zónu jsou sépiové. Jedná se o rámec filmu, tedy začátek, kdy se Stalker chystá do Zóny a doprovází tam dvojici mužů, a konec, kdy se trojice ze Zóny vrací. Tarkovskij záměrně užil tuto rámcovou kompozici, aby zobrazil kontrast mezi světem venku a v Zóně. Zajímavé je, jakým způsobem dosáhli autoři tohoto specifického nádechu. Film byl natáčen barevně a posléze vyvolán černobíle. Také dva poslední záběry Stalkera jsou laděny v barevných odstínech. Znamená to tedy, že barva není něco, čím se vyznačuje pouze Zóna. Poprvé se jedná o záběr, v němž jde Stalker s celou rodinou a nově nabytým psem směrem domů. Patrně se jedná o symboliku jakéhosi duševního souznění, které je Zóně vlastní (pro lidi, kteří do ní přicházejí s určitou pokorou) a vyznačuje se jím též Stalkerova rodina (Zóna žije i mimo Zónu díky Stalkerovi). Toto téma rovněž nese pes, symbol věrnosti, který se k rodině přidal. Druhý barevný záběr mimo Zónu je zcela poslední ve filmu. Stalkerova dcera Martyška sedí za stolem a čte si. Pak nakloní hlavičku a zadívá se na tři sklenky, které stojí na stole. Silou pohledu je uvede do pohybu.

Jako hlavní a nejdůležitější symbolický tvar je použit kruh. Nachází se v několika důležitých částech filmu. Chodba, která vede ke Komnatě přání, má kruhový tvar. A objeví se též zlatá koule, artefakt z Pikniku u cesty, který plní přání. Ve filmu je utvořená pouze světlem, když tři muži sedí v Komnatě a stropem prší dovnitř.

V obrazové složce filmu jsou ukryty určité parafráze na některá umělecká díla. Před Komnatou přání je místnost absurdně pokrytá písečnými dunami, které vypadají podobně jako duny na ilustracích v knize Malý princ Antoine de Saint-Exupéryho. Poslední záběr filmu, kdy Martyška spočívá hlavou na kamenném stole, připomíná pravoslavnou ikonu Andreje Rubleva. Více vizte v obrazové příloze této práce.

6.4.2. MIZANSCÉNA

Autorem mizanscény byl sám Andrej Tarkovskij. Byl velký detailista a měl zcela jasnou představu o tom, co v záběrech má a nemá být. Dá se říct, že všechno, co v záběrech je, tam má svůj význam.

Samozřejmě jsou v kontrastu prostředí Zóny a mimo Zónu. Kontrast je zobrazený nejen změnou barvy, ale i celkovým pojetím mizanscény. Mimo Zónu je vše poněkud omšelé, jakoby zamazané dýmem. Exteriér halí mlha, není vidět na deset kroků dopředu. Stalkerův domov je svým způsobem bezútěšný. Přes špinavá okna není vidět ven. Stěny a podlaha mají chaotickou strukturu. Režisér patrně vybudoval Stalkerovo obydlí takto, aby podtrhl fakt, že Stalker zde vlastně není doma, on je totiž doma v Zóně. Zajímavým prvkem mizanscény ve Stalkerově bytě jsou police nacpané knihami. Objeví se až na konci filmu, kdy Stalker leží na zemi a naříká nad zabedněností lidí. Žena mu pomáhá se zvednout a odvádí jej. O polici s knihami prohlásil Tarkovskij následující:

„Od samého začátku jsem musel naléhat, aby se udělala knižní police zaplněná knihami, která se má náhle objevit ve filmu. A objeví se na konci filmu, ve scénografii, která je naprosto nevhodná pro takový objekt. Takovou polici na knihy bych chtěl mít doma. Nikdy jsem neměl takovou polici. A rád bych ji udržoval v takovém nepořádku, v jakém ji udržuje Stalker.“ 48

Skrze předchozí citaci se dostáváme k důležitému aspektu Tarkovského mizanscény. Tarkovskij velmi důsledně a neústupně uplatňoval pravidlo, že pouze předměty, které na něj esteticky působí, mají právo být v jeho filmech. Některé drobnosti si tolik oblíbil, že se opakují ve filmech Zrcadlo, Solaris a Stalker.

Dalším prostředím je bar, kde se Stalker a Spisovatel setkávají s Profesorem. Ten je podobně bezútěšný jako Stalkerův byt. Již při prvním záběru v baru si divák může všimnout drobnosti v podobě

48 TARKOVKIJ, Andrej Arseňjevič. Krása je symbolem pravdy. Příbram: Camera obscura, 2011, str. 56 40 rozbité zářivky poté, co barman rozsvítí světla. Jedna zářivka svítí, jedna bliká. Barman na ni pohlédne. „Myslí si asi: ‚To je potřeba opravit.‘ Což není stejné, jako kdyby si myslel: ‚Opravím to dnes.“ 49 Podívá se na druhou zářivku, která svítí normálně. Dál tomu nevěnuje pozornost. To je zajímavý příklad jisté odevzdanosti, kterou je člověku vlastní a kterou se Stalker snaží z lidí dostat tím, že je vodí do Zóny za poznáním sebe samých, za niterným přáním.

Zóna se vyznačuje nadvládou přírody nad relikty civilizace. Vše je obrostlé vegetací. To, co zůstalo z bývalé lidské přítomnosti, se rozpadá. Dezolátní, vybydlené budovy, které byly opuštěny po vzniku Zóny. Jakýsi podivný komplex obklopuje Komnatu přání.

Podstatnou roli hrají živly. Celý základní motiv Komnaty přání Tarkovskij přetavil z původní románové zlaté koule v místnost, která je naplněna vodou. Zlatá koule se přesto ve filmu objeví, jak bylo řečeno v kapitole o obrazové složce filmu.

Ve filmu se objeví též oheň, když si Profesor uspořádá svačinu při čekání na Stalkera a Spisovatele a rozdělá si přitom malý táborák. Možná se jedná o režisérův odkaz na název románu. Protože co jiného Profesor v této pasáži pořádá, než piknik u cesty.

6.4.3. HUDBA

Původně Tarkovskij uvažoval o tom, že film hudbu vůbec nepotřebuje. Koncepce byla nakonec taková, že byly smíchány ruchy a zvuky s elektronickou hudbou. Tarkovskij se též domníval, že hlavní téma by mělo být spojené s Dálným východem, se zenovými obsahy, jejichž principem není popisnost, ale koncentrace.

Po stránce hudby má film tři výrazná místa. První je na počátku při přejezdu vlaku kolem Stalkerova bytu. Stalker s rodinou ještě leží v posteli. A divák slyší Marseillaisu, jak odeznívá s postupně mizejícím vlakem. Při záběru, kdy se ryby halí do jakési tmavé olejnaté kapaliny a pod ní je rozebraná Profesorova bomba, je slyšet Bolero Maurice Ravela. Třetí výrazné místo je na samém konci filmu, kdy Martyška telepaticky pohybuje po stole sklenicemi. Na pozadí hraje Beethovenova Óda na radost.

49 DYER Geoff. Zona - A book about a film about a journey to a room. Edinburgh: Canongate Books Ltd., 2012, str. 3; překlad autora, originál citovaného textu: „You can see him thinking ‚That needs fixing.‘, which is not the same as ‚I'll fix it today.‘“ 41

Další hudba ve filmu je velmi nenápadná a minimalistická. Složil ji Eduard Artěmjev50. Využil určité orientální motivy a přirozený zvuk, které smíchal do finální hudební stopy filmu. Jsou místa, například cesta drezínou do Zóny, která mají díky hudbě silnější meditativní nádech.

„Jednotvárný klapot kol na kolejích se pomalu mění v hudbě podobnou skupinu zvuků stejného rytmického a melodického charakteru, ovšem už slyšenou jakoby zevnitř postav. Je to zároveň loučení s tím, co bylo, současný stav meditace o sobě a hlas toho, co bude.“ 51

6.4.4. ZVUK

Tarkovskij využíval zvuk pro definování místa děje. A není myšleno pouze fyzické místo, ale i místo v psychické stránce člověka, tedy duševní rozpoložení postav.

Podle skladatele a filmaře Michela Chiona lze ve filmové tvorbě oddělovat zvuk kauzální a redukovaný52. Kauzální je takový, který má jasnou příčinu. Redukovaný je takový, který se zaměřuje na rysy zvuku nezávisle na jejich původu nebo významu. Tarkovskij střídá oba druhy. Někdy přechází plynule z jednoho do druhého. To se děje například v případě úvodu filmu, kdy Stalkerova rodina leží v posteli. Slyšíme zesilující se zvuk, který by mohl být zvukem vlaku. A když začnou vibrovat věci na nočním stolku, je už jasné, že kolem Stalkerova domu právě projíždí vlak.

Jako redukovaný je ve Stalkerovi užit i monolog. Např. při tzv. apokalyptické snové sekvenci, kdy slyšíme ženský hlas, jak přednáší pasáž ze Zjevení svatého Jana, nebo když si Martyška na konci čte knihu a slyšíme jejím hlasem verše Fjodora Ťutčeva.

Zvuk také v určitých místech splývá s hudbou. Z kauzálních zvuků je vytvořena hudební stopa. Jak bylo řečeno v předešlé kapitole o hudbě, jedná se například o scénu jízdy drezínou do Zóny.

6.4.5. HERCI

Velkou roli hraje psychologie postav. Většina konfliktů se odehrává v jejich nitrech. Tarkovskij zvolil přední herce své doby a také lidi, se kterými již spolupracoval a věděl, že naplní jeho představy.

50 Eduard Artěmjev: narozen 30. 11. 1937, významný ruský skladatel, který složil hudbu k Tarkovského filmům Solaris a Zrcadlo, dále například k filmům Sibiriáda, Unaveni sluncem, Lazebník sibiřský, Bílé peklo, Dvanáct atd. Skládá především elektronickou hudbu. 51 SUCHÁNEK, Vladimír. Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002, str. 82 52 SMITH, Stefan. The edge of perception: sound in Tarkovsky’s Stalker. [cit. 10. 5. 2015] Online dostupné z: https://soundenvironments.files.wordpress.com/2011/11/on_tarkovskys_stalker.pdf.

Anatolij Solonicyn hrál v Andreji Rublevovi, Solaris a Zrcadle, Nikolaj Griňko v Ivanově dětství a Solaris. Alexandr Kajdanovskij sice nehrál v dalších Tarkovského filmech, ale objevil se v mnoha proslavených titulech, kde předvedl skvělé výkony. Jako příklad můžeme uvést film Svůj mezi cizími režiséra Nikity Michalkova (1974) nebo film Deset malých černoušků režiséra Stanislava Govoruchina (1987).

6.4.6. REŽIE

V první řadě by bylo dobré zmínit Tarkovského kompoziční principy. Primárně je ve Stalkerovi užit princip lineární. Děj se odehrává na linii jdoucí kupředu bez časových odboček, tzv. flashbacků a flashforwardů. Jedinou výjimkou jsou snové sekvence. Další princip je rámcový. Děj je orámován světem mimo Zónu, stejně jako je Zóna uzavřena hradbou systému. Tento princip je zobrazen rozdělením na barevné a sépiově tónované sekvence. Jak bylo zmíněno v kapitole o obrazu, Tarkovskij tento princip na konci porušil ve dvou záběrech, čímž akcentoval jejich význam. S rámcovým souvisí princip kontrastní, který se z tohoto hlediska projevuje bezútěšným, jakoby mrtvým prostředím mimo Zónu a zelenou přírodou bující životem v Zóně. V kontrastní kompozici opět hraje roli zmiňované střídání barev. Mimoto stojí v kontrastní kompozici Stalker proti dvojici svých svěřenců ve filozofických otázkách víry a obecně v přístupu ke světu kolem nich.

Podstatný je princip číselný. Jakožto křesťansky zaměřený člověk a tvůrce měl Tarkovskij v oblibě číslo 3, které užíval ve více filmech (mimo Stalkera např. Andrej Rublev a Solaris). Trojka je zobrazena v trojici Stalkerovy rodiny (trojjedinost matka, otec, dítě) a v trojici mužů, kteří jdou do Zóny. Ti působí jako lidská trojjedinost rozumu, citu a víry. Zajímavé je, že centrální částí trojic ve filmu Stalker je vždy právě Stalker.

Věcí režie se týká také celkové tempo filmu. Filmové tempo, můžeme říci dynamika, je u Tarkovského velmi specifickou záležitostí.

„Film musí být na začátku pomalejší a nudnější, aby diváci, kteří přišli do špatného kina, měli čas odejít, než se akce rozběhne v plném proudu.“ 53

Takto se prý hájil Tarkovskij, když mu v Goskinu řekli, že Stalker by měl být dynamičtější, především na svém začátku. Film má skutečně velmi pomalé tempo, což může v dnešní rychlé době lecjakého diváka odradit. Některé sekvence, kde se po stránce hmotné akce neděje vůbec nic, jsou i několik minut dlouhé. Zářným příkladem je zmiňovaná scéna, kdy trojice mužů jede na drezíně do

53 DYER, Geoff. Zona - A book about a film about a journey to a room. Edinburgh: Canongate Books Ltd., 2012, str. 12; překlad autora, originál citovaného textu: „The film needs to be slower and duller at the start so that the viewers who walked into the wrong theatre would have time to leave before the action goes under way.“ 43

Zóny. Vidíme jenom tváře a za nimi míhající se krajinu. V akci se neděje nic, ale zde například jde o velmi důležitý akcent na psychiku postav. Jsou na cestě do Zóny, kde se mají naplnit jejich niterná přání. Každý z nich má v sobě jiný pocit. Důležité patrně je, že teď konečně k tomu opravdu došlo. Již žádné povídačky o stalkerech a Komnatě přání, teď už jsou skutečně na cestě. Dalším příkladem je zmiňovaná scéna v závěru filmu, kdy trojice mužů sedí v Komnatě přání, do níž začne střechou pršet.

Tarkovskij užil ve filmu Stalker řadu symbolů ve všech rovinách filmové řeči. Nejvýraznější jsou samozřejmě symboly obrazové. Zde stojí za zmínku například pes, který se objeví na konci druhého dílu filmu, přidá se k trojici mužů a odchází s nimi ze Zóny. Dalším symbolem je trnová koruna, kterou si navlékne na hlavu Spisovatel v Komnatě přání. Další podstatné symboly a výklad uvedeme v kapitole věnované interpretaci. Jako zvukové symboly fungují určitě zmiňované skladby, které byly v určitých scénách použity. Někdy tak funguje i zvuk (kauzální i redukovaný – viz kapitola o zvuku).

TÉMATA FILMU

Témata ve filmu jsou velmi podobná těm v knize. S tím, že určitá jsou více akcentována, aby podtrhla Tarkovského styl a proměnu látky. Tarkovskij nejvíce pracoval s tématy víry a rozporu mezi materiálním a duchovním světem, která v knize zastoupena v podstatě nejsou.

6.5.1. TABU

Zóna je opět bedlivě střežena ozbrojenými složkami systému a jako taková je zapovězená. Trojice je na cestě dovnitř dokonce vystavena palbě. Stejně jako v knize, ani ve filmu nemají vojáci nejmenší chuť do Zóny jít. Stalker přímo říká, že se jí bojí. V úvodu filmu z úst Stalkerovy ženy také zazní, že Stalker riskuje svými vniky do Zóny pobyt ve vězení. Rozdíl oproti knize je v tom, že do této Zóny nepronikají ani žádné vědecké expedice.

6.5.2. VNITŘNÍ PŘÁNÍ

Toto téma je akcentováno od samého počátku filmu. Stalker vede dvojici mužů do Zóny za tím účelem, aby navštívili Komnatu přání, kde se plní nejniternější lidské touhy. V románu je toto téma zobrazeno až na konci, kdežto ve filmu je bodem, k němuž film postupně graduje už od své expozice.

6.5.3. EVOLUCE

Toto téma je obsaženo v postavě Stalkerovy dcery a projeví se až na samém konci filmu. Malá Martyška je sice ochrnutá, ale je patrně schopná nějakého druhu telekineze. Umí totiž hýbat věcmi pomocí svých myšlenek.

6.5.4. PORUŠENÍ ZÁKONA

Do Zóny je zakázáno vcházet, přesto se tak děje. Dalším nositelem tohoto tématu je Zóna jako taková. Protože Tarkovskij je velmi šetrný v použití filmových prostředků, nedočkáme se zobrazení fyzikálních anomálií tak, jak jsou popsány v knize. Režisér nám však dává tušit, že něco takového existuje. Nejvíce je na toto poukázáno Stalkerovým hledáním správné cesty pomocí vržených matic. Stále se však jedná pouze o hypotézu, protože není jisté, zda si Stalker celou Zónu nevymyslel.

6.5.5. ROZPOR MEZI MATERIÁLNÍM A DUCHOVNÍM SVĚTEM

Ve filmu je Stalker průvodcem do světa Zóny. Vodí ke Komnatě přání lidi, kteří dle jeho slov ztratili naději. Můžeme říct, že ztratili víru v dobrá pokračování a dobré konce. Uvádíme zde Stalkerovu repliku, která potvrzuje naši domněnku:

„STALKER: Ne. Nevím. Nejsem si jist. Připadá mi, že propouští ty, kteří ztratili veškerou naději. Ne špatné nebo dobré, ale nešťastné. Ale i ten nejnešťastnější člověk tady zahyne během chvilky, když se nedovede ovládat! Vy jste měl štěstí. Vás varovala a nemusela vás varovat!“54

Následující citací je vysvětlen Stalkerův pohled na lidi, které do Zóny vodí:

„STALKER: Kéž se splní to, co bylo zamýšleno. Kéž uvěří. A kéž se usmějí nad svými vášněmi. Vždyť to, čemu oni říkají vášeň, není ve skutečnosti duševní energie, ale jenom tření mezi jejich dušemi a vnějším světem. A hlavně, kéž uvěří sami v sebe, kéž jsou bezmocní jako malé děti, protože slabost je velká věc, a síla je ničím. Když se člověk narodí, je slabý a pružný, když umírá, je tvrdý a necitlivý. Když strom roste, je jemný a vláčný, a když umírá, je suchý a tvrdý. Tvrdost a síla jsou společníky smrti. Pružnost a slabost jsou projevem svěžesti bytí. Protože to, co ztvrdlo, nezvítězí.“ 55

Zde přidáváme další citaci z konce filmu, která obsahuje Stalkerovo zklamání:

54 Dialogová listina filmu dostupná online z: http://www.nostalghia.cz/webs/andrej/clanky/stalker_dialogy_1.php Poslední změna: 4. 4. 2004, [cit. 10. 5. 2015] 55 Viz pozn. 54. 45

„STALKER: Ty jsi je viděla, mají prázdné oči. Myslí pořád jenom na to, aby neprodělali, aby se prodali co nejdráž! Aby jim všechno zaplatili, každé duševní hnutí! Oni vědí, že se ‚nenarodili nadarmo‘, že mají ‚poslání‘! Nakonec, žijí přece ‚jen jednou‘! Mohou takoví lidé v něco věřit? Oni v nic nevěří! U nich zakrněl orgán pro víru.“ 56

V předešlém Stalkerově tvrzení je obsaženo nejen jeho zklamání, ale též Tarkovského rozčarování z přístupu vědců a umělců k otázkám víry. Jasně popsaný rozpor mezi materiálnem a duchovnem.

6.5.6. HLEDÁNÍ IDENTITY

Ve filmu je toto téma silnější než v knize. Dalo by se říci, že se jedná spíše o ztrátu identity. Stalker je na počátku příběhu odhodlaný pomáhat lidem dostat se do Zóny, aby našli, co hledají. Na konci je nešťastný a připadá si zbytečný, protože podle jeho názoru už nikdo nepotřebuje Zónu, a tedy ani jeho jako průvodce ke Komnatě přání. To je důvodem pro nové hledání vlastní identity, i když ve filmu neřečené, ale naznačené. Tarkovskij zde nedořekl svoji výpověď asi proto, že sám nevěděl, jak by se v moderním světě takový Stalker měl zachovat, jak učinit lidi šťastnými, když oni jeho cestu nepřijímají, nebo na ni nejsou připraveni.

„STALKER: A nikdo nevěří. Nejenom ti dva. Nikdo! Koho tam mám vodit? Ach bože. A nejstrašnější je, že ji nikdo nepotřebuje. Nikdo tu Komnatu nepotřebuje. Veškeré moje úsilí je k ničemu!“57

S tímto tématem se pojí jedna zajímavost. Tarkovskij ve svém Deníku i v rozhovorech uvedl, že přemýšlel o druhém dílu Stalkera. Stalker by se v něm i s rodinou odstěhoval do Zóny a stal se ve své podstatě fašistou, který lidi do Zóny vodí násilím a de facto jim vnucuje poznání, které je možné v Zóně získat.58

POZADÍ A HISTORIE VZNIKU

Film Stalker měl z několika důvodů poněkud komplikovaný osud.

Nejprve Tarkovskij nabízel režisérovi Georgiji Kalatozišvilimu, svému příteli, novelu Piknik u cesty pro potenciální adaptaci do filmové podoby. Kalatozišvili se však nedohodl s bratry Strugackými

56 Viz pozn. 54. 57 Viz pozn. 54. 58 TARKOVSKIJ, Andrej Arseňjevič. Krása je symbolem pravdy. Příbram: Camera obscura, 2011, str. 127 46 a myšlenka zůstala nerealizována. Tarkovskij po čase přišel s nápadem zpracovat látku do podoby aristotelovské jednoty místa, času a děje.

Strugačtí vytvořili pro Tarkovského 11 různých verzí scénáře59. Arkadij Strugackij uvedl, že to bylo proto, že Tarkovskij zpočátku sám nevěděl, jak film pojmout. Věděl jen, že příběh se má týkat lidského pátrání po štěstí a následného rozčarování. Tarkovskij nakonec přijal poslední verzi scénáře (slovy A. Strugackého už patrně byl z celé záležitosti unavený) a začal chystat natáčení.60

Původně se film měl natáčet ve městě Isfara v Tádžikistánu. Město však bylo ještě před začátkem natáčení zničeno zemětřesením. Nová lokace byla nalezena kameramanem Georgijem Rerbergem v Estonsku nedaleko Tallinnu, v areálu bývalé vodní elektrárny na řece Jagala.

Tarkovskij začal točit, ale materiál se zničil v laboratořích při vyvolávání. Šlo o nový experimentální materiál Kodak, se kterým laboratoře Mosfilmu neměly zkušenosti. Díky tomu došlo k hádce mezi režisérem a kameramanem Georgijem Rerbergem. Rerberg ve štábu skončil a byl nahrazen Alexandrem Kňažinským. Bylo zapotřebí sehnat nové prostředky, aby mohly být nahrazeny zničené části filmu. Tarkovskij nakonec studiu ohlásil, že bude točit dvoudílný film, na který mu studio dalo více peněz a filmového materiálu.

Natáčení proběhlo, film byl sestříhán, uveden a publikem přijat. Řada členů štábu si však odnesla z natáčení zdravotní problémy. Voda v řece Jagala totiž byla kontaminována toxickými látkami z nedaleké chemické továrny. Zvukař filmu Vladimir Šarun uvedl, že Tarkovskij, jeho žena Larisa a herec Anatolij Solonicyn zemřeli všichni na rakovinu plic právě vlivem natáčení v kontaminovaných lokacích.61 To je však pouze domněnka, nikdy to nebylo potvrzeno.

INTERPRETACE

Film Stalker nese mnoho obsahů, které divákovi pochopitelně začnou docházet až po několikerém zhlédnutí filmu, popřípadě po přečtení některých odborných publikací, které se tomuto dílu věnují. Tarkovskij byl silně věřícím člověkem a hlavním rozměrem jeho filmů je rozměr transcendentální. V komunistickém SSSR byla sice víra stavěna poněkud stranou, nicméně v tak velké zemi s tak silnými náboženskými tradicemi se režimu nemohlo podařit víru v Boha naprosto vytěsnit.

59 Jedna z prvních verzí scénáře vyšla knižně. Online dostupné z: http://www.lib.ru/STRUGACKIE/mashzhel.txt Poslední změna: 21. 12. 1998 [cit. 10. 5. 2015] 60 GOPMAN Vladimir. Rozhovor Vladimira Gopmana s Arkadijem Srugackým. [cit. 10. 5. 2015] online dostupné z: http://www.depauw.edu/sfs/interviews/Gopman53interview.htm 61 DYER, Geoff. Danger! High-radiation arthouse. Poslední změna: 6. 2. 2009 0:06 GMT [cit. 14. 5. 2015] Online dostupné z: http://www.theguardian.com/film/2009/feb/06/andrei-tarkovsky-stalker-russia-gulags- chernobyl. 47

Tarkovskij ve svém filmu Stalker akcentoval téma víry a rozporu mezi světem duchovním a materiálním. Celková koncepce filmu je v podstatě postavena na vztahu spisovatelů a vědců k tomu, co představuje Stalker. Tedy víru a touhu pomoci druhému člověku, provést ho přes úskalí vlastní duše, aby byl schopen vyznat se sám v sobě.

V podání Tarkovského je Zóna mnohem abstraktnější, než jaká je v předloze od Strugackých. Tarkovskij sám uvedl, že je možné, že Stalker si Zónu vymyslel. Asi se zde opět jedná o silnou věc víry. Není podán důkaz o existenci Zóny, jak ji popisuje Stalker. Stejně tak Bůh zůstává skryt a je pouze na člověku, zda uvěří.

V Tarkovského filmech bývá umístěn interpretační klíč, který má vést diváka k výkladu díla. Ve Stalkerovi je to nejspíše záběr na relikty lidské civilizace, které se nacházejí v Zóně ve špinavé vodě. Vidíme injekční stříkačky, mince, zrezivělý samopal, obraz Jana Křtitele z gentského oltáře Jana van Eycka plus další předměty, nyní již ležící bez užitku. Soudě podle Tarkovského stylu nejsou tyto předměty umístěny v záběru náhodně. Působí jako symboly čtyř biblických jezdců Apokalypsy. Stříkačky jsou Smrt, mince jsou Dobytí, špinavá stojatá voda je Hladem a samopal pochopitelně symbolizuje Válku. Tento obraz může znamenat režisérovo varování před Apokalypsou, která dostihne svět, jenž postrádá víru a pokoru. Svět, který si neváží lásky a není ochoten porozumět nebo mu chybí odvaha být a nerozumět62. Spojitost s Apokalypsou je patrná též díky tomu, že během této scény jsou doslova citovány verše pocházející z kapitoly bible Zjevení svatého Jana.

Jistým rozluštěním může být také poslední záběr, kdy Martyška telekineticky pohybuje sklenicemi po stole. Může se jednat o vkládání naděje do dětí. Děti znamenají budoucnost. Náznak naděje je už v jednom z předchozích záběrů, kdy se zdá, že chromá Martyška začala chodit. Když se kamera oddálí, vidíme však, že ji Stalker nese na ramenou. Zázrak se sice teď nekoná, ale je zde vyjádřeno téma pospolitosti rodiny – otec nese dcerku, která nemůže chodit. A ona tak může vidět svět z nadhledu, jakoby letí nad krajinou.

Je nápadná spojitost mezi slovem martyr63 (mučedník) a Martyška, jménem Stalkerovy dcery. Martyška je zahalena ve zlatém šátku, může tedy být symbolem ženy sluncem oděné, která vystupuje ve Zjevení svatého Jana. A stejně jako ona je také mučednicí a zároveň svědkyní událostí. 64

62 CHALUPECKÝ, Jindřich. Svět, v němž žijeme. str. 71 Poslední změna: 8. 1. 2015 23:53 [cit. 14. 5. 2015] online dostupné z: http://monoskop.org/images/3/32/Chalupecky_Jindrich_1940_Svet_v_nemz_zijeme.pdf 63 Původní význam slova martyr je svědek, z řeckého mártys; SUCHÁNEK, Vladimír. Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002, str. 130 64 SUCHÁNEK, Vladimír. Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002, str. 130 48

Postavy ve filmu projdou určitým vývojem. Stalker na konci propadá depresi, protože Zónu podle něj nikdo nepotřebuje. Profesor a Spisovatel považují za dobré jen to, co je účelně smysluplné. V Zóně zjistí, že každá cesta nevede rovně, a jsou nuceni se pohybovat po jiných drahách, než na jaké jsou navyklí. Nakonec dojdou až ke Komnatě, kde však dojde k rozkolu a vzájemnému neporozumění se Stalkerem (symbolem neporozumění může být i náhlý telefonát – omyl, na který odpovídá Spisovatel „Ne, tady není klinika.“). Profesor je nejprve rozhodnutý vyhodit Komnatu do vzduchu. Nakonec to však neudělá. Bombu rozebere a její zbytky nahází do vody.

Stalker je rozčarován, neboť dva muži, které provázel, ztratili veškeré iluze a nejsou patrně schopni a ochotni přijmout sebe samé ve skutečnosti víry a pravdy. Ale oba jistým vývojem prošli. Uvědomili si svoji nepřipravenost a zlo, které v nich dřímá, pročež nejsou ze své podstaty schopni vstoupit do Komnaty přání a vyjádřit svou největší touhu. Tarkovskij uvedl, že „důležité není to, čeho člověk dosáhl, ale to, že vůbec vykročil na cestu, která vede k dosažení cíle. Proč nemá význam, kam došel? Protože cesta je nekonečná.“65 Řekl také, že na samém konci pro něj v podstatě není nejdůležitější Stalker (ke kterému měl podle svých slov nejblíže), ale Spisovatel jako člověk, „který se vydal do Zóny jako cynik, pragmatik, a vrátil se odtamtud jako člověk, který začal mluvit o lidské důstojnosti.“ 66

Jak bylo uvedeno v kapitole o obrazu, Komnata přání nese podobnost s pouští v Malém princi. Patrně tak režisér poukazoval na problematiku přesyceného světa, v němž si lidé nedovedou vážit malých věcí a cítit realitu svým srdcem. To je umocněno na konci filmu, kdy Stalkerova žena nabízí Profesorovi a Spisovateli psa. Spisovatel s úsměvem odvětí: „Takových mám doma pět.“ Lze vidět souvislost s jedním dialogem z Malého prince:

„‚U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,‘ řekl malý princ, ‚a přece tam nenalézají to, co hledají…‘ ‚Nenalézají…,‘ odpověděl jsem. ‚A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody…‘ ‚Jistě,‘ odpověděl jsem. A malý princ dodal: ‚Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.‘“ 67

Co se týče psa, ten funguje jako typický symbol věrnosti. Objevuje se ve chvíli, kdy je Stalker nejvíce unaven. Zde obraz opět mění svoji barevnost na sépiový odstín, patrně tedy jde o upozornění

65 TARKOVSKIJ, Andrej Arseňjevič. Krása je symbolem pravdy. Příbram: Camera obscura, 2011, str. 126 66 Viz pozn. č. 65. 67 SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Malý princ. Praha: Albatros, 1996, str. 85 49 na prolnutí do odlišného duchovního rozměru68. Unavený Stalker dostává posilu v podobě věrného druha - psa, který přijde a položí se k němu, ležícímu uprostřed stoky. Sen se na konci stává realitou. Pes se připojuje k trojici mužů, opustí s nimi Zónu. Stalkerova rodina se ho na konci ujímá.

Stalker a další filmy Andreje Tarkovského jsou něčím, co bychom mohli nazvat dynamickou ikonou. Statické ikony jsou důkladně propracovaným sledem výjevů, které nesou určité poselství. Stejně tak je tomu u filmů Tarkovského, s tím rozdílem, že se obraz hýbe.

Ve Stalkerovi je řada dalších symbolů. Uvedeme alespoň některé. Ve filmu se například objeví Tarkovského iniciály (na helmě strážného u hranice Zóny a na cigaretách, které na konci kouří Stalkerova žena). Jak bylo řečeno, Tarkovského filmy připomínají ikony. Možná se takto chtěl „filmový malíř“ Tarkovskij podepsat pro všechny případy. Kdyby někdo ustřihl titulky filmu, pořád se bude jednat o film A. T. Další dva symboly se nacházejí v tzv. apokalyptické sekvenci. Je zajímavé, že symbol války, zrezivělý samopal, je amerického původu (samopal značky Thompson). Může jít o náhodu, ale také o vliv sovětské propagandy. Kdyby pod hladinou ležel kalašnikov, znamenalo by to, že Apokalypsa stihne SSSR. To ale přece není možné. A proto byl užit samopal americký. Nehledě na to, že na počátku filmu je v titulku uvedeno „naše malá země“. Každý ví, že SSSR nebyl malý, čili je patrně kladen důraz na to, aby si divák tyto země nespojoval. Druhou zajímavostí je datum na listu kalendáře, který se též nachází pod vodní hladinou. Je tam číslo 28. Symboly pod vodou se objeví už před touto sekvencí. Konkrétně ve chvíli, kdy Stalker a Spisovatel najdou Profesora, který pořádá svůj piknik u cesty. V tu chvíli jsou ale na kalendářních listech číslo 27 a 29. Lze se tedy domnívat, že tři číslice jsou dalším symbolem (opět trojková číselná kompozice). Mohou znamenat dobu, po kterou se příběh filmu odehrává. Zajímavé je také uvědomit si, že Tarkovskij zemřel 29.12. Předpovídal snad svoji smrt?

Ve Stalkerovi je také několik symbolů biblického charakteru. Když předstupuje Spisovatel ke studni v Komnatě přání, Stalker ho varuje, aby dával pozor. Poté se v obraze objeví dva ptáci. První zmizí stoptrikem, druhý si sedne na jednu z písečných dun v místnosti. Může se jednat o parafrázi biblické potopy, kdy Noe ze své archy vypustí dvakrát holubici, aby tak zjistil, zda vody už opadly. Dalším odkazem k bibli je trnová koruna, kterou si smotá a nasadí Spisovatel poté, co se vrátil od studny. Možná se cítí být obětí Stalkera, kterého nařkl, že poutníky do Zóny pouze využívá, že si od nich bere peníze a opájí se mocí, kterou nad nimi v Zóně má.

68 SUCHÁNEK, Vladimír. Topografie transcendentních souřadnic filmového obrazu. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002, str. 206 50

Poslední souvislost, kterou uvedeme, se mj. pojí i s hrou S.T.A.L.K.E.R. Také se jedná o jakýsi druh předpovědi, i když jde nejspíš jen o náhodu. Když Profesor hovoří o své bombě, říká, že ji našel ve čtvrtém bunkru. A byl to právě čtvrtý reaktor, který o 8 let později explodoval v elektrárně Černobyl.

ANALÝZA VIDEOHERNÍ SÉRIE S.T.A.L.K.E.R.

Země původu: Ukrajina

Tvůrce: GSC Game World

Rok vydání: Shadow of Chernobyl 2007

Clear Sky 2008

Call of Pripyat 2009

Žánr: FPS s prvky RPG, survival horror

Platforma: Windows

ŽÁNR

Jedná se o akční střílečku z pohledu první osoby s prvky RPG. Postava se pohybuje v otevřeném světě, kde může jít, kam se hráči zachce. Některé lokace se zpřístupňují až po splnění určitých úkolů.

Hra je nelineární, což znamená, že má hráč možnost splnit úkoly v různém pořadí. Či je vůbec nesplnit, respektive rozhodnout se, pro koho bude úkoly plnit a pro koho ne. Vývoj příběhu tak dostává díky hráčovým zásahům rozmanitost a určité obrátky. Autoři též přichystali několik různých konců podle toho, jak hráč hrál.69

Hra obsahuje také prvky obchodu. Hráč vyměňuje artefakty a nalezené vybavení za peníze či další artefakty a nutné vybavení. To je normální znak žánru RPG.

Mimo RPG a FPS je možné hru zařadit ještě do žánru survival horror. Ten se vyznačuje velkým důrazem na hráčův strach, čemuž se přizpůsobuje atmosféra hry i způsob hraní. V tom smyslu, že hráč je většinu času odkázán pouze sám na sebe a hra využívá různé hororové prvky.

69 Fenomén, který se objevil již před lety v klasické hře Fallout, jasný znak RPG – konec hry je závislý na hráčově jednání.

FABULE

Hra pracuje s událostmi v Černobylu. Skutečnost obohacuje o druhý, mocnější výbuch v roce 2006, který zvětšil Zónu kolem elektrárny a způsobil výskyt fyzikálních anomálií a artefaktů – neobvyklých předmětů, které mohou různě zasahovat do běžného života. Výbuch také zavinil drastickou mutaci nebo smrt veškerého vědeckého a vojenského personálu přítomného v Zóně, stejně tak zvířat. Zóna se pochopitelně ihned uzavřela, byly do ní poslány vědecké týmy. Ty, které zašly moc hluboko do Zóny, se už nevrátily.

Do roka se objevili lidé, kteří na tom chtěli profitovat, a tak vznikli první stalkeři. Vlastně zde určité skupiny operovaly už předtím, když vynášely ze staré Zóny staré kovy a další odpad. Což je realitou i mimo hru.

I přes ozbrojenou kordonu vojáků se uvnitř Zóny rozjel čilý obchodní ruch a po čase i určitá politika. Vytvořily se jednotlivé frakce stalkerů, které mají své vlastní plány se Zónou a jejím bohatstvím.

SYŽET

7.3.1. SHADOW OF CHERNOBYL

Ze Zóny přijíždí náklaďák, který veze mrtvá těla stalkerů. Je bouře a vůz havaruje. Ráno se na místo běží podívat muž. Prohledává trosky. Zjistí, že jeden ze stalkerů ještě žije. Odnese jej do bezpečí k obchodníkovi Sidorovičovi. Obchodník zjistí, že neznámý stalker má tetování, které má pro něj velký význam.

Když se tetovaný stalker probere, zjistíme, že je to náš hlavní hrdina. Ztratil ale paměť. Neví, kdo je a odkud přišel. Jediné, co má, je nápis S.T.A.L.K.E.R. vytetovaný na předloktí a PDA se zprávou „Zabij Streloka“. Hrdina dostane přezdívku Marked One – Označený nebo Poznamenaný.

Hráč se jako Marked One vydává do Zóny po stopách Streloka, který může poskytnout informace o tom, co se stalo. Jak hrdina pátrá, zjišťuje, že Zóna je na každém kroku smrtelně nebezpečná. Poznává všechny frakce a zaplétá se do vnitřních záležitostí, které souvisejí i s ním samotným.

Stopy dovedou hrdinu až k továrně Jantar, kde se nachází vysílač pro poškození mozkových vln, tzv. Vypalovač. Z každého, kdo se přiblíží do určité vzdálenosti, se nevratně stane bezduchý tvor s jediným cílem - zničit cokoli, co se pohne. Ve hře jsou tito tvorové nazváni příznačně zombie nebo zombifikovaní stalkeři. Vědci poblíž továrny řeknou hrdinovi, že Vypalovač je vytvořený člověkem

53 a jeho generátor se nachází v tajné laboratoři pod továrnou. Marked One jde a vypne jej. Přičemž najde další stopy, které ho navedou až k samotné elektrárně. Musí si ale poradit ještě s jedním Vypalovačem, který provozuje frakce Monolith. O její existenci se dosud pouze spekulovalo, nyní se potvrdila v plné šíři. Jakmile je druhý vypalovač vypnut, průchod do města Pripjať a dále do AES Černobyl je volný. Frakce Monolith a vojsko ale stalkerům těžce znepříjemňují cestu.

Hrdina se od členů Strelokovy party, které pronásledoval, dozvídá, že on sám je Strelok.

V elektrárně hrdina zjistí, co je v pozadí všech událostí i jeho ztráty paměti. Jaderná elektrárna po prvním výbuchu v roce 1986 začala sovětským vědcům sloužit jako pokusná laboratoř pro projekt C-Consciousness, rusky O-saznanije. Můžeme přeložit jako Společné vědomí. Experimentální společné vědomí vytvořilo také legendu o monolitu, který se nachází v srdci čtvrtého reaktoru, a láká k sobě stalkery, které pak mrzačí nebo zombifikuje či podmaní své moci (to je případ celé fanatické frakce Monolith).

Hrdina se tady může rozhodnout, jak se zachová. Buď nechá O-saznanije, aby dál dělalo své experimenty na Zóně a jejích obyvatelích (přičemž dostane nabídku se k němu přidat), nebo to všechno násilím ukončí. Když se rozhodne pro tu druhou variantu, Zóna jako taková zmizí a příroda zase převládne, ožije svým zdravým životem. Nejistota ze skutku zůstává. Udělal Strelok dobře, či špatně? Převládá ale dobrý pocit z toho, že přežil.

7.3.2. CLEAR SKY

Druhý díl a první samostatný datadisk se odehrává rok před událostmi v Shadow of Chernobyl. Hlavním hrdinou je Scar, nájemný žoldák, jenž se na počátku probere zraněný v základně frakce Clear Sky, která je vědeckou skupinou. Scara zastihla nenadálá silná emise vycházející z centra Zóny, která ho připravila o vědomí a málem zabila. Od vůdce Clear Sky přijme Scar úkol vypátrat, co stojí za novým druhem silných emisí. Vyjde najevo, že Scar je proti emisím z nějakého důvodu imunní, protože každý, kdo nestihl včas vyhledat úkryt, je připraven o život. Profesor Lebeděv, vůdce Clear Sky, se domnívá, že energetické emise jsou odezvou imunitního systému Zóny na nějaký druh vnějšího ohrožení. Tímto ohrožením by mohla být skupina stalkerů, která se snaží dostat do centra Zóny a zatím se jim povedlo dojít dál, než komukoli předtím. Scar se vypraví hlouběji do Zóny a dozví se, že se jedná o skupinu stalkerů, kteří hrají roli v Shadow of Chernobyl (Strelok a jeho přátelé Fang, Ghost a Doc). Scar je stopuje, aby jim zamezil v tom, o co se pokoušejí. Podaří se mu vyslídit Streloka, který však unikne tunelem k elektrárně, který se za ním zřítí. Scar neriskuje, že by Strelok nepřežil zhroucení tunelu, a hledá jinou cestu. To se mu povede. Dorazí k elektrárně, ale Strelok už je napřed. Vstoupil do sarkofágu obklopujícího 4. reaktor. Scar obdrží od Lebeděva speciální pušku, kterou z velké dálky vyřadí

Strelokovu ochranu proti Vypalovači. Namísto toho, aby se uklidnila, vydá elektrárna jednu velkou emisi, která všechny kolem zbaví vědomí.

Další osud žoldáka Scara je ponechán v neznámosti. Fanoušci této série však spekulují o tom, že by mohl být vůdcem frakce Monolith, neboť ten v Shadow of Chernobyl vlastní zbraň, kterou Scar obdržel od profesora Lebeděva.

Strelok je uvnitř elektrárny s ostatními Stalkery. Je na něm prováděn jakýsi proces vymývání mozků. V záběru se pak objeví Strelokovo předloktí, které bylo potetováno nápisem S.T.A.L.K.E.R.

7.3.3. CALL OF PRIPYAT

Tento díl se odehrává krátce po událostech v Shadow of Chernobyl. Když Strelok vyřadil z provozu Vypalovač, do nitra Zóny se nahrnuly zástupy stalkerů. Situace využil i systém. Armáda rozjela operaci Fairway, která spočívá v průzkumu oblasti vrtulníky. Ty mají připravit půdu pro rozsáhlý vojenský útok na elektrárnu. Bohužel se cosi pokazí a všechny helikoptéry se stanou nezvěstnými. Hrdinou tohoto dílu je major Děgťarjev, zkušený stalker. Je vyslán, aby zjistil, co se stalo s průzkumnými týmy. Zjistí, že vrtulníky se zřítily díky velké elektrické anomálii. Z černých skříněk se dozví, že přeživší se odebrali kamsi do Pripjati. Děgťarjev nalezne podzemní tunel do Pripjati a s malou skupinou stalkerů se mu podaří ho vyčistit. Setká se s přeživšími průzkumníky. Také může potkat Streloka, který mu vysvětlí řadu tajemství Zóny. Například jak se mění a stěhují anomálie během emisí. Tím se vysvětlí, proč vůbec helikoptéry spadly. Armáda neměla aktuální mapu anomálií.

Major a ostatní vojáci se za pomoci stalkerů prostřílejí k evakuačním helikoptérám. Zde nabídne hra možnost zůstat v Zóně a hrát freeplay70.

POSTAVY

7.4.1. STRELOK

Stalker, který se objevuje ve všech třech dílech. Podaří se mu jako prvnímu proniknout do centra Zóny, čímž nastartuje nový proces C-Consciousness. Ztratí paměť a pak se do centra Zóny vydává znovu.

70 Freeplay - neboli hra bez konce. Hráč může dokončit všechny vedlejší úkoly a dle libosti procházet Zónu a bavit se jejím životem. Nebo je možné hru ukončit. Ve videu se pak dozvíme, jak to bylo dál se všemi zúčastněnými v závislosti na tom, jak hráč jednal. 55

7.4.2. SCAR

Žoldák, který je hlavní postavou dílu Clear Sky. Jeho hlavním úkolem je zamezit Strelokovi v přístupu do elektrárny.

7.4.3. MAJOR DĚGŤARJEV

Je hlavní postavou třetího dílu Call of Pripyat. Jeho úkolem je zjistit, co se stalo průzkumníkům potom, co Strelok zničil C-Consciousness.

FRAKCE

Zde uvádíme jednotlivé frakce a skupiny, které mají roli v příběhu, a jejich stručnou charakteristiku.

Duty je stalkerská frakce, která se snaží ochránit svět před Zónou. Freedom se naopak snaží ochránit Zónu před světem. Jsou cosi jako ekologičtí aktivisté a považují Zónu za jakousi rezervaci.

Loners je souhrnné označení pro osamělé stalkery. Jsou lovci artefaktů a technologií. Většinou jsou přátelští a navzájem si pomáhají. Nenávidí bandity. Nejedná se o klasickou frakci s vedením a cíli. Jsou však zásadním a početným uskupením v Zóně. Bandité většinou neloví artefakty a technologie sami, ale kradou je těm, kteří je odněkud těžce vydobyli. V Clear Sky ovládají celou jednu část mapy s názvem Smetiště. V Zóně jsou z různých důvodů – aby kradli, ukryli se před zákonem vnějšího světa nebo handlovali se zbraněmi.

Mercenaries jsou žoldáci. Nechávají se najmout na nejrůznější úkoly. Jsou s tím, kdo má více peněz. Většinou jsou vůči hrdinovi nepřátelští.

Soldiers zahrnuje pravidelnou armádu a Specnaz – speciální jednotky, s nimiž je pro hráče o něco obtížnější bojovat. Ve dvou prvních dílech většinou hráčovi znepříjemňují život. Ve třetím díle se karty obracejí – příslušník této frakce se stává hlavním hrdinou.

Scientists jsou vědci, kteří studují Zónu. Spolupracují se stalkery i vojáky. Ti pro ně plní různé úkoly, které spočívají především v získávání informací a materiálů k bádání. De facto vědecká je též frakce Clear Sky, která se objevuje ve druhém díle.

Monolith je frakce zfanatizovaných stalkerů, které C-Consciousness podrobilo své moci. Střeží monolit v troskách elektrárny, aby se k němu nikdo nedostal.

Další obyvatelé Zóny zahrnují nelidské obyvatele Zóny, tedy mutanty a zombie. Většinou jsou vůči hráčovi nepřátelští. Ale hra je postavena tak, že se hráč může kolem nich proplížit, aniž by ho spatřili (to platí i pro lidské nepřátele).

GAMEPLAY71

Na začátku před hrou je standardní výběr obtížnosti jako v drtivé většině her tohoto žánru. Nutno říct, že nejvyšší úroveň obtížnosti zvládnou jen velmi zkušení hráči.

Celá trilogie je kombinace FPS a RPG. Většina RPG her je postavena na zkušenostním systému. To znamená, že za každý splněný úkol či poraženého nepřítele obdrží hráč určitý počet bodů a při dostatečném množství se zlepšuje na vyšší úroveň. Zlepšují se jeho statistiky, které určují např. přesnost střelby, rychlost pohybu atd. S.T.A.L.K.E.R. tento systém nevyužívá. Důležitou roli však hraje vylepšování vybavení, které si hráč kupuje za peníze, či je vyměňuje za nalezené a nasbírané zboží. Přičemž samozřejmě platí přímá úměra čím dražší, tím je nebezpečnější jej získat. Zbraně, které se válejí všude, stojí řádově desítky až stovky rublů. Kdežto nejdražší artefakty, které lze najít jen v nejozářenějších oblastech Zóny, lze prodat i za desítky tisíc. Artefakty a některé předměty mohou být užity právě k vylepšení zbraní a dalšího vybavení. Užitím artefaktů ale hráč většinou riskuje nárůst příznaků nemoci z ozáření, která ho postupně obírá o body zdraví, pokud se neléčí.

Všechny tři díly mají propracovaný systém střídání dne a noci a změny počasí. To samozřejmě zlepšuje atmosféru na špičkovou úroveň. V Zóně prší, fouká tam vítr, svítí slunce atd.

Dalším aspektem je open world, otevřený svět. Volný, ale ne libovolný. Hráč může jít, kam chce v rámci omezeného prostoru Zóny. S tím, že některé lokace jsou mu nepřístupné, dokud nesplní určité úkoly. To hráče nabádá, aby nestagnoval a dále se posunoval v příběhu. Spustí-li se nějaká kauzalita, hra přiměje hráče k určitému jednání. Jsou však určité části hry, které jsou zcela volné. V lokacích se sice objevují stále noví nepřátelé, ale po čase začne jednoho nudit vybíjet neustále stejné tvory, kteří už nemohou skoro nijak ohrozit. Proto je zapotřebí posunovat se dál. Díky systému open world a nelinearitě hry je hráč poměrně samostatný. Nehrozí však, že by se ztrácel. S.T.A.L.K.E.R. je přes veškerou volnost poměrně přehledný. Navíc je postava vybavena kompasem, radarem a PDA s mapou, kde může hráč neustále kontrolovat svou pozici a označit si místo, kam chce dojít.

71 Termín gameplay se používá od počátku šíření videoher mezi běžné uživatele. Dnes je užíván v herní teorii (game studies) a znamená to, jakým způsobem hra na hráče působí, jak s ním komunikuje a co všechno mu nabízí. 57

Druhý a třetí díl dávají hráči možnost hrát i po dokončení hlavních a závěrečných úkolů. To se objevilo například i ve Falloutu 2 a dalších hrách. Hráč může po zakončení chodit herním světem a dál plnit vedlejší nesplněné úkoly a zabíjet nepřátele.

Po drtivou většinu času je hráč odkázán sám na sebe. Musí neustále hlídat možná nebezpečí a čelit jim, pokud chce v relativním zdraví přežít. Hra též často zachází se strachem. Jsou v ní místa, kde člověk vlivem atmosféry může cítit mrazení v zádech. Jednak tvůrci pracují se strachem postupně budovaným, ale fungují také osvědčené „lekačky“, tedy náhlé děsivé prvky, které přicházejí většinou tehdy, když to hráč nejméně čeká.

Významným prvkem je, že život ve S.T.A.L.K.E.R.ovi žije sám o sobě, nikoli v závislosti na hráčově jednání. V průběhu tří dílů to autoři velmi zdokonalili. V Shadow of Chernobyl to je v podstatě jen simulace soběstačnosti – stalkeři a zvířata se náhodně objevují na mapě, aby sváděli souboje. V dalších dvou dílech už je jejich jednání dokonalejší a zahrnuje více možných akcí.

Důležitou roli hraje čas. Jak již bylo zmíněno, střídá se den a noc. Samozřejmě, že některé úkoly bude obtížnější plnit v noci, u jiných si zase hráč rád počká, až bude tma a nepřátelé jej nespatří tak snadno. Čas hraje roli i v dalších aspektech. Je-li hráč raněn, krvácí. Postupně mu ubývají body zdraví, pokud se nevyléčí nebo nenavštíví lékaře. To samé platí i o nemoci z ozáření, otravě dalšími jedy a také hladu. Když má postava hlad, zpomalí se její pohyb a reakce na hráčovy příkazy. Úplná ignorace jídla může vést až k hráčově smrti. Problém hladu se vyskytl pouze v prvním dílu, Shadow of Chernobyl. V dalších dvou dílech byl hlad eliminován.

Hra je alternativní realita. To hráče láká o to víc. Mohou se virtuálně účastnit něčeho, co má jenom krůček od toho, aby to skutečně existovalo. Prostředí je reálné a i ve skutečnosti obestřené rouškou tajemství.

GRAFICKÝ ENGINE

Hra vyniká svým grafickým zpracováním. Autoři velmi pečlivě zkoumali skutečnou zónu kolem elektrárny Černobyl a povedlo se jim transformovat ji do virtuální podoby skutečně bravurně. Textury užité ve hře na modelech budov a dalšího jsou z velké části focené v realitě Černobylu.

Hra je postavená na 3D grafickém enginu X-Ray, který GSC vyvinuli speciálně pro tuto příležitost. Tento engine podporuje umělou inteligenci ALife, též vytvořenou GSC. ALife podporuje přes tisíc různých charakterů v celé herní Zóně. Tyto charaktery nefungují na bázi skriptů72, čili žijí své

72 Skript – v IT je to soubor úkolů, které program provede v reakci na uživatelovo jednání.

58 naprogramované životy i bez kontaktu s hráčem. Mají předurčenou širokou paletu akcí a reakcí. Lov, odpočinek, jídlo, spánek, sdružování do větších tlup kvůli bezpečnosti atd. Toto neskriptované prostředí skýtá de facto nekončící množství vedlejších úkolů, které se náhodně generují v různých lokacích. Je to např. lov mutantů, záchrana stalkerů, obsazení tábora banditů a jiné. NPC73 také různě reagují na různé druhy taktiky, kterou hráč využívá.

Grafický engine se v průběhu vývoje herní série postupně vylepšoval. V Clear Sky použili GSC vylepšenou verzi enginu 1.5. Přibylo mnoho vylepšení po stránce volumetrického osvětlení74, vodního a vodou pokrytého povrchu, zlepšení hloubky ostrosti a podpory komunikace s hardwarem počítače. Verze enginu 1.6 použitá v Call of Pripyat přinesla podporu DirectX 11 a s tím další vizuální úžasy, které hráče ještě více vtáhnou do reality hry.

FYZIKÁLNÍ ENGINE

Hra využívá velmi modifikovaný Open Dynamics Physics Engine75.

Ve hře funguje velmi dobře fyzika, což zlepšuje dojem ze Zóny a jejích fyzikálních anomálií. Zároveň to činí souboje těžšími a zajímavějšími, neboť například vystřelené projektily jsou ovlivňovány nejen prostorovými anomáliemi, ale též gravitací, větrem a stavem zbraně, která se používáním postupně opotřebovává. V tomto se S.T.A.L.K.E.R. podobá vojenským simulátorům typu Operace: Flashpoint.

V dnešní době je již standardem použití systému ragdoll76 pro pohyb mrtvých těl. S.T.A.L.K.E.R. není výjimkou.

HUDBA A ZVUK

Hudba a zvuk tvoří nejméně polovinu atmosféry hry a podtrhují její hororovost. Autoři dobře vsadili na způsob lidského smyslového vnímání. Pokud slyšíme neznámý zvuk, bojíme se většinou více,

73 NPC – non-player character. To je jakákoli postava (především v RPG a FPS), kterou neovládá hráč, ale počítač. 74 Volumetrické osvětlení – termín přejatý z 3D animované kimatografie a označuje světlo zářící skrz určitý materiál, např. sluneční paprsky dopadající skrz okno, vycházející zpoza mraku, světlo procházející kouřem apod.

75 Open dynamics physics engine – fyzikální engine užitý již v mnoha hrách (Bloodrayne 2, Call of Juarez, Titan Quest atd.). Vyznačuje se propracovanou dynamikou kolize tuhých těles v prostoru. Funguje od roku 2001 a postupně je vylepšován. Byl vytvořen vývojářem Russelem Smithem. 76 Ragdoll systém – pracuje s tím, že mrtvé tělo není statické, jako tomu bylo ve starších hrách, ale funguje jako hadrová panenka. Takže končetiny a další kloubové části se pohybují, když je mrtvolou hýbáno, tedy například když je tělo odhozeno výbuchem, vtaženo do anomálie, když hráč někam mrtvolu táhne atd. 59 než když neznámé vidíme. Člověk se spoléhá především na oči. Pokud něco neznámého pouze slyší a nevidí, vrhá ho to do nejistoty.

Tvůrcem soundtracku je ruský umělec MoozE, vlastním jménem Vladimir Frey. Hudba ve hře je především ze žánru hororové ambience. Je užita v určitých chvílích napětí nebo podporuje akční situace, například přestřelky nebo útěky před nepřáteli. Ve hře je také několik písní od ukrajinské death metalové skupiny Firelake (například v hlavním menu nebo při titulcích).

TÉMATA HRY

7.10.1. TABU

Hra pochopitelně nese toto téma, na němž je vlastně celá tematika stalkerských příběhů postavena. Vyznačuje se opět především zákazem vstupu do Zóny. Ve hře je Zóna tak veliká, že systém nedovede zabránit tomu, aby v ní stalkeři de facto žili.

7.10.2. HLEDÁNÍ IDENTITY

Ve hře je vyjádření tohoto tématu velmi doslovné, protože hrdina Shadow of Chernobyl ztratil paměť. Celou hru se snaží vypátrat, co je zač. Má jen jediné vodítko. PDA s poznámkou „Zabít Streloka“. Na konci zjišťuje, že Strelok je on sám.

7.10.3. PORUŠENÍ ZÁKONA

Opět mnohoznačné, stejně jako v předchozích dílech. Stalkeři porušují zákon vstupem do Zóny. Zóna se svými anomáliemi porušuje zákony fyziky.

7.10.4. VNITŘNÍ PŘÁNÍ

Toto je velké téma pouze v Shadow of Chernobyl. Další dva díly už na svém konci akcentují jiná témata. Hra má v zásadě dva možné základy konce. Buď se hráč dostane k O-Saznaniji, nebo dojde

60 k artefaktu Plniči přání. Pokud dojde k Plniči, hra končí a hrdina má přání v závislosti na tom, jakým způsobem hráč hrál hru a jaké jsou jeho současné statistiky.

7.10.5. VĚDECKÝ POKROK

Ve druhém díle hlavní postava Scar úzce spolupracuje s vědci. Vědecký pokrok ostatně přináší i uvedené podtéma.

SPOLEČNÉ VĚDOMÍ

Za druhý výbuch v Černobylu jsou zodpovědní vědci, kteří se věnovali projektu O-Saznanije (C- Consciousness, společné vědomí). Jejich mozky jsou síťovány počítačovou technologií. Na konci Shadow of Chernobyl se s nimi hrdina může setkat. Dostává na výběr. Buď se může stát součástí společného vědomí, které ovládá Zónu, nebo nabídku odmítne. Pokud hráč odmítne, je teleportován ven z elektrárny, kde se O-Saznanije nachází. Hráč je nucen prostřílet se přes hromadu nepřátel zpět a O-Saznanije zničit.

INTERPRETACE

Série videoher S.T.A.L.K.E.R. je v podstatě velmi slušným pop-kulturním odkazem na Piknik u cesty a Stalkera. Hovořil jsem o tom s řadou lidí a mnoho z nich právě tyto videohry přivedly k tomu, aby si přečetli knihu nebo zhlédli film. Autoři her se patrně nepokoušeli činit tyto hry uměleckými v tom smyslu, že by se jimi snažili něco zásadního říct, nebo na něco upozornit. Udělali dobrou zábavu, nic více, nic méně. Přesto však hry obsahují řadu prvků, které často ve hrách k vidění nejsou. To je činí jedinečnými a po právu uznávanými díly.

Předně během série autoři smazali rozdíl mezi dobrem a zlem. Takže struktura her z tohoto hlediska už není klasický pohádkový boj dobra a zla, jak tomu ve videohrách většinou bývá. V prvním díle Shadow of Chernobyl je hrdinou hlavní antagonista druhého dílu Clear Sky, tedy stalker Strelok.

Další neotřelé prvky se týkají především roviny gameplaye. Zajímavý je open world, kde člověk může jít, kam chce. Za zmínku stojí též neskriptované prostředí, které žije samo o sobě, nikoli v závislosti na hráčových akcích. Mohli bychom jmenovat další aspekty, které vylepšují hráčův pocit ze hry. Například počasí, boj o přežití (i v rovině hladu, krvácení, ozáření, o nichž jsem psal výše) nebo výborný soundtrack.

Mimo věcí struktury příběhu a gameplaye nelze zapomenout také na technické rysy. Autoři speciálně pro S.T.A.L.K.E.R.a vyvinuli grafický engine Xray, který se během tří dílů postupně zdokonaloval. Tento engine umožňuje až milion polygonů v obraze v jeden okamžik. Dále využívá HDR rendering, jenž vyhlazuje detaily a urychluje jejich načítání, což u některých starších her býval problém. Xray využívá paralaxní i normální mapování textur, což způsobuje pocit větší hloubky jednotlivých povrchů (například kamene) a zároveň nepotřebuje více polygonů, které by více zatěžovaly počítač.

Výrazným rysem je také to, že autoři zasadili děj hry do reálného prostředí kolem elektrárny Černobyl, která je i ve skutečnosti obestřena různými tajemstvími a stává se čím dál častějším cílem různých dobrodruhů.

PROMĚNA LÁTKY

Hlavní spojnicí všech tří děl je prostor Zóny (Pásma), postava stalkera a místo, kde se plní přání. Skrze tyto jednotlivé motivy nám autoři přinášejí svoje pojetí společných témat. Tři díla, která byla na předešlých stranách podrobena analýze, nesou jisté společné prvky, určitá témata, která se se stalkerem a Zónou pojí.

Hlavním společným tématem je tabu. Všechny tři Zóny jsou střeženy systémem, aby do nich nemohl nikdo vnikat. Společné je rovněž téma porušení zákona, které je též obsaženo ve všech třech dílech - ve smyslu porušení zákona vstupem do Zóny a také porušení zákonů fyziky samotnou Zónou.

Dalším důležitým společným tématem je vnitřní přání, které je v jednotlivých dílech různě akcentováno. Svou nezastupitelnou roli hraje evoluce z hlediska mutací vlivem Zóny a přizpůsobování se k životu se Zónou. Poměrně silným společným tématem je též hledání vlastní identity.

Nyní se pojďme podívat, jak se proměnily tři hlavní motivy: Zóna, stalker a plnič přání.

ZÓNA

Všechny tři Zóny přišly náhle jako blesk z čistého nebe. V případě knihy ani filmu se nedozvíme, co přesně vznik způsobilo. Ve filmu není původ vysvětlen vůbec. Na začátku jsou předestřeny otazníky, na které nejsou dány zcela jasné odpovědi. V knize není vysvětlen zcela, ale přisuzuje se mimozemské návštěvě (viz teorie Pillmanova radiantu). Hra je v tomto ohledu mnohem konkrétnější, čímž se liší od relativně abstraktních předloh. Tvůrci hry zasadili příběh do reálného prostředí, na rozdíl od knihy, kde je uvedena pouze neznámá anglofonní země, a filmu, který řekne o lokalitě v úvodním titulku jen to, že je to malá země. Za vznikem původní Zóny ve hře stála černobylská havárie a poté druhá nevysvětlená exploze, která vytvořila rozsáhlejší Zónu s artefakty a přírodními anomáliemi. Na konci prvního dílu hry se ukáže, že za tajemstvím stojí vědecký výzkum využití společného vědomí, který vzal jako experimentální prostor právě oblast kolem Černobylu.

Je na pováženou, jak velkou proměnou prostor Zóny prošel. Zóna je ve všech třech dílech ohraničené místo opuštěné civilizací. V knize jsou popisovány jednotlivé anomálie a další jevy, jakož i různé přeludy a legendy, například o chodících mrtvolách a duších mrtvých stalkerů. Každá anomálie má své jméno (ježibabí rosol, mlýnek na maso atd.). Hra se v tomto knize velmi podobá. Anomálie se chovají jako v knižním Pásmu a dokonce se většina z nich jmenuje stejně. Pro větší pestrost tvůrci hry přidali řadu vlastních nápadů. Hra je také samozřejmě bohatší o to, že se odehrává ve skutečné zóně kolem černobylské elektrárny. To autorům umožnilo situovat příběh do lokací, které hráči znají, ať už

63 z vlastní návštěvy, nebo z fotografií a filmů. Jak již bylo zmíněno, hra je samozřejmě přikrášlená oproti skutečnosti. Vznikl druhý výbuch, který umožnil autorům mnohem větší a fantastičtější výpravu. Zóna ve hře má vše od radioaktivní vody, přes groteskně pokroucené stromy, až k odpudivým mutantům zvířat i lidí, vystavených neznámým zdrojům záření.

Tarkovskij šetřil, jak už bylo u něj zvykem. Dá se říci, že jeho film je epický ve svém minimalismu. Velikost Zóny zobrazuje velikostí a délkou záběrů. Používá pro velikost záběrů celky a velké celky a dlouhou stopáž. Příklad hovořící za všechny je již zmíněná cesta drezínou do Zóny. Celistvost Zóny je umocněna šetrným střihem, častěji než střih je použit pohyb záběru či v něm. Nejistota z proměněného prostředí je zobrazena především hereckou akcí. Stalker hází matky (tohle mají všechna tři díla společné – s tím rozdílem, že stalker ve hře hází šrouby) a určuje tím cestu dvěma zbrklým poutníkům. Režisér dává tušit, že v Zóně cosi není v pořádku s přírodou. Záběr na žhavé uhlíky, záběr na malé tornádo prohánějící se po bažinatém poli. Velmi nezvyklé výjevy, které však stále mají reálný základ. Nabízí se možnost, že Stalker si celé nebezpečí jenom vymyslel a vodí lidi za nos po dezolátním prostředí. Stejně tak není žádný konkrétní důkaz o tom, že by Komnata přání skutečně přání plnila. Stalker se totiž už nikdy nesetkal s nikým, koho do Komnaty dovedl.

Svým způsobem je Zóna ve všech třech dílech velmi podobná. Kniha a hra nesou jasné podobnosti a Tarkovskij sice nic moc nepřiznává, ale dává nám tušit, že cosi dosud neviděného ještě může v Zóně přebývat. Nicméně stále zůstává otazníkem, zda celá filmová Zóna není jen Stalkerův výmysl.

8.1.1. SVĚT MIMO ZÓNU

Ve hře se ze Zóny ven prakticky nepodíváme, celý děj se odehrává v ní. Maximálně v nedalekém okolí, které už v podstatě je Zónou, ale oficiální hranice je až dál.

Ve filmu je z prostoru mimo Zónu utvořen rámec děje. Vně Zóny děj začíná a končí. Svět mimo Zónu je zobrazen černobíle, respektive v sépiovém odstínu.

V knize je svět mimo Zónu pestře popsán. Díky dlouhé ploše příběhu můžeme pozorovat postupnou proměnu městečka Harmond, kterou komentují její obyvatelé.

STALKER

Ve všech třech dílech hraje hlavní roli postava provozující stalkerství. Ve všech třech dílech je stalker člověk, který se specializuje na průnik do Zóny. Ví, jaká nebezpečí v Zóně hrozí. Ví také, jak jim čelit či jak se jim vyhnout.

V knize a ve hře je stalker hlavně bandita, kterému jde o to, sbírat v Zóně artefakty a cenné technologie a výhodně je zpeněžit. Ve filmu je výhradně průvodcem po oblasti Zóny. Vede lidi ke Komnatě přání a pomáhá jim vyhnout se cestou nebezpečím.

U všech třech stalkerů hrají důležitou roli peníze. Všichni tři za své povolání berou nějakou odměnu. Ve filmu i v knize jsou peníze pro stalkera důležité pro zabezpečení rodiny. Hra je na peněžním systému postavená a ruble jsou dosti podstatný artikl pro stalkerovo přežití v Zóně. Za ně pořizuje nové vybavení, nezbytné pro průnik hlouběji do Zóny. Peněz se týká i jeden z několika možných konců hry. Pokud Stalker nenajde O-soznanije a dojde k monolitu, může se stát, že Marked One předstoupí před monolit a prohlásí např. „Chci být bohatý.“ Zdá se, že se z nebe začínají sypat peníze. Ale to jenom v očích stalkera. Ve skutečnosti se na něj bortí strop sarkofágu. Betonové bloky ho zabijí svou vahou.

To se stane, pokud je na jeho peněžním kontě víc jak 100 000 rublů. Další konce jsou, jak bylo řečeno, závislé na hráčově jednání během hry.

Stalker v knize a ve filmu by nikdy dobrovolně neublížil člověku. Dokonce by ani nevzal do Zóny zbraň. Oproti tomu FPS hra se bez akce neobejde, a proto je S.T.A.L.K.E.R. vybaven množstvím nejrůznějších zbraní, kterými se jednotlivci i skupiny v Zóně navzájem ohrožují. Hráči je umožněno zabít kohokoli, ale některá místa jsou omezená na vytažení zbraně. Především v základnách jednotlivých frakcí to není možné, aby nedošlo k zabití postav důležitých pro posun děje.

Knižní a herní stalker se sobě více podobají, filmový se opět poněkud vymyká. Knižní stalker je mladý Roderick Shoehardt. V příběhu sledujeme jeho linii sedm let. Na počátku je mu třiadvacet. Už tehdy se kvůli stalkerství dostává do vězení. Poté je mu nabídnuta legální práce vědeckého pomocníka v Pásmu, kterou začne provádět, nicméně i tak se dál tajně věnuje stalkerství. Někteří to o něm vědí. Především jeho přítelkyně Guta, pak jeho nadřízený Kyrill, a ještě Ernest, barman z Borshtu, překupník artefaktů. Stalker je tedy v novele vědomým zločincem – zlodějem. Má blíže k videoherní adaptaci, nežli k filmu.

I ve filmu proniká Stalker do Zóny nelegálně, ale neodnáší odtamtud nic kvůli vlastnímu obohacení. Naopak do Zóny vodí lidi, kteří ze svých vlastních důvodů chtějí navštívit Komnatu přání.

Slovy Tarkovského zůstala ve filmu pouze slova Zóna a Stalker77. Podobností je ale víc. Hlavně má Stalker také manželku a dceru, která je (asi) vlivem Stalkerových návštěv Zóny nositelkou jakési mutace. Ta ji sice připravila o zdravou chůzi, ale vybavila ji telekinetickými schopnostmi. Tedy rodina velmi podobná té z knihy, kde je dcera popsána jako zmutovaný, postupně se proměňující tvor, který přestává vnímat své okolí.

Celý film jako by byl pouze jediný úryvek ze Stalkerova života, snad v době závažných úvah nad vlastní nepotřebností po zkušenosti se Spisovatelem a Profesorem. Ve filmu však zůstává nevyřčeno, zda je toto rutinní nebo neobvyklý průběh událostí ze Stalkerova života.

Ve hře jsou stalkeři nejnebezpečnější a také jich je tu nejvíce. Samozřejmě, že hra je naprogramovaná tak, aby byla co nejhratelnější jako střílečka. Proto se může zdát, že Zóna je až „přelidněná“.

Jedním z témat postavy stalkera ve všech třech dílech je hledání vlastní identity. V knize se Roderick zamýšlí nad tím, proč vlastně stalkeruje. Ve filmu se toto téma objevuje na samotném konci, kdy Stalker ztrácí víru v lidstvo po špatné zkušenosti se Spisovatelem a Profesorem. A pochybuje o tom, že někdo Zónu vůbec ještě potřebuje. První díl hry s tématem pracuje od začátku, protože hlavní hrdina ztratil paměť a zjišťuje, kdo vlastně je.

PLNIČ PŘÁNÍ

Prostředek plnění niterných přání jako jedna z hlavních součástí příběhu zůstal ve všech třech dílech, ač se proměnil. Bratři Strugačtí jej popsali jako zlatou kouli. Tarkovskij toto proměnil v místnost naplněnou vodou. Patrně z toho důvodu, že voda je brána jako základní element života a nese trichotomii led-voda-pára. Protože Tarkovskij měl trojkovou číselnou kompozici v oblibě, i toto může být důvod jeho proměny tohoto motivu. Tvůrci videoher pojali tento artefakt jako monolit, tedy veliký kámen, který září bledým světlem a nachází se v bývalé jaderné elektrárně Černobyl.

DALŠÍ SPOLEČNÉ MOTIVY

Ve všech třech dílech hraje svoji represivní roli systém, který brání přístupu do Zóny pod pohrůžkou smrti. Všechna tři díla jsou v tomto ohledu akční. Hodně palby a nebezpečí. Je vidět, že v tomto ohledu nemá doba vzniku ani druh umění vliv.

77 TARKOVSKIJ, Andrej Arseňjevič. Krása je symbolem pravdy. Příbram: Camera obscura, 2011, str. 54. 66

Co se proměnilo, je přístup k tématu vědy. V knize je věda celkem bezradná. Dovede sice pojmenovat, změřit, zvážit, ale to je vše. Vědecký úhel pohledu je ale důležitý, neboť román je založen na střídání perspektiv a právě tato perspektiva by do skládačky neměla chybět. Autoři hrají s nejistotou a cizostí úkazů z Pásma. Přírodní zákony planety Země jsou člověku nejsrozumitelnější jazyk. Řekne nám důležitou informaci, že vůbec netušíme, o co v pásmech jde.

Ve hře též nesmějí vědci chybět, neboť posouvají příběh vpřed. Vědci jsou jednou z frakcí operujících v Zóně a hrdina pro ně plní některé důležité úkoly. Zároveň je to věda, která stojí za samotným vznikem Zóny – tedy vědci, kteří sdružili své mysli v kolektivní vědomí a ovládají Zónu.

Ve filmu je vědec jedním z trojice a zastupuje vědeckou racionální perspektivu. Ve filmu věda dostává nejmenší plochu ze všech tří děl. Profesor je tichý, chodí opatrně a naslouchá tomu, co říká Stalker, na rozdíl od přiopilého spisovatele. Nicméně Profesor sehraje svoji významnou dramatickou roli ve chvíli, kdy se pokusí Komnatu přání vyhodit bombou do povětří. Tím se prozradí jako potenciálně nejnebezpečnější ze všech tří postav.

Román a film pojí také postava stalkerovy dcery. V románu se jmenuje Agnes a ve filmu Martyška. V obou dílech je v podstatě mučednicí, která trpí kvůli vzniku Zóny a kvůli otcovým průnikům do ní. Obě jména lze parafrázovat jako mučednická, jak bylo uvedeno. Agnes jako agnus dei – z latiny beránek boží – a Martyšku jako martys – z řečtiny mučedník. Obě dcery pojí téma evoluce, o němž bude řeč v následující kapitole.

Knihu a hru spojuje motiv fanatiků, kteří střeží Zónu. V knize je to postava Gutalina, který skupuje artefakty a nosí je zpět do Pásma. Ve hře je to frakce Monolith, která je zfanatizována O- Saznanijem, aby střežila srdce Zóny. Fanatici tohoto druhu mohou být i příslušníci frakce Freedom, kteří jsou jacísi ekoteroristé. O fanatismu přemýšlel i Tarkovskij, jak bylo uvedeno v kapitole o filmu. Uvažoval podle svých slov o natočení druhého dílu Stalkera, kde by se Stalker s rodinou odstěhoval do Zóny a vodil do ní lidi násilím. K natočení tohoto filmu však nedošlo.

Díla se od sebe liší, co se týče závěru a konečného vyznění. Film je naplněn spíše zklamáním a celkové vyznění je poměrně pesimistické, ač je na konci zobrazena naděje v podobě Stalkerovy dcery. Kniha oproti tomu končí přes všechny předešlé zvraty celkem optimisticky. Zlatá koule jako kdyby si z Rodericka vzala to nejlepší, což se zformovalo v přání „štěstí pro všechny, zadarmo, a nikdo ať neodejde s prázdnou“. Z postavy více zahleděné do sebe se stal člověk spíše citlivý, který vyřkne své přání, jež se netýká jen jeho nebo jeho nejbližších, ale všech. Autoři her se v tomto ohledu zachovali mazaně a nabídli hráčům 7 variant konce v závislosti na jejich rozhodnutí během hry.

HLAVNÍ JEDNOTNÁ TEMATIKA

Z našeho hlediska stojí v dílech se stalkerem a zónou proti sobě v kontrastní kompozici dvě základní témata evoluce a tabu.

Člověk má náhlou možnost dalšího evolučního rozvoje díky Zóně, ale systém ji tabuizuje. Proč je moc Zóny tabu? Protože je nekontrolovatelná a způsobuje věci, které neznáme. Z toho má systém strach. Proto místo ohraničí a utvoří z něj právě Zónu. Tabu je však staré jako lidstvo samo a možná už déle než od Adama s Evou víme, že zakázané ovoce nejlépe chutná. A proto se i přes smrtelné nebezpečí do Zóny vydávají jedinci s jasnými cíli. A ovocem jejich snahy je evoluce – přizpůsobení, které způsobí, že artefakty ze Zóny je možno využívat v běžném životě (ač jejich původní smysl a účel není známý) nebo že je možno dojít k osobnímu naplnění, pochopení, vyslovit své největší přání.

Evoluce je označení pro proces, v jehož rámci se vyvíjí a diverzifikuje pozemský život. Velkou roli hraje zdokonalování se na bázi přizpůsobení. Ve všech třech dílech, která jsme zkoumali, můžeme pozorovat toto téma.

Tabu znamená striktní sociální zákaz. Marvin Harris, představitel kulturního materialismu, přisuzoval původ tabu ve společnosti ekonomickým a ekologickým podmínkám. V naší tematice se samozřejmě jedná především o zákaz vstupu do Zóny, od kterého se všechno odvíjí.

Můžeme pozorovat paralelu mezi skutečným světem a imaginárním světem se Zónou. V reálném světě většinou platí, že co je v jedné společnosti tabuizováno, ve druhé je zcela normální. Řeč je například o říhání, mlaskání, které je třeba v některých asijských státech přípustné, ale v místním evropském kontextu je považováno za nevychované. Podobně funguje i Zóna z pohledu Pillmanova radiantu. Pokud skutečně přiletěla návštěva a zanechala po sobě stopy v podobě pásem, je zde jistá souvislost. Co je jinde ve vesmíru normální, pro nás působí jako zjevení a nerozumíme tomu. A protože to může pro nás být nebezpečné, raději to zakážeme. V rámci evoluce ale přicházíme na různé cesty, jak se na neznámé adaptovat a využít to pro vylepšení běžného života. Podobnost s našimi díly z hlediska evoluce ve smyslu přizpůsobování se lze nalézt též v prostředí Černobylu. Místo, které opustili lidé, protože je zamořené, si příroda vzala zpět pod svou vládu. A v současnosti v ní žijí i druhy, které tam předtím roky nikdo neviděl. A ptáci žijí dokonce uvnitř tzv. Sarkofágu, který obklopuje čtvrtý blok elektrárny. Příroda se adaptovala na podmínky a prosperuje.

Otázkám přizpůsobení se věnuje celá kapitola románu, jejíž hlavní postavou je R. G. Noonan, který se nejvíce ze všech přizpůsobuje tomu, co je právě aktuální (jako správný a dobrý obchodník).

Evoluční téma vnímáme také prostřednictvím postavy stalkerovy dcery (v knize a ve filmu), a to formou mutace. V knize je její mutace daleko markantnější.

Hra se chápe tématu evoluce jinak. Zóna je katastrofou radikálně proměněna, a to včetně jejích zvířecích obyvatel, kteří zmutovali mnohdy do groteskních tvarů. Téma evoluce se samozřejmě týká hlavního rozuzlení děje, kdy se dozvídáme pravdu o O-Soznaniji – kolektivním vědomí.

DALŠÍ ADAPTACE TEMATIKY STALKER A ZÓNA

Námi zkoumaná díla ovlivnila a stále ovlivňují širokou škálu tvůrců z různých odvětví umělecké činnosti a dala vzniknout dalším dílům, která se věnují této tematice. V této kapitole zmíníme alespoň některá z nich. Na všechna bohužel není prostor a ani to není předmětem našeho zkoumání.

DÍLA OVLIVNĚNÁ FILMEM STALKER

Nejprve uvedeme adaptaci regionálně nejbližší. Jedná se o divadelní hru Stalker Walker brněnského Divadla v 7 a půl. Je to adaptace scénáře filmu Stalker Arkadije a Borise Strugackých s určitým přihlédnutím k původnímu románu. Hra měla premiéru 27. listopadu 2004. Tarkovského film se svou aristotelovskou jednotou vybízí k divadelnímu zpracování, ač filmové výrazové prostředky jsou úplně jiné a dominantní obrazová složka filmu se musí nějakým způsobem proměnit v jevištní zpracování. To je možná důvod, proč si režisér Petr Štindl vypomáhal filmovou projekcí během představení.

Zajímavý je italský projekt STALKER sdružení Laboratorio di arte urbana v Římě. Zabývá se opuštěnými částmi městských aglomerací, které procházejí nějakou formou transformace. Na tyto objekty se po zdokumentování odkazuje na webových stránkách prostřednictvím fotografií. Projekt začal oficiálně fungovat v roce 1999, ale jeho autoři se již dříve zabývali touto problematikou. Spojitost se Stalkerem je realizována skrze poetiku opuštěných míst, která dříve sloužila lidem. Je také jasně zvýrazněna citací z Tarkovského Stalkera v úvodu webových stránek.

Stalkerem se inspiroval také známý ruský režisér Alexej Balabanov pro svůj film Я тоже хочу, což bychom mohli přeložit jako Já chci taky. Film je z roku 2012 a je posledním filmem tohoto režiséra, jenž rok poté zemřel. Se Stalkerem ho pojí základní premisa, která pracuje s průnikem malé skupiny lidí do dezolátní lokality, kde se plní lidská přání. V tomto případě se jedná o tzv. zvonici štěstí. Režisér se držel svého stylu a film je syrový a plný černého humoru, podobně jako jeho předchozí filmy.78

DÍLA OVLIVNĚNÁ ROMÁNEM PIKNIK U CESTY

Opět začneme divadelní adaptací. Finské divadlo Circus Maximus adaptovalo román Piknik u cesty. Hra s názvem Stalker měla premiéru v roce 2003. Podle informací uvedených na stránkách divadla se autoři snažili popsat jiné příběhy než ty v románu a filmu. Pokoušeli se také říct, co vlastně Zóna je, a upozornit, že takové místo se nedá pouze logicky zkoumat a přenášet do teorií, ale je potřeba

78 Z těch nejznámějších můžeme uvést např. Bratr, Žmurki nebo Náklad 200. 70 jistý lidský vhled. Autoři také využili zadní projekci, podobně jako Divadlo v 7 a půl pro svou adaptaci filmu Stalker.

Piknik u cesty byl též adaptován v tehdejším Československu jako televizní film. Nesl název Návštěva z vesmíru. Natočen byl roku 1977 a režíroval jej Otakar Kosek. Bohužel se nedochoval, neboť byl komunistickým režimem zničen.

Zajímavě se inspirovali tvůrci webových stránek roadsidepicnic.net. V zásadě se jedná o zvukový experiment, který začal v roce 2005 a stále pokračuje. Obsahem stránek jsou různé zvukové nahrávky, které by bylo možné zařadit do žánru ambientní hudby založené na abstraktních motivech. Jednotlivé příspěvky jsou rozděleny podle pocitů, které nastiňují či vyvolávají. S tímto projektem se pojí též webová stránka aroomforever.com, která je jakousi propagací konkrétní nahrávky, jež obsahuje díla uveřejněná na roadsidepicnic.net. Nahrávka vyšla na LP deskách.

Dalším dílem jasně inspirovaným Piknikem u cesty je finský film Vyöhyke79. To znamená ve finštině zóna. Natočilo jej studio Pillman radiant (i zde je evidentní inspirace románem). Režisérem byl Essa Luttinen. Film se nedrží přesně synopse Pikniku u cesty, pouze si propůjčuje některé motivy a témata a přenáší příběh do jiného času a místa. Odehrává se ve Finsku roku 1986, tedy v roce, kdy došlo k havárii v Černobylu.

DÍLA OVLIVNĚNÁ VIDEOHERNÍ SÉRIÍ S.T.A.L.K.E.R.

Existuje řada filmů, které na vlastní náklady natáčeli fanoušci série S.T.A.L.K.E.R. Zpracování je ve většině případů poměrně amatérské, ale i tak mají některé z filmů celkem zajímavou atmosféru a dobré využití filmových prostředků jako je kamera, zvuk, střih nebo zvláštní efekty. Z těchto fandovských filmů uvádíme například S.T.A.L.K.E.R. – The Bloodsucker’s Nest (Harkin Production, Rusko, 2011, 5 minut), S.T.A.L.K.E.R. – Monolith’s Whisper (Stalker Team Uruguay, Uruguay, 2011, 68 minut) nebo S.T.A.L.K.E.R. – Call of Salyonith (Loke Studio, Slovinsko, 2010, 8 minut). Všechny je možné zhlédnout na youtube.com. A jak bývá zvykem, pokud je hra úspěšná, dočká se dalších zpracování do podoby jiných médií. To se stalo i v tomto případě. Existují také knižní zpracování videoher. Dle recenzí na internetu nejsou tyto knihy určeny náročnému čtenáři, ale svou čtenářskou obec si jistě najdou. Jedná se například o knihu S.T.A.L.K.E.R. – Dezertér Alexeje Stěpanova, antologii jedné novely a řady povídek S.T.A.L.K.E.R. – Stíny Černobylu, nebo S.T.A.L.K.E.R. – Dům v bažinách. Všechny tyto tituly byly prvně vydány ruským vydavatelstvím Eksmo již v roce 2007, tedy ve stejném roce, kdy vyšel první díl videohry.

79 Vyöhyke znamená ve finštině zóna. 71

ZÁVĚR

Všechna tři díla, která byla na předchozích stranách podrobena analýze, nesou jisté společné znaky, ač je oddělují desítky let i příslušnost k odlišným druhům umění či zábavního průmyslu. Některá témata jsou v čase neměnná, pouze se aktualizují v různých kontextech. Tím je téma tabu, které je obsaženo v zákazu přístupu do Zóny. Vzhledem k době vzniku filmu a knihy můžeme pozorovat historické souvislosti s celkovým vývojem lidstva nebo jeho částí, tj. vývoj v bývalém SSSR, kde celá řada věcí byla zakázaná. Je zde patrně určitá spojitost s celkovou represí sedmdesátých let a s předchozím rozmachem let šedesátých. S tím je spojeno i téma porušení zákona, kterého se dopouštějí stalkeři vstupem do Zóny, ale i Zóna samotná svou existencí, protože porušuje lidmi dané přírodní zákony a tím uvrhá lidstvo do nejistoty. Toto jsou témata, která jsou ve všech třech dílech v podstatě stejně silná. Jsou ale i další společná témata, která autoři různě akcentují. Tím je například téma vnitřního přání, tedy toho, co si člověk skutečně bytostně a nejvíce ze všeho přeje. Může jím být i téma ztráty identity, které se prolíná celou knihou, ve filmu se objevuje až na konci a první díl hry jím začíná, protože hlavní postava ztratila paměť a celou hru pak pátrá, kým vlastně je.

Prostor Zóny se příliš neproměnil. Autoři pouze upravili skutečnosti podle svých tvůrčích záměrů, stylu, či nepsaných žánrových podmínek. Ve všech třech dílech se jedná o dezolátní prostředí, které člověk opustil kvůli působení neznámých sil, jež prostor změnily. A pronikají do něj pouze vědecké expedice a stalkeři – nelegální poutníci, kteří mají své vlastní záměry. Rozdíl je ovšem v celkovém přístupu autorů k tématu uzavřené zóny. U bratrů Strugackých je Zóna něco záhadného, co je potřeba studovat a co různě působí na lidi. Ve hře je Zóna zkrátka prostorem, kde se odehrává příběh, a je zajímavá tím, že je to reálně existující prostor kolem bývalé elektrárny Černobyl. Film Stalker je dílem, kde nejvíce můžeme Zónu vnímat jako obrazné ztvárnění lidské duše. Filmová Zóna se neustále proměňuje (jak upozorňuje Stalker), stejně jako lidská psychika.

Postava stalkera se napříč díly proměnila. V knize se jedná o člověka, který se vědomě přiživuje na nelegálních průnicích do Zóny. Dělá to, protože vnitřně není schopen vykonávat normální práci. Je ale tak dobrý stalker, že je mu nabídnuta práce pro legální instituci, která zkoumá Zónu. Ve filmu je hlavní postava průvodcem ke Komnatě přání. Lze ho přirovnat k průvodci po tripu, tedy stavu po užití psychedelických drog, které uživateli často ukazují nové souvislosti uvnitř jeho vědomí i podvědomí. Podobně jako v knize není filmový Stalker schopen vykonávat normální práci. Ve hře je potom stalker jedním z mnoha ozbrojených lidí, kteří v Zóně pátrají po vlastním obohacení z nelegálního prodeje artefaktů. Není vázán na rodinu jako stalkeři v knize a filmu. Všechny tři stalkery spojuje jistá touha pronikat do Zóny navzdory zákazům ze strany systému. Dle našeho názoru je stalker člověkem, pro

72 něhož je těžké odřeknout si návštěvu Zóny, stejně jako je pro ortodoxního muslima nebo křesťana těžké odřeknout si modlitbu.

Po analýze tří děl a lingvistickém zkoumání slova stalk je možné stalkera vnímat mimo jiné jako stélku, tedy tělo určitých druhů rostlin, řas a hub, jak bylo řečeno v první kapitole. Stélka pronásleduje slunce. Stalker pronásleduje srdce Zóny. Rostliny jsou velmi kradmé, stejně jako stalker už od významu tohoto slova. Rostliny nikdy nevidíte růst, přesto rostou. Stejně jako stalker. Proto možná hraje příroda ve filmu Stalker tak důležitou roli. Příznačně je stélka jakýmsi protočlánkem, ze kterého se během evolučního procesu diferencovaly jednotlivé části těla rostliny, tedy kořen, stonek, list a květ. Zde opět narážíme na zmiňované téma evoluce ve smyslu přizpůsobování se. Příroda se přizpůsobuje, aby přežila. Stalker se přizpůsobil, aby mohl pronikat do Zóny, a adaptoval svůj život k soužití se Zónou.

Stalker a zóna jsou fenomény v člověku hluboce zakořeněné, autorům se pouze podařilo je pojmenovat. Každý z nás někdy pronikal do zakázané oblasti, ať už skutečné nebo pomyslné, tedy oblasti ve vlastní duši. Stalker a Zóna nacházejí společné s oblastí neuronautiky a kybernetiky, které se díky všeobecnému rozvoji vědomí v posledních desetiletích staly velmi populárními. Zónu můžeme přirovnat k lidské duši. Člověk má přece největší strach ze svého nitra. Jak se noříme hlouběji, narážíme na větší překážky a zjišťujeme, jací opravdu jsme. Také můžeme zjistit, po čem doopravdy toužíme. A přijdeme na to, že naše přání je buď příliš povrchní, sobecké, nebo že na otázku po nejniternějším přání zatím vůbec nejsme připraveni.

Pokud je člověku nějakým způsobem zamezeno v osobním rozvoji, pokud je tabu byť jen pomýšlet na určité věci, člověk si snadno zvykne (ač do hlavy nám zatím nikdo nevidí) a začne krnět a pak při svých vnitřních cestách (podnikne-li je vůbec) nalézá stále větší překážky.

Můžeme říci, že téma bylo a je stále aktuální a ještě dlouho bude nadčasové. I videohra S.T.A.L.K.E.R. má z hlediska této tematiky svůj význam, protože přivede ke knize a k filmu lidi, kteří by normálně na tato díla nenarazili.

Lze nalézt určité podobné rysy mezi stalkerskou tematikou a dalšími díly světového umění. Jen pro příklad můžeme uvést už zmiňovanou pohádku Malý princ, dále třeba Čaroděj ze země Oz, Alenka v říši divů, z filmů pak například Matrix, Koule nebo Horizont události. V posledních dvou jmenovaných se mj. také objeví motiv záhadné koule jako v Pikniku u cesty. Filmový kritik Derek Adams uvedl, že film Stalker nese podobnost s Coppolovou Apokalypsou. Oba filmy jsou podle něj „cesta do srdce temnoty“80, přičemž Stalker je přesvědčivější.

80 ADAMS, Derek. Stalker. Online dostupné na: http://www.timeout.com/london/film/stalker. [cit. 14. 5. 2015] 73

Když pozoruji svět, lidi a jejich chování, někdy si říkám: „Tak kde je Zóna, kde je stalker, když je potřebujeme?“ Po zamyšlení člověk zjistí, že Zóna skutečně existuje. Je uvnitř každého z nás. A například Andrej Tarkovskij je Stalkerem, který nás Zónou provází. Třeba právě skrze svůj film Stalker. Geoff Dyer napsal, že Stalkera viděl vícekrát než kterýkoli jiný film (kromě Velkého útěku) a že stejně jako Zóna i film Stalker se mění při každém zhlédnutí81.

Závěrečná řečnická otázka zní, zda lidé o Zónu a Stalkera mají vůbec zájem nebo zda jsou připraveni absolvovat drastickou cestu za poznáním, pravdou, zklamáním a postavit se tváří v tvář vlastní duši.

81 DYER, Geoff. Danger! High-radiation arthouse. Poslední změna: 6. 2. 2009 0:06 GMT [cit. 14. 5. 2015] Online dostupné z: http://www.theguardian.com/film/2009/feb/06/andrei-tarkovsky-stalker-russia-gulags- chernobyl. 74

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

1.(zleva) Boris a Arkadij Natanovič 2. Andrej Tarkovskij (natáčení filmu Strugačtí (1980) Oběť, 1984)

3. Team GSC pracující na S.T.A.L.K.E.R.ovi (2007)

4., 5., 6. Zkoumaná díla. České vydání Pikniku u cesty (1974), ruský plakát filmu Stalker (1979), logo franšízy S.T.A.L.K.E.R.

7. Film: Rostlina vyrůstající ze dvou mrtvých těl – nadvláda přírody v Zóně

8., 9. Film: Kulatá chodba k filmové Komnatě přání a odraz zlaté koule na vodní hladině v Komnatě

10., 11., 12., 13. Film: Podobnost mezi pouští a studnou v Malém princi a ve Stalkerovi

14., 15. Film: Podobnost mezi pravoslavnou ikonou Andreje Rubleva a Martyškou.

16. Hra: Monolit uvnitř elektrárny, plnič přání. Po pravé straně je patrný varovný signál intoxikace radiací.

17. Hra: Uživatelské rozhraní S.T.A.L.K.E.R.a. Vpravo dole se nalézá stav zbroje a zdraví, pod těmito ukazateli je počet nábojů. Vlevo nahoře je radar. Vlevo dole stav tajnosti, který hráče informuje, jak moc je viditelný pro NPC charaktery.

POUŽITÉ ZDROJE

BELETRIE

SAINT-EXUPÉRY ANTOINE DE, Malý Princ, přel. Zdeňka Stavinohová, 8. vydání, Praha, Albatros, 1996, 93 stran, ISBN 80-00-00429-1

STRUGAČTÍ, Arkadij a Boris, Stalker, přel. Marie Uhlířová, 3. vydání, Praha, nakladatelství Triton, edice Trifid, 2010, 187 stran, ISBN 978-80-7387-527-5 (brož.)

ODBORNÉ A DALŠÍ PUBLIKACE

SKALANDIS, Ant, Braťja Strugackije, Moskva, nakl. AST, 2008, 736 stran, ISBN 978-5-17-052684-2)

BORDWELL David, THOMPSONOVÁ Kristin, Dějiny filmu – přehled světové kinematografie, přel. Helena Bendová, Jan Bernard, Michal Bregant, Zdeněk Holý, Vít Janeček. Petr Kubica, Taťána Marková, Markéta Šerá, Martin Škarpa, Stanislav Ulver, Praha, nakl. AMU a nakl. Lidové noviny, 845 stran, ISBN 978-80-7106-898-3

DYER, Geoff, Zona – A book about a film about a journey to a room, Edinburgh, Canongate Books Ltd, 2012, 229 stran, ISBN 978-0-85786-166-5

FLÉGR, Jaroslav, Úvod do evoluční biologie, Praha, Academia, 2007, 544 stran, ISBN 978-80-200-1539- 6

FREUD, Sigmund, Totem a tabu: Vtip a jeho vztah k nevědomí, 2. vydání, Praha, Práh, 1991, 181 stran. ISBN 80-7252-006-7

SUCHÁNEK, Vladimír, Topografie transcendentálních souřadnic filmového obrazu, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2002, 262 stran, ISBN 80-244-0417-6

TARKOVSKIJ, Andrej Arsenjevič, Deník 1970 – 1986, přel. Marek Sečkař, Brno, nakl. Větrné mlýny, 547 stran, ISBN 80-86151-01-8

TARKOVSKIJ, Andrej Arsenjevič, Krása je symbolem pravdy, přel. Miloš Fryš, Jaromír Blažejovský, Jiří Houdek, Galina Kopaněvová, Petr Janyška, Eva Soukupová, Martin Skořepa, Josef Fryš, Petr Gajdošík, 2. vydání, Příbram, Svatá Hora, nakl. Camera obscura, 2011, 452 stran, ISBN 80-903678-0-1

SLOVNÍKY

HENDRYCH, Dušan, Právnický slovník, Praha, C. H. Beck, 3. vydání, 2009, 1459 stran, ISBN 978-80-7400- 059-1

KOLEKTIV autorů, Encyklopedický slovník, Praha, koedice Odeon a Encyklopedický dům, spol. s r.o., 1993, 1255 stran, ISBN 80-207-0438-8

KOLEKTIV autorů Lingea, Rusko-český, česko-ruský velký slovník (…nejen pro překladatele), Brno, Lingea s.r.o., 2009, 1359 stran, ISBN 978-80-87062-65-4

KOLEKTIV autorů Lingea, Anglicko-český, česko-anglický slovník, Brno, Lingea, s.r.o., 2006, 1518 stran, ISBN 80-903381-4-3

ONIONS, Charles Talbut a kol., Dictionary of English Etymology, Oxford at Clarendon press, Oxford university press, 1985, 1024 stran, ISBN 0-19-861112-9

REJZEK, Jiří, Český etymologický slovník, dotisk 1. vydání, Český Těšín, LEDA, spol. s r. o., 2004, 752 stran, ISBN 80-85927-85-3

ONLINE ZDROJE

Elektronická verze seznamu spolupracovníků národní knihovny v Petrohradě. 2003 [cit. 2. 5. 2015] http://www.nlr.ru/ar/staff/stru.htm

GAJDOŠÍK, Petr. Český web o Andreji Tarkovském. 2001-2015, poslední změna: 12. 1. 2015, [cit. 10. 5. 2015] nostalghia.cz/webs/andrej

Off-line interview s Borisem Strugackým. 2003, [cit. 9. 5. 2015] http://www.rusf.ru/abs/int0061.htm

České stránky o herní sérii S.T.A.L.K.E.R. 2005-2014, [cit. 2. 5.2015] http://www.stalker.scorpions.cz

DYER, Geoff. Danger! High-radiation arthouse. 2009, Poslední změna: 6. 2. 2009 0:06 GMT [cit. 14. 5. 2015] http://www.theguardian.com/film/2009/feb/06/andrei-tarkovsky-stalker-russia-gulags- chernobyl.

STRUGAČTÍ, Arkadij a Boris, TARKOVSKIJ, Andrej Arseňjevič, Dialogová listina filmu Stalker. Poslední změna: 4. 4. 2004, [cit. 10. 5. 2015] http://www.nostalghia.cz/webs/andrej/clanky/stalker_dialogy_1.php

STRUGACKIJ, Boris. Komentarii k proiděnomu. Poslední změna: 2. 12. 1999 [cit. 9. 5. 2015], http://lib.ru/STRUGACKIE/comments.txt.

DANILOV, Oleg. Rozhovor se Sergejem Grigorovičem. 2004, poslední změna: 22. 9. 2004 21:00 [cit. 2. 5] http://itc.ua/articles/gsc_-_kompaniya_i_chelovek_intervyu_s_sergeem_grigorovichem_18430/

CHALUPECKÝ, Jindřich. Svět, v němž žijeme. Poslední změna: 8. 1. 2015 23:53 [cit. 14. 5. 2015] http://monoskop.org/images/3/32/Chalupecky_Jindrich_1940_Svet_v_nemz_zijeme.pdf LEM, Stanisław. Komentář k Pikniku u cesty, [cit. 10. 5. 2015] http://www.jstor.org/stable/4239570

BOYESOVÁ, Emma. S.T.A.L.K.E.R. will stalk again. Gamespot, 2007, [cit. 9. 5. 2015] http://www.gamespot.com/articles/stalker-will-stalk-again/1100-6174611/

SMITH, Stefan. The edge of perception: sound in Tarkovsky’s Stalker. [cit. 10. 5. 2015] https://soundenvironments.files.wordpress.com/2011/11/on_tarkovskys_stalker.pdf.

Český národní korpus - SYN2010. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2010. http://www.korpus.cz

Wikipedia, stránka o open dynamics engine. Poslední změna: 27. 3. 2015 18: 48, [cit. 10. 5. 2015] http://en.wikipedia.org/wiki/Open_Dynamics_Engine

ADAMS, Derek. Stalker. [cit. 14. 5. 2015] http://www.timeout.com/london/film/stalker.

FILMY

Я тоже хочу (Ja tože chaču), režie Alexej Balabanov, Rusko, 2012

Stalker, režie Andrej Arseňjevič Tarkovskij, SSSR, 1979

S.T.A.L.K.E.R. – Call of Salyonith, Loke Studio, Slovinsko, 2010

S.T.A.L.K.E.R. – Monolith’s Whisper, Stalker Team Uruguay, Uruguay, 2011

S.T.A.L.K.E.R. – The Bloodsucker’s Nest, Harkin Production, Rusko, 2011

Vyöhyke, režie Essa Luttinen, Finsko, 2012

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

1. https://stalinsmoustache.files.wordpress.com/2010/01/strugatskys.jpg

2. http://people.ucalgary.ca/~tstronds/nostalghia.com/ThePhotos/T15.jpg

3. http://stalker-game-world.com/GSC_Game_World/foto/big/Stalker_Team_Photo_1280.jpg

4. http://www.scifik.cz/fotky9376/fotos/_vyr_1978sa_piknik_1.jpg

5. http://www.dvdbeaver.com/film/DVDReview/Stalker/post/stalkerrussian.jpg

6. http://static.giantbomb.com/uploads/original/15/155745/2255517-stalker_cover_nuke.jpg

14. http://commons.wikimedia.org/wiki/File:RozdestvoHristovo_RublevBlagSoborMK.jpg

16. https://romanofskiat.files.wordpress.com/2008/09/ss_roman_09-14-08_11-45- 31_l12u_sarcofag.jpg

17. http://www.cheats.ru/uploaded/s/stalkershadowofchernobyl/ stalkershadowofchernobyl04410.jpg

Obrazy 10. a 12. jsou převzaty z citovaného vydání knihy Malý princ. Obrazy 7., 8., 9., 11., 13., 15. jsou převzaty přímo z filmu Stalker.