MASARYKOVA UNIVERZITA V BRN Ě FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra mezinárodních vztah ů a evropských studií Evropská studia

Gibraltar - britský nebo špan ělský? Spor Velké Británie a Špan ělska o území Gibraltaru a jeho souvislosti v mezinárodní politice po 2. sv ětové válce

Diplomová práce

Bc. Olga Landsmanová

Vedoucí práce: PhDr. Zden ěk Sychra, Ph.D. UČO: 143931 Obor: ES Imatrikula ční ro čník: 2007 Brno, 2009

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala zcela samostatn ě na základ ě uvedených zdroj ů.

……..…….………………………

Olga Landsmanová

V Brn ě, 6.12.2009

Pod ěkování

Děkuji vedoucímu své práce PhDr. Zde ňku Sychrovi, Ph.D. za cenné rady a p řipomínky a za celkové vedení, které mi p ři psaní této diplomové práce poskytl. D ěkuji také profesorovi

Celestinu del Arenal z Universidad Complutense de Madrid, který se svým zajímavým výkladem zasloužil o to, že jsem si toto téma zvolila pro svoji diplomovou magisterskou práci.

Obsah

1. Úvod, cíle a metodologie ...... 3 2. Gibraltar jako specifická kolonie Velké Británie...... 6 2.1. Kolonialismus a jeho formy ...... 6 2.2. Boj za nezávislost a proces dekolonizace ...... 8 3. Význam a historický vývoj Gibraltaru ...... 9 4. Gibraltar v politické agend ě Velké Británie a Špan ělska po 2. sv ětové válce ...... 13 4.1. Velká Británie a koloniální budoucnost Gibraltaru...... 13 4.2. Španělsko na cestě z mezinárodní izolace...... 13 4.3. Události 50. let a dočasné zlepšení vztahů...... 14 5. Vyost ření sporu o Gibraltar...... 16 5.1. Nová koncepce Španělska v otázce Gibraltaru...... 16 5.2. Organizace spojených národů a proces dekolonizace...... 17 5.3. Gibraltar na půdě OSN a související britsko-španělská jednání...... 19 5.4. Referendum na Gibraltaru a jeho důsledky...... 23 5.5. Vyhlášení gibraltarské ústavy z roku 1969...... 25 5.6. Uzavření hranic s Gibraltarem a jeho důsledky...... 27 6. Status Gibraltaru v ES po vstupu Velké Británie...... 29 7. Demokratické Špan ělsko ve sporu o Gibraltar a jeho další priority...... 30 7.1. Pokračování restrikcí na hranicích a řešení jejich ukončení ...... 30 7.2. Lisabonská deklarace a její důsledky ...... 34 7.3. Snaha Španělska o začlenění do ES a vstup Španělska do NATO...... 36 8. Zámo řská území Velké Británie a Špan ělska vyvolávající asociaci s Gibraltarem..... 38 9. P řelomové události 80. let v britsko-špan ělském sporu a jejich d ůsledky...... 41 9.1. Bruselská deklarace a ukončení blokády hranic ...... 42 9.2. Vstup Španělska do Evropského společenství ...... 44 9.3. Britsko-španělský spor o gibraltarské letiště ...... 45 9.4. Členství Španělska v ES a NATO jako nástroj nátlaku ...... 49 10. T řetí cesta pro Gibraltar a její možnosti ...... 51 10.1. Gibraltar na pozadí agendy ES a NATO a možnost sdílené suverenity...... 51 10.2. Boj obyvatel Gibraltaru za větší autonomii či samostatnost...... 55 10.3. Kauza voleb do Evropského parlamentu ...... 57

1 11. Gibraltar a jeho další specifika v rámci EU ...... 59 12. Vliv sporu na ekonomiku Gibraltaru...... 61 12.1. Dopady prvních restrikcí ze strany Španělska ...... 61 12.2. Úplné uzavření hranic a jeho důsledky...... 62 12.3. Ekonomický rozvoj po otevření hranic ...... 63 13. Problematika identifikace obyvatel Špan ělska a Gibraltaru v souvislosti se sporem 64 13.1. Gibraltar jako otázka španělské národní cti ...... 64 13.2. Obyvatelé Gibraltaru jako specifická komunita...... 67 14. Poslední události a alternativy vývoje ...... 69 14.1. Přelomová deklarace z Córdoby ...... 70 14.2. Nová Ústava Gibraltaru a referendum ...... 71 14.3. Historická návštěva španělského ministra...... 72 14.4. Výhled do budoucnosti...... 73 15. Záv ěr...... 74 16. Seznam použité literatury a zdroj ů ...... 77 17. P řílohy ...... 84 17.1. Seznam příloh ...... 84

2 1. Úvod, cíle a metodologie

Pro téma své diplomové práce jsem si vybrala problematiku Gibraltaru a suverenity nad tímto územím. Otázka Gibraltaru a jeho „vlastnictví“ je velmi složitá a má své po čátky již v roce 1713, kdy toto území p řipadlo Utrechtskou smlouvou Velké Británii. Špan ělé se s tímto staven nesmí řili a vyvíjeli r ůzné, a ť již politické, vojenské či ekonomické aktivity pro dosažení revize tohoto uspo řádání. Již tém ěř t ři století tedy trvá spor o toto území mezi Špan ělskem a Velkou Británií. Z bilaterální roviny se po 2. sv ětové válce p řenesl na mezinárodní pole a s prohlubující se evropskou integrací a vstupem obou zú častn ěných zemí do Evropského spole čenství za čal konkrétn ě ovliv ňovat i evropskou politiku. Gibraltar pat ří se svými 6,5 km² mezi nejmenší evropská území. Nachází se na nejjižn ějším cípu Pyrenejského poloostrova. Nevlastní žádné zdroje surovin, ale díky benevolentnímu da ňovému zákonu a turistickému ruchu prosperuje. Gibraltar však není samostatným státem, ale pouze zámo řským územím Velké Británie. Výjime čné postavení této strmé skály 1 vyplývá z její historické role, která souvisí s nesmírn ě významnou strategickou polohou, jež umož ňuje obyvatel ům kontrolovat Gibraltarskou úžinu. Kdo ovládá Gibraltar, kontroluje spojení mezi Afrikou a Evropou a mezi Středozemním mo řem a Atlantským oceánem. Práv ě díky svému významu 2 se Gibraltar, i p řes dekoloniza ční proces probíhající po 2. sv ětové válce po celém sv ětě, udržel mezi samosprávnými koloniemi Velké Británie. Na rozdíl od v ětšiny ostatních kolonií však Gibraltar samostatnost nežádal, ale naopak se snažil o to, aby jeho svazek s Velkou Británií z ůstal zachován. Za tímto neobvyklým postojem stála po 2. sv ětové válce snaha za žádnou cenu nep řipustit, aby se Gibraltar dostal pod správu nedemokratického frankistického Špan ělska, po zm ěně režimu pak zatrpklost, kterou obyvatelé Gibraltaru poci ťovali v ůč i zemi, která je kv ůli stanoveným omezením na hranicích vystavila ekonomickému i sociálnímu strádání (nap říklad znemožn ěním vzájemného kontaktu rodin).

Výb ěr tématu byl zásadním zp ůsobem ovlivn ěn mým zahrani čním studijním pobytem ve Špan ělsku na Universidad Complutense de Madrid v jarním semestru roku 2008. Jedním z předm ětů, které jsem zde absolvovala, byla Zahrani ční politika Špan ělska s vynikajícím profesorem Celestinem del Arenal, odborníkem na mezinárodní vztahy a špan ělskou zahrani ční politiku, ve které má Gibraltar nepochybn ě své místo. Dalším impulsem byla moje cesta po

1 Gibraltar je často p řezdívaný „The Rock“ – Skála. Tento název je používán i v odborných publikacích jako zástupný název pro Gibraltar, proto budu v práci toto ozna čení také užívat. 2 Podrobnosti v kapitole 3.

3 Andalusii, p ři které jsem nevynechala ani Gibraltar. P ři jeho návšt ěvě m ě fascinovala skute čnost, že o tak malý kousek zem ě, jehož v ětšinu tvo ří strmá skála, se vede již staletí urputný souboj, nyní již jen v politické rovin ě. Tento spor m ě za čal velmi zajímat, a proto jsem jeho zpracování se zam ěř ením na povále čné období navrhla jako vlastní téma své magisterské diplomové práce. Při vyhledávání dostupnosti p řípadných zdroj ů jsem zjistila, že na Masarykov ě univerzit ě v Brn ě se v oblasti záv ěre čných prací touto či podobnou problematikou nezabýval nikdo, p ři rešerši jsem zjistila dv ě bakalá řské práce na Karlov ě univerzit ě v Praze o Gibraltaru z politického hlediska. Tato skute čnost není až tak p řekvapující. Neexistuje totiž žádný český překlad odborné knihy zabývající se tímto tématem ani p ůvodn ě česky psaná kniha. V českém jazyce jsou k dispozici pouze články z odborných i neodborných periodik či elektronické zdroje. P řitom se jedná o velmi zajímavý problém, který ani po tém ěř t ři sta letech neztrácí na své aktuálnosti, který se týká dvou vysp ělých demokratických zemí a který ve svých d ůsledcích velmi konkrétn ě ovlivnil a ovliv ňuje mezinárodní politiku, mezinárodní instituce i evropskou integraci. Vzhledem k tomu, že prameny v českém jazyce jsou na téma Gibraltaru v souvislosti s politickými záležitostmi opravdu velmi omezené, musela jsem využít svého studijního pobytu ve Špan ělsku k vyhledání a získání pot řebných materiál ů od autor ů a v jazyce zemí, kterých se tato problematika p římo týká 3. Nejpodstatn ějším pramenem pro moji práci byla publikace Britain, Spain and Gibraltar 1945-90. The Eternal Triangle od D.S. Morrise a R.H. Haigha. Jednak se jednalo o materiál zabývající se desetiletími po 2. sv ětové válce, což je období, k němuž je složit ější dohledat tolik zdroj ů jako k aktuáln ějším událostem, jednak je to publikace objektivní a obsahuje množství zajímavých informací, které jiné zdroje neuvád ějí. Důležitými zdroji se pro m ě staly další cizojazy čné publikace či sborníky od britských a špan ělských autor ů.4. K druhé kapitole jsem mohla čerpat i z česky psané odborné literatury. K událostem posledních dvou desetiletí jsem čerpala informace také z odborných článk ů, využívala jsem i internetové zdroje.

Tato diplomová práce je jednop řípadovou studií, která poskytuje vysv ětlení problematiky Gibraltaru, snaží se popsat a zhodnotit celkový kontext sporu mezi Velkou Británií a Špan ělskem (historický, politický, sociální) a získat tak jeho komplexní obraz. Text

3 Hlavním zdrojem se pro m ě stala knihovna Fakulty politických v ěd a sociologie Universidad Complutense de Madrid a knihovna Filozofické fakulty téže university. 4 Touto tematikou se zabývají p řevážn ě auto ři špan ělští a britští, p řípadn ě zástupci Gibraltaru - tedy ti, kterých se p římo dotýká.

4 klade d ůraz na události souvisejícími se sporem o Gibraltar, které m ěly vliv na mezinárodní politiku. Hlavním cílem mé práce je analýza vývoje sporu o Gibraltar mezi Velkou Británií a Špan ělskem po 2. sv ětové válce až po sou časnost (rok 2009) se zam ěř ením na události, které ovliv ňovaly členství obou zemí v mezinárodních či nadnárodních organizacích, a na události, které byly tímto členstvím ovlivn ěny. Díl čí cíle, související s vývojem sporu, lze shrnout do n ěkolika výzkumných otázek: - Jakou roli hrály ve sporu mezinárodní a nadnárodní instituce (OSN, NATO, ES/EU) a zda měly n ějaký vliv? - Které konkrétní politiky ES/EU byly sporem ovlivn ěny? - Jakou roli hrála v různých fázích sporu ekonomika jako nástroj nátlaku? - Zda je n ěkterá ze dvou zemí s postupem času ochotn ější ke kompromisu? - Zda a jakým zp ůsobem se vyvíjel postoj obyvatel Špan ělska a Gibraltaru ve sporu a k jeho řešení? - Zda a jakým zp ůsobem se zm ěnila pozice Gibraltaru a jeho obyvatel p ři jednáních o řešení sporu?

Pro práci jsem si stanovila dv ě základní hypotézy: 1. Špan ělsko se nikdy nesmí řilo se status quem po Utrechtské smlouv ě a neustále vyvíjí aktivity, které by mohly vést k revizi tohoto uspo řádání. 2. Mezinárodní a nadnárodní instituce necht ěly a ani reáln ě nemohly do sporu zasahovat a preferovaly jeho řešení na bilaterální úrovni. Hypotézy se budu snažit ov ěř it či vyvrátit pomocí odpov ědí na výzkumné otázky související s díl čími cíli.

Z obsahového hlediska je diplomová práce člen ěna následovn ě: Druhá kapitola, následující po této úvodní části práce, uvede do problematiky kolonií a procesu dekolonizace se zam ěř ením na specifi čnost p řípadu Gibraltaru. Po stru čném historickém exkurzu, který ve t řetí kapitole pom ůže pochopit podstatu sporu, je práce rozd ělena do kapitol 4 až 11, které na sebe chronologicky (od minulosti po sou časnost) navazují a z nichž každá charakterizuje ur čité období sporu a vztah ů mezi ob ěma zem ěmi a jeho vliv na mezinárodní politiku. Chronologický postup jsem pro st ěžejní část práce zvolila proto, že události, které vedly k sou časnému stavu sporu, nejsou úpln ě známé a tento p řístup pomáhá pochopit podstatu problému. Jiný p řístup by byl také jist ě možný, nap říklad zvolit si jednotlivé oblasti sporu a ty popsat a analyzovat, ale

5 podle mého názoru by neumožnil zachytit zásadní p říčiny této kauzy, které determinují nalezení jejího adekvátního řešení v sou časnosti. Text v kapitole 12 se zabývá tím, jak se odrážela momentální politická situace na ekonomice Gibraltaru a jak naopak ekonomické pot řeby ovliv ňovaly politická rozhodnutí obou vlád. Kapitola 13 analyzuje postoje obyvatel Špan ělska a Gibraltaru k uvedenému problému a jejich p řípadný vývoj. Přehled aktuální situace a nastín ění možného budoucího vývoje p řináší kapitola 14. V záv ěru jsou shrnuty a analyzovány získané poznatky, vyhodnoceny cíle práce a vyvráceny či potvrzeny výše uvedené hypotézy. Nedílnou sou částí práce jsou také četné přílohy – mapy, fotografie, resoluce, dohody, které dokumentují jak samotný Gibraltar z geografického hlediska, tak zásadní mezníky zkoumaného problému.

2. Gibraltar jako specifická kolonie Velké Británie

Gibraltar má v rámci Evropy unikátní postavení, nebo ť je dnes poslední kolonií na tomto kontinent ě. Odlišné chápání jeho statusu jako kolonie ze strany Špan ělska a Velké Británie ur čovalo vývoj sporu o toto území. Špan ělsko vnímá Gibraltar jako klasickou kolonii a jako symbol bývalé námo řní a koloniální velmoci Velké Británie. Jeho obyvatele neuznává za národ a požaduje, aby se s Gibraltarem zacházelo jako s každou jinou kolonií a aby tedy toto území bylo dekolonizováno. Velká Británie naopak upozor ňuje na specifi čnost tohoto území a odlišnost od ostatních kolonií. Proto Gibraltar z britského pohledu vyžaduje odlišné řešení a zvláštní status. Tato kapitola proto stru čně popisuje podstatu kolonialismu, formy kolonií a proces dekolonizace. Vysv ětluje pozici Gibraltaru v rámci britského koloniálního impéria a jeho odlišnosti od ostatních kolonií.

2.1. Kolonialismus a jeho formy Hlavním motivem kolonialismu byla snaha o zajišt ění nadvlády nad jinými národy z důvod ů náboženských, politických nebo ekonomických. (Ferro 2007: 28) Kolonizaci chápeme jako proces osidlování nových, doposud neobydlených území. Svého „rozkv ětu“ se kolonizace do čkala v 15. století, kdy Portugalsko a Špan ělsko po objevení Ameriky ovládly její jižní kontinent a st řední část. Poté, co se ukázala výnosnost zámo řských cest, p řipojily se k objevným a dobyva čným výpravám další evropské zem ě. Jak bude podrobn ěji vysv ětleno v následující kapitole, území Gibraltaru bylo v roce 1704 dobyto vlastn ě náhodou a nelze ho tedy považovat za cíl britské koloniální expanze.

6 Jakmile se však stalo britskou vojenskou pevností, bojovala Velká Británie kv ůli jeho velikému strategickému významu za jeho udržení. Mocnosti ovládaly kolonie nejr ůzn ějšími formami, které se p řizp ůsobovaly na konkrétní případy. Jednou z těchto forem byly korunní kolonie (nap říklad Indie, Alžírsko) spravované prost řednictvím guvernér ů. Ti vládli neomezen ě, odpov ědní byli pouze svým ministr ům pro koloniální záležitosti. Místní obyvatelstvo se na vlád ě v podstat ě nepodílelo. Všechnu hlavní agendu, jako jsou finance, ozbrojené síly, policie, soudy a zahrani ční vztahy, řídili kolonizáto ři sami. (Stamberger 1963: 87) Gibraltaru byl p řiznán status korunní kolonie v roce 1830, což odráželo jeho význam a souviselo to také s postupující emancipací civilního obyvatelstva 5. Byly také ustaveny základy místního soudu a vytvo řena policie. Druhou formou byly protektoráty. Formálními vládci zde byly místní vlada ři (králové, knížata, sultáni, emírové a podobn ě), kte ří uznali svrchovanost mocnosti a ve vnit řních záležitostech m ěli ur čitou míru samostatnosti. T řetí formu p ředstavovaly samosprávné kolonie. Tato území, kde žilo ve v ětším po čtu obyvatelstvo evropského p ůvodu 6, fungovala samosprávn ě, vše ale řídili evropští p řist ěhovalci. (Stamberger 1963: 88-89) V britském impériu se samosprávným koloniím za čalo říkat dominia. 7 Svého nejv ětšího rozmachu dosáhl kolonialismus ve druhé fázi. Význam kolonií pro mate řské zem ě stále rostl. D říve byly p řevážn ě zdrojem prost ředk ů - z kolonií se dováželo spot řební zboží, zejména luxusní, mezi nímž hrálo významnou úlohu koření. V dob ě pr ůmyslového rozvoje za čínají mít kolonie význam také jako zdroj levných surovin pro evropský pr ůmysl a jako odbytišt ě pro výrobky. To však nebyl p řípad Gibraltaru, který z ekonomického hlediska nem ěl co nabídnout, jelikož zem ědělská p ůda zde neexistuje a většinu obyvatelstva tvo řili vojáci nebo ú ředníci. Navíc vzhledem ke své rozloze 6 km² a po čtu 20 tisíc obyvatel nebyl Gibraltar tím správným odbytišt ěm pro jakékoli výrobky. Když byl ale roku 1869 otev řen Suezský pr ůplav, který zkrátil cestu z Evropy na Východ p řes St ředozemní mo ře, stoupl tím i význam Gibraltaru. Velká Británie se na této skále doslova opevnila a prom ěnila ji v základnu svých koloniálních výboj ů v Asii a Africe. (Pe čnikov 1989: 169) Význam Gibraltaru byl tak na rozdíl od v ětšiny ostatních kolonií p ředevším vojenský, nikoli ekonomický.

5 To bylo zatím odsouváno do pod řadné role vedle dominantního vlivu p řítomných vojenských sil a posádky pevnosti, hlídající lod ě proplouvající úžinou. 6 Kanada, Austrálie, Nový Zéland. 7 První dominium vzniklo v Kanad ě v roce 1867, následovaly ji Austrálie a Nový Zéland.

7 2.2. Boj za nezávislost a proces dekolonizace V obsazených oblastech za čaly v 19. století vznikat a prosazovat se nacionalistická hnutí. V koloniích byla požadována v ětší míra samostatnosti a docházelo proto k organizovaným lidovým povstáním. Ta byla zpo čátku potla čována, v poslední t řetin ě 19. století se situace za čala v některých p řípadech m ěnit. To platí hlavn ě pro Britské impérium, které dokázalo svojí politikou vzestup nacionalismu brzdit či usm ěrňovat. Dominia nabývala na stále v ětším významu. 8 Jejich požadavk ům britští p ředstavitelé do zna čné míry ustupovali 9, aby zabránili násilnému a rychlému rozpadu impéria. I Gibraltar byl kolonií, která se hlásila o v ětší míru autonomie. V roce 1921 byla ustavena m ěstská rada (City Council) a o rok pozd ěji došlo k vytvo ření konzultativního orgánu guvernéra – takzvané Výkonné rady (Executive Council). Jednalo se spíše o pomocné administrativní orgány, veškerá legislativní i výkonná pravomoc z ůstávala v rukou guvernéra. (Sepúlveda 2004: 229) Ostatní kolonie se v této době snažily už o vlastní autonomní instituce, přibývala dominia. 10 Přelomem pro koloniální impéria byla 2. sv ětová válka. Velká Británie i Francie byly na jejím konci naprosto ekonomicky vyčerpány. Vnitropolitické t ěžkosti velmocí zp ůsobily, že se brzy po skon čení 2. sv ětové války v koloniích úsp ěšn ě poda řilo prosadit nacionalistickým hnutím. Gibraltar nebyl výjimkou v tomto všeobecném trendu a v prosinci 1944 byla oznámena příprava konstitucionálních zm ěn v kolonii. Pro Gibraltar mohly být tyto zm ěny chápány jako odm ěna za to, jakou roli hrála kolonie za války díky své strategické poloze, a také jako jistá kompenzace za utrpení civilních obyvatel Gibraltaru v letech 1939-1945. 11 (Morris; Haigh 1992: 1) S procesem dekolonizace dochází ke vzniku mnoha nových stát ů. V ětšina kolonií se emancipovala v letech 1945-1965 a a čkoli kolonialismus v úzkém slova smyslu skon čil porážkou Francouz ů ve Vietnamu a v Alžírsku a Angli čan ů v Indii, nadvláda Západu v různých formách v mnoha zemích p řetrvávala, nazývána neokolonialismem či imperialismem bez kolonist ů. (Ferro 2007: 33) V každém p řípad ě znamenala dekolonizace pro Velkou Británii zásadní zm ěnu, která ovlivnila její postavení v mezinárodním systému.

8 P ředevším díky svému nezpochybnitelnému p řínosu v první sv ětové válce pro britské vít ězství. 9 Ješt ě na sklonku 1. sv ětové války bylo provedeno n ěkolik ad hoc rozhodnutí. Dominia se mohla ú častnit mírových jednání (nap říklad Washingtonské konference v roce 1921) a bylo jim poskytnuto právo podepsat a ratifikovat mírové smlouvy. Jako samostatné entity byla dominia p řizvána k účasti ve Spole čenství národ ů. (Šilhánová 2008: 17) 10 V roce 1907 Newfoundland, 1910 Jihoafrická unie, 1922 Irský svobodný stát. 11 P řirozená povaha Gibraltaru jako pevnosti spolu s jeho strategickou polohou vedly k nutnosti evakuovat civilní obyvatelstvo. Podrobnosti o roli Gibraltaru za 2. sv ětové války v další kapitole.

8 Všechny zem ě, které získaly v 50. letech nezávislost, m ěly p ředtím, než p řetrhaly své přímé politické vazby na metropoli, autonomní instituce. Gibraltar byl kv ůli svým specifickým geografickým, demografickým a historickým podmínkám z tohoto postupu vylou čen. S místní administrativou zde nebyly zkušenosti, čímž se op ět lišil od ostatních britských kolonií. Všechna ú řednická a administrativní místa zastávali do té doby Britové. Dalším specifikem bylo, že proces dekolonizace v jiných koloniích probíhal za pomoci místních v ůdc ů, což se ned ělo v případ ě Gibraltaru. Jeho zástupci si byli v ědomi speciálního právního statusu kolonie, proto b ěhem 20. století nebojovali za samostatnost, která byla nereálná z důvod ů ekonomických, vojenských, ale p ředevším politických. (Sepúlveda 2004: 264) I v tomto byl p řípad Gibraltaru odlišný od ostatních britských kolonií. Neudržitelný stav britského impéria vedl po 2. sv ětové válce k jeho rozpadu a ke vzniku Commonwealthu – Britského spole čenství národ ů12 , které m ělo pomoci udržet vazby rozpadající se imperiální říši. Byl to prost ředek, který Brit ům pomohl p řizp ůsobit se novému sv ětu, který odsuzoval imperialismus, a jeho podmínkám. Nakonec také pomohl na n ěkolik let zmírnit pád impéria. Gibraltar nicmén ě nebyl typickou kolonií Velké Británie, které by bylo možno ud ělit samostatnost a udržet spole čné vazby v rámci Commonwealthu. Svou roli v tom hrály především dv ě skute čnosti. Gibraltar byl odedávna p ředevším vojenskou základnou a pevností, jejíž obyvatelstvo tvo řili p řevážn ě vojáci či ú ředníci, mezi civilním obyvatelstvem panovala pom ěrn ě velká kulturní a etnická rozmanitost, tudíž zde nebyl tlak na v ětší míru autonomie tak velký jako v ostatních územích a p řišel až o n ěco pozd ěji. To hlavní, co však odlišovalo Gibraltar od ostatních britských kolonií, byl jeho právní status, kdy náležel Velké Británii, ale jedinou cestou k jeho dekolonizaci mohlo být jeho navrácení Špan ělsku, nikoli jeho nezávislost. 13 Gibraltar tak z ůstal nadále kolonií, poslední na evropském kontinent ě.

3. Význam a historický vývoj Gibraltaru

Gibraltar je dnes samosprávným zámo řským územím Spojeného království Velké Británie a Severního Irska s vlastní ústavou garantovanou britským parlamentem. Gibraltarská vláda m ůže sama rozhodovat ve všech vnit řních záležitostech, krom ě obrany, mezinárodní

12 Commonwealth of nations, neboli Britské spole čenství národ ů, je v sou časné dob ě spole čenstvím 53 stát ů, tém ěř dvou bilion ů lidí, a tudíž asi 30 procent sv ětové populace. První, kdo použil termín Spole čenství národ ů (Commonwealth of nations), byl britský ministr zahrani čí Lord Rosebery, který tak u činil v roce 1884 p ři svém proslovu v australském Adelaide. Reagoval tím na m ěnící se charakter Britského impéria, zejména na ud ělení statusu dominia Kanad ě. (Šilhánová 2008: 16-17) 13 Podrobnosti v další kapitole.

9 bezpe čnosti a zahrani čních vztah ů, které jsou pod britskou správou. Zákony jsou p řijímány vlastním voleným parlamentem – Sn ěmovnou. Gibraltar se nachází na jihu Pyrenejského poloostrova, v míst ě, které je nejblíže Africe. Tato strategická poloha umož ňuje kontrolovat Gibraltarskou úžinu, tedy spojení mezi St ředozemním mo řem a Atlantikem. (viz P říloha 1) Proto Gibraltar odedávna hrál a stále hraje velkou roli v politických a strategických plánech stát ů, které jsou s ním v nějakém vztahu. Gibraltar má rozlohu 6,5 km². Hranice se Špan ělskem činí 1,2 km, dalších 12 km je pob řeží. Vápencová skála, na které se Gibraltar rozkládá, má v nejvyšším bod ě 426 m. Po čet obyvatel je udáván v rozmezí 27 – 31 tisíc. Prostor je zde natolik omezen, že jediná pevninská silnice na Gibraltaru se k říží s mezinárodním letišt ěm. Tato unikátní k řižovatka je řízená běžnými semafory. Na Gibraltaru není zdroj pitné vody ani jiné suroviny, proto je naprosto závislý na spojení s okolním sv ětem. Pokud je toto spojení p řerušeno či siln ě omezeno, jak se tomu v důsledku sporu mezi Velkou Británií a Špan ělskem stalo, nastává pro obyvatelstvo řada vážných komplikací z hlediska ekonomického. Na Gibraltaru se také nachází jediná evropská kolonie opic.14 (viz P říloha 2 a P říloha 9) Tuto ojedin ělou skálu znaly už antické národy žijící kolem St ředozemního mo ře. 15 Vojensko-strategickou polohu Gibraltaru ocenili až Arabové, kte ří zde poprvé zakotvili roku 711. Jejich flotilu vedl Tárik ibn Sijád a od té doby se datuje dobývání Pyrenejského poloostrova Araby. 16 Maurové pak Gibraltar drželi jako strategický bod tém ěř po celou dobu své p řítomnosti v Evrop ě – krom ě relativn ě krátké epizody ve 14. století, kdy se ho poda řilo Špan ělům obsadit.17 V roce 1462 získala Gibraltar v rámci reconquisty 18 špan ělská koruna, která z něj vybudovala nedobytnou pevnost, již spolu s osadou povýšila roku 1502 na m ěsto. Za vlády Isabely Kastilské si i vládcové Špan ělska uv ědomili strategický význam nejjižn ějších mys ů poloostrova. Isabela na d ůkaz své p řízn ě v ěnovala pevnosti a p řístavnímu městu Gibraltaru erb,

14 Tyto polodivoké opice makak magot si místní obyvatelé velmi hý čkají, mimo jiné i kv ůli legend ě, která tvrdí, že Gibraltar bude britský, dokud zde tyto opice budou žít. Za 2. sv ětové války dokonce britský premiér Winston Churchill po zpráv ě, že makakové na Gibraltaru za čali vymírat, vydal rozkaz, aby byla kolonie t ěchto opic dopln ěna. Bylo dovezeno n ěkolik desítek afrických makak ů, kte ří oživili gibraltarskou populaci a možná i (s notnou dávkou nadsázky) zachránili britské korun ě její poslední kolonii. (Pe čnikov 1989: 166) 15 Sta ří Řekové ji jako jeden z Heraklových sloup ů považovali za konec tehdy známého sv ěta. (Brodský 1992: 53). 16 První pevnost, kterou Arabové na území poloostrova postavili, stála na úpatí Gibraltarské skály a nesla jméno kapitána – Džebel-al-Tarik – Hora Tárikova, které se postupn ě zkomolilo na Gibraltar. Zbytky této pevnosti lze dodnes vid ět na svahu Skály. 17 Až v roce 1309 získali Špan ělé Gibraltar, který udrželi do roku 1333, kdy po t ěžkých bojích p řipadl op ět do rukou Arab ů. (Pe čnikov 1989: 168) 18 Proces znovudobytí území obsazeného Maury na Pyrenejském poloostrov ě špan ělskými králi a následné křes ťanské sjednocení Špan ělska (11. – 15. století).

10 na n ěmž je zobrazen klí č ležící na siluet ě pevnosti, což má vyjad řovat myšlenku, že Gibraltar je bránou ke Špan ělsku. (viz P říloha 3) Ve své záv ěti dokonce královna Isabela p řipomínala budoucím špan ělským vládc ům, aby tuto Skálu udrželi za každou cenu. (Pe čnikov 1989: 168- 169) Této myšlenky se Špan ělé nez řekli dodnes. Zp ůsob špan ělského opevn ění slavil úsp ěchy a Skála tak opravdu z ůstala nedobytnou až do po čátku 18. století. Zm ěnu suveréna na tomto strategickém bod ě p řinesla až smrt Karla II., posledního panovníka ze špan ělské v ětve habsburské dynastie, v roce 1700, a následná válka o špan ělské d ědictví. Ta proti sob ě postavila francouzské Bourbony a rakouské Habsburky, na jejichž stran ě se do války zapojila i Anglie. Anglická flotila, která tehdy již za čínala být „vládkyní všech mo ří“, m ěla za úkol vojensky kontrolovat Gibraltarskou úžinu, čímž bránila spojení francouzské st ředomo řské a špan ělské atlantické flotily. K vlastnímu dobytí Gibraltaru však došlo vlastn ě náhodou. V roce 1704 vyrazila britská flotila z úžiny do útoku na p řístav Toulon, kde kotvila p řevážná část francouzského vojenského lo ďstva. Útok však byl odvolán a vracející se pln ě vyzbrojené lod ě alespo ň cestou zaúto čily na Gibraltar. Po dvou dnech obléhání a t ěžkých ztrát na obou stranách zavlála nad gibraltarskou pevností britská vlajka. Velké Británii se tak ne čekan ě dostal do rukou jeden z nejd ůležit ějších bod ů na map ě Evropy. Panství Velké Británie nad Gibraltarem bylo stvrzeno na konci války takzvaným Utrechtským mírem z 13. července 1713, který muselo p řijmout i poražené Špan ělsko. Smlouvou z Utrechtu Velká Británie uznala Filipa z Anjou králem Špan ělska a Filip uznal Annu Stuartovnu za královnu Anglie. Špan ělsko bylo nuceno uznat obsazení Gibraltaru a Mallorky Velkou Británií a zárove ň jí garantovalo t řicetiletý monopol na obchod s otroky ze špan ělských kolonií v Americe. Nejvýznamn ější z hlediska budoucích událostí byl první odstavec článku X této smlouvy (viz Box 1).

Box 1: První odstavec článku X Utrechtské smlouvy a p ředání Gibraltaru Velké Británii.

"Katolický král, za sebe a své d ědice a nástupce, podle této smlouvy postupuje koruně Velké

Británie plné a veškeré vlastnictví m ěsta a zámku Gibraltar, spolu s jeho p řístavem,

opevn ěním a pevnosti k nim náležející, p řičemž uvedené vlastnictví je absolutní a na v ěky,

bez jakékoli výjimky či p řekážky.“

(Article X Of The Treaty Of Utrecht 1713)

Smlouva také stanovila, že mezi Gibraltarem a Špan ělskem nebude probíhat žádný pozemní obchod, s výjimkou nouzových opat ření v p řípad ě, že Gibraltar nebude moci být

11 zásobován p řes mo ře. 19 Ze smlouvy také vyplývá další podstatná skute čnost - pokud by se britská koruna cht ěla vzdát suverenity nad Gibraltarem, musí toto území jako prvnímu nabídnout Špan ělsku. „Pokud se kdykoli v budoucnu Velká Británie rozhodne p řepustit či prodat své vlastnictví Gibraltaru, je dohodnuto v této smlouv ě, že jako první bude nabídnuto Korun ě špan ělské d říve než komukoli jinému.“ (Article X Of The Treaty Of Utrecht 1713; celé zn ění viz P říloha 12) Z toho vyplývá, že Gibraltar nem ůže získat nezávislost, pokud s tím nebude Špan ělsko souhlasit. To by se muselo dobrovoln ě vzdát svého nároku na toto území. Tato smlouva tedy ovliv ňuje i po t řech stoletích status Gibraltaru a vztahy mezi Velkou Británií a Špan ělskem. Špan ělsko se však i p řesto nevzdalo nad ěje na op ětovné získání území. V roce 1774 využilo války amerických kolonií za nezávislost na Velké Británii a vypov ědělo jí také válku. Špan ělské námo řnictvo dokázalo dobýt zp ět Mallorku, kterou Velká Británie získala také roku 1704, ovšem pe čliv ě p řipravená blokáda Gibraltaru ze souše i z mo ře byla neúsp ěšná. Špan ělsko nadále s většími či menšími p řestávkami pokra čovalo ve své snaze získat území Gibraltaru zp ět. Z řejm ě nejv ětší šanci m ělo v roce 1940, kdy vojenskou pomoc p ři obnovení špan ělské suverenity nad Gibraltarem nabídl generálu Frankovi Adolf Hitler. Plán nakonec ztroskotal na tom, že Špan ělsko odmítlo uznat Hitler ův nárok na francouzské Maroko jako protislužbu (Skalický 2003: 13). Práv ě za 2. sv ětové války vynikla výjime čná poloha Gibraltaru. Pro Spojence tehdy Gibraltar p ředstavoval nadmíru významnou strategickou základnu na p řístupu do St ředozemního mo ře, obsazenou 30 tisíci vojáky, námo řníky a letci. Hned na za čátku války, v roce 1939, byli všichni civilisté (17 tisíc osob) evakuováni do Velké Británie a Severního Irska, na Jamajku a Madeiru, protože Gibraltar se připravoval na n ěmecký útok (Skalický 2003: 13). Významnou roli sehrál Gibraltar i v samotných vojenských akcích. Práv ě odtud za čala v noci na 8. listopad 1942 spojenecká operace nazvaná Pochode ň, výsadek anglo-amerických vojsk do francouzské severní Afriky (Pe čnikov 1989: 169). Význam výjime čné strategické polohy Gibraltaru tedy ocenili po sjednocení své zem ě špan ělští vládci, stejn ě jako Velká Británie poté, co jej získala pod svou správu. S jeho ztrátou se Špan ělé necht ěli smí řit, ale zn ění Utrechtské smlouvy jim mnoho právních možností nedávalo. Proto museli až do 2. sv ětové války volit p ředevším vojenské prost ředky p ři pokusech získat toto území zp ět.

19 Plné zn ění článku X Utrechtské smlouvy je v Přílohách.

12 4. Gibraltar v politické agend ě Velké Británie a Špan ělska po 2. sv ětové válce 4.1. Velká Británie a koloniální budoucnost Gibraltaru Ačkoli Velká Británie byla mezi vít ěznými zem ěmi 2. sv ětové války, byla ekonomicky vy čerpána a její p ředchozí postavení velmoci bylo redukováno ve prosp ěch nových velmocí USA a SSSR. Požadavky na stále v ětší politickou nezávislost, které ke Spojenému království vysílaly kolonie, ujistily Velkou Británii v tom, že bude muset v mezinárodních záležitostech zaujmout novou roli odlišnou od p ředchozích desetiletí. Proces dekolonizace, který zapo čal ihned po skon čení 2. sv ětové války a ve kterém Velká Británie poskytla nezávislost v ětšin ě svých koloniálních území, probudil ve špan ělské vlád ě i lidu nad ěji na vrácení Gibraltaru Špan ělsku. To však britská strana odmítala ud ělat, Gibraltar byl jedno z posledních d ědictví velkého britského impéria. Britská vláda 20 za čala s gibraltarskými zástupci jednat o rozvoji místních institucí, aby zmírnila mezinárodní tlak vyvíjený na ni v souvislosti s procesem dekolonizace. V 50. letech byly tyto zm ěny ješt ě spíše symbolické než efektivní. Vznikla Legislativní rada, která nahradila Městskou radu ustavenou v roce 1921. Tato, i již existující Exekutivní rada 21 , měly stále charakter konzultativní ve vztahu ke guvernérovi, který p ředstavoval p římé zastoupení britského panovníka. Ve Špan ělsku byly tyto dv ě instituce prezentovány jako ur čitý nástin parlamentu a vlády, což vzhledem k podobnému vývoji v ostatních britských koloniích vedlo mezi Špan ěly k interpretaci tohoto kroku jako prvního sm ěrem k dekolonizaci a následn ě nezávislosti území. Britská vláda se snažila prezentovat p řípad Gibraltaru jako p říliš speciální na to, aby mohl být dekolonizován jako ostatní kolonie. Za členila ho však mezi Zámo řská závislá území (1946), kde byl kvalifikován jako „koloniální území“ (Sepúlveda 2004: 267), což m ělo podstatné d ůsledky v dalším diplomatickém vývoji sporu po roce 1960, protože na toto za řazení se Špan ělsko i OSN odvolávaly.

4.2. Špan ělsko na cest ě z mezinárodní izolace Špan ělsko se ve 2. sv ětové válce sice nep řidalo oficiáln ě na stranu zemí Osy, ale pronacistická orientace byla nep řehlédnutelná. Kv ůli diktátorské form ě vlády se po roce 1945

20 Labouristická vláda premiéra Clementa Attleeho (1945 – 1951). 21 Jejich členové byly na rozdíl od M ěstské rady z poloviny voleni z řad místních civilních obyvatel, z poloviny to byli stále členové jmenovaní jako zástupci koloniální správy.

13 Špan ělsko dostalo do diplomatické i ekonomické izolace 22 a v 50. letech 20. století se proto hlavním cílem špan ělského režimu stalo vyman ění se z této mezinárodní izolace. Demokratické zem ě doufaly, že mezinárodní tlak by mohl p řivodit kolaps režimu. Paradoxn ě však tato izolace umožnila Frankovi, aby se stav ěl do role symbolu špan ělského národního zájmu proti vn ějšímu nep řátelství a tak upev ňoval svoji pozici. K ur čitému pr ůlomu v mezinárodním vnímání Špan ělska došlo v souvislosti s vyost řením vztah ů mezi Východem a Západem na po čátku 50. let. Franko velmi zd ůraz ňoval antikomunismus svého režimu. Práv ě obavy z rozši řování komunismu a vypuknutí dalšího sv ětového konfliktu p řim ěly západní zem ě v čele s USA, které vid ěly ve Špan ělsku geopoliticky d ůležitou zemi v boji proti komunismu, k přehodnocení dosavadních vztah ů.23 V roce 1955 pak Špan ělsko vstoupilo za podpory USA do OSN a otev řela se mu tak cesta ke spolupráci. Tento vývoj znamenal konec špan ělské izolace, a proto v druhé polovin ě 50. let už málokdo v ěř il v rychlý kolaps Frankova režimu. P římým d ůsledkem vyman ění se z mezinárodního tlaku na Frank ův režim bylo zvyšující se sebev ědomí režimu a asertivita na mezinárodním poli. Jedním z aspekt ů této skute čnosti bylo obnovení špan ělských požadavk ů vůč i Gibraltaru. Avšak práv ě diktátorská forma Frankova režimu ve Špan ělsku byla pro Gibralta řany pádným argumentem pro to, aby nebyli k této zemi p řipojeni. Bylo by velmi diskutabilní, kdyby tato komunita, žijící v demokratickém z řízení, byla nucena stát se proti své v ůli sou částí diktátorského režimu.

4.3. Události 50. let a do časné zlepšení vztah ů Nap ětí mezi ob ěma zem ěmi a reakci špan ělského obyvatelstva vyvolala cesta královny Alžb ěty II. po její korunovaci po zemích Commonwealthu, která m ěla vyvrcholit návšt ěvou na Gibraltaru 10.-11. kv ětna 1954. Britská vláda touto cestou vysílala obyvatel ům Gibraltaru důležitou zprávu – zatímco cesta po zemích Commonwealthu (mezi které Gibraltar kv ůli svému koloniálnímu statusu nepat řil) potvrzovala jejich nezávislost, s Gibraltarem šlo o pravý opak – návšt ěva znamenala potvrzení stávajícího statusu Gibraltaru jako kolonie a vojenské

22 Nepo čítalo se s ním v Marshallov ě plánu na obnovu Evropy v roce 1947, který mu nebyl, narozdíl od východoevropských zemí, ani formáln ě nabídnut. 23 První z řejmý krok Špan ělska ven z mezinárodní izolace p řišel s podepsáním t ří bilaterálních dohod mezi Spojenými státy a Špan ělskem 27. zá ří 1953, které dovolily konstrukci a užívání vojenských základen ve Špan ělsku Spojenými státy a p řiznávaly Špan ělsku ekonomickou pomoc a vojenské zásobování ze strany USA. Franko ve špan ělském parlamentu prezentoval tyto dohody jako „největší úsp ěch naší sou časné zahrani ční politiky“. (Morris; Haigh 1992: 4)

14 základny. Špan ělská vláda požadovala zrušení této cesty.24 Plány na návšt ěvu královny však zůstaly nezm ěněny. Špan ělsko na protest odvolalo svého konzula z Londýna, zakázalo Špan ělům vstup na Gibraltar, oznámilo, že nebudou nadále vydávána pracovní povolení a lidé s britským pasem mohou projít hrani ční kontrolou ve m ěst ě La Línea 25 pouze jedenkrát denn ě každým sm ěrem. Jednalo se o první omezení na špan ělsko-gibraltarské hranici po 2. sv ětové válce. Protesty ve Špan ělsku byly velmi silné i mezi ve řejností. Proto byla p řed a po dobu návšt ěvy královny na Gibraltaru dodržována maximální bezpe čnostní opat ření. 26 Špan ělsko se považovalo za ob ěť britského kolonialismu (a také se tak n ěkdy prezentovalo). Z pohledu špan ělských obyvatel se Velká Británie zmocnila území Špan ělska, vyhnala jeho legitimní obyvatele a poté se op ětovn ě pokusila anektovat další špan ělské území a jeho výsostné vody. Gibraltar byl chápán jako kolonie na špan ělském území, které slouží Velké Británii jako op ěrný bod pro udržení dalších kolonií. (Hills 1974: 543) Od poloviny 50. let 20. století se tak Gibraltar stal hlavním tématem v agend ě britsko-špan ělských vztah ů. Na p řelomu 50. a 60. let se díky vzr ůstající angažovanosti Špan ělska v mezinárodním prost ředí za čaly zlepšovat i britsko-špan ělské vztahy, což bylo v zájmu obou zemí. Špan ělsko se snažilo stát se pevnou sou částí západního bloku a Velká Británie (která byla v otázce Gibraltaru v ětšinou p řístupn ější kompromis ům než Špan ělsko, jak vyplyne z dalších kapitol) zlepšit spolupráci se spojencem Spojených stát ů amerických. Špan ělský ministr zahrani čí Fernando de Castiella jednal v Londýn ě v roce 1959 27 o regulaci týkající se každodenního p řesunu špan ělských pracovních sil na Gibraltar a zjednodušení vstupu britských turist ů ze Španělska na Gibraltar. (Morris; Haigh 1992: 8) Zlepšení vztah ů bylo patrné i v červenci 1960, když Castiella absolvoval další oficiální návšt ěvu Londýna na pozvání britské vlády. 28 V této dob ě ob ě vlády sm ěř ovaly svými kroky a výroky k udržování vzájemných dobrých vztah ů. Ob ě se pak snažily soust ředit více na oblasti, kde byla možná spolupráce, a

24 Špan ělský velvyslanec v Londýn ě argumentoval mimo jiné rozlad ěním, které Špan ělé poci ťují nad skute čností, že pevnost Gibraltar byla zahrnuta do královniny cesty, jelikož takové rozhodnutí je „nerozvážné“ a může mít negativní dopad na britsko-špan ělské vztahy (Morris; Haigh 1992: 5) 25 Pohrani ční špan ělské m ěsto. 26 Dvanáct tisíc špan ělských pracovník ů, kte ří každý den cestovali za prací do kolonie, bylo 7. kv ětna kontrolováno se všemi svými doklady a b ěhem dvou dn ů trvání návšt ěvy byl zakázán na Gibraltar vstup všem špan ělským autoritám (výjimka mohla být ud ělena pouze na žádost gibraltarských ú řad ů). T ěm, kterým byl povolen vstup do kolonie ze Špan ělska (hoteloví pracovníci, pracovníci ve řejných služeb), byl znemožn ěn návrat do Špan ělska až do doby, kdy královská delegace opustila Gibraltar. (Sepúlveda 2004: 286) 27 Castiella zde jednal s britským ministrem zahraničí Selwynem Lloydem a poté navštívil na Downing Street premiéra Macmillana. 28 Během této návšt ěvy byla nap říklad podepsána konvence o kultu ře, která stanovila podmínky pro vým ěnu student ů a výzkumných pracovník ů, v ědc ů, expert ů.

15 vyhýbaly se záležitostem, které by mohly vést ke konfliktu. Mezi tyto záležitosti samoz řejm ě spadal i Gibraltar. Budoucí status Gibraltaru proto nebyl oficiáln ě preferovaným tématem pro vzájemnou diskusi, aby nebyl zvrácen pokrok v britsko-špan ělských vztazích. Gibraltar byl jako potenciální zdroj konfliktu na krátkou dobu upozad ěn v politické agend ě obou zemí.

Na po čátku 60. let se v mezinárodní politice ukázalo, že projekt EHS (Evropské hospodá řské spole čenství) je úsp ěšn ější než jeho alternativa ESVO (Evropské sdružení volného obchodu). Potvrdila to také Velká Británie svou žádostí o vstup do EHS. Ani Špan ělsko necht ělo z ůstat mimo toto ekonomické spole čenství a jeho vláda podala 9. února 1962 žádost o členství. Nad ěje však byly nepatrné. Z politických d ůvod ů nebyl o členství Špan ělska zájem.

5. Vyost ření sporu o Gibraltar 5.1. Nová koncepce Špan ělska v otázce Gibraltaru Prioritami frankistického režimu v zahrani ční politice byly v 60. letech 20. století vztahy se Spojenými státy a proces evropské integrace. 29 V roce 1962 vypracoval Castiella 30 v souvislosti s problematikou Gibraltaru novou koncepci zahrani ční politiky (viz Box 2).

Box 2: Čty ři díl čí cíle Castiellovy koncepce zahrani ční politiky související s Gibraltarem.

1/ p řekonat britskou neochotu zahájit jednání a p řenést konflikt na mezinárodní p ůdu Organizace spojených národ ů; 2/ radikáln ě omezit špan ělské pracovní síly pro Gibraltar, stavební materiál a čerstvé potraviny a zárove ň posílit boj proti pašování; 3/ kompenzovat ztráty, které t ěmito opat řeními utrpí špan ělská populace v sousedních regionech (plán na rozvoj Campo de Gibraltar); 4/ snížit význam Gibraltaru jako vojenské základny a místního letišt ě takovými zp ůsoby a cestami, jakými to bude dle zákona možné.

(Sepúlveda 2004: 289)

29 V otázce evropské integrace nebylo Špan ělsko úsp ěšné. Vláda po dvou letech ml čení EHS sepsala 14. února 1964 novou žádost adresovanou Rad ě ministr ů. Jejím cílem bylo zahájení p ředvstupních rozhovor ů. Protože již nebylo možné Špan ělsko odbýt či nereagovat, Rada ministr ů pov ěř ila Komisi zahájením rozhovor ů. (Bakule 2001: online) 30 Castiella je n ěkdy nazýván „ministrem zahrani ční v ěci“, protože v ěnoval otázce Gibraltaru velký prostor a význam v agend ě zahrani ční politiky Špan ělska.

16

V polovin ě 60. let podniklo Špan ělsko na základ ě t ěchto princip ů sv ůj nejvážn ější pokus o op ětovné získání Gibraltaru od 18. století. 31 Na rozdíl od p ředchozích pokus ů v něm byla naprostá absence zbraní. Tentokrát Špan ělé zvolili cestu mírovými prost ředky – skrz Organizaci spojených národ ů. Pokra čující neochota Londýna jakkoli s Madridem diskutovat o budoucím statusu kolonie vedla k tomu, že špan ělská vláda za čala být frustrována neúsp ěchem a absencí vyhlídek. Z pohledu Špan ělska bylo nutné dostate čně oz řejmit celému sv ětu, že Gibraltar je – v druhé polovin ě 20. století – částí špan ělského území podrobenou britským kolonialismem. Strategií Castielli bylo vnést konflikt do mezinárodního prost ředí, internacionalizovat ho. Jak vyplyne z dalších podkapitol, kroky špan ělské strany vedly k intenzivnímu mezinárodnímu tlaku na dekolonizaci Gibraltaru, což donutilo Velkou Británii urychlit institucionální a právní p řem ěnu Gibraltaru. 32 V roce 1964 došlo ke zhoršení britsko-špan ělských vztah ů, jednak kv ůli p řipravovaným konstitucionálním zm ěnám na Gibraltaru, jednak kv ůli nep řijetí dohody mezi Velkou Británií a Špan ělskem v červnu 1964 o námo řním konstruk čním programu kv ůli výhradám britské opozice. (Morris; Haigh 1992: 13) Zvyšující se míra autonomie Gibraltaru skrze p řipravovaný nový ústavní po řádek a podrážd ění Špan ělska kritikou námo řního konstruk čního programu ze strany britské opozice vedly k ochlazení vzájemných vztah ů.

5.2. Organizace spojených národ ů a proces dekolonizace OSN sehrála p ři procesu dekolonizace klí čovou roli, když podpo řila snahy závislých národ ů a stanovila cíle a standardy nutné k rychlému dosažení samostatnosti. 33 Dekoloniza ční úsilí OSN vycházelo z principu „rovnoprávnosti a sebeur čení národ ů“ zakotveného v Chart ě OSN 34 a ze t ří konkrétních kapitol Charty – XI, XII a XIII – v ěnovaných zájm ům závislých národ ů. (Charter of the United Nations 1945)

31 Podrobnosti v podkapitole 5.3. 32 Ta vyvrcholila až novou ústavou v roce 1969. 33 Od jejího založení v roce 1945 se stalo členy OSN p řes osmdesát svrchovaných a nezávislých stát ů, které byly p ředtím pod řízeny koloniální nadvlád ě. Mnoho dalších území dosáhlo sebeur čení prost řednictvím p řipojení k dalším stát ům. 34 Charta Spojených národ ů je ustavující dokument sv ětové organizace, který stanovuje práva a povinnosti členských stát ů a stanoví orgány a postupy fungování OSN. Jako mezinárodní smlouva kodifikuje Charta základní principy mezinárodních vztah ů – od suverenity a rovnosti mezi státy až po zákaz užití síly p ři řešení mezinárodních spor ů. (United Nations 2005: 3)

17 Snahy závislých národ ů o získání samostatnosti a pocit sv ětového spole čenství, že zásady Charty OSN jsou aplikovány p říliš pomalu, vedly roku 1960 Valné shromážd ění OSN 35 k vyhlášení Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národ ům známé také jako Deklarace o dekolonizaci či Resoluce 1514/XV. Deklarace stanoví, že podrobování národ ů cizí nadvlád ě, podru čí a vyko řis ťování je pop řením základních lidských práv a svobod, odporuje duchu Charty OSN a brání rozvoji sv ětového míru a spolupráce. (Declaration on the granting of independence to colonial countries and peoples 1960; celé zn ění viz P říloha 13) Stejn ě tak byla zásadním principem teritoriální integrita území (viz Box 3).

Box 3: Odstavec 6 Resoluce OSN č. 1514/XV.

„Jakýkoli pokus vedoucí k naprostému či částe čnému rozd ělení národní jednoty a územní

integrity zem ě je neslu čitelný s cíly a principy Charty OSN.“

(Declaration on the granting of independence to colonial countries and peoples 1960)

Valné shromážd ění v této deklaraci vyzvalo správcovské státy, aby u činily všechna opat ření nutná k tomu, aby se mohla nesamosprávná území pln ě a v co nejkratší dob ě t ěšit právu na sebeur čení a nezávislost. V poru čenských a nesamosprávných územích a dalších územích, která dosud nedosáhla samostatnosti, „budou podniknuty okamžité kroky sm ěř ující k převedení výkonu veškeré moci do rukou obyvatel t ěchto území, a to bez p ředb ěžných podmínek či výhrad, v souladu s jejich svobodn ě vyjád řenou v ůlí a p řáním a bez rozlišování na základ ě rasy, náboženského vyznání či barvy pleti, a bude jim umožn ěno užívat plné nezávislosti a svobody“. (United Nations 2005: 239-240) V roce 1963 Valné shromážd ění schválilo upravený seznam 64 území 36 , na která se vztahovala Deklarace o ud ělení nezávislosti koloniálním zemím a národ ům z roku 1960, do kterého pat řil i Gibraltar. V zá ří 1963 se otázka budoucnosti Gibraltaru dostala na p ůdu mezinárodní politiky, když se Zvláštní výbor 24 OSN 37 za čal na popud Špan ělska zabývat touto kolonií v souvislosti

35 Valné shromážd ění je hlavním jednacím orgánem OSN. Tvo ří ho zástupci všech členských stát ů, z nichž každý má jeden hlas. K p řijetí rozhodnutí o d ůležitých záležitostech, nap ř. o otázkách míru a bezpe čnosti, p řijetí nových člen ů, rozpo čtu atd., je nutná dvout řetinová v ětšina hlas ů. P ři rozhodování o ostatních otázkách rozhoduje prostá v ětšina. Usnesení VS sice nejsou pro vlády právn ě závazná, vyjad řují však p řevládající sv ětový názor na mezinárodní otázky, a mají tak morální autoritu sv ětového spole čenství. (United Nations 2005: 5-6) 36 Do roku 1990 dosáhlo samosprávného statutu 53 území. V roce 2003 existovalo 16 nesamosprávných území, mezi n ěž se stále řadí i Gibraltar. Sou časnými správcovskými státy jsou Francie, Nový Zéland, Velká Británie a USA. (United Nations 2005: 241) 37 V roce 1961 Valné shromážd ění ustavilo 17 členný zvláštní výbor a pov ěř ilo ho dohledem nad pln ěním Resoluce 1514/XV a p ředkládáním doporu čení týkajících se jejího pln ění. Tento výbor bývá n ěkdy nazýván Zvláštní výbor 24 nebo Zvláštní výbor pro dekolonizaci (jeho plný název zní Zvláštní výbor o situaci související s

18 s procesem dekolonizace. Tehdy však výbor nedošel k žádnému záv ěru a p řesunul tuto otázku na další jednání. Znovu pak Výbor 24 projednával otázku Gibraltaru v zá ří 1964.

5.3. Gibraltar na p ůdě OSN a související britsko-špan ělská jednání Na jednání Výboru 24 v zá ří 1964 byli pozváni krom ě špan ělské a britské delegace také dva zástupci Gibraltaru, Joshua Hassan – vrchní ministr, a Peter Isola, v ůdce opozice. Oba dva se shodli, že obyvatelé Gibraltaru si p řejí z ůstat v těsném spojenectví s Velkou Británií, necht ějí nezávislost a jsou proti tomu, aby Gibraltar p řipadl Špan ělsku. 38 Špan ělský delegát Jaime de Pi ňies ve Výboru p řednesl, že Špan ělsko se již necítí být vázáno smlouvou z Utrechtu, že Gibraltar byl vždy sou částí špan ělského území a jeho sou časní obyvatelé nemají žádné slovo v otázce budoucnosti Gibraltaru. Pokud se Velká Británie nestáhne z tohoto území, bude to Špan ělsko považovat za pokra čování kolonialismu, obyvatelé Gibraltaru budou považování ve Špan ělsku za „personae non grate“ (nežádoucí osoby) a komunikace mezi Špan ělskem a Gibraltarem budou od říznuty. Britský delegát Cecil Kong prohlásil, že britská vláda nep řistoupí na špan ělské požadavky, že Špan ělsko nemá právo zasahovat do vnit řních záležitostí kolonie ani do jejích vztah ů s Velkou Británií a p řipomenul, že postoupení Gibraltaru Velké Británii Utrechtskou smlouvou bylo absolutní bez jakýchkoli dalších možností Špan ělska zasahovat do místního politického života. Zárove ň King uvedl, že Velká Británie bude bránit zájmy a p řání obyvatel Gibraltaru jakýmkoli zp ůsobem to bude nutné. (Morris; Haigh 1992: 14-15) Tato prohlášení v podstat ě shrnovala základní postoje všech t ří stran k této otázce nejen v této dob ě, ale i pro další desetiletí. Výbor 24 p řijal 16. října 1964 spole čné usnesení, ve kterém vyzývá ob ě zem ě ke spole čným jednáním a zd ůraz ňuje, že deklarace OSN o p řiznávání nezávislosti koloniálním územím je pln ě aplikovatelná na Gibraltar. Tento záv ěr byl britskou stranou odmítnut, nicmén ě od té doby se za čala Velká Británie zaměř ovat na zm ěnu právního statusu Gibraltaru. Velká Británie se totiž i p řesto, že m ěla Gibraltar smluvn ě zaru čený a p ředstavitelé Gibraltaru prohlašovali, že p řáním všech obyvatel kolonie je z ůstat asociováni k Velké Británii, cítila zavázána vyhov ět požadavk ům OSN do takové míry, která by neohrozila její vlastní zájmy.

pln ěním deklarace o poskytnutí samostatnosti koloniálním územím a národ ům). Výbor na své každoro ční sch ůzi jedná se zástupci nesamosprávných území, vysílá na tato území mise a po řádá seminá ře o politické, ekonomické a vzd ělávací situaci na t ěchto územích. (United Nations 2005: 239-241) 38 Hassan prohlásil, že Gibraltar nebude nikdy moci být nezávislým samostatným státem, protože je p říliš malý. Jeho jediná možnost je volná asociace a Gibraltar si p řeje tento svazek s Velkou Británií. Argumentem Petera Isoly bylo, že Gibraltar náleží jeho obyvatel ům a nikomu jinému, že Gibralta řané tvo ří specifickou komunitu a mají právo rozhodnout o své budoucnosti. (Hills 1974: 544)

19 Gibraltar p řestal být otázkou, kterou se ob ě strany necht ěly zabývat, aby neohrozily zlepšující se vzájemné vztahy. Ob ě vlády již musely po čítat s tím, že tento spor na n ě bude mít dopad. Kv ůli neochot ě Velké Británie zapo čít dekolonizaci Gibraltaru p řistoupily špan ělské autority na částe čné restrikce na hranici s Gibraltarem. Dne 17. října 1964 nechaly posílit hrani ční kontroly voz ů neregistrovaných ve Špan ělsku, od 21. listopadu pak za čínaly hrani ční brány s Gibraltarem zavírat o hodinu d říve, britské pasy vydané nebo prodloužené na Gibraltaru považovala špan ělská vláda za neplatné. Rok 1965 sko čil tím, že se Gibraltar stal znovu objektem diskusí v OSN. Bylo p řijato několik resolucí týkajících se konce kolonialismu. D ůležitá byla Resoluce 2070 (XX), která potvrzuje pouze dv ě strany sporu – Špan ělsko a Velkou Británii a vyzývá Velkou Británii k ukon čení dekolonizace Gibraltaru. (2070/XX Question of Gibraltar: 1965) Tato resoluce byla velkým diplomatickým vít ězstvím Špan ělů. Avšak ve skute čnosti politika resolucí Valného shromážd ění OSN nem ěla praktický ú činek. OSN mohla na Velkou Británii maximáln ě vyvíjet diplomatický tlak, ale reálné možnosti na prosazení svých resolucí nem ěla a jejich pln ění tak bylo pln ě na v ůli zú čast ěných stát ů. Na zasedání Valného shromážd ění byly ob ě vlády také vyzvány k bezodkladnému zahájení jednání o kolonii. První kolo se uskute čnilo 18.-20. kv ětna 1966 na Ministerstvu zahrani čí v Londýn ě.39 Za špan ělskou vládu v Londýn ě vystupoval Fernando Castiella, který předložil britské vlád ě formální požadavek na navrácení suverenity nad Gibraltarem ve svém čty řbodovém plánu (viz Box 4).

39 Ješt ě p ředtím navštívil Londýn Joshua Hassan, aby ujistil britskou vládu o p řání obyvatel Gibraltaru zůstat pod britskou správou a zd ůraznil, že „obyvatelé Gibraltaru nikdy nep řistoupí na krok britské vlády zm ěnit status kolonie proti jejich p řání“. (Morris; Haigh 1992: 23)

20 Box 4: Plán F. Castielli na řešení otázky Gibraltaru p ředložený britské vlád ě v kv ětnu 1966.

1. Podepsání britsko-špan ělské konvence, v níž dojde ke zrušení článku 10 Utrechtské

smlouvy z roku 1713 a obnovení národní jednoty a teritoriální integrity Špan ělska

navrácením Gibraltaru.

2. Špan ělsko by akceptovalo p řítomnost britské vojenské základny na Gibraltaru, jejíž

struktura, zákonnost a sou činnost s obranným systémem Špan ělska by byla p ředm ětem

speciální p řílohy této konvence.

3. Na Gibraltaru by byl nastolen zákonný režim, který by chránil zájmy obyvatel na

základ ě britsko-špan ělské dohody a pod dohledem OSN. Britská národnost obyvatel

Gibraltaru by byla respektována a jejich právo pobytu garantováno.

4. Konvence by vstoupila v platnost, jakmile by byly doprovodné dohody referující

k článku 2 a 3 schváleny OSN.

(Morris; Haigh 1992: 24)

Britská strana návrhy odmítla, jelikož nepochybovala o svém právoplatném nároku na území Gibraltaru vyplývajícím z Utrechtské smlouvy. Naopak si byla tak jistá, že navrhla britské vlád ě p řenést právní záležitosti sporu p řed Mezinárodní soudní tribunál v Haagu 40 . To ovšem špan ělská váda odmítla, protože se obávala prodlužování koloniální situace na Gibraltaru. Ze strany Velké Británie šlo skute čně o pokus zdržet p řípadný proces dekolonizace, jednak se snažila p řednést p řípad i p řed jinou instanci než byla OSN, která jí prozatím nebyla příliš naklon ěna. Dalším d ůvodem odmítnutí ze strany špan ělské vlády byla otázka vlastnictví šíje, kterou by tribunál také projednával. Toto byla jedna z nejd ůležit ějších otázek sporu – vlastnictví jeden kilometr dlouhé šíje, z jejíž okupace Špan ělsko Velkou Británii obvi ňovalo a v jejímž d ůsledku po svém vstup do ES zablokovalo mnoho dohod na evropské úrovni. Šíje totiž nikdy nebyla Špan ělskem Velké Británii postoupena 41 , ani v Utrechtské smlouv ě ani v žádné další. Britská strana argumentovala, že tato neutrální zóna nebyla zemí nikoho, nýbrž zóna vojensky neutrální, kterou špan ělské vojenské autority ustavily na konci 18. století. Dlouhodobé užívání

40 Rozhodoval by nap říklad o t ěchto otázkách: Která ze t ěchto dvou zemí je suverénem nad územím Gibraltaru? (kterým se rozumí: pevnost a p řístav Gibraltar v četn ě Skály; jižní část šíje, která spojuje Skálu se špan ělským územím – část zem ě zvaná „neutrální britské území“; vody p řiléhající zmín ěným územím); Která práva náležejí britským letadl ům užívajícím letišt ě na zmín ěném neutrálním britském území p ři p řekonávání špan ělských vod a zem ě? (Hills 1974: 560) 41 Užití území šíje Brity bylo Špan ělskem z humanitárních d ůvod ů do časn ě povoleno v druhé polovin ě 19. století kv ůli moru na Gibraltaru. (del Campo 2007: 27)

21 britskou stranou, která toto území obsadila v roce 1909 a vybudovala na n ěm letišt ě, pak z pohledu Brit ů zm ěnilo tento status na legální. 42 Pokud v případ ě suverenity nad Gibraltarem m ěla Velká Británie svoje právo na toto území smluvn ě zakotvené, v případ ě šíje tomu tak nebylo a podle Sepúlvedy se v ětšina expert ů na mezinárodní právo domnívala, že by tribunál rozhodl v otázce šíje ve prosp ěch Špan ělska. (Sepúlveda 2004: 300). Proto se rozhodnutí špan ělské vlády odmítnout p řenesení sporu p řed Mezinárodní soudní tribunál dá považovat za chybné. Na podzim 1966 došlo ze strany Špan ělska k uvalení dalších omezení na hranici s Gibraltarem, mimo jiné byla 4. října 1966 uzav řena hranice z La Líney pro všechny krom ě pěší. 43 Špan ělsko svoje kroky zd ůvod ňovalo snahou zabránit pašování, ale ve skute čnosti se jednalo o kroky, které m ěly prost řednictvím obyvatel Gibraltaru vyvolat tlak na britskou vládu a donutit ji jednat dle resolucí OSN. V prosinci 1966 se stal Gibraltar op ět p ředm ětem jednání v OSN. Po další debat ě ve Výboru 24, kdy arabské, jihoamerické a africké státy kritizovaly Velkou Británii za její neochotu dekolonizovat Gibraltar, p řijalo Valné shromážd ění Resoluci č. 2231/XXI o Gibraltaru 44 , ve které vyjad řuje politování nad zdržením procesu dekolonizace a vyzývá Špan ělsko a Velkou Británii, aby pokra čovaly v rozhovorech majíce na pam ěti zájmy obyvatel území. Žádá po Velké Británii, aby urychlila po konzultacích se špan ělskou vládou dekolonizaci Gibraltaru. (2231/XXI Question of Gibraltar: 1966) Ob ě dv ě strany sporu hlasovaly ve prosp ěch této resoluce, protože každá si v ní našla to svoje. Špan ělsko výzvu Velké Británii na dekolonizaci Gibraltaru, Velká Británie stejnou formulaci, ovšem z jiného pohledu – jako výzvu pro zvyšující se míru samostatnosti kolonie a nejednat proti p řání jejích obyvatel. Na p ůdě OSN m ěla Velká Británie stále mén ě t ěch, kte ří by ji podporovali. Byla to většinou pouze Austrálie, která stála na její stran ě. Ostatní zem ě dávaly v otázce Gibraltaru přednost principu teritoriální integrity p řed právem na sebeur čení, které bylo jinak zásadním principem pro proces dekolonizace. Problémem obyvatel Gibraltaru bylo to, že je mezinárodní

42 Britský argument se zakládal na vyjád ření v nótách z roku 1909, kdy se ustavily hrani ční závory. (Hills 1974: 558) 43 Tento zákaz pro vozidla sm ěř ující z a do Gibraltaru vedl k tomu, že sedm tisíc Špan ělů, kte ří každý den dojížd ěli do kolonie za prací, museli procházet hranici p ěšky. P řísné kontroly na hranicích z Gibraltaru na území Špan ělska vedly k tomu, že cesty na Gibraltar p řestaly být atraktivní. (Hills 1974: 548) 44 P řijata 101 hlasy proti 0 hlas ů, se 7 absencemi a 14 abstencemi (zdržení se hlasování). (Morris; Haigh 1992: 28)

22 spole čenství nepovažovalo za národ, ale pouze za obyvatele tohoto území. 45 Proto jim nep řiznávalo právo rozhodovat o svém dalším osudu a preferovalo jejich integraci v rámci Špan ělska. Rok 1966 se nesl v duchu r ůzných kol jednání a jejich mezidobí. V lednu 1966 Špan ělsko vyzvalo členské státy NATO, aby neuznaly Gibraltar jako vojenskou základnu aliance a zakázaly lety z těchto zemí na Gibraltar, protože tím dochází k narušení špan ělského vzdušného prostoru. (Sepúlveda 2004: 297) Ke zlepšení vzájemných vztah ů tedy nedošlo. Naopak, špan ělská vláda se 12. dubna 1967 rozhodla zakázat všechny p řelety cizích letadel, civilních i vojenských, nad oblastí Algeciras (v četn ě pob řežních vod) 46 . Tento krok obhajovala „d ůvody národní bezpe čnosti“, pozd ěji také údajnými „opakovanými narušeními“ špan ělského vzdušného prostoru britskými vojenskými letadly užívajícími gibraltarské letišt ě. (Morris; Haigh 1992: 30) Britská vláda nótami protestovala a oznámila, že civilní i vojenské lety do Gibraltaru budou pokra čovat jinými cestami.

5.4. Referendum na Gibraltaru a jeho d ůsledky Zvyšující se tvrdost špan ělských restrikcí jak na zemi, tak ve vzduchu, resoluce OSN dávající odpov ědnost Velké Británii jako koloniální velmoci za dekolonizaci Gibraltaru a krach britsko-špan ělských jednání o vy řešení otázky budoucnosti Skály, vedly britskou vládu k tomu ud ělat radikální krok. Dne 14. června 1967 oznámila v Dolní Sn ěmovn ě Judith Hartová, ministryn ě pro záležitosti Commonwealthu, že se britská vláda rozhodla pro uspo řádání referenda na Gibraltaru, aby zjistila, jaký názor mají jeho obyvatelé na sv ůj budoucí status. Názor obyvatel Gibraltaru byl samoz řejm ě všeobecn ě znám, p ředpokládané výsledky referenda m ěly Velké Británii p ředevším sloužit jako zásadní argument v ůč i OSN i špan ělské vlád ě proti p ředání tohoto území Špan ělsku. Obyvatelé Gibraltaru m ěli volit takovou alternativu, která lépe vyjad řuje jejich p řání a slouží jejich zájm ům (viz Box 5). 47

45 Otázka, zda lze Gibralta řany považovat za národ či nikoli, je natolik složitá, že není ambicí ani cílem této práce se jí v ěnovat. Charakteristiku národu a etnických skupin a jejich vývoj p řináší nap říklad kniha od Miroslava Hrocha V národním zájmu (1999) – str. 7-52. 46 Oblast p římo sousedící s Gibraltarem, rozkládající se v ší řce 80 mil na pob řeží mezi Tarifou (jihozápadn ě od Gibraltaru) a Esteponou (severovýchodn ě od Gibraltaru) 47 Ministryn ě pro záležitosti Commonwealthu p ředem ohlásila, že pokud v ětšina zvolí možnost A, zapo čnou okamžit ě jednání se špan ělskou vládou. Pokud se ale v ětšina rozhodne pro B, Velká Británie zachová svoji p řítomnost skrz dobrovolný a volný vztah s Gibraltarem. (Sepúlveda 2004: 303)

23 Box 5: Možnosti, mezi kterými volili obyvatelé Gibraltaru v referendu v zá ří 1967.

A/ P řejít pod špan ělskou suverenitu dle podmínek navrhnutých špan ělskou vládou britské

vlád ě 18. kv ětna 1966.

B/ Pokra čovat dobrovoln ě ve svazku s Velkou Británií, s demokratickými místními

institucemi a se zachováním sou časné odpov ědnosti za záležitosti.

(Hills 1974: 562)

Vyhlášení referenda vyvolalo o čekávanou velmi kritickou reakci Špan ělska, které se ve dvou protestních nótách ohradilo proti unilaterálnímu rozhodnutí Velké Británie vyhlásit referendum, což je v rozporu se spole čnými jednáními, které požadovala OSN. Velká Británie byla kritizována i ve Výboru 24. Valné shromážd ění přijalo 1. zá ří 1967 Resoluci č. 2353/XXII 48 , která odmítá toto referendum a žádá, aby Velká Británie dekolonizovala Gibraltar v souladu s odstavcem 6 Resoluce 1514/XV OSN, tedy aby navrátila toto území Špan ělsku. (2353/XXII Question of Gibraltar: 1967; celé zn ění viz P říloha 14) Britská strana ozna čila resoluci za zcela jednostranný dokument, který odporuje resoluci p řijaté na posledním Valném shromážd ění, v níž se uvádí, že zájmy obyvatel Gibraltaru musí být brány v potaz. (Morris; Haigh 1992: 33) Proti usnesení OSN protestoval i vrchní ministr Gibraltaru Joshua Hassan. Postoj OSN a Špan ělska ješt ě více posílil nep řátelství obyvatel Gibraltaru v ůč i Špan ělsku, jelikož drtivá většina obyvatel sdílela postoj svého vrchního ministra. Celá událost vedla k tomu, že se obyvatelé Gibraltaru ješt ě více p řimkli k Velké Británii, což se pak projevilo ve výsledcích referenda konaného 10. zá ří 1967. 49 Z celkového po čtu 12 762 registrovaných voli čů 50 bylo 12 138 (99,19%) pro pokra čování asocia čního vztahu s Velkou Británií a pouze 44 (0,36%) pro převzetí suverenity nad územím Gibraltaru Špan ělskem. 51 Špan ělská vláda okamžit ě po vyhlášení výsledk ů prohlásila referendum za neplatné a vztahy mezi ob ěma zem ěmi se dostaly do slepé uli čky. Špan ělská vláda cítila podporu Valného shromážd ění OSN a jeho relevantních výbor ů ve své snaze ukon čit koloniální status Gibraltaru a obnovit teritoriální integritu zem ě, zatímco vláda britská se opírala o jasn ě vyjád řené p řání

48 P řijato 16 hlasy (mimo jiné (Uruguay, Chile, Irák, Sýrie), dva proti (Velká Británie a Austrálie) a 6 se zdrželo. (Hills 1974: 564) 49 Aby Velká Británie legitimizovala své rozhodnutí uspo řádat referendum, vyzvala Špan ělsko a OSN, aby vyslalo své pozorovatele. To bylo odmítnuto, Špan ělsko navíc zaslalo protestní nótu a oznámení OSN o odsouzení po řádání referenda. Na Gibraltaru nakonec tedy byli pouze pozorovatelé Commonwealthu, kte ří nezjistili žádné problémy či podvody. 50 Hlasovat mohl ob čan starší 21 let, registrovaný jako Gibralta řan a žijící na Gibraltaru. (Hills 1974: 564) 51 Voli či odevzdali ješt ě 55 nevypln ěných lístk ů (0,45%).

24 naprosté v ětšiny obyvatel Gibraltaru zachovat spojenectví s Velkou Británií. Gibraltar získal ješt ě v ětší potenciál poškodit vztahy mezi ob ěma zem ěmi. Dne 19. prosince 1967 Valné shromážd ění OSN p řijalo usnesení 52 , ve kterém op ět uvádí, že referendum bylo v rozporu s p ředchozími resolucemi OSN a Výboru 24, což znamenalo pro Špan ělsko d ůležitou mezinárodní podporu. Povzbuzená špan ělská vláda převzala iniciativu a navrhla další rozhovory. Své návrhy p řipravoval i gibraltarský výbor ministr ů. Špan ělská vláda ale op ět odmítla uznat zástupce Gibraltaru jako t řetí stranu jednání. Po složitých diskuzích o form ě a podmínkách jednání za čalo nové kolo britsko špan ělských rozhovor ů v Madridu 18. b řezna 1968, ale již za dva dny byla jednání ukon čena bez pozitivních výsledk ů. Špan ělsko bylo op ět frustrováno neochotou britské strany p řistoupit na jednání o zm ěně koloniálního statutu Gibraltaru i p řes jasnou podporu špan ělského postoje mezinárodním spole čenstvím. Vztahy mezi ob ěma zem ěmi se vyhrotily natolik, že po ztroskotání b řeznových rozhovor ů špan ělská vláda dne 4. kv ětna 1968 vyhlásila, že od p ůlnoci 5. kv ětna bude (z důvodu opakovaných narušení vzdušného prostoru Špan ělska britskými vojenskými letadly) uzav řena pro veškerou dopravu v četn ě p ěších pozemní hranice mezi Špan ělskem a Gibraltarem v měst ě La Línea, s výjimkou pro trvalé obyvatele Gibraltaru a tém ěř p ět tisíc Špan ělů, kte ří mají povolení pracovat v kolonii. 53 P ředstavitelé Gibraltaru samoz řejm ě okamžit ě za čali upozor ňovat na efekt, který budou tyto restrikce na hranicích mít na ekonomiku kolonie. Ta se tak stala op ět více ekonomicky závislejší na své mate řské zemi. 54 Špan ělská vláda prohlásila, že restrikce na hranicích nejsou namí řeny proti obyvatel ům Gibraltaru, ale jsou d ůsledkem odmítavého postoje britské vlády plnit resoluce OSN. (Morris; Haigh 1992: 40)

5.5. Vyhlášení gibraltarské ústavy z roku 1969 Od roku 1968 zapo čala mezi britskou vládou a gibraltarskými zástupci jednání a vypracovávaly se studie o budoucnosti Gibraltaru. Řešit se za čala i ústava Gibraltaru, která měla modifikovat instituce sm ěrem k větší autonomii. Od roku 1969 nem ěl již Gibraltar být dle britské vlády oficiáln ě kolonií, nýbrž autonomním územím. Konstitucionální zm ěny statutu

52 P řijato 73 hlasy proti 19 se 27 abstencemi. (Hills 1974: 565) 53 V praxi tento krok znamenal, že každý, krom ě výše uvedených, kdo si p řál vstoupit na Gibraltar ze špan ělské p ůdy, tak musel u činit trajektem z Algeciras. 54 Situace se za čala diskutovat i v britské Dolní sn ěmovn ě, kde se probíraly možnosti ekonomické pomoci Gibraltaru, od p římé finan ční injekce a rozvoj turistického ruchu, p řes odvetná opat ření v ůč i Špan ělsku až po důkladn ější kontroly špan ělských pracovník ů usilující o práci ve Velké Británii a nahrazení špan ělských pracovních sil na Gibraltaru pracovníky z jiných zemí. (Morris; Haigh 1992: 40)

25 kolonie m ěly obyvatel ům Gibraltaru p řinést co nejv ětší míru autonomie v rozhodování o vnit řních záležitostech. Podmínkou ze strany Velké Británie bylo, aby nová ústava nebyla v rozporu se Smlouvou z Utrechtu a aby byla zachována p řítomnost britských ú ředník ů. (Morris; Haigh 1992: 43) Jednání probíhala bez ú časti špan ělské vlády, které se dle o čekávání nová ústava Gibraltaru nezamlouvala. Špan ělsko obvi ňovalo Velkou Británii z toho, že chce jednostrann ě a v rozporu s Utrechtskou smlouvou zm ěnit status Gibraltaru a dát mu v ětší míru nezávislosti. Špan ělsko se také op ět – a op ět bez úsp ěchu – odvolávalo na resoluce OSN. Na konci roku 1968 op ět zasedalo Valné shromážd ění OSN, které 18. prosince p řijalo Resoluci č. 2429/XXIII 55 , která uvádí, že koloniální status Gibraltaru je v rozporu s Chartou OSN a p ředchozími resolucemi OSN. Vyzývá Velkou Británii, aby ukon čila koloniální status Gibraltaru do 1. října 1969, a dále vyzývá ob ě strany – špan ělskou a britskou vládu – k zahájení jednání bez dalších zbyte čných odklad ů. (2429/XXIII Question of Gibraltar: 1968) Špan ělské argumenty tedy op ět slavily vít ězství na p ůdě OSN. Velká Británie nedokázala sestavit dostate čně silnou koalici, která by ji podpo řila. Britská vláda proti této resoluci protestovala a zopakovala, že neu činí žádný krok, který by znamenal zm ěnu suveréna proti v ůli obyvatel Gibraltaru. I p řes resoluci OSN byla 30. kv ětna 1969 zve řejn ěna v Londýn ě nová ústava Gibraltaru, která nabyla okamžité ú činnosti. Ústavou zmizel termín „kolonie“ v souvislosti s Gibraltarem a vznikla patnácti členná gibraltarská Sn ěmovna 56 . Zachování svazku mezi Gibraltarem a Velkou Británií bylo ukotveno v preambuli nové ústavy (viz Box 6).

Box 6: První odstavec preambule gibraltarské ústavy z roku 1969.

“Celý Gibraltar je sou částí dominií Jejího Veličenstva a vláda Jejího Veli čenstva garantuje obyvatel ům Gibraltaru, že bude nadále sou částí dominií Jejího veli čenstva, dokud zákonem nerozhodne Parlament (britský) jinak; vláda Jejího Veli čenstva také nikdy neuzav ře žádnou dohodu, jíž by obyvatelstvo Gibraltaru p řešlo pod suverenitu jiného státu proti své demokraticky vyjád řené svobodné v ůli.“

(Gibraltar Constitution Order 1969)

55 P řijato 67 hlasy proti 18, 34 se zdrželo. (Hills 1974: 565) 56 Ta nahradila Legislativní a Výkonnou radu.

26 Taková prohlášení v nové ústav ě zna čila to, že britská vláda se necítila povinna plnit resoluce OSN a brala je pouze jako jakési doporu čení, které však není schopná či ochotná splnit. Případem Gibraltaru se po vyhlášení nové ústavy op ět zabýval Zvláštní výbor 24 OSN. Vrchní ministr Gibraltaru Joshua Hassan zde ozna čil ústavní zm ěny za „pokrokové a sm ěř ující k plné vnit řní autonomii Gibraltaru“. (Hills 1974: 546) Byl to další krok v p řem ěně Gibraltaru z kolonie na autonomní území, voln ě p řidružené k Velké Británii, čímž by se podle Hassana splnily principy Resoluce 1514 OSN. Výbor si vyslechl argumenty všech stran, prob ěhla diskuse a jedinou zemí, která Velkou Británii podpořila, byla op ět Austrálie. Výbor 24 vyzval ob ě strany k bezodkladným jednáním v souladu s resolucí 1514. I když si Špan ělsko nemohlo přát lepší výsledek, podpora mezinárodního spole čenství pro n ěj op ět nem ěla žádné konkrétní pozitivní d ůsledky, takže se rozhodlo situaci řešit samo a použít jiné formy nátlaku.

5.6. Uzav ření hranic s Gibraltarem a jeho d ůsledky Reakcí Špan ělska na vyhlášení nové gibraltarské ústavy bylo úplné uzav ření hranice. Dne 9. června 1969 byla zrušena všechna pracovní povolení pro Špan ěly, dne 22. června byla uzav řena celnice a také hranice, 27. června pak byla zastavena námo řní p řeprava trajekty, které spojovaly Algeciras a Gibraltar. 57 (Sepúlveda 2004: 309) V této dob ě pracovalo na Gibraltaru 4 778 Špan ělů, kterým bylo tímto krokem znemožn ěno chodit do práce. (del Campo 2007: 31) Postižené byly také smíšené gibraltarsko- špan ělské rodiny, které se nemohly nadále navšt ěvovat. Co však m ělo obrovský dopad na každodenní život obyvatel Gibraltaru, bylo rozhodnutí špan ělské vlády, p řevedené do praxe, přerušit telefonní linky mezi špan ělskou částí pevniny a kolonií od 1. října 1969 – tedy data, do kterého m ěla Velká Británie dle Resoluce č. 2429/XXIII ukon čit koloniální statut Gibraltaru. 58 Gibraltar se tak stal naprosto izolovaným místem bez jakéhokoli kontaktu se sousedním Špan ělskem. V říjnu 1969 došlo k reorganizaci špan ělské vlády, p ři níž byl stávající ministr zahrani čních v ěcí Fernando Castiella, zastánce tvrdé linie v otázce Gibraltaru, nahrazen osobou Gregorie Lopeze Brava. Britové se domnívali, že tato zm ěna bude znamenat kompletní

57 Joshua Hassan vyhlásil 20. června konání prvních všeobecných voleb na Gibraltaru pod novou ústavou, a to na 30. července. V reakci na toto prohlášení byl 25. června britský velvyslanec v Madridu informován špan ělským Ministerstvem zahrani čí o tom, že špan ělská vláda p řerušuje lodní dopravu trajekty mezi Algeciras a Gibraltarem od 27. června. (Sepúlveda 2004: 309) 58 Gibraltarští činitelé nechali z řídit alternativní telefonní linky p řes Maltu a Maroko pro p řípad, že by byly dv ě p římé linky do Londýna, procházející také Špan ělskem, rovn ěž od říznuty.

27 renovaci špan ělské politiky v ůč i Gibraltaru, že blokáda Gibraltaru skon čí a Špan ělsko ustoupí ze svých požadavk ů, což se nestalo. 59 Otázka Gibraltaru se však postupn ě op ět za čala odsouvat do pozadí v politické agend ě britsko-špan ělských vztah ů, jak tomu bylo i p řed rokem 1964. 60 Špan ělsko si p řálo zlepšení vztah ů s Velkou Británií. V prosinci Bravo prohlásil, že a čkoli požadavek na suverenitu nad Gibraltarem bude nadále d ůležitou sou částí zahrani ční politiky, není tím st ředobodem či magnetem, ke kterému by neustále sm ěř ovala. (Morris; Haigh 1992: 53) Opatrn ější byl v otázce restrikcí, které Špan ělsko uvalilo na Gibraltar. Paradoxn ě se ale atmosféra do časn ě stala mnohem p řátelšt ější než tomu bylo v posledních letech. Avšak už rok 1971 ukázal, že optimismus byl p řed časný. Bravo ozna čil Gibraltar za hrozbu bezpe čnosti Špan ělska, za území, které je základnou, ze které m ůže být Špan ělsko napadeno. Také proto bude špan ělská vláda nadále usilovat o p řesun suverenity. V říjnu 1971 OSN op ět vyzvala ob ě strany k jednání, ale vzhledem k tomu, že jejich protich ůdné požadavky se nijak nezm ěnily, nebylo o čem jednat. Vztahy se nelepšily ani v následujících letech. Špan ělská vláda sice pozorovala a za čala dokonce i nahlas p řipoušt ět, že uzav ření hranice s Gibraltarem nem ělo požadované ú činky a mohlo poškodit vzájemné britsko-špan ělské vztahy. Jednalo se však spíše o prohlášení k obyvatel ům špan ělského regionu Campo, sousedícího s Gibraltarem, který byl t ěmito omezeními ekonomicky velmi poznamenán. Špan ělská vláda jist ě nemohla p ředpokládat, že by uzav ření hranic mohlo vzájemné vztahy obou zemí zlepšit. A o čekávat, že by tyto restrikce vedly ke zm ěně postoje britské vlády i obyvatel Gibraltaru, bylo velmi naivní. Jednalo se spíše o zám ěr ztížit obyvatel ům Gibraltaru jejich každodenní život co nejvíce, jak je to ze strany Špan ělska možné. Pro tuto chvíli to vypadalo, že vztahy dosp ěly do slepé uli čky, což bylo potvrzeno i personální vým ěnou na postu špan ělského ministra zahrani čí, kdy „anglofila“ a proevropsky orientovaného Brava nahradil Laureano Lopez Rodo. Tato zm ěna na takto vysokém postu zna čila návrat k „tvrdé linii“, která byla charakteristická pro ministrování Castielli. 61 Rok 1973 skon čil op ětovným zatažením OSN do bilaterálního sporu, když 14. prosince došlo Valné shromážd ění OSN ke konsensu, který obsahoval výzvu ob ěma stranám k jednání,

59 Avšak lehký posun v orientaci a sm ěru špan ělské politiky sm ěrem k Gibraltaru byl znatelný tém ěř okamžit ě, nap říklad ihned po nástupu do funkce nechal Bravo ukon čit vysílání špan ělského propagandistického rádia na území Gibraltaru. (Hills 1974: 571) 60 To bylo potvrzeno i 18. listopadu 1969, kdy špan ělský velvyslanec p ři OSN oznámil, že jeho vláda nezamýšlí p ředkládat otázku Gibraltaru b ěhem p říštího zasedání Valného shromážd ění. (Morris; Haigh 1992: 53) 61 Již p ět týdn ů po svém jmenování informoval Rodo generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima, že jednání mezi Británií a Špan ělskem ztroskotala, protože za čty ři a p ůl roku neprojevila Velká Británie žádnou snahu splnit resoluci OSN o Gibraltaru z 18. prosince 1968. (Morris; Haigh 1992: 57)

28 nalezení řešení a ukon čení sporu v souladu s ujednáními Charty OSN. Rok 1974 znamenal pouze potvrzení stávající bezvýchodné situace. Bilaterální rozhovory o budoucnosti kolonie pak nepokra čovaly až do smrti generála Franca na podzim roku 1975.

6. Status Gibraltaru v ES po vstupu Velké Británie

Dne 22. února 1972 byla podepsána smlouva o p řistoupení Velké Británie do Evropského spole čenství 62 s platností od 1.1.1973, která m ěla konkrétní d ůsledky i pro Gibraltar jako sou část Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Dne 17. prosince 1972 schválila vstup i gibraltarská Sn ěmovna za podmínek vyjednaných britskou vládou. Šlo však pouze o čist ě formální krok. Samotné primární právo EU se zabývá za člen ěním teritorií jako je Gibraltar. Tyto smlouvy se dle článku 227 (4) Smlouvy o EHS aplikují i na evropská území, jejichž zahrani ční vztahy jsou v kompetenci členského státu. (Smlouva o založení EHS: 1957) Tato formulace je ve smlouvách za člen ěna již od po čátk ů spole čenství a hlavním principem je zde poloha území, které musí být na evropském kontinentu. Nicmén ě ani tato klauzule neznamená, že by Gibraltar musel být sou částí EU, nejsou jimi nap říklad Faerské ostrovy 63 , které necht ěly být integrovány. Speciální režimy n ěkterých území v rámci EU vyžadují odlišnou aplikaci komunitárního práva. Ústavn ě-právní status Gibraltaru 64 a jeho ekonomicko-da ňové specifikace ud ělaly z Gibraltaru území, které je vhodné pro tento speciální režim. Již v roce 1972 britští vyjednava či žádali o speciální status pro Gibraltar 65 , čehož dosáhli. Tento speciální status Gibraltaru je ukotven v článku 28 smlouvy o p řistoupení Velké Británie do ES, který udává, že Gibraltar je územím vylou čeným ze spole čné zem ědělské politiky, není dot čen požadavky týkajícími se dan ě z p řidané hodnoty ani spole čným celním sazebníkem v ůč i t řetím zemím. Také není sou částí evropské celní unie. (Akt o podmínkách p řistoupení a o úpravách smluv 1972)

62 Celým názvem Smlouva o p řistoupení Dánského království, Irska, Norského království a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska k Evropskému hospodá řskému spole čenství a k Evropskému spole čenství pro atomovou energii. 63 Souostroví v severní části Atlantickém oceánu, samosprávné zámo řské autonomní území Dánska. 64 Pro p řipomenutí úryvek z kapitoly 3: Gibraltar je samosprávným zámo řským územím Velké Británie s vlastní ústavou garantovanou britským parlamentem. Gibraltarská vláda m ůže sama rozhodovat ve všech vnit řních záležitostech, krom ě obrany, mezinárodní bezpe čnosti a zahrani čních vztah ů, které jsou pod britskou správou. Zákony jsou p řijímány vlastním voleným parlamentem – Sn ěmovnou. 65 Když britská vláda vyjednávala p řed vstupem zem ě do ES podmínky členství, vyjednala speciální opat ření pro Gibraltar, Normanské ostrovy a ostrov Man – evropská území se speciálním režimem, jejichž zahrani ční vztahy spravuje Velká Británie. (Miller 1998: online)

29 Ze spole čné zem ědělské politiky je Gibraltar vylou čen z jednoduchého d ůvodu. Na jeho území zem ědělství vzhledem k podmínkám neexistuje. Vylou čení z dalších dvou oblastí bylo motivováno speciálním da ňovým systémem na Gibraltaru, který je zdrojem jeho prosperity. Gibraltar poskytuje mezinárodním spole čnostem výhody, které z něj činí da ňový ráj. Fakt, že Gibraltar stojí mimo celní unii, vede k tomu, že mezi ním a dalšími zem ěmi ES/EU p řetrvávají fiskální p řekážky. Toto vylou čení Gibraltaru z celní unie bylo rovn ěž zakotveno ve smlouv ě o přistoupení Velké Británie k ES a uvádí, že na Gibraltar se nevztahuje volný pohyb zboží. To je kvalifikováno jako zboží pocházející z třetích zemí, a tak je s ním v rámci celních poplatk ů zacházeno. 66 Na Gibraltaru musí fungovat celnice a probíhat kontrola zboží i osob, které toto zboží p řevážejí na území ES/EU p řes Špan ělsko. 67 (Akt o podmínkách p řistoupení a o úpravách smluv 1972) Všechny ostatní normy krom ě uvedených t ří oblastí musejí být aplikovány na Gibraltar. V žádné z nich není explicitn ě vyjád řeno, že se nevztahuje na Gibraltar. 68 Mnoho na řízení evropského práva bylo za člen ěno do vnit řního práva Gibraltaru. Obyvatelé Gibraltaru, a čkoliv se jedná o obyvatele britského závislého území a nikoliv přímo o britské ob čany, jsou pro ú čely ES/EU chápani jako ob čané Velké Británie se všemi z toho vyplývajícími právy. 69 Nicmén ě v p řístupové smlouv ě Velké Británie byl Gibraltar spolu s ostrovem Man a Normanskými ostrovy vylou čen z voleb do Evropského parlamentu, což se na konci 90. let stalo p ředm ětem soudního sporu mezi Gibraltarem a Velkou Británií. Po vstupu Špan ělska do ES se Gibraltar stal díky svému speciálnímu statusu p říčinou mnoha špan ělských výhrad a blokování sm ěrnic i vetování dohod na úrovni ES/EU.

7. Demokratické Špan ělsko ve sporu o Gibraltar a jeho další priority 7.1. Pokra čování restrikcí na hranicích a řešení jejich ukon čení Velký význam pro budoucnost Gibraltaru m ěla smrt generála Franca 20. listopadu 1975 a jmenování jeho následníka – špan ělského krále Juana Carlose. Tato zm ěna politického režimu

66 Existují jisté skupiny zboží, které mohou být dováženy s osvobozením od poplatk ů. Jsou to p ředevším potraviny, léky, periodika, základní stavební materiály. 67 Špan ělsko nem ůže uvalit n ějaká omezení na zboží z Gibraltaru, protože spole čná obchodní politika je ve výlu čné kompetenci ES/EU a pouze ona m ůže u činit podobná rozhodnutí ve vztahu k třetím zemím. (Sanz 1996: 162) 68 Proto také v roce 1997 Komise zahájila řízení s Velkou Británii kv ůli nepln ění závazk ů. (Sans 2004: 134) 69 Ob čanství EU je zakotveno v Maastrichtské smlouv ě z roku 1992.

30 ve Špan ělsku p řinesla Brit ům a Gibralta řan ům nad ěji 70 na zm ěnu špan ělského postoje v otázce Gibraltaru, a to navzdory skute čnosti, že král v řeči p ředcházející jeho dosazení na tr ůn uvedl, že Špan ělsko bude pokra čovat ve snaze získat zp ět suverenitu nad Gibraltarem. (Sepúlveda 2004: 315) Přechod k demokratickému režimu a vývoj demokratických institucí spolu s oteplením vztah ů mezi Velkou Británií a Špan ělskem, které bylo možné pozorovat po smrti Franca, nicmén ě nevedly ke zmírn ění špan ělského tlaku na Gibraltar. Restrikce na hranicích byly stále v platnosti a nevypadalo to na brzké zlepšení. 71 To pro Gibralta řany znamenalo zklamání, protože p ředpokládali, že s nástupem demokratického režimu Špan ělsko bude p řístupn ější k jednání a p řestane blokovat hranice se sousedním územím s demokratickou formou vlády. Postoj Špan ělska však vystihoval význam, jaký pro n ěj Gibraltar m ěl. Špan ělé se nehodlali vzdát svých nárok ů. Navíc Franko za dobu svého vládnutí rozpoutal ve Špan ělsku v souvislosti s Gibraltarem ur čitou hysterii, takže by radikální obrat v postoji vlády byl s nejv ětší pravd ěpodobností p řijat s nevolí. Gibraltar byl otázkou špan ělské národní cti a postoj k němu nebyl ve své podstat ě mezi obyvateli Špan ělska vázán k žádnému režimu či form ě vlády, nebo ť v této dob ě trval již p řes 260 let. Nad ěje Gibralta řan ů tak byly marné. Znepokojení obyvatel Gibraltaru nezmenšila ani žádost o vstup Špan ělska do ES podaná 28. června 1977 jako t řetí zemí jižní Evropy. Ti Gibralta řané, kte ří o čekávali, že vstup Špan ělska do ES urychlí zrušení omezení na hranicích a dohodu o budoucím statusu Gibraltaru, za čínali mít lehké obavy z toho, že tato skute čnost naopak m ůže vést k tomu, že Velká Británie přepustí suverenitu nad Gibraltarem Špan ělsku. Už nemohlo být argumentováno tím, že ve Špan ělsku vládne nedemokratický režim. Navíc zpo čátku byla z řejmá neochota britské vlády vyvíjet na Špan ělsko tlak a podmi ňovat jeho vstup do ES ukon čením restrikcí na hranicích, které paralyzovaly gibraltarskou ekonomiku. Jednání na toto téma samoz řejm ě probíhala, ale z britské vlády nep řicházelo žádné prohlášení, že by britská podpora členství Špan ělska v ES závisela na řešení otázky Gibraltaru. Nejistota ohledn ě výsledk ů jednání obou zemí

70 Která byla podpo řena na podzim 1976, když král na řídil, aby byly telefonní linky mezi Gibraltarem a špan ělským vnitrozemím, p řerušené od roku 1969, znovu do časn ě zprovozn ěny p řed blížícími se váno čními svátky. 71 Na slavnosti na po čest bývalého ministra zahrani čí Castielli v San Roque, tehdejší ministr Oreja p řislíbil usilovat o dohodu, která by navrátila Gibraltar Špan ělsku. Na svém zasedání 12. června 1977 se špan ělská vláda usnesla mimo jiné na prohlášení, že jeden z hlavních politických cíl ů bude dosažení a zachování integrity národního území, což se nepochybn ě vztahovalo k Gibraltaru. (Morris; Haigh 1992: 73)

31 v souvislosti se členstvím Špan ělska v ES m ěla dopad i na domácí politickou scénu Gibraltaru. 72 Důvodem tohoto benevolentního postoje Británie byl p ředpoklad, že demokratické Špan ělsko do té doby samo restrikce ukon čí – jednak proto, že silné emoce z doby Frankova režimu opadnou a ob ě strany zasednou k produktivnímu jednání, a jednak proto, že Špan ělsko nem ůže p ředpokládat, že by mohlo vstoupit do ES, pokud by z ůstala tato omezení v platnosti. Předpoklady britské vlády však byly mylné. Emoce neopadly z výše uvedených d ůvod ů a Špan ělsko naopak sv ůj budoucí vstup do ES chápalo jako skv ělou p říležitost vyvinout na Velkou Británii tlak, aby navrátila Špan ělsku území, které je dle jeho názoru jeho nedílnou sou částí. S nástupem nového ministra zahrani čím, kterým se stal Marcelino Oreja, dostalo téma Gibraltaru nový impuls. V roce 1977 prob ěhla jednání ve Štrasburku, jichž se zú častnili i zástupci Gibraltaru Joshua Hassan a Mauricio Xiberras – vrchní ministr a šéf opozice. Zahrnutí zástupc ů Gibraltaru do t ěchto jednání znamenalo do jisté míry nevyslovené uznání legitimity jejich požadavku být p řítomni jednáním o budoucnosti tohoto území. Velká Británie podmi ňovala obnovení jednání ukon čením restrikcí ze strany Špan ělska. Sama však necht ěla přislíbit, že zahrne otázku suverenity nad Gibraltarem mezi projednávanou agendu, a opakovala, že nebude jednat proti p řáním obyvatel tohoto území. (del Campo 2007: 33) Špan ělsko se klasicky odvolávala na d řív ější resoluce OSN. Vláda nového demokratického režimu ve Špan ělsku byla ochotna jednat s Velkou Británií a d ůkazem toho bylo i prohlášení ministra zahrani čí Orejy p řed Valným shromážd ěním OSN, že Špan ělsko ukon čí restrikce uvalené na Gibraltar po op ětovném zahájení rozhovor ů s Velkou Británií. V jeho prohlášení dokonce zazn ěla i slova, že „budeme brát v úvahu také zájmy obyvatel Gibraltaru a zjednodušíme pohyb mezi vnitrozemím a sousedícími oblastmi, abychom umožnili pokrok v jednání“. (Morris; Haigh 1992: 75-76) Při své návšt ěvě v Londýn ě 19. října 1977 navrhl špan ělský p ředseda vlády Adolfo Suárez britské vlád ě, že pokud Velká Británie uzná suverenitu Špan ělska nad Gibraltarem, bude toto území integrováno pod špan ělskou správu jako speciální autonomní spole čenství, a na tomto území m ůže být zachována britská vojenská základna. (Sepúlveda 2004: 316) Tato nabídka nebyla Velkou Británií p řijata. Ovšem obyvatelé Gibraltaru se museli smí řit s tím, že intenzita vzájemných rozhovor ů se zvyšovala.

72 Nov ě zformovaná strana Party for the Autonomy of Gibraltar dokládala rozši řující se myšlenku obyvatel Gibraltaru na samostatnost. Tato strana požadovala dohodu mezi všemi t řemi stranami, jejímž výsledkem by byla autonomie Gibraltaru pod špan ělskou správou (podobn ě jak tomu bylo v případ ě Katalánska či Baskicka). (Morris; Haigh 1992: 75)

32 Na Vánoce 1977 nechali špan ělští p ředstavitelé op ět spojit telefonní linky mezi Špan ělskem a Gibraltaru. Na rozdíl od minulého roku nebyly v novém roce op ětovn ě přerušeny, ale fungovaly dál a izolace obyvatel Gibraltaru tak byla o n ěco menší. Dne 15. b řezna 1978 prob ěhla mezi Velkou Británií a Špan ělskem jednání v Pa říži. Ukázalo se, že v zásad ě p řetrvávají postoje Špan ělska – požadavek na navrácení suverenity nad Gibraltarem, i obyvatel Gibraltaru – zachovat za každou cenu svazek s Velkou Británií. Nicmén ě jednání se již nesla v novém duchu, nebo ť došlo k vytvo ření skupin k vypracování projektu obnovení lodní dopravy mezi Algeciras a Gibraltarem a trvalému obnovení telekomunikací mezi Gibraltarem a Špan ělskem. Otev řena byla i otázka platby sociálních dávek Špan ělům, kte ří ztratili uzav řením hranic svoji práci na Gibraltaru. Ob ě strany se shodly na tom, že je pot řeba obnovit vzájemnou d ůvěru mezi Gibraltarem a Madridem. Oreja prohlásil, že Špan ělsko by cht ělo na otázku Gibraltaru nahlížet v dnešním kontextu, nikoli v podmínkách Utrechtské smlouvy. (Morris; Haigh 1992: 78-79) Tento pohled „z dnešní“ perspektivy ukazuje na to, že Špan ělsko si uv ědomovalo, že otázku Gibraltaru bude nutno již posuzovat v rámci širší role, kterou bude hrát v ES. Ob ě zem ě a jejich zájmy se členstvím v této organizaci velmi p řiblíží a bude je rozd ělovat jeden závažný problém: Gibraltar. Bylo z řejmé, že není možné, aby restrikce na hranicích s Gibraltarem z ůstaly v platnosti i po vstupu Špan ělska do ES, jehož členem již byla Velká Británie. Britská vláda stále nepodmi ňovala špan ělský vstup do ES zrušením t ěchto zákaz ů. Tuto politiku mohla provád ět také proto, že na ni nebyl na domácí scén ě vyvíjen žádný tlak na zm ěnu tohoto přístupu. To však nebylo dop řáno špan ělské vlád ě, která čelila v lét ě 1979 protest ům v regionu Campo kv ůli odmítnutí Madridu zrušit uzav ření hranic s Gibraltarem. Opozi ční Špan ělská socialistická d ělnická strana (PSOE) iniciovala kampa ň za otev ření hranic s Gibraltarem a normalizaci vztah ů. Stav ěla se však proti spojování špan ělského požadavku na navrácení suverenity nad Gibraltarem s jednáními p ředcházejícími členství Špan ělska v ES. (Sepúlveda 2004:317) Špan ělsko cítilo se vstupem do ES svoji šanci, jelikož členství v ES by potvrdilo jeho demokrati čnost, ekonomickou sílu a schopnost zajistit obyvatel ům Gibraltaru podobnou budoucnost jako pod britskou vlajkou. Bylo evidentní, že Špan ělsko došlo k názoru, že restrikce jsou nyní již kontraproduktivní a musejí být ukon čeny. P řesto se snažilo z tohoto kroku, který musel neodvratn ě p řijít, získat pro sebe co nejv ětší profit. Navenek se tato blížící akce prezentovala jako „humanitární gesto a projev dobré v ůle v ůč i obyvatel ům Gibraltaru a části Andalusie, která s ním sousedí“. (Morris; Haigh 1992: 87-88)

33

7.2. Lisabonská deklarace a její d ůsledky Vyvrcholení dosavadních vzájemných britsko-špan ělských jednání přineslo setkání britského ministra zahrani čí Carringtona a jeho špan ělského prot ějšku Orejy v Lisabonu, kde diskutovali o Gibraltaru. Dva dny jednání na toto kontroverzní téma p řinesly v ětší pokrok, než jakého bylo dosaženo b ěhem uplynulých jedenácti let resolucemi, restrikcemi a mnohými koly jednání. Výsledkem byla tzv. Lisabonská deklarace z 10. dubna 1980 (viz Box 7; celé zn ění viz Příloha 15).

Box 7: Šest klauzulí, jež obsahovala Lisabonská deklarace.

1. Britská a špan ělská vláda cht ějí posílit vzájemné vztahy a tím p řisp ět k soudržnosti Západu, proto zamýšlejí, v souladu s relevantními resolucemi OSN, vy řešit v přátelském duchu otázku Gibraltaru. 2. Ob ě strany souhlasí se zapo četím vzájemných rozhovor ů, aby byly vy řešeny všechny odlišnosti mezi nimi v otázce Gibraltaru. 3. Ob ě strany se dohodly na obnovení p římých komunikací mezi sousedními regiony. Špan ělská vláda se rozhodla p řerušit užívání omezujících prost ředk ů, které jsou nyní v platnosti. Ob ě vlády souhlasily, že budoucí vzájemná spolupráce musí probíhat na základ ě oboustranné rovnosti práv. S pot ěšením o čekávají budoucí kroky, které ob ě strany p řijmou, a v ěř í, že tyto kroky otev řou cestu lepšímu porozum ění mezi všemi zainteresovanými. 4. Proto budou ob ě vlády p řipraveny uvážit návrhy, s kterými p řijde strana druhá… 5. Špan ělská vláda, potvrzujíce sv ůj požadavek na obnovení teritoriální integrity svého státu, potvrzuje sv ůj zám ěr mít p ři následujících jednáních z řetel na zájmy obyvatel Gibraltaru. Britská vláda pln ě zachová sv ůj slib, že nebude jednat proti demokraticky a svobodn ě vyjád řením p řáním obyvatel Gibraltaru, jak je uvedeno v preambuli Ústavy z roku 1969. 6. Zástupci obou stran se sejdou v nejbližším možném termínu, aby p řipravili praktické záležitosti pot řebné pro implementaci výše dohodnutého. Tyto p řípravy by m ěly být dokon čeny do 1. června.

(Declaración de Lisboa 1980)

34 Když se zpráva o Lisabonské dohod ě dostala na Gibraltar, vedlo to ke spole čnému prohlášení vrchního ministra Hassana a v ůdce opozice Isoly, kte ří dohod ě vyjád řili podporu. Ta však byla ost ře v kontrastu s názory ve řejnosti. Gibraltarská opozice v ůč i Lisabonské dohod ě byla v ětšinová. Dohoda byla formulována a p řijata bez zástupce gibraltarské vlády. Velký problém pro obyvatele Gibraltaru p ředstavovala také formulace, že „ob ě vlády budou připraveny uvážit návrhy, s kterými p řijde strana druhá“, což dovolovalo diskusi o zm ěně suverenity Gibraltaru. Na Gibraltaru sílilo podez ření, že špan ělská vláda p řistoupila k podpisu dohody nikoli z dobré v ůle v ůč i obyvatel ům Gibraltaru, ale proto, že pot řebovala britskou podporu pro členství v ES, když opozice v ůč i členství Špan ělska ze strany Francie a Itálie sílila. Zmínka o oboustranné rovnosti práv vedla také k obav ě, že Špan ělé se „nahrnou“ do Gibraltaru z oblastí Andalusie, kde je vysoká nezaměstnanost a jedine čný charakter a kultura Gibraltaru bude zni čena. Dalším problémem ze strany Gibralta řan ů bylo, že dohoda nazna čuje, že pro vy řešení otázky Gibraltaru existují jen dv ě možnosti: z ůstat pod suverenitou Velké Británie nebo p řejít pod tu špan ělskou. Není zde zmín ěna t řetí možnost, a to nezávislost Gibraltaru, tedy cesta, kterou by volila řada obyvatel, hlavn ě v případ ě, že by byla zachována forma ekonomické spolupráce s Velkou Británií či Špan ělskem či ob ěma zem ěmi. (Sepúlveda 2004: 318) Velká Británie uklid ňovala obyvatele Gibraltaru a ujiš ťovala je, že nehodlá p řenášet suverenitu nad tímto územím na n ěkoho jiného. Bylo to však poprvé, kdy Velká Británie podepsala spole čný dokument se Špan ělskem od „osudné“ Utrechtské smlouvy. Lisabonská deklarace každopádn ě demonstrovala zlepšení britsko-špan ělských vztah ů a také dosud nepoznanou v ůli Špan ělska nabízet ústupky vedoucí k uvoln ění restrikcí vým ěnou za britský závazek p řistoupit na jednání s otev řenou agendou. Nicmén ě ani „nový duch“, který charakterizoval vzájemné vztahy, nebyl dost silný při p řekonávání obtíží spojených se základními cíli obou vlády v otázce Gibraltaru a jeho budoucího statusu. Restrikce však nebyly do 1. června 1980 zrušeny 73 a v pr ůběhu dalších jednání se ukázala jako zásadní odlišná interpretace článku 3 Lisabonské deklarace, který zmi ňuje „budoucí vzájemnou spolupráci založenou na oboustranné rovnosti práv“. Špan ělská vláda se obávala, že Špan ělé by mohli čelit diskriminaci v zam ěstnání a p ři pobytu na Gibraltaru do té doby, než bude Špan ělsko členem ES. Problém spo číval ve slov ě „budoucí“. Špan ělská vláda měla podez ření, že by britská vláda tímto slovem ospravedl ňovala sv ůj postoj a požadavek, aby

73 Britská vláda toto zpožd ění zpo čátku nebrala jako krok zp ět, ani ho nevnímala jako nedostatek v ůle na špan ělské stran ě, spíše bylo chápáno jako záležitost na časování, které se zpozdilo r ůznými technickými záležitostmi na špan ělské stran ě, které musejí být ješt ě do řešeny.

35 Špan ělsko nejprve obnovilo spojení pozemních komunikací mezi svým vnitrozemím a Gibraltarem a poté mohou za čít vyjednávání. Rozdílná interpretace článku 3 tak zp ůsobila rozkol mezi ob ěma stranami a zbrzdila kroky obou vlád. Článek 3 se stal p ředm ětem diskusí také na Gibraltaru. Místní Sn ěmovna dne 30. prosince 1980 přijala prohlášení, ve kterém se uvádí, že Špan ělé nemohou požívat stejných práv jako ostatní obyvatelé zemí ES na území Gibraltaru dokud se Špan ělsko nestane platným členem ES. (Morris; Haigh 1992: 99) Britsko-špan ělské vztahy se neza čaly zlepšovat ani v roce 1981. Britská vláda za čala trvat na tom, že další jednání se Španělskem jsou podmín ěna ukon čením všech restrikcí na hranicích. Špan ělská vláda zase požadovala jako první krok obnovení jednání o budoucím statusu Gibraltaru. Vypadalo to, že odlišná interpretace článku 3 Lisabonské deklarace z ní učinila mrtvý dokument, který ztratil význam pro britsko-špan ělské vztahy a otázku Gibraltaru. Špan ělská vláda se za čala zam ěř ovat na jiné záležitosti než byla její obnova suverenity nad územím Gibraltaru.

7.3. Snaha Špan ělska o za člen ění do ES a vstup Špan ělska do NATO Přechod zem ě od pravicové diktatury k demokracii a ekonomická krize druhé poloviny 70. let urychlily nutnost integrace Špan ělska do ES. Po čítalo se s pozitivním vlivem spole čného trhu na domácí hospodá řskou situaci i politickou stabilitu. Již m ěsíc po volbách se nová vláda a její ministr zahrani čních v ěcí Marcelino Oreja v červnu 1977 obrátily na evropská spole čenství s oficiální žádostí o p řijetí. (Bakule 2001: online) Vláda si od členství slibovala krom ě vy řešení hospodá řských otázek také v ětší politickou stabilitu 74 a eliminování hrozby návratu ultrapravice, která stále živila nad ěji na obnovení diktatury. Vlastní vyjednávací proces za čal formáln ě 5. února 1979 v Bruselu. P ři negocia čních jednáních se jednou z problematických oblastí pro Špan ělsko stalo zem ědělství. 75 Kv ůli zpožd ění 76 zp ůsobeném vnit řními problémy ES 77 a p řípravou na spole čný vnit řní trh byl vstup Špan ělska oddálen minimáln ě do roku 1985.

74 Žádost o členství Špan ělska, Portugalska a Řecka (tyto dv ě zem ě požádali o členství ješt ě d říve než Špan ělsko) byla ze strany ES chápána p ředevším jako snaha o podpo ření jejich demokratického procesu a institucí. 75 Se vstupem Špan ělska do Spole čenství m ěla rozloha zem ědělské p ůdy ES vzr ůst o 1/3, čímž se cítily ohroženy další zem ědělsky orientované státy - p ředevším Francie a Itálie. Hlavní obavy panovaly v oblastech nár ůstu zem ědělské produkce a rozší ření nezam ěstnanosti. Francie m ěla z členských zemí nejhlasit ějšími námitky vůč i členství Špan ělska a Portugalska v ES. 76 Neoficiální p ředb ěžný plán po čítal s ukon čením rozhovor ů za čátkem roku 1981. V červenci 1980 však oznámila ES oficiáln ě Špan ělsku, že bude nutné p řezkoumat dosavadní stav jednání, tedy že se nepo čítá s původními termíny p řijetí. (Bakule 2001: online)

36 Díky francouzským obstrukcím vypadalo špan ělské členství v ES jako „b ěh na dlouhou tra ť“ a tak se pro Špan ělsko stalo členství v NATO dalším zp ůsobem skýtajícím možnost upevn ění demokracie v zemi. NATO sice v posledních dvou letech nefigurovalo v agend ě zahrani ční politiky Špan ělska, ale nyní se členství v něm stalo národním zájmem. Co se týkalo členství Špan ělska v ES, existoval na politické scén ě široký konsensus. V případ ě NATO však tomu tak nebylo. Pro v ětšinu Špan ělů byl vstup jejich zem ě do ES nutnost a p řáli si ho, zatímco vstup do NATO byl spíše p řáním samotné organizace než obyvatel Špan ělska. Proti vstupu byla i opozice. NATO o členství Špan ělska velmi stálo díky jeho strategické pozici jako ochránce jižní strany a námo řních cest mezi St ředomo řím a Atlantickým oceánem. Nicmén ě Špan ělsko se podle opozice st ěží mohlo stát členem vojenské aliance, když její další člen „vlastnil“ kousek jeho teritoria, o n ěmž se všichni na domácí politické scén ě shodli, že je nedílnou sou částí Špan ělska. Špan ělská vláda argumentovala zlepšením vztah ů s Velkou Británií a vy řešením sporu o Gibraltaru se vstupem Špan ělska do NATO. Ministr obrany Alberto Oliart uvedl, že špan ělské členství je jedinou možností, jak tento problém vy řešit. (Sepúlveda 2004: 319) Otázka Gibraltaru tak neovliv ňovala pouze bilaterální vztahy s Velkou Británií, ale zasahovala v širším kontextu do celkové zahrani ční politiky Špan ělska. I ve Velké Británii byla zahrani ční politika zasažena sporem o Gibraltar a neschopností dosáhnout dohody o jeho budoucnosti. Co se tý če NATO, Británie dlouho hrála roli „hlídacího psa“ na Blízkém východ ě a v Suezu, stejn ě tak využívala svoji základnu na Gibraltaru pro kontrolu pr ůplavu. Oslabení již tak klesajícího strategického významu Gibraltaru vstupem Špan ělska do NATO mohlo nahrávat špan ělským požadavk ům, jelikož pokra čující britská vojenská p řítomnost na Skále byla d ůležitým argumentem pro zachování stávajícího statusu kolonie. Navíc ekonomika Gibraltaru byla z velké míry závislá práv ě na existenci britské vojenské základny. Británie cítila zvyšující se americký tlak na vy řešení otázky Gibraltaru, nejenom kv ůli tradi ční americké antikolonistické rétorice, ale také kv ůli zjednodušení špan ělského vstupu a členství v NATO. Dne 8. ledna 1982 se v Londýn ě setkala britská premiérka Margaret Thatcherová se svým špan ělským prot ějškem Calvo Sotelem. Rozhovor na téma budoucího členství Špan ělska v NATO a ES provázelo potvrzení britské podpory v těchto dvou záležitostech a zdálo se, že pokroku bylo u čin ěno i ohledn ě Gibraltaru. Ve spole čném komuniké vydaném p ři ukon čení jednání se uvádí, že „ob ě strany se dohodly obnovit 20. dubna jednání dle Lisabonské deklarace

77 Francouzský prezident Mitterrand trval na tom, aby se Spole čenství nerozši řovalo na jih, dokud nebude vy řešena vnit řní reforma ES. (Bakule 2001: online)

37 za ú čelem p řekonání rozpor ů mezi ob ěma stranami ohledn ě budoucnosti Gibraltaru“. (Morris; Haigh 1992: 108) Zdálo se, že blok, který zap říčinila odlišná interpretace článku 3 Lisabonské smlouvy, byl p řekonán politickými lídry obou stát ů. Na základ ě této dohody byly ustaveny dv ě pracovní skupiny, které m ěly vypracovat plán na zajišt ění hladkého pr ůběhu otev ření hranic, které nezap říčiní žádnou nerovnováhu mezi sousedícími m ěsty a regiony. Žádost o členství v NATO byla nakonec po diskusích v říjnu 1981 schválena ve špan ělském Parlamentu a poté i v Senátu, avšak došlo k omezení členství pouze na civilní složku a špan ělské jednotky se tak nestaly sou částí vojenských struktur NATO. Oficiáln ě zažádalo Špan ělsko o členství 2. prosince 1981 a protokol o p řistoupení podepsalo na plenárním zasedání rady NATO v Bruselu 15. prosince. Svou snahu o členství v NATO dovedlo Špan ělsko k úsp ěšnému konci 30. kv ětna 1982, když se stalo šestnáctým členským státem NATO. Pomalu, ale p řece postupovalo také ke členství v ES. Rozhodnutí Velké Británie ho podpo řit vedlo mezi obyvateli Gibraltaru k záv ěru, že garance obsažená v preambuli jejich ústavy britskou vládou je spíše zdánlivá než skute čná. Británie byla sice zavázána nepodstoupit suverenitu nad tímto územím jinému státu proti svobodn ě a demokraticky vyjád řené v ůli jeho obyvatel, to však neznamenalo, že by se nemohla této suverenity sama vzdát, což by znamenalo podle Smlouvy z Utrechtu automatické navrácení Gibraltaru Špan ělsku. S lehkým nap ětím se o čekávalo, jaký bude mít členství Špan ělska v NATO vliv na další kolo vzájemných jednání. Bylo z řejmé, že námo řní základna na Gibraltaru nem ůže efektivn ě pracovat pro zájmy NATO, dokud nebudou pozemní, námo řní a vzdušné komunikace mezi Skálou a Špan ělskem obnoveny. Britská vláda cítila, že až členství Špan ělska v ES povede k jistému ukon čení omezení na hranicích s Gibraltarem.

8. Zámo řská území Velké Británie a Špan ělska vyvolávající asociaci s Gibraltarem

Problém Gibraltaru ovlivnily také další záležitosti, které se týkaly Špan ělska či Velké Británie a jejich zámo řských území a které sloužily k asociacím ve vztahu k otázce statusu Gibraltaru. Z britské strany se jednalo o válku o Falklandské ostrovy a budoucí status Hong Kongu, ze strany Špan ělska o jeho državy v severní Africe Ceutu a Melillu. Komplikací pro urovnání britsko-špan ělského sporu se ukázala být válka o Falklandské

38 ostrovy 78 . Dne 2. dubna 1982 byly tyto ostrovy obsazeny argentinskými vojsky. Tato akce m ěla velký ohlas na britských ostrovech, ale také ve Špan ělsku, kde byl p řípad Malvín 79 p řirovnáván k Gibraltaru. Mezi obyvateli Gibraltaru vyvolala invaze argentinských vojsk obavy, aby Špan ělsko nesáhlo ke stejnému řešení pro získání suverenity nad jeho územím, i když toto by bylo mezi dv ěma státy NATO vylou čeno. 80 Špan ělská extrémní pravice ve řejn ě souhlasila s akcí Argentiny a užitím síly v jižním Atlantiku jako prost ředku řešení dlouhotrvajícího politického sporu. Umírn ěnější politické názory vyjad řovaly souhlas s požadavky Argentiny, ohrazovaly se však proti použitým prost ředk ům. 81 (Sepúlveda 2004: 322) Případy Gibraltaru a Falklandských ostrov ů se ovšem lišily v jedné zásadní skute čnosti, Argentina nem ěla na toto území žádný právní nárok, jako je tomu v případ ě Velké Británie u Gibraltaru. To je však fakt, který Špan ělé v podstat ě od uzav ření Utrechtské smlouvy tém ěř ignorují nebo se snaží nacházet d ůvody, pro č by tato smlouva a její článek X nem ěly platit. 82 V mezinárodním prost ředí mnozí považovali válku o Falklandy za událost, která uškodí špan ělskému požadavku na navrácení suverenity nad Gibraltarem. Rada bezpe čnosti OSN 3. dubna 1982 p řijala rezoluci č. 502, ve které vyzývá vlády Argentiny a Velké Británie, aby se zdržely použití síly na Falklandských ostrovech, a Argentinu, aby okamžit ě stáhla svá vojska. (Resolution 502 1982) Špan ělsko projevilo svoji solidaritu s Argentinou a na půdě OSN odmítlo jako jediná zem ě podpo řit resoluce, které žádaly stažení argentinských vojsk. 83 (Sepúlveda 2004: 323) Druhou významnou událostí byla dohoda mezi Velkou Británií a Čínou o budoucnosti Hong Kongu ze dne 19. prosince 1984. 84 Hong Kong m ěl být roku 1997 navrácen 85 pod správu Číny se zárukou, že dalších padesát let zde bude zachován stejný politický, ekonomický a

78 Falklandské ostrovy leží asi 500 km východn ě od pob řeží Argentiny. Ostrovy mají pom ěrn ě složitou koloniální minulost. Na po čátku 19. století za čala toto území osidlovat Argentina, nicmén ě roku 1833 byly ostrovy obsazeny natrvalo Velkou Británií. Argentina toto obsazení nikdy neuznala, ale její požadavky byly odmítány. 79 Identické ozna čení pro Falklandské ostrovy. 80 Špan ělsko se stalo oficiáln ě členem NATO 30.5. 1982. 81 Špan ělská zkušenost diktátorského režimu, kdy byly vojenské síly užívány p ři řešení domácích politických záležitostí, vedla k tomu, že v ětšina obyvatel Špan ělska byla ostražitá, co se tý če užití síly a armády k dosažení politických cíl ů. 82 Argumentem Špan ělů nap říklad bylo, že Utrechtská smlouva uvádí na řízení, která již také dávno nejsou platná – nap říklad zákaz pobytu židů a maur ů na Gibraltaru – viz celé zn ění článku X Utrechtské smlouvy – Příloha č. 11. 83 Krátká válka nakonec skon čila vojenskou porážkou Argentiny. 84 Z hlediska sporu o Gibraltar byla pro Špan ělsko situace v roce 1984 složitá. Jako člen NATO a budoucí člen ES, od n ěhož se o čekávalo brzké zrušení hrani čních omezení na pohyb osob a zboží mezi vnitrozemím Špan ělska a Gibraltarem, hledal Madrid t ěžko n ějaký p říhodný moment na vymáhání svého požadavku na navrácení suverenitu nad Gibraltarem. Ten p řišel práv ě s touto dohodou. 85 Velká Británie obsadila ostrov Hong Kong v první opiové válce s Čínou v roce 1842. Po dohod ě jí bylo toto území Čínou pronajato na 99 let od roku 1898.

39 sociální systém, jaký zde funguje nyní. 86 Tato dohoda vyvolala op ět velké nad ěje na špan ělské stran ě, protože byla považována za možný precedens pro řešení britsko-špan ělského sporu o Gibraltar. Špan ělská vláda proto britské stran ě v dalším jednání mimo jiné navrhovala podobný model jako byl realizován v případ ě Hong Kongu, jen s menším „p řechodným“ obdobím (15 či 20 let), což britská vláda odmítla. (Seruya 2004: 379) Ani v tomto p řípad ě nelze oba p řípady srovnávat, jak to činilo Špan ělsko. Rozdíl byl v tom, že Hong Kong byl Velké Británii pronajat na ur čité období a nyní se jen řešila forma jeho navrácení. Ob ě zem ě touto dohodou plnily p řed stoletím p řijatou smlouvu. Gibraltar byl ale Velké Británii postoupen „na v ěč né časy“, s čímž se Špan ělsko i p řes existenci smlouvy necht ělo smí řit. Na druhé stran ě diskuze o špan ělském požadavku na Gibraltar mnohdy vedly k jeho srovnání s marockým požadavkem na špan ělské severoafrické enklávy Ceutu a Melillu, které jsou ústavn ě nedílnou sou částí Špan ělska. 87 Ceuta je částe čně využívána špan ělskou armádou jako základna a spolu s Melillou si jejich vlastnictví nárokuje Maroko. To sv ůj nárok staví na skute čnosti, že toto území bylo sou částí území ovládaného muslimskými dynastiemi od roku 791 do roku 1497, kdy bylo dobyto vládci Kastilie. Dříve docházelo jen ke sporadickým protest ům ze strany Maroka ohledn ě suverenity těchto území, kterým Špan ělsko odolávalo deklarujíce 88 , že Ceuta a Melilla jsou nedílnou sou částí špan ělského teritoria. V 80. letech však došlo v Maroku k vzestupu nacionalismu a to za čalo sv ůj tlak na Špan ělsko stup ňovat. (Miller 1998: 18) V Maroku panuje mezi vládou a opozicí shoda ohledn ě požadavk ů na vrácení území, stejn ě jako v přirovnávání situace Ceuty a Melilly k Gibraltaru. Špan ělsko však jakékoliv srovnání odmítá vzhledem k tomu, že ob ě enklávy byly dlouhou dobu byly nedílnou sou částí Špan ělska a nikoliv kolonií, zatímco Gibraltar nebyl nikdy nedílnou sou částí Velké Británie. Argumentuje tím, že m ěsto Melilla bylo sou částí Špan ělska (Kastilie) ješt ě delší dobu než sou časné špan ělské regiony jako nap říklad Navarra. Špan ělé také odmítají jakékoliv spojení mezi tehdejší muslimskou dynastií ovládající m ěsto a sou časným marockým královstvím a prohlašují, že pokud by se m ěly brát v úvahu tyto dynastie a jejich moc, v ětšina dnešního Špan ělska by tedy m ěla být také sou částí Maroka. (Miller 1998: 19)

86 Takzvaný princip „jeden stát, dva systémy“. 87 Každá z nich má starostu nebo prezidenta a státní orgány jsou p římo odpov ědné špan ělské vlád ě. Špan ělský status na t ěchto územích je výsledkem posledního p řím ěř í mezi maury a k řes ťany. Jednalo se o špan ělské pevnosti postavené v 15. století na ochranu Špan ělska proti invazi z jihu. Stejn ě jako na Gibraltaru zde existuje etnický a náboženský mix, v tomto p řípad ě p řevážn ě muslim ů a k řes ťan ů s malou populací žid ů, hinduist ů a rom ů. V rámci EU mají podobný status a speciální režim jako Gibraltar. (Miller 1998: online) 88 I na p ůdě OSN v roce 1981.

40 Rozhodn ě je však tento p řípad bližší problematice Gibraltaru než dva p ředchozí. Špan ělé Ceutu a Melillu dobyli stejn ě jako Britové Gibraltar. Stejn ě jako Gibraltar není geograficky nedílnou sou částí Velké Británie či Irska, Ceuta a Melilla neleží na Pyrenejském poloostrov ě, ale na pob řeží severní Afriky. I když n ěkteré výše uvedené argumenty Špan ělska mohou hrát v jeho prosp ěch, z logiky v ěci vyplývá, že by se Špan ělsko m ělo vzhledem ke svým severoafrickým državám chovat spíše zdrženliv ě p ři svých požadavcích na Gibraltar. V roce 1991 Špan ělsko podepsalo s Marokem bilaterální dohodu o spolupráci. V zá ří 1994, po letech diskuzí a vyjednávání, získaly Ceuta a Melilla status autonomní oblasti, který jim zajiš ťoval v ětší možnosti p ři správ ě místních záležitostí. Stejn ě jako v případ ě Gibraltaru, i zde místní národní vlády a obyvatelstvo odmítají jasnou v ětšinou požadavky nárokující zem ě.

9. P řelomové události 80. let v britsko-špan ělském sporu a jejich důsledky

Dne 28. října 1982 vzešla ve Špan ělsku z voleb nová vláda, poprvé po čty řiceti letech levicová. Špan ělští socialisté (PSOE) p řislíbili, že pokud se dostanou k moci, hranice budou znovu otev řeny. Nejv ětší podporu pak získali z Andalusie, která práv ě zavedením restrikcí trp ěla ze všech špan ělských region ů nejvíce. Nový premiér Felipe Gonzáles p řislíbil také okamžité obnovení rozhovor ů ohledn ě otev ření hranic a integrace Gibraltaru mezi špan ělské území. Jako datum pro do časné otev ření hranic byl plánován 14. či 15. prosinec 1982. M ělo jít pouze o částe čné otev ření hranic pro p ěší a humanitární zásilky, aby se zabránilo p řípadným negativním ekonomickým efekt ům (nap říklad pašování) a osobám bylo umožn ěno hranici p řejít pouze jednou za den. Gonzáles prohlásil, že p ůjde o projev dobré v ůle ze strany Špan ělska, nikoli o pln ění Lisabonské deklarace. Jednalo se o unilaterální krok bez p ředchozího jednání s britskou stranou, který m ěl uleh čit situaci obyvatel ům sousedních region ů Campo a Gibraltar a vylepšit tak atmosféru vzájemných vztah ů. (Morris; Haigh 1992: 113) Na Gibraltaru tato zpráva vzbudila smíšené reakce. Mnozí se domnívali, že d ůkladné špan ělské kontroly zminimalizují možný pozitivní dopad na ekonomiku m ěsta, bez ohledu na to, zda p ůjde o částe čné či úplné otev ření hranic. Gibraltarská vláda jako odvetu na podmín ěné otev ření hranic špan ělskou stranou oznámila, že svoji stranu hranice uzav ře každý den mezi jednou a šestou hodinou ranní. To bylo poprvé od doby, kdy špan ělská vláda uvalila tyto restrikce na hranice v roce 1969, že gibraltarští zástupci p řistoupili k uzav ření či omezení na své stran ě hranice. K realizaci tohoto opat ření však nakonec nedošlo z důvodu rychlé britské intervence a bylo odvoláno den po svém zve řejn ění. (Morris; Haigh 1992: 114)

41 Britská i špan ělská vláda se snažily o dohodu, jelikož bylo nemyslitelné, aby se Špan ělsko stalo členem ES, pokud se spor o Gibraltar alespo ň částe čně neurovná. Špan ělsko však trvalo na svém požadavku na navrácení Gibraltaru a Velká Británie na co nejrychlejším odstran ění všech omezení na hranicích. Nyní již bylo z řejmé, že britská podpora členství Špan ělska v ES je podmín ěna ústupkem, který bude muset jako první ud ělat špan ělská vláda, a to úplným znovuotev řením hranic.

9.1. Bruselská deklarace a ukončení blokády hranic V listopadu 1984 se projevily první známky jistého pokroku v řešení sporu, když zástupci obou stran, pracující na technických otázkách p řeshrani ční spolupráce, došli k ur čité dohod ě. Další jednání mezi ob ěma zem ěmi prob ěhla v Bruselu a 27. listopadu minist ři zahrani čí obou zemí p ředstavili dokument nazvaný Bruselská deklarace, jejímž nejvýznamn ějším bodem bylo, že Velká Británie poprvé výslovn ě souhlasila s jednáním o suverenit ě nad Gibraltarem. 89 Bruselská deklarace se stala nejvýznamn ějším dokumentem v dosavadní britsko- špan ělské spolupráci. Up řes ňovala a oživovala Lisabonskou deklaraci, která se stala ob ětí odlišných interpretací, čímž se zpozdila britsko-špan ělská vyjednávání o budoucnosti Gibraltaru a plné znovuotev ření hranic mezi Skálou a špan ělským vnitrozemím. Bruselská deklarace dále odstra ňovala p řekážky pro vstup Špan ělska do ES - restrikce na hranicích – do konkrétního data a p řiznávala jistá práva špan ělským ob čan ům na Gibraltaru (viz Box 8; celé zn ění viz P říloha 16). Mezi obyvateli Gibraltaru byla tato dohoda p řijata s velkým zklamáním. 90

89 Zástupci Gibraltaru nemohli platnost dohody ovlivnit, hlavní slovo stále m ěla britská vláda. 90 Podrobnosti v podkapitole 12.2.

42 Box 8: Hlavní body Bruselské deklarace.

1. Zp ůsob, jakým budou špan ělská a britská vláda do 15. února 1985 aplikovat usnesení

Lisabonské deklarace z 10. dubna 1980, soub ěžn ě zahrnuje:

a/ Dodržení rovnosti a vzájemnosti práv pro Špan ěle na Gibraltaru a pro Gibralta řany ve Špan ělsku. Toho bude dosaženo vzájemným uznáním práv, kterými disponují obyvatelé členských zemí ES, zárove ň bude bráno v úvahu p řechodné období

dohodnuté mezi Špan ělskem a Gibraltarem. b/ Zavedení volného pohybu osob, vozidel a zboží mezi Gibraltarem a sousedními regiony. c/ Obnovení vyjednávacího procesu zam ěř eného na p řekonání r ůzných postoj ů mezi Špan ělskem a Británií ohledn ě Gibraltaru. Bude navázána spolupráce v oblasti ekonomické, kulturní, turistické, letecké, vojenské a životního prost ředí. Ob ě strany akceptují, že se bude v této souvislosti projednávat otázka suverenity. Britská vláda bude pln ě respektovat p řání obyvatel Gibraltaru, jak je uvedeno v preambuli ústavy z roku 1969. 2. Na základ ě jednání o vzdušném prostoru nad Gibraltarem se špan ělská vláda zaru čuje, že v brzké dob ě p řijme pot řebná opat ření k zajišt ění bezpe čného a efektivních leteckého spojení. 3. Pracovní skupiny se budou nadále pravideln ě setkávat, na což bude dohlíženo na

jednáních mezi ministry zahrani čí obou zemí.

(Declaración de Bruselas 1984)

V nót ě, která doprovázela zve řejn ění Bruselské deklarace, špan ělská vláda up řesnila otázky týkající se britského souhlasu vyjednávat o suverenit ě nad Gibraltarem. Tento souhlas zahrnoval „jak otázku suverenity nad územím uvedeném v Utrechtské smlouv ě, tak otázku suverenity nad šíjí, která Velké Británii nikdy nebyla postoupena“. (Morris; Haigh 1992: 128) Ve skute čnosti ob ě vlády nep řislíbily v Bruselské deklaraci nic, co by nemusely o pár měsíc ů pozd ěji tak jako tak u činit v souvislosti se členstvím Špan ělska v ES. Jako člen ES by bylo Špan ělsko nuceno ukon čit všechna omezení na hranicích s Gibraltarem a Velká Británie by musela p řiznat Špan ělům právo na volný pohyb osob. 91 Dohoda také zmi ňuje pouze kroky

91 V článku 1 Bruselské deklarace se uvádí, že bude dosaženo vzájemného uznání práv ob čan ů Gibraltaru a Špan ělska. Zákon, který by toto umož ňoval, byl projednáván v gibraltarské Sn ěmovn ě 16. ledna 1985. Tento

43 dvou stran, neodvolává se již na OSN či jiné instituce. To souviselo z řejm ě s tím, že OSN ani žádná jiná organizace či instituce dosud nedokázaly p řim ět ob ě strany k vy řešení sporu. Nejd ůležit ější organizací se te ď pro ob ě zem ě stalo ES. Britská i špan ělská vláda si totiž od spole čného členství v ES v souvislosti s Gibraltarem slibovaly, že druhá strana bude nucena dělat výše uvedené ústupky. Špan ělsko chápalo ES jako novou platformu (a akceschopn ější než OSN), skrze kterou m ůže vyvíjet na Velkou Británii tlak na vzdání se suverenity nad Gibraltarem. Dne 31. ledna špan ělská vláda formáln ě schválila zrušení všech omezení na hranici s Gibraltarem a umožnila tak volný pohyb osob, vozidel a zboží mezi Špan ělskem a Gibraltarem spolu s obnovením p římého lodního spojení, jak bylo požadováno v Bruselské deklaraci. Minutu po p ůlnoci dne 5. února 1985 starosta Cádizu Mariano Baquedano odstranil zámky a otev řel závory na špan ělské stran ě hranice s Gibraltarem a ukon čil tím dlouhé období nucené izolace Gibraltaru. 92 (Morris; Haigh 1992: 132) Tato událost však nebyla obyvateli Gibraltaru vítána s radostí, nýbrž s nervózním očekáváním událostí p říštích, a čkoli byli britskými nejvyššími p ředstaviteli op ětovn ě ujiš ťováni o tom, že britská vláda nikdy nevstoupí v jednání, která by mohla znamenat p řesun suverenity nad územím Gibraltaru bez jejich svobodn ě a demokraticky vyjád řené v ůle. Pozitivn ě dohodu přijali obyvatelé sousedícího špan ělského regionu Campo, pro které znamenalo otev ření hranic za čátek ekonomického r ůstu. Bruselská deklarace byla velmi významným dokumentem, a čkoli v podstat ě znamenala pouze urychlení krok ů, které by musely p řijít se vstupem Špan ělska do ES, protože by nebylo možné, aby mezi dv ěma územími členských stát ů byly p řerušeny veškeré komunikace. Špan ělsko touto deklarací dosáhlo velmi významného kroku, když britská vláda poprvé přistoupila na jednání ohledn ě suverenity nad územím Gibraltaru.

9.2. Vstup Špan ělska do Evropského spole čenství Na summitu Evropské rady ve Stuttgartu v červnu 1983 bylo rozhodnuto o zrychleném jednání a o 1. lednu 1986 jako možném datu vstupu Špan ělska do ES. V roce 1984 se vztah mezi Velkou Británií a Špan ělskem relativn ě uklidnil, což pomáhalo Špan ělsku koncentrovat se na vyjednávání podmínek svého členství v ES. P řes své zpožd ění se tato jednání dostávala do

zákon m ěl p řiznat právo vstupu, pobytu, nákupu pozemk ů, z řizování podnik ů, rodinných p řídavk ů a nutné léka řské pomoci Špan ělům na Gibraltaru, to vše se sedmiletým p řechodným obdobím od vstupu Špan ělska do ES. I p řes odmítavé reakce opozice byl zákon 8 hlasy p řijat. (Morris; Haigh 1992: 131) 92 Ukon čení omezení na hranicích znamenalo okamžitý ekonomický boom na Gibraltaru. Podrobnosti v kapitole 12.

44 záv ěre čné fáze, a čkoli ješt ě musely být řešeny ur čité problémy. 93 Po p řekonání francouzských námitek v oblasti zem ědělství a velikosti rybá řské flotily bylo možné na za čátku roku 1985 uzav řít jednání. (Bakule 2001: online) Na Gibraltaru sílily obavy z důsledk ů špan ělského vstupu do ES a v říjnu 1984 se vrchní ministr gibraltarské vlády Joshua Hassan snažil p ředstoupit p řed Komisi ES, aby získal pro Gibraltar zvláštní zacházení, až se Špan ělsko stane členem ES, ale Komise ho nep řijala. (Sepúlveda 2004: 330) Smlouva o p řistoupení Špan ělska do ES 94 byla podepsána 12. června 1985 a v následujících m ěsících ratifikována všemi členskými státy. Tato smlouva nijak nezmi ňovala unijní status Gibraltaru, což znamenalo, že Špan ělsko p řijalo svým vstupem speciální pozici Gibraltaru v rámci ES s jeho t řemi výjimkami z komunitárního práva a omezeními v oblasti volného pohybu zboží. S takovým statusem Gibraltaru v rámci ES nem ělo Špan ělsko žádný problém, naopak vítalo, že zboží dovážení z Gibraltaru je kvalifikováno jako zboží pocházející z třetích zemí a nejsou tak narušeny celní kontroly, které na hranici se Špan ělskem probíhají. Dne 1. ledna 1986 pak Špan ělsko vstoupilo do ES, čímž došlo ke spln ění jednoho z hlavních cíl ů zahrani ční politiky Špan ělska za poslední desetiletí. 95 Obecn ě se o čekávalo, že v roce 1986 by mohlo být dosaženo skutečného pokroku p ři řešení gibraltarské otázky tak, aby to bylo p řijatelné pro všechny zú častn ěné. Špan ělský ministr zahrani čí Francisco Fernandez Ordo ňez prohlásil, že britsko-špan ělský spor ohledn ě Gibraltaru bude nyní snazší vy řešit, „když jsou nyní ob ě zem ě ve sp řáteleném svazku v NATO a ES a budou sed ět u stejného vyjednávacího stolu“. Nicmén ě p řipomn ěl, že Gibraltar je jedinou kolonií v Evrop ě, což je situace „anachronická a moráln ě nep řijatelná“. (Morris; Haigh 1992: 135)

9.3. Britsko-špan ělský spor o gibraltarské letišt ě Gibraltarské letišt ě bylo velmi citlivou otázkou ve vzájemných vztazích mezi Špan ělskem a Velkou Británií z důvod ů, které již byly uvedeny. V p ředchozích desetiletích došlo k mnoha konflikt ům kv ůli údajnému narušování špan ělského vzdušného prostoru britskými vojenskými letadly. Poté následovala odvetná opat ření ze strany Špan ělska. Proto vyvstala otázka, jak se bude otázka tohoto letišt ě řešit dále, až budou ob ě zem ě členy

93 Nap říklad ohledn ě volného pohybu pracovních sil a s tím související p řechodné období (ES navrhovalo sedm let, Špan ělsko požadovalo pouze p ět). 94 Celým názvem Smlouva o p řistoupení Špan ělského království a Portugalské republiky k Evropskému hospodá řskému spole čenství a k Evropskému spole čenství pro atomovou energii. 95 Špan ělské úsilí o plnoprávné za člen ění do ES trvalo od první p řihlášky v roce 1962 celých 24 let.

45 Evropského spole čenství, jelikož pod komunitární právo spadá také letecká doprava a od 80. let její liberalizace. 96 V roce 1986, pár m ěsíc ů po svém vstupu do ES, využilo Špan ělsko poprvé svého členství k zablokování iniciativy, která by p řinesla n ějaké výhody území Gibraltaru. Jelikož tehdy ješt ě bylo nutné jednomyslné schválení, Špan ělsko poprvé využilo svého práva veta a odmítlo p řipravený balí ček o letecké doprav ě, jelikož se tato norma m ěla týkat i gibraltarského letišt ě, které zde bylo zahrnuto mezi „regionální letišt ě Velké Británie“. (Sans 1996: 220) Tehdejší špan ělský premiér Gonzales uvedl, že gibraltarské letiště bylo postaveno na území, kterého se Špan ělsko nikdy nevzdalo, a to ani Utrechtskou smlouvou, a že pokud by špan ělská vláda uznala jakékoli sm ěrnice či na řízení ES týkající se tohoto letišt ě, pak by to de facto znamenalo uznání zm ěny statusu tohoto území. (Sepúlveda 2004: 341) Bylo to poprvé, kdy tento bilaterální spor Velké Británie a Špan ělska o Gibraltar p římo ovlivnil evropskou legislativu. S trochou nadsázky by se dalo konstatovat, že Špan ělsko se kone čně do čkalo možnosti, jak použít arénu ES k prezentaci vlastního bilaterálního sporu s Velkou Británií a využilo ji. Po tomto vetu Spole čenství prohlásilo, že problém, který ovlivnil všechny členské zem ě, se musí řešit na bilaterální úrovni mezi Velkou Británií a Špan ělskem. Vznikla skupina, která jednala u kulatého stolu, a výsledkem byl kompromis v podob ě Špan ělsko-britské deklarace o spole čném užívání letišt ě na Gibraltaru z Londýna dne 2. prosince 1987 (viz Box 9; celé zn ění viz P říloha 17).

96 Jednotný evropský akt, který byl ES p řijat v únoru 1986, mimo jiné zavád ěl liberalizaci vzdušného prostoru.

46 Box 9: Londýnská deklarace a její hlavní body.

1. Odborníci na letectví obou zemí se budou pravideln ě setkávat za ú čelem diskusí ohledn ě

civilního využití gibraltarského letišt ě.

2. Špan ělsko umožní svým leteckým p řepravc ům fungovat mezi špan ělskými letišti a

letišt ěm na Gibraltaru dle pravidel ES.

3. Špan ělsko z řídí nový terminál ve m ěst ě La Línea, který bude používán cestujícími, kte ří

mají namí řeno na sever od hranice či z tohoto sm ěru. Britský terminál bude používán

všemi ostatními cestujícími.

4. Pokud to bude uznáno za vhodné, budou cestující podrobeni prohlídce zboží a d ůkladné

pasové kontrole v těchto terminálech. Britsko-špan ělská komise bude koordinovat civilní

provoz na letišti a s tím související služby.

(Declaración de Londres 1987)

Tato dohoda tedy stvrzuje spole čné užívání letišt ě britskou a špan ělskou stranou a vybudování nového terminálu ve špan ělské zón ě. Velkou novinkou bylo zahrnutí takzvané „doložky ochrany“ do Deklarace, která vyjad řuje výhrady Špan ělska ohledn ě suverenity nad šíjí. Všechna tato opat ření m ěla vejít v platnost, jakmile gibraltarská Sn ěmovna schválí pot řebné legislativní úpravy. Z dohody je z řejmé, že ob ě strany ud ělaly ústupky. Britové souhlasili s tím, že Špan ělsko se bude spolupodílet na civilním užívání letišt ě na Gibraltaru (nikoli vojenském). Špan ělsko za to upustilo od svého požadavku na spole čnou administrativní správu letišt ě. Tato deklarace však byla více p řínosná pro Špan ělsko, p řinášela mu ekonomické i politické výhody a hlavn ě právn ě uznávala špan ělské výhrady v ůč i území šíje a celkov ě Gibraltaru. Konflikt byl op ět řešen pouze na bilaterální úrovni, aby však mohla být odblokována jednání na unijní úrovni. Ob ě strany také nezapomn ěly potvrdit, že touto dohodou se nijak nem ění jejich postoje ohledn ě šíje – Velká Británie nemíní diskutovat o suverenit ě nad tímto kouskem území a Špan ělsko se nemíní vzdát svého požadavku na navrácení tohoto území pod jeho správu. Nicmén ě tato dohoda dokládá, že členství Špan ělska v ES m ělo i své pozitivní dopady na řešení sporu, protože i Špan ělsko bylo ochotn ější k ústupk ům. Proti dohod ě se ale ost ře stav ěli Gibralta řené, kte ří ji považovali za první krok Špan ělska k převzetí správy nad celým Gibraltarem. Proto gibraltarská Sn ěmovna dohodu o spole čném užívání letišt ě na Gibraltaru 17. prosince 1987 jednohlasn ě zamítla. Členové gibraltarské Sn ěmovny odmítli legálnost vylou čení Gibraltaru z opat ření ES týkající se letecké

47 dopravy a její liberalizace a p řijali usnesení zd ůraz ňující právo Gibraltaru být zahrnut v dokumentech ES do seznamu britských regionálních letiš ť. (Sepúlveda 2004: 342) Jednalo se sice o bilaterální dohodu mezi Velkou Británií a Špan ělskem, ta by ale musela být napln ěna zm ěnou gibraltarské legislativy. Proto bylo možné, aby gibraltarští zástupci její realizaci zabránili. A na britské stran ě neexistovala dostate čná politická v ůle donutit zástupce Gibraltaru, aby p řijali pot řebnou legislativu. Londýnská deklarace tak nikdy nevstoupila v platnost a spor zablokoval dohodu o liberalizaci vzdušného prostoru na evropské úrovni. 97 Gibraltarská vláda se však necht ěla smí řit s tím, že by se na místní letišt ě nevztahovaly normy ES a 28. zá ří 1989 podala stížnost k Soudnímu dvoru proti Rad ě ES a žádala zrušení bodu 2 článku 2 sm ěrnice 89/463. 98 (Sans 1996:234) Jednalo se o sm ěrnici o provozování přímé meziregionální letecké p řepravy. Bod 2 článku 2 této sm ěrnice pozastavoval uplat ňování této sm ěrnice pro letišt ě na Gibraltaru do doby, než bude dosaženo dohody mezi Velkou Británií a Špan ělskem o spolupráci na tomto letišti a tato bude realizována. Gibraltarská vláda se p řed soudním tribunálem prezentovala jako právnická osoba a vlastník terminálu na letišti ES. Špan ělsko vystupovalo na stran ě žalovaného, tedy Rady. Rada argumentovala, že veškeré kompetence týkající se letišt ě spadají pod Velkou Británii a tedy na guvernéra Gibraltaru jako zástupce spravující zem ě. Uznání žádosti Gibraltaru by podle Špan ělska vedlo k uznání mezinárodn ě-právní zp ůsobilosti Gibraltaru. Velká Británie se spojila se Špan ělskem proti postoji gibraltarské vlády. Rada ministr ů ES pak podpo řila pohled obou zemí a uznala, že Gibraltar není v pozici, aby se stav ěl proti na řízení ES. (Sepúlveda 2004: 349) Evropský soudní dv ůr rozhodl 29. června 1993 ve v ěci gibraltarská vláda vs. Rada ES/EU tak, že žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostate čné právní zp ůsobilosti vlády Gibraltaru, a proto, že norma byla shledána všeobecného charakteru a žalovatel jí nebyl individuáln ě postižen. (Judgment of the Court of 29 June 1993) I Evropský soudní dv ůr tedy potvrdil snahu institucí EU udržet tento spor na bilaterální úrovni. V tomto p řípad ě to bylo v ůbec poprvé, kdy se Velká Británie postavila proti Gibraltaru a spojila se se Špan ělskem. Za čínalo být stále více z řejmé, že zájmy Velké Británie se liší od zájm ů obyvatel Gibraltaru. Ochota Velké Británie d ělat ústupky nenacházela na Gibraltaru

97 Tento spor bránil reform ě letecké navigace v EU i na za čátku 21. století. Komise byla p řinucena odložit plány na centralizaci kontroly letecké dopravy, protože nem ěly šanci na úsp ěšné p řijetí (byla zde reálná šance, že jak Británie tak Špan ělsko by tyto plány vetovaly). 98 Tento postup pak zvolila gibraltarská vláda ješt ě čty řikrát (na řízení Rady č. 2343/90, 294/91, 2408/92 a 95/93), pokaždé, když se normy týkající se liberalizace leteckého provozu nevztahovaly na gibraltarské letišt ě. (Sans 1996: 234)

48 pochopení. Mezi obyvateli tohoto území se tak za čínala stále více prosazovat myšlenka na samostatnost. 99 Je tedy z řejmé, že řešení konflikt ů, které ovliv ňovaly evropskou politiku kv ůli aplikaci norem na Gibraltar, bylo hledáno na bilaterální úrovni prost řednictvím britsko-špan ělských dohod. EU vy čkávala vy řešení konkrétního problému mezi dv ěma stranami a nijak se t ěchto jednání neú častnila. Je logické, že ob ě strany se na unijní úrovni snažily o obranu vlastních zájm ů, p ředevším pak Špan ělsko, které cht ělo zabránit oslabení své pozice v tomto bilaterálním sporu.

9.4. Členství Špan ělska v ES a NATO jako nástroj nátlaku Jak je patrné z předchozí podkapitoly, členství v ES a NATO poskytlo Špan ělsku nové platformy pro vytvá ření tlaku na Velkou Británii zahájit rozhovory o suverenit ě nad Gibraltarem. 100 Špan ělsko za čalo využívat svého členství v uvedených organizacích, aby tla čilo na Velkou Británii a dosáhlo jejích ústupk ů. Po referendu o setrvání v NATO 101 , které prob ěhlo ve Špan ělsku v březnu 1986 a skon čilo souhlasem nadpolovi ční v ětšiny voli čů 102 , a po vstupu zem ě do ES v ěř il premiér Felipe Gonzáles, že nyní již bude dosaženo definitivního ukon čení procesu dekolonizace ukon čením britské nadvlády nad Gibraltarem. Rozhodnutí o setrvání Špan ělska v NATO bylo pozitivn ě p řijato v Londýn ě, ne už tak na Gibraltaru. V ětšinové „ne“ by znamenalo vystoupení Špan ělska z NATO a Velká Británie by se tak stala op ět jediným vojenským spojencem se základnou na jižním cípu Evropy. A čkoli Špan ělsko nevstoupilo do vojenských struktur NATO, jeho setrvání v alianci vyvolávalo na Gibraltaru obavy z možného vývoje rozhovor ů proti jejich zájmům. Nejužívan ější platformou pro vytvo ření mezinárodního tlaku na Velkou Británii se však v tomto sm ěru stalo od druhé poloviny 80. let nepochybn ě Evropské spole čenství. To, co Špan ělsko svým členstvím v ES cht ělo v souvislosti s Gibraltarem získat, bylo nedovolit, aby

99 Podrobnosti v podkapitole 10.2. 100 Za frankistického režimu byla tímto prost ředkem pouze OSN, kde Špan ělsko dosáhlo široké mezinárodní podpory. 101 Když se socialisté dostali po volbách 1982 k moci, slíbili uspo řádat referendum o tom, zda Špan ělsko zůstane členem NATO, do kterého zem ě vstoupila práv ě ve volebním roce. Referendum pak premiér Felipe González skute čně vyhlásil. Socialisté však mezitím zm ěnili názor na členství zem ě v této organizaci a p řed samotným referendem již p řesv ědčovali voli če, aby hlasovali pro setrvání zem ě v NATO. Špan ělsko bylo v této dob ě pouze členem politického k řídla organizace, a čkoli vojenskou integraci podporovala v ětšina d ůstojník ů. 102 Pro 52,3% voli čů , proti 39,8%. (Sepúlveda 2004: 336)

49 jakékoli budoucí komunitární normy potvrzovaly trvající koloniální situaci na Gibraltaru. 103 Špan ělská vláda vnímala sv ůj požadavek na navrácení Gibraltaru jako naprosto oprávn ěný, ačkoli ten byl Velké Británii postoupen z právního hlediska naprosto legáln ě. Ob ě vlády nadále pokra čovaly v bilaterálním řešení sporu. Špan ělsko se všemi možnými prost ředky snažilo o to, aby území šíje nebylo uznáno jako unijní území, nebo aby alespo ň ne čerpalo výhody z toho plynoucí. Proto blokovalo související normy. Problémem pro Špan ělsko byly také da ňové výhody, které Gibraltar nabízel. 104 A čkoli byly mnohé souvislosti známy ješt ě p řed vstupem Špan ělska do ES, nebylo možné je p ředložit jako otázky k jednání, protože prioritou byl co nejrychlejší vstup. Špan ělsko se na ty nejproblemati čtější otázky zam ěř ilo až po svém vstupu, kdy m ělo jako člen ES mnohem v ětší šanci ovlivnit unijní legislativu. Schopnost Gibraltaru ovlivnit nejenom bilaterální vztahy mezi Velkou Británií a Špan ělskem, ale také širší evropské záležitosti, se projevila již v červnu 1987. Špan ělský premiér p ři užití špan ělského veta dohod ě o evropské politice letecké dopravy prohlásil, že jde o obranu špan ělských národních zájm ů, a proto nem ůže vylou čit možnost, že Špan ělska bude tímto zp ůsobem znovu bránit své zájmy. (Morris; Haigh 1992: 143) Špan ělsko se obávalo, aby po vstupu Jednotného evropského aktu (JEA) v platnost v roce 1987 nedošlo k jeho přehlasování. JEA totiž rozší řil oblasti, ve kterých Rada ES rozhodovala kvalifikovanou většinou a nikoli jednomysln ě, což se týkalo zejména problematiky vnit řního trhu. Velká Británie dosp ěla k názoru, že užitím veta v otázce letecké dopravy a její liberalizace Špan ělsko vytvo řilo nebezpe čný precedens, který m ůže vést k dalšímu ekonomickému nátlaku na Gibraltar, zatímco Londýn se snaží o to, aby Gibraltar nebyl připraven o výhody plynoucí ze členství v ES. 105 Spor obou zemí ovliv ňoval i evropskou dohodu o vn ějších hranicích. Článek X Utrechtské smlouvy sice umož ňuje zákaz volného pohybu zboží a osob a proto není v souladu s komunitárním právem, avšak „smlouva o ES je nad řazená v záležitostech, které upravuje, smlouvám uzav řeným p řed jejím vstupem v platnost mezi členskými státy.“ (Sans 1996: 209) Už v roce 1984 se Rada ES zabývala otázkami celní kontroly a policejní spolupráce na vnit řních hranicích ES s cílem umožnit volný pohyb osob. Logickým d ůsledkem by bylo

103 Ordó ňez k tomu řekl: “Všichni víme, že mají ve sk říni kostlivce, ale nikdo o tom nemluví. Ale až n ěkdo tu sk říň otev ře, nezbude nám nic jiného než ukázat prstem.“ (Sepúlveda 2004: 340) 104 Podrobnosti v podkapitole 10.4. 105 Zástupci Gibraltaru jednání Špan ělska považovali za nep řípustné. Dne 16. zá ří 1987 delegace z Gibraltaru vedená Hassanem a Bossanem navštívila Evropský parlament ve Štrasburku za ú čelem vysv ětlit jeho člen ům nesouhlas obyvatel Gibraltaru se špan ělským požadavkem na obnovení suverenity této zem ě nad sou časnou britskou kolonií. (García 2004: 321) Jejich návšt ěva však nem ěla a ani nemohla mít žádné d ůsledky.

50 posílení vn ějších hranic a zlepšení komunikace mezi národními státy Spole čenství. Dohoda měla za cíl vymezit vn ější hranice Spole čenství a vytvo řit systém kontrol pro pohyb osob. Vn ější hranice Spole čenství byla formulována jako „taková pozemní hranice členského státu, která nesousedí s hranicí jiného členského státu“. (Sans 1996: 247) Formulace se vztahuje i na letišt ě a p řístavy, Gibraltar by byl tedy dle této dohody vn ější hranicí Spole čenství. O n ěkolik let pozd ěji, 24. června 1991 jednali minist ři zahrani čí EU v Lucemburku o tomto projektu. Špan ělsko již jako člen EU necht ělo p řipustit toto zn ění a požadovalo, aby byla tato otázka řešena na bilaterální úrovni, což Britové odmítli. Ti naopak Špan ělsku navrhli, aby byla vytvo řena výjimka z této dohody pro Gibraltar, na což zase nep řistoupila špan ělská vláda. (Sans 1996: 250) Dohoda tedy nakonec nebyla p řijata. Špan ělsko necht ělo p řipustit, aby mezi ním a Gibraltarem existovala vnit řní hranice se všemi d ůsledky z toho vyplývajícími, navíc by tuto dohodu op ět považovali za uznání stávajícího status qua, což pro n ěj bylo nep řijatelné. Za portugalského p ředsednictví v roce 1992 byla snaha o pragmatický přístup k problému, aby bylo umožn ěno tomuto projektu za čít fungovat. Portugalsko navrhlo jako řešení bilaterální dohodu mezi Velkou Británií a Špan ělskem, která by se za členila do protokolu záv ěre čné dohody a která by zárove ň upravovala všechny technické záležitosti související s hrani čními kontrolami. Návrh ale mohl vést k tomu, že by Špan ělsko v podstat ě přišlo o možnost kontrol na své stran ě hranice, tudíž ho odmítlo. (Sans 1996: 255)

Rok 1989 p řinesl události, které poznamenaly celou Evropu a její politické uspo řádání. Po pádu komunismu muselo NATO p ředefinovat svoji roli. Evropské spole čenství sm ěř ovalo k jednotnému trhu a aby bylo možné tuto politiku realizovat, musely členské zem ě potla čit mnoho svých národních požadavk ů. Špan ělská vláda byla p řipravena uznat, že restrikce uvalené Frankovým režimem na hranice s Gibraltarem byly chybným a kontraproduktivním rozhodnutím, ale stále nebyla ochotna vzdát se svého požadavku na obnovení špan ělské suverenity nad Gibraltarem. Britská vláda nadále spojovala změnu suveréna s přáním obyvatel Gibraltaru. Ale p řesto docházelo k postupnému sbližování mezi Londýnem a Madridem, které dop řálo Gibraltaru oddechový čas.

10. T řetí cesta pro Gibraltar a její možnosti 10.1. Gibraltar na pozadí agendy ES a NATO a možnost sdílené suverenity Během 80. let probíhala bilaterální politika ohledn ě Gibraltaru v různé intenzit ě, s důležitými rozhodnutími a deklaracemi, otev řením hranice a ochotou britské vlády za čít

51 diskutovat o budoucnosti kolonie. V první polovin ě 90.let tyto rozhovory tém ěř utichly, jednání na ministerské úrovni se tém ěř nekonala a Gibraltar se stal sou částí agendy politik ů a mediálních prost ředk ů pouze v souvislosti s okrajovými událostmi. Avšak spolupráce na regionální úrovni se rozvíjela 106 a lokální politici za čali poznávat, že jejich zájmy se liší od nejvyšší politiky. Ve druhé polovin ě 90. let došlo ve Špan ělsku ke zm ěně vlády, socialisté skon čili a v roce 1996 nastoupila Lidová strana (PP). Lidovci cht ěli p řehodnotit politiku socialist ů, která podle nich nebyla v otázce Gibraltaru úsp ěšná. Špan ělsko cítilo jistou frustraci plynoucí z britské pasivity a tak se snažilo pokra čovat ve své strategii mírného nátlaku p řes instituce, jejichž byly ob ě zem ě členy – NATO a ES. (Brotóns 2004: 64) Ve Velké Británii také došlo ke zm ěně vlády – v roce 1997 vyhrál Tony Blair s Labour Party. I p řes tyto zm ěny byla patrná kontinuita v postojích u všech t řech stran ú častnících se sporu. Na Gibraltaru nastal v druhé polovin ě 90. let ekonomický boom a Velkou Británii tak stálo udržení této kolonii stále mén ě prost ředk ů, zatímco Špan ělsko stále nenacházelo prost ředky k dosažení svého cíle. V roce 1996 špan ělská vláda oznámila, že si p řeje stát se plnohodnotným členem NATO a vstoupit do jeho vojenských struktur. V plánované reorganizaci NATO již nem ěl být Gibraltar základnou NATO a v Madridu m ělo být z řízeno Subregionální velitelství spojeneckých sil NATO. Špan ělský ministr zahrani čí Abel Matutes 10. listopadu 1997 uvedl, že špan ělská vláda je p řipravena ukon čit omezení ve svém vzdušném prostoru sm ěrem k Gibraltaru vým ěnou za spole čnou britsko-špan ělskou vojenskou správu letišt ě. (Miller 1998: online) To však britská vláda odmítla. Na summitu NATO v Madridu v červenci 1997 britský ministr zahrani čí Robin Cook prohlásil, že britská vláda zablokuje špan ělskou integraci do vojenských struktur NATO, pokud nebude vy řešena kontroverzní otázka Gibraltaru. Tato bezvýchodná situace ohledn ě postoj ů obou zemí mohla vést ke zpožd ění p řijetí dohody Bezpe čnostní rady NATO o reform ě velitelských struktur. Špan ělská vláda (paradoxn ě) argumentovala tím, že žádná zem ě nemá právo řešit své bilaterální problémy na úrovni multilaterální organizace jako je NATO, v níž musejí být všechna rozhodnutí p řijímána jednohlasn ě. Na za čátku prosince 1997 britská vláda ustoupila od blokování dohody. Ta byla přijata a její články aplikovány o rok pozd ěji již bez ohledu na spor Velké Británie a Špan ělska. (Miller 1998: online) Během roku 1997 p ředložila špan ělská vláda britské vlád ě dva nové návrhy ohledn ě suverenity. V lednu to byl návrh na sdílenou britsko-špan ělskou suverenitu, který byl britskou

106 Nap říklad v roce 1999 došlo k dohod ě mezi zástupci Gibraltaru a m ěstské rady Cádizu o spolupráci v oblastech kultury, školství, životního prost ředí, turismu, sportu a obchodu. (Brotóns 2004: 65)

52 stranou odmítnut kv ůli zn ění gibraltarské ústavy. Stejn ě tak byl návrh odmítnut gibraltarským vrchním ministrem Peterem Caruanou. V prosinci b ěhem rozhovor ů ministr ů zahraničí Cooka a Matutese zazn ěl další návrh pro Gibraltar ze strany špan ělského ministra zahrani čí, který vycházel z ústavy Andorry, jejíž suverenitu sdílí Francie a Špan ělsko. Tento „dvojvlajkový“ návrh by znamenal, že Velká Británie by m ěla na 99 let Skálu v pronájmu a po této dob ě by Gibraltar p řipadl Špan ělsku. Jeho obyvatelé by si mohli zachovat britskou národnost, pokud by si to p řáli. Status Gibraltaru by byl srovnatelný s Baskickem nebo Katalánskem, které se t ěší velké mí ře autonomie od špan ělské centrální vlády. Caruana tento návrh op ět odmítl a Cook zd ůraznil postoj britské vlády, že p ři jakýchkoli budoucích ústavních zm ěnách budou respektována p řání obyvatel Gibraltaru. (Miller 1998: online) Na konferenci „Závislá území v 21. století“ v únoru 1998 pak Cook oficiáln ě oznámil, že prob ěhne u Gibraltaru zm ěna názvu z Britského závislého území na Britské zámo řské území, což m ěla být symbolická zm ěna zna čící modernizaci vztahu Velké Británie s jejími bývalými koloniemi a závislými územími. (Miller 1998: online) Tato zm ěna prob ěhla v roce 2002. Jak vyplývá z předchozích kapitol, jedním se znak ů špan ělské zahrani ční politiky bylo zdržování projednávaných záležitostí v rámci politik EU, které by se n ějakým zp ůsobem dotýkaly Gibraltaru. Špan ělská vláda se rozhodla, že zintenzívní kampa ň v Bruselu, ve které obvi ňovala Velkou Británii ze systematického nepln ění komunitárních norem a na řízení na Gibraltaru a z parazitování zdejší ekonomiky, která zneužívala da ňové pobídky. Zárove ň pokra čovala ve své politice znemož ňovat p řijetí dohod a norem EU, jejichž aplikace na Gibraltar by mohla n ějakým zp ůsobem negativn ě ovlivnit špan ělský požadavek na jeho navrácení. Z toho d ůvodu byly v tomto období zablokovány n ěkteré evropské sm ěrnice a na řízení (nap říklad Sm ěrnice č. 2001/17/ES o ozdrav ění a likvidaci pojiš ťovacích podnik ů). Stejn ě tak Špan ělsko dosáhlo toho, že byl Gibraltar vylou čen z Evropské soudní sít ě107 , ze systému EURODAC 108 či z Úmluvy o vzájemné právní pomoci.109 (Sepúlveda 2004: 355) To vše vyvolávalo samoz řejm ě nap ětí jak na Gibraltaru tak uvnit ř Evropské unie, nebo ť spor op ětovn ě zasahoval do agendy Unie.

107 Tuto sí ť tvo ří zástupci soudních a správních orgán ů členských stát ů, kte ří se scházejí n ěkolikrát ro čně, aby si vym ěň ovali informace a zkušenosti a aby posilovali spolupráci mezi členskými státy v oblasti ob čanského a obchodního práva. Hlavním cílem sít ě je usnadnit život lidem, kte ří se potýkají s r ůznými spory s „p řeshrani čními“ aspekty, tj. spory, které se týkají více než jednoho členského státu. (Evropská komise, online) 108 Databáze otisk ů prst ů, která se používá pro identifikaci žadatele p ři azylovém řízení. (Evropská komise, online) 109 Tato úmluva z roku 2000 má za cíl zlepšit justi ční spolupráci ve věcech trestních mezi členskými státy Unie, aniž jsou dot čena práva chránící osobní svobody jednotlivce. Cílem je zajistit, aby vzájemná pomoc probíhala co nejrychleji a nejú činn ěji. (Sagit, online)

53 Bilaterální setkání Aznar-Blair mívala čist ě protokolární charakter a nenabízela nic nového. To se zm ěnilo v červnu 2004, kdy se vlády rozhodly obnovit rozhovory o Gibraltaru po čty řech letech ml čení na toto téma. Co zap říčinilo tuto zm ěnu? Hlavním d ůvodem bylo členství obou zemí v EU, i když to nebylo nic nového, když Špan ělsko bylo členem již od roku 1986, ale vývoj EU a její další sm ěř ování se ubíralo ke stále v ětší politické integraci. Dobrý vztah mezi ob ěma vládami a shoda na sm ěru integrace byly posíleny sociální politikou EU a Gibraltar se stal p říliš znatelnou p řekážkou. Britský premiér Tony Blair obecn ě hledal cesty, jak Velkou Británii více zapojit do evropské integrace. Jedním z hlavních spojenc ů p řitom bylo Špan ělsko. 110 Když odhlédneme od problematiky Gibraltaru, vztahy obou zemí byly v tomto období velmi p řátelské. Špan ělsko i Velká Británie byli jedni z mála evropských spojenc ů Spojených stát ů amerických a prezidenta Georgie Bushe ml. p ři válce proti terorismu a sou částí této koalice. Velmi podstatné pro britskou vládu proto byly potíže, které konflikt o Gibraltar p řinášel ve vztazích se Špan ělskem a komplikoval tak proces evropské integrace a oslaboval britskou pozici. Gibraltar za čal být pro Velkou Británii velkou a zbyte čnou politickou p řít ěží, p ředevším v rámci EU, a proto za čala být p řístupn ější rozhovor ům na téma suverenity nad Gibraltarem a postupn ě dokonce i možnosti sdílené suverenity. To, co také podstatn ě p řisp ělo ke zm ěně britského postoje, byla neudržitelná situace na Gibraltaru, který se stal opravdovým da ňovým rájem, což velmi dráždilo ú ředníky v Bruselu. 111 Již v listopadu 2001 ob ě vlády oznámily, že jsou p řipraveny p řijmout obecnou dohodu o Gibraltaru. Velká Británie vyty čila čty ři okruhy, o kterých se bude jednat: zachování zp ůsobu života na Gibraltaru, ekonomická spolupráce pro normalizaci vztah ů se Špan ělskem a s EU, rozší ření míry autonomie a svrchovanost. (Sepúlveda 2004: 359) Pro Špan ělsko byl nejpodstatn ější okruh poslední. Pro britskou stranu bylo podstatnou podmínkou referendum, ve kterém by mohli obyvatelé Gibraltaru vyjád řit sv ůj názor k připravené britsko-špan ělské dohod ě112 , a také zachování britské vojenské základny na Gibraltaru. Špan ělská strana zase trvala na tom, že referendum nebude souviset s právem obyvatel Gibraltaru na sebeur čení a že na Špan ělsko nebude vyvíjen nátlak, aby se vzdalo svého požadavku na plnou svrchovanost nad Gibraltarem. D ůležitým bodem diskusí m ěla být otázka sdílené suverenity na dohodnutou dobu.

110 Zajímavé je, že mezi ob ěma premiéry se rozvinulo p řátelství - spole čné rodinné dovolené, Blair byl dokonce sv ědkem Aznarovy nejmladší dcery Anny na její svatb ě. 111 Více viz kapitola 11. 112 V britském Parlamentu bylo 75% člen ů pro to, aby si obyvatelé Gibraltaru rozhodli o své budoucnosti sami. (Sepúlveda 2004: 359)

54 V kv ětnu 2002 se uskute čnilo v Londýn ě setkání Blair-Aznar. Dohodnuté již byly minimáln ě t ři záležitosti – právní status Gibraltaru bude sdílená suverenita na dobu neur čitou (bude sem zahrnuta klauzule o navrácení z článku X Utrechtské smlouvy); vojenská základna bude fungovat také na principu sdílené suverenity, ale užívání a kontrola bude probíhat z britské strany; britská vláda má povinnost vyhlásit na Gibraltaru referendum o této dohod ě, kterou musí schválit oba národní parlamenty. (Sepúlveda 2004: 364) Pokud by obyvatelé Gibraltaru tuto dohodu odmítli, byla by dohoda zachována jako deklarace, jejíž principy by mohly být oživeny v budoucnu. Tato dohoda nem ěla být podepsána na tomto setkání premiér ů, ale odložila se na červenec, kdy m ěla být oficiáln ě zve řejn ěna. Blair však byl za tuto dohodu vystaven kritice nejen od opozi čních konzervativc ů, ale i z vlastních řad a od člen ů jeho vlády a dohoda proto nakonec nebyla vůbec podepsána. Mezitím Špan ělsko čelilo krizi na ostrov ě Perejil 113 , který byl obsazen marockými vojáky, což si vyžádalo špan ělskou reakci. Špan ělská odpov ěď v podob ě vyslání n ěkolika vále čných lodí na toto malé území dala argumenty do rukou t ěm, kte ří p řirovnávali spor Maroka se Špan ělskem sporu Špan ělska s Velkou Británií.

10.2. Boj obyvatel Gibraltaru za v ětší autonomii či samostatnost Ned ůvěra, kterou Gibralta řané poci ťovali v ůč i Špan ělsku, m ěla své ko řeny v patnáctileté blokád ě hranic. Nejvíce gibraltarskými se obyvatelé této kolonie stali právě v letech 1969 – 1982. K dalšímu posílení gibraltarského nacionalismu došlo v 80. letech. Každá místní politická strana m ěla sv ůj návrh a recept na budoucí status Gibraltaru – autonomie (Gibraltar Socialist Labour Party, lídr Joe Bossano), stát voln ě p řidružený (Association for the Advancement of Civil Rights, lídr Adolfo Canepa), nezávislost (Independent Democratic Party, lídr Joe Pitaluga). Všechny návrhy ale m ěly jedno spole čné – postupné uvol ňování se Gibraltaru z podru čí Velké Británie, ale se zachováním její ochrany, a zapojení se do jednotné Evropy bez hranic, i když s částe čnými da ňovými výjimkami. (Sepúlveda 2004: 351) Gibraltarský nacionalismus se zakládal na specifických znacích - etnických, historických, právních a kulturních - této komunity. Avšak to, co nejvíce posilovalo toto národní uv ědom ění, byla jeho specifi čnost a odlišnost jak od špan ělských soused ů tak od britských „spoluob čan ů“.

113 Maroko v červenci 2002 obsadilo Perejil n ěkolika vojáky s od ůvodn ěním, že jde o sou část boje proti imigraci a terorismu. Ostr ůvek v blízkosti Ceuty m ěl po 40 let status, který akceptovaly Madrid i Rabat, a podle něhož jej nem ůže ani jedna zem ě okupovat. Po vylod ění marockých voják ů na ostr ůvku k n ěmu zamí řilo n ěkolik špan ělských vále čných plavidel. Nakonec byla krize vy řešena diplomatickými prost ředky.

55 Od voleb 1988 se Gibraltar snažil vystupovat aktivněji a být pánem vlastního osudu v rámci svých možností. Pokud až do té doby hrál Gibraltar pom ěrn ě defensivní roli, po nástupu Joe Bossana do funkce vrchního ministra dostala gibraltarská iniciativa nový impuls. Bossanova strategie m ěla čty ři části: dosáhnout, aby byl Gibraltar ekonomicky sob ěsta čný; odmítnout realizovat všechna evropská na řízení, se kterými se gibraltarská Sn ěmovna neztotož ňuje; zapojit se více do mezinárodních vztah ů bez britských pozvání; stát se t řetí stranou sporu oponující Špan ělsku a odlišující se od Velké Británie. (Sepúlveda 2004: 344) Bossan ův tým hledal a našel lehce zp ůsob, jak dosáhnout ekonomické sob ěsta čnosti p řes da ňové úlevy, díky kterým se stal Gibraltar centrem finan čních skupin. 114 Po svém dalším vít ězství v místních volbách v roce 1992 115 Bossano zm ěnil strategii a za čal se vymezovat v ůč i rozhodnutím a krok ům britské vlády, protože sv ůj volební triumf cítil jako podporu pro autonomii. Za čal tedy tla čit na britskou vládu, aby Gibraltaru poskytla nový ústavní po řádek a zm ěnila jeho status, což vyvolalo jisté nap ětí mezi ob ěma stranami. V roce 1996 došlo ke zm ěně ve vlád ě vít ězstvím Gibraltar Socialist Labour Party 116 a vrchním ministrem se stal Peter Caruana. 117 Jeho názory se podstatn ě lišily od Bossanových, ale v praxi byla patrná jistá kontinuita. Anti-španělská rétorika sice již pominula, ale požadavek na zm ěnu statusu p řetrvával. Jeho p ředch ůdce systematicky bojkotoval britsko-špan ělská jednání a zastával siln ě nacionalistickou politiku a odmítal spolupráci se Špan ělskem. Caruana se snažil dosáhnout toho, aby gibraltarská vláda získala stejný status p ři jednáních jako Velká Británie či Špan ělsko. Špan ělsko však odmítalo dlouhou dobu p řijmout britské pravidlo „dv ě vlajky, t ři hlasy“, protože by to znamenalo aktivní roli Gibraltaru jako nezávislé vyjednávací autority. Nicmén ě p řijalo ú čast zástupc ů Gibraltaru jako sou části britské delegace. Caruana p ři svých odmítnutí dvou špan ělských návrh ů na suverenitu prohlásil, že obyvatelé Gibraltaru necht ějí p řetrhat své vazby s Velkou Británií, ale zajímají se o nové a modern ější ústavní uspo řádání. 118 Jako možné p říklady budoucí dohody pro Gibraltar byly dávány Normanské ostrovy a ostrov Man. 119 (Miller 1998: online) Nicmén ě jedním ze znak ů gibraltarské politiky bylo vymezování se nejenom v ůč i Špan ělsku, ale také v ůč i Velké Británii.

114 Více viz kapitola 11. 115 GSLP získala 73% hlas ů voli čů , což bylo chápáno jako vyjád ření d ůvěry vlád ě Joe Bossana. (Finlayson 2008: online) 116 Peter Caruana s GSD získal 52% hlas ů voli čů . 117 Peter Caruana je od roku 1996 vrchním ministrem gibraltarské Sn ěmovny nep řetržit ě až po sou časnost. 118 Gibraltarská Sn ěmovna v čele s Caruanou nakonec vypracovala sv ůj vlastní návrh nové ústavy, ve kterém se p řiznává místní vlád ě autonomie ve všech oblastech krom ě obrany a zahrani ční politiky. Role guvernéra je minimalizována na úrove ň čist ě protokolární. (Sepúlveda 2004: 361) 119 Samosprávná britská závislá území a rozsáhlou mírou autonomie. Tyto oblasti netvo ří sou část Spojeného království, ale jsou dependencí britské koruny.

56 Peter Caruana jako vrchní ministr prohlásil: „Nejsme Angli čané ani Špan ělé, jsme Gibralta řané.“ (Téllez 2004: 23) V reakci na dojednanou dohodu mezi Aznarem a Blairem o sdílené suverenit ě obou zemí nad Gibraltarem se rozhodla gibraltarská vláda vyhlásit referendum sama, a to 7. listopadu 2002. Obyvatelé se m ěli vyjad řovat k otázce: „Souhlasíte s tím, aby Velká Británie a Špan ělsko sdíleli suverenitu nad Gibraltarem?“ Zú častnilo se 87,92% voli čů z 20 683 oprávn ěných. Celých 98,87% odpov ědělo NE a pouze 187 Gibralta řan ů odpov ědělo ANO. (del Campo 2007: 165) Konání referenda (p ředevším p říliš zjednodušená otázka) vyvolaly kritiku jak ve špan ělském tak i v britském tisku. V praxi sice nešlo o žádný oficiální akt, ale pouze o jakýsi oficiální pr ůzkum ve řejného mín ění, ten však musela brát britská vláda vzhledem ke zn ění gibraltarské ústavy vážn ě.

10.3. Kauza voleb do Evropského parlamentu Se zvyšujícím se národním uv ědom ěním získávali obyvatelé Gibraltaru sebev ědomí, díky kterému se nebáli bránit svá práva u nejvyšších evropských soudních instancí. I když byl Gibraltar sou částí Evropské unie, nem ěli jeho obyvatelé od vstupu Velké Británie do Spole čenství právo volit své zástupce do Evropského parlamentu. Gibraltar je podle smlouvy o p řistoupení Velké Británie k ES z roku 1972 sou částí Evropské unie a jeho obyvatel ům náleží tém ěř veškerá práva a povinnosti (až na t ři již zmín ěné výjimky), které z této skute čnosti vyplývají. 120 V ostatních p řípadech se právo ES vztahuje na Gibraltar v plném rozsahu. Pro ú čely ES/EU se Gibralta řané považovali za obyvatele Velké Británie, i když sama Británie jim dávala status "ob čan ů britského závislého území". (Bohá č 2002: online) I p řes sv ůj status ob čan ů EU nem ěli obyvatelé Gibraltaru možnost zú častnit se až do roku 2004 voleb do Evropského parlamentu. 121 Gibraltar byl vylou čen z těchto voleb, jelikož ve Volebním protokolu, který byl výsledkem jednání všech členských stát ů, z roku 1976 se uvád ělo, že tyto volby se vztahují pouze na vlastní území Velké Británie. (Bohá č 2002: online) Rozhodnutí o vylou čení Gibraltaru vycházelo z jeho speciálního statusu jako koloniálního území odlišného od britského území, jehož obyvatelé se nezú čast ňovali ani všeobecných voleb

120 Viz kapitola 6 - od jiných území EU se Gibraltar liší p ředevším t řemi výjimkami: neú častní se Spole čné zem ědělské politiky (nemá vlastní zem ědělskou výrobu), spole čné obchodní politiky a nevybírá da ň z p řidané hodnoty. Z toho také vyplývají ur čitá omezení v oblasti volného pohybu zboží (Gibraltar je vn ě Schengenského systému, a čkoliv spolupracuje v ur čitých oblastech). 121 Navzdory skute čnosti, že každý ob čan Unie, který žije v členském stát ě, má právo volit a být volen do Evropského parlamentu.

57 ve Velké Británii. Zájmy Gibraltaru byly v EU hájeny vlastní velmi aktivní lobby. Toto vylou čení však také vyvolávalo dohady, že britská národnost Gibralta řan ů není na stejné úrovni jako britská národnost obyvatel Velké Británie. Přelom znamenal rozsudek Evropského soudu pro lidská práva v případu Matthews 122 vs. Velká Británie z 18. února 1999, ve kterém se uvádí, že toto vy člen ění Gibraltaru není v souladu s mezinárodními závazky Velké Británie, které vyplývají z Evropské konvence o lidských právech, konkrétn ě ze čl. 3 Protokolu 1, ve kterém se členské státy zavazují po řádat svobodné volby s tajným hlasováním, za podmínek, které umož ňují svobodné vyjád ření názorů lidu o legislativním orgánu státu. (Sans 2004: 136) Soud vyslovil názor, že legislativa vyplývající z legislativního procesu EU ovliv ňuje obyvatele Gibraltaru podobn ě jako legislativa domácí. Jelikož se na evropské legislativ ě velkou m ěrou podílí i Evropský parlament, je i ten sou částí parlamentního systému Gibraltaru. Soud sice uznal, že členské státy mají velkou míru volnosti p ři úprav ě volebního systému, avšak zd ůraznil, že nemohou svým ob čan ům možnost volit zástupce do parlamentu zcela up řít. (Bohá č 2002: online) Vykonání tohoto rozsudku bylo provedeno dv ěma cestami: Dohodou mezi Špan ělskem a Velkou Británií, která umož ňuje Gibralta řan ům hlasovat v rámci jednoho britského volebního obvodu, nikoli jako samostatná jednotka; a modifikací britského volebního systému tak, aby obyvatelé Gibraltaru mohli volit i být voleni do Evropského parlamentu. Tato zm ěna p řiznává obyvatel ům Gibraltaru jako ob čan ům britské národnosti právo volit a být volen do EP, nicmén ě nezahrnuje území Gibraltaru do t ěchto voleb ani nevymezuje volební území Gibraltaru, což by znamenalo pro Gibraltar stejné podmínky jako pro jakýkoli jiný britský volební obvod. (Sans 2004: 136) Na takovou zm ěnu by totiž nep řistoupilo Špan ělsko. Dnes je tedy umožn ěno obyvatel ům Gibraltaru volit do EP za spln ění čty ř podmínek - osoba voli če: 1/ je registrována na Gibraltaru; 2/ je právn ě zp ůsobilá; 3/ je ob čanem Commonwelthu nebo Evropské unie; 4/ je jí více jak 18 let. (Sans 2004: 137) P řekvapiv ě je zde zmi ňován Commonwealth a z výše uvedeného vyplývá, že jakýkoli ob čan Commonwealthu, který získá bydlišt ě na Gibraltaru, m ůže volit do EP. V roce 2003 pak Evropská unie uznala právo Gibralta řan ů volit a být voleni do Evropského parlamentu. Reakce Špan ělska na sebe nenechala dlouho čekat. Špan ělsko napadlo toto volební právo Gibralta řan ů, které podle n ěj je v rozporu s komunitárním právem, jelikož p řiznává volební právo osobám, které nejsou britskými ob čany a tedy ani ob čany Evropské unie (týká se

122 Denise Matthews byla obyvatelka Gibraltaru, podpořená organizací Skupina za sebeur čení Gibraltaru, která se ve svých devatenácti letech cht ěla poprvé zapsat do voli čského seznamu pro volby do EP a její žádost byla zamítnuta. (Bohá č 2002: online)

58 podmínky číslo 3). Proto Špan ělsko podalo stížnost p řed Evropskou komisi. Ta ji po zkoumání a vyslechnutí ú častník ů sporu 29. října 2003 zamítla, protože Velká Británie m ěla právo rozší řit své volební právo na volby do EP i na obyvatele Gibraltaru. (Sans 2004: 138) Špan ělská vláda se rozhodla obrátit na Evropský soudní dv ůr s žalobou na Velkou Británii dne 12. b řezna 2004. Žaloba byla od ůvodn ěna porušením článk ů 17, 19, 189 a 190 Smlouvy z Nice s argumentací, že není možné p řiznat volební právo na volby do EP osobám, které nejsou ob čany členského státu (což ob čané Commonwealhu, by ť sídlící na Gibraltaru, nejsou), a tudíž to odporuje statusu evropského ob čanství. Tyto osoby čerpají výhody aktivního i pasivního volebního práva do EP, ale nemají na to právo. (Sans 2004: 138) Špan ělsko se svou žalobou neusp ělo, protože Evropský soudní dv ůr prohlásil, že vzhledem k výroku Evropského soudu pro lidská práva nem ůže být Velká Británie stíhána za to, že rozší řila své volební právo. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004 již Gibraltar tvo řil část volebního obvodu Jihozápadní Anglie. Již p ři vstupu Velké Británie do ES bylo Gibraltaru up řeno jedno ze základních práv ob čan ů ES/EU a trvalo tém ěř čty řicet let, než bylo toto pochybení napraveno. Špan ělsko i v tomto p řípad ě pokra čovalo ve svých obstrukcích ve snaze zabránit Gibralta řan ům užívat práva či výhody plynoucí ze členství v tomto spole čenství.

11. Gibraltar a jeho další specifika v rámci EU Postoj Velké Británie ve vztahu k volnému pohybu osob p římo ovliv ňuje také Gibraltar a nevyhnuteln ě tak vyžaduje další odlišnou aplikaci komunitárního práva na toto území. Velká Británie není ú častníkem Schengenské dohody 123 , ale postupn ě se rozhodla na n ěkterých aktivitách podílet - policejní a soudní spolupráce v trestních v ěcech, boj proti drogám, Schengenský informa ční systém. Co se tý če hrani čních a celních kontrol, Velká Británie k těmto dohodám nep řistoupila, a proto nejsou aplikovatelné ani na Gibraltar. Ten spolupracuje v těchto oblastech bezpe čnosti a soudní spolupráce: boj proti nelegální imigraci, policejní spolupráce a předávání informací, soudní spolupráce v trestních záležitostech, vydávání ob čan ů, ochrana osobních dat, boj proti pašování drog a další. Vylou čen je naproti tomu ze záležitostí týkajících se: vnějších hranic, víz, azylové politiky, boji proti pašování zbraní a st řeliva a další. (Sans 2004: 141-142) Gibraltarská vláda by

123 Schengenský systém byl zaveden v roce 1995 jako mezivládní dohoda členských stát ů EU pro zjednodušení hrani čních kontrol mezi nimi. Vstoupilo do n ěj nejprve 7 stát ů, nyní má 22 členských stát ů EU a t ři ne členské (Island, Norsko, Švýcarsko).

59 z ekonomických d ůvod ů ráda využívala výhod plynoucí ze členství v Schengenu. Ale vzhledem k tomu, že pro v ětšinu agendy EU je Gibraltar zahrnut pod Velkou Británii, není zde možnost unilaterálního rozhodnutí místní vlády p řipojit se. Další problémy, se kterými se musel Gibraltar potýkat, souvisí s jeho fungováním jako finan čního centra. Ta se snaží Evropská unie dlouhodob ě eliminovat. Díky svému vylou čení z celní unie se Gibraltar stal od konce roku 1980 da ňovým rájem, který lákal mnohé spole čnosti - po čátkem roku 1990 bylo na Gibraltaru registrováno 26 tisíc akciových spole čností a p ůsobilo zde 20 bank. (Sepúlveda 2004: 345) Ve své bitv ě proti „da ňovým ráj ům“ p řijala rada ECOFIN v prosinci 1997 dokument Kodex chování v oblasti zdan ění podnik ů, ve kterém konstatovala nutnost odstranit tyto nekalé systémy uvnit ř EU tak, aby byly kompatibilní s unijním trhem. Da ňový systém na Gibraltaru byl mezinárodním spole čenstvím (p ředevším EU a OECD) shledáván jako nepoctivý a v rozporu se zám ěrem sjednotit da ňovou politiku zemí EU. (Sans 2004: 145) Evropská komise se poprvé v souvislosti s da ňovými podmínkami na Gibraltaru oficiáln ě obrátila na Velkou Británii 12. února 1999 s žádostí, aby ji informovala o aplikaci evropských norem na systém fungující na Gibraltaru. Druhou žádost pak podala 23. kv ětna 2000. Na ob ě odpov ěděla britská vláda, Komisi však neuspokojila a ta naopak britskou stranu informovala, že da ňový systém na Gibraltaru je neslu čitelný s normami EU. Komise pak v červenci 2002 oznámila Velké Británii, že zahájí vlastní vyšet řování da ňového systému na Gibraltaru, protože ten poskytuje státní výhody a pomoc ur čité skupin ě spole čností, která je v rámci EU zakázána. (Sans 2004: 146) Když se gibraltarská vláda rozhodla reformovat sv ůj systém z p říjmu právnických osob, čekala ji další právní bitva s EU. Dne 30. b řezna 2004 Komise EU rozhodla, že navrhované da ňové reformy na Gibraltaru 124 p ředstavují státní podporu neslu čitelnou se spole čným trhem, a odmítla tyto návrhy. Vlády Gibraltaru a Spojeného království podaly 9. června 2004 žalobu proti Evropské komisi, ve které napadly rozhodnutí Komise. Až 18. prosince 2008 Evropský soud první instance prohlásil, že Gibraltar je schopen p řijímat právní p ředpisy v oblasti daní a jednat autonomn ě v hospodá řských, finan čních a da ňových otázkách. Soud zrušil v plném rozsahu rozhodnutí Komise. Dosp ěl k záv ěru, že návrh da ňové reformy nem ůže být považován za regionáln ě selektivní. (PricewaterhouseCoopers 2008: online)

124 Reformou by spole čnosti registrované na Gibraltaru mohly využívat mnohem nižší da ňovou sazbu, než je sazba dan ě právnických osob ve Spojeném království, což by jim podle komise poskytlo nespravedlivou výhodu. (PricewaterhouseCoopers 2008: online)

60 Od roku 2004 vláda Gibraltaru zavedla řadu opat ření k zajišt ění atraktivnosti Gibraltaru pro založení holdingové spole čnosti, v četn ě osvobození od dan ě z úrok ů, z dividend z cenných papír ů na burze a další. Dlouhodob ě se proti t ěmto zvýhodn ěným opat řením staví Evropská komise. K zavedení razantn ějších krok ů proti da ňovým únik ům jí však schází podpora členských stát ů. N ěkteré z nich 125 mají své da ňové ráje, a proto nelze jejich podporu v odstra ňování takových systém ů o čekávat.

12. Vliv sporu na ekonomiku Gibraltaru

Gibraltar dnes funguje p ředevším jako finan ční centrum, což ho činí ekonomicky sob ěsta čným 126 , protože pouze z 6% se na hrubém domácím produktu Gibraltaru podílí Velká Británie. (Sans 2004: 143) Jeho ekonomika je postavena na dvou pilí řích – turismu a da ňových úlevách. Ekonomická sob ěsta čnost Gibraltaru je však relativn ě mladou záležitostí a vedla k ní velmi složitá cesta, ztížená d ůsledky britsko-špan ělského sporu o toto území, jelikož Špan ělsko používalo ekonomický tlak na Gibraltar, aby p řim ělo Velkou Británii i její kolonii k ústupk ům v jeho prosp ěch.

12.1. Dopady prvních restrikcí ze strany Špan ělska Počátek 60. let byl pro Gibraltar obdobím velké prosperity. Efekty mezinárodní ekonomické prosperity se projevovaly ve vzr ůstu obchodu a rozvoje gibraltarského p řístavu. Velkou novinkou pro Gibraltar byl turismus. Skála se za čala stávat cílem tisíc ů turist ů, především Brit ů. Špan ělsko však za čalo zavád ět díl čí omezení na hranicích s Gibraltarem již od poloviny 60.let, což se v kolonii ihned projevilo. P ři posílení hrani čních kontrol a uznávání pouze britských pas ů došlo k podstatnému snížení provozu na hranici – v lednu 1965 p řekro čilo hranici ze Špan ělska na Gibraltar pouze 873 voz ů v porovnání s 8691 vozy v lednu roku předchozího. (Morris; Haigh 1992: 21) Turistický ruch a obchodní vztahy byly poznamenány a Gibraltar musel hledat alternativní dodavatele zboží dováženého ze Špan ělska. Gibraltar musel na tuto situaci reagovat a místní i britská vláda p řipravovaly plány na ekonomické oživení a rozvoj. Ekonomická budoucnost Gibraltaru m ěla spo čívat p ředevším v jeho turistické atraktivnosti, lehkém pr ůmyslu a pobídkách pro obchodníky. V této dob ě však byly nutné p řísp ěvky Velké Británie na gibraltarskou ekonomiku.

125 Nap říklad Lucembursko, Rakousko či Belgie. 126 Gibraltar navíc již dokáže produkovat vlastní elektrickou energii a má vlastní sí ť pro zásobování vodou.

61 Když došlo v roce 1966 k uzav ření hranice pro všechny krom ě p ěší, tisíce Špan ělů, kte ří dojížd ěli každý den na Gibraltar za prací, museli chodit pěšky. Obyvatelé Gibraltaru byli de facto od říznuti od možnosti vycestovat do Špan ělska, jelikož jeho vláda neuznávala jiné pasy, než ty vydané britskou vládou. Velká Británie chvíli uvažovala, že by v reakci na špan ělské restrikce mohla zav řít sv ůj trh pro špan ělské výrobky, ale dob ře v ěděla, že Velká Británie je pro špan ělské produkty mnohem mén ě významná než Špan ělsko pro produkty britské, tudíž by tím ublížila více své ekonomice. Také mohla sáhnout k omezením pro své ob čany p ři cestách do Špan ělska, ale pouze 12% turist ů, kte ří navštívili Špan ělsko, bylo britských, navíc to nebyli ti, kte ří by utráceli nejvíce. (Hills 1974: 551)

12.2. Úplné uzav ření hranic a jeho d ůsledky Úplné uzav ření hranice a mezinárodní ekonomická krize zasáhly Gibraltar velmi citeln ě, takže 70. léta byla z ekonomického hlediska velmi bolestivá.127 Gibraltar p řišel ze dne na den o t řetinu svých pracovních sil - 4 700 špan ělských pracovník ů (Hills 1974: 569). Špan ělská vláda se domnívala, že ukon čení možnosti špan ělské pracovní síly vstoupit na území Gibraltaru zp ůsobí kolaps místní ekonomiky. A čkoli byla zdejší ekonomika samoz řejm ě zna čně poznamenána, Londýn okamžit ě p řisp ěchal s finan ční pomocí a špan ělská pracovní síla byla z části nahrazena p ředevším marockou. Plány, které byly p řipraveny p ři prvním uzav ření hranic, se nyní rozb ěhly v praxi. Britské jednotky p ůsobící na Gibraltaru byly povolány, aby pomohly udržet v chodu základní služby, státní zam ěstnanci byly žádáni, aby p řijali další částe čný pracovní úvazek. Tato opat ření krátkodob ě fungovala.128 Gibraltar se také snažil více p řilákat turisty z Velké Británie a dosáhl jistého úsp ěchu. 129 Zástupci Gibraltaru jej prezentovali jako ideální místo pro prázdniny britských ob čan ů ve St ředomo ří. Mnoho Brit ů ale dávalo p řednost p římo Špan ělsku či Itálii nebo severu Afriky, i p řes jazykové bariéry. Pokra čující a vzr ůstající tlak na gibraltarskou ekonomiku v důsledku uzav ření hranic přinesl zm ěnu v politickém vedení kolonie. Ve funkci vrchního ministra vyst řídal Joe Hassana Robert Peliza, kterého mnoho obyvatel kolonie považovalo za politika, který dokázal s Velkou Británií vyjednat ujišt ění týkající se budoucnosti kolonie a svazku s ní do preambule nové

127 Dne 20. srpna 1972 prob ěhla první stávka v historii Gibraltaru. (Sepúlveda 2004: 312) 128 To nap říklad vedlo k tomu, že dopisovatel listu The Times ve svém článku o situaci na Gibraltaru uvedl, že všechno v kolonii je „absolutn ě normální“, krom ě n ěkolika zav řených obchod ů vlastn ěných Špan ěly, že pracovní síla byla částe čně nahrazena z Maroka a že místní ženy obsadily pracovní místa v obchodech a restauracích uvoln ěná špan ělskými pracovnicemi. (Morris; Haigh 1992: 47) 129 Vrchol nastal v roce 1969, pak po čet turist ů op ět klesal. (Hills 1974: 569)

62 ústavy. (del Campo 2007: 34) Britská vláda pak p ři p říležitosti návšt ěvy Pelizi v Londýn ě schválila t říletý grant kolonii na rozvoj m ěsta 130 . Restrikce uvedly Gibraltar do ješt ě v ětší ekonomické závislosti na Velké Británii. Velmi d ůležitá byla pro kolonii z ekonomického hlediska p řítomnost britské armády. Nepochybn ě m ěly špan ělské restrikce na hranicích ohromný dopad na obchod a pr ůmysl na Gibraltaru a jejich d ůsledkem byla i ztráta špan ělské pracovní síly. Ale byly zde i další faktory, které ohrožovaly ekonomiku kolonie – hrozící uzav ření lod ěnic 131 , velká závislost na importovaných komoditách, docházelo i ke stávkám132 .

12.3. Ekonomický rozvoj po otev ření hranic Ti, kte ří o čekávali, že obchod na Gibraltaru se zlepší spolu s částe čným otevřením hranic na konci roku 1982, byli p řekvapeni skute čností, že místo p ředpokládaných obchodních zisk ů nastal pravý opak. Spolu se špan ělským clem omezujícím pohyb zboží z Gibraltaru do Špan ělska, ale nikoli ze Špan ělska do Gibraltaru, zažívala sousedící špan ělská m ěsta La Línea, San Roque a Algeciras malý ekonomický boom, zatímco Gibraltar vykázal úbytek. (Morris; Haigh 992: 117) Navíc omezení pro volný pohyb osob p řes hranice vedlo k tomu, že turistický pr ůmysl na Gibraltaru nemohl být dostate čně oživen. To vedlo k prohlubující se ekonomické krizi kolonie. Zm ěna p řišla až s úplným otev řením hranic v únoru 1985, po n ěmž vzrostl vývoz na Gibraltaru o 72% (14,5 milionu liber) oproti p ředchozímu roku, a dovoz o 58%. 133 Turismus kolonii p řinesl 20 milion ů liber od dvou milion ů lidí, kte ří za posledních dvanáct m ěsíc ů Skálu od otev ření navštívili, v porovnání se 150 tisíci liber za každý rok z posledních t ří předcházejících otev ření hranic. (Morris; Haigh 1992: 137) Ekonomika Gibraltaru zažívala opravdový vzestup, nicmén ě panovaly obavy, zda je tento rozvoj dlouhodob ě udržitelný. Zatížení pro gibraltarský rozpo čet by znamenalo uznání zmrazených požadavk ů na platby dávek špan ělským penzist ům, kte ří strávili v ětšinu svého pracovního života

130 Gibraltar obdržel od britské vlády p římou finan ční pomoc ve výší 4,1 milion ů liber v roce 1970 a o rok pozd ěji 8 milion ů liber na období 1972-76. (Morris; Haigh 1992: 51) 131 Problémem bylo, že oprava lodi ve Velké Británii stála mén ě než na Gibraltaru, proto se za čalo uvažovat o uzav ření či privatizaci lod ěnic. Jejich uzav ření by však m ělo za následek ztrátu 900 pracovních míst. (Sepúlveda 2004: 315) Gibralta řané se takového kroku obávali a snažili se vyjednat s Británií jeho odložení. Téma dominovalo i volbám v roce 1984, což bylo od roku 1969 poprvé, kdy se více řešilo jednozna čně domácí téma. Situace se vy řešila uspokojiv ě pro Gibralta řany v roce 1985, kdy byly lod ěnice p řem ěněny na komer ční opravnu lodí, čímž se zachovala v ětšina pracovních míst. 132 Nap říklad ke stávce pr ůmyslových pracovník ů ve ve řejném sektoru nebo v roce 1972 zde byla generální stávka, kdy zam ěstnanci lod ěnic požadovali zvýšení plat ů o 12,5%. 133 Pozitiva p řineslo obnovení obchodu i špan ělské stran ě, když se export ze Špan ělska do Gibraltaru zdvojnásobil již v první čtvrtin ě roku 1985.

63 na Gibraltaru p řed uzav řením hranice. Za první dva m ěsíce roku 1986 se stovky Špan ělů dožadovaly vyplacení t ěchto penzí. (del Campo 2007: 161) Požadavek na vy řešení této otázky se stal od té doby ze strany Špan ělska trvalým. 134 Jednou z hlavních p řekážek ekonomické sob ěsta čnosti Gibraltaru byla jeho geografická poloha. Dalším pak alarmující nedostatek vlastních zdroj ů. Gibraltar ale dokázal své polohy nakonec využít – blízkost tisíc ů Brit ů, kte ří žili na špan ělském pob řeží Costa del Sol, a St ředního východu, bohatnoucího díky zásobám ropy, u činila kolonii atraktivní pro finan ční spole čnosti. Gibraltar využil této p říležitosti a brzy se stal centrem pro tyto finan ční skupiny. Banky, nadnárodní spole čnosti, stavební firmy využívaly velmi mírného da ňového zatížení a zřizovaly zde svá sídla. Spolu s finan čnictvím se velkého rozmachu dostalo i turistickému ruchu. Po čet p římých let ů mezi Gibraltarem a Londýnem se mezi lety 1984-87 zdvojnásobil, i když mnoho návšt ěvník ů tvo řili Špan ělé, kte ří sem cestovali pouze na jeden den, či turisté ze špan ělských pláží. (Morris; Haigh 1992: 141) Gibraltar se tak po otev ření hranic se Špan ělskem stal postupn ě ekonomicky sob ěsta čným, což p řisp ělo k jeho sebev ědomí i snaze více se vymanit z britské závislosti a aktivn ě se ú častnit jednání o svém budoucím statusu.

13. Problematika identifikace obyvatel Špan ělska a Gibraltaru v souvislosti se sporem 13.1. Gibraltar jako otázka špan ělské národní cti Již tém ěř t ři sta let trvá snaha Špan ělska získat zp ět ztracené území. Jde o výjime čnou kontinuitu v zahrani ční politice Špan ělska, které za tu dobu prošlo bou řlivým vývojem. I když za Frankova režimu byly manifestace ve Špan ělsku, požadující navrácení Gibraltaru, prezentovány britskou vládou a tiskem jako akce iniciované diktátorským režimem, faktem bylo, že Franca v tomto ohledu podporovala v ětšina obyvatel, kte ří považovali otázku navrácení Gibraltaru Špan ělsku za otázku národní cti. Po pádu režimu se v tomto ohledu nic nezm ěnilo, vláda i ob čané trvají nadále na požadavku navrácení Gibraltaru pod špan ělskou správu. Gibraltar je pro Špan ěle velmi ožehavým tématem. Špan ělsko má v pov ědomí vnímání Gibraltaru jako symbolu bývalé námo řní a koloniální velmoci. Existence britské kolonie na špan ělském území vyvolala jednu z nejv ětších národních kauz, ve které šly stranou ideologické

134 Jeho řešení viz podkapitola 14.1.

64 rozdíly. Otázka Gibraltaru naopak znamenala ve španělském politickém myšlení bezprecedentní jednotu. Špan ělský nacionalismus se pln ě probudil. A práv ě proto se Franko rozhodl využít ji jako nástroj pro získání podpory režimu. Gibraltar se v očích Špan ělů stal v této dob ě nejenom problémem, ale p římo posedlostí. Zatímco pro Velkou Británii znamenal území velkého strategického významu, pro Špan ělsko měl význam p ředevším citový. Slovy Salvadora Madariagy 135 : „Problém Gibraltaru není v ěc, kterou Špan ělé definují, nýbrž v ěc, která definuje Špan ěly. Že Špan ělsko chce Gibraltar, o tom nem ůže být žádných pochyb. Kdyby ho necht ělo, nebylo by to Špan ělsko.“ (Sepúlveda 2004: 270) Špan ělsko t ěžce neslo, že se na jeho teritoriu nachází kolonie cizího státu, což byl častý argument užívaný od roku 1960 p ři jednáních o této otázce. Dalšími argumenty pak byl nelegální obchod, pašování a ilegální emigrace. (Sepúlveda 2004: 274) Na tomto území se navíc nacházela vojenská základna, což u Špan ělů umoc ňovalo pocit ohrožení. Špan ělsko také nikdy nep řiznávalo obyvatel ům Gibraltaru žádná práva, protože šlo podle nich o komunitu um ěle vytvo řenou. Madariaga řekl: „Existují Gibralta řané, protože existuje námo řní základna. Zrušte základnu a p řestanou existovat Gibralta řané. Proto není možné ospravedl ňovat existenci základny zájmem obyvatel Gibraltaru, kte ří se zast řešují zase pouze touto základnou.“ (del Campo 2007: 26) Na protest proti odmítání Velké Británie vydat Gibraltar zp ět Špan ělsku se konávaly demonstrace. P ři návštěvě Alžb ěty II. na Gibraltaru po její korunovaci se na území Špan ělska konaly protibritské demonstrace mezi 22.-25. lednem 1954, a to p ředevším na univerzitách – v Córdob ě, Granad ě, Barcelon ě, Madridu a Seville. V Barcelon ě protestovalo n ěkolik stovek student ů, kte ří rozbíjeli okna britského konzulátu a Britského institutu. V Córdob ě studenti pochodovali ulicemi a požadovali navrácení Gibraltaru Špan ělsku. V Granad ě zaúto čili na okna britského vicekonzulátu a pov ěsili zde špan ělskou vlajku. Nejv ětší protesty prob ěhly v Madridu, kde 22. ledna 1954 n ěkolik tisíc student ů demonstrovalo p řed britskou ambasádou a rozbíjelo okna, než byli rozehnáni policií. Ješt ě násiln ější demonstrace se uskute čnila o t ři dny pozd ěji také v Madridu, kdy na britskou ambasádu úto čil t řicetitisícový dav, což si vyžádalo silnou policejní ochranu budovy. Britská strana si st ěžovala na tyto demonstrace, ovšem jedinou odpov ědí ze strany špan ělské vlády jí bylo, že tyto protesty jsou motivovány „patriotismem a národní hrdostí“. (Morris; Haigh 1992: 6)

135 Salvador de Madariaga (1886 – 1978) - Špan ělský diplomat, filozof, noviná ř a spisovatel. Pat řil k nejv ětším a nejznám ějším intelektuál ům Špan ělska ve 20.století.Byl špan ělským velvyslancem v USA a ve Francii, dvakrát byl krátce ministrem špan ělské vlády, ve Spole čnosti národ ů vedl špan ělskou delegaci.

65 Jediným momentem, kdy se část špan ělského ve řejného mín ění obrátila do časn ě proti své vlád ě, byl konec 70. let, kdy i po pádu režimu stále pokra čovala omezení na hranicích. V roce 1977 skupina t ří set Špan ělů s heslem „Otev řete“ demonstrovala p řed uzav řenou hranicí s Gibraltarem, podporováni asi stovkou Gibralta řan ů. (Morris; Haigh 1992: 76) V otev řeném dopise premiéru Adolfu Suarézovi na podzim 1979 žádalo svými podpisy 3 284 lidí, žijících na špan ělské stran ě hranice, ukon čení blokády, která podle nich byla totálních neúsp ěchem a volali po normalizaci vztah ů mezi Špan ělskem a Gibraltarem. V dopise se nicmén ě také uvád ělo, že by se Špan ělsko nem ělo vzdát svého nároku na Gibraltar, avšak činit tak v konstruktivní a p řátelské atmosfé ře. (Morris; Haigh 1992: 86) Neschopnost dohodnout se vedla k dalším protest ům ve špan ělském regionu Campo, čímž se zvyšoval domácí tlak na špan ělskou vládu na ukon čení blokády. Dne 9. října 1979 prob ěhla ve m ěst ě La Línea 136 24hodinová stávka, která zastavila pr ůmysl, obchod a dopravu. I p řes d řív ější masivní podporu je z řejmé, že od 90. let upadá zájem Špan ělů o téma Gibraltaru. P ředevším mladší generace již nechápe Gibraltar jako otázku národní hrdosti tak siln ě jako její rodi če či prarodi če. Svou roli hraje i členství Špan ělska (a Velké Británie) v EU a NATO a zvyšující se míra spolupráce obou zemí, která dosáhla svého vrcholu po teroristických útocích z 11. zá ří. Tuto skute čnost vyjád řil ve v ěnování ke své knize o problematice Gibraltaru Isidro Sepúlveda, který zde uvádí: „Mé matce, pat řící ke generaci Špan ělů, pro které je Gibraltar spojený pouze s hanbou. Mé dce ři, pro kterou je Gibraltar pouze ostrovem opic.“ (Sepúlveda 2004: 1) Na za čátku 21. století zapo čala jednání o obecné dohod ě o Gibraltaru, který se stal hlavním tématem politických debat a článk ů v novinách. Špan ělskou ve řejnost však toto téma neoslovilo natolik, jak se dalo p ředpokládat. Její zájem se projevoval bez velkých emocí, ke kterým nem ěl špan ělský národ nikdy daleko. Podle Sepúlvedy d ůležitost a organizovanost, kterou dokázal frankistický režim kolem „špan ělského“ Gibraltaru rozpoutat, u činil starší generace Špan ělů již imunní v ůč i této nem ěnné záležitosti, a pro ty, kte ří nezažili tuto dobu, již nem ěl takový náboj, aby je vehnal do ulic. (Sepúlveda 2004: 360) Špan ělský požadavek na navrácení Gibraltaru však trvá dál. Když v roce 1992 vyhráli ve volbách konzervativci s Johnem Majorem, který pak odmítl špan ělský návrh na sdílenou suverenitu nad Gibraltarem, vyvolalo to na špan ělské stran ě zklamání a premiér Felipe

136 M ěsto La Línea spolu se San Roque, dalším m ěstem sousedícím se Skálou, bylo velmi postiženo uzav řením hranic se Gibraltarem. Čty ři tisíce obyvatel z 29 tisíc bylo nezam ěstnaných v důsledku t ěchto restrikcí. (Morris; Haigh 1992: 86)

66 Gonzáles prohlásil: „Pro Brity je Gibraltar jako návšt ěva zuba ře jednou za rok, když se s nimi na toto téma bavíme. Pro nás je to kámen v bot ě každý den.“ (Sepúlveda 2004: 350)

13.2. Obyvatelé Gibraltaru jako specifická komunita Obyvatelé Gibraltaru bojují od 2. sv ětové války o svou identitu, která prošla za tu dobu vývojem. Ke Špan ělsku necítili obyvatelé této kolonie velkou náklonnost nikdy, ale jejich zašti ťování se Velkou Británií se postupn ě p řem ěnilo ve v ědomí vlastní specifi čnosti a odlišnosti i od své mate řské zem ě a p řerostlo v požadavek na stále v ětší míru autonomie. Po 2. sv ětové válce v ětšina Gibralta řan ů považovala svazek s Velkou Británií za garanci prosperity a politické stability, které jim tehdy nemohlo Špan ělsko nabídnout. Síla Velké Británie byla stále ješt ě velká a v rámci Commonwealthu jako části svého bývalého koloniálního panství mohla uplatnit sv ůj vliv. Dnes se obyvatelé Gibraltaru v ětšinou cítí stále britskými, ale více gibraltarskými a sou částí evropské „rodiny“. Sv ůj pocit národního vnímání přirovnávají nap říklad ke Skot ům, kte ří, a čkoli mají národnost britskou, budou se vždy cítit více Skoty než Brity. (Montegriffo 2004: 111) Gibraltar chce proto získat status, který by odrážel jeho specifi čnost a historii. Postoj ke Špan ělsku je stále pom ěrn ě dosti negativní. Gibralta řané byli vystaveni desetiletím útlaku a izolace ze strany Špan ělska a frankistického režimu, což vyvolalo silný a stále p řetrvávající pocit ned ůvěry, který nep řispívá k řešení sporu. Navíc Špan ělsko do jisté míry pokra čuje v pokusech co nejvíce omezit fungování Gibraltaru a jeho obyvatel p ředevším v rámci EU a tyto kroky znemož ňují normální vztahy mezi ob ěma stranami. Hlavním argumentem Gibralta řan ů za doby frankistického režimu ve Špan ělsku byl rozdíl mezi demokratickou realitou na Gibraltaru a diktátorským režimem ve Špan ělsku. Nebylo p řeci možné postoupit obyvatelstvo s demokratickou tradicí diktátorskému režimu. Navíc postupem času se ukázalo, že izolace Gibraltaru, které bylo území vystaveno od roku 1969 do roku 1985, m ěla opa čné ú činky, než špan ělská vláda zamýšlela. Tyto potíže ješt ě více posílili identitu gibraltarské komunity, která se spojila proti vn ějšímu nep říteli – Špan ělsku a identifikovala se více s mate řskou zemí. Otázkou je, zda špan ělská vláda v ůbec mohla očekávat, že tento krok povede k pozitivn ějšímu postoji obyvatel Gibraltaru ke Špan ělsku. Skute čným cílem bylo donutit tuto komunitu ke spolupráci, nikoli získat její sympatie. V souvislosti s vyhlášením ústavy v roce 1969 Španělsko trvalo na jednáních o zm ěně suverenity na Gibraltaru, což Velká Británie striktn ě odmítala. Jeden ze špan ělských návrh ů zn ěl, že špan ělská vláda p řijme dekret nabízející špan ělské ob čanství všem obyvatel ům

67 Gibraltaru a osobám zde narozeným. Dopisovatel listu The Times popsal reakci obyvatel takto: Tento návrh „vyvolal na Skále výbuch smíchu – a n ěkolik nepublikovatelných slov… Po p ěti letech restrikcí a strastí kv ůli krok ům Frankova režimu ve snaze dostat obyvatele Skály na kolena, které vedly pouze k tomu, že se tito stali ješt ě více britskými než samotní Britové, byla tato nabídka pro obyvatele kolonie naprosto absurdní.“ (Morris; Haigh 1992: 49) Otázka budoucnosti Gibraltaru se velmi často stávala hlavním tématem místních voleb. Nejinak tomu bylo v roce 1972, když byl v předvolební kampani lídr opozice, bývalý vrchní ministr Joshua Hassan, obvin ěn, že byl ochoten a p řipraven p řijmout údajnou špan ělskou nabídku poskytnout Velké Británii dlouhodobý „pronájem“ Gibraltaru vým ěnou za uznání špan ělské suverenity nad Skálou. (Morris; Haigh 1992: 55) Hassan, který veškerá na řč ení odmítal, i p řesto získal v ětšinu ve Sn ěmovn ě a stal se jejím novým p ředsedou. Obyvatelé Gibraltaru se v drtivé v ětšin ě stav ěli proti britsko-špan ělským dohodám souvisejícím s jejich budoucností, částe čně proto, že v těchto dohodách vid ěli spíše ústupky Velké Británie než Špan ělska, částe čně proto, že nebyli p řizváni jako strana sporu a nemohli se účastnit vyjednávání. V roce 1982 Hassan navštívil Evropský parlament ve Štrasburku, ale zp ůsob jeho p řijetí jasn ě ukazoval na nízkou reprezentativnost obyvatel Gibraltaru. P ředseda parlamentu lord Plum delegaci ani nep řijal. (Sepúlveda 2004: 343) Gibraltarská opozice v ůč i Lisabonské dohod ě137 byla v ětšinová a protesty provázely i přijetí Bruselské dohody, kdy v ulicích pokojn ě demonstrovalo 1300 obyvatel, kte ří tak vyjad řovali sv ůj nesouhlas. (Morris; Haigh 1992: 132) Dne 11. listopadu 1987 došlo k demonstraci 12 tisíc Gibralta řan ů protestujících proti jakékoli dohod ě se Špan ělskem a bylo získáno 15 tisíc podpis ů proti jakékoli dohod ě o letišti. Po podpisu Londýnské deklarace Hassan prohlásil, že tato dohoda je nejlepší, které mohlo být dosaženo, avšak již 9. prosince 1987 podal demisi na post vrchního ministra. V následujících volbách, po kampani, která bránila sebeur čení Gibraltaru a vymezovala se proti Špan ělsku, získala absolutní v ětšinu Gibraltar Socialist Labour Party a vrchním ministrem se stal Joe Bossano. (Sepúlveda 2004: 343) Na Gibraltaru pak došlo k posílení místního nacionalismu, který jako jedinou alternativu zachování britské suverenity nad Gibraltarem vid ěl nezávislost teritoria. Velmi d ůležité v tomto ohledu bylo, že se z Gibraltaru stalo centrum finančních služeb a obchodu, které umožnilo spole čnostem využívat výhodných da ňových sazeb a pobídek.

137 Viz podkapitola 7.2.

68 V reakci na dohodu o sdílené suverenit ě vyjednanou Aznarem a Blairem dostalo národní cít ění místních obyvatel pr ůchod na nejv ětší demonstraci, kterou kolonie zažila. Dne 18. b řezna 2002 15 až 20 tisíc osob protestovalo proti jednání mezi Velkou Británií a Špan ělskem b ěhem pochodu, kdy vyjad řovali zklamání z chování Velké Británie a odmítavý postoj ke Špan ělsku. (Sepúlveda 2004: 360) Problémem ve vztahu Špan ělska a Gibraltaru je také to, že Špan ělsko neuznává gibraltarský národ. V 90. letech se jeho postoj za čal trochu m ěnit, když za čalo uznávat legitimní zájmy této komunity, ale ješt ě dlouho ji nepovažovalo za rovnoprávný hlas k Velké Británii, který by mohl n ějakým zp ůsobem ovliv ňovat budoucnost Gibraltaru. Obyvatel ům Gibraltaru však p řipadalo absurdní, že by nem ěli být p řizváni k rozhodování o budoucnosti území, kde žijí. To se zm ěnilo až v roce 2006, což rozebírá následující kapitola. Gibralta řané v ěř í, že špan ělský požadavek na navrácení suverenity nad Gibraltarem nem ůže p řekonat nebo odsunout práva, které jim náleží jako národu. Mnohem podstatn ější než smlouva vzniklá p řed t řemi stoletími je existence vlastní a specifické gibraltarské komunity. A proto právo na teritoriální integritu nem ůže být aplikováno na p řípad Gibraltaru. Gibraltarský lid, podle sou časného vrchního ministra Petera Caruany, žádá moderní řešení tohoto problému vzniklého v 18. století. (Caruana 2004: 36) Co se tý če konceptu sdílené suverenity, když pomineme pocity Gibralta řan ů v ůč i Špan ělsku, Peter Caruana tvrdí, že se jedná o „barbarství“ a že tento model nikdy v historii nefungoval. (Caruana 2004: 40) Touto dohodou by navíc Velká Británie porušila sv ůj slib obyvatel ům Gibraltaru. Proto jeho obyvatelé ost ře nesouhlasí s jednáními na toto téma.

14. Poslední události a alternativy vývoje Posledních p ět let p řineslo n ěkolik d ůležitých událostí ve sporu o Gibraltar. Tou nejvýznamn ější zm ěnou je bezesporu uznání gibraltarské vlády ze strany Špan ělska jako zástupce t řetí strany sporu p ři vzájemných jednáních. Hlas obyvatel Gibraltaru tak má op ět větší váhu. Špan ělský požadavek na navrácení Gibraltaru však i p řes vst řícné kroky trvá dál. V srpnu 2004 se na Gibraltaru konala oslava 300 let britské p řítomnosti. Pro Špan ěle šlo o 300 let britské okupace, takže oslavy zde nebyly p řijaty pozitivn ě. O pár m ěsíc ů pozd ěji, 27. října 2004, nová špan ělská socialistická vláda p ři bilaterálním jednání s britskou vládou, které mělo odblokovat zmrazené rozhovory po referendu na Gibraltaru z roku 2002, souhlasila s účastí gibraltarské vlády p ři vzájemných jednání. (The December 2004 "Trilateral" Agreement 2004) Špan ělská vláda si uv ědomila, že v dnešní dob ě a uvnit ř EU není možné

69 obyvatele Gibraltaru a jejich demokraticky zvolené zástupce ignorovat. Tato jednání se pak za čala nazývat „Tripartite Talks/Foro tripartito“ – trojstranné rozhovory.

14.1. Přelomová deklarace z Córdoby Dne 18. zá ří 2006 došlo k historické dohod ě v Córdob ě mezi všemi t řemi stranami, která Gibraltaru p řinesla sérii uleh čení ve styku se Špan ělskem. Jednalo se nap říklad o zrychlené hrani ční kontroly, rozší ření telefonního propojení, spole čné užívání tamního letišt ě, či výplatu penzí špan ělským pracovník ům pracujícím d říve na Gibraltaru. Šlo o velmi významnou dohodu jednak proto, že Gibraltar byl zastoupen jako rovnocenný partner, jednak došlo ke kompromisu v oblastech, které byly do té doby p ředm ětem dlouhodobých spor ů. Ten hlavní problém, suverenita nad Gibraltarem, však projednáván nebyl, což vyvolalo mezi obyvateli Špan ělska zklamání, stejn ě jako siln ější pozice Gibraltaru v rámci jednání. 138 Nejsložit ější z bod ů jednání bylo spole čné využívání letišt ě. Dohoda nakonec zn ěla, že bude existovat jediný terminál na jižní stran ě hranice, který umožní cestujícím p římý p řístup na severní stranu hranice. To zárove ň umožní, aby lety ze Špan ělska a do Špan ělska m ěly status let ů v rámci Schengenského systému, stejn ě jako ho mají špan ělské vnitrostátní lety. Tak by bylo zacházeno i s cestujícími v těchto letadlech. (Oda-Ángel 2007: 4) Rozší ření terminálu bylo financováno z evropských pen ěz a bylo dokon čeno v prosinci 2008. Díky této dohod ě se pak mohl 16. prosince 2006 uskute čnit první p římý let z Madridu na Gibraltar. 139 Tato deklarace zachovávala britskou p řítomnost na šíji, Špan ělé fungují jako pracovníci hrani ční kontroly. Dalším předm ětem této deklarace byla úprava výplaty starobních penzí špan ělským pracovník ům, kte ří p řestali pracovat na Gibraltaru po uzav ření hranice v roce 1969, což se týkalo okolo sedmi tisíc Špan ělů. Od roku 1955 do uzav ření hranice v roce 1969 byly penze vypláceny z Fondu sociálních jistot Gibraltaru, kam byly odvád ěny poplatky z mezd. (Oda- Ángel 2007: 10) Poté byla výplata d ůchod ů zablokována. Na základ ě dohody m ěl být vytvo řen fond financovaný britskou stranou, z kterého budou vypláceny částky paušáln ě či jednorázov ě za uplynulou dobu. 140 (Cordoba Agreements 2006) První výplatu penzí obdrželi d ůchodci 18. dubna 2007. (Oda-Ángel 2007: 10)

138 Za Špan ělsko podepisoval ministr zahrani čí Miguel Moratinos, za Británii Geoffrey Hoof a za Gibraltar předseda Sn ěmovny Peter Caruana. (Europa Press 2006: online) 139 Airbus A319 jménem „Cuidad de Baeza“ m ěl na palub ě mimo jiné tajemníka špan ělského ministerstva zahrani čí Bernardina Leóna, kterého po p řistání osobn ě p řivítal Peter Caruana. (Oda-Ángel 2007: 5) 140 Každý jednotlivec se mohl rozhodnout, zda chce vyplácet částku paušáln ě každý m ěsíc nebo ji chce obdržet jednorázov ě.

70 Vlády řešily i usnadn ění p řechodu p řes hranici. Plynulejší pohyb osob, vozidel a zboží mezi Gibraltarem a okolím by zlepšil každodenní život lidí v Gibraltaru a špan ělském regionu Campo de Gibraltar. Britská a špan ělská vláda se dohodly na investicích do modernizace celnice a hrani čního p řechodu pro zrychlení a zefektivn ění kontrol s ohledem na skute čnost, že hranice čelí provozu více než sedmi milión ů osob ro čně a že Gibraltar nenáleží do Schengenského systému a platí zde odlišný celní režim. (Cordoba Agreements 2006) Dalšími body deklarace byla oblast telekomunikací, kdy Špan ělsko po p ředchozích obstrukcích uznalo jako mezinárodní kód Gibraltaru troj číslí 350, a z řízení Institutu Cervantes na Gibraltaru, což byla instituce, jejímž cílem byla podpora špan ělského jazyka a kultury. Deklarace z Córdoby znamenala velký posun ve špan ělsko-britských a špan ělsko- gibraltarských vztazích. Bylo to poprvé, kdy se Gibralta řan ům dostalo práva ú častnit se jednání jako rovnocenný partner s právem veta. Zlepšila se atmosféra mezi obyvateli Gibraltaru a regionu Campo de Gibraltar, zjednodušil se p řechod hranice. Ani tato dohoda sice nic nezm ěnila na trvajícím požadavku Špan ělska na navrácení území Gibraltaru pod jeho správu, fakticky ale umožnila návrat k bezproblémovému fungování území, což bylo jejím zásadním přínosem.

14.2. Nová Ústava Gibraltaru a referendum Hlavním cílem obyvatel Gibraltaru od odmítnutí sdílené suverenity v referendu v listopadu 2002 bylo vyjednání revize Ústavy z roku 1969, což se jim povedlo v polovin ě roku 2006. Revidovaná ústava zaru čuje nekolonialistický vztah Gibraltaru s Velkou Británií, právo na sebeur čení a Gibraltaru garantuje, že bude pod britskou nadvládou jen po dobu, po kterou sami obyvatelé budou chtít. Poslední bod však p řináší jen velmi teoretickou možnost, protože z právního hlediska jsou pouze Velká Británie a Špan ělsko suverénními zem ěmi a stranami Utrechtské smlouvy. Jedinou možností k nezávislosti Gibraltaru je z řeknutí se opce ze strany Špan ělska a v tomto ohledu míra nepravd ěpodobnosti hrani čí s jistotou. Ústava je cestou Gibraltaru k větší samostatnosti, jelikož prohlašuje a potvrzuje existenci práva Gibraltaru na sebeur čení. Britská suverenita nad Gibraltarem z ůstává v nové ústav ě ukotvena stejn ě jako v předchozí z roku 1969. Nová ústava nahrazuje dokument z roku 1969 a gibraltarské vlád ě ud ěluje pravomoci, které byly prozatím pod britskou kontrolou, jako nap říklad nezávislé soudnictví. Mezi další zm ěny pat ří to, že Sn ěmovna bude p řejmenována na Parlament a členové Sn ěmovny na členy Parlamentu, zvýší se po čet člen ů z patnácti na sedmnáct. (Gibraltar Constitution 2006)

71 O p řijetí nového zn ění Ústavy občané rozhodovali v referendu 30. listopadu 2006. Se zm ěnou souhlasilo 60 % z 20 061 voli čů a 38% bylo proti. Voleb se zú častnilo pouze 60 % voli čů .141 (Gibraltar constitutional referendum 2006: online) Vrchní ministr Peter Caruana byl nadšeným zastáncem nové ústavy. Ozývala se ale i kritika z řad opozice. Podle Joe Bossana bylo zvláštní, že Velká Británie považovala toto hlasování za akt v ětší autonomie, když v něm šlo vlastn ě o potvrzení toho, že Gibraltar je britskou kolonií. Podle mnohých skeptik ů na Gibraltaru by skute čná autonomie spo čívala ve vyškrtnutí Gibraltaru ze seznamu kolonií OSN. Velká Británie však odmítla Výbor 24 oficiáln ě požádat o vyškrtnutí Gibraltaru ze seznamu kolonií OSN. (del Campo 2007: 165-166) Nová ústava Gibraltaru vstoupila v platnost 2. ledna 2007.

14.3. Historická návšt ěva špan ělského ministra Další z historických událostí se uskute čnila 21. července 2009, kdy Gibraltar navštívil po třech stoletích zástupce špan ělské vlády, ministr Miguel Moratinos. Sešel se zde s britským ministrem zahrani čí Davidem Milibandem a gibraltarským vrchním ministrem Peterem Caruanou. Jednali o v ětší námo řní spolupráci a o kooperaci britských a špan ělských soud ů. Přelomovým bylo, že Moratinos v ůbec souhlasil se sch ůzkou p římo na Gibraltaru, ale také jeho slib, že p ři jednání nebude mluvit o špan ělských nárocích na toto území. Bylo to poprvé od roku 1704, kdy na toto území vstoupil člen špan ělské vlády. Moratinos p řesto na konci návšt ěvy nezapomn ěl na tiskové konferenci zd ůraznit, že Špan ělsko se nároku na Gibraltar stejn ě nevzdá. Chce ale pokro čit ve vzájemné spolupráci. (Prokop 2009: online) I p řesto byl za svou cestu ministr i celá socialistická vláda ve Špan ělsku kritizováni. „Je to strašný omyl, je to historická zrada,“ prohlásila generální tajemnice opozi ční Partido Popular María Dolores Cospedalová s tím, že jde o nebezpe čný precedens. „Vzniká tak dojem, že Špan ělsko uznává britskou svrchovanost na Gibraltaru.“ (Prokop 2009: online) Tato cesta byla ale dalším d ůkazem toho, že Špan ělsko za číná být ve vztahu k Gibraltaru stále více p řístupn ější. Velký podíl na tomto kroku m ěla bezesporu socialistická vláda José Luise Zapatera, který je obecn ě otev řen ější dialogu a kompromis ům než jeho lidovecký p ředch ůdce José María Aznar.

141 V porovnání s 88% p ři referendu z roku 2002, ale pouze 58% p ři volbách do Evropského parlamentu v roce 2004. (Gibraltar constitutional referendum 2006: online)

72 14.4. Výhled do budoucnosti Jak lze pozorovat z posledních událostí, mění se vztahy mezi Velkou Británií a Špan ělskem a p ředevším mezi Špan ělskem a Gibraltarem. Zejména v druhém p řípad ě je velmi důležité, že se atmosféra vzájemných vztah ů zlepšila, protože jsou to práv ě obyvatelé Gibraltaru, kte ří mají v tomto sporu stále v ětší hlas a jejichž rozhodnutí bývá tím, které rozhoduje o budoucnosti dohod a deklarací. Zdá se, že jedno je jisté a z ůstává již t ři sta let nem ěnné – Špan ělsko stále trvá na svém požadavku na navrácení suverenity nad územím Gibraltaru, p řestože ho v 18. století legáln ě postoupilo jiné zemi. I v případ ě, že by bylo ochotno k ústupku v podob ě sdílené suverenity, byl by tento ústupek jen do časný a po uplynutí nutné doby by musela následovat obnovená špan ělská suverenita nad Gibraltarem. Postoj Gibralta řan ů za posledních dvacet let dostal jasnou podobu, a to co nejv ětší míru autonomie či úplnou nezávislost území, což však není reálná varianta vzhledem ke zn ění článku 10 Utrechtské smlouvy. Faktem ale je, že si Gibralta řané dokázali vybojoval silnou pozici a stát se t řetí, rovnocennou stranou p ři vzájemných jednáních. N ěkolikrát se ukázalo, že jsou to práv ě oni, kte ří nakonec rozhodují o dohodách vyjednaných mezi Velkou Británií a Špan ělskem. Velká Británie se jim v preambuli Ústavy z roku 1969 zavázala takovým zp ůsobem, že se sama stala trochu rukojmím v rukách Gibralta řan ů, co se tohoto území tý če. 142 A a čkoli by Velká Británie již z řejm ě ráda ukon čila spor se Špan ělskem a byla p řístupná kompromisu, který by pro ni znamenal v ětší ústupky než pro Špan ělsko, nechce porušit sv ůj slib daný v preambuli, na který n ěkolik desetiletí opakovan ě odkazovala p ři jednáních se Špan ělskem. Stále zde p řetrvává problém obyvatel Gibraltaru, že nebyli nikdy oficiáln ě uznáni národem, který by m ěl n ějaká práva z toho plynoucí. Podle Špan ělů je Gibraltar vojenskou základnou p řem ěněnou v kolonii. I v dokumentech OSN se mluví o „obyvatelích území“ a o „zájmech obyvatel“, nikoli národa či lidu. Špan ělský profesor mezinárodního práva Antonio Remiro Brotóns ve své studii o sporu o Gibraltar uvádí t ři alternativy budoucího vývoje: (Brotóns 2004: 77) 1. Špan ělsko dosáhne toho, že Velká Británie p řistoupí na sdílenou suverenitu nad Gibraltarem na ur čité období (10 či 50 let), po tomto období území připadne Špan ělsku. 2. Špan ělsko bude sdílet pouze vojenskou základnu s Velkou Británií na ur čité období, po tomto období území p řipadne Špan ělsku.

142 Viz podkapitola 5.5.

73 3. Špan ělsko umožní na Gibraltaru režim, který by respektoval identitu a zájmy legitimní gibraltarské komunity a poskytne jí autonomii. V případ ě první alternativy je možné, že p ři postupných krocích, které budou vést ke sdílené suverenit ě, jako je nap říklad již spole čné užívání letišt ě, se stanou obyvatelé Gibraltaru přístupn ější této možnosti a za n ěkolik desítek let dojde k její realizaci. Rozhodující by však nebylo, zda Špan ělsko p řesv ědčí Velkou Británii, ale zda Špan ělsko a Velká Británie dokáží přesv ědčit obyvatele Gibraltaru o výhodách této alternativy. Druhou variantu provází stejný problém jako tu první, tedy souhlas obyvatel Gibraltaru, p řestože by toto řešení díky členství obou zemí v NATO mohlo být reálné. T řetí varianta se zdá být ze t ří uvedených nejpravd ěpodobn ější co se budoucího vývoje situace tý če. Velkou míru autonomie už špan ělská vláda poskytla n ěkterým region ům zem ě (Baskicko, Katalánsko), takže by tento ústupek pro ni nebyl bolestivý natolik, aby znemožnil vy řešení problému touto cestou. Špan ělsko však bude v každém p řípad ě nuceno dohodnout se p ředevším s obyvateli Gibraltaru, pokud bude nadále usilovat o obnovení své suverenity nad tímto územím. Všechny t ři varianty nicmén ě ve svém d ůsledku po čítají s tím, že správa nad Gibraltarem p řipadne Špan ělsku, a nenabízejí jinou variantu, jako nap říklad zachování status qua ohledn ě suverenity nad Gibraltarem.

15. Záv ěr Tato diplomová práce se zabývala sporem Velké Británie a Špan ělska o Gibraltar po 2. sv ětové válce až po sou časnost. V ětší pozornost jsem v ěnovala událostem, které ovlivnily či byly ovlivn ěné členstvím obou zemí v mezinárodních či nadnárodních organizacích, konkrétn ě OSN, NATO a ES/EU. Práce dává odpov ědi na výzkumné otázky související s díl čími cíli, které mn ě pomohly ov ěř it hypotézy stanovené v úvodu práce. Jak vyplývá z textu, tento spor hrál podstatnou roli p ředevším v zahrani ční politice Špan ělska bez ohledu na vnit řní politickou situaci či režim. Na základ ě uvedených informací lze dojít k jednozna čnému záv ěru, že Špan ělsko se opravdu nikdy nesmí řilo se status quem po Utrechtské smlouv ě a neustále vyvíjí aktivity, které by mohly vést k revizi tohoto uspo řádání, a to i p řes poslední výrazný posun v otázkách řešení praktických problém ů fungování Gibraltaru. Téma bylo v různé intenzit ě akcentováno špan ělskými ministry zahrani čí za Frankova režimu i v demokratickém režimu po nástupu krále Juana Carlose I. Nikdy ale z politické agendy nevymizelo a nikdy nedošlo ke zm ěně postoje v základní otázce sporu, tedy požadavku Špan ělska na navrácení suverenity nad Gibraltarem. Stejně tak podpora ve řejnosti vlád ě je

74 v tomto ohledu stále velmi vysoká, i když v posledních letech již není tolik emotivní jako tomu bylo za Frankova režimu, kdy byl status Gibraltaru režimem prezentován jako otázka špan ělské národní cti. Mohu tedy potvrdit první stanovenou hypotézu o nem ěnnosti špan ělského požadavku na navrácení Gibraltaru Špan ělsku. Druhá hypotéza uvádí, že mezinárodní a nadnárodní instituce necht ěly a ani reáln ě nemohly do sporu zasahovat a preferovaly jeho řešení na bilaterální úrovni. Tuto hypotézu nelze potvrdit, protože každá ze t ří zainteresovaných institucí zaujala odlišný postoj. OSN se v této otázce velmi angažovala p ředevším v 60. letech 20. století a jasn ě se postavila na stranu Špan ělska, když trvala na dekolonizaci Gibraltaru. Její resoluce však nep řim ěly Velkou Británii ke zm ěně statusu kolonie. OSN tedy nedisponovala prost ředky, kterými by skute čně donutila Velkou Británii pod řídit se jejím usnesením. NATO jako organizace se do sporu p říliš nezapojila, spíše byla na pozadí bilaterálních jednání obou zemí (p řed vstupem Špan ělska do NATO a pozd ěji do jeho vojenských struktur) o otázkách dopadu jejich členství v této vojenské alianci na řešení sporu o Gibraltar. Ovlivn ěno sporem o Gibraltar bylo bezpochyby Evropské spole čenství a Evropská unie. Poprvé se na úrovni ES objevily záležitosti související s otázkou statusu této kolonie p ři vstupu Špan ělska do Spole čenství. I když se tento spor řešil tém ěř výhradn ě na bilaterální úrovni, p řed svým vstupem muselo Špan ělsko p řijmout v této souvislosti n ěkterá opat ření (otev ření hranic a umožn ění pohybu osob a zboží). Byla v tomto p řípad ě Evropská unie tím motorem, který donutil ob ě strany jednat? Je z řejmé, že v některých záležitostech byl tento faktor velmi důležitý p ři nátlaku na strany sporu k vyjednávání. Ve skute čnosti ale byla EU v tomto sporu rozhodně spíše aktérem pasivním co se tý če jeho globálního řešení. Aktivn ější byla p ři konkrétních problémech a unijních záležitostech, které byly kv ůli tomuto sporu n ějakým zp ůsobem ovlivn ěny. Evropská unie zastávala po celou dobu pom ěrn ě stabilní postoj – vyzývat ob ě strany k bilaterálnímu jednání a vy řešení konkrétních problematických záležitostí, které brzdily p řijetí evropských norem. Byla zde snaha o „bilateralizování“ sporu, jelikož i EU m ěla pouze omezené prost ředky, jak do n ěj zasáhnout. Na nátlak EU byla hledána pouze rychlá a díl čí řešení konkrétních problematických otázek prost řednictvím britsko-špan ělských dohod. Globáln ě se EU sporu Velké Británie a Špan ělska o území Gibraltaru vyhýbala a necht ěla do něj zasahovat. Na tuto organizaci tedy lze druhou hypotézu vztáhnout, všeobecn ě však neplatí. Jsem si v ědoma toho, že práce se zabývá vzhledem k po čtu událostí a souvislostí pom ěrn ě velkým časovým úsekem a že jednotlivým oblastem by bylo možné v ěnovat v ětší prostor a pozornost. Snažila jsem se však nabídnout co nejvíce ucelený pohled na v českém

75 prost ředí nedostate čně zpracovanou problematiku. Doufám, že v tomto ohledu bude má práce přínosem a zvýší pov ědomí o t řísetletém sporu Velké Británie a Špan ělska o Gibraltar či bude pomocným zdrojem p ři dalším zkoumání této záležitosti.

76 16. Seznam použité literatury a zdroj ů143

PRIMÁRNÍ ZDROJE

1. Artículo X del Tratado de Utrecht (13 de Julio de 1713) – versión en inglés. In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.) (2004): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz.

2. Artículo X del Tratado de Utrecht (13 de Julio de 1713). In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.) (2004): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz.

3. Bakule, M. (2001): Dlouhá cesta Špan ělska do Evropy. P řehled špan ělsko-evropských vztah ů. Europeum.org – institut pro evropskou politiku. [online text] (http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=369)

4. Bohá č, L. (2002): Gibraltarský boj o právo volit - V roce 2004 p ůjdou k volbám do Evropského parlamentu poprvé i obyvatelé Gibraltaru. Europeum.org – institut pro evropskou politiku. [online text] (http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=556, citace 28.9.2009)

5. Bossano, J. (2004): The question of sovereignty and the future status of Gibraltar . In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 415-418

6. Brotóns, A.R. (2004): Regreso a Gibraltar: Acuerdos y desacuerdos hispano- británicos . In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 43-84

7. Campo, S. del (2007): En Torno a Gibraltar. Madrid. Biblioteca Nueva.

8. Caruana, P.(2004): El tema de Gibraltar . In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 31-42

9. EUR-Lex: Akt o podmínkách p řistoupení a o úpravách smluv (1972).[online text] (http://eur-lex.europa.eu/cs/treaties/dat/11972B/word/11972B.doc)

10. EUR-Lex: Judgment of the Court of 29 June 1993. Government of Gibraltar v Council of the European Communities. Case C-298/89. [online text] (http://eur- lex.europa.eu/smartapi/cgi/sga_doc?smartapi!celexplus!prod!CELEXnumdoc&lg=en& numdoc=61989J0298)

11. EUR-Lex: Rozhodnutí Rady ze dne 22. prosince 2004 o uvedení v platnost částí schengenského acquis pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska (2004/926/ES). [online text] (http://eur- lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32004D0926:CS:NOT)

143 Platnost jednotlivých webových odkaz ů prov ěř ena ke dni 6.12.2009.

77

12. EUR-Lex: Rozsudek Soudu prvního stupn ě ze dne 18. prosince 2008 – Government of Gibraltar a Spojené království v. Komise. [online text] (http://eur- lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2009:044:0041:0042:CS:PDF)

13. EUR-Lex: Smlouva o p řistoupení Dánského království, Irska, Norského království a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska k Evropskému hospodá řskému spole čenství a k Evropskému spole čenství pro atomovou energii (1972). [online text] (http://eur-lex.europa.eu/cs/treaties/dat/11972B/word/11972B.doc)

14. EUR-Lex: Smlouva o p řistoupení Špan ělského království a Portugalské republiky k Evropskému hospodá řskému spole čenství a k Evropskému spole čenství pro atomovou energii (1986). [online text] (http://eur- lex.europa.eu/cs/treaties/dat/11985I/word/11985I.doc)

15. EUR-Lex: Žaloba podaná dne 27. června 2008 – Komise Evropských spole čenství v. Spojené království Velké Británie a Severního Irska (V ěc C-284/08) . [online text] (http://eur- lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2008:223:0032:0032:CS:PDF)

16. European Court of Human Rights: Case of Matthews v. the United Kingdom. (Application no. 24833/94) Judgment Strasbourg 18 February 1999. [online text] (http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.asp?action=html&documentId=696787&portal =hbkm&source=externalbydocnumber&table=F69A27FD8FB86142BF01C1166DEA3 98649)

17. Euroskop.cz: Dohoda o postupném odstra ňování kontrol na spole čných hranicích, podepsaná v Schengenu (1985). [online text] (http://www.euroskop.cz/gallery/2/731- dohoda.pdf)

18. Euroskop.cz: Smlouva o Evropské unii – konsolidovaní verze – ve zn ění z Nice (2001). [online text] (http://www.euroskop.cz/gallery/2/756-smlouva_o_es_nice.pdf) 19. Euroskop.cz: Smlouva o založení Evropského hospodá řského spole čenství (1957). [online text] (http://www.euroskop.cz/gallery/2/754-smlouva_o_es.pdf) 20. Ferro, M. (2007): Dějiny kolonizací. Od dobývání po nezávislost 13.-20. století. Praha. Lidové noviny.

21. Finlayson, T.J. (2003): The struggle for democracy. A history of the political evolution of Gibraltar from the nineteenth century to 2000. Northampton. Gibraltar Books Ltd.

22. General Assembly of United Nations (1960): 1514/XV Declaration on the granting of independence to colonial countries and peoples. [online text] (http://daccess-dds- ny.un.org/doc/RESOLUTION/GEN/NR0/152/88/IMG/NR015288.pdf?OpenElement)

23. General Assembly of United Nations (1965): 2070/XX Question of Gibraltar. [online text] (http://daccess-dds- ny.un.org/doc/RESOLUTION/GEN/NR0/218/33/IMG/NR021833.pdf?OpenElement)

78 24. General Assembly of United Nations (1966): 2231/XXI Question of Gibraltar. [online text] (http://daccess-dds- ny.un.org/doc/RESOLUTION/GEN/NR0/005/34/IMG/NR000534.pdf?OpenElement)

25. General Assembly of United Nations (1967): 2353/XXII Question of Gibraltar. [online text] (http://daccess-dds- ny.un.org/doc/RESOLUTION/GEN/NR0/236/88/IMG/NR023688.pdf?OpenElement)

26. General Assembly of United Nations (1968): 2429/XXIII Question of Gibraltar. [online text] (http://daccess-dds- ny.un.org/doc/RESOLUTION/GEN/NR0/243/89/IMG/NR024389.pdf?OpenElement)

27. Gibnet.com. Gibraltar unofficial homepage (2008): The Lisbon Agreement 10th April 1980. [online text] (http://www.gibnet.com/texts/lisbon.htm)

28. Gibraltar Broadcasting Corporation (2009): Gibraltar Constitutional Order 1969. [online text] (http://www.gbc.gi/upload/pdf/Gib%201969%20Constitution.pdf)

29. Hernández Guerrero, V.; Martín Jiménez, A.J. (2004): El Derecho Tributario de Gibraltar desde la óptica española y de la Unión Europea . In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 237- 313

30. Hills, G. (1974): El Pe ňon de la discordia . Historia de Gibraltar. Madrid. San Martín.

31. Liberal Party of Gibraltar website (2008): Agreements Arrived at in Cordoba, Spain on the Airport, Pensions, Telecommunications, Frontier Flow and “Instituto Cervantes”18 September 2006. [online text] (http://www.liberal.gi/agreements.html)

32. Liberal Party of Gibraltar website (2008): Article X Of The Treaty Of Utrecht 13th July 1713. [online text] (http://www.liberal.gi/utrecht.html)

33. Liberal Party of Gibraltar website (2008): The 1987 Airport Agreement. [online text] (http://www.liberal.gi/airport.html)

34. Liberal Party of Gibraltar website (2008): The Brussels Agreement 27th November 1984 . [online text] (http://www.liberal.gi/brussels.html)

35. Liberal Party of Gibraltar website (2008): The December 2004 "Trilateral" Agreement 2004. [online text] (http://www.liberal.gi/treaty.html)

36. Miller, V. (1998): Gibraltar, the United Kingdom and Spain. International affairs and defence. House of Commons Library. [online text] (http://www.parliament.uk/commons/lib/research/rp98/rp98-050.pdf)

37. Ministerio de Asuntos Exteriores (1980): Declaración de Lisboa. In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.) (2004): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 466

79 38. Ministerio de Asuntos Exteriores (1984): Declaración de Bruselas. In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.) (2004): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 467 39. Ministerio de Asuntos Exteriores (1987): Declaración de Londres. In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.) (2004): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 470-471

40. Montegriffo, P.C. (2004): El contencioso de Gibraltar: Una perspectiva gibraltareña. In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 109-114

41. Morris, D.S.; Haigh, R.H. (1992): Britain, Spain and Gibraltar 1945 – 90. The Eternal Triangle. New York. Routledge.

42. Muller, K. (2004): Being ‘European’ in Gibraltar. Journal of European Integration. Vol. 26, No. 1, str. 41–60, March 2004.

43. Oda-Ángel, F. (2007): Gibraltar a un año de la Declaración de Córdoba: a la recuperación de la confianza. Real Instituto Elcano. [online text] (http://www.realinstitutoelcano.org/wps/portal, citace 10.8.2009)

44. Petrovi č, P.; Vavruška, D. (1998): Da ňové ráje V. Akont.cz. [online text] (http://www.akont.cz/cz/16.danove-raje-v)

45. PricewaterhouseCoopers (2008): Gibraltar wins EU Court Case. Ta Bulletin. [online text] (http://www.pwc.com/en_GI/gi/publications/assets/eucourtcase.pdf)

46. Sáenz de Santa María, P.A. (2004): ¿Derecho de autodeterminación del pueblo de Gibraltar? In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 85-108

47. Sans, C.I. (1996): Gibraltar en la Unión Europea. Madrid. Tecnos.

48. Sans, C.I. (2004): Gibraltar en la Unión Europea. In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 131-154

49. Searle, D. (2004): Gibraltarians and Spaniards . In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 385-390

50. Security Council of United Nations (1982): Resolution 502 . [online text] (http://daccess-dds- ny.un.org/doc/RESOLUTION/GEN/NR0/435/26/IMG/NR043526.pdf?OpenElement)

51. Sepúlveda, I. (2004): Gibraltar. La razón y la fuerza . Madrid. Alianza Editorial.

52. Seruya, S.A. (2004): Gibraltar: David y Goliath. In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str.379-384

53. Stamberger, W. (1963): Dějiny kolonialismu. Praha. Orbis.

80 54. Téllez, J.J. (2004): Españoles, ingleses, yanitos y campogibraltareños . In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 aňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 19-29

55. United Nations (1945): Charter of the United Nations. [online text] (www.un.org/aboutun/charter)

56. United Nations (2005): Fakta a čísla OSN. NewYork – Praha 2005. [online text] (http://www.osn.cz/soubory/fakta-osn-2005-web.pdf)

57. Valle Gálvez, A. del (2004): La "Verja" de Gibraltar . In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 155-176

58. Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.) (2004): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz.

SEKUNDÁRNÍ ZDROJE

59. Bělina, P. (kolektiv autor ů) (1997): Dějiny evropské civilizace. Praha. Paseka.

60. Bezd ěkovský, J. (2002): Vývoj spole čné dopravní politiky. Europeum.org – institut pro evropskou politiku. [online text] (http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=276, citace 15.10.2009)

61. Brodský, M. (1992): Na Skále. Reflex. 23.11.1992, ro č.3, č. 48, s. 52-55.

62. Browning Ch.S; Joenniemi.P (2006): Gibraltar, Jerusalem, Kaliningrad; Laying the Ground for Post-Constructivist Analysis. University of Tartu, Estonia. [online text] (http://www.ceeisaconf.ut.ee/orb.aw/class=file/action=preview/id=169307/browning_jo enniemi.doc, citace 28.8.2009)

63. ČTK (2008): Rychlejšímu leteckému provozu brání t řísetletý spor o Gibraltar. IHned.cz. [online text] (http://ekonomika.ihned.cz/c1-31434780-rychlejsimu- leteckemu-provozu-brani-trisetlety-spor-o-gibraltar, citace 12.9.2009)

64. Delouche, F. (1995): Dějiny Evropy. Praha. Argo.

65. Elmundo.es (2006): España, Reino Unido y Gibraltar firman hoy en Córdoba unos acuerdos históricos sobre el Peñón. [online text] (http://www.elmundo.es/elmundo/2006/09/18/espana/1158540865.html)

66. ESA Earthnet Online (2009): Strait of Gibraltar. Image. [online] (http://earth.esa.int/ew/special_events/Gibraltar/_images/strait_gibraltar.gif)

67. Europa press release (2004): Gibraltar planned corporate tax not in line with EU State aid rules. [online text] (http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/04/404)

81

68. Euroskop.cz (2009): Schengen 2009 . [online text] (http://www.euroskop.cz/742/sekce/schengen-2009/)

69. Euroskop.cz (2009): Schengen. [online text] (http://www.euroskop.cz/300/sekce/schengen---zakladni-informace/)

70. Evropská komise (2004): EURODAC. [online text] (http://ec.europa.eu/justice_home/key_issues/eurodac/eurodac_20_09_04_cs.pdf)

71. Evropská komise (2009): Evropská soudní sí ť pro ob čanské a obchodní v ěci. [online text] (http://ec.europa.eu/civiljustice/index_cs.htm)

72. Fiala, P.; Pitrová, M. (2003): Evropská unie . Brno. Centrum pro stadium demokracie a kultury.

73. Hlásenský, V. (1999): Spor o Gibraltar m ůže ohrozit vztahy v EU. Lidové noviny. 16.2. 1000, ro č. 12, č. 30, str.9.

74. Hroch, M. (1999): V národním zájmu. Praha. Lidové Noviny.

75. Klekner, R. (2004): S Británií na v ěč né časy – ale Gibraltar uplat ňuje i své evropské ambice. Respekt. 1.3. 2004, ro č. 15, č. 10, s. 12.

76. Korecká, L. (1999): Čí je ta skála? Mladý sv ět. 4.2. 1999, ro č. 41, č. 5, str. 18-19.

77. Koš ťál, V. (2002): Gibraltar: poslední koloniální mohykán v Evrop ě. Mezinárodní politika. 3.10. 2002, ro č. 26, č. 10, str. 24-27.

78. Koš ťál, V. (2006): Nezávislost po gibraltarsku – st řet nacionalism ů (nejen) v kout ě Evropy. Mezinárodní politika. 2.5. 2006, ro č. 30, č. 5, str. 23-26.

79. Liži čka, O. (2009): Komparace dekolonizace britských a francouzských kolonií. Bakalá řská práce. Brno. FSS MU.

80. Martin ů, J. (2006): Britská a francouzská dekolonizace v komparaci. Diplomová práce. Brno. FSS MU.

81. Novotný, V. (2001): Spor mezi Británií a Špan ělskem o Gibraltar brání reform ě letecké navigace v EU. Europeum.org – institut pro evropskou politiku.Glasgow. [online text] (http://www.europeum.org/disp_kalend_entry.php?kalid=272, citace 22.8.2009)

82. Odyssei Travel Community (2009): Gibraltar. Image.[online] (http://www.odyssei.com/images/maps/big/gibraltar.jpg)

83. Pe čnikov, B.A. (1989): 7+1 nejmenších v Evrop ě. Praha. Lidové noviny.

84. Pošusta, P. (1992): Gibraltar je pro Špan ěly v ěcí národní hrdosti. Mladá fronta Dnes. 4.9. 1992, ro č. 3, č. 215, str. 9.

82

85. Prokop, D. (2009): Gibraltar navštívil po 300 letech špan ělský ministr. O nárocích poml čí. IDnes.cz. [online text] (http://zpravy.idnes.cz/gibraltar-navstivi-po-300-letech- spanelsky-ministr-o-narocich-pomlci-1pn- /zahranicni.asp?c=A090721_135709_zahranicni_dp)

86. Roberts, J.M. (2004): Dvacáté století: d ějiny sv ěta. Praha. Beta.

87. Sagit.cz (2004): Úmluva o vzájemné právní pomoci. [online text] (http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=EU_312.HTM)

88. Sales Márquez, D. (2004): Prólogo. In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 13-14

89. Skalický, J. (2003): Poslední kolonie v Evrop ě. Zem ě Sv ěta. 7.11. 2003, ro č. 2, č. 11, str. 12-15.

90. Stamp. M. (1976): Gibraltar, ¿britá nico o españ ol? El futuro de Gibraltar y la economí a españ ola. Madrid. Iberplan.

91. Šilhánová, G. (2008): Rozpad Britského impéria a vznik Commonwealthu. Bakalá řská práce. Brno. FSS MU.

92. Terra.es (2006): Aterrizó el primer vuelo comercial de la historia entre Madrid y Gibraltar. [online text] (http://actualidad.terra.es/articulo/html/av21277843.htm)

93. The UK TeX Archive Web (2009): Gibraltar emblem. Image. [online] (http://www.tex.ac.uk/tex-archive/macros/latex/contrib/minitoc/gibraltar-f.png)

94. Truver. S.C. (1980): The strait of Gibraltar and the Mediterranean. Alphen aan den Rijn. Sijthoff & Noordhoff.

95. Utreta, D. (2001): O nás bez nás. Respekt. 26.11. 2001, ro č. 12, č. 48, str. 11.

96. Vázquez Castillo, J. (2004): Palabras previas. In Valle Galvez, A. del; Gonzáles García, I. (eds.): Gibraltar 300 a ňos. Cádiz. Universidad de Cádiz. Str. 11-12.

OSTATNÍ

97. Landsmanová, O. (2008): Soukromý archív fotografií. Gibraltar a okolí. B řezen 2008.

83 17. P řílohy 17.1. Seznam p říloh Příloha 1 – Mapa jižní části Pyrenejského poloostrova s Gibraltarským pr ůlivem a částí pob řeží severní Afriky Příloha 2 – Mapa Gibraltaru s částí pohrani čního špan ělského m ěsta La Línea Příloha 3 – Znak Gibraltaru Příloha 4 – Fotografie – pohled na gibraltarskou skálu ze špan ělského vnitrozemí Příloha 5 – Fotografie – památník v ěnovaný historii Gibraltaru na za čátku m ěsta Příloha 6 - Fotografie – zbytky špan ělského a anglického opevn ění m ěsta Příloha 7 - Fotografie – zátoka Algeciras a p řistávací dráha gibraltarského letišt ě Příloha 8 - Fotografie – pr ůmyslová zóna na Gibraltaru Příloha 9 - Fotografie – pohled na opice makak magot s proplouvajícími lod ěmi v pozadí Příloha 10 - Fotografie – pohled z gibraltarské skály na Gibraltarský pr ůliv a 14 km vzdálené pob řeží severní Afriky Příloha 11 - Fotografie – hrani ční p řechod mezi Špan ělskem a Gibraltarem a celnice Příloha 12 – Článek X Utrechtské smlouvy z roku 1713 (anglické znění) Příloha 13 – Resoluce OSN č. 1514/XV (anglické zn ění) Příloha 14 – Resoluce OSN 2353/XX (anglické zn ění) Příloha 15 – Lisabonská deklarace z roku 1980 (anglické zn ění) Příloha 16 – Bruselská deklarace z roku 1984 (anglické zn ění) Příloha 17 – Londýnská deklarace z roku 1987 (anglické zn ění)

84 Příloha 1 – Mapa jižní části Pyrenejského poloostrova s Gibraltarským pr ůlivem a částí pob řeží severní Afriky

Zdroj: ESA Earthnet

85 Příloha 2 – Mapa Gibraltaru

Zdroj: Odyssei Travel Community

86 Příloha 3 – Znak Gibraltaru

Zdroj: The UK TeX Archive Web

87 Příloha 4 – Fotografie – pohled na gibraltarskou skálu ze špan ělského vnitrozemí

Zdroj: Soukromý archív

88 Příloha 5 – Fotografie – památník v ěnovaný historii Gibraltaru na za čátku m ěsta

Zdroj: Soukromý archív

89 Příloha 6 - Fotografie – zbytky špan ělského a anglického opevn ění m ěsta

Zdroj: Soukromý archív

90 Příloha 7 - Fotografie – zátoka Algeciras a p řistávací dráha gibraltarského letišt ě

Zdroj: Soukromý archív

91 Příloha 8 - Fotografie – pr ůmyslová zóna na Gibraltaru

Zdroj: Soukromý archív

92 Příloha 9 - Fotografie – pohled na opice makak magot s proplouvajícími lod ěmi v pozadí

Zdroj: Soukromý archív

93 Příloha 10 - Fotografie – pohled z gibraltarské skály na Gibraltarský pr ůliv a 14 km vzdálené pob řeží severní Afriky

Zdroj: Soukromý archív

94 Příloha 11 - Fotografie – hrani ční p řechod mezi Špan ělskem a Gibraltarem a celnice

Zdroj: Soukromý archív

95 Příloha 12 – Článek X Utrechtské smlouvy z roku 1713 (anglické znění)

Article X Of The Treaty Of Utrecht 13th July 1713

The Catholic King does hereby, for himself, his heirs and successors, yield to the Crown of Great Britain the full and entire propriety of the town and castle of Gibraltar, together with the port, fortifications, and forts thereunto belonging; and he gives up the said propriety to be held and enjoyed absolutely with all manner of right for ever, without any exception or impediment whatsoever.

But that abuses and frauds may be avoided by importing any kind of goods, the Catholic King wills, and takes it to be understood, that the above-named propriety be yielded to Great Britain without any territorial jurisdiction and without any open communication by land with the country round about.

Yet whereas the communication by sea with the coast of Spain may not at all times be safe or open, and thereby it may happen that the garrison and other inhabitants of Gibraltar may be brought to great straits; and as it is the intention of the Catholic King, only that fraudulent importations of goods should, as is above said, be hindered by an inland communications. it is therefore provided that in such cases it may be lawful to purchase, for ready money, in the neighbouring territories of Spain, provisions and other things necessary for the use of the garrison, the inhabitants, and the ships which lie in the harbour.

But if any goods be found imported by Gibraltar, either by way of barter for purchasing provisions, or under any other pretence, the same shall be confiscated, and complaint being made thereof, those persons who have acted contrary to the faith of this treaty, shall be severely punished.

And Her Britannic Majesty, at the request of the Catholic King, does consent and agree, that no leave shall be given under any pretence whatsoever, either to Jews or Moors, to reside or have their dwellings in the said town of Gibraltar; and that no refuge or shelter shall be allowed to any Moorish ships of war in the harbour of the said town, whereby the communication between Spain and Ceuta may be obstructed, or the coasts of Spain be infested by the excursions of the Moors.

But whereas treaties of friendship and a liberty and intercourse of commerce are between the British and certain territories situated on the coast of Africa, it is always to be understood, that the British subjects cannot refuse the Moors and their ships entry into the port of Gibraltar purely upon the account of merchandising. Her Majesty the Queen of Great Britain does further promise, that the free exercise of their religion shall be indulged to the Roman Catholic inhabitants of the aforesaid town.

And in case it shall hereafter seem meet to the Crown of Great Britain to grant , sell or by any means to alienate therefrom the propriety of the said town of Gibraltar, it is hereby agreed and concluded that the preference of having the sale shall always be given to the Crown of Spain before any others.

Zdroj: Liberal Party of Gibraltar (online)

96 Příloha 13 – Resoluce OSN č. 1514/XV (anglické zn ění)

97

Zdroj: United Nations (online)

98 Příloha 14 – Resoluce OSN 2353/XX (anglické zn ění)

Zdroj: United Nations (online)

99 Příloha 15 – Lisabonská deklarace z roku 1980 (anglické zn ění)

The Lisbon Agreement 10th April 1980

Joint Anglo Spanish Statement by the Spanish Foreign Minister Sr. Marcelino Oreja and the British Foreign Secretary Lord Carrington.

1. The British and Spanish Government, desiring to strengthen their bilateral relations and thus to contribute to Western solidarity, intend in accordance with the relevant United Nations Resolutions, to resolve, in a spirit of friendship, the Gibraltar problem.

2. Both Governments have therefore agreed to start negotiations aimed at overcoming all the differences between them on Gibraltar.

3. Both Governments have reached agreement on the re-establishment of direct communications in the region. The Spanish Government has decided to suspend the application of the measures at present in force. Both Governments have agreed that future cooperation should be on the basis of reciprocity and full equality of rights. They look forward to the future steps which will be taken on both sides which they believe will open the way to closer understanding between those directly concerned in the area.

4. To this end, both Governments will be prepared to consider any proposals which the other may wish to make, recognising the need to develop practical cooperation on a mutually beneficial basis.

5. The Spanish Government, in reaffirming its position on the re-establishment of the territorial integrity of Spain; restated its intention that in the outcome of the negotiations the interests of the Gibraltarians should be fully safeguarded. For its part the British Government will fully maintain its committment to honour the freely and democratically expressed wishes of the people of Gibraltar as set out in the Preamble to the Gibraltar Constitution.

6. Officials on both sides will meet as soon as possible to prepare the necessary practical steps which will permit the implementation of the proposals agreed to above. It is envisaged that these preparations will be completed not later than 1 June.

Zdroj: Gibnet.com (online)

100 Příloha 16 – Bruselská deklarace z roku 1984 (anglické zn ění)

The Brussels Agreement 27th November 1984

The Foreign and Commonwealth Secretary, the Rt Hon Sir Geoffrey Howe, and the Spanish Foreign Minister, His Excellency Sr Don Fernando Moran Lopez, held a meeting in Brussels on 27 November 1984 during which they agreed the way in which the Spanish and British Governments will apply the Lisbon Declaration of 10 April 1980 in all its parts.

These will involve simultaneously:

(a) The provision of equality and reciprocity of rights for Spaniards in Gibraltar and Gibraltarians in Spain. This will be implemented through the mutual concession of the rights which citizens of EC countries enjoy,taking into account the transitional periods and derogations agreed between Spain and the EC. The necessary legislative proposals to achieve this will be introduced in Spain and Gibraltar. As concerns paid employment, and recalling the general principle of community preference, this carries the implication that during the transitional period each side will be favourably disposed to each other's citizens when granting work permits.

(b) The establishment of free movement of persons, vehicles and goods between Gibraltar and the neighbouring territory.

(c) The establishment of a negotiating process aimed at overcoming all the differences between them over Gibraltar and at promoting co-operation on a mutually beneficial basis on economic, cultural, touristic, aviation, military and environmental matters. Both sides accept that the issues of sovereignty will be discussed in that process. The British Government will fully maintain its commitment to honour the wishes of the people of Gibraltar as set out in the preamble of the 1969 constitution.

Insofar as the airspace in the region of Gibraltar is concerned, the Spanish Government undertakes to take early actions necessary to allow safe and effective air communications.

There will be meetings for this purpose between the Spanish and British Foreign Ministers.

Zdroj: Liberal Party of Gibraltar (online)

101 Příloha 17 – Londýnská deklarace z roku 1987 (anglické zn ění)

The 1987 Airport Agreement

The Minister of Foreign Affairs of the Kingdom of Spain, His Excellency Sr Don Francisco Fernandez Ordonez, and the Foreign and Commonwealth Secretary of the United Kingdom, the Right Honourable Sir Geoffrey Howe, meeting in London on 2 December 1987.

- taking into account the joint communique agreed at Brussels on 27 November 1984 which established a negotiating process between both countries aimed at overcoming all the differences between them over Gibraltar and at promoting cooperation on a mutually beneficial basis on a number of matters including aviation;

- taking into account also the discussions within the Council of the European Community about the European Commission's proposals for liberalising air transport;

- understanding, as a result of the conversations which have taken place between the two Ministers, that both Governments consider that greater cooperation over the use of Gibraltar airport will be beneficial for both countries and for the population of Gibraltar and the Campo de Gibraltar;

- and in view of the fact that the application of the European Community air transport policy to Gibraltar airport will mean an increase in its civil use, have agreed the following arrangements:

1. The aeronautical authorities of the two sides will hold regular consultations about all questions relating to the development of the civil use of the airport, including those relating to the establishment of new services to third countries. Permission for Spanish airlines to operate services between airports of the Kingdom of Spain and Gibraltar, under paragraph 1 of Article 6 of the draft EC Decision on capacity and market access, will be given by the Spanish authorities.

2. The Spanish authorities will build a new terminal at La Linea de la Concepcion adjacent to the northern side of the existing frontier-fence. Passengers using this terminal will have direct access to the airport through a gate in the south side of the terminal.

3.1 The Spanish terminal will be used by the following categories of passengers:

Passengers from any country, flying in aircraft of any company and of any nationality, whose destination on disembarking is any point on the territory situated to the north of the frontier fence.

Passengers proceeding from any point of the territory situated to the north of the frontier fence who embark in aircraft of any company and of any nationality, for any destination.

3.2 The British terminal will be used by all other passengers.

3.3 When appropriate, passengers will be subject to customs and immigration controls in the respective terminals.

102 4.1 A committee will be established to coordinate the civil air transport activities of the British and Spanish terminals and their relation with the airport's other services. The committee will consist of an equal number of members appointed by each Government.

4.2 The arrangements in paragraph 4.1 will be kept under review by the Working Group on Civil Aviation Questions established in 1985 under the auspices of the Anglo/Spanish Coordinators. This working group will report regularly to the Coordinators. The reports will contain any recommendations for further cooperation in the use of Gibraltar airport.

5. The British and Spanish Governments will ensure that effective measures are taken within the existing and new terminals respectively to screen passengers and their carry-on items, and to carry out appropriate checks on crew, cargo and aircraft stores prior to and during boarding. There will be close cooperation between the authorities responsible for security within the two terminals and between them and the existing authorities responsible for security elsewhere at the airport, so as to ensure that the highest standards of security are maintained.

6. There will be continued discussions between the two sides about further strengthening of air safety and traffic control arrangements in the area.

7. The present arrangements and any activity or measure undertaken in applying them or as a consequence of them are understood to be without prejudice to the respective legal positions of Spain and the United Kingdom with regard to the dispute over sovereignty over the territory in which the airport is situated.

8. The above arrangements will come into operation when the British authorities have signified to the Spanish authorities that the legislation necessary to give effect to paragraph 3.3 above is in force, or on completion of the construction of the Spanish terminal, whichever is the later, but in any event not more than one year after the notification referred to above.

Zdroj: Liberal Party of Gibraltar (online)

103