Janáčkova Akademie Múzických Umění V Brně

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Divadelní fakulta

Ateliér Scénografie

Principy odívaní české a slovenské metalové subkultury v období zrodu československého metalu

Bakalářská diplomová práce

Autor práce: Mgr. Kristýna Hriadelová Vedoucí práce: doc. Mgr. Jan Štěpánek Oponent práce: doc. MgA. Marie Jirásková Ph.D.

Brno 2017

Bibliografický záznam HRIADELOVÁ, Kristýna. Principy odívaní české a slovenské metalové subkultury v období zrodu československého metalu. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, Divadelní fakulta, Ateliér scénografie, 2017. 84 s. Vedoucí bakalářské práce doc. Mgr. Jan Štěpánek.

Anotace

Práce Principy odívaní české a slovenské metalové subkultury v období zrodu československého metalu si vytkla za cíl obsáhnout a přiblížit styl odívání vybraných kapel české a slovenské metalové scény osmdesátých a devadesátých let dvacátého století. Nejprve kapely rozdělíme dle žánru metalu, jenž hrají a následně popíšeme styl odívání jednotlivých seskupení. Porovnáme image kapel odlišných metalových žánrů navzájem, ale také kapel stejného žánru a pokusíme se naleznout a vyzdvihnout jejich vizuální specifika. Cílem práce je popsat metalové kostýmy československých kapel v kontextu šedi totalitního režimu, jenž nepřál nejen tomuto hudebnímu stylu, ale ani originalitě, natož výstřednosti jednotlivce.

Annotation

The work Principles of clothing of Czech and Slovak metal subculture in the period of birth of Czechoslovak metal has as its aim to include the style of clothing of selected music bands of Czech and Slovak metal scene of the eighties and nineties of the twentieth century. At first we will divide bands according to the genre of metal and then we will describe the style of clothing and image of individual bands. We will compare the clothing of the bands of different metal genres to each other, but we will compare bands of the same style, too. We will try to find and highlight the visual specifics of each genre; and eventually visual specifics of the bands. The aim of this work is to describe the costumes of Czechoslovak metal bands in the context of the era of the totalitarian regime, which not only did not want this music style, but also originality and eccentricity of the individuals themselves.

Klíčová slova

Metal, image, kostým, metalový kostým, Heavy metal, Black Metal, Death Metal, Krabathor, Master´s Hammer, Törr, Debustrol, Kryptor, Root, Kreyson, Citron, Vitacit, Tublatanka, Metalinda, Titanic, Loretta.

Key words

Metal, image, costume, metal costume, Heavy metal, Black Metal, Death Metal, Krabathor, Master´s Hammer, Törr, Debustrol, Kryptor, Root, Kreyson, Citron, Vitacit, Tublatanka, Metalinda, Titanic, Loretta.

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně dne 16. 5. 2017 Kristýna Hriadelová

Na tomto místě bych ráda poděkovala Bronislavu „Brunovi“ Kovaříkovi, Zdeňku Černému, Pavle Horňákové, Františku Štormovi, Ladislavu Křížkovi, Jiřímu Rainovi a konzultantce Jitce Ciampi Matulové.

Obsah

Předmluva ...... 5 1 Úvod ...... 7 2 Rocková hudba a ideologie...... 10 3 Stručná historie metalové subkultury...... 13 3.1 Kořeny metalu ...... 13 3.2 Počátky metalu v Česku ...... 16 4 Vizuální prvky metalu ...... 19 5 Principy odívání vybraných českých a slovenských metalových kapel ...... 21 5.1 Heavymetal ...... 23 5.1.1 Vitacit...... 23 5.1.2 Citron ...... 26 5.1.3 Kreyson ...... 30 5.1.4 Motorband ...... 31 5.1.5 Titanic ...... 33 5.1.6 Arakain ...... 36 5.1.7 Loretta ...... 38 Slovenská metalová scéna ...... 41 5.1.8 Tublatanka ...... 41 5.1.9 Metalinda ...... 44 Shrnutí – Heavy metal ...... 46 5.2 Thrash metal ...... 47 5.2.1 Debustrol ...... 47 5.2.2 Kryptor ...... 49 Shrnutí – Thrash metal ...... 52 5.3 Black metal ...... 53 5.3.1 Master´s Hammer ...... 55 5.3.2 Root...... 60 5.3.3 Törr ...... 63 Shrnutí – Black metal ...... 66 5.4 Death metal ...... 67 5.4.1 Krabathor ...... 67 6 Závěr ...... 71

Použitá literatura Seznam příloh Předmluva

Hudba je důležitou součástí mého života od raných let, ačkoliv v rodině žádné profesionální, a dá se říci, že ani amatérské, hudebníky nemáme. Můj dědeček má bezpochyby hudební sluch a k hudbě měl vždycky vztah, když jsem přijela jako malá na návštěvu, často se z garáže ozýval jeho zvučný hlas v doprovodu rádia. Babička, jako dítě navštěvovala hodiny klavíru, ale má z toho dodnes „trauma“, pročež, i přesto, že byla sama učitelkou, k hudbě své dva potomky nevedla. Mamka se později sice sama zapsala na kytaru, avšak po roce skončila kvůli sportu, jemuž se začala závodně věnovat na gymnáziu. Rodiče ze strany otce přihlásili na housle pouze první dceru, zřejmě tam dlouho nevydržela, a tím hudební vzdělání v rodině skončilo. Proto budou moji rodiče navždy vyčítat svým rodičům, ať už přímo či nepřímo, že je k hudbě nevedli.

A přesně to zapříčinilo, proč jsem byla k hudbě vedena já. Ve třetí třídě jsem byla zapsána do ZUŠ na klavír, rodiče se o to snažili již od první třídy, ale jelikož u nás v obci nebylo místo, neváhala mě mamka ve třetí třídě vozit, do několik kilometrů, vzdáleného města. Já jsem z toho tehdy příliš nadšená nebyla, ale zásadní byl fakt, že můj učitel klavíru vyučoval i bicí nástroje, což mě tehdy velmi zaujalo a toužila jsem po tom, abych na ně také mohla hrát. O tom jsem však dlouhá léta mohla jen snít.

Vrátíme-li se k mým rodičům – sice neovládají hru na žádný hudební nástroj, ale vztah k hudbě měli od mládí, stejně tak mamčin bratr. A jelikož vyrůstali právě v době rozkvětu rocku a metalu, tuto hudbu dodnes preferují a mě provázela od raných let. Díky nim jsem měla možnost navštívit nespočet koncertů a dokonce i pár festivalů. Můj první rockový koncert se uskutečnil roku 2004 v Brně a byli to němečtí Scorpions, jejichž hudba mě tehdy zaujala natolik, že jsem rocku a metalu naprosto propadla. A rodiče byli natolik akční, že jsme roku 2005 všichni tři vyrazili pod stan na několikadenní festival Masters of Rock do Vizovic.

Po těchto rockových zážitcích mi byly klavírní etudy naprosto vzdálené a klavír pro mě stále zůstával nudnou povinností. Přesto jsem základní cyklus klavíru včetně koncertů vydržela, po sedmi letech absolvovala a v sedmnácti jsem si konečně

5 koupila elektrickou kytaru, na niž jsem se již dobrovolně učila hrát. Když jsem se dostala na vysokou školu, rozhodla jsem se jít vstříc svému dávnému snu a začala jsem konečně brát lekce na vysněné bicí, bylo mi však jasné, že pokud nemám na co cvičit, moc se toho nenaučím. S bicími to ale bohužel není tak snadné jako s kytarou, jsou prostorné, hlučné a drahé, pročež jsem je tolik let brala jako nedostupný nástroj, hoden pouze vyvolených.

Ve třetím ročníku vysoké školy jsem si našla svoji první kapelu, kde jsem hrála na elektrickou kytaru, kapela vydržela necelý školní rok a rozpadla se kvůli odchodu bubeníka. S rozpadem kapely jsem odložila kytaru úplně a rozhodla se, že se začnu pořádně učit na bicí, na které jsem vždycky chtěla hrát. Tou dobou jsem absolvovala bakalářské studium na Masarykově univerzitě, byla přijata na magisterské a současně na další bakalářské na Scénografii. V říjnu už jsem nehodlala dále čekat a marnit svá hudební léta (už tak bylo dost pozdě) a objednala si bicí – právě v tom nejhektičtějším období. Záhy jsem začala hrát s kapelou, která má do metalu opravdu hodně daleko, což byl ale záměr, jelikož mám ráda různé hudební styly, a tedy neznamená to, že jsem se od metalové hudby odvrátila – poslední dobou se k ní vracím stále častěji, což je do jisté míry důsledek psaní této práce.

A právě v průběhu psaní jsem objevila spoustu, pro mě dosud neznámých, českých hudebních klenotů. A jelikož jsem vždy měla raději kapely starší než ty současné, o to lákavější pro mě bylo zkoumat české metalové začátky.

Zmíněná fakta mé osobní hudební historie jsem popsala především proto, abych přiblížila a nastínila svůj vztah k hudbě, jeho původ a vývoj. A zejména abych objasnila, proč jsem si zvolila téma, zabývající se právě československým metalovým kostýmem osmdesátých a devadesátých let dvacátého století.

1 Úvod

„Jaká jiná než tvrdá hudba by měla mít schopnost probourat se zdí, chtělo by se říct ve vztahu k metalovému zjevení na území Československa. Ač spoután a znovu spoutáván, měl bigbít v našich zemích početné zázemí, jaké vyrůstalo nejen z jeho ostří, které četné kapely braly coby východisko k popichování zasmrádlé každodennosti.“ (Vladimir 518 & kolektiv, 2013, s. 546-547)

Rocková hudba to na území Československa neměla od počátku vůbec jednoduché a muzikanti, vyznávající tento hudební styl na tom nebyli lépe. Komunistický režim rocku a metalu zkrátka nepřál. Během období normalizace měla spousta muzikantů činnost zakázanou a o to více zájmu budil rock a posléze i metal u nespokojených fanoušků, snažících se vůči režimu vymezit. V metalu se tak tedy dělo takřka výhradně mimo oficiální proudy, zatímco ty kapely, které přistoupily na dobové mechanismy, potřebné pro chod uskupení, ztělesňovaly odbojnost spíše „jen“ svým žánrovým výběrem a následováním zákonitostí stylu. Koncerty „mimo oficiální proudy“ se konaly mnohdy ilegálně v utajení a spousta jich byla násilně rozehnána veřejnou bezpečností a nebyla ani dokončena. Tuto situaci se snažili pořadatelé řešit různými způsoby, některé koncerty dokonce organizovali na parnících, které brázdily během koncertu Vltavu. Veřejná bezpečnost tak mohla pouze přihlížet ze břehu a vyčkávat až loď přistane a až poté mohla uskutečnit „zátah“ proti kapelám a fanouškům.

Stejně tak, jako nebylo snadné dělat hudbu tohoto žánru v oněch nelehkých časech, nebylo snadné, spíše bylo značně nereálné, sehnat metalové doplňky a oblečení. Většinu si tedy interpreti nechávali vyrábět a šít nebo si je vyráběli přímo sami. Proto je cílem následující práce popsat kostýmy českých a slovenských kapel různých metalových odvětví a vyzdvihnout specifika konkrétní image, kterou si vytvářeli interpreti sami a mnohdy i vlastnoručně. Zaměřujeme se na heavy metalové, black metalové, death metalové a thrash metalové interprety.

Práce je rozdělena na pomyslnou teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá historií metalové hudby celkově, poté i vývojem metalu v Československu. Praktická část zahrnuje analýzu odívání jednotlivých kapel. V prvních čtyřech

7 kapitolách se věnujeme postupně ideologii rockové hudby, stručné celosvětové historii a kořenům metalu na území Československa. V praktické části se zabýváme konkrétními vybranými českými a slovenskými metalovými kapelami a jejich kostýmy v rámci druhu metalu, jenž hrají. Porovnáme rozdíly v odívání kapel v rámci jednoho žánru i napříč všemi žánry. Zhodnotíme nejen barevnou sladěnost oblečení a doplňků hudebníků každé kapely, ale všimneme si také proměn a vývoje vzhledu kapel během jejich působení v daném období.

Informace pro teoretický úvod o světové rockové a metalové hudbě a také metalové subkultuře jsme čerpali z knih Iana Christa Heavymetal: Ďáblův hlas, z Encyklopedie Heavy metal Daniela Bukszpana a dalších elektronických zdrojů. Co se týká československého rockového a metalového prostředí, byla základním zdrojem publikace Miroslava Vaňka Byl to jen rock´n´roll? a kniha Vladimira 518 Kmeny 0, jejíž součástí je kapitola, věnující se black metalu. Nejspolehlivějším zdrojem k získání základních údajů o kapelách, jmenných sestavách a historii, byly internetové stránky zkoumaných kapel.

Zásadními materiály pro práci jsou ale bezpochyby fotografie, díky nimž si můžeme udělat představu, jak se kapely vizuálně prezentovaly. Fotografie jsme získali především prostřednictvím internetu – kapely naštěstí občas mají na stránkách kromě současných fotografií i ty archivní. Pokud nebyly relevantní fotografie dohledatelné, byli oslovení členové kapel ochotni zaslat i své osobní archivní snímky. K některým seskupením není jednoduché dohledat materiály a informace, natož rané fotografie, protože mnohdy už nepůsobí na hudební scéně a v případě, že ano, často v pozměněné sestavě. A tedy největším oříškem je, když už člověk najde všechna jména osob, které v kapele kdy působily, přiřadit správně jméno ke konkrétní osobě na snímku. Během těch dvaceti až třiceti let se osoby většinou dost změnily a často jsem nebyla schopná je zařadit ani po dlouhém porovnávání rysů v obličeji. Samozřejmě pokud byly nejasnosti a byla možnost dotázat se člena kapely „osobně“, tuto možnost jsem využila.

Kontaktovala jsem tedy několik hudebníků z analyzovaných kapel a požádala je, zda by byli ochotni podělit se o svoje vzpomínky, týkající se jejich metalové image a popřípadě, zda by byli ochotni se podělit též o rané fotografie.. Spojila jsem se vždy s jedním zástupcem vybrané kapely. Za Krabathor to byl Bronislav „Bruno“

Kovařík, za Master´s Hammer František Štorm, za Kreyson, Citron a Vitacit Ladislav Křížek, za Titanic Zdeněk Černý a za Lorettu Pavla Horňáková. Snažila jsem se tak oslovit vždy alespoň jednu kapelu, zastupující daný žánr metalu. Každému oslovenému jsem vytvořila speciální dotazník včetně konkrétních fotografií, k nimž se pojily některé otázky. Všichni hudebníci zareagovali kladně a poskytli mi zpětnou vazbu ochotným zodpovězením otázek, čímž přispěli k autentičnosti této práce.

2 Rocková hudba a ideologie

„Je třeba uvarovat se zavádění nového druhu hudby. Neboť nikde se nezmění způsob hudby, aniž tím budou otřeseny nejdůležitější zákony státu.“ Platón (Vaněk, 2010, s. 301)

Promýšlení mnohdy ambivalentního vztahu hudby a ideologie, popř. hudby a náboženství, má za sebou více než tisícitelou historii. Jak je patrné z uvedeného citátu, vzrušovalo myslitele již v době Platónově, nejde tedy, o problém týkající se až našich moderních dějin. Pro některé ultrakatolické spolky byl rock nemyslitelným hudebním žánrem. Pro islám a další monoteistická náboženství představovala rocková hudba a dodnes představuje ještě větší problém. Již roku 1958 byl rockń´roll zakázán hned v několika zemích Středního východu. Důvody byly dva, a to následujcí: první by se dal shrnout do konstatování, že rocková hudba je zaměřena proti islámu, druhým důvodem, spíše zástupným, bylo údajné zdravotní riziko pro posluchače. Podobně jako s rockń´rollem se situace opakovala o zhruba dvacet až třicet let později, jen kritizovaný rockń´roll nahradilo nové ohrožení, jímž se stal heavymetal, který byl označen jako nebezpečný a nepřátelský základním náboženským hodnotám islámu1. Fanoušci i hudebníci byli obviňování ze satanismu, z ohrožování morálky nebo z odpadlictví2. Velké soudní procesy proběhly např. v Maroku, kde byli obžalovaní obviněni z protistátní činnosti. Díky masivní podpoře médií, která uspořádala kampaň na jejich podporu, byli všichni hudebníci nakonec osvobozeni. Marocké, podobně jako egyptské či libanonské, metalové hudbě však byl zasazen úder, ze kterého se téměř dvě desetiletí stále vzpamatovává a teprve v posledních letech nového milénia se situace v této oblasti z pohledu rockových hudebníků a jejich fanoušků mírně zlepšuje. (Vaněk, 2010, s. 302-303)

Již od svého vzniku v padesátých letech byl tedy rock více než jiný kulturní jev považován za nebezpečnou rozvratnou sílu, za hrozbu veřejnému pořádku a morálce. Někteří odborníci vidí příčiny jeho potenciální politické síly ve skutečnosti, že rock vychází z blues, které vzniklo mezi Afroameričany jako „jedinečný ontologický

1 Punk se v arabském světě neujal vůbec. 2 V tom se „obrana“ islámu shodovala s kritikami některých křesťanských organizací a spolků, především v USA. 10 nástroj“, schopný vnímat a vyjadřovat odcizení a pokrytectví v srdci „kapitalisticko- existenciálních podmínek“. (Vaněk, 2010, s. 304)

Rozvratný potenciál hudby založené na blues bývá obvykle odsuzován jako primitivní, nemorální, nerespektující autority a působící zhoubným vlivem, přitom bychom mohli stejně tak hovořit o specifické výzvě, kterou tato hudba klade bez výjimky před každou ideologii. (McDonald, 1988, s. 485-504) Ve východním bloku byl všeobecný pocit znepokojení nad antistrukturálními vlastnostmi rockové hudby ještě násoben podezíravostí vůči případné ideologické diverzi. „Konkrétně se mělo za to, že rock glorifikuje západní kulturu a hodnoty, propaguje materialismus a skepticismus, zavádí kulturní reference, módu a styly chování vymykající se působnosti stranické kontroly a odvádí mládež od úkolů spojených s budováním socialismu. Západní populární hudba od foxtrotu až po Beatles byla považována za ,pátou kolonu kapitalismu´.“ (Rametová, 1995)

Miroslav Vaněk v knize Byl to jen rock´n´roll? cituje poměrně rozsáhlou pasáž z dětské knihy o Neználkovi, jejímž autorem je ruský spisovatel Nikolaj Nosov, jenž se ve zmíněné knize snaží ideologicky působit už na děti – i co se týká hudby. Zejména vyzdvihuje negativa rock and rollu a odsuzuje jeho interprety. V kapitole vystupují tzv. větroplaši, které můžeme přirovnat k „chuligánům“, kteří vyznávají rock and roll. Vaněk cituje konkrétní pasáž, kde se Nosov nepokrytě „obouvá“ do nové módy a hudby: „Jednou šli po ulici dva malíčci – Oukropek a Žemlík. Oba byli oblečeni podle nejnovější módy do uzoučkých žlutozelených kalhot a sáček s uzounkými rukávy3. Žádný z nich se nechtěl vyhnout, a tak jeden druhému šlápl na nohu a pak začala mela…“ Dále autor pokračuje tím, jak se vše zvrtlo a z větroplachů se stala móda: „Největší neštěstí bylo v tom, že si človíčkové oblékali šeredné žlutozelené úzké kalhoty a sáčka s pitomými rukávy (…), přejímali ošklivé způsoby a návyky větroplachů…Plivali klidně ze čtvrtého patra chodcům na hlavu a mysleli si, kdoví jaká je to chytrá zábava. (…) Někteří větroplaši však pochopili, že při svých zábavách na ulicích nemohou provádět mrzutosti více človíčkům najednou. Chtěli se dostat na takové místo, na kterém by mohli udělat výtržnost ve velkém. Podařilo se jim to, když vnikli do koncertního sálu naplněného posluchači a začali koncertovat na rozladěné a polámané nástroje. Byla to tak divná muzika, že z ní

3 První náznak nové módy úzkých džínových kalhot a sak. 11 brněly uši, ale větroplaši všude vykládali, že je to teď nejmodernější hudba. A tak se větroplaší muzika šířila po městě…“ Následně je popisován vznik podobných orchestrů: „Zvlášť přišel do módy Větrofon. Nebyl velký, skládal se jen z několika malíčků. Jeden z nich hrál na plechovku od konzerv, druhý zpíval, třetí pištěl, čtvrtý kvičel, pátý chrochral a ostatní vydávali všelijaké jiné zvuky a tloukli do kastrolů. Milovníci hudby přicházeli na koncerty těchto módních orchestrů, vyděšeně poslouchali, s bolestivě rozdrásanýma ušima se vraceli domů a proklínali nadosmrti všechnu větrofonii i sebe.“ (Nosov, 1973, s. 85) Tímto „vtipným“, spíše absurdním, způsobem představil Nosov rock and rollové hnutí dětem. Je tedy patrné, že vliv hudby byl nemalý a bylo potřeba “správně nasměrovat“ i ty nejmenší, jelikož se představitelé zemí s komunistickou totalitní vládou očividně cítili být ohroženi touto šířící se hudební „anarchií“, ovládající masy, nespokojené s nynější politickou situací.

Rocková hudba výrazně ovlivnila také dějiny Čech a Slovenska posledních padesáti let. Zvláště tu etapu, kdy bývalé Československo překryl stín Kremlu. Hudba umožňovala uniknout před ohavnou realitou těch let, vymezit se vůči ní, vést „permanentní vzpouru zdola“. „Byla také pravděpodobně jediným jevem, který dokázal sjednotit v generačním odporu představitele režimu i jeho poddané, kteří režim v oblibě zrovna nechovali“. (Vaněk, 2010, s. 11)

3 Stručná historie metalové subkultury

3.1 Kořeny metalu

„Před Black Sabbath označovalo slovo „heavy“ spíše pocit, než specifický hudební styl. Ve slovníku hippies popisovalo cokoli, co mělo silnou či opojnou atmosféru. Jimi Hendrix a Beatles často psali písně, které směřovaly k bodu „heavy“, využívaly příbuzné prvky, které se snažily důrazněji řešit emocionální konflikty a myšlenky. Slovo „metal“ v sousloví heavy metal přineslo do těchto střetů ocelovou pružnost, nezpochybnitelnou tematickou sílu, která chránila napětí i nezadržitelné emoce. Jak Black Sabbath předurčili, heavy metal se stal učiněným uragánem neurózy a touhy. Zformoval se do nespoutané síly zdánlivé jednoduchosti a měl neskutečnou chuť k životu. (Christe, 2005, s. 22)

Co se týká konkrétního užití samotných slov, beatnický spisovatel William S. Burroughs pojmenoval jednu z postav románu Nova Express vydaného v roce 1964 „Uranium Willy, the heavy metal kid“4. Do hudby tento termín později přenesl kritik Lester Bangs, jeden z prvních a vzdělaných zastánců Black Sabbath. Předtím byl „heavy metal“ termínem devatenáctého století, používaným ve válečnictví k popisu palebné síly a v chemii označoval nově objevené prvky s vysokým molekulárním číslem. Když autor písně „Born to be wild“ John Kay a kapela Steppenwolf v roce 1968 zpívali o „heavymetalové bouři“, chtěli tak popsat hluk motocyklů. Bez Black Sabbath bylo tohle slovní spojení jen náhodnou poetikou, prázdnou symbolikou. (Christe, 2005, s. 22)

První zdokumentované použití výrazu „heavy metal“ jako označení stylu rockové hudby se objevilo v recenzi Mikea Saunderse. V časopisu Rolling Stone hodnotil dvanáctého listopadu 1970 album, vydané předešlého roku britskou kapelou Humble Pie: „Humble Pie svým americkým debutem As Safe As Yesterday Is dokázali, že nuda může mít mnoho podob. Předvedli se jako hlasitá, nemelodická, sračková rocková kapela těžkopádná jako těžký kov (heavy metal), s hřmotnými a ohlušujícími částmi, které mluví za všechno. Ne že, by všechny písně byly špatné…ale v podstatě

4 „Uranový Willy, heavymetalové dítě“ 13 stojí za hovno.“ Jejich album, pojmenované „Humble Pie“, charakterizoval jako „nic nového pod sluncem, jenom to samé heavymetalové hovno, o které nikdo ani nezakopne“. (Saunders, 2007, [online])

V sedmdesátých letech určití kritici používali výraz heavy metal víceméně automaticky v hanlivém smyslu. Roku 1979 hudební kritik John Rockwell z New York Times charakterizoval styl, jež nazýval „heavy metal rock“ jako „brutální agresivní hudbu, která se většinou hraje pro nadrogované lidi,“ a v jiném článku jako „rokenrol dovedený do krajnosti oblíbený u bílých výrostků. (Rockwell, 1979, [online])

Velký vliv na první britské rockery mělo, velmi oblíbené, americké blues. Kapely jako Rolling Stones a The Yardbirds nahrály cover verze mnohých klasických bluesových skladeb, občas zrychlili tempo a využívali elektrické kytary místo původních akustických.5 Britské, bluesově orientované, kapely při svých hudebních experimentech vytvořily zvuk, který se později stal charakteristickým znakem heavy metalu – základem byl hlasitý, zkreslený kytarový zvuk, postavený na silových akordech. Spojením blues-rocku a psychedelického rocku se vytvořila téměř celá původní podstata heavy metalu. Jednou z nejvýznamnějších kapel, které definovaly hranice žánru, bylo rockové trio Cream. (Charlton, 2003, s. 232-233) Také debutové album Are You Experienced (1967) od Jimi Hendrix Experience, mělo nemalý vliv na metal. Hendrixovu kytarovou virtuozitu se snažili napodobit mnozí metaloví kytaristé, nejúspěšnější „hit“ tohoto alba, „Purple Haze“, je nejednou považován za první heavymetalový hit. (Walser, 1993, s. 9)

Roku 1968 se počal utvářet zvuk, který se později stal známý jako heavy metal. V lednu toho roku se na debutovém albu kapely Blue Cheer s názvem Vincebus Eruptum objevila cover verze známého hitu „Summertime Blues“ od Eddieho Cochrana. Tato skladba je ve všeobecnosti považována za první heavymetalovou nahrávku. (McLeary, The Speed Press, 2004, s. 86)

Kapely Deep Purple a Rainbow, jejichž „pojítkem“ byl kytarista Ritchie Blackmore, získaly přízeň publika neustálým koncertováním a svým stále se zlepšujícím šoumenstvím. (Walser, 1993, s. 10) Spornou otázkou zůstává, jestli je

5 Podobné adaptace blues a jiné „černé hudby“ vytvořily základ původního rock and rollu. 14 možné tvorbu těchto, a dalších průkopnických, kapel považovat skutečně za heavy metal nebo „pouze“ za hard rock. Ty, mající blíže k bluesovým kořenům či zakládající si na melodice, v současnosti většinou spadají do druhé kategorie. (Pareless-Romanowski, 1983, s. 1)

Britská kapela Judas Priest, debutující albem Rocka Rolla roku 1974, je po Black Sabbath další kapelou, kterou je třeba brát do úvahy. Christe píše o tom, že jako Black Sabbath nabídli posluchačům něco víc než tři akordy a dobrou show – ale jejich obecenstvo chtělo pátrat dál po zvucích s podobným účinkem. V polovině sedmdesátých let bylo možno metalovou estetiku vystopovat v náladové base a složitých zdvojených kytarách Thin Lizzy, v jevištní stylizaci Alice Coopera, v excelující kytaře a pompézních vokálech Queenu a hřmotných středověkých námětech Rainbow. Potom ale, následujíce Sabbath, vyrazili z Birminghamu Judas Priest, aby tato rozličná nejsvětlejší místa hardrockové zvukové palety spojili a zesílili. „Poprvé se z heavy metalu stal žánr sám o sobě.“ (Christe, 2005, s. 31-32)

Zatímco AC/DC a Black Sabbath zůstávali původní, temní a brilantní, Def Leppard, Iron Maiden a Judas Priest přetvořili harmonie zdvojených kytar a heavymetalovou raketovou vědu s novou nezměrnou zásobou výrazových prostředků. „Písně pojednávaly o hrůzách reálného života, hráči se podřídili reálnému byznysu, odvrhli kožené bundy s třásněmi a vklouzli do odpovídajících fešáckých umělých kostýmů, zdobených kovovými hroty a cvočky. Kdesi pod tím vším sice znělo pár rockových riffů, ale kolem roku 1984 byl heavymetal už na odchodu.“ (Christe, 2005, s. 82)

3.2 Počátky metalu v Česku

„Pro mě zlatá léta českého metalu byly roky 1985 až 1990, maximálně 1991. Od roku 1992 to šlo neustále níž a níž. Z dnešního pohledu se nám sice zájem o metal dejme tomu v roce 1995 může zdát fantastický, ovšem když to srovnáš s lety 90–92, návštěvnost koncertů, prodeje nahrávek a vůbec celkový dopad metalu už byl úplně jinde.“ (B. Kovařík, 2017, Průvodní text pro expozici metalu na výstavě Kmeny 90)

Co se týká vývoje českých rockových kapel, v šedesátých letech se snažily zejména přiblížit svým západním vzorům, a to jak vizuálně a zvukově, tak i prostřednictvím svých názvů, které byly buď anglické nebo tak alespoň zněly6. Stejně tak se některé z kapel pokoušely o anglické či anglicky znějící texty. S nástupem „normalizace“ v sedmdesátých letech však musely kapely své „cizojazyčné“, západem zavánějící, názvy opustit nebo je nahradit českými ekvivalenty. Teprve léta osmdesátá přinesla v tomto směru absolutní změnu. Kapely se programově hlásily k českým názvům a zajímavý posun je znát i v jejich textech. Právě česky zpívané texty, které jsou směsicí humoru, sarkasmu a ironie, se pozvolna stávaly trnem v oku komunistické moci. (Vaněk, 2010, s. 284-287) Co však bylo specifickým rysem českého rocku – či bigbítu – byl intenzivní zájem o vlastní historii, který můžeme sledovat už od „dřevních dob“. (Vaněk, 2010, s. 11)

Nyní přejděme k samotné metalové hudbě. Metal se v Čechách objevil v první polovině osmdesátých let a vyvinul se ze staršího hard rocku a art rocku. Mladým muzikantům učaroval tvrdší zvuk kytar a celkově rychlejší, agresivnější styl, jenž našel oporu v nových hudebních skupinách, které jsou dnes pokládány za průkopníky metalu v tehdejším Československu. (Vaněk, 2010, s. 296) Připojme vhled Bruna Kovaříka z kapely Krabathor, jak to za minulého režimu bylo se sháněním hudebních nástrojů: „Za komunistů se v obchodě daly koupit pouze tuzemské věci, případně východoněmecké/ruské (které nebyly moc kvalitní) a ještě v dost omezené míře. Něco se vozilo ze Západu a nebo kupovalo v Tuzexu, ale to se poštěstilo jen pár vyvoleným co měli víc peněz Hodně se tedy vyrábělo, upravovali jsme si sami kytary, dělaly se efekty, zesilovače, bedny. Já jsem na střední chodil skoro celé dva měsíce prázdnin na brigády, abych si mohl pak něco koupit. Za celé jedny prázdniny jsem si vydělal

6 Např. Matadors, Rebels,… 16 cca 3000,- Kč a za to si pořídil z druhé ruky výbavu - kytaru za 660,- Kč, zesilovač asi za 1800,- Kč a bednu za 500,- Kč. Kabely, trsátka, struny, paličky, blány, to se nějak řešilo z kapesného a od babiček apod. Náš první bubeník měl bicí půjčené z městského kulturního střediska, protože Chrisův otec tam měl nějaké konexe. Když je musel vrátit, tak se to nějak lepilo po jednom dvou bubnech, samozřejmě české Amati v dost špatném stavu.“ (B. Kovařík, 2017, Příloha č. 2, ot. 6)

Metalová hudba – energická, rychlá a agresivní – jen stěží odpovídala představám komunistického režimu o neškodné populární kultuře a metaloví interpreti spolu se svou tvorbou stáli v totalitních dobách na hranici zákonnosti. „Pokud se metalové kapele podařilo úspěšně projít přehrávkami a směla tedy oficiálně veřejně vystupovat, byla přesto neustále pod dohledem Státní bezpečnosti. Dozoru neunikli ani návštěvníci koncertů a jejich chování během vystoupení.“ (Vaněk, 2010, s. 296) Navzdory sledování metalových kapel Státní bezpečností byly ústrky ze strany režimu7, menší, než tomu bylo u předešlých hudebních vln. Přesto metal, jakožto minoritní hudební žánr, byl dlouho v oficiálních médiích naprosto ignorován. Jen občas se v novinách objevila zpráva o nějakém incidentu, spjatém s vyznavači metalového hnutí.

Podobně jako u všech stylů sedmdesátých a osmdesátých let hrála i zde důležitou roli vizuální stránka, která vycházela ze západních módních vzorů. Metal prožíval své období uniforem – černých kožených bund, tzv. křiváků, černých trik s motivy západních kapel, úzkých džínů, ale především elastických pruhovaných kalhot. Extravagantnější jedinci pak nosili i pyramidové pásy a řetězy na kalhotách, na rukou či na krku, a také různě stylizované kožené obleky. Rovněž účes se v průběhu let měnil. První módou, která propukla zhruba v polovině osmdesátých let, byly tupírované vlasy. Počátkem let devadesátých začala být tato úprava považována za přežitek a metalisté nosili své dlouhé vlasy jednoduše rozpuštěné. (Vaněk, 2010, s. 299)

Baštou metalistů se stal Kulturní dům barikádníků v pražských Strašnicích, kde začínal Arakain, Vitacit, Törr, ale kam přijela i tehdy populární slovenská kapela Tublatanka. (Vaněk, 2010, s. 299)

7 Díky mírnému politickému uvolnění konce osmdesátých let. 17

Koncem osmdesátých let vznikala domácí metalová scéna bez komplexu z politické situace v Československu. Její základ tvořily mimopražské skupiny, které nebyly svázány kulturní a politickou tradicí s undergroundem, většinou o něm ani nevěděly. Oficiální střední proud, jenž byl pro novou vlnu úhlavním nepřítelem, ignorovaly. Často se říkalo, že metal je hudbou českého venkova8. Možná proto, že mnohé kapely začínaly na venkovských tancovačkách.

Některým metalovým skupinám nebylo nicméně zatěžko akceptovat určité tlaky režimu a řada z nich postavila svoji budoucí kariéru na sokolovských festivalech politické písně. Přesto se v roce 1989 zdálo, že i z metalu se může zrodit nový underground. Tvorba skupiny Törr, označovaná za první blackmetalovou kapelu u nás, přesahovala svými drsnými poselstvími, nešetřícími ani satanistickými výrazy, podbízivou tvář tehdejší metalové scény a v některých svých textech jako by pocitově připomínala začátky Plastic People. Než se však případný metalový undeground stačil vytvořit, přišel listopad 1989. (Vaněk, 2010, s. 299)

Co se týká nahrávacích studií, v nichž tehdy natáčeli své desky oficiální interpreti, byly jejich dveře, až na šťastné výjimky, pro metalisty zcela zavřené. Skupiny šířily svou hudbu zejména prostřednictvím koncertů, na nichž se svými texty vymezili vůči totalitnímu režimu. Text měl především šokovat.

Osmdesátá léta dala vzniknout kapelám, z nichž mnohé aktivně tvoří dodnes. Koncem osmdesátých let vznikala domácí metalová scéna bez komplexu z politické situace v Československu. Arakain vytvořili pádnou odpověď na thrashmetalovou vlnu, Citron by se svým pojetím heavy metalu neztratili ani v konkurenci za železnou oponou, Vitacit a Titanic mu zdatně sekundovali, zatímco Root společně s Törr přímočaře navazovali na vlnu britského black metalu a společně s Debustrolem, Kryptorem či Krabathorem se pouštěli do extrémnějších vod. Master´s Hammer na konci osmdesátých let spontánně vytvářeli první okultní invokace, které se měly záhy stát mezinárodním kultem. Pulzující subkultura si do porevolučních let, kdy konečně dostala šanci se rozvíjet, přenesla nejen nadšení, ale i kvantitativně imponující zájem – na dlouho očekávané desky již zavedených kapel se stály fronty. (Vaněk, 2010, s. 296)

8 Především Ostravy a Plzně. 18

4 Vizuální prvky metalu

Nyní si přiblížíme vizuální prvky, které jsou téměř nezbytnou součástí metalové subkultury. Ukážeme si z čeho se konkrétně skládá image hudebníků i fanoušků, holdujících metalu, jak se tato móda vyvíjela, a také poukážeme na rozdíly v oblékání mezi jednotlivými odvětvími metalové hudby.

„Nedílnou součástí populární hudby je vizuální stránka, což platí i pro heavy metal. Obaly alb, vystoupení na pódiu, kostýmy kapel a videoklipy jsou téměř stejně důležité jako hudba samotná.“ (Weinstein, 2000, s. 27) Heavy metal, z hlediska umělecké formy, je velice široký pojem, jelikož mu nedominuje pouze jeden vyjadřovací prostředek. Zatímco malba má vizuální podobu, symfonie zvukovou, v metalových kapelách se zvuková podoba spojuje s vizuální – obal alba, vystoupení na pódiu, oblečení apod. Některá raná heavymetalová seskupení, např. Alice Cooper a Kiss, a rovněž novější skupiny jako Marilyn Manson, získaly popularitu nejenom díky své hudbě, ale přispěla k ní také jejich vystoupení na pódiu a hanlivé chování muzikantů. (Van Zoonen, 2005, s. 40)

Nejvýraznějším poznávacím prvkem metalové módy jsou bezpochyby dlouhé vlasy. Heavy metal převzal tento rys původně z kultury hippies. V osmdesátých a devadesátých letech heavymetalové „háro“ symbolizovalo nenávist, odpor a rozčarování generace, která se očividně necítí nikde doma. Dlouhé vlasy dodaly členům metalové komunity „sílu nevyhnutnou na to, aby se mohli bouřit vesměs proti ničemu.“ (Nader, 2006, [online])

Klasický metalový stejnokroj se skládá z modrých džínů, černého trička, bot a černé kožené nebo džínové bundy. Trička bývají většinou ozdobená logy nebo kresbami, představujícími milovanou metalovou kapelu. V polovině sedmdesátých let se zásluhou Judas Priest a Motörhead ujala mezi heavymetalisty kožená móda a motorkářská kultura. (Covach, 2007, [online]) Během osmdesátých let měli na metalovou módu značný vliv punk rock, gothic rock, a rovněž hororové filmy. Vznikaly kapely vyznávající tzv. glam metal, nebo-li hair metal, které si zakládaly na vzhledu a osobním stylu. Měly zalíbení v dlouhých, barvených, natupírovaných

19 vlasech9, líčení, vyfintěných kostýmech, a doplňcích jako čelenky a bižuterie.10 (Thompson, 2005, s. 135)

Metalovou módu v Česku vyznávali také fotbaloví fanoušci, tzv. chuligáni. Zatímco v Anglii se mezi radikálními fanoušky už dávno nosily těžké boty, vojenská bunda a holá hlava, u nás měli chuligáni na hlavách dlouhé máničky a barevné kohouty. Kdo měl třásně, roztrhané džíny s velkými záplatami a stahovák, měl v kotli nejhlubší respekt. Ve druhé polovině osmdesátých let bylo populární „pašovat“ z Maďarska několik, na sobě obléknutých, metalových triček či kožených bund. Vše se nakupovalo v kultovním budapešťském krámku Hanky Panky. Podobný magický význam měly i „zápaďácké“ sportovní značky. (Vladimir 518 & kolektiv, 2013, Jiří Volek, s. 468-471)

9 Z toho důvodu přezdívka „hair metal“, hair = vlasy. 10 Přepracované kostýmy, vlasy a make-up jsou populární taktéž u skupin (mnohdy nemetalových) japonského hnutí „visual kei“, kterému položila základ kapela X Japan koncem osmdesátých let. 20

5 Principy odívání vybraných českých a slovenských metalových kapel

„Když mně bylo asi 17 let, dostrkal jsem rodiče k tomu, že mi pod rukou koupili někde 200 bonů za 1000,- Kč (polovina měsíčního platu) a já si v Tuzexu v Hodoníně pořídil džísku Levi´s. Vzhledem k velmi špatně zásobeným prodejnám jsem musel koupit bundu o číslo menší a s bočními kapsami, což nebylo úplně „true“, ale lepší taková než žádná.“ (Bronislav „Bruno“ Kovařík, 2017, Příloha č. 2, ot. 3)

Je tedy jasné, že prodejny za minulého režimu nepřekypovaly zbožím tohoto druhu, a když už nějaký kousek džínového oděvu k mání byl, nebyl úplně levou záležitostí. Chtěl-li člověk vystoupit z davu, musel při výrobě propriet signalizujících příslušnost ke komunitě použít vlastní rukodělnosti – stahováky se koupit nedaly a džínová bunda pokrytá nášivkami byla nejjasnějším signálem oddannosti, který navíc přetrval. (Vladimir 518 & kolektiv, 2013)

Autor výše uvedeného citátu, Bronislav Kovařík alias Bruno, původně bubeník, později basák death metalové kapely Krabathor, osvětlil metalovou image v raných dobách v Československu následovně:

„Byli jsme součástí metalové subkultury a je logické, že všechna organizovaná „společenstva“ mají tendenci se unifikovat, přestože jim paradoxně jde o to, aby se odlišili. Metalisti tedy nosili rifle (jeansy), riflové bundy, tzv. džísky a trička, pokud možno s motivy kapel nebo alespoň nějakým anglickým nápisem, což bylo možná trochu dáno i jakousi revoltou proti socialistickému režimu, vše západní tak bylo protestem. Ti extrémnější, ke kterým jsme chtěli patřit i my, k tomu přidávali nábojové pásy, ocvočkované „stahováky“ na ruce nebo krk řetězy. Horší to už bylo s dostupností takového oblečení, trička se od poloviny 80. let vozila hlavně z Maďarska, rifle a riflové bundy se daly ale většinou u nás koupit pouze v Tuzexu, což byla síť obchodů se západním zbožím, kde se dalo platit pouze valutami nebo speciálními poukázkami, tzv „bony“. Dalšími typickými atributy metalisty byla kožená bunda, tzv. „křivák“, americké thrash kapely pak razily „módu“ plátěných kraťasů, zejména ty, které koketovaly s hard core (Anthrax, Suicidal tendencies

21 apod.), jednu dobu se nosily i „heavymetalové“ plátěné kalhoty se svislými barevnými pruhy, ale ty naštěstí nepřežily přelom dekád.“ (B. Kovařík, 2017, Příloha č. 2, ot. 1)

V následující kapitole si tedy popíšeme styly odívání jednotlivých českých a slovenských metalových kapel. Kapitolu rozdělíme na podkapitoly, věnující se jednotlivým druhům metalu. Pod tyto budeme řadit konkrétní interprety, aby byla práce přehlednější. Kapitolu „Heavymetal“ rozdělíme ještě na české a slovenské interprety. V kapitolách Thrash metal, Black metal a Death metal se budeme věnovat už pouze českým kapelám.

V rámci českého heavymetalu se zaměříme na kapely Vitacit, Citron, Kreyson, Motorband, Titanic, Arakain a Loretta. V rámci slovenských kapel se budeme věnovat kapelám Tublatanka a Metalinda. Pod Black metal řadíme kapely Master´s Hammer, Root a Törr. Thrash metal zahrnuje kapely Debustrol a Kryptor. A pod Death metal spadá Krabathor.

5.1 Heavymetal

5.1.1 Vitacit

Vitacit je metalová kapela, která vznikla již roku 1975 a úplné počátky sahají do roku 1973. Kapela nejprve nesla název Smetiště, avšak tento název v režimu neprošel a tak vznikl název Vitacit. V letech 1985–1987 stanul na postu zpěváka Ladislav Křížek. Jeho nástupcem byl Miloš Dodo Doležal, avšak roku 1998 kapela ukončila činnost, kterou obnovila až roku 2005 a od roku 2009 koncertuje opět s Ladislavem Křížkem.

Dle fotografií Vitacitu z dob Ladislava Křížka můžeme říci, že se tehdy kapela odívala typicky metalově. Křížek nosil často černé tričko se šněrováním, černé kožené kalhoty, někdy čelenku ve vlasech a široký stahovák s pyramidami na ruce. Kytaristu tehdejší sestavy můžeme spatřit v bílém tričku s dlouhými třásněmi a taktéž se šněrováním přes celou hruď. Basový kytarista má jako svršek pouze vestu a druhý kytarista je na fotografiích často zachycen v obtáhlých kalhotách či legínách bílé barvy doplněné buď černými příčnými pruhy či „zebřím“ vzorem nebo jsou celé pokryté vzorem tzv. hadí kůže. Láďa Křížek šel samozřejmě s dobou a v určitých obdobích si nechával na vlasy aplikovat trvalou.

Kapela Vitacit má docela specifický styl odívání, nebo tomu tak je alespoň na „promo“ fotografiích, avšak ty jsou pravděpodobně už z doby kolem roku 1990. Z dob, kdy v kapele zpíval L. Křížek, jsou fotografie černobílé a videoklipy také, tudíž barevnost oděvu není možné zhodnotit. Členové na sobě mají většinou bundy různých druhů a materiálů a černá či světlá trička. Avšak období, kdy se zpěvu zhostil M. Doležal, už je „barevné“.

Na albu Vzhůru přes oceán (1990) jsou všichni čtyři členové v relativně barevných oděvech, co se týká svršků, jinak mají všichni džíny či kožené kalhoty, doplněné alespoň jednořadým pyramidovým opaskem.

Na další fotografii z jiného LP – Horká kaše (1988) už si můžeme všimnout, že má kapela jako oživující prvek klasické metalové image červenou barvu. Miloš Doležal má dokonce červenou kytaru, která je dostatečně výrazným prvkem a na oživení stačí, člověka tak zaujme přesto, že on sám je oblečen v koženém oděvu a bílém tričku, na bílých teniskách má také červený pruh. Vedle něj stojící Pavel Hejč má také červené tričko. Bubeník Václav Pokorný je „nejtemnější“, jelikož je celý v černém, kromě bílých tenisek. Baskytarista Luděk Adámek má koženou bundu, tričko s červeným nápisem kapely „Mötorhead“, džíny a červeno-žlutou baskytaru s červeným popruhem. Avšak odstínově spolu ladí spíše jen kytara a tričko kytaristů. Bílé tenisky mají všichni kromě druhého kytaristy.

Na třetí barevné fotografii je obměněná sestava složena již z pěti členů. Převažuje „džínový styl“ a všichni kromě jednoho mají sluneční brýle. Dva členové stojí za rohem, jeden z nich má červeno-vínovou koženou bundu a bílý klobouk. Další tři, ve zmíněných džínových outfitech, jsou opodál. První z „džínového oddílu“ má modré džíny a vestu, košile však „hraje všemi barvami“, na čele má modro-bílý šátek a na očích černé brýle se žlutými „nožkami“ – proto se zřejmě dívá na stranu, aby tato originální část brýlí vynikla. Vedle něj, směrem napravo, stojí poslední dva členové sestavy, taktéž celí v džínovém oblečení.

5.1.2 Citron

„Chtěli jsme tehdy vypadat jako kapely ze Západu. Metalová scéna 80. let byla, co se týče oblékání, dost extravagantní, a my jsme se snažili napodobit naše vzory. Problém byl v tom, že se u nás podobné oblečení prakticky nedalo sehnat, takže jsme zkrátka improvizovali a pokoušeli se podobné věci sami vyrobit...“ (Ladislav Křížek, 2017, Příloha č. 5, ot. 1)

Počátky této kapely spadají až do roku 1976. První hudební éra kapely byla bluesrocková a členové tehdy vystupovali pod názvem Citrón – s dlouhým „ó“. Druhá éra je již známý hardrockový/heavymetalový Citron, který působí od roku 1981 dodnes. Tehdy se ústřední postavou kapely stává bubeník Radim Pařízek, který na post zpěváka přijímá Stanislava Hranického. Do kapely dále přicházejí kytarista Jindřich Kvita a baskytarista Jiří Krejčí. Roku 1987 však musela kapela řešit velmi rychle situaci, která vznikla zdravotními problémy Stanislava Hranického a nabídla tedy post zpěváka Ladislavu Křížkovi, který tehdy zpíval v kapele Vitacit. Kapela Citron tedy v tomto období působila v následující sestavě: za bicími stále Radim Pařízek, kytaristé byli Jindřich Kvita a Jaroslav Bartoň, baskytarista Václav Vlasák a hlasem vládl Láďa Křížek. V roce 1988 kapela vyhrála anketu Český slavík a stala se nejlepší československou kapelou.

Co se týká kostýmů kapely, každý si řešil své kostýmy sám. „Všichni jsme pluli na hudební „vlně“ právě vznikajícího heavy metalu, takže nebylo těžké se vzájemně sladit. Cítili jsme muzikantskou image dost podobně.“ (L. Křížek, 2017, Příloha č. 5, ot. 2)

Nyní přejděme k jednotlivým albům a fotografiím kapely. Začneme albem Jen si od plic zanadávej (1982–1985), kde je v čele ještě zpěvák Stanislav Hranický. Jindřich Kvita má světlou kytaru a má také bílé kalhoty a bílé šle, kalhoty však „zdobí“ červené „záplaty“ na kolenou, tričko má hnědé. Druhý kytarista, Jaroslav Bartoň, má červené kalhoty, bílé tričko a černou koženou vestu, zdá se, že je zdobena kováním na ramenou, jeho kytara je bílé barvy. Lze tedy, říci, že oba kytaristé spolu

26 docela barevně ladí. Basový kytarista Václav Vlasák je oděn celý v černém, ale pod krátkým černým trikem má světlé triko s dlouhým rukávem. Stanislav Hranický má černé kalhoty a bílo-modré pruhované triko. Bubeníka vidíme v dáli za bicími, má žluté triko s příčnými černými pruhy a na zdvihnuté ruce červené potítko.

Druhé album nese název Plni energie (1986). Kapela zde pózuje v akční póze, pravděpodobně úmyslně korespondující s názvem alba. Kytarista Jaroslav Bartoň stojí se zaťatou pěstí, oblečené má černé tričko a koženou bundu, kalhoty má červeno-bíle pruhované, složené ze širších pruhů. Radim Pařízek směrem k nám natahuje svoji pravici, oděn je v bílém tričku s černým nápisem a v černobíle pruhovaných kalhotech s úzkými pruhy. Oblečení ostatních členů už je těžko identifikovatelné, protože jsou muzikanti dost blízko sebe. „Basák“ Václav Vlasák má bílé tričko s nápisem Ibanez, tedy s logotypem firmy, vyrábějící elektrické kytary, dále jeho oděv doplňují černé kalhoty s bílým proužkem. Hranickému, zpoza kytaristy Kvity v červených kalhotách, kouká pouze horní část obličeje, tudíž nevidíme, co má na sobě.

Kapela má docela zajímavé outfity i na promo fotografiích či na fotografiích z koncertů. Na jedné z fotografií s Hranickým, jsou všichni převážně v černém, ale fotografii a kapelu oživuje červené tričko koukající zpod saka právě Stanislava Hranického a stejně tak červené kalhoty Jaroslava Bartoně. Jeho oděv doplňuje navíc široký bílý opasek. Podobný má také Václav Vlasák. Jediný další barevně oděný je zde Radim Pařízek, který má pod koženou bundou zelené tričko.

Dalším albem je proslulý Radegast (1988), kde se již zpěvu zhostil Ladislav Křížek.

„Jak už jsem zmiňoval, žádné specializované obchody neexistovaly. Já jsem si např. stahováky vyráběl sám a podobné to bylo se všemi metalovými doplňky. Metal byl u nás v pozici undergroundu a jen pomalu si získával respekt „seriózních“ médií. Průlom se podařil CITRONu s deskami „Plni energie“ a „Radegast“ – s tou jsme získali v roce 1988 dokonce Zlatého Slavíka, ale i potom jsme si kostýmy dál vyráběli sami...“ (L. Křížek, 2017, Příloha č. 5, ot. 3)

Na následujícím albu Vypusťte psy (1990) jsou všichni členové v černém, pouze Radim Pařízek má červené tričko s logem firmy Meinl, která vyrábí činely.

Další fotografií se zajímavou image je fotografie, z doby alba Radegast, což můžeme usoudit ze skutečnosti, že některé kousky mají i na fotografii na LP desce. Radim Pařízek má na rukou dva páry potítek – červené a černobílé. Jaroslav Bartoň má na sobě tygrované sako, černé kožené kalhoty a bílé tenisky, k tomu červenou kytaru. Co má na sobě Václav Vlasák příliš vidět není, jelikož je „zastíněn“ Ladislavem Křížkem, který má tričko se šněrováním a široký stahovák. Jindřich Kvita má černé tričko s barevným logem, červené kalhoty a doplňuje jej bílá kytara. Na fotografii druhé, kde mají všichni většinou stejné či podobné oděvy jako na předchozí fotografii, vidíme, že má na sobě Vlasák jakýsi „leopardí“ overal a žlutou kytaru.

Můžeme tedy konstatovat, že kapela v tomto období často používala jako jakýsi oživující prvek červenou barvu. Jindy tímto prvkem byla barva žlutá, která zřejmě měla vycházet z názvu Citron. K dispozici máme dvě fotografie z koncertu, kde je kapela takto oděna. Kytarista J. Bartoň má černé kožené kalhoty a koženou vestu, pod níž nemá už nic, na krku pouze zavěšený jakýsi žlutý „šátek“ či šál jako „náhrdelník“. Baskytarista Václav Vlasák má černé kalhoty s několika bílými pruhy, modré tričko a žlutou baskytaru. Jindřich Kvita má kárované kalhoty, kde z různobarevných kosočtverců nejvíce vynikají právě ty žluté, dále na sobě má žlutočerné tričko a hraje na bílou kytaru. Zdá se, že odstín žluté na oděvu těchto tří kytaristů je shodný, takže kromě hudby ladí i barevně. K těmto kostýmům a k výše zmíněným, červeně sladěným, poskytl L. Křížek následující komentář: „Nebylo to nijak promyšlené. Využívali jsme materiály, které byly dostupné a barvy, které v rámci žánru tehdy „letěly“... Sladění s kytarami je pak vyloženě náhoda. S odstupem třiceti let působí některé kostýmy trochu úsměvně, ale tehdy šlo o něco nového - byla to svým způsobem revolta, která doprovázela naší revoltu hudební...“ (L. Křížek, 2017, Příloha č. 5, ot. 4)

5.1.3 Kreyson

Kapela Kreyson vznikla v roce 1989 a působí dodnes. Hlas kapele propůjčil opět Ladislav Křížek.

Na „promo“ fotografiích má kapela převážně klasické rockové oblečení, které se skládá z černých kožených a modrých džínových kousků. Láďa Křížek a jeho kolega na sobě mají černé tričko s názvem kapely Kreyson. Snad všichni členové mají pozůstatky trvalé a image dvou členů včetně Křížka, doplňují také sluneční brýle. Na další fotografii není příliš mnoho z oděvu kapely vidět, ale členové už mají rovné, pečlivě učesané, vlasy. Jeden z nich má v uchu výraznou náušnici, na sobě rolák a džínovou bundu. U ostatních nejsou šaty příliš vidět, ale Křížek má pravděpodobně koženou bundu a bílé tričko. Na jiné rané fotografii má frontman hnědou koženou bundu s třásněmi, ostatní mají černé kožené bundy, pouze jeden má bundu šusťákovou.

5.1.4 Motorband

Motorband je česká power metalová kapela, která byla založena roku 1986 Liborem Matějčikem a Kamilem Střihavkou. Kapela byla také první a jedinou rockovou formací, která oslnila i zahraniční produkci, měla tak možnost natočit, a také roku 1990 natočila, album Made in Germany v tehdejším Západním Německu.

Na snímcích, pocházejících z doby zmíněného alba Made in Germany, diváka zaujme image zpěváka Kamila Střihavky. Zpěvákův outfit se skládá z džínových, hodně krátkých a tedy i přilehlých „kraťasů“, rovněž přiléhavého trička bez rukávů, čelenky, bílých, po kotníky vytažených, ponožek a sandálů, dlouhé vlasy jsou samozřejmostí a zápěstí zdobí široký pyramidový stahovák. Na obdobné fotografii, použité na albu, má „kraťasový outfit“ i další člen kapely, ostatní však už mají dlouhé džíny a každý kromě zpěváka také lesklou koženou černou bundu. Zdá se, že „kraťasový“ outfit byl zřejmě skutečně v módě, jelikož Střihavka nebyl jediný, kdo mu holdoval (viz foto Pavol Habera na konci kapitoly).

Na fotografiích z koncertů má Střihavka většinou klasický rockový oděv - buď obtáhlé kožené kalhoty nebo obyčejné černé kalhoty, k tomu koženou bundu, vestu nebo jen tričko. Na ruce vždy nějaký stahovák, buď úzký nebo širší. Na černobílé koncertní fotografii všech členů mají muzikanti docela zajímavé oděvy. Jeden z kytaristů má černé kalhoty a světlé tričko s průřezy na bocích a třásněmi na krátkých rukávech, to vše doplňuje poměrně široký opasek se čtyřmi řadami pyramid

31 a bílé tenisky. Bubeník má na sobě pouze volné bermudy a tenisky. Frontman je celý v černém – černá kožená bunda, černé kalhoty a černé tenisky. Druhý kytarista má černé tričko bez rukávů, bílé kalhoty, opasek s kováním a vysoké černé boty, na očích má sluneční brýle. Baskytarista vypadá jako „negativ“ kytaristy - má bílé tričko, černé kalhoty a bílé vysoké boty, k tomu ještě černý kožený kabát, a narozdíl od tmavovlasého kytaristy je „basák“ blond. Těžko říct, zda-li to byl záměr či náhoda.

5.1.5 Titanic

Titanic je brněnská kapela, která vznikla na přelomu let 1984 a 1985. Roku 2002 ukončila svoji činnost, avšak 2009 ji opět obnovila, pod vedením frontamana Zdeňka Černého.

Kapela se při tvorbě svých kostýmů inspirovala zahraničními kapelami tehdejší metalové scény a inspiraci čerpali především z časopisů a videonahrávek. Každý člen kapely si poté kostým zvolil a stvořil sám, podle toho, v čem se cítil dobře. „Metalové doplňky se koupit nedaly, vyráběli jsme si je sami. Kostýmy nám šily naše kamarádky, které měly rády heavy metal a uměly šít. V šatně před koncertem nám potom kostýmy opravovaly.“ (Zdeněk Černý, 2017, Příloha č. 1, ot. 1-3)

Prvním albem byla LP deska Metal celebration (1989). Kostýmy na toto album si kapela nechala navrhnout a ušít u brněnské návrhářky Alice Laškové, která se tehdy návrhy kostýmů pro kapely zabývala. (Z. Černý, 2017, Příloha č. 1, ot. 4) Kapela zde má image, která je blízká glam metalové11. Bubeník má na čele modrý šátek či čelenku, jako svršek má pouze jakýsi kožený pás nebo vestu se cvočky, kalhoty má bílé s koženými doplňky a na rukou bubenické rukavice. Kytarista má také koženou vestu, tentokrát i s třásněmi, na ruce černé potítko či stahovák a žlutou kytaru – nebo alespoň ta část, která je viditelná je žlutá. Zpěvák má volné bílé tričko, na krku „náhrdelník“ – řetěz, kalhoty kožené. Na čele má čelenku, na rukou dva široké pyramidové stahováky. Baskytarista je celý v červeném, tričko má na ramenou průřezy a třásně. Na boku kalhot má zavěšené dva řetězy a na rukou černé rukavice „bez prstů“.

11 Glam metal, nebo-li hair metal bylo odvětví metalu, jehož vyznavači nosili propracované kostýmy včetně doplňků, jako jsou čelenky apod. 33

Na následujícím albu Ábel (1990) už se image liší. Zdeněk Černý má modré džíny a koženou bundu, kytarista je celý v černém a má vyšší hnědé boty. Baskytarista je oděn v modrých džínách a černé kožené bundě s kovovými pyramidkami na ramenou. Bubeník má světlé džíny na několika místech „roztrhané“ a taktéž světlou džínovou vestu, pod kterou má černou koženou bundu a na nohou má světlé tenisky.

Na fotografii, kterou máme dále k dispozici, kapela pózuje v koncertním metalovém oděvu. Kytarista má lesklé kalhoty s obrázky stříbrných pavučin na několika místech, černou vestu a přes rameno pocvočkovaný popruh vedoucí od žluté kytary, na nohou bílé tenisky. Bubeník je celý v koženém, ramena jeho bundy zdobí cvočky. Baskytarista je opět celý oděn v červeném kostýmu, který měl již na albu Metal Celebration. Zpěvák má červeno-černý oděv – kalhoty jsou červeno- černě pruhované, doplněné o kožený opasek se cvočky a s řetězem, dále má pouze koženou vestu se cvočky a na ruce návlek ze stejné látky jako kalhoty, boty má nad kotníky a barvy modro-hnědé.

Fotografie z backstage zachycuje Zdeňka Černého, sedícího v křesle. Na nohou má vysoké červené šněrovací boty, dále úzké kalhoty, ušité z látky „zebřího“ vzoru. Na holém trupu má koženou pocvočkovanou vestu a na pravé ruce kožený náramek. Obličej má pokrytý bílým make-upem, hlavně na čele, tvářích a bradě, kolem očí má naopak tmavé stíny a vlasy má sčesané dozadu.

5.1.6 Arakain

Arakain je česká metalová kapela, která byla založena roku 1982 z bývalých členů kapely Apad, jejímž zpěvákem byl Aleš Brichta. Ten se stal frontmanem nové kapely a byl jím až do roku 2002. Zakládajícími členy souboru byli společně s ním kytarista Jiří Urban a bubeník Miroslav Nedvěd. Později se přidal zkušený kytarista Rudolf Rožďálovsky a baskytarista Olda Maršík. Složení členů se měnilo tak, že od roku 1982 zůstal jen kytarista Jiří Urban.(Arakain, [online])

Nejprve se podíváme na fotografii pořízenou u proslulého Domu Barikádníků. Téměř všichni mají černý stejnokroj – kalhoty, kožená bunda, tři muži mají bílé tenisky a dva černé. Robert Vondrovic má džíny světlé a pod černou bundou bílé tričko, pouze jeho kolega má odlišnou bundu od ostatních – není celá černá, ale má na rukávech dva bílé pruhy.

Na další fotografii z raných dob kapely má Aleš Brichta černou koženou bundu, tmavé tričko s bílým logem, na ruce sevřené v pěst pyramidový stahovák a na očích černé brýle. Bubeník Karel Jenčík má džíny, černé tričko bez rukávů, vousy má zastřižené ve stylu „spojená bradka-knír“. Uprostřed sestavy sedí Miroslav Mach v džínách a „leopardím“ tričku bez rukávů. Miloš Šterner má džíny a také černé triko bez rukávů. Jiří Urban je ve stejném outfitu, jen má tričko s bílým nápisem „Metal Hammer“ a na džínách cvočkový opasek.

Na albu Thrash (1989) mají opět všichni dost podobné oděvy – modré džíny a černé kožené bundy, černá trička s názvy kapel Slayer, Metallica, atd. Jiří Urban, stojící uprostřed má opasek z nábojnic a Brichta pyramidový opasek a bundu s odznáčky. Robert Vondrovic, stojící zcela vlevo, má koženou bundu s bílou kožešinou na klopách, kožešina tedy pravděpodobně tvoří i vnitřek bundy.

Na fotografii, pořízené v exteriéru mají všichni „nečekaně“ stejný oděv – bílé tenisky, modré džíny a kožené bundy, pouze dva členové se od ostatních odlišují – první z nich modrou džínovou bundou a druhý červenou koženou bundou, kterou doplňuje bílé tričko s americkou vlajkou. Vondrovic má bílé tričko, Brichta tmavé triko se vzorkem a Šterner tmavošedé triko.

5.1.7 Loretta

Loretta byla dívčí metalová kapela, která vznikla roku 1989 v Brně. Kapela se po čase rozpadla, ale nedávno se dala opět dohromady a hraje dodnes v téměř stejné sestavě, v níž začínala. První album nahrála v sestavě: Daria Hrubá – zpěv, kytara,; Pavla „Múza“ Musilová – kytara, klávesy, sbor; Yvona Pešková – kytara, sbor; Martina Ponocná – baskytara, sbor, Monika Pellová – bicí. (Metal-line, 2010, [online])

Kapela při volbě své image vycházela ze stylu muziky, kterou hrála a důležité pro ně bylo nezabřednout do všech klišé, bez kterých se tehdy většina „tvrdých“ kapel neobešla. „Nikdy jsme nenosily unisexová trička s potiskem metalových kapel, džínové vesty s nášivkami a kovovými pyramidami nebo kožené kalhoty. Zvolily jsme jinou cestu: vyhledávaly jsme outfity, které zdůrazňovaly to, že jsme ženy. Tehdy velmi mladé… Proto se v našich kostýmech objevovaly krátké sukně, kraťasy, tehdy módní legíny, síťované punčochy, a dokonce i podvazky. Neodmyslitelné byly samozřejmě doplňky: pásky, bižuterie, čelenky, čepičky, které jsme volily tak, aby k sobě jednotlivé outfity členek kapely ladily a příliš se neopakovaly. Každá z nás si tak časem vytvořila svůj osobitý styl, ve kterém se cítila dobře, a zároveň byl jakousi její „značkou“. (Pavla Horňáková, 2017, Příloha č. 3, ot. 1)

Kapela vydala roku 1990 LP s názvem Loretta. Na přebalu desky jsou zachyceny všechny členky kapely v jakémsi polorozpadlém „sklepě“, kde jsou na schodech v popředí postaveny hořící svíce a ty jsou také na pozadí za kapelou. Čtyři hudebnice na sobě mají stejné bundy – bílé s černými třásněmi na ramenou, na nohou mají většinou síťované punčocháče a vysoké kozačky. Tři z nich mají na hlavě také čelenku, avšak každá má jinou barvu. Na rukou mají punčochové návleky, stahovák nebo náramky. Před sebou mají ženy opřenou jednu kytaru. Pouze pátá muzikantka, bubenice, má odlišný oděv od ostatních, je celá v černém. Její outfit sestává z kožených kalhot, doplněných několika opasky různých velikostí, buď pyramidovými nebo ocvočkovanými, jeden z nich má výraznou přezku. „Bubenice by samozřejmě nemohla bubnovat v saku. Materiál, který jsme tehdy na ušití použily,

38 nebyl strečový, takže bylo logické, že pro ni Andrea kostým koncipovala tak, aby byl funkční.„ (P. Horňáková, 2017, Příloha č. 3, ot. 5)

Loretta začala koncertovat v roce 1989 a to toho na trhu moc nebylo. Členky si upravovaly, došívaly, přešívaly, zdobily věci, které byly k dostání, a to stejné platilo i u doplňků. „Trhaly“ jsme trička i silonky, zdobily obyčejné pásky a naší specialitou bylo vykrajování obrazců do kozaček a jejich zdobení řetízky a koženými pásky. Pár kousků jsme i ušily. Potom jsme se ale na popud našeho tehdejšího manažera rozhodly, že je třeba nechat si vytvořit kostýmy, ve kterých bychom mohly točit klipy a nafotit nejen obal našeho eponymního LP Loretta, ale i propagační fotky a plakáty.“ (P. Horňáková, 2017, Příoha č. 3, ot. 3) Tehdejším „dvorním“ fotografem kapely byl Jef Kratochvíl, který doporučil kostýmní výtvarnici Městského divadla Brno12 Andreu Kučerovou, která pro Lorettu vytvořila image a kostýmy na způsob „uniforem“, které se následně objevovaly v médiích, na fotkách, plakátech i na obalu jejich LP.

„V úplných počátcích jsme samozřejmě využívaly toho, co jsme každá měla v šatníku. Věci jsme si půjčovaly, vyměňovaly a samozřejmě na jednotlivé koncerty ladily tak, aby jako celek vypadaly co možná nejlépe. Základní barevnost tehdy bývala13 černá a bílá. Většinou jsme ale své outfity pro jednotlivé koncerty doplňovaly ještě jednou barvou, na které jsme se předem domluvily. Dříve to bývala převážně červená a neonová žlutozelená. Na zkoušku před koncertem jsme vzaly všechno, co nás napadlo, včetně doplňků, a tam jsme zkoušely kombinovat jednotlivé

12 Tehdy Divadla bratří Mrštíků. 13 Stejná jako dnes při comebacku kapely po 25 letech. 39 kousky tak dlouho, dokud jsme nebyly všechny spokojené.“ (P. Horňáková, 2017, Příloha č. 3, ot. 2)

Další fotografie vznikla v ateliéru Jefa Kratochvíla jako jedna z mnoha, ze kterých se následně vybíralo pro tisk plakátů a propagačních fotek. Přestože to na první pohled není patrné, kostýmy jsou stejné jako na výše zmíněném obalu LP, jen basistka a kytaristka nemají svá sáčka. „Aranž tehdy dělal Jef Kratochvíl s tím, že chtěl, aby jedna z fotek, které se použijí na propagaci Loretty, bude poněkud „lechtivější“ a bude působit sexy dojmem. Paradoxní je, že přestože jsme s touto fotkou nebyly nikdy zcela srozuměny, právě ji si vybralo k otištění plno tehdejších časopisů a novin. No, v něčem se prostě doba nemění…“ (P. Horňáková, 2017, Příloha č. 3, ot. 6) Součástí fotografie je nepřehlédnutelná scéna – pozadí tvoří fialovo-modro-bílé obláčky, na popředí je napodobenina komínu z oranžových cihel a bílých spár. Na podlaze je rozprostřena „nařasená“ bílá látka.

Slovenská metalová scéna

5.1.8 Tublatanka

Kapela Tublatanka vznikla v roce 1982 a jejím zakladatelem byli zpěvák/kytarista Martin Ďurinda a bubeník Juraj Černý. Sestavu doplnil baskytarista Pavoľ Horváth. Významným charakteristickým znakem kapely byly kromě hudby také kostýmy, které v prvních deseti letech tvořily slovenské lidové kroje.

Nyní si popíšeme, jak kostýmy Tublatanky vypadaly. Všichni tři členové měli základ kostýmu stejný: Bílou košili s výstřihem do „V“ a rovným límcem, kde pouze výstřih a límec, a někdy také rukávy, byly ozdobeny lidovými vyšívanými motivy. Jindy byly košile zcela bez ozdob a se širokými rukávy. Kalhoty byly také bílé, ale více zdobné, výšivky byly bohatší, co se „designu“ týká. Vyšité motivy na kalhotách sahají pouze po kolena, ale jsou velmi výrazné a převažuje černá barva, která je doplněna motivy červenými – v případě Pavola i zelenými. Tento motiv na kalhotách Maťa a Juraje je stejný motiv, který je součástí loga kapely, konkrétně součástí začínajícího písmene názvu kapely „T“. Avšak toto logo vzniklo zřejmě později, protože na prvním albu ještě použito není a tedy ani onen motiv na kostýmech kapely. Obuv měli opět všichni stejnou, a to vysoké černé krojové boty. Kostým frontamana Ďurindy navíc tvoří černá vestička, doplněná třemi řadami cvočků na každé straně a červenými klopami taktéž. Tato vesta je jeho typickým doplňkem, kterou nosil i bez košile. Svůj kostým doplňoval také pyramidovým opaskem a menším řetězem a typické byly také lidové pentle zavěšené na konci krku jeho kytary.

Jelikož kapela působí dodnes, její image se během let vyvíjela. Na prvních třech albech je kapela v krojích. Poté už kroje pomalu začala odkládat a nahrazovat jiným oděvem. Na albu Volanie divočiny (1992) jsou všichni členové oděni do kožených bund.

Následně došlo ke změnám v sestavě kapely – odešel baskytarista Pavol Horváth a nahradil jej Juraj Topor a také přibyl druhý kytarista Jozef Dubán.

Na fotograficích z koncertů z poslední doby si můžeme všimnout, že se kapela částečně opět vrací k původní krojové image, tentokrát však značně přetransformované. Jejich nynějším kostýmem jsou klasické košile či kožené bundy a vesty, doplněné o ony lidové vzory. Avšak v případě, kdy má kapela svršky zlaté a doplněné mohutnými výšivkami, cvoky a nárameníky s třádněmi, působí kostýmy už trochu přehnaně.

Máme-li shrnout výše zjištěná a popsaná fakta, co se původních kostýmů-krojů týká, v kombinaci s dlouhými vlasy hudebníků a rockovými hudebními nástroji v rukou, snad ani nepůsobí vyloženě lidově. Mnozí lidé pravděpodobně zaregistrují, že kapela není oděna v běžném oděvu – už proto, že barva oděvu je bílá, nikoliv černá jako ve většině případů rockových a metalových kapel – avšak někdo si ani nemusí v těchto rockových souvislostech všimnout, že se jedná přímo o kroj. Tedy dá se říci, že i přes, na první pohled, značnou rozdílnost stylu odívání komunity lidové, krojované a metalové či rockové, kroje kapely Tublatanka nepůsobily výstředně, ale tvořily spíše originální image, která zaujme.

5.1.9 Metalinda

Metalinda je další slovenská rocková skupina, v roce 1983 ji založili zpěvák Dušan Horecký, kytarista Peter Sámel, kytarista Vlado Suchán a bubeník Janko Lapoš. Úspěch kapely však narušila vojenská služba a v roce 1986 Horeckého nahradil zpěvák Pavol Drapák.

První album kapely bylo stejnojmenné, tedy Metalinda (1989). Na přední straně LP desky je ilustrace, avšak na zadní straně je fotografie členů kapely. Fotografie byla pořízena pravděpodobně za tmy a na zřícenině hradu. Tři z pěti členů kapely jsou oblečeni v černém oblečení a bílých teniskách. Jen dva mají trika barevná – žluté a modré. Ústřední postava fotografie má džíny a tričko bez rukávů s „leopardím“ vzorem a dělá kruhový obrazec z ohně. Součástí prvního alba je hit Jan Ámos Džínový, k němuž byl vytvořen videoklip, ve kterém jsou členové oděni v džínách, džínových bundách a vestách. Dalším hitem alba je píseň Jago, v jehož klipu zpěvák Drapák hraje ve středověkém brnění.

Dalším albem je Za všetky prachy (1991). Členové tentokrát oblékli barevnější „outfity“. Frontman Paľo Drapák má jako svršek pouze červenou, možná koženou, bundu, a k ní světle modré džíny. Džíny mají vlastně všichni členové, snad kromě jednoho, který má na sobě tmavé kalhoty neidentifikovatelného materiálu – možná džínové či kožené. Kalhoty jsou většinou doplněné pyramidovými, či jinak kovem zdobenými, opasky. Muž po Paľově levici má také koženou bundu, avšak hnědou, bubeník J. Lapoš má černou bundu, jediní dva členové bez bund jsou pouze v tričkách, jeden z nich v modrém.

Na albu Svetlo na druhom brehu (1992) kapela vypadá už zase více sladěně. Převážně na sobě mají oděvy černé barvy, kytarista už zde započíná éru svých pokrývek hlavy – v tomto případě je to „kšiltovka“, kterou má nasazenou kšiltem na bok. Pouze bubeník a zpěvák na sobě mají světle modré „džísky“, k tomu Paľo bílé kalhoty a vysoké hnědé boty, Lapoš šedé džíny a bílé tenisky.

Dalším LP je Láska holých prenáša (1994), které oproti předchozím vypadá poněkud depresivně a ponuře. Kapela je oblečena do černobílého, pouze kytarista Sámel má pod černým sakem modrý kousek oblečení a na hlavě tentokrát klobouk, bubeník Lapoš má na čele šátek. Paľo Drapák je oděn v bílé košili s černou vestou.

Na dalších albech se image členů vcelku opakuje. Sámel působí ve svých outfitech spíše jako country muzikant – košile, vesta, klobouk. Drapák občas také tíhne ke košilím a koženým vestičkám. Na první pohled metalovou image zde má napříč alby zejména kytarista Vlado Suchán, který má dlouhé vlnité vlasy, většinou černé kalhoty a koženou vestu, můžeme si tak všimnout tetování na paži.

Shrnutí – Heavy metal

Na základě předchozích analýz fotografií kapel, můžeme konstatovat, že zástupci heavymetalu si dávali na svých kostýmech záležet, image měli propracovanou včetně doplňků a šperků. Módním hitem osmdesátých let byla trvalá a barevné oblečení, popřípadě doplňky, včetně kytar. Barvami hýřící, avšak sladěné, kostýmy měla například kapela Citron. Byly sladěné buď s převahou žlutých doplňků, včetně kytary nebo červených doplňků. Kapela Vitacit se také v jednom období pouštěla do barevných oděvů.

Brněnská kapela Titanic šla také s dobou a nechávala si šít kostýmy na míru u návrhářky, specializující se na kostýmy pro kapely. Dívčí kapela Loretta měla svůj osobitý styl, jehož cílem bylo vyhnout se typické unisexové metalové „uniformě“ – džísce, riflovým vestám, koženým kalhotám a tričkám s potiskem kapel.

Další zvláštní výjimku tvořila slovenská Tublatanka, která ve svých začátcích vystupovala ve slovenských lidových krojích, které ale v kontextu metalu nijak výstředně nepůsobí, jelikož jsou střídmé a také proto, že mají členové dlouhé vlasy. Přes zmíněné barevné období kapel včetně krojované Tublatanky, muzikanti nikdy neodložili kožené pocvočkované bundy, pyramidové stahováky, opasky a další doplňky, které zdrsňovaly jejich image. Kromě trvalé v osmdesátých letech byly módním hitem bílé tenisky, které nechybí téměř na žádné fotografii kapel a většinou je mají na nohou skoro všichni členové.

Další zajímavostí je image Kamila Střihavky za jeho působení v kapele Motorband, především udiví jeho obtáhlé velmi krátké kraťasy, čelenka, ponožky a sandály.

Kapela Arakain od počátku preferuje styl bílé tenisky, džíny, tričko s kapelou a kožená bunda. Podobně je na tom kapela Kreyson, jejíž členové jsou buď celí v černém nebo v černém, nakombinovaném s džíny či džískou.

5.2 Thrash metal

5.2.1 Debustrol

Debustrol je trash metalová kapela, která byla založena roku 1986 zpěvákem a kytaristou Kolinsem a bubeníkem Melmusem, k nimž se později připojil basák Charvos. Ten ale zanedlouho musel na vojnu a tak na jeho místo nastoupil kytarista Trifid, který z důvodu absence baskytaristy přesedlal na basu. Kapela patří mezi průkopníky thrash metalu na území tehdejšího Československa.

Prvním albem kapely je Neuropatolog (1991), na jehož přední straně je „portrét“ Freddyho Kruegera, maskota kapely a na zadní straně jsou členové zachyceni pravděpodobně na nějakém starém stavení, což můžeme soudit dle kamenů s opadanou omítkou a dle „kostry“ střechy. Všichni čtyři mají dlouhé vlasy a jsou oblečeni v relativně běžných oděvech – bundách a kalhotách. Všichni jsou samozřejmě laděni do tmavých odstínů – khaki a černých – pouze frontman má modrou bundu.

Nyní se podívejme na fotografie z koncertů a promo fotografie. Na jedné z roku 1988, pravděpodobně z koncertu, tedy před nebo po, je kapela zachycena velmi akčně, muzikanti dělají různé grimasy a drží „banner“ – pravděpodobně ručně dělaný – s názvem svojí kapely, pod nímž je lebka s pentagramem. Avšak členy i oděvy vidíme mnohem lépe na obdobné fotografii, kde je ale nezakrývá banner a atmosféru

47 dobarvuje lebka a hořící svíce, položené na stole před kapelou. Bubeník Melmus má na sobě černou koženou vestu s nášivkou bílé lebky, vestu zdobí nábojnicový pás, na ruce má široký stahovák s hroty a velkými cvočky. Vedle něj pózuje se dvěma svícemi, přiloženými k hlavě jakožto rohy, baskytarista Cizák v džínách a džínové vestě, již má na kožené bundě. Na levé ruce má velký stahovák s delšími ostrými hroty. Zpěvák Kolins má úzký stahovák s dlouhými hroty na obnažené paži a další stahováky se stejně dlouhými hroty na předloktí druhé ruky, „stahovák“ s kratšími ostny má dokonce na koleni. Oblečen je v černém tričku bez rukávů a černých kalhotách, dlouhé vlasy spadají do obličeje a obě ruce ukazují gesto vzpřímeného prostředníčku. Posledním členem je kytarista Trifid, z něhož vidíme pouze tvář a ruce - předloktí levé ruky téměř celé objímá široký stahovák s delšími hroty.

Na fotografii, která je už z devadesátých let, a kde kapela sedí na kolejích, mají muzikanti stále dlouhé vlasy, ale již střídmé metalové oblečení, tedy černé tričko a černé kalhoty. Na jiné fotografii pozdějších let má jeden z členů hlavu výjimečně oholenou s vyholenými pruhy, všichni se snaží tvářit vážně či drsně, pouze zpěvák má bezstarostný pohled, což zde není poprvé.

5.2.2 Kryptor

Kryptor je pražská thrash metalová kapela, kterou roku 1987 založil Petr Kuna Buneš s dvojčaty Tomášem a Michalem Roháčkovými. Svůj první koncert kapela odehrála roku 1987 na tzv. rockovém parníku14 v sestavě Michal Roháček (zpěv), Tom Roháček (kytara), Filip Robovski (baskytara), Petr „Kuna“ Buneš (kytara) a Robert Stýblo (bicí). (Grooveshark, [online]) Zpěváka Michala později nahradil Marcel „Pípa“ Novotný, jenž byl původně bedňákem kapely Törr. Následně se ke kapele přidali bubeník Pavel Konvalinka a Ota Hereš – kytarista a zpěvák z Törru. Kryptor ukončil činnost roku 1997 a v roce 2002 ji opět obnovil. (Kryptor, [online])

Začneme fotografií, pořízenou pro zadní obal desky, fotografií bylo pořízeno více a tak si můžeme všimnout i jiných zajímavostí. Pípa má na nohou bílé tenisky a v nich bílé ponožky se dvěma černými pruhy, které má vytažené nad kotníkové boty. Dále má na sobě roztrhané džíny se záplatami z látky s „leopardím“ vzorem a černé tričko bez rukávů s vícebarevným motivem a taktéž „leopardí“ záplatou, na krku má kovový kříž, na očích černé brýle, na čele pravděpodobně čelenku a paže má potetované. Robert má také bílé tenisky, avšak už nejsou zcela bílé a vypadají, že už mají „něco za sebou“, dále má modré džíny a černé tričko s nápisem S.O.D. Filip má také modré džíny a černé tričko bez rukávů, tentokrát s názvem německé kapely Protector. Kuna má tmavomodré džíny, černé tričko s nápisem Crucifix a na hlavě černou čepici s kšiltem. Tom je oděn celý v černém – černé kalhoty a černé tričko bez rukávů s názvem kapely.

14 Za účelem znemožnění či alespoň ztížení rozprášení kulturních akcí komunistickou policií, pořadatelé najímali parník, který křížil Vltavu a strážcům pořádku tak nezbývalo nic jiného, než čekat na břehu na přistání. 49

Na jiné fotografii, kde už jsou členy Pavel Konvalinka a Ota Hereš, jsou všichni v téměř stejných oděvech – černých kalhotách nebo modrých džínách, v černém tričku s názvem kapely a v kožené bundě. Pouze Filip má černé „tepláky“, možná také s názvem kapely a černé tričko. Pípa má tentokrát trvalou.

Další fotografie této stejné sestavy je pořízena v exteriéru. Pípa má černé kalhoty, bílé tričko s krátkým rukávem a obrázkem lidského těla, oblečené na černém tričku s dlouhým rukávem, rukávy má vyhrnuté, aby bylo vidět jeho tetování. Kuna má také černé kalhoty ale tričkový „komplet“ má naopak – černé tričko na bílém tričku s dlouhým rukávem. Pavel Konvalinka má tmavé džíny, černé tričko s metalovou kapelou a kožený křivák. Ota Hereš má tmavé džíny a tmavomodrou mikinu, Filip stojí za zmíněnými čtyřmi členy a není příliš vidět, ale dle několika průhledů můžeme usoudit, že je celý v černém.

Na fotografii, kde je sestava obměněna, jsou snad z původní sestavy už jen Filip a Pípa. Filip má bílé vyšší tenisky, džínové „kraťasy“ a černé tričko s bílozeleným motivem, na očích sluneční brýle. Pípa má také bílé tenisky, světle modré džíny a světle modrou džínovou bundu, pod ní černé tričko, na hlavě čepici otočenou

50 kšiltem dozadu a na očích kulaté zelené sluneční brýle. Ostatní tři noví členové jsou na fotografii za první řadou a není příliš vidět jejich oděv, všichni jsou však v kožených bundách a černých kalhotách či modrých džínách, dva z nich mají na hlavě černý klobouk.

Ještě zmiňme fotografii z roku 1997, kde je každý oblečen v téměř jiném „stylu“. Marcel Novotný má černé, snad kožené, boty, světle modré džíny, vestu z podobného materiálu, pod ní bílé tričko s krátkým rukávem a s barevným motivem, na očích sluneční brýle a na hlavě světlý šátek. Další muzikant je oděn ve stylu „slušňáka“ – má hnědé kožené boty, černé kalhoty a bílé tričko zastrčené v kalhotách. Jeho kolega má naopak outfit metalový, zdá se, že je nejmladší – má černé „conversky“15 a v nich khaki ponožky, vytažené nad kotníky, černé volné kraťasy a černé metalové tričko s krátkým rukávem. Poslední, opřen o kolena, stojí Filip, také v teniskách, bílé ponožky s modrým dvojitým pruhem má též vytaženy nad kotníky, dále má bílé kraťasy s černým opaskem, na němž má připevněnou přihrádku, dále má bílé tričko s krátkým rukávem a na očích černé brýle.

15 Converse je americká společnost, vyrábějící především sportovní obuv a oblečení. 51

Shrnutí – Thrash metal

U thrash metalových kapely převažoval základní metalový dresscode v podobě džínsů, černého trička s názvem kapely, popřípadě kožené bundy či džísky. Kapela Debustrol však měla i období, kdy stahováky všeho druhu a velikostí nešetřila a doplňovala jimi tento svůj metalový základ. Kapela Kryptor je naopak docela střídmá a prezentuje se v džínách, metalových tričkách s kapelami, kožených bundách a samozřejmě v bílých teniskách. Zajímavostí jsou džíny frontmana „Pípy“, které má na fotografii, pořízené pro album – jsou dozdobeny záplatami z látky s leopardím vzorem.

5.3 Black metal

František Štorm v knize Kmeny 0 popisuje pojetí českého black metalu tak, že v Praze na konci osmdesátých let usilovali o jediné, a to nadělat co nejvíce rámusu a naplivat lidstvu do obličeje tím nejohavnějším hudebním stylem tehdy dostupným. Tím byl black metal skandinávského ražení ve stylu Bathory. Český black metal ovšem nemá nic společného s pálením kostelů a brutálními vraždami spoluhráčů v kapelách – jeho satanismus se odkazoval spíše k Baudelairovi, Josefu Váchalovi a k okultní tradici blouznivců našich hor. Kult hnusu se odrážel v neveselých textech.

Koncem osmdesátých let byl metalový underground prostoupen dekadencí a například kapela Master´s Hammer strávila prosinec 1989 ve studiu natáčením demosnímku, který, jak píše Štorm, „byl plný záhrobních výhružek celému vesmíru“. Kapela jevila nesoulad s většinovým vnímáním situace, tedy zatímco jiní uvítali svobodu jako možnost volně koncertovat, natáčet a kupovat západní krabičky ke kytarám, oni pokračovali ve „zvracení do mikrofonu“ a existence či neexistence „železné opony“ jim nestála za povšimnutí. (Vladimir 518 & kolektiv, 2013, s. 554- 555)

Kapely spojovala programová neúspěšnost, snad až antipopulárnost. Stačil bohatě stabilní okruh posluchačů a malý fanklub, ale kontakty už byly celosvětové. Štorm dále říká: „Nepotřebovali jsme žádné agentury ani vydavatelství a naše pozdější smlouvy se slavnými labely byly pro nás vždy nepohodlné.“ O to více koncertů se odehrávalo mimo schvalovací řízení pro sice nemnoho fanoušků, ale o to oddanějších. Byla to doba, kdy se náklonnost k subkultuře projevovala do značné míry aktivní participací, tedy členstvím ve fanklubu, korespondenčním směňováním demokazet s nahrávkami známých, začínajících či vlastních kapel. Vzrušení bylo o to větší, oč méně interpretů bylo v tehdejším Československu dostupných. (Vladimir 518 & kolektiv, 2013, s. 558-559)

Každopádně můžeme kostatovat, že pro většinu lidí je black metal automaticky spojen se satanismem, násilím, jakousi „úchylností“ a budí odpor a nepochopení – samozřejmě především u lidí, kteří preferují jiné hudební styly a metal je pro ně jiným vesmírem. Naopak interpreti a fanoušci black metalu jej většinou berou zcela vážně, včetně rituálů, pomalovaných obličejů atd., je to zkrátka jejich životní styl.

Jednou z výjimek je kapela Master´s Hammer, patří ke kapelám, které ačkoliv hrají black metal, neberou se smrtelně vážně. Petr Hošek alias Blackosh16 v rozhovoru pro časopis Fullmoonzine prohlásil, že „Master´s Hammer jsou příkladem, jak z těch věcí nezblbnout a neunudit se k smrti. Proč si hrát na něco, co nejsme? Přece se tím chceme bavit a ne nasírat, což nemusí hned znamenat, že jsme nějak vyměkli, blbost. Přiblblejch upírů, čarodějů a pomatlanejch bubáků je dost, tím jsme si prošli už před dvaceti a více roky. Nepotřebuju se fotit s počmáraným xichtem, je to nepraktický a pozérský. Vím, většina blackmetalových kapel dbá na image a atmosféru, ale s hudbou je to kolikrát o dost horší, a místo překvapení přichází prachsprostá šeď. Vždyť je to taky přece sranda, jenom někteří jedinci s absencí sebereflexe nic nechápou a jsou zaseknutí v pozérské křeči. Na sociálních sítích a vlastně všude vidím pravej opak, který dokazuje, že black metal a warpaint jsou nekonečným zdrojem humoru a zábavy, takže nevím, co tady řešíme.“ (Blackosh, Fullmoonzine, 2015, [online])

Také redaktor Ondřej Bezr vyzdvihuje prvky vtipnosti satanistů. Ve svém článku píše o Vlastovi Henychovi, zakladateli kapely Törr, že byl vždycky zábavný, ostatně jako všichni satanisté a že větší legrace byla snad jedině s BigBossem z Rootu, nazývá Henycha kandidátem na čestný titul Komik ro(c)ku a o jeho nynějších webových stránkách říká, že působí pivně-knedlovepřozelově. Píše zde mimojiné také o frontmanovi kapely Behemoth, nazývá je kašpary a říká, že se ani nediví, že církev v silně katolickém Polsku mu šlape na paty – „na některé jedince skutečně může chlápek s takovou image zafungovat“. (Bezr, 2011, [online])

Black metalovou atmosféru doplňme originální výpovědí Tomáše Kohouta alias Necrococka, kytaristy kapely Master´s Hammer, týkající se postoje rodičů k jeho „zálibám“: „To byl velkej boj a trvalo dlouho, než na to přivykli. Měl jsem celej pokoj vymalovanej na černo s několika oltářema a polepenej plakátama (…). Kolikrát se stalo, že jsem přišel z ňáký metalový zábavy k ránu pozdě domů a všechny zdi byly holý, zkrvavený hlavičky panenek, co mi visely ze stropu, byly strženy a políčko s trávou sklizeno. Po všech hospodách v okolí visely na pípách moje fotky, že jsem nezletilej, a nikde mi nesměli nalejvat.“ (Vladimir 518 & kolektiv, 2013, s. 574)

16 Bývalý kytarista Root a nynejší kytarista Master´s Hammer a Crux. 54

5.3.1 Master´s Hammer

Master´s Hammer je blackmetalová kapela, která vznikla roku 1987. Jak jsme zmínili již v úvodní kapitole, tato kapela bere black metal s jistou dávkou nadsázky a humoru, což je patrné i z fotografií. Ústřední témata, na které se autor textů Štorm soustředil jsou okultismus, satanismus, pohrdání církví, zaklínání se démony. (Metalforever, 2010, [online]) Na úvod si pro představu uveďme výpověď kytaristy Tomáše Kohouta alias Necrococka, popisující jeho tehdejší „životní styl“:

„Četl jsem všelijaký gotický romány a vyrážel na místa, kde jsou netopýři. Pozdějc jsem propad pohřebnictví a pitevnám. Nechal jsem se zaměstnat jako spalovač mrtvol ve Strašnicích nebo jako pitevní laborant na soudním Hlavova ústavu ve Studničkově ulici. Pitval jsem si doma pro radost různý mrtvý zvířátka a nic jinýho než metal, pohřebnictví, pitevny a peklo mě nezajímalo. Měl jsem třeba parapet u okna pokoje celej polepenej vypreparovanejma ptákama nebo krtkama, co jsem nalezl v okolí.“ (Tomáš Kohout, Vladimir 518 & kolektiv, 2013, s. 564)

Další zajímavou vzpomínkou Necrococka je skutečnost, jak se vůbec stal kytaristou kapely Master´s Hammer, toto „přijímací řízení“ vzpomněl v rozhovoru s frontmanem Františkem Štormem: „ (...) Zjistil jsem, že ňáký Master´s Hammer sháněj kytaristu, tak jsem ti hned napsal krvavej dopis, ke kterýmu jsem do krabičky přihodil ňáký mrtvý krtky, kosáka a snad vlasy z vany a tak, a druhej den jsem už zkoušel novej demáč. Pak jste na mně dva měsíce počkali, až se vrátím z blázince v Sadský.17 (...) Vzpomínám si ještě, že jsem v tý Sadský, když byly k obědu kuřata, nasbíral od bláznů z talířů zbytky kostí a ty si tam pak sušil a udělal si z toho takovej quorthonovskej18náhrdelník.“ (Tomáš Kohout, Vladimir 518 & kolektiv, 2013, s. 572)

17 Necrocock byl v blázinci, aby tak se vyhnul povinné vojenské službě. 18 Tomas Börje Forsberg alias Quorthon, byl zpěvák švédské black metalové kapely Bathory. 55

Nyní již přejděme ke kapele a k samotnému odívání muzikantů. Na dotaz, co kapelu inspirovalo při volbě kostýmů, F. Štorm odpověděl, že šatník pradědečka. „Veškerý design vyrůstá z textů, grafiky demokazet, desek, i oblečení má navodit stejnou atmosféru jako hudba, je to i oslava nevkusu. Kult stáří a plesnivosti nás provázel od samého začátku.“ Kostýmy kapela nijak společně neplánovala, členové měli v odívání absolutní svobodu. (F. Štorm, 2017, Příloha č. 4, ot. 2, ot. 5)

Prvním albem je Rituál (1990). Na přední straně desky je zasněžená krajina a na zadní straně fotografie kapely, avšak existuje více verzí této fotografie. Kapela sedí za stolkem na vysoké široké noze, na němž stojí červená svíce – spíše hrouda rozteklého vosku. Jan „Silenthell“ Přibyl na sobě má modré džíny, černé tričko, koženou bundu, opasek se cvočky, na krku kříž a v ruce lahvové pivo. Vlasy má dlouhé a a pod nosem knír. Tomáš Kohout má vlasy spadené v obličeji a v ústech dýmku, na sobě černé triko, černé sako a kalhoty. Tomáš Vendl, alias „Monster“ má na hlavě černý cylindr. Kytarista a zpěvák František Štorm má na sobě středověce vypadající oděv, což je způsobeno zejména pláštěm, pod nímž má bílou košili. „Plášť s límcem je jakási parafráze na rituální kostýmy“. Důkazem, že kult stáří a plesnivosti kapelu provázel od počátku jsou důchodky, které má na nohou a dřevěné stařecké vycházkové hole, jež mají v rukou tři členové.

V podobných oděvech byla vytvořena série černobílých fotografií, na nichž si můžeme všimnout zajímavého prostoru. Předměty i kostýmy, použité při focení byly dědictvím po prapředcích včetně nábytku i rekvizit. Opět je to místnost s parožím na zdi. Hudebníci sedí na starodávné sedačce, na jejíchž koncích jsou dvě bílé porcelánové sošky, nalevo je pravděpodobně soška Panny Marie. Členové kapely jsou zachyceni u stolku s rukama dotýkajícíma se malíčky – naznačují jakýsi rituál.

Uprostřed kruhu rukou je hořící svíce. V popředí je tympán, na něm palička a staré hodiny. Vraťme se však ke kapele. Nalevo sedí Necrocock, bohužel z profilu, tak mu nevidíme do tváře, ale lepší fotografii jsme přiložili na konec této podkapitoly. Kytarista na sobě má koženou bundu, přes rameno pás s náboji a na ruce stahovák s dlouhými hroty, tvář má pomalovanou černou barvou. Vedle Necrococka sedí Jan Přibyl opět v černé kožené bundě a džínách. Bubeník Milan Křovina má na sobě sako s úzkými proužky, doplněný o „mašli“ uvázanou na krku, cylindr na hlavě a kulaté brýle na očích, pravděpodobě také oděv po předcích. Baskytarista Milan Fibiger má na sobě světlou kožešinu a na ruce širší stahovák se cvočky. František Štorm je oděn v černém kabátu se zdviženým límcem, zvýrazněným světlejším, možná zlatým, lemem stejně jako okraje rukávů a dále jej doplňují výrazné knoflíky. „Kabát je Rakousko-Uherská uniforma mýho pradědečka, on byl okresním hejtmanem v Semilech. Historická témata se objevují i v našich textech.“. Obličej má zpěvák pomalovaný – na čele pentagram, pod očima černé linky a horní ret má dotvarovaný černou barvou a nad ním až k nosu nanesenou barvu bílou. K tomuto specifickému stylu líčení dospěl „zcela náhodně na jedné zkoušce při natáčení prvního dema.“ (F. Štorm, 2017, Příloha č.4, ot. 6)

Na jiné fotografii jsou členové foceni v exteriéru, spadané podzimní listí dokresluje ponurou atmosféru. Kapela má za sebou zavěšen banner s pentagramem. Všichni jsou v černém a na tváři mají metalový „warpaint“ – černou barvu „stékající“ po tvářích. Monster v černých kalhotách a tričku s velmi krátkým rukávem, Silenthell opět v džínách, kožené bundě a vysokých botách. Necrocock má na krku obrácený kříž a vztahuje ruce k ohni, v jedné ruce má skleněnou kouli. Bubeník má kožené kalhoty, černé tričko a černý „plášť“ přes ramena. Zpěvák má

57 opět svůj typický „rituální“ plášť a pod ním černé tričko, je ověšen řetězy a kříži, na tváři má svou typickou malbu, dále má světlé džíny a bílé tenisky, které působí moderně vedle pláště a tak Štormova image opět nepůsobí nijak „fanaticky“.

Další fotografie pochází ze zkušebny či pokoje, na zdech vidíme plakáty kapely Kiss a Dio. V popředí jsou v podřepu kytaristé – oba s kytarami v rukou a s pomalovanými obličeji. Necrocock ukazuje metalové gesto a vyplazuje jazyk, kolem očí je pomalován černě a prostředek obličeje má bílý. Frontman má téměř stejnou malbu jako na posledně zmíněné fotografii, jen na čele má černobílý obrácený kříž a oči má také pomalované černobíle. Další dva členové mají sluneční brýle, baskytarista má koženou bundu a bubeník má horní polovinu těla obnaženou. Za nimi stojí ještě poslední z pětice, zahalený v jakési dece a držíce v ruce svíci.

Na jiné fotografii z interiéru jsou tři členové kapely zachyceni s nástroji. Bubeník sedí za bicími, na očích černé brýle, horní polovinu těla opět obnaženou a ruku v bubenické rukavici zdviženou s gestem „V“. Baskytarista je celý v černém, černé vlasy mu spadají do obličeje, v rukou svírá svůj hudební nástroj. František Štorm je oděn v huňaté kožešině, přes rameno zavěšenou kytaru, jejíž krk svírá levou rukou, v druhé ruce drží sekyru.

Na další fotografii, focené v exteriéru, Štorm ve svém obvyklém oděvu – košili a plášti – polosedí/pololeží v houpacím křesle, vystlaném kožešinou. Za ním stojí zbylí čtyři členové – dva jsou oděni v kožených bundách se cvočky a v černých tričkách a kalhotách. Baskytarista má triko bez rukávů s logem americké kapely Death a Necrocock má taktéž tričko s nápisem, avšak přes ramena má navíc přehozený černý plášť a v ruce drží zvířecí lebku.

5.3.2 Root

„Tohle je moje druhá džíska, kterou jsem dostal od ségry. Moc nášivek jsem tam neměl. Jenom na zádech nahoře Bathory a pod tím obrovskou nášivku s kozlem Slayer – Show No Mercy, z maďarskýho shopu Hanky Panky. Předtím jsem měl opranou džísku popsanou centrofixem a čtyřbarevnou propiskou.“ (Blackosh, Vladimir, 518 & kolektiv, 2013, s. 576)

Root je blackmetalová kapela z Brna, která vznikla roku 1987, je původcem druhé vlny black metalových kapel. (Rootan, 2012, [online]) Jejich nejznámější píseň je Píseň pro Satana, označovaná jako hymna satanistů. Frontman a zakladatel kapely Jiří Valter, zvaný BigBoss je jedním z nejstarších a nejuznávanějších black metalových zpěváků a je také zakladatelem české pobočky Církve Satanovy. Kapela vznikla na troskách zábavové kapely Vega – tehdy se dali dohromady BigBoss, který v té době hrál na bicí, Blackie (kytara) a Dr. Fe (zpěv). Posléze přijali druhého kytaristu Dr. Zet. V roce 1989 došlo ve formaci ke změnám – BigBoss nebyl až tak dobrý bubeník a tak nastoupil na místo Dr. Fe a sám se chopil zpěvu. Bubeníkem se tak stal Rostislav „Black Drum“ Mozga. Nenašli však vhodného baskytaristu a tak pokračovali bez něj. (Rootan, 2012, [online])

Kapela vydala několik demo nahrávek a první singl přišel na svět roku 1990 a nesl název Zjevení. Na obalu této desky jsou na rozmazané fotografii zachyceni všichni členové kapely. Všichni samozřejmě v černém, a všichni se tváří docela vážně, pouze BigBoss má poněkud šílený výraz ve tváři – naklání se k hořící svíci, má vyplazený jazyk a vyvalené oči, které vynikají o to více, že jsou okolo černě namalované, což pokračuje i na tvářích, kde jsou černé skvrny zakončeny v „ostny“. Na druhé straně singlu je třináct černobílých fotografií, které zachycují muzikanty na promo fotografiích, „v akci“ na koncertech, či v zákulisí – nechybí ani BigBossův skoro holý zadek nacpaný v těsných kalhotách.

Na druhé straně LP obalu singlu 7 černých jezdců & 666 (1990) je zvěčněn BigBoss s mikrofonem v ruce a opět s vytřeštěnýma očima. Oči má opět doplněné černou malbou a oblečen má „saténový“ svršek s polodlouhým rukávem, připomínající župan či kimono, na rukou má kožené rukavice „bez prstů“.

Nyní přejděme k mimoalbovým fotografiím kapely. Na jedné z nejranějších můžeme spatřit frontmana Jiřího Valtera alias BigBosse pózovat s bubenickými paličkami, je tedy možné, že v té době ještě seděl za bicími on. Na nose má opět své kulaté brýle, na rukou kožené bubenické rukavice bez prstů a na zápěstích má stahováky s pyramidami a dlouhými ostny. Na sobě má černé tričko a džíny. Pod jeho rukou se skříženými paličkami sedí kytarita v černém tričku bez rukávů, s pyramidovým stahovákem na zápěstí a kytarou v ruce – na kytaře je zavěšen papír s obráceným křížem. Po BigBossově pravici stojí pravděpodobně zpěvák s lahvovým pivem v ruce, loktem opřený o své kožené kalhoty, které doplňuje pásek se cvočky, zápěstí obepínají pyramidové stahováky. Pózuje tak, aby bylo vidět jeho tetování na paži, nejvýraznější z motivů je karetní „barva piky“. Vedle něj stojí Daniel Janáček, zvaný Mr. Dan, s kytarou přes rameno, oděný v džínách, tričku a džínové bundě.

Další fotka raných let kapely je plná metalových doplňků. BigBoss v černém oděvu s krátkým rukávem, který je prodloužený silnými třásněmi, na zápěstích pyramidové stahováky, oči opět přitemněné černí. Jeho kolega má džíny, bílé tričko, koženou bundu, doplněnou o pyramidky a na krku má zavěšen řetěz. Pod očima má taktéž černé malůvky. Vedle něj stojí Blackosh s hlavou mírně v záklonu a s vykulenýma očima – pravé oko má též obmalové černí, která „stéká“ po tváři. Dále má na sobě bílé tričko s černými motivy. Pravou paži zakrývá široký stahovák a levá ruka je od zápěstí po loket taktéž navlečena ve stahováku. Poslední ze čveřice má na čele šátek či čelenku, oči, stejně jako ostatní, černě domalované, oděn je v černém tričku bez rukávů, opět stojí nasměrován svou levou paží do záběru, aby byla vidět jeho tetování. Ale co nemůže diváka nezaujmout jsou dva „mega“ stahováky na zápěstích, jsou skutečně obřích rozměrů, sám nositel vypadá, že ruce ani nemůže zvednou a má je podél těla – ačkoliv to je pravděpodobně jen póza. Stahováky se skládají z koženého základu a širokých, ostrých, a především dlouhých, ostnů. Pravděpodobně slouží jako doplněk pouze při focení.

5.3.3 Törr

Törr je česká metalová kapela, která byla založena roku 1977. Kapela se však rozpadla a obnovil ji až Vlasta Henych, původně „bedňák“ kapely Arakain, nejprve pod názvem 666, později se objevili pod jménem Törr. Jsou považováni za jednu z prvních blackmetalových kapel a texty jejich písní jsou temné až satanistické. Sestava kapely v roce 1986 sestávala z Vlasty Henycha (baskytara), Oty Hereše (kytara) a Pavla Konvalinky (bicí). (Törr, [online])

Na prvním albu – Armagedon (1990) – byli členy seskupení Daniel Šakal, Vlasta Henych a Martin Melmus. Fotografie na přebal CD byla pořízena v kostnici, vidíme tedy především bílé lebky a kosti, zářící ve tmě. Členové kapely stojí dál od objektivu a tak poněkud zanikají ve tmě. Šakal je celý v černém, černé kalhoty mají na bocích průřezy a černé tričko má bílé šněrování, na tričku má kytarista ještě černou košili či bundu. Melmus má bílé tenisky, modré džíny s nášivkou a s opaskem z nábojnic. Dále tričko krátkého střihu s názvem své kapely. Vlasta Henych má také bílé tenisky, černé kalhoty s bílým šněrováním na nohavicích z boku, černé tričko bez rukávů, taktéž s názvem své kapely, na ramenou má třásně, na paži buď bílý šátek či potítko a na čele bílo-černý šátek.

Druhé album nese název Chcípni o kus dál (1992) a kapela je vyfocena pouze na zadní straně – jsou zde tři barevné fotografie z koncertu a jedna větší černobílá, kde členové pózují s nástroji. Na koncertní fotografii má Henych na nohou bílé tenisky a světle modré potrhané džíny. Dále má kožený dlouhý kabát, který je černý, ale jsou na něm bílé a červené doplňky – ty ladí s jeho červenou baskytarou. Henych má tentokrát své dlouhé vlasy navlněné. Na zmíněné černobílé společné fotografii má Šakal černé tričko bez rukávů s bílým nápisem a černé obtáhlé kalhoty. Henych má opět onen kabát a světlé džíny, bubeník má černé džíny s opaskem z nábojnic, černé tričko s bílým textem a černou koženou bundu, na očích černé sluneční brýle a v uchu delší náušnici.

Přejděme k promo fotografiím. Zde stojí jedna z prvních Henychových sestav Törru. Existují dvě verze fotografie, avšak obě jsou černobílé, kdy jedna z nich zachycuje kapelu jen od pasu nahoru a Vlasta Henych zde v rukou drží saxofon, na druhé fotografii jsou celé postavy muzikantů a Henych již má svoji baskytaru a Hereš kytaru. Henych je oděn v bílých teniskách, kožených kalhotách, a jako obvykle, v černém tričku bez rukávů s nápisem své kapely, na čele má opět čelenku a oči zvýrazněné linkami. Bubeník má také bílé tenisky, černé kalhoty, zdobené opaskem z nábojnic a opaskem s pyramidami, dále má na sobě tričko bez rukávů s úzkými „ramínky“a na krku ještě zavěšený volný šátek. Ota Hereš má stejně jako kolegové bílé tenisky, černé kalhoty a černé tričko s nápisem metalové kapely, na očích má sluneční brýle. Henych i Hereš mají na svých kytarách zavěšené dlouhé černé „šály“.

Na jiné fotografii, plné akčních póz, je kytarista Hereš oblečen v džínách, černém tričku a má dva pyramidové opasky a dva široké stahováky na předloktích, na hlavě koženou čepici s kšiltem. Bubeník není bohužel příliš vidět, vypadá to, že má na sobě síťované tričko, koženou bundu a černé džíny. Henych má kožené kalhoty, černé

64 triko bez rukávů, opasek z nábojnic, na ruce pyramidový stahovák a na čele černou čelenku, na paži má ještě zavázanou černou úzkou stužku.

Na fotografii, kde jsou zachyceni Šakal, Melmus a Vlasta Henych, jsou opět všichni v černém, ale dva členové mají make-upové doplňky. Šakal má přes oči namalované černé trojúhelníky a Henych má opět silné černé linky kolem očí.

Shrnutí – Black metal

Black metal v odívání „přitvrzuje“. Kapely často svoji image doplňují o tzv. warpaint – malbu na obličeji v podobě černých tvarů, převážně kolem očí. Stahováky, které kapely nosí, nebo s nimiž alespoň pózují na fotografiích jsou opravdu megalomanské, složené z dlouhých hřebů, hrotů a podobně. Dalším doplňkem jsou nábojnicové pásy či opasky z nábojnic.

Kapely, jak je patrné z dle označení žánru, preferují především černé oblečení, které v rámci kostýmů převažuje. Kapela Root, jejíž frontman byl představitel církve satanovy se v temnotě samozřejmě vyžívala. Kapely často mohou svým vzhledem a vystupováním budit hrůzu, ale v mnoha případech se příliš vážně neberou. Příkladem byla kapela Master´s Hammer, která vycházela spíše z dekadence a nešlo jí o násilí a pálení kostelů jako v případě skandinávského black metalu. V textech kapely se vyskytuje okultismus, satanismus, jedno album se jmenuje Rituál, jiné Jilemnický okultista, kapela často pózuje jakoby při rituálu, včetně pomalovaných tváří a pentagramů, avšak z výrazu frontmana cítíme jakousi recesi a nadhled. Kapela Törr má většinou klasický oděv, sestávající z černých kusů oblečení – kožené kalhoty, kožené bundy, černá trička, spousty stahováků různých šířek, ale většinou jsou z pyramid a ne z dlouhých hrotů.

Samotní hudebníci ze zmíněných kapel přiznávají, že warpaint je nepohodlný a pozérský a dnes už jej nepoužívají. Stahováky nadměrných rozměrů byly také nositelné převážně pouze pro focení promo fotografií, nikoliv při koncertování.

5.4 Death metal

5.4.1 Krabathor

„Oblečení jsme spolu řešili, naštěstí jsme se v tomto vždycky shodli, takže jsme nepotřebovali, abychom měli nějakého hlavního cenzora. Všem bylo jasné, že jsou metalisti a automaticky věděli, co k tomu patří. To ostatně platí dodnes.“ (Bronislav „Bruno“ Kovařík, 2017, Příloha č. 2, ot. 2)

Krabathor je moravská death metalová kapela, který vznikla roku 1984 v Uherském Hradišti. Název Krabathor vznikl podle postavy Krabat z německé pohádky Čarodějův učeň. Sestava kapely se v průběhu let měnila, avšak její základ po většinu času tvořila dvojice Christopher a Bruno. První koncert kapely se uskutečnil sedmnáctého listopadu 1988 v Praze v rámci festivalu Death Metal Session II. Členové byli Petr Kryštof alias Christopher – kytara, zpěv; Bronislav Kovařík alias Bruno – bicí, zpěv; Jiří „Necron“ Novák – baskytara, Radek „Bája“ Kutil – kytara. Po rozkolu Bruna a Christophera založil v roce 1999 Bruno kapelu Hypnos, která působí dodnes.

Kapela nejprve vydávala dema na kazetách, na nichž poslouchače zaujme i jejich grafické ztvárnění. Součástí obalů jsou černé kresby lebek, smrtek a různých hororových výjevů. Tvůrcem grafického ztvárnění obalů byl Jaroslav Sláma, známý zvukaře kapely a baskytarista kapely Jiří „Necron“ Novák. Pro ilustraci zde máme demo Total Destruction z října 1988, jehož vizuál graficky ztvárnil Necron.

Prvním studiovým albem bylo Only Our Death Is Welcome (1992). Avšak můžeme říci, že se image od tohoto alba příliš nemění, členové mají dlouhé vlasy a černé oblečení – trička převážně s názvy kapel, zkrátka mají typickou metalovou image.

Zajímavější, co se image kapely týká, jsou bezpochyby fotografie z raného období. Na fotografiích jsou většinou všichni čtyři členové, takže můžeme porovnat jejich vzhled navzájem. Na jedné z fotografií muzikanti před sebou drží „banner“ s nápisem své kapely, tehdy ještě „Krabator“ bez „h“. Jiří „Necron“ Novák, který je zcela nalevo, na sobě má koženou bundu a na ní riflovou vestu s nášivkami, pod těmito svršky má černé tričko s nápisem, dále světlé džíny se „záplatami“ z látky s „leopardím“ vzorem a tuto látku má v podobě „úpletů“ také na koncích rukávů kožené bundy. Dále jej doplňují opasek z nábojnic a široké stahováky na rukou. Nábojové pásy kapele sháněl právě basák Jirka Novák z Brna, který tam „byl na výšce a měl konexe na vojáky, kteří mu nábojáky zajišťovali. Bohužel sem tam i s ostrými náboji (které se musely „odborně“ zneškodňovat), za což měl Jirka i problém s StB. On byl spíš na punk a hardcore a proto si tuto image přenesl i do čistě metalového Krabathoru.“ (B. Kovařík, 2017, Příloha č. 2, ot. 4)

Christopher není příliš vidět, jelikož stojí za dalšími dvěma, vidíme jen bílé tričko s nasprejovaným nápisem a lebkou a jeho černé bujné vlasy.

Bruno na sobě má džínsovou vestu, pod ní černé tričko, pravděpodobně s názvem metalové kapely, na pravé ruce má dva stahováky s dlouhými ostny – jeden na paži a druhý na zápěstí. Avšak co každého na první pohled zaujme je levá ruka, na níž má baskytarista navlečený celý rukáv, posetý dlouhými ostny či hřeby. Tento rukávec dává na obdiv zdviženou paží. Jeho další ozdobou je bílý řetěz, zavěšený na krku. „Rukáv“ si Bruno vyráběl sám. „Koupil jsem si v železářství kilo zatočených stovek hřebíků a nacpal je do koženkového pásu. Problémem však bylo, že pás byl hodně těžký a hlavně, hřebíky nedržely směr a tak se různě „převalovaly“ dle momentální gravitace. Měl jsem ho ale jen na focení, jinak se s tím fungovat nedalo a koncerty jsme tehdy skoro žádné ještě nehráli.“ (B. Kovařík, 2017, Příloha č. 2, ot. 4)

Vedle Bruna se krčí Radek „Bája“ Kutil v riflové vestě, černém tričku s názvem kapely a v krátkých kalhotách světlé barvy. Zdá se, že všichni mají bílé tenisky.

Další fotografie byla pořízena v létě roku 1989 na festivalu Attack Of Fire v Bzenci, Bruno byl zrovna na „opušťáku“ z vojny a má na sobě tričko bez rukávů s anglickou vlajkou, džíny a tenisky. Vedle něj stojí Necron sladěný leopardími prvky – má oblečeny zmíněné džíny se záplatami, koženou bundu s „leopardími“ úplety a tričko s názvem kapely Slayer. Bája je opět skrytý, ale úzkým průhledem mezi dvěma kolegy je vidět, že má opět krátké kalhoty a černé tričko s motivem. Poslední ze čtveřice, Christopher, má černé tričko a světlé džíny.

Na poslední fotografii jsou členové zachyceni od pasu nahoru. Bruno má černé tričko a koženou bundu. Tehdejší bubeník „Kopec“ je oděn také v kožené bundě – s pyramidami na klopách a s odznáčky, dále má tričko s názvem kapely a na diváky ukazuje vztyčený prostředníček, přičemž si můžeme všimnout, že na třech prstech má mohutné prsteny. Chris má koženou bundu posetou odznáčky a pod ní bílé tričko. Bája má černé tričko s krátkým rukávem a džínovou vestu.

Jak pravil Bruno, členové kapely měli některé oděvy svoje, některé si půjčovali. On si většinu triček vyráběl sám tak, že si vyřezával složité šablony na kus čtvrtky,

69 za pomoci kterých si stříkal motivy auto sprejem na bílá trička. Stejně tak si vyráběli stahováky, kdy využili toho, že jejich příbuzní pracovali v nedaleké letecké továrně a nosili jim „krásné chromované nýty“. „Dutým protikusem jsme nadělali díry do pásu koženky, nastrkali nýty a celé podlepili filcem.“ (B. Kovařík, 2017, Příloha č. 2, ot. 3)

Bruna, jako zapřísáhlého ateistu „vytáčel“ Kopcův provokativní kříž, proto mu ho na promofotkách začerňoval fixem, což pro změnu vytáčelo jeho. Druhá fotografie je „možná jediná fotografie na světě, kde má jeden člen kapely na krku kříž normální a druhý obrácený. Asi to trochu symbolizuje naši vnitřní nesourodost.“ (Bruno, Revoltikon, 2014)

6 Závěr

V rámci práce Principy odívání české a slovenské metalové subkultury v období zrodu československého metalu jsme učinili vhled do stylu odívání prvních metalových kapel na území Československa. Stručně jsme přiblížili historii metalové hudby ve světě i na našem území, rockovou ideologii a vizuální prvky metalové subkultury. Na tuto úvodní teoretickou část jsme navázali samotnou analýzou konkrétních kostýmů vybraných kapel. Popsali jme vždy několik kapel z určitého metalového odvětví. Za heavy metal to byli Citron, Vitacit, Kreyson, Motorband, Titanic, Arakain, Loretta a slovenské kapely Tublatanka a Metalinda. Pod thrash metal jsme zařadili Debustrol a Kryptor. V rámci black metalu jsme se věnovali kapelám Master´s Hammer, Root a Törr. Death metal zahrnuje Krabathor.

Nyní tedy přejděme ke shrnutí odívání metalových interpretů. Kapely si nemohly příliš vybírat, co se oděvů týká, jelikož v dobách komunismu se nedalo sehnat vůbec nic a pokud ano, tak to nebyla levná záležitost. A jelikož základem oděvu metalisty byly džíny a džíska, které byly samozřejmě nedotupné, sháněli se v Tuzexu nebo se vozily až z Maďarska. Mnoho kostýmů si hudebníci tvořili sami, nebo si je nechávali šít. Doplňky jako stahováky a nábojnicové opasky si většinou tvořili ručně z všemožných materiálů, které měli možnost sehnat přes známé.

Styly odívání představitelů jednotlivých druhů metalu se samozřejmě lišily, i přesto, že na českém trhu nebylo příliš z čeho vybírat. Asi nejzásadnějši rozdíly je vidět v image heavymetalistů a blackmetalistů. Důležitou roli v kostýmech heavymetalistů v osmdesátách letech hrála barevnost, stahováky měli střídmé, s malými hroty či cvočky, a pyramidkami i cvočky měli také hojně posety oděvy. Naopak black metalisté, oděni zejména v černém, měli tvář doplněnou o warpaint a končetiny obepnuty dvakrát takovým množstvím stahováků, zejména stahováků se závratnou velikostí hrotů.

Kapely se každopádně snažily, i přes nedostatek originálních kousků oblečení v Československých obchodech, vymezit se vůči tuctovosti dostupné módy a vystoupit z davu. Osobně si myslím, že jejich oděvy i doplňky působí na fotografiích dobře a často jsem si nebyla jistá, zda si je skutečně vyráběli sami, jelikož mi to přišlo složité na realizaci a doplňky vypadaly podobně jako kupované.

Ačkoliv tato doba nebyla pro kapely jednoduchá a jejich činnost drasticky narušovala zejména vojenská služba, po jejímž absolvování se původní sestavy mnohdy už nedaly dohromady, toto období, móda, image a hudba včetně demo kazet mají své kouzlo a jsou neodmyslitelnou součástí metalové historie. Byla to zlatá léta českého metalu.

České metalové subkultuře je věnovaná sekce na brněnské výstavě Kmeny 90. (foto: B. Kovařík, 2017)

První kytara Bruna Kovaříka, baskytaristy kapely Krabathor, zakoupená roku 1986, nyní vystavená v rámci výstavy Kmeny 90 (foto: B. Kovařík, 2017)

Seznam příloh

Příloha č. 1

Dotazník: Zdeněk Černý (nar. 1960) – Titanic / 8. 5. 2017

1) Co vás inspirovalo při volbě oděvů na koncerty či na focení?

Inspirovali jsme se zahraničními kapelami tehdejší metalové scény, čerpali jsme hlavně z časopisů a videonahrávek,.

2) Domlouvali jste se všichni z kapely společně, jak sladíte své oblečení na koncert/focení? Pokud ano, měl někdo hlavní/konečné slovo?

Každý člen kapely si kostým zvolil a stvořil sám, podle toho, v čem se cítil dobře.

3) Kde jste sháněli oblečení, stahováky a další metalové doplňky? Byly k dostání nebo jste si je vytvářeli i sami či nechávali vytvořit/šít?

Metalové doplňky se koupit nedaly, vyráběli jsme si je sami. Kostýmy nám šily naše kamarádky, které měly rády heavy metal a uměly šít. V šatně před koncertem nám potom kostýmy opravovaly.

4) Jak vznikly (nebo kdo vymyslel) kostýmy, v nichž jste na albu Metal celebration?

Kostýmy na album Metal Celebration jsme si nechali navrhnout a ušít u brněnské návrhářky Alice Laškové, která se tehdy návrhy kostýmů pro kapely zabývala.

Příloha č. 2

Dotazník: Bronislav „Bruno“ Kovařík (nar. 1970) – Krabathor / 12. 5. 2017

1) Co vás, jako kapelu, inspirovalo při volbě oděvů na koncerty a na focení?

Byli jsme součástí metalové subkultury a je logické, že všechna organizovaná „společenstva“ mají tendenci se unifikovat, přestože jim paradoxně jde o to, aby se odlišili. Metalisti tedy nosili rifle (jeansy), riflové bundy, tzv. džísky a trička, pokud možno motivy kapel nebo alespoň nějakým anglickým nápisem, což bylo možná trochu dáno i jakousi revoltou proti socialistickému režimu, vše západní tak bylo protestem. Ti extrémnější, ke kterým jsme chtěli patřit i my, k tomu přidávali nábojové pásy, ocvočkované „stahováky“ na ruce nebo krk, řetězy. Horší to už bylo s dostupností takového oblečení, trička se od poloviny 80. let vozila hlavně z Maďarska, rifle a riflové bundy se daly ale většinou u nás koupit pouze v Tuzexu, což byla síť obchodů se západním zbožím, kde se dalo platit pouze valutami nebo speciálními poukázkami, tzv „bony“. Dalšími typickými atributy metalisty byla kožená bunda, tzv. „křivák“, americké thrash kapely pak razily „módu“ plátěných kraťasů, zejména ty, které koketovaly s hard core (Anthrax, Suicidal tendencies apod.), jednu dobu se nosily i „heavymetalové“ plátěné kalhoty se svislými barevnými pruhy, ale ty naštěstí nepřežily přelom dekád.

2) Domlouvali jste se všichni společně, jak sladíte své oblečení na koncert/focení? Pokud ano, měl někdo hlavní slovo?

Oblečení jsme spolu řešili, naštěstí jsme se v tomto vždycky shodli, takže jsme nepotřebovali, abychom měli nějakého hlavního cenzora. Všem bylo jasné, že jsou metalisti a automaticky věděli, co k tomu patří. To ostatně platí dodnes.

3) Kde jste sháněli oblečení, stahováky a další metalové doplňky? Byly k dostání nebo jste si je vytvářeli sami, popřípadě nechávali si vytvářet a šít?

Něco jsme měli svoje, něco si půjčovali, já jsem si většinu triček vyráběl sám tím, že jsem si vyřezával složité šablony na kus čtvrtky, za pomoci kterých jsem si stříkal motivy auto sprejem na bílá trička. Stejně tak jsme si vyráběli stahováky, naši příbuzní pracovali v nedaleké letecké továrně a nosili nám krásné chromované nýty. Dutým protikusem jsme nadělali díry do pásu koženky, nastrkali nýty a celé podlepili filcem. Vím, že náš basák si tehdy nechával šít ty zmiňované pruhované kalhoty, já jsem je chtěl taky, ale nedotáhl jsem to do konce. Když mě bylo asi 17 let, dostrkal jsem rodiče k tomu, že mi pod rukou koupili někde 200 bonů za 1000,- Kč (polovina měsíčního platu) a já si v Tuzexu v Hodoníně pořídil džísku Levi´s. Vzhledem k velmi špatně zásobeným prodejnám jsem musel koupit bundu o číslo menší a s bočními kapsami, což nebylo úplně „true“, ale lepší taková než žádná.

4) Jak vznikly například kostýmy na Obrázku 1? Zaujal mě především obří „rukáv“ s ostny a vůbec všechny vaše stahováky a opasky z nábojnic. Stejně tak image krátkovlasého člena úplně vlevo, který má na džínách „záplaty“ z látky s „leopardím“ vzorem, kterou má i na rukávech bundy (přikládám ještě druhou fotku „Obr. 2“, kde je jeho oděv lépe vidět).

„Rukáv“ jsem si vyráběl sám. Koupil jsem si v železářství kilo zatočených stovek hřebíků a nacpal je do koženkového pásu. Problémem však bylo, že pás bych hodně těžký a hlavně, hřebíky nedržely smět a tak se různě „převalovaly“ dle momentální gravitace. Měl jsem ho ale jen na focení, jinak se s tím fungovat nedalo a koncerty jsme tehdy skoro žádné ještě nehráli. Nábojové pásy nám sháněl náš „leopardí“ basák Jirka Novák z Brna, byl tam na výšce a měl konexe na vojáky, kteří mu nábojáky zajišťovali. Bohužel sem tam i s ostrými náboji (které se musely „odborně“ zneškodňovat), za což měl Jirka i problém s StB. On byl spíš na punk a hardcore a proto si tuto image přenesl i do čistě metalového Krabathoru.

Obr. 1

KRABATOR 1988, zleva: Jiří „Necron“ Novák – baskytara, Petr „Christopher“ Kryštof – kytara, zpěv, Bruno Kovařík – bicí, zpěv, Radej „Bája“ Kutil – kytara.

Obr. 2

KRABATOR, léto 1989 na festivalu Attack Of Fire ve Bzenci: zleva Bruno, Necron, Bája, Christopher. Já jsem byl zrovna na „opušťáku“ z vojny.

5) Jak to tehdy bylo s dostupností nástrojů? Měl jsi "hudební zázemí" v rodině nebo kamarády hudebníky, kteří na tyhle nástroje už hráli? Nebo jsi k hudbě nebyl nijak veden a začal jsi hrát sám?

Za komunistů se v obchodě daly koupit pouze tuzemské věci, případně východoněmecké/ruské (které nebyly moc kvalitní) a ještě v dost omezené míře. Něco se vozilo ze Západu a nebo kupovalo v Tuzexu, ale to se poštěstilo jen pár vyvoleným co měli víc peněz. Hodně se tedy vyrábělo, upravovali jsme si sami kytary, dělaly se efekty, zesilovače, bedny. Já jsem na střední chodil skoro celé dva měsíce prázdnin (1986 a 1987) na brigády, abych si mohl pak něco koupit.....za celé jedny prázdniny jsem si vydělal cca 3000,- Kč a za to si pořídil z druhé ruky výbavu - kytaru za 660,- Kč, zesilovač asi za 1800,- Kč a bednu za 500,- Kč. Kabely, trsátka, struny, paličky, blány...to se nějak řešilo z kapesného a od babiček apod. Náš první bubeník měl bicí půjčené z městského kulturního střediska, protože Chrisův otec tam měl nějaké konexe. Když je musel vrátit, tak se to nějak lepilo po jednom dvou bubnech, samozřejmě české Amati v dost špatném stavu...Vedený jsem nijak extra nebyl, otec byl takový všeuměl, co mě v dětství učil na foukací harmoniku apod. Ale jen . naučil jsem se sám až poté, co jsem se dostal do kapely...ostatní kluci na tom ale byli podobně jako já, učili jsme se sami, poslouchali jsme nahrávky našich oblíbenců a zkoušeli je napodobovat. Časem se to samozřejmě vylepšilo....

6) Kdo je tvůrcem designu demo kazet z roku 1988?

BREATH OF DEATH – autor titulní kresby Jarda Sláma, známý našeho zvukaře, se kterým jsem se nikdy v životě nesetkal. Nápisy a lebky dělal Necron, měl docela grafický talent.

TOTAL DESTRUCTION – autor Necron

BRUTAL DEATH – autor titulní kresby Jarda Sláma, zbytek Necron FEELINGS OF DETHRONISATION – Bruno

Příloha č. 3

Dotazník: Pavla Horňáková – Loretta / 16. 5. 2017

1) Co vás inspirovalo při volbě oděvů na koncerty a na focení?

Samozřejmě jsme vycházely ze stylu muziky, který jsme hrály. Důležité ale pro nás bylo nezabřednout do všech klišé, bez kterých se tehdy většina „tvrdých“ kapel neobešla. Tzn., nikdy jsme nenosily unisexová trička s potiskem metalových kapel, džínové vesty s nášivkami a kovovými pyramidami nebo kožené kalhoty. Zvolily jsme jinou cestu: vyhledávaly jsme outfity, které zdůrazňovaly to, že jsme ženy. Tehdy velmi mladé…  Proto se v našich kostýmech objevovaly krátké sukně, kraťasy, tehdy módní legíny, síťované punčochy, a dokonce i podvazky. Neodmyslitelné byly samozřejmě doplňky: pásky, bižuterie, čelenky, čepičky, které jsme volily tak, aby k sobě jednotlivé outfity členek kapely ladily a příliš se neopakovaly. Každá z nás si tak časem vytvořila svůj osobitý styl, ve kterém se cítila dobře, a zároveň byl jakousi její „značkou“.

2) Domlouvaly jste se všechny z kapely společně, jak sladíte své oblečení na koncert/focení? Pokud ano, měl někdo hlavní slovo?

V úplných počátcích jsme samozřejmě využívaly toho, co jsme každá měla v šatníku. Věci jsme si půjčovaly, vyměňovaly a samozřejmě na jednotlivé koncerty ladily tak, aby jako celek vypadaly co možná nejlépe. Základní barevnost tehdy bývala stejná jako dnes (při našem comebacku po 25 letech): černá a bílá. Většinou jsme ale své outfity pro jednotlivé koncerty doplňovaly ještě jednou barvou, na které jsme se předem domluvily. Dříve to bývala převážně červená a neonová žlutozelená. Hlavní slovo nikdo neměl, prostě jsme na zkoušku před koncertem vzaly všechno, co nás napadlo, včetně doplňků, a tam jsme zkoušely kombinovat jednotlivé kousky tak dlouho, dokud jsme nebyly všechny spokojené.

3) Kde jste sháněly oblečení, stahováky a další metalové doplňky? Byly k dostání nebo jste si je vytvářely i samy, popřípadě nechávaly vyrábět a šít?

Loretta začala koncertovat v roce 1989 a to toho na trhu moc nebylo… Upravovaly, došívaly, přešívaly, zdobily atd. jsme věci, které byly k dostání, a to stejné samozřejmě platilo i u doplňků. „Trhaly“ jsme trička i silonky, zdobily obyčejné pásky a naší specialitou bylo vykrajování obrazců do kozaček a jejich zdobení řetízky a koženými pásky. Pár kousků jsme i ušily. Potom jsme se ale na popud našeho tehdejšího manažera rozhodly, že je třeba nechat si vytvořit kostýmy, ve kterých bychom mohly točit klipy a nafotit nejen obal našeho eponymního LP Loretta, ale i propagační fotky a plakáty. Náš tehdejší „dvorní“ fotograf Jef Kratochvíl nám doporučil kostýmní výtvarnici Městského divadla Brno (tehdy Divadla bří Mrštíků) Andreu Kučerovou, která pro nás vytvořila image a kostýmy na

77 způsob „uniforem“, které se následně objevovaly v médiích, na fotkách, plakátech i na obalu našeho LP.

4) Měly jste nějakého návrháře/návrhářku?

(viz odpověď na předchozí otázku)

5) Otázka ke konkrétní fotografii: Jak vznikly kostýmy, v nichž jste na albu Loretta? Kdo je vymyslel/navrhl? Proč má bubenice odlišný oděv a nemá také bílou „bundu“?

(viz odpověď na předchozí otázku)

Bubenice by samozřejmě nemohla bubnovat v saku. Materiál, který jsme tehdy na ušití použily, nebyl strečový, takže bylo logické, že pro ni Andrea kostým koncipovala tak, aby byl funkční.

6) Otázka ke konkrétní fotografii (je přidána v dokumentu): Pro jakou příležitost vznikla tato fotografie? Proč právě v těchto „kulisách“? Kdo navrhl kostýmy?

Tato fotografie vznikla v ateliéru Jefa Kratochvíla jako jedna z mnoha, ze kterých se následně vybíralo pro tisk plakátů a propagačních fotek. Přestože to na první pohled není patrné, kostýmy jsou zcela stejné jako na obalu LP, jen basistka a kytaristka nemají svá sáčka. Aranž tehdy dělal Jef Kratochvíl s tím, že chtěl, aby jedna z fotek, které se použijí na propagaci Loretty, bude poněkud „lechtivější“ a bude působit sexy dojmem. Paradoxní je, že přestože jsme s touto fotkou nebyly nikdy zcela srozuměny, právě ji si vybralo k otištění plno tehdejších časopisů a novin. No, v něčem se prostě doba nemění… 

Příloha č. 4

Dotazník: František Štorm (nar. 1966) – Master´s Hammer / 18. 5. 2017

1) Co vás, jako kapelu, inspirovalo při výběru oděvů na koncerty či na focení? šatník pradědečka.

Veškerý design vyrůstá z textů, grafiky demokazet, desek i oblečení mají navodit stejnou atmosféru jako hudba, je to i oslava nevkusu.

2) Domlouvali jste se všichni z kapely společně, jak sladíte své oblečení na koncert/focení? Pokud ano, měl někdo hlavní slovo?

Nic, absolutní svoboda, každej za sebe.

3) Kde jste sháněli oblečení, stahováky a další metalové doplňky? Byly k dostání nebo jste si je vytvářeli i sami, popřípadě nechávali vyrábět či šít? Například Vy máte na sobě často něco výjimečného – viz plášť s límcem na Obr. 1

Kabát na obr. 2. na obr.1 je Rakousko-Uherská uniforma mýho pradědečka, on byl okresním hejtmanem v Semilech. Historická témata se objevují i v našich textech. Ten plášť s límcem je jakási parafráze na rituální kostýmy.

4) Jak (popřípadě kde) vznikla „scéna“ a kostýmy na Obr. 2? (Paroží, sošky, kožešina, cylindr…)

Dědictví po prapředcích, ten nábytek i rekvizity.

5) Jaký mají význam stařecké hole ve vašich rukou a „důchodky“ na Vašich nohou na Obr. 3?

Kult stáří a plesnivosti nás provázel od samého začátku.

6) Jak jste dospěl ke stylu Vašeho specifického líčení? (Obr. 1, Obr. 2)

Zcela náhodně na jedné zkoušce při natáčení prvního dema.

Příloha č. 5

Dotazník: Ladislav Křížek (nar. 1963) – Vitacit, Citron, Kreyson / 18. 5. 2017

1) Co vás inspirovalo při volbě oděvů na koncerty či na focení?

L.K.: Chtěli jsme tehdy vypadat jako kapely ze Západu. Metalová scéna 80. let byla, co se týče oblékání, dost extravagantní, a my jsme se snažili napodobit naše vzory. Problém byl v tom, že se u nás podobné oblečení prakticky nedalo sehnat, takže jsme zkrátka improvizovali a pokoušeli se podobné věci sami vyrobit...

2) Domlouvali jste se všichni z kapely společně, jak sladíte své oblečení na koncert/focení? Pokud ano, měl někdo hlavní/konečné slovo?

L.K.: V podstatě si každý z nás řešil své kostýmy sám. Všichni jsme pluli na hudební „vlně“ právě vznikajícího heavy metalu, takže nebylo těžké se vzájemně sladit. Cítili jsme muzikantskou image dost podobně.

3) Kde jste sháněli oblečení, stahováky a další metalové doplňky? Byly k dostání nebo jste si je vyráběli i sami, popřípadě nechávali vyrábět/šít?

L.K.: Jak už jsem zmiňoval, žádné specializované obchody neexistovaly. Já jsem si např. stahováky vyráběl sám a podobné to bylo se všemi metalovými doplňky. Metal byl u nás v pozici undergroundu a jen pomalu si získával respekt „seriózních“ médií. Průlom se podařil CITRONu s deskami „Plni energie“ a „Radegast“ – s tou jsme získali v roce 1988 dokonce Zlatého Slavíka, ale i potom jsme si kostýmy dál vyráběli sami...

4) Jak vznikly například tyto „kostýmy“, konkrétně zrovna tato barevná sladěnost mezi členy? (červené doplňky na první fotografii a žluté na druhé fotografii, včetně kytar)?

L.K.: Nebylo to nijak promyšlené. Využívali jsme materiály, které byly dostupné a barvy, které v rámci žánru tehdy „letěly“... Sladění s kytarami je pak vyloženě náhoda.  S odstupem třiceti let působí některé kostýmy trochu úsměvně, ale tehdy šlo o něco nového - byla to svým způsobem revolta, která doprovázela naší revoltu hudební...

Použitá literatura a zdroje

Arakain, [online]. [cit. 2017-05-06]. Dostupné na www: http://www.arakain.eu/kapela/?cely_clanek=1.

BEZR, Ondřej. HUDEBNÍ GLOSÁŘ: Český rádobysatanista, lesby a Plastici k popukání [online]. 16. 11. 2011 [cit. 2017-05-06]. Dostupné na www: http://kultura.zpravy.idnes.cz/hudebni-glosar-cesky-radobysatanista-lesby-a-plastici- k-popukani-pyi-/hudba.aspx?c=A110916_173939_hudba_ob.

BUKSZPAN, Daniel. Encyklopedie heavymetalu. BB Art s.r.o., 2004, 952 s. ISBN 80-7341-377-9.

CARSON, Annette. Jeff Beck: Crazy Fingers. Backbeat Books, 2001. ISBN 0- 87930-632-7.

CHARLTON, Katherine. Rock Music Styles: A History. McGraw Hill, 2003. ISBN 0-07-249555-3.

CHRISTE, Ian. Heavy metal: ďáblův hlas: kompletní historie pro znalce. BB art s.r.o., 2005. ISBN 80-7341-477-5.

COVACH, John."Heavy Metal, Rap, and the Rise of Alternative Rock (1982–1992)" What's That Sound? An Introduction to Rock and its History (W. W. Norton). Přístup: 16. listopad 2007.

FISCHER-MIRKIN, Toby. Tajemná řeč módy : co říkáme svým oblečením. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1996.

Fullmoonzine. Blackosh: black metal a warpaint jsou nekonečným zdrojem humoru. [online]. 7. 10. 2015 [cit. 2017-05-06]. Dostupné na www: http://www.fullmoonzine.cz/clanky/blackosh-black-metal-a-warpaint-jsou- nekonecnym-zdrojem-humoru.

Grooveshark. [online]. [cit. 2017-05-06]. Dostupné na www: http://groovesharks.org/artist/Kryptor.

Kryptor. [online]. [cit. 2017-05-06]. Dostupné na www: http://www.kryptor.us/biografie.html.

McCLEARY, John Bassett. The Hippie Dictionary: A Cultural Encyclopedia of the 1960s and 1970s. Ten Speed Press, 2004. ISBN 1-58008-547-4.

McDONALD, J. R.: Politics Revisited. Metatextual Implications of Rock and Roll critism. In: Youth and Society 19, 1988, č. 4, s. 485–504.

NOSOV, Nikolaj. Neználek ve Slunečním městě. Praha 1973, s. 85.

PARELES, Jon – Patricia ROMANOWSKI (eds.). The Rolling Stone Encyclopedia of Rock & Roll. Rolling Stone Press/Summit Books, 1983. ISBN 0-671-44071-3.

RAHMAN, Nader. "Hair Today Gone Tomorrow". Star Weekend Magazine, 28. červenec 2006. Přístup: 20. listopad 2007.

RAMETOVÁ, P. S.: Social Currents in Eastern Europe. The Sources and Meaning od the Grest Transformation. Durham – London. 1995.

KOVAŘÍK, Bronislav. Revoltikon. Mystic production, 2014, 444 s.

ROCKWELL, John. New York Times, 13. srpen 1979, str. C16.

Rootan, 2012, [online]. [cit. 2017-05-06]. Dostupné na www: http://rootan.net/Band/History.

SAUNDERS, Mike. Humble Pie: "Town and Country" (review) [online]. 12. listopad 1970, [cit. 2017-12-10]. (Rolling Stone.) Dostupné online.

THOMPSON (2007), str. 135; Blush, Steven. "American Hair Metal—Excerpts: Selected Images and Quotes". FeralHouse.com. Přístup: 25. listopad 2007.

Törr, [online]. [cit. 2017-04-07]. Dostupné na www: http://www.torr.cz/kapela/historie/.

VANĚK, Miroslav. Byl to jen rock´n´roll? : hudební alternativa v komunistickém Československu 1956–1989. Praha : Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1870-0.

VAN Zoonen (2005), str. 40.

VLADIMIR 518 a kolektiv. Kmeny 0 : městské nezávislé a společenské proudy přd rokem 1989, Praha : BigBoss & Yinachi, 2013.

WALSER, Robert. Running with the Devil: Power, Gender, and Madness in Heavy Metal Music. Wesleyan University Press, 1993. ISBN 0-8195-6260-2.

WILKERSON, Mark Ian. Amazing Journey: The Life of Pete Townshend. Bad News Press, 2006. ISBN 1-4116-7700-5.

Zdroje obrazového materiálu

Vitacit http://www.ladakrizek.com/historie/vitacit-historie.html http://www.supermusic.sk/obrazky/80804_17896450-1922463s%20dodem.jpg http://www.smetacek.com/wp-content/gallery/gallery/vitacit-1.jpg https://www.antikvariatmotyl.cz/media/images/pa150042.JPG

Citron http://www.hudebniknihovna.cz/__images/upload/pages/preview/citron-dobova- fotka.jpg http://www.svetlafest.cz/sites/default/files/line_up/detail/2014/citron_01.jpg http://bzmedia.cz/band/ci/citron/gallery/profile.default/234735.jpg http://www.supermusic.sk/obrazky/136640_Citron%2087slavik.jpg https://1gr.cz/fotky/idnes/13/013/cl6/OB48bd83_citron6.jpg https://1gr.cz/fotky/idnes/11/053/cl6/OB32da7c_citrus.jpg

Kreyson http://www.supermusic.sk/obrazky/80806_kreyson.jpg https://hardmusicbase.cz/pics/interpret/3/4/1/341.jpg http://kreyson.wz.cz/source/images/6.jpg http://magickakytara.cz/wp-content/uploads/26-Kreyson.jpg

Motorband http://www.supermusic.sk/obrazky/80398_img00003.jpg http://www.zitteplice.cz/wp-content/uploads/2016/01/motorband-5.jpg http://images.45worlds.com/f/ab/motorband-made-in-germany-ab.jpg https://media.super.cz/images/gallery/0000000007000959/vK50v7MsKPoYcg5mJze Vgw/50cde20543025d044b5a0500-38159?size=539

Arakain http://www.blackvinylbazar.cz/obrazky/img_7617--f11613.jpg http://www.danielkrob.cz/2013/04/arakain-daniel-krob-kytara-marshall/ http://en.metal-tracker.com/torrents/images/1599320.jpg http://www.magickakytara.cz/wp-content/uploads/trash.jpg

Titanic Soukromý archiv Zdeňka Černého

Loretta Soukromý archiv kapely

Tublatanka http://www.ireport.cz/files/59_1001037_13477.jpg https://img.discogs.com/3zvg4iXAnZTCg7rEl6Ed7QpJcmo=/fit- in/600x600/filters:strip_icc():format(jpeg):mode_rgb():quality(90)/discogs- images/R-2566097-1297088435.jpeg.jpg http://img.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/gfx/photos/artists/w800/2964.jpg?version =1 http://www.xplaylist.cz/files/023e9d04fc4df03d1e2540eec9f52b39.jpg

83 http://gregi.net/wp-content/uploads/2013/08/IMGP8711.jpg

Metalinda https://api- img.discogs.com/V1RCjniTORGLfxFvCrEJDna6fEc=/380x300/smart/filters:strip_ic c():format(jpeg):mode_rgb():quality(96)/discogs-images/A-929184- 1191830254.jpeg.jpg http://www.metal-line.cz/img/picture/347/Metalinda---back.JPG http://www.e-trafika.cz/fotky6478/fotos/_vyrp11_21751LP_18087.jpg https://img.discogs.com/pHNikNkmnBv9LJ0qLKaLuvi7SRM=/fit- in/600x588/filters:strip_icc():format(jpeg):mode_rgb():quality(90)/discogs- images/R-3990582-1459200950-6146.jpeg.jpg

Debustrol https://i.ytimg.com/vi/DLDDy4ag98c/hqdefault.jpg http://www.paratmagazine.com/wp-content/uploads/2017/04/DEBUSTROL- 1988.jpg http://www.metalopolis.net/files/pictures/articlespics/debustrol_30111.jpg http://www.metalopolis.net/files/pictures/articlespics/debustrol_30205.jpg

Kryptor http://kryptor.czechian.net/alb1promo.jpg https://lastfm-img2.akamaized.net/i/u/14de66962a5b433eb3b7a89375ac4017.png http://www.ludekvala.com/alba/kryptor_band.jpg http://kryptor.czechian.net/alb2promo.jpg http://kryptor.czechian.net/alb4promo.jpg

Master´s Hammer http://www.mastershammer.com/demos.htm

Root http://img.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/gfx/photos/artists/w800/1948.jpg?version =1 http://www.metal-archives.com/images/2/2/5/6/22568.jpg http://iv1.lisimg.com/image/888814/500full-root.jpg http://www.intothevoidrecords.com/wp/wp-content/uploads/2015/07/root.jpg

Törr http://www.metalopolis.net/files/pictures/articlespics/t%C3%B6rr1_p041503.jpg http://cms.torr.cz//UserFiles/Photo/10_16.jpg http://www.metalopolis.net/files/pictures/articlespics/t%C3%B6rr1_p041511.jpg http://www.blackvinylbazar.cz/obrazky/img_9396--f12702.jpg http://wallpaper.metalship.org/images/t%C3%B6rr15.jpg

Krabathor Soukromý archiv Bronislava Kovaříka