Opozice V Ázerbájdžánu

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

KATEDRA POLITOLOGIE Politologie

OPOZICE V ÁZERBÁJDŽÁNU

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Lucie Varva řovská

UČO: 333374

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jan Holzer, Ph.D.

Brno 2014

Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem magisterskou práci na téma „Opozice v Ázerbájdžánu“ vypracovala samostatn ě a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brn ě, 12. 5. 2014 ......

Na tomto míst ě bych ráda pod ěkovala prof. PhDr. Janu Holzerovi, Ph.D. za jeho trp ělivost a věcné rady, bez kterých by tato práce jen t ěžko vznikla. Dále bych cht ěla pod ěkovat všem svým respondent ům, jmenovit ě Tomáši Šmídovi, Ph.D., Fuadu Musovi a Bc. Petru Machálkovi.

Obsah

KAPITOLA I ...... 5 Úvod ...... 5 1. Teoretická východiska ...... 11 1.1. Teorie nedemokratických režim ů ...... 11 1.2. Teorie opozice ...... 12 2. Případová studie opozice v Ázerbájdžánu...... 16 2.1. Politický systém v Ázerbájdžánu ...... 16 2.1.2. Nástup Heydara Aliyeva ...... 20 2.1.3. Předání moci z otce na syna ...... 20 2.2. Ústavní rámec ...... 22 2.3. Ur čení typu režimu v Ázerbájdžánu ...... 23 3. Analýza konfliktních zájm ů a hodnot ...... 26 3.1. Exogenní faktory ...... 27 3.2. Genera ční konflikt ...... 28 3.3. Ekonomický aspekt ...... 29 3.4. Klanové vazby ...... 30 3.5. Lidská práva a ob čanské svobody ...... 32 KAPITOLA II ...... 34 4. Opozice v Ázerbájdžánu ...... 34 4.1. Role voleb pro činnost opozice ...... 34 4.2. Opozi ční politické strany ve volbách ...... 36 4.3. Islámské opozi ční skupiny ...... 48 4.4. Turecké opozi ční skupiny ...... 55 4.5. Národnostní a etnické menšiny jako opozi ční akté ři ...... 56 4.6. Nevládní organizace ...... 57 4.7. Média ...... 61

KAPITOLA III ...... 64 5. Typologie opozice v Ázerbájdžánu ...... 64 5.1. Semiopozice ...... 66 5.2. Pseudoopozice ...... 67 5.3. Alegální opozice ...... 69 5.4. Ilegální opozice ...... 71 5.5. Interakce režimu s opozicí ...... 72 Záv ěr ...... 75 Zdroje ...... 79 Seznam zkratek ...... 91 Přílohy ...... 92 Anotace ...... 96 Anotation ...... 97

Počet znak ů v četn ě mezer: 173 743

KAPITOLA I

Úvod Obsahem této diplomové práce je celková analýza opozice v Ázerbájdžánu od roku 2003 až po sou časnost, tj. do jara 2014. Toto období je spojeno s vládou sou časného prezidenta Ilhama Aliyeva, který tento ú řad v roce 2003 p řevzal od svého otce, n ěkdejšího prezidenta Heydara Aliyeva. Od té doby se k udržení režimu v zemi stup ňuje užívání násilí, omezování lidských práv a vyost řuje se politický boj s opozicí. Ta se ve sledovaném období vyvíjela velmi dynamicky, nejen kv ůli sílící represi režimu, ale také vzhledem ke zvýšenému zájmu mezinárodních aktér ů o prezidentské volby v říjnu 2013.

Tato postsov ětská zem ě nemá silnou demokratickou zkušenost, nebo ť sekulárním státem v hranicích, jak ho známe dnes, je až od roku 1918, kdy byla sjednocena severní část spadající pod Rusko a jižní část, která pat řila Íránu. Dva pokusy o demokratizaci režimu byly zma řeny, poprvé v roce 1920 mladou republiku porazila Rudá armáda a zem ě se posléze stala sou částí Sov ětského svazu. Druhou šancí demokratického procesu byl pád Sov ětského svazu v devadesátých letech 20. století, když v roce 1993 v období vlády prezidenta Elchibeye byla demokratizace zma řena neúnosným nátlakem války o Náhorní Karabach. Moci se tehdy chopil Heydar Aliyev a jeho režim se v následujících letech etabloval do podoby nedemokratického režimu, který dnes čelí mnoha vnit řním i vn ějším opozi čním aktér ům, jež jsou předm ětem této práce.

Aliyev ův režim klade opozici takové p řekážky, které jsou neslu čitelné se svobodným demokratickým režimem a proto má opozice v Ázerbájdžánu mnoho forem, ideových proud ů i prost ředk ů komunikace, které používá při své činnosti. Z tohoto důvodu následující text vychází z konceptu nedemokratických režim ů, který bude vyložen podle klasických Linzových režimních os i s přihlédnutím k autor ům, kte ří Linzovu typologizaci doplnili. Na základ ě podoby režimu v roce 2013, resp. 2014 bude definován jeho specifický typ. Vzhledem k fragmentované struktu ře politických i spole čenských proud ů i specifickému geografickému umíst ění zem ě se jedná o komplikovanou sple ť zájm ů a hodnot, které se v Ázerbájdžánu st řetávají. Tento systém je nutno analyzovat a jednotlivé opozi ční skupiny identifikovat s Linzovými typy opozice. Ta má oproti mnoha jiným výhodu, že dané typy vsazuje výhradn ě do nedemokratických režim ů a po čítá tak se 5 specifiky, které jsou pro nedemokratický režim charakteristické. Opozice p ůsobící v demokratických režimech jsou konfrontovány se zcela odlišnými podmínkami než ty, které p ůsobí v nedemokratických režimech a proto v této práci nebudou zohledn ěny.

Práce bude reflektovat nejnov ější politické události, jež pomohou čtená ři lépe porozum ět sou časnému vývoji a tak i přesn ěji identifikovat typ režimu, kterému dnešní opozice čelí. Musí být zohledn ěno i posledních sto let politického vývoje v zemi, protože azerský národ z historických zkušeností a tradic stále významn ě čerpá, a tak bude pozornost věnována jak po čátku 20. století s první demokratickou zkušeností Ázerbájdžánu, tak zejména 90. létům, jež jsou klí čová pro vysv ětlení p ůvodu probíhající tranzice režimu k demokracii a následnému obratu k novému nedemokratickému režimu.

Po exkurzi do historie se práce vrátí k teorii opozice, kde nastíní široký diskurz, který se touto teorií zabývá a uvede tak Linzovu typologii do širšího kontextu. Ze spektra vyzdvihne Linze a jeho p řístup skloubí s přístupem Ghita Ionescu a Isabela de Madariagy (1972), kte ří identifikovali konfliktní zájmy a hodnoty jako klí čové atributy, které odlišují opozi ční proudy ve spole čnosti. Propojením přístup ů a vklad ů všech t ří autor ů vznikne základní teoretický rámec, kterým se bude práce v celém výzkumu řídit. Ten umožní navázat na praktickou část, kde bude popsána opozice v Ázerbájdžánu podle klí če kategorizace na dva základní typy, tj. na opozici ve form ě subjekt ů, které se ú častní voleb a za druhé uskupení, která se voleb neú častní. Toto základní d ělení je nástrojem ke zkoumání vzájemn ě zdánliv ě nesourodých opozi čních struktur s důrazem na volební chování politických stran, které jsou v opozi čním spektru v Ázerbájdžánu p řítomné. Bez ambic na kandidaturu u voleb jsou zejména NGO, média a jednotlivci obhajující své zájmy a hodnoty. Média jsou v demokratických režimech pojímána jako nepolitické subjekty, ale v nedemokratických režimech jsou vnímána jako další sou část politické sféry, protože se nemohou vyhnout p říklonu k jednomu z konc ů dichotomie „provládní/protivládní médium“. Toto odlišení proto politizuje mediální výstupy a jimi formuje názory obyvatelstva. Tato kategorie nestranických uskupení je natolik relevantní pro vývoj politické situace v Ázerbájdžánu, že často zasti ňuje aktivitu opozi čních politických stran v zemi.

Poslední kapitola bude analyzovat opozici a aplikovat Linzovu typologii do podmínek Ázerbájdžánu. Jednotlivé skupiny budou pomocí Ionescuovy a Madariagovy terorie konfliktních zájm ů a hodnot identifikovány s typy opozice v nedemokratickém režimu. Ambicí práce je i predikce vývoje opozice a její potenciál, a to v rámci podmínek, které nastolil Aliyev ův režim.

V této práci bude kladen d ůraz na kategorizaci jednotlivých opozi čních uskupení, které se v Ázerbájdžánu vyskytují. Základním kritériem pro jejich zahrnutí do výzkumu je dostupnost informací o aktivit ě opozi ční skupiny. Použité metody výzkumu tedy umožní probádání pouze takových opozi čních struktur, které p ůsobí ve řejn ě, nikoliv ty segmenty opozice, které pracují v Ázerbájdžánu v utajení, jež m ůže odhalit pouze terénní výzkum, který ale není vybranou metodou této práce. Represivní povaha režimu (viz níže) neumož ňuje protivládní činnost bez zna čného bezpe čnostního rizika jak pro opozi ční aktéry, tak i pro potenciální terénní výzkumníky. Nemalá rizika se vyskytují i p ři elektronické komunikaci s osobami, které jsou na opozi ční struktury napojeny. Proto v zájmu jak opozi čník ů, tak i výzkumník ů není možné v souladu s etikou výzkumu zajistit dostate čné množství informací zevnit ř opozi čních struktur.

Pro ú čely typologie musí být opozice rozd ělena na kategorii politických stran, které se účastní voleb, která bude popsána na dynamickém aspektu prezidentských a parlametních voleb od roku 2003 a statickou deskripcí se výzkum bude v ěnovat jiným opozi čním uskupením, které se voleb neúčastní. Toto d ělení je nezbytné pro sledování koali čního potenciálu fragmentovaných opozi čních politických stran v prezidentských a parlamentních volbách od roku 2003, kdy byl poprvé zvolen prezidentem Ilham Aliyev. Ze strategie koali čních dohod m ůžeme pochopit chování aktér ů na politické scén ě a dále predikovat vývoj opozi čních politických stran. Volby jako momenty zkoušek demokratických institucí, jak je deklarují p ředstavitelé ázerbájdžánského režimu, otestují skute čný postoj vládních elit k jednotlivým typ ům opozice a respektu k demokratickým princip ům jako takovým. Rozprost ření parlamentních a prezidentských voleb v čase poskytuje vhodné pokrytí časového úseku, během n ěhož lze sledovat používané strategie opozice v boji o moc. Vzhledem k volbám jako milníkům výzkumu nesmí chyb ět reflexe přístupu režimu k ovliv ňování svobodného a férového pr ůběhu voleb. Naopak opozi ční

7 subjekty, které se neú častní voleb hrají v nedemokratických režimech taktéž důležitou roli, ale vyžadují odlišný p řístup, jež bude zohledn ěn v odlišné metodologii jejich popisu, protože volby pro n ě nejsou natolik silnými milníky v jejich vývoji.

Ke zvolenému tématu není publikováno p říliš ucelených prací, proto se bude vycházet z velmi fragmentovaného souboru literatury a primárních zdroj ů. Důležitým zdrojem budou zprávy mezinárodních organizací, a ť už Organizace pro bezpe čnost a spolupráci v Evrop ě (OBSE), nebo nevládních organizací. Soubor použité literatury bude obsahovat jak akademické texty autor ů, kte ří se areálem Kavkazu zabývají, tak i zprávy pro evropské instituce a organizace. Zastoupena bude i literatura tureckých a ruských autor ů. Důležitými zdroji práce budou internetové zpravodajské servery, protože tento typ zdroje je kv ůli vymezenému časovému úseku sledování opozice d ůležitý, a to zejména pro poslední sledovaný rok, který ješt ě nebyl dostate čně zpracován impaktovanými časopisy. Zpravodajství také poskytne velké množství díl čích a detailních informací, jež jsou relevantní pro podrobné zkoumání opozi čních pohyb ů v rámci politického systému. Tento zdroj však skýtá mnohá rizika. Je nezbytné informace ov ěř ovat a dále dbát na kritické čtení textu. Mnohé zpravodajské kanály (obzvláše tišt ěná periodika, televizní kanály, rádia, internetové zpravodajství) jsou přímo vlastn ěné státem, resp. sponzorovnány vládní elitou. Jiné zdroje jsou v soukromém vlastnictví a některé hodnoceny jako nezávislé, ale mohou být podrobovány cenzu ře či ideologickému zabarvení. Proto je pot řeba s touto bankou dat pracovat individuáln ě a velmi opatrn ě.

Dále budou využity i primární zdroje z internetových server ů, kde je aktivita opozi čních činitel ů v sou časné dob ě klí čová. Tomuto zdroji je nutné přiřknout vysokou míru relevance, protože se jedná o nejautenti čtější možnou formu informace, ale i přesto je s nimi třeba nakládat opatrn ě a podrobit je kritickému čtení 1. Posledním zdrojem informací budou nestrukturované rozhovory s experty, kte ří mají dlouhodobou osobní zkušenost s kavkazským regionem a jedním azerským respondentem, který se p římo věnuje opozi ční činnosti v Ázerbájdžánu. Jeho výpov ěď je velmi hodnotná v pohledu na

1 Ačkoli je z řejmé, že vzhledem k jazykové barié ře nebude možné dohledat relevantní texty z ázerbájdžánského jazyka, navzdory tomu bude mít práce díky spektru použitých zdroj ů dostatek informací pro zpracování tématu opozice. 8 opozi ční hnutí zevnit ř, ale musí být zárove ň zohledněna jeho osobní angažovanost v opozici. Jeho pravé jméno bude v této práci utajeno a respondent bude citován pod pseudonymem Fuad Musa. Utajení jeho pravé identity je nezbytné, protože respondent by se vzhledem k poskytnutému rozhovoru mohl dostat do znevýhodn ěné situace, což je v rozporu s etikou výzkumu.

Nezbytná je poznámka k používané terminologii. Kv ůli absenci české literatury zabývající se vnit řní politikou v Ázerbájdžánu, budou vyty čena pravidla, dle kterých bude probíhat transkribce klí čových pojm ů a vlastních jmén z turkického do českého jazyka. Ázerbájdžánština má specifické znaky, které latinka nezná a proto budou foneticky přepisovány dle vzoru anglických text ů, které jsou v této práci nej čast ěji citovány.2 Dalším problémem pocházející z ázerbájdžánštiny je nesrozumitelnost p ůvodních názv ů politických stran českému čtená ři. Některé dominantní opozi ční strany a hnutí mají v ázerbájdžánštin ě název, jež v překladu do češtiny ztrácí identitu (resp. brand v marketingové terminologii), kterou si v původním jazyce zachovávají. Stejn ě jako citovaní auto ři nep řekládají do angli čtiny názvy t ěchto uskupení, tak ani zde nebudou názvy p ředních opozi čních uskupení překládány.3 Další výjimkou bude ozna čení vládní strany, která se jmenuje Yeni Azerbaycan Partiyasi , neboli Strana nového Ázerbájdžánu a další opozi ční strany Azerbaycan Xalq Cabhesi Partiyasi, neboli Ázerbájdžánská strana lidové fronty. B ěžné ozna čení v citovaných textech je YAP, tedy zkratka vycházející z původního názvu strany, resp. stru čněji Lidová fronta.

Na záv ěr úvodní části zde bude stanovena výzkumná otázka, kterou se práce bude snažit zodpov ědět. Ta zní:

Jaké Linzovy typy opozice v nedemokratických režimech p ůsobí v ázerbájdžánském systému?

Odpov ěď bude práce hledat pomocí dvou hypotéz:

2 Jedná se o znaky ç, ü, ə, ı. Jejich transkripce bude respektovat jejich výslovnost a grafickou podobnost s latinkou a zárove ň obvyklou transkripci do anglického, resp. ruského jazyka. 3 Konkrétn ě jde o politickou stranu Musavat (rovnost), nezávislý tisk Azadliq (svoboda), mládežnické hnutí N!DA (p ův. nida, resp. vyk řičník, výk řik). 9

H1: V prost ředí nedemokratického režimu zap říčiňuje spole čnost s vysokou mírou fragmentace vznik širokého spektra opozi čních uskupení.

H2: Nedemokratický režim potírá ilegální a alegální opozici a podporuje semiopozici, aby tak zachoval zdání pluralismu.

Cílem práce je identifikovat opozici v ázerbájdžánském režimu v rámci p řítomných konfliktních linií a ukázat, jakým zp ůsobem dokáže režim opozici potla čit či využít její působení ve sv ůj prosp ěch. Metody represe opozice v nedemokratickém režimu také napoví, kde sám režim spat řuje nejv ětší riziko pro budoucí udržení vlády. Na druhou stranu práce nazna čí sm ěr, jakým se opozice ubírá p ři neustávající perzekuci ze strany režimu. Sledovaná bude forma projevu opozice navenek, metody politického boje i institucionální ukotvení. Práce se bude v ěnovat popisu vztahu jednotlivých opozi čních skupin k režimním elitám.

1. Teoretická východiska

Tato práce bude orientovaná na výzkum opozice případu nedemokratického režimu v Ázerbájdžánu. Sou časný režim Ilhama Aliyeva je v konsolidované podob ě a nejedná se tedy o režim v procesu transformace, což je premisa, od které m ůže práce odvodit další východiska. Základním předpokladem je užití konceptu nedemokratického režimu, který je lepší v dané situaci, než identifikování režimu jako demokratického s přívlastky, jež ve výsledku znegují význam pojmu demokracie. Proto se v analytické části bude pracovat s teorií nedemokratických režim ů a zárove ň z teorie opozice v nedemokratických režimech.

1.1. Teorie nedemokratických režim ů

Nejprve budou představeny základní teoretické p řístupy k pojetí nedemokratických režim ů, z nichž se bude posléze čerpat v další analýze ázerbájdžánského režimu a jeho typu. Nedemokratické režimy teoretici obecn ě třídí podle typu režimu a podle toho, kdo režimu vládne, tj. kritéria jsou (1) p řístup personální vlády; (2) vojenský režim a jednostranický režim; (3) totalitarismus a autoritářský režim. (Brooker 2009: 16) Poslední jmenovaný přístup bude v následujícím textu blíže p ředstaven.

První typ personální vlády je typický tím, že lídr je zt ěles ňován s režimem. Tento striktn ější výklad podává Hannah Arendt, která zastává koncept totalitarismu jako režimu, který slovy Mussoliniho říká „všechno je ve stát ě, nic není mimo stát, nic není proti státu“. (Brooker 2009: 17) Podle ní lídr disponuje loajalitou okolních elit, jeho pozice je natolik silná, že sesazení vůdce od moci by ohrozilo samotný režim. Arendtové teorie revidovaná Friedrichem a Brzezinským (1966) po čítá s detailn ější a ší řeji aplikovatelnou teorií. Jejich hlavním cílem bylo „ analyzovat, jak tyto režimy vykonávaly charakteristickou totální kontrolu “, zato druhá generace teoretik ů totalitarismu koncept totalitarismu opustila a přiklonila se spíše k autoritá řskému typu režimu s vysokou mírou mobilizace. (Brooker 2009: 19, 24) Zatímco pojem totalitarismus se co do reálných p říklad ů vyprázdnil, autoritá řský režim se v moderních d ějinách ukázal být natolik frekventovaným typem režimu, že byla nutná jeho revize, jíž se ujal Juan J. Linz. Ten autoritá řskému režimu přiřkl tyto čty ři hlavní charakteristiky:

− limitovaný politický pluralismus − nep řítomná propracovaná vedoucí ideologie − nep řítomná intenzivní či extenzivní politická mobilizace po významnou dobu fungování režimu − lídr nebo malá skupina elit vykonává moc uvnit ř nejasn ě definovaných limit, ale s předvídatelnými zásahy moci (Brooker 2009: 26; Linz – Stepan 1996)

Linz spolu s Chehabim (1998) také p řipoušt ějí formu sultanismu jako politického režimu, za jehož kritéria považuje absenci ideologie a semiopozice, či kapacit, které by vyjednávaly se stoupenci demokratizace, či jiné transformace režimu. V sultanismu nezbývá prostor pro ob čanskou či ekonomickou spole čnost a je mimo jiné definován dědi čným právem na moc a p říslušností ozbrojených složek a administrativy p římo pod vládce. Pro Maxe Webera, původního autora termínu sultanismus, je typickým areálem jeho praktického výskytu islámský sv ět, ostatn ě Weber také hlavní znaky sultanismu vybíral práv ě z chalífát ů, čímž m ůžeme v souvislosti s historií azerského národa uvažovat jako o národu mentáln ě inklinujícím k sultanistickým formám režimu. (Linz – Chehabi 1998: 3-6)

1.2. Teorie opozice

Jak v autoritá řských, tak v sultanistických režimech m ůže být p řítomná ur čitá forma opozice, ale zmín ěný totalitární režim se ji snaží zcela vymýtit. Situace, kdy n ějaký zájem není v systému reprezentován, je standardní v nedemokratických i demokratických režimech. Široké rozp ětí názorových proud ů a vyvažování sil mezi jednotlivými zájmy má však probíhat ve spole čnostech s demokratickými hodnotami a vysokou politickou kulturou za férových pravidel institutu voleb a respektování ob čanských svobod. Aby byl odlišen běžný politický konflikt v politické arén ě od opozice, bude využita Hlavá čkova definice:

„Zatímco politický konflikt zd ůraz ňuje politizovaný st řet (ve smyslu cíl ů či prost ředk ů) rozdílných zájm ů a hodnot, pojem opozice klade d ůraz na institucionalizovaný a v ědomý projev tohoto st řetu ze strany nevládnoucího subjektu B v ůč i vládnoucímu subjektu A (režimu). “ (Hlavá ček 2010: 18)

Madariaga a Ionescu, auto ři práce o konfliktech zájm ů a hodnot, však vždy hovo ří jednoduše o opozici, nikoliv o politické opozici. Adjektivum politická dodává významu více institucionálního zakotvení, což nám implikuje užší pojetí termínu opozice. To ovšem neznamená, že opozice, jak zde bude prezentována, rázem dostane apolitický charakter. Opozice vždy bude brána v kontextu politickém s politickými cíli a ambicemi.

Široké a úzké vymezení opozice navrhuje Ghita Ionescu , který do úzkého vymezení opozice zahrnuje pouze instituce se snahou docílit svržení dosavadní vlády a její nahrazení vlastními lidmi. V konceptualizaci bude použito jeho pojetí, jež definoval Ghita Ionescu jako široké.

„Opozice v širokém slova smyslu se vztahuje na každé postoje nebo činy, dohodnuté, spontánní (živelné) nebo zám ěrné, ojedin ělé nebo stálé, p řicházející ze strany formálních nebo neformálních skupin nebo jednotlivc ů, uskute čň ované za každých okolností a všemi prost ředky, namí řené proti existující moci.“ (Kubát 2010: 19)

Širší pojetí opozice se v kontextu nedemokratického represivního režimu ukazuje jako vhodn ější pro aplikaci, protože je t řeba si uv ědomit, že autoritativní režim zabra ňuje opozi čním politickým uskupením jejich svobodné sdružování ve formální instituce. V tomto ohledu Ázerbájdžán spl ňuje kritéria umož ňující zkoumat tamní opozici v širším rozsahu výkladu konceptu opozice. Tím elementárním kritériem je minimální míra demokrati čnosti režimu, omezení politických práv a ob čanských svobod (zejm. svobody sdružování, resp. pasivní volební právo), které znemož ňují legální založení politické strany, jež by se mohla ú častnit voleb a ucházet se tak o pozici ve stranickém systému. Obecn ě jde o hájení zájm ů a hodnot respektovanou skupinou, které vláda umožnila reprezentovat své zájmy, stejn ě jako poskytla prostor ob čanské spole čnosti plnit roli kritika vlády. (Novák 1995: 306)

Naopak ideov ě se vymezuje Robert Dahl a Maurice Duverger , kte ří si definují dominantní regulující cíle, které mají donutit stávající režim zm ěnit své politiky. Dahl cíle opozice d ělí na krátkodobé a dlouhodobé s představou zm ěny vládního personálu, prvk ů vládní politiky, politické struktury či sociáln ě-ekonomické struktury, ale opa čně chápe

problém Duverger, který se zam ěř uje na boj bez princip ů, nebo boj o druhotné principy, či boj o základní principy. (Novák 1997: 234-235)

Na umíst ění opozice v systému se zam ěř il český politolog Miroslav Novák , který hledá prostor působení opozice v režimu. Pro p řípad Ázerbájdžánu je p říhodný jeho termín nelegalizovaná opozice, který vystihuje skupiny, které by v demokratickém režimu m ěly mít právo na sdružování a mohly by být formáln ě uznány, ale v nedemokratickém režimu se jim institucionalizovaného statusu nedostává. 4 (Novák 1997: 224) Tento p řístup interakce s režimem otevírá otázku, kdy jsou požadavky legální a kdy legitimní. V nedemokratickém režimu se totiž nemusí legalita a legitimita opozice překrývat, protože režim často nebere opozi ční uskupení za legitimní soupe ře v politickém boji. I proto se v nedemokratických režimech setkáváme s mnoha formami opozi čních uskupení: jsou jimi politické strany, nevládní organizace, či neformální skupiny aktivist ů. Specifickou formou protivládních aktivit je práce investigativních noviná řů , kte ří sm ěř ují svou činnost navenek, k široké ve řejnosti. Cílem opozi čních proud ů je rozprost řít své síly do r ůzných arén, kam mohou proniknout a neomezovat se jen na souboje ve volbách a na p ůdě parlamentu, kam se v ětšina z nich nemá možnost, či nechce dostat.

Při analyzování typ ů opozice v Ázerbájdžánu zde bude použita typologie opozice v nedemokratických režimech dle Juana Linze , která byla poprvé publikována ve sborníku Roberta A. Dahla z roku 1973 Regimes and Oppositions . Linz tam poprvé na případu Špan ělska ve 20. století aplikoval své typy opozice v nedemokratických režimech. Základní d ělení typ ů opozice dle Linze je na ty uvnit ř a vn ě systému. Uvnit ř systému se nacházejí semiopozice a pseudoopozice, zatímco vn ě je alegální a ilegální opozice.5

4 Nelze garantovat, že demokratické státy vždy opozici povolí jako formální politickou stranu, nebo hnutí. Příkladem jsou politické strany, které se zjevn ě inspirují nacismem či komunismem, tedy režimy, jež mnohá demokratická zřízení vyhodnotila jako zavrženíhodná z důvodu čin ů, které se ve jménu t ěchto ideologií odehrávaly a proto byly kv ůli svým hodnotám ozna čeny nejen za nelegitimní, ale i za nelegální v daném demokratickém hodnotovém řádu. 5 Pro zjednodušení bude použita terminologie z anglického originálu semiopposition , pseudo- opposition , alegal a illegal , tedy semiopozice , pseudoopozice , alegální a ilegální opozice. 14

1. Semiopozice je uskupení, které funguje v rámci režimu a je ochotné dělat kompromisy a podílet se na moci, ačkoli má výhrady k jednotlivým politikám. Semiopozice neklade vládnoucí garnitu ře žádné zásadní výzvy, protože s vládnoucími špi čkami sdílí spole čnou mentalitu či ideologii a jejich spole čným zájmem je uchovat stávající režim. Semiopozi ční akté ři nebývají v institucionalizovaných stranách, ale p ůsobí v politickém systému na poloformální bázi. 1.1. První specifickou skupinou semiopozice je kategorie obhajující d ůraz na jiný aspekt politiky (ve smyslu policy ). 1.2. Druhá skupina se od režimního mainstreamu odlišuje časovým horizontem, na který pohlíží, p řestože respektují stávající autority režimu. V této skupin ě existuje hned p ět specifických podkategorií, ve kterých jsou jednotlivé proudy preferencí, jimiž se odlišují od vládního mainstreamu. 1.2.1. Chce návrat minulého režimu. 1.2.2. Identifikuje se s režimem, ale chce dokonalejší aplikaci ideologie bez ohledu na okolní státy. 1.2.3. Identifikuje se s režimem, ale chce dokonalejší aplikaci ideologie po vzoru zp řáteleného státu. 1.2.4. Odmítá oddalování pln ění vyty čených cíl ů a pln ění závazk ů. 1.2.5. Odmítá transformaci režimu, otevírání režimních poměrů a demokratizaci. 1.3. Třetí semiopozi ční kategorie se sice identifikuje s režimem, ale neparticipuje a není sou částí establišmentu. Do této kategorie spadá zaangažování mládeže do politické činosti v podob ě mládežnických spolk ů, financování program ů pro mladé s vírou, že mladí lidé pomohou zkostnat ělému režimu nabrat dynamiku, když si sami posílí sebed ůvěru a odhodlají se participovat na systému. 2. Pseudoopozice je velmi blízká k semiopozici, ale zpochyb ňuje základní kameny, na kterých režim stojí. Má tendence reformovat ekonomické a spole čenské podmínky, ale zůstává jen u artikulace svých idejí a v praxi navrhované kroky neprovádí.

3. Alegální opozice je typem, který se nepodílí na režimu zevnit ř, ale zven čí. Pomocí zákonných prost ředk ů se pokouší m ěnit prost ředí spole čenské, politické a ekonomické. Typickými p ředstaviteli alegální opozice jsou lidé, kte ří zažili p ředešlý režim, ale je pasivn ější, protože nevyvíjejí aktivitu vedoucí ke zm ěně stávajícího režimu. Linz tyto aktéry popisuje jako „apolitickou kritiku intelektuál ů“. Druhou aktivn ější skupinou jsou mladí lidé, kte ří celý život žijí v daném nedemokratickém režimu. Jejich deziluze ze stávající situace m ůže vést k tomu, že p řejdou k form ě ilegální opozice. 4. Ilegální opozice používá nezákonné praktiky boje proti režimu a je tedy postavena za hranu zákona a je režimem perzekvována. Nej čast ěji se jedná o osoby, které zažily předešlý režim. (Linz 1973: 191-199, 213-238; Kubát 2010: 26; Hlavá ček 2010: 110- 113)

2. Případová studie opozice v Ázerbájdžánu

Výzkum opozice v nedemokratickém režimu p ředpokládá znalost vývoje politického systému v dané zemi. Specifickou charakteristikou národa, který se odráží v historii zem ě je kontinuální tendence azerské populace vymezit se v ůč i n ěč emu, než tvo řit politický program, který by byl pozitivn ě formulován. V této případové studii Ázerbájdžánu je to možné ilustrovat na vývoji zem ě v posledním století, pomocí n ěhož lze také snáze vysv ětlit, pro č nastala sou časná situace opozi čních struktur v silném režimu. P řípadová studie tak v záv ěru nazna čí, jak by se m ěla opozice chovat v rámci celého politického systému, aby se její šance na prosazování jejích zájm ů a hodnot zvýšily.

2.1. Politický systém v Ázerbájdžánu

Historii suverénního Ázerbájdžánu datujeme od 28. kv ětna 1918, kdy za čal proces demokratizace zem ě. Bylo to poprvé, kdy muslimská zem ě sebe samu deklarovala za moderní parlamentní demokratickou republiku a Ázerbájdžán je zárove ň prvním muslimským státem, jež dal ženám volební právo a rovné politické svobody. Prezidentem Ázerbájdžánské demokratické republiky byl Mammad Amin Rasulzade, jež je dodnes symbolem demokratických hodnot a suverenity azerského národa. (Cornell 2011: 3, 9-10)

Suverenita státu vzala za své, když v březnu 1920 Rudá armáda napadla Baku a tak i první ústava na území Ázerbájdžánu datovaná k 19. kv ětnu 1921 byla již se sov ětskou hlavi čkou. (The Constitution of the Republic of Azerbaijan) Protože nedemokratický režim se sov ětskou nadvládou na více jak p ůl století zemi ovládal, jen t ěžko by se v tomto období hledaly demokratiza ční tendence ve spole čnosti. Moskevské vedení Sov ětského svazu se sice snažilo islámskou kulturu i religiozitu z Ázerbájdžánu vytla čit, ale jejich snažení bylo marné, protože národ se v ůč i komunistickému diktátu vymezoval a cht ěl si ponechat své národní rysy, které se nekryly se slovanskou v ětšinou Sov ětského svazu. Vzhledem k turkickému p ůvod ů azerského etnika byla na sov ětské úrovni patrná i ur čitá forma rasismu, jež diskriminovala Azery v kariérním r ůstu za hranicemi jejich sovětské republiky. Proto je leitmotivem ázerbájdžánského politického systému snaha o zachování národní kultury a zejména územní celistvosti zem ě. (Šmíd 2005; Cornell 2011)

Od sedmdesátých let 20. století se datují demokratiza ční tendence, jež odstartovaly vn ější vlivy. Nejd ůležit ějším vnitrostátním faktorem byla zvýšená aktivita intelektuálních vrstev, které se pokoušely propagovat demokratiza ční procesy zejména na bázi národního uv ědom ění, protože Ázerbájdžán osidlovalo p řevážn ě rurální obyvatelstvo, jež si požadavky demokratiza čních krok ů nevzalo za své, ale národnostní princip jim byl bližší. Heydar Aliyev, první tajemník Komunistické strany Ázerbájdžánu (KSÁ) mezi léty 1969 a 1982, ze své pozice faktického lídra sov ětské republiky sledoval národn ě-osvobozenecké pohyby ve spole čnosti a proz řeteln ě jej nepotla čoval, ale spíše podporoval. Tento krok se mu vyplatil p ři druhém nástupu k moci v roce 1993. Na sklonku sovětské éry se v Ázerbájdžánu zvedla vlna odporu proti moskevské nadvlád ě, kdy v procesu emancipace azerského národa nad ruským probíhaly po celé zemi násilné poty čky mezi sov ětskou armádou a národn ě osvobozeneckými skupinami. (Cornell 2011: 54-55)

2.1.1. Od pádu Sov ětského svazu

Prvním konkurentem KSÁ ve stranickém spektru byla od července 1989 Ázerbájdžánská lidová fronta (Lidová fronta), čímž se odstartoval pluralismus v azerské politice. Jejím hlavním zám ěrem bylo podporovat demokratické hodnoty a vládu práva, ale podmínku úplné samostatnosti Ázerbájdžánu na Sov ětském svazu KSÁ ješt ě nekladla. Lidové front ě v čele s Ebulfezem Elchibeyem sílila podpora ob čan ů, když se vlád ě neda řilo zvládnout

nar ůstající tlak protivládních a protisov ětských událostí ve společnosti. (Cornell 2010: 52- 53) Definitivní pád Sov ětského svazu p ředznamenaly nenásilné protesty v Baku z ledna 1990, jež byly potla čeny intervencí sov ětské armády. Tato událost se zapsala do d ějin jako jeden z nejtragi čtějších moment ů ázerbájdžánských dějin pod jménem Černý leden , nebo Černá sobota , protože tento incident m ěl na kont ě p řes sto mrtvých a sedm set zran ěných z řad protestujících. Další vlnou bylo zatýkání p ředstavitel ů Lidové fronty, zejména z řad jejího p ředsednictva, jehož účelem bylo paralyzovat činnost této druhé nejsiln ější domácí politické strany. Personální odpov ědnost za události z 20. ledna 1990 p řevzal tehdejší generální tajmník KSÁ Abdulrahman Vazirov, jež okamžit ě odstoupil ze své funkce. Nahradil ho Ayaz Mutalibov, který byl do té doby p ředsedou rady ministr ů. Na konci roku 1990 se konaly volby, jež vyhráli za p řisp ění volebních podvod ů a manipulací komunisté. (Guliyev 2005: 415)

Mezi léty 1991 až 1993 zažil politický systém Ázerbájdžánu velmi dynamický vývoj, který lze ozna čit za tranzici k demokracii. P ůvodn ě komunistický lídr Ayaz Mutalibov se stal prezidentem za sociáln ě demokratickou stranu, následn ě ho na dva m ěsíce na ja ře 1992 nahradil Eyub Mammadov z Lidové fronty a po dvou vým ěnách prezidentských post ů mezi t ěmito aktéry p řišel na m ěsíc do ú řadu Isa Gambar z pozice p ředsedy strany Musavat. Z následujících červnových demokratických prezidentských voleb vzešel jako vít ěz se 60 % hlas ů Abulfaz Elchibey, lídr demokratické Národní fronty.6 Bytostn ě demokratický, zárove ň ale p říliš smí řlivý a ned ůrazný nový prezident vydal ješt ě před vyhlášením prezidentských voleb prohlášení, ve kterém mj. říká:

„Nyní chvátáte se zvolením nového prezidenta – zvolte ho! (…) Protože dnes stát, ve kterém žijeme, ho pot řebuje a prezident, který m ůže být držen u moci pouze silou (…)

6 Nejv ětším konkurentem v předvolebním boji mu byl Etibar Mamedov ze Strany národní nezávislosti (SNN), který však m ěl za cíl jen umožnit návrat Heydara Aliyeva do čela státu. Proto se sám t ěsn ě p řed volbami z řekl své kandidatury a po volbách se zasazoval o vypsání referenda o ukon čení Elchibeyova prezidentského mandátu vzešlého z regulérních voleb. T řetinu hlas ů získal ve volbách Nizami Souleimanov, který m ěl také v plánu v případ ě zisku mandátu umožnit Heydaru Aliyevovi nástup na post prezidenta. Nebývale vysoký podíl hlas ů získal zejména populistickými p řísliby. V těchto prezidentských volbách de facto nebyla jiná možnost, než volba Elchibeye, nebo pro-Aliyevovských kandidát ů. (Cornell 2011: 50-55)

pot řebujeme vytvo řit struktury, které ho ochrání a zabrání mu, aby se stal diktátorem. Toto vyžaduje instituce (…) pokud selžeme ve vytvoření t ěchto vyvažujících strukturách, pak kohokoliv zvolíme za prezidenta, ten zni čí sám sebe, nebo bude zni čen jeho nejbližšími, protože zde není žádná institucionální struktura .“ (Cornell 2011: 64)

Tento moment v historii Ázerbájdžánu jednozna čně Elchibey odhadl velmi správn ě a jeho prognóza se potvrdila. Těmito volbami se pravd ěpodobn ě rozhodlo o nedemokratickém režimu, jak ho vidíme dnes. Elchibey tušil, že v pozici demokratického prezidenta nem ůže setrvat dlouhodob ě, protože nadcházející válka o Náhorní Karabach převálcovala demokratické hodnoty ideou národní suverenity, bezpe čnosti a udržení územní celistvosti. Lze tedy říci, že Elchibey by byl dobrým lídrem v procesu demokratizace, avšak vn ější okolnosti jeho snahy zhatily. (Cornell 2011: 50-55)

Se suverenitou státu byla nutná nová ústava, jejíž vznik podporoval Elchibey od samého za čátku své vlády, ale k uvedení ústavy v platnost došlo až 12. listopadu 1995. Významnými dodatky byla dopln ěna v letech 1996, 2002 a 2009. Komisi pro sepsání nové ústavy vedl Heydar Aliyev, a to ješt ě p řed jeho návratem na post prezidenta v roce 1993, což je paradoxní, protože práv ě Aliyev byl jedním z nejvýznamn ějších p ředstavitel ů minulého režimu. 7 Tou dobou byl Aliyev předsedou Nejvyšší rady na periferii v Nachi čevanu8 (tj. mezi léty 1991-1993), kde ze své pozice údajného nachi čevanského rodáka a stále populární osobnosti vy čkávající na periferii významn ě vytěžil. Heydar Aliyev byl poté krátce p ředsedou zákonodárného sboru Milli Majlis, než na jeho pozici přešla pravomoc prezidenta Ázerbájdžánu, protože dosavadní prezident Abulfaz Elchibey 9 neobhájil svou funkci pod tlakem vále čného konfliktu, resp. Aliyev spáchal coup d´etat.10

7 Heydar Aliyev se poté stal členem komunistického politbyra, ve kterém sloužil od roku 1982 až do roku 1987, kdy ho funkce kv ůli neúnosné koupci zbavil Michail Gorba čov. (Ergun 2010: 78) 8 Pojem periferie je v tomto p řípad ě použit pouze jako ozna čení místa výkonu vlády mimo Baku, ale nelze ho chápat jako termín pod řazující nachi čevanskou vládu v ůč i té v Baku co do neformální institucionální hierarchie. 9 Abulfaz Elchibey je jen p řezdívkou pro tohoto politika, zatímco jeho pravé p říjmení bylo Aliyev. Ve své politické karié ře používal jen p říjmení Elchibey. V této práci bude zmín ěno více lidí se stejným příjmením, což ale automaticky neznamená sp řízn ěnost s prezidentskou rodinou. 10 Zda se jednalo o p řijetí výzvy o pomoc ze strany Elchibeye, nebo o coup d´etat záleží na interpretaci, která však není v této práci d ůležitá. (porovnej Cornell 2011; Ergun 2010) 19

Veškeré tyto politické obraty se odehrávaly na pozadí války o Náhorní Karabach, která umož ňovala nestandardní politické kroky a vzhledem k několika zásadním okolnostem, jakou byl nap říklad masakr ve m ěst ě Khojaly nedaleko od Baku, byla pozice dosavadního prezidenta siln ě oslabena a tak se moci mohl ujmout Heydar Aliyev.

2.1.2. Nástup Heydara Aliyeva

Definitivní pád demokratiza čních proces ů nastal s prezidentskými volbami v roce 1993, kdy byl potvrzen Aliyev ův prezidentský mandát. Parlamentní volby, jež by daly vzniknout legitimnímu parlamentu demokratickou cestou, se konaly až v roce 1995, kdy už byla Lidová fronta marginální stranou ve fragmentované opozici. Výkon mandátu Heydara Aliyeva se odehrával s příslibem demokratizace zem ě v situaci, když byl Ázerbájdžán v pr ůběhu 90. let v procesu demokratizace mezi ostatními kavkazskými republikami nejdále. Aliyevova vláda však podmi ňovala prohlubující demokratiza ční procesy pouze vy řešením karabašského konfliktu a tak docházelo k upevňování nedemokratického režimu, až Ázerbájdžán skon čil v porovnání s ostatními kavkazskými republikami jako nejmén ě demokratický. (Cornell 2011: 96; Borzel-Risse 2013: 73-74)

2.1.3. Předání moci z otce na syna

Aliyev st. se držel u moci od roku 1993 až do prezidentských voleb v roce 2003 těsn ě před udávaným datem jeho smrti 11 . Zdraví Heydara Aliyeva neumož ňovalo vykonávat prezidentský mandát již od po čátku roku 2003 a proto podrobnosti o jeho zdravotním stavu nebyly zve řej ňovány v médiích, aby neohrozily stabilitu režimu a nezpochybnily jeho funkci, které se necht ěl vzdát. Proces předání zodpov ědnosti a know-how jeho synovi se tak muselo uspíšit 12 . Heydar pravd ěpodobn ě podcenil sv ůj stav již d říve a

11 Od léta 2003 by Heydar na lé čení v USA, odkud již neprojevoval podporu synovi p řed volbami, což bylo velmi p ředvídatelné vzhledem k jeho oblib ě ve řejných projev ů v médiích. Lze tak spekulovat o tom, že zem řel mnohem d říve, než deklarovaného 30. října 2003 v Baku, tedy dva dny po jeho p řevozu z USA. Osobnost Heydara Aliyeva z řejm ě tedy provází jak mýtus o jeho narození v Nachi čevanu, a čkoli se narodil na území dnešní Arménie, tak i o jeho místu a datu úmrtí. (Machálek, 17. 4. 2014) 12 Heydar Aliyev prosadil svého syna do funkce místopředsedy státní rafinerie SOCAR, aby se připravil na prost ředí velké politiky. (Kendal-Taylor 2011: 49) 20 nebudouval synovi s dostate čným p ředstihem oporu a respekt 13 a proto se mohlo již dávno před volbami spekulovat o tom, zda je skute čně následovnictví Heydarova syna v prezidentském ú řad ě automatické, nebo bude probíhat limitovaná sout ěž mezi favority z Heydarova okolí. Pravd ěpodobn ě nejsiln ější vliv na uchování Aliyevovské rodinné linie u moci m ěli Heydar ův bratr Jalal Aliyev, Ali Insanov a Ramiz Mehdiyev 14 . (Kendal - Taylor 2011: 52; European Stability Initiative. 2003; International Crisis Group 2010: 9- 10)

V polovin ě roku 2002 také nabyl platnosti zákon, který pojistil, že premiér m ůže p řevzít veškeré prezidentské kompetence v případ ě, že prezident nebude moci vykonávat sv ůj úřad. Ilham byl vzáp ětí jmenován premiérem, čímž se zjevn ě uzav řela možnost konkurent ům z Heydarova okolí soupe řit o prezidentskou nominaci u voleb v roce 2003. V těchto volbách však kandidovali oba – otec i syn – Heydar, jak avizoval d říve, se zprost ředkovan ě vzdal kandidatury dva týdny p řed volebním kláním. Volby sice neprob ěhly dle standardních regulí, ale Ilham v nich získal 76,5 % hlas ů a tedy i prezidentský mandát. Tímto byl proces p ředání moci v Ázerbájdžánu ukon čen. Nejbližší prezidentovo okolí, cht ělo-li si uchovat svoje dosavadní pozice, muselo respektvat nového prezidenta, nebo by byli vnímáni jako opozi ční akté ři a rázem by si přetrhli cestu k ekonomickým benefit ům a konexím vyplývajících z funkce. Korup ční klientelistcké prost ředí buduje Ilham intenzivn ěji, než jeho otec, protože nedisponuje politickou prozíravostí jako on. P říze ň širších elit si tak za čal Ilham kupovat výnosy z ropy a tento nejdostupn ější prost ředek mu poskytuje pot řebnou, a č k řehkou, loajalitu. Ekonomický růst, jež dosáhl zejména zprovozn ěním ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan, je základem

13 Vnímání Ilhama Aliyeva ve řejností nebylo pro budoucího státníka lichotivé, protože se spíše profiloval jako necharizmatický playboy a gambler bez politických schopností a ambic, který většinu svého života strávil v Moskv ě. (European Stability Initiative 2003) 14 Insanov z Yeraského klanu byl spoluzakladatelem YAP, ministrem zdravotnictví a blízkým spolupracovníkem Heydarova bratra Jalala. Mehdiyev byl Heydarovým blízkým spojencem a zastáncem staré garnitury a mj. díky této vazb ě se dostal do kontrolních funkcí, jež dohlíží nad místními oligarchy a vytvá ří sou část špi čky hierarchie vládní elity. (Kendal - Taylor 2011: 52; European Stability Initiative. 2003; International Crisis Group 2010: 2, 9-10)

21 legitimace Ilhamovy vlády. (Kendal - Taylor 2011: 49, 52-54; Cornell 2011: 110-115, 184; Radnitz 2012)

2.2. Ústavní rámec

Neformální klientelistické a patronážní vazby jdou ruku v ruce s jasn ě danými ústavními pravidly pro politickou sout ěž, bez ohled ů na opozici, která je často postavena mimo systém a často i mimo zákon. Režim Ilhama Aliyeva praktikuje takové metody boje proti opozici, které negují zásady a standardy demokratického státu, čímž režim porušuje vlastní právní řád. Ve výsledku je nutné zpochybnit premisu Ázerbájdžánu jako demokratického státu, jak jej Ústava 15 definuje.

Ústava postihuje celé území státu, tedy i Nachi čevan a de jure i oblast Náhorního Karabachu. Ústava vyzdvihuje suverenitu lidu, jež přímo volí zákonodárný sbor i prezidenta a má právo iniciovat celonárodní referendum. Ústavní po řádek až na jednu výjimku odpovídá standardnímu demokratickému z řízení a právnímu státu s tím, že Ázerbájdžán sebe definuje jako demokratický, sekulární, unitární a právní stát s prezidentským politickým systémem. Státní moc je rozd ělena do t ří segment ů: Milli Majlis Ázerbájdžánské republiky se 125 členy volenými na p ět let 16 , který zastupuje legislativní moc, výkonnou moc má v rukách prezident a t řetí mocí jsou soudy. Zmín ěná výjimka spo čívá v detailu, že ačkoli jsou všechny t ři moci na sob ě nezávislé a p ůsobí v rámci svých vyty čených limit ů, jiné ustanovení říká, že prezident je garantem nezávislosti soudní moci 17 , reprezentuje jednotu a autonomii území státu, zastupuje stát navenek, jmenuje a odvolává ministry, rozhoduje o demisi vlády, na řizuje a ruší její rozhodnutí. Takto silné postavení výkonné moci je v rukách prezidenta, který je volen na pět let v přímých volbách absolutn ě v ětšinovým volebním systémem se všemi čty řmi

15 Tato práce bude často odkazovat na porušování lidských práv a ob čanských svobod, protože tyto hodnoty jsou neodmysliteln ě spjaty s demokratickým právním řádem, na který si režim ve řejn ě hraje. 16 Reálná moc parlamentu v systému je velmi slabá, protože dominantní moc má v rukách prezident. (Kara 2007: 723)

17 Má-li být prezident garantem nezávislosti soudní moci, musí být se soudy propojen. Tím lze říci, že zde nem ůže fungovat systém odd ělení jednotlivých mocí ve stát ě, resp. nezávislého soudnictví, jak jej požaduje norma demokratického státu. 22 atributy voleb s neomezeným po čtem znovuzvolení. (Kara 2007: 723; Constitution of the Republic of Azerbaijan)

2.3. Ur čení typu režimu v Ázerbájdžánu

V návaznosti na vývoj politického systému a ústavního řádu zem ě zde bude definován typ režimu podle Linzových režimních os. Aby byly spln ěny základní podmínky klasifikace opozi čních skupin v nedemokratických režimech dle typologie Juana Linze, musí být režim definován jako stabilizovaný, což p řípad Ázerbájdžánu splňuje. V sou časné dob ě není pochyb, že Aliyev ův režim v Ázerbájdžánu není demokratický, a čkoli sám sebe jako demokratický vnímá. Definice režimu bude vycházet jak z historických dat uvedených výše, lidskoprávních závazk ů, tak z aktuálních událostí, které se v zemi odhrávají. Mezi nejaktuáln ější pat ří prezidentské volby z října 2013, které OBSE ve své zpráv ě hodnotí jako nesvobodné a neférové, protože režim omezoval všechny politické svobody, které se k volbám vztahují, zejména omezování svobody slova, tisku a shromaž ďování. (OBSE 2013) Svoboda tisku se v Ázerbájdžánu za poslední rok podle m ěř ení Reportér ů bez hranic zhoršila, Ázerbájdžán klesl ze 156. na 160. místo v celosv ětovém žeb říčku čítající 179 stát ů. (Reporters Without Borders 2014) Stejn ě tak se za poslední dobu zhoršily i hodnoty svobody, které vypo čítává Freedom House , jehož zpráva hovo ří o spirále, která Ázerbájdžán, Rusko a Kazachstán táhne dol ů. Za pokles indexu svobody v Ázerbájdžánu může mj. porušování vlastnických práv, kterého se dopouští vláda, a to zejména pro stavbu reprezentativních budov a „zkrášlování“ centra Baku. M ěř ení ob čanských svobod a politických práv dopadlo pro Ázerbájdžán velmi špatn ě, dosáhlo hodnoty 6 (na škále od 1 do 7, kdy 7 je nejhorší hodnota – „zcela nesvobodný“) s vyhlídkou zhoršování ob čanských svobod. (Freedom in the World 2014; Freedom House: 1, 7, 18; Rada Evropy 2014: 5) Za autokratický stát považuje Ázerbájdžán i projekt Polity IV. (Marshall 2013) Občanské svobody se v posledním roce (tj. od ledna 2013) jsou stále omezovány pro utlumení činnosti opozice p řed prezidentskými volbami v říjnu 2013. Cílem represí jsou jak ú častníci demonstrací, tak i osoby, které se aktivn ě podílejí na kritice režimu a ť už z pozice člena opozi ční strany, noviná ře, bloggera, či lidskoprávního aktivisty. (Rada Evropy 2014)

Při identifikování typu režimu se bude p řihlížet k faktor ům, které Linzovu kategorizaci provád ějí (jsou jimi pluralismus; ideologie; mobilizace; vůdcovství) a článek Farida Guliyeva (2011) bude jedním z vodítek, které napom ůže k definování typu režimu, protože tento autor spekuluje o prvcích sultanismu a autoritaritarismu v Ázerbájdžánu, kterých lze v režimu Ilhama Aliyeva skute čně mnoho nalézt. Typickým rysem sultanismu je nap říklad p řevedení moci z otce Heydara Aliyeva na syna Ilhama Aliyeva. Faktor, který naplní podstatu sultanismu, jak jej definuje Linz a Stepan (1996: 54), resp. Linz a Chehabi (1998), je mj. pojetí éry vlády Heydara Aliyeva jako v ědní disciplíny: Aliyev sunasliq , neboli aliev ěda 18 . (Azerbaijan National Academy of Sciences ) O ztotožn ění Heydara Aliyeva s konkrétní kulturní etapou Ázerbájdžánu sv ědčí i reprezentativní stánek režimu Kulturní centrum Heydara Aliyeva. Pojmenování r ůznorodých institucí po prezidentovi, všudep řítomné sochy v hlavním m ěst ě i billboardy s vyobrazením Aliyev ů je charakteristickým rysem kultu osobnosti.19 Tento fenomén je velmi podobný s tureckým kultem Atatürka. K tomuto uchopení osobnosti prezidenta pravd ěpodobn ě přispívá i patriarchální princip, který je stále velmi silný v tradi čních kulturách a o to více v muslimských zemích. S pozicí Ilhama Aliyeva je také spjato dominantní postavení v politickém systému, které mu dává široký prostor pro výkon své moci.

Dle Linzova režimního znaku pluralismu jde v Ázerbájdžánu o slou čení soukromého a ve řejného sektoru ekonomiky a prostoru ve řejné moci. Heydar Aliyev stav ěl svou pozici ve stát ě také na nepotismu, jež dodnes udržuje pevné vazby mezi jednotlivými institucemi ve státní správ ě, státními a soukromými podniky. V tomto ohledu dominuje Státní ropná spole čnost Ázerbájdžánské republiky (SOCAR), jež má však i jiné podílové vlastníky, jako nap říklad norský Statoil. Graficky znázor ňuje mocenskou sí ť nap říč spole čností Guliyev. (2013; viz p říloha č. 1) Podstatným rysem absence pluralismu je eliminace opozi čních politických stran jak v parlamentu, tak i ve ve řejném prostoru obecn ě. (Center

18 Tento pojem není oficiální český termín. V doslovném p řekladu z ázerbájdžánštiny to znamená věda Aliyeva. Je vyu čována na Ázerbájdžánské národní akademii v ěd. (RFE/RL 6. 4. 2014; Azerbaijan National Academy of Sciences) 19 Tyto post řehy čerpá autorka ze své návšt ěvy Ázerbájdžánu v zá ří 2013, resp. návšt ěvy Istanbulu v červenci 2011. 24 for Economic and Social Development. 2011; Transparency Azerbaijan. 2011; Contact 14. 11. 2013)

Sultanismu také odpovídá i ideologická stránka režimu, který tento režim postrádá. Vláda Heydara Aliyeva se dnes profiluje na státní univerzit ě spíše jako v ěda, nikoliv jako politická ideologie s charakteristickými teoretickými rysy. (Guliyev 2005: 416)

Aspekt mobilizace v režimu nespat řujeme, nebo ť členství ve stranických strukturách či přidružených organizacích není povinné, resp. taková sít za čle ňující spole čnost do participace na stranické činnosti se v Ázerbájdžánu nevyskytuje. Od spole čnosti je spíše vyžadována pasivita a loajalita. V tomto bod ě shledáváme spíše rysy autoritarismu, které ovšem nevylu čují sultanistický režim.

Vůdcovství , jak jej definuje Linz, je však v Ázerbájdžánu silné. Role prezidenta ve stát ě je velmi silná a nemá žádnou brzdu v systému, která by ho mohla ve své moci výrazn ě omezit. V ůdcovství osoby se projevuje i v dalších orgánech státní správy, kam se snadno kooptací dostane člen vládnoucí elity. Takto ovládané instituce mohou dále postupovat v procesu utužování režimu. Na druhou stranu vidíme motivy prezidenta jako lídra celého národa doslova na každém kroku. Vyobrazení postav Ilhama i Heydara v mnoha um ěleckých dílech ve ve řejném prostoru, na suvenýrech, billboardech, ve jménech ulic a institucí a další prvky vedou k napl ění definice kultu osobnosti. Osobnost Heydara je stále mnohem siln ější a neodmysliteln ě spjata s vládnoucí YAP, než osobnost jeho syna, dokladem budiž jeho symbolická fotografie na úvodní internetové stránce YAP. (Patrimonal leadership; Contact 18. 9. 2013; Yeni Azerbaycan Partiyasi 2014.)

Soubor uvedených rys ů ázerbájdžánskéo režimu tak přiznává kombinaci sultanistického i autoritativního režimu. Na základ ě výše uvedeného stru čného rozboru je Ázerbájdžán typem autoritativního režimu se sultanistickými tendencemi .

Hlavním argumentem, pro č Ázerbájdžán není čistý sultanismus, je p řítomnost opozi čních skupin a oslabená role dnešního lídra oproti jeho otci. Podle Linzovy definice sultanismu má vůdce svou autoritu, jež používá k legitimizaci své moci. Ilham však zdaleka nedosáhl autority svého otce a jen st ěží se tomu tak stane. O to více pot řebuje upevnit své postavení násilnou cestou potírání skute čné i domn ělé opozice. 25

Důvod, pro č by se m ělo pomýšlet na definici režimu jako sultanistického, je patrimoniální přenášení funkce lídra z otce na syna, což je typickým sultanistickým rysem. (Chehabi - Linz 1998: 5) K tomuto rozhodujícímu kritériu sultanismu se p řiklání také Herron (2011), jež dává do souvislosti i referendum v roce 2009, které ruší omezení maximáln ě dvou funk čních období jednomu prezidentovi. Dále sultanistický charakter režimu potvrzují spekulace elit p řed schválením referenda, které se obávaly krachu plánu a podpo řily tedy návrh p řípadného nástupnictví Ilhamovy manželky Mehriban do funkce prezidentky, čímž by se vy řešila kandidatura YAP v následných prezidentských volbách v roce 2013. Tyto spekulace jen potvrdily rodový princip p ředávání moci, jež by konvenoval sultanistickému stylu vlády. (Herron 2011: 1578)

3. Analýza konfliktních zájm ů a hodnot

Konflikty existují v každé zemi bez ohledu na typ režimu. Konflikt je v lidském spole čenství p řirozeným a v ěč ným jevem. Spole čenská kontrola výkonu státní moci zt ěles ňuje p řítomnost konfliktu zájm ů. Naopak konflikt hodnot vede k uplatn ění práva jakékoli skupiny nebo jedince vyjád řit odlišný názor, než jaký zastává státní moc. Rázem se z konfliktu zájmů a hodnot stává politický boj, který ale neimplikuje automatický vznik opozice na konfliktních liniích. Z některých konflikt ů jako dynamických prvk ů m ůže vzniknout opozice, a to jak na poli vyložen ě politickém, tedy institucionalizované opozi ční politické strany, tak v neinstitucionalizovaném ve řejném prostoru. Taková opozice je pak regulérním ú častníkem politického boje, kde opozi ční struktury čerpají z „instinktu nep řátelství“ a zárove ň z „instinktu svobody“. Tyto dv ě hybné síly v organizované spole čnosti vedou ke konfliktu opozice s vládou. Pro vít ěze boje je pozice autority a pro poražené vyplývá nutnost pod řídit se. V demokratických režimech má opozice úlohu legitimn ě kontrolovat vládu uvnit ř systému a ucházet se o moc v procesu voleb, naopak v nedemokratických režimech je opozice zpravidla postavena mimo systém. Pokud v režimu nejsou nastaveny ventily, jež by uvolnily nap ětí mezi partikulárními zájmy a hodnotami, pak by došlo k eskalaci násilí. (Madariaga - Ionescu 1972: 13-16; Hlavá ček 2010: 17)

Vzhledem k charakteru režimu v Ázerbájdžánu tak nelze po čítat s existencí jasn ě definovatelné institucionalizované opozice, jak fungují v demokratických režimech, proto 26 specifika nedemokratických režim ů p řinášejí i velmi rozli čné spektrum forem opozice hájící své hodnoty a zájmy. V Ázerbájdžánu b ěžn ě dochází k odmítání institucionalizace opozice a tím struktury státu zt ěžují fungování opozi čních skupin na legální úrovni a činí z nich neformální a de facto nelegální uskupení, jež nepožívají statusu právnické osoby a proto nemohou budovat svou pozici v systému. Tato taktika režimu dále omezuje ob čanskou spole čnost a vláda tím jen oddaluje řešení problému. Napomáhá si však násilnými represemi čelních p ředstavitel ů nevládních organizací, čímž odrazuje další, kte ří by s požadavky mohli p řijít.

Během roku 2013 a na po čátku roku 2014 bylo z řejmé, že režim neumožnil povolení tlaku ve spole čnosti a tak st řet zájm ů a hodnot vygradoval v násilí. D ůvod ů by mnoho být více, nicmén ě k deprivaci obyvatel mohly p řisp ět následující faktory: dvouletý zákaz po řádání ve řejných shromážd ění; gradující omezování náboženských svobod; přetrvávající sociální propast ve spole čnosti; cenzura tisku; omezování svobody slova a další. (Forecast Scenario 2011: 24-25, Aliyeva 2006: 155; Reporters Without Borders 2014, CIA Factbook; Kavkazskij Uzel 20. 12. 2013, Human Rights Watch. 24. 4. 2014) Nastalé události potvrdily, že spole čnost požaduje svobody, aby mohla projevit p řítomnost konflikt ů, které se tam nacházejí a donutila vládu k jejich řešení.

V Ázerbájdžánu se vyskytují mnohé št ěpné linie konflikt ů pramenících z nerostného bohatství zem ě, nástupu nové generace a klanové struktury spole čnosti. Etnické hledisko nehraje zásadn ější úlohu, zato genera ční st řet ve spole čnosti se v poslední dob ě ukazuje jako významný. První aspekt, který zde bude nastín ěn, je konfliktní potenciál vyplývající z polohy státu mezi velmocemi Ruska, Íránu a Turecka, kdy všechny t ři včetn ě Evropské unie a Spojených stát ů usilují z geopolitických d ůvod ů o dobré vztahy s Ázerbájdžánem na mezivládní úrovni.

3.1. Exogenní faktory

Konfliktní linie relevantní pro studium opozice je však spojená více s náboženstvím a národností. V těchto aspektech jsou významné státy Turecko a Írán. Turecko je s Ázerbájdžánem spjaté zejména kulturou a spole čnou etnicitou a částe čně i nacionalistickou panturkickou ideou, která dělí Azery na zastánce suverénního

Ázerbájdžánu, zatímco panturkisté usilují o slou čení všech turkických národ ů do jednoho státního celku. Cornell (2011: 359) se správn ě ptá, zda je pro Azery Turecko nejlepším sousedem, nebo velkým bratrem. Odpov ěď na tuto otázku není p ředm ětem této práce, ale v každém p řípad ě je tento vztah nutné vnímat ambivalentn ě. Konfliktní linie je tedy obrazn ě na státních hranicích 20 Turecka a Autonomní republiky Nachi čevan. Panturkické hnutí se aktivizuje zejména v obdobích, kdy je viditelná n ějaká hrozba, která turecké národy sbližuje. Takovým typickým momentem byla válka o Náhorní Karabach, protože Arménie je kv ůli své poloze v region tou nejv ětší p řekážkou k napln ění panturkické ideje. Panturkismus je proto v posledním období spíše spícím konfliktním exogenním faktorem, stejn ě jako zamrzlý konflikt o Karabach. (Šmíd 16. 4. 2014)

Z geografické polohy státu vyplývá st řet mnoha odnoží islámu, jež do Ázerbájdžánu přichází. Jedná se o dlouhodob ější exogenní vlivy islámských skupin z Íránu, Turecka, St řední Asie a nov ě Salafisté ze severního Kavkazu. Výsledkem je konflikt sekulárního státu s religiózními opozičními strukturami ze zahrani čí, který se zdá být sílící št ěpící linií v Ázerbájdžánu. Jak vyplývá z výzkumu Collins a Owen, a čkoli je v zemi 65 % šíit ů, 40 % populace spat řuje budoucnost v demokratickém sekulárním stát ě, ale islámskou demokracii podporuje 13 % lidí. 21 Z výsledk ů výzkumu t ěchto autorek lze vypozorovat, jakou má orienta čně podporu dovážený islámský radikalismus. (Collins – Owen 2012: 506) Zejména Írán je na úrovni konfliktu hodnot přiklon ěn k expanzi islámského radikalismu do Ázerbájdžánu, protože tam je šíitsky orientované obyvatelstvo vhodné pro budování opozi čních sil, které by mohly rozší řit íránskou moc na sever. (Collins 2007)

3.2. Genera ční konflikt

Islámská kultura se odráží jak na osobním život ě obyvatel, tak se prolíná i do politického života lidí odkud princip patriarchátu musí být z této práce již jasn ě z řejmý. Tradi čně rozhodující úloha starší generace je pro danou kulturu také typická. Zkušenost generace,

20 Jediná spole čná státní hranice Turecka a Ázerbájdžánu je asi 15 km dlouhý úsek nejvýchodn ějšího cípu Turecka a nejsevern ější částí Nachi čevanu. 21 Pro kompletaci dat budiž uvedeno, že 10 % dotázaných v reprezentativním vzorku 1 176 respondent ů z řad Azer ů projevilo zájem o vládu islámského zákona šaríja a 5 % by cht ělo zachovat sekulární autoritarismus. (Collins – Owen 2012: 506) 28 která vyrostla v dob ě Sov ětského svazu, se zásadním zp ůsobem liší od té mladší, jež požívá možnosti nové doby a zastává jiné hodnoty, než jejich rodi če a prarodi če. 22 Z tohoto genera čního konfliktu vyvstává nový segment opozi čních skupin, který zastává jiné hodnotové pozice. 23 Genera ční konflikt reflektovaly již v polovin ě 90. let i politické strany, jež založily mládežnické organizace jako p řidružené organizace k mate řským stranám. (viz Diuk 2012; Dirilen-Gumus – Oslem 2013, Machálek 17. 4. 2014)

3.3. Ekonomický aspekt

V Ázerbájdžánské spole čnosti je vid ět kontrast nejen v sociální, ale zejména v ekonomické oblasti. Zatímco st řední t řída je nepo četná, ekonomicky velmi slabí stále ve spole čnosti p řevažují. Propastný rozdíl mezi chudými a úzkou enormn ě bohatou vládnoucí elitou činí ekonomickou konfliktní linii - jednoduše ekonomi čtí „winners“ a „loosers“ v systému p řerozd ělování 24 nerostného bohatství zem ě. Lze p ředpokládat ekonomicky velmi slabou skupinu, v níž se m ůže skrývat mnoho opozi čních skupin, avšak jak víme z metodologické poznámky, nemáme dostupné nástroje, které by takové organizace odhalily. Specifickou kategorií jsou opozi ční politické strany, které usilují o získání politické moci, a č mají rétoriku spravedlivého p řerozd ělování zisku z přírodních zdroj ů, zp řetrhání klientelistických vazeb a korupce, není možné vylou čit jejich ekonomický zájem, jež by plynul ze získání podílu na vlád ě. (Bayramov 2012: 77-80)

Ekonomi čtí „winners“ determinovaní p říslušností k vládní elit ě jsou de facto upláceni vládou pro zachování statu quo. Vládnoucí elita je velmi úzká, ale svým systémem „top- down“ kontroly a patronáže velmi dob ře ovládá celou strukturu spole čnosti, která je na

22 Nap říklad z výzkumu z roku 2012 vyplývá, že 21 % Azer ů vnímá Stalina pozitivn ě. Zatímco mladá generace ve výzkumu projevila nízké pov ědomí o sov ětské historii a starší generace evidentn ě vzpomíná na minulost v dobrém. Tento výstup vypovídá o sov ětském sentimentu starší azerské populace. (Lipman et al. 2013: 4, 51) 23 Dle dat z roku 2010 preferuje 40 % lidí z věkové skupiny 15-24 let sociální demokracii, ale 31 % z nich se p řiklání k nacionalismu a 14 % k islamismu. Tendence k návratu socialismu v této kategorii je tedy zanedbatelná. (Diuk 2012: 81) 24 Silný ekonomický faktor konfliktní linie podporuje tak zvaná „dánská nemoc“, jež spo čívá v závislosti ekonomiky na jednom sektoru produkce. V případ ě Ázerbájdžánu se jedná o uhlovodíkové zdroje, které v roce 2011 činily 78 % produkce pr ůmyslu. Přetrvání a prohlubování tohoto št ěpení dánská nemoc násobí a omezuje zlepšování situace cestou diverzifikace domácího produktu v dlouhodob ější perspektiv ě. (Hasanov 2013, Bayramov 2012: 78) 29 elitu navázaná. (International Crisis Group 2010: 7) Co do po čtu obyvatel, která vládnoucí elitu podporuje a pracuje pro ni, vytvá ří ve spole čnosti št ěpnou linii. I tito lidé participující na fungování režimu z pozic, které s režimem sympatizují, museli projít korup čními a klientelistickými procesy, aby požadované pozice dosáhly. Jedná se o pozice úředník ů, vzd ělaných expert ů pracujících pro t ěža řské spole čnosti, nekvalifikovanou st řední a nízkou administrativu a mnoho dalších, kterými si prezident kupuje loajalitu a jejich ekonomickou závislost na práci pro režim 25 . Zdá se, že tento socioekonomický konflikt nemusí zcela korelovat s podporou režimu, jejíž ur čení je v Ázerbájdžánu velmi komplikované. (Guliyev 2005: 401, Machálek 17. 4. 2014)

3.4. Klanové vazby

Otázka vládnoucích elit p řerozd ělujících bohatství se kryje s klanovou strukturou, která v sou časné dob ě vládne. Tato tradi ční příslušnost náleží k bývalým regionálním jednotkám, chlífát ům, které m ěly klanovou sociální strukturu, jež v ur čité podob ě přetrvala do dneška. Typicky islámský prvek státní správy založil silnou rodinnou a regionální vazbu obyvatel. Jak tvrdí nap ř. Guliyev, Ázerbájdžán lze považovat za „klanový stát“, kde jsou rodové a regionální vazby mimo řádn ě významné p ři držení a obhajob ě moci. (2005: 401) Jde zejména o vlivné klany z oblasti Karabachu, jehož stranickou strukturou je zejména strana Musavat. Sou časný prezident spolu s vládní stranou YAP jsou p říslušníky Nachi čevanského 26 a Yerazského 27 klanu, jež spojil svým

25 V Ázerbájdžánu bylo v roce 2008 ve státním sektoru zam ěstnáno 36,4 % ze všech pracujících v zemi, což je minimáln ě o 100 % více, než v Arménii a v porovnání s Gruzií s dostupnými daty z roku 2006 je to o 70 % více zam ěstnanc ů ve ve řejném sektoru. Celých 18 % ze všech obyvatel zem ě je p římo zam ěstnáno ve ve řejném sektioru, a proto je zde velká závislost obyvatel na zam ěstnání poskytované státem. (Guliyev 2012: 121-122) Přes tato data je evidentní, že bez korup čního jednání není možné zam ěstnání ve státní správ ě získat na jakékoli pozici. (Meissner 2011: 7) 26 V práci bude užito termínu Nachi čevan jako ozna čení klanu, a čkoli celý název dle Ústavy je Autonomní republika Nachi čevan. (Ústava) 27 Yeraz je hanlivý termín pro klientelistickou skupinu Azer ů z Jerevanu, dnešní Arménie, kte ří jsou spole čně s nachi čevanskou skupinou sou časnou vládní elitou, jejímž hlavním p ředstavitelem byl Heydar Aliyev. Sou časný prezident Ilham má velmi oslabené vztahy s Yerazi a zárove ň jeho manželka je p ůvodem z Baku, tedy z rivalského zázemí, což jeho autoritu v klanovém uspo řádání oslabuje. (International Crisis Group 2010: 2; Herron 2011: 1562) 30 původem Heydar Aliyev a na jejich p ůdorysu je postavena strana YAP 28 . Na vlád ě se podílí spolu s klanem z Baku, odkud pochází rodina prezidentovy manželky Mehriban Aliyeva, rozená Pashayeva. Pashayevovi p říliš o moc nesoupe ří, protože i tak získávají sv ůj podíl na výnosech z těžby nerost ů a silovou politikou by při konfrontaci s rivalskými klany příliš nezískali. (International Crisis Group 2010: 7; Meissner 2011: 7)

Nejsiln ější postavení z tohoto typu vazeb má jednozna čně Nachi čevan 29 , jemuž politický systém v dané chvíli dává privilegované postavení. Význam, který je p řikládán Nachi čevanu, je v rámci politického systému i azerské spole čnosti klí čový. P říslušnost k nachi čevanskému klanu je d ůležitá pro zisk celostátní podpory politických elit. Kontinuální obhajobu zájm ů Yeraz-Nachi čevanu 30 bylo zaru čeno postoupením moci Aliyevu ml. Práv ě díky Ilhamu Aliyevovi je dnes klanové uspo řádání oslabené, ale příslušnost k rodu je stále aktuální a vše se analogicky p řevedlo i do dnešní politiky. Ve formálních i neformálních vazbách je velmi nepravd ěpodobné, že by se klanové struktury překrývaly, proto je fluktuace mezi klany až na mimo řádné individuální výjimky stále omezená. (Guliyev 2005: 401) Výjimkou jsou uskupení v Baku čítající obyvatele, kte ří se do hlavního m ěsta přest ěhovali za prací ze všech klanových území, a spojeni stejnou motivací cht ějí bojovat se sociální nespravedlností, která p řer ůstá do sociálního neklidu.

28 Na po čátku 90. let byl p ředsedou parlamentu Rasul Guliyev, který byl také z nachi čevanského klanu, ale z důvod ů, nad kterými lze jen spekulovat, se znep řátelil s Heydarem Aliyevem a založil si vlastní Ázerbájdžánskou demokratickou stranu, jež je stále napojená na Nachi čevan, ale hraje opozi čního aktéra. (European Forum for Democracy and Solidarity 2013: 7; Cornell 2011: 175) 29 Nachi čevanská autonomní republika je integrální sou částí Ázerbájdžánské republiky, ale má vlastní autonomii. Konkrétní pravomoci, které nejsou vyhrazeny Nachi čevanu, spadají do působnosti centrální vlády v Baku. Ústava a zákony Nachi čevanu musí být schváleny zákonodárným orgánem Ali Majlis Nachi čevanské autonomní republiky a zárove ň nesmí být v rozporu s Ústavou a zákony Ázerbájdžánu. Nejvyšším p ředstavitelem Nachi čevanu je p ředseda vlády. Do nachi čevanské samosprávy spadají dan ě, v ěda, ekonomický rozvoj, sociální záležitosti volby a další. Široké kompetence dávají Nachi čevanu silnou nezávislost.

30 Yeraz je hanlivý termín pro jerevanské Azery. Je to klientelistická skupina Azer ů z Arménie, kte ří jsou spole čně s nachi čevanskou skupinou sou časnou vládní elitou, jejímž hlavním představitelem byl Heydar Aliyev. Sou časný prezident Ilham má velmi oslabené vztahy s Yerazi a zárove ň jeho manželka je p ůvodem z Baku, tedy z rivalského zázemí. D ůkazem oslabení Yeraz ů je nap říklad vylou čení dvou prominentních vládních yerazských zástupc ů po volbách v roce 2005. (International Crisis Group report 2010: 2; Herron 2011: 1562) 31

Další specifickou skupinou p řekonávající kmenový rámec spole čenství jsou mládežnické organizace. (Musa 18. 4. 2014; Diuk 2012: 79)

3.5. Lidská práva a ob čanské svobody

Všemi nastín ěnými konfliktními liniemi prolíná téma lidských práv a ob čanských svobod. Tyto hodnoty jsou dominantním argumentem, který útočí na Aliyevovu vládu, což je univerzální delegitimizující nástroj pro opozi ční aktéry, a to i proto, že Ázerbájdžán je vázán Všeobecnou deklarací lidských práv a základních svobod a vlastní listinou v ústav ě, ale jejich obsah není v praxi napl ňován. Argument dodržování nastavených pravidel však vláda shazuje nezbytnými opat řeními kvůli válce o Náhorní Karabach. Hrozba horké fáze konfliktu se odráží i v Ústav ě, která chrání lidská práva, jež jsou deklarována všem ob čan ům Ázerbájdžánu s výjimkou trvání ozbrojeného konfliktu, b ěhem n ěhož lze suspendovat elementární lidské právo – právo na život. Tehdy je umožn ěno vyhlazení nep řátelských voják ů, kte ří by p řekro čili hranice Ázerbájdžánu. (Ústava čl. 27, odst. 2) Ústava dále p řipouští možnosti prodloužení mandátu zákonodárného sboru a prezidenta po dobu trvání vále čného konfliktu s tím, že po ukon čení vále čného konfliktu budou vypsány nové volby. Lidskoprávní závazky vyplývají také z členství Ázerbájdžánu v mezinárodních organizacích jako v Rad ě Evropy 31 , což implikuje platnost Evropské úmluvy o ochran ě lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) 32 . Zárove ň se ob čané Ázerbájdžánu mohou dovolat k Evropskému soudu pro lidská práva (dále jen ESLP). (Remezaite 2013)

Nezbytnost ústupk ů v dodržování lidských práv a konání férových voleb vláda argumentuje nutností vy řešit konflikt s Arménií, jako v ěč nou prioritu pro zachování státní suverenity. Porušování lidských práv se d ěje každodenn ě p ři četných vykonstruovaných

31 Ázerbájdžán se ujal p ředsednictví 14. kv ětna 2014. (Council of Europe. 30. 4. 2014) 32 Ázerbájdžánská vláda nap říklad neratifikovala dodatek k Úmluv ě o zákazu diskriminace „z důvodu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženství, politického a jiného p řesv ědčení …“ (Protokol č. 12 Úmluvy, 4. 11. 2000) Dále ázerská reprezentace ani neratifikovala, ani nepodepsala Protokol č. 13 Úmluvy z roku 2002 o zákazu trestu smrti za jakýchkoli okolností. Zde je souvislost s Ústavou, která umož ňuje suspendovat lidská práva v případ ě ozbrojeného konfliktu. Všechny uvedené výjimky vypovídají o p řístupu ázerské vlády k hodnotám, které si evropské státy vyty čily. 32 procesech, které exemplárn ě trestají údajné obchodníky se zbran ěmi či drogami, čímž zamezují vlivn ějším ob čanským aktivist ům v po řádání poklidných protest ů a používají je také jako odstrašující p řílklad pro jejich následovníky. Režim si zavádí taková opat ření a argumentace, aby mohl najít cestu, jak legalizovat porušování lidských práv a svobod. V souvislosti s tím, jak režim porušuje lidská práva, musíme upozornit na roli většiny obyvatel, kte ří svou pasivitou tolerují porušování lidských práv a tím pádem dávají podporu režimu. Z této konfliktní linie nevznikají politické strany, ale aktivní ob čanská sdružení a nevládní organizace. Zavedené politické strany argumentují lidskými právy, ale i právy spojenými s celou procedurou voleb a právem na spravedlivý proces. Nikoliv zám ěrná, ale pro opozi ční boj výhodná se zdá být symbióza nevládních organizací chránících lidská práva a zárove ň boj politických stran za férové podmínky voleb. Tento konflikt je v posledním sledovaném období vládou nejobávan ějším dynamickým prvkem v ázerbájdžánském režimu. (Institute for Democracy in Eastern Europe 2003; RFE/RL 2. 1. 2013; OBSE 2011: 10-11)

KAPITOLA II

4. Opozice v Ázerbájdžánu V kapitole o opozici v období vlády Ilhama Aliyeva se bude práce zabývat jednotlivými opozi čními politickými stranami, jež se ú častnily voleb od okamžiku, kdy byl poprvé zvolen prezident Ilham Aliyev až do sou časnosti (volební výsledky jsou v přehledném seznamu v příloze č. 2). Pro pochopení situace opozice je nezbytné popsat celý ve řejný prostor, kde se odehrávají konflikty zájm ů a hodnot a proto zde budou popsány opozi ční politické strany, nevládní organizace, islámské skupiny a média. Nezbytná je exkurze do volebních proces ů v poslední dekád ě, jež se zam ěř í na koali ční potenciál opozi čních stran.

4.1. Role voleb pro činnost opozice

Volební boj neleží jen na samotném aktu voli čů ve volebních místnostech, ale v nedemokratických režimech má mnohem komplexn ější ráz, kdy proces p řed volebním dnem je mnohdy d ůležit ější, než pr ůběh voleb samotných. V Ázerbájdžánu je nutné se registrovat jako voli č p ředem, aby bylo umožn ěno vykonat aktivní volební právo. Tato překážka není však tak velká jako ta, se kterou se potýkají opozi ční kandidáti, kte ří usilují o pasivní volební právo. Nominovat kandidáta smí politická strana, nebo m ůže kandidovat jednotlivec s podmínkou poskytnutí petice s ur čitým po čtem podpis ů. Klí čovou roli v procedu ře voleb hraje Centrální volební komise (dále jen CVK) se širokými kompetencemi. (Election Code of the Republic of Azerbaijan 2013) Legislativní rámec je jedním z limit ů voleb v Ázerbájdžánu, protože volební zákon je velmi nestabilní a často je pozm ěň ován na poslední chvíli p řed konáním voleb 33 . (viz Election Code of the Republic of Azerbaijan 2013: 290) V rámci praktické aplikace platné legislativy se jedná o jednozna čně nesvobodné a neférové volby, které diskriminují opozici a dávají státním institucím takové pravomoci, jež mohou zcela zabránit kandidatu ře opozi čních subjekt ů.

Ve ve řejném diskurzu je však znatelný nár ůst zájmu sv ětových organizací a médií o ázerbájdžánské volby až od prezidentských voleb v roce 2008, které m ěly tragické konsekvence (viz níže). Pozorovatelské mise však byly p řítomny u všech voleb od

33 K volebnímu zákonu se p řipojují dodatky velmi často, od roku 2003 do konce roku 2013 se tak stalo šestnáctkrát. (Election Code of the Republic of Azerbaijan 2013: 290) 34 po čátku novodobé existence suverénní Ázerbájdžánské republiky, z nich za nejrelevantn ější a nejd ůvěryhodn ější bude brána Organizace pro bezpe čnost a spolupráci v Evrop ě (dále jen OBSE). Metodika jejich misí je transparentní a jejich profesionální pozorovatelé vyjížd ějí na krátkodobé volební mise, kde ve velkém po čtu kontrolují volební proces p římo ve volební den v Baku i regionech, ale desítky dlouhodobých pozorovatel ů mají za úkol zkoumat procesy registrace kandidát ů, p ředvolební kampan ě i povolební situaci. Tato fáze pozorování p řinese do výzkumu hodnotná data o opozi čních uskupeních v souvislostech. Na rozdíl od ad hoc vyslaných pozorovatelských misí je metodika OBSE schopna zachytit jevy, které opozi ční kandidáty nejvíce poškozují. (OBSE 2010) Často se vyskytují záv ěry pozorovatelských misí, které jsou založeny na nekvalifikovaném pohledu zahrani čního hosta, jemuž Aliyevova administrativa poskytne veškerý servis k pozorování volebního aktu ve volebních místnostech. Monitoring řízený vládním aparátem postrádá veškerou kredibilitu, zato slouží jako legitimiza ční prost ředek režimu a naopak delegitimizuje opozi ční námitky na neférovost voleb. Výstupy amatérských pozorovatel ů často z řad poslanc ů členských zemí OBSE pak slouží jako PR Aliyevovu režimu v médiích a buduje tím dobré vztahy s ústavními činiteli evropských zemí. Tyto rozší řené metody se v Ázerbájdžánských reáliích nazývají „kaviárovou diplomacií“. (srov. MF DNES 2013: 1, 3; Člov ěk v tísni 2013; Herron 2011; European Stability Initiative. 2013; European Stability Initiative. 2012; OBSE 2013)

Další kapitolou monitoringu voleb je p řístup Parlamentní shromážd ění Rady Evropy (PACE) a Evropského parlamentu (EP). V posledních prezidentských volbách ob ě instituce vyslaly do Ázerbájdžánu pozorovatelské mise, které vyhodnotily volby jako svobodné, férové a transparentní. V ůč i autorit ě OBSE, resp. Ú řadu pro demokratické instituce a lidská práva se ohradil p ředseda monitorovací mise Pino Arlacchi s tvrzením, že nemají legitimitu, protože „nejsou nikým voleni,“ zpochybnil jejich expertní kompetence a odvolal se na to, že objektivitu „lze lehce manipulovat“. (European Stability Initiative. 2013: IV-V) Podobné excesy jsou d ůsledkem vyhroceného sporu o přístup k ázerbájdžánské vlád ě ze strany evropských stát ů, které v důsledku diskreditují tamní opozi ční strany.

4.2. Opozi ční politické strany ve volbách

Prezidentské volby v roce 1998 přinesly vyst řízliv ění opozice z povále čného vývoje zem ě, kdy se původní demokratiza ční rétorika prezidenta vytratila a opozice si za čala uv ědomovat, že férové podmínky pro politickou sout ěž rozhodn ě v blízké dob ě o čekávat nem ůže. Na konci 90. let byl postup opozi čních aktér ů v ůč i hegemonnímu postavení prezidenta v politickém systému nejednotný, nejen pro mírnou demokratiza ční vlnu, která souvisela s úsilím o vstup do Rady Evropy. (Cornell 2011: 95; Kelley 2011: 1534) Perspektiva obm ěny vládních elit po dalším p ětiletém mandátu byla zdánliv ě logickou premisou a vzhledem k tomu, že byl Heydar Aliyev u moci teprve p ět let, opozice ješt ě netušila, jak silná osobnost v něm roste a jakých kompetencí se mu dostane.

Další vývoj p řinesly parlamentní volby v roce 2000, kdy opozi ční strany kandidovaly, ale nejsiln ější Musavat získal dle oficiálních výsledk ů pouhá dv ě procenta hlas ů. V sou čtu opozice obdržela jen 10 mandát ů ze 125. Následovaly protesty, které často kon čily uv ězn ěním demonstrant ů. Opozice odmítla p řijmout porážku a odvolala se k Ústavnímu soudu, který na řídil opakování voleb v jedenácti jednomandátových volebních obvodech. Za nastalé situace se p řed opakovanými volbami v roce 2001 opozice rozd ělila. Lidová fronta se druhého termínu voleb zú častnila, ale Musavat a další opozi ční strany nikoliv. (OBSE 2001: 16; Cornell 2011: 97)

Opozici v roce 2000 zasáhla ztráta duchovního otce novodobé demokracie v Ázerbájdžánu Ebulfeze Elchibeye. Nalezení spole čné řeči a modu vivendi demokratické opozice je pro ni dosud velký problém. (Ergun 2010: 78) Hledání spole čného ideálu, o který by se mohla op řít, je zatím neúsp ěšné. Demokratická opozice se za čala potýkat s dalším závažným problémem v podob ě opozi čních politických stran, které se za čaly implicitn ě hlásit k náklonnosti k režimu, zatímco do této doby bylo relativn ě z řejmé, že opozice je skute čně proti vlád ě a provládní akté ři byli snadno odlišitelní. (Aliyeva 2006: 149, 151)

4.2.1. Prezidentské volby 2003

Klí čové volby z roku 2003 m ěly potvrdit p ředání moci z otce Heydara Aliyeva na syna Ilhama, jak činí bez voleb sultanistické režimy. U t ěchto voleb zakázal prezident Aliyev st. zahrani čním organizacím pozorovat volby, p řesto mnohá šet ření voleb prob ěhla 34 , ale demokratický pr ůběh voleb měla zajistit domácí komise, jejíž členové byli jmenováni provládními i opozi čními kandidáty. Domácí nezávislá pozorovatelská mise se koncentrovala do Koalice pro svobodné a spravedlivé volby čítající desítky nevládních organizací, zato CVK dále omezovala práva opozice, když znemožnila kandidovat vážným uchaze čů m o prezidentský post Rasulu Guliyevovi 35 , Ayazu Mutalibovi a Eldaru Namazovovi. Komise hromadn ě vylou čila v ětšinu uchaze čů o kandidaturu, ale od ůvodn ění jejích kroků nikdy nebylo dostate čně přesv ědčivé. (OBSE 2003b: 10, 17) Funkce volební komise se tak prokázala být p řekážkou k férovým volbám, na níž doplatila demokratická opozice, která v těchto volbách zformovala koalici Blok nového Ázerbájdžánu podporující lídra Musavatu Isu Gambara 36 , jehož popularita a dlouhodobé působení v politice koalici p řineslo desetitisícové davy podporovatel ů. Základním pilí řem koalice byl Musavat a Ázerbájdžánská demokratická strana (ÁDS) v čele s Rasulem

34 Pozorování provedly OBSE, Ú řad pro demokratické instituce a lidská práva, Human Rights Watch, Ambasáda USA a jiné. OBSE vydala první záv ěre čnou zprávu, ve které zkonstatovala, že volby prob ěhly s ur čitými výhradami demokratickou cestou. S tímto záv ěrem však nesouhlasilo mnoho jiných pozorovatel ů a po jejich nátlaku byla zpráva revidována do finální verze, kde konstatuje porušení zásad demokratických voleb. Od roku 2003 OBSE ve svých zprávách zd ůraz ňuje nedemokratické procesy, které volby provázejí. (Machálek 17. 4. 2014) 35 Guliyevovi byla zamítnuta kandidatura, protože již v té dob ě žil v exilu v USA. Dle argumentace CVK tam byl jeho pobyt zabezpe čen držením „zelené karty“ oprav ňující k pobytu, ale ve skute čnosti pobýval v USA se statusem uprchlíka. (OBSE 2003b: 6) Obecn ě lze říci, že Guliyev p ůsobí na ázerbájdžánskou politiku zdálky zejména finan čními prost ředky, kterými si uchovává své podporovatele, ale reáln ě není p říliš možné, aby se mohl bezpe čně vrátit do zem ě a být tam aktivním opozi čním politikem. 36 Okolí Isy Gambara je však ve stranické struktu ře p řipraveno p řes jeho dlouhodobé předsednictví na obm ěnu genrace ve stran ě a Gambar tak podporuje mladou generaci v participaci na politice. Je však jisté, že pokud by v tuto chvíli odstoupil pro neúsp ěchy z pozice lídra, jeho strana by jen oslabila ve stranickém spektru, protože mladší lídr by stejnou úlohu neobhájil kv ůli kulturním zvyklostem, kdy je obvyklá vláda „staršího muže“, který má svou autoritu a pokud se nestane závažn ější problém, pak není d ůvod, aby úlohu nevykonával dále. (Machálek 17. 4. 2014) 37

Guliyevem 37 . (Cornell 2011: 176; OBSE 2003b: 26) P ředseda Lidové fronty Ali Kerimli se vzdal své kandidatury ve prosp ěch Etibara Mamedova ze Strany národní nezávislosti. Ve volbách kandidovala Lala Shovket, jež d říve p ůsobila jako státní sekretá ř. (Aliyeva 2006: 151)

Pr ůběh volební kampan ě v roce 2003 nebyl dramatický, a čkoli byla mnohonásobn ě porušena svoboda slova, shromaž ďování, ale k nejvýrazn ějšímu poškození opozice prob ěhlo ve volební den. Došlo k fyzickému útoku na spole čné sídlo strany Musavat a redakci novin Nový Musavat. Celá budova byla obklí čena ozbrojenci a navzdory přítomnosti mezinárodních pozorovatel ů a noviná řů docházelo k poty čkám, n ěkterá za řízení v budově byla odcizena a mnozí zam ěstnanci byli zran ěni. Úto čníci byli sice zadrženi, ale záhy propušt ěni a jejich čin z ůstal bez trestu. Isa Gambar, Etibar Mamedov i Ali Kerimli čelili p řed volbami nátlaku na jejich nejbližší okolí, které je m ělo zastrašit od jejich dalších aktivit. (Institute for Democracy in Eastern Europe 2003)

Stejn ě dramaticky pokra čovala situace v zemi i po o čekávaném triumfu Ilhama Aliyeva, kdy docházelo k mnoha násilným poty čkám mezi policií a demonstranty. Nejvíce byli pronásledováni stoupenci Lidové fronty, Musavatu, ÁDS a Národní nezávislosti. Čelní představitelé t ěchto stran, kte ří byli napadeni, se obrátili i na ESLP, který jim dal za pravdu v porušení jejich práva na spravedlivé řízení ( čl. 6 Úmluvy). Perzekuci se nevyhnuli žádné opozi ční skupiny, v četn ě čelních p ředstavitel ů islámských hnutí a proto organizace Freedom in the World v roce 2003 kv ůli neférovému pr ůběhu voleb přehodnotila Ázerbájdžán ze stanoviska „ částe čně svobodný“ na „nesvobodný“. (OBSE 2003b: 27, Yunusov 2004: 263; Evropský soud pro lidská práva 2011; Aliyeva 2006: 150)

37 V té dob ě byl na odchodu z předsednické funkce zakladatel strany Rasul Guliyev, který vedl stranu z exilu v USA. Předsednickou funkci přenechal svému rivalovi Sardaru Jalalogluovi, který nebyl tolik zatížen negativním vnímáním ve řejnosti, jako Guliyev, který je v zemi znám jako byznysmen sp řízn ěný s Heydarem Aliyevem ješt ě z doby Sov ětského svazu, od kdy se díky klientelistickým vazbám údajn ě obohacuje, ale zárove ň si buduje díky vlastním stependijním a jiným fond ům vlastní sí ť blízkých p říznivc ů. Po opušt ění ÁDS si založil vlastní stranu Otev řená spole čnost, která je na politické scén ě marginální. (Musa 18. 4. 2014) 38

4.2.2. Volby 2005

Parlamentní volby v roce 2005 se konaly v atmosfé ře barevných revolucí v areálu východní Evropy a st řední Asie, proto se Ilham Aliyev obával, že se i jeho vláda objeví na soupisce t ěch svržených. Vzhledem k nestabilní mezinárodní politické situaci v sousedních zemích (zejm. revoluce na Ukrajin ě, Gruzii a Kyrgyzstánu) se Aliyev rozhodl jednat ješt ě d řve, než volby za čaly. Preventivn ě postihoval p ředvolební kampan ě zastrašováním, obstrukcemi, zatýkáním osob spojených s opozi čními stranami, intenzivn ějším potla čováním svobody slova atp. Násilí b ěhem kampan ě vygradovalo vraždou noviná ře a zakladatele opozi čního časopisu Monitor Elmara Huseynova. (Aliyeva 2006: 152; Kobzova et al. 2012: 2; Valiyev 2007)

Skute čná opozice Aliyevov ě vlád ě byla v blocích Azadliq a Nová politika. Blok Azadliq se skládal z Národní fronty, ÁDS a Musavatu, jež spole čně narhly 115 kandidát ů, kte ří měli za spole čný volební programový bod prosazení liberálních svobod, vlády práva a lidských práv. (Aliyeva 2006: 151) Druhá opozi ční frakce Nová politika se sestávala ze Strany národní nezávislosti, sociálních demokrat ů, Hnutí pro sociální jednotu a mnoha jiných nezávislých kandidát ů. (Kara 2007: 722) Bloky cílily na voli če, kte ří trpí důsledkem sociální nespravedlnosti, korupce, falešné demokracie a politické diskriminace. Vláda se k tomuto volebnímu uskupení postavila jako k nesystémové radikální opozici. (Aliyeva 2006: 151) Tyto opozi ční skupiny si po vzoru revoluce na Ukrajin ě vzaly za symbol kampan ě oranžovou barvu. Aby náhodou nebyla zam ěň ována kampa ň opozice s náhodnými p ředm ěty, vláda povolala policii k odstran ění oranžových materiál ů v obchodních centrech v Baku. (Bunce et al. 2011: 181)

Oba zmi ňované bloky demokratické opozice získaly celkem jen 8 mandát ů ze 125, což oproti p ůvodnímu stavu znamenalo úbytek o dv ě k řesla v parlamentu. Kandidátka Lala Shovket zvolená z platformy Nová politika se dokonce vzdala svého mandátu na protest proti volebním podvod ům. (Aliyeva 2006: 147) Výsledky i pr ůběh voleb kritizovaly mezinárodní organizace, ale podle volebních pozorovatel ů z Ruska, Íránu a Turecka prob ěhly volby regulérn ě v duchu demokratické sout ěže. (Aliyeva 2006: 155; OBSE 2006b; Valiyev 2007) Zato rostoucí nervozita opozice po prohraných volbách vyústila

39 v oficiální povolený mítink v Baku 38 , kterého se zú častnili líd ři Ali Kerimli a Lala Shovket, aby vyzvali přítomné prostestanty k poklidné okupaci ve řejného prostoru v Baku 39 . Po uplynutí doby pro oficiální shromážd ění nasadily bezpe čnostní složky r ůzné násilné prostředky k rozpušt ění shromážd ění, ale demonstrace pokra čovaly jak v Baku, tak na r ůzných místech zem ě a režim byl zahnán ve řejným tlakem do kouta. Aliyev proto nechal p řezkoumat stížnosti na volby a stav nechal legitimizovat Ústavním soudem, který zrušil výsledky voleb v deseti jednomandátových obvodech, v četn ě toho, kde kandidoval Ali Kerimli z Lidové fronty. Následn ě Musavat opustil blok Azadliq, protože cht ěl kandidovat v opakovaných kv ětnových volbách sám. (Aliyeva 2006: 155-157) Opakované volby p řinesly mandát jen YAP, t řem nezávislým kandidát ům a po jednom mandátu získaly strany Spravedlnost a Ob čanská solidarita. (Kara 2007: 723)

V těchto volbách opozice op ět jen ztratila, krom ě Musavatu, který si od posledních voleb polepšil o t ři mandáty a potvrdil tak svou dominantní pozici v opozi čních strukturách. Ačkoli Lidová fronta obhajovala p ět mandát ů, volby v roce 2005 skon čily debaklem a své zastoupení v Milli Majlis zcela ztratila. Funkce volební koalice se nesetkala s úsp ěchem a voli či evidentn ě ned ůvěř ovali sjednocené demokratické opozici, která prokázala, že se v řádném termínu voleb dokáže dohodnout. Po těchto volbách přišly do parlamentu malé opozi ční strany, které d říve v legislativ ě zastoupeny nebyly. Jedná se o strany Spravedlnost, Ob čanská jednota, Strana velkého stvo ření, Jednotná strana lidové fronty, Ázerbájdžánská demokratická reforma a Nad ěje. (Kara 2007: 723) Vysoká míra fragmentace a provládní charakter některých opozi čních stran neumožnil vytvo ření spole čné opozi ční platformy na p ůdě parlamentu a proto byla spole čná aktivita parlamentní opozice nerealizovatelná.

4.2.3. Volby 2008

Období mezi léty 2005 a 2008 bylo co do politického vývoje jedno z nejklidn ějších. Opozice vymizela z ve řejné debaty a politického zájmu a mezi YAP a opozi čními

38 Celé dva roky byla ve řejná shromážd ění zakázána, až t ěsn ě p řed volbami opozi ční strany získaly povolení. (Tamtéž) 39 Aliyeva (2006) používá termín sit-in , což je výraz používaný pro dlouhodobé nenásilné shromážd ění ve ve řejném prostoru za ú čelem protestu. 40 stranami byla komunikace na minimální úrovni. Aliyev ův režim se dokázal vyrovnat s atmosférou barevných revolucí a situace v zemi z ůstala pod jeho kontrolou a na horizontu nebyl žádný aktivní v ůdčí opozi ční politik, který by mu ve řejn ě oponoval. (OBSE 2008: 5; Ergun 2009: 649)

V srpnu p řed plánovanými prezidentskými volbami opozice zformovala Opozi ční centrum pro spolupráci (dále jen OCS), na n ěmž se podílely strany Musavat, Lidová fronta, Liberální strana, Strana pro ob čany a rozvoj a Ve řejné fórum pro zájmy Ázerbájdžánu. OCS se rozhodlo bojkotovat volby, protože vít ěz voleb byl dop ředu jasný a jejich ú čast u voleb by situaci nezm ěnila. Opozice kritizovala t ři hlavní problémy, které se týkaly organizace voleb: složení CVK, zúžení prostoru na volební kampa ň z původních 60 dní na pouhých 28 a omezení svobody shromaž ďování. Kandidující pseudoopozice 40 si vysloužila od opozi čních stran ironické, avšak terminologicky správné ozna čení „pseudoopozice“ a od YAP „konstruktivní opozice“. (Ergun 2009: 648-649; OBSE 2003a; OBSE 2008: 5)

Pseudoopozi ční kandidáti byli zpravidla neznámí p ředstavitelé opozi čních stran, kte ří zaujímali druhá či t řetí místa ve stranické hierarchii, jejichž kandidatura nevyplývala z úsp ěch ů dosavadní politické kariéry či podpory ve řejnosti, ale nominace do voleb byla spíše pobízena vládou. OCP kritizovala pseudoopozici za podílení se na p ředstírání sout ěživého charakteru voleb ve prosp ěch vlády a veřejn ě vyzvala voli če, aby se voleb neú častnili, protože „pro kandidaturu nebylo vhodné prost ředí“. Toto stanovisko potvrdily i nezávislé monitorovací mise, které pr ůběh voleb pozorovaly a došly k záv ěru, že volby sice prob ěhly v klidu, ale postrádaly dostate čnou sout ěživost. Realizované volby tedy nenaplnily podstatu plurálních demokratických procedur voleb, proto Ilham Aliyev dle platných výsledk ů získal p řes 88 % hlas ů41 . Pseudoopozice uznala porážku a

40 Za pseudoopozici ozna čuje Linz tu část opozice, jež p ředstírá politický boj u voleb a je ideovým následovníkem vládnoucích elit. V této části práce je nezbytné předb ěhnout její strukturu, aby bylo z řejmé, pro č je pro tento segment opozice užito jiné ozna čení. V těchto volbách je rozlišení pseudoopozice a opozice podstatné pro zp řehledn ění pozic aktér ů. Podrobn ější analýza tohoto termínu je v kapitole 7. 41 Na povolebním setkání zástupc ů ministerstva obrany s představiteli pozorovatelské mise OBSE se ministerští ú ředníci p řiznali k nedostate čnému zlepšení podmínek k férovým volbám, ale 41 pogratulovala nov ě zvolenému prezidentovi, což stoupenci YAP ocenili a projevili uznání „konstruktivní opozici“ a konstatovali porážku „radikální opozice“. (Ergun 2009: 648- 650, OBSE 2008: 23-24)

Po volbách však prob ěhl zvrat v postoji opozice, protože se politika bojkotu voleb neosv ědčila. Hlavní opozi ční strany se sešly na konferenci v prosinci 2008, kde diskutovaly připravované referendum o zm ěně ústavy, jež by dala Aliyevovi možnost neomezeného po čtu opakování výkonu prezidentského mandátu. V lednu následujícího roku utvo řily opozi ční koalici Hnutí pro Karabach a demokratickou republiku (HKDR), kde strany Musavat a Lidová fronta tvo řily páte ř členské základny. Hnutí se podílelo na vytvá ření informa ční kampan ě a sb ěru podpis ů pro zaregistrování opozi čního bloku. Tato akce se povedla a ú řady blok zaregistrovaly již v únoru. Žádnou další výraznou aktivitu však blok nevyprodukoval a po čáte ční nadšení a úsp ěchy vyplynuly do prázdna a následné referendum v březnu 2009 prob ěhlo dle plánu Ilhama Aliyeva, když mu plebiscit posv ětil de facto neomezenou délku výkonu funkce prezidenta. (Ergun 2009: 650)

4.2.4. Volby 2010

Opozi ční koali ční uskupení na p ůdorysu HKDR se p řed posledními parlametními volbami v roce 2010 rozpadlo a tak se voleb vedle YAP účastnily i t ři nové opozi ční bloky: Blok Lidová fronta-Musavat , Karabach a Pro člov ěka . Poslední dva jmenované zast řešovaly strany, které byly původn ě sou částí velké opozi ční koalice. Další specifickou opozi ční strukturou byly koalice Demokracie a Reforma sdružující pseudoopozi ční strany, jež sympatizovaly s vládou. Nezávislých kandidát ů byla asi jedna t řetina ze všech ucháze čů o parlamentní k řeslo. Opozice m ěla zna čný problém s registrací kandidát ů, protože z Bloku Lidová fronta-Musavat se mohlo ucházet o mandát jen 38 kandidát ů z celkových 88 nominovaných, zatímco za YAP nominovalo 114 kandidát ů a schváleno jich bylo 111. Obdobn ě dopadly i bloky Karabach a Reforma, jimž bylo schváleno 34, resp. 31 kandidát ů z navržených 95, resp. 97 nominant ů. (OBSE 2011: 9) Předvolební kampa ň byla jednak nov ě časov ě omezena z původních 60 dn ů na 22, tak opozi čnímu Bloku příčinu vid ěli v nevy řešeném konfliktu o Náhorní Karabach. Z jejich prohlášení vyplynulo, že férové volby se mohou konat až po úplném vy řešení konfliktu s Arménií. (OBSE 2008: 9)

Lidová fronta-Musavat úřady na poslední chvíli stornovaly povolení k p ředvolebnímu shromážd ění t ěsn ě p řed jeho za čátkem. Argumentací ú ředního rozhodnutí bylo tvrzení, že „plánované shromáždění není považováno za rozumné“ a totožný scéná ř se objevil i u druhého plánovaného shromážd ění. CVK následn ě vyhrožovala dalšími možnými negativními konsekvencemi, které by mohly postihnout p ředsedy opozi čních stran. (OBSE 2011: 10-11)

Celkové výsledky voleb reflektovaly omezení volební kampan ě a tak Musavat, ani Lidová fronta nezískaly žádný mandát v parlamentu, zatímco 42 mandát ů získali nezávislí kandidáti, 69 mandát ů YAP, a pro opozi ční platformy tedy zbylo pouhých 14 k řesel a z toho dv ě místa v parlamentu zůstala zcela neobsazená. T ři, resp. p ět volebních koalic je pro tolik slabou platformu příliš fragmentovaný sektor, ale nelze celou vinu svalovat jen na opozici, ale i na CVK, která blokuje kandidaturu dvou t řetin nominant ů bez dostatee čného zd ůvod ění. Alarmující je nulový volební zisk p řední opozi ční formace Lidová fronta-Musavat, zatímco opozi ční blok Reforma získal t ři mandáty a blok Karabach jeden mandát. Pro porovnání psudoopozi ční volební koalici Pro člov ěka vy řadila volební komise dv ě t řetiny nominant ů, a p řesto tato volební koalice získala čty ři mandáty. (OBSE 2011: 4; 28)

4.2.5. Volby 2013

Prezidentské volby v roce 2013 byly režimem p řipraveny pro obhájení Aliyevovy vlády, ale spole čnost nastolila jiná témata, než ta, konvenující prezidentovi. Na po čátku roku 2013 probíhaly první masov ější demonstrace vyvolané sociálním nap ětím a významný vliv v předvolební atmosfé ře měla korup ční kauza osobností vládnoucí elity, kterou odhalili investigativní noviná ři. (RFE/RL 2. 1. 2013) Reakcí YAP bylo vyzdvihnutí stability a ekonomického r ůstu, jež dosud stávající prezident úsp ěšn ě budoval, čímž režim legitimoval své kroky. (OBSE 2013: 9-11) Ekonomická prosperita tedy hraje v Aliyevov ě vlád ě důležitou úlohu a tím se brání ve řejnému tlaku v četn ě korup čních skandál ů, které jej v posledních letech provázely.

V kampani se více prezentovali kandidáti samotní, než politické strany, které je nominovaly. Důležité bylo odstran ění lídr ů politických stran z centra zájmu a jejich

43 nahrazení širokou platformou Národní rady demokratických sil (NRDS) s jediným kandidátem, kterou podporovalo p ři založení v kv ětnu 2013 129 jednotlivc ů42 . Ideovým otcem a zakladatelem NRDS byl populární režisér a scénársta Rustam Ibrahimbekov, který m ěl ambice na dlouhodobé p ůsobení NRDS s jedním nadstranickým lídrem. (Kavkazskij Uzel 8. června 2013; Camil Hasanli 2013a; Camil Hasanli 2013b) Předsedové opozi čních stran tedy byli nahrazeni jedním spole čným kandidátem Ibrahimbekovem, který však p ři registraci kandidát ů nesplnil jednu ze základních podmínek, a to držení pouze ázerbájdžánského ob čanství v rámci stanovené doby, kdy bylo možné požádat o registraci kandidáta 43 . Ibrahimbekov dlouhodob ě žije v Rusku a má i ruské ob čanství a ve chvíli, kdy ho NRDS nominovala, požádal ruské ú řady o odn ětí ruského ob čanství, avšak liknavost byrokracie a s nejvyšší pravd ěpodobností i mocenský vliv ruské vlády zp ůsobily to, že Ibrahimbekov do konce termínu pro registraci kandidát ů nesplnil nezbytné požadavky a byl tedy z kandidatury vylou čen. (de Waal 2013) Ihned poté Lidová fronta navrhla za kandidáta svého p ředsedu Aliho Kerimliho. Za náhradníka však NRDS nominovala až na konci srpna profesora historie Jamila Hasanliho 44 , který má u ve řejnosti pov ěst otev řeného kritika sou časných pom ěrů ve stát ě, brojí proti korupci a sociální nespravedlnosti. (RFE/RL 11. 1. 2014) Z natolik heterogenní skupiny signatá řů NRDS musel zákonit ě vzejít ideový konflikt, nejen proto, že rázem na sebe nemohly tolik

42 Hlavními členy byl Musavat, Lidová fronta, Strana otev řené spole čnosti, Strana ob čanské solidarity, Liberální strana, Islámská strana Ázerbájdžánu a mnoho individuálních podporovatel ů z řad ob čanských aktivist ů, právník ů, noviná řů a politických v ězňů . Je to nap říklad noviná ř Emin Milli, politi čka Lala Shovket, exilový politik Rasul Guliyev, členové N!DA a další. (Camil Hasanli 2013a) 43 Podmínkou kandidatury je v ěk minimáln ě 35 let a pouze jedno státní ob čanství – tedy ázerbájdžánské bez závazk ů k dalším stát ům, kandidát také nesm ěl být nikdy v minulosti usv ědčen ze spáchání závažného trestného činu, spl ňuje podmínku trvalého pobytu v Ázerbájdžánu po dobu minimáln ě deseti let a má vysokoškolský titul. Všichni kandidáti musí předložit aspo ň 40 tisíc podpis ů registrovaných voli čů s minimem 50 podpis ů v každém z minimáln ě 60 volebních obvod ů. Poslední podmínkou je zve řejn ění finan čních aktiv. (OBSE 2013: 9-11) 44 Už první volba Ibrahimbekova jako spole čného kandidáta nebyla tak snadná, jak se mohlo zdát, protože p ředsednictvo strany Musavat p ři ustavujícím kongresu v červnu 2013 odmítalo brát Ibrahimbekova jako automatického lídra NRDS a celou dobu do oficiální kandidatury Jamila Hasanliho vedlo Isu Gambara jako svého lídra. Po stáhnutí kandidatury Gambar projevil Hasanlimu maximální podporu. Obstrukce, které volbu provázaly se táhly celou koali ční spoluprácí. (RFE/RL 11. 1. 2014) 44

úto čit opozi ční strany, ani otev řen ě kritizovat Hasanliho, jak by za b ěžných okolností činily.

Ve výzkumech ve řejného mín ění lidé podpo řili NRDS v 53 %, zatímco 43% dotázaných si p řálo jen obm ěnu sou časné vlády. (Lanskoy 2013) Plán NRDS se v rámci možností vyda řil a ve řejn ě známý kandidát opozice mohl s velkými nad ějemi vstoupit do volebního klání. Ze strany člen ů koalice bylo velmi silné gesto upozad ění dlouholetých p ředsed ů stran, jejichž osobní ambice často p řevážily nad ideou sjednocené opozice. Hasanliho oponenty byli jak stávající prezident, tak i dalších osm kandidát ů z marginálních politických stran, kte ří se otev řen ě hlásí k Aliyevov ě režimu. Z předvolebních debat bylo zřejmé, že ob ětí slovních útok ů byl výhradn ě Hasanli a ostatní opozi ční kandidáti bu ď jen přihlíželi, nebo byli sami agresory v úsilí o diskreditaci kandidáta NRDS. Za zmínku stojí i fakt, že Aliyev se p ředvolebních debat neú častní a nechává se zastupovat mnoha experty na jednotlivá témata. Svou prezentaci proto prezident omezuje na symbolické přest řihávání stužek p ři oficiálních ceremoniích soustavn ě po celou dobu, co mandát vykonává. (Vincent 2013; RFE/RL 2. 1. 2013; Kavkazskij Uzel 26. 8. 2013, Contact 18. 9. 2013)

Programový základ NRDS byl založen na sdílených hodnotách participujících opozi čních stran, proto nebyl příliš konfliktní, ani p říliš konkrétní. NRDS zastává klidnou transformaci k demokracii prost řednictvím férových voleb; zajišt ění stability b ěhem transforma čního procesu; má prioritu ochrany lidských práv a právního státu; ochranu ázerbájdžánské nezávislosti a teritoriální integritu. Tato koalice se liší od t ěch předchozích zejména v tom, že sdružuje r ůznorodé politické proudy v ázerbájdžánské politice, tj. nacionalisty, liberály, demokraty, islamisty, prozápadní, proruské, proturecké, proíránské, reprezentanty etnických minorit. (Camil Hasanli 2013a; 2013b)

Den p řed volbami se CVK odehrála „nehoda“, která tragikomicky dokresluje p řístup režimu k volbám. Režim, resp. CVK se snažily reflektovat moderní trendy komunikace a pro svou sebepropagaci vyvinuly aplikaci pro chytré telefony, která m ěla za cíl voli če

45 informovat o nejnov ějších datech ze s čítání hlas ů45 . Den p řed otev řením volebních místností však aplikace zaslala svým uživatel ům finální výsledek voleb, a proto se této afé ře říká AppGate . Avizovaný výsledek voleb sliboval Aliyevovi 72,76 % hlas ů. Mluv čí komise uvedl, že uniklá data byla sou částí testu, který provedli vývojá ři aplikace. Oficiální výsledky o den pozd ěji p řinesla CVK s poupraveným pom ěrem hlas ů, který Ilhamovi Aliyevovi p řipsal zisk 84,55 % hlas ů. Kandidát sjednocené opozice Jamil Hasanli obsadil druhé místo se získem pouhých 5,53 %. (OBSE 2013: 29; Vincent 2013)

Pod vlivem volebního neúsp ěchu se za čaly jednotlivé strany z NRDS odšt ěpovat a Musavat za čal více prosazovat do čela NRDS Gambara. Místop ředsednické k řeslo držel symbolicky Ibrahimbekov, ale ten si za čal vytvá řet svou vlastní politickou platformu Fórum inteligence, které by mohl p ředsedat. Poslední šancí na zachování p ůvodního půdorysu NRDS byl návrh na spole čné p ředsednictví Ibrahimbekova, Kerimliho a Gambara, což Ibrahimbekov zamítl a záhy se p ředsednictví vzdal a jeho post p řevzal evidentn ě slabší lídr Hasanli a Ibrahimbekov se ujal funkce čestného p ředsedy. V ten samý den odstoupil z výkonného sboru NRDS další vlivný politik Namazov s prioritou budovat vlastní uskupení El46 . Ješt ě na za čátku prosince deklaroval Hasanli velký význam NRDS p ři tvorb ě sjednocené demokratické opozice, jejíž hlavní metou bylo dosáhnout propušt ění politických v ězňů a zat čených noviná řů . (Kavkaz Uzel 3. prosince 2013; panorama.am 2014) NRDS se za čala drobit a definitivní te čkou za sjednocenou opozicí bylo odstoupení Ibrahimbekova z pozice čestného p ředsedy a vystoupení Musavatu a mnoha dalších stran v lednu 2014. Dle interpretace strany podporující Ibrahimbekova bylo d ůvodem jeho odstoupení nátlak Musavatu, jehož „lídrem je necharizmatický v ůdce, který vždy všechny volby prohrál“. V NRDS nakonec zůstaly z těch nejvýznamn ějších stran jen Lidová fronta a EL v čele s Namazovem a Hasanli zůstal jako jediný bez

45 Vzhledem k tomu, že se o čekávalo drtivé vít ězství Ilhama Aliyeva, nebylo relevantní sledovat „volební souboj“ online. Nástroj mobilní aplikace proto m ěl za cíl spíše zpopularizovat volby pro mladší generaci. 46 El se zdá být novou politickou stranou cílící na menšiny žijící v Ázerbájdžánu i azerské pracovníky v Rusku, sbírá protestní voli če, ale postrádá strategii. M ůže potenciáln ě oslovit evropsky orientované mladé lidi a zejména prorusky orientované obyvatelstvo, což je podle Ibrahimbekovova profilu nasnad ě. (Rajabov 2013) 46 vlastního samostatného politického subjektu, který by ho podporoval. (RFE/RL 11. 1. 2014; Kavkazskij Uzel 7. 1. 2014; Kavkazskaj Politika 27. 12. 2013)

REAL (Republikánská alternativa) 47 je jedním z hnutí, které od po čátku nepodporovalo NRDS, protože se její p ředseda Ilgar Mammadov sám pokusil o kandidaturu ve volbách v roce 2013 48 . K NRDS se nep řihlásil ani stoupenec REAL Rasul Jafarov, uznávaný ochránce lidských práv a propagátor demokracie známý v Ázerbájdžánu i v zahrani čí. Odmítnutí konceptu NRDS m ůže být vysv ětleno mj. jako ideový nesouhlas či osobní antipatie lídr ů REAL, ale oficiální od ůvodn ění je údajné „umo ření opozice ve vzájmeném oso čování“. Plánem Mammadova je p řetvo řit hnutí REAL do regulérní politické strany a kandidovat v parlamentních volbách v roce 2015 a v dalších prezidentských volbách. Překážkou je však rozsudek odn ětí svobody na sedm let ve vykonstruovaném procese, který Mammadova prozatím diskvalifikuje od p ůsobení v politice. (RFE/RL 22. 3. 2014; OBSE 2014: 10; Kavkazskij uzel 25. 1. 2014)

Tlak na svobodu tisku, slova a shromaž ďování, který se odrazil nejen na Mammadovovi, ale i na dalších opozi čních aktérech. Povolební atmosféra byla plná nespokojenosti s výsledky voleb, proto probíhaly menší demonstrace. Dynamická situace na ázerbájdžánské scén ě se odehrávala i na politických jednáních a v ulicích. Lidová fronta i Musavat se v březnu, resp. dubnu staly ob ětí útoku cíleného na hlavní úst ředí stran v Baku. Výbuch v centrálách však nebyl došet řen a zatím nic nenasv ědčuje ani tomu, že by policie měla zájem se p řípady zabývat. Tyto nápadn ě podobné útoky na sídla opozi čních stran vyvolávají podez ření ze zám ěrného zastrašování opozi čních stran 49 vládou. Po volbách byl dokonce odsouzen na p ět let v ězení místop ředseda Musavatu Tofig Yagublu. (Yeni Musavat 7. 4. 2014; Amnesty International 5. 3. 2014; Contact 14. 11. 2013)

47 Do kategorie opozi čních stran ú častnících se voleb je REAL za řazen, protože p ředseda se pokusil kandidovat, ale CVK mu kandidaturu neumožnila. 48 CVK nep řijala kandidaturu pro nedostate čný po čet platných podpis ů na peti čních arších. (OBSE 2013: 10) 49 Dle dostupných informací čelil výhr ůžkám i majitel budovy, kde Lidová fronta sídlí, a to od doby, kdy se úst ředí stran do jeho nemovitosti nast ěhovalo. (Yeni Musavat 7. 4. 2014) 47

4.2.6. Nezávislí kandidáti Všemi volbami se prolíná specifická skupina nezávislých kandidát ů, kte ří se ú častní parlamentních i prezidentských voleb. Jedná se o natolik po četnou skupinu lidí, kte ří se ve sledovaném období voleb ú častnili, že není v kapacitách této práce zabývat se jimi individuáln ě. Obecn ě lze říci, že často se nezávislí poslanci chovají ješt ě více dogmati čtěji, než samotní poslanci zvolení za YAP. Na nezávislé kandidáty má velký vliv CVK, která je m ůže snadno selektovat a mnohé z účasti u voleb vy řadit. A čkoli se uchaze či často odvolávají proti rozhodnutí, jejich p řipomínky nebývají vzaty v úvahu. V parlamentních volbách v roce 2005 se poprvé objevilo na kandidátkách mnoho nezávislých kandidát ů, jejichž kandidaturu podpo řila vládní strana, aby získala nep římo siln ější pozici v parlamentu a zárove ň dala voli čů m falešný pocit z širokého spektra „nezávislých“ kandidujících subjekt ů. Z pozorování chování nezávislých poslanc ů v parlamentu lze vy číst jednozna čný p říklon k vládní politice. Kandidují i protivládní nezávislí kandidáti, avšak je více jak z řejmé, že protivládní kandidáti v parlamentních volbách nemají šanci mandát získat. (Aliyeva 2006: 147, 151, 155; Musa 27. 4. 2014) Cornell (2011: 118-119) hovo ří o výjimce v parlamentních volbách v roce 2005, kdy na rozpory uvnit ř YAP doplatili v jednom volebním obvod ě t ři provládní kandidáti, kte ří prohráli boj o mandát s protivládní nezávislou kandidátkou Elmirou Akhundovou. V prezidentských volbách také kandidují nezávislí kandidáti ve řejn ě obhajující Aliyevovu vládu. Tradici takových kandidát ů však lze sledovat od doby prvních svobodných prezidentských voleb v roce 1992. (viz výše)

4.3. Islámské opozi ční skupiny

Podkapitola o islámské opozici musí být řazena mimo hlavní opozi ční proud, protože se dosud otev řen ě neú častnila voleb. Jedinou výjimkou je Islámská strana Ázerbájdžánu (ISÁ), jež v posledních prezidentských volbách podpo řila NRDS, ale i p řesto bude řazena vzhledem ke svým specifik ům mimo subjekty ve volební sout ěži. Tento opozi ční segment dle aktuálních informací nabírá na síle a m ůže v budoucnu hrát velkou roli p ři vývoji stranického systému. Skupiny, o kterých zde bude řeč, mají politické ambice, které neartikulují p říliš nahlas, ale dle jejich čin ů je z řejmé, že usilují o vliv ve stát ě. Tato podkapitola zapadá do st řetu zájm ů exogenních faktor ů s domácími a hodnot sekulárního

48 státního z řízení v konfliktu s náboženským státem. Jedná se zejména o vliv severního Kavkazu, Turecka a Íránu, ale nelze všechny zahrnout do stejné kategorie, protože se zásadn ě liší co do odnože islámu, tak metod boje za získání vlivu a cíl ů. V případ ě tureckého vlivu se nejedná jen o náboženskou konfliktní linii, ale také o nacionalistické hodnoty, které zú častn ění akté ři obhajují. Všechny strany zárove ň spojuje také ekonomická motivace, která plyne z ázerbájdžánského ropného bohatství.

V úvodu této kapitoly je nutné zmínit dv ě hlavní cesty, jakými se lidé s islámem seznámili. První zp ůsob je tradi ční, kdy se člov ěk narodí do religiózního prost ředí a ztotožní se s ním. Druhý zp ůsob, jež bude v naší práci akcentován, je netradi ční islám, jehož šíření za čalo na Kavkaze po rozpadu Sov ětského svazu, když se otev řely hranice okolních islámských zemí. Mezi nejrozší řen ější odnože víry ší řené netradi ční formou v Ázerbájdžánu je islámský fundamentalismus, resp. salafismus a wahhábismus, jež jsou ve řejností vnímány velmi negativn ě. (Malashenko 2013; Yunusov 2014: příloha )

4.3.1. Opozi ční skupiny z Íránu

Írán a Ázerbájdžán spojuje mnoho faktor ů v zahrani čněpolitické 50 i spole čenské a kulturní oblasti, jedná se zejména o prolnutí azerského národa do Íránu, jež zmi ňuje Linz ve své knize Totalitarian and Authoritarian Regimes . (2000: 36) Populace Azer ů v Íránu po četn ě převyšuje po čet Azer ů žijících na území Ázerbájdžánu, čímž se stávají nejpo četn ější menšinou, která obývá území Íránu. Hlavním regionem, který tato menšina 51 obývá, je sever Íránu s centrem v Tabrízu. Spole čnou vlastností těchto národ ů je dominance šíitské větve islámu (asi v 65 % dominuje v Ázerbájdžánu šíia), ale liší se v obou zemích tím, jak stát dohlíží nad naplňováním ideje života ve ví ře s aplikací práva šaría. Zatímco v Íránu

50 Zásadním rozdílem je postoj k USA, které mají dodnes v Ázerbájdžánu strategickou stanici pro letouny mí řící z USA do Afgánistánu. Z tohoto místa se zabezpečovalo zásobování mise a proto byl b ěhem poslední dekády Ázerbájdžán velmi významný pro zahrani ční politiku USA, ale s plánovaným ukon čením mise USA v Afgánistánu je možné, že USA p řestanou vyvíjet přátelskou zahrani ční politiku k Ázerbájdžánu. P řes tyto zájmy se v sou časné dob ě snaží americká vláda lehce tla čit Aliyeva do zlepšení stavu lidských práv v zemi a každoro čně jej finan čně podporuje. V roce 2013 a 2014 se jednalo o 16 milion ů amerických dolar ů ro čně. (Nap ř.: Reuters 2012: Reuters 2012; Eurasianet 2010; Nichol 2013: 61) 51 Více o problematice separatistických tendencí Azerů žijících v Íránu viz Souleimanov et al. 2013. 49 můžeme hovo řit o režimu, který je nábožensky radikální a má blízko k ideálu totalitarismu, zato Ázerbájdžán je pln ě sekulární stát. (Collins 2007)

Na spole čenské úrovni obou národ ů jsou vztahy pom ěrn ě v řelejší. Azerové často využívají vysokou úrove ň medicíny v Íránu, jezdí se tam lé čit a využívají perské pohostinnosti, naopak Peršané profitují z obchodu s alkoholem v liberáln ějším Ázerbájdžánu a p řes území jižního Ázerbájdžánu a Náhorního Karabachu vede trasa distribuce drog z centrální Asie dále do Evropy. Dokonce p ři hranicích Ázerbájdžánu s Íránem funguje rozší řený černý trh s alkoholem a drogami. Tyto obchodní styky pak přinášejí lidem v této lokalit ě vysoké výnosy a proto tam mnohé rodiny v regionu kv ůli nelegálnímu obchodu ekonomicky prosperují, což ale v tomto ohledu podporuje status quo Aliyevova režimu, protože ten nevynucuje důsledné dodržování práva. Islámské skupiny proto v těchto spole čenských vrstvách p říliš úsp ěch v indoktrinaci nemají, naopak segment spole čnosti, který je v ekonomické sfé ře slabý, či byl siln ě zasažen válkou (typicky v uprchlických táborech), je ideální cílová skupina pro stoupence íránských zájm ů a hodnot. Nástrojem takových tlak ů je tedy jednozna čně víra. (OBSE 2006a: 27-29; Musa 18. 4. 2014)

Velká chudoba v celé zemi, špatná vynutitelnost práva, korupce na všech úrovních vládního aparátu, podmínky v uprchlických táborech 52 a náboženské vákuum považuje Valiyev (2005) za hlavní d ůvody rozší ření radikálních náboženských skupin. Takové zázemí využívá íránský Hizballáh, Fond imáma Chomejního a saudské teroristické skupiny k rekrutaci nových člen ů do radikáln ě islámských skupin s cílem provést v zemi převrat. Menší, ale o to progresivn ěji se ší řící sm ěry, které usilují o totéž jsou Salafisté, kte ří však nemají kv ůli p ředsudk ům spole čnosti a striktnímu výkladu Koránu příliš šance usp ět. (Valiyev 2005; Yunusov 2014: příloha )

Írán dlouhodob ě investuje do ší ření publikací o islámu, typicky Koránu s cílem spole čnost nábožensky radikalizovat a vést lidi k islámskému typu režimu, který funguje v Íránu. Komise Imáma Chomejního je skupinou přímo spjatou s Chomejního režimem

52 Jedná se o uprchlíky, kte ří byli nuceni opustit své domovy kv ůli válce o Náhorní Karabach, ale neopustili domovský stát. Termín vnitrostátní uprchlík pochází z anglického termínu internally displaced person (IDP). 50 distribuující humanitární pomoc a náboženské texty (v četn ě radikálních) zejména do více religiózních území, jako je okolí jižní hranice Ázerbájdžánu s Íránem, region severn ě od Baku a celý Apšeronský poloostrov. Další d ůležitou lokalitou jsou uprchlické tábory, které zbyly po válce o Náhorní Karabach 53 , obývané lidmi, kte ří se v bezvýchodné situaci mohou snáze p řiklonit k radikálnímu islámu. 54 (Cornell 2011: 173, 334; Valiyev 2005; OBSE 2006a: 29)

Írán využívá silových jednotek včetn ě teroristické organizace Hizballáh působících uvnit ř Ázerbájdžánu, aby vysílaly Azery na školení do zahrani čí. V 90. letech byl Hizballáh velmi aktivní, dokud nenastal obrat v řešení situace ázerbájdžánskou vládou. Záminkou byla vražda akademického profesora Ziya Bunyatova v roce 1997. Od té doby za čaly bezpe čnostní složky stíhat islámské organizace, které nelegáln ě p ůsobily v Ázerbájdžánu. V roce 2001 byla rozkryta sí ť lidí, z nichž všichni odmítli sekulární státní z řízení a bylo jim prokázáno napojení na Hizballáh. V období od roku 2003 však nebyla dohledána žádná výrazn ější aktivita. (Valiyev 2005)

4.3.2. Salafistické opozi ční skupiny

Islámský vliv nepochází jen z Íránu, ale také z oblasti severního Kavkazu, odkud přicházejí Salafisté do Ázerbájdžánu již od 90. let kv ůli válce v Čečensku a Dagestánu. Vláda jejich p ůsobení ve řejn ě kritizovala a rámovala jejich obraz v médiích pejorativn ě jako „vousaté muže“, aby odradila ob čany od jejich podpory. Salafisté jednak bojují za více pravomocí ve správ ě svých náboženských v ěcí, ale dále mají i politické ambice.

53 Dle n ěkterých údaj ů bylo v roce 2005 asi 700 tisíc vnitrostátních uprchlík ů. (Valiyev 2005) OBSE p ři volbách v roce 2013 registrovala více jak 300 tisíc registrovaných voli čů z řad vnitrostátních uprchlík ů, což znamená po četní nár ůst voli čů mezi uprchlíky, porovnáme-li jejich po čet z roku 2013, se čtvrt milionem voli čů z let 2000, resp. 2001. (OBSE 2001: 8 ; OBSE 2013: 6) 54 Ekonomickou podporu m ůžeme vysledovat i na území Nachi čevanu, kde se p řed volbami v roce 2003 odehrála scéna ilustrující nenávistné nálady, kdy srbská delegace školící volební komisa ře a mladé voli če měla slavnostn ě otev řít novou redakci nezávislého deníku Bizim Nakchivan . P ři p říjezdu návšt ěvy k nové redakci je čekal dav žen, který na n ě zaúto čil. Motivem bylo, řečeno jejich rétorikou, vyhnat prozápadní a demokratické „agenty“ z Nachi čevanu, o který se západní státy nemají v ůbec starat, protože Nachi čevan je sponzorován Íránem. O v ěrohodnosti těchto postoj ů m ůžeme diskutovat, musíme ale p řipustit, že takové (by ť i podplacené) scéná ře se na území Ázerbájdžánu odehrávají. (OBSE 2003a: 18) 51

Jejich po čet se v nejsekulárn ější lokalit ě - hlavním m ěst ě - pohybuje kolem 15 tisíc. Vláda přijala taková opat ření, aby se Salafisté již více nemohli ší řit: rozptýlila jejich bu ňky a bojuje proti dalším uprchlík ům z Čečenska, odkud v ětšina p řišla. Charakter salafistických organizací je sektá řský, tj. svou aktivitu vyvíjejí typicky na malých územích kolem mešit, nad kterými mají kontrolu. Nejznám ější mešitou byla Abu Bakr v Baku, kde sloužil vzd ělaný Saud Gamet Suleymanov, jehož kázání nebylo přímo protivládní, ale často úto čil na prozápadní politiku vlády. (Cornell 2011: 278; Valiyev 2005) Na toto centrum byl však spáchán atentát a vláda nyní zabra ňuje jeho obnovení. Postupné zabírání ve řejného prostoru Salafisty a jejich aktivita navenek však m ůže p řijít do st řetu se šíitskými islamistickými skupinami, protože bojují o podobnou cílovou skupinu. Tento faktor m ůže vyvolat vnit řní konflikt mezi opozi čními islámskými silami.

Salafisty vnímá i vláda v Baku jako velkou hrozbu. Z projevu ministra národní bezpe čnosti Eldara Mahmudova vyplývá, že islamské skupiny pojímá bez rozdílu formy jako ohrožení režimu. Informace o ší ření leták ů verbující mladé muže (zejména nezam ěstnané a z nízkých spole čenských vrstev) k aktivitám v radikálních náboženských organizacích a verbování žen Al-Káidou k páchání teroristických čin ů je možné vnímat jako planý poplach, který má odrazovat obyvatele od jejich podpory, na druhou stranu nelze islámské radikální skupiny za řadit mezi nevýznamné aktéry, kte ří by byli pro tento výzkum irelevantní. (Ismailova 2006: 14)

4.3.3. Islámská strana Ázerbájdžánu

Nejsiln ější institucionalizovanou skupinou s politickými ambicemi v této kategorii je Islámská strana Ázerbájdžánu (ISÁ), která byla dlouhá léta mimo volební klání a angažovala se až v prezidentských volbách v roce 2013 v rámci NRDS jako velmi pasivní hrá č. A č je zde prezentována jako politická strana, její p ůsobení zapadá spíše mezi pololegální pasivní aktéry. Strana při jejím vzniku v roce 1991 v obci Nardaran 55 poblíž Baku byla inspirována činností íránských náboženských skupin. Od po čátku se

55 Místo bylo vybráno logicky, protože Baku je metropole s malým vlivem náboženství, zato okolí Baku , resp. celý Aškenáský poloostrov je jedním z míst s nejvyšší religiozitou. Výhodou pro sídlo v Nardaranu je také blízkost centra politického d ění, dobrá infrastruktura a vysoká koncentrace obyvatelstva na poloostrov ě. 52 orientovala na budování islámského státu s protižidovským, protiamerickým a protitureckým zam ěř ením. Prvním lídrem byl Al Akram Hajji, který však nebyl ani zcela gramotný, což determinovalo cílovou skupinu, kterou mohl oslovovat. Dalším p ředsedou strany byl Haci Alikram Aliyev, jež byl v ISÁ mnohem úsp ěšn ější, mj. získával p římou finan ční podporou z Íránu a od poloviny 90. let za čal budovat paramilitární jednotky a politické pozice. Nepokoje kolem jejich sídla v Nardaranu v roce 1995 však upoutaly pozornost a p ředseda ISÁ s dalšími čelními p ředstaviteli byli uv ězn ěni za pokus o spáchání státního p řevratu a strana byla oficiáln ě zakázána. (Valiyev 2005; Cornell 2011: 276; Yunusov 2004: 270, Camil Hasanli 2013a)

Tento první pokus o vlivnou politickou strukturu ztroskotal, ale b ěhem následujících deseti let se zm ěnil p řístup islamist ů k politické aktivit ě, kdy se až do roku 2005 skrývali v kruzích Sociáln ě demokratické strany Ázerbájdžánu. Jejich do časné pozice v levé části politického spektra bránily status quo ázerbájdžánského státu. Po roce 2005 se organizace op ět osamostatnila, ale měla velmi slabé postavení. Strana za p ředsednictví Hajiaga Nuriyeva od roku 2009 měla problém s vnit řním chodem, protože p ředsedové regionálních organizací nebyli Nuriyevovi dostate čně loajální. Vy čítali mu zejména izolaci strany od politické arény v Ázerbájdžánu, zárove ň nenavazování zahrani čních kontakt ů, které by mohly stran ě pomoci v prosazování idejí a kariérismus bez zjevných úsp ěch ů. V tomto ohledu spat řujeme velkou podobnost s lídry prodemokratických opozi čních stran. (Cornell 2011: 276) Ješt ě v roce 2007 studie Kathleen Collins definovala míru schopnosti strany udržet svou činnost v čase i mobilizaci a rekutaci nových člen ů jako nízkou. (2007: 66, 89-92) V roce 2011 se obnovila hrozba konfliktu ISÁ v čele s novým p ředsedou Movsumem Samedovem a její činnost nabrala na obrátkách. Aktivita se negativn ě projevila jak na úrovni domácí bezpe čnosti, tak i na mezivládních vztazích Ázerbájdžánu s Íránem. V lednu 2011 byly zat čeny desítky člen ů této skupiny a Samedov s dalšími p ěti stoupenci byl v srpnu 2011 odsouzen k deseti, resp. dvanácti let ům v ězení. Teherán vyjád řil silnou nevoli k verdiktu, který byl jednozna čně na politickou objednávkou z nejvyšších vládních pater v Baku. P ředstavitelé perské vlády proto vnímali rozsudek jako cílený útok proti entitě íránského státu. Hlavní p ředstavitel

53 ozbrojených složek Íránu řekl, že jako odvetu naplánovaly militantní skupiny al-Quds 56 s pomocí azerských šíitských radikál ů převrat v Baku. (Forecast Scenario 2011: 24-25; RFE/RL 7. 10. 2011) Takové nenapln ěné hrozby jsou zpravidla jen politickou rétorikou s cílem nahnat strach a získat si pozornost.

Dle jedné verze je možné se domnívat, že jejich aktivita se vyhrotila v souvislosti s probíhajícím „arabským jarem“, na druhou stranu jde spíše o činnost schopného lídra Samedova. Dle dostupných zdroj ů jejich aktivita byla vyvíjena již p řed prvními demonstracemi v Tunisku v roce 2011. Moment, kdy se za čala skupina okolo ISÁ projevovat více navenek, byl p ři schválení zákona zakazující nošení muslimských šátk ů na ve řejných školách, ale je velmi nepravd ěpodobné, že by konzervativní islámský proud získal v souvislosti s tímto zákonem podporu ve řejnosti a proto byla výzva Samedova ke svržení režimu kv ůli omezování konzervativních islámských zásad planá a bez odezvy. (Forecast Scenario 2011: 24-25)

Islámské skupiny spojuje stejná cílová skupina lidí znechucených politikou, západním sm ěř ováním Ázerbájdžánu, demoralizovanou spole čností a chudobou. (Cornell 2011: 165) Aliyevova vláda ani dominantní osobnosti islámu v Ázerbájdžánu v čele s nejvyšším duchovním Pashazadem 57 , jež jsou na sebe úzce napojeni, nebudou islámský radikalismus v jakémkoli proudu podporovat. Propojená v ůdčí sekulární i náboženská autorita proto posiluje boj proti radikální islamistické opozici. Z těchto d ůvod ů se náboženské skupiny v sou časnosti více orientují na regionální malé jednotky (nap ř. v rámci spádové oblasti mešity nebo lokálních lídr ů), kde mohou indoktrinovat obyvatelstvo. (Cornell 2011: 275) V posledních letech v Ázerbájdžánu roste vliv náboženství ve spole čnosti, zejména mladí lidé se více kloní k radikálnímu islámu, na který represe silových složek cílí mnohem agresivn ěji, než na sekulárn ě orientované opozi ční skupiny. Podle zprávy pro Evropskou radu se jedná o jejich projev odporu proti vlád ě. Hrozbu islamistické opozice bude nutné

56 Al-Quds jsou speciální síly Revolu čních gard, které jsou p římo napojeny na íránskou armádu. Praktikují ale metody boje jakými jsou terorismus a záškodnictví. Jejich primárním místem působení je vn ě Íránu za ú čelem zpravoajské činnosti. Logisticky podporují a cvi čí zahrani ční radikální islamisty. Al-Quds má napodobit činnost libanonského Hizballáhu. (Kraus 2013: 74, 83) 57 Za doby vlády Heydara Aliyeva dokonce Pashazadeh ve řejn ě prohlašoval, že činy proti Heydaru Aliyevovi jsou jako činy proti v ůli Alláha. (Yusunov 2004: 256) 54

řešit jako závažný problém v procesu demokratizace zem ě až ve st ředn ědobém, či dlouhodobém horizontu. (Kobzova et al. 2012: 3) Slabost islámské radikální v ětve tkví v její rozpolcenosti, kde neexistuje žádná v ůle ke spojení islamistických sil. (Mamedov 2011) V Ázerbájdžánu se t říští vlivy z Blízkého východu, severního Kavkazu i Turecka. Potenciál jejich aliance je však minimální. Nelze vylou čit, že takové silné komunity, jakou je nap říklad Suleymanovovo okolí, nep řejde z čist ě náboženské roviny na rovinu politickou. Vzhledem k dříve nastín ěným tlak ům musíme připustit, že se na základ ě vlivu silných immám ů budou tvo řit po celém stát ě malé regionální jednotky, které se mohou slou čit v politickou formaci. Organizace vzniklá na této bázi pak m ůže být velmi úsp ěšná.

4.4. Turecké opozi ční skupiny

Vztahy Turk ů a Azer ů jsou velmi dobré, spojuje je turkická etnicita a částe čně i nacionalisticky lad ěné panturkické hnutí - idea sjednocení všech turkických národ ů58 do jednoho celku - jež bylo v Ázerbádžánu nejaktivnější po pádu Sov ětského svazu p ři formování politických stran. Ázerbájdžánská nacionalistická demokratická strana v čele s Iskandarem Hamidovem 59 a Galandarem Mukhtarlyovem se stala neoficiálním centrem šedých vlk ů60 , jak se stoupenc ům panturkické myšlenky říká. Ve vztahu Ázerbájdžánu a Turecka byla vždy spole čným nep řítelem Arménie, která z povahy umíst ění státu v regionu vždy „p řekážela“ napln ění ideje panturkismu a proto bylo hnutí velmi aktivní ve válce o Náhorní Karabach, kde bojovalo za spole čné zájmy. V sou časné dob ě je však původn ě aktivní ázerbájdžánské jádro v čele s Movsumem Samedovem ve v ězení a zárove ň Ázerbájdžán nevykazuje znaky krize, která by Azery motivovala k příklonu k panturkismu. (Cornell 2011: 73-75)

58 Mezi turkické národy se po čítají Azerové, Kazaši, Kyrgizové, Turkmeni a Turci. 59 Hamidov byl v Elchibeyov ě vlád ě za Lidovou frontu ministrem zdravotnictví, ale v roce 1995 byl uv ězn ěn za zpronev ěru na 15 let a ze strany vylou čen. Jako politického v ězn ě ho omilostnil až Ilham Aliyev v roce 2004. 60 Šedí vlci jsou významn ějším fenoménem zejména v severním Íránu, kde mají silnou protureckou členskou základnu a artikulují separatistické ambice. (Souleimanov et al. 2013; Šmíd 16. 4. 2014) 55

4.4.1. Nurcu

Nurcu je oproti výše zmín ěným velmi liberální islámský proud, jež je založen na myšlenkách Saida Nursiho. Dnes je jeho čelním reprezentantem turecký emigrant žijící ve Spojených státech Fetullah Gulen 61 , který k ší ření víry používá budování sít ě škol a letních vzd ělávacích program ů pro mladé. Gulen byl v Ázerbájdžánu v ězn ěn již v 90. letech, kdy byl usv ědčen z pokusu o pu č a další vlna represí Nurcu potkala v roce 2007, od kdy datujeme zatýkání Gulenových následovník ů a pozd ěji i uzavírání jeho škol. Zatím poslední vlna perzekuce Gulenových stoupenc ů p řišla v dubnu 2014, kdy, jak píše Balci (2014a), mohlo být motivací k represím jak omezování svobody vyznání, tak omezování této náboženské skupiny kv ůli jejím implicitním protureckým politickým vliv ům. (International Crisis Group 2008: 9-10; Contact 5. 4. 2014; Balci 2014a; Balci 2014b) Vzhledem k částce p řevyšující 50 milion ů amerických dolar ů, kterou Gulen údajn ě vynaložil v roce 2013 na úplatky, klientelistické vazby, vzd ělávací instituce a kompletní mediální sí ť, je nutné mu p řiznat zna čný význam v ázerbájdžánské politice. (Contact 13. 3. 2014)

4.5. Národnostní a etnické menšiny jako opozi ční akté ři

Opozi ční potenciál mají v Ázerbájdžánu etnické a národnostní menšiny, které obývají malá kompaktní území uvnit ř státu. Odhady jejich zastoupení v Ázerbájdžánu jsou zna čně nep řesné, protože zájmem vlády je zve řej ňovat nižší čísla, než odpovídá realit ě, aby menšiny nezískávaly pro svou po četnost více sebev ědomí p ři prosazování svých zájm ů. Jedná se zejména o národnosti Lezginc ů, Talyšů, Rus ů a Žid ů62 . Ačkoli tyto menšiny v dnešní dob ě nejsou p říliš aktivní jako opozi ční akté ři, jejich potenciál však p řetrvává. Vliv Talyš ů od po čátku 90. let 20. století velmi upadl a tak se nejvýznamn ějším činem jejich separatistických tendencí stal pouze pokus o p řevrat a založení vlastní republiky v roce 1994, který skon čil zásahem Aliyevovy armády a odsouzením hlavních iniciátor ů

61 Gulenova v ěrouka je v Turecku do roku 2006 zakázána. (International Crisis Group 2008: 9) 62 Arméni se na území Ázerbájdžánu také vyskytují, ale obývají jen území Náhorního Karabachu, které není de facto ovládáno Ázerbájdžánem a tudíž jejich vliv na vnitrostátní politiku Ázerbájdžánu není relevantní, protože se jedná spíše o otázku mezinárodních vztah ů. 56 pu če63 . Talyšové obývají zejména jižní část zem ě při hranici s Íránem a s Peršany sdílejí jazyk a částe čně i kulturu, ale již v období Sov ětského svazu se asimilovali s většinovou populací a dnes se Talyšové více identifikují jako Azerové. Přesto zájmy mnohých z nich inklinují více k proíránské politice a zejména Talyšové p řijímají íránskou náboženskou indoktrinaci, jak byla zmín ěna výše. (OBSE 2006a: 26-27) Naopak Lezgínci, kterých žije v Ázerbájdžánu asi čtvrt milionu, obývají severní hranici Ázerbájdžánu s Dagestánem a jejich vliv postupem času roste, a to zejména díky aktivnímu uskupení Sadval, jež podporuje ruská menšina a spole čně tak prosazují ruské zájmy. Elementárním cílem radikáln ější v ětve je p řipojení severního Ázerbájdžánu k Ruské federaci, umírn ěnějším by posta čovalo otev ření dagestánsko-azerských hranic, umožnit svobodu výuky ve školách a tisk knih v lezgínském jazyce a výjime čným prvkem v ázerbájdžánské politice jsou jejich environmentální hodnoty, protože Sadval požaduje zlepšení životního prost ředí okolo řeky Samur, jež je hrani ční řekou mezi Ázerbájdžánem a Dagestánem, ale zárove ň symbolickým spojníkem lezgínského národa. (OBSE 2006a: 37-39; Sadval)

4.6. Nevládní organizace

Nestranické a nevládní organizace, které se neú častní voleb 64 , mají v této práci zvláštní prostor, protože v rámci systému hrají velmi d ůležitou úlohu. Individuální analýza všech nevládních organizací v Ázerbájdžánu zna čně p řevyšuje rámec této práce a proto zde budou vyzdviženy jen p řední organizace, které ilustrují prototypy skupin v rámci celého spektra nevládního sektoru. Dělí se do n ěkolika podskupin, jež mají spole čné charakteristické znaky co do formy, hájených hodnot a metod, které používají. Nevládní sektor je složité obecn ě za řadit do politické či nepolitické opozice, protože tyto roviny se velmi prolínají. Naopak vláda má jasno v identifikaci nevládních organizací jako

63 Pachateli byli vysocí ú ředníci Elchibeyovy vlády, mj. tehdejší ministr obrany Rahim Gazim a premiér Surat Huseynov. (OBSE 2006a: 33) 64 V této kapitole by se mohly o čekávat i islámské skupiny, které by svou klasifikací mohly odpovídat nevládním organizacím, ale jejich charakter spíše nasv ědčuje tomu, že je pro n ě mnohem d ůležit ější náboženský podtext a financování těchto skupin ze zahrani čí s cílem podn ěcovat separatistické tendence vedoucí k oslabení státnosti Ázerbájdžánu. Tímto argumentem však ponecháváme v kapitole o nevládních organizacích ty NGO, které jsou financovány ze zahrani čí (typicky z USA, EU), ale finan ční podpora není s cílem oslabit suverenitu Ázerbájdžánu. 57 potenciáln ě rizikových politických skupin a proto prosadila zákonné normy, jež je omezují. Skupiny v této kapitole spadají jak do genera čního konfliktu, tak do hájení demokratických hodnot a lidských práv. Mládežnické skupiny zaznamenaly v poslední dekád ě rapidní úbytek participujících člen ů a další úbytek se dá p ředpokládat po zavedení nové legislativy, přesto celkový po čet mládežnických organizací p řevyšuje 170 a rozpo čet z ministerstva mládeže a sportu na jejich správu v poslední dekád ě rapidn ě roste. Ázerbájdžánská politická scéna dodnes čerpá z mládežnických dce řinných organizací politickích stran z 90. let, odkud se rekrutovali sou časní politici, nap říklad Ali Kerimli z Lidové fronty. (Diuk 2012: 87; Youth Partnership 2010: 8)

První skupinou nevládních organizací jsou hnutí sdružující zejména mladé lidi, aktivisty a bloggery, kte ří propagují postmoderní hodnoty, obhajují lidská práva a ob čanské svobody. Tyto skupiny mají silný mobiliza ční charakter a skrze sociální sít ě si budují popularitu a svolávají poklidné demonstrace. Tyto skupiny mají institucionalizovanou podobu, ale nutno připustit, že mnoho neinstitucionalizovaných skupin v Ázerbájdžánu splňující uvedená kritéria také existuje, ale není je možné metodou aplikovanou v této práci vysledovat. Za ukázkovou organizaci hájící lidská práva je N!DA, která byla založena v roce 2011 na myšlence kritiky vlády za neúnosný po čet úmrtí voják ů, kte ří b ěhem povinné vojenské služby umírají při nebojových operacích. Tato prvotní idea pak přerostla v širší kritiku režimu a členové N!DA za čali po řádat poklidné demonstrace, jež svolávají p řes sociální sít ě. Osm předních člen ů N!DA bylo ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzeno za držení zbraní a nelegálních drog a narušování ve řejného po řádku na šest až osm let vězení. skupina má aktivních člen ů jen n ěkolik desítek, a proto je celá organizace paralyzovaná. P řesto se snaží přes sociální sít ě komunikovat s ve řejností a získat podporu i ze zahrani čí. (Kavkazskij Uzel 10. 4. 2014; Tales 2014 ) Obdobnou skupinou hájící lidská práva je Hnutí Ol! (tj. „P řihlaš se!“, resp. ve významu být ), jež nejvíce zviditelnila samu sebe a zárove ň lidskoprávní problematiku pomocí virálního satirického videa 65 . Tato organizace po řádá vzd ělávací projekty na podporu ob čanské

65 Jejich video upozornilo na nebývalou pé či o zdraví a bezpe čnost osl ů, které si koupila vláda pro místní ZOO v Německu za mimo řádn ě vysokou cenu. Letecký transport osl ů do Baku upoutal velkou pozornost médií a podnítil lidskoprávní aktivisty k zamyšlení, že práva osl ů jsou pro vládu 58 spole čnosti a osv ěty v oblasti lidských práv. Její zakladatelé Adnan Hajizadeh a Emin Milli byli po uve řejn ění videa v roce 2009 uv ězn ěni za údajné chuligánství, ale po nátlaku americké administrativy byli po roce a p ůl propušt ěni. Zde je patrné, že pokud se opozi čního uskupení zastanou zahrani ční politici, pak si ázerbájdžánské ú řady nedovolí klást na postiženou organizaci další silný nátlak v podob ě zatýkání jejích člen ů.

Problém vyvstal i uvnit ř mládežnických hnutí v postoji k podpo ře organizací, jako je Ol!, financovaných z Americké asociace absolvent ů či jiných zdroj ů z Evropy a USA, protože vyvolávají ned ůvěru i uvnit ř opozi čních struktur. (Diuk 2012: 85-86; RFE/RL 19. 11. 2010) Motivací ke vzniku mládežnických opozi čních uskupení je také v návaznosti na zahrani ční události, jako byla revoluce na Ukrajin ě v roce 2004, kdy se organizace p římo inspirovaly demokratiza čními tendencemi v celém regionu. Tehdy vzniklo mnoho nových prodemokratických uskupení, mezi nimi Dalga!, Yox, Maqam 66 , Chagri, Yeni Fikir a další. Vedle jiných opat ření vlády však byli mnozí čelní p ředstavitelé režimem odsouzeni a hnutí tak časem p řestala vyvíjet aktivitu. (Diuk 2012: 84)

Druhou skupinou jsou institucionalizované organizace, jež na profesionální úrovni hájí lidská práva, monitorují proces voleb, brání svobodu slova a tisku, či bojují proti korupci. Tyto organizace jsou často navázané na mezinárodní organizace, nebo jsou přímo sponzorovány ze zahrani čí. Zahrani ční podpora je ú činná i co do obrany proti režimním tlak ům, na druhou stranu mnohé vznikající dce řinné pobo čky jsou preventivn ě zakazovány ú ředním nepovolením (nap ř. Human Rights House, Amnesty International etc.). Nap říklad Centrum pro monitoring voleb v čele s Anarem Mammadim67 , Institut pro svobodu a bezpernost noviná řů , Monitor demokracie a další jsou typickými p ředstaviteli profesionálních opozi čních nevládních organizací. Opozi ční platformu ochránc ů práv

předn ější, než práva pro lidi. Od té doby jsou oslové dehonestujícím ozna čením vládních ú ředník ů a symbolem boje za lidská práva. (Olmedia. 2009; Diuk 2012: 85-86) 66 Maqam se zdála být velmi perspektivní organizací, protože se napojilo na další východoevropské organizace a se svými více jak tisíci členy mohla být skute čně vlivným opozi čním hnutím. (Diuk 2012: 84) 67 Mammadli je od prosince 2013 ve v ězení za údajné finan ční podvody. Na jeho obranu se postavila valná část prodemokratické opozice, zejména z řad NGO i zahrani ční organizace, protože bylo z řejmé, že soud s Mammadlim souvisí s jeho kritikou prezidentských voleb z roku 2013. (RFE/RL 22. 3. 2014) 59 dopl ňuje řada nezávislých právník ů, kte ří obhajují opozi ční aktéry u soudu. Spolu s první jmenouvanou skupinou utvá ří relativn ě kompaktní spolupracující komunitu, kterou lze snadno odd ělit od pseudoopozi čních skupin, které mezi sebou netvo ří tak celistvé spole čenství. Tento charakter alegálních opozi čních skupin činí ázerbájdžánskou opozici unikátní.

Profesionáln ě se také v ěnuje sociálním otázkám humanitární organizace Život (Hayat) a sociální organizace Centrum pro podporu ekonomických iniciativ, Nad ěje - lidová unie podpory sociálního rozvoje, které však pln ě pod vládní mocí vykonávají aktivity, které by jinak m ěly spadat pod kompetence ministerstev. Zabývají se zejména problematikou sociální propasti, uprchlík ům a potravinovou pomocí pro nejpot řebn ější. (Musa 27. 4. 2014; Umid) Trestn ěprávní postih člen ů těchto skupin není b ěžný.

Třetí skupinou jsou organizace (zejm. mládežnické), jež jsou p římo podporovány vládou a pracují v její prosp ěch. Účelem takové podpory m ůže být jednak rekrutace nové generace státních ú ředník ů či pracovník ů v ropném pr ůmyslu, pro účely reprezentace mládeže nebo obecn ě získání loajality mladé generace k režimu. Již Heydar Aliyev zavedl podporu mládeže z řad podporovatel ů jeho režimu, jak činí i Ilham, který v roce 2011 ješt ě více rozší řil programy pro mladé.68 Vládou podporované mládežnické skupiny jsou sdružovány v souborné Národní rad ě mládežnických organizací ázerbájdžánské republiky . Z jejich řad vláda vysílá azerské reprezentanty do Evropského mládežnického fóra Rady Evropy a na zahrani ční vým ěnné pobyty. (Diuk 2012: 76, 80, 85; Youth Partnership 2010) Důležitou vlastností t ěchto organizací je podporování ázerbájdžánských dogmat jako je výklad masakru v Khojaly, postoj k Arménii či prozápadní sm ěř ování. Typický je také d ůraz na ekonomický rozvoj, mírotvorný proces a zna čná míra ázerbájdžánského patriotismu či p římo nacionalismu. Příkladem takové organizace je

68 Jedním z nástroj ů podpory mladé generace je vyšší platové ohodnocení, než dostávají starší generace. Tento vývoj m ůže také indikovat oslabování tradi čního patriarchátu ve spole čnosti. Vláda také poskytuje stipendia na zahrani ční studijní pobyty, ale dále zavazuje studenty k výkonu povolání ve státní sfé ře na ur čitou dobu po ukon čení studia. (Musa 27. 4. 2014; Diuk 2012: 80) 68 60

Ireli , jejíž zakládající člen Ceyhun Osmanli je dnes dokonce poslancem v parlamentu za YAP. (Ireli.az 2011)

Tato kapitola pojednávala o nevládních subjektech, které se neú častní voleb, ale aktivn ě participují na ve řejném život ě. Jejich p ůsobení je napojeno v některých p řípadech na konkrétní politické strany, ale dominuje komunikace k ve řejnosti skrze široké spektum médií, které jim pomáhají k propagaci svých myšlenek. Cílem všech uvedených skupin je mít svbody, které by zaru čovaly svobody sdružování, shromaž ďování, slova a tisku, liší se však tím, do jaké míry je režim ponechá tyto svobody požívat.

4.7. Média

Již diskutovaná kritická situace svobody tisku a slova jsou v ázerbájdžánské spole čnosti zásadní a spo čívá v nich potenciální síla, která se m ůže svobodným ší řením informací režimu vrátit. Do Linzovy typologizace lze za řadit i média, a čkoli by je sám pravd ěpodobn ě do své typologie nezvolil. Vzhledem k důvod ům, jež byly nazna čeny výše, jsou média v nedemokratických režimech ve 21. století klí čovým nástrojem k podpo ře, resp. pádu režimu. O médiích lze obecn ě t ěžko říci, zda je lze považovat za opozi ční aktéry, a čkoli v demokratických režimech jsou vnímána jako hlídací pes demokracie, v nedemokratických režimech jsou hlásnou troubou režimu. Média jsou na jednu stranu vd ěč ným nástrojem režimu k artikulaci vlastních hodnot a postoj ů, na druhou však ukazují, do jaké míry tolerují oponentní názory. V případ ě Ázerbájdžánu je možné indentifikovat ur čitá média jako opozi ční aktéry. Mainstreamové zpravodajské televizní programy jsou pln ě poplatné režimu, ale některá internetové zpravodajství jsou zam ěř ena na témata opomíjená prorežimními médii (zejména lidskoprávní problematika, resp. informace o politických procesech s protirežimními aktéry a další), jež reprezentuje kanál Obyektiv TV a svobodou noviná řů se v ěnuje zpravodajská sekce Institutu pro svobodu a bezpe čnost noviná řů . (Media Sustainability Index 2013: 150; obyektiv.tv; irfs.org, news.az)

Zna čnou nevýhodou pro svobodu ší ření informací je slabé internetové pokrytí v zemi. Dle dat z roku 2009 bylo z 9,5 milionu obyvatel v Ázerbájdžánu jen 2,4 milionu uživatel ů internetu, v roce 2012 dosáhl po čtu 3,6 milionu uživatel ů, což je stále zna čně pod

61 evropským pr ůměrem. Ačkoli za následujících p ět let po čet uživatel ů internetu stoupl, přesto kv ůli sociální situaci nedosahuje evropského pr ůměru. (CIA Factbook; Media Sustainability Index 2013: 147) V celém Ázerbájdžánu je velmi slabý a nemodernizovaný systém internetového p řipojení, který je v regionech ješt ě mnohem dražší, než v Baku a zárove ň v Ázerbájdžánu je internetové p řipojení v porovnání s ostatními sousedními zem ěmi nejdražší. Je to dáno zájmem vlády o co možná nejmenší informovanost obyvatel a eliminaci alternativních zdroj ů informací, než na které má vláda vliv. (Musa 18. 4. 2014; Media Sustainability Index 2013: 147)

Mezi etablovaná nezávislá média pat ří jak tiskoviny, internetová média, resp. internetové mutace tišt ěných periodik a rádio. Nejvýznamn ější z nich je Rádio svobodná Evropa/Radio svoboda, kde p ůsobí mj. i Khadia Ismaily, či Kavkazský Uzel. Již zmín ěnými opozi čními tišt ěnými periodiky jsou Azadliq 69 a také Nový Musavat. Zcela nový titul vznikl v roce 2013 ve form ě internetového zpravodajství a internetové televizní stanice Meydan TV, jež založil známý aktivista a blogger Emin Milli. Oproti tomu mainstreamová média 70 mají relativn ě podobný étos, kterým prezentují politická témata. Jejich spole čnými atributy je protiarménská propaganda, informování o nových hrozbách obnovení horké fáze konfliktu v Náhorním Karabachu, ekonomické úsp ěchy vlády, rozvoj Baku v moderní m ěsto, spolupráce s evropskými státy na mezinárodních projektech kulturního a sportovního rázu 71 a mnohé další, které jsou dopln ěny výhradn ě negativním informováním o aktivitách ob čanské spole čnosti a opozi čních politicích.

4.7.1. Interakce režimu a médií Skrze média dokáže režim komunikovat s ve řejností a zprost ředkovávat jí pohled na opozici. Nezádoucím je pro tyto ú čely svobodný tisk, zejména dvě nej čten ější nezávislá

69 Azadliq obdržel ocen ění deníku Guardian za boj pro svobodu slova a tisku. (Haciyev 2014) 70 Analýza je provedena autorkou na základ ě sledování zpravodajských internetových portál ů provládního i protivládního zam ěř ení s přihlédnutím k rétorice zahrani čních zpravodajských server ů. 71 Ázerbájdžán bude hostit v roce 2015 první Evropské olympijské hry a závody Formule 1. Druhou polovinu roku 2014 p ředsedá Rad ě Evropy. Za nejv ětší událost se však považovalo hostitelství p ěvecké sout ěže Eurovize v roce 2012, které je v zemi velmi populární. (Baku European Gamec 2015; Azernews 1. 5. 2014) 62 tišt ěná média Azadliq a Nový Musavat, která po volbách v roce 2013 vláda omezuje metodou ekonomického nátlaku, kdy hlavním cílem režimu bylo paralyzovat opozi ční deník Azadliq, a to prost řednictvím náhlého vymáhání dluh ů, zablokováním bankovního konta, omezením distributor ů tiskovin, ochromením finan ční správy posledního nezávislého tiska řského centra v Baku, pokutami atd. Svobodné ší ření informací vláda omezuje ad hoc vykoupením výtisk ů se „závadnými“ protirežimními články. P ři malých nákladech opozi čního tisku, přičemž nap říklad náklad deníku Azadliq činí dle jeho šéfredaktora denn ě jen 8 000 výtisk ů, je tato metoda velmi účinná zejména v odlehlejších regionech, kde je obecn ě menší možnost ší ření informací. (Remezaite 2013, Člov ěk v tísni 2013)

Omezení svobody slova však za číná u samotných oviná řů, kte ří jsou často ob ětmi fyzických útok ů, dokonce i s fatálními následky, jako byly dosud neobjasn ěné vraždy Elmara Huseynova v roce 2005 a Rafika Tagiho v roce 2011. Protože zodpov ědné orgány ne činily dost k nalezení viníka, noviná ř populárního časopisu Gundelik Azerbaycan Eynulla Fatullayev se sám ujal vyšet řování Huseynovy vraždy a pozd ěji byl pro tyto aktivity v roce 2007 odsouzen k osmi let ům v ězení. Komise na ochranu noviná řů tento judikát odsoudila jako vykonstruovaný a neopodstatněný. Druhý zavražd ěný noviná ř Rafik Tagi byl noviná řem RFE/RL, kde se zam ěř oval na kritiku vládních autorit, jejich politiky ekonomického r ůstu v kontrastu s porušováním lidských práv a vymezoval se proti proislámské opozici z Íránu, která mu následně vyhrožovala. (Media Sustainability Index 2013: 150; Cornell 2011: 293-295) Trestnímu stíhání se často vystavují i provládní noviná ři bez ohledu na rétoriku periodika, což dokazuje obávy z moci svobody slova a absolutní netoleranci k jakýmkoli kritik ům. (Commitee to Protect Journalists 2014; Institute for Reporter´s Freedom and Safety 23. 11. 2013) Vykonstruované procesy jsou však jen vrcholem ledovce. Často uplat ňovaná klasifikace domn ělého trestného činu je pomluva a urážka na cti, b ěžné jsou osobní útoky na noviná ře a zastrašování, které mají v očích ve řejnosti očernit noviná ře a ozna čit je za ned ůvěryhodné a nemorální lidi. Režim zde neposkytuje elementární možnosti férového procesu, který by umožnil očišt ění jména noviná řů . Byly zaznamenány mnohé p řípady sexuáln ě motivovaných forem vydírání, kdy byli noviná ři obvin ěni ze sexu s prostitutkami, nebo prostitutky vydíraly noviná ře pro po řízení videozáznamu, který by je zdiskreditoval. V případ ě nezískání videonahrávky by 63

byl noviná ř obvin ěn ze znásiln ění. Ob ětí vydírání se stala i slavná nezávislá novinářka Khadia Ismaily, když z jejího bytu byla tajn ě po řízena intimní videonahrávka, která cílen ě unikla do médií. Jedinou p říležitostí k prevenci násilí pachanému na noviná řích a ochrány jejich práv nezávislých noviná řů je jejich medializace v zahrani čí či podání žalob k ESLP. Režim si nem ůže dovolit procesy, které by se týkaly sv ětov ě známých osobností, proto celebritizace, typicky Khadia Ismaily, Intigam Aliyev, Anar Mammedov, Emin Milli a dalších, je jejich nep římou ochranou. (Valiyev 2006: 23; Contact 20. 2. 2014; OBSE 2011: 14-15)

KAPITOLA III

5. Typologie opozice v Ázerbájdžánu

St ěžejní kapitolou této práce je klasifikace opozi čních skupin podle typologie Juana Linze. Ve spleti politických stran působících v Ázerbájdžánu je složité identifikovat pravé motivace a hodnoty, pro které strany vznikly, ale i přesto je možné dle dostupných informací vyhodnotit dosavadní kroky opozi čních subjekt ů, které by vedly k ur čení jejich pravého typu. Linzovy typy zahrnují i neinstitucionalizovanou opozici uvnit ř režimu, která je však pro vn ějšího pozorovatele jen těžko rozpoznatelná. Proto se práce musí spolehnout na sekundární literaturu, jež prost řednictvím odlišných metod výzkumu tento sektor zmapovala. Další problematickou kategorií jsou uskupení, která do Ázerbájdžánu přišla z okolních zemí, jejichž charakter co do organiza ční struktury není jasn ě definovatelný. Tyto subjekty jsou však d ůležité pro vykreslení celistvého obrazu opozi čního schématu a je nezbytné, aby byly do této kapitoly také za řazeny.

Linzova typologie je ze své charakteristiky typ ů opozice úzce napojena na kritéria 72 , kterými se tato práce bude v následujícím textu řídit. V tabulce jsou p řehledn ě uvedena níže. Klasifikace opozi čních skupin podle perzekuce režimu není spolehlivé kritérium, protože na ázerbájdžánské scén ě by se nenašlo snad žádné uskupení, které by nebylo dot čeno neférovým zatýkáním, šikanou či použitím fyzického násilí ze strany

72 Vyargumentovaná použitá kritéria jsou v následujícím textu selektována dle relevance pro ur čitou skupinu. 64

bezpe čnostních složek.73 Tyto techniky jsou natolik rozší řené, že se týkají všech opozi čních subjekt ů. Kritérium použitého násilí bude bráno za relevantní pouze v případ ě, že k takovému jednání dochází opakovan ě a s dostate čnou intenzitou. Naopak činy opozice, které jdou za hranu zákona jsou d ůležitým kritériem odlišující opozici ilegální od alegální.

Opozi ční subjekty v nedemokratických režimech nelze jednozna čně za řadit do jednoho typu, protože dynamika politické situace v čase jednotlivé skupiny zpravidla vývojov ě posunuje, což vede k postupnému št ěpení a další fragmentaci opozi čního spektra. Typickým p řípadem je vznik nové provládní Jednotné strany lidové fronty, která se odšt ěpila od své mate řské opozi ční Ázerbájdžánské lidové fronty a podobným vývojem vznikla i strana Moderní Musavat. (OBSE 2011: 5; Kara 2007: 723) I Linz sám předpokládá přesun některých částí alegální opozice do ilegální opozice kv ůli zm ěně dynamiky opozi ční skupiny a jejích metod. (Linz 1973: 191-199) Všechna kritéria typologizace jsou uvedena v následující tabulce: semiopozice pseudoopozice alegální opozice ilegální opozice implicitn ě i explicitn ě podporuje režim implicitn ě podporuje režim nepodporuje režim nepodporuje režim participuje na vlád ě neparticipuje na vlád ě neparticipuje na vlád ě neparticipuje na vlád ě je uvnit ř systému je uvnit ř systému je uvnit ř/vn ě systému je vn ě systému režim v ůč i ní nepoužívá režim v ůč i ní ne/používá násilí násilí režim v ůč i ní používá násilí režim v ůč i ní používá násilí používá systematicky používá legální metody používá legální metody používá legální metody ilegální metody netvo ří koalice netvo ří koalice má tendence tvo řit koalice netvo ří koalice ne/podporuje integritu podporuje integritu zem ě podporuje integritu zem ě podporuje integritu zem ě zem ě

73 Jednu výjimku lze nalézt z řady vládnoucí elity, a to bývalého ministra financí Farhada Aliyeva, který byl odsouzen k odnětí svobody v roce 2005. Prezident Aliyev ho podez říval z neloajálního přístupu k vlád ě, což je nejpravd ěpodobn ější d ůvod jeho odstran ění z politiky. (Cornell 2011: 177, 190) 65

5.1. Semiopozice

Do struktur semiopozice se řadí tři základní skupiny uvnit ř vládních elit 74 . Jedná se o reformní v ětev (resp. rodina), oligarchy a „starou gardu“, kteří usilují o prosazování vlastních zájm ů v rámci stávajícího režimu 75 . V nedefinovatelné pozici mezi nimi je sám prezident, který musí permanentn ě bojovat o své postavení v elit ě tak, aby ho klanové uspo řádání postupn ě neza čalo ovládat. Elita také bojuje o své zastoupení v nejvlivn ějších úřadech státní administrativy, odkud plyne jejich vliv a také zisky z klientelistických vazeb. Z těchto d ůvod ů je struktura této opozice velmi prom ěnlivá. Oslabené klanové vazby umož ňují v ětší mobilitu člen ů jednotlivých semiopozi čních k řídel a tak se bakuský/apšeronský, nachi čevanský i yerazský klan mohou snáze drolit pod tíhou jiných konfliktních linií. (International Crisis Group 2010: 9-10; Guliyev 2012: 124, 130)

Ekonomické zájmy nejvíce prosazují oligarchové z řad stávajících ministr ů a nejužšího byrokratického aparátu spolu s vůdčími osobnostmi ropného pr ůmyslu s ekonomickými zájmy 76 . Reformáto ři původem z bakuského/abšeronského klanu hájí zájmy své komunity, zejména prost řednictvím manželky prezidenta Aliyeva Mehriban, jež je osobností z reformního k řídla nejblíže k moci. Reformáto ři se do zna čné míry kryjí s rodem Aliyev ů a prosazují zájmy nachi čevanského, yerazského a bakuského/apšeronského klanu. Třetí v ětví je „stará garda “ v čele s Ramizem Mehdiyevem, Jalalem Aliyevem 77 a Baylarem Eyyubovem, která zastává hodnoty, jež položil Heydar Aliyev. (International Crisis Group 2010: 9-10, Guliyev 2012: 124, 130; Linz 1973: 193-197)

74 V Ázerbájdžánu není vládnoucí elita homogenním subjektem, který by fungoval jako kompaktní celek. Vnit řní zájmy a hodnoty se št ěpí, ale drží je p ři sob ě vzájemná závislost na finan čních zdrojích. 75 Této struktu ře dosud nebyl v ěnován v práci prostor, protože tato struktura je velmi na rozhraní mezi aktuáln ě vládnoucí špi čkou elity a opozicí v řadách vládnoucí elity. Je nutné zmínit, že aktuální mocenské centrum je vždy utvo řeno z ur čitého pom ěru všech semiopozi čních skupin, které se dohromady podílí na moci. Je však z řejmé, že z pohledu teorie Juana Linze musí být tento výsek z vládnoucích elit v širším slova smyslu pojímán i jako opozice. 76 Pat ří mezi n ě jmenovit ě Rovnag Abdulayev, rodina Karamaladina Heidarova a rodina Ziya Mammadova. (Guliyev 2012: 124) 77 Jalal Aliyev je na pomezí mezi skupinou rodiny, protože je strýcem Ilhama Aliyeva a reformní skupinou. 66

V této spleti prorežimních vztah ů figuruje ješt ě rodina Agalar ů, kte ří jsou sou částí semiopozice hned ze t ří d ůvod ů: zaprvé Aras Agalarov je p ůvodem azerský oligarcha; zadruhé sv ůj byznys orientuje spíše na Rusko a skrze jeho blízký kontakt s Vladimirem Putinem prosazuje ruské zájmy i v Ázerbájdžánu; zatřetí jeho syn populární zp ěvák Emin je manželem dcery Ilhama Aliyeva Leyly. Rodinné, ekonomické i ruské politické zájmy se st řetávají v podob ě této osobnosti, která je v rámci nazna čených proud ů v semiopozici tak řka neza řaditelná. Jednozna čně se však jedná o jednoho z nejvlivn ějších lidí v ázerbájdžánské politice, kte ří dalece p řesahují rámec národní politiky a upev ňují tak režim za okolností, které sami diktují z pozice vládních elit. (Forbes 2014, crocusgroup.com 2013)

Další kategorií semiopozice jsou mládežnické organizace, které s podporou vlády vyvíjejí činnost na oživení ob čanské spole čnosti či zapojení mladých do ve řejného života. Vláda takové aktivity podporuje proto, aby si pr ůběžn ě vychovávala novou generaci, která zatím na establišmentu neparticipuje, ale v blízké perspektiv ě by mohla zastat roli loajálních úředník ů, kte ří by zajistili udržitelnost režimu. Základem k jejich kategorizaci jako semiopozice je snaha o uchování režimu, a čkoli jednotlivé skupiny se mohou lišit co do preferovaných ideálních sm ěř ování režimu. Členství v semiopozi čních skupinách není podmín ěno p říslušností k YAP, ale implicitní podporou režimu, na kterém jsou tyto organizace existen čně závislé. A čkoli semiopozice nemusí bezpodmíne čně participovat na establišmentu, není zárove ň postavena mimo režim. Tyto organizace nekritizují vlastní režim, ale využívají jeho prost ředk ů k napl ění osobních ambicí, které by bez vládní pomoci byly jen t ěžko dosažitelné. (Ireli.az 2011; Youth Partnership 2010)

5.2. Pseudoopozice

Do skupiny semiopozice pat ří politické strany, které se tvá ří jako skute čně opozi ční, kandidují ve volbách, ale nejedná se o autentickou opozici, nýbrž o strany podporované režimemk vytvá ření dojmu pluralismu. Pseudoopozi ční skupiny se často prolínají se semiopozi ční a proto vzhledem ke špatné dostupnosti informací o činnosti malých opozi čních stran obtížné je spolehliv ě za řadit. Linz tyto dva typy rozlišuje zejména tím, že pseudoopozi ční strany se rétoricky vymezují proti systému, ale reáln ě systému neodporují. Řadí se mezi n ě parlamentní i neparlamentní strany, mezi nimiž jsou

67 nap říklad vylou čené kliky Musavatu a Lidové fronty, tj. Moderní Musavat a Jednotná strana lidové fronty. Semiopozi čními stranami jsou dále subjekty účastnící se voleb, jako nap říklad Sv ětová demokratická strana Ázerbájdžánu, Moderní Musavat, Jednotná strana lidové fronty, Komunistická strana, Spravedlnost, Vlastenecká strana, Strana ob čanské solidarity, Národní demokratická strana, Ázerbájdžánská liberáln ě demokratická strana, Strana velkého stvo ření a Ázerbájdžánská demokratická reforma. Ve volbách 2010 se také objevily dv ě platformy Demokracie a Reforma, sdružující semiopozi ční kandidáty loajální k vlád ě, a čkoli již v samotných názvech deklarovaly provedení zm ěn. Spole čným jmenovatelem t ěchto stran je odmítnutí spolupráce na demokratických koali čních platformách, individuální kandidatura jejich prezidentských kandidát ů, kte ří zpravidla pozitivn ě hodnotí vládu Aliyeva a vymezují se v ůč i prezidentským kandidát ům demokratických platforem. (OBSE 2011: 5)

Typologicky kontroverzním subjektem je ÁDS, jež se v pr ůběhu sledovaného období přesunula z pozice alegální do semiopozi ční. Hlavním d ůvodem je nahrazení p ůvodního předsedy strany Rasula Guliyeva Sardarem Jalaloghluovem, který má mnohem menší v ůli participovat na volebních koalicích s ostatními opozi čními demokratickými stranami, a tak se v posledních prezidentských a parlamentních volbách postavil do volebního souboje bez koali ční podpory. Vzhledem k nejasnému vztahu Jalaloghluova s prezidentskou administrativou jej nelze jednozna čně za řadit mezi klasické semiopozi ční strany, ale rysy semiopozi ční strany jednozna čně má. (European Forum for Democracy and Solidarity 2013; Musa 27. 4. 2014; OBSE 2011: 5)

Specifickou stranou, která je na pomezí mezi pseudoopozicí a semiopozicí, jsou nezávislí poslanci, jejichž rétorika nem ůže být z podstaty v ěci jednotná, avšak spojuje je podpora návrh ů zákona vládní strany a fungují tak jako prodloužená ruka vlády v parlamentu. Ačkoli mohou ve svém programu slibovat protisystémové kroky, reáln ě však tak ne činí a jsou naopak často dogmati čtější v provládních postojích, než jsou poslanci zvolení za YAP. Jinou skupinou byli nezávislí kandidáti na kandidátní listin ě Bloku Azadliq v parlamentních volbách 2005, resp. 2006, z nichž získali tři mandáty, ale nezávislých kandidát ů mimo tento blok se do parlamentu dostalo dokonce 43. (Musa 27. 4. 2014)

Nestranickou semiopozicí v Ázerbájdžánu jsou nap říklad humanitární organizace Život (Hayat), sociální organizace Centrum pro podporu ekonomických iniciativ a Nad ěje - lidová unie podpory sociálního rozvoje. Všechny tyto organizace mají napravovat nespravedlnosti, kterých se režim dopouští a mají vyvažovat extrémní sociální nerovnost, což jsou jednozna čně rysy socioekonomické kritiky režimu. Organizace ale fungují na základ ě pobídky režimu na existenci „p řim ěř en ě kritických“ sociáln ě orientovaných organizací a jsou de facto externími dodavateli služeb sociálního státu. O jejich samostatnosti lze pochybovat, a proto jsou tyto organizace za řazeny do semiopozice. (Musa 27. 4. 2014)

5.3. Alegální opozice

Kategorie alegální opozice je velmi heterogenní skupinou aktér ů, kte ří se prolínají s ilegální opozicí, ale také částe čně s pseudoopozicí. Linzovým kritériem pro za řazení do této kategorie je činnost alegální opozice mimo systém a legalita metod, které opozice používá při své činnosti. Vzhledem k neliberálnímu a restriktivnímu charakteru režimu v Ázerbájdžánu nelze nelegálnost pojímat přesn ě podle ázerbájdžánského platného právního rámce. Trestné činy, jako je p řechovávání a distribuce drog, zbraní, vyvolávání ve řejného neklidu či huligánství, jsou často používané záminky k trestnímu stíhání opozi čních aktér ů. Za takové p řestupky pak hrozí usv ědčeným pachatel ům mimo řádn ě vysoké tresty, a čkoli takový trest by v demokratickém právním řádu uložen nebyl. V této kategorii se skrývají skupiny, které skute čně činí kroky ke zm ěně režimu a jsou mu přímou hrozbou, tudíž je zde i mnohem vyšší četnost násilných akcí, které bezpe čnostní složky ve spolupráci s justicí vykonávají. (Rada Evropy 2014: 1-5)

Nejvýznamn ějšími alegálními opozi čními subjekty vn ě systému jsou politické strany Musavat a Lidová fronta, které stále svou vytrvalostí čelí vzr ůstající mí ře represe režimu. Ob ě politické formace disponují lídry, kte ří jsou ve svých funkcích dlouhodob ě a personalizují tak souboj uvnit ř opozice a jejich známá jména i za hranicemi zem ě chrání alespo ň je od p římé politické represe, která by pravd ěpodobn ě definitivn ě rozbila i tyto strany. Oba subjekty spolupracují na volebních koali čních projektech, v četn ě výjimečného projektu NRDS, ve kterém se p ředsedové stran vzdaly nominace na funkci prezidenta a akceptovali kompromis, který m ěl prosp ět celoopozi čnímu spektru v boji

69 proti režimu demokratickou cestou. Klasifikaci Musavatu a Lidové fronty jako alegální opozice potvrzuje i absence d ůkaz ů, které by je usv ědčovaly ze spolupráce s režimem. Toto základní duo opozi čních politických stran dopl ňují menší a mén ě relevantní stranické subjekty, jakými jsou Otev řená spole čnost Rasula Guliyeva, Liberální strana Laly Shovket, Fórum inteligence, jež založil p ůvodní lídr NRDS Rustam Ibrahimbekov a REAL Rasula Jafarova a Ilgara Mammadova, který je momentáln ě ve v ězení. Rasul Jafarov svou činností navazuje na alegální platformu nevládních organizací a profesionálních obhájc ů lidských práv, kte ří jsou nejvíce pronásledováni. Pat ří mezi n ě mládežnické skupiny N!DA, Svobodná mládež a další již zmín ěné skupiny, které vznikly ve vln ě kolem roku 2005.

V Ázerbájdžánu jsou zastoupeny i profesionální organizace, jako je Institut pro mír a demokracii, Ázerbájdžánská kampa ň pro zákaz t ěžby, Centrum pro lidská práva v Ázerbájdžánu, Centrum pro pozorování voleb, Proti násilí!, Aliance ochrany politických svobod, Centrum pro ekonomický & sociální rozvoj a další individuální ochránci lidských práv. Všechny tyto organizace spl ňují charakter kritika vlády upozor ňující ve řejnost na kroky režimu, které jdou dokonce i proti pravidl ům, jež si režim sám nastavil a na diskrepanci mezi obrazem Ázerbájdžánu, jak jej režim prezentuje a realitou.

Do kategorie alegální opozice spadají také investigativní noviná ři, jako je Khadia Ismaili či Emin Milli, kte ří hrají d ůležitou úlohu „nepolitické“ kritiky režimu, kdy p řinášejí na povrch informace, které jdou p římo na d řeň nezákonností, které režim koná. Nepolitické se zde velmi p řelévá do politického rozm ěru i po formální stránce, protože zmín ěný Milli podepsal členství v NRDS p řed volbami v roce 2013. Dle daných kritérií alegální mediální opozi ční sféra obhajuje jak agendu lidských práv (zejm. Obyektiv.tv), tak poskytuje kompletní zpravodajský servis prost řednictvím tišt ěných periodik (deníky Nový Musavat a Azadliq) a internetových médií se zahraniční záštitou (Rádio svobodná Evropa a Kavkazský uzel). Tato skupina jednozna čně spl ňuje kritérium umíst ění mimo systém a nátlak režimních represí.

Segmentace opozice do imaginárních „koalic“ je dob ře znatelná zejména u alegální opozice s požadavky demokratických institucí, práv a svobod, vyjad řující podporu opozi čník ům, kte ří se stali ob ětmi vládního nátlaku. Tato uskupení artikulují požadavky 70 jak na domácí vládu, tak na ve řejnost v zahrani čí78 . Jejich specifický charakter by pravd ěpodobn ě neumožnil vznik volební platformy, která by se mohla účastnit voleb. Spole čné kroky alegální opozice proti režimu jsou tak jedním z mála řešení, jak ú činn ě bojovat proti Aliyevov ě režimu.

Z islámských skupin se do alegální opozice řadí ISÁ, která se dlouhodob ě snaží o vybudování pozice strany v systému, ale donedávna šla cestou spíše ilegálních praktik včetn ě násilných projev ů. V posledních volbách se p řipojila pod zast řešující NRDS jmény dvou ze svých člen ů, p ředsedou strany a v ězn ěm sv ědomí Hacimem Movsumem Samedovem a místop ředsedou Elcinem Manafovem. V posledním sledovaném roce dokonce byli z politických d ůvod ů uv ězn ěni n ěkte ří další členové této politické strany. (Camil Hasanli 2013a; Contact 2. 7. 2013) Do NRDS se také p řipojila i NGO Islámské centrum pro lidská práva a demokracii v čele s Aytekin Imranovou a mnohá islámská uskupení se vyhra ňují proti renovaci centra Baku. Na p říkaz vlády se bo ří historické památky v četn ě mešit, za které jim vláda neposkytne alternativní prostory, čímž vláda porušuje svobodu vyznání. I pro tyto problémy vznikla další alegální opozi ční skupina DEVAMM, která je prodemokraticky orientovaná s prioritou bránit náboženské svobody. (Yemelianova 2010: 186-187) Tyto organizace rozši řují ideové spektrum islámské opozice, která je i v alegálním typu opozice.

Metody, kterými se alegální opozice vyhra ňuje proti režimu, jsou zpravidla legální, ale nelze vylou čit, že se akté ři ocitnou ad hoc i za hranou zákona. Prolínání alegální a ilegální opozice je v kontextu nedemokratického režimu v součinnosti s represivními složkami vždy p řítomné, protože hranice mezi t ěmito dv ěma typy je velmi tenká.

5.4. Ilegální opozice

Do ilegální opozice se jednozna čně řadí především radikální islámské skupiny, které prost řednictvím ší ření náboženských text ů bojují za zájmy islámské náboženské obce. V map ě náboženských skupin operují jako ilegální zejména Hizballáh a Fond imáma

78 Jde o listiny, resp. petice a otev řené dopisy, které podporují konkrétní osoby z opozičního prost ředí, nap ř.: European Platform for Democratic Elections 2013; European Stability Initiative 2014; Gozetci. 2. 4. 2014. 71

Chomejního a jsou zde řazeny proto, že bez souhlasu úřad ů ší ří náboženskou literaturu, což je v sou časné dob ě v Ázerbájdžánu nelegální a činí tak systémov ě79 . Spadají sem i opozi ční skupiny Sadval, Salafisté a potla čená talyšská klika, jež mají spole čné separatistické tendence. Nurcu je protureckou opoziční náboženskou skupinou s podobnými desintegra čními idejemi, která je částe čně napojená skrze klientelistické vazby Fetullaha Gulena na vládní struktury i na sunnitské náboženské kruhy, a p řesto na ně vládní politika v sou časné dob ě up řela svou pozornost. Nurcu distribucí svých náboženských knih a artikulace jejich obsahu na ve řejnosti porušuje zákony Ázerbájdžánu, které jsou v sou časnosti ve svobod ě náboženského vyznání velmi neliberální. Z toho vyplývá aktuální vlna represí proti náboženským svobodám nurcist ů a proto lze za řadit Nurcu do kategorie ilegální opozi ční struktury. Všichni jmenovaní akté ři svými separatistickými tendencemi narušujícími státní integritu jednozna čně spl ňují kritérium nelegální činnosti mimo systém. (Kavkazskij Uzel 14. 4. 2014)

Z hlediska zkoumané kategorie nelze ignorovat existenci ilegální opozice z řad prodemokratických a lidskoprávních aktivist ů, ale nelze je mezi ilegální opozici za řadit souborn ě. Pokud by byla nekriticky p řijímána terminologie režimu a judikáty soud ů nad opozi čními aktéry, pak by se drtivá v ětšina opozi čních politických stran a hnutí za řadila do kategorie ilegální, ale vzhledem k charakteru nedemokratického režimu, který činí vykonstruovaná obvin ění nap říč spektrem opozi čních struktur, není možné je generalizovat jako ilegální.

5.5. Interakce režimu s opozicí

Jak vyplývá z předešlého textu, interakce režimu s opozicí se velmi r ůzní, a to v závislosti na typu opozice, o kterou se jedná. Zatímco semiopozice z povahy v ěci s režimem spolupracuje v nejvyšších vládních patrech, pseudoopozice je využívána pro zdání demokratického pluralismu a spolupracuje s režimem na nižší, ale p řesto relevantní úrovni v jeho prosp ěch. Naproti tomu vláda násiln ě potla čuje ilegální a alegální opozici. Tento dichotomický p řístup spolu se vzájemnou interakcí opozi čních skupin je nutné

79 Kritérium systémové a plánované ilegální činnosti je odlišuje od alegálního typu opozice, která nezákonné činy ze svých metod vylou čila. 72 zohlednit p ři analýze jejich působení ve spole čnosti. V práci byl v ěnován velký prostor opozi čním politickým stranám, které spolu interagují v předvolební kampani, ale po volbách mají tendenci se op ět rozejít a mezi volebními cykly spolu nespolupracují, ba dokonce soupe ří a jejich nesoudržnost pak režim využívá k vládnutí tak řka bez aktivní stranické opozice. Na režim konstantn ě tla čí alegální a ilegální nestrani čtí opozi ční akté ři včetn ě ob čanské spole čnosti, náboženských a národnostních opozi čních skupin, jichž se volby netýkají (až na díl čí participaci ISÁ ve volbách v roce 2013) a svou činnost vyvíjejí bez vzájemné spolupráce s ostatními opozi čními skupinami. Zna čně rozt říšt ěná opozi ční struktura tedy nahrává režimu a posiluje se tím jeho pozice. (Rada Evropy 2014: 1-5)

Semiopozi ční a pseudoopozi ční skupiny nepot řebují tvo řit vlastní koalice, protože existen ční problémy se jich netýkají a zpravidla získávají navíc finan ční podporu od vlády a mají také mnohem snazší p řístup k fond ům z mezinárodních organizací – nap ř. EU sponzoruje ob čanskou spole čnost a mobilitu mladých lidí v rámci spolupráce se zem ěmi Východního partnerství a t ěchto projekt ů se ú častní zejména pseudoopozi ční skupiny. (Musa 18. 4. 2014; Youth Partnership 2010.) Zatímco jsou režimem žádané aktivity ob čanské spole čnosti podporovány, ty nežádané jsou režimem potírány represemi odporujícími i zákon ům, které si režim stanovil. Svým metodám však režim postupn ě přizp ůsobuje i legislativu, jako nap říklad zkopírováním ruského zákona omezujícího vznik a aktivitu nevládních organizací do ázerbájdžánského právního rámce. Aktuální legislativní úprava nutí NGO každých čtvrt roku aktualizovat registraci a dává úřad ům právo provád ět časté kontroly. Pobo čky zahrani čních organizací v Ázerbájdžánu mají navíc p řísn ější ekonomické podmínky pro fungování, zejména nemohou p řijímat finan ční podporu ze zahrani čí bez schválení ú řad ů jako prevence financování terorismu ze zahrani čí a praní špinavých pen ěz. Nevládní organizace jsou v sou časné dob ě pod velkým tlakem režimu, na denním po řádku je zadržování, výslechy, šikana, vykonstruované trestn ěprávní kroky v ůč i opozici. Z toho plyne zvyšující se zájem a podpora lidskoprávních organizací ze zahrani čí, které však v ětšinou narazí na bariéru izolované pozice Ázerbájdžánu v mezinárodních vztazích s vysokou rezistencí vůč i výtkám mezinárodních aktér ů. (nap ř. Zerkalo.az 24. 1. 2014; Rada Evropy 2014: 1-5)

Odlišnou skupinou trpící režimní protiopozi ční politikou jsou islámské skupiny. Jich se nejvíce dotklo p řijetí zákona omezujícího ší ření náboženských text ů bez souhlasu Státní komise pro náboženské záležitosti. Zákon ukládá sankce za náboženskou aktivitu, zahrani ční školení či předvád ění náboženských rituál ů. V případ ě porušení tohoto zákona hrozí vysoké finan ční tresty či odn ětí svobody. Omezování svobody vyznání se týká i skupiny Nurcu a k řes ťan ů. (Forecast Scenario 2011: 24-25) Islámská opozice je založena na tiché práci s komunitami, jimž je nablízku a zaměř uje se na duchovní činnost bez přílišné viditelnosti navenek. Od režimu o čekává toleranci, které se jí však v poslední dob ě nedostává. Za kuriózní lze považovat bezd ůvodný zásah policie na p říkaz vlády v roce 2002 proti domn ělým náboženským extrémist ům Nurcist ům, jehož následkem bylo několik desítek zran ěných neozbrojených civilist ů. Vláda tak činila jménem války proti terorismu, aby si získala na svou stranu USA, které tou dobou zapo čaly válku v Afghánistánu. P ředpoklad, že americká administrativa útok na Nurcu ocení se nenaplnil a americká vláda čin odsoudila jako exemplární porušování základních práv. (Yunusov 2004: 255)

Prodemokratická a lidskoprávní opozice volí metody svého boje partipací u voleb, ob čanským aktivismem (mj. kampaní Um ění pro demokracii ), poklidnými demonstracemi a osv ětou široké ve řejnosti o činech vlády a prezentací problém ů zahrani čnímu publiku. Některé metody se stávají opozici kontraproduktivní, protože nap říklad svolávání opozi čních demonstrací p řes sociální sít ě je snadnou cestou k odhalení koordinátor ů protivládních akcí, jež pak režimní aparát snadno rozpozná a lídry ob čanských iniciativ pozatýká. (Musa 18. 4. 2014; Human Rights Watch 5. 6. 2012) Režim reaguje zejména technikou zamezování volnému ší ření informací. Velmi efektivním represivním aktérem se jeví být ministerstvo informací, jež se v ěnuje rozkrývání opozi čních struktur a odtud rozpoznává, kdo je v jejím rámci relevantní a koho je užite čné zkoumat blíže i prost řednictvím emailové komunikace, jejímž prost řednictvím pak režim získá pot řebné informace k efektivnímu zásahu do opozi čních shromážd ění. Pozornost režimu je upjatá také na Azery žijící v zahrani čí, jež mohou být potenciáln ě více protirežimn ě orientovaní. (Musa 18. 4. 2014)

Záv ěr V záv ěre čné kapitole budou nastín ěny možnosti, jak se opozice m ůže emancipovat na stávajícím režimu. Nejprve je ale nezbytné odpov ědět na výzkumnou otázku, která se ptá na typy opozice podle Linzovy typologizace působící v Ázerbájdžánu. Výsledkem výzkumu je konstatování, že v Ázerbájdžánu se vyskytují všechny Linzovy typy opozice. První zadaná hypotéza. Na p řípadu Ázerbájdžánu se potvrdila kauzalita z první hypotézy, která předpokládá, že fragmentovan ější spole čnost produkuje širší opozi ční spektrum. Opozice tam reflektuje fragmentovanou spole čnost, která v zemi žije, a to p ředevším kv ůli p řítomnosti mnoha konflikt ů hodnot a zájm ů, heterogenních náboženských, ideových, národnostních a jiných vliv ů, které vedou k pluralit ě paradigmat. Na p říkladu Ázerbájdžánu se potvrdila i druhá hypotéza, která přináší premisu, že nedemokratický režim podporuje semiopozici a pseudoopozici, ale potírá alegální a ilegální opozici. Režim Ilhama Aliyeva skute čně podporuje existenci semiopozi čních skupin, které udržují status quo a zárove ň z jejich řad se rekrutují další aktivní podp ůrci režimu, kte ří v budoucnosti mohou participovat i na vlád ě samotné.

Linz (1973) ve své práci nazna čuje možné komplikace u typologie, protože se zde vyskytuje logická provázanost jednotlivých typ ů opozice. Fluktuace z alegální do ilegální opozice je možná kv ůli uchýlení se k systematickým radikáln ějším čin ům za hranou zákona, čímž se typ opozice mění. P řitvrzování v použitých metodách opozi čních aktivit může být vyvoláno bezvýchodností situace a rostoucí represí režimu vedoucí aktéry k vyhrocen ějšímu boji. Podn ětem mohou být financované pobídky k násilným a nelegálním metodám boje, či demokratiza ční motivace. Jejich p řetrvávající neúsp ěch může vést k frustraci, a tím se snadno m ůže transformovat do jiného typu opozice. Analogicky m ůže docházet k přechodu ze semiopozice do pseudoopozice, a to v závislosti na vyhrocen ějších konfliktech frakcí v rámci vládnoucí elity a jejího nejbližšího okolí.

Síla sou časného režimu se odvíjí primárn ě od zisku p říjm ů z těžby uhlovodíkových zdroj ů, jež jsou pilí řem sou časného korup čního a klientelistického prost ředí v Ázerbájdžánu. Napojení mocenského centra na monopolní t ěža řskou spole čnost tak dává na omezenou dobu režimu všechny trumfy do rukou. Ohrani čit toto období je možné finálním vy čerpáním všech nerostných surovin na pevninském území Ázerbájdžánu a

75 zejména ve vodách Kaspického mo ře, kde jsou jedny z nejbohatších zásob ropy na sv ětě. (U. S. Energy Information Administration 11. 9. 2013) Dalším faktorem je perspektiva doživotní vlády Ilhama Aliyeva, který nemá potomky vhodné k sultanistickému zp ůsobu přenosu vlády. Proto by musel po Aliyevovi ml. nastoupit n ěkdo jiný z vládnoucí elity, což by mohlo rozví řit potenciáln ě destabilizující konflikt uvnit ř elit. Proto lze říci, že režim Ilhama Aliyeva má čas na své stran ě a nemusí mít pot řebu v následujících aspo ň dvou dekádách ohlížet se po nových únikových legitimiza čních strategiích. Z drženého nerostného bohatství však plyne hrozba spíše zven čí režimu, protože o takové zásoby mají zájem i jiné státy a z toho mohou plynout další konflikty. Navíc vzhledem k aktuální destabilizaci Ukrajiny a Sýrie se m ůže projevit spíše tendence utužování Aliyevova režimu, protože jeho liberalizace by byla v daném kontextu riskantní.

Klí čovým faktorem pro vývoj opozice je skute čná podpora režimu zevnit ř státu, která může do zna čné míry p ředpov ědět udržitelnost Aliyevovy vlády. Zm ěř ení tohoto faktoru je velmi komplikované, protože oficiální statistiky spole čně s výsledky voleb jsou zmanipulované a je nutné se spolehnout spíše na velmi nep řesné odhady, které vycházejí ze záv ěru místních pozorovatel ů. Dle jednoho z nich byla skute čná podpora opozice ve volbách v posledních letech kolem 30 %, toto číslo ale nezohled ňuje vedlejší faktory plynoucí z nesvobodného režimu. Další pomocný ukazatel je pr ůzkum ve řejného mín ění, který mapoval podporu NRDS p řed volbami v roce 2013, kdy jí dalo preference 53 % dotázaných. Stále silnou podporu režimu také utvrzuje silný kult osobnosti Heydara Aliyeva a neopominutelným faktorem je i vládou artikulovaná hrozba obnovení ozbrojeného konfliktu s Arménií a nutnost silného režimu, který by jí čelil. (Guliyev 2005: 401, Machálek 17. 4. 2014; Musa 27. 4. 2014; Lanskoy 2013) Podpora režimu od obyvatel také úzce souvisí se svobodou slova a tisku, protože p ři zisku pouze cenzurovaných informací musí být podpora režimu zákonit ě siln ější, než se svobodnými médii. Potenciál opozice k získání podpory u ve řejnosti bude pravd ěpodobn ě časem stoupat, a to kv ůli rostoucímu sociálnímu nap ětí, korupci a intenzivn ější represivní politice, která omezuje čím dál v ětší po čet zájmových skupin.

Velký potenciál v opozi čních aktivitách má noviná řská obec, která si musí být v ědoma moci, kterou informace mají a spolu s dalšími aktéry vládu p řim ět k vyjednávání s opozicí

76 jako s partnerem. V nastalé situaci mohou opozi ční skupiny vyvíjet širokospektrální tlaky na vládu, aby „upustila ventil“ p řetlaku požadavk ů na svobodn ější podmínky v Ázerbájdžánu, ale ty budou pravd ěpodobn ě i nadále odráženy vládními represemi. Z uvedeného vyplývá, že svobodu projevu a sdružování režim spat řuje jako jeho nejv ětší hrozbu a proto vynakládá tolik úsilí na její potla čování. Zde je však možnost pro opozici, aby si zvolila správný strategický sm ěr svých aktivit ke zvýšení šancí na prosazení svých hodnot. Atakování mety svobody projevu m ůže být východiskem ze situace, do které se opozice dostala. Ústupky režimu v podob ě amnestie však mohou být spojeny se symbolickými událostmi, jako nap říklad p řevzetí p ředsednictví v Rad ě Evropy nebo u příležitosti výro čí obnovení suverénní republiky.

Potla čováním svobod nejvíce trpí neúsp ěšná stranická alegální opozice, která se v poslední dekád ě obsahov ě vyprázdnila a její existence se omezuje pouze na vyhran ění se vůč i vlád ě Ilhama Aliyeva bez pozitivních politických návrh ů na zm ěnu. (Cornell 2011: 183; Diuk 2012: 83-84) To vede k degeneraci politických stran, které by v případ ě získání mandát ů nebyly schopny se profilovat jako kompaktní subjekty p ři tvorb ě reálné politiky na parlamentní či vládní úrovni. Tato možnost je však spíše hypotetická, protože prozatímní perspektivy nijak nenazna čují, že by se m ěl podobný scéná ř odehrát.

Perspektivu pádu Aliyevova režimu a procesu demokratizace lze spat řovat jen za předpokladu jednotné demokratické, stranické i nestranické opozice spole čně s dostate čně silnou podporou ob čan ů. Bez projevení ochoty spolupracovat a činit kompromisy nem ůže mít žádný koali ční volební projekt šanci docílit zm ěny režimu. Stranická semiopozice by si m ěla vzít za vzor jednání mnoha aktér ů z prodemokratických semiopozi čních skupin, které aktivn ě participují a navzájem se podporují. Tato praxe pospolitosti a solidarity v krizových momentech však dnes Lidové front ě i Musavatu schází. Koali ční subjekty, jako byla NRDS, které by mohly u voleb usp ět, však musí mít aspo ň rámcový spole čný ideový základ, na kterém by se postupn ě mohla budovat spolupráce sm ěř ující k oslabování sou časného režimu. Podmínkou takového plánu je dlouhodobá spolupráce participujících subjekt ů. Veškerý úsp ěch na črtnuté vize však spo čívá na mí ře dodržování svobod a používání represivních metod ze strany režimu.

Vláda Ilhama Aliyeva nedává opozici p říliš prostoru, kde by mohla p ůsobit, zato sob ě uzurpuje maximální možný prostor, který využívá k propagaci sebe sama. V rámci nedemokratického režimu v Ázerbájdžánu proto existuje jen velmi limitovaný prostor pro svobodnou politickou sout ěž, která by mohla vyplynout v demokratizaci. Pokud se neustane sílení represí v ůč i opozi čním skupinám, které by mohly ve finále paralyzovat celou opozici, m ůže se na opozi ční scén ě projevovat více nedemokratické radikalizace.

Tato práce si kladla za cíl zmapovat opozi ční skupiny v Ázerbájdžánu a klasifikovat je podle Linzovy typologizace opozice v nedemokratických režimech. Výsledkem výzkumu je konstatování, že režim aplikuje vysokou míru násilí na alegální a ilegální opozici. Pseudoopozice a semiopozice se násilným metodám zatím vyhýbá a režim rad ěji podporuje, protože t ěží výhody jak ze zisk ů ropného pr ůmyslu, tak i z klientelistických vazeb. Na druhou stranu alegální opozice se vyzna čuje schopností tvo řit koalice, ale dlouhodobé partnerské vztahy má pouze prodemokratická nestranická opozice. Ilegální opozici tvo ří zejména radikalizující se islámské skupiny, které mají ve st ředn ědobém horizontu nad ěji na získání takové podpory, která by mohla ohrozit stabilizu Aliyevova režimu.

Opozice v Ázerbájdžánu je opomíjeným tématem, protože vlády evropských stát ů mají tendenci udržovat si dobré vztahy s prezidentem kv ůli strategickým ekonomickým a geopolitickým vztah ům. Navzdory tomu se opozici intenzivn ěji v ěnují sv ětové nevládní organizace, které na problém potla čované opozice upozor ňují. Otázkou z ůstává, jak dlouho bude rezistentní mezinárodní spole čenství v ůč i tlaku stále po četn ějších NGO a mezinárodních organizací jako OBSE, než za čne jednat s vládou o elementárních požadavcích dodržování lidských práv a svobod. Situace je o to závažn ější, že Ázerbájdžán participuje v mezinárodních organizacích po boku demokratických zemí jako rovnocenný a respektovaný hrá č. Další vývoj situace opozice v Ázerbájdžánu v interakci se zahrani čními subjekty je nám ětem pro další práce, které by m ěly sledovat aktuální situaci opozi čních aktér ů v Ázerbájdžánu.

Zdroje

Prameny Azerbaijan National Academy of Sciences. (http://www.science.gov.az/en) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Baku European Games 2015. (http://www.baku2015.com/en/) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Camil Hasanli. 2013a. (http://camilhasanli.com/pages/milli_sura_members) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Camil Hasanli. 2013b. Demokratik Quvvelerin Milli Surasinin Azerbycan Respublikasi Prezidentliyine namizedi Camil Hesenlinin. Secki Platformasi . (http://camilhasanli.com/page/platforma) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Case of Huseyn and Others v. Azerbaijan . Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva 2011. (http://hudoc.echr.coe.int/sites/eng/pages/search.aspx?i=001-105823#{"itemid":["001-105823"]}) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

CESD Anti-Corruption Strategy for the Republic of Azerbaijan. Baku: Center for Economic and Social Development. 2011 . (http://www.cesd.az/CESD_Anti_Corruption_Strategy.pdf) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Ceyhun Osmanli: Wrong opinions about Azerbaijani youth abroad . Ireli.az 10. 10. 2011. (http://ireli.az/en/media/interview/20110410111427841.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Essekle (Esel Heinz) musahibe – QHT qanunu haqqinda sok aci…. Olmedia. 2009. In: Youtube (https://www.youtube.com/watch?v=Aaecvg7xCIk) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Evropská úmluva o ochran ě lidských práv a svobod. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva. 2010.

Human Rights Club. (http://www.civicsolidarity.org/member/551/human-rights-club) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Institute for Reporters Frreedom and Safety. (http://www.irfs.org/) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Islamin Sesi. (http://www.islaminsesi.az/) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Obyektiv.tv (http://obyektiv.tv/) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Priorities of the Azerbaijani Chairmanship of the Comitee of Ministers of the Council of Europe. (14 May – 13 November 2014) . Council of Europe. 30. 4. 2014. (https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?Ref=CM/Inf(2014)13&Language=lanEnglish&Ver=original&S ite=COE&BackColorInternet=C3C3C3&BackColorIntranet=EDB021&BackColorLogged=F5D3 83) Ov ěř eno k 7. 5. 2014.

Sadval.com (http://sadval.com/) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

The Constitution of the Republic of Azerbaijan . (http://azerbaijan.az/portal/General/Constitution/constitution_01_e.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Umid. Support to Social Development Public Union. (http://www.umid-hsdm.com/en/index.php) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Yeni Azerbaycan Partiyasi. 2014. (http://yap.org.az/az/) Ov ěř eno k 7. 5. 2014.

Literatura Aliyeva, Leila. 2006. Azerbaijan´s Frustrating Elections . Journal of Democracy 17, č. 2, 147-160.

Azerbaijan . Amsterodam: European Forum for Democracy and Solidarity.

Balci, Bayram. 2013. Between secular education and Islamic philosophy: the approach and achievements of Fethullah Gulen´s followers in Azerbaijan . Caucasus Survey 1, č. 1, 107-116.

Bayramov, Vulgar. 2012. Economic and Social Development Perspectives of Non-Oil Sector of Economy in Azerbaijan With a View to 2018 . In: T he South Caucasus 2018. Facts, Trends, Future Scenarios . Tbilisi: Konrad Adenauer Stiftung 2013, 77-100.

Borzel, Tanja A. – Risse, Thomas. 2013. Human Rights in Areas of Limited Statehood: the New Agenda. 63-84. In: Risse, Thomas – Ropp, Stephen C. – Sikkink, Kathryn, eds. 2013. The Persistent Power of Human Rights. From Commitment to Compliance. New York: Cambridge University Press.

Brooker, Paul. 2009. Non-Democratic Regimes . New York: Palgrave Macmillan, 2. vydání.

Collins, Kathleen – Owen, Erica. 2012. Islamic Religiosity and Regime Preferences: Explaining Support for Democracy and Political Islam in Central Asia and the Caucasus . Utah: Political Research Quarterly 65, č. 3, 499-515.

Collins, Kathleen. 2007. Ideas, Networks, and Islamist Moements: Evidence from Central Asia and the Caucasus. World Politics 60, č. 1, 64-96.

Cornell, Svante E. 2010. Azerbaijan Since Independence . Armonk: M.E. Sharpe, Inc.

Dirilen-Gumus, Oslem – Sumer, Nebi. 2013. A Comparison of Human Vanlues Among Students From Postcommunist Turkic Republics and Turkey . Cross-Cultural Research 2013, č. 47, 372- 387.

Diuk, Nadja M. 2012. The Next Generation in Russia, Ukraine, and Azerbaijan: Youth, Politics, Identity, and Change . Plymouth: Rowman & Littlefield Publishers.

Ergun, Ayça. 2009. The Presidential Election in Azerbaijan, October 2008 . Electoral Studies 2009, č. 28, 642-673.

Ergun, Ayça. 2010. Post-Soviet Political Transformation in Azerbaijan: Political Elite, Civil Society and the Trials of Democratization . Ankara: Uluslararasi Iliskiler Konseyi Dernegi.

European Neighbourhood Policy. Monitoring Azerbaijan´s Anti-Corruption Commitments 2010. Baku: Transparency Azerbaijan. 2011.

Friedrich, Carl, J. - Brzezinski, Zbigniew. 1966. Totalitarian Dictatorship and Autocracy . New York: Frederick A. Prager, 2. vydání.

Guliyev, Farid. 2005. Post-Soviet Azerbaijan: Transition to Sulttanistic Semiauthoritarianism? An Attemt at Conceptualization . Demokratizatsiya: The Journal of Post-Soviet Democratization 13, č. 3, 393-435.

Guliyev, Farid. 2012. Political Elites In Azerbaijan . In: Heinrich, Andreas – Pleines, Heiko eds. Challenges of the Caspian Resource Boom. Domestic Elites and Policy-Making . Houndmills: Palgrave Macmillan, 117-130.

Hasanov, Fakhri. 2013. Dutch disease and the Azerbaijan economy . Communist and Post- Communist Studies 2013, č. 46, 463-480.

Herron, Erik S. 2011: Measuring Dissent in Electoral Authoritarian Societies: Lessons From Azerbaijan´s 2008 Presidental Election and 2009 Referendum. Comparative Political Studies 20, č. 10, 1-27.

Chehabi, H. E. - Linz, Juan J. eds. 1998. Sultanistic Regimes. London – Baltimore: The Johns Hopkins UP.

Ionescu, Ghita - de Madariaga, Isabel. 1972. Opposition – Past and Present of a Political Institution . Middlesex – Baltimore: Penguin Books 1972.

Kara, Ahmat. 2007. The Parliamentary elections in Azerbaijan, November 2005 and May 2006 . Electoral Studies 2007, č. 26, 720-724.

Kelley, Judith. 2011. Do International Election Monitors Increase or Decrease Opposition Boycotts? Comparative Political Studies 44, č. 11, 1527-1556.

Kendall – Taylor, Andrea, H. 2011. Political insecurity and oil. The effect of time horizont on oil revenue management in Azerbaijan and Kazakhstan . Problems of Post-Communism58, č. 1, 44- 57.

Kendall - Taylor, Andrea, H. 2012. Purchasing Power: Oill, Elections and Regime Durability in Azerbaijan and Kazakhstan. Europe-Asia Studies 64, č. 4, 737-760.

Kobzova, Jana - Aliyeva, Leila. 2012. The EU and Azerbaijan: Beyond Oil. European Council on Foreigh Relations . London: European Council on Foreign Relations 2012, č. 57, 1-8.

Linz, Juan J. – Chehabi, Houchang E. 1998. A Theory of Sultanism . In: Linz, Juan J. – Chehabi, Houchang E. Sultanistic Regimes . Baltimore: John Hopkins University Press, 3-25.

Linz, Juan J. - Stepan, A. 1996. Pr oblems of Democratic Transition and Consolidation. Southern Europe, South America, and Post-Communist Europe. Baltimore: Johns Hopkins UP.

Linz, Juan J. 1973. Opposition to and under an Authoritarian Regime: The Case of Spain . In: Dahl, R. A. (ed.): Regimes and Oppositions . New Haven – London: Yale UP 1973.

Linz, Juan J. 2000. Totalitarian and Authoritarian Regimes . London: Boulder.

Meissner, Hannes. 2011. Informal Politics in Azerbaijan: Corruption and Rent-Seeking Pattersns. Caucasus Analytical Digest, únor 2011, č. 24, 6-9.

Nichol, Jim. 2013. Armenia, Azerbaijan, and Georgie: Political Developments and Implications for U.S. Interests. Washington: Congressional Research Service.

Novák, Miroslav. 1995. Systémy politických stran a základní modely opozice. Praha: Sociologický časopis XXXI, č. 3, 305-320.

Novák, Miroslav. 1997 . Systémy politických stran: úvod do jejich srovnávacího studia . Praha: Sociologické nakladaelství.

O´Lear, Shannon. 2007. Azerbaijan´s Resource Wealth: Political Legitimacy and Public Opinion . The Geographical Journal 1773, č. 3, 207-223.

Radnitz, Scott. 2012. Oil in the Family: managing presidential succession in Azerbaijan . Democratization 19, č. 1, 60-77.

Remezaite, Ramute. 2013. The Impact of the European Court of Human Rights on Democratization in Azerbaijan: Securing Freedom of the Press . Nordic Journal of Human Rights 2013, č. 4, 532-551.

Souleimanov, Emil – Ehrmann, Maya. 2013. The Rise of Militant Salafism in Azerbaijan and Its Regional Implications. Middle East Policy XX, č. 3, 111-120.

Valiyev, Anar M. 2006. Parliamentary Elections in Azerbaijan. A Failed Revolution. Problems of Post-Communism 53, č. 3, 17-35.

Way, Lucan. 2008: The Real Causes of Color Revolutions . Journal of Democracy 19, č. 3, 55-69.

Yemelianova, Galina M. 2010. Radical Islam in the Former Soviet Union . Abingdon: Routledge.

Yunusov, Arif. 2004. Islam in Azerbaijan . Baku: Zaman.

Internetové zdroje A list of organizations in Azerbaijan funded by Fetullah Gulen is published . Contact. 13. 3. 2014 . (http://contact.az/docs/2014/Social/031300072363en.htm#.U2JhmlV_sU0) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Anar Mammadli ev dustaqligina buraxilmadi . Azadliq. 8. 4. 2014. (http://www.azadliq.org/content/news/25324992.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Arif Ijnusov: Islamskaja revolucija v Azerbajdžane slu čitsja ne panise, čem čerez četvert veka . Kavkazskij Uzel. 12. 7. 2013. (http://www.kavkaz-uzel.ru/articles/226968/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

AXCP qerargahindaki partlayisin sebebleri hele de muemmali qalir – FOTOLAR. Yeni Musavat 7. 4. 2014. (http://musavat.com/news/%C3%B6lk%C9%99/AXCP- q%C9%99rargah%C4%B1ndak%C4%B1-partlay%C4%B1%C5%9F%C4%B1n- s%C9%99b%C9%99bl%C9%99ri-h%C9%99l%C9%99-d%C9%99- m%C3%BC%C9%99mmal%C4%B1-qal%C4%B1r---FOTOLAR_190017.html?welcome=2¨) Ov ěř eno k 10. 4. 2014.

Azerbaijan Stops Mosque Demolition After Warning From Iranian Cleric . RFE/RL. 17. 5. 2010. (http://www.rferl.org/content/Azerbaijan_Stops_Mosque_Demolition_After_Warning_From_Iran ian_Cleric_/2044059.html) Ov ěř eno k 14. 4. 2014.

Azerbaijan . CIA Factbook. (flashový zdroj: https://www.cia.gov/library/publications/the-world- factbook/geos/aj.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Azerbaijan . Eastern Partnership Community. 2014. (http://www.easternpartnership.org/partner- states/azerbaijan) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Azerbaijan: Independent Islam and the State. Europe Report č. 191, 25. 3. 2008. International Crisis Group. 2008. (http://www.crisisgroup.org/~/media/Files/europe/191_azerbaijan_independent_islam_and_the_st ate.pdf) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Azerbaijan: Joint Final Assessment of the Election Code . Varšava/Štrasburk: OBSE 2003a. (http://www.osce.org/odihr/elections/azerbaijan/15578) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Azerbaijan: Journalist and writer jailed as ruthless crackdown continues . Contact. 14. 11. 2013. (http://www.contact.az/docs/2013/Politics/111400057427en.htm#.U1aLQFV_sU1) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Azerbaijan: Presidential Elections 2003 (briefing paper). Human Rights Watch. October 13, 2003. (http://www.hrw.org/legacy/backgrounder/eca/azerbaijan/azerbaijan-elections2003.pdf) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Azerbaijan: Wrongfully Imprisoned Blogger Released. Human Rights Watch 5. 6. 2012. (http://www.hrw.org/news/2012/06/04/azerbaijan-wrongfully-imprisoned-blogger-released) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Azerbaijani Opposition Leader Gets To Play Spartan Hero (On YouTube At Least) . RFE/RL. 2. 10. 2013. (http://www.rferl.org/content/azerbaijan-sparta-video-parody/25124916.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Azerbaijani President Ilham Aliyev Corruption´s „Person of the Year“. RFE/RL. 2. 1. 2013. (http://www.rferl.org/content/azerbaijan-ilham-aliyev-corruption-person-of-the- year/24814209.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Azerbaycanda secki qarsidurmasi baslandi . Contact. 18. 9. 2013. (http://www.contact.az/docs/2013/Analytics/091800050160az.htm#.U1bgJVV_sU3) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Bakinskij apellj činnij Sud ostavil v sine obvinitelnij prigovor vosimi vosimi protivnikam zapreta na chidžab . Kavkazskij Uzel. 20. 12. 2013. (http://www.kavkaz-uzel.ru/articles/235433/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Balci, Bayram. 2014a. Gulen: Top Issue in the Agenda of Erdogan´s Visit to Azerbaijan . Moskva: Carnegie Moscow Center, 9. 4. 2014. (http://carnegie.ru/eurasiaoutlook/?fa=55290) Ov ěř eno k 14. 4. 2014.

Balci, Bayram. 2014b. Turkey´s Religious Outreach in Central Asia and the Caucasus . Moskva: Carnegie Moscow Center, 27. 1. 2014. (http://carnegieendowment.org/2014/01/27/turkey-s- religious-outreach-in-central-asia-and-caucasus/gzni?reloadFlag=1) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Caviar Diplomacy. How Azerbaijan Silenced the Council of Europe . Berlin: European Stability Initiative. 2012. (http://www.esiweb.org/pdf/esi_document_id_131.pdf) Ov ěř eno k 14. 4. 2014.

Clinton presses Azerbaijan on Human Rights . Reuters 6. 6. 2012. (http://www.reuters.com/article/2012/06/06/us-usa-azerbaijan-rightsidUSBRE8550UQ20120606) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Country Sheet on Youth Policy - Azerbaijan . Youth Partnership. 2010. Council of Europe; European Commission. (http://eapyouth.eu/sites/default/files/documents/yp_country_sheet_azerbaijan_2010_0.pdf) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Court Orders Release Of Azerbaijani ´Donkey Bloggers´. RFE/RL. 19. 11. 2010. (http://www.rferl.org/content/Court_Orders_Release_Of_Azerbaijani_Donkey_Blogger/2223427. html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Čeští politici jezdí hodnotit volby do ciziny, chválí i diktátory . Praha: Mladá Fronta DNES, 5. 12. 2013.

Čeští politici zaštítili nedemokratické volby v Ázerbájdžánu . Člov ěk v tísni. 2013. (http://www.clovekvtisni.cz/cs/tiskove-zpravy/cesti-politici-zastitili-nedemokraticke-volby-v- azerbajdzanu) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

84 de Wall, Thomas. 2013. What Lies Ahead for Azerbaijan? Moskva: Carnegie Moscow Center, 7. říjen 2013. (http://carnegieendowment.org/2013/10/07/what-lies-ahead-for-azerbaijan/gpd3) Ov ěř eno k 14. 4. 2014.

Disgraced. Azerbaijan and the End of Election Monitoring as We Know It. European Stability Initiative. 2013. (http://www.esiweb.org/pdf/esi_document_id_145.pdf) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Dynastic Succession 2003 . European Stability Initiative. 2003. (http://www.esiweb.org/index.php?lang=en&id=321&country_ID=2&slide_ID=9) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Eastern Europe . Reporters Without Borders. 2014. (flashový zdroj: https://rsf.org/index2014/en- eastern-europe.php) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Election Code of the Republic of Azerbaijan. 2013. Baku: Central Election Commision. Republic of Azerbaijan, 2013. (http://www.msk.gov.az/uploads/qanunvericilik/election_code_eng.pdf) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Election Observation Handbook: Sixth Edition. Varšava: OBSE 2010. (http://www.osce.org/odihr/elections/68439) Ov ěř eno k 5.5. 2014.

Elmar Huseynov murder case . Institute for Reporter´s Freedom and Safety. 23. 11. 2013. (http://www.irfs.org/news-feed/summary-of-elmar-huseynovs-murder-and-its-investigation/) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Formula 1 race to come to Baku in 2015 . Azernews. 1. 5. 2014. (http://www.azernews.az/azerbaijan/66650.html) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Free Anar Mammadli! Chronicle of the Arrest . European Platform for Democratic Elections. 2014. (http://www.epde.org/en/newsreader/items/free-anar-mammadli.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Freedom in the World 2014 . Washington: Freedom House 2014. (http://www.freedomhouse.org/sites/default/files/Freedom%20in%20the%20World%202014%20 Booklet.pdf) Ov ěř eno k 14. 4. 2014.

Haciyev, Rahim. 2014. The Guardian Journalism Award winner Azadliq . Index of Censorship. 20. 3. 2014. (http://www.indexoncensorship.org/2014/03/the-guardian-journalism-award-winner- azadliq/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Ilham Heydar oglu Aliyev . President of Azerbaijan. (http://en.president.az/president/biography/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Initial Opinion of the Central Election Headquater of Isa Gambar Concerning the October 15th 2003 Presidential Elections of the Azerbaijan republic 2003. Washington: Institute for Democracy in Eastern Europe 2003. (http://www.idee.org/azerbaijanelections.html ) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Inside the Department Of AliyevScience . RFE/RL. 6. 4. 2014. (http://www.rferl.org/content/heydar-aliyev-azerbaijan-aliyevscience/24910965.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Is Azerbaijani Opposition Alignment Still Viable? RFE/RL. 11. 1. 2014. (http://www.rferl.org/content/azerbaijan-opposition-alliance-viable/25227077.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Islam na Obszarze postradzieckim . Warszawa: O środek studiów wschodnich; O środek studiów wschodnich. 2003. (http://www.osw.waw.pl/pl/publikacje/prace-osw/2003-02-15/islam-na- obszarze-postradzieckim) Ov ěř eno k 14. 4. 2014.

Islamic and Ethnic Identities in Azerbaijan: Emerging Trends and Tensions . Baku: OBSE 2006a. (http://www.osce.org/baku/23809?download=true) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Islamic Party Of Azerbaijan Head Jailed For 12 Years . RFE/RL. 7. 10. 2011. (http://www.rferl.org/content/islamic_party_of_azerbaijan_head_jailed_for_12_years/24352745.h tml) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Ismailova, Gulnara. 2006. Religious Questions in Azerbaijan´s North . Central Asia-Caucasus Analyst 8, č. 10. (http://cacianalyst.org/publications/field-reports/item/10869-field-reports-cacianalyst-2006-5-17-art-10869.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Jarosiewicz, Alexander. 2013. Wybory w Wzerbejd źanie: petryfikacja petrorepubliki . Varšava: Ośrodek studiów wschodnich. (http://www.osw.waw.pl/pl/publikacje/analizy/2013-10- 02/wybory-w-azerbejdzanie-petryfikacja-petrorepubliki) Ov ěř eno k 14. 4. 2014.

Joint Statement of the Azerbaijani Civil Society 20. 12. 2013 . European Platform for Democratic Elections. 2013. (http://www.epde.org/tl_files/EPDE/RESSOURCES/Statements%20other%20Organisations/AZ% 20civil%20society_joint%20statement.pdf) Ov ěř eno k 29. 4. 2014.

Khadija Ismailova: Prosecutor´s Office aggresively seeks source of document on recruitment of opposition member by MNS . Contact. 20. 2. 2014. (http://contact.az/docs/2014/Interview/022000069843en.htm#.U2dpP4F_sU1) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Lanskoy, Miriam. 2013. Azerbaijan: Opposition Unites Despite Crackdown . Moskva: Carnegie Moscow Center, 4. 10. 2013. (http://carnegie.ru/eurasiaoutlook/?fa=53211) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Lipman, Maria. 2013. Stalin Lives . Moskva: Carnegie Moscow Center, 1. 3. 2013. (http://carnegie.ru/2013/03/01/stalin-lives/fnyv) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Lipmann, Maria – Gudkov, Lev – Bakradze, Lasha. 2013. The Stalin Puzzle. Describing Post- Soviet Public Opinion. Moskva: Carnegie Endowment for International Peace. (http://carnegieendowment.org/files/stalin_puzzle.pdf) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Malashenko, Alexey. 2013. The Dynamics of Russian Islam . Moskva: Carnegie Moscow Center, 1. 2. 2013. (http://carnegie.ru/2013/02/01/dynamics-of-russian-islam/f890#) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Mamedov, Eldar. 2011. Azerbaijan: Evaluating Islamists´Strenght in Baku . Eurasianet. 9. 8. 2011 (http://www.eurasianet.org/node/64018) Ov ěř eno k 14. 4. 2014.

Manafly: Vychod nartii „Musavat“ iz NSDS – udar do oppozicionnim silam . Kavkazskij Uzel. 7. 1. 2014. (http://www.kavkaz-uzel.ru/articles/236309/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Marshall, Monty G. 2013. P olity IV Project: Political Regime Characteristics and Transitions, 1800-2012 . (http://www.systemicpeace.org/polity/aze2.htm) Ověř eno k 28. 4. 2014.

Media Sustainability Index 2013. Washington: International Research & Exchanges Board. 2013. (http://www.irex.org/sites/default/files/u115/Europe%20%26%20Eurasia%20MSI%202013.pdf) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Mysterious explosions and discretionary arrests: A day in the life of Azerbaijan’s opposition. Amnesty International. 5. 3. 2014. (http://www.amnesty.org/en/news/mysterious-explosions-and- discretionary-arrests-day-life-azerbaijan-s-opposition-2014-03-05) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Na sude po delu aktivistov Nida obviniemjej zajbil o davlenii sledovatelej vo vremj ocnoj stavki . Kavkazskij Uzel. 10. 10. 2013. (http://azerbaijan.kavkaz-uzel.ru/articles/240771/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

No Religious Belief Should Intervene in Azerbaijan´s Secular Norms – Official . News.az. 17. 4. 2014. (http://news.az/articles/commentary/87817) Ověř eno k 28. 4. 2014.

Observations on the Human Rights situation in Azerbaijan: An update on freedom of expression, freedom of association, freedom of assembly, and the right to proprety . Štrasburk: Rada Evropy, Komise pro lidská práva 23. 4. 2014.

Oil and natural gas production is growing in Caspian Sea region. Independent Statistics & Analysis. U. S. Energy Information Administration. 11. 9. 2013. (http://www.eia.gov/todayinenergy/detail.cfm?id=12911) Ov ěř eno k 1. 5. 2014. Open letter 23. 4. 2014; Paris, Wienna . European Stability Initiative. 2014. (http://www.esiweb.org/pdf/Open%20letter%20to%20PACE%20members%20on%20behalf%20o f%2010%20political%20prisoners%20in%20Azerbaijan%20-%2023%20April%202014.pdf) Ov ěř eno k 29. 4. 2014. Po čemu „Musavat“ Bontsi Ibragimbekova. Izvestnij Kinodramaturg podal v otstavky s posta po četnogo predsedatel NSDS . Kavkazskaja Politika. 27. 12. 2013. (http://kavpolit.com/pochemu- musavat-boitsya- ibragimbekova/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Priopitet Nacionalnogo soveta Azerbajdžana na 2014 god – Borba za osvoboždenie politzakljcennich v respublike . Panorama. 26. 1. 2014. (http://www.panorama.am/ru/politics/2014/01/23/turan) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Psultanova. 3. 4. 2009. Bakida Bununla Bagli Beynelxalq kampaniyalar kecirilecek . Azerbaycan Milli Kitabxanasi.( http://www.anl.az/down/meqale/525/525_aprel2009/73706.htm) Ov ěř eno k 7. 5. 2014.

Rafiq Tagi . Commitee to Protect Journalists. 2014. (http://cpj.org/killed/2011/rafiq-tagi.php) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Rajabov, Rauf. 9. 10. 2013. Oppozicija v Azerbajdžan ě poterpela poraženie, vlasti obozna čila budušie izmenenij – ekspert . In: Novosti – Azerbajdžan. (http://newsazerbaijan.ru/expert/20131009/299481239.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Relations Within the Ruling Elite 2010 . In: Azerbaijan: Vulnerable Stability . International Crisis Group Europe Report 2010, č. 207. (http://www.crisisgroup.org/~/media/Files/europe/caucasus/azerbaijan/207%20Azerbaijan%20- %20Vulnerable%20Stability.ashx) Ov ěř eno k 7. 5. 2014.

Republic of Azerbaijan. Parliamentrary elections 6 November 2005. OBSE/ODIHR Election Observation Mission. Final Report 2005. Varšava: OBSE 2006b. (http://www.osce.org/odihr/elections/azerbaijan/17946) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Republic of Azerbaijan. Parliamentrary elections 7 November 2010. OBSE/ ODIHR Election Observation Mission Final Report 2010 . Varšava: OBSE 2011. (http://www.osce.org/odihr/75073). Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Republic of Azerbaijan. Presidential election 15 October 2003. Final Report . OBSE/ODIHR Election Observation Mission. Varšava: OBSE 2003b. (http://www.osce.org/odihr/elections/azerbaijan/13467) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Republic of Azerbaijan. Presidential Election 9 October 2013 . Election Observation Mission. Final Report . OBSE. 2013. (http://www.osce.org/institutions/110015) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Republic of Azerbaijan. Presidential elections 15 October 2008 - OBSE/ODIHR Election Observation Mission Final Report 2008. Varšava: OBSE 2008. (http://www.osce.org/odihr/elections/azerbaijan/35625). Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Souleimanov, Emil – Pikal, Kamil – Kraus, Josef. 2013. The Rise of Nationalism Among Iranian Azerbaijanis: A Step Toward Iran´s Disintegration? Middle East Review of International Affairs 17, č. 1, 71-91. (http://www.gloria-center.org/2013/03/the-rise-of-nationalism-among-iranian- azerbaijanis-a-step-toward-irans-disintegration/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Strachota, Krysztof. 2012. W ojna nerwów s Iranem – konsekvencje dla Kaukazu Południowego i Rosji. Varšava: O środek studiów wschodnich. (http://www.osw.waw.pl/pl/publikacje/komentarze- osw/2012-04-25/wojna-nerwow-z-iranem-konsekwencje-dla-kaukazu-poludniowego-i) Ov ěř eno k 14. 4. 2014.

Success of Hillary Clinton Trip to Baku Could Hinge on US Views on Karabach . 30. 6. 2010. Eurasianet. 2010. (http://www.eurasianet.org/node/61441) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Tales, Tamada. 2014. Azerbaijan Sentences Youth Activists, Prepares for Council-of-Europe Role . Eurasianet. (http://www.eurasianet.org/node/68345) Ov ěř eno k 6. 5. 2014.

The Islamic Party is concerned with the health of Movsum Samedov . Contact 2. 7. 2013. (http://www.contact.az/docs/2013/Politics/070200041209en.htm#.U2k-P4F_sU1) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

The Presidential Election of 1992.: The Appearance of Opposition Parties. U.S. Library of Congress. Federal Research Division of the Library of Congress; U.S. Department of the Army. (http://countrystudies.us/azerbaijan/28.htm) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

The World´s Billionaires: #969 Aras Agalarov. Forbes. 2014. (flashový zdroj - http://www.forbes.com/profile/aras-agalarov/) Ov ěř eno k 1. 5. 2014. Turkey/Azerbaijan: Journalist Deported, Imprisoned . Human Rights Watch. 24. 10. 2014. (http://www.hrw.org/news/2014/04/24/turkeyazerbaijan-journalist-deported-imprisoned) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Two Prominent Azerbaijani Oppositionists Sentenced On Fabricated Charges . RFE/RL. 22. 3. 2014. (http://www.rferl.org/content/caucasus-report-azerbaijan-opposition- jailings/25306224.html) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

V Azerbajdžan ě eks-kandidat v prezidentja Gasanli vozglavil Na čionalnij sovet demokratickich sil. Kavkazskij Uzel 3. 12. 2013. (http://www.kavkaz-uzel.ru/articles/234530/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

V Azerbajdžan ě Isa Gambar otkazali ot Boridi za post prezidenta v polizu Džamili Gasanli . Kavkazskij Uzel. 26. 8. 2013. (http://www.kavkaz-uzel.ru/articles/229083/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

V Azerbajdžane liderij ReAl zaivil o transformacii dviženij v politi českuj partijo . Kavkazskij Uzel. 25. 1. 2014. (http://www.kavkaz-uzel.ru/articles/237194/) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

V Azerbajdžan ě obnarodovan sostav Nacionalnogo soveta demokrati českich sil . Kavkazskij Uzel. 8. 6. 2013. (http://www.kavkaz-uzel.ru/articles/225373/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

V chode snicopperacii v Baku bbili zaderžani posledovateli Saida Nursi soobšaet MVD Azerbajdžana. Kavkazskij Uzel. 14. 4. 2014. (http://www.kavkaz-uzel.ru/articles/240936/) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Valiyev, Anar. 2005. Azerbaijan: Islam In a Post-Soviet Republic . Gloria Center 9, č. 4. (http://www.gloria-center.org/2005/12/valiyev-2005-12-01/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Valiyev, Anar. 2012. The Spy War Between Iran and Azerbaijan Re-Intensifies . Eurasia Daily Monitor 9, č. 139. (http://www.jamestown.org/regions/thecaucasus/single/?tx_ttnews%5Bpointer%5D=5&tx_ttnews %5Btt_news%5D=39661&tx_ttnews%5BbackPid%5D=642&cHash=59798830dee4653f61c3118 0ada666c1#.U0AF3Kh_sU0) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Vetendas cemiyyetinin temsilcieleri hakimiyyeti Hasan Huseynlini darhal azad etmeye cagirdi . Gozetci. 2. 4. 2014. (http://www.gozetci.com/article/index/2268) Ov ěř eno k 7. 5. 2014.

Vincent, Rebecca. 2013. Azerbaijan´s ´AppGate´ . Aljazeera.com 14. října 2013. (http://www.aljazeera.com/indepth/opinion/2013/10/azerbaijan-appgate- 2013101314326460795.html) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Vladimir Putin decorated Aras Agalarov with the Order of Order. International Crocus Group. 29. 10. 2013. (http://crocusgroup.com/press-center/news/752/) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Vlasti užesto čila zakonodatelstvo o NGO . Zerkalo.az. 24. 1. 2014. (http://www.zerkalo.az/2014/vlast-uzhestochila-zakonodatelstvo-o-npo/) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Wife of Ali Hasanov Appointed to NTCR. Contact. 14. 11. 2013. (http://www.contact.az/docs/2013/Politics/111400057565en.htm#.U0r4d6h_sU2) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

World Press Freedom Index 2014 . Reporters Without Borders. 2014. (http://rsf.org/index2014/en- eastern-europe.php) Ov ěř eno k 28. 4. 2014.

Zasvetka nursistov . Contact. 5. 4. 2014. (http://www.contact.az/docs/2014/Analytics/040500074500ru.htm#.U2JnZlV_sU0) Ov ěř eno k 1. 5. 2014.

Respondenti: Šmíd, Tomáš: rozhovor ze dne 16. 4. 2014, Brno

Musa, Fuad: rozhovor ze dn ů 18. 4. 2014; 27.4. 2014, Brno

Machálek, Petr: rozhovor ze dne 17. 4. 2014, Brno

Seznam zkratek

ADS Ázerbájdžánská demokratická strana ÁSLF Ázerbájdžánská strana lidové fronty ASNN Ázerbájdžánská strana národní nezávislosti CVK Centrální volební komise ESLP Evropský soud pro lidská práva EU Evropská unie HKDR Hnutí pro Karabach a demokratickou republiku KSÁ Komunistická strana Ázerbájdžánu LS Liberální strana NATO North Atlantic Treaty Organization (Severoatlantická aliance) NGO Non-governmental organization NRDS Národní rada demokratických sil OBSE/ÚDILP Organizace pro bezpe čnost a spolupráci v Evrop ě / Ú řad pro demokratické instituce a lidská práva (OSCE/ODIHR – Organisation for Security and Cooperation in Europe/ Office for Democratic Institutions and Human Rights) OCS Opozi ční centrum pro spolupráci PACE Parlamentarian Assembly of the Council of Europe (Parlamentní shromážd ění Rady Evropy) RFE/RL Radio Free Europe / Radio Liberty (Rádio svobodná Evropa / Rádio svoboda) SNN Strana národní nezávislosti SOCAR Státní ropná spole čnost Ázerbájdžánské republiky SOS Strana ob čanské solidarity YAP Yeni Azerbaycan Partiyasi (Strana nového Ázerbájdžánu)

Přílohy

Příloha č. 1

Zdroj: Guliyev 2013: 419

Příloha č. 2 Není-li uvedeno jinak, po řadí sloupc ů je: kandidát – navrhující strana – po čet hlas ů – percentuální vyjád ření

Prezidentské volby 2003 Ilham Aliyev YAP 1.860.346 76,84 % Isa Gambar Musavat 338.145 13,97 % Lala Shovket Liberální strana 87.523 3,62% Etibar Mamedov Strana národní nezávislosti 70.638 2,92% Ilyaz Ismaylov Spravedlnost 24.098 1% Sabir Rustamhanli Ob čanská solidarita 19.973 0,82% Gudrat Hasanguliyev Jednotná strana lidové fronty 12.071 0,50% Hafiz Hajiyev Moderní Musavat 8.267 0,34%

Zdroj: OBSE 2003: 10, 2

Parlamentní volby 2005

Opakované volby ve Rozdíl mezi mandáty Regulérní termín voleb vybraných okrescích získanými v r. 2000 a - 6. listopadu 2005 - 1. kv ětna 2006 2005 YAP 56 5 -14 Nezávislí 40 3 +4 Blok Azadliq Musavat 5 0 +3 Ázerbájdžánská strana lidové fronty 1 0 -5 Ázerbájdžánská demokratická strana 5 0 0 Nestraníci 3 0 -3 Vlastenecká strana 2 0 +1 Ob čanská solidarita 2 1 0 Nad ěje 1 0 +1 Sociální prosperita 1 0 0 Ázerbájdžánská demokratická reforma 1 0 +1 Jednotná strana lidové fronty 1 0 +1 Strana velkého stvo ření 1 0 +1 Ob čanská jednota 1 0 +1 Spravedlnost 1 +1

Zdroj: Kara 2007: 723

Prezidentské volby 2008 Ilham Aliyev YAP 3.232.259 88,70% Igbar Aghazade Nad ěje 104.279 2,90% Fazil Mustafayev Strana velkého stvo ření 89.985 2,40% Gudrat Hasanguliyev Jednotná strana lidové fronty 83.037 2,30% Gulamhuseyn Alibayli nezávislý 81.120 2,20% Fuad Aliyev Liberáln ě demokratická strana 28.423 0,80% Hafiz Hajiyev Moderní Musavat 23.771 0,70%

Zdroj: OBSE 2008: 11, 50

Parlamentní volby 2010 Po čet nominovaných Po čet registrovaných kandidát ů kandidát ů Po čet získaných mandát ů YAP 115 111 69 Blok Lidová fronta-Musavat 88 38 0 Blok Karabach 95 34 1 Blok Reforma 97 31 3 Klasická strana lidové fronty 71 30 0 Strana ázerbájdžánské národnínezávislosti 64 25 0 Sv ětová demokratická stranaÁzerbájdžánu 59 22 0 Blok Pro člov ěka 77 21 4 Blok Demokracie 88 18 0 Moderní Musavat 22 7 2 Vlastenecká strana 9 7 0 Národn ě demokratická strana 4 3 0 Strana pokroku 4 2 0 Liberáln ě-demokratická strana 1 0 0 nezávislí kandidáti 616 393 46

Zdroj: OBSE 2011: 28

Prezidentské volby 2013 Ilham Aliyev Strana nový Ázerbájdžán 3,126,113 84.54 % Jamil Hasanli Národní rada demokratických sil 204,642 5.53 % Iqbal Agha-Zade Nad ěje 88,723 2.40 % Gudrat Hasanguliyev Jednotná strana lidové fronty 73,702 1.99 % Zahid Oruj nezávislý 53,839 1.46 % Ilyas Ismayilov Spravedlnost 39,722 1.07 % Ázerbájdžánská sociáln ě demokratická Araz Alizade strana 32,069 0.87 % Faraz Guliyev Strana národn ě obrozeneckého hnutí 31,926 0.86 % Hafiz Hajiyev Moderní Musavat 24,461 0.66 % Sardar Jalaloghlu Ázerbájdžánská demokratická strana 22,773 0.62 %

Zdroj: OBSE 2013: 29

Anotace

Téma opozice v Ázerbájdžánu je dnes opomíjeným, ale velmi závažným problémem. Režim prezidenta Ilhama Aliyeva čím dál více utvrzuje svou moc a opozice je prvním cílem jeho represí. Ázerbájdžán je v práci identifikován na Linzov ě ose nedemokratických režim ů. Sou časný režim Ilhama Aliyeva používá velké spektrum represivních metod k potla čení opozice, a čkoli mezinárodní závazky podobné praktiky zakazují. Opozi ční scéna v Ázerbájdžánu vychází z mnoha konfliktních zájm ů a hodnot a má proto r ůzné formy, ideová zakotvení i metody boje o moc. Specifika opozice v Ázerbájdžánu jsou v přítomnosti klanových struktur a dále vliv ů ze zahrani čí, které přinášejí do zem ě mimo jiné islámské opozi ční skupiny. Významná je také opozi ční struktura, která v režimu vytvá ří zdání pluralismu a legitimizuje tím stávající režim. Cílem je zmapovat všechny opozi ční skupiny podle typologie opozice v nedemokratických režimech Juana J. Linze.

Klí čová slova : Ázerbájdžán, opozice, politická represe, nedemokratický režim, Linz, typologizace opozice

Anotation The issue of the opposition in Azerbaijan is rather neglected these days, even though it poses a very severe problem. The regime of president Ilham Aliyev is more and more tightening its power and the opposition is the first group to be repressed. In this thesis, Azerbaijan is classified according to the Linz´s axes of non-democratic regimes. The contemporary Aliyev´s regime uses a wide range of repressive methods to limit the opposition, although international committments forbid them. The oppositional stakeholders in Azerbaijan are coming from numerous conflictual values and interests. The specificities of the non-democratic regime in Azerbaijan stem from the presence of the clan structures and foreign factors coming from abroad, which bring the islamic oppositional influences with them. There are also important oppositional structures creating the semblance of pluralism and hereby legitimizing the current regime. The aim of this thesis is to map all of the oppositional groups according to the typology of the opposition in non-democratic regimes designed by Juan J. Linz.

Keywords : Azerbaijan, oppositon, political repression, non-democratic regime, Linz, typology of opposition