UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH V ĚD Institut komunika čních studií a žurnalistiky

Helena Stinglová

Básník šéfredaktorem: prom ěny časopisu Host do domu pod vedením Jana Skácela (1963 – 1969)

Diplomová práce

Praha 2011

Autor práce: Bc. Helena Stinglová Vedoucí práce: PhDr. Jana Čeňková, Ph.D. Rok obhajoby: 2011

1 1 Bibliografický záznam

STINGLOVÁ, Helena . Básník šéfredaktorem: prom ěny časopisu Host do domu pod vedením Jana Skácela (1963 – 1969). Praha, 2011. 119 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních v ěd, Institut komunika čních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Jana Čeňková, Ph.D.

Abstrakt Tématem této diplomové práce jsou redak ční, tematické a obsahové prom ěny literárního měsí čníku Host do domu v dob ě, kdy ho vedl Jan Skácel, tedy v letech 1963 až 1969. Práce nese název Básník šéfredaktorem: prom ěny časopisu Host do domu pod vedením Jana Skácela (1963–1969). Časopis po tom, co Skácel musel z jeho čela z politických d ůvod ů odejít, vedl jeho dosavadní redaktor Jan Trefulka. Protože se snažil navazovat na svého p ředch ůdce a časopis řídit ve stejném duchu, zabývala jsem se i tímto obdobím, tedy léty 1969 až 1970, kdy byl časopis ú ředn ě zastaven. Práce vychází z kvalitativní analýzy text ů, které ve vybraném období v časopise vyšly, a z analýzy archivních materiál ů vtahujících se k tématice. Šedesátá léta v Československu jsou obdobím, kdy se za čal pomalu uvolňovat rigidn ě nastavený režim dirigovaný jednou politickou stranou – KS Č. Tento proces podporovala práv ě i kulturní periodika v četn ě Hosta do domu. Literární časopis Host do domu pat řil k těm časopis ům, které se snažily čtená řů m přinášet články, ukázky prózy i poezie, jež se vymykaly z režimem nastavených kolejí. Čtená řů m p ředkládaly skute čně um ělecky cenná díla nebo eseje a publicistické články, které je nutily zamýšlet se nad stavem spole čnosti a politické situace v zemi. Host do domu se proto také často dostával do st řetu s cenzurními orgány. Mezi nejvýrazn ější představitele časopisu pat řili krom ě Skácela a Trefulky také Oleg Sus a Milan Uhde.

Abstract The subject of this diploma thesis are editorial, thematic and content changes in literary monthly “Host do domu” during time period 1963 – 1969 under Jan Skácel supervision. Title of the thesis is Poet became an editor-in-chief: Transformation of “Host do domu” magazine under the supervision of Jan Skácel (1963-1969).

2 2 After Skácel was forced to leave the managing post because of the political reasons, the magazine was led by editor Jan Trefulka. Trefulka was trying to continue in the steps of his predecessor and led the magazine in similar style. Therefore I covered also this time period (1969–1970) after which the magazine was completely stopped by the officials. The thesis is based on qualitative analysis of texts that were issued in selected time period and on analysis of archive materials associated with this topic. The sixties in Czechoslovakia are a period when rigidly regulated one party (KS Č) regime started to loosen its grip. This process was supported by cultural magazines including “Host do domu”. The literary magazine “Host do domu” belonged to a certain type of magazines that were trying to deliver articles, parts of fiction and poetry that was not in accordance with regime regulations. Readers were introduced to really valuable texts and articles that were forcing them to think about situation in the society and political situation in the country. Because of this “Host do domu” was often in conflict with censoring institutions. Other important representatives than Skácel and Trefulka were Oleg Sus and Milan Uhde.

Klí čová slova Host do domu, Jan Skácel, kultura, literární časopis, literatura, šedesátá léta dvacátého století.

Keywords Culture, Host do domu, Jan Skácel, literary magazine, literature, the 60th of the 20th century.

Rozsah práce Rozsah práce je 181 267 znak ů s mezerami (po čítáno bez abstraktu, seznamu literatury, summary, p říloh a poznámek pod čarou).

3 3

Prohlášení

1. Prohlašuji, že jsem p ředkládanou práci zpracovala samostatn ě a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zp řístupn ěna pro studijní a výzkumné ú čely.

V Praze dne 10. kv ětna 2011 Helena Stinglová

4 4

Pod ěkování Na tomto míst ě bych ráda pod ěkovala PhDr. Jan ě Čeňkové Ph.D. za trp ělivé vedení mé diplomové práce. Dále bych ráda pod ěkovala pán ům Antonínu P řidalovi, Pavlu Švandovi a Janu Trefulkovi a také pracovník ům Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze a Moravského zemského muzea v Brn ě za pomoc p ři studiu archivních materiál ů.

5 5

6 6

7 7

8 8 9 9

Obsah

Obsah ...... 0 Úvod...... 2 1. Host do domu nap říč dvacátým stoletím ...... 5 1.1. Historie vývoje časopisu Host do domu ...... 6 1.2 Host do domu p řed nástupem Jana Skácela do čela časopisu...... 9 1.2.1 Host do domu v padesátých letech dvacátého století ...... 9 1.2.2 Host do domu na po čátku šedesátých let dvacátého století...... 12 1.3 Host do domu s novým šéfredaktorem Janem Skácelem ...... 14 2. Politicko-historické souvislosti v Československu padesátých a šedesátých let dvacátého století ...... 16 2.1 Literární časopisy padesátých a šedesátých let dvacátého století...... 16 2.2 Cenzura v Československu ...... 22 2.2.1 Cenzura a Host do domu...... 27 3. Rubriky Skácelova Hosta do domu ...... 29 3.1 Drzý interview ...... 30 3.2 Doko řán ...... 40 3.3 Návraty...... 43 3.4 Malé recenze Jana Skácela ...... 44 3.5 Sami proti sob ě ...... 53 3.6 Černou k řídou do komína ...... 54 3.7 Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů ...... 55 3.8 Kouzlo necht ěného ...... 56 3.9 Dokument...... 58 3.10 12 lásek 12 nenávistí...... 59 3.11 Zatrženo ...... 60 3.12 13 řádk ů Olega Suse ...... 61 3.13 Eseje, glosy a další texty, které v Hostu do domu vycházely...... 63 3.14 Zelený Host...... 66 4. Osobnosti Hosta do domu...... 68 4.1 Jan Skácel ...... 69 4.2 Další osobnosti časopisu Host do domu ...... 74 5. Grafické pojetí časopisu...... 84 Záv ěr ...... 87 Summary...... 91 Použitá literatura...... 94 Použitá literatura...... 94 Elektronické zdroje...... 97 Novinové a časopisecké články ...... 97 Prameny ...... 97 Časopisecké články...... 97 Archivní materiály ...... 104 Seznam p říloh ...... 106 Přílohy...... 106

1 1

Úvod

Tématem mé diplomové práce jsou redak ční, tematické a obsahové prom ěny literárního měsí čníku Host do domu v dob ě, kdy ho vedl Jan Skácel, tedy v letech 1963 až 1969. Práce nese název Básník šéfredaktorem: prom ěny časopisu Host do domu pod vedením Jana Skácela (1963–1969). Skácel sice musel na míst ě šéfredaktora v roce 1969 z politických d ůvod ů skon čit, v čele časopisu ho ale vyst řídal Jan Trefulka, který v periodiku již p řed tím dlouhodob ě pracoval a který se snažil udržet obsahovou a tematickou linii Hosta do domu nastavenou tak, jak ji vyty čil práv ě Skácel. Proto jsem do analýzy zahrnula i období od dubna roku 1969 do dubna roku 1970, kdy bylo periodikum ú ředn ě zastaveno. Skácel v tomto období z ůstával v redak ční rad ě časopisu. Toto téma jsem zvolila proto, že se dlouhodob ě časopisy Host do domu a Host, který vychází v sou časnosti, zabývám. O Hostu jsem psala i bakalá řskou práci. Spisovatelé Jan Skácel i jeho redak ční kolegové Jan Trefulka, Milan Uhde či Old řich Mikulášek m ě osobn ě zajímají. Četb ě jejich prací se v ěnuji i ve svém volném čase, literatura pat ří mezi mé hlavní koní čky. Zároveň se zajímám o moderní d ějiny, práv ě období šedesátých let dvacátého století v Československu je jednou z nejpozoruhodn ějších etap soudobé historie vzhledem k tomu, jak mohutn ě se do d ějinného procesu zapojila celá spole čnost. Ke studiu jsem využívala všechny ro čníky Hosta do domu, d ůkladn ě jsem analyzovala ro čníky 10 až 17, tedy roky 1963 až 1970. Soust ředila jsem na rubriky, které vznikaly s příchodem Jana Skácela do vedení časopisu. Texty v nových oddílech periodika jsem podrobila kvalitativní analýze. Sledovala jsem to, jaké autory a jaké texty redakce na stránkách časopisu otiskovala. Studovala jsem, jak se vyvíjela a prom ěň ovala práce redaktor ů a jak se v souvislosti s tím, m ěnila podoba a obsah Hosta do domu. Zárove ň jsem pracovala i s archivními materiály. Prostudovala jsem poz ůstalosti Jana Skácela a Old řicha Mikuláška, které jsou uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze a v archivu Odd ělení d ějin literatury Moravského zemského muzea v Brn ě. Soust ředila jsem se p ředevším na materiály, které úzce souvisely s časopisem Host do domu. Studovala jsem i v Archivu bezpe čnostních složek Ústavu pro studium totalitních režim ů v Praze. Tam jsem procházela materiály Hlavní správy tiskového dohledu a

2 2

Úst řední publika ční správy. V Národním archivu v Praze jsem nahlédla do dokument ů Českého ú řadu pro tisk a informace. Prostudování záznam ů cenzurních ú řad ů bylo nezbytné vzhledem k tomu, jaký postoj redakce časopisu Host do domu v ůč i režimu zastávala a jak kritické texty publikovala. Zajímala jsem se proto, jak cenzurní ú řady do obsahu periodika zasahovaly. Pokoušela jsem se také dohledat archiv samotného časopisu Host do domu, bohužel ale bez úsp ěchu. Jedinou konkrétní informaci, avšak od nikoho dalšího nepotvrzenou, jsem získala od vedoucího Odd ělení d ějin literatury Moravského zemského muzea Zde ňka Drahoše, který má prý pov ědomí o tom, že byl archiv odvezen v roce 1970 „kamsi do Prahy“ . Nikde v Praze, ani v jiných archivech po republice však nebyl k nalezení, a č jsem jich oslovila řadu. Hlavní stopa m ě vedla do Literárního archivu Památníku národního písemnictví k fondu Československého spisovatele, fond však není dosud zpracovaný a je na tolik veliký, že nebylo možné ho projít. Podle informací pracovník ů památník ů se však ani tam archiv Hosta do domu nenachází. Pov ědomí o archivu nem ěli ani sou časná redakce časopisu Host, ani Jan Trefulka jako poslední šéfredaktor periodika. Trefulka sám má v osobním archivu uloženo jen n ěkolik materiál ů z posledního roku existence časopisu. S Antonínem P řidalem, Pavlem Švandou a Janem Trefulkou jsem navíc vedla rozhovory o časopisu, které jsem p řipojila k p řílohám diplomové práce. Prostudovala jsem také velké množství pam ětí, novinových a časopiseckých článk ů o periodiku a odbornou literaturu, která s mým tématem souvisela, tedy p ředevším historické a literární studie. Práce je rozd ělená do p ěti rozsáhlých kapitol. V úvodním oddíle nasti ňuji základní informace o časopise Host do domu. Popisuji, kdo pracoval v redakci, na jaká periodika Host do domu navazoval, jaká generace spisovatel ů se kolem n ěj semkla a jaké časopisy předznamenával. Popisuji také okolnosti vzniku Hosta do domu a jeho rozvoj a období „nejv ětší slávy“ v šedesátých letech dvacátého století. V následující kapitole zaznamenávám historické souvislosti, politické d ění a události, které prom ěň ovaly spole čnost v Československu v padesátých, šedesátých a na po čátku sedmdesátých let dvacátého století a které zárove ň ovliv ňovaly obsah a podobu Hosta do domu. V ěnuji se detailn ě rozboru cenzurních orgán ů, jež dozorovaly nad periodiky a obecn ě nad médii v dané dob ě a uvádím konkrétní p říklady jejich zásah ů do obsahu časopisu Host do domu.

3 3

Ve t řetí kapitole analyzuji jednotlivé rubriky periodika ve stanoveném období. Po příchodu Jana Skácela do vedení se časopis rozr ůstal o nové rubriky a oddíly, které Host do domu proslavily a kv ůli kterým si ho čtená ři kupovali. Zabývám se jak samotným obsahem rubrik, které jsem podrobila kvalitativní analýze, tak studiem práce jednotlivých autor ů, jež rubriky vymýšleli a napl ňovali. Upozor ňuji na výjime čnost některých oddíl ů časopisu a prost řednictvím kvalitativní analýzy vysv ětluji, čím byly rubriky tak neobvyklé a zvláštní. Na základ ě badatelské práce v archivech popisuji to, jak cenzurní orgány do text ů zasahovaly. Host do domu stál p ředevším na výrazných autorských osobnostech, které řídil Jan Skácel. Monografiím vybraných autor ů a jejich osobnímu p řínosu pro časopis se v ěnuji v kapitole čtvrté. Vycházím ze studia odborné literatury i vlastní badatelské práce v archivech. V kapitole zaznamenávám i to, jací spisovatelé v Hostu do domu publikovali a jaké další významné osobnosti s časopisem spolupracovaly. Host do domu ale vynikal nejen po stránce obsahové, ale i grafické. Na první pohled je patrné, že je bohat ě ilustrován řadou grafik, reprodukcí či karikatur. Na stránkách Hosta do domu dostávali p řednost p ředevším karikaturisté a auto ři kresleného humoru, oba žánry totiž dobře dopl ňovaly kritický a zárove ň humorný nádech periodika. Výtvarné kvality časopisu popisuji v předposlední kapitole. Na záv ěr jsem shrnula poznatky své kvalitativní analýzy a výsledky archivního bádání a nastínila jsem, jaký význam m ěl časopis pro tehdejší i pro sou časnou spole čnost jak odbornou, tak laickou. Vysv ětluji také p řínos Jana Skácela a dalších osobností pro výslednou podobu Hosta do domu. V textech, které p řebírám a ť už z Hosta do domu nebo z jiných publikací, zachovávám pravopis, kterým je daný článek napsán. V Hostu do domu se nap říklad opakují názvy svátk ů psané s malým písmenem (což vyplývá z tehdejší pravopisné normy). V citacích proto zachovávám psaní nap ř. „vánoce“ apod.

4 4

1. Host do domu nap říč dvacátým stoletím

Časopis Host do domu, respektive Host, má slavnou a dlouhou historii. Psát se za čala už za první republiky. První číslo časopisu „Host“, kterému vymyslel název p římo Ji ří Wolker, vyšlo už v říjnu roku 1921 v Přerov ě. Kv ůli finan čním potížím však po necelých dvou letech odmítlo p řerovské nakladatelství a vydavatelství Obzor časopis vydávat, proto se toho v roce 1923 ujal pražský nakladatel a vydavatel Václav Petr, který časopis vydával až do jeho zániku, tedy do roku 1929. Časopis m ěl sloužit jako platforma takzvané Literární skupiny – generace mladých spisovatel ů, mezi n ěž pat řili nap říklad Lev Blatný, František Götz, Čestmír Je řábek nebo Ji ří Wolker. Vedle nich v periodiku publikovali i Václav Černý, Vít ězslav Nezval nebo Karel Teige, který se do časn ě staral i o grafické zpracování periodika. „Host se stal záhy kronikou závažných genera čních diskusí a obrazem názorových rozdíl ů mezi Literární skupinou a Brn ěnským Dev ětsilem.“ 1 Neustálé neshody a polemiky mezi skupinou Dev ětsil a Literární skupinou a postupné ochabování síly Literární skupiny (zp ůsobené krom ě dalšího p řed časnými úmrtími některých jejích člen ů, nap říklad Lva Blatného) však nakonec vedly k tomu, že v roce 1929 časopis p řestal vycházet. 2 Literární časopis, tentokrát s názvem „Host do domu“, se znovu objevil v roce 1954. Toto periodikum vydrželo bez p řestávky vycházet úctyhodných šestnáct let. Po celou dobu redakce sídlila v Brn ě. V souvislosti s historicko-politickými událostmi doby byl však časopis po pražském jaru v první polovin ě roku 1970 zastaven. 3 „V roce 1970 je Host do domu zastaven a v dalších dvou desetiletích charakterizován jako ‚kontrarevolu ční centrum sm ěř ující k rozvratu socialismu a rozmetání jeho idejí“. 4 Literární periodikum se však do čkalo nového zrodu i do t řetice. Tentokrát v roce 1985, kdy se samizdatová redakce pod vedením Dušana Skály vrátila znovu k názvu „HOST“. Do roku 1989 vyšlo p ět čísel. V roce 1990 byl pak Host oficiáln ě zaevidován jako dvoum ěsí ční periodikum, pozd ěji za čal vycházet jako m ěsí čník. V polovin ě

1 GABRIELOVÁ, Bronislava; MAR ČÁK, Bohumil. Kapitoly z dějin brn ěnských časopis ů. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Georgetown, 1999. 41 s. 2 KUBÍ ČEK, Tomáš a kol. Vlastiv ěda moravská. Zem ě a lid. Literární Morava. Nová řada, svazek 11. Brno : Muzejní a vlastiv ědná spole čnost v Brn ě, 2002. 203–212 s. 3 DOKOUPIL, Blahoslav. S lovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 66–70 s. 4 GABRIELOVÁ, Bronislava; MAR ČÁK, Bohumil. Kapitoly z dějin brn ěnských časopis ů. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Georgetown, 1999. 112 s.

5 5

devadesátých let časopisu vtiskl sou časný ráz jeho šéfredaktor Miroslav Balaštík spole čně s Tomášem Reichlem. 5 Balaštík vede redakci dodnes (zárove ň je šéfredaktorem i stejnojmenného nakladatelství). 6 Redakce sídlí v Brn ě ve stejné budov ě jako nakladatelství Host. Sou časný časopis Host se specializuje p ředevším na literaturu a témata s ní související. Periodikum publikuje rozhovory se známými osobnostmi české i sv ětové literatury, kritiky, ukázky české prózy a poezie, studie, eseje a recenze. Jen velmi okrajov ě se věnuje také kinematografii, divadlu, um ění či um ělecké fotografii. V roce 1996 Host navíc p řevzal krachující časopis Sv ětová literatura, který vycházel už od padesátých let. Časopis publikoval p řekladovou literaturu, což činí i nadále, avšak pod hlavi čkou Hosta. 7

1.1. Historie vývoje časopisu Host do domu

V souvislosti s událostmi po únoru roku 1948 došlo na konci čty řicátých let dvacátého století postupn ě k rušení veškerých kulturních moravských periodik. Zanikala také lokální nakladatelství a vydavatelství, vše se pod řizovalo centrální správ ě. Postupn ě skon čily i všechny brn ěnské redakce deník ů. Jediné brn ěnské periodikum, které se zachovalo, byl krajský týdeník Rovnost, který v roce 1956 za čal vycházet jako deník. 8 Ani situace na úrovní celorepublikové nebyla lepší. Na za čátku padesátých let tak vycházela jen dv ě významn ější periodika, která se v ěnovala kultu ře – Nový život (jako měsí čník vychází od roku 1949) a Literární noviny (od roku 1952 jako týdeník). 9 Jak vzpomínal Ludvík Kundera, práv ě kv ůli tomu si filolog a p ředseda brn ěnské pobo čky Svazu československých spisovatel ů František Trávní ček vynutil v Praze na svazu povolení pro Brno vydávat další literární časopis. 10

5 STINGLOVÁ, Helena. Prom ěny rubriky Osobnost m ěsí čníku Host v rozmezí let 2002 –2005 . Praha, 2009. 4 s. Bakalá řská práce. Fakulta sociálních v ěd Univerzity Karlovy v Praze. 6 Časopis Host v prom ěnách času. [online] [cit. 2011-2-24]. Dostupné z WWW: http://www.casopis.hostbrno.cz/cs/o-nas/historie 7 Časopis Sv ětová literatura vycházel od roku 1956 šestkrát ro čně, v posledních dvou ro čnících t řikrát ro čně. Časopis p ředstavoval spisovatele jednotlivých národních literatur. Vycházel samostatn ě až do roku 1996, kdy se kv ůli finan čním potížím spojil práv ě s časopisem Host. (DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno: Host, 2002. 245–249 s.) 8 KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století . 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 146 s. 9 KUBÍ ČEK, Tomáš a kol. Vlastiv ěda moravská. Zem ě a lid. Literární Morava. Nová řada, svazek 11. Brno : Muzejní a vlastiv ědná spole čnost v Brn ě, 2002. 247–248 s. 10 KUNDERA, Ludvík. Různá řečišt ě /b/. 1. vydání. Brno : Atlantis, 2005. 236 s.

6 6

Svaz souhlasil, nic už proto nebránilo tomu, aby v roce 1954 vznikl časopis Host do domu s podtitulem „Měsí čník pro literaturu, um ění a kritiku“. Periodikum vydával jednou m ěsí čně Svaz československých spisovatel ů v nakladatelství Československý spisovatel. Od dubna roku 1969 však za čal vycházet jako čtrnáctideník. 11 „Sjednocujícím hlediskem byl obecný pocit, že týdeník Literární noviny p řipomíná suchý ú řední v ěstník a tlustý m ěsí čník Nový život je akademický a strnulý. Host do domu měl být veselý, plný ilustrací, satir, nesmlouvavých kritik a krátkých aktuálních text ů zvaných glosy.“ 12 Redakce sídlila v Brn ě v ulici Stalinovy sady 12. Od února roku 1958 sídlila na Komenského nám ěstí 8. Hned od prvního čísla vedl redakci následujících dev ět let Bohumír Macák. Od 1. zá ří 1963 však na post šéfredaktora nastoupil Jan Skácel. „Od dubna roku 1969 za čne Host do domu vycházet jako čtrnáctideník. Šéfredaktorem se stává Jan Trefulka.“ 13 Nový šéfredaktor Trefulka v čele časopisu setrval až do posledního čísla. „Schváleno k tisku bylo 17. 4. 1970, ale už se nesm ělo distribuovat.“ 14 Mezi redaktory časopisu se v padesátých letech vyst řídali Ludvík Kundera, Jaromír Tome ček, Karel Tachovský nebo Old řich Mikulášek, který se stal redaktorem Hosta do domu v roce 1957 ( členem redak ční rady byl však Mikulášek hned od prvního čísla prvního ro čníku, v té dob ě ale ješt ě pracoval v brn ěnské redakci Československého rozhlasu, s časopisem spolupracoval jen extern ě). Host do domu míval zpravidla jen dva až t ři stálé redaktory, v ětšina autor ů s periodikem spolupracovala extern ě, n ěkte ří z nich byli členy redak ční rady, kterou tvo řilo obvykle okolo deseti lidí. S šestým číslem roku 1962 se v ní také poprvé objevil Jan Skácel. Tohoto redak čního uspo řádání se časopis držel i s nástupem Skácela do čela redakce. V první polovin ě roku 1963, tedy krátce p řed tím, než Skácel stanul ve vedení periodika, byli redaktory Old řich Mikulášek, Jan Trefulka a Milan Uhde. Do redak ční rady pat řili Vladimír Blažek, Josef Burjanek, Josef Hrabák, Ivan K říž, Ludvík Kundera, Zden ěk Pluha ř, Jan Skácel, Milan Suchomel a Oleg Sus. V červnu 1963 z rady vypadl Josef Burjanek. „Jan Skácel se stal šéfredaktorem od ro čníku 10. čísla 9, tedy od 1. zá ří roku 1963.“ 15

11 Slovník české literatury po roce 1945. Host do domu. [online] [cit. 2011-1-30]. Dostupné z WWW: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=107&hl=Host+do+domu+ 12 UHDE, Milan. Host do domu a ješt ě n ěkdo I. Divadelní noviny. 2006, ro č. 15, č. 6, s. 16. 13 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 95 s. 14 KUNDERA, Ludvík. Různá řečišt ě /b/. 1. vydání. Brno : Atlantis, 2005. 239 s.

7 7

S nástupem Skácela do čela časopisu v zá ří 1963 se pomalu za čali prom ěň ovat členové redak ční rady: pochopiteln ě první zm ěnou byl posun Bohumíra Macáka, který časopis neopustil, p řesunul se práv ě jen do redak ční rady. Od prvního čísla jedenáctého ro čníku, tedy od roku 1964, p řibyl do rady František Ten čík. S šestým číslem jedenáctého ro čníku zmizel z tiráže Old řich Mikulášek, p řestal být redaktorem a nebyl ani vypsán mezi členy redak ční rady (Mikulášek tehdy dostal od Českého literárního fondu tv ůrčí stipendium, p řestal být proto stálým redaktorem časopisu 16 ). Místo n ěj nastoupil na stálo do časopisu s osmým číslem roku 1964 Old řich Bárta, tehdy se Mikulášek za řadil mezi členy redak ční rady. Bárta vydržel na míst ě redaktora až do roku 1967. Další prom ěna p řišla až na konci roku 1965, kdy redak ční radu posílil Adolf Kroupa. V tiráži byl uveden od jedenáctého čísla dvanáctého ro čníku. Od sedmého čísla následujícího ro čníku se redak ční rada rozší řila o Antonína Brouska, Ji řího Opelíka a Jana Zábranu. V roce 1966 se složení redakce ani redak ční rady nezm ěnilo. Od roku 1968 m ěl časopis jen dva stálé redaktory – Jana Trefulku a Milana Uhdeho, Bárta na konci roku 1967 na míst ě skon čil. Nad jazykovou správností „Skácelova“ časopisu dohlížel známý brn ěnský bohemista Dušan Šlosar. Nástup Jana Skácela do čela časopisu tedy nep řinesl nijak zvláš ť razantní prom ěnu redak čního složení, jeho p říchod spíše znamenal uvoln ění atmosféry v redakci, což se odrazilo i na samotné podob ě periodika, jak popisuje Antonín P řidal: „Nebylo to tak, že by si p řivedl sv ůj vlastní tým a za čal p řes noc s něč ím úpln ě jiným. Skácel byl dost pravidelným spolupracovníkem Hosta do domu už dávno p řed tím, m ěl tam p řátele, kolegy, chodil tam a cítil atmosféru, která v posledních letech p řed jeho p říchodem v redakci zrála. V ěděl, že se na dosavadní tým m ůže spolehnout, obrátit se na n ěj s novými podn ěty a že si s ním bude rozum ět. Ta žába na prameni, Bohumír Macák, velmi serviln ě plnil všechny pokyny cenzor ů i krajského ideologického odd ělení. Jakmile zmizel, pramen se mohl – promi ňte mi to nep ěkné slovo – roztryskat.“ 17

15 OPELÍK, Ji ří. Jan Skácel. Kv ěty z naho řklého d řeva. 1. vydání. Praha : Mladá fronta, 2000. 183 s. 16 JEŠUTOVÁ, Eva a kol. 99 významných um ěleckých osobností rozhlasu. Čeští tv ůrci slovesných po řad ů. 1. vydání. Praha : Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Praha, 2008. 86 s. 17 Dobré jméno z ůstává. Kulatý st ůl na téma Host do domu. Host. 2010, ro č. 26, č. 9, s. 11.

8 8

Podle Václava Černého Skácel ův časopis dosahoval obvykle nákladu do 16 000. „Host do domu, pod řízením redak ční rady s Janem Skácelem v čele, nikdy citeln ě nep řesáhl nákladem číslo 16 000, byl však revue zásadních úvah a ideov ě vedl.“ 18 Poté, co Skácel musel ke konci b řezna roku 1969 opustit vedoucí místo v redakci, došlo k transformaci redak čního uspo řádání. Do čela časopisu se od dubna roku 1969 postavil Jan Trefulka, který m ěl na starosti recenze a články. Milan Uhde na míst ě redaktora zůstal, staral se o prozaické oddíly časopisu, reportáže a polemiky. Dalším redaktorem se stal Pavel Švanda, na starosti dostal kritiku divadla, filmu, televize, rozhlasu a glosá ř. Jan Šmíd jako redaktor odpovídal za grafickou úpravu časopisu. Skácel se jako externí spolupracovník staral o poezii podobn ě jako Vladimír Blažek o kulturn ě-politickou publicistiku. Antonín P řidal obhospoda řoval rubriku Zelený Host a Kouzlo necht ěného . Teorii literatury a estetiku obstarával Oleg Sus, výtvarným poradcem časopisu byl Jan Steklík. Skácel se stal předsedou redak ční rady, do níž pat řili Vladimír Blažek, Antonín Brousek, Josef Hrabák, Ivan K říž, Ludvík Kundera, Adolf Kroupa, Bohumír Macák, Old řich Mikulášek, Ji ří Opelík, Zden ěk Pluha ř, Jaroslav St řítecký, Milan Suchomel, Oleg Sus, Josef Válka a Jan Zábrana. Od prvního čísla roku 1970 p řibyl v rad ě Miroslav Stoniš.

1.2 Host do domu p řed nástupem Jana Skácela do čela časopisu

1.2.1 Host do domu v padesátých letech dvacátého století

První číslo Hosta do domu vyšlo v lednu roku 1954. Po celá padesátá léta časopis vykazoval výrazn ě nevyvážený obsah. Vyšel z dobové koncepce socialistického realismu, který se odrážel na textech nap říklad šéfredaktora Bohumíra Macáka nebo člena redak ční rady Josefa Hrabáka (oba z ůstali členy redak ční rady i v šedesátých letech). „Nevyrovnanou úrove ň vykazuje zprvu i recenzní rubrika, kam p řispívali Milan Blahynka, Miroslav Červenka, Alena Hájková, Ji ří Hek (vlastním jménem Hájek),

18 ČERNÝ, Václav. Pam ěti 1945–1972. 2. vydání. Brno : Atlantis, 1992. 475 s.

9 9

Zden ěk He řman, Ivan Holman, Vladimír Justl, Jan Kmuní ček, Ludvík Kundera, Antonín Přidal atd.“ 19 Programovým úvodníkem publikovaným v prvním čísle redakce hned vyty čila sm ěr časopisu. „Napl ňují se slova našeho nezapomenutelného presidenta republiky Klementa Gottwalda, že ‚lidový stát pot řebuje v ědu a kulturu nikoliv chudší a jednostrann ější než dosud, nýbrž naopak ješt ě bohatší, ješt ě košat ější, ješt ě mnohostrann ější než dosud‘.“ „(…) Krásná literatura, stejn ě jako všechno um ění, je podle Leninovy teorie odrazu reální silou v rozvoji všeho spole čenského d ění v um ěleckých obrazech, p ůsobí nejen na rozum člov ěka, nýbrž i na jeho cit. Proto je literatura ú činným nástrojem vzd ělání a výchovy lidské spole čnosti, prost ředkem formování lidského duševna, vytvá ření lidských povah, lidských mohutností, žádoucích k uskute čň ování vznešených idejí socialismu, vyt čených Velkou říjnovou socialistickou revolucí v r. 1917.“ „(…)Je nezbytn ě nutné, abychom se zbavili starého buržoazního myšlení, které náš vývoj k socialismu brzdí, a stali se lidmi novými, socialistickými.“ 20 Úvodník, jehož autorem byl patrn ě šéfredaktor Macák (a čkoliv se pod text nikdo nepodepsal), jasn ě nazna čil cíle časopisu – publikovat texty, které budou podporovat budování socialismu v zemi. V úvodníku redakce vysv ětlovala název časopisu, v první polovin ě padesátých let se nemohla otev řen ě p řihlásit k odkazu prvorepublikového časopisu Host, výb ěr názvu časopisu proto zd ůvodnila jinak: „Tomuto ideologickému p řerodu a tím i r ůstu um ělecké tvorby a zvýšení spole čenského ú činu literatury a ostatního um ění chce sloužit i tento nový časopis Svazu československých spisovatel ů nazvaný na návrh Vít ězslava Nezvala podle první básnické sbírky Ji řího Wolkera, k jehož literárnímu odkazu se hlásíme.“ 21 Po úvodníku následovala p římo Wolkerova báse ň Host do domu . Okolnosti zvolení názvu popsal Ludvík Kundera takto: „Byl to zjevný ústupek tehdejšímu kultu, který razil pov ěstný Štoll, jehož božstva byli Wolker a Neumann.“ 22 Antonín P řidal, který s časopisem za čal úzce spolupracovat až v šedesátých letech, upozornil, že název časopisu tolik s Wolkerovou básnickou sbírkou nesouvisel:

19 Slovník české literatury po roce 1945. Host do domu. [online] [cit. 2011-1-30]. Dostupné z WWW: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=107&hl=Host+do+domu+ 20 Slovo ke čtená řů m. Host do domu . 1954, ro č. 1, č. 1, s. 1. 21 Slovo ke čtená řů m. Host do domu . 1954, ro č. 1, č. 1, s. 1. 22 KUNDERA, Ludvík. Různá řečišt ě /b/. 1. vydání. Brno : Atlantis, 2005. 239 s.

10 10

„Osobn ě si myslím, že s jeho stejnojmennou sbírkou nebo vztahem k němu to p říliš nesouviselo. Kulturní ve řejnost, tenkrát hodn ě úzká, m ěla pocit, že pro Brno by se m ěl vydupat časopis, který se sice zcela nevymaní z centrální kontroly, ale p řece jen se bude moci otev řít lidem žijícím a tvo řícím jinde než v Praze. Řekl bych, že název se vytvo řil podle avantgardního časopisu z první republiky.“ 23 V duchu úvodníku se nesly texty časopisu po celá padesátá léta. Obsah byl velmi nevyvážený. Na jednu stranu se v časopise objevovalo množství oficiálních článk ů – nap říklad prohlášení ze sjezd ů Svazu československých spisovatel ů (jak upozor ňuje trojice autor ů Kon čelík, Ve čeřa a Orság, v té dob ě v periodikách dominovalo přetiskování ideologických materiál ů – nap říklad projev ů komunistických funkcioná řů 24 ), dále v něm vycházela řada text ů, které prosazovaly a oslavovaly socialistický realismus. Na druhé stran ě ale čas od času redakce publikovala i texty, jež se v ěnovaly kup říkladu novým sm ěrům v literatu ře a odpoutávaly se od dogmatických zažitých tezí doby, případn ě se odvažovaly i kritizovat do té doby uctívané autory či sm ěry. Velký rozruch zp ůsobil nap říklad článek Jana Trefulky, který vyšel v jedenáctém čísle hned prvního ro čníku, kde autor ost ře zkritizoval verše Pavla Kohouta. 25 „Diskuse k tomuto vystoupení Jana Trefulky se protáhla do dvou ro čník ů Hosta do domu a vyvolala n ěkolik projev ů i v jiných časopisech a novinách. Trefulka napadl povrchnost Kohoutovy poezie, plytkost tzv. ‚aktuálnosti‘, sm ěšnost autorova sebev ědomí, ‚pohled z vlaku‘ na mladého člov ěka, ideologizaci poezie.“ 26 Za Trefulk ův názor se postavil vedle dalších i Jan Skácel, naopak proti Trefulkov ě článku vystoupil nap říklad básník Josef Kainar. 27 Text vyšel v dob ě, kdy šéfredaktora Bohumíra Macáka v nep řítomnosti zastupoval Ludvík Kundera. Ten byl proto donucen za trest na čas z periodika odejít. 28 Hned v roce 1954 Host do domu publikoval první Skácelovy verše (v té dob ě byl Jan Skácel ješt ě relativn ě neznámý básník). 29 Vedle toho ale časopis uve řej ňoval p ředevším

23 Dobré jméno z ůstává. Kulatý st ůl na téma Host do domu. Host. 2010, ro č. 26, č. 9, s. 8. 24 KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století . 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 149 s. 25 TREFULKA, Jan. O nových verších Pavla Kohouta – polemicky. Host do domu . 1954, ro č. 1, č. 11, s. 505. 26 GABRIELOVÁ, Bronislava; MAR ČÁK, Bohumil. Kapitoly z dějin brn ěnských časopis ů. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Georgetown, 1999. 110 s. 27 GABRIELOVÁ, Bronislava; MAR ČÁK, Bohumil. Kapitoly z dějin brn ěnských časopis ů. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Georgetown, 1999. 110 s. 28 KOVÁ ŘÍK, Vladimír. Literární toulky Moravou . 2. dopln ěné vydání. Praha : Albatros, 1985. 250 s. 29 SKÁCEL, Jan. Kvetoucí alej. Host do domu . 1954, ro č. 1, č. 4, s. 160.

11 11

ukázky poezie a prózy českých a slovenských spisovatel ů a autor ů ze sp řátelených zemí východního bloku, které byly psány v duchu socialistického realismu. „První dva ro čníky (1954 a 1955) spadají do období, kdy se do omrzení zd ůraz ňovalo, že literatura musí v ěnovat pozornost i intimní sfé ře člov ěka, zejména lásce a vztahu k přírod ě, ale hned se také se zdviženým ukazovákem p řipomínalo, že nelze zapomínat ani na boj s měšťáckými p řežitky, t řídním nep řítelem a imperialisty.“ 30 Krom ě literatury se časopis dotýkal, i když velmi okrajov ě, výtvarného um ění, divadla, hudby, čas od času i filmu či rozhlasového nebo televizního vysílání. Jednalo se vždy ale jen o kratší texty, dominantní oblastí časopisu z ůstávala v padesátých letech literatura. I p řes opatrný rozjezd však už to, že v ůbec takové periodikum mohlo v polovin ě padesátých let za čít vycházet, zna čilo uvoln ění režimu, jak upozornil bohemista Ji ří Rambousek: „Už samo založení časopisu, to, že byl v ůbec povolen, signalizovalo ur čitou zm ěnu kulturního klimatu, nesm ělý za čátek tání. Jestliže druhé kulturní centrum českého kulturního prostoru získalo vlastní literární tribunu (teprve po Hostu do domu vznikly v Praze Kv ěten, Zlatý máj a Sv ětová Literatura a v Ostrav ě Červený kv ět), byla to nepochybn ě zm ěna k lepšímu.“ 31

1.2.2 Host do domu na po čátku šedesátých let dvacátého století

Na p řelomu padesátých a šedesátých let došlo k postupnému odklonu od oficiálních text ů, prom ěnila se kvalita článk ů i uve řejn ěných ukázek poezie a prózy. Na stránkách periodika se čtená ři mohli setkat s verši Vladimíra Holana, Františka Hrubína, Petra Krále nebo Jana Zábrany a řady dalších básník ů, kte ří pat ří k těm nejvýraznějším osobnostem české a slovenské kultury. Vedle toho se ale v Hostu do domu stále držely texty psané v duchu socialistického realismu. Ze zahrani čních autor ů redakce publikovala p řeklady verš ů nap říklad Sergeje Jesenina nebo Vladimira Majakovského. Už v roce 1962 se na stránkách Hosta do domu objevily texty nap říklad Dylana Thomase, Artura C. Clarka či Johna Steinbecka. Naproti tomu v padesátých letech ukázky d ěl soudobých západních spisovatel ů v Hostu do domu prakticky nevycházely.

30 RAMBOUSEK, Ji ří. Dvakrát o Hostu do domu. In Nesoustavná rukov ěť české literatury. 1. vydání. Praha : Torst, 2003. 206 s. 31 RAMBOUSEK, Ji ří. Dvakrát o Hostu do domu. In Nesoustavná rukov ěť české literatury. 1. vydání. Praha : Torst, 2003. 206 s.

12 12

I tak se ale t řeba jedno z čísel roku 1962 tém ěř celé v ěnovalo osobnosti Vladimira Ilji če Lenina. Obsahová kvalita časopisu tak z ůstala i na po čátku šedesátých let zna čně rozkolísaná, i když byla patrná jistá míra uvoln ění v ůč i let ům padesátým. I na po čátku šedesátých let se časopis vedle literatury v ěnoval dalším oblastem kultury. I tentokrát ale platilo to samé, co pro léta padesátá, p řednost dostávala literatura. Ostatních témat se redakce dotýkala spíše okrajov ě. Na to, jak vypadal Host do domu p řed příchodem Jana Skácela, vzpomínal Pavel Švanda, který pak v druhé polovin ě šedesátých let sám v časopise za čal publikovat: „Ale na po čátku šedesátých let nebylo ješt ě vid ět valnou obrodu. Platilo to také o literárním život ě. Polemické postoje byly v provincii všemožn ě tlumeny a vlastn ě zůstávaly vyhrazeny jen ur čité poloprivilegované skupin ě ‚rozhn ěvaných mladých muž ů‘, soust řed ěných v Praze kolem Literárních novin. Pom ěry mimo centrum byly dlouho spíše dusivé. Podle toho nap říklad tehdy vypadal i brn ěnský Host do domu. P řed nástupem Jana Skácela do funkce šéfredaktora v roce 1964 (zde se Švanda dopustil nep řesnosti, jelikož Skácel nastoupil do funkce již od září roku 1963, poznámka autorky) jsem jej považoval za vícemén ě legra ční lokální v ěstník, ur čený p ředevším k nemírnému sebeoslavování lokálních veli čin.“ 32

I když Jan Skácel stanul v čele periodika v zá ří roku 1963, desátý ro čník časopisu dokon čil v podobném duchu, jakým ho vedl Bohumír Macák. Avšak už v úvodníku zá řijového vydání redakce bilancovala desetileté výro čí Hosta do domu a nazna čila, kam se hodlá ubírat v budoucnu. Nevyhýbala se i jisté kritice toho, jak časopis d říve vypadal. Nové sm ěř ování periodika za čalo být výrazn ěji patrné až od jedenáctého ro čníku. „Chystáme se do jedenáctého ro čníku. Samoz řejm ě, cht ěli bychom v něm znovu omládnout, vrátit se k elánu prvních čísel. Víme také, že pokud šel Host v posledních letech s dobou, nutn ě se v něm odrážela nejen její sv ětla, ale i stíny. Na nevelké ploše časopisu to často vypadalo jako čehý a hot. Vypadalo, a nejednou tomu tak bylo. Nechceme nic prohlašovat ani vyhlašovat. Také na manifesty nev ěř íme. Nejsme a ani nebudeme velký exkluzivní literární m ěsí čník. David je sympati čtější než Goliáš. Není v silách Hosta do domu býti sumou doby, ale mohl by zato dokázat být jejím indexem.“ 33

32 ŠVANDA, Pavel. Pam ěť esejisty . 1. vydání. Brno : Atlantis, 2006. 173 s. 33 REDAKCE. Davídek a Goliáš a deset let. Host do domu. 1963, ro č. 10, č. 9, s. 1.

13 13

I když si redakce necht ěla stanovovat žádný manifest, ur čitý cíl si p řeci jen vyty čila, a to slovy básníka: „Ješt ě jedno je pro nás závazné, jméno Františka Halase. Řekl: ‚P řestavba sv ěta je podmín ěna prací, a proto se nebojte i nádeni činy. Je podmín ěna tichem, a proto držte si hlavu o samot ě. Je podmín ěna láskou, a proto se dejte celí.‘ Řekl také: ‚Stavte se vždycky do opozice proti každé lži, hrubosti a efektnosti. Bojujte s otev řeným hledím bez popichování. Máte-li co říci, řekn ěte to bez obalu. A chvílemi, abyste nezbavili strom života jeho v ětvemi, zasn ěte se nad budoucnem, kdy kdovíjaké ideje p řekonají ty, za které jdeme v zápas.‘ Ale řekli jsme už, že vyty čovat manifesty nebudeme. Spíše si cosi p řipomínáme.“ 34

1.3 Host do domu s novým šéfredaktorem Janem Skácelem

Pln ě se redakce nov ě nadechla až s nástupem roku 1964. „Vlastní skácelovský Host za číná 1. číslem roku 1964 a kon čí 8. číslem roku 1970, kdy byl časopis zastaven (ovšem Skácel sm ěl vést Hosta jen do b řezna 1969).“ 35 Krom ě toho, že se s prvním číslem jedenáctého ro čníku kompletn ě a velmi výrazn ě zm ěnilo grafické zpracování časopisu, p řibyly také nové rubriky a p ředevším se prom ěnil výb ěr spisovatel ů, jejichž práci redakce na stránkách Hosta do domu publikovala. Staronová redakce s novým šéfredaktorem dokázala hned od po čátku citliv ě vybírat ukázky d ěl domácích i zahrani čních autor ů, kte ří se t řeba až pozd ěji do čkali skute čného literárního uznání. Z nevýrazného regionálního časopisu se Host do domu postupn ě za čal prom ěň ovat ve významné periodikum, jež čtená řů m dokázalo předkládat podn ětné a kvalitní čtení. Jen v jedenáctém ro čníku se na stránkách Hosta do domu objevily verše Ji řího Gruši, Karla Šiktance, Pavla Šruta nebo Josefa Topola. Ze zahrani čních básník ů redakce vybrala texty T. S. Eliota nebo Guillauma Apollinaira. Z beletrist ů v jedenáctém ro čníku publikovali Bohumil Hrabal, Ivan Klíma, Alexandr Kliment, Josef Škvorecký, Dominik Tatarka nebo dramatici Samuel Beckett a Friedrich Dürrenmatt. Krom ě ukázek domácí i zahrani ční prózy a poezie Skácel z ůstal v ěrný tradi čním obsah ům kulturních a literárních periodik, v Hostu do domu tedy zachoval publikování recenzí, studií, kritických článk ů a esej ů.

34 REDAKCE. Davídek a Goliáš a deset let. Host do domu. 1963, ro č. 10, č. 9, s. 1. 35 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 89 s.

14 14

„Skácel vytvo řil v redakci časopisu novou atmosféru, i když bylo na co navazovat z předchozích let. V lec čems se mohlo dál zcela organicky pokra čovat, ale v mnohém razil Skácel nové, velké projekty. Hned v 1. čísle se začíná esejem Otokara B řeziny Stavba ve výši, který je tu otišt ěn v ůbec poprvé, a Jan Skácel jej provází textem D ůvod k Březinovi, kde mimo jiné říká: ‚Nikdy jsem ne četl a ani nedovedl číst B řezinu z pozice věř ícího člov ěka. D ůvod je prostý a nasnad ě. A ne říkám to pyšn ě ani vyzývav ě. Ale vždycky jsem m ěl a dodnes mám B řezinovo dílo v úctě, kterou jsem mu jako člov ěk složit ě myslící a do krásy zamilovaný povinován‘.“ 36 V jedenáctém ro čníku se tedy pln ě rozjela nová podoba Hosta do domu a to nejen grafická, ale p ředevším obsahová. Další nové specifické rubriky p řitom p řibývaly i v dalších ro čnících. „Od p ůle šedesátých let byl prost ě Host do domu česká literární revue číslo jedna. Jan Skácel si osvojil zvláštní zp ůsob, jak oslovovat špi čkové autory, skoro každý mu vyhov ěl a spousta lidí se hlásila sama.“ 37 Ji ří Rambousek ale upozornil na to, že vrcholné období Hosta do domu nebylo spojené jen s osobností Jana Skácela, ale „že bylo spole čným dílem Jana Skácela, Olega Suse a Jana Trefulky“ . 38

36 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 89 s. 37 KUNDERA, Ludvík. Různá řečišt ě /b/. 1. vydání. Brno : Atlantis, 2005. 238 s. 38 RAMBOUSEK, Ji ří. Dvakrát o Hostu do domu. In Nesoustavná rukov ěť české literatury. 1. vydání. Praha : Torst, 2003. 217 s.

15 15

2. Politicko-historické souvislosti v Československu padesátých a šedesátých let dvacátého století

2.1 Literární časopisy padesátých a šedesátých let dvacátého století

Prom ěny politické orientace Československa po p řevratu v únoru roku 1948 se odrazily i na kulturních a literárních periodikách. Proto byl nap říklad v říjnu 1948 z politických důvod ů zastaven Kritický m ěsí čník Václava Černého (ten od poloviny šedesátých let za čal úzce spolupracovat s Hostem do domu). 39 V ětšinu literárních časopis ů po únoru 1948 vydávaly Svaz československých spisovatel ů a Úst řední výbor KS Č. Periodika, která podporovala politiku strany, mohla pochopiteln ě i po únoru vycházet nerušen ě dál. P říkladem je kulturn ě-politický týdeník Tvorba, kde se stal práv ě Václav Černý častým ter čem kritiky. „V etap ě 1945–52 prosazovala Tvorba stalinské pojetí um ění jako prost ředku propagandy a politického boje.“ 40 Avšak i Tvorba byla nakonec v roce 1952 zastavena, časopis byl pak znovu obnoven na konci padesátých let (1957–1962) a na konci let šedesátých (1969–1991). Vedle literárn ě-kritických text ů zabíraly velkou část periodika politické stati. 41 Socialistický realismus, t řídnost a spole čenskou angažovanost prosazoval také literární časopis Var (1948–1953). Koncept časopisu ur čoval p ředevším Zdeněk Nejedlý, který vydával stejnojmenný magazín už ve dvacátých letech. 42 Více než Varu se však da řilo m ěsí čníku svazu spisovatel ů – časopisu Nový život (1949– 1959), který vycházel prakticky po celá padesátá léta. „Za čal vycházet v dob ě, kdy již byly zrušeny tém ěř všechny literární časopisy p ředchozích let (s výjimkou n ěkolika

39 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 91 s. 40 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 259 s. 41 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 259–261 s. 42 JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. II. 1948–1958. 1. vydání. Praha : Academia, 2007. 84 s.

16 16

nakladatelských bulletin ů) a p ředstavoval první literární periodikum p řijímající komunistickou doktrínu řízené kultury.“ 43 Od budovatelské prózy a agita ční poezie se časopis oprostil až ve druhé polovin ě padesátých let, kdy za čal publikovat i texty d říve zavrhovaných a opomíjených autor ů nap ř. Ji řího Kolá ře. Do periodika za čali p řispívat také auto ři spojení kolem Hosta do domu – Jan Skácel, Milan Uhde nebo Jan Trefulka. Prorežimní tendence vykazoval pozd ěji týdeník Kultura (1957–1962), který za čal vycházet až ke konci padesátých let. Kv ůli obsahové blízkosti se časopisy Kultura a Tvorba na po čátku šedesátých let spojily a až do roku 1968 vycházely jako týdeník pod názvem Kulturní tvorba. 44 Většina redakcí kulturních periodik byla v padesátých letech vázána na Prahu, prvním významným mimopražským časopisem se proto stal až v roce 1954 práv ě Host do domu se sídlem v Brn ě. V severomoravském regionu pak vycházel mezi léty 1956 až 1969 kulturn ě-politický m ěsí čník Červený kv ět. Vzhledem k tomu, že časopis vycházel v hornickém regionu Ostravska, redakce publikovala p ředevším témata žádaná režimem a související s danou oblastí. P řesto byl i tento časopis na konci šedesátých let administrativn ě zastaven. 45

Sev ření režimem se v Československu za čalo pomalu uvol ňovat v šedesátých letech, spole čnost se postupn ě liberalizovala a spole čensko-politické prom ěny se za čaly odrážet i na obsazích kulturn ě-literárních periodik, respektive periodika sama onen p řerod pomohla iniciovat. „P řízna čným rysem šedesátých let bylo, že se literární periodika nev ěnovala výhradn ě literárnímu d ění, nýbrž sledovala pohyb celé kultury a stále kriti čtěji se vyjad řovala také k záležitostem celospole čenským a politickým.“ 46 Liberalizace ale probíhala velmi pozvoln ě, proto byl v červnu 1959 ú ředn ě zastaven populární kulturn ě-literární m ěsí čník Kv ěten, který si postupn ě dokázal prosadit otev řen ější koncepci (vycházel od roku 1955). Časopis k zániku odsoudil Ladislav Štoll,

43 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 160 s. 44 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 96–99 s. 45 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 29–30 s. 46 JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. III. 1958–1969. 1. vydání. Praha : Academia, 2008. 64 s.

17 17

když ho v referátu na konferenci Svazu československých spisovatel ů podrobil ostré ideologické kritice. 47 Ve stejném roce byl navíc zastaven také Nový život. Ob ě periodika pak nahradil měsí čník Plamen, který poprvé vyšel na podzim roku 1959. Časopis m ěl fungovat jako platforma pro mladou generaci spisovatel ů po čátku šedesátých let. Na jeho obsahu se už za čala odrážet polevující atmosféra doby. „I když pod řízením Ji řího Hájka za čal Plamen uvád ět v platnost stranické p ředstavy o kultu ře a um ění, pom ěrn ě záhy se soust ředil na nové tendence v marxistické filozofii a estetice (p řeklady statí Ernsta Fischera a Rogera Garaudyho) a od poloviny šedesátých let se otevíral i nemarxistickým proud ům (v roce 1965 zde byl nap říklad uveden Ladislav Klíma, v roce 1968 Michel Foucault).“ 48 Postupn ě Plamen otiskoval i texty autor ů, kte ří šli proti oficiálním dogmat ům socialistické literatury nebo kte ří žili v emigraci (Plamen publikoval prózy nap říklad Egona Hostovského). P řispívali do n ěj také auto ři spojení s Hostem do domu jako Old řich Mikulášek, Jan Trefulka nebo Milan Uhde. 49 Ani tento časopis však nep řežil rok 1969, kdy byl zastaven. Poslání kulturn ě-literárních periodik se v pr ůběhu šedesátých let za čalo prohlubovat, už nesloužila jen debatám o um ěleckých dílech, čtená řů m za čala p ředkládat také texty reflektující ekonomické, politické nebo spole čenské problémy doby. „60. léta pak p ředstavují pro vnímání literárních časopis ů zcela zvláštní údobí. Mnohem více než kdy d říve jsou pojímány jako politicko-kulturní tribuna. Tato prom ěna jejich charakteru vyplývá z dobového vnímání spisovatele, který byl postaven do centra spole čnosti jako ten, jenž je s to ji nejenom pojmenovat, ale i prom ěnit. Plnou m ěrou se obnovuje obrozenecká idea spisovatele jako národního mluv čího.“ 50 Kv ůli otev řen ější kritice článk ů zvlášt ě po XXII. sjezdu Komunistické strany Sov ětského svazu (1961) a XII. sjezdu KS Č (1962) se ale periodika také dostávala do st řetu s mocí.

47 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 106 s. 48 JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. III. 1958–1969. 1. vydání. Praha : Academia, 2008. 70–71 s. 49 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 185 s. 50 KUBÍ ČEK, Tomáš. Literární časopisy šedesátých a sedmdesátých let. Myšlení o literatu ře. In KORDIOVSKÝ, Emil; KUBÍ ČEK, Jaromír. Kulturní periodika na Morav ě. XXIV. Mikulovské symposium. 1. vydání. Mikulov : Státní okresní archiv B řeclav a Moravská zemská knihovna v Brn ě, 1996. 12 s.

18 18

„Úst řední výbor KS Č reagoval na vzniklý stav po čátkem roku 1964 rezolucí Poslání a stav kulturních časopis ů, v níž podrobil kritice n ěkteré listy (Literární noviny, Host do domu, Divadlo, Kulturní tvorbu a slovenský Kultúrny život) a zd ůraznil instrumentální úlohu literární a kulturní publicistiky.“ 51 Tehdy se pokoušela mladá generace spisovatel ů spojit pod m ěsí čníkem Tvá ř, který vycházel pod patronací Svazu československých spisovatel ů od roku 1964. „Nekompromisní postoje autor ů Tvá ře, které ovšem nesplývaly se snahou v ětšiny spisovatelské obce dávající p řednost pozvolnému rozši řování literárního prostoru a postupnému uvol ňování ideologického kruný ře, vedly k tomu, že její vydávání bylo v roce 1965 ukon čeno.“ 52 Časopis nahradil od roku 1966 m ěsí čník Sešity pro mladou literaturu následovaný dvoum ěsí čníkem Orientace (1966–1970) a m ěsí čníkem Impuls (1966–1968). Tvá ř pak za čala znovu vycházet v roce 1968, avšak v roce 1969 byla ú ředn ě zastavena. „V letech 1968–1969 literatura a um ění ustoupily pon ěkud do pozadí a více prostoru bylo věnováno recepci aktuální spole čenské situace.“ 53 Sešity pro mladou literaturu krom ě text ů za čínajících autor ů vydávaly také díla spisovatel ů, kte ří d říve nemohli publikovat. Časopis byl v roce 1968 p řejmenován na Sešity pro literaturu a diskusi a v roce 1969 byl úředn ě zastaven. 54 Orientace se prezentovala jako náro čná um ěnov ědná revue, snažila se navázat na tradici českého p ředvále čného strukturalismu a avantgardy. Krom ě literatury a um ění obecn ě se soust ředila také na sou časné filozofické proudy. Stejn ě jako Host do domu však byla v roce 1970 ú ředn ě zastavena. 55 Impuls se na rozdíl od Orientace více v ěnoval levicové avantgard ě a soust ředil se na sociáln ě angažovanou mezivále čnou tvorbu, proto se dostával do polemik práv ě s Orientací. Impuls skon čil v roce 1968. 56

51 JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. III. 1958–1969. 1. vydání. Praha : Academia, 2008. 65 s. 52 JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. III. 1958–1969. 1. vydání. Praha : Academia, 2008. 66 s. 53 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 257 s. 54 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 216–218 s. 55 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 177–178 s. 56 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 73–74 s.

19 19

Prom ěny spole čensko-politického uspo řádání v Československu pln ě reflektoval týdeník Literární noviny, který navázal na zastavený ztrátový deník Lidové noviny. Týdeník vycházel od roku 1952 do roku 1967. Zpo čátku publikoval texty v souladu s politikou KS Č, postupn ě však docházelo k tání i na stránkách Literárních novin. „V ětší názorový rozptyl již m ěla diskuse o poezii, do které se zapojili mj. Miroslav Červenka, J. Hájek, J. Jan ů, P. Kohout ( č. 13/1955), J. Lang, S. Machonin (polemika s Trefulkovou kritikou básní P. Kohouta v Hostu do domu – č. 5/1955), Ivan Skála, Z. K. Slabý, V. Závada aj.“ 57 Ke konci padesátých let se ale režim v Literárních novinách op ět utužil a redakce publikovala zase více v duchu socialistického realismu. Další uvoln ění p řišlo až v souvislosti se III. sjezdem Svazu československých spisovatel ů v roce 1963, kterému předcházely polemiky o úloze literatury. Stále nar ůstající rozpor mezi Literárními novinami a politikou KS Č vedl k zesílení cenzurního tlaku na periodikum a vyvrcholil v souvislosti se IV. sjezdem Svazu československých spisovatel ů na podzim roku 1967, kdy redakce odmítla tisknout jen části diskusních vystoupení ze sjezdu, proto rad ěji nepublikovala žádné. „Reakcí ÚV KS Č na IV. sjezd S ČSS a nep řizp ůsobivost LN bylo vylou čení I. Klímy, A. J. Liehma a L. Vaculíka z KS Č a p řevedení svazového týdeníku do sféry ministerstva kultury a informací.“ 58 Periodikum vycházející pod hlavi čkou ministerstva kultury si pozd ěji zm ěnilo název na Kulturní noviny, ty ale v dubnu roku 1968 zanikly. Na p ůvodní svazové Literární noviny navázal v roce 1968 týdeník Literární listy, kde (vedle dalších periodik) Ludvík Vaculík publikoval svých Dva tisíce slov . Po srpnových událostech roku 1968 se týdeník p řejmenoval na Listy a v roce 1969 byl ú ředn ě zastaven. 59 Kulturn ě-literární periodika šedesátých let nebyla úzce autorsky vyhran ěná. Auto ři, kte ří publikovali prózu, poezii, či literárn ě-kritické texty nap říklad v Hostu do domu, vydávali svá díla i na stránkách jiných časopis ů. „Poté, co v šedesátém šestém roce vznikla řada nových literárních časopis ů, rozmnožily se i publika ční možnosti autor ů. Logicky bychom o čekávali jasn ější názorovou vyhran ěnost jednotlivých periodik. Kupodivu však k tomu nedochází. Jednak je to

57 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 136 s. 58 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 139 s. 59 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 130–131 s.

20 20

zp ůsobeno spole čenskou situací, kdy politika a kultura byly velice t ěsn ě propojeny a nep řítel, tedy to, proti čemu se stav ět, byl až p říliš z řejmý a jednak i díky skute čnosti, že se v těchto časopisech nedodržoval jednotný autorský okruh. Bylo tak možno najít nap říklad úvahy Kv ětoslava Chvatíka či Zde ňka Kožmína jak v domovské Orientaci či Hostu do domu, tak v Plameni, v Tvá ři nebo v Listech.“ 60 Většina kulturních periodik nep řežila rok 1969, zbylé skon čily v roce 1970. „Všechny je nahradil jediný celostátní časopis v ěnující se literatu ře – týdeník pro politiku, v ědu a kulturu Tvorba, vydávaný úst ředím komunistické strany od léta 1969 a vedený někdejším šéfredaktorem Plamene Ji řím Hájkem.“ 61 K Tvorb ě se pak v roce 1972 p řidal ješt ě Literární m ěsí čník, který podobn ě jako Tvorba pln ě podporoval normalizaci. 62 Pon ěkud stranou však stál dvoum ěsí čník Sv ětová literatura, který dokázal p řežít jak rok 1968, tak nástup normalizace, tak i listopad 1989. Vycházet za čal už v roce 1956 a osudným se mu stal až rok 1996, kdy ho kv ůli finan čním potížím absorboval časopis Host, ani to tedy neznamenalo úplný zánik časopisu, ale jen pokra čování pod hlavi čkou jiného periodika (v posledních dvou ro čnících vycházel časopis jen t řikrát ro čně). Sv ětová literatura p ředstavovala čtená řů m jednotlivé národní literatury nap říč žánry. Vedle rozsáhlých ukázek próz i poezie publikovala také literární kritiky či eseje. Její obsah se prom ěň oval podle soudobých politických podmínek, nej čast ěji se na jejích stránkách objevovaly texty sov ětských spisovatel ů. P ředevším ve druhé polovin ě šedesátých let Sv ětová literatura dokázala nabídnout kvalitní a široký autorský i tematický záb ěr. Naopak v dob ě normalizace byla nucena znovu podobn ě jako v padesátých letech vyzdvihovat autory východního bloku či spisovatele západní, kte ří ale Západ kritizovali. 63 Především druhá polovina šedesátých let znamenala pro kulturní periodika období rozkv ětu a nár ůstu po čtu čtená řů . Cenzurní orgány p řestaly tak tvrd ě zasahovat do obsah ů magazín ů, redakce proto mohly publikovat čtená řsky zajímav ější a leckdy i

60 KUBÍ ČEK, Tomáš. Literární časopisy šedesátých a sedmdesátých let. Myšlení o literatu ře. In KORDIOVSKÝ, Emil; KUBÍ ČEK, Jaromír. Kulturní periodika na Morav ě. XXIV. Mikulovské symposium. 1. vydání. Mikulov : Státní okresní archiv B řeclav a Moravská zemská knihovna v Brn ě, 1996. 16 s. 61 JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. III. 1958–1969. 1. vydání. Praha : Academia, 2008. 68 s. 62 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 132–133 s. 63 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 245–249 s.

21 21

kriti čtější texty. Ony kritické hlasy však na další desetiletí uml čely následky srpnových události roku 1968. „Když dnes nezaujatý badatel p řehlíží výsledky jednotlivých nakladatelství a redakcí, když listuje stránkami starých časopis ů, Literárních novin, Hosta do domu, Kv ětna, Tvá ře, ale i Plamene, a zejména také Sv ětové literatury, zjiš ťuje myslím s úžasem, co všechno bylo možné postupem času tenkrát napsat a uve řejnit, kolik lidí a kdo všechno byl nakonec tu a tam ochoten pokoušet se p řekra čovat nadekretované limity. Úrove ň, na níž se d ělaly kompromisy, byla stále vyšší, masky ztrácely psovsky p řitakáva čské rysy, věč ně revolu ční pravdy byly nenápadn ě p řizp ůsobovány životu.“ 64 Host do domu jako ojedin ělé literární periodikum, které sídlilo v Brn ě, do redakce přitáhlo ty nejvýrazn ější osobnosti moravské literární kultury. P řesto se ale pod vedením Jana Skácela neuzav řelo ani p řed jinými vlivy a na svých stránkách publikovalo texty autor ů z celé republiky i úryvky d ěl zahrani čních spisovatel ů. Časopis v šedesátých letech pln ě podporoval obrodné tendence v republice a krom ě kvalitního výb ěru poezie a prózy čtená řů m p ředkládal zvlášt ě v roce 1968 i publicistické texty kriticky reflektující soudobé události, za což se znelíbil cenzor ům a p ředevším KS Č. Díky svým kvalitám si časopis dokázal v šedesátých letech najít čtená řskou obec po celé republice, nejenom na Morav ě, a za řadil se tak po bok t ěch nejvýrazn ějších kulturních periodik své doby. Díky nad časovosti text ů by navíc dokázal Host do domu oslovit i sou časné čtená ře.

2.2 Cenzura v Československu

Když v únoru roku 1948 p řevzala veškerou moc v zemi Komunistická strana Československa pod vedením Klementa Gottwalda, došlo k prom ěně celé spole čnosti a všech odv ětví – politiky, ekonomiky i kultury zem ě. Republika se dostala do p římého vlivu Sov ětského svazu. „Netrvalo dlouho a členství v bloku se zm ěnilo v přímou, bezvýhradnou pod řízenost Moskv ě.“ 65 Strana v Československu ovládla vše, tedy i média. „Tém ěř ze dne na den komunistické instituce rozbily po státním p řevratu dosavadní strukturu tisku. Uv ědomovaly si, že

64 TREFULKA, Jan. Jistoty a nejistoty. In KORDIOVSKÝ, Emil; KUBÍ ČEK, Jaromír. Kulturní periodika na Morav ě. XXIV. Mikulovské symposium. 1. vydání. Mikulov : Státní okresní archiv B řeclav a Moravská zemská knihovna v Brn ě, 1996. 7 s. 65 KAPLAN, Karel. Prom ěny české spole čnosti 1948–1960. Část první. 1. vydání. Praha : Ústav pro soudobé d ějiny AV ČR, 2007. 33 s.

22 22

svobodné sd ělovací prost ředky jejich odp ůrc ů fungují jako nebezpe čná p řekážka pochodu k monopolní moci a zt ěžují izolaci nekomunistických stran ve ve řejnosti.“ 66 Až do roku 1953 se o dozor nad médii d ělily ministerstvo informací a Kulturní a propaga ční odd ělení Úst ředního výboru KS Č, v roce 1953 ministerstvo informací zaniklo. 67 Specializovaná cenzurní instituce, která dozorovala i nad časopisem Host do domu, vznikla tajným usnesením vlády ze dne 22. dubna 1953. Dostala název Hlavní správa tiskového dohledu a organiza čně spadala pod ministerstvo vnitra. Uplat ňovala předb ěžnou cenzuru. „Cenzor pracoval v každé redakci a tiskárn ě.“ 68 Ur čité krátkodobé politické uvoln ění, tzv. období tání, nastalo až po smrti generalisima Stalina a následn ě také po úmrtí Klementa Gottwalda v roce 1953 a p ředevším po XX. sjezdu Komunistické strany Sov ětského svazu v únoru 1956, kde p ředseda Nejvyššího sov ětu Nikita Chruš čov odhalil Stalinovy diktátorské praktiky. 69 Kv ůli pokusu o lidovou revoluci proti komunistickému režimu v Ma ďarsku na podzim roku 1956 však doba uvoln ění v Československu netrvala p říliš dlouho. KS Č se totiž obávala, aby se podobné události neodehrály i v Československu. K postupnému polevování režimu tak docházelo znovu až v první polovin ě let šedesátých. V té dob ě byl do funkce prvního tajemníka ÚV KSS zvolen Alexander Dub ček. „Zastánci reforem se stále čast ěji prosazovali ve ve řejném život ě i v samotné KS Č. Významný vliv získali zejména v ekonomice a v kulturní sfé ře, kde politické uvoln ění nabídlo prostor pro rozvoj kulturních a spole čenskov ědních časopis ů. Ty se postupn ě staly platformou reformního hnutí.“ 70 S tím, jak docházelo k uvol ňování atmosféry v Československu, postupn ě Hlavní správa tiskového dohledu ztrácela svou „pevnou ruku“. „Striktní uplat ňování kontroly ve form ě z období po čátk ů Novotného vedení za čalo v polovin ě 60. let jako systém selhávat, Hlavní správa tiskového dohledu se nedokázala p řizp ůsobit zm ěnám pom ěrů.“ 71

66 KAPLAN, Karel. Prom ěny české spole čnosti 1948–1960. Část první. 1. vydání. Praha : Ústav pro soudobé d ějiny AV ČR, 2007. 48 s. 67 KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století . 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 138 s. 68 KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století. 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 139 s. 69 PERNES, Ji ří. Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 1. vydání. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. 128 s. 70 KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století . 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 178 s. 71 KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století . 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 141 s.

23 23

V roce 1966 byl p řijat tiskový zákon č. 81/1966 Sb. a Hlavní správa tiskového dohledu byla p řejmenována na Úst řední publika ční správu, zárove ň to znamenalo zákonné přiznání cenzury. I Úst řední publika ční správa spadala do sféry ministerstva vnitra. Nesm ěla ale zakazovat publikování text ů, na ty nevhodné mohla jen upozor ňovat. 72 Postupné uvol ňování politického sev ření vyvrcholilo v červnu roku 1967, kdy na IV. sjezdu Svazu československých spisovatel ů vystoupila řada spisovatel ů, kte ří se postavili proti politice KS Č. Mezi řečníky se vyst řídali Václav Havel, Milan Kundera, Pavel Kohout nebo Ludvík Vaculík (Pavel Kohout nap ř. požadoval zrušení cenzury). Vystoupil na n ěm také Jan Skácel, který byl členem p ředsednictva sjezdu. Státní bezpe čnost bedliv ě sjezd sledovala, a Host do domu se tak dostal do jejího hlášení. „‘Protisocialistické a protispole čenské aktivity‘ v kulturní oblasti sledovala StB i mimo Prahu: v Brn ě se soust ředila na okruh autor ů kolem Hosta do domu udržujících styky s Prahou (Trefulka, Oleg Sus, Uhde, Šafa řík, Kone čný, Krutina, Paukert).“ 73 Milan Uhde vzpomínal, že p řed sjezdem p řijel do Brna do redakce Hosta do domu Ludvík Vaculík a p řemlouval náhodn ě p řítomné spisovatele, aby na sjezdu vystoupili: „V ěděl jsem, že sjezd spisovatel ů byl p ředem p řipravován. Do Brna t ěsn ě p řed jeho datem p řijel Ludvík Vaculík a v redakci Hosta do domu povzbuzoval náhodn ě p řítomné spisovatele, aby si p řipravili kritické p řísp ěvky a p řednesli je.“ 74 KS Č za ve řejn ě vyjád řený odpor na sjezdu potrestala ty nejaktivn ější aktéry, z KS Č proto museli odejít Ivan Klíma, Ludvík Vaculík a Antonín Jaroslav Liehm. Zárove ň to znamenalo konec vydávání Literárních novin v takové podob ě, na jakou byli v roce 1967 čtená ři zvyklí. KS Č odebralo periodikum svazu spisovatel ů a vydávat ho za čalo ministerstvo kultury. Kvalita periodika kv ůli tomu upadala, čtená ři proto postupn ě přestali Literární noviny číst, brzy tak skon čily úpln ě. V lednu 1968 vyst řídal Antonína Novotného ve funkci prvního tajemníka Úst ředního výboru KS Č Alexander Dub ček. Odchod Novotného byl prvním vyvrcholením reformního hnutí, tento moment je také považován za za čátek tzv. pražského jara. Novotný brzy potom navíc p řišel i o svou prezidentskou funkci, a v březnu se tak stal novým československým prezidentem generál Ludvík Svoboda.

72 KOLEKTIV AUTOR Ů. Dějiny českých médií v datech. Rozhlas, televize, mediální právo. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2003. 405 s. 73 KAPLAN, Karel. „Všechno jste prohráli!“ Co prozrazují archivy o IV. sjezdu Svazu československých spisovatel ů 1967. 1. vydání. Praha : Ivo Železný, 1997. 130 s. 74 UHDE, Milan. Rok 1968, jak se jevil z Brna. In Pražské jaro 1968. Literatura – film – média. 1. vydání. Praha : Literární akademie, 2009. 46 s.

24 24

Československo se za čalo prom ěň ovat, KS Č proto zformulovala tzv. Ak ční program, který p řijala 5. dubna 1968 a vyty čila v něm nový sm ěr stranické politiky v oblasti ob čanských práv, ekonomiky, politického systému a v oblasti kulturní i zahrani ční politiky. „Vedoucí komunisti čtí funkcioná ři si od ak čního programu slibovali, že bude hlavním faktorem konsolidace, že dá obrodnému procesu programový základ, ur čí jeho hranice a stane se platformou pro sjednocování komunist ů a spole čnosti. P řes veškeré úsilí vedení KS Č a p řes po čáte ční p říznivé náznaky program o čekávání nesplnil.“ 75 S příchodem pražského jara sílil tlak noviná řů na stranu, aby úpln ě zrušila cenzuru. „Komunisté se postupn ě p řiklán ěli k názoru, že p ředb ěžná cenzura je nesystémová, protože z autor ů snímá odpov ědnost za zve řejn ěné.“ 76 Tlak novinářů na stranu byl nakonec úsp ěšný, Úst řední publika ční správa zanikla a 26. června 1968 byl p řijat zákon č. 84/1968 Sb., který ozna čil cenzuru za nep řípustnou. Avšak obavy z polevování obrodného procesu vedly spisovatele Ludvíka Vaculíka k publikování výzvy Dva tisíce slov, které pat ří d ělník ům, zem ědělc ům, ú ředník ům, vědc ům, um ělc ům a všem . Manifest vyšel 27. června v Literárních listech, Mladé front ě, Práci a Zem ědělských novinách. Ve stran ě Vaculík ův text vyvolal obavy, že se pokouší spustit kontrarevoluci, výzvu velmi d ůrazn ě odsoudila i Moskva. „Události urychlily a prohloubily názorové t říbení ve spole čnosti a v komunistické stran ě.“ 77 Obrodný proces v Československu a budování socialismu s lidskou tvá ří Sov ětský svaz odmítl podporovat a nar ůstající tlak na Československo se od slovních výzev zm ěnil ve vojenskou intervenci. Vpád vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 násiln ě ukon čil pražské jaro. Narychlo svolaný sjezd KS Č do pražských Vyso čan sice intervenci odsoudil, Alexander Dub ček spole čně s nejvyššími p ředstaviteli státu (vyjímaje Františka Kriegla) však v Sov ětském svazu podepsali tzv. Moskevský protokol, „který se zavazoval k zásadním politickým krok ům na podporu intervence – mimo jiné i ke snaze dostat pod kontrolu média.“78

75 KAPLAN, Karel. Československo v letech 1967–1969. 4. část. 1. vydání. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1993. 26 s. 76 KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století . 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 182 s. 77 KAPLAN, Karel. Československo v letech 1967–1969. 4. část. 1. vydání. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1993. 47 s. 78 KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století . 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 192–193 s.

25 25

Svoboda médií pochopiteln ě rychle po vpádu okupa čních vojsk skon čila vládním usnesením ze 30. srpna, kterým byla obnovena cenzura a zaveden Ú řad pro tisk a informace. Následn ě, 13. zá ří, byl p řijat zákon č. 127/1968 Sb. o n ěkterých přechodných opat řeních v oblasti tisku a dalších hromadných informa čních prost ředk ů, který znovu zavedl cenzuru, p řesn ě vymezil funkci Ú řadu pro tisk a informace (na za čátku roku 1969 federalizovaného Českého ú řadu pro tisk a informace a Slovenského úradu pre tla č a informácie) a stanovil možné sankce pro vydavatele. Ú řad provád ěl následnou cenzuru. 79 „Základním stavebním prvkem nového mediálního systému tak byla autocenzurní aktivita autor ů a noviná řů , což vedlo k návratu služebnosti a uniformity jako základních charakteristik normaliza ční žurnalistiky.“ 80 Přísný dozor nad obsahy periodik však orgány moci za čaly praktikovat až po vít ězství československého hokejového týmu nad sov ětským výb ěrem na mistrovství sv ěta 81 v březnu 1969 a následnými nepokoji v zemi. Uvoln ěná politická atmosféra se tak po srpnových událostech za čala zase rychle utužovat, až definitivn ě skon čila v dubnu roku 1969, kdy Dub ček odstoupil z funkce prvního tajemníka. Místo n ěj nastoupil do čela strany Gustáv Husák a Československo se ocitlo v tzv. normalizaci. V té dob ě zbýval časopisu Host do domu poslední rok, než byl administrativn ě zastaven. Problémy s cenzurou po srpnu roku 1968 popsal i redaktor Hosta do domu Pavel Švanda: „Bylo to samoz řejm ě složité, protože p řed rokem 1968 v podstat ě každé číslo, které šlo do tisku, muselo být schváleno Hlavní správou tiskového dohledu. A po roce 1968, kdy už neexistovala p ředb ěžná cenzura, šlo každé slovo a každá otišt ěná karikatura na zodpov ědnost redakce. A tady nastával ten rozpor: jak daleko ješt ě můžeme jít, abychom zbyte čně nezavdali d ůvod k zastavení časopisu, a na druhou stranu, kolik ústupk ů politickému tlaku si m ůžeme ješt ě dovolit, abychom neztratili sebed ůvěru a respekt čtená řů ? Já se na to pamatuji z hlediska člena redakce, který byl mimo jiné také takzvaným ‚lámajícím redaktorem‘.“ 82

79 KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století . 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 182–193 s. 80 KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století . 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 195 s. 81 DOSKO ČIL, Zden ěk. Ustavující sjezd Svazu českých spisovatel ů v červnu 1969. In KRÁKORA, Pavel. Pražské jaro 1968. Pokus o obnovu ob čanské spole čnosti . 1. vydání. Praha : Epocha, 2008. s. 210. 82 Dobré jméno z ůstává. Kulatý st ůl na téma Host do domu. Host. 2010, ro č. 26, č. 9, s. 13.

26 26

2.2.1 Cenzura a Host do domu

Časopis Host do domu se snažil být pod vedením Jana Skácela velmi otev řený ve svých názorech, za což se stával častým ter čem zásah ů cenzor ů. Redakci ve styku s úřady zastupoval Milan Uhde, pakliže se ale s cenzory nedohodl, zabývala se na řízením orgán ů t řeba i celá redak ční rada nebo šéfredaktor Skácel, který se snažil zakazované články nebo části text ů do vydání časopisu prosadit v původním zn ění (n ěkteré texty se redakce pokoušela prosadit do tisku opakovan ě po n ěkolik m ěsíc ů). Ne vždy se mu to ale poda řilo. Po jeho nástupu do čela časopisu tak stoupl po čet zásah ů Hlavní správy tiskového dohledu v časopise, na což výslovn ě upozor ňoval dokonce i P řehled o činnosti tiskového dohledu za období 1962–1965. „Charakteristickým pro toto období je m ěsí čník Svazu čs. spisovatel ů Host do domu. Rozborem zásah ů se zjistilo, že vzr ůstá nejen jejich po čet, ale i závažnost. Zatímco do poloviny roku 1963 vysoko p řevažovaly zásahy ve form ě díl čích úprav, podstatn ě stoupají od té doby zásahy, kdy bylo nutno vypoušt ět celé články. V roce 1962 provedl tiskový dohled v časopise Host do domu celkem 17 zásah ů, z toho bylo vypušt ěno pouze 6 celých článk ů. V roce 1963 16 zásah ů a již 10 celých článk ů bylo vypušt ěno, v roce 1964 42 zásah ů a 22 celých článk ů bylo vypušt ěno a do konce října 1965 bylo provedeno 28 zásah ů, z toho vypušt ěno 19 celých článk ů.“ 83 Skácel byl s cenzurním ú řadem neustále v rozporu, navzdory tomu se ale opakovan ě snažil vyvzdorovat v rámci možností prostor pro svobodn ější vydávání časopisu. Redakce stále zkoušela pozornost cenzor ů a nenápadn ě se snažila do tisku prosadit i kriti čtější texty. O tom, že se Skácel nebál s cenzory i diskutovat, sv ědčí záznam denního hlášení krajského odd ělení tiskového dohledu z října roku 1963: „Dále vyjád řil názor (Skácel, poznámka autorky) , že orgány tisk. dohledu v Praze posuzují materiály benevolentn ěji a rozumn ěji než v Brn ě, což prý zp ůsobuje odliv brn ěnských autor ů do Prahy, kde prý jsou jejich práce zve řej ňovány a redakci ‚Hosta‘ jsou zp ůsobovány t ěžkosti.“ 84 O tom, že cenzurní ú řad byl v ůč i Hostu do domu velmi d ůsledný, sv ědčí i zásah orgán ů proti rubrice Drzý interview , konkrétn ě se ú řadu nelíbil nap říklad rozhovor s Ji řím

83 Ústav pro studium totalitních režim ů, Archiv bezpe čnostních složek, fond 318 Hlavní správa tiskového dohledu. Přehled o činnosti tiskového dohledu za období 1962–1965 , sign. 318-9-4, s. 9. 84 Ústav pro studium totalitních režim ů, Archiv bezpe čnostních složek, fond 318 Hlavní správa tiskového dohledu. Denní hlášení č. 72 z 9. října 1963 , sign. 318-45-3, s. 2.

27 27

Šotolou, který m ěl vyjít ve druhém čísle roku 1965. Text v původním zn ění se kv ůli zásahu Hlavní správy tiskového dohledu nakonec do časopisu nedostal. „Na str. 26 byl vypušt ěn ‚Drzý interview s Ji řím Šotolou‘, v němž si st ěžuje na ‚potíže‘ ve funkci tajemníka svazu spisovatel ů. Tendence interviewu vyplývá z poslední otázky ‚Hosta‘ a odpov ědi J. Šotoly. Host do domu: ‚A co jako básník? Jaké má člov ěk pocity, když se stane p říslušníkem st řední generace?‘ J. Šotola: ‚Tíživé.‘“ 85 Upravený rozhovor bez výše zmín ěné citace vyšel až v šestém čísle roku 1965. 86 Hlavní správa tiskového dohledu nutila redakci k neustálým alespo ň drobným úpravám text ů p řipravených k vydání. V polovin ě šedesátých let byl tak Host do domu v hlášení cenzor ů tém ěř každý m ěsíc. Po zavedení Ú řadu pro tisk a informace, respektive Českého ú řadu pro tisk a informace, který uplat ňoval až následnou cenzuru, tak bylo na redaktorech, kam až se pustí. Proto se redakce stáhla z celospole čenských témat a soust ředila se jen na literaturu a kulturu vůbec, aby ú řady zbyte čně nedráždila. Ani to ale nezabránilo tomu, že byl časopis administrativn ě zastaven. Jeho bývalí redakto ři to ale považovali v podstat ě za jakési „uznání kvality“, jak vzpomínal Milan Uhde: „Já jsem se jako člen p ředsednictva (Svazu československých spisovatel ů, poznámka autorky) ú častnil pokus ů o jednání se stranickou špi čkou, která byla pov ěř ena takzvanou prací v kultu ře. Setkal jsem se s takovou arogancí, že mi bylo jasné, že Host do domu nem ůže p řežít. Respektive že by mohl p řežít za cenu naprosté ztráty tvá ře. K tomu nikdo v redakci nem ěl ani sílu, ani slabost, nikdo by na to nep řistoupil. Všichni jsme se snažili nepsat nic, co by bylo proti našemu sv ědomí, ale zárove ň bylo jasné, že ústupový boj skon čí zkázou Hosta do domu. Je myslím dob ře, že to tak skon čilo. Samochvála není dobrá, ale myslím, že z těch čas ů zůstává dobré jméno Hosta do domu, nejenom proto, že p řinášel hodnotné čtení, ale i ob čansky se choval tak, že nebyl pro režim sedmdesátých let ani vzdálen ě p řijatelný.“ 87

85 Ústav pro studium totalitních režim ů, Archiv bezpe čnostních složek, fond 318 Hlavní správa tiskového dohledu. Denní hlášení č. 9 z 10. února 1965 , sign. 318-45-5, s. 1. 86 SUS, Oleg. Drzý interview s Ji řím Šotolou. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 6, s. 46–47. 87 Dobré jméno z ůstává. Kulatý st ůl na téma Host do domu. Host. 2010, ro č. 26, č. 9, s. 14.

28 28

3. Rubriky Skácelova Hosta do domu

Jan Skácel nastoupil do čela Hosta do domu sice už ve druhé polovin ě roku 1963, hlavní prom ěny časopisu se však projevily až od lednového vydání následujícího roku. „Leden bývá m ěsíc zm ěn a nových p ředsevzetí. V roce 1964 i Host do domu zm ění svou tvá ř. Budeme mít nový kabát, to znamená obálku, a budeme mít také více stránek. Budeme siln ější, aniž redakce ztloustne. O drobátko zmenšíme formát.“ 88 Hned od prvního čísla jedenáctého ro čníku v časopise p řibylo n ěkolik nových rubrik a další vznikaly v následujících letech (Host do domu zavád ěl nové rubriky vždy od prvních čísel nových ro čník ů). Redakce na prom ěny také upozornila čtená ře, když v prvním čísle jedenáctého ro čníku otiskla Slovní ček nových rubrik, kde čtená řů m vysv ětlila, co je v následujícím roce v časopise čeká. „DOKO ŘÁN – polemiky, diskuse, invektivy, reportáže, problémové články o um ění, kulturní politice i o život ě. DRZÝ INTERVIEW – otázky, jaké se autor ům obvykle nekladou. NÁVRATY – vlastn ě pokra čování diskuse o poezii. Báse ň vybraná básníkem. SAMI PROTI SOB Ě – rubrika, která nepot řebuje další vysv ětlení.“ 89 Už od podzimu roku 1963 Jan Skácel za čal publikovat své Malé recenze , které se staly populární stálicí Hosta do domu. Ludvík Kundera se od prvního čísla ro čníku dvanáct staral o rubriku Černou k řídou do komína , uvolnila se také dvoustrana pro Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů, tedy pro texty dvanácti československých význa čných již nežijících osobností. S prvním číslem třináctého ro čníku p řibyla zábavná rubrika Hosta do domu s názvem Kouzlo necht ěného , redakce také za čala nepravideln ě zve řej ňovat takzvané Dokumenty , tedy p řepisy r ůzných projev ů či p řetisky článk ů, které m ěly ukázat specifika a politickou atmosféru doby. Ze svých 12 lásek a 12 nenávistí se od prvního čísla ro čníku třináct vyzpovídávali členové a spolupracovníci redakce Hosta do domu. Citáty ze zajímavých nov ě vydaných knih p řinášela od prvního čísla čtrnáctého ro čníku rubrika Zatrženo .

88 REDAKCE. Host do domu v příštím roce. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 12, s. 529. 89 Slovní ček nových rubrik. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 74.

29 29

Ve 13 řádcích Olega Suse známý brn ěnský literární teoretik Sus od prvního čísla čtrnáctého ro čníku na stanoveném po čtu řádk ů p řinášel minirecenze na literární novinky, rubrika byla pozd ěji p řejmenována na 7 řádk ů Olega Suse . Za čínajícím spisovatel ům poskytla redakce prostor v rubrice Zelený Host , kterou zavedla od ledna roku 1967. Od dubna roku 1969, kdy v čele časopisu místo Jana Skácela stanul Jan Trefulka, přibyla rubrika Periodika , kde Oleg Sus pravideln ě upozor ňoval čtená ře na texty, které ho zaujaly v jiných soudobých novinách a časopisech kulturního i jiného zam ěř ení. V Hostu do domu navíc za čaly pravideln ě vycházet filmové a divadelní recenze. Redakce ale v šestnáctém a p ředevším v sedmnáctém ro čníku postupn ě za čala zastavovat pravidelné rubriky, až nakonec časopis skon čil úpln ě.

3.1 Drzý interview

Hned pro první číslo jedenáctého ro čníku si redakce p řipravila velmi specifickou rubriku, se kterou okamžit ě upoutala pozornost. Nazvala ji Drzý interview . Jejím cílem bylo p řinést nevšední rozhovor s nevšední osobností. Vedle soudobých spisovatel ů a literát ů ale redakce zpovídala i fiktivní postavy, literáty již zesnulé či r ůzné instituce. V Hostu do domu tak vyšly rozhovory s donem Quijotem, Josefem Škvoreckým, Homérem nebo s Literárními novinami. Už název rubriky m ěl nazna čovat ur čitou neformálnost a rozpustilost obsahu. Zpovídanou osobnost varoval, že ji čekají i „drzé“ otázky, čtená ře zase upozor ňoval na to, že ho čeká zábavné či pikantní čtení. Rozhovory byly cílen ě vedeny s vtipem, ironií, sarkasmem a nadsázkou. Za vtipkování se ale redakci poda řilo skrýt i kritiku. Rozsahem byly spíše kratší, obvykle redakto ři pokládali okolo t ří až p ěti otázek, kterými se snažili jít rovnou až k jádru problému. Rozhovory vedl p ředevším Jan Skácel, mezi autory se ale vyst řídali i další členové redakce – Oleg Sus nebo Ludvík Kundera. Hned první Drzý interview vedl Skácel se svým p řítelem a členem redakce Hosta do domu Old řichem Mikuláškem, jenž byl jmenován zasloužilým um ělcem. Práv ě toto oficiální oce ňování se stalo ter čem vtip ů Jana Skácela. Redakce tak celkem otev řen ě kritizovala vybírání a jmenování tzv. zasloužilých um ělc ů, tedy systém ud ělování

30 30

čestných titul ů, který Československo po únoru roku 1948 p řevzalo po vzoru Sov ětského svazu. Skácel navíc narážel na to, že stranické vedení si sice Mikuláškovy poezie cenilo, ale dříve mu znemožnilo vydat jeho básnickou sbírku Ortely, která nakonec vyšla až v roce 1958 pod názvem Ortely a milosti (texty do sbírky vznikaly už od čty řicátých let). 90 „ Jan Skácel: Tak ahoj Old řichu! Byl jsi jmenován zasloužilým um ělcem. Máš z toho radost? Old řich Mikulášek: Je to sice lé čka, ale odpovídám: Mám, i když m ěl být možná n ěkdo přede mnou. Jan Skácel: Abych byl opravdu drzý: Anatole France, když ho str čili do Akademie, prohlásil: Nic naplat, musím do té lahve s kyselými okurkami. Old řich Mikulášek: Je tu ovšem jakýsi přísvit penzionovanosti, což ovšem odmítám a na mou duši dokážu. Jeden gratulant mi napsal, že jsou um ělci coby zasloužilí a jsou um ělci, co by zasloužili. Jan Skácel: Aby ses nepletl, jsem samoz řejm ě rád všemu, co je uznáním tvé práce. Ale také si pamatuji, jak dlouho z ůstaly ležet jen Ortely a milosti, a tady jsem zatvrzelý. Old řich Mikulášek: Ve skute čnosti z ůstaly ležet jen Ortely, tak se tenkrát knížka jmenovala a také taková byla – bez Milostí, s jejichž dodate čným p řídavkem a s přídavkem odleželých let byla posléze ud ělena milost i Ortel ům. A jak už to v život ě bývá, dostaly nakonec i nej čestn ější cenu: od koleg ů. Je však pro básníka zarmucující, slyší-li svá slova zalétat do p řítomnosti z oné minulosti, kde m ěla být a kde byla nejp řítomn ější. P řesto se obávám, že ješt ě nezestárly. Obávám!“ 91 Ukázka nasti ňuje, v jakém duchu byly psány i další rozhovory. Vtip a otev řenost názor ů byly hlavními rysy této rubriky. Vycházelo to p ředevším z položených nevšedních, často až kuriózních či bizarních, otázek. Nap říklad Miroslava Holuba se Jan Skácel ptal: „Uz řel jste v Americe And ěla na kole čkách. Tak nám řekn ěte, co je na kole čkách u nás doma, zda jsou tu také and ělé.“ 92 Tón a vyzn ění rubriky udával p ředevším Jan Skácel. P ři vedení rozhovor ů ho ale ob čas zastoupil n ěkdo z jeho redak čních koleg ů, což bylo pochopiteln ě na stylu jednotlivých text ů znát (rozhovory, které ned ělal Skácel, nebyly p ředevším tak „drzé“).

90 HOLÝ, Ji ří; JANÁ ČKOVÁ, Jaroslava; LEHÁR, Jan; STICH, Alexandr. Česká literatura od po čátku k dnešku. 2. dopln ěné vydání. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 757 s. 91 SKÁCEL, Jan. Drzý interview Jana Skácela s Old řichem Mikuláškem. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 22–23. 92 SKÁCEL, Jan. Drzý interview Hosta do domu s Miroslavem Holubem. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 5, s. 18–19.

31 31

Poprvé Skácela zastoupil v roce 1964 v jedenáctém čísle Ludvík Kundera, který vedl fiktivní rozhovor s básníkem Františkem Halasem (Kundera se osobností Františka Halase dlouhodob ě zabýval, proto z řejm ě dostal v této rubrice tentokrát p řed Skácelem přednost práv ě on). 93 Rozhovor vznikl jako sou část série text ů, které vyšly v souvislosti s patnáctiletým výro čím Halasova úmrtí. Proto se i článek nesl ve vážn ějším tónu. Ani poslední rozhovor jedenáctého ro čníku nevedl Jan Skácel, ujal se ho Oleg Sus. Tentokrát se vyptával dramatika Ivana Vysko čila. 94 S prvním číslem dvanáctého ro čníku se Host do domu pustil do autointerviewu, který už nebyl nikým signován, podle stylu rozhovoru byl autorem pravd ěpodobn ě Jan Skácel. Článek se snažil o sebereflexi uplynulých ro čník ů Hosta do domu a vysv ětloval koncepci časopisu, kterou si vedení redakce stanovilo. „Host do domu: Říkají n ěkdy, že nemám vyhran ěnou koncepci. Mají pravdu? Mám se vyhranit? Je to nep říjemné slovo. umod od tsoH: P řiznám se, že bych nerad sám sob ě ustýlal Prokrustovo lože. Ale taky bych nerad, aby se na mých stránkách válel každý, komu se zachce. Někdy mám však dojem, že ti čty ři vrátní, co jsou na tiráži, to trochu p řehán ějí. (Jsou i jiní portý ři.) Je mnoho lidí, s kterými bych si rád porozpráv ěl, a ne vždycky jenom o literatu ře. Také bych se rád n ěkdy zasmál sám sob ě a nad sebou. Možná, že tohle není koncepce, ale mn ě by to prosp ělo.“ 95 Většinu rozhovor ů v roce 1965 vedl Oleg Sus, i když ke konci roku texty p řestávaly být signované, podle stylu otázek a jejich v ětší „drzosti“ se zdá, že se rubriky op ět ujal Jan Skácel. V desátém čísle ale nakonec došlo i na samotného Skácela, i jemu redakce položila n ěkolik drzých otázek. 96 Pod poslední rozhovor tohoto ro čníku se podepsal Jan Skácel, tentokrát se nejednalo o Drzý interview , ale o Zdvo řilý interview Hosta do domu se zdvo řilým člov ěkem .97 S rozhovorem m ěl však tento text spole čnou jen formu otázek a odpov ědí, nejednalo se zde o skute čný rozhovor, obsahov ě se text p řiblížil spíše jakési básnické hrátce. Možnost ob čas se vymanit z předepsané „drzosti“ se redakci z řejm ě zalíbila, proto už si čtená ři moc drzých rozhovor ů ve t řináctém ro čníku nep řečetli (v ro čníku vyšly jen t ři).

93 KUNDERA, Ludvík. Drzý interview s Františkem Halasem. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 36 – 37. 94 SUS, Oleg. Drzý interview s Ivanem Vysko čilem. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 12, s. 20–22. 95 Autointerview Hosta do domu. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 1, s. 20–22. 96 Drzý interview Hosta s Janem Skácelem. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 10, s. 39. 97 SKÁCEL, Jan. Zdvo řilý interview Hosta do domu se zdvo řilým člov ěkem. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 12, s. 68–69.

32 32

Místo toho redakce otiskla Akademický interview s Mirkem Novákem 98 , Bláznivý interview s donem Quijotem 99 , Družný Interview s Literárními novinami 100 , Hamletovský interview s redakcí Divadla 101 , Kritický interview s Milanem Jarišem 102 , Kulatý interview s Jaroslavem Putíkem 103 , Milostný interview s Karlem Konrádem 104 , Nesatyrský interview s Jaroslavem Ludvíkovským 105 nebo Nostalgický interview s Ludvíkem Kunderou 106 . Už názvy rozhovor ů tak nastínily, jakým sm ěrem se texty povinou. Většina rozhovor ů třináctého ro čníku nebyla podepsána. Podle stylu se ale v autorství nejspíše st řídali Jan Skácel s Olegem Susem. Ro čník redakce otev řela pon ěkud smutným Bláznivým interview s donem Quijotem . Autorem textu byl Jan Skácel, který vypráv ěl donu Quijotovi (hrdinovi románu Důmyslný rytí ř don Quijote de la Mancha Miguela de Cervantese), že vést literární časopis se rovnal boji dona Quijota s větrnými mlýny, tedy boji nesmyslnému, v podstat ě nemožnému a velmi obtížnému. „Jan Skácel: Milý rytí ři smutné postavy, který jste zárove ň, jak praví Miguel de Cervantes, rytí ř d ůmyslný: Po léta d ěláme literární m ěsí čník a za čínáme být z toho v poslední dob ě smutní. To by nevadilo, ale chybí nám brn ění dost lesklé, aby bylo atributem rytí řství smutného. Don Quijote: Chápu, že vaše postavy jsou málem zarmoucené. Chápu též vaši touhu po rytí řství. Co však nechápete vy, je to, že jste pouhými zbrojnoši. Smutek zbrojnoše bývá hluboko smutkem rytí ře s kopím. Nebojovali jste patrn ě dosti proti v ětrným mlýn ům.“ 107 V roce 1967 vyšla daná rubrika t řikrát. Redakce publikovala Drzý interview Hosta s Arnoštem Lustigem 108 , Dvojitý interview Hosta s Rudyardem Kiplingem a jednookým gobindem 109 a Imaginární rozhovor Hosta do domu s Mílkem 110 .

98 SUS, Oleg. Akademický interview Hosta s Mirkem Novákem. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 3, s. 24– 25. 99 SKÁCEL, Jan. Bláznivý interview s donem Quijotem. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 1, s. 18 –19. 100 Družný interview Hosta s Literárními novinami. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 7, s. 28–30. 101 Hamletovský interview Hosta s redakcí Divadla. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 11, s. 30–31. 102 Kritický interview Hosta s Milanem Jarišem. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 6, s. 26–27. 103 Kulatý interview Hosta s Jaroslavem Putíkem. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 5, s. 24–26. 104 Milostný interview s Karlem Konrádem. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 4, s. 22–23. 105 Nesatyrský interview Hosta s Jaroslavem Ludvíkovským. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 12, s. 26–27. 106 Nostalgický interview s Ludvíkem Kunderou. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 2, s. 36–37. 107 SKÁCEL, Jan. Bláznivý interview s donem Quijotem. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 1, s. 18 –19. 108 Drzý interview Hosta s Arnoštem Lustigem. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 3, s. 60–61. 109 SKÁCEL, Jan. Dvojitý interview Hosta s Rudyardem Kiplingem a jednookým gobindem. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 1, s. 10–11. 110 SKÁCEL, Jan. Imaginární rozhovor Hosta do domu s Mílkem. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 5, s. 26–27.

33 33

Pro Skácelovy texty publikované v Hostu do domu bylo typické vztahovat je tematicky k ro čnímu období (viz kapitola o Malých recenzích ). Tak zam ěř ený byl i Imaginární rozhovor Hosta do domu s Mílkem , který Jan Skácel vztáhl k tématu jara a lásky – rozhovor vyšel v kv ětnovém vydání periodika a Skácel vedl fiktivní rozhovor s postavou Mílka z díla Jana Kollára Slávy dcera. V rozhovoru nechyb ěl typický Skácel ův smysl pro humor. „Host do domu: Je jaro a vy se jmenujete Erós, pane. Latiníci vám říkají Amor nebo Cupido. Jestlipak víte, že Češi, kte ří vždycky musí mít po svém, nazývali vás v minulém století Mílkem? A to od slovesa ‚milovati‘. Mílek s měkkým ‚i‘, tedy s jota. Kdybyste byl s ypsilonem, byl byste od slovesa ‚mýliti‘, p řípadn ě od jeho zvratné podoby ‚mýliti se‘. Mílek alias Amor, alias Cupido, alias Erós: Až p řijde podzim a milenci ruce z beder zase sejmou a str čí do kapes, zjistí, že pro mnohé z nich jsem byl opravdu s ypsilonem.“ 111 V roce 1968 v patnáctém ro čníku vyšly pouze t ři rozhovory – Drzý interview Hosta s Janem Marešem 112 , Drzý interview s Pavlem Tigridem 113 a Vědecký interview Hosta s Romanem Jakobsonem 114 . To, že bylo pražské jaro a doba politického uvoln ění, které Host do domu pln ě podporoval, se ukázalo práv ě i na rubrice Drzý interview , když redakce publikovala rozhovor s Pavlem Tigridem – zakladatelem exilového periodika Sv ědectví. 115 Redakce stihla vydat rozhovor na poslední chvíli, otiskla ho totiž v červenci roku 1968, tedy m ěsíc p řed vpádem vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa. Rozhovor byl velmi otev řený a kritický, na malém prostoru dokázal Tigrid na Skácelovy podn ětné otázky zhodnotit nejen kvality časopisu Host do domu, ale také spole čenské a politické prom ěny v Československu. „Host do domu: Nep řekvapuje vás, že Host do domu vám klade otázky, a čkoliv jste byl u nás souzen a odsouzen?

111 SKÁCEL, Jan. Imaginární rozhovor Hosta do domu s Mílkem. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 5, s. 26–27. 112 SKÁCEL, Jan. Drzý interview Hosta s Janem Marešem. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 2, s. 62. 113 SKÁCEL, Jan. Drzý interview Hosta s Pavlem Tigridem. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 7, s. 46–47. 114 SUS, Oleg. V ědecký interview Hosta s Romanem Jakobsonem. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 10, s. 54–56. 115 Pavel Tigrid v roce 1948 odešel na Západ. Nejd říve pobýval v Západním N ěmecku, kde se podílel na založení vysílání Svobodné Evropy, pozd ěji odešel do USA, kde v New Yorku v roce 1956 za čal vydávat exilový čtvrtletník pro politiku a kulturu Sv ědectví. Od šedesátých let pobýval ve Francii v Pa říži, kde pokra čoval ve vydávání Sv ědectví a kde založil i stejnojmennou knižní edici. Pavel Tigrid byl v padesátých letech v Československu odsouzen v nep řítomnosti v politickém procesu ke čtrnácti let ům vězení. (JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatel ů od roku 1945 . Díl 2. 1. vydání. Praha : Brána, 1998. 540–541 s.)

34 34

Pavel Tigrid: Ne. Je v tradici Hosta do domu ignorovat soudní procesy inscenované v duchu a zp ůsobu justi čních frašek z let, kdy v SSSR vládl Stalin a v ČSSR Novotný. Domníváte se, že to souvisí s demokracií ve řejného života v Československu? Pavel Tigrid: Jist ě. Pochybuji, že by je kladl, že by je mohl klást p řed patnácti nebo p ěti lety, by ť i jen p řed rokem. Ale ur čit ě by nevyšly tiskem ani otázky, ani odpov ědi.“ 116 Ješt ě v čísle deset vyšel rozhovor se členem Pražského lingvistického kroužku Romanem Jakobsonem, který p řijel nakrátko v roce 1968 z USA do Československa. Ačkoliv byl rozhovor publikovaný až po srpnu roku 1968, tomuto tématu se úpln ě vyhnul. Rozhovor s nejv ětší pravd ěpodobností vznikl ješt ě před srpnem. Oleg Sus celé interview vedl s velkým respektem v ůč i Jakobsonovi, neustále tak nazna čoval, o jak výjime čnou osobnost v oblasti lingvistiky Československo p řišlo, když Jakobson na za čátku druhé sv ětové války odešel do emigrace, ze které se natrvalo do Československa už nikdy nevrátil. 117 „Host do domu: Jak bychom si opat řili druhého Romana Jakobsona? Roman Jakobson: Mluvil jsem v Praze o žádoucnosti obnovení Pražského lingvistického kroužku. Z mnohých d ůvod ů a už z toho, že každý lingvista, a ť v Americe, nebo v SSSR, anebo v západní Evrop ě, se m ě stále ptá, pro č vlastn ě ten ‚Kroužek‘ neexistuje, když jeho dílo nabývá stále v ětšího mezinárodního uznání. Bylo mi v Praze řečeno, že by si jej nejrad ěji obnovili se mnou, ale že jsem daleko. Odpov ěděl jsem jim, že jsem jezdil do ‚Kroužku‘ z Brna a letecké spojení mezi Bostonem a Prahou netrvá o mnoho víc než cesta po železnici z Brna do Prahy.“ 118 S příchodem normalizace se Jakobson ův nápad létat z USA na zasedání Pražského lingvistického kroužku do Prahy nikdy neuskute čnil. „V dob ě normalizace byl (Roman

116 SKÁCEL, Jan. Drzý interview Hosta s Pavlem Tigridem. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 7, s. 46–47. 117 Lingvista ruského p ůvodu Roman Jakobson pobýval ve dvacátých letech v Praze, kde se podílel na ustavení Pražského lingvistického kroužku. Ve t řicátých letech p řednášel na Masarykov ě univerzit ě v Brn ě, kam se m ěl po nucené emigraci v dob ě druhé sv ětové války vrátit. Avšak události února 1948 Jakobsonovi návrat do Československa znemožnily. „V souvislosti se snahami zavést u nás marxistickou jazykov ědu byl ozna čován za hlavního viníka scestných teorií pražské školy a dokonce za žoldáka amerického imperialismu.“ (ČERNÝ, Ji ří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vydání. Praha : Libri, 2009. 267 s.) Jakobson z ůstal v USA, do Československa na krátko p řijel opakovan ě v letech 1967 a 1968. Protože však ve řejn ě n ěkolikrát odsoudil vojenskou intervenci v Československu v srpnu roku 1968, za normalizace byl v Československu znovu nežádoucím autorem. 118 SUS, Oleg. V ědecký interview Hosta s Romanem Jakobsonem. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 10, s. 54–56.

35 35

Jakobson, poznámka autorky) u nás znovu opakovan ě kritizován jako exponent amerického imperialismu.“ 119 Rubrika naposledy vyšla v roce 1969, tedy v šestnáctém ro čníku. V prvním čísle Jan Skácel publikoval Ho řký interview s Cirilem Kosma čem . O rozhovor se ale ve skute čnosti nejednalo, Skácel napsal jen úvodní vzpomínkový odstavec o slovinském prozaikovi Kosma čovi, za Skácelovým textem pak následoval jeden z Kosma čových text ů. 120 Skácel tím zavedl tradici, kterou Host do domu dodržoval i v dalších n ěkolika číslech, po která rubrika ješt ě vycházela, tedy krom ě rozhovoru publikovat na následujících stranách také ukázky text ů zpovídaných osobností. Naposledy rubrika vyšla v sedmém čísle šestnáctého ro čníku, kdy Pavel Švanda napsal Opožd ěný interview s Josefem Šafa říkem .121 Za rozhovorem následovala ukázka jednoho ze Šafa říkových text ů.122 Opožd ěný je rozhovor proto, že filozof Šafa řík byl v padesátých a z větší části i v šedesátých letech zakázaným autorem. Jeho kniha Sedm list ů Melinovi vyšla sice už v roce 1948, vzáp ětí ale byla stažena z prodeje a Šafa řík mohl publikovat až v roce 1968 a 1969 a pak znovu až po revoluci v roce 1989. 123

Vedle rubriky Drzý interview redakce zavedla v roce 1968 také takzvaný Trialog , tedy debatu redaktor ů Hosta do domu a dalších dvou vybraných osobností (i když po čet t ří debatujících osobností Host do domu nedodržoval pravideln ě). V Trialogu už se tak snadno nevtipkovalo jako v rubrice Drzý interview , osobnosti spíše diskutovaly o n ějaké vážné otázce. Jednalo se vždy o rozsáhlé n ěkolikastránkové texty. V patnáctém ro čníku se Trialog objevil t řikrát. Nap říklad v pátém čísle historik Milan Hübl, spisovatel Jan Procházka a za Host do domu Vladimír Blažek debatovali o roce 1945. 124 Debata byla velmi otev řená, objevila se v ní kritika odsunu N ěmc ů po druhé sv ětové válce, Procházka se ve stylu svého románu Ať žije republika podivoval nad tím, kde byli

119 ČERNÝ, Ji ří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vydání. Praha : Libri, 2009. 267 s. 120 SKÁCEL, Jan. Ho řký interview s Cirilem Kosma čem. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 1, s. 10. KOSMA Č, Ciril. Háj. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 1, s. 11–16. 121 ŠVANDA, Pavel. Opožd ěný interview s Josefem Šafa říkem. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 7, s. 10. 122 ŠAFA ŘÍK, Josef. Loutky boží nebo čí? Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 1, s. 11–19. 123 Josef Šafa řík. [online] [cit. 2011-3-22]. Dostupné z WWW: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/safjo.html 124 BLAŽEK, Vladimír. Trialog o roce 1945. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 5, s. 22–29.

36 36

všichni ti „state ční odbojá ři za války“, že on nikoho takového ve svém m ěst ě nepotkal. Došlo také na kritiku samotné strany KS Č a stalinismu. „Procházka: Když skon čila válka (bylo mi šestnáct let), za čal jsem se z novin, z rozhlasu, z brožur a na sch ůzkách dovídat, jak nesmírn ě hrdinný boj jsme v období okupace vedli. Tento boj jsem však kolem sebe neviděl bu ď v ůbec, nebo jen velmi málo. Za čalo se mi zdát, že všichni mimo naše m ěste čko bojovali a že jen mé rodišt ě bylo takovou netypickou výjimkou. Byl jsem z toho zmaten a rozpolcen.“ 125 „(…) Žilo-li v měste čku, které mám na mysli, sedm n ěmeckých rodin, dalo se uvažovat o nějakém migra čním řešení. Ale my jsme vyst ěhovali celý národ z kompaktních oblastí, z měst, m ěste ček, vesnic. Každému jsme povolili padesátikilové zavazadlo, a ť byl vinen, nebo nevinen.“ 126 „(…) Se st řechy našeho baráku jsem vid ěl k smrti zni čenou n ěmeckou armádu a za ní šla do útoku armáda sov ětská stejn ě k smrti zni čená. Řekl bych, že se z posledních sil dobelhala na evropskou demarka ční čáru a zastavila se. P řesto však se okamžit ě vytvo řil mýtus o neporazitelné, všemohoucí armád ě.“ 127 Podle datace na konci textu vznikl rozhovor už v lednu roku 1968, publikovaný byl ale až v kv ětnovém čísle roku 1968, redakce tak textem p řipomínala kv ětnové výro čí konce války. Velká otev řenost a kriti čnost debaty ukazuje, jak uvoln ěná politická atmosféra v dob ě pražského jara v Československu panovala. Krom ě zhodnocení uplynulých let se diskutující dostali také k tomu, co by se v Československu na po čátku pražského jara mělo dít. „Hübl: Osobn ě si nemyslím, že je možné jednoduše obnovit stav z pěta čtyřicátého roku. Jaká podoba plurality je nejvhodn ější pro sou časnost, to zatím nikdo neví. Ale m ěla by to být rozhodn ě pluralita, která by dávala volnost toku myšlenek, sout ěží koncepcí a která by nás vyvedla ze slepé uli čky, do níž jsme se dostali. Poda ří-li se nám vy řešit tento problém, rehabilitujeme p řinejmenším sami sebe. A možná i socialismus.“ 128 V rubrice Dokument pak redakce Hosta do domu otiskla článek Alexandra N ědorezova z Izvestije z 29. června 1968 Navzdory fakt ům, jenž tvrd ě Procházkovy názory, které se objevily v Trialogu , odmítal. „Devátý kv ěten je vždy p řirozenou manifestací p řátelství československého lidu se sov ětským lidem, který nesl hlavní tíži války proti hitlerovskému N ěmecku a p řinesl

125 BLAŽEK, Vladimír. Trialog o roce 1945. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 5, s. 22–23. 126 BLAŽEK, Vladimír. Trialog o roce 1945. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 5, s. 23. 127 BLAŽEK, Vladimír. Trialog o roce 1945. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 5, s. 27. 128 BLAŽEK, Vladimír. Trialog o roce 1945. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 5, s. 29.

37 37

národ ům Československa osvobození. Letos se však n ěkteré orgány československého tisku pokusily oslavit toto hrdinství velmi svérázně. Snažily se snížit význam slavného hrdinství sov ětského lidu za druhé sv ětové války a také hrdinského československého odboje. Práv ě tak postupoval časopis Host do domu, který v kv ětnovém čísle uve řejnil tzv. Trialog (rozhovor t ří): historika Milana Hübla, spisovatele Jana Procházky a redaktora zmín ěného časopisu Vladimíra Blažka na téma roku 1945.“ 129 Procházka v Hostu do domu komentoval N ědorez ův článek tak, že „nikdy nebude obraz minulosti úplný, budeme-li se vyhýbat negativním a smutným pravdám.“ 130 Nědorez ův text psaný v duchu dobové sov ětské propagandy jednozna čně odmítl. „Podle známé praxe diskutuje doktor N ědorezov o n ěč em úpln ě jiném, než o čem jsem diskutoval v Trialogu.“ 131 I další Trialog , který vyšel v osmém čísle patnáctého ro čníku, zna čil, že otázky kulturn ě-spole čenské a politické v roce 1968 pohltily i Host do domu, kde zatla čovaly do pozadí i témata literární. Diskutující – teoretik státu a práva Hynek Bulín, spisovatel Milan Kundera a za Host do domu Vladimír Blažek, Milan Uhde a Josef Válka – debatovali o plánované federalizaci Československa na dv ě rovnoprávné federace – českou a slovenskou. 132 Host do domu se zabýval tímto tématem z pohledu Moravy, pokládal si otázky, zda by se i z ní nem ěla stát samostatná federace. O federalizaci Československa hovo řil vedle dalšího Ak ční program KS Č, který byl p řijat 5. dubna 1968. 133 V šestnáctém ro čníku vyšly Trialogy čty řikrát. Hned v prvním čísle redakce publikovala Trialog o politice , který vedli Ludvík Kundera, Milan Uhde a Jaroslav Šabata 134 . Muži diskutovali o morálce a etickém hledisku politiky a velmi opatrn ě naráželi na uplynulý rok 1968. „Šabata: Poznali jsme mnohé zlo, které se tvá řilo jako pokrok. Máme proto zkušenost – a dokonce originální ve srovnání se západoevropským socialistickým hnutím – kterou je možno zužitkovat coby ‚protijed‘ proti zl ům, jež mají schopnost tvá řit se jako dobro. A je v ěcí naší volby, zda se k politice obrátíme zády a budeme d ělat, že nevidíme, co

129 N ĚDOREZOV, Alexandr. Navzdory fakt ům. Dokument. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 8, s. 56–59. 130 PROCHÁZKA, Jan. Dokument. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 8, s. 59. 131 PROCHÁZKA, Jan. Dokument. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 8, s. 59. 132 BLAŽEK, Vladimír; UHDE, Milan; VÁLKA, Josef. Trialog o zemi Moravské a o Brn ě. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 8, s. 28–35. 133 HAMPL, David. Ak ční program KS Č 1968 a jeho souvislosti. In KRÁKORA, Pavel. Pražské jaro 1968. Pokus o obnovu ob čanské spole čnosti . 1. vydání. Praha : Epocha, 2008. s. 172-183. 134 Jaroslav Šabata byl členem KS Č. V roce 1969 byl ale ze strany vylou čen a v letech 1971–1976 a 1978–1980 z politických d ůvod ů vězn ěn.

38 38

vidíme, nebo se k ní postavíme čelem. Ale to je vlastn ě řečnická otázka, protože rok, který máme za sebou, snad dává n ějakou nad ěji… Kundera: Kéž.“ 135 Šabata také vzpomínal na tzv. vyso čanský sjezd KS Č, který byl narychlo svolán po vojenské intervenci v Československu. „Byl jsem zvolen do ‚vyso čanského úst ředního výboru‘ a p ři pozd ější rekonstrukci ÚV KS Č zvoleného na XIII. sjezdu navržen na kooptaci za člena ÚV. To, že jsem v druhém případ ě nebyl ‚zvolen‘, že jsem byl ‚neakceptovatelný‘, souvisí s mou politickou pozicí. Tu jsem zastával ve Vyso čanech i na Hrad ě 31. srpna. Jejím logickým d ůsledkem je, že v okamžiku, kdy se hnutí dostalo až tam, kam se dostalo vyso čanských sjezdem, k takovému stupni emancipace a řekl bych proz ření… Kundera: … to slovo je p řesné… Šabata: … nebyla pro mne z řady p říčin, které je t ěžko rozvád ět, možná jiná cesta než hájit kontinuitu toho, co se zrodilo, a nejít už zpět. A to nehled ě na riziko, pokud šlo o mou momentální výkonnou funkci tajemníka KV KS Č. Na č by mn ě také byla funkce, ve které nemohu prosazovat, co považuji za správné?“ 136 Trialogy se obecn ě v ěnovaly více otázkám spole čenským, historickým a politickým než kulturním. Ve t řetím čísle šestnáctého ro čníku debatovali Old řich Dan ěk, Josef Válka a Milan Uhde v Trialogu o barbarství o tom, jak souvisí vývoj d ějin s morálkou spole čnosti 137 . O radikalismu pak v šestém čísle šestnáctého ro čníku hovo řili Václav Havel, Jaroslav St řítecký a Milan Uhde 138 (debata o radikalismu reagovala na úvahový článek Milana Kundery Český úd ěl, který vyšel ve dvoj čísle 6–7 v roce 1968 v Listech 139 ). Poslední Trialog vyšel v osmém čísle v roce 1969, kdy Luboš Hole ček, Ji ří Miller, Ivo Rýc, Pavel Švanda a Milan Uhde diskutovali o studentském hnutí 140 .

135 KUNDERA, Ludvík; ŠABATA, Jaroslav; UHDE, Milan. Trialog o politice. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 1, s. 20–24. 136 KUNDERA, Ludvík; ŠABATA, Jaroslav; UHDE, Milan. Trialog o politice. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 1, s. 20–24. 137 DAN ĚK, Old řich; UHDE, Milan; VÁLKA, Josef. Trialog o barbarství. Host do domu. 1969, ro č. 16, č. 3, s. 10–13. 138 HAVEL, Václav; ST ŘÍTECKÝ, Jaroslav; UHDE, Milan. Trialog o radikalismu. Host do domu. 1969, ro č. 16, č. 6, s. 32–36. 139 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 118 s. 140 HOLE ČEK, Luboš; MÜLLER, Ji ří; RÝC, Ivo; ŠVANDA, Pavel; UHDE, Milan. Rozhovor o studentském hnutí. Host do domu. 1969, ro č. 16, č. 8, s. 20–24.

39 39

V posledním ro čníku se už na stránky Hosta do domu Drzý interview a vzhledem ke své kriti čnosti a otevřenosti ani Trialog nedostaly. Krom ě těchto dvou rubrik se jiné rozhovory v časopise v dob ě, kdy ho vedl Jan Skácel, neobjevovaly.

3.2 Doko řán

Další nová rubrika, která se objevila s prvním číslem roku 1964, nesla název Doko řán (název rubriky odkazoval ke stejnojmenné básnické sbírce Františka Halase z roku 1936 – celá redakce se velmi otev řen ě k odkazu básníka Halase hlásila. Básníka na konci čty řicátých let uvrhl do klatby Ladislav Štoll, když ho ozna čil za „politicky kolísavého“ a „t řídn ě odcizeného“ 141 , literáti spojení kolem Hosta do domu se snažili připomenout Halas ův talent a jeho přínos české poezii 142 ). V rubrice Doko řán vycházely esejistické a úvahové články. Tematicky se obvykle zabývaly literaturou a v souvislosti s ní ob čas zabrousily do oblastí spole čenských, psychologických či filozofických. V prvním čísle redakce publikovala dopis p ředsedy M ěstského soudu v Praze, který adresoval Jaroslavu Putíkovi. 143 Soudce zkritizoval Putíkovu povídku, již autor zveřejnil v jednom z předešlých čísel Hosta do domu a v níž popsal pocity člov ěka, který je omylem p ředvolán k soudu. P ředseda soudu se bránil tomu, že by se taková nep ředloženost soudu n ěkdy stala, Putíka a jeho povídku proto ost ře zkritizoval. Podle p ředsedy soudu je cílem prozaikovi práce „hledání cesty ke zlepšení naší spole čnosti. Nic takového však z vaší povídky ne čiší, naopak. V článku hrub ě urážíte pracovníky soudu, aniž by jste (jak tvrdíte) m ěl konkrétní p říhody na mysli,“ píše soudce. 144 „Proto jsem se rozhodl na váš článek odepsat a na vaši literární tvorbu pat řičná místa upozornit. Bylo by jist ě pou čným, kdyby jste v povídce uvedl, v jaké v ěci jste p řišel s obvodním soudem do styku,“ završil dopis soudce. 145 Redakce nejenom upozornila na jeho „zajímavý názor na literaturu“ , ale také na gramatické nedostatky jeho dopisu (nap ř. místo „kdybyste“ autor dopisu používal nesprávné „kdyby jste“).

141 KNAPÍK, Ji ří. Únor a kultura. Sov ětizace české kultury 1948–1950. 1. vydání. Praha : Libri, 2004. 290–291 s. 142 KOVÁ ŘÍK, Vladimír. Literární toulky Moravou . 2. dopln ěné vydání. Praha : Albatros, 1985. 71 s. 143 REDAKCE. M ěstský soud si dopisuje s Jaroslavem Putíkem. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 1, s. 50 –51. 144 REDAKCE. M ěstský soud si dopisuje s Jaroslavem Putíkem. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 1, s. 50. 145 REDAKCE. M ěstský soud si dopisuje s Jaroslavem Putíkem. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 1, s. 51.

40 40

To, že se redakce nenechala zastrašit vyhrožováním a obvi ňováním ze strany soudního pracovníka a text publikovala okomentovaný krátkým vysv ětlujícím odstavcem, vyznívalo dohromady spole čně s kafkovským motivem Putíkovy povídky jako neskrývaná kritika a ve řejný výsm ěch redakce v ůč i ú ředníkovi. Ukazuje to i na nebojácnost, s jakou redakce pracovala, aniž by se nechala omezovat či zastrašovat úřady. Ve druhém čísle jedenáctého ro čníku v rubrice Doko řán redakce publikovala esej Václava Havla Akorátismus aneb o dialektické metafysice . 146 „Havel si tu klade otázku, jak je možné, že to ‚nesporné‘ nás nezajímá, kdežto práv ě to ‚problematické‘ nás vzrušuje.“ 147 Pro dvanácté číslo jedenáctého ro čníku Jan Trefulka napsal úvahu nad literárními periodiky v reakci na to, že Hostu do domu p řibyla konkurence v podob ě časopisu Tvá ř. Trefulka však vyjád řil jisté pochybnosti nad kvalitou časopisu a v úvodu svého textu připomn ěl, že pat řil mezi ty, kdo na „3. sjezdu Svazu československých spisovatel ů považovali volání po nových časopisech za neuvážené. Ani Plamen, ani Host do domu nem ěly a dosud nemají vždy takový výb ěr, který by umož ňoval nesmlouvav ě udržovat vysokou úrove ň, a nebyly a nejsou tak uzav řené a jednostranné, aby nedaly místo názor ům vznikající nebo dokonce utvo řené skupiny mladých autor ů.“ 148 I když první čísla Tvá ře Trefulka odsoudil, nová čísla kvitoval s chválou. Článek se tak prom ěnil z hodnocení literárních periodik v úvahu nad střetem starých a nových generací spisovatel ů a literát ů. Pozastavil se však nad tím, jaký je vlastn ě program nové generace semknuté kolem Tvá ře. Upozornil na to, že jim program v podstat ě chybí a že se stále hlásí jako literáti p řed nimi k nezvalovské generaci, a nep řinášejí tudíž nic nového. Na to, že se vzájemn ě redakce Hosta do domu a Tvá ře nem ěly p říliš v oblib ě, vzpomínal i redaktor Hosta do domu Pavel Švanda. „Mezi Tvá ří a Hostem do domu existovalo jakési interní nap ětí, podobn ě jako mezi Tvá ří a Orientací.“ 149 Rubrika Doko řán vycházela nepravideln ě. Nejvíce jí vyšlo v roce 1964. Naposledy se ale objevila v osmém čísle v roce 1965. V dalších ro čnících redakce voln ě publikovala

146 HAVEL, Václav. Akorátismus aneb o dialektické metafysice. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 2, s. 53– 57. 147 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 90 s. 148 TREFULKA, Jan. Co je a co není v Tvá ři. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 12, s. 24–25. 149 ŠVANDA, Pavel. Pam ěť esejisty . 1. vydání. Brno : Atlantis, 2006. 193 s.

41 41

různé eseje a texty, které by tematicky mohly pat řit pod rubriku Doko řán , a čkoliv toto ozna čené redakce nadále už nepoužívala. Redakce místo toho publikuje p řeklady esej ů domácích i zahrani čních autor ů jak sou časných, tak již zesnulých (nap říklad Otokar B řezina – Stavba ve výši 150 ; Marina Cvetajevová – Básník o kritice 151 ; Max Weber – Politika jako povolání 152 ). To, že se nacházíme v polovin ě šedesátých let, kdy už i v Československu pomalu polevovala tuhost režimu, dokazuje také to, že se redakce odvážila publikovat část Areopagitiky Johna Miltona z roku 1644 (p řeklad Josef Milde) namí řenou proti cenzu ře. 153 Milton ve svém projevu pojmenovaném Areopagitika , jež p řednesl p řed anglickým parlamentem, odmítl vedle dalšího znovunastolení cenzury (parlament obnovil cenzuru v roce 1643). 154 Redakce Areopagitiku publikovala v dob ě, kdy se debatovalo o novém tiskovém zákon ě, který byl nakonec p řijat v říjnu roku 1966 a který de facto legalizoval cenzuru. 155 Cenzurní orgány na plánované vydání části Areopagitiky upozor ňovaly, nakonec ale nezasáhly a nechaly ji publikovat. Kdo vybíral jednotlivé texty, není jasné, jen k eseji Otokara B řeziny Stavba ve výši napsal Jan Skácel doslov, v němž vysv ětlil, pro č vybral práv ě tento B řezin ův text. „A také proto, že v žádném B řezinov ě díle není uloženo tolik sociální citlivosti, žádné nevyzývá tak hlasit ě k řešení v ěcí na této zemi.“ 156 Je tedy pravd ěpodobné, že i ostatní eseje vybíral práv ě šéfredaktor. V následujících ro čnících redakce uvád ěla jednotlivá čísla časopisu vždy esejem či odbornou statí n ěkteré významné osobnosti z různých oblastí kultury a spole čnosti. Redakce po celý čtrnáctý ro čník v roce 1967 publikovala eseje, které se v ěnovaly především literatu ře a um ění (nap říklad hned v prvním čísle otiskla esej Fjodora Michajlovi če Dostojevského O užite čnosti um ění 157 , v čísle sedm dopisy Grahama Greena nazvané Pro č píšu 158 nebo v čísle osm esej Františka Halase Um ění a lid 159 ).

150 B ŘEZINA, Otokar. Stavba ve výši. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 1, s. 1–7. 151 CVETAJEVOVÁ, Marina. Básník o kritice. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 10, s. 1–11. 152 WEBER, Max. Politika jako povolání. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 12, s. 1–6. 153 MILTON, John. Z Areopagitiky 1644. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 7, s. 1–8. 154 KÖPPL, Ladislav; KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny sv ětové žurnalistiky I. (Celý sv ět je v novinách). 1. vydání. Brno : Noviná ř, 1989. 49 s. 155 KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století . 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 143 s. 156 SKÁCEL, Jan. D ůvod k Březinovi. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 1, s. 7. 157 DOSTOJEVSKIJ, Fjodor Michajlovi č. O užite čnosti um ění. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 1, s. 1–6. 158 GREEN, Graham. Pro č píšu. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 7, s. 1–9. 159 HALAS, František. Um ění a lid. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 8, s. 1–9.

42 42

V následujícím ro čníku v roce 1968 Host do domu reflektoval výb ěrem specifických text ů spíše soudobé spole čensko-politické události než literaturu. Nap říklad pro číslo sedm redakce vybrala esej Ferdinanda Peroutky z roku 1924 s názvem Jací jsme , kde se autor vrátil k revolu čnímu roku 1848 a kde p řipomínal osobnost Karla Havlí čka Borovského. 160 V čísle deset (tedy po srpnu 1968) redakce otiskla dopis Františka Palackého Hlas o připojení se Rakouska k zemi n ěmecké z roku 1848. 161 V následujících posledních dvou ro čnících redakce od publikování podobných úvodních esej ů a statí upustila.

3.3 Návraty

Další nová rubrika, která vznikla s tím, jak se vedení časopisu ujal Jan Skácel, nesla název Návraty . Od prvního čísla roku 1964 byly v ěnovány dv ě strany každého čísla jednomu z tuzemských básník ů. Vždy jeden člen redakce nebo redak ční rady nebo někdo ze spolupracovník ů Hosta do domu pro každé číslo časopisu vybral jednoho z básník ů, jehož krátkým vzpomínkovým odstavcem p řipomn ěl. Druhá strana rubriky byla v ěnovaná ukázkám verš ů doty čného básníka. V čísle čty ři tak t řeba František Hrubín vzpomínal na Františka Halase. „V ‚Sépii‘ m ě jedna báse ň hypnotizovala, ta s prostým názvem Dva. V nezvyklosti, s níž se m ůj, od té doby až za hrob milovaný básník vyjad řoval, a to v básni o lásce, bylo pro mne víc tajemného p ůvabu než v bytosti, jejíž kouzla mým smysl ům a zv ědavosti uzavíralo jejích čtrnáct let a k nimž má nesm ělost byla sotva tím pravým klí čem.“ 162 Redakto ři, kte ří básníky vybírali, tak nejen p řipomínali n ěkteré t řeba v té dob ě ješt ě nedocen ěné básníky, ale také nasti ňovali, v čem je jejich tvorba výjime čná. Poslání rubriky vysv ětlil pozd ěji Old řich Mikulášek, když na n ěj také došla řada s výb ěrem a čtená řů m p řipomn ěl básníka Josefa Horu. „Byl p ůvodn ě takový nápad, navracet se zadními dví řky, k autor ům, ne snad zapomenutým, spíš zapomínaným, nebo vzpomínaným v objemných vydáních, kde se tak snadno ztrácí jejich osobnost, obklopená d ůstojenstvím klasika.“ 163

160 PEROUTKA, Ferdinand. Jací jsme. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 7, s. 1–7. 161 PALACKÝ, František. Hlas o p řipojení se Rakouska k zemi n ěmecké. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 10, s. 1–7. 162 HRUBÍN, František. František Halas. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 2, s. 78–79. 163 MIKULÁŠEK, Old řich. Josef Hora. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 3, s. 78–79.

43 43

Krom ě výše zmín ěných časopis p řipomn ěl nap říklad Petra Bezru če164 , Ji řího Ortena 165 , Ji řího Wolkera 166 nebo Josefa Václava Sládka 167 .

3.4 Malé recenze Jana Skácela

Poslední strana Skácelova Hosta do domu pat řila takzvaným Malým recenzím . 168 Tyto texty psal vždy p římo šéfredaktor. „Lze říci, že Skácel si ve svých malých recenzích vytvo řil velmi tvárný prozaický model, který má p řirozen ě n ěkde blíže k fejetonu, n ěkde ke glose, n ěkde ke sloupku a n ěkde ovšem i k eseji, avšak všecky tyto žánry spíše vst řebává, než aby je cht ěl napl ňovat,“ napsal Zden ěk Kožmín. 169 Ur čit žánr Skácelových text ů je obtížné, jednozna čně ho stanovit nelze, protože se prom ěň uje text od textu. „Skácelovy malé recenze si kdysi vyp ůjčily název od kritické rubriky, jak redakce ozna čila menší kritické analýzy literatury. Už tento start z kritické rubriky m ěl z řejmý humorný akcent, ale zárove ň tu Skácel – v ědom ě či bezd ěky – vyjád řil sv ůj zám ěr sv ět a věci i lidi v něm hodnotit. A tak malé recenze jsou ješt ě navíc také nablízku skute čné recenzi, takže i tento aspekt se na Skácelov ě žánrové jedine čnosti podílí.“ 170 Skácel v Malých recenzích zaznamenával své post řehy, nápady, p řinášel neobvyklé pohledy na v ěci zcela b ěžné. Respektive na všední témata se Skácel díval naprosto jedine čně. N ěkteré jeho texty byly humorné, n ěkteré spíše smutné či melancholické nebo nostalgické, v některých se autor podivoval nad kuriozitami doby, v n ěkterých si st ěžoval, v n ěkterých vzpomínal. Vždy se ale jednalo o jeho velmi subjektivní pohled na věc či událost. Témata Malých recenzí byla r ůznorodá, nelze vymezit žádné jednotící oblasti zájmu, kterým by se Skácel pravideln ě v ěnoval. Vycházel z vlastních autentických nebo vyprávěných zážitk ů, p říb ěhy pointoval do úsm ěvného či ne čekaného konce.

164 FLORIAN, Miroslav. Petr Bezru č. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 7, s. 78–79. 165 ŠOTOLA, Ji ří. Ji ří Orten. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 4, s. 78–79. 166 ZÁVADA, Vilém. Ji ří Wolker. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 6, s. 78–79. 167 KUNDERA, Milan. Josef Václav Sládek. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 10, s. 78–79. 168 Psaní Skácelových Malých recenzí je zna čné rozkolísané. N ěkte ří literární v ědci je píší s malým po čáte čním písmenem „m“, n ěkte ří s velkým. Dala jsem p řednost psaní s velkým po čáte čním písmenem, protože to považuji za vlastní jméno, které vymyslel Jan Skácel pro sv ůj specifický žánr. P ři citování respektuji psaní toho písmene, které použil citovaný autor. 169 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 98 s. 170 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 98 s.

44 44

Malé recenze nesjednocuje ani žánr, ani téma, sjednocujícím prvkem této rubriky byl tedy p ředevším autor a jeho specifický styl. „Skácel zejména ve svých malých recenzích zaujímá pozici vyprav ěč e, který mluví adresn ě, který jako by sed ěl v kruhu mezi poslucha či či spíše mezi lidmi ochotnými mu naslouchat. P řitom nijak neakcentuje práv ě tuto pozici vyprav ěč e jako hlavní op ěrný bod jazykové výstavby. Nikde není bodrým vyprav ěč em ani vyprav ěč em rafinovan ě literárním, nýbrž pot řeba být spojen s tím, komu vypravuji a píši, je zakódována do samotného smyslu sd ělování. Skácel ův vyprav ěč chce být slyšen, vnímán, chce svým kontaktem se sv ětem, o n ěmž mluví, být pot ěšen i sám.“ 171 Rozsahem Malé recenze zabíraly vždy jednu stranu, i když n ěkdy byla popsána hust ěji než jindy. Tišt ěny byly kurzivou. Poprvé se text, který sice ješt ě nenesl ozna čení Malá recenze , ale stylov ě se Malým recenzím blížil, objevil v pátém čísle roku 1963, tedy čty ři m ěsíce p řed tím, než Skácel nastoupil jako šéfredaktor Hosta do domu. Skácel v článku pojmenovaném Poslední setkání vzpomínal na d ětství a na to, jak chodil do kina na filmy s Garrym Cooperem. 172 Text navíc nebyl umíst ěn na poslední stránce časopisu tak, jak tomu bylo pozd ěji zvykem u Malých recenzí . Pro desáté číslo roku 1963 Skácel napsal Opožd ěnou recenzi na za čátek školního roku , ve které vzpomínal na svoje první školní dny. 173 První text pojmenovaný jako Malá recenze publikoval až v jedenáctém čísle roku 1963, nazval ho jako Malou recenzi na cenu lidské hlavy 174 , v prosincovém vydání pak publikoval Malou recenzi na vánoce 175 . V následujících letech už Malé recenze vycházely pravideln ě v každém čísle. V prvním čísle jedenáctého ro čníku Skácel publikoval Malou recenzi na to, jak Československý rozhlas natá čel v Židlochovicích slavíka . 176 Skácel v článku píše o tom, jak si ho zjara Československý rozhlas pozval jako básníka k natá čení zpívajícího slavíka v lese v Židlochovicích. „Pozvali mne, pon ěvadž si p řečetli místo mé knížky kritiky o ní a považovali mne za básníka. Sám to št ěstí nemám. Umím bohužel dv ě své básn ě nazpam ěť . Vzali mne s

171 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 197 s. 172 SKÁCEL, Jan. Poslední setkání. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 5, s. 202. 173 SKÁCEL, Jan. Opožd ěná recenze na za čátek školního roku. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 10, s. 434. 174 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na cenu lidské hlavy. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 11, s. 481. 175 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na vánoce. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 12, s. 485. 176 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na to, jak Československý rozhlas natá čel v Židlochovicích slavíka. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 80.

45 45

sebou jako experta. Považovali slavíka, d ělá to tak mnoho lidí, za básnickou rekvizitu.“ 177 Skácel využíval v tomto textu (bylo to pro n ěj typické i v textech dalších) ironie a sarkasmu. Skácel také lehce kritizoval. „Ta celá v ěc s hady a s natá čecím vozem se mi nelíbila. Vynechají les, tmu, čekání, vůně, obavy, nad ěje a nechají na pásku uštknutého slavíka. Bude to strašné a lidé u přijíma čů , ti, co mají srdce v papu čích, se ušklíbnou: ‚Hm. Tak tohle je ten slavný slavi čí zp ěv.‘“ 178 Na p říkladu této Malé recenze lze také doložit typický rys Skácelových text ů, kterým byla hra se slovy: „Vracel jsem se s nepokojem v hrudi. Našt ěstí židlochovický slaví ček měl rozum a držel zobák.“ 179 Používáním básnických výraz ů a zvláštních přirovnání čtená řů m p řipomínal, že je básník. „Má láhev stála na zemi jako odepjatá d řev ěná noha a vrhala do písku stín.“ 180 V Malé recenzi na klasický apríl Skácel za čínal citátem, od kterého odvíjel celou pointu příb ěhu: „Latiníci říkávali: In vino veritas. Český to znamená, že ve vín ě je pravda. Tak to v ůbec není pravda, ale apríl, dokonce klasický apríl. Byly doby, kdy jsem té pr ůpovídce pod vlivem alkoholu v ěř il.“ 181 Na p říkladu výše zmíněných Malých recenzí se ukazuje také další typický rys Skácelových článk ů z posledních stran Hosta do domu. Skácel je tematicky nepravideln ě vztahoval k aktuálnímu ro čnímu období či r ůzným svátk ům nebo výro čím. V dubnu tedy publikoval Malou recenzi na klasický apríl , v kv ětnu Malou recenzi na jaro 182 apod. Ve Skácelových Malých recenzí bylo možné vypozorovat jeho velmi specifický smysl pro humor, který p řenášel jako šéfredaktor i do dalších rubrik časopisu (p říkladem m ůže být rubrika Kouzlo necht ěného ).

177 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na to, jak Československý rozhlas natá čel v Židlochovicích slavíka. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 80. 178 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na to, jak Československý rozhlas natá čel v Židlochovicích slavíka. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 80. 179 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na to, jak Československý rozhlas natá čel v Židlochovicích slavíka. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 80. 180 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na to, jak Československý rozhlas natá čel v Židlochovicích slavíka. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 80. 181 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na klasický apríl. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 4, s. 80. 182 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na jaro. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 5, s. 80.

46 46

I když nap říklad v Malé recenzi na koní čky se Skácel prom ěnil z vyprav ěč e vtipkujícího a ironického spíše do smutného, melancholického a nostalgického, když v něm pohled na stádo koní asocioval vzpomínky na domov a d ětství. „Ale nejkrásn ější koní čci jsou za humny. Hn ědí, s dlouhými h řívami, sametovými tlamami a velikýma o čima bez b ělma; moud ří a tiší, s provázky žil na krku.“ 183 Naopak sv ůj typický smysl pro humor využil v Malé recenzi na slávu , kde popsal kuriózní historku svého známého, který mu vypráv ěl o tom, jak socha ř vyráb ěl pam ětní sochu jeho p ředka. Skácel v textu využíval dvojsmysl ů. „Odlili p ředka a poprsí se povedlo. Až na to, že se strašn ě lesklo. Ne řeknu, jak. Pot řebovalo to patinu. Socha ř pravil, že se to už n ějak ud ělá. (Byl z našeho m ěsta a nosil plnovous). ‚Takhle nem ůže z ůstat,‘ pravil, ‚je moc zlatej.‘ V tom jsem mu dal za pravdu. Ostatn ě moje babi čka vždycky tvrdila, že náš slavný p ředek byl zlatý člov ěk. Poprosil mne, abych mu pomohl. Vzali jsme slavného p ředka a odnesli ho na zahradu. Tam stál mezi angreštem a rybízy d řev ěný záchodek. Uvázali jsme slavného p ředka na řet ěz a spustili ho hlavou nap řed do kulatého otvoru. Bylo v tom cosi nesmírn ě srde čního. Na dve řích záchodku zelo velké vy říznuté srdce, kterým vlétaly dovnit ř v čely. ‚Za čtrnáct dní nám krásn ě zezelená,‘ pravil socha ř. Díval jsem se na n ěho s obdivem.“ 184 V kuriózních historkách si Skácel liboval, avšak i ve zdánliv ě oby čejných p říb ězích dokázal nalézt neoby čejnou pointu. Se smutkem Skácel vypráv ěl čtená řů m svou Malou recenzi na lingr ůstku (lingr ůstka je druh omítky, na kterou se nedá psát, jak Skácel vysv ětlil čtená řů m). „Poezie, pokud je dobrá, bývá v ětšinou smutná. Ale nikdy na mne nesestoupila taková tklivost, jako na tichém pissoiru v jedné hosp ůdce na Malé stran ě. Poda řilo se mi tam rozluštit, hned nad černou obrubou téru, truchlivý povzdech na čmáraný h řebíkem a verzálami: MÁM TO ZA DVA ROKY. V té hospod ě jsem pak z ůstal sed ět, dokud nezav řeli, a vzpomínal jsem na vojá čka, který se dostal na první ned ělní vycházku a napsal, ješt ě celý ost říhaný, na páchnoucí ze ď záchodu ten nejžalostn ější verš na sv ětě.“ 185 Literární teoretik Zden ěk Kožmín na p říkladu Malé recenze na lingr ůstku upozornil na autorovo básnické nadání, které bylo patrné i z jeho prozaických text ů: „Velkou roli

183 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na koní čky. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 6, s. 80. 184 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na slávu. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 7, s. 80. 185 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na lingr ůstku. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 9, s. 80.

47 47

v tomto složitém protínání více vrstev hraje u Skácela akcentování vlastní zkušenosti. Sv ět bývá nastolen jako práv ě objevený a práv ě pojmenovaný. Objeveny a nazývány bývají práv ě v ěci nejvšedn ější. Jako by se souznívání s poezií všedního dne odehrávalo u Skácela práv ě nejvíce v jeho próze. Ale vše se d ěje op ět s osobitým posunem. To všední je tu zám ěrn ě maximáln ě nereprezentativní, ale politicky vyhrocené. Tak je tomu i v Malé recenzi na lingr ůstku.“ 186 Kritický k dobovým zvyklostem byl Skácel v Malé recenzi na tykání . Nelíbilo se mu totiž to, jak si lidé mezi sebou čím dál tím více tykali. I když to v textu explicitně nenapsal, narážel na soudobou zvyklost spojenou s vládou KS Č a vzájemným tykáním a oslovováním soudruhu/soudružko. „Není skoro v této republice člov ěka, s kterým bych si netykal. Není tém ěř člov ěka, který by netykal mn ě. Stalo se to za dvacet let jakýmsi národním zvykem. Mám obavu, že kdyby u nás byla cenzura, tak by mi taky tykala, a to bych nep řežil.“ 187 Podobn ě jako v Malé recenzi na tykání Skácel i v některých dalších textech kritizoval témata spojená se soudobým politickým a spole čenským uspo řádáním. Nap říklad v Malé recenzi na stát se pustil do kritiky úrovn ě československé žurnalistiky. „Není to recenze na stát, ve kterém žiji, to bych si netroufal. Jako v ětšina českých žurnalist ů dokázal bych nanejvýš zrecenzovat USA, protože jsem tam nikdy nebyl.“ 188 Roz čílení neskrýval v Malé recenzi na objemy . Skácel v ní vycházel z návrhu na honorá řové objemy periodického tisku, se kterými zásadn ě nesouhlasil. „A pyšníme se tím, že v návrhu je na nás pamatováno stejným pr ůměrným honorá řovým objemem jako na k řížovká ře. Do velmi originální krabice se dostal léka řský v ědecký tisk. Časopisy pro d ěti p ředškolního v ěku jsou na tom jenom t řikrát lépe. Nevyplatí se tudíž bádati v rakovin ě a psáti o výsledcích do léka řského v ědeckého tisku, ale vyplatí se skládati verší čky na housátka, v ětříček, astronauty a soudruhy u čitele.“ 189 A s kritikou doby pokra čoval i v roce 1966. V Malé recenzi na ibise Skácel jen tak mimochodem, jakoby mezi řečí, zkritizoval dobu a op řel se do soudobého tisku. Kritiku ukryl za p říb ěh o ornitologovi z Kunštátu, který pravideln ě redakci brn ěnské Rovnosti, kde Skácel d říve pracoval, informoval o tom, že do kraje p řilet ěli z teplých krajin

186 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 38 s. 187 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na tykání. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 80. 188 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na stát. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 3, s. 84. 189 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na objemy. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 8, s. 84.

48 48

cizokrajní ibisové. Skácel vše sepsal s jistou nonšalantností a nenápadností, pointy jeho Malých recenzí se odkrývaly jen pozorným čtená řů m. „Vždycky jsme tu zprávu otiskli a poctiv ě vyplatili honorá ř. Jediní v republice. Ostatní měli kachny, ale my jsme se pyšnili ibisem. Rozpínal svá černá k řídla nad proslovy státník ů, zprávami z bojiš ť a čtvrtým dojením. Nad petitem, kolonelem i garmondem. Byla to jediná slušná poezie, co se do t ěch novin v on ěch dobách dostala.“ „(…) Dodnes se mi po n ěm stýská. Když otevírám ráno noviny, hledám piln ě v denních zprávách, jestli se tam náhodou neobjeví verzálkami ČERNÝ PTÁK IBIS ZNOVU NAD KUNŠTÁTEM! Ale on tam už není a v poslední dob ě otevírám noviny z řídka. Není v nich nic pro mne.“ 190 Cenzo ři ješt ě p řed vydáním Hosta do domu donutili Skácela, aby recenzi poupravil: „V Malé recenzi Jana Skácela na ibise na str. 84 bylo ve v ětě: ‚Sv ět byl hloupý, šedivý, Brno umoun ěné popílkem, Praha zatížená Hrad čany , ale nad Kunštátem se vznášel černý ibis, pták Nilu, pták faraón ů.‘ Podtržené oznámení Hrad čany bylo nahrazeno slovem Pet řín.“ 191 Skácel psal Malé recenze od konce roku 1963 do každého čísla až do zastavení časopisu v roce 1970. Výjimkou bylo jen prázdninové sedmé číslo v roce 1967, kde místo Malé recenze vyšla karikatura Miroslava Li ďáka, která zobrazovala Jana Skácela s batohem na zádech stojícího u ukazatele s nápisem „DO PR ČIC“. 192 Stejná karikatura vyšla i v šestnáctém čísle v roce 1969. 193 Po prázdninové pauze však už Skácel znovu publikoval, v osmém čísle roku 1967 tak vyšla Malá recenze na kanárka , v níž vtipn ě popisoval p říhodu o tom, jak Ludvík Kundera koupil svému synovi kanára. „Ludvík mi šeptem sd ělil, že s kanáry je to stejné jako s básníky. Když se jim sype moc, p řestanou zpívat. (…) Ale bylo mi sympatické, že kanárek odmítá zpívat ve tm ě. Když p řehodíte p řes klec šátek, pták zmlkne. Tohoto zp ůsobu tmá řství se užívá ve všech rodinách, které vlastní kanárky.“ 194

190 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na ibise. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 2, s. 84. 191 Ústav pro studium totalitních režim ů, Archiv bezpe čnostních složek, fond 318 Hlavní správa tiskového dohledu, Denní hlášení č. 3 z 2. února 1966 , sign. 318-45-6, s. 3. 192 LI ĎÁK, Miroslav. Jan Skácel v prázdninové karikatu ře Miroslava Li ďáka. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 7, s. 80. 193 LI ĎÁK, Miroslav. Jan Skácel na dovolené. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 16, s. 48. 194 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na kanárka. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 8, s. 88.

49 49

Tato Malá recenze m ěla vyjít p ůvodn ě už v kv ětnovém čísle v roce 1964, zakázali to ale cenzo ři Hlavní správy tiskového dohledu. Ú řadu se nelíbilo „jinotajné nazna čování omezování básnické svobody v zemi“ . „Tento článek je metaforickým vyjád řením omezování básnické, resp. jiné um ělecké činnosti. V článku se pojednává o kanárkovi, který je uzav řen v české kleci, je mu nutno jednou za čas ost říhat drápky. Tento materiál je jinotajovou formou kritiky na zasahování do um ělecké tvorby.“ 195 Skácel nakonec recenzi upravil, ale vyjít mohla až o t ři roky pozd ěji. Do kv ětnového vydání roku 1964 nakonec šla Malá recenze na jaro . 196 Za Skácelovými p říb ěhy se vždy skrývalo n ějaké hlubší poselství nebo myšlenka. Host do domu nem ěl úvodníky, a práv ě Skácelovy Malé recenze tento žánr n ěkdy nep římo zastupovaly. Prost řednictvím Malých recenzí Skácel jako šéfredaktor nazna čoval, kterým sm ěrem se redakce časopisu ubírala a jaké názory jí byly blízké. Skácel tak t řeba narážel na neustálé nap ětí mezi Čechy a Moravany v Malé recenzi na modrý pupek v devátém čísle roku 1967. Jeho text vycházel z dětské pov ěry, která se tradovala v jeho vesnici, když byl ješt ě malý chlapec, že „lidé z Čech mají modré pupky“. Pov ěř e p řestal v ěř it, až když se na vesnici setkal s českým chlapcem, který „modrý pupek“ skute čně nem ěl. „Od té doby vím, že Čechové a Moravani jsou jeden národ a že Češi jsou lidé jako my; chovám se k nim proto p řátelsky, vážím si jich, ale na nic jim už nenalítnu.“ 197 Skácel ův Host do domu byl ve svých názorech velmi otev řený. P říkladem m ůže být Malá recenze na drát. „Denní tisk nás informoval, že na hranicích bylo zapo čato s odstra ňováním zátaras ů. Československo už nebude zadrátované. Tu zprávu jsem p řijal s radostí a doufám, že práce kvapem pokra čuje. (...) Když demokratizace, tak do d ůsledk ů. Beztak jsem si vždycky lámal hlavu, co budeme s takovou spoustou ostnatého drátu dělat, až jednou dostaneme rozum.“ 198 Otev řen ě Skácel srpnové události roku 1968 pochopiteln ě komentovat nemohl, v Malých recenzích tak pouze nazna čoval, jaká atmosféra v té dob ě ve spole čnosti

195 Ústav pro studium totalitních režim ů, Archiv bezpe čnostních složek, fond 318 Hlavní správa tiskového dohledu, Denní hlášení č. 27 od 12. do 22. dubna 1964 , sign. 318-45-4, s. 1. 196 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na jaro. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 5, s. 80. 197 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na modrý pupek. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 9, s. 80. 198 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na drát. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 7, s. 80.

50 50

panovala. Hned v zá řijovém čísle napsal Malou recenzi na traka ř, v níž vzpomínal na člov ěka, který za ním každý rok už po dvacet let chodil a říkal mu, že vynalezl traka ř. „Jako každého roku, nezapomn ěl ani letos, v tyto divné dny, a já jsem mu byl za to vd ěč ný.“ 199 Skácel v této Malé recenzi vystav ěl alegorický p říb ěh, kterým se snažil popsat dobu dvacetileté vlády KS Č v Československu a násiln ě ukon čené pražské jaro – každý rok po dvacet let vynálezce traka ře vynalézal znovu a znovu, i když ho Skácel varoval, že v Čín ě podobné výst řelky potrestali setnutím hlavy. Skácel nazna čoval, že by lidé nem ěli ztrácet nad ěji a vzdávat se, stejn ě jako to nevzdával vynálezce traka ře, a stejn ě jako on to zkoušet znovu a znovu. Pro desáté číslo napsal Skácel Malou recenzi na laskavost , v níž upozornil na to, jak jsou lidé v poslední dob ě k sob ě laskaví. 200 V čísle následujícím v Malé recenzi na Karla zase vzpomínal na citát Karla Havlí čka Borovského: „T řikrát do mo ře plivni, ono se nezp ění.“ Skácel popisoval svou dovolenou, kdy zkoušel po vzoru Borovského citátu plivat do mo ře, ale p řitom se na mo ři stejn ě nic nezm ěnilo. „Od mo ře jsem se vrátil s nepo řízenou. Zkoušel jsem to doma a zkouším to dodnes. Jezdím za m ěsto a vyhledávám p řehrady, v poslední dob ě dávám p řednost rybník ům, hodn ě zádum čivým, které vypadají, jako by na jejich dn ě byl ukryt černý prsten.“ 201 Ze Skácelova textu čišelo zklamání, pocit marnosti, ale p řes všechny události také pocit vzdoru, touha pokra čovat a zkoušet to znovu a znovu, i když jak napsal, „neví, co s ním bude dál“ : „Už se mi tém ěř nedostává slin, vyprahl jsem, ale nedobral jsem se žádného výsledku. Karel m ěl pravdu. Ani ten nejmenší rybní ček se mi nezp ěnil, ani ten docela malinkatý, pro p ůlku hastrmana. Nevím, co se mnou bude dál. Pravd ěpodobn ě mne zatknou pro potulku nebo upadnu do podez ření z vodního pychu. Ale nemohu si pomoci. Zkouším to dál. Ob čas p řipluje smutná ryba a zaúto čí na m ůj bílý plivane ček. To je všechno. Karel m ěl pravdu, ale já neslevím.“ 202 Tomu, že se Skácel nebál výb ěru choulostivých témat, nasv ědčovala Malá recenze na úd , kde vzpomínal na sv ůj první d ětský zážitek u krej čího, který mu šil kalhoty.

199 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na traka ř. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 9, s. 80. 200 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na laskavost. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 10, s. 80. 201 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na Karla. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 11, s. 80. 202 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na Karla. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 11, s. 80.

51 51

„Do svých čtrnácti let jsem se domníval, že údové jsou toliko v církvi. Do svých zelených čtrnácti let. Potom se otec rozhodl, že mi dá ušít dlouhé kalhoty, byly to mé první, a já jsem poznal, jak strašn ě jsem se mýlil.“ 203 Pak Skácel pokra čoval tím, jak se s ním otec vypravil ke krej čímu, který ho p řekvapil ne čekanou otázkou. „Na které stran ě, pane studente, rá číte nosit úd? P řiznám se, že jsem to tenkrát zpam ěti nev ěděl. Nev ěděl jsem to v ůbec. O takových detailech garderoby a lidského t ěla jsem do té doby nep řemýšlel. A v ůbec jsem nechápal, co má ušlechtilý devadesátiletý pán na mysli. Znal jsem sice pro tu v ěc mnoho r ůzných p řiléhavých jmen, ale tohle pojmenování mně bylo docela neznámé a zn ělo svatokrádežn ě.“ 204 Skácel ale p říb ěh o úzkých nohavicích svých kalhot nevypráv ěl jen proto, aby zavzpomínal na svou d ětskou nev ědomost. Úzké kalhoty totiž používal jako metaforu na to, jak vypadala spole čnost roku 1969. Podobn ě jako i v jiných Malých recenzích byla ale jeho kritika nenápadná, nazna čená jen jakoby na okraj. „Tenkrát byly doby vypjat ě demokratické a pokroková mládež milovala volnost a nosila kalhoty, které byly dole až čty řicet centimetr ů široké. Od t ěch dob se mnohé zm ěnilo a dnes by se mi pantalóny à la kníže docela hodily. Dnes by byly tak akorát.“ 205 Některé Skácelovy Malé recenze vyšly souborn ě v knize nazvané Jedenáctý bílý k ůň 206 , další byly publikovány v knize Třináctý černý k ůň 207 . Malé recenze byly v šedesátých letech velmi populární. N ěkteré z nich četl Skácel i ve vysílání Československého rozhlasu. Traduje se také, že se časopis Host do domu kv ůli nim četl odzadu. Jejich opakované knižní vydání navíc dokazuje to, že Skácelovy prozaické texty z ůstaly aktuální dodnes a že si dokážou najít čtená ře i po padesáti letech. „Skácel tu vypracoval jemn ě ironicky vybroušený nástroj pro sv ůj dialog se sv ětem, s dobou, s politikou. A dál dovedl strukturní diferenciaci svých text ů: rozehrál tu sémantiku mnoha významových vrstev a zformuloval nenápadn ě za pochodu svou filozofii člov ěka. Jeho ‚malé recenze‘ dosahují ve svých vrcholech objevnosti jeho básnického díla.“ 208

203 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na úd. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 3, s. 48. 204 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na úd. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 3, s. 48. 205 SKÁCEL, Jan. Malá recenze na úd. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 3, s. 48. 206 SKÁCEL, Jan. Jedenáctý bílý k ůň . 3. vydání. Brno : Blok, 1996. 144 s. 207 SKÁCEL, Jan. Třináctý černý k ůň . 3. vydání. Praha : Blok, 2010. 313 s. 208 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 91 s.

52 52

3.5 Sami proti sob ě

Od prvního čísla roku 1964 redakce p řišla s novou rubrikou, kterou pojmenovala Sami proti sob ě. Publikovala v ní citáty ve řejn ě činných osobností nebo úryvky rozli čných publikací. Redakce vybírala kuriózní nebo nesmyslné projevy, které dané osobnosti usv ědčovaly z vlastní hlouposti nebo ze lži. Z toho také vyplynul název rubriky Sami proti sob ě. Redakce nikdy nepublikovala rozsáhlé úryvky, šlo spíše jen o kratší texty, obvykle o délce jednoho odstavce, které v časopise umis ťovala podle toho, kde se naskytlo místo. „Domorodc ům byl nap říklad lov lebek mobilizujícím faktorem, kterým udržovali své životní síly. N ěmci se snažili jako náhradu zavád ět fotbal. Výsledek však valný nebyl, protože nemohl nahradit vlastní smysl ob řad ů obranyschopnosti kmen ů v ůč i nep říteli.“ 209 Redakce vybírala p řísp ěvky nahodile. Objevily se proto témata z různých oblastí. Na zvlášt ě povedený citát, kde mluv čí svými slovy potvrzoval to, co cht ěl pop řít, upozornila redakce v pátém čísle třináctého ro čníku. Text převzala z Divadelních a filmových novin z ledna roku 1966. Jednalo se o rozhovor o novém brn ěnském divadle: „Není pravda, že do divadla zatéká; jde o provlhování stropu, což bylo zavin ěno tím, že zinkový plech byl položen na vrstvu asfaltu horší kvality, pod plech zatéká a tak dochází ke korozi. Po čítalo se s různými poruchami, t řeba osv ětlovacího parku – jde o československý prototyp automatického řízení – který tu máme ve zkušební lh ůtě. Podobn ě je tomu s klimatiza čním za řízením. Se všemi závadami, jež se vyskytly, se vlastn ě po čítalo, byly o nich u čin ěny záznamy ješt ě v kolauda čním protokolu.“ 210 Citáty v rubrice Sami proti sob ě provázely čtená ře až do b řeznového čísla roku 1969. Tato satirická rubrika, kde redakce poukazovala na hloupost ostatních, se od dubna roku 1969, kdy se z časopisu stal čtrnáctideník a kdy nastupovala normalizace, už netiskla.

209 STANISLAV, Josef. Zamyšlení nad orientální hudbou dneška a v čerejška. Sami proti sob ě. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 1, s. 59. 210 Z rozhovoru o novém brn ěnském divadle. Sami proti sob ě. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 5, s. 27.

53 53

3.6 Černou k řídou do komína

Ludvík Kundera si obhospoda řoval rubriku Černou k řídou do komína , která vycházela pravideln ě od prvního čísla roku 1965. Jednalo se o jakýsi zápisník Kunderových post řeh ů, myšlenek a nápad ů, kterými zaplnil obvykle jednu dvoustranu. V krátkých citacích dokázal být vážný, vtipný, melancholický i kritický. Nap říklad: „Tak jsem se v Berlín ě dozv ěděl, že básn ě se d ělí na správné a nesprávné. Když jsem se dost vyvztekal, pustil jsem se do etymologických h říček se slovem správný a se slovem richtig. Výsledek m ě vylekal.“ 211 Podobn ě jako u Jana Skácela (viz kapitola o Malých recenzích ) se i u Ludvíka Kundery projevila schopnost se na malém prostoru p řesn ě a trefn ě vyjád řit. Vznikaly tak krátké odstavce či jen v ěty, které ale hutností vydávaly za obsáhlé texty. U obou autorů tato schopnost z řejm ě souvisela s jejich básnickým talentem. Kundera rád vtipkoval, v rubrice se proto vedle sebe st řídaly vážné, myšlenkov ě hluboké texty s vtipnými „pr ůpovídkami“. Jeho vtipkování ale nebylo samoú čelné, s humorem totiž podával obvykle n ějaké vážn ější téma. „Hitler a jeho dva úhlavní tajtrlíci Göring a Goebbels notoricky p řitahují dramatiky, prozaiky, filma ře. Odstr čená z ůstává černá eminence v pozadí: Himmler. Sedí sv ědomit ě u psacího stolu a likviduje škrtem pera miliony lidí. A snuje plány, jak zp řehází Evropu po kone čném vít ězství.“ 212 Hned pod tímto textem odd ěleným grafickou odrážkou (malý černý čtverec odd ěloval jednotlivé texty rubriky Černou k řídou do komína pravideln ě) Kundera pokra čoval: „Kamkoli p řijdeš, všude tytéž vý čty. Laxnost, neschopnost, zlá v ůle, blbismus. A všecky rozhovory jsou tím uválcovány na placato!“ 213 A pokra čoval dalším samostatným textem: „B ěda tomu, kdo si za čne vymýšlet! Ber, co je ti p ředhozeno – a kušuj.“ 214 Kunderova rubrika Černou k řídou do komína však vydržela vycházet pouze rok.

211 KUNDERA, Ludvík. Černou k řídou do komína. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 1, s. 66–67. 212 KUNDERA, Ludvík. Černou k řídou do komína. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 11, s. 72. 213 KUNDERA, Ludvík. Černou k řídou do komína. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 11, s. 72. 214 KUNDERA, Ludvík. Černou k řídou do komína. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 11, s. 72.

54 54

3.7 Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů

Dvanáctý ro čník p řinesl pod názvem Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů v každém čísle úryvek text ů n ěkteré z výrazných osobností československé kultury. Redakce uve řejnila stat ě nap říklad Josefa Čapka 215 , Ladislava Klímy 216 , Františka Xavera Šaldy 217 nebo Tomáše Garrigua Masaryka 218 . Jednalo se o texty, v nichž se auto ři skute čně „hn ěvali“ nad n ějakým problémem. Název rubriky odkazoval k filmu Sidneyho Lumeta nato čeného na motivy hry amerického dramatika Reginalda Rosa Dvanáct rozhn ěvaných muž ů z roku 1957 (v originále 12 Angry Men ), ve kterém si zahrál i Ji ří Voskovec. 219 Redakce časopisu se pod vedením Jana Skácela opakovan ě poušt ěla do kritizování cenzurních opat ření, k tomu došlo práv ě i prost řednictvím rubriky Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů, když uve řejnila text Eduarda Basse Čtení o roce osma čty řicátém . „Nejh ůř e se ovšem tlak censury jevil u novin a časopis ů. V celém rozsáhlém území předb řeznové monarchie vycházelo po léta jen 30 list ů, obírajících se jakž takž politikou. Z toho 16 byly ú řední v ěstníky – malé plátky, které k několika úzkostliv ě opatrným politickým zprávám p řidávaly ú řední vyhlášky. Neú řední noviny nebyly o mnoho lepší, m ěly sice o n ěco více zpráv, zato však pokud možno ze vzdálených kon čin, aby m ěly co nejmenší zajímavost pro domácí čtená ře.“ 220 Rubrika Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů vycházela podobn ě jako Černou k řídou do komína jen v roce 1965. V dalších ro čnících se k těmto rubrikám redakce již nevrátila.

215 Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů. Josef Čapek. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 10, s. 82–83. 216 Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů. Ladislav Klíma. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 6, s. 82. 217 Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů. F. X. Šalda. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 3, s. 82–83. 218 Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů. Tomáš Garrigue Masaryk. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 12, s. 82. 219 BLECH, Richard a kol. Encyklopédia filmu. 1. vydání. Bratislava : Obzor, 1993. 212–213 s. 220 Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů. Eduard Bass. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 9, s. 82–83.

55 55

3.8 Kouzlo necht ěného

Nová a velmi výrazná rubrika p řibyla v roce 1966 a vycházet vydržela až do samotného konce vydávání časopisu. Redakce ji pojmenovala jako Kouzlo necht ěného . Publikovala v ní vícemén ě náhodn ě, co se jí dostalo do rukou ze starých kronik či dopis ů a co vykazovalo ur čitou míru nostalgie, skrytého kouzla p ůvodn ě necht ěného či jinak zamýšleného. Proto také redakce zvolila takový název rubriky. „Založil ji Jan Skácel v lednovém čísle 13. ro čníku Hosta do domu (1966), dva roky poté, co se v tomto m ěsí čníku pro kritiku, literaturu a um ění stal šéfredaktorem. Dobrými pomocníky mu p ři tom byli jeho redak ční kolega Jan Trefulka a p řekladatel Adolf Kroupa – ten schra ňoval doma celou krabici podobných kouzel a říkal jim ‚piškuntálie‘. Stranou nez ůstali ani čtená ři. Jedni s pochopením posílali p ůvabné písemnosti z rodinných a jiných archiv ů (mezi t ěmi vynikal češtiná ř a badatel Josef M. Reimann), jiní nezamýšlen ě p řispívali vlastnoru čními dopisy, p řípisy a rukopisy.“ 221 Pozd ěji p řevzal pé či o Kouzlo necht ěného Antonín P řidal. „Ke svému velkému pot ěšení jsem se o ‚Kouzlo necht ěného‘ staral až do jara 1970, kdy bylo vydávání Hosta z úřední moci zastaveno.“ 222 Hned v prvním čísle byl otišt ěn pon ěkud bizarní text o užite čnosti žížal v zem ědělství. Na úvod proto redakce vysv ětlila, co bylo cílem této rubriky, čtená ři by jinak mohli být z daného článku pon ěkud zmatení: „Následující řádky otiskujeme pro jejich p ůvabnou milost a d ůvěru. V ůbec nám nevadí roztomilé pravopisné a jazykové lapsy, ba naopak. Pokud se nám to poda ří, chceme v Hostu čast ěji uve řej ňovat texty podobného posv ěcení a krásné naivity. Nikoliv pro výsm ěch, ale pro úsm ěv milý, zarmoucený nebo t řeba nostalgický, avšak vždycky bezd ěč ný a čistý. Tak to prosím chápejte.“ 223 V následujícím čísle redakce publikovala část deníku samouka a výtvarníka z jižní Moravy Jakuba Svobody, kterého si pro sebe objevil a propadl jeho kouzlu Jan Skácel, jak popsal v jednom z text ů, který publikoval ve dvanáctém čísle desátého ro čníku a který také vyšel v jeho Jedenáctém bílém koni . 224

221 P ŘIDAL, Antonín. Kouzlo necht ěného. 1. vydání. Brno : Druhé m ěsto, 2007. 9 s. 222 P ŘIDAL, Antonín. Kouzlo necht ěného. 1. vydání. Brno : Druhé m ěsto, 2007. 9 s. 223 Kouzlo necht ěného. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 1, s. 78–79. 224 SKÁCEL, Jan. Henri Rousseau z Ivan čic. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 12, s. 508–515. SKÁCEL, Jan. Jedenáctý bílý k ůň . 3. vydání. Brno : Blok, 1996. 99–114 s.

56 56

Svobodovým zápisk ům p ředcházel krátký úvod, který psal Jan Skácel, jak vzpomíná Antonín P řidal. 225 „Otiskujeme dv ě stránky vytržené z deníku lidového malí ře Jakuba Svobody z Ivan čic. Už dávno zem řel, ale z ůstala po n ěm řada roztomilých obrázk ů, na půdě citera, v místním muzeu pam ěti, psané inkoustovou tužkou na čtvere čkovaném papí ře. Byl vyu čen cukrá řem a maloval sladce. Psal zrovna tak.“ 226 Ve čtvrtém čísle třináctého ro čníku se v rubrice objevuje místo textu série fotografií z první sv ětové války. „Je to krutý paradox, ale na ty obrázky se dnes díváme tém ěř idylicky. Byla to poslední válka bez atomové bomby a vojáci se z ní vraceli s žeb řiňáky. Něco se s námi od té doby stalo. Ty fotografie to říkají tiše, tiše a naléhav ě.“ 227 Podobné roztomilé bizarnosti redakce otiskovala i v následujících ro čnících, rubrika vycházela až do úplného zastavení časopisu. Redakce tak publikovala nap říklad bezd ěč nou poezii, tedy verše poskládané z výst řižku z New York Times. 228 V šestém čísle patnáctého ro čníku zase Host do domu uve řejnil žádost, kterou její autor zaslal okolo roku 1960 prezidentu Antonínu Novotnému. Autor dopisu žádal prezidenta, aby stát zlevnil alkohol. „Páni minist ři, my Vás prosíme všichni srde čně a milost naši, abyste nám d ělník ům zlevili alkohol a go řalu. Vám to neublíží chudákom d ělníkom, zem ědělcom, zedníkom a včeckym pracujícím ve stát ě Československej republice. Soudruhu Antoníne Novotný, presidente, smilujte se nad tými d ělníky, každý si rád hutne tej go řaly, jak je mu u žaludku špatn ě, aby mohl strávit toho chrobáka, jak je mu špatn ě. Sú páni dokto ři též piju go řalu a pro č piju – proto, že je go řala lé čivá bilina – borovi čka, režná, ko ňak, atd. a všecko lacní – mléko, máslo, cukr, šativo a jiné v ěci, atd.“ 229 Redakce touto rubrikou snažila bavit sebe i čtená ře. O tom, jak populární byla, sv ědčí i to, že vycházela v Hostu do domu až do jeho ú ředního zastavení v roce 1970. Znovu ji pak oživila redakce časopisu ROK (Revue otev řené kultury), který za čal vycházet v roce 1990 a otev řen ě se hlásil k odkazu Hosta do domu. 230

225 P ŘIDAL, Antonín. Kouzlo necht ěného. 1. vydání. Brno : Druhé m ěsto, 2007. 107 s. 226 Kouzlo necht ěného. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 2, s. 78–79. 227 Kouzlo necht ěného. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 4, s. 62–69. 228 Kouzlo necht ěného. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 4, s. 50–51. 229 Kouzlo necht ěného. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 6, s. 54. 230 GABRIELOVÁ, Bronislava; MAR ČÁK, Bohumil. Kapitoly z dějin brn ěnských časopis ů. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Georgetown, 1999. 139 s.

57 57

Z text ů, které z ůstaly v soukromém archivu Antonína P řidala, sestavil pozd ěji autor publikaci s názvem Kouzlo necht ěného . Vydal ji v roce 2007, tedy 37 let poté, co Host do domu vyšel naposledy. 231

3.9 Dokument

Od roku 1966 vycházela nepravideln ě rubrika Dokument , v níž byly publikovány přetisky r ůzných článk ů z jiných periodik, projevy vybraných osobností apod. Redakce nedopl ňovala texty žádnými vysv ětlujícími komentá ři, nechávala čtená ře, aby se sami dovtípili, kam p řetiskováním takových text ů mí řila. Kuriózní text vybrali redakto ři Hosta do domu nap říklad pro dubnové číslo roku 1966. Jedná se o článek Li Su-wen – čínské prodava čky zeleniny, která se v článku pro China Reconstructs z roku 1965 vyznává z toho, že k tomu, aby byla skv ělá prodava čka zeleniny, jí pomohly spisy Mao Ce-tunga. „Čím více pracovník ů v našem obchod ě se nau čilo aplikovat filozofii p ředsedy Mao a užívat ji k převýchov ě sebe sama, tím více se zlepšovala naše služba. Zákazníci oce ňovali naše úsilí. B ělovlasý starý pán nám p řinesl dv ě knihy o socialistickém obchodu. N ěkolik u čitel ů nám nabídlo, že nám pom ůže zvýšit naši všeobecnou čtená řskou úrove ň. Ano, to bylo skute čné proletá řské soudružství!“ 232 Host do domu nepublikoval daný text, aby se vyznal k obdivu Mao Ce-tunga, ale naopak aby ukázal na absurdnost čínského režimu. Vybrané citáty z článku Li Su-wen by se dob ře hodily i do rubriky Sami proti sob ě. Pro listopadové číslo roku 1966 redakce p řevzala článek tehdejšího úst ředního tajemníka Svazu noviná řů Adolfa Hradeckého z týdeníku Reportér, který pojednával o práv ě p řipravovaném tiskovém zákon ě v Československu (ten byl nakonec v říjnu roku 1966 p řijat a vedle dalšího p řiznal a legalizoval cenzuru). „Neexistuje rovn ěž ve řejn ě a zákonn ě formulovaná nutnost chránit zájmy socialistické spole čnosti p řed zneužitím svobody slova, k němuž by mohlo dojít zve řejn ěním skute čností, jež p ředstavují státní, hospodá řské nebo služební tajemství, nebo zve řejn ěním informací, jež jsou v rozporu s jinými zákony chránícími zájmy spole čnosti. Tyto záruky, jež má obsahovat nový tiskový zákon, nejsou nikterak formální. Budou další politicky významnou sou částí řady opat ření, jež jsou uskute čň ována

231 P ŘIDAL, Antonín. Kouzlo necht ěného. 1. vydání. Brno : Druhé m ěsto, 2007. 9 s. 232 Je prodávání zeleniny revolu ční prací? Dokument. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 4, s. 58–59.

58 58

v československém právním řádu k soustavnému prohlubování a zdokonalování socialistické demokracie.“ 233 Přetisk Hradeckého článku je další z řady text ů, které v Hostu do domu vyšly a které poukazovaly na cenzurní opat ření v Československu. Nepravideln ě vycházely Dokumenty také v následujících ro čnících. V sedmém čísle roku 1967 nap říklad redakce otiskla řeč Michaila Alexandrovi če Šolochova ze IV. sjezdu sov ětských spisovatel ů. 234 O číslo pozd ěji zase redakce p řetiskla soubor antisemitských novinových článk ů, které se objevily v tisku ve T řetí říši v dob ě p řed druhou sv ětovou válkou. 235 Naposledy rubrika Dokument vyšla v devátém čísle šestnáctého ro čníku, tedy v srpnu roku 1969. Redakce zvolila jako spojující téma po čátek okupace českých zemí a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava v březnu roku 1939. Redakce v rubrice publikovala nap říklad telegramy, které si vym ěnili Edvard Beneš s Franklinem D. Rooseveltem apod. 236 V roce 1969 uplynulo t řicet let od vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a vstupu německých vojsk na české území, krom ě toho p řipomenutí n ěmecké okupace redakce zvolila zám ěrn ě jako připomenutí ro čního výro čí vojenské intervence v Československu v srpnu 1968. „Když už cenzura nedovolovala jinak, dovedla redakce prezentovat čtená ři jinotajné texty, nap ř. z analogických po čátk ů nacistické okupace.“ 237 S tímto číslem však rubrika Dokument skon čila.

3.10 12 lásek 12 nenávistí

Každé číslo roku 1966 provázela rubrika 12 lásek 12 nenávistí . Redakce vždy oslovila některého ze spisovatel ů, který pro vydání Hosta do domu p řipravil článek o svých, jak z názvu vyplývá, láskách nebo nenávistech. V druhém čísle nap říklad Jan Trefulka psal o tom, co nemá rád.

233 HRADECKÝ, Adolf. P řipravuje se nový tiskový zákon. Dokument. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 11, s. 72–73. 234 ŠOLOCHOV, Michail Alexandrovi č. Z řeči M. A. Šolochova na IV. sjezdu sov ětských spisovatel ů. Dokument. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 7, s. 76–78. 235 Hudba a nacismus. Dokument. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 8, s. 68–69. 236 15. b řezna 1939. Dokument. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 9, s. 20–24. 237 GABRIELOVÁ, Bronislava; MAR ČÁK, Bohumil. Kapitoly z dějin brn ěnských časopis ů. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Georgetown, 1999. 122 s.

59 59

„Nemám rád nesnášenlivost. Je dcerou pošetilosti a matkou vražd, zlo čin ů a bezpráví, které se udály ve jménu pokoje, práva a spravedlnosti. A to byly všechny. Nesnášenlivý mírotvorce je nejkrutější vále čník, nesnášenlivý zákonodárce tv ůrce vyhlazovacích tábor ů, nesnášenlivý soudce kat, nesnášenlivý um ělec, literát, kritik – travi č pramen ů moudrosti, prostoty a radosti, z nichž se napájí umění.“ 238 V další části textu se Trefulka dostal i k tomu, co naopak má rád . „Mám rád lidi, kte ří ned ůvěř ují ani svým vlastním pravdám a dovedou se smát sobě samým, p řistihnou-li se při pokrytectví.“ 239 Redakce dala prostor autor ům, kte ří s Hostem do domu často spolupracovali nebo byli dokonce členy redak ční rady. Ji ří Opelík psal nap říklad o tom, že nenávidí své „kritické řemeslo“ 240 , Jan Skácel to, co nenávidí, zveršoval 241 podobn ě jako Ludvík Kundera 242 . V dalších ro čnících už tato rubrika nevycházela.

3.11 Zatrženo

V roce 1967 se objevila nová rubrika s názvem Zatrženo . Vždy jeden z redaktor ů dvoustranu Hosta do domu zaplnil vybranými citáty z některých nov ě vydaných publikací. Redakce publikovala citáty nap říklad z Dob ře utajených houslí Miroslava Horní čka 243 nebo z románu Ilji Erenburgra Lidé, roky, život 244 . „Nechápu, jak jsme to p řežili a jak jsme vydrželi žít. Nemyslím smrt, ba ani ne masové vražd ění, ale pomyšlení, že n ěč eho takového se mohli dopoušt ět lidé poloviny 20. století, obyvatelé civilizované zem ě.“ 245 V patnáctém ro čníku redakce vybrala citáty nap říklad z Aforism ů Franze Kafky 246 , z Nadsamce Alfreda Jarryho 247 nebo z Knihy Jóbovy 248 .

238 TREFULKA, Jan. 12 lásek 12 nenávistí. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 2, s. 82–83. 239 TREFULKA, Jan. 12 lásek 12 nenávistí. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 2, s. 83. 240 OPELÍK, Ji ří. 12 lásek 12 nenávistí. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 7, s. 76–78. 241 SKÁCEL, Jan. 12 lásek 12 nenávistí. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 3, s. 82–83. 242 KUNDERA, Ludvík. 12 lásek 12 nenávistí. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 12, s. 78. 243 UHDE, Milan. Zatrženo v knize Miroslava Horní čka Dob ře utajené housle. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 4, s. 54–55. 244 UHDE, Milan. Zatrženo v knize Ilji Erenburgra Lidé, roky život (díl pátý a šestý). Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 12, s. 76–77. 245 UHDE, Milan. Zatrženo v knize Ilji Erenburgra Lidé, roky život (díl pátý a šestý). Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 12, s. 76. 246 UHDE, Milan. Zatrženo v knize Aforismy Franze Kafky. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 6, s. 58–59. 247 UHDE, Milan. Zatrženo v knize Alfreda Jarryho Nadsamec. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 9, s. 56–57. 248 UHDE, Milan. Zatrženo v Knize Jóbov ě. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 10, s. 68–69.

60 60

V lednovém čísle roku 1969, tedy v období politicky napjatém, otiskla citáty z Mnichovských dn ů Edvarda Beneše 249 . Rubrika naposledy vyšla v roce 1969, kdy Milan Uhde p ředložil nap říklad výpisky z práce Dušana Hamšíka Spisovatelé a moc 250 nebo ze spisu Karla Jasperse Otázka viny 251 . Uhde z Jaspersova textu vybral ty pasáže, které ve spojitosti se soudobými událostmi v Československu vyznívaly velmi kriticky. „Povinnost k vlasti jde mnohem hloub, než kam dosahuje slepá poslušnost v ůč i vlád ě, která tu práv ě toho času je. Vlast už není vlastí, je-li zni čena její duše. Povinnost k vlasti je nasazení celého člov ěka ve jménu nejvyšších požadavk ů, které k nám hovo ří z příkladu našich nejlepších p ředk ů, a ne z idol ů falešné tradice.“ 252

3.12 13 řádk ů Olega Suse

Podobn ě jako si Ludvík Kundera psal Černou k řídou do komína , obdobnou vlastní rubriku m ěl i Oleg Sus. Pojmenovaná byla 13 řádk ů Olega Suse , vycházet za čala od prvního čísla roku 1967. Název rubriky odkazoval k rozsahu jednotlivých p řísp ěvk ů, které byly dlouhé vždy t řináct řádk ů. Sus v prvních dvou číslech čtrnáctého ro čníku publikoval t ři t řinácti řádkové texty, od dalšího čísla ale dostal k dispozici celou dvoustranu, vycházelo na ní vždy sedm t řinácti řádkových p řísp ěvk ů. Sus na on ěch t řinácti řádcích glosoval práv ě vydané publikace, psal tedy jakési „minirecenze“, jak o nich sám mluvil. 253 „Tak se nám najednou pokazily ty odeonské „trojdetektivky“. Právem za čaly sbírat smetanu, od Simenona po Christieovou, od Hammetta po Chandlera; neprávem však najednou škobrtly a upadly do epigonské, málo chutné louže. Z ní tr čí Manet ův Nestor Burma, pa řížanský soukromý detektiv se sekretá řkou, vpravd ě však nep říliš chutný chlapík, posešívaný epigonsky a falešn ě z postav tvrdých soukromých pátra čů americké ‚drsné‘ školy, pikantn ě opep řený periferní erotikou, nymfomankami, pa řížským

249 UHDE, Milan. Zatrženo v knize Edvarda Beneše Mnichovské dny. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 13, s. 54–55. 250 UHDE, Milan. Zatrženo v knize Dušana Hamšíka Spisovatelé a moc. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 2, s. 5. 251 UHDE, Milan. Zatrženo v knize Karla Jasperse Otázka viny. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 3, s. 5. 252 UHDE, Milan. Zatrženo v knize Karla Jasperse Otázka viny. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 3, s. 5. 253 SUS, Oleg. 13 řádk ů Olega Suse. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 8, s. 78–79.

61 61

pseudohistorismem a vtíravým špektáklem. Redakce nám marn ě strká Maleta k Simenonovi do ‚školy‘ – m ěla by tu dostat p řes prsty.“ 254 Na malém prostoru se Sus dokázal přesn ě a vtipn ě vyjád řit, k vybraným hodnoceným titul ům byl nesmlouvavý. Hodnotil jak prózu, tak poezii a krom ě fikce se zam ěř il i na literaturu faktu. Texty rubriky se odlišovaly od klasické recenzní části svou formální i jazykovou odleh čeností. V textech se pln ě projevoval autor ův styl. Sus se nezdráhal použít hovorov ější výrazy, hrál si se slovy. „Žurnalistická b řinkavost zní z próz p říliš hlu čně a prozaik-činelista k tomu utlouká své reflexe o buben slov. P řečíst, zahodit a k řápnout p ůllitrem! Toho se mi skoro zacht ělo.“ 255 Tak ost ře zhodnotil povídkovou knížku Zatracený št ěstí Karla Tomáška. Sus v této rubrice píše p ředevším o dílech, která ho nezaujala, publikuje tedy hlavn ě negativní recenze, pochvalných text ů bylo ve 13 řádcích Olega Suse velmi málo, i když se tam ob čas také objevily. Suse nap říklad zaujal divadelní text komik ů Milana Lasici a Júlia Satinského Ne čekanie na Godota . Z řejm ě kv ůli tomu, že nekritizoval, ale naopak chválil, nebyl text tak vypointovaný a vtipn ě pojatý, jako bývaly ostatní texty této rubriky. „Ve vstupním Dialogu ryze humoristickém demaskují Lasica se Satinským hrubou humoristiku s jejími vn ějšími efekty. Není divu: tito dva mladí slovenští komikové – všimn ěte si jich, Češi! – jsou nadanými žáky intelektuálního řemesla, jež operuje se slovy, p řísn ě a p řesn ě ukázn ěno jazykovou akcí v dialogu. To je sice mikroprostor – ale na n ěm se dá zkondenzovat vše (srovnej ‚vzory‘ V & W). Slova na sebe narážejí, výpov ědi se zauzlují, jedna nutí k druhé, vzniká logická stavba odhalující komiky. Té inteligentní, bez šestákových nadsázek a k řiklavého karikování. Vše je jakoby normální, i ta černá, brutální tvá ř konven čního života…“ 256 I p řes malý prostor se Sus dokázal obratn ě vyjádřit a prost řednictvím odkaz ů a nazna čených souvislostí napsat soudržnou a významov ě bohatou recenzi. „Byl tv ůrcem nových žánrových forem a mimo řádn ě čtivé artikulace kritických soud ů. Rubrika ‚T řináct řádk ů (pozd ěji sedm) pro Olega Suse‘ je brilantní ukázkou autorova velkého um ění vyjád řit v několika řádcích podstatu v ěci a vyjád řit ji s humorem,

254 SUS, Oleg. 13 řádk ů Olega Suse. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 1, s. 78–79. 255 SUS, Oleg. 13 řádk ů Olega Suse. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 6, s. 78. 256 SUS, Oleg. 13 řádk ů Olega Suse. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 8, s. 78.

62 62

s břitkostí kritického soudu. Naprosto p řesným pojmenováním v ěci se Sus uměl geniáln ě vysmát hlouposti, byl radarem odhalujícím verbální podvody pseudoliterát ů, pro které se v Hostu do domu stala postrachem rubrika Sami proti sob ě a ovšem i jiná Susova místa.“ 257 Jeho rubrika vycházela i v roce 1968. Když ale časopis za čal od dubna 1969 vycházet jako čtrnáctideník, prom ěnila se rubrika v 7 řádk ů Olega Suse . „Zm ěna názvu – 13 řádk ů Olega Suse – na 7 řádk ů téhož nebyla zp ůsobena realitou, nýbrž pouze prom ěnou kvantity; Host do domu se prost ě jinak sází a tak vyjde jiný, menší po čet řádk ů sazby. Proto ta zm ěna.“ 258 Tematicky i stylov ě se ale rubrika neprom ěnila. V posledním ro čníku Hosta do domu však už Sus své minirecenze nepublikoval.

3.13 Eseje, glosy a další texty, které v Hostu do domu vycházely

Vedle výše zmín ěných rubrik a ukázek prózy a poezie tuzemských a zahrani čních autor ů redakce publikovala v každém čísle r ůzné eseje, studie či odborné články, které se v ěnovaly v prvé řad ě literatu ře a témat ům s ní souvisejícím. Čas od času redakce v ěnovala prostor také text ům, které se zabývaly kinematografií (Filmu se ve druhé polovin ě šedesátých let na stránkách Hosta do domu v ěnoval především Pavel Švanda. V roce 1968 nap říklad publikoval článek s názvem Lesk a bída filmové kultury , kde se zabýval tím, pro č klesá návšt ěvnost kin, i když práv ě probíhala tzv. československá nová vlna. Text však autor napsal v listopadu roku 1967, v dob ě, kdy vyšel, byl tedy už více než rok starý. 259 ), televizním či rozhlasovým vysíláním nebo divadlem (nap říklad v prvním čísle roku 1964 Ludvík Kundera napsal Nekrolog za Mahenovu činohru 260 . Kundera článkem vyvolal polemiku, která na stránkách Hosta do domu pokra čovala v několika dalších číslech). Výtvarnému um ění se redakce v ěnovala p ředevším prost řednictvím ilustrací, a ť už to byly p řetisky um ěleckých fotografií, koláží, fotografií soch, skic apod. Velký prostor

257 GABRIELOVÁ, Bronislava; MAR ČÁK, Bohumil. Kapitoly z dějin brn ěnských časopis ů. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Georgetown, 1999. 111 s. 258 SUS, Oleg. 7 řádk ů Olega Suse. Host do domu. 1969, ro č. 16, č. 1, s. 38. 259 ŠVANDA, Pavel. Lesk a bída filmové kultury. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 12, s. 44–48. 260 KUNDERA, Ludvík. Nekrolog za Mahenovu činohru. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 64–66.

63 63

dostávaly ale p ředevším karikatury a kreslený humor. Více se tomuto tématu v ěnuji v kapitole o grafickém zpracování časopisu. Ob čas se na stránky Hosta do domu dostaly i texty, které byly tematicky literatu ře a kultu ře v ůbec vzdálené a spíše se dotýkaly nap říklad aktuálního spole čensko- politického d ění či obecn ě života spole čnosti. Více kulturn ě-spole čenských text ů se za čalo v Hostu do domu objevovat v patnáctém ro čníku, tedy v pr ůběhu roku 1968. Texty byly navíc velmi rozsáhlé – několikastránkové. Nap říklad Josef Válka publikoval článek o vývoji a krizi historické vědy 261 , Vladimír Blažek zase uvažoval o tom, pro č se o Československu mluví jako o kulturní velmoci 262 . Vedle esej ů, studií, kritik, glos a polemik byly však zásadními texty časopisu p ředevším literární recenze. O tom, jak byla situace v šedesátých letech na stránkách Hosta do domu uvoln ěná, sv ědčí i recenze Vladimíra Blažka o souboru reportáží Miroslava Holuba And ěl na kole čkách . Blažek v úvodu článku kritizoval období padesátých let v Československu, kdy docházelo k cílenému dezinformování o Severní Americe. „Zrychlení tempa a rytmu vývoje není jediný d ůvod, pro č je pot řeba práv ě te ď Ameriku znovu objevovat. Tato činnost má jeden velmi konkrétní smysl: Jde o odstran ění mystifikací, jejichž ob ěť mi jsme se stali v prvních létech socialistické výstavby. P řesn ěji – nebyli jsme jen jejich ob ěť mi, nýbrž i tv ůrci, n ěkdy ve zcela ušlechtilém ‚zájmu‘: mystika je také netrp ělivost člov ěka v poznávání pravdy (Karel Kosík). Amerika, jež se práv ě stávala zemí zásadn ě nového technického pokroku a vysokého životního standardu, byla u nás na za čátku padesátých let pojímána jednostrann ě jako dílo a říše démona.“ 263 Tém ěř polovinu celé strany Blažek v ěnoval kritice uplynulého období, až v další části se poušt ěl do literárního hodnocení Holubova díla. Vzhledem k tématu knihy se ale Blažek neustále vracel k historicko-politicko-kulturním souvislostem doby. Mezi nejproduktivn ější recenzenty v roce 1964 pat řili nap říklad Přemysl Blaží ček, Miroslav Červenka, Zden ěk Kožmín, Miroslav Pet říček, Milan Suchomel nebo Oleg Sus. 264

261 VÁLKA, Josef. Obrany d ějepisu. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 2, s. 41–45. 262 BLAŽEK, Vladimír. Prolegomena ke kultu ře. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 4, s. 34–41. 263 BLAŽEK, Vladimír. Holub objevil Ameriku. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 1, s. 71. 264 V jedenáctém ro čníku se mezi recenzenty vyst řídali nap říklad Zden ěk Kožmín, který publikoval recenze v Hostu do domu velmi často (jen za rok 1964 mu jich redakce otiskla sedmnáct), Miroslav

64 64

Ve dvanáctém ro čníku recenzemi p řispívali Markéta Brousková, Zden ěk Kožmín, Ji ří Opelík, Miroslav Pet říček, Oleg Sus atd. Kolem Hosta do domu se tato skupina autor ů úzce semkla, proto pokra čovali v psaní recenzí pro časopis i v dalších ro čnících, i když nikdo z recenzent ů nepublikoval pravideln ě v každém čísle. V ro čníku 16, po odchodu Skácela z čela redakce, se však jména recenzent ů prom ěnila. Opelík (p řestože zůstal členem redak ční rady), Pet říček a ani Brousková už recenze nepsali, zato často vedle Suse publikovali Sylva Bart ůšková nebo Kamil Hor ňák. V posledním ro čníku redakce knižní recenze překvapiv ě publikovala jen okrajov ě.

Výjime čně redakce p řicházela i s tematickými speciály, které v ěnovala n ěkterým významným literát ům. Velká část listopadového čísla roku 1964 pat řila Františku Halasovi, od jehož úmrtí 27. října 1964 uplynulo patnáct let. Redakto ři Hosta do domu často p řipomínali Halas ův básnický talent a jeho p řínos literatu ře, hodn ě o n ěm psali nebo publikovali jeho verše. Redakce tentokrát otiskla studii Jana Grossmana, v níž se autor zabýval nikoliv Halasem jako básníkem, ale jako esejistou (Grossman článek napsal už v roce 1958.) Text s názvem Halas esejista byl umíst ěn hned na prvních stranách časopisu. 265 Následoval text Jana Skácela, respektive p řepis Skácelova projevu, který pronesl u hrobu básníka v říjnu roku 1964 v Kunštát ě. „A vy jste náš básník a my jsme p řišli za vámi. Mnozí se mají za co omlouvat, ne všichni rozum ěli, když vás bolelo, ne všichni tenkrát v ěděli, ba ani nemohli v ědět. Ale vy jste věděl bez pýchy, byl jste smutný až do nicoty, smutný a zbrojný, p ředevším neúnavn ě zbrojný. Bylo vám ublíženo a my to už dávno víme, pal čiv ě to víme.“ 266 Dále pak redakce otiskla ukázky Halasových verš ů. 267 Vedle toho vyšly také úryvky z Halasova zápisníku 268 , n ěkterá jeho korespondence 269 nebo fiktivní rozhovor s básníkem v rubrice Drzý interview 270 (tím se podrobn ěji zabývám v kapitole Drzý interview ).

Pet říček (za rok 1964 publikoval jedenáct recenzí), Oleg Sus (za rok 1964 publikoval p ět recenzí), Milan Suchomel (za rok 1964 publikoval šest recenzí) nebo P řemysl Blaží ček (v roce 1964 publikoval čty ři recenze), po t řech recenzích v roce 1964 p řidal Miroslav Červenka (v Hostu do domu t řeba jen po jedné recenzi publikovali ale i další auto ři). 265 GROSSMAN, Jan. Halas esejista. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 2–6. 266 SKÁCEL, Jan. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 8-9. 267 HALAS, František. Z neznámých básní Františka Halase. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 10–11. 268 KUNDERA, Ludvík. 10 z červeného zápisníku F. H. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 11, s. 32–35. 269 HALAS, František. Z korespondence Františka Halase. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 11, s. 38–41. 270 KUNDERA, Ludvík. Drzý interview s Františkem Halasem. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 11, s. 36– 37.

65 65

Redakce podobná monotematická vydání jinak p říliš ned ělala. I když obdobný speciál věnovala také nap říklad Františku Xaveru Šaldovi ve dvanáctém čísle roku 1967 k nedožitému stému výro čí narození. Jako úvodní esej proto Host do domu otiskl Šald ův text s názvem Věda zestátn ěná, nebo zeživotn ěná , který p řevzal ze Šaldova zápisníku 1933–1934 . 271 Dále pak následovaly verše Jana Skácela No ční udice 272 v ěnované památce F. X. Šaldy. Na následujících listech Václav Černý v rozsáhlém textu s názvem FXŠ–TGM p řipomn ěl Šaldu nikoliv jako kritika, ale jako beletristu a autora románu Loutky i d ělníci boží . Text uvád ěl recenzí Šaldova díla, kterou napsal Tomáš Garrigue Masaryk, dále dílo rozebíral sám Černý. 273

3.14 Zelený Host

Na konci roku 1966 se redakce Hosta do domu rozhodla, že dá šanci i za čínajícím spisovatel ům, zavedla proto speciální rubriku s názvem Zelený Host . Poprvé vyšla v prvním čísle čtrnáctého ro čníku. Redakce publikovala texty za čínajících spisovatel ů vždy na posledních stránkách Hosta do domu. S názvem rubriky sladila i barvu papíru do sv ětle zelené. „D ůvod k zelenosti je p řirozený a prostý a greenhorn ům, kte ří budou na t ěchto čty řech stránkách Hosta, jej nemusíme slavnostn ě zjevovat. Zatím zezelenali závistí, když se svými za čáte čnickými básni čkami, prózami a kresbami postávali za dve řmi časopis ů hájících barvy a p řelivy pokro čilosti. A ť ukáží, jestli se sm ějí zelenat také jinak – i když zatím bez honorá ře.“ 274 Redakce však upozornila také na to, že tiskárna m ůže mít ob čas potíže s tím, sehnat nazelenalý papír. To se potvrdilo hned s druhým číslem čtrnáctého ro čníku, kdy Zelený Host vyšel na papí ře sv ětle oranžové barvy. 275 Stránky Zeleného Hosta nebyly o číslovány, text byl navíc pooto čen o 90 stup ňů doprava než zbylý obsah Hosta do domu.

271 ŠALDA, František Xaver. V ěda zestátn ěná, nebo zeživotn ěná. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 12, s. 1–6. 272 SKÁCEL, Jan. No ční udice. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 12, s. 7. 273 ČERNÝ, Václav. FXŠ–TGM. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 12, s. 8–23. 274 Zelený Host. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 1. 275 Zelený Host. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 2.

66 66

Redakce v úvodním slovu k nové rubrice slíbila, že z každého čísla vybere toho nejtalentovan ějšího za čínajícího autora, kterého obdaruje „n ějakým finan čním obnosem“. V druhém čísle tak redakce vyhlásila nejlepším autorem Jana Kerbera, který publikoval v prvním Zeleném Hostu své verše. Od redakce získal stokorunu a knížku Františka Hrubína s věnováním. „P ředm ětem kritických hlas ů byla též nemožnost literát ů vytvá řet p řirozená sdružení kolem časopis ů i malý prostor pro nezavedené básníky, prozaiky i proudy, stojící na pokraji oficiální literární komunikace. Na tento nevyhovující stav reagovaly n ěkteré časopisy tím, že vy čle ňovaly pravidelné rubriky pro nejmladší a za čínající autory (oddíl Zelený Host v Hostu do domu, severo český Dialog).“ 276 Aby redakce podpo řila za čínající autory, otiskovala v každém vydání Zeleného Hosta také jednu z prvních publikovaných básní n ěkterého z již proslavených spisovatel ů. Verše umis ťovala do zvláštní tabulky s názvem Zelená báse ň. Nap říklad ve t řetím čísle čtrnáctého ro čníku uve řejnila báse ň Ludvíka Kundery s názvem Verše , které prvn ě publikoval v březnu roku 1938 v Mladé kultu ře. 277 Poprvé rubrika chyb ěla v osmém čísle čtrnáctého ro čníku. V následujícím čísle redakce namísto Zelené básn ě publikovala Zelenou prózu – konkrétn ě text s názvem Bloudícím od Josefa Škvoreckého. Spisovatel poprvé prózu zve řejnil v kulturním ob ěžníku Slovo má mladý severovýchod v srpnu roku 1945. 278 Sešity pro mladou literaturu ale rubriku Hosta do domu pro za čínající spisovatele kritizovaly. „Sortýrování verš ů jednou publikovaných na ‚bílé‘ a ‚zelené‘ je ovšem nejenom prapodivné jednání s autory i s poezií, ale – jak první Zelený Host necht ě předvádí – i po čínání nejvýš ošidné. Aspo ň polovina zde otišt ěných básni ček stojí p ři nejmenším na úrovni poloviny ‚dosp ělé‘ poezie uvnit ř čísla – o č tedy jde? O jména nebo o poezii?“ 279 Zelený Host vycházel do konce roku 1969, do posledního ro čníku se už rubrika nedostala.

276 JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. III. 1958–1969. 1. vydání. Praha : Academia, 2008. 65 s. 277 KUNDERA, Ludvík. Verše. Zelený Host. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 3. 278 ŠKVORECKÝ, Josef. Bloudícím. Zelený Host. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 9. 279 Zelený omyl. Sešity pro mladou literaturu. 1967, ro č. 2, č. 10. 52 s.

67 67

4. Osobnosti Hosta do domu

Ačkoliv se podoba a obsah časopisu Host do domu po nástupu Jana Skácela do čela periodika výrazn ě prom ěnily, složení redakce se m ěnilo jen pozvoln ě a ne nijak naráz. Kolem časopisu se od po čátku shromaž ďovaly talentované osobnosti brn ěnské kulturní scény, až Skácel jim ale dal dostate čný prostor na stránkách časopisu, aby se mohly pln ě projevit. P ředchozí šéfredaktor Bohumír Macák nedokázal tak siln ě jako Skácel vzdorovat nad řízeným orgán ům, publikování kontroverzn ějších text ů se proto rad ěji vyhýbal. Naopak Skácel se snažil prosazovat otev řen ější témata, vymýšlel neobvyklé rubriky, vše navíc ko řenil svým specifickým smyslem pro humor. Za texty v Hostu do domu a za „své“ autory se nebál postavit i cenzor ům. „V kulturní publicistice šedesátých let se zájem o spole čenské d ění prostupoval s jistým nadhledem, svižností a vtipem, programov ě uplat ňovaným kup říkladu na stránkách časopisu Host do domu.“ 280 Časopis tak nestál jen na Skácelovi ale na celé skupin ě autor ů, kte ří dokázali z Hosta do domu vytvo řit nad časové kulturní periodikum, jehož obsahy dokážou oslovit čtená ře i dnes. Po ukon čení vydávání Hosta do domu v roce 1970 se na n ěj práv ě i proto snažil na přelomu osmdesátých a devadesátých let navázat časopis ROK (Revue otev řené kultury), který se pln ě k Hostu do domu hlásil a který oslovil Jana Skácela, aby se připojil k redakci. Skácel se pak stal skute čně členem redak ční rady, avšak prvního čísla se již nedo čkal, zem řel dva m ěsíce p řed tím, než vyšlo. Návaznost na Host do domu ale redakce p řiznala t řeba i znovuobnovením rubriky Kouzlo necht ěného . 281 Vedle Jana Skácela za úsp ěchem Hosta do domu tak stáli i další – Ludvík Kundera, Old řich Mikulášek, Oleg Sus, Jan Trefulka, Milan Uhde a další.

280 JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. III. 1958–1969. 1. vydání. Praha : Academia, 2008. 65 s. 281 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 205–206 s.

68 68

4.1 Jan Skácel

„Miloval samotu i spole čnost, um ěl být sám a um ěl rezonovat s mnoha lidmi.“ 282 Tak vzpomínal na Jana Skácela literární kritik Zdeněk Kožmín, který se osobností Jana Skácela dlouhodob ě zabýval a který navíc Skácela znal p římo jako šéfredaktora Hosta do domu, protože Kožmín v šedesátých letech své recenze publikoval mimo jiné práv ě i ve Skácelov ě časopisu. Moravský básník Skácel m ěl pov ěst výbušného, tvrdohlavého člov ěka, zárove ň však vynikal specifickou jemností, kterou nechal pln ě vyznít ve svých hlubokých, lyrických verších i v Malých recenzích a dalších prozaických textech. „Jan Skácel nebyl nikdy snadno ‚vychovatelný‘, natož ‚ocho čitelný‘. Pojal do svého srdce Slovácko práv ě jako hrdost, p římost a – odhodlání snášet pro to i r ůzná utrpení.“ 283 Skácel se narodil 7. února roku 1922 ve Znorovách u Strážnice Emilu Janovi a Ann ě Skácelovým. Jeho rodi če ve Znorovách, na které básník často vzpomínal, vyu čovali na obecné škole. O dva roky pozd ěji se Janovým rodičů m narodil druhý syn Petr. Poté, co se rodina p řest ěhovala do Poštorné u B řeclavi, za čal tam malý Jan docházet do obecné školy. V zá ří roku 1933 p řešel na Státní československé reformní reálné gymnázium v Břeclavi, kde také poprvé publikoval. O t ři roky pozd ěji, v roce 1937, mu ve školním Studentském časopise otiskli kurzívku s názvem Charlie Chaplin . Už do jeho studentského života však zasáhla druhá sv ětová válka. Kv ůli n ěmeckému záboru Poštorné se rodina musela p řest ěhovat do Brna, kde Skácel pokra čoval ve studiu a v roce 1941 odmaturoval. 284 Podruhé válka zasáhla do jeho osudu, když ho v listopadu 1942 totáln ě nasadili do Rakouska. „Poznal jsem mentalitu evropských národ ů, byli jsme tam všichni ze zemí obsazených Němci a obsazená byla celá Evropa. Vid ěl jsem zblízka koncentra ční tábory i zajatce. Ve Wiener Neustadt jsem prožil časté bombardování. Musel jsem d ělat všelicos: d ělníka ve fabrice na tanky, betoná ře na dálnici, tesa ře na stavbách, tunelá ře v Alpách p ři

282 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 101–102 s. 283 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 32 s. 284 OPELÍK, Ji ří. Jan Skácel. Kv ěty z naho řklého d řeva. 1. vydání. Praha : Mladá fronta, 2000. 179 s.

69 69

stavb ě podzemních továren na um ělý benzin. Po jeden celý m ěsíc jsem poh řbíval ob ěti leteckých bombardování do masových hrob ů.“ 285 Na nucených pracích za hranicemi rodné zem ě Skácel pobýval až do konce války, dom ů se vrátil až ke konci kv ětna roku 1945. Hned po válce publikoval své první verše v brn ěnské Rovnosti, kde se také seznámil se svým budoucím nejbližším p řítelem a celoživotním spolupracovníkem Old řichem Mikuláškem, který podporoval a rozvíjel jeho básnický a literární talent. Mikulášek tehdy za čínajícího básníka seznámil nap říklad s Františkem Halasem nebo s Ludvíkem Kunderou. Po válce se Skácel mohl vrátit ke studiím. V srpnu 1945 nastoupil na brn ěnskou Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde studoval ruštinu, češtinu a d ějiny um ění. Pozd ěji ale p řestoupil na Pedagogickou fakultu (obor čeština – ruština), aby ale studium nakonec t ěsn ě p řed státnicemi dobrovoln ě ukon čil. Po únoru roku 1948 nastoupil na Mikuláškovo místo kulturního redaktora v Rovnosti. Po zkrácené vojenské služb ě, kterou vykonával v Uherském Hradišti, se v červenci 1949 oženil s Mikuláškovou první ženou Boženou a spole čně se nast ěhovali do brn ěnské ulice Kotlá řská 35, kde básník žil až do své smrti. Téma „jeho“ ulice se dostalo i do jeho verš ů. V sou časnosti je p řed domem pam ětní stéla od Miloše Vl čka a architekta Ivana Rullera. Po únoru 1948 se básník pomalu za čal dostávat do klatby, kdy mu nap říklad nakladatelství Mladá fronta a pozd ěji i Československý spisovatel odmítla vydat jeho sbírky. V roce 1952 ho dokonce vyhodili kv ůli „úchylkám“ i z redakce Rovnosti. Skácel pak na protest nastoupil jako d ělník v Závodech p řesného strojírenství Líše ň. O rok pozd ěji se mu ale poda řilo získat místo v brn ěnské redakci Československého rozhlasu, kde se pozd ěji stal dokonce vedoucím redaktorem literárn ě-dramatické redakce. Ješt ě p řed tím, než získal šéfredaktorské místo v Hostu do domu, tak Skácel stihl posbírat řadu zkušeností s kulturní publicistikou. V rozhlase se navíc stýkal s řadou brn ěnských literát ů, kte ří se pak spojili práv ě v Hostu do domu (krom ě Mikuláška v rozhlase spolupracoval také nap ř. s Antonínem P řidalem). 286 Od roku 1962 byl Skácel členem redak ční rady Hosta do domu, pak ale p řišel rok 1963 a Skácel se vyšvihl až do čela časopisu.

285 Archiv Odd ělení d ějin literatury Moravského zemského muzea, fond Jana Skácela. Životopisné údaje Jana Skácela, patrn ě odpov ědi na anketu , p ř. č. 11/93, s. 1. 286 OPELÍK, Ji ří. Jan Skácel. Kv ěty z naho řklého d řeva. 1. vydání. Praha : Mladá fronta, 2000. 179–180 s.

70 70

„Jak jsem se pak stal šéfredaktorem Hosta, vlastn ě ani nevím. Vyskytla se prost ě taková situace. Na spisovatelském sjezdu. Na tom p ředposledním.“ 287 Po necelých šesti letech strávených v čele Hosta do domu a po revolu čním pražském jaru se ale znovu propadl jen mezi členy redak ční rady. Nakonec o práci p řišel úpln ě, když byl časopis definitivn ě zastaven zjara roku 1970. Tažení proti básníkovi strana dokonala definitivn ě v témže roce, kdy ho vylou čila ze svých řad a kdy mu navíc omezila p řísun financí, když mu zakázala publikovat. Oficiáln ě vydávat mohl až o jedenáct let pozd ěji. Jen pár dní p řed sametovou revolucí, 7. listopadu 1989, básník zemřel na selhání srdce zp ůsobené rozedmou plic. 288 Tém ěř osudový vliv na Skácel ův život m ělo setkání s Old řichem Mikuláškem, který Skácela dovedl k básnictví a také k lásce a p řátelství. Skácel sám tradoval, že první verše publikoval tak, že pot řeboval peníze na cigarety, proto hodil do schránky Rovnosti jednu ze svých básní, a redakce ji skute čně otiskla. 289 V periodiku tehdy pracoval práv ě Mikulášek, který okamžit ě zaznamenal Skácel ův talent a vehementn ě ho za čal ve veršování podporovat. Skácel nejprve publikoval své básn ě v soudobých periodikách (Rovnost, Nový život, Kulturní tvorba, Host do domu, Literární noviny atd.), první básnickou sbírkou s názvem Kolik p říležitostí má r ůže vydal ale až v roce 1957. „Myslím si, že básníka ve mn ě uhodl Old řich Mikulášek d říve, než jsem se uhodl, nebo snad poznal sám. A myslím také, že jsem čekal na dobu, kdy bylo voln ěji, kdy minul stalinismus.“ 290 Následující sbírky Co zbylo z and ěla (1960) a Hodina mezi psem a vlkem (1962) Skácel naplnil baladickými verši plnými dramatu zaznamenávajícího tragiku života. Od volného spíše k pravidelnému verši p řešel ve sbírce Smuténka (1965), na niž navázal dalším souborem s názvem Metli čky (1968). 291 „V dobovém básnickém kontextu však jeho málomluvné verše sehrály vysoce pozitivní roli nejen svou osobitostí, rostoucí z příkladné tv ůrčí kázn ě a z rafinované práce s náznakem, zámlkou, tichem a tajemstvím, ale i tv ůrčím zám ěrem dobrat se podstaty

287 LIEHM, Antonín Jaroslav. Generace. 1. vydání. Praha : Československý spisovatel, 1990. 258 s. 288 OPELÍK, Ji ří. Jan Skácel. Kv ěty z naho řklého d řeva. 1. vydání. Praha : Mladá fronta, 2000. 176–190 s. 289 LIEHM, Antonín Jaroslav. Generace. 1. vydání. Praha : Československý spisovatel, 1990. 245 s. 290 Archiv odd ělení d ějin literatury Moravského zemského muzea, fond Jana Skácela. Životopisné údaje Jana Skácela, patrn ě odpov ědi na anketu , p ř. č. 11/93, s. 2. 291 JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatel ů od roku 1945 . Díl 2. 1. vydání. Praha : Brána, 1998. 369–370 s.

71 71

lidského života a konstantních, prvotních podob reality, do níž je člov ěk vrostlý a jež brání rozpadu jeho osobnosti, zachovává jeho identitu a stává se zdrojem lidské moudrosti.“ 292 V sedmdesátých letech Skácel nemohl publikovat, až v roce 1981 proto vyšla jeho sbírka Dávné proso . Ohlasy moravských lidových písní a vzpomínky na dětství pak vyznívaly ze sbírky Nad ěje s bukovými k řídly (1983), Odlévání do ztraceného vosku (1984) a Kdo pije potm ě víno (1988) jsou posledními básníkovými sbírkami, které vyšly ješt ě za jeho života, sbírka A znovu láska (1991) byla vydána až po Skácelov ě smrti. K podstatným částem Skácelovy tvorby pat ří samoz řejm ě také jeho Malé recenze , vedle toho psal i verše pro d ěti (Kam odešly lan ě, Uspávanky) a p řebásnil nap říklad Plautova Lišáka Pseudola nebo Sofoklova dramata. 293 Skácel proslul jako lyrik a citov ě založený básník, avšak podoba časopisu Host do domu a jeho rubrik, p ředevším Malých recenzí, dokazuje, že Skácel m ěl veliký smysl pro humor, kterým Hosta do domu výrazn ě odlišil od ostatních literárních periodik. V roce 1968 tak nap říklad redakce časopisu rozesílala velmi neobvyklou a zárove ň vtipnou ro čenku v podob ě vložky do bot s nápisem „Zpátky ni krok“ a s podpisem šéfredaktora. „Nápad to byl tuším Honzy Skácela,“ vzpomínal Ludvík Kundera. 294 Podobné vtípky a dvojsmysly lze vypozorovat i ve Skácelových textech (jak popisuji v kapitole v ěnující se Malým recenzím ). „Dominantní a do daleka viditelnou osobností Hosta do domu i brn ěnského literárního sv ěta byl Jan Skácel. Postupem času se vytvo řila skoro ký čovitá karikatura moudrého básníka, vysedávajícího na zápraží mytické chaloupky a poklidn ě rozdávajícího mnohozna čné výroky. Takový ale Skácel nebyl. Choval se naopak velmi dynamicky a sou částí jeho nepokojného denního existování byly i prudké, nez řídka nep řátelské výstupy. Úd ělem byl básník, ale m ěl hodn ě z příležitostn ě reagujícího noviná ře. Rád zd ůraz ňoval hlediska zdravého rozumu, ale zárove ň byl bytostným polemikem, pohrávajícím si s konverza čními paradoxy.“ 295 Práv ě kv ůli své neústupnosti a jasné p ředstav ě, jak by měl Host do domu vypadat, se Skácel dostával do st řetu s cenzory, kte ří prakticky v každém čísle časopisu po dobu, co ho Skácel vedl, našli n ějaké nedostatky.

292 K ŘIVÁNEK, Vladimír. Poezie. In JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. III. 1958–1969. 1. vydání. Praha : Academia, 2008. 209 s. 293 KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 168–174 s. 294 KUNDERA, Ludvík. Různá řečišt ě /b/. 1. vydání. Brno : Atlantis, 2005. 32 s. 295 ŠVANDA, Pavel. Pam ěť esejisty . 1. vydání. Brno : Atlantis, 2006. 185 s.

72 72

„Byl se čtělý a módám a vliv ům všeho druhu se vzpíral s důsledností pou čeného tradicionalisty. Znamenalo to nejen, že si nikým nedal vnutit p řísp ěvek, který se mu příčil, a mohlo jít o text sebevlivn ějšího a sebemocn ějšího prominenta, ale také že pokládal za vylou čeno smí řit se s cenzurním zákazem, který chápal osobn ě jako konflikt s šéfredaktorským hodnocením inkriminovaného p řísp ěvku.“ 296 To, že se Skácel orgán ů moci p říliš neobával, dokazuje dopis ná čelníka Hlavní správy tiskového dohledu Eduarda Kova říka adresovaný p římo tehdejšímu ministru vnitra Lubomíru Štrougalovi, kde Kova řík zkritizoval Skácelovo chování v ůč i ú řad ům a poukázal na básník ův jadrný slovník. „Šéfredaktor Hosta do domu Jan Skácel nesouhlasil s doporu čením a podle sd ělení soudruha Klimeše (Arnošt Klimeš – pracovník ideologického odd ělení KV KS Č v Brn ě, poznámka autorky) prohlásil: ‚Kdo na ÚV KS Č rozhodl, aby reprodukce byla vypušt ěna, je v ůl.“ 297 Celý spor se vedl o publikování reprodukce aktu od Ladislava Martínka v březnovém vydání časopisu v roce 1964. Hlavní správa tiskového dohledu publikování dané reprodukce zakazovala, Skácel ale odmítal ustoupit. Problémy s odporujícím šéfredaktorem se nejprve zabývali krajští cenzo ři, odbojný šéfredaktor se ale nakonec dostal i do hlášení pro ministra vnitra Štrougala. Ná čelník Hlavní správy tiskového dohledu si navíc na Skácela v záv ěru dopisu ješt ě post ěžoval: „Postup šéfredaktora Hosta do domu Jana Skácela s prosazováním nevhodných materiál ů do tisku není nový a ani ojedin ělý.“ 298 V té dob ě byl p řitom Skácel v čele časopisu sotva p ůl roku, p řesto si za tak krátkou dobu dokázal rozezlít vedení cenzurního ú řadu. A akt nakonec v časopise p řeci jen vyšel. 299 Na Skácelovu povahu vzpomíná jeho redak ční spolupracovník Pavel Švanda takto: „Skácel ův kulturní obzor byl mimo řádn ě rozsáhlý. Jeho vnit řní život byl složitý a ne vždy poetický. V ětšinou promýšlel situace z větší hloubky, než bylo v kraji zvykem. Jindy reagoval za každou cenu opozi čně. Česky řečeno: on se celkem často a rád hádal. Zjara osmašedesátého roku se vysokoškoláci manifesta čně obraceli k Masarykovi. Brnem procházely pr ůvody skandující do kroku: ‚Té gé em, té gé em!‘ A práv ě Skácel tenkrát

296 UHDE, Milan. Host do domu a ješt ě n ěkdo VI. Divadelní noviny. 2006, ro č. 15, č. 11, s. 16. 297 Ústav pro studium totalitních režim ů, Archiv bezpe čnostních složek, fond 318 Hlavní správa tiskového dohledu. Dopis Eduarda Kova říka Lubomíru Štrougalovi z 2. b řezna 1964 , sign. 318-4-3. 298 Ústav pro studium totalitních režim ů, Archiv bezpe čnostních složek, fond 318 Hlavní správa tiskového dohledu. Dopis Eduarda Kova říka Lubomíru Štrougalovi z 2. b řezna 1964 , sign. 318-4-3. 299 Příloha č. 4

73 73

hubat ě podotkl: ‚Masaryk? Ale to znamená nepít a nekou řit! A cvi čit!‘ Což bylo to poslední, co tenkrát mladí cht ěli slyšet.“ 300 Ačkoliv Host do domu rozhodn ě nebyl časopisem jediné osobnosti, Skácel byl určit ě tím, komu ostatní spisovatelé d ůvěř ovali a k němuž vzhlíželi a bez váhání mu sv ěř ovali své texty. Skácel byl zárove ň dostate čně v ůdčím i tv ůrčím typem, aby časopis dokázal přesn ě koncep čně vymezit a dokázal stanovit cíl, za nímž by časopis se svými redaktory měl jít. „V Praze by asi nešlo d ělat tenhle časopis. M ěli jsme nezaslouženou výhodu, že jsme ho v posledních letech d ělali v prost ředí mén ě neurotizovaném. Nevýhoda samoz řejm ě byla, že jsme zase byli vzdáleni od centra kvasu. Dalo moc práce vysv ětlit dnešním spolupracovník ům výhody i nevýhody takové pozice. Jestliže se Host dnes t ěší jistému uznání, tak asi proto, že jsme práv ě tohle pochopili. Jsme prost ě v Brn ě dost daleko, abychom si zachovali odstup, a rozvoj komunikací – jakkoli ve srovnání s Evropou sm ěšn ě nedostate čný – zaru čuje, že se nevezeme jenom v záv ěsu. A nemohu zap řít, že i ve spole čenské struktu ře tohoto státu jsme v otázkách, o n ěž p ředevším šlo a jde, našli v Brn ě v ětší pochopení než naši kolegové v Praze.“ 301

4.2 Další osobnosti časopisu Host do domu

Jedním z těch, kdo stáli už u zrodu Hosta do domu, byl Old řich Mikulášek. Básník se narodil 26. kv ětna 1910 v Přerov ě. Na rozdíl od Jana Skácela nebo Olega Suse chyb ělo Mikuláškovi vysokoškolské vzd ělání, o to barevn ější m ěl pracovní praxi. Ješt ě ve třicátých letech vyst řídal r ůzná zam ěstnání od d ělníka v ciheln ě až po litografa. V roce 1933 nastoupil jako dopisovatel do Lidových novin, kde pracoval až do roku 1945 (za války ale pracoval jen v redak čním archivu). Ve t řicátých letech se Mikulášek také poprvé oženil s Boženou Hanzlíkovou, kterou si později vzal Jan Skácel. Po válce Mikulášek odešel do brn ěnského deníku Rovnost, kam pozd ěji nastoupil na jeho místo Skácel. V roce 1948 vym ěnil Rovnost za Svobodné noviny. Na po čátku padesátých let se Mikulášek znovu oženil, vzal si redaktorku brn ěnského rozhlasu V ěru Trojanovou. Mikulášek tehdy vedl v rozhlase literárn ě-dramatickou redakci, kde se op ět setkal se Skácelem. Do Hosta do domu Mikulášek nastoupil na stálo v roce 1957.

300 ŠVANDA, Pavel. Pam ěť esejisty . 1. vydání. Brno : Atlantis, 2006. 185 s. 301 LIEHM, Antonín Jaroslav. Generace. 1. vydání. Praha : Československý spisovatel, 1990. 261 s.

74 74

„Redigoval v Hostu do domu poezii a sv ůj úkol plnil velmi sv ědomit ě. Dostavoval se každodenn ě v tutéž dobu, prohlédl došlou poštu, pokud obsahovala básn ě, a hned na míst ě psal propiskou odpov ědi na osmerky papíru, které odevzdal sekretá řce. Druhý nebo t řetí den podepisoval strojopisový p řepis. Odpov ědi by stály za vydání alespo ň ve výb ěru. Byly velmi p řísné, ale pokaždé zabarvené tak osobn ě, že se adresát nemohl hn ěvat, m ěl-li trochu soudnosti a smyslu pro humor. Na zásilku milostných básni ček odpov ěděl Mikulášek odesilatelce: Milá sle čno, to zavinil máj. Bu ďte š ťastna.“ 302 V redakci p ůsobil až do roku 1964, kdy dostal od Československého literárního fondu tv ůrčí stipendium, z redakce proto odešel a pln ě se v ěnoval poezii. S Hostem do domu za čal spolupracovat jen extern ě, z ůstal však členem redak ční rady. V roce 1967 Mikulášek utrp ěl vážný úraz, kv ůli kterému byl na dlouhou dobu hospitalizován, následn ě odešel do invalidního d ůchodu. Ani Mikulášek, i když d říve dostal titul zasloužilého um ělce, nemohl v sedmdesátých letech publikovat, znovu vydávat mohl až po roce 1981. Mikulášek však zem řel jen o čty ři roky pozd ěji, 13. července 1985. 303 I když už Mikulášek nebyl stálým členem redakce Hosta do domu v dob ě, kdy ho vedl Skácel, nelze ho z vý čtu osobností, které podobu časopisu ovlivnily, vynechat. Mikulášek pat řil k nejbližším p řátel ům jak Skácela, tak ale t řeba i Milana Uhdeho. Všichni literáti se vzájemn ě ovliv ňovali, což se promítlo nakonec i do podoby časopisu. „Skoro pokaždé, když Mikulášek, jako bývalý redaktor a vážený kmenový spolupracovník, zavítal do redakce Hosta do domu, propuklo hlu čné družné posezení, jež nez řídka kon čilo až pozd ě k ránu. Pro historiky spole čenských zvyklostí podotýkám, že moravští básníci sice ve svých verších jednosvorn ě velebili t řpytivá moravská vína, ale v praxi dávali p řednost vodce, plisce a na konci šedesátých let také relativn ě levnému egyptskému ko ňaku. A kou řilo se tenkrát slavnostn ě nemírn ě. Spot řeba t řiceti i více cigaret denn ě nebyla ni čím zvláštním. Já ješt ě k tomu kou řil dýmku. Všechna spole čenská posezení se tehdy halila v oblacích dusivého dýmu, jako kdyby ho řelo. Ku řácké mód ě oponovalo jen n ěkolik málo st řízlivých racionalist ů, jako nap říklad Milan Uhde, Oleg Sus nebo Antonín P řidal.“ 304 Mikulášek jako básník pochopiteln ě v Hostu do domu nejvíce ovliv ňoval výb ěr a tisk poezie.

302 UHDE, Milan. Host do domu a ješt ě n ěkdo II. Divadelní noviny. 2006, ro č. 15, č. 8, s. 16. 303 JEŠUTOVÁ, Eva a kol. 99 významných um ěleckých osobností rozhlasu. Čeští tv ůrci slovesných po řad ů. 1. vydání. Praha : Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Praha, 2008. 86–87 s. 304 ŠVANDA, Pavel. Pam ěť esejisty . 1. vydání. Brno : Atlantis, 2006. 188 s.

75 75

Sám Mikulášek svou básnickou prvotinu vydal už v roce 1931 pod názvem Černý bílý ano ne , pozd ěji ji ale zavrhl. Hlásil se až ke svým následujícím sbírkám Marné milování (1940), Křídlovka (1941), Tráva se raduje (1942). „Na jeho tvorbu v této rané fázi působí poezie Halasova a Holanova. Zní v ní stesk nad prchajícím časem, okouzlení přírodou i úzkost o budoucnost národa a lidstva.“ 305 První jeho skute čně výraznou básnickou sbírkou byly Pulsy (1947), které nesly existenciální rysy. Pak se ale nálada jeho verš ů výrazn ě prom ěnila ve sbírce Horoucí zp ěvy (1953), kde se nechal strhnout k hymnickým verš ům zpracovávajícím obvyklá dobová témata. Z jeho sbírek z padesátých let se ale nejvíce proslavily temné sbírky s tématy nicoty a smrti Krajem táhne prašivec (1957) a Ortely a milosti (1958). V šedesátých letech napsal Svlékání had ů (1963) a nebo sbírku Šokovaná r ůže (1969). V dob ě normalizace však publikovat nemohl, znovu vydávat za čal až v osmdesátých letech, kdy v krátkém sledu za sebou vydal n ěkolik sbírek. Za st ěžejní Mikuláškovu práci a vyvrcholení jeho tv ůrčí činnosti je považována sbírka Agogh – soubor verš ů ze sedmdesátých let. V Československu sbírka mohla vyjít až v roce 1989. 306

Dalším, kdo udával tón a rytmus Hosta do domu, byl bezpochyby brn ěnský estetik, literární kritik a teoretik Oleg Sus. Sus pocházel z moravsko-ruské rodiny (jeho otec se p řist ěhoval z Ruska na Moravu ješt ě jako malý chlapec, matka byla rodilá Br ňanka). Narodil se 9. zá ří 1924 v Brn ě. Podobn ě jako Skácel vystudoval gymnázium, na rozdíl od n ěj však nebyl totáln ě nasazený, a proto se mohl v ěnovat domácímu studiu. Hned po válce nastoupil na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, kde studoval filozofii, literární v ědu a estetiku. Zajímal se též o film (p řátelil se s režisérem Františkem Vlá čilem, se kterým nějakou dobu také spolupracoval). Na po čátku padesátých let nastoupil jako pedagog na Masarykovu univerzitu, v ěnoval se p ředevším estetice a navazoval na práci Mirko Nováka, mezi jehož žáky pat řil. Vedle akademické činnosti už od roku 1956 p řispíval do Hosta do domu, kde se stal v prosinci roku 1958 členem redak ční rady. Druhým periodikem, na jehož redigování se podílel, byl populárn ě v ědecký m ěsí čník V ěda a život.

305 KUBÍ ČEK, Tomáš a kol. Vlastiv ěda moravská. Zem ě a lid. Literární Morava. Nová řada, svazek 11. Brno : Muzejní a vlastiv ědná spole čnost v Brn ě, 2002. 229 s. 306 KUBÍ ČEK, Tomáš a kol. Vlastiv ěda moravská. Zem ě a lid. Literární Morava. Nová řada, svazek 11. Brno : Muzejní a vlastiv ědná spole čnost v Brn ě, 2002. 253–254 s.

76 76

V dob ě, kdy Hosta do domu vedl Jan Skácel, se Sus krom ě toho, že si v časopise obhospoda řoval svou rubriku 13 řádek Olega Suse , respektive 7 řádek Olega Suse , staral p ředevším o recenzní část časopisu. „Krom ě toho zde publikoval recenze, menší studie, glosy i polemické výpady, uve řej ňované pod svým jménem, šifrou gs i pod n ěkolika pseudonymy, dnes již málo známými (D. Breton, De Death, Larsen, Olaf, A. Arché, Aljavník, Olda Lelouš atd.).“ 307 Sus dokázal k Hostu do domu p řitáhnout talentované autory jak za čínající, tak již zkušené, v roce 1964 do časopisu p řivedl nap říklad Václava Černého. „Díky Susovi Host také ‚objevoval‘ autory nové (mladé básníky, teoretiky i výtvarníky, nap říklad karikaturisty Karla Nepraše a Jana Steklíka, se svými karikaturami se zde prosazoval i Vlasta Zábranský a další.“ 308 Po zastavení Hosta do domu v roce 1970 byl pozd ěji donucen odejít také z univerzity a podobn ě jako Skácel z ůstal po sedmdesátá léta a po čátek let osmdesátých bez práce odkázaný jen na plat své manželky. Strana mu vy čítala p ředevším blízkost ke strukturalismu, jeho kritickou práci v časopise Host do domu a také kontakt s osobnostmi jako byli Václav Černý nebo Roman Jakobson. S Jakobsonem d ělal i rozhovor pro Host do domu a obdivem k n ěmu se nijak netajil. Rehabilitace se Sus již nedo čkal, zem řel v noci z 22. na 23. listopadu 1982. 309 Sus byl velmi osobitým kritikem se specifickým vybroušeným jazykem, v jeho textech nechyb ěly vtip, ironie a sarkasmus. Byl považován za nástupce Františka Xavera Šaldy a Václava Černého. „K šaldovským rys ům Olega Suse pat ří zejména um ění razit lapidární a p řitom přiléhavé charakteristiky um ěleckých osobností a jev ů, ale spole čných znak ů je víc: široká sféra zájm ů zahrnující vedle literatury i výtvarné um ění a otázky spole čenské, nevyhýbání se ‚hygienické‘ funkci kritiky, čímž myslíme to, že kritik s vervou deptá i zcela okrajové jevy, aby odstranil p řekážky z cesty skute čné tvorby, a posléze záliba

307 SOLDÁN, Ladislav. Dílo jednoho života aneb život v díle. In Oleg Sus Redivivus. Sborník z konference o novodobé estetice a o jednom jejím významném p ředstaviteli, po řádané k 10. výro čí úmrtí Doc. PhDr. Olega Suse, CSc. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brn ě – Filozofická fakulta, 1994. 31 s. 308 SOLDÁN, Ladislav. Dílo jednoho života aneb život v díle. In Oleg Sus Redivivus. Sborník z konference o novodobé estetice a o jednom jejím významném p ředstaviteli, po řádané k 10. výro čí úmrtí Doc. PhDr. Olega Suse, CSc. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brn ě – Filozofická fakulta, 1994. 31 s. 309 SOLDÁN, Ladislav. Dílo jednoho života aneb život v díle. In Oleg Sus Redivivus. Sborník z konference o novodobé estetice a o jednom jejím významném p ředstaviteli, po řádané k 10. výro čí úmrtí Doc. PhDr. Olega Suse, CSc. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brn ě – Filozofická fakulta, 1994. 29–36 s.

77 77

v sarkasmu a ironii a b řitké um ění polemické. Sus byl p římo bytostn ě polemický typ a svá stanoviska mnohdy – jak bylo nejednou konstatováno – formuloval per negotionem: jiskrou zažehující jeho vlastní úvahy bývaly mnohdy knihy či studie, s nimiž nesouhlasil nebo jež si p řál doplnit a zp řesnit.“ 310 O tom, že Sus pat řil ke st ěžejním osobnostem, které utvá řely podobu Hosta do domu, vypovídá i vtipkování Jana Skácela v rozhovoru s Olegem Susem pro rubriku Drzý interview . „Host do domu: Se znepokojením čekáme na váš návrh, aby byl Host do domu přejmenován na Sus ův zápisník. Bude to ješt ě v tomto roce? Oleg Sus: Mého návrhu se nemusíte nijak obávat – prosp ěl by naopak kvalit ě Hosta do domu, ovšem za tu cenu, že bych z něho vytla čil všechny autory, item šéfredaktora s redaktory. Mluvme však trochu vážn ě: časopis jednoho člov ěka by byl i v roce 1964 paradoxní, Šaldově produktivit ě bylo odzvon ěno. Všimn ěte si prosím, jak nám klesá potence. Bibliografie starých velikých pán ů to dosv ědčují. To my jsme jiní kabr ňáci! Ne bez podpory r ůzných universitních ordinári ů se rozmáhá i mezi mladými vysokoškolskými adepty opovržení k tzv. žurnalistice a publicistice. Naproti tomu se cení mnohdy spíše zadkotvorba, nádherná nuda vyprahlých studií, které stejn ě ve v ětšin ě případ ů otiskne akorát n ějaký ten fakultní sborník, tato ctnost z nouze… Chtěl bych, abych mohl psát všechno a o všem všude (nedopsaná zůstala kup říkladu má estetika ňader). Proto také hodlám proniknout do dalších časopis ů, tenkých i tlustých. Úst řední si nechávám na konec. Stoupne mi potence?“ 311 V pr ůběhu padesátých a šedesátých let Sus publikoval v řadě časopis ů, nejvíce spjatý byl přesto se Skácelovým Hostem do domu, kde se zasloužil o vybudování kvalitního recenzního oddílu časopisu.

Mezi dlouholeté spolupracovníky Hosta do domu pat řil Jan Trefulka, který se k okruhu autor ů publikujících v časopise p řipojil hned v dob ě jeho založení. Trefulka se narodil 15. kv ětna 1929 v Brn ě, pat řil tedy do stejné generace jako Skácel nebo Sus. Do obecné školy chodil v Brn ě-Králov ě Poli spole čně s Milanem Kunderou (z literát ů se stali celoživotní p řátelé). Po absolvování gymnázia studoval dva roky na

310 RAMBOUSEK, Ji ří. Dvakrát o Hostu do domu. In Nesoustavná rukov ěť české literatury. 1. vydání. Praha : Torst, 2003. 216 s. 311 SKÁCEL, Jan. Drzý interview Hosta do domu s Olegem Susem. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 8, s. 24–25.

78 78

Filozofické fakult ě Univerzity Karlovy v Praze literární v ědu a estetiku, v roce 1950 ho ale vylou čili z KS Č (Trefulka do strany op ět vstoupil v polovin ě šedesátých let, v roce 1969 byl ale zase vylou čen) a Trefulka odešel z Prahy a n ěkolik let st řídal r ůzné dělnické profese. V polovin ě padesátých let se vrátil do Brna a znovu nastoupil na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity na obory literární v ěda a bohemistika, ani tentokrát ale studia nedokon čil. Od roku 1956 za čal spolupracovat s Krajským nakladatelstvím v Brn ě, kam pozd ěji nastoupil jako hlavní redaktor a p ůsobil v něm až do roku 1962, kdy p řestoupil jako redaktor do Hosta do domu. V roce 1969 p řevzal po Janu Skácelovi místo šéfredaktora a časopis vedl až do jeho zániku. I Trefulka se stal pro normalizátory nežádoucí postavou, oficiáln ě publikovat nemohl, některé jeho materiály se však alespo ň pod cizími jmény dostaly do Československého rozhlasu. Trefulka v sedmdesátých letech vyst řídal r ůzné d ělnické profese. Podepsal Chartu 77. Podobn ě prožil i léta osmdesátá. Po roce 1989 se stal p ředsedou Moravské obce spisovatel ů a byl také členem Rady České televize. Vedle redaktorské práce se Trefulka od mládí věnoval také prozaické činnosti. Svou prvotinu složenou ze dvou povídek nazval Pršelo jim št ěstí, vyšla v roce 1962. V šedesátých letech publikoval další prozaická díla, kvalitou jimi ale nep řekonal sv ůj debut, který vykazoval autobiografické rysy. Vedle toho psal do řady kulturních periodik. V dob ě normalizace podobn ě jako jeho redak ční kolegové z Hosta do domu nemohl publikovat, jeho práce ale vycházely v samizdatu. V sedmdesátých letech publikoval romány Veliká stavba (1973), O bláznech jen dobré (1973) nebo Variace na staré téma (1979). Ve vydávání v samizdatu pokra čoval i v letech následujících, kdy napsal dalších několik román ů (nap ř. Smrt knihovny , 1984; Na krásné vyhlídce , 1987). 312

Podobn ě jako Trefulka také Milan Uhde pat řil mezi stálý okruh autor ů časopisu již od padesátých let. Dramatik, básník, redaktor a pozd ěji i politik Uhde se narodil 28. července 1936 v Brn ě. Po gymnáziu nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyn ě v Brn ě (dnešní Masarykova univerzita), kde vystudoval češtinu a ruštinu. Hned po škole, v roce 1958, byl p řijat do Hosta do domu, kde p ůsobil až do

312 KUBÍ ČEK, Tomáš a kol. Vlastiv ěda moravská. Zem ě a lid. Literární Morava. Nová řada, svazek 11. Brno : Muzejní a vlastiv ědná spole čnost v Brn ě, 2002. 257 s. JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatel ů od roku 1945 . Díl 2. 1. vydání. Praha : Brána, 1998. 560–561 s.

79 79

zániku časopisu v roce 1970 (jeho p ůsobení v periodiku p řerušila jen osmnáctim ěsí ční vojenská služba). Uhde byl stálým redaktorem časopisu a za Skácelova vedení fungoval jako sty čná osoba, na kterou se obraceli cenzo ři, pakliže se jim v Hostu do domu zdál n ějaký text nep řijatelný. Když takový článek objevili, informovali práv ě Uhdeho, aby redakce daný text či části textu p řepracovala nebo z plánovaného čísla úpln ě vy řadila. Na p řelomu šedesátých a sedmdesátých let p ůsobil také na JAMU. Mezi léty 1971 až 1989 byl ve svobodném povolání, nesm ěl však publikovat a ani být jinak ve řejn ě činný. Podobn ě jako Trefulka i Uhde je signatá řem Charty 77. Po revoluci v roce 1989 vedl nakladatelství Atlantis, které spoluzaložil, p řednášel na Masarykov ě univerzit ě a v letech 1990 až 1992 byl ministrem kultury. Od roku 1992 následujících šest let zasedal v Poslanecké sn ěmovn ě za Ob čanskou demokratickou stranu. 313 Ačkoliv Uhde za čínal jako básník a prozaik (své první verše otiskoval také v Hostu do domu ješt ě v padesátých letech), proslul p ředevším jako dramatik. Pozornost p řilákal hned v polovin ě šedesátých let jednou ze svých prvních her – satirickým dramatem Král-Vávra . „Po úsp ěchu satirické hry Král-Vávra (prem. 1964) využíval často možností významového posunu prost řednictvím adaptace p řevzaté látky (tak tomu bylo v rozhlasové Komedii s Lotem, 1963, i ve h ře podle Sofoklovy Antigony D ěvka z města Théby, prem. 1967) nebo zmechanizované d ějové dynamiky absurdního dramatu (rozhlasové hry Sv ědkové, prem. 1965, a Výb ěrčí, prem. 1968).“ 314 Uhde spolupracoval vedle dalších s divadlem Husa na provázku, pozd ěji přejmenovaném na Divadlo na provázku, avšak v sedmdesátých letech musel pracovat v utajení. Nejslavn ější se stalo jeho p řepracování románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník , kterou zdramatizoval pod názvem Balada pro banditu (1975). V pr ůběhu sedmdesátých a osmdesátých let v utajení spolupracoval s řadou divadel a zdramatizoval velké množství text ů. N ěkteré jeho hry m ěly premiéru p ři inscenacích v bytech jeho p řátel.

313 JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatel ů od roku 1945 . Díl 2. 1. vydání. Praha : Brána, 1998. 570–572 s. 314 KUBÍ ČEK, Tomáš a kol. Vlastiv ěda moravská. Zem ě a lid. Literární Morava. Nová řada, svazek 11. Brno : Muzejní a vlastiv ědná spole čnost v Brn ě, 2002. 272 s.

80 80

Uhdeho hry vycházely také v exilu, n ěkteré tam byly dokonce i inscenovány (nap ř. v Německu se hrály jeho rozhlasové hry Zuba řovo pokušení , 1976; Modrý and ěl, 1979; Velice tiché Ave , 1981). 315 Uhde se hned v šedesátých letech zapojil do politického d ění, když na stránkách Hosta do domu publikoval Trialogy dotýkající se soudobých spole čenských témat. Navíc byl jako zástupce šéfredaktora Jana Skácela ve stálém kontaktu s cenzurními orgány, které obvykle oslovovaly práv ě jeho, když v čísle objevily „závadný“ text. Uhde je p ředevším dramatik, postupn ě už v šedesátých letech i na stránkách Hosta do domu se ale za čala rýsovat jeho budoucnost jako politika, kterou podpořily p ředevším soudobé politické události, proti nimž m ěl pot řebu ve řejn ě vystoupit.

Spole čně s Old řichem Mikuláškem a Janem Skácelem se v brn ěnské redakci Československého rozhlasu potkával i Antonín P řidal, jenž se stal pozd ěji také jedním ze st ěžejních pracovník ů Hosta do domu. Krom ě redaktorské práce v rozhlase se P řidal v ěnuje poezii a překladatelství, je také autorem řady rozhlasových her. Narodil se 13. listopadu 1935 v Prost ějov ě. V Brn ě na Univerzit ě Jana Evangelisty Purkyn ě (dnešní Masarykova univerzita) vystudoval anglistiku a hispanistiku. Už p ři studiích za čal spolupracovat s literárn ě-dramatickou redakcí rozhlasu a také s Hostem do domu, na po čátku šedesátých let po ukon čení studií nastoupil do redakce rozhlasu nastálo a hned prvním nad řízeným se mu stal práv ě Jan Skácel. Přidal stálou spolupráci s Hostem do domu navázal v roce 1964. „Od roku 1964, po nástupu Jana Skácela, jsem byl externistou, který redigoval básn ě mladých autor ů v p říloze Zelený Host, prózu m ěl na starosti Milan Uhde. Se Skácelem jsem se často scházel i mimo redakci, probírali jsme mimo jiné nové texty pro Kouzlo necht ěného a dob ře se nad nimi bavili. Asi po roce nechal tuto rubriku celou na mn ě.“ 316 Sou časn ě P řidal pracoval i pro rozhlas. O práci však p řišel v roce 1970, kdy byl zastaven Host do domu. P řidal plánoval, že bude pokra čovat v publikování nasbíraných text ů pro rubriku Kouzlo necht ěného v rozhlase, ani to se mu však nepoda řilo, protože nedlouho po zrušení časopisu byl donucen opustit také redakci rozhlasu.

315 KUBÍ ČEK, Tomáš a kol. Vlastiv ěda moravská. Zem ě a lid. Literární Morava. Nová řada, svazek 11. Brno : Muzejní a vlastiv ědná spole čnost v Brn ě, 2002. 276–281 s. 316 Příloha č. 1.

81 81

V sedmdesátých a osmdesátých letech se živil jako překladatel, do rozhlasu se vrátil jako externista až v devadesátých letech, kdy také navázal spolupráci s televizí, v té dob ě navíc založil na Janá čkov ě akademii múzických um ění v Brn ě obor rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Na JAMU p řednáší dodnes. 317 Přidal dokázal pokra čovat, aniž by se pozm ěnily smysl nebo kvality, v rubrice Kouzlo necht ěného časopisu Host do domu, kterou p řevzal po Skácelovi. Pro Antonína P řidala se stala rubrika „srde ční záležitostí“, což dokazuje i to, že ji cht ěl nejprve obnovit hned v roce 1970 ve vysílání rozhlasu a že si nasbíraný archiv materiál ů uchovával po další desítky let. Rubrika mohla být díky tomu obnovena v roce 1990 v časopise ROK a pozd ěji dokonce výbor text ů p řipravený pro rubriku Kouzlo necht ěného mohl vyjít knižn ě (v publikaci vyšly také texty, které byly p řed tím už publikovány v Hostu do domu). 318

Časopis Host do domu nestál v šedesátých letech jen na těch osobnostech, jejichž biografie jsem nastínila. Kolem periodika se shromáždila celá skupina literát ů, která z něj dokázala vytvo řit výjime čný časopis, jenž se vymykal dobovým, režimem požadovaným, tezím. Hlavním p řínosem autor ů bylo práv ě to, že v dob ě, která byla úzce sev řená režimem, dokázali pro originální myšlenky najít v časopise prostor, i když o n ěj museli často bojovat s orgány moci. Na výsledné podob ě časopisu se krom ě výše zmín ěných autor ů podílela celá řada dalších – p ředevším tedy Old řich Bárta, Ludvík Kundera, Milan Suchomel či Pavel Švanda, který se sice k časopisu p řipojil až v druhé polovin ě šedesátých let, zato ale obsah periodika výrazn ě rozší řil o filmová témata. Zásadní charakter časopisu udávaly úryvku text ů spisovatel ů domácích i zahrani čních, které okruh spolupracovník ů Hosta do domu pe čliv ě vybíral. Periodikum nem ělo pevn ě stanovené žánry nebo sm ěry, jimž by se výhradn ě v ěnovalo. Pod Skácelovým vedením se Host do domu snažil spíše upozor ňovat na p řehlížené autory (nap ř. Vladimír Holan nebo František Halas) nebo dávat prostor novým jménům, jejichž talent dokázali redakto ři časopisu p řesn ě odhalit.

317 JEŠUTOVÁ, Eva a kol. 99 významných um ěleckých osobností rozhlasu. Čeští tv ůrci slovesných po řad ů. 1. vydání. Praha : Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Praha, 2008. 106–107 s. 318 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 205 s. P ŘIDAL, Antonín. Kouzlo necht ěného. 1. vydání. Brno : Druhé m ěsto, 2007. 9 s.

82 82

V polovin ě šedesátých let v Hostu do domu za čala navíc publikovat vědec a literární kritik – Václav Černý, který pro časopis psal literárn ěvědní eseje. Z českých básník ů v Hostu do domu publikovali Ivan Diviš, Ji ří Gruša, Vladimír Holan, Jaroslav Seifert, Karel Šiktanc, Josef Topol nebo Ivan Wernisch, z domácích prozaik ů Bohumil Hrabal, Alexandr Kliment, Milan Kundera, Arnošt Lustig či Josef Škvorecký. Na stránkách Hosta do domu ale vycházela také p řekladová literatura. Z básník ů to byly verše Anny Achmatovové, Gregoryho Corsa, Friedricha Hölderlina, Georga Trakla nebo Paula Valéryho, z prozaik ů redakce otiskovala texty Isaaka Babela, Samuela Becketta, Williama Saroyana, Nathalie Sarrautové nebo Alexandra Solženicyna.

83 83

5. Grafické pojetí časopisu

Host do domu proslul velmi výrazným grafickým zpracováním. I když titulní strana časopisu, v dob ě kdy ho vedl Jan Skácel, byla graficky spíše jednodušší, redakce dovnit ř periodika a n ěkdy také na zadní stranu obálky umis ťovala množství reprodukcí různých um ěleckých d ěl, v časopise dostávaly prostor i karikatury a kreslený humor. Charakteristickým rysem všech Host ů do domu bez ohledu na roky bylo st řídání barev na obálce. Tohoto pravidla se drží i soudobý časopis Host. V padesátých letech byl název časopisu „Host do domu“ uveden v barevném boxu v horní polovin ě titulní strany. Barva obdélníku se st řídala číslo od čísla od červené, modré, zelené, žluté po fialovou. Tento typický rys výtvarní redakto ři časopisu neopustili, i když se jinak v pr ůběhu let grafika titulní strany zásadn ě prom ěň ovala. V prvních ro čnících se na obálce objevovaly karikatury spisovatel ů, ke konci padesátých let ale redakce od karikatur p řešla k různým grafikám. Nap říklad v roce 1960 byl název časopisu „Host do domu“ vysázen po celé pravé části titulní strany bílým písmem, podkladové barvy obálky se st řídaly číslo od čísla, ve st řední části p řední strany se objevovaly různé grafické prvky. V roce 1962 titulní stran ě dominovala n ěkterá z barev (pro každé číslo jiná), strana byla ale rozd ělená do n ěkolika různých ploch. Obdélník vlevo naho ře vypl ňovaly grafiky. Do pravého horního černého boxu byl vepsán bílým malým písmem název časopisu. Pravou dolní část strany zvýraz ňovala další grafika, v levé části podvalu umístili grafici číslo ro čníku. 319 Na zadních obálkách časopisu se st řídaly r ůzné fotografie, informace z nakladatelství Československý spisovatel nebo rozli čné grafiky či kreslený humor. Na po čátku šedesátých let byla pon ěkud nezvykle na zadní obálce uvedena tiráž a obsah časopisu. Periodikum vycházelo od prvního čísla až do konce roku 1963 v rozm ěru 24x16,5 centimetru v rozsahu 44 až 48 stran. S příchodem nového šéfredaktora Jana Skácela se však grafické zpracování časopisu zásadn ě prom ěnilo. Rozm ěry časopisu se zmenšily na formát A5, po čet stran se navýšil na 80 až 96. V nové podob ě za čal časopis vycházet od prvního čísla roku 1964. Za grafickou úpravu celého časopisu zodpovídal Old řich Bárta (1964–1967, v roce 1968 se o grafickou úpravu staral Ivan Soukup, v roce 1969 Jan Šmíd a v roce 1970 Jan

319 P říloha č. 5

84 84

Solpera). „O novou obálku se postaral Jaša David, tehdy nová hv ězda grafického umu.“ 320 Krom ě toho, že se zm ěnil formát časopisu (v takovém rozm ěru vycházel až do března roku 1969), novou podobu dostala i titulní strana. P řes celou bílou titulní stranu byl velkým černým písmem vypsán nápis Host do domu, jenž byl graficky zvláštn ě rozložen do celého prostoru obálky. V horní části titulní strany byl uveden pouze nápis HOST, který byl podtržený tu čnou černou linkou, pod ním pokra čovaly pod sebou vypsané slabiky DO DO MU. Dole v pravé části strany bylo umíst ěno číslo časopisu, jež bylo vyvedeno pro každé vydání v jiné barv ě. 321 Tiráž se tiskla na p řední záložku časopisu, na zadní záložce byl vypsán obsah čísla. Vnit řní stranu obálek zdobila obvykle nějaká grafika, kreslený humor nebo karikatura. Typografickým zpracováním tak Skácel ův Host do domu p řipomínal spíše knihu než časopis. Od roku 1966 se používání barev prohodilo. Název časopisu a podtržení byly tišt ěny barevn ě, číslo vydání čern ě. 322 Redakci se ale z řejm ě tato úprava nelíbila, protože se od prvního čísla roku 1967 op ět vrátila k původní grafice, tedy k černému nápisu „Host do domu“, k černému podtržení a k barevnému číslu vydání. Od dubna roku 1969 (kdy časopis p řešel z měsí ční na čtrnáctidenní periodicitu) došlo ke zv ětšení formátu časopisu. Časopis m ěl 56 stran a rozm ěry 24x16 centimetr ů. Na tvrdých deskách zevnit ř p řední strany redakce vypisovala tiráž. 323 Poslední grafickou prom ěnu zaznamenal časopis od prvního čísla roku 1970. Název periodika se sázel v jiném fontu, písmo m ělo pro každé číslo jinou barvu. Pouze slovo „Host“ z ůstalo tišt ěno v černé. Název periodika byl vysázen tradi čně pod sebou na řádcích zleva doprava, text však zabíral celou horní polovinu bílé titulní strany. 324 Od roku 1968 redakce zavedla nezvyklé číslování stran. Místo klasických arabských číslic používala slovní ozna čení stran, tedy nikoliv strana „1“, ale strana „jedna“. Od dubna 1969 se zase vrátila k tradi čnímu číslování. Časopis vycházel v černobílém provedení, barevné byly pouze obálky. Rubrika Zelený Host byla tišt ěna na mén ě kvalitní papír r ůzných barev, v ětšinou na sv ětle zelený.

320 KUNDERA, Ludvík. Různá řečišt ě /b/. 1. vydání. Brno : Atlantis, 2005. 238 s. 321 P říloha č. 6 322 P říloha č. 7 323 P říloha č. 8 324 P říloha č. 9

85 85

Časopis vynikal bohatým výtvarným zpracováním, na stránkách periodika dostávalo prostor množství výtvarník ů a grafik ů. Redakce úzce spolupracovala s karikaturisty, texty dopl ňoval také kreslený humor. V Hostu do domu publikovali nap ř. známý karikaturista Miroslav Li ďák, Karel Nepraš nebo Jan Steklík, který na sklonku šedesátých let p ůsobil jako výtvarný poradce časopisu. „Široké pole k svému p ůsobení nachází v Hostu do domu kreslený humor, ironizuje spole čenské nešvary, otev řen ě úto čí na nedostatky doby nebo objevuje nové poetické projevy vedoucí k ne čekaným p řekvapením.“ 325 Bronislava Gabrielová s Bohumilem Mar čákem upozor ňují na to, že z koncep čního hlediska lze v Hostu do domu pozorovat t ři vývojové fáze: „V po čáte čních letech se na jeho stránkách p řevážn ě uplat ňují kresby, ilustrace a fotografie autor ů žijících v ‚brn ěnském regionu‘, v teoretických oddílech najdeme úvahy poznamenané ješt ě dogmatickými rezidui, díl čími ústupky, kompromisy a narazíme také u n ěkterých autor ů i na dobovou frazeologii. Sou časn ě se za čínají prosazovat nové myšlenky. V následujícím období se zde již zcela rozvinula odborn ě fundovaná svobodomyslná tvorba, um ělecká kritika a publicistika, nesoucí všechny znaky výsostn ě angažovaného periodika první poloviny šedesátých let. Nastolené zápasy vrcholí v roce 1968. T řetím obdobím je čas normalizace, v Hostu do domu se vyzna čuje obranou dosažených hodnot.“ 326 Jan Skácel do Hosta do domu vetkl silnou linii humoru, vtipu, sarkasmu a ironie a práv ě časté publikování karikatur a kresleného humoru tento trend podporovaný šéfredaktorem ješt ě podtrhoval.

325 GABRIELOVÁ, Bronislava; MAR ČÁK, Bohumil. Kapitoly z dějin brn ěnských časopis ů. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Georgetown, 1999. 111 s. 326 GABRIELOVÁ, Bronislava; MAR ČÁK, Bohumil. Kapitoly z dějin brn ěnských časopis ů. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Georgetown, 1999. 112 s.

86 86

Záv ěr

V diplomové práci s názvem Básník šéfredaktorem: prom ěny časopisu Host do domu pod vedením Jana Skácela (1963–1969) jsem se zabývala tematickými, obsahovým a redak čními prom ěnami časopisu Host do domu v šedesátých letech dvacátého století v dob ě, kdy ho vedl básník Jan Skácel. Literárn ě-kulturní časopis Host do domu za čal vycházet už v roce 1954 a prvních deset let ho vedl Bohumír Macák. Redakce sídlila v Brn ě, což v dob ě, kdy se vše spíše centralizovalo v Praze, bylo neobvyklé. Ačkoliv se už tehdy kolem periodika shromáždila řada výrazných autor ů jako Old řich Mikulášek, Milan Uhde nebo Jan Trefulka, až pod vedením Jana Skácela, který nastoupil na místo šéfredaktora v druhé polovin ě roku 1963, se časopis postupn ě prom ěnil v jedno z nejvýrazn ějších a nejkvalitn ějších kulturních periodik své doby, aniž by Skácel výrazn ě zasáhl do složení redakce nebo redak ční rady. Skácel totiž dokázal v dob ě, kdy Československo ovládala strana KS Č a její orgány v podob ě cenzurních ú řad ů, vybojovat pro vybrané talentované autory a jejich kritická témata prostor, jenž se snažil hájit i v ůč i zásah ům cenzurních ú řad ů. Skácel se pokusil časopis pootev řít pro kontroverzn ější soudobá literárn ě-kulturní i celospole čenská témata, kv ůli čemuž se tém ěř každé vydání Hosta do domu dostalo v šedesátých letech dvacátého století do hlášení Hlavní správy tiskového dohledu, respektive Úst řední publika ční správy či Českého ú řadu pro tisk a informace. Za cenu neustálých spor ů s Krajským výborem KS Č prosazoval na stránky periodika texty západoevropských a amerických spisovatel ů. Díky tomu se ale Host do domu za řadil mezi nejvýrazn ější časopisy šedesátých let, jako byly Literární noviny nebo Tvá ř, které se zasloužily o zaktivování spole čnosti, což vyvrcholilo pražským jarem v roce 1968. Ve Skácelov ě Hostu do domu publikovali talentovaní prozaici, básnící, dramatici i literární teoretici, prostor dostávala i publicistika. Na stránkách časopisu se v šedesátých letech čtená ři setkávali s texty nap říklad Václava Černého, Václava Havla, Vladimíra Holana, Jaroslava Seiferta nebo Josefa Škvoreckého. Ze zahrani čních autor ů to byli nap říklad Isaak Babel nebo William Saroyan. Krom ě prozaických text ů a básní redakce otiskovala také eseje, literární kritiky, recenze a rozhovory. Řadou článk ů provokovala režim a prost řednictvím jinotaj ů a narážek upozor ňovala na problémy doby. Host do domu neustále čtená řů m p řipomínal, že

87 87

svobodu médií svazuje cenzura, v polovin ě šedesátých let proto nap říklad redakce publikovala úryvek Areopagitiky Johna Miltona, což byl v podstat ě jakýsi „p řísp ěvek redakce do diskuze“ k připravovanému tiskovému zákonu. I když krajští cenzo ři na nevhodnost článku redakci upozor ňovali, text nakonec p řeci jen vyšel. Skácel se jako šéfredaktor neustále snažil protla čovat do vydání i kontroverzn ější texty. Riskoval, že se dostane do problém ů s úřady, což se nakonec i stávalo. Pracovníci Hlavní správy tiskového dohledu si pak na n ěj opakovan ě st ěžovali až u ministra vnitra Lubomíra Štrougala. Jeho odbojnost v ůč i režimu a náklonnost k pražskému jaru mu KS Č vrátila tím, že ho nejprve v roce 1969 po dramatickém vyvrcholení roku 1968 odstavila z vedení časopisu a následn ě mu zakázala publikovat úpln ě. Toto opat ření se dotklo i dalších redaktor ů časopisu Host do domu – nap ř. Milana Uhdeho, Jana Trefulky nebo Olega Suse. V následujících letech proto psali tzv. do šuplíku nebo publikovali v samizdatu či pod cizími jmény. Časopis nebyl nijak genera čně či autorsky vymezen, snažil se bez omezení reflektovat tvorbu soudobých nejv ětších literárních talent ů, v druhé polovin ě šedesátých let navíc zavedl speciální rubriku s názvem Zelený Host , kde dostávali prostor i úpln ě za čínající spisovatelé (v rubrice publikoval své verše nap říklad Ji ří Žá ček). Skácel ův časopis m ěl navíc významnou recenzní část, o kterou pe čoval estetik a literární kritik Oleg Sus, vedle Skácela patrn ě nejvýrazn ější osobnost časopisu Host do domu. Krom ě toho, že si vedl svou recenzí rubriku 13 řádk ů Olega Suse, respektive 7 řádk ů Olega Suse, kde velmi specifickým, ironickým až sarkastickým stylem hodnotil novinky knižního trhu, staral se také o zbylou recenzní část časopisu, kam p řispívala řada literárních kritik ů jako Miroslav Červenka, Zden ěk Kožmín, Ji ří Opelík nebo Milan Suchomel. Velmi výrazným rysem časopisu v dob ě, kdy ho vedl Jan Skácel, byl jeho sklon ke vtipkování, sati ře a humoru, což se nejvíce projevovalo na rubrikách, které nov ě vymýšlel práv ě šéfredaktor Skácel – Kouzlo necht ěného, Drzý interview a Malé recenze – a také na výtvarném zpracování periodika. V podobně ironickém a humorném tónu psal také Oleg Sus své recenze. Pro rubriku Kouzlo necht ěného redakto ři časopisu vybírali r ůzné zvláštní texty ze starých kronik, rodinných archiv ů, které svou nostalgií nebo p ůvodn ě neplánovanou roztomilou vtipností, redakci i čtená ře bavily. Tomu, že byla rubrika populární, nasv ědčuje i to, že ji v devadesátých letech obnovil časopis ROK (Revue otev řené kultury) a že vybrané texty z ní pozd ěji vyšly i knižn ě.

88 88

Vtipné a neot řelé rozhovory rubriky Drzý interview zase čtená řů m p ředstavovaly r ůzné osobnosti a literáty, kterým nej čast ěji Jan Skácel nebo Oleg Sus pokládali samoz řejm ě drzé otázky, což rubrika proklamovala už v názvu. Redakce však nezpovídala jen žijící osobnosti, ob čas publikovala i fiktivní rozhovory s lidmi bu ď už zesnulými, nebo dokonce fiktivními. Čtená ři si tak mohli p řečíst t řeba skute čný rozhovor s Miroslavem Holubem nebo fiktivní s donem Quijotem. Jednou ze st ěžejních rubrik Hosta do domu byly Malé recenze, které vždy pro poslední stranu časopisu psal Jan Skácel. Pam ětníci tradují, že práv ě kv ůli nim se časopis četl odzadu. Skácel se v jednostránkovém prozaickém textu, jenž stál na hranici fejetonu, úvahy a n ěkdy i krátké básn ě v próze, v ěnoval r ůznorodým témat ům. Text vždy nesl nějaké poslání a hlubší myšlenku, které autor chyt ře ukryl za bizarní či úpln ě b ěžné denní p říhody. Host do domu nem ěl úvodníky a práv ě prost řednictvím Malých recenzí Skácel čtená řů m nazna čoval, jaké sm ěry a jaké názory jsou časopisu a jeho redakci blízké. Také kv ůli své kriti čnosti a častým narážkám na režim musel na pokyn cenzurních úřad ů Malé recenze čas od času upravovat. I tak se mu ale poda řilo do svých článk ů dostat vše – humor, vtip, nostalgii, smutek i kritiku, kterou jako básník d ůmysln ě ukrýval za r ůzné metafory. Čtená řů m dokázal vypráv ět tém ěř magické p říb ěhy, v nichž vzpomínal na dětství, na své p řátele nebo na p říhody, jež se jemu nebo n ěkomu z jeho okolí udály. Skácel si v Malých recenzích vymyslel specifický a osobitý žánr, který z ůstal úzce spjatý se svým autorem. Podobn ě jako Kouzlo necht ěného i výb ěr n ěkterých Skácelových Malých recenzí vyšel knižn ě. Všechny tyto rubriky, které detailn ě analyzuji ve t řetí kapitole diplomové práce, se zasloužily o to, že se časopis Host do domu za řadil mezi nejpopulárn ější kulturní periodika šedesátých let. Časopis Host do domu byl navíc výrazn ě graficky zpracován. Na jeho stránkách se čtená ři mohli setkat s množstvím reprodukcí výtvarných d ěl a p ředevším s karikaturami a kresleným humorem, obojí výborn ě dopl ňovalo specifický skácelovský smysl pro humor, jež prostupoval celým časopisem. V periodiku publikovali svou práci nap říklad Karel Nepraš, Jan Steklík nebo Miroslav Li ďák, který se opakovan ě dostával kv ůli svým karikaturám do potíží s cenzurními ú řady. Podobn ě jako v dalších literárních časopisech šedesátých let dvacátého století se i na stránkách Hosta do domu objevovalo stále více publicistických text ů, které reflektovaly soudobý spole čenský a politický vývoj. V Hostu do domu tento trend vyvrcholil

89 89

zavedením tzv. Trialog ů, tedy rozhovor ů obvykle t ří osobností na n ějaké soudobé téma, spole čenské, historické nebo politické. Redakci se da řilo Trialogy vydávat i po srpnových událostech roku 1968, následující rok ale tato rubrika skon čila. Skácel ův Host do domu se snažil razit vlastní cesty a vydávat texty, které čtená ře nutily k zamýšlení bu ď nad samotnou literaturou, nebo nad stavem společnosti v ůbec. Časopis se pokoušel vyvracet zažité dobové teze proklamované stranou a otevíral čtená řů m nové obzory. Za řadil se tak po bok dalších literárních periodik šedesátých let – oné slavné éry kulturních časopis ů, které se nebály postavit režimu. V Hostu do domu tento postoj zcela bezpochyby podporoval a d ůrazn ě razil p ředevším Jan Skácel, jenž dokázal z nevýrazného a nevyváženého časopisu, jakým Host do domu v padesátých letech byl, vybudovat výjime čné periodikum, které svou nad časovostí dokáže oslovit i sou časné čtená ře. Asi nejv ětší poklonu časopisu složila Libuše Koubská ve svém fejetonu nazvaném jednoduše Host do domu: „Host – vedle p říjemné události, že k nám dom ů p řijde n ěkdo milý – znamená už navždy taky hromádku úhledných sešit ů, kterou p řes všechna pekelcování a jiná st ěhování vlá čím celý život s sebou. Vzala bych si je i na opušt ěný ostrov.“ 327 Snahy o co nejv ětší otev řenost a kriti čnost periodika a o vydávání stále více publicistických text ů ale skon čily s tím, jak se za čal utužovat režim po srpnu 1968. Když pak v roce 1969 nastoupil k moci Gustáv Husák, redakce se vrátila k text ům zam ěř eným hlavn ě na um ění, pomalu ubývalo zavedených rubrik a omezil se počet recenzí. Časopis se však ani tak nevyhnul ú řednímu zastavení a v první polovin ě roku 1970 musel skon čit. Staronový režim nemohl zapomenout, jak se časopis prezentoval v šedesátých letech a jak moc Host do domu zam ěstnával cenzory, kte ří opakovan ě na odbojného Jana Skácela upozor ňovali. Zastavení časopisu tak bylo z pohledu režimu logickým vyúst ěním historických událostí konce šedesátých let v Československu. Podobn ě skon čila další řada kulturních periodik, Host do domu ale mezi nimi vynikal hlavn ě proto, že kolem sebe sdružil moravské autory a z regionálního periodika, jakým v padesátých letech byl, se dokázal vypracovat v průběhu šedesátých let pod vedením charismatického a tv ůrčího Jana Skácela ve výjime čně kvalitní časopis celostátního dopadu, který p řitom nesídlil v Praze, do níž se v té dob ě vše centralizovalo.

327 KOUBSKÁ, Libuše. Host do domu. In KOUBSKÁ, Libuše; OSVALDOVÁ, Barbora. Než to zapomenem. Praha : Makropulos, 1999. 60 s.

90 90

Summary

In the diploma thesis with title Poet became an editor-in-chief: Transformation of “Host do domu” magazine under the supervision of Jan Skácel (1963-1969) I was following editorial, thematic and content changes in the literary monthly “Host do domu” during sixties, which is time period when the magazine was managed by poet Jan Skácel. The literary and cultural magazine Host do domu started in 1954 and for the first ten years was managed by Bohumír Macák. Editorial office was placed in Brno, which was unusual in those times when everything was rather centralized in Prague. Number of remarkable authors gathered around the magazine at that time but it was after Jan Skácel became managing editor in second half of 1963 that the magazine changed into one of the most distinct and valued cultural magazines of its time. This was done without a major change in the editorial office. Skácel managed in times, when Czechoslovakia was controlled by KS Č and its censoring agencies, to provide opportunity for selected talented authors and their topics even if those topics were negatively reflecting the regime. He also managed to minimize censoring interventions. Skácel tried to open the magazine for more controversial up-to- date literary, cultural and social topics. Because of this, almost every issue of Host do domu was during sixties in reports of main news censoring office and reports of centralized publishing administration. Despite continuous disputes with regional KS Č bureau Skácel was able to publish texts of western authors. Because of this, the magazine was one of the most distinct periodical in the sixties similar to Literární noviny or Tvá ř. Those periodicals were responsible for mobilizing society with climax during Prague spring in 1968. In Skácel’s Host do domu were published talented novelists, poets, dramatics, literary theorists and journalism was also represented. Among contributors during the sixties were for example Václav Černý, Václav Havel, Vladimír Holan, Josef Škvorecký and Jaroslav Seifert. From foreign authors it was for example Isaak Babel and William Saroyan. Except for prose and poetry redaction also published essays, critiques, reviews and interviews. Number of articles provoked regime with hidden allusions and suggestions that draw attention to the problems of that age. Host do domu was constantly reminding to its readers that freedom of the press is oppressed by censorship. In the middle of the

91 91

sixties redaction published for example part of John Milton’s Areopagitica as a contribution to discussion about a new publishing law. Despite an alert from the local censorship office about impropriety of the article, the text was finally printed. The magazine was not generationally or authorially differentiated and tried to reflect work of most important literary talents of that time. In the second half of the sixties an additional section called Zelený Host was introduced. In this section was a space for starting authors (e.g. Ji ří Žá ček published in this section). Skácel’s Host do domu had significant critique section that was under supervision of literary critique Oleg Sus. He was probably the second most important individuality in the Host do domu magazine. Oleg Sus managed his own critique section called 13 lines of Oleg Sus later called 7 lines of Oleg Sus. In this section, he very specifically and even ironically and sarcastically reviewed newly published books. He also managed the other critiques in the magazine where were contributions from number of literary critiques – for example Miroslav Červenka, Zden ěk Kožmín, Ji ří Opelík and Milan Suchomel. Very noticeable feature of the magazine under Skácel’s supervision was its inclination to jesting, satire and humor. This was most visible on sections newly invented by Skácel – Kouzlo necht ěného, Drzý interview and Malé recenze and it was also visible on graphical layout of the magazine. In similar ironic and humorous way were also written critiques from Oleg Sus. The magazine Host do domu was additionally very well graphically designed. On its pages was presented number of visual art reproductions, caricatures and cartoons all accompanied by Skacel’s specific sense of humor that was present in the whole magazine. Other authors publishing in Host were for example Karel Nepraš, Jan Steklík or Miroslav Li ďák who was often in troubles with the censoring office because of his caricatures. Similarly to the other literary magazines more journalistic texts were issued in Host do domu that reflected social and political development. In Host do domu, this trend culminated by introduction of so called Trialogs . Those Trialogs were discussions of usually three personalities about some current topic – social, historic or political. The editors were able to issue those Trialogs even after 1968 August events in Czechoslovakia, however, this section was canceled next year. Skacel’s Host do domu tried to promote its own ways and to print texts that forced reader to thing about literature itself and about the state of society. Magazine tried to

92 92

invert established doctrines and to broaden reader’s horizons. Host do domu can be therefore put into line with other periodicals from the sixties – famous era of cultural magazines that were not afraid to oppose the regime. This attitude was in Host do domu definitely promoted mostly by Jan Skácel. He managed to transform the magazine from an indistinct and unbalanced journal that Host do domu was in the fifties into an extraordinary journal that can talk even to today readers. The effort to be as open and as critical as possible and an effort to publish more and more journalistic texts were ended by tightening of the regime after August 1968. When Gustáv Husák took power in 1969 the redaction returned to texts about culture and established sections were limited. Also number of reviews was limited. Nevertheless, the magazine was stopped by officials in 1970 when the last issue was published. The old regime could not forget what was printed in the magazine during the sixties and how much the magazine occupied censors who were repeatedly pointing out rebellious Jan Skácel. Stop of the magazine by officials was therefore a logical outcome of historical events during ending sixties in Czechoslovakia.

93 93

Použitá literatura

Použitá literatura

BLÁHOVÁ, Kate řina. Svaz českých (a československých) spisovatel ů v letech 1968– 1970. In Pražské jaro 1968. Literatura – film – média. 1. vydání. Praha : Literární akademie, 2009. 57–66 s. ISBN 978-80-86877-38-9.

BLECH, Richard a kol. Encyklopédia filmu. 1. vydání. Bratislava : Obzor, 1993. 1055 s. ISBN 80- 215-0219-3.

ČERNÝ, Ji ří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vydání. Praha : Libri, 2009. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5.

ČERNÝ, Václav. Pam ěti 1945–1972. 2. vydání. Brno : Atlantis, 1992. 672 s. ISBN 80- 7108-036-5.

DOKOUPIL, Blahoslav. S lovník českých literárních časopis ů, periodických literárních sborník ů a almanach ů 1945–2000. 1. vydání. Brno : Host, 2002. 334 s. ISBN 80-7294- 041-4.

DOSKO ČIL, Zden ěk. Ustavující sjezd Svazu českých spisovatel ů v červnu 1969. In KRÁKORA, Pavel. Pražské jaro 1968. Pokus o obnovu ob čanské spole čnosti . 1. vydání. Praha : Epocha, 2008. s. 207–232. ISBN 978-80-87027-78-3.

GABRIELOVÁ, Bronislava; MAR ČÁK, Bohumil. Kapitoly z dějin brn ěnských časopis ů. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita a Georgetown, 1999. 173 s. ISBN 80-210-2221-3.

HAMPL, David. Ak ční program KS Č 1968 a jeho souvislosti. In KRÁKORA, Pavel. Pražské jaro 1968. Pokus o obnovu ob čanské spole čnosti . 1. vydání. Praha : Epocha, 2008. s. 172–183. ISBN 978-80-87027-78-3.

HOLÝ, Ji ří; JANÁ ČKOVÁ, Jaroslava; LEHÁR, Jan; STICH, Alexandr. Česká literatura od po čátku k dnešku. 2. dopln ěné vydání. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 1078 s. ISBN 80-7106-308-8.

JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. II. 1948–1958. 1. vydání. Praha : Academia, 2007. 550 s. ISBN 978-80-200-1528-0.

JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. III. 1958–1969. 1. vydání. Praha : Academia, 2008. 688 s. ISBN 978-80-200-1583-9.

JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatel ů od roku 1945 . Díl 2. 1. vydání. Praha : Brána, 1998. 792 s. ISBN 80-7243-014-9.

94 94

JEŠUTOVÁ, Eva a kol. 99 významných um ěleckých osobností rozhlasu. Čeští tv ůrci slovesných po řad ů. 1. vydání. Praha : Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Praha, 2008. 198 s. ISBN 978-80-244-1703-4.

KAPLAN, Karel. Československo v letech 1967–1969. 4. část. 1. vydání. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1993. 81 s. ISBN 80-04-26-142-6.

KAPLAN, Karel. Prom ěny české spole čnosti 1948–1960. Část první. 1. vydání. Praha : Ústav pro soudobé d ějiny AV ČR, 2007. 313 s. ISBN 978-80-7285-079-2.

KAPLAN, Karel. „Všechno jste prohráli!“ Co prozrazují archivy o IV. sjezdu Svazu československých spisovatel ů 1967. 1. vydání. Praha : Ivo Železný, 1997. 178 s. ISBN 80-237-3549-7.

KNAPÍK, Ji ří. Únor a kultura. Sov ětizace české kultury 1948–1950. 1. vydání. Praha : Libri, 2004. 358 s. ISBN 80-7277-212-0.

KOLEKTIV AUTOR Ů. Dějiny českých médií v datech. Rozhlas, televize, mediální právo. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2003. 461 s. ISBN 80-246-0632-1.

KON ČELÍK, Jakub; ORSÁG, Petr; VE ČEŘA, Pavel. Dějiny českých médií 20. století . 1. vydání. Praha : Portál, 2010. 310 s. ISBN 978-80-7367-698-8.

KÖPPL, Ladislav; KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny sv ětové žurnalistiky I. (Celý sv ět je v novinách). 1. vydání. Brno : Noviná ř, 1989. 336 s.

KOUBSKÁ, Libuše. Host do domu. In KOUBSKÁ, Libuše; OSVALDOVÁ, Barbora. Než to zapomenem. Praha : Makropulos, 1999. 58–60s. ISBN 80-86003-27-2.

KOVÁ ŘÍK, Vladimír. Literární toulky Moravou . 2. dopln ěné vydání. Praha : Albatros, 1985. 267 s.

KOŽMÍN, Zden ěk. Skácel . 3. dopln ěné vydání. Brno : Jota, 2006. 230 s. ISBN 80- 7217-401-0.

KŘIVÁNEK, Vladimír. Poezie. In JANOUŠEK, Pavel a kol. Dějiny české literatury 1945–1989. III. 1958–1969. 1. vydání. Praha : Academia, 2008. 173–277 s. ISBN 978- 80-200-1583-9.

KUBÍ ČEK, Tomáš a kol. Vlastiv ěda moravská. Zem ě a lid. Literární Morava. Nová řada, svazek 11. Brno : Muzejní a vlastiv ědná spole čnost v Brn ě, 2002. 321 s. ISBN 80- 7275-038-0.

KUBÍČEK, Tomáš. Literární časopisy šedesátých a sedmdesátých let. Myšlení o literatu ře. In KORDIOVSKÝ, Emil; KUBÍ ČEK, Jaromír. Kulturní periodika na Morav ě. XXIV. Mikulovské symposium. 1. vydání. Mikulov : Státní okresní archiv Břeclav a Moravská zemská knihovna v Brn ě, 1996. 11–17 s. ISBN 80-85048-67-1.

KUNDERA, Ludvík. Různá řečišt ě /b/. 1. vydání. Brno : Atlantis, 2005. 412 s. ISBN 80-7108-260-0.

95 95

LIEHM, Antonín Jaroslav. Generace. 1. vydání. Praha : Československý spisovatel, 1990. 466 s. ISBN 80-202-0254-4.

OPELÍK, Ji ří. Jan Skácel. Kv ěty z naho řklého d řeva. 1. vydání. Praha : Mladá fronta, 2000. 212 s. ISBN 80-204-0884-3.

PERNES, Ji ří. Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století. 1. vydání. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. 199 s. ISBN 978-80- 7325-154-3.

PŘIDAL, Antonín. Kouzlo necht ěného. 1. vydání. Brno : Druhé m ěsto, 2007. 280 s. ISBN 978-80-7227-265-5.

RAMBOUSEK, Ji ří. Dvakrát o Hostu do domu. In Nesoustavná rukov ěť české literatury. 1. vydání. Praha : Torst, 2003. 205–222 s. ISBN 80-7215-204-1.

SKÁCEL, Jan. Jedenáctý bílý k ůň . 3. vydání. Brno : Blok, 1996. 144 s. ISBN 80-7029- 129-X.

SKÁCEL, Jan. Třináctý černý k ůň . 3. vydání. Praha : Blok, 2010. 313 s. ISBN 978-80- 86868-31-8.

SOLDÁN, Ladislav. Dílo jednoho života aneb život v díle. In Oleg Sus Redivivus. Sborník z konference o novodobé estetice a o jednom jejím významném p ředstaviteli, po řádané k 10. výro čí úmrtí Doc. PhDr. Olega Suse, CSc. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita v Brn ě – Filozofická fakulta, 1994. 29–36. ISBN 80-210-0122-5.

STINGLOVÁ, Helena. Prom ěny rubriky Osobnost m ěsí čníku Host v rozmezí let 2002 – 2005 . Praha, 2009. 66 s. Bakalá řská práce. Fakulta sociálních v ěd Univerzity Karlovy v Praze.

ŠVANDA, Pavel. Pam ěť esejisty . 1. vydání. Brno : Atlantis, 2006. 340 s. ISBN 80- 7108-282-1.

TREFULKA, Jan. Jistoty a nejistoty. In KORDIOVSKÝ, Emil; KUBÍ ČEK, Jaromír. Kulturní periodika na Morav ě. XXIV. Mikulovské symposium. 1. vydání. Mikulov : Státní okresní archiv B řeclav a Moravská zemská knihovna v Brn ě, 1996. 7–10 s. ISBN 80-85048-67-1.

UHDE, Milan. Rok 1968, jak se jevil z Brna. In Pražské jaro 1968. Literatura – film – média. 1. vydání. Praha : Literární akademie, 2009. 45–50 s. ISBN 978-80-86877-38-9.

96 96

Elektronické zdroje

Časopis Host v prom ěnách času. [online] [cit. 2011-2-24]. Dostupné z WWW: http://www.casopis.hostbrno.cz/cs/o-nas/historie

Josef Šafa řík. [online] [cit. 2011-3-22]. Dostupné z WWW: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/safjo.html

Slovník české literatury po roce 1945. Host do domu. [online] [cit. 2011-1-30]. Dostupné z WWW: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=107&hl=Host+do+domu +

Novinové a časopisecké články

Dobré jméno z ůstává. Kulatý st ůl na téma Host do domu. Host. 2010, ro č. 26, č. 9, s. 8– 15. ISNN 1211-9938.

UHDE, Milan. Host do domu a ješt ě n ěkdo I. Divadelní noviny. 2006, ro č. 15, č. 6, s. 16. ISNN 0139-5386.

UHDE, Milan. Host do domu a ješt ě n ěkdo II. Divadelní noviny. 2006, ro č. 15, č. 8, s. 16. ISNN 0139-5386.

UHDE, Milan. Host do domu a ješt ě n ěkdo VI. Divadelní noviny. 2006, ro č. 15, č. 11, s. 16. ISNN 0139-5386.

Zelený omyl. Sešity pro mladou literaturu. 1967, ro č. 2, č. 10. 52 s.

Prameny

Časopisecké články

Host do domu, 1954–1970. Praha : Československý spisovatel. 15. b řezna 1939. Dokument. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 9, s. 20–24.

Autointerview Hosta do domu. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 1, s. 20–22.

BLAŽEK, Vladimír. Holub objevil Ameriku. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 71.

BLAŽEK, Vladimír. O české nemarxistické filosofii. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 68–69.

97 97

BLAŽEK, Vladimír. Prolegomena ke kultu ře. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 4, s. 34–41.

BLAŽEK, Vladimír. Trialog o roce 1945. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 5, s. 22–29.

BLAŽEK, Vladimír; UHDE, Milan; VÁLKA, Josef. Trialog o zemi Moravské a o Brn ě. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 8, s. 28–35.

BŘEZINA, Otokar. Stavba ve výši. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 1, s. 1–7.

CVETAJEVOVÁ, Marina. Básník o kritice. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 10, s. 1–11.

ČERNÝ, Václav. FXŠ–TGM. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 12, s. 8–23.

DAN ĚK, Old řich; UHDE, Milan; VÁLKA, Josef. Trialog o barbarství. Host do domu. 1969, ro č. 16, č. 3, s. 10 –13.

DOSTOJEVSKIJ, Fjodor Michajlovi č. O užite čnosti um ění. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 1, s. 1–6.

Družný interview Hosta s Literárními novinami. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 7, s. 28–30.

Drzý interview Hosta s Arnoštem Lustigem. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 3, s. 60–61.

Drzý interview Hosta s Janem Skácelem. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 10, s. 39.

Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů. Eduard Bass. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 9, s. 82–83.

Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů. F. X. Šalda. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 3, s. 82–83.

Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů. Josef Čapek. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 10, s. 82–83.

Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů. Ladislav Klíma. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 6, s. 82.

Dvanáct rozhn ěvaných starých pán ů. Tomáš Garrigue Masaryk. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 12, s. 82.

FLORIAN, Miroslav. Petr Bezru č. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 7, s. 78–79.

GREEN, Graham. Pro č píšu. Host do domu. 1967, roč. 14, č. 7, s. 1–9.

GROSSMAN, Jan. Halas esejista. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 2–6.

98 98

HALAS, František. Z korespondence Františka Halase. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 38–41.

HALAS, František. Z neznámých básní Františka Halase. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 10–11.

Hamletovský interview Hosta s redakcí Divadla. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 11, s. 30–31.

HAVEL, Václav. Akorátismus aneb o dialektické metafysice. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 2, s. 53–57.

HAVEL, Václav; ST ŘÍTECKÝ, Jaroslav; UHDE, Milan. Trialog o radikalismu. Host do domu. 1969, ro č. 16, č. 6, s. 32–36.

HOLE ČEK, Luboš; MÜLLER, Ji ří; RÝC, Ivo; ŠVANDA, Pavel; UHDE, Milan. Rozhovor o studentském hnutí. Host do domu. 1969, ro č. 16, č. 8, s. 20–24.

HRABÁK, Josef. O globálním životním stylu a o jedné funkci um ění. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 6, s. 56–57.

HRUBÍN, František. František Halas. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 2, s. 78–79.

Hudba a nacismus. Dokument. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 8, s. 68–69.

KOSMA Č, Ciril. Háj. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 1, s. 11–16.

Kouzlo necht ěného. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 1, s. 78–79.

Kouzlo necht ěného. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 2, s. 78–79.

Kouzlo necht ěného. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 4, s. 62–69.

Kouzlo necht ěného. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 4, s. 50–51.

Kouzlo necht ěného. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 6, s. 54.

Kritický interview Hosta s Milanem Jarišem. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 6, s. 26–27.

Kulatý interview Hosta s Jaroslavem Putíkem. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 5, s. 24–26.

KUNDERA, Ludvík. 10 z červeného zápisníku F. H. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 32–35.

KUNDERA, Ludvík. 12 lásek 12 nenávistí. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 12, s. 78.

KUNDERA, Ludvík. Černou k řídou do komína. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 1, s. 66–67.

99 99

KUNDERA, Ludvík. Černou k řídou do komína. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 10, s. 72.

KUNDERA, Ludvík. Černou k řídou do komína. Host do domu. 1965, ro č. 12, č. 11, s. 72.

KUNDERA, Ludvík. Drzý interview s Františkem Halasem. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 36 –37.

KUNDERA, Ludvík. Nekrolog za Mahenovu činohru. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 64–66.

KUNDERA, Ludvík; ŠABATA, Jaroslav; UHDE, Milan. Trialog o politice. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 1, s. 20–24.

KUNDERA, Ludvík. Verše. Zelený Host. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 3.

KUNDERA, Milan. Josef Václav Sládek. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 10, s. 78–79.

LI ĎÁK, Miroslav. Jan Skácel na dovolené. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 16, s. 48.

LI ĎÁK, Miroslav. Jan Skácel v prázdninové karikatu ře Miroslava Li ďáka. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 7, s. 80.

MIKULÁŠEK, Old řich. Josef Hora. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 3, s. 78–79.

Milostný interview s Karlem Konrádem. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 4, s. 22–23.

MILTON, John. Z Areopagitiky 1644. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 7, s. 1–8.

Nesatyrský interview Hosta s Jaroslavem Ludvíkovským. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 12, s. 26–27.

NĚDOREZOV, Alexandr. Navzdory fakt ům. Dokument. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 8, s. 56–59.

Nostalgický interview s Ludvíkem Kunderou. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 2, s. 36–37.

OPELÍK, Ji ří. 12 lásek 12 nenávistí. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 7, s. 76–78.

PALACKÝ, František. Hlas o p řipojení se Rakouska k zemi n ěmecké. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 10, s. 1–7.

PEROUTKA, Ferdinand. Jací jsme. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 7, s. 1–7.

PROCHÁZKA, Jan. Dokument. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 8, s. 59.

REDAKCE. Davídek a Goliáš a deset let. Host do domu. 1963, ro č. 10, č. 9, s. 1.

100 100

REDAKCE. Host do domu v příštím roce. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 12, s. 529.

REDAKCE. M ěstský soud si dopisuje s Jaroslavem Putíkem. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 1, s. 50 –51.

SKÁCEL, Jan. 12 lásek 12 nenávistí. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 3, s. 82–83.

SKÁCEL, Jan. Bláznivý interview s donem Quijotem. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 1, s. 18 –19.

SKÁCEL, Jan. Drzý interview Hosta do domu s Miroslavem Holubem. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 5, s. 18 –19.

SKÁCEL, Jan. Drzý interview Hosta do domu s Olegem Susem. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 8, s. 24–25.

SKÁCEL, Jan. Drzý interview Hosta s Janem Marešem. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 2, s. 62.

SKÁCEL, Jan. Drzý interview Hosta s Pavlem Tigridem. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 7, s. 46–47.

SKÁCEL, Jan. Drzý interview Jana Skácela s Old řichem Mikuláškem. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 22 –23.

SKÁCEL, Jan. D ůvod k Březinovi. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 1, s. 7.

SKÁCEL, Jan. Dvojitý interview Hosta s Rudyardem Kiplingem a jednookým gobindem. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 1, s. 10–11.

SKÁCEL, Jan. Henri Rousseau z Ivan čic. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 12, s. 508–515.

SKÁCEL, Jan. Ho řký interview s Cirilem Kosma čem. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 1, s. 10.

SKÁCEL, Jan. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 8–9.

SKÁCEL, Jan. Imaginární rozhovor Hosta do domu s Mílkem. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 5, s. 26–27.

SKÁCEL, Jan. Kvetoucí alej. Host do domu . 1954, ro č. 1, č. 4, s. 160.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na cenu lidské hlavy. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 11, s. 481.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na drát. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 7, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na ibise. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 2, s. 84.

101 101

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na jaro. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 5, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na kanárka. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 8, s. 88.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na Karla. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 11, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na klasický apríl. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 4, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na koní čky. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 6, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na laskavost. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 10, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na lingr ůstku. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 9, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na modrý pupek. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 9, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na objemy. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 8, s. 84.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na slávu. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 7, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na stát. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 3, s. 84.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na to, jak Československý rozhlas natá čel v Židlochovicích slavíka. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na traka ř. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 9, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na tykání. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 11, s. 80.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na úd. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 3, s. 48.

SKÁCEL, Jan. Malá recenze na vánoce. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 12, s. 485.

SKÁCEL, Jan. No ční udice. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 12, s. 7.

SKÁCEL, Jan. Opožd ěná recenze na za čátek školního roku. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 10, s. 434.

SKÁCEL, Jan. Poslední setkání. Host do domu . 1963, ro č. 10, č. 5, s. 202.

SKÁCEL, Jan. Zdvo řilý interview Hosta do domu se zdvo řilým člov ěkem. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 12, s. 68–69.

SKAL. Televizní žurnalistika v lednu s malým l. Host do domu . 1969, ro č. 15, č. 14, s. 76–77.

Slovní ček nových rubrik. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 1, s. 74.

Slovo ke čtená řů m. Host do domu . 1954, ro č. 1, č. 1, s. 1.

102 102

STANISLAV, Josef. Zamyšlení nad orientální hudbou dneška a v čerejška. Sami proti sob ě. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 1, s. 59.

SUS, Oleg. 7 řádk ů Olega Suse. Host do domu. 1969, ro č. 16, č. 1, s. 38.

SUS, Oleg. 13 řádk ů Olega Suse. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 8, s. 78–79.

SUS, Oleg. 13 řádk ů Olega Suse. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 1, s. 78–79.

SUS, Oleg. 13 řádk ů Olega Suse. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 6, s. 78–79.

SUS, Oleg. 13 řádk ů Olega Suse. Host do domu. 1968, ro č. 15, č. 8, s. 78.

SUS, Oleg. Akademický interview Hosta s Mirkem Novákem. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 3, s. 24–25.

SUS, Oleg. Drzý interview s Ivanem Vysko čilem. Host do domu . 1964, ro č. 11, č. 12, s. 20–22.

SUS, Oleg. Drzý interview s Ji řím Šotolou. Host do domu . 1965, ro č. 12, č. 6, s. 46–47.

SUS, Oleg. V ědecký interview Hosta s Romanem Jakobsonem. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 10, s. 54–56.

ŠAFA ŘÍK, Josef. Loutky boží nebo čí? Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 1, s. 11–19.

ŠALDA, František Xaver. V ěda zestátn ěná, nebo zeživotn ěná. Host do domu. 1967, ro č. 14, č. 12, s. 1–6.

ŠKVORECKÝ, Josef. Bloudícím. Zelený Host. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 9.

ŠOLOCHOV, Michail Alexandrovi č. Z řeči M. A. Šolochova na IV. sjezdu sov ětských spisovatel ů. Dokument. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 7, s. 76–78.

ŠOTOLA, Ji ří. Ji ří Orten. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 4, s. 78–79.

ŠVANDA, Pavel. Lesk a bída filmové kultury. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 12, s. 44–48.

ŠVANDA, Pavel. Opožd ěný interview s Josefem Šafa říkem. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 7, s. 10.

TREFULKA, Jan. 12 lásek 12 nenávistí. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 2, s. 82–83.

TREFULKA, Jan. Co je a co není v Tvá ři. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 12, s. 24–25.

TREFULKA, Jan. O nových verších Pavla Kohouta – polemicky. Host do domu . 1954, ro č. 1, č. 11, s. 505.

103 103

UHDE, Milan. Zatrženo v knize Aforismy Franze Kafky. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 6, s. 58–59.

UHDE, Milan. Zatrženo v knize Alfreda Jarryho Nadsamec. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 9, s. 56–57.

UHDE, Milan. Zatrženo v knize Dušana Hamšíka Spisovatelé a moc. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 2, s. 5.

UHDE, Milan. Zatrženo v knize Edvarda Beneše Mnichovské dny. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 13, s. 54–55.

UHDE, Milan. Zatrženo v knize Ilji Erenburgra Lidé, roky život (díl pátý a šestý). Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 12, s. 76–77.

UHDE, Milan. Zatrženo v Knize Jóbov ě. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 10, s. 68–69.

UHDE, Milan. Zatrženo v knize Karla Jasperse Otázka viny. Host do domu . 1969, ro č. 16, č. 3, s. 5.

UHDE, Milan. Zatrženo v knize Miroslava Horní čka Dob ře utajené housle. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 4, s. 54–55.

VÁLKA, Josef. Obrany d ějepisu. Host do domu . 1968, ro č. 15, č. 2, s. 41–45.

WEBER, Max. Politika jako povolání. Host do domu. 1966, ro č. 13, č. 12, s. 1–6.

ZÁVADA, Vilém. Ji ří Wolker. Host do domu. 1964, ro č. 11, č. 6, s. 78–79.

Zelený Host. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 1.

Zelený Host. Host do domu . 1967, ro č. 14, č. 2.

Z rozhovoru o novém brn ěnském divadle. Sami proti sob ě. Host do domu . 1966, ro č. 13, č. 5, s. 27.

Archivní materiály

Archiv Odd ělení d ějin literatury Moravského zemského muzea, fond Jana Skácela.

Archiv Odd ělení d ějin literatury Moravského zemského muzea, fond Old řicha Mikuláška.

Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze, fond 1110 Old řich Mikulášek.

Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze, fond 1516 Jan Skácel.

104 104

Národní archiv v Praze, fond 318 Český ú řad pro tisk a informace.

Ústav pro studium totalitních režim ů, Archiv bezpe čnostních složek, fond 318 Hlavní správa tiskového dohledu.

105 105