PRESLIA 1 1957 29: 250-263

Jindři c h H o u f e k: Orobinec nejmenší ( minima Hoppe) v Čechách

(Z Geobotanické laboratoř'e ČSAV, ú stř'e dí pro floristicko-fytogeografický výzkum Čech, Benátská 2, Praha II.)

Před časem jsem stručně upozornil (Ho uf e k 1956) na pfochodný výskyt H o p p e1) v Cechách; v tomto příspěvku se chci pokusit o rozbor a zhodnocení nálezu. Dne l. července 1913 sbíral V. Hirsch na břehu rybníčka u Hrdlořez (okr. Třeboň) poblíž dolnorakouských hranic T. minima. (Lokalita je označena na obr. 1 šipkou.) Na jediném místě rostlo tam asi 14 exemplářů. Rybnik, který leží asi 460 m. n. m., neměl jména a označoval se jako „rybníček na hranicích" . R. 1914 se objevila T. minima opět na téže lokalitě, na březích ostatních pěti rybníčků v sousedství se však nikde nevyskytla. Teprve r. 1942 měl V. Hirsch znovu příležitost navštívit toto naleziště. Tehdy bylo prý lidským zásahem už změněno a T. minima zde nerostla2). Nález zůstal více než 40 let nepublikován a je to s velkou pravděpodobností prvý a jediný sběr z Čech vůbec. V obou vydáních He g i ho Flory (1908, 1935) se sice 'P. minima uvádí ojediněle z Čech, Moravy a Slezska, také lVI al y (1848) a ~yman (1854-55) ji udávají z Čech , ale Neilreich (1861) píše, že z Cech nenašel o ní údaje a tentýž autor ( 1859) poznamenává, že i na Moravě chybí. Rohrbach (1869) se domnívá, že se N y man (1854- 55) při údaji z Čech Jl2ýli. Kr on f e 1 d (1889), pečlivý monograf rodu Typha„ zdůrazňuje, že v Cechách, na Moravě a ve Slezsku chybí. Ani z Čech, ani z Moravy není T. minima uváděna v pozdějších florách a klí č ích, týkajících se těchto území. Nověji pouze Ta n nich (1928) píše, že je v Čechách velmi řídká, v závorce však dodává „pochybná". Domin, Podpěr a a Po- 1 í v k a ( 1928) se o ní v Čechách a na Moravě nezmii1uji. Nejnověji pouze Do stá 1 (1054) cituje podle mého sdě l en í Hirschů v sběr z Třeboňska3 ).

I) Synonyma a nomenklatorické pcznámky k t orr:; u to druhu uvádí Kr on f e 1 d ( 1889, p. 93 ~ 94 , 144). Podle novějMch prací (Schinz a Th e llun g Hll5, cit. podle Mansfe lda 1938, Man s f e 1 d Hl38, Jan che n a Ne um a y e I' 194-2) je spr ávné pouze označeni T. minima Hoppe a nikoliv T. rninima Funk - Hopp e, kterého použil K to nf o 1 d (1889), n eplatí také T. minima Funk in Hopp e n ebo T. minima Fu n ~ c, jež najdeme u rúzných autorú.

2) V. Hir sc h, vrchní lesní správce v. v., t. č . lovecký zámek Ohrada n Hluboké n. Vlt., mi pí sem n ě sdě lil tyto podrobnosti o nálezu a dovolil je publikovat, zapújčil mi ze svého h e ťbáfo dokladovou položku k revisi a ofotografováni. Za vše mu s rdeč ně děkuji. Děkuji dále všem, kdo mi poskytli jakoukoliv pomoc ph psaní tohoto č l ánku, zvláště však Dr E. H e j n é m u, který zanesl n al eziště d o mapek, Dr S. Hejném u, prom. biol. J. Ho 1 u b o v i a Ing. J. Jení• k o v i za některé pI·ipornínky a upozorn ě ní na dúlež. itou literaturu, V. Chán o v i za zhot­ vení fotografie, Z. Motl i k o v é za nakreslení mapek a prof. F. A. No v á k o v i za revisi latinského textu. ' ·

3 ) Místo „druhotně na Tfoboň sku " by bývalo vhodněj š í uvést „na Tř eboňsku kdyi:;i př e ­ chodně", protože to přesn ě ji vyjadřuje povahu výskytu 'l1. minima na tan:mčjším nalezišti.

250 Nepodařilo se mi zjistit, odkud autoři, kteří ve svých více č i méně kompi­ la čních dílech uvádějí T. mini.ma z Čech, Moravy a Slezska, tyto údaje získali.

1 Na úzení Č~SR roste v současné době '/ • minima snad jen na Slovensku. Byla zde po prvé, tehdy jako nová pro floru okolí Bratislavy, zaznamenána, r. 1852 (Anonym u s 1852). Dvě položky ze Slovenska jsou v herbái'i Národního musea v Praze. Obě sbíral r. 185G J . L. Hol u by. Na jedné schedě (čís. položky 40 5Gíl) je naleziš tě označeno pouze Bfotislav (Pressburg), na druhé (čís. polož.ky 21 554) 13.fotislava, na ostrově Dunaje „Alt-Au " . Také v herbáři bývalého německého gymnasia v Litoměřicích, který je nyní uložen v herbářfoh katedry botaniky biologické fakulty Karlovy university v Praze, je neúplná položka T. minima sbíraná Ho 1 u by m v Bratis l avě. Další na­ leziště ze Slovensk~ uvádí Re se 1 y (1867), který ji objevil v horní, většino u zaplavované části Zitného ostrova, kde v širším okolí Šamorínu rostla sice jen roztroušeně, ale objevovala se každým rokem. V dolní, nezaplavované části ostrova, na př. u obcí Gabč íko vo, Jurová a Vrakúň ji neviděl. Domin, Podpěr a a Po 1 í v k a (lf)28) píší o jejím výskytu v ČSl~: „ ... pouze na Slovensku př-i Dunaji u Bratislavy". Jiné údaje o T. minima na Slovensku jsem v literatuře ani v herbáí·ích nenalezl. V herbáHch katedry přírodních věd Masarykovy university v Brně a v herbářfoh botanického oddě lení Moravského zemského musea v Brně nemají z ČSH, ani jedinou položku T. minima, o mate­ riálu v universitních a jiných herbáHch na Slovensku se mi bohužel nepotlahlo získat žádné zprávy. Botanikové, kteH v poslední době na jižním Slovensku sbírali (S. Hejný, J. Ho 1 u b, R. Ne u ha u s 1, S. St a ně k), mi sdělili, že tam nikde T. minima nepozorovali. tTe nepravděpodobné, že by zde byla přehlížena. Potom však údaj „na březích řek v Podunajské nížině " (Do stá l 1948- 50) a „hfohy řek, Podunají" (Do stá l 1H54) neodpovídá Rkutečnost i. Bude třeba ověřit, jestli 'P. minima vůbec j eště na Slovensku roste a pokud možno zjistit její rozšíření na Slovensku v minulosti. T. minima je druh velmi nápadný a nelze jej pfohlédnout. Podstatně se liší od ostatních druhú rodu Typha rostoucích v ČSR, takže jej nelze s nimi zaměnit. Je z nich nejmenší, dorůstá jen 30- 75 cm, čepe l e lodyiních li stů na květních lodyhách má zakrnělé, jen 0,5- 2 cm dlouhé, nepfosahující kvě ­ tenství (čepele listové na sterilních lodyhách jsou však vyvinuty a dosahují nebo pfosahují květenství. Zralé pestíkové palice jsou jen 1,5- 4,5 cm dlouhé, kulovité nebo podlouhle vejčité 4 ). Ostatní naše orobince jsou mnohem stat­ ně jší, mají čepe ] e lodyžních listú na květních lodyhách vyvinuté a značně dlouhé, takže dosahují nebo pfosahují květenství, pestíkové palice v době zralosti válcovité a značně delší (8 - 30 cm) než u T. minima. Do stá 1 (1948 až 1950, 1954) má malé nedopatfoní v druhovém klí či rodu Typha5 ), které by někdy mohlo určování T. minima ztížit. Podle druhového kHče v obou vydá­ ních He g i ho (1908, 1935) nelze ur čit druh T. minima blízce příbuzný

4 ) Tvar p estíkov,ých palic je značně variabilní. Hl'.tznými autory popisované formy n ebo dokonce druhy na zák l adě této promě nlivost i nerua.jí systematické hodnoty a Rohrbach (1869) i Kr on f e 1 d (1889 ) je uvádějí jen jako synonyma typické T. minima.

6 ) V obou citovaných knihách je třeba v řádce lb) za slovem kratší doplnit „než lodyha", aby tato fadka měla smysl vzhledem k protiznakům uvedeným. v řádce označené l a) nebo upravit zněni lb) na „Lodyžní listy s čepeli zakrnělou, nepře sahující květe n st ví " . Konečn ě by v la) i lb) rnčlo být zdlirazněno, že se tyto znaky týkají pouze květních lodyh.

251 6 a sice T. gracilis Jor d. ), který se liší od T. minima hlavně pozdní dobou květní (VIII.- IX., T. minima V. - VI.) a vyvinutými čepelemi lodyžních listů na kvě tních lodyhách, takže pfosahují květenství. T. gracilis r03te na ně kterých lokalitách spole č ně s T. minima. Asi se vyvinula sezónním dimor­ fismem z T. minima a je s ní spojena přechodnými typy; studiem v terénu i pokusným p ě stováním je tfoba zjistit, zda jsou tyto domněnky správné (Lo e w 1905, 1006 a , 1906 b). Pro zhodnocení přechodn é ho výskytu T. minima u Hrdlofoz v již. Čechách a snad také jen pfochodného výskytu na Slovensku a jinde je t fo ba znát roz­ š íření a ekologii tohoto druhu. V literatufo jsem mapku areálu nenašel, a proto by lo nutné ji nakreslit. Domníval jsem se, že bude užitečné uvést na mapce i fakta, která se už netýkají řeše ní otázky výskytu T. minima v Čechách, t. j. údaje o roz š íření blízce p .ř'íbuzných druhů ve stfodni a východní Asii. Poněvadž na obr. 2 jsou evropská naleziště zakreslena značně zjednodušeně , je na jiné mapce s větším mčNtkem zachycen evropský areál podrobněji (obr. l). Z různých pi'í č in nebylo možné poHdit mapky úplné a zcela pfosné. Usiloval jsem hlavně , abych stanovil rozsah areálu, o zjištění nalezišť na jeho obvodu. Přesné rozšífoní T. minima a druhů příbuzných mohou v jednotlivých zemích nejlépe zjistit domácí botanikové. Z technických důvodů byly některé lokality, které by př-i užitém m ě Htku mapek témě í· splývaly, zakresleny pouze jedinou značkou. Je zfojmé, že p:i'i nárocích T. minima a příbuzných druhů na stanovi š t ě , řada zaznamenaných lokalit dnes už neexistuje, protože se na nich stanovištní podmínky zm ě nily. Následují nalezi š t ě (podle zemí, abecedn ě seřaz e ná) T. minima a druhů blízce příbuzných, která byla zakreslena do př'ipojený c h mapek. Čerpal jsem je z uvedené literatury (nejobsáhlejší vý č et má Kr on f e l d 1889), v několika připadech z herbářů Národního musea v Praze, z herbá fů katedry botaniky biologické fakulty university Karlovy v Praze a herbářů botanického oddělení Moravského zemského musea v Brně. V závorce za nalezišti uvádím u mén ě známých míst vět š í m ě st a poblíž nebo jména územních celkú, v nichž se loka­ lity nacházejí, někdy t éž bližší údaje o nalezišti. Méně běžné země pisné názvy :j sou v ě t š inou uvedeny v jazyku doty čné země . Zkratka ř. znamená foka nebo H č ka. V n ě kolika pHpadech bylo nalezi š tě zakresleno jen podle velmi nepř es­ ných údajů (na př. Katalonie), ojediněle se nepodař'ilo zjistit polohu i někt e­ rých pře s n ě v ]itorntufo uvedených lokalit (na pí·. oasy v poušti Gobi). Pokud

Obr. l. Arcá,l 1.'y pha minimn a T. gra cilis v Evrop ě . (Del. Z. J\'I o t 1 í k o v á.) Typha minima H o pp e e Typha minim a H o pp c - př'-fic h o dný v ýsk y t - npcl\1 em1u e uaxomncm1 c - voriiber ­ geh cndes Vorkommen; +- n a l eziš tě u Hrdloř·ez v jižních Čec l1 á d1 - MCCTOllaX O/-H )J, Clll1 C y ccJia fp;:i;J1o pm83 hI n w1-1m otí. LfoxmI - Fundort b ci d er Ge rn einde Hrdlořezy in Súd­ b óh men. + 1.1 yphn gracilis Jor d. Rs p. enwac,ilis G r a e b.

6) :'.'ifení t o mož né proto, že zna ky uvedenó u]* a vedoucí n a 4 (T. mi nim a ) a 4* (T. grac1:tis) platí p ouze pro T. m inima. V obou v y cl á,ních Mhož dila jo c h ybn ě uveden a zkrnt k a H o r b. rnÍRt o H o hrb. u ssp. haussknechtii. Ch y bn ě je t éž udá n a délka 1i stov(\ i'·cpelo (15 - 2(i cm) u p řec hodnýc h forem T . minim a , což v zniklo asi p fohlédnutím př-i excerpci literatury, v níž so 1 p h p opisu exem plá ře 1. • minima s vyvinutý mi čep e l e mi li s tů, kte ré p fovy ifov aly kv ě t e n s tví, udávají roz mě r y n e jho foj ~ iho lod y:i, ního listu slovy: „ ... dio Lange dieser Sprcite b otrug an d em obersten Dlatt.e 2G cm, wa hrend die l3la ttsch eide nur et w a lfi cm la ng w a r " (Lo e w 1906 b). Upozon \ uji n a t y to n ed ostatky proto, že H o g i ho Flora jo kniha u nás velmi používan á .

252

v závorce není uvedeno jméno jiného . druhu, týká se naleziště T. rninirna. Taxony Typha rninirna blízce příbuzné (Kr o nf e l d 1889 je považoval za T. minima), dosud však nejasného sy~tema.tického postavení, jsou uvedeny jako Typha sp. A n g Li e: Hounslow (Lonrl,ý n). - Belgie: Grevelingen (St. Trond). - Š pan č 1 s k o: Katn,lonie. - Fr a n <'i e: Arles, Ť'. Arve (Savojsko), ř'. Arve (Etrarnbieres ; 'l_'. gracilis ssp. engracilis), Avignon, Cannes, Charnbt'-r.\' , Orcnoblo, Lyon, Nice, Saulcs, Štrosburk, Vmde (i'. Isere; '-l'. gracilis ssp. eugmcilis), Vaux (Ť'. Hhfm e ; T . yrncilis ssp. eugracilis). - Ital i e: Í'. Adiže, ArC'o (ř. Sarco), B a rlPt,ta (Bari), B olznno, ř" 13rcnta, Í'. Calore (N alerno), (;asalecchio (Bolognri.), Cecin ::t (Livorno), i". J sarco, Lombardia, Mcrnno, Parma. P avia, P edaso (Ancona), Panaro (Mo­ d f> na.), Havonna, Hovoreto, Sitsso (Bologna), .ř. Soeehio (Carnpogallinno), Toscana, Trento, Torino, Ve rnna . - Švýcar s k o: Anrau (í'. Aar e), ř'. Arvo (ústí do Hh6n y u Ženevy; 1'. gracilis ssp. eu.grucili8), Bas ilej, B.remgartcn, L nusnnn e, L enzburg, Luzern, Noueh(tt.el, Katzis (Thusis), 1 H.heitmu (Nf'haffhnu8en), H.heineek (ústí ltýna do Bodamsk éh o jezera; '1 • grad li8 ssp. e11gracili8), Ruis (Illans ), St. Galle n. - N č rn o c k o: Augsburg, 13roisach, Dax landon, Dmmuworth, _F\iAse n, Hollriegolskre uth, Ichcnheirn ( 1'. grocilis ssp. engra.cilis), Kaisorstuhl, Kehl, Kreut.h, Limburg , Katzc nollonbogen, Mninz, N eu B c ue rn, Noue nburg, Offenhurg, Hanwrsdorf-Trudering (Mun­ chen), H,avon sburg, Rose nheim, :-lehann (Liechtensteinsko), Schauheim, SchiffersLadt, Scbongau, S imbach. Speyor, vVo lfra.t.sha:uscn. - H ti k o u s k o: Asdrnch, B er g (ř-. Drau), Hrcgenz, ř. J~ i s a e k (Tyrnls ko). F eldkircli, f. Ill, ř. Inn (Tyrolsko), InnRbruck, Krem s, Kufstein, Lan fon, Linz, ~ Ton­ b e rg (8t~Ts ko), R attcnherg (Ty rolsk o ), Ncuzing (Vorarlbersko), Í'. Salzaeh (J1~va.ire), f'alzburg, Schwaz (Tyrolsko), Rpittal (Korutany), Steyregg, W eiRsonkirche n, Vídeú. - CSR: Hrdlofozy, Bratislava, 8arnorí.n (š irší okoli). - 1\i[ ad a r s k o: Blaten ské jcze rn, l3udap cŘť, Doni.olk, Moson, Zrtkány ( KanizRn) , Zítla (kraj s řekou Zala.). -- H, u rn n n s k o: f. Arge ~, Bnzáu, Tárgov i ~ te, Moldovii, ř. Prahova (Ploef?t i) , Rinaia. - Ju go s 1 a v i e : L egr ad, I>tuj, ř. Turija. ~ SRSl{,: LitevRkú, 8SH, Í'. Amu-darja (rr. palli(fo) 7 ), Čardžuj-Urg e nu (T. pallida), i·. Č u (1'. pallida.), ř-. Ili (sti\>, d. a dol. tok; 'L'. pallida), Karki (Buchara; 'l'. pa,llida), Kavkaz východ., Kavkaz západ., Kislja r (i'·. T ernk), K.oclor (B::ttum), KHrgan-tjube (Samarlrnnd; T. pallida ), i'. L epsa (T. pallida), .:\ af' hifrvan, Pi"edk a vkbtzi východ., S,vr -darja (T. pallida ), Tbilisi, Tochičil (Buchara; T. pa1lida), Z a bajlrnl ~ko ('l'ypha sp.), Zaka vka,zi jižní. - Tur ec ko: Cilicio, ř'; Goksu (T. gra.cilis ssp. hritl88knechtii). - I e Ú, n: i'. Ke redj. - Pa k i s t. a n : B cludžis t;a n. - A f g ani s t a n. - Čín a: Čína sevemi ('l'ypha sp.), provincie D žehol (Typha sp. , 'l'. (lavidiana), prov. z!Í.p. K a n su (Typha sp.), oa.sa "Nijn, (Kerija; Typha sp.), Kuldž

Obr. 2. Areál 'l'ypha minima a druh í'.t blízce pHbuzných. (Del. Z. Mot 1 í k o v á.) - Apean Typha minirrw H 6 Jrn 3 HO po;:i,CTBe HLlLCX Cti B11 J ~OH. - , Areal von Typha minima und d er ihr naho verwandten Arton. 'l_' ypha minima Hopp o

e 'l 'ypha m inimci Hop p e - p.fochodný výskyt - npeMen11o e uaxom ; ~ c 1111 e - vori_ibergc­ h cndos Vorkommon. + TyzJha gracilis J o r d. sRp. eugmcilis G r a e h.

"'y· 'l'ypha daviclirnw (Kr on f.) Han c.l. - M z t. (syn. T. gracil is Jor d. ssp. eugrncilis O r i1 e b. var. drwidianci [Kr on ť.J G r a o b.)

r'_, Typhn grocilis Jor d. ssp. haussknechli-i }{,o hr h.

t.. Typha pallida Po b.

;< taxony T. m inima hlízce phbuzn0, dosud všnk nejasné ho Rystoma.ti C' k1'- l10 postuveui - TaHC0 111,L fi ~ Hi:ll-IO po~CTBC lllllA C 7'. m inimri, ILO JW CHX llOp IlCH CllUi-Í CHCT CJ\ Ja1'1l'!ec 1wi1 HJWCC11

7) P od él t.é-to foky prý roF; tou oba drnhy - rl'. p:dlid ·.1, a 'P. minimri (Ň a l y t 1!:) 5 1).

261 ~· -m·· .~ .. .· Gl

25:) Na obr. 1 je patrné, že T. minima roste v Evropě hlavně u vodních toků v alpské oblasti. Zde je asi centrum jejího areálu, odkud se šířila hlavně podél :fok. Západní hranici rozšíření tvoří řeka Rhone, na jihu zasahuje areál do celé Italie (kromě ostrovů) , na východ podél Dunaje do Maďarska, isolovaná skupina nalezišť je v Rumunsku, několik lokalit je v severní části J ugoslavie, na severu postupuje areál podél I{ýna a zasahuje až k Limburgu na řece Lahn. Dále na východ (obr. 2) se T. minima vyskytuje v Turecku, v oblasti Kavkazu, v !ránu, dále v Beludžistanu a Afganistanu, kde je asi východní hranice jejího rozšíření. Rostliny z poÍ'Íčí Syr-darja a Amu ~ darja a z Džungarska popsala P o b e d i m o v a (1949) jako blízce pÍ'Íbuzný nový druh - Typha pallida. l~ostliny z východní Asie (od Džungarska na východ) nepatří (Pobed i­ m o v a 194U) asi ani k T. minima, ani k T. pallida a jejich systemat~ckou příslušnost je nutno studovat. Kr on f e 1 d (1889) se však domníval, že T. minima roste i ve stfodních a východních územích Asie. Sám jsem odtud materiál nestudoval. Meuse 1 (1943) označuje areál T. minima (rozšífoní v pojetí Kr o nf e 1 do v ě) jako eurasijsko-boreomeridionálně-(sub )mon­ tánně-kontinentální. Typha minima roste obvykle u břehů a v inundační oblasti řek a potoků na vlhkých sedimentech a náplavech (bahně , písku nebo štěrku), kde tvoří někdy celé porosty. Stoupá od roviny, kam je splavována s vyšších poloh, až do výšky 1200 m, převažuje v horských oblastech. Udává se však také na nalezištích mimo vodní toky - v bažinách, na slatinách. na březích jezer, u rybníků a tůní, ve vlhkém pHkopu, v lomu. Velmi rychle mizí, dochází-li ke změnám vodního stavu na stanovišti. Druhy blízce příbuzné - T. gracilis, T. pallida, T. davidiana - mají asi podobné nároky na stanoviště. Ze Švýcarska uvádí Braun - B 1 a n q u e t (1948) na jemnozrnných, nepropustných, ulehlých a stále vlhkých sedimentech (šliky) v tichých zátočinách alpských řek (na př. v údolí Rýna poblíž města Chur, na bfozích řeky Domleschg) ve výšce až 720 m n. m. druhově chudé zazemňova cí spo lečenstvo Typhetum minimi. V něm se vyskytují: T. minima, T. shuttleworthii, Juncus alpinus, J. alpinus X arti­ culatus, Salix triandra, Equisetum variegatum, Tussilago far/ara , Phragmites communis, Agrostis stolonifera, Salix alba, S. purpurea, Alnus incana, Populus nigra (semená čky ), Lachnea scutellata. S klesající půdní vlhkostí pfochází tato asociace (Braun - B 1 a n q u e t a R i.i b e l 1!)32) v Salicetum triandrae. (j témže společenstvu (na břehu Bodamského jezera) píše La u t erb o r n (1941) ; zmiňuje se o něm též Meuse l (1943). Lo e w (1906 b) píše o vý• skytu T. minima na půdách silikátových, ale Braun - Blan q u e t a R ti b e l (1932) a Meuse l (1943) na půdách bohatých na vápník. Silná redukce listové plochy a některé zvláštnosti anatomické stavby T. minima ukazují na vyšší stupeň xerofilie, než mají T. angustifolia a T. latifolia, které vyžadují půdu trvale pokrytou vodou (Lo e w 1906). Výstižná charakteris­ tika podmínek, v nichž T. minima roste, může pomoci pochopit její rozšíření i přechodný výskyt. Podle L a u t e r b o r n a ( 1941) je T. minima charakte­ ristickou rostlinou na nových pobřežních půdách („ nová země", „novina", Hční neopedon). Vyžaduje půdy čers t vé, stále provlhčované, štěrkovité, písčité nebo půdy bahnité (šliky) uložené na vrstvě valounů. Tyto podmínky nachází na neregulovaných březích řek tekoucích z Alp, které mají v létě dosti vysoký stav vody, protože jsou napájeny vodou z tajících ledovců a firnových 1 polí. Na zmíněných náplavech se 1 • minima objevuje jako jedna z prvých rostlin, jednotlivě nebo v menších skupinách, i'idčeji ve větších porostech.

256 Roste zde někol1k let a mizí, když jí ostatní vegetace na neopedonu víc a víée zatlačuje. Nenávratně mizí z břehů regulovaných řek, kde už nánosy nevzni­ kají. Z t ěchto důvodů zmizela na př. v Německu na většině hornorýnských nalezišť. Podle toho, co bylo uvedeno, je zřejmé, že T. minima má vyhraněné ekologické nároky, a proto neroste tam nebo odtud rychle mizí, kde takové podmínky nejsou. Tak si lze asi vysvětlit, že už poměrně blízko od centra areálu v alpské oblasti ubývá nápadně jejích nalezišť nebo úplně chybí, ačkoliv je to druh, který vytváří značné množství semen, jež mohou být různým způso­ bem - větrem, vodou, vodními ptáky, zvířaty, dopravními prostře dky nebo dokonce se senem - zanesena na menší i obrovské vzdálenosti nebo do znač­ ných výšek (Bor bás 1886, Kr on f e J d 1889, Lo e w 1906 b). Ojedi­ n ě l é pochybné nálezy uváděné v líteratuře, blíže (Katalonie) či dále (Litevská SSR) od areálu nebo dokonce údaj ze světadílu odděleného od areálu oceánem (Dominikánská republika), nelze vyloučit. T. minima se tam mohla vyskytnout pouze přechodně, podobně jako to známe z přechodných ověřených výskytů u Budapešti, u Hounslow v Anglii a poblíž St. Trond v Belgii. Nelze zcela vyloučit i pochybné údaje z Čech, Moravy a Slezska. Je pravděpodobné, že se T. minima během doby zase objeví na nových lokalitách, více či méně vzdále­ ných od areálu. Udrží se však delší dobu asi jen tam, kde budou pro ni vhodné podmínky, t. j. stále nově vznikající, dostatečně vlhké půdy, o čemž svědčí šíření a mizení T. minima při horním Rýnu a v územích podél Dunaje na vý­ chod během posledních sto let. Výskyt T. minima na břehu rybníčka u Hrdlořez na Třeboňsku lze řadit k jiným, už uvedeným přechodným výskytům. Zmizela odtud asi z těchže pHčin, které uvádí La u t erb o r n (1941). Ztratila totiž odpovídající eko­ logické podmínky a neměla schopnost odolávati konkurenci ostatních druhů, s nimiž rostla. V okoH nebyla pravděpodobně jiná vhodná stanoviště, kde by byla mohla růst (nově vzniklé a dostatečně vlhké nánosy, které by obsadila a nebyla vysta.vena konkurenci ostatních rostlin) v době, kdy na původním stanovišti už asi jen živořila. Nebyla by se tedy na lokalitě u Hrdlofoz udržela ani tenkráte, kdyby tam nebylo došlo k předpokládaným lidským zásahům. (V. Hirsch se totiž domnívá, že naleziště bylo lidskou činností změněno.) :r. minima nenalézá vhodné podmínky k existenci ani na březích jihočes­ kých a jihomoravských říček a řek, ačkoli jsou od nejbližších nalezišť v Ra­ kousku (Linz, Krems) vzdáleny vzdušnou čarou pouze 40- 100 km. Zmizela-li T . minima ze slovenských lokalit u Dunaje, bude zajímavé zjistit, proč se tak stalo. Neroste však ani na březích jiných slovenských řek (Jení k 1955), kde nacházíme M yricaria germanica, jeden z druhů , který se v alpské oblasti vyskytuje za podobných podmínek jako T. minima (La u t erb o r n 1941, Meuse 1 1943, p. 327- 328). Je pravděpodobné , že náplavy (štěrkoviště) u slovenských řek v letním období příliš vysychají a jsou pro T. minima ne­ vhodnými stanovišti. Je třeba ještě zdůraznit, že chybí také u řek v evropské části SSSR (F e d č e n k o 1023 dokázal, že údaj u Čer kasu na Donu je mylný) a skoro na celém poloostrově Balkánském. Ve východní polovině Ra­ kouska roste jen u Dunaje. Schází úplně na poloostrově Pyrenejském, ve Francii je omezena jen na nepatrné území, roste však na celém poloostrově Apennin­ ském (na ostrovech však chybí) a na Kavkaze. Zvláštní pozornosti si zasluhuje výskyt T. minima na březích jezer, v ba­ žinách, na slatinách a jinde, jak je udáván v některé literatuře. Bude zajímavé

257 zjistit, jak se na takových stanovištích vytvářejí vhodné podmínky pro druh s tak vyhraněnými nároky. V Číně se prý T. minima pěstuje v bažinách s po­ rosty rákosu (Kronfeld 1889, p. 138) pro oddenky, které. se pojídají. Poznat blíže podmínky, za jakých se pěstování děje , přispělo by také k poznání eko­ logie tohoto druhu. Některé z uvedených problémů by bylo možné řešit pokus­ ným pěstováním. Další údaje o užitkovosti T. minima a ekologické poznámky u vádí S m i r e n s k i j ( 1950) a. Š a 1 y t ( 19 51). Pro lepší pochopení systematických vztahů v rodu Typha připojuji pfo­ hled sekcí, subsekcí a druhů; nižší taxony uvádím jen v subsekci Rohrbachia, do níž náleží T. minima (cf. Kronfeld 1889, Pobedimova 1949). Pokud se v článku vyskytuje výraz „T. minima a druhy blízce příbuzné ", míním tím druhy této subsekce.

Typha L.

S ec t. Ebracteolatae Kr on f. - Flores feminei ebracteolati8); pedicelli 0,5--' 2 tnm lon gi. (Sami č í kv ěty b ez li stenů 8 ); postranní výrůs tky [pedicelli] vřetena samičí p alice 0,5- 2 mm dlouhé. ) S u b sec t. Schuria Kr on f. - In territorio Č SR t antum T. lati folia L. et T. shuttle- worthii Koch et Sond. (V ČS R pouze T. latifolia a T. shuttleworthii.) · S u b s e- c t. Engleria · K r o n f. - In t erritorio ČSR deest. (V ČSR n ení zastoupena.)

Sec t. Bracteolatae Kr on f. - Flores feminei bracteolis instructi; p edicelli tantum ad mm longi. (S amič í kv ě ty s listeny; postranní výrůstky vřetena samičí p alice n ejsou delší n ež 1 mm.) S u b s e c t. Schnizleinia K r o n f. - Plantae robust ae, 1-4 m altae ; axis spicae masculae J2ilis instructus. (Rostliny statné, J- 4 m vysok é; vřeteno samčí palice ch lup ~té .) In t erritorio čSR t antum T. angustifolia L. (V CSR pouze T. angustifolia.) S u b sec t. Rohrbachia Kr on f. - Plantae graciles, 0,5 - 1 m altae; axis spicae masculae pilis destitutus. (Rostliny drobné, 0,5 ---:- 1 m vysbk é; vřeteno samčí palice n ení chlupaté.) In territorio ČS R fortasse T. minima. (V CSR snad T. minima.) T. minima Hoppe - Caules fl.oriferi tantum foliis vaginatis (sine lamina) instructi; spica feminea brunneo-fusca; pili florum femineorum apice dilatati. (Kvě tní lodyhy s listy pochvo­ vitými [bez če pel e ]; sami č í palice tmavě červ e nohně d á ; chlupy samičích květů na špičce rozší­ ř ené .) v a r. regelii K r o n f. - Plantae gracillimae, 2- 3 drn altae; spicae invicem r emotae. (Rostliny velmi drobné, 2- 3 dm v ysoké ; p alice od sebe oddálené.) '1.1. pallida P o b. - Differt a T. minima· spica feminea griseo-luteola, pilis fl.orum femi­ neorum apice non dilatatis (cf. Pobed i m o v a 1949, p. 17). (Liši se od T. minima šedožlu­ tavou samičí palicí, chlupy sam i č í ch kv ět ů n a špičce neroz š ířený mi. Srovnej Pobed i m o v a 1949, str. 17.) T. gracilis J o r d. Caules floriferi foliis larninatis, inflorescentiam superantibus instructi. (Kv ě tní lodyh y maji listy s čep e l em i, které p řesahují kv ě t e ns tví.) s u b s p. engracilis G r a e b. - Plantae 3- 6 dm altae; pili florurn femineorum . bracteola paul o breviores; laminae foliorum in tegerrimae, a d vaginam planiconvexae, 1, 5 - 2 mm latae. (Rostliny 3 - 6 dm vysoké; chlupy samič í c h kv ě tú o málo kratší n ež listen; če p e l e li st ů celokrajné, u pochvy ploskovypuklé, 1,5-2 mm široké.) Syn. T. minima Hopp e var. autumnalis L e in e r , ? T. minima Hoppe var . martini Jor d ., T. martini Jor d. var. davidiana Kr on f. (syn. T. davidiana [Kr on f.] Han d .-Mzt.) - Plantae 1 m a ltae; laminae foliorum 3- 4 mm latae. (Rostliny 1 m vysoké; čepele li stů 3 - 4 mm široké.) s u b s p. haussknechtii Rohr b. - Plantae a d 1 m altae; pili fl.orum femineorum bracteola multo breviores; laminae foliorum inferiorum ad a ng ulos lat er ales subdenticulatae,

8) Při pozorování ~vě tů doporu č uj e Kr on f e l d (1889) t ento postup. J emnou pinsetou n ebo preparační jehlou se až od vřetena p alice odděli chomáče k kv ětů a vloží do k apky alkoholu. n a podložní sk lí č ko. Když jsou vzduchové bůblin y vypuzeny, kvčty se pomocí pr e p arač ní ch jeh el vě jiřovitě rozloží, přidá se k apk a vody , přiloží krycí sklí č ko a preparát je hotov k mikro­ skopování.

258 ad vagina.rn triquetrae. (Rostliny až 1 m vysoké; chlupy samičích květů mnohem kratší než listen; čepele dolních listú jemně zubaté, u pochvy trojhranné.)

Souhrn 1. Přechodný :;:ýskyt Typha 11iinima u Hrdlořez v jižních Čechách je pravdě podobně prvý a jediný výskyt v Cechách vůbec. Byla sem zanesena pravd ě podobně včt.rem nebo vodními ptáky z blízkých naleziš ť v Rakousku. Kdysi rostla na Slovensku, nebyla zde však později zjiště na. Je tedy sporné, zdali 'P . minima je štč v ČSH roste. 2. Centrum areálu T. minima v Evropě je asi v Alpách, odkud je splavována řekami do nižších poloh. V alpské oblasti a v jiných hornatých územích jsou pro ni asi n e jvhodněj š í eko­ logické podmínky, t. j . stále nově vznikající, dostateč ně vlhké náplavy na březích řek, na nichž vytváH zazernňovací společenstvo Typhetum minim·i. 3. T. minima se objevila přechodně na ně kolika nalezištích více či méně vzdálených od souvislejšího areálu, ale zmizela odtud, asi proto, že tam n ebyly pro ni vhodné stanovištní pod­ mínky. Lze očekávat, že se T. minima v budoucnu přechodně i trvaleji opět vyskytne na nových nalezištích. · 4. Bude zajímavé zjistit, proč T. minima neroste n a př. v horských územích poloostrova Pyrenejského a proč chybí skoro na celém poloostrově Balkánském a u fok v evropsk é čás ti SSSR, ačkoliv se vyskytuje na celém polo9strově Apenninském a v oblasti Kavkazu. Dále je třeba zjistit, k jakým změnám došlo na nalezištích, odkud zmizela, jaké je její dnešní skutečné rozšífoní vzhledem k lokalitám uvádě ným v literatuře a na jakých stanovištích (půdy silikátové nebo bohaté na vápník) a v jakých nadmofakých výškách pfovážně roste. Zbývá také systematicky zhodnotit rostliny z východní Asie, které jsou blízce příbuzné T. minima. 5. Pobedirnova (1949) zjistila, že T. minima ve střední a východní Asii neroste a opravila tak názory Kr on f e 1 do vy (1889). Je otázkou, jestli T. pallida, kterou Pobed i m o v a (1949) nov ě popsala, má skutečně hodnotu druhu. 6. Není zcela vyřeše n též vznik druhu T. grncilis sezónním dimorfismem z T. minima. Je třeba r evidovat, zda T. gracilis ssp. eugracilis z východní Asie (zde var. davidiana, kterou Hande 1 .. Maz zet ti 1938 povýšil na druh) je v podstatných znacích skutečně totožná s T. gracilis, která byla popsána z Evropy.

Adresa autora: Dr J. Ho uf e k, Benátská 2, Praha II. - Došlo: 6. VIII. 1956.

T e x t k t a b u 1 i XV. Herbářová položka Typha minima, kterou sbíral r. 1913 u Hrdlořez v jižních Čechách V. Hirsch. (Foto V . Chán.) Kv ětní lodyhy (b, d, f, g) jsou obaleny širokými pochvami li stů se zakrně l ými čepelemi, které nedosahují květ en ství. (V dolní části kv ětní lodyhy označené písmenem b jsou odstálé svinuté pochvy, které na fotografii budí dojem listových čepelí.) Na sterilnich lodyhách (a, c, e) jsou čepe l e li stů vyvinuty a jsou obvykle tak dlouhé nebo delší než kv ě tní lodyhy. Pod palicemi (b. f) jsou podpůrné listeny, které pozdě ji opadávají (d). I'ep6apHblti oGpasm_\ (Ta6JI. XV) Typhct minima, HOTopy 10 V. Hirsch co611paJI B 1913 r. y cena I'pp;Jiopm e~n,r B 10nurnň: l.Jex.1u1. 11,n eToIIOCHhre CTeÚJIH: (b, d, f, g) o6epnyTLI BJia­ ramnu,aMM .Tll1CThCB c 118JJ:Opa3BH:Illlil1Ml1CH: npMJIHCTHl1HaM11 , HOTOpr,re u e ,Ll,OCTTttl'a lOT COJ\B8- Tl1FI. Ha CTepH:JihHhlX cTe6mrx (a, c, c) np.11m1cT1mH11 panrrn.nr. IIo,u, noliaTJ>a11m (b, f) pacnoJIOIH8IILI HpOIOll\M:C JUICTbH' HOTOphle ll03/J\C onaµ;aIOT ( d). Herbarbclege (Taf. XV) von Typha minima, welche V. Hir sc h im J. 1913 bei der Ge meinde Hrdloře zy in Si.idbohrnen sammelte. Die Bliitenstengel (b, d, f, g) sincl von weiten Blatt­ scheiden mit recluzierten Blattspreiten (die den Bliitenstand nicht erreichen) eingehiillt. Die sterilen Stengel (a, c, e) besitzen Blatter mit langen Blattspreiten, die meist ebenso lang oder langer als die Bliitenstengel sind. Unter den Kolben (b, f) befinden sich spater abfallende (d) Hochblatter.

Lit e ratura

Ano n y rn u s (1852): Aus ,,Flora austriaca". - Oest. bot. Wochenbl., 2 : 285. (1874): Mélanges. 'l'ypha minima. - Bull. Soc. Roy. Bot. Belg„ 13: 217. A s che r s on, P. und G r a e b ne r, P. (1913): Synopsis der mitteleuropaischen Flora I. 2. A ufl. - L eipzig.

259 B e rt o 1 o n i, A. (1 854): Flora italica X. - B ononiae. Bonn i e r, G. (1930): Flore complette illustrée en couleurs de France, Suisse et B elgique X I. - P aris. Bor bá s, V. (1886): Zur Verbreitung und T eratologie v on 'Pypha und Sparganium. - Oest. bot. Z., 36: 81 - 85. Born mu 11 e r , J. et G a ub a , E. (l939): F lorulae K eredjen sis fundam enta (Plantae Ga u ­ b aeanae iranicae ). III. - F eddes R epert. Spec. nov. R egn. veget., 47 : 72. B r a u n - Blan q u e t, J. und R u b e l, E . (1932): F lora v on Grauhiinden I. - B ern - B erlin. Br a un - Bl a n q u e t , J. (1948): Ůb er s i c ht d er Pflanzengesellsch aften Ratiens III. - Vege­ t a tio, 1 : 285 - 316. D o min, K., Podp ě r a, J. a Po 1 í v k a , F. (1928): Klí č k úplné kvě t e ně republiky Č es ko ­ sloven sk é. - Olomouc. D o s tá 1, J. (1948 - fíO): Kv ě t e n a ČSR. - Praha. (1954) : Klí č k úplné k vě teně ČSR. - Praha. E rd n e r, E. (1911): Flora von Neuburg a. D. - B er. Naturwiss. Ver. Schwab en u. N euburg, 39/40: 1 - 600. F e d č e nko, B . A . (1923) : Zam etk a o T ypha mininia v evropejskoj Rossii. - Bot. Ma t er . Gerb. glav. bot. Sa da R SFSR, 3 (Vyp. 5) : 39- 40. (1934): . - In :Flora SSSR I , p . 209 - 216. L eningrad. Fi o ri, A . e P a ol ett i, G . (1896 - 98, 1908): Flora a nalitica ďltali a I. - P a dova. Frit sc h , K. (1922): Exkursionsfl or a for Ost erreich und die eh em a ls ost erreichischen Nach­ b a rgebiet e. 3. Aufl. - Wien - Leipzig. (1929): Siebenter B eitrag zur Flora von Steiermark. - Mitt. Naturwiss. Ver . Ste ierm., 64/65 : 29 - 78. G r a b e r, A. (1923): L a flore des gorges de l'Areuse et du Creux-du-Van. Bull. Soc. Neu ch at el. Scien c. natur., 48: 25-365. G r a e b n e r , P. (1900) : Typhaceae. - In Pflanzenreich IV/8. L eipzig. Gr ec es c u , D. (1 898): Consp ectul florei R om a niei. - Bu c ure~ ti. Gr os s g e j m, A . A. (1949): Opredelitel' r ast enij K avkaza. - Moskva . H a d ač, E., Br ože k , B. a Po k orn á , V . (1953): Čes ko s lov ens k é p eloidy . - Praha. H a n d e 1 - M a z z e t t i, H. ( 1938): Kleine B eitrage zur K enntnis der Flora von . VII. Oest. bot. Z., 87 : 118 - 133. H a r d t l, H. ( 1938): Die Pollen - und Sam enerzeu g ung unserer Rohrkolben. - B eih. Bot. Cbl., 58/A: 291 - 307. H a y e k , A. et M a r k g r a f, F. (1933): Prodromus Florae p eninsulae B alcanicae III. - B erlin. H e g i, G. ( 1908) : Illus trierte F lora von Mittel -Europa I. 1. Aufl. - Miinchen . ( 1935): Illustrierte Flora von Mit t el-Europa I. 2. Aufl. - Miinchen. H o u f e k , J. (1956): Přisp ěve k k e kv ě t e ně Čec h. - Preslia , 28 : 193-211. J a n c h e n , E. und N e um aye r , H . (1942): B eitrage zur B enennung, B ewertung und Ver ­ breit ung der F arn- und Bliitenpfla nzen D eutschlands. - Oest. b ot. Z. , 91 : 209 - 298. J á vor k a , S. (1925): Magyar flóra. - Budapest . J e n í k , J. (1955): Sukcese rostlin n a náplavech řeky B elé v T atrách. - Act a U niversitatis Carolinae 1955 (4), Biologica. Kit a g a w a, M . (Hl39): Lineam enta florae Man shuricae. - H sinking 1939. K om ar o v, V. L . (1949): l!..., lora M an 'čž urii I. - In I zbranny je s o č ine n i j a III. Moskva - Lenin­ grad. Kr o n f e 1 d , M . (1 889) : Monographie der Gattung Typha To u r n. - Vcrh. d. Zool. -bot. Gesellsch . Wien, 39 : 8H- 1 H2. L a u te rb o rn, R . (1941): B eitrage zur Flora des Oberrhcins und des Boden sees. - Mittcil. Badisch . Ver. f. Naturk. u. Natursch. Freiburg, 4 (n. F.) : 287 - 301. L o e w, E. (1905): Vortrag iiber eine Variation v on 1'ypha minim a. - In W e i s se, A. : T ages­ ordnung der Sit zungen im ab gelau fenen Geschaftsjahre, Sitzung vom 12. Ma i 1905. - Verh. B ot. Ver . Bra ndenb., 47 : X L - X LI. (1906 a ): Der Saisondirnorphismus v on Typha m inima Funk. - I3er. Dtsch. bot. Cos. , 24 : 204-206. (1906 b) : Gattung T y pha T o u r n . - In Kir sc hn e r , O., Lo e w, E. u. S c hr o t e r , C. : L eben sgeschichte der Bhitenpflanzen Mitteleuropas I , p. 345- 374. - Stuttgart. Ma l y, J . K. (1 848): Enumcratio plan tarum p h an eroga rnicarum imperii a ustriaci universi. Vindob on ae. Ma n s f e l d , R . (1938): Zur Nom enkla tur der F arn- und Bliitenpflanzen D eutschlands. II. F eddes R epert. Spec. n ov. R egn . veget., 45: 193 - 244. May e r , E. (H) G2 ): Sezna m p raprotnic in cvetnic slovenskega ozemlja. - Ljublja na .

260 Meuse 1, H. (1943): Vergleichende Arealkunde I, II. - Berlin. Mur r, J. (1923 -- 26): Neuo Ůbersicht uber die Fam- und Bltitenpflanzen von Vorarlberg und Liechtenstein. - Bregenz. Ne i 1 r e i c h, A. (1859): Flora von Nieder-Oesterreich. - Wien. (1861): Nachtrage zu M a J y's Enumeratio plantarum phanerogamicarum imperii a ustriaci universi. - Wien. N y man, K. F. (1854- 55): Sylloge florae europaeae. - Orebro. Person na t, V. (1861 ): Note sur quelques plantes des Alpes de Savoie. - Bull. Soc. hot. France, 8 : 461 - 4-63. Pobed i m o v a, E. (1949): O novych vidach roda 'Typha. - Bot. Mater. Gerb. bot. Instit. V. L. Komarova Akad. Nauk SSSR, 11 : 3 - 17. Pr od a n, I. (1923): Flora pentru determinarea ~i descrierea plantelor ce cresc in Rom1nia. - Cluj. Rech in g e r, K. H„ f i 1. (1949 - 50) : Ergebnisse einer botanischen Reise nach dem Iran, 1937. VI. - An. Natmhist. Mus. Wien, 57: 53 - 70. Re se 1 y, M. (1867): Zur Flora der Insel Schtitt in Ungarn. - Oest. bot. Z., 17: 52-53. Rohrbach, P. (1869): Ůber die europaischen Arten der Gattung 'Typha. - Verh. Bot. Ver. Brandenb., 11 : 67 - 104. H, o u y, G. (1\:112): Flore de France XIII. - Paris. S chi n z, H. und Ke 11 e r, R. (1909): Flora der Schwoiz I. - Ziirich. (1914): Flora der Schweiz II. - Ztirich. S mi r e n s k i j, A. A. (1950): Vodnyjo kormovyje i zaščitnyje rastenija v ochotnič'e - promyslo - vych chozjajstvach I. - Moskva. S o ó, R. és Já vor k a, S. (1951): A Magyar néivényvilág k éizikonyve I, JI. - Budapest. Šaly t, M. S. (1951): Dikorastuščije poleznyje rastenija Turkrnenskoj SSR. - Moskva. Ta n nich, A. (1928): Bestimmungsbuch der Flora von Bohmen. - Prag. V o 11 man n, F. (1914): Flora von Bayem. - Stuttgart.

11. roycpeR: Typha minima Hopp c B qex1u1 1. B 1913 r. V. H i Í' s c lt HameJI Ha 6epery rrpyp;a y ceJia fpp;Jiopme:'n~1 ( OHpyr Tpwe- 6oHb) B IOi-HHOti qeXMII OHOJIO 14 8H3eMnJinpoB Typha minima. B 1914: r. oHa n STHX MecTax nonBMJiac& cnoBa, on1caHo noot-He IICYesJia. HaxonHa ocTaJiaCh p;o c11x rr op Heo rry6JI11Ho­ Bamrow; BeponTHO aTo 6brJia Boo6u1,e nepnaH naxoµ,Ha T. minima B q cxmL BnpoLieM HeKo­ TOphie aBTOpbI (He g i 1908, 1935, Maly 1848, N y n1 a n 1854-55) rrp11no,u,nT STOT DMA 113 qeXKl1 (TaK;H e 113 Mopam:Hf l1 CHJJ8élH11)' npynie i-HC K ::>THM ;u,alll-fblM OTHOCfITCH OTp1111,a­ TeJibIIO (Kronfeld 1889 , Nei lrei c h 1859, 1861, Hohrba c l1 1869). 2. B CJionaHHl1. T. minima pocJia y BpaT11cJiaBbI (A n o 1t y m u s 1852; B 9THX MecTax ee cofí11paJI n 1856 r. TamHe J. L. H o l u b y, p;Ba ero rep6apnr~re o6pa311,bI Hax o­ Jl.!Trcn B rep6apirn I-Iau;IIOIIaJihHOťO My;:ierr B Ilpare) JtI Ha /H.IITIIOM OCTpOBe {R e s e l y 1867). 0,u,HaI\O B 8'l'~I X MeCTax B llOCJieµ,Hee BpeMn oua He 6hI.Jia nattp:ena J.f, CJie)l,OBaTeJibHO, HBJIHe'rcrr cnopIIhlM, pacTeT JIH. T. minima e~e Ha Teppwropm1 CJioBamrn. 3. BpeMemroe rronnJie1urn T. minima n q exn11 6hIJIO nepoHTHO TaKoro me xapawrepa, Hal{ l13BeCTHOe B mITepaType (K r o ll f e 1 d 1889) BpeMeHHOe ee IlOHDJien11e B6mrnlf St. Trond B BeJirHII, y Hounslow He;u,a.rreKo OT JloH;:i,otta l1 n ,a: pyrnx MecTax. HpM crroco6- nocT 11 p acrrpocTpaneirnn noro nvr1J;a n e 11.CHJIIOY:eH&T, HOIIeLIHO, crropni,re 1rnxo;u,K11 ( KaTa­ JIOHlfH , J1 HToncHan CCP, ,II;oMtt:m11rnHcHaH pecrry6JI11Ha), HOTOpbie np11Bop:aT K r o n­ f e l d {1889). II o BCCfI neponTHOCTl1 B 6yp:y ~ eM T. minima IlOHDl1TCfl ClIOBa Ha HODbIX MCCTax. 4. T. minima 11MeeT orrpe)l;eJieHnhre ::rnoJiorwrncime Tpe6onaH11n II nosToMy oua MOi-HeT Ha 6oJiee rrocTommoe npeMH noceJil1Thcn Jil1lllh TaM, rp;e uai1J~eT rrop;xop;m11,11e ycJionm=r; TaM me, r)l;e 11x oHa He Haxo;uwT, ona rrpoan6aeT M HaH01-1eu; 11c4e3aeT (Braun - B lan­ q u e t 1%8, Brann-DlanqueL 11 Rubel 1932, Kronfeld 1889, La u t er b o r 11 1941 , Lo e w 1906) . Tam1M o6pa30M MOJ-HHo, nepoHTHo, 06'hnc1111T& ee OTCJTCTBl1e Ha 6eperax IOro-Y.eLllCHHX JtI JOrO-MopaBCHl1X peH' XOTH OHl1 HaXO)l;HTGH na pac­ CTOfI HHlf Jil1IUh 40- 100 HM no B03,l].yunrntí: JilIHlfl1 OT 6JI11matí:u111x MCCTOHaXOi-H,l].eHHŘ T. mi­ nima B H11mH etí: AncTpnH. l1HTepec11 0 BbUICHMTb, rroLreMy o Ha HClfesJia 113 CJiona1~K11 x M8CTOHaxomp;e1rnH. y ,IlyHaJI II noLteMy ona He pacTeT ,l].ame Ha 6eperax ,a:pyrIIx CJiona11,H11x

261 peH, r;ri;e, Ha3aJIOCh, ÓbI, AJifl nee ycJiontt:rr caMhie 6JiarorrplIHTHhre. Jirmrn ncero pa0permurn Óbl 8TOT uorrpoc nym,THBaLI;MOIIHhie OI1hl'fbl. 5. H a HapTe pacnpOCTpa1-iemur T. mininia lI OCTaJibHHX 6mrn1w POACTBeHHbIX eit Bl1AOB 1 (T. gracilis ), T. pallida u µ:o cnx nop MaJIOII3BeCTHhie TaHCOHhl BOCT. Asm1, 0600HaY.eHHhie MHOIO B n epetIUCJICHIHI MCCTOIIaXOiH]J;eimŘ H.aH Typha sp .) 6hIJIH 3apIICOBaIIhI JIH:lllh MCCTO­ HaXOiH)l;CHHH npnnep;eHHbie n 'reKcTe . M1rnrHe H3 nRx B nacTorrw;ee npe1vrn:, nepoH'rno, yme He cyrn;eCTBYIOT. Ilo MHOrIIM rrpHY.l1I-IaM He 6bIJIO BO :JMO'HUlOCTl1 COCTalltt:Th IIOJIHhie II TOllHbie RapThl. H CTapaJICfI rJiaBHbIM o6pa30M orrpep;eJHITh BeJIIItllfl-IY apeaJia II BbUICHIITb MeCTO­ HaXOJR)l;eHHH na rrepi-npepI

J. Houfek: Typha minima Hoppe in B.ohmcn 1. In.1 Ja,J1re 1913 sammelte V. Hirsch an einem T eichufer bei der Gemeinde Hrdlořezy (Bezirk. Tfobor"t) in Siidbohmen etwa 14 Exemplare von 'l'ypha minima. lm J . 1914 erschien sie hier wieder, verschwand aber spater. Der Fund wurde bisher nicht veroffentlicht; es ist wahr­ scheinlich uberha,upt der erste Fund von T. minima in Bohrnen. Einige Au toren· fiihren zwar diese Art a us Bohmen (sogar auch aus Mahren und Schlesien) an (He g i 1908, 1935, Maly 1848, N y man 1854-5ii), andere b estreiton diese Angabefi ·(Kr o ·n f e 1 d 1889, Ne i 1- r e i c h 1859, 1861, Ro h rb ach 1869). 2. In der Slowakei (Anonym u s 1852) wuchs T. minima bei Bratislava (PreRsburg), wo sie im J. 1856 J. ,L. Ho 1 u by auch sammolte (seine zwei Belege sind im Herbarium d es Nationalmuseums in Prag) und (H, e s e 1 y 1867) im Gebiete Žitný ostrov (Grosse Schútt-Insel). Sie wurde hier aber in der letzten Zeit nicht gefonden und es ist also streitig, ob T. minima noch in der Slowakei wachst. 3. Das voriibergehende Vorkommen von 'J.1. minima in Bohmen hat wahrscheinlich d en­ selben Charakter wie das aus der Literatur bekannte (Kr on f e 1 d 1889) voriibergehende Vorkommen nachst St. Trond in Belgien, bei Hounslow (London) und anderswo. Bei den Vorbreitungsmoglichkeiten dieser Art sind auch die zweifolhaften Funde, welcbe Kr on f e 1 d (1889) angibt (Katalonien, Litauer SSH, Dominikanischo Republik), nicht a usgeschlossen. Es ist sehr wahrscheinlich, dass in der Zukunft T. minima wieder auf neuen Fundorten erscheint. 4. T. minima besitzt besondere okologische AnRpriich e und kann deswegen nur dort wach ­ sen, wo sie geeignete Bedingungen findet. U nter ungunstigen Bedi.ngungen verkummert sie, bis sie zuletzt vorschwindet (Braun - B 1 a n quot 1948, Braun - B 1 a n q u e t und R u b e l 1932, Kr on f e l d 1889, Lau t erb o r n 1941, Lo e w 1.906 a ). So kann man sich erklaren, dass sie an den Ufern der siidbohmischen und súdmahrisoh en Flússo fehlt, trotzdem diese nur 40-100 km (Luftlin~e) von den nachsten Fundortender 'P. minima in Osterreich entfernt sind. Es ware interessant festzustellen, warmn T. minima von den slowakischen Fundorten an

1) IIo orrpeA8JIIIT8JIIO pacTeirnti: n o6oHx H:J;..i;arrIIllX qlJiophI H e gi (1908 , 1935) T. gra­ cilis orrpcp:emtTb HeT B03MOifUIOCTl1, IIOTOMY llTO rrp .~rnna1rn: y 1 * Be)J;ytu,11e H 4 (T. minima) 11 li.* (T. gracilis) p:et'1CTBHTeJibHhI TOJibHO ,!.l; JIH T. minima. - TaM nrn B ,1..1;aHHbIX o pacrrpo­ CTpauemrn T. minima nyi-mrn BbPrnpKHYTb «vcrein ze lt in Bohmen, Mahren, Schlesieus», IT OTO MY 'ITO' KpOMe ep;IIHCTBCHI-IOl'O BpeMemroro 113XOJ-K)J;811HH B '-I exvm (ona 3)1,CCb y1-Re n e paCTeT)' II D OCTáJibHbIX rrp1rnep;elIIIbIX CTpar-tax T. minima 'l'OlHIO ycTaHOllJieHa ne 6bIJia. 2) Ilo AMy-,Il,apbe n cTpella10TCH nepoHTHO o6a BM)]; a (III a JIM T 1951) - T. minima 11 T. pallida.

262 der Donau v erschwand und warum sie an den Ufern anderer slowakisch en Flusse nicht wachst, obgleich es sch eint, dass dort for sie gunstige B edingungen vorhanden sind. Diese :E'ragen k onnten a nsch einend erfolgreich durch Versuchsanbau gelost werden. . 5. Auf den Verbreitungskarten von T . minima und der ubrigen nahe verwandten Arten ( T. gracilis1 ), 'P. pallicla und der bish er wenig b ekannten T ypen in Ostasien, welche ich in der Aufzahlung der Fundorte als Typha sp. b ezeichne) wurden nur die im T ext an gegebenen Fundorte eingezeichnet (manchma l in der Literatur sehr ungenau angegeben). Viele von ihnen existieren wahrsch einlich h eute nicht mehr. Aus verschiedenen Grunden wa.r es nicht rnoglich vollstandige und ga,nz genaue K art en anzufertigen. leh b a~ e micl;i hauptsachlich b emiiht, die aussersten Grenzen des Areals festzustellen, wahrend die Fundorte im Inneren des Areals etwas vernach ­ lassigt worden sind. Aus technischen Griinden wurden Fundorte, die b ei dem b enutzton Mass­ stab e der Karten sehr n ah e b eieinander liegen, nur durch ein Zeichen dargestellt. 6. Kr on f e 1 d (1 889) vermutete, da.ss T. minima au ch in Mittel - und Ostasien vorkommt. Den Studien von Pob e d i m o v a (Hl49) n ach erscheint ab er in Asien die Verbreitung von 1 'P . minima und den i1brigen n ah e verwandten Arten folgondermassen: Das Areal von 1 • minima reicht bis nach Afghanistan · und Belutschistan. Die Pfian zen a u s Kuldscha, aus dem Strom­ gebiet des Amu-darja2 ) und des Syr-darja und a u s dem Gebiete weiter ostlich bia zm Dsungar ei gehoren zu der neubeschriebenen Art 'Pypha pallida Po b . Die Pflanzen a us China und der Mongolei h ab e111 bish er eine ungenaue systematisch e Stellung und es ist notig si.e zu studieren. Es bleibt noch eine andere Frage zu losen U.brig - ob Typha davidiana (Kr on f.) Hand.­ M z t. (syn. Typha gracilis Jord. ssp. eugracilis Graebn.var'. davidiana [Kronf.] Graebn.) in den H auptmorkrria l e ťl mít T. graéilis Jor d., die aus Mitteleurop a beschrieb en wurde; identisch ist. Uber T. davidiana in Ostasien finden wir narnlich b ei Pob e d i m o v a (1949) k eine An­ gaben.

1) · Nach dem B estimmungsschlUssel in b eiden Auflagen der Flora von H e g i (1908, 1935) ist es nicht moglich T. gracilis zu b estimmen, d a die Merkmale b ei 1 *, die zu 4 (T. minima) und 4* (T. gracilis) fohren, nur for T. minima ,giiltig sind. ---: .In demselben W erk sind die Angaben uber die Verbreitung von '1'. minima „vereinzelt in Bohmen, Mahren, Schlesien" zu streichen , da a ussor Hem einzigen voriibergehenden Vorkommen in 'Bohrnen T . m inima in Mahren und Schlesien nicht festgestellt wurde. · 2) Langs des Amu-darja wachsen b eide Arten (S c h alyt 1951) - T. min·ima und T. pallida.

263