UNIVERZITA KARLOVA FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií

Diplomová práce

2021 Antonín Janák

UNIVERZITA KARLOVA FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií

Vzestup televizní politické satiry v USA, ČR a Německu v novém tisíciletí

Diplomová práce

Autor práce: Antonín Janák Studijní program: Mediální studia Vedoucí práce: PhDr. Milan Kruml Rok obhajoby: 2021

Prohlášení

1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 4. května 2021 Antonín Janák

Bibliografický záznam

JANÁK, Antonín. Vzestup televizní politické satiry v USA, ČR a Německu v novém tisíciletí. Praha, 2021. 78 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Milan Kruml.

Rozsah práce: 142 515 znaků

Abstrakt

Práce „Vzestup televizní politické satiry v USA, ČR a Německu v novém tisíciletí“ mapuje vývoj televizní politické satiry ve Spojených státech amerických, Německu a České republice v období od roku 2000 do současnosti s ohlédnutím do historie tohoto žánru v jednotlivých zemích i historické pozadí předcházející jejich vzniku. Zvláštní pozornost se soustředí na pořady, jež měly největší vliv na současnou podobu tohoto žánru a dále ovlivnily.

První část práce představuje historii televizní politické satiry v jednotlivých zemích a představí jejich současné zástupce tohoto žánru, kteří mají největší vliv na její současnou podobu. Tato část také přiblíží nástrahy rozdílných kulturních prostředí, ve kterých pořady vznikaly, aby dodala celistvější pohled na úskalí vzniku politické satiry v současném mediálním světě.

Ve druhé části budou vybrané pořady analyzovány z technického i formálního hlediska a pozornost se také soustředí na jejich hlavní moderátorské tváře. Právě role moderátorů je v tomto žánru jedním z nejdůležitějších prvků určujících jejich úspěšnost. Dále bude práce zkoumat další prvky, které jednotlivé pořady mezi sebou sdílejí a naopak prvky, ve kterých se jednotlivé pořady politické satiry rozlišují.

Abstract

The work "Rise of television in the USA, Czech Republic and Germany in the new millennium" maps the development of television political satire in the United States, Germany and the Czech Republic in the period from 2000 to the present days with a look at the history of this genre in each respected country. Special attention is focused on the programs that had the greatest influence on the current form of this genre and influenced it the most.

The first part of the work presents the history of television political satire in each individual country and introduces their current representatives of this genre, which have the greatest influence in the modern day. This section also introduces the obstacles of their cultural environment in which the shows were created to provide a more holistic view on obstacles that these shows have had to overcome in today's media world.

In the second part, selected shows will be analysed from a technical and formal point of view and attention will also be focused on their hosts. The role of host in these shows is one of the most important elements which determine their future success. Furthermore, the work will examine other elements that individual programs share with each other and, conversely, the elements in which individual programs of political satire are distinguished.

Klíčová slova Satira, politická satira, parodie, televizní pořad, humor, kritika, politika, humor

Keywords Satire, political satire, parody, television show, humor, criticism, politics, humor

Title/název práce Rise of television political satire in the USA, Czech Republic and Germany in the new millennium

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval mé rodině, která mě podporovala po celou dobu mého studia. Poděkování také patří mé přítelkyni Petře, jejíž obětavost, trpělivost a podpora mi pomáhaly zvládnout i nejtěžší chvíle při tvorbě této práce i mimo ni. V neposlední řadě dík patří také mým kamarádům ze studií, hlavně Míše a Michalovi, kteří mi pomohli najít řád ve chvílích, kdy mne přemáhal chaos.

Obsah Úvod ...... 3 1 Politická televizní satira v USA...... 5 1.1 ...... 6 1.1.1 Počátek tisíciletí...... 6 1.1.2. Období největší popularity ...... 10 1.1.4. Odchod Jona Stewarta a éra Trevora Noaha ...... 12 1.1.5. The Daily Show with ...... 14 1.2. Last Week Tonight with John Oliver ...... 15 1.2.1 „Efekt Johna Olivera“ ...... 17 1.3. Patriot Act with Hasan Minhaj ...... 19 1.3.1 Zrušení pořadu a sledovanost ...... 22 1.4. Důvody vzestupu popularity politické satiry v USA v novém tisíciletí...... 23 1.4.1 Nástup nové generace ...... 23 1.4.2. Humor je nejlepší učitel ...... 24 2. Televizní politická satira v Německu ...... 27 2.1 heute-show ...... 30 2.1.1 Tváře heute-show ...... 31 2.1.2 Německý přístup ...... 33 2.1.3 Sledovanost heute-show ...... 34 2.2 ZDF Magazin Royale ...... 35 2.2.1 Neo Magazin Royal ...... 35 2.2.2 ZDF Magazin Royale ...... 40 3. Televizní politická satira v ČR ...... 42 3.1. Historie televizní politické satiry před rokem 2000 ...... 42 3.1. Kancelář Blaník ...... 43 3.2 Šťastné pondělí ...... 46 4. Analytická část ...... 49 4.1. Metodika ...... 49 4.2. The Daily Show ...... 50 4.2.1 Analýza hlavního tématu ...... 50 4.2.2. Styl moderace Trevora Noaha ...... 52 4.3. Last Week Tonight ...... 53 4.3.1. Analýza hlavního tématu ...... 53 4.3.2 Styl moderace Johna Olivera ...... 55 4.3.3. Důvody úspěchu pořadu ...... 56 4.4 ZDF Magazin Royale ...... 57 4.4.1. Analýza pořadu ...... 57 4.4.2 Styl moderace Jana Böhmermanna ...... 59

4.5 Šťastné pondělí ...... 60 4.5.1 Analýza pořadu ...... 60 4.5.2 Styl moderace Jindřicha Šídla ...... 61 Závěr...... 63 Summary ...... 64 Použitá literatura...... 67 Seznam příloh ...... 78

2

Úvod Satira je jednou z nejstarších uměleckých forem. První zmínky o její existenci pocházejí už ze starověkého Egypta, 2000 let před naším letopočtem. Ve všech dějinných obdobích byla častým terčem satiry politika, která odpradávna ovlivňovala životy lidí. Politická satira se vyskytovala ve všech myslitelných uměleckých druzích – v hudbě, literatuře, divadle, malířství i sochařství. Jakmile vznikla nová forma uměleckého vyjádření či nový typ média, netrvalo dlouho a satiru si osvojily. Televize je toho příkladem. Díky rapidnímu vývoji technologií a schopnosti televizního vysílání oslovit najednou velké množství lidí se z ní stalo jedno z nejvýznamnějších médií moderní doby. Televizní obsah se neustále vyvíjí a mění a spolu s ním i podoba jednoho z jeho žánrů – politické satiry.

Tato práce si dala za cíl ukázat na vzorku několika pořadů, jaká jsou specifika moderní televizní satiry ve Spojených státech amerických, Německu a České republice. V každé zemi se politická satira vyvíjela odlišným způsobem. Zatímco v USA jí nebyly kladeny téměř žádné překážky, v dalších dvou zmíněných zemích byla situace komplikovanější. V Německu byla televize dlouhé dobu od 50. do konce 80. let pod tlakem vládnoucí moci, což platilo jak pro komunistické NDR, tak i pro jinak svobodné SRN, ve kterém politická satira v televizi narážela sice na menší odpor, avšak stále na ni byl vyvíjen silný politický tlak způsobený prolnutím médií a politické elity v této zemi. Česko na tom bylo z těchto zemí nejhůře a politická satira byla přímo označena za nežádoucí a na jakýkoliv pokus o ni dopadala silná cenzura. Česká republika však začátkem 90. let, díky změně mocenských struktur, rychlému nástupu globalizace, a hlavně příchodem moderních technologií začala opět objevovat možnosti politické satiry jako nástroje nejenom pro kritiku, ale i vzdělání diváků pomocí humoru. Ve všech zkoumaných zemích se však na přelomu tisíciletí začaly objevovat nové formy politicko-satirických pořadů, a ačkoliv některé z nich neměly velký úspěch, objevily se mezi nimi i takové pořady, které se rozhodly prozkoumat možnosti tohoto žánru i dále od prosté formy sloužící k pobavení diváků a pokusily se diváka také vzdělat.

Politická televizní satira se tak od počátku nového tisíciletí mnohem více než kdy dříve přibližuje žurnalistické profesi, což výrazně ovlivnilo podobu zkoumaných pořadů. Mnohé z nich nejen informují o aktuálních událostech, ale rovněž efektivně poukazují na komplikovanější společensko-politické fenomény, předávají divákovi informace o příčinách a následcích jistých problematických aspektů současného světa a v některých případech

3

dokonce nabízejí cestu, jak se s nimi srovnat a řešit je.

V první části práce nastiňuji stručnou historii televizní politické satiry v USA, Německu a České republice a poukazuji na nejvýznamnější pořady, které ovlivnily její současnou podobu. V druhé části se práce soustředí na konkrétní pořady, které v daných zemích nejreprezentativněji zastupují moderní politickou satiru a které mají z mého pohledu největší vliv na vývoj žánru. Pozornost je věnována také stěžejním technickým a vizuálním aspektům, které ovlivňují diváckou recepci, stejně jako hlavním moderátorským tvářím jednotlivých pořadů a jejich přístupu k moderaci.

V analytické části se práce soustředí na vybrané pořady, jejich technickou podobu a způsob, jakým přistupují k prezentovanému materiálu. V této část se pokusím najít prvky, které mají tyto pořady podobné, ale také se soustředím na prvky, které je odlišují a které způsobily úspěch jednotlivých pořadů v jejich zemích

Díky přitažlivé kombinaci poučení a zábavy obliba televizní politické satiry v novém tisíciletí vzrostla. Mnozí diváci si právě jejím prostřednictvím udržují přehled o současné politické situaci. Pro naši současnost je typické velké množství dostupných informací, z nichž si průměrný člověk musí neustále vybírat ty nejdůležitější, a zároveň nejpravdivější. Moderní politická televizní satira mu v tom může být velkou oporou, jelikož se snaží bojovat s návalem falešných zpráv a dezinformací účinnou dvojkombinací humoru a pravdivých informací z ověřených zdrojů.

4

1 Politická televizní satira v USA Politická televizní satira se ve Spojených státech amerických začala vyskytovat v 60. letech 20. století. První pořad, který se na televizních obrazovkách objevil a kterému je přisuzováno prvenství v tomto žánru, byl pořad That Was the Week That Was, uváděný Davidem Frostem, který běžel od listopadu 1963 do května roku 1965. Pořad byl převzatý z britské verze, která byla vysílána od roku 1962 roku 1963. Sám David Frost byl průvodcem obou pořadů. V britské verzi na pořadu spolupracovali také mimo jiné John Cleese a Graham Chapman, kteří následně spoluzaložili skupinu Monty Pythonů, či spisovatel Roald Dahl. V americké verzi pořadu vysílané stanicí ABC pravidelně vystupovaly budoucí hvězdy jako Allan Alda, Gene Hackman či Woody Allen.1

Dalšími pořady využívajícími podobného formátu byly The Smothers Brothers Comedy Hour ze stanice CBS a Rowan & Martin's Laugh-In na NBC. V druhém jmenovaném se také objevil v roce 1968 jako host tehdejší kandidát na prezidenta, Richard Nixon. Oproti ostatním hostům se s ním však zacházelo jemněji a nebyl podroben nutnosti být polit či na něj nebyl hozen dort, což byla běžná praxe v tomto pořadu.2

V této době však politická satira bojovala o své místo, jelikož mnohé stanice nechtěly, zvláště v předvolebním období, popuzovat politické strany a hnutí. To byl případ That Was The Week That Was a Rowan & Martin’s Laugh-in. Stanice se raději rozhodly pořady ukončit než čelit hněvu politických elit v zemi.

V roce 1975 měl premiéru pořad (dále jen SNL), který obsahoval segment nazvaný Weekend Update. SNL od roku 1975 běží na televizních obrazovkách téměř nepřetržitě a v současné době se vysílá již 46. sezóna tohoto pořadu. Pořad je založen na skečových scénkách a již od svého vzniku si dělá legraci z politických figur dané éry, které jsou zobrazeny komiky z řad stálých členů SNL či hostujícími herci. Nejvíce se v průběhu let proslavilo znázornění prezidenta Gerarda Forda hercem Chevy Chasem, úspěch měl také George W. Bush v podání komika Willa Ferrella a v posledních letech na sebe strhával pozornost Alec Baldwin jako .

Kromě skečových scének je pro politickou satiru obzvláště důležitý segment

1 Retro Geezer, „That Was The Week That Was | Nostalgia Central", viděno 1. duben 2021, https://nostalgiacentral.com/television/tv-by-decade/tv-shows-1960s/that-was-the-week-that-was/. 2 Jonathan Gray, Jeffrey P. Jones, a Ethan Thompson, ed., Satire TV: politics and comedy in the post-network era. str. 288 (New York: NYU Press, 2009).

5

Weekend Update, který je nejdéle vysílaným segmentem v rámci SNL, navíc se již od prvního dílu vysílá pravidelně. Weekend Update využívá formátu televizního studia, ve kterém jeden či dva moderátoři z hereckého týmu SNL parodují a zesměšňují novinky uplynulého týdne. V rámci Weekend Update také zpovídají celebrity, které jsou buď znázorněny ostatními herci, nebo se výjimečně jedná přímo o autentické známé osobnosti. Tato část pořadu se však nevěnuje pouze politické satiře a najdou se i díly, které byly zaměřeny pouze na známé osobnosti, a nikoliv na politiku. Weekend Update však měl největší vliv na budoucí podobu politické satiry v americké televizi. Koncept fiktivního zpravodajství totiž koncem 90. let převzal pořad The Daily Show.

Politická satira měla své čestné místo rovněž v televizních pořadech typu , jako byla , moderovaná Johnnym Carsonem a následně Jayem Lenoem, či , kterým provázel Conan O’Brian a před ním David Letterman, který v roce 1993 založil vlastní talk show The Late Show with David Letterman. V současné době se všechny tyto talk show vysílají, The Tonight Show převzal v roce 2014 Jimmy Fallon, Late Night ve stejném roce začal moderovat (oba původně členové SNL). The Late Show od roku 2015 moderuje , který zase přešel z úspěšného .

V těchto pořadech politická satira zaujímá místo hlavně v úvodním monologu moderátora, který se v této části zabývá aktuálním děním v USA i ve světě. Ačkoliv v éře Johnnyho Carsona v 80. a 90. letech byla politická satira vzácností a moderátor se snažil hlavně diváky pořadu pobavit a nezatěžovat je politickými tématy, v průběhu 90. let se tento trend začal měnit, hlavně v návaznosti na aféru Billa Clintona a Moniky Lewinské. Od této události začali moderátoři více reagovat také na dané politické aktuality. V průběhu prezidentování Donalda Trumpa se pak zesměšňování politické situace stalo dominantním tématem monologů většiny show.3

1.1 The Daily Show

1.1.1 Počátek tisíciletí Počátek nového tisíciletí v USA s sebou přinesl novou éru politické satiry. Jejím nejvýraznějším představitelem se stal , který pořad The Daily Show převzal

3 Trish Bendix, „Late Night in 2019: Trump, Trump and More Trump", , 23. prosinec 2019, sek. Arts, https://www.nytimes.com/2019/12/23/arts/television/best-late-night-2019.html.

6

v roce 1999 po Craigu Kilbornovi. Pod vedením Jona Stewarta pořad opustil primárně klasický koncept talk show, kdy moderátor většinu vysálané stopáže zpovídá známé osobnosti, a postupně se začal více soustředit na satiru zacílenou na aktuální politickou situaci a 24hodinové zpravodajské kanály.

Centrální místo zaujal sám moderátor v podobě Jona Stewarta, který reagoval na aktuální dění či zpravodajské pokrytí daných událostí. Proměnilo se také uspořádání interiéru studia. Místo klasického rozložení typického pro talk show, kdy moderátor sedí u malého stolku, kde zpovídá posazené osobnosti, pořad zvolil estetiku zpravodajského centra, což se odrazilo i v proměně grafiky pořadu. Za Jonem Stewartem, který se stal centrálním objektem v hledáčku kamer, se promítaly animace napodobující redakční prostředí. Také jednotlivé Stewartovy komentáře doprovázely přidané animace a fotografie, které ještě podtrhovaly komické aspekty jeho satirického monologu. Estetická proměna pořadu ještě podtrhla snahu vytvořit jakousi falešnou zpravodajskou relaci, která má za cíl nejenom pobavit, ale také informovat. K úspěchu inovovaného formátu jistě přispělo také to, že rok 2000, ve kterém se Stewartem iniciované změny ve vysílání poprvé objevily, se v americké politice nesl ve znamení probíhající prezidentské volby mezi Georgem W. Bushem a dosavadním viceprezidentem Al Gorem.

Během volební kampaně se pořad začal profilovat jako odlehčený zdroj informací, a zvláště mladší publikum si k němu postupně nacházelo cestu. Již během prvního roku působení Jona Stewarta se sledovanost pořadu začala zvyšovat a tento trend pokračoval mnoho dalších let.4

Struktura pořadu také prošla změnou. Pořad se odklonil od prověřeného konceptu, kdy moderátor po úvodním monologu celý pořad zpovídá pozvané hosty. Nový podoba pořadu se většinou skládala z části věnované hlavnímu tématu dne, následované segmentem vymyšleným jedním z mnoha korespondentů, kteří v The Daily Show pracovali a teprve na konci pořadu proběhl rozhovor s jedním pozvaným hostem. Během působení Jona Stewarta se v rámci pořadu vyprofilovalo mnoho dnes známých tváří v americkém zábavním průmyslu, a právě tento pořad se stal, zvláště v prvním desetiletí nového milénia, místem,

4 „Before Late Night Became A Toilet of Trumpster Fire Jokes -- The 1991-2015 Late Night Talk Show Ratings - The TV Ratings Guide", 13. duben 2018, https://web.archive.org/web/20180413185721/http://www.tvratingsguide.com/2017/12/before-late-night- became-trumpster-fire.html.

7

kde se rodí budoucí tváře politické satiry. Již před nástupem Jona Stewarta působil v pořadu Stephen Colbert, jenž později navázal na The Daily Show vlastním pořadem The Colbert Report, který se, podobně jako The Daily Show, stal jedním ze stěžejních televizních počinů přitahujících k politické a zpravodajské satiře nové diváky. Mezi další známá jména, která prošla funkcí korespondenta v The Daily Show, patří například Steve Carell (dnes uznávaný herec), (satirický pořad Full Frontal) nebo Jordan Klepper (pořady The Opposition a Klepper) a v neposlední řadě také John Oliver a Hasan Minhaj. Jejich vlastním pořadům Last Week Tonight a Patriot Act budou věnovány pozdější kapitoly.

obr. 1. Grafika The Daily Show během voleb roku 20005 Kýžené prolnutí humoru a závažných politických témat, o která se pořad začal zajímat, dobře vystihuje následující příklad z bloku tvořeného reportážemi korespondentů. V průběhu předvolební kampaně senátora Johna McCaina o místo hlavního kandidáta republikánské strany na pozici prezidenta Spojených států se Steve Carell rozhodl vytvořit reportáž, v níž pojednal o své snaze dostat se k senátorovi co nejblíže za účelem rozhovoru (jako člen The Daily Show nepatřil do úzkého výběru novinářů z největších médií, kteří měli přímo k senátorovi přístup). Položit senátorovi několik otázek v rámci reportáže se mu

5 „Indecision 2000 - Usurp the Vote - The Daily Show with Jon Stewart (Video Clip) | US", viděno 2.3. 2021, https://www.cc.com/video/kb4qv9/the-daily-show-with-jon-stewart-indecision-2000- usurp-the-vote.

8

nakonec povedlo díky McCainově manželce Cindy.6

Steve Carell: [čte z poznámkového bloku, mezitím, co se McCain usmívá] Let’s do a lightning round: your favorite book?

Senátor John McCain: Komu zvoní hrana.

Steve Carell: Oblíbený film?

Senátor McCain: Viva Zapata!

Steve Carell: Charlton Heston?

Senátor McCain: Marlon Brando.

Steve Carell: Skoro. Kdybych byl strom byl bych…

Senátor McCain: Kdybych byl strom, byl bych kořen. [pauza] Co to vůbec znamená? [směje se]

Steve Carell: Senátore, jak se smiřujete s faktem, že jste byl jeden z nejhlasitějších kritiků politiky porcování medvěda, a přitom, když jste byl předsedou obchodního výboru, tak tento výbor utratil rekordní množství neautorizovaných prostředků?

[čtyři vteřiny hrobového ticha]

Steve Carell: Jen žertuju! Ani nevím, co to znamená!

[McCain se podívá do stropu, pokrčí rameny a s oddychem si dá ruce k obličeji]

[Carell pomalu sestupuje ze schodů autobusu a vidíme, jak autobus bez něj odjíždí a on stojí na kraji silnice]

Steve Carell: Všichni se smáli mé nevšední otázce, ale dvě věci byly naprosto jasné. Na tuhle otázku jsem se neměl ptát a teď půjdu pěšky.7

Zmíněná reportáž zároveň jasně svědčí o výhodě, kterou má tento typ pořadu oproti klasickým novinářským relacím. Jelikož se jedná o primárně komediální pořad, politici jej nebrali příliš vážně a korespondenty a jejich spolupracovníky považovali za pouhé kašpary

6 Chris Smith a Jon Stewart, The Daily show (the book): an oral history: as told by Jon Stewart, the correspondents, staff and guests, First edition (New York: Grand Central Publishing, 2016). s. 60-61

7 „Indecision 2000 - McCain Campaign Bus - The Daily Show with Jon Stewart | Comedy Central US", Comedy Central, viděno 11.3. 2021, https://www.cc.com/video/78euyp/the-daily-show-with-jon-stewart- indecision-2000-mccain-campaign-bus. Vlastní překlad.

9

z komediální stanice, avšak právě z této krycí pozice mohli politiky o to více překvapit a klást otázky mířící více na tělo. Většina zpravodajských stanic se přitom ve snaze být s kandidáty zadobře a nepoukazovat na jejich minulá prohlášení a chyby začala stávat spíše nástrojem na tvorbu mediálních obrazů jednotlivých kandidátů, takže snaha The Daily Show více se zaměřit na jednotlivé agendy daných politiků a poukazovat na absurditu některých jejich vyjádření a chování ještě více vynikla. Novou podobu The Daily Show ocenili nejen diváci. Za způsob, kterým se v něm referovalo o období prezidentských voleb a následném přepočítávání konečných výsledků, získal pořad nejen svou první cenu Emmy, ale také prestižní mezinárodní ocenění Peabody udělované v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.8

1.1.2. Období největší popularity Sledovanost pořadu nadále rostla během funkčního období prezidenta George W. Bushe v letech 2001-2009, a to zejména díky rétorice, která nepodporovala tehdejší snahu šířit strach z terorismu, jež se objevovala u mnoha politiků a byla dále živena mnohými médii, převážně těmi z řad kabelových stanic zaměřených na 24hodinové zpravodajství, jakými byly stanice FOX, CNN a MSNBC.9 V roce 2008 The Daily Show každý všední večer k televizním obrazovkám přitáhla v průměru 1.5 milionu diváků. Pořadu se také dařilo zvát do svých interview více hostů z jiných profesí než showbyznysu, přibyly rozhovory s politiky, spisovateli a vědci (viz graf 1).

The Daily Show se v tomto období také povedlo upevnit si pozici ve sledovanosti ve skupinách obyvatel, na které cílilo. Jednalo se především o vysokoškolsky vzdělané muže v rozmezí 18-35 let. V této demografické skupině dominovala mezi večerními pořady na kabelových stanicích, a i díky tomu se The Daily Show stala jedním z hlavních zdrojů informací pro mladší diváky na kabelové televizi. A sám Jon Stewart se stal jedním z nejvíce důvěryhodných novinářů této doby10, ačkoliv, jak sám řekl, je komikem nikoliv novinářem.11

8 E. Gaines, „Media Literacy and Semiotics", 2010, https://doi.org/10.1057/9780230115514_2. s. 120

9 „Headlines - Tape Fear - The Daily Show with Jon Stewart | Comedy Central US", Comedy Central, viděno 11.2. 2021, https://www.cc.com/video/8yq63o/the-daily-show-with-jon-stewart-headlines-tape-fear.

10 Media Inquiries, „For Some, the Satiric ‘Colbert Report’ Is a Trusted Source of Political News", Pew Research Center (), viděno 3. 3.2021, https://www.pewresearch.org/fact-tank/2014/12/12/for-some-the- satiric-colbert-report-is-a-trusted-source-of-political-news/.

11 „CNN.com", viděno 4. 2. 2021, http://transcripts.cnn.com/TRANSCRIPTS/0211/02/rs.00.html.

10

Od roku 2005 na The Daily Show navazoval pořad The Colbert Report, který dostal na starost nejdéle sloužící korespondent a člen The Daily Show Stephen Colbert. Ten se rozhodl parodovat pořady pravicových a pro-republikánských komentátorů, kteří se objevovali hlavně na stanici . Pořad navazoval ve vysílacím čase přímo na The Daily Show a díky pozměněnému formátu, většímu důrazu na nadsázku a parodii i svému moderátorovi brzy dorovnal úspěch The Daily Show a zaujal významné místo v oblasti politické satiry na televizních obrazovkách v USA.

graf 1. Vývoj profesí pozvaných hostů pořadu dle let 1999-201312 Po Georgi W. Bushovi se v roce 2009 stal 44. prezidentem USA a přinesl s sebou také proměnu politického diskurzu. Pro The Daily Show to však neznamenalo větší změnu, stále se soustředila na kritiku politiků z obou stran politického spektra, ačkoliv podle některých negativních ohlasů si Jon Stewart počínal méně útočně právě ve vztahu k demokratické straně, která se dostala k moci. Stewart sám ale tyto výtky odmítl, a naopak často označoval demokratické politiky za slabé, neefektivní a málo průbojné.13 Často kritizoval provedení zdravotnické reformy či nadměrné používání dronů v zahraničních

12 „Who Got To Be On ‚The Daily Show´?", viděno 12. duben 2021, https://brianbehnke.github.io/2018-11- 26-daily-show/. 13 „CNN.com - Transcripts", viděno 13. duben 2021, http://transcripts.cnn.com/TRANSCRIPTS/0602/27/lkl.01.html.

11

vojenských operacích. Republikánské straně show vytýkala hlavně to, že dává přílišný prostor svému krajně konzervativnímu pravicovému křídlu, které se zrovna dralo do mediálního popředí – uskupení Tea Party. Jednou z nejdůležitějších událostí se stal rozhovor s úřadujícím prezidentem Barackem Obamou, který pořad v minulosti již několikrát navštívil jako senátor za stát Illinois. Díl, ve kterém se rozhovor vysílal, se stal nejsledovanějším dílem v celé historii pořadu – interview si pustilo 3.7 milionu diváků u televizních obrazovek. Jako prezident Barack Obama pořadu poskytl interview ještě dvakrát v roce 2012 a 2015.

1.1.4. Odchod Jona Stewarta a éra Trevora Noaha V období let 2010 až 2015 se sledovanost ustálila na průměrných 1.3-1.5 milionech diváku denně a The Daily Show nadále slavila úspěch, který stvrdilo i několik cen Emmy (na stupni vítězů se show většinou střídala se „sesterským“ pořadem The Colbert Report). V roce 2013 ohlásil Jon Stewart, že přes léto bude točit svůj celovečerní snímek Rosewater, pojednávající o mezinárodní snaze zachránit z rukou iránské tajné policie místního reportéra Maziara Bahariho, který s The Daily Show spolupracoval. V tomto období jej na postu moderátora pořadu vystřídal John Oliver. Tomu se povedlo zapůsobit na kritiky i diváky a očekávalo se, že by mohl časem nahradit samotného Stewarta. Na základě úspěchu jeho dočasného působení v moderátorském křesle jej však oslovila stanice HBO, která mu nabídla vlastní pořad s tím, že bude mít volnou ruku v utváření jeho formátu i výběru témat, a navíc dostane k dispozici štědrý rozpočet. Oliver nabídku přijal a v roce 2014 se v televizním vysílání poprvé objevil jeho pořad Last Week Tonight, který se brzy stal jedním z nejvýraznějších pořadů v oblasti politické satiry a zpravodajství a na který bude zaměřena další kapitola této práce.

Roky 2014 a 2015 se nesly v duchu velkých personálních proměn, jež měly vliv na celkový obraz televizní satiry v USA. V roce 2014 ohlásil Stephen Colbert konec The Colbert Report a usedl na místo Davida Lettermana jako moderátor The Late Show, přičemž sám Stewart se v tomto novém pořadu ujal role výkonného producenta. Ve stejném roce odešel Jay Leno z postu moderátora The Tonight Show a jeho místo převzal Jimmy Fallon, který byl předtím členem týmu SNL a poté několik let moderoval pořad Late Night, který následoval po The Tonight Show. Stejně tak skončil na pozici moderátora pořadu The Late Late Show Craig Ferguson a byl nahrazen Jamesem Cordenem. Tento pořad však nikdy nebyl založen přímo na politické satiře, ale spíše na humorných a odlehčených scénkách a

12

rozhovorech s celebritami, a to jak vzhledem k velice pozdnímu času vysílání (většinou v půl dvanácté večer), tak i proto, že mu předcházely dvě další talk show.

V únoru 2015 pak oznámil sám Jon Stewart, že se na podzim téhož roku rozhodl skončit na pozici moderátora The Daily Show, pořad měl nicméně pokračovat i bez něj. O měsíc později bylo odtajněno jméno nového moderátora – stal se jím jihoafrický rodák Trevor Noah, který působil jako korespondent pořadu od konce roku 2014. Sám Jon Stewart si ho vybral jako svého nástupce a prosazoval ho i v jednáních se stanicí Comedy Central, která měla ve výběru nástupce hlavní slovo.14

obr. 2. Nový omlazený tým The Daily Show od roku 201515 V průběhu roku však odešli také někteří dlouhodobí spolupracovníci pořadu z řad korespondentů či producentů (např. Tim Carvell), kteří cítili, že je nejvyšší čas na změnu, a nabídky nových projektů a odchod Jona Stewarta jejich rozhodnutí ještě uspíšily. V pořadu zůstalo jen několik mladších korespondentů jako Hasan Minhaj, Roy Wood Jr. či Hasan Minhaj, kteří se k pořadu přidali v průběhu roku 2015. Stanice se touto cestou snažila omladit celý tým a zaujmout tak i mladší publikum, jelikož průměrný věk sledujících se od

14 Smith a Stewart, The Daily show (Kniha). s. 95 15 „The Daily Show with Trevor Noah | Annenberg Center", viděno 14. 3. 2021, https://annenbergcenter.org/event/the-daily-show-with-trevor-noah.

13

počátku úspěchu pořadu na počátku tisíciletí posunul až nad 40 let.16

1.1.5. The Daily Show with Trevor Noah Po změně moderátora přišel očekávaný pokles sledovanosti, a to až o 37 %. Takové propady jsou ovšem běžné, zvláště po změně hlavní tváře pořadu. Postupem času si však show opět začala získávat nové diváky, zejména z řad mladších ročníků. Zásadní pro zvětšení dosahu pořadu bylo zapojené nových médií, zejména sociálních sítí do propagace show. Například na serveru YouTube počet odběratelů razantně stoupl na současných 9 milionů. Také se zvětšilo množství diváků, kteří tento obsah sdíleli a komentovali, zvýšil se tím ještě více dosah pořadu a ten se tak stal jedním z nejvíce úspěšných večerních show v USA v měřítku zmínek na sociálních sítích17

Sledovanost však stále nedosahovala čísel, která si pořad držel za působení Jona Stewarta. V letech 2016 a 2017 si show přímo na kabelové stanici Comedy Central pravidelně pouštělo v průměru 700 tisíc diváků a toto číslo si The Daily Show v průměru udržuje dodnes.18 Za působení Trevora Noaha se ovšem naopak zvýšila sledovanost pořadu na sociálních sítích, videa zde pravidelně zhlédne kolem 1.5 milionu diváků, což je jedno z největších čísel mezi večerními talk-show pořady.

Noah totiž od počátku svého účinkování v show zdůrazňoval důležitost digitálního obsahu a začal produkovat některé části pořadu vysloveně pro digitální média, jako například segment Between the Scenes, v němž Noah buďto volně debatuje s hostem bez připravených otázek, anebo sám komentuje události, které nemusí být spjaty s tématy daného dílu. Tento segment se natáčí během komerčních pauz, kdy na klasických televizních obrazovkách běží reklamy. Vývoj čísel sledovanosti The Daily Show samozřejmě souvisí také se snížením průměrného věku diváků: nová generace si tolik nepředplácí kabelové služby a spíše sleduje pořady v online prostředí.

Posledním důležitým faktorem je také posílení konkurence na poli politické satiry. Zatímco Jon Stewart musel ve stejném vysílacím čase soupeřit pouze s minimem konkurenčních moderátorů a ostatní pořady se navíc politické satiře věnovaly zcela

16 Lauren Feldman, „The News about Comedy: Young Audiences, The Daily Show, and Evolving Notions of Journalism", Journalism 8, č. 4 (1. srpen 2007): s. 406–427, https://doi.org/10.1177/1464884907078655. 17 Simon Owens, „How The Daily Show reinvented itself for the social media age", viděno 14. 3. 2021, https://simonowens.substack.com/p/how-the-daily-show-reinvented-itself.

18Data dle webu: „Showbuzz Daily", viděno 14.3.2021, http://www.showbuzzdaily.com/.

14

okrajově, počínaje rokem 2016 se objevila nová generace moderátorů talk show pořadů, což souviselo také s nástupem prezidenta Trumpa, který plnil stránky médií téměř denně. Stephen Colbert díky svému vlivu a pracovním zkušenostem, nabytým nejprve v The Daily Show a posléze zejména ve vlastním pořadu The Colbert Report, převzal moderátorské křeslo do té doby 2. nejsledovanější show The Late Show po Davidu Lettermanovi a nahradil Lettermanovu snahu neurážet a neplést se příliš do politických témat vlastním přístupem, který byl naopak založen na politické satiře a humoru. Tento přístup jej pak přivedl k největšímu zisku diváckých preferencí a pořad se stal číslem 1 ve sledovanosti v průběhu posledních let. Na televizních obrazovkách se začaly objevovat také další pořady, kterými provázeli bývalí spolupracovníci The Daily Show (Full Frontal with Samantha Bee na stanici TBS, Last Week Tonight with John Oliver na HBO), a i když tyto pořady The Daily Show často přímo nekonkurovaly ve vysílacím čase, diváci měli mnohem větší svobodu a možnost vybrat si svůj oblíbený pořad dělající si legraci z politiky a aktuálních zpráv.

1.2. Last Week Tonight with John Oliver Než se anglický rodák John Oliver přidal jako korespondent k The Daily Show, působil jako stand-up komik ve Velké Británii. Když v druhé polovině roku 2013 nahradil Jona Stewarta v roli moderátora po dobu 34 dílů, mezitím co Stewart režíroval svůj film Rosewater, zaznamenal velmi pozitivní ohlasy od mnoha kritiků a diváků. Dokonce se očekávalo, že se stane novým průvodcem pořadu, neboť Stewartovi v roce 2015 končila smlouva se stanicí Comedy Central a sám v této době naznačoval, že o její prodloužení již stát nebude. Pouhé 3 měsíce po Oliverově úspěšném debutu v roli moderátora ovšem oznámila stanice HBO, že v roce 2014 uvede nový pořad, který bude moderovat právě John Oliver. Podle samotného Olivera jej HBO přesvědčilo tím, že mu při vytváření pořadu Last Week Tonight ponechalo absolutní tvůrčí svobodu (nemusel dělat propagační rozhovory s celebritami či komerční přestávky). Neměl svázané ruce ani ve výběru témat – jakákoliv firma, politik či událost mohla být v pořadu tématem.19

John Oliver s sebou přivedl dlouholetého producenta z The Daily Show Tima Carvella a společně vytvořili nový koncept pořadu. Na rozdíl od The Daily Show nedělali pořad čtyřikrát týdně, ale pouze jedenkrát – v neděli večer v návaznosti na hlavní vysílací

19 „John Oliver on the Luxurious ‚Freedom´ of HBO, His Complicated Relationship With NYC", The Hollywood Reporter, 16. duben 2014, https://www.hollywoodreporter.com/news/john-oliver-luxurious- freedom--696165.

15

čas, v němž HBO vysílá své největší a nejúspěšnější pořady. Pořad se nesnažil být parodií zpravodajských relací, takže na rozdíl od The Daily Show nepotřeboval korespondenty a jejich vstupy. Jednotlivé díly pořadu mají proměnlivou strukturu, avšak ustálila se praxe, že na začátku pořadu Oliver reaguje na nejpodstatnější události uplynulého týdne, poté následuje předtočený komediální předěl a po něm se Oliver věnuje hlavnímu tématu, které si připravil. Tato část zabere většinou od 15 do 30 minut. Právě svoboda, kterou HBO Oliverovi poskytlo, umožnila, že se pořad v porovnání s obdobnými pořady na komerčních kabelových stanicích může vybraným tématům věnovat mnohem více do hloubky a pojednat o nich i v širších kontextech, pročež poskytuje divákům komplexnější informace. Jelikož stanice HBO není vázána reklamními bloky, ale její obchodní model stojí na předplatném (dříve šlo o klasické kabelové předplatné, v posledních letech je k dispozici také jako online streamovací služba), může si dovolit tuto tvůrčí svobodu poskytnout, jelikož se nemusí bát ztráty reklamních sponzorů.

První díl Last Week Tonight se vysílal 27. dubna 2014, v této epizodě se však pořad koncepčně ještě mírně hledal. První blok, shrnující zprávy týdne, zabral téměř polovinu vysílacího času, v díle se vyskytly 2 rozhovory a 2 hlavní témata týdne – spor o potravinářské informace na výrobcích a rozbor mediálního obrazu federální Národní bezpečnostní agentury v USA (NSA). Pořad na sebe poprvé výrazně upozornil během 5. dílu, kdy John Oliver rozebíral problematiku síťové neutrality, jež stojí na principu rovnoprávnosti přenesených dat, která proudí k uživateli a kterou se v té době snažila Federální Telekomunikační Komise (FCC) omezit. John Oliver poskytl divákům internetovou adresu, na které mohli nechat připomínky, a pomoci tak síťovou neutralitu zachovat. Během několika hodin pod odvysílání se na stránkách FCC objevilo přes 45 tisíc připomínek a stránka dokonce dočasně pod náporem žádostí přestala fungovat. V době, kdy stránky nefungovaly, však FCC také zaznamenala kolem 300 tisíc mailů, které plédovaly pro udržení síťové neutrality. Poprvé se tak projevil vliv pořadu, kterému se později začalo přezdívat „efekt Johna Olivera“. Tento pojem v podstatě znamenal, že díky zviditelnění problematiky v Last Week Tonight došlo k reálným změnám v dané oblasti. Sám John Oliver tento efekt a vliv pořadu však označil za „bezvýznamný“. 20 Vlivu pořadu se však bude práce věnovat v další kapitole.

20 15. Díl 3. série Last Week Tonight with John Oliver. čas 11:50-11:52. Možnost sledovat na hbogo.cz

16

Pořad od počátku svého vysílání dokázal získat nové diváky, po prvním roce vysílání si tak pořad pravidelně pouštělo 600 tisíc až 1.2 milionu diváků. 21 Takové rozdíly u vysílaných dílů mohou souviset se seriály, které pořadu předcházejí – největší sledovanost (1.7 mil.) měl pořad 19. května 2019, kdy navazoval na poslední díl seriálu Hra o trůny. Stejně tak má vliv i hlavní téma každého dílu, které zkrátka nemusí některé diváky zajímat, Samotná stanice HBO však uvedla, že díky nahrávání pořadu a možnosti kdykoliv si ho pustit na jejich streamovací službě sledovalo jeden díl během první sezóny v průměru 4.1 milionu diváků.22 Šířit povědomí o pořadu se daří i díky serveru YouTube, na nějž se každý týden nahraje celá část zabývající se hlavním tématem dílu. Na tomto serveru se sledovanost pohybuje kolem 43 milionu zhlédnutí za měsíc a počet odběratelů k březnu 2021 je 8.6 milionu uživatelů.

obr. 3. John Oliver mluvící o síťové neutralitě23

1.2.1 „Efekt Johna Olivera“ Tomuto pojmu jsem se věnoval již v předchozí části, ale rád bych se zaměřil na několik událostí, které ukazují reálný dopad některých odvysílaných dílů pořadu Last Week

21 Jednotlivá data sledovanosti: „last week tonight | Showbuzz Daily", viděno 16. 2 2021, http://www.showbuzzdaily.com/?s=last+week+tonight.

22 „John Oliver’s Talk Show Ratings Edging Out HBO Colleague Bill Maher", The Hollywood Reporter, 25. září 2014, https://www.hollywoodreporter.com/news/john-olivers-talk-show-ratings-735187.

23 „John Oliver on Net Neutrality: ‚Every Internet Group Needs to Come Together´", , 8. květen 2017, http://www.theguardian.com/tv-and-radio/2017/may/08/john-oliver-last-week-tonight-net-neutrality.

17

Tonight na vnímání probírané problematiky mezi odborníky i širokou veřejností. Již v předchozí kapitole byl zmíněn vliv pořadu na dění kolem chystaného omezení síťové neutrality. Na naléhání lidí se Telekomunikační komise (FCC) ke konci roku 2014 rozhodla nezavést nová pravidla. V roce 2017 však nové vedení FCC téma opět otevřelo, a navíc znesnadnilo veřejnosti možnost vyjádřit se k tomuto návrhu díky zavedením složitého procesu vkládání komentářů. V květnu 2017 se tedy pořad tématu opět věnoval a zájemcům ulehčil cestu k vyjádření prostřednictvím webu „gofccyourself.com“, který je odkázal přímo na stránku pro zanechání komentáře. Po odvysílání pořadu přibylo téměř 200 tisíc připomínek24, avšak kvůli dalším překážkám, které FCC vytvořila, i vzhledem k odmítnutí anonymních či zjevně neplatných jmen a adres z komentářů nakonec omezení síťové neutrality prošlo. Zároveň je nutné podotknout, že velká kampaň za zachování síťové neutrality proběhla v roku 2017 souběžně v mnoha médiích, a tak je těžké hodnotit vliv jednoho konkrétního pořadu na celou kauzu.25

Dalším příkladem možného vlivu pořadu je korupční aféra Mezinárodní organizace fotbalových asociací (zkráceně FIFA). Již v 6. díle 1. sezóny se Oliver věnoval způsobu organizace světového poháru ve fotbale, kdy FIFA bere většinu peněz od sponzorů, avšak nedává téměř nic hostitelským zemím. Právě tyto státy přitom musí pro takovou událost vystavět stadiony, které po skončení šampionátu často nemají, jak využít. Kromě toho Oliver ve stejné epizodě poukázal na mnoho afér, nepřesností, lží a manipulací, kterých se vedení organizace dopouštělo. Situaci se pořadu ovšem podařilo ovlivnit až v druhém případě, totiž rok poté v díle z 31. května 2015. V něm se Oliver pozastavoval nad tím, že 27. května téhož roku sice bylo zadrženo několik vysoce postavených funkcionářů organizace za korupci26, ale dosavadní prezident FIFY Sepp Blatter jen dva dny nato obhájil své místo v čele organizace. John Oliver v dotyčné epizodě poukazoval na to, že samotná organizace nebude mít vzhledem ke své struktuře, která zvýhodňuje menší, ale početně nejvíce zastoupené státy, snahu cokoliv měnit. Jediné, co by mohlo mít vliv, je hrozba odchodu sponzorů, jako jsou McDonald’s, americký Budweiser či Adidas. Dva dny po odvysílání pořadu, 2. 6. 2015, svolala FIFA tiskovou konferenci, na které Sepp Blatter oznámil svou rezignaci.

24 „John Oliver May Have Helped Spur 150,000 Comments to FCC on Net Neutrality", USA TODAY, viděno 6.3. 2021, https://www.usatoday.com/story/tech/talkingtech/2017/05/09/john-oliver-may-have- helped-spur-150000-comments-fcc-net-neutrality/101480100/. 25 tamtéž 26 „Fifa Officials Arrested on Corruption Charges as World Cup Inquiry Launched", the Guardian, 27. květen 2015, http://www.theguardian.com/football/2015/may/27/several-top-fifa-officials-arrested.

18

Ačkoliv se v tomto případě mohlo jednat pouze o náhodné načasování, některé jiné události byly vysíláním nepochybně přímo ovlivněny. Například v návaznosti na díl o problematice stipendií pro ženy v USA oznámila organizace The Society of Women Engineers, která pomáhá zajistit školné pro ženy snažící se prosadit v technologických odvětvích, že během pouhých dvou dnů od odvysílání pořadu došlo k nárůstu finančních darů o více jak 25 tisíc dolarů, což odpovídalo více jak čtvrtině hodnoty darovaných příspěvků za celý předchozí rok. Pořad také vydal knihu A Day in the Life of Marlon Bundo27, jež vznikla s cílem vymezit se proti dětské knize Marlon Bundo's A Day in the Life of the Vice President28, ve které je popsán den Marlona Bunda, domácího králíčka patřícího tehdejšímu viceprezidentovi USA Miku Pencovi, a to způsobem propagujícím pro-katolický a konzervativní pohled na rodinu a víru. Naopak kniha vydaná Last Week Tonight, napsaná scénáristkou pořadu Jill Twissovou a ilustrovaná E. G. Kellerem, disponovala jasným poselstvím, zdůrazňujícím důležitost inkluze lidí jiného smýšlení a orientace, a především vyjádřila podporu LGBTQ komunitě. Ostatně zisky z prodeje publikace putovaly organizacím podporujících tuto komunitu. A Day in the Life of Marlon Bundo se stala bestsellerem a na několik dní ovládla žebříček prodeje knih na serveru Amazon. Během prvního týdne se prodalo přes 180 tisíc výtisků, což předčilo počet prodaných svazků knihy od vicepresidentovy rodiny.29

V mnoha případech je však obtížné hodnotit „efekt Johna Olivera“ nezávisle na dalších faktorech, nelze zastřít, že Last Week Tonight umí k reflektovaným tématům přitáhnout pozornost veřejnosti a některé diváky dokonce motivovat k vlastní občanské aktivitě.

1.3. Patriot Act with Hasan Minhaj Dalším korespondentem z The Daily Show, který dostal nabídku na vlastní pořad, byl Hasan Minhaj. Tento komik působil v The Daily Show od roku 2014 a v roce 2017 byl vybrán jako jeden z mluvčích na White House Corespondents Dinner, což je každoroční

27 Marlon Bundo et al., A day in the life of Marlon Bundo (San Francisco: Chronicle Books, 2018).

28 Charlotte Pence a Karen Pence, Marlon Bundo’s A day in the life of the vice president (Washington, DC: Regnery Kids, an imprint of Regnery Publishing, 2018).

29 „John Oliver Says Marlon Bundo Book Sales Are Way More “Ridiculous” Than He Expected", Bustle, viděno 7.3. 2021, https://www.bustle.com/p/john-oliver-says-marlon-bundo-book-sales-are-way-more- ridiculous-than-he-expected-8559003.

19

oslava prvního dodatku ústavy Spojených států pořádaná White House Association, organizací zastřešující novináře, kteří mají za úkol informovat o dění kolem prezidenta USA a Bílého domu.30 Být jedním z mluvčích je vnímáno jako velká pocta. Ve stejném roce vyšel Minhajův první celovečerní stand-up speciál na streamovací službě . Právě tato streamovací služba se posléze rozhodla dát mu prostor pro vytvoření vlastního politicko- satirického pořadu. Minhaj již delší dobu pracoval se svým přítelem, scénáristou a komikem Prashanthem Venkataramanujamem, na konceptu svého vlastního pořadu, a díky nabídce z Netflixu, operující se štědrým rozpočtem, tak mohl vzniknout Patriot Act with Hasan Minhaj.

První řada se začala vysílat 3. října 2018, každou neděli měl premiéru nový díl, přičemž každá série se vysílala přibližně každý čtvrt rok a běžela 6 až 8 týdnů. The Patriot Act se rozhodl formátem vizuálně odlišit od ostatních pořadů v této kategorii, hlavně od zmíněných The Daily Show a Last Week Tonight, jejichž moderátoři seděli za stolem v obleku a vedle nich se pouze ukazovala grafika. Rozhodl se napodobit spíše neformální styl připomínající stand-up výstupy komiků či přednášky z konferencí TED Talk. Grafika, která zobrazovala jak humorné koláže, tak vysvětlující doprovodné obrázky a grafy, se stala pevnou součástí pódia a vystoupení, živě ji tak mohli sledovat také diváci v sále. Samotné grafické zpracování se pak na rozdíl od zjednodušených variant, které poskytovaly ostatní pořady, snažilo více zaujmout chytrým použitím barevného spektra, a hlavně využitím pokročilejších animací, které pomáhaly zpřehlednit probíraná témata a v menší míře i komediální vsuvky. Minhaj navíc nevystupoval v obleku, ale v neformálním, ale stylovém a moderním oblečení.

Patriot Act se od obou výše uvedených pořadů snažil odlišit také obsahově. Zejména s Last Week Tonight with John Oliver lze ovšem i přesto najít mnoho podobností. The Patriot Act se jednotlivým tématům věnoval rovněž více do hloubky a jen výjimečně se objevil díl, ve kterém by se rozebíralo cokoliv jiného než hlavní téma. Součástí pořadu nebyly reakce na události týdne, neboť diváci si jej mohli pustit kdykoliv na streamovací službě, a při pozdějším zhlédnutí by reakce ani původní zpráva již nemusely být aktuální. Tvůrci přestali být svázáni nutností přitáhnout diváky k vysílání v konkrétní den a hodinu, takže se tato tradiční část politicko-satirických pořadů stala poněkud nadbytečnou. The Patriot Act se tedy

30 Martin Pleva, „Sensitivity a la carte: The White House Correspondets Dinner" (Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2020), https://theses.cz/id/ytocts/.

20

v každém díle, až na velice výjimečné reakce na témata odvysílaná v minulých dílech, zabýval pouze jedním tématem a neobsahoval žádné další segmenty. Frekventovaným nástrojem se staly krátké předtočené rozhovory s klíčovými osobnostmi se vztahem k danému tématu, jejichž prostřednictvím se Hasan Minhaj snažil poskytnout vhled do tematiky. Celkově větší míra interakce, jak z vizuálního, tak z obsahového hlediska byla pro pořad typická. Sám Minhaj často reagoval na publikum, promlouval k němu a na dotazy publika se snažil na místě odpovídat. Publikum se tak stalo aktivní součástí pořadu.

obr. 4. Hasan Minhaj obklopen obrazovkami, typická ukázka vizuální podoby pořadu.31 Pořad si dal za cíl poučit a pobavit diváky, hlavně ty mladšího data narození, na něž se zaměřil především. Témata rozebíral nejen z domácí perspektivy, ale i z globálního hlediska, často zohledňoval dopady dané problematiky na celý svět. O předkládaných tématech se nesnažil referovat nezaujatě, naopak dával najevo svůj vlastní pohled na věc. Nesnažil se zastřít, že jeho názory jsou formovány jeho příslušností k muslimskému vyznání i prostředím, v němž vyrůstal – jeho rodiče do USA přišli jako indičtí imigranti. I díky specifickému původu se mu dařilo pojednávat o daných tématech nově a neotřele, z úplně jiného úhlu pohledu, než jaký zvolily konkurenční pořady. Asijsko-americká komunita měla v médiích celkově velmi malé zastoupení, také z tohoto hlediska byl tedy Minhajův pořad výjimečným fenoménem, nabízejícím divákům osobitější, mnohdy překvapivou perspektivu i netypická témata. Minhaj se například několikrát věnoval problematice asijsko-americké

31 „Netflix", viděno 1. 5. 2021, https://www.netflix.com/search?q=patriot%20act.

21

menšiny, situaci v Indii a problematice muslimů žijících v USA.

Právě za nový, osobitý přístup k politické satiře i k reflektovaným problémům obdržel The Patriot Act with Hasan Minhaj mnoho ocenění, mezi nimi i prestižní cenu Peabody Award32, stejně jako The Daily Show a Last Week Tonight. A v roce 2019 byl Hasan Minhaj časopisem Time dokonce zvolen jedním ze 100 nejvlivnějších lidí světa.33

1.3.1 Zrušení pořadu a sledovanost Streamovací služba Netflix se však rozhodla, že pořad po 6. sezóně, která se kvůli pandemii koronaviru nenatáčela ve studiu, ale před zeleným plátnem z Minhajova domova, zruší. Bohužel Netflix neposkytuje žádná data o sledovanosti, a tudíž jediným zdrojem informací v této oblasti může být oblíbenost hledaného výrazu podle služby Google Trends:

graf 2. Vývoj popularity pořadů podle četnosti vyhledávání názvu pořadu od 3.9.2017: modře – The Patriot Act, červeně Last Week Tonight a žlutě The Daily Show34 Z tohoto grafu lze vyvodit oblibu jednotlivých pořadů dle četnosti vyhledávání jejich názvů v nejpoužívanějším vyhledávači Google. Je patrná převládající obliba pořadu Last Week Tonight, což odpovídá i počtu zhlédnutí jednotlivých videí na serveru YouTube, poté následuje The Daily Show. Patriot Act byl z trojice zkoumaných pořadů vyhledáván nejméně. Tyto údaje ukazují, že i přes rostoucí oblibu streamovacích služeb po celém světě je stále velmi těžké přimět diváky, aby na těchto platformách sledovaly pořady, které mají formát vysílání rozložený na jednotlivé týdny, vzhledem k tomu, že ostatní seriály a pořady

32 Gaines, „Media Literacy and Semiotics". s. 120 33 „Hasan Minhaj: The 100 Most Influential People of 2019", TIME, viděno 25.3. 2021, https://time.com/collection/100-most-influential-people-2019/5567704/hasan-minhaj/. 34 „Google Trends", Google Trends, viděno 24. 3. 2021, https://trends.google.com/trends/explore?date=2017- 09-01%202021-03- 22&gprop=&q=Patriot%20act%20Hasan,last%20week%20tonight,the%20daily%20show. Období od 3.9.2017 do 24.3.2021

22

zveřejní vždy v jeden den celou sérii. Zároveň vychází ze zavedených televizních pořadů. Dokládá to i neúspěch dalších pořadů z žánru večerních talk-show vycházejících na streamovací službě, jako byly The Break with Michelle Wolf, další z pořadů bývalých korespondentů či korespondentek The Daily Show, nebo The Joel McHale Show, který vsadil spíše na klasický formát večerních talk-show bez zaměření na politickou satiru.35

1.4. Důvody vzestupu popularity politické satiry v USA v novém tisíciletí Vzestup popularity politické satiry v USA v novém tisíciletí ovlivnilo několik faktorů vyplývajících ze změn ve společnosti a médiích v této nové době. Tyto faktory vytvořily cestu k úspěchu dalších pořadů žánru politicko-zpravodajské satiry. Rád bych se na některé tyto faktory v následující části soustředil.

1.4.1 Nástup nové generace Na přelomu tisíciletí se začala prosazovat takzvaná generace Y, jejíž příslušníci někdy bývají označování také jako mileniálové. Jde o skupinu lidí, kteří se narodili od přelomu 70. a 80. let minulého století do poloviny 90. let. Tato generace zažila velké změny ve společnosti – pád železné opony, nástup informačních technologií, sílící hrozbu globálního oteplování. Vzhledem k těmto zkušenostem od médií často žádá větší přímočarost a autenticitu. Nicméně dominantní postavení v ekonomické hierarchii počátkem tisíciletí stále zaujímá předchozí generace X, do které se počítají lidé narození přibližně od poloviny 60. let do přelomu let 80. V České republice se jejím příslušníkům říká Husákovy děti. Právě tato generace začala ve větším měřítku využívat nové technologie v každodenním životě a zároveň měla lví podíl na proměně médií, která započala koncem minulého tisíciletí.

Generace Y v USA vyrůstala za éry politického konzervatismu reprezentovaného prezidenty Ronaldem Reaganem a Georgem Bushem starším a byla přehlcena propagací „amerického snu“, na níž se velkou měrou podílela také tradiční média. Mnoho mileniálů ovšem odmítlo nekriticky následovat životní styl svých rodičů a hledali svou vlastní cestu. Někteří příslušníci starších generací je sice považovali za generaci lajdáků, kteří ztratili směr

35 Travis Clark, „Netflix Has Canceled ‚Patriot Act with Hasan Minhaj´ as It Continues to Struggle with Topical Talk Shows", Business Insider, viděno 25.3.2021, https://www.businessinsider.com/netflix-cancels- patriot-act-struggles-with-talk-show-format-2020-8.

23

a chuť k životu36, avšak některé studie v této době (např. studie Stanfordské univerzity37) prokázaly, že cynismus a nespokojenost se současnou politickou kulturou i médii roste napříč generacemi. Na přelomu tisíciletí tak lidé poprvé ve větší míře přestávají věřit médiím a politikům a hledají vlastní osobité cesty, jak se zapojit do veřejného života.

1.4.2. Humor je nejlepší učitel Byly to právě čtyřiadvacetihodinové zpravodajské kanály, které zahlcovaly diváky neustálým přívalem nových informací. V USA se navíc tyto kanály jakožto soukromé společnosti rozhodly zaměřit vždy na jedno konkrétní politické spektrum. FOX News zacílila na konzervativnější, většinou republikánské voliče, oproti tomu stanice MSNBC a CNN začaly tíhnout k liberálněji smýšlejícím jedincům, většinou voličům demokratické strany. Politická satira v televizi v této době sice existuje, avšak jejím cíle jsou pouze osobnosti politiků, jejich externí vlastnosti a bulvární skandály, nikoliv přímo jejich politické agendy. Politická satira sloužila hlavně pro pobavení a zpravodajské kanály zase pouze pro informování. Střední cesta neexistovala. Lidé začali hledat nový zdroj informací, digitální éra však byla teprve v plenkách a přístup k internetu byl v této době ještě často pomalý a drahý.

Právě v této chvíli se na obrazovkách objevila The Daily Show with Jon Stewart, která rozčeřila stojaté vody televizního zpravodajství. Jon Stewart dokázal nejenom zacílit na podstatná témata, která zrovna hýbala politickou scénou, zároveň neúnavně poukazoval na fakt, že mnoho tzv. expertů, kteří vystupují ve zpravodajských relacích na nejrůznějších stanicích, nedokáže komplexně pojednat o daném tématu, ale pouze prodává vlastní stanovisko. Odborné debaty s experty se navíc často míjely s diváky, kteří se v problematice tolik nevyznali. Až Jonu Stewartovi se povedlo přijít s ideálním řešením: v rámci pořadu dokázal diváky informovat a poskytnout jim hlubší kontext k dané problematice, ale činil tak humornou a zábavnou formou, která je nenudila.

V médiích přitom až do konce minulého století platilo pravidlo, že pokud se mluví o serióznějších tématech a politických otázkách, humor by měl jít stranou, stejně jako parodování politiků. Toto pravidlo však přestávalo platit, a velkou zásluhu na tom měly pořady jako South Park nebo Spin City (v ČR vysílané jako Všichni starostovi muži), stejně

36 „Living: Proceeding With Caution – TIME", viděno 25. 3. 2021, http://content.time.com/time/subscriber/article/0,33009,970634-1,00.html. 37 „Generation X not so special: Malaise, cynicism on the rise for all age groups (8/98)", viděno 19. duben 2021, https://news.stanford.edu/pr/98/980821genx.html.

24

jako stále populárnější standupoví komici v čele s Georgem Carlinem a Davem Chappellem, kteří se nebáli více mluvit o sociálních problémech a politických tématech.

Humor, nadsázka a satira se ukázaly jako ideální kombinace, která přiměla diváky opět přemýšlet nad politickými tématy a vedla je k pozornějšímu sledování veřejného dění, a Jon Stewart a Stephen Colbert se ukázali být ideálními průvodci politickou krajinou nového tisíciletí. Jak ukázal průzkum Pew Research Centre z přelomu tisíciletí38, zájem diváků o večerní zpravodajství klesl v průměru o 27 %. oproti roku 1993. Nepřekvapí, že nejvyšší propad byl zaznamenán u věkové skupiny 18-29 let. Pouze 40 % respondentů z této skupiny navíc uvedlo, že uplynulý den sledovali vůbec nějaké zpravodajství. Toto číslo nepřekvapivě narostlo až na 52 % v případě věkové skupiny 30-49 let. V podobné studii provedené opět Pew Research Centre, tentokrát z roku 2004,39 jmenuje již 21 % respondentů ve věku 18-29 let přímo The Daily Show jako zdroj informací a novinek. Tato čísla postupem času mírně stoupají (v roce 2008 šlo o 30 % dotazovaných v této věkové skupině40) a zároveň ukazují, že mladší ročníky více věří komikům než některým zavedeným médiím.

V tomto kontextu je nutné zmínit shromáždění ve Washingtonu D.C., které v roce 2010 uspořádali Stewart a Colbert pod názvem Rally to Restore Sanity and/or Fear (Shromáždění za obnovu zdravého rozumu a/nebo strachu). Akce si dala za cíl poukázat na fakt, že konflikt mezi médii z obou stran politického spektra, která proti sobě štvou konzervativně a liberálně smýšlející tábory, je pouze pečlivě vykonstruovaným falešným narativem. Z něhož navíc nejvíce profitují ty samá média, která jej šíří, jelikož tato umělá „válka“ jednoho média proti druhému dokáže přilákat nové diváky41. Shromáždění se zúčastnilo přes 200 tisíc návštěvníků42, a vnikl tak rekord, který posléze překonal až pochod za ženská práva v roce 2017.

Všechna tato čísla svědčí o tom, že obliba politické satiry nejenom v USA, ale i ve

38 „Public’s News Habits Little Changed by September 11", Pew Research Center - U.S. Politics & Policy (blog), 9. červen 2002, https://www.pewresearch.org/politics/2002/06/09/publics-news-habits-little-changed- by-september-11/. 39 „The Internet Gains in Politics", Pew Research Center: Internet, Science & Tech (blog), 11. leden 2008, https://www.pewresearch.org/internet/2008/01/11/the-internet-gains-in-politics/. 40 „For Some, the Satiric ‘Colbert Report’ Is a Trusted Source of Political News", Pew Research Center (blog), viděno 1. 4. 2021, https://www.pewresearch.org/fact-tank/2014/12/12/for-some-the-satiric-colbert- report-is-a-trusted-source-of-political-news/. 41 „Jon Stewart on ‚The Rachel Maddow Show´: ‚We Have a Special Place in Our Hearts for Fox´", EW.com, viděno 2. 4. 2021, https://ew.com/article/2010/11/11/jon-stewart-on-the-rachel-maddow-show-we- have-a-special-place-in-our-hearts-for-fox/. 42 Sabrina Tavernise a Brian Stelter, „At Rally, Thousands — Billions? — Respond", The New York Times, 30. říjen 2010, sek. U.S., https://www.nytimes.com/2010/10/31/us/politics/31rally.html.

25

světě stále stoupá, což v dalších letech ještě potvrdil vznik několika tematicky podobně zaměřených pořadů. Komici, kteří se dnes věnují politické satiře, se navíc často umisťují na předních příčkách žebříčků nejdůvěryhodnějších osobností, a to zpravidla výše než někteří novináři43. O úspěchu The Daily Show a nové podoby politické satiry v novém tisíciletí také svědčí fakt, že v mnohých zemích po celém světě vznikají pořady, které se tímto formátem jasně inspirovaly. V Egyptě například vznikl velice úspěšný pořad Al Bernameg, kterým provázel Bassem Youssef. Pořad se stal tak úspěšným, že se stal trnem v oku prezidentovi Muhammadovi Mursímu a po jeho svržení ve vojenském puči v roce 2013 i dalším vrcholným představitelům egyptské armády. Pod silným nátlakem byl v roce 2014 zrušen a sám Youssef byl nucen emigrovat do Spojených států, kde se následně objevil v The Daily Show44. Dalšími příklady pořadů, které se inspirovaly americkým modelem, jsou například indický On Air with AIB, Parazit a OnTen z Iránu, Eretz Nehederet vysílaný v Egyptě a v neposlední řadě německý pořad heute-show, kterému se bude tato práce věnovat v další kapitole.

obr. 5. Bassem Youssef ve svém pořadu Al Bernameg45 Politická satira v novém tisíciletí v USA dospěla k organickému propojení svých dvou hlavních aspektů – politického a komediálního. V posledních letech se tento žánr navíc

43 Emma Andersson, „Credibility in Comedy is No Joke" (2018), https://doi.org/10.13140/RG.2.2.33266.45764. 44 „‚The Jon Stewart of Egypt´: Bassem Youssef", viděno 2. 4. 2021, https://www.cbsnews.com/news/jon- stewart-of-egypt-bassem-youssef/. 45 „Al Bernameg | Egyptian Streets", viděno 2.4. 2021, https://egyptianstreets.com/tag/al-bernameg/.

26

začal přibližovat k žurnalistice, neboť prokázal, že lidem dokáže sdělit informace o jinak nezáživných tématech humornou a srozumitelnou formou. Toho by nebylo však možné dosáhnout bez výrazných tváří politické satiry, které stály za jejím rozvojem v posledních 20 letech a které se rozhodly diváky nejenom pobavit, ale také – alespoň částečně – informovat.

2. Televizní politická satira v Německu Němci nejsou vnímáni jako přespříliš veselý národ, a tento fakt potvrzuje i průzkum z roku 2011 od seznamovací služby Badoo.com46, v němž lidé z celého světa hodnotili jednotlivé národy podle zábavnosti a Německo obsadilo poslední místo. Samotní Němci však milují zábavné programy v televizi a ve velkém je sledují, o čemž svědčí bohatá nabídka těchto programů na všech televizních kanálech a také dostupné údaje o sledovanosti jednotlivých německých pořadů. Z těch je zřetelné, že německé domácnosti se u televize velice rády baví a odreagují.47

V tehdejším západním Německu začala televize vysílat v 50. letech minulého století jako veřejnoprávní služba, která měla za cíl informovat, vzdělávat a bavit. Již od počátku vysílání v Německu, stejně jako jinde po světě, tedy stanice poskytovaly komediální pořady, žánr politické satiry však zprvu neměl lehkou cestu k divákům. Prvních 30 let od počátku vysílání v SRN fungovaly pouze 2 veřejnoprávní stanice – Das Erste a ZDF. Das Erste, někdy nesprávně označována jako ARD podle sdružení vysílatelů veřejnoprávní služby, která stanici provozuje, byla první veřejnoprávní televizí v zemi. ZDF (Zweites Deutsches Fernsehen48) začala vysílat jako druhá. Das Erste a ZDF mají rozdílné provozovatele a fungují nezávisle na sobě, avšak domácnosti platí jeden televizní poplatek, který přerozděluje nezávislá společnost GEZ, kterou založily ARD, ZDF a Deutschlandradio. Politika byla s veřejnoprávní televizí v Německu od počátku vysílání pevně spjata. ARD je svou strukturou více decentralizovaná než ZDF a každý jednotlivý vysílatel má na území svého příslušného spolkového státu dozorčí radu, ve které jsou zastoupeni také političtí představitelé, již jsou v dané spolkové zemi právě u moci. Tyto dozorčí rady pak vyberou

46 „Badoo - Germans voted “Least Funny Nationality" in Global Survey", viděno 2. 4. 2021, https://badoo.com/team/press/26/. 47 Data dostupná z: „Quotenmeter.de – Das Online-Fernsehmagazin", Quotenmeter, viděno 25. duben 2021, https://www.quotenmeter.de/cms/?qry=neo+magazine+royale. 48 V překladu Druhá německá televize

27

své vlastní zástupce, kteří dohlížejí na chod celostátního vysílání stanice. Zároveň však jednotliví vysílatelé mohou ovlivnit podobu vysílacího schématu na svém území a dodávají vlastní pořady k vysílání v dalších částech země. Federální vláda měla pramalý vliv na vysílání této stanice a tak, aby mohla přímo ovlivňovat obsah televizního vysílání, byla založena stanice ZDF, v jejíchž kontrolních orgánech zasedají zástupci federace i delegáti jednotlivých zemí, církví a občanských sdružení.49

Politická moc v SRN a veřejnoprávní televizní stanice tak byly přímo propojené skrze jejich řídící orgány. Soudní systém v Německu navíc tvrdě trestal jakoukoliv urážku na cti veřejných činitelů a také to vedlo k tomu, že neměla politická satira, spoléhající na kritiku a útoky na politické elity, v Německu snadnou cestu k divákům u televizních obrazovek. Prvním pokusem o politickou satiru byl, podobně jako v USA, pořad inspirovaný britským That Was The Week That Was, pojmenovaný Hallo Nachbarn, který měl premiéru na stanici Das Erste v roce 1963. Stejně jako jeho britský vzor obsahoval falešné zprávy, dokumenty a kritizující popěvky, a dokonce ho potkal i podobný osud: v roce 1965 byl zrušen kvůli tlaku tehdejších hlavních politických stran. Další pokus o televizní politickou satiru se objevil až v roce 1973 v podobě pořadu Notizen aus der Provinz, který se stal nesmírně populárním (sledovanost dosahovala až 45 %). V pořadu se objevovaly předabované a upravené záběry politiků a satirické monology. Politický tlak se však projevil i v tomto případě, například nebyly nikdy odvysílány 2 díly pořadu (kvůli hlavním tématům potratů a terorismu). V roce 1979 byl pořad nakonec navzdory přetrvávající velké sledovanosti úplně zrušen, jelikož údajně příliš stranil politické levici. 50

Hlavní celostátní kanály poté na dlouhou dobu neměly zástupce v žánru politické satiry, avšak díky již popsané decentralizované struktuře ARD, kdy jednotliví regionální vysílatelé produkovali vlastní obsah, se občas ve vysílání mohly objevit pořady, jež zabrousily do žánru politické satiry. Zřejmě nejvýznamnějším z těchto pokusů byl pořad Rudis Tagesshow, inspirovaný britským Not the 9 O’Clock News, moderovaný jedním z nejoblíbenějších zábavních moderátorů té doby – Rudim Carrellem. Ten se v pořadu prezentoval jako moderátor falešných zpráv, které provázel komediálními skeči. Vizuál Rudis Tagesshow se snažil napodobit nejsledovanější zpravodajský pořad v zemi –

49 Media Marketing Services a.s, „Veřejnoprávní televize I.- Německo | RadioTV", viděno 2. 4. 2021, https://www.radiotv.cz/p_tv/t_obecne/verejnopravni-televize-i-nemecko/. 50 Klaus Budzinski a Reinhard Hippen, Metzler Kabarett Lexikon: von Klaus Budzinski und Reinhard Hippen ; in Verbindung mit dem Deutschen Kabarettarchiv (Stuttgart: Metzler, 1996). s. 250-252

28

Tagesschau, který byl také vysílaný na Das Erste. Carrellův pořad také stál za diplomatickým skandálem. Když si v díle odvysílaném v únoru 1987 moderátor udělal legraci z iránského vůdce Rúholláha Chomejního, iránská strana si předvolala německého velvyslance, který se od skeče jménem federace distancoval, sám Rudi Carrell se následně omluvil a vyjádřil lítost, že pořad způsobil takový skandál. Ačkoliv stanice tvrdila, že tento skandál nestojí za zrušením pořadu, které bylo oznámeno měsíc poté, byl politický tlak opět jasně patrný.51

obr. 6. Rudis Tagesshow z roku 198152 Nadále pak politická satira v německé televizi existovala pouze v regionální podobě a jakékoliv snahy o celostátní pořad tohoto žánru brzy ztroskotaly. V 80. letech ovšem německé televizní vysílání oživil příchod komerčních stanic, hlavně stanice RTL (zkratka Radio Télévision Luxembourg), která začala vysílat v roce 1984. Tato stanice se inspirovala západními médii a vytvořila pořady jako RTL Samstag Nacht (inspirováno SNL), Wochenshow nebo Switch, které se však politické satiře věnovaly málo a spíše sázely na klasické komediální skeče, parodie oblíbených pořadů a utahování si ze slavných osobností. Politiku parodovaly spíše na úrovni jednotlivých politiků, nezaujímaly postoje k politickým

51 Katharina Kleinen-von Königslöw a Guido Keel, „Localizing The Daily Show: The heute show in Germany", Popular Communication 10 (1. leden 2012): 66–68, https://doi.org/10.1080/15405702.2012.638580. 52 „1981: Rudis Tagesshow – Radio Bremen", viděno 4. 3. 2021, https://dein.radiobremen.de/ueber- uns/chronik/chronik-rudis-tagesshow-100.html.

29

rozhodnutím. Politická satira se příležitostně vyskytovala také v prvních úspěšných pokusech o německou večerní talk show, hlavně v pořadu oblíbeného moderátora Haralda Schmidta (Harald Schmidt Show), který se inspiroval u americké Late Show with David Letterman. Stejně jako v případě Lettermanovy show však byla politická satira obsažena pouze v úvodním monologu moderátora.53

V německé televizi dlouho chyběly pořady, které by naplňovaly svůj satirický potenciál jinak než pouhým parodováním vystupování a chování politiků. Prvním pořadem, který se do žánru pokusil hlouběji proniknout, byl Neues aus der Anstalt od stanice ZDF, kde dva stálí a několik hostujících komiků volně komentovali politickou situaci. Pořad vycházel z formátu kabaretu, kdy se členové tvůrčího týmu vydávali za pracovníky, návštěvníky či pacienty psychiatrické léčebny. Pořad měl průměrné výsledky ve sledovanosti, ale nedokázal zaujmout širší publikum. V roce 2009 tedy ZDF dalo šanci novému pořadu heute – show, který se již plně věnoval politické satiře.

2.1 heute-show Pořad heute-show měl premiéru 26. května 2009 a vysílal se jednou měsíčně, vždy po Neues aus der Anstalt. Prvních 6 dílů mělo ovšem velký divácký úspěch, tudíž se pořad v první polovině roku 2010 začal vysílat každý týden v pátek večer (většinou ve 22.30). Pořadem provází Oliver Welke, jenž byl předtím známý jako sportovní komentátor a komik. Mimo jiné vystupoval v pořadu 7 Tage, 7 Köpfe, ve kterém známé osobnosti humorně komentovaly vybrané události uplynulého týdne (podobný koncept měl v ČR pořad Dementi), od roku 2003 dokonce nahradil Rudiho Carrella na postu moderátora. Heute-show je adaptací americké The Daily Show with Jon Stewart. Formát pořadu v podstatě kopíruje americký vzor, i zde se kromě moderátora vyskytují korespondenti přinášející reportáže (často z fiktivního terénu, kdy je jasně patrné použití zeleného plátna), avšak postavy, které ztvárňují, jsou přizpůsobeny německému prostředí. Objevuje se zde například stereotypní východní Němec, kterého divák jasně rozpozná podle nevkusného oblečení a přízvuku, nebo vážný statistik, jenž se však ohání pouze nesmyslnými a nehodícími se statistikami.

53 Barbara Pfetsch, „Political Communication Culture in the United States and Germany", Harvard International Journal of Press/Politics 6, č. 1 (leden 2001): 46–67, https://doi.org/10.1177/1081180X01006001004.

30

obr. 7. Oliver Welke v heute-show54

2.1.1 Tváře heute-show Pro pořady politické satiry v televizi je však nejdůležitější role hlavního moderátora. Oliver Welke vystupuje oproti Jonu Stewartovi klidněji a umírněněji, nesnaží se působit příliš intelektuálním či vzteklým dojmem, na rozdíl od korespondentů pořadu na sebe nestrhává pozornost a snad i díky praxi sportovního komentátora, která ho proslavila, působí lidsky a uvolněně.

Tvůrci se rozhodli přizpůsobit vkusu německého publika také styl humoru. Jelikož v Německu mají dominantní postavení veřejnoprávní stanice, může pořad využívat toho, že většina diváků má povědomí o největších televizních pořadech a událostech, na čemž lze postavit mnoho komediálních situací. heute-show občas například odkazuje stylem či narážkou na pořady jako Wetten dass (nejpopulárnější sobotní rodinný pořad, který běžel od roku 1981 do roku 2014), Der große Preis (vědomostní soutěž z 80. let) či Wer wird Millionär? (Chcete být milionářem?). Heute-show tedy více než The Daily Show využívá popkulturních odkazů, což je právě jedna z podstatných změn, kterými se pořad přizpůsobuje místní zábavní tradici.55

The Daily Show je známá také zpravodajskou satirou, která reflektuje tíhnutí

54 „‚Viva Coronia´: Wie die ‚heute-show´ das Virus veräppelt", stern.de, viděno 5. 4. 2021, https://www.stern.de/kultur/tv/coronavirus--wie-die--heute-show--das-virus-veraeppelt-9164400.html. 55 Kleinen-von Königslöw a Keel, „Localizing The Daily Show". s. 14

31

zpravodajských stanic v USA k jedné ze dvou hlavních stran (demokraté – MSNBC, CNN x republikáni – Fox News, OAN). V Německu však takové rozdělení médií není patrné, ačkoliv některé tiskoviny mají tendenci tíhnout k jednomu či druhému směru v politickému spektru (např. Tageszeitung spíše k levici, zatímco Die Welt je spíše pravicovým periodikem). Žádné médium nicméně otevřeně nepodporuje jednotlivé strany či kandidáty. Televizní a rádiové stanice se snaží být nezaujaté a nedávají prostor žádným kontroverzním politickým komentátorům, jejichž názory by heute-show mohla využít pro satirické poznámky. Ačkoliv z médií si pořad utahuje často, jedná se hlavně o případy přeřeknutí moderátorů či nevhodné grafiky použité během zpravodajství. 56

Neznamená to však, že by se pořad vyhnul kritice médií. Často například poukazuje právě na umělou neutralitu médií, kterou považuje za nepřirozenou a vidí v ní příčinu toho, že média o dění informují nevýrazným způsobem, kvůli němuž zprávy snadno zapadnou. Toto zaměření pořadu nejlépe vystihuje postava korespondenta Gernota Hassknechta, kterého ztvárňuje Hans-Joachim Heist. Ten paroduje komentáře redaktorů objevujících se v regionálním vysílání v jednotlivých spolkových zemích, aby vysvětlili některé programové změny či komentovaly některá místní opatření. Tyto komentáře jsou občas vysílány v rámci zpravodajství a stanice si vždy dává velmi záležet, aby je oddělila od zbytku zpravodajství grafikou a popisky znázorňujícími, že se jedná o osobní názory jednotlivých redaktorů, a nikoliv celé stanice.57 Postava Hassknechta většinou začíná referovat klidně a fakticky, ale postupem času se více rozčiluje a nadává na dané téma, občas tak moc, že ho musí utnout grafika znázorňující technické problémy.

Dalším významným korespondentem v heute-show byl Martin Sonneborn, který reprezentuje kontroverznější pól politické satiry v Německu. V heute-show, ve které působil od roku 2009 do roku 2014, zastával pozici redaktora v terénu, často dělal reportáže a hlavně rozhovory. Stál za asi největší aférou heute-show, kdy v roce 2010 zveřejnil část interview s lobbistou Peterem Schmidtem zastupujícím farmaceutické firmy, který se velice nelichotivě vyjadřoval o kvalitě čínských léků, ovšem trval na tom, že mluví mimo záznam. Sonneborn však rozhovor zveřejnil a způsobil tím skandál, který se dotkl i Čínské lidové republiky, která žádala omluvu. Nakonec byly heute-show a Sonneborn pouze veřejně pokáráni programovým ředitelem ZDF. Sonneborn opustil heute-show v roce 2014 poté, co

56 Benedikt Porzelt, Politik und Komik: „Fake-Politiker" im Bundestagswahlkampf, Studien zur politischen Kommunikation, Band 10 (Berlin: Lit, 2013). s.96-101 57 Kleinen-von Königslöw a Keel, „Localizing The Daily Show". s.15

32

recesistická politická strana Die PARTEI, kterou vedl a jež měla fungovat pouze jako satirický, parodický protipól ostatních stran, dokázala získat dostatek hlasů ve volbách do Evropského Parlamentu a obdržela v něm jedno křeslo (ve volbách v roce 2019 dokázala získat dokonce 2 křesla a volilo ji přes 900 tisíc voličů).58

2.1.2 Německý přístup Je velice zvláštní, že v německé mediální krajině mohl pořad tohoto typu vůbec vzniknout, a to navíc na jedné z největších stanic. Začátkem nového tisíciletí však začaly veřejnoprávní televize ztrácet diváky, hlavně mladších ročníků, na úkor komerčních stanic. Tehdejší programový ředitel stanice ZDF Thomas Bellut se ovšem porozhlédl v USA a všiml si, že tuto skupinu dokázala oslovit právě The Daily Show. Netrvalo dlouho a zrodila se heute-show, která je často uváděna jako pořad, jenž obnovil zájem o politickou satiru v Německu.59 Pořadu jistě pomohlo i to, že se Thomas Bellut stal v roce 2012 ředitelem celé ZDF, díky čemuž má pořad zajištěnou ochranu shora před vlivnými kritiky i politickými tlaky.

Od počátku vysílání v roce 2009 navštívilo heute-show v roli hostů poskytujících rozhovor pouze malé množství politiků. V Německu převládá názor, že politika je seriózní záležitost a v pořadu tohoto typu by politik neměl vystupovat. Tato idea se však postupně vytrácí, a to i díky tomu, že politici se čím dál tím víc zaměřují na budování svého mediálního obrazu. V heute-show se tedy postupem času objevilo dokonce několik ministrů vlády, oproti ostatním hostům z řad žurnalistů, celebrit, spisovatelů a komiků jde však stále o nejméně početnou skupinu. Odmítavý postoj politiků se ovšem daří narušovat i díky vystupování moderátora Olivera Welkeho, jenž málokdy volí konfrontační tón. Jím vedené rozhovory naopak působí klidným, neutrálním dojmem, hosté někdy dokonce obdrží i dárek a Welke jim umožňuje většinu času mluvit o nedůležitých věcech, například o sportu či kultuře, a když už se rozhovor stočí na téma s konfliktním potenciálem, moderátor stočí rozhovor opět do klidnějších vod. 60

Pořad má v Německu velký úspěch i díky vlastnímu přístupu k politické satiře,

58 „Ergebnisse Deutschland - Der Bundeswahlleiter", viděno 21. 3. 2021, https://www.bundeswahlleiter.de/europawahlen/2019/ergebnisse/bund-99.html. 59 Dennis Lichtenstein a Cordula Nitsch, „Informativ und kritisch? Die Politikdarstellung in deutschen Satiresendungen", Medien & Kommunikationswissenschaft 66 (1. leden 2018): 5–21, https://doi.org/10.5771/1615-634X-2018-1-5. 60 Geoffrey Baym a Jeffrey P Jones, News Parody and Political Satire across the Globe (London; New York: Routledge, 2017). s. 68-74

33

upravenému německému publiku na míru. The Daily Show těží z nekonzistentního vystupování amerických politiků, kteří často poskytují rozhovory i v pořadech nevěnujících se politice a jejich mediální obraz je pro ně mnohdy důležitější než jejich politické cíle. Jon Stewart a později Trevor Noah toho umně využívají a poukazují na starší rozhovory s dotyčnými politiky, ve kterých si protiřečí či zastávají naprosto jiné stanovisko oproti současné situaci. Divák tedy může sledovat, jak se některé jejich názory a postoje mění podle mínění voličské základny, a upozorňování na tento politický paradox tvoří jeden z pilířů původního The Daily Show. Oproti tomu na německé politické scéně takové situace nebývají běžné. Rozhodně se jich neobjevuje tolik, aby na nich pořad mohl stavět.61

Heute-show sklízí od kritiků i diváků převážně kladné hodnocení, což je patrné zejména na sociálních sítích jako YouTube či Facebook, avšak srovnání se svým americkým protějškem se nevyhne. Kritické hlasy často tvrdí, že heute-show nedosahuje kvalit The Daily Show a že je vůči politikům příliš laskavý. Mnoho diváků dodnes považuje za nejlepší část pořadu právě příspěvky Martina Sonneborna, které se nebály politických tlaků a dokázaly odhalit kontroverzní stránky politického establishmentu v zemi. Příznivci show naopak oceňují, že se pořad nedrží pevně dané formule, ale dokázal si najít vlastní cestu. Některé negativní kritiky také neberou v potaz, že heute-show nedisponuje zdroji, které má The Daily Show k dispozici, ať už finančními, nebo – především – lidskými. Stejně tak je těžké posuzovat oba pořady postavené vedle sebe, zvláště díky faktu, že heute-show je pořad vysílaný pouze jednou, nikoliv čtyřikrát týdně, tak jako jeho americký předobraz.

2.1.3 Sledovanost heute-show Pořad se za 11 let své existence stal symbolem nové vlny politické satiry v Německu. Během prvních let vysílání dokázal k obrazovkám přilákat v průměru 1–1.5 milionu diváků62, jejich počet však nadále stoupal a v roce 2020 pořad dosáhl svého prozatímního vrcholu, kdy si jej pravidelně zapínalo v průměru 5 milionů diváků, což bylo téměř 20 % všech diváků sledujících televizní vysílání v danou chvíli. Z cílové skupiny 14 až 49 let to bylo v průměru 1.5 milionu diváků, což opět představovalo přibližně 20 % diváků z dané cílové skupiny u televizních obrazovek. Také v online prostředí jde o vyhledávaný pořad, každý díl si po premiéře v televizi pouštělo v průměru 912 tisíc diváků.63 O oblíbenosti

61 Pfetsch, „Political Communication Culture in the United States and Germany". s. 55-58 62 Baym a Jones, News Parody and Political Satire across the Globe. s. 75 - 77 63 Team News a Mike Wilms, „ZDF-„heute-show“ gewinnt eine Million Zuschauer hinzu", Berliner Zeitung, viděno 2. 4. 2021, https://www.berliner-zeitung.de/news/zdf-heute-show-gewinnt-eine-million-zuschauer-

34

pořadu svědčí také fakt, že vyhrává mnoho ocenění a cen, hlavně v kategorii komediálních pořadů.64

Ačkoliv by se dalo říci, že heute-show nemá takový vliv na politickou informovanost a angažovanost diváka jako The Daily Show, dokázal si pořad najít vlastní způsob, jak zaujmout mladší diváky v zemi a ukázat jim něco nového. Jelikož televizní politická satira nemá v Německu tak bohatou historii, jako je tomu v USA, a před novým tisíciletím se tento žánr objevoval převážně ve formě politického kabaretu, je heute-show považována za průkopníka nové podoby politické televizní satiry v Německu.

2.2 ZDF Magazin Royale Pokud německý divák hodnotí heute-show jako spíše umírněnou politickou satiru, má možnost pustit si na stanici ZDF pořad, který od listopadu 2020 následuje ve vysílání hned po něm – ZDF Magazin Royale s moderátorem Janem Böhmermannem. Tento pořad myšlenkově a částečně i formátově navazuje na předchozí Böhmermannův pořad Neo Magazin Royale, který byl vysílaný od roku 2013 do konce roku 2019 na stanici zaměřené na mladší diváky ZDFneo.

2.2.1 Neo Magazin Royal ZDF Magazin Royale je sice na obrazovkách teprve krátkou dobu (premiéra pořadu proběhla 6. listopadu 2020), jedná se však o pokračování politické satiry, kterou Jan Böhmermann započal v průběhu vysílání Neo Magazin Royale. Díky tomuto pořadu se stal hlavní tváří progresivní politické satiry posouvající hranice toho, co si humor může k politice a politikům dovolit, a zároveň jedním z nejznámějších německých komiků. Formát Neo Magazin Royale byl směsicí klasických večerních talk show: Böhmermann seděl za menším stolem na pódiu, ve studiu s ním byla i živá kapela a měl zde i svého komediálního partnera, se kterým občas promlouval. Běžným jevem však byly také epizody, v nichž se pořad, podobně jako Last Week Tonight, věnoval pouze jednomu tématu. Většinou byl tedy pořad rozdělen na 2 části, v té první Böhmermann komentoval několik aktuálních zpráv uplynulého týdne nebo prezentoval hlavní téma, které si štáb připravil.

hinzu-li.126307. 64 „heute-show", in Wikipedia, 8. 4. 2021, https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Heute- show&oldid=211061754.

35

obr. 8. Jan Böhmermann v pořadu Neo Magazin Royale65 Ve druhé části následovala hudební vložka s písněmi kapely či předpřipravenými komediálními videi. V této části pořadu se také občas objevovaly některé oblíbené segmenty, které připravil štáb pořadu. Mezi pravidelně se opakující patřily například Prism Is a Dancer, ve kterém Böhmermann poukazoval na online stopu některých návštěvníků ve studiu, Bastel Brothers, ve kterém postavy Marcela Magica a Simona Spectaculara (hráli je Marcel Lenz a Simon Rupieper) představovaly řešení problémů pomocí nových vynálezů, často nesmyslně absurdních, nebo Photoshop Philipp, kde stejnojmenná postava vytvářela parodie různých grafik za doprovodu písně zpívané Böhmermannem. Následoval rozhovor s pozvanými hosty, jejž vystřídalo vzájemné soupeření mezi moderátorem a hosty v různých hříčkách.66 Neo Magazin Royale měl od roku 2015 délku 45 minut a pravidelně přitahoval k televizním obrazovkám kolem půl milionu diváků a dalších více jak 600 tisíc během opakování pořadu.67 Ačkoliv tato čísla nedosahují čísel heute-show, jednalo se pravidelně o nejsledovanější pořad domovské stanice ZDFneo.68

65 „Böhmermanns Abschied: So war die letzte Ausgabe vom “Neo Magazin Royale”", viděno 18. 4. 2021, https://www.rnd.de/medien/bohmermanns-abschied-neo-magazin-royale-endet-ein-kommentar- L6U72WUH4BH45O3VNVAPCWGSZQ.html. 66 „Neo Magazin Royale", in Wikipedia, 28. březen 2021, https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Neo_Magazin_Royale&oldid=210301461. 67 Data dostupná z: „Quotenmeter.de – Das Online-Fernsehmagazin", Quotenmeter, viděno 12.4. 2021, https://www.quotenmeter.de/cms/?qry=neo+magazin+royale. 68 „Kommission zur Ermittlung der Konzentration im Medienbereich - KEK", viděno 12. 4. 2021, https://www.kek-online.de/.

36

Pořad na sebe v průběhu svého vysílání mezi roky 2013 a 2019 několikrát upozornil kontroverzemi, které způsobil. Na konci února 2015 například vyrobil hudební video k vlastní písni, ve které si utahoval z nového ministra financí Řecka Janise Varufakise. Ve videu byl použit krátký záběr ze záznamu konference v Chorvatsku v roce 2013, na kterém Janis ukazuje prostředníček a říká: „Ať si Německo vyřeší (řecké) dluhy samo.“69 Několik dnů poté se daného záběru chytil Günther Jauch, moderátor stejnojmenného pořadu na stanici Das Erste, který si na dálku pozval Varufakise, aby toto gesto obhájil. Ten však tvrdil, že záběr je zfalšovaný a hlavně naprosto vytržený z kontextu, moderátor na něj však nadále útočil a pozval si dokonce „experta“, který měl pravost videa potvrdit. Vzhledem k tomu, že pořad Günther Jauch byl jedním z nejsledovanějších v Německu, stala se z této události aféra. Opět několik dní na to ovšem Jan Böhmermann v Neo Magazin Royale ukázal video, které tvrdilo, že záběr s prostředníčkem je opravdu falšovaný, a zároveň upozornilo na to, že zveřejněná část videa vlastně namířena na Německo, ale spíše na tehdejší politické zastoupení Řecka.70 Vzhledem k zmatení, které poté nastalo, však musela samotná televize ZDF vydat prohlášení, v němž upozorňuje, že Neo Magazin Royale je pořad satirický a že tento díl byl toho jasnou ukázkou. Ukázalo se tedy, že původní verze videa se vztyčeným prostředníčkem je opravdová a Neo Magazin Royale video o jeho zfalšování pouze nahrál a není to pravda. Jan Böhmermann a jeho tým však dosvědčili, že video bylo opravdu vytrženo z kontextu, jelikož Varufakis v celé zveřejněné části napadal spíše tehdejší řecké politiky než Německo, a zároveň diváky upozornili, že nemají věřit všemu, co vidí, i když se podle nich jedná o důvěryhodný zdroj.71

Zřejmě největším skandálem, který Neo Magazin Royale rozpoutal a který měl i mezinárodní důsledky, byla tzv. Erdoğanova aféra. 17. března 2016 odvysílal komediální pořad extra 3 vysílaný na lokální stanici NDR (Norddeutscher Rundfunk) píseň kritizující tureckého prezidenta Erdoğana za potlačování kurdské menšiny, vyvíjení nátlaku na média, porušování práv žen a zneužívání smlouvy o ochraně před uprchlíky k nátlaku na Německo a země EU. Toto video v Turecku způsobilo pozdvižení, a dokonce byl kvůli němu

69 ZDF MAGAZIN ROYALE, V for Varoufakis | NEO MAGAZIN ROYALE mit Jan Böhmermann - ZDFneo, 2015, https://www.youtube.com/watch?v=Afl9WFGJE0M. 70 ZDF MAGAZIN ROYALE, Varoufakis and the fake finger #varoufake | NEO MAGAZIN ROYALE mit Jan Böhmermann - ZDFneo, 2015, https://www.youtube.com/watch?v=Vx-1LQu6mAE. 71 Judith Bessant, „New politics and satire: the Euro financial crisis and the one-finger salute", Information, Communication & Society 20, č. 7 (3. červenec 2017): 1057–72, https://doi.org/10.1080/1369118X.2016.1206138.

37

k Erdoğanovi předvolán německý velvyslanec v Ankaře. 72 Jan Böhmermann v reakci na tuto událost 31. března 2016 v Neo Magazin Royale řešil rozdíl mezi svobodou projevu a urážlivou kritikou svrchovaného státu, což v té době byl v Německu stále zločin podle paragrafu 103 trestního zákoníku, který vzešel platnost v roce 1871 a nikdy nebyl formálně zrušen. Poté se Böhmermann rozhodl jako příklad přečíst vlastní experimentální báseň, ve které nařkl Erdoğana mimo jiné z: „Potlačování minorit, kopání Kurdů a fackování křesťanů, zatímco sleduje dětské porno.“73 Celou báseň navíc četl u stolu, na kterém byla postavena Erdoğanova fotografie, a za ním vlála turecká vlajka.

obr. 9. Jan Böhmermann čte báseň o tureckém prezidentu Erdoğanovi74 Reakce diváků na sebe nenechaly dlouho čekat. Stanice ZDF pořad neposkytla ke zhlédnutí online, jak bývá ve zvyku, a přidala jej až později bez části s básní, oficiálně proto, že „nesplňuje vlastnosti, které ZDF žádá po kvalitní satiře.“75 Brzy nato požadovalo Turecko, aby Německá vláda začala Böhmermanna trestně stíhat ve věci urážky hlavy

72 „Watch: ‘Erdowie, Erdowo, Erdogan’ — The Video That Made Turkey Mad Enough to Summon the German Ambassador – Foreign Policy", viděno 19. 4. 2021, https://foreignpolicy.com/2016/03/29/watch- erdowie-erdowo-erdogan-the-video-that-made-turkey-mad-enough-to-summon-the-german-ambassador/. 73 „Turkey Asks Germany to Prosecute Comedian over Erdoğan Poem", the Guardian, 11. duben 2016, http://www.theguardian.com/world/2016/apr/11/turkey-germany-prosecute-comedian-jan-bohmermann- erdogan-poem. 74 Deutsche Welle (www.dw.com), „Opinion: Böhmermann’s Anti-Erdogan Poem Is Satire and Germany Should Bear It | DW | 11.04.2016", DW.COM, viděno 20. 4. 2021, https://www.dw.com/en/opinion- b%C3%B6hmermanns-anti-erdogan-poem-is-satire-and-germany-should-bear-it/a-19178553. 75 Christopher Bredow, „Jan Böhmermann im „Neo Magazin Royale“: ZDF entfernt Erdogan-Schmähgedicht aus Mediathek", viděno 18. 4. 2021, https://www.noz.de/deutschland-welt/medien/artikel/692529/zdf- entfernt-erdogan-schmahgedicht-aus-mediathek.

38

suverénního státu (výše zmíněný paragraf 103). Německá kancléřka Angela Merkelová situaci ještě vyostřila, když označila báseň za „cíleně urážející“ a omluvila se za ni. Navíc 15. dubna oznámila, že Böhmermann sice bude trestně stíhán, ale paragraf 103 bude do roku 2018 zrušen. Tato její reakce vzbudila velké pozdvižení. Někteří politici a média označovali toto prohlášení jako důkaz ohýbání se před Tureckem ze strachu, že vypoví smlouvu o ochraně uprchlíků, jiní v něm viděli útok na svobodu projevu. Rozhodnutí šokovalo také mezinárodní média, o případu psal deník The New York Times,76 aféru zmínil i John Oliver v Last Week Tonight77, věnovala se jí rovněž britská BBC.78 Norští politici se dokonce v reakci na aféru rozhodli přezkoumat paragraf vlastního trestního zákoníku, který zmíněné konání rovněž považoval za zločin, a rozhodli se jej zrušit. Neo Magazin Royale byl v této době dočasně stažen z vysílání a samotnému Böhmermannovi byla přidělena policejní ochranka kvůli výhružkám smrti. Trestní stíhání bylo nakonec prokurátorem zastaveno a sporný paragraf byl k 1. lednu 2018 zrušen. Jana Böhmermanna překvapilo, kolik rozruchu celá aféra vyvolala, stejně jako fakt, že byl vůbec stíhán. Jednání kancléřky Merkelové podrobil kritice: „Kancléř nesmí váhat, pokud jde o svobodu a lidská práva. Místo toho mě rozřezala a naservírovala neurotickému despotovi jako desert a udělala ze mě německou verzi Ai Weiweie.“ Dále dodal, že „každý člověk v Německu má nezpochybnitelné, nezcizitelné právo vykonávat určitá základní práva: svobodu umění a svobodu projevu.“79 Jeho překvapení bylo prý o to větší vzhledem k tomu, že před recitací zřetelně uvedl, že dotyčná báseň, kterou ani sám nenapsal, je pouze příkladem přehnané satiry a kritiky. Jeho výstup byl tedy naprosto vytržen z kontextu.80

Aféra ukázala, že svoboda projevu v Německu nebyla garantovaným právem, a přiměla politiky, aby se tímto tématem zabývali a nepodléhali manipulaci cizích států v otázkách vlastních svobod ani nestíhali vlastní občany v případech, kdy by je měl stát naopak bránit. Pořad se do vysílání vrátil 12. května téhož roku, a hned v tomto díle opět rozdmýchal novou kontroverzi, posléze nazvanou #Verafake. Böhmermann poukázal na to, že stanice RTL manipuluje s účastníky seznamovacího pořadu Schwiegertochter gesucht

76 Alison Smale, „German Comedian Is Told Not to Repeat Lewd Lines About Erdogan", The New York Times, 10. únor 2017, sek. World, https://www.nytimes.com/2017/02/10/world/europe/jan-bohmermann- recep-tayyip-erdogan-poem.html. 77 9. díl 3. série vysílaný 17.4.2016. Dostupný na www.hbogo.cz/ 78 „The President versus the Satirist", BBC News, viděno 20. 4. 2021, https://www.bbc.com/news/av/world- europe-36043495. 79 „Jan Böhmermann im Interview zum ‚Proseminar Schmähkritik´ | ZEIT ONLINE", viděno 20. duben 2021, https://www.zeit.de/kultur/film/2016-05/jan-boehmermann-interview-hermeneutik. 80 tamtéž

39

(Hledá se snacha), ve kterém se lidé snaží pomocí televizních kamer seznámit a nalézt lásku. Dokázal, že stanice účastníky nutí podepisovat nevýhodné smlouvy, které ani nedostanou zpět, manipuluje také s jejich mediálním obrazem a cíleně hledá lidi s nižší inteligenci či špatným sociálním zázemím. Tohoto odhalení docílil tím, že do pořadu přihlásil dva herce vydávající se za otce se synem a skrytými kamerami ukázal pozadí natáčení této reality show.81 RTL v reakci na Böhmermannovu kritiku vyměnilo produkční studio stojící za pořadem a zvýšilo kompenzace účastníkům, kteří, jak Neo Magazin Royale odhalil, dostávali kolem 150€ za 30 natáčecích dní.

Pořad Neo Magazin Royale si pak i nadále udržoval příznivou sledovanost a zájem diváků a v dalších letech také více experimentoval s novými druhy médií. Pod hlavičkou pořadu vyšlo několik jednoduchých her a bylo vytvořeno několik komediálních písní i s videoklipy, které se v Německu staly virálními. Pořad také inicioval několik kampaní, například úspěšnou celosvětovou soutěž o nejlepší komediální satirické video od komiků po celém světě, reagující na heslo „ First“, které rád používal prezident Donald Trump.82 Stále častěji se však objevovaly díly, ve kterých se neprezentovali žádní hosté, a pořad se komplexně zabýval jediným tématem, což byl koncept ne nepodobný Last Week Tonight a The Patriot Act. V září 2019 bylo oznámeno, že Neo Magazin Royale na konci roku skončí, v této době jednal Böhmermann o novém pořadu vysílaném na hlavní stanici ZDF. Jeho premiéra proběhla, také vzhledem k probíhající pandemii a změnám v produkčních týmech, až 6. listopadu 2020 a nesl název ZDF Magazin Royale.

2.2.2 ZDF Magazin Royale Název pořadu odkazuje na starší pořad ZDF Magazin, který byl vysílán od roku 1969 do roku 1988 a kterým prováděl Gerhard Löwenthal. Jan Böhmermann také v rozhovoru83 před spuštěním vysílání citoval Löwenthalova slova: „Program bude neúnavně hledat vadné oblasti naší demokracie a nebojácně zaujme stanovisko.“ 84 K tomu pak Böhmermann dodal už jen toto: „Náš pořad jen bude vtipnější.“85

81 , NEO MAGAZIN ROYALE-Fernsehnothilfe: Schwiegertochter gesucht #Verafake | Mit Jan Böhmermann - ZDFneo, 2016, https://www.youtube.com/watch?v=mG_Fyc-nyOs. 82 „Click this page. It’s huge. Like Donalds hands. It’s the funniest website in the world! Believe us!", viděno 20. 4. 2021, http://everysecondcounts.eu/. 83 „PARODIES OF SATIRES On Jan Böhmermann (Matthias Dell)", viděno 19. 4. 2021, https://www.textezurkunst.de/121/parodien-auf-satiren/. 84 85 Bastian Angenendt, „„ZDF Magazin Royale“ startet: Was hat Jan Böhmermann vor?", 6. listopad 2020, https://www.waz.de/kultur/fernsehen/zdf-magazin-royale-startet-was-hat-boehmermann-vor-

40

obr. 10. Jan Böhmermann v novém pořadu ZDF Magazin Royale86 Pořad ovšem stylisticky navazuje převážně na Neo Magazin Royale, avšak mnohem více se soustředí na politickou satiru a nová investigativní témata. Upustil od zábavných skečů, stejně jako od rozhovorů s hosty v každém díle (ačkoliv tuto část pořadu mohla ovlivnit i pandemická opatření). Naopak více prostoru dostala hudba. V každém díle hraje na začátku pořadu, v jeho polovině a na konci nějaký pozvaný hudebník či kapela. ZDF Magazin Royale se do hloubky věnuje tématům, která chce divákům přiblížit a poukázat na ně, jako je problematika rasismu a antisemitismu v německé policii, podezřelá právní pozice a chování evropské agentury FOREX, napojení online kasin na politiky v zemi či nelidský způsob, kterým automobilka Volkswagen rozšiřuje svůj vliv. Jak vidno, pořad se opravdu začal čím dál tím více přibližovat modelu Last Week Tonight a Patriot Act, ale ještě se nevzdal snahy diváka před i po hlavním tématu pobavit i jinak. V současné době bylo vysíláno 18 dílů (stav k 17. 4. 2020), pořad si v pravidelném vysílání pouští 2.5–3 miliony diváků, z čehož 50 % představuje diváky ve věku od 14 do 49 let.87 Pořad obohatil páteční večery na stanici ZDF, která fakticky udělala z časového úseku 22:30 – 23:30 místo soustředěné na politickou satiru a humor. ZDF Magazin Royale, ačkoliv na obrazovkách

id230849384.html. 86 ZDF MAGAZIN ROYALE, Volkswagen - Das Weltauto! | ZDF Magazin Royale, 2020, https://www.youtube.com/watch?v=hF5GYOt10Ik&t=1s. 87 Data z: DWDL de GmbH, „DWDL.de - Das Www.Medienmagazin.De", DWDL.de, viděno 20. 4. 2021, https://www.dwdl.de/home/.

41

běží teprve krátce, má vše potřebné, aby ukázal, že od tohoto pořadu a jeho moderátora Jana Böhmermanna může divák i nadále očekávat pokoušení hranic, kam až si moderní televizní politická satira může dovolit zajít.

3. Televizní politická satira v ČR

3.1. Historie televizní politické satiry před rokem 2000 První vysílání televize v Československu proběhlo 1. května 1953, avšak pravidelné televizní vysílání začalo až 25. února 1954.88 Již v 50. letech si však komunistický režim uvědomil, jak silná může televize být jako nástroj propagandy a jak velký může mít vliv na myšlení diváků. Již brzy od počátku pravidelného vysílání se tak komunistická strana rozhodla mít toto médium pod kontrolou a v roce 1958 se rozhodla jednat. Proběhla čistka v organizaci televize a noví zaměstnanci již museli projít výběrem orgánů KSČ.89 Koncem 50. let se televize a rozhlas staly samostatnými organizacemi, avšak jejich úkoly, organizaci a statut musela schválit vláda.90

V první polovině 60. let se sice začínaly v televizi objevovat reportáže kritizující soudobou situaci v zemi (například v pořadu Zvědavá kamera91), avšak nejednalo se o politickou satiru, ale pouze o reportáže či dokumenty. Invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 však na mnoho let zarazila jakoukoliv snahu o kritiku strany a společnosti. Opět se zpřísnila cenzura pod hlavičkou nového Úřadu pro tisk a informace, respektive jeho české a slovenské části (ČUTI a SÚTI), na něž byl následující rok rozdělen. Tento úřad ještě podpořil zákon 127/1968 Sb. „O některých přechodných opatřeních v oblasti tisku a dalších hromadných informačních prostředků“, který zavedl také sankce a ustanovil možnost předběžné cenzury v médiích. V praxi však probíhala převážně autocenzura autorů a cenzura následná.92

V následujícím období normalizace se televize postupně stala nejvlivnějším médiem

88 Petr Bednařík, Jan Jirák, a Barbara Spitzová- Köpplová, Dějiny českých médií: od počátku do současnosti, Vyd. 1, Žurnalistika a komunikace (Praha: Grada Publ, 2011). s. 270 - 271 89 Jakub Končelík, Pavel Večeřa, a Petr Orság, Dějiny českých médií 20. století, Vyd. 1 (Praha: Portál, 2010). s. 157–161 90 Bednařík, Jirák, a Köpplová, Dějiny českých médií. S. 297 91 Mgr. Karolína Jelínková, „Česká politická satira na televizních obrazovkách v porovnání s americkými pořady" (Diplomová práce, Praha, Karlova Univerzita, fakulta Sociálních věd, 2015). 92 Bednařík, Jirák, a Köpplová, Dějiny českých médií. s. 313

42

v zemi, ale televizní politická satira se stále neměla šanci objevit na obrazovkách diváků, protože strana považovala tento žánr za nástroj sloužící k destabilizaci režimu.93 Zlom přišel až po Sametové revoluci v roce 1989. S nástupem tržní ekonomiky a uvolněním svobody na našem území mohly poprvé objevit také televize komerční. Prvními komerčními stanicemi se staly TV Premiéra (rok 1992) a TV Nova (rok 1994). Nejenom v jejich vysílání, ale i v České televizi se začaly objevovat satirické pořady jako Gumáci, S politiky netančím, Dementi, Stalo se, Česká soda nebo Tele Tele. V 90. letech tak vzniká velké množství nových pořadů, které využívají politickou satiru jako jeden z hlavních prvků. Politika se v tomto období stala oblíbeným terčem nejenom čistě komediálních pořadů, ale také byla glosována například v Show Jana Krause nebo publicistickém 168 hodin. V novém tisíciletí však zájem o politickou satiru začíná pomalu slábnout. Ačkoliv některé pořady stále satiricky komentovaly aktuální politickou situaci, politická satira již nebyla jejich hlavní náplní. Pokusy o čistokrevný politicko-satirický pořad uskutečněné kolem roku 2010, jako byly například pořady Pečený Sněhulák nebo Politická Štvanice, nedokázaly upoutat pozornost diváků a často neměly dlouhého trvání. Zatímco televizní vysílání politické satiře nepřálo, internet se ukázal být ideálním místem pro pořady tohoto typu. Nabízel větší tvůrčí svobodu i menší nutnost bojovat s organizačním schématem, což přirozeně lákalo tvůrce, kteří chtěli takové pořady nabídnout.

3.1. Kancelář Blaník Seriál Kancelář Blaník vznikl v roce 2013, ale zatím šlo pouze o pilotní díl, pomocí něhož se tvůrce Marek Najbrt spolu se scénáristy Benjaminem Tučkem, Robertem Geislerem a Tomášem Hodanem snažili oslovit zájemce o financování seriálu. O seriál nakonec projevily zájem server Stream.cz a produkční společnost Negativ. Tvůrci vyjednávali také s ČT, avšak byli odmítnuti programovou radou z důvodu, že by pořad diváci nepochopili.94 První řada seriálu se začala vysílat 13. března 2014. Internetové prostředí nakonec přišlo tvůrcům vhod, jelikož díky němu nespadají pod Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání (231/2001 Sb.), a mohou si tak dovolit větší svobodu při psaní, ale například i vyšší výskyt vulgarismů, které postavy v seriálu často

93 Dagmar Mocná a Josef Peterka, Encyklopedie literárních žánrů, 1. vyd (Praha; Litomyšl: Paseka, 2004). s. 618 94 FILA. Kamil, „Blaničtí rytíři politické satiry", Týdeník Respekt, viděno 12. 3. 2021, https://www.respekt.cz/tydenik/2014/21/blanicti-rytiri-politicke-satiry.

43

pronášejí.95 Podle filmového a televizního kritika Kamila Fily představuje internet ideální prostředí pro vznik české politické satiry, jelikož komerční televize musí dbát hlavně na ziskovost, která u pořadů politické satiry není zaručena, a v televizi veřejnoprávní se u nás zase dbá na objektivitu a takový projekt s sebou nese i možnost popudit politické špičky v zemi.96

obr. 11. . Kancelář Blaník – zleva: Žížala (Michal Dalecký), hostující youtuber Kovy (Karel Kovář), Tonda Blaník (Marek Daniel) a Lenka (Halka Třešňáková) Seriál se inspiroval britským The Thick of It (Je to soda) a popisuje práci fiktivního lobbisty Tondy Blaníka (Marek Daniel) a jeho spolupracovníků Lenky (Halka Třešňáková) a Luboše přezdívaného Žížala (Michal Dalecký), kteří pracují jako jakási síla na pozadí ovlivňující českou politickou scénu. Seriál vychází z fámy, která vznikla v období primátora Pavla Béma, že v pasáži Blaník funguje „stínový magistrát“, jenž opravdu vládne Praze. 97 V seriálu se občas také objeví další známé osobnosti a herci, nejčastěji představující různé verze sebe sama. Každý díl vychází z reálných kauz, které se objevily v dané době v médiích. Seriál tak reagoval například na kauzu OpenCard, cestu prezidenta Miloše Zemana do Číny, nákup nových Pandurů pro armádu či vyhlášení amnestie prezidentem Klausem a další. Seriál ukazuje, jak tyto kauzy Tonda Blaník ovlivňuje a jak silný má vliv na jejich vývoj a

95 „Peroutkův článek? Tonda Blaník to vyřeší, tvrdí scenárista | Aktuálně.cz", Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje, 25. duben 2015, https://video.aktualne.cz/dvtv/geisler-ztraceny-peroutkuv-clanek-tonda-blanik-to- vyresi/r~8516d93ee83211e494a20025900fea04/. 96FILA. Kamil „Blaničtí rytíři politické satiry". 97 tamtéž

44

dopad.

Kancelář Blaník je točena v klasickém formátu televizního seriálu, což potvrzuje i Petr Bednařík: „To, jak je ten pořad udělaný scenáristicky, režisérsky, výstavbou děje, je to televizní seriál.“98 Délka jednotlivých dílů se však pohybuje kolem 7-9 minut, aby více vyhovoval internetovému prostředí, a tvůrci částečně napodobují styl tzv. mockumentary, který v televizi v novém tisíciletí proslavily komediální série The Office (Kancl) a Parks and Recreation. Tento žánr pracuje s pohybem kamery a výběrem záběrů tak, aby to evokovalo pravé dokumenty a sugerovalo autenticitu zobrazeného, byť jde samozřejmě jen o falešné zdání. Pocit autenticity se Kancelář Blaník snaží navodit i prostřednictvím mluvy postav, která napodobuje dialogy z různých uniklých rozhovorů a vyjadřování politických novinářů či dokonce přímo jistých politiků.99 Dalším prvkem vnášejícím do seriálu autenticitu jsou reálné novinové články týkající se reflektovaných kauz, které autoři občas doplní o vlastní upravené, falešné články ve stejném grafickém provedení. Ty mají ještě více podtrhnout pravost původních článků, ale hlavně pobavit svou absurditou.

Podle scénáristů pořadu Roberta Geislera a Tomáše Hodana scénář pořadu většinou napíší za jeden až dva dny, následuje jeden až dva dny natáčení a další den zabere střih a postprodukce.100 Díky tomu dokáže seriál rychle reagovat na probíhající kauzy a nehrozí, že by jednotlivé díly nebyly aktuální.

Pořad si od svého uvedení v roce 2014 získat silnou diváckou základnu. Na serveru Stream.cz, který se v roce 2019 změnil na Televizeseznam.cz, má každý díl v průměru 500– 700 tisíc zhlédnutí.101 V roce 2017 byla na Televizeseznam.cz uvedena poslední 5. řada seriálu, poté se produkční společnost Negativ se serverem již nedomluvila na další spolupráci a definitivní tečku za touto érou představovalo uvedení celovečerního filmu Prezident Blaník, jenž reagoval na prezidentské volby v roce 2018.102 24. ledna 2020 se však na platformě YouTube objevil první díl nového pořadu od stejného týmu Republika Blaník,

98 NOVÁ, Eliška.„Tondu Blaníka nepustili do TýTý. Internet prý není televize | Aktuálně.cz", Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje, 8. březen 2015, https://zpravy.aktualne.cz/domaci/tondu-blanika-nepustili-do-tyty- internet-pry-neni-televize/r~4e4c9834c57e11e4bdad0025900fea04/. 99 Ceska Televize; „168 hodin", Česká televize, viděno 22. 4. 2021, https://www.ceskatelevize.cz/porady/10117034229-168-hodin/214411058251130/. 100 „Tvůrci Kanceláře Blaník: Bavíme i samotné lobbisty", Radio Wave, 14. duben 2015, https://wave.rozhlas.cz/tvurci-kancelare-blanik-bavime-i-samotne-lobbisty-5214891. 101 „Kancelář Blaník", TelevizeSeznam.cz, viděno 22. 4. 2021, https://www.televizeseznam.cz/porad/blanik. 102 „Tvůrce Kanceláře Blaník opouští Seznam. Důvodem jsou neshody s vedením firmy", iDNES.cz, 10. listopad 2017, https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/blanik-odchazi-ze-seznam-kancelar-blanik- neshody.A171110_173529_domaci_lva.

45

který pokračuje v mapování osudů Tondy Blaníka a jeho týmu. Prozatím je těžké hodnotit, jak se nový pořad bude nadále vyvíjet a jaký bude mít jeho přejmenování a přesun na jiný server dopad na sledovanost, neboť kvůli probíhající celosvětové pandemii museli tvůrci sáhnout po kreativnějších způsobech, jak nové díly točit. První řadu Republiky Blaník si prozatím pustilo v průměru 200 tisíc diváků.103

3.2 Šťastné pondělí Pořad Šťastné pondělí vznikl v roce 2016. První díly se objevily v září téhož roku, tehdy ještě pod názvem Dobré ráno, Sezname! Zprvu se jednalo o krátká, původně pouze 3 minuty dlouhá videa, ale již koncem roku 2016 jejich délka narostla na 7-10 minut. Pořadem jako hlavní moderátor provází novinář a politický komentátor Jindřich Šídlo. Ten dříve působil jako šéfredaktor Hospodářských novin a přispíval do nich oblíbenými sloupky a politickými komentáři. Šídlo byl osloven Jakubem Ungerem, který v roce 2016 začínal budovat zpravodajský server pro portál Seznam.cz, aby své satirické komentáře publikoval na platformě Stream.cz, která pod Seznam.cz patřila. Spolu s Jindřichem Šídlem, který píše scénář a pořad moderuje, se na tvorbě pořadu podílel také Tomáš Dusil, který se staral o technické záležitosti, a hlavně vytvářel doprovodnou grafiku a ilustrace. Toho po jeho nenadálé smrti na konci října 2020, která způsobila dočasnou pauzu v natáčení, nahradil od února 2021 Petr Šprincl.

Pořad brzy začal sbírat věrné diváky a úspěšně se etabloval jako jeden z neznámějších politicko-satirických pořadů v ČR. Obliba pořadu mezi diváky měla za následek postupné prodlužování stopáže, v polovině roku 2018 již jeden díl trval 25-30 minut, a tuto délku si pořad zachoval dodnes. Rovněž se přidali další spolupracovníci – Václav Dolejší a Konstantin Sulimenko, kteří moderovali nové části pořadu. Sulimenko před angažmá ve Šťastném pondělí vydával vlastní pořad Hroty týdne na svém kanálu na serveru YouTube104, který byl zjevně inspirovaný americkými pořady politické satiry, hlavně Last Week Tonight, ale také The Colbert Report. Hroty týdne celkově zveřejnily 18 videí v průběhu let 2016–2018. Od roku 2018 Konstantin Sulimenko uvádí segment Studio Jablunkov vysílaný přímo v rámci Šťastného pondělí, který se zaměřuje na glosování mimopražských zpráv. Mimo jiné také moderuje nový podcast Trafika na serveru Seznam

103 „Republika Blaník – YouTube", viděno 22. 4. 2021, https://www.youtube.com/. 104 „(1) Hroty týdne s Konstantinem Sulimenkem - YouTube", viděno 22. 4. 2021, https://www.youtube.com/channel/UCnO3bEMw2woiynKUarmlJJw.

46

Zprávy.105 Václav Dolejší působil jako politický redaktor MF Dnes, roku 2014 přešel do Hospodářských novin a stejnou pozici má také od roku 2016 v redakci serveru Seznam Zprávy. Ve Šťastném pondělí má vlastní segment Dolejší na křižovatce, ve kterém krátkými vtipnými reportážemi přibližuje politické zajímavosti.

obr. 12. Jindřich Šídlo s novou grafikou ve Šťastném pondělí.106 Formát pořadu připomíná pořad Last Week Tonight, jejž si Šťastné pondělí také přiznaně vzalo za vzor. Jindřich Šídlo dokonce v díle z 19. 2. 2018 také odletěl do New Yorku a vyzpovídal Johna Olivera.107 Přirovnání svého pořadu k Last Week Tonight však komentuje slovy: „Hodně lidí to říká, protože tady všichni znají (Johna) Olivera. Ale když jsem dělal ten díl, kdy jsem s ním mluvil, tak jsem se všem snažil vysvětlit, že to nejde. Těch, co to Oliverovi píšou, je dvanáct v titulcích. Já jsem sám. Jeho rešeršní možnosti, na které je velmi pyšný, když o nich mluví, a ví, že je to dobré, nemá smysl porovnávat.“108

V září 2019 prošla proměnou grafika pořadu. Původně byl moderátor zachycen černobílým filtrem a seděl u menšího stolku před barevnou cihlovou stěnou. Nyní již není

105 „Konstantin Sulimenko - Seznam Zprávy", viděno 22.4. 2021, https://www.seznamzpravy.cz/autor/konstantin-sulimenko-608. 106 „Šťastné pondělí", TelevizeSeznam.cz, viděno 29. duben 2021, https://www.televizeseznam.cz/porad/stastne-pondeli. 107 Co má John Oliver proti Česku? Zajeli jsme do New Yorku a zeptali se ho | Šťastné pondělí | TelevizeSeznam.cz, viděno 22. 4. 2021, https://www.televizeseznam.cz/video/stastne-pondeli/stastne-pondeli- jindricha-sidla-337697. 108 Kryštof Kousal, „Šťastné pondělí Jindřicha Šídla jako nová forma politického komentáře" (Praha, Univerzita Karlova v Praze, 2018).

47

černobílý a pozadí se změnilo a znázorňuje slepou mapu cest v ČR, která během hovoru moderátora lehce mění tvar, a ilustrace zobrazované napravo od moderátora byly pro lepší přehlednost zvětšeny. Pořad tak více připomíná americké komentátorské pořady, které vysílají v podobném vizuálním formátu. Další segmenty mají svůj vlastní formát, který spojuje pouze grafické pozadí. Zatímco Studio Jablunkov působí více uvolněným dojmem oproti hlavnímu tematickému bloku – moderátor stojí u malého stolku a doprovodná grafika se objevuje na levé straně obrazovky, segment Dolejší na křižovatce je nejčastěji celý předtočený jako klasická reportáž z terénu. V pořadu se také pravidelně objevují rozhovory s osobnostmi z oblasti umění, politiky i médií, a sice ve zkrácené podobě coby poslední segment pořadu, celé verze pak lze dohledat jako samostatné video na stránkách pořadu. Také hlavní část pořadu s glosami Jindřicha Šídla je zveřejňována zvlášť, většinou několik hodin před vydáním celé verze pořadu.

Na serveru Televize Seznam se sledovanost plné verze pohybuje v rozmezí 10 až 50 tisíc zhlédnutí, videa pořadu odebírá 15 tisíc uživatelů.109 Jednotlivé segmenty, které lze zhlédnout zvlášť, však vykazují vyšší sledovanost než pořad v celku. Tato skutečnost podporuje také statistiky ze zahraničí110, které ukazují, že uživatelé internetu mají ve zvyku sledovat videa, která mají maximální délku okolo 10 minut. Možnost zvolit si, kterou část pořadu si uživatel pustí, jistě přispívá k nižšímu počtu zhlédnutí celého pořadu. Televize Seznam v roce 2018 také započala celoplošné vysílání, v jehož programu se Šťastné pondělí také objevuje. Od února 2021 se vysílá každé pondělí v hlavním vysílacím čase (od 20 hodin), přesná data o sledovanosti stanice nezveřejňuje, pouze se pochlubila, že v lednu 2021 se její průměrný celodenní podíl na sledovanosti zvýšil na 0,63 % diváků. Vzhledem ke zvyšující se sledovanosti stanice i k přesunutí pořadu do nejprestižnějšího vysílacího času lze tedy usuzovat, že Šťastné pondělí i nadále zůstane jedním z nejznámějších pořadů politické satiry u nás, a to nejen v televizi.

109 „Šťastné pondělí". Data platná k 1.4.2021 110 „Youtube Average Video Length by Category 2018", Statista, viděno 17.4. 2021, https://www.statista.com/statistics/1026923/youtube-video-category-average-length/.

48

4. Analytická část

4.1. Metodika V analytické části se zaměřím na komparaci pořadů a jejich přístupu k materiálu v situaci, kdy zpracovávají stejné nebo velice podobné téma. K tomu se nejlépe hodí komparativní kvalitativní analýza. „Kvalitativní analýza vede k porozumění a získání detailních informací. Termínem kvalitativní výzkum rozumíme jakýkoliv výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace.“111 V rámci této analýzy budu zkoumat také roli hlavního moderátora, jež je v politicko- satirických pořadech obzvláště důležitá, neboť moderátor má za úkol diváka přitáhnout k televizním obrazovkám, zaujmout ho a zároveň pobavit.

Jako další metodu jsem se rozhodl využít obrazovou analýzu neboli výzkum vizuálních sdělení, a to z toho důvodu, že všechny zkoumané pořady v této práci mají odlišný přístup k práci s grafikou. „Obrazová analýza zjišťuje, jaké informace jsou prostřednictvím obrazů příjemcům předávány, jaké osoby, předměty nebo události jsou na nich vyobrazeny a jakým způsobem. Zajímá se o využití a symboliku typických znaků vizuální komunikace (úhlu pohledu, umístění, velikosti vyobrazení či barevnosti) a jejich výkladu ve vztahu k zobrazovaným skutečnostem a k prostředí, ke kterým se obrazový materiál vztahuje (např. jaký význam má detailní vyobrazení portrétu politika v kontextu tiskové strany a zda je tento význam v souladu s doprovodným textem, se kterým je snímek spojen).“112 Porovnání různých způsobů využití doplňující grafiky je důležité pro pochopení, jak se jednotlivé pořady snaží zaujmout své diváky a jaké postupy k tomu používají. Kvantitativní analýza byla použita pouze pro měření času, který pořad věnoval vybraným tématům a jednotlivým segmentům.

Cílem analýzy bude popsat, v jakých aspektech se zkoumané pořady odlišují jak z hlediska způsobu pojednání daného tématu, tak z hlediska moderátorského přístupu. Vzhledem k tomu se analýza zaměří pouze na část pořadu obsahující hlavní téma. Z výše uvedených pořadů byly pro účely analýzy vybrány The Daily Show with Trevor Noah, Last

111 Anselm L Strauss a Juliet Corbin, Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie (Brno; Boskovice: Sdružení Podané ruce; Albert, 1999). s.10 112 KOSMAS.cz, Metody výzkumu médií – Tomáš Trampota, Martina Vojtěchovská | Kosmas.cz - internetové knihkupectví, viděno 30. duben 2021, https://www.kosmas.cz/knihy/155726/metody-vyzkumu-medii/. s. 156- 157

49

Week Tonight, ZDF Magazin Royale a Šťastné pondělí. U Šťastného pondělí byl vybrán díl vysílaný ve stejnou dobu jako pořady americké. Tato možnost u ZDF Magazin Royale nebyla možná, neboť pořad se začal vysílat až v druhé polovině roku 2020. Byl proto vybrán jediný díl, který bylo možné sledovat v jeho celé délce na oficiální stránce pořadu v době, kdy probíhala analýza. Seriál Kancelář Blaník byl z analýzy vynechán, jelikož využívá jiný televizní formát, což znemožňuje přímou komparaci.

4.2. The Daily Show

4.2.1 Analýza hlavního tématu K analýze amerických pořadů bylo vybráno téma návštěvy prezidenta Trumpa v Indii ve dnech 24. a 25. února 2020. The Daily Show se této události věnovala v díle vysílaném po prvním dni návštěvy.113 Pořad začal klasickým přivítáním moderátora Trevora Noaha, po kterém následovala část nazvaná Headlines, ve které Noah reaguje na aktuální zprávy daného dne. Po tomto segmentu již přišlo na řadu hlavní téma daného dílu, zmíněná návštěva prezidenta Trumpa v Indii. Bylo jí věnováno přesně 7 minut čistého času.

obr. 13. The Daily Show 24.02.2020 Trevor Noah na začátku segmentu představil základní informace k události, a to i

113 Celý díl dostupný na: „The Daily Show with Trevor Noah - Extended - February 24, 2020 - Anthony Mackie | Comedy Central US", Comedy Central, viděno 4. květen 2021, https://www.cc.com/episodes/8ba9yt/the-daily-show-with-trevor-noah-extended-february-24-2020-anthony- mackie-season-25-ep-64.

50

s využitím záznamů shrnutí ze zpravodajských kanálů. Na každou z informací, jež zazněly, Noah reagoval humornou sarkastickou poznámkou, která často zprostředkovala další informaci. Například po zprávě o oblíbenosti prezidenta Trumpa v Indii Trevor Noah pronesl:

Trevor Noah: „Ale je pravda, že Donald Trump je VELICE populární v Indii. Někteří ho mají rádi za jeho protiislámskou rétoriku, někteří za jeho podnikavého ducha a všichni ho mají rádi, protože jeho kůže vypadá jako tikka masala.“

Tento text byl doprovázen fotografií daného jídla (obr. 13) a samotného Noaha vtip viditelně pobavil, protože se smíchem nadále pokračoval:

Trevor Noah: „A protože Indie má prezidenta Donalda Jaypala Trumpa tak ráda, nezastaví se během jeho návštěvy před ničím.“

Poté opět následují záznamy zpravodajských komentářů popisujících, jak Indové uklízejí a spravují místa, která prezident navštíví. Následuje opět sarkastická reakce moderátora, po které dále doplní další informace a přejde k dalším záznamům ze zpravodajských kanálů. Tento vzorec se i nadále opakuje až do konce segmentu. Informace, na které v pořadu reagují, čítaly základní fakta o návštěvě, zprávy o opravách infrastruktury, které způsobují další problémy, či o omezení v jídelníčku prezidenta, využit byl i záznam Trumpa, jak se snaží velice špatně vyslovovat některá indická jména nebo fráze, a došlo i na vlnu kritiky na sociálních sítích, kterou tím vyvolal. V tomto díle měl každý blok promítaných záznamů ze zpravodajství, mimo toho úvodního, který seznamoval s tématem, průměrnou délku 25 vteřin. Trevor Noah však prezentované informace dále rozváděl a zasazoval do kontextu, aby je diváci mohli lépe pochopit.

V satirických poznámkách Trevor Noah nejčastěji využívá sarkasmu, jak je možné vidět v ukázce výše. Rovněž se uchyluje k parodii, v dané epizodě se spolehl na svůj talent vystihnout Trumpův přízvuk a řeč těla, a to celkem třikrát. Sarkastických poznámek pronesl celkově osm, a jak u něj bývá zvykem, jejich účinek si pojistil nadsázkou, zveličováním a porovnáváním. Na konci segmentu jako obyčejně shrnul své dojmy z tématu a vše zakončil humornou tečkou. Ačkoliv se mnohdy jedná o ironickou až sarkastickou narážku, v této epizodě na závěr ještě jednou parodoval výslovnost Donalda Trumpa.

Grafický doprovod pořadu mnohdy sází na fotomontáže, v tomto případě byla použita pouze jedna, která se ale v průběhu segmentu objevila hned několikrát.

51

Symbolizovala probírané téma, jednalo se o fotografii Donalda Trumpa a Melanie Trumpové s nápisem „Eastbound & Don“ parodující americký seriál Eastbound & Down (v češtině Nahoru a dolů), ve kterém Danny McBride hraje postavu Kennyho Powerse, sobeckého egoisty toužícího jen po slávě. Zároveň se jednalo o slovní hříčku na tuto cestu na východ. (obr.14)

obr. 14. . Příklad práce s grafikou v The Daily Show

4.2.2. Styl moderace Trevora Noaha Trevor Noah nahradil legendu politické satiry Jona Stewarta v roce 2015. Stewart byl znám útočným stylem, kterým komentoval události. Nikdy se nebál vyjádřit svůj jasně zformulovaný názor. Takto se také prezentoval v pořadu, v posledním díle označil svůj styl moderování jako „válku s hovadinami“. A Noah hned při své premiéře v moderátorském křesle slíbil, že bude v této válce pokračovat.114 Ve skutečnosti se však prezentuje jinak, většinu času mluví rozvážně a hlas zvyšuje méně než jeho předchůdce, více využívá techniky parodování díky svému talentu pro napodobování jednotlivých politických figur. Celkově však o zvolených tématech většinou nepojednává tak naléhavě, jako to dokázal Jon Stewart. Výjimku představují zejména díly týkající se otázek Afroameričanů a přistěhovalců, kdy je vidět, že mluví z vlastní zkušenosti, a jeho slova náhle rezonují silněji.

Jednou z nejoblíbenějších nových částí pořadu, zavedených po Noahově nástupu, se

114 The Daily Show with Trevor Noah, Trevor Noah Continues the War on Bulls**t: The Daily Show, 2015, https://www.youtube.com/watch?v=0OGZMfVQROY. čas 2:20

52

stala Between The Scenes. V tomto segmentu, určeném výhradně pro sociální sítě, je vidět způsob, kterým Noah uvažuje. Viditelně se snaží dívat na probíranou problematiku také z druhé strany, tedy z pohledu lidí a politiků, kteří se stávají terčem jeho satiry. Snaží se pochopit způsob jejich uvažování a ponořit se hlouběji do jejich argumentace. Diváci u televizních obrazovek si mohou této Noahovy vlastnosti povšimnout především v případě rozhovorů s osobnostmi, které nesdílejí stejný pohled na svět jako on. Místo aby na ně útočil, vyptává se Noah stylem, který divákovi poodhalí způsob uvažování daného hosta. Nechává tedy na divákovi, aby si vytvořil vlastní názor.

4.3. Last Week Tonight

4.3.1. Analýza hlavního tématu Návštěva prezidenta Trumpa byla hlavním tématem rovněž v pořadu Last Week Tonight vysílaném 23. února 2020.115 Last Week Tonight však tuto událost pouze využil jako úvod k hlavnímu tématu daného dílu – rozboru politiky premiéra Indie, Naréndry Módího. Na začátku epizody John Oliver jako vždy nejprve krátce rozebral hlavní zprávy týdne, ve kterých se nejvíce soustředil na čerstvě oznámenou kandidaturu miliardáře Michaela Bloomberga na post prezidenta USA, které věnoval 7 minut vysílacího času. Po následném krátkém komediálním klipu ukazujícím bezvýznamné otázky moderátora Larryho Kinga svým hostům se začal Oliver věnovat zmíněnému ústřednímu tématu tohoto dílu.

Po dvouminutovém úvodu obsahujícím podstatné údaje o návštěvě prezidenta Trumpa se zaměřil na samotnou postavu premiéra Módího. Nejprve uvedl základní informace a přiblížil současnou situaci v Indii. Země v této době zažívala bouřlivé protesty. Během jednoho týdne proběhly obrovské protesty utlačované muslimské menšiny a zároveň protesty indických farmářů, kteří se bouřili proti nově přijatým zákonům.116 V čase 14:48 John Oliver představil hlavní otázky, kterými se bude v tomto segmentu zabývat:

John Oliver: „(…) A protože v Indii právě teď miliarda lidí buď nosí masku Módího, nebo proti němu protestuje, zdá se, že dnes večer by stálo za to prozkoumat, čím to je, kam situace může vést a proč označovat Módího za otce Indie je při nejlepším stupidní a při

115 Celý díl dostupný online:„John Oliver: Co týden dal a vzal 8. řada - HBO GO", viděno 14. květen 2021, http://hbogo.cz/serialy/john-oliver-co-tyden-dal-a-vzal/rada-8. 116 „Muslims Organize Huge Protests Across India, Challenging Modi - The New York Times", viděno 12. 4. 2021, https://www.nytimes.com/2020/01/04/world/asia/india-protests-modi-citizenship.html.

53

nejhorším nebezpečné.“

Následuje podobné schéma jako v The Daily Show – prezentace faktických informací a následná satirická reakce na ně. Rozdíly v provedení jsou však velké. John Oliver využívá sekvence ze zpravodajských kanálů pouze pro předestření nejzákladnějších informací, a jejich průměrná délka, při které jsou v dílu pouštěny je jen necelých 17 vteřin. Oliver tyto základní informace následně buďto vsadí do širšího kontextu, a to s využitím dalších zdrojů, které často na doplňující grafice ukáže (obr. 15), nebo si z dané informace udělá legraci.

obr. 15. Last Week Tonight with John Oliver 23.2.2020. Doplňující informace k tématu. Představené informace Oliver postupně rozebírá více do hloubky. V tomto konkrétním díle dále shrnul úspěchy Módího vlády, poté přešel k jejím neúspěchům a největším skandálům. Dále se soustředil na problém perzekuce muslimské menšiny v Indii, která pod Módího vládou ještě zesílila, a poukázal na klíčové osobnosti v okolí premiéra, jež toto chování podporují. Rovněž neopomněl představit historii problematiky a zdůraznil, že Mahátma Gándhí a Džaváharlál Néhrú, nejvýraznější osobnosti stojící za nezávislostí Indie, byly zcela jasně pro sekularizaci nového státu.

Oliverovy útočné poznámky určené některým osobnostem mohou vyznít o to ostřeji kvůli vyřčeným vulgarismům, které mohou v pořadu zaznít v jakékoliv podobě. John Oliver však každou část, v níž se věnuje rozboru tématu, zároveň doprovodí humornou vložkou. Jako příklad lze uvést sekvenci, v níž vysvětluje, že Módího politická strana BJP (Indická lidová strana) má svůj původ, a i nadále zastřešuje také paramilitantní skupinu RSS (Národní

54

svaz dobrovolníků), která podporuje silné hinduisticko-nacionalistické ideologie veřejně odkazuje a na Adolfa Hitlera.

John Oliver: „Je to pravda, zakladatelé RSS obdivovali Hitlera za zajištění čistoty rasy a kultury. Což prostě není věc, za kterou je možné Hitlera obdivovat. Je jen jedna jediná věc, za kterou je možné Hitlera obdivovat, a tím je fakt, že zabil Hitlera. Podívejte se, každý se vychloubal snahou, ale je pravda, že jen Hitler se pochlapil a udělal to. A k tomu jen řeknu: Tak se to dělá, Hitlere!“

Vyznění tohoto vtipu je ještě podpořeno fotomontáží (obr. 16), na kterou Oliver navíc reaguje přáním, ať ji nikdo nevytrhává z kontextu. Tento sebeironický styl humoru je pořadu vlastní. Jen během tohoto segmentu John Oliver celkem osmkrát využil příležitost a udělal si legraci sám ze sebe, často ze svého vzhledu, britské mentality nebo barvy kůže. Na rozdíl od Trevora Noaha Oliver nevyužívá parodii a imitaci, ale spíše se soustředí na nadsázku podpořenou sarkasmem a ironií. Tento přístup k satiře ještě podtrhuje doprovodná grafika, ke které se Oliver často sám vyjádří, popřípadě s ní aktivně interaguje.

obr. 16. Fotomontáž z Last Week Tonight

4.3.2 Styl moderace Johna Olivera John Oliver dokáže coby moderátor rychle a efektivně přejít od seriózního podání informace k humorné vsuvce a naopak. Je schopen měnit řeč těla podle toho, co si daný obsah žádá. Na obrázku č. 15 je patrné, že u vážnějších témat se často předkloní směrem

55

k divákovi, čímž zdůrazní důležitost a naléhavost sdělovaného. Naopak při komediálních výstupech se spíše napřímí a využívá expresivnější řeč těla. Těží také ze svého britského přízvuku (tzv. královské angličtiny), který si mnoho lidí spojuje s vysokým intelektem, což jako by dodávalo Oliverovu sdělení větší váhu.117

Tento obraz vzdělaného Brita však Oliver díky svému sebeironickému přístupu k humoru neustále narušuje, a o to důvěryhodněji pak působí. Psychologická studie provedená na Harvardu v roce 2020 potvrdila, že lidé, kteří dokáží správně využít tento druh humoru, působí v očích obecenstva sebevědoměji, přístupněji a kompetentněji.118 A právě tyto vlastnosti jsou ideální pro moderátora moderních politicko-satirických pořadů, které se snaží najít rovnováhu mezi sdělením důležitých informací divákovi a jeho pobavením.

4.3.3. Důvody úspěchu pořadu Způsob, jakým Last Week Tonight a John Oliver prezentují svá témata, však není jediným faktorem stojícím za úspěchem pořadu po celém světě. Jak již bylo výše zmíněno, Last Week Tonight disponuje ve srovnání s ostatními pořady stejného žánru velice štědrým rozpočtem, a jeho tvůrci navíc mají absolutní autorskou volnost v tom, jakému tématu se budou věnovat. Pořad peníze z rozpočtu dokonce často využívá k různým dobročinným účelům. V díle z 5. 6. 2016 například nakoupil zdravotní dluhy mnoha lidí za 60 tisíc dolarů, které ovšem měly hodnotu přes 15 milionu dolarů, a odpustil je.119 Na vlastní náklady také vydal několik knih a jejich zisk věnoval na charitu. V některých dílech pořad dokonce vyrobil upoutávky na fiktivní filmy, ve kterých hrají jedni z nejprestižnějších amerických herců současnosti. Ačkoliv oficiální rozpočet pořadu není znám, při srovnání produkčních kvalit produkce s dalšími podobnými pořady lze vyvodit, že na tomto pořadu stanice HBO nešetří Jako příklad lze uvést také příklad končícího voskového muzea amerických prezidentů, které nabídlo své figuríny na prodej: zatímco úspěšná The Late Show with Stephen Colbert zakoupila jednu figurínu, pořad Last Week Tonight jich dokázal zaplatit hned pět. Cena za jeden exemplář se přitom pohybovala v řádu desítek tisíc dolarů.120

117 Knihy.ABZ.cz, Jazyky a jejich zvuky.Univerzálie a typologie ve fonetice a fonologii, viděno 18. 5. 2021, https://knihy.abz.cz/prodej/jazyky-a-jejich-zvuky-univerzalie-a-typologie-ve-fonetice-a-fonologii. s. 102-104 118 Brad Bitterly a Alison Wood Brooks, „Sarcasm, Self-Deprecation, and Inside Jokes: A User’s Guide to Humor at Work", Harvard Business Review, 1. červenec 2020, https://hbr.org/2020/07/sarcasm-self- deprecation-and-inside-jokes-a-users-guide-to-humor-at-work. 119 LastWeekTonight, Debt Buyers: Last Week Tonight with John Oliver (HBO), 2016, https://www.youtube.com/watch?v=hxUAntt1z2c. 120 The Late Show with Stephen Colbert, John Oliver And Stephen Make Wax Presidents Fight To The Death, 2017, https://www.youtube.com/watch?v=5gcojKy6c7Q&t=95s.

56

Takových případů se v průběhu existence pořadu najde mnoho a sám Oliver, ačkoliv přesnou částku neřekne, v některých rozhovorech naznačil finanční štědrost stanice HBO.121 S touto skutečností souvisí také možnost zaměstnávat více lidí, kteří dohledávají správné informace a udělají důkladnou rešerši prezentovaných témat, jež často zabere měsíce příprav. Většina pořadů politické satiry ve světě, které se snaží úspěch pořadu napodobit, těmito možnostmi bohužel nedisponuje.

U Last Week Tonight se tak sešlo mnoho faktorů, které pomohly tomuto pořadu stát se jedním z nejznámějších a nejvlivnějších současných pořadů politické satiry na světě. Jedním z ukazatelů tohoto úspěchu a vlivu je také fakt, že mnoho dílů, které byly vysílány a ve kterých jsou rozebírány některé problematiky jednotlivých zemích byly v těchto zemích zakázány. Toto je i případ analyzovaného dílu, který oficiální cestou nelze v Indii sledovat. Není to však jediný díl s takovým osudem. Díly kritizující Čínu, Brazílii a či utahující si z britského parlamentu také nebyly v daných zemích vysílány či byly pro daný trh sestříhány. Celkový vliv televizní politické satiry bude rozebrán v závěru této práce, avšak z probíraných pořadů politické satiry je to právě Last Week Tonight with John Oliver, který bývá nejčastěji citován jako zdroj inspirace pro moderní pořady televizní politické satiry.122

4.4 ZDF Magazin Royale

4.4.1. Analýza pořadu K analýze pořadu ZDF Magazin Royale byl vybrán druhý odvysílaný díl z 13. 11. 2020, jehož hlavním tématem se stala automobilka Volkswagen (VW) a její historie porušování lidských práv a svobod ve světě. Pořad začal pozdravem moderátora Jana Böhmermanna a shrnutím témat, kterým se bude díl věnovat. Poté následovala znělka pořadu, po níž se moderátor jako obyčejně věnoval některým událostem uplynulého týdne. Hlavní téma epizody přišlo na řadu po krátké hudební vložce. V tomto díle navazovalo ještě druhé téma večera – souboj o křeslo předsedy politické strany CDU (Křesťanskodemokratická unie). Pořad zakončila píseň parodující jednoho z tehdejších kandidátů na předsedu, Norberta Röttgena.123

121Stejný díl pořadu The Late Show with Stephen Colbert. 122 Např. Daniel Gerhardt, „Jan Böhmermann: Warten auf den Wendler", Die Zeit, 7. listopad 2020, sek. Kultur, https://www.zeit.de/kultur/film/2020-11/jan-boehmermann-zdf-magazin-royale-show- hauptprogramm/seite-2. 123 Celý díl: „ZDF Magazin Royale - Late-Night-Satire mit Jan Böhmermann", viděno 22. 3. 2021, https://www.zdf.de/uri/8fe17b32-302c-4220-b848-5a6394485d23.

57

Hlavnímu tématu bylo věnováno 14 minut a 40 vteřin, což je polovina celkové délky pořadu. Jan Böhmermann se na začátku vyznal ze své lásky k automobilům VW, poté popsal kontroverzní počátky automobilky, kdy společnost jako pracovní sílu využívala vězně z koncentračních táborů. Ferdinand Porsche, zakladatel automobilky a aktivní člen NSDAP, tuto možnost uvítal, a naopak zažádal o větší množství těchto pracovníků. Praxi ve využívání co nejlevnější pracovní síly však automobilka neopustila, což Böhmermann postupně dokazoval na dalších příkladech z historie automobilky. Brazílie v 60. letech, Jihoafrická republika v letech 80. a v současné době Čína, tam všude automobilka postavila továrny, které využívaly levnou pracovní sílu z různých převýchovných táborů či vězení. Pořad rovněž prezentoval části rozhovorů s vůdčími tvářemi automobilky z různých starších natočených dokumentů a veřejných vystoupení. Z těchto úryvků vyplýval nezájem vedoucích osob o téma lidských práv a odmítnutí odpovědnosti za tento stav. Tyto vůdčí osobnosti byli hlavně potomci F. Porscheho z rodiny Piëchů, která dodnes vlastní ve firmě většinový podíl. Böhmermann se následně v rychlém sledu zmínil také o dalších aférách automobilky, jako byly „dieselgate“ či pokusy na zvířatech. Téma moderátor uzavřel prohlášením, že pokud mu automobilka dodá 10 zlatých automobilů VW ID.3, bude mlčet a vše, co právě řekl, znovu neodvysílá.

Podobně jako Last Week Tonight i ZDF Magazin Royale soustředí svou pozornost v jedné epizodě na jedno, občas dvě témata, jimž se věnuje více do hloubky a v širších kontextech. Schéma zavedené a předvedené výše u pořadu The Daily Show i Last Week Tonight, kdy se satirické narážky objevují po každém informačním sdělení, však ZDF Magazin Royale pevně nedodržuje. Místo aby nastínil své otázky vážící se k tématu na začátku segmentu, pokládá si je Jan Böhmermann průběžně, jak zjišťuje nové informace, a vždy na ně dostane ihned odpověď, nejčastěji v podobě namluvených úryvků z novinových článků. Tuto techniku otázky a odpovědi Böhmermann v analyzované části předvedl celkem osmnáctkrát. Divák má díky tomu pocit, že se nové informace dozvídá společně s moderátorem. Tuto představu ještě podporují reakce Böhmermanna na konkrétní odpovědi, které jsou často velice expresivní (obr. 17).

58

obr. 17. . Jan Böhmermann reaguje na novou informaci v ZDF Magazin Royale z 13.11.2020 Moderátor vkládá humor i v průběhu zpravodajských záznamů, které v ostatních pořadech slouží pouze k informování diváka. V epizodě se objevily téměř všechny typy humoru zmíněné již v předešlých analýzách, jako jsou parodie, absurdní humor, slovní hříčky a sebeironie. Komediálnímu vyznění pořadu napomáhá také práce s grafikou, která má – na rozdíl od ostatních analyzovaných pořadů – své místo po levici moderátora. Ten na ni často reaguje a využívá ji k vypointování některých humorných historek, fotomontáže často slouží k doplnění předestřených informací. Jan Böhmermann využívá i nepřímé interakce s diváky u televizních obrazovek. V polovině analyzovaného segmentu se například zadíval do druhé, boční kamery a začal k nim promlouvat přímo a důvěrněji, aby jim vysvětlil vtip, který právě řekl. Taková situace se v analyzovaném segmentu objevila dvakrát a dokládá, že snaha pobavit je jednou z priorit pořadu.

4.4.2 Styl moderace Jana Böhmermanna Jan Böhmermann využil své bohaté zkušenosti z předchozího pořadu Neo Magazin Royale a ukázal, že dokáže bez problémů zvládnout i moderaci pořadu, jenž konzistentně pojednává o jednom až dvou tématech a z větší míry se obejde bez hostů. Böhmermann se prezentuje v první řadě jako komik. Ze všech moderátorů analyzovaných pořadů má nejexpresivnější řeč těla a nejvíce využívá mimiku obličeje, včetně nejrůznějších grimas, a to jak během satirických, tak informativních částí pořadu. A právě jeho herecký talent a schopnost zvládat komediální načasování pomáhají pořad ZDF Magazin Royale odlišit od

59

dalších zábavných pořadů v Německu. Nejde však pouze o humor, podstatná je i Böhmermannova schopnost prodat váhu prezentovaných témat. Moderátor nepředkládá informace s takovou urgencí a naléhavostí, jako například John Oliver, mnohem spíše v divákovi vyvolává pocit absurdity, že problematika, kterou se zabývá, vůbec v moderním světě existuje. Jan Böhmermann si našel vlastní styl moderování a není divu, že právě on platí za nejvýraznější novodobou tvář politické satiry v Německu.

4.5 Šťastné pondělí

4.5.1 Analýza pořadu Analýza pořadu Šťastné pondělí se bude soustředit na díl z 24. února 2020. Tento den se pořad věnoval „zmizení“ prezidenta Miloše Zemana, který se naposledy objevil na veřejnosti 25. ledna. Na začátku pořadu Jindřich Šídlo shrnul témata daného dílu, následovala znělka, po níž Šídlo, v dané epizodě navíc společně s Konstantinem Sulimenkem, glosoval některé vybrané události týdne, zaměřili se zejména na aféru s pracovním automobilem hejtmanky Středočeského kraje Jaroslavy Pokorné Jermanové, jejž neprávoplatně využíval její manžel. Následoval hudební předěl (tentokrát šlo o videoklip skupiny Guns’n’Roses), po němž moderátor přikročil k hlavnímu tématu. Po dalším hudebním předělu uzavírajícím hlavní téma pořad pokračoval segmentem Sněmovní 4 Václava Dolejšího, jenž pojednal o sjezdu strany ODS. Ke konci epizody se objevila komediální variace na pořad Pošta pro tebe, která v sobě však skrývala rozhovor moderátorky Martiny Spěváčkové s Alexandrem Vondrou a jeho synem Vojtěchem.124

Hlavnímu tématu zabývajícímu se faktem, že prezident Miloš Zeman již déle jak měsíc nebyl spatřen na veřejnosti, pořad věnoval přesně 9 minut. Po představení základních informací byla odprezentována časová osa mapující Zemanovy poslední veřejné výstupy. Každý z nich Jindřich Šídlo humorně okomentoval, po této části následuje čistě komediální skeč zobrazující hledání prezidenta Alexandrou Mynářovou, manželkou kancléře prezidenta Vratislava Mynáře a moderátorkou. Skeč se snaží navodit pocit, že se jej ona sama snaží najít díky šikovně sestříhaným záběrům z pořadů, které moderuje.

Práci s grafikou měl kompletně na starost Tomáš Dusil, který odváděl nadstandardní

124 Šťastné pondělí: Hledá se prezident a Pošta pro tebe: Jak se máte, Vondrovi | Šťastné pondělí | TelevizeSeznam.cz, viděno 14. 4. 2021, https://www.televizeseznam.cz/video/stastne-pondeli/stastne-pondeli- hleda-se-prezident-a-posta-pro-tebe-jak-se-mate-vondrovi-64032276.

60

práci – pro účely pořadu často vytvářel karikatury osobností, v tomto díle se dokonce objevil i lehký digitální deepfake prezidenta na Šídlově tváři (obr. 18). Vzhledem k tomu, že Dusil byl na práci s animacemi a grafikou sám, je jeho práce vskutku jedinečná, tím spíše, že celý pořad se točí před zeleným plátnem, takže vše kromě moderátora a stolku, u kterého sedí, je potřeba dodat v postprodukci.

obr. 18. Jindřich Šídlo s deepfake efektem prezidenta Miloše Zemana v pořadu Šťastné pondělí z 24.2.2020 Pořad se nesnaží poskytnout divákům hlubší vhled do hlavních témat, kterým se věnuje, ale slouží jako humorné komentáře samotného moderátora a zároveň pomáhají divákům prezentované informace zpřehlednit a zasadit do správného kontextu. Sám Jindřich Šídlo o pořadu přiznává, že spíše než by se cíleně snažil o politickou satiru jde o jeho vlastní specifický politický komentář a humor: „Je to určitě komentář, já už jsem se léta zabýval komentářem a komentováním. Nová forma je to asi v českých médiích. Ne úplně přelomová, ale je to určitě politický komentář, byť je jiný než obvykle.“125

4.5.2 Styl moderace Jindřicha Šídla Jindřich Šídlo je hlavním moderátorem a tváří pořadu. Jeho projev je korektní a poutavý, tón klidný. Nejvíce využívá typ humoru založený na nadsázce a ironii. Spolehlivým partnerem je mu grafika, která má často parodický účinek (k herecké imitaci a parodii osobností se Šídlo neuchyluje). Ze všech zmíněných moderátorů politicko-satirických pořadů je nejméně expresivní jak v gestech či mimice, tak v hlasovém projevu. Je patrné, že

125 Kousal, „Šťastné pondělí Jindřicha Šídla jako nová forma politického komentáře" s.98

61

na rozdíl od moderátorů z USA i Německa je Jindřich Šídlo původním povoláním novinář a komentátor, nikoliv herec a komik a sám přiznává, že ačkoliv jsou zahraniční politicko- satirické pořady inspirací, nesnaží se je za každou cenu napodobit.126 Z analyzovaných osobností má nejblíže k moderátorovi klasického typu, který ve zpravodajských relacích divákům poskytuje informace. Ačkoliv se pořad celkově pohybuje v žánru politické satiry, humor má v Šídlových vstupech vedlejší úlohu. Upozadění humoru však neplatí pro další segmenty pořadu a společné scénky, například s Konstantinem Sulimenkem, který se viditelně snaží diváka více pobavit.

Ačkoliv předchozí text může vyznít jako kritika Jindřicha Šídla, není to jeho cílem. Velkým kladem Šídlova vystupování je, že informace a témata, která prezentuje, díky jeho klidnějšímu projevu mají patřičnou váhu. Jeho rozbor hlavního tématu tak může zapůsobit jako seriózní komentář k problematice. V podmínkách, ve kterých pořad vzniká, se Šídlo navíc může spolehnout pouze na vlastní erudici, informace a rešerše, a právě zde se jeho novinářská profese projevuje jako velký klad. Šídlo dokáže témata podat srozumitelně a přehledně, divák má tedy lepší šanci tématu porozumět a pochopit Šídlův úhel pohledu.

126 Marek Švehla, „Šídlo: Z MeToo si dělat legraci neumím", Týdeník Respekt, viděno 23. 4. 2021, https://www.respekt.cz/special/2019/vsechno-se-da-zmenit/z-metoo-si-delat-legraci-neumim.

62

Závěr Tato práce si dala za cíl prozkoumat prvky, které s sebou přinesla moderní podoba politické satiry v televizi. Největší změnu v její podobě poprvé přinesl pořady The Daily Show a Last Week Tonight. Provedení a formát těchto pořadů se uchytil v mnoha dalších zemích světa, ale také se ukázalo, že aby dané pořady mohly oslovit diváky v jejich vlastních zemích, je potřeba přizpůsobit je místním podmínkám a kultuře. Ukázalo se, že moderní televizní satira vděčí za svou popularitu hlavně nástupem nové generace. Generace lidí v rozmezí 20-40 let, která ví, že zavedená média mohou mít vlastní agendu a hledají spolehlivý zdroj informací a zábavy v jednom celku. Jak ukázala například studie na Stanfordské univerzitě127, mladí lidé mají zájem aktivně se o soudobou politiku zajímat, avšak velké množství informací, které na ně doléhají ze všech druhů klasických i nových médiích je dokáže rychle zahltit a způsobit cynismus a apatii k těmto tématům. Právě tito lidé tak tvoří největší podíl diváků pořadů politické satiry. Tyto pořady jim pomáhají orientovat se v mnohdy nezřetelném světě moderní politiky a dát jim kontext, který by jinak tyto diváky stál mnoho času a snahy najít vlastním přičiněním.

Analýzou vybraných pořadů se ukázaly také důležité podmínky, které jsou nutné pro jejich úspěšný chod. Hlavním faktorem je svoboda tisku a slova v dané zemi. Pořady politické satiry bývají mezi prvními, na které se politická moc, snažící se ovlivnit svobodu tisku a slova, soustředí. Dalším faktorem je také míra svobody samostatného pořadu. Komerční stanice spoléhají na zisky z reklam pro svůj chod, to může vytvořit nátlak, aby pořad nechal některá témata být a zabýval se jen vhodnými společnostmi a jednotlivci. Dále je nutný dostatečný rozpočet pořadu. Jak ukazuje analýza, pořady, které si mohou dovolit zaměstnat dostatek lidí pro hloubkový výzkum témat, přináší divákům ucelenější informace a jsou schopny více se na dané otázky soustředit. Jak však ukazuje příklad Šťastného pondělí, i s minimálním týmem a dostatečnou znalostí lze dělat úspěšný pořad politické satiry, v takovém případě je však potřebná dostatečná expertíza jednotlivých členů.

Stejně tak je klíčová role moderátora, který těmito pořady provází. Moderátoři a další lidé stojící za politickou satirou v dnešní době musí dokázat skloubit mnohé rozdílné profese do jednoho celku, aby pořad dokázal fungovat. Ačkoliv většina moderátorů představených pořadů má komediální kořeny, musí také dokázat obstojně zajistit dostatečný výzkum témat

127 „Generation X not so special: Malaise, cynicism on the rise for all age groups (8/98)", 19. duben 2021, https://news.stanford.edu/pr/98/980821genx.html.

63

a ptát se na správné otázky. V neposlední řadě také musí moderátor umět diváky dostatečně zaujmout, aby si diváci mohli vypěstovat důvěru k předkládaným informacím Není tak divu, že někteří z těchto moderátorů jsou považováni také za žurnalisty, kteří divákům předkládají témata, která by je měla zajímat poutavým způsobem.

Pořady politické satiry tak pomáhají svým divákům uvědomit si sílu a důležitost vlastního kritického myšlení a přemýšlet nad přijatými informacemi, nejenom je slepě přijímat a zároveň jim dát najevo, že jejich hlas je důležitý, pokud chtějí politickou situaci ovlivnit a změnit. Jon Stewart v posledním díle The Daily Show, který moderoval, shrnul snahu těchto pořadů jasně: „Je to neustálý boj proti hovadinám všeho druhu,“128 a vyzval diváky k tomu, aby i oni sami v tomto boji pokračovali. Díky novým i dlouho existujícím pořadům televizní politické satiry tak mají diváci stále místa, která v tomto boji pokračují s nimi.

Summary The aim of this work was to explore the specific elements of modern political satire in television. The biggest change in its form and style was brought by The Daily Show with Jon Stewart, which decided not only to criticize political figures but also their decisions, laws that they enacted but also attacked media for their biased narrative and departure from their primary goal – to bring their viewers unbiased information and educate them on political issues. Tv show Last Week Tonight took this idea in the last decade even further and offered viewers a deeper insight into various issues that plague modern society. The design and format of these programs have taken hold in many other countries around the world, but at the same time these shows needed to adapt to the local cultural environment and conditions in order for these programs to work and appeal to viewers in those countries.

This thesis also looked into reasons for the increased popularity of political satire brought by these shows. It turned out that the popularity of the genre increased with the

128 „Uncensored - Three Different Kinds of Bulls**t - The Daily Show with Jon Stewart | Comedy Central US", Comedy Central, viděno 23. 4. 2021, https://www.cc.com/video/ss6u07/the-daily-show-with-jon- stewart-uncensored-three-different-kinds-of-bulls-t.

64

advent of a generation of so-called millennials, i.e., people in the age range of 20-40 years, who began to doubt the impartiality of the established media and suspect them of a hidden political agenda. Because of this, they were looking for new reliable sources of information, the fact that these shows can also entertain them have made them even more intriguing. This generation is often seen as a generation of cynics and apathetic people. However, one of the reasons for this image is the excruciating amount of information that comes to them from all kinds of classic and new media sources and which can cause exactly those feelings. However, political satire shows allow them to quickly orient themselves in a presented topic in an entertaining way, and in addition offer them a further context that would otherwise be difficult to find and very time-consuming if they tried so themselves. For all these reasons, it is no surprise that the aforementioned age group makes up the largest portion of viewers of political satire shows.

The analysis of selected TV shows also revealed important conditions that are necessary to be met for their future success in their respected countries. The main factor is freedom of the press and speech in their country. Programs of political satire tend to be a thorn in the side of authoritarian regimes that seek to restrict freedom of the press and speech, and are therefore among the first ones to be subjected to various restrictions. Another factor is the degree of freedom these TV shows have to explore whatever topic they wish to. Commercial networks stations rely on advertising revenue for their existence. This can create pressure for the shows to let some topics be and only deal with the ones that are not endangering the revenue of the tv station they are broadcasted on. The budget of the show is also crucial. As the analysis has shown, programs that can afford to employ enough people capable of exploring topics in depth provide viewers with more comprehensive information and are able to present the topics in more detail. However, as the example of show Šťastné pondělí, even with a minimal team, a successful political satire show can be created, but in which case sufficient expertise of individual members is necessary.

Equally as the aforementioned, another key role is that of the presenter of each show. Presenters and other people behind political satire must be able to combine many different professions into one in order for the show to successfully work. Although most of the presenters of the analysed shows have comedic roots, they must also be able to make sure the show made sufficient research of the topics and is properly and professionally presented. Audience will then determine for themselves if they wish to return to the show as a credible

65

source of information and entertainment.

No wonder, then, that over time, some of these moderators have developed a reputation as experienced journalists who present topics worthy of attention and reflection. Political satire shows help their viewers to realize the power and importance of their own critical thinking and to think for themselves about the received information and not to accept it blindly. And at the same time to show them that their voice is important if they want to influence and change the current political situation. Jon Stewart, in the last episode of his tenure as the The Daily Show host, summed up the show's efforts: "It's a constant fight against bullshit of all kinds," and encouraged viewers to continue the fight themselves. Thanks to many new and political satire shows that started broadcasting, viewers still have enough places that continue with this fight with them.

66

Použitá literatura „(1) Hroty týdne s Konstantinem Sulimenkem - YouTube". Viděno 29. duben 2021. https://www.youtube.com/channel/UCnO3bEMw2woiynKUarmlJJw.

„1981: Rudis Tagesshow - Radio Bremen". Viděno 21. duben 2021. https://dein.radiobremen.de/ueber-uns/chronik/chronik-rudis-tagesshow-100.html.

„Al Bernameg | Egyptian Streets". Viděno 20. duben 2021. https://egyptianstreets.com/tag/al-bernameg/.

Andersson, Emma. „Credibility in Comedy is No Joke", 2018. https://doi.org/10.13140/RG.2.2.33266.45764.

Angenendt, Bastian. „„ZDF Magazin Royale“ startet: Was hat Jan Böhmermann vor?", 6. listopad 2020. https://www.waz.de/kultur/fernsehen/zdf-magazin-royale-startet- was-hat-boehmermann-vor-id230849384.html. a.s, Media Marketing Services. „Veřejnoprávní televize I.- Německo | RadioTV". Viděno 21. duben 2021. https://www.radiotv.cz/p_tv/t_obecne/verejnopravni-televize-i- nemecko/.

„Badoo - Germans voted “Least Funny Nationality" in Global Survey". Viděno 21. duben 2021. https://badoo.com/team/press/26/.

Baym, Geoffrey, a Jeffrey P Jones. News Parody and Political Satire across the Globe. London; New York: Routledge, 2017.

Bednařík, Petr, Jan Jirák, a Barbara Spitzová- Köpplová. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Vyd. 1. Žurnalistika a komunikace. Praha: Grada Publ, 2011.

„Before Late Night Became A Toilet of Trumpster Fire Jokes -- The 1991-2015 Late Night Talk Show Ratings - The TV Ratings Guide", 13. duben 2018. https://web.archive.org/web/20180413185721/http://www.tvratingsguide.com/2017 /12/before-late-night-became-trumpster-fire.html.

Bendix, Trish. „Late Night in 2019: Trump, Trump and More Trump". The New York Times, 23. prosinec 2019, sek. Arts. https://www.nytimes.com/2019/12/23/arts/television/best-late-night-2019.html.

Bessant, Judith. „New politics and satire: the Euro financial crisis and the one-finger salute". Information, Communication & Society 20, č. 7 (3. červenec 2017): 1057– 72. https://doi.org/10.1080/1369118X.2016.1206138.

Bitterly, Brad, a Alison Wood Brooks. „Sarcasm, Self-Deprecation, and Inside Jokes: A User’s Guide to Humor at Work". Harvard Business Review, 1. červenec 2020. https://hbr.org/2020/07/sarcasm-self-deprecation-and-inside-jokes-a-users-guide- to-humor-at-work.

Týdeník Respekt. „Blaničtí rytíři politické satiry". Viděno 26. duben 2021. https://www.respekt.cz/tydenik/2014/21/blanicti-rytiri-politicke-satiry.

67

„Böhmermanns Abschied: So war die letzte Ausgabe vom “Neo Magazin Royale”". Viděno 25. duben 2021. https://www.rnd.de/medien/bohmermanns-abschied-neo- magazin-royale-endet-ein-kommentar- L6U72WUH4BH45O3VNVAPCWGSZQ.html.

Bredow, Christopher. „Jan Böhmermann im „Neo Magazin Royale“: ZDF entfernt Erdogan-Schmähgedicht aus Mediathek". Viděno 25. duben 2021. https://www.noz.de/deutschland-welt/medien/artikel/692529/zdf-entfernt-erdogan- schmahgedicht-aus-mediathek.

Budzinski, Klaus, a Reinhard Hippen. Metzler Kabarett Lexikon: von Klaus Budzinski und Reinhard Hippen ; in Verbindung mit dem Deutschen Kabarettarchiv. Stuttgart: Metzler, 1996.

Bundo, Marlon, Jill Twiss, E. G. Keller, a Charlotte Pence. A day in the life of Marlon Bundo. San Francisco: Chronicle Books, 2018.

Clark, Travis. „Netflix Has Canceled ‚Patriot Act with Hasan Minhaj´ as It Continues to Struggle with Topical Talk Shows". Business Insider. Viděno 18. duben 2021. https://www.businessinsider.com/netflix-cancels-patriot-act-struggles-with-talk- show-format-2020-8.

„Click this page. It’s huge. Like Donalds hands. It’s the funniest website in the world! Believe us!" Viděno 26. duben 2021. http://everysecondcounts.eu/.

„CNN.com". Viděno 4. duben 2021. http://transcripts.cnn.com/TRANSCRIPTS/0211/02/rs.00.html.

„CNN.com - Transcripts". Viděno 13. duben 2021. http://transcripts.cnn.com/TRANSCRIPTS/0602/27/lkl.01.html.

Co má John Oliver proti Česku? Zajeli jsme do New Yorku a zeptali se ho | Šťastné pondělí | TelevizeSeznam.cz. Viděno 29. duben 2021. https://www.televizeseznam.cz/video/stastne-pondeli/stastne-pondeli-jindricha- sidla-337697.

„Ergebnisse Deutschland - Der Bundeswahlleiter". Viděno 22. duben 2021. https://www.bundeswahlleiter.de/europawahlen/2019/ergebnisse/bund-99.html.

Feldman, Lauren. „The News about Comedy: Young Audiences, The Daily Show, and Evolving Notions of Journalism". Journalism 8, č. 4 (1. srpen 2007): 406–27. https://doi.org/10.1177/1464884907078655. the Guardian. „Fifa Officials Arrested on Corruption Charges as World Cup Inquiry Launched", 27. květen 2015. http://www.theguardian.com/football/2015/may/27/several-top-fifa-officials- arrested.

Gaines, E. „Media Literacy and Semiotics", 2010. https://doi.org/10.1057/9780230115514_2.

68

Geezer, Retro. „That Was The Week That Was | Nostalgia Central". Viděno 1. duben 2021. https://nostalgiacentral.com/television/tv-by-decade/tv-shows-1960s/that- was-the-week-that-was/.

„Generation X not so special: Malaise, cynicism on the rise for all age groups (8/98)", 19. duben 2021. https://news.stanford.edu/pr/98/980821genx.html.

„Generation X not so special: Malaise, cynicism on the rise for all age groups (8/98)". Viděno 19. duben 2021. https://news.stanford.edu/pr/98/980821genx.html.

Gerhardt, Daniel. „Jan Böhmermann: Warten auf den Wendler". Die Zeit. 7. listopad 2020, sek. Kultur. https://www.zeit.de/kultur/film/2020-11/jan-boehmermann-zdf- magazin-royale-show-hauptprogramm/seite-2.

GmbH, DWDL de. „DWDL.de - Das Www.Medienmagazin.De". DWDL.de. Viděno 26. duben 2021. https://www.dwdl.de/home/.

Google Trends. „Google Trends". Viděno 19. duben 2021. https://trends.google.com/trends/explore?date=2017-09-01%202021-03- 22&gprop=youtube&q=Patriot%20act%20Hasan,last%20week%20tonight,the%20 daily%20show.

Gray, Jonathan, Jeffrey P. Jones, a Ethan Thompson, ed. Satire TV: politics and comedy in the post-network era. New York: NYU Press, 2009.

TIME. „Hasan Minhaj: The 100 Most Influential People of 2019". Viděno 19. duben 2021. https://time.com/collection/100-most-influential-people-2019/5567704/hasan- minhaj/.

Comedy Central. „Headlines - Tape Fear - The Daily Show with Jon Stewart | Comedy Central US". Viděno 11. duben 2021. https://www.cc.com/video/8yq63o/the-daily- show-with-jon-stewart-headlines-tape-fear.

„heute-show". In Wikipedia, 18. duben 2021. https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Heute-show&oldid=211061754.

Comedy Central. „Indecision 2000 - McCain Campaign Bus - The Daily Show with Jon Stewart | Comedy Central US". Viděno 11. duben 2021. https://www.cc.com/video/78euyp/the-daily-show-with-jon-stewart-indecision- 2000-mccain-campaign-bus.

„Indecision 2000 - Usurp the Vote - The Daily Show with Jon Stewart (Video Clip) | Comedy Central US". Viděno 3. květen 2021. https://www.cc.com/video/kb4qv9/the-daily-show-with-jon-stewart-indecision- 2000-usurp-the-vote.

„Jan Böhmermann im Interview zum ‚Proseminar Schmähkritik´ | ZEIT ONLINE". Viděno 25. duben 2021. https://www.zeit.de/kultur/film/2016-05/jan- boehmermann-interview-hermeneutik.

Jelínková, Mgr. Karolína. „Česká politická satira na televizních obrazovkách v porovnání s

69

americkými pořady". Diplomová práce, Karlova Univerzita, fakulta Sociálních věd, 2015.

„John Oliver: Co týden dal a vzal 8. řada - HBO GO". Viděno 4. květen 2021. http://hbogo.cz/serialy/john-oliver-co-tyden-dal-a-vzal/rada-8.

USA TODAY. „John Oliver May Have Helped Spur 150,000 Comments to FCC on Net Neutrality". Viděno 16. duben 2021. https://www.usatoday.com/story/tech/talkingtech/2017/05/09/john-oliver-may- have-helped-spur-150000-comments-fcc-net-neutrality/101480100/.

The Hollywood Reporter. „John Oliver on the Luxurious ‚Freedom´ of HBO, His Complicated Relationship With NYC", 16. duben 2014. https://www.hollywoodreporter.com/news/john-oliver-luxurious-freedom-hbo- 696165.

Bustle. „John Oliver Says Marlon Bundo Book Sales Are Way More “Ridiculous” Than He Expected". Viděno 17. duben 2021. https://www.bustle.com/p/john-oliver-says- marlon-bundo-book-sales-are-way-more-ridiculous-than-he-expected-8559003.

The Hollywood Reporter. „John Oliver’s Talk Show Ratings Edging Out HBO Colleague Bill Maher", 25. září 2014. https://www.hollywoodreporter.com/news/john-olivers- talk-show-ratings-735187.

EW.com. „Jon Stewart on ‚The Rachel Maddow Show´: ‚We Have a Special Place in Our Hearts for Fox´". Viděno 20. duben 2021. https://ew.com/article/2010/11/11/jon- stewart-on-the-rachel-maddow-show-we-have-a-special-place-in-our-hearts-for- fox/.

TelevizeSeznam.cz. „Kancelář Blaník". Viděno 28. duben 2021. https://www.televizeseznam.cz/porad/blanik.

Kleinen-von Königslöw, Katharina, a Guido Keel. „Localizing The Daily Show: The heute show in Germany". Popular Communication 10 (1. leden 2012): 66–79. https://doi.org/10.1080/15405702.2012.638580.

Knihy.ABZ.cz. Jazyky a jejich zvuky.Univerzálie a typologie ve fonetice a fonologii. Viděno 2. květen 2021. https://knihy.abz.cz/prodej/jazyky-a-jejich-zvuky- univerzalie-a-typologie-ve-fonetice-a-fonologii.

„Kommission zur Ermittlung der Konzentration im Medienbereich - KEK". Viděno 25. duben 2021. https://www.kek-online.de/.

Končelík, Jakub, Pavel Večeřa, a Petr Orság. Dějiny českých médií 20. století. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010.

„Konstantin Sulimenko - Seznam Zprávy". Viděno 29. duben 2021. https://www.seznamzpravy.cz/autor/konstantin-sulimenko-608.

KOSMAS.cz. Metody výzkumu médií - Tomáš Trampota, Martina Vojtěchovská | Kosmas.cz - internetové knihkupectví. Viděno 30. duben 2021.

70

https://www.kosmas.cz/knihy/155726/metody-vyzkumu-medii/.

Kousal, Kryštof. „Šťastné pondělí Jindřicha Šídla jako nová forma politického komentáře". Univerzita Karlova v Praze, 2018.

„last week tonight | Search Results | Showbuzz Daily". Viděno 16. duben 2021. http://www.showbuzzdaily.com/?s=last+week+tonight.

LastWeekTonight. Debt Buyers: Last Week Tonight with John Oliver (HBO), 2016. https://www.youtube.com/watch?v=hxUAntt1z2c.

Lichtenstein, Dennis, a Cordula Nitsch. „Informativ und kritisch? Die Politikdarstellung in deutschen Satiresendungen". Medien & Kommunikationswissenschaft 66 (1. leden 2018): 5–21. https://doi.org/10.5771/1615-634X-2018-1-5.

„Living: Proceeding With Caution - TIME". Viděno 19. duben 2021. http://content.time.com/time/subscriber/article/0,33009,970634-1,00.html. mailto:[email protected], Ceska Televize; „168 hodin". Česká televize. Viděno 28. duben 2021. https://www.ceskatelevize.cz/porady/10117034229-168- hodin/214411058251130/.

Mocná, Dagmar, a Josef Peterka. Encyklopedie literárních žánrů. 1. vyd. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2004.

„Muslims Organize Huge Protests Across India, Challenging Modi - The New York Times". Viděno 1. květen 2021. https://www.nytimes.com/2020/01/04/world/asia/india-protests-modi- citizenship.html.

„Neo Magazin Royale". In Wikipedia, 28. březen 2021. https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Neo_Magazin_Royale&oldid=2103014 61.

„Netflix". Viděno 4. květen 2021. https://www.netflix.com/search?q=patriot%20act.

News, Team, a Mike Wilms. „ZDF-„heute-show“ gewinnt eine Million Zuschauer hinzu". Berliner Zeitung. Viděno 23. duben 2021. https://www.berliner- zeitung.de/news/zdf-heute-show-gewinnt-eine-million-zuschauer-hinzu-li.126307.

NW, 1615 L. St, Suite 800Washington, a DC 20036USA202-419-4300 | Main202-857- 8562 | Fax202-419-4372 | Media Inquiries. „For Some, the Satiric ‘Colbert Report’ Is a Trusted Source of Political News". Pew Research Center (blog). Viděno 3. duben 2021. https://www.pewresearch.org/fact-tank/2014/12/12/for-some-the- satiric-colbert-report-is-a-trusted-source-of-political-news/.

„For Some, the Satiric ‘Colbert Report’ Is a Trusted Source of Political News". Pew Research Center (blog). Viděno 12. duben 2021. https://www.pewresearch.org/fact-tank/2014/12/12/for-some-the-satiric-colbert- report-is-a-trusted-source-of-political-news/.

„Public’s News Habits Little Changed by September 11". Pew Research Center - U.S.

71

Politics & Policy (blog), 9. červen 2002. https://www.pewresearch.org/politics/2002/06/09/publics-news-habits-little- changed-by-september-11/.

. „The Internet Gains in Politics". Pew Research Center: Internet, Science & Tech (blog), 11. leden 2008. https://www.pewresearch.org/internet/2008/01/11/the-internet- gains-in-politics/.

Owens, Simon. „How The Daily Show reinvented itself for the social media age". Viděno 14. duben 2021. https://simonowens.substack.com/p/how-the-daily-show- reinvented-itself.

„PARODIES OF SATIRES On Jan Böhmermann (Matthias Dell)". Viděno 26. duben 2021. https://www.textezurkunst.de/121/parodien-auf-satiren/.

Pence, Charlotte, a Karen Pence. Marlon Bundo’s A day in the life of the vice president. Washington, DC: Regnery Kids, an imprint of Regnery Publishing, 2018.

Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje. „Peroutkův článek? Tonda Blaník to vyřeší, tvrdí scenárista | Aktuálně.cz", 25. duben 2015. https://video.aktualne.cz/dvtv/geisler- ztraceny-peroutkuv-clanek-tonda-blanik-to- vyresi/r~8516d93ee83211e494a20025900fea04/.

Pfetsch, Barbara. „Political Communication Culture in the United States and Germany". Harvard International Journal of Press/Politics 6, č. 1 (leden 2001): 46–67. https://doi.org/10.1177/1081180X01006001004.

Pleva, Martin. „Sensitivity a la carte: The White House Correspondets Dinner". Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2020. https://theses.cz/id/ytocts/.

Porzelt, Benedikt. Politik und Komik: „Fake-Politiker" im Bundestagswahlkampf. Studien zur politischen Kommunikation, Band 10. Berlin: Lit, 2013.

Quotenmeter. „Quotenmeter.de – Das Online-Fernsehmagazin". Viděno 25. duben 2021. https://www.quotenmeter.de/cms/?qry=neo+magazine+royale.

„Republika Blaník - YouTube". Viděno 28. duben 2021. https://www.youtube.com/.

Screen Rant. NEO MAGAZIN ROYALE-Fernsehnothilfe: Schwiegertochter gesucht #Verafake | Mit Jan Böhmermann - ZDFneo, 2016. https://www.youtube.com/watch?v=mG_Fyc-nyOs.

„Showbuzz Daily". Viděno 14. duben 2021. http://www.showbuzzdaily.com/.

Smale, Alison. „German Comedian Is Told Not to Repeat Lewd Lines About Erdogan". The New York Times, 10. únor 2017, sek. World. https://www.nytimes.com/2017/02/10/world/europe/jan-bohmermann-recep-tayyip- erdogan-poem.html.

Smith, Chris, a Jon Stewart. The Daily show (the book): an oral history: as told by Jon Stewart, the correspondents, staff and guests. First edition. New York: Grand Central Publishing, 2016.

72

staff, Guardian. „John Oliver on Net Neutrality: ‚Every Internet Group Needs to Come Together´". the Guardian, 8. květen 2017. http://www.theguardian.com/tv-and- radio/2017/may/08/john-oliver-last-week-tonight-net-neutrality.

Strauss, Anselm L, a Juliet Corbin. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno; Boskovice: Sdružení Podané ruce ; Albert, 1999.

TelevizeSeznam.cz. „Šťastné pondělí". Viděno 29. duben 2021. https://www.televizeseznam.cz/porad/stastne-pondeli.

Šťastné pondělí: Hledá se prezident a Pošta pro tebe: Jak se máte, Vondrovi | Šťastné pondělí | TelevizeSeznam.cz. Viděno 4. květen 2021. https://www.televizeseznam.cz/video/stastne-pondeli/stastne-pondeli-hleda-se- prezident-a-posta-pro-tebe-jak-se-mate-vondrovi-64032276.

Švehla, Marek. „Šídlo: Z MeToo si dělat legraci neumím". Týdeník Respekt. Viděno 3. květen 2021. https://www.respekt.cz/special/2019/vsechno-se-da-zmenit/z-metoo- si-delat-legraci-neumim.

Tavernise, Sabrina, a Brian Stelter. „At Rally, Thousands — Billions? — Respond". The New York Times, 30. říjen 2010, sek. U.S. https://www.nytimes.com/2010/10/31/us/politics/31rally.html.

The Daily Show with Trevor Noah. Trevor Noah Continues the War on Bulls**t: The Daily Show, 2015. https://www.youtube.com/watch?v=0OGZMfVQROY.

„The Daily Show with Trevor Noah | Annenberg Center". Viděno 14. duben 2021. https://annenbergcenter.org/event/the-daily-show-with-trevor-noah.

Comedy Central. „The Daily Show with Trevor Noah - Extended - February 24, 2020 - Anthony Mackie | Comedy Central US". Viděno 4. květen 2021. https://www.cc.com/episodes/8ba9yt/the-daily-show-with-trevor-noah-extended-february- 24-2020-anthony-mackie-season-25-ep-64.

„‚The Jon Stewart of Egypt´: Bassem Youssef". Viděno 20. duben 2021. https://www.cbsnews.com/news/jon-stewart-of-egypt-bassem-youssef/.

The Late Show with Stephen Colbert. John Oliver And Stephen Make Wax Presidents Fight To The Death, 2017. https://www.youtube.com/watch?v=5gcojKy6c7Q&t=95s.

„The President versus the Satirist". BBC News. Viděno 25. duben 2021. https://www.bbc.com/news/av/world-europe-36043495.

Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje. „Tondu Blaníka nepustili do TýTý. Internet prý není televize | Aktuálně.cz", 8. březen 2015. https://zpravy.aktualne.cz/domaci/tondu- blanika-nepustili-do-tyty-internet-pry-neni- televize/r~4e4c9834c57e11e4bdad0025900fea04/. the Guardian. „Turkey Asks Germany to Prosecute Comedian over Erdoğan Poem", 11. duben 2016. http://www.theguardian.com/world/2016/apr/11/turkey-germany-

73

prosecute-comedian-jan-bohmermann-erdogan-poem. iDNES.cz. „Tvůrce Kanceláře Blaník opouští Seznam. Důvodem jsou neshody s vedením firmy", 10. listopad 2017. https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/blanik- odchazi-ze-seznam-kancelar-blanik-neshody.A171110_173529_domaci_lva.

Radio Wave. „Tvůrci Kanceláře Blaník: Bavíme i samotné lobbisty", 14. duben 2015. https://wave.rozhlas.cz/tvurci-kancelare-blanik-bavime-i-samotne-lobbisty- 5214891.

Comedy Central. „Uncensored - Three Different Kinds of Bulls**t - The Daily Show with Jon Stewart | Comedy Central US". Viděno 3. květen 2021. https://www.cc.com/video/ss6u07/the-daily-show-with-jon-stewart-uncensored- three-different-kinds-of-bulls-t. stern.de. „‚Viva Coronia´: Wie die ‚heute-show´ das Virus veräppelt". Viděno 21. duben 2021. https://www.stern.de/kultur/tv/coronavirus--wie-die--heute-show--das-virus- veraeppelt-9164400.html.

„Watch: ‘Erdowie, Erdowo, Erdogan’ — The Video That Made Turkey Mad Enough to Summon the German Ambassador – Foreign Policy". Viděno 25. duben 2021. https://foreignpolicy.com/2016/03/29/watch-erdowie-erdowo-erdogan-the-video- that-made-turkey-mad-enough-to-summon-the-german-ambassador/.

Welle (www.dw.com), Deutsche. „Opinion: Böhmermann’s Anti-Erdogan Poem Is Satire and Germany Should Bear It | DW | 11.04.2016". DW.COM. Viděno 25. duben 2021. https://www.dw.com/en/opinion-b%C3%B6hmermanns-anti-erdogan-poem- is-satire-and-germany-should-bear-it/a-19178553.

„Who Got To Be On ‚The Daily Show´?" Viděno 12. duben 2021. https://brianbehnke.github.io/2018-11-26-daily-show/.

Statista. „Youtube Average Video Length by Category 2018". Viděno 30. duben 2021. https://www.statista.com/statistics/1026923/youtube-video-category-average- length/.

ZDF MAGAZIN ROYALE. V for Varoufakis | NEO MAGAZIN ROYALE mit Jan Böhmermann - ZDFneo, 2015. https://www.youtube.com/watch?v=Afl9WFGJE0M.

———. Varoufakis and the fake finger #varoufake | NEO MAGAZIN ROYALE mit Jan Böhmermann - ZDFneo, 2015. https://www.youtube.com/watch?v=Vx- 1LQu6mAE.

———. Volkswagen - Das Weltauto! | ZDF Magazin Royale, 2020. https://www.youtube.com/watch?v=hF5GYOt10Ik&t=1s.

„ZDF Magazin Royale - Late-Night-Satire mit Jan Böhmermann". Viděno 4. 4. 2021. https://www.zdf.de/uri/8fe17b32-302c-4220-b848-5a6394485d23.

74

Teze Diplomové práce

75

76

77

Seznam příloh

OBR. 1. GRAFIKA THE DAILY SHOW BĚHEM VOLEB ROKU 2000 ...... 8 OBR. 2. NOVÝ OMLAZENÝ TÝM THE DAILY SHOW OD ROKU 2015 ...... 13 OBR. 3. JOHN OLIVER MLUVÍCÍ O SÍŤOVÉ NEUTRALITĚ ...... 17 OBR. 4. HASAN MINHAJ OBKLOPEN OBRAZOVKAMI, TYPICKÁ UKÁZKA VIZUÁLNÍ PODOBY POŘADU...... 21 OBR. 5. BASSEM YOUSSEF VE SVÉM POŘADU AL BERNAMEG ...... 26 OBR. 6. RUDIS TAGESSHOW Z ROKU 1981 ...... 29 OBR. 7. OLIVER WELKE V HEUTE-SHOW ...... 31 OBR. 8. JAN BÖHMERMANN V POŘADU NEO MAGAZIN ROYALE ...... 36 OBR. 9. JAN BÖHMERMANN ČTE BÁSEŇ O TURECKÉM PREZIDENTU ERDOĞANOVI ...... 38 OBR. 10. JAN BÖHMERMANN V NOVÉM POŘADU ZDF MAGAZIN ROYALE ...... 41 OBR. 11. . KANCELÁŘ BLANÍK – ZLEVA: ŽÍŽALA (MICHAL DALECKÝ), HOSTUJÍCÍ YOUTUBER KOVY (KAREL KOVÁŘ), TONDA BLANÍK (MAREK DANIEL) A LENKA (HALKA TŘEŠŇÁKOVÁ) ...... 44 OBR. 12. JINDŘICH ŠÍDLO S NOVOU GRAFIKOU VE ŠŤASTNÉM PONDĚLÍ...... 47 OBR. 13. THE DAILY SHOW 24.02.2020 ...... 50 OBR. 14. . PŘÍKLAD PRÁCE S GRAFIKOU V THE DAILY SHOW ...... 52 OBR. 15. LAST WEEK TONIGHT WITH JOHN OLIVER 23.2.2020. DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE K TÉMATU...... 54 OBR. 16. FOTOMONTÁŽ Z LAST WEEK TONIGHT ...... 55 OBR. 17. . JAN BÖHMERMANN REAGUJE NA NOVOU INFORMACI V ZDF MAGAZIN ROYALE Z 13.11.2020 ...... 59 OBR. 18. JINDŘICH ŠÍDLO S DEEPFAKE EFEKTEM PREZIDENTA MILOŠE ZEMANA V POŘADU ŠŤASTNÉ PONDĚLÍ Z 24.2.2020 ...... 61

78