MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ KATEDRA POLITOLOGIE

Uprchlická populace a zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu jako hrozba pro stabilitu Libanonu

Bakalářská práce

Klára Šubíková

Vedoucí práce: Mgr. Josef Kraus Ph.D. UČO: 426976 Obor: Bezpečnostní a strategická studia a Mezinárodní vztahy Imatrikulační ročník: 2013

Brno, 2017

Prohlášení o autorství práce

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Uprchlická populace a zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu jako hrozba pro stabilitu Libanonu“ vypracovala samostatně a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně 4. 1. 2017 Klára Šubíková

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá stabilitou Libanonu, státu kde je nejvyšší počet uprchlíků na obyvatele. Střetávají se zde saúdské a íránské vlivy a ve vládě sedí představitelé Hizballáhu - organizace, která je považována za teroristickou. Práce si klade za cíl odpovědět na otázku, jak a proč ohrožuje stabilitu státu příliv uprchlické populace a zapojení hnutí Hizballáh do bojů v Sýrii. Stabilita státu je zkoumaná ve čtyřech dimenzích - bezpečnostní, politické, ekonomické a společenské - posuzovaných na základě indikátorů Fragile State Indexu. Klíčová slova Libanon, uprchlíci, Hizballáh, transnacionalizace, válka v Sýrii, stabilita státu, Fragile State Index, společenská stabilita, politická stabilita, bezpečnostní stabilita, ekonomická stabilita Annotation This bachelor thesis focuses on the stability of Lebanon; a state with the highest ratio of refugees per capita. It is a country where collide Saudi and Iranian influences and where a recognized terrorist organization, Hezbollah, sits in the government. The aim of this thesis is to answer the question why and how do the refugee population and Hezbollah’s involvement in the Syrian conflict threaten the stability of the state. The stability of the state is described as a complex of four dimensions - security, political, economic and social - that are assessed by indicators of the Fragile State Index. Key Words Lebanon, refugees, Hezbollah, transnationalization, war in Syria, state stability, Fragile State Index, social stability, political stability, security stability, economic stability

Obsah 1. Úvod ...... 1

2. Teoretický rámec ...... 2

3. Metodologie ...... 5 3.1. Konceptualizace pojmů ...... 5 3.1.1. Hrozba ...... 5 3.1.2. Stabilita státu ...... 6 3.1.3. Uprchlická populace ...... 8

4. Uprchlická populace jako hrozba pro stabilitu Libanonu ...... 9 4.1. Charakteristika uprchlické populace v Libanonu ...... 9 4.2. Uprchlická populace jako hrozba pro bezpečnostní stabilitu Libanonu ...... 10 4.3. Uprchlická populace jako hrozba pro politickou stabilitu Libanonu ...... 12 4.4. Uprchlická populace jako hrozba pro ekonomickou stabilitu Libanonu ...... 15 4.5. Uprchlická populace jako hrozba pro společenskou stabilitu Libanonu ...... 17 4.6. Závěrečné shrnutí kapitoly ...... 19

5. Zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu jako hrozba pro stabilitu Libanonu .... 21 5.1. Charakteristika hnutí Hizballáh ...... 21 5.2. Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii ...... 23 5.3. Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii jako hrozba pro bezpečnostní stabilitu Libanonu ...... 26 5.4. Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii jako hrozba pro politickou stabilitu Libanonu ...... 28 5.5. Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii jako hrozba pro ekonomickou stabilitu Libanonu ...... 33 5.6. Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii jako hrozba pro společenskou stabilitu Libanonu ...... 35 5.7. Závěrečné shrnutí kapitoly ...... 37

6. Závěr ...... 39

7. Použité zdroje ...... 41

8. Seznam příloh: ...... 49

1. Úvod Libanon je svou geografickou pozicí, demografií a historií úzce spojen se Sýrií, která je jedním z jeho dvou sousedů a s níž má také nejdelší hranici. Území obou zemí bylo rozděleno až Sykes-Picotovou dohodou, ale i tak patřilo pod jeden mandát, z nějž vznikly dva nezávislé státy v průběhu druhé světové války a po ní. Obě země jsou mozaikou různých etnik a náboženství, avšak v Libanonu je tato polarizace vyšší, když je stát rozdělen po náboženských liniích na sunnity, šíity a křesťany, z nichž tvoří polovinu maronité (Statistics Lebanon podle Bureau of Democracy, Human Rights and Labor 2012)1. Libanon už zažil krvavou občanskou válku spojenou se zhroucením státu a intervencemi od obou sousedů, když syrská vojska asistovala obnovení státu až do roku 2005, kdy byla odsunuta v souvislosti s vraždou expremiéra Rafíka Harírího. Sýrie nepřestala ovlivňovat dění v zemi ani po stažení svých vojsk, jelikož je na ni úzce napojeno hnutí Hizballáh, významný aktér libanonské (nejen) politické scény.

Není tedy divu, že má na Libanon vliv i transnacionalizující se syrská občanská válka. Země hostí druhý největší počet syrských uprchlíků, který je daleko nevyšší na světě v poměru k počtu obyvatel. V konfliktu se také angažují jeho vlastní občané, a to jak coby nezávislí zahraniční bojovníci, tak příslušníci etablovaných militantních a teroristických uskupení, z nichž hraje největší roli domácí hnutí Hizballáh podporující prezidenta Asada. To vše za situace, kdy stát vůči stranám konfliktu zastává neutrální postoj. Proto si kladu tyto výzkumné otázky:

Jak a proč ohrožuje uprchlická populace stabilitu Libanonu?

Jak a proč ohrožuje zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii stabilitu Libanonu?

Tato práce bude provedena jako případová studie, jejímž cílem je v co největší šíři popsat a vysvětlit, z jakých důvodů a jakým způsobem představují uprchlická populace a zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii hrozbu pro stabilitu Libanonu. Co se týče teorie, budu vycházet z Younga a kolektivu (2014), Salehyana (2009) a jeho společné studie s Gleditschem (2006), Peksena s Lounsberyovou (2012) a Mandela (2013). V jednotlivých

1 Z 54 % muslimů jsou dvě hlavní odnože zastoupeny rovnoměrně, 21 % jsou maronitští křesťané, 8 % obyvatel náleží k řecké ortodoxní církvi, 4 % se hlásí k řeckým katolíkům, 7 % jsou ostatní křesťanské církve, dalších 5% jsou drúzové a nepatrné zastoupení mezi Libanonci mají i židé, následovníci víry bahá’í, buddhisté, hinduisté a mormoni. Vše jsou odhady citované statistické firmy protože sčítání lidu proběhlo v Libanonu naposledy v roce 1932 a bylo vysoce zpolitizované. To se o vyznání Libanonců dá tvrdit dodnes a může to být důvodem pro neopakování sčítání lidu, jež by změnilo politickou mapu země, která na těchto údajích stojí.

1 kapitolách představím teoretický rámec, metodologii, uprchlíky jako hrozbu pro stabilitu Libanonu a zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii jako hrozbu pro stabilitu Libanonu.

2. Teoretický rámec Tato práce pohlíží na uprchlíky, kteří do Libanonu přišli v důsledku transnacionalizující se syrské občanské války, a na zapojení Hizballáhu do tohoto konfliktu jako na faktory, které přispívají k přelití konfliktu do této země, a proto je důležité se zaměřit na to, jak ohrožují stabilitu státu. Jsou to dva ze tří nejdůležitějších faktorů přelití konfliktu, jak je spolu s dalšími pěti dodatečnými okolnostmi charakterizovali Young a kolektiv (2014) ve své studii týkající se přímo šíření syrské občanské války do dalších zemí. Prvním faktorem, který zásadně přispívá k šíření konfliktu za hranice, je vnější intervence nebo podpora, a to jak opozici, tak státu. Dalším je příchod uprchlíků, kteří podle autorů mohou být dokonce příčinou konfliktu. Třetím významným faktorem je křehkost státu, co s konfliktním územím sousedí. Jde především o propustnost jeho hranic a schopnost poradit si s výzvami, jež s sebou přináší uprchlická populace. Dodatečnými faktory přispívajícími k šíření konfliktu jsou etnické propojení obou zemí (přímo úměrně), přístup ke svobodným médiím (umocňuje ostatní příčiny), pocit nejistoty (dohání stát k vyhrocenějšímu jednání vůči napjatému obyvatelstvu), načasování, vlastnosti a efektivita intervence (závisí na nich budoucí vývoj konfliktu a jeho urovnání) a vládní a povstalecké kapacity (stát ohrožený šířením konfliktu musí mít schopnost potlačit povstání). (Young et al. 2014) Problematice uprchlíků coby zdroji šíření konfliktu se věnují Gleditsch se Salehyanem (2006), kteří vypočítávají hned několik důvodů, proč je tato populace riziková pro vznik vnitrostátního konfliktu. Jde o velkou skupinu lidí, co rozšiřuje sociální sítě za hranice a zároveň se dostává mimo dosah pravomocí domácího státu, přičemž je pravděpodobné, ž e se bude angažovat v opozici, tedy i v řadách rebelů. Jelikož museli opustit své domovy, pociťují křivdu nebo se cítí být oběťmi a nemají příliš co ztratit, je vysoká jejich ochota k boji. Z tohoto důvodu se uprchlické tábory stávají místem rekrutování do povstaleckých organizací a jejich sídly. Další možností je podpora stejně smýšlejících skupin v hostitelské zemi, kdy dochází k šíření ideologií, kontaktů či zbraní a celkovému zvyšování sebevědomí těchto skupin a jejich ochoty útočit proti vládě. Uprchlická komunita však dokáže vytvořit i politické struktury, které se propojují s krajinou původu. Díky této politické organizaci může klást

2 požadavky na hostící zemi či ovlivňovat její rozhodování. Zároveň dochází k oslabování suverenity země a narušení vztahů se sousedem postiženým konfliktem či s vlastními spojenci. Dalším problémem je narušení sociální a ekonomické rovnováhy země, kdy klesá životní standard jejích obyvatel a hostitelská populace se začne cítit nespokojená a ohrožená, což u ní vyvolává křivdu, a tedy zvyšuje vůli bojovat. Změna demografické struktury země může vyústit v nacionalismus domácích obyvatel, kteří se bojí o ztrátu svého sociálního statusu. Pocit ohrožení se zvyšuje, pokud jsou uprchlíci stejného etnika jako jedna z menšin hostitelské země, kdy dochází k narušení rovnováhy moci. V souvislosti s ekonomikou hostitelské země jsou uprchlíci vnímáni jako negativní externalita, jelikož dochází k soutěži o zdroje, zaměstnání a ubytování. Mohou působit na snížení ceny práce a naopak zvýšení cen zboží, služeb a bydlení, což sebou nese deprivaci životního standardu původních obyvatel. Toto pak může vést jak k nepřátelství vůči uprchlíkům, tak nespokojenosti s vládou. I přes výše uvedené Gleditsch s Salehyanem (2006) připomínají, že ve většině případů příchod uprchlické populace k násilí nevede. Jako pozitivní pro snížení rizik plynoucích z příchodu běženců je brána především spolupráce hostitelské země s humanitárními organizacemi (hlavně UNHCR), zapojení příchozích do ekonomiky hostitelské země, přesídlovací programy a následná dobrovolná repatriace po ukončení konfliktu. Na zapojení Hizballáhu do Syrského konfliktu se pohlíží jako na intervenci třetí strany probíhající občanské války, tedy jako na „zapojení do nepřátelství za použití dostupných ekonomických a vojenských prostředků ve snaze ovlivnit dynamiku konfliktu v souladu s výsledkem jež třetí strana preferuje“ (Kathman 2010: 989). Tento autor udává dva důvody, proč se třetí strana zapojuje do konfliktu, a to oportunismus nebo reakce na hrozbu. V prvním případě je cílem třetí strany ovlivnění změny režimu, plenění jeho zdrojů nebo zajištění si lepšího geopolitického postavení. V případě druhém pak jde o zmírnění pociťované hrozby, pomoc spojenci, zastavení bojů či stabilizaci regionu. V kontextu Hizballáhu se jedná o intervenci nestátního aktéra na podporu vlády sousedního státu, v němž probíhá konflikt. To vše jako proxy Íránu v kontextu jeho rivality se Saúdskou Arábií, na což bývá pohlíženo také v prizmatem sunnitsko – šíitského schizmatu. Jelikož jde o jedinečný fenomén, není dostupný teoretický rámec, na základě kterého by se daly popsat dopady na stabilitu státu, z něhož operuje nestátní aktér intervenující ve prospěch vlády. Dostupná literatura se věnuje problematice proxy aktérů, kteří bojují proti vládě souseda, a to jak státních či nestátních, nebo těch, co stojí proti

3 vlastní vládě na vlastním území. (Salehyan 2011, Innes 2012) Další okruh literatury se zabývá státní intervencí (Kathman 2010), popřípadě i jejími dopady na intervenující zemi. (Peksen, Lounsbery 2012) Peksen s Lounsberyovou (2012) docházejí k závěru, že státní ozbrojené intervence podporující režim v konfliktním sousedním státě přináší stabilitu jak doma, tak v regionu. Podpůrná intervence má podle autorů zvýšit donucovací kapacitu a politickou legitimitu vlády a díky posílení souseda snížit riziko domácích nepokojů v jeho okolních státech. Vzhledem k tomu, že ve zkoumaném případě jde o intervenci nestátního aktéra, lze tyto dopady očekávat u Hizballáhu a jeho podporovatelů, ne však v Libanonu jako takovém, který se od syrského konfliktu oficiálně distancuje a na jehož stabilitu působí konfliktně samotná existence Hizballáhu coby ozbrojeného nestátního aktéra jako takového. Salehyan (2009) tvrdí, že poskytnutí útočiště rebelům s sebou nese pravděpodobnost vojenské konfrontace se státem, proti kterému bojují. Pokud toto nepřátelství promítnu na úroveň nestátních aktérů, dají se očekávat odvetné akce skupin, proti kterým Hizballáh bojuje. Vzhledem k teroristickému charakteru těchto hnutí se dá předpokládat dopad na nekombatanty a libanonskou stabilitu jako takovou.

4 3. Metodologie Tato práce bude provedena jako případová studie, jelikož se podle Yina (2014) hodí pro zpracování prací, které si kladou výzkumné otázky „jak“ nebo „proč“ a zároveň se zabývají jevy probíhajícími v současnosti. Tato metoda slouží k porozumění celé složitosti jevu či neznámé a speciální situaci a k popisu vztahů v celé jejich šíři a složitosti. (Hendl 2008) Od případové studie je očekáváno následné porozumění podobným případům, jimiž by mohly být Jordánsko, Turecko nebo Čad. (UNHCR 2015b) Další důvod, proč jsem si zvolila tento metodologický postup, se nachází ve druhé části následující definice. „Případová studie je empirickým šetřením, které zkoumá současný jev (případ) do hloubky a v kontextu současného světa, především nejsou-li hranice mezi jevem a kontextem zcela jasné“ (Yin 2014: 16). Nelze totiž kontrolovat či oddělit kontext – v tomto případě transnacionalizaci probíhající syrské občanské války – od zkoumaného jevu – tedy způsobů, jakými na stabilitu Libanonu působí uprchlická komunita žijící na jeho území a zapojení Hizballáhu do tohoto konfliktu. Práce bude dále rozdělena na dvě části, věnující se zvlášť uprchlíkům a popsání, jak a proč působí coby hrozba pro stabilitu Libanonu, a zvlášť zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu a analýze, proč je na něj pohlíženo jako na hrozbu pro stabilitu Libanonu. Každému jevu se budu věnovat zvlášť, protože je mou ambicí jej obsáhnout jako takový, tak i celou šíři jeho působení na jednotlivé segmenty stability, které jsou spolu propojeny. Jsem přesvědčena, že to napomůže orientaci v práci a nedojde přitom k jejich vytržení z kontextu či opomenutí vzájemných vazeb. Obě části budou zakončeny závěrečným shrnutím, přičemž finální výstupy celé studie budou představeny ve společném závěru. Tato případová studie bude vycházet především z analýzy sekundární literatury – zpráv mezinárodních a humanitárních organizací, odborných článků a studií a v neposlední řadě novinových a agenturních zpráv.

3.1. Konceptualizace pojmů

3.1.1. Hrozba Hrozbu budu v této práci vnímat, jak ji definuje Zeman (2002: 93), tedy jako „primární, mimo nás nezávisle existující vnější subjekt, který svým působením může nebo chce poškodit nějakou konkrétní hodnotu.“ Těmito hodnotami zde jsou bezpečnostní, politická, ekonomická a společenská stabilita Libanonu.

5 3.1.2. Stabilita státu Termín stabilita je v souvislosti se státem v politických vědách používán velice často, ale zřídka spolu s definicí, co si pod ním autor představuje. Proto je s ní více pracováno v negativním smyslu, kdy bývá popisována nestabilita či křehkost zkoumaného fenoménu. Jednou z výjimek je Mandel (2013: 24), podle něhož stabilita „napomáhá udržování pořádku prostřednictvím předvídatelné kontinuity jak v lidských životech, tak ve vládní moci.“ Krom toho by v této situaci mělo docházet k co nejméně významným narušením, přičemž by vláda měla mít vysokou schopnost je řešit. Mandel charakterizuje čtyři funkce stability, které operují s možnostmi režimní, lidské, domácí a mezinárodní bezpečnosti poskytovat: předvídatelný řád prostřednictvím moci, síť sociálního zabezpečení a spokojenosti, nenásilné řešení vnitřních sporů a izolaci od násilných zásahů zvenčí. Tento autor též tvrdí, že stabilitu může podporovat jakákoli moc, nejen vláda státu, čímž do pozitivního působení na stabilitu zahrnuje i nestátní aktéry, což je v tomto případě Hizballáh. Mandel (2013) dochází k závěru, že ozbrojený nestátní aktér zajišťuje stabilitu tam, kde je uznávána nestátní autorita, kde funguje soudržné ozbrojené hnutí, které si neodcizilo obyvatelstvo a dokáže spolupracovat s vládou, a také pokud veřejnost požaduje ochranu a zajištění přežití a nezáleží jí až tolik na identitě a charakteru skupiny, která bezpečnost zajišťuje. Pokud navíc ozbrojená skupina ochraňuje populaci před dalším hrozícím nepřítelem a dostává se ochrany i nejchudším, posiluje to stabilitu, kterou nestátní aktér poskytuje. Toto vše působí ve prospěch Hizballáhu jako hnutí, co působí na stabilitu Libanonu v pozitivním smyslu. (Mandel 2013: 159) Jsou zde však souvislosti, kterým se Mandel nevěnuje a působí na stabilitu negativně. Především je Hizballáh jak nestátním aktérem, tak součástí vlády, a má tedy rozsáhlejší vliv, ale zároveň i zodpovědnost a limity chování. Protože je Hizballáh proxy Íránu a spojencem syrského režimu, přenáší se na něj také kroky směrované proti těmto aktérům. A jelikož je hnutí i součástí vlády, a tedy reprezentantem Libanonu, mají jak jeho jednání, tak aktivity směřované na něj, dopady na Libanon. Pro účely této práce nelze do charakteristik stability k výše zmíněným prvkům nezahrnout naplnění definice státu, tedy že má území, obyvatelstvo, vládu a schopnost vstupovat do vztahů s ostatními státy. Ve stabilním státě má vláda autoritu, tedy vydává zákony, jež může vynucovat bezpečnostními složkami a také legitimitu v očích občanů, kteří akceptují její právo vládnout daným způsobem. (Margolis 2012) Z ekonomického

6 pohledu stabilní stát také garantuje stabilní prostředí pro podnikání a investice (Milliken, Krause 2002) a v neposlední řadě vykazuje růst. (Chauvet a Guillaumont 2004)

Na základě výše zmíněných charakteristik a funkcí stability ji pro účely práce budu popisovat ve čtyřech segmentech – bezpečnostním, politickém, společenském a ekonomickém, které se navzájem doplňují. Bezpečnostní stabilita bude pokrývat domény mezinárodní a domácí bezpečnosti, politická stabilita bude obsahovat problematiku režimní bezpečnosti a autoritu vlády, společenská stabilita se bude věnovat problematice lidské bezpečnosti a ekonomická stabilita se zaměří na ekonomické aspekty stability.

Při hodnocení stability státu budu vycházet z indikátorů Fragile State Indexu (FSI) tvořeného organizací Fund For Peace (FFP). Tento index si vybírám, protože postihuje všechny 4 segmenty stability, které chci v práci analyzovat, a zároveň z něj lze snadno vypozorovat meziroční změna. FSI používá celkem 12 indikátorů, které jsou rozděleny do 3 kategorií. Mezi politické a vojenské indikátory patří legitimita státu, veřejné služby, lidská práva a vláda práva, bezpečnostní aparát, roztříštěné elity a externí intervence. Ekonomickými indikátory jsou nerovný ekonomický rozvoj a chudoba a ekonomický pokles. Mezi společenské indikátory pak patří demografické tlaky, uprchlíci a vnitřně vysídlené osoby (IDPs), skupinová křivda a emigrace s odlivem mozků. Indikátory jsou hodnoceny na stupnici od 1 do 10, kdy 1 značí největší stabilitu a 10 nejvyšší rizikovost zhroucení a násilí.2 (FFP 2014)

V následujících odstavcích charakterizuji aspekty jednotlivých segmentů stability, které hodlám sledovat. Vycházím z indikátorů a subindikátorů FSI, u kterých předpokládám ovlivnitelnost uprchlickou populací v Libanonu a zapojením Hizballáhu do syrského konfliktu a zároveň se k nim dají získat data.

Při zkoumání bezpečnostní stability se zaměřím na násilí, jež nespadá do kategorie legitimního monopolu státních bezpečnostních složek, na propustnost hranic, na ozbrojené střety a teroristické útoky a v části o Hizballáhu na externí intervenci.

U politické stability se budu zabývat dostupností služeb občanům, legitimitou státu, vládou práva a roztříštěnými elitami. Dostupnost služeb budu zkoumat na příkladech školství, zdravotnictví a svozu odpadu. Legitimitu státu v této práci bude představovat konání voleb v termínu, schopnost vlády vytvářet funkční prostředí pro soukromý sektor a reprezentativnost vlády vzhledem k obyvatelstvu. Indikátor funkční prostředí pro

2 Viz. graf č. 1: Vývoj indikátorů FSI pro Libanon v letech 2006 – 2016 na straně 47.

7 soukromý sektor bude kvantifikován na základě The Worldwide Governance Indicators (WGI) projectu Světové banky. (Kaufmann, Kraay 2016)

Ekonomickou stabilitu budu posuzovat na základě nezaměstnanosti, vývoje HDP a zadlužení a míry chudoby v zemi.

K posouzení společenské stability využiji subindikátorů FSI, jež charakterizují demografické tlaky, uprchlíky a vnitřně vysídlené osoby a skupinové křivdy (FFP 2014).

3.1.3. Uprchlická populace Jako uprchlickou populaci budu pro účely této práce brát lidi vysídlené do Libanonu v souvislosti se syrským konfliktem a jeho přelitím do Iráku. Půjde tedy jak o osoby syrské národnosti, tak o uprchlé Iráčany a Palestince, kteří museli opustit uprchlické tábory na syrském území. Budu používat termínu uprchlík ve smyslu osoby, která opustila místo, kde bydlí či přebývá, jelikož tam je válka. Vyhýbám se tím poněkud užší definici uprchlíka OSN, 3 a to i proto, že Libanon nepodepsal Úmluvu o právním postavení uprchlíků, a tedy zde nemají běženci plnou mezinárodněprávní ochranu. Podle Memoranda o porozumění podepsaného s UNHCR v září 2003 země není azylovou, ale pouze tranzitní, a tak zde mohou uprchlíci požádat v kanceláři UNHCR o uznání svého uprchlického statusu, se kterým je jim vydán Všeobecnou bezpečností šestiměsíční povolení k pobytu, které se musí obnovovat. Země neuznává právo na azyl. (Doraï, Clochard 2006)

3 Tedy jako osobu, která se „nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti“ (OSN bez data).

8 4. Uprchlická populace jako hrozba pro stabilitu Libanonu 4.1. Charakteristika uprchlické populace v Libanonu

V Libanonu je v současné době podle odhadů až 1,5 milionu syrských uprchlíků. (Machnouk 2015, GoL, UN 2015) Z toho je aktuálně 1 017 433 z nich registrovaných UNHCR, který byl tamní vládou 6. května 2015 vyzván k zastavení registrací jak osob, které už v zemi pobývají, ale ještě nevyužily dvouměsíční lhůtu na registraci, tak nově příchozích. (UNHCR 2016a) Důvodů pro rozdíl mezi registrovanými uprchlíky a odhady je několik. Zaprvé: lidé, kteří přišli po 5. lednu 2015, kdy byly zpřísněny zákony a zavedena víza, nebyli registrováni na základě požadavku ministerstva sociálních věcí. (Amnesty International 2015) Zadruhé: uprchlíci nestihli registraci do 2 měsíců kvůli potížím v přístupu k registračním centrům. Zatřetí: uprchlíci nevidí v registraci výhody, nebo jim přijde, že nepotřebují pomoc. Začtvrté: uprchlíci jsou v zemi bez jakékoli dokumentace či povolení od už počátku svého pobytu. Zvláště po zpřísnění pravidel pro roční obnovení povolení k pobytu a zavedení víz je možné, že do země někteří uprchlíci vstoupili nelegálně a nejsou tedy registrováni vůbec nikde. Předpokládá se, že bez validního povolení k pobytu se vzhledem k restrikcím a obstrukcím ocitlo až 75% syrských uprchlíků a toto číslo bude dále stoupat. (European Comission 2015: 2, srov. Amnesty International 2015) Evropská komise (2015:2) uvádí, že mezi syrskými uprchlíky je 75% žen a dětí, což však byl podle MacQueena a Baxterové (2014) spíše počáteční stav, který se s rozšiřováním konfliktu normalizoval na úplné rodiny bydlící ve městech a na pobřeží a převahu žen a dětí v chudších improvizovaných táborech. Podíl muži : ženy je aktuálně 48 % : 52 %. (UNHCR 2016a) Mencüteková (2015) odhaduje, že téměř ¾ uprchlíků jsou sunnité. Největší nárůst uprchlické populace proběhl v roce 2013, kdy se počet běženců zvýšil ze 130 000 na 806 000. (UNHCR 2016a) Počet uprchlíků z Iráku odhaduje Evropská komise (2015) na 17000, z nichž může část pobývat v Libanonu už od válek v Iráku z let 1991 a 2003 – 2011. UNHCR (2015a) registruje poloviční počet. Poslední národností, jež ze Sýrie ve velkém utíká, jsou Palestinci. Podle UNRWA (2014) jich do Libanonu přišlo více jak 53000 a s již usídlenými uprchlíky před arabsko- izraelskými válkami tvoří půlmilionovou menšinu. Palestinci přicházející do země čelí už od roku 2013 restrikcím a porušování pravidla mezinárodního práva o nevracení do země, kde osobě hrozí vážné porušení lidských práv (non-refoulment). Tehdy jim byl

9 byrokraticky omezen vstup do Libanonu tak, aby byla co nejmenší š ance, že v něm zůstanou. Od května 2014 pak docházelo k nepovolování vstupu do země a vyhošťování těch, co nemají platná tranzitní a pobytová víza, jež je těžké a nákladné obnovit. (Amnesty International 2014) K palestinským uprchlíkům panuje v Libanonu ambivalentní až negativní vztah právě kvůli jejich roli při rozpoutání občanské války z let 1975 - 1990. Z výše uvedeného vyplývá, že Libanon začíná být čím dál méně otevřený uprchlíkům z okolních zemí a začíná uplatňovat restrikce, které mnohdy v důsledku porušují mezinárodní právo nebo základní lidská práva. Libanonští činitelé tyto opatření přijímají za stavu, kdy je „Libanonská existence a identita v ohrožení důsledkem přílivu uprchlíků“ (Mencütek 2015: 1) za „cílem přivést bezpečnost a ekonomickou situaci pod kontrolu a monitorovat pohyb Syřanů na libanonské půdě.“ (Al Jazeera 2015)

4.2. Uprchlická populace jako hrozba pro bezpečnostní stabilitu Libanonu

Hlavní obava spojená s uprchlickou populací je její militarizace, tedy angažování se v politickém násilí, ozbrojeném odboji, trénování a rekrutování povstalců nebo jejich podpoře. (Mencütek 2015) Toto se dělo a děje v případě palestinských uprchlíků, kdy v jejich táborech, jako je Ajn al-Hilva, sídlí teroristické organizace a prodávají se zde zbraně. (Saab 2013, Dot-Pouillard 2015) V případě uprchlíků přicházejících v souvislosti se syrským konfliktem se vláda rozhodla přistoupit k politice nezřizování uprchlických táborů, v nichž by podle ní mohla probíhat radikalizace nebo indoktrinace osob. Uprchlíci se místo toho mají rozptýlit po zemi, a tak budou mít šanci se integrovat do místní společnosti.4 V současné době tak žijí ve více než 1750 lokalitách (Rainey 2015), mezi kterými jsou však i zavedené palestinské uprchlické tábory, a tedy zvýšené riziko radikalizace. Problémem improvizovaných táborů v údolí Bikáa či Vádí Chálid je jejich nekontrolovatelnost, a tak se stává, že jsou úkrytem pro bojovníky militantních skupin nebo fabrikami na výrobu bomb a sebevražedných vest. (Lund 2014) S útoky radikálů přicházejících ze Sýrie roste strach z uprchlíků a sílí hlasy, že mezi nimi museli mít teroristé podporu či úkryt. (Blanford 2016) V souvislosti s útoky na bejrútském předměstí Burdž Barádžna se mluvilo o nutnosti zvýšené kontroly existujících uprchlických táborů či stavbě těch oficiálních, čemuž odporuje především Hizballáh.

4 Tato je výrazně snížena požadavkem, aby Syřané nepracovali, případně měli „sponzora“, který jejich zaměstnání potvrdí a dostaví se s konkrétním člověkem na úřad. (Amnesty International 2015)

10 (Bassam a Perry 2015, Itani, Grebowski 2013) Hlavním argumentem pro vybudování vládních uprchlických táborů je monitoring jeho obyvatel. Fakt, že je většina uprchlíků sunnitská, vyvolává obavy u nesunnitských obyvatel, kteří se bojí, že by mohla sunnitská komunita začít aktivně podporovat syrské rebely a militarizovat se. (Itani, Grebowski 2013) Podle průzkumu organizace International Alert (Chuter 2015: 5) považuje uprchlíky za hrozbu na státní úrovni 91% respondentů a na místní úrovni 75%, kde se dostávají na první příčku před hrozby, které se na státní úrovni umístily nad nimi (politická nestabilita, osobní ohrožení, konflikt v Sýrii). Po příchodu uprchlíků se 75% respondentů cítí méně bezpečně a jako hrozbu vnímají především možné sektářské násilí, radikalizaci a militarizaci uprchlíků a jejich zločinnost. (BRIC and LCSR 2015) S každým teroristickým útokem pak strach z uprchlíků roste a zároveň vzniká prostředí pro odvetné útoky a podpora omezujících opatření vůči nim. (Rollins 2016) Ačkoli podle Mencütekové (2015: 6) zatím nejsou patrné znaky militarizace současné uprchlické populace, na severu země a u hranic se Sýrií dochází k ozbrojenému násilí saláfistických organizací pronikajících ze Sýrie, které je podporováno ideově i fyzicky lidmi z uprchlické populace. (Pizzi 2015, Ghanem 2014) Zatím není známo, že by některý z uprchlíků provedl teroristický útok, ale jsou mezi nimi odhalovány spící buňky teroristických skupin jako tzv. Islámský stát (IS) nebo Fronty an-Nusra. (Abou Zeid 2014a) Co se týče propustnosti hranic, tak se o nich nedá říci, že by někdy byly opravdu pečlivě střeženy. Sunnitské radikální skupiny jimi pronikaly již od 80. let. (MacQueen, Baxter 2014) S vypuknutím syrského konfliktu se hranice staly ještě propustnějšími díky aktivitě ozbrojených hnutí na obou stranách a neschopnosti armády nad nimi získat kontrolu. Právě nejasně definované5 a špatně kontrolované hranice umožnily příliv takového počtu uprchlíků a také pronikání syrských rebelů na území Libanonu. (ICG 2015) Po restrikcích na prodlužování pobytu jsou mnozí odkázáni na nelegální přechody a černý trh se Sýrií, čímž její propustnost ještě podporují. Uzavření hranic jednak není v kapacitách ozbrojených sil a také by mohlo vyvolat negativní odezvu jak od uprchlíků, tak od libanonských sunnitů. (Itani, Grebowski 2013)

5 Hranice měla být podle bezpečnostní rezoluce 1680 upřesněna po stažení syrských vojsk v roce 2005, ale k jejímu naplnění nikdy nedošlo. (Young et al. 2014)

11 4.3. Uprchlická populace jako hrozba pro politickou stabilitu Libanonu

Uprchlíci jako takoví jsou velkou zátěží na služby, jež stát poskytuje – především energie, pitnou vodu, sanitaci a svoz odpadu.6 Poskytování těchto služeb bylo problematické už před vypuknutím syrského konfliktu, ale nárůst populace o pětinu až čtvrtinu současný problém ještě zhoršil (Ianchovichina, Mottaghi, Devarajan 2015: 45) Tato situace také zvyšuje napětí mezi Libanonci a uprchlíky, se kterými o zdroje soupeří. (Sleiman 2015) Kategorií samou o sobě je zdravotnictví, kdy krom přetlaku poptávky dochází k situaci, že jsou tyto služby zcela nedostupné pro ty uprchlíky, kteří nemají platné povolení k pobytu, a tedy se ke službě nedostanou přes checkpointy nebo si nemohou dovolit libanonské soukromé zdravotnictví. (Amnesty International 2015) V důsledku výše zmíněného hrozí vypuknutí nemocí spojených se špatnou hygienou, které se vzhledem k promísení obyvatelstva a pobytu uprchlíků v chudých částech země mohou snadno šířit. Další hrozbou s tím spojenou jsou epidemie chorob, jež byly díky očkování7 vymýceny, avšak nejsou podchyceny mezi neregistrovanými dětmi, jichž může být přes 70%. (Amnesty International 2015) V neposlední řadě může dojít k šíření snadno léčitelných chorob, s nimiž je však třeba navštívit lékaře. Na druhou stranu došlo díky mezinárodní pomoci spojené s přílivem uprchlíků ke zkvalitnění veřejného zdravotnictví, z čehož benefitují jak běženci s možností volného pohybu, tak chudší místní obyvatelé. (Sleiman a Atallah 2016) V zemi je výrazný přesah poptávky po základních školách, a to hlavně státních, na které připadá až dvakrát tolik syrských dětí jako libanonských – 472 000 : 275 000. Ty chodí ze 70 % do soukromých škol, jež jsou pro většinu uprchlíků finančně nedosažitelné. Z tohoto důvodu je do stále více státních škol zaváděno i odpolední vyučování. Kvůli němu se však zkracuje celková doba výuky jak pro Libanonce, tak Syřany, a odpolední „syrské“ vyučování má nižší kvalitu. (Culbertson a Constant 2015) Ze syrských dětí navštěvuje školy asi třetina, 46% z nich dokončí 6. třídu a jen 13% všech dětí má ukončenou základní školu. (UN 2015) Děti přestávají studovat kvůli finanční náročnosti studia a dojíždění, nutnosti pracovat, nedostatku místa, jazykové bariéře (výuka částečně v angličtině a francouzštině) nebo dlouhému výpadku ze vzdělávacího cyklu. (UNHCR 2016b) Pro integraci dětí je vhodné jejich co největší zapojení do libanonských tříd, což

6 Svoz odpadu se stal politickým tématem jako takový, jelikož symbolizuje neefektivitu libanonské vlády národní jednoty. 7 Podle průzkumu agentur OSN (UN 2015: 2) bylo očkováno pouze kolem 50% dětí ze 4000 dotazovaných domácností.

12 však naráží na zhoršenou konkurenceschopnost absolventů. A to v důsledku snížené kvality výuky kterou zapříčiňuje zvýšení kapacit tříd a přizpůsobování výuky dětem učeným podle jiných osnov nebo dlouho nechodícím do školy. Toto ve výsledku akceleruje odliv talentovaných absolventů do zahraničí, kdy vzdělaní lidé odcházejí i z důvodu politické nestability a ekonomického poklesu. (Alami 2016) Silné migrační tendence jsou dlouhodobě hlavně mezi mladými lidmi, kteří jsou ohroženi vysokou nezaměstnaností, která vlivem přílivu uprchlíků roste. Libanonci si stěžují především na pokles v kvalitě a dostupnosti zdrojů včetně vody a služeb jako kanalizace, elektřina, telekomunikace, vzdělání, zdravotnictví nebo hromadná doprava. Ze zhoršení však krom uprchlíků viní i nedostatek financování a neefektivní vládnutí v podobě neschopnosti vlády přijmout strategická opatření a přehazování viny za pat na politické oponenty. Většina respondentů také tvrdí, že se žádný politik ani strana nebyli schopni se s uprchlickou krizí vyrovnat. (BRIC and LCSR 2015) Právě výše zmíněné je pro politickou stabilitu země úskalím. Libanonská polarizovaná politická scéna je v pohledu na uprchlíky rozdělená. 8 Přesto se snažila jejich problematiku nepolitizovat. (MacQueen, Baxter 2014) Vláda na situaci koncepčně reagovala až na popud agentur OSN, nicméně panuje shoda na nestavění uprchlických táborů a s narůstajícím počtem běženců také na omezení podmínek pro vstup do země. Na noci roku 2013 byl vydán Plán prioritních intervencí pro stabilizaci následků syrského konfliktu a od roku 2015 funguje Plán reakce na krizi (LCRP), který byl společně s vládou vypracován OSN. Oba plány se nesou v duchu finančního plánování a balancování mezi řešením závažné humanitární krize a dodržením proklamace o návratu všech Syřanů do vlasti. (GoL, UN 2015) I když se v Libanonu za dobu trvání konfliktu v Sýrii vystřídaly už 3 vlády, až ta poslední z konce roku 2016 jmenovala ministra pro záležitosti uprchlíků (Roxwell 2016), což by mohlo znamenat větší prioritizaci řešení problematiky spojené s uprchlickou populací. Pokud by se uprchlíci usadili, mohli by jako takoví změnit politickou scénu země, i když pravděpodobnost, že by jim bylo uděleno volební právo, je nízká. Panuje obava ze změny demografické mapy země, která je klíčová pro současnou rovnováhu sil a volební systém, o jehož změně na nábožensky nezávislý, nejlépe proporční, se vedou pouze spory a

8 Dá se tvrdit, že Aliance 8. března vedená Hizballáhem se staví proti přijímání uprchlíků, zatímco Aliance 14. března, jejímž nejsilnějším členem je Hnutí budoucnosti vedený synem Rafíka Harírího Saadem, podporuje přijímání uprchlíků, ale ani ona není ve světle minulých zkušeností s Palestinci nakloněna jejích trvalému přesídlení. Syrští uprchlíci jsou však vnímáni jako Libanoncům bližší než Palestinci. (MacQueen, Baxter 2014)

13 debaty. Problematika setrvání uprchlíků však zůstává předmětem veřejné politické debaty. Na legitimitu státu působí negativně útoky proti uprchlíkům, které se dějí za vědomí místních vlád nebo i policie. Jde jak o projevy nenávisti, tak odvetné násilí po teroristických útcích. Ačkoli vysoce postavení politici vystupují proti paušálnímu vinění uprchlíků, (Lund 2014, Yalibnan 2015), jsou to právě lokální reprezentanti státní moci, kteří nají největší vliv na podobu vztahů mezi místní populací a uprchlíky. Vystavení násilí snižuje jejich důvěru v ochranu od státu, kterou místo toho vkládají do ozbrojených sunnitských skupin profilujících se jako jejich reprezentanti a ochránci. (Lund 2014) Tato spirála se může roztočit směrem k politizaci a následné militarizaci uprchlíků a vypuknutí ozbrojeného násilí mezi sunnity a šíity či Libanonci a Syřany. Co se týče legitimity moci státu a vlády práva, jako přímý vliv na jejich snížení se dá považovat nedodržování pravidla non-refoulment (viz výše), omezování nočního vycházení či pohybu uprchlíků, jak se tomu dělo po událostech v Arsalu a Qaa, hromadné zatýkání nebo omezování lidských práv uprchlíků, jako je přístup ke vzdělání či zdravotnictví bez platného povolení k pobytu. (Amnesty International 2015, Tahhan 2016) S přílivem uprchlíků také došlo podle Pepysové a kolektivu (2015: 14) k nárůstu kriminality o 40% od roku 2011. Na druhou stranu libanonská policie pro rok 2015 zaznamenala výrazný pokles zločinnosti, až na kapsářství, jež vzrostlo o 15% (The Daily Star 2016b) Tento rozpor může být zapříčiněn jak neohlašováním zločinů, tak shazováním viny na Syřany. Dalším indikátorem zhoršeným přímo uprchlíky je černá ekonomika, která kvete v podobě zajišťování falešných dokladů, prostituce nebo dětské práce. (Berti 2015) S uprchlíky nepochybně roste i pašování lidí a nucené č i dětské svatby. (Amnesty International 2015) Toto by mohl dokreslovat i pokles indikátoru vládnutí zabývající se funkčním prostředím pro rozvoj soukromého sektoru, který mezi lety 2011 a 2015 klesl na škále -2,5 - + 2,5 z -0,04 na -0,28 bodu. Od začátku krize v Sýrii indikátor mírně rostl pouze v roce 2013, tedy za nejvyššího přílivu uprchlíků. (Kaufmann, Kraay 2016) Zároveň však v roce 2014 výrazně poklesnul, což by se dalo interpretovat jako následný šok. Jelikož však nereflektuje zpřísnění podmínek pro uprchlíky z roku 2015, které vedlo k nárůstu černé a dětské práce či pašování lidí, dá se tvrdit, že jej problémy související s uprchlickou populací neovlivňují. Uprchlíci nepatrně ovlivňují i indikátor týkající se protestů, když se zúčastnili protestů proti syrským prezidentským volbám (AFP 2014) či několika sit-inů v palestinských

14 uprchlických táborech. (Dot-Pouillard 2015) Samotní Palestinci pak protestovali proti snížení finanční pomoci od UNRWA, které se kvůli syrské krizi nedostává financí. (Carrion 2016) Libanonci pak protestují proti rasismu a na podporu Syřanů, kteří se stávají hromosvodem pro domácí problémy. (Tahhan 2016) Co se týče ostatních problémů, které Libanon vykazuje v této kategorii, nedá se zde mluvit o přímém ovlivnění uprchlickou populací. Její existence a problémy s ní spojené však mohou být použity jako záminka k odůvodnění jejich zhoršení, což si uvědomují i sami Libanonci a označují to jako hrozbu. (BRIC and LCSR 2015: 6)

4.4. Uprchlická populace jako hrozba pro ekonomickou stabilitu Libanonu

Uprchlíci jsou pro Libanon ekonomickou zátěží z několika důvodů, jež představím níže. Nedá se tvrdit, že by byla libanonská ekonomika v recesi ale syrský konflikt na ni měl negativní dopad a uprchlická populace zásadně působí na ekonomickou stabilitu země. Indikátor FSI chudoba a ekonomický pokles se začal zhoršovat až po roce 2013, kdy byl příliv uprchlíků nejvyšší. (FFP 2016) Růst HDP reagoval na vypuknutí krize v Sýrii nejcitlivěji, když se v roce 2011 propadl z 8% na 2% a od té doby nepřesáhl 2,2%. (The World Bank 2016) Hodnota HDP na osobu i kupní síla pak kvůli přílivu uprchlíků setrvale klesají. (ibid.) V letošním roce má podle odhadů růst HDP o 1,5 – 2 % a očekává se další vzestup jako následek zvolení prezidenta a jmenování vlády. (The Daily Star 2016c) Nezaměstnanost roste především mezi mládeží ve věku 15 – 24 let která postrádá pracovní zkušenosti a dlouhodobě vykazuje vysokou nezaměstnanost. Podle Mezinárodní organizace práce (Ajluni a Kawar 2015) se z odhadovaných 34 % z roku 2010 zvedla až o 10 %. Celková nezaměstnanost podle jejich propočtů narostla z 9 % na 12 %, přičemž nezaměstnanost žen je vždy vyšší – před vypuknutím války dosahovala 18 %. Nezaměstnanost mezi uprchlíky je pak odhadována na 19 % mezi muži a 68 % mezi ženami (Ajluni a Kawar 2015) či 33% celkově. (UN 2015) Pro stát je pozitivní, že příliv uprchlíků dlouhodobě neovlivnil jeho turistický sektor, který je pro něj klíčový a začal se v minulém roce vzpamatovávat po letech poklesu. Ten byl způsoben ztíženou dostupností Libanonu po souši9, obavami o bezpečnost a strachem z šíření syrského konfliktu, což vyústilo až v omezení cestování do země ze strany států

9 Turisté z okolních zemí i Arabského poloostrova do země často jezdili autem, což je nyní nebezpečná a komplikovaná varianta. Jižní alternativa přes Izrael není z pochopitelných důvodů populární.

15 Perského zálivu, jež jsou spolu se Syřany nejvýznamnějšími klienty. Omezení cestování bylo ukončeno v polovině roku 2014. (Ianchovichina, Mottaghi, Devarajan 2015, Calì et al. 2015) V Libanonu roste i sektor nemovitostí a odvětví spojených se stavebnictvím (Ianchovichina, Mottaghi, Devarajan 2015), ve kterém tvoří uprchlíci častou pracovní sílu. Ti, co jsou registrováni UNHCR, pracují nelegálně, jelikož při získávání a obnovování pobytových dokladů podepisují, že nebudou pracovat. Toto jednání tak zvyšuje riziko dětské práce. (Amnesty International 2015) Legálně pracovat mohou jen ti, co nejsou registrováni jako uprchlíci, ale mají libanonského sponzora, co se zaručí za jejich zaměstnání nebo hoštění – tzv. systém hawala. (ibid: 14 – 15) Další sektory, ve kterých uprchlíci pracují, jsou zemědělství a služby typu domácích prací. Svým vstupem na trh práce uprchlíci zvyšují soutěž o pracovní místa, a jelikož jsou ochotní pracovat až za 40% základní mzdy (Mencütek 2015: 4) a za horších podmínek než určuje zákon, vítězí v boji o pracovní místa nad místními, což vyvolává napětí. Ukazuje se také, že rozdíly v platech uprchlických mužů a žen jsou astronomické – ženy berou necelých 60% toho co muži (Berti 2015), přičemž 19 % syrských domácností je vedeno ženou. (UN 2015) Protože uprchlíci ve většině nemohou odvádět daně z příjmu, klesají státu výnosy, zatímco jeho náklady stoupají, jelikož jsou spotřebovávány státní služby. Na jednu stranu jsou uprchlíci významnou kupní silou a tvoří zvýšenou poptávku jak po zboží, tak službách, což generuje pozitivní čísla ve statistice exportu služeb. (Calì et al. 2015) Na druhou stranu se však jejich ekonomická situace zhoršuje a jejich kupní síla postupně slábne.10 V důsledku zvýšené poptávky však stoupají ceny potravin a také ubytování, což ohrožuje i chudé Libanonce. V tomto případě se zdanění příjmu z nájmu ke státu dostane jen zřídka, jelikož se ubytovává načerno.11 (Amnesty International 2015) Následky syrského konfliktu stály do roku 2014 Libanon 2,6 miliardy dolarů a další 2,5 by bylo třeba investovat, aby se služby vrátily na úroveň před jeho vypuknutím. (Le Borgne, Jacobs 2016) Podle Calìho et al. (2015) by z uprchlíků Libanon nejvíce profitoval, kdyby došlo k jejich větší formální integraci, čemuž se však brání politické vedení země.

10 Třetina domácností nemá žádného vydělávajícího člena, až 70% uprchlíků žije v chudobě (méně než $ 3,84 na osobu za den) a zvyšuje se jejich závislost na potravinových lístcích. (UN 2015) 11 V důsledku neexistence smlouvy o ubytování si pak uprchlíci nemohou zažádat o obnovení povolení k pobytu, jelikož ji úřady vyžadují.

16 V souvislosti s uprchlíky se dá mluvit o zvýšení indikátorů populace ve slumech, jelikož improvizovaná stanová osídlení nebo tábory se za nic jiného považovat nedají. Současná situace ohrožuje také sociálně slabé Libanonce a palestinské uprchlíky, kteří se propadají do chudoby spolu se zadluženými syrskými uprchlíky bydlícími ve stejných oblastech, především na severu země a v údolí Bikáa. Pod hranicí chudoby žije 900 000 – 1,5 milionu Libanonců a 98 % Palestinců. (Habib 2016 resp. GoL, UN 2015) Až 10 % Libanonců a 68 % Palestinců pak žije v extrémní chudobě (pod 2,4 $ na den) (GoL, UN 2015: 7). Propad do chudoby a vzrůstající zranitelnost hostitelské populace i uprchlíků se promítá i do druhého indikátoru ekonomické stability, a to nerovnoměrného rozvoje. Ten se v posledním roce o desetinu zhoršil. (FPP 2016) Napětí vyvolává i fakt, že uprchlíkům je věnována větší pozornost mezinárodních organizací než zchudlým místním, i když tato problematika je postupem času adresována. Nesolventní uprchlíci jsou také vytlačováni do regionů, v nichž žije obyvatelstvo v etnickém složení náchylném ke konfliktu. (Young et al. 2014) Extrémní chudoba a strádání jsou Libanonci podle průzkumu označovány jako něco, co by lidi přimělo přijímat „drastická opatření“, ale zároveň dodávají, že situace ještě není tak vážná. Paradoxní je, že mezi lidmi s nižším příjmem a vzděláním panuje menší pocit ekonomického ohrožení syrskými migranty. (BRIC and LCSR 2015: 4, 5)

4.5. Uprchlická populace jako hrozba pro společenskou stabilitu Libanonu

Uprchlíci jako takoví tvoří samostatný indikátor sociální stability, která se tím pádem zhoršuje samotnou jejich existencí. Dokládá to i FSI, jež v této kategorii každým rokem od počátku krize roste. (FFP 2016) Uprchlická krize v Libanonu dosahuje rekordních rozměrů hlavně co se týče poměru uprchlíků k domácímu obyvatelstvu. V zemi žije podle odhadu OSN (UN 2016: 116) 5,988 milionu lidí, z čehož jsou spolu s Palestinci zhruba 2 miliony uprchlíků. Dle těchto propočtů tak tvoří běženci třetinu obyvatel země. Pokud bychom odhlédli od Palestinců, je tento podíl čtvrtinový. Počet uprchlíků nemusí být konečný, jelikož konflikt v Sýrii nespěje ke konci. Ačkoli se země snaží příliv běženců korigovat nastavením přísných pravidel pro získání víza, přes propustné hranice se do země mohou nelegálně dostat utečenci z hustě obydlených území okolo libanonských hranic. Hodnotu indikátoru zvyšuje také finanční náročnost, kterou s sebou nese hoštění této populace, nedostačující příspěvky organizacím, jež se o uprchlíky starají, a absence administrovaných uprchlických táborů či reálné politiky přesídlení nebo dlouhodobého usazení uprchlíků, kteří jsou bráni jako dočasní hosté.

17 Libanon už byl i svědkem útoků na uprchlíky jako je davové násilí, pálení stanů v táborech, pobodání nebo střelba. (Lund 2014, Rollins 2016) Toto se dělo jako odvetné akce po útocích v Qaa či bojích v Arsalu na pozadí anti-syrské rétoriky, jež se může stát nebezpečným precedentem pro růst nenávisti k uprchlíkům i rozdělení společnosti podle sektářských linií. Pozitivním faktorem je, že jsou si Syřané a Libanonci jazykově, kulturně i kmenově blízcí. Existuje však obava z rozdílných hodnot a morálky, která má různou sílu napříč jednotlivými regiony a vyznáními. V rodinné oblasti se Libanonci znepokojují nad dětskými svatbami či svatbami s nízkým až žádným věnem, jelikož si díky tomu více mužů bere druhou manželku, často nezletilou, což ohrožuje jeho první ženu – Libanonku – ale i dětskou nevěstu. (BRIC and LCSR 2015: 6 – 7) Co se týče demografických tlaků, jsou to právě uprchlíci, kdo je vytváří ve státě, jež byl nastaven na o čtvrtinu menší populaci než má v současné době. Nejzávažnějším problémem je soutěž o omezené zdroje, a to především pitnou vodu, a také riziko nemocí nebo podvýživy, kterému jsou uprchlíci vystaveni. (Berti 2015) Mezi hrozby, jež odhaluje indikátor skupinové křivdy, patří především sektářské násilí, radikalizace a možná občanská válka. Jeho hodnota se zvyšovala od roku 2011 a pro rok 2015, jež byl předpovězen na základě dat z průběhu předchozího roku, byl předpokládán pokles, což neodpovídá současnému zvyšování napětí po sunnitsko-šíitských, křesťansko- uprchlických a libanonsko-uprchlických liniích. Propočet pro rok 2016 dává zhoršující se situaci za pravdu, avšak index stále nedosahuje hodnot z roku 2014 (pokles z 8,9 na 8,5 a následný nárůst na 8,7). (FFP 2016) Posledním významným incidentem byl 12. listopadu 2015 útok sebevražedných atentátníků tzv. Islámského státu (IS) na předměstí Bejrútu Burdž Barádžna, jež kontroluje Hizballáh. IS tvrdí, že byl proveden Palestinci a Syřanem, kteří měli vazby na stejnojmenný palestinský uprchlický tábor. (MacKinnon 2015) Po krveprolití se 47 mrtvými a 200 zraněnými vystoupil v libanonské televizi vůdce Hizballáhu Nasralláh a varoval před paušálním obviňováním a mstě palestinským uprchlickým táborům, syrským uprchlíkům nebo celé sunnitské komunitě, protože je to je zamýšleným cílem teroristů. (Yalibnan 2015) Napětí mezi Libanonci a uprchlíky se dále zvýšilo po útoku 8 sebevražedných atentátníků na pohraniční křesťanskou vesnici Qaa, kde zemřelo 5 lidí a 28 bylo zraněno. Došlo k plošnému zatýkání a bití Syřanů a odvetným útokům. (Tahhan 2016)

18 Výše zmíněné vyjádření vykresluje převažující postoj Libanonců, mezi jimiž převládají křivdy, které hoštění uprchlické populace nehojí, ba spíše otevírá, nicméně představa další občanské války děsí všechny aktéry natolik, že se jí snaží za každou cenu vyhnout. (Barnes-Dacey 2012, MacQueen, Baxter 2014, Mencütek, 2015) Tímto nebagatelizuji radikalizaci sunnitské komunity a Palestinců (Saab 2013, Dot-Pouillard 2015) a hrozbu sektářského a náboženského násilí, v něž může vyústit. Nábožensko-společenský konflikt ne nemusí vyhrotit právě díky žité zkušenosti Libanonců, uprchlické populace, která před konfliktem utíká, a politických stran, jež si chtějí udržet vliv, který extrémisté narušují. (Khatib 2014) Další hrozbou související se syrskými uprchlíky je rivalita s palestinskými uprchlíky v zemi a jejich reakce. Ti jsou zde etablovanější, politicky organizovanější a jejich křivda je vnímána po celém Blízkém východě. Jejich situace se však s konfliktem v Sýrii a prohlubující se politickou krizí v Libanonu zhoršuje. Z palestinských uprchlických táborů jsou základny extrémistů a zahraničních bojovníků, kteří stojí na opačných stranách konfliktu, což komunitu dále štěpí. OSN snižuje financování programů UNRWA na úkor těch, co se vztahují k syrské krizi, proti čemuž Palestinci protestují. V podobné situaci, jako je současná, se Palestinci ocitli v roce 2007. Také probíhal přeshraniční konflikt (bombardování Hamásu ostřelujícího Izrael raketami), docházelo ke štěpení palestinských frakcí a přítomnosti extrémistů v táborech – tehdy došlo ke střetům mezi libanonskou armádou a islamisty z Fatah al-Islám v táboře Nahr al-Baríd, které byly nejvážnější od konce občanské války. (Carrion 2016) Současné protesty jsou mířeny především proti omezení finanční asistence ve zdravotnictví a jsou poklidné.

4.6. Závěrečné shrnutí kapitoly

Uprchlická populace v Libanonu ohrožuje stabilitu země ve všech čtyřech segmentech. Z hlediska bezpečnostní stability země jde především o hrozbu radikalizace a militarizace uprchlíků a jejich zapojení do džihádistických skupin bojujících v Sýrii. Uprchlíci také využívají propustnosti hranic a prohlubují ji neautorizovaným překračováním a budováním pašeráckých sítí. Co se týče politické stability, je zhoršena především v důsledku omezování lidských práv uprchlíků a nejednotného názoru na řešení této krize ze strany už tak velmi fragmentované politické reprezentace země. Vláda spolupracuje s mezinárodními organizacemi a má zájem na zlepšení situace uprchlíků, ačkoli to není schopna zajistit. Pro ekonomickou stabilitu země je uprchlická populace výrazným destabilizačním faktorem, protože vytváří tlak na státní zdroje a služby, jež nejsou

19 dimenzovány na tak skokový nárůst obyvatel. Dalším rizikovým faktorem je vliv uprchlíků na trh práce, kde působí z většiny nelegálně, a tím vytváří tlak na počet volných pracovních míst a výši mezd. Zároveň dochází k jejich propadání do chudoby, kam s sebou stahují i místní obyvatelstvo. Z hlediska společenské stability jsou uprchlíci hrozbou sami o sobě, jelikož tak vysoký poměr běženců vůči obyvatelstvu nutně vytváří tlak na stát. Jejich sektářská afiliace vychyluje křehkou náboženskou rovnováhu státu, jehož reprezentace je bere jako dočasný problém a není schopná jejich situaci řešit. Pozitivní je v tomto ohledu skutečnost, ž e jsou uprchlíci kulturně blízcí Libanoncům, kteří udělají vše proto, aby se vyhnuli další občanské válce. Problematická může být do budoucna rostoucí křivda Palestinců, jejichž problémy a potřeby se dostávají do pozadí na úkor syrských uprchlíků.

20 5. Zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu jako hrozba pro stabilitu Libanonu 5.1. Charakteristika hnutí Hizballáh

Počátky Hizballáhu (v překladu strana boží) vycházejí z islámské revoluce v Íránu a idejí jejího vůdce, ajatolláha Chomejního, a tedy víry v šíitský islám. V době 80. let a libanonské občanské války, podporoval Hizballáh vznik regionálního islámského státu vedeného Íránem na základě modelu velájat-e faqíh. Po izraelské invazi z roku 1982 se začal profilovat jako džihádistické hnutí, když jeho ozbrojené křídlo Islámský vedlo odpor malý džihád12 proti utlačování a nespravedlnosti, které symbolizovala izraelská armáda. Z toho plynou i cíle, jichž chce hnutí dosáhnout. Krom osvobození Libanonu od zahraniční okupace má za úkol také osvobodit Palestinu zničením „sionistické entity“13, která ji okupuje. Osvobození libanonského území od izraelské okupace se téměř povedlo v roce 2000, když se izraelská vojska stáhla a zůstala pouze na území okolo farem v Šebáa v Golanských výšinách, které si nárokuje Libanon. Poskytuje to však ospravedlnění pro neodzbrojení Hizballáhu, jelikož není libanonské území osvobozené celé, za což hnutí bojuje. Jeho právo na ozbrojený odpor bylo posvěceno i v ministerském prohlášení z roku 2008, které proklamovalo „jednotu armády, lidu a odporu“ ve snaze o osvobození Libanonu od zahraniční okupace. (Hazbun 2016: 1061) V mezinárodní známost vešel Hizballáh teroristickými útoky na zahraniční cíle, které prováděla organizace Islámský džihád14, jež je s ním spojovaná, což však jeho vedení odmítá. (Alagha 2015) Lewitt (2013: 15) ji na druhou stranu považuje za tajnou, avšak integrální, součást hnutí, jež má vysoce centralizované vedení, které je zodpovědné za jednání celé organizace. Islámský džihád podle něj v současné době plní úkoly zahraniční rozvědky a kontrarozvědky a provádí teroristické útoky. Hizballáh ve svých začátcích odsuzoval libanonský politický systém jako bezvěrecký, vládu považoval za odpadlíky a v regionech pod jeho nadvládou byli nemuslimové v pozici dhimmí, kdy měli omezená především politická práva. V roce 1992 se však otevřel, zmírnil svou rétoriku a začal se profilovat jako běžná politická strana. Zařadil na své kandidátní listiny i sunnity a křesťany a profitoval ze společenského kapitálu

12 Velkým džihádem je podle hnutí už samotné připojení k jakýmkoli jeho aktivitám a budování islámské identity každého jednotlivce. (Alagha 2010) 13 Hnutí nepoužívá název Izrael, ale referuje o něm jako o sionistech. 14 Nejde o palestinskou organizaci stejného jména. O Islámském džihádu bývá psáno také jako o Organizaci islámský džihád nebo jako o Speciálním bezpečnostním aparátu či Vnější bezpečnostní organizaci Hizballáhu. (Lewitt 2013)

21 získaného poskytováním služeb dostupných nezávisle na konfesi. Začal také bojovat proti politickému sektářství, což měl v programu už od oficiálního vstupu do politiky (Alagha 2010: 65). O účasti v parlamentních volbách rozhodoval krom komise Hizballáhu také ajatolláh Chámeneí, který byl už v 80. letech pověřen Chomejním jako osoba plně zodpovědná za hnutí. Následně Chámeneí jmenoval vedoucího nábožensko-právní rady Mohammeda Jazbeka a generálního tajemníka Sajída Hasana Nasralláha svými náboženskými zástupci. Hnutí díky tomu získalo větší nezávislost a vybrané náboženské daně a poplatky plynuly namísto do Íránu rovnou do rozpočtu Hizballáhu, což zlepšilo jeho finanční situaci. Zapojení do libanonské vlády si hnutí nechalo odsouhlasit „pouze“ od libanonské náboženské autority. „Libanonizaci“ a rostoucí nezávislost rozhodování Alagha (2015) dokazuje na potlačování druhé intifády v roce 2002 nebo při operaci Lité olovo v Gaze na přelomu let 2008 a 2009. Tehdy Hizballáh nenaplnil íránské požadavky na otevření druhé fronty z důvodu hrozícího poškození národního zájmu. V roce 2008 se také ukázalo, že Hizballáh neváhá použít síly pokud jsou ohroženy jeho vojenské či zpravodajské složky, které jsou základem identity hnutí. (Conduit 2014) Za vleklé politické krize, kdy byla nefunkční vláda a země 8 měsíců bez prezidenta, byl odvolán ředitel bezpečnosti bejrútského letiště navázaný na Hizballáh a přerušeny jeho telekomunikační linky. Hnutí prohlásilo, že jde o vyhlášení války, a vyslalo své bojovníky do ulic. Bylo to poprvé od konce občanské války, kdy použilo sílu proti vlastním spoluobčanům. Po střetech s milicemi stranícími vládnoucí Alianci 14. března se Hizballáhu podařilo obsadit sunnitský západní Bejrút. V situaci, kdy se mluvilo a počátku další občanské války (Worth a Bakri 2008), došlo k urovnání situace dohodou z Dauhá, na jejímž základě byla vytvořena vláda národní jednoty, v níž měla opozice dostatek ministrů pro veto, a zvolen prezident Michel Slejman. Hizballáh z této situace vyšel posílen, jelikož se věci vrátily do stavu před vypuknutím násilí, získal i z opozice větší vliv na politiku a byla potvrzena legitimita jeho ozbrojených složek, avšak jen pro boj proti Izraeli. Současnou komplexní a někdy kontradikční identitu hnutí trefně shrnuje Lewitt (2013) – jde o jednu z dominantních stran libanonské politické scény a zároveň je Hizballáh společenským a náboženským hnutím sloužícím převážně, ale ne výhradně, šíitské komunitě. K tomu se přidává identita libanonská, pan-šíitská a proíránská. Je také největší a jedinou domácí milicí, která se adaptovala podmínkám Taifské dohody, jež silně akcentuje jednotu ozbrojených složek v maximálním úsilí obnovit státní suverenitu a

22 připravenosti na izraelskou agresi. Hizballáh tak trvá na tom, že je potřeba nejprve vybudovat nezávislý, silný a spravedlivý stát, který bude ochraňovat své obyvatelstvo, a až poté se jeho milice odzbrojí. Kontradikci v tomto tvrzení však vidí pouze jeho oponenti. (Geukjian 2008)

5.2. Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii

Od vypuknutí protestů v Sýrii se objevovaly zprávy o zapojení Hizballáhu do tamního dění. V květnu roku 2011 jeho vůdce Nasralláh vyjádřil podporu vládě Bašára Asada a vyzval Syřany, aby jí dali čas na reformy. (LA Times 2011) Z počátku povstání hnutí poskytovalo především snipery, logistickou podporu a instruktory v městském a guerillovém boji či instalaci improvizovaných výbušných zařízení, za což bylo zařazeno na seznam teroristických organizací amerického ministerstva financí. (Levitt 2014, Pollak 2016) Ačkoli Hizballáh vojenské zapojení do konfliktu nejprve odmítal a pohřby padlých členů se odehrávaly v tichosti, v létě 2012 se objevily potvrzené zprávy o tajných operacích jeho komanda Jednotka 910. Na podzim toho roku začaly pohřby lákat početnější davy a Nasralláh nepřímo potvrdil bojové zapojení jednotlivců, kteří o své vlastní vůli bránili libanonské šíity žijící ve vesnicích nedaleko hranic. (Sullivan 2014) Levitt (2015) tvrdí, že Hizballáh se chtěl přímému nasazení svých sil vyhnout i přes opakované žádosti velitele íránských jednotek al-Quds Sulejmáního. Především kvůli obavě z negativního obrazu hnutí coby šíitské síly, jež bojuje proti sunnitské většině po boku represivní vlády podporované Íránem. Na stranu syrského režimu se postavilo až po prosbě íránského duchovního vůdce Chámeneího. (Levitt 2015) Posun k otevřenému zapojení do syrského konfliktu nastal na přelomu let 2012 a 2013, kdy povstalci včetně extrémistů zaznamenávali úspěchy. Dělo se tak i v blízkosti libanonských hranic, což ohrožovalo jak zájmy hnutí, tak zemi jako takovou. Jako milník se udává Nasralláhův projev z 25. května 2013, kde oficiálně prohlásil, syrský konflikt je taktéž bitvou Hizballáhu, a to po boku Asadova režimu v boji proti „odpadlickým“ (takfiri) skupinám, které ohrožují jak Sýrii, tak i Palestinu nebo Libanon. Argumentace, kterou Hizballáh obhajuje své zapojení do konfliktu, stojí na několika pilířích. Hnutí především vyzdvihuje svou široce populární roli odporu proti Izraeli. Viní židovský stát spolu s USA ze snahy o jeho oslabení prostřednictvím svržení režimu v Sýrii, která je „páteří odporu“. Zároveň spojuje pád Sýrie se ztrátou Palestiny včetně Jeruzaléma. (Berti, Schweitzer 2013) Z náboženského hlediska se Hizballáh staví do nesektářské a defenzivní role ochránce jak muslimů, tak křesťanů a dalších menšin před

23 násilím extrémistů typu IS. Z jejich podpory pak krom USA a Izraele obviňuje Saúdskou Arábii či Katar. Každá porážka povstalců tak může být interpretována jednak jako posílení bezpečnosti Libanonu, tak jako vítězství odporu a prohra Izraele. (Daher 2015) Druhá náboženská argumentační pozice Hizballáhu má již sektářský nádech. Z jejího pohledu je zapojení do syrského konfliktu interpretováno jako ochrana damašské mešity Sajídy Zajnab, vnučky proroka Mohameda, která je významným š íitským poutním místem. Podle Levitta (2014) je tato svatyně již od 80. let 20. století místem rekrutování šíitských bojovníků ze zemí Perského zálivu. Za účastí Hizballáhu v syrské válce však stojí několik pragmatických důvodů, kterými Hizballáh veřejně neargumentuje. Jde primárně o zajištění vlastního přežití, a to prostřednictvím toku zbraní z Íránu, jež do Libanonu proudí právě přes Sýrii, se kterou má hnutí od nástupu Bašára Asad k moci nadstandardní vztahy. Ty se vyznačovaly i poskytováním výzbroje z arzenálu syrských ozbrojených složek. (Levitt 2014) Pád režimu a zhroucení státu či převzetí moci sunnitskou většinou – jakkoli radikální – by na fungování hnutí mělo negativní dopad. Jak z pohledu financí, tak tréninku, výzbroje, legitimity či spojenectví v odporu k Izraeli. Právě kvůli vlastní bezpečnosti, zázemí a transportu zbraní je pro Hizballáh klíčové mít přístup k Damašku či přístavu v Latákiji. V širším pojetí se dá hovořit o kontrole příhraničí od pobřeží přes okolí šíity obydlených oblastí, tedy jižního Libanonu a údolí Bikáa, až k Damašku. Ghaddarová (Schenker, Pollak, Ghaddar 2016) tento koridor okolo Libanonu nazývá užitečnou Sýrií kde se Hizballáh snaží změnit demografii populace prostřednictvím vytlačování sunnitské populace a nastěhováním šíitů a aláwitů. Tato šíitská nárazníková zóna má nehledě na vývoj dění v Sýrii zabezpečit právě přísun zbraní a znesnadnit nepřátelům Hizballáhu na něj útočit. Jedním z důvodů, proč se Hizballáh zapojil do syrského konfliktu je i pomoc spojenci. Daherová (2015) však pochybuje, že je cílem hnutí pomoci Asadovu režimu obnovit legitimní vládu nad zemí. Dokazuje to na jeho nízké ochotě účastnit se bojů na východě a severovýchodě země, tedy mimo oblast svého zájmu. Záměrem hnutí tedy podle ní tedy není udržet Asada u moci, ale předejít negativním důsledkům, jež by na něj pád režimu měl. Pollak (2016) naopak tvrdí, že jak Írán, tak Hizballáh jsou odhodláni režim udržet, jelikož Sýrie je důležitým členem odporu proti Izraeli i hráčem v sunnitsko/západně/proizraelsky-šíitské rovnováze moci na Blízkém východě. V neposlední řadě má Hizballáh v Sýrii výcvikové tábory a sklady zbraní nacházející se

24 mimo koridor užitečné Sýrie, jež by prozápadněji laděný respektive sunnitský následovník nemusel podporovat. Na zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu se dá dívat z pohledu jeho vazeb na Írán. Podle Ghaddarové (Totten 2013) se Hizballáh v už ztracené Sýrii angažuje na přání perského sponzora za účelem upevnění vlastní pozice v Libanonu, díky čemuž může Írán v regionu uplatňovat svůj vliv. Levitt (2015) pracuje taktéž s íránskou žádostí o pomoc, ale při udržení Asadova režimu. Cohen (2016) odůvodňuje syrskou intervenci Hizballáhu i náboženskými důvody, a to následováním duchovního vůdce Chámeneího, jež pomoc hnutí vyžadoval. Uzavírá však, že toto rozhodnutí bylo učiněno jelikož udržení íránských zájmů v Sýrii kolidovalo s vlastními zájmy Hizballáhu. Počet bojovníků nasazených v konfliktu se odhaduje mezi dvěma až deseti tisíci, přičemž nejčastější údaj se pohybuje okolo 5 – 8 tisíc. (Al-Tamimi 2015, Cohen 2016, Schenker, Pollak, Ghaddar 2016) Jsou mezi nimi jak profesionální vojáci Hizballáhu, tak bojovníci na částečný úvazek pocházející především z řad mládeže a chudých podporovatelů hnutí, jež za sebou mají 2 – 3 měsíce tréninku. V Sýrii jsou nasazeni také příslušníci Brigád odporu, kteří nenásledují šíitský islám. (Pollak 2016) Rotace se s prodlužující tendencí různí od jednotlivých několikadenních bitev, přes měsíc, až po šestiměsíční turnusy. (Al- Tamimi 2015, Pollak 2016) Bojovníci Hizballáhu jsou nasazováni jak samostatně, tak po boku syrské armády či šíitských a íránských milic, a to i ve vedoucích pozicích. Pollak (Schenker, Pollak Ghaddar 2016) označuje Hizballáh za „vedoucí sílu v Sýrii v boji proti Syřanům“ a podle Al-Tamimiho (2016: 10) se hnutí dostalo do pozice, kdy „uplatňuje svůj vliv na územích, kde se syrský režim není schopný udržet bez zahraničních sil a pomoci“ a už to není Sýrie, jež podporou jednotlivých frakcí ovlivňovala dění v Libanonu, ale naopak. Zároveň v řadách bojovníků Hizballáhu panuje rozčarování nad kvalitou a chováním syrské armády a íránských milic, jež za nimi zaostávají v morálce a bojových dovednostech. (Schenker, Pollak, Ghadar 2016) V kampani Hizballáhu se dlouhodobě uvádí počet padlých okolo tisíce, aktuálnější Ghaddarová (2016b) a Pollak (2016) operují s 1500 respektive 1600, Saab a Blanford (2016) pak s více jak 2000. Počet zraněných je alespoň dvojnásobný (Al-Tamimi 2015) či 3krát vyšší (Saab, Blanford 2016), ale možná přesahuje 5000 lidí. (Pollak 2016)

25 5.3. Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii jako hrozba pro bezpečnostní stabilitu Libanonu

Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii je pro hnutí historický milník, protože se poprvé angažuje v bojích mimo území Libanonu či Izraele. Nabízí se mu tak příležitosti otestovat výcvik svých členů a taktiky boje v reálných podmínkách a na základě zkušeností ze Sýrie je zdokonalovat a upravovat. Jak podotýká Pollak (2016), Hizballáh se dostává do pozice zkušenější síly na bojišti a zastává velící pozice, ale dostává se do spolupráce i s odlišně vycvičenými a smýšlejícími ruskými vojáky. Zároveň je ve styku s novými typy zbraní, technologiemi a způsoby získávání informací, které může inkorporovat do svého stylu boje či proti němu mohou být použity ze strany Izraele. To mu může jak pomoct uvědomit si své nedostatky, tak pozorovat nedostatky těchto výdobytků. V Sýrii má Hizballáh možnost pozorovat z první ruky útočný boj a účastnit se jej. Zatímco do vypuknutí tamního konfliktu bylo jeho strategií „neprohrát“ a doménou obranná taktika ve stylu odboje v malých skupinách, nyní mezi jeho úkoly patří dobytí území a jeho udržení – tedy porážka nepřítele. Zároveň ozbrojenci Hizballáhu bojují jednotlivé bitvy ve velkých počtech v různě profilovaných jednotkách. Toto by mohlo změnit pohled hnutí na povahu boje s Izraelem a povzbudit jeho členy v úmyslu otevřít novou frontu na Golanech nebo zaútočit z jižního Libanonu. To by zároveň podpořilo podkopaný obraz hnutí odporu. Ačkoli je pravděpodobnost boje na více frontách z důvodu štěpení sil hnutí nepravděpodobná, Izraelci tuto možnost neberou na lehkou váhu, což je vidět na zabití velitele golanské jednotky Hizballáhu Džiháda Mughníji i jeho následovníka Samira Kuntára. (Al-Tamimi 2015) Izraelské útoky na bojovníky a vojenský materiál Hizballáhu v Sýrii zároveň podkopávají snahy libanonské vlády přimět hnutí ke stažení z konfliktu a odzbrojení, protože dodávají legitimitu narativu o „jednotě armády, lidu a odporu“. (Abou Zeid 2014b) Vojenské schopnosti hnutí se syrským angažmá každopádně zvýší, což musí brát v potaz jak v Libanonu, tak za jeho hranicemi. A to nejen v Izraeli, protože bojovníci Hizballáhu, kteří prošli boji v Sýrii, trénují další ozbrojence a šíitské milice v regionu, což podporuje napětí a nestabilitu v oblasti. (Levitt 2016a) Právě aktivity Hizballáhu Sýrii a Perském zálivu přiměly Radu pro spolupráci arabských zemí Zálivu k vyhlášení hnutí za teroristickou organizaci a Saúdskou Arábii k pozastavení grantu v hodnotě 3 miliard dolarů pro libanonskou armádu a miliardu pro policii. (Levitt 2016b) Z těchto událostí tak vychází nejhůře státní bezpečnostní složky,

26 které nemají z čeho financovat dozbrojení k potlačování násilných nepokojů, boji proti extrémistům na severovýchodě země nebo ochraně hranic. Zároveň se rozevírají nůžky mezi armádou a Hizballáhem, který je obecně považován za nejsilnější ozbrojenou složku v zemi. (Evans, McDowall 2016) Armáda všeobecně těší vysoké podpoře obyvatel napříč sektami a regiony díky jednání v konsenzu se zájmy politických frakcí. Proto se však vyhýbá jednání, jež by mohlo být v rozporu se zájmy některé z nich, což je v souvislosti s posilováním Hizballáhu nebezpečné. Pokud jde o boj proti sunnitským extrémistům, dochází mezi Hizballáhem a armádou ke spolupráci, díky čemuž je Libanon mezinárodně vnímán jako jediný, kterému se povedlo efektivně postavit hrozbě IS. (Hazbun 2016) Vzájemná spolupráce a úspěchy v boji proti šíření IS mohou být jedním z důvodů, proč vykazuje indikátor FSI bezpečnostní aparát nejnižší hodnotu ze třech indikátorů bezpečnostní stability. (FFP 2016) Na druhou stranu právě kvůli rozdělení kompetencí s Hizballáhem, kdy hnutí operuje především v Sýrii, zatímco armáda na domácí půdě, oba aktéři přicházejí o důvěru libanonských sunnitů. Ti často sympatizují se syrskými rebely, jež Hizballáh potírá, a zároveň v zemi zasahuje armáda, která se v největší míře staví také proti sunnitům. Nižší důvěra sunnitů ve státní bezpečnostní složky panuje všeobecně a v armádu je nejvíce vidět v provinciích na severu a severozápadě země, kde zasahuje. (Geha 2015) Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii s sebou přineslo zvýšení indikátoru vnější intervence, tak veřejných služeb, mezi něž Fund For Peace (2014) řadí ochranu před terorismem. Patrné je to především na skokovém růstu indikátoru vnější intervence, pod nějž se řadí pronikání extremistických skupin ze zahraničí a jejich ovlivňování života v zemi. (FFP 2016) V souvislosti s Hizballáhem jde o odvetné útoky proti cílům s ním spojeným. Nutno dodat, že teroristé měli v Libanonu své základny i před výraznějším a oficiálním zapojením Hizballáhu do konfliktu díky sunnitským sympatizantům na severu země. Násilí mezi sunnity a alávity či šíity respektive sympatizanty Hizballáhu a únosy probíhaly především v Tripolisu již od vypuknutí násilností v Sýrii a hnutí se situaci snažilo spíše mírnit, a to v tiché spolupráci s armádou. (Salem 2012) Otevřené angažmá Hizballáhu tak působilo jako multiplikátor a ne jako samotná příčina násilí. Násilí proti Hizballáhu se jako takové nabízí už jen z podstaty přelévání syrského konfliktu, který je veden i po sektářské linii. Hnutí se coby reprezentant šíitské populace nabízí jako nejsymboličtější cíl sunnitských extrémistů. Nárůst útoků proti němu však koreluje s jeho otevřeným zapojením do konfliktu.

27 Nejvyšší intenzity dosahovaly odvetné útoky od poloviny roku 2013 a na počátku 2014, kdy se zároveň bojovalo okolo libanonských hranic. (Khatib, Gardiner 2015) Patřilo k nim raketové ostřelování jižního předměstí Bejrútu Dahíje či města Hermel, útoky na checkpointy a politické kanceláře Hizballáhu, bomby nastražené v autech a sebevražedné útoky. Krom útoků organizací spojovaných se syrským konfliktem došlo i na ozbrojenou konfrontaci Hizballáhu s podporovateli saláfistického šejka Ahmada Assira ze Sidonu, kterou ukončila až libanonská armáda. Ta řešila i boje Hizballáhu a sunnitských ozbrojenců v Baalbeku. Došlo i k odvetnému násilí, z něhož je viněn Hizballáh, a to bombovým výbuchům u dvou sunnitských mešit v Tripolisu, jež si vyžádaly desítky mrtvých. (Alagha 2015) Co se týče kontroly hranic, pro bezpečnostní stabilitu je pozitivní pomoc Hizballáhu syrskému režimu v získání území v pohraničí Libanonu, a tedy vytlačení povstalců z bezprostřední blízkosti jejich zásobovacích tras a úkrytů v libanonských horách. Pro Libanonskou armádu je tak jednodušší zabezpečovat hranice a potírat teroristy pronikající ze Sýrie, když území na opačné straně kontroluje de facto přátelská síla. Na druhou stranu vytvoření šíitského pásu užitečné Sýrie okolo hranic s Libanonem, které Hizballáh nerušeně překračuje k za účelem bojového nasazení na území souseda není pro zemi ideálním řešením. (Hazbun 2016)

5.4. Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii jako hrozba pro politickou stabilitu Libanonu

Zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu představuje pro politickou stabilitu Libanonu hrozbu především proto, že je Hizballáh zároveň stranou, jež se účastní jak na politických procesech v zemi, tak je přítomna ve vládě. Pohledem na indikátory FSI je politická stabilita Libanonu nejcitlivější na přelití konfliktu ze Sýrie, jelikož pouze její indikátory – legitimita státu a roztříštěné elity – se zhoršily již pro rok 2012, a to dokonce nejvýrazněji za celou dobu konfliktu. (FFP 2016) Vzhledem k dlouhodobým vzájemným vazbám se Sýrií nejde o překvapivý trend. Aliance 14. března v čele s Hnutím budoucnosti Saada Harírího je napojená především na Saúdskou Arábii, která podporuje povstalce. Aliance 8. března vedená Hizballáhem je prosyrská. Vypuknutí konfliktu v Sýrii tak polarizovalo jak politickou scénu, tak obyvatelstvo. Na politické scéně se Libanon v červnu roku 2012 od dění v Sýrii distancoval Deklarací z Baabdy, která vyzývá krom opuštění politiky bloků k nezapojování se do regionálních a mezinárodních konfliktů. (National Dialogue Committee 2012) Obyvatelstvo však ke

28 konfliktu postoj zaujímá, což vedlo k pocitu odcizení od vlády, demonstracím na podporu opozice nebo režimu či přímo k sektářsky motivovanému násilí v ulicích – především Tripolisu, ale také Sidonu či Bejrútu a jeho předměstích. (Berti, Schweitzer 2013) Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii se tak přidává ke komplexu hrozeb, jimž je libanonská politická stabilita vystavena kvůli přelévání konfliktu ze Sýrie, nastavení politického systému a demografii. Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii je všeobecně považováno za porušení Deklarace z Baabdy. Jako takové tak podrývá jak legitimitu vlády, které je členem, tak šíře státu, kdy je jednak zpochybněna platnost dohod vyjednaných skupinou pro národní dialog (a tedy i legitimitu prezidenta), ale také ohrožena předvídatelná kontinuita, jak ji ve svém pojetí stability chápe Mandel (2013). Intervence do syrského konfliktu dokazuje schopnost Hizballáhu jednat samostatně a ignorovat vládní kabinet i rozhodnutí parlamentu, a to i v případě, kdy má vládu pod kontrolou. (Itani, Grebowski 2013). Toto oslabuje institut vlády i vyjednávací pozice ostatních stran, jelikož je jim znovu dáváno najevo, že jakmile jde o zájmy hnutí či Íránu, bere Hizballáh věci do vlastních rukou a navíc se může opřít o rozhodnější a silnější armádu než jsou libanonské ozbrojené síly. Co se týče porušení Deklarace z Baabdy, není Hizballáh jedinou stranou, která se napříč usnesení angažuje v syrském konfliktu. Z podpory rebelů a pašování zbraní Svobodné syrské armádě je obviňováno také Hnutí budoucnosti a ve vokální podobě se k němu přidaly i Libanonské síly Samira Geagey. (Khasan 2013) Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii vnímají oba politické bloky jako příležitost posílit svůj vlastní vliv v zemi. Jak již bylo zmíněno výše, Hizballáhu jde o zachování přísunu zbraní, a tedy své vlastní existence, prostřednictvím uchování Asadova režimu či možnosti ovlivnit jeho nástupce. Aliance 14. března pak doufá v protahování boje nebo poražení režimu, a tedy možnost zastavit posilování hnutí v Libanonu. (Khatib 2014) Oba politické bloky si svým jednáním kupují čas. Hizballáhu zablokování parlamentu vyhovuje, protože se nemusí starat o dění na domácí politické scéně, ale plně se soustředit na boje v Sýrii a vyjednávat v zákulisí o reformě volebního systému. (Alagha 2015) Podle Itaniho a Grebowské (2013) je strategií 14. března Hizballáh chytit do pasti spojitých nádob obou států – prodlužování syrského konfliktu režim vyčerpává a zároveň posiluje i libanonskou politickou krizi. Vláda odmítá schválit nové volební právo, jež by posílilo Hizballáh, a tedy oddaluje volby (měly se konat v červnu 2013, pak listopadu 2014 a nakonec květnu 2017). Tím chce Aliance 14. března dosáhnout snížení popularity Hizballáhu a jeho izolaci, což by podkopalo jeho pozici na domácí půdě. Jelikož na rozdíl

29 od Hizballáhu nemá k dispozici silové možnosti, musí spoléhat na média a instituce, ve kterých na hnutí může zatlačit. Tím však dochází k paralýze a dalšímu oslabování státních institucí, a tedy politické stability země. Jediným fungujícím mechanismem jsou obecní volby, které proběhly v květnu 2016. Jejich bezproblémové uspořádání zpochybňuje „zhoršující se bezpečnostní situaci v zemi“ (Bassam 2014), kvůli které nebylo možné uspořádat parlamentní volby. Výsledky komunálního hlasování odrážejí nespokojenost Libanonců se situací v zemi. Hizballáh i Proud budoucnosti oslabily ve svých baštách ve prospěch nezávislých kandidátů a místních hnutí s programy, jež nebyly postaveny na sektářském základě. (Strassmaier, Nassif 2016) V říjnu roku 2016 pak byl po necelých 2,5 letech a 45 neúspěšných schůzích parlamentu zvolen prezidentem kandidát Aliance 8. března, Michel Aoun. Stalo se tak poté, co Aliance 14. března přistoupila na jeho podporu kvůli ochraně „libanonského politického systému, státu a lidu“ výměnou za premiérské křeslo pro svého vůdce, Saada Harírího. (BBC 2016) Aounovo zvolení je vnímáno jako vítězství Hizballáhu a dalším oslabením Harírího, u něhož se očekávaly problémy se sestavením vlády. (ibid) Kabinet však získal důvěru 28. prosince 2016, necelé 2 měsíce od chvíle, kdy byl Harírí pověřen jejím sestavením (Al Jazeera 2016). Vývoj na politické scéně z konce roku 2016 se dá onačit za směřující k větší politické stabilitě, avšak pro její další vývoj budou klíčové především parlamentní volby plánované na květen 2017. Politická paralýza přispěla ke snížení politické stability Libanonu, což je viditelné na zhoršení indikátoru legitimity státu v roce 2014 (FFP 2016), kdy byly podruhé odloženy parlamentní volby a parlament se přestal scházet kvůli neshodám na prezidentském kandidátovi. Nefungující politické procesy se projevují i na WGI indikátoru vládnutí zabývajícím se funkčním prostředím pro rozvoj soukromého sektoru, který v roce 2014 klesl nejvýrazněji za celou dobu konfliktu v Sýrii (z -0,07 na -0,22). (Kaufmann, Kraay 2016) Přispělo k tomu i zhoršení bezpečnosti v šíitských oblastech země, především předměstí Bejrútu, kde docházelo k odvetným útokům po otevřeném zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu. To negativně ovlivnilo tamní podnikatelské prostředí, jelikož pokles tržeb v restauratérství a pokles cen nemovitostí, jelikož obchodníci i obyvatelé je prodávali ve snaze přesunout svůj byznys do bezpečnější části města. (Lob 2014) Ukazatelem, jehož hodnota se stále mírně zhoršuje jsou roztříštěné elity. (FFP 2016) Krom nedůvěry v politiku a vedení země jde o rozpadající se pocit národní jednoty a fragmentaci obyvatelstva na sektářském základě. Růst sektářského napětí v Libanonu se dá přičíst samotnému vypuknutí konfliktu, na něž indikátor reagoval největším růstem.

30 (FFP 2016, Sullivan 2014) Zároveň však došlo k transformaci Hizballáhu z „libanonské strany zaměřené na domácí politiku v regionální sektářskou sílu jednající na příkazy Íránu po celém Blízkém východě.“ (Levitt 2015) Jednoznačně sektářskou pozici zaujal Hizballáh svým prohlášením o ochraně mešity Sajídy Zajnab a defenzivním džihádu proti odpadlickým teroristům ze Sýrie, což následně korigoval tvrzeními, že jde o hrozbu pro všechny libanonské konfese i stát. (Al-Tamimi, 2015) Tato rétorika sice funguje na podporovatele Hizballáhu, ale zároveň od hnutí odklání podporovatele, co se neztotožňují s narativem o pádu Asada jako konci Hizballáhu, a také sunnitskou nižší a střední třídu. (ICG 2014) Paušální označování opozice za odpadlíky působí negativně na sunnity, kteří vnímají zapojení hnutí do konfliktu jako sektářsky motivované, a to jako válku proti sunnitům. Dále tak roste nenávist k hnutí a zároveň podpora saláfistů v zemi. (ibid.) Sektářského napětí se snaží v neprospěch Hizballáhu využít i Aliance 14. března, jež proti němu využívá silnou rétoriku. Její vedení ale není natolik populární, aby bylo atraktivní pro domácí sunnity i sponzory ze Zálivu. Tím tak růst popularity extrémistů podporuje. (Elliott 2014, Hazbun 2016) Příkladem je šejk Assir, jehož stoupenci se s Hizballáhem střetli v Sidonu. (Itani, Grebowski 2013) Zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu dává sunnitským radikálům i dalším jeho odpůrcům možnost bojovat proti němu přímo na Syrském bojišti. (Alagha 2015) Důvody pro zapojení Hizballáhu do Syrského konfliktu nejsou zpochybňovány jen ze sektářského pohledu, ale i kvůli uplatňování dvojího metru. (Berti, Schweiter 2013) Na začátku tzv. arabského jara se stavěl na podporu protestů, a to především v Bahrajnu a Egyptě, s jejichž režimy neměl dobré vztahy. Tehdy protesty nazýval revoltou chudých, svobodných či na podporu arabsko-izraelského boje. (ibid.) V případě Sýrie se však ihned připojil na stranu „režimu odporu“, který si podle něj uvědomuje, že jsou třeba reformy, na které je třeba čas. Zároveň také vyzýval k nezasahování do konfliktu (LA Times 2011), což nakonec nedodržel. S prodlužujícím zapojováním se do konfliktu Hizballáh inkorporoval do rámování intervence obranu Libanonu před hrozbou odpadlických teroristů i populární témata jako odpor proti Izraeli nebo podpora Palestinců. Svým jednáním však Hizballáh popírá hodnoty, na kterých vystavěl svou popularitu - vystupování v národním zájmu, podpora slabšího proti silnějšímu i obraz panarabského/panislámského protiizraelského hnutí. (Alagha 2015) Proto také klesá jeho podpora, a to jak na Blízkém východě, tak v Libanonu samotném, i když ne tak drasticky. (Poushter et al. 2014)

31 Výjimkou jsou pochopitelně šíité, v jejichž řadách zůstává status skupiny coby garanta bezpečnosti, prospěchu a politické reprezentace komunity výrazněji neohrožen. (Pollak 2016) Má na tom podíl i rétorika Hizballáhu, která mezi jeho podporovateli dobře funguje. Dokazuje to i větší podíl šíitů, který díky tomu začal považovat udržení režimu, a tedy přežití Hizballáhu za svůj vlastní zájem, ačkoli se dříve stavěli proti. (ICG 2014) Šíité začínají podporovat Hizballáh, i když s hnutím úplně nesouzní, kvůli nejistému politickému a bezpečnostnímu prostředí, jež je vede ke spoléhání na ochranu od vlastní komunity. (Pollak 2016) Toto ukazuje jednak na rostoucí roztříštěnost společnosti, tak klesající důvěru ve stát a jeho ochranu. Zároveň je třeba dodat, že Hizballáh nemá mezi libanonskými šíity nekritickou podporu. Proti jeho zapojení do syrského konfliktu se ozývají jak jeho dlouhodobí kritici, tak někteří z jeho příznivců, kteří se bojí dopadů na bezpečnost nebo kvalitu poskytovaných služeb. (Elliott 2014) Ačkoli dochází k omezení některých programů a podpor ze strany Hizballáhu, libanonští šíité nemají především ekonomickou alternativu, již jim neposkytuje ani stát. (Ghaddar 2016a) Indikátor lidská práva a vláda práva se zhoršuje od roku 2012. (FFP 2016) Nárůst jeho hodnoty opět souvisí s přeléváním konfliktu v Sýrii. V souvislosti se zapojením Hizballáhu do něj se dá mluvit o několika faktorech, které přispívají k jeho zhoršení. Prvním z nich jsou paralýza vlády a parlamentu, který se kvůli neshodám na prezidentském kandidátovi scházel jen za výjimečných příležitostí a dvakrát si prodloužil mandát. Legislativní moc státu tak byla vykonávána omezeně či vůbec a odložením voleb byla porušena ústava. (ICG 2015) Dalším faktorem jsou postihy osob zapojených do syrského konfliktu. Zatímco podpora a zapojení se do řad sunnitských organizací (často jde o džihádisty) je potírána, boj v Sýrii v řadách Hizballáhu a spřátelených hnutí není postihován a mezi zatčenými tak převažují sunnité. (Schenker 2014) Protože boj se sunnitským extrémismem je společný jak pro armádu, tak pro Hizballáh, dochází ke koordinaci operací či jejich společnému provedení. U části sunnitského obyvatelstva to však vede k pocitu, že armáda už není nestranná a upřednostňuje zájmy hnutí před zájmy státu nebo dokonce jedná na jeho pokyny při zajišťování vnitřní bezpečnosti, zatímco ta vnější spadá pod Hizballáh. (ICG 2015) V neposlední řadě jde o chování Hizballáhu a některých elementů šíitské populace, jež ICG (2014: 20) označuje za „ukazování svalů“. Jde jak o checkpointy, které příslušníci hnutí zřídili po útocích proti jeho cílům (avšak po nátlaku veřejnosti předali armádě), tak blokády, jako byla ta u města Arsal, která jej odřízla od spojení se zbytkem země a následovaly ji odvetné blokády šíitských částí země. Dále jde o vyhrožování nebo beztrestnost v důsledku odpírání přístupu státním

32 složkám na místo činu. (ibid.) Toto vše vytváří pocit nespravedlnosti a prohlubuje skupinové křivdy mezi sunnity a šíity, jimiž se práce bude zabývat níže. Politická krize vedoucí k rozsáhlým protivládním protestům odstartovaným odpadovou krizí v Bejrútu z léta 2015, jež poukázala na dlouhodobě neřešený špatný stav služeb a je indikována rapidním zhoršením indikátoru veřejných služeb. (FFP 2016, Le Borgne, Jacobs 2016) Když pomineme výše zmíněnou politickou krizi a její důsledky, je komplikované najít souvislost mezi zapojením Hizballáhu do konfliktu v Sýrii a zhoršením libanonských veřejných služeb. Výjimkou je nemocnice ve Šibáa, která byla postavena po válce s Libanonem, ale otevřena až letos. Zařízení pro spádovou oblast 35000 lidí mělo být po letech sporů uvedeno do provozu v roce 2014, ale poté, co do něj zpoza hranic snažili propašovat zranění syrští rebelové, bylo jeho zprovoznění z bezpečnostních důvodů odloženo. Hizballáh jej zablokoval kvůli obavám, že by nemocnici mohli kvůli výhodné geografické poloze začít běžně využívat rebelové. (The Daily Star 2016d) Zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu má dopad na služby, jež poskytuje samo hnutí a na něž se určitá část š íitské populace spoléhá, jelikož je stát nenabízí. Vzhledem k poklesu cen ropy a změně priorit a financování směrem k podpoře vojenských operací se snížily sociální dávky. Nejzásadnější dopad má pokles náhrad za padlé bojovníky, které se podle Ghaddarové (Schenker, Pollak, Ghaddar 2016) postupně snížily ze 40000 dolarů na nulu. Pollak (2016: 13) ve své práci toto tvrzení popírá a tvrdí, že hnutí stále nabízí sociální služby v původním rozsahu, pouze ve snížené výši. Podporovatelé Hizballáhu si v souvislosti se službami stěžují i na to, že se hnutí kvůli zapojení do syrského konfliktu nezajímá o jejich zhoršující se stav ani o sociální prostředí komunity. (Lob 2014)

5.5. Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii jako hrozba pro ekonomickou stabilitu Libanonu

Pro ekonomickou stabilitu Libanonu je zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu jednoznačnou hrozbou. Jednak kvůli politické nestabilitě a bezpečnostním rizikům, která s sebou nese, tak kvůli reakcím mezinárodního prostředí. I v případě ekonomické stability platí, že na ni mělo zásadní efekt samotné vypuknutí syrské občanské války. Výrazně ji ovlivňují také náklady, jež s sebou nese hoštění uprchlické populace. (Ianchovichina, Mottaghi, Devarajan 2015) Libanonská ekonomika je závislá na zahraničních investicích a turismu, do čehož se promítá situace v zemích Perského zálivu, které jsou zdrojem

33 obojího. Země se tak dostává do středu regionálního soupeření mezi Saúdskou Arábií a Íránem, jenž je patronem Hizballáhu. Problematické je i partnerství s USA, Evropskou unií popřípadě jejími členy, kdy dochází ke konfliktu mezi prioritizací boje proti terorismu, nebo stabilizací země v rámci reakce na uprchlickou krizi. Ekonomická situace země tak je velmi provázaná s vnitřním i regionálním politickým děním. Ačkoli jsou libanonská ekonomika i bankovní sektor odolné vůči vnitřním i vnějším šokům, rostou po poklesu způsobeném vypuknutím syrského konfliktu jen pomalu. (Angonin 2016) Na hospodářství země negativně působí politická nestabilita, především absence rozpočtu a reforem reagujících na nerovnoměrný růst příjmů a výdajů, což vede k rostoucímu zadlužení země a zvyšujícím se úrokům. Na konci roku 2016 došlo ke zvolení prezidenta a jmenování vlády, což ekonomiku podle guvernéra centrální banky posílilo. (The Daily Star 2016c) Není však jasné, zda se zlepšení politické situace výrazněji promítne do hospodářského růstu, když bude pokračovat konflikt v Sýrii, v němž se Hizballáh hodlá angažovat až do konce, nehledě na uzavřené příměří. (The Daily Star 2016a) Zapojení Hizballáhu do Syrského konfliktu je pro zemi rizikové kvůli bezpečnostním implikacím, jež s sebou nese, tak proto, že hnutí bojuje proti opozici, jejíž různé složky jsou podporovány zeměmi Perského zálivu nebo Západem. Nejvýraznější reakcí na aktivity Hizballáhu, byť především v oblasti Zálivu, byla politická krize z počátku roku 2016. Spustil ji libanonský ministr zahraničí Bassil (Aliance 8. března) odmítnutím odsoudit útok na saúdské diplomatické objekty v Íránu po popravě šíitského klerika. Saúdové následně obvinili Hizballáh s přílišné kontroly nad Libanonem, podpory povstání Húsíů v Jemenu a terorismu v zemích Zálivu. Následovalo stažení saúdského financování zbraní pro libanonskou armádu a policii v hodnotě 4 miliard dolarů, odsouzení „teroristických“ aktivit Hizballáhu Organizací islámské konference a doporučení zemí Perského zálivu k návratu svých občanů z Libanonu a necestování do něj. (OIC 2016, Ghanem 2016) Toto bylo ránou především pro libanonský turismus, který se začínal vzpamatovávat z propadu způsobeného obavami ze zhoršení bezpečnosti po vypuknutí syrského konfliktu a tvoří pětinu HDP země. (Bankmed 2016) Ze Zálivu bylo vyhoštěno také několik společností s vazbami na Hizballáh a stovkám Libanonců bylo zrušeno povolení k pobytu. Saúdská Arábie původně navrhovala mnohem tvrdší opatření zemí Zálivu včetně přerušení vztahů, zablokování vzájemného obchodu a stažení všech investic a jistin z bank, k čemuž nedošlo. (Ghanem 2016) Takováto reakce by měla destruktivní vliv na Libanonskou ekonomiku, avšak i přijatá opatření stačila k poničení

34 saúdských vazeb na tamní sunnitské politické strany.15 (Legrenzi a Lawson 2016) Podle těchto autorů bylo jednání Saúdské Arábie především reakcí na domácí hrozby a Hizballáh, jež v Libanonu ohrožoval její zájmy, se nabízel jako vhodný hromosvod. Oslabení vlivu Saúdů na politické dění v Libanonu vedlo k dalšímu posílení Hizballáhu a orientace na Sýrii a Írán. Sunnitská politická scéna se však dál roztříštila i ve prospěch radikálních sil, zvláště na severu země, kde žije chudá a marginalizovaná sunnitská komunita. (Schenker 2016) Nedávné jmenování Saada Harírího premiérem by mělo vztahům se Saúdskou Arábií pomoci, ale pro další vývoj bude klíčový výsledek parlamentních voleb, které se mají konat v květnu tohoto roku. Angažmá Hizballáhu v Sýrii přispívá také k šíření a prohlubování chudoby, a to především v komunitě šíitů, z nichž se rekrutují bojovníci. Jelikož v zemi je vysoká nezaměstnanost, není mnoho pracovních příležitostí a nízce kvalifikované pozice jsou pod tlakem syrských uprchlíků, zapojení se do ř ad Hizballáhu je jeví jako lákavá alternativa. Hnutí v současné době přijímá bojovníky i bez důkladných bezpečnostních prověření a se základním výcvikem je posílá do boje. (Ghaddar 2016a) Protože nejde o členy v pravém slova smyslu, nevztahují se na jejich rodiny takové benefity, jaké čerpají jeho vojáci. Mezi nevycvičenými bojovníky pak nejčastěji dochází ke smrti nebo zranění, čímž přicházejí rodiny jak o příjmy, tak o (mnohdy jediného) vydělávajícího člena domácnosti. (Ghaddar 2016b) Další skupinou, na kterou negativně dopadá angažmá hnutí v Sýrii, jsou jeho civilní zaměstnanci – převážně ženy – které kvůli relokaci fondů na vojenské výdaje přicházejí o část své mzdy. (ibid.) Tato situace se promítá i do indikátoru nerovnoměrný rozvoj, který se pro rok 2016 poprvé zhoršil (FFP 2016)

5.6. Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii jako hrozba pro společenskou stabilitu Libanonu

Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii ovlivňuje společenskou stabilitu země především v pohledu indikátorů zabývajících se skupinovou křivdou a uprchlíky a vnitřně vysídlenými osobami.

15 Vztahy se Saadem Harírím a jeho stavební firmou Saudi Oger se začaly zhoršovat už od doby, kdy Harírí v roce 2011 z obav o bezpečnost opustil Libanon. Snížení cen ropy a výdaje za konflikt v Jemenu pak ještě snížily saúdskou ochotu uzavírat s firmou kontrakty. Harírí pak podpořil v prezidentské kandidatuře Suleimana Frangieha, zatímco Saúdové preferovali Samira Geageu, který se nakonec vzdal kandidatury ve prospěch Aouna, kandidáta Hizballáhu. V únoru 2016 pak odstoupil ministr spravedlnosti Rifí z Hnutí budoucnosti, který nebyl spokojený s vlivem Hizballáhu na vládu a následně vedl samostatnou kandidátku v obecních volbách. Spekuluje se, že za jeho úspěchem, financemi a sektářskou rétorikou stojí Saúdská Arábie. (Schenker 2016)

35 Jelikož se Hizballáh angažuje v konfliktu, ze kterého uprchlíci utíkají, dá se tvrdit, že nese částečnou zodpovědnost za jejich vyhnání z domovů a příchod do Libanonu. Jde především o boje o města Kusajr a Kalamún ležící u libanonských hranic, kde hrál Hizballáh v roce 2013 klíčovou roli. Scheiová a Slim (2016) připisují získání těchto měst strategickou důležitost. Proto argumentují, že kdyby hnutí Asadovu režimu neasistovalo, k ofenzívě by nedošlo a příliv uprchlíků by nebyl tak enormní. Zároveň podle nich tato vítězství zvrátila pro režim nepříznivou situaci, čímž prodloužila konflikt a způsobila další příliv uprchlíků. Toto tvrzení je však vysoce spekulativní, jelikož neoperuje s vývojem situace, kdyby režim dál prohrával. Co se týče skupinových křivd, dají se o této kategorie zahrnout také uprchlíci, jež mohou pociťovat okupaci své země, zabíjení svých rodin a vyhnání z domova jako křivdu. (ICG 2014) Taktéž mohou uprchlíci na Hizballáh pohlížet jako na spojence svého nepřítele, a tedy vlastního protivníka. Nejvážnějším rizikem pro společenskou stabilitu tak rozmanitého státu jako Libanon je nárůst skupinové a náboženské nenávisti, subindikátoru skupinových křivd. (FFP 2014) Jak bylo popsáno v kapitole o bezpečnostní stabilitě, společnost se začala polarizovat již s vypuknutím nepokojů v Sýrii. Tvrzení Saaba (2013: 9), že zapojení Hizballáhu do bojů se stalo katalyzátorem radikalizace širší saláfistické komunity, je možná až přehnané. Každopádně však došlo k fyzickému a otevřenému propojení sektářsky se rámujícího konfliktu s domácí společensko-politickou scénou. Jak již bylo řečeno Hizballáh jej takto prezentoval od začátku otevřeného zapojení a s postupujícím časem se začal sektářsky vymezovat nejen vůči opozici, ale také vůči Saúdské Arábii, která je patronem libanonských sunnitů. (Levitt 2016) I když Hizballáh vyostřuje rétoriku, pouliční boje a ozbrojené konfrontace za účasti zahraničních i domácích extrémistů z let 2012 – 2014 jsou minulostí. Může za to vzájemná spolupráce velkých politických stran, kooperace Hizballáhu s bezpečnostními složkami a ovládnutí pohraničí Asadovým režimem spolu s demografickou změnou. (Wimmen 2015) Ačkoli se v posledních měsících situace vyvíjí směrem k politické stabilitě, sunnitská komunita sleduje úspěchy Hizballáhu na domácí scéně i v Sýrii ekonomicky marginalizovaná a politicky roztříštěná. Je však třeba dodat, že ani za protestů šejka Assira se k němu nepřidali další významní saláfisté, sunnitská populace stála za armádou a situaci nevyužila ani žádná teroristická organizace. (Saab 2013) Obava ze sunnitského extremismu je stejně platná na celou libanonskou populaci. (Lefèvre 2014) Zatímco v palestinských uprchlických táborech je přítomno hned několik

36 radikalizujících se organizací nepodnikají proti Hizballáhu ani státu organizované útoky. (Dot-Pouillard 2015) S prodlužovaným angažmá Hizballáhu v Sýrii začínají pociťovat nejistotu šíité. Začínají pochybovat o smyslu intervence, cítí se izolovaní, zranitelní a mají strach ze sunnitské komunity, která se stala jejich novým nepřítelem. (ICG 2014) Kvůli odvetným opatřením se snížila pravděpodobnost získání práce v zemích Zálivu i u sunnitských zaměstnavatelů v Libanonu. (Ghaddar 2016a) To zvyšuje závislost komunity na Hizballáhu, ale zároveň ji dále odděluje od společnosti. Indikátor skupinové křivdy zhoršuje i fakt, že Hizballáh zaktivoval Libanonské brigády odporu16 a volá po boji proti IS, což se dá označit za vigilantismus. Malá č ást členů Brigád je po vojenském výcviku nasazena i v Sýrii. (Pollak 2016) V Libanonu jsou členové nasazeni jako sousedské hlídky v oblastech pod kontrolou Hizballáhu i v křesťanských oblastech, kde jim kde jim Aliance 14. března nenabízí ozbrojenou ochranu. (Al-Tamimi 2015) Podle ICG (2015) se podílejí i na pouličních šarvátkách. Rekrutování nešíitských obyvatel je na jednu stranu vnímáno jako snaha Hizballáhu infiltrovat a rozdělit ostatní komunity. (ICG 2015) Na druhou stranu může být chápáno i jako snaha o oslabení sektářského napětí a posílení libanonského nacionalismu tváří v tvář společnému nepříteli. A tedy úspěch narativu o ochraně menšin proti odpadlíkům a libanonské suverenity. (Al-Tamimi 2015)

5.7. Závěrečné shrnutí kapitoly

Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii je hrozbou pro stabilitu Libanonu ve všech jejích spektrech, avšak jeho aktivity v některých případech přinášejí i pozitivní efekt. Na poli bezpečnosti ohrožuje syrské angažmá Hizballáhu stabilitu země tím, že získává další zkušenosti, seznamuje se s taktikou na obou stranách bojiště a získává sebevědomí. Stává se tak větší výzvou pro zahraniční a bezpečnostní politiku země. Zároveň bylo otevřené zapojení do konfliktu příčinou odvetných útoků, které zhoršily bezpečnost v zemi jako takovou. Je třeba dodat, že vzájemná spolupráce s libanonskými ozbrojenými složkami pomohla lépe zabezpečit hranice, potlačit nepokoje a odrazit pokus o kontrolu nad částí území. Z hlediska politické stability ohrožuje hnutí legitimitu státu, když nerespektuje jeho zahraniční politiku a podílí se na paralýze vlády na úkor naplňování vlastních zájmů.

16 Tato skupina je napojena na Hizballáh a tvoří ji šíité, kteří nejsou jeho členy a občané ostatních konfesí. Byla vytvořena jako součást odporu proti Izraeli na počátku 90. let a přestala fungovat po jeho stažení v roce 2000. Nárazově se pak její členové účastnili konfliktu v jižním Libanonu v roce 2006 a nepokojů mezi aliancemi 8. a 14. března z roku 2009. (ICG 2015)

37 Opatřeními omezujícími pohyb obyvatel porušuje vládu práva a lidská práva a sektářským rámováním svých zahraničních aktivit podporuje roztříštěnost elit a zároveň podkopává svůj dekády budovaný obraz advokáta slabých a bojovníka proti Izraeli. K ohrožení ekonomické stability Libanonu dochází už samotným vypuknutím syrského konfliktu a politickou nestabilitou země. Aktivity Hizballáhu v Sýrii provokují negativní reakce ze strany států Perského zálivu, jež jsou pro Libanon klíčovými partnery, ale stojí v mocenském soupeření proti Íránu. Nejhůře odvetné reakce postihly turismus. Společenská stabilita Libanonu je zapojením Hizballáhu ohrožena z důvodu akcelerace imigrace, která je pro zemi významnou zátěží. Kvůli sektářskému rámování konfliktu dochází k růstu napětí, které se však smířlivým jednáním obou stran daří neeskalovat. Dochází však k odcizení šíitské populace a sunnitská se stále nachází ve stavu podporujícím radikalizaci.

38 6. Závěr Tato bakalářská práce se zabývala dvěma faktory transnacionalizace konfliktu ze Sýrie do Libanonu – vnější intervencí Hizballáhu a příchozí uprchlickou populací. Jejím cílem bylo pomocí případové studie odpovědět na otázky, jak a proč tyto skutečnosti ohrožují stabilitu Libanonu. Stabilita státu byla u každého faktoru zkoumána ve čtyřech vzájemně se doplňujících dimenzích určených na základě Fragile State Indexu organizace Fund For Peace.

Uprchlická populace i zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu ohrožují stabilitu Libanonu ve všech jejích složkách. Bezpečnostní stabilitu narušují uprchlíci zvyšováním propustnosti hranic a ideovou i fyzickou podporou teroristických organizací. Angažmá Hizballáhu v Sýrii ji dále oslabuje provokováním odvetných úderů teroristických skupin a nabýváním vojenských a zpravodajských kapacit. Přítomnost uprchlické populace politicky destabilizuje zemi následkem zhoršování kvality a dostupnosti veřejných služeb, nelegalitou svého konání a neoprávněností opatření, jež jsou vůči ní přijímána. Intervence Hizballáhu v Sýrii ke zhoršování stability přispívá svou nezákonností, sektářsky laděným narativem a podílem hnutí na paralýze politického života země, a tedy zamezením zlepšení veřejných služeb. Ekonomickou stabilitu Libanonu podrývá přítomnost uprchlické populace nelegálním působením na pracovním trhu, nutností financovat krizové programy a propadáním se do chudoby po boku rostoucího počtu zranitelných Libanonců. Angažmá Hizballáhu v Sýrii ekonomicky destabilizuje zemi prodlužováním politické krize a vyprovokováním ekonomických opatření ze strany regionálních rivalů Íránu. Uprchlická populace snižuje společenskou stabilitu Libanonu už jen svou existencí a náboženskou příslušností. Zapojení Hizballáhu do syrského konfliktu k vyhnání uprchlíků z domovů přispělo a vyvolává skupinové křivdy zvyšováním sektářského napětí.

Z výsledků studie vyplývá, že situace v Libanonu naplňuje některé z teoretických předpokladů Salehyana s Gleditshem (2006), Salehyana (2009) a Peksena s Lounsberyovou (2012). Jak předpokládají Salehyan a Gleditsch, uprchlická populace vytváří tlak na libanonské veřejné služby a pracovní trh, který vychylují nízkou cenou práce. Tím se podílí na ekonomické deprivaci obyvatelstva, jemuž se spolu s chudnoucími uprchlíky propadá životní úroveň. Klesá také spokojenost s vládou a roste nepřátelství k uprchlíkům, avšak především ze strachu o bezpečnost. V současné době nedochází k naplnění obav autorů z narušení rovnováhy moci, protože panuje všeobecná

39 shoda na návratu uprchlíků do vlasti. Ti se politicky neangažují a až na výjimky se nepodílejí ani na ozbrojených aktivitách na území Libanonu. Jelikož utečenci nebydlí v táborech, výrazněji se nenaplňuje hrozba z jejich proměny v sídla povstalců. I přesto rostou obavy z uprchlíků a nepřátelství k nim. To je na rozdíl od předpokladu Salehyana s Gleditschem motivováno obavami o bezpečnost a ne o ztrátu společenského statusu či živobytí. Co se týče teoretického rámce Peksena a Lounsberyové použitého pro hypotetické dopady intervence Hizballáhu v Sýrii, nenaplnil se očekávaný stabilizační vliv na interventa ani na region. Důvodem jsou komplexnější vztahy mezi regionálními aktéry a fakt, že se jedná o nestátního aktéra vzájemně na sebe působícího s domácí zemí i tou, ve které intervenuje. Potvrdil se naopak Salehyanův předpoklad odvetných útoků skupin, proti kterým Hizballáh bojuje. Za nepřátelskou odvetnou akci by se dala považovat i ekonomická opatření států Zálivu mířená proti Libanonu, ačkoli nejde o vojenské operace.

Stanovený cíl se podařilo splnit za cenu překročení doporučeného rozsahu pro bakalářskou práci, jelikož zvolené téma je až příliš široké. Hlavním omezením výzkumu je má neznalost arabského jazyka, jež limitovala množství dostupných zdrojů. Další výzkum by se mohl zaměřit na stanovení teoretického rámce pro zkoumání nestátního ozbrojeného aktéra a jeho podpůrné intervence do transnacionálního konfliktu. Za podrobné zmapování stojí i reakce mezinárodního společenství na příchod uprchlíků navyšující počet obyvatel státu o desítky procent či role, jakou hraje při zvládání takovéto krize stát a jakou nestátní organizace.

Počet znaků: 99 900

40

7. Použité zdroje 1. Abou Zeid, Mario. 2014a. A Time Bomb in Lebanon: The Syrian Refugee Crisis. Carnegie Endowment for International Peace. 6th October 2014 (http://carnegieendowment.org/syriaincrisis/?fa=56857). 2. Abou Zeid, Mario. 2014b. Hezbollah’s Last-Ditch Battle. Carnegie Middle East Center. 2nd April 2014 (http://carnegie-mec.org/2014/04/02/hezbollah-s-last- ditch-battle/h6sc). 3. AFP. 2014. ”Syria refugees in Lebanon protest ‘blood election’.” The Times of Israel. 1st June 2014 (http://www.timesofisrael.com/syria-refugees-in-lebanon- protest-blood-election/). 4. Ajluni, Salem and Kawar, Mary. 2015. Towards Decent Work in Lebanon: Issues and Challenges in Light of the Syrian Refugee Crisis. Beirut: International Labour Organization. (http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---arabstates/---ro- beirut/documents/publication/wcms_374826.pdf). 5. Alagha, Joseph Elie. 2010. Hizbullah's Documents: From the 1985 Open Letter to the 2009 Manifesto. Amsterdam: Amsterdam University Press. 6. Alagha, Joseph Elie. 2015. ”Hizballah’s Resilience During the Arab Uprisings.” Ortadogu Etütleri 6, no. 2, 28-52. 7. Alami, Mona. 2016. Why so many Lebanese are looking abroad. Al-Monitor. 11th January 2016 (http://www.al-monitor.com/pulse/originals/2016/01/lebanon- immigrate-career-opportunities.html). 8. Al Jazeera. 2015. ”Syrians to face visa restrictions for Lebanon.” Al Jazeera. 3rd January (http://www.aljazeera.com/news/middleeast/2015/01/lebanon-visa- restrictions-syrians-2015131029059563.html). 9. Al Jazeera. 2016. ”New government announced under PM Saad al-Hariri.” Al Jazeera. 18th December 2016 (http://www.aljazeera.com/news/2016/12/lebanon- announces-government-saad-al-hariri-161218201145680.html) 10. Al-Tamimi, Aymenn Jawad. 2015. ”Hizballah, the Jihad in Syria, and Commemorations in Lebanon.” Middle East Review of International Affairs 19, no. 1, 8-36. 11. Amnesty International 2014. Lebanon: Denied refuge: Palestinians from Syria seeking safety in Lebanon. London: Amnesty International Publications (www.amnesty.org/en/documents/MDE18/002/2014/en/). 12. Amnesty International. 2015. Pushed to the Edge: Syrian Refugees face Increased Restrictions in Lebanon. London: Amnesty International Publications (https://www.amnesty.org/en/documents/mde24/1785/2015/en/). 13. Angonin, Mathias (2016): Rating Action: Moody's affirms Lebanon's B2 government credit rating, maintains negative outlook. moodys.com 2nd June 2016 (https://www.moodys.com/research/Moodys-affirms-Lebanons-B2-government- credit-rating-maintains-negative-outlook--PR_349367) 14. Aziz, Jean. 2015. Lebanese army advances to secure border. Al-Monitor. 22nd April 2015 (http://www.al-monitor.com/pulse/originals/2015/04/lebanon- lebanese-army-hezbollah-border-syria-arsal-kaa.html). 15. Bankmed. 2016. Analysis of Lebanon’s Travel and Tourism Sector. Beirut: Bankmed. (https://www.bankmed.com.lb/BOMedia/subservices/categories/News/201606290 95420404.pdf)

41 16. Barnes-Dacey, Julien. 2012. Lebanon: Containing Spillover from Syria. London: The European Council on Foreign Relations. (http://www.ecfr.eu/page/- /ECFR61_LEBANON_BRIEF.pdf). 17. Bassam, Laila. 2014. ”Lebanon to postpone parliamentary poll to 2017: minister.” Reuters. 13th October 2014 (http://www.reuters.com/article/us-lebanon-election- idUSKCN0I21BX20141013). 18. Bassam, Laila. and Perry, Tom. 2015. ”Exclusive: Lebanon army chief sees growing risk from Syrian camps.” Reuters. 26th November 2015 (http://www.reuters.com/article/2015/11/26/us-lebanon-security- idUSKBN0TF1PG20151126#ToUiKTMqpQgkq87H.99) 19. BBC (2016): ”Lebanon: Michel Aoun elected president, ending two-year stalemate.” bbc.com. 31st October 2016 (http://www.bbc.com/news/world- middle-east-37821597). 20. Beirut Research and Innovation Center and Lebanese Center for Studies and Research [BRIC and LCSR] (2015): Citizens’ perceptions of security threats stemming from the Syrian refugee presence in Lebanon. Beirut: International Alert. (http://www.international- alert.org/sites/default/files/Lebanon_SSRSyrianRefugees_EN_2015.pdf). 21. Berti, Benedetta. 2015. ”The Syrian Refugee Crisis: Regional and Human Security Implications.” Strategic Assessment 17, no. 4, 41-53. 22. Berti, Benedetta. and Schweitzer, Yoram. 2013. ”Hizbollah in Syria.” Strategic Assessment 16, no. 2, 47-59. 23. Blanford, Nicholas. 2016. Lebanon's tough options as backlash against Syrian refugees grows. Christian Science Monitor. (http://www.csmonitor.com/World/Middle-East/2016/0701/Lebanon-s-tough- options-as-backlash-against-Syrian-refugees-grows). 24. Bureau of Democracy, Human Rights and Labor. 2012. International Religious Freedom Report for 2011: Lebanon. US Department of State. 30th July 2012 (https://www.state.gov/documents/organization/193107.pdf). 25. Calì, Massimilliano, Harake, Wissam, Hassan, Fadi and Struck, Clemens Christian. 2015. The impact of the Syrian conflict on Lebanese trade. Washington, DC: World Bank Group. (http://documents.worldbank.org/curated/en/2015/04/24424427/impact-syrian- conflict-lebanese-trade). 26. Carrion, Doris. 2016. ”Refugee protests in Lebanon could go beyond Palestinians.” The National. 27th February 2016 (http://www.thenational.ae/opinion/comment/re fugee-protests-in-lebanon-could-go-beyond-palestinians#full). 27. Chauvet, Lisa and Guillaumont, Patrick. 2004. ”Aid and Growth Revisited: Policy, Economic Vulnerability, and Political Instability.” In: Annual World Bank Conference on Development Economics, Europe 2003: Toward pro-poor policies - aid, institutions, and globalization. Eds. Tungodden, Bertil, Stern, Nicholas and Kolstad, Ivar. Washington, DC: World Bank, 95–109. (http://documents.worldbank.org/curated/en/2004/04/3521340/annual-world- bank-conference-development-economics-europe-2003-toward-pro-poor-policies- aid-institutions-globalization). 28. Chuter, David. 2015. Perceptions and prescriptions: how Lebanese people view their security. Beirut: International Alert. (http://www.international- alert.org/sites/default/files/Lebanon_SSRSynthesis_EN_2015.pdf).

42 29. Cohen, Dor. 2016. From Resistance to Regional Involvement Hezbollah's Changing Role Amid the Syrian Civil War. Senior Thesis. Brandeis University, The Faculty of the School of Arts and Sciences, Brandeis. (http://bir.brandeis.edu/bitstream/handle/10192/32372/CohenThesis2016.pdf?sequ ence=1&isAllowed=y). 30. Conduit, Dara. 2014. ”Hizballah in Syria: The Limits of the Democracy/Moderation Paradigm.” Ortadoğu Etütleri 5, no. 2, 81-114. 31. Culbertson, Shelly. and Constant, Louay. 2015. Education of Syrian Refugee Children: Managing the Crisis in Turkey, Lebanon, and Jordan. Santa Monica: RAND Corporation. (http://www.rand.org/pubs/research_reports/RR859.html) 32. Daher, Aurélie. 2015. Hezbollah and the Syrian Conflict. Middle East Institute. 4th November 2015 (http://www.mei.edu/content/map/hezbollah-and-syrian- conflict). 33. Doraï, Mohamed Kamel and Clochard, Olivier. (2006): ”Non-Palestinian Refugees in Lebanon From Asylum Seekers to Illegal Migrant.” In: Migration et politique au Moyen-Orient. Ed. Françoise de Bel-Air. Beyrouth: Presses de l’Ifpo, 127-143. 34. Dot-Pouillard, Nicolas. 2015. Between Radicalization and Mediation Processes: a Political Mapping of Palestinian Refugee Camps in Lebanon. Civil Society Knowledge Center. October 2015 (http://beta.cskc.daleel- madani.org/paper/between-radicalization-and-mediation-processes-political- mapping-palestinian-refugee-camps). 35. Elliott, Kieran. 2014. ”The Syrian Conflict and its Impact on Hezbollah’s Authority.” Small Wars Journal 10, no. 4. (http://smallwarsjournal.com/jrnl/art/the-syrian-conflict-and-its-impact-on- hezbollah’s-authority). 36. European Commission. 2015. Lebanon: Syria Crisis. Brussels: (http://ec.europa.eu/echo/files/aid/countries/factsheets/lebanon_syrian_crisis_en.p df) 37. Evans, Dominic and McDowall, Angus. 2016. ”Saudi Arabia's bitter Lebanese divorce.” Reuters. 5th April 2016 (http://uk.reuters.com/article/us-saudi-lebanon- idUKKCN0X20DG). 38. FFP. 2014. CAST Conflict Assessment Manual. Washington, DC: The Fund for Peace. (http://library.fundforpeace.org/library/cfsir1418-castmanual2014-english- 03a.pdf). 39. FFP. 2016. The Fund for Peace Country Data and Trends: Lebanon in 2016. Washington, DC: The Fund for Peace. (http://fsi.fundforpeace.org/2016-lebanon). 40. Geha, Carmen. 2015. Citizens’ perceptions of security institutions in Lebanon. Beirut: International Alert (http://www.international- alert.org/publications/citizens-perceptions-security-institutions-lebanon). 41. Geukjian, Ohannes. 2008. ”Which State for Lebanon in the Aftermath of the Hizbullah-Israeli War of July-August 2006? A Critical Analysis.” Critique: Critical Middle Eastern Studies 17, no. 2, 135-153. 42. Ghaddar, Hanin. 2016a. Economic Alternatives Could Help Split Shiites From Hezbollah. The Washington Institute for Near East Policy. 18th October 2016 (http://www.washingtoninstitute.org/policy-analysis/view/economic-alternatives- could-help-split-shiites-from-hezbollah). 43. Ghaddar, Hanin. 2016b. Hezbollah's Women Aren't Happy. The Washington Institute for Near East Policy. 12th October 2016

43 (http://www.washingtoninstitute.org/policy-analysis/view/hezbollahs-women- arent-happy). 44. Ghanem, Esperance. 2014. Arsal battle brings Syrian refugee issue to the fore in Lebanon. Al-Monitor. 15th August 2015 (http://www.al- monitor.com/pulse/originals/2014/08/lebanon-syrian-refugee-crisis- solutions.html#). 45. Ghanem, Esperance. 2016. Is the Saudi, Lebanese relationship gone for good? Al- Monitor. 3rd March 2016. (http://www.al- monitor.com/pulse/originals/2016/02/saudi-arabia-cancel-donation-lebanon- hezbollah.html#ixzz4UeWob2O4). 46. Government of Lebanon and the United Nations [GoL, UN]. 2015. Lebanon Crisis Response Plan 2015-16. United Nations Lebanon. 15th December 2015 (http://www.un.org.lb/library/assets/engbrochfullversion-065158.pdf). 47. Hendl, Jan. 2008. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. 48. Ianchovichina, Elena, Mottaghi, Lili and Devarajan, Shantayanan. 2015. Middle East and North Africa Economic Monitor, October 2015: Inequality, Uprisings, and Conflict in the Arab World. Washington, DC: The World Bank. (http://hdl.handle.net/10986/22711). 49. Habib, Osama. 2016. ”Hariri pushes campaign to combat poverty.” The Daily Star. 6th April 2016 (http://www.dailystar.com.lb/News/Lebanon- News/2016/Apr-06/345885-hariri-pushes-campaign-to-combat-poverty.ashx). 50. Hazbun Waleed. 2016. ”Assembling security in a ‘weak state’: the contentious politics of plural governance in Lebanon since 2005.” Third World Quarterly 37, no. 6, 1053-1070. 51. ICG. 2014. Lebanon’s Hizbollah Turns Eastward to Syria. Brussels: International Crisis Group. (https://d2071andvip0wj.cloudfront.net/lebanon-s-hizbollah-turns- eastward-to-syria.pdf). 52. ICG. 2015. Lebanon’s Self-Defeating Survival Strategies. Brussels: International Crisis Group. (https://d2071andvip0wj.cloudfront.net/160-lebanon-s-self- defeating-survival-strategies.pdf). 53. Innes, Michael. A. 2012. Making Sense of Proxy Wars: States, Surrogates & the Use of Force. Washington, D.C.: Potomac Books. 54. Itani, Faysal and Grebowski, Sarah. 2013. Beyond Spillover: Syria’s Role in Lebanon’s Drift Toward Political Violence. Atlantic Council’s Rafik Hariri Center for the Middle East. 9th July 2013 (http://www.atlanticcouncil.org/images/files/public ation_pdfs/403/beyond_spillover.pdf). 55. Kathman, Jacob D. 2010. ”Civil War Contagion and Neighboring Interventions.” International Studies Quarterly 54, no. 4, 989-1012. 56. Kaufmann, Daniel and Kraay, Aart. 2016. Worldwive Governance Indicators. Interactive data access. Washington, DC: The World Bank Group (http://info.worldbank.org/governance/wgi/index.aspx#reports) 57. Khasan, Hilal. 2013. ”Will Syria's Strife Rip Lebanon Apart?” Middle East Quarterly 20, no. 1, 75-80. 58. Khatib, Lina. 2014. Regional Spillover: Lebanon and the Syrian Conflict. Carnegie Middle East Center. 9th June 2014 (http://carnegie- mec.org/publications/?fa=55829). 59. Khatib, Lina. and Gardiner, Maxwell. 2015. Lebanon: Situation Report. Tony Blair Faith Foundation. 17th April 2015

44 (http://tonyblairfaithfoundation.org/religion-geopolitics/country- profiles/lebanon/situation-report). 60. LA Times (2011): ”Hezbollah Chief Calls on Syrians to Stand by Assad Regime.” Los Angeles Times. 26th May 2011 (http://latimesblogs.latimes.com/babylonbeyond/2 011/05/lebanon-hezbollah-nasrallah-leader-syria-bashar-assad-protests-support- resistance-.html). 61. Le Borgne, Eric and Jacobs, Thomas J. 2016. Lebanon - Promoting poverty reduction and shared prosperity: systematic country diagnostic. Washington, DC: World Bank Group. 62. Lefèvre, Raphaël. (2014): The Roots of Crisis in Northern Lebanon. Carnegie Middle East Center. 15th April 2014 (http://carnegieendowment.org/files/crisis_northern_ lebanon.pdf). 63. Legrenzi, Matteo and Lawson, Fred, H. 2016. ”Saudi Arabia Calls Out Hezbollah: Why Now?” Middle East Policy 23 no. 2, 31–43. 64. Levitt, Matthew. 2013. Hezbollah: The Global Footprint of Lebanon's Party of God. Washington DC: Georgetown University Press. 65. Levitt, Matthew. 2014. ”Hezbollah’s Syrian Quagmire.” PRISM 5, no.1, 101–115. 66. Levitt, Matthew. 2015. Waking Up the Neighbors; How Regional Intervention Is Transforming Hezbollah. Foreign Affairs. 23th July 2015 (https://www.foreignaffairs.com/articles/israel/2015-07-23/waking-neighbors). 67. Levitt, Matthew. 2016a. ”Hezbollah’s Pivot Toward the Gulf.” CTC Sentinel 9, no. 8, 11-15. 68. Levitt, Matthew. 2016b. Behind the GCC's Terrorist Designation of Hizbullah. Tony Blair Faith Foundation. 10th March 2016 (http://www.tonyblairfaithfoundation.or g/religion-geopolitics/commentaries/opinion/behind-gccs-terrorist-designation- hizbullah). 69. Lob, Eric. 2014. Is Hezbollah Confronting a Crisis of Popular Legitimacy? Crown center for Middle East Studies. March 2014 (http://www.brandeis.edu/crown/publ ications/meb/meb78.html.pdf). 70. Lund, Aron. 2014. Lebanon’s Dangerous Downward Spiral. Carnegie Endowment for International Peace. 24th November 2014 (http://carnegieendowment.org/syriaincr isis/?fa=57303). 71. Machnouk, Nohad. 2015. ”Managing Conflict Spill-over.” The International Institute For Strategic Studies Manama Dialogue 2015 Fifth Plenary Session. 31th October 2015 Manama. (http://www.iiss.org/en/events/manama- dialogue/archive/manama-dialogue-2015-0220/plenary5-459c/machnouk-8287). 72. Mackinnon, Mark. 2015. ”Beirut bombings kindle flames of conflict in Lebanon.” The Globe and Mail. 13th November 2015 (http://www.theglobeandmail.com/news/world/beirut-bombings-kindle-flames-of- conflict-in-lebanon/article27260723/). 73. MacQueen, Benjamin and Baxter, Kylie. 2014. ”Refugees and Political Stability in Lebanon.” Ortadoğu Etütleri 6, no. 1, 46–63. 74. Mandel, Robert. 2013. Global Security Upheaval: Armed Nonstate Groups Usurping State Stability Functions. Stanford, California: Stanford Security Studies.

45 75. Margolis, J. Eli. 2012. ”Estimating State Instability.” Studies in Intelligence 56, no. 1, 13–24. 76. Mencütek, Zeynep Şahin. 2015. The Impact of the Syrian Refugee Crisis in Lebanon. Project on the Middle East and the Arab Spring. June 2015 (http://www.pomeas.org/Home/images/pomeas/brief/Brief10_ZeynepSahin.pdf). 77. Milliken, Jennifer and Krause, Keith. 2002. ”State Failure, State Collapse, and State Reconstruction: Concepts, Lessons and Strategies.” Development and Change 33, no. 5, 753–774. 78. National Dialogue Committee (2012): Baabda Declaration issued by the National Dialogue Committee on 11 June 2012. Baabda: National Dialogue Committee (http://www.securitycouncilreport.org/atf/cf/%7B65BFCF9B-6D27-4E9C-8CD3- CF6E4FF96FF9%7D/Lebanon%20S%202012%20477.pdf) 79. OIC. (2016). Final Communique Of The 13th Islamic Summit Of The Heads Of State/Government Of The OIC Member States. Istanbul: Organisazion of Islamic Cooperation (http://www.oic- oci.org/upload/conferences/is/13/en/13_is_final_com_en.pdf) 80. OSN (bez data): Úmluva o právním postavení uprchlíků. Praha: Informační centrum OSN v Praze. (http://www.osn.cz/wp- content/uploads/2015/03/uprchlici.pdf) 81. Peksen, Dursun, and Lounsbery, Marie Olson. 2012. ”Beyond the Target State: Foreign Military Intervention and Neighboring State Stability.” International Interactions 38, no. 3, 348-374. 82. Pepys, Mary Noel et al. (2015): Lebanon: Rule oLaw Assessment 2015. Arlington: USAID. (http://pdf.usaid.gov/pdf_docs/PA00KX71.pdf). 83. Pizzi, Michael. 2015. ”In Syria’s war refugees, Lebanon sees echoes of Palestinian crisis.” Al Jazeera America. 6th January 2015 (http://america.aljazeera.com/articles/2015/1/6/lebanon-syria-refugees.html). 84. Pollak, Nadav. 2016. The Transformation of Hezbollah by Its Involvement in Syria. The Washington Institute for Near East Policy. August 2016 (http://www.washingtoninstitute.org/uploads/Documents/pubs/ResearchNote35- Pollak-2.pdf). 85. Pousher Jacob et al. 2014. Concerns about Islamic Extremism on the Rise in Middle East. Pew Research Center. 1st July 2014 (http://www.pewglobal.org/files/2014/0 6/PG-2014-07-01-Islamic-Extremism-Full-Report.pdf) 86. Rainey, Venetia. 2015. ”Lebanon: No formal refugee camps for Syrians.” Al Jazeera. 11th March 2015 (http://www.aljazeera.com/news/2015/03/lebanon- formal-refugee-camps-syrians-150310073219002.htm). 87. Ranstorp, Magnus. 2016. ”Hezbollah’s Calculus after the Iran Nuclear Deal.” CTC Sentinel 9, no.1, 10-13. 88. Rollins, Tom. 2016. ”Syrians face violence and suspicion in Lebanon after bombings.” Middle East Eye. 5th July 2016 (http://www.middleeasteye.net/news/s yrians-lebanon-face-violence-and-suspicion-after-wave-bombings-110579540). 89. Roxwell, Alex. 2016. ”Aoun, Hariri sweep half of new Lebanese cabinet.” NOW. 19th December 2016 (https://now.mmedia.me/lb/en/NewsReports/567557-aoun- hariri-sweep-half-of-new-lebanese-cabinet). 90. Saab, Bilal Y. 2013. ”The Syrian Spillover and Salafist Radicalization in Lebanon.” CTC Sentinel 6, no. 7, 8–12. 91. Saab, Bilal Y. and Blanford, Nicholas. 2016. Will Syria Be Hezbollah’s Proving Ground, or Its Undoing? World Politics Review. 26th July 2016

46 (http://www.worldpoliticsreview.com/articles/19466/will-syria-be-hezbollah-s- proving-ground-or-its-undoing) . 92. Salehyan, Idean. 2009. Rebels without borders: transnational insurgencies in world politics. Ithaca, N.Y.: Cornell University Press. 93. Salehyan, Idean and Gleditsch, Kristian Skrede. 2006. ”Refugees and the Spread of Civil War.” International Organization 60, no. 2, 335–366. 94. Salem, Paul. 2012. Can Lebanon Survive the Syrian Crisis? Carnegie Middle East Center. 11th December 2012 (http://carnegie-mec.org/2012/12/11/can-lebanon- survive-syrian-crisis/haku). 95. Schei, Inga and Slim, Lokman. (2016). Five Years of Syrian Asylum in Lebanon. Beirut: Hayya Bina (http://www.shiawatch.com/public/uploads/files/Five%20Yea rs%20of%20Syrian%20Asylum%20in%20Lebanon.pdf). 96. Schenker, David. 2014. ”How Syria's civil war threatens Lebanon's fragile peace.” Los Angeles Times. 1st April 2014 (http://articles.latimes.com/2014/apr/01/opinion/la-oe-schenker-lebanon-forces- 20140401). 97. Schenker, David. 2016. Lebanon's Embattled Sunnis Need Support. The Washington Institute for Near East Policy. 13th October 2016 (http://www.washingtoninstitute.org/policy-analysis/view/lebanons-embattled- sunnis-need-support). 98. Schenker, David, Pollak, Nadav and Ghaddar, Hanin. 2016. Understanding Hezbollah's Involvement in Syria.. 18th August 2016 (https://www.youtube.com/watch?v=csqWLZ0WIKA#t=369). 99. Sleiman, Dana. 2015. A UNHCR centre eases tensions between Syrian refugees and their Lebanese hosts. UNHCR News Stories. 7th April 2015 (http://www.unhcr.org/5523f1a29.html). 100. Sleiman, Dana and Atallah, Dalia. 2016. With Syria refugee crisis, Lebanese health services improve. UNHCR.org. 6th September 2016 (http://www.unhcr.org/news/stories/2016/9/57ce7e7d4/syria-refugee-crisis- lebanese-health-services-improve.html). 101. Sullivan, Marisa. 2014. Middle East Security Report 19: Hezbollah In Syria. Washington, DC: Institute for the Study of War. (http://www.understandingwar.or g/sites/default/files/Hezbollah_Sullivan_FINAL.pdf) . 102. Strassmaier, Christine and Nassif, Peter. 2016. Lebanese Municipality Elections 2016:Local decisions with national and regional ramifications. aies.at. 14th June 2016 (https://www.aies.at/download/2016/AIES-Fokus-2016-04.pdf). 103. Tahhan, Zena. 2016. ”Lebanon: Beirut protesters decry racism toward Syrians.” Al Jazeera. 19th July 2016 (http://www.aljazeera.com/news/2016/07/lebanon- beirut-protesters-decry-racism-syrians-160719083641250.html). 104. The Daily Star. 2016a. ” Hezbollah to stay in Syria despite truce” The Daily Star. 30th December 2016. (https://www.dailystar.com.lb/News/Lebanon- News/2016/Dec-30/387229-hezbollah-to-stay-in-syria-despite-truce.ashx) 105. The Daily Star. 2016b. ”Lebanon police record significant decrease in crime in 2015.” The Daily Star. 19th January 2016. (http://www.dailystar.com.lb/News/Lebanon-News/2016/Jan-19/332815-lebanon- police-record-significant-decrease-in-crime-in-2015.ashx). 106. The Daily Star. 2016c. ”Salameh projects slow growth in 2016.” The Daily Star. 25th November 2016 (http://www.dailystar.com.lb/Business/Local/2016/Nov- 25/382751-salameh-projects-slow-growth-in-2016.ashx).

47 107. The Daily Star. 2016d. ”Shebaa Hospital to finally open.” The Daily Star. 17th August 2016 (http://www.dailystar.com.lb/News/Lebanon-News/2016/Aug- 17/367500-shebaa-hospital-to-finally-open.ashx). 108. The World Bank. 2016. Lebanon. data.worldbank.org. (http://data.worldbank.org/ country/lebanon?name_desc=true) 109. Totten, Michael J. 2013. The Beginning of the End for Hezbollah. World Affairs Journal. 22nd April 2013 (http://www.worldaffairsjournal.org/blog/michael-j- totten/beginning-end-hezbollah). 110. World Food Program, United Nations High Commissioner for Refugees and United Nations Children Fund. [UN]. 2015. Vulnerability Assessment of Syrian Refugees in Lebanon: 2015 Report. data.unhcr.org (https://data.unhcr.org/syrianrefugees/down load.php?id=10006). 111. UN. 2016. The World Statistics Pocketbook, 2016 edition. New York: Department of Economic and Social Affairs, Statistics Division. (http://unstats.un.org/unsd/publications/pocketbook/files/world-stats-pocketbook- 2016.pdf) 112. UNHCR. 2015a. UNHCR Global Appeal 2015 Update: Lebanon. unhcr.org. (http://www.unhcr.org/5461e607b.html). 113. UNHCR. 2015b. UNHCR Global Trends, Forced Displacement in 2014. Geneva: UNHCR (http://www.unhcr.org/556725e69.html). 114. UNHCR. 2016a. Registered Syrian Refugees. Syria Regional Refugee Response. 30th September 2016 (http://data.unhcr.org/syrianrefugees/country.php?id=122). 115. UNHCR. 2016b. UNHCR Lebanon Back to school. Beirut: UNHCR Lebanon. (http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/Backtoschoolbrochure2016p ortal.pdf). 116. UNRWA. 2014. PRS in Lebanon. unrwa.org. 10th May 2014 (http://www.unrwa.org/prs-lebanon). 117. Wimmen, Heiko. 2015. Balancing on the Brink: Lebanon, Tangled up in the Syrian war, Struggles to Maintain Its Stability. Stiftung Wissenschaft und Politik. (https://www.swp- berlin.org/fileadmin/contents/products/comments/2015C24_wmm.pdf). 118. Worth, Robert F. and Bakri, Nada. 2008. ”Deal for Lebanese Factions Leaves Hezbollah Stronger.” The New York Times. 22nd May 2008 (http://www.nytimes.com/2008/05/22/world/middleeast/22lebanon.html?_r=0). 119. Yalibnan. 2015. ”Hezbollah chief: Don’t blame the Palestinian camps for Lebanon crimes.” Yalibnan.com. 14th November 2015 (http://yalibnan.com/2015/11/14/hez bollah-chief-dont-blame-the-palestinian-camps-for-lebanon-crimes/) 120. Yin, Robert K. 2014. Case study research: design and methods. Los Angeles: SAGE. 121. Young, Wlilliam, Stebbins, David, Frederick, Bryan A. and Al-Shahery, Omar. 2014. Spillover from the Conflict in Syria: An Assessment of the Factors that Aid and Impede the Spread of Violence. Santa Monica: RAND Corporation. 122. Zeman, Petr. 2002. Česká bezpečnostní terminologie: výklad základních pojmů. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav.

48 8. Seznam příloh: Graf 1: Vývoj indikátorů FSI pro Libanon v letech 2006 – 2016 Klára Šubíková. Zdroj dat: FSI 2016.

49