Contents Obsah

contents obsah

Úvodník Úvodník 2 Editorial Jiøí Rùièka Co-miks Roz & Díl 2 Diff & Rence Vojtìch Dvoøák Murall`on Murall`on 3 Robert Jasper and Stefan Glowacz did climb The great Robert Jasper forgotten wall in Patagonia. Free sólo 8b+ "Kommunist" Free sólo 8b+ "Kommunist" 10 Crazy guy, Alex Huber made 8b+ free solo at Schleier. Alex Huber When is he gonna stop this game? Ski Down Pallavicini Ski Down Pallavicini 12 About the first famous Czech ski-down route at Gross Pavel Pospíil Glockner. Paklenica "Cupido" 8a Paklenica "Cupido" 8a 14 Lubo Mázl and Marcel Toman climbed Cupido 8a at Pavel ofka Kroatian Paklenica. Grand Pilier d'Angle Grand Pilier d'Angle 18 Several April days in the massif of Mt. Blanc. Petr Èelechovský Pozvánka do Labáku! Pozvánka do Labáku! 20 New hard routes in Labské údolí. Tomá Sobotka Lví normálkou na Matterhorn Lví normálkou na Matterhorn 21 Classical route at Matterhorn is out. What about Leon Jiøí Pøidal ridge? Thajsko není jenom Ton Sai Thajsko není jenom Ton Sai 24 The famous Ton Sai is not the only climbing area in Jan Koubek Thailad. Some other climbing or bouldering tips in this popular Asian country. Horolezte! Horolezte! 27 Every beginning is difficult, and climbing is no Jaroslav Drbohlav exception Psychohra: Nováèci mají tìký ivot Psychohra: Nováèci mají tìký ivot 28 One of the reasons for making new routes is simple Jakub Turek losing the right way. Cesta nahoru IV Cesta nahoru IV 32 What is the best way to improve your climbing. (Part 4) Rostislav Tomanec ÈHS ÈHS 34 News from the Czech Mountaineers Association. Martin Mellan Jakým zpùsobem by mohl ÈHS Jakým zpùsobem by mohl ÈHS nejlépe podpoøit sportovní lezení? nejlépe podpoøit sportovní lezení? 35 How to support our sports-climbing scene, the ÈHS Vlasta Volák ex-coordinator for climbing competitions writes. Kýbl Kýbl 36 From our readers. Jiøí Veselý Knihy Knihy 36 New books V. Procházka, J. Rùièka, T. Roubal Matro Matro 38 Climbing gear. R. Matýsek, V. Procházka Vildovo okénko Vildovo okénko 42 Phenomenal Vilém glosses contents of the previous Vilém Pavelka issue. Tatry Tatry 44 High Tatras walls ltá stìna (2.169 m). Jozef Gurník Galerie Galerie 46 Info section. (Piz Ciavazes - 2.836 m) Jiøí Novák A jdi A jdi... 49 Go for it T. Roubal, J. Kuhn-Gaberová, R. Tomanec Info Info 52 Some information about climbing in Tuolumne Meadows. Tomá Roubal Závody Závody 54 Competitions R. Tomanec, K. Macas, Houmy, J. Tojnar Hovory z Montany Hovory z Montany 60 Epilogue Tomá Roubal

Titulní strana Lubo Mázl, Gerovit 7a, Paklenica foto: Pavel ofka komiks úvodník Jiří Růžička

Večer na bouldrovce kdesi za Brnem. Zchvácení borci se válejí na dopadišti, ti, co ještě můžou (nebo si to aspoň myslí), dávají poslední pokusy končící tu zády, tu kopyty zabořenými až k parketám. Čekání na jaro a teplou skálu. Ale co pak s těmi „odskoky“, že? Nemusí být zrovna na podlahu, co takhle parádní výlet a cestou vzít hlavou polici? No jasně, přilba to jistí! Chlapíčci v Sasku to věděli už před padesáti lety a našinci žasli nad šumným vzlínáním starců v tehdejších „kusech roku“. Přes jasnou převahu nad obtížemi jim hlavu zdobila tapecírovaná cyklistická přilba. Taková ta kožená, s vatelínem vycpanými proužky. K dobovým pumpkám a bosým nohám docela pěkně ladila. Pchá, zpátky do současnosti, v kapse zvoní mobil. „Hurá, tady Vašek Širl. Čouče, tak jsem si tuhle ve Schmilce dal nějaký sedmáčko, že jako to bych měl umět, vo co jde, a najednou ti jsem byl pět metrů nad kruhem, spára ani na žábu, ani na pěst, pak se nějak roztáhla ještě víc, ale na klíč ani náhodou, no docela jsem v mým věku znervózněl. Zajistit to nešlo ani vyhlášeným uzlem snovejch rozměrů. Tak tam čumím a přemejšlím a přišel nápad! Docela neotřelej – si myslím. Protože hlavou se živím, pravda, měl jsem na ní přilbu. A šup ji z palice, usadil jsem ji do toho hnízda, co bylo i na bambuláka malý, provázal smycí – člověče, hned mně těch pár kroků ke kruhu připadlo snadnějších! To jistič čuměl, když to vyndával! Hlásím to jako příspěvek k otázce, zda lézt na skalách s přilbou, či ne. Tvrdím jednoznačně ANO! A to i tehdy, když lezci hlava nepřipadá až tak důležitá. Takže tradá!“ Chlapíčci padají do měkkého dál, bandasky se nalévají a už to vidím, jak po vyjití Montany zmizí z obchodů přilby ještě před sezónou. Konečně – co víme, třeba se toho chytí i nějaký český výrobce a na podzim budou k dostání víceúčelové pokrývky hlavy se zpevněnou částí na zapnutí presa. Hm, pak že jsou mobily pitomost!

2 ● Prvovýstup severním pilířem, „Ztracený svět“

V Patagonii je tato hora někdy nazývána „Velká zapomenutá stěna“ a slibuje právě takovou směs skály a ledu, o jaké jsme snili už několik let. To, co nás nejvíce lákalo, bylo hlavně velké dobrodružství v člověkem nepoznané krajině.

3 ` Casimiru Ferrarimu, králi patagonského lezení, to trvalo čtyři Marallon se zdál ještě méně předvídatel- ný než Cerro Torre. Jednak je situován tak, expedice, než vystoupal k vrcholu. Po dlouhém čekání pod že jsou zde pověstné bouře ještě divočejší, ale stěnou vystoupili spolu s Paolem Vitalim a Carlem Aldé hlavně, do předpokládaného basecampu jsme museli vše potřebné nést asi padesát ki- fantastickou severovýchodní hranou. Ferrariho hodnocení znělo lometrů. Žádní jaci jako v Himálaji. A to byl jednoznačně: „Jestliže mne Cerro Torre hluboce poznamenalo skutečný problém. Nemohli jsme se nabalit s tím, že nepotřebné věci necháme v táboře a Fitz Roy byl technicky nejtěžší, Murallon` byl nesnadnou na úpatí stěny. A tak jsme prošli ještě jedním zkouškou mých psychyckých a fyzických schopností.“ kolem přebalování. Každý nadbytečný gram musíme nechat doma. Nehledě na pečlivé Dodejme jen, že už v roce 1961 dosáhli členové britsko–chilské přípravy, naše zavazadla měla výraznou expedice mist, kde je vrchol, ale nikdy se nedozvěděli, jestli nadváhu. To si vyžádalo další vyjednávání a zvláštní poplatky, takže když jsme po ne- skutečně stanuli na nejvyšším místě hory. Pro ty, kteří dělají konečném letu dorazili do města Calafate, skutečný prvovýstup, je to vždycky nejasné. byli jsme zralí na bankrot. Další špatná zpráva na sebe nedala dlouho čekat. Na zdejší poměry netypické počasí Poslední dny před našim odjezdem rychle způsobilo, že ledovce byly úplně holé. Má ubíhaly. A my jsme stale neměli sbaleno. Vět- smysl táhnout s sebou po ledové pláni lyže šina výzbroje ležela vyskládána na podlaze a sáně? Jenže jak jinak dostaneme každý Stefanovy garáže. Která část výbavy bude ne- 100 kg materiálu a jídla do base campu? zbytná a která by měla zůstat doma? Jak se „Koukneme a uvidíme“, byla v tu chvíli je- správně rozhodnout, když přesně nevíme, co diná možná odpově. nás čeká? Zároveň jsme věděli, že úspěch vý- Napřed pršelo celou noc, pak začalo sně- pravy záleží na tom, že s sebou musíme mít žit. Zima se pomalu vkrádala do našich spa- právě jen to, co budeme potřebovat. Jedinou cáků s tím, jak venku sílil vítr a měnil se v hu- věcí, kterou jsme si mohli být jisti, bylo špat- rikán. Další den, kdy jsme nemohli nic dělat. né počasí, které nás v Patagonii čeká. Před Počasí bylo horší, než jak jsem si je pamato- deseti lety jsem vylezl na Cerro Tore. Bylo val. A s každým ztraceným dnem naše po- k tomu zapotřebí dvou výprav, tří měsíců ča- chyby rostly. Když se konečně Murallon` ob- su a nepočítaně lezeckých pokusů. Deset let jevil mezi mraky, náš fotograf Klaus Fengler vymaže spoustu vzpomínek, zejména těch řekl nahlas to, na co jsme všichni potichu špatných. Nebo že by lezec snící o nádher- mysleli. „Tam se nikdy nedostaneme!“ Ne- ných patagonských věžích nemyslel na to ne- příznivé počasí a námaha z tahání těžkého příjemné, co jej čeká? nákladu pomalu ubíraly naše síly ještě než

4 jsme dosáhli úpatí stěny a začali jsme vůbec lézt. A nehledě na to, hora byla celá pokryta ledem. Vypadala nedotknutelně, jako velký nedobytný hrad. Pět dní jsme byli uvězněni v Refugio Pascale. Opouštěl mě optimismus. Poryvy větru přicházející prasklým oknem dávaly tušit, co za počasí je tam venku. Když jsme sem přišli, každý chtěl odejít tak rychle, jak jen to bylo možné. Takhle jsme si „refuge“ nepředstavovali. Kovové pláty sešroubova- né na holé zemi, několik prkenných postelí, pár starých plynových bomb a konzerv. To bylo vše. Pomyslel jsem si, že tady nebudeme schopni vydržet dlouho. S postupem času jsme si to tady ale svým způsobem oblíbili. Když se soustředíte na základní biologic- ké potřeby, zjistíte, že k přežití potřebujete poměrně málo. Začal jsem se cítit lépe a lé- pe. Poslouchali jsme déš a vítr tam venku a byli jsme šastní, že jsme v suchu a máme co žvýkat. I když je to jenom instantní jídlo. Náš cíl, vrcholek Murallonu,` se jenom občas objevil v mracích a po pár sekundách zase zmizel. A právě to dělalo horu zajímavější. S každým ztraceným dnem jsem se cítil víc a víc okouzlen. Nějak jsme si ten malý prostor, který sám sebe nazýval chatou, oblíbili. A malá myš, která nám ujídala z našich zásob, k tomu pat- řila. Bylo nemožné zlobit se na toho malého zloděje. Rozhodli jsme se žít jako komunita, dokud jedna noční příhoda naše soužití neukončila. Večer jsme zapomněli uklidit kus salámu a v noci nás probudilo spokojené my- ší pomlaskávání. Stefan proto hodil salám do hrnce. Jenomže myš se nehodlala vzdát. Po- čůrala mou goretexku a elegantně skočila za salámem. Stefan přikryl hrnec pokličkou. Je- nomže co te? Myš tam přece nemůže zů- stat napořád. Klausovi, našemu fotografu, definitivně došla trpělivost. Vyskočil ze spa- cáku, vzal hrnec a začal s ním silně třást. Ja- ko prvotřídní barman někde v Hollywoodu. ●

Vítr, led a sníh ovládaly náš život. Byli jsme v zajetí přírodních živlů, které se ukazovaly v té nejextrémnější podobě. Bylo velmi těž- ké najít nějaký úkryt pro náš tábor. Několi- krát se nám zdálo, že se blížíme snad přímo do centra hurikánu. Bylo čím dál jasnější, že jsme si k lezení vybrali to nejhorší místo na Zemi. Kdykoliv se počasí na pár hodin umoudři- lo, museli jsme si pospíšit. Každý batoh vá- žil 35 kg, a tak jsme museli jednu etapu urazit celkem třikrát. Dřina se zdála nekonečná, přesun přes ledovec Upsala nám trval 15 dní. Původní plán urazit tuto vzdálenost najednou se sáněmi vzal za své. Holý ledovec po- krytý trhlinami a ledovými výčnělky byl prostě nesjízdný.

5 Znovu přišla bouře. Tentokrát bylo čeká- ní ještě nepohodlnější– na moréně na vzdá- lené straně ledovce. Další týden uplynul v če- kání. Pak se počasí trochu vylepšilo, takže jsme dosáhli úpatí stěny. Kvůli tomu jsme tři týdny tahali náklad jako mezci. Base camp jsme museli připravit tak, aby byl chráněn před větrem. A tak jsme osm hodin tvrdě kopali v extrémně tvrdém a místy ledovém sněhu, než se nám podařilo vyhra- bat sněhovou jeskyni. Vítejte v base campu! Další den jsme odpočívali, ostatně zmožené ruce ani nedovolovaly nic jiného. Nehledě na permanentně špatné počasí jsme každé ráno vyhlíželi známky zlepšení. Nic! Zdálo se, že nemáme šanci. Náhle, večer 1. prosince za- čaly mraky klesat. Počasí začalo vykazovat známky stability. To byla naše šance. Ve spě- chu jsme sbalili vše potřebné, uvažovali jsme o každé skobě či friendu. Na sedáky nacva- káme pouze to nejnutnější. V plánu jsme měli vylézt severním pilířem co možná nejrychleji a v alpském stylu. 1.100 metrů převýšení Často jsem myslel na to, co tu vlastně dě- v neznámém terénu. Tím, že se rozhoduje- lám – nebyl jsem schopný nalézt nějakou me vylézt vše v jednom dni, definitivně na- kloudnou odpově. Jasné bylo jenom to, že stavujeme vlastní krky. Ale je to jediná šan- lamentování mi nepomůže. A tak jsme se za- ce, jak dosáhnout vrcholu. Rychlost zname- měřili vždy na další krok, další krátkodobý ná bezpečnost, obzvláště zde v Patagonii. To cíl a na nic jiného nemysleli. Často jsem si jsem se naučil už před léty na Cerro Torre. vzpomněl na naše dlouhé himálajské expe- ● dice. Už vím, jak se museli cítit naši nosiči. Vím, že nemá cenu myslet na svou situaci. Tu noc jsme toho moc nenaspali. Rozpouště- Jediné, co můžeš udělat, je snažit se beze li jsme sníh, vařili a připravovali materiál, což vzteku či zloby udělat další krok. nám zabralo příliš mnoho času. Po pár hodi-

6 nách spánku nás o půl druhé vzbudil budík. padalo lehčí, než se potom ukázalo. V deli- Konečně! Dlouhé týdny jsme čekali na tuhle kátní M7– délce jsem málem vypadnul, když chvíli. Jak jsme se těšili na okamžik, kdy se se urval odštěp, za který jsem zavěsil cepín. počasí na čas umoudří! Te se zdá, že pod- Další M8 byla naštěstí dobře odjistitelná mínky by mohly být dobré. friendy a hexcentry. Zatímco jsme pomalu Posnídali jsme a okolo třetí jsme vyrazili. postupovali, čas utíkal. Když už se stane, že Za půl hodiny jsme u nástupu. Tady se lou- v Patagonii svítí slunce, všechno začne tát. číme s naším kameramanem Sebastianem Začaly padat kameny. Tischlerem, který měl v plánu točit náš vý- V další fázi cesty na nás čekala skalní pa- stup z ledovce. sáž. Vedení se ujal Stefan. Lezl po mokré skále Jedinou možností jak dosáhnout vrcholu a nadával na led a sníh. Vůbec jsem mu nebylo lézt co nejrychleji a sledovat nejsnazší záviděl. O kus níž bylo těžké lézt po skále linii výstupu. Spolu s Klausem, našim foto- s mačkami a cepíny. V lezečkách to musí být grafem, jsme se ve třech pustili do lezení. Na- těžší a nebezpečnější. Jak jsme se dostali přes před jsme stoupali šikmo doprava, kde jsme ledová místa ve stěně pro mne zůstane zá- narazili na pilíř. Po chvíli jsme dolezli na vel- hadou. Jsem si ale jistý, že to byla Stefanova kou sněhovou terasu. Dlouhé období špat- brilantní lezecká technika, která ho ochráni- ného počasí zhoršilo podmínky ve stěně. Stě- la před posledním výkřikem. Když lezl, za- na byla pokryta sněhem, všechny spáry by- čal jsem si uvědomovat všechny možné dů- ly vysněžené, jediný možný postup byl sledky případného pádu a zranění tady „na s mačkami a cepíny. Ve stínu byla neuvěři- konci světa“. Žádná pomoc nepřicházela telná zima. Po chvíli hledání jsme se zaměři- v úvahu. To by byl totální průšvih! li na severovýchodní stranu pilíře. Vypadala ● lezitelně a slibovala brzký příchod slunce. Čekalo nás mixové lezení. Doufal jsem Další délka nás přivedla znovu k ledu a já se v rychlý postup, ale jako obvykle lezení vy- ujal vedení. Fantastický mixový terén nabí-

7 zel lezení do M6+ a vyžadoval mé plné sou- středění. Postupně ale obtíže cesty ustáva- ly. Brzy jsme dorazili na vrchol pilíře. V dál- ce jsme mohli vidět chilské fjordy. Mlha za- čala stoupat. Bylo to špatné znamení? Vždy počasí vypadalo tak stabilně! Po pří- krém sněhu jsme konečně vylezli na vrchol. Silný vítr nás udeřil do tváří. Tak se nám to podařilo! Obejmuli jsme se a začali se radovat. Po týdnech tahání nákladu a stresujícího čekání v bouřích jsme to dokázali! Začali jsme si uvědomo- vat, že všechno to úsilí bylo pro tento mo- ment nutné. Zvláštní chvíle v životě horolezce. Čas neúprosně ubíhal. Zbývaly nám čtyři hodiny denního světla. Chtěli jsme po severozápadní straně hory rychle slézt na ledovec a přes sedlo po něm dojít do base campu. Počasí stále vypadalo dob- ře. Náhle se začala zvedat mlha, která se

8 do té doby rozprostírala hluboko pod ná- a pokaždé se modlili, aby šla lana bez potíží mi. stáhnout. Kolem půlnoci jsme sestoupili na Po dvou stech metrech sestupu nás pře- sněhovou terasu v půli stěny. Tady už vichr kvapila sněhová bouře. Několik neúspěš- dosahoval síly hurikánu. Následovalo dal- ných pokusů najít cestu a je nám jasné, že od- ších osm slanění. Byli jsme už skoro na zemi, tud vede jen jediná cesta. Slanit tudy, kudy když se nám v převisu kousla lana. Všichni jsme vylezli nahoru. Pomalu, krok za kro- tři jsme za ně tahali, ale lana se vůbec nepo- kem, se v bouři vracíme na vrchol. Díky to- hnula. Skutečně dobře zauzlovaná. Tady mo- mu, že jsou ještě vidět naše stopy, víme, ku- hl pomoci pouze kapesní nůž. Naštěstí se dy jít. Naštěstí vrchol vyčníval nad mraky nám podařilo vysvobodit kus lana. Ten nám pokrývající okolí. Tak rychle, jak jen to bylo umožnil sestoupit na sněhový svah. Poté, co možné, jsme sestoupili na vrchol pilíře. Tady jsme po něm slezli, už jsme dosáhli lehkého se setmělo. terénu. Zatloukáme skoby a slaňujeme do noci. Byl Úplně zničení jsme se po ledovci dovlekli to přímo let do tmy, posvěcený všemi našimi do naší jeskyně. Za námi bylo 26 hodin ne- Prvovýstup: skobami, hexcentry a smyčkami, které jsme přetržitého lezení a slaňování ve „Ztraceném Murall`on severní pilíř nechávali na štandech. Lana se při stahování světě“. A my jsme věděli, že vzpomínky na „Ztracený svět“ stále zachytávala o skálu, takže jsme museli, „velkou zapomenutou stěnu“ zůstanou v na- 1.100 metrů převýšení, led více či méně jištěni, lézt zpět a uvolňovat je. šich myslích navždy. a mixy do M8, skála do Manévry byly velice nebezpečné a nároč- Robert Jasper VII+ (5.10c) né na čas. Třásli jsme se zimou a vysílením foto: Klaus Fengler

9 10 „Schleier“ je už asi dvanáct let mou oblíbenou lezeckou oblastí. Dá se zde dobře zalézt a je tu hezky. Prostě vše pohromadě. Zkrátka poté, co se vrátím odněkud z cest, nikdy netrvá dlouho, než se dotknu převislého vápence. Tady znám každý chyt, každý pohyb ve všech cestách. Prostě zde zažívám opravdové potěšení z lezení, když člověk cítí, že je skutečně silný a zná cestu, kterou leze. No, a pak je tu samozřejmě ještě jeden důvod, proč to tady miluji. Lezení zde je pro mě něco jako „být doma“ a to mi dává nutnou sebedůvěru k nalezení vlastních limitů. Free sólo 8b+ "Kommunist"

Free sólo přelez cesty „Kommunist“ je sám. Abych zaměstnal svého pozoro- takovým limitem. 22 metrů dlouhé, pře- vatele, dávám mu do rukou svou video- vislé a silové lezení. Klíčové místo je asi kameru, která už byla nachystána. Bez Ani na dalším oddychovém místě deset metrů nad zemí, přímo nad ně- toho, že by přesně věděl, co bude fil- nečekám dlouho. Zbývajících deset kolika kameny. To je dost na to, abyste movat, zaujímá náhodný turista pozi- metrů je asi za 7c, chci to mít za sebou. vůbec nepřipustili ani minimální rizi- ci. Po chvíli jdu do toho. Znovu si maglajzuji ruce a vydávám se ko pádu, zvláště když nepoužijete boul- Je chladno, suchá kůže na prstech lézt. O chvíli později jsem nahoře. drovací matrace. umožňuje perfektní držení skály. Popr- Krátký výkřik, rychlé slezení dolů Free sólo? Proč vlastně? vé si maglajzuji ruce asi v sedmi met- vedlejší sedmičkovou cestou. Můj ka- Pro mě je to hledání vlastních limi- rech. Po krátké přestávce pokračuji v le- meraman mi třese rukou a říká, že mu- tů. Po sólovém přelezu cesty „Oppor- zení. Trojprstovka, potom dvouprstov- sím být bláznivý chlapík. tunist“ jsem věděl, že jsem ještě úplně ka, spoák, šikmá hrana, pouze něko- Široce se usmívám, jsem si jistý že, nedosáhl své hranice v lezení. Na dru- lik málo chytů na pěti klíčových met- nehledě na jeho komentář, pořádně ne- hé straně se obávám toho, že určující je rech. Dlouhé tahy vyžadují silové leze- ví, co před chvílí filmoval. čas. Přece jenom s každým dalším ro- ní a nedávají mi žádnou šanci myslet Alex Huber kem je těžší pohybovat se ve výkon- na to, co právě dělám. foto: Heinz Zak nostním sportovním lezení. Upřímně řečeno, mé lezecké schop- kvíz Obrázky zachycují mne a Alexe, lezoucí sólo. Najděte dva podstatné rozdíly. nosti nesahají o moc výše než je „Kom- munist“, nemám tedy nijak velkou re- zervu. Ani po čase intenzivního trénin- ku v cestě nepřelezu cestu vždy pouze za příznivých podmínek, a když jsem čerstvý – může být jisté, že se mi přelez podaří. Ale po mnoha sólovýstupech už vím, jak má mysl a tělo v obdobných si- tuacích fungují. To mi dovoluje snížit rezervy na minimum. 20. dubna. Už asi v osm ráno jsem na místě. Jsem sám a počítám, že budu sám. Nikdo by mne neměl rušit a já bych svým výstupem neměl rušit nikoho jiného. Rozehřívám se, několik boulderů a je mi jasné, že má síla stejně jako podmínky jsou perfektní. 9.00 – jsem připraven. Už už začínám lézt, když se najednou objeví turista. Čekám. Správně! Alex leze s pytlíkem a já ne! P.S.: Můj výkon je sportovně hodnotnější! Kratší rozhovor. Po pěti minutách se Jan „Autsajd“ Puš, foto: Dag a Heinz Zak rozhodnu do toho jít, i když nejsem

11 Pallavicinirinne, 50 až 60°, severní stěna Grossglockneru (3.798 m) 16. 4. 2004 První český sjezd Aktéři: Marek Holubec, Pavel Pospíšil Ski Down Pallavicini

Ležíme na vyhřáté silnici, Marek popíjí dnes- cestu sjela pětice slovenských jezdců Martin ka už asi pátý šumivý multivitamín, já líně Jurík, Peter Závodský, Bohuš Štofan, Raso pozoruji své nohy, kterým týdenní nepřetr- Križan a Iva Filová jako první žena vůbec. žitý pobyt v zapařených přezkáčích evident- Naší realizaci pořád něco stálo v cestě, ně nesedl. Čekáme stopa na silnici, po které bu vlastní strach, nebo nedostatek vhod- nejezdí žádná auta, jsme na Grossglockner ných termínů, nebo obojí. Rozhodnutí padlo Hochalpenstrasse v čase její zimní uzavírky. vloni po sjezdu Nemeckého rebríku, vybrali Do mysli se vtírá zvláštní pocit opuštěnosti jsme jarní termín a šli do toho. Sněhu dost, v porovnáním s letní sezonou, kdy tu pro ti- lavinová situace číslo dvě a naše kárka si to síce aut a motorek denně pomalu ani nemů- šine směr Lienz. Celou cestu doufáme, že bu- žete sesednout z kola, nad námi nás pozoruje de zprovozněn úsek silnice až na Franz Josef stádo kamzíků, pod námi svišáci budují svo- Höhe, ale závora na mezistanici lanovky je letní sídlo lásky, no prostě romantika. Idy- v Heiligenblutu nás utvrzuje o pravém opa- lu kazí jenom vidina tří hodin pochodu po ku. Realita dvanácti kiláků ve skeletech s veš- asfaltu s baohama velikosti almary a lyže- kerou bagáží po asfaltce je drsná, ale naše od- mi na zádech až do vesničky Heiligenblut, hodlání je tentokrát nezlomné. První noc trá- kde se na parkovišti jako pěst na oko vyjímá víme na Glocknerhausu (2.150 m), usínáme naše vozidlo, které nás odveze zpátky domů. takřka okamžitě a spíme nepřetržitě patnáct Po dvou hodinách marnosti se rozhodu- hodin jako nemluvňata, to všechno jako ná- jeme pro ústupný manévr, strávíme tady ještě sledek probdělé noci a Velikonoc na Zvoničce jeden den v místním luxusním winterraumu, v Krkonoších, ráno nás vítá modrá obloha celou dobu s sebou táhnu flašku rumu, tak a nových 10 cm sněhu. Na F.J.H. doplňuje- je asi nejlepší čas ji otevřít a trochu zapařit. me tekutiny z okapu, traverzujeme ledovec, Důvod k oslavě je tentokrát pořádný, dnes- kde teplota na sluníčku dosahuje vražedných ka ráno jsme sjeli Pallaviciniho kuloár v se- hodnot. Leje z nás jako z konve a čeká nás verní stěně Grossglockneru (3.798 m). tisíc výškových metrů ke Glockner bivaku, Myšlenka sjezdu ve mně hlodala už asi 6 který se nám pro příští dny stane domovem. let, umocněná okolnostmi prvovýstupu, kdy Konečně máme taky možnost nakouknout si markrabě Alfred Pallavicini vymínil vylézt do naší cesty, nadšení moc nejsme, jelikož tuhle strhující linii, najal si vůdce a snad i nej- většinu kuloáru pokrývá tmavý vodní led, silnější lesníky z okolí, kteří mu do ledu vy- takže to vypadá spíš na brusle než na skialpy. sekali více než 2.500 stupů, po kterých 18. V půli cesty se počasí razantně mění, nastu- srpna 1876 vylezli nahoru. Tahle historka je pují mraky z údolí a všude okolo je nepropro nás fascinující. Podle informací Ivy Filo- niknutelná difuze. Bivak nacházíme jen dí- vé a pánů ze serveru bergsteigen.at se první ky výškoměru, svalíme se na kavalce a če- sjezd podařil už v roce 1961 rakouské dvoji- káme na čtvrtou ranní, jestli se náhodou ne- ci Gerhard Winter a Herbert Zacharias, kteří udělá hezky. však použili speciální zkrácené lyže. Prvo- Neudělalo. Přiznám se, že jsme ani moc sjezd na normálních lyžích zajel 11. července nebyli naštvaní, protože vidina celodenního 1971 Michael Zojer. Po něm sjeli kuloár ješte flákání na matracích byla pro tuto chvíli lá- Slovinci, (4. 6. 1978) Franci Mrak a Lado Vid- kavější než Pallavicini. Dali jsme se trochu mar. Prvním snowboardistou v kuloáru byl 1. dohromady, zírali do mlhy, vařili sníh, sle- 6. 1992 Matej Kejžar, což byl na dlouhou do- dovali, jak se vyvíjí tlak a hodovali. Do mys- bu poslední známý sjezd až do 4. 5. 2003, kdy li se nám vkrádala vidina tří úplně hnusných

12 dní, což pro letošní zimu nebylo nic neob- kosti a až možná přílišné volnosti, jakou po- vyklého. Tlak však stále stoupal a k večeru ciujete tváří v tvář šluchtě pod vámi. Počasí se mlha začala barvit víc do modra. Ve čtyři je ideální, mraky v údolí se rozplynuly, pa- ráno bylo jasno, nebe plné hvězd, jenom nuje azuro a naprosté bezvětří. Odhodlávám v údolí se převalovaly temné mraky, které se k prvnímu oblouku, vzhledem ke sklonu hrozily postupem do naší polohy. Bylo roz- a charakteru sněhu budememe muset začá- hodnuto – posnídáme a vyrazíme. tek asi skákat. Následuje chvilka rozmýšle- Cesta od bivaku k nástupu trvá asi půl ho- ní, pak rozjezd, odraz a čekání na to, co se diny, vyhýbáme se trhlinám a se znepokoje- stane při dopadu. Prašánek moc nedrží, asi ním sledujeme údolní mlhu, jak se stále ne- metr jsem odjel s vrchní vrstvou, dá se to ale může rozhodnout, jestli nás navštíví nebo se ustát a pokračuju dál. Horní pasáž je skuteč- rozpustí, neustále přemýšlím o slovech jako ně strmá, s narůstajícím počtem oblouků inverze či difuze. Z letargie mě probere až však získáváme víc a víc na jistotě, střídáme přelézání trhliny v nástupu do kuloáru, kde pořadí, fotíme, rozdejcháváme. Připadám si je víc než metr prašanu, kterým se pomalu, jako v televizi, sníh se pod lyžemi v oblou- ale jistě brodíme nahoru. Cesta je skutečně cích rozlétává a sype do údolí, všechno to hodně ledová, to jsme nečekali, veškerý sníh, jiskří v záři ranního slunce, je to asi to „nej“, který na ni spadne, skončí právě v násypu, co jsme kdy oba zažili. Po překonání kritic- spodní štěrbina je mimořádně úzká, tak pět kého padesátimetrového úseku, kdy se sto- metrů šířky při sklonu 60° bude celkem ná- pa za jezdcem povážlivě ledově leskne, ná- řez. Koukám dolů na spodní séraky a pře- sleduje prostřední široká část, kterou si uží- mýšlím, kam by člověk doplachtil, kdyby váme snad nejvíc – dá se jet rychle, rádius udělal při sjezdu chybu. Pokud až k nim, by- oblouků se zvětšuje, sníh rozšiřuje a létá na lo by to asi špatné. Prašánek však dokáže člo- všechny strany, prostě paráda. Do závěreč- věka celkem dost zabrzdit, takže jsme celkem né štěrbiny se řítíme skoro v euforii, kterou v klidu a štěrbinu máme úspěšně za sebou, završujeme malým dropíkem a přeskočením lezeme volně, každý dvě zbraně a mačky. nástupové trhliny. Kvůli ledu jsme plánovali dojít kam to jen Jsme dole, živí a zdraví, válíme se ve sně- půjde a pak dát sjezd, nyní se před námi po hu, trochu si zahulákáme, pogratulujeme pravé straně vine úzká prašanová rampa ši- a užíváme pocit, kdy nám začíná docházet, roká tak 5 až 10 m a hluboká skoro půl met- co že jsme to vlastně sjeli. Loudáme se zpát- ru, která je stabilní, a světe div se, není pod ky k bivaku, vychutnáváme okolní ledovco- ní led. Jenom na sebe koukneme a jde se dál, vé divadlo, pobalíme, zapíšeme do knihy sněhová linie se táhne až úplně nahoru, pou- a dáváme výškově 1.000 m bezchybný a ne- ze ve střední části je asi 50 m trochu podiv- konečný freeride až na ledovec, po kterém ných, kdy se pod nánosem sněhu objevova- se pomalu došouráváme k silnici. la známá temná barva, kde mačky zvonily Těch prokletých dvanáct kilometrů asfal- a nebořily se jako obvykle. Asi za necelé tři tové avantýry jsme nakonec zvládli překva- hodiny jsme na konci kuloáru, dál pokraču- pivě rychle, poslední ohlédnutí na Glockner je mixový žlábek do štěrbiny mezi Malým se bohužel nekonalo, protože mraky zase a Velkým Glocknerem, který se z pochopitel- stouply a bylo hnusně. Měli jsme kliku, po- ných důvodů nejezdí. třebovali jsme jeden bezchybný den a ten Čeká nás morálově asi nejtěžší část sjez- jsme dostali. Nevím, komu za něj poděko- du, musíme vyměnit jistotu železa za lyže vat, zčásti možná i duchu velkého šlechtice, a hůlky, cvaknutí do vázání v takovém sklo- že nás pustil do své krásné cesty. nu nic moc. Nejhorší je však ten pocit leh- text a foto: Pavel „Pospecz“ Pospíšil

13 Paklenica "Cupido" 8a

14 Luboš Mázl, Gerovit, 7a

ezecká oblast Paklenica je vlastně tvo- Lřena velkým kaňonem Velká Pakleni- ca, který se nachází asi 3 km do vnit- rozemí od Jadranu mezi Karlobagem a Zadarem. Hned vedle je další kaňon Malá Paklenica, který je sice lezecky bezvýznamný, ale taky pěkný. Oba ka- ňony jsou součástí Národního parku. Lezení je zde hlavně stěnové na více dé- lek, a to po krásném neolezlém vápenci; spíše položeného a kolmého charakteru. Park je pod dohledem místních správců, za vstup se platí poplatek. A právě zde Luboš s Marcelem před- vedli koncem dubna velmi pěkný vý- kon. Jejich původním plánem bylo do- dělání a přelezení původní staré háko- vačky v nejpřevislejší stěně Paklenice – Aniča Kuk. Cesta se nachází v nejpře- vislejším koutu velké stěny, hned nale- vo od takzvaného Klina. Marcel Toman již v této cestě byl a s Tomášem Sedláč- kem si ji skoro celou na přelezení při- pravil. Hned na druhý den po příjezdu se ale kluci po nalezení do cesty shodli, že pře- lezení této cesty čistě je zatím v oblasti sci-fi. Jedná se totiž o velmi těžké lezení na hranici klasifikace 8b až 8b+. Zejmé- na ve čtvrté a páté délce se ocitnete v to- tálně převislé stěnce, kde je nějaké nacvi- čování a vymýšlení kroků dost obtížné. Takže došlo na vybrání jiné obtížné cesty. Volba padla na „Cupido“ v pravé čás- ti stěny Aniča Kuk. Cesta má 9 délek ob- tížnosti převážně 6c až 8a. Délka 350 m, jednotlivé délky jsou kolmé a převislé, krásně vynýtovány se super štandy. Autorem je známá dvojice A. Micheli- ni a L. Ortolani, kteří mají v Paklenici na svědomí více pěkných cest. Třetí den kluci nalezli do cesty, aby se seznámili s jejími obtížemi. Odpoled- ne už byli zpátky, slanili z půlky cesty se slovy: „Bylo to docela hustý, ty těž- ký délky, ale v druhé půlce už je to leh- čí, tak to zatím balíme, to už dolezeme, ale zítra dáme volný den.“ Po velice vydařeném volném dnu, kdy proběhla konzumace demižonu místního vína a posledních zásob piva, se kluci vydali za svým cílem. Nebyli na tom až tak špatně, ale stejně se z první délky vrátili se slovy: „Na štandu straš- ná kosa, ani péřovka nepomáhá, a těch V Saltic teamu nám vznikla (asi ne náhodou) nová lezecká dvojka, která se lidí. To bychom tam zmrzli, než bychom se do toho dostali.“ Ona totiž přišla nespecializuje jen na skalkaøinu a písky, ale i na tìké sportovní cesty ve stìnách menší změna počasí, nádherné letní teplo vystřídalo ochlazení s velkým vět- støedních hor Marcel Toman a Lubo Mázl. Uvidíme, jak jim to bude na spoleèném rem. A těch lidí na štandech! Cesty se totiž ve stěně Aniča Kuk různě kříží, lanì lapat a jak se jim bude daøit ve smìlých plánech. Koncem letoního dubna takže některé štandy jsou společné. Lezců se najednou v Paklenici obje- navtívili pøi své první spoleèné akci nejznámìjí oblast v Chorvatsku Paklenicu. vilo hodně, hlavně Slovinců. On se to-

15 Luboš Mázl a Marcel Toman, Cupido, 8a

16 na jeden článek prstů a nakonec jenom oblinu na tření. Čímž obtížnost asi dost zhoustla, určitě na dobrých 8a+. Takže zítra poslední pokus, bu, a nebo. A je- dem domů. Poslední den zájezdu je pěkné poča- sí, asi nejlepší za celý týden, kluci vsta- li dost brzo, aby byli pod nástupem prv- ní. Odpoledne se vrací štastný Luboš s tím, že je to tam, že to dal. Marcel ne, je trochu nešastný: „Blbě jsem si to vy- myslel, dělal jsem ty kroky úplně jinak, než předtím. Zvoral jsem to, aspoň že Luboš to dal čistě, moc krásná cesta.“ Takže sečteno a podtrženo: Luboš Mázl přelezl na RP své první velice hod- tiž přístí víkend měl konat „Bigwall- notné 8a (či 8a+, jak cestu kluci ohodno- speed Climbing“ – horofestival se sou- tili po vylomení chytů v klíčové délce) těží v rychlostním lezení ve velkých stě- ve velké stěně, Marcel byl přelezení ve- nách, tak přijeli s předstihem, asi police blízko. Luboš i Marcel věří, že pří- vzbuzovat své krajany. ště už budou úspěšní oba, mají spolu Další den už byl lepší, kluci se v po- naplánovány další zajímavé lezecké vý- hodě dostali do těžkých délek, ale asi lety do velkých stěn. Takže jim bude- únava už sehrála své, přelezy se neda- me spolu s firmami Saltic a Singing řily a ještě k tomu Marcel vylomil v nej- Rock přát hodně úspěchů při dalších těžší délce klíčový chyt – velké madlo akcích. v převisu – a to hned nadvakrát. Prvně text a foto: Pavel Žofka z madla podle svých slov udělal lištu

Marcel Toman, Cupido, 8a

17 Grand, Pilier d AngleMont Blanc

Výrazné rameno Peutereyského hřebene na Den první, 25/4/2004 Mt. Blanc nabízí jak ledo–mixovou poleze- – ve znamení správného načasování nici v severovýchodní stěně, tak i žulové la- V půl třetí ráno přesedáme přímo ze spacá- hůdky obtížnosti VII+ A3 ve stěně východ- ku do prvního slanění ze zábradlí bivakova- ní. To vše ve výšce přes 4.000 m. cí chajdy Fourche. Přechod ledovce Brenva Andělský pilíř se stal dobrým tréninko- a výstup do Col Moore připomíná nere- vým terénem pro Bonattiho, který i zde před- kreační tábory Dálného východu. Ze sedla bíhá dobu. V srpnu 1957 se podepisují s Gob- sestupujeme v pěkně tuhém firnu, ale loňské bim do východní, a v červnu 1962 s Zappe- extrémně horké léto odvedlo i zde kus prá- llim do severovýchodní stěny. Výraznější akce, podobně jako v celé severovýchodní stě- tivity se pilíř dočkal až za dalších 15 let. Če- ně d’Angle. Poslední úsek sestupu je nutno choslováci nezůstávají s prvovýstupy poza- slanit – další časový skluz. du a to hned v zimě! 1. – 6. 3. 1976, Červen- Rozednívá se, jsme v kotli pod stěnou, vy- ka, Launer, Mižičko, Piaček, Švec, Tarábek, soko nad námi visí séraky „brenvejské“ stě- Severovýchodní pilíř. 19. – 22. 7. 1984, Jaro ny Mt. Blancu. Co nejrychleji, než vyjde slun- Jašek, Ondrej Pochylý, Direttisima východ- ce, popolézáme do bezpečnějších partií seve- ní stěny. rovýchodní stěny. A tady se to stalo. Odsedka Stěna leží v odlehlé oblasti, nástup je ob- cvaklá do šroubu, první paprsky slunce, na- jektivně nebezpečný, některé partie stěny pětí povoluje a s nimi povolily i svěrače. Na- jsou ohrožovány pádem séraků. Jak píše Grif- štěstí pro Toma, tentokráte kontrolovaně. fin, jediná logická cesta pryč vede na vrchol Jsme v cestě pánů Dufoura a Frehela s pří- pilíře a dalších 500 výškových metrů Peute- mou variantou Boivin–Vallencant (TD+/ reyským hřebenem přes vrchol Mt. Blancu. ED1). Štípavým ledem se prokousáváme Na druhou stranu jde o pěkné lezení v po- k přímému dolezu, ten je však naplánovaný hádkově vzdušné stěně s neuvěřitelnými vý- až na zítra, to abychom si to pořádně užili. hledy nebo spíš nadhledy na okolní štíty Hlavně ale proto, že v dalších délkách už nej- a masívy západních Alp. Prostě lahůdka. spíš začne trochu přituhovat. Kdoví, jestli dál najdeme nějaký led, o místu na spaní ani ne- mluvě.

Den druhý – andělské lezení Komíny, po stranách lemované hladkými plotnami, se zužují, ledu ubývá, převislá pra- vá hrana komína nás vytlačuje doleva do ská- ly. Kousek pod námi se tvoří načechraná bí- lá peřina, z níž vykukují Jorasses, Matter- horn, Monte Rosa a kousek Grand Paradisa. Vzpomínám na tatranského klasika: „…uděláš puf puf a jsi nahoře.“ Udělám puf puf a vytahuji z ledu zobák o 2 cm kratší. Uklidňuje mě ale vzpomínka na olezenou Pi- ranhu drsňáka Pavla D., jejíž úrovně lze do- sáhnout snad jen úplným odšroubováním hrotu. Kolem druhé („pěkně“ jsme to trefili, pěk- ně) dolézáme na horní ledové pole, přímo pod sérak. Zbývá jej rychle obejít a vylézt pár set metrů ledového zrcadla. Druholezec vždy vyfasuje cepín–invalidu, což v extra tvrdém ledu stojí za to. Na vrcholu pilíře fouká docela ledový vítr, nicméně daří se nám vyhlou- bit luxusní bivak.

Den třetí – Mt. Blanc ve znamení dědy Mráze Peutereyský hřeben je téměř celý ve vodním ledu, místy překrytým vrstvou sypkého pra-

18 šanu. Pomalu, ale jistě se kazí počasí. Jako již tradičně, kousek pod vrcholem Tomino chlapácky testuje šroub do ledu. Aby toho neměl málo, když se přehoupne přes vrcho- lovou hranu italského Blancu, půl metru před očima se zjevuje natržený, zamrzlý spa- cák a péřovka. Naštěstí bez majitele. Málem z toho byla další střevní příhoda. Je půl deváté, stojíme na italském vrcholu a fučí krutě ledový vítr. Te se dobré obleče- ní stává nutností. Není tu skoro žádný sníh, jen tvrdý led a skála. Snažíme se aspoň trochu zakopat přímo do hřebenové převěje kousek pod vrcholem. Konečně rozmrazu- jeme nohy. V převěji občas ábelsky zapras- ká, následuje zkontrolování odsedky a po chvíli zasloužený spánek v pěkných 4.700 metrech.

Den čtvrtý – únava Ráno se k větru přidává mlha, a tak oželíme snídani a co nejrychleji chvátáme na fran- couzský vrchol.

Z Tomových vzpomínek. „Vleču se to na laně, dávám pozor, aby nikde nezachytlo, a najednou uvidím načůráno ve sněhu. ,Z čeho ten darebák čůral, když jsme naposledy pili včera večer?‘, po- myslím si. O chvíli později uvidím druhý flek. Tak tohle už není možný, tady někdo byl. Odhozený obal od sušenek mě v tom utvrzuje. Přicházím k čekajícímu Čeldovi.“ „Vyfotíme se.“ „Nepočkáme až na vrchol?“ „Tohle je vrchol, vím to, už jsem tu byl.“ „Oblý kus ušlapaného ledovce, nikde (pocho- pitelně, protože není kde) ani kříž. Tak tohle je vrchol Mt. Blancu? Sem se každé léto vlečou ta žerství, střídané chvílemi nevědomí u zapá- procesí? Jestli se ty vrcholy nějak nepřeceňují…“ leného vařiče.

Čeká nás sestup na Vallotku a dlouhé blou- Poznámka na závěr: Jak se nám opět potvr- dění v mlze nad Bossonským ledovcem. dilo, bez kvalitního oblečení bychom bez Z mlhy se nakonec vynoříme kousek nad ztráty kytičky nevyvázli. My jsme měli vy- ledovcem, ale je v tom háček – musíme pro- nikající od Tilaku, za což upřímně děkujeme. jít asi 150 metrový úsek pod živými séraky. Petr Čelechovský Za stálého halekání „Hej torro!“ na Toma, trasu přebíháme s několika držkopády. Musím na tomto místě poděkovat Čeldovi za to, A jako mávnutím kouzelného proutku se že trpělivě sesbíral úvodní informace a napsal ten- náhle zlepší viditelnost a po normální cestě to článek. Rád bych ale doplnil dva postřehy. k nám sjíždí několik německy mluvících 1. Je-li jižní sedlo na Everestu nejvýše polože- skialpinistů. Trochu se divili. ným smetištěm na světě, tak v Alpách tuto roli V nekonečném nočním traverzu k me- spolehlivě plní Vallotka. zistanici lanovky na Midi si pro změnu zase 2. A nakonec si neodpustím jedno rýpnutí. To, já vybírám porci totální únavy. Mám pocit, že to na mě přišlo ve stěně vám Čelda klidně na- že žiju již jen z jakési setrvačnosti. píše, ale na to, že mně zahodil z Peutereyského hřebene zánovní skrutku od DMM si nevzpom- Den pátý – kterak jsme gerojsky dobyli něl. To jsou dneska lidi! Příště abych si to psal Fourche bez lyží sám! T. R. Jak dokonale se doplňují naše cykly záchva- tů akčnosti a útlumu, stejně dokonale razí- Poznámka rýpala: Pilíř se jmenuje Grand pilier me několikakilometrové koryto z Midi k vy- d’Angle což znamená Velký rohový pilíř. Nějak sněné bivakchajdě Fourche. Závěrečný ledo- se to časem semlelo, od samého počátku se říká vý výšvih, poslední štand na zábradlí a jsme „Andělský pilíř“ a všichni vědí o co jde. To jen doma. Dlouho do noci propuká nezřízené ob- informace pro hloubavce. –šp–

19 Labáku!

Prvovýstup cestou Ráj na Zemi

Prvovýstup cestou Koma

Dovolujeme si vás pozvat do Labského vším sportovním lezcům, nebo obtíž- údolí, a to konkrétně na pravý břeh, kde nost RP přelezu se bude nacházet oko- jsme pro vás připravili dvě žhavé no- lo stupně 8b francouzských. vinky. Nastoupíme snadno dolní variantou První z nich vám umožní prostoupit Železné opony přes kruh, dále levou slavnou údolní stěnou Růžové věže, trhlinou k BH, stěnou pod převis (kruh) aniž byste museli drtit mikrolišty a pokud se vám podaří převisem pro- v „Pekle na zemi“ a následně si trochu stoupit přes 3 BH až ke druhému kru- zvednout játra v cestě „Bílá oblaka“. hu Železné opony, věřte, že jste zdolali Nyní totiž můžete vystoupat cestou cestu „Koma AF Xa“. „Ráj na zemi“ a přes 5 BH se dostat na Příjemné pády vám přeje „Dolní pravou údolní hranu, kde se již snadno Žleb Company.“ cestou „Svatý muž VIIIC“ přes 2 BH doplácáme na vrchol. První RP si na své A poznámka na závěr. Cesty vznikají konto připsal kdo jiný než Hudy – kla- s podporou firmy Hudysport, na fot- sifikace Xa. kách je zachycen Ondra Beneš. BH zna- Druhou novinkou je úžasný převis mená borhák! Kormidelníka, který je určený přede- text a foto: Tomáš Sobotka Pozvánka do

20 atterhorn, Monte Cervino, obyva- Mteli údolí dávno také nazývaný Hora, je horský symbol, etalon štíhlé Lví normálkou krásy a nedostupnosti hor. Světová po- hoří mají své krásné a jistě i krásnější hory, ale míru jejich krásy odvozují z podobnosti s Matterhornem: pe- na Matterhorn ruánská Cerro Jirismachay 6.126 m, hi- málajská Ama Dablam 6.856 m, v Ka- nadě Mount Assiniboine 3.618 m, i kav- kazský Matterhorn – Ušba 4.710 m. Kdo z horolezců by nechtěl alespoň jednou být na vrcholu toho pravého, pů- vodního Matterhornu? Vrchol je dostup- ný čtyřmi hřebeny, Furggenským, Zmuttským, Lvím a nejlehčím, tzv. Hörnliho hřebenem. V letní sezóně až 150 návštěvníků denně vystupuje Hörn- liho cestou, která tak nabývá nebezpeč- nosti, srovnatelné s provozem na pře- plněné dálnici. Většinou vede rozláma- ným terénem a jediný pevný skalní úsek je dnes šplh po tlustých lanech. Ač- koliv z dálky dělá dojem jednoznačné hřebenové túry, je v dolním úseku ex- trémně orientačně náročná. Psychickou pohodu výstupu povzbudivě doplňují helikoptéry záchranné služby, startují- cí v několikaminutových intervalech, které dolů vždy někoho vezou. Vybrali jsme proto cestu italských prvovýstupců, jihovýchodním, tzv. Lvím hřebenem. Je to těžší, ale pestrá výstu- pová cesta, s úžasnými výhledy, střídá hřebenové úseky se stěnkami a sněho- vými poli, stále ještě je převážně přírod- ní, i když všechny obtížné úseky, které by dosahovaly až pětkové obtížnosti, má zajištěny uměle. Nastupuje se ze se- veroitalského střediska Breuil – Cervi- nia v údolí Valle d Aosta chodníkem podél horské silničky k chatě Rifugio Duca degli Abruzzi (letohrádek Orion- dé 2.802 m). Výstup k chatě se nedá obe- lstít žádnou lanovkou, snad jen jeepo- Monte Cervino ráno po špatném počasí. Vlevo na obzoru Lví hřeben. Dnes se ale lézt nedá vou dopravou od hotelu v Cervinii. Od švýcarské chaty Hörnli je sem na průsmyk Grand Saint Bernard a přes Druhý den to máme 1.000 výškových přístup opatrným traverzem pod vý- Aostu na parkoviště v Cervinii. metrů k letohrádku Oriondé. Na posled- chodní stěnou Matterhornu (nebezpe- Tady se chystá na bouřku. V inter- ní trávě u jezírka stavíme svůj B.C., nad čí padání ledasčeho, je nad vámi pro- netové kavárně při náprstku výborné ním už začíná Hora. Je jako obří billboard, voz na SV hřebenu!) přes státní a evrop- italské kávy se nám dostává interne- v noci vyleze z mraků, přisvětluje své le- skounijní hranici na Furggenském hře- tového ujištění, že je tomu tak, zítra bu- dovce studeně oranžovým měsíčním benu. Hlídají ji kavky a kamzíci. de ještě hůř, pak líp, ale pak jsou dva světlem, i ze stanu je ji vidět, přikapuje K pevnému rozhodnutí jsme přida- slunečné dny, z toho až ten druhý je za- adrenalin, ze spánku je běh, běs a hukot li ještě silniční křižník dálničních para- končený počítačovými blesky. Na Lví v bedně. Za chvíli bude ráno. Podaří se? metrů, odhodlanou pětičlennou posád- hřeben s tím, pánové, musíte vystačit. Sluníčko, teplá snídaně! Do večera se ku, a dokonce i historické zařazení. Rychle získat náskok. Kravaty, san- musíme dostat k chatě Rifugio Carrel Uplynulo právě 135 let, jeden měsíc dále, holicí přístroje a lahvové pivo há- pod Velkou věží na Lvím hřebenu. Ces- a jeden den od chvíle, kdy se na obou zíme mezi autonářadí potřebné pro zpá- ta, později pěšina, vyšlapaná mezi sutí, stranách hory horečně připravovaly teční cestu, na záda rance, na sebe po- vede k Velkým lvím schodům. Nad úderné skupiny budoucích prvovýs- dobu horských vlků a vzhůru. Tři sta prvním je Carrelův kříž. Stojí tu na pa- tupců. kroků do prvních kapek a stavíme prv- mátku velkému horskému vůdci z Val- Nastartováno. Naučenou alpskou ní tábor na hovězím výběhu nad měs- tournenche Jean–Antoine Carrelovi, trasou z Rozvadova až k bernardýnům tem. který na sestupu ve vyčerpávající bou-

21 ři a nepohodě dovedl své kamarády ale raději zůstáváme v dotyku se země- sem na bezpečnou cestu a tady zemřel, koulí a pečlivě jistíme sestup do štrbiny když cítil, že už splnil svou povinnost. i výstup. Stěna pořád roste, občas přista- Dnes jdeme nahoru po stopách jeho ví stěnku nebo komínek, míjíme křižo- prvovýstupu z roku 1865. vatku s Carrelovu galerií. Tou vede zkrat- Pěšina zakrátko mizí mezi kameny, ka, kterou je možné projít ze Zmuttské- na druhém schodu jsme zabloudili až ho na Lví hřeben i opačně – jak to uděla- někam mezi ledovcové trhliny. Však se li prvovýstupci. Přecházíme Col de Fé- kamzík divil, co tu děláme, když má- licité. V překladu to znamená Sedlo Štěs- me jít rovnou za nosem lehkým skal- tí, ale žádné sedlo to není, jen šikmá ram- ním žlábkem. Napravujeme a v poled- pička v hřebenu, před pěti lety jsme na ne jsme na sněhovém poli, v nejvhod- ní přečkali šastně noc. A další tlusté la- nější době pro pád kamení ze Lví hla- Tyndallova věž no a provazový žebřík v převislé stěně, vy. Je tu taky kolem všude malebně na- prý Jordánův. Pak poslední lano, pak de- házené. Naštěstí v Itálii se drží siesta, ty uzavírá Velká věž na východě, nad níž finitivně poslední železný chyt a defini- polední klid, kdy se asi ani kameny ne- se občas mezi běžícími mraky a strašně tivně posledních pět kroků k vrcholu. vysoko ukáže vrcholek naší Hory. A taky dnes poslední blázniví horo- Definitivně poslední železný chyt, ještě pět kroků k vrcholu S cepínem a mačkami se můžeš podí- lezci. Plní radosti, že tu dnes směli být… vat ještě o 12 metrů výše k původní chatě „Všichni slušní lidi už jsou dole, klu- Luigi Amedea di Savoia, která je využí- ci, hučíme dolů!“ vána jako pomocná. Cepín a mačky ale Vyšší moc to ale sleduje: Nic vám to neodkládej. Je tu ještě důležitá místnost, nebude platné, odsouhlasili jste bivak, kde přímo za dveřmi ční ledovec. Uklou- můžete mluvit o štěstí, když ještě na- zaný. Jeho temný kuloár, zakončený vel- jdete Sedlo Štěstí. Budiž tma! kou nálevkou, kterou prosvítají tisíc met- Na šikmé rampičce vymodelovat ce- rů dole trhliny Tiefenmattenského le- pínem svůj negativ, aby byla nějaká sta- dovce, bude vyžadovat tvé rozhodnutí. bilita při nočním třesu, potom vyčurat, Zato uvnitř chaty to voní novým dře- vlézt do polyetylénové roury, které ří- vem, od kuchyňky italskými špageta- káme Žárák, požít poslední tatranku, mi a rajským kečupem a kolem poho- prázdný ranec pod sebe a jsme připra- dou ve všech evropských jazycích. Ne- veni pro dlouhé, drkotavé povídání bo nade všemi vládne vyšší moc. Ne- s měsícem, hvězdičkami a každý po chá ráno slunce spát v mračných peři- svém se svým stěží pochopitelným, ale nách a prstem dolů ti přikáže hledat velkým, pocitem štěstí. cestu zpět do Lvího sedla? (To známe Přece jen přijde ráno, rozdává zlaté od minula.) Nebo zlacenými reflektory čelenky, ozdobí Mont Blanc, Grand osvětlí stěnu Velké věže i daleký vrchol Combin, Dent Blanche a přímo před ná- na fialovém nebi? A to je dnes! mi Dent du Hérens. Svůj vrchol máme První zahřátí na zledovatělé stěně za zády, jen jeho stín se promítá do pro- věže, další na laně v jeskyni cencúov storu jako rafika obrovského orloje. (máme průvodce ve slovenštině) třetí Kluci, přesně tuhle fotku jsem tu udě- na sněhovém poli Rubáše (raději se ne- lal před pěti lety! Přece ale není úplně dívat, kam vede dolů) a už je tu první stejná. Slunce na ní prozrazuje, že teh- „dálniční zácpa“ na Tyndallově laně. dy byl červenec a tentokrát srpen. házejí, takže se můžeme ve zdraví po- Lano je třicetimetrový řetěz a má ma- Vesele dolů, uvařit, umýt se, vyspat, kusit o traverz do Lvího sedla. Je to ne- lou propustnost vzhledem k leckterým za chvíli budeme u stanů! hostinné místo na hraničním hřebenu překvapeným účastníkům provozu. A když uhodila další noční tma, jsme s ponurým, severně studeným výhle- V 10 hodin se konečně, ale teprve, „do- pod Carrelovým křížem, na jasné ces- dem do Tiefenmattenského ledovce. řetězíme“ na Kohoutí hřeben. tě, z posledního Lvího schodu jasně vi- Rozhodně to není místo na odpočinek. „Kluci, musíme se vrátit, jinak to bu- díme své stany, jasně vidíme večeři, lit- Zato kousek výš po hřebenu ještě de bivak na hřebenu a jsme jenom na- ry čaje, vodorovnou polohu – a před se- hřeje skála na Seilerově plotně, první le- lehko.“ Očekávám odevzdaný souhlas bou jasně černý sráz, ze kterého ne a ne zecké lahůdce. Ani jinovatka ještě není (ale hrozně by se mi chtělo nahoru, ská- se dostat dolů. na železe, takže i následný dvanácti- la tak krásně hřeje, večer se dívat na O půlnoci, bez večeře, padáme do metrový kout se dnes po řetězu dobře hvězdy, pak východ slunce…). spacáků. leze. Kout, který čistě by byl jistě pětko- „Jirko, beru ten bivak, něco se dá vy- Ráno je krásné, všechno se vynahra- vý, je dnešní poslední nástrahou, další držet.“ dí, máme dost času, jenom seběhneme šplh je už po zábradlí chaty Rifugio Car- „Já taky.“ k autu. rel. Je přiskobovaná na fascinujícím „A já.“ Vyšší moc to ale sleduje. Na odpo- místě se závratnými pohledy do sever- Díky, kluci! Na Tyndallově věži jsme ledne je přece předpovězena změna po- ních a jižních ledovcových propastí. Na najednou za chvilku, ještě sněhový hře- časí. A to je te, takže nedoběhnete, západě se vypíná Dent du Hérens, na- bínek a už je tu překrok Enjambée do vr- mistři „mokré tričko“! pojený sem dvoukilometrovým skalně– cholové stěny Matterhornu. Niektorí ho- text a foto: Jiří Přidal ledovým cimbuřím. Obzor ve směru ces- rolezci ho preskočia našeptává průvodce, ● Soutěž Výstupy s Tilakem

22 Info: Matterhorn, Monte Cervino z Rifugio Luigi Amedeo di Savoia 3.847 m, na Švýcarský vrchol 4.478 m, italský vrchol Lvím hřebenu jen o kousek výše. Club Alpino 4.476 m Italiano, vystavěna 1893, 16 míst, dnes jako Poloha 45o58' severní šířky, 7o39' východní pomocná. délky. z Hörnlihütte 3.260 m, na švýcarském SV hře- benu. S.A.C., vystavěna 1880, přestavěna Hřebenové cesty 1965. z SV, Hörnligrat, normální cesta, obtížnost AD-, z Solvayhütte 4.003 m, na švýcarském SV hře- UIAA III, Od chaty Hörnli podle různých prů- benu. Vystavěna 1915, obnovena 1966, má vodců na vrchol 5–7 h, dolů 4–5 h, od chaty umožňovat ubytování v nouzi. Hörnli po chatu Solvay 3 h. Velmi obtížná ori- entace v dolním úseku. Historie výstupů z JZ, Liongrat, Cresta del Leone, obtížnost AD, z Prvovýstup SV hřebenem 14. 7. 1865, UIAA III, od chaty Rifugio Carrel na vrchol 5– Edward Whymper, Michel Auguste Croz, Peter 7 h, zpět 5–7 h, od chaty Abruzzi po Rifugio Taugwalder – otec a syn, Charles Hudson, R.D. Carrel 4–6 h Hadow, Francis Douglas (s neštěstím při ná- z SZ, Zmuttgrat, obtížnost D, UIAA IV, 9 h vratu) z JV, Furggengrat, Cresta del Furggen, obtíž- z První zimní výstup 1875, Jean–Antoine Carrel nost D+/TD, UIAA V, 12h z První žena 1871, miss Lucy Walker z Prvovýstup Lvím hřebenem 17. 7. 1865, Chaty Jean–Antoine Carrel, Jean Baptiste Bic z Rifugio Duca degli Abruzzi 2.802 m, na kon- z Prvovýstup Furggenským hřebenem 23.9. ci silnice z Cervinie, pěšky 2,5 h., Soukromá 1941, Luigi Carrel, Giacomo Chiara, Enzo Pe- chata, vystavěná 1929, 40 míst, v provozu rin v letním období. z Prvovýstup Zmuttským hřebenem 3. 9. z Rifugio Carrel 3.835 m, na Lvím hřebenu pod 1879, A. F. Mummery, Alexander Burgener, Velkou věží. Societa Guide del Cervino, vysta- Johann Petrus, Augustin Gentinetta věna v 60. letech, v roce 2000 nově uprave- z Prvovýstup severní stěnou 1. 8. 1931, brat- na, 45 míst. ři Franz a Toni Schmidtové (olympijská zlatá medaile)

Literatura z Gaston Rébuffat, Pierre Tairraz: Medzi ze- mou a nebom. Obzor, Bratislava 1965. Foto- grafie, velmi kvalitní popisy obou „normálních“ cest, slovensky z Herbert Maeder: The Mountains of Switzer- land. Walter–Verlag AG Olten 1967. Fotogra- fie, historie hřebenových cest, německy z Die Geschichte vom Matterhorn. www.worker.ch/a_mathorn.htm, horolezecká historie Matterhornu, německy z Alma Treyer: Matterhorn. Historisches Lexi- kon der Schweiz, www.schweizerseiten.ch, his- torické události kolem Matterhornu, německy

23 Thajsko není jenom Ton Sai

Za lezením do Thajska se od nás jezdí už poměrně běžně. Taky jsme se letos Crazy Horse Buttress nechali zlákat levnými letenkami a odletěli si zkrátit zimu. Měli jsme více než Crazy Horse Buttress je jeden ze dva- šest týdnů, tedy docela dost času, a přišlo nám líto letět takovou dálku nácti hlavních sektorů lezecké oblasti,

a celý čas strávit jenom lezením na Ton Sai. Kromě toho se nedá čekat, že která se nachází asi 40 km východně

v místech turisty tak dobytých jako jsou letoviska thajského jihu, člověk od města Chiang Mai na severu Thaj- pozná něco ze života běžných lidí. Rozhodli jsem se procestovat i zbytek ska. Dostat se do Chiang Mai je velice země, a protože bylo jasné, že vercajk stejně nejspíš potáhneme s sebou, tak jsme se začali pídit po informacích o dalších lezeckých oblastech. Není jich jednoduché. Je to druhé největší měs- zrovna málo, potenciál je v této zemi každopádně obrovský, i když většina to Thajska a jezdí sem skoro nepřetr- oblastí je teprve v počátečním stadiu rozvoje. Do našich cestovních plánů se žitě vlaky a autobusy z Bangkoku. Ces- hodily především dvě: Crazy Horse Buttress u Chiang Mai a ostrov Ko Tao. ta (nejlépe absolvovaná v noci) trvá asi 12 hodin. Kromě toho cestovky na Khao San Road prodávají velmi levné jízdenky na soukromé klimatizované autobusy. Daní za velmi nízkou cenu (200 bahtů, 1 baht = asi 70 haléřů) jsou ale často „přebalené“ batohy a velmi časté krádeže peněz a cenností. Chiang Mai je moc pěkné město v údolí ohra- ničeném strmými kopci, kde se na roz- díl od Bangkoku nemusíte bát nadech- nout. Nejlevnější ubytování 100 B za dvoulůžkový pokoj s větrákem, nejlep- ší a nejlevnější jídlo klasicky na den- ních a nočních tržištích. Rozhodně tu

24 je co k vidění a oproti Ton Sai tady ne- zeckém výletě dále na sever. Nevýho- ní žádný problém vymyslet program dou oblasti je její vzdálenost od města. na rest day. Ve městě a blízkém okolí Zatím poblíž skal není žádné ubytová- je spousta stále ještě fungujících chrá- ní, ale i to by se snad mělo příští rok mů, muzeum horských kmenů, sloní změnit. Nejlevnější varianta dopravy je školy, dva horské národní parky Doi na půjčené motorce (120 B/den), jinak Khun Tan a Doi Ithanon (nejvyšší hora přes sezonu jezdí každý den dodávka Thajska) s pochody džunglí kolem vo- pro 10 lidí od obchodu. Cesta je po- dopádů, s výhledy daleko na sever drobně popsána na níže uvedeném k barmské hranici. Pokud budete mít webu. Nudit byste se v žádném přípa- v plánu se v Thajsku zdržet až do půl- dě neměli, každý ze dvanácti sektorů ky dubna, kdy se zde slaví nový rok, je něčím zvláštní a unikátní. Jsou tady tak Chiang Mai je prý tím nejlepším převisy, krápníky, plotnové lezení, místem v celé zemi. Kromě toho je měs- vytrvalostní třicetimetrové i kratší si- to výchozím bodem pro cesty dále na lové cesty, leze se dokonce i ve velké sever bu směrem na Mae Hong Son jeskyni. Přímo v sektoru Crazy Horse nebo na druhou stranu do Chiang Rai je i několik moc pěkných vícedélko- a zlatého trojúhelníku. I v těchto odleh- vých cest. Vápenec je stejně kvalitní ja- lejších oblastech se prý začíná nýtovat. Oblast Crazy Horse Buttress je velmi mladá, cesty tady začaly vznikat teprve před několika lety. Jméno dostala podle nápadného skalního útvaru, kte- rý z jedné strany připomíná koňskou hlavu. Potenciál není ani zdaleka vyčer- pán, přesto je zde dnes již 12 hlavních sektorů a asi 100 cest. Oblast spravuje a rozvíjí parta mladých lidí okolo Ame- ričana Joshe Morrisse, kteří v Chiang Mai provozují malou lezeckou školu a obchod (Chiang Mai Rock Climbing Adventures, 55/3 Ratchapakhinai Road poblíž Julie Guesthouse). Prodávají i půjčují tady průvodce, dostanete tady mizerný a drahý thajský maglajz a zá- kladní matroš. Všichni jsou velmi přá- telští a vstřícní, v pohodě nám tady pohlídali vercajk při našem už nele-

ko na jihu, zatím naprosto neoklouza- ný. Obtížnost cest se pohybuje od 4 po 8b, podle mě je o něco měkčí a to i ve srovnání s jihem. Je tady relativně více lehkých cest než na Railey, nejlépe si zde ale zalezou sedmičkoví a osmičko- ví lezci. Celá oblast je vlastně rozmístě- na okolo velkého kopce, takže se vždy- cky najdou sektory, které jsou ve stínu. Dá se prý lézt i za deště, to se vás ale v zimě týkat nebude. Všechny cesty jsou stejně jako na jihu skvěle zajištěny nýty a borháky. V některých sektorech je třeba dávat pozor na opice, ale oproti svým, turisty zkaženým příbuzným z ostrova Phi Phi, jsou to miloučká zví- řátka. Velkou devizou oblasti je mini- mální množství lidí. Nikdy nebylo v ce- lé oblasti více než 20 lidí, většinou jsme měli skálu sami pro sebe. Líbilo se nám tady moc a vřele doporučujeme zpestřit si výlet do Thajska a rozlézt se na severu.

25 Ko Tao (Ostrov želvy) dí i z větších a turisticky využívanějších Jeden z mnoha thajských ostrovů, na sousedních ostrovů Samui a Pha Ngan. kterých se bouldruje, velmi výhodný Na rozdíl od nich není na Ko Tau ani svou polohou. Leží v Thajském zálivu přes hlavní sezonu (prosinec až březen) asi 70 km od pobřeží a dá se navštívit problém sehnat ubytování do 150 B za cestou na jih do Krabi nebo cestou zpět chatku s příslušenstvím. Obecně platí, do Bangkoku. Výhodné noční trajekty že čím dál budete od vesničky Ban Mae vyjíždějí ze Surat Thani (asi 7 hodin, Hat, komerčního centra ostrova a pří- stavu, tím levnější a příjemnější ubyto- vání bude. My bydleli ve stráni nad zá- tokou Ao Leuk na západním pobřeží a bylo to asi naše nejhezčí bydlení v Thajsku. Po ostrově se přitom dá bez problému pohybovat pěšky, můžete si půjčit horská kola, skútry nebo silné te- rénní motorky. Bouldruje se většinou na dost hrubozrnné žule, která nešetří prsty, takže není od věci mít i náhradní program. Určitě stojí za to prohlídnout si jednotlivé zátoky ostrova, na někte- rých je velmi dobré šnorchlování s mož- ností vidět žraloky. Na Ko Tau působí taky mnoho potápěčských center. I když zdejší korály nejsou tak bujné a rozma- nité jako u ostrovů Phi Phi, Similan nebo Surin, dají se zde podniknout pěkné ponory (2000 B za dvě láhve, cena kle- sá s počtem ponorů). V období od konce března do konce dubna je navíc vel- ká šance se potápět se žraloky velrybí- mi, což se nám bohužel nezadařilo. Tou- hle dobou už ale na druhou stranu za- číná být dost horko na lezení. Místní bouldrování rozvíjí Ameri- čan, který si říká Zen Gecko. Bydlí v domečku u cesty mezi vesnicí a zá- kaci obtížnosti má vlastní osmistupňo- tokou Ao Leuk a vyplatí se za ním za- vou od (VE) velmi lehkých až po ex- stavit. Rád poradí, poskytne informa- trémně těžké (EH) cesty. Dopad je vět- ce a nákresy. Pokud byste se chtěli na šinou v pohodě do písku. Na kopečku ostrově zdržet déle, můžete si od něj nad zátokou je i pár delších cest, které koupit komplexního průvodce na se dají obejít a lézt top rope. Nejlíp se všechny oblasti, které otevřel, asi za 15 leze brzo ráno a k večeru, kdy je jednak dolarů. Kromě toho pořádá kurzy o něco málo chladněji, jednak tu ještě bouldrování. Jakkoli to zní srandovně, (přesněji už) nejsou němečtí chytači zdá se, že je o ně mezi západními tu- bronzu. Další oblast, kterou jsme risty velký zájem. Do budoucna taky ozkoušeli, jsou kameny roztroušené chystá otevřít bouldrovku a půjčovnu v palmovém hájku před a za jeho dom- bouldermatek. Na jeho webových kem. Tady nám radost z jinak krásných stránkách je kromě základních infor- bouldrů trochu kazili komáři. Šutry mací průvodce po bouldrech v zátoce jsou vidět na ostrově opravdu všude, Jan Som. Ta je největší a nejpopulárněj- určitě by stálo zato obhlédnout i jeho ší oblastí na ostrově, je zde v současné odlehlejší části. době asi 40 vylezených směrů. Klasifi- text a foto: Jan Koubek

Užitečné internetové adresy: http://www.simonfoley.com/climbing/index.htm 500 B) nebo z městečka Chumphon (užitečné informace o lezení v Thajsku a JV Asii obecně, fotky (5 hodin, 250 B). Do Surat Thani jede a hlavně lezecké fórum) přímý autobus z Krabi, do Chumpho- http://www.zengecko.com nu nutno přestoupit na autobus nebo (bouldrování na ostrově Ko Tao, průvodce) vlak dál na sever. Na Khao San Road se dá koupit kombinovaná jízdenka na au- http://www.thailandclimbing.com tobus a trajekt, riziko tohoto způsobu (přístup a základní informace k oblasti Crazy Horse Buttress dopravy jsem popsal výše. Trajekty jez- poblíž Chiang Mai)

26 usím se k něčemu přiznat. kraji – a jsi horolezec navždy, „nafurt“, do převisu ve stěně. Smyci založil cel- Zase jednou jsem se silně „4ever“. kem snadno, zjistil jsem přitom, že me- Mseknul! A to už bych ve Když te prozradím, že jsem popr- zi lezecké potřeby patří i zdravý chrup svých letech měl vědět, že člověk má vé zkusil lézt letos na jaře na Vajo- s co nejvíce zubiskami, které slouží ja- hodnotit jen to, o čem aspoň trochu, tro- letkách u Křížan, znalec kraje prohlásí, ko perfektní nástroj na držení a rozva- šičku, něco ví. V opačném případě se že tam žádný takový skály nejsou. A má zování smyc či přidržení lana než se vystavujete nebezpečí, že téměř jistě bu- pravdu. Mluva nás – horolezců – se to- skřípne do karabiny. Přetěžký Tom dete s výrazem významného znalce tiž jen hemží slangovými výrazy, které vzpomínaje na mladá léta, kdy jako v tváři plácat úžasný voloviny. No jó, jsou pro nás naprosto běžné, ale které mladý sokolík „vylétl“ rychle každou no … přesně to se mi stalo! vy laici pochopitelně nemůžete znát. cestu, najednou nad smycí začal dýchat Ho ro lez te! Lezení je radost aneb Radost je lezení!

Když si vzpomenu, kolikrát jsem Takže taky nemůžete vědět, že Vajo- jako maminka v očekávání a vydával v minulosti mezi zarytými vyznavači ji- letky jsou Krkavčí návrší. zvuky jako pašík před porážkou, až z je- ných sportů vševědoucně tvrdil, že ho- Mé lezecké začátky byly podobné, ja- ho úst zazněla známá mezi lezci slova: rolezectví nemá s opravdovým sportem ko většiny ostatních. Vedle vhodné ská- „Drž, jdu!“. Padesátikilové kvítko moc společného a že horolezci nejsou ly totiž potřebujete pro začátek přivá- z Čertovy zahrádky zvané Miška se za- žádní sportovci, ale jen nezodpovědní zat na druhý konec lana (nikdy neříkej- přelo, sedlo do sedáku a pro mě nepo- hazardéři, musím dnes přiznat barvu. te lanu provaz, jako kdysi já, my horo- chopitelně uchroptělého zbrunátnělého O horolezectví, horolezcích, horolezky- lezci se vám budeme smát!) zkušeného Toma udrželo na laně. Obdivně jsem na ních, ba ani o horolezčatech jsem nevě- horolezce, který musí mít s vámi bu ni zíral a říkal si: „To je ale žena.“ Tom děl pranic. svatou trpělivost, nebo potřebnou dáv- se pak skřípl do smyce, za kterou se jis- Inu, snad se ze své mýlky částečně ku smyslu pro škodolibý humor. Tuše- til, a odpočíval v ní. Je divné, co vše ty vykecám všeléčícím prohlášením, že ní bujarého veselí, jehož zdrojem bude smyce vydrží za váhu, no nic. Tom se názory přece nemění jen blbec, ale asi vaše trápení na skále, totiž spolehlivě po chvíli vydejchávání nadzvedl a vy- to moc nezabere… tak jinak! nahradí nedostatek trpělivosti. Bute pravil se znovu překonávat převisek Prohlašuji, že MY HOROLEZCI ví- bez starosti, to druhé lezci mají všich- nad ním. Když byl nohama u smyce, si- me své a moje laické žvatlání z minu- ni, bohužel to první skoro nikdo. Takže tuace se opakovala. Když viděl, že síly losti je nám pro smích! Ano, pochopili vaše začátky budou namísto utěšování rychle docházejí a že nic nového ne- jste to správně. Jsem horolezec! No, jak a povzbuzování velmi pravděpodobně předvede, slezl malinko níž a křikl: správně tušíte, horolezec – tedy ten provázeny spíše velmi vtipnými iro- „Drž!“ a Miška držela jak kámen. Ješit- „opravduhorolezec“, vypadá trochu ji- nickými komentáři a vaše nemotornost ný Tomík „nechca“ ukázat nějakou nak, ale nesmějte se mi. Kdo nezažil, se stane pro přihlížející lezce příjemným svou slabinku se do třetice vrhl (už ne nepochopí. Stačí jednou zkusit vylézt zpestřením víkendu. Jediné, na co mně tak hladově) do převislé stěnky, vydá- na první skálu. Poprvé si odřít tu loket, mí noví kamarádi dali čas, bylo sledoval ze sebe celého člověka, což bylo cí- tu koleno, trošku se cestou vybát, pak vání lezeckého umu, jakže se to teda tit i dole na zemi a přelezl i ono ještě se vyškrábat na vrchol, pyšně se roz- mezi borci dělá – to lezení. Něco přes před chvilkou nepřelezitelné místo. třesenou rukou zapsat do vrcholový metrák vážící Tom se ozdobil karáble- Všichni dole se radovali, že si tak v po- knížky, rozhlédnout se z té výšky po mi a smycemi a vyrazil směle vzhůru hodě na druhém konci dají pohodovou

27 zajištěnou cestičku za VI a vtom Tomík Vysedáme v Obrnicích, koukáme do opět hrozivě zafuněl, nic nikomu z pří- Psychohra: průvodčíka a hledáme přístup ke ská- tomných neřekl a sfuněl dolů. Smyčka, lám. Za vybydleným prasečákem nará- kterou měl někde metr pod nohama, ho žíme na červenou značku a noříme se kupodivu udržela, ale nastal zajímavý Nováčci do křoví. „Chvíli po ní půjdeme, až se proces výměny, pro fyzikáře celkem nor- dostaneme na úroveň skal, odbočíme mální jev zvaný kyvadlový. Tomík se ob- mají těžký k nim po vrstevnici,“ supí Jirka do kop- jevil mezi námi dole a Miška vzlétla ce. Podnikáme dva pokusy uhnout k nebi jako šíp. Naštěstí se neprotáhla z cesty, ale vždycky nás nazpět zahání karabinkou a zůstala viset u smyčky, život neuvěřitelná změ trnek, hloží a šípko- stále držíc lano a jistíc chlapáka Tomí- vých šlahounů. Po nějaké době se oci- na. Tomín se dole hloupě válel na zá- A je to zase tady! Z logických, pevných táme kousek pod vrcholem Zlatníku. dech jako chrobák a držel se za rame- a krásných cest utíkáme do věčných Asi jsme to se stoupáním přehnali. no, kam dostal Miščiným kolenem, lokroviš. Opouštíme dobře zajištěnou Trní skončilo a my se probíjíme exo- když se míjeli při výměně stran. Pak se Bořeň a přejíždíme na Zlatník. tickou doubravou, stromy nám hustý- začal smát a všem kolem spadl kámen Kamarádi na tábořišti se nám smějí mi větvemi stahují batohy a půda okolo ze srdce, že si nemusí kazit den tím, aby a vyrážejí do bořeňské jižní stěny, kdež- je dokonale prorytá od divočáků hleda- někoho vozili do nemocnice. Z Tomína to naše zatvrzelé výrazy mluví za vše. jících žaludy. Naše ruce jsou pokryté šrá- opadl totálně zájem mi něco ukazovat Jedeme do drsného neprozkoumaného my a na oblečení se mísí krev se špínou. a rezignoval na post prvolezce. Miška kraje opředeného legendami lámavosti Konečně skály! „To je divné,“ kroutí se spustila od smyce dolů a řekla, že do a lezecké nicotnosti. hlavou Jirka. Ani nám se dvoumetrové toho jde a šla. Vyhoupla se nad Tomo- Vedle mě a mojí ženy Hanky sedí skalky nezdají hodné popisu v průvod- vým místem jakoby nic a najednou by- v autě ještě oddílový nováček Jirka, kte- ci. Po další půlhodině sestupu konečně la nahoře. Po téhle podívané jsem ne- rý zjevně netuší, co se chystá. Ačkoliv vidíme jedinou pořádnou věž oblasti měl do lezby nejmenší chu a zkoušel slibuji průzkumnou výpravu s prvky zvanou Škuner. Už nemáme sílu lézt do jsem zlákat aspoň Toma, že už na to kaš- turistiky, realita překvapuje i mne. jejích kolmých stěn, a tak se podle ní jen lem a jdem na pivo. Tom vtom vytušil, že by se tak připravil o nevšední záži- tek a mou nabídku se smíchem odmítl. A tak jsem byl postaven pod vajo- letskou Malou věž (když jste dole, tak vám opravdu malá připadá), byl jsem omotán podivným opaskem se spous- tou zbytečností, kterému se říká sedák, byl jsem neuvěřitelně složitým uzlem přišmodrchán na konec lana a můj le- zecký guru pravil „můžeš“. Nerozhodně jsem přešlápl a nejistě špitl: „Co můžu, Miško?“ Při zevrub- nější prohlídce vertikálního terénu před sebou jsem totiž zjistil, že skála se vy- značuje naprostou absencí čehokoli, co by připomínalo schůdek, natož pak madlo k přidržení. „Směle stále nahoru, sokole“, pravi- la Miška a ukázala bradou kamsi k nebi. Evidentně tuto vstupní instruktáž považovala, na rozdíl od mého laické- ho názoru, za vyčerpávající. No, pravda, vcelku bez potíží jsem z toho pocho- pil KAM, netušil jsem ale JAK. Lezci jsou všichni fajn kluci, takový kamarádský. Ti přítomní za pár sekund pochopili, koho že to má Miška na la- ně, sáhli do báglů pro lahváče, ležérně se přiloudali a pohodlně se usadili pod skálou v očekávání věcí příštích, které neodvratně přijdou. A také přišly. Skřípl jsem si karabinu do sedáku a dobrodružství začalo. Jaroslav Drbohlav Foto: Michaela Loudová ● Soutěž Výstupy s Tilakem

28 Jak se dostat na Zlatník Po dálnici jedeme z Bíliny do Mostu, odbočíme na Obrnice a okamžitě dálni- ci podjedeme. Hned se dáme po dálničním přivaděči doleva a zdánlivě na- jíždíme do směru zpět na Bílinu. Po pra- vé ruce však uvidíme hřbitov a před jeho bránou necháme stát auto. Chceme-li se dostat ke Škuneru, po- kračujeme pěšky okolo opuštěného stat- ku až narazíme na červenou turistickou značku. Ta vede z obrnického nádraží. Po ní jdeme doprava do kopce po za- orientujeme a vyhlížíme si jednu údaj- rostlé pastvině. Až uvidíme značku na- ně pěknou trojku na vedlejší masív Mo- malovanou na zemi uprostřed cestičky lo. na kameni, uděláme vlevo vbok a pro- „Tady nic není, asi to bude prvový- jdeme skrze rozvolněný lesík na kamen- stup,“ reaguji na skutečnost, že ve stě- né moře. Nad sebou vidíme skály u Šku- ně chybí tři popisované borháky. Ještě neru. že mám s sebou hromadu vklíněnců, Stezka pod skálami doleva nás do- friendy a smyčky. Na patnáct metrů se vede postupně k dalším skálám: opuš- mi jich podaří namontovat osm. Lezu těnému Trojzubci, změti pilířů s lehkými přitom na dvojitém laně jako v horách. dlouhými cestami okolo roklí Velká síň

Za to všechno jsem rád, protože poměr a Zarostlá díra, rozeklanému hřebenu pevných, skřípavých a volných chytů Dolomit a nakonec k lámavé Kaňkovské ve spáře je konstantně 1:1:1. stěně. Závěrečný krok mi přichystal lahůd- ku. Pěkný volně ložený kámen je jedi- Vybavení ným chytem a zároveň stupem. Rozdý- Dobře zajetá helma, ruské friendy, po- chávám se, vydávám opičí skřeky a vy- starší vklíněnce, smyčky porůznu nale- dávám zvuky, abych si dodal odvahu. zené na horách, karabiny Iremel a CCCP, „Jirko, dávej na mě bacha!“ pronáším úvazky co kdo má, černé brýle od klasickou větu a svěřuji se do rukou pří- Rossmanna, leginy od Vietnamců a nej- rodních sil. levnější poloviční lano na trhu.

Sponzoři Kdo by naše výlety platil?

Ošetřující lékaři Obecná péče: MUDr. Vyvadilová, zubařka: MUDr. Synková, specialisté: neurochirurgie Vinohradská nemocnice a porodnická klinika u Apo- lináře.

Kámen se sice zahýbal, zaskřípěl, ale protože čtete tento článek, je jisté, že vy- držel na svém místě. „Hanko, nechceš lézt druhá?“ otázal se po mém extem- pore nejistým hlasem Jirka. „To je dob- rý, to si dej za Kubou,“ vesele říká Han- ka a posílá pobledlého mladíka do stě- ny. Po chvíli sedíme všichni na plochém vrcholku a vymýšlíme název cesty. Ví- tězí Psychohra. Po bližším prozkoumá- ní se ukazuje, že panenská nebyla jen cesta, ale i celá věž. Jsme prostě jinde. Jo, nováčci mají těžký život. Jakub Turek foto: Turci ● Soutěž Výstupy s Tilakem

29 Patagonie foto: Klaus Fengler

30 31 hou nepostavil ani po třech ■ S rukou raději nehýbat, ani ji ne- dnech, smířil jsem se s faktem, rozcvičovat, dokud nevymizí pří- Cesta že je zlomená. Do nemocnice znaky zánětu! Po jejich vymizení jsem tedy vždycky šel – doslova zatěžovat a rozcvičovat velmi zvol- nahoru IV po svých – až za tři dny, kdy už na. Platí zde zásada, jak dlouho noha vypadala krásně, bez oto- člověk nelezl, tak dlouho by se ku a neměla žádné zabarvení. Ale měl vracet k plné zátěži, aby ru- Léčba zranění nemohl jsem plně došlápnout. ku znovu nepoškodil. Jak to, že se svalová tkáň tak Rozhodl jsem se přece jenom ce- rychle zhojila? Protože ledově stu- Moje zkušenost lé pojednání o tréninku trochu roz- rozžvýkat drobné kousky nasuše- dená voda vytáhne z těla všech- V roce 1991 jsem prodělal zánět vinout. A protože ke sportu neod- ného kořene. Kostival prokazatel- ny toxické látky z poškozené tká- šlach na obou předloktích záro- myslitelně patří nejen vlastní tré- ně velmi urychluje srůstání kos- ně, doslova vysaje z těla tekuti- veň. Hovořil jsem s mnoha lidmi, nink, a po něm i relaxace, ale bo- tí a také působí protizánětlivě. nu z otoku a zastaví zánětlivý pro- kteří jím prošli také a shodli jsme hužel i zranění, dnes se budu vě- V závěru uvedu, jak kostivalovou ces. Takto jsem vždy do tří dnů se na době léčby minimálně jeden novat právě jemu a jeho alterna- tinkturu získat. léčil veškerá podvrtnutí anebo na- rok. Kdo si myslí, že zánět vyléčí tivní léčbě, kterou jsem sám Nejlépe se tak hojí zlomené no- raženiny. Do Priessnitzovy moud- za měsíc nebo dva, jak se někdy úspěšně vyzkoušel. Budou to mé hy. Pokud máme zlomenou nohu rosti mě zasvětil kamarád, který uvádí, tak se nechává ke své ško- zkušenosti a názory, které jsem a nejedná se o kotník a nehrozí mě koncem osmdesátých let do- dě klamat. Tato doba neplatí u vý- se naučil během své šestnáctile- v klidu posun kostí, je třeba po slova odnášel ze Suchých skal konnostních sportovních lezců vů- té lezecké dráhy anebo je převzal konzultaci s doktorem léčit zlome- s naraženým nártem. bec. Ruka musí jít na celý měsíc ze studia literatury starých přírod- ninu naprosto bez sádry. I u kot- do sádry, žádných čtrnáct dní ne- ních mistrů. Postupy nemusí vy- níku, pokud nedošlo k posuvu Záněty šlach stačí. U pokročilého zánětu bych hovovat každému. kloubu a tento posun nehrozí, je Ještě snad častějším a jedním si sádru nechal i déle, maximálně mnohem účinnější léčit zlomeni- z nejhorších zranění jsou záněty však šest týdnů. Tak to bylo i u mě, Zlomeniny nu bez sádry! Musíme ovšem přís- šlach předloktí. Zánět se projeví protože jsem k radikálnímu léčení Zlomeniny obecně necháváme za- ně dbát na klid a naprosto ome- tak, že bolest z ruky neodchází ani přistoupil až po čtyřech měsících. fixovány sádrou co nejkratší do- zovat pohyb zraněné nohy. po třídenním odpočinku, ale na- Každý pořád věří, že se to „nějak“ bu. Nezbytný čas je nutno konzul- opak se s prodlužováním času kli- spraví, a proto se léčba neúměr- tovat s lékařem. Většinou je mož- Moje zkušenost du spíš zesiluje anebo stagnuje. ně prodlouží. Lézt jsem začal po né sundání sádry už po čtrnácti Zlomenou nohu jsem léčil třikrát Postižená ruka paradoxně spíše roce od začátku léčby, dával dnech. Pak musí ihned nastoupit (kotník, zánártní kůstky, pata) nebolí během lehké zátěže, ale až jsem si dlouhé přestávky mezi le- vodoléčba. Běžná rehabilitace ve a jen poprvé jsem si nechal sád- druhý či třetí den po ní. Příznaky zením a rok trvalo, než jsem opět vířivce i elektroléčba jsou samo- ru tři týdny, podruhé dva a potřetí jsou krepitace – červenání kůže snesl původní zátěž. Samozřejmě zřejmě dobré, ale nedostatečné. už jsem se domluvil, že si ji na při lehké zátěži a palčivá bolest že jsem lezl pouze na skalách a vy- Je důležité místo hojení léčit ne- své riziko nevezmu. Chodil jsem při protažení šlach. Později stále hýbal se celou dobu umělé stěně, přetržitě, a to pomocí Priessnitzo- tehdy už po třech týdnech od úra- ještě v postiženém místě lehká kde je zátěž na svalový a vazový vých zábalů a potíráním kostiva- zu, po čtyřech lezl na skalách a po stínová bolest při protažení. aparát mnohem větší. Začínal lovou tinkturou. pěti normálně běhal. U žádné U zánětu šlach je nutná sád- jsem na šestkách a sezónu kon- Základem Priessnitzovy léčby z mých zlomenin se nestalo, že ra a doba léčby je zpravidla je- čil na devět plus, obtížnosti, kte- je studený zábal. bych postižené místo někdy po- den rok. To je neoddiskutovatel- rou jsem zkoušel před zraněním. ■ Do ledové vody namočený ob- tom cítil. A jak jsem postupoval? nou podmínkou pro toho, kdo se Můžu však ujistit radostnou vy- klad se přiloží na postižené mís- U řeky jsem proseděl denně chce zbavit těchto následků jed- hlídkou všechny smutné, kteří se to, obalí igelitem a stáhne su- celé hodiny s nohou ponořenou nou provždy. Většina zraněných tu- s tímto zraněním potýkají, že do- chým obvazem. Nejlépe je namá- ve splavu. Jelikož to bylo pokaž- to dobu nedokáže dodržet a zá- drží-li dobu klidu – a to klidu na- dé v zimě, jsem od té doby otuži- nět pak přechází do chronické fá- prostého (ruce nesmí vázat ani lý a mohu se koupat i když kolem ze, kdy je již velmi obtížně vyléči- tkaničky u bot, natož držet řídítka mne plave led. Doma jsem měl telný. Co se týká protizánětlivých u kola!), která je přesně tak dlou- neustále nohu ponořenou v kbe- léků, jejich účinek nedostačuje. há, dokud nevymizí všechny pří- líku s ledovou vodou, a na noc Wobenzym je dobrý, ale bez do- znaky, pak jejich výkonnost po- jsem si dělal zábal z mokrého ruč- držení uvedené doby léčby taky roste takovou rychlostí, jakou níku a nohu ještě natíral kostiva- zbytečný. dosud nezažili. lovou tinkturou. Musím k tomu dodat, že pokaždé, když jsem při- Po sundání sádry Zranění prstů šel do nemocnice s podezřením ■ Doporučil bych především chla- U zranění prstů se budu zabývat na zlomeninu, tak mi nevěřili, že divé antiflogistické (protizánětlivé) běžným zraněním, jako je nataže- čet končetinu přímo v tekoucí, ji mám zlomenou. Proč? Protože gely (jako fastum gel, reparil gel, ní a natržení vazů, otoky apod. Ne- studené vodě řeky. Vydržet je nut- jsem pokaždé nejprve nasadil thrombareduct a další), také mohu se zde zabývat přímo po- né co nejdéle, tj. s krátkými pře- Priessnitzovu léčbu, a teprve kostivalové tinktury, které jsou škozením chrupavky kloubu, pro- stávkami i několik hodin. když jsem se na nohu plnou vá- však v tomto případě přes nepo- tože to už je práce pro chirurga. Potírání kostivalovou tinktu- piratelný protizánětlivý účinek mé- Každý by měl však u takového váž- rou. ně působivé. Priessnitzovy zába- ného zranění počítat až s dvoule- ■ Nemocné místo vysušíme a valy u mě neúčinkovaly tak, jako tou absencí na skalách, chce-li po- tou natíráme kostivalovou tinktu- u naraženin, vykloubenin, otoků kračovat bez následků. U vrcho- rou. Je žádoucí na postižené mís- atd. Zřejmě proto, že prvním pra- lových sportovců je dobré i pre- to udělat zábal z kostivalu, jak je vidlem u zánětu šlach je: nehý- ventivně užívat doplňky obsahu- uveden níže. Během celé léčby je bat s nimi! A vše ostatní je jen jící látky: MSM a glukosamin, pří- dobré jíst dr nebo moučku z drce- podpůrné. Určitě pomáhá elektro- padně boswelii. Tyto látky působí ného kostivalového kořene (1–3 léčba, ale musí být prováděna protizánětlivě a přímo ovlivňují malé lžičky denně). Je možno též dlouhodobě. pružnost a pevnost kloubní chru-

32 pavky, měkkých tkání a podílí se na vnitřní straně loktů. V červnu lím však, že je to na vnější straně na jejich obnově. mi už bolest téměř nedovolovala prvního článku malíčku na noze, lézt. Zhruba po třech měsících léč- protože ten mě nyní pálí. Právě si U běžných namožení by a omezené aktivity na skalách léčím zraněný prst. Bolí mě prst ■ kdy bolí klouby posledních člán- jsem už snesl normální zátěž levé ruky a to odpovídá levé noze, ků prstů, prospívá a postačuje je- a nacházel se v dobré formě. bod na pravé noze je v pořádku. jich ovazování a každovečerní vtí- ■ Přestávku jsem si dal jen asi Body pro loket najdete tak, že rání kostivalové masti. Dobrý je týden. Doporučuji však dva týd- projdete prstem vnější malíkovou také voltaren, který používá hoj- ny. U loktů je potíž v tom, že mís- hranu nohy od prstů směrem k pa- ně Mráza i další lezci, vtírá se to je tak slabé, že při první zátěži tě a asi po dvou centimetrech od ihned po lezení. Samozřejmě je se zranění opět vrací. Takže delší kořene malíčku nahmatáte malý na místě snížení zátěže a tříden- přestávka u lidí, kteří ji provedli, kostní výstupek. Většinou bolí ní přestávky mezi lezením. se tolik neosvědčila. Snad jedině ještě bod o dva centimetry dál, dlouhodobá, roční i delší, a poté který je uváděn v akupresuře pro Poškození vazů velmi pomalý návrat k původní zá- rameno. Jakmile na něj a jeho ■ Místo opuchne a bolí na otlak, těži! okolí budete silně tlačit palcem, léčba je náročnější. Nejčastěji se ■ Osvědčuje se loket stahovat tak naleznete bod, který vás pal- zranění týká prvního článku prstu pružným obinadlem. Vynechat le- čivě zabolí. Tento bod je třeba ně- u dlaně anebo prostředního člán- zení na umělé stěně a shyby a lézt kolikrát za den aktivovat palcem, ku. Většinou lidé lezou už po mě- jen na skalách. Zpočátku lézt je- jeho nehtem anebo dřívkem. Tla- síci klidu i dříve, ale pak se s tím- nom jeden den a čtyři až pět dní čí se na něj tak silně, kolik je sne- to zraněním potýkají i několik let, odpočívat. Po třech týdnech až sitelné. Bod se snaží „utíkat“ a je nebo se v místě tvoří chronický měsíci odpočívat už jen tři dny, za- ho třeba znovu nalézt a tlačit tak zánět. Moje zkušenost říká tři mě- to lézt stále jenom jeden. Po dvou dlouho, dokud bolest nepoleví, síce. Poté měsíc pomalý náběh měsících a hlavně podle vnitřního pak je třeba na chvíli povolit a při- a po čtyřech měsících musí prst pocitu je možné trénovat někdy tom se jej stále dotýkat a znovu držet jako dřív. Samozřejmě že na i s kratším, dvoudenním odpočin- přitlačit. Provádět asi 10 minut. otlak bude místo ještě nějakou kem, ale upřednostňovat skály Akupresura uvádí dobu tlaku 5–6 dobu citlivé, ale zánět, který vždy a raději stále nelézt dva dny po sekund, pak na stejnou dobu po- vyvolává otok, už se při správné sobě. Po třech měsících už by člo- volit a zopakovat 10krát. Pravá péči nevrací. věk měl být pomalu (!) schopen noha odpovídá pravé ruce. K me- ■ Moje řešení je „kostivalový zá- přecházet na normální zátěž. todě si je ovšem třeba získat dů- bal“. Přes den i na noc jsem si ■ Loket natírat jen večer před věru, nebo i zde platí plně „me- na prst dělal takovýto zábal: na a ve dnech odpočinku (nikdy ve- toda léčí, víra uzdravuje“. čer před lezením nebo šlachy pří- liš zvláční), a to yellon gelem nebo výše uvedenými gely. Je výbor- né zvýšit účinek protizánětlivého gelu nejprve vtíráním ice gelu. Ze- jména thrombareduct nanesený po vtírání ice gelu anebo muscu- sanu působil velmi účinně.

Moje zkušenost To nejdůležitější, co mi pomohlo, byla však reflexní terapie, známá akupresura. Rozhodující při záně- článek jsem přiložil vatu namoče- tu v loktech pro mě byla návště- Jogíni využívají léčbu pránou, nou v kostivalové tinktuře, navlé- va u léčitele, u kterého jsem si ku- kosmickou energií. Soustředí se kl silonový prst ustřižený z ruka- poval bylinky, a který mě jako na proudění prány, vedou ji na po- vice, jakou si můžete vzít na lezce nezvykle uznával. Proto mi stižené místo a koncentrují ji zde. benzínce a obtočil kobercovou le- ochotně a zdarma ihned ukázal Co to znamená, si řekneme v pří- picí páskou. Takto jsem prst balil a provedl bodovou masáž. Citlivý štím čísle pojednávajícím o men- nepřetržitě dva až tři týdny. Později bod našel na vnější straně malí- tálním tréninku a relaxaci. už jenom na noc anebo přes den, kové hrany u nohou. Když na něj Pevné zdraví! pokud jsem rukama něco dělal. přitlačil svoji dřevěnou tyčinkou, Rosa Tomanec Zico ■ První trénink jsem vždy absol- tak jsem myslel, že omdlím. Vý- kresby: Watt voval až po třech měsících a zra- sledkem bylo okamžité zmírnění něný článek prstu jsem měl ová- následků, i když ještě nějakou do- Kostivalová tinktura (podle Ma- zaný vatou s kostivalem a páskou bu trvalo, než zcela vymizely. rie Trebenové): Na jaře anebo už bez silonu, aby obklad při leze- Na body jsem tlačil několikrát na podzim (před a po odkvětu, ní neklouzal. Po takové tříměsíč- denně. Během roku jsem také dokud je síla v kořeni!) vykope- ní přestávce člověk začíná tréno- sám našel body, které působily na me kořen kostivalu lékařského. vat jako znovuzrozený, takže vý- prsty rukou a ukázal je ve Višňo- Umyjeme jej a nakrájíme na konnost jde prudce vzhůru a br- vém Mrázovi, aby je vyzkoušel, pro- krátké kousky. Pak jím až po zy překoná původní hranici! tože se už dlouho marně potýkal okraj naplníme sklenici od zase zraněním prstu. Později se mi vařeniny, zalijeme ovocnou pá- Zánět loktů svěřil, že díky tomu prst vyléčil. Kde lenkou až po okraj a na 14 dní Někdy před šesti lety mě po zim- se tyto body přesně nalézají jsem postavíme k oknu na slunko. ní tréninkové sezoně pálily úpony už po šesti letech zapomněl. Mys- Poté jen scedíme do lahviček.

33 Statistické údaje Povolení lezení ních procedurách, které i naše tu jedné komise ve prospěch ko- na Svatoských skalách schůzování vyžaduje, byli účastní- mise druhé a vzápětí vznesený Do loňské „dvojky“ jsem vsunul ci informováni o činnostech komi- protinávrh požadoval přesun malý statistický koutek včetně pro Ministerstvo životního prostředí sí. Tentokrát skutečně stručně. 80.000,– přesně obráceně. Ani je- Montanu do té doby nezvyklých povolilo ČHS výjimku ze základ- Letos jsme se vyhnuli dlouhému den nebyl schválen, ale oba návr- grafů. Když jsem letos chtěl zve- ních ochranných podmínek Národ- čtení připravených dokumentů. hy ukazují, jak protikladné prefe- řejnit aktuální grafy ilustrující stej- ní přírodní památky Jan Svatoš Rozpočet loňský a návrh rozpoč- rence mezi lezci panují. né statistické údaje, zjistil jsem, (Svatošské skály). tu letošního okomentoval již tra- Přes všechny tyto i jiné nedo- že jsou téměř navlas stejné jako … dičně Jan Bloudek. statky musím konstatovat, že lety loňské. Procentuální rozdělení Výjimka platí individuálně pro čle- Diskuse byla jako vždy zajíma- tošní Valná hromada byla zase členů v jednotlivých krajích se od ny ČHS, popř. členských organi- vá. Té letošní dominovalo jediné o něco povedenější a dělnější, loňského liší maximálně o jedno zací U.I.A.A. a dále platí pro vý- velké téma – metodická komise, než ta předešlá. procento a graf zastoupení člen- cvik adeptů horolezeckého spor- školení instruktorů a jejich finan- ské základny na VH podle velikos- tu, a to i nejsou-li členy uvedených cování. Bohužel chyběl předseda Usnesení VH ÈHS konané ti oddílu se od loňského liší také organizací, ale jsou doprovázeni MK Dušan Stuchlík a pozice MK 28. 3. 2004 v Praze pramálo. a školeni členem ČHS, majícím hájil Jirka Žižka. Diskutující poža- V číslech: v oddílech do 20 horolezeckou kvalifikační třídu in- dovali levnější školení instrukto- VH bere na vědomí: členů je organizováno 2.077 čle- struktor I. nebo II. třídy. Instruk- rů, prodloužení platnosti instruk- ❚ Zprávu mandátové komise nů a na VH jich bylo zastoupeno tor přitom může doprovázet maxi- torské kvalifikace a volali po vět- ❚ Zprávu předsedy ČHS a předse- 11 %, oddíly 21–35 členů mají málně 7 adeptů horolezeckého ší informovanosti a učebních tex- dů odborných komisí 2.234 členů (zastoupeno 28 %), sportu. tech. ❚ Informaci o Grantech 2003 v oddílech 36–80 členů je organi- … Mnohé vznesené návrhy uka- ❚ Zprávu revizní komise zováno 4.625 členů (na VH 35 %) Horolezecká činnost je na skal- zují, že řada předkladatelů se sna- a konečně největší oddíly sdružují ních útvarech Jan Svatoš povole- ží předstoupit před VH s překva- VH schvaluje: 2.457 členů (na VH 78 %). na celoročně s výjimkou útvaru pivými podněty, místo toho, aby ❚ Zprávu o hospodaření za rok Je zajímavé se podívat na za- Kapucín (někdy označován jako své návrhy předem konzultovali 2003 stoupení oddílů na VH podle jed- Svatoš) a Nevěsta. Na uvedených s odpovědnými osobami ve vede- ❚ Návrh rozpočtu na rok 2004 notlivých krajů. Níže uvedený graf útvarech je lezení zakázáno. ní ČHS či si alespoň připravili pod- s následující změnou: ukazuje počet členů organizova- … poru dalších oddílů. Jedině tako- ❚ ČHS bude dotovat rozpočet MK ných v příslušném kraji (modré) Výjimka platí do 31. prosince vá cesta může vést k prosazení částkou odpovídající nákladům a počet členů, kteří byli svými re- 2006 svých návrhů. Co si může člověk na školení instruktorů vyjma ná- prezentanty na VH zastoupeni Zkráceno – plná verze na serve- myslet o návrzích, které diskutu- kladů frekventantů na stravu, (červené). Jak je na první pohled ru ČHS: jící přednese s takovou přesvěd- dopravu a ubytování zřejmé, míra zastoupení se kraj http://www.horosvaz.cz/ochra- čivostí, že pro něj získá podporu ❚ Udělení čestného členství ČHS od kraje značně liší. na/view.phtml?id=746 méně než 10 hlasů (z 237)? Janu Červinkovi Řeklo by se, že čím je kraj Jiné, pro změnu úspěšné ❚ Příspěvky na rok 2005 v nezmě- vzdálenější od místa konání Val- Valná hromada Èeského a schválené návrhy, zase nesou něné výši né hromady, tím menší bude za- horolezeckého svazu stopy emotivního rozhodnutí. Ta- stoupení oddílů, respektive členů kovým je například schválení ná- VH ukládá VV: v tom kraji organizovaných. To V neděli 28. března se konala vrhu, aby platnost instruktorské ❚ Provést opatření k odstranění však zdaleka není pravda. Jednot- v Praze na Strahově Valná hroma- kvalifikace byla prodloužena na 7 závad uvedených ve zprávě před- livé kraje jsou na níže uvedeném da ČHS. Strohé oficiální usnese- let. Na místě bohužel nebyl nikdo sedy RK grafu seřazeny podle jejich vzdá- ní najdete hned za tímto článkem, natolik informovaný, aby poukázal ❚ Zajistit rozdělení prostředků na lenosti od Prahy. Je pochopitelné, já zde přidám několik dalších fak- na to, že takové rozhodnutí jde pří- údržbu skal do jednotlivých ob- že Pražáci byli na VH zastoupeni tů a postřehů. mo proti podmínkám čerstvě zís- lastí prostřednictvím VK v nejvyšší míře, ale jak je z grafu Valné hromady se zúčastnili kané certifikace U.I.A.A.. Podob- vidět, tak například lezci ze vzdá- zástupci 91 z celkového počtu né je rozhodnutí VH ohledně finan- VH ukládá MK: leného Zlínského či Brněnského 366 oddílů (25 %), kteří reprezen- cování instruktorských kursů. Val- ❚ Prodloužit dobu platnosti průka- kraje byli na VH zastoupeni více tovali 4.502 členů z celkového po- ná hromada schválila, že budou- zů instruktorů ČHS vydaných ne- než lezci z blízkého Středočeské- čtu 11.393 (40 %). Na Valné hro- cí instruktoři budou napříště hra- bo prodloužených od roku 2003 ho či nedalekého Ústeckého kra- madě bohužel chyběl předseda Jir- dit jen dopravu, stravování a uby- na 7 let je. ka Novák, kterého pracovní povin- tování během kursů. Původně na- ❚ Zpracovat učební texty pro výuku Zájemci o podrobnější statis- nosti odvelely do zahraničí, nicmé- vržený rozpočet, jehož součástí je instruktorů ČHS do konce roku tické údaje najdou další na serve- ně Alena Čepelková a Jan Blou- i rozpočet MK, však byl jako ce- 2004 ru ČHS: http://www.horosvaz.cz/ dek se předsednictví zhostili na lek schválen také. Přesně to vy- ❚ Zveřejnit na www.horosvaz.cz download/VH2004_presence.xls výbornou. Po všech nutných úřed- stihl zoufalý výkřik jednoho účast- seznam instuktorů vyškolených níka: „Já si tu připadám jako a přeškolených od roku 2003 u nás ve firmě. Tam se také roz- (příjmení, jméno, oddíl, dat. plat- hoduje, že dáme peníze, ale už nosti, kvalifikace) se nikdo nezajímá o to, kde je vez- meme.“ Jako úsměvnou perličku Zapsala návrhová komise ve slo- je možno uvést pokusy o přesuny žení: peněz mezi oběma mládežnický- Jiří Všetečka, Radim Bzura, mi komisemi. Jeden návrh poža- Ladislava Bímová doval přesun 110.000,– z rozpoč- stránku sestavil: Martin Mellan

ČHS, Atletická 100/2, pošt. schránka 40, 160 17 Praha 6 – Strahov tel./fax: 220 513 697, tel.: 233 017 347 e-mail: [email protected] http://www.horosvaz.cz

34 Jakým způsobem by mohl ČHS nejlépe podpořit sportovní lezení?

Jednoduchá otázka a naprosto na místě. Při mí jednak u lezecké veřejnosti (která nezávo- odpovědi na ni je třeba vyjít ze současné situa- dí) o této disciplíně a jednak navenek k nele- ce. Řádově desítku let svaz dotoval závody v le- zoucí populaci. zení na obtížnost, a to ze svého rozpočtu (cca 5) Měl by pomoci organizátorům zvládnout 200.000 Kč) částkou, která se v posledních marketing závodů. Pomoci pořadatelům zís- letech vyšplhala u závodu Českého poháru na kávat finanční prostředky, mediální podporu, 25.000 Kč a u MČR na 50.000 Kč. Většina po- přízeň diváků a závodníků. řadatelů s touto částkou dokázala vyjít a když přidali své zapálení pro věc, tak se závody usku- Co konkrétně by měl nyní Svaz dělat tečnily. Nadšení pořadatelů však během posled- a financovat? ních let pomalu vyprchávalo a začal tlak na zvý- 1) Uspořádat odborný seminář pro pořada- šení příjmové stránky rozpočtu. Započala další tele a potenciální pořadatele na téma: „Mar- etapa vývoje sportovního lezení u nás, která keting kolem závodů“ a „Financování závodů“. trvá dodnes. Přechod od nehonorovaného nad- 2) Uspořádat a nastartovat systém škole- šení pořadatelů k normálním komerčním akcím. ní pro stavěče cest. Z mého pohledu je normální komerční akce je- 3) Uspořádat školení pro hlavní rozhodčí diná možná cesta k trvale rostoucí kvalitě zá- a honorovat jejich činnost při závodech. Jsou vodů. Samotné nadšení není nekonečné. jedinými garanty objektivnosti závodů a de fac- Prvním vykročením byl vznik boulderingo- to delegáty svazu. vých závodů, které neměly takou podporu Sva- 4) Ustavit „závodní výbor“ v rámci komise zu jako obtížnost (MČR cca 7.000 Kč) a které sportovního lezení ČHS, který vždy před sezo- začaly také z fandovství, ale některé již na reál- nou vydá závodní pravidla pro každou disciplí- ných ekonomických základech. Boulder Bar se nu a stanoví podmínky pro pořadatele. Určí po- svým Boulder Contestem ukázal, že je možné dle kterých kritérií se budou dotace ČHS roz- závody udělat na špičkové úrovni a s rozpoč- dělovat. Výbor by měl být složen ze zástupců tem, který do té doby několikanásobně převy- všech lezeckých disciplín, a to jak pořadate- šoval jakýkoliv jiný závod a navíc bez jakékoliv lů, závodníků, rozhodčích, tak i stavěčů cest. podpory ČHS. Podstatou bylo, že BB dokázal 5) Doufat, že zbylé nadšení pořadatelů bu- připravit sponzorům takovou akci, kde partneři de dostatečné k zvládnutí marketingu akcí a že akce považovali za výhodné se prezentovat. Klu- sponzoři budou považovat vložené prostředky ci z BB již v roce 2002 zvládli marketing akce. do závodu za efektivní.

Jakou roli by měl nyní hrát Svaz? Otázky kolem generálního partnera pro Český 1) Letos začal tím, že zrovnoprávnil lezecké pohár a závody vůbec jsou samozřejmě také na disciplíny a měl by to dále udržet. Obtížnost, místě. V případě úspěchu při hledání takového bouldering, rychlost, drytooling by měly mít stej- partnera by se získané prostředky měly použít né postavení. Žádná disciplína by neměla být v prvé řadě na financování marketingového vzdě- preferována. Při rozdělování dotací by měl rozho- lání pořadatelů, školení stavěčů cest, rozhod- dovat zájem (počet) závodníků a pořadatelů. čích a medializaci závodů. Nevidím jako efektiv- 2) Měl by zaštítit jednotná závodní pravid- ní tyto prostředky vynaložit na pořádání toho či la a jejich výklad. Vyškolit dostatečný počet onoho závodu, případně na výplatu cen pro zá- rozhodčích a hlavních rozhodčích. vodníky, ale považuji za důležité je investovat do 3) Měl by podpořit vznik školení pro stavě- rozvoje a podporovat činnosti, které jsou obtíž- če cest. Nastartovat systém, který by poté mo- ně zajistitelné pro jednotlivé pořadatele závodů. hl dál fungovat v komerční rovině. Stavěči jsou Tento příspěvek jsem začal psát jako koor- již dnes většinou honorováni. Někteří jsou při- dinátor závodů v ČR, ale před jeho dokonče- praveni závodní cesty postavit za 10.000 Kč, ním jsem obdržel své odvolání z této pozice, jiní za 2.000 Kč. Každopádně by mělo být ví- takže jsem v článku pozměnil slovesa na pod- ce kvalitních stavěčů. miňovací způsob. Zpočátku jsem se snažil po- 4) Měl by se zasazovat o co největší pro- psat to, co jsem viděl jakou svou práci. pagaci závodů a závodníků. Rozšířit povědo- Vlasta Volák

mix ■ RED BULL SPEED WALL CLIMBING, Slovensko, hrad Beckov Pozývame všetkých lezcov aj nelezcov na preteky v lezení na rýchlos, ktoré sa uskutočnia v sobotu 24.7 na legendárnej skale hradu Beckov. Polezú sa dve trate, obtiažnosti do 9–, samozrejme odspodu. Aby bol pretekár hodnotený, musí obidve lezecké cesty vyliez od štartu po cie . Každé odsadnutie bude penalizované trestnými sekundami, ktoré sa priráta- jú k výslednému času. Pre najlepších v oboch kategóriách sú pripravene nielen zaujímavé prize money (celkovo 15.000 SKK), ale aj vecné ceny od siete obchodov Hudy Sport. Program podujatia: 8:00 hod. – 10:00 hod. prezentácia 10:00 hod. – 17:00 hod. preteky 20:00 hod. – do rána after party Všetky alšie info sa dozvieš na www.redbull.sk

35 kýbl (lezci sobě) zajímavé knihy

kutu a jako vysvětlení nám sdě- Pískaøi hovničce i neortodoxních píska- lil, že na louce nemáme co dělat Bohumil Sýkora řů. Nedávno (byli jsme asi 15 m od silnice) jsem pohledem do kalendáře zjis- s poukazem, že v CHKO je vjezd Formát 22 x 22,5 cm, 262 stran, til, že tulák čas se zase vrátil s jar- na polní cesty zakázán(?), louka černobílý tisk, pevná vazba s pře- ním pozdravem, a proto je nutno že patří nějakému človíčkovi, kte- balem. Vydalo nakladatelství JU- opět oprášit lezecké nádobíčko. rý si stále stěžuje a pod skalami KO, Krkonošská 850, 547 01 Ná- A kam jinam vzpomínat na zašlou na silnici nesmíme parkovat pro- chod, v březnu 2004. slávu dávných výstupů než na to, že se tam vykrádají auta. Svou Na www.horokupectvi.cz si ji mů- Sušky? Několik SMS a sehnal řeč pak korunoval prohlášením, žete koupit za 350 Kč včetně poš- jsem i kvalitního prvolezce, nebo že policie s tím vším má moc prá- tovného. měkčí konec lana se mi jevil pře- ce. Pročež tam občas zajedou –šp– ce jen poněkud netolerantnější ke a neposlušné horolezce potres- stavu bicepsů i jiných potřebných tají pokutou za špatné parková- končetin. Poté jsem naložil rodi- ní. Diskutovat s příslušníkem ne- Dlouho očekávaná kniha o „pís- Adrpach 2005 nu a s příslibem jednoho dne le- šlo, nakonec jsme pokutu opě- kařích z Ádru“ je na světě. A stojí Ano, je to tak. Jsme skoro v půl- zení a druhého zaslíbeného toul- tovně uhádali, raději jsme však za to! Každý, kdo aspoň občas ce roku, a prozíravější vydavate- kám Českým rájem jsme pomalu sbalili svých pět švestek a odjeli zajede do oblasti „smrtících lé už myslí na rok příští. mířili vstříc vytouženému cíli. Po- s ratolestmi do kempu v Sedmi- spár“ (takovou pověst měl Adr- malu nikoli v důsledku kvality vo- horkách, kde nám bylo druhý den špach a Teplické skály do doby, zidla, nýbrž pro právě probíhající krásně. než se ve zdánlivě hladkých stě- akci Kryštof 004. Po hodince jíz- Ovšem po tomto výstupu dvou nách objevily první cesty, na kte- dy jsme nabrali v Turnově Honzu zástupců České, byrokratické, re- rých jste nespotřebovali adrena- a vyrazili vstříc Suchým skalám. publiky zůstala na jazyku pachu lin našetřený za půl roku) si v kni- Původní plán jet do Skaláku čehosi nepříjemného. Nemám ze dobře počte. Není to suchá vzal za své s podmračenou oblo- nic proti ochranářům, sám jsem faktografie, ale nádherně a doko- hou, pročež jsme zaparkovali au- s kamarády z oddílu tátovi mno- nale zpracovaná historie dnes to na malé loučce pod Suchými hokrát pomáhal v rezervaci u Vl- snad nejpopulárnějšího pískovco- skalami. Nachází se nad silnicí při tavy, ale ochranář může podle vého Skalního města. Historické výjezdu z lesa, skoro až na kopci. selského rozumu řešit nepravosti texty jsou oživeny autentickými Místo se zdát takřka ideální, uvnitř rezervace způsobem sluš- výpově mi lezců a prvovýstupců loučka o rozměrech cca 10x20 m, nějším. Postup policie a vysvět- snad od začátku minulého stole- A tak už si můžete objednávat vedle silnička, pole, hranice rezer- lení přestupku je samo o sobě tí – tak pečlivě autor knihu při- kalendář na rok 2005, který vzni- vace probíhá asi 20 m odtud v le- tragikomické a jen odkazuje na pravil a napsal. Obrovské množ- kal mezi pískovcovými věžemi se, našinec by řekl, že tady snad to, jak naši „úřadové“ mohou vy- ství fotografií čtenáři pomůže ne- Adršpachu. Je vidět, že autor je zde nikomu vadit nebudeme. Lezci užívat gumové paragrafy, přičemž jen si vybavit problémy a styl le- vlastně doma a měl dost času a tr- zde také velmi často parkují i spí. normální člověk je pro ně pouze zení v různých obdobích, ale ze- pělivosti vyfotit a vybrat skutečně Ovšem ouha! Ledva jsme se usíd- zdrojem obtíží. jména se mu podaří přiřadit si jen to nejlepší. Dalo by se říct, že lili pod skalami ve snaze překo- Maně jsem si vzpomněl na k notoricky známým jménům všechny záběry v kalendáři jsou vy- nat smělé vrcholy, žena se vrátila doby nedávno minulé, kdy jsme z vrcholových knížek příslušný focené přesně v tu správnou chví- se dvěma špunty k autu, kde je vzali bágl a jeli na skály, lezli do obličej. Pak s údivem zjistí, že to- li. Zasněžený Starosta se Staros- čekala dvě velmi nepříjemná pře- zemdlení, vyspali se, opět lezli ho chlapíčka přece zná, no jo, tu- tovou, Indián nasvícený lampou kvapení. První v podobě zběsilé- a až na pár známých výjimek, po- hle seděl na terase. a další obrázky určitě potěší oko ho ochranáře, který po ní požado- kud se člověk choval slušně, Jednotlivé kapitoly jsou na- každého milovníka „Ádru“. val pokutu 2.000 Kč za stání v pří- jsme neměli problém. Jak nyní psány někdy pamětníkem, jindy -bkr- rodní rezervaci (PR). Snaha vy- toto předat dětem a sdělit jim znalcem nebo dokonce prvový- světlit problém poukazem na hra- naši radost z polezení a noci pod stupcem příslušných cest nebo 14 barevných fotografií, nici rezervace vytyčenou opodál širákem, když slušný občan, ne- věží. Často vám při čtení spadne 29 x 41 cm v lese vedla k překvalifikování na- řku-li horolezec, je z pohledu brada nad tím, co všechno doká- Doporučená cena: 300 Kč šeho zločinu na stání v ochran- úředníka potenciálním zločin- zali vylézt tehdejší bouráci s ko- Vydal: Miroslav Jandus, ném pásmu PR. Nicméně po 10 cem. Já to mohu řešit třeba nopným lanem, kteří se při ne- Za Úpou 65, 541 01 Trutnov 1, minutách přece jen ustoupil a po- i tím, že zapomenu na vzpomín- dostatku karabin neváhali u za- tel.: 603 111 120 žadoval přeparkovat vozidlo na sil- ky a budu jezdit lézt na jih či zá- tlučeného kruhu odvázat, pro- nici, což jsme učinili. pad od nás, nebo trekovat v Ne- vléct lano, navázat a pokračovat Druhé překvapení nás čekalo pálu, ale jak mám vysvětlit dvě- v boji o vrchol dál. A že to byly Dvakrát za stěračem, a to pozdrav od na- ma malým špuntům, o čem že často boje bohatýrské, o tom ne- Rother Selection ší bdělé policie, přestupek Zákaz se to s pánem hádáme a proč pochybujte! V každém případě se Dva nové svazky obohatily popu- stání, místo Suché skály. Žena musíme jet na policii a nemůže- nejen poučíte, ale hlavně poba- lární knihovničku průvodců edice vzala špunty a raději s nimi obe- me zůstat na místě, kde niko- víte. Přesto je to kniha faktů (ně- ROTHER Selection, přinášející vý- šla skály u Kalicha, my zatím pře- mu nevadíme. Resumé pro horo- kdy až k nevíře) a jako taková je běr vyhlášených a lahůdkových lezli pár smělých výstupů a kol pá- lezce s auty je tedy následující. samozřejmě doplněna místním cest. Vyznačují se logickou kon- té jsme se jali řešit přestupek. Že- Podle příslušníka máme parko- rejstříkem, osobním rejstříkem cepcí a přehledným uspořádáním. lezný brod není až tak daleko, tak vat v Besedicích, nebo na i seznamem mnohdy unikátních U každé oblasti mapka s vyznače- jsme se sebrali a jali se hledat loučce i na silnici nesmíme, fotografií. Hodně dobrý pocit nými cíli, u každé/ho cesty/kop- policii (pro další podobné nešast- přestože nám to žádný zákon, z ojedinělé publikace umocňuje ce alespoň jedna fotka se zakres- níky: nachází se kousek nad ná- dopravní značka či tabulka ne- jednoduchá a čistá grafická úpra- lenou linií výstupu, u lezeckých městíčkem ve vilkách na výpadov- zakazuje. Jak je to v údolíčku va. Pavla Lisáka nakladatelství cest podrobný schematický ná- ce směrem na Liberec). jsem se zapomněl zeptat, ale ilu- JUKO spolu s Bohoušem Sýkorou kres. V doprovodném textu nalez- Nekompromisně komisní pří- ze si nedělám. dalo lezcům pěknou knížku, kte- neme nejprve všeobecné sezná- slušník po nás chtěl taktéž po- Jiří Veselý rá si určitě najde místo v kni- mení s tou kterou oblastí a ces-

36 tou, její popis i osobní postřehy tenkirchl. Pro každého něco, ces- užitá úprava s výřezy map a barev- nování a realizaci pravých vysoko- autorů. ty krátké i dlouhé, odlehlé i poblíž nými fotkami podněcuje skrytá horských túr ve Východních Al- Základní údaje jsou shrnuty do silnice, zajištěné borhákovky i pří- přání. K hodnocení celkové obtíž- pách. oddělených bločků textu rozliše- rodní s nutností vlastního jištění. nosti a vážnosti túr je použita zá- ných piktogramy, alternativně do Nechybí ani mnohé autorovy taj- padoalpská stupnice (F, PD, AD, 288 stran, 240 barevných fotek, přehledné tabulky. Zde najdeme né tipy. D, TD), krom toho je udán sklon 70 bar. map v měřítku 1:50.000, hesla jako: prvovýstupce, obtíž- Vedle stupňů obtížnosti podle ledu a UIAA stupně pro obtížnost ISBN 3–7633–3010–0, cena nost, výška, počet lanových délek, UIAA škály autor současně uvá- skalních úseků. 29,90 EUR (D). obvyklý čas výstupu a sestupu, jiš- dí také nové „morálové“ ohodno- Kniha ukazuje na potenciál Vladimír Procházka tění a doporučené pomůcky, vý- cení „E“ (Ernsthaftigkeits–Be- možností, které Východní Alpy na- chozí chata a parkoviště, přístup, wertung), umožňující na první po- bízejí pro nejvšestrannější formu Pozn.: V minulé Montaně představený nástup, sestup. Po rozevření hled odhadnout, zda se do cesty horolezectví. Po letech konečně zelený Rother Wanderbuch DOLOMI- klopny zadní strany kartonových pustit či nikoli, pro sporadické jiš- dlouho očekávaný průvodce k plá- TEN je už k mání i v češtině (f&b)! desek (která jinak poslouží jako tění, obtížnou orientaci a zvýše- praktická záložka aktuální strán- né nároky na „morálovou“ odol- ky) najdeme barevnou mapu nost. a v ní čísla výstupů. Provázanost s textem je šikovná, bez dlouhé- 216 stran, 100 čb fotek s barev- ho listování lze rychle a úspěšně ně vyznačenými cestami, 102 hledat, vybrat si podle lokality i ob- dvoubarevných schemat výstupů, tížnosti. ISBN 3–7633–3016–X, cena Přestože jde o ryze účelové 26,90 EUR (D). publikace, jejich vzhled nezaostá- vá za obsahem a zmíněnými přednostmi. Jsou prvotřídně vy- Hochtouren Ostalpen tištěny na matné křídě, v měkké brožované vazbě s praktickou matnou laminací. Formát 16,3 x 23 cm je pochopitelně jednot- ný pro celou řadu ROTHER Se- lection.

Bayerische Alpen Nordtirol Kletterführer, Genusstouren III – VII

Autoři Edwin Schmitt a Wolfgang Pusch nabízejí výběr devadesátky vysokohorských skalních, kombi- novaných i ledovcových túr Vý- chodních Alp od Berniny po Taury. Grossglockner a Grossvenediger, Wildspitze a Ortler, Piz Palü i Piz Bernina tu defilují ve své ma- jestátnosti s klasickými výstupy, které si každý opravdový horolezec rád zapíše do své knihy vý- Richard Goedeke představuje ví- stupů. ce než sto dvacítku skalních le- Přestože zde najdeme i dlou- zeckých lahůdek v širokém obtíž- ho známé cíle, autoři předkládají nostním spektru, takže si může i jiné bonbóny – a na druhou stra- vybrat skutečně každý, jak stár- nu po aktuálním přezkoumání řa- noucí klasik či začátečník, tak pře- du klasik nedoporučili a proto do bicepsovanci. výběru nezahrnuli. Ostatně, není Výběr zahrnuje oblasti Baye- to průvodce vyklepaný z rukávu, rische Voralpen, Wetterstein, jen od psacího stolu. E. Schmitt Mieminger Kette, Karwendel, Ro- je zkušený všestranný horolezec, fan, Wilden Kaiser, Loferer Stein- a W. Pusch je v horách téměř po- bergen, Berchtesgadener Alpen řád i služebně, jako ledovce mě- a Hochkönig. Najdeme tu vděčné řící geodet a důstojník horské jed- trojky a čtyřky pro začínající i vy- notky. hlášené extrémní výstupy v Berch- Těžištěm výběru jsou ledovco- tesgadenkách a na Schüsselkar- vé centrální Alpy, ale také mimo spitze ve Wettersteinu. Jsou tu ně ležící Dolomity (Marmolada moderní cesty charakteru spor- a další). Parádní oblasti často ský- tovního lezení i klasiky, kdysi dáv- tající možnost zeřetězení jednot- no otevřené třeba Dülferem livých cest do skutečně velkole- a Wiessnerem, v proslulých stě- pých, velmi náročných, kombino- nách jako Fleischbank a To- vaných skalně ledovcových túr. Po-

37 matroš

Co nového pečný sestup doporučujeme poho vzoru. Má proto podstatně šir- u KONG? užít přídavnou slaňovací karabinu. ší užití při různých adrenalinových Zajištění brzdy uprostřed sestupu aktivitách, kde se kromě lan Trh nutí každého ambiciózního vý- se provádí klasicky vytvořením la- z chemických vláken užívají i lana robce prezentovat každoročně zá- nové smyčky z lana za brzdou, ocelová. Pouze uložení kluzných kazníkům další a další novinky. kterou provlečeme připojovací ka- bronzových ložisek kotoučů na Některé jsou jen odrazem mód- rabinou a přehodíme přes horní ocelovém středovém čepu ne- ních trendů a dlouho se v katalo- část brzdy. Špinavé lano bude umožňuje jezdit na kladce vyso- zích neohřejí, jiné se stanou po rychle opotřebovávat brzdné klad- kou rychlostí. překonání počáteční nedůvěry zá- kazníků oblíbenými a posléze za- Dvojitá kladka MINI TWIN kotví dlouhodobě nejen v katalo- Art. 827.01 zích, ale i lezeckých batozích. ké volný konec lana za absorbé- Také tato kladka využitelná pro Pro letošní rok výrobce z ital- rem většinou překážel a lezec konstrukce napínacích a zveda- ského Monte Marenza připravil 10 často při jeho uchycení ne vždy cích kladkostrojů nepotěší jen novinek, které se vám pokusíme bezpečně improvizoval. Na tomto příznivce adrenalinu, ale hlavně přiblížit. Většinou jsme měli mož- výrobku je na konci lana malá záchranáře. Její výborná hmotnost nost si je fyzicky „omakat“, u ně- plastová karabina, kterou připíná- (167 g proti robustnější TWIN kterých jsme se zatím museli spo- me do materiálového oka a ta ky a výrobce na toto pamatoval. Kong s 490 g.) je však znevýhod- kojit jen s obrázkem a popisem. v případě většího zatížení povolí. Kladky lze pomocí běžných mon- něna vyššími odpory při zvedání, Připojení zajišovací smyčky k se- tážních klíčů na nosných čepech způsobenými poměrně malými Karabina øady 778 dáku je jednoduché, přes popru- uvolnit a otočit o 180o do předem průměry kotoučů, které jsou ur- Tato karabina typu K podle EN 12 hy nohaviček a opasku vytvoříme připravených zářezů v bočnicích čeny pro užití lan do průměru 275 s podélnou pevností 30 kN, z připojovací smyčky prusík. brzdy. 11 mm včetně. Spíše bude využí- která se poprvé objevila na trhu vána pro expediční činnost, kde na konci roku 2002, bude vyrá- Slaòovací brzda pro canyoning Sada frendù SETO SLIT FIT se šetří na váze materiálu. běna v dalších modifikacích. Pů- DE JUMP Art. 804 Art. 838 vodní verze se stahovací rýhova- Slaňovací osma při slaňování pod Uživatele této mechanické pomůc- Nosiè skob SNAP Art. 920 nou pojistkou na západce je do- vodopády může pro uživatele vy- ky určitě potěší inovovaná sada Tato novinka možná vypudí z ba- plněna variantou s twist–lock po- tvořit smrtelnou past. Lano mů- mechanických vklíněnců. Původ- tohů horolezců různá udělátka pro jistkou v hrubém a snadno i v ru- že při nadlehčení seskočit a vytvo- ní osmidílná sada byla rozšířena přenášení skob. Lze ji pomocí kavici ovladatelném provedení řit na osmě liščí smyčku, ze kte- na desetidílnou, design doznal vý- dvou malých karabin připnout na ré většinou není úniku. Také ztrá- razného zlepšení. Fyzicky jsme ji opasek sedáku a skoby z nosiče ta slaňovací osmy při manipulaci dosud neměli možnost otestovat. vybírat přes středovou drátovou může být v některých situacích západku. Budoucnost novinky je tragická. Nový slaňovací prostře- ouradlo TRICK Art. 921 však ve hvězdách. dek DE – JUMP je konstruován Lehoučká pomůcka z duralu (21 tak, aby výše uvedená rizika eli- g) k vyproštění uvázlých vklíněnců Kotevní deska PENTA PLAN minoval. Brzda je při vkládání (vy- je vybavena i dvěma zářezy na ma- Art. 864 jímání) lana trvale připojena k po- ticové hlavy (šroubky na stoupa- Vysoce pevnou kotevní desku (30 cích železech a šrouby kotvení). kN) srovnatelnou s petzlovou PAW Díky otvoru se západkou (připoje- uvítají hlavně záchranáři. Je leh- ní na materiálové oko) došlo k vy- ká (107 g proti 240 g u PAW) dí- tvoření slabého místa v těle „šou- ky malé síle použitého materiálu. a ve variantě s rýhovanou šroubo- radla“, což brání použití větších Je však nebezpečné do otvorů vací pojistkou. V obou případech utahovacích sil. Možná i celkové v desce přímo vevazovat popruhy je ke karabině dodávána plasto- prodloužení o nějaký centimetr by nebo lana, protože v místě styku vá pojistka zabraňující přetočení nebylo na škodu věci. mohou velkými zatěžovacími sila- smyčky nebo lana v karabině. Ba- revné provedení těla je kromě stří- Tandemová kladka PAMIR brné i v modré a červené, přísluš- Art. 826 níky ozbrojených složek potěší va- Na první pohled je zřejmé, že vzo- rianta v černém. Sympatická je rem konstrukce je TANDEM od i hmotnost karabiny 90 g u šrou- stroji, lano se provléká přes hor- Petzla, ale to v dnešní době glo- bovací pojistky, 95 g u twist– ní a spodní otvor, pak se brzdný balizace nemůže nikoho překva- locku a 93 g u standardní převleč- segment sklopí. Jeho vyklopení pit. Proti původnímu vzoru je né pojistky. (vypadnutí lana) brání pojistka hmotnější (330 g proti 195 g i zatěžující síla. Tělo brzdy je z ma- u TANDEM). Příčinou je užití odol- Zajiovací smyèka pro Via sivního duralu a sklopný segment nějších ocelových kotoučů klad- Ferraty (Klettersteig) K.K.S. je nerezový (celková hmotnost ky, místo duralových u původní- Art. 811.03 345 g). mi vzniknout vysoké tlaky, které Na brzdicí lano provlečené přes by chemická vlákna mohly po- čtyřotvorový duralový absorbér Slaòovací brzda BANANA škodit, což však karabinám va- jsou přišity dva zajišovací popru- Art. 812.01 dit nebude. hy, které jsou na koncích opatře- Jen pro speleology je určena ta- Výhradním distributorem vý- ny novou karabinou řady 778. Oto- to lehoučká vysoce ergono- robků KONG pro český, slovenský čení popruhu v karabině brání mická slaňovací brzda (230 g), a polský trh je společnost LANEX. plastová pojistka FAST, navíc oce- která jede dobře i na zabláce- Podle firemních materiálů fir- níme, že nám už při manipulaci ném laně. Na laně čistém však my KONG zpracoval: s karabinou nepřekážejí uzly. Ta- jede až příliš rychle a pro bez- R. Matýsek, LANEX

38 SOFTSHELL ším „Taky–Texům“ se totiž dobrý nový trend v oblékání membránový SoftShell mírou své nepromokavosti vesele vyrovná. V poslední době jsme svědky ma- SoftShell je poněkud všeobjí- sivního nástupu SoftShellů, ma- mající pojem, který označuje no- teriálů nové třídy, které se hodí vou třídu materiálů, nikoli jeden „snad na všechno“ a téměř v kaž- jediný materiál. Aby bylo jasné dém počasí. Všestranné Soft- o co konkrétně jde, nestačí říci Shelly totiž v jednom celku sdru- „mám bundu ze softshellu“, ale žují a plní funkci více vrstev oble- „ze softshellu z těch a těch ma- teriálů a té a té konstrukce“. Soft- Shellů je totiž celá řada. Fitz Roy V zásadě je dělíme do dvou od- lišných kategorií, rozlišujeme SoftShelly membránové (lamino- vané) a tkané (bez membrány, vy- robené jen zvláštním tkaním). Membrána zlepšuje především větruvzdornost, ale také do jisté míry nepromokavost. Tkané SoftShelly jsou naproti tomu pro- dyšnější, o něco lehčí i levnější. Typický laminovaný membrá- nový SoftShell má nejčastěji vněj- ší vrstvu z hustě tkaného, elastic- kého a oděruvzdorného polyami- du s vodoodpudivou úpravou čení (do jisté míry, samozřejmě) Teflon DWR (jakou známe např. – tepelně izolační, větruvzdorné z kvalitních samonafukovaček a deštiodolné. Na šití oblečení ze s nesmáčivým a nenasákavým SoftShellu se proto vrhli snad povrchem), membránu uprostřed všichni přední výrobci. a vnitřní vrstvu z teplého, příjem- SoftShell umožňuje snížit po- ného a vlhkost transportujícího flí- čet vrstev oblečení a jeho celko- su či mikroflísu. vou váhu. Klasické vrstvení oble- První membránový SoftShell čení je tu vlastně přeneseno pří- vznikl již před lety spoluprací flí- mo do vrstvené konstrukce „měk- sového giganta Malden Mills ké ulity“ – SoftShellu. Nepadají-li a jednoho z největších světových zrovna trakaře, přes bundu „soft- průkopníků na poli oblečení, ka- nadské firmy Arc’teryx. Jejich dí- tě má jméno Polartec Powers- hield a dnes má ještě sourozen- ce s přívlastkem Lightweight a High Loft. Z ostatních nejzná-

Shivling mějších membránových Soft- Shellů jmenujme výrobky firem Pontetorto (Soft Shell), Gore (Windstopper Soft Shell a lehčí Windstopper Durastretch), Sale- wa (Stormwall Active), Schoeller (WB–400 a WB–Formula). Nejznámější tkané SoftShelly pocházejí od firem Salewa (Storm- wall Alternative) a Schoeller (Dy- namic, Dryskin, Climawool). Mnozí uživatelé okamžitě při- jali SoftShell za svůj, jiní jsou kon- zervativně rezervovaní, jiným va- dí vzhled a omak povrchu někte- šelku“ natahovat „nepropro“ ne- rých typů materiálů, připomínající třeba. K ochraně před nepřízni- levné „koženkové“ bundy někdy vým počasím tak skoro ve větši- z přelomu padesátých a šedesá- ně případů stačí jedna bunda – tých let. Pokud jde o funkci, obá- zaklínadlem v oblečení se stává vají se zcela zbytečně. Pokud jde pojem „multifunkční“. Hned tak o vzhled, tak „proti gustu žádný nějaká přeháňka nám neublíží. dišputát“ – ale i na tom se inten- SoftShell ale není pláštěnka, při zivně pracuje. Výrobci materiálů dlouhotrvajícím dešti nemůže na- nabízejí stále širší škálu Soft- hradit kvalitní „nepropro“. Kvalit- Shellů a tak záleží na tom, co si ní podtrhněme – mnohým levněj- šijci a jejich zákazníci vyberou. Se-

39 tkáváme se i s výhodným kombi- tron, šup, na druhém je venku. v M 1/99 s. 31). Ostatně do té- nastavenými tak, aby jim mohl vy- nováním SoftShellu s jinými ma- Drát je elektrický vodič, neporézní to „kategorie“ patří i výše uvede- hovět Trabant i Porsche). Sharp teriály v jednom kusu oblečení – „nepropro“ membránu bychom ná varující nehoda v Tatrách (já- Edge Test je prostě něco navíc SoftShell jen na slotě nejvíce vy- snad při troše fantazie mohli na- ma a kyvadlo). Proto znovu nud- a lana, která jej úspěšně absol- stavených místech, zatímco ostat- zvat „parovodičem – hydroizo- né pravidlo k zapamatování (ja- vují, jsou bezpochyb bezpečněj- ní části oblečení jsou z flísu s vě- lantem“. ko v oněch pardem autorem kriti- ší než ta, která v něm selžou! truvzdornou membránou nebo Více o Softshellu obecně, roz- zovaných „nekonečně úplně stej- Zkouška nám bohužel neřekne bez ní. hovory s výrobci a testy „softše- ných řádcích“): v horách a „hra- o kolik bezpečnější, zda lano pro- lek“ od našeho kvarteta Direct Al- natých“ skalách lano zásadně šlo jen těsně nad čarou (pokud pine, Mons, Tilak, Warmpeace nadvojato! na hraně nevydrží třeba 2 pády) (pořadí je abecední, nejde o žád- nebo naopak propadlo jen těsně ný hodnotitelský žebříček – 2. Autor označuje pádovou zkouš- či hluboko pod lajnu. Potíž by- a dnes již k uvedeným firmám při- ku s lanem vedeným přes hranu chom měli vidět v té dobrovolnos- Trango bývají další, např. Frantic) najde- (Sharp Edge Test) podle normy ti, u lana, které Sharp Edge Test te na www.svetoutdooru.cz, lze UIAA 108 za zbytečnou, protože neabsolvovalo, prostě nevíme, navštívit i internetové stránky vý- je vzdálena od reality v terénu. zda by jím prošlo či nikoli. Divil robců. Podrobnější seznámení Ano, je! Dovolím si ale podo- bych se ale, že by výrobce kvali- s problematikou SoftShellu a ta- tknout, že standardní pádové ty svého „hranyschopného“ lana bulkový přehled dostupných mo- zkoušky podle EN (na rozdíl od nepodepřel UIAA atestem. „Oby- delů oblečení by se též měl obje- Sharp Edge Testu povinné) jsou čejný singl“, o němž se zmiňuje vit v tištěné ročence Malý průvod- od horské reality vzdáleny mno- autor v závěru Jámy a kyvadla, ce světem outdooru 2004 (vychá- hem mnohem víc a nikdo se nad byl prostě tak dobrý, že byl zralý zí právě v době uzávěrky tohoto tím nepozastavuje. Prostě povin- na štempl „passed“. Názvy jako čísla Montany). nost, kterou lana musí splňovat, SuperSafe jsou bezpochyb zavá- Chroust aby směla na trh (něco jako tech- dějící, serióznější by bylo třeba nické zkoušky aut, s parametry jen Safer than Others, ale to

Nástup SoftShellu čile zachy- Komu zvoní tili čtyři naši známí výrobci oble- hrana? čení: Direct Alpine, Mons, Tilak, Warmpeace. V poslední Montaně vyšlo Tak například Direct Alpine na- „kratochvilné mírně odborné bízí domyšlené, prvotřídně zpra- čtení“ Jáma a kyvadlo od Radka cované a vysoce funkční technic- Fáborského (M 2/04 s. 40–41). ké „softšelky“ z laminovaných Považuji za nutné reagovat materiálů Pontetorto s membrá- několika připomínkami. nou NoWind (která si podle našich praktických zkušeností nezadá se 1. Informace, že se za posledních známějším Windstopperem), no- dvacet let nestal smrák po pádu vě a alternativně též se skvělou lezce s lanem přetrženým na ost- neporézní membránou Dermizax ré skalní hraně je nebezpečná, ze EV. souvislosti vytržená a problém ba- NoWind nalezneme v nových gatelizující polopravda! Leckdo by SoftShell bundách Shivling a Fitz mohl nabýt dojmu, že se už vlast- Roy, ale také v kalhotách Couloir ně nemůže nic stát (pokud mu a rukavicích Cervino. Direct Alpi- zrovna na lano nepadnou šutry ne ale nabízí i „softšelové“ vari- shora, jak autor uvádí). Skalní hra- anty dosud známých a úspěšných ny při pádu představují pro lano „jenflísových“ NoWind modelů, ja- a navázance smrtelné nebezpečí ko jsou oblíbený Glider a Taiga stejně jako dřív, nejlepší moderní s odepínatelnými rukávy. Výhledo- lana nevyjímaje! Nemusíme cho- vě se chystá SoftShellová obdo- dit daleko, jeden dobře zdoku- ba vesty Lizzard. mentovaný případ se relativně ne- SoftShell bundy Direct Alpine dávno objevil i v Montaně (Varují- Trango je vybaven zajímavou ne- cí nehoda, M 5/97 s. 52–53 porézní membránou Dermizax EV + expertíza Pita Schuberta k té- od japonského koncernu Toray, muž Přetržení lana ve Vysokých která jinak je základem stejno- Tatrách v M 1/99 s. 30–31). Sní- jmenného větrovkového „nepro- žení a v určitém období vymizení pro“ se špičkovými parametry. nehod s prasklými lany ze statis- Odpařovaný pot hbitě transportu- tik Alpenvereinu bylo způsobeno je na principu molekulární výmě- především tím, že poučení a dis- ny (podobně jako známý Sympa- ciplinovaní Němci a Rakušáci za- tex) – na jedné straně je moleku- čali v horách masově používat la páry membránou vstřebána, dvojitá lana, dvojčata. Nehody na druhé vypadne, aniž se prodí- s prasklými lany se začaly znovu rala mikropóry. Ano, tak trochu objevovat poté, co někteří lezci něco na způsob vedení elektric- nevhodně přenesli jednolanové kého proudu. Když na jeden ko- praktiky ze sportovního lezení ve nec drátu „hodíme“ volný elek- skalkách do hor (viz tabulka

40 jsme u obchodu… Nebo lana od ukotvení k hraně zůstávala fix- s Sharp Edge atestem sice jsou ní) do té míry, až lano začalo pá- (či mohou být) bezpečnější, ale dy přežívat. Z přežitých pádů byl ani ta na skalní hraně v nedefi- vypočítán průměr pádové ener- novatelných terénních podmín- gie, kterou daný typ lana byl tak kách absolutně bezpečná nejsou tak schopen „schlamstnout“. – proto znovu pravidlo k zapama- Zkoušena byla jak úplně nová la- tování: v horách a „hranatých“ na, tak použitá s rozdílnou „slu- skalách lano zásadně nadvoja- žební“ dobou a v různém stupni to! „rozkladu“. Metal a Granit Testy ukázaly velké rozdíly v kvalitě 3. Autorem navržená pádová špagátů a přestože se již dávno zkouška typu Jáma a kyvadlo nevyrábějí, výsledky snesou urči- (Traverse Edge – škoda, že jsem té zobecnění ještě dnes! Nebýt ji neobjevil na v textu inzerova- Pitovy obdivuhodné mravenčí prá- ných webových stránkách) by jis- ce v DAV Sicherheitskreis, dnes tě byla skvělá, pokud by existo- bychom patrně věděli o nebla- vala lana schopná ji přežít. Jinak hém vlivu skalní hrany podstat- nám pouze řekne „všechna lana ně méně. DAV výzkum účinků jsou stejně špatná“ (na čemž by „hrany“ byl publikován v brožuře si mohly smlsnout tak akorát po- Sicherheitskreis im DAV Tätig- jišovny a všesvazoví úředníci keitsbericht 1974–1979 (vyd. prosazovat zákaz lezení s la- DAV 1979), odkud byl přetištěn nem). Autorem kritizovaný UIAA v americkém Off Belay č. 51 Sharp Edge Test jistě není doko- a 52 (1980), z něhož jsme udě- nalý, ale aspoň dělí lanový pelo- lali „výcuc“ s názvem Není lano ton na lepší a horší část. Příliš jako lano do našeho „samizda- tvrdé zkoušky by měly stejně ma- tu“ HORY č. 18 (1985). Na Pito- lou vypovídací schopnost jako pří- vě výzkumu se bez pochyb svezl liš měkké, z nichž by vyšla všech- Edelweiss, když díky ing. E. Kurz- na lana jako stejně dobrá. Správ- böckovi roku 1985 přišel s la- né bezpochyby je vyladění para- nem Stratos a jako první začal metrů zkoušek na pomyslný ve svém katalogu uvádět „hrano- střed technologických možností vou odolnost“. Jeho pádová dané doby a stále přitvrzovat. Tak zkouška výrazně připomínala tomu bylo u standardní pádové Schubertův Granit Test, paramet- zkoušky „jako přes karabinu“ pů- ry však byly zachovány jako v nor- vodní UIAA norma (v době kdy EN, mě UIAA a hrana žulového kvádří- ještě neexistovaly) požadovala, ku sražena na 0,75 mm (výraz- aby jednoduché lano přežilo ale- ně ostřejší než Schubertova). spoň 2 pády, po letech 3, pak U tohoto čísla se zastavme. Žád- a dodnes 5. ná norma pádových zkoušek na hraně neexistovala a jelikož Stra- 4. Dovolím si též zavzpomínat (na tos znamenal technologický budoucnost?). Po hranové odol- skok, u Edelweissu z hlediska nosti lan šel už dávno Pit Schu- marketingu bezpochyb chytře vy- bert se svým týmem v DAV Si- ladili „ostrost“ hrany tak, aby cherheitskreis. Navrhl a zrealizo- Stratos přežíval právě jen jeden val řadu tak zvaných Metal Testů, jediný pád. Kdyby udělali hranu při nichž postupně nahrazoval ka- méně „ostrou“, konkurenční la- rabinu simulující průvlak s polo- no by třeba přežilo jeden dva pá- měrem zaoblení 5 mm průvlaky dy a Stratos tři či čtyři, reklamní s rádiusem 4, 3, 2 a 1 mm (vše účin by jistě byl menší než takto: ostatní zůstávalo zachováno jako „První a jediné lano na světě při standardní pádové zkoušky po- schopné zachytit pád na ostré dle tehdy jediné normy UIAA). Pak skalní hraně!“ Můžeme to mít se snažil ještě více přiblížit reali- Edelweissu za zlé? Jen chytře tě Granit Testem, při němž bylo prodal svůj technologický ná- lano vedeno přes žulový „vinglík“ skok. Dnes, když už norma je (by pravoúhlého průřezu se sraženou hrana kvůli opakovatelnosti hranou. a srovnatelnosti současných Na obrázku si všimněte, jak a budoucích výsledků je kovová), hodně byla hrana „sjetá“. Přes- bude zajímavé sledovat techno- to žádné lano (ani to nej nej nej) logický pokrok na počtu pádů na nebylo schopno zachytit jediný hraně, které různá Sharp Edge pád s parametry standardního Tested lana zachytí. Ale i potom normopádu! Proto Schubertovci nudné pravidlo k zapamatování: u každého lana postupně snižo- v horách a „hranatých“ skalách vali pádovou výšku (a tím záro- lano zásadně nadvojato! veň pádový faktor, nebo délka Chroust

41 vildovo okénko

Vilda je člověk hloubavý. A tak tě rádi zavzpomínáte, kterak se to určitě ocení stejně jako jistič, mě těch chybějících metrů panu- nám občas do redakce na dělá prusik. který se tímto vyvaruje možného je spokojenost. Tak. disketě přinese pár řádků Dalším údajem, ovlivňujícím vý- „čela“ o skálu. Na závěr ještě něco k pokrývce o tom, co vyhloubal. Rádi se běr, je průměr lana. Říká se, že Je známo, že lana posledních hlavy. Slamáky z dob Hermanna s vámi podělíme, i když uznejte „méně je někdy více“. Někdy. Roz- let jsou předimenzovaná až až. Ja- Buhla spolu s kapesníkem dávno sami. Do rubriky „Materiál“ to díl v hmotnosti dvou tenkých „še- ko příklad budiž lano kamaráda vyšly z módy. Dnes frčí kšiltovky není, přece jen, nejeden desátek“ lišících se v průměru Viktora, který docela rád jezdí na či šátky s extrémním potiskem – metodik by při popisu o 0,5 mm se sotva přiblíží hmot- písky. Lezení na písku je, řekně- pro adrenalinové drtiče třeba mo- rozedřeného lana (viz níže) nosti jednoho lahváče, tedy 6–8 me, odvážné. Při navázání se na tiv kostlivce. Tyhle vás ochrání zaplakal, že mu maříme jeho expresek. Jestli je to taková vý- „ostrý“ konec jeho lana se stalo pouze před sluníčkem a když fou- Sysifofskou práci – osvětu. Na hra, odpovídající vynaloženému lezení nebezpečným a prvolezec ká, šátek si můžete uvázat „na druhou stranu je možná škoda, úsilí, nevím, ale stačí jedno pro- se tak odevzdal svérázné meto- babku“, jinak jde čistě o módní aby tyto textíky, navíc opatřené cvaknutí jištění „kousek“ stranou dě psychoanalýzy, nabývající na záležitost. Pokud lezete ve vyšších obrázky, skončily v „Kýblu“. a stejně táhnete lokomotivu. Da- věrohodnosti s vážností výstupu. stěnách, je dobré mít na hlavě ně- Proto tedy dostal v tomto čísle lo by se říct, že „dvojčata“, tedy Oba konce bylo totiž možné ozna- jaký kakáč nebo ještě lepší bude Vilda své okénko. nejtenčí lana, jsou vhodná i pro čit za „ne, ne konce“. Bystrý po- helma. Ty také podléhají určitým Váš názor na to, jestli to je sportovní vícedélkové lezení. Ces- zorovatel si mohl 3 – 4 metry od testům, zaručujícím jistou odol- dobře nebo ne, si rádi ty se většinou slaňují a když svítí konce všimnout i barevné nitě (jin- nost proti průrazu a také schop- vyslechneme. slunce a je teplo, mám pocit, že dy bezpečně ukryté v jádru lana) nost pohltit co nejvíce síly vyvola- to jede až moc lehce, přestože určující letopočet výroby. Až když né nárazem, aby to ustála krční osmu jsem koupil dost malou. s tímto lanem nechtěl nikdo ani páteř. Požadavky na splnění nor- Ozvìny Další důvod, proč jezdit s prusi- jistit, natož chytat divoké pády, by- my tady rozvádět nebudu, proto- kem. Už pár let se těším z vlastností Nebo když lezete něco delší- lana určeného pro lezení v horách ho, tak třeba táhnete i bednu se (dvojče 8,3 mm) od jistého domá- smíšeným zbožím včetně pocitů. cího výrobce. Našel jsem na něm A s tou se bouldery řeší poměr- jenom jednu vadu: místo slibova- ně obtížně. Nasadíte tedy prusik ných šedesáti metrů mělo jen a divíte se, že projíždí, aniž by la- 56 m. Pravda, mělo za sebou jedno bylo od bláta či sněhu. Začne- nu letní sezónu, takže se třeba te tedy ručkovat, ale po té niti ta- mohlo „smrsknout“ a proto jsem ky žádný med. Stojí ten necelý ki- to neřešil. K tomu měření došlo logram úspory za to? K tomu vše- po návratu z oblíbené Marmolady, mu, nevím proč, ale mám pocit, kde Sinek zjistil, že má sice no- že ta tenčí lana se poměrně leh- vější model (7,9 mm), ale o 3 ce cuckují, avšak o to hůř se metry kratší. Tedy po změření rozdělávají. a porovnání s bídou 53 m proti slí- Takzvané pády „natvrdo“. beným 60 m, což už je docela sil- V minulém čísle jsme se dozvě- lo zkráceno. Tolik ke kvalitě dneš- že kdo chce, tak ví kde a najde si né kafe! To bylo asi dva týdny po děli od jistého týmu, že po tako- ních lan, která je, myslím, uspo- je. V běžném životě – tedy mimo koupi. Samozřejmě se měřilo ně- vém pádu je nutné lano vyřadit kojivá, a to je jedině dobře. Zále- klimatizovanou zkušebnu – najed- kolikrát, a to i v obchodě. Argu- (nechat na výškovky) a koupit no- ží jenom a jenom na vás a na nou zjistíte, že ta vaše helma je ment moudře se tvářícího proda- vé, nejlépe od jistého výrobce. „ostrém noži tolerance“, kdy z ta- sice dost dobrá (super safe), ale vače, že to delší lano se používá Stejně tak je důležité míti ve fab- kového „ne, ne konce“ uděláte v konfrontaci s kamenem velkým pro zajištění lodní smyčkou na rice pádovou věž snímající kde co „bambuláč“. Jestli máte na laně třeba jenom jako dětská pěstič- štandu, je mírně řečeno na pohla- a klimatizovanou komoru – třeba označených místo jedné hned ně- ka, svištícím z několika set met- vek, ale nač dělat dusno. Výrob- na ty lahváče. Že je v reálu nako- kolik tzv. „půlek“, dejte pozor. rů, by získala plusové body jen co- ce lano vyměnil. To, že mělo met- nec vše trochu jinak, je uvedeno Flastr místo chybějícího opletu na by nosič nálepek. Bu to můžete rů pro změnu 63, je sice pěkné, na stránce před tím. Kdyby přece pevnosti nepřidá a navíc nevidíte, přestat lézt nebo začít doufat. ale zajímalo by mě, kdo ty lana jenom došlo k takovému poško- co se děje pod „slupkou“. Ale Ovšem na hlavu se helma hodí, „porcuje“ a případně kolik za zení lana způsobeného tvrdostí možná právě to někoho uklidňu- alespoň v těch horách určitě. směnu vypije. Aby totiž metráž lí- pádu, že by na něj nešlo ani uvá- je. Jestli vám to připadlo jako tala o 10 m, tj. u „šedesátek“ zat kozu bez rizika, že uteče, sta- Kapitola sama pro sebe je snůška blbostí, tak budiž – každý o necelých 17 %, je přece jenom čilo by přece odříznout jen ten ko- v poslední době reklama. Víme, máme na věc svůj, samozřejmě příliš. Další kámoš má ze stejné nec vedoucí od osmy, případně ji- že „každá liška chválí svůj ocas“, nejlepší, názor. Výrobce jsem ne- fabriky „půlky“ a tam je délka ného jistítka, k padajícímu a ne ale co si počne napálená vrána uvedl žádného záměrně. Kdo ví 58 m a 63 m, jinak panuje spo- vyhazovat celé lano, jak se s ob- bez sýru, to nikoho nezajímá. Když a koho to zajímá, ten ví. V každém kojenost. Proč je v celém proce- libou píše v literatuře. Takový sko- má každé z lan svoji speciální vi- případě je jedině dobře, že se na su výroby lan (určitě je to věda) ro tvrdý pád se může podařit je- sačku jako první na světě, je sice trhu něco děje. A jestli náhodou přehlížena ta nejjednodušší, při- nom na štandu ve stěně a pokud pěkné, ale podle mě i vcelku leg- uznáte za vhodné, po letmém tom tak důležitá fáze – to jejich má jistič osmu cvaklou na sedá- rační. Co se tím změní na kvali- zhlédnutí, zkrátit konce toho va- „porcování“? Jestli lezete naho- ku a ve štandu expresku „zádovi- tě? Je potěšující, když někdo pat- šeho motouzu, mějte na paměti ru, dá se problém s délkou vyře- cu“, tak to ani s tou tvrdostí ne- ří mezi několik nejlepších výrob- jednu lidovou moudrost: „dvakrát šit popolézáním, případně zaštan- bude tak horké, jak se prodává. ců lan. Není ale právě těch výrob- měř, jednou řež“. Zůstane-li vám dováním „někde“. Pakliže se ze Jestliže možný pád zpod prvního ců dohromady jenom několik? v ruce místo zamýšlených 2 met- stěny slaňuje jinou trasou, než si jištění je víc než očekávaný a na- A dají se dnes koupit i lana špat- rů třeba metrů 20, nevěšte hlavu lezete pro RP, můžete narazit na víc dlouhý, je dobré místo do ná či snad nevyhovující? Te jsem ani sebe. Musíte se: „radovat se, slaňáky dělané pro 60metrová la- odsedky se posadit do „lo áku“, se možná někoho dotknul, ale je radovat“. Lano v místě řezu nena, která jsou opravdu tak dlou- třeba i 5 metrů pod štand. Pada- to tak. Jinak do hor mám „dvoj- napínejte a používejte jenom tu- há, jak slibuje visačka, a pak ješ- jící, pokud ovšem netrefí polici, če“ od výrobce o němž píši, a kro- pý nůž, protože se jinak leknete,

42 jak lehce to jde. Konec zatavit, je ale vrchol rozmlsanosti! Poj - pisování kvalit by mohlo vyznít ja- olepit flastrem a označit „jo, jo ko- me se na tento vařič podívat po- ko přehnané chlubení se, nicmé- nec“. drobněji. ně mohu prohlásit, že nemá chy- Veselé chvíle ve skalách a tře- Nádržka. Spíš by se hodilo bu. Mimo jiné právě na hořáku je ba i jinde! označení nádrž, ovšem v celku nejvíce patrná lidová tvořivost s rámem působí elegantně a kom- v podobě ozdobného vzoru, lišící- paktně. Je to poctivě provedený ho se v závislosti na oblasti pro- Petrolejový silnostěnný svařenec, opatřený deje. Myslím, že je to velice pří- princ žáruvzdorným nátěrem, jehož od- jemné zpestření, ovšem na bez- stín lahodí i oku umělcovu. Sou- chybný chod nemající vliv. Vařič je Pár dní po uzávěrce minulého čís- částí je samozřejmě u petrolejá- možné zakoupit pouze v zahrani- la se mi naskytl úžasný pohled. ků nutná pumpa a ventil, jenž čí, ale to se co nevidět změní. Asi jako když sběratel starých au- slouží jednak pro tankování, jed- A te pozor, cena se nyní pohy- tomobilů a motocyklů narazí nak pro zmenšení tlaku uvnitř, to buje v přepočtu kolem 4 USD! v opuštěné stodole na nepoško- když se náhodou už tak slušný vý- No a tím jsem se pomalu, ale zený, pancéřovaný mercedes, kon nechtě dostane do forsážní- jistě dostal k tomu, abych potě- v němž se vozil Hitler. Musím při- ho režimu. Na tom není nic zají- šil všechny technické fanatiky. Ne- znat, že jsem se dosud s něčím mavého, ale te pozor! Pokud je dávno mi pan P. Š. sdělil, že měl podobným nesetkal, a to ani nádrž prázdná a čistá, lze po tu čest a za štiku v oboru (FI- v nejdivočejších představách, za- našroubování přepouštěcího RETRONIC TT) podepsal dohodu měřených na konstrukci vařičů. ventilu s redukcí plnit kyslíkové o spolupráci právě s KASHMIR V prvé řadě musím upozornit lahve! O správný poměr směsi se FLAMES. Důvodem není dnes ob- na fakt, že tenhle model je ve vý- stará filtr zabudovaný přímo ve líbené „pojídání malých ryb velký- robě již pátým rokem, a to bez ja- ventilu, o pumpování nejzdatněj- mi“, ale rovnocenná spolupráce kýchkoliv průběžných úprav. Tedy ší z nosičů, přičemž jednu láhev při vývoji na něčem, co rozhodně poj me se na „něj“ podívat zblíz- lze naplnit za 50 minut. Tedy žád- zvíří poměrně klidnou hladinu ka. Jde o největší, a tím pádem né šetření kyslíku pro vrcholový v oblasti vařičů. Je zřejmé, že ny- nejvýkonnější „sporák“ z řady útok – te můžete bezstarostně nější označení „multifuel“ je pou- petrolejáků, od renomovaného vý- dýchat už odspodu. ze reklamní trik, protože který robce petrolejových lamp, hono- Co se rámu týče, nejsou na z nynějších takto označovaných sícího se jménem, jež je v daném něm vyznačeny žádné pevnostní vařičů spaluje vodík? Ovšem ne- oboru pojmem – KASHMIR FLA- údaje, ale to vůbec nevadí. Při zku- jde pouze o bezhlavé rozšíření sor- MES. Vězte, že firma ve své branži šebním provozu ve dvoře továrny timentu, ale praktické využití mož- ností paliv. Zatímco benzin, petrolej či propan–butan se mohou „pochlubit“ výhřevností 40 až 45 MJ z 1 kg paliva, vodík nabízí té- měř 120 MJ, tedy trojnásobek! V současné době probíhají práce na zjednodušení systému, které jsou posledním krokem před vý- robou ověřovací série určené vy- braným týmům na roční testová- ní. Jediné, co mohu prozradit, je že půjde svým způsobem o mo- derně pojatou konstrukci, vzdále- ně připomínající samovar. Výho- dou je kompaktnost, díky níž kontroluje obrovský trh – počína- byl prototyp omylem přejet nákla- hmotnost soustavy vařič, nádrž- je Afghánistánem na západě ákem, a to bez následků. Výrob- ka s palivem na týden pro dva a konče KLDR na východě! Název ce poté zrušil plánované pevnost- a hrnec o objemu 1,2 litru činí ne- tohoto vařiče lze volně přeložit ja- ní testy, neb je po této kolizi opráv- celých 960 g. Údaj odpovídá ny- ko „Dech kobry“, tedy o výkonu něně považoval za zbytečné. Pro nější, nezjednodušené verzi a po- nemůže být sebemenších pochyb. představu dodejme pár slov účast- užité palivo je vodík, přičemž pro Z rozměrů a hmotnosti je patrné, níka expedice kdesi v Pákistánu. vaření je počítáno nikoliv s vodou že nejde o žádné „prdítko“ pro „Při postupu strmým úbočím se z kohoutku v kuchyni jak se s ob- vrcholový útok, ale kuchtík v zá- pod jedním z oslíků, nesoucích libou uvádí, ale se sněhem při – vodní kuchyni BC jej určitě ocení. náklad, utrhl okraj stezky. Zvíře se 0 ˚C. Ve finále by se měla hmot- Díky konstrukci rámu a použitému naštěstí po jednom kotrmelci zanost celku dostat pod 900 g! Pro materiálu není problém vařit v hrn- stavilo, ale uvolněný náklad z je- srovnání: litr vody o teplotě 20 ˚C ci o objemu 10 i více litrů, což oce- ho hřbetu pokračoval dalších 100 lze přivést do varu za dobu výraz- ní tzv. komerční expedice, kdy na metrů na dno strže. Jakmile jsem ně pod 2 minuty. S výsledky tes- jednoho horo–chodce připadne slanil k tomu, co zbylo z těch dvou tů vás budu pochopitelně informo- celé podpůrné družstvo. V přípa- sudů, nalezl jsem mezi zničený- vat, ale už te si myslím, že se dě, že zdatný Šerpa do BC dovle- mi ešusy a vyteklým gulášem máme na co těšit. če plechovou vanu a druhý vařič, z konzerv také vařič a to prosím Jinak zrovna se dívám z okna může si bohatý horo–chodec nepoškozený! Stačilo jej oplách- a vypadá to, že počasí (když už o „resáku“ dopřát koupel v my- nout v potoce a byl jako nový.“ ne já) konečně dostalo rozum. Do dlinkové vodě uprostřed morény Nejdůležitější součástí každé- stěn! a s výhledem na „jeho“ kopec. To ho vařiče je bezpochyby hořák. Po- Vilém Pavelka

43 Tatry

ltá stena 9. Èierna kára (2.169 m) T. Vyrost, S. Rybárik, 24.VII.1971 (spodná čas) Žltú stenu nie je potrebné zvláš V. Kubica, L. Páleníček, 22.VI. predstavova. Svojou relatívnou 1972, kl. V–, (horná čas) výškou (180m) patrí na tatran- 2. leto: K. Luxik, J. Hauser, 4.XI. ské pomery, medzi malé steny, 1972 ale charakterom, svojou štruktú- 3. leto: P. Krupka, J. Linhart, rou, tvarom a hlavne ahkou prí- 4.VII. 1975 stupnosou ju možno zaradi 1. zima: Beneš, Súlovsky, 27.XII. medzi najpopulárnejšie steny Ta- 1977 tier. 10. Belevuie Prehad výstupov: Z. Drlík, J. Martiš, 17.IX.1975, kl. 1. párkou –V, A1, 8 hod. Gazda, Hulenyi, 11.X.1984, kl. 2. leto: M. Kebrt, B. Mrozek, V+, 2 hod. 21.VIII.1975 2. leto: J. Sýkorová, P. Jackovič, 3. leto: O. Miodowicz, K. Miodo- 6.X.1991 wicz, VIII.1977 1. zima: Teisler, Turpiš, 11 – 14.III. 2. Martinova cesta 1978 P. + I. Dieška, 1.VIII.1969, kl. VI, 10 hod., K/1551, 11. Korosadowiczová cesta 2. leto: Mološ a Tom?, 10.VIII. Z. Korosadowicz, J. Staszel, 1970 19.VII. 1933, kl. V, 1 hod., AP/ 3. leto: V. Petrík, M. Neuman, 99, K/1554, 26.VII.1971 2. leto: Z. Brukner, F. Nikolics, 1. zima: S. Drlík, L. Páleníček, J. Takacs, VIII.1933 Prokeš, 7.II.1972, 10 hod. 1. zima: J. Parák, A. Puškáš, 2. zima: Hradecký, Skoupý, 19.III. 4.XII.1949 1972 2. zima: J. Němec, J. Sláma, 5. Chroustova cesta 1949, kl. V, VI, 3 hod., AP/101, 16.IV. 1952 3. Psotkov odkaz J. Procházka, P. Stříbrny, 13.VIII. K/1553 1. sólo: M. Kriššák, koncom 60 A. Belica, L. Páleníček, 13.VI. 1970, kl. V+, 7 hod., K/1552, 2. leto: B. Svatoš, J. Šimon, tých rokov?, čas: 15 min.? 1975, kl. V, A1, 8 hod. 2. leto: Šmíd, Hartil, 16.VIII.1970 6.VIII. 1954 2. leto: L. Šlechta, S.Horn, 6.VIII. 3. leto: Berežný, Nosek, 2.VII. 3. leto: J. Psotka, J. Valter, leto 12. Via Antónia 1975 1971 1958 Z. Drlík, Urbanec, 5.VI.1979, kl. 3. leto: J. Švejda, R. Urbanec, V+, A1, A2, 10 hod. 9.VIII. 1975 6. Variant v Chroustovej ceste 8. Platòami J. Kertész, M. Orolín, 28.VIII. P. Jackovič, V. Jakubec, 20.V. 13. Petríkova cesta 4. Letné radovanky 1972, kl. V+, 2 hod. 1984, kl. VI–, 5 hod. L. Hodal, V. Petrík, 27.IX.1968, Adámek, J. Pitoňák, 24.VIII.1984, 2. leto: J. Pitoňák, Exemberger, kl. V+A1, 6 hod., K/1555 kl. –VI, A0, (posledných 50 m 7. Paráková cesta leto 1984 2. leto: P. Dieška, Š. Mištarka, zhodných s výstupom č. 6) J. Parák, E. Strzebonski, 25.IX. 3. leto: I. Papp, D. Duriš, leto 1984 7.VIII.1969

10 9

5 8 12

44 17

13 14 16

3. leto: V. Farkaš, J. Zeitler, 11.IX. czak, P. Kosacz, 20.VIII.1983, kl. skobovaná, výstup trvá v prieme- 2. leto: J. Faktor, J. Bednařík, 1969 VIII–, VIII re 3–4 hod.) 16.VIII. 1973 1. zima: D. Bakoš, V. Petrík, 27.IV. po ský variant predstavuje posled- 3. leto: P. Jackovič, V. Jakubec, 1969 nú dĺžku v ceste. Vedie v pravo od 16. Abraka Dabraka 4.X. 1982 pôvodnej dĺžky, výraznou previsnu- Š. Bednár, S. Kuba, 10.IX.1983, 1. zima: J. Bednařík, Romanov- 14. Direttissima tou špárou. kl. VI–, 9 hod. ský, 7.III.1974 J. Kertesz, L. Šedivý, 1–2.VII. 2. RP: Marinov, Myslivec, 8.VIII. 2. leto: I. Papp, Sysel, leto 1990? 1963, kl. V+, A2, 12 hod., K/ 1988, kl. VII– (možno už skôr?) 19. Jarný traverz 1556, 17. Pilier Bílek, Adam, Tkáčik, Schauhuber, 2. leto: K. Hauschke, P. Pochylý, 15. Cagaíková cesta M. Kriššák, M. Orolín, 6.X.1968, 21.–22.III.1973, kl. V+ A2 J. Zrust, 20.IX.1963 S. Cagašík, Š. Česla, 11–12.IX. kl. V+, A2, K/1558, text a foto: Jozef Gurník 3. leto: J. Růžička, F. Skopík, 1943, kl. VI, 10 hod., AP/100, 2. leto: J. Housek, Hazucha, VI.1969 14.VII.1964 K/1557, 1. RP: I. Papp, J. Mierka, 2.X. 1. zima: J. Kertesz, L. Šedivý, 1. zima: J. Psotka, J. Slama, 1988, kl.VIII J. Weincziller, 1–2.III.1964 21–22. XII.1956 2. zima: D. Schochmannová, P. 1. RK: Marinov, Myslivec, 8.VIII. 18. Meè a pieseò Pochylý, 4–5.III.1964 1988, kl.VII– T. Gross, M. Smutný, 18.VII. 1. RP: „Po ský variant“ P. Kor- (v súčasnosti je cesta dobré vy- 1971, kl. V, A2, 11 hod.

Pro úplnost doplňujeme seznam cest na Čierny štít uveřejněný v č. 1 tohoto ročníku. Do úplného výčtu cest patří ještě „Narovna- 19 vajúci variant“ na Čiernou vežičku 18 od pánů Seiferta a Mikuly, 23.7.75.

45 galerie Piz Ciavazes (2.836 m)

Dolomity – skupina Sella Jižní stěna Převýšení: 500 m

Piz Ciavazes patří k nejprestižnějším vrcholům Dolomit, oplývajícím celou řadou skvělých cest v jižní stěně, jejichž autory jsou mnohé legen- dy alpské lezecké historie. Stačí uvést jen ně- kolik jmen: Micheluzzi, Castiglioni, Solda, Buhl, Schubert, Barbier, z nové generace pak Rabandser, Bernardi atd. Na jenom z prvo- výstupů se podílela zcela výjimečná dvojice – Claudio Barbier a Reinhold Messner. Zá- kladní nabídku více než čtyřiceti cest doplňu- jí sportovní krátké trasy v úseku „Amfiteatro“ pod cestou č. 4. Řada cest končí na výrazné polici Gamsband, některé jiné, zde naopak za- čínají. Východisko: Parkoviště pod jižní stěnou masivu Piz Ciavazes (časté krádeže!). Příjezd z údolí Fassatal od Canazei, nebo z údolí Grödner Tal přes sedlo Passo di Sella / Sella- pass (2.244 m). Po znatelné pěšině nejprve jedlovým lesem, později mezi kosodřevinou a po suti až k jednotlivým nástupům, 10–20 minut. Obtížnost: V, A2 (celkem 70 m), spodní část manin, E. Wuerich, 12.–14. 9. 1961, 1. sólo- lehčí, částečně zanechány skoby, další jištění výstup R. Reali, 1967 Základní cesty: vklíněnci, friendy, několik skob, 350 m, 6 hod. Obtížnost: V, A2 (150 m ve spodní části), V–/ 1. Via Stefan Cesta s místy lámavou skálou. A0 a IV v horní části, cesta je dostatečně Edi a Meinhard Stuflesser, září 1963 vyskobovaná, 470 m převýšení, 8–10 hod. na Obtížnost: 1 místo VI, převážně V+ až VI–, k jiš- 7. Via Guffanti vrchol, 4–6 hod. na Gamsband. tění vklíněnce a smyčky, převýšení 150 m, 2 hod. A. Guffanti, I. Ploner, 5. 9. 1970 Velkolepá skobovačka, ve volně lezených úse- Vzdušná cesta v převážně velmi kvalitní ská- Obtížnost: VI, A2, A1 (vrcholová část), spodní cích je pevná skála. le. část do IV+, skoby a dřevěné klíny částečně ponechány, 350 m, čas prvovýstupců – 10 hod. 12. Super Gulp 2. JZ hrana Místy lámavá skála, patrně nezopakovaná ces- Kurt Walde, Alois Brugger, 10. 7. 1984 J. B. Vinatzer, R. Bonatta, 30. 8. 1946 ta. Obtížnost: klíčová místa VII a VI, často V+, Obtížnost: 1 místo V, III až IV, jištění smyčka- k jištění vklíněnce a friendy, převýšení 250 m, mi a vklíněnci, skoby ponechány v cestě, 8. Cesta „Dum – Dum“ čas prvovýstupů – 7 hod. 150 m, 2 hod. T. Nuber, H. Kerl, A. Wolf, 15. 9. 1981 Náročná volně lezená cesta, místy se vysky- Cesta vedoucí spárami a kouty. V první délce Obtížnost: jedno místo VII–, převážně IV a V, tuje lámavá hornina. je lámavá hornina. k jištění stopery 1 – 8, cliffy, 150 m k polici Gamsband, 3 hod. 13. Cesta „Rizzi – Canepa“ 3. JZ zářez Vzhledem ke „skromnému“ odjištění klíčového Toni Rizzi, Massimo Canepa, 23.–24. 8. 1961 Johann Baptist Vinatzer, Luigi Riffeser, červe- úseku se jedná o psychicky náročnou cestu. Obtížnost: několik míst VI– a A1, převáž- nec 1934 ně V. Obtížnost: 1 úsek VI+ (V+, A0), jeden úsek V1 9.Via Werner Gehlert Patrně nezopakovaná cesta. a VI–, převážně IV až V–. Ve stěně je ponechá- R. Pickl, W. Scharl, 2. 6. 1977, 1. sólovýstup na řada skob, k dojištění vklíněnce, friendy, H. Mariacher, 1977 14. Via Tarenghi 240 m převýšení, 3 hod. Obtížnost: po jednom místu VI+ a VI, často IV D. Huber, S. Ventura, 13. 10. 1985 Krásná, oblíbená klasická cesta vedoucí spára- a V, k zajištění smyčky (hodiny), vklíněnce, Obtížnost: úseky VI a V, zajištění friendy a vklí- mi a kouty. Výstup je vhodný pouze za sucha. friendy, 150 m na Gamsband, 2–3 hod. něnci, převýšení 250 m od police Gamsband Krásná cesta v pevné skále, klíčové místo lze na vrchol, 3 až 4 hod. 4. Cesta „Vinatzer/Loss“ špatně odjistit. Zajímavá cesta v „divoké scenerii“, pevná ská- J. B. Vinatzer, R. Mark, 1940 la. Obtížnost: místy VI, často V, k jištění několik skob, 10. Zeniho kout vklíněnce a friendy vel. 2 a 3, 250 m, 4 hod. D. Zeni, L. Trottner, léto 1960, 1 sólovýstup 15. Via Solda Obtížná cesta v pevné skále. A. Leviti, 1971 Gino Solda, Guido Pagani, 1947 Obtížnost: klíčový úsek VII– a VI+ (resp. V+/ Obtížnost: 3 místa VI–, 1 úsek A1, často V, 5. Via Carlo Sioli A1, A0), často IV a V, 130 m převýšení na po- po zřícení části stěny v horní části, místy VII-, Podrobnosti chybějí. lici, 3 hod. k zajištění vklíněnce a friendy větších velikos- Často lezená cesta v pevné skále. tí, 480 m převýšení, 9–12 hod. 6. Via Rudi Comploi Velkolepá klasická cesta, převážně pevná ská- C. Barbier, J. Collaer, H. Steinkötter, 13. 7. 11. Via Italia la. K výstupu v horní části je vhodné použít 1969 Bepi de Francesch, C. Franceschetti, Q. Ro- Grillovu variantu.

46 16. Grillova varianta Cesta vedoucí v těsné blízkosti předchozích Obtížnost: VI a VI–, varianta odbočující po dvou variant Micheluzziho cesty. 60 m nad policí a sledující systém spár. 28. Cesta „Dorotei/Timillero“ 17. Cesta „Rossi/Tomasi“ Soro Dorotei, Alessandro Timillero, 1. 6. 1985 Bruno Rossi, Augusto Tomasi, 2. 9. 1945 Obtížnost: VI+ a VI, řada skob ponechána. Obtížnost: IV+ a IV ve spodní části, v horní části Zajímavá cesta v pevné skále. 2 místa V–/A1, často IV. Kvalitní stabilní zajiš- 29. Shit Hubert tění včetně borháků na stanovištích, k dojiště- H. P. Eisendle, H. Kammerlander, červen 1982 ní vklíněnce, smyčky. Převýšení 450 m na vr- Obtížnost: klíčové úseky VI+ a VI, 1 místo A2, chol (6–7 hod.), 200 m na Gamsband (3 hod.). dále V a IV, k jištění několik skob, vklíněnce 18. Scoobydoo a friendy, převýšení 500 m. Crepaldi, 1988, další podrobnosti chybějí. Místy lámavá skála. 19. Via delle Guide 30. Schubertova cesta Aldo a Toni Gross, Rino Rizzi, 17.–20. 7. 1963 – „Weg der Freundschaft“ Obtížnost: řada úseků VI a A2, často V, prvo- Pit Schubert, K. H. Matthies, 26. 5. 1967 k po- výstupci použili 225 skob, 500 m převýše- lici Gamsband ní. Pit Schubert, Klaus Werner, 3. 6. 1967 od Skobovačka, vedoucí často v úsecích s láma- police na vrchol vou horninou. Obtížnost: několik míst VI, jedno místo A0, převážně IV+ až V+, cesta je kvalitně zajiště- 20. Via Elvio Turin na, k dojištění vklíněnce a smyčky, převýšení Pierluigi Bini, Alberto Campanile, 4. 8. 1977 na vrchol 500 m (7–9 hod.), 250 m na Gams- Obtížnost: VI– a V+, 250 m převýšení, další band (3 až 4 hod.). informace chybějí. Lezecky zajímavá a krásná cesta v převážně 21. Via Betty kvalitní skále. Fabrizio Defrancesco, Ivano Micheloni, 1983 31. Via dei Camini Obtížnost: VI a A1, často IV a V, 250 m na F. Glück, G. Demetz, Hulda Tutino Steel, 14. 8. polici. Cesta je kvalitně vyskobovaná, 250 m 1928 na Gamsband, 5 hod. Obtížnost: několik míst V+, převážně IV a V, 22. Cesta „Cia Dia“ převýšení 500 m, 6–8 hod. Ludwig Rieser, Reinhard Schiestl, 5. 7. 1981 První cesta vedoucí v jižní stěně Piz Ciavazes, Obtížnost: V+ podle prvovýstupů – patrně vý- klasická cesta vedoucí převážně komíny, čas- razně podceněno, 250 m na Gamsband. to vlhká. Nejvhodnějším obdobím pro výstup Cesta vedoucí převážně plotnami. je obvykle podzim. 23. Via Roberta '83 32. Cesta „Rabanser/Bernardi“ L. Felicetti, R. Platter, 1983, 1. volný výstup Ivo Rabanser, Mauro Bernardi, 3. 10. 1990 H. P. Einsendle a spol., 1991 Obtížnost: místy V, 1 úsek A1, 250 m převý- Obtížnost: klíčový úsek VII + (VI+/A2,A1), dal- šení od police Gamsband, cca 4 hod. ší úseky VII (VI/A1) a V+, kvalitní zajištění Zajímavá cesta v pevné skále. včetně borháků, 250 m převýšení, 5–6 hod. 33. Cesta „2000 ani Ladins“ 24. Cesta „Grosse Micheluzzi“ Gregor Demetz, Karl Vinatzer, 7. 9. 1985 Luigi Micheluzzi, Ettore Castiglioni, 26. 9. 1935 Obtížnost: 1 místo VI+, 2 místa VI, převážně Obtížnost: místy VI– (V+/A0), převážně V, ze- V a VI–. Pro opakování je zapotřebí komplet- jména spodní část je kvalitně zajištěna, v hodní ní vybavení pro zajištění – skoby, vklíněnce, části je vhodné dojištění vklíněnci a friendy, friendy, 250 m od police Gamsband, 5–6 500 m převýšení na vrchol (6–8 hod.), 250 hod. m na Gamsband (4–5 m). 34. Via Albina Velmi oblíbená cesta. Zejména ve spodní čás- Claudio Barbier, Reinhold Messner, 10. 9. 1968 ti se často tvoří „fronty“. Obtížnost: místy V+, převážně IV a V (patrně 25. Buhlova varianta podceněno), 250 m od police Gamsband. Hermann Buhl, Walter Streng, léto 1949 Místy lámavá skála, cesta patrně nebyla zo- Obtížnost: 20 m VI (VI–, A1), často V. pakována. Oblíbená varianta odbočující z Micheluzziho 35. Via Antoinetta cesty na počátku traversu. Claudio Barbier, Rudi Comploi, 1. 9. 1968 26. Varianta „Heinl/Wehinger“ Obtížnost: v poslední délce V+/A1, převážně J. Heinl, A. Wehinger, 19 6. 1974 IV a III, 250 m od police Gamsband. Obtížnost: 2 místa VI–/A1, převážně V a IV. Přímý nástup k Micheluzziho cestě, resp. 36. Cesta „Kleine Micheluzzi“ k Buhlově variantě – v tom případě se jedná Luigi Micheluzzi, W. Rogers, P. Slocovich, 18. o samostatnou trasu, vděčnou k výstupu pře- 8. 1928 devším při „zácpě“ na cestě „Grosse Miche- Obtížnost: 1 místo V–, často IV+ a IV, zajiště- luzzi“. ní řadou ponechaných skob, k dojištění vklí- něnce, převýšení 220 m, 2,5 hod. 27. Martiniho cesta Krásná „pohodová“ cesta v pevné skále, kte- Sergio Martini, Paolo Leoni, 3. 12. 1978 rá je také velmi často lezena. V případě velké- Obtížnost: místy VI/A2, často V. ho počtu lezců na této cestě, je vhodné využít

47 tzn. levou variantu ( klas,. IV+), odbočení ve třetí délce.

37. Via Irma Bepi Pellegrinon, Eckehard Böhnel, 22. 5. 1964 Obtížnost: 2 místa VII– a VI (nebo V/A0), pře- vážně V a IV. Cesta je poměrně dobře zajiště- na, převýšení 260 m, 4 až 5 hod.

38. Cesta „Rampenführe“ Sandro del Torso, E. Lezuo, 14. 8. 1935 Obtížnost: 1 místo v horní části IV+, převážně III až IV, pro dojištění je vhodná sada vklíněnců a smyčky, 500 m převýšení na vrchol, 300 m na Gamsband, celkově 4 hod. Krásná klasická cesta v pevné skále, v někte- rých úsecích se známkami „opotřebení“ v dů- sledku četných výstupů.

39. Via Aldo Moro Carlo Platter, Ettore Rasom, 1967 Obtížnost: 1 úsek V+, převážně V a IV, 300 m na Gamsband. Minimálně opakovaná cesta.

40. Via Giovanni Paolo II Bepi de Francesch, F. Vanzetta, 13. 11. 1978 Obtížnost: místy VII– (VI/A1), převážně V, k do- jištění vklíněnce, převýšení 270 m.

41. JV hrana – Via Abram Erich Abram, F. Gombocz, léto 1953 Obtížnost: 1 místo VII–/VII (VI/A0), převážně IV až V+, kvalitní zajištění, dále sada vklíněnců a smyček, 500 m převýšení na vrchol (5 až 7 hod), 300 m na Gamsband (3–5 hod.). Elegantní cesta vedoucí podél výrazné hrany, převažuje pevná skála. Cesta je často lezena, zejména k polici Gamsband.

42. Varianta „Via Ilva“ Belli, Reali, 1967, obtížnost VI, A2

43. Bezejmenná varianta – „Senza nome“ Obtížnost: V+.

Sestup: ❚ Normální cestou „Pössnecker Steig“, obtíž- nost I, A0 (IV) – fixní lano. Od vrcholu po SZ hřebeni do sedla před štítem Piz Selva. Zde doleva (na západ) po zajištěné trase k sva- hům nad sedlem Sellajoch, 570 m převýše- ní, 1,5 hod. ❚ Slaněním podél západní hrany (Via Stefan, cesta č.1). Celkem 3 slanění – 2 lana o délce 50 m a částečně sestup obtížnosti II a I, 1,5 hod. ❚ Sestup SV hřebenem a po polici Gamsband.

Literatura: ❚ Dolomiten, Sella – Langkofel, Richard Goe- deke, Bergverlag R. Rother, München, 1996 ❚ Dolomiten Vertikal, Stefan Wagenhals & Freunde, Lobo Edition, Leonberg, 2003.

Mapa: ❚ Kompass, č. 55, Cortina d’Ampezzo, 1 : 50.000 Příslušnou mapu najdete v minulé (M 2/04) Montaně Jiří Novák

48 a jdi... Za demotivaci neručíme! Telegraficky z jarního Fontáèe: Dvojice Rosa Štefánek a Štěpán Neustupný: Atomic Playboy 8A+, Coccinelle 8A, Frisson 8A+, El Paso 8A, To- tem 8A Andrej Chrastina: La Bérézina 7C El Paso (direkt) 8A Tailler en Piece Assis 7C Deux Faux Plis en Plats Réels 7C l’Arrache Coeur 7C OS l’Insoutenable Légéreté de l’Etre Debout 7C a spousta dalších (nejen) sedmi- ček, chvílemi prý doslova pobíhal od jedné k druhé Petr Resch: El Paso (direkt) 8A Alta 7C+ l’Insoutenable Légéreté de l’Etre Debout 7C a dalších asi dvacet sedmiček, celkem na sto boulderů Martin Spilka: Deux Faux Plis en Plats Réels 7C atd… Karel Hegr se zaměřil hlavně na první přelezy: M. Zedek v cestě Strta Srtca 8a+, Mišja Peč, Osp El Diablo Los Petrohrad 7B, první přelez Martin Zedek Kutululů 7A+, první přelez (Mammut) vylezl ve slovinském Ospu v jarních měsících následující atd… cesty: Karies 8b (24.1.), Highlander 8a+/b (12.3.) a Lahko noč Irena 8b (9.4.). Na spadnutí (tedy spíše vylezení) je cesta Marioneta 8b/b+. Michal Mestek: Cortomaltése 7A Jen tak dál! Berhault se zřítil při traverzu Avellano Tower na sestupu z Domu. Jeho part- Americko–chilský tým uspěl na ner Philippe Magnin slezl do bi- Avellano Tower (Severní Patago- vakovací chaty, odkud zavolal nie). Pravděpodobně šlo o vůbec pomoc. Díky špatnému počasí by- první expedici v oblasti. Chilan Na- lo tělo nalezeno až další den rá- cho Grez objevil stěnu při jednom no. treku s klienty – na mapě byly si- Patrick Berhault byl na přelo- ce vyznačeny vrcholy, ale poměr- mu sedmdesátých a osmdesá- ně nepřesně. Kartografové, kdy- tých let jedním z nejlepších fran- si mapující zdejší území, totiž přes couzských skalních lezců. Pozdě- mraky nic neviděli, a tak na ma- ji soustředil svůj zájem na hory – pě vyznačili pohoří velmi volně. stanul na Everestu a Šišapang- Grez spolu s Američany Ander- mě. Svůj talent však nejlépe zú- sonem, Herlinghem a Seldou v ob- ročil v Alpách. V roce 1991 pře- lasti strávili 27 dní, každý den pr- šel sólo masiv Mont Blancu kom- šelo nebo sněžilo. Cestu, kterou binací několika těžkých cest, vylezli na věž, pojmenovali Con- s různými partnery vylezl spous- quistador Ridge (5.10). Podle An- tu severních alpských stěn, s přá- dersona nabízí tato neznámá ob- teli přešel ze Slovinska do Fran- last spoustu lezeckých možností. Karel Hegr, 7B cie. Minulou zimu vylezl ve 22 dnech spolu s Magninem osm Patrick Berhault skalních a osm ledových cest Lafaille na Makalu (47 let) v rozlehlém jižním masivu Mont V době uzávěrky tohoto čísla jsme tragicky zahynul Blancu. měli zprávy, že Jean-Christophe Jeden z nejznámějších francouz- Jeho posledním projektem by- Lafaille úspěšně ukončil aklima- ských horolezců zahynul při poku- lo vylézt na 82 alpských čtyřtisí- tizaci a soustředí se na sólový- su o postupné vylezení na 82 alp- covek. stup severní stěnou Makalu. Prvo- ských čtyřtisícovek (o záměru Dom, na kterém zahynul, byl výstup by mu měl zabrat 7 dní a po- jsme informovali v M 2/04 str. šedesátou pátou horou na této dle zatím dostupných informací pů- 48). cestě. jde skutečně o náročné lezení.

49 a jdi... Luboš Mázl, oblast Klíč, M 8- Nový Bor Za demotivaci neručíme! foto: archiv KGB Pìkná ústa, oèi zelené V 16 – cesta na levém břehu Labské- Japonec Dai Koyamada vylezl ho údolí – věž Labská panna, se v Hollow Mountain Cave (Austrá- po pěti letech dočkala druhého lie) boulder, který ohodnotil jako opakování. Luboš Mázl „Majzlík“ 8c+ (V16). Koyamada nazval pro- (Saltic, Singing Rock, Raveltik) tak jekt The Wheel of Life (česky: Ko- v dubnu zopakoval po R. Šte- lo života). fánkovi cestu za XIc (8bc) PP. (Pře- Fred Nicole a Klem Loskot spo- vislé stěnce dlouhé 15 metrů, lu s několika australskými boulde- s bouldry a skoky věnoval 4 dny, risty v této jeskyni vytvořili několik a dal ji na devátý pokus). Na Pan- traverzových boulderů: Under teonu vytvořil a přelezl kombina- Siege (V14), Sleepy Hollow (V12), ci cest Francouzský styl a Dítě Cave Girl (V12) a Dead Can’t představ – Francouzské dítě XIa Dance (V12) a další. Během po- (8a+) – zatím nejtěžší cesta na sledních několika let se pár lezců Panteonu.(Po přelezení Francouz- pokoušelo jednotlivé bouldery ského stylu, nad pátým kruhem pospojovat. Nicole spojil Cave Man traverz doleva, do cesty Dítě před- s Dead Can’t Dance – tak vznikla stav a jí na konec.) Za zmínku ješ- Eve Reve (V13/14). Australan tě stojí něco ze zimy. V rakous- Matt Wrigley napojil Cave Girl na kém Kaprunu vylezl Luboš něko- Dead Can’t Dance, a byla tu Pretty lik mixových cest, z toho i Traum- Hate Machine (V14) a konečně je- fanger M 9/9+ PP (na druhý poho krajan Sharik Walker napojil X– kus). Spolu s V. Šatavou dodělali treme Cool (V9/10) na Sleepy u Nového Boru na Klíči mixový Hollow a vznikla tak Under Siege. projekt, který tu měl Venca s klu- Na spojení všech výše jmeno- ky z Jablonce už chvíli rozdělaný. Davisová na přelezu pracova- vaných cest si Koyamada naplá- 30 metrů lezení – prvních 10 la už loňský rok, v říjnu se poku- Elie Chevieux noval padesát dní. S více jak še- m převislá skála, pokračující do sila o úspěch, ale sníh ji vyhnal Lezecká veřejnost se po několik desáti pohyby jde spíš o lezeckou ledového rampouchu. Cesta má ze stěny. Celou zimu se svědo- dní mylně domnívala, že švýcar- cestu než o boulder, a to jeden 5 nýtů a je dobré s sebou mít 2 mitě připravovala – myšlenka na ský fenomén onsightového leze- z nejtěžších na světě. Kromě gran- šrouby. Majzlík si připsal první pře- možný úspěch jí nedala spát. Jak ní Elie Chevieux je mrtvý. Původ- diózního přelezu také udělal Koya- lez a cestu hodnotí M8–. řekla: „Jsem přesně tím typem ně se mělo za to, že byl ještě spo- mada v oblasti několik dalších no- Jía Majzlíková–KGB lezce, který když je něčím skuteč- lu s jiným Evropanem ukameno- vých boulderů. ně nadšen, zaměří se na svůj cíl ván v Kábulu. Po několika dnech Davisová na El Capu tak, že se nakonec dějí zázraky.“ se ovšem Elie ozval z Pákistá- Steph Davisová přelezla volně Dodejme jen, že v klíčové dél- nu. Francois Nicole 5.14+ cestu Free Rider ve stěně El Ca- ce (5.13a) na vás čeká asi jeden- Francois Nicole dokončil svůj starý pitana. Je tak třetí ženou, která apůlmetrové dynamo. projekt ve St.Loup, Švýcarsko. Tak volně přelezla nějakou cestu v le- V elitním ženském klubu vol- Alessandro Lamberti jako mnoho jiných těžkých cest gendární stěně, a teprve druhou ných přelezů na El Capa se díky V posledních měsících si italský v St.Loup (jako třeba Bain de ženou, která při svém volném pře- svému úspěchu Davisová zařadi- lezec Alessandro Lamberti připsal Sang nebo La Chimérie – obě de- lezu vyvedla každou délku v ces- la po bok Lynn Hillové a Beth několik těžkých RP (vše v oblasti větáčka poprvé přelezená Francoi- tě. Roddenové. Grotti, blízko Řima): Er Cid 8c, Car- sovým mladším bratrem Fredem) pe Diem 8b/c a King for a Day vede i Bimbaluna (9a/9a+) ve vel- 8b/c kém převisu a je prověrkou tech- Adam Ondra zopakoval Evoluci 10 Er Cid je upravená cesta, a jak nické akrobacie na vápenci. Ve ví- Neuvěřitelný kousek vyvedl opět jedenáctiletý klučina z Brna Adam říká Lamberti, takové cesty vzni- ce než dvacetimetrové cestě je Ondra. Ke svému čerstvému skalpu v Ospu – Mrtvašski ples 8b, přidal kaly v době, která by už dnes mě- nutné udělat 35 pohybů. druhou desítku v Moravském krase. Na šest pokusů během dvou dnů la být minulostí, protože upravo- zdolal Evoluci. Ale jak! Mezi sledováním semifinále a finále mistrovství vat cesty není v duchu fair play. ČR na Rajčeti sedl s rodiči do auta a hned druhým pokusem po nacva- O tom, že své názory myslí Severní stìna Baruntse kání expresek uznávaný krasový milník přelezl. Před začátkem finále Alessandro vážně, přesvědčil pr- vylezena mužů už znovu seděl v hale! RT vovýstupy Carpe Diem a King for Mezinárodní tříčlenný tým zdolal a Day, tedy cestami, které jsou ve severní stěnu Baruntse (oblast stejné lezecké oblasti dělány v du- Khumbu, Nepál), stěnu doposud chu tradiční etiky. nevylezenou, obdivovanou tisíci turisty z vrcholu Island Peaku. Bereziartu a Otegi Italové Simone Moro a Bruno Josune Bereziartu si připsala pře- „Camos“ Tassi spolu s Kazachem lezy několika těžkých španěl- Denisem Urbkem vylezli cestou ských cest. Nowa 8c, B12 8b+, o převýšení 1.650 m letos 4. Sexibition 8b, Psicosis 8c. Její května. Pro silný vítr se rozhodli manžel, Rikar Ortegi se zaměřil nepokračovat na hlavní vrchol. po přelezu dvou prvně jmenova- Trojice lezců původně doufala ných cest na celkově čtvrtý pře- ve výstup v alpském stylu, ale ob- lez Desafiando a Tsunami 8c+/ tíže cesty spolu s nestabilním po- Adam Ondra, Tlustí 9a. Cesta má více než sto kroků časím si vynutily jinou taktiku. chlapci nelétají 8a, MK v převisu a dlouho Rikarovi V první fázi výstupu spolu s úžas- foto: P. Nesvadba. neodolávala. ným Rusem Borisem Koršunovem

50 (68 let!) natáhli fixy do poloviny stě- Trotter má na svém kontě ně- ny (6.100 m), kde zbudovali kemp. kolik 5.14, (včetně Just do It Dalších osm dní čekali horolezci 5.14c) a říká, že díky potížím se v basecampu na lepší počasí. Po zakládáním jištění mu cesta při- návratu do kempu je čekal ještě šla těžší, navíc ho brzdil tah lana jeden den tahání fixů a pak úspěš- cvaknutého v mnoha friendech. ný útok na vrchol. Horolezci věno- Dalším Kana anovým plánem je vali výstup nedávno tragicky zesnu- vylézt v podobném stylu nějakou lému Patriku Berhaultovi. 5.14.

Adam Ondra, 280 cest v jednom dni výstupy 2004 Kaliforňan Michael Reardon pod- (zatím!): nikl během 19 hodin volně sólo Mrtvaški ples 8b, PP, Mišja peč více než 280 výstupů, a to v le- SIovinsko zecké oblasti Joshua Tree. Rear- Maelstrom 8a+, OS, Russan, don již dříve proslul podobnými Frankenjura kousky. V jednom dni například vy- Dinosaure 8a+, OS, Seynes, lezl více než 100 cest, rovněž si Frankenjura dal několik „mile days“ (tedy dní, Sonce v očeh 8a+, OS, Mišja peč, kdy vylezete jednu míli –1.609 m). SIovinsko Tentokrát si dal za cíl dvě verti- SMS 8a+, OS, Jungfernriss, Fran- kální míle lezení. Základní pravid- kenjura la si stanovil následovně: povolil Destrukce a Bangladéš, obě 10-, si lezení nahoru i dolů, přičemž PP, Sloup, Moravský kras vždy musel dolézt až na konec Truplojedka a Pingvin obě 8a+, cesty a během lezení musel mít PP, Mišja peč, Slovinsko svůj pohyb stále pod kontrolou 6 cest stupně 8a stylem OS (nesměl tedy při slézání cest seskakovat). Také si povolil opa- kování některých cest. Během Trotter v East Face svého maratónu vysóloval 251 (5.13d) rozdílných cest v různé obtížnosti Kana an Sonnie Trotter přele- – od Moonbeam Crack (5.13a) po zl RP cestu East Face (5.13d) na Ambulance Driver (5.1). Z 251 Monkey Face (Smith Rock, USA), cest byla třetina v obtížnosti 5.9 a to tak, že si během lezení sám a více. zakládal všechno jištění. Padesátimetrová prstová spá- ra se běžně leze přes pět nýtů Zpracováno podle serverů: a další, předem umístěné, jiště- www.climbing.com, ní. Od roku 1985, kdy spáru po- www.digitalrock.de, prvé vylezl pionýr zdejšího lezení www.8a.nu, www.planetmountain.com, Alan Watts, patří cesta k milníkům www.webclimbing.com, amerického lezení. www.klettern–magazin.de

8c flash Když Beat Kammerlander dokončil svůj projekt „Tai Chi“ (Loruns, Ra- kousko), ohodnotil jej jako 8b+. Poté, co se vylomil chyt, si první pře- lez připsal Bernd Zangerl a překlasifikoval cestu na 8c. Později obtíž- nost cesty potvrdili Gerhard Hörhanger a Fred Nicole. V pátek 23. dubna pozoroval Kilian Fischuber (vítěz loňského SP v boulderingu), jak cestu zkouší Hans Milewski. Silně motivovaný Fischuber cestu na prv- ní pokus vylezl – 8c flash!

51 Tuolumne Meadows info Tuolumne Meadows aneb V Yosemitech si může zalézt opravdu každý

Svět je čím dál menší. A tak se te mnohem méně spár, takže si vám klidně může stát, že si to určitě vzpomenete na rajbasy na pomažete z Bishopu na sever písku. Napoprvé si sebevědomí a odbočíte na sto dvacátou nejspíš nespravíte. směr Valley. Naberete výšku, Asi nikdy nezapomenu na prv- a až překročíte hranice ní lezecký den v Tuolumne. Opa- Yosemitského národního parku, trně jsme zkoušeli, jaké tření na- začnete zvědavě koukat z auta, še lezečky vydrží a kdy už ujede- co že to tady kolem je za skály. me. (Až s postupem času jsme za- být někde chyba. O kus vedle lezl nejspíš vám v krku trochu vy- čali chápat, že klouzat po skále sólo postarší chlapík jedinou spá- schne. Oficiální údaje říkají, že 90 % ná- začneme mnohem později, než se ru či spíše hladkou „polospáru“ Při dělání cest se předpoklá- vštěvníků Yosemitského národní- nám zdá.) Borháky se nám jevily v celé stěně, na zádech smotané dá, že ten, kdo vyleze sedmičko- ho parku navštíví jen Valley, tedy proklatě daleko od sebe a vypa- lano a odvazoval a odhazoval do- vý rajbas, ve čtyřkovém nespad- ledovcem vymleté údolí s proslu- dalo to, že v převodní tabulce me- lů do křoví staré smyčky. Místní ne, takže může nastat situace, že lými žulovými stěnami El Capa, zi „naší“ a „jejich“ stupnicí musí klasik čistič Viktor. Vůbec jsme po přelezení nejtěžšího místa mu- nechápali, jak se může na skále síte prostě opatrně odejít. Rovněž udržet. se ale může stát, že nějaký vtipá- Na zdejším lezení je kouzelné, lek, který je zde doma, udělal ve že nikdy neodhadnete, jak těžká volné chvíli cestu a trošku neod- je ta která cesta. Dvě cesty vedle hadl míru obtíží, která čeká na sebe, vypadají takřka stejně, ale slabší lezce. Vzpomínám na „Pie- tím, že je jedna položenější a dru- ce of Grass 5.10d“, která měla há o stupínek kolmější, je ta prv- jediný nýt v první délce, a to nad ní „cho ákem“ a druhá testem nejtěžším místem. Inu, někdo si vaší psychiky. zřejmě dal „Kousek marihuany“. Na druhou stranu, tím, jak si Z toho plyne, že hodláte-li pobýt budete zvykat, začnete se na- déle než dobu, po kterou vám vy- prosto nenásilně zlepšovat. Hus- stačí níže otištěné nákresy, je prů- tota jištění si někdy nezadá s kla- vodce nezbytností. My měli „Rock sikami na písku. Jistě, do žuly ob- Climbs of Tuolumne Meadows“ čas něco založíte, ale když třeba od Dona Reida a Chrise Falken- několik délek „pí alkujete“ žláb- steina. kem připomínajícím kolmější dět- skou klouzačku a krom štandů je Co čekat? po cestě zoufale málo borháků – Jedno- až pětidélkové cesty, nej- Typické zdejší lezení jiné zajištění ani není možné – častěji v sedmém a osmém stup-

Half Dome, Catedral Rock a mno- hými dalšími. Tuolumne je (pocho- pitelně) na okraji zájmu jak turis- tů, tak lezců. Možná je to škoda, ale nemilujete-li zrovna čekací lis- tiny na populární cesty, máte-li spíše rádi samotu a nemáte-li ně- jaké speciální lezecké ambice, je to vlastně dobře.

Charakter lezení Skály, či spíše kopce jsou roze- sety na náhorní plošině v relativ- ní blízkosti silnice č. 120 protí- nající národní park. Připravte se na žulové plotny „rajbasoidního“ charakteru. Pro vlastní Valley jsou typické kolmé až převislé plotny protka- né různě širokými spárami. Obli- gátní vysvětlení říká, že je to díky tomu, že hornina je geologicky mladší, nestačila ještě zvětrat (a „zchytovatět“) natolik, jak to zná- me u nás na Starém kontinentu. Oproti Valley jsou skály v Tuo- lumne položenější („kopcoidněj- ší“), na druhou stranu zde najde-

52 Zdejší kopce klamou. Řekli byste, že po hřebeni Tenaya Peaku vat u jezera, vyndáte z kufru le- vede osmplusková cesta? zečky a můžete se vypravit sestu- povou cestou na nějaký krajinově velkolepý kopec v okolí.

Pár poznámek Protože jste do USA nejspíš nele- těli kvůli Tuolumne, nemá cenu se na tomto místě rozepisovat o ce- nových relacích nebo o tom, že tu pravou Ameriku poznáte, až když sednete za volant a sešlápnete pedál. A i kdyby byly Yosemity prv- ním či jediným parkem, který na- vštívíte, hned u vjezdu dostanete informační materiály, v nichž se dočtete vše potřebné. Třeba o tom, jak daleko a vysoko od ni U.I.A.A. Tuolumne nejsou pro dým dnem se zlepšujete. K tomu místa spaní je potřeba uložit jídlo špičkové lezce, z několika set si přidejte, že u jezera Tenaya je kvůli medvědům. cest je pouze několik desítek vý- i kemp, zkrátka Tuolumne nabízí Za speciální zmínku stojí, že stupů v obtížnosti od 5.13a (10-) ideální podmínky pro několikaden- v Yosemitech mají snad nejlibe- výše. Důvod je jednoduchý. Když ní přivykání místní žule či aktivní rálnější přístup ze všech NP je skála kolmá příliš a nejsou-li odpočinek. k čundrákům, čili backpeckerům. v ní žádné chyty, tření už prostě Na některé kopce lze vystou- Snad je to způsobeno relativní nefunguje a jaksi není možné vy- pat hodnotnou cestou, smotat la- blízkostí svobodomyslného San lézt nahoru. no a sestoupit po skále nakloně- Francisca, faktem ale je, že jest- A o tom zdejší lezení je. Ne- né tak akorát, abyste neuklouzli. liže dodržíte pár základních pra- potřebujete sílu, takže večer ne- Takže i když budete na lezení videl, můžete na náhorní plani- jste nijak zvláš dolámaní a kaž- sám(a), necháte ostatní odpočí- ně kempovat takřka kde chcete, a to včetně rozdělávání ohně. Takže například není problém komfortně se vyspat skoro u ná- stupu. Dále je dobré vědět, že z Tuolumne vede několikadenní treková cesta do Údolí, je tedy možné vyslat své něžné polovičky napřed, a se pokochají krajinou, dva či tři dny si zalézt, a pak po silnici autem přijet přímo do Mekky všech lezců. Další rada je z těch ekonomických. Doplňte si benzín i potraviny před tím, než vjedete do parku. Ne, že by tam byla nouze, ale vše je zde výraz- ně dražší. A poslední tip. Yosemi- ty jsou vyhlášeny vysokými letní- mi teplotami, přece jen jste po- někud jižněji než u nás. Nezapo- meňte ale na to, že Tuolumne je o kilometr výš než rozžhavené Údolí. Vaše smělé výstupy začí- nají tam, kde cesty bratří Hube- rů a jim podobných končí (tedy z hlediska nadmořské výšky ur- čitě), takže za chladivé srpnové noci se na vašem stanu může klid- ně udělat jinovatka.

Vybrané oblasti Kromě celkového přehledu při- kládáme i podrobnější topa dvou oblastí. Stately Pleasure Dome proto, že je přímo u nosu, tedy u silnice, a Polly Dome proto, že nabízí (na místní poměry) rozma- nité, zejména vícedélkové, leze- ní. Tomáš Roubal foto: archiv autora

53 foto: V. Malina

Sport life MÈR na obtínost k první expresce už kluci měli za v silových krocích po větších chy- sebou osm kroků a dva anebo tři tech došlo. Skončila šestá. Na ko- ■ Brno, Rajče, 8.–9.5. lezci k ní ani nedolezli. Byla delší nec traverzu v tomto profilu po bo- ■ Tom Mrázek si opět přišel pro titul a možná i zajímavější než finále, jovném výkonu dolezla Nelly ■ Domácí Silvie Rajfová získala v patnácti letech svůj druhý titul protože vzdušné kroky přes pozi- Kudrová, nový objev českého le- tivní chyty a oblézání struktury ve zení z Ústí nad Labem. Čtyři nej- Po roce se Mistrovství České re- Generální sponzor: Sport life. stropu nutily závodníky k nádher- lepší ženy se přehouply i do levé- publiky v lezení na obtížnost ko- Sponzoři: Rajče, Sokol Brno 1, né akrobacii. Top dali čtyři muži: ho profilu stěny, kde již bojovaly nalo v Brně, ovšem na poloviční ČHS, město Brno plus mnoho Pochopitelně Tomáš Mrázek, dá- o každý krok. Sylva Nagyová spad- stěně než vloni. Byl to dobrý zá- u nás renomovaných lezeckých fi- le Zdeněk Resch, Jan Zbranek la v delším kroku pod stropem. vod Českého poháru, ale na mis- rem. První den si muži jen zalez- a Jakub Hlaváček. Všichni se ná- Helena Lipenská zvládla ještě čty- trovství jsou místní podmínky pře- li na dvou tratích, protože pro ma- dherně prošli. ři kroky a poprvé si dolezla pro ce jenom málo. Závod probíhal lý počet postupovali všichni rov- Finále žen bylo však ještě po- bronzovou medaili. Skončila tři v komorní atmosféře. Až na finá- nou do semifinále. Ti výkonnost- hlednější linií než semifinále mu- chyty pod vrcholem. Výborným le bylo v hale Sokola kolem stov- ně lepší to vnímali jako ztrátu žů a poprvé i drama závodu při- a technicky velmi zkušeným výko- ky diváků. Určitě byla dobrá orga- dne. Osm lidí vylezlo obě cesty. neslo větší emoce. Cesta začína- nem dolezla Slovenka Zuzka nizace a oba dny měly hladký prů- Vzrušení ovšem přinesla zajíma- la v pravé části na sloupu, násle- Čintalová – patnáctá na prvním běh. Startovalo jen 28 mužů a 14 vá kvalifikace žen. Danovi se ten- dovala oblá břicha a přechod Světovém poháru v Belgii – až do žen. Pro nemoc bohužel nestarto- tokrát obě cesty opravdu poved- přes hranu do čelního profilu, tu- předposledního chytu, kde i ona vala úřadující mistryně ČR Tereza ly. dy traverz a gymnastické slézá- spadla. Top i diváci čekali na nej- Kysilková. Pořadateli byly HO So- Rovněž povedené bylo semifi- ní a přeskočení do profilu levé- větší favoritku Silvii Rajfovou, kte- kol Brno 1, ČHS a Rajče. Ředite- nále mužů s jedním skokem, bo- ho. Opět spuštění dolů a něko- rá svou roli beze zbytku splnila lem závodu Pavel Rajf. Stavitelé hužel (nebo naštěstí) jen pro men- lik silových kroků vedlo do vr- a s přehledem dokráčela do tratí: Dan Kadlec pro ženy, Jirka ší, v první třetině cesty. Tra ved- cholového madla ve střeše. Prv- madla, přičemž si z předposled- „Caballo“ Švub se svými dvěma la z hloubky pravé strany převi- ní se do čelního břicha přehoup- ního chytu dovolila ještě zapnout syny pro muže. sem nad velkou matrací, takže la Lucka Hrozová, kde jí také expresku.

54 závody

Sport life MČR, Tomáš Mrázek, semifinále foto: V. Malina

Muži měli kratší cestu, která začínala zbytečným bouldrem už nad první expreskou v čelní stě- ně. Spadl zde Martin Stráník. Lez- lo se po velmi malých chytech až pod strop, k němuž uzavíral cestu druhý nepříjemný bouldr s vý- měnou rukou na malé liště. Ces- ta dovolovala vydechnout jen před druhým bouldrem pod stropem, kde se čtyři šastlivci, kteří se dostali až sem, mohli několikrát vrá- tit, než stejně z lišty spadli. Mís- tem se pochopitelně prošel jen Mráza, ale i jemu se smekla noha v posledním kroku ve stropu, takže poprvé ani on finále nevyle- zl! Do stropu se jinak nikdo nedo- stal. Jen Slovák žijící v Brně, Ma- rek Leitman, dokázal vyměnit ruce na malém trojúhelníčku a než Sport life MČR, Nelly Kudrová, finále foto: V. Malina spadl, sáhl si na první chyt ve střeše. Konečně tak protrhl šňů- ru neúspěšných vystoupení v zá- vodě na obtížnost a získal příjem- nou prémii za druhé místo. Třetí místo nečekaně obsadil Zdeněk Resch, který se po letech znovu vrátil ve velké fazóně mezi špič- ku. Loňský vicemistr Kuba Hlavá- ček bouldr také nedokázal překo- nat a poprvé po čtyřech letech zů- stal bez medaile. Formu měl na víc. Smůlu měl také brněnský ma- tador Martin Fojtík. Těsně pod bouldrem se mu už v lehčí pozici smekla noha a tak potřetí na mis- trovství zůstal kousek od medaile. Sport life MČR, Kuba Volf, kvalifikace foto: V. Malina

55 SAUNA, Rosa Štefánek, finále foto: V. Malina

Řekli po závodě: 2. Marek Leitman Slovensko Sauna Boulder 2004 Tomáš Mrázek (po semifinále): 3. Zdeněk Resch Lokomotiva „Je to lehké, ale pořád musím dá- Beroun Sedmý ročník již tradičních boul- i když závodníci přijeli z celé re- vat pozor, abych se někde nesme- 4. Jakub Hlaváček deringových závodů se uskutečnil publiky. Závodilo se na šesti pro- kl.“ Triop/BB Klan v Plzni 20.4. v zázemí stěny oddí- filech od poklopeného po stropo- Marek Leitman: „Jsem rád, že ko- 5. Martin Fojtík Los Brňos lu USK LEZEC PLZEŇ. Od minulé- vý převis. Cesty připravil Roman nečně něco vyšlo, ale kdybych víc 6. Jan Zbranek Saltic ho roku nastaly dvě významné Hanáček (Hany) společně s Pet- popřemýšlel… Ale super cesty. Fi- 7. Vašek Malina TJ Ruzyně/Rock změny. Oddíl začlenil do svého ná- rem Holubem (Hop). Hany, přes- nále, až na ten začátek, taky dob- Pillars zvu slovo LEZEC po bývalých, čis- tože stavěl své první závody, se ré.“ 8. Martin Stráník Rajče team/ tě oddílových, webových strán- toho zhostil velmi dobře. Některé Silvie Rajfová: „Byly to moje prv- Lanex kách a závody se konaly na extra cesty vypadaly na první pohled vel- ní závody na téhle stěně, tak jsem Ženy zhotovených profilech v tělocvič- mi obtížně a když i lezci jako Jir- ráda, že jsem vyhrála.“ 1. Silvie Rajfová Triop/Rajče/ ně vedle naší stěnky nazvané ka Šimandl měli potíže se s tím Zuzana Čintalová: „Pěkné ces- Sokol Brno 1 SAUNA. popasovat, tak Štěpán Neustupný ty, velké chyty, vytrvalostní. Mám 2. Zuzana Čintalová Slovensko Závod byl zařazen do závodů a zejména pak Rosa Štefánek dá- sice radši kratší a silovější ces- 3. Helena Lipenská HO Vertical/ ČHS jako krajské mistrovství, vali bouldery na první pokus. ty, ale ani velkými chyty ne- Rock Pillars/Sensor pohrdnu. Čekala jsem ale, že na 4. Sylva Nagyová Brno mistrovství dojede víc závodní- 5. Nelly Kudrová Boulder Shop/ ků.“ Ruzyně Rosa Tomanec 6. Lucka Hrozová TJ Jiskra Nový Bor/Saltic Výsledky Sport life MČR: 7. Anna Čermáková Muži Rajče team 1. Tomáš Mrázek Dukla Praha/ 8. Katka Chudobová Rock Pillars TJ Ruzyně

Plzeòský lezec

Soutěž vypsaná webovým portálem Lezec.cz zahrnovala nejlepší- ho lezce ze sobotního SAUNA BOULDER a nedělního MOTYKA CUP. A protože vítěz bere vše a nikdo z domácích nebyl tak dobrý jak Petr Kalman z Ostravy, putovala cena na druhou stranu republiky. Vlasta Volák SAUNA, Balcarová foto: J. Sika

56 závody

SAUNA, Katka Chudobová, finále foto: V. Malina

Ženám vládly závodnice z praž- Motyka cup 2004 ské Ruzyně. Katka Chudobová až Muži do posledního finálového boulde- 1. místo Rosa Štefánek Druhý ročník závodů s cepíny se a Jindra Zachariáš nepočítali ru lezla vše na první pokus stej- (Rock Empire) uskutečnil na soukromé stěně a tak se muselo zakázat je po- ně jako Nelly Kudrová. Rozhodl až 2. místo Štěpán Neustupný Standy Krpejše, majitele společ- užívat a lezlo se tedy pouze na poslední rajbasový poklopenec. (USK Lezec Plzeň, PAD) nosti Hannah. Stěnka je to ven- Ergách od Charlet Mosera. Pro- Katka dala zónu na první pokus, 3. místo Martin Spilka kovní a tak podstatným faktorem blém byl v tom, že by s delšími Nelly na druhý. Třetí místo zůsta- (VŠAK, Bouldershop) mohlo být počasí. A také bylo, což cepíny závodníci získali nepřimě- lo doma zásluhou Jany Lukášové. poznamenalo účast. Stejně tak, řenou výhodu. Inu pravidla se do- Poděkování patří všem, kteří se Ženy jako společenská únava po sobot- tváří – je to mladá závodní dis- na závodech podíleli, zejména pak 1. místo Kateřina Chudobová ním SAUNA BOULDERU, respek- ciplína. Další otázkou do budouc- Karlu Křížovi (Bolkovi), který připravil (HO Ruzyně) tive po lezeckém dýchánku, který na určitě bude, jestli bude dovo- extra profily. Poděkování patří samo- 2. místo Nelly Kudrová následoval. leno nasedat na cepíny či niko- zřejmě také našim sponzorům: Sal- (HO Ruzyně, Bouldershop) Přijeli borci z Ostravy a Brna liv. tic, Hannah, Climatic, ČHS a dalším. 3. místo Jana Lukášová vyzbrojeni dlouhými Raveltiky. Výbornou formu a podívanou V. Volák (Plzeň) S tím stavěči Martin Louda předvedli Radek Lienerth (Zoban)

57 a Vojtěch Dvořák (oba HO LOKO Exhibiční superfinále pak s mačka- BRNO). Kvalifikační cesty si vy- mi, cepíny a s jištěním shora. chutnali a lehce se rozehřáli. Fi- Poděkování patří našim partnerům: nálovky již i mezi nimi rozhodly. Zo- Hannah, Climatic, Saltic a další. banův výkon pak ještě v exhi- V. Volák bičním superfinále potvrdil, že byl dnes u nás nejlepší. 1. místo Radek Lienerth (HO A jak se závodilo? Kvalifikace LOKO Brno) se lezla na dvou cestách v le- 2. místo Vojtěch DVOŘÁK (HO zečkách s cepíny a s jištěním sho- LOKO Brno) ra. Obě finálovky také v lezečkách 3. místo Petr Kalman (HO ALPA s cepíny, ale jištění bylo odspodu. Ostrava) 24 hodin lezení NONSTOP po umìlé horolezecké stìnì

■ Litoměřice 15. – 16.5. 2004 ■ „Bylo by možné za 24 hodin vylézt z nejnižšího místa zeměkoule, dna Mariánského příkopu, na nejvyšší místo světa, vrchol Mount Everestu? A tuto vzdálenost čítající nějakých 19.884 metrů překonat po venkovní umělé horolezecké stěně cestou klasifikace V?“

Tak tuto otázku si před rokem po- proud energie a z toho plynoucí ložila parta horolezců z Roudnice snaha o lezení se projevuje v noč- nad Labem, Nového Boru a Ústí ních a brzkých ranních hodinách, nad Labem po dosažení vrcholu kdy se před stěnou s umělým Mount Everestu z 0 metrů na osvětlením neustále tvoří fronta 8.850 metrů lezením právě po té- lezení chtivých borců. Téměř chy- to stěně v čase 10 hodin 20 mi- bí jističi, čehož se statečně na nut. úkor lezení ujímají dva nejoběta- Letos se v pátek 15.6. 2004 vější účastníci, Honza Vojta a Mi- v odpoledních hodinách začali chal Hajn, kteří jištěním stráví din 40 minut dříve, než se před- ších lezeckých oddílů a náhod- scházet lezci v Litoměřicích, aby mnoho dlouhých hodin. Po půlno- pokládalo. ných příchozích se za 24 hodin le- v 17.00 hodin odstartovali akci, ci doráží posila ze Spartaku Ústí Cíl je dosažen, ale 24 hodin zení a za účasti celkově 94 lezců nemající ve světě obdoby. Trochu nad Labem pod vedením Ctirada nonstop lezení ještě neskončilo. podařila zdolat stěna výšky 8,85 „crazy“, nicméně sportovně na Suchého, ale na stěnu se přes vel- A tak v sobotu ráno nastupuje do metru celkem 2.927x, což zname- velmi vysoké úrovni. Dvacet čtyři ký nával dostávají až kolem dru- stěny skupina dvou dětí z Jiskry ná, že konečná dosažená délka hodin lezení nonstop po umělé le- hé hodiny. V 02.40 je příležitost Nový Bor a deseti dětí z HOM výstupu činila 25.900 metrů za zecké stěně. Nástup do stěny byl k otevření dvou lahví šampaňské- Alpin 4 Praha. A děti se snaží, seč 24 hodin. To znamená něco málo vskutku impozantní, nebo první ho, protože expedice ze dna oceá- to jde… Na stěně se rozpoutává přes kilometr za hodinu. A také lezec, Michal Hajn (založením po- nu na střechu světa se konečně boj mezi Lukášem Krotilem a Stan- zápis do České knihy rekordů tápěč i horolezec) nastoupil do vynořuje z vody. A te už nás če- dou Věchetem o nejrychlejší vyle- a návrh na zápis do Guinnessovy stěny v neoprénovém obleku, kají konečně vrcholy. Vrchol nej- zení a sestup cesty. Oba borci se knihy rekordů, na jehož důvěry- s dýchacím přístrojem, podvodní vyšší hory České republiky, střídají, na vrcholku stěny mydlí hodnost po celou dobu výkonu do- maskou a 15litrovou lahví se Sněžky 1.602 m.n.m., zlézá Mar- do lodního zvonu jak o život a do- hlíželi dva delegovaní komisaři. vzduchem. Jen obligátních 12 kg tin Chab ze Spartaku Ústí nad La- lů se nechají spouštět téměř vol- Celá akce úspěšně proběhla olova jako běžně užívané závaží bem (2. nejvýkonnější lezec s 204 ným pádem. Loňský rekord 12,2 za aktivního přispění a organiza- a ploutve nechal pro jistotu pod výstupy) ve 4.00 hodin. Vrchol sekundy se hroutí a po lítém boji ce ze strany společnosti VOD–KA stěnou. Vystupujeme totiž z hloub- Mont Blancu 4.807 m.n.m. má na nakonec vítězí Lukáš Krotil v ne- Litoměřice, dodání skvělého le- ky – 11.034 metrů pod mořem svém kontě Roman Líbal z HO uvěřitelném čase 8,08 sekundy. zeckého vybavení ( lezeček od fir- a pravděpodobně nějakých pár ho- Roudnice nad Labem v 06.20 ho- Výstupu ze dna Mariánského my TRIOP Zlín a lan od firmy LA- din pod vodou ještě pobudeme. din, který dorazil pod stěnu tepr- příkopu na vrchol Mount Everestu NEX Bolatice – takové zátěžové Postupně se navazují další ve v 05.30 hod. z noční šichty. se aktivně účastnilo 70 lezců, kte- testy lan se hned tak nenajdou), lezci z HO Roudnice nad Labem Oproti předpokládanému plánu ří od pátku 17.00 hod. do soboty a zvláštní díky patří i Ústeckému (22), HO Nový Bor (12) a Sparta- máme 6 hodin náskok. Proboha, 09.20 hod. zdolali venkovní umě- pivovaru za zajištění vynikajícího ku Ústí nad Labem (7). Původně kam až se dá za 24 hodin v tako- lou horolezeckou stěnu cestou piva Zlatopramen 11o po celou do- plánovaný průměrný čas se díky vémto nasazení vůbec vylézt? Již- klasifikace V., celkem 2.247krát bu akce. hecování přihlížejících začíná po- ní sedlo Mount Everestu 7.906 v průměrném čase 25,20 vteřin. Karel Macas stupně snižovat, aby se po akci m.n.m. je zdoláno v 08.30 hod. Následně, po nástupu dětí z dal- zastavil na konečných 26,2 se- Mílou Hejným, který se následně kundy na jeden výstup. Oproti plá- přidal na úkor lezení k jističům, nu se borci dostávají k potopené- nicméně se svými 210 výstupy byl Hoøický Trpaslík 2004 mu Titanicu v hloubce 3.800 met- nakonec nejvýkonnějším lezcem. ■ První závod Českého poháru mládeže rů pod mořem o celé dvě hodiny No a kýžený cíl, vrchol Mount Eve- dříve a hladiny oceánu dosahují již restu 8.850 m.n.m. byl vylezen V sobotu 17. dubna proběhl v Ho- ra, mezinárodní účast, perfektní v 02.40 hod. v sobotu ráno, mís- dvojicí Karel Macas a Luděk Ší- řicích letošní premiérový závod výkony soutěžících dětí, mládeže to v původně plánovaném čase ma s expedičním vybavením v so- Českého poháru mládeže v leze- a juniorů a bezchybná organizace 06.20 hod. Kupodivu největší botu v 09.20 hodin. Tedy o 7 ho- ní na obtížnost. Skvělá atmosfé- domorodých pořadatelů, to vše

58 závodyzávody přispělo k vysoké úrovni již třetí- 3. Tereza Schlöglová (Hopice ceniny Hrad, Ž ár (629 m) se zbyt- dění, by třeba jen o pouhou se- ho ročníku soutěže nazvané Ho- Lukavice) ky keltského hradiště, nebo skal- kundu překračující maximálně po- řický Trpaslík. natá Světovina (560 m) s neda- volených třicet minut, už zname- 115 lezců z Čech, Moravy, 1. Pavel Rozehnal (Triop, HO lekou Čertovou skálou. Ty zcela ná diskvalifikaci. Všichni členové Slezska, Slovenska a Ma arska Rebel Pustiměř) jistě dokonale prověří nejen fy- hlídky jsou povinni držet se ne- soutěžilo v osmi kategoriích o hod- 2. Jan Janoušek (Hejnice) zickou připravenost účastníků, ustále na dohled. Jakmile který- notné ceny a body do celoročního 3. Roman Kučera (Top team ale i jejich schopnosti optimálně koli z nich odmítne dále pokračo- Českého poháru mládeže. Velmi Pardubice) si naplánovat a realizovat trasu vat, znamená to konec pro celý slušná účast, kdy pouze v kate- s ohledem na orientační doved- tým, a všichni se musí společně gorii nejstarších chlapců chyběli Kategorie B nost a kondici všech členů dostavit do cíle. Je jasné, že kro- Štěpán Stráník, který dal přednost 1. Monika Kuhn-Gáberová (HO družstva. Mapa se zákresem mě fyzičky a mapového umění roz- tréninku na skalách (jaro, slunce, Vrchlabí, Saltic, Singing Rock) kontrol se totiž vydává dvě hodi- hoduje také odolnost, vytrvalost docela chápu) a také Kuba Volf, 2. Zuzana Zbranková ny před startem, a tak má každý a schopnost správně si rozvrh- který má zlomený prst „faková- (HO Jeseník, Rajče team) tým dostatek času vybrat si sta- nout síly. Neméně důležité je vy- ček“ z jakéhosi doplňkového spor- 3. Barbora Kolouchová (HOM noviště, která hodlá navštívit. Ne- brat si k sobě kondičně a pova- tu. Škoda, očekával se jejich str- Alpin IV) smí přitom používat speciální na- hově příbuzné partnery, kteří do- hující souboj o první místo v sil- vigační systémy (GPS) ani doprav- kážou společně překonávat krizo- ně vytrvalostní finálové cestě. Je- 1. Adam Ondra (Sun Sport, ní prostředky, ale taktiku postu- vé situace bez zbytečných konflik- jich lezecký um tak musel suplo- Saltic, Singing Rock) pu, tempo přesunu, přestávky na tů. vat mladší z bratrů Stráníků Mar- 2. Martin Šifra (HK Sport systém občerstvení i případný odpočinek Podrobné informace o chysta- tin, který také jako jediný tuto fi- Lanškroun) si po odstartování určuje každý né akci najdete na webové strán- nálovou cestu v závodě topoval! 3. Pavel Štěpánek (Třebíč) sám. ce mistrovství: http://fsp.ini.cz/ Ostatní kategorie proběhly V centru závodu je možno po- rogaining/. vcelku bez překvapení a závěreč- Kategorie C stavit stan na přespání, nejvytrva- Všichni, kdo si chtějí zasoutě- ná dvě očekávaná superfinále 1. Aneta Hyvlová (LK Prachov, lejší borci ovšem pročesávají les žit o medaile a některé z hodnot- v nejmladších kategoriích chlap- TRIOP, Tukan team) i v noci a na kontroly si svítí ba- ných cen, nebo jen vyzkoušet, co ců byla jen třešničkou na celém 2. Tereza Čermáková (Sokol Brno terkami. Ti nejlepší zvládnou bě- jejich tělo vydrží, ale i ti, kteří si Hořickém Trpaslíkovi! 1, Saltic) hem 24 hodin absolvovat hodně pouze vyrazí na výlet do tohoto Akce se uskutečnila díky po- 3. Zuzana Tomancová (HO Jeseník) přes 100 km, což je v náročném překrásného koutu naší země, se chopení ředitele místního Gymná- kopcovitém terénu obdivuhodný mohou přihlásit na e–mailové ad- zia a Střední odborné školy pana 1. Martin Stráník (Rajče team výkon. Do cíle přitom musí dora- rese: [email protected]. Josefa Lindauera a za finanční Brno, Saltic) zit ve stanoveném limitu. Každá Určitě budou vítáni. podpory města Hořice. K bezpro- 2. Jakub Kovačík (MK ŠK Modra, započatá minuta navíc se totiž Za organizátory MČR v rogai- blémovému průběhu přispělo na- Triop Slovakia) trestá odebráním určitého počtu ningu 2004 sazení všech obětavých pořada- 3. Vít Lachman (LK Prachov, pracně vyběhaných bodů a zpož- Jan Tojnar, ředitel závodu telů, umění jističů, trpělivost TRIOP, Tukan team) všech rozhodčích a počítačová kouzla mága Lumíra! Pohárové zá- Kategorie D vody mládeže dnes již nelze pořá- 1. Lucie Hrozová dat bez nezištné podpory četných (Saltic, Singing Rock, TJ Jiskra sponzorů, jejichž ceny potěšily zví- Nový Bor) tězivší omladinu: ČHS, TRIOP Zlín, 2. Anna Čermáková (Sokol Brno MAKAK, HUDY sport, Šifra Floor- 1, Saltic) bal a mnoho mnoho dalších štěd- 3. Dominika Dupalová (HOM rých kamarádů! Alpin IV) A koho že to vlastně odměni- li? 1. Jiří Honzák (Yetti club Trutnov, Saltic) Kategorie A 2. Jakub Tomanec (HO Jeseník) 1. Anna Wágnerová (TJ Jiskra 3. Jan Plzák (Top team Nový Bor) Pardubice) 2. Lucie Kosinová (LK Prachov, Triop, Tukan team Velenice) Houmy

Rogaining nezapomenutelné dobrodruství 50 km od Prahy

Rogaining je extrémně vytrva- publiky v rogainingu koná 26. lostní varianta orientačního bě- až 27. června v Medovém Újez- hu, při které se dvou až pětičlen- dě u Rokycan (52. km dálnice na né hlídky snaží s pomocí mapy Plzeň, vlaková stanice Holoub- a busoly projít v určeném časo- kov). vém limitu (6, 12 nebo 24 ho- Ve speciální mapě prostoru din) co nejvíce bodovaných kon- mistrovství (měřítko 1:50.000) na trolních stanoviš. Jeho koléb- závodníky čeká řada vrcholů, kou je Austrálie, ale již řadu let ozdobených bizarními skalními se běhá i v Čechách. V letošním útvary, jako např. Radeč (721 m) roce se Mistrovství České rese čtyřicetimetrovou skálou u zří-

59 hovory z montany

Lezci lezcùm Tak, a dočetli jste další Montanu. Nebo začali Výzva správcům lezeckých oblastí! číst, to podle toho, jaký způsob listování časopisem máte raději. Vlastně vám i trochu ČASOPIS PRO HOROLEZCE SKIALPINISTY A SKALKAŘE Časopis Montana se chce podílet na přejištění závidím. Já totiž papírovou Montanu už několik let cest a údržbě skal. V rámci našich možností by- skoro nečtu. Ono není divu, obsah totiž znám 3/04 chom rádi pomohli malým lezeckým oblastem, dopředu. O to napjatější je ovšem první listování (č. 91) které obvykle nezískají žádné dotace a kde ne- novým číslem, a to zpravidla přímo v tiskárně. ročník XV zřídka rozhoduje skutečně každá koruna. Vyzý- (Hotejl XXXVIII) Procházím všechny nadpisy, popisky, podpisy, váme proto všechny správce takových lezeckých Vydavatelství a redakce: obrázky a reklamy a koukám, jestli náhodou není oblastí, kteří si myslí, že by jim Montana mohla Moravské náměstí 13, 602 00 Brno někde nějaká chyba a jestli je vše, jak by mělo v jejich práci nějak pomoci, aby se nám se svý- www.montana.cz mi nápady, připomínkami či požadavky ozvali. být. A proč o tom vlastně píši? To proto že vám, www.horokupectvi.cz jakož i sobě, přeji, abychom v tomto čísle žádnou redakce Horolezectví je nebezpečný sport chybu nenašli! a redakce nezodpovídá za škody na V úvodu Hovorů se zpravidla ohlížíme za zdraví a majetku vzniklé při jeho provozování. Rodí sa nový sprievodca číslem minulým. Podle vašich ohlasů se líbilo. Pa o Jackovič pripravuje nového sprievodcu Ma- Obrázky ze Středozemí asi navnadily nejednoho Posílejte jen obrázky naskenované profesionálními studii. lý Kežmarský štít, S stena. Ke že chce by čtenáře. Snad největší pochvaly ale sklidil článek V opačném případě pošlete rovnou aktuálny, presný a čo najobjektívnejší, zdvorilo Výlet do hor, od Čestmíra Bendy. To ukazuje, že je předlohu (dia, foto).

žiada horolezcov, ktorí niekedy v tejto stene vy- občas dobře podívat se na to naše (horo)lezení Prosíme autory, aby uvedli celé liezli prvovýstup a zabudli ho publikova, aby mu očima někoho „zvenku“. jméno i kamennou adresu. poslali základné informácie, nákresy at . na ad- A co dodat k číslu, které držíte v ruce? Minule Vydavatel: resu: Pavol Jackovič, Štúrova 13, 058 01 Po- Jiří Růžička jsem sliboval Patagonii a Mrázu ve Francii. Robert tel.: 541 243 333 prad. Jasper článek o Cerro Muroll`on podle dohody e-mail: [email protected] poslal. S tou Francií je trochu problém. Pepe má Šéfredaktor: Tomáš Roubal Tip na nákup pěkné (jiné by ani z ruky nedal) obrázky, zbývá tel.: 541 243 333 nám ale ještě sehnat samotného mistra a přeptat e-mail: [email protected] V sobotu a v neděli 19. a 20. června 2004 od se na jeho dojmy. Bude-li to jako vloni, jediná Sekretariát: 9 do 17 hod. proběhne výprodej skladových zá- Radim Výrubek sob firem Singing Rock, Warmpeace a Tilak šance je ve středu, to mívá Tom rest day. tel.: 532 163 627 v Poniklé 317. Za výhodné ceny budou k mání Rozhodně se ale dočkáte. e-mail: [email protected] sedáky, Mg pytlíky, malometrážní délky lan, Dále se musím krátce zmínit o Vildovi (–HRV–) Externí redaktor: Vladimír Procházka smyčky, goretexové, power–stretchové prádlo Pavelkovi. Je to svérázný sedlák na úrodných Vzdušná 10, 460 01 Liberec 1 a atd. lánech brněnského předměstí, který díky svým Stálí spolupracovníci: Spojte lezení na písku nebo turistiku v Krko- názorům někomu „sedne“ a někomu ne. Vilém Pavelka, Jiří Novák, noších s nákupem za výhodné ceny! V minulém čísle jste si od něj mohli přečíst Petr Piechowicz, Vladimír Slouka, Rostislav Tomanec, Yhu Abuwa Aktuální informace na www.singingrock.cz článek „Celá pravda“ o sovětských vařičích. Jazyková korektura: Tentokrát máme Vildovy článečky hned dva. Pavel Bubla Dokonce ve zvláštním okénku. Pro zapřísáhlé Grafická úprava a sazba: Martina Petrová Výstupy s Tilakem odpůrce jeho stylu psaní mám dobrou zprávu. [email protected] Vysvitlo slunce, a tak te bude mít naše Tilak © autoři článků Ve spolupráci s firmou jsme „vápencová myš“ zaručeně jiné starosti, než Za věcnou správnost příspěvků pro vás připravili soutěž komentovat novinky z předchozího čísla. Pro zodpovídají jednotliví autoři. o nejzajímavější lezecký počin Vilémovi vášnivé milovníky a milovnice (ba Autorem nevyžádané rukopisy a fotografie nevracíme. i milenky!) mám zprávu dobrou. Léto vystřídá Soutěže se mohou zúčastnit všichni ti, kteří ne- Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit jsou sponzorovaní a kteří si myslí, že by se o je- podzim a dříve než švestky dozrají se po rázném publikované články na Internetu. jich výpravě měli ostatní dozvědět. zaklepání otevřou dveře redakce a v nich bude Tisk: Moravská typografie Brno Musí jít o výpravy, které podnikli amatéři (te- stát menší svalnatá opálená postavička Vychází 6x ročně s disketou v ruce a se slovy: „Něco bych pro tebe cena výtisku 50 Kč, dy nesponzorovaní lidé), výpravy musí být kolek- roční předplatné 300 Kč tivní (tedy žádná osamělá sóla) a musí se při měl!“ ISSN 1212-7957 nich lézt. Více než stupeň lezeckých obtíží hod- A na konec jedna drobná poznámka. Začali Registrováno MK ČR pod číslem notíme originálnost celého počinu a následnou jsme v tiráži uvádět pořadová čísla Montan. E5208 ze dne 6.4.1990. MIČ: 46913. zprávu o celé akci! Nejzajímavější akce bude od- Vidíte tak, že česky nejdéle vycházející lezecké Bankovní spojení: ® měněna dvěma sadami GORE_TEXOVÉHO ob- periodikum má už něco za sebou, a také můžete ČS, a.s. č.ú. 1345370319 lečení podle vlastního výběru od firmy Tilak. kód banky: 0800 sledovat, jak se blíží jubilejní stovka. Že bude název účtu: Jiří Růžička Projekty nesmí být starší než jeden rok výjimečná můžeme slíbit už te . A nebojte, uteče Distribuce v ČR: a v jednom kalendářním roce můžete přihlásit to rychleji, než byste řekli. Rychlost je znamením společnosti holdingu PNS, a.s., jenom jednu akci. Bližší informace v redakci. Mediaprint & KAPA, s.r.o. doby. Už te je v prodeji kalendář na příští rok. Distribuce na Slovensku: Pěkné léto a bezpečné návraty přeje Mediaprint – Kapa Pressegrosso, a.s. oddelenie inej formy predaja P.O.BOX 183, 830 00 Bratislava tel.: 02/44458821, 44442773, 44458816

Příští číslo vyjde 7. 8. 2004 Redakční uzávěrka č. 4/04 je 2. 7. 2004