ů Horror podle Band Zora Ulla Keslerová Balzac Adrián García Bogliano Subspecies

NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS ČÍSLO 23 ČERVEN 2017 Obsah Naše oblíbené dvojky aneb druhé části, které se nám líbí více než první ...... 4 Bizarní hračičkář Charles Band ...... 10 Quando Alice ruppe lo specchio ...... 14 Cannibal ferox ...... 16 Zora Ulla Keslerová ...... 17 Tmavě červený výlet ...... 29 Antropophagus ...... 32 Lo squartatore di New York ...... 33 Příbuzní (Dagmara Adwentowska) ...... 35 Josh Malerman – V pasti ...... 37 The Pit & The Pendulum OST ...... 38 Pimprlové horrory Charlese Banda ...... 41 Pogo, horror, punk: Balzac ...... 46 Proti proudu: Prometheus ...... 51 Feud – Bette and Joan ...... 53 Mark E. Pocha – Kontakt ...... 55 Brněnská Retro noc hrůzy ...... 57 Wizard Video Games ...... 59 Mrtvá jako čokoláda (Diuk) ...... 61 V mrazivých tónech Richarda Banda ...... 70 H. P. Lovecraft’s Re-Animator: The Defi nitive Edition OST ...... 72 Adrián García Bogliano ...... 75 Habitaciones para turistas...... 79 Komnata hrůzy ...... 80 Okulděje 3: Věčný strach ...... 81 Marvel: Horory ...... 83 Full Moon Entertainment ...... 84 Z tunelu ke světlu (Dagmara Adwentowska) ...... 88 Get Out ...... 91 HorrorCon na cestách aneb Srazy fanoušků horroru ...... 92 Roman Bílek – Solení ran ...... 96 Subspecies: slintající ohyzdní upíři ...... 97

E-mail: [email protected] www.howardhorror.cz

Redakce: Honza Vojtíšek, Roman Kroufek Externí spolupracovníci: Roman Bílek, Josef Blažek, Adela Blažek Hrivnáková, Alžběta Čechová, Mark E. Pocha, Robert Poupátko, Honza Kohoutek, Zdeněk Skokan, Martin Skuřok, Martin Štefko, Milan Vričan Korektury: Zuzana Kocurková, Honza Vojtíšek Obálka: Tomáš Melich Ilustrace: Zdeněk Svoboda (35), Sandro Dragoj (67), Štěpánka Pavlíková (89) Sazba: Július Muránsky HOWAR D – 23/2017

Nazdar bando, vítáme vás u našeho skupinového čísla. Skupinového nejen tématem, ale i jeho, respektive jejich, členěním hned do několika skupin. Hlavním tématem tohoto čísla je tzv. bandovský horror. Čili tvorba bratří Bandů, tedy producenta, režisé- ra, scénáristy a herce Charlese Banda a hudebního skladatele Richarda Banda. Jim samotným a jejich tvorbě věnujeme hned několik článků či recenzí. Obzvláště milovníci levných béčkových, nejednou komediálně ladě- ných, videohorrorů z různých polic videopůjčoven – a takových nás je jistě hodně – budou spokojeni. Další dvě tahounská témata čísla se točí kolem rozhovorů. První z nich je s režisérem v rámci žánru velmi pestrých, a hlavně povedených horrorů, Španělem Adriánem Garcíou Boglianem. Sudor frío? Ahí va el dia- blo? Late Phases? Pořád nic? Však on už to náš rozhovor změní. Nechybí ani recenze jednoho jeho kousku. Druhý rozhovor je splněným snem. Snem, v jehož uskutečnění jsme již takřka přestali věřit. Ale zápal a píle nese ovoce a my jsme se po letech dočkali. A vy s námi. V tomto čísle přinášíme rozsáhlý rozhovor s česko- slovenskou ikonou italského thrilleru a horroru Zorou Ullou Keslerovou, který doprovází hned čtyři recenze na její italské horrorové fi lmy. I zbytek čísla tvoří nabušený materiál. Podíváme se na zoubek třeba japonským horrorpunkerům Balzac. Nechybí povídky, recenze fi lmů, knih, her, komiksu a soundtracků. Po delší době se sešlo zase hned několik reportů z různých akcí a míst. Prostě milujeme horror a donutíme ho milovat i vás. A příště? Příště zešílíme.

Honza Vojtíšek

BŘEZEN 2014

NEZÁVISLÝNEZEZÁV HORROROVÝ ČASOPISZÁŘÍ 2014 Á ISLÝ HORRO ROR NEZÁVISLÝNEZÁV HORROROVÝ ČASOPIS

ISLÝ ČÍSLO HORRO

Červen 2013 O RO NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS RRO HORRORROORR ISLÝ SLÝ HORROROVÝ ČÍSLO NEZÁVISLÝNEZÁV HORROROVÝ ČASOPIS ČÍSLO Březen 2013 OVÝ RRO ORRO BŘEZEN 2015 HORR NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS 6 BoB ISLÝ þek & Zubík FoglarovskáFFoglgla hr rov ČÍSLO ČÍSLO Co nás na horrorech štve NEZÁVISLÝNEZÁV HORROROVÝ ČASOPIS o nná

[ 1 ] ] 1 [ SocialistickýSoc sn ZombiĤza Mord ciciaalilis 15 T RO – 5/2012 – Ĝináctkyin a zrcadla v horroru RR nácnnáácá ORR ROV

HOR OV OA D HOWAR

ISLÝ AuAustAustralský horror NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS

jších záporák King Diamond EZÁV PsiPss v horroru NEZÁVISLÝNEZÁV HORROROVÝ ČASOPIS n Pavel SoukupPavPavelAnimovanýAAni Ž horror AuAustralskáGrahamGraGrah MastertonasociaceFFound footage horrorových autor Heda Bartíková usust Ý

Miloslav Švandrlíksttr aha ć ZÁŘÍ 2012 ZÁŘÍ Slendermanr árek HORR lend a Horrorová p c GuyGGu N. Smith ŽenyŽen (v)Cichowlas horroru k& Radeckindd

MartinČ Štefkoereerm RR

ý ý ý rrm y ý

mma R

– 4/2012 –

eši a Slováci v zahrani v Slováci a eši e e e Ženyy AlfredaAlfrAlfAlA frfrereed Hitchockaan e

Weekend of Fear 2014

NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS HORROROVÝ NEZÁVISLÝ NE Jenny Nowak Jenny Jenny Jenny

Edward Lee Edward Edw Edw

Polský horror EZÁV

Sedmdesátkový horror Sedmdesátkový Se Se Se Se

PionýS

e e

Zora Ulla Keslerová Ĝ Nikola Voto ání

Nowa Nowa

Ĝ ISLÝ Mort Castlei hororu 2

Peter TscherkasskyHorroroví spratci HororKemp Philip Glass

ak

Vincent Price ak Ĥ ror HORRO þ oví sp Kde vzniká ková horror

ratci ČÍSLO

O O O

Nekroskop

Barbara Nedeljáková Barbara

þ HorrorCon

Horr R R R

Goblin ve Vídni R

ních horrorech ních Horo Mick Garris Mick Mick Mick

rr rr

rr Joel-Peter WitkinrorKemp Philip G

r r r r ick ick ick

onSnli Goblin Sinclair John

Steph Stephen King Stephen

kG ck

Milan Žá Milan 16

teph

k kG kG kG kG k k kG kG kG

NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS HORROROVÝ NEZÁVISLÝ NEZÁV

eph eph eph eph

phe phe phe phe phe phe phe Rozhovory: R R R R R R R

þ

he eský NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS HORROROVÝ NEZÁVISLÝ

ZÁV

RO RO

RR RR RR RR ISLÝ ISLÝ ISLÝ ISLÝ ISLÝ

LÝ

þ lass

OR OR OR OR OR OR

Ý Ý Ý

ek

HO HO HO H

H HO HOR HOR HORR HORR HORR HORRO ORRO ORRO

RRO RRO

RO RO

HORR

O

LÝ LÝ ROVÝ R RO ROV ROVÝ ROVÝ R Katharine Isabelle

Janko Iša

ČÍSLO ČÍSLO

RRO RRO

RO RO RO RO

ČASOP

Robin Kašpa Robin recenze Povídky,

ÁVI Scrimm Angus

R Psychopompos

IS

Alena Alena

18 NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS HORROROVÝ NEZÁVISLÝ NEZ

ČÍSLO ČÍSLO ČÍSLO NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS HORROROVÝ NEZÁVISLÝ NEZÁV

22 22

ISLÝ ISLÝ BŘEZEN 2017 BŘEZEN BŘEZE

N 201 N HORROROVÝ HORROROVÝ 7

Denisa & Daniela Ponomarevovy Ed Wood

ČAS ČAS

NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS HORROROVÝ NEZÁVISLÝ

V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V V

Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý Ý OsminohýOsmino horror; Ellen Datlow; Tomáš Melich; Ý

Adrián García Bogliano

Horror podle Band Zora Ulla Keslerová hý hor Dean R.R Koontz; American Horror Story

ror; E

. Koon

Subspecies

PROSINEC 2016 PROSINEC

R

O O

Balzac llen D S

I

tz; Am NE C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C

Ĥ

2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2

0 0 0 0 0

atlow; 0 1 6

erican

Tomáš

Horro

Melic23 ČERVEN 2017 ČÍSLOr Sto

to c or hh; r ; NEZÁVISLÝ HORROROVÝ ČASOPIS y [ 3 ] Naše oblíbené dvojky aneb druhé části, které se nám líbí více než první

Dvojky jsou často jen pokusem zopakovat neubráním dojmu, že je tak trochu nudná. Pak tady úspěch původních fi lmů, vyždímat ten pytlík ještě máme dvojku, která je o něco méně ceněná, ovšem trochu více a dostat navíc jeden hrnek lahodného akčnější a zábavnější. Ačkoliv každý gurmán ví, že zisku. Jsou taky začasté přímo propojeny s původní- nejlepší je trojka. S dvacetosmičkama je to podobné. mi fi lmy, protože hrají na jistotu. Na poznanou jistotu. Tu dvojku jsem si přece jenom pustil víckrát, protože A jedou v jejích mantinelech. Jen je trochu upravu- je to zábava, člověk u toho nemusí tolik přemýšlet jí, případně zlepšují. Dvojky prostě bývají jen pokus a jenom se baví tím, jak listy vrtule helikoptéry se- o vylepšené verze jedniček. Až trojky se mnohdy vy- kají zombies jako mexický zahradník v USA anglic- dávají vlastním směrem. Dvojky ještě okatě pokukují ký trávník německému herci. Nebo ta krásná scéna po jedničkách, ohlížejí se za nimi a snaží se být jejich předtím, než snipeři dostanou rozkaz, ať pálí i do ži- lepšími verzemi. Většinou se jim to nepovede. Ale ně- vých, kterou bych pojmenoval „Pro jedno kousnutí“. kdy ano, a tady je naše hrst dvojek, které nás zaujaly Nechci ani tak říct, že by pokračování bylo lepší, ob- více než jedničky. jektivně ani nemůže být, ale pokud si dvojku pustím minimálně jednou ročně, zatímco jedničku, jejíž DVD Martin Skuřok mám v poličce hned vedle, jsem viděl za celou dobu Každý má rád 28 Days Later… (2002). Prý je to její existence sotva dvakrát, tak je asi jasné, který jeden z nejlepších zombie fi lmů. Jsem slyšel. A pak z těch dvou je pro mě lepší. Nic víc v tom není, je to je tady pokračování, 28 Weeks Later (2007). Všichni atmosféra versus akce a ačkoli jsem příznivec po- o něm ví, ale nikdo ho nemá rád, protože leží ve stí- malých čtyřhodinových černobílých fi lmů, tady volím nu jedničky, ovšem zcela neprávem. Je to takový Ve- akci. Samozřejmě, co se týče horroru, jednička jed- třelčí paradox. I když mám jedničku rád, uznávám ji noznačně vede a dvojka se může tak akorát stydět. za to, co znamená pro fi lm jako takový, tak se přesto Jenže ve dvojce je vrtulník, který vrtulí seká zombies,

[ 4 ] HOWAR D – 23/2017

a to je pořád o jeden vrtulník sekající zombies více neurčitého věku, která to nemá v hlavě tak docela než jich má 28 Day Later… v pořádku. Klíčovými slovy tohohle fi lmu jsou jedno- Ginger Snaps je rozhodně výborná série, která by značně ponurost a deprese, které podtrhuje jak vizu- neměla chybět v žádném žebříčku vlkodlačích fi lmů álno, tak daleko lepší soundtrack než u prvního dílu. už jen proto, že se k celému problému lykantropie A samozřejmě Ghost, na té postavě je něco šíleně staví trochu jinak než ostatní. Například díl první, to zvráceného. I když zpočátku vypadá jako komiksová je takový skoro příběh z bravíčka. První kluci, prv- nerdka, která má tak trochu svůj svět, pořád je straš- ní sex, menstruace, holení nohou, vztah mezi sest- ně děsivá. A postupem fi lmu je stále děsivější. Sa- rami, nějaká ta socializace mezi pubošema, no, co mozřejmě, je to čistě můj subjektivní pocit a mnohým vám budu povídat, de facto je to holčičí fi lm. Na dru- by se to zdálo směšné, ale tahle dvojka mě vždycky hou stranu je tu pro pány Katharine Isabelle z jejíž dostane svou bezútěšnou atmosférou, skvělým fi ná- proměny v sexy lykan bitch se v nejedněch trenýr- le i následným vyústěním příběhu po „velkém fi nále“. kách zachechtá kašpárek. Na stranu třetí, můj kašpá- Temnější, horrorovější, lepší. rek zděšeně utíká za pahorky, když vidí pro majitele Predator je fi lm, který má každý rád. Aspoň já penisu ne zrovna příjemnou scénu, ve které jedno- tedy neznám nikoho, kdo by řekl: „Nah, dyť je to mu klukovi takzvaně pustí v kapse u kalhot červená sračka.“ Hlášky, nabušený Švagrnegr a první před- propiska. Brr. Ginger Snaps 2: Unleashed (2004) je stavení jednoho z nejlepších monster v historii fi lmu. ale zcela odlišný a byť si myslím, že objektivně jsou Predator 2 (1990) pak přinesl zcela něco jiného. A je oba fi lmy na kvalitativně stejné úrovni, dvojku mám to dobře. Kdyby to bylo například o tom, že se někde přeci jen raději. Zatímco jednička je víc user frien- v džungli objevil zase Predátor a pošlou tam znova dly, pokračování je pro horrorové gurmány, schop- Černého černocha, aby ho zmlátil, byla by to situace né ocenit jeho depresivní atmosféru a větší tlak na jako s Rambem jedna a dvě. Jednička je originální, horrorovou strunu. Akorát už tady není žádná sestra, excelentní fi lm a typický představitel žánru. Dvojka co by byla vlkodlak, ale proč se vyjadřovat ke zlotři- není úplně špatná, ale je to spíš taková sranda. Proto lým počeštěným názvům. Brigitte dostala na konci jsem rád, že druhý Predátor je něco úplně jiného než prvního dílu jednu pohlavní nemoc, ale jelikož Moje první fi lm. Jeden z hlavních důvodů, proč jsem viděl sestra vlkodlak není o feťácích s AIDS, ale o vlkodla- dvojku častěji než jedničku, je především to, že se to cích, snaží se Brigita zvrátit svůj osud. Bohužel, její odehrává ve městě. Je hic, na ulicích zuří válka gan- léčba je v normálních kruzích brána jako drogová zá- gů a do toho se připlete náš známý mezigalaktický vislost, takže skončí v léčebně a doubležel, bez své- nimrod. V čem je dvojka lepší je jasné. Ono vesmír- ho „léku“. Krom toho, že Brigitte sama se mění, do ná příšera ve vesmíru je nic moc. Vesmírná příšera toho je tam vlkodlak, který s ní chce kopulovat, pak v džungli taky nic moc. Většina lidí nežije ve vesmíru taky pečovatel, který za trochu dávky drogy nechá- ani v džungli. Nicméně město, jo, to už je nám pře- vá holky platit v naturáliích, a nakonec jedna posta- ce jenom blíže. Začátek fi lmu vás doslova přenese va, díky které je fi lm děsivý. Ghost, děvče de facto do parného velkoměsta a jen při sledování stoupne

[ 5 ] teplota v místnosti o deset stupňů. Pak tu máme Ja- s Kirsty, protože je tam zatáhl bláznivý psychiatr, tou- majčany, vytrhnuté páteře a Herba, kterého Predá- žící vnořit svou mysl do nitra bolesti, existenciální- toři vůbec nezajímají. Jedna ze zajímavostí jsou vti- ho projevu rozkoše a rozprostření se po pěšinkách py. Druhý Predátor je vlastně hodně vtipný fi lm, ale ovládnutí všehomíra, dodává fi lmu fakt hustou atmo- i přesto si zachovává takovou tísnivou temnotu, která sféru. Kromě Cenobitů a kultovního Pinheada, kteří vám nedovolí, abyste se začali chechtat, například dostávají více prostoru, a to i po stránce širšího roz- u situace, kdy Danny Glover vystupuje z jamajského vinutí charakteru, se vrací i ústřední záporná dvojice ganjamobilu, ve kterém si někdo zakouřil Startku bez z jedničky Frank a démonická mrchózní milfka Julia, fi ltru. Pak tady běhá wannabe Nick Nolte čili Gary která se pro svou roli doslova vysvleče z kůže. Kro- Busey, scéna s okapy, léčení Predátora v koupelně mě bizarnosti, hustější atmosféry a okouzlujícímu la- a taky jedna z věcí, ze které jsme za mlada nejvíc mo- byrintu se toto pokračování dostalo do popředí (a na čili, a to jsou Predátoři na konci. Teď se to zdá směš- pozici nejlepšího dílu série) i pro ten opravdu neče- né, ale tehdy jsme pištěli jak holky na koncertě Orte- kaný závěr. lu, celí u vytržení z toho, že je tam víc Predátorů než Ano, první Amityville vychází ze známějších jeden. Ale ten největší důvod, v čem je dvojka lepší, a proslavenějších reálií a má fešnou Margot Kidder je město a jeho perfektně vystižená atmosféra v čele v sukýnce a s roztomilými sexy culíčky. Ale Amity- s horkem, ze kterého lid blázní. ville II: The Possession (1982) alespoň částečně vychází z mnohem reálnějších skutečností (zatímco Honza Vojtíšek události jedničky mohou být pouhou smyšlenkou, Někdy se stane, že člověku přijde pokračování ke vraždám ze dvojky skutečně došlo, nezávisle na lepší proto, že ho viděl dříve než první díl. Mám to tom, zda z pohnutek nastíněných ve fi lmu) a je, ale- takhle třeba u Vetřelců, kteří mě baví mnohem více spoň v mých očích, v jisté části nezpochybnitelně než Vetřelec. Pravděpodobně i protože jsem je jako mrazivější a děsivější. Tedy lepší. Popravdě řečeno, mladý usmrkanec viděl v kině na velkém plátně a byl díky středové části tento fi lm patří k tomu málu vý- z toho docela hotový (a připosraný). U Hellbound: běrových horrorových snímků, u nichž se opravdu Hellraiser II (1988) však kvalita mluví sama za sebe. bojím a umí mi nahnat to příjemně nepříjemné mra- Tuhle část série o pekelném hlavolamu jsem totiž vi- zení v zátylku. Noční procházka mladého Montelliho děl až jako třetí v pořadí (nejprve trojku v kině, ná- spícím domem je opravdu horror non plus ultra, plus sledně jedničku v televizi a až pak dvojku na videu). k tomu neméně mrazivě nasnímané projížďky zla po Přesto mi přijde nejatmosféričtější, nejpekelnější domě (ten ubrus, TEN UBRUS!) a zajímavě nastíněný a nejšílenější. Po klasickém jedničkovém horrorově vztah k sestře… To všechno v mých očích a strachy démonickém rodinném dramatu se totiž příběh trhá rozhozených smyslech, dělá dvojku nejlepším dílem ze řetězu a zavádí nás do samotné jámy pekelné. Do celé série (a troufám si to tvrdit i přesto, že jsem pár samotného hnízda zmaru a kanceláří cenobitů. Pe- posledních kousků spojených s tímto strach nahá- kelný labyrint s děsivě se točícím Leviathanem, po nějícím titulem dosud neviděl). Triky, herecké podání jehož křivolakých chodbičkách pobíháme společně hlavního hrdiny, šílení rodiče, tichý dům, spící v noci,

[ 6 ] HOWAR D – 23/2017

a labutí píseň zpívaná hlavní pušky. Chcete-li se há- doma ve sklepě. Současný městský člověk je již tak dat, přijďte mi říct, že je roztahaná a díky své stopáži odtržen od přirozeného přírodního prostoru, že se cítí nudná jednička lepší. O dalších dílech nemluvě. svůj a v bezpečí jen v okolí betonu a městské pro- Řekl jsem si, že by to nemělo být jen o fi lmech, story jsou jeho teritorium, jeho životní prostor, jeho a tak jsem přemýšlel nad knižními sériemi. Původ- relativní bezpečí. Tohle Doupěti pomáhá navodit plně ně jsem chtěl zmínit druhého Nekroskopa, ale tomu funkční atmosféru. Příběh je akčnější, po pomalejším jsme nedávno věnovali samostatné články, a tak rozjezdu svižnější a postupně nabírá na tempu. Což jsem si vzpomněl na jinou knižní sérii, o níž jsme taky je pravým opakem předchozího dílu, který měl vý- již psali, ale už je to hrozně dlouho. To už si nebu- borný začátek, ale pak postupně slábl a kolísalo mu dete pamatovat. Krysí série Jamese Herberta je za- tempo. Nebezpečí je jaksi hmatatelnější, nebezpeč- jímavá tím, že se mi každý díl líbí více než ten před- nější, prohnanější, inteligentnější. Nahání mnohem chozí. Takže bych klidně mohl psát o třetím Panství, větší hrůzu, než tomu bylo prve. které se mi líbí ještě více, než druhé Doupě (Lair, 1979), které se mi líbí více než první Krysy. Ale to- Mark E. Pocha hle je o dvojkách, takže šup do Doupěte. Z celé sé- Na úvod kvízová otázka (s mačetou pod krkom): rie jsem Doupě četl jako první, což dnes považuji za kto zabíjal tínedžerov v pôvodnom fi lme Friday the jednu ze záchran a kladů celé série. Číst totiž jako 13th? Nie, NEBOL to maskovaný Jason Vorhees! Bola první Krysy, kdo ví, zda bych se o další pokračování to – spojler alert! – jeho milujúca maminečka. Veru vůbec zajímal. Doupě je klasickou dvojkou, všeho je tak, zopakujte si Základy fi lmovej histórie, ak mi ne- více – akce, brutality, útoků, hnusu, krve, svižnosti, veríte. Takže Jason sa prvý krát ako vraždiaci maniak sexu. I přesto, že již víte, o co jde, rozjezd románu je objavuje až ve Friday the 13th: Part 2 (1981). A pori- krásně pozvolně napínavý. Atmosféře hodně pomá- adne to roztočí. Mimochodom, ktorý je váš obľúbený há prostředí, neboť se děj přesouvá z ulic Londýna hokejový tím? na venkov. Což ono prostředí činí uzavřenější, men- Laurence R. Harvey. To je primárny dôvod prečo ší, přirozenější, a tedy na rozdíl od londýnských ulic, siahnuť po DVD s pokračovaním kultovej The Human i představitelnější. I když jsou krysy synantropní živo- Centipede. Ten herec je geniálny. Aj postava, ktorú čichové, tedy již takřka bezvýhradně spojily svůj ži- stvárnil. Malý, mlčanlivý tučko s hnusnou materou, vot s člověkem a jeho životním prostředím, mě osob- plný komplexov a divných chúťok. Pracuje kdesi ně více mrazí a obával bych se střetu s podobným v podzemnej garáži a čas si kráti pozeraním fi lmu zvířetem spíše ve volné přírodě, než v urbanistickém Ľudská stonožka. Áno, autori The Human Centipe- prostředí (velko)města, kde bych jaksi přirozeně cítil de II (Full Sequence) (2011) odkazujú sami na seba, převahu. Tedy – více by mě zaskočilo a vyděsilo, kdy- a to veľmi vtipným spôsobom – hlavný hrdina sa to- by na mě krysa skočila ze stromu (výborná scéna) tiž rozhodne postaviť si vlastné článkovité zvieratko někde v lese, než kdyby na mě vyběhla zpoza skříně z ľudských súčiastok. Na rozdiel od doktora z jednot-

[ 7 ] ky však nemá potrebné skúsenosti, a tak prebiehajú ví sám se sebou v zrcadle, jde o neskutečně nápadi- medicínske úkony doslova „na kolene“. Choďte do tou jízdu, na níž se první díl opravdu nechytá. Škoda toho, ale pre istotu s prázdnym žalúdkom. Lebo šťa- že po Armádě temnot a Darkmanovi Raimi fi lmařsky vy idú von ľahšie než nestrávené kúsky večere. „dospěl“ a víceméně rezignoval na svůj šílený styl. Do tretice to najlepšie. Jedno z mojich obľúbe- Spider-mana totiž mohl natočit kdekdo, ale Smrtelné ných pokračovaní, vlastne pokračovanie o pokračo- zlo 2 je jen jedno. vaniach. Film o fi lme, sequel o sequeloch – metatext Scottův Alien je sice jeden z nejlepších a nejzá- ako vyšitý. Scream 2 (1997). Úvodná scéna z kina sadnějších horrorů všech dob, ale není to zrovna nej- naznačí, že sa to bude uberať smerom sebarefl exie, diváčtější podívaná. Pomalu plynoucí děj, minimum a veruže tak. Študenti, ktorí budú postupne vyvraž- dialogů, které do značné míry tvoří jen organizační ďovaný, v rámci výučby preberajú otázku fi lmových a technická hantýrka, a dlouho není jasné, kdo vlast- pokračovaní – či je vôbec možné nakrútiť niečo lep- ně bude hlavní postavou. Prostě takové ty ambici- šie, než originál. Samozrejme padne zmienka o Vo- ózní fi lmové sedmdesátky, co rády kritizovaly esta- trelcoch a druhom Terminátorovi. A tak vôbec. A di- blishment a tvářily se dokumentárně. Nic z toho ale vák si po celý čas spokojne pokyvkáva hlavou a na nebrzdí Cameronovy Aliens (1986) – děj od začátku perách sa mu vlní jemný úsmev. Lebo toto je hravý do konce šlape, jak se na akční blockbuster sluší, fi lm, a my, diváci horrorov, sa hráme veľmi radi. Ak dialogy jsou prošpikované humorem a vše se už ce- viete, čo tým myslím, heheheheh… lou dobu točí kolem Ripleyové, která se z fi nal girl mění v náhradní matku-válečnici. Jestliže pro Scotta Josef Blažek byla klíčem k postavám jejich civilnost, pro Came- První Evil Dead je pozoruhodný nezávislý horror rona to byla jejich zábavnost a sympatičnost. Jeho a ďábelský celovečerní debut, ze kterého přímo kři- postavy milujeme – traumatizovanou, ale rozhodnou čí talent jeho mladého režiséra. O tom prosím žád- a aktivní Ripleyovou, nemluvného, avšak spolehli- ná. Ale Evil Dead 2 (1987), které už vznikalo se stu- vého Hickse, suverénní Vasquezovou, užvaněného diovým rozpočtem, to je prostě kult! Je to fi lm, který machýrka a prudiče Hudsona, plaše působícího Bis- v pubertě zbožňujete, a zatímco se ostatní vaše pu- hopa a samozřejmě dětskou verzi Ripleyové, rozto- bertální modly s odstupem času hroutí a vy pro ně milou Newt, která jediná přežila epický masakr svých máte po letech jen shovívavý nostalgický úsměv, ten- blízkých a byla tak nucená předčasně dospět. Velko- hle fi lm vám stále připadá geniální, ultrazábavný a in- rysá výprava, masky, makety, speciální efekty a akč- spirující. Jestliže jednička dokazuje Raimiho talent ní scény (masakr mariňáků snímaný kamerami, co pro horror, dvojka odhaluje i jeho vlohy pro kome- mají na sobě, fi nální souboj matka vs. matka) jsou dii a navrch pro kombinaci horroru a komedie. Ať už pak jen kulisami pro postavy, které jsou srdcem pří- Bruce Campbell zápasí s vlastní rukou, nebo se mu běhu. Cameron tak pietně, a přitom zcela po svém směje celý interiér chaty, nebo do něj naráží tělo bez dokázal navázat na příběh a mytologii originálu a vy- hlavy a on mu zaskočeně oplácí páčidlem, nebo mlu- tvořil jeden z nejfunkčnějších sequelů v dějinách fi l-

[ 8 ] HOWAR D – 23/2017

mu a zároveň jeden z nejlepších blockbusterů všech je – jednou ve snu, podruhé v realitě. Tenhle akční dob. A porazil Scotta v jeho vlastní hře. rozjezd – jakési dodatečné fi nále jedničky, na které Nejtěsnějším vítězství dvojky nad jedničkou až teď byly prachy – prostě miluji, jak kvůli přímé ná- v mém seznamu je Phantasm II (1988). Coscarelli vaznosti, tak pro jeho švih. Mike a Reggie se pak po se – stejně jako později Raimi – uvedl koncem 70. vzoru Ashe z Evil Dead vyzbrojí kulovnicemi, moto- let nezávislým horrorovým klenotem a v 80. letech rovkami, a dokonce i plamenomety tak, že sotva mů- dostal příležitost natočit si jeho studiem zaštítěné, žou chodit, a předvedou s nimi fi nále, za jaké by se a tedy rozpočtově výrazně velkorysejší pokračování. nestyděl ani Rambo. Souboj motorovek, sejmutí čtyř A podobně jako Raimi ve druhém Evil Dead i Came- trpaslíků naráz výstřelem z čtyřhlavňovky, mozkyvr- ron ve Vetřelcích ve dvojce tvrdí akční a komediální tající koule groteskně si prosekávající cestu funebrá- muziku na úkor horrorové atmosféry. Jedničku otví- kovými vnitřnostmi… Prostě masakr, vedle kterého rala znepokojivá (a levná) vraždička na hřbitově (do jednička působí jako chudý příbuzný, kterým taky je. níž Coscarelli zapracoval pradávnou hrůzu všech he- Z Reggieho tu navíc vyrostla plnokrevná a velmi sym- teráků z toho, že po sexu s babou sbalenou v baru se patická postava (v jedničce byl vyloženě do počtu) ukáže, že baba je ve skutečnosti starý ošklivý chlap!), a dalším super tahem bylo pojednat fi lm jako road dvojka ostře startuje frenetickou honičkou s trpaslíky movie. Kolem a kolem, jeden z nejlepších sequelů po domě, který hned nadvakrát mohutně explodu- a akčních horrorů vůbec.

[ 9 ] P ROFIL Bizarní hračičkář Charles Band

Aktuálně asi nejznámější a nejproduktivnější z fi lmové- narazí na podivné muzeum s neuvěřitelně reálně vy- ho klanu Bandů. Producent, režisér, scénárista, herec. hlížejícími fi gurínami. Charles Band Production fi lmy produkovala až do půlky 80. let. Charles Robert Band se narodil jako opožděný vá- Band však byl brzy nespokojený s tím, jak s jeho noční dárek 27. prosince 1951 do rodiny fi lmového fi lmy nakládají distributoři, a tak v roce 1983 založil producenta a režiséra Alberta Banda. Bandovi jako novou produkční a tentokrát i distribuční společnost by symbolizovali možnou kosmopolitnost lidského Empire International Pictures zaměřenou na nízko- bytí. Otec Albert se narodil ve Francii, oba jeho syno- rozpočtové fantasy a horrorové fi lmy. Díky ní mohl vé ve Spojených státech amerických. Ti však, spo- svým fi lmům zajistit dobrou produkci, řádnou distri- lečně s otcem, své dětství strávili v Itálii. Zde Charles buci, a hlavně návratnost zisku. Na trh Empire Pictu- vystudoval Overseas School of Rom. res vstoupila společně s Wizard Video, společností Krátkometrážní fi lmy začal Charles natáčet již produkující videohry, o níž vám poreferuje Caelos na koncem 60. let. Brzy jej však zaujala jiná stránka fi l- jiném místě tohoto čísla. Ve svých nejlepších časech mové tvorby a to produkce. V roce 1970 založil Char- Empire Pictures produkovalo i 12 fi lmů za rok. les Band Production, společnost produkující nejen K prvním fi lmům studia patřilo akční sci-fi Ghost sci-fi (End of the World, 1977 nebo The Day Time Warrior (1984) nebo povídkový horror The Dungeon- Ended, 1980), akční thrillery (Zone Troopers, 1985), master (1984), na němž se podílelo rovných sedm komediální muzikály (Fairy Tales, 1978) a to i v ero- režisérů (včetně Charlese Banda samotného). Film tickém hávu (Cinderella, 1977) ale i horrory. Například vypráví o mladém počítačovém programátorovi, horror Michaela Patakiho Mansion of the Doomed kterému zlý čaroděj (titulní Dungeonmaster) unese (1977) o excentrickém očním chirurgovi, jehož dcera snoubenku a vytváří pro něj různé světy, v nichž ho při autonehodě přijde o zrak a on se pokouší jí ho na- nutí plnit svérázné úkoly, aby unesenou instruktorku vrátit. Nebo Tourist Trap (1979) Davida Schmoellera aerobiku získal zpět. Že jde o klasickou osmdesát- o skupince mladých turistů, kteří po sjezdu z dálnice kovou podivnost, svědčí např. fakt, že jeden z úkolů

[ 10 ] HOWAR D – 23/2017

rovém thrilleru Crawlspace (1986). Další adaptaci, tentokrát povídky Cliva Barkera, studio produkčně zaštítilo v podobě horroru George Pavloua Rawhead Rex (1986) o podivném démonu, který vyleze z díry uprostřed pole a rozpoutá krvavé peklo. Ted Nico- lau ve stejném roce natočil komediální sci-fi horror o odporném sliznatém monstru krmícím se nebohý- mi pozemšťany TerrorVision (1986). Jako poslední zmiňme i do české „papírově obalové“ DVD distribu- ce dorazivší lacinou vykrádačku Vetřelce Davida De- musí hrdina plnit během koncertu W. A. S. P., nechybí Coteaua Creepozoids (1987) o z opuštěné vědecké chodící sochy, samurajové, draci, zmutovaní motor- laboratoře vypuštěné krvelačně sadistické příšeře, káři, počítače… schopné se přeměňovat do různých forem života. Vrcholnou formu Empire Pictures nabralo počát- Laciné a prosté, ale jak píše Obitus: „Když se začne kem druhé půlky osmdesátých let, kdy vyprodukova- sprchovat Linnea Quigley, má béčkař jasno“. A to je lo mnoho dnes již hodně známých horrorů. Zmiňme na sprchové scény odborník na slovo vzatý. Jednou jen několik z nich. Ghoulies (1985) Luca Bercovici- nám o nich jistě napíše samostatný článek. ho pojednávají o malých démonických potvůrkách, Studio si v nejlepších letech vydělalo tolik peněz, které vyvolá hlavní hrdina pomocí nalezených okult- že dokonce koupilo Castello di Giove, hrad ze 12. ních knih. Jejich pokračování Ghoulies II (1988) pak století, nacházející se v italském Giove. Band chtěl režíroval Charlesův otec Albert Band. Mezi dnes již hrad využít jako základnu pro evropskou expanzi stu- kultovní lovecraftovské volné adaptace Stuarta Go- dia a natáčecí kulisy. Ve stejné době Charles Band rdona patří Re-Animator (1985) s nedostižným také, údajně za 20 milionů dolarů, koupil Dino de Jeffreym Combsem v roli „titulního“ lékaře Herber- Laurentiis Cinematografi ca, studio založené Dino de ta Westa experimentujícího s oživováním mrtvé (ne- Laurentiisem v roce 1946. jen lidské) hmoty a vytvářením nepředstavitelných Italská anabáze sice zpočátku stála za výraz- tělesných koláží a From Beyond (1986) o rezonáto- ným zvýšením výroby a zisků studia, nakonec však ru stimulujícím epifýzu a všech možných následcích, Empire Pictures stáhla ke dnu. Díky pádu italské liry opět s Combsem v hlavní roli v doprovodu Barbary koncem osmdesátých let italské pobočky studia za- Crampton v hodně slušivém SM oblečku. Démonic- vřely své brány a podnik se s dluhy vrátil do Spoje- kého Klause Kinského v roli syna nacistického dok- ných států. Empire Pictures bylo v roce 1988 zabave- tora, pronajímajícího volné pokoje svého domu vý- no bankou a převzato Epic Entertrainment. Vzestup hradně pohledným mladým studentkám, aby je pak a pád studia je popsán v knize Dave Jaye, Torstena šmíroval a získával inspiraci pro psaní svých úchyl- Dewiho a Nathana Shumatea Empire of the B: The ných memoárů režíroval David Schmoeller v horro- Mad Movie World.

[ 11 ] Studios. Již od roku 1996 však Band produkoval fi lmy pod názvem Full Moon Pictures aby se název studia v roce 2003 naposledy změnil na Full Moon Features. Studio vyprodukovalo několik desítek známých i ne- známých pecek i nejlepších nejhorších horrorů, mno- hem více, než se nám podaří v tomto čísle Howarda vůbec zmínit. Do roku 1994 Band produkoval fi lmy výhradně pro společnost Paramount Home Video. V tomto roce se však obě společnosti rozešly, Full Moon se stala nezávislou společností, vyrábějící výhradně pro domácí trh. Nebyla však jedinou společností. Existo- valo totiž ještě pár vedlejších společností, např. Mo- onbeam Entertainment, Filmonsters, Action Xtre- me či Pulsepounder produkující fi lmy pro děti nebo Torchlight Entertainment and Surender Cinema, kte- ré se naopak věnovaly soft-core fi lmům pro dospělé. K fi lmu patří merchandise a vzhledem k tomu, že poznávacím znamením tvorby, v níž má Charles Band jakýmkoliv způsobem prsty, jsou různé oživlé loutky a hračky, tematických záležitostí pro fi gurky a postavičky je jako naděláno. On toho, samozřejmě, využívá a Full Moon chrlí kromě fi lmů i hračky jako na běžícím pásu. Nechybí vám náhodou ve vašich sbír- kách fi gurky monstra z Castle Freak, Radu ze Sub- species, Pimp Doll z Blood Dolls? Nechcete speciál- ní Monster podprsenku jako vystřiženou z Evil Bong? Komiksy, halloweenské masky nebo soundtracky (od Již v roce 1989 však Charles Band založil nové Full Moon Records)? Všechno je. studio Full Moon Production. Jeho produkci se sa- Jak vidno, Charles Band je obchodník na slovo mostatně věnuje Obitus na jiném místě čísla, takže vzatý a dostatečně zanícený. Uvědomuje si však, že jenom stručně. Název studia prošel několika změ- se všechen jeho obchod koncentruje kolem fi lmu. nami. Původní Full Moon Production se v roce 1990 Protože jej má jistojistě rád a užívá si jej. Kdo jiný by změnilo na Full Moon Entertainment. V roce 1997 vy- pořád vrážel peníze do takových ultrabéčkových bi- šel fi lm Vampire Journals pod hlavičkou Full Moon zarních podivností? Tam musí být nějaký cit a záliba.

[ 12 ] HOWAR D – 23/2017

Snad proto si kromě produkce vyzkoušel i jiné fi lmař- Destruction, Bada$$ Mothaf**kas nebo Blood of ské profese. 1000 Virgins) zvládl v roce 2013 o dva roky později Druhou nejznámější je režie. První vážným re- natočil dokument Kings of Cult (2015). V roce 2002 žisérským počinem Charlese Banda není horror pak jeho společnost v jeho režii vyprodukovala seriál ale i tak jako by předvídal jeho fi lmové směřová- Full Moon Fright Night. ní. Jde totiž o komedii Last Foxtrot on Burbank Charles Band si vyzkoušel i herectví. Ještě jako z roku 1973. A humor se nejednou proplétá i Ban- dítě se objevil v historicko-dobrodružném fi lmu své- dovou horrorovou produkcí. Charles Band dopo- ho otce Alberta Banda a Giorgio Venturiniho La Le- sud režíroval bezmála padesát fi lmů. Kromě desítky ggenda di Enea (1962). O skoro čtvrt století později žánrově spřízněných, o nichž píšeme v jiném článku, si zahrál v kanadském fantasy horroru Troll (1986). zmiňme například jeho příspěvky do série o vraždí- Pokud vám tento název něco říká, pak vězte, že jde cích loutkách Puppet Master: The Legacy (2003), o předchůdce legendárního nejlepšího nejhoršího Puppet Master X: Axis Rising (2012) nebo připravo- horroru a fi lmu vůbec Troll 2 (1990). V něm už si ale vaný Puppet Master: Axis Termination, dobrodruž- nezahrál. ně romantické sci-fi Metalstorm: The Destruction Charles Band byl dvakrát ženatý, s první manžel- of Jared-Syn (1983), horror o lékařsky vytvořené kou Medou měl dvě děti, syna Alexe, zpěváka skupiny kombinaci člověka a leoparda Dr. Moreau’s House The Calling a dceru Taryn. S druhou, dnes již bývalou, of Pain (2004), rodinné dobrodružné fantasy Prehys- manželkou Debrou Dion má dva syny Harlana a Za- teria! (1993) o dětech, které objeví vajíčka dinosaurů lmana, které minimálně jednou zatáhl do svého fi lmu. a společně s vylíhlými dinosaury (v čele s Tyranosau- Navzdory podobě jeho současné produkce, rem Rexem, samozřejmě) se postaví zlotřilým arche- Charles Band stále obšťastňuje své fanoušky a fa- ologům nebo horror o dvou nejlepších kamarádkách nynky a neustále si získává nové. Jeho produkce vás obývajících posedlý dům The Dead Want Women možná nevyděsí k smrti, zcela určitě ale pobaví. Je (2012). Průvodním jevem Charlesovy režie je, že se plný elánu a zápalu, o čemž svědčí různá jeho videa nemění ani postupem času a odolává mu. Jako by a rozhovory na internetu. A hlavně, stále se pokouší zastydla v osmdesátkách. Což může být možná i po- vytvořit ten nejlepší nejhorší horror. Což zaslouží po- zitivní jev, zcela určitě je to rychlé poznávací znamení. zornost. Kromě fi lmů natáčí i dokumenty. Hned čtyři (s vý- mluvnými názvy jako Nazithon: Decadence and Honza Vojtíšek

[ 13 ] R ECENZE Quando Alice ruppe lo specchio

Zoznamky majú svoje čaro; nikdy totiž neviete, níčka zaobstaráva zabíjaním zaopatrených ovdove- kto sa nachádza na druhej strane a tá nevedomosť lých paničiek. Tie vyhľadáva v novinovej rubrike vy- a tajomnosť sú nesmierne vzrušujúce. Isteže, dotyč- hradenej osamelým srdciam. Čoskoro sa však Lester ná osoba vám po nadviazaní kontaktu a časom vybu- z televíznych správ dozvie, že niekto kopíruje jeho dovanej dôvere môže o sebe prezradiť úplne všetko, činy a zanecháva stopy poukazujúce priamo k nemu. ale pritom vlastne vôbec nič. A čo rodičia vštepujú Zvláštny fi lm na Fulciho. Keď som ho videl pr- svojim ratolestiam od útleho veku o cudzincoch? výkrát, takmer som zaspal od nudy. Jasné, nejaký magor zabíja škaredé ženy aby zhrabol ich penia- Režie: Lucio Fulci ze a dosť mu pri tom všetkom prepína v lebeni. Sa- Scénář: Lucio Fulci mozrejme, k tomu nejaké to mäso a nahota, tak ako Délka: 81 min sa na kráľa gore patrí. Ale čo ten humor? A prečo tak Původ: Itálie odpudivé ženské telá? Fúzy, bradavice, zajačí pysk. Rok: 1988 Ak každá bohatá vdova vyzerá podobne, ani sa nedi- Hrají: Brett Halsey, Ria De Simone, vým predčasným odchodom ich partnerov do záhro- Zora Ulla Keslerová, Maurice Poli atd. bia. Neviem čo tým režisér zamýšľal. Avšak na druhé pozretie, keď už som poznal pointu, sa z toho vykľul Hlavnou postavou Quando Alice ruppe lo omnoho lepší fi lm. Aj kvôli nej som do toho šiel ešte specchio je nezamestnaný vdovec Lester Parson, raz. Scenár síce nie je na Oscara a jednou výstižnou neúspešný hazardér, ktorý si fi nancovanie svojho ko- vetou by sa o ňom dalo napísať „vrah sociopat ver-

[ 14 ] HOWAR D – 23/2017

útach sa fi lm vytasí s motorovou pílou. Lenže scéna s rozrezanou fi gurínou ženy je strašná a nemyslím to ako lichôtku. Hlboko kontrastuje s tou so zrazeným vandrákom, ktorá je na veľmi dobrej úrovni. Snáď len zamrzí, že neskončila o dve tri sekundy skôr, to mli- aždenie hrudníka mohlo byť dokonalé. Herecké výkony sú poplatné dobe a vodám, v akých podobné fi lmy vznikali. Prekvapil ma Brett Halsey, ktorému toho maniaka aj uveríte. Na to, s koľ- kými polohami duševne chorého človeka sa popaso- val, ozaj slušne zahrané. Taktiež v samotnom závere očarila – aj napriek znetvoreniu - Zora Ulla Keslerová. Má príjemný a rozhodný hlas a jej herecký prejav tak- tiež spadá medzi tie vydarenejšie. Je až zarážajúce, že ako jediná kráska vo fi lme sa nevyzlečie. Začínam režiséra podozrievať, že až veľmi dobre vedel čo robí, zus vrah psychopat“, je ale vcelku premyslený. Kto- len akosi zabudol význam toho hyzdenia preniesť na vie, či si to sám Fulci pri jeho písaní uvedomoval, ale- diváka. bo to jednoducho iba tak dobre vypálilo. Keď človek Súmrak Fulciho kariéry sa niesol v znamení níz- trocha popremýšľa nad logikou pointy, tak zistí, že je korozpočtovej, prevažne televíznej tvorby. Nedo- viac ako nepravdepodobná. Dokonca by som pove- statok fi nančných prostriedkov ho vlastne sprevád- dal nezmyselná. Lenže v rámci príbehu funguje. A to zal po celú jeho horrorovú kariéru, pri Quando Alice stačí. Nakoniec, ani David Koepp v Tajomnom okne, ruppe lo specchio som si však neraz povedal, že po- ba ani Alexandre Aja v Noci nabrúsenou britvou ne- zerám už skutočne na najlacnejší brak. Na to, v akom zvládli TO odhalenie podať úplne uspokojivo. ťažkom životnom období ho dokázal maestro nato- Kdekoho môže pri sledovaní zaskočiť aj komedi- čiť, má môj obdiv. Nie je to už síce Fulci, akého si pa- álna poloha fi lmu. Ja som ju uvítal, pretože ponúka mätám z jeho najslávnejšej éry, ale neľutujem jedinú aj iný pohľad na Fulciho tvorbu než na akú sme uňho minútu, ktorú som mu venoval. Hoci ma sprvoti otrá- bežne zvyknutí. Toto určite nevstrebe väčšia časť di- vil, určite stojí za pozretie. vákov, o čom som sa presvedčil na viacerých fórach odkazujúcich k fi lmu. Lenže Fulci neostáva svojej po- Milan Vričan vesti nič dlžný a tak sa svojej porcie dočkajú aj priaz- nivci krvavých kúpeľov a hnusu. Hneď v prvých min- R ECENZE Cannibal ferox

Pokud se někdo někdy dostal k fi lmům, které jsou považovány za úchylné, děsivé, příšerné, a pokud se tak stalo ještě v jeho dětském věku, v době VHS, asi slyšel o kanibalských snímcích jako Ženy od hlubo- ké řeky (i když já měl vždy pocit, že to je název pro nějaké německé porno) nebo Kanibalové. Tohle jsou legendy, o nichž toho strašně moc slyšíte. Pak se na ně podíváte a uvědomíte si, že v současné době už to není něco, co vás rozhodí. A nejen protože jste vi- děli horší (rozuměj odpornější) kousky, ale proto, že ono toho v nich zas nic moc není.

Režie: Umberto Lenzi Scénář: Umberto Lenzi Délka: 93 min. Původ: Itálie Rok: 1981 Hrají: Giovanni Lombardo Radice, Lorraine De Selle, Danilo Mattei, Zora Kerova

Cannibal ferox (v české distribuci právě ony Ženy od hluboké řeky) by klidně mohl být nepřiznanou ko- pií fi lmu Cannibal Holocaust, protože, co si budeme povídat, některé scény se zde opakují a v podstatě jde o stejný příběh, který je okořeněný ještě droga- mi. V souvislosti s tímhle kopírováním by mě zajímala jedna věc: Co mají, sakra, Italové proti želvám? Úmrt- nost želv se v 80. letech musela právě díky těmhle italským fi lmům výrazně zvýšit. Ochránci přírody pak z některých záběrů musí docela úspěšně šílet. A co si budeme povídat, celkem opodstatněně. Film vypráví o trojici výzkumníků, kteří se vydáva- jí do džungle, aby zde narazili na dva muže pochybné povahy, na které prý zaútočili kanibalové. Vzhledem k tomu, že jedna z žen je naprosto přesvědčena, že kanibalové neexistují a jedná se o pomluvu, jaké asi bude její překvapení, když se s nimi skutečně setká. fi lm sám o sobě prezentuje, je spíš potvrzením než Jak už to ale bývá, kanibalismus je v tomto případě vyvrácením. Neustále pak budete mít pocit, že jste vyprovokovaný a je dán tím, jak se bílí k domorod- tohle celé už jednou viděli, a to včetně prostřihů do cům chovají. Ano, je to fi lm s hlubokým sociálním „civilizace“. Je to celé strašně předvídatelné, a na- podtextem… konec ani nemůžete moc obdivovat gore, kterého je Dobře, to bylo trochu nadsazeně řečeno, proto- poměrně málo a zas tak moc zásadně nevyniká, což že žádná velká hloubka zde samozřejmě není. Že se je ale dáno i více jak 30 lety dalších, šílených fi lmů. běloši chovají jako zvířata, je celkem známo. To, co Kanibalský fi lm Cannibal ferox je prostě mýtus. Hodně se o něm mluví, vytvořil se okolo něj kult, ale to, že v něm hraje herečka českého původu, je asi největší zajímavostí, alespoň pro českého diváka. Není o co stát, protože se jedná jen o Cannibal Holo- caust podruhé, nijak lépe, spíš jen hůře. Dívat se po- druhé na v podstatě to samé, to už je pořádná nuda a ztráta času.

Martin Štefko

[ 16 ] HOWAR D – 23/2017 Zora Ulla Keslerová

Hned někdy poté, co jsme začali vydávat Howar- nímu pokusu a on vyšel. A po nějakých dvou týdnech da, jsme si s Obitusem říkali, co bychom v něm tak od něj jsem seděl u Zory Ully Keslerové v jejím praž- chtěli mít a shodli jsme se, že rozhovor se Zorou Ullou ském bytě a, stále neschopen tomu uvěřit, si s ní přes Keslerovou, českou bohyní italských horrorů a krváků, dvě hodiny povídal. Publikovatelný výsledek toho po- by hodně našich čtenářů a čtenářek jistě posadil na pr- vídání si můžete přečíst na následujících řádcích. del. Včetně nás samotných. A tak jsme, tedy já, Obitus se raději vrtá v kytkách, začali shánět kontakt. Proto- Přímo o Vaší osobě příliš informací dohledat že nejsme žádní profesionálové, nemáme po ruce zná- nejde. Vy jste původem Slovenka? mé a databáze kontaktů, moc nám to nešlo a veškeré Vůbec ne. To nevím, kdo to rozšířil a jak se toho naše možné šance končily v hlubokém temném tunelu. zbavit. Pořád se mě ptají, jestli jsem se narodila na Popravdě, po letech už jsme takřka ztratili veškeré na- Slovensku, ale já jsem se narodila v Praze. Máma děje. A zrovna v ten okamžik jsem se vzepjal k posled- byla z Brna, táta z Vysočiny, ale oba bydleli v Pra-

[ 17 ] ze a já jsem se narodila v Praze. Vůbec nechápu, Ale první klasický fi lm jste natočila v Itálii. kdo a proč to tam někde napsal. Takže nic takového, Ano. jsem rodilá Pražačka. Koncem 70. a počátkem 80. let u nás vládla Studovala jste herectví? tuhá normalizace. Lidi o tom mají jistou předsta- Ne, vůbec. Chodila jsem do baletu, hrála na vu, ať už ti, kteří v tom žili, nebo ti mladší, kteří housle, studovala gymnázium. Už nevím, kdo mě o tom slyšeli. Myslím takové ty obecné věci, jako k tomu přivedl, ale poprvé jsem slyšela vrčet kameru že se odsud nikdo nikam nedostal. A do toho teď při natáčení dokumentu o Janu Preislerovi, úžasném ta situace, kdy Vy hrajete v erotických thrillerech malíři z přelomu 19. a 20. století. Tam jsem hrála jeho v kapitalistické cizině. Prostě takřka nemožné. partnerku a modelku. Jak se ale říká, asi jsem k tomu Mně to přijde naprosto nepředstavitelné. Jak jste tíhla vždycky. Babička mi několikrát vyprávěla, jak se mohla v té době stát v podstatě ikonou italské- mě vzala do divadla, bylo mi asi tři a půl roku, a když ho erotického thrilleru a horroru? jsme se vrátily, já si vzala na záda deku a říkala jsem, To mi hodně lichotíte. Ale já vám to řeknu. V pod- že jsem zlá královna. Nic z toho jsem ale nestudo- statě šlo o velkou náhodu. Prožila jsem osmašedesá- vala. Dokonce mi jednou pan Ráža řekl, ať na žádná tý rok, který na mě zapůsobil strašně. Ta invaze pro studia ani nemyslím, protože by zkazila všechno to mě byla obrovský šok. Kdybych šla do podrobností, přirozené, ten talent. Tak to bývá. tak se vám tady rozpláču. Byla jsem docela odvážná mladá holka, nestandardní. Naši nás drželi poměrně Když o vás někdo bude hledat nějaké infor- zkrátka, nesměli jsme večer ven a tak. Gymnázium mace a navštíví jak české, tak i mezinárodní fi l- mi moc nešlo, jedna profesorka mi dělala problémy, mové databáze, ve vaší biografi i objeví, že vaše tak jsem dělala večerní školu. No a ve Vodních stav- první fi lmy jsou italské. bách, na náměstí I. P. Pavlova, pracovala tehdy hol- Ano. Úplně první byl tedy český, ten Jan Preisler, ka, která vypadala italsky. Jmenovala se Ivanka. Byla ale to byl vlastně hraný dokument. hezká, milá, prdelatá. Když zjistila, že jezdím každou

[ 18 ] HOWAR D – 23/2017

ptali se nás, zda bychom nechtěli jet do Itálie. My tři holky jsme přikývly okamži- tě. Orchestr, asi pětičlenný, taky. Nabíd- li nám plat zhruba sedm tisíc lir měsíčně, což bylo horší než hlad. Bylo to strašné, opravdu mizerně málo. Ale my, že do Itá- lie ano, okamžitě, zadarmo. A povedlo se to. Dostali jsme tenkrát přes Pragokoncert smlouvu, ti nám ještě z té mizérie, co jsme v Itálii dostávali, brali něco přes 50 %. Tam se celý ten náš orchestr velmi brzy rozpadl. Muzikanti chtěli jet domů, protože to tam vůbec nikdo nebral. My tři holky jsme se každá do někoho zamilova- ly, takže jsme tam zůstaly. Dál jsme Pra- gokoncertu posílaly peníze, takže nám to nějak tolerovali. Já jsem se svou první lás- kou, Romano se jmenoval, zůstala v Bolo- gni, kde jsem žila asi pět let. Začala jsem tam děla manekýnu, pak jsem dělala fo- tomodelku. Má fotka se později dostala na titulku měsíčníku Fotografare. Tu titul- ku někdo viděl v Římě a zavolal mi nějaký římský agent. A už to jelo. Mezitím jsem se rozcházela s Roma- nem, zamilovala jsem se do Petra Hapky, bylo to tedy takové celé komplikované.

Vy jste tedy žila v Itálii a jezdila jste normálně sem? Jezdila jsem normálně sem. Promysle- la jsem si to. Já jsem nikdy nechtěla emig- rovat, milovala jsem své rodiče. chvíli k babičce a tetě do Brna, požádala mě, zda A jim to nevadilo? Myslím úřadům, Pragokon- bych tam nezašla na jednu adresu a nezjistila, jest- certu, „těm nahoře“? li jim došly její fotografi e. Oni tam hledali striptérku a Ivanka jim poslala své fotky. Řekla jsem jí, že se klidně zeptám, proč ne? Když jsem na tu adresu zajela s bratrancem, zrov- na tam probíhal konkurs do orchestru pana Kachlíře. Bylo mi tehdy asi sedmnáct, ale vypadala jsem ještě mladší. Kachlíř se zeptal, co tam dělám a co umím. Odpověděla jsem, že se jdu jen zeptat na tu Ivanku. On, že už striptérku našli, někde z Pardubic. Já tedy, že umím trochu na kytaru, zpívám a tančím. Tak mě vzali jako tanečnici, kytaristku a zpěvačku. Všechno to bylo tak nějak poloamatérské. Ale mívala jsem ve- liký úspěch, když jsem na jevišti sama hrála Tous les garçons et les fi lles od francouzské kytaristky a zpě- vačky Françoise Hardy. S touhle estrádou jsme jezdili po českých městech. Bylo to strašně naivní, ale hu- morné a zábavné. Byly jsme tam tři mladé holky. Jed- na dělala striptýz, zbývající dvě jsme tam tancovaly, zpívaly, Jitka z Brna i recitovala. Po jednom předsta- vení za námi přišel takový postarší pár, mluvili italsky. Já jsem tehdy mluvila dobře francouzsky, a tak jsme se domluvili. Říkali, že jsou z italské agentury a ze-

[ 19 ] Jistě jim to vadilo. Jednou nám vzali pasy, a že přestěhovala. V Římě o mě psali, že přijela herečka už nikam nepojedeme. Tak jsme zkoušeli něco vy- z Československa, i když já tehdy ještě žádná he- myslet. Pak mě Romano dostal do jiného baletu. Byli rečka nebyla. Ale přidali k tomu dobré fotky a dobře jsme tady asi rok a už nás nechtěli pustit, ale to už to podali. Navštěvovala jsem různé herecké konkur- si nevzpomenu, který to byl rok. Tak jsem se rozhod- zy, stejně jako tady. A tak jsem začala dostávat role. la, že musím dostat italský pas. Najala jsem si tedy U nás jsem konkurzy vyhrávala levou rukou, asi jsem jednoho italského gaye. Já je mám ráda a kamará- byla dobrá. Třeba role v Řetězu a Křehkých vzta- dím s nimi, ale tohle byla taková krysa. Později mě zích jsem dostala na základě vyhraného konkurzu. dokonce vydíral. Za něj jsem se provdala a dostala jsem italský pas. Naši mohli za mnou, já jsem mohla Již jeden z vašich prvních italských fi lmů, Le kdykoliv sem. A Pragokoncert mi mohl být ukradený, Evase – Storie di sesso e di violenze z roku 1978, žádnou smlouvu jsem už s nimi nepodepsala. V Itálii o čtveřici vězeňkyň, které uprchnou, a unesou au- jsem začala tak nějak paběrkovat. Dělala jsem mo- tobus s tenistkami, byl vlastně poloerotický thri- delku, v Bologni jsem předváděla na festivalu mód- ller. Jak jste se na to tehdy dívala, když přicházely ních návrhářů, až mě pak někdo vyfotil na tu titulní role na tyhle erotické thrillery a horrory? stranu Fotografare. Ano, to byly roky, kdy se tohle točilo nejvíce. Ten úplný začátek nebyl ani moc erotický. V tom fi lmu je První má myšlenka byla, že jste prostě utekla dvakrát nebo třikrát nějaká scénečka, ale jinak je to do Itálie. Pak mi ale vrtalo hlavou, jak jste mohla více akční než cokoliv jiného. Já jsem se samozřejmě hrát ve fi lmech tam i tady, takřka současně. Vždyť rozhodovala. Velkou roli v tom hrál fakt, že jsem se to přeci nemohlo jít. Nemohla jste hrát tam a sou- musela nějak uživit. Protože jsem zrovna odešla od časně tady. Jak říkám, přijde mi to docela nepřed- toho přítele z Bologne, bydlela jsem zadarmo v ta- stavitelné. kovém malém bytečku udělaném z garáže partnera Neutekla jsem. A ano, je to technicky naprosto jedné kamarádky. On tam chodil tajně, aby to jeho nemožné. Ale šlo to jenom z toho důvodu, že jsem manželka nezjistila, takže tam byla červená světýlka, měla italský pas a ofi ciálně český vystěhovalecký strašná tapeta, prostě hrozné to bylo, ale dalo se tam pas. Tenkrát jsme samozřejmě tajili, že je to fi ngo- bydlet. A já neměla ani halíř, neměla jsem nic. Takže vané manželství. A hotovo, to bylo všechno. Zařídila jsem brala, co šlo. Kdybych bývala byla v pohodě fi - jsem si to tak, abych neutekla, protože to bych nikdy nančně anebo byla v Československu a měla nějaké neudělala. zázemí, tak je určitě jeden fi lm, který bych nikdy ne- Ale zpátky do Itálie. Poté, co mě kontaktoval dělala, a to je La Ragazza del vagone letto (1979). již zmíněný agent, jsem nějakou dobu jezdila z Bo- Je to erotický fi lm, ale je to špatné. Jeden z nejblběj- logne pracovat do Říma. Později jsem se do Říma ších fi lmů, co jsem točila.

[ 20 ] HOWAR D – 23/2017

byly ve fi lmech svlečené a vždycky tam něco bylo. Třeba ta černovláska z Le Evase…, krásná Lili Carati, ta natočila jeden, vysoce intelektuální, řekla bych, fi lm se skvělým režisérem Pasqualem Festa Campanilem a tam je vlastně nahá od začátku do konce. Ale je to elegantní, je to o něčem. Jmenovalo se to Il Corpo della ragassa. Ona pak ale skončila mi- zerně, protože brala drogy a už zemřela. Byla o pár let mladší než já. Ale tehdy tam prostě všechny hezké holky, když se dostaly k fi lmu, byly nahé. Bylo to tou dobou a já potřebovala nějak přežít. Žít tam, zůstat tam. A protože všichni v té době takhle začínali, tak jsem v tom jela taky. Byli tam, samozřejmě, velcí uměl- ci a zvučná jména režisérů a herců, kteří točili něco, to znamená od Mastroianni- ho nahoru a byla tahle ta střední vrst- va – to nebyla béčková nebo céčková záležitost – slušných režisérů. Někteří z nich posléze udělali i úctyhodné kari- éry. A tihle točili to, co bylo v módě, co chtěla kina a co publikum žádalo. Tepr- ve tam se trochu probouzelo to, že se to smí. Vždyť Itálie je taková… Uzavřená, prudérní, s tím katolictvím, že ano.

Jak dlouho trvalo, než se ty fi lmy dostaly k nám, nebo než se tady zjis- tilo, co tam točíte? Moc jsem to nikdy nesledovala. Ale samozřejmě se to vědělo, protože mě tam naše ambasáda hlídala. Snad jed- nou si mě zavolali a řekli mi: „Ale sou- družko Keslerová…“ Ano, chápu. Je to asi jediný fi lm, který není o ničem jiném. Když jsem se na něj díval, tak jsem Myslím, vyloženě, zda jste tady měla problé- si říkal, jak vás tam postupně všechny v tom vlaku my ne proto, že točíte tam, ale kvůli tomu, co tam znásilňují, že snad dojde i na tu starou babičku, točíte? co tam leží… Ne, to nemůžu říct. Jedině na ambasádě přišli To možná vystřihli (smích). Ale ne, dělám si leg- soudruzi a dostala jsem takové trochu: „Pozor, po- raci. To tam nebylo. Jediné, co mě tam omlouvá je, zor, tohle není propagace socialistického života.“ Ale že Ferdinando Baldi, režisér toho fi lmu, byl profeso- já jim řekla, že když mi nabídnou práci, tak já pracuji. rem literatury na vysoké škole. A i když jsem četla Ať si uvědomí, že když hraji prostitutku nebo jeptiš- ten scénář a viděla, že je to trošku silné, jsem si říka- ku nebo vražedkyni, tak je hraji. A to, co se točí, je la, že to ten člověk, při své kultuře, přeci jen natočí tahle doba a jelikož jsem hezká holka, tak mě občas nějak kultivovaně. Když jsem to viděla poprvé, tak svlíknou. Nevím, co bych jim k tomu jiného řekla. Sa- jsem brečela vzteky. Opravdu. Bylo to až urážející, co mozřejmě se ale budu snažit, aby toho bylo méně. z toho udělal. Kdybych měla možnost se nějak jinak A tím to skončilo. Tady, to už jsem vlastně znala Petra najíst, tak tohle bych nenatočila. Ono taky docela Hapku, který mě seznámil s Jurajem Herzem, o tom sama v cizí zemi se uživit nebylo jednoduché. Nelíbí nikdo nemluvil. Ti, co mě tady vzali do fi lmu, asi něco se mi to, ale člověk nemá litovat toho, co udělal nebo věděli, určitě něco viděli, ale v životě se o tom nemlu- neudělal, protože je to pitomost, už se to stalo, nedá vilo a nikdo to nijak nebral. se to změnit. Scénář k tomu napsal Luigi Montefi ori. On tehdy takové věci psal, protože to bylo žádané. Ale tak vy jste se svlékala i v našich fi lmech, Byl to ten moment, kdy všechny krásné holky v Itálii ne?

[ 21 ] Například v Křehkých vztazích jsem tam za jsem bydlela, ale tam se to tak neprožívalo, jako tady. sklem, jak vstávám. Ve Fešáku Hubertovi je mi vidět zadek, když mi Heřmánek naplácá za to, že chci za- Jak vypadalo zákulisí natáčení těch fi lmů? střelit tu krávu naproti. V Řetězu jsem nahá ve vaně, Jak to probíhalo? jen tak decentně. Obecně jsem se u nás odhalovala Vždycky jsem se snažila, aby bylo veselo. Aby minimálně, ale i tady mě svlékali. Dokonce jsem jed- byli všichni sympatičtí, protože já to k práci potřebuji. nou před lety potkala fanouška, a on že si pamatu- Natáčení tam byl ale vždycky docela fofr. Tak měsíc, je, že těsně po pubertě vždycky když někde zahlédli, dva, podle toho, jakou jsem měla roli. Třeba La Vera že bude fi lm s Keslerovou, tak se těšili na svlíkačku. storia della monaca di Monza (1980), skutečný pří- Z toho co jsem hrála tady, to ale nebylo vůbec hlavní. běh, z něhož nakonec udělali taky lehce erotický fi lm, kde hraji šlechtickou dcerku, kterou donutili, aby šla Přesto, že z našeho pohledu se může zdát, do kláštera, se natáčel dva měsíce. To byla dobrá že jste byla jakousi ikonou italského béčkové- role. Cannibal Ferox (1981) se natáčel měsíc v Již- ho erotického thrilleru a horroru, se ve vaší ital- ní Americe a pak ještě tři neděle v Římě v ateliérech. ské fi lmografi i nacházejí i jiné žánry, třeba sci-fi , Myslím, že to je normální čas, fi lm potřebuje určité postkatastrofi cké fi lmy, komedie… Jaké jste si dny na vznik. tam vybudovala postavení, jak se na vás koukali? Měla jste tam nějaké fanoušky, cítila jste nějaký Ty fi lmy se natáčely v angličtině? ohlas, publicitu? Hodně z těch fi lmů ano. Mluvili jsme rovnou an- Něco jo. Ale nebylo to zdaleka nějak moc očivid- glicky. Já jsem anglicky neuměla ani slovo, tak- né. Nenatočila jsem toho tolik. Itálie je mnohem větší že to byla strašná dřina naučit se to foneticky zpa- země, žije v ní mnohem více lidí a tenkrát ta skupinka měti. A když vám vypadla slabika, tak byl konec, to děvčat mého věku, to bylo docela hodně hereček. vám pak vypadne všechno. Hlavně Lucio Fulcimu Ale trochu jako jo. Třeba ten homosexuál, co jsem si v Quando Alice ruppe lo specchio (1988) jsem vy- ho vzala za muže, abych dostala italské občanství, padávala z role hodně. On mě tedy hlavně naprosto ten mě později vydíral, protože viděl dva tři fi lmy, tak omráčil, že mi udělal ten zaječí pysk. to byl asi velký fanoušek, protože si myslel, že vy- dělávám hrozné peníze. Když jsem začala tady, tak Jste mi naběhla hned na další otázku. Jaký byl po Křehkých vztazích a tuším, že i po Řetězu, mě Lucio Fulci, jako režisér nebo i obecně? zastavovali lidi na ulici a žádali podpisy. To bylo pří- Fulci byl opravdu praštěný. Měl ohromný cit pro jemné, v Itálii se mi tohle nikdy nestalo. Znali mě, sa- kameru a pohyb. Byl to strašně zvláštní člověk, hroz- mozřejmě, pár lidí mě poznalo. Hlavně ve čtvrti, kde ně inteligentní, nemocný. Měl dvě dcery, za sebou

[ 22 ] HOWAR D – 23/2017

nějaké těžké zklamání ze vztahu. Kvůli tomu ženy do- A on že ano, otevřeně přiznává, že Kerova je skvělá, cela nenáviděl. Opravdu jim dělal, co mohl nejhorší- že to byl jen takový moment. Tak mi všichni zatles- ho, i při natáčení. Třeba právě v Quando Alice ruppe kali. A bylo to, takhle to napravil. Ale jinak se choval lo specchio nás hyzdil, jak mohl, kolegyni dal přidě- takhle hrozně rád, jako že shazoval a občas to vyhnal lat bradavice. Přesto jsme spolu hodně kamarádili, do otáček. Já jsem při tomhle natáčení měla s se- mě měl rád. Tu roli v Alici nás chtělo asi pět holek, bou dceru, malou Petrušku, které mohlo tehdy být ale natáčelo se to postupně, a tato postava se měla čtyři nebo pět let. Seděla pod stolem a hrála si tam objevit až na konec. A on nám pořád tajil, kdo tu Ali- s nějakými mašličkami, byla dost hodná. Když jsme ci bude hrát. Pak mi řekl, že když pro něj natočím Il dotočili on na mě, že se můžu jít převléknout a že Fantasma di Sodoma (1988) – a to jsem nechtěla, si mám s sebou vzít toho čerta. „Vem si tu ďáblici.“ klopím zrak k zemi, protože ten fi lm mám nerada – Petra na něj zírala, docela se ho bála. U něj se vůbec tak mi tu roli dá. Ale neřekl mi, že mě tam tak zhyzdí. nepoznalo, jestli žertuje nebo ne. Nebyl prostě moc To jsem byla notně vyhozená z kolejí. I proto, že to příjemný. Byl jízlivý a ironický, což dítě moc nepocho- bylo strašně nepříjemné. Ono to bylo přilepené nor- pí. Později zemřel, protože si nestihl píchnout inzulín málně vteřinovým lepidlem, což docela bolí. Zrovna při nějakém cukrovkovém záchvatu. Našli ho, jak se tak jako ty háky v Cannibal Ferox. Když ale člověk natahuje po tom léku a nedosáhl. Nikdo tam nebyl. Fulciho viděl mimo natáčení, což se mi stalo jednou, kdy jsem za ním jela s pár kamarády na jeho chalupu, Luigiho Montefi oriho, kterého my tady známe tak byl úplně jiný. Ke mně se choval dobře. Hovořili hlavně jako George Eastmana, jste již zmínila. Vy- jsme spolu o ruské literatuře, on samozřejmě věděl, soký sympatický hromotluk, který psal scénáře, že jsem vyrůstala v Čechách, takže jsme probrali od jaké psal. Jaký byl? On hrál, psal scénáře, reží- Tolstého až po Dostojevského. Což v Itálii děvčata roval… mého věku moc neznala, moc se to tam neučilo ve Hlavně psal. Že režíroval ani nevím. Scénáře sy- škole. Byl úplně nadšený, dlouho jsme si o tom po- pal jeden za druhým. Byl to strašně hodný člověk. vídali. A pak ještě, jelikož rodina mé maminky byla Dlouho žil s jednou paní, která měla dvě dcery, a on hodně zahradnicky založená, tak, i když jsem k tomu je vychoval. Pak se nějak rozešli. Ale byl strašně hod- nijak netíhla, jsem se naučila spoustu zahradnických ný, hrozně pěkný, neskutečně pěkný chlap s nádher- věcí. On tam měl nějaký záhumenek, něco tam i pěs- toval a já mu poradila pár věcí, co jsem čirou náho- dou věděla od babičky. Úplně na mě zíral. Něco tam měl taky napsáno řecky azbukou, tak jsem mu to roz- luštila a on z toho byl docela paf. Říkal pak, že jsem to nejinteligentnější, co potkal. To bylo docela milé, ale byla to všechno taková náhoda, jen jsem použila věci, co jsem náhodou věděla. Prostě se mnou ka- marádil. Byl moc milý.

Těm ženám se mstil jen v rámci fi lmu, tedy rolí, nebo i na place?

Ano, byl docela nepříjemný. Byl hrozně nesym- patický. Ale proto, že ke mně měl dobrý vztah, tak se mnou zacházel podstatně lépe než s ostatníma. Jednou však, když jsem se úplně zasekla, zatmělo se mi a nedokázala jsem tu angličtinu vůbec říct, tak mi přede všemi, což mě tehdy docela ranilo, řekl: „Ke- rova“ – změnil mi jméno, to taky byla docela otra- va – „musím ti říct, že hraješ jako mrtvý pes.“ To bylo na facku či vraždu. Samozřejmě jsem se učila celou noc. Pak se to změnilo, všechno jsem to zahrála a byl nadšený. To byl poslední den, co jsme natáčeli, kte- rý končil tím, že v Alici zastřelím toho šílence. Všich- ni už se sbalili, odcházeli a on mi řekl, že jsem přeci jen dobrá, že už se lekl, co se děje. Na to jsem mu řekla: „Tak to počkej Lucio, to ne! Teď zavolej všech- ny zpátky, jako že se ještě něco nepovedlo.“ Všich- ni se vrátili, docela rozrušení a já mu říkám: „Tohle teď řekneš přede všemi jako to minule předevčírem.“

[ 23 ] nými zuby a úsměvem. Začal jako herec s Giulianem stě jsem hned odletěla. Tam mi řekli ano, Jižní Ame- Gemmou, což byl jeden z největších frajerů z kovbo- rika, Amazonka, úplně na ztraceném místě někde jek. Jako kamarád byl úžasný. Později se oženil, měl v džungli. Na jedné straně jsem si říkala prostě nád- dvě malé děti, které dneska už, samozřejmě, vyrost- hera, ale na druhé straně nevím, věděla jsem, že tam ly. Ani nevím, kolik jim teď může být. Nějak jsme se samozřejmě bude spousta hmyzu. Pak jsem si řek- později navzájem ztratili. Je to asi rok nebo dva, kdy la, že se tam jindy nedostanu, tak jsem kývla, jasně, mi najednou zavolal s tím, že jen zkouší, jestli mám jedu. A během dvou, tří dnů jsme odlítali. pořád stejné číslo a zda pořád bydlím, kde jsem by- dlela. Dobře jsme si popovídali. Jednou jsme se po- A to jste pořád nevěděla, co tam budete hrát? tkali na horrorovém festivalu v Livornu. To už nebyl To jsem věděla. V kostce mi to vysvětlili. Přišla tak krásný, byl celý šedivý a rozčepýřený. jsem do produkce, tam byl Lenzi, který prohlásil, že jsem typově výborná, protože ta druhá je bruneta. S Umbertem Lenzim jste natočila pro mnohé Fyzicky že vypadám zdatná a umím se bát. Zeptala kultovní fi lm Cannibal Ferox. Jaké bylo to natáčení? jsem se, co ode mě budou potřebovat? Scénář si prý Bylo to husté. Přišla jsem k tomu vlastně úplně přečtu v letadle, bude to trochu akční, trochu fyzicky jako slepý k houslím. Byla jsem tehdy zrovna v Pra- náročné, protože úplně přesně neví, do čeho jedeme. ze. Najednou mi zavolal můj agent Vitaliano ať honem Natáčení na Amazonce bylo naprosto úžasné, přiletím, nejlépe hned zítra, protože je tady role, z níž ale například tam nebylo co jíst, celý mužský štáb byl někdo vypadl, kvůli zlomené noze nebo něčemu ta- nepříčetný a hysterický hlady. My holky jsme nikam kovému a jede se natáčet do Jižní Ameriky na Ama- nemohly ani na pár kroků samotné, protože indiáni zonku. Málem jsem upustila sluchátko. Já mám pro- se vždycky ve čtvrtek, v pátek, v sobotu opili a bylo blém s létajícím hmyzem. To, co leze po zemi, chodí docela nebezpečné někam jít sama. V hotelu, kde nebo skáče, to mi tak nevadí jako to, co létá a leze jsme bydleli… No, v hotelu… místo oken tam byly jen do vlasů. Jednou mi tetička do vlasů hodila hrst noč- síťky proti hmyzu. Do něj se sjížděli prodavači koky. ních můr a od té doby mám z podobných věcí hrů- Tam se to sklízelo. Pár mladých herců tam jelo jen zu. Nenávidím to. Samozřejmě jsem hned sedla do kvůli tomu, protože si mysleli, že si tam zašňupou. letadla… Ale to měli smůlu, protože tam to jen rostlo, ono to bylo čerstvé. Sušili to tam a pak mleli, ale kokain tam Trochu vám do toho skočím. To vám tedy vůbec nebyl. Tihle ti obchodníci s kokou se tam tedy umožňoval ten italský pas, že vy jste nemusela slézali, dělali tam hrozný binec, pořád někdo kopal nikde nic hlásit o nic žádat, prostě jste sedla do do dveří, a to kdyby kopl trochu víc, tak je normálně letadla a odletěla? vyrazí. Pár nocí jsme tam s holkami seděly vyděšené V podstatě ano. Musela jsem jen nahlásit na vni- a říkaly si, co dělat, že křičet asi nemá smysl. tru, že odjíždím, ale to byla otázka deseti minut. Pro- Nejhorší ale bylo to jídlo, já jsem tam po nocích

[ 24 ] HOWAR D – 23/2017

jedla sušenky, které jsem si někde sehnala. Ale muž- Moc nám o tom neříkali, ale myslím, že moc rádi ský neměli pořádně co jíst. Dávali nám kuře a rýži. nebyli. Byli rádi, že si vydělají nějaké peníze, protože Kuře bylo mrtvé hlady, protože to byla vlastně jen to tam bylo fakt šílené. Byla to nějaká vesnice, kde kůže, mezi ní toho opravdu moc nebylo. To bylo do- sice měli dokonce i jakési vojáčky, kteří ráno vyvěšo- cela těžké. Taky jsme všichni zhubli, já asi o pět kilo vali vlajku a večer ji zase sundávali a salutovali a hráli během týdne. Okamžitě jsem, díky tomu úžasnému si na nějaký pořádek, ale jinak to bylo zapadlé mís- slunci, úplně zblonďatěla. Ale samozřejmě, když se to v džungli. Jmenovalo se to Laeticia. Byli ochotní, na to podívám zpětně, takhle z odstupu, bylo to nád- takoví podřízení a skleslí. Zdecimovaní indiáni. Bylo herné. Poznala jsem zajímavý kus zeměkoule, kam smutné na vlastní oči vidět, co se tam s nimi stalo. bych se asi jinak nepodívala. Jak nás v té kleci, jak je ve fi lmu, namočili do O rok dříve natočil Ruggero Deodato Ultimo Amazonky, tak jsme všichni okamžitě dostali oškli- Mondo Cannibale a měl s tím docela problémy. vou rudou vyrážku. Jenom v místech, která jsme měli Musel údajně u soudu dokazovat, že ti lidé fi lm ponořená. A místní děti si normálně lehly na zem a tu přežili. Neměli jste podobné problémy? vodu pily. Všichni jsme měli horečku. Nebyla to vůbec Ne, nám se nic nestalo. S Deodatem jsem toči- legrace. Byly tam dvou a tříleté děti, které dostaly do la jednu ze svých pouhých asi tří reklam a povídali ruky coca colu a vydržely od rána do večera stát ko- jsme si o tom. Říkal, že to bylo asi proto, že někdo lem toho natáčení a koukat se na nás. Až po prvních něco takového natočil poprvé a nikdo vůbec nechá- deseti dnech se přiblížily a nechaly se pohoupat na pal, i když se tomu divím, že je to jenom jako. Je to kolenou. Já, jak jsem měla úplně žluté vlasy, tak na zvláštní, ale vím, že měli problémy veliké. Vyprávěl mě koukaly, jak je to možné, protože to nikdy před mi to. U toho našeho fi lmu asi už věděli, o co jde. tím neviděly. Bylo to hrozně dojemné, nakonec jsme Dokonce si pamatuji, že tam během natáčení přijela byli kamarádi, a když jsme měli odjíždět, přinesli nám nějaká kontrola, ale jenom se podívali, s nikým ne- smaragdy, které se tam někde poblíž těžili. diskutovali, nic moc neřešili. Protože viděli, že když někoho zastřelí a skončí natáčení, tak on vstane a jde Ty domorodce v tom fi lmu hráli místní? Jaká pryč. Měli jsme akorát pak problémy různě v zemích s nimi byla domluva? s distribucí. To jsme se dozvěděli ale až později. Ve Ano, hráli. Mluvilo se s nimi španělsky. Měli jsme čtrnácti zemích ten fi lm ani ne zakázali, ale dali mu samozřejmě překladatele, ale já uměla francouzsky nějaký věkový limit. Z tohohle udělali jako že to má a italsky, tak jsme si trochu i rozuměli. Byli to chu- omezení kvůli erotice, což je směšné, protože jí tam dinky. je minimálně, skoro nic tam není, a kvůli krutosti. Má dcera ten fi lm viděla až v osmnácti. Bavilo je to? Nebo měli problémy s tím, do ja- kého negativního světla se v tom fi lmu sami staví? A líbil se jí?

[ 25 ] No, řekla mi, že tam mám pár dobrých scén, tře- na onu legendární a nejzásadnější scénu, kdy vás ba tu v kleci nebo v tom hliněném vězení. napichují na ty háky. Scéna poměrně sugestivní a zapamatovatelná. Byla ve scénáři už od začát- To vězení tam bylo nebo ho postavili kvůli fi l- ku? mu? Ano. To postavili kvůli fi lmu. Ona to není vůbec typická indiánská stavba. Lenzimu jsem se ve fi lmu natolik Co vás napadlo, když jste si přečetla, že vás líbila, že mi připsal celou scénu. Zrovna když jsme tam budou napichovat za prsa? právě v tom hliněném vězení, jak nám tam spouštějí No, že se to nějak udělá, přeci mě nenapíchnou srdce toho mrtvého bratra… Tak celou scénu toho doopravdy… Akorát to poté bylo poměrně kruté stej- snu, jak tam sedím a vzpomínám, což je jediná scé- ně, nejen kvůli těm hákům. Bylo to strašně nepříjem- na, kterou hraji italsky, protože všechno jsme jinak né. Hlavně, opět jsem to měla připevněné vteřinovým dělali v angličtině, mi tam připsal přímo na místě. lepidlem. Protože na kůži nedrží nic lépe než vteřino- Protože kdyby prý věděl, že v tom budu tak dobrá, vé lepidlo. A když jsme to sundávali, zůstávaly mi na tak by to celé napsal úplně jinak. kůži normálně krvavé ranky. Nejhorší na tom ale bylo, že jsem samozřejmě nevisela, ale seděla na malin- Jedním z průvodních jevů těchto kanibalských kém dlouhém čtvercovém železném prutu. Aby ne- fi lmů je, že se v nich masakrují zvířata. Byli jste, byl vidět, tak jsem na něm seděla jen kostrčí. To bylo jako zbytek štábu, u toho, když se tohle točilo? strašný. Protože kostrč je jedno z nejcitlivějších míst V Cannibal Ferox byla dvě zvířata. Byl tam jeden na těle a já jsem tam seděla hodně dlouho, několik velikánský had a opossum, který mě počural pokaž- hodin. Natáčeli třeba scénu, v níž jsou ze mě vidět jen dé, když jsme ho vzali na provázku. A těm se nic ne- nohy, ale to jsem tam pořád musela sedět. Naštěstí, stalo. Protože když nutili hada, aby škrtil a žral toho když byla chvilička a pauza, byl tam jeden z kulisáků, opossuma, jemu se vůbec nechtělo. Bylo to docela který mě vzal za nohy a nadzvedl. To byla úleva. To směšné. Museli na opossuma hada namotat a pak byl normálně hnusný mučicí nástroj. Když mě sundá- je zase pustili. Teď už nevím, jestli to byl nějaký had vali, tak jsem měla aplaus. Stává se to málokdy, ale z chovu nebo odkud ho měli, ale tam se nikomu nic všichni kolem mi tleskali. Jsem se jim s díky, polo- nestalo. mrtvá, uklonila. Patřím k těm, kteří když točí, tak je jim všechno V souvislosti s tímhle fi lmem se nedá nezeptat jedno. Jestli mě něco bolí, jestli je něco moc namá-

[ 26 ] HOWAR D – 23/2017

havé, jestli můžu dýchat. V Řetězu je scéna, kdy mě ce, že jste v jednom italském fi lmu hrála společně zločinci, protože po mě něco chtějí, mučí. Nejprve s dcerou. U nás ale o něm nejde prakticky vůbec mě doma topí v umyvadle. To nic nebylo, to byla leg- nic zjistit. race. Ale pak mě vezmou na venkov, protože si my- To vám je ale srágora… Říkám to ale něžně, srá- slí, že v jedné chalupě jsou schované peníze, které gora s něhou. Byla to děsná sranda. Jmenuje se to hledají. Ten fi lm se točil v zimě, venku stála pumpa La Radice del Male (2006). Točili to báječní lidi, mla- a oni na mě pumpovali vodu. Bylo tehdy hodně pod dí vysokoškoláci, hrozně vtipní, kteří mi normálně za- nulou a já měla společenské šatičky a střevíce. To se volali. Byl to opravdu hrozný horror, silný, tvrdý. Pe- točilo několikrát za sebou a všichni říkali, jak to můžu truška o tom říká, že je to největší sračka, která kdy vydržet. Já nevím, jestli to je zápal… Prostě když to- byla natočena. Režisérka mi tvrdila, že mě chtějí za čím, vydržím všechno. Fakt je, že jsem to pak skoro každou cenu, přijeli za mnou až do Říma. Já jsem jim odstonala. A já nejvíce nesnáším, co se týče přírody, řekla, že fajn, ale ať obsadí i mou dceru, která teh- když je zima a mráz. Taky jsem za to fyzické nasazení dy dokončovala studia. Že to vezmu, když tam bu- tenkrát z Barrandova dostala dvojnásobný plat. deme hrát obě. A peníze ať neřeší. Hraji tam opa- řenou ženu, celý fi lm mám masku přes půl obličeje. Jak se, s odstupem času, na ty italské fi lmy Manžel mě přiveze z nemocnice domů. Že budeme díváte dneska? zase v pohodě, zase budu šťastná a tak podobně. Já Že bych se na ně koukala, to se na ně nekoukám. si nic nepamatuji, objevím nějaké deníky svého strý- Hrála jsem ve dvou komediích Mollo tutto (1995) ce, který už dávno není na světě. Byl to biolog, který a Papà dice messa (1996). V té první hrál hlavní roli na sobě zkoušel nějaké jedovaté rostliny. Já se do Renatto Pozzetto, tu druhou, kromě hlavní role, i re- toho začtu a začnu si zpětně vybavovat nějaké věci žíroval. Tyhle občas vidím, protože je dávají sem tam a zkoušet různé ampulky, které po sobě strýc zane- v televizi. Jinak ale na ně nekoukám, mám ty fi lmy chal. Nakonec si vzpomenu, že mi to udělal manžel většinou na DVD. Dívám se na to hlavně vzpomínko- a opařím ho taky. A to je celé, mezitím mám z těch vě. Je to fajn, jsem za ně ráda, byl to kus mého ži- látek, co zbyly po strýci, různé halucinogenní stavy. vota. Dělala jsem to moc ráda a doufám, že mi ještě Během jednoho takového stavu holce, kterou hraje někdo nějakou roli dá. Třeba i tady u nás. Poslední, právě dcera, nastřelovačkou hřebíků vystřelím oči. Je v čem jsem hrála, bylo Líbáš jako ďábel (2012) paní to prostě hrozné. Ani nevím, kam to všude šlo a kdo Poledňákové. To byla jen taková rolička, kterou jsem co s tím fi lmem pak udělal. Nejvíc si z toho fi lmu pa- ale dělala šíleně ráda. matuji, jaká byla při natáčení děsná legrace.

Sporadicky se i u nás dá narazit na informa- Po tom všem, o čem jsme si povídali, se zbý-

[ 27 ] vá zeptat už jen na to, jaký vlastně máte vztah zvyklý na to, že je na Barrandově kartotéka herců, k horroru? v níž si tvůrce fi lmu našel věk, typ a zaměření herce V podstatě vlažný. Není to nic moc mého hodně a podle toho je oslovoval. Konkurz se tehdy dělal tak, oblíbeného. Nevyhledávám je. že si tvůrce vybral z kartotéky několik hereček a pak si je vyzkoušel. Tenkrát to nefungovalo, jako že se Italský horror má mezi žánrovými fanoušky chodilo na večírky, aby mě někdo viděl a případně docela jméno. Nejen ten starý, ale i současný. Do- oslovil. Dneska jo, a na to já nějak nejsem. Ráda si stáváte nějaké nabídky na hraní? někam zajdu ale rozhodně ne s tímhle záměrem. Ne, vůbec. Asi proto, že tady si myslí, že jsem tam a tam si myslí, že jsem tady. Zapomněli na mě. Chybí vám hraní? Chybí. Lehce jsem sice zlenivěla, ale chybí mi Teď už tedy nehrajete? to. Já jsem ráda u natáčení, i když netočím. Sleduji Ne. Říká se tomu štěk, tak já v Itálii přištěkávám to, pomáhám skriptkám. Mě to strašně baví. Stejně sem tam v nějakém seriálu. Třídenní roličky. Je fakt, jako mě s Petrem Hapkou bavilo chodit na nahrávání že to byly a jsou populární seriály, že mě tam občas a sledovat každý nástroj, jak to narůstá, to je prostě i lidi poznají. Ale z horroru už vůbec nic. Vím, že Lenzi nádhera. Tvorba jako taková, jak hudba, tak i fi lm, se ještě žije, ale ten už je starý a určitě ještě protivnější. mi hrozně líbí. On uměl být opravdu hrozně protivný. Ani nevím, kdo tam ty horrory dneska točí. Nikdo mi nevolá. Škoda. Děkujeme za rozhovor Jsem neaktivní herečka. Možná bych si měla najít ně- jakého agenta. Jsem ten typ ze staré školy, který byl Otázky: Honza Vojtíšek

[ 28 ] HOWAR D – 23/2017

[ 29 ] [ 30 ] HOWAR D – 23/2017

[ 31 ] R ECENZE Antropophagus

Každý, kdo někdy zkoušel psát o knihách, či fi lmech, vám potvrdí, že jednou z nejnáročnějších disciplín je tvořit text o svém oblíbeném díle. Prak- ticky nemáte co kritizovat, obliba mnohdy vychá- zí z komplexního pojetí díla, ústícího v nepopsatel- nou atmosféru, a navíc máte pocit, že se budete už posté opakovat. A přesně takový vztah mám já k psaní o úchvatném Antropophagovi. I když musím říci, že cestu jsme si k sobě hledali trochu komplikovaněji.

Režie: Joe D‘Amato Scénář: George Eastman Délka: 90 min. Původ: Itálie Rok: 1980 Hrají: George Eastman, Tisa Farrow, Zora Ulla Keslerová, Mark Bodin

Když mi před mnoha a mnoha lety dorazilo poš- tou CD s fi lmem od kamaráda, který tehdy vystupo- val pod všeříkajícím nickem Klaun Dominant – malý sadista, byl jsem velmi natěšený. Útržky informací, které jsem v té době měl, slibovaly typickou italskou brutalitu a mé pubertální já doufalo v její kombinaci s tunou laciné erotiky. Pak jsem zapnul fi lm, ve kte- rém se skoro nic nedělo a byl jsem zklamán. Trvalo mi mnoho let, než jsem se k němu vrátil a úvodní ne- chuť se pokusil překonat. Vyplatilo se. Antropophagus totiž patří do té zvláštní skupi- ny italských horrorů, které se vyznačují neopakova- telnou dusnou atmosférou, prakticky permanentně vé historie a nepřekonává se ani v pozdějším Rosso slibující příchod něčeho hrozivého. Tenhle pocit je Sangue (1981), někdy nesprávně označovaném jako s neochvějnou jistotou budován od prvních záběrů pokračování recenzovaného snímku. a pokud jste naladěni na stejnou notu jako tvůrci, Samozřejmě je nutné si uvědomit, že se nachá- budete z projekce odcházet vyčerpaní ale nadše- zíme v italském horroru na začátku osmdesátých let ní. Z hlavy mě z podobného ranku napadá ještě Le dvacátého století, takže nesmíte počítat s logickým, Notti Erotiche dei morti viventi (1980) či některé nebo dokonce sofi stikovaným příběhem. A v tom Emanuelly, třeba Emanuelle e gli ultimi canniba- kontextu vnímat také nedůležitý scénář a ignorovat li (1977). Není náhodou, že všechny podobné kusy nesmysly, kterých by si hnidopich mohl všimnout. vznikly v poměrně krátkém časovém údobí a za Pokud se dokážete nechat kolébat řeckým mořem všemi stojí režisérský matador Joe D‘Amato, často na vlnách atmosféry a otevřete svá nitra ostrým zu- podporovaný scénáristicky svým přítelem George bům šíleného kanibala, dostane se vám neopakova- Eastmanem. telného zážitku. Antropophagus je totiž jeden z nej- O co vlastně v Antropophagusovi jde? Skupinka lepších horrorů, jen to málokdo ví. přátel, mezi kterými nechybí Tisa Farrow ze Zombi 2 a úžasná Zora Ulla Keslerová, se vydává na zdánlivě Roman Kroufek opuštěný řecký ostrov, aby se tu setkala se svou nej- větší noční můrou. Ta má dva metry, vytřeštěné hla- dové oči a s oblibou svačí nenarozené dětské plody. George Eastman ve své postavě Nikose Karamanli- se představuje jedno z nejkrásnějších monster fi lmo-

[ 32 ] HOWAR D – 23/2017 Lo squartatore ECENZE di New York R Když byl kačer Donald ještě dorostenec a mutoval, ani z Anaheimu, ani z Kačerova, ale z eNÝčka. Otevře chodil po New Yorku, a na potkání kuchal roštěn- rozdováděnou Zorku fl aškou s uraženým dnem a ta ky čímkoliv ostrým, co mu zrovna přišlo pod plos- se poroučí z okének fi lmu defi nitivně. Celé to dohro- ku. Nekecám. Akorát v té době ještě nechodil v ná- mady netrvá více jak pět minut, v odborné hantýrce mořnickém dress codu, ten použil až později, aby ho se tomu říká štěk, a pro její oddané fanoušky je asi neidentifi kovali, a někdo ho úplně oškubal do lidské nadmíru důležité, že když randí na jevišti, tak krom podoby. Asi proto byl takový morous. Samé kva-kva- toho chlapa na sobě nemá vůbec nic. Herecky to ně- -kva a s ničím se moc nepáral. V rámci takovéto ka- jak hodnotit nehodlám, neboť si myslím, že mnoho čerovské životní eskapády si přidejte ještě časté de- prostoru jí dáno nebylo. Tak dobře, vzdychá hezky. tailní záběry, výrazné barvy, pofi dérní muziku, velmi Příjemně se na ni dívá a je to sexy žabka. Ale to je zvláštní postavy, nahotu na pohled a gore. Jednodu- k ženě, která má víc uměleckých pseudonymů než še Itálie jak ze žurnálu! A tím zrovna nemyslím divoké velkých rolí, asi tak vše. Takže nyní je třeba se podí- partnerské soužití, ale klasický žlutý biják. vat i na ten fi lm jako takový, protože chápu, že dosud jste z toho moudří asi jako vietnamští stánkaři z EET. Režie: Lucio Fulci V roce 1982 se italský Gorefather Lucio Fulci, Scénář: Lucio Fulci, Gianfranco Clerici, Dardano kterého zde určitě není nutno představovat, rozho- Sacchetti dl sobě vlastním svojským stylem parafrázovat le- Délka: 91 min gendu o Jacku Rozparovači. Aby tomu dodal punc Původ: Itálie světovosti, nasměroval choutky legendárního viktori- Rok: 1982 ánského mordýře do Velkého jablka. O Jackovi sice Hrají: Jack Hedley, Howard Ross, existuje spousta teorií, ale popravdě se toho o něm Andrea Occhipinti, Zora Ulla Keslerová atd. neví zas tak moc. Mluvili za něj především činy. Z té- hle premisy vychází i Fulci, tudíž nesledujeme životní V tomto čísle Howieho je výrazný prostor věnován se- útrapy a psychické pohnutky osudem týraného zabi- xuálnímu symbolu, kterého se v reálu dotkl Petr Hap- jáka, ale hlavně jeho práci a oběti. Aby to bylo dosta- ka, ale zato ve fi lmu na něj nedosáhli Sagvan Tofi ani tečně bizarní, vetkl mu režisér do vínku kačeří hlas. lyžníci. Pro tuto recenzi je ale důležité, že ve snímku Funguje to bezvadně, neboť v každé scéně, kde Roz- Lo squartatore di New York hraje herečka Zora Ulla parovač vraždí, se nejprve ozve zlověstné kvak-kvak Keslerová taky. A jak! Nejdříve se projede na koníčku, a následuje záběr na vraždící ruku, která pokaždé pak hodí záda, roztáhne závory, hekne, změkne a jde drží jiný ostrý předmět. Je jisté, že takový maniakál- ze scény. Směrem do eroticko-kabaretní šatny. Tam ní kádr potřebuje i ostříleného protivníka. Tím se stal na ni ve stínu závěsu číhá mocný kačer, který není nevýrazný detektiv Fred Williams, kterému chvíli trvá,

[ 33 ] než se do vyšetřovaných sériových vražd pořádně položí. Pak tady ještě máme několik výrazných ved- lejších postav, kdy skoro každá z nich je něčím spe- cifi cká. Zmíněné tuny detailů, erotických a krvavých scén. Prozradit cokoli více z děje, by už asi narušilo křehkou spoilerovou rovnováhu, neboť v konečném logistickém součtu fi lmu, zase tolik materiálu pod- statného pro dějový sled událostí není. Pokud rádi surfujete po italské osmdesátkové gi- allo vlně, budete asi Rozparovače z New Yorku řa- dit k lepšímu žánrovému průměru. Pokud ne, a ne- vezmete v potaz, že tomuhle bijáku je již pětatřicet, tak se i přes staromódní stopáž hodiny a půl, budete celkem nudit. Klasického detektivního thrilleru se to- tiž dočkáte až ke konci fi lmu. Do té doby totiž Lucio Fulci míchá svou režisérskou omáčku tak, aby byla vyvážená všemi ingrediencemi, které má rád. Pro badatele v oblasti horrorové kinematografi e bude zajímavé sledovat, jak brutálně se natáčelo v roce 1982 a co to vlastně ve srovnání s dnešními gore bi- jáky znamená. Snímek byl totiž svého času zakáza- ný v Německu, Spojeném království, Finsku či Nor- sku. Výrazný posun oproti minulosti také zaznamenal střih, hudba či speciální efekty. Film byl ve své době považován za pořádný dým, přitom dnešním pohle- dem je to jen takový čajíček…

Roman Bílek

[ 34 ] HOWAR D – 23/2017

Dagmara Adwentowska Příbuzní Stařenka se neodráží v zrcadlech, ale i přesto ji vídá- le starou bižuterii, dnes je ale výjimečná příležitost. vám před želvovinou vykládaným toaletním stolkem. Záleží jí na tom, aby vypadala co nejkrásněji, a já ji Leží zde pudry, pomády a šminky, lesknou se fl akony tuto touhu plním bez váhání. Ještě krátký střik parfé- s parfémy a ze šperkovnic v jiskřivých vlnách vytéká mu a hotovo! po generace shromažďovaná bižuterie. V trojkřídlém Třesoucí se dlaň Leokadie se opírá o mé rameno. zrcadle vidím pouze vlastní tvář, ani krásnou ani ška- Když scházíme ze schodů, rodina začíná provolávat redou. I tetička Leokadie hledí do zrcadla. Tvrdí, že slávu. Tleskání utichá, salón hřmí vítáním a kompli- mám ještě čas, abych zkrásněla. Opět mi čte myš- menty. Těsně zatažené zaprášené závěsy na oknech lenky, ale nezlobím se. Je mi osmnáct a již jsem vy- páchnou kouřem. Dubové tabule se prohýbají pod tí- rostla ze vzpoury proti tomu, co nelze změnit. hou armády rodinných památek a fotografi í. Češu jí vlasy, tak řídké a tenké, že se zdají být jen Samozřejmě si uvědomuji, že Leokadie není má linkami namalovanými na lebce. Na ochablý, pokrče- skutečná teta. Je to takové povědomí, které má ka- ný krk zavěšuji šňůru perel, ale po krátkém zamyšlení ždý, kdo je spojen s rodinou. Vím proto, že strýček ji zaměňuji za černý aksamit s kamejí ze slonovinové Staszek je pes na ženské, tetička Weronika neudrží kosti a náušnice ze stejné sady. Tetička mou volbu moč a strýčky Włodzimierza a Bronisława se nesmí akceptuje s důstojností královny. Jen zřídka nosí tuh- usazovat vedle sebe, protože se hádají o politice.

[ 35 ] Tato tajemství se nevyzrazují nikomu mimo rodinu. milou stařenkou. Pro každého ze dvaačtyřiceti čle- Týká se to také největšího z tajemství. Ta milá sta- nů rodiny pozvaných na narozeniny uháčkovava bílé řenka, kterou vedu ke křeslu v čele stolu, je upírem. krajkové kotiliony. Znamená to, mimo jiné, že je mrtvá a pije krev. Nikdy I dort je bílý a velký, třípatrový. Zdobený šlehač- jsem, pravda, neviděla, jak se krmí, a myslím si, že to kou a mangovým krémem, sama jsem ho vybrala… dělá jen zřídka – proto vypadá jako tisíciletá mumie, Tetička se v kulinářství moc neorientuje. Ale i tak se ale neptám se na detaily. Bylo by to stejně neuctivé, raduje, nabírá vzduch do neužitečných plic a svou- jako se zeptat, jak často si Weronika musí měnit pro- kává svíčky. Majordomus nakládá kousky dortu na močené spodní prádlo. talířky. Leokadino prostírání zůstává prázdné, stejně Vím, že naši rodinu rozděluje mnohé a že ji ne- jako její šálek, do nějž klepe lžičkou, když chce něco rozborně spojuje společná prapraprababička Hele- říci. na. Smrtelná sestra Leokadie. Krásná žena ze stářím „Miluji vás všechny,” říká, když po dortu zůstane popraskaného portrétu nad krbem v salónu, v němž jen vzpomínka. „Ve své lásce nedokážu vybrat žád- má upírská tetička pořádá slavnostní večeře. Občas, ného z vás.” když mi chce stařenka udělat radost, říká, že jsem Za zády tetičky se objevuje její majordomus. Heleně podobná. Samozřejmě lže. Upřímnost není Nese malou, černou skříňku. V očích dědy Hierony- vlastností upírů. I s tím jsem se smířila. ma, nejstaršího z rodu, se zableskne jakási vzpomín- Leokadie usedá do křesla; strýčkové, tetičky, ka a strach. Noří však ruku do skříňky. Vytahuje bílý bratranci a sestřenice k ní přistupují v řadě. Líbají jí kotilion. ruku nebo tváře, předávají drobnosti a květiny, pře- „Protože vás miluji, vybírám pouze tehdy, když už jí ještě sto let a ještě dalších sto let více… Dnes má musím.” Tetička proplete prsty na rukou, v hlase se jí totiž nemrtvá teta Leokadie narozeniny. Nevím, zda mísí rozpaky s touhou. „Vím však, že i vy mě miluje- jako člověka nebo upíra. Neptala jsem se a ona to ni- te a odpustíte mi. Stejně jako má sestra Helena. Za kdy neprozradila. Teď… se sladce usmívá. Rozbaluje její dar chráním její potomky, za váš budu zahrnovat dárečky, těší se jako děcko na první narozeniny v ži- péčí vaše děti.” votě. Po tolika stoletích stále svolává rodinu, aby je Další tetičky, strýčkové, bratranci a sestřenice všechny uvítala a počastovala velkým dortem, osla- losují bílé rozety. Ještě přesně nechápou, čeho se vila svůj den, dovolila jim velebit, skládat komplimen- účastníme. Myslím na včerejší večer, kdy jsem tetič- ty a obdarovávat. Je tak šťastná. ku zastihla v knihovně nad miskou černé barvy. Mys- Ano, milujeme ji. I když je nemrtvou bestií, pije lím na to, že již třicet členů mé rodiny vytáhlo bílé ko- krev, čte myšlenky a lže, jako když tiskne. Je to přeci tiliony a šance se snižují každým následujícím. naše tetička. Provedla nás přes všechny velké histo- Myslím na to, že nemám děti, které by na oplátku rické bouře, o nichž jsem se učila ve škole. Zachráni- Leokadia mohla chránit. la mnoho životů a zcela určitě uchránila pozici a ma- jetek rodiny. A i přes všechny své vady je okouzlující, Překlad: Honza Vojtíšek

Dagmara Adwentowska (*1981). Vystudova- la kulturologii a novinařinu. Žije ve Wrocławi, je velkou milovnicí řeky Odry. Pracuje jako redak- torka a korektorka v časopisech různého dosa- hu a tématiky. Členka redakce elektronického horrorového Magazynu Histeria. Její povídky se objevily v časopisech Histeria a Szortal a anto- logiích: Teorie spisków, Fantazje zielonogórskie IV, Elgacon II, Horror na Roztoczu: Insomnia, I odpuść nam nasze winy, Krwawniku 2, Na nocnej zmianie, Krew Zapomnianych Bogów, Szczyty grozy, Jakie czasy taki diabeł, Kochan- kowie niedoskonali, Elgacon IV. Beznadějně mi- luje tvorbu Stefana Grabińského.

[ 36 ] HOWAR D – 23/2017

V pasti ECENZE Josh Malerman R Nejznámějším příběhem, v němž většina hrdinů, díky a o čem všem pro jejich dobro uvažovala) je dosta- nebeské anomálii, nevidí, je sci-fi Den trifi dů. Aby tečně mrazivý, hrůzyplný a děsivý. přežili, chtěli by vidět, ale nemohou. V románu Joshe Malermanovi se v románové prvotině podařilo Malermana V pasti hrdinové vidět mohou, ale aby skvěle propojit starý dobrý horrorový mrazivý strach přežili, dívat se nesmí. Což je mnohem horší, a vlast- z neznámého a neviděného s přímočarým a drs- ně i strašidelnější. ným thrillerem a moderním pojetím lidstva zmítané- ho v (post)apokalyptickém víru. Výsledkem je funkční Bird Box a v mnoha ohledech strhující jízda, která, až na pár Překlad: Petra Nagyová okamžiků, nedá vydechnout. Vydavatel: Zelený kocúr, 2016 Již volba vyprávět příběh v přítomném čase, byť Počet stran: 260 jednotlivé kapitoly nechronologicky přeskakují z růz- ných období cirka pětiletého úseku tam a zase zpát- Malorie je mladá bezstarostná dívka, která žije spo- ky, je, ve spojení se strohostí a přímočarostí, názna- lečně se svou sestrou. Prakticky ve stejný okamžik kovou zárukou nepříjemných chvilek. Malerman tlačí se její život zcela změní. Zjistí totiž dvě věci: 1) Je na pilu hned od samotného začátku, až to příjem- těhotná. 2) Svět se řítí do záhuby, protože lidé po- né není. Protože, snad pro lepší vcítění se do nevi- stupně propukají šílenství, nejdříve zabijí pár lidí ko- doucích hrdinů, hlavně naznačuje a popisuje, než lem sebe a pak spáchají sebevraždu. Klepy tvrdí, že aby přímo ťal do živého. I když občas si dovolí luxus se tak děje proto, že něco zahlédnou. Postupně se překročit pomyslnou dobrou míru, což však působí čím dál více lidí, včetně její sestry, začíná zabedňo- jako ony pomyslné třešničky. Román si nebere servít- vat v bytech a domech a zvykat si na život v temno- ky, občas je až nelidsky krutý, stejně jako svět, který tě dobrovolné slepoty. Po letech, kdy už svět kom- nese na svých stránkách. pletně zešílel, se Malorie se dvěma dětmi vydává na Pojí se s tím však jedno (to výraznější) ze dvou sebezáchovnou plavbu lodí po řece do takřka třicet menších negativ. V samotném počátku románu, kilometrů vzdáleného bezpečí. Se zakrytýma očima. v jeho rozjezdu, je tolik silných a vypjatých scén, že Poslepu, protože tam venku stále číhá něco, co není se jim v závěru (v rámci jakési očekávané gradace) radno vidět. nedokáže vyrovnat nebo je dokonce přebít. Závěr ro- V pasti je potěšující věcí hned v několika ohle- mánu tak působí trošku slaběji a mohly by se snad dech. Svou samotnou existencí, respektive existencí objevit i nepatrné náznaky zklamání. Román však českého a slovenského vydání (knihu slovenské na- přesto končí zajímavě, i samotný závěr s sebou při- kladatelství Zelený kocúr vydalo najednou v českém náší nečekané a nepříjemné detaily. (V pasti) i slovenském (Naslepo) překladu). Jde o pří- Druhou věcí, která působí lehce rušivým dojmem, jemnou ukázku toho, že se k nám dostanou horroro- je náhlá a nečekaná (a ne nijak pravidelná, případná vé romány i prakticky neznámých autorů. Tato sázka pravidelnost tohoto jevu by nebyla na škodu) změna na nejistotu je možná pozitivním začátkem zlepšová- hlavních postav u několika (snad dvou) kapitol. Celou ní stavu horroru na policích českých a slovenských dobu sledujeme osudy hlavní hrdinky v různých ob- knihkupectví. Když už jsem u toho, hodně mě potěšil dobích příběhu, zvykneme si na ni, společně s ní pro- také fakt, že se obálka nesnaží román zatáhnout do žíváme kruté osudy nového života, na okamžik však marketingově přínosnějších PR označení jako temná u zmíněných kapitol sledujeme postavy jiné. Věřím, fantastika, mysteriózní thriller apod. ale přímočaře, že by to šlo (v rámci zachování příběhu a toho, co formou citací z recenzí, jej označuje jako horror. To mělo být odvyprávěno) vyřešit i trochu jinak, a ne tak zahřeje prohnilé horrorové srdce. násilným a netypickým přeskokem. Oproti slabšímu A V pasti horror je. Bez sebemenších pochyb. závěru je tohle však v podstatě detailní záležitost. Již samotný začátek, první kapitola, kde se dozvíme, V pasti je strhující, svižný a mrazivý příběh. že žena vychovává čtyřleté děti, aniž by viděly mimo V dobrém i zlém lidský. S čímsi tajemným, nevidě- jejich byt byť jen centimetr venkovního prostoru – ným, v pozadí, které mu dalo vzniknout. Promyšlený. a tato výchova z nich dělá v podstatě nový evoluční Děsivý. Přímočarý. S hodně povedenou obálkou. článek – a pak se s nimi vydává na plavbu (nehle- dě k pozdějšímu rozplétání toho, jak o jejich výchově Honza Vojtíšek

[ 37 ] R ECENZE The Pit & The Pendulum OST

Povídková klasika E. A. Poea byla zfi lmována soundtracku, Puppet Masterem počínaje, Re-Anima- hned několikrát. Paradoxní je, že valná většina těchto torem konče. fi lmových adaptací se skutečným obsahem a příbě- Esmeralda’s Meadow of Peace je naproti tomu hem povídky nezabývá, bere si jen základní propriety snově nebo mdlobně fantastická, jako když na vás (převážně spojené s kulervoucím názvem) a vypráví spadne klavír, vy omdlíte a zdá se vám, že stoupáte prakticky samostatné a zcela jiné příběhy. Jako třeba nahoru, tam… mezi obláčky, andílky s holými prdele- zrovna tato adaptace s Lancem Henriksenem v jed- mi a rozladěnými harfi čkami. né z hlavních rolí z počátku devadesátých let, kterou Ale teď vážně. Protože Antonio Battles the jsme si domů nosili z půjčoven a vrtěli hlavou nad pří- Guards. A to chce napětí, dramatičnost a skladbu, během, který určitě Poe nenapsal. A užívali si při tom která by se ihned uchytila jako intro nějaké gothic hudbu Richarda Banda. metalové kapely s operní zpěvačkou. Vznosné hous- le, dramatické dechy a řízné činely. Autor: Richard Band V The Pope’s Envoy se už ale zase tísníme Počet skladeb: 15 v temných zákoutích, krčíme se ve špinavých ro- Čas: 48:40 zích a očekáváme, co na nás vybafne z husté mlhy či Vydavatel: Full Moon Entertainment chcankami načichlého příšeří sklepních vězeňských Rok vydání: 1991 kobek. Prostě táhnoucí napínací klasika s několika baf efekty. Neoriginální, zaměnitelné s hudbou v ja- Titulní nastínění děje slibuje minimálně napína- kémkoliv jiném horroru, ale přesto působivé. vou zápletku a dramatické scény, jako stvořené pro The Rape of Maria opravdu není čerstvou vy- vhodně podbarvující orchestrální hudbu. palovačkou vaší oblíbené gore grind kapely, ale fan- A Richard Band do toho šlape hned zhusta již taskně chorálovým love songem z dramatičtějších úvodní skladbou The Crypt and Main Titles, v níž chvilek Pána prstenů nebo běžných romanticky zná- orchestr doprovází sborové chorály (které by se silňovacích okamžiků Hry o trůny. Prostě romantika, uplatnily i v The Omen) a operní zpěv. Rozmách- taková temnější, mrazivější, dramatičtější, nesluníč- lé tóny a melodie, dodávající celé skladbě mnohem kově antisrdíčková, se zapálenými svíčkami černější- větší rozměr než jen hudbu pro béčkový videofi lm. mi než plíce profesionálního kuřáka v důchodu. Přes- Z operního sálu nás The Chase and Onslau- ně, jak to máme rádi. ght na skok zavede do pozdně středověké hospody skočně si zatančit, ale ihned se vrátíme zase zpát- ky, mezi četný orchestr, sborové zpěvy a představu baletního vystoupení. Lehce modernější a temnější pojetí klasické hudby. Tohle již, na rozdíl od úvod- ní skladby, v sobě nese znaky fi lmového doprovodu. The Arrest of Maria je pak již klasickou horroro- vou skladbou s táhlými tóny a napínavou atmosférou oběti krčící se v rohu a očekávající zlých věcí příštích. Ještě temnější je gregoriánskými chorály do- provázená tklivě mrazivá skladba The Purging of Torquemada. Ono k Torquemadovi zřejmě nelze do- dat nic veselého. Na trochu veselejší notu, ovšem s temnými mra- ky stahujícími se v pozadí a neviditelnými nožkami cupitajícími hned za vašimi zády, které utichnou, sot- va se ohlédnete, hraje již typičtější a poznatelně či- telnější Bandova skladba Antonio Sneaks into the Castle. Ta by se uchytila na kdejakém jeho jiném

[ 38 ] HOWAR D – 23/2017

Tak jako ve starých fi lmech po scéně do lože ulé- slete. Ano, přesně tak to zní. Rozesmátá postava hajícího páru přichází střih na čápa letícího oblohou, v jasně bílém rouchu utopená v ještě jasnějších slu- i v tomto soundtracku najednou Esmeralda Com- nečních paprscích běžící v hodně zpomaleném zá- forts Maria přeskakuje na ranní louku koupající se běru po rozkvetlé louce. Vlasy vlají, ruce se vzpínají v paprscích vycházejícího slunce. Ale pozor, tam, na k nebi, srdíčko citlivějších diváků jásá radostí a štěs- kraji lesa, mezi stromy, cosi stojí a vyčkává. tím, ti ještě citlivější si dojetím cvrkají do textilu. A do Kratičká dvouskladba The Night Auto Da Fe / toho nastupují závěrečné titulky. Ještě štěstí, že při- Esmeralda’s Revenge začíná jako popravní pochod chází titulkové fi nále, kdy se hudba změní v mnohem s virbly, hanlivě obviňujícími chorály a smyčci, bičují- více energickou, přesto však stále rozjásanou. Přes- cími záda odsouzenkyně. V půlce se zlomí ve varov- ně v tenhle okamžik někdo vstoupit do místnosti, kde né tóny posledního vzdoru. tento fi lm sledujete, možná by se zeptal, zda jste se Maria už to má, zdá se, za sebou, a tak jí vzdejme nekoukali na nějakého Conana. hold kostelním chorálem ministrantského sboru pro- The Pit & The Pendulum je v rámci fi lmové hud- střednictvím Maria’s Burial. by trochu netypickým zástupcem Richarda Banda. Nejdelší skladbou soundtracku je titulní The Pit Není tak autorsky čitelný, operuje s více prostředky, and The Pendulum spojující Bandovy čitelné a prů- kombinuje klasickou fi lmovou hudbu s orchestrální, vodní tvůrčí prvky s orchestrální atmosférou ostat- operní a sbory, a to i v míře naprosté samostatnosti ních skladeb soundtracku. Po otevíracím songu nej- a netypické fi lmovosti. Mnohé skladby skvěle fungují pronikavější, nejúdernější a nejchytlavější věc. Tohle samy za sebe, zcela bez přímého vlivu a spojení s fi l- má spád, atmosféru a kyvadlově se houpající kule. mem, u jiných je zcela čitelné, že vznikly jako dopro- Možná měla být až poslední. vod fi lmové formy vyprávění a neustále ho přivádějí Neboť Justice for the Grand Inquisitor… Death na mysl. Tento soundtrack postrádá typickou tem- začíná jako doznívající ozvěna předchozí skladby, ale nou bandovskou komičnost až grotesknost, je zcela nakonec se utopí v dramatickém klokotání smyčců a naprosto vážný. Zcela v souladu s dějem a záplet- a šumění dechů. O pár pozic výše by seděla přesně- kou fi lmu. V každém případě jde o zajímavý a velmi ji, natáhla by gumu vašich trenek na samou hranici poslouchatelný soundtrack, který má mnohem větší únosnosti. Po eponymní titulní skladbě trochu ztrácí. kvality než samotný fi lm. Šťastné konce jsou někdy prokletím příběhu. Týká se to i závěrečných skladeb, jejichž atmosféru Honza Vojtíšek odhaluje už samotný název. Jen si přečtěte Maria- ’s Resurrection and Finale a na chvilku se zamy-

[ 39 ] Každý den,

od půlnoci do rána.

hororfi lm.tv [ 40 ] HOWAR D – 23/2017 Pimprlové horrory Charlese Banda Charles Band je v horrorové branži známější patrně da – triková stránka. Samotný parazit je velmi slušná coby producent, ale nejednou usedl i na režisérskou práce a každý záběr s ním stojí za ty peníze, které sesli. Přinášíme vám pohled na deset těchto jeho po- spolykal. Opravdu řádně nechutný mazlík. Až je ško- sezení. Až by se zdálo, že se jako režisér rozhodl pro- da, že je na place tak málo. Takže zbývá Demi. Kdo slavit coby tvůrce těch nejlepších nejhorších horrorů. by nechtěl vidět, jak vypadala v roce 1982? Prakticky v jednom ze svých prvních fi lmů? Jedním z prvních režisérských počinů Charlese Ban- da a jednou z prvních spoluprací bratří Bandových (režie a hudba) na fi lmu je osmdesátková imaginace futuristického postapokalyptického světa Parasite (1982). Spojené státy se v roce 1992 zmítají v chaosu po jaderné válce. Obyvatelé měst přežívají pod do- hledem vládnoucí vrstvy obchodníků. Pro ně musel doktor Paul Dean vyvinout nebezpečného parazita. Po nehodě se však sám stal jeho obětí. Dean uteče na venkov, kde hledá nejen trochu klidu, ale i způsob, jak parazitického tvora dostat co nejdále od obchod- níků a zabít ho dříve, než parazit zabije jeho. Nako- nec se usadí v jednom zapadlém hotelu. Zde však padne do oka nejen místní rebelující partičce, ale i lovci, kterého za ním obchodníci vyslali. A také mla- dičké Demi Moore. Ta se postupem času, respektive stářím fi lmu, stává nejvýraznějším lákadlem. Punko- vá imaginace postkatastrofi ckého světa, tak typická pro osmdesátá léta, není natolik nosná, aby stačila. Člověk ji musí mít rád. Neméně punkoví záporáci ve svém teatrálním přehrávání působí skoro až jako ka- Jak již z našeho výběru vyplývá, The Alchemist rikatura. Zápletka a děj zase nestrhnou natolik, aby (1983) není prvním fi lmem Charlese Banda, ale z jeho fi lm vytáhli výše než na ucházející rozjezd jednoho sledování máte pocit, že ve skutečnosti jde o debut režiséra. Parazit naneštěstí silně zavání nudou a uke- nějakého začátečníka, který ještě pořádně neví, jak caností, zajímavých okamžiků je jen pár, výrazných má točit, jak má za sebe řadit scény a jak udržet di- postav ještě méně (majitelka hotelu). Zbývá tedy váka v napětí, a navíc mu prezentovat příběh, kte- jedna z nejvýraznějších jistot tvorby Charlese Ban- rý má hlavu a patu, anebo je alespoň jako smyslu- plný podán. Tohle bohužel snímku chybí. Jak už to u snímků Charlese Banda bývá, vynikají především jedním zásadním prvkem – tím je triková stránka. Ta je i tentokrát celkem povedená a rozhodně jsou zde masky a triky, za které se fi lm nemusí stydět. Ale nemůžu si pomoct, celkově jsem měl pocit, že jsou akorát součástí jednoho pořádně velkého blábolu, který moc nedává smysl a jedná se jen o poslepova- né scény. Charles Band se ujal režie, což je standard, a samozřejmě neopomněl ani produkci. Na scénáři se nepodílel, nebo ne tolik, aby se uvedl v titulcích. Zato jeho bratr Richard se podílel na hudební stránce fi lmu, ale bohužel ani v tomhle ohledu nevyniká. Cel- kově je fi lm jedním z Bandových nejhorších.

[ 41 ] Vidět Sherilyn Fenn nahou? Ano, i tohle může být běh a hromady loutek. Je tu všechno. O co jde tento- ten tahák, pro který se na snímek Meridian (1990) krát? Jeffrey hraje hodného čaroděje, který po staletí podíváte. Mnoho jiných zásadnějších důvodů zde čeká na návrat svého odvěkého nepřítele. Když se nenajdete, protože fi lm je variací na klasický příběh tak stane, připlete se mu do cesty ještě průměrně Kráska a zvíře, které chybí nějaká větší invence a jed- pohledná ženská a vlezlý policejní inspektor, kteří na- noduše cokoli, co by z něj udělalo fi lm, který něja- dělají více škody než užitku a v zásadě nejsou příliš kým způsobem vyniká. Charles Band se zde bál víc důležití. Na rozdíl od onoho zlého čaroděje, kterého zaexperimentovat. Catharine (Sherilyn Fenn) a Gina hraje klasik záporných rolí Brian Thompson, navíc (Charlie Spradling) jsou kamarádky. Ta první je uměl- s úžasně nepadnoucí blonďatou hřívou. Vzpomínka kyně, ta druhá se přes své ambice a schopnosti na- na ni dává Thompsonově postavě z Akt X (mimozem- konec stala restaurátorkou. Dostávají se do staré- ský zabiják) zcela nový rozměr. Nakonec dojde i na ho italského sídla, kde jsou zajímavá díla, na něž se oblíbené loutky a animaci, když oba bojující mágové může Gina zaměřit. Jejich život se ale změní ve chvíli, oživí kostry dinosaurů v přírodovědném muzeu. Že kdy si zajdou na představení místního pouličního di- to zní trhle? Aby taky ne. Film, ve kterém se ochoče- vadelního spolku. Už nic nebude stejně. Možná by ný havran jmenuje Edgar, lehce trhlý být musí, a to ani tak nevadilo, kdyby se jen dívaly na představe- i když se celý tváří nadmíru vážně. Je jasné, že se ní, ale problém nastane ve chvíli, kdy si dívky s herci u něj bavili už samotní tvůrci v čele s nádherně pře- a vystupujícími zajdou na večeři. Zde jsou omámeny hrávajícím Combsem a nevidím důvod, proč by tomu a stávají se vězenkyněmi této zvláštní skupiny, která u diváků mělo být jinak. má ve svém středu jednoho netvora. Tady je jediná Trhlý je i hodinový crossover hned tří různých chvíle, kdy se Charles Band (režisér, scenárista i pro- fi lmů Dollman vs Demonic Toys (1993). Band pro ducent, tentokrát bez jakékoli rodinné výpomoci) roz- jeho zápletku spojil sotva dvacet čísel velkého mi- hodl pro masky. Maska je dobrá, i když dnes trochu mozemského titulního hrdinu akční sci-fi Alberta Pu- zastaralá. Podobně dobrých prvků je ve fi lmu málo. yna Dollman (1991), mimozemšťany zmenšenou ak- Jeffrey Combs opět v roli doktora? To musím vi- térku komediální sci-fi Teda Nicolaua Bad Channels dět! Asi taková byla má reakce, když jsem si před lety (1992) a démony posedlé oživlé hračky z horroru Pe- vybíral fi lm na večer. Chtěl jsem něco krátkého a leh- tera Manoogiana Demonic Toys (1992). Za vše může kého, prostě jen jednoduchou zábavu na parnou let- bezdomovec, který se vloupe do skladu s hračkami, ní noc, kdy do hospody daleko a zásoby v lednici se zraní se a jeho krev oživí čtveřici hraček: klaunskou povážlivě tenčí. Doctor Mordrid (1992) mé požadav- housenku, laser střílejícího robota, zmutovaného vo- ky splnil na 100 %. Aby taky ne, od horroru pochá- jáka a všem velící (opravdu démonické) batole. Tuto zejícího z dílny klanu Bandů (režie syn Charles a otec čtveřici chce zneškodnit jistá žena, která své síly Albert) nikdy nemůžeme očekávat víc než infantilní spojí s Dollmanem a jeho zmenšenou přítelkyní, žijící humor, skvělé herce, trochu horší triky, ještě horší pří- v šuplíku kuchyňské linky (už jste někdy viděli soulož

[ 42 ] HOWAR D – 23/2017

trpaslíků mezi kuchyňským náčiním?). Více než půl- rech, protože tohle má Charles rozhodně hodně rád ku z fi lmu zaberou uváděcí prostřihy ze všech tří fi lmů a věnuje se jim dost často, nejen jako režisér ale i jako a seznamování s postavami, zbytek zabírá zbyteč- producent. Vždyť kolikátý je Blood Dolls (1999) fi lm ně zjednodušené, rychlé a prosté vypořádání se se z tohoto fi lmového výběru, v němž vystupují a ma- zlotřilými hračkami. Přesto jde o trikově slušnou zá- sakrují panenky? Do čeho tedy Charles Band svůj bavu, obzvláště větrací šachtou prolézající klaunská loutkový fetiš zakomponoval tentokrát? Do příběhu housenka nebo panenkovské batole chlípně slintající šíleného milionáře velkého těla leč malé hlavy, kte- nad Dollmanovou milenkou v domečku pro panenky rý se lehce zbavuje svých nepřátel. Používá k tomu stojí za pozornost. Ve fi lmu byla využita hudba z pů- zvláštní přístroj, měnící jeho oběti ve vraždící panen- vodních fi lmů, tedy i režisérova bratra Richarda. ky poslouchající na slovo. Blood Dolls by teoretic- Hlavní postavou snímku Head of the Family ky mohly být nějakým patnáctým až dvacátým po- (1996) je Lance. To je chlápek, který klátí Lorrettu kračováním Puppet Mastera ale s jinými panenkami, a moc ji miluje. Jenže Lorretta je vdaná za Howarda, dívčím rockovým kvartetem uvězněným v elektrické což je místní hulvát a debil. Lance náhodou narazí na kleci (velmi příjemná část fi lmu), sadomasochistický- podivnou rodinku, jejíž hlava je skutečně velká Hla- mi hrátkami a sice menším počtem vražd, ale oku va. Jedná se o čtyřčlennou famílii, která je telepaticky lahodícím a důmyslně vymyšleným. Svým způsobem

propojena a Hlava je ovládá. Ke svým experimentům je to docela bizar, jak už to u podobných Bandových potřebuje mozky, a tak se Lance uvolí, že jim nějaké panenkovských kousků bývá. A stejně jako ony, i to- dodá, aby se Howarda zbavil a měl cestu k Lorrettě hle zaujme převážně loutkami, maskami, bizarností volnou. Charles Band se i tentokrát pustil do fi lmu a výběrem hereček. na několika pozicích, a kromě režie byl spoluauto- Je libo perníček? The Gingerdead Man (2005) se rem scénáře a samozřejmě si snímek také produko- vyznačuje tím, že se jedná o klasické béčko ve stylu val. K fi lmu znovu přizval i bratra Richarda, který se Child’s Play, ale s tím, že neměl Band tolik fi nančních postaral o hudební stránku věci. A aby toho nebylo prostředků, aby z toho mohl udělat něco mainstrea- málo, tak v jedné z menších rolí se objevil i Charle- mového. A nejspíš ani nechtěl. Prostě se vrhl na béč- sův a Richardův otec Albert, který o šest let později ko a v tomhle duchu pokračoval. Už úvodní scéna zemřel. Ale to nemělo s fi lmem nejspíš žádnou spo- s Garym Buseyem ukazuje, v jakém duchu to bude. jitost. Nijak vytříbený scénář, jednoduchý děj a větší dávka Asi jsme tohle číslo měli tematicky rovnou spojit násilí. The Gingerdead Man se drží celkem při zemi i s panenkami, loutkami a různými fi gurkami v horro- a nedovede nadchnout. Jedinou skutečně dobrou

[ 43 ] scénou je to, jak Perníček skončí. Tohle je na pomě- te frčet, přichází ten nejlepší čas pustit si Evil Bong ry celého fi lmu zábavné a přesahuje to ostatní scény (2006). Horrorovou komedii, v níž si trojice huličských i ostatní zabíjení. Charles Band tentokrát nespolupra- lůzrovských studentů a jeden šprt pořídí zvláštní coval se svým bratrem Richardem, ale ve fi lmu mů- bongo, jemuž okamžitě propadnou. Protože poho- žete jako zákazníky pekárny vidět jiné členy Bandovy dička, klídek, relax a dobré hulení je nadevše. Jen- rodiny. Konkrétně se jedná o jeho matku (Jacquelyn že bongo s démonickou tváří mongoloidní ženy žije Band) a dva syny (Zalman Band a Harlan Band). Ro- vlastním životem, skrývá v sobě vždy otevřený strip- dinný podnik Bandových tedy funguje i v tomto pří- týzový bar, do něhož vás vtáhne. A uvnitř vás nečeká padě, i když nikoli tolik v dalších ohledech. Charles nic dobrého. Je tu sice pár polonahých svíjejících se Band si ale tradičně fi lm také produkoval. dívek, ale také hladové podprsenky, které vás seže- Hned následující rok upekl Band perníček s ne- rou (obzvláště sharkšajska je skvělá). Čím více z dé- tradiční příměsí. Protože koláčky a perníčky, obzvláš- monického bonga budou lidé hulit, tím více bongo tě na mejdan jsou nejlepší s… však vy víte s čím! A až bude ovládat svět. Veliký, krásný, zhulený svět. S dý- to všechno sežerete a vyhulíte, ale ještě pořád bude- movými mraky a bongo vodou. Asi nedá moc práce

[ 44 ] HOWAR D – 23/2017

domyslet si, za jakých okolností Charles Band na ná- kdybychom se vraceli do 80. let. Proč ne? Jenže mět tohoto fi lmu přišel. Vyloženě kravina to ale není. hned od začátku se zde hraje na cosi jako komedii, Z ranku Bandových bizarností to patří ještě k tomu kdy centrem humoru mají být postavy a jejich cho- zajímavému a ucházejícímu. Největším problémem vání. To je bohužel problém, protože jsou to všechny je, že je přesně na tom nevýrazném pomezí komedie příšerné karikatury, a tak i nesmírně hloupě vyznívají a horroru. Kdyby to bylo trošku více alespoň z jedno- jednotlivé scény. Jenže nejsou vtipné, a to je straš- ho, bylo by to zajímavější. Takhle je to trochu nevý- ná křeč. Celý fi lm je postavený na určité absurditě, razné jako horror (málo krve a vypjatějších okamžiků) která je však nesmyslná. Není zde smysl pro humor, a slabé jako komedie (původní komičnost a zábav- režisér pracuje s pornohvězdou, aby tu mohl ukázat nost se rychle vytrácí). Ale dokážu si představit pár pořádná prsa, což není špatné, jen prostě samoúčel- situací, pro něž to je skvělá volba. A o tom, že to není né. Špatně napsaný scénář už zabíjí fi lm od začát- zase vyloženě odpadní záležitost jistě svědčí i fakt, ku, Bandova režie ho pak domlátila během natáčení. že se démonické bongo dočkalo hned čtyř dalších Jako hlavní producent si to mohl ale dovolit. Opět se pokračování a jednoho crossoveru s hlavním hrdinou ho držel i bratr Richard a složil pro fi lm hudbu. předchozího fi lmu Gingerdead Man Vs. Evil Bong (2013). Takže nabijte šlukovky, dolijte vodu… Martin Štefko Použití animované loutky v Ooga Booga (2013), Roman Kroufek což je u Banda celkem tradiční, je nápad dobrý, jako Honza Vojtíšek

[ 45 ] Pogo, horror, punk: Balzac

Občas je možné narazit na prohlášení, že Japonci nic ve současnějším stádiu kapely se kromě bicích stará moc originálního nevymyslí, ale dokáží vzít již hoto- i o digitální efekty a elektronické industriální vsuvky. vou věc, a ještě ji zlepšit a zdokonalit. Netroufám si Od samotného počátku byli Balzac silně ovlivně- tvrdit, že japonští horrorpunkeři Balzac tvorbu svých ni nejen zvukem ale i vizáží The Misfi ts a Samhaim vzorů The Misfi ts zdokonalili, minimálně ji rozhodně Glenna Danziga. Později si začali budovat i vlastní udrželi na stejné kvalitativní úrovni a do horrorpunku pojetí stylu. Například tím, že se drží dál od tradič- jako takového jistě vložili svůj osobní vklad. ních a klasických „campových“ horrorových textů a obrázků většiny horrorpunkových kapel. Přestože Balzac vznikli v Kjótu roku 1992. Kapelu založil pís- názvy skladeb evokují přímočarou a stylovou klasiku ničkář Hirosuke Nishiyama, jež se v kapele chopil mi- snoubící v sobě humorné žánrové nuance, v Nishiy- krofonu a textů. Nishiyama je nejdéle působícím čle- amových textech jde spíše o temnou poezii, i když nem kapely, jako jediný v ní je od samotného začátku ne vždy vážnou, zaobírající se temnotou, osamělostí až do současnosti. Druhým nejdéle aktivním členem a strachem. Postupně také do své hudby začali za- je kytarista Atsushi Nakagawa, který v roce 1993 na- pojovat prvky popu, industrialu a noise. hradil původního kytaristu Tetsuya Kitagawu. Baso- Hirosume Nishiyama hrál původně v Kjótské ka- vou kytaru od roku 1996 do současnosti obsluhuje pele Astrozombies, která byla silně ovlivněna ja- Akio Imai, před svým vstupem velký fanoušek kape- ponskými rockery Astunk a The Misfi ts, podle jejichž ly a Nishiyamův kamarád. I ten nahradil původního skladby se pojmenovala. Astrozombies vydali pou- baskytaristu. Nejčastější změny Balzac absolvovali za ze jednu demonahrávku nazvanou The Texas Cha- bicími. Bubenickou stoličku postupně zahřívalo cel- insaw Massacre. Poté se Nishiyama rozhodl ka- kem sedm hráčů. Ten současný, Takayuki Manabe, pelu rozpustit a rozjel Balzac. K názvu jej inspiroval v kapele působí od roku 2001. V pozdějším, respekti- oblíbený francouzský spisovatel a dramatik Honoré

[ 46 ] HOWAR D – 23/2017

de Balzac, s jehož tvorbou přišel Nishiyama do sty- (vydali nahrávky např. hlukovým experimentům Ma- ku poprvé na střední škole. Hlavně se mu líbilo, jak sonna či Merzbow). Následovala, těsně před vydá- to jméno zní. První zakládající sestava po sobě za- ním třetího singlu, opětovně změna za bicími a popr- nechala demonahrávku Scapegoat666, která vyšla vé a naposled na postu baskytaristy. pouze ve stylových třinácti kusech. Druhá demona- Poté, co bylo na rok 1997 ohlášeno druhé album hrávka Descent of the Diabolos, již s novým kytaris- Deep-Teenagers from Outer Space, Balzac opět tou a bubeníkem, vyšla v roce 1993. Stejná sestava přišli o bubeníka. Na pomoc s nahráním desky byl také nahrála a na vlastní značce Evilegend13Records přivolán dlouholetý kamarád kapely a zkušený bube- vydala první singl The Lord of the Light and of the ník Futoshi Okano. Okano ctí technickou stránku hry, Darkness. Během následujících let došlo na další zvuku nové nahrávky dokázal vtisknout vlastní pod- singly: Atom Age Vampire in 308, Isolation from pis. Okano vypomohl na nahrávkách Balzac několi- no. 13, When the Fiendish Ghouls Night a účast na krát i v průběhu pozdějších let, když byli zrovna bez několika kompilacích. bubeníka. Na Halloween 1997 došlo také k podepsá- Prvního studiového alba The Last Men on Earth ní smlouvy s v nezávislé scéně po celém Japonsku se Balzac dočkali v roce 1995. Vydali jej u Alchemy hodně známou nahrávací společností Diwphalanx Records, kteří se specializovali spíše na experimen- Records. Od té doby Balzac vydávají novinky pouze tální noise a industriální hudbu a psychedelický rock u nich nebo u vlastní značky Evilegend13 Records.

[ 47 ] Gastrunk. Na Halloween Balzac vydali na vinylu, CD a kazetě jeden ze svých nejpopulárnějších singlů Into the Light from the 13 Dark Night. Šlo o nahrávky a záznamy skladby z různých let. V tomto roce také začal fungovat vlastní fanklub kapely Fiendish Club. Ten fungoval výlučně pro Japonsko. Později Balzac rozjeli exkluzivní verze pro fanoušky žijící mimo Ja- ponsko Fiendish Club International a Fiendish Club Europe. V roce 2000 Balzac opět předskakovali The Mis- fi ts během japonského turné a zařízli další zářez mezi V roce 1998 kapela sehnala nového bubeníka vy- položky své kariéry. Kromě toho, že vydali další al- stupujícího pouze pod přezdívkou Kill a dostala se bum, koncepční, velmi temné, se silnými industriální- do hledáčku obnovivším se The Misfi ts. Ti si Balzac mi vlivy a velmi dobře prodávané, nazvané Zennou- vybrali jako předskokany pro své první turné po Ja- -Naru Musuu-No Me Ha Shi Wo Yubi Sasu, otevřeli ponsku. Turné se stalo obrovským mezníkem v his- v Osace svůj první obchod Shocker!!!. V něm prodá- torii kapely, neboť jí otevřelo bránu pro velký úspěch, vali své vlastní materiály, ale i např. oblečení Nishiy- který Balzac sklidili za hranicemi Země vycházejícího amovy oděvní značky Demetia 13. Vlastní oděvní slunce. Rok 1998 se dá považovat za rok, kdy se na značku, respektive hned několik značek (Shocker!!!, Balzac usmálo štěstí širokým úsměvem. Kromě tur- Culture, XXXxxx a Balzac) rozjela později kapela sa- né se svými vzory vydali společné CD s Hate Honey, motná. Kromě kamenného obchodu v Japonsku pro- vlastní videokazetu Video Deep II, třetí album 13. vozuje tři internetové obchody Shocker Webstore, Stairwais – The Children of the Night a absolvovali Shocker World Wide a Shocker EU. celojaponské turné. V roce 2002 Balzac vydali společný singl s The Rozjetý vlak naložený výbušninami a pogujícími Misfi ts na němž Balzac přehráli dvě písně The Misfi ts punkery nehodlal přibrzdit ani následující rok. V roce a The Misfi ts píseň Balzac. Následovalo dvoudisko- 1999 Balzac se spřátelenými japonskými rockery So- vé páté album Terrifying! Art of Dying – The Last but vydali společný singl Oldevils Legend of Blo- Men on Earth II. První disk obsahoval převážně nový od. Následovala speciální dvanáctipalcová remixo- materiál, druhý disk znovu nahrané první album. Na vá verze Isolation from No. 13 a účast na nahrávce Halloween byli Balzac pozváni zahrát si do New Yor-

[ 48 ] HOWAR D – 23/2017

ku společně s The Misfi ts. Byl to jejich první koncert šlo spíše o experimentální zábavu. Veškeré skladby mimo Japonsko. The Deranged Mad Zombies jsou totiž původní sklad- V roce 2003 se Balzac vydali do USA znovu, ten- by Balzac zahrané jen trochu divočeji a thrashověji. tokrát na společné turné s The Misfi ts, The Damned, Poslední projekt 728 Misfi ts, známý také jako Ma- The Dickies a Agnostic Front. Připravili se stylově, niwa Misfi ts je vlastně koncertní The Misfi ts revival. vydali maxisingl Beware the Darkness a natočili vi- Jako jediný projekt Balzac nemá žádnou ofi ciální na- deoklip, vzhledem k jeho charakteru rovnou ve dvou hrávku, Balzac jej oživují a živě aplikují sporadicky (cenzurovaná/necenzurovaná) verzích. Ve stejném a bez jakýchkoliv plánů jen při různých příležitostech. roce jim u nově založeného Misfi ts Records také vy- Pouze na internetu se dá dohledat ilegální záznam šlo první CD v USA. Deska Out of the Light of the zkoušky a živého vystoupení v Molotov Clubu v Ně- 13 Dark Night jim vyšla také u německého labelu G- meckém Hamburgu. -Force Records. Rok 2006 pro Balzac znamenal již sedmé studio- V roce 2004 vydali ve speciálním boxu s fi gurkou vé album Deep Blue: Chaos from Darkism II a ce- uvnitř šestou desku Came Out of the Grave. Zahrá- lojaponské turné, pro nějž bylo vydáno šestašedesáti li si s Rancid, vydali video dokument o jejich prvním skladbové 2CD a DVD plus ještě DVD-r s koncer- turné ve Spojených státech a odehráli první evrop- tem z roku 2004. Vyšla také první bestofka 13 Hits ské turné. from Darkism zahrnující několik klasických skladeb V tomto roce Balzac rozjeli také první z několi- kapely nahraných znovu s kombinací energie minu- ka svých vedlejších projektů jménem Zodiac. Došlo losti a technických zkušeností a talentu současnosti. k tomu, když Balzac vydali CD nazvané Zodiak Ki- Koncem roku Balzac odehráli několik koncertů s vi- ller pouze pod znakem zvěrokruhu. Celá nahrávka, sual kei kapelou Mucc a s rokem se rozloučili společ- včetně názvů skladeb a jejich textů a později i ostat- ným koncertem Balzac a Zodiac. ní materiály kapely, se věnovala pouze tomuto mýty S osmým albem Hatred: Destruction = Con- opředenému sériovému vrahovi. V roce 2006 kapela struction Balzac přišli v roce 2008. Vrátili se na něm založila jako odnož Finedish Club Zodiac Fan Club k temnějšímu a hutnějšímu pojetí tvorby, připomínají- (Z. F. C.) věnovaný nové kapele, přístupný ovšem cí některé jejich dřívější skladby. V prosinci pak vyšel jen japonským občanům. Později Zodiac vydali prv- kazetový The Box of 4 Evils obsahující nově nahra- ní a doposud jediné album Beware on Halloween. ná první dvě dema a některé starší skladby. Den před V roce 2006 si členové Balzac odskočili pod název silvestrem vychází ještě vzpomínkové DVD/CD k de- The Deranged Mad Zombies, který sestává z růz- seti letům od vydání alba 13 Stairway – The Children ných vlivů zpěváka Nishiyamy: Deranged pochází of the Night nazvané Live from 13 Stairway: Shel- z názvu jeho oblíbeného fi lmu, Mad z názvu jedné ter & Fandango 1998. z jeho nejoblíbenějších japonských kapel Mad Cap- S vydáváním nově nahraných starých nahrá- sule Markets a Zombies, samozřejmě, z písně The vek pokračují i v roce 2009. Hned v březnu vychá- Misfi ts Astrozombies. Více než vážný vedlejší projekt zí box set remake One Night in Hell. Tento měsíc

[ 49 ] také Balzac přichází se zajímavou nabídkou tématic- šlo další album Judgement Day. To obsahuje cover kého souboru Shock & Horror! Weird the Balzac. Red Indians Rock od legendární japonské rockové Jde o soubor dvanácti tematických trik + CD. Kaž- kapely Gastunk, na němž hostoval zpěvák právě této dá souprava, v prodeji každého třináctého v měsíci, kapely. obsahovala speciální triko a CD s remixem specifi c- V roce 2011 pokračují Balzac ve vydávání best ké písně. Každou z písní vybral a zremixoval bubeník of. Tentokrát pod názvem Complete Legacy of Takayuki Manabe. Každé jednotlivé triko s CD bylo Horror: The Best of Balzac II a ve formě tří speci- v prodeji do vydání následující soupravy. V průběhu álních CD verzí Psycho Night, Dark Night a Black roku Balzac také přišli s novou nabídkou tematic- Night. V březnu vyráží na turné s New Rote‘ka a vy- kých hraček, trik, per, hrnků a jiného zboží. V srpnu pouští DVD Complete Legay of atom-Age Vampire: vyšlo minialbum Paradox. Kompletně jej produko- The Films of Balzac. val a vším programováním a elektronickými aranže- S výběrovými, vzpomínkovými a dalšími nahráv- mi zajistil Takeshi Ueda ze spřátelené skupiny The kami nešetřili Balzac ani v roce svého dvacátého vý- Mad Capsule Market. Album se prezentuje klasický- ročí. To doprovodili i mnohými živými vystoupeními. mi Balzacovskými horrorpunkovými melodiemi, ov- Ve speciálním kazetovém boxu vydali první tři EP. šem s příměsí charakteristického digital hardcore Desáté album Blackout vychází v roce 2013, stylu. Balzac toto spojení označovali za nový digitál- jedenácté Bloodsucker, na němž se v některých ní horror punk zvuk. Minialbum vyšlo pouze na viny- skladbách (např. titulní) hudebně přiblížili až k dravé- lu. Evropské vydání minialba obsahovalo bonusové mu a špinavému crust punku, v roce 2015. DVD s názvem Hatred Lies Deep Inside, obsahu- Balzac se za čtvrtstoletí své existence na jed- jící propagační video pro každou z písní alba Hat- né straně pořád drží svého horrorpunkového stylu, red: Cunstruction=Destruction. Tím však Balzac zda- na druhou stranu do něj dokáží integrovat nové vlivy leka nekončili. V prosinci 2009 své fanoušky oblažili a experimentovat. Při průniku jejich diskografi í nara- 44 skladbovým best of 2CD Complete Legacy of zíte na sborové až popové popěvky, jakož i na ukři- Evilegend: The Best of Balzac. Větší část nahrávky čený agresivní zpěv, na melodické punkrockové riffy tvoří znovu nahrané a přepracované starší skladby. i na řízné hard corové motorové pily agresivních kytar Rok 2010 se pro Balzac nesl v duchu dvou kon- a trochu crustové špíny. V každém případě vás čeká certů na Taiwanu, dokončení celostátního japon- neutuchající porce energie, střízlivé agrese a názvo- ského turné s Gnz-WORD, split singlu s Radiots, slovných hrátek. na který Balzac předělali skladby od The Misfi ts As- trozombies a I Turned Into a Martian. V říjnu pak vy- Honza Vojtíšek

[ 50 ] HOWAR D – 23/2017

Prometheus PROUDU

Bezpočet příkoří, jimiž mne Eraserhead sužoval, vysvobodil vetřelčí sérii z jejího přešlapování na mís- jsem snášel trpělivě; jakmile se však opovážil urážet tě. Prometheus (2012) se zaměřil na původ Vetřelců Promethea, zapřisáhl jsem se, že se mu pomstím. a space jockeys a když už byl v tom, tak i na původ ROTI

Už jsem se ho chystal nalákat pod záminkou košto- samotného lidstva. To poslední už bylo trochu navíc, P vání amontilladského vína do sklepení a tam ho opi- ale co. Hlavně, že už jsme se netočili v kruhu cvaka- lého zazdít, když mi nabídl, abych v Howardu vysvět- jících vysouvacích čelistí a cintané kyseliny a pohnuli lil, proč si na rozdíl od zbytku světa nemyslím, že je se někam, kde to důvěrně neznáme. Prometheus sračka. Nuže, dobrá. Audiovizuálně ani atmosféricky nezůstává Pro- metheus nic dlužen prvnímu Vetřelci a servíruje Čtyři fi lmy se Ripleyová honila s vetřelci a pokou- technický špičkové, epické vesmírné sci-fi se sexy šela se je zlikvidovat. Pokaždé to sice stálo za vidění, designem technických hraček, říznuté moderním go- ale čím jsem byl starší, tím víc mě mrzelo, že tetralo- tickým horrorem, kořeněné zatraceně nepříjemným gie téměř nerozvíjela vetřeleckou mytologii. Ano, Ca- body horrorem. Strašidelný zámek na kopci suplu- meron ve dvojce přivedl na scénu vetřelčí královnu, je mimozemská stavba, zlověstnou paní domácí na- ale to jaksi nic neřešilo. Mě zajímalo něco úplně jiné- hradil podivně jednající android, místo šílené manžel- ho – odkud, kam a proč vezla ta ztroskotaná mimo- ky zamčené v podkroví tu máme tajemného černého zemská loď v jedničce vetřelčí vejce. Někteří namít- pasažéra ukrývajícího se celou dobu v lodi… a sa- nou, že oni odpověď na tuhle otázku znát nechtěli, mozřejmě střet s monstrem, zatímco za okny zuří protože kouzlo původního Alien bylo mimo jiné právě bouře. Každý horrorový fanda si z toho musí cvrk- v jeho nedořečenosti. Kouzlo prvního Alien možná, nout blahem do gatí. ale o tři pokračování později už jsem se fakt nechtěl Předčasným vrcholem fi lmu je pak skvostná vari- koukat pořád dokola na to samé. A tady máme prv- ace na slavnou scénu vyklubání se Vetřelce z Kane- ní a největší plusový bod pro Promethea – konečně ova hrudníku v prvním fi lmu. Značně psychicky roze-

[ 51 ] sraná hlavní hrdinka v ní musí sama na sobě provést patické, i proto, že se (nejen na vědce) nechova- císařský řez a vyjmout ze sebe mimozemskou kukač- jí zrovna nejchytřeji (jen si počkejte na Covenanta!). ku dřív, než skončí stejně jako Kane. Je to napínavé, Taky mě bolí vidět hlavní hrdinku pět minut po pod- je to děsivé, je to eklhaft, je to super. Což mě přivádí stoupení císařáku běhat a skákat, jakož i další zby- k dalšímu bodu. Zatímco všichni netrpělivě vyhlíže- tečné nelogičnosti a nesrovnalosti. Ale výše vyjme- li, kdy/jestli se ve fi lmu objeví Vetřelec, mě naopak nované klady to u mě suverénně převáží. A že fi lm hrozně bavilo sledovat všechny ty nové předvetřel- neodpovídá na většinu otázek, které pokládá? Všimli covské obludky a hledat v nich stopy budoucího xe- jste si toho dokořán otevřeného konce, který jasně nomorfa. značí, že tohle byla jen předehra k epické sci-fi sáze? Nemyslete si ale, že Promethea považuji za do- konalého. Uznávám, že postavy nejsou dvakrát sym- Josef Blažek

[ 52 ] HOWAR D – 23/2017 Feud – ECENZE Bette and Joan R

Ryan Murphy frčí. A my mu to přejeme, protože ten chlap televizácká nám dělá radost. Je totiž sce- náristicky a režijně podepsaný pod fenomenálním American Horror Story a Scream Queens, plus producentsky zaštítil horror Děs po setmění (což je celkem fajn remake chabé sedmdesátkové vyvraž- ďovačky Děsivý soumrak nad městem). Na Ameri- can Horror Story Murphy nedávno úspěšně navázal s American Crime Story, kterým se však k naší škodě přeorientoval z horrorů na dramata podle skutečných událostí. Ve svém nejnovějším seriálovém počinu Feud (Svár), ale oba žánry zajímavě propojil – Feud je totiž drama podle skutečných událostí, kterými je natáčení několika horrorů.

Režie: Ryan Murphy, Gwyneth Horder-Payton, Liza Johnson, Tim Minear, Helen Hunt Scénář: Jaffe Cohen, Michael Zam, Ryan Murphy, Tim Minear, Gina Welch Délka: 2 × 60 + 6 × 45 min. Původ: USA Rok: 2017 Hrají: Susan Sarandon, Jessica Lange, Catherine Zeta-Jones, Alfred Molina atd.

Tématem seriálu mají být slavné spory a nepřá- telství a po vzoru American Horror Story a American Crime Story chce každá sérii nabízet jiný konfl ikt, po- stavy a (uzavřený) příběh. První, osmidílná série na- zvaná Bette and Joan mapuje příběh památné války, kterou spolu vedly hollywoodské hvězdy, sexbom- ší a nejlepší reklama na horror, jaká kdy vznikla. Už ba Joan Crawford a oceňovaná charakterní herečka po pár zhlédnutých dílech si začnete stahovat Baby Bette Davis. Obě zastihujeme v momentě, kdy jejich Jane, o tom nepochybujte. Osobně ale radím zhléd- tělesné schránky a tím pádem i kariéry uvadají, pro- nout fi lm ještě před seriálem, protože ten obsahuje čež se v zoufalství upíšou natáčení béčkového horro- ty nejtěžkotonážnější spojlery. Zároveň radím si před ru, který by se rád svezl na úspěch Psycha. Jmenuje zhlédnutím seriálu nic o celé historické kauze ne- se What ever happened to Baby Jane? a pojedná- číst, ať se nepřipravíte o překvapení. Jediné, co jsem vá o dvou fatálně znesvářených postarších sestrách před rozkoukáním seriálu věděl, bylo, že Baby Jane nucených žít spolu v jednom domě. Ačkoli snímek je uváděná v knize 100 hororů, které musíte vidět. Ale může být pro obě herečky poslední záchranou před byl to ve své době hit nebo propadák? Opravdu na- pádem do zapomnění, jejich letité soupeření a nevra- kopl oběma herečkám i režisérovi kariéry, jak doufa- živost se během natáčení nezadržitelně derou na po- li? Dostala za něj některá z nich vytouženého Osca- vrch a mění samotné natáčení v horror. A to hlavně ra? A usmířily se ty dvě nakonec? Doporučuji nechat pro měkkého režiséra Aldriche (jinak známého autora seriál, ať vám na tyhle otázky odpoví. chlapských podívaných, např. Tucet špinavců), uvěz- Než se pustím do opěvování kvalit seriálu, začnu něného tak mezi dvěma mlýnskými kameny. tím, co zajímá čtenáře Howarda především – horro- Feud: Bette and Joan je po všech stránkách rový element. Původně mělo jít o celovečerní fi lm vě- špičkové drama a zároveň nejmonumentálněj- novaný pouze natáčení Baby Jane (a la Hitchcock

[ 53 ] a to včetně klasik Burnt Offerings nebo Watcher in the Woods. A teď k tomu špičkovému dramatu. Feud, to je nomen omen. Konfl ikt je tu všudypřítomný – posta- vy jsou neustále vrhány proti sobě jako kulečníko- vé koule, snad v každé scéně se někdo s někým hádá, nebo je někdo někým/něčím ponižován. Po- stavy jsou přitom komplexní, zajímavé a živé, dialogy plné cynických hlášek a jedinou větou schopné po- stihnout podstaty vztahů, problémů a traumat a ob- sazení a herecké výkony jsou jednoduše… famózní. Nejvděčnější postavu učebnicové hysterky Joan vy- fasovala Jessica Lange, která opakovaně excelovala už v American Horror Story a vděčí tak Murphymu za už několikátou roli, pro niž by jiné herečky (nejen je- jího věku) zabíjely. I když výraz „excelovala“ zdaleka nevystihuje skutečnost – přesnější by bylo napsat, že je-li AHS fenoménem, výkon Lange je samostatným fenoménem uvnitř tohohle fenoménu. Celou tou tirá- dou směřuji k tomu, že i zde je Lange naprosto přesná a podmanivá, byť mnozí budou její arogantní a mani- pulativní charakter upřímně nenávidět. Koho si divák naopak hned oblíbí je rozumná a cynicky hláškující Bette v podání i v sedmdesáti (!) obdivuhodně sexy Susan Sarandon a roztomilý nešťastník Aldrich hra- ný Alfredem Molinou. V neméně barvitých vedlejších rolích pak baví Stanley Tucci jako brutálně upřímný producent Jack Warner, Judy Davis coby úlisná bul- vární sloupkařka nebo Jackie Hoffman v roli Joaniny služky Mamacity s jediným výrazem obličeje. Jinak z American Horror Story se tu mihnou i Sarah Paul- son nebo Kathy „Misery“ Bates. A zde umožním vstup své drahé manželce, která seriál prožívala se mnou: Okrem špičkového remes- z roku 2012), Murphy se ale naštěstí rozhodl jej ro- la oceňujem na Feud úžasný vhľad do ženskej duše zepsat do seriálové podoby, přičemž unikátní pohled a problémov. Či už je to základný motív vädnúcej do zákulisí vzniku Baby Jane zabírá jen polovinu sto- krásy (slovami postavy Kathy Bates, od istého veku páže. Aniž bychom to tušili, sledujeme zároveň vznik zrazu začnete byť neviditeľná), skĺbenie rodiny a kari- celého horrorového/thrillerového subžánru zvaného éry, ktoré sa nedarí ani jednej z hlavných postáv, ale- hagsploitation (též označovaného hag horror, psy- bo boj oboch herečiek so sexizmom v Hollywoode. cho-biddy nebo Grande Dame Guignol), který Baby Hoci sa od tej doby situácia trochu posunula, s té- Jane odstartovala a který stojí na odkvetlých krasa- mami vo Feud sa určite stále stotožní nejedna z nás. vicích, co se stávají labilními a terorizují své nejbližší. Vo výsledku tak budete mať aj pre manipulátorskú Jeho zakladatelé Crawford, Davis i Aldrich k němu Joan sympatie (klobúk dolu pred úžasnou Jessicou později přispěli ještě dvěma přírůstky – Strait-Jac- Lange) – pre obe hlavné predstaviteľky totiž platí mo- ket (1964, scénář autor Psycha Robert Bloch a režie tto, ktoré si nechala na náhrobok napísať Bette Da- klasik William Castle) a Hush… Hush, Sweet Char- vis: „She did it the hard way“. lotte (1964, režie Aldrich) – jimž je věnována druhá Celkový verdikt – Feud: Bette and Joan je se- polovina seriálu. Letmo zmíněn je tu i horror stojící riálová pecka non plus ultra. Precizně odvyprávěné, mimo hagsploitation Lady in a Cage (v němž stejně hutné drama s vynikajícími herci má pro horrorové jako ve Sladké Charlotte ztvárnila hlavní roli herečka fandy unikátní přidanou hodnotu v tom, že osvětlu- Olivia de Havilland, v seriálu představovaná Catheri- je u nás nepříliš známou kapitolu z historie fi lmové- na Zeta Jones) a v posledním díle seriálu se podívá- ho horroru. Za žádnou cenu si tenhle seriálový klenot me na plac předposledního snímku Crawford, laci- a horrorovou lekci nenechte ujít. ného a úsměvného horrorového béčka Trog (1970). A zapátráte-li ve fi lmografi ích obou hereček, objeví- te v nich horrorů ještě celou řadu (I Saw What You Josef Blažek Did, Dead Ringer, Nanny, Journey to the Midnight) Adela Blažek Hrivnáková

[ 54 ] HOWAR D – 23/2017 ECENZE Kontakt R Mark E. Pocha

Mark E. Pocha nezahálí a útočí na pozici pravidel- tak čtenářům a čtenářkám vůbec nic. Všem bez roz- ně vydávaného horrorového autora na Slovensku. Po dílů dává do těla, co se do nich vejde. Románem loňských kanibalech letos prohnal vzdálené příbuzné zprostředkovaně ze své mysli autor ventiluje nejen Spielbergova E. T. No, pořád lepší a fl exibilnější než věci skryté za hranicí vkusu, ale i naprosto nečekané zombie nebo upíři. a nepředstavitelné. Zcela v jeho stylu. Jedním z negativ románu je svým způsobem Vydavatel: Hydra, 2017 jeho pozitivum. E. Pocha ani Kontakt se o nic ne- Počet stran: 184 snaží, nejede na originalitu, ale na zábavu a nápadi- tost. Nesnaží se ohromit pronikavostí příběhu a zá- Trojice třicátníků se vydává na víkendovou žúrku na pletky, i když i v tomto případě se najdou zajímavé chatu do lůna slovenských hor. Cestou se setkají myšlenky, například již zmíněný pohled na život tři- s trojicí mladých dívek, které přijmou jejich pozvání cátníků a mezilidské vztahy této sociologické skupi- a přidají se k nim. Klasický víkend plný alkoholu, zá- ny. Snaží se uspokojit žánrově. Kontakt je nejen čis- bavy a nespoutaného sexu však naruší podivní pří- tým a nezakrývaným žánrovým produktem, je také chozí. Jejich styl zábavy se od toho lidského poměr- jeho svéráznou poctou. Se vším dobrým i špatným, ně liší. Ti parchanti totiž neznají žádné slitování. co k tomu patří a co jako takové můžete vnímat. Není Ač se Mark E. Pocha ve svých sociálně síťových schopen zakrýt schematičnost a formálnost. Útok na statusech jeví jako nepochopený a zneuznaný fi lo- formu a žánrové postupy přebíjí, ne nijak významně sof či akademický žánrový teoretik, ve své románové a v negativním smyslu, práci s obsahem. tvorbě odhazuje veškeré vějičky a jde přímou cestou, Během našeho elektronického rozhovoru o ro- rovnou za svým cílem. mánu E. Pocha pronesl: „Píšem knihy, ktoré keby Kontakt má sice poměrně dlouhý rozjezd, kdy se sfi lmovali, bolo by vidieť zo stropu visiaci mikrofon.“ prakticky nic vypjatého neděje a jen se seznamujeme Což je pravda, stejným faktem ale je, že v těchto fi l- s šesticí hlavních hrdinů a hrdinek, právě postavy mech ten mikrofon do záběru nestrkají záměrně. E. jsou však bezesporu jedním z E. Pochových Pocha ho tam záměrně strká. Také prohlásil, že píše kladů. I přesto, že se vám občas (hlavně mužské „zámerný brak“. To je taky pravda, ale jako negati- osazenstvo) může plést a splývat (ale to odpovídá vum by se mohlo jevit právě ono slovo „zámerný“. realitě, když někam přijedete na víkendovou akci Při čtení se například nejednou nedá vyhnout po- mezi ne moc známé lidi, také vám splývají) a občas chybnostem, zda je občasná komičnost příběhu zá- působí jako sourozenci obětí z Krajiny kanibalů, au- měrná nebo nechtěná. tor si s nimi hraje, dokáže jimi čtenáře vtáhnout, udě- Román je prošpikovaný různými odkazy a zmín- lat z nich staré známé. Velkým pozitivem je jejich věk, kami, někdy i docela komickými. Např. když je zmiňo- Není to žádná nepříjemná omladina, ale zralí třicát- ván Harry Potter v prologu, který se odehrává v roce níci se všemi možnými problémy, které je více přibli- 1996, tedy o rok dříve, než Harry Potter vyšel vůbec žují realitě a čtenáři. Tato část je přímočaře prakticky poprvé. Oněch odkazů je na sotva 160 stránkový ro- bezstarostná, přesto jako by ji zahaloval temný oblak mán formátu většího notýsku až tolik, že se občas čehosi zlověstného, zatím číhajícího kdesi na obzo- může zdát, že stojí hlavně na nich, a ne na příběhu ru. Jen šestice postav plus pár náhodně potkaných, hlavních hrdinů a jeho zápletce. To možná, u těch, v klidu utáhne ty první dvě třetiny románu, než se za- kteří fenoménu tzv. easter egg, nijak neholdují, může čne dít to, proč byla kniha napsána a proč si ji budete působit spíše negativně. chtít přečíst. Pokud se s tvorbou Marka E. Pochy někdo setká Protože když dojde na lámání chleba, Mark E. poprvé prostřednictvím tohoto románu, bude prav- Pocha, věren své pověsti největšího slovenského děpodobně spokojený, překvapený a snad i šoko- psychopata, nezůstane dlužen jak svým postavám, vaný. Což jsou jevy, které se snižují v závislosti na

[ 55 ] znalosti E. Pochovy tvorby. Naprosto upřímně, ve gový vesmír, který kolem něj obíhá. E. Pocha je vlád- srovnání s předchozí Krajinou kanibalov Kontakt cem slova, významů a nečekaných slovních spojení kulhá minimálně na jednu nohu, ve srovnání s auto- a alegorií. Jeho rodný jazyk je jednou z jeho největ- rovou povídkovou tvorbou pak již na obě nohy. Jako ších výhod, protože slovenština jeho projevu posky- by se nám rýsoval zásadní rozdíl/rozpor mezi E. Po- tuje neskutečně obrovský prostor a on si s její krásou chovou románovou a povídkovou tvorbou. a malebností umí vyhrát (stejně jako s mordovacími V mnoha komentářích a recenzích ke knize lze a útrpnými scénami). Slovenština jeho úchylnosti do- narazit na zmínky o tom, že číst tuto knihu je jako dává příjemně lahodný zvuk. sledovat fi lm. To je pravda. Je však otázkou, zda je to V každém případě, ať už čtenáři a čtenářky na pozitivum nebo negativum. Není (nebo neměl by být) tuhle stránku věci hledí a dají nebo ne, Mark E. Po- mezi literární a fi lmovou formou nějaký rozdíl, který cha i nadále zůstává největším slovenským úchylem. obě tyto formy činí jedinečnými, smysluplnými? Pozitivem všeho výše zmíněného je, že moc dobře ví, Na E. Pochových knihách mi vadí jedna věc. A tou co chcete a nemá žádné zábrany, aby vám to dal. Ať jsou vyslovené marketingové lži na obálkách. Připa- už jde o střevní bungee jumping, čokoládové fondue dá mi to poměrně směšné a jako čtenáře/konzumen- anebo mezidruhové anální sondy. Kontakt je jízda; ta mě to hrozně prudí. Kniha je tak zabalována do ja- jízda mezi světy, jízda mezi druhy. Je to jízda, při níž kýchsi zbytečných pozlátek, tlačena do abstraktních svištíte tak rychle, že se vám všechny zmíněné výtky forem. Tentokrát ještě mnohem více než předchozí mohou slít v jedno velké nepodstatné a bezvýznam- Krajina kanibalov. Jde o jakousi nadstavbu, vytváře- né nic. jící vlastní přístup ani ne tak k dílu, jako k pohledu Je dobré a výhodné s touto jízdou udržet Kon- na něj. Přístup stereotypní, kýčovitý, hrající jaksi na takt. jistotu. Smutné na tom je, že to kvalita tvorby Marka E. Pochy vůbec nepotřebuje. Naopak, spíše ji to za- Honza Vojtíšek tlačuje do pozadí. Samotný román je napsán natolik dobře a lehce, že nepotřebuje ještě další, marketin-

[ 56 ] HOWAR D – 23/2017 Brněnská Retro noc hrůzy

Blažkovi. Ach, ti Blažkovi. Člověk si myslí, že po- videu a ano, to já jsem byl tím skvělým, pohledným tkal ultimátní nemesis (poté, co mi Choze sepsul můj a dozajista nabumbaným moderátorem celého veče- kraťas na ČSFD větami jako „postava tlouštíka je plo- ra. A právě proto asi Honza usoudil, že jsem tím pra- chá“) a ono nic. Trapně jsme se stali přáteli. A tako- vým k sepsání, už teď až moc dlouhého, reportu. Tak vé přátelství nese mnoho výhod. Krom takových těch jdeme na to ať to máme z krku. běžných kamarádšoftů jako pozvání do kina, gyros, Celé to začalo docela klidně. Eleven je, abyste kofolu a spoustu dalších (ano, jsem tak trochu soc- pochopili, docela pajzlíček, takže když jsem přišel, ka), to přináší i pozvánky na různé opulentní akce, a uviděl na baru válet se uříznutou hlavu, ani mě to které tohle manželské duo pořádá. Jednou z tako- moc nepřekvapilo. vých akci byla i Retro noc hrůzy, která se uskuteč- Začátek akce se pomalu blížil a já začínal být ner- nila 24. dubna 2017 v brněnském klubu Eleven. Na vózní, neboť jsem si začal uvědomovat, že dát se na místě, které je fanouškům brněnského dynamického dráhu moderátora asi nebyl úplně nejlepší nápad, ko- dua dobře známé, neboť se zde v roce 2014 usku- neckonců, nejsem Adéla Elbel. Naštěstí přispěchala tečnila i premiéra první série Blažkovic horrorové an- Adela Blažek Hrivnáková s lahví ochucené Amundsen talogie Pionýři hororu. vodky a náhle bylo vše, jak má být. Všechno začalo dávat smysl. Na vchod do Elevenu jsme vylepili pla- Abych byl upřímný a hlavně fér. Hnacím motorem kát lákající náhodné kolemjdoucí. Doufal jsem v sexy akce byla po celou dobu hlavně něžnější část Blaž- muže, ale asi všichni zůstali doma. Od té chvíle bylo kovic, Adela Blažek Hrivnáková, která nejenže, s při- jasné nejen to, že neskončím s penisem v puse, ale spěním kamaráda Ondry Pousteckého, vše zařídila, také, že návštěvnost bude překvapivě dobrá. ale dokonce zapojila i mne. Ano, to já byl ten krásný, Moderátor nastoupil ladným Godzillím krokem, znělý, hluboký hlas, který návštěvníky vítal v promo zahláškoval a přišel čas pustit fi lmy. První na řadě

[ 57 ] bie prasečina odehrávající se v Brně. Druhý v řadě byl Robík Vrba s Vaginátorem: Úsvitem kund, ve kterém mám miniroličku (self promo, yeah!) a který popisuje zrod zákeřného léku, jež proměnil ženy ve zmutované obří vagíny, takže muži jsou nyní nuceni proti nim bojovat a mít sex mezi sebou. Budoucnost psaná přímo pro mě, řekl bych. OK, to byla poslední teplá narážka, slibuji na svůj holý sexy pupík. No a ve fi nále jsem si uvedl i svůj fi lm s názvem My, kteří krá- číme stíny. Což je upíří gay horror který… A kurva! Sorry, tak TOHLE byla poslední narážka. byla Hladová řeka. Film, jenž natočilo právě hosti- telské duo a vzhledem k tomu, že mám za úkol pro- mítané fi lmy i „jakože“ zrecenzovat, dovolte mi tedy pár vět. Hladová řeka není špatný fi lm. Hladová řeka je amatérský fi lm, který celou tvorbu Josefa Chozeho Blažka posunuje o pár fi lmů zpátky. Krátká expozice, nic moc vizuál, průměrné herectví… Ale protože je Choze kámoš, nebudu ten hejt šířit moc drsně. Ono asi bude stejně nejlepší, když se na fi lm, jehož děj nás zavede na prokletou Brněnskou přehradu, podí- váte sami. Ke zhlédnutí je na youtube. Jo, a nezapo- meňte se mrknout na parádní trailer! Slyšel jsem, že ho stříhal nějaký vtipný gay švihák, či co! Druhý fi lm večera byl Kyselý dech, který jsem už značně opilý uvedl jako Kyselá řeka. No, přiznám se, že po traileru jsem se na kraťas netěšil, ale ti kluci

Nakonec přišel poslední bod programu. Stand Up Jardy Cermana, který mluvil o nesmyslnosti po- kračování, remaků, rebootů, prequelů a dalších ho- llywoodských výmyslů. Jaroslav mě tak rozesmál, že jsem dokonce na chvilku zapomněl že jsem na mol. Nebo jsem se smál, protože jsem byl na mol? Hm. Celý večer zakončilo disko. Za zvuků Modern Talk- ing, Taylor Swift, Lady Gaga a Rickyho Martina jsem se odebral do království spánku. Retro horrorová noc hrůzy zkrátka stála za to. Pro mě to byl ojedinělý zá- žitek i v tom, že jsem se druhý den poprvé v životě vzbudil s kocovinou.

Robert Poupátko Foto: Tomáš Opatřil

ušatí mě překvapili. Příběh, založený na premise, že dabing, nebo spíš rychlo dabing, je nástroj zla, je vtip- ný, svižný, krásně vypadající a přesně v duchu fi lmu i béčkově nadabovaný. Parádní práce! Fakt, že jo. Filmy skončili a následovala diskuze s tvůr- ci, u které jsem se ze všech sil snažil nepozvracet. Kvůli alkoholu v krvi samozřejmě. Poté přišla řada na uvedení tří featurettů ze tří plánovaných brněn- ských horrorů. Prvním z nich byl Zombie Walk Ondry Pousteckého. Z jeho popisu postapokalyptická zom-

[ 58 ] HOWAR D – 23/2017 Wizard Video Games

Videohry jsou s námi již téměř sedmdesát let, takže jejich historie je čím dál tím bohatší. Jedním z obrovských milníků je tzv. „Krach videoherního prů- myslu“, který trval od roku 1983 téměř dva roky a de facto skončil až s příchodem Nintendo Entertainment System. Kdo se o tuto problematiku trochu zajímá, ví, že hlavním důvodem krachu byla celková přesy- cenost trhu (a samozřejmě i další podružné faktory). Dnes máme v podstatě tři konzole, Playstation, Xbox a Wii. Jenže okolo roku 1983 téměř každá fi rma, jež se trochu otřela o elektroniku (či vyráběla hračky), měla na trhu svou konzoli, a to hlavně v době, kdy tato zařízení měly sílu sovětské kalkulačky a k dění na obrazovce jste museli vynaložit velkou dávku fan- tazie, abyste si ty kostičky spojili do toho, co mají představovat. Pak je tu chudák ET. Nemyslím fi lm, ten si žil v pohodě, myslím jeho videoherní zpraco- vání na ATARI 2600. Tahle hra je totiž obviňována z toho, že za velký krach mohla, a to díky své špat- nosti. I proto se dosud objevuje na vrchních příčkách ce Wizard Video také vzácnou komoditou. Získávání žebříčků nejhorších videoher. Pak je tu samozřejmě licencí šlo dobře, a tak mohli vydávat dnes už velmi legenda, že ATARI, aby skrylo svou hanbu, nechalo známé fl áky. V roce 1982 pak Wizard Video dostalo tajně odvézt miliony kopií této videohry do nevadské geniální nápad, zkusit to s videohrami. pouště, kde byly zality betonem a zavezeny zeminou. Kvůli tomuhle článku jsem zapojil své největ- Jenže chudák ET v tom byl nevinně. Hra sice byla ší hledačské schopnosti na internetu, surfoval jsem špatná, ale tak moc zase ne. Za její špatnost mohli jak Silver Surfer, nicméně, celá tato záležitost má tak především hráči, kteří nepochopili její koncept. krátké trvání a je to takové plivnutí do oceánu, že je velmi těžké zjistit víc podrobností a když už něco vy- Ale proč vlastně píšu do článku o Wizard Video padalo zajímavě, bylo to na nějakém zapadlém in- Games tolik textu, který s tématem zdánlivě nesou- ternetovém fóru, takže informace neměly ověřitelný visí? Abych vám na příkladu ET vysvětlil, jak se může zdroj. To mi ale samozřejmě nebrání, abych je použil, hra stát legendou i přesto, že je špatná a téměř vše- ovšem upozorňuji, že je to možná úplně jinak. Do- mi hráči přehnaně odsouzená. ET opravdu legenda je četl jsem se, že jeden kamarád Charlese Banda byl a pokud máte doma zachovalý cartridge, můžete si jak velkým fanouškem horroru, tak velkým hráčem vi- naplnit peněženku poměrně hezkou částkou, kterou deoher a jednou při přátelském rozhovoru nadhodil, utržíte za prodej. Na druhou stranu, kdybyste měli že je škoda, že neexistuje žádná horrorová videohra. cartridge i s manuálem třeba takového Texaského Tím nasadil Bandovi pověstného brouka do hlavy. masakru motorovou pilou, tak vám sběratelé utrhnou Charles Band o tom přemýšlel a vykalkuloval, že by ruce. Je to totiž něco jako Modrý Mauritius ve sbírání na tom mohl vydělat, a tak vznikla odnož Wizard Vi- známek a v současné době se cena zachovalé ko- deo pod názvem Wizard Video Games. Já osobně si pie blíží k deseti tisícům korun. A tady se dostávám myslím, že i bez kamaráda prostě Banda, či lidi z Wi- k jednomu z neúspěchů Charlese Banda a tím je Wi- zard Video, napadlo, že všichni dělají videohry, tak co zard Video Games. by na tom i oni něco netrhli. Každopádně, ověřenou Charles Band založil společnost Wizard Video, informací je fakt, že k tvorbě videohry na motivy fi lmu aby distribuovala v USA horrory, či prostě divné fi lmy. přistoupili hlavně z toho důvodu, že vlastnili fi lmová Mimo jiné, u sběratelů VHSek jsou kazety z distribu- práva.

[ 59 ] V roce 1983 pak zadali výrobu her podle fi lmů ky. Hra má několik šíleně otravných věcí. Ze zvukové The Texas Chain Saw Massacre a Halloween spo- stránky je to uši trhající pískavý zvuk, který prý má lečnosti VSS, což byla zkratka pro Video Software představovat křik obětí. Má však za důsledek akorát Specialists. Jen tak na okraj, tahle společnost sho- to, že si vypnete zvuky. Ještě větší otravnost je, že na dou okolností sídlila v Texasu. Nicméně, společnost vaší cestě za porcováním studentek vám stojí v cestě zní dost nadneseně, byli to prostě čtyři programáto- různé překážky, o které se otravně zasekáváte, i když ři, tehdy jste nepotřebovali na výrobu hry stovky lidí. jste se jich viditelně vůbec nedotkli. Neméně otrav- Obě hry vyšly v roce 1983 a prezentovaly se ný je pak benzín, který je zde místo časomíry a který jako brutální akce pro dospělé hráče, což byl pokus vám dojde velmi brzy. Když vám dojdou tři kanystry, o marketingový tah, který měl v době, kdy byly hry tak vás, dle informací z manuálu, přeživší oběti při- striktně zaměřeny na dětské publikum, produkt zvi- jdou zmlátit. ditelnit a především, přitáhnout kupce. Zní to jako Halloween dává větší smysl v tom, že nehraje- dobrý tah, že? Jenže jak jsem napsal, herní trh byl te za záporáka, ale za chůvu a musíte zachránit děti zaměřen pouze na děti, a proto se obě hry staly kon- před zabijákem. Takže žádní Michael Meyers ani Lau- troverzní a většina obchodů je odmítla prodávat, pro- rie Strode. Je paradoxní, že Wizard Video sice měl li- tože to tehdy bylo, jako bystě chtěli vystavit do výlohy cenční práva, ale v manuálu je to napsáno přesně hračkářství robertek. Když už hra v nabídce obchodu takhle, jména postav z fi lmu se ve hře vůbec neob- byla, jednalo se o tzv. podpultovku čili hra nebyla ni- jevují. Hra je stejně nudná jako Masakr motorovkou, kde vystavena a prodavač vám ji dal jen, pokud jste běháte po obrazovce, sbíráte děcka a snažíte se vy- se na ni sami zeptali. A to byl hlavní důvod, proč pro- hnout zabijákovi. Jediné, co tuto hru dělá trochu zá- jekt Wizard Video Games neuspěl a další hry pod bavnou je Michal, který, když vás dostane, tak vám touto značkou už nevyšly, jelikož z hlediska prodej- ufi kne hlavu a z krku vystříknou nějaké ty kostičky. nosti byly obě hry naprostými propadáky. Jde o první cákající krev ve videohře vůbec. A samo- Navzdory ekonomickému neúspěchu se však zřejmě, nemůžeme zapomenout na skvělou úvodní obě hry staly legendami, a to i přesto, že byly po- melodii z fi lmu. Jo, ta ve hře skutečně je a můžu vám měrně dost špatné, stejně jako v úvodu zmiňovaný zaručit, že po třech minutách hraní budete tuhle me- ET. Byly to první ryze horrorové hry, první krvavé hry lodii nenávidět, protože se neustále opakuje v asi tří- a v současnosti obě patří mezi největší rarity, téměř sekundové smyčce. nesehnatelné kousky, za což může především ona Wizard Video Games byl originální a novátor- velice krátká doba, co byly na trhu. Zajímavostí je, že ský projekt, na který ale hráčstvo nebylo připrave- u posledních kopií hry nebyl na cartridgi obrázek, ale no, a hlavně to bylo v roce 1983, kdy už lidé měli her z důvodu zmenšení nákladů pouze bílá nálepka, na plný zadek. A samozřejmě, obě hry, které pod touhle níž byl fi xou napsaný název. značkou vyšly stály za prd. I když tedy tímto stvořil Co se týče samotných her, Texas Chainsaw Ma- Charles Band hned dvě legendy, myslím, že coby ob- ssacre byla hodně hloupá časově omezená arkáda, chodník na tohle šlápnutí vedle příliš pyšný nebude. kde jste hráli za Leatherface a kosili v texaské krajině plné invalidních vozíčků a kravských lebek student- Martin Skuřok

[ 60 ] HOWAR D – 23/2017 Mrtvá jako čokoláda Diuk

Fiat Lux! * Daniel Burger Vložil kostku do skleničky, zaplněné štědrou dáv- Na počátku byla noc… kou destilované tekutiny. Očekávaje opojení nene- voněla jasmínem, pivem a štiplavým petrolejem. chal se pobízet a pozdvihl ji jako hold zakouřenému Tma štěkala za návsí pivovaru, kde u kulatého stolu čekali Oni! podobní na zbloudilé poutníky vyli psi supům, gambleři podsvětí. olejovitým chraplavým štěkotem Alkohol s hořkou pachutí polkl, ale kostku udržel jako bez života mezi zuby – vyplivl ji na stůl a doufal v nejlepší, což si mohl odpustit, protože na vrchní straně šestistěnu Na počátku bylo slovo… zůstaly jenom ubohé dva body. Ještě beze rtů - spálených vodou Otřesen z očekávání, naplněného pohledem na bláznivé a tiché fi alové aury stromů prkénko, dláto a provázek, podávaného v ústrety. tiskly se k sobě v bázlivé křeči. Zul se, srdce rozbušené, začal rychleji dýchat a hyeny se naklonily vpřed. Přesně z toho důvodu Vítr jí zamotal blonďaté lokny stál v čele jejich zájmu, stáhl ponožku a položil nohu chvíli ji cuchal, potom léčil na hoblované dřevo. šrámy od olovnatých dlaní, život Po deseti minutách odchází zadními dveřmi, kul- od mozolnatých přikázání há na jednu nohu, s mizernou rovnováhou na sklonku nočního dne. Ještě sice nesvítalo, ale cítil pálení jako Kabát páchnoucí trafi ky nechala ve městě od poledního slunce. na cestě byla samojediná lampu si bezděčně tiskla do klína * holčičkou už ne a ženou ještě nebyla Vedle popelnic plných krys, mokrých kartonových Přes louku čerstvě skosenou krabic a olejových louží, ho čekal kouřící přízrak věru probolela kůži ostrými stébly prapodivný. Strašidlo ve službách policie, detektiv píšťaly varhan hvízdaly krajinou beze rtů, s kloboukem skrývajícím popraskanou kůži a první slovo prasklo ve dví a mastné vlasy podobné oleji z louží, s cigaretou jako Pět si jich sedlo spolu do pole ze starých fi lmů, ale tohle nemělo s kinematografi í Zápalky, knot, lampička, petrolej nic společného, ani s jazykem vyčnívajícím skrz ot- a ONA čisťounká poprvé znala truc vor ve spodní čelisti. Vykročil ze stínu, ani nevytaho- jen pohyb zápěstím… val průkaz, prostě si stoupl dopředu a nadoraz natáhl fi at lux… fi at lux! paži s rozevřeným vějířem krátkých tyčí. Nemohly to být prsty, tyhle se neohýbaly a rezly. Voda. Jazyk zajel do štěrbiny, nasál dehet z cigarety Životodárná voda. a ve světě málomluvných jako by mlčky prohlásil: Klidná, životodárná voda. „Ten hazard tě jednou zabije, přítelli.“ Ledově klidná, životodárná voda. Odpovědí mu bylo ticho, vznášelo se a svádělo Voda, v níž pluje bledé tělo bez života. tanec s mlčenlivým prohlášením, nevyřčeným tabák Vískající tenké pramínky vodních vlasů – zachy- sajícími ústy. cena v naplaveném dříví, v posmrtné koupeli a ledo- Další pohled, množina významů beze slov, Půl- vé tříšti leží si Ona! úplně sama. Spí si v tom loži, pan- nočník je trpělivý, On! je očekáván k případu, je mu na bez vědomí, jaké myšlenky se stala obětí. podávána ruka a tak svírá prorezlé trubice a cítí chla- Nyní prázdná, dříve plná. Kráčela s nadějí, s přá- divý dotyk ozubeného kola. Detektiv se usmál v pa- ním, s pohledem do budoucna. rodii pomačkaného staniolu – zuby mluvily samy. Kráčela s nadějí, s přáním, s pohledem do ne- Řekly ‚vítej, Tulláku‘. známa. Kráčela s nadějí, s rozumem v hrsti. Ruku v ruce se smrtí.

[ 61 ] * kal svou blízkostí a supové nikdy nespali. Oni čekali.

Krev. * Ta nudná tekutina. Ta lepkavá, nudná tekutina. Půlnočník mu nabídl cigaretu. Přijata zakrváce- Ta lepkavá, nudná, životodárná tekutina. nou levačkou, jejíž tři zbývající prsty si rychle navyk- Krev, v níž leží bledé tělo bez života. ly na dalšího ztraceného kamaráda. V obvazech se Ona! na sobě měla zbytky noční košile nedosta- špatně pracuje, ale povedlo se mu připálit si, takže tečně zakrývající smrtelné rány, přímo Roh hojnos- mohl kouřem potlačit zatuchlinu. Vlastní balíček zmi- ti karmínové tekutiny. Detektiv i kulhající muž, oba zel v nekonečnu dopoledne. stojící u zvráceného fotografa, jako vždy mlčí, dobří Stáli v čvachtavé břečce, ve zbytcích Jeho! rozpuš- partneři v beznadějné křeči. těného po celé podlaze obývacího pokoje. Na stole mu Byla to ona, vyfotografována v aktu hodném nek- zůstala večeře – jakoby byl překvapen před pozvednu- rofi la. tím talíře k potravě. Bájné strašidlo usedlo k hostině, Byla to ona, vyfotografována k světu. jazyk zajel zpět do dutiny a začal se plnit jehněčím ba- Byla to ona. chorem, zatímco kulhavý se odpotácel ven. To ona. O půl hodiny později navštívili hromotluka. Obří- Ona. ho řezníka, porcujícího na jatkách ženské trupy jedi- ným úderem. Neměl tvář, pouze kůži podivně sešitou * namísto obličeje. Neměl nos, pouze jednu nosní dír- ku, neměl ústa, pouze zející otvor. Neměl oči, to bylo Pohledy se střetly nad lahví zaprášeného piva to, co nejvíce děsilo na jeho vzhledu. Pracoval pouze v policejní nálevně. Zakalená ocel lidského postižení v noci, kdy byly ostatní linky zavřené, oháněl se bou- nešetřící brutalitou se jim nezdála, stejně jako kdysi. rací sekerou a v lesku potu se pachtil do konce svého Avšak teď o tom dokázali lépe mluvit. On, policista černého dne. s odštípnutým malíčkem, a strašidlo Půlnočník, při- „Blludník je mrtvý,“ započalo namísto pozdravu volávač neštěstí. strašidlo. Kulhavý si zapálil další cigaretu, pach masa „Byla to ona?“ nadhodil Tulák tiše. mu příliš připomínal obývák, ve kterém nalezli roz- „To není jisté. Nemusí.“ puštěného cestovatele. „Někdo zavřell bránu.“ „A kdyby jo?“ Sekera nedopadla. Obluda, zdánlivě lidská, oto- „Pak je brána zavřená.“ čila bachratou hlavu. „Ne,“ vyšlo z hlubiny. „Jde to zjistit?“ „Našli jsme Ji!, je pozdě se proti tomu stavět.“ „Já vidím pouze na cestu. Bránu bys mohll za- „Ona! není mrtvá,“ zadunělo v soudkovém hrud- hllédnout ty.“ níku záporem. Než vyložil karty, ukázal prstem na ka- „Vezmeš mě k ní?“ meru. Nemůže přestat pracovat, sejdou se tedy na „Mohu. Ale když to budeš chtít, nedostanu tě tam.“ obvyklém místě. Být policista znamená mít hlavně „Proč?“ železné nohy. „Neuvidíš ji. Chtivost ti zabrání vstoupit, kouř ne- Půlnočník se nejdřív podíval do jeho očí, potom bude posllouchat a udělláš-lli ten posllední krok, brá- mlčky přikývl, zatímco Tulák si šel sednout na lavičku na nevysllyší tvé přání.“ a tam snadno usnul. „Chytré. Ale jak to tedy uděláme? Tvrdils, že se Bludník převáděl na druhou stranu. Nebyla to k ní dá dostat.“ strana mrtvých za řekou Styx, jak se mohlo zdát, on „Samozřejmě, že dá.“ převáděl na druhou stranu myšlení. Bez jeho pomo- „A co navrhuješ za alternativu?“ ci bude těžké dostat se v bezpečí k bráně, ale jestli „Pokud to bylla Ona!, budeme se muset setkat Ona! nebyla mrtvá, pak ne nemožné. Musí počkat. s Blludníkem.“ Více se dozví v Kobce. „A když ne?“ „Najdeme odpověď.“ *

* Jednalo se o podnik na úrovni. Když člověk zata- hal za správné šlachy, měl najednou přístup do míst Zamířil kulhavým krokem přes ulici do páchnoucí pro jiné skrytých, kde na vznešenosti nezáleželo. trafi ky, kde mezi haldou novin objevil proroka, čtoucí- Kde byli lidé zavření v kleci, zavěšeni na hácích, kde ho si novinové titulky jako svatá přikázání. Poručil si se řezali ostrými noži a kousali do horoucích beder. bez fi ltru, zatímco Půlnočník odešel domluvit schůz- Nebyla tu okna, zde panovala hodina hada natrvalo, ku. A zaplatil dvacet korun. zde se mohlo pít po celý světský den. Svítalo, ulepené vlhko obalovalo ještě teplé po- „Na Bludníka.“ Zvedli popraskané sklenice a při- uliční lampy a plnilo plíce. Měl by jít spát, ale bar lá- pili si. Místní komunita ho dobře znala. Usměvavého

[ 62 ] HOWAR D – 23/2017

vtipálka. Psychologa, vrbu, mírného Bludníka, mrtvé- Tekuté sklo. ho Bludníka, nasáklého do koberce. Lesklé, tekuté sklo. Než dorazil řezník, uvelebili se na Samotě, vězení Zdánlivě lesklé, tekuté sklo. podobnému útulku. Pro to ticho a klid, pro řetězy na Sklo, v němž umíralo bledé tělo. stěně. Pro zrcadlo. Sklání se nad ní pod prasklou žárovkou, nad tě- Sedli si na lavičku a podívali se do něj. Jeden byl lem a pod stropem, nad kobercem a pod lustrem. v něm dočista obvázaný, malomocný, rozkousaný, Pleš zakrývá slaměným kloboukem, stařecké tělo za- zatímco druhý seděl s alabastrovou pletí, se zlatými haluje do rubáše. Sklání se nad ní a ví, že je to Ona! vlasy a bílými šaty Poledníka. ale také ví, že je to on. Najednou se ze zrcadla vynořila šedivá ruka. Ne- Zachován v mlčení nad tělem navždy umlčeným, patřila ani jednomu z nich, ale ti dva v zrcadle ji drželi ve zbroji ze smíchu a v zábavě potřebné. a nepouštěli, ač s nimi cloumala ze strany na stranu, On, vyzbrojen dubovou hůlkou a širokým úsmě- ve tvářích měli vepsané napětí a ohnivou snahu pře- vem, trpět ji. Ruka tápala silně, drsně, ale zrcadloví muži on, s tím krvavým kolenem, ji nehodlali pustit – jakoby si to uvědomila, zatnula On! uctivý zabiják. svaly, otočila pěst a jediným úderem rozbila zrcadlo do stovek střepů. * Nikdo to neřekl nahlas, ale v jejich očích se zr- cadlila smutná pravda hliníkových kapek. Přicházeli Řezník, Tulák a Poledník/Půlnočník strávili v Kob- o přátele. ce několik hodin či několik dní. Na rozdílu nezáleží, Řezníka ohlásilo dunění. Kroky mohutného muže důležitě povyprávěli, probrali cesty a činy. A potom doplňoval chřestot řetězů, boty ozdobené cvočky za- byli povoláni zpátky ke svému řemeslu. Řezník se mrzly na prahu. Podali si ruce, jeho stisk byl pevný vrátil k porcovacímu špalku, oba muži na místo činu. a teplý, říkal více než slova, říkal, jistý jako osnova, K dalšímu mrtvému činu, důležitému mrtvému. říkal – ‚zdravím tě, Tuláku‘. Ve společnosti zvráceného fotografa, v šelestí- „Ona! není mrtvá.“ Byla to první slova vycházející cí tmě, Tulák se škrábe na pahýlu paže. Půlnočník z trubice, z té pokřivené díry na dýchání. se sklání a kovovými prsty ohmatává maso staže- „Bohu díky,“ pokřižoval se. Poledník mlčel, né z kůže. Dívce chybí vlasy, dívce chybí kůže, dívce s maskou z perleti nemohl mluvit, ale potřebovali jej – chybí kosti, leží jen tak, na znak. Desetiletá. jedině tak se mohli dostat na cestu do propasti, až „Co potřebuješ?“ ptal se ho kamarád. Půlnoč- k bráně. ník k němu pohlédl a jakmile kulhavý uviděl, pochopil „Nevěř v boha! Věř v ďábla. On na rozdíl od Něj! a odvrátil se. I strašidla musí pochopit. A za cvakání nikoho neopouští.“ fotoaparátu, za mlaskavého chrčení, klečel na stře- „Jestli není mrtvá, kde je? Potřebujeme ji. A stej- pech a soukal do sebe to maso kdysi živé. A jak ji po- ně tak klíč.“ jídal, začínal něco cítit. Předešlé vzpomínky. Nejdřív Řezník nepotřeboval vidět, aby se orientoval. Na- dostala ránu do hlavy. Potom přišla bolest v páteři, učil se poznávat věci po hmatu. On dokázal cítit ká- následovaná tíživou vzpomínkou na zlomená žeb- men i železo, rozpoznal okolní teplotu, byl tak veliký, ra. Dupl jí na drobná ňadra a potom uchopil seká- že se nebál ani ďáblových poslů. A on věřil na ďábla. ček. Před zděšeným pohledem ho nabrousil, kdyby Tvrdil, že ho sám viděl. ji chtěl alespoň znásilnit, jenže ne, chtěl něco jiného. Posadil se na lavičku a vydal ze sebe zvuk po- Poklekl a otevřel si cestu do břicha. Křičela, křičela dobný uprdnutí, ovšem mnohem delší a hlasitější, hlasitě jako siréna, ale nepřítel adrenalin reagoval, sí- než u obyčejného člověka. „Musíme ji znovu najít.“ pala dál, co mohla taky dělat, když nepřestával. Ku- Poledník přikývl, došlo mu něco, co muži ozna- chal ji jako profesionál. Stařičké, mozolnaté dlaně se čovanému jako Tulák ještě ne. Řezník mu napověděl: prokousaly dál a začaly trhat kůži na cáry. Brutální „Jestli jste ji našli, musela to být Ona!, ale ona nebyla síla, k tomuto potřebná, avšak dívka to už necítila. Ona!“ Umírala. „A kdo tedy byla?“ „Teď už je ničím. Ale nebude sama. Slyšel jsem * šepot. Někdo jí je na stopě.“ „Šepotům se nedá věřit,“ namítl kulhavý polici- Dláto se opřelo pod kloub. Již s ním potřeboval sta. pomoc, jednou rukou by to nedokázal, ale supi mu „Skutečně? A jak nazýváš toto?“ prohrábl těžkou k potěšení vlastnímu pomohli. Rádi přihlíželi a šťast- botou zbytky zrcadla. ně činili. Kladivo udeřilo, vykřikl bolestí, s dvojkou na kostce nemohl doufat v usmíření. Kladívko udeřilo, * projelo kostí. Následovalo mrazivé utrpení. Kost mu visela na kousku šlachy. Na trošce tuku, na spous- Sklo. tě váhy. Utrhli ji, bez milosti. Umdléval, ale nepřestal

[ 63 ] a nikdy nepřestane. Ta hra byla příliš náročná, doko- Přeletěl místnost a zarazil se o spodek oltáře. nale. Nejdříve, jako by se posadil. Natáhl nohy, položil A za světla lamp na sklonku dvanácté hodiny, ne- ruce. chal si Tulák utnout nohu v podkolení. A v tom okamžení ho něco začalo táhnout pod Museli mu zapálit. Skoro se nedokázal hnout. oltář. Nepřirozeně se ohnul dopředu. Šílel bolestí a kručelo mu v žaludku, řval a pil a na Zakřupala páteř. Nekřičel, naopak, proběhlo to operačním stole mu vyrvali cigaretu. Slyšel hlasy, tak tiše. Až na ty kosti. Jak práskání bičem. přece se tam dostal, svorku, tohle pořádně utáhněte, Táhlo ho to k sobě do nejhlubšího stínu pod lam- odsávání, to snad nemyslel vážně? Supi zaplatili nej- pou, ohnutého v páteři nohama k hlavě, drceného li- lepší lékaře, nechtějí se připravit o největšího žabaře. sem a tlačeného stejně, až úplně zmizel, navěky ve Brzo jim poděkuje, vždycky se rychle zotavuje. tmě. Zatímco byl v nemocnici, Půlnočník se zastavil A po podlaze se rozlila ta nudná, lepkavá teku- v kostele. Jeho podoba byla po snědené dívce straš- tina. livá, to se vždy podepíše na jeho těle, když se nakrmí na syrovém mase. Přál si navštívit kněze. * Kdo jiný než kněz by mohl udržet tajemství? „Pane, přišell jsem v tuto hodinu ke zpovědi.“ Stejný osud potkal i zvráceného fotografa. „Vyzpovídej se ze svých hříchů, můj synu.“ Ukrytý ve svém budoáru, laskal se podobou su- „Alle já nejsem ničí syn, v tom bude ta potíž.“ rrealismu, nad svým vlastním uměleckým dílem – tím, chtěl to nazvat, veledílem. * Přidal je hezky k ostatním, poslední fotka do ga- lerie hrůzy. Samé banality – zastřelení muži, smysl- „Byll jsem polložit květy na svůj hrob. Zaživa jsem né ženy uškrcené od prádelní šňůry. Ubohá děcka, měll rád macešky, alle v květinářství jsem se nechall utopená v pytli na odpadky, rozsekaná těla, střeva. přesvědčit k chryzantémám. Vyzkoušell jsem je, ale- Pomočené babizny. Kyselinou popálení chudáci, hla- spoň změna proti minullým llétům. dem umoření psi. A další lidi. Znetvoření vrtačkou, Namísto deště měllo hezky svítit sllunce, vyšllo to naraženi na kůl, stokrát znásilnění nehledě na pohla- tak napůll. Ve dne jako Polledník s nehybným oblli- ví, stokrát pořezaní a sežehlí letlampou. čejem, ten nejhezčí muž nejhezčího dne. Kéž bych Jako jeden ze Supů dokázal najít krásu i v tako- dokázall snít.“ vém umění. Snil by o bolesti z tuhnutí, o betonu zalévajícím A teď plaval v hluboké nádrži. Dusil se výkaly rakev zemřelé. Přál by si probudit se, odklopit víko a snažil se udržet se na hladině prokleté žumpy. Tla- a vytáhnout ženu a dítě zemdlelé. Snil by a plakal, čen dřevěnou hůlkou ke dnu, pátral po perle vysvo- řvoucí v tichosti své vlastní mysli. bození. Snažil se nadechnout a místo toho jen po- „Být detektiv znamená rozhodovat. Jednat za ty, lykal hovna a břečku čpavkoviny. Vyplaval nahoru, kteří to sami nedokáží. Podívat se na situaci a vidět ji vyzvrátil si vše na bradu, slyšel stařecký smích a dal- odllišně. Odděllit přání od skutečnosti. Kdo ale děllí, ší bodnutí. Oko mu překryla slupka od pomeranče. co je skutečně špatné a co dobré?“ Dlaněmi se dotkl kovové podlahy. Nevydržel to, třásl „Každý dokáže rozpoznat dobro od zla.“ se. Nadechl se, polkl tu vazkou, hustou tekutinu. Pro Proč potom lidé sní o násilí? O horroru? O ne- strach neviděl, pro hmotu nedýchal, pro hůlku nevy- bezpečí a vzrušení? Nemají být šťastni za smíření, za plaval. A hvězdy již nespatřil. odpuštění? „Ano, Ježíš a jeho poučení. Jenže já, otče, děllám * zllé činy ve prospěch dobra. Zaslloužím si tak zatra- cení? Stojím na hraně, nespállen na posvátném mís- S protézou na noze a pahýlem ruky, zachumlán tě, nezmrazen ve stopách proklletí. Přeji si věčný v plášti a v oblaku kouře, stál policista v kostele. kllid.“ S kolegou po boku, s patnáctou cigaretou onoho „Přeješ si rozhřešení?“ dne. Poledník se tvářil nezúčastněně, jako poškoze- „Přeji si…“ ohlédl se. Periferií vidění nabyl dojmu, ná socha se ztuhlým úsměvem. Jak by také ne, jeho že blikala lampa u stropu. Podíval se na ni tak upře- nehybný výraz byl veškerým potřebným vyjádřením ně, ale opět okrajem zraku zahlédl tu od oltáře. Oto- k včerejšímu večeru. čil se, závan větru. Lampa stále svítila, namísto toho Policista mu svůj názor poskytl jediným pohle- zablikala jiná, vchodová. dem. Říkal ‚měls štěstí, příteli‘. A Poledník to věděl. Podlehl vidinám a vstal, plně soustředěn na ka- Toho večera ve svatostánku pozvedl Půlnočník menný sál. Okamžik počkal a ani se nenadál… mechanickou paži. Trubky a ozubená kola v předloktí … všechna světla naráz zhasla. se pozohýbaly a ustoupily dětskému srdci, propích- Vykřikl a současně s ním zaječel kněz. Vysoce, nutému dlouhou jehlicí. Uprostřed tmy vyvolané ci- kvílivě. Něco ho vytrhlo z lože zpovědnice. zincem, pozvedl paži a ta se rozzářila krvavým svět-

[ 64 ] HOWAR D – 23/2017

lem. Srdce zdánlivě zprůhlednělo, zjevily se žíly, snad zmínku.“ zapumpovalo? K nevíře. „Rozumím, touha po riziku.“ Ta zrůda z očistce se skrývala v temnotě. Rudá „Skutečně mi rozumíte.“ záře dětského srdce změnila prostor na obří hřbitov- „Jako obyčejně. Rozumím lidem.“ ní lampu. Půlnočník se na samotě otáčel, když v tom „A kdo jste?“ zapojil se hlídací okruh podnapilé- cizinec odpověděl. Fontánou slin. ho policisty. Ostatky kněze smíchané s hlenem vyletěly „Ále, pouze cizinec na návštěvě. Přišel jsem si v páchnoucí spršce. Přízrak se pohnul tak rychle, až zahrát nějakou hru.“ to znělo jako jediné prásknutí. Dětské srdce uvnitř „To jste na správné adrese.“ paže výhružně zapumpovalo, něco zmáčkl a zapích- „Chci hrát stejnou hru jako vy.“ la se do chlopně další jehlice. Hřbitovní záře zesílila. „Nevím, jestli budu dnes hrát.“ Kdesi daleko v cizím domě, nahoře v patře v po- „Ale hluboko v sobě to víte,“ pobízel ho dědeček. koji, pohnula se paže pod dekou. Putovala jako loď Pozvedl dubovou hůlku. Praštil s ní do barového pul- k orosenému čelu. Tělo se jako v horečce zazmítalo tu, aby přilákal šoustajícího nalévače. a převalilo. Nechtělo se tam vrátit a noční vánek niče- Věděl, jinak by sem nešel. Do toho hnízda syfi lidy, mu nepomohl. Bálo se vyděšeno z noční můry. A po- mezi přátele krve a hnisu. K ničitelům dobré chvilky, tom svým křikem probudilo rodiče. k bolestem a hnusu. A zemřelo. „Ano, zahraji si,“ promluvil nakonec s pachutí Cizince to vyrazilo ze dveří, zároveň se rozžehly v hrdle. lampy. Půlnočník odložil zábrany a vyrazil za lovem. „To lahodí mému sluchu. Přesto chvíli vydržte.“ Avšak bezvýsledně, útočníka nenašel. Přešel k souložícímu páru a něco zašeptal barmano- vi. Tulák to nemohl slyšet, ale zřetelně viděl výsledek * kletby. Ochránce baru zkřivil tvář námahou. Nepře- stával šukat jako lodní píst, dívka už křičela, že ji to Společný čas strávili opět v policejní nálevně. pálí. Že to moc bolí, tak ať už přestane. Jenže on ne- Nad třetí lahví si konečně promluvili. mohl, netušil jak, musel v tom prokletém činu pokra- „Řezník už ví, kde je Ona!“ čovat. Potil se námahou, však prokletí nezrušil, v kr- „Jestli to ví on, může to vědět i On!“ vavém čvachtání souložil a bušil. „Ano. V tom kostele mi dall jasně najevo, že On! Stařec se narovnal a vrátil se zpátky, zatímco za ví, co dělám. Že mě slleduje.“ jeho zády bojovali s osudem. Usmál se na policistu „Nenechám tě jako volavku. Půjdeme pro Ni! takovým způsobem, že pochopil, s kým se to dostal opatrně. To jsme si již prožili.“ ke hře. Zamračil se. „Jestlli to máme provést, bude si muset vzít řez- „Kdo jsi?“ položil otázku zděšeně. ník konečné vollno.“ „Krvavé koleno, jméno mé.“ „A až ji budeme mít?“ „Kde spíš?“ „Půjdeme k bráně. Zatímco řezník hlledall Ji!, já „Na lidských kostech.“ našel dalšího Blludníka.“ „Čím se přikrýváš?“ „Proč?“ „Lidskou kůží.“ „Pokud po nás jde to, co si mysllím, že je, tak se „Co máš pod hlavou?“ bude hodit každá pojistka.“ „Lidské vlasy.“ „A co to je?“ „Co máš v levé kapse kabátu?“ „Středověké strašidllo, llovec myšlenek, Krvavé „Vidlici.“ Kolleno.“ „Co máš v pravé kapse kabátu?“ „Nůž.“ * „Čím se bavíš?“ „Hrou. Slyšíte, vážené publikum? Dnes dojde V baru u Supů bylo jako vždy zakouřeno. Barman k interesantní hře. Uvidíte, uslyšíte, přijďte blíže a po- souložil ve skladu s mladou zpěvačkou, toužící po stavte stůl.“ drincích zdarma. Kudrnatý Sup se vrtal nožem v ci- A do bolestivých výkřiků souložícího páru, do je- zím podpaží, druhý Sup si zaváděl háčky do penisu. jich zoufalství, připravili stůl a kostky. Uchopili sklen- Policista se mlčky naléval u pultu, než k němu ky, posadili se kolem, brousili nástroje, volali ‚honem‘. přistoupil neznámý stařec ve slaměném klobouku. Pod bedlivým pohledem Supů, nalil si policis- „Mohu si přisednout?“ zeptal se nejistě. ta svou vlastní sklenku. Sledoval starce, skálopev- „Ale zajisté,“ pobídl ho hubitel žízně. ně přesvědčeného o vlastní výhře. Nemohl ustoupit Stařec čin vykonal opatrně, s ohledem na zraně- před nepřítelem. Vždyť tento je svým vlastním vyvr- ní kolene. „Chodíte sem pravidelně?“ ptal se poba- žencem. Zabijákem. veně. Kopl ji do sebe a dokulhal ke stolu. Usedli napro- „Jak kdy. Občas mne něco láká, ale to nestojí za ti, ve vztahu podobného oboru. Oba gambleři o život

[ 65 ] dělící se v jednom jediném okamžiku. Někdo zapálil zvrácený fotograf, když ho potřebuje? Ten by se při- dvě svíčky, jiný ztlumil lampu. První byl policista, kdo dal na jeho stranu! prorazil řadu. Ale jak ho drželi, jak ho s sebou vláčeli, přiměl se „Jaký je kurz?“ k výkřiku. To snad není možné? To je proti celkové- „Čtyři ku třem na trojku, příteli žabaři,“ smály se mu řádu! svině. Polkl v odpovědi naprázdno, byl zde známý Stařec se k němu naklonil a spokojeně děl: „Sbo- jako nepříliš úspěšný manažer krvavého podnikání. hem, Tuláku.“ „Hodím pět a více.“ Rozhodl v návalu chtíče. „Ať to zkusí přehodit.“ * „Přijímáte sázku, starče?“ zvýšil kudrnatý Sup vyzývavě. Do řevu mučených v souloži vášně. Ona! je křehká a mladá. Se správným vzděláním „Samozřejmě.“ a správnými kontakty, dostala se na scestí – s přá- teli objevovali vzrušení, studovali zakázané, rozvíjeli * myšlení. Poznali nepoznané, uvažovali nad štěstím a dostali se do problémů. Problémem byl řezník. Hle- Nejdřív vzal novou skleničku. Potom celou no- dal Ji! a našel. Nikomu neřekl jak, omráčil ji něžnou vou láhev. Uvolnil víčko v čelistech a přidal kostku ranou a pustil se bez zábran do druhé fáze. do míchaného koktejlu. Zalil ji a zahodil láhev, tady Prvnímu ze čtyř zarazil palec do lebky. šlo o víc než o pár stovek. Tady mohl zničit nepřítele. Druhému ze čtyř rozdrtil koule. Podíval se mu do očí, oheň v krku ani necítil. Třetímu ze čtyř rozlomil pánev. Kostku si nechal v ústech a jenom se díval, dokonce A čtvrtou, Ji!, odvedl sálem. Omráčenou, nevinnou. očekával strach. Ale stařec se slaměným kloboukem „To je Ona!“ ukázal na postel. Půlnočník kouřil nedal najevo emoce. Tvrdý jako kámen čelil výzvě balenou cigaretu a mlčel. Tulák mu dosud neodpo- odvážně. věděl. Policista se rozhodl, že ho po výhře zabije. Nebu- „A kdo bylly ty předtím? Voda, krev, střepy.“ de mu stačit kus těla ani kus duše, chtěl mít jistotu, „To byly Ony!“ že se k bráně dostane. „Ale už nejsou.“ Vyplivl kostku na stůl. Přetočila se třikrát, než se „Nejsou.“ ve svitu svíček zastavila. Na její vrchní straně šest „Ona! je myšllenka, že ano? Ona! je vědomí, kte- bodů jako šest panáků stálo vyrovnaně. ré se někam dostallo. Ona! je éterická, čistá.“ Supi zašuměli překvapeně. Policista se usmál, „Ona! nás všechny zachrání.“ ošklivě, nepříznivě. „Jsi na řadě.“ „A Blludník?“ „Setrvává na místě. Na cestě k Bráně. Je naší Stařec zopakoval rituál nečekaně dokonale. Nalil pojistkou, naše rámě. Už nemůžeme čekat na tvého si sklenku a ozdobil ji kostkou jako kouskem třešně. společníka.“ Napil se, zavířily pomyslné bubny. Mráz přeběhl po „Ještě jeden den.“ zádech. Nemohl ho přehodit, proč se nevzdal? Že „Dobrá, ještě jeden.“ by páchal nějaký jiný plán? Připraven zvednout pis- toli schovanou na klíně, sledoval, jak Krvavé Koleno Dalšího dne zůstala místnost nudná a čistá. Kro- plive odpověď. mě postele a záchodu prakticky nepoužitá. Na stol- Když kostka proletěla vzduchem, mávl jako ku dopis, krátká zpráva, obsahovala jen dvě slova: chřestýš paží, na konci zbrojenou nožem. Ťal s ním ‚Sbohem, Tulláku‘. a rozdělil kostku na dvě. Na stůl dopadly stejné polo- viny, na jedné v šestce, na druhé v jedné. * „Sedm,“ projelo davem pobaveně. „Sedm.“ Zvedli se Supi ze židlí. „Sedm.“ Sklouzla Tulákovi Čtvrtá hodina odbyla a lampa ještě svítila. zbraň po klíně. „Sedm.“ Překvapen slyšel svůj hlas vzdáleně. Cesta k bráně se vlekla ve světle budoucnos- „Co si z něj přejete?“ ptali se starce vesele. ti. Každou uběhlou minutou prožili kus přítomnosti „Rád bych jen jeden kousek.“ a nechali ji za sebou v minulosti. Řezník nesl Ji! na „Ano?“ mohutném rameni, v nejlepším spící. Bludník kráčel Prosím, ať je to noha či obě ruce, slitování, vždyť za ním, takový křivý muž bláznivých teorií, vedle nějž jsem v právu, když podváděl… vypadal Poledník jako normální člověk. „Chci jen jeho hlavu.“ Cesta s ním a s ní nebyla těžká, každý po ní jed- Odtáhli ho od hracího stolu. Nemohl se bránit, nou šel. Cesta dlážděná s trním podél, cesta o roz- tolikrát tělesně postižen, až mu moc síly nezůstalo. hodnutí. Úděl. Stále z míry vyveden, že s podvodem souhlasili, stále Potřebovali Ji!, čistého srdce. Ale ne z nevinnos- přesvědčen, že to tímhle nekončí. Kde je jeho přítel, ti, z rozhodnutí. Z dospělosti ve zkušenostech. Čis-

[ 66 ] HOWAR D – 23/2017

[ 67 ] tého srdce, protože to byla správná volba. Bez ní by bo s Bludníkem, jehož srdce… bylo tak zblázněné, že tudy nemohli jít, zkažení, zničení, pokřivení. I jako Po- se v něm vyznal intuitivně. Ale Bludník by je nedostal ledník měl zábrany, strašidlo, přízrak – pojídač dětí. až k bráně, tam by pro něj cesta končila. Ona! je dů- A kdyby se stalo cokoliv, Bludník by je na cestě ležitá. Je jedinečná. vyvedl do ústraní. On se vyznal v háji křivého vědomí. Bludníka místo neočarovalo. Ve své parano- idní mysli trpěl utkvělou představou, že je ptákem Cesta zůstávala rovná, jako když střelí. Vytrvalá vznášejícím se nad řekou kysaného mléka. Po cestě ve své píli. No prosím, funguje to. Tak dlouho zde ne- šel zcela automaticky, namísto ticha něco neustále byl – kochal se tím kladným pocitem, že vše dopad- mumlal a hihňal se uzavřen ve své vlastní hlavě. ne dobře, nevěda, že nepřítel jde již po jejich stopě. Poledník se svou alabastrovou pletí a revolverem kráčel v předvoji čekaje past. Na mysli Tulákova ne- * účast a dokumenty o smrti dívek, hlídal Onu! osobu jako oko v hlavě. Pátá hodina odbyla a lampa ještě svítila. * Krvavé Koleno procházelo bar za barem a dělilo se o výherní trofej. Tady nechalo ucho, támhle kus Sedmá hodina odbyla a lampa ještě svítila. krční páteře. Rovným dílem lámalo lebku na čtvrtiny, avšak kůži z obličeje uchovávalo k vlastní potřebě. Zahlédl je na horizontu, malá skvadra špatně hlí- Bude zábava navštívit nepřítele v podobě jejich zná- daná. Vrhne se kupředu a cestu pošpiní nejdříve tím mého, strašidelně živého. velkým a tlustým, s kůží z nebozezu. Chyběla mu Vyměnil si obvaz na ruce. Od té chvíle, co byl sotva hodina, takový kousek, co musí ujít, brána je pořezán v zrcadle, dával si větší pozor na případné ještě daleko a on, Krvavé Koleno, tu věc vyřídí s chu- komplikace. S mršinou mrtvého navracel se do své- tí. Stiskl pevně dubovou hůlku a vyrazil kvapem do ho brlohu, aby se převlékl a odpočinul. Musí mít dost západu sluneční lampy. síly na další chvíli, když nepřítel i přes všechny činy našel Ji! a využil ke svému účelu. * Pokud dojdou k otevřené bráně, díky čistotě srd- ce mohou projít skrze ni na druhou stranu. To nemů- Osmá hodina odbyla a lampa zhasla! že dopustit. To nechce. Tomu musí zabránit. S probdělou hodinou plnou hrůzných před- Přišla naň noc a s ní i blahodárná změna. Jeho stav o neúspěchu, zabalen do lidských kůží, s hla- bílé odění se vypařilo vzápětí, změnilo se v oblak vou na polštáři z vlasů blondýny a brunety, vzdal se páry a zmizelo zpátky dovnitř do nepoužívaných plic. a vstal. Nemá cenu jen tak bdít, vyrazí za nimi v nově Z Poledníka Půlnočník, jediným nádechem změnil se ušitém obleku. z krasavce ve zrůdu, odhalil zuby v bezretém úsměvu Na cestu se dá dostat velice snadno. Stačí se za- a ohlédl se, spatřiv v posledním paprsku běžící po- myslet. Blána reality, tenčí než myšlenka, protrhne se stavu Krvavého Kolene. Musí zrychlit! vzápětí a můžete vykročit, pro jiné nevidění. A není možné se otočit. Běžel si za nimi, rychlostí blesku. Stařec ve slaměném klobouku prošel zdí a ve- Utíkali, pomalí, hledajíc stezku. šel na dlážděnou cestu. Rychle našel jejich první tá- Pátraje za noci, třesouc se tušením. bor. Dle teploty výkalů poznal nedlouhý náskok. To je Krvavé Koleno kráčí si s nadšením. snadno dožene. Bez Bludníka, bez změny a pokání. Vyrazil pružně s obvázaným kolenem, po té ces- Bez příprav, bez Ní! A bez pravdy hladce, tě bezcestné. Brzy bude po všem, to už On!, zabiják, cesta mu vydává prvního strážce. zařídí. Přece se tolik nesnažil zbytečně! * * Noc pro něj nic neznamenala. Ale zastavilo ho Šestá hodina odbyla a lampa ještě svítila. nečekané zjištění, že mezi prchající skupinou a ním stojí najednou panák jak z malby vyříznutý. V nádher- Řezník se mračil a funěl, jak se mu dívka prones- né rytířské zbroji, s mečem a bez přilby, stojí připra- la. Ještě že stále spala, jinak by se mu cukala. Cesta ven. Copak je to jen zlý sen? nevypadala zdravě. Kolem divně pokřivené stromy, Ne, to je pouze výsledek špatného chování. Rytíř chladný mech, jakoby někdo v dálce zvonil a na vět- se vyloupl z naprosté temnoty. Avšak co je to za mó- vích rostly chlupy. Cesta byla ochranou Brány, ne- resy? Vždyť on je tady ten čistý, on je tím, kdo si mohl příjemné bludiště pro každého cestovatele. Jenom chodit lehce. A teď mu prchá skupina v dálce a rytíř, s čistým srdcem dalo se po ní kráčet bezpečně, ane- neznámý a nežádoucí, hrdě vypjal mohutný hrudník.

[ 68 ] HOWAR D – 23/2017

„Jsem Strážce cesty. Hlídám ji již tisíc let před a přes kouř neviděli více než na několik metrů. Toto je každou špinavostí. Kdo po ní kráčí?“ místo, kde může plán selhat. Tady něco nemusí fun- „Tvá smrt, neuhneš-li mi. Jsem čistý.“ govat, kouř nebude poslouchat a zavede tuláky na „Jsem Strážce cesty, to já soudím, kdo zde může scestí, pozná, že cestují pod falešnou vlajkou. Musí jít. Ty jsi plný zlých činů, zlých skutků. Jsi hanebník. věřit svým instinktům, pravdě naučené z manuskrip- Tak bojuj, jestli chceš žít.“ tů, že Ona! je tím vším provede. „To nebude problém.“ Krvavé Koleno pozvedlo Dostali se na závěr své cesty. Kouř je propustil vidlici, nošenou obvykle potají bokem. Vidlici kovo- skrze úsek ticha, k bráně. Obrovská kamenná masa vou se špičatým hrotem. Rytíř se mu postavil čelem, z dvou velikých křídel, ve středu ozdobená monu- ozbrojen pouze svým velikým mečem. A stařec se mentálním krvavým rubínem. Brána do nebe. klamavě rozmáchl dubovou hůlkou, uhnul výpadu Ale co je to nebe? a zabodl rytíři vidlici do kořene nosu, hluboko skrz To je přece místo, kde vyslyší vaše dobré přání, naskrz hlavu, až na druhou stranu. kde dělají dobro, kde splní i zdání. Postavili se před Rytíř v tom okamžení dopadl na zem, k smíchu, ni, skoro do ní, ale zastavili se. taková ztráta času. Krvavé Koleno, postrach všech „Jsme tady,“ zašeptal Půlnočník. nepřátel, skalpoval chudáka rytíře cesty. Všiml si „Ano,“ přikývl řezník. „Konečně ji můžeme s jis- helmice, hozené ve křoví, podivné, proč si ji, hlupák totou zavřít.“ všech hlupáků, na hlavu nevsadil? „Krvavému Kollenu nepomohllo, že nám je zabí- Dolehl k němu tichý vzlyk. Ale kolem nikdo není. jell.“ Jenom ten mrtvý. „Vždy se najdou další. A teď tomu učiníme přítrž!“ „Je tu ještě někdo?“ vykřikl mezi stromy. Nic. Zvedl jeden z porcovacích nožů a za stálého Chvíli se procházel na místě, jakoby na Půlnoční- mumlání strašidelného rituálu, pomalu jí bodl nůž ka a skupinu úplně zapomněl. Prý Strážce cesty, ta- do krku. Velmi opatrně, aby ji nevzbudil, omráčenou ková ostuda. Kdyby byl co k čemu, ještě by bojoval. v bezpečí snu, rozřízl krk zprava až doleva se všemi Prý tisíc let… trubicemi i trubičkami. Prakticky otevřel okno do ne- Blížily se kroky. Pomalé, nejisté, kroky špinavé. konečna. Brána se zatřásla. Půlnočník převzal použi- To je jen dobře. Musí si udělat nové kůže. Byly to kro- tý nůž a rozřízl si ukazovák podél. ky nějaké neznámé osoby, bloudící po místech s na- „Potřebujeme kllíč,“ ospravedlňoval svůj čin dějí na spatření brány. Krvavé Koleno postavilo se a začal si stahovat kůži kolem naříznutého prstu. Šlo doprostřed stezky a vstříc novému návštěvníkovi de- to těžce, rychlými pohyby čepele zbavoval prst šlach klamovalo: „jsem Strážce cesty…“ a nepotřebného masa. Vypadalo to jako naříznutý párek – čtveřice vojáků do sevřené pěsti a jeden na- * tažený, dlouhý prst v podobě kostěného klíče. Strčil prst do rozevřené rány. Teprve teď otevřela ‚Asi jsme mu uteklli,‘ znamenal pohled, který Půl- oči v bělosti. Zaklonili jí hlavu a krk se rozevřel jako nočník věnoval řeznické obludě. ‚Možná nebudeme další ústa a on otáčel klíčem v krvi zámku a brána, bllázna potřebovat‘. ta brána s přáním pro každého ubožáka, se nadobro „Jsme skoro u brány,“ odpověděl Řezník. zavřela. „Heh, dvě kila rýže,“ přidal se Bludník. „Teď už jenom my, příteli,“ zahodil řezník zbytek Kráčeli pomaleji. V jistotě z vítězství. Utekli nepří- ženského těla. „Je třeba to uzavřít.“ teli, strážci brány, a ta se najednou nezdála být snem, „Tollik zbytečných obětí…“ kanula Půlnočníkovi ale skutečností, hodnou všech předchozích činů. po tváři slza. Činů smrti, ve jménu jejím, tam, v tom jistém kou- „Nemáte cigaretu?“ ptal se Bludník netuše, že ři. jsou to jeho slova závěrem. „Slyším bránu,“ mumlal Bludník. A strašidlo detektiv střelilo ho do hlavy revolve- Půlnočník neslyšel nic. Ona! se ještě neprobudila rem.

Diuk (*1992) Mladý umělec, spisovatel, scénárista a příležitostný kreslíř. Narozen na Vysočině, pro- cestoval Českou republiku a momentálně pátým rokem bydlí v Praze. K psaní se dostal na základě snění. Miluje knihy a často se mu stávalo, že si představoval odlišný konec či prů- běh, než jaký byl v textu popsán. Nedalo mu to a dodal si odvahy k napsání první povídky. Jeho stěžejním projektem je šestidílná knižní série Muž, který se modlil, městské fantasy ze současnosti. V roce 2015 pokřtil druhý díl a již pracuje na dalším. Fantasy a sci-fi ho chytilo a nepustilo. Stálo za tvorbou scénářů komiksu, her a divadelních scének. Stejně tak ho pohltil humor, zrcadlený do pohádek a povídek – mezi jeho nejznámější patří Deník zombíka nebo Ovčí syndrom. Jeho krátkou povídku jste si mohli přečíst již v minulém čísle Howarda, povídkami přispěl také do antologií Poslední polibek (2016) a Sto hororů ve sto slovech (2016).

[ 69 ] P ROFIL V mrazivých tónech Richarda Banda

„Bandova hudba je temná a přímá, vytváří inten- V osmdesátých letech už se Richard Band za- zivní a děsivou atmosféru, ale vždy s humorným ná- psal do povědomí horrorových fanoušků nesma- dechem. Richard Band je jedním z nejvíce podceňo- zatelně a vybudoval si jisté renomé. Skládal hudbu vaných skladatelů ve fi lmovém průmyslu.“ hlavně pro režisérské a produkční fi lmy svého bratra Music From the Movies Charlese, ale i mimo jeho dosah. Zaslechneme ji tak v horrorovém sci-fi thriller crossoveru Johna Carlo- Stejně jako jeho o dva roky starší bratr, i Richard se a Marka Rosmana Night Shadows (1984) o dvou Howard Band je opožděný vánoční dárek. Narozeni- bratrech, kteří se vydají do malého městečka a větši- ny má jen o jediný den později než Charles. Narodil nu jeho obyvatel naleznou buď mrtvé, nebo zmizelé, se 28. 12. 1053. I on se rozhodl zúročit umělecký pů- ale i v Rosmanově samostatné režisérské jízdě The vod (kromě bratra, otce, a matky Jacquelin se umě- House on Sorority Row (1983) o skupince vysoko- ní věnoval i dědeček Max Band), tentokrát ve formě školských studentek, které zabijí svoji správcovou či fi lmové hudby, převážně sci-fi a horrorového žánru. v italském horroru Ivana Zuccona Nympha (2007). Již koncem 70. let, společně se synem skladatele Spolupracoval například i s Brianem Yuznou na Si- Jerryho Goldsmithe Joelem, vytvořil hudbu pro sci-fi lent Night, Deadly Night 4: Initiation (1990) nebo horror Laserblast (1977) o chlápkovi, který v poušti Danem O‘Bannonem při jeho adaptaci Lovecraftova nalezne zvláštní zbraň, a ještě zvláštnější přívěšek, Případu Charlese Dextera Warda The Resurrected díky němuž začne mutovat. (1991).

[ 70 ] HOWAR D – 23/2017

Horror (2005). V roce 2007 pak vyšel kompilační vý- běr z těchto soundtracků jako Richard Band’s Lo- vecraft. Kromě Re-Animatora je hudebně propojen s dal- ší horrorovou sérií, a to Puppet Master, kterou hu- debně doprovodil hned v osmi částech. V 90. letech Richard Band pracoval hodně pro televizi. Například pro již zmíněný seriál Masters of Horror, pro nějž složil hudbu ještě ke dvěma dalším dílům Valerie on the Stairs (2006), za nějž byl nomi- nován na Primetime Emmy a The Washingtonians (2007). Soundtrack k celému seriálu získal ocenění na festivalu v Sitges. Hudbu složil také pro několik dílů sci-fi seriálu Stargate SG-1 (1997). Zazněla rov- něž v dokumentu společnosti Full Moon The Best of Sex and Violence aka Screams of Flesh and Blood (1981). Kromě horrorů a sci-fi tu a tam zhudebňoval i fi l- my jiných žánrů. Třeba komedie, ať už krimi (Lunch Wagon, 1998), nebo rodinné (In the Doghouse, Lovecraft tematicky a inspirativně Richardu 1998), či v drama hávu (My Horrible Year!, 2001). Bandovi pravděpodobně hodně seděl, protože slo- Případně thrillery (Shiver, 2012), anebo fantasy, opět žil hudbu k mnohým jeho adaptacím a byly to prá- jak dobrodružné (Dragon World, 1994), tak rodinné vě ony, respektive hudba pro ně, které ho proslavily (Magic Island, 1995). zřejmě nejvíce. Jeho hudba k From Beyond (1986) Asi by to nebyl člen Bandova klanu, aby si v ně- získala ocenění Nejlepší originální soundtrack na Ka- jakém fi lmu nezahrál. Před kameru ho do svého prv- talánském mezinárodním fi lmovém festivalu ve špa- ního režisérského počinu Last Foxtrot in Burbank nělském Sitges. Velmi příznivé kritiky a pochvaly skli- (1973) postavil bratr Charles. dil za hudbu, kterou nahrával s Římskou fi lharmonií, Richard Band má dosud na svém kontě přes osm k další lovecraftovské adaptaci Re-Animator (1985), desítek zhudebněných fi lmových či televizních děl. patrně jeho nejvýraznější a nejznámější práci. Hudbu Jeho tvorba pro horrorové fi lmy v sobě snoubí atmo- složil i pro další dvě pokračování Bride of Re-Ani- sférickou hutnost s veselými, až groteskními motivy. mator (1990) a Beyond Re-Animator (2003). Další Je čitelnou a jasně rozpoznatelnou. lovecraftovskou adaptací, kterou doprovodil hud- bou, je Castle Freak (1995), nebo část Dreams in the Witch-House z televizního seriálu Masters of Honza Vojtíšek

[ 71 ] R ECENZE H. P. Lovecraft’s Re-Animator: The Defi nitive Edition OST

Na úvod musím říct, že je docela vtipné, že mám hudbu recenzovat já, asi nejmenší odborník na toto téma ze všech lidí, kteří kdy do Howarda něčím při- spěli. Proto se předem omlouvám těm, kteří by se zde chtěli dočíst o nějakých houslových klíčích, akor- dech, notách a dalších věcech, o nichž já nevím ani onen velice delikátní, téměř neslyšitelný prd. Pokud chcete recenzi podobnou opravdu hlasité fl atulenci, musíte si na to najít jiného odborníka. Já to spíš po- jedu na citečky a na to, jaký fi lm mi hudba rozehraje za zavřenými očními víčky. Takže, pojďme si pustit nějaké ty písničky Richarda Banda k fi lmu Re-Ani- mator, což doporučuji při čtení i tobě, milený čtená- ři, abys pochopil, co to vlastně v téhle recenzi kydám do wordu.

Autor: Richard Band Počet skladeb: 16 Čas: 52:43 Vydavatel: La-La Land Records Rok vydání: 2003 (originál 1985)

První track se jmenuje velice originálně, Prolo- gue and Main Title. Prvně se do uší vkrade plíživá melodie, která začíná postupně přidávat na intenzi- tě. Po chvíli se ve sluchátkách rozjede cosi, co by se ně pozitivní a člověka nutí při ní každou činnost dělat dalo přirovnat k reji sněžných vloček za oknem cha- s širokým úsměvem. Třeba když pozorujete soused- ty, ve které vyhlížíte magora, co vám zabil partnera, ku naproti dalekohledem. Nebo při porcování spolu- a snažíte se skrze hustě poletujícími vločkami najít žačky, aby se vám vlezla do ledničky. Chci tím říct, že v blízkém lese za sklem jeho tmavou postavu s lesk- tady není co zkazit. Ta melodie je prostě dobrá, i kdy- noucím se nožem v ruce. A už vás dostal, protože by ji coveroval David Michal. Nebo Michal David, ne- melodie se změní na melodické ta ta ta, které přeros- vím přesně, grind core moc neposlouchám. te do zvuků ne nepodobným píchání nožem do vaše- V pořadí druhá skladba nese název The Cellar. ho měkkého bříška. Anebo ne vlastně. Sakra. No, koukám že těch sound- Zapomněl jsem zmínit, že první skladba je jako tracků je nějak moc verzí a konkrétně to co je v jed- transsexuál s fi lckami čili dvě překvapení v jednom. nom druhá skladba je v jiném třeba dvanáctá. Díky, Zhruba v polovině čtyřminutové skladby tě totiž hud- internete. Takže pro upřesnění, na svém magneťáku ba přenese do Bates motelu, kde stará máma tan- poslouchám Re-Animator: The Defi nitive Edition cuje u tyče a tamhle v rohu se na tebe chechtá pan z roku 2003. Druhá skladba se tedy nazývá Meg Lo- Sardonicus. Vůbec netuším, proč Richard Band de oks for the Cat, což v překladu znamená Meg hle- facto ukradl legendární melodii z Hitchcockova Psy- dá kočku. Ze začátku je to jako na houpačce, sem cha, ale tak já nevím spoustu věcí. Třeba proč mám a tam. Sem a tam. Houpavá melodie, která se ne- na rameni toho skřítka, který mi říká, kdo je zlý. Ka- mění téměř tři čtvrtě minuty. Ukolébán stereotypem ždopádně, vykrádačka je to dosti velká a při posle- jsem si pak kákl do kalhotek, když v půlce skladby chu Bandovy diskografi e musím říct, že se objevuje přišla rytmická i hudební změna. Zbystřil jsem uši, ale i u jiných doprovodných hudeb k fi lmům z jeho hla- ne. Trochu si jakože povyskočila, ale pak se zase vrá- vy. Na druhou stranu, tahle melodie je prostě geniální tila zpět do stejné, prakticky totožné melodie jako na a je jedno jestli zní u toho nebo onoho fi lmu. A samo- začátku, která ve vás evokuje pocit houpání na hla- zřejmě provedením totožná není. U tohoto main title dině, když se vaše tělo uvolnilo zpod traverzy na dně songu je hrozně fajn, že je ta tramtadá melodie hroz- jezera a vyhřívá se na slunci, čekajíc na nejbližšího

[ 72 ] HOWAR D – 23/2017

policajta. V desáté části soundtracku k fi lmu Re-penetra- Daník nám upadl do sklepa. Tak se jmenuje třetí tor se podíváme na to, jak udělat pětisekundovou skladba. A vůbec v ní není nic o padání do sklepa, mi- smyčku zajímavou tím, že budeme postupně přidá- mochodem. Začátek je něco jako diskuse. Každý vy- vat hlasitost a sem tam hodíme nějaké to aranžmá prdne ven nějaký ten názor, ale všichni stejně jenom pro zajímavost. Respektive, ono to není tak špatné, čekají, až se objeví zase melodie z Psycha, totožná ale musím se omluvit, že čím víc se potápím do toho- s Main Title, což se stane zhruba v polovině. Respek- to díla, tím více si vytvářím ne zrovna lichotivý obraz tive je to soubor zvuků, chvíli zní ten, pak zase jiný, o Richardu Bandovi. Obecně řečeno, ten soundtrack tak nějak beze smyslu a pak začne hrát zase Main vlastně ani není dobrý a u pokračování je situace tak- Title. Na konci asi napíšu, jak moc mě s tímhle Ríša řka stejná, i hudebně. Skupina štve. Druhá polovina skladby se dá shrnout Body and Soul je jedenáctou skladbou, a když jedním slovem, chrčení. Jistě, je tam nějaká ta melo- tak se zavřenýma očima pozoruji mozkovizi, asi nej- die, ale hlavní linka je uuueuuueuuueuuu. Přijde mi to více mi celá skladba připomíná Toma a Jerryho. Ne, docela nudné, bez známky života, či nějaké invence. nebojte se, neleží vedle má Hanka Zagorová a ne- Pokud bych někdy padal do sklepa, asi bych si k lá- zpívá mi do ucha, já jen, že celá ta melodie zní jako mání páteře vybral zcela jinou doprovodnou hudbu, kroky něčeho většího, před kterým se něco menšího protože s touhle bych těch dva a půl metru padal dvě vždy lekne a zaleze. Jednoduše, tenhle track se hodí minuty. do každé scény, kdy někdo někoho hledá, respektive Čtvrtou skladbu bych opět přirovnal ke skladbě se ho snaží chytit. A navíc, tahle skladba je opravu první. Jako ok, ta melodie je prostě fajn, všichni oživením zážitku z poslechu, i když se tady opět ob- mají rádi sqeeek squeek melodii z Psycha, ale furt jeví cover na Psycho theme. Už zase! To je jako bys dokola? The Turning Point – First Reanimator je hrál hru a každý třetí level by byl ten první. vlastně remix. Takže pokud chcete mít jakýsi výcuc Dvanáctým kouskem na tomto tracklistu je mi- z celého soundtracku, stačí vám tahle jedna skladba, nutová Love Theme. Co o tom říct, poslouchám to kde uslyšíte všechno, co ve zbytku. A to vše na poli už potřetí a jediný pocit, který z toho mám je, že hraji téměř devíti minut. Psycho melodie included. v mexické telenovele a Diego obkládá mé nahé tělo Halsey Back to Life. Pátá skladba a konečně růžemi, láskyplně mi vlní s pupíkem a pak mi dá fac- trochu změna. Není to nic epického, ale celá skladba ku a do toho nás pozoruje dalekohledem zlotřilá Ca- perfektně sedí jako podkres ke scéně z názvu. Tako- ssandra, která by chtěla obcovat s Diegem, nicmé- vá výtahová muzika do horroru, ale kvalitní. Sklad- ně musí kopulovat s Juanem, protože zachránil fi rmu ba má pak sequel v podobě tracku číslo šest, která jejích rodičů a střeží pradávné tajemství. Nebo tak se v překladu jmenuje Halsey chytil kluky. Já osobně něco… Prostě cajdák, do kterého se ke konci začne nevím, co jsou kluky, já si chytám pouze kulky, ale vkrádat temnější melodie (což přesně sedí na tu scé- vzhledem k velice neklidné hudbě bude kluky jistě nu co jsem popsal). Pokud by někdo chtěl, abych na- pěkný moribundus, o kterém bude Halsey muset ří- psal scénář k telenovele, kde místo lepé děvy bude kat všem svým budoucím přítelkyním. Asi jako když obtloustlý, ceckatý neoholený chlap, nabízím stránku jsi syfi litik. za tisíc korun. Vítej zpátky do života aka Welcome Back to Life Třináctka bývá většinou smolná, ale v případě je klasika Richarda Banda. Opakování toho, co už soundtracku Re-animátor zní spíš jako doprovodná jsem jednou udělal, s malými změnami. Ovšem když hudba k útoku lvů na gazely v pořadu z National Ge- zavřu oči, tak musím přiznat, že celá sedmá skladba ographic. Ale upřímně, ta melodie je fajn, dobře to zní švitořivě, jako když jsem přivázaný na skále a hej- odsýpá, nemůžu se však ubránit dojmu, že je to ne- no Prométheů mi klove játra. Teda orlů, sorry, Riddley ustálé vykrádání sebe sama. Na druhou stranu, má Scotte. Každopádně, moje játra by nedostali ani kdy- to pěknou eskalaci, jezdí to po eskalátorech naho- by si na to vzali sbíječky. Diamant taky nerozkloveš. ru a dolů, když to člověk doposlouchá, tak se motá A jdeme na osmičku. Na ní je nejzajímavější to, že jako by slezl z centrifugy na kolotočích. Jo, to je to ačkoli ze startu zní jako sólo pro lesní roh, končí jako správné přirovnání, protože konec této skladby zní, intro na desce black metalové kapely z Bruntálu. Ne jako když orchestr zvrací. Respektive snaží se za- Assaultu, myslím to město na východě, hned vedle hrát zvracení. Což tedy nemyslím negativně, ono je Mukačeva. to dobrý, ale pokud bych to měl pojmenovat, tak je Kdybyste mě viděli při poslechu deváté skladby, to zvracení. Symfonické zvracení. tak můj výraz je kombinací těchto výrazů: znuděná A jsme u konce téhle naprosto zbytečné a nic puberťačka, herecký projev Cüneyta Arkina a na- neříkající recenze. Meg je pryč…Ok možná ne End štvaný Bronislav Poloczek. Opět, zase a znova, do- Credits (Meg is gone… Well, maybe not). Jako co kola se opakující cover melodie z Hitchkokova Psy- byste čekali? Samozřejmě, Psycho theme. A Love cha. Jo, zase. Ach jo. A jmenuje West Tries Parts. theme. Takový Theme Remix. Takže popořadě. Tři Tara tara dada dada tara tara dada dada (fonetický čtvrtě minuty Love theme (bez rozdílu) a následují- přepis). cí tři minuty je to znovu Psycho Theme, což už je

[ 73 ] na tomto CD klasikou, bych řekl. Když je něco dob- (ne mám ho rád, ale bylo ho tady fakt moc) Psycho rý, pusť to aspoň desetkrát, lidi si to zamilují. Krom cover se objevuje v různých obměnách i u jiných hu- toho, že následující track je patnáctiminutový rozho- debních doprovodů tohoto skladatele. Záměrně jsem vor s Ríšou Skupinou, tak je na CD ještě poslední, nedal toho skladatele do uvozovek, protože si to ne- „bonusová“ skladba, což je klasicky Psycho theme, zaslouží. Ale abych byl upřímný, Richard Band nemá čili už po desáté to samé. žádný soundtrack, který bych si chtěl poslechnout Uf, jsme na konci, nevím jak vy, ale já jsem do- takhle intenzivně jako při psaní tohohle článku znovu. cela rád. Pro potřeby téhle recenze jsem si poslechl A už se nezdržuj a jdi dál do Howarda, tady jsi stejně všechny dostupné soundtracky od Richarda Banda. jenom ztratil čas. A jak jsem mnohdy zmiňoval výše, často je to vykrá- dačka sebe sama a opakování se. Myslím, že jsem Martin Skuřok slyšel soundtracky snad ke čtyřem různým fi lmům a zněly skoro úplně stejně. Mimo jiné, ten prokletý

[ 74 ] HOWAR D – 23/2017 Adrián García OZHOVOR Bogliano R

Tvá práce je mezi českými fanoušky poměr- ně známá, ale jen hodně málo víme přímo o tobě. Mohl by ses trochu představit? Narodil jsem se ve Španělsku poté, co mí rodi- če utekli z Argentiny, ovládané diktaturou. V té jsem nakonec vyrůstal, ale stále jsem měl velice blízko k nové vlně španělských režisérů, kteří se objevili na začátku devadesátých let. Tvůrci jako Alex de la Igle- sia a Juanma Bajo Ulloa na mě měli v mládí obří vliv a přesvědčovali mě, že i já mohu točit své vlastní fi l- my a najít vlastní hlas. Později, když jsem dokončo- val střední školu, mne můj bratr pozval ke spoluprá- ci na své diplomce. Tou byl horrorový kraťas, který chtěl točit na Kubě. Když jsem viděl naštvané reakce velkého množství lidí na fi lmové škole a učitele ig- norující horror, byla to pro mne další velká motivace, abych se na něj zaměřil. Pokládám jej totiž za žánr, se kterým bylo v historii velmi špatně zacházeno. Od mala jsem byl cinefi l, měl jsem zkušenost s bratrovým fi lmem a psaním o fi lmech. Má cesta tak logicky vedla na fi lmovou školu, kde jsem však ne- chtěl vysedávat na přednáškách, ale točit fi lmy. V de- vatenácti jsem tak začal pracovat na svém prvním autorském počinu. A trvalo mi pět let, než byl dokon- „Neslýchám, že by se diváci u mých snímků nudili.“ čen. Po několika fi lmech v Argentině jsem se přesu- Brian de Palma, Peter Medak, Dario Argento, Nico- nul do Mexika, kde žiji už sedmým rokem. las Roeg a Shinya Tsukamoto byli další fi lmaři, které jsem během dospívání sledoval a obdivoval. Para- Kdo nebo co bylo tvou žánrovou inspirací? Na doxem je, že podnět pro mou první práci nepřišel ze jakých knihách a fi lmech si vyrůstal? světa fi lmu. Přišel jsem na něj, když jsem objevil práci Myslím, že jednou z nejsilnějších inspirací mého Edwarda Hoppera. Pochopení témat jeho děl a jem- dospívání byl Richard Stanley. Hardware a přede- nosti toho, co můžeme sdělit pomocí obrazů mě také vším Dust Devil byly fi lmy, které mi pomohly po- silně ovlivnilo. chopit rozměr, který může dát fi lmu režisér svou vizí. Prostřednictvím těchto snímků jsem pochopil, že si Jednou z věcí, kterou opravdu miluji na tvých můžeš vybrat barvy, netradiční rámování a specifi c- fi lmech je jejich pestrost. Velmi často střídáš sub- kou práci s hudbou k tvorbě zcela unikátních děl. Ty- žánry a styly a skoro každý snímek je pro diváky hle dva fi lmy pro mě byly zjevením. překvapením. Je to náhoda nebo záměr? Myslím, že většina mé inspirace pochází z fi lmů. Jo, to je něco, o co se cíleně pokouším. Milu-

[ 75 ] ji horror a nemám potřebu se přesouvat k jiným s tím, jaké jsou tvé silné stránky coby režiséra. Pro žánrům, ale hrozně mě baví zkoušet jeho různé sub- mě osobně je mnohem těžší natočit opravdu stra- žánry. Jak uděláš jeden, je velmi těžké se stejnými tri- šidelnou scénu. Většinou vyprávím příběh s jasným ky zvládnout jiný. Musíš volit různé přístupy. Pro mě tahem na bránu, což je fajn, protože pak neslýchám, je velkou výzvou vydat se v rámci horroru i do témat, že by se diváci u mých snímků nudili. Je pro mne tak která nemám příliš v oblibě. Například nejsem velký těžké plánovat a točit scény, které nestojí přímo na fanda vlkodlačích snímků a nikdy by mě nenapadlo, akci. Většinou mě děsně nudí sledovat lidi chodit do- že nějaký natočím. Ale když jsem narazil na scénář nekonečna v setmělých chodbách a přitom je to jed- k Late Phases, velmi rychle jsem do něj pronikl a na- no z pravidel žánru. Je těžké najít nějakou z takových točit jej pak pro mě bylo zcela přirozené. scén opravdu skvěle natočenou. Mám tu také scénáře k zombie fi lmům a jeden, který by šlo charakterizovat jako found footage Většinu fi lmů si píšeš sám. Odkud bereš inspi- z vlastního pohledu. Tyhle dva subžánry mne větši- raci. Třeba takový příběh Ahí va el diablo je pro nou nudí, ale pokud člověk narazí na scénář, který Středovevropana opravdu hodně netradiční. dává smysl, je pak jednoduché takový fi lm natočit. Jak jsem řekl, většina mé inspirace a odkazů pochází z jiných fi lmů, ALE nosné myšlenky vždy, Jaký subžánr máš teda nejraději? opravdu vždy, přicházejí z témat, která mne zaujmou Sleduji všechny fi lmy a mám rád všechny žánry, v běžném životě. Řekněme, že mne zajímá evange- opravdu. Mohu koukat na romantické komedie a uží- lická církev a to, jak její představení působí na shro- vat si je, pokud najdu cestu k charakterům a tomu, máždění. A jsem šokován tím, že ženy se v Argentině jak jsou vytvořeny. V rámci horroru mám totální sla- nemohou rozhodnout, zda mít či nemít dítě. Trochu bost pro slashery. Mohu koukat na jakoukoli vyvraž- na takové myšlence zapracuji a brzo mám hromady ďovačku. Nevím proč, ale vždy mě to nakopne. A to fi lmových odkazů týkajících se tónu, stylu, barvy atd. jsem přitom natočil jen jeden slasher, můj vůbec prv- Ale vždy to začíná něčím, co mne opravdu zaujme. ní fi lm. A nemám plány točit další. Mám tu tedy je- A zájem o to téma drží mou hlavu nad vodou, když den projekt, který je z části slasherem, ale určitě ne musím něco rozhodnout na place nebo ve střižně. typickým. Pokud jsi s tématem snímku silně propojený a věříš mu, poznáš, co je pro fi lm nezbytné a co ne. Jako jeden z mála máš hodně zkušeností U Ahí va el diablo šlo o případ starého páru, kte- s obojím, tak se zeptám. Co je pro režiséra slo- rý zmizel beze stopy, velmi to na mne tehdy zapůso- žitější? Natočit intenzivní a brutální scénu, nebo bilo a nosil jsem to v hlavě několik let. Připomínalo mi nějakou atmosférickou a strašidelnou? to Picnic at Hanging Rock Petera Weira. A jednoho Nemyslím, že je na to nějaké pravidlo. Souvisí to dne jsem začal přemýšlet nad tím, jaký je rozdíl mezi

[ 76 ] HOWAR D – 23/2017

tím, jak dospělí nahlíží na sexuální probouzení dětí a tím, jak jsme to samé vnímali u sebe, když jsme byli děti. A chtěl jsem o tom udělat fi lm. A spojit to s Pic- nic at Hanging Rock a příběhem těch zmizelých sta- říků. Základní dějové elementy tak byly nastavené.

Poměrně dost režisérů (například Alexandre Aja nebo Rob Zombie) po svém prvním velkém úspěchu naskočilo na vlnu remaků klasických snímků. Co si o předělávkách myslíš? Kývl bys na takovou nabídku? A pokud ano, jaké téma by sis vybral? Poté, co jsem dokončil svůj první snímek, koupila práva na remake hollywoodská společnost a nabídla mi režii. Neměl jsem moc možností a tak jsem na to kývl. Dost jsem ale váhal a docela se mi ulevilo, když ten fi lm pak nevznikl. Dnes to vidím zcela jinak. Mys- lím, že v případě správného kontextu bych byl schop- ný ve vteřině remakovat jakýkoli ze svých fi lmů. Ne snad, že bych je udělal lepší. Ale mohl bych vyzkou- šet odlišné přístupy a zrevidovat některé myšlenky. A to samé si myslím o fi lmech jiných lidí. Myslím, že pokud se jako režisér propojíte s nějakým tématem a dostanete příležitost říci příběh po svém, dává to smysl. Když jsem zjistil, že se plánuje remake The Entity, což je jeden z mých nejoblíbenějších snímků, požádal jsem mého agenta, aby mi sjednal rozhovor s producenty. Myslíš, že bych ho dokázal udělat lep- ší? Určitě ne. Ale to téma mne velmi silně oslovuje a rád bych si k němu získal vlastní cestu.

[ 77 ] Samozřejmě je hodně režisérů, kteří nerozumí Jde o mezinárodní produkci, ve které hraje kul- původnímu fi lmu, anebo se bojí si s ním hrát a tak tovní Christina Lindberg. V jaké fázi se fi lm na- jsou většina remaků sračky. Ale obecně pro mě není chází, uvidíme ho brzy? rozdíl mezi tímhle a novým nastudováním divadelní Jasně. Právě pracuji na postprodukci. Natá- hry od klasického autora, i když bychom mohli tvrdit, čel jsem ve Švédsku ve švédštině, ale fi nance přišly že už mnohokrát vznikla defi nitivní verze se skvělým z několika zemí a od úžasných partnerů jako Mondo režisérem i herci. Macabro, Night Visions a Synapse Films. Jde o pří- běh dvou sester, které po poslechu hypnotické na- Zaměřujeme se také na literaturu. Je nějaký hrávky ze sedmdesátých let začnou cítit, že je někdo příběh, který bys rád přetransformoval do podo- sleduje a pronásleduje. Pracovat s Christinou Lind- by fi lmu? berg jsem se pokoušel posledních šest let. Měli jsme Je jich hned několik. Vůbec první scénář, který pracovat na fi lmu v Americe, ale to nakonec nevyšlo. jsem napsal, byl adaptací knihy Jima Thompsona. A tak jsem se rozhodl, že prostě pojedu do Švédska Je to příběh, který stále miluji a velice rád bych jej a natočím něco tam. Snímek bude hotový v první půli natočil. A proto raději nepovím, který to je! Dále mě roku 2018. velice přitahuje práce španělského spisovatele An- dreu Martina a také pracuji na adaptaci díla Mexiča- Co bude následovat potom? Prozradíš něco na Amanda Vega Gilla. Před několika lety jsem byl ze svých plánů? najatý do Kostariky, abych režíroval fi lm založený na Pracuji aktuálně na několika projektech najed- Jacobsonově Opičí tlapce. Společně s bratrem jsme nou, ale jsou tři, které by se mohli brzo stát realitou. měli pocit, že tohle je téma, se kterým musíme udělat Jeden v USA, jeden v Mexiku a jeden v Německo- něco víc. A tak jsme se rozhodli udělat mix, kdy jsme -Španělské koprodukci. Takže je se na co těší! Opičí tlapku spojili s Hostincem u dvou čarodějnic Josepha Conrada. Výsledkem bylo The Accursed. Díky za rozhovor, hodně štěstí. Bylo vzrušující zkoumat ty předlohy a přenést je do Já děkuji. zcela jiného času a kultury. Otázky: Tvým nejnovějším snímkem je Svart Cirkel. Roman Kroufek

[ 78 ] HOWAR D – 23/2017

Habitaciones ECENZE para turistas R

Pryč jsou ty doby, kdy jsem o vybraných oblíbe- ných režisérech hltal každé písmenko, studoval ži- votopisy a pročítal rozhovory, abych mohl jejich díla zasadit do nějakého širšího vysvětlujícího kontextu. Jednak jsem líný a jednak si myslím, že fi lmy i knížky musí fungovat sami o sobě bez nějakého významné- ho dovysvětlování. Po absolvování rozhovoru s reži- sérem tohoto snímku však musím udělat výjimku. Ne snad, že bych nějak měnil názor na kvality fi lmu jako takového, ale rozhodně to pomohlo pochopení toho, proč je, jaký je.

Režie: Adrián García Bogliano Scénář: Adrián García Bogliano, Ramiro García Bogliano Délka: 90 min Původ: Argentina Rok: 2004 Hrají: Jimena Krouco, Elena Siritto, Lucrecia Federico, Mariela Mujica

A rovnou řeknu, že je dobrý. Nejde sice o údernou prvotinu ranku Evil Dead nebo Bad Taste, ale výraz- ně naznačuje režisérovy kvality, lásku k žánru a chuť citovat své slavnější kolegy. Příběh je přitom jmeno- vaným slavnějším prvotinám v lecčems podobný. Ne snad svou stavbou, ale spíše jednoduchostí a tahem ho Beyondu, které mají něco do sebe i v černobílém na bránu, který je jedním z Boglianových trademarků. provedení. Pestrá pětice dívek je v něm nucena trávit noc Přesně tak, tahle vyvražďovačka byla natočena v podivném penzionu, který je plný bizarních pastí, celá černobíle a vůbec to na její efektnosti neubírá. a kterým se prohání maskovaný obejda, vybavený Naopak. Mordy získávají v tomto zobrazení na síle velkou chutí na zabíjení. A protože se jedná o slasher a daří se tak částečně zakrýt fakt, že snímek vznikal neboli vyvražďovačku, začne se počet dívek poměr- několik dlouhých let a jeho postprodukce rozhodně ně rychle zmenšovat. A to krásným způsobem, tak nebyla jednoduchá. typickým pro laciné snímky nadaných autorů. Tedy Psal jsem, že černobílé pojetí dodává snímku rychlé až akční záběry střídané statickými scénami na atmosféře, ale ještě více se na diváckém zážitku plnými gore. Ty jsou tady velice povedené, a i když podepisuje režisérova kreativita, vyznačující se hrou by asi nikdo nenapsal diplomku o tom, jak reálně vy- s úhly a netradičními záběry. I obyčejné zabití bro- padají, určitě potěší oko nejednoho labužníka. kovnicí tak v jeho podání působí zajímavě a poba- Ten už si mimochodem jistě pomlaskává na cita- ví. Což lze ostatně říci o celém snímku. Samozřejmě cích a parafrázích scén z jiných horrorů, kterými se to je na něm vidět absence rozpočtu, ale rozhodně jde v Habitaciones para turistas jen hemží. Sám Bolgi- o kvalitní podívanou, která svým pojetím zcela zapa- ano v rozhovoru pro toto číslo Howarda popisuje, že dá do kontextu Boglianova díla. výběr odkazů na jiné snímky je důležitým momentem jeho přípravy na tvorbu nového fi lmu. Osobně mne Roman Kroufek velmi pobavily minimálně dvě detailní citace Fulci-

[ 79 ] R ECENZE Komnata hrůzy

Paperbacková antologie třinácti povídek zahranič- ví, že se ještě na jeden den vrátí na zem, do posled- ních autorů z doby, kdy ještě knihy vydávali i pod- ního dne svého života, aby zjistil, kdo ho zavraždil. niky, respektive obchodní společnosti a v docela Mezi povídky přímo se hlásící k horrorovému žánru velkých nákladech. Neb z dnešního pohledu 40 000 pak patří hned úvodní psychologické Zlo v domě (Ce- kusů u takovéto knihy je takřka obdivuhodný náklad. lia Fremlin) o věšteckých snech a vnitřním uvědomění. Hlavní hrdinku této ryze průměrné povídky sužují po- Vydavatel: Obchodní společnost Allan, 1991 divné sny, které v ní vzbuzují strach o její neteř, kterou Počet stran: 122 po smrti sestry vychovávala. Když se nebezpečí přiblí- ží takřka na dosah, přichází děsivé uvědomění. Komnata hrůzy se nejen kresbou na obálce ale i do- Mysteriózně tajemnou je i povídka Zelený šátek slovným označením hlásí k horrorovému žánru. Bě- (A. M. Burrage) o starém stavení, zeleném šátku a síle hem její četby však vyjde najevo, že to s tím horrorem pověry, která dojde svého naplnění. V podstatě sta- nebude tak (krvavě) růžové, jak by se mohlo zdát. romódní duchařský příběh, který vás dostane plíži- Takřka větší část povídek operuje spíše s mysterióz- vou nejistotou a okázalým rozpovídáním, kdy to pod- ním thrillerem či přesněji řečeno detektivním žánrem. statné najednou vybafne zpoza rohu starého domu. Například hned druhá povídka Přebytečný prst Tísnivě napínavým atmosférickým horrorovým (Jacques Futrelle) se rozjíždí poměrně dobře a žánrově thrillerem s nepatrnou příměsí slasheru (alespoň na příjemně jistou paní, která přijde za chirurgem a chce, přelomu tisíciletí podle tohoto námětu stylový slasher aby jí amputoval naprosto zdravý prst. Z povídky se natočit mohli) je povídka Paula Eidena Příliš mnoho však nakonec vyklube klasická a nefalšovaná čistá kri- náhod. Sledujeme v ní muže, který se vrací z pohřbu mi povídka s důkladným polopatickým vysvětlením kamarádky své manželky a přemýšlí nad nešťastný- v závěru pro těch pár ojedinělých čtenářů, kterým to mi náhodami a vraždami, během nichž zemřelo již pět nedocvaklo již někde v půlce povídky. Jako specifi c- manželčiných kamarádek. Čisté mrazení, obcházející ká žánrová záležitost je to napsané zajímavě a docela dokola čtenáře, který se hlouběji a hlouběji, společně dobře, ale proč se to objevilo v antologii horrorových s hlavním hrdinou, dostává do sevření pochybností povídek je opravdu (takřka detektivní) záhadou. a nejistoty. Jednoznačný klenot antologie. Stejně je na tom z kriminálního hlediska čis- Přes všechny možné žánrové výtky (ano, čtenář tá a průzračná, proto lehce předvídatelná povídka se občas může cítit zklamaný, když mu pod něčím V jako vražda (Lawrence Treat). servírují něco jiného) jde o obecně dobře napsané Na podobném krimi principu sice stojí i některé mysteriózní napínavé povídky, tu se slabší pointou, další povídky, ale tu a tam se snaží po horroru ales- tu zbytečně brzy předvídatelné a prokouknutelné, poň zašilhat. Například ironicky škodolibým závěrem přesto však jde o uspokojivé čtení. v povídce Odborník na paměť (Henry Slesar) o titul- ním hrdinovi, kterého o pomoc požádá tajemný muž. Honza Votjíšek Uložil si totiž cosi do skříňky na nádraží a nemůže si vzpomenout co a do jaké skříňky to dal a jaký má skříňka kód na otevření. K napínavým tajemným příběhům, načichlým duchařinou, patří povídka Emílie zmizela (Jack Rit- chie) o muži, kterému se začne ozývat jeho manželka a jeho švagrová jej začne obviňovat z toho, že svou manželku zabil. Velmi atmosférická je sklepní příhoda o jednom setkání starých známých a odpuštění všech hříchů Tělo ve sklepě (Ernest F. Miller). Syrovým thrillerem se silnou dávkou mrazivého horroru je povídka o zubaři, jemuž v ordinaci zemře pacient Bolí to moc? (Cornell Woolrich). Až úsměvně fantasticky horrorový nádech nabírá poslední povídka Nebe může počkat (C. B. Gilford) o muži, který se se strážcem nebeského ráje domlu-

[ 80 ] HOWAR D – 23/2017

Okuld je 3: ECENZE

ě R Věčný strach Jelikož vždy dáváme v Howardovi přednost tvor- Hlavní hrdina Aleš se vydává do Okuldějí – měs- bě z Česko-Slovenska, tak proč si nepřečíst o deset tečka, které skutečně existovalo na Olomoucku a pří- let staré české hře, kterou pár lidí spíchlo do soutěže běh hry je inspirován částečně dochovanými zápis- za čtrnáct dní na notebooku a je zcela zdarma. ky v němčině z kroniky tehdejšího hejtmana. Takže ano, ohledně Okuldějí se točí ona pověstná nálepka Vydání: 16. 12. 2006 „inspirováno skutečnými událostmi“. Už na nádraží Vývojář: Ufouni narazíte na spoustu problémů a nevyhnete se ani tra- dici všech adventur, prohrábnutí odpadkového koše. Kde jsou ty časy největší slávy Becherovka Ještě že rýč v kapse mít nebudete. Všechno je čer- Game, což byla soutěž pořádána naším národním nobílé a depresivní a vám je jasné, že tohle nebu- nápojem. Od Becherovky to byl relativně dobrý mar- de třeskutě vtipná hra, tohle bude seriózní. Každo- ketingový tah. Zajistilo jí to nějakou tu popularitu, ona pádně, to hlavní na adventurách je příběh a jelikož rozdala nějaké to ocenění, a hlavně měla k dispozici je opravdu těžké nepříliš dlouhý příběh Okuldějí vy- hry, které více či méně souvisely s Becherovkou. Ně- líčit nějak bez spoilerů, nevylíčím ho vůbec. Jediné, které z nich byly samozřejmě příšerné paskvily, ale k čemu se ohledně příběhu lze vyjádřit je konec. Ten díky Becherovka Game vznikly také parádní a vtipné je, jak to jen říct, odfl áknutý. Nebo ani ne odfl áknu- adventury. Vesmírná Becherovka, která byla parodií tý, spíš člověk čeká nějaké vysvětlení, ale dostane na všechny kultovní sci-fi a Titanik. Nebo Zázračný se mu až příliš otevřeného konce, což po dohrání lék, s teď již kultovními hláškami českého dabingu hry přinese mírné zklamání. Celková délka hry je pak (Čubičku si vyudím, žrádla mám na týden). Akta Be- dána štěstím, šikovností nebo tím, zda jedete podle cherly Hills. Anebo tak trochu GTA 1 jménem Beche- návodu, což u této hry fakt není ostuda, protože je rov. Pro soutěž Becherovka Game byla vytvořena těžká jako poslech rádia pro hluchoněmého. i hra Okulděje 3: Věčný strach, point and click foto Jo, Okulděje 3 nejsou nic jednoduchého. Mohlo adventura, která se v ročníku 2007 umístila na pěk- by se zdát, že je to fajn, protože to aspoň prodlouží ném druhém místě ve své kategorii. hratelnost a hra neskončí po čtvrthodině, jak už to

[ 81 ] bývá u freeware adventur. Jenže krom toho, že je hra ců. Podle slov tvůrců bylo nejtěžší najít ty správné lo- sama o sobě těžká, obsahuje i dost velký pixel hun- kace na vyfocení, jelikož se hra neodehrává na zrov- ting, což znamená, že na obrazovce s triliardou pixe- na tradičních místech. Nakonec se ale vše povedlo. lů musíte po jednom zkoumat, který z oněch pixelů je Člověka napadne, že najít lokace a vyfotit je, možná aktivní. U adventur nic nevídaného, ale u Okuldějí je zabralo nějaký čas, ale vlastně si tímhle tvůrci ušetřili to občas přeháňka. Ve hře se samozřejmě nevyhnete práci grafi ka. Podle vlastních slov tvůrců to ale není ani tradičnímu problému adventur čili něco jako pou- pravda, použít vlastní fotky byl záměr už od začát- žij kostku lega na chomáč vlasů, abys získal jaderný ku, nechtěli je nijak upravovat ani retušovat, protože reaktor. Je tedy asi jasné, že hra jede v klasických chtěli, aby byly Okulděje interaktivním fotorománem, adventurních kolejích, nahoře máte inventář, přes ob- aby atmosféra působila realisticky. Což tak nějak kazí razovku hrací plochu a dole se vám píše text. Vše, co jedna z akčních miniher, kdy musíte překonat rekord k tomu potřebujete, je myška. na mobilní hře. Nejsem zrovna příznivcem vkládání Konečně se dostáváme k tomu, čím jsou Okul- akčních miniher do adventur, protože to působí ru- děje dodnes známé, a to je zpracování. Hra je totiž šivě k pomalé hratelnosti žánru. De facto je to jako složena z černobílých fotek, které si tvůrci sami nafo- byste se snažili usnout, už to skoro je, ztrácíte realitu tili a pokud se na obrazovce vyskytuje nějaká ta NPC a upadáte do tmy, když v tom vám nějaký parchant postava na prokecnutí, je to někdo z kamarádů tvůr- zapíská do ucha na píšťalku. V neposlední řadě nesmím zapomenout zmínit cca půlhodinový soundtrack, který je také vytvořen speciálně pro hru a dobře dokresluje noirově depre- sivní atmosféru, respektive dobře sedí k černobílému zpracování. Okulděje 3: Věčný strach nejsou žádným horro- rem, u kterého byste řvali strachy, nebo něco, na co byste vzpomínali deset let po dohrání. Je to tajem- ný příběh, který hodně spoléhá na atmosféru černo- bílých fotografi í za doprovodu temné hudby. A díky tomu, že její grafi cké zpracování nestárne, protože jsou to fotky (no dobře, není to zrovna fullHD), má co nabídnout i dnes, pokud venku prší a člověk se chce zabavit na jeden večer.

Martin Skuřok

[ 82 ] HOWAR D – 23/2017

Marvel: Horory ECENZE R Po úspěchu první řady Ultimátního komiksového kompletu studia Marvel se nám s podobnými pro- jekty roztrhl pytlík. Hachette Fascicoli přímo navázali druhou sérií a přidali k ní ještě červeně oděné Nej- mocnější hrdiny Marvelu. A letos se svou trochou do mlýna přišlo také konkurenční DC. Zahlcení trhu byl přesně ten moment, kdy jsem přestal komiksy tohoto typu kupovat, jednak jsem je stejně nestíhal číst, jed- nak je nestíhal rodinný rozpočet. Samozřejmě, až na drobné výjimky, jako například 105. book marvelov- ské řady, nazvaný lákavě Marvel: Horory.

Scénář: Gary Friedrich a další Kresba: Gene Colan a další Vydavatel: Hachette Fascicoli Rok českého vydání: 2017

Jako už několikrát předtím nám v nich Hachette servíruje ne jeden, ne dva, ale hned celou sérii samo- statných příběhů, svázaných jedním tématem. Tím je, jak název i zaměření časopisu, který právě držíte v ta- bletu, napovídá, horror. I když až tak jednoduché to není. Kniha seznamuje především s příběhy, vhoze- nými na pulty knihkupectví po uvolnění cenzury, kte- rá americký komiks šněrovala až do 70. let dvacáté- ho století. Ono uvolnění bylo pozvolné, a tak nečekejte opékání novorozeňat na rožni, ani hromadné orgie jep- tišek s kozly. Nabídnuty jsou nám klasické komiksy, ve který vystupují klasická monstra jako vlkodlak či ne- klasické, ale v zásadě standardní marvelovské postavy jako Ghost Rider, Man-Thing či Morbius. výsek, který bez kontextu neznalého čtenáře spíše Pokud máte s komiksy této éry nějakou zkuše- zmate. Využití klasických monster (vlkodlak, mumie, nost, asi tušíte, že vás čeká mor ukecanosti, který Frankensteinovo monstrum) v dalších příbězích je jich většinu prostupuje, a který byl nakonec i důvo- hezké, ale rozhodně nejde o žádné příběhové perly. dem, proč jsem přestal druhou řadu UKK kupovat. Je Nejlépe mi nakonec vychází černobílá epizod- fajn sledovat historii oblíbených postav, ale hloupost ka Savage Tales 1, ve které se poprvé představu- a naivita příběhů společně s tunami textu na každé je Man-Thing. Tahle obdoba Swamp Thinga od DC stránce jsou prostě ubíjející. A to bohužel platí i pro sice nedosahuje jeho věhlasu ani kvalit, ale na deseti Marvel: Horory. I přes fakt, že výběr příběhů a po- stranách přináší víc horrorové atmosféry a dospělé- stav je poměrně reprezentativní. Konkrétně vás čeká ho komiksu než všechny zbylé příběhy dohromady. Ghost Rider 1 & 2, Marvel Spotlight 2, Marvel Spotli- Svou roli v tom samozřejmě hraje skvělá kresba Gra- ght 12, Savage Tales 1, Tomb of Dracula 1, Monster ye Morrowa, který o řád převyšuje kolegy v knize. of Frankenstein 1, Supernatural Thrillers 5, Strange Antologie Marvel: Horory vlastně splnila svou Tales 169 a The Amazing Spider-Man 101. roli. Představila mi nejrůznější (rádoby) horrorové ko- Tedy poměrně pestrý pelmel, aby si vybral každý. miksy sedmdesátých let a já si mezi nimi nalezl je- Já si nakonec horko těžko našel své favority, respek- den, kterému se více podívám na zoubek trochu po- tive favorita, ale nejprve naznačím, co bych rozhodně drobněji. Pokud stejnou službu prokáže i vám, tak nedoporučoval. Celé úvodní povídání o Ghost Ride- hurá. Jen se připravte na to, že řada z představených rovi a následný Son of Satan je fakt nuda, která je jis- jednohubek vám může v žaludku udělat neplechu. tě přínosná pro fandy postavy, ale běžného čtenáře neosloví. To samé divný Bratr Vúdú. O něco lepší je Roman Kroufek Spideyho setkání s Morbiem, ale jedná se o drobný

[ 83 ] Full Moon Entertainment

nad moře průměru, ve kterém by se vám mohli snad- no ztratit. Tam, kde jsme do některého z vytvořených fi lmových světů nakoukli také speciálním článkem, se omezíme pouze na stručnější upozornění doplně- né o subjektivní komentář, v jiných případech bude- me lehce ukecanější. Prvním z těch jiných případů je sci-fi série Tran- cers (1985–2002). První díl (1985) nevznikl pod hla- vičkou Full Moon, ale je nejlepší a pro pochopení celého universa i nejdůležitější. Hlavní záporák tu přeměňuje lidi na poslušné zombie, a když mu to zatrhnou, vydá se do minulosti, kde se mu postaví polda z budoucnosti a servírka s ksichtíkem začína- jící Helen Hunt. Ústředního kladného policajta, Jac- ka Detha, hraje v té době čtyřicetiletý Tim Thomer- son, který zůstal sérii věrný až do jejího pátého dílu a zažil při tom nejedno dobrodružství. Zatímco jed-

Člověk by čekal, že takhle na konci časopisu už budete těch loutkových blbůstek a Bandovských výmyslů mít plné zuby. Ale to vy ne. Naopak s novým elánem se chcete vrhat do žumpy filmového braku, která má pro mnohé nezaměnitelné kouzlo a lovit v ní drahokamy, umně se schovávající ve slupce smradlavých lejn. No, jak chcete, jdeme na to.

Zastavíme se tentokrát u projektu, který celé to řádění bratrů Bandových stmeluje, a sice u jejich nej- slavnější produkční společnosti. Full Moon je s jejich jmény neoddělitelně spjat od konce osmdesátých let dvacátého století a dodnes bylo pod jeho hlavičkou vyprodukováno bezmála sto fi lmů či pokusů o ně. Naše povídání bychom mohli tedy jednoduše odbýt jejich prostým výčtem, a vzhledem k bizarnosti názvů by to asi bylo místy i zábavné čtení, ale zkusíme na to jít lehce sofi stikovaněji. Projdeme si fi lmografi i téhle společnosti a bude- me se bavit jak o nejvýznamnějších sériích, které má na hrbu, tak o výrazných solitérech, které vykukují

[ 84 ] HOWAR D – 23/2017

nička je vykrádačkou Teminátora, druhý díl Trancers II (1991) se už prakticky celý odehrává v přítomnos- pro sebe vlastně náhodou, když jsem sjížděl fi lmo- ti a bojujeme tu s bratrem původního záporáka. Ve grafi i Anguse Scrimma. Tahle náhoda mě dovedla trojce (1992) se naopak vracíme do roku 2247 a ve k objevu vůbec nejlepších fi lmových upírů. Krvesa- čtyřce (1994) pak rovnou do jiné, magické dimenze, jové jsou zde jednoduše zachyceni tak, jak si upíra kde to Jack musí nandat vládci s cool jménem Lord odjakživa představuji a strkají do kapes jak agresivní Caliban. V pátém díle s fajn podtitulem Sudden Deth typy z Bladea, tak romantické chcípáky z Interview (1994) pak z tohohle fantasy světa hledá cestu zpět s Upírem. I když i tady se samozřejmě vyskytují ne- domů. To se mu sice podaří, ale objeví se v těle své dcery, ve kterém stráví celou šestou epizodu (2002). Na sérii je zajímavý nejen mix fantasy a sci-fi světa, ale také režisér dvoudílu z dimenze Orpheus David Nutter. Ten má poměrně ojedinělého koníčka. Spe- cializuje se na natáčení pilotních dílů začínajících se- riálů a celkem se mu daří. Z těch nejznámějších roz- jížděl například Supernatural, Roswell, Millennium, The Mentalist nebo Smallville. Vyřádil se také na Aktech X, Hře o trůny nebo aktuálním Flashovi. Vůbec prvním snímkem, který je s Full Moon En- tertainment spojen je Puppetmaster (1989). Legen- da, která dala vzniknout celému velkému světu vra- žedných loutek. Sérii (1989–2017) se věnujeme i na jiných místech Howarda, ale sluší se připomenout, že z hlediska rozsahu se jedná o jeden z nejmonu- mentálnějších horrorových projektů vůbec. Kromě přímých deseti dílů, jedenáctého a remaku v post- produkci, jsou tu pak ze stejného světa ještě řady Dollman (1991) a Demonic Toys (1992). Dohromady je to osmnáct výletů do světa, který je plný úchyl- ných maňásků a loutek, jejichž hlavním cílem je co nejoriginálněji povraždit lidské postavy. Na tento svět dohlíží přímo Charles Band a v produkční listině Full Moon tak mají své zvláštní místo, kromě jiného také proto, že nejvíc vydělávají. Obdobně jako výše zmíněnému pimprlovému di- vadlu, také sérii Subspecies (1991–1998) se věnu- jeme na jiném místě tohoto Howarda. Čítá čtyři díly a spin-off Vampire Journals (1997) a objevil jsem ji

[ 85 ] zbytné loutky, je jich pomálu a minimálně v prvním kého maloměsta, v Bad Channels (1992) pak vetřelci díle nepůsobí příliš rušivě. útočí prostřednictvím radiového signálu. Vše samo- Jako významnou lze označit spolupráci studia zřejmě s takřka nulovým rozpočtem, ale nekonečnou Full Moon se Stuartem Gordonem. Ten pod jeho hla- láskou k žáru a nezbytným množstvím trpaslíků. vičkou sice nenatočil své největší hity, ale jak Pit and Určitým zlomem byl rok 1993, kdy sice k Full the Pendulum (1991), tak především Castle Freak Moon zavítal Albert Pyun s nepříliš vydařeným Ar- (1995) jsou vysoce koukatelné snímky na motivy cade, ale především se objevil snímek Prehysteria!. námi oblíbených klasiků, navíc s poměrně hvězdným Jeho premisa zní: Mladý hoch a jeho rodina zažíva- hereckým obsazením. Zatímco prvně jmenovaný jí sérii neuvěřitelných dobrodružství poté, co nalezne staví na Lanci Henriksenovi, v Castle Freak se opět tajemná vejce, ze kterých se vylíhnou dinosauří mlá- schází Jeffrey Combs a Barbara Crampton aby nás ďátka. Co víc dodat. Do Full Moon vtrhlo dětské zlo pobavili ve velmi nevyrovnané ale zábavné adaptaci a poměrně brzy se začalo rozlézat jako ten nejhnus- Lovecrafta. A když už jsme u něj, musíme zmínit také nější mor. My tak můžeme vesele přeskakovat de- Lurking Fear (1994). Ten je sice o level níže a Gor- sítky malovaných i hraných ptákovin, které mají sice don s ním neměl nic společného, ale asi nikoho ne- fantasy téma, ale horror neviděli ani z rychlovlaku. překvapí opětovná Combsova účast. Z pozdější éry stojí za zmínku především Shrun- Z hlediska kvality snímků lze pokládat za úspěš- ken Heads (1994), které coby Svraštělé hlavy bo- né především období začátku devadesátých let, kdy dovaly i v našich videopůjčovnách, kdy je českému Full Moon navázal na zaniklé Empire a přinesl světu diváku s urputností sobě vlastní vnucoval prostřed- zábavná béčka, těžící často ze svých dražších vzorů, nictvím Ikarie Marek Dobeš. A právem, tahle taškaři- kterým ale jejich velký rozpočet nedovolil realizovat ce, ve které létající hlavy tří zavražděných mlaďochů ty správně ujeté nápady. Za všechny pecky té doby hledají pomstu a lásku zároveň, rozhodně stojí zato. jmenujme robotické přesdržkové Crash and Burn Kapitolou samou pro sebe jsou snímky nám dob- (1990) či Robot Wars (1993), nádherně nablblé- ře známého Davida DeCoteaua, který pro Full Moon ho Doctora Mordrida (1992), se kterým Charleso- pod různými ženskými pseudonymy natočil hromadu vi pomáhal jeho tatík Albert, či řadu nadpřirozených horrorových céček, kterým sice chybí poetika reži- horrorů, ve kterých zlo přicházelo z těch nejpodivněj- sérských pokusů Charlese Banda, ale rozhodně do- ších zdrojů. V Seedpeople (1992) jsou to semínka káží na hodinu a půl pobavit. Za všechny jmenujme vesmírných rostlin, která ovládají obyvatele americ- šílené Killer Eye (1999), ve kterém se oční bulva mrt-

[ 86 ] HOWAR D – 23/2017

vého bezdomovce stává vraždící mašinou, vyhledá- vající především mladé dívky. Podobně bizarně pak působí sci-fi Groom Lake (2002), která je zajímavá v podstatě pouze tím, že ji režíroval a hlavní roli hrál slavný William Shatner. V novém tisíciletí se do žil stárnoucího Charlese Banda vlila nová krev a on se s velkou vervou vrátil k režii. Vznikly tak snímky, které sice už nemají at- mosféru raných devadesátých let, ale přesto stojí za zhlédnutí. Nejlépe z toho opět vycházejí loutkové po- dívané, na které je Charles specialista. Kromě pove- deného Doll Graveyardu (2005) je to především per- níkový Gingerdead Man (2005), který položil základy nového fi lmového světa. Dnes jej tvoří úctyhodných devět zářezů, pocházejících ze sérií Gingerdead Man (2005–2013) a Evil Bong (2006-2016). V nejrůzněj- ších příbězích se tu setkávají vraždící perníkový pa- náček a oživlá dýmka na marihuanu. To samo o sobě je samozřejmě zárukou bizarní zábavy, ale v porovná- ní s takovým Puppetmasterem je to o několik tříd níže. A toto tvrzení lze vlastně aplikovat na celou spo- lečnost. Zatímco její rané pokusy, které navazovaly na starší díla klanu Bandů, mají kouzlo a čiší z nich láska k béčkové fi lmařině, novější kousky působí už mnohem vypočítavějším dojmem, který jen podtrhují snímky zaměřené na dětského diváka. Ale jak se říká, co už. Za ty starší pecky jim navždy budeme vděční.

Roman Kroufek

[ 87 ] Dagmara Adwentowska Z tunelu ke světlu

Vedro se plazilo kolem tratě jako umírající zví- schránku, mnohem křehčí než u mých vrstevníků, ře. Vzduch se chvěl. Když jsem se přidržoval slou- plnou pověrčivého strachu ale i fascinace záhrobím pu podpírajícího dřevěnou stříšku, chránící cestují- a hluboké nábožnosti. cí před deštěm a sluncem a nakláněl se přes okraj „Jak je ale vytáhli? Ty mrtvé?“ zajímal jsem se peronu, viděl jsem dva ocelové pásy mizející v pro- s úporností rovné záchranářům spěchajícím na po- storu vibrujícím letním vedrem. Babička rychle uťala moc. mou zábavu, křikla na mě a pohrozila nepřítomnou, „No… nevytáhli. Vytyčili vedle novou trasu, blí- leč i tak ohromující autoritou otce, kterému „všechno že Popradu a namísto zcela rovného udělali tunel se řekne“. Přitáhla mě za ruku zpátky k lavičce, na níž dvěma oblouky. A tamti – navždy zůstali pod zemí. jsme čekali na vlak a abych už nikam neběhal, kou- Takže když vjíždíš do toho tunelu, prcku, tak vjíždíš pila mi u pojízdného stánku sodovku. Po celý před- do hrobu a mrtví na tebe hledí z temnoty,“ zakon- cházející měsíc strávený v ozdravovně v Żegiestově čil průvodčí šustivým efektivním šeptem, když se ke mi servírovala onu letitou výchovnou metodu cukru mně nakláněl a šilhal očima. a biče. Vedle nás na stejný vlak čekal mladý průvod- „Vykládáte tomu dítěti pěkné blbosti,“ obořila se čí… Počastoval mě bonbonem, pak kouřil cigaretu na něj má babča a přikázala mu tím autoritativním tó- bez fi ltru, sledoval kouř ospale se vinoucí horkým nem, kterým disponují všechny babičky světa, oka- vzduchem, až nakonec, z té nudy čekání a bezbřehé- mžitě s tím přestat. Bylo však již pozdě. ho marasmu léta, se rozhodl oblažit nás strašidelnou Ano, uvěřil jsem všemu a bál jsem se jako nikdy. historkou. Zasunul si nikotinem zažloutlé palce jed- Příběh tunelu, s nímž mě jako s lokální zajímavos- né ruky za opasek. Prsty druhé ruky si zatočil dobře tí seznámil spolu s námi na vlak v Żegiestově-Zdroji pěstěný knír. čekající bezstarostný a veselý průvodčí, ve mně vy- „Hned za stanicí je tunel, synku.“ Pohladil mě po volal nejprve kamennou, hrůzyplnou paralýzu a pak hlavě, blýskal zuby v úsměvu a zároveň se strašidel- záplavy pláče. Dusil jsem se vlastními vzlyky jako ně zamračil. „A v tom tunelu straší. Není divu. Když tonoucí vodou a k ničemu se zdály veškerá ujištění ho stavěli, ještě před první válkou, hodně spěchali rozpačitého průvodčího, že je to pouze taková poví- a nezabezpečili strop, jak bylo třeba. Půlku trasy měli dačka, místní historka, že ve skutečnosti není vůbec již vyraženou, když bach! tunel se zasypal!“ Pro větší známo, zda k tomu neštěstí skutečně došlo. efekt průvodčí prudce tleskl dlaněmi. „V hoře v tem- „To se vám tedy povedlo!“ houkla babička na vla- notě zůstalo dvacet koňských herek a více než sto sáče a zcela bez jakékoliv úcty k uniformě, praštila dvacet dělníků. Alespoň někteří zával přežili, bylo sly- ho do hlavy srolovanými novinami, až mu železničář- šet, jak klepali na kameny z druhé strany závalu. Po- ská čepice spadla na peron. Nestaral se o to tak hod- spíšili si nešťastníkům pomoci. Ze strany Żegiestova ně, jako o můj stav. se začal razit nový záchranný výkop, aby je vytáhli. „Poslouchej, prcku.“ Chytil mě za dlaň pravičkou Po sedmi dnech vedení stavby přikázalo kopání za- s nehty žlutými od tabáku. „Když vjedeš do tunelu, stavit. Klepání už nebylo slyšet. Už neměli šanci pře- je to jako by ses dostal do temného dolu. Ale koukej žít.“ se z okna. Uvidíš světýlko. Poprvé – v záchranném I přes horko jsem se zachvěl. Byl jsem často ne- výklenku. To je takový výklenek v tunelu, aby se lidé, mocným dítětem, znalým své slabosti, odtud po- pokud se v něm budou nacházet, když jede vlak, cházel můj neustálý vnitřní strach o mou tělesnou měli kam schovat. Dívej se pozorně. Je tam kaplič-

[ 88 ] HOWAR D – 23/2017

ka. Tunelová Boží Matka se stará jak o ty pohřbené povídačky vrženého na úrodnou půdu dětské před- chudáky, tak i o tebe, maličkého, když projíždíš vla- stavivosti? Možná, mé nitro mi podsouvalo strašlivé kem v temnotě pod horou. Ona stojí v půlce tunelu. obrazy – mrtvé koně, z jejichž boků v plátech odpa- A další světýlko – to už je výjezd do slunce, pod mra- dávala kůže, zapřažené do vozů s kamenným vý- ky. Chápeš?“ těžkem, hledící ke mně očima potaženýma matným Poslušně jsem pokývl hlavou, trochu uklidněný, bělmem; šedivé ruce zaživa pohřbených dělníků chy- a průvodčí slíbil, že až vlak vjede do tunelu, přijde tajících se za písty, přidržující vlak za kola i navzdo- za námi do kupé, bude mě držet za ruku a ukáže mi ry stále běžícímu motoru lokomotivy. Mrtvolné prsty všechno, i světýlko, i Matku Boží v temnotě. vnikající do škvíry nedovřeného okna, desítky mrt- Dodržel slovo. Nasadil mi dokonce na hlavu svou volných tváří přitisknutých ke sklu, promodralá ústa železničářskou čepici, čímž vyvolal můj úsměv a ko- otevřená v němém výkřiku a němé prosbě. Pusť nás, nečně si udobřil babičku. Seděl jsem u okna a prohlí- pusť nás dovnitř, vezmi nás z hrobu ke světlu. žel se ve skle, pyšný jako páv a jistý, že kluci ve ško- „Támhle to světýlko, to je mariánská kaplička,“ le vykulí oči, až jim o tom řeknu. O tom, co se událo řekl průvodčí a já si uvědomil, že strachem zavírám později, jsem spolužákům neřekl. Ani knězi, dokonce oči. Jako bych zavřenými víčky mohl zavřít upírům ani mámě. Věděl jsem, že by mi nikdo neuvěřil. přístup k sobě. Teď jsem se však podíval. Chtěl jsem Zaposlouchán do dunění kol a příběhu průvodčí- spatřit Boží Matku. Nakonec, pod její ochranou už mi ho jsem poskakoval na sedačce, hleděl jsem na stro- nic nemohlo hrozit. my a budovy vyrůstající z jedné strany okna a poly- Mihla se mi na okamžik v temnotě, štíhlá, bílá fi - kané jeho protějším okrajem, ve škvíře pootevřeného gurka s přívětivě pozvednutými dlaněmi, zalitá svět- okna hvízdal vesele vítr – ovšem v zatáčce, když se lem ve výklenku, osamocená v temnotě. Zmizela vlak silně prohnul, jsem spatřil tmavnoucí ústí tune- stejně rychle, jako se objevila, mohl bych však přísa- lu, temnou skvrnu mezi sluncem zalitými letními poli hat, že na jejím malinkém obličeji skloněném ke mně a zelenými hájky, bránu do jiného světa. S každým se rýsuje výraz bezmezného smutku, lásky a soucitu, zaduněním kol, jako údery srdce – byla čím dál blíže. ale drobná ústa se pohnula, aby mi cosi řekla, něco Těžko říci, čeho jsem se tehdy obával nejvíce. důležitého, určeného jen pro mé uši. Přesto – nestih- Byl to mladický strach, výhonek, který vyrostl ze zrna la to.

[ 89 ] Prudce jsem vtáhl vzduch do plic. V okenním skle, zalité srpnovým sluncem – jako tehdy, když jsem se které se v temnotě tunelu svým přirozeným sklonem vracel od babičky z lázní. Pouze stromy za sklem do- změnilo v zrcadlo, jsem zahlédl odraz vnitřku kupé. sahovaly výše než tehdy, zástavba budov byla hust- V tomto roztřeseném odrazu však chyběl veselý vla- ší, neboť i Żegiestów se za ty roky rozrostl, a nakolik satý průvodčí. Nebyla tam babička, dokonce ani já jsem bych schopen to ocenit, zkrásněl. Trať, po níž jsem tam nebyl, i když jsem hlavu v průvodcovské mě nesl vlak, však běžela po ocelových kolejnicích, čepici držel těsně u okna. Kolem na sedačkách se- vytyčena kolejištěm a uzavřená v něm, již roky ne- děli chlapi v roztrhaných, starých plátěných kalho- změněna. Nad vlakem se rozevřelo černé ústí tunelu tách a se smutnými tvářemi zamazanými prachem. a pohltila nás temnota, než se v kupé mihotavě roz- Zmizeli hned při dalším úderu mého srdce, když se svítila lampička. V okně jsem zahlédl odraz vnitřku lokomotiva vytrhla z temnoty a skočila, táhnoucí za kupé. Nebyla tam žena ponořená do četby časopi- sebou šňůru vagónů, na pole koupané ve slunci. su, ani muž s kravatou, dokonce ani já, má rachitická „Říkal jsem, že se nic nestane, prcku.“ Průvodčí a příliš hubená postava v černé sutaně. Na sedač- mi tehdy náhle poklepal po rameni. „Ty historky o ne- kách, jeden vedle druhého, seděli dělníci ve staro- štěstí v tunelu, to jsou jen povídačky, k vystrašení při- módních hadrech z minulého století, tváře měli una- jíždějících. Kdyby v tom bylo jen zbla pravdy, začali vené, leč oči plné naděje. by tam přeci kopat a ty chudáky by vytáhli. Ale ty jsi Zachvěl jsem se, vlak vjel do prvního oblouku tu- bledý, jako bys zahlédl ducha,“ zasmál se, spokoje- nelu a smýkl se mnou o stěnu z překližky. Zachyti- ný, že se mu podařilo něčeho dosáhnout. ly mě však něčí silné, drsné ruce. Někdo jiný přede Vrátil jsem mu čepici. Neřekl jsem že ano, že mnou otevřel posuvné dveře. Ještě tři kroky úzkou „oni“, ať už byli kýmkoliv, měli začít kopat v tune- chodbičkou a celou svou váhou jsem se zavěsil na lu a vytáhnout ty chudáky. A že jsem snad oprav- rukojeť ruční brzdy. Za oknem se mihla postava Nej- du zahlédl ducha, ne jednoho, ale mnoho duchů, že světější Panenky. Sladce a soucitně se usmívala, vě- se tam míhali v temnotě kolem světla ve výklenku, děla, že má volba bude vykoupena bolestí. nomen omen, únikového, proměněného v kapličku. I já jsem to věděl, přesto pro mě bylo nepochyb- Krouží tam jako můry kolem lampy – a každý průjezd né, že to byla volba správná. Viděl jsem ony nešťast- lokomotivy s nákladem podněcuje ten zacyklený po- níky, přízračné duchy, odtržené od světla lampičky hyb jako poryv větru. Nemateriální oči duchů, dosud nad mariánskou fi gurínou a běžící za vlakem. Všemi zahleděné do jednoho jasného bodu, se obracejí k ji- škublo, pronikavé pískání brzdících vagónů naplnilo nému světlu, ke sluncem zalitým prostorám, od nichž mé uši a ovládání strojvůdce zbavený vlak, stržený byli odloučeni. Chtěl jsem odříkat růženec za jejich stovkami nehmotných, leč těžké práci přivyklých ru- smutné, nešťastné bytí, aby nalezli klid – ale s pro kou, vyskočil z kolejí a ve stále velké rychlosti nara- dítě v tomto věku neobvyklou pronikavostí jsem si zil do stěny tunelu. Pak byl už jen křik, pískot, vrzá- uvědomil, že onen klid, který jsem pro ně chtěl vy- ní a lomození hroutícího se kamení a půdy a nastala modlit, je návratem k jednotvárnému, zmrazenému tma. bytí v temnotě pod horou, v namačkání kolem fi gur- Když jsem se probral, v hrudi se mi rozlila bolest ky Marie, kolem světla, které neposkytuje teplo ani strašnější než všechno, co jsem dosud zažil. Ze tmy uklidnění, k utonutí v zapomnění. ke mně doléhalo sténání a prosby, hysterické vzlyky, Tahle myšlenka mě dlouho neopouštěla, dopro- rychle jsem se však soustředil na vlastní pocity. Cosi vázela mě ještě o dvacet let později, kdy jsem byl se opíralo o můj hrudní koš a čas od času se roze- čerstvě po skončení semináře vyslán do farnosti znívalo zvukem ohýbané oceli, s každým tím zvukem Nejsvětější Panny Marie v Andrzejóvce – první ves- mi to čím dál více tlačilo na žebra a vytlačovalo více nice na druhé straně żegiestowského tunelu. Místo vzduchu z plic. Hora, tisíce tun skály, si klekla na má mé budoucí služby mě zasáhlo již v prvním okamži- prsa a pozvolna mě dusila přes rozdrcenou střechu ku – jako by Panna Nebeská vedla mou ruku, jako vagónu. by chtěla, abych znovu zavítal na místo dávné kata- Široce jsem otevřel oči a pokorně jej přijímajíc strofy. Aby mohla doříci to, co nedokázala vyslovit, jsem čekal na konec. Steny a vzlyky kolem slábly když jsem coby několikaleté vystrašené děcko tiskl a tichly, až nakonec umlkly zcela a já zůstal v napros- tvář na okno ve snaze zahlédnout její fi gurínu v tem- té temnotě. Brzy přijedou záchranáři a začnou kopat. notě tunelu. Dorazí sem příliš pozdě, aby kohokoliv zachránili, ale S tlukoucím srdcem jsem zaujal své místo v kupé. při odstraňování vraku odkryjí sto let starý sesuv, do V dlani jsem přesouval korálky růžence, dokud se nějž najela lokomotiva. nerozlehl pronikavý hvizd píšťalky průvodčího a vlak A tehdy je já všechny, zaživa pohřbené dělníky s sebou neškubl. Nějaká žena se posadila vedle mě, a cestující z vlaku, povedu ke světlu. elegantní starší muž na sedačku naproti, sotva jsem si toho však všiml. „Na věky věků,“ automaticky jsem odpověděl na tradiční pozdrav. Hleděl jsem z okna, na louky a pole Překlad: Honza Vojtíšek

[ 90 ] HOWAR D – 23/2017

Get Out ECENZE R Jednou za pár let se objeví malý nenápadný se tohle všechno bude ubírat. No a nastupuje druhá horror, který z nejrůznějších důvodů pobere v kinech půle, která je nablblá, šílená až komediální, a zcela mnohonásobek svého titěrného rozpočtu a stane se sráží jinak dobrý dojem ze začátku. Humorné vložky, fenoménem, o kterém se ještě dlouho mluví. Ty dů- kterých naštěstí není mnoho, ruší, a celé vysvětlení vody jsou většinou kvalitativní, ale nezřídka zapracu- toho, co se s černochy vlastně děje, je poměrně nud- je také pořádný hype a hlad diváků po čemkoli ne- né a diváka do sedadla rozhodně nepřiková. Doslo- tradičním či kontroverzním. Mezi takové snímky patří va nadzdvihnout ho pak může tlustý vtipný kamarád třeba Záhada Blair Witch, první celovečerní Saw, ane- hlavního hrdiny, který sem spadl z dvanáctého dílu bo právě recenzovaná novinka Get Out, uváděná v Scary Movie. našich kinech pod všeříkajícím názvem Uteč. Jak vidno, nadšení divácké většiny jsem tento- krát nesdílel a z velké části ani nepochopil. Jasně, Režie: Jordan Peele řemeslně je to dobré a nápad je na dnešní poměry Scénář: Jordan Peele celkem neotřelý (zdravíme Iru Levina), ale v porov- Délka: 103 min nání s opravdu dobrými fi lmy posledních let jako je Původ: USA Babadook nebo geniální It Follows zaostává Get Out Rok: 2017 o mnoho koňských délek ve všech měřitelných pro- Hrají: Daniel Kaluuya, Allison Williams, měnných. Bradley Whitford, Catherine Keener Asi bych měl ještě zmínit onen často omílaný rasový podtext snímku, který mu beztak v Americe Tenhle kousek vydělal v amerických kinech třice- udělal polovinu z těch krásných stopadesáti míčů. Je tinásobek svého pětimilionového rozpočtu, a zatím- úplně zbytečný. To, že za oběť jsou v tomhle fi lmu co většina diváků i recenzentů má jasno proč, já nad zrovna černoši, je v kontextu příběhu zcela irelevant- tím marně přemýšlím. Přiznávám, že první polovina ní. Úplně stejně by mohli být pronásledováni a zne- příběhu má něco do sebe a její podání je sympatic- užíváni třeba chovatelé rybiček, nebo majitelé mod- ky paranoidní a nejednoznačné. Černošský mladík v rých aut. A možná by to nakonec bylo i o poznání ní jede poprvé na návštěvu rodiny své bílé přítelkyně zajímavější, protože by divák nemohl být odbyt tak a přesouvá se tak z ruchu velkoměsta do ospalého triviálním vysvětlením jako tady. amerického městečka, ve kterém mají afroameričané Get Out bývá občas přirovnáváno k fi lmům M. roli služebných a zahradníků s nepřítomným pohle- Night Shyamalana a docela bych s tím i souhlasil. dem a podivným nočním chováním. Bonusem pak je Akorát místo často zmiňované slavné „pointové“ tri- dívčina maminka, která se snaží hlavního hrdinu od- logie bych ho přirovnal k pozdějšímu The Happening. naučit kouření hypnózou proti jeho vůli. Také zajímavý začátek, ale nakonec docela srajda Potud super. Herecky je vše skvěle zvládnuté, utopená v moři zklamání. ústřední pár je dostatečně sympatický, všichni okolo zas carpenterovsky podivní, a divák se jen těší, kam Roman Kroufek

[ 91 ] HorrorCon na cestách aneb Srazy fanoušků horroru

Natěšení a stále ještě v záchvatu spokojenosti na to, aby byla spokojenost na všech frontách. z průběhu loňského pražského HorrorConu jsme se Program nebyl nijak striktně vymezen a určen. rozhodli během roku uspořádat několik menších pu- V podstatě se jeho konečná podoba domlouvala až tovních setkání horrorových fanoušků. Takové civil- na místě a průběžně. nější miniHorrorCony. Po prvním seznamování a rozhovorech se známý- mi, kteří se sjeli z různých koutů republiky, se o slovo První setkání proběhlo 25. března 2017 v žánro- přihlásil pražský malíř a zakladatel uměleckého smě- vě vstřícném a velmi stylovém českobudějovickém ru zvaného infernalismus, v mnoha směrech svéráz- horrobaru Nosferatu. ná osobnost, jménem Sandro Dragoj. V krátkosti řekl Nosferatu je bar hodný nejen svého jména ale něco o sobě, poté se, již podpořen vizuální prezen- i svého přívlastku. Jde vlastně o labyrint malých zá- tací, rozpovídal o své tvorbě, svých dílech, jeho po- koutí, v nichž se dá posedět v naprostém soukro- zadí a inspiračních zdrojích, aniž by opomenul jisté mí, nebo ve větším kolektivu (ale stále v soukromí), mysteriózní a zábavné okamžiky. Nastínil také krátce vybíhajících z ústřední stylově gotické chodby. Vše povahu a podstatu infernalismu. Sandro je zajímavý v přítmí a s chmurnými dekoracemi svícnů, zombie člověk, kterého vás bude bavit poslouchat a zaujme i samotného krále všech upírů, hraběte Orloka, který i jeho tvorba, v níž se skrývá mnoho zajímavých a na má svou vlastní soukromou místnost. Do té se dosta- první pohled skrytých detailů. Ostatně, sami můžete nete jen na požádání, a to ještě musíte být obsluze posoudit na naší titulce nebo ilustraci k jedné z poví- sympatičtí. Což naštěstí jsme, takže stačil podlézavý dek v tomto čísle. dotaz a máme skvělé stylové fotky. Po kratší pauze, opět věnované osobním rozho- Horroroví fandové a fanynky se začali scházet již vorům na různá témata, i horrorová, Sandro přeče- od avizované 18:00 hodiny podvečerní a smísili se tl něco ze své lyricko-poetické tvorby. Následovala s náhodnými nebo spíše běžnými návštěvníky baru, prezentace časopisu Howard, která se plynule pře- kteří snad ani nevěděli, že zde bude něco probíhat. rodila v diskusi na různá horrorová témata a násled- Nakonec se ale sešel příjemný počet jak aktérů pro- ně rozdrobila hned na několik osobnějších rozhovorů gramu, tak i jeho posluchačů a diváků (někteří do- o knihách, fi lmech, náboženství, fi losofi i a podobně. konce ve stylovém maskovaní), příjemný tak akorát Přesně v rámci záměru celé akce.

[ 92 ] HOWAR D – 23/2017

Po celou dobu akce byl její součástí již tradič- rozhovorů, alkohol a příjemně strávená noc až do ní Creepy Box s širokou nabídkou žánrových artiklů brzkých ranních/pozdních nočních hodin. Když jsem k volnému užití a také neméně široká nabídka horro- kolem půl páté ráno odcházel (a nechtělo se mi, ale rových knižních titulů nejen od přítomných autorů. musel jsem do práce), všichni se ještě skvěle bavili. V pozdních nočních hodinách, blížících se půl- A tak to mělo být. noci, kdy nastal příhodný čas pro autorskou četbu, Takzvaný 2. sraz fanoušků horroru proběhl o ne- jsem přečetl jednu svou povídku ze sbírky Útočiště celé dva měsíce později, 20. května 2017 v plzeňské a dvě drabble povídky z antologie Sto hororů ve Krčmě u krokodýlího vocasu. Sice ne již žánrově sty- sto slovech. Hned po mně hlavní organizátorka celé lový, přesto atmosférou i prostředím neméně skvělý akce Kristina Haidingerová přečetla úryvek ze svého podnik pro podobnou akci. Připadáte-li si v budějo- románu Ti nepohřbení. vickém Nosferatu jako v kobce nebo hrobce, u kro- A pak již následovala volná zábava, již zmíněné kodýlího vocasu se cítíte jako v prvorepublikové kna- focení s hrabětem Orlokem, další vlna individuálních jpě. Naprosto skvělá retro dekorace, spousta starých

[ 93 ] zapomenutých krámů, od několika již historických akce Vanili.cz – probíhaly po celém podniku. psacích strojů, přes pokličky na hrnce (ano, pokličky Program v podstatě kopíroval budějovické setká- na hrnce), které pamatuji ještě u své babičky, až po ní, došlo ale k několika změnám nebo rozšířením. velkou sbírku různých obrazů. Z nich u mě vedl skvě- Akci úvodním slovem zaštítil Sandro Dragoj. lý obraz, který jsem si osobně nazval Krajina s ptá- Po něm proběhla slovní i vizuální prezentace tvor- kem. I krokodýlí vocas je členěn do několika samo- by místní, tedy plzeňské skupiny tvůrců Mystery Art statných místností napojených na spojovací chodbu, Production. Jde o skupinku nadšenců věnujících se což opět akci pomohlo. Hlavně tím, že mohla pro- hlavně fotografování a maskování. Maskování pro- běhnout za plného provozu. Zabrali jsme si pro sebe běhlo přímo na místě, vizuální prezentace probíhala jednu z místností, v níž probíhal aktivní program. nejen na projekčním plátně ale i ve formě fotoobrazů Družné rozhovory, exterminace alkoholu a vedlejší rozmístěných různě po podniku. Je třeba říci, že prá- aktivity – focení a rozhovory pro mediálního partnera ce MAP je velmi dobrá, slušná a žánrově pronikavá.

[ 94 ] HOWAR D – 23/2017

Prezentační stránku akce zachoval i Howard, domluvy, samozřejmě alkohol apod. Ti nejvytrvalejší opět se poté trochu diskutovalo. zůstali do brzkých ranních hodin. Po kratší pauze se slova ujal Sandro Dragoj a stej- Příští zastávka HorrorConu nás i vás čeká v srp- ně jako v Českých Budějovicích, i zde představil svou nu na brněnském Conci, kde budeme mít celodenní tvorbu a základní fi losofi cko-pocitové zdroje nejen horrorovou linii. Těšíme se na vás. jí, ale i infernalismu. Oproti budějovické prezentaci byla ta plzeňská nečekaně a pro mnohé překvapivě Honza Vojtíšek zpestřena o společenskou hru. Jeden z návštěvníků, Foto: Tomáš Floutek Meteláček; místní básník Plzeňský Floutek, totiž připravil kar- Tomáš Liška; Tislav tičky na bingo hru, obsahující různá slova, která by během své prezentace mohl Sandro vyslovit. Samo- zřejmě šlo o temně zabarvená slova jako zmar, krev, démon, duch apod. Floutek potají, aby si toho San- dro (který celou dobu o ničem nevěděl) rozdal kar- tičky návštěvníkům, kteří pak odškrtávali vyslovená slova. Bylo to docela zábavné, a i to celou Sandrovu prezentaci oživilo, protože posluchači a posluchačky pokládali Sandrovi záměrně otázky stylizované a for- mulované tak, aby ve své odpovědi vyřkl požadova- né slovo. Byla to fakt sranda, bylo mi ctí nakonec hru vyhrát, radostně vyřknout BINGO a k Sandrově ra- dostnému překvapení celou hru odhalit. Vyhrál jsem společnou fotku se Sandrem a Bludišťákem. No, kdo z vás to má? Floutkovi musím tímto poděkovat, pro- tože svým nápadem celou akci i prezentaci hodně oživil, dal jí radost a zájem i příjemnou zábavu. Per- fektní nápad. Po kratší pauze, vyplněné focením i rozhovory, Sandro opět přečetl něco ze své tvorby. Další program pak probíhal již čistě v osobní re- žii každého přítomného. Došlo na rozhovory, různé

[ 95 ] R ECENZE Solení ran Roman Bílek

Příběhy ze života, místy proložené mystikou, horrorovým napětím a završené jednoduchým vy- světlením, které pochopí každý. Solení ran je útlá povídková sbírka, kterou nedávno „vydal“ její autor Roman BeeSee Bílek. Uvozovky jsou na místě, pro- tože kniha ofi ciálně nevyšla. Nicméně už její anotace upozorňuje, že snahou začínajícího autora bylo krů- ček po krůčku jít s kůži na trh a zamýšlená byla právě pro okruh zájemců a přátel, kteří odevzdají autorovi svou upřímnou kritiku. Právě pro takové to zájemce je sbírka plně zdarma, volně k dostání v elektronické formě.

Formát: PDF Vydavatel: http://beesee.kocogel.info/, 2017 Počet stran: 96

Sbírka obsahuje patnáctku různě dlouhých poví- dek. I přes to, že sám autor uvádí, že jde o provětrání šuplíkové tvorby za celá léta, většinou příběhy spo- juje jedna věc. Při čtení sbírky máte pocit, jako by ji psal sám život. Příběhy jsou sice okořeněny peprnou atmosférou a kolikrát bizarním vyvrcholením, ale do- cela často jakoby kopírují deníky obyčejných lidí. Nejsem si moc jistý, v jakém sledu povídky byly psány, jak moc je ve sbírce raná tvorba namíchaná s tou vyspělou, ale z těch, které mě upoutaly, můžu vypíchnout např. Plavání v medu. Což je příběh vy- léčeného alkoholika, který začne mít stavy podob- táboře, zaujmou i netypické mixy žánrů v povídce né těm, jako byl pod vlivem svého démona. Povíd- Slashtern, která míchá klasickou horrorovou slashe- ka Romero odešel do ložnice, Carrie pije mléko rovou vyvražďovačku s westernovou atmosférou. a Hitchcock spí mi připomněla mé dětství u babičky Romana Bílka znám dobře. Když pominu jeho a můj strach z kocourů. Ač od té doby kočky moc přínos pro plnění obsahu Howarda a jeho scénáris- nemusím, příběh začínajícího spisovatele, kterému tickou práci spojenou s komiksem, já sám jsem s ním jeho tři mazlíčci dodávali inspiraci, na mě zapůsobil spolupracoval, a to především na počátcích webu svou tajemností až mystičností. Poslední povídka In- Vlčí Boudy. Vím, že Roman je dost sebekritický. Před tra Inferna zase potvrzuje, že ukončený vztah nikdy touhle recenzí jsem si slíbil, že se budu snažit být tak doslova ukončený není. Zejména pokud skončil nezaujatý a krapet víc objektivní než obvykle a přes s horkou hlavou. veškerou snahu se mi jeho sbírka líbila. Při čtení jsem Většina z povídek se skvěle čte a rozhodně ne- se neubránil pocitu, že většinu z příběhů Roman tak ztrácí tempo. Bohužel někdy zamrzel uspěchaný či nějak zažil, i když to napsal po svém. vynucený konec příběhu, nebo doplnění, kdy si říká- Možná že Solení ran není ofi ciálně vydanou kni- te, že skončit to o odstavec dřív, nebo jinak, či roz- hou, ale rozhodně je sbírkou v tom pravém slova vinutě, bylo by to ještě lepší. Takhle si říkám, že ten smyslu, protože její příběhy dokáží upoutat a donutit skvěle rozvinutý text autor chtěl už už ukončit. Cel- k zamyšlení. kový dojem z jednotlivých povídek ovšem vůbec není špatný, i když se mezi povídkami dá najít čistě kli- Honza Kohoutek šoidní námět jako např. Stezka odvahy na klasickém

[ 96 ] HOWAR D – 23/2017 Subspecies: slintající ohyzdní upíři

Budete-li si se mnou povídat o horrorech a dojde na 90. léta, pravděpodobně dojde řeč na to, že devade- sátky byly na dobré horrory skoupé. Možná ale pro- to ty dobré devadesátkové tak vyčnívají a dá se jim odpustit jisté malicherné nedostatky, jako třeba nízký rozpočet.

Za vlajkovou loď dobrého devadesátkového horro- ru bych rozhodně označil upírskou sérii Subspecies. A to sérii jako celek, je to totiž jedna z mála horro- rových sérií, u nichž si prakticky všechny části drží stejnou laťku (a celkově vzato nijak nízkou) kvality. Kdybych se v tom měl šťourat podrobněji, jde do- konce o sérii, kde kvalita a spokojenost s díly stoupá každým dalším dílem. Což však není jediná věc, díky které si tato tres- tuhodně opomíjená a málo známá série zaslouží po- zornost. Sérii v roce 1991 pod záštitou Bandovy společ- nosti Full Moon rozjel režisér Ted Nicolau. První fi lm vznikl podle námětu právě Charlese Banda. Nico- lau s Bandem spolupracoval hned několikrát, nejen jako režisér (TerrorVision, Puppet Master vs. Demo- nic Toys) ale i jako střihač (The Alchemist, Meridian) nebo scénárista (The Dungeonmaster). Stejně jako horroru devadesáté roky nepřály moc ani upírům. V rámci subžánrového vyhoření, nejen ve fi lmech, se začali vydávat novými cestami a brát na sebe nové podoby. Což ne vždy byla příjemná cesta. Začali se z nich stávat neohrožení kung fu bojovníci a zrůdný, až z něj mrazí na první pohled, je sobecký, (Blade), ještě neohroženější pistolníci (Underworld), krvežíznivý, zarputilý, bestiální, nemilosrdný, necitel- romantici jak formou (Dracula, Interview with the ný a jde za svým bez ohledu na jakékoliv následky. Vampire), tak vnitřním rozpoložením (Twilight). Začala Dvěma slovy nelidské monstrum. Monstrum, jakým se jaksi vytrácet jejich děsivá bestialita, krvežíznivá upíři vždycky byli a měli by být, nezávisle na tom, divokost a sobecká bezohlednost a do popředí vy- zda dneska umí van Dammovské roznožky nebo vám stupovaly jiné stránky a schopnosti. Člověk je začí- popletou hlavu jasným třpytem své oholené hrudi. nal mít rád ne pro jejich negativní stránky, ale pro ty V Raduovi jsou rozpoznatelné prvky Murnauova hra- pozitivní. běte Orloka, ať už co se týče vzhledu tak charak- Nicolauovo Subspecies jako by bylo jedním teru. Odkazuje na to nejhorší a nejnepříjemnější, co z mála ostrůvků zachovávajících hlavní a prvotní vás při setkání s krvesajem může potkat. Může k vám upírské předpoklady a prvky. Třpytí se zde snad jen ucítit nějaký vztah, může se stát, že vás bude chtít upírovy sliny, odrážející světlo prskajících pochodní. ochraňovat místo toho, aby vás hned vycucal, přesto Upíři vás neberou jako součást sportovního trénin- všechno je dobré držet si jej od těla co nejdále. Slinta- ku, ale prostě vás zneužijí, vycucají a zabijí. Nefi loso- jící bestie, škaredá na pohled, prohnilá zevnitř. Skvě- fují, jen se krmí a užívají si. Hlavní hrdina série, upír lá, ve vší své negativnosti a nebezpečnosti sympa- Radu Vladislas, je totiž upír staré školy. Je ohyzdný tická, zapamatovatelná, ikonická. Ve své zápornosti

[ 97 ] natolik charismatické démonické monstrum, že díky svému charakteru, hlasu, pohybové a obličejové hře úplně v pohodě utáhne celé čtyři díly série. Kdyby se o Subspecies vědělo trochu více, Radu Vladislas by měl našlápnuto stát se kultovní ikonou žánru. Ač je Subspecies americkou záležitostí, všech- ny díly se odehrávají v Rumunsku a vznikaly s not- nou rumunskou pomocí na mnohých postech, včet- ně těch hereckých. Přesto si zachovávají Bandovský nádech, třeba klasickými malými postavičkami dé- monů hned v prvním díle. Subspecies (1991) začíná skvělou scénou, v níž se nezvedený upírský synek Radu Vladislas (výtečný Anders Hove), po dlouhých letech v exilu, vrací do „rodného“ Prejnaru na rodinný hrad a pohádá se se svým otcem (v podání Anguse „Boooyyy“ Scrimma). Během hádky ho zabije, aby se dostal k magické- mu kamenu Bloodstone, který, dle pověstí, obsahuje krev svatých a dodává upírům neobyčejnou sílu. Na scéně se však objevuje Raduův bratr Stephan. S po- mocí dvou sličných amerických studentek je rozhod- nut překazit Raduovy plány využít kámen k ještě ne- kalejším činům, než se dopouštěl doposud. Velkou měrou ve fi lmu hraje a funguje prostředí, v němž se příběh odehrává. Snímek je to na první pohled levný, klasická videoprodukce – jedno známé lákací jmé- no, jehož nositel se ve fi lmu objeví jen na pár minut, jinak zcela neznámé tváře (což je někdy docela plus) a šetření kde se dá. Hrad, v němž se odehrává vět- šina děje, ve spojitosti se zápletkou a hlavním zápo- rákem, však dodává potřebnou atmosféru a vypadá hezky jak zevnitř, tak zvenčí. V této části ještě Radu působí jako klasický zá- porák, trochu v pozadí, jen stěna negativní energie,

[ 98 ] HOWAR D – 23/2017

proti níž se rozbíhají kladní hrdinové. Přesto dokáže O rok mladší Bloodlust: Subspecies III (1994) své zuby zaseknout do vaší mysli a vpustit do nich začíná přesně tam, kde skončila dvojka. Vrací se své ďábelské charisma tak, abyste na něj už nezapo- slintající bestie Radu se skvělou maskou a mimikou mněli. Přidejte jeho věčně nechutně slintající hubu, i jeho matka, stále výborně šílená čarodějnice. Do- sličné herečky, které se nebojí odložit si a dostatek provází je sympatická hlavní hrdinka, komický poli- krve. Věřte, že v Nicolauově podání tohle na spoko- jenost stačí. Navíc, kdy jste naposledy viděli v upírském horroru trabant? Abychom ale jenom nechválili. Má-li Subspecies nějaké výraznější negativum, bude jím patrně fakt, že se vlastně nijak nevyvíjí a nesnaží se gradovat k zá- věru. Své kvality ukáže hned v prvních okamžicích a pak jede prakticky v jedné rovině. Možná právě díky vystřílení nejlepších patron na začátku mírně ve svém závěru skloněné dolů. Bloodstone: Subspecies II (1993) přišlo po dvou letech a nejvýraznější změnou (a jedním z negativ) je přeobsazení hlavní hrdinky. Kompenzuje to však objevení se její sestry (tedy další krátkovlasé černo- vlásky). Radu, ještě nechutnější, hnusnější, uslinta- nější a odpornější než v jedničce, už zase obletuje hezkou slečnu, experimentuje s krvavým kamenem a protože je, navzdory své bestiální zrůdnosti, kavalír a gentleman, na druhé schůzce, jak se sluší a patří, nás seznámí se svou matkou. A ta je ještě hnusněj- ší a ujetější než on. Což je bod k dobru. Další bod k dobru představuje přesun děje do Bukurešti. Tedy ne fakt, že se děj odehrává v Bukurešti (i zde však ve staré gotické věži, navíc s nechutnou seschlou Ra- duovou matkou), ale doslova samotný přesun. Ten je totiž uskutečněn skvělou, působivou a mrazivou hrou se stíny. Prostě atmosférická paráda.

[ 99 ] cista a skvěle vyhlížející hrad, kam se příběh trojky zase vrací. Výrazným pozitivem je výborný konec. U tohoto dílu vám může dojít příjemná stránka celé série. Je na ní hezké, že si je vědoma své levnosti a prostoty, nesnaží se koukat výše než na police vi- deopůjčoven, pro něž byla vyrobena a kterým výbor- ně sedí, ale v tomto rámci se snaží o uspokojitelné maximum. Ona snaha přináší užitek. Příběh je prostý, ale prostředí, záporák a masky dělají své, triky jsou levné, ale plně funkční a mají své kouzlo. Na Subspecies 4: Bloodstorm, známý také pod podtitulem The Awakening (1998) se čekalo čtyři roky. Ale vyplatilo se. Radu se vrací, tentokrát ne na svůj hrad, ale do nemocnice poblíž hřbitova. Zde se totiž objeví upírská dívka, kterou se rozhodne vyléčit místní doktor. Alespoň tvrdí, že je toho schopen. Me- zitím se šikuje spiknutí proti Raduovi. Ten ve fi lmu nic neztrácí ze svého démonického charismatu, což ho udržuje ve stejně slibné rovině, jako předchozí tři díly. Schválně si zkuste vybavit nějakou sérii, jejíž všechny díly vám přišly relativně stejně dobré. A pak si pusťte Subspecies. Mohla by být totiž tou jedinou, kterou si vybavíte. A pokud nebude, alespoň se se- známíte s Radu Vladislasem. Neboť on si vaši pozor- nost zaslouží.

Honza Vojtíšek

[ 100 ] HOHOWARWAR D – 2323/2017/2017

[ 101 ]