MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra společenských věd a sportu

Smrt na fotbalových stadionech v závislosti na agresivitě diváků

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Vypracoval: doc. PaedDr. Marie Blahutková, Ph.D. Martin Fučík TVS

Brno, 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použitých zdrojů.

V Brně dne 22. dubna 2013 Podpis

Poděkování:

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí této bakalářské práce paní doc. PaedDr. Marii Blahutkové, Ph.D. za odborné vedení, ochotu a vstřícnost, kterou mi v průběhu psaní bakalářské práce poskytla.

Obsah

Obsah...... 4

Úvod… ...... 6

1. Agrese, agresivita a násilí ve sportu ...... 8

1.1 Definice pojmů ...... 8

1.1.1 Agrese a agresivita ...... 8

1.1.2 Násilí...... 10

1.1.3 Hostilita ...... 11

1.1.4 Asertivita ...... 12

1.2 Dělení agrese ...... 13

2. Diváci na fotbalových stadionech ...... 19

2.1 Divácká agrese ...... 19

2.2 Typologie fotbalových diváků ...... 21

2.2.1 Fotbaloví diváci ...... 22

2.2.2 Fotbaloví fanoušci ...... 22

2.2.3 Fotbaloví chuligáni ...... 23

2.2.4 Skupina ultras ...... 27

2.2.5 Skupina roligans ...... 28

3. Tragické události na fotbalových stadionech ...... 30

3.1 Tragické události způsobené agresivním chováním ...... 30

3.1.1 Lima 1964 ...... 31

3.1.2 Buenos Aires 1968 ...... 31

3.1.3 Salvador vs. Honduras 1969 ...... 31

3.1.4 Kayserispor 1971 ...... 32

3.1.5 Brusel 1985 ...... 32 3.1.6 Orkney 1991 ...... 34

3.1.7 Accra 2001 ...... 34

3.1.8 Moskva 2002 ...... 34

3.1.9 Compostela 2003 ...... 35

3.1.10 Lodž a Krakov 2011 ...... 35

3.1.11 Port Saidu 2012 ...... 36

3.2 Úmrtí v hledištích bez známek agresivního chování ...... 37

3.2.1 Ibrox 1902 ...... 38

3.2.2 Bolton 1946 ...... 38

3.2.3 Ibrox 1971 ...... 38

3.2.4 Káhira 1974 ...... 39

3.2.5 Pireus 1981 ...... 39

3.2.6 Moskva 1982 ...... 40

3.2.7 Bradford 1985 ...... 41

3.2.8 Káthmandu 1988...... 42

3.2.9 Hillsborough 1989 ...... 43

3.2.10 Bastia 1992...... 43

3.2.11 Johannesburg 2001 ...... 43

4. Diskuse ...... 45

5. Závěr ...... 51

Seznam použitých zdrojů ...... 53

Přílohy ...... 59

Resumé ...... 61 Úvod

Fotbal. Nejpopulárnější sportovní hra světa, která je rozšířena po všech kontinentech a dostupná všem společenským vrstvám. V posledních několika letech nabývá stále větší celospolečenské důležitosti, zvláště pak díky své atraktivitě, kráse a velké míře popularizace ze strany médií. Tato na pohled krásná, avšak psychicky i fyzicky náročná hra, je plná nejen pozitivních jevů, jako jsou krása, víra, uspokojení a dobrý způsob trávení volného času. Sport je plný negativních jevů, které se v poslední době stávají více častými. Nejinak tomu je i u fotbalu. Kopaná je plná korupce, dopingových skandálů, řádění fotbalových fanoušků, smrtí diváků či přímo účastníku utkání nebo tréninků. Fotbal je plný emocí, touhy po vítězství a pokoření soupeře. Tyto emoce však nejsou spjaty pouze s aktivním sportováním, ale i se sportem pasivním, neboli sportovním diváctvím. Vždyť fanoušci jednotlivých klubů jsou často označováni jako „dvanáctý hráč týmu“. Svůj klub podporují, vytváří na stadiónu atmosféru a dovedou ocenit snahu a dobrý výkon skandovaným potleskem. Sportovní divák je nejčastěji spojován se spíše pasivním sledováním fotbalových utkání a jeho cílem by měl být požitek ze hry. Takovou podporu můžeme nazvat pozitivním diváctvím. Na druhé straně se ale můžeme také setkat s diváctvím negativním, též známým jako chuligánství. Tato organizovaná skupina nechodí na stadiony primárně kvůli prožitku, ale pro zcela jiné důvody, jakými jsou násilí, agrese, vandalismus a v poslední době také rasismus. Nejčastějšími jevy spjatými s fotbalovými chuligány jsou rvačky znepřátelených skupin takovýchto fanoušků. Do takových potyček jsou často vtahováni i ostatní, slušní fanoušci, kteří se přišli podívat na fotbalové utkání a pouze si vzali oblečení nebo doplňky symbolizující jejich oblíbený tým. Proto se nedivme, že fotbalové stadiony občas zejí prázdnotou. Mnoho ze slušných fanoušků raději zhlédne utkání v televizi, než aby vystavovalo sebe nebo své blízké potencionálnímu nebezpečí ze strany fotbalových chuligánů. Největší nebezpečí na fotbalových stadionech je kupodivu spjato s plnými ochozy diváků, kde dochází ke shromáždění i několika desítek tisíc lidí. Nejednou jsme byli v historii této hry svědky obrovských tragédií. Mezi takové události

6 však neřadím vandalismus nebo rasismus, čímž ovšem nechceme snižovat závažnost těchto odsouzení hodných jevů. Jde zejména o smrt fotbalových diváků a fanoušků v hledištích. Davové chování fotbalových chuligánů, spojené se snahou pozitivních diváků chránit se před případnou újmou na zdraví, může kdykoliv vyvolat paniku a posléze skončit katastrofou. V bakalářské práci se budeme zabývat problematikou agrese fotbalových fanoušků a sním spojeným úmrtím na stadiónech. Téma, které v poslední době tíží celý fotbalový svět a proti němuž se snaží bojovat mezinárodní fotbalové asociace jako FIFA (Fédération Internationale de Football Association) a UEFA (Union of European Football Associations), ale i tuzemské organizace jako Fotbalová asociace České republiky a v neposlední řadě Policie ČR a Ministerstvo vnitra ČR. Toto téma jsme zvolili z důvodu dlouhodobého zájmu o danou problematiku, znalost fotbalového prostředí z pozice aktivního hráče, trenéra a rozhodčího fotbalu, tak i občasného fotbalového fanouška. Cílem této práce je pomocí studia odborné literatury vymezit základní pojmy týkající se této problematiky a celkově shrnout tento společensky významný jev. První kapitolu práce je věnována obecně agresivitě ve sportu, jakožto jednomu z největších negativních jevů tohoto současného fenoménu. V dalších kapitolách zmíníme diváky na fotbalových stadiónech, jejich rozdělení a sociologické jevy, ke kterým u těchto skupin často dochází. V následující části uvádíme výčet nejtragičtějších událostí na fotbalových stadionech spojených se smrtí fanoušků. V závěru práce nastíníme problematiku nejrůznějších opatření uplatňujících se právě při násilí a agresi a přidáme i vlastní názor a stanovisko ke zmínění problematice.

7

1. Agrese, agresivita a násilí ve sportu

S agresivitou se každý z nás setkává téměř každý den. Takové chování však všichni považujeme za znepokojující a nepříjemné. I přes tento přístup se agresivitě a násilným projevům v běžném životě jen těžko dokážeme vyhnout. Války, násilnosti, vraždy, únosy, vydírání. Nejen toho je dnes plný celý mediální svět. Na sportovním poli se můžeme setkat se spoustou negativních jevů, mezi které neodmyslitelně patří již zmiňovaná agresivita a násilí. Avšak agresivně se nemusí chovat pouze aktéři sportovních událostí, ale také diváci.

1.1 Definice pojmů

Na tomto místě je třeba přesně definovat určité pojmy, které provází celou práci a slouží jako základní body pro správné pochopení dané problematiky.

1.1.1 Agrese a agresivita

Agresivitu definuje Sekot (2008, s. 122) jako „verbální či fyzické chování založené na záměru ovládat, řídit či zranit jinou osobu.“ Ve sportovním prostředí se často setkáváme s agresivitou, která je společností tolerovaná a akceptovaná. U některých sportovních disciplín, jako je box, úpolové sporty a další, je agresivita přímo podmínkou pro možné vítězství, v jiných sportech jsou agresivní projevy tolerovány, pokud nejsou v rozporu se stanovenými pravidly. V ostatních sportech, ve kterých se agresivita objevuje, může jít o zničení překážky při cestě za cílem, kterým je vítězství. V takových situacích se využívá demonstrace síly, hrozba silou nebo zastrašování soupeře, bez čehož nemůže být dosaženo úspěchu. Takovými sporty jsou kupříkladu lední hokej, fotbal nebo házená. Pravidla však přesně vymezují, zdali se jedná o akceptovatelný, nebo již neakceptovatelný projev agrese. „Z mnohých typov agresie možno odlišovať agresiu priamu a nepriamu, skrytú a otvorenú, verbálnu a fyzickú, sociálnu a nesociálnu a pod.

8

S agresiou úzko súvisí násilie, pod ktorým rozumieme neoprávnené použitie sily proti niekomu alebo niečomu“ (Leška, 2004, in Sekot, 2004, s. 151). Je mnoho definic agrese, které se od sebe více či méně liší. To je zapříčiněno hlavně tím, že agrese v sobě zahrnuje velkou škálu projevů. Záleží zejména na tom, z jakého pohledu a jací badatelé tento problém zkoumali. Slovo agrese původně pochází z latinského slova „ad-gredior“, které znamenalo zmocnit se, uchvátit, přiblížit se, útočit nebo dosáhnout něčeho prostřednictvím násilí. V dnešní době je agrese chápána spíše jako nepřátelské chování, útočení, výbojnost jedince vůči objektu a to ať už vůči věci, člověku či dokonce myšlence. Psychologický slovník (2000) uvádí jednu z možných definic, kde agrese znamená určitý druh útočného jednání, projev nepřátelství vůči různým objektům či úmyslný útok vedení proti překážce, osobě nebo předmětu, který stojí v cestě za uspokojením potřeby (reakce na frustraci). Agrese je záměrné ubližování, které s sebou nese negativní důsledky. Je to především způsob chování. Nejedná se tedy o plánování, přemýšlení nebo dokonce představování si jak někoho zranit či něco poškodit. Agrese je chování, jehož následkem dochází k ublížení, poškození, nebo k němu směřuje (Výrost, 2008). David Tod (2010) zdůrazňuje, že agresivní jednání je, v první řade, chování, nikoliv však postoj nebo snad emoce. Dále uvádí, že agresivní jednání v sobě zahrnuje poškození či zranění jiné živé bytosti, která nechce být poškozena. Jedná se tedy o agresivní čin, který je uskutečňován agresorem a to zcela úmyslně. Pedagogický slovník (2009) pod pojmem agresivita uvádí útočnost, projevy nepřátelství a to ať už ty slovní, či uskutečňované útočným činem. Dále se může jednat o prosazování sebe samého, svých zájmů a cílů způsobem bezohledným, nemilosrdným či v extrémních případech až brutálním. Za agresivní jednání můžeme považovat i tendenci ovládat sociální skupinu a získávat v ní takové postavení, které nám umožňuje vnucovat jí určité názory a rozhodovat o osudu jak celé skupiny, tak i jejích jednotlivých členů.

9

Milan Nakonečný (2000) ve své publikaci definuje agresivitu dvojího typu. První, „vzteklá“ agrese je taková, jejímž projevem je útok s úmyslem poškodit nebo dokonce i zničit předmět útočení. Druhá, instrumentální agrese už není doprovázena vztekem a zahrnuje v sobě úmyslnou hrozbu. Výrost (2008) upozorňuje na to, že agrese vždy nemusí znamenat pouze násilí, ale i tzv. lobbing, tyranizování, šikanování či obtěžování, pokud mají charakter záměrného způsobení určitých negativních důsledků pro vyhlídnutou oběť. Agresivita je „tendence záměrně ubližovat jiné osobě, projevování této tendence“ (Výrost, 2008, s. 281). Dle Poněšického (2005) se agrese definuje jako psychologická (emočně motivační) mohutnost, jež má za cíl poškodit přírodu, věci, lidi nebo sebe samého. Dále uvádí, že z pohledu psychologie se jedná o vrozenou vlastnost nebo připravenost, která je pro člověka vlastní a slouží tak k udržení života, získání obživy, obraně či prosazení sebe samého. Hošek (2003) vysvětluje agresi jako účelové jednání, které je logicky vysvětlitelné a má za cíl získat vlastní výhodu tím, že udělíme nějaký škodlivý podnět. „Agresí rozumíme destruktivní chování, směřující k fyzickému (brachiálnímu), slovnímu (urážka, pomluva) nebo symbolickému (pomocí gest) útoku vůči jinému jedinci (předmětu)“ (Spurný, 1996, s. 17).

1.1.2 Násilí

O násilí lze říci, že jde o použití síly a moci vůči jiné osobě. Máme však opět celou řadu definic, které jsou si ale ve výsledku hodně podobné. Dle Sekota (2008) můžeme z pohledu sociologie násilí definovat jako užití nepřiměřené fyzické síly, které může být možným zdrojem či příčinou ublížení na zdraví nebo ničení. Jedna z možných definic vysvětluje násilí jako uplatnění vlastních sil k překonání kladeného odporu (Hartl, 2000).

10

Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje násilí za užití fyzické síly nebo moci proti sobě samému, jiné osobě nebo proti skupině či společenství, které buď přímo vede, nebo bude mít pravděpodobně za následek zranění, smrt nebo psychickou újmu (www.who.int, n.d.). Pojem násilí je často uváděn jako synonymum agrese, zejména pak v oblasti společenských vztahů (např. domácí násilí). Mnohdy tak může dojít k nedorozumění, a proto v tomto kontextu je pojem násilí spíše nadbytečný. Možná pak i z tohoto důvodu dochází u mnohých vědců z této oblasti k pochopení násilí jako jisté formy agrese. Konkrétně se pak násilí definuje jako fyzická agrese s těžkými důsledky (Anderson, Huesmann, 2003, in Výrost, 2008). Z výše uvedeného se dá usoudit, že všechno násilí, je zároveň i agresí. Na druhou stranu ale ne každá agrese je násilím. „Násilí je někdy z agrese vyčleňováno jako samostatná subkategorie a je definováno jako záměrný pokus fyzicky někomu ublížit“ (Breakwellová, 1997, in Čermák, 1999, s. 12).

1.1.3 Hostilita

V obdobných souvislostech jako třeba agrese a agresivita se často používá pojem hostilita. Tyto pojmy jsou si evidentně velice blízké, ale dají se zřetelně odlišit. Agresivita se totiž váže na konkrétní ubližování, avšak hostilita vyjadřuje jakýsi postoj nebo stanovisko ke druhé osobě. Hostilita se projevuje nepřátelským postojem vůči lidem, negativním vyjadřováním a přáním neúspěchu či nemoci ostatním lidem. Proto je právě hostilita spojována s agresí a je považována za její příčinu. Vždy tomu tak ale není. Hostilita nemusí vždy vyústit v agresivní chování a zároveň příčinou agrese může být něco zcela jiného (Výrost, 2008). „Projevy nepřátelství neboli hostility vyjadřují trvalou tendenci nepřátelsky myslet a nepřátelsky jednat, a to až k hranici agrese“ (Sekot, 2006, s. 69). Psychologický slovník (2000) uvádí, že hostilita může znamenat nepřátelský postoj vůči sobě či někomu, který se v důsledku projevuje nepřátelským chováním a agresivitou.

11

Výrost (2008) přichází s velmi obecnou definicí, která je však velmi výstižná. Jedná se o obecně nepřátelský postoj uplatňovaný vůči lidem. Hostilní jedinec bývá označován za člověka, pro kterého je charakteristické kritické a negativní hodnocení jiných lidí. Tímto jednání pak dává najevo negativní vztah k nim (Čermák, 1999).

1.1.4 Asertivita

Asertivita bývá často označována za způsob mezilidské komunikace. Jednat asertivně pak znamená reagovat spontánně, mít pod kontrolou vlastní emoce, umět vyjádřit své pocity, přání a názory. Důležité je umět uznat svou chybu, přijmout kritiku ostatních, ale nenechat zároveň manipulovat sebou samým (Blahutková & Pacholík, 2011). Často může dojít k prolínání či dokonce zaměňování asertivity s agresivitou, kdy se za asertivní chování považuje sebeprosazování při dosahování svých cílů, nebo tendence získání sociální dominance či kontroly nad chováním a názory ostatních (Výrost, 2008). Mezi další charakteristické prvky asertivního chování patří umění stát si za svými názory, umět někoho odmítnout jasně, klidně, rozhodně a hlavně bez pocitu viny. Asertivita znamená schopnost prosadit sám sebe bez známek zjevné agresivity. Je potřeba určité úrovně sebevědomí, komunikačních a sociálních dovedností, které pak mohou sloužit právě k prosazování vlastních názorů a zároveň respektovat přání, názory a zájmy druhých. Nesporně sem patří i umění čelit nátlaku a přiměřeně projevovat pocity příjemné i nepříjemné (Hartl, 2000).

12

1.2 Dělení agrese

Agrese se dá dělit hned několika způsoby. Záleží přitom z jakého pohledu a jakým kritériem se autor dělení zabýval. Proto zde uvádím hned několik možných dělení od několika autorů. Výrost a Slaměník (2008) uvádí dělení agrese na afektní, instrumentální a šikanu (tyranizování). Afektní agrese bývá často označována jako hostilní, zlostná či impulsivní. Důvodem je její reaktivní charakter a souvislost s hostilitou a se zlostí. Při takovém jednání afektivně agresivní jedinec z vlastního hlediska pouze reaguje na podnět, který v něm probudil odpor, zlost nebo negativní emoce, což vedlo k reakci v chování verbálním či fyzickém. Takováto reakce nebývá předem plánována. Instrumentální agrese bývá povětšinou vedlejším produktem dosahování jiných cílů. Je tedy pouze mezistupněm na cestě za cílem. Instrumentální agrese je velice rozšířena ve sportu, nejvíce v míčových a sportovních hrách. V takových případech dochází například ke zranění soupeře za účelem zabránění mu ve vstřelení gólu. Takto agresivní jedinec nejedná většinou pod vlivem zlosti, ani není vyprovokován nevhodným chováním potencionální oběti. Šikana/tyranie je opakované ubližování trvající po delší dobu. U takového typu agrese je hlavním znakem nerovnováha sil mezi tyranizátorem a jeho obětí. To má za následek, že se oběť šikany nedokáže nebo neumí vůči neustálému poškozování bránit. Na rozdíl od afektní agrese nemá reaktivní charakter, takže nebývá vyvolané ani provázené zlostí. Šikana je chování, jehož bezprostředním cílem je povětšinou ubližování, ale může mít i charakter instrumentální, kdy jde často o snahu dosáhnout jiných cílů, kterými mohou být peníze, sexuální nebo jiné služby atd. Dále může být prostředkem demonstrace a kontroly ostatních, což mnohdy bývají předpokládané příčiny tyranizování (Výrost, 2008).

13

Blahutková a Pacholík (2011) uvádí 5 typů agrese: Agrese altruistická, neboli agrese zaměřená na ochranu či obranu druhých. Jako typický příklad pak uvádí agresi matky chránící své dítě i za cenu ztráty vlastního života. Agrese anticipující je reakcí za účelem chránit vlastní teritorium vůči vetřelci. Agrese instrumentální je výsledkem učení, tedy agresí naučenou, získanou. Nejčastěji se objevuje u profesionálních vojáků a na sportovním poli. Agrese indukovaná bývá nejčastěji vyvolána s úmyslem pozorovat agresivní chování ostatních. Agrese přesunutá je zaměřená proti někomu či něčemu, kdo není zodpovědný za ty podněty, které vedly k vyvolání agresivity.

Erich Fromm (1997) dělí agresi na benigní a maligní. Kritériem pro takové dělení mu byla příčina vzniku takové agrese. Benigní (nezhoubná) agrese, která slouží k překonávání překážek při cestě za uspokojením potřeb a obraně vlastních vitálních zájmů. Jedná se o reakci při ohrožování životních zájmů, je fylogeneticky naprogramovaná, objevuje se stejně u lidí i zvířat. Dále se nejedná o spontánní reakci, sama se nehromadí a nedochází k jejímu stupňování. Je reakcí na určitý podnět a její charakter je obranný. Směřuje k odstranění ohrožení a to dvěma způsoby. Jedním možným způsobem je zničení, druhým je odstranění jeho příčiny. Cílem takového chování je pak zachování života. Fromm (1997) benigní agresi dále rozděluje dle záměru, kontextu a motivace na 5 možných typů:

1. Neúmyslná agrese, kdy se jedná o poškození druhého jedince neúmyslně. 2. Hravá agrese, jejímž hlavním motivem je hra. 3. Agrese jako sebeprosazení, která slouží k prosazení sebe samého někoho ve společnosti. 4. Obranná agrese neboli reakce na ohrožení. 5. Instrumentální agrese, která slouží k uspokojení potřeb a dosažení určitého cíle.

14

Maligní (zhoubná) agrese bývá vyvolána neúměrnou frustrací existenciálních potřeb. Vyskytuje se pouze u člověka a to jako následek nevhodných sociálních podmínek. Nejedná se tedy o obranu proti ohrožení, není fylogeneticky naprogramovaná. Je to agrese narušující sociální normy, a proto je biologicky škodlivá. Tento typ agrese není instinktivním chováním. Jedná se o čistě lidský potenciál, který má kořeny v podmínkách lidské existence.

Stále aktuální je klasifikace Moyerova z roku 1968, kdy formuloval sedm různých druhů agrese, když jeho hlavním kritériem dělení byly odlišnosti v podnětových a fyziologických zdrojích. Ačkoli byla původně založena na studiu chování zvířat, stala se užitečnou i při porozumění lidské agrese (Čermák, 1999). Predátorská agrese je definována jako útočné chování zvířete proti jeho přirozené kořisti. Většinou se jedná o mezidruhový typ agrese. Agrese mezi samci je naopak agresí vnitrodruhovou, která slouží k určení hierarchie ve skupině. Agrese vyvolaná strachem se objevuje v situacích, které jedince přímo ohrožují, a není mu umožněn únik z takové situace. Dráždivá agrese bývá vyvolána různými živými či neživými objekty. Mateřská agrese je reakcí matky na situaci, která ohrožuje její mládě. Sexuální agrese bývá vyvolána podobnými podněty, které bývají příčinou sexuálních rekcí. Tato agrese se nejčastěji vyskytuje u samců, nikoli však výhradně. Agrese jako obrana teritoria je reakcí na narušení již dříve vymezeného území. Může mít mezidruhový i vnitrodruhový charakter.

Spurný (1996) uvádí dělení na: Primární a krátkodobá agrese, jejímž projevem je bouřlivé odreagování afektu. Při takové reakci chybí schopnost ujištění si rozsahu, cíle a motivační souvislosti vlastní agrese. Promyšlená a dlouhodobá agrese, jejímž zdrojem není pudové jednání, ale jedná se o agresi racionálně promyšlenou, pánovanou proti morálním zásadám.

15

Další dělení dle Spurného (1996) je na agresi: Otevřenou, přímou, kterou agresor uplatňuje vůči osobě, proti níž něco má. Nepřímou, zaměřenou proti hodnotám, které jsou pro jedince významné. Přesunutou, kdy dochází k uplatnění agrese proti někomu jinému, než proti původnímu viníku vzniku agrese. Imitativní, charakteristická šikanováním nováčků, jako podoba chování ostatních předchůdců. Invertovanou, neboli autoagrese, jež může v extrémních případech skončit sebevraždou.

Nejčastěji se však můžeme setkat s rozdělením na přímou a nepřímou agresi a verbální a fyzickou agresi. Může dojít k přímému fyzickému napadení (např. kopnutí), nebo přímému verbálnímu napadení (např. nadávky). Setkáváme se však i s agresí nepřímou a to právě tehdy, když se jedinec obává potrestání za agresi přímou, nebo daná situace přímou agresi znemožňuje. Dochází pak například k ničení majetku patřícímu objektu agrese. Dalším možným typem je agrese nepřímá verbální, kterou představují zpravidla pomluvy či žerty. Buss (1961, in Čermák, 1999, 11 - 12) poté pracoval i s dimenzí aktivity a pasivity, čímž dochází v kombinaci z výše uvedenými dimenzemi ke vzniku osmi druhů agrese, které se projevují v rámci sociálních interakcí a jejich výskyt je patrný i ve sportu: Fyzická aktivní přímá – například bití. Fyzická aktivní nepřímá – například najmutí vraha. Fyzická pasivní přímá – fyzické bránění někomu v dosahování jeho cílů, například bránění demonstrantům sedět na silnici. Fyzická pasivní nepřímá – například odmítnout splnit požadavky, například při demonstraci odmítnout uvolnit silnici. Verbální aktivní přímá – například urážet nebo znevažovat někoho. Verbální aktivní nepřímá – například šíření pomluv, které druhému ubližují. Verbální pasivní přímá – například odmítnout s někým mluvit, odpovídat na otázky apod.

16

Verbální pasivní nepřímá – například nezastat se někoho, je-li nespravedlivě kritizován.

Násilí se sportem není spojováno pouze v poslední době, nýbrž se s ním setkáváme již od dob Řeků a Římanů, kdy byly velmi populární tzv. krvavé sporty. Sport tehdejší doby přinášel i smrtelná zranění, jako tomu bylo například u středověkých rytířských turnajů, které sloužily jako příprava na válečnou vřavu. Dalšími krvavými událostmi byly boje zvířat, se kterými se můžeme setkat i dnes. Moderní sport však má svá pravidla a tím se stává formálnějším, čímž zakazuje ty nejviditelnější násilné projevy. Nová forma takzvaného „dramatického násilí“, které je primárně zaměřeno na zábavu pro diváky, zanesla do sportu až profesionalizace a komercionalizace sportu na globální úrovni. Sporty naší doby, zejména pak ty s největším mediálním zájmem, jsou zaměřeny spíše na napětí. V tomto kontextu můžeme rozlišit čtyři základní typy násilí na poli sportu, kterými jsou (Young 2008, in Sekot, 2006): Surový fyzický kontakt – fyzický kontakt, který může vést ke zranění protivníka, ať už se jedná o kontakt formou strkání nebo srážky. Někdy i samotní trenéři nabádají své svěřence k takovýmto projevům, Hraniční násilí – jak už samotný název napovídá, jedná se o násilí, které pravidla nedovolují, respektive je v rozporu s pravidly daného sportu, ale zároveň hráči, trenéry, rozhodčími a delegáty tolerováno. Jako přiklad takového chování může pro příklad uvést používání loktů při soubojích ve fotbale, Polokriminální násilí – zde už žádná tolerance ze stran hráčů, trenérů a rozhodčích neexistuje. Jedná se o zákroky, které neporušují pouze pravidla, nýbrž i morální a právní normy. V tomto případě dochází k fyzickému ohrožení soupeře. Patří sem zákroky jako zjevné, úmyslné fauly, nebo údery do oblasti hlavy a krku, Kriminální násilí – do této skupiny patří zákroky, které lze posoudit jako protizákonné, takže viníkovi takového zákroku hrozí stíhání ze strany státu. Tyto zákroky jsou mezi aktéry odsuzovány, ale i tak se ve sportu objevují. Patří sem pokusy vážně zranit, či dokonce usmrtit protivníka, ať už při hře samotné nebo ihned po skončení střetnutí.

17

Slepička (2006) uvádí dělení dle toho, vůči komu či čemu je agrese směřována, na: Heteroagrese, která je uplatňována vůči druhé osobě, sportovci Autoagrese, což znamená agresi zaměřenou proti sobě samému Přenesená agrese, jejímž projevem je agrese zaměřená vůči předmětům (např. sportovnímu nářadí)

18

2. Diváci na fotbalových stadionech

Dnes již skoro každá sportovní událost láká pozornost diváků, a to ať už se jedná o velké celospolečenské akce, nebo malé vesnické zábavy. Významná sportovní utkání, zvláště pak ta fotbalová, jsou v určitém smyslu celospolečenskou záležitostí. Sportovní diváci při takových akcích vytvářejí velká shromáždění jedinců. Bez takových lidí si dnes sport, zejména pak ten vrcholový, jen těžko dokážeme vůbec představit. Právě tito lidé pak vytváří mnohdy nezaměnitelnou atmosféru na stadionech a tím bezesporu ovlivňují samotnou sportovní činnost (Slepička, 1990).

2.1 Divácká agrese

S agresivním chováním se nesetkáváme pouze mezi sportovci, ale velký podíl agresivity odehrávající se ve sportovním prostředí mají na svědomí diváci. Toto téma se v současné době stává velice ožehavým. Může za to zejména velká míra medializace nejen sportovních událostí, ale zejména pak medializace násilí a agrese. Mnoho diváků totiž sleduje sportovní události v televizi, to mu však nebrání v tom, aby v průběhu sledování vyjadřoval své emoce, nebo dokonce silné rozčarování (Sekot, 2006). Násilí mezi diváky je velmi starý, historický jev, který se dodnes nedokázalo úplně potlačit. Nesetkáváme se s ním však pouze na poli sportovním. Podobné jevy se totiž objevují na rockových koncertech a jiných akcích s velkým počtem diváků. Můžeme tedy říci, že násilí mezi diváky může probíhat všude tam, kde dochází ke shromáždění většího počtu lidí a tím pádem dojde k uplatnění principů davového chování. Negativní tendence fanoušků mnohdy přímo nesouvisí se samotnou hrou, ani není namířena proti hráčům či rozhodčím. V dnešní době často dochází k přesunutí takovýchto projevů mimo stadiony. V minulosti docházelo spíše ke střetům mezi jednotlivci, zatímco od poloviny osmdesátých let dochází ke střetům velkých skupin diváků.

19

Agresivitě na stadionech také „prospívá“ vzrůstající počet velkých sportovních akcí. Dříve byly akce podobného rázu pořádány pouze jednou či dvakrát do roka. Dnes si můžeme užít celé množství sportovních událostí. Týden co týden se koná nějaký významný podnik, který láká řadu diváků. Ten, kdo chce svou agresivitu takto veřejně projevit, má, díky častým sportovním událostem, více příležitostí k takovým projevům. Dochází tak ke střetu dvou zájmů. Prvním je přilákat do ochozů stadionu co možná nejvíce lidí, avšak druhým zájem je minimalizovat riziko vzniku agresivity a násilí těsně před, v průběhu a po skončení utkání či závodu. Ve sportu se dostává do centra pozornosti právě agresivní chování diváků, protože se jedná o velmi problematický jev, který dosahuje závažných a celospolečenských podob. Divácké násilí nemá přesnou definici, ale většinou bývá charakteristické pro násilné nebo nebezpečné chování diváků při sportovních kláních. Nemusí se však jednat o násilí přímo na stadionech, ale zařadit sem můžeme i konflikty na ulicích, v restauracích, nebo zejména na nádražích a na trasách při přesunu fanoušků. Násilí mezi diváky bývá většinou spojováno s násilím plánovaným, které se opakuje nebo má manifestační charakter a je uskutečňováno relativně uzavřenou skupinou osob, jejímž hlavním znakem je sounáležitost s klubem nebo národním mužstvem. Kromě již zmíněného násilí tento pojem zahrnuje i další formy rizikového chování, kterými mohou být rasistické narážky, užívání extremistických symbolů či další chování, které ohrožuje bezpečnost nejen ostatních diváků, ale i hráčů a rozhodčích. Chování sportovních diváků je z hlediska jeho intenzity velice dynamické. Ve velmi malých časových rozestupech totiž mnohdy u diváků dochází ke střídání klidných, racionálně zvládaných reakcí s výbušnými projevy agresivity. Tyto agresivní prvky se obvykle objevují jako následek nezvládané emocionality, očekávání, interpersonálních konfliktů nebo frustračních stavů (Slepička, 1990).

20

2.2 Typologie fotbalových diváků

V naší společnosti se najdou stále tací, pro které sport jako aktivní činnost a obzor jedinečné podívané, vůbec nic neznamená. Na druhou stranu pro stále rostoucí masu lidí hraje sport signifikantní úlohu při utváření jejich sociální a kulturní identity. Zvláště pak zapálení pro sportovní podívanou se stává pro mnoho našich současníků neodmyslitelnou součástí jejich života (Sekot, 2008). Stejně jako aktivní, tak i pasivní sport se stává v posledních několika letech velice oblíbeným způsobem trávení volného času. Proto se často setkáváme se stadióny plnými až k prasknutí, dopravními prostředky plných fanoušků jedoucích za svým týmem, ale také s riziky, které tento dav lidí s sebou nese. Není však divák, jako divák. Proto je nutno od sebe jednotlivé návštěvníky rozlišovat, dle jejich zaujetí pro hru, identifikaci s klubem či jinou potřebu uspokojující se právě na takovýchto místech. Odlišnosti ve složení diváckého publika s sebou nese i různost motivů, očekávání a reakcí jednotlivých diváků. Toto je pak zakládajícím prvkem možnosti vzniku konfliktů, které jsou vyústěním zejména z nezvládnutí postojů ke hře samotné, nebo přítomnosti různých názorových neshod. Z tohoto hlediska můžeme vymezit tyto divácké konflikty:

1.) Intrapsychické Zde dochází ke konfliktu mezi očekáváním a reálným vývojem střetnutí. Výsledkem takových neshod bývá zpočátku podrážděnost, která může vyvrcholit až v agresi. 2.) Interpersonální V tomto případě dochází ke střetu více osob či dokonce skupin, kdy každá strana zastává odlišný názor na danou situaci nebo zaujímá jiné postoje. Dochází často k polarizaci kategií „TY – JÁ“ nebo „ONI – MY“ (Sekot, 2008).

Dle Mareš, Smolík, Suchánek (2004) dělíme osoby sledující fotbalová utkání na fotbalové diváky, fotbalové fanoušky a fotbalové chuligány.

21

2.2.1 Fotbaloví diváci

Fotbalového diváka nejlépe vystihuje označení za pasivního pozorovatele hry. Divák nebývá citově ani jinak spjat s nějakým fotbalovým klubem, a proto sleduje utkání z neutrálního pohledu. Ve výsledku je tedy schopen objektivního hodnocení. Takový divák však nesleduje pouze fotbalová utkání, ale i ostatní sporty, kde jej zajímá především děj a požitek z podívané. Fotbaloví diváci nemusí být vždy přítomni přímo na stadionech, ale utkání sledují zprostředkovaně díky internetu, televizi nebo tisku. Důvodem jejich návštěvy je získání silného prožitku ze sledování hry. Typickými vlastnostmi takových skupin jsou neutrálnost, objektivnost hodnocení, nepřítomnost agresivního chování a rasismu.

2.2.2 Fotbaloví fanoušci

Fotbalový fanoušek je na rozdíl od diváka vázán na oblíbené mužstvo či hráče, ke kterému má určitá očekávání, nejčastěji pak vyžaduje jeho výhru. Díky své identifikaci s klubem či hráčem prožívá jeho úspěchy i neúspěchy. Identifikaci projevuje nejčastěji oblečením v klubových barvách, jako jsou například dresy, šály, trička vlajky a další. Fotbal bývá většinou jeho nejoblíbenější hrou. Při fotbalových zápasech se objevuje určitý druh rivality mezi fanoušky soupeřících mužstev. Pro takové fanoušky je poté charakteristické dělení na „MY“, fanoušci jednoho mužstva a „ONI“, fanoušci mužstev ostatních. „Divácká skupina fotbalových fanoušků bývá oproti ostatním divákům více polarizovaná, stabilnější, má však stále vysokou autonomii, je málo intimní a není zpravidla řízená“ (Slepička, 2010, s. 114). Mezi typické vlastnosti fotbalových fanoušků tedy patří identifikace s klubem, silné prožívání úspěchů i neúspěchů mužstva, zapálení pro fotbal, nacionalismus, téměř nepřítomnost násilného chování.

22

2.2.3 Fotbaloví chuligáni

Fotbal se postupem času dostával do popředí všeobecného zájmu, ale hlavně se stával životním stylem velké části lidí. Vývoj se nevyhnul ani v oblasti povzbuzování. Z dříve neškodného fandění na fotbalových stadiónech se vyvinulo fanatické fandění, které je v mnohých případech nebezpečné. Hlavními aktéry takového povzbuzování jsou nejčastěji fotbaloví chuligáni. Hlavním rozdílem mezi fotbalovými chuligány a fanoušky je, že zatímco fotbalový fanoušek se identifikuje s mužstvem, fotbaloví chuligáni se spíše identifikují pouze se svojí skupinou. Chuligáni se sdružují do skupin tvořených zejména mladými příznivci, kteří jsou často militantně orientováni. Skupiny chuligánů přicházejí na fotbalové stadiony s hlavním a často také jediným cílem. Tím je vyvolání konfliktu nebo bitky s obdobnými skupinami. Nemusí se však jednat o konflikty přímo na fotbalových stadionech, ale i v jejich blízkosti a těsném okolí. Velká část takovýchto skupin bývá velice dobře organizována, mají vlastní označení, vlastní poznávací znamení a často je spojuje společný politický postoj, rasové, náboženské či sociální názory. Svoje interní záležitosti pak společně řeší v internetových diskuzích či vlastních internetových stránkách. Dalším poznávacím znamení bývá styl, či značky oblečení, symboly, vlajky či další předměty, které upozorňují na příslušnost k určité skupině. Skupiny fotbalových chuligánů bývají často spojovány s organizovaným zločinem, do kterého řadíme například pašování drog či jiného zboží při výjezdech na utkání v jiných zemích. Toto pak může sloužit k získání finančních prostředků pro vlastní činnost skupiny. „Uvedené formy zločineckého jednání však nejsou „běžným“ atributem fotbalového chuligánství, jedná se spíše o výjimky“ (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004, s. 14). Pro bližší představu o vzhledu a vystupování fotbalových chuligánů přikládám do přílohy bakalářské práce obr. č. 1 a 2. Fotbalové chuligány jde ještě dále rozčlenit dle různých kritérií, například dle způsobu jejich jednání, terčů útoků chuligánských skupin, sociálních rolí chuligánů, politizace gangů apod. Pokud se tedy podíváme na chuligány

23 z pohledu jejich jednání, jsou na stadionech jejich nejčastějšími formami chuligánství (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004):

- vniknutí na hrací plochu, - házení předmětů na hrací plochu, - házení předmětů na aktéry hry, - výtržnosti (potyčky s policií, pořadatelskou službou apod.), - vandalismus (vytrhávání sedaček, ničení ostatního příslušenství), - konflikty s užíváním verbálního i brachiálního násilí, - rasistické projevy.

Dalším kritériem je politická orientace. Podle té dělíme chuligány na (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004):

- apolitické chuligány, - ultrapravicové chuligány, - ultralevicové chuligány, - etnicko-regionalistické chuligány, - náboženské chuligány.

„Z výše uvedeného rozdělení je možné odvodit, že chuligánské výpady mohou obecně směřovat proti“ (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004, s. 16):

a) nepřátelským chuligánům a jejich majetku; b) aktérům hry, fotbalovým funkcionářům či manažerům a jejich majetku; c) bezpečnostním složkám a jejich majetku; d) lidem, kteří kritizují jednání fotbalových chuligánů a jejich majetku; e) osobám (a jejich majetku), které jsou do okamžiku útoku zcela nezúčastněné na fotbalu a souvisejících chuligánských aktivitách.

Musíme si však uvědomit, že výše zmíněná typologie je zaměřené zejména na chuligány mužského pohlaví. Proto se německý odborník Günther Pilz zaměřil na ženy, které jsou členkami chuligánských skupin. Při takovém dělení si byl stále vědom toho, že hlavními účastníky těchto skupin jsou povětšinou muži. „Pilz

24 vymezil čtyři typy žen z chuligánských struktur podle rolí, které hrají ve vztahu k fotbalovému násilí“ (Smolík, 2008, s. 58): 1. Ženy, které hrají aktivní roli v tematizování násilí (ženy jsou v takových případech oběťmi násilí, protože jejich přítomnost v ochozech je vnímána jako rušivá). 2. Ženy, které hrají pasivní roli ve vztahu k násilnému jednání mužů. Nepřímo je posilují tím, že je nepřeruší. 3. Ženy, které svým obdivem posilují násilné jednání mužů jako jejich „přívěsky“ na základě tradičních rolí pohlaví a sexistické socializace (přímo násilné jednání nerealizují, avšak akceptují je a nezřídka obdivují). 4. Ženy, které samy realizují násilí a to nejen vůči ženám ze znepřátelených gangů, ale i přímo vůči mužským chuligánům (Pilz 2002 in Mareš, Smolík, Suchánek, 2004).

Chuligáni na stadionech netvoří jeden homogenní celek. Další dělení se tedy vztahuje k jednotlivým typům chuligánů. Dle výzkumu trojice Marsch, Rosserová a Harré můžeme uvést klasifikaci 7 typů sociálních rolí mezi aktivními fanoušky. Základem jejich výzkumu bylo pozorování a analýza chování fanoušků FC Oxford. Zmíněnými sociálními rolemi jsou (Smolík, 2008):

- chant leader, tzv. „celer“ („iniciátor chorálů“), - aggro leader („útočník“), - nutter („šašek“), - hooligan („chuligán“), - organizer („organizátor“), - fighter („rváč“), - heavy drinker („opilec“).

V poslední době se fotbalové chuligánství vyskytuje nejčastěji mimo fotbalové stadiony. Jedná se o téměř jakékoliv vandalské, výtržnické nebo násilné porušení právních norem, nebo norem společenských. Tato činnost však musí mít alespoň dílčí vazbu na fotbal. Chuligánské tlupy si tak sjednávají střety na místech, jako jsou parkoviště, parky a ulice v okolí stadionu či nádraží. Všechny

25 takové střety nemusejí být ani plánované. Mezi časté prohřešky takových skupin patří přepadání hospod či klubů, které slouží jako „základny“ nepřátelským chuligánům, napadání a ničení dopravních prostředků, násilí proti policejním kordonům v okolí stadionu, rabování obchodů a další. Jejich výzbroj sahá od „pěstí“ přes boxery, baseballové pálky či nože, ve výjimečných případech až po zbraně střelné. Dalšími projevy takových skupin bývají rasistické projevy (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004).

Pro přehlednější srovnání uvádíme níže tabulku č. 1, která poukazuje na rozdíly mezi zmíněnými skupinami fotbalových diváků, fanoušků a chuligánů.

26

Tabulka 1: Rozlišení fotbalových diváků, fanoušků a fotbalových chuligánů (Smolík 2001 in Mareš, Smolík, Suchánek, 2004)

2.2.4 Skupina ultras

Naproti tomu Sekot (2008) uvádí 4 velké skupiny pozorovatelů fotbalových utkání. Těmito skupinami jsou sportovní diváci, sportovní fanoušci, ultras a hooligans (hoolifans). Diváky, fanoušky a hooligans jsme vymezili již

27 výše dle Mareše, Smolíka a Suchánka. Proto se blíže podíváme pouze na skupinu, kterou tito autoři nezmiňují. Touto skupinou jsou ultras. Ultras bývají často označováni jako „skalní“ fanoušci. Jejich hlavními principy jsou velká míra identifikace s klubem, často složitá choreografie, používání pyrotechniky a transparentů, zpěv a další způsoby podpory týmu. Dalším poznávacím znakem může být to, že ultras stojí po dobu celého utkání a povzbuzují svůj tým za všech okolností. Dále se tato skupina snaží zúčastnit co možná největšího počtu utkání, často vyrážejí i na venkovní utkání. (Sekot, 2008) Slepička (2010) dále uvádí, že se neúčastní, ani nevyvolávají konflikty, ale zároveň se jim někdy nevyhýbají. Pokud tedy cítí, že fanoušci protivníka ohrožují čest „jejich klubu“, dokáží se aktivně zapojit do obrany „svého klubu“. „Ultras tak jsou náchylnější k emoční nákaze a často tvoří v přenosu násilností z „kotle“ do ostatního hlediště mezistupeň mezi hooligans a ostatními diváky“ (Slepička, 2010, s. 115). Pro představu přikládám do přílohy bakalářské práce obr. č. 3 a 4, na kterých jsou zachyceny skupiny ultras a jejich choreografie.

2.2.5 Skupina roligans

Za další specifickou skupinu fotbalových diváků považujeme tzv. roligans. Jejich název je odvozen ze slova „rolig“, což v překladu znamená mírumilovný. Skupina fotbalových roligans je typická pro skandinávské státy, zejména pak pro fanoušky dánského národního týmu. Jejich způsob fandění bývá označován jako karnevalový. Jejich typickými projevy bývá hlučnost fandění, holdování alkoholu, ale nikdy svým chováním neohrožují své okolí. Při fandění používají replik dresů, malují si různé symboly na obličej (nejčastěji národními barvami) a fotbal berou jako zábavu (Mareš, Smolík, Suchánek, 2004). Nikl a Volevecký (2007) uvádějí jako další charakteristické prvky pro skupinu roligans nošení komických oděvů (nejčastěji v národních barvách) a různých masek. Při jejich fandění bývá využíváno recesistických prvků, ale zároveň se jedná o slušné povzbuzování. Jejich dalším typickým znakem je odsuzování agresivního jednání fotbalových chuligánů.

28

Pro bližší představu o vzhledu fotbalových roligans přikládám do přílohy bakalářské práce obr. č. 5 a 6.

29

3. Tragické události na fotbalových stadionech

V této kapitole zmíníme několik tragických událostí, které se odehrály na fotbalových stadiónech a měly za následek ztráty na lidských životech. Pokusíme se události rozdělit do dvou skupin dle toho, z jakého důvodu k nim došlo. První skupinu budou tvořit smutné události, na jejichž počátku stálo agresivní chování fanoušků, většinou pak členů skupin chuligánů. Další skupinu tragických událostí na fotbalových stadionech budou tvořit nešťastné náhody. Takových událostí můžeme najít ve fotbalové historii mnoho a svými následky patří k těm vůbec nejtragičtějším. Tragické události jsme ve skupinách seřadili dle data od nejstarších až po ty nejnovější. Nejedná se však o výčet všech událostí, které se kdy na fotbalových stadionech odehrály. Výběr jsme provedli na základě vlastního uvážení a intuice. Nejdůležitějším kritériem byla prokázaná smrt v hledištích fotbalových stadionů, nebo úmrtí lidí v souvislosti s konáním či výsledkem fotbalových utkání. Dále jsme se vždy snažili o zařazení událostí nejen z různých koutů Evropy, ale i dalších částí světa. Zde bychom rádi uvedli, že se nejedná o žádné vyhodnocení nejtragičtějších událostí, které se kdy na fotbalových stadionech a jejich okolí uskutečnily. Takové členění by mohlo být považováno za velice subjektivní a dále pak vzhledem k obětem a pozůstalým nepříliš etické.

3.1 Tragické události způsobené agresivním chováním

V této kapitole uvádíme tragické události v hledištích fotbalových stadionů, při kterých došlo k úmrtí přítomných fanoušků. Příčinami vzniku těchto níže zmíněných událostí bylo agresivní chování fanoušků v prostorách stadionu, v některých případech v přilehlých ulicích.

30

3.1.1 Lima 1964

Při kvalifikačním utkání na olympijské hry mezi Peru a Argentinou došlo k masovým výtržnostem po tom, co mužstvo Peru vstřelilo v předposlední minutě vyrovnávací gól, který posléze uruguayský rozhodčí Pazos neuznal. Tato skutečnost se stala poslední jiskrou k masovým výtržnostem, při nichž přišlo o život 318 lidí a na dalších 500 jich bylo zraněno. Tento konflikt se dokonce dostal až před vojenský soud, který trval po dobu 30 dní (Macho, 2006).

3.1.2 Buenos Aires 1968

Toto celosvětově uznávané derby mezi argentinskými mužstvy River Plate a Boca Juniors se této zemi těší velkému zájmu diváků. Některými bývá nazýváno jako „Superclásico“. Toto označení pochází ze španělského slova „clásico“ což v překladu znamená derby. Předpona super pouze dokládá, o jak velké derby se jedná. Při bezbrankovém utkání dne 23. června mezi týmy River Plate a Boca Juniors došlo k úmrtí 74 lidí, přičemž dalších 150 diváků bylo zraněno. Důvodem byla nespokojenost fanoušků hostujícího mužstva, kteří házeli na fanoušky v nižších řadách zapálené novinové pochodně, čímž nevyvolali pouze potyčky mezi fanoušky, ale i zběsilý úprk. Diváci, kteří se ocitli na samém čele následujících bitek, byli umačkáni z důvodu uzavřené únikové cesty (Hunt, 2006).

3.1.3 Salvador vs. Honduras 1969

Toto kvalifikační utkání o postup na mistrovství světa se stalo důvodem pro vyhlášení válečného stavu mezi oběma zeměmi. První zápas hraný na půdě Hondurasu vyhráli domácí brankou těsně před koncem 1:0. Již tento výsledek vyústil v řadu potyček a výtržností. Na stadionu dokonce po zápase vypukl požár. Již před tímto utkáním se média obou zemí pustila do negativních kampaní vedených právě proti soupeřící zemi. Vše se ještě přiostřilo po odvetném zápase

31 hraném v Salvadoru, který domácí vyhráli 3:2. Po tomto zápase se v ulicích strhla další vlna nepokojů. Dne 14. července 1969 byl mezi oběma státy vyhlášen válečný stav. Válka trvala 100 hodin. Výsledkem bylo 6000 mrtvých, 12000 lidí bylo zraněných a téměř 50000 lidí přišlo o svůj domov (Roy, 2006).

3.1.4 Kayserispor 1971

V jedné z nižších tureckých soutěží při duelu Kayseri a Siwas došlo po sporné brance k rvačkám v ochozech. Tyto boje měly za následek zřícení jedné z tribun. Tato událost si vyžádala 44 lidských obětí a dalších 600 diváků bylo zraněno (Macho, 2006).

3.1.5 Brusel 1985

Zřejmě jedna z nejznámějších fotbalových tragédií se odehrála roku 1985 na stadionu Heysel v Bruselu. Tato událost je považována za synonymum pro fotbalové chuligánství. Tragédie zasáhla nejen tím fotbalovým, ale takřka celým světem a byla tak spouštěčem pro vlnu mediálního zájmu o fotbalové chuligánství. Tuto tragédii mají na svědomí zejména fanoušci FC Liverpool a nemalý podíl na této události mají i organizátoři, pořadatelský služba a stav bruselského stadionu, který byl postaven již roku 1920. FC Liverpool i Juventus Turín patřili v té době k tomu nejlepšímu, co mohl evropský fotbal nabídnout. Proto si také mnoho sportovních fanoušků slibovali velkolepé a nezapomenutelné utkání. O nezapomenutelnosti utkání není dodnes pochyb, avšak na střet těchto evropských velkoklubů se nevzpomíná v dobrém. Hlavní roli totiž nehrál fotbal, ale zejména životy nevinných lidí (Kubáň, 2007).

32

Ještě před finálovým utkáním Poháru mistrů evropských zemí (PMZE) mezi anglickým FC Liverpool a italským Juventusem Turín došlo k tragédii, kterou rozpoutali britští fanoušci. Začali házet kameny do sektoru italských fanoušků, čímž způsobili následnou paniku (viz obr. č. 7). Při bojích se britští fanoušci oháněli kovovými tyčemi, noži či řetězy. Když se boje přiostřily, dali se fanoušci Juventusu na ústup směrem k rohovému praporku. Pod jejich mohutným náporem došlo k prolomení ochranné zdi. Výsledkem veškerých potyček, zřícení ochranné zdi spojené s panikou a ušlapáním či umačkáním některých fanoušků došlo k úmrtí 42 lidí a dalších 250 jich bylo zraněno (Mareš, Smolík & Suchánek, 2004).

Obr. č. 7

Vznikající panika na stadionu Heysel 1985 (McCabe, 1985)

Touto událostí se zabývala i UEFA, která rozhodla o tom, že vyloučila všechny anglické kluby z evropských pohárů na dobu 5 let. Pro samotný FC Liverpool tento zákaz platil ještě o rok déle. Obviněna byla i pořadatelská služba, která dostatečně nezajistila bezpečnostní opatření a prodala přehnané množství vstupenek. Trestům se nevyhnuli ani angličtí fanoušci, kterých bylo 26 identifikovaných na základě televizních záběrů a následně postaveno před soud (Macho, 2006). Zajímavé je, že i po tomto incidentu UEFA rozhodla, že se utkání odehraje i přes protesty samotných hráčů, kterým se z pochopitelných důvodů na hřiště po tragédii nechtělo. Mark Lawreson, bývalá ikona FC Liverpool, uvedl: „Seděli jsme v kabině úplně strnulí. Věděli jsme, že někteří lidé zemřeli a že se něco děje,

33 protože se někteří z nás byli podívat venku. Ale neznali jsme rozsah. Proto, když za námi přišel šéf policie a řekl, že máme jít hrát, nevěřili jsme vlastním uším“ (Kubáň, 2007, § 5).

3.1.6 Orkney 1991

Nedaleko Johannesburgu, přesněji v jihoafrickém Orkney došlo při utkání mezi Kaizer Chiefs a Orlandu Pirates k ušlapání či udušení 43 diváků. Vše se událo po vstřelení branky domácích, po níž došlo k bojům a následné panice. Jedním z hlavních důvodů, proč se tato událost stala, byla skutečnost, že bylo prodáno více lístků, než dovolovala kapacita tamního stadionu (Macho, 2006).

3.1.7 Accra 2001

Na stadionu Accra Stadium v Ghaně došlo k bouřím v hledištích při zápase dvou nesmiřitelných rivalů Hearts of Oak a Asante Kotoko. Při bouřích a následném zásahu policie, která začala pálit slzným plynem do hlediště zaplněného 40000 diváky, zde zahynulo 126 fanoušků (Hunt, 2006).

3.1.8 Moskva 2002

Po utkání národních týmů Ruska a Japonska na Mistrovství světa 2002 vypukly v centru Moskvy násilnosti a nepokoje jako reakce na prohraný zápas. Několik tisíc fanoušků, kteří sledovali utkání na velkoplošných projekcích, začalo demolovat auta, výlohy a dokonce došlo k napadení přihlížejících policistů. Oficiální policejní zdroje uvádí jako následek nepokojů 2 mrtvé, 73 zraněných a rozsáhlé materiální škody (Mareš, Smolík & Suchánek, 2004).

34

3.1.9 Compostela 2003

Závažný incident se odehrál ve španělské Compostele, kde se chystali příznivci Deportiva La Coruna zaútočit na jednu z restaurací. Jeden z fanoušků La Coruni, Manuel Ríos Suárez, se snažil ostatním tomuto útoku zabránit. To se mu však stalo osudným. Byl „vlastními“ fanoušky opakovaně bodnut nožem do ledvin a zemřel (Mareš, Smolík & Suchánek, 2004). Dle jiných zdrojů však 31 let starý Manuel Ríos Suárez zemřel na následky úderů na jeho játra při potyčce mezi fanoušky Deportivo La Coruna a SD Compostala. Po těchto úderech byl odvezen do nedaleké nemocnice, kde byl ale krátce po půlnoci prohlášen za mrtvého (www.uefa.com, 2003).

3.1.10 Lodž a Krakov 2011

Hned dvě po sobě krátce jdoucí tragické události se odehráli v Polsku na začátku roku 2011. První incident se stal v polské Lodži, kde během bitky mezi více než 150 fanoušky lodžských klubů LKS a Widzew přišel o život jeden z příznivců Widzewu. Policie posléze zatkla více než 20 lidí. Den před pohřbem zesnulého mladíka, který se konal za přísných bezpečnostních opatření, se v Lodži objevily transparenty s nápisem „Smrt za smrt“. Další tragická událost na území Polska v krátkém čase se odehrála v Krakově. Výtržníci hlásící se k mužstvu Wisla Krakov ubodali na sídlišti šéfa tvrdého jádra fanoušku Cracovie. Třicetiléty Tomasz C. byl pronásledován asi 20 lidmi v autech. Když jej dostihli, zasadili mu na 60 ran nožem a mačetou. Tomasz zemřel krátce po převozu do nemocnice. Policie na místě zadržela dva lidi a zjišťuje, zda se vraždy účastnili (www.tn.cz, 2011).

35

3.1.11 Port Saidu 2012

Jedna z nejtragičtějších událostí v novodobé historii fotbalu se stala v únoru roku 2012 na stadionu Port Saídu v Egyptě. Při fotbalovém utkání mezi týmy Al Masrí a Al Ahlí, došlo po konečném hvizdu rozhodčího k nepokojům přímo na hřišti, které se posléze přesunuly ze stadionu do přilehlých ulic. Domácí celek v utkání překvapivě zvítězil 3:1, což dle vyšetřování nemusí být hlavní příčina vzniku nepokojů, protože většina útočníků byla příznivci vítězného celku. Po závěrečném hvizdu vtrhli na hrací plochu fanoušci místního klubu a snažili se napadnout hráče hostí (viz obr. č. 8). Někteří z prchajících hráčů byli dokonce napadeni pěstmi a kopanci výtržníků i přes ochranu přítomných policejních jednotek. Fanoušci hostujícího týmu si toto nenechali líbit a spěchali na hrací plochu „svým“ hráčům na pomoc. Došlo tedy ke střetu obou skupin a následným nepokojům. Někteří z účastníků byli dokonce vyzbrojeni i noži.

Obr. č. 8

Hráči prchající před fanoušky (Africa Review, 2012)

Někteří ze svědků nešťastné události hovoří o tom, že atmosféra byla napjatá po celou dobu utkání, ale k vyostření došlo poté, co fanoušci hostujícího celku vytáhli transparent urážející fanoušky domácích (Polochová, 2012). „Tohle nebyl fotbal, to byla válka!“ odcitovala místní televize slova Muhammada Aboa Treiku, hráče hostujícího celku. Jeho tým byl evakuován z prostor stadionu vojenskými vrtulníky (www.tn.cz, 2012, § 4).

36

Běsnění fotbalových fanoušků nakonec nepřežilo 74 lidí, z nichž byl jeden policista. Dalších přibližně 248 lidí bylo zraněno, mezi nimi i 14 zasahujících policistů. Původní předpovědi o až 1000 zraněných se nakonec nepotvrdily. Velká část obětí byla ubodána, někteří se udusili ve vzniklé tlačenici. Policie pozatýkala v souvislosti s násilím 47 lidí (Polochová, 2012). V celém případu nakonec čelilo obvinění z vraždy a z nedbalosti 75 lidí. Mezi obžalovanými je i 9 policistů a dva nezletilí. Zadržen byl i tehdejší šéf bezpečnosti v Port Saídu i tři jeho asistenti. Dle prokuratury byla celá akce předem naplánována, pachatelé u sebe měli nejen nože, ale byli vybaveni i kamerami a výbušninami (Rai, 2012). Egyptský soud dokonce na konci ledna roku 2013 odsoudil 21 lidí, kteří se podíleli na výtržnostech v únoru 2012, k trestu smrti. Rodiny odsouzených se bouřily a rozpoutaly další nepokoje, při kterých zemřelo 8 lidí a několik dalších bylo zraněno. Na pomoc při těchto nepokojích byla povolána i armáda (www.tn.cz, 2013). „Je to pryč. Sami jsme se rozhodli, že už nikdy nechceme hrát fotbal,“ uvedl podle ČTK brankář hostujícího týmu Šarif Ikrámí (Polochová, 2012, § 2).

3.2 Úmrtí v hledištích bez známek agresivního chování

Druhou skupinou jsou tragické události, při kterých umírali lidé bez zapříčinění agresivního chování. Takové události by se dali nazvat „nešťastnými náhodami“. Při těchto neštěstích často dochází k úmrtí velkého počtu fanoušků z důvodů špatné organizace, zřícení tribun či panického chování jako reakce na předchozí události. Právě takové události patří k těm nejtragičtějším z důvodu úmrtí nevinných diváků, mnohdy i dětí a jejich rodičů.

37

3.2.1 Ibrox 1902

Již před 111 lety se konalo utkání mezi týmy Skotska a Anglie na novém stadionu West Stand v Ibroxu. Na tomto stadionu se mačkalo téměř 80000 fanoušků. Při nerozhodné stavu 1:1 povolilo pod tíhou 20000 lidí dřevěné hrazení a následně došlo ke zřícení 12 metrů vysoké konstrukce stadionu. Tragédie si vyžádala 25 lidských obětí a dalších několik stovek fanoušků bylo zraněno (Hunt, 2006). Výsledek zápasu byl posléze anulován. K opakování utkání došlo v Birminghamu. Celý výtěžek z opakovaného utkání byl věnován do fondu, který byl zřízen po tragédii na stadionu v Ibroxu (Gillon, 2008).

3.2.2 Bolton 1946

Roku 1946, přesně 9. března, se odehrála tragédie na stadionu Burnden Park v Boltonu. Při utkání mezi domácími Bolton Wanderers a Stoke City se do ochozů snažilo dostat přes 85000 fanoušků, kteří si nechtěli nechat ujít dlouho očekávaný zápas Poháru FA. Na stadion se jich nakonec dostalo „pouze“ 65000. Pod náporem zbylých 20000 lidí, kteří se snažili dostat do hlediště, povolilo oplocení. Tento incident nepřežilo 33 fanoušků a dalších více než 500 jich bylo zraněno. I přes tuto skutečnost byl zápas po 26 minutách opět zahájen, přičemž těla mrtvých fanoušků dále ležela na okraji hřiště (Hunt, 2006). Další zdroje (www.sharegoodstuffs.com, 2012) hovoří o tom, že se v tu dobu jednalo o největší tragédii v britské fotbalové historii, až do katastrofy v Ibrox Parku z roku 1971.

3.2.3 Ibrox 1971

Na stejném stadionu, kde roku 1902 zemřelo na 25 fanoušků, se odehrála další tragická událost, při níž umírali lidé. Tentokrát se jednalo o utkání mezi skotskými velkokluby Glasgow Rangers a Celticu Glasgow na již zmiňované

38

Ibrox Stadium. Zápas se chýlil ke konci, vše směřovalo k bezbrankové remíze. V 89. minutě se však Celtic dostal do vedení 1:0. Fanoušci Rangers proto začali masově opouštět stadion. Tento nápor diváků nevydržel východ číslo 13 v přízemí stadionu a povolil. Výsledkem bylo 66 mrtvých (Hunt, 2006). Mezi oběťmi bylo i několik dětí. Většina úmrtí byla způsobena udušením či ušlapáním v následném chaosu. Více než 200 dalších fanoušků bylo zraněno. Za zmínku také stojí fakt, že Rangers ještě v poslední minutě utkání stihli vyrovnat na konečných 1:1. Po tragédii se tak objevily spekulace, že odcházející fanoušci se poté, co zaslechli jásající publikum, otočili a snažili dostat zpět na stadion. Tím mělo dojít ke střetu mezi diváky odcházejícími a těmi, co se vraceli zpět do hlediště. Oficiální vyšetřovatelé však uvedli, že tomu tak nebylo. V době kolapsu šli všichni fanoušci stejným směrem (www.sharegoodstaffs.com, 2012).

3.2.4 Káhira 1974

Do smutných událostí se zapsal i český fotbal. Z počátku roku 1974 odcestovala Dukla Praha na utkání do Káhiry s domácími Zamalek Káhira. Při utkání došlo v hledišti k tlačenicím, při kterých zemřelo 49 fanoušků (Macho, 2006).

3.2.5 Pireus 1981

Dne 8. února 1981 se konalo památné utkání mezi celky Olympiakos Pireus a AEK Atény. V tabulce první Olympiakos měl před zápasem náskok dvou bodů právě na hostující celek. Všechny vstupenky byly rozebrány již v předprodejích a stadion byl tedy v den zápasu vyprodaný. Všichni fanoušci se fotbalem bavili, byli v dobré náladě, pozpěvovali si a nic nenaznačovalo tragické události, které měli následovat. Zápas skončil jasnou výhrou domácích 6:0. Dav byl nadšený. Někteří z fanoušků se snažili dostat z brány 7 do brány 1, aby mohli společně poděkovat domácím fotbalistům. Jenomže jedna z bran byla zavřená. Dle některých svědectví byla otevřená, ale neunesla nápor tolika fanoušků. Jeden

39 z fanoušků, který běžel směrem k východu, nešťastně zakopl a upadl na schodech. Tím na sebe strhl několik dalších desítek diváků, kteří byli následně ušlapáni ostatními. Tito fanoušci ani nevěděli, že není něco v pořádku. Výsledkem bylo 21 mrtvých lidí, kteří navštívili fotbalové utkání, a mnoho dalších bylo zraněno. Nejmladší oběti bylo teprve 14 let, nejstarší pak 40. Každý rok, přesně 8. února, truchlí celé Řecko za 21 obětí této tragické události. Jako památka je na nově vybudovaném stadionu k dispozici 21 černých sedadel, které patří těm, kteří zde nepřežili událost z roku 1981 (www.olympiacos.org, n.d.).

3.2.6 Moskva 1982

V Moskvě docházelo při fotbalových zápasech k projevům diváckého násilí již od roku 1980. V té době měli toto násilí na svědomí převážně fanoušci Spartaku Moskva. Takové chování se však nelíbilo tvrdému sovětskému režimu, který začal fotbalové fanoušky za podobné výstřelky tvrdě postihovat. Zakázány byly například sektory vlajkonošů, zakázáno bylo nošení klubových suvenýrů, nebo hlasité povzbuzování. V praxi to poté vypadalo tak, že divák se mohl ze svého místa zvednout pouze v případě vstřelení branky. Přitom mohl pouze stát a disciplinovaně aplaudovat. Zakázány byly i výjezdy fanoušků na venkovní zápasy. Tato všechna opatření měla za následek utlumení takřka všech aktivit fotbalových příznivců. Málokdo si totiž dovolil riskovat konflikt s tehdejším režimem. Takový přístup ze strany sovětského režimu však nezabránil snad největší a nejhorší sportovní tragédii v dějinách sovětského sportu. V utkání poháru UEFA konaném 20. října roku 1982 se střetly celky Spartak Moskva a nizozemský FC Haarlem (Mareš, Smolík & Suchánek, 2004). Do ochozů stadionu V. I. Lenina, známého také jako Luzhniky, se přišlo na tento zápas podívat celkem malé množství diváků. Všichni fanoušci byli soustředěni pouze do jednoho ze sektorů. Z bezpečnostních důvodů byl otevřen pouze jeden východ z tohoto sektoru. Minutu před závěrečným hvizdem vedl Spartak 1:0, a tak začali diváci opouštět stadion jediným otevřeným východem. Ještě před úplným koncem utkání vstřelil Spartak druhý gól a to přinutilo některé

40 diváky k návratu zpět na stadion. Došlo ke střetu odcházejících fanoušků s těmi, co se chtěli do ochozů ještě vrátit. Pořádková služba však nechtěla vpouštět vracející se fanoušky zpět na stadion a tak vznikl chaos. V této tlačenici oficiálně zemřelo 66 lidí. Podle UEFA a dalších nezávislých studií se počet mrtvých vyšplhal až k 340. Pokud by toto číslo bylo pravdivé, jednalo by se o největší fotbalovou katastrofu v historii co do počtu obětí (www.sharegoodstaffs.com, 2012). Dle jiných zdrojů (Macho, 2006) lidé při odchodu ze stadionu klouzali po namrzlých schodech a ti, co spěchali za nimi, padali přes ně. Pozdější zprávy uváděli, že mnozí z netrpělivých diváků byli v podnapilém stavu. Zajímavé bylo prohlášení hráče Spartaku Sergeie Shvetsova, střelce druhé branky. „It would be better if I had not scored it!“. Toto vyjádření si můžeme vyložit jako zamyšlení nad tím, že by snad bylo lepší, aby branku nevstřelil (www.sharegoodstaffs.com, 2012). Zatímco ostatním fotbalovým tragédiím byla věnována velká pozornost médií a tisku, o Moskevském incidentu bylo v rámci SSSR zakázáno uveřejňovat jakékoliv informace. Jako následek této události došlo k ještě většímu zpřísnění bezpečnostních opatření a utužení represí bezpečnostních složek na stadionech. V polovině osmdesátých let 20. století byl důvodem zákazu vstupu na fotbalový stadion například pouze odznak oblíbeného klubu, který zdobil oblečení fanouška (Mareš, Smolík & Suchánek, 2004).

3.2.7 Bradford 1985

Nejméně 52 lidí zemřelo na stadionu Bradford City, dalších několik stovek z přítomných fanoušků bylo převezeno s popáleninami do okolních nemocnic. Mezi mrtvými byla většina dětí či starších lidí, kteří byli umačkáni při snaze rychle opustit prostory stadionu. Zápas mezi domácím celkem Bradford City a hostujícími Lincoln City se již od počátku těšil dobré náladě v hledišti. Domácí totiž slavili postup ze třetí, do druhé divize. Do ochozů se vměstnalo na 11000 lidí. Ještě před výkopem zapózoval kapitán domácích s trofejí pro vítěze třetí anglické divize.

41

Pět minut před koncem prvního poločasu byl zaznamenán malý oheň v zadní části bloku G, což způsobilo aktivaci protipožárního vybavení. Za pár minut se plameny rozšířily a policie začala s evakuací fanoušků (viz obr. č. 9). Během dalších čtyř minut byla v plamenech střecha stadionu a další dřevěné podstavce (BBC, 2005).

Obr. č. 9

Požár stadionu Bradford City 1985 (Hulton, 1985)

Příčinou požáru byl nedopalek cigarety, který jeden z přítomných fanoušků odhodil pod tribunu přímo do odpadků. Od nedopalku se vzňala dřevěná a azbestová konstrukce stadionu. Dalším z důvodů, proč lidé umírali, byl fakt, že postranní východy stadionu byly zamčeny. Po této katastrofě došlo ke změnám v legislativě, týkající se bezpečnosti na fotbalových stadionech v Británii (Hunt, 2006).

3.2.8 Káthmandu 1988

Nejméně 93 fanoušků zemřelo při utkání mezi mužstvy Jankapur a Mukti Jodha ve městě Káthmandu. Při utkání došlo mezi diváky k panice po té, co se přihnala prudká bouře s kroupami. K neštěstí došlo z důvodu uzamčení bran na stadionu (Hunt, 2006). Další zdroje uvádějí (Oliver Jakobson, 2004), že na stadionu v nepálském Káthmandu přišlo o život ušlapání 93 lidí a stovky dalších byly zraněny.

42

3.2.9 Hillsborough 1989

K další tragické sportovní katastrofě došlo při semifinálovém utkání britského Poháru FA mezi Nottingham Forest a FC Liverpool v britském Sheffieldu. Právě fanoušci liverpoolského FC se snažili dostat do hlediště přes úzký průchod v přízemí stadionu. Přibližně 5000 fanoušků se marně snažilo dostat dovnitř, načež policii rozhodla otevřít brány, které neměly turnikety. Výsledkem bylo, že se na bezpečnostní hrazení u hrací plochy tlačily stovky diváků úzkým průchodem ze zádní části tribuny do již tak přeplněného středu ohrady. Lidé, stojící na začátku tohoto davu, tak byli ohromnou silou valících se diváků rozmačkáni o bezpečnostní hrazení. Výsledkem bylo 96 mrtvých a 766 zraněných. V důsledku této události bylo doporučeno odstranit oplocení hřišť, a aby stadiony měly pouze místa určená k sezení (Hunt, 2006).

3.2.10 Bastia 1992

Dne 5. května roku 1992 došlo při utkání francouzského poháru mezi mužstvy Bastia a Marseille ke zhroucení kovové provizorní tribuny, která byla postavená právě pro tento zápas. Tribuna měla zvýšit kapacitu stadionu o 10000 míst. Dříve, než samotný zápas začal, došlo ke zřícení této kovové konstrukce a k usmrcení 18 lidí. Dalších více než 2300 diváků bylo zraněno. Toto utkání se nikdy neodehrálo a francouzská asociace dokonce zrušila zbytek utkání francouzského poháru. Ten tak poprvé v historii nepoznal svého vítěze (Seal, 2011).

3.2.11 Johannesburg 2001

Nejméně 43 lidí přišlo o život a dalších 250 bylo zraněno na stadionu Ellis Park v Johannesburgu při fotbalovém utkání mezi dvěma největšími jihoafrickými týmy Kaizer Chiefs a Orlando Pirates. Stadion měl kapacitu 60000 diváků, ale ten den jich bylo v hledištích ještě o něco víc. Další a další lidé se snažili dostat na už

43 tak přeplněné tribuny, čímž došlo k tlačením a následnému úmrtí právě 43 fanoušků. Fanoušci po tragédii odsoudili postoje klubů k bezpečnosti na Ellis Parku a obvinili je z toho, že prodali více vstupenek, než je skutečná kapacita stadionu (South African History Online, 2001).

44

4. Diskuse

Z práce jednoznačně vyplývá, že fotbalové násilí a úmrtí diváků jsou opravdu problémy celospolečenského rázu. Nevyhýbají se jak fotbalově vyspělým i méně vyspělým zemím, tak ekonomicky a sociálně silným a slabším státům. Pro lepší přehled přikládáme tabulku č. 2, která uvádí výše zmíněné tragické události způsobené agresivním chováním fanoušků. V tabulce je postupně uveden rok události, místo, počty mrtvých a zraněných a zajímavosti té jednotlivé události. Na konci tabulky je uveden sumář mrtvých a zraněných vztahující se ke všem zmiňovaným tragédiím. Podobně je tomu i u tabulky č. 3, která uvádí údaje o tragických událostech na fotbalových stadionech bez známek agresivního chování. Údaje v obou tabulkách, zejména pak ty týkající se počtu mrtvých a zraněných, nepokládejme za naprosto přesné, jelikož počty obětí a zraněných se dle zdrojů mohou lišit. Zejména pak v tabulce č. 2 zvyšuje právě tyto počty válka mezi Salvadorem a Hondurasem z roku 1969, která měla počátek právě v násilnostech na fotbalovém stadionu.

Tabulka 2: Přehled fotbalových tragédií způsobených agresivním chováním

Rok Místo Mrtvých Zraněných Zajímavosti

Konflikt řešen 1964 Lima 318 500 vojenským soudem

1968 Buenos Aires 74 150

Vlna nepokojů Salvador, přerostla až 1969 6000 12000 Honduras k vyhlášení válečného stavu Potyčky vyvolala 1971 Kayserispor 44 600 sporná branka

45

Vyloučení všech anglických klubů na 5 let z evropských 1985 Brusel 42 250 pohárů

Utkání bylo i přes tragédii odehráno Přeplněná kapacita 1991 Orkney 43 Neuvedeno stadionu

2001 Accra 126 300

Nepokoje pouze 2002 Moskva 2 73 mimo stadion Fanoušek usmrcen 2003 Compostela 1 0 „vlastními“ fanoušky

2011 Lodž a Krakov 1 + 1 0

21 lidí odsouzeno 2012 Port Saidu 74 248 k trestu smrti

Celkem 6726 14121

Tabulka 3: Přehled fotbalových tragédií bez známek agresivního chování

Rok Místo Mrtvých Zraněných Zajímavosti

80 000 diváků v 1902 Ibrox 25 517 hledišti Zápas znovu zahájen, těla 1946 Bolton 33 500 mrtvých na okrajích hřiště 2. tragédie na stejném stadionu

1971 Ibrox 66 200 Východ nevydržel nápor předčasně odcházejících diváků Účastníky zápasu 1974 Káhira 49 50 byli hráči Dukly Praha Nejmladší oběti 1981 Pireus 21 55 bylo 14 let

46

Střet odcházejících a přicházejících diváků v poslední minutě utkání 1982 Moskva 66 61

Dle nezávislých studií byl počet mrtvých až 340 Smutná oslava 1985 Bradford 56 265 postupu do druhé anglické divize Paniku způsobila 1988 Káthmandu 93 100 prudká bouře a krupobití Chybné rozhodnutí policie otevřít další 1989 Hillsborough 96 766 vchody bez turniketů Zřícení provizorní 1992 Bastia 18 2300 tribuny pro 10 000 diváků Přeplněná kapacita 2001 Johannesburg 43 250 stadionu

Celkem 562 5064

Jak je možno si z tabulek povšimnout, událostí, při kterých dochází ke zranění či dokonce ke smrti fanoušků se v historii této hry odehrálo mnoho. Poslední případ z roku 2012 jen dokazuje, že fotbalové tragédie se stávají i v dnešní civilizovanější době. Proto není překvapením, že o tuto problematiku se zajímá nejen velké množství výzkumů, ale také můžeme sledovat zájem ze strany médií. Tato problematika je řešená téměř celoplošně, od policie a jiných národních organizací, až k těm nejvyšším, kterými jsou fotbalové asociace UEFA a FIFA. Právě tyto dvě hlavní fotbalové organizace se snaží zbrojit proti diváckému násilí, zejména pak proti řádění fotbalových chuligánů. Dokladem nechť je podpora ze strany UEFA pro jednu z největších protichuligánských a protirasistických organizací, kterou je FARE (Football Agains Racism in Europe) (Smolík, 2008). Michel Platiny, prezident UEFA, ve svém rozhovoru na konferenci v Bruselu uvedl, že upřímně žádá o ochranu fotbalu před násilím a rasismem.

47

Problémem dle něj je velká popularita tohoto sportu, která láká extremistické menšiny. Násilí je totiž problémem společenským a právě fotbal se dostává do centra společenského dění. Dle jeho prohlášení již UEFA velmi úzce spolupracuje s národními asociacemi, kluby a národními policejními silami. Není na místě provádět drobné, provizorní opatření a tak pouze dočasně maskovat tento problém. Je třeba zřízení evropského mechanismu, který by centralizoval veškeré informace a také například prováděl potřebná školení odborníků (Chaplin, 2007). Roku 1985 došlo ve Štrasburku k přijetí Evropské úmluvy o diváckém násilí a neslušném chování při sportovních událostech a zvláště při fotbalových zápasech. Česká republika se pod tuto úmluvu podepsala roku 1995 a tím mohlo dojít k jejímu vstoupení v platnost k 1. listopadu 1995 (www.epravo.cz, 1996). Z této úmluvy o diváckém násilí a neslušném chování při sportovních událostech a zvláště při fotbalových zápasech pak vyplývají určité povinnosti pro kluby, mezi které můžeme zařadit spolupráci a vzájemnou výměnu informací mezi policejními silami, jmenování pořadatelů z vlastních řad, v určitých případech kontrolu prodeje vstupenek, zákaz vstupu osobám pod vlivem alkoholu a drog a vnášení předmětů, které by mohli být použity při násilných činech (Nikl, Volevecký, 2007). V České republice byla navíc roku 1996 na základě usnesení vlády ČR zřízena Koordinační komise k problematice diváckého násilí a nevhodného chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech a tím České republika přistoupila k Evropské úmluvě k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech. Při jednáních této komise dochází k vzájemné spolupráci mezi Ministerstvem vnitra ČR, Policií ČR, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Svazem měst a obcí, Fotbalovou asociace ČR a Českým svazem ledního hokeje (www.hodonin.cz, n.d.). Jak již bylo výše uvedeno, do boje proti násilí na fotbalových stadionech je zapojeno mnoho subjektů, které spolu vzájemně spolupracují a vydávají potřebná opatření. Další součástí toho celého mechanismu jsou také pořadatelská služba a samotné fotbalové kluby. Všechny tyto členy pak zastřešuje Fotbalová asociace

48

ČR (FAČR). FAČR byla založena již roku 1901 pod názvem Český fotbalový svaz a jejím předsedou je v současné době Miroslav Pelta (nv.fotbal.cz, n.d.). Můžeme si tedy povšimnout, že organizací a různých asociací, které se touto problematikou zabývají, je dost nejen ve světě, ale i u nás. Dá se tedy říci, že Česká republika jde v tomto směru s celým fotbalovým světem a snaží se vynaložit hodně úsilí k potlačení tohoto fenoménu dnešní doby. Při studiu této problematiky člověku dochází, že divácké násilí a úmrtí v hledištích z fotbalových stadionů jen tak nevymizí. Světové organizace a asociace sice proti němu vehementně zbrojí, ale dle našeho názoru není možno návštěvníkovi s jistotou zaručit, že se zrovna on nestane obětí další fotbalové tragédie. Pohlédneme-li do minulosti a uvědomíme si příčiny tragických událostí na fotbalových stadionech, můžeme odvodit pár doporučení, která by ve výsledku mohla pomoci k potlačení tohoto nešvaru. Jedno z hlavních doporučení je určitě omezení počtu diváků v hledištích fotbalových stadionů. Na prvním místě by mělo být bezpečí fotbalových fanoušků, až poté snaha pořadatelů o co nejvyšší návštěvnost na fotbalová utkání. Domníváme se, že čím více fanoušků v ochozech bude, tím může dojít ke zvýšení pravděpodobnosti vzniku konfliktů, panických reakcí nebo dalších situací vedoucích k tragickým následkům. Podobná omezení již po delší dobu v některých fotbalových soutěžích existují, ale i přes to jsou čísla uvádějící počet diváků v ochozech obrovská. Dalším opatřením by například mohl být technický stav fotbalových stadionů. Z vlastních zkušeností víme, že mnoho z nich je již staršího původu a nápor diváků tak nemusí zcela zvládnout. Právě v těchto případech pak dochází ke zřícení ať už zábradlí či oplocení, tak mnohdy i částí celého stadionu. Následky takových katastrof jsou tragické. Varováním nechť jsou tragédie, při kterých došlo ke zřícení tribun a tím způsobeným úmrtím mnohdy nevinných diváků. Další možnost jak trochu omezit riziko vzniku konfliktů je zákaz vstupu na fotbalové stadiony pro již jednou usvědčené agresory, kteří někdy v minulosti rozpoutali či se aktivně účastnili potyček v hledištích. Tento problém je již v několika světových fotbalových ligách řešen a těší se z pozitivních ohlasů. Není lehké identifikovat pachatele takových činů, ale pokud je to pouze trochu možné,

49 je na místě zamezit jeho dalším návštěvám nejen fotbalových, ale všech sportovních událostí. Jako velký problém se nám jeví i užívání alkoholu a jiných zakázaných látek. Člověk je schopen pod vlivem takových látek činů, do kterých by se za normálního stavu vědomí nepouštěl. Problém s konzumací tvrdého alkoholu přímo na stadionech pořadatelé řeší tak, že v občerstveních pro návštěvníky je z alkoholických výrobků prodáváno pouze pivo. Na druhou stranu je třeba dbát na to, aby se do hlediště nedostal člověk, který již alkohol konzumoval před příchodem na sportovní událost, nebo takový, který si do hlediště vnáší svůj vlastní alkohol. Tím se nabízí další možné doporučení o zpřísnění prohlídek fanoušků vstupující do prostor stadionu. Nemusí to však být vždy alkohol, co diváci do ochozů přinášejí. Zde můžeme zmínit řadu věcí, které se mohou jakýmkoli způsobem podílet na vzniku konfliktů. Patří sem transparenty s rasistickými či vulgárními nápisy, pyrotechnika, příruční zbraně jako např. boxery, různé tyče, basebalové pálky, obušky či střelné zbraně. Na pořadatelích pak je nelehký úkol. Zamezit přítomnosti právě těchto předmětů.

50

5. Závěr

Násilí na fotbalových stadionech a s ním spojená úmrtí fanoušků jsou momentálně celosvětově často řešeným tématem. Jedná se o závažný společenský problém, proti kterému se snaží „zbrojit“ státní i světové organizace. Již od počátku šedesátých let 20. století, kdy můžeme hovořit o vzniku prvních chuligánských tlup, se „britská nemoc“, jak se tomuto jevu přezdívá, šíří skrz Evropu do celého světa. A nejedná se pouze o fotbal. Chuligánství se rozšířilo i do ostatních sportů s vysokou diváckou účastí. Jak si můžeme všimnout ze zpráv přicházejících z celého světa, postupem času docházelo ke stupňování agresivního chování některých z fanoušků. A je to mnohdy právě chování těchto výtržníků, jež stojí za zničenými stadiony, rozbitými výlohami obchodů, zraněnými a někdy i mrtvými diváky. Za vším špatným však nehledejme vždy fotbalové chuligány. Ano, mají na svědomí nejednu tragédii, ale určitě jim nelze vyčítat všechny. V historii se odehrálo mnoho fotbalových katastrof, při kterých umírali lidé. Za jejich smrt v několika případech mohl špatný stav stadionu. Takové události bývají většinou právě těmi nejtragičtějšími, protože umírají hlavně lidé nevinní, kteří se pouze přišli podívat na svou oblíbenou hru. Mezi další příčiny můžeme zařadit špatnou organizaci a bezpečnostní opatření přímo na stadionech. Případy umačkaných a ušlapaných lidí u vchodových turniketů jsou většinou výsledkem chtíče mnoha lidí dostat se do fotbalových ochozů, nebo úmyslné či neúmyslné přeplnění kapacity stadionu z řad pořadatelů utkání. Zvýšený počet a zejména pak brutalita konfliktů, které vyvolávají členové subkultury hooligans, je celospolečensky vnímáno negativně. Proto společnost vytváří tlak na různé světové organizace, aby hledali řešení, které by znemožnilo šíření násilí spojené s fotbalovými zápasy. Slibují si od toho minimalizaci majetkových škod a hlavně úbytek, nejlépe však úplné vymizení zranění a úmrtí fotbalových diváků. Proto jsme také v poslední době svědky masových kampaní v boji proti rasismu, vandalismu a agresivnímu chování v prostorech fotbalových stadionů. Najít takové řešení, které by dalo zaniknout těmto negativním jevům,

51 nebude vůbec jednoduché. Boj s tímto fotbalovým fenoménem zajisté jen tak neskončí a organizace, které proti němu usilovně zbrojí čeká ještě spousta práce. Již roku 1990 vyslovil zajímavou myšlenku Pavel Slepička, která podle našeho názoru trefně vystihuje i současnou situaci na fotbalových stadionech. „Fotbalové zápasy se stávají něčím jako alibi. Jsou využívány pouze jako příležitost vyprovokovat incidenty“(Slepička, 1990, s. 149). Tento odvážný názor byl pravdivý v minulosti a zůstává pravdivým i v době současné. Doufejme, že v blízké budoucnosti již nebude tento názor tak aktuální jako je dnes.

52

Seznam použitých zdrojů

Literatura

Čermák, I. (1998). Lidská agrese a její souvislosti. Žďár nad Sázavou, ČR: Fakta

Fromm, E. (1997). Anatomie lidské destruktivity. Praha, ČR: Nakladatelství Lidové noviny

Hartl, P., & Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha, ČR: Portál, s.r.o.

Hošek, V. (2003). Psychologie odolnosti. Praha, ČR: Karolinum

Hunt, Ch. (2006). Světová encyklopedie fotbalu. Praha, ČR: Olympia, a.s.

Macho, M. (2006). Zlatá kniha fotbalu. Praha, ČR: Nakladatelství XYZ, s.r.o.

Mareš, M., Smolík, J., & Suchánek, M. (2004). Fotbaloví chuligáni. Brno, ČR: Barrister & Principal.

Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha, ČR: Academia

Nikl, J., & Volevecký, P. (2007). Divácké násilí. Praha, ČR: Vydavatelství PA ČR

Poněšický, J. (2005). Agrese, násilí a psychologie moci. Praha, ČR: Triton

Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2009). Pedagogický slovník. Praha, ČR: Portál, s.r.o.

Sekot, A. (2004). Sociální dimenze sportu. Brno, ČR: MU Brno

Sekot, A. (2008). Sociologické problémy sportu. Praha, ČR: Grada

Sekot, A. (2006). Sociologie sportu. Brno, ČR: Paido

Slepička, P. (2010). Divácká reflexe sportu. Praha, ČR: Karolinum

Slepička, P. (1990). Sportovní diváctví. Praha, ČR: Olympia

53

Slepička, P., Hošek, V., & Hátlová, B. (2009). Psychologie sportu. Praha, ČR: Karolinum

Smolík, J. (2008). Fotbalové chuligánství. Karlovy Vary, ČR: Zdeněk Plachý – vydavatelství & nakladatelství

Spurný, J. (1996). Psychologie násilí. Praha, ČR: Eurounion

Tod, D., Thatcher, J., & Rahman, R. (2010). Sport Psychology. Chippenham and Eastbourne, Velká Británie: CPI Antony Rowe

Výrost, J., & Slaměník, I. (2008). Sociální psychologie. Praha, ČR: Grada Publishing, a.s.

Internetové zdroje

Africa Review. (2012). The Port Said stadium scene of trouble where 74 spectators died earlier this month. www.africareview.com [online]. Přístup dne 10.4.2013, z http://www.africareview.com/Sports/Al-Ahly-return-to-training- after-disaster/-/979186/1332722/-/12qmirs/-/index.html

AFT Photo. (2012). Riot policemen block "football hooligans" during an exercise at Arena Lviv stadium in western Ukrainian city of Lviv on April 19, 2012. www.adelaidenow.com.au [online]. Přístup dne 10.4.2013, z http://www.adelaidenow.com.au/sport/sports-fix/what-you-missed-overnight-the-friday- sports-fix/story-fn89gzut-1226388589118

BBC. (2005). 1985: Fans killed in Bradford stadium fire. www.news.bbc.co.uk [online]. Přístup dne 26.3.2013, z http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/may/11/newsid_2523000/252356 1.stm

Bech, C. (2012). Carlsberg sparker 100 mio. kr. i engelsk VM-kampagne. www.business.dk [online]. Přístup dne 10.4.2013, z http://www.business.dk/media/carlsberg-sparker-100-mio.-kr.-i-engelsk-vm- kampagne

54

Epravo.cz (1996). Sdělení Ministerstva zahraničí o sjednání evropské úmluvy o diváckém násilí a neslušném chování při sportovních událostech a zvláště při fotbalových zápasech. www.epravo.cz [online]. Přístup dne 2.4.2013, z http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/sdeleni-ministerstva- zahranicnich-veci-o-sjednani-evropske-umluvy-o-divackem-nasili-a-neslusnem- chovani-pri-sportovnich-udalostech-a-zvlaste-pri-fotbalovych-zapasech- 13619.html

Fab. (n.d.). South tercce or „Virage Sud“ whitch is home to the „South Winners“ (top and sides) and the „Commando Ultras 84“ (bottom). www. gripofhysteria.wordpress.com [online]. Přístup dne 10.4.2013, z http://gripofhysteria.wordpress.com/2008/02/23/marseille-v-psg-last-sunday/

Frandsen, F. (2012). Fodboldlandsholdet får opbakning fra 8578 tilskuere til gruppekampene under sommerens EM-slutrunde. www.ekstrabladet.dk [online]. Přístup dne 10.4.2013, z http://ekstrabladet.dk/sport/fodbold/landsholdsfodbold/em2012/article1722071.ec e

Fotbal.cz. (n.d.). FAČR. www.nv.fotbal.cz [online]. Přístup dne 2.4.2013, z http://nv.fotbal.cz/cmfs/

Gillon, D. (2008). A national tragedy: Ibrox disaster, 1902. www.heraldscotland.com [online]. Přístup dne 25.3.2013, z http://www.heraldscotland.com/a-national-tragedy-ibrox-disaster-1902-1.878072

Hoffman, D. (n.d.). Masked menace. www.liveraf.wordpress.com [online]. Přístup dne 10.4.2013, z http://liveraf.wordpress.com/2010/12/13/special-investigation-english- defence-league-and-the-hooligans-spreading-hate-on-the-high-street/

Hulton (1985). A survivor of the 1985 Bradford disaster has attacked comments made by a retired judge about the Hillsborough families. www.guardian.co.uk [online]. Přístup dne 12.4.2013, z http://www.guardian.co.uk/football/2011/oct/20/bradford-disaster-attacks-judge- hillsborough

55

Chaplin, M. (2007). Unite agains violence. www.uefa.com [online].Přístup dne 2.4.2013, z http://www.uefa.com/uefa/stakeholders/europeanunion/news/newsid=629410.htm l

Jakobson, O. (2004). Jalgpallikatastroofid. www.neljas.ee [online]. Přístup dne 26.3.2013, z http://www.neljas.ee/est/?news=914073&category=3

Kubáň, D. (2007). Fotbalové tragédie: Brusel 1985. www.eurofotbal.cz [online]. Přístup dne 19.3.2013, z http://www.eurofotbal.cz/clanky/fotbalove-tragedie- brusel-1985-31994/

McCabe, E. (1985). Heysel Stadium disaster, 1985. www.glukauf.tumblr.com [online]. Přístup dne 10.4.2013, z http://glukauf.tumblr.com/post/13634597673/heysel-stadium-disaster-1985-by- eamonn-mccabe

Městská policie Hodonín. (n.d.). Divácké násilí. www.hodonin.cz [online]. Přístup dne 2.4.2013, z http://www.hodonin.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=81:div acke-nasili-&catid=6:prevence&Itemid=43n

Olympiacos FC. (n.d.). Olympiacos FC history 1979-1993. www.olympiacos.org [online]. Přístup dne 25.3.2013, z http://www.olympiacos.org/en/history

Polochová, I. (2012). Egypt upadl po masakru na fotbalovém zápase do třídenního smutku. www.zpravy.idnes.cz [online]. Přístup dne 20.3.2013, z http://zpravy.idnes.cz/egypt-upadl-po-masakru-na-fotbalovem-zapase-do- tridenniho-smutku-phy-/zahranicni.aspx?c=A120202_075707_zahranicni_ipl

Rai, ČTK. (2012). Z masakru na stadionu v Port Saídu obviněno 75 lidí. www.ceskatelevize.cz [online]. Přístup dne 20.3.2013, z http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/168341-z-masakru-na-stadionu-v-port- saidu-obvineno-75-lidi/

56

Roy, S. (2006). The Soccer Wars: Honduras and El Salvador, 1969. www.soccerblog.com [online]. Přístup dne 19.3.2013, z http://www.soccerblog.com/2006/04/the-soccer-wars-honduras-and-e.htm

Seal, B. (2011). 5 May 1992 – The Furiani Disaster. www.tdifh.blogspot.cz [online]. Přístup dne 26.3.2013, z http://tdifh.blogspot.cz/2011/05/5-may-1992- furiani-disaster.html

Share good staffs. (2012). History´s Top 17 Worst Soccer Disasters. www.sharegoodstuffs.com [online]. Přístup dne 25.3.2013, z http://www.sharegoodstuffs.com/2012/06/historys-top-17-worst-soccer- disasters.html

South African History Online. (2001). Ellis Park soccer stampede kills 43. www.sahistory.org.za [online]. Přístup dne 26.3.2013, z http://www.sahistory.org.za/dated-event/ellis-park-soccer-stampede-kills-43

Tn.cz. (2012). Masakr na fotbale: 79 mrtvých, 1000 zraněných. www.tn.nova.cz [online]. Přístup dne 20.3.2013, z http://tn.nova.cz/zpravy/zahranici/masakr-na- fotbale-50-mrtvych-po-bitce-na-stadionu.html

Tn.cz. (2013). Drsný ortel! V Egyptě odsoudili k smrti 21 fotbalových chuligánů! www.tn.nova.cz [online]. Přístup dne 20.3.2013, z http://tn.nova.cz/sport/fotbal/dalsi-fotbal/drsny-ortel-v-egypte-odsoudili-k-smrti- 21-fotbalovych-chuliganu.html

Tn.cz. (2011). Válka hooligans: V krakově ubodali fanouška. www.tn.nova.cz [online]. Přístup dne 20.3.2013, z http://tn.nova.cz/sport/fotbal/dalsi-fotbal/valka- hooligans-v-krakove-ubodali-fanouska.html

UEFA.com. (2003). Deportivo fan koled at cup tie. www.uefa.com [online]. Přístup dne 20.3.2013, z http://www.uefa.com/memberassociations/news/newsid=117166.html

57

Ultras Olympiakos. (2009). Olympiakos ultras. www.greeksoccer.com [online]. Přístup dne 10.4.2013, z http://www.greeksoccer.com/forums/lofiversion/index.php?t235055249.html

WHO. (n.d.). Definition and typology of violence. www.who.int [online]. Přístup dne 27.2.2013, z http://www.who.int/violenceprevention/approach/definition/en/index.html

Dokumenty

Blahutková, M., Pacholík, V. (2011). Psychologie sportu. www.pf.ujep.cz [online]. Přístup dne 27.2.2013, z http://pf.ujep.cz/user_files/Psychologie_sportu_stud_text.pdf

58

Přílohy

Obr. č. 1

Policejní blok před fotbalovými chuligány (AFP Photo, 2012)

Obr. č. 2

Britští chuligáni (Hoffman, n.d.)

Obr.č. 3

Ultras a jejich choreografie (Fab, n.d.)

59

Obr. č. 4

Ultras Olympiakos Pireus (Ultras Olympiakos, 2009)

Obr. č. 5

Dánští roligans (Frandsen, 2012)

Obr. č. 6

Roligans (Bech, 2012)

60

Resumé

Bakalářská práce na téma Smrt na fotbalových stadionech v závislosti na agresivitě diváků je zaměřena na aktuální i historickou problematiku fotbalových diváků, zejména pak fotbalových chuligánů. Cílem první části práce bylo na základě studia odborné literatury definovat základní pojmy týkající se chování fotbalových chuligánů, které jsou nezbytné pro další práci s tématem. V dalších částech nalezneme výčet některých tragických událostí, při kterých docházelo k úmrtí fotbalových fanoušků. Proti fotbalovému násilí se snaží bojovat spousta světových i národních organizací a jejich hlavním cílem je odstranění nežádoucích agresivních a rasistických střetů, a tím vést hráče a fanoušky ke slušnému chování na fotbalových stadionech.

Resume

The topic of this thesis deals with the agression on football stadiums. The full name of the thesis is „Death on Football Stadiums in Relation to the Aggressivenes of Viewers“. The paper focuses on present and historical background of football fans. The main purpose of this theme is focused on hooligans and thein violent nature. First part of the thesis sets up the theoretical framework of hooligans behaviour and the way of thinking. The most important definitions of this area are described in this part as well. The other part describes the most tragical moments from the football fans history. The last part of the paper focuses on effort of world and national football unions to stop or at least to reduce the agression and violence of football fans.

61