MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA

ÚSTAV SLAVISTIKY

Magisterská diplomová práce

Brno 2018 Mgr. Olga Macíčková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav slavistiky Ukrajinský jazyk a literatura

Mgr. Olga Macíčková

Česko-ukrajinská terminologie sémantického pole Aerofony (Чесько-українська термінологія семантичного поля Аерофони)

Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Petr Kalina, Ph.D.

2018

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Podpis autora práce

3

Poděkování Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce PhDr. Petru Kalinovi, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce, cenné a přínosné rady a věnovaný čas. Rovněž bych chtěla poděkovat Ondrovi Musilovi a Marku Slanému za laskavé zapůjčení literatury. Také bych moc chtěla poděkovat svému milovanému manželi Martinu Macíčkoví za absolutní podporu během psaní této práce. 4

Obsah

ÚVOD ...... 7

1. TEORETICKÁ ČÁST ...... 12

1.1 UKRAJINSKÁ HUDEBNÍ INSTRUMENTÁLNÍ KULTURA ...... 12 1.2 ČESKÁ HUDEBNÍ INSTRUMENTÁLNÍ KULTURA ...... 14 1.3 SHRNUTÍ ...... 16 2. ORGANOLOGIE ...... 19

2.1 ČESKÁ A UKRAJINSKÁ ORGANOLOGIE ...... 19 3. PROBLEMATIKA DEFINICE TERMÍNU AEROFON V ČESKÉ A UKRAJINSKÉ ORGANOLOGII. 23

3.1 POJEM AEROFON V ČESKÉ A UKRAJINSKÉ ORGANOLOGII ...... 23 4. ROZDÍLY V KLASIFIKACI AEROFONŮ. DĚLENÍ AEROFONŮ V UKRAJINSKÉ ORGANOLOGII. 26

4.1 DĚLENÍ AEROFONŮ V ČESKÉ ORGANOLOGII ...... 28 5. PRAKTICKÁ ČÁST. SROVNÁVACÍ CHARAKTERISTIKA ČESKÝCH A UKRAJINSKÝCH HUDEBNÍCH TERMÍNŮ SÉMANTICKÉHO POLE AEROFONY ...... 30

5.1 KOMPARACE POJMENOVÁNÍ HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ Z ETYMOLOGICKÉHO HLEDISKA ...... 30 5.1.1 Výpůjčky z němčiny ...... 31 5.1.2 Řečtina ...... 36 5.1.3 Italština ...... 39 5.1.4 Latina ...... 42 5.1.5 Francouzština ...... 44 5.1.6 Hebrejština ...... 46 5.1.7 Rumunština ...... 47 5.1.8 Maďarština ...... 48 5.1.9 Turečtina ...... 48 5.1.10 Perština ...... 49 5.1.11 Arabština ...... 50 5.1.12 Ugrofinské ...... 50 5.1.13 Setswanština...... 50 5.1.14 Zuluština ...... 50 5.1.15 Ruština ...... 51 5.1.16 Lužická srbština ...... 51 5.1.17 Angličtina ...... 51 5.1.18 Všeslovanské ...... 52 5.1.19 Termíny, jež vznikly antroponymastickým způsobem ...... 56 5.2 NÁVRHY ...... 59 5.3 TERMÍNY, PRO KTERÉ V UKRAJINŠTINĚ NEEXISTUJÍ EKVIVALENTY VZHLEDEM K ODLIŠNÝM REÁLIÍM ...... 62 5.4 KOMPARACE POJMŮ PODLE GRAMATICKÉHO HLEDISKA ...... 63 5.5 ODLIŠNOSTI V RODĚ ...... 63 5.6 ODLIŠNOSTI V ČÍSLE ...... 64 5.7 KOMPARACE PODLE VÝZNAMU ...... 64 ZÁVĚR...... 67

5

RESUMÉ ...... 71

RÉSUMÉ ...... 72

SEZNAM ZKRATEK ...... 73

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...... 75

ČESKO-UKRAJINSKÝ SLOVNÍK SÉMANTICKÉHO POLE AEROFONY ...... 82

6

Úvod

„…And over weariness and doubt

rose up the horns like bellied sails,

like canvas of the soul flung out

to rising and orchestral gales…“

(R. Nathan)

Magisterská práce s názvem Česko-ukrajinská terminologie sémantického pole Aerofony si klade za cíl analýzu české a ukrajinské hudební terminologie z jedné oblasti organologie, a to z oblasti dechových nástrojů z komparativního hlediska. Důvodem pro zvolení daného tématu je především osobní zájem o tuto problematiku. Protože sama hraji na knoflíkový akordeon a příležitostně učím děti i dospělé ovládat tento nástroj, který se podle obecně přijaté klasifikace řadí k aerofonům (tedy dechovým hudebním nástrojům), musím pro všechny termíny, které jsem dříve používala pouze ve svém rodném jazyce (ukrajinštině), jež se týkají jak stavby samotného nástroje, tak způsobů hry na něj, používat české ekvivalenty. Tato skutečnost mě přiměla k tomu, abych se zaměřila i na jiné dechové hudební nástroje, protože v české odborné literatuře zatím práce se stejnou nebo podobnou tematikou neexistuje. Kromě pedagogických pohnutek, bylo dalším důvodem pro zvolení výše uvedeného tématu pro mou magisterskou diplomovou práci rovněž areálové zaměření. Přesněji řečeno skrze zkoumání a porovnávání hudební terminologie pro české a ukrajinské dechové nástroje bude pravděpodobně čtenář moci nahlédnout do česko-ukrajinských hudebních vztahů ze specifického hlediska. Tato práce by mohla být zajímavá a přínosná pro všechny, kteří mají co do činění nejen s hudbou, ale také s terminologickou problematikou.

Přirozeným výsledkem tohoto komparativního zkoumání se jeví vznik česko-ukrajinského slovníku s podtitulem Aerofony, kde by čtenář našel pojmy týkající se jak samotného pojmenování pro dechové nástroje současné i zaniklé a které se vyskytovaly nebo se stále vyskytují na území současné České republiky, jejich základní součásti, způsoby hry na ně a také pojmenování hráčů na jednotlivé dechové nástroje. Jelikož se bude jednat o česko-ukrajinský slovník, bude pro nás výchozím jazykem čeština, ve které budeme potřebné pojmy vyhledávat pomocí metody excerpce. Z tohoto důvodu je důležité zdůraznit, že budou opomenuty termíny pro ty aerofony, které se nevyskytují či nevyskytovaly na území Česka, a tudíž neměly a nemají ustálené pojmenování 7 v českém jazyce. Tato skutečnost nám na jedné straně zabrání zapojit do našeho výzkumů úplně všechny hudební nástroje spadající do skupiny aerofonů, ale na straně druhé nám umožní lépe se zaměřit na vztah mezí českou a ukrajinskou organologií a hudební terminologií zvlášť. Musíme také zdůraznit, že tato práce nebude reflektovat názvy ze sémantické oblasti aerofonů, které jsou specifické na území dnešní Ukrajiny a které nemají ekvivalenty v českém jazyce z důvodu absence jejich výskytu na teritoriu Česka, což je zdůvodnitelné tím, že naším primárním jazykem, ze kterého budeme vycházet a hledat všechny potřebné pojmy je čeština. Týká se to například následujících ukrajinských dechových nástrojů: kozacka truba, očereťana civka nebo očeretyna, surma a další.

Protože se otázkou terminologie jako takové zabývalo nesčetné množství jak českých (např. přední český terminolog Miroslav Roudný,1 Rostislav Kocourek, Jan Svatopluk Presl a další), tak ukrajinských (například Ivan Verchratskyj (Іван Верхратський), jenž položil základy ukrajinské vědecké terminologie, Hryhorj (Hryhor) Cholodnyj (Григорій Холодний), jenž se stal obětí stalinského teroru, Eduard Skorochoďko (Едуард Скороходько), Taras Kyjak (Тарас Кияк), Natalija Nepyjvoda (Наталія Непийвода), Halyna Macjuk (Галина Мацюк) a mnoho dalších) a jiných jazykovědců, kteří se zabývali problematikou terminologie (např. Eugen Wüster, Sergej Čaplygin a Dmitrij Lotte)2, bude kladen důraz pouze na specifickou odnož terminologického systému – terminologii hudební. Z důvodu, že stanovený rozsah diplomové práce nám neumožní zaměřit se detailně na vznik, rozvoj a současný stav hudební terminologie na území dnešní Ukrajiny a České republiky, podíváme se na tato témata pouze do té míry, abychom dokázali vysvětlit, proč pro některé pojmy ekvivalenty v ukrajinském jazyce existují a pro jiné nikoliv. Ze stejného důvodu zaměříme náš pohled jen na úzkou část této obšírné organologické problematiky, konkrétně na oblast dechových hudebních nástrojů. Tento výběr je zdůvodněn jednak předpokládaným nejstarším původem těchto nástrojů (například rohy nebo duté kosti uloveného zvířete, které můžeme vidět nejen v muzeích hudby, ale i v jiných a to díky archeologickým vykopávkám), jednak největším a nejpestřejším, podle našeho mínění, rozsahem dechového instrumentáře, což by nám mohlo zajistit širší prostor pro naplánovaný komparativní výzkum

1 Šedesátiny českého terminologa [online]., 47-48 [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: http://nase- rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6100 2 BOZDĚCHOVÁ, Ivana. Terminologie. Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. [online]. [cit. 2018-02-22]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/TERMINOLOGIE 8 spočívající v porovnání pojmů týkajících se aerofonů v obou jazycích, konkrétně v češtině a v ukrajinštině. Jak již bylo avizováno výše, výsledkem tohoto výzkumu by měl být malý dvojjazyčný česko-ukrajinský slovník sémantického pole Aerofony s předpokládaným počtem termínů kolem 400, jenž by mohl být přínosný nejen pro hudebníky či hudební vědce, ale také pro nadšence pro hudbu obecně. Kromě toho se pokusíme vyhodnotit procento přejatých slov, které si našly místo v obou jazycích a porovnat vzniklé poměry pomocí grafického zobrazení. Dalším krokem v našem komparativním zkoumání bude porovnání procenta výpůjček z jednotlivých jazyků do češtiny a ukrajinštiny a také se pokusíme určit, ve kterém jazyce z obou je více termínů domácího původu a ve kterém převažují přejatá slova a pomocí grafů ukážeme procentní poměry.

Pro lepší přehled můžeme naše téma charakterizovat následujícími body, které by měla předložená diplomová magisterská práce obsahovat:

• Stručný náhled na českou a ukrajinskou hudební instrumentální kulturu.

• Letmý pohled na české a ukrajinské dějiny organologie.

• Stvoření česko-ukrajinského slovníku z oblastí dechových hudebních nástrojů.

• Srovnávací charakteristika českých a ukrajinských termínů označujících dechové hudební nástroje, jejich součásti, způsoby hry na ně a případně jiné pojmy z hlediska etymologického, gramatického a významového.

Při zpracování daného tématu předpokládáme, že naším medotologickým základem bude metoda excerpce. Než totiž přikročíme k deskriptivní analýze a ke komparaci hudebních termínů, bude nutná jejich excerpce z českých zdrojů věnovaných hudebním nástrojům, instrumentace symfonického orchestru, slovníků a jiných materiálů. Pro tento účel budeme primárně vycházet ze zatím nejúplnější organologické příručky významného českého organologa Pavla Kurfürsta (1940– 2004) Hudební nástroje, zejména ze III. části s názvem Hudební nástroje v českých zemích, kde autor věnuje pozornost aerofonům (s. 643–741),3 práce Jana Rychlíka Moderní instrumentace (s. 11–320),4 publikace českého hudebního vědce Antonína Modra (1898–1983) Hudební nástroje (s.

3 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. ISBN 80-902912-1-x. 4 RYCHLÍK Jan a kolektiv. Moderní instrumentace. Vyšší orchestrační technika jednotlivých hudebních nástrojů. Praha, Panton, 1968.

9

62–130),5 brožurky českého skladatele a dirigenta Otakare Jeremiáše (1892–1962) Praktické pokyny k instrumentaci symfonického orchestru (s. 5–26),6 kolektivní publikace, jejíž autory jsou skladatelé otec a syn Václav Vačkář (1881–1954) a Dalibor C. Vačkář (1906–1984) Instrumentace symfonického orchestru a hudby dechové (s. 44–103, 175–216),7 knihy hudebního skladatele, aranžéra a trumpetisty Vlastimila Hály (1924–1985) s názvem Základy aranžování moderní populární hudby (s. 9–26)8 a ABC hudební nauky (s. 43–48, 123–125) Luďka Zenkla,9 které byly mimo jiné přínosné pro vznik této práce z hlediska bohatství termínů z oblasti efektů a způsobů hry na dechové hudební nástroje, které jsou pro naší práci nezbytné, knihy jednoho z nejlepších českých saxofonistů Karla Krautgartnera (1922–1982) O instrumentaci tanečního a jazzového orchestru (s. 10–25),10 a dalších zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Z ukrajinsky psané organologické literatury uveďme především práci významného ukrajinského etnomuzikologa a muzikanta Hnata Chotkevyče Hudební nástroje,11 příručku Instrumentoznavstvo od Svitlany Chaščevatské,12 publikaci Muzyčni instrumenty od Andruje Humeňuka,13 hudební příručku Osnovy teoriji muzyky od autorů H. A. Smahlija a H. A. Malovyka14 a další. Tedy termíny, které bude náš slovník obsahovat, budou označovat jak názvy dechových nástrojů, nebo těch, které z části spadají pod označení Aerofon (jak současné, tak zaniklé), jejich hlavní součásti (protože pro detailnější rozbor bychom potřebovali větší rozsah), označní pro hráče na jednotlivé nástroje, způsoby nebo techniky hry a případně jiné pojmy, jako například alespoň některé nejdůležitější varhanní rejstříky, neboť nemáme prostor, abychom uvedli všechny, kterými varhany disponují, protože je jich nesmírný počet (tisíce). Je nutno také zdůraznit, že nebudeme každý nástroj, na který narazíme, rozebírat dopodrobna také proto, že v České republice není k dispozici dostatek

5 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Druhé rozšířené vydání. Praha, Knihovna "Hudební výchovy" č. 17.: Edition Č. H. (dříve Edition Cadence), 1943. 6 JEREMIÁŠ, Otakar. Praktické pokyny k instrumentaci symfonického orchestru. Praha: F.A. Urbánek, 1942. 7 VAČKÁŘ, Václav a Dalibor C. VAČKÁŘ. Instrumentace symfonického orchestru a hudby dechové. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. 8 HÁLA, Vlastimil. Základy aranžování moderní populární hudby. Praha: Panton, 1980. 9 ZENKL, Luděk. ABC hudební nauky. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003. ISBN 978-80-86385-21-1 10 KRAUTGARTNER, Karel. O instrumentaci tanečního a jazzového orchestru. Praha: Panton, 1961. Čtení o hudbě. 11 ХОТКЕВИЧ, Г.М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. 512 с. Слобожанський світ. Випуск 4. ISBN 978-966-2562-29-3. 12 ХАЩЕВАТСЬКА, С. Інструментознавство.: Підручник для ВНЗ ІІІ-ІV рівнів акредитації. Вінниця: Нова книга, 2008. ISBN 9789663821764. 13 ГУМЕНЮК, Aндрій. Українські народні музичні інструменти. Київ: Наукова думка, 1967. 14 СМАГЛІЙ, Г.А., МАЛОВИК, Л. В. Основи теорії музики: Підручник для навчальних закладів освіти, культури і мистецтв. 4-те видання. Перероблене і доповнене. Харків, Факт, 2007. ISBN 966-637-031-X 10 ukrajinské hudební literatury potřebné pro náš komparativní výzkum, ze které bychom mohli čerpat všechny důležité informace. Proto je také třeba zdůraznit, že přes veškerou snahu vytvořit česko- ukrajinský slovník pro dechové nástroje co nejobsáhlejší, nebude pravděpodobně obsahovat zcela všechny termíny, které se k aerofonům vztahují, což není primárním cílem předložené práce. Hlavním cílem je komparativní výsledek, který bude založen na několika úrovních (srovnání z hlediska počtu přejatých slov v obou jazycích, rozdíly mezi gramatickými kategorii rodu a čísla a také rozdíly ve významech), kromě toho jsme záměrně vypustili termíny pro velmi frekventovaná označení pro různé typy všech druhů, nejen dechových, nástrojů jako jsou například: sopránový nebo diskantový, altový, tenorový, basový, kontrabasový apod., protože se jedná o původně latinské termíny, primárně označující typ hlasu nebo „hlasový“ rejstřík, které se později začaly aplikovat na hudební nástroje včetně dechových. Netyká se to těch případů, kdy ve spojení s nějakým termínem na jedné straně dostaneme odlišný výsledek na straně druhé, například:

Musíme zdůraznit skutečnost, že se při výběru jednotek pro zvolený tematický okruh budeme řídit Hornbostel-Sachsovou systematikou hudebních nástrojů, ze které mimo jiné vychází výše uvedený Pavel Kurfürst. Je to důležité z toho hlediska, že některé nástroje, které jsou podle zmíněné systematiky zařazeny mezi aerofony i přesto, že nesplňují pro toto zařazení všechna kritéria. Týká se to především takových hudebních nástrojů, jako jsou například bič, bzučák nebo vábničky, které spíše patří k idiofonům, ale u Pavla Kurfürsta je rovněž najdeme pod označením Aerofony, a proto je zařadíme i do této práce.

Pro shrnutí uvedeme metody, kterými se budeme řídit při zpracování diplomové práce:

• excerpce

• srovnávací-deskriptivní

• srovnávací-historická

• deskriptivně-analytická

• metoda synchronní a diachronní analýzy

11

1. Teoretická část

V této části diplomové práce se pokusíme o obecný a spíše letmý přehled hudební instrumentální kultury na území Ukrajiny a České republiky z diachronního hlediska. Komparace české a ukrajinské instrumentální hudební tradice nám umožní vykreslit si obrázek o tom, do jaké míry jsou si tyto dvě slovanské kultury podobné nebo odlišné především z hlediska hudebního. Výsledek tohoto porovnání může mít významný vliv na náš výzkum.

1.1 Ukrajinská hudební instrumentální kultura

Těžko lze popřít výrok ukrajinského muzikologa Leonida Čerkaského, který tvrdil, že hudební nástroje vždy doprovázely Ukrajince během jejich života.15 Archeologické vykopávky na teritoriu Ukrajiny svědčí o tom, že hudební kultura tady existovala již před čtyřiceti tisíci lety. Mezi takto nalezené nástroje patří například píšťalky (sopilky) z období paleolitu, flétna z jeleního rohu a jakýsi prototyp Panovy flétny a další, které jsou příkladem nejstarších dechových hudebních nástrojů v ukrajinských zemích.16 Jak známo, na jihu dnešní Ukrajiny se prostíralo Skytské království, kam v důsledku vojenských a obchodních kontaktů s Řeckem pronikala i řecká kultura, zejména hudba. Dalším důležitým svědectvím hudební kultury na ukrajinském území ve středověku jsou světoznámé fresky na zdech Chrámu sv. Žofie v Kyjevě, kde jsou vyobrazeny skomoroši (šašci) hrající na flétny, trouby, primitivní varhany, píšťalky a další nástroje.17 Kromě toho hrály dechové nástroje důležitou roli během válečných pochodů pro obveselení ducha a zastrašování nepřítele. Neméně významnou úlohu hrály tyto nástroje při lovu divoké zvěře, a proto dostaly pojmenování lovecké (myslivecké) rohy. Instrumentální hudba (nejčastěji v ansámblové podobě) nacházela své místo při různých slavnostních obřadech a rituálech. Dechové hudební nástroje, jako jsou různé rohy, píšťalky a zejména trembity byly a stále jsou neoddělitelnou součástí horských pastevců a ovčáků a slouží jim pro „komunikaci“ v ukrajinských Karpatech. V těchže Karpatech měla i další úlohy, jako například sdělování o úmrtí obyvatelům vesnice či při

15 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Музичні інструменти українського народу. Musical instruments of the Ukrainian People. Київ: Балтія – Друк, 2007. с. 3. 16 Srovnej ХАЩЕВАТСЬКА, С. Інструментознавство.: Підручник для ВНЗ ІІІ-ІV рівнів акредитації. Вінниця: Нова книга, 2008. s. 11–12. 17 БІЛОНЕНКО, Г. О., КОРОЛЬКОВ, Є. С. Культурологічні аспекти становлення народного музичного інструментарію в Україні. s. 333. 12 jiných důležitých událostech. Během kozáckých dob patřily mezi nejpoužívanější dechové nástroje surmy a trouby, které byly neoddělitelnou součástí kozáckých pochodů. Je třeba zdůraznit, že po dlouhá staletí byla Ukrajina izolována od evropského kulturně-hudebního dění hlavně proto, že politicky spadala pod vliv Ruské říše, která kulturní kontakty (včetně hudebních) se střední a západní Evropou začala navazovat teprve v 18. století, a to především s Itálií a Německem (dokonce v cárském Rusku existovaly tzv. německé slobody, tvořící se z německého obyvatelstva). Samotná Ruska říše byla předtím považována za „barbarskou“ zemi, což také souviselo s panujícím pravoslavím, ve kterém byzantský ritus zakazoval použití jakýchkoliv hudebních nástrojů. Nicméně hudební kultura se rozvíjela, i když odlišným způsobem, než se to dělo v jiné části Evropy. Jak uvádí Marcenjuk provozování instrumentální hudby na Ukrajině se zapojením dechových nástrojů se časově odhaduje na druhou polovinu 17. století.18 V následujícím století, kdy se kontakty s Evropou začaly prohlubovat (k tomu evidentně pomohlo „otevření okna do Evropy“ carem Petrem I.) existoval orchestr „ruské rohové hudby“, jejímž zakladatelem se dokonce stal Čech Jan Antonín Mareš (1719–1794).19 Na tomto místě můžeme připomenout ruského uměleckého činitele německého původu Jacoba von Staehlina (1709–1785), který vysoce oceňoval výjimečnou muzikálnost Ukrajinců a srovnával Ukrajinu s francouzskou Provence, když zkoumal hudební kulturu Ruského impéria poloviny 18. století, jehož součástí byla dnešní Ukrajina.20 Postupně evropská hudební kultura expandovala na území východní Evropy a dá se mluvit o plné hudební interakci, na rozdíl od předchozích období, jako například středověku, renesance či dokonce baroka, což byla doba, kdy varhanní umění zažívalo svůj rozkvět ve všech kostelech katolické Evropy, kdežto ve východní Evropě situace byla opačná. Ohledně výskytu varhan na území Ukrajiny se uvádí 15. století, kdy v nejznámější Lvovské katedrále Nanebevzetí Nejsvětější Panny Marie známé také jako Latinská katedrála (ukrajinsky Aрхікафедральна базиліка Внебовзяття Пресвятої Діви Марії/Латинський кафедральний собор), působil varhaník Peter Engelbrecht (Петер Енгельбрехт).21

18 МАРЦЕНЮК, Г.П. Витоки і розвиток українського тромбонового мистецтва в контексті міжнаціональних творчих зв’язків. In: ЦЮЛЮПА, С.Д. Історія становлення та перспективи розвитку духової музики в контексті національної культури України та зарубіжжя. 8. Рівне: Волинські обереги, 2016, s. 61. 19 KUNDERA, Ludvík. O hudbě československého národa. V Tišnově: Sursum, 2016. s.11. 20 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 4. 21 КАЛІБЕРДА, Сергій. Львів, діючі органи. Органи України: інтернет-проект [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné z: http://www.organy.lviv.ua/cgi-bin/index.cgi?8#01

13

V 19. století se mezikulturní kontakty s Evropskými zeměmi ještě více prohlubují, zejména s Českem, které, jak zaznamenává výše zmiňovaný Marcenjuk, nazývali „konzervatoří Evropy“, protože distribuovala své hudebníky do evropských orchestrů a mnoho absolventů Pražské hudební konzervatoře se stalo profesory ukrajinských hudebně-vzdělávacích institucí, jako například Mašek, Samborskyj či (pozoun), Jelinek a Švana (hoboj a lesní roh).22 Kromě toho, jak uvádí Stepan Cjuljupa, velký vliv na rozvoj dechové hudby na Ukrajině měli češti přistěhovalci, zejména tzv. Volynští Češi, kteří s sebou přinesli tradice provozování orchestrální a ansámblové hry.23Ve dvacátém století a obzvlášť od doby, kdy se Ukrajina stala nezávislým státem, získala její hudební kultura nové dimenze. Velký význam pro rozvoj metodiky hry na dechové nástroje měly práce Volodymyra Apatského, Hryhorija Marcenjuka, Ivana. Pušečnikova a jiných.24 Dnešní dechová hudba je zastoupená například Narodním akademickým dechovým orchestrem Ukrajiny (ukr. Національний академічний духовий оркестр України) mnbohými dalšími soubory. O dějinách ukrajinských dechových orchestru od 17. po 21. století psal například Volodymyr Romanovskyj.25

1.2 Česká hudební instrumentální kultura

Dějiny české hudby ať již instrumentální, nebo vokální se obecně chápou v kontextu evropské hudby. Z toho plyne, že se česká hudba traduje jako její součást. Zcela jistě se shodneme s myšlenkou Tomislava Volka, že „z geografické polohy v centru Evropy vyplynulo pro Čechy mnohonásobné zapojení do kulturních proudů, jež po staletí formovaly tvářnost zemí západní a střední Evropy.“26 Samozřejmě, že v počátcích převládala určitým způsobem hudba vokální, ale instrumentální hudba rovněž postupně získávala důstojné postavení. Kromě toho byla česká kultura, včetně té hudební, po staletí vystavována sousedním německým vlivům. Svědčí o tom

22 МАРЦЕНЮК, Г.П. Витоки і розвиток українського тромбонового мистецтва в контексті міжнаціональних творчих зв’язків. In: ЦЮЛЮПА, С.Д. Історія становлення та перспективи розвитку духової музики в контексті національної культури України та зарубіжжя. 8. Рівне: Волинські обереги, 2016, s. 62. 23 ЦЮЛЮПА С. Духове мистецтво Волинського Полісся: минуле і сучасність. In: Науковий вісник НМАУ ім. П.І. Чайковського. 70. Київ, 2008. s. 106 24 ГЛАДКИХ, А.В. Штрихи твердої атаки та техніка їх виконання на духових інструментах. In: Музично- театральне мистецтво. Харківська державна академія культури: Вісник ХДАДМ, 2011, s. 188. 25 РОМАНОВСЬКИЙ, Володимир. З історії розвитку духових оркестрів в УкраїнІ: ХVІІ–початок ХХІ століть. Мистецтвознавчі записки. Київ: Національна академія керівних кадрів культури і мистецтв, 2011, (20), s. 63-70. 26 VOLEK, Tomislav a Stanislav JAREŠ. Dějiny české hudby v obrazech: od nejstarších památek do vybudování Národního divadla. Praha: Supraphon, 1977. s. 9.

14 tradice německých minnesängrů na českýchzemích. Ve středověku začíná instrumentální hudba nabírat na obrátkách. Již v roce 1256 se v Praze objevily varhany27 a sám název pro ně, byl podle Šlosara jednou z nejrannějších přejímek do češtiny.28 Obecně se za rozkvět hudby považuje období vlády Karla IV. V této době vznikají různé hudební cechy, do kterých se sdružovali pozounéři, trubači, pištci a další, kteří si získali vážnost a plnili i jiné funkce než hudební, přestože v renesanci převládala hudba vokální.29 Z dechových nástrojů měla v této době vedoucí postavení zobcová flétna, pumorty či bomharty, busina, cinky a serpenty a další. Také se začínají objevovat znaky ansámblového provedení hudby. Česká renesanční hudba byla na stejné úrovni s hudbou evropskou. Husitské války však měly neblahý vliv na provozování instrumentální hudby v českých zemích, a kromě toho mělo husitství za následek dočasné přerušení mezinárodních česko- evropských kulturních kontaktů. Situace se obrátila naruby za vlády Rudolfa II., který se zasloužil o rozvoj hudby, a to především instrumentální. O instrumentální hudbě v 16. století svědčí dochované hudební nástroje a obrazové dokumenty.30

V době baroka zaujímají královské postavení v instrumentální hudbě varhany. Již v roce 666 papež Vitalianus zavedl varhany do křesťanského církevního obřadu. Ale po roce 1054, kdy proběhlo známé církevní schisma, byly varhany odebrány z chrámů, které spadaly pod byzantský vliv. V katolickém ritu varhany pokračovaly ve své úloze spočívající v doprovázní mší, a staly se její neoddělitelnou součástí. Tridentský koncil, který se odehrál v letech 1545–1563 tuto jejich roli ještě formálně potvrdil. A v době baroka, jak již bylo zmiňováno, zažily varhany svou největší slávu. Hlavními centry provozování světské instrumentální hudby se stávají šlechtické zámky. Z dechových nástrojů této doby můžeme uvést například flétny, hoboje, fagot, jednoplátkový klarinet, trumpety, pozouny a lesní rohy.31 Postupně se hudební nástroje, včetně dechových, zdokonalují a objevují se nové, jako například saxofon, heckelfon a další. Začínají se objevovat profesionální soubory dechové hudby, pro které speciálně psal například Karel Vacek (1902–

27 СИМАКОВА., Н. А. Чешская музыка. Музыкальная энциклопедия [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné z: http://enc-dic.com/enc_music/CHeshskaja-Muzyka-7969.html 28 ŠTĚDROŇ, Miloš a Dušan ŠLOSAR. Dějiny české hudební terminologie. Vyd. 2., přeprac. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 14. 29 Srovтnej NAVRÁTIL, Miloš. Dějiny hudby: přehled evropských dějin hudby. Ostrava: Montanex, 2011. s. 43. 30 VOLEK, Tomislav a Stanislav JAREŠ. Dějiny české hudby v obrazech: od nejstarších památek do vybudování Národního divadla. Praha: Supraphon, 1977. s. 14. 31 NAVRÁTIL, Miloš. Dějiny hudby: přehled evropských dějin hudby. Ostrava: Montanex, 2011. s. 120.

15

1982), jenž byl skladatelem dechové hudby a hráčem na trubku, klarinet, lesní roh a další nástroje.32 Dnes je dechová hudba v České republice bohatě zastoupená jak kapelami vojenské hudby, jako například Hudba Hradní stráže a Policie České republiky, tak tradičními dechovými kapelami jak velkými, tak malými, a každoročně se konají různé koncerty a festivaly. 33

1.3 Shrnutí

Výše zmíněná fakta musíme brát v potaz při našem výzkumu, jelikož je zřejmé, že hudební instrumentář obou námi zkoumaných národů bude odlišný nehledě na shody, které vznikly v důsledku evropsko-ukrajinských a zejména česko-ukrajinských mezikulturních kontaktů. Odlišnost bude spočívat naopak v rozdílném, jak jsme již naznačovali, kuturně-politickém rozvoji. Například, Miloš Návratil v Dějinách hudby zaznamenává, že západní Slované byli ovlivněni antickou, germánskou a keltskou kulturou, kdežto jižní a východní Slované byli pod vlivem dálného východu a byzantské kultury.34 Proto je třeba zdůraznit, že na rozdíl od Česka nebo jiných středo či západoevropských zemí, kde převažuje vrstva hudby instrumentální, získala na Ukrajině vedoucí postavení hudba vokální. Vysvětlení tohoto faktu je třeba hledat v kulturně-historických událostech. Typickým příkladem tohoto rozdílu je chrámová hudba, která se váže na různé církevně-obřadní tradice Ukrajiny a České republiky. V českých kostelech je neoddělitelnou součástí mešního obřadu instrumentální doprovod primárně varhan, které najdeme ve všech kostelech, ale také jiných nástrojů (jako například kytara, flétna a jiné), kdežto v ukrajinských pravoslavných ani řecko-katolických chrámech žádné hudební nástroje během liturgie neuslyšíme. Zaznívá pouze zpěv chrámového sboru, případně sólistů a samozřejmě samotného kněze (baťušky).

Další historickou skutečností, která měla vliv na různé zastoupení instrumentální hudby jak na území současné Ukrajiny a České republiky, byla rozdílná politická situace napříč staletími. Český král a římský císař Rudolf II. (1552–1612) podporoval všechny druhy umění, mimo jiné také hudební, důkazem čehož byla tzv. Rudolfinská kapela, působící na dvoře výše zmíněného panovníka, za jehož vlády se Praha stala hudebně-uměleckým centrem tehdejší Evropy. Úplný

32 VRKOČOVÁ, Ludmila. Slovníček hudebních osobností. Praha: Ludmila Vrkočová, 1999. s. 185. 33 Dechová hudba v ČR [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné z: http://www.dechovka.cz/ 34 NAVRÁTIL, Miloš. Dějiny hudby: přehled evropských dějin hudby. Ostrava: Montanex, 2011 s. 43. 16 opak se děl na její druhé – východní straně dnešní Evropy, kde profesionalizace instrumentální hudby probíhala, řečeno hudebním termínem, molto lento. Situace se zhoršila za vlády ruského cara Alexeje I. Michajloviče (1629–1676) zvaného Tišajšyj (lat. clementissimus). Tato na první pohled libozvučná přezdívka měla svou temnou stránku. Souvisí to zejména s carovým příkazem z roku 1648, ve kterém se psalo: „Скомороховъ зъ м(д)омрами и съ гусли и съ волынками и со всякими игры… в домъ къ себѣ не призывали,…и медвѣдей (не водили) и съ сучками не плясали и никаких бѣсовськихъ дивъ не творили… богомерзкихъ и скверныхъ пѣсней (на свадьбахъ и по ночамъ на улицахъ и поляхъ) не пѣли, и сами не плясали и въ ладоши не били, и всяких бѣсовськихъ игръ не слушали...”35 Tímto příkazem byla zakázána nejenom činnost skomorochů, kteří kromě jiného byli nositeli instrumentální hudební kultury a byli vítáni na evropských dvorech, ale také zákaz hudebních nástrojů, které carští sluhové zabavovali, lámali a pálili a jejich vlastníci museli být potrestání. „…гдѣ такое безчиние объявится, или кто на кого такое безчиніе скажутъ, и выбъ тѣхъ велѣли бить батоги; а которые люди отъ такова безчинія не отстанутъ, а вымутъ такіе богомерскіе игры въ другіе, и выбъ тѣхъ ослушниковъ велѣли бить батоги; а которые люди отъ того не отстанутъ, и объявятся въ такой винѣ въ третіе и въ четвертые, и тѣхъ, по нашему указу велѣно ссылать въ украйные городы за опалу…”36 Zajímavostí je, že car, který bojoval proti instrumentálnímu projevu hudby, což zřejmě souviselo s jeho horlivou nábožností (připomeňme, že byzantský ritus zakazuje instrumentální doprovod bohoslužby), projevoval hudebně skladatelské sklony, které vyústily v napsání skladby pro sbor pod názvem Dostojno est.37

Proto si dovolíme vyslovit domněnku, že český hudební instrumentář je bohatší vzhledem k neustálým kontaktům se západním světem a prolínání hudebních kultur napříč evropskými zeměmi, kdežto ukrajinský instrumentář v důsledku relativní izolovanosti od hudební kultury Evropy (protože Ruská říše, pod jejíž nadvládou se nacházela větší část Ukrajiny, až v 18. století začíná navazovat intenzivní vztahy s evropskou instrumentální hudbou) bude méně obsahlý. Přesto

35 ФАМИНЦЫН, А.С. Скоморохи на Руси. Санкт-Петербург: Алетейя, 1995. ISBN 5-88756-001-07. s. 171– 172. 36 Tamtéž s. 172. 37 Четырехголосая хоровая композиция царя Алексея Михайловича [online]. [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: http://romanovy.rhga.ru/upload/iblock/3f7/Четырехголосая%20хоровая%20композиция%20царя%20Алексея%2 0Михайловича.pdf 17 po celá staletí pěstoval ukrajinský národ své hudební tradice a těší se velké rozmanitosti hudebního instrumentáře, který má v různých částech dnešní Ukrajiny svá specifika.

18

2. Organologie

Věda, která se zabývá hudebními nástroji se jmenuje organologie (z řeckého slova organon, jenž bylo původně označení pro jakýkoliv hudební nástroj, později však jen pro varhany). V ukrajinštině se nejčastěji užívá termín instrumentoznavstvo (інструментознавство), což značí přímo vědu o nástrojích.

2.1 Česká a ukrajinská organologie

Jak již bylo zmiňováno výše velkou hodnotu pro hudební vědce, kteří zkoumají hudební instrumentář Ukrajinců, zvláště období Kyjevské Rusi mají fresky na zdech chrámu svaté Žofie (Софіївський собор) v hlavním městě Ukrajiny, na kterých jsou vyobrazeny jak hráči na jednotlivé nástroje, tak ansámblová seskupení.38 Je možné, že se to stalo podnětem ke komplexnějšímu zkoumání ukrajinských hudebních nástrojů a terminologie s nimi spojené teprve v 19. století. Různá vyobrazení a malby s postavami hudebníků můžeme také najít ve starodávných kronikách (análech), tzv. tezaurusech, slovnících, ale také na lubocích z 18. století, na kterých můžeme vidět hráče na strunné, bicí a zejména dechové nástroje.39 Avšak první publikace týkající se ukrajinského hudebního instrumentáře se objevily až ve druhé polovině 19. století. Podle svědectví Andrije Humenjuka, se první informace o některých hudebních nástrojích objevily na stránkách časopisu Kijevskaja starina (Киевская старина).40 Detailnímu zkoumání hudebních nástrojů se jako jeden z prvních věnoval významný ukrajinský skladatel a teoretik Mykola Lysenko (1842–1912), který pod přezdívkou Bojan41 publikoval v roce 1894 několik článků, avšak většina nástrojů, zejména dechových, zůstala bohužel mimo jeho pozornost. Tyto články byly vydané až v roce 1955 sbírkou pod názvem Hudební nástroje na Ukrajině (Народні музичні інструменти на Україні).42 Z tohoto a jiných důvodů je Mykola Lysenko považován za zakladatele ukrajinské etnomuzikologie. Ještě v 1873 roce Lysenko vydal svou první práci o charakteristice hry na kobze ukrajinským kobzarem Ostapem Veresajem, kde jako první detailně popsal samotný nástroj a způsoby hry na něj. Další významný ukrajinský hudební vědec Filaret Kolessa (Філарет Колесса)

38 ГУМЕНЮК, Aндрій. Українські народні музичні інструменти. Київ: Наукова думка, 1967. s. 4. 39 Srov.ГУМЕНЮК, Aндрій. Українські народні музичні інструменти. Київ: Наукова думка, 1967. s. 4–5. 40 Tamtéž s. 5. 41 Staroruský pěvec, bard, hrdina Slova o pluku Igorově. 42 ГУМЕНЮК, Aндрій. Українські народні музичні інструменти. Київ: Наукова думка, 1967. s. 5. 19 v článku z roku 1920 Ukrajinské lidové hudební nástroje (Українські народні музичні інструменти) popsal některé problémy, které se týkají rozvoje a klasifikace ukrajinských hudebních nástrojů.

Kromě ukrajinských hudebních vědců se problematikou hudebního instrumentáře Ukrajinců zabýval také ruský hudební vědec Aleksandr Famincyn (1841–1896), který ve svých pracích, zejména Домра и сродные ей музыкальные инструменты русского народа detailně zkoumal, kromě jiných, také autochtonní ukrajinské nástroje, jako jsou kobza, bandura nebo teorba (torban).43 Další ruský historik a hudební teoretik Nikolaj Findejzen se v knize s názvem Очерки по истории музыки в России zabýval dudami (волинка), kobzou (кобза), teorbou (торбан), brumlema (дримба) a dalšími nástroji, které se vyskytovaly a vyskytují na ukrajinském etnickém území.44 Ukrajinský folklorista Porfyrij Demuckyj (Порфирій Демуцький) se věnoval liře a výsledkem jeho práce je publikace s názvem Ліра та її мотиви.45 Velký význam pro ukrajinskou hudební vědu měla kniha Музичні інструменти українського народу předního ukrajinského banduristy a muzikologa Hnata Chotkevyče, která spatřila světlo světa v roce 1930. V dané publikaci autor podává kompletní informaci o hudebním instrumentáři Ukrajinců, včetně dechových hudebních nástrojů, a porovnává ho s hudebními nástroji jiných národů. Tuto práci můžeme považovat za stanovení ukrajinské vědy o hudebních nástrojích. Podle Ihora Macijevského byl Hnat Chotkevyč z hlediska holistického hudebněvědného konceptu nejenom v popředí výzkumného úsilí v první třetině 20. století, ale načrtl také horizonty zcela nového etnologického systému.46

V roce 1967 vyšla kniha muzikologa Andrije Humenjuka Українські народні музичні інструменти. Od té doby se o ukrajinské hudební nástroje zajímali přední ukrajinští muzikologové, jako jsou Sofija Hryca (1932), Anatolij Ivanyckyj (1936), Mychajlo Chaj (1946),

43 ГУМЕНЮК, Aндрій. Українські народні музичні інструменти. Київ: Наукова думка, 1967. s. 5. 44 Tamtéž s. 6. 45 Tamtéž s. 6. 46 ХОТКЕВИЧ, Г. М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. 512.

20

Bohdan Jaremko (manžel Nadiji Suprun-Jaremko, která se zasloužila o popularizaci hudebního dědictví výše zmiňovaného Hnata Chotkevyče) a další.47

Kruľ Petro Frankovyč (Круль Петро Франкович) v práci s názvem Původ dechového a bicího nástrojového hraní na Ukrajině (Генезис духового та ударного інструментального виконавства України) 48 mluví o tom, že do 16. století byl rozvoj nástrojové hudby brzděn pravoslavnou církví, ale nehledě na to se v té době objevují první zmínky o hudebních dechových nástrojích a jejich vyobrazení. Již v 14. století vznikají první pokusy klasifikace hudebních nástrojů podle způsobu vzniku zvuku, avšak světově uznávaná kompletní klasifikace hudebních nástrojů známá jako Sachs-Hornbostelova klasifikace hudebních nástrojů vznikla teprve na začátku 20. století. Jejími autory jsou Rakušan Erich Moritz von Hornbostel (1877–1935), který je považován za zakladatele hudební etnografie a Němec Curt Sachs (1881–1959). Frankovyč zdůrazňuje jména předních hudebních teoretiků, zejména byzantského skladatele Ioana (Ivana) Kukuzelja (1280– 1360), Čechů Moravského a Pravského a samozřejmě Ukrajince Mykolu Dyleckého (1630–1690), kterého můžeme považovat za prvního ukrajinského hudebního vědce.

O české organologické problematice a její dějinách je napsáno hodně odborné literatury. Proto uvedeme pouze jména nejvýznamnějších organologů. Mezi ně patří hudební historik a organolog Alexandr Buchner (1911–2000), jenž se mimo jiné zasloužil o vybudování samostatné sbírky hudebních nástrojů v Národním muzeu a mezi jeho nejvýznamnější díla patří práce Hudební nástroje, Zaniklé dřevěné dechové nástroje 16. století, a další, Bohuslav Čížek, který v knize Hudební nástroje popsal historii hudebních nástrojů jak evropské hudební kultury, tak lidové. K dalším jeho dílům patří například práce Historické klavíry v Čechách a na Moravě. Dále zmiňme hudební historika, původem volyňského Čecha, Jaroslav Fialu (1929) mezi jehož práce patří například K počátkům symfonických koncertů v Plzni, Příspěvek k dějinám hudby západních Čech a další. Dále etnolog a muzikolog Dušan Holý (1933), muzikolog Josef Hutter (1894–1959), jehož debutní práce se jmenovala K dějinám instrumentální hudby v Čechách v XVII. století, významnou

47 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 15–16. 48 КРУЛЬ, Петро. Генезис духового та ударного інструментального виконавства України [online]. Київ, 2011 [cit. 2018-01-21]. Dostupné z: http://referatu.net.ua/newreferats/7569/184591. Автореферат дисертації на здобуття наукового ступеня доктора мистецтвознавства. Національна музична академія України ім. П. І. Чайковського. Vedoucí práce Володимир Апатський.

21 je i jeho publikace Hudební nástroje,49 etnograf Ludvík Kunz (1914–2005), který zkoumal lidovou hudbu a lidové nástroje, hudební vědec a pedagog Antonín Modr (1898–1983), který rovněž jako výše zmiňovaní muzikologové, napsal knihu s titulem Hudební nástroje, český folklorista a hráč na dudy Josef Režný (1924–2012), mezi jehož nejvýznamnější práce patří Lidové hudební nástroje v Čechách, Dudy a dudáci, Škola hry na české dudy a další, a samozřejmě Pavel Kurfürst (1940– 2004),50 jehož přínos pro organologii spočívá v odborném zkoumání oborů etnomuzikologie, etnoorganologie, které vyústilo především v knihu Hudební nástroje a také hudební akustiky.

K prvním českým autorům, které se začali projevovat zájem o dechové, a zejména drevené hudební nástroje patří již zmíněný Alexandr Buchner se svou publikaci Zaniklé dřevěné dechové nástroje 16. století, ve které sám autor zdůraznuje, že jeho práce je v tomto ohledu první. Za jeden z důvodu uvadí nedostatek pramenu a skutečnost, že v muzeích se hudební nástroje zacaly uchovávat teprve od první poloviny stoleti 16. a to díky fenomenálnímu v té době jevu, které nese jméno sběratelství. 51

Ke světovým oragonologům, kteří se zabývali dechovými násroji bezpochyby patří Curt Sachs, jenž je autorem Handbuch der Musikinstrumentenkunde, Georg(e) Kinský s práci Doppelrohrblatt- Instrumentemit Windkapsel a k nejstarším pracím o hudebních nástrojích můžeme zařadit práce Sebastiana Virdunga Musica getutsch und ausgezoren, Martina Agricoly Musica instrumentalis Deudsch a Michaela Praetoria Syntagmatis musici.

Svědectvím určitých kontaktů mezí českou a ukrajinskou organologií může sloužit osobnost Josefa Šedivy (1853–1915), českého nástrojřáe působícího v Oděse na přelomu 19. a 20. století, který vynalezl mnoho hudebních nástrojů včetně kapesního kornetu, kornetu přes rameno, organofonu, čtvttónového kornetu, duettonu, šedifonu a dalších a jeho sbírka hudebních nástrojů v Českém muzeu hudby je jednou z nejcennějších.52

49 KUNA, Milan. Hutter, Josef. Český hudební slovník osob a institucí [online]. [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=12 79 50 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 969–971. 51 Srov. BUCHNER, Alexander. Zaniklé dřevěné dechové nástroje 16. století. Praha: Nákladem Národního musea v Praze, 1952. s. 10–11. 52 ŽŮRKOVÁ, Tereza a Viktor HRUŠKA. Josef Šediva (1853-1915) a jeho sbírka hudebních nástrojů v Národním muzeu – Českém muzeu hudby. Praha: Národní muzeum, 2016. s.21–36. 22

3. Problematika definice termínu Aerofon v české a ukrajinské organologii.

Aerofony existovaly již v prehistorické době. Nasvědčují tomu například dochované v muzejních sbírkách jak signalizační, tak kostěné píšťaly určené k hudebním účelům a v době kamenné, jak uvádí Alexandr Buchner, se objevily prototypy flétny příčné (píšťala drážková) a podélné (píšťala štěrbinová).53 Bronzová doba znamenala velký pokrok ve výrobě nástrojů z bronzu a nejdokonálejším dechovým hudebním nástrojem té doby byl . Velký význam pro evropskou instrumentální kulturu měl antický hudební instrumentář, přestože, jak uvádí již zmińovaný Buchner na helénské půdě žádný nástroj nevznikl.54 Po dobytí Řecka Římáne převzali řeckou kulturu a pozvedli ji na novou úroveń, kde dominantní roli hrala hudba nástrojová a dechové nástoje byly zasoupeny v ni nejvíce (titbia, , , , vodní varhany a další).55 Ve středvěku, ačkoliv převažovala hudba vokální, se hudební nástroje hojně použivali k doprovodům různého druhu. Z dechovýchh nástrojů se vyskytují rohy, , Panova flétna a řada dalších. Renesance, podle Alexandra Buchnera, hýřila množstvím a pestrostí dechových hudebních nástrojů, zejména dřevěných.56 Barok, jako poslední univerzalní evropský sumělecký styl, přinesl s sebou zanik starých nástrojů (roketle, pumorty, sorduny atd.), které nevyhovovaly dobovým požadavkům. V 19. století, které je charakteristické rychlým průmyslovým rozvojem začali se zdokonalovat a objevovat nové hudební nástroje (heckelfon, saxovy rohy a mnoho dalších). V dnešní době dechový hudební instrumentář se těší velké rozmanitostí jak v Ukrajině ši v České republice, tak v celém světě.

3.1 Pojem aerofon v české a ukrajinské organologii

V ukrajinské organologii není termín aerofon dosti frekventovaný, častěji (nebo téměř vždy) se používá název dechový hudební nástroj (духовий музичний інструмент). Leonid Čerkaskij v monografii Ukrajinské lidové hudební nástroje zdůrazňuje, že dechovým nástrojům se ve světě říká aerofony, a tím konstatuje jeho řídké použití v ukrajinských organologických

53 BUCHNER, Alexander. Hudební nástroje od pravěku k dnešku. Praha: Orbis, 1956. s. 11. 54 Tamtéž s. 24. 55 Tamtéž s. 26. 56 Tamtéž s. 31.

23 příručkách. Navíc autor pouze konstatuje, bez obsáhlejšího vysvětlení, že aerofon je dechový hudební nástroj.57

Na začátek uveďme, že na rozdíl od většiny ukrajinských muzikologů, kteří ztotožňují oba pojmy a považují je za synonymické (například fagotista Volodymyr Apatskyj, který definuje dechové nástroje jako skupinu hudebních nástrojů, jejichž zdrojem zvuku je vzduch, který vyplňuje kanál sloupu a jako jiný název uvádí aerofony),58 muzikoložka Svitlana Chaščevatska v příručce Instrumentoznavstvo, ve které se věnuje nástrojům používaným jak v orchestru lidových nástrojů Ukrajiny (оркестр народних інструментів України), tak nástrojům symfonického orchestru (симфонічний оркестр), opomíjí termín aerofon, ale její definice dechových nástrojů se blíží Kurfürstově, protože stejně jako on je definuje z akustického hlediska: „dechové jsou takové hudební nástroje, ve kterých vibrátorem (вібратором) je vzduchový sloup, který zaplňuje trubici nástrojů a přivádí se do oscilačního stavu (коливальний стан) pomocí toho nebo onoho podnětu (збудника).“59 Muzikolog Jurij Jucevyč termíny aerofony a dechové hudební nástroje vyděluje poněkud odlišným sémantickým obsahem. V jeho slovníku zní definice těchto termínů následovně: „Aerofony (z řec. aer – vzduch a phone – zvuk) – jsou hudební nástroje, ve kterých je zdrojem zvuku vzduchový sloup, jenž se nachází v kanálu stvolu nástroje.“ Kdežto dechové nástroje mají podle něj až tři významy: za prvé, jsou to různé tvarem, velikostí a materiálem trubice nástrojů, ve kterých v důsledku oscilace vzduchového sloupu v nich obsažených vzniká zvuk, který určuje jejich zařazení do třídy Aerofonů. Za druhé, se tak podle něj nazývají některé klávesové nástroje jako například akordeon, bajan (knoflíkový akordeon), varhany apod., ve kterých zvuk osciluje pomoci měchů nebo speciálních mechanických přístrojů. Jinými slovy jsou to pneumatické hudební nástroje. A za třetí, jsou to lidové hudební nástroje, kde je zdrojem zvuku vzduch – například dudy (волинка), duda (дуда, slovanská název pneumatického hudebního nástroje podobajícímu dudam), (зурна), panova flétna (свиріль), píšťala (сопілка), cimpoi (чимпой, moldavský lidový nástroj) apod.60

57 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 189. 58 АПАТСЬКИЙ, Володимир. ДУХОВІ́ МУЗИ́ ЧНІ ІНСТРУМЕ́ НТИ. Енциклопедія сучасної України [online]. [cit. 2017-11-15]. Dostupné z: http://esu.com.ua/search_articles.php?id=19632 59 ХАЩЕВАТСЬКА, Світлана. Інструментознавство.: Підручник для ВНЗ ІІІ-ІV рівнів акредитації. Вінниця: Нова книга, 2008. s. 22. 60 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 77–79.

24

Co se týče definice dechového hudebního nástroje v české organologii, tak Adolf Cmiral pojem dechový nástroj definuje následovně: „U dechových nástrojích vytvoří hudebník tón tím, že dechem přivede do pohybu vzduchový sloupec, který se střídavě zhušťuje a zřeďuje.“61 Jaroslav Smolka definuje aerofony jako hudební nástroje, jejichž tón vzniká chvěním vzduchového sloupce v trubici. V Encyklopedickém atlasu hudby aerofony jsou všechny nástroje, u kterých tón vzniká chvěním vzduchu, a to většinou jako ohraničeného vzduchového sloupce, ale i jako sloupce neohraničeného (nástroje harmonikového typu).62 Nejpřesněji však zní definice podle Pavla Kurfursta, který uvádí, že aerofon je hudební nástroj, jehož oscilátor je aktivován proudem vzduchu.63

61 CMÍRAL, Adolf. Základní pojmy hudební. 7. doplněné vydání. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. s. 106. 62 MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. s. 47. 63 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 29. 25

4. Rozdíly v klasifikaci aerofonů. Dělení aerofonů v ukrajinské organologii.

V ukrajinské organologii aerofony aneb dechové hudební nástroje se tradičně dělí na flétnové (флейтові), ve kterých je oscilátorem (вібратором) vzduch (струмінь повітря), jazýčkové (язичкові), ve kterých je oscilátorem hrana (еластична пластина або ж переривач), a nátrubkové (mundštukové (мундштук je nátrubek (něm. Mund – ‚rty‘, Stůck – ‚část, kousek‘), jiný ukr. název амбушюрні (fr. Bouche), protože roli oscilátoru plní napjaté hráčovi rty). Jucevyč rovněž dělí dechové nástroje na flétnové, jazýčkové a nátrubkové (mundštukové).64 Andrij Humenjuk v publikaci Ukrajinské lidové hudební nástroje (Українські народні музичні інструменти) dělí aerofony podle stejného principu s tou výjimkou, že místo termínu flétnové (флейтові) používá název svistící (свистячі) a v poznámce pod čárou zaznamenává synonymický název labiální (лабіальні).65 Muzikoložka Svitlana Chaščevatská v organologické příručce Instrumentoznavstvo, podobně jako Andrij Humenjuk, říká labiálním nástrojům „svystkovi“ (свисткові).66 Leonid Čerkaskij, podobně jako předchozí autoři, používá název labiální, ale vedle názvu flétnové, říká jazýčkovým nástrojům hlotofony (řec. Glotta – ‚jazyk‘) nebo šalmeji (řec. Kalamos – ‚třtina‘). Pozoruhodné je dělení ukrajinských lidových aerofonů podle Leonida Čerkaského (viz obr. 1).67

64 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 7. 65 ГУМЕНЮК, Aндрій. Українські народні музичні інструменти. Київ: Наукова думка, 1967. s. 25. 66 ХАЩЕВАТСЬКА, Світлана. Інструментознавство.: Підручник для ВНЗ ІІІ-ІV рівнів акредитації. Вінниця: Нова книга, 2008. s. 22–23. 67 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 192. 26

Obr. 1 Klasifikace dechových nástrojů podle Leonida Čerkaského Významný ukrajinský organolog a bandurista Hnat Chotkevyč, jenž je autorem publikace Hudební nástroje ukrajinského lidu (Музичні інструменти українського народу), dělí dechové nástroje do čtyř skupin. Do první skupiny řadí nástroje labiální (лабіальні, podle Chotkevyče лябіяльні) nebo retné (губні, лат. labium – ret), do druhé – lingvální (лінґвальні) nebo jazýčkové (язичкові, kde лат. lingua znamená ‚jazyk‘), do třetí – nátrubkové (ukr. ambušurné z fr. – ‚ústa‘) a k poslední – sdružené (багатоцівкові).68

Z výše uvedeného je vidět, že klasifikace dechových hudebních nástrojů v ukrajinském organologickém systému není jednotná. Navíc většina ukrajinských muzikologů, včetně výše zmiňovaných, se zabývá převážně ukrajinskými lidovými hudebními nástroji (jako je vidět na obrázku nahoře), ostatní dechové nástroje se nejčastěji objevují pod titulem Instrumenty symfoničnoho orchestru.

68 ХОТКЕВИЧ, Г.М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. s. 15.

27

4.1 Dělení aerofonů v české organologii

Nehledě na to, že česká organologie je celkem vzato více propracovanější, i tady najdou se některé rozdíly týkající se základního dělení nástrojů podle typu tvorby tónu. Český muzikolog Antonín Modr a německý muzikolog Ulrich Michels dělí dechové nástroje na: ústní, jazýčkové, nátrubkové a vícehlasé.69 Jiný český organolog Jaroslav Smolka dělí aerofony na hranové (např. pikola, flétna, okarína, syrinx apod.), jazýčkové (např. klarinet, hoboj, saxofon, anglický roh, fagot aj.) a nátrubkové (např. trubka, křídlovka, pozoun, lesní roh, tuba aj.).70

Na níže přiloženém obrázku (obr. 2) můžeme vidět starší rozdělení aerofonů podle Antonína Modra.71

Obr. 2 Dělení dechových nástrojů podle Antonína Modra

69 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Druhé rozšířené vydání. Praha, Knihovna "Hudební výchovy" č. 17.: Edition Č. H. (dříve Edition Cadence), 1943. s. 9., MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. s. 47. 70 SMOLKA, Jaroslav. Malá encyklopedie hudby. Praha: Supraphon, 1983. s.16-17. SMOLKA, Jaroslav. Malá encyklopedie hudby. Praha: Supraphon, 1983. s.16. 71 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Druhé rozšířené vydání. Praha, Knihovna "Hudební výchovy" č. 17.: Edition Č. H. (dříve Edition Cadence), 1943. s. 9. 28

A pro zajímavost níže předkládáme rozdělení Virdunga a Agricoly těchto nástrojů do čtyř skupin podle akustických principů, které použil Buchner ve své publikaci (obr. 3). 72

Obr. 3 Dělení dechových nástrojů podle Virdunga a Agricoly

Avšak to, co sjednocuje českou a ukrajinskou organologii je využití mezinárodně uznávané Sachs–Hornbostelovy klasifikace hudebních nástrojů, v našem případě se to bude týkat pouze klasifikace aerofonů, kam spadají všechny nástroje, u nichž zvuk vzniká kmitáním vzduchu. A tato klasifikace se stane základem pro excerpci pojmů vztahujících se k aerofonům pro náš slovník.

72 BUCHNER, Alexander. Hudební nástroje od pravěku k dnešku. Praha: Orbis, 1956. Obrazové publikace. s. 47. 29

5. Praktická část. Srovnávací charakteristika českých a ukrajinských hudebních termínů sémantického pole Aerofony

V této části diplomové práce se, na základě stanovených na samem začátku předpokladů, budeme zabývat komparací hudebních pojmů, které se týkají oblastí dechových hudebních nástrojů. Za prvé, vyexcerpované pojmy budeme srovnávat podle etymologického hlediska. Za druhé, se zaměříme na hledisko gramatické. Za třetí, se budeme snažit najít odlišnosti v oblasti významové.

Pro zajímavost uveďme, jak Žanna Kolojiz zaznamenává, že názvy dechových hudebních nástrojů se vyskytují i v ukrajinském překladu Bible, mezi nimiž nejfrekventovanějšími názvy jsou trouba (труба), roh (ріг), surma (сурмa), píšťalka (сопілка), varhany (орган) a další.

Jak uvádí Karel B. Jirák v článku s názvem O některých hudebních názvech názvy hudebních nástrojů, byly hudební termíny do češtiny přejaty většinou z jazyků cizích, hlavně z italštiny, některé byly jazykově přizpůsobeny nebo přeloženy. Autor také poukazuje na zajímavost, že pojmenování hráče na flétnu však nikdy nezní „flétnista“, nýbrž vždycky „flétista“. V češtině si klarinet zachoval svůj rod původní. Známe toliko jedinou knihu z počátku tohoto století, kde autor říká „klarineta“ v rodě ženském I.

5.1 Komparace pojmenování hudebních nástrojů z etymologického hlediska

Již samotné slovo pro hudbu má v češtině a ukrajinštině různou etymologii. Tento termín se poprvé objevuje ve staročeských památkách ze 14. století a původně označoval aktivitu rozeznívaní strunného nástroje. Název hudba pochází z praslovanského slova густи ve významu ‚hrát‘ (na nějaký hudební nástroj), kdežto v ukrajinské muzikologii se odjakživa používá termín muzyka, jenž pochází z lat. musica, které se používá ve většině evropských a mimoevropských zemích.

V této podkapitole si ukážeme, z jakých jazyků byly termíny spojené s aerofony přejaty do češtiny a ukrajinštiny.

30

5.1.1 Výpůjčky z němčiny

Jak uvádí Renata Blatná v článku s názvem Dějiny hudby prizmatem lexikálních přejímek „v současné české hudební terminologii najdeme poměrně málo čistých přejatých slov z němčiny, protože byla během národně-obrozeneckém období v 19. století nahrazována českými pojmy.“ Tento proces, který probíhal v době národního obrození, je známý jako purismus (z lat. purus ‚čistý‘). „Předtím se německých výpůjček užívalo běžně, protože na českém území působil česko- německý bilingvismus. Například v 16. století v zápisech Rožmberské kapely najdeme v názvech tehdejších hudebních nástrojů i jejich částí řadu německých přejímek, jako např. mundštuk, krumhorn, valtorna a mnohé další“,73 které se v současné české hudební terminologii vůbec nepoužívají, a naopak pro ukrajinské hráče na dechové hudební nástroje jsou tyto termíny zcela běžné.

Ohledně německých výpůjček v ukrajinském jazyce Sofija Bulyk-Verchola (Софія Булик- Верхола) uvádí, že se nejvíce týkají pojmenování pro aerofony, které jsou právě předmětem našeho zájmu. To jsou například názvy pro jednotlivé dechové nástroje, jako jsou альтгорн, бюгельгорн, блокфлейта, валторна, гекельфон, горн, крумгорг, саксгорф, флюгельгорн, цинк a další. Přibližný počet takových přejímek z německého jazyka autorka vyčíslila na šedesát pět. Co se týče pojmenování jejích součástí, tak jsou to hlavně pojmy, jako jsou například вентиль (s Ventil ‚klapka, ventil‘), цуґ (r Zug ‚vlak‘), мундштук (Mundstück ‚nátrubek‘), кронa (e Krone ‚koruna‘) a další.74 Kromě toho existuje v ukrajinštině problém při přepisování termínů přejatých z cizích jazyků z latinky do azbuky. Ohledně termínů vypůjčených z němčiny se to týká zejména těch názvů, které obsahují písmeno g. Protože toto písmeno během sovětského období neexistovalo a do ukrajinské abecedy se navrátilo teprve v roce 1993. Musíme ale podotknout, že ve Slovníku Jucevyče, vydaném v roce 2003, některé termíny, které by se podle německého originálu měly psát s g, jsou uvedeny buď s g (цуґ) nebo s h (флюгельгорн). Přitom ve slovnících staršího vydání, jako například Slovník Zynovija Lyska z roku 1933, který byl mimochodem prvním ukrajinským

73 BLATNÁ, Renata. Dějiny hudby prizmatem lexikálních přejímek. Slovo a slovesnost [online]. 1999 (60), 46-52 [cit. 2018-01-10]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=3823 74 БУЛИК-ВЕРХОЛА, Софія. Адаптація німецькомовних запозичень в українській музичній термінології. In: Південний архів. 19–21. [cit. 2018-01-10]. Dostupné také z: http://www.pa.stateuniversity.ks.ua/archive/67_2017/5.pdf. s. 19.

31 hudebně-terminologickým slovníkem nepočítaje Slovník-projekt z roku 1930, přepisují autoři důsledně všechny fonetické zvláštnosti cizích jazyků, obzvlášť němčiny.75

Teď se podíváme na konkrétní příklady. Nejdříve uvedeme ty pojmy, které jsou stejné pro oba dva jazyky. Do této kategorie patří názvy jako alpský roh a analogicky альпійський ріг (z něm. , kde je ‚roh‘). Tento nástroj je mimochodem prototypem ukrajinské trembity s tím rozdílem, že alpský roh musí být při hraní položen na zem, kdežto trembita se drží vztyčeně nahoru. Dalším pojmem je altový roh (hov. altovka), což je název pro nástroj, který má také jiná pojmenování, jako například tenor, baskřídlovka či eufonium. V ukrajinštině byl německý termín Althorn jednoduše kompletně přejat jako альтгорн stejně tak крумгорн, který se v češtině řekne stejně – Krumhorn, pouze s tím rozdílem, že v původním názvu je jedno m navíc – protože v němčině je to Krummhorn, kde krumm znamená ‚křivý‘ a horn, jak již víme, je ‚roh‘, tedy křivý roh, protože dolní část tohoto dnes již neexistujícího nástroje byla ohnutá čili křivá. Traduje se, že Jindřich VIII. Tudor držel vlastní sbírku krumhornů. K identickým pojmům přejatým z němčiny patří také historický nástroj zvaný cink – ukr. цинк. Název pochází z německého Zinke, což pravděpodobně znamená ‚hrot‘ nebo ‚špička‘ či dokonce ‚zub‘, který nám může tvar nástroje připomínat. Existovaly takové druhy cinku jako bílý (přímý), černý (ohnutý cink) a (basový cink).76 Na rozdíl od českých muzikologů uvádí ukrajinský hudební vědec Hnat Chotkevyč ještě jeden druh cinku: tzv. tichý cink (тихий цинк (lat. cornetto mutuum).77 Kromě toho uvádí, že se cinku na Ukrajině také říkalo kornet (Kornett, cornetto, lat. Lituus). Mimo to také poukazoval na serpent (řecký pojem) jako na druh většího kornetu.78 Český název flétna a ukr. флейта jsou přejaté z něm. Flöte, ktéré pochází od lat. flāre ‚foukat‘.79Anonín Modr je toho názoru, že pojem flétna pochází z lat. flatus ‚foukání‘.80 Obecně se uvádí, že český termín harmonika (přitom musíme zdůraznit, že se většinou má na mysli ústní harmonika) a ukr. гармоніка, гармонія, гармошка,

75 БУЛИК-ВЕРХОЛА, Софія. Адаптація німецькомовних запозичень в українській музичній термінології. In: Південний архів. 19–21. [cit. 2018-01-10]. Dostupné také z: http://www.pa.stateuniversity.ks.ua/archive/67_2017/5.pdf. s. 20. 76 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 665. ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник- довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 309. 77 ХОТКЕВИЧ, Г.М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. 386. 78 Tamtéž s. 386. 79 VYSLOUŽIL, Jiří a Jiří FUKAČ. Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon, 1997. s. 221–222. 80 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2002. s. 85.

32

гармонь, stejně jako český termín harmonium jsou výpůjčkami z němčiny, i když je zde cítit řecký původ uvedených slov. Nejspíše je to z toho důvodu, že tento nástroj byl vynalezený Němcem Christianem Friederichem Ludwigem Buschmannem (1805–1864). Například Leonid Čerkaskij mluví o výpůjčce něm. slova Harmonika, které má opravdu původ v řečtině a znamená ‚soulad, souznění, souznějící‘.81 Jucevyč uvádí, že termíny гармоніка, гармонія, гармонь označují předchůdce akordeonu a tahací harmoniky,82 které se v ukrajinském organologickém systému říká bajan (nástroj dostal své jméno po legendárním pěvci Bojanu ze Slova o pluku Igorově). Do češtiny a ukrajinštiny se termín hoboj dostal přes něm. Hoboe, který má původ ve fr. hautbois, kde haut znamená ‚vysoký‘ a bois – ‚dřevo‘ (pravděpodobně jako nástroj vysokého zvuku).

Dalším českým výpůjčkám z němčiny lur nebo lura odpovídá ukr. termín лур. Někteří ukrajinští muzikologové, jako již zmiňovaný Jucevyč, zastávají myšlenku skandinávského původu tohoto nástroje. K nástrojům s nejasným původem patří raket. Můžeme se rovněž setkat s pojmy, jako , roketle či ranketa pro označení renesančního dvojplátkového basového nástroje. V ukrajinštině existují názvy ракет a ранкет. Z něm. Orchestrion byl převzat termín do češtiny orchestrion a ukrajinštiny оркестріон či оркестрина. Byl to pozitiv, jenž byl vynalezený v roce 1791 Čechem Tomášem Kunzem.

Další termíny, které si ukážeme, se budou v některých aspektech lišit. Například do ukrajinštiny byl z němčiny přejat název pro zobcovou flétnu (jenž má v češtině pojmenování podle nátrubku ve tvaru zobce) – блокфлейта (něm. Blockflöte – dosl. znamená ‚flétna s blokem‘). Tímto blokem je míněn dřevěný špalíček ohraničující příčný výřez, jenž vede hráčův dech na hranu.83 Další německou přejímkou je pak pojmenování signálního rohu, kterému se říká бюгельгорн (něm. Bügelhorn).84 V češtině uvedené pojmenování naprosto absentuje, naproti tomu se používají názvy jako signální či signálový roh. Český název pro křídlovku je doslovným překladem z něm. Flügelhorn (‚křídlový roh‘), kde Flügel znamená ‚křídlo‘ a Horn je ‚roh‘, na rozdíl od plného přejetí tohoto pojmu v ukrajinštině – флюгельгорн. Zajímavosti ale je, jak uvádí Karel Jirák v článku O některých hudebních názvech, že podle pojmenování hornista (hráč na lesní

81 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 230. 82 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 50. 83 MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. s. 53. 84 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 228–229.

33 roh) se občas používá pro hráče na křídlovku termín flíglhornista (něm. Flügelhornist),85 který odpovídá ukrajinskému názvu флюгельгорніст. Ale v češtině se obvykle užívá termín křídlovák. Dalším doslovným překladem z němčiny do češtiny a úplným přejetím do ukrajinštiny je český název lesní roh a ukr. termín валторна (něm. Waldhorn ‚lesní roh‘). Jak uvádí výše zmiňovaný Karel B. Jirák, familiárně užívají hudebníci stále ještě lidového tvaru horna anebo trochu zjemnělého korna, a od toho je odvozen název pro hráče – hornista nebo kornista.86 V ukrajinštině termín hornista, který je zjevně hybridem německého kořene Horn a koncovky -a, neexistuje a termín podobný českému kornista je kornicen nebo korniken (lat. cornicen), který však označuje hráče na (lat. ‚roh‘) ve starém Římě. Také ukr. slovo клавіатура, které je v češtině buď jako klaviatura nebo jako klávesnice lat. původu (lat. clavis znamená ‚klíč‘), se dostalo do ukrajinštiny z němčiny zhruba v 18. století. Ukrajinština pro snižec používá termíny – цуга nebo цуґ z něm. Zug ‚tah‘.87

Do češtiny byl z němčiny přejatý termín Pozoun (něm. Posaune), kterému v ukrajinštině odpovídá pojem тромбон, ale nesmíme zapomenout, že v češtině se také používá termín it. původu trombon. Je na místě také uvést, že v Chotkevyčově monografii Hudební nástroje ukrajinského lidu (Музичні інструменти українського народу) najdeme pojem puzan (пузан), který stejně jako český název pochází z německého die Posaune. Chotkevyč ale uvádí, že tento název je přejat z der Pozaune, jehož původním názvem je Busaun. Jelikož se Hnat Chotkevyč zajímal o hudební instrumentář jiných národů, zaznamenal, že u Čechů se tomuto nástroji říká pazaun.88 Název vzdušnicová šalmaj (Schreierpfeife) – ukr. раушпфайф je z něm. , kde rausch je ‚šum nebo hukot‘ a pfeife ‚píšťala‘. Dalším termín, který přejala čeština z němčiny je trumpeta či trompeta – ukr. труба (praslov. původu). Machek uvádí, že prapůvod slova je v it. , z jehož deminutiva trombette vzniklo něm. Trompete, ze kterého čeština přejala název trumpeta.89

85 JIRÁK, Karel B. O některých hudebních názvech. Naše řeč [online]. 1942, 26 (6), 172-181 [cit. 2018-01-30]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3704 86 Tamtéž 87 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 310. 88 ХОТКЕВИЧ, Г.М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. s. 384. 89 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. s. 653. 34

K německý výpůjčkám můžeme zařadit pojem – ukr. cаксгорн, který vznikl podle jména vynálezce Adolpha Saxa plus něm. Horn ‚roh‘.

Dosud jsme se zabývali termíny označující různé dechové nástroje. Teď se podíváme na jiné pojmy, které s nimi tím či jiným způsobem souvisí. Například z němčiny do ukrajinštiny je převzat název pro alikvotní tón (český termín je latinsko-řeckéhoho původu – lat. název Aliquot znamená ‚poměrná část‘ a ř. tonos ‚tahnout, tážení‘), kdežto ukr. termín обертон je převzat z něm. Obertöne, což znamená ‚vysoký zvuk‘). Do českého jazyka je vypůjčen synonymický název pro italský pojem frullato – Flatr, který je odvozen z něm. Flatterzunge ‚třepotavý jazyk‘. Musíme upozornit, že Otakar Jeremiáš v Praktických pokynech nesprávně uvádí pojem dvojitý jazyk, což je jiný název pro speciální druh staccata, jako synonymum pro flatterzunge.90 V ukrajinštině se udržel italský pojem frullato, který může být přepsán azbukou jako фруллато. Ukr. termín pro dušení (kdy má hráč při hře ruku zastrčenou v roztrubu nástroje) je kromě jiných také něm. vypůjčkou Gestopft, co znamená ‚krytý zvuk‘. Český pojem hrací stůl ve varhanách odpovídá ukrajinskému pojmu ігровий стіл. Oba termíny jsou doslovným překladem z něm. Spieltisch ‚hrací stůl‘). Kromě uvedeného pojmu existuje v ukrajinštině ještě další pojmenování: органна кафедра, oрганний пульт, nebo кафедра з пультом управління. Naproti tomu český termín traktura (řídící mechanismus ve varhanách) a ukrajinský трактура jsou identické a pochází z něm. Traktur. Český název tuba (též bas) a ukr. туба. ve významu žesťový hudební nástroj, přestože pochází z lat. tuba ‚trouba‘ a je etymologicky příbuzný s tubus (v lat. znamená ‚roura‘), do češtiny a pravděpodobně i do ukrajinštiny se dostal přes něm. Tuba. To se rovněž týká odvozenin, jako tubista, bastubista91 – ukr. тубіст apod. Rovněž český pojem wasserklapka či wasser klapka (otvor pro odpoštění slin) je z něm. Wasserklappen, který se používá i v ukrajinské muzikologii místo dlouhého popisného pojmu клапан для видалення води. Stejně jako ukr. pojem клапан pochází z něm. Klappe. Č. ventil – ukr. вентиль (něm. Ventil, které pochází od lat. ventilo – ‚foukam‘). Ale již speciální přelaďovací ventil se v češině nazývá dvojlesnice,92 kdežto v ukrajinštině je to квартвентиль (т. зв. подвійна валторна, що понижує тон на кварту).

90 JEREMIÁŠ, Otakar. Praktické pokyny k instrumentaci symfonického orchestru. Praha: F.A. Urbánek, 1942. s. 21. 91 JIRÁK, Karel B. O některých hudebních názvech. Naše řeč [online]. 1942, 26 (6), 172-181 [cit. 2018-01-30]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3704 92 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 669. 35

5.1.2 Řečtina

Jak uvádí Renata Blatná v článku Dějiny hudby prizmatem lexikálních přejímek, první zastavení na časové ose hudebních dějin se týká antického Řecka a výraznou skupinu těchto přejímek tvoří především názvy hudebních nástrojů. Autorka zdůrazňuje, že z jazykového hlediska sehrály významnou roli, kromě jiných pojmenování, především Panova píšťala zvaná syrinx a varhany – organon.93 Většina řeckých hudebních výrazů se stala hudebními evropeismy. Na rozšíření původních řeckých kořenů i slov měla vliv především středověká latina. Do češtiny se řecké pojmy dostávaly nejčastěji prostřednictvím latiny a němčiny.94

Nejdříve uvedeme ty pojmy, které jak v češtině, tak v ukrajinštině vypadají identicky. K takovým můžeme zahrnout termíny aeolina, vedle kterého jsou další možné názvy jako jsou claväolina, aeolodion aneb aeolodikon, jež mají v ukrajinštině identická pojmenování: аеоліна, клавеоліна, еоладіон nebo eолодікон; dále aerofon – ukr. аерофон (řec. aer je ‚vzduch‘ a phone – ‚zvuk‘), což je termín označující dechový hudební nástroj, sem patří také – ukr. авлос. Protože v ukrajinštině z historických důvodů neexistují diftongy, je ve slově vložené -v- místo původního -u- (řec. αύλός, aulos). S tímto termínem jsou v ukrajinštině spojeny dva další, konkrétně avletyka (авлетика) jako umění hry na aulosu a avlodija (авлодія), což je zpěv za doprovodu tohoto nástroje.95 K dalším pojmům patří baryton – ukr. баритон, který v řečtině (βαρυτονος) znamená ‚hluboko znějící‘. Pro baryton se také užívá názvu eufonium96– ukr. еуфоніум (řec. εὔφωνος, euphōnos je ‚libozučný‘)97 a z toho máme český termín eufonista a ukrajinský – еуфоніст. Jak je vidět, toto pojmenování je hybridem řeckého kořene a české nebo ukrajinské koncovky. Pro jednoplátkový dřevěný nástroj a předchůdce klarinetu se z řečtiny přejal termín chalumeau – ukr. шалюмо (ř. κάλαμος je ‚třtina‘). Stejný etymologický původ má v češtině šalmaj (f. i m.) a v ukrajinštině шалмей, шоломія nebo také шаламая. Podle mínění Hnata Chotkevyče nazývali kozáci tento nástroj шоломійка a sám termín je řecko-latinského původu

93 BLATNÁ, Renata. Dějiny hudby prizmatem lexikálních přejímek. Slovo a slovesnost [online]. 1999 (60), 46-52 [cit. 2018-01-10]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=3823 94 Tamtéž 95 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 6. 96 VAČKÁŘ, Václav a Dalibor C. VAČKÁŘ. Instrumentace symfonického orchestru a hudby dechové. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. s. 183. 97 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2002. s. 139.

36

(calamus – ‚třtina‘).98 Vedle toho předkládá Leonid Čerkaskyj ještě název шаломая, který se s výše uvedeným pojmem шоломія používal, podle jeho názoru, pro označení jiného dechového nástroje – ріжка (rožka – od roh), jehož etymologii odvozuje od francouzského chalumeau – s významem ‚rákos‘.99 Avšak na rozdíl od etymologicky podobného šalmaje má chalumeau jen jeden plátek a je přímým předchůdcem klarinetu, kdežto šalmaj má plátky dva a je předchůdcem hoboje, tj. jedná se o dva různé nástroje. V ukrajinštině termín pro harmonium, které jak již bylo uvedeno výše spolu s harmonikou je přejaté z němčiny, je фісгармонія. Tento termín pochází z řečtiny, kde φῦσα, phis znamená ‚měch‘ a ἁρμονία, harmonia – ‚soulad‘.100 Č. mechanismus řazení rejstříků – ukr. механізм вмикання та вимикання регістрів pocházejí z řeckého méchané ‚nástroj, stroj‘.

K latinsko-řeckým výpůjčkám můžeme zařadit také pojem multifoniky – ukr. мультифонікі (виконання кількох звуків на одному інструменті одночасно), kde lat. multus znamená ‚mnohý‘ a ř. φωνή ‚zvuk‘.

Jak již zmiňovala Renata Blatná, k řeckým přejímkám v češtině patří pojem varhany – ukr. орган (bez protetického v-), kde původní řecké organon, ὄργανον znamenalo ‚nástroj, přístroj‘ a obecně také pojem ‚hudební nástroj‘ se významově odlišil už v latině, kde organum (sg.), který znamenal jak ‚nástroj‘ tak ‚smyslový orgán‘ naproti tomu pojem organa (pl.) označoval ‚varhany‘.101 Další nástroj, který na rozdíl od předchozího byl vynalezen teprve v roce 1817 pařížským nástrojářem Jeanem Astém, 102 se jmenuje ofiklejda – ukr. офіклейд, kde ř. ophis je ‚had‘ a kleidos znamená ‚klíč‘. Podle názoru Modra je název utvořen z řeckých slov ophis ‚had‘ a kleides ‚klapka‘.103 Ofiklejdu ukrajinští muzikologové ještě nazývají англійським басгорном. Řecký původ má český termín heligón či helikón – ukr. гелікон (řec. ἕλιξ, hélix ‚točitý‘ nebo také ‚spirála‘, protože má tvar spirály). Stejný etymologický původ má druh diatonické měchové harmoniky – harmonika helikónová, hov. helikónka či heligonka – ukr. гелігонка, podle názvu výše uvedeného dechového

98 ХОТКЕВИЧ, Г.М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. s. 350–351. 99 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 223. 100 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 289. 101 BLATNÁ, Renata. Dějiny hudby prizmatem lexikálních přejímek. Slovo a slovesnost [online]. 1999 (60), 46-52 [cit. 2018-01-10]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=3823 102 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 665. 103 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2002. s.139.

37 nástroje heligón (helikón), který prý připomíná její zvuk. Bohdan Jaremko zaznamenává, že tento nástroj, který je hlavně rozšířen na Huculsku je českého původu.104 Do řeckých výpůjček nejspíše také patří č. termín krytí (způsob hry na lesní roh vkladáním pravé ruky do roztrubu nástroje pro snižování řady vrchních tonů), protože ve Stručném etymologickém slovníku jazyka českého se uvádí, že slovo souvísí s řec. kryptō – ‚kryji‘.105

Do řeckých výpůjček můžeme zařadit i ty termíny, které vznikly složením a jejichž druhou částí je řecké slovo fōnḕ (fon/phone), které jak již bylo uvedeno znamená ‚zvuk nebo tón‘. Týká se to především těch termínů, které vznikly pojmenováním po svém vynálezci. Tato pojmenování vypadají následovně: jméno+fon/phon. K takovým patří: Albisiphon, což je nástroj, který vznikl spojením flétny podélné a příčné v roce 1911 díky Abelardu Albisimovi. Fouká se do něj příčně, avšak ruce hrají podélně (srov. Hutter 1945: 133). Ukrajinský termín pro tento nástroj jsme nedohledali, ale podle české analogie můžeme navrhnout termín албісіфон. Dalším pojmem je heckelfon (jehož synonymickým názvem je barytonový hoboj) – ukr. гекельфон. Termín vznikl podle jména vynálezce Wilhelma Heckela (1856–1909), jenž tento nástroj vytvořil na popud Richarda Wagnera.106 Dechový nástroj s názvem rothofon – ukr. ротфон, případně ротофон byl vynalezen v Miláně Ferdinandem Rothem (1815–1898), který jej původně nazval rothcorno, ale jak můžeme usoudit, tento název se neujal. Dechový nástroj sarrusofon – ukr. саррюзофон či сарюсофон (fr. ) byl vynalezený v r. 1863 francouzským kapelníkem Pierr- Augustem Sarrusem.107 Termín saxofon – ukr. саксофон vznikl podle jména pařížského vynálezce belgického původu Adolphe Saxa (1814 – 1894).108 Suzafon nebo též sousaphon – ukr. сузафон je pojmenován podle amerického „krále pochodu“ portugalského původu Johna Phillipa Sousu (1854–1932), což je pseudonym, jenž údajně vznikl ze zkratky „Super Omnia USA“, a jeho původní jméno zní Siegfried Ochs.109 A jako poslední z této skupiny uveďme termín Kornofon

104 ЯРЕМКО, Б. Музичні інструменти Гуцульщини. Народна творчість та етнографія. 1986 (5). s. 56. 105 HOLUB, Josef a Stanislav LYER. Stručný etymologický slovník jazyka českého: se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. S. 251. 106 BARBER, Nicola. Na kordy s akordy. Havlíčkův Brod: Fragment, 2001. s. 58. 107 Srov. VAČKÁŘ, Václav a Dalibor C. VAČKÁŘ. Instrumentace symfonického orchestru a hudby dechové. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. s. 74. 108 VRKOČOVÁ, Ludmila. Slovníček hudebních osobností. Praha: Ludmila Vrkočová, 1999. s. 152. 109 КОЖУХАРЬ, В.И. Инструментоведение. Симфонический и духовой оркестры.Планета музыки, 2009. s. 19.

38

(cornophone),110 kterým se označuje Wágnerov(sk)a tuba,111 o níž bude řeč v pozdější kapitole. V ukrajinštině se pod tímto termínem rozumí celá skupina dechových nástrojů).112

5.1.3 Italština

Italský vliv na české a ukrajinské názvosloví je patrný dodnes. Jak je známo, od renesance až po baroko byla Itálie jedním z center hudebního dění. Renata Blatná zaznamenává, že „zásluhou italských hudebníků se jimi používané hudební výrazy rozšířily po celé Evropě. Proto dodnes hudební terminologie a výrazivo vůbec zahrnuje množství slov a termínů přejatých z italštiny, například klarinety byly dechové nástroje „jasného“ zvuku (srov. lat. clarus), podobně jako trubky klariny (přímým předchůdcem klarinetu ovšem nebyla klarina, ale trumšajt), dále předchůdce fagotu dulcián (srov. lat. dulcis), tedy nástroj se „sladkým“ tónem, dále pochází z italštiny fagot, (it. fagotto), který doslova připomínal „otýpku dříví“. Rovněž slovo trubka je italského původu, tj. tromba, a je zvukomalebné.“113 Jak uvádí Luděk Zenkl italská názvosloví se dělí na dva typy: na ty, které se přepisují do češtiny a ty, které zůstávají v původním znění.114 Totéž platí i pro ukrajinštinu, kde v původním znění spíše zůstávají slova označující způsoby hry.

K přejatým pojmům z italštiny označujícím dechové hudební nástroje patří: anglický roh (též altový hoboj) – ukr. англійський ріжок (альтовий гобой). Italský název сorno inglese údajně vznikl zkomolením francouzského slova anglé, což znamenalo ‚lovecký‘ nebo ‚myslivecký‘ na anglais ve významu ‚anglický‘. A toto zkomolení se dostalo do obou jazyků, pouze s tím rozdílem, že v ukrajinštině je podstatné jméno ve tvaru deminutiva. Český název pro druh pozounu, který vznikl začátkem 19. století v Itálii, zní cimbasso a je velmi pravděpodobné, že to je odvozenina ze

110 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Druhé rozšířené vydání. Praha, Knihovna "Hudební výchovy" č. 17.: Edition Č. H. (dříve Edition Cadence), 1943. s. 98. 111 Tamtéž98. 112 ХАБАЛЬ, Жанна, ed. Словник іноземних музичних термінів. Видання третє доповнене та виправлене. Хмельницький: ПП "Банкір", 2005. s. 36. 113 BLATNÁ, Renata. Dějiny hudby prizmatem lexikálních přejímek. Slovo a slovesnost [online]. 1999 (60), 46-52 [cit. 2018-01-10]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=3823 114 ZENKL, Luděk. ABC hudební nauky. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003. s. 36.

39 zkráceného italského označení corno di basso (Basshorn), ve skladbách psané jako "C. in basso", ze kterého pak vznikl název cimbasso.115 – ukr. чімбассо.

Z it. slova сorno ‚roh‘ vznikl v češtině termín kornon nebo cornon – ukr. корнон (v ruštině pro tento nástroj existuje pojmenování jako мелофон nebo „праворукая валторна“), což je nástroj, který zkonstruoval Čech Václav František Červený (1819–1896).116 Předchůdce moderního fagotu, který vznikl zásluhou kanovníka Afrania degli Albonesi-Ferrara117 se jmenuje dolzian, dolcian přip. nebo dulzian – ukr. дульціан a pochází z it. dolce – ‚něžný, jemný‘. Další it. výpůjčkou je termín fagot – ukr. фагот,118 kde it. Fagotto znamená ‚svazek, svazeček‘, protože jak uvádí Chotkevyč, tento nástroj lze rozložit a složit jako svazek. Sem samozřejmě patří odvozeniny typu fagottino – ukr. фаготіно-дискант119 či fagotista – ukr. фаготист. Italský původ má v obou jazycích termín fanfára – ukr. фанфара (it. Fanfára). Název pro klarinet – ukr. кларнет pochází, jak již bylo zaznamenáno z it. clarinetto – ‚malá clarina‘ (zdrobnělina od clarino). Hnat Chotkevyč používal název kljarnet (клярнет),120 který je již dnes zastaralý. Leonid Čerkaskyj uvádí následující lokální názvy v oblasti ukrajinského Polesí: skyhlja (скигля), viľšanka (вільшанка), protože se vyrábí z olše, ukr. viľcha (вільха). A například druh klarinetu – klarinet milostný, jehož název je v češtině překladem z it. clarinetto d’amore se v ukrajinštině řekne кларнет д’амур. Italský termín concertino zachoval původní podobu v obou jazycích: č. koncertina – ukr. концертина, концертино. Rovněž se to týká termínu pikola nebo též malá flétna – ukr. флейта- піколо, мала флейта nebo jen піколо, kde it. piccolo znamená ‚malý‘ (it. flauto piccolo). Z italského ocarina ‚husička‘, což je zdrobnělina od oca ‚husa‘ pochází č. pojem okarína a ukr. окарина. V ukrajinštině navíc má tento nástroj další název – зозулька, protože zvuk, který nástroj vydává, se podobá zvukům, které vydává kukačka, ukr. zozulja. Tento termín se používá zejména na Huculsku.121 Také slovo píst nebo piston – ukr. пістон (вентиль циліндричної форми у

115 https://www.vsl.co.at/en/Cimbasso/History/ 116 https://www.vsl.co.at/de/Wagner_tuba/History 117 Srovnej VAČKÁŘ, Václav a Dalibor C. VAČKÁŘ. Instrumentace symfonického orchestru a hudby dechové. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. s. 67. 118 http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1045 119 ХАЩЕВАТСЬКА, Світлана. Інструментознавство.: Підручник для ВНЗ ІІІ-ІV рівнів акредитації. Вінниця: Нова книга, 2008. s. 193. 120 ХОТКЕВИЧ, Г. М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. s. 354. 121 ХАЩЕВАТСЬКА, Світлана. Інструментознавство.: Підручник для ВНЗ ІІІ-ІV рівнів акредитації. Вінниця: Нова книга, 2008. s. 98. 40

мідних духових інструментах, поршень, клапан) pochází z it. pistone – ‚píst, ventil‘. Další pojem sordun – ukr. сордун je převzatý z it. pojmenování sordone, což je odvozeno od slova sordo ‚tlumený, temný’. S termínem trombón jsme se setkali již při analýze slova pozoun, které je jeho synonymem. V ukrajinštině, jak jsme již avizovali, existuje pouze jeden termín pro označení tohoto nástroje a je jím тромбон. Jak český, tak ukrajinský název jsou odvozené z it. trombone ‚velká trouba‘.

K termínům italského původu patří také následující termíny označující různé způsoby hry: např. ukr. termín pro dušení je it. chiuso, č. frullato též třepotavý jazyk – ukr. frullato, фруллато jako druh tremola (вид тремоло) pocházející z it. frullare ‚třepetat se‘, ‚točit se‘. A it. pojem gruppetto, jenž znamená ‚skupinka‘ se česky řekne buď grupeto nebo obal – v ukr. se s tímto termínem setkáme ve tvaru групето nebo v původním gruppetto. Ukr. termín pro krytí je v ukrajinštině it. coperto, což znamená ‚krytý‘.122Dalšími jsou č. marcato – ukr. маркато (it. marcato – ‚výrazně, zřetelně‘), č. portato – ukr. портато (it. portare – ‚nést‘), č. smorzato – ukr. smorzando (приглушуючи), a it. smorzato je ‚(z)tlumený zvuk‘, smorzando –‚zmíravě‘. Další pojmy jsou staccato – ukr. стакато, kde v it. staccato znamená ‚utrženě, odděleně‘. Italský pojem non legato – ‚odděleně‘ se v češtině používá v překladu jako odděleně, kdežto v ukrajinštině se lze setkat jak s původním termínem non legato, tak s přepisem do azbuky – нон легато (окремо). Identickými jsou v obou jazycích pojmy tenuto – ukr. тенуто nebo tenuto (it. tenere – ‚držet‘), tremolo – ukr. тремоло nebo tremolo (it. tremolo – ‚rozechvěný, roztřesený‘). Český termín trylek a ukr. трель nebo тріль pochází z it. trillare – ‚trylkovat, zvonit‘. Pojmy vibrato – ukr. вібрато jsou převzaté z it. vibrato a znamenají ‚rozechvěně‘.

Na dalším příkladu uvidíme, že pouze čeština převzala termín basetový roh (jiné varianty jsou basset či basset-horn) z it. corno di bassetto, kde corno je ‚roh‘ a bassetto – ‚malý bas‘,123 kdežto ukrajinský ekvivalent басетгорн je původu německého (něm. Bassethorn). Je zajímavé, že ukrajinský muzikolog Jucevyč na jednom místě uvádí tento termín jako synonymický název pro

122 VÁLEK, Jiří Miloš. Italské hudební názvosloví. Praha: Panton, 1966. s. 27. 123 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2002. s. 102.

41 tenorový klarinet,124 a na druhém pro altový klarinet.125 Antonín Modr píše, že tento nástroj s oblibou používal Mozart ve svých skladbách.126

5.1.4 Latina

Latina vládla v české hudbě v období přibližně od 10. století, kdy se po krátkém cyrilo- metodějském období navrací ke svému dominantnímu postavení až zhruba do 17. století.127 K latinským přejímkám patří následující pojmy: ambitus (lat. ambitus ‚rozsah‘), kterému v ukrajinštině odpovídá pojem přejatý z řečtiny – діапазон (ř. δϊα πασον (χορδων) znamená ‚skrze struny‘) nebo také обсяг, jako například ve Slovníku Zynovije Lyska.128 Jak již bylo uvedeno výše, český pojem alikvotní tón má původ v lat. slově aliquot, což znamená ‚poměrná část‘ – ukr. обертон pochází z němčiny. K identickým termínům patří č. termín pedál a ukr. педаль z lat. pedalis ‚nožní‘, č. principal (varhanní rejstřík) a ukr. принципал z lat. principalis ‚hlavní, první‘, č. bas a ukr. бас z lat. bassus ‚nízký‘ a sem patří všechny pojmy, které jsou odvozené od tohoto slova, jako například basová roura (hov. basovka, basová hůl) – ukr. басове коліно, басова трубка a další. Dále lat. původ mají č. (busina, busine) ‚velká tromba‘,129 jako starý druh pozounu,130jemuž odpovídá ukr. pojem буцина, буціна nebo také букцина. Ulrich Michels uvádí, že tento název pochází ze starofr. a středohornoněm. busine ‚tromba‘.131 Rejzek uvádí jako výchozí lat. výraz bucina ‚roh, polnice‘.132 Pro zajímavost Miloš Navrátil uvádí, že busina má arabský původ.133 V češtině pojem invence neboli přelaďovací snížce vznikl spojením předložky in a lat. substantiva ventus ‚vítr“ (srov. Hutter 1945: 141). V ukrajinštině jsme podobný termín nedohledali. Český termín konvertor, který umožňuje přepínat jedinou sadu knoflíků do režimu

124 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s.117. 125 Tamtéž s. 24. 126 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Druhé rozšířené vydání. Praha, Knihovna "Hudební výchovy" č. 17.: Edition Č. H. (dříve Edition Cadence), 1943.s. 84. 127 srov. BLATNÁ, Renata. Dějiny hudby prizmatem lexikálních přejímek. Slovo a slovesnost [online]. 1999 (60), 46-52 [cit. 2018-01-10]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=3823 128 ЛИСЬКО, 3еновій. Музичний словник: репринтне від¬творення видання 1933 року. Київ, 1994. s. 153. 129 MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. s. 50. 130 Myers, Arnold. 2001. "Buccin (ii)". The New Grove Dictionary of Music and Musicians, second edition, edited by Stanley Sadie and John Tyrrell. London: Macmillan Publishers. 131 MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. s. 51. 132 Rejzek, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001.s. 494. 133 NAVRÁTIL, Miloš. Dějiny hudby: přehled evropských dějin hudby. Ostrava: Montanex, 2011. s. 72.

42 standardních nebo melodických basů, pochází z latinského converter, což znamená doslovně ‚převodník‘. Č. název kornamusa – ukr. корнамуз je z lat. corno ‚roh‘. Tento termín se nesmí plést s pojmem cornemuse, což je název pro dudy ve Francii. Český pojem manuál a ukr. мануал pochází z lat. manualis ve významu ‚ruční‘, č. mixtura (smíšený pomocný rejstřík varhan) – ukr. мікст nebo мікстура.134 od lat. mixtus – ‚smíšený‘ nebo miscere – ‚mísit‘,135 č. muta – ukr. muta či мута z lat. muta ‚změny‘ nebo mutatio ‚změna, obměna‘, č. oscilátor – ukr. осцилятор z lat. oscillo ‚kmitat‘, č. portativ – ukr. портатив z lat. portare ‚nést‘, č. pozitiv (větší portativ, malý prospekt s několika úzce menzurovanými rejstříky) – ukr. позитив z lat. ponere ‚postavit‘ nebo lat. positivus – ‚postavený‘, č. prospekt (průčelí varhan, kde bývají soustředěny největší kovové píšťaly) – ukr. проспект z lat. prospectus, č. rejstřík nebo též registr (tento pojem je méně frekventovaný) – ukr. регістр z lat. registrum – ‚seznam‘, č. sordina (slangově „sordinka“) – ukr. сурдина z lat. surdus – ‚hluchý‘, podle Čerkaského má sordina v ukrajinštině další název – čopyk (чопик), č. klarino (nátrubkový aerofon doby renesance a baroka, dlouhá, rovná nebo podélně stočená sólová trumpeta s velmi mělkým nátrubkem)136 – ukr. кларино або кляриноpochází z lat. clarus – „čistý, jasný‘, naproti tomu klarinet, který má rovněž lat. etymologický původ, je převzat z italštiny. Český pojem tastatura (klávesa a ventil současně) a ukr. тастатура z lat. tastatura ‚klaviatura‘. Pojem tibia, jenž označuje dřevěné dechové nástroje ve starověku a středověku,137 má stejné pojmenování i v ukrajinštině – тибія a pochází z lat. tibia ‚holenní kost‘, a kromě toho je to lat. název pro aulos.

134 КАЛІБЕРДА, Сергій. Львів, діючі органи. Органи України: інтернет-проект [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné z: http://www.organy.lviv.ua/cgi-bin/index.cgi?8#01 135 VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého. Díl první, Věcná část. Vizovice: Lípa, 1995. s. 177. 136 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 662. 137 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 684. 43

5.1.5 Francouzština

Co se týče francouzského vlivu Renata Blatná uvádí, že z jazykového hlediska nebyl, zejména pro češtinu, nijak zvlášť významný.138 Jestli je tomu opravdu tak, nám ukáže náš výzkum. Nejprve uvedeme názvy, kde jsou oba termíny výpůjčkami z francouzštiny: č. musette – ukr. мюзет (fr. musette, kde muse znamená ‚trubice, trubka‘), č. flageolet(o) – ukr. флажолет (fr. flagolet ‚malá flétna‘), č. bal musette (šalmajový bál) – ukr. бал мюзет. Byl to bál, kde sólový part hudebního doprovodu hrál výše uvedený musette neboli francouzský šalmaj, č. akordeon (jiný název tahací harmonika) – ukr. акордеон. Slovo pochází z fr. accordéon, kde franc. accord znamená ‚souhlas, dohoda‘ a do francouzštiny se dostalo z lat. accordo ‚slaďovat, uvádět do souladu‘. V Ottově slovníku naučném najdeme rovněž termíny jako akkordion či akkordeon.139 V češtině existují ještě slangové označení pro tento nástroj – dršťka, zednický klavír a další. Ale ještě předtím, než byl akordeon ve 20. letech 19. století vynalezen, již existovalo slovo akord, které se také do češtiny a ukrajinštiny nejpíše dostalo přes francouzštinu, kde accord znamená ‚soulad, shoda‘. Toto slovo, které pochází z lat. accordium ‚shoda‘ bylo přejato již za doby cara Petra Velikého.

Českému názvu bombardón pro nástroj, který je původem z Rakouska, odpovídá ukrajinský název бомбардон. Tento termín poprvé použil Ridl (В. Рідль) pro pojmenování jím vynalezeného modelu basové ofikleidy (ukr. басова офіклейда). Výraz pochází z fr. bombardon, což znamená nástroj vydávající hučivý zvuk‘ od fr. bombe. Podobný etymologický původ mají názvy pro druh renesančního šalmaje bomhart, bommert, , česky pumárt, jak to uvádí Antonín Modr,140 nebo pumort a na straně druhé ukr.бомбарда, помер, které pocházejí ze zkomoleného fr. slova ‚bombarde‘. Předpokládáme, že slovo bombardino (diskantový šalmaj, barytonový roh) – ukr. бомбардино též pochází od francouzského bombarde podle analogie, například fagot – fagottino apod. Další termín označující způsob hry détaché: v ukrajinštině se buď používá originální název – détaché nebo v přepisu do azbuky – деташе (fr. détacher znamená ‚oddělovat‘), stejně je tomu

138 BLATNÁ, Renata. Dějiny hudby prizmatem lexikálních přejímek. Slovo a slovesnost [online]. 1999 (60), 46-52 [cit. 2018-01-10]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=3823 139 Ottův slovník naučný. První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 634. http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n670/mode/1up 140 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Druhé rozšířené vydání. Praha, Knihovna "Hudební výchovy" č. 17.: Edition Č. H. (dříve Edition Cadence), 1943.s. 63. 44 se slovem glissando, které v ukrajinštině má dvě podoby – glissando a гліссандо (od fr. glissant, což znamená ‚klouzavý, hladký‘ nebo glisser – ‚klouzat‘. Ke stejně znějícím můžeme zařadit i název pro starý vojenský nástroj galoubet (ještě se uvádí termín jednoručka) – ukr. галубет od fr. galoubet.

Další č. slovo harmonium má v ukrajinštině dva ekvivalenty. Jeden z nich plně odpovídá česлému názvu – гармоніум141 a je pravděpodobně stejně jako český termín vypůjčkou z francouzštiny. Druhý – фісгармонія je převzatý, jak již bylo uvedeno z řečtiny. Avšak všechny výše uvedené termíny mají společný etymologický původ: ř. slovo harmonia ‚soulad‘. Český pojem kornet a ukr. корнет pochází z fr. . Podle Hnata Chotkevyče byl kornet na Ukrajině také nazýván cinkem (цинком).142 Nebylo tomu tak ale pouze na Ukrajině, také v Evropě se kornetům říkalo cinky. Kromě něm. pojmu se v ukrajinštině také používá francouzská výpůjčka pro označení snižce – куліса (z fr. Coulisse – ‚drážka, kulisa‘).143 Název pro opěrný kroužek nebo trychtýřek kolem třtinového strojku zní pirueta a v ukrajinštině (leč jsme nedohledali) bude mít pravděpodobně stejný název – пірует z fr. pirouette ‚otočení‘. Následující termín se týká nástroje, který se česky řekně buď piston nebo kornet a v ukrajinštině se mu říká корнет-а-пістон z fr. cornet à pistons, což je deminutivum slova corno ‚roh‘. Jak uvádí Jucevyč, piston je zkratkovitý název cornet à pistonu ‚rohu s písty’,144 i když na rozdíl od češtiny se v ukrajinštině používá celý název. Český název pro středověký hudební nástroj ze slonoviny, který byl privilegiem pouze vladařů je olifant – ukr.оліфант (v pražském muzeu se nachází olifant polského krále Jana Sobieského).145 Název je výpůjčkou z fr. olifant ‚slonovina‘ či fr. elephante ‚slon‘. Č. regál, jako označení pro nejmenší ploché přenosné varhany, a ukr. регал (малий переносний орган з язичковими трубами для музикування у придворних, церковних, домашніх умовах) jsou také přejímkami z fr. regale). Č. serpent (označení basového cinku) – ukr. cерпент pochází z fr. slova serpent, které znamená ‚had, zmije‘, protože má esovitý tvar, který připomíná hada a je původem z lat. serpent ‘had’. Ukr. název pro sucbut – сакбут, сакбют se na rozdíl od češtiny do ukrajinštiny dostal přes francouzštinu

141 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 49. 142 ХОТКЕВИЧ, Г. М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. s. 386. 143 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003.. 310. 144 Tamtéž s. 198. 145 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 658–661.

45

(fr. saqueboute, saquebute). Ale v češtině existuje fr. pojem doigté fourchu, který se v ukrajinštině nepoužívá, místo toho se říká –вилочна аплікатура на дерев’яних духових інструм.146 V ukrajinštině se pro pryžový zvon, který plnil funkci dusítka žesťových hudebních nástrojů v jazzové hudbě používá slovo вантуз, které je přejato pravděpodobně skrze ruštinu z francouzštiny, která byla „modním jazykem“ zejména v 18. a 19. století v Ruské říši. Francouzské slovo ventouse znamená ‚přísavka‘, ‚baňka‘. Slovo ventouse bylo přejato z lékařské latinské terminologie zhruba v 18. století od lat. ventosa – ‚baňka‘, doslovně ‚nafoukla‘, kde лат. ventus znamená ‚vítr‘. Další francouzskou výpůjčkou v ukrajinštině je termín označující nátisk – амбушур (fr. embouchure).

5.1.6 Hebrejština

Židovská kultura koexistovala s evropskými kulturami od nepaměti, proto není divu, že zanechala svou stopu v lexikální rovině i v oblasti hudebních nástrojů. Avšak v oblasti pojmenování pro dechové hudební nástroje je hebrejština zastoupena pouze termínem šofar147 (další názvy jsou šaufor, keren, židovská trouba, židovský roh, beraní roh apod.) – ukr. шофар (.‘znamená ‚beraní roh ׁשֹופָר .hebr)

Jedná se o židovský rituální hudební nástroj, který se vyskytoval na českém území až do Druhé světové války, po jejímž konci se našlo kolem 700 nástrojů, které se dnes nachází ve Státním židovském muzeu v Praze, a tvoří tak největší sbírku šofarů na světě.148 Zajímavostí je to, že jedním z největších středisek, kde se tyto nástroje vyráběly byla dnešní ukrajinská Halič.149 Existoval také speciální druh tohoto nástroje – černý šofar, vyráběný z černého rohu. Dalším možným důvodem, proč se jmenoval černý je fakt, že to byl nástroj, na který se troubilo při vyloučení Žida z náboženské obce.150

146 ПАВЛЕНКО, В. В. Словник іноземних музичних термінів та виразів.: Навчальний посібник. Вінниця: Нова Книга, 2005. s. 93. 147 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 655. 148 Tamtéž s. 655. 149 Tamtéž s. 655. 150 Tamtéž s. 657.

46

5.1.7 Rumunština

Termíny fujara, jenž odpovídá v ukrajinštině huculskému dialektickému názvu фуяра, флояра, nebo феяра, mají stejný etymologický základ, protože pocházejí z rum. fluéra,151 jež souvisí z lat. flare – ‚dmout‘. Jak zaznamenává Chotkevyč: „Отже, як бачимо, гуцульська назва інструмента не наша, але питома нам, як і всяким іншим народам.“152 Leonid Čerkaskyj například uvádí, že v ukrajinském slovníku z konce 16. století, jehož editorem byl ruský historik Sergej Solovjov a slovníku z roku 1627 významného ukrajinského lexikografa Pamva (světským jménem Pavel) Beryndy (1560–1632), se vedle slova fujara vyskytují i další názvy: fletnja, duda, surma, sopľ,sopeľ, pyščalka a další, a ve slovníku jazykovědce a lexikografa Pavla Žyteckého se vyskytuje termín fejara, který autor rovněž vysvětluje jako sopeľ či sopoľ.153 Jméno dalšího nástroje vyskytujícího v ukrajinských Karpatech je trembita – ukr. трембіта či тромбіта. Vedle toho existuje ještě termín лігава jako pojmenování pro druh zkrácené trembity, která se vyskytuje na ukrajinském Polesí.154 Slovo trembita údajně pochází od rum. trîmbiță. A předpokládá se, že tento termín se dostal do rumunštiny z praslovanského *trǫbica < *trǫba‚ ‚trubka, trouba‘.

Zajímavou přejímkou z rumunštiny nebo přesněji řečeno z moldavštiny do češtiny je termín moldánky (mulitánky, multánky či dokonce varhánky). Tento název byl dle mínění Šlosara přejatý z polštiny podle rumunského pohoří Muntean.155

151 ŠTĚDROŇ, Miloš a Dušan ŠLOSAR. Dějiny české hudební terminologie. Vyd. 2., přeprac. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 44. 152 ХОТКЕВИЧ, Г. Музичні інструменти українського народу. Харків: ДВУ, 1930. S. 197. 153 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 198. 154 Tamtéž s. 246. 155 ŠTĚDROŇ, Miloš a Dušan ŠLOSAR. Dějiny české hudební terminologie. Vyd. 2., přeprac. Brno: Masarykova univerzita, 2010 s. 44. 47

5.1.8 Maďarština

Z maďarštiny se do češtiny a ukrajinštiny dostal termín tárogató – ukr. тараґот, тарогато (mad. tarogato) a korbáč – ukr. корбач (бич пастухів коров’ячих стад), který má rovněž další název maďarského původu – гуляш,156 což je termín evidentně označující tradiční maďarský pokrm z hovězího masa, protože maďarské slovo gulya znamená ‚stádo hovězího dobytka‘. To je jeden z mnoha termínů vypůjčených ze sousedních jazyků v důsledku mezikulturních kontaktů a blízké geografické polohy, jako například invariantní název trembity – trombita, jenž má původ v it. trombetta.157

5.1.9 Turečtina

Turkické jazyky, stejně jako předchozí jazyky, neměly valný vliv na hudební lexikum češtiny a ukrajinštiny. Pravděpodobně z turečtiny pochází termín čakan, což je zobcová flétna v holi nebo ve formě hole (tur. čakan ‚bojová sekera‘).158 V ukrajinštině tomu odpovídá dial. чекан (huc.) a kromě toho ještě existuje synonymický název келеп, který má rovněž původ v turečtině (tur. käläpä ‚žerď, hůl‘.159 Od názvu čakan můžeme odvodit termín čakanista (přestože není dohledaný) – ale v ukrajinštině tento termín existuje – чаканіст. B. Korčynská uvádí, že nejvýznamnějším čakanistou-virtuosem své doby byl skladatel a pedagog Ernst Krähmer (Ернст Кремер (1795– 1837), který mimo jiné koncertoval ve Lvově.160 Z turečtiny údajně pochází také termín dudy z tur. düdük. Pro tento nástroj existuje celá řada lidových a dialektických označení, například gajdy

156 МАЦІЄВСЬКИЙ, Ігор. Музичні інструменти гуцулів: Науково-популярне видання. Вінниця: Нова книга, 2012. s. 72. 157 БОЛДИРЄВ, Р. В. (укл.) та ін. Етимологічний словник української мови у 7 т.: т. 5: Р - Т. Київ: Наукова думка, 2006. 704. 158 KOUKAL, Milan. Etymologie od A do Ž. 21 století [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: https://21stoleti.cz/2006/04/21/etymologie-od-a-do-z/ 159 Этимологический онлайн-словарь русского языка Макса Фасмера [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: https://vasmer.lexicography.online 160 Б. КОРЧИНСЬКА СОПІЛКА І БЛОКФЛЕЙТА: РОЛЬ ТА МІСЦЕ В МУЗИЧНІЙ КУЛЬТУРІ УКРАЇНИ с. 231.

48

(nafukovací dudy), kejdy, kozel, kozlík, pukl, puklo, puklík, buklo, polský kozlík, velký kozel, německé dudy, fuky, bzíkalky, dudky, hrkavky, šutky, šotky, moldánky, mulotánky, kyjdy atd.161 V ukrajinštině se tomuto nástroji tradičně říká волинка, ale také existují dial. názvy, jako například коза, козиця, баран, міх, дуда, дутка apod.162 O dudách se Alexander Buchner vyjádřil takto: „Je nejvýraznějším lidovým nástrojem, který se udržel v Čechách až do současné doby.“163 Ad ukr. název волинка Leonid Čerkaskyj tvrdí, že se tento nástroj objevil v 16. století na Volyni (ukr. Волинь),164 proto dostal toto pojmenování.165 Autor se opírá o tvrzení ruského muzikologa Nikolaje Findejzena, zejména o jeho práci Очерки по истории музыки в России. Hnat Chotkevyč uvádí, vedle výše zmíněných ukrajinských názvů, ještě české názvy jako sutky a keydy, a moravský název je podle něj – kaydy.166 Šlosar je toho názoru, že název dudy vznikl onomatopoicky z praslovanského základu a zároveň připouští jeho vypůjčení z turkických jazyků – düdük.167 Pavel Kurfurst také uvádí, že název dudy je turkického původu a gajdy – arabského.168 Podle Kurfursta se termín dudy objevil v Čechách poprvé na konci 15. století.169 U slovníku Jucevyče pod heslem duda nalezneme, že se jedná o slovanský název pro pneumatický nástroj podobný dudám.170

5.1.10 Perština

Z perštiny byl do obou jazyků převzatý termín zurna – зурна. Od tohoto názvu pochází pojmenování pro ukrajinský dechový nástroj сурма (суремка, сурмочка, сурмонька),171 pro niž

161 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 707. 162 ХОТКЕВИЧ, Г. М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. s. 340. 163 BUCHNER, Alexander. Hudební nástroje národů. V Praze: Artia, 1969. s. 243. 164 Historická oblast dnešní severozápadní částí Ukrajiny. 165 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Музичні інструменти українського народу. Musical instruments of the Ukrainian People. Київ: Балтія – Друк, 2007. s. 62. 166 ХОТКЕВИЧ, Г. М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. s. 323. 167 ŠTĚDROŇ, Miloš a Dušan ŠLOSAR. Dějiny české hudební terminologie. Vyd. 2., přeprac. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 48. 168 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 705. 169 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 707. 170 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 77. 171 ЖАЙВОРОНОК, Віталій. Знаки української етнокультури: словник-довідник. Київ: Довіра, 2006. s. 587.

49

Chotkevyč uvádí český název šuma, a hráč na ni se jmenuje šumař. Zajímavé je to, že se termín zachoval, ale změnila se jeho konotace: šumař znamená ‚potulný (řemeslný) hudebník‘, hanlivě také ‚špatně výkonný hudebník‘ pravděpodobně z něm. slova Schȕmer znamenajícího ‚tulák‘.172

5.1.11 Arabština

Arabština je v našem výzkumu zastoupená pouze jednou výpůjčkou v češtině – slovem gajdy (arab. gaita.). Ale například Šlosar je toho mínění, že termín gajdy se dostal přes slovenštinu z turečtiny, a sám původ slova je iberský.173

5.1.12 Ugrofinské

K této skupině patří jenom název pro pastýřský bič– korbáč, který v ukrajinštině zní identicky – корбач (бич пастухів коров’ячих стад), jiný název je гуляш.174 Ve Vasmerově slovníku najdeme, že корва́ч je „приспособление для развешивания невода. Вероятно, заимств. из фин.-уг.; ср. kärväs, kärpäs "суковатые жерди для развешивания сети".175

5.1.13 Setswanština

Lepatata – ukr. лепатата (z jazyku tswana).

5.1.14 Zuluština

Vuvuzela – ukr. вувузела. Podle jedné verze slova pochází ze zul. ‚dělat hluk‘.

172 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Lidové noviny, 1997. s.. 630. ISBN 80-7106- 242-1. 173 ŠTĚDROŇ, Miloš a Dušan ŠLOSAR. Dějiny české hudební terminologie. Vyd. 2., přeprac. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 44. 174 МАЦІЄВСЬКИЙ, Ігор. Музичні інструменти гуцулів: Науково-популярне видання. Вінниця: Нова книга, 2012. s. 72. 175 Этимологический словарь русского языка. Фасмер Макс [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: http://www.classes.ru/all-russian/russian-dictionary-Vasmer-term-5841.htm

50

5.1.15 Ruština

Český pojem dechový nástroj žesťový (ukr. мідний духовий інструмент) je pojmenování, které bylo přejato do češtiny Josefem Jungmannem z r. žesť ‚plech‘. Holub uvádí, že ruské slovo žesť pochází z mongolského džes ve významu mosaz.176

5.1.16 Lužická srbština

Český název pro lužickosrbský šalmaj je tarakawa, v ukrajinštině však podobný termín neexistuje.

5.1.17 Angličtina

Přejímky z angličtiny se nejvíce týkájí moderjnějších pojmů pocházejících z oblastí jazzové hudby. Tyto pojmy většinou označují zvláštní způsoby hry na dechové nástroje, například end (krátké vychýlení tónu, vysloví se ua) – ukr. bend, бенд (прийом, при якому взятий звук спочатку понижується а потім підвищується) od angl. bend – ‚ohnout, otočit‘, doit (nebo oink) efekt – ukr. doit (коротке глісандо вгору на знятті звука),177 hand shake nebo shake (zvukový efekt prováděný dlaní ruky)178 – v ukrajinštině se spíše používá pojem shake nebo трель (шейк) z angl. ‚třást, třepat‘, hot (styl hry) – ukr. хот, хот-джаз (angl. hot znamená ‚horký‘), flutter-tongue – ukr. flutter-tonguing (ang. ‚třepotavý jazyk‘), lip-trill (retný trýlek) – губна трель,179 slaptone nebo slap (ostré naražení tónu na přisátý plátek) – ukr. слеп (angl. slap — ‚plácnutí, facka, plácnout‘), smear (střídavý vrchní nebo spodní tón vytvořený glissandem pomocí nátisku)180– ukr. smear (прийом у джазі, коли звук грається з „під’їздом“), kd angl. smear znamená ‚mazat‘,

176 HOLUB, Josef a Stanislav LYER. Stručný etymologický slovník jazyka českého: se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. s. 481. 177 ПАВЛЕНКО, В. В. Словник іноземних музичних термінів та виразів.: Навчальний посібник. Вінниця: Нова Книга, 2005. s. 93. 178 SPISAR, Jan. Anglicko-český hudební slovník: s ilustrovaným prologem. Ostrava: Montanex, 1996. s. 49. 179 ПАВЛЕНКО, В. В. Словник іноземних музичних термінів та виразів.: Навчальний посібник. Вінниця: Нова Книга, 2005. s. 75. 180 HÁLA, Vlastimil. Základy aranžování moderní populární hudby. Praha: Panton, 1980. s. 15.

51 subtone (hraní hebkým tónem a ve velmi slabé dynamice) – sub tone (прийом гри на саксофоні приглушеним звуком)181, whip (krátké prudké glissando směrem vzhůru) – ukr. whip, коротке гліссандо z angl., kde whip znamená ‚švih, šleh, bič‘, wa-wa efekt – ukr. wah-wah, ефект „вау- вау“ a stejně tak wa-wa dusítko – ukr. cурдина „вау-вау“ nebo чашкова сурдина podle tvaru dusítka, cool skupina nebo cool barva182 znamená jak saxofonové kvarteto (skupina čtyř saxofonů: tři tenory a baryton), ale také styl hry183 (je to jazzový sloh oblíbený kolem roku 1950)184 – ukr. cool-jazz, кул (холодний стиль), což angl. znamená ‚chladný, klidný‘.

Rovněž z angličtiny jsou převzaté pojmy označující některé exotické nástroje, jako například – ukr. діджеріду z angl. didgeridoo, Kazoo (také eunuchová flétna)185 – казу. (angl. Kazoo). Melafon – мелофон. (англ. ). České označení na rozdíl od ukrajinského (z francouzštiny) je přejímkou z angličtiny.

5.1.18 Všeslovanské

Do této části diplomové práce bychom mohli zahrnout všechny termíny, které nepatří mezi výpůjčky z cizích jazyků, ale vzhledem k tomu, že nám obsah práce neumožňuje zabývat se každým slovem zvlášť, a navíc náš slovník obsahuje také termíny s nejasným původem, rozhodli jsme se tedy uvést v této kapitole pouze nejdůležitější slova, která dle našeho pohledu pocházejí ze společného základu všech slovanských jazyků – praslovanštiny.

Při tvorbě jak českých, tak ukrajinských pojmenování má důležité místo pojmenování pomocí přenášení významu (ukr. вторинна номінація). Touto problematikou se zabývá Sofija Bulyk- Verchola. Ve svém článku s názvem Вторинна номінація як спосіб творення музичних термінів в українськії мові, kde se autorka zabývá metaforickým přenášením pojmenování pro různa části těla (například koleno – коліно, hubička – ukr. губник, дулко, jejíž ostrý okraj se

181 ХАБАЛЬ, Жанна, ed. Словник іноземних музичних термінів. Видання третє доповнене та виправлене. Хмельницький: ПП "Банкір", 2005. s. 123. 182 HÁLA, Vlastimil. Základy aranžování moderní populární hudby. Praha: Panton, 1980. s. a s. 99. 183 KRAUTGARTNER, Karel. O instrumentaci tanečního a jazzového orchestru. Praha: Panton, 1961.s. 16. 184 SPISAR, Jan. Anglicko-český hudební slovník: s ilustrovaným prologem. Ostrava: Montanex, 1996. s. 26. 185 ABZ.cz [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/kazoo-kazu- kezu

52 jmenuje zub, ručkа – ручка, пужално,186 пужало (huc. dial.), руків'я, рукоять, рукоятка, держак, jazýček – язичок), názvy částí těla zvířat (roh – ріг, цівка (píšťala u dud), ребро (Panova flétna), názvy zvířat (kozel – (dial. názvy dud), kobylka – кобилка, підставка) apod. Týká se to to i jiných názvů, které vznikly stejným způsobem, například: bota, botka – ukr. чобіток, džbán – бочка, a další. Následující pojmy jsou pouze výběrem.

Bič – ukr. бич, батіг, канчук, což je termín pro nástroj, který sice odpovídá definici hudebního nástroje, ale podle Pavla Kurfursta nemůže být zařazen do žádné z nástrojových skupin. Nicméně v Hornbostel-Sachsově systematice tento nástroj je, leč podle Kurfursta nesprávně, zařazen mezi aerofony,187 proto jsme tento termín také zařadili do našeho slovníku. Co se etymologie týče, ve Vasmerově slovníku se uvádí následující: От бить, бью; см. об этом образовании Мейе, Et. 352; Бернекер 1,56. Излишне предположение о заимств. из перс. pīč "крученый, витой", а также "изгиб, кривизна" (Шёльд, Lw. Stud. З и сл.; против см. Гуйер, LF 52, 309).188 Sem patří také odvozenina bičiště (pružná hůlka) – ukr.ручка, пужало (u Huculů).

Lupínek (nejjednodušší aerofon sestávající jen z oscilátoru).189 Další názvy: list, jazýček, tráva, kůrka. Andrij Humenjuk uvádí ukrajinský název луска (luska). Jedná se o tenký plátek, který se vyrábí z březové kůry (v tomto případě se jedná o složitější modifikací lupínku tzv. kůrku).190

Střapec (z koňských žíní nebo konopných provázků ke zlepšení zvuku při práskání) – ukr. китиця, кінців’я, které může mít následující dial. pojmenování пуканка (huc. dial), крекер, хлопавка, тятивка, волосінь, кінський хвіст apod.191 Huculové na konec biče zavěšují hedvábný provázek, který se jmenuje pukanka, protože zvuk, jenž vydává bič je pukání (práskání). A střapec z kožených provázků zavěšují na bičiště (držadlo) kromě jiného také na znamení toho, jestli je vlastníkem pastýř krav, jemuž Huculové říkají huljaš, pastýř ovcí nebo koní. Práskání (zvuk biče) – свист, пуканє i вий (huc. dial.).

186 ШЕВЦОВ, Костянтин. Батіг (різновиди та способи використання). Гетьманат [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: http://getmanat.org/batig-riznovidi-ta-sposobi-vikoristannya/ 187 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. 643. 188 Этимологический словарь русского языка. Фасмер Макс [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: https://vasmer.lexicography.online/ 189 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 646. 190 Tamtéž. s. 646. 191 ШЕВЦОВ, Костянтин. Батіг (різновиди та способи використання). Гетьманат [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: http://getmanat.org/batig-riznovidi-ta-sposobi-vikoristannya/

53

Píšťala, píšťalka – ukr. сопілка (денцівка), synonymické názvy jsou sopeľ, sopeľka, svyreľ, dudka a jiné.192 Zajímavé je, že tyto nástroje jsou v církevních kronikách označovány jako „ďábelské“ a metropolita Cyril (Кирило) (1243–1280) jim říkal „sopeli sataninskije“,193 (jen pro zajímavost můžeme uvést, že na území Česka v době husitských válek v 15. století byly za tzv. ďáblův nástroj považovány i varhany), v Rusku se tomuto nástroji dodnes říká sopeľ.194 Ukrajinská sopilka na Huculsku se jmenuje dencivka a je tam považována za typický regionální nástroj, u Lemků (rusínské etnikum) se jmenuje sopivka, na Podolí a Polesí se tomuto nástroji říká dudka, stejně jako v Bělorusku, se kterým dané oblasti sousedí. Ve slovníku Jucevyče najdeme termín пищаль, což je staroruský název pro zvukově vysoké dechové nástroje včetně sopilky.195 Podle Hnata Chotkevyče se tomuto nástroji říká пищалка, ve své knize Музичні інструменти українського народу autor kromě jiných názvů uvádí také české názvy, jako jsou pištěla (pištialka, píšťalka), jejichž ukrajinským analogem bude nejspíš sopilka (сопілка), která se však podle jeho mínění se Čechů jmenuje sopelina.196 Podle jeho slov nalezneme ve slovníku Pamva Beryndy (Памвo Бериндa) termín sopľ (сопль), který je synonymický píšťalce (пищалкa).197 Tím pádem můžeme předpokládat že termíny píšťalka, sopilka a další invariantní názvy, jako jsou například дуда, дудка, дуди, денцівка u Huculů apod. jsou synonyma. Tento fakt potvrzuje Hnat Chotkevyč ve výše uvedené práci. Kromě toho v církevní slovanštině existovalo, podle svědectví Chotkevyče, slovo pyštaľ (пишталь).198 Vitalij Žajvoronok uvádí slovo dudka-duda mimo jiné také ve významu píšťalka (sopilka).199

Bezdírková bourdonová píšťala u dud se jmenuje ‚zadní píšťala‘ nebo ‚huk‘200 – ukr. бурдонна трубка. Podle Čerkaského se melodické a bourdonové trubky jmenují karabky (карабки), a jejich regionální názvy jsou „головиця“ a „головичка“, protože jsou na tom místě, kde byla hlava

192 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 207. 193 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 207. 194 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s.250. 195 Tamtéž s. 196. 196 ХОТКЕВИЧ, Г. М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. s. 290. 197 Tamtéž s. 282–284. 198 Tamtéž s. 285. 199 ЖАЙВОРОНОК, Віталій. Знаки української етнокультури: словник-довідник. Київ: Довіра, 2006. s. 204– 205. 200 SMOLKA, Jaroslav. Malá encyklopedie hudby. Praha: Supraphon, 1983. s.155.

54 zvířete.201 Tyto trubky Chotkevyč také nazývá головичками.202 V ukrajinštině se píšťalám také říká цівки.

Roh dobytčí – ріг. Andrij Humenjuk uvádí, že se jedná o nejjednodušší a nejstarší hudební nástroj, který se skládá z roztrubu (розтруб), дерев’яної цівки та пищика.203 Další, zejména lidové názvy jsou hlásný roh, hlásenský roh, pastýřský roh, ponocenský roh, volský roh apod. 204 Jde o všeslovanský výraz. Stejně jako u odvozeniny rožok – ukr. ріжок. Tento termín se vyskytuje v Kurfurstových Hudebních nástrojích, ačkoliv nástroj s tímto názvem v Česku pravděpodobně nenajdeme. O tomto nátrubkovém nástroji autor mluví ve spojitosti s činností českého hornisty Jana Antonína Mareše (1719–1794), jenž emigroval do Ruské říše a proslavil se jako zakladatel „ruské rohové hudby“, což byl soubor osmdesáti hráčů na rohy, jejichž předchůdcem byl pravě rožok, který byl dvojího druhu. Malý rožok neboli vizgunok a velký rožok neboli bas.205 Leonid Čerkaskyj uvadí, že na ukrajinských zemích v době Kyjevské Rusi se rožku říkalo šolomija, šolomaja (fr. Chalumeau).206 Jucevyč uvádí čtyři významy, za prvé, že je to ruský lidový hudební nástroj, za druhé, že to může být pastuší rožok (ріжок пастуший), za třetí, poštovní rožok (поштовий ріжок), který byl předchůdcem cornet-a-pistonu, a poslední, pěchotní (pěšácký).207

Ke slovu trouba Pavel Kurfurst uvádí následující názvy: trouba pastýřská, polní, stádová, hodová, hlásná, hlásenská, andělská, furyja, slouhovské lýko (posměšný název z Čech), fejfara, fajfara, féfara. Folkloristické novotvary: salašovka, salašnická, valašská trouba. Avšak jak zdůrazňuje Kurfurst, výlučně k hudebním účelům (k provozování chrámové hudby) sloužila andělská trouba, tromba pastoritia, tuba pastoritia.208 V daném případě bychom mohli odkázat na Andrije Humenjuka, který považuje troubu za druh trembity. Ukrajinský muzikolog dokládá své tvrzení tím, že existuje celá řada invariantních pojmenování pro nástroje podobné trembitě, avšak menší velikosti. Takové trouby se vyskytovaly, podle svědectví Humenjuka, na Volynském Polesí

201 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 228. 202 ХОТКЕВИЧ, Г. М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. s. 340. 203 ГУМЕНЮК, Aндрій. Українські народні музичні інструменти. Київ: Наукова думка, 1967. s. 26. 204 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 658–660. 205 Tamtéž s. 667. 206 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 223. 207 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 226. 208 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 649–650.

55

(Волинському Поліссі), kde se jmenovaly ligavy (лігави),209 avšak název ligava je obecně považován za druh trembity, konkrétně zkrácené trembity, která je rozšířená zejména na Polesí.210 Jde o všeslovanský výraz, psl. *trǫba. Avšak jak již bylo zmíňováno, Dušan Šlosar uvádí, že slovo *trǫba, je praslovanskou výpůjčkou z germánštiny. Trubka (lidově trumpeta) – труба. Český název je deminutivum slova trouba a stejně jako v jejím případě se jedná o všeslovanský výraz.

Zobec (též hubička, nátrubek) je část dechového nástroje, jenž se klade k ústům211– v ukrajinštině existují kromě výrazu мундштук názvy všeslov. původu, jako jsou губник či дулко. Slovo zobec, podle nějž dostala jméno zobcová flétna, tvar hlavice u flétny, pochází od slova zobati.212

Základní řada basů – основний ряд басів od *rędъ, což souvisí s lat. ordo.213

Záklopka (např. u lesního rohu, u jazýčku harmonia) je na rozdíl od ukr. slov něm. původu (клапан, вентиль) praslovanského původu – pravděpodobně od klopiti.

Zvon (pryžový zvon) – pryžové zvony se svého času používaly coby tzv. dusítka žesťových hudebních nástrojů v jazzové hudbě. Etymologie slova zvon je praslovanského původu – od zníti.214

5.1.19 Termíny, jež vznikly antroponymastickým způsobem

V této podkapitole se podíváme na ty pojmy, které vznikly buď podle jména vynálezce, skladatele, který nástroj používal ve svých skladbách, podle mýtické osobnosti nebo podle jiného jména.

Podle jména vynálezce vznikly tyto pojmy: , bandonion, bandonium a ukr. бандонеон podle jména Heinricha Banda (1821–1860), Barkerova páka, což je pneumatická páka, jež vynalezl angličan Josef Booth v roce 1827, ale která zdokonalením získala jméno Barkerova

209 ГУМЕНЮК, Aндрій. Українські народні музичні інструменти. Київ: Наукова думка, 1967. s. 28–29. 210 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 246. 211 VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého. Díl první, Věcná část. Vizovice: Lípa, 1995. s. 323. 212 HOLUB, Josef a Stanislav LYER. Stručný etymologický slovník jazyka českého: se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. s. 478. 213 Tamtéž s. 394. 214 Tamtéž s. 479.

56

(Charles Spaceman Barker),215 Böhmova (Boehmova) flétna též Böhmovka nebo Boehmovka.216 Tento nástroj dostal jméno podle německého flétnisty Theobalda Böhma (1794–1881). Podle něj se jmenuje také Böhmův (Boehmův) systém – ukr. система Бьома/Бема. Müllerův klarinet dostal jméno podle svého tvůrce Ivana/Iwana Müllera (1786–1854). Pojem Glenn Millerova barva (klarinet, 2 altové a 2 tenorové saxofony) vznikl podle jm0na amerického trombonisty a jazzového hudebníka. Öhlerův (německý) systém – ukr. система Елера podle berlínského nástrojáře a klarinetisty Oskara Oehlera/Öhlera (1858–1936). Křídlovka Perinetová, Perinetovy ventily a Perinetovo strojivo vynalezl pařížský nástrojář Étienne-François Périnet.

Podle jména významné osobnosti vznikly následující termíny. Bachovka, Bachtrompete (krátká ventilová trubka s trubicí dlouhou jen 102 cm),217 která byla zhotovena k usnadnění hraní vysokých partií Bachových skladeb, které byly původně psány pro vysoké clariny. (srov. Modr 1943: 104), proto se v ukrajinštině tento nástroj označuje jako кларіно (clarino). Kromě toho v ukrajinštině existuje pojem труба Bach, avšak v tomto případě se jedná o název firmy-výrobce dechových hudebních nástrojů Bach Stradivarius. Wagnerova(ská) tuba nebo roh tubový (něm. Horntuben) neboli kornofon (cornophone) – ukr.вагнерівська туба byla vynalezena na popud světoznámého německého skladatele-romantika Richarda Wagnera (1813–1883) a nese po něm své označení. Tento nástroj poprvé zazněl v jeho opeře Prsten Nibelungů.218

Názvy podle mytické osobností: Flétna Panova nebo také Panova píšťala219 – ukr. Флейта Пана podle jména řeckého boha pastýřů a lovců. V etnokulturní oblasti Huculska se tento nástroj jmenuje rebro (ребро), na Bukovině nese název najflejta (найфлейта) nebo jenom naj, což se dá vysvětlit blízkým sousedstvím s Rumunskem a Moldavskem, pro které je tento nástroj (nai) typický. Kromě toho se na Ukrajině flétna se třemi až čtyřmi trubicemi jmenuje kuvyci (кувиці), кувички, кувикли nebo кугикли.220 Andrij Humenjuk uvádí, že tento sdružený (ukr.

215 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002.732. 216 VAČKÁŘ, Václav a Dalibor C. VAČKÁŘ. Instrumentace symfonického orchestru a hudby dechové. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954. s. 44 217 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 662. 218 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Druhé rozšířené vydání. Praha, Knihovna "Hudební výchovy" č. 17.: Edition Č. H. (dříve Edition Cadence), 1943.s. 98. 219 BLATNÁ, Renata. Dějiny hudby prizmatem lexikálních přejímek. Slovo a slovesnost [online]. 1999 (60), 46-52 [cit. 2018-01-10]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=3823 220 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 32.

57

багатоцівковий) nástroj ve staré Rusi nazývali cevnycja (цевницею). Vedle toho má tento nástroj ještě jiný název: Syrinx – ukr. сиринга (сірінга) nebo сиринкс podle jména řecké vodní nymfy Syrinx, do které byl zamilován výše zmíňovaný Pan.

Další nástroj, který se v češtině jmenuje Aidovka (také andělská trubka)221 nese v ukrajinštině název єгипетська труба. Český termín vznikl proto, že tento nástroj poprvé zazněl ve Verdiho opeře Aida a ukrajinský tak, že tato opera měla premiéru v Káhiře v roce 1871). Samotná nástroj vznikl podle návrhů Giuseppe Verdiho pro fanfáry.

221 MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. s. 51. 58

5.2 Návrhy

V této části diplomové práce se čtenář může seznámit s předloženými návrhy termínů, které zatím v ukrajinštině neexistují nebo se nám nepovedlo dohledat ekvivalent. Zdůrazníme, že tyto předložené termíny jsou pouze návrhem, který nemusí být akceptovaný nebo jakýmkoliv způsobem považovaný za jediný správný. K těmto termínům patří následující:

Barkerova páka – важіль Баркера.

Crescendový válec (kolový zesilovač) – підсилювач звуку. Český název pro lužickosrbský šalmaj je tarakawa, ale v ukrajinštině neexistuje analog, a tudíž můžeme navrhnout tento název přepsat do azbuky – таракава.

Echo-tón, echotón, echo – ехо-тон. Falešný prstoklad – фальшива аплікатура (návrh). Francouzské vibrato (široké vibrato) – широке вібрато (návrh). Gizmo klapka – клапан „ґізмо“ Glenn Millerova barva – Ґленн Мі́ллерова група nebo Ґленн Мі́ллеровий ансамбль.

Heckelův systém – система Гекеля. Chechtání (krátké glissando dolů) – низхідне ґліссандо. Chromatická foukací harmonika s rejstříkem – хроматична губна гармоніка з регістром.

Pro název kamzičí roh můžeme navrhnout termín гірський ріг nebo манок. Jedná se o zvláštní typ zvířecího rohu, pro nějž název v ukrajinštině chybí, protože, jak uvádí Buchner, tento nástroj zmizel již v 16.století a je literárně doložen pouze ve skotské básni z roku 1549.222 Na druhou stranu, ukrajinský hudební vědec Ihor Macijevskyj v monografii Hudební nástroje Huculů (Музичні інструменти гуцулів) mluví o nástroji, jenž se jmenuje manok (манок) a vyrábí se z rohů býka, jelena nebo v minulosti tura.223

Kiksy (lid. kanáry) – промахи, півні.

222 BUCHNER, Alexander. Zaniklé dřevěné dechové nástroje 16. století. Praha: Nákladem Národního musea v Praze, 1952. s. 20–21. 223 МАЦІЄВСЬКИЙ, Ігор. Музичні інструменти гуцулів: Науково-популярне видання. Вінниця: Нова книга, 2012. s. 115.

59

Klapkový roh (Amorschall)224 – вентильний ріг. Křídlovka perinetová – флюгельгорн Перінета.

Lesní roh invenční, který byl vynalezený v roce 1753 českým hornistou Antonem Josephem Hamplem a drážďanským nástrojářem Johannem Wernerem225 – інвенційна валторна.

Lesní roh omnitonický (cors omnitoniques), jenž byl vynalezený v roce 1818 francouzským nástrojářem Dupontem226 – омнітонічний ріг.

Pro český termín lotosová flétna (flétna se snižcem) můžeme navrhnout pojem флейта з кулісою, цугом.

Müllerův klarinet – v ukrajinštině tento vylepšený typ klarinetů nemá českému protikladu podobné pojmenování, proto můžeme navrhnout název кларнет Мюллера.

Oktavový klarinet – октавний кларнет

Parforsní roh neboli velký lovecký roh – великий мисливський ріг.

Perinetový pozoun – Перінетовий тромбон або тромбон Перінета.

Pístový – пістонний тромбон.

Pro Böhmovou flétnu – můžeme navrhnout termín Бьомова/Бемова флейта або флейта Бьома/Бема.

Strojivo: ˜ Klapkové (Boehmův systém) – вентильний (клапанний) механізм, система Бьома/Бема. ˜ Perinetové – Перінетовий механізм. ˜ Pistonové, pístové – пістонний механізм або поршневий механізм. ˜ Strojivo s příčnými snižci (transvers spring slides), které vynalezl v roce 1824 Angličan John Show – механізм з поперечними кулісами. ˜ Strojivo se strunovým pérem – шпонковий механізм.

224 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 665. 225 Tamtéž s. 668. 226 Tamtéž s. 669. 60

˜ Strojivo vídeňské, jenž vynalezl Leopold Uhlmann v roce 1830 – віденський (вентильний) механізм. ˜ Tzv. berlínské pumpy – берлінські насоси. ˜ Zákružkové nebo cylindrické (Vídeň) – механізм циліндричних (обертальних) вентилів. Šoupátko (u Hohnerové harmoniky) – заглушка, затвор. Táhlo rejstříkové – регістрова куліса. Trilková klapka – клапан для гри трелі.

Vábničky aerofonní – jejich prototypem mohou být ukrajinské svystunci (свистунці, свистульки), které patří k okarině podobným nástrojům. Rozdíl můžeme najít v jejich funkci: české vábničky sloužili, jak již název napovídá, k přivábení zvěře a ptactva,227 kdežto ukrajinské svystunci plnily magickou funkci. Společným rysem bude to, že většina těchto nástrojů sloužila jako dětské hračky, například, jak uvádí Pavel Kurfurst, vichtalka (ťuvík, čuvík), féfara, slavík apod.228 Na ukrajinské půdě se těmto nástrojům říkalo různě s ohledem buď na zoomorfní podobu (кінь, півник, баранчик, козлик, пташка, собачка) nebo podle způsobu tvorby zvuku (свистунець, свистун, свищик, свистулька, свисток apod.)229. Podle Čerkaského patří svystunci k soudkovým flétnám.

Varhanářství – органне мистецтво, органна майстерня. Ventil otočný – регулюючий вентиль. Ventil pístový – пістонний вентиль. Vzduchový zásobník (kozel) – резервуар для повітря. Zpěvoroh (podle Kurfursta skupina, kam patří křídlovka)230 – můžeme předpokládat, že termínu zpěvoroh odpovídá termín Bügelhorn, (signální) do jehož skupiny spadá křídlovka v ukrajinské organologii.

227 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 682–683. 228 Tamtéž s. 683. 229 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 216. 230 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 677. 61

5.3 Termíny, pro které v ukrajinštině neexistují ekvivalenty vzhledem k odlišným reáliím

Bič formanský – slovo forman se do ukrajinštiny tradičně překládá jako čumak, ale jelikož nejenom čumaci, kteří cestovali vozy, měli biče, ale všichni vozkové, nevznikl speciální termín jako například чумацький батіг. Bzučák, jenž je tvořen destičkou na dlouhém provázku (idiofon kombinovaný s aerofonem a chordofonem), je kultovním nástrojem v primitivních kulturách.)231 Také se mu v češtině říká bručák, čmelák, destička, frngadlo, ale v ukrajinštině jsme nedohledali žádný odpovídající pojem.

Hadrářská (handrlácká) píšťala,232 která oznamovala příchod hadráře nemá svůj ekvivalent vzhledem ke specifické reálii.

Tartőlt (druh roketle ve tvaru draka) – v ukr. ekvivalent neexistuje, vzhledem k tomu, že tento nástroj není nijak doložen. Existuje domněnka, že název vznikl zkomolením it. termínu tartoldo nebo tortaldo ‚kortholt‘.233

231 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 645. 232 Tamtéž s. 722. 233 viz BUCHNER, Alexander. Zaniklé dřevěné dechové nástroje 16. století. Praha: Nákladem Národního musea v Praze, 1952. s. 35. 62

5.4 Komparace pojmů podle gramatického hlediska

V této podkapitole budou pro nás ze všech jmenných gramatických kategorií důležité pouze dvě: kategorie rodu (masculinum, femininum a neutrum) a čísla (singular a plural), protože všechny ostatní jsou pro účely našeho komparativního výzkumu bezvýznamné. Předmětem našeho zkoumaní budou pouze ty názvy, které mají stejný kořen. Nejdříve se zaměříme na odlišnosti rodového zařazení v ukrajinštině a češtině.

5.5 Odlišnosti v rodě

Mezi názvy označující nástroje patří: aeolina (f) – еолін (m); bomhart, bommert, pommer, pumárt – všechny tyto varianty jsou rodu mužského (m), kdežto ukr. pojem бомбарда je rodu ženského (f), avšak помер je mužského rodu (m) stejně jako česká varianta. Vedle maskulinních názvů bandoneon, bandonion a bandonium v češtině ještě existuje termín bandonika (f) – v ukrajinštině existuje pouze tvar бандонеон (m). V češtině vedle pojmu mužského rodu – buccin (m) jsou pojmy ženského rodu, jako jsou busina (f), busine (f), bucuna (f), a v ukrajinštině existuje pouze varianta ženského rodu – буціна (f), букцина(f). Český termín čakan může být jak rodu mužského (m), tak ženského čakana (f), ale v ukrajinštině je doložen pouze tvar mužského rodu (m) – чекан (avšak hráč na čakan nebo čakanista se v ukrajinštině řekne чаканіст a ne чеканіст. Hoboj v současné češtině je rodu mužského (m), SSJČ 2: 612 však uvádí, že se může tento tvar zřídka vyskytovat i v ženském rodě (f).234 Lidový název pro dudy je v češtině kozel, kozlík rodu mužského (m) a ekvivalentní názvy v ukrajinštině jsou rodu ženského – коза, козиця (f). V češtině lur může být jak rodu mužského (m), tak ženského – lura (f), kdežto v ukrajinštině se lze setkat pouze s termínem лур v mužském rodě (m). Pouze jedno slovo, které je v češtině rodu středního – tárogató (n) má v ukrajinštině tvar jak rodu mužského – тараґот (m), tak středního – тарогато (n). Typickým příkladem odlišností v rodě mezi češtinou a ukrajinštinou jsou pojmy systém (m) – система (f). Sem patří: Boehmův systém (m) – система Бьома (f) a podle analogie sem patří Heckelův systém (m) – система Гекеля (f) Podle Wilhelma Heckela. Klapkový systém (m) – система клапанів (f)

234 HAVRÁNEK, Bohuslav. Slovník spisovného jazyka českého. 1. – 8. díl. Praha: Academia, 1989. s. 612.

63 nebo клапанна система (podle ukrajinského uměnovědce Jevhena Kušče (Євген Кущ).235 Öhlerův nebo německý systém (m) – система Елера (f) nebo німецька система a další. Jako další příklady můžeme uvést názvy označující součásti dechových nástrojů, které se liší v rodě, například: české eso nebo esko, které je rodu středního (n), ale v ukrajinštině v mužském rodě – Ес (m), pedál je v češtině muž. rodu (m) a v ukrajinštině rodu ženského – педаль (f). Ohledně termínů pro způsoby hry můžeme uvést č. flageolet, který je rodu mužského, ale může být i středního – flageoleto, ale v ukrajinštině je tento pojem pouze rodu mužského – флажолет (m), české slovo nátisk je mužského rodu (m) a ukrajinský pojem натискання je rodu středního (n). Jiný název pro Panovu flétnu má tvar mužského rodu – Syrinx (m) – a v ukrajinštině vedle frekventovanějšího сиринкс v mužském rodě (m) se objevuje méně frekventovaná varianta сиринга (сiрінга) v ženském rodě (f).

Jak je vidět z výše uvedeného, v češtině můžou pojmy existovat jak pouze v jednom, tak ve dvou rodech, kdežto v ukrajinštině se, až na výjimky, setkáme s pojmy, které se vyskytují pouze v jednom rodě. Tedy můžeme konstatovat, že v ukrajinštině existuje určitá rodová ustálenost.

5.6 Odlišnosti v čísle

Odlišnosti v čísle se mezi českými a ukrajinskými pojmy projevují minimálně, což je vidět z následujících příkladů: tvar plurálu pomnožného mají v češtině názvy pro dudy, dudky, kterým v ukrajinštině odpovídá singulár rodu ženského дуда, дутка. A další pojem – varhany je rovněž v češtině ve tvaru pomnožném (pl.) a v ukrajinštině je název орган v jednotném čísle (sg.).

5.7 Komparace podle významu

Nehledě na to, že ukrajinština a čeština patří k jedné jazykové rodině, mají tyto dva jazyky na velký počet stejně znějících slov (homonym) s odlišným významem, na které si překladatel při překladu z češtiny do ukrajinštiny, a naopak musí dávat pozor. V našem případě se bude jednat spíše o výjimečné případy způsobené různými zdroji výpůjček, ale také jinou hudebně instrumentální kulturou. Například českým termínem akordeonista se označuje jednak hráč na

235 КУЩ, Євген. ДИНАМІКА РОЗВИТКУ МУЗИЧНОГО ІНСТРУМЕНТАРІЮ: ВСТУП ДО ТЕОРІЇ ТЕМБРОВОГО ПРОСТОРУ. Вісник Національної академії керівних кадрів культури і мистецтв. [online]. 2015 64 klávesový akordeon, jednak na knoflíkový, avšak v ukrajinštině se pod pojmem aкордеоніст rozumí hráč výhradně na klávesový akordeon. rovněž se to týká českého termínu harmonikář, jako označení hráče na klávesový nebo na knoflíkový akordeon, ale v ukrajinštině existuje pojem баяніст jako hráč výhradně na knoflíkový akordeon. Tyto rozdíly existují proto, že v ukrajinské organologii označují klávesový a knoflíkový akordeon dva odlišné nástroje. Klávesový nebo pianový akordeon, anebo též tahací harmonika, odpovídají v ukrajinštině pouze termínu – акордеон. Český pojem akordeon se v české muzikologii dělí na dva typy: na knoflíkový a klávesový. Knoflíkový akordeon (lidově označovaný jako „chromatika“, „knoflíkovka“ nebo „knoflíková harmonika“) se ukrajinsky řekne баян (od bájného staroruského pěvce Bojana) a doslovný překlad z češtiny jako кнопковий акордеон sice existuje, ale nepoužívá se, je to mezinárodní název, který pravděpodobně vznikl pod vlivem takového označení v Evropě, kde název bajan neexistuje. 236 Další český pojem pro tento nástroj je tahací harmonika (též harmonika měchová, harmonika chromatická nebo pianová), kterému odpovídá ukr. баян, ale též zřídka se může označovat jako гармоніка. Z toho důvodu, že v ukrajinštině, jak jsme již uvedli výše, knoflíkový (баян) a klávesový akordeon (акордеон) jsou dva různé nástroje proto v ukr. organologii neexistuje rozlišení akordeonů podle diskantu, jako v české organologii, kde se rozlišuje na knoflíkový akordeon237 a klávesový případně klávesnicový238 nebo také pianový akordeon, což teoreticky vzato jsou dvě formy jednoho nástroje. Stejný systém existuje například v angličtině, kde se rozlišuje na piano a chromatic .

Jako další termín můžeme uvést termín bucinator (trubač na polnici, trubač na roh) a ukr. буцина́тор (lat. bucinator), což byl hudebník římské legie hrající na buccin. V češtině například pojmy jako jsou cool skupina nebo cool barva označují jak skupinu čtyř saxofonů: tři tenory a baryton, ale také styl hry, avšak v ukrajinštině pojem cool (кул) nebo cool-jazz označuje styl (холодний стиль). V dnešní době se pod termínem dechový orchestr či dechovka rozumí jednak soubory využívající dechové nástroje, jednak repertoár. V ukrajinštině máme pouze termín духовий оркестр jako soubor dechových nástrojů. Termín flageolet(o) v češtině znamená nevelkou podélnou flétnu, druh zobcové flétny (блокфлейти). Jucevyč ve svém Slovníku uvádí

236 ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. s. 70. 237 VYSLOUŽIL, Jiří a Jiří FUKAČ. Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon, 1997.přečist z mobilu 238 VRKOČOVÁ, Ludmila. Slovníček základních hudebních pojmů. 3. vyd. Praha: Vlastním nákladem, 1996. s. 5.

65 také jiné významy pro slovo флажолет, zejména starý název pro malou flétnu, zvuk flétny, který vzniká přefukováním a také flažolet nebo flažoletové tóny, což je způsob hry na strunné hudební nástroje.239 Pojem lur (lura) má v ukrajinštině oproti češtině dva významy: jednak лур jako skandinávský nátrubkový dechový nástroj, a jednak jako skandinávská pastýřská trubka bez nátrubku a hracích otvorů.240 V českém jazyce má zase termín musette dva významy. Za prvé, je to název pro francouzský šalmaj, za druhé, samostatné melodické píšťaly dud.241 A Antonín Modr uvádí, že v 18. století se takto ve Francii nazývaly dudy, kde nabyly své popularity.242 Ve slovníku současné češtiny najdeme výraz musette pouze s významy ‚francouzský lidový nástroj podobný dudám‘, ‚lidový tanec v třídobém taktu a rychlém tempu‘ a ‚skladba, zpravidla trio v gavotě‘. V ukrajinském slovníku Jucevyče najdeme pro slovo мюзет následující významy. Za prvé, je to francouzský hudební nástroj podobný dudám (viz výše), za druhé, jsou to pastýřské dudy (пастуша волинка) typické pro francouzskou provincii Poitou, za třetí, je to hoboj-piccolo, za čtvrté, je to varhanní rejstřík, za páté, musette-bas nebo barytonovo-basový hoboj a poslední význam je starobylý francouzský tanec v doprovodu dud.243

Termín píšťala má v českém jazyce následující významy. Jednak se jako píšťala označuje součást nástroje, např. varhan, kterému v ukrajinštině odpovídá pojem трубка, a jako součást u dud se v ukrajinštině – řekne jak головка, tak трубка, цівка nebo карабка. Píšťala, píšťalka se v češtině používá jako hudební nástroj, kterému v ukrajinštině odpovídá název сопілка, řídčeji flétna nebo денцівка u Huculů (гуцулів). Sopilka má řadu synonym, jako například сопель (sopeľ), сопелька (sopeľka), свирель (svyreľ) či дудка (dudka). A hráč na píšťalu nebo pištec se ukrajinsky řekne buď сопілкар (píšťala ve významu сопілка) anebo флейтист (píšťala ve významu флейта). V ukrajinštině má zobcová flétna název блокфлейта, protože pochází z něm. Blockflöte – flétna s blokem. Tímto blokem je dřevěný špalíček ohraničující příčný výřez, jenž vede hráčův dech na hranu.244 V češtině získala zobcová flétna svůj název podle nátrubku ve tvaru zobce, ve kterém je usazen dřevěný špalíček, jenž se německy, a tedy i ukrajinsky jmenuje block (блок).

239 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 289. 240 Tamtéž s. 142. 241 KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. s. 695. 242 MODR, Antonín. Hudební nástroje. Druhé rozšířené vydání. Praha, Knihovna "Hudební výchovy" č. 17.: Edition Č. H. (dříve Edition Cadence), 1943. s. 130. 243 ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. s. 169. 244 MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. s. 53. 66

Závěr

Předložená práce s názvem Česko-ukrajinská terminologie sémantického pole Aerofony je věnována především komparativní analýze názvů vztahujících se k oblasti dechových hudebních nástrojů, včetně jejich detailů a způsobů hry v české a ukrajinské organologii, a tím splnila jeden z nejhlavnějších cílů, které byly stanoveny na samém začátku.

Metodou komparativní analýzy se nám podařilo zjistit, že čeština má více pojmů domácího čili praslovanského původu. Obsahuje navíc celou řadu termínů pro dechové hudební nástroje, které nelze dohledat v ukrajinských muzikologických příručkách, což patrně souvisí, jak již bylo uvedeno na začátku této práce, s odlišnými kulturně-historickými podmínkami, které jsme zběžně prozkoumali z diachronního pohledu za použití srovnávací-historické metody.

Musíme zdůraznit také fakt, že jelikož ukrajinská území byla až do roku 1991 pod nadvládou sousedních států, zejména Ruska, které se vždy snažilo dehonestovat a podceňovat ukrajinštinu, mnoho termínů, nejenom hudebních, které nás zajímají, se obvykle přejímaly z jiných jazyků prostřednictvím ruštiny. Navíc se ruská komunistická vláda ve 20. století cíleně snažila připodobňovat ukrajinštinu ruštině. Proto v současném ukrajinském jazyce vyvstává problém dvojího psaní cizích pojmů v závislosti na tom, jestli se překládají přímo ze zdrojového jazyka nebo, jak již bylo zmiňováno, prostřednictvím ruštiny (například Бьом/Бем apod.)

Metoda excerpce nám umožnila vytvořit slovník, který má název Česko-ukrajinský slovník sémantického pole Aerofony, jenž obsahuje přibližně 450 pojmů, z nichž se většina týká pojmenování pro dechové hudební nástroje jak staré či vymizelé, tak současné. Další termíny, které jsou v něm obsaženy se vztahují na pojmenování částí, ze kterých se skládají, způsobů hry, názvy pro hráče na jednotlivé nástroje a další pojmy, které nelze zařadit do výše uvedených skupin. Některé termíny, ke kterým se vztahují další, obsahují hnízda. U těch pojmů, které se v obou jazycích liší rodem je označení (m), (f) či (n) (Viz seznam zkratek). Také jsme do slovníku zařadili ty termíny, u kterých jsme nemohli dohledat relevantní ekvivalenty. Takové pojmy buď obsahují určitý návrh v ukrajinském jazyce nebo poznámku o tom, že ekvivalent v ukrajinštině chybí (týká se to jen těch pojmů, ke kterým vzhledem ke specifickým českým reáliím nelze vytvořit jednoznačný termín, a návrh termínu by byl v tomto případě zbytečný).

67

Musíme podotknout, že vzhledem ke stanovenému rozsahu práce a absenci ukrajinské muzikologické literatury, která by nám umožnila provést důkladnější excerpci a následnou analýzu předložených termínů práce, neobsahuje níže předložený slovník zcela všechny názvy, které se k aerofonům vztahují. Týká se to obzvláště pojmenování různých částí, ze kterých se ten či onen nástroj skládá. Na svou obhajobu však můžeme říct, že většina detailů, ze kterých se nástroje skládají, mají přenesená pojmenování, tj. taková, která vznikla přenesením významu. Na tento fakt jsme upozorňovali v části, která byla věnovaná vybraným termínům všeslovanského nebo přesněji řečeno praslovanského původu.

Srovnávací-deskriptivní analýzu jsme použili při zkoumání rozdílů ve významech určitých termínů. Zjistili jsme, že je v tomto ohledu ukrajinská terminologie jednoznačnější a konkrétnější, což můžeme vidět na příkladu termínů č. akordeon vs. ukr. акордеон a dalších. Kromě toho jsme zjistili, že mezi některými českými a ukrajinskými termíny existují rozdíly v rodě. Například, v češtině mohou pojmy existovat jak pouze v jednom, tak ve dvou rodech, kdežto v ukrajinštině se, až na výjimky, setkáme s pojmy, které se vyskytují pouze v jednom rodě. Tedy můžeme konstatovat, že v ukrajinštině existuje určitá rodová ustálenost. Rozdíly v čísle jsou minimální: v češtině se některé termíny vyskytují v pomnožném čísle, jako například varhany či dudy, a v ukrajinštině tyto pojmy jsou v čísle jednotném – орган, дуда.

Metodu synchronní a diachronní analýzy a deskriptivně-analytickou jsme využili při vyhodnocení vyexcerpovaných pojmů, u kterých jsme se snažili zjistit zdroj výpůjček a jejich procento. Zjistili jsme, že pro oblast dechových hudebních nástrojů přejaly čeština a ukrajinština, v různém poměru, termíny z následujících jazyků: řečtina, latina, němčina, angličtina, italština, francouzština, rumunština (resp. moldavština), maďarština, turečtina, arabština, perština, zulu, setvanština, ruština a lužická srbština. Pro lepší přehled ukážeme tyto rozdíly pomocí grafických zobrazení (obr. 4 a 5). Na obr. 4 můžeme vidět procentuální zastoupení přejatých slov z výše uvedených jazyků do češtiny. Z toho můžeme vyvodit, že v češtině je nejvíce hudebních pojmů zastoupeno slovy ze všeslovanského základu. Na druhém místě v počtu přejímek je němčina, což je samozřejmé s ohledem na geografickou blízkost a permanentní česko-německé kulturní vztahy napříč staletími. Třetí místo drží italština, která se považuje za mezínárodní hudební jazyk, co se týče označení způsobů hry a termínů s tím spojených. Latina, na rozdíl od jejího zastoupení v ukrajinštině, je překvapivě až na pátém místě, následovaná řečtinou a dalšími jazyky. Na obr. 5 68 je vidět, že v ukrajinštině, podobně jako v češtině, je více termínů slovanského původu, avšak jejich procento je nižší. Stejně jako v češtině je na druhém a třetím místě zastoupena němčina a italština, ale na rozdíl od ní, se na čtvrtém místě usadila latina s řečtinou a potom všechny ostatní jazyky s minimálním zastoupením. Je pravděpodobné, že termíny vypůjčené z těchto jazyků se dostaly do ukrajinštiny prostřednictvím ruštiny, která měla po dlouhou dobu na ukrajinštinu a její terminologické systémy velký vliv.

Z výše uvedeného můžeme udělat závěr, že si čeština uchovala více pojmů slovanského původu na rozdíl od ukrajinštiny (např. č. nátrubek, ukr. мундштук). Navíc tam, kde čeština pojmy doslovně překladá (např. lesní roh), je ukrajinština přejímá beze změn (валторна) a pouze přepisuje do azbuky. Musíme zde však zdůraznit, že naše data také obsahují velký počet slov s nejasným původem a ty pojmy, které obsahovaly větší počet slov byly zařazeny podle hnízdového substantiva, což mohlo výsledek výzkumu do určité míry zkreslit. Naším cílem bylo však primárně poukázat na existující rodíly, čehož jsme dosáhli.

Předloženou diplomovou závěrečnou práci lze považovat za první krok ke stvoření česko- ukrajinského hudebního slovníku hudebních nástrojů, který by mohl být užitečný jak pro hudebníky, tak pro filology a případně pro další nadšence.

69

Porovnání počtu přejatých pojmů sémantického pole Aerofony v češtině a ukrajinštině

ang fr 5% 6% vše řec 32% 7%

lat 10%

? 10% něm it 16% 11%

vše něm it ? lat řec fr ang tur rum ara maď per zulu heb luž ruš set

Obr. 4 Výpůjčky do češtiny

ang fr 5% vše 7% 25% řec 7%

? 10% něm lat 19% 12% it 12%

vše něm it lat ? řec fr ang rum tur ara maď heb luž zulu set per

Obr. 5 Výpůjčky do ukrajinštiny

70

Resumé

Diplomová práce s názvem Česko-ukrajinská terminologie sémantického pole Aerofony je věnovaná problematice komparace české a ukrajinské hudební terminologie vztahující se na oblast dechových hudebních nástrojů. Práce je rozdělena do dvou částí: teoretické, která se zabývá stručným přehledem české a ukrajinské hudební kultury z diachronního hlediska, vedle toho je tady stručně naznačená problematika definice aerofonů v češtině a ukrajinštině a klasifikace dechových hudebních nástrojů, a praktické, kde se čtenář může seznámit se srovnávací charakteristikou českých a ukrajinských hudebních termínů sémantického pole aerofony. V této části jsou porovnávána pojmenování hudebních nástrojů z hlediska etymologického, gramatického a významového. Hlavním přínosem je sepsání česko-ukrajinského slovníku sémantického pole Aerofony, který také autorčiny návrhy pro ty termíny, které nemají své ekvivalenty v ukrajinském jazyce.

71

Résumé

The diploma thesis Czech-ukrainian terminology of semantic field is dedicated to the comparison of czech and ukrainian musical terminology related to the area of wind musical instruments. The thesis is divided into two parts: theoretical part, devoted to the brief overview of czech and ukrainian musical culture from the diachronic point of view. Furthermore the issue of definition of aerophones is shortly introduced with the classification of wind musical instruments included, and practical part, where the comparitive characteristics of czech and ukrainian musical terms of semantic field Aerophones is presented. In this part the names of musical instruments are compared from the ethymological, gramatical and semantic point of view. The main contribution is the creation of czech-ukrainian dictionary of semantic field Aerophones, which includes the own suggestions for the terms with no equivalent term in ukrainian language available.

72

Seznam zkratek m – masculinum f – femininum n – neutrum sg – singulár pl – plural hov. – hovorově huc. – huculské nářečí dial. – dialektické slang. – slangově angl. – angličtina ar. – arabština č. – čeština hebr. - hebrejština fr. – francouzština it. – italština lat. – latina luž. – lužická srbština mad. – maďarština něm. – němčina per. – perština r. – ruština rum. – rumunština ř. – řečtina tur. – turečtina

73 ukr. – ukrajinština všesl. – všeslovanský

74

Seznam použité literatury

BARBER, Nicola. Na kordy s akordy. Havlíčkův Brod: Fragment, 2001. Jak to bylo (je) doopravdy. ISBN 80-7200-517-0.

BUCHNER, Alexander. Zaniklé dřevěné dechové nástroje 16. století. Praha: Nákladem Národního musea v Praze, 1952. Sborník Národního musea v Praze. Řada A, Historická.

BUCHNER, Alexander. Hudební nástroje od pravěku k dnešku. Praha: Orbis, 1956. Obrazové publikace.

BUCHNER, Alexander. Hudební nástroje národů. Praha: Artia, 1969.

CMÍRAL, Adolf. Základní pojmy hudební. 7. doplněné vydání. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965.

HÁLA, Vlastimil. Základy aranžování moderní populární hudby. Praha: Panton, 1980.

HAVRÁNEK, Bohuslav. Slovník spisovného jazyka českého. 1. – 8. díl. Praha: Academia, 1989.

HOLUB, Josef a Stanislav LYER. Stručný etymologický slovník jazyka českého: se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. Odborné slovníky. ISBN 80-04-23715-0.

JEREMIÁŠ, Otakar. Praktické pokyny k instrumentaci symfonického orchestru. Praha: F.A. Urbánek, 1942.

KRAUTGARTNER, Karel. O instrumentaci tanečního a jazzového orchestru. Praha: Panton, 1961. Čtení o hudbě.

KUNDERA, Ludvík. O hudbě československého národa. V Tišnově: Sursum, 2016. ISBN 978-80- 7323-304-4.

KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. ISBN 80-902912-1-x.

KVĚCH, Otomar. Základy klasické hudební kompozice: poznámky pro budoucí skladatele. Praha: Togga, 2013. ISBN 978-80-7476-023-5.

75

MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-048-7.

MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-238- 3.

MODR, Antonín. Hudební nástroje. Druhé rozšířené vydání. Praha, Knihovna "Hudební výchovy" č. 17.: Edition Č. H. (dříve Edition Cadence), 1943.

MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2002.

NAVRÁTIL, Miloš. Dějiny hudby: přehled evropských dějin hudby. Ostrava: Montanex, 2011. ISBN 978-80-7225-344-9.

SMOLKA, Jaroslav. Malá encyklopedie hudby. Praha: Supraphon, 1983.

SPISAR, Jan. Anglicko-český hudební slovník: s ilustrovaným prologem. Ostrava: Montanex, 1996. ISBN 80-85780-53-4.

REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001.

RYCHLÍK Jan a kolektiv. Moderní instrumentace. Vyšší orchestrační technika jednotlivých hudebních nástrojů. Praha, Panton, 1968.

ŠTĚDROŇ, Miloš a Dušan ŠLOSAR. Dějiny české hudební terminologie. Vyd. 2., přeprac. Brno: Masarykova univerzita, 2010. Spisy Masarykovy univerzity v Brně, Filozofická fakulta. ISBN 978- 80-210-5161-4.

VÁLEK, Jiří Miloš. Italské hudební názvosloví. Praha: Panton, 1966.

VAČKÁŘ, Václav a Dalibor C. VAČKÁŘ. Instrumentace symfonického orchestru a hudby dechové. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954.

VOLEK, Tomislav a Stanislav JAREŠ. Dějiny české hudby v obrazech: od nejstarších památek do vybudování Národního divadla. Praha: Supraphon, 1977. 76

VRKOČOVÁ, Ludmila. Slovníček základních hudebních pojmů. 3. vyd. Praha: Vlastním nákladem, 1996. ISBN 80-901611-3-8.

VRKOČOVÁ, Ludmila. Slovníček hudebních osobností. Praha: Ludmila Vrkočová, 1999. ISBN 80-901611-5-4.

VYSLOUŽIL, Jiří. Hudební slovník pro každého. Díl první, Věcná část. Vizovice: Lípa, 1995. ISBN 80-901199-0-5.

VYSLOUŽIL, Jiří a Jiří FUKAČ. Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon, 1997. ISBN 80-7058-462-9.

ZENKL, Luděk. ABC hudební nauky. Praha: Editio Bärenreiter Praha, 2003. ISBN 978-80-86385- 21-1

ŽŮRKOVÁ, Tereza a Viktor HRUŠKA. Josef Šediva (1853-1915) a jeho sbírka hudebních nástrojů v Národním muzeu – Českém muzeu hudby. Praha: Národní muzeum, 2016. Editio Monographica Musei Nationalis Pragae. ISBN 978-80-7036-505-2.

БІЛОНЕНКО, Г. О., КОРОЛЬКОВ, Є. С. Культурологічні аспекти становлення народного музичного інструментарію в Україні.

БУЛИК-ВЕРХОЛА, Софія. Адаптація німецькомовних запозичень в українській музичній термінології.

БУЛИК-ВЕРХОЛА, Софія. Bторинна номінація як спосіб творення музичних термінів в українській мові.

БУЛИК-ВЕРХОЛА, Софія. Формування і розвиток української музичної термінології. Львів, 2003, 312 s. УДК 78 (038): 81’374. Львівський національний університет імені Івана Франка. Vedoucí práce Кочан Ірина Миколаївна, кандидат філологічних наук, доцент кафедри української мови Львівського національного університету імені Івана Франка.

БУЛИК-ВЕРХОЛА, Софія. Зародження наукової музичної термінології української мови в ХVІ–ХVІІІ ст.

БУЛИК-ВЕРХОЛА, Софія. Лексико-семантичні процеси в українській музичній термінології. 2013. 77

ГЛАДКИХ, А.В. Штрихи твердої атаки та техніка їх виконання на духових інструментах. In: Музично-театральне мистецтво. Харківська державна академія культури: ВІСНИК ХДАДМ, 2011, s. 187–189.

ГУМЕНЮК, Aндрій. Українські народні музичні інструменти. Київ: Наукова думка, 1967. 244 с.

ЖАЙВОРОНОК, Віталій. Знаки української етнокультури: словник-довідник. Київ: Довіра, 2006. 703 с. ISBN 966-507-195-5.

КАЧМАРЧИК, В. П. Форбея і перманентне дихання у мистецтві давньогрецьких авлетистів. С. 14. Історія становлення та перспективи розвитку духової музики в контексті національної культури України та зарубіжжя

КОЛОЇЗ, Жанна. Лексика на означення музичних інструментів у книгах священного писання старого завіту. УДК 811.161.2’373

ЛЕБЕДЄВ, В. К. Словник-довідник з інструментознавства.: Навчальний посібник. Вінниця: Нова Книга, 2010, 160 s. ISBN 9789663822600.

ЛИСЬКО, 3еновій. Музичний словник: репринтне відтворення видання 1933 року. Київ, 1994.

МАРЦЕНЮК, Г. П. Нетрадиційні та сучасні прийоми виконання у практиці гри на тромбоні. In: «Young Scientist», 12 (52). Київський національний університет культури і мистецтв, 2017, s. 193–199. УДК 780.646.2:781.68.

МАРЦЕНЮК, Г.П. Витоки і розвиток українського тромбонового мистецтва в контексті міжнаціональних творчих зв’язків. In: ЦЮЛЮПА, С.Д. Історія становлення та перспективи розвитку духової музики в контексті національної культури України та зарубіжжя. 8. Рівне: Волинські обереги, 2016, s. 60-64. ISBN 978-966-416-434-1.

МАЦІЄВСЬКИЙ, Ігор. Музичні інструменти гуцулів: Науково-популярне видання. Вінниця: Нова книга, 2012.

ПАВЛЕНКО, В. В. Словник іноземних музичних термінів та виразів.: Навчальний посібник. Вінниця: Нова Книга, 2005. ISBN 9668609298. 78

ПРИСУХІН, Модест. The course of English for Music Colleges. Тернопіль: Підручники і посібники, 2007. ISBN 978-966-07-0703-0.

РОМАНОВСЬКИЙ, Володимир. З історії розвитку духових оркестрів в УкраїнІ: ХVІІ– початок ХХІ століть. Мистецтвознавчі записки. Київ: Національна академія керівних кадрів культури і мистецтв, 2011, (20), 63-70. ISSN 2226-2180.

СМАГЛІЙ, Г.А., МАЛОВИК, Л. В. Основи теорії музики: Підручник для навчальних закладів освіти, культури і мистецтв. 4-те видання. Перероблене і доповнене. Харків, Факт, 2007. ISBN 966-637-031-X

ХАБАЛЬ, Ж., ed. Словник іноземних музичних термінів. Видання третє доповнене та виправлене. Хмельницький: ПП "Банкір", 2005.

ХАЩЕВАТСЬКА, С. Інструментознавство.: Підручник для ВНЗ ІІІ-ІV рівнів акредитації. Вінниця: Нова книга, 2008. ISBN 9789663821764.

ХОТКЕВИЧ, Г.М. Музичні інструменти українського народу. Друга редакція Г. М. Хоткевич; упоряд., підг. тексту, покажч. О. О. Савчук; післямови І. В. Мацієвського, В. Ю. Мішалова, М. Й. Хая. Харків: Видавець Савчук О. О., 2012. 512 с. Слобожанський світ. Випуск 4. ISBN 978-966-2562-29-3.

ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Музичні інструменти українського народу. Musical instruments of the Ukrainian People. Київ: Балтія – Друк, 2007. 72 с. іл. ISBN 966-8137-46-9.

ЧЕРКАСЬКИЙ, Л. М. Українські народні музичні інструменти. Київ: Техніка, 2003. Народні джерела. ISBN 966-575-111-5.

ЧУЛАКИ М., Инструменты симфонического оркестра, 3 изд., М., 1972; Sachs С., Realexikon der Musikinstrumente, В., 1913, факсимильное переизд. Hildesheim, 1964.

ЮЦЕВИЧ, Ю. Є. Музика: словник-довідник. Тернопіль: Навчальна книга Богдан, 2003. ISBN 966-7924-10-6.

КОЖУХАРЬ, В. И. Инструментоведение. Симфонический и духовой оркестры.Планета музыки, 2009.

79

ФАМИНЦЫН, А.С. Скоморохи на Руси. Санкт-Петербург: Алетейя, 1995. ISBN 5-88756- 001-07.

INTERNETOVÉ ZDROJE

ABZ.cz [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: https://slovnik-cizich- slov.abz.cz/web.php/slovo/kazoo-kazu-kezu

BLATNÁ, Renata. Dějiny hudby prizmatem lexikálních přejímek. Slovo a slovesnost [online]. 1999 (60), 46-52 [cit. 2018-01-10]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=3823

BOZDĚCHOVÁ, Ivana. Terminologie. Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny. [online]. [cit. 2018-02-22]. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/TERMINOLOGIE

Dechová hudba v ČR [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné z: http://www.dechovka.cz/

JIRÁK, Karel B. O některých hudebních názvech. Naše řeč [online]. 1942, 26 (6), 172-181 [cit. 2018-01-30]. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3704

KOUKAL, Milan. Etymologie od A do Ž. 21 století [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: https://21stoleti.cz/2006/04/21/etymologie-od-a-do-z/ KUNA, Milan. Hutter, Josef. Český hudební slovník osob a institucí[online]. [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.re cord_detail&id=1279

Šedesátiny českého terminologa [online]., 47-48 [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: http://nase- rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6100

АПАТСЬКИЙ, Володимир. ДУХОВІ́ МУЗИ́ ЧНІ ІНСТРУМЕ́ НТИ. Енциклопедія сучасної України [online]. [cit. 2017-11-15]. Dostupné z: http://esu.com.ua/search_articles.php?id=19632

80

БОЛДИРЄВ, Р. В. (укл.) та ін. Етимологічний словник української мови : у 7 т.: т. 5: Р — Т. Київ: Наукова думка, 2006. ISBN 966-00-0785-X. БУЛИК-ВЕРХОЛА, Софія. Адаптація німецькомовних запозичень в українській музичній термінології. In: Південний архів. 19–21. Dostupné také z: http://www.pa.stateuniversity.ks.ua/archive/67_2017/5.pdf

КАЛІБЕРДА, Сергій. Львів, діючі органи. Органи України: інтернет-проект [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné z: http://www.organy.lviv.ua/cgi-bin/index.cgi?8#01

КРУЛЬ, Петро. Генезис духового та ударного інструментального виконавства України [online]. Київ, 2011 [cit. 2018-01-21]. Dostupné z: http://referatu.net.ua/newreferats/7569/184591. Автореферат дисертації на здобуття наукового ступеня доктора мистецтвознавства. Національна музична академія України ім. П. І. Чайковського. Vedoucí práce Володимир Апатський.

КУЩ, Євген. Динаміка розвитку музичного інструментарію: вступ до теорії тембрового простору. Вісник Національної академії керівних кадрів культури і мистецтв. [online]. 2015, (2), 106-110 [cit. 2018-01-30]. DOI: УДК 78.022:781.22. Dostupné z: http://nbuv.gov.ua/UJRN/vdakkkm_2015_2_25

СИМАКОВА., Н. А. Чешская музыка. Музыкальная энциклопедия[online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné z: http://enc-dic.com/enc_music/CHeshskaja-Muzyka-7969.html

ШЕВЦОВ, Костянтин. Батіг (різновиди та способи використання). Гетьманат [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: http://getmanat.org/batig-riznovidi-ta-sposobi-vikoristannya/

Этимологический словарь русского языка. Фасмер Макс [online]. [cit. 2018-02-01]. Dostupné z: http://www.classes.ru/all-russian/russian-dictionary-Vasmer-term-5841.htm

81

Česko-ukrajinský slovník sémantického pole Aerofony A

Aeolina (ž) – еолін (m). Aeolodikon – eолодікон. Aeolodion – еоладіон. Aerofon – аерофон. ˜bez nátrubku – без мундшутуку. ˜nátrubkový – аерофон мундштуковий. Akordeon – акордеон. ˜ klávesový (pianový nebo tahací harmonika) – акордеон. ˜ knoflíkový (nebo tahací harmonika) – баян. ˜ se standardními basy – готовий баян/акордеон. ˜ s melodickými basy – виборний баян/акордеон. ˜ s přepínačem standardních basů – готово-виборний баян/акордеон. Akordeonista (hráč na klávesový nebo knoflíkový akordeon) – aкордеоніст (hráč vyhradně na klávesový akordeon). Albisiphon –албісіфон. Alikvotní tón – обертон. Alpský roh – альпійський ріг. Altový roh (altovka) – альтгорн. Anglický roh (též altový hoboj) – англійський ріжок (альтовий гобой). Aulos – авлос. B

Bachovka (Bachtrompete) – кларіно (clarino). Bal musette– бал мюзет. Bandoneon, bandonion, bandonium, bandonika – бандонеон. Barkerova páka – важіль Баркера (návrh).

82

Baryton (zpěvoroh, též eufonium) – баритон (еуфоніум). Bas(y) (drobná tlačítka pro levou ruku) – бас(и). ˜ barytonové – баритонові баси. Basetový roh, basset, basset-horn (jiný název je tenorový bomhart) – басетгорн (тенор). Baskřídlovka (basová křídlovka) – теноргорн. Basová část nebo doprovodná část nebo také basová postávka (u harmoniky, určená pro hru levou rukou) – ліва клавіатура, ліва частина або баси.

Basová roura (basovka, basová hůl) – басове коліно, басова трубка.

Bend – bend, бенд. Bič – бич, батіг, канчук. ˜ formanský – doslovně чумацький батіг. ˜ pastýřský (korbáč) – корбач. Bičiště – ручка, пужало (huc). Böhmová flétna (hov. Böhmovka nebo Boehmovka) – Бьомова/Бемова флейта або флейта Бьома/Бема (návrh). Böhmův (Boehmův) systém (m) – система Бьома/Бема (f). Bombardino (diskantový šalmaj, barytonový roh) – бомбардино. Bombardón – бомбардон, басова офіклейда. Bomhart, bombard, bommert (m)– бомбарда (f). Bota, botka – чобіток. Buccin (m), busina (f), busine(f), bucuna (f) – буціна, букцина (f).

Bucinator – буцина́тор. Bzučák (bručák, čmelák, destička, frngadlo) – ekvivalent neexistuje. C

Cimbasso – чімбассо. Cink –цинк (корнет). Claväolina – клавеоліна. Cool skupina, cool barva – cool-jazz, кул. Crescendový válec (kolový zesilovač) – підсилювач звуку (návrh).

83

Č

Čakan – келеп або чекан. Čakanista – чаканіст. Čmelák – viz bzučák. D

Dechová hudba, dechový orchestr, dechovka – духовий оркестр. Dechová kapela, dechovka – духовий ансамбль. Dechový nástroj – духовий інструмент. ˜ dřevěný – дерев’яний інструмент: ˜ dvouplátkový – з подвійним язичком/з лігатурою. ˜ hranový – odpovídá termínu лабіальний. ˜ chromatický – хроматичний. ˜ jednoplátkový – з одинарним язичком. ˜ přirozený – натуральний. ˜ žesťový (někdy též plechový nástroj)– мідний духовий інструмент. ˜vícehlasý – багатоголосний. Destička – viz bzučák.

Détaché – деташе. Didgeridoo – діджеріду. Dírka – дірка, отвір. Diskantová (melodická) část nebo jen diskant (svršek) sloužicí ke hře pravou rukou nebo také diskantová postávka s klaviaturou (u harmoniky) – права клавіатура, правий гриф, права частина. Doigté fourchu – вилочна аплікатура (на дерев’яних духових інструм). Doit, oink efekt – doit. Dolcian, dolzian, dulcian nebo dulzian – дульціан, дольціан. Držadlо (ručkа) – ручка, пужално, пужало (huc. dial.), руків'я, рукоять, рукоятка, держак. Držený tón – затриманий тон. Dřevěný špalíček – блок у блок-флейті.

84

Dudák (gajdoš) – волинщик. Dudy – волинка. Durové akordy – мажорні акорди. акко́рд Dusítko nebo sordina – сурдина. ˜ klobouk (hat) – „bowler hat“ або „hat mutes“ – капелюх, котелок чи капелюшна сурдина „дербі“. Їх іноді помилково називають «wah – wah». ˜ poklička (plunger) – сурдина у вигляді фетрового капелюха. ˜ sametové (velvet mute) – „оксамитова“ сурдина. ˜ šálkové (cup mute) – чашкова сурдина. ˜ tiché (hush mute) – сурдина „грибок“. ˜ wa-wa (harmon mute) – джазова сурдина для ефекту „уа-уа“, cурдина „вау-вау“, „harman mute“ – також відома як „wah – wah“. ˜ostré (straight (fibre) mute) – пряма сурдина. Dušení (hráč má při hře ruku zastrčenou v roztrubu nástroje) – закривання, закритий звук. (Chiuso nebo Gestopft) Dvojitý jazyk (jazýček) (technika) – подвійне стакато. Dvojlesnice (přelaďovací ventil) – квартвентиль (т. зв. подвійна валторна). Dvojplátek, dvojitý plátek – подвійна тростина, лігатура Džbán – бочка. E

Echo-tón, echotón, echo – ехо-тон (návrh) Eso, esko (n) – Ес (m). Eufonista – еуфоніст. Eufonium (též baryton) – еуфоніум. Viz baryton. F

Fagot – фагот. Fagotista – фаготист. Fagottino – фаготіно-дискант. Falešný prstoklad – фальшива аплікатура (návrh). Fanfára – фанфара. 85

Flageolet(o) – флажолет. Flatterzunge nebo flatr – frullato, фруллато. Flare (prudké glissando) – ekvivalent nenalezen. Flétna – флейта. ˜ lotosová flétna – флейта з кулісою, цугом. ˜ Panova, Panova píšťala – Флейта Пана, také сиринга (сірінга), сиринкс, свиріль, ребро, найфлейта či най. ˜ pikola nebo malá flétna – флейта-піколо, мала флейта або просто піколо. ˜ podélná – поздовжня флейта. ˜ příčná – поперечна флейта. ˜ soudková – судинна (окариноподібна) або посудинна. ˜ zobcová – блокфлейта. ˜ dvojitá zobcová flétna (pifferi dopii) – подвійна блокфлейта. ˜ zobcová tenorová – блокфлейта-тенор. Flétnista – флейтист. Flutter-tongue (třepotavý jazyk) – tunging, frullato, фруллато. Foukací trubice – трубка для вдування повітря, надувнa трубкa, цівкa зі заставкою. Francouzský systém – viz Böhmův (Boehmův) systém. Frngadlo – viz bzučák. Frullato, též třepotavý jazyk nebo flatr– frullato, фруллато. Fujara – фуяра. G

Gajdoš (hráč na gajdy (dudy), dudák) – волинщик. Gajdy – viz dudy. Galoubet, jednoručka – галубет. Gizmo klapka – клапан „ґізмо“ (návrh).

Glenn Millerova barva – Ґленн Міллерова група, ансамбль (návrh). Glissando – glissando, гліссандо.

86

Grupeto nebo obal – групето. H

Hand shake (zvukový efekt prováděný dlaní ruky) – shake. Harmonika – гармоніка, гармонія, гармошка, гармонь. ˜ diatonická foukací harmonika – діатонічна губна гармоніка. ˜ ústní, foukací též dechová – губна гармоніка. ˜ chromatická foukací harmonika s tastaturou – хроматична губна гармоніка з тастатурою (мануалом). ˜ chromatická foukací harmonika s rejstříkem – хроматична губна гармоніка з регістром (návrh) Harmonika helikonová, Helikónka, heligonka (druh diatonické měchové harmoniky) – гелігонка. Harmonikář (hráč na klávesový nebo knoflíkový akordeon) – баяніст (hráč výhradně na knoflíkový akordeon). Harmonium – фісгармонія. Heckelfon – гекельфон. Heckelův systém – система Гекеля (návrh). Heligón, helikón – гелікон. Hlásek – язичок. Hlasová destička – голосова планка. Hlavice (horní díl, též komín) – голівка, корпус, верхнє коліно, cтовбур. Hlavní ladička – настроювальне розсувне коліно. Hlavní stroj – головний механізм. Hmatové otvory – пальцьові отвори, аплікатурні або ігрові чи грифні. Hmatový systém (m) – аплікатурна система (f). H nožka – h ніжка. Hoboj – гобой. ˜ barytonový (Heckelfon) – гекельфон. ˜ lovecký – гобой да каччіа ( da caccia), мисливський гобой. ˜ milostný – гобой д'амур. Hobojista – гобоїст. Horní díl – верхнє коліно (для лівої руки), верхня частина корпуса. 87

Horní mez (rozsahu) – верхня границя. Hornista – валторніст. Hot (styl hry) – хот, хот-джаз. Hrací mechanismus – ігровий механізм. Hrací stůl – органна кафедра, ігровий стіл, oрганний пульт, кафедра з пультом управління. Hřeben – гребінець. Hřídel – важіль. Hubička – губник, дулко, голосник, голосниковий отвір. Ch

Chalumeau (jednoplátkový dřevěný nástroj, předchůdce klarinetu) – шалюмо. Chechtání (krátké glissando dolů) – низхідне ґліссандо (návrh). Chromatická harmonika – хроматична гармоніка. I

Invence (přelaďovací snížce) – крона, інвенційна крона.

J

Jazýček (hlásek) – язичок.

K

Kamzičí roh (od kamzík horský) – гірський ріг, манок (návrh). Kiksy (lid. kanáry) – промахи, півні (návrh). Kladívko (např. u harmonia) – молоточок. Klapkový roh (Amorschall) – вентильний ріг (návrh). Klapkový systém (m) – система клапанів (f), або клапанна система. Klarinet – кларнет. ˜ čtvrttónový – чвертьтоновий кларнет. ˜milostný (clarinetto d’amore) – кларнет д’амур. ˜ Müllerův – кларнет Мюллера (návrh). ˜ oktavový klarinet – октавний кларнет (návrh).

88

Knoflík (tlačítko, klapka) – кнопка. ˜ pro vypouštění vzduchu – повітряний клапан. Klaviatura – клавіатура, звукоряд. Korunka – крона. Kazoo (také eunuchová flétna) – казу. Klarino – кларино або клярино. Klapka – клапан, клавіша. ˜ pro vypouštění vzduchu – повітряний клапан. ˜ přefukovací (duodecimová) – клапан для передування на дуодециму. ˜ trilková – клапан для гри трелі (návrh). ˜ pomocná – допоміжнa клавішa, кнопкa. Koleno – коліно, частина духового музичного інструменту. Koncovka – кінцівка, нижня частина. Konvertor (umožňuje přepínat jedinou sadu knoflíků do režimu standardních nebo melodických basů) – перемикач. Kornamusa – корнамуз. Korpus neboli tělo – корпус, тіло. Klarinetista – кларнетист. Klávesa – клавіша, клавіатурний клапан. Klávesnice – клавіатура. Kobylka – поріжець, підставка. Koncertina – концертина, концертино. Kornet – корнет. ˜ malý čili kornetino () – малий корнет. Kornetista – корнетист. Kornista – viz hornista. Kornon nebo cornon – корнон, мелофон або праворука валторна. Krumhorn – крумгорн. Krytí (způsob hry na lesní roh vkladáním pravé ruky do roztrubu nástroje pro snižování řady vrchních tonů) – перекривання. Viz Dušení. 89

Křídlo – флігель. Křídlovák – флюгельгорніст. Křídlovka – флюгельгорн. ˜ perinetová – флюгельгорн Перінетa (návrh). L

Ladění – стрій. Lamela (plátek, destička, plíšek) – тростина, пластинка, пластина. Legato – легато, леґато. ˜ sestupné – нисхідне легато, леґато. ˜ vzestupné – висхідне легато, леґато. Lepatata – лепатата. Lesní roh, horna – валторна. ˜ invenční – інвенційна валторна. ˜ omnitonický (cors omnitoniques) – омнітонічна валторна (návrh). ˜ přirozený, naturhorna – натуральна валторна. Lip-trill (retný trýlek) – губна трель. Lovecká trubka nebo lovecký roh – мисливська труба, мислівський ріг. Lupínek (list, jazýček, tráva, kůrka) – луска. Lur, lura – лур. M

Měchové dmychadlo – міх для нагнітання повітря. Manuál – мануал.

Marcato – маркато. Měch(y) – міх(и). ˜ čerpací – механізм нагнітання повітря або міхи. ˜ zásobní, kozel (u dud) – міх, бордюг (huc. dial). Mechanismus řazení rejstříků – механізм вмикання та вимикання регістрів. Melafon – мелофон. Melodeon – мелодеон. 90

Melodický systém (obou hmatníků) – виборна система. Membrány – мембрани. Míšek – мішочок. Mixtura – мікст, мікстура. Moldánky (mulitánky, multánky, varhánky) – viz Panova flétna nebo Syrinx. Mollové akordy –мінорні акорди. Multifoniky – мультифонікі (виконання кількох звуків на одному інструменті одночасно). Musette – мюзет (також гобой-піколо). Muta — muta, мута (зміни). N

Nátisk (m) – натискання (n), амбушур. Nátrubek nebo náustek – мундштук, наконечник, пищик, сисак. ˜ malý – малий. ˜ velký – великий. ˜ nálevkovitý (kuželový) – конусоподібний. ˜ kotlíkový– дзьобоподібної форми. Nástrčka – viz Invence. Německý systém (m) – viz Öhlerův systém. Nožičky (u harmoniky) – ніжки. O

Odděleně – non легато, окремо. Ofiklejda (f) – офіклейд (m). Okarína – окарина (зозулька). Oktávklapka (pomocí ní se dociluje přefukování) – клапан для передування звуків на октаву. Olifant – оліфант. Orchestrion – оркестріон, оркестрина. Oscilátor – осцилятор. Otvor zvukový – звуковий отвір. Ozvučná deska – резонансна дека. 91

Ozvučnice, ozvučník, rezonator – резонаторний отвір, резонатор, розтруб. Öhlerův systém (m) – система Елера (f) або німецька система. P

Parforsní roh neboli velký lovecký roh – великий мисливський ріг (návrh). Přednice nebo přednička, melodická píšťala u dud – мелодична трубка з пальцьовими отворами, ігрова трубка. Patka (spodní díl) – (нижнє) коліно. Pákové ústrojí – важільний механізм. Pedál – педаль. Pedálový tón – педальний тон. Pikolista – виконавець на малу флейту. Pirueta (opěrný kroužek nebo trychtýřek kolem třtinového strojku) – пірует. Piskor (strojek u dud) – лігатура. Píst, piston – пістон, вентиль циліндричної форми у мідних духових інструментах,поршень, клапан, вентильна крона. Piston, kornet – корнет-а-пістон. Píšťala (jako součást, např. u varhan) – трубка, (u dud) – головка, трубка, цівка. Píšťaly jazykové – труби язичкові. Píšťaly retné – труби лабіальні. Píšťala, píšťalka (jako hudební nástroj) – сопілка, денцівка (huc. dial). ˜ basová píšťala (u dud) – бас-гук, карабка. ˜ bourdonová (bezdírková) píšťala zvaná zadní píšťala nebo huk– бурдонна трубка, карабка, головиц, головичка, цівка. ˜ hadrářská píšťala (signální nástroj, kterým oznamovaly příchod hadráře) – není ekvivalent. Píšťalka – свисток. Pištec – флейтист (píšťala ve významu флейта), сопілкар (píšťala ve významu сопілка). Plátek (třtinový plátek) – тростина, пищик, язичок, голосник. Práskání (zvuk biče) – свист, пуканє і вий (huc. dial.). Prospekt (průčelí varhan, kde bývají soustředěny největší kovové píšťaly)– проспект. Prstenec – кільця.

92

Pružina – пружина. Pumort (pommer, pumárt, nebo pumort) – помер. Viz Bomhart. Pozoun – тромбон. ˜ basový – бас – тромбон. ˜ perinetový – Перінетовий тромбон або тромбон Перінета (návrh) ˜ pístový – пістонний тромбон (návrh). ˜ snižcový (tahový) – цугтромбон, кулісний тромбон. ˜ ventilový – вентильний або клапанний тромбон. ˜ s mechanikou – кулісний тромбон, тромбон з кулісним механізмом. ˜ s dvojitým snižcem – тромбон з подвійною кулісою. Páka – важіль. ˜ pneumatická – пневматичний важіль. Pohon – механізм нагнітання повітря. Pomocná řada basů – допоміжний ряд басів. Portativ – портатив.

Portato - портато. Pozitiv – позитив. ˜ zadní – задній позитив. Pozounista – тромбоніст. Principal (varhanní rejstřík) – принципал. Přefukování – передування. Přelaďování – перенастроювання. Přepínač – перемикач регістрів. Příklopka, kryt, ozdobná plechová příklopka – (права) сітка, планка. Přirozený roh, polnice, signální, signálový roh – натуральний ріг, сигнальний ріг. R

Raket, rackett, roketle, ranketa (f) (renesanční dvojplátkový basový nástroj) – ракет, ранкет (m). Regál (nejmenší ploché přenosné varhany) – регал, регаль. Rejstříkový mechanismus – регістровий механізм.

93

Retný otvor – губник, дулко, дульце. Roh dobytčí – ріг. Rothofon – ротфон (ротофон). Rozsah, tónový rozsah, ambitus – діапазон, обсяг. Roztrub – розтруб, голосниця (huc. dial). Rukojeť – viz Držadlo. Rožok – ріжок. Rejstřík nebo též registr – регістр. ˜bradový – підбородник. ˜hluboký (šalmajový rejstřík), spodní poloha – нижній регістр (шалюмо). ˜ střední, střední poloha – середній регістр (клярино) ˜ vysoký, vyšší poloha – високий. Rejstříkový spínač – перемикач регістрів. Rourka – трубка. Rezonanční komora – резонаторна камера, резонаторний отвір, резонаторна розетка. Ř

Řadič rejstříků – регістрова машинка, планка.

S

Sackbut – сакбут, сакбют. Sarrusofon – саррюзофон або сарюсофон. Saxhorn, Saxový roh – cаксгорн. Saxofon – саксофон. Septakord(y) – септакорд(и). Serpent, basový cink – серпент. Shake – трель (шейк), сильне вібрато на довгій ноті. Skoky – стрибки. Skříňka ozvučná – резонатор. Skupina dřevěných nástrojů, též dřevěná harmonie – група дерев’яних інструментів.

94

Skupina žesťových nástrojů, též žesťová harmonie – група мідних духових інструментів. Slaptone, slap – слеп, тремоландо. Smear – smear, прийом у джазі, коли звук грається з „під’їздом“. Smorzato – smorzando. Snižec, táhlo – куліса, fr., цуга, цуґ. Sordun – сордун. Spodní díl – Нижнє коліно (для правої руки), нижня частина корпуса. Stupnicové běhy – гамоподібний рух, пасаж. Staccato – стакато. Stopová délka – фут. Strojek (dvojitý platek) – лігатура (slang. „машинка“). Strojivo (ventilová soustava) – (вентильний або клапанний) механізм. ˜ Klapkové (Boehmův systém) – вентильний (клапанний) механізм, система Бьома/Бема. ˜ Perinetové – Перінетовий механізм (návrh). ˜ Pistonové, pístové – пістонний механізм або поршневий механізм (návrh). ˜ Strojivo s příčnými snižci (transvers spring slides) – механізм з поперечними кулісами (návrh). ˜ Strojivo se strunovým pérem – шпонковий механізм (návrh). ˜ Strojivo vídeňské – віденський (вентильний) механізм (návrh). ˜ Tzv. berlínské pumpy – берлінські насоси (návrh). ˜ Zákružkové nebo cylindrické – механізм циліндричних (обертальних) вентилів (návrh). Střapec – китиця, пуканка (huc. dial), кінців’я, крекер, хлопавка, тятивка, волосінь, кінський хвіст apod. Sordina – viz Dusítko. Soudek – бочечка. Spodní díl, spodek – нижнє коліно, нижня частина. Střední díl, středek – середнє коліно, середня частина. Subtone (hraní hebkým tónem a ve velmi slabé dynamice) – sub tone (прийом гри на саксофоні приглушеним звуком) Suzafon, sousaphon – cузафон. Svištění – свист. 95

Syrinx – viz Panova flétna nebo Moldánky. Š

Šalmaj (dvouplátkový nástroj, předchůdce hoboje) (f. i m.) – шалмей (m) або шоломія або шаламая (f). ˜ vzdušnicová (Schreierpfeife) – Раушпфайф. Šalmajový bál – viz bal musette. Šňůra (u biče) – власне батіг, корбач, плетіння, бечівка. Šofar (šaufor, keren, židovská trouba, židovský roh, beraní roh) – шофар. Šofarista – шофарист. Šoupátko (u Hohnerové harmoniky) – заглушка, затвор (návrh). T

Tahací harmonika (harmonika měchová, harmonika chromatická nebo pianová) – гармоніка, баян, або ж акордеон. Táhlo – viz snižec. ˜ rejstříkové – регістрова кулісa (návrh), Tarakawa (lužickosrbský šalmaj, lovecký roh, klarinet) – v ukrajinštině neexistuje analog, a tudíž můžeme název přepsat do ukrajinštiny jako таракава. Tartőlt (druh roketle ve tvaru draka) – v ukr. ekvivalent neexistuje. Tárogató (n) – тараґот (m), тарогато (n). Tastatura – тастатура, клавіатура органу. Technika nekonečného dechu (sklářské dychání) – техніка безперервного дихання (циркулярного дихання), перманентне дихання. Tenorový roh (tenorhorn), tenor – теноргорн.

Tenuto – тенуто. Terciové basy (pomocné) – допоміжні баси. Tibia – тибія. Tlumení – приглушення. Traktura – трактура. něm. Transponující nástroj – транспонуючий інструмент. Trembita – трембіта, тромбіта.

96

Tremolo – тремоло. Trojitý jazyk – потрійне стакато. Trombón – viz Pozoun. Trombonista – тромбоніст. Trompetista nebo trumpetista – трубач. Trouba – труба. Troubení (způsob hry na troubu, trubku) – трубіння. Trubice – трубка. Trubička – viz Invence. Trubka (lidově trumpeta) – труба. ˜ aidovka nebo andělská trubka – єгипетська труба. ˜ bachovka (Bachtrompete) – кларіно (clarino). Viz Bachovka. ˜ barokní – барокова труба. ˜ chromatická trubka – хроматична труба. ˜ fanfárová – труба фанфарова. ˜ jazzová – джазова труба. ˜ kapesní – кишеньковаа труба. ˜ klapková – труба з клапанами, вентильна труба або труба з вентильною механікою. ˜ kontrabasová (zvaná též Kaiserbass) – контрабасова. ˜ lovecká (lovecký roh) – мисливський ріг. ˜ piccolo – труба-пікколо (мала труба). ˜ poštovní – поштовий ріжок. ˜ přirozená – натуральна труба. ˜ snižcová – труба з цугом, труба з кулісою, кулісна труба. ˜ tahová (slide nebo tromba da tirarsi) –труба з кулісою. ˜ tenorová – тенор-туба або еуфоніум. ˜ ventilová – труба з вентилями, вентильна труба. Trumpeta, trompeta – viz Trubka. Trylek – трель, тріль.

97

˜ retný (lip-trill) – viz Lip-trill. Třepotavý jazyk – viz Frullato. Tuba též bas – туба. ˜ dvojitá – подвійна туба. ˜tenorová tež eufonium – тенор-туба (еуфоніум) ˜ Wagnerova(ská) tuba nebo roh tubový neboli kornofon (cornophone)– вагнерівська туба. Tubista, bastubista – тубіст. Tubus – тубус. V

Vábničky aerofonní – свистунці, свистульки, (dialektické názvy: кінь, півник, баранчик, козлик, пташка, собачка) (návrh). Varhanář – органний майстер. Varhanářství – органне мистецтво, органна майстерня (návrh). Varhaník – органіст. Varhany – орган. ˜ pneumatické – пневматичний орган. Ventil – вентиль, клапан. ˜ pístový ventil – пістонний вентиль (návrh). ˜ perinetovy ventily – помпові (натискні) клапани, вентилі Перінета. Їх також часто називають роторними або поршневими клапанами (rotor valve). ˜ přelaďovací – перенастроювальний вентиль/клапан. ˜ otočný ventil – регулюючий вентиль (návrh). Ventilová soustava (strojivo) – вентильний механізм, система клапанів. Ventilový roh – вентильний або клапанний ріг. Vodní klíč – клавіша виводу конденсату. Vsuvka – viz. Invence. – вувузела. Vzduchojem (např. u varhan) – повітряний резервуар? повітряні канали? Віндлади. Vzduchový sloupec, kanál(ek) – повітряний стовп. Vzduchový zásobník (kozel) – резервуар для повітря (návrh) 98

Vzdušnice – повітряні канали. Vibrato – вібрато. ˜ francouzské vibrato (široké vibrato) – широке вібрато (návrh). ˜ nátrubkové vibrato – кулісне вібрато. ˜ retné vibrato – щелепне вібрато. W

Wasserklapka, wasser klapka (otvor pro vypouštění slin) – Wasserklappen. Whip (krátké prudké glissando směrem vzhůru) – whip, коротке гліссандо. Wa-wa efekt – ефект wah-wah, ефект „вау-вау“. Z

Základní basy – основні баси. Základní řada basů – основний ряд басів. Záklopka – viz Ventil. Zápojka – viz Invence. Zařízení dmychací – механізм для нагнітання повітря. Zásobník vzduchu – viz Vzdušnice. Zmenšené septakordy – зменшені септакорди, також зменшений ряд. Zobec – viz Hubička. Zpěvoroh – Bügelhorn (návrh) Zurna – зурна. Zvon (pryžový zvon, dusitko) – вантуз.

99