Nosislavská Tvrz a Její Obyvatelé (JM) Nosislavská Tvrz Leží Jako Celá Obec Na Levém B Řehu Svratky

Nosislavská tvrz a její obyvatelé (JM) Nosislavská tvrz leží jako celá obec na levém b řehu Svratky. Její mohutné zdi stojí na původním z valné části gotickém p ůdorysu. I když p ůvodní dvoupatrová stavba byla už p řed rokem 1680 o jedno patro snížena, tvrz dodnes tvo ří zachovalý celek. Údaj v knize Hrádky a tvrze na Morav ě o tom, že tvrz „stávala v místech domu čp. 72“ a na fotografii že jsou její zbytky, je mylný 1) Tvrz tam jako č. 72 stojí dosud celá. Až do roku 1945 byla u tvrze z řetelná nejen mírn ě prohloubená stopa po vodním p říkopu, ale jeho část byla zachována i jako vodní plocha o rozm ěrech asi 25 x 6 m a hloubce kolem p ůl metru. Ta už nebyla spojena s řekou a když za vále čných událostí byl zni čen splav mlýna ve Velkých N ěmčicích, vodní hladina ve Svratce v blízkosti tvrze klesla asi o 1 m a zbytek vodního p říkopu v krátké dob ě vyschl. Jeho polohu i po 50 letech ješt ě vyzna čuje n ěkolik vrb. Tvrz svým nížinným opevn ěním a vodním p říkopem s tekoucí říční vodou nemohla dostate čně čelit v ětším nep řátelským nájezd ům do brn ěnské kotliny od jihovýchodu. Proto bylo nutno n ěkdy na p řelomu 14. a 15. století opevnit kostel 2). Kostel stojí na malém návrší, p ůvodn ě možná z řeteln ějším ostrohu, vzdáleném od tvrze asi 160 m. Byl obehnaný hradbami, dodnes z velké části dochovanými. Hradby se v posledních letech postupn ě opravují. Tato práce má za cíl shromáždit materiál o tvrzi a jejích obyvatelích, aniž by zatím provád ěla n ějaké hlubší záv ěry. Doslovné citace archivních zápis ů se řazené chronologicky mohou snad posloužit i jako pramen nejen k dějinám tvrze a k celkovým d ějinám Nosislavi, ale upozornit i na jazykové zvláštnosti písa řů . Z údaj ů o obyvatelích, zvlášt ě z pozd ější doby, by mohli p řípadn ě čerpat genealogové nebo i demografové.

Historii nosislavské tvrze je možno rozd ělit do čty ř etap: a) tvrz jako šlechtické sídlo (do roku 1485) b) jako majetek židlochovického panství a sídlo jeho ú ředník ů (1485 - 1654)

c) jako hospodá řské stavení (lán, p ůllán, 1654 -1994) d) jako histori cká památka a sou část nov ě postavené rekrea ční stavby (od roku 1994). P ři prvním číslování dom ů m ěla tvrz č. 6, p ři druhém číslování dostala dnešní č. 72.

Území kolem Hustope č a Židlochovic bylo p ůvodn ě zem ěpanským majetkem, z něhož byly postupn ě zcizovány r ůzné části, až nakonec vedle m ěsta Poho řelic z ůstaly v přímém držení krále jen vsi Blu čina a Rakvice 3). Podle první písemné zmínky z roku 1278 pat řila také Nosislav už jednomu z příslušník ů tehdejší nižší šlechty, a to Žofii, manželce Bohuše z Drahotúš, maršálka na Morav ě, a jejím d ětem Častolovi, Smilovi, Crhovi, Kunovi a Herce. Nižší šlechta tehdy vznikala z příslušník ů z knížecích družiník ů nebo i z p říslušník ů nesvobodné ministeriality. Žofie jako žena nemohla být prvním p říslušníkem nov ě vzniklého šlechtického (zemanského) rodu, zd ědila tedy Nosislav po svém otci nebo jiném p říbuzném nebo ji dostala darem od svého manžela, jemuž pat řilo více takových osad. Je možno p ředpokládat, že už tehdy Žofie m ěla své sídlo v místech dnešní tvrze, i když první písemný doklad o tvrzi se váže až do doby o 83 let pozd ější. Spolu se svými syny Častolem, Smilem, Crhou, a Kunou a s dcerou Herkou Žofie darovala Velehradskému klášteru mlýn v Unkovicích i s mlýnskou strouhou pat řící k Nosislavi, z níž jí plynul ro ční d ůchod. Strouhu p řed n ějakým časem koupila od kláštera a zaplatila za ni opatovi Lupinovi 26 liber (h řiven) st říbra. Žofiin dar následoval po jejích n ějakých blíže nespecifikovaných provin ěních („za prominutí a odpušt ění mých h řích ů a pro spásu potvrzeného pána a manžela mého a svrchu jmenovaných mých d ětí“). Nosislavská paní si však vymínila, že „takovou strouhu pan opat a brat ří nad řečení v klášte ře zvýší a opraví, aby našim lidem v Nosislavi škoda nebo z řejmá újma tou strouhou nebyla zp ůsobována“. Na sv ůj darovací list psaný na hrad ě v Olomouci nechala p řitisknout pe četi pana opata Lupina z Velehradu a „pána a manžela svého“. Jako sv ědkové podepsali list Bruno, biskup olomoucký, pan Albert de Vren (p ředseda olomouckého soudu), pan Onšík, komo ří olomouckého úd ělu, Hartmann, bratr pana Bohuše, p řítomní poddaní, Protivec, Jeroným a Ond řej, brat ří, a mnozí jiní. Latinsky psaný darovací list se nalézá ve Velehradkém kodexu 4). První písemná zpráva o nosislavské tvrzi jako šlechtickém sídle stojícím zaru čen ě v jejím sou časném prostoru se zachovala z doby o 51 rok ů pozd ější (1349). Bušek z Nosislav ě tehdy se svým bratrem Adamem z Lov čiček obdržel po 3 lánech v Křídlovicích 5). V roce 1361 Adam z Lov čiček vym ěnil nosislavskou tvrz s příslušenstvím za Bušk ův statek 6). Bo ček (zem ř. p řed rokem 1398) m ěl ješt ě bratry Hrzka a Karla ze Želic a Nosislav ě a sestru Dorotu. Karel byl v letech 1371-1381 kn ězem u sv. Petra v Brn ě 7). Bo čkovou ženou byla Kunka, sestra Ješka a Výška z Chrudichrom (zem ř. po roce 1398). Krom ě Sudky ze Želic m ěli spolu ješt ě dceru Katruši. V roce 1370 Bo ček z Nosislav ě prodal tvrz, dv ůr, 3 a p ůl lán ů polí, 5 chalup a polovinu patronátního práva Blahutovi z Chrudichrom za 85 h řiven groš ů; vkladu do zemských desk odporovali brat ři kn ěz Karel a Hrzek z Želic, kte ří tvrdili, že d ědictví pat ří jim a nikoliv Blahutovi 7). Spor pravd ěpodobn ě vyhráli, protože už v roce 1373 je jako majitel tvrze znovu uvád ěn Bo ček. Roku 1381 se Bo ček oženil s Kunkou, sestrou Ješka a Výška z Chrudichrom (zem ř. po roce 1398). Své manželce p řipsal 4 h řivny groš ů činže ; její v ěno bylo 40 kop groš ů. Po Bo čkov ě smrti vdova Kunka zajistila deskami v Nosislavi na 4 činžovních lánech s příslušenstvím 40 h řiven groš ů svého v ěna Ješkovi a Výškovi, brat řím z Chrudichrom 8). Bo ček se zadlužil u žid ů a právo na část jeho majetku v Nosislavi (mimo tvrz) p řipadlo moravskému markrab ěti Joštovi, který jej v roce 1403 daroval za v ěrné služby Mikulášovi z Rohozova. Darovací list zní takto: My Jošt z Boží milosti markrab ě Bramburský, markrab ě a pán Moravský etc. vyznáváme tímto listem obecn ě p řede všemi, ktož jej čísti anebo slyšeti budú, že znamenavše v ěrnú a ustavi čnú službu state čného Mikuláše z Rohozova, v ěrného našeho milého, ježto nám v našich pot řebách ukazoval a ješt ě tím snažn ěji jmá ukazovati v budúcích časích, protož s dobrým naším rozmyslem a sv ědomím dali sme jemu a jeho erbóm a mocí tohoto lista dáváme naše všickno právo, ješto na nás spadlo jest od židóv našich pro dluhy a pro rukojemství někdy Bo čka z Želic na tom díle, ješto jm ěl ve vsi Nosislavi i na tom, což k tomu p řísluší, bu ď mnoho anebo málo, aby on Mikuláš svrchupsaný i jeho erbové ten jistý jeho díl ve vsi Nosislavi jm ěli, drželi a toho požívali k své vóli tím právem, jakož jest na nás od židóv přišlo. Také dáváme jemu ty všichny peníze, dluhy, jistiny i lichvy, ješto naši židé mají na tom svrchupsaném díle, zvlášt ě všicky listy, ješto židé jmají na ten jistý Bo čkóv díl a na jeho dluze, bu ďte v zemi, nad zemí, ven z zem ě kdežkoli, zkazujem, umo řujem, aby v ěč ně k upomínání jistin i lichev nejm ěly žádné moci a n ěkteré pevnosti. A ktožby koliv ěk tento list s dřéve řečeného Mikuláše dobrú vólí jm ěl, ten jmá plné pravé k tomu ke všemu, což svrchu psané stojí. A toho na sv ědomí a pro jistost naši pe čeť kázali sme p řiv ěsiti. Jenž dán v Slavkov ě léta po Božím narození tisíc čty ři sta t řetího tu sobotu po svaté Doroty 9). Tvrz m ěla v té dob ě v držení Bo čkova dcera Sutka (Sudka) ze Želic (též z Němčiček, z Nosislavi), manželka Jana Puklice z Cetkovic. V roce 1406 Sudka prodala všechno d ědictví v Nosislavi po otci, ves a tvrz Nosislav s patronátním právem. s poli, lukami a vinicemi Nivkou a vini čnými desátky, chalupami, lány s příslušenstvím (mimo mat čino v ěno v Nosislavi, které dostal darem Hlava z Libenic od paní Kunky) Mikulášovi z Rohozova a jeho d ědic ům. /Podle B řeclavska, 1969, došlo k prodeji „kolem 1403“./ 10) Následujících asi 15 let pat ří do období, ve kterém se dovídáme o tvrzi p řevážn ě ze zpráv o krádežích, loupežích, podvodech a neplacení dluh ů, jichž se její majitel dopoušt ěl nebo z nichž vinil jiné šlechtice. Už v roce 1406 Mikuláš z Rohozova (odjinud z Nosislavi) byl žalován Janem řečeným Tyklem, měšt ěnínem z Jeví čka, že „jemu vzal na svobodné cest ě šest koní a deset tun oleje i se vší p řípravú, což jest u voza m ěl; toho pokládá za 50 h řiven gr.“ 11). V následujícím roce naopak Mikuláš z Rohozova žaloval Viléma Rysa z Rohatce z purkrechtu i s nadbyty, protože „mi pobral i mým lidóm chudým v Nosislavi dobytek malý i veliký ; toho pokládá za 30 h ř. a jsa u téhož pána jakož já ; a to mi řekl a slíbil zase vrátit ; tu jsem slal do Slavkova k němu své lidi, an je vyhnal a vrátiti necht ěl; vedu to k jeho právu“. Sou časn ě podal Mikuláš z Rohozova další dvě žaloby: Bohuši z Holúbka, „že mi dlužen 60 kop gr. a t ěch pen ěz mi neplní ; chci to ukázati jeho listem s jeho pe četí ; týmž práv ě póhonem a o též peníze pohoní Hynka řečeného Suchý Črt z Kunštata, odjinud z Rabštajna“ 12). V těchto Mikulášových sporech mj. m ůžeme hledat p říčiny špatného stavu jeho hospoda ření. Už p řed rokem 1422 rukojmí za Mikuláše z Rohozova Jan Racek z Mrdic (z Dambo řic) prodal tvrz s dvorem a patronátním právem, majetek s lidmi „platnými“ a vinicí Nivkou, vini čné desátky a všecko p říslušenství Joštu Hechtovi z Rosic 13). ; v té dob ě (1420) Vilém z Batelova pohonil Jana Racka z Dambořic, „že mu nevložil v Nosislavi ve dsky, jakož se jest zapsal a tak pokládá 400 h řiven gr. a 10 kop“ 14 ).Také za Jošta Hechta z Rosic, kterému pat řila tvrz s příslušenstvím pat řila až do jeho smrti (1446 nebo 1447), docházelo k soudním spor ům. Ty už se však netýkaly zjevných loupeží apod., ale byly vedeny formou žalob o majetkové nároky. Pokra čovaly prakticky neustále až do doby, kdy tvrz s poplužním dvorem i s „lidmi platnými“, vinohrady, vsí Želice, s dvorem Žab čicích atd. získal Vilém z Pernštejna. Nap ř. roku 1429 se týká tento zápis v knihách p ůhon ů: „Já Jošt Hecht z Rosic pohoním Heníka z Valdštejna odjinud zu Židlochovic a zvlášt ě v Nosislavi, že mi drží zboží mé v Nosislavi s jich p říslušenstvím i s vinohradem Nivkú, ježto já k tomu právo mám“ 15). O osm let pozd ěji naopak žaloval Heník z Valdštejna a z Židlochovic Jošta Hechta z Rosic z pěti set h řiven gr. dobrých st ř., „ že jest podle nálezu panského list zprávný na Nosislav položiti m ěl u nebožtíka pana Jind řicha Lipského na Tempelštejn ě, kterýžto list nebožtíkovi p. Vilémovi Zajícovi na Nosislav na zprávu sv ědčil a ten list jeho rozkázáním a panským, nálezem m ěl vydán býti nebožce paní Dorot ě, n ěkdy manželce mé a mn ě a tím listem nám Nosislav m ěla ve dsky vložena býti ; toho jest on neu činil, než protiv rozkázání pán ě Zajícovu a proti panskému nálezu list sob ě k své ruce a Zigmundovi v jiná slova obnoviti kázal ; a podle toho listu Nosislav kázal sobě Janovi Rackovi ve dsky vložiti“ 16). Roku 1446 byly zaznamenány čty ři žaloby Viléma z Batelova o Nosislav, p řičemž není vždy z řejmé, jde-li o tvrz nebo jiný nosislavský majetek. Vilém žaloval Václava Hechta z Rosic, že „otec jeho Jošt dal mi list a na ten i dobrú vuoli, kterýž jest sv ědčil jemu Joštovi a otci mému Sigmundovi na Nosislav a podle toho listu a podle jeho dobré vuole mělo mn ě ve dsky vloženo býti ; i p řijal sob ě sám Jošt ve dsky, a proto syna jeho Václava pohoním, pon ěvadž jeho zboží drží, aby mi toho plátce byl za svého otce Jošta a toho pokládám čty ři sta h řiven gr. a deset kop dobrého st ř.“ 17) Dále Vilém žaloval Zicha z Nosislavi, „že že mi drží mé /zboží/ Nosislav, ježto já k tomu lepší právo mám, nežli on, a toho pokládám za čty ři sta h řiven a za 10 kop gr.“ 18). Nato obvinil také Jana Racka z Mrdic a z Dambo řic (byl to asi jeho tchán), že „maje mn ě vložiti ve dsky Nosislav podle listu, kterýž mám s pán ě Joštovú dobrú vuolí, i vložil p. Joštovi ; a toho pokládám čty ři sta h řiven a 10 kop gr. Chci to listem ukázati, p ři kterém jeho pe čeť visí“ 19). Heníka z Valdštejna a z Židlochovic Vilém zažaloval, že „mi drží Nivku, vinohrad mój, ježto k tomu lepší právo mám, nežli on ; chci to listem okázati a toho pokládám dv ě st ě hřiven“ 20). Heník z Valdštejna a z Holštejna pokra čuje ješt ě v roce 1447 v žalob ě z roku 1437, te ď na Joštova syna Václava Hechta z Rosic : „jakož jsem byl pohnal Jošta Hechta z Rosic ze čty ř set kop gr. dobrých st ř., že podle pán ě Zajícova rozkázání a panského nálezu m ěl list položiti zprávný u nebožtíka p. Jind řicha z Lipého a na Templštejn ě,kterýžto list nebožtíku p. Zajícovi na Nosislav na správu sv ědčil a podle toho listu Nosislav m ěla nám ve dsky zemské vníti: paní Dorot ě, manželce pán ě Zajícov ě a dce ři její, paní Kate řin ě, n ěkdy manželce mé a mn ě; toho jest neu činil a v tom jest um řel a skrze to já jsem p řišel o Nosislav i o jiné, což k tomu sluší, a to zboží, co jest on m ěl, to spadlo na jeho syna Václava ; i pohoním jej Václava proto z Rosic, syna jeho, ze čty ř set kop gr. dob. st ř., že mi toho plátce býti nechce za svého otce a maje jeho zboží“ 21) ; podruhé Heník z Valdštejna a z Holštejna žaloval Václava Hechta z Rosic o 200 kop gr.dob. st ř., „že drží nápad otce svého a jeho otec, ten jest svým sv ědomím, kterýmž sv ědčil paní Tova čovské, m ě a mé dcery p řipravil o to a on to věda,nechce mi plátce býti ; chci toho pokázati a na panském nálezu dosti míti“ 22) Po smrti Jošta Hechta z Rosic byl majitelem tvrze jeho syn Václav Hecht z Rosic, ale jeho vlastnictví bylo od za čátku zpochyb ňováno Vilémem z Batelova a už roku 1447 byl rozhodnut spor mezi Vilémem a Václavem Hechtem z Rosic: „ponižd jemu páni nalezli o Nosislav a o vinohrad Nivku, že právo k tomu má ; takéž p. Václav Hecht má jemu to ve dsky vložiti“ 23). Václav Hecht z Rosic opravdu vložil díl obce s tvrzí, který mu pat řil, Vilémovi z Batelova 24) ; pokra čovaly však spory s Jind řichem z Valdštejna na Židlochovicích o tento majetek, táhnoucí se již od prodeje Jana Racka z Mrdic Joštovi Hechtovi. Vilém z Batelova, syn Zikmunda z Batelova (nar. p řed 1409, zem ř. po 1464) držel tvrz v letech 1447- 1464. Pat řil mu též majetek v Olešné , Rašovicích a v Jeníkovicích, Jeho ženou byla Kate řina z Mrdic, dcera Jana z Mrdic a Rašovic. V roce 1464 jí Vilém zajistil v zemských deskách 250 h řiven groš ů „na vsi Nosislavi, lidech činžovních, tvrzi a dvo ře, lesích, vinicích, vini čných desátcích a na čem m ěl právo“ 25“). Už za nového majitele Viléma z Batelova byl roku 1448 ukon čen spor Heníka z Valdštejna, kter.ý sv ůj nárok na Nosislav pozbyl ve prosp ěch Václava Hechta z Rosic: „jakož podle prvního panského nálezu p. Heník měl Vilémovi z Batelova Libomyšl /v nyn ějším okrese Beroun/ ve dsky v Čechách vložiti, a poniž ďť p. Heník toho neu činil, což u činiti m ěl, a p. Václav byl o to pohnán, aby u činil a on podle panského nálezu a vedle rozkázání otce svého Nosislav vložil Vilémovi ve dsky, pan Václav nemá odpovídati“ 26) Kolem roku 1464 se uvád ěji jako držitelky tvrze dcery Viléma z Batelova Dorota z Batelova a na Jinošov ě a Kunka z Pa čova a z Batelova a v letech 1484-1485 Vilém ův syn Havel z Batelova a na Jinošov ě, syn Viléma (zem ř.p řed 1501). V roce 1485 kon čí období, kdy nosislavskou tvrz m ěli v držení p říslušníci drobné šlechty, kterým pat řívala mimo tvrz jen část ostatního majetku v Nosislavi (m ěli však zase sv ůj pozemkový majetek v jiných místech). Havel z Batelova prodal nosislavskou tvrz s lidmi, které m ěl v Nosislavi a díl vsi s poplužním dvorem, se sadem a vinohrady (jmenovit ě byly zaznamenány Nivka, Grefta, Žídek, Novosad a Bezd ěkov), s desátky zemními a kostelním podacím, ves Želice „s rolí oranú neoranú“ a díl Žab čic s dvorem a 4 lány s příslušenství, „což k té tvrzi od starodávna p říslušelo“, za 2000 dukát ů Vilémovi z Pernštejna ; do zemských desek byl prodej zapsán 1490 27). Vilém z Pernštejna (asi 1453-1521), syn Jana z Pernštejna a Bohunky z Lomnice, byl známý politik a majitel mnoha panství v Čechách i na Morav ě, na nichž zavád ěl nové zp ůsoby hospoda ření. Jeho ženou byla Johana z Liblic a m ěli spolu děti Ani čku, Bohunku (1485-1549), provdanou za Jind řicha z Lipé, Jana (1487-1548) a Vojt ěcha (1490-1534). Kdo na Pernštejnov ě nosislavské tvrzi v letech 1485 až 1530 bydlel, není známo. Už v roce 1486 Vilém z Pernštejna prodal Nosislavským louky od pusté vsi Želic a louku, jež pat řila k Želickému dvoru, za 140 kop gr. a 12 kop gr. ro ční činže o sv. Václav ě; v témž roce Vilém z Pernštejna potvrdil Nosislavským odúmrt 28). Jako p řivrženec tehdejšího krále českého a markrab ěte moravského Matyáše dosáhl Vilém svou p římluvou u n ěho, že povýšil Nosislav na m ěste čko, vysadil mu dva výro ční trhy a jeden trh týdenní (každou st ředu) a ud ělil m ěste čku m ěstský erb (ve Vyškov ě a den sv. Františka 1486) 29). Roku 1508 Vilém z Pernštejna koupil od Ladislava z Boskovic tvrz a m ěste čko Židlochovice. Od té doby m ěla Nosislav stejnou vrchnost s panstvím židlochovickým a tedy i tvrz jako její sou část pat řila postupn ě Pernštejn ům, Janu Ždánskému ze Zást řizl, Žerotín ům a Vadštejn ům. Na nosislavské tvrzi mohli v té dob ě sídlit i n ěkte ří p říbuzní majitel ů panství.Nep římým d ůkazem toho je skute čnost, že práv ě na nosislavské tvrzi byla v roce 1528 vyhotovena zásnubní listina Markéty, dcery Vilémova d ědice Jana II z Pernštejna (Bohatého), zemského hejtmana moravského, s Jind řichem, knížetem minsterským a olešnickým (zu Nosislave am Gedächtnistage der Geburt des H. Christi) 30). Prvním známým vrchnostenským ú ředníkem, který sídlil na tvrzi, je Jan Mauricný z Rajchova (p řed rokem 1540) 31) a po n ěm je znám Jan Frey z Freyku (v letech 1512-1546) 32). Více zpráv se už dochovalo o jeho nástupci Janovi Kytlicovi z Rudolce a na Heralticích (žil na tvrzi v letech 1548-1563), jehož bratr Mikuláš byl ú ředníkem na Pernštejn ě. Roku 1555, v ned ěli na t ři Krále „stalo se se čtení a srovnání mezi panem Janem Kytlicí z Rudolce a na Herulticích z jedné a Janem Branským, vincourem je/h/o z strany druhé, o to, co jest pan Jan Kytlic jemu na vincourování p ůjčil, podle kteréhož po čtu Jan Branský panu Janu Kytlicovi z ůstává 40 zl. rýn., a ty panu Janovi Kytlicovi na statku svém, kterýž má aneb míti bude, vokazuje, tak, aby z statku Jana Branskýho beze vší překážky panu Janovi Kytlicovi ta suma svrchu psaná 40 zl. rýn. zaplacena a dána byla. Stalo se v přítomnosti Václava Rozka, purgmistra (d ům 24), a starších Petra Skály (d ům 74) a jejich p řísedících toho roku, a ty peníze pa/n/u Kytlicovi se mají nacházeti na Masopustovi a na Ambrožovi Holým“. „Téhož léta a dne naho ře psaného pan Jan Kytlice u činil se čtení s Annou, poz ůstalou vdovou po nebožtíkovi Martinovi Váchovi, a to takové, že nebožtík Martin Vácha z ůstal panu Janovi Kytlicovi na vincourství 15 zl. rýn. dlužen, kterážto suma má z statku Vachova zaplacena býti. Stalo se v přítomnosti týchž osob naho ře psaných“ 33). V roce 1560 Jan Kytlic (Kytlice) z Rudolce dlužil peníze sirotkovi po Bartošovi Po čarovi z Nosislavi Václavovi (Václav Po čar v roce 1565 jako šestnáctiletý zem řel) 34). Roku 1563 byl Jan Kytlic sv ědkem na svatb ě svého p říbuzného, nosislavského řezníka Jakuba Moravy, spolu s dalšími p řáteli: vladykou Janem Bule z Bo řitova, Petrem Komínkem z Prost ějova, Vítem Dlapou ze Židlochovic a jinými 35). V témž roce „v sobotu po sv. Ji ří, za purkmistra Václava Rozka (d ům 24), starších Mikuláše Moudrého, Ji říka Zub řický/h/o ml. (d ům 26) a Vav řince Ván ě (d ům 8), hornýho, pan Jan Kytlic z Rudolce a na Herulticích z strany dluhu, kterejž jest m ěl a má na statku Jana Branskýho podle smlúvy te ď (?) navrchu zapsanýho a podle stvrzení kšaftem téhož Jana Branskýho se p řed ou řad najíti dal a na sumu témuž panu Janovi náležitou, totiž na t ěch 30 kop gr. čes. Takto se vypln ěti za čalo sirotku Po čarovýmu 4 zl., kteréž Vácha p řijal k sob ě a má je ou řadu nyn ějšímu zas položiti. Též panu Janovi Ambrož Holej z vinohradu na Zbejšovech od Branskýho koupenejm položil 4 kopy groš ů čes. Týž Toman Masopust z gruntu Jana Branskýho položil 2 kopy gr. čes. Ty pan Jan Kytlic vzal. U činí toho všeho 9 zl. Z ůstává se panu Janovi Kytlicovi 21 kop gr. čes. a ty mají takto vypl ňovány býti: od Ambrože p ři vánocích po 5ti kop gr. čes. a od Tomana Masopusta týž p ři vánocích 3 kop. To placení má jíti až do vypln ění sumy jeho svrchu psaný“ 36). Dalším hospodá řem na tvrzi byl Melichar Bohdalický z Bohdalic a na tvrzi (od roku 1568 do smrti v roce 1590). P řest ěhoval se na tvrz z lánu č. 47, který koupil v roce 1566 za 800 zl. od Samuela Panvice. V roce 1567 byl p řijat do moravského rytí řstva (vladyctví a p řídomek z Bohdalic dostal se svým bratrem Janem už v roce 1558) 37). Melichar Bohdalický byl t řikrát ženat (první žena Maruše Barská z Baršt ě, svatba 1577, druhá Hedvika Pacáková (Paca čka) z Dubence, svatba 1581, t řetí Kunka Vojická, podruhé vd. Pinkocká). Z dětí je znám jen syn Melichar (nar. 1582). V roce 1570 byl zeman Melichar Bohdalický z Bohdalic podez řelý z vraždy Hynka Pavlata z Olšan ( z domu 46) ; „šel na Pavlata se zbraní a motykou a na Pavlata beze vší p říčiny volal a mluvil, lotry jemu dávajíc a pohr ůžky činíc, že jej bíti bude“ ; Pavlat m ěl „zezadu žebra a ledví p řeraženy“ 38). Asi 1572 prodal Beneš Skurský ze Skur a ve Ždánicích Melicharovi Bohdalickému své peníze na jeho nyn ějším dom ě (p ůl druhého sta zl. 25 gr.) ; k uskute čnění prodeje ud ělil Skurský plnou moc svému švagrovi Alexandrovi Střelickému ze St řelic 39). V roce 1577 Melichar Bohdalický dal manželce své, paní Maruši Barské z Baršt ě, vinohrad Krajinu v Záhumení 40)

1578 Michal Londa m ěl v držení d ům bez p říslušenství (71, vedle tvrze), který „byl mnoho let pustý a roboty panský Jeho Milosti scházely. Z rozkazu Jeho Milosti pána Fridricha z Žerotína a na Židlochovicích pan Václav Pacák z Dubence, ty časy ou ředník na Židlochovicích, p řed námi (ou řadem) oddal jest na míst ě Jeho Milosti pána d ům urozené paní Maruši Barské, manželce pana Melichara Bohdalického (krom ě rolí, louk, zahrad a jiných všech k tomu domu p řípadností), aby dala sob ě stav ěti na tom míst ě, kde ten duom stál“. Michal Londa má doplatit verunky a p řitom užívat pole atd. Má platit též plat zemský. Stalo se v rathouze 36)

1578 pan Melichar Bohdalický z Bohdalic koupil peníze, které m ěl pan Vít Švestka z Chloustné na čtvrti vinohradu v Dlouhých Pad ělcích 37)

1581 pan Melichar Bohdalický dal paní manželce své milé, paní Hedvice Paca čce z Dubence, vinohrady Pacák (?), Pad ělek a Záhumení 38)

1582 „Jeho Milost pan Frydrich z Žerotína jest rá čil 1 čtvrt vinohradu v Dlouhých Pad ělcích na kmotrovství synovi pana Melichara Bohdalického z Bohdalic a na tvrzi v Nosislavi /dáti/“ 38) 1582 Melichar, syn Melichara Bohdalického z Bohdalic (1582-)

1582 nosislavský ou řad prodal panu Melicharovi Bohdalickému z Bohdalic na míst ě sirotk ů po neb. Stanislavovi Bo řkovském (d ům 69) čtvrt vinohradu krajinu v Dlouhých Liškách za 40 zl. ; pan Melichar tehdy koupil ješt ě čtvrt vinohradu v Krátkých Pad ělcích od Tomáše Buchetky (d ům 38) za 30 zl. 38)

1582 pan Melichar Bohdalický koupil od Petrky Chmela ře čtvrt vinphradu v Krátkých Pad ělcích za 30 zl. víd. a hned jest zase pan Melichar od Petrky t ěch 30 zl. p ři zápisu za hotovou sumu kpoupil, totiž za 14 zl. víd. a za 1 gr. 39)

1583 Melichar Bohdalický byl jedním z 9 rukojmích „brat ří starších novok řtěnských“, když kupovali od Martina Trnky jeden ze t ří dom ů, ze kterých pak vznikl jejich dv ůr (ten byl na míst ě dnešních dom ů 68 - 70, tedy v těsném sousedství tvrze 44)

1588 pan Melichar Bohdalický z Bohdalic koupil achtel Záho ří od Jana Červinky 1588 Apolena, dc. Palyše z Křepic, služebná ; v tomto roce se provdala za Hanzla Ševce ; „pan Melichar Bohdalický z Bohdalic šet říce věrnost a dobré chování jemu souce u čin ěné v služb ě, že jest se dob ře chovala, z lásky 1 čtvrt vinohradu v Dlouhých Pad ělcích ležící podle křtěnských daruje na ten zp ůsob: jestli Pán B ůh prve ji nežli Hanzla z tohoto sv ěta bez plodu povolati rá čil, aby takovej vinohrad zase k tvrzi připadl“ 40)

1590 Václav Bohdalický z Bohdalic p řiznal své d ědictví po bratru Melicharovi: ... p řiznávám se tímto zápisem, kdežkoli čten aneb čtouce slyšán bude, jakž neb. pan Melichar Bohdalický z Bohdalic a na tvrzi v měst. Nosislavi, bratr m ůj vlastní, ležíce na smrtedlný posteli, kšaftem u činil po řízení o všelijakým state čku svém po n ěm poz ůstalý, mn ě jest poru čil 50 zl., šaty své chodicí, zbroje, ru čnice, kordy. Jakž týž kšaft a inventá ř v sob ě obsahuje, to všecko jsem k sob ě zúplna a docela p řijal a navíce já d ědíce i budoucí potomci moji na nic víc natahovati se po neb. již psaném bratru svém se nechci, p řipovídám. Krom ě nápadu mn ě kšaftu od neb. bratra mého milýho poru čeného se vod říkám 41) 1590-1591 vdova po Melicharovi Bohdalickém z Bohdalic Kunka Vojická, podruhé vd. Pinkocká (m. Jan Pinkocký z Bieloblot)

1591 Kunka Vojická koupila od Martina Vep řka (d ům 11) zahrádku na Vina řích za 6 zl. hot. 42)

1591-1592 Augustin Kratochvíl uvádí myln ě jako držitele tvrze Diviše Hoštického z Hoštic a Václava Vahanského z Vahan čic ; ti však m ěli své domy jinde ; chybné je i zn ění k řestního jména Kfelerova: enbyl Václav, ale Mikuláš 1597 Kate řina z Litavan, d ěve čka u paní Kunky Vojické ; svatební smlouvu zadala svému manželovi, vdovci Ji říkovi Filovi, půlláníkovi 49, 15 zl. ; po jeho smrti se k ní na p ůllán p řiženil Václav Hrubý 43)

1597 vladyka Jan Pinkocký (Piontkowski, Pienkotský aj.) z Bieloblot, ú ředník panství židlochovského ( -1615) ; p ůvodem polský šlechtic sice vyženil tvrz, ale bydlel v ní jen velmi krátce ; je známa jen jediná zmínka, že se psal Pionkotský na tvrzi (1597) 46) 1.ž. Kunka Vojická, poprvé vd. za Melichara Bohdalického z Bohdalic) 2.ž. Ka ča Dob řinská z Dob řenic, ∞ asi 1598

1599-1608 Mikuláš Kfeller (Kšelar, Kštelar) z Longrina a na tvrzi, ou ředník panství židlochovského ( -mezi 1608 a 1613)

1599 Mikuláš Kfeller z Longrina koupil čtvrt vinohradu v Dlouhých Šimpercích od Jakuba Mandelera za hotových 19 zl. 46)

1600 a 1601 bral Mikuláš Kfeller verunky po 3 zl. od Ondry Perni čky (d ům 128) za dluh neb. Jana Špice (též d ům 128) na jeho dom ě 47)

1601 Mikuláš Kfeller bral z verunku Martina Linharta za dluh neb. Mat ěje Ševce 4 1/2 zl. 48) ; v témž roce bylo Mikulášovi dáno 2 zl. ze závdanku Marty, vdovy po Mat ěji Bedná řovi (d ům 10), na dluh 49)

1603 Mikuláš Kfeller koupil od Ji říka Chrudimského za 20 zl. čtvrt vinohradu slove Šejbl ; zavdal 5 zl. a zbytek splácel po 5 zl. ro čně 50)

1605 Mikuláš Kfeller koupil verunky (28 zl.) od Gregora Roštorfa (66) za 5 zl. hotových ; v roce 1614 už brali tyto verunky sirotci po neb. Mikulášovi Kfellerovi 51)

1608 pan Mikuláš Kfeller z Longrunu a na tvrzi n ějakých pen ěz (54 zl) k záduší povinovat byl (odkázal). Srážel je z dluhu neb. Jierga Klose (12 tolar ů), který bral verunky od Matouše Škody (d ům 76) 52)

1608-1618 brali Mikuláš Kfeller a po jeho smrti nápadníci ze spravedlnosti, kterou Mikuláš m ěl na vinohrad ě v Krátkých Šimperkách, který páni starší prodali v roce 1605 Da ňkovi Slezákovi, po 1 zl. ro čně 53) 1609 bral Mikuláš Kfeller z verunku Jury Vaní čků na d ům 2 zl., co neb. Vávra mu v zákupenství dlužen z ůstal, 1610 ostatních 1 zl. 21 gr. 4 d. 54)

1610 zanecháno od urozeného pana Mikuláše Kfellera verunku na zadržalé verunky, co neb. pan Melichar Bohdalický byl zadržel, s povolením paní Anežky Bohdalické /sestry Melicharovy, manželky Jind řicha Šubí ře/, totiž 3 verunky po 2 zl. Ty p řijal p. starý do po čtu obecního 55)

1612 bylo dáno Mikulášovi Kfellerovi z verunku Mikuláše Prytejfla 1 zl. 25 gr. (dluh za Ka ču Boudnou ; Ka ča byla pravd ěpodobn ě sirotek po Jurovi Vaní čkovi-Boudném) 56) 1613 sirotci Mikuláše Kfellera z Longrina a na tvrzi

1613 prodal pan Jan Diviš z Žerotína tvrz slove Kfellerovskou za 600 zl. panu Ji římu Arnoštovi z Karlovce; lán rolí, p ůl zahrady p ři tejž čtvrti za vodou, z kterejž plat Jeho Milosti pánu každý rok p řichází (1 zl. 6 gr.), 2 P řední louky, 1 louka od hranic němčických, 1 louka Kunova pod plat Jmp po 7 gr. 3 1/2 d., krom ě tý zahrady, z nichž (!) se k vubci platí. Místo závdanku pan Karlovec majíce na dom ě svém Bedná řovském (d ům 3) 34 zl. zaplacených a ješt ě k tomu za rok 1614 verunk 14 zl. Ostatek 602 zl. po 14 zl. ro čně; též všechny roboty podle jinejch láník ů z tejž tvrze vykonávati, poplatky všelijaké Jeho Milosti pánu, též bern ě sn ěmem na řízený. Pakli by se tomu všemu zadosti ne činilo, tehdy aby držitel tej tvrze povinen byl, když by se jemu od Jmp neb ou ředníka věděti dalo, do čtyr ned ěl tu tvrz robotným člov ěkem osaditi. Pakli by se toho do t ěch čtyr ned ěl nestalo, aby JMp neb ou ředník na míst ě JMp tu moc m ěl , túž tvrz skrze p řísežný osoby zdejší nosislavské šacovati dáti a dadouce podle šacunku závdavek na právo složiti, jinejm hospodá řem dle libosti své osaditi 57)

1613-1616 vladyka Ji ří Arnošt z Karlovce, láník ( -1616 nebo 1617) ; p ředtím hospoda řil na dom ě č. 3 ž. Maruše Bremová, dc. Jana Brema Sezemeckého z Tarnovic, poprvé vd. Vranovská (Teranovská) (m. Eliáš, d ům č. 3), pot řetí vd. Koutská (m. Václav) ∞ asi 1613 ; d ěti Ji ří a Maruše nem ěli

1616 pan Ji ří Arnošt z Karlovic prodal 2 čtvrti vinohradu ve Zbejšovech za 140 zl. mor. Davidovi Pybmerovi (d ům 65). Závdavek 54 zl. V roce 1619 m ěla dostat paní Maruše Koutská po neb. Davidovi Pybmerovi poslední verunk 3 zl. Novému majiteli Pongráci Wognerovi jej odpustila „za p říčinou, že vinohrad k spušt ění p řišel“ 58)

1617-1620 Maruše Koutská, roz. Sejzemecká z Tarnovic, dc. Jana Brema Sejzemeckého z Tarnovic, poprvé vd. Vranovská (m. Eliáš 3, podruhé vd. Karlovcová (m. Ji řík Arnošt z Karlovce), lánice

1617 Maruše Koutská zaplatila za Ji řího Arnošta z Karlovce 3 zadržalé verunky po 14 zl. 57)

1617 paní Maruše Premovna Sejseme čka z Tarnovic prodala achtel vinohradu v Dlouhých Liškách za 18 zl. 59) 1618-1620 kladl verunky na tvrz po 14 zl. manžel paní Maruše Václav Koutský ; roku 1618 „takový peníze, týž i ty z vejrunk ů od paní Maruši Seysemecké, paní manželky téhož pana Václava, jsou do d ůchodu Jeho Milosti pána protiv kvitanci odvedeny“ 57)

1620 dala Maruše Koutská tvrz s příslušenstvím zapsat svému manželovi Václavu Koutskému ; v purkrechtní knize o tom píší nosislavští starší: “pon ěvadž v nyn ějších ne čestech /=h říšných dobách/ a časích nebezpe čných v lidech všelijaký prom ěny se stávají, pro budoucí zmatky a nesnáze, kte ří by, pokudž by která osoba z nich smrtí zachvácena byla, vzniknouti jm ěly, žádost na nás se složili, abychom její /jejich/ z obou stran dobrovolný ohlášení a p ředn ě zápisem do těchto knih městeckejch opat řiti dali. Protiv čemuž znajíce žádosti jejich slušné bejti, čeliti jsme necht ěli, nýbrž k tomu ke všemu povolili. I oznámila paní Maruše Sejzemecká z Tarnovic: pon ěvadž s(e) paní Johanou, sestrou svou vlastní, ve všem statku rozdílné jsou a nemajíce dědic ův svejch žádnejch krom ě pana manžela svého: pokudž by Pán Bůh paní Maruši uts. smrti neuchoval a prveji nežli pána jejího z tohoto sv ěta vytrhnouti rá čil, tehdy statek sv ůj všechen mohovitej i nemohovitej, jak tvrz m ěste čka Nosislav ě i s příslušenstvím jejím, též svršky všelijaký i vinohrady a což by jí tak koliv ěk podle vejminky smluv jejich svadebných náleželo a jakýmkoliv jménem se jmenovati by mohlo, všecko panu Václavovi Koutskýmu, panu manželovi svýmu nejmilejšímu, k mocnýmu užívání tímto zápisem odvozuje a nad tím všim mocného hospodá ře činí, v čemž právu žádnej jinej člov ěk na budoucí časy žádnú p řekážku činiti nemá a právo k tomu jmíti nem ůže. Pro lepší pam ěť a toho všeho ujišt ění tento zápis do knih t ěchto u čin ěn” 57)

1620-1623 Václav Koutský, láník ž. Maruše Sejzemecká z Tarnovic, dc. Jana Brema Sejzemeckého z Tarnovic, poprvé vd. Vranovská (m. Eliáš 3, podruhé vd. Karlovcová (m. Ji řík Arnošt z Karlovce) ; Václav a Maruše byli bezd ětní

1621-1623 pokra čoval pan Václav Koutský v kladení verunk ů po 14 zl. do panského d ůchodu 57)

1623-1654 o osudech tvrze v dob ě, kdy v ětšina m ěste čka byla válkou zdecimována, nejsou žádné zprávy ; jisté je, že v těchto letech nebyla obydlena a pozemky nebyly obhospoda řovány ; její bytelná stavba však zřejm ě ty t ři desítky let na rozdíl od ostatních nosislavských dom ů, které se po zpustošení musely v ětšinou stav ět od základ ů znovu, vydržela ; sv ědčí o tom i následující zápis, který hovo ří sice o tom, že „jak na stavení /tvrzky/, tak na gruntech k ní náležejících žádného vzd ělání se ne činí“, ale ne o tom, že by byla vále čnými událostmi vážn ěji poškozena

1654 Zdislava hrab ěnka z Valdštejna v ěnovala nosislavskou tvrz, osvobozenou už za p ředcházející držitel ů, ode všech robot, v hodnot ě 426 zl. za v ěrné služby ú četnímu písa ři v Třebí či a svému sekretá ři Melicharovi Müllerovi. „Já, Zdislava, hrab ěnka z Waldsteina, rozená z Sezimova Oustie, paní na Židlochovicích a T řebí či. Tak jakož na poru čení mé ou řad m ěst. Nosislav ě jsou u činili a mn ě hodnov ěrný vejpis z knih purkrechtních m ěst. jejich, jak by draze na sumu pen ěz tvrze Kfellerovské, po robotami panskými a platy ouro čními jsouce zavázána, s příležitostmi jejími a komu kterého času prodána byla, jak placení ro ční po veruncích, co jest na ní od držitel ův jí zaplacené, a co ješt ě dopláceti z ůstává, podali. V kterémžto vejtahu vynachází se, že na dot čenou tvrzku s příležitostmi jejíma platiti jest čtyry sta t řidceti šest zlatých moravských, a ta /suma/ do d ůchod ů mých židlochovských všecka zcela a zouplna k vykládání náleží. A pon ěvadž od čas ů dávných prošlých žádného držitele dot čené tvrzky nebylo, není a posavád se nenachází, takže co dále jak na stavení, tak na gruntech k ní náležejících žádného vzd ělání se ne činí, nýbrž čím dále vždy k větší škod ě a zkáze p řichází a tudy placení a pokládání pen ěz mn ě náležejících uchází. I tehdy, aby k nějaké adifikací a vzd ělávání dot čení gruntové moji zase p řijíti mohli, na snažné a ponížené toho p ři mn ě vyhledávání Melichara Müllera pro jeho v ěrné služby mn ě čin ěné a až posavad vykonávající tu milost jemu činím a sumou pen ěz na jmenované tvrzi Kfellerovské v měst. Nosislavi mn ě naležející, takový grunt té tvrze a s jejími p říležitostmi, to všecko k jeho mocnému a svobodnému a svobodnému užívání odevzdávám a toho všeho sob ě jak nyní, tak i na časy budoucí prázdna činím a p ři tom p ři všem žádného práva sob ě ani žádnému jinému nepoz ůstavuji. Co se dotej če robot povinných, že držitelé té tvrzky z mil. vrchnosti v robotách šet řeni byli, také dot čenému Melicharovi Müllerovi tu milost jako prvn ějším držitel ům činíc a jeho všelijakých robot osvobozuji. Platy ouro ční z těch grunt ův do d ůchod ů mých povinný - ty se mají každoro čně zcela a náležit ě odvozovati. Pro lepší toho jistotu a plnost toho všeho, co se nadpisuje, jsem se v tom listu svou vlastní rukou podepsala a sv ůj přirozený secret se s jistým mým v ědomím p řitisknouti dala. Jenž jest dán na Židlochovicích 6. dne m ěsíce jully léta Pán ě 1654. L.S. Zdislava, hrab ěnka z Waldsteina“ 60)

1654- asi 1671 Melichar Müller, láník, bývalý sekretá ř Zdislavy hrab ěnky z Valdštejna a d ůchodní písa ř v T řebí či 1668 „vinohrad panu Melicharovi Milerovi, sekretá ři hrab ěnky starý z Valdštejna, darovaný, od n ěho Václav Srnec (d ům 20), soused zdejší, za 8 zl hotových /nále/žit ě koupil“ 61)

1671 při soupisu komín ů byl do seznamu zapsán „kamenný d ům“ se 3 komíny, který pat ří panu Melicharovi Müllerovi, ale bydlí v něm podruh 62) 1671 neznámý podruh

1673 Melichar Müller prodal tvrz za 624 zl. mor. 40 kr. Augustinovi Guldtovi (Goldovi), na kteroužto sumu on Augustin dobrovoln ě p řistoupil a p ři zápisu ihned 30 zl. mor. závdanku položil (kterýžto pan Melichar p řed právem p řijal) a rok po roku od p říštích svatých T řech král ův 1674 po 10 zl. mor. až do vyplacení vší sumy se uvolil. P ři této koupi byla na tvrz poprvé uvalena robota. Zápis v purkrechtní knize: „Léta Pán ě 1673, dne 17. juny, za rychtá ře Pavla Rychtá ře, u čin ěn jest tento zápis, že jest Její Milosti paní, paní Zdislava, hrab ěnka z Waldsteina, tvrz svou nápadem po Kfellerovi dosáhnutou, zde v měst. Nosislavi, s jedním lánem rolí, s půl zahradou p ři tejž tvrti za vodou, z kteréž plat J.Mil. pánu každý rok přichází 1 zl. mor. 6 gr., se dv ěma loukami na P ředních loukách, s loukou jednou od hranic n ěmčických s 1 loukou Kunovou pod plat panský po 7 gr. 3 1/2 d., to všecko panu Melicharovi Myllerovi, jakž vejš psáno darovati rá čila (krom ě tý zahrádky, z níž se k obci platí), kteroužto tvrz on zase s dobrým svým rozmyslem vejš psanou Augustinovi Guldtovi za sumu 624 zl. mor. 40 kr. zaprodal, na kteroužto sumu on Augustin dobrovoln ě p řistoupil a p ři zápisu ined 30 zl. mor. závdansku položil, kterýžto pan Melichar před právem p řijal a rok po roku od p říštích s/va/tých T řech král ův 1674 po 10 zl. mor. až do vyplacení vší sumy jest se uvolil. Též všecky roboty podle jiných láník ů z tejž tvrze vykonávati, poplatky panské, též bern ě císa řské i jinak nespoušt ěti. Rukojmie za n ěj slíbili, totiž Tobiáš Mahovský (21) a Jan Pysk (19), oba sousedi m ěst. Nosislav ě 60)

1673-asi 1694 Augustin Guld (Kuld, Gold), láník ( -asi 1694) ; p ředtím hospoda řil ve Cvr čovicích ž. Dorota, roz. Srncová, dc. Václava 20, podruhé vd. Fialová (m. Tomáš 129) (asi 1651-1711)

1673 podle lánského rejst říku byla usedlost Augustina Golda jediným lánem v Nosislavi ; lán sestával ze 3 kus ů rolí (17 m ěř ic 2 2/3 achtele v 1. t říd ě, 8 mír 5 1/3 achtele ve 2. t říd ě); jeden p ůllán sem byl p řeveden od pustého p ůllánu č. 3 62) 1678 Ji řík Guld, syn Augustina (1678- )

1680 Ji ří Lehne ze Starého Brna provád ěl p řestavbu tvrze. N ěmecky psaná stavební úmluva se nachází ve fondu býv. obecního archivu v Nosislavi, dnes v okr.Okr. archivu v Rajhrad ě 63). Český p řeklad úmluvy: Práce v Nosislavi. Postaví se za čínaje od horní uli čky brána, dále brána proti uli čce, silná nová ze ď k ho řejší sv ětnici, také od základu, nový vstupní prosotor do sklepa, vchod. Jelikož se celá budova zesílí pavla čí a klenutím kom ůrky nad klenbou, přistaví se p ěkná omítnutá sv ětnice a vedle ní ve staré budov ě na úrovni sv ětnic čistá komora, ve které se musí postavit nová p říční ze ď. Zřídí se kuchy ň a čistý komín, dv ě pece, ohništ ě a vedle kuchyn ě op ět spížka, také s novou p říčnou zdí a naproti ní op ět komora, v níž se také postaví nová p říční ze ď. U dvora a sklepa se k nové budov ě p řistaví zd ěné schody a čistá pavla č. Snížené schody u vchodu do sklepa se odstraní, postaví se schody ve sklep ě a p ři dot čeném sklep ě se všechno vylepší a upraví k pohodlnému bydlení, nová sv ětnice a pavla č se vyrovnají. Naproti tomu ve velké komo ře se odstraní stará nepot řebná dlažba a vydláždí se znova. Nikoliv na mé náklady zbo ří jeho lidé staré schátralé zdi a postaví zase nové. Veškeré základy nové stavby, jak bylo řečeno, vykopou a vyvezou jeho lidé. U preshauzu, avšak pod klenutím se postaví nová p říčná ze ď a vše, co je pot řebí pro zachování a konzervování zaklenutého, se provede pevn ě a mistrovsky. V preshauzu se nechá tromp /= konstrukce vytvá řející p řechod mezi mnohoúhelníkovým p ůdorysem a kruhovou klenbou/ podle pot řeby zazdít. Také vedle staré konírny se postaví od základu nový chlév pro krávy, chlév pro telata (jalovice) a chlívky pro prasata. Celá dvorní ze ď se podle pot řeby zvýší a pokryje dobrými taškami. Též v uli čce u schod ů se vystaví v dvorní zdi branka a pod druhou bránou se postaví dva semety. Všechny zdi, staré i nové, vnit řní i vn ější, s dvojitým vurfem ve sv ětnicích, se musí omítnout a celkov ě nic, co je t řeba k dokon čení stavby, se nevynechá, na míst ě se ud ělá a mistrovsky postaví. Za takovou práci se má dát na pen ězích 180 zlatých a k tomu naturálie: 20 mír žita, 2 míry hrachu, 2 míry je čmene, 2 míry ovsa, 2 sudy piva a 50 funt ů sýra

1689 Pavel Gold, „spolusoused p říští náš“, koupil od svého d ěde čka Václava Srnce achtel vinohradu v Horních Pad ělcích za 12 rejnských hotových ; 1729 zd ědil tento vinohrad spolu s dalším vinohradem (1 achtel Plachty) Josef Mikulášek s dcerou Verunou po neb. Pavlovi Goldovi 64) 1694 Marina Guldová, dc. Augustina viz m. Ji řík Ambrož, ∞ 1688 1694 Krystýna Guldová, dc. Augustina viz d ům 26 (m. Šimon Krakovec, 2.m. Jakub Sklená ř) 1694 Mat ěj Guld, syn Augustina (1682-1729) viz Poho řelice 1694 Alžb ěta Guldová, dc. Augustina (1683- viz Nová D ědina (m. Jan Zelinka)

1694 „po nebo. Augustinu Goldtovi, který u syna svého Pavla Golda na tvrzi v městis Nosislavi zem řel, poz ůstalosti se vynachází: žita na zimu vysetého na Slatin ě 4 m ěř ., pšenice po 1 m ěř ., krávy dojný 4 kusy, svin ě plemený 2, v čel 5 špalk ů, vinohradu v Křínkách, na v ětším díle pustého 1 1/2 achtel, v Šimperkách , však teprve n ěco vysad ěného 3 acht. Sirotci z ůstávají t ři: Mates, B ěta a Krystina. Actum dne 22.marti 1694“ 65).

1694-1700 Pavel Guld (Gold), láník, syn Augustina ( -1700) ž. Lucie (Lucy, Lucina) Solni čková, dc. Jana, poprvé vd. K řížová (m. Ji řík), pot řetí vd. Filípková (m. Josef) ( -před 1729) 1700 Veronika Guldová, dc. Pavla (1692- ) viz d ům122 (m. Josef Jindra-Mikulášek) 1694 Vav řinec Guld, syn Pavla (1694- ) 1700 Kate řina Guldová, dc. Pavla, vd. Fuglová (m. Ond řej, syn Jana, ∞ 1721) (1695- ) 1700 Rozina Guldová, dc. Pavla (1698- )

1700-1702 vdova Lucina Goldová, lánice 1702 tvrz, „které on Augustin Gold držel a užíval, pušt ěna Josefovi Filípkovi ; on na to všecko p řistoupil“ 66)

1700-1729 Josef Filípek, láník, pozd. p ůlláník, syn Šebestiána z Budkovic ( -před 11.10.1729) ž. Lucina, roz. Solni čková, dc Jana, poprvé vd. K řížová (Kreytzová) (m. Ji ří), podruhé vd. Goldová (m. Pavel) ( -před 1729) ∞ 1702

1706 Josef Filípek napsal panu Karlovi Ludovicovi, regentu hrab ěte Sintzendorfa, že sv ůj velký d ům u vody, d říve lán, nyní p ůllán, ze kterého platí dan ě, si m ěl p řed lety dát p řipsat, ale nem ěl tehdy peníze na p řípis. Te ď bylo zjišt ěno, že jeho pole má pat řit k jinému domu. Tvrz byla potom Filípkovi dodate čně p řipsána 66)

1708 „s vědomím pana Fabiána Šebastiána Teyma, ten čas hejtmana panství židlochovského Jan R ůži čka (3) 1 louku slove Želízka vedle Jana Červinky (32) Josefovi Filípkovi z jistých p říčin postoupiti musel, kterážto jemu Josefovi Filípkovi odvozena“ ; jde pravd ěpodobn ě o pozemek, o kterém Filípek psal 1706 regentovi Ludovicovi 66)

1729 nastoupil na tvrz po nebožtíkovi Josefu Filípkovi jeho ze ť Josef Pyšný. „Josef Pyšné vezma sob ě za manželku Kate řinu, ot čímovskou dceru po neb. Filípkovi, nastoupil do hospodá řství po neb. Josef Filípkovi, totiž tvrzi u vody“. K tvrzi pat řil p ůllán rolí „t ři dílce v sob ě obsahující“, zahrada za vodou, 1 Klu čenina, „P řední lóka“, pololánní louka Želiská, půllánní louka v Želízkách na Uher čicku, achtel vinohradu v Krátkých Liškách. „Pyšné bratru ženy jeho Janu K řížu /d ům bez čísla za domem 42/ svou chalupu v 50 zl. podstoupil a ješt ě on Pyšné 25 zl. na zaplacení dluh ů Filípkových hotových pen ěz položil (p řijal Ji řík Hejtmánek (d ům 25) jakožto auditor)“ 67)

1729-1738 Josef Pyšný, p ůlláník, syn Tomáše z domu bez čísla za domem 42 (1691-1738) ž.Kate řina, nevl. dc. Josefa Filípka, podruhé vd. Hlavá čková (. m. Kristián)

1729 Pavel Wanczel (Vancl) zd ědil po po smrti vdovy /Luciny/ po neb. Josefu Filípkovi, /nevl./matky své manželky /Mariny, roz. K řížové/ achtel vinohradu v Placht ě 68) 1737 Pavel Pyšný, syn Josefa, pozd. chalupník č.141 (asi 1716-1776) 1738 Kate řina Pyšná, dc. Josefa (1723- ) 1738 Judita Pyšná, dc. Josefa (1725- ) 1738 Bartolom ěj Pyšný, syn Josefa

1738-1739 vdova Kate řina Pyšná

1739-1754 Kristián Hlavá ček, t řičtvrt ěláník (asi 1686-1754) 1.ž. Anna 2.ž. Kate řina, poprvé vd. Pyšná (m. Josef) ∞ 1739 1739 Vilém Hlavá ček, syn Kristána, pozd. sedlák č. 46 (1716- 1777) 1739 Alžb ěta Hlavá čková, dc.Kristána (1718-1754) viz d ům 122 (m. Ond řej Mikulášek) 1741 Magdalena Hlavá čková, dc.Kristána (1720-1780) viz d ům 113 (m. Martin Ošoust) 1754 Josef Hlavá ček, syn Kristiána, pozd. podruh 158 (asi 1727-1790) 1754 Bernard Hlavá ček, syn Kristána, pozd. sedlák č. 138 a 119 (1734-1783)

1754 třičtvrt ělánní d ům s půllánními a chalupními grunty: Zadní, Prost řední a Přední dílce, Dlouhá Záhumínka, Krátká Záhumínka u vody, pole U vejhonu, pole u P ředních luk, čtvrtlánní pole (1 míra 2 achtele), celkem 18 m ěř ic 4 1/2 achtele; dále vinohrad Krátké Lišky (1 míra 4 achtele), louky první Želízka, Uher čická Želízka, P řední (p ůllánní) louka, Klu čina, celkem luk 9 m ěř ic 2 achtele; potom ješt ě zahrada u domu, Velké Vinary a 2 parcely Kroužko; Dan ě celkem 2 zl. 19 kr. 1 d.; robotní povinnost 69)

1754-1756 Vav řinec Hochman, p ůlláník, syn Mat ěje (1725-před 3.7.1758) ž. Marina Svobodová, dc.Josefa, láníka P řísnotice, poprvé vd. Svobodová (m. Josef), pot řetí vd. Zbo řilová (m. Bartolom ěj) (1729-1782) ∞ 1752 1756 Marina Hochmanová, dc. Vav řince (1753-1770, jako šestnáctileté se utopila) 1756 Magdalena Hochmanová, dc. Vav řince, 1783 vd. za Mat ěje Flodra Unkovice 24(1753-1770)

1757 “p ředstoupil Šebastián Pyšné (Pyšný) p řed radní st ůl a dostate čně písebn ě (!) proukázal, že strany podílu, co jeho brat ři Pavel a Bartolom ěj na dom ě otcovském, tvrza řečeném, každý po 63 zl. pohledávati m ěli, náležit ě vyplaceni a docela odpraveni jsou, a tak snažn ě toho žádal, aby jemu týž otcovský d ům p řipsaný byl” 67)

1757-1771 Šebastián Pyšný, p ůlláník, syn Josefa (1732-1774) ; p ředtím hodpoda řil na p ůllán ě 48, od roku 1771 ve Velkých N ěmčicích 56 1.ž. Terezie Svobodová, dc.Mat ěje 17 (1729-1768) ∞ 1750 2.ž. Rozina Balšínková, dc. Martina 78 (1747- ) ∞ 1768

1768 podle svatební smlouvy s Rozinou Balšínkovou přinesl Šebastián Pyšný do manželství p ůllánní d ům a achtel vinohradu v Šébni, nev ěsta n ěkolik zlatých, které jí z ůstaly po otci 70)

1768 Marie Anna Pyšná koupila od Šebastiána Pyšného druhý achtel jeho vinohradu Šébn ě za 36 zl. 3 kr. a sou časn ě zd ědila po své matce Kate řin ě 2 achtele vinohradu Plachty. Šebastián o ni bude pe čovat, protože je zmrza čená, nemocná a neschopná pracovat ; p řitom bude užívat její vinohrady 71) 1771 Anna Pyšná, dc. Šebastiána, pozd. svob. matka dcery Mariny, která jí jako p ůlro ční zem řela(1759- ) 1771 Jakub Pyšný, syn Šebastiána, pozd. domká ř č. 154 (1764- )

1771 svatební dar Mat ěje Pyšného od otce Šebastiána p ři svatb ě s první ženou; pro oba rodi če vým ěnka: sv ětni čka, komora, p ůl stodoly, 3/4 zahrady za vodou, Klu čina (louka), Kunovy louky, p ůl humna ; Julianino věno byly 3 pozemky a 1 kus hov ězího dobytka 72)

1771-1775 Mat ěj Pyšný, t řičtvrt ěláník, syn Šebastiána (1753-1831) ; po roce 1775 hospoda řil na p ůllánu č. 48 a od roku 1785 na lánu v Přísnoticích 1.ž. Juliana Loskotová, dc. Mat ěje 63 (1751-1783) ∞1771 2.ž. Kate řina Mahovská, dc. Františka 119 (asi 1765-1831) ∞ 1784 1771-1774 Šebastián Pyšný, vým ěnká ř (1732-1774) ž. Rozina Balšínková (1747- ) 1774 Anna Pyšná, dc. Šebastiána, svob. matka dcery Mariny (1759- ) ; Marina zem řela jako sedmim ěsí ční dít ě 1776 1774 Jakub Pyšný, syn Šebastiána, pozd. domká ř v Unkovicích a v Nosislavi č. 154 (1764- )

1775 dle urbarialní fase pat řilo k tvrzi 13 mír 2 achtele p ůlláních polí, 5 mír 2 achtele svobodných pozemk ů a louky s výnosem 4 a p ůl f ůry. Dan ě 10 zl. 24 kr., činže 3 zl. 46 kr. 2 d.. P ěší robota po 3/4 roku po 1 dni v týdnu 73) 1775 Terezie Pyšná, dc. Mat ěje (1772- ) viz P řísnotice 24 (m. Bartolom ěj Čermák, ∞ 1791) 1775 Kate řina Pyšná, dc. Mat ěje (1775- ) viz č. 102 (m. Martin Dvo řák)

1775 vym ěnil Mat ěj Pyšný t řičtvrt ělán za p ůllán 48 s Josefem Svobodou

1775-1777 Josef Svoboda, t řičtvrt ěláník, syn Bernarda z Přísnotic (1723-1777) 1.ž. Rozina 2.ž. Marina 3.ž. Eleonora (asi 1715-1780) 1775 František Barták, podruh, syn Mat ěje z Jezer (asi 1757- 1810) ; žil v podržství i v č. 49 a 83 ž. Mariana Pavouková, dc. Josefa, poprvé vd. Pekárková (m. Martin, d ům 77) (1753-1829) 1777 Tomáš Svoboda. syn Josefa, svob. (1758-1777)

1777-1779 vdova Eleonora Svobodová

1779 převzal tvrz (t řičtvrt ělán i s grunty pat řícími k půllánu 48) Bartolom ěj Zbo řil od vdovy Eleonory Svobodové po odmítnutí své ženy Marie Anny roz. Svobodové. Vdov ě Eleono ře m ěl vyplatit podle smlouvy o prodeji domu 250 zl. Získal tedy tvrt „titulo heredis, částe čně titulo empti venditi“ (d ědictvím, částe čně koupí). Vdov ě pat řilo ješt ě bydlení a užívání Grefet 74) 1779-1780 Bartolom ěj Zbo řil, t řičtvrt ěláník, syn Adama z Poho řelic (1729-1780) ; předtím hospoda řil na č. 55 ž. Mariana Svobodová, dc. Josefa z 1. manželství, poprvé vd. Hochmanová (m. Vav řinec) (1729-1782) ∞ 1758 1779 vdova Eleonora Svobodová, vým ěnká řka 1780 Mat ěj Zbo řil, syn Bartolom ěje (1767-1811) viz 152, 169

1780-1808 Jan Zbo řil, p ůlláník, syn Bartolom ěje (1762- 1815) ž. Kate řina Záblatská, dc. Václava z Nikol čic (asi 1764-1822) ∞ 1784 1780-1782 vdova po Bartolom ějovi Mariana Zbo řilová (1729-1782)

1781 Jan Zbo řil, tehdy ješt ě svobodný, i se svou matkou Magdalenou z ůstali po vyhlášení toleran čního patentu katolíky ; katolíkem byl i Jan ův bratr Mat ěj (169), ale sestry Kate řina a Anna se provdaly za evangelíky ; on sám si vzal také ženu z evangelické rodiny z Nikol čic, svatbu m ěl evangelickou a všech 6 jeho d ětí (4 z nich zem řely ve v ěku do 2 let) bylo pok řtěno v evangelické modlitebn ě 1782-1783 Mat ěj Schlosser. podruh ; žil v podružství v č. 81 a 109 ž. Anna 1784 Magdalena Zbo řilová. dc. Bartolom ěje (1764- ) 1784 Kate řina Zbo řilová. dc. Bartolom ěje (asi 1768-1811) viz d ům 117 (m. Mat ěj Kvizda) 1784 Anna Zbo řilová. dc. Bartolom ěje (1773-1801) viz Rychmanov ( m. Josef Bohatý)

1784 třičtvrt ělán byl Janovým protiv ěnem p ři svatb ě s Kate řinou Záblatskou ; starší sest ře Magdalen ě m ěl Jan zajistit 8 let svobodné bydlení a mladší sest ře Ann ě 50 zl. 75) 1785 Eleonora Procházková, služebná viz 211 (m. Martin Rylich) 1785-1786 Mat ěj Flodr, podruh, syn Vav řince, Unkovice 24 ( -1813) viz 169, 183

1790 Jan Zbo řil si vyp ůjčil od sirot čího ú řadu v Židlochovicích 150 zl. ; záruka půllán 76)

1808 svatební dar Mat ěje Zbo řila p ři první svatb ě - dar od otce Jana (hodnota půllánu 1000 zl. b ěž. čísla); rodi čů m bydlení, komora, chlív, p ůl stodoly, pole Krefry, p ůl zahrady Vinary, p ůl P řední louky ; pozd ěji byla vým ěnka dopln ěna ješt ě o p ůl domácí zahrady, P řední humínko a místo ve sklep ě; povinnost zaplatit otci 100 zl. 77)

1808-1839 Mat ěj Zbo řil, p ůlláník, syn Jana (1787-1854) 1.ž. Alžb ěta Ne časová, dc. Jana z č.44) (1788-1822) ∞ 1808 2.ž. Anna Solni čková, dc. Václava z č,106 (1788-1865) ∞ 1822 1808-1815 Jan Zbo řil, vým ěnká ř (1762-1815) ž. Kate řina Záblatská (asi 1764-1822) 1819-1821 Terezie Zbo řilová, dc. Jana (1798-1824) viz d ům 95 (m. Martin Trávní ček)

1821 půllánní d ům s 2 sv ětnicemi a komorou; 4 pole, zahrada V humnách, 5 luk; celkem 8 jiter 44 4/6 čtver. sáh ů; dan ě 2 zl. 19 kr. 1 d.; p ěší robota 65 dní 81)

1822 podle svatební smlouvy si snoubenci Mat ěj Zbo řil a Anna Solni čková nezadávali tvrz, ale nev ěsta jen1 achtel vinohradu a ženich Zbejšov a Kinglí řku 78) 1835-1842 Jan Zbo řil, syn Mat ěje, pozd. domká ř 191 (1814-1885) 1835 Mariana Zbo řilová, dc. Mat ěje (1817-1891) viz d ům 164 (m. Pavel Solni čka)

1839 podle svatební smlouvy v ěno Mat ěje Zbo řila - dar otce Mat ěje (hodnota půllánu 400 zl. konv. m ěny); pro rodi če vým ěnka: sv ětnice, komora, chlév pro krávy, p ůl stodoly, p ůl p ůdy vedle stavení, domovní zahrada vedle Mahovského, p ůl domovního sklepa, 11 mír žita, 6 pšenice, 5 turkyn ě, 25 cent ů sena, užívání louky, P řední kroužko, spole čné užívání vinného presu, preshausu a sýpky. „Více taky jim ponechává otec v dom ě 1 páru koní, v ůz, pluh, slovem s celým p říslušenstvím, co k páru koní p řináleží v cen ě za 80 zl. a naproti tomu za ty nasávající manželé všechnu potažní práci až do smrti darmo obdělávati“. Nev ěstino v ěno tvo řilo 7 pozemk ů: Kolpas, Šéb ňa, Vysoké hory, Hónary, Krátké Šimberky, Dolní Pad ělky, Kotle, Hónar. Hónar a Krátký Šimberg však novomanželé museli p řevést ženichovu bratrovi a nev ěstin otec mu ješt ě p řidal 50 zl. 79)

1839-1869 Mat ěj Zbo řil, p ůlláník, syn Mat ěje (1812-1889) ž. Mariana Sedlová, dc. Pavla z č. 128 (1821-1876) ∞ 1839 1839-1854 Mat ěj Zbo řil, vým ěnká ř (1787-1854) ž. Anna Solni čková (1788-1865)

1847 půlláníkovi Mat ěji Zbo řilovi zrušena robota 78 p ěších dní a p řevedena na peníze (1 den roboty = 7 krejcar ů): 9 zl. 6 kr.; aboli ční kapitál 182 zl. 1858 Josef Cikl, podruh, syn Pavla 142 (1802- ) 1.ž. Johana Bará čková, dc. Jakuba 2.ž. Eva Žáková, dc. Mat ěje 75 ( -1849)

1860 Mariana Zbo řilová zd ědila po otci Pavlovi Sedlovi Záhumení na Nové ulici v hodnot ě 262 zl. 50 kr. rak. m ěny ; po Marian ě zd ědila toto pole její nezlet. dcera Eva 80) 1866 Josef Kone čný, podruh, syn Nikodéma 84 (1809-1866 cholera) viz 21 ž. Marie Fialová, dc. Bartolom ěje 117 (1803-1873) ∞ 1853 viz 47

1869 věno Pavla Zbo řila dle odstupní smlouvy s rodi či Mat ějem a Marií Zbo řilovými (p ůllán v hodnot ě 4000 zl.); zástavní právo na výplatu 500 zl. pro nezlet. Evu Zbo řilovou; pro rodi če bydlicí a naturální vým ěnka 81) 1869-1888 Pavel Zbo řil, láník, syn Mat ěje (1847-1888) ž. Eleonora Hejtmánková, dc. Františka z č. 17, podruhé vd. Luklová (m. František č. 58, “tlustý Lukl”) ∞ 1869 1869-1889 Mat ěj Zbo řil, vým ěnká ř (1812-1889) ž. Mariana Sedlová (1821-1876) 1880-1881 Eva Zbo řilová, dc. Mat ěje (1859-1909) viz d ům 50 (m. Václav Skála) 1880 Terezie Muchová, sloužící, dc. Jana z Nikol čic viz d ům 5 (m. František Sevránek)

1883 dluh u spo řit. v Židloch. 900 zl. + 5 1/2 % úroky a náklady 45 zl . 82) 1886-1900 Václav Zbo řil, syn Pavla (1875-1958) viz 58 1897 Antonína Zbo řilová, dc. Pavla (1877-1951) viz 55 (m. František Hlavá ček)

1888-1925 Pavel Zbo řil, rolník, syn Pavla (1870-1925) ž. Anna Luklová, dc. Martina 132 (1876-1960) ∞ 1895 1898 Marie Luklová, porodní bába, dc. Jana 183, svob. matka, ev. (1873-1929) viz 4, 287 1899 František Keprt, d ělník, syn Valentina z Blanska, p řísl. do Rájce (1870- ) ; bydlil v podružství též v č. 25, 70, 76 ž. Marie Odehnalová, dc. Martina 76 (1872- ) 1901-1910 Emil Zbo řil, syn Pavla (1879-1957) viz 58, 317 1901 zemský výbor vrátil obci dopis obci Rájecké, kterým žádala, aby p řim ěl Rájec k zaplacení 42 korun za vyvezení rodiny Keprtovy ; Keprt se v Nosislavi dopoušt ěl krádeží a podvod ů; Nosislavští nedodali rodinu na postrkovou stanici, ale pro t ěhotenství paní Keprtové dali rodinu s 3 d ětmi (František 1894, Václav 1896, Jan 1899) odvézt vozem Jana Hlavá čka ; zemský výbor nebyl k zákroku p říslušný 83) 1901-1910 Emil Zbo řil, syn Pavla ; bydlil pozd ěji v č. 58 a 317 (1879- 1957) asi 1905 Jan Surovec, čeledín, syn Ji řího z Liptálu, ev. (1879- 1948) ; žil v podružství též v č. 98, 193, 206 a 314 ž. Eleonora Kotou čková, dc. Josefa z č. 193 (1881- 1962) ∞ 1908 1905 Klára Pezlarová, d ělnice, svob. (1830-1905) 1909 Mat ěj Elsner, nádeník a almužník, syn Mat ěje z č. 137 (1840-1909) 1911 Ludvík Polínek, nádeník, syn Cyrila z Rakvic (1884- ) ž. Terezie Slouková, dc. Františka 80 (1886- ) 1923-1925 Ing. Jaroslav Zbo řil, syn Pavla (1902-1984) ; žil na Vsetín ě a v Ostrav ě ( ředitel st řední pr ůmyslové školy) ž. Božena Babicová (1915 -1996 Vsetín) 1925-1960 vdova Anna Luklová (m. Pavel) (1876-1960)

1925-1967 František Zbo řil, rolník, syn Pavla (1896-1967) ž. Ludvíka Španielová, dc. Josefa 106 (1900- ) ∞ 1926 1925 Eduard Švábek (Šválek ?), sluha z Kostelce u Kyjova (1901- ) viz 65 1929-1994 nosislavská tvrz se svým majitelem Pavlem Zbo řilem (1870-1925) se stala t řikrát d ějišt ěm literárního vypráv ění ; fará ř František Losa v americkém časopise K řes ťanské listy v roce 1929 vzpomínal na svého souseda „stré čka na tvrzi“ ; epizodu o nevyda řené zabíja čce převzal a zpracoval jeho p řítel, známý malí ř a spisovatel Jakub Obrovský, ve své knize Vobrácení Ferdiša Fókala. Básník Ivan Jelínek docházel ke Zbo řil ům za první sv ětové války jako malý chlapec a i po 70 letech dokázal barvit ě vylí čit nosislavskou tvrz a její dv ůr, který „býval a je dosud nejkrásn ějším venkovským dvorem, který jsem kdy vid ěl, a to polohou, plochou, rozmíst ěním budov kolem, ka čením rybní čkem uprost řed nedaleko hluboké kamením vyzd ěné studny“. Los ův a Jelínk ův a Jelínk ův pohled na Pavla Zbo řila se zdánliv ě naprosto liší. Zatímco Losa ve svém vypráv ění p ředstavuje „stré čka“ Zbo řila jako rázovitou venkovskou figurku, Jelínek v pam ětech Jablko se kouše vidí Zbo řila jako moudrého sedláka, hezkého, inteligentního, přímého a hrdého, starostlivého otce a dobrodince Jelínkovy rodiny v dob ě války. Všechna t ři vypráv ění byla otišt ěna v roce 1996 v Nosislavské čítance 84 1932-1933 Anna Zbo řilová, dc. Pavla (1909-1986) viz d ům 128 (m.Václav Sedlo)

1964-1994 vdova Ludvíka Zbo řilová, roz. Španielová (1900-1999) ; posledních 5 let žila u své vnu čky v č. 414 1946-1975 Pavel Zbo řil, rolník, d ělník u lesní správy, syn Františka, svob. (1926-1975) 1946-1958 Jarmil Zbo řil, d ělník, od roku 1958 v č. 234 (1927-1976)

1994 Ludvíka Zbo řilová prodala tvrz Monice Coufalové z Brna

1994-1999 Monika Coufalová

1997 novostavba rodinného domu manžel ů Coufalových ve dvo ře nosislavské tvrze podle projektu arch. Zde ňka Tomana z Brna, citliv ě zasazená do celého areálu

Genealogický dodatek k selským rod ům sídlícím na tvrzi v letech 1673 - 1994.

1. Goldové Augustin Gold ( -asi 1694) pocházel ze Cvr čovic. Tvrz po n ěm zd ědil syn Pavel ( -1700), druhý syn Mat ěj (1682-1729) se p řiženil do Poho řelic, ale jeho synové Ond řej (1718-1761) a Václav (1723-1766) si založili rodiny v Nosislavi ( č. 26 a 109). Ond řej ův syn Martin v č. 26 (1749-1772) nem ěl mužské potomky, stejn ě jako Václav v č. 109. Zato další Ond řej ův syn Mat ěj (1744-1787, č. 8) m ěl ješt ě syna Martina (1781-1843, zpo čátku také na č. 8) vnuka Pavla (1803-1884, č. 142), pravnuka Josefa (1841-1903, č. 249), posledního mužského potomka Augustina Golda. Také „tvrzský“ Pavel Gold zanechal jen 2 dcery. Stovky Goldových potomk ů však najdeme v Nosislavi ješt ě stále v rodech Mikulášk ů, Bartušk ů, Klein ů, Solni čků, Mahovských, Lukl ů a a Ne čas ů. Nepoda řilo se zjistit p říbuznost dalšího nosislavského rodu Gold ů, jehož zakladatelem byl Josef Gold ( -asi 1722); tomuto rodui pat řil až do smrti posledního Golda, také Josefa (1884-1973), p ůllán č. 126. 2. Filípkové Jediný syn Josefa Filípka ( -asi 1729) zem řel 1708 ve v ěku 12 týdn ů. 3. Pyšní Josef Pyšný (1691-1738) se p řiženil k k Filípkov ě nevlastní dce ři. Jeho syn Šebastián (1732-1774) krom ě Mat ěje m ěl ješt ě bezd ětného syna Jakuba, domká ře 154 (1764-před 1823. Mat ějův syn Petr (recte Antonín), no ční hlída č a domká ř (asi 1796-1844, smrteln ě zran ěn obecním býkem) m ěl jen dv ě dcery. Jím rod Josefa Pyšného vym řel, protože i druhý Josef ův syn Pavel, chalupník 141 (asi 1716-1776) zem řel též bez mužských potomk ů. Je však znám ješt ě druhý syn Josefova otce Tomáše, chalupníka v dom ě bez čísla za domem 42, který se objevil v Nosislavi n ěkdy kolem roku 1688, Jeho druhý syn Barto ň, domká ř 141 (1704-před 1767) též nezanechal žádné syny. Příjmení Pyšný se vyskytuje v časech nosislavských Pyšných též ve Velkých N ěmčicích, Poho řelicích, Žab čicích, Ivani, K řepicích a v Židlochovicích. 4. Hlavá čkové . Rod Kristiána Hlavá čka, který se na tvrz p řiženil k vdov ě po Josefu Pyšném, se rozrostl velice rychle. Kristián p řišel na tvrz se 2 syny a 2 dcerami. Mladší syn Bernard, chalupník 119 (1734-1783) m ěl jen jednoho syna Josefa, chal. 12 (1758- ) a Josef ův syn František (1783- ) se odst ěhoval do Velkých N ěmčic (o dalších potomcích zatím nemáme p řehled). Starší Kristián ův syn Vilém, p ůlláník 46 (1716-1777) měl 2 syny, 2 vnuky a 10 pravnuk ů. O po četní vzr ůst rodu se zasloužil zvlášt ě Vilém ův vnuk Jan, p ůlláník 55, který m ěl 8 ženatých syn ů, z toho 2 Václavy (první z nich se narodil 1811 a zem řel 1832 ve Václavov ě, kam se p řiženil, druhý se narodil za m ěsíc po bratrov ě smrti a dožil se jako p ůlláník v č. 1 roku 1907). Na svých domech 46 a 55 žili až do roku 1964 (Jind řich), resp. 1937 (František, dlouholetý starosta obce). Potomky t ěchto Hlavá čků jsou po me či i po p řeslici prakticky všichni obyvatelé Nosislavi, pokud mají aspo ň jednoho rodi če p ůvodem z Nosislavi. P řitom nejsou zatím známi rodi če Kristiána z tvrze, i když je velmi pravd ěpodobné. ale zatím neprokázané, že jde o Václava Hlavá čka z č. 41, narozeného kolem 1635 v Syrovicích (zem řel 1703), a jeho ženu Annu (asi 1639-1702). 5. Svobodové . Jediný syn Josefa Svobody a jeho druhé ženy Eleonory Tomáš zem řel v roce 1777 pouhého p ůl roku po smrti svého otce ve věku 18 1/2 roku. 6. Zbo řilové . Zde jsou uvedeni všichni známí mužští potomci Bartolom ěje Zbo řila, jehož otec Adam Zbo řil (asi 1693-1731), p ůvodem asi z Křepic, žil v Poho řelicích, kam se v roce 1717 p řiženil k vdov ě po Řeho řovi Haasovi (Házovi). Seznam je uspo řádán podle výstupu Descendant list chart z amerického genealogického po číta čového programu Cumberland family tree. Číslo p řed jménem ozna čuje, do které generace potomk ů p říslušná osoba náleží. Jména majitel ů tvrze jsou podtržena. Bydlišt ě je uvedeno jen u t ěch, kte ří v Nosislavi trvale nebydleli nebo nebydlí.

1 - Adam Zbo řil (asi 1693-1731) 2 - Bartolom ěj Zbo řil (1729-1780) 3 - Jan Zbo řil (1762-1815) 4 - Mat ěj Zbo řil (1787-1854) 5 - Mat ěj Zbo řil (1812-1889) 6 - Pavel Zbo řil (1847-1888) 7 - Pavel Zbo řil (1870-1925) 8 - František Zbo řil (1896-1967) 9 - Pavel Zbo řil (1926-1975) 9 - Jarmil Zbo řil (1927-1976) 10 - Petr Zbo řil, Borkovany(1959- ) 11 - Petr Zbo řil (1992- ) 11 - Marek Zbo řil (1997- ) 10 - Miroslav Zbo řil (1961- ) 11 - Martin Zbo řil (1990- ) 10 - Pavel Zbo řil, Žab čice (1966- ) 11 - Jan Zbo řil (1992- ) 8 - Ing. Jaroslav Zbo řil, Ostrava (1902-1984) 9 - Ing. Ji ří Zbo řil-Willem (zm ěna jména), Švédsko (1936- ) 10 - Otto Willem, Švédsko 9 - Doc.RNDr. Petr Zbo řil, Brno (1942- ) 7 - Václav Zbo řil (1875-1958) 8 - Václav Zbo řil, Zlín (1903-1981) 8 - Vladimír Zbo řil (1906-1966) 9 - Pavel Zbo řil (1940-1981) 10 - Vladimír Zbo řil (1974- ) 11 - David Zbo řil (1997- ) 8 - František Zbo řil (1908-1998) 9 - Vladimír Zbo řil (1945-1966) 8 - Stanislav Zbo řil, Bošovice (1911-90) 7 - Emil Zbo řil (1879-1957) 8 - Emil Zbo řil (1934- ) 9 - Miloš Zbo řil, Židlochovice (1964- ) 5 - Jan Zbořil (1814-1885) 6 - Jan Zbo řil, T ěšany (1840-1869) 6 - Václav Zbo řil (1843-1933) 4- Mat ěj Zbo řil (1784-1854) 3 - Mat ěj Zbo řil (1767-1811)

Ostatní Nosislavští Zbo řilové jsou potomky Bartolom ějova staršího bratra Kiliána (1717-1777). Je jich známo 21 a posledním z této v ětve byl brn ěnský filosof doc. Blahoslav Zbo řil (1901-1982), z těch, kte ří žili v Nosislavi, František Zbo řil z č. 34 (1855-1931) Poznámky

V poznámkách jsou uvedeny jen odkazy na archivní a literární dokumenty. Osobní údaje o obyvatelích tvrze od roku 1683 se opírají o matriky z Nosislavi a okolních obcí uložených v Moravském zemském archivu a na p říslušných matri čních ú řadech.

14 Tamtéž, s.236. 15 Tamtéž, s. 266. 16 Tamtéž, s. 293. 17 B řeclavsko, 1969, s. 525. 18 Brandl: Kn. p ůh. 3-1, s. 304. 19 Tamtéž, s. 156. 20 Tamtéž, s. 357. 21 Tamtéž, s. 304 22 Tamtéž, s. 308.

22 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 22a Tenora, Jan:Statek sv. Petra v Brn ě, /díl/ 1, 1834, s. 17 23 Brandl: Kn. p ůh. 3-1, s. 386. 24 Tamtéž 4-1, s. 37. 25 Tamtéž, s. 38. 26 Tamtéž, s. 97. 27 Tamtéž, s. 106. 28 Tamtéž, s. 88. 29 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 180. 30 OA Mikulov, I-68 b, fol. 129 . 31 Pam ětní kn. m ěst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 21. 32 Tamtéž, fol. 37. 33 Pilná ček: Staromoravští rodové, 1996, s. 33. 34 Hosák, L.: Vražda v měste čku Nosislavi. Naše obec, 35 , 1940, s. 287. 35 OA Rajhrad, C-117/1-53. 36 OA Mikulov, B 45-1, fol. 272. 37 Nosk ův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 73 38 Tamtéž, s. 74. 39 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 315. 40 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 233. 41 Tamtéž, fol. 234. 42 Pam ětní kn. m ěst. Nosislavi, OA Rajhrad, fol. 99. 43 OA Mikulov, JAF 107/5, fol. 212. 44 OA Mikulov, B 45-1, fol. 161. 45 Nosk ův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 72. 46 Hosák, L.: P řísp ěvky k moravské topografii a genealogii. Sel. arch., 16 , 1923, č. 3-4, s. 48-52. 47 OA Mikulov, B 45-4, fol. 135. 48 Tamtéž, fol. 54. 49 Tamtéž, fol. 213. 50 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 391. 51 OA Mikulov, B 45-4, fol. 212. 52 OA Rajhrad, C-177/86 53 OA Rajhrad, C-177/15, fol. 370. 54 OA Mikulov, B 45-4, fol. 149. 55 OA Mikulov, B 45-1, fol. 351. 56 Tamtéž, fol. 330. 57 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 213. 58 OA Mikulov,II-68 b, fol. 83. 59 Nosk ův zápisník, MZA, 318-C-200-E-40, s. 82. 60 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214. 61 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 134. 62 MZA, lán.rejst ř. L-245 b, fol. 61. 63 OA Rajhrad, C-177/1-62. 64 OA Rajhrad, C-177/16, fol. 135. 65 MZA, F-104 (Velkostatek Židlochovice), krabice 135, fasc. 130. 66 OA Mikulov, JAF 107/2, fol. 214. 67 Tamtéž, fol. 215. 68 OA Rajhrad, C-177/16, fol.401. 69 MZA, rektif. akta R 245/3. 70 MZA, C-17/966, fol. 11. 71 MZA, C-17-11.336, fol.104, 105. 72 MZA, C-17/966, fol. 29, C-17-11.336, fol. 181. 73 MZA, F-104/196, fol. 7. 74 MZA, C-17-11.336, fol.365. 75 MZA, C-17-11.337, fol.148. 76 MZA C-17-11.340, fol. 82. 77 MZA C-17-11.339, fol. 67 78 MZA C-17-11.341, fol. 42. 79 MZA C-17-11.343, fol. 81-82. 80 MZA C-17-11.332, fol. 24. 81 MZA C-17-11.338, fol. 208. 82 Tamtéž, fol. 209. 83 OA Mikulov, JAF 107/45, složka 4. 84 Nosislavská čítanka. Nosislav, Obec. ú řad 1996. 93 s.

Celý text zápisu z Velehradského kodexu: In nomine sancti et indiuidue trinitatis. Amen. Sophia uxor domini Bohussonis marsalci Morauie omnibus imperpetuum. Quoniam generacio preterit et generacio aduenit, necesse est, ut facta hominum aminiculo fulciantur scripturarum, ne morientibus hominibus simul cum eis eorum facta vel acta moriantur. Hinc est ergo, quod ego Sophia coniux predicti marscalci notum fieri cupio tam presentibus, quam futuris per presens scriptum, quod ego de voluntate et fauore dicti domini et mariti mei Bohussonii marsalci Morauie, necnon filiorum meorum Castolay et Smilonis, Cirhonis et Chunonis et filie mee Herce, molendinum nostrum in Vnnisschowitz (vschenowitz in titulo), quod ego personaliter, rite et racionabiliter emeram a domino Lupino, venerabili abbate et fratribus de Welegrad pro XXVI marcis argenti, reddidi et donaui libere et absolute eidem domino abbati et dictis fratribus necnon monasterio beate virginis in Welehrat in remiisionem et remedium peccatorum meorum et pro salute preligati domini et mariti mei et premissorum puerorum meorum mense fratrum dicti monasterii perpetuo deseruiendum. Meatum quoque, in quo aque ad idem descendunt molendium, qui semper ad nos et villam nostram Nozizlab pertinuit, vnde ante prescriptam empcionem nobis singulis annis debitus census fuit persolutus, cum iam dicto molendino monasterio dedi memorato pacifice et perpetuo possidendum, ea tamen condicione mediante, ut eundem meatum dominus abbas et fratres sepedicti monasterii taliter erigant et ordinent, ne ville hominibus nostris in Nozizlab dampnum vel euidens lesio per meatum generetur eundem. Pueri quoque nec alii successores nostri in ipso meatu aliquid iuris habere non possunt, eciam si dictam villam vendant vel retineant. Quia ipsum meatum sicut et molendinum dicte domui beate virginis de consensu mariti et dictorum puerorum meorum simpliciter dedi et absolute. Quod si supradicta donacio ab aliquo hominum a mensa conuentus alienata fuerit, a nobis et a nostris heredibus repetetur. Hanc autem donacionem pro me fecerunt dominus Bohusso maritus meus, necnon suprascripti filii coram patre domino Brunone episcopo Olomucensi et coram aliis nobilibus et testibus inferius nominatim expressis. Quam eciam donacionem ego postea in propria persona vna cum dicta filia mea Hercha presente domino Lupino, abbate euisdem domus circa castrum nostrum Drahotus rite et canonice perfeci et confirmaui. Ne autem processu temporis per maliciam vel dolum cuisquam tam deuota et legittima donacio violari possit vel inpugnari, presentem litteram scribi et sigillorum munimine supradicti domini abbatis de Welehrat et domini et mariti mei iussi roborari. Testes vero dicte donacionis sunt hii: Reuerendus in Christo pater dominus Bruno, episcopus Olomucensis ; dominus Albertus de vren. Dominus Onschik, camerarius prouincie Olomucensis, Hartmannus frater domini Bohusonis. Pardus inuenis. Protiuecz, Ieronimus et Andreas fratres ; et alii quam plures. Acta sunt hec anno domini MCCLXXVIII. X. Kal. Iulii in castro Olomucensi coram domino Alberto de wren, qui tunc iudicio presedit ibidem

Český p řeklad: Ve jménu svaté a nerozdílné trojice. Amen. Žofie, manželka pana Bohuše, maršálka Moravy , se všemi ... p řítomnými. Protože pokolení odchází a pokolení nastupuje, je nutné, aby události lidské byly každoro čně zaznamenány písemn ě, aby zárove ň s umírajícími lidmi s nimi nezanikaly i jejich zkušenosti a práce. A tak tedy: protože já, Žofie, cho ť řečeného maršálka, oznámiti chci jak p řítomným, tak budoucím skrze tento list, protože já z vůle a náklonnosti jmenovaného pána a manžela mého Bohuše, maršálka moravského, jakož i syn ů mých Častola, Smila, Crhy a Kuny a dcery mé Herky, mlýnskou strouhu naši v Unkovicích, za kterou jsem osobn ě, náležit ě a správn ě kdysi panu Lupinovi, ctihodnému opatovi a brat řím z Velehradu 26 liber (h řiven) st říbra zaplatila a v ěnovala, svobodn ě a dobrovoln ě panu opatovi a řečeným brat řím, jakož i klášteru svaté panny ne Velehrad ě za prominutí a odpušt ění mých h řích ů a pro spásu potvrzeného pána a manžela mého a svrchu jmenovaných mých d ětí pokladn ě brat řím řečeného kláštera neustále horliv ě sloužícím, z té řeky vytékající mlýnskou strouhu k danému mlýnu, která ode vždy patřila k nám a naší vsi Nosislavi, odkudž p řed zmín ěným kupem nám n ěkolik let nám byl odvád ěn v jednotlivých letech úrok, jsem zárove ň ten řečený mlýn věnovala zmín ěnému klášteru k navrženému nerušenému a trvalému vlastnictví, p řece však podle ujednání ... strouhu pan opat a bratří nad řečení v klášte ře takovou zvýší a opraví, aby našim lidem v Nosislavi škoda nebo z řejmá újma tou strouhou nebyla zp ůsobována. Děti nebo jiní naši nástupci na té strouze nebudou mít žádné právo ani kdyby řečenou ves prodávali nebo nebo ji podrželi. Proto tedy strouhu jakož i řečený mlýn domu svaté panny se souhlasem manžela a řečených mých d ětí prost ě v ěnuji a odevzdávám. Kdyby svrchu řečený dar byl od n ějakých lidí pokladn ě konventu (?) odpírán, bude to námi a našimi d ědici napraveno. Ten dar za mne uskute ční pan Bohuš, manžel můj, jakž i jmenované d ěti p řed otcem panem Brunem, biskupem olomouckým a p řed jinými vznešenými a p řed sv ědky níže zvlášt ě jmenovanými. A také ten dar pozd ěji zvláštní osobou řečená má dcera Herka p řítomnému panu Lupinovi, opatovi toho sídla kolem našeho hradu Drahotuše náležit ě a ... vykoná a potvrdí. Aby v sou časné dob ě pro špatnost a k řivdy i tak zaslíbený a spravedlivý dar nemohl být zneužit a zap řen, napsala jsem tento list a nechala na n ěj p řitisknout pe četi nad řečeného pana opata z Velehradu a pána a manžela mého. Sv ědkové praví řečeného daru jsou: vážený v Kristu otec pan Bruno, biskup olomoucký, pan Albert de Vren, pan Onšík, komo ří olomouckého úd ělu, Hartmann, bratr pana Bohuše, p řítomní poddaní, Protivec, Jeroným a Ond řej, brat ří, a mnozí jiní. Stalo se léta Pán ě 1278. 10. kal. července na hrad ě olomouckém p řed panem Albertem de Vren, který p ředsedá tamnímu soudu.

Genealogický dodatek k selským rod ům sídlícím na tvrzi v letech 1673 - 1994.

1 - Adam Zbo řil (asi 1693-1731) 2 - Bartolom ěj Zbo řil (1729-1780) 3 - Jan Zbo řil (1762-1815) 4 - Mat ěj Zbo řil (1787-1854) 5 - Mat ěj Zbo řil (1812-1889) 6 - Pavel Zbo řil (1847-1888) 7 - Pavel Zbo řil (1870-1925) 8 - František Zbo řil (1896-1967) 9 - Pavel Zbo řil (1926-1975) 9 - Jarmil Zbo řil (1927-1976) 10 - Petr Zbo řil, Borkovany(1959- ) 11 - Petr Zbo řil (1992- ) 11 - Marek Zbo řil (1997- ) 10 - Miroslav Zbo řil (1961- ) 11 - Martin Zbo řil (1990- ) 10 - Pavel Zbo řil, Žab čice (1966- ) 11 - Jan Zbo řil (1992- ) 8 - Ing. Jaroslav Zbo řil, Ostrava (1902-1984) 9 - Ing. Ji ří Zbo řil-Willem (zm ěna jména), Švédsko (1936- ) 10 - Otto Willem, Švédsko 9 - Doc.RNDr. Petr Zbo řil, Brno (1942- ) 7 - Václav Zbo řil (1875-1958) 8 - Václav Zbo řil, Zlín (1903-1981) 8 - Vladimír Zbo řil (1906-1966) 9 - Pavel Zbo řil (1940-1981) 10 - Vladimír Zbo řil (1974- ) 11 - David Zbo řil (1997- ) 8 - František Zbo řil (1908-1998) 9 - Vladimír Zbo řil (1945-1966) 8 - Stanislav Zbo řil, Bošovice (1911-90) 7 - Emil Zbo řil (1879-1957) 8 - Emil Zbo řil (1934- ) 9 - Miloš Zbo řil, Židlochovice (1964- ) 5 - Jan Zbo řil (1814-1885) 6 - Jan Zbo řil, T ěšany (1840-1869) 6 - Václav Zbo řil (1843-1933) 4- Mat ěj Zbo řil (1784-1854) 3 - Mat ěj Zbo řil (1767-1811)

Poznámky V poznámkách jsou uvedeny jen odkazy na archivní a literární dokumenty. Osobní údaje o obyvatelích tvrze od roku 1683 se opírají o matriky z Nosislavi a okolních obcí uložených v Moravském zemském archivu a na p říslušných matri čních ú řadech.

1 Nekuda, V. - Unger, J.: Hrádky a tvrze na Morav ě, 1981, s. 219. 2 Vermouzek, R.: Měnínská cesta, Již. Morava, 10 , 1974, s. 147. 3 Hosák, L.: D ějiny Hustope čska do poloviny 14. století, 1948, s. 73. 4 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM), t. 4, Olomouc 1845, s. 215. 5 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 176 6 Vlastiv.mor., Slavkovský okres, 1921, s. 285 7 Pilná ček, J.: Staromoravští rodové. 2.vyd. Brno 1972, s. 441. 8 Viz pozn. 5. 9 CDM, t. 13, 1897, s. 251. 10 Viz pozn. 5. 11 Brandl: Kn. p ůh. 2, 1873, s. 43. 12 Tamtéž, s. 95. 13 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 14 Brandl: Kn. p ůh. 3-1, 1878, ss.158. 15 Tamtéž, s. 86. 16 Tamtéž, s. 187. 17 Tamtéž, s. 235. 18 Tamtéž, s. 236. 19 Tamtéž. 20 Tamtéž. 21 Tamtéž, s. 304 22 Tamtéž, s. 356 23 Tamtéž, s. 266. 24 B řeclavsko, 1969, s. 525. (Jsou zde citovány ZDB XII, 408, 749 a KP IV, 97.) 25 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 177. 26 Brandl: Kn. p ůh. 3-1, 1878, s. 386. 27 Vlastiv. mor., Židloch. okres, 1910, s. 178. 28 Tamtéž. 29 Tamtéž. 30 Tamtéž, s. 180. 31 Tamtéž. 32 Nosk ův zápisník, MZA 318-C-200-E-40, s. 67,68. 33 OA Rajhrad, Nosisl. pam ětní kniha z roku 1541 a dal., fol. 21 34 Tamtéž, fol. 37. 35 Oa Rajhrad, C-177/15, fol. 129. 36 OA Rajhrad, Nosisl. pam ětní kniha z roku 1541 a dal., fol. 37 37 Pilná ček: Staromoravští rodové, 1996, s. 33. 38 Hosák, L.: Vražda v měste čku Nosislavi. Naše obec, 35, 1940, s. 287. 39. OA Rajhrad, C-117/1-53. 40 Nosk ův zápisník, MZA 318-C-200-E-40, s.72.

Genealogický dodatek k selským rod ům sídlícím na tvrzi v letech 1673 - 1994.

1 - Adam Zbo řil (asi 1693-1731) 2 - Bartolom ěj Zbo řil (1729-1780) 3 - Jan Zbo řil (1762-1815) 4 - Mat ěj Zbo řil (1787-1854) 5 - Mat ěj Zbo řil (1812-1889) 6 - Pavel Zbo řil (1847-1888) 7 - Pavel Zbo řil (1870-1925) 8 - František Zbo řil (1896-1967) 9 - Pavel Zbo řil (1926-1975) 9 - Jarmil Zbo řil (1927-1976) 10 - Petr Zbo řil, Borkovany(1959- ) 11 - Petr Zbo řil (1992- ) 11 - Marek Zbo řil (1997- ) 10 - Miroslav Zbo řil (1961- ) 11 - Martin Zbo řil (1990- ) 10 - Pavel Zbo řil, Žab čice (1966- ) 11 - Jan Zbo řil (1992- ) 8 - Ing. Jaroslav Zbo řil, Ostrava (1902-1984) 9 - Ing. Ji ří Zbo řil-Willem (zm ěna jména), Švédsko (1936- ) 10 - Otto Willem, Švédsko 9 - Doc.RNDr. Petr Zbo řil, Brno (1942- ) 7 - Václav Zbo řil (1875-1958) 8 - Václav Zbo řil, Zlín (1903-1981) 8 - Vladimír Zbo řil (1906-1966) 9 - Pavel Zbo řil (1940-1981) 10 - Vladimír Zbo řil (1974- ) 11 - David Zbo řil (1997- ) 8 - František Zbo řil (1908-1998) 9 - Vladimír Zbo řil (1945-1966) 8 - Stanislav Zbo řil, Bošovice (1911-90) 7 - Emil Zbo řil (1879-1957) 8 - Emil Zbo řil (1934- ) 9 - Miloš Zbo řil, Židlochovice (1964- ) 5 - Jan Zbo řil (1814-1885) 6 - Jan Zbo řil, T ěšany (1840-1869) 6 - Václav Zbo řil (1843-1933) 4- Mat ěj Zbo řil (1784-1854) 3 - Mat ěj Zbo řil (1767-1811)

Ostatní Nosislavští Zbo řilové jsou potomky Bartolom ějova staršího bratra Kiliána (1717-1777). Je jich známo 21 a posledním z této v ětve byl brn ěnský filosof doc. Blahoslav Zbořil (1901-1982), z těch, kte ří žili v Nosislavi, František Zbo řil z č. 34 (1855-1931)

Poznámky

14 Tamtéž, s.236. 15 Tamtéž, s. 266. 16 Tamtéž, s. 293. 17, 1969, s B řeclavsko. 525. 18 Brandl: Kn. p ůh. 3-1, s. 304. 19 Tamtéž, s. 156. 20 Tamtéž, s. 357. 21 Tamtéž, s. 304 22 Tamtéž, s. 308.

Odsunuto z původního textu o tvrzi sem jako rezerva pro jiné ú čely: asi 1484 Blízko prebendy v Želicích byla prebenda v Nosislavi, k níž p říslušely desátky vinné a činže pen ěžité a kury, les a dv ůr. O to pohán ěl r. 1481 kanovník Mikuláš Pertolda z Lippého z 500 h ř., až r. 1484 bylo to smluveno se zástavním pánem Nosislav ě Vilémem z Pernštejna tak, aby p. Vilém užíval t ěch vinných desátk ů a jiných požitk ů do své živnosti, ale aby platil z nich kn ězi kanovníkovi ro čně 10 zl. uh.. Potom r. 1501 prosili synové p. Viléma, Jan a Vojt ěch, krále Vladislava, aby jim na t ěch lidech, kte ří p říslušeli kapitule brn ěnské, dal a zapsal dva životy, že by se k tomu podvolili, aby se kanovník ům každého roku 13 kop gr.vydávalo ; král této žádosti vyhov ěl. Nosislav p řipojil r. 1508 Vilém z Pernštejna ke statku židlochovskému. Tam ější prebenda kanovnická - dv ůr v Nosislavi - byla r. 1542 postoupena pak kapitulou Janu z Pernštejna, jenž za to dával kapitule ro čně 9 kop gr. (= 18 zl.) ze vsi Medlánek, - prebendní plat z Medlánek dával se kapitule ješt ě koncem 19. stol., než byl úpln ě vykoupen. 22 a)Tenora, Jan:Statek sv. Petra v Brn ě, /díl/ 1, 1834, s. 17)

1521-1548 Jan II. z Pernštejna a na Helfenštejn ě (Bohatý), zemský hejtman moravský, držitel tvrze ( -1548) 1.ž. Anna z Postupic 2.ž. Hedvika ze Šelmberka 3.ž. Mandalena Zeklovna z Ormozdu