Nosislavská tvrz a její obyvatelé (JM) Nosislavská tvrz leží jako celá obec na levém b řehu Svratky. Její mohutné zdi stojí na původním z valné části gotickém p ůdorysu. I když p ůvodní dvoupatrová stavba byla už p řed rokem 1680 o jedno patro snížena, tvrz dodnes tvo ří zachovalý celek. Údaj v knize Hrádky a tvrze na Morav ě o tom, že tvrz „stávala v místech domu čp. 72“ a na fotografii že jsou její zbytky, je mylný 1) Tvrz tam jako č. 72 stojí dosud celá. Až do roku 1945 byla u tvrze z řetelná nejen mírn ě prohloubená stopa po vodním p říkopu, ale jeho část byla zachována i jako vodní plocha o rozm ěrech asi 25 x 6 m a hloubce kolem p ůl metru. Ta už nebyla spojena s řekou a když za vále čných událostí byl zni čen splav mlýna ve Velkých N ěmčicích, vodní hladina ve Svratce v blízkosti tvrze klesla asi o 1 m a zbytek vodního p říkopu v krátké dob ě vyschl. Jeho polohu i po 50 letech ješt ě vyzna čuje n ěkolik vrb. Tvrz svým nížinným opevn ěním a vodním p říkopem s tekoucí říční vodou nemohla dostate čně čelit v ětším nep řátelským nájezd ům do brn ěnské kotliny od jihovýchodu. Proto bylo nutno n ěkdy na p řelomu 14. a 15. století opevnit kostel 2). Kostel stojí na malém návrší, p ůvodn ě možná z řeteln ějším ostrohu, vzdáleném od tvrze asi 160 m. Byl obehnaný hradbami, dodnes z velké části dochovanými. Hradby se v posledních letech postupn ě opravují. Tato práce má za cíl shromáždit materiál o tvrzi a jejích obyvatelích, aniž by zatím provád ěla n ějaké hlubší záv ěry. Doslovné citace archivních zápis ů se řazené chronologicky mohou snad posloužit i jako pramen nejen k dějinám tvrze a k celkovým d ějinám Nosislavi, ale upozornit i na jazykové zvláštnosti písa řů . Z údaj ů o obyvatelích, zvlášt ě z pozd ější doby, by mohli p řípadn ě čerpat genealogové nebo i demografové. Historii nosislavské tvrze je možno rozd ělit do čty ř etap: a) tvrz jako šlechtické sídlo (do roku 1485) b) jako majetek židlochovického panství a sídlo jeho ú ředník ů (1485 - 1654) c) jako hospodá řské stavení (lán, p ůllán, 1654 -1994) d) jako histori cká památka a sou část nov ě postavené rekrea ční stavby (od roku 1994). P ři prvním číslování dom ů m ěla tvrz č. 6, p ři druhém číslování dostala dnešní č. 72. Území kolem Hustope č a Židlochovic bylo p ůvodn ě zem ěpanským majetkem, z něhož byly postupn ě zcizovány r ůzné části, až nakonec vedle m ěsta Poho řelic z ůstaly v přímém držení krále jen vsi Blu čina a Rakvice 3). Podle první písemné zmínky z roku 1278 pat řila také Nosislav už jednomu z příslušník ů tehdejší nižší šlechty, a to Žofii, manželce Bohuše z Drahotúš, maršálka na Morav ě, a jejím d ětem Častolovi, Smilovi, Crhovi, Kunovi a Herce. Nižší šlechta tehdy vznikala z příslušník ů z knížecích družiník ů nebo i z p říslušník ů nesvobodné ministeriality. Žofie jako žena nemohla být prvním p říslušníkem nov ě vzniklého šlechtického (zemanského) rodu, zd ědila tedy Nosislav po svém otci nebo jiném p říbuzném nebo ji dostala darem od svého manžela, jemuž pat řilo více takových osad. Je možno p ředpokládat, že už tehdy Žofie m ěla své sídlo v místech dnešní tvrze, i když první písemný doklad o tvrzi se váže až do doby o 83 let pozd ější. Spolu se svými syny Častolem, Smilem, Crhou, a Kunou a s dcerou Herkou Žofie darovala Velehradskému klášteru mlýn v Unkovicích i s mlýnskou strouhou pat řící k Nosislavi, z níž jí plynul ro ční d ůchod. Strouhu p řed n ějakým časem koupila od kláštera a zaplatila za ni opatovi Lupinovi 26 liber (h řiven) st říbra. Žofiin dar následoval po jejích n ějakých blíže nespecifikovaných provin ěních („za prominutí a odpušt ění mých h řích ů a pro spásu potvrzeného pána a manžela mého a svrchu jmenovaných mých d ětí“). Nosislavská paní si však vymínila, že „takovou strouhu pan opat a brat ří nad řečení v klášte ře zvýší a opraví, aby našim lidem v Nosislavi škoda nebo z řejmá újma tou strouhou nebyla zp ůsobována“. Na sv ůj darovací list psaný na hrad ě v Olomouci nechala p řitisknout pe četi pana opata Lupina z Velehradu a „pána a manžela svého“. Jako sv ědkové podepsali list Bruno, biskup olomoucký, pan Albert de Vren (p ředseda olomouckého soudu), pan Onšík, komo ří olomouckého úd ělu, Hartmann, bratr pana Bohuše, p řítomní poddaní, Protivec, Jeroným a Ond řej, brat ří, a mnozí jiní. Latinsky psaný darovací list se nalézá ve Velehradkém kodexu 4). První písemná zpráva o nosislavské tvrzi jako šlechtickém sídle stojícím zaru čen ě v jejím sou časném prostoru se zachovala z doby o 51 rok ů pozd ější (1349). Bušek z Nosislav ě tehdy se svým bratrem Adamem z Lov čiček obdržel po 3 lánech v Křídlovicích 5). V roce 1361 Adam z Lov čiček vym ěnil nosislavskou tvrz s příslušenstvím za Bušk ův statek 6). Bo ček (zem ř. p řed rokem 1398) m ěl ješt ě bratry Hrzka a Karla ze Želic a Nosislav ě a sestru Dorotu. Karel byl v letech 1371-1381 kn ězem u sv. Petra v Brn ě 7). Bo čkovou ženou byla Kunka, sestra Ješka a Výška z Chrudichrom (zem ř. po roce 1398). Krom ě Sudky ze Želic m ěli spolu ješt ě dceru Katruši. V roce 1370 Bo ček z Nosislav ě prodal tvrz, dv ůr, 3 a p ůl lán ů polí, 5 chalup a polovinu patronátního práva Blahutovi z Chrudichrom za 85 h řiven groš ů; vkladu do zemských desk odporovali brat ři kn ěz Karel a Hrzek z Želic, kte ří tvrdili, že d ědictví pat ří jim a nikoliv Blahutovi 7). Spor pravd ěpodobn ě vyhráli, protože už v roce 1373 je jako majitel tvrze znovu uvád ěn Bo ček. Roku 1381 se Bo ček oženil s Kunkou, sestrou Ješka a Výška z Chrudichrom (zem ř. po roce 1398). Své manželce p řipsal 4 h řivny groš ů činže ; její v ěno bylo 40 kop groš ů. Po Bo čkov ě smrti vdova Kunka zajistila deskami v Nosislavi na 4 činžovních lánech s příslušenstvím 40 h řiven groš ů svého v ěna Ješkovi a Výškovi, brat řím z Chrudichrom 8). Bo ček se zadlužil u žid ů a právo na část jeho majetku v Nosislavi (mimo tvrz) p řipadlo moravskému markrab ěti Joštovi, který jej v roce 1403 daroval za v ěrné služby Mikulášovi z Rohozova. Darovací list zní takto: My Jošt z Boží milosti markrab ě Bramburský, markrab ě a pán Moravský etc. vyznáváme tímto listem obecn ě p řede všemi, ktož jej čísti anebo slyšeti budú, že znamenavše v ěrnú a ustavi čnú službu state čného Mikuláše z Rohozova, v ěrného našeho milého, ježto nám v našich pot řebách ukazoval a ješt ě tím snažn ěji jmá ukazovati v budúcích časích, protož s dobrým naším rozmyslem a sv ědomím dali sme jemu a jeho erbóm a mocí tohoto lista dáváme naše všickno právo, ješto na nás spadlo jest od židóv našich pro dluhy a pro rukojemství někdy Bo čka z Želic na tom díle, ješto jm ěl ve vsi Nosislavi i na tom, což k tomu p řísluší, bu ď mnoho anebo málo, aby on Mikuláš svrchupsaný i jeho erbové ten jistý jeho díl ve vsi Nosislavi jm ěli, drželi a toho požívali k své vóli tím právem, jakož jest na nás od židóv přišlo. Také dáváme jemu ty všichny peníze, dluhy, jistiny i lichvy, ješto naši židé mají na tom svrchupsaném díle, zvlášt ě všicky listy, ješto židé jmají na ten jistý Bo čkóv díl a na jeho dluze, bu ďte v zemi, nad zemí, ven z zem ě kdežkoli, zkazujem, umo řujem, aby v ěč ně k upomínání jistin i lichev nejm ěly žádné moci a n ěkteré pevnosti. A ktožby koliv ěk tento list s dřéve řečeného Mikuláše dobrú vólí jm ěl, ten jmá plné pravé k tomu ke všemu, což svrchu psané stojí. A toho na sv ědomí a pro jistost naši pe čeť kázali sme p řiv ěsiti. Jenž dán v Slavkov ě léta po Božím narození tisíc čty ři sta t řetího tu sobotu po svaté Doroty 9). Tvrz m ěla v té dob ě v držení Bo čkova dcera Sutka (Sudka) ze Želic (též z Němčiček, z Nosislavi), manželka Jana Puklice z Cetkovic. V roce 1406 Sudka prodala všechno d ědictví v Nosislavi po otci, ves a tvrz Nosislav s patronátním právem. s poli, lukami a vinicemi Nivkou a vini čnými desátky, chalupami, lány s příslušenstvím (mimo mat čino v ěno v Nosislavi, které dostal darem Hlava z Libenic od paní Kunky) Mikulášovi z Rohozova a jeho d ědic ům. /Podle B řeclavska, 1969, došlo k prodeji „kolem 1403“./ 10) Následujících asi 15 let pat ří do období, ve kterém se dovídáme o tvrzi p řevážn ě ze zpráv o krádežích, loupežích, podvodech a neplacení dluh ů, jichž se její majitel dopoušt ěl nebo z nichž vinil jiné šlechtice. Už v roce 1406 Mikuláš z Rohozova (odjinud z Nosislavi) byl žalován Janem řečeným Tyklem, měšt ěnínem z Jeví čka, že „jemu vzal na svobodné cest ě šest koní a deset tun oleje i se vší p řípravú, což jest u voza m ěl; toho pokládá za 50 h řiven gr.“ 11). V následujícím roce naopak Mikuláš z Rohozova žaloval Viléma Rysa z Rohatce z purkrechtu i s nadbyty, protože „mi pobral i mým lidóm chudým v Nosislavi dobytek malý i veliký ; toho pokládá za 30 h ř.