Adriano Cavalieri byl nadšencem pro radiotechniku. Jeho patenty v tomto oboru mu umožnily, aby společně s bratry založil továrnu Ducati

Ducati Scrambler 250 Trochu jiná kejvačka 250 Societa Scientifica Radio Brevetti Ducati zahájila provoz roku 1926 v továrně na Via Podivuhodnému trendu vlastnit alespoň jednu kývačku jsem se Guidotti doposud úspěšně vyhýbal. Přišel však den, kdy i já usoudil, že bych si tedy také mohl pořídit nějaký ten módní výstřelek. Produkt pláno- vaného socialistického (ne)hospodářství jsem okamžitě zavrhl, jeli- kož mým cílem byla motorka hezká, spolehlivá a jezdivá. Volba padla na značku, jež byla mým vůbec prvním dvoukolým přibližova- dlem. Jednoho krásného jarního dne loňského roku mi Ebay dohodil krasavce scramblera. Patentovaný kondenzátor Ducati. S trochou Dříve než se mu podíváme blíže Přesněji řečeno vůbec nic, jak sám název nadsázky lze říci, že toto je základ i takové na zoubek, nebude jistě na škodu říci si „Societa Scientifica Radio Brevetti Ducati“ Desmosedici něco málo k historii značky. Adriano Cava- napovídá. Vyráběli součástky pro rychle se lieri Ducati byl nadšencem do radiotech- rozvíjející nový obor radiového vysílání, v Borgo Panigale, vznikla na svou dobu niky. Roku 1924 jako první navázal obou- zvláště jejich patentované kondenzátory velmi moderní továrna, která, krom stáva- směrné radiové spojení mezi Itálií a USA. dosáhly značného věhlasu. Významné pro jícího elektrotechnického sortimentu, O dva roky později založil společně s bratry vznik budoucích motocyklů bylo položení přibrala do programu také mechanické Marcellem a Brunem rodinnou firmu, která základního kamene nové tovární budovy výrobky, jako kupř. fotoaparáty, holicí však měla s motocykly málo společného. 1. června 1935. Na předměstí Bologne, strojky či radiopřijímače.

Slavnostní otevření nové továrny roku 1935 na předměstí Během druhé světové války zabrala továrnu německá armáda, v důsledku Bologne v Borgo Panigale čehož ji spojenci roku 1944 zcela vybombardovali 14 Ze „štěněte“ se dal udělat i docela zajímavý Pomocný motorek Cúcciolo, zde v rámu Aero „dostihový chrt“ Caproni, se osvědčil i při závodech

Druhá světová válka značně zasáhla do osudu továrny, když ji v roce 1944 spoje- necké nálety prakticky srovnaly se zemí. Byla to velká rána pro bratry Ducati, kteří již za války, ostatně jako mnoho jiných firem, připravovali nové výrobky a sondovali potřeby poválečného trhu. Nicméně po skon- čení války s velkým úsilím a za pomoci státní půjčky výrobu znovu rozjeli. Poslední verze štěněte, než dorostlo do psa – Cúcciolo 65 T z roku 1954 Při zrodu motocyklové legendy štěkal psík První motocykly Na poválečné poměry myslel také Aldo Cúcciolo slavilo úspěchy jak obchodní, tak Farinelli, spolumajitel známé továrny i při závodech. Vzniklo mnoho speciálních SIATA. Bylo mu jasné, že zdecimovaná konstrukcí právě pro sportovní využití, ale Itálie bude mít všeho nedostatek, tedy tento progresivní motorek nezůstal stranou i benzinu, a tak již v roce 1943 začal praco- zájmu různých firem zabývajících se úpra- vat na pomocném motorku pro velocipéd, vami motocyklů a stavbou rámů. Z velkého konstruovaném právě s ohledem na nízkou množství snad zmíním nejvýznamnější Aero spotřebu jako čtyřtaktní. Poprvé mohla Caproni, jejichž hlavní pole působnosti před- veřejnost obdivovat výsledek jeho snažení stavovala výroba komponentů pro italský 26. července 1945, kdy představil Cúcciolo letecký průmysl. Dále bych ještě vzpomenul (psík, štěně). Zájem o něj byl obrovský mně nejsympatičtější francouzský Rocher, a továrna SIATA zakrátko nestíhala uspoko- jehož rámy měly značně osobitý charakter. jit všechny koupěchtivé zákazníky. Obrátila Také samotná fa Ducati nezůstávala pozadu se tedy s nabídkou spolupráce na společnost a své motorky budovala do vlastních rámů, Před nástupem motocyklové éry vyráběla Ducati, kde měli navíc tu výhodu, že dispo- později skútrů, mopedů, malých motocy- firma kupř. i malé fotoaparáty, které snesly novali krom výrobních kapacit také rozsáh- klů apod. Zároveň obsah rostl z původních srovnání s tehdejší špičkou Leica. Dnes jsou lou celosvětovou sítí obchodních zástupců, 48 cm³ (39 × 40 mm) až na 65 cm³ (44 × 43 tyto „artefakty“ vyhledávanými sběratel- což samozřejmě prospělo exportu pomoc- mm). Charakteristickým znakem a neobvyk- skými předměty ných motorků. Zakrátko měla fa Ducati lým konstrukčním prvkem cúcciol bylo užití ve výrobě prim a roku 1950 se stala jedi- jediné vačky pro oba ventily a jejich ovlá- ným vlastníkem patentů Cúcciola. Od té dání „stahovátky“ namísto běžných zdvihá- doby můžeme považovat Ducati za moto- tek. Výkon základní padesátky dosahoval 1,2 cyklovou značku. k při 4800 ot/min a spotřeba se pohybovala (Podrobnější historii, popis a zkušenosti pod jedním litrem na sto kilometrů. s provozem motorku Cúcciolo najde laskavý To vše sice šlo považovat za uspokojující čtenář v MJ 5/2002.) výsledky, ale bylo jasné, že vývoj v moto- cyklovém světě půjde jinudy. Jako reakci na přicházející módu skútrů představila firma na milánském salonu 1952 „futu- ristický“ Cruiser 175, na svou dobu velmi pokrokový motocykl. Čtyřtaktní OHV stopět- asedmdesátka (62 × 58 mm) disponovala výkonem 12 k (později kvůli novým předpi- sům sníženým na 7,5 k). Jako jeden z prvních Začátky slavné značky sportovních motocy- skútrů vůbec měla automatickou (hydrau- klů vypadaly takto. Pomocný motorek k jízd- lickou) převodovkou a elektrický startér. Ač nímu kolu Cúcciolo Pohonná jednotka skútru Cruiser 175 se jednalo o motocykl kvalitní, prodával se 15 Cruiser 175 z roku 1952 byl nepochybně pozoruhodný motocykl. Jako první skútr byl vybaven elektrickým startérem a automatic- kou převodovkou. Ovšem luxusní provedení se přirozeně odrazilo na ceně a následně na prodejnosti, a tak byl tento typ za necelé dva roky stažen z nabídky

Taglioniho, profesora techniky v Imole, což se ukázalo jako velmi dobrý krok, který zásadně ovlivnil vývoj značky až do osmde- sátých let. „Doktor T“, jak se Taglionimu přezdívalo, měl v té době mnoho zkušeností s konstrukcí motocyklů. Dostal od vedení zcela volnou ruku, bez ohledu na náklady. Následujícího roku již mohli vypisovat přihlášky na Velké ceny. Ducati 98 znamenalo definitivní vstup Model Marianna byl po všech strán- značky do motocyklového světa kách úspěšný. Stokubíkový OHC motor Cadet se vyráběl až do šedesátých let. Tímto (49,4 × 52 mm) s královskou hřídelí se stal špatně, jelikož cena odpovídala luxusnímu modelem dokázali v Bologni najít své místo vzorem všem následujícím sériovým moto- provedení. Pro potenciální cílovou skupinu ve světě motocyklů a položili základ budou- cyklům až do druhé poloviny sedmdesá- „skútrařů“ znamenaly finance samozřejmě cím strojům. tých let. Na GP celého světa neměl takřka rozhodující faktor, a tak byl cruiser po nece- V roce 1953 se společnost rozdělila na dva konkurenci. lých dvou letech stažen z výroby. samostatné subjekty – Ducati Meccanica V roce 1956 konvertoval Taglioni venti- Ducati 98 (51 × 46 mm) OHV, rovněž a Ducati Elettronica. O rok později opouštělo lový rozvod na „desmordomic“, který z roku 1952, jednoduchý víceúčelový moto- tovární bránu na 120 motocyklů denně. se později stal symbolem Ducati. Záro- cykl s nízkými provozními náklady, dosáhl veň nahradil dvě vačky třemi, což spolu značné obliby u běžných zákazníků a slavil Doktor „T“ s kompresí 11:1 umožnilo závodní stopět- úspěchy i ve sportu. Kupř. v roce 1954 Firma mířila výše, měla ambice prosa- advacítce (55,25 × 32 mm) točit v té době přinesl firmě dvě stříbrné medaile z velšské dit se v motocyklových GP, k čemuž neskutečných 12 500 ot/min a krátkodobě Šestidenní. Později vzrostl objem válce samozřejmě potřebovala závodní speciál. se nechal přetočit až na 15 000! Výkon 19 k na 125 cm³ a pod jmény Bronco, Aurea či Proto roku 1954 angažovali ing. Fabia však nebyl zadarmo, na každý nový závod

Ing. měl zásadní vliv na konstrukci motocyklů Ducati od roku 1954 až do let osmdesátých 16 Kapotovaný speciál Siluro 30. ledna 1956 pokořil 44 rekordů

U stopětadvacítky GP upravil roku 1956 Taglioni rozvody na desmodromic ovládaný třemi vačkami bylo nutné měnit ložiska v motoru, která Taglioli neusnul na vavřínech a roku 1960, tzv. Mike's Twins. Vznikl na přímou tento nápor prostě nevydržela. 1958 postavil dvouválec a v šedesátém objednávku britského závodníka Mikea „The Ve stejném roce vznikl také rekordní pátém dokonce dvouvačkový čtyřválec. Bike“ Hailwooda. Motor, jehož základ tvořily model Siluro (Torpedo), osazený aerodyna- Závodní stroje a jejich úspěchy však nejsou dvě spojené stopětadvacítky, dával 37 k při mickou hliníkovou karoserií od fy Tibaldi. obsahem tohoto článku, takové téma by si 11 600 ot/min a byl zabudován do speciál- Přestože obsah motoru byl pouhých zasloužilo samostatné zpracování. Ještě však ního dvojitého trubkového rámu. Hailwood 100 cm³, pokořil 30. ledna 44 rekordů. musím zmínit čtvrtlitrový dvouválec z roku s ním slavil úspěchy po několik sezón.

Úspěšný GP model 125 cm³ měl desmo rozvody ovládané třemi vačkami. Dvě krajní sloužily pro stlačování ventilů, prostřední pro jejich nucené zavírání. Touto úpravou šlo z motoru dostat až neuvě- Mike Hailwood se svým otcem (vlevo), který jeho dvouválcový speciál řitelných 15 000 ot/min v roce 1960 financoval, a mechanikem Folesanim 17 Elite koncem roku 1958 uhranul mnoho sportsmenů. Druhá série je typická dvojitým tlumičem výfuku

Sportovní verze OHC stopětasedmy (175 S) se představila takřka ihned po premiéře

Velmi pohledná a trochu nekonvenční dvoustovka (67 × 57,8 mm) zaujala nejen První sériový „hřídelák“, model 175 T, svým provedením, ale především kombinací z roku 1957 výkonu (18 k při 7500 ot/min) a skvělých jízdních vlastností. Dobový slogan ji popiso- Desmo na obzoru val slovy „semplice e robusta“, tedy „jedno- Sériový „hřídelák“, výsledek zkušeností duchá a silná“. Charakteristickým znakem s GP modely, přišel na trh v roce 1957. Přes- se pro motocykl Elite stal dvojitý tlumič tože jeho značení bylo 175 T (Turismo), výfuku, ač ho kvůli úspoře váhy neměly odrážela se v něm sportovní filozofie všechny stroje. Model 200 cm³ byl dodáván První dvěstěpadesátka Ducati se představila značky. Vzápětí ho doplnil striktně spor- i v motokrosovém provedení. roku 1961 na milánském autosalonu. Nesla tovní model 175 S (Sport), dosahující až Čtvrtlitr Ducati debutoval na milánském jméno Diana (Daytona) 135 km/h, a stopětadvacítka 125 S. Násle- veletrhu v dubnu 1961 pod hrdým jménem dovaly různé modifikace, jako kupř. 175 TS Diana. Britové si ji však z nějakého nezná- V roce 1964 dostali motocykloví (Turismo Sport) či 100 S. Za zmínku jistě mého důvodu přejmenovali na Daytonu. nadšenci excelentní sportovní dvěstěpade- stojí úspěšná cesta kolem světa dvou strojů Ve své době se honosila titulem nejrychlejší sátku (74 × 57,8 mm) Mach 1 o výkonu 175 T v roce 1958 s amatérskými jezdci dvěstěpadesátky. Byl to sportovní motocykl 24 k při 8500 ot/min, jejíž základem byl Leopoldo Tartarinim a Giorgio Monettim v luxusním provedení, s úžasnou akcelerací model Diana a která dokázala uhánět rych- za řídítky. a ostrými brzdami. Jízdními vlastnostmi lostí přes 150 km/h (v tuningové úpravě Koncem téhož roku (1958) se na motocy- snesl srovnání se závodními stroji. Cestovní až 170 km/h). Pozoruhodné bylo použití klovou scénu přiřítil Elite, který okamžitě verzi dvěstěpadesátky představoval model pětistupňové převodovky, tehdy u sériového získal srdce všech sportsmanů celého světa. Monza. motocyklu dosti raritní. K popularitě také

Mach 1 provázela pověst nejrychlejší dvěstěpadesátky své doby. Dosahoval až 170 km/h. Krom toho disponoval pětistupňovou převo- dovkou, což bylo při jeho premiéře roku 1964 u sériového motocyklu velmi neobvyklé Prestižní časopis Motor Cycle testoval Mach 1 v roce 1965 18 Úpravou stopětadvacítky vznikl model Monza Junior 160, určený převážně pro Mark 3D v nepříliš obvyklém provedení USA. Šestnáctipalcová kola byla pro zn. Touring Ducati netypická přispěly čisté linie, nízká hmotnost (116 kg), posunuté stupačky, úzké sedlo a mnoho dalších sportovních rysů, do té doby neob- Desmodromic znamená nucené zavírání vyklých. Ve své třídě neměl na celém světě ventilů. Jedna vačka je otevírá, druhá konkurenci. zavírá. Dosáhne se tak přesnějšího časování, Úpravou stopětadvacítky vznikl ve stej- větších otáček a menšího namáhání vaček ném roce typ Monza Junior 160, určený díky slabším ventilovým pružinám převážně pro trh USA. Zachovával si charak- Modely pro USA měly narozdíl od evrop- teristické rysy strojů Ducati, ale specialitou ských méně sportovní charakter pro Ameriku byla „čoprácká“ řídítka a šest- náctipalcová kola. První závodní třistapadesátka Ducati je datována rokem 1965. Franco Farne s ní přijel do USA na slavný závod v Sebringu. Jelikož tehdy ve Státech tuto objemovou třídu vůbec nevypisovali, musel jet ve vyšší kategorii. Přesto zaznamenal obrov- ský úspěch, když ve své kategorii vyhrál a celkově skončil jedenáctý. Na počest „Silver Shotgun“ – Mark 3D ve sběratelsky Farneho vítězství dostal nový sériový model Jedna z prvních třistapadesátek Mark 3D. nejžádanějším provedení jméno Sebring. Rok 1969 A konečně rok 1968, model Mark 3D, první sériové desmo, vyráběné s obsahem designu. Za vrcholného představitele spor- 250, 350 a 450 cm³, přičemž převažující tovních jednoválců je pak považována čtyři- třistapadesátka dosahovala výkonu až 36 k. stapadesátka z roku 1971 se stříbrným Byl to stroj určený výhradně opravdovým metalickým lakem, přezdívaná Silver Shot- sportsmenům a entusiastům byl divoký, gun. V letech 1973–74 byl Mark 3 vylepšen silný a díky skvělým jízdním vlastnostem elektronickým zapalováním, kotoučovou přinášel značný požitek a radost z jízdy. brzdou a dostal charakteristické žluté lako- Tento typ dnes nejvíce vyhledávají sběra- vání. O rok později uzavřel jako poslední telé a představuje krásný příklad italského model éru „Ducati singles“.

Mark 3D 250 Některé modely Mark 3D 350 byly v roce 1973 vybaveny kotoučem 19 pochopitelně rovněž doznal změn. Důvo- dem této modifikace bylo pevnější usazení motoru, větší tuhost rámu a tím i lepší jízdní vlastnosti. Radikální změny, započaté již v roce 1966, neznamenaly jen pouhou úpravu karteru a rámu, což bylo nejvidi- telnější. Inovace postihly také startovací mechanismus, ložiska, spojku, ventilový rozvod, převodovku... Carter largo / wide casing znamenají vrchol jednoválcových Ocelový mastodont ve stylu H-D byl těžký Ducati, potažmo jednoválcové konstrukce (doslova) úlet, který se nedostal přes stadium Prototyp paralelního twinu 500 cm³ v upra- vůbec. prototypu. Apollo, rok 1963 veném rámu „singlu“ působí na pohled Krom modernizovaných „singlů“ posta- velmi sympaticky. Při testech roku 1968 vila firma v tomto roce také prototyp para- však zřejmě příliš neoslnil. Záhy se prosadila lelního twinu obsahu 500 cm³, výkonu koncepce dvouválce do „V“ 36 k, váze 180 kg a maximální rychlosti 160 km/h. Zřejmě nijak zvlášť neoslnil, „Carter largo“ jelikož byl záhy odsunut stranou a začaly Rok 1968 byl rokem významným. práce na později tak úspěšném dvouválci Na východě přijeli pomáhat a chránit spřá- do „V“. telené armády, na západě představila fa Ducati novou OHC generaci. Obecně se I mistr tesař... Joe Berliner přebírá prototyp Apollo přijalo pro tyto modernizované jednoválce Zmínit bych ještě měl model Apollo, od vedení firmy. Úsměv značí, že tu obludu pojmenování „carter largo“, v anglických který sice nepatří do kategorie „Ducati ještě neviděl v jízdě mutacích „wide casing“, česky tedy něco Singles“, ale spadá do námi „probíraného“ jako „široké kartery“. Nejedná se však jen období šedesátých let. Americký importér náklaďáku. Navíc výkon 80 k při váze stroje o šířku karterů samotných, nýbrž také Berliner Brothers si v roce 1963 objednal 270 kg nedokázaly tehdejší pneumatiky o jejich nálitky k usazení do rámu, který obrovský motocykl, který měl být konku- uspokojivě přenést na silnici. Dokonce ani rencí značce Harley-Davidson. Smělé plány snížení výkonu na 65 k nepřineslo zlepšení zahrnovaly dokonce dodávky americké poli- jízdních vlastností, a tak byl celý projekt cii. Zkonstruovaný „titanic vehicle“ byl zastaven. Vznikly patrně jen dva prototypy, čtyřválec do „V“ se sklonem dvou paralel- z nichž jeden se dochoval do dnešní doby. ních válců pod úhlem 90 stupňů a obsahem 1257 cm³. Zkušební jezdci se o něm vyjad- Méně taktní „dukny“ řovali opovržlivě a jízdu přirovnali k řízení Jsme-li u, řekněme, netypických „duka- tek“, podívejme se krátce i na dvoutaktní řadu. I když se to dnes zdá zvláštní, firma v šedesátých letech vyráběla poměrně rozsáhlou škálu dvoutaktních modelů, od padesátek až po stovky, od mopedů přes sporty až po skútr. První typy měly ještě třírychlostní převodovky, záhy však dostaly čtyřstupňové. Některé motory byly chla- zené ventilátorem. Dvoutakty se prodávaly samozřejmě převážně v Evropě, za „Velkou louží“ nezaznamenaly prakticky žádný Ducati Piuma, populární italský moped ohlas. Jeden čas však představovaly nosný 20 Typický představitel dvoutaktní řady z šede- sátých let – 48 Sport z roku 1964

Trialové provedení dvoutaktní padesátky z roku 1964 s chlazením ventilátorem

Příchod modelu GT 750 znamenal v roce 1971 pomalý odklon od „singlů“

v mnohých obdobných případech zname- zastavena. Některé jednoválce ještě montoval nala státní intervence záruku brzkého z dílů španělský Mototrans*, to se ale již psala konce, nebylo tomu tak u Ducati. Naopak. zcela jiná kapitola, příliš moderní a charak- Sedmdesátá léta byla nejdynamičtějším terem nezapadající do tohoto článku. obdobím firmy. I přes začínající invazi (* Mototrans byl od roku 1957 dovozcem japonských čtyřválců se našlo po celém Ducati, později vyvinul vlastní motocykly světě mnoho entusiastů, kteří charisma ital- na bázi Ducati OHC, především v kuba- ského desmo singlu pokládali za mnohem turách 250 a 350 cm³. Krom toho stavěl Skútr se v nabídce firmy objevil ještě jednou přitažlivější. závodní stroje, dokonce i čtyřválec. V šedesá- v šedesátých letech, tentokrát jako malá Zároveň však můžeme považovat začátek tých letech jednoválce „Mototrans“ domino- dvoutaktní padesátka Brio let sedmdesátých za blížící se zánik feno- valy španělským závodním tratím. Pro místní ménu „Ducati singles“. Do prodeje přišel trh připravoval malé dvoutaktní motocykly program, který držel značku při životě. model GT 750, dvouválec do „V“ pod úhlem a mopedy. Po ukončení výroby „singlů“ Ovšem netrvalo dlouho a prodej začal stag- 90 stupňů, tedy koncepce, kterou si drží v Itálii pokračoval v kompletaci některých novat. Pozornost zákazníků se rychle obrá- značka dodnes. Motocykl ihned zazname- typů až do roku 1982. O rok později firmu tila ke čtyřtaktním jednoválcům s králov- nal komerční úspěch, nadále se vyvíjel, jeho koupila Yamaha.) skou hřídelí a dvoutaktní sortiment byl, objem rostl, vyráběl se v mnoha provedeních i přes nesouhlasné stanovisko některých a samozřejmě vítězil na závodních tratích. členů správní rady, postupně ukončen. Velkého sportovního úspěchu dosáhly dvou- válce v Imole 23. dubna 1972 při závodě Dva jsou víc než jeden na 200 mil. Paul Smart dojel první a Bruno V roce 1967 se společnost dostala Spaggiari druhý. Výkon to byl jistě obdi- do finančních problémů. Jako jediné vuhodný, ale poněkud odsunul „singly“ schůdné řešení se jevila změna statutu do pozadí. Jejich výroba byla roku 1975 na státní holdingovou společnost. Ač

Všechny modely Ducati 350 a 450 cm³ Roku 1973 dostaly všechny modely Ducati dostaly roku 1971 oboustranné (čtyřpak- Falcon, další z řady dvoutaktů elektronické zapalování nové) přední brzdy 21 První Scrambler 250 z roku 1962 Prospekt na scramblera z doby jeho uvedení na trh

Scrambler 250 „narrow case“ v původním „americkém“ černo-stříbrném provedení Scrambler nebyl vysloveně sportovní moto- do roku 1966 cykl, ale „dukna“ se v něm rozhodně Celočerné provedení SCR 450 z konce nezapře! výroby. Čtyřistapadesátky jediné nesly štítek Rváč, tahoun, dříč... „Made in Italy“, ostatní kubatury pocházely zkrátka Scrambler jízdy, podpořený mocnými (pozitivními) ze španělské produkce Nyní se vraťme k naší „kejvačce“. Scram- vibracemi. Narozdíl od svých sourozenců bler byl původně určen pro americký trh, jako Diana, Mach 1 či Mark 3D neměl Nepatřil mezi nejrychlejší motocykly, ale ale rychle dosáhl větší popularity v Evropě, Scrambler žádných sportovních ambicí, pohodlná pozice jezdce, stylové oblé linie, potažmo zbytku světa. Vznikl úpravou jednalo se spíše o motocykl praktického kombinující klasiku a modernu, pestré až motokrosové dvoustovky. V roce 1962 se charakteru. Ovšem „srdce Ducati“ se v něm křiklavé barvy, doplněné chromovanou představil v obsahu 250 cm³ jako čistě rozhodně nezapře! Několik strojů z konce nádrží, spojení americké a evropské školy účelový stroj, bez klaksonu, baterie a jaké- výroby dokonce dostalo desmo hlavy. – to vše ze Scramblera velmi rychle udělalo koliv výbavy. Tohle „spartánské“ provedení Scramblera je nepochybně možné označit živoucí legendu, která zůstává populární mu vydrželo až do roku 1966. Při zavedení za nejoblíbenější a nejrozšířenější model, dodnes. „širokých karterů“ (1968) přibyla také symbol značky Ducati té doby. K obrovské V roce 1971 dostaly modely 350 a 450 cm³ třistapadesátka. O rok později ještě čtyřista- popularitě na celém světě přispěl osvědčený oboustranné (čtyřpaknové) přední brzdy. padesátka (pro americký trh pojmenovaná spolehlivý motor a dokonalý rám, využívaný Roku 1973 dostaly všechny motocykly Jupiter), jejíž výkon 27 k při 6500 ot/min i pro závodní krosové speciály, což dohro- Ducati plně elektronické zapalování (dopo- zaručoval ten správný „ducatí“ prožitek mady dávalo stroj vynikajících vlastností. sud pouze elektronickou regulaci dobíjení),

V roce 1973 přišel scrambler o své typické podsedlové brašny. Místo Scrambler 350 z počátku sedmdesátých let nich dostal pouze krycí panely 22 Dlouhé provedení tlumiče výfuku (Silentium Silencer) a především velký vzduchový filtr, montované na některá provedení scramblerů, Dvoutakty nabízené rovněž pod názvem Scrambler popularity svých nepatří zrovna mezi mimořádně elegantní prvky čtyřtaktních jmenovců zdaleka nedosahovaly nyní umístěné na krku řízení pod nádrží. 1971, původně zamýšlenou jako offroadový Zároveň podsedlové brašny, jeden z charak- speciál. V konkurenci dvoutaktů, které této teristických prvků scramblerů, nahradily kategorii vládly, se moc neprosadila, a tak pevné panely a motocykly byly montovány to ani s prodejností nebylo nijak slavné. takřka výhradně ve Španělsku (karburace Na bázi Scrambleru také vznikl v roce Amal, teleskopy Telesco...). Pouze čtyřista- 1971, opět na přímou objednávku Berliner padesátky zůstaly italské. Konec výroby Brothers, trialový speciál. Rám však doznal typu Scrambler je datován rokem 1974, příslušných úprav a zesílení. Podle svého nicméně, jak již bylo výše zmíněno, španěl- určení nesl název RT 450 (Road & Track). ský Mototrans ještě po několik let montoval Nebylo jich vyrobeno mnoho, pořizovali další stroje ze skladových dílů. si je především jezdci na rychlých tratích Trochu paradoxně působí, že se pod stej- jihu USA. Samozřejmě, jak se stalo tradicí, ným jménem prodával i dvoutakt! Požada- záhy se RT objevil i na evropských závo- vek přišel z USA v roce 1969 a z Bologne dech. Prodával se také v „civilní“ verzi, tedy Stopětadvacítka Scrambler z roku 1971 se odpověděli dvěma modely, u kterých se světly a ostatním předpisovým příslušen- ve své třídě v konkurenci dvoutaktů příliš využili podvozkové komponenty ze stávají- stvím. Z obsahu 436 cm³ dával za použití neprosadila cích dvoutaktních typů. Nově vyvinuté byly desmo rozvodů 36 k při 6500 ot/min. motory 49,66 cm³ (38,8 × 42 mm) výkonu S tímto modelem získal několik medailí odlité „křidélko“ s nápisem „Ducati“, 4,5 k a 97,6 cm³ (52 × 46 mm) výkonu italský tým na Šestidenní 1971, konané původem z modelu Mark 3, zdobilo nádrže 7 k. Bylo to sice jisté rozšíření modelové na Isle of Man. Výroba motokrosových od roku 1969 až do konce výroby. Motocykly nabídky, avšak od Ducati se přeci jen očeká- jednoválců pokračovala ještě v průběhu uzavírající „singl“ éru měly celočerné lako- valo víc. sedmdesátých let, to se ale jednalo o dvou- vání se zlatými linkami. Za další obdobný pokus můžeme označit takty, které s naším tématem nemají vůbec Jako drobnou perličku lze zmínit účinko- OHC stopětadvacítku, představenou roku nic společného. vání scramblerů v kultovním filmu „Jestli Barevné provedení scramblerů bylo se rozzlobíme, budeme zlí“, kde s nimi v letech 1962–67 černé se stříbrnými blat- útočili černě odění padouši na Buda Spen- níky a boky nádrží, doplněné zlatou linkou. cera & Terence Hilla. V letech 1968–74 zpočátku červená, bílá nebo černá, na nádržích chromované boky. Koncem roku 1969 přibyly žlutá s oranžovou. Rámy černé, kola chromovaná. Hliníkové

Do rodiny scramblerů můžeme zařadit také úspěšný offroadový speciál RT 450. Při své americké premiéře v roce 1971 byl předsta- V ČSSR se prostý občan mohl se scramble- ven jako čistě sportovní stroj, bez jakékoliv rem setkat pouze v komedii „Jestli se rozzlo- výbavy bíme, budeme zlí“ 23 Scrambler jako „fun bike“, řečeno moderní terminologií

zkoumání se vyjevila příčina. Několika- letou odstávkou motocyklu byl zalepený zpětný ventilek olejového čerpadla a to pak Motocykl pro švýcarskou armádu nese na nádrži i karterech nápis „Condor“ (tradiční značka dávalo nízký tlak. Když v Německu před švýcarských motocyklů), přesto je ve skutečnosti Ducati. Armádě byly dodávány v průběhu uveřejněním v aukci zkoušeli scramblera sedmdesátých let. Nedávno condory vyřadila z výzbroje a rozprodávala do civilu. Několik rozjet, dali sice čistý olej, ale to bylo tak strojů tak jezdí i u nás vše. Po nastartování se začal píst kousat, nutně musel vydávat hrůzné zvuky, které Strýček Ebay Scrambler byl kompletní a v relativně prodávající mylně vyhodnotil jako klikovku Počátkem roku 2008 jsem překvapivě dobrém stavu. Motor stačilo jen vyčistit, po smrti. Na opravu byla potřeba trocha utrpěl zneuctění pár drobnými. Jelikož seřídit, přetěsnit, zabrousit ventily apod. petroleje a lapovací papír. Přímo ukázkový peníze nemám rád, vždy se jich okamžitě Lak a chrom byly též ucházející, nicméně důvod, proč nemám rád nedočkavé a unáh- snažím zbavit. Co s nimi, o tom nebylo jsem se rozhodl sladit motocykl s ostatním lené startování motorů, o jejichž původu pochyb. Návrat ke kořenům! Můj první obsahem garáže a „foukl“ jej do odstínu a stavu nic nevím. Rozborka a sborka zase motocykl byl Ducati. Malé „štěně“, se 8125 „Monte Carlo Red“. Jako bonus jsem tolik času nezabere a rozhodně se vyplatí. kterým jsem před dvaceti lety začínal, už si na Ebay.it pořídil originál otevřený spor- Zde naštěstí nebohý stroj dlouho netrápili, by bylo pro mě přeci jen nedostačující, leč tovní výfuk, který má vskutku monumen- takže nedošlo prakticky k žádným škodám, nějaká trochu větší „dukna“ jistě přijde tální zvuk. ale chybělo málo a tento „hurá start“ se vhod. Občas jsou slyšet názory, že koupit mohl prodražit! Jako nejpravděpodobnější model se samo- motorku či auto na Ebay (případně Aukru) S motocyklem jsem dostal také složku zřejmě jevil Scrambler. Vzhledem k maso- je risk, že něco takového si může dovolit jen s kopiemi všech dokladů týkajících se jeho vosti produkce se dá sehnat celkem bez snobský zbohatlík, který si peněz neváží, historie. Od roku 1971 si jezdil po Itálii, problémů a také ceny se pohybují v rozum- jelikož je bůhvíkde nakradl atd. Pravda, kde vystřídal dva majitele. Na jaře 1983 ných relacích. Po tříměsíčním bedlivém většinou se tak vyslovují především ti, co jej dovezla do Německa tehdy dvacetiletá sledování Ebaye a několika neúspěšných si podávají inzeráty typu: Koupím levně slečna s kouzelným jménem Cordula Eliza- příhozech jsem si mohl vychutnat mail začí- pionýra, maximálně do 20 km od Horní beth Ilona Richter. Uznejte sami, že něco nající: „Congratulations, the item is yours!“ Dolní. Statisíce účastníků internetových takového nemohlo zůstat ladem. Proto jsem Aukce číslo 140226466981 byla moje. aukcí však mají vesměs kladné zkušenosti „kejvačku“ na počest předchozí majitelky So far, so good! a mnohdy je Ebay nejjednodušší cesta, jak pokřtil jménem Cordula. se dostat k věci, jež v daném regionu není běžná. V mém případě jsem navíc pocho- Ducati power dil nad očekávání úspěšně. V popisu aukce Tímto reklamním sloganem jsou charak- stálo, že motocykl má vadnou kliku. Nu což, terizovány „dukny“ z počátku sedmde- řekl jsem si, zvládl jsi už horší věci. Díky sátých let. Tak se na tu sílu podívejme: tomu však nebyl o daný kus velký zájem, Ducati Scrambler má z 248,6 cm³ 17,5 HP příhozy se držely u země, a tak konečná při 7200 ot/min. Je o 16 mm podčtvercový cena byla celkem výhodná. (74 × 57,8 mm). Přitom je to prostá ital- Po „vykostění“ motoru jsem shle- ská „kejvačka“, stroj určený pro běžnou dal ke svému milému překvapení, že je každodenní službu. Na reklamách bývá v bezvadném stavu, lehce zajetý. Stav zobrazen lesník, jak s flintou jede na čeka- zhruba odpovídal třiceti tisícům na tacho- nou, či „zlatá mládež“, dovádějící na lesní Reklamní fotografie představovaly scram- metru. Jediný viditelný problém bylo lehce mýtince... blera spíše jako praktický motocykl zalapovatelné přidření ve válci. Po dalším Musím říci, že celkově mě Ducati 24 Dnešní doba již naštěstí poskytuje větší možnosti výběru než z omezené nekvalitní nabídky socialistického sektoru. Proč se tedy Ducati Scrambler 250 představuje elegantnější, spolehlivější a výkon- nerozhlédnout za hranicemi a nezvolit zajímavější stroj? Třeba nější ekvivalent k tolik rozšířeným kývačkám Ducati Scrambler 250...

Scrambler velmi mile překvapil. Po pár tisí- kalupu se „dukna“ již chovala poněkud cích ujetých kilometrů o něm nemohu říci nervózně, avšak motor spokojeně vrčel nic negativního, i přesto, že se snažím být někde v sedmi tisících. nezaujatý a objektivní. Je vidět, že si ozna- Na tomto místě bych doporučil případ- čení „legenda“ vskutku zaslouží. Ponejprv ným kolegům zvětšit řetězové kolečko jsem k němu, jakožto k dvěpade z přelomu na motoru o jeden až dva zuby. Tedy, pokud šedesátých a sedmdesátých let, přistupo- nemíníte jezdit v terénu či ve dvou. Chod val trochu s rezervou, přece jen, tu jawu motoru se zklidní, zbytečně tolik netočí, máme v sobě zažitou všichni. Nicméně, cestovní rychlost mírně stoupne a jízda je velmi rychle jsem poznal, že jízdní vlast- tak příjemnější. Stroj má stále dostatek síly nosti, výkon apod. jsou někde jinde. i na pátý rychlostní stupeň. U rámu je znát původ ve sportovních Brzdy u dvěstěpadesátky jsou, jak již bylo modelech, jelikož motocykl perfektně vede, zmíněno, klasické dvoupaknové jednoklí- bez náznaku nejistoty či neklidu. Scram- čové. Přesto vykazují poměrně slušný bler přeci jen není žádný sprinter, nejvíce brzdný účinek. Měl jsem možnost vyzkoušet mu svědčí klikaté okresky. Překlápění ze Condor 350, motocykl obdobné koncepce zatáčky do zatáčky, nejlépe pod plynem, si dodávaný švýcarské armádě, který má jezdec opravdu užívá. Když si jen vzpomenu o trochu větší průměr bubnů. Subjektivní Motor Ducati s královskou hřídelí je nepo- na „gumovou“ vlnící se jawu... pocit byl, že brzdím kotoučem. Opět se mi chybně umělecké dílo Ve vyšších rychlostech pak přijde vhod zas neodbytně vkrádá srovnání se stroji tlumič řízení, ač je jen prostý třecí. A propos, tuzemské provenience... pak královská hřídel mě potěšila kultivo- rychlost, oblíbené téma. Nejvíce jsem ze Scrambler svižně akceleruje, takže jsem vaným projevem. S tímto typem motorů scramblera vymáčkl skoro 130 km/h, kupříkladu hladce ujel, aniž bych se o to jsou v našich končinách zkušenosti hlavně měřeno tedy dle tachometru na stroji, který nějak výrazně snažil, kamarádovi na moder- z Jawy 500 a je až s podivem, co se z těch je však celkem přesný. (Výrobce udává maxi- ním skútru stejného obsahu, což ten dobrý strojů občas line za zvuky. málku 105 km/h.) Došlo k tomu omylem, muž poněkud nelibě nesl. Řazení je přesné, Takřka žertovným dojmem působí když jsem si usmyslel „udělat“ kolegu moto- jednotlivé stupně jasně rozpoznatelné, jen elektrika. Tedy, do té doby, než si člověk cyklistu a teprve při předjíždění s hrůzou vyžaduje trošku razantnější přístup. Prostě uvědomí její funkčnost. Přesněji řečeno, uzřel nápis na jeho kapotě „XJ 900“. tradice – kdo zná soudobé motocykly neuvědomí, neboť o ní vůbec neví. Zatímco Dokončit manévr však bylo věcí cti, i když Ducati, jistě pochopí. Ostatně, celý stroj je tuzemská veteránfora jsou plná tklivých asi chudák nevěřil svým očím. V tomto stejně příjemně tuhý, včetně kupř. ovládání témat o nefunkčním dobíjení, neseřiditel- spojky. ných relé, montáží Vape atd., boloňský stro- Motor se díky podčtvercovému poměru jek má toliko pod sedlem malou hliníkovou vrtání a zdvihu opravdu radostně vytáčí. skříňku. Zvědavost mně nedala a otevřel Kolem čtyř tisíc má režim „touring“, od pěti jsem ji. Zbytečně, není tam nic k vidění, přechází na „sport-touring“ a v šesti začíná pouze jakási kostka hmoty, do které jsou „sport“. Přitom je až překvapivě pružný. zality polovodiče. Jednoduché, účinné, Mám několikaleté zkušenosti s moderním bezúdržbové... Připočteme-li k tomu ještě velkoobsahovým jednoválcem (Cagiva River alternátor běžící v olejové lázni pod levým 600), který si podtočení motoru nenechal krytem primáru, omezuje se nám servis vůbec líbit a důrazně protestoval „mláce- toliko na občasnou kontrolu kontaktů ním“. Chtěl zkrátka točit, točit, točit... rozdělovače s odstředivou regulací auto- Na titulu: Ač má Ducati Scrambler, řečeno Scramblera lze z nízkých otáček rozpohy- mobilového typu, uloženého pod víčkem moderní terminologií, blízko k enduru, bovat i na pětku, aniž by cokoliv namítal. na pravé straně karteru. Zblbnut kvalit- na silnici si vede velmi zdatně Mechanicky je motor velmi tichý, zvláště ními komponenty socialistického sektoru 25 Tachometr do 180 km/h působí přehnaně optimisticky. Lampa Aprilia je známá i z některých československých motocyklů. Zatímco u nich Podsedlové brašny jsou jedním z charakteristických prvků pro Ducati je dodnes považována za něco exkluzivního, „venku“ jde o běžný díl, Scrambler. Krátký otevřený tlumič výfuku mu pak dodává důstojný jenž lze i zcela nový koupit za výrazně nižší ceny než v ČR hlas jsem zprvu odmítal tomuto zařízení uvěřit. Ačkoliv Ducati Scrambler není určený Po připojení ampérmetru se ukázalo, že pro velké cestování, delší trasy s ním lze ale spotřebu pokrývá již při zvýšeném volno- hravě zvládnout. Posez je pohodlný, přiro- běhu a plně dobíjí někde od tří a půl tisíc. zený, vzpřímený; pozice jezdce v těžišti Takže jsem osadil do světel silnější žárovky, stroje a také trochu vyšší stavba podvozku vesele svítím a na nějaké dobíjení jsem zcela spolu s kvalitním pérováním Marzocchi zapomněl. přispívá k cestovnímu komfortu. Sice mě Co se týče spolehlivosti, nemohu opět po ujetí 250 km při srazu italských moto- Řadicí automat je umístěn pod zadní polo- udělit jiné než kladné hodnocení. Dopo- cyklů „Italmoto 2009“ trochu bolela záda, vinou pravého víka karteru. Pro přístup sud jsem neměl sebemenší problém. Stačí ale, jak jízlivě poznamenal kolega, bude to k ovládání řazení není třeba půlit motor, vytáhnout stroj z garáže, pustit benzín, spíše věkem (řidiče, nikoliv stroje). ani jej vysouvat z rámu. Přesné seřízení přitáhnout páčku sytiče a bez jakýchkoliv Pokud bych měl vyřknout nějaké resumé, kroku děje se pak zvenčí šroubem pod řadi- „rituálů“ jednou šlápnout na startpáku. musím konstatovat, že Ducati Scrambler je cím pedálem Dokonce ani „cupovací čudlík“ karburace po všech stránkách kvalitní motocykl – poho- DellOrto nemá! dlný, spolehlivý, snadno ovladatelný i dosta- Cizák nebo našinec? Zvuk, který se počne linout z výfuku, tečně výkonný pro dnešní provoz. Snad Pro zajímavost, můj Scrambler stál asi nemůže nikoho s motocyklovým srdcem jedinou komplikaci by mohlo pro některé jako dvě Jawy 250. Ono by to přibližně nechat chladným. Zvláště pak při krát- jezdce představovat řazení „po anglicku“, i odpovídalo; součet výkonu dvou jaw kém otevřeném provedení tlumiče, který, tedy brzda vlevo, řadička vpravo a jednička rovná se jedné ducati. Vezmeme-li však v souladu s „ducatí“ tradicí již od dob nahoru. Osobně jsem si však na toto obrá- ke srovnání tuzemskou modlu Jawa Cali- Cúcciola, evokuje objem minimálně o dvě cené uspořádání rychle zvykl a mohu scram- fornian, výsledek bude obzvlášť pikantní. třídy vyšší. blera případným zájemcům jen doporučit. Nikdy jsem nepochopil, co na ní kdo vidí. Vždyť je to jen obyčejná kývačka se zvednu- Ducati Scrambler 250, r. v. 1971 tými výfuky. Leč za cenu scramblera bych „califa“ ve stejném stavu těžko pořídil. To Motor: čtyřtaktní vzduchem chlazený jednoválec ventilového rozvodu OHC královskou už bychom se blížili cenám sportů, což hřídelí, objem 248,5 cm³, vrtání 74 mm, zdvih 57,8 mm, výkon 17,5 k při 7200 ot/min, je docela tristní. Nebudu se opět (marně) kompresní poměr 9,2:1, válec a hlava z hliníkové slitiny s litinovou vložkou pouštět do úvah, zda stroje těchto ročníků Karburace: DellOrto VHB26B jsou či nejsou veterány. Ostatně tuhle Zapalování: dynamobateriové, řízení předstihu odstředivou regulací, dobíjení alterná- „kejvačku“ také nepovažuji za pravého vete- torem s elektronickou regulací rána, avšak líbí se mi coby sváteční klasický Převodovka: pětistupňová, monobloková, se společnou olejovou náplní s motorem dvoukolák pro nedělní vyjížďky, podobně Spojka: mokrá, vícelamelová jako mnohá jiná „havěť“ z těchto let. Rám: otevřený trubkový, přední vidlice Marzocchi s hydraulickým tlumením, zadní Tedy, když už takto „moderní“ motocykl, teleskopy s dvojčinným hydraulickým tlumením nastavitelné ve třech úrovních, tlumič nechtělo by se to občas přeci jen porozhléd- řízení, brzdy klasické jednoklíčové, průměr vpředu 180 mm, vzadu 160 mm, pneu nout po jiných značkách, než neustále zapr- vpředu 3,50-19, vzadu 4-18 děně lpět na předražených, zhusta zbastle- Výbava: tachometr a otáčkoměr Veglia, reflektor Aprilia, podsedlové brašny ných, jawách a čízách, o jejichž kvalitách se Váha: 125 kg dá úspěšně pochybovat? Spotřeba: 3,2 l/100 km Ducati Forever! Maximální rychlost: dle převodů 105–128 km/h Vojtěch Švarc 26