Trochu Jiná Kejvačka
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Adriano Cavalieri Ducati byl nadšencem pro radiotechniku. Jeho patenty v tomto oboru mu umožnily, aby společně s bratry založil továrnu Ducati Ducati Scrambler 250 Trochu jiná kejvačka Ducati Scrambler 250 Societa Scientifica Radio Brevetti Ducati zahájila provoz roku 1926 v továrně na Via Podivuhodnému trendu vlastnit alespoň jednu kývačku jsem se Guidotti doposud úspěšně vyhýbal. Přišel však den, kdy i já usoudil, že bych si tedy také mohl pořídit nějaký ten módní výstřelek. Produkt pláno- vaného socialistického (ne)hospodářství jsem okamžitě zavrhl, jeli- kož mým cílem byla motorka hezká, spolehlivá a jezdivá. Volba padla na značku, jež byla mým vůbec prvním dvoukolým přibližova- dlem. Jednoho krásného jarního dne loňského roku mi Ebay dohodil krasavce scramblera. Patentovaný kondenzátor Ducati. S trochou Dříve než se mu podíváme blíže Přesněji řečeno vůbec nic, jak sám název nadsázky lze říci, že toto je základ i takové na zoubek, nebude jistě na škodu říci si „Societa Scientifica Radio Brevetti Ducati“ Desmosedici něco málo k historii značky. Adriano Cava- napovídá. Vyráběli součástky pro rychle se lieri Ducati byl nadšencem do radiotech- rozvíjející nový obor radiového vysílání, v Borgo Panigale, vznikla na svou dobu niky. Roku 1924 jako první navázal obou- zvláště jejich patentované kondenzátory velmi moderní továrna, která, krom stáva- směrné radiové spojení mezi Itálií a USA. dosáhly značného věhlasu. Významné pro jícího elektrotechnického sortimentu, O dva roky později založil společně s bratry vznik budoucích motocyklů bylo položení přibrala do programu také mechanické Marcellem a Brunem rodinnou firmu, která základního kamene nové tovární budovy výrobky, jako kupř. fotoaparáty, holicí však měla s motocykly málo společného. 1. června 1935. Na předměstí Bologne, strojky či radiopřijímače. Slavnostní otevření nové továrny roku 1935 na předměstí Během druhé světové války zabrala továrnu německá armáda, v důsledku Bologne v Borgo Panigale čehož ji spojenci roku 1944 zcela vybombardovali 14 Ze „štěněte“ se dal udělat i docela zajímavý Pomocný motorek Cúcciolo, zde v rámu Aero „dostihový chrt“ Caproni, se osvědčil i při závodech Druhá světová válka značně zasáhla do osudu továrny, když ji v roce 1944 spoje- necké nálety prakticky srovnaly se zemí. Byla to velká rána pro bratry Ducati, kteří již za války, ostatně jako mnoho jiných firem, připravovali nové výrobky a sondovali potřeby poválečného trhu. Nicméně po skon- čení války s velkým úsilím a za pomoci státní půjčky výrobu znovu rozjeli. Poslední verze štěněte, než dorostlo do psa – Cúcciolo 65 T z roku 1954 Při zrodu motocyklové legendy štěkal psík První motocykly Na poválečné poměry myslel také Aldo Cúcciolo slavilo úspěchy jak obchodní, tak Farinelli, spolumajitel známé továrny i při závodech. Vzniklo mnoho speciálních SIATA. Bylo mu jasné, že zdecimovaná konstrukcí právě pro sportovní využití, ale Itálie bude mít všeho nedostatek, tedy tento progresivní motorek nezůstal stranou i benzinu, a tak již v roce 1943 začal praco- zájmu různých firem zabývajících se úpra- vat na pomocném motorku pro velocipéd, vami motocyklů a stavbou rámů. Z velkého konstruovaném právě s ohledem na nízkou množství snad zmíním nejvýznamnější Aero spotřebu jako čtyřtaktní. Poprvé mohla Caproni, jejichž hlavní pole působnosti před- veřejnost obdivovat výsledek jeho snažení stavovala výroba komponentů pro italský 26. července 1945, kdy představil Cúcciolo letecký průmysl. Dále bych ještě vzpomenul (psík, štěně). Zájem o něj byl obrovský mně nejsympatičtější francouzský Rocher, a továrna SIATA zakrátko nestíhala uspoko- jehož rámy měly značně osobitý charakter. jit všechny koupěchtivé zákazníky. Obrátila Také samotná fa Ducati nezůstávala pozadu se tedy s nabídkou spolupráce na společnost a své motorky budovala do vlastních rámů, Před nástupem motocyklové éry vyráběla Ducati, kde měli navíc tu výhodu, že dispo- později skútrů, mopedů, malých motocy- firma kupř. i malé fotoaparáty, které snesly novali krom výrobních kapacit také rozsáh- klů apod. Zároveň obsah rostl z původních srovnání s tehdejší špičkou Leica. Dnes jsou lou celosvětovou sítí obchodních zástupců, 48 cm³ (39 × 40 mm) až na 65 cm³ (44 × 43 tyto „artefakty“ vyhledávanými sběratel- což samozřejmě prospělo exportu pomoc- mm). Charakteristickým znakem a neobvyk- skými předměty ných motorků. Zakrátko měla fa Ducati lým konstrukčním prvkem cúcciol bylo užití ve výrobě prim a roku 1950 se stala jedi- jediné vačky pro oba ventily a jejich ovlá- ným vlastníkem patentů Cúcciola. Od té dání „stahovátky“ namísto běžných zdvihá- doby můžeme považovat Ducati za moto- tek. Výkon základní padesátky dosahoval 1,2 cyklovou značku. k při 4800 ot/min a spotřeba se pohybovala (Podrobnější historii, popis a zkušenosti pod jedním litrem na sto kilometrů. s provozem motorku Cúcciolo najde laskavý To vše sice šlo považovat za uspokojující čtenář v MJ 5/2002.) výsledky, ale bylo jasné, že vývoj v moto- cyklovém světě půjde jinudy. Jako reakci na přicházející módu skútrů představila firma na milánském salonu 1952 „futu- ristický“ Cruiser 175, na svou dobu velmi pokrokový motocykl. Čtyřtaktní OHV stopět- asedmdesátka (62 × 58 mm) disponovala výkonem 12 k (později kvůli novým předpi- sům sníženým na 7,5 k). Jako jeden z prvních Začátky slavné značky sportovních motocy- skútrů vůbec měla automatickou (hydrau- klů vypadaly takto. Pomocný motorek k jízd- lickou) převodovkou a elektrický startér. Ač nímu kolu Cúcciolo Pohonná jednotka skútru Cruiser 175 se jednalo o motocykl kvalitní, prodával se 15 Cruiser 175 z roku 1952 byl nepochybně pozoruhodný motocykl. Jako první skútr byl vybaven elektrickým startérem a automatic- kou převodovkou. Ovšem luxusní provedení se přirozeně odrazilo na ceně a následně na prodejnosti, a tak byl tento typ za necelé dva roky stažen z nabídky Taglioniho, profesora techniky v Imole, což se ukázalo jako velmi dobrý krok, který zásadně ovlivnil vývoj značky až do osmde- sátých let. „Doktor T“, jak se Taglionimu přezdívalo, měl v té době mnoho zkušeností s konstrukcí motocyklů. Dostal od vedení zcela volnou ruku, bez ohledu na náklady. Následujícího roku již mohli vypisovat přihlášky na Velké ceny. Ducati 98 znamenalo definitivní vstup Model Marianna byl po všech strán- značky do motocyklového světa kách úspěšný. Stokubíkový OHC motor Cadet se vyráběl až do šedesátých let. Tímto (49,4 × 52 mm) s královskou hřídelí se stal špatně, jelikož cena odpovídala luxusnímu modelem dokázali v Bologni najít své místo vzorem všem následujícím sériovým moto- provedení. Pro potenciální cílovou skupinu ve světě motocyklů a položili základ budou- cyklům až do druhé poloviny sedmdesá- „skútrařů“ znamenaly finance samozřejmě cím strojům. tých let. Na GP celého světa neměl takřka rozhodující faktor, a tak byl cruiser po nece- V roce 1953 se společnost rozdělila na dva konkurenci. lých dvou letech stažen z výroby. samostatné subjekty – Ducati Meccanica V roce 1956 konvertoval Taglioni venti- Ducati 98 (51 × 46 mm) OHV, rovněž a Ducati Elettronica. O rok později opouštělo lový rozvod na „desmordomic“, který z roku 1952, jednoduchý víceúčelový moto- tovární bránu na 120 motocyklů denně. se později stal symbolem Ducati. Záro- cykl s nízkými provozními náklady, dosáhl veň nahradil dvě vačky třemi, což spolu značné obliby u běžných zákazníků a slavil Doktor „T“ s kompresí 11:1 umožnilo závodní stopět- úspěchy i ve sportu. Kupř. v roce 1954 Firma mířila výše, měla ambice prosa- advacítce (55,25 × 32 mm) točit v té době přinesl firmě dvě stříbrné medaile z velšské dit se v motocyklových GP, k čemuž neskutečných 12 500 ot/min a krátkodobě Šestidenní. Později vzrostl objem válce samozřejmě potřebovala závodní speciál. se nechal přetočit až na 15 000! Výkon 19 k na 125 cm³ a pod jmény Bronco, Aurea či Proto roku 1954 angažovali ing. Fabia však nebyl zadarmo, na každý nový závod Ing. Fabio Taglioni měl zásadní vliv na konstrukci motocyklů Ducati od roku 1954 až do let osmdesátých 16 Kapotovaný speciál Siluro 30. ledna 1956 pokořil 44 rekordů U stopětadvacítky GP upravil roku 1956 Taglioni rozvody na desmodromic ovládaný třemi vačkami bylo nutné měnit ložiska v motoru, která Taglioli neusnul na vavřínech a roku 1960, tzv. Mike's Twins. Vznikl na přímou tento nápor prostě nevydržela. 1958 postavil dvouválec a v šedesátém objednávku britského závodníka Mikea „The Ve stejném roce vznikl také rekordní pátém dokonce dvouvačkový čtyřválec. Bike“ Hailwooda. Motor, jehož základ tvořily model Siluro (Torpedo), osazený aerodyna- Závodní stroje a jejich úspěchy však nejsou dvě spojené stopětadvacítky, dával 37 k při mickou hliníkovou karoserií od fy Tibaldi. obsahem tohoto článku, takové téma by si 11 600 ot/min a byl zabudován do speciál- Přestože obsah motoru byl pouhých zasloužilo samostatné zpracování. Ještě však ního dvojitého trubkového rámu. Hailwood 100 cm³, pokořil 30. ledna 44 rekordů. musím zmínit čtvrtlitrový dvouválec z roku s ním slavil úspěchy po několik sezón. Úspěšný GP model 125 cm³ měl desmo rozvody ovládané třemi vačkami. Dvě krajní sloužily pro stlačování ventilů, prostřední pro jejich nucené zavírání. Touto úpravou šlo z motoru dostat až neuvě- Mike Hailwood se svým otcem (vlevo), který jeho dvouválcový speciál řitelných 15 000 ot/min v roce 1960 financoval, a mechanikem Folesanim 17 Elite koncem roku 1958 uhranul mnoho sportsmenů. Druhá série je typická dvojitým tlumičem výfuku Sportovní verze OHC stopětasedmy (175 S) se představila takřka ihned po premiéře Velmi pohledná a trochu nekonvenční dvoustovka (67 × 57,8 mm) zaujala nejen První sériový