Ochotnické Divadlo Na Rokycansku V 19

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Ústav dějin křesťanského umění Dějiny evropské kultury

Anna Jaklová

Ochotnické divadlo na Rokycansku v 19. - 20. století

Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc.

Praha 2016

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 5. 6. 2016 Anna Jaklová

Bibliografická citace:

Ochotnické divadlo na Rokycansku v 19. – 20. Století [rukopis]: bakalářská práce / Anna Jaklová; vedoucí práce: prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc. – Praha, 2016. – 50 s.

Anotace: Předmětem této bakalářské práce je pojednání o vývoji, historii a smyslu ochotnického divadla na Rokycansku od jeho počátku až po současnost. Stručně shrnu historii a osudy ochotnických divadel celkově a následně se zaměřím na historii okresu Rokycany. Poté jako příklady uvedu několik ochotnických divadel. Blíže bych se zaměřila jako příklad ochotnického divadla na spolek ochotníků Tyl v Mýtě, který patří v tomto kraji mezi nejstarší. V jednotlivých kapitolách píši o jeho počátcích, jak se dostalo přes obě světové války, jak přežilo dobu totality až po dnešní dobu. Dále například uvedu repertoár tohoto divadla.

Klíčová slova: Amatérské divadlo, Rokycany, divadelní spolek v Mýtě

Abstract: The subject of this bachelor thesis deals with the development, history and significance of amateur theatre in the Region Rokycany since the beginning to the present. I‘ll briefly summarize history of amateur theatre and then I will focus on the history of the Region Rokycany and town Myto. As an example, I’ll mention several theatres. I'd take a closer look on group of amateurs from Myto as an main example of amateur theater, which is one of the oldest amateur theatres in the region. I’ll focus on their origins, how they survive in both world wars and communism. At last chapter I’ll write about repertoar of amateurs of Myto.

Keywords: amateur theatre, Rokycany, group of amateurs from Myto

Počet znaků (včetně mezer): 88 357

Chtěla bych velmi poděkovat prof. PhDr. Zdeňkovi Benešovi, CSc. za jeho cenné rady při zpracovávání mé bakalářské práce.

Obsah Úvod ...... 1 1. Rozvoj ochotnického divadla v Čechách ...... 3 2. Okres Rokycany ...... 4 2.1. Počátky ochotnického divadla v okrese Rokycany ...... 5 3. Z historie města Mýta ...... 10 4. Ochotnické divadlo v Mýtě ...... 11 4.1. Období Josefa Knobocha ...... 15 4.2. Transformace na spolek ...... 16 4.2.1. Jan Langer ...... 18 4.3. Doba meziválečná ...... 19 4.4. Ochotnické divadlo za 2. světové války ...... 21 4.4.1. Ochotníci v Mýtě za okupace ...... 22 4.5. Ochotnické divadlo za komunismu ...... 24 4.5.1. Ochotníci v Mýtě za komunismu - 50. až 60. léta 20. století ...... 25 4.5.2. Bohumil Adamec ...... 28 4.5.3. Pod vedením Bohumila Adamce ...... 29 4.5.4. Konec divadelních ochotníků v Mýtě ...... 33 4.6. Ochotnické divadlo a současnost ...... 35 4.6.1. Obnovení divadelní spolku v Mýtě ...... 35 4.6.2. Současnost divadelních ochotníků v Mýtě ...... 37 4.7. Divadelní hry a osobnost Josefa Karáska ...... 40 4.7.1. Josef Karásek ...... 40 4.7.2. Repertoár mýtských ochotníků ...... 40 Závěr ...... 43 Přílohy ...... 44 Seznam literatury ...... 48 Seznam pramenů ...... 49

Úvod

Ve své bakalářské práci se budu věnovat ochotnické divadelní činnosti v okrese Rokycany, který byl velice bohatý na významné osobnosti českých dějin. Zaměřila bych se na jeho počátky, vývoj a zejména bych se pak soustředila na spolek divadelních ochotníků Josefa Kajetána Tyla v Mýtě, který paří k nejstarším dosud existujícím spolkům na našem území. Nejprve se budu zabývat rozvojem a počátky ochotnického divadla na území Čech od konce 18. století až do druhé poloviny 19. století, kdy bylo divadlo velice ovlivněno národním obrozením Dále se zaměřím přímo na okres Rokycany a v bodech popíši jeho historii, rozložení, významné osobnosti a nejdůležitější události. Hned na to rozeberu historii ochotnických divadel v tomto okrese od nejstarších zmínek přímo v městě Rokycany až po menší, nepříliš významné vesničky, kde se ochotnické divadlo do dnešních dob bohužel nedochovalo a je dnes pouze vzpomínkou. Poté se zaměřím na historii samotného města Mýta, kde ve zkratce shrnu jeho založení, rozvoj. V další kapitole bych přešla k seznamování s místním Ochotnickým divadelním spolkem J. K. Tyla. Od jeho počátků v roce 1863 pod vedením místního starosty a spoluzakladatele Václava Cinerta, přes nezapomenutelné období Josefa Knobocha, který mýtský spolek vynesl téměř na profesionální úroveň. Za jeho časů probíhá i transformace na spolek a spojení ochotníků J. K. Tyl s jinými divadelními spolky v tomto městě. Divadelní ochotníci nepolevují ve své činnosti ani po první světové válce, jak svědčí kapitola Doba meziválečná, a dokonce s nimi i vystupuje herec Národního divadla Eduard Vojan. V následující kapitole Ochotnické divadlo za 2. světové války ve zkratce uvedu situaci ochotnických divadel na území Čech za druhé světové války a poté v další jak, tyto události ovlivnily činnost spolku Tyl. Kapitola “Ochotnické divadlo za komunismu” shrnuje, co se stalo s divadelními ochotnickými spolky po roce 1948. I přes nelehkou situaci spolek mýtských ochotníků stále přežívá a dokonce prožívá své zlaté období pod režií Bohumila Adamce. Dobu komunismu divadelní spolek existuje, ale nakonec se bohužel po krizi v 90. letech rozpadá.

Probíhají pokusy o jeho obnovu, ale to se podaří až v roce 2005 pod vedením současné režisérky Petry Jandové, a tak spolek existuje dodnes. Na závěr pouze shrnu divadelní hry a autory, které divadelní ochotníci v Mýtě nejčastěji hráli.

1. Rozvoj ochotnického divadla v Čechách

Až do konce 18. století byla představení hraná v čeština čistě výsadou amatérských divadel. Teprve poté se začalo rozvíjet i profesionální divadlo v české řeči. České národní obrození bylo pouze součástí procesu, který probíhal v celé Evropě. Nejintenzivněji se tento proces probíhal u malých národů, které ztratili své vlastní státní útvary. Jednalo se zejména o Čechy, Slováky, Poláky, Maďary a pobaltské národy. Pokusy o uchování národní identity a získání podmínek k národnímu a politickému rozvoji využívali Češi více než ostatní národy uměleckých projevů a to zejména divadla. Stalo se to jejich zbraní, neboť přímé legální politické boje nebyly do poloviny 19. století proti Habsburské monarchii možné. První zprávy o moderní formě ochotnického divadla máme již z 18. a 19. století z Podorlicka a Podkrkonoší. Druhá vlna ochotnických aktivit spadá do období napoleonských válek. Hraní divadla se rozšiřovalo zejména v městské vrstvě. V této době už nesledovalo pouze cíle zábavné, ale chtěla již posilovat národní vědomí Čechů, český jazyk a měla v úmyslu morálně vychovávat a sdružovat. Třetí vlna obrozeneckých ochotnických aktivit spadala hlavně do doby třicátých a čtyřicátých let 19. století neboť v tu dobu se vše “točilo” okolo revolucí v letech 1848 - 1849. Ochotnické divadlo se v těchto letech hrálo ve více než 120 městech a vesnic v Čechách. Ochotníci již v této fázi vědomě sledovali politické cíle, dále se podíleli na prosazování národních zájmů a zaujímali protifeudální postoje.1 Teprve v národním obrození se začal měnit systém ochotnického divadla a postupně se začala vymaňovat z ideologického vlivu církve, které u nás, na rozdíl od západní Evropy, většinou ještě stále podléhalo. To mělo za výsledek zvýšení počtu českých představení. Biblické náměty dožívaly pouze už v sousedských hrách.2 Jinak v repertoáru ochotnických divadel se náboženské téma objevovalo minimálně. Cenzura zavedena koncem 18. století habsburskou monarchií dbala na to, aby se hry nedotýkaly náboženství a kléru. V 50. letech ovšem divadelní ochotníci bojují o svou existenci kvůli bachovskému absolutismu a divadelnímu řádu vydanému v roce 1850. I hry ve prospěch stavby Národního divadla byly mnohdy zakazovány. Až po obnově ústavních svobod v 60.

1 BRABEC/[A KOL.] 1977 — Jan BRABEC/[A KOL.], Dějiny českého divadla (díl 3.), Praha, 1977, 176-178 2 Sousedské divadlo - zde se hrály především pašijové hry, hry o světcích (např. O svaté Dorotě), dále se začal prosazovat zajímavý směr – lidové zpěvohry.

letech nastal znovu rozkvět českého ochotnického hnutí. Teprve v tuto dobu vyšel spolkový zákon, který do té chvíle umožňoval v habsburské monarchii spolkovou činnost.3 O organizaci českého divadelního ochotnictva se v těchto letech zasloužil především V. Hálek. Roku 1868 se v Karlíně, při příležitosti kladení základního kamene ND, sešla valná schůze za přítomnosti zástupců ochotnických spolků a založili Divadelní Jednotu, jež měla vnést řád do tohoto narůstajícího hnutí. Další sjezd se konal v roce 1880, kdy byla založena Matice divadelní, která však neprokazovala prakticky žádnou činnost a tak roku 1885 byla nahrazena Ústřední Maticí divadelních ochotníků československých (ÚMDOČ). Prvními předsedy se stali Antonín Karel Nový, Jan Ladecký a Karel Pippich. Tak započalo období ochotnických divadel na území Čech.

2. Okres Rokycany

Tento okres se nachází v západních Čechách v Plzeňském kraji a je z celého kraje nejmenší. První znaky osídlení můžeme najít už v neolitu, ale významnějších staveb se dočkáme až ve 12. století, kdy byl v Rokycanech biskupský dvůr, pod který spadaly vesnice Litohlavy, Kamenný Újezd, později pak Letkov, Nadryby a Borek. Dá se to považovat za jakousi předzvěst budoucího okresu. V Rokycanech byl také vyřešen spor o trůn mezi Přemyslovci Bořivojem a Vladislavem, který vyhrál Vladislav za pomoci německého krále Jindřicha V. V roce 1397 se v Rokycanech na předměstí narodil Jan z Rokycan, mistr na pražské universitě a později sněmem zvolený arcibiskup, který zemřel roku 1471. Rodný domek Jana z Rokycan byl zbořen r. 1986 a dnes se na místě nachází pouze pamětní deska. Na počátku 16. století se objevují první zmínky o založení železné huti v Dobřívě, která byla od roku 1546 součástí zbirožského panství Jana staršího z Lobkovic. Část této huti byla aktivní dokonce až do poloviny 20. století a dnes je vyhlášena chráněnou technickou památkou. Město Rokycany podporovalo v letech 1618 až 1620 stavovské povstání a pak v roce 1623 mu byly zkonfiskovány poddanské vsi za účast v proticísařském odboji. Krátce na

3 V Rakouském císařství bylo zakládání spolků umožněno císařským patentem ze dne 26. listopadu 1852 (zákonem č. 253/1852 ř. z.). Založení každého jednotlivého spolku ovšem podle tohoto zákona podléhalo schválení státních úřadů.

to bylo roku 1639 město zcela zničeno švédským vojskem pod vedením vojevůdce Banéra.4 Roku 1761 se v Praze narodil Kašpar, hrabě ze Štenberka, který se ke konci 18. století společně se svým bratrem stal majitelem radnického panství. V roce 1806 bratr Jáchym založil zámek v Březině a Kašpar se zasloužil o založení Muzea království českého (pozn. Dnes Národní muzeum v Praze). Věnoval se paleontologickým nálezům na Radnicku a jeho odborná knihovna je částečně uložena v NM v Praze a z části Městském muzeu v Radnicích. Dále zásluhou Kašpara začal v Radnicích působit český básník, buditel, spisovatel a kněz Antonín Jaroslav Puchmajer, který 28. 9. 1818 založil v Radnicích první čtenářský spolek v Čechách. Rokycanský okres oficiálně vznikl v roce 1850, ale hned v roce 1868 byl zrušen a zařazen pod Plzeňskou správu. V 70. až 80. letech se tam rozvinul průmysl, čímž se okres stal neprůmyslovějším v tomto kraji a tak byl roku 1896 Rokycanský okres obnoven. Přicházelo čím dál tím více dělníků, kteří ve volném čase měli zájem o kulturní vyžití. Okres Rokycanský byl v roce 1942 znovu zrušen německými okupanty a byl připojen pod okresní úřad Plzeň Venkov. To se opět změnilo po osvobození, kdy na základě dekretu prezidenta republiky došlo k obnově hranic krajů podle stavu z roku 1938. Poslední velké změny v tomto okrese přišly při reorganizaci v roce 1960, ale od té doby je tento okres víceméně nezměněn.5

2.1. Počátky ochotnického divadla v okrese Rokycany

Tento okres byl odedávna velice bohatý na kulturní život, zejména díky osobnostem, které zde žily nebo okres pouze navštěvovaly. Hereckou základnu stejně jako všude představovali především drobní měšťané a v čele souboru povětšinou zámožnější či kulturně vyspělejší měšťané pokrokových názorů. Ze záznamů je zřejmé, že mezi amatérskými herci se vyskytovali cvočkaři, řezníci, obchodníci, hospodští a neposledně dělníci. Zejména o prázdninách se pak v mnoha oblastech výborně uplatňovali studenti. Z měst, kde studovali, přinášeli domů kulturních vliv. Dramaturgie ochotnických

4 Johan Gustafsson Banér (23. června 1596 Djurshlom – 10. května 1641) byl švédský vojevůdce ve třicetileté válce. 5 http://soulz-ro.euweb.cz/rokycansko/historie_rokycanska.pdf, vyhledáno 18. 4. 2016

divadel byla především závislá na repertoáru českého divadelního souboru v Praze. V první vlně byly hodně oblíbené singšpíly,6 v druhé etapě hry historické a veselohry ze současnosti jako ty od J. N. Štěpánka, V. K. Klicpery a A. Kotzebua, ve třetí opět hry ze současnosti, jevištní báchorky a historické hry zejména od J. K. Tyla, Raimunda a Nestroye. Obvyklý repertoár ochotnických divadel byl většinou dost podobný Národnímu divadlu, neboť se tam hrály oblíbené hry, které ochotníci chtěli přenést do svého prostředí.7 První zprávy o divadelní činnosti v Rokycanech a okolí se do dneška nedochovaly. Je však jisté, že už v 17. a 18. století se tu provozovala pro místní obyvatelstvo krom veřejného upalování čarodějnic a zločinců i jiná zábava. První pokusy o trvalé působení divadla ve městě Rokycany byly učiněny za doby rokycanského purkmistra Ferdinanda Heyrovského8 a to roku 1805, kdy byl ve městě založen ochotnický divadelní spolek, který byl původně německý a později utrakvistický. Z výtěžku z jejich vystoupení měly být získány finanční prostředky pro vybudování dětské opatrovny v Rokycanech. Bohužel tyto pokusy o tvorbu divadelního spolku brzo ztroskotaly a další šanci dostali místní ochotníci až o mnoho let později. Ten ale dlouho nevydržel.9 Spolkový život v Rokycanech se opět začíná rozmáhat až po vydání říjnového patentu v roce 1861, avšak až na sklonku šedesátých a sedmdesátých let jsou zakládány spolky s trvalou tradicí. Již v 80. letech bylo v tomto městě 28 aktivních spolků a některé z nich měly v popisu práce i činnost divadelní. Pokračovatelem divadelních tradic ve městě se stal čtenářský spolek Hájek, který byl založen roku 1881. Ten pořádal divadelní představení, kratochvíle a různé jiné vlastenecké zábavy a kratochvíle. Od svého vzniku až do roku 1895 se věnoval národním účelům (např. věnování příspěvku, který činil více než 3000 zlatých, k znovupostavení Národního divadla).10

6 Činohry se silným podílem hudby 7 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 47 8 Ferdinand Šimon Heyrovský - (25. října 1769 Rokycany – 2. prosince 1839 Rokycany) v letech 1798– 1839 byl purkmistrem v Rokycanech. Během jeho vedení město Rokycany překonalo následky ničivého ohně a došlo k modernizaci - likvidace hradeb, výstavba sociálních ústavů a školy apod. 9 Petros CIRONIS: Národní divadlo a Rokycansko, Rokycany 1984, 5 10 CIRONIS 1984,8

Ovšem divadelním spolkem, který vydržel až do dnešních dob v Rokycanech je pouze J. K. Tyl při odborovém domě kultury v Rokycanech, který byl založen 1939. Přežil okupaci, komunismus a dodnes je aktivním divadelním spolkem.11

O žádné samostatné divadelní produkci v Rokycanech provozované měšťany před rokem 1805 nejsou žádné zprávy, nejspíše tu takový spolek neúčinkoval. Pravděpodobně prvním ochotnickým divadlem v tomto okrese byl spolek v Radnicích, který své první představení měl odehrát už v roce 1801. Divadelní činnost se v Radnicích pevně ustálila hlavně díky obrozeneckému knězi A. J. Puchmajerovi, který v tam působil v letech 1806 až 1820. Po jeho smrti se bohužel neudržela a po dlouhou dobu byla pozastavena. 12 Po roce 1848 se divadelní život opět probouzí i v Radnicích a budí se tam touha křísit český jazyk. A tak se několik obyvatel města, jmenovitě František Svoboda, Vojtěch Frič, Majer a Knotek vytvořili roku 1850 spolek ochotnický. Povolení k hraní dostali ovšem až r. 1854, k čemuž jim pomohli Josef Kajetán Tyl a Jaromír Picek.13 Tento spolek existuje s pauzami až do dnešních dob pod názvem Hornické divadlo Radnická. V poslední době ho bylo možné vidět například na festivalu Žlutické léto14, kde odehráli hru “Naši furianti” od Stroupežnického.15

Další ochotnické divadlo bylo ve Zbirohu. Počátky tohoto divadla sahají až do roku 1861, kdy tam byla uvedena hra „České amazonky” od Františka Prokopa Šedivého. Další záznamy jsou až z roku 1869, kdy okresní hejtman v Hořovicích povoluje uvedení hry „Vražda na uhelném trhu”, kterou její autor Jan Lindaker dokonce věnoval zbirožským ochotníkům. O další činnosti místních ochotníků až do roku 1892 není dochováno mnoho informací. Jisté je pouze, že divadelní život v městečku nezanikl. Následující záznamy o ochotnické činnosti pocházejí až z roku 1902 pod hlavičkou Čtenářského ochotnického spolku pod vedením Josefa Šefla. Spolek přežil obě války,

11 http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=5056, vyhledáno 20. 5. 1016 12 CIRONIS 1984, 67 13 CIRONIS 1984,68 14 Krajská přehlídka vesnických divadelních souborů – západní Čechy (pro kraj Karlovarský a Plzeňský) - o postup na NP KDP. 15 http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&id=589, vyhledáno 20. 4. 2016

ale již v 70. letech měl spolek existenční problémy. Starší odcházeli a mladí nejevili o divadlo zájem a tak se spolek v průběhu 80. let rozpadl.16

Velice významným divadlem v okresu je divadlo v Mýtě, které se na scénu dostává 10. srpna 1863. Podrobněji toto divadlo s velkou tradicí, které existuje ještě do dnešních dob, rozeberu ve velké části této práce.

Ochotnické divadlo ve Strašicích patřil v okrese k těm nejstarším. Bylo založeno roku 1868, kdy jeho členové odehráli dětské představení a ještě v témž roce i hru „Mlsný Vašíček“. V začátcích tam nejspíše působil František Václav Picka, budoucí dirigent v Národním divadle. Ochotnický spolek často pořádal taneční věnečky a plesy. Z výtěžku z každé hry se posílalo sedm až dvanáct zlatých jistému panu Budilovi. Tyto příspěvky se posílaly, až do roku 1883 z čehož lze usuzovat, že se jednalo o příspěvek na stavbu Národního divadla.17 Divadelní představení se konala v “Nové hospodě”, která byla později přejmenována na Pod sálem. Ročně se tam hrála dvě až čtyři představení. V roce 1891 byl ve Strašicích založen Literárně zábavný spolek Neruda se záběrem knihovnickým, přírodovědným, hudebně-pěveckým a divadelním. Pod tímto spolkem uvedl dramatický odbor na scénu řadu her a strašičtí ochotníci se nebáli sáhnout i do repertoáru českých klasiků a jiných významných osobností. Byly to hry např. „Švihák a dělník” od Václava Julia Kavky, „Kulatý svět” od Františka Ferdinanda Šamberka, Tylovo „Jiříkovo vidění” a další. Spolek přežil obě světové války, ale brzy po roce 1946 se rozpadl, pravděpodobně z politických důvodů.18

Počátky ochotnického divadla v Holoubkově jsou spjaty zejména s významným českým hercem Jindřichem Mošnou, v té době členem Prozatímního divadla.19 Do této oblasti jezdil společně se spisovatelem Jakubem Arbesem a rozvíjel tam divadelní tradici. Na jeho popud byl v prosinci roku 1874 ustanoven prozatímní výbor k založení

16 CIRONIS 1984, 86-87 17 CIRONIS 1984,75-76 18 http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=geo&id=3079, 20. 4. 2015 19 Prozatímní divadlo bylo české divadlo, které bylo slavnostně otevřeno 18. listopadu 1862, šlo o předchůdce dnešního Národního divadla v Praze. Budova Prozatímního divadla se stala jeho součástí.

ochotnického spolku. Sám Mošna dokonce vystupoval s ochotníky, což přilákalo diváky z celého okresu. Jejich první představení proběhlo 27. února 1875. Definitivní výbor divadelního spolku v Holoubkově byl zvolen 19. června 1875.20 Roku 1896 divadelní činnost v obci zahájila Občanská beseda, pod kterou bylo zařazeno i zdejší ochotnické divadlo a později v roce 1905 byl dokonce v Holoubkově založen druhý divadelní ochotnický spolek a to místní sociálně demokratickou organizací Kovodělník. Po první světové válce byly v obci založeny dvě tělovýchovné jednoty a to Dělnicko-tělocvičná jednota (dále pouze DTJ) a Sokol, pod který byly zařazeny i dramatické odbory. Pod DTJ přešlo dělnické divadlo založené Kovodělníkem, takže po ukončení činnosti Občanské besedy roku 1926 byly v obci tři divadelní soubory. Poslední zmínky o divadelní činnosti jsou ze 70. let, žádné následující se neobjevují.21

V Borku dělníci a domkáři na popud pokrokového a inteligentního boreckého písmáka Antonína Lobovského dlouholetého starosty obce, založili dne 1. února 1889 Dělnicko-hospodářskou besedu, která měla ve stanovách mimo jiné i pořádání divadelních představení. V zakládacím výboru byli A. Lobovský, K. Hollmann, F. Vaník, V. Karlovský a V. Vaník.22 Roku 1918 zde účinkovalo asi 5 spolků, ale již v 60. letech není ani jeden aktivní.23

Ochotnické divadlo působilo i v několika dalších městech a vesnicích v tomto okresu; například Osek, Bušovice, Cekov, Dobřív, Cheznovice, Kařez a mnoho dalších. Dobrou zprávou je, že ačkoli spolky v ostatních obcích zanikaly, objevovaly se i zcela nové spolky, takže divadelní činnost v okrese zdaleka nezanikla. Je trošku smutné, že z původních spolků jsou aktivní pouze ty v Radnici, Rokycanech a v dále zmiňovaném Mýtě.24

20 CIRONIS 1984, 45-48 21 http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=geo&id=3061, vyhledáno 20. 4. 2015 22 CIRONIS 1984, 34-35 23 http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=geo&id=6628, vyhledáno 20. 4. 2015 24 http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=soubor&list=soubor41&id=73, vyhledáno 20. 4. 2015

3. Z historie města Mýta

Mýto leží ve zvlněné sníženině Podbrdska, obklopené na jihu zalesněným horským pásmem Brd a na severu rovněž výrazně lesnatou Křivoklátskou vrchovinou. První zmínky o tomto městě pochází z roku 1296, kde se záznamy zmiňují o faráři Gottfriedovi. V této době už v Mýtě stál kostel sv. Štěpána, který byl původně postaven v románském slohu, ale později ve 13. století byl přestavěn do slohu gotického. Nachází se na důležité obchodní stezce z Prahy do Bavor, jinak také označované jako “Zlatá stezka”. Na této cestě se vybíralo clo, tedy mýto, podle kterého se město také jmenuje. Další možností je, že se Mýto jmenuje podle nedaleké mýtiny.25 Roku 1336 bylo Mýto obcí na panství hradu Zbiroh. Vesnice se původně nacházela na návrší kolem kostela sv. Štěpána, ale postupně se začala přesouvat do současné polohy, kde byla roku 1350 započata stavba druhého kostela na místě původní kaple, tentokrát zasvěceného sv. Janu Evangelistovi (v dnešní době Janu Křtiteli).26 V roce 1325 měl Petr z Rožmberka od krále v zástavě výnos cla v Mýtě a obstarával za to ozbrojený doprovod z Plzně do Žebráku. Až Karel IV. jim udělil právo poskytovat doprovod až k Mýtskému kostelu. V této době bylo Mýto velice malé - pouze zájezdní hostinec, sladovna, lazebník a osm masných krámů. Během husitských válek zde Prokop Holý roku 1431 shromažďoval své vojsko k bitvě u Domažlic a stejně tak o nějakou dobu později tu Jiří z Poděbrad připravoval své vojáky pro střet s Jednotou Strakonickou. Během těchto válek zůstalo Mýto relativně nedotčeno, nejspíše díky zde působícímu husitskému faráři. Ve třicetileté válce se takového štěstí už nedočkalo - bylo několikrát vypleněno a vypáleno. Za zmínku stojí například vypálení švédským generálem Bannerem roku 1639, z čehož se místní obyvatelé vzpamatovávali celé století. Právě po těchto událostech se začalo město více rozrůstat. Od panovníků městečko získalo různá privilegia, obdarování a majestáty, které byly v pozdějších letech rozšiřovány.27 Město bylo v tomto kraji významným nasvědčuje fakt, že slavný rod Rožmberků propůjčil svůj znak na počátku 2. poloviny 14. století při povýšení na městečko. Rakouský císař a český král František Josef I. dne 7. července 1905 povýšil Mýto na město a současně potvrdil užívání původního znaku.

25 KARÁSEK 1975,4 26 KUČA 2000, 193 27 KARÁSEK 1975, 4-7

V druhé polovině 19. století byla vybudována železnice a to postupně způsobilo ukončení práce formanů, kteří tu pravidelně utráceli peníze v krámech a hospodách. Mýtští si museli začít hledat obživu v něčem jiném- například v cvočkářství, které se udrželo až do 60. let 20. století v malé provozovně na “Cikánce”, protože “veřtaty” v jednotlivých domech zanikly v třicátých letech 20. století. Počátkem 20. století vypuklo v Mýtě několik velkých požárů, které postupně poničily celé město, takže veškerá současná zástavba je z této doby a pozdější.28 V městečku bylo velice rozšířené i zemědělství. Drobní zemědělci, kterých v Mýtě nebylo málo, pomáhali větším hospodářům. Po druhé světové válce, přesněji roku 1952, zde bylo založeno zemědělské družstvo, které začalo hospodařit jako JZD - to ovšem většina členů opustila, neboť to pro ně nebylo výhodné. V roce 1965 přešlo mýtské družstvo pod Rokycany jako farma.29 Významnou součástí historie města Mýta byla také výroba a vývoz sladu, sahající až do roku 1870. Mýtské pivo bylo dobré a dokonce se vyváželo i do Prahy. Výroba piva ale bohužel nevydržela a tak byl po roce 1897 celý projekt omezen pouze na výrobu sladu. Za okupace v Čechách byly pouze dvě sladovny z čehož právě jedna v Mýtě. Její činnost byla kvůli zastaralosti ukončena roku 1994. V městě působilo i několik různých organizací a spolků. Nejstarším z nich je “Spolek manželek osady mýtské”, který byl založen roku 1857. Dalším byl “Ochotnicko čtenářský spolek J. K. Tyl”, založený 1863, kterému se budu věnovat v další části této práce. Postupně na něj navazovaly další divadelní spolky. V květnu roku 1869 byla založena “Sokolsko-hasičská tělovýchovná jednota v Mýtě”, která se po deseti letech rozdělila na dvě samostatné složky. 30

4. Ochotnické divadlo v Mýtě

Městečko Mýto bylo odjakživa silně ovlivněno kulturním životem z hlavního města, za to mohli mýtští studující v Praze. Vůči ostatním obcím bylo velice bohaté na

28 http://mestomyto.cz/node/6, vyhledáno 20. 4. 2016 29 KUČA 2000, 193 30 http://mestomyto.cz/node/6, vyhledáno 20. 4. 2016

spolkový život již v první polovině 19. století a měla se tu konat různá divadelní představení a zábavy podobného druhu.31 Bachovský absolutismus a divadelní řád vydaný v roce 1850 na našem území nějakou dobu ochromil amatérskou divadelní činnost. V těchto letech bylo velice těžké prorazit. Hrálo se ilegálně, v soukromí a při tom zaniklo mnoho divadelních amatérských spolků. Ale po obnově ústavních svobod v 60. letech se situace změnila. V této době vzniká spolek divadelních ochotníků v Mýtě.32 Na scénu ochotnický divadelní spolek v Mýtě nastupuje 10. srpna 1863 pod názvem Družstvo divadelních ochotníků v Mýtě za přítomnosti dvaadvaceti členů. O založení se zasloužili především mýtští studenti, kteří studovali v Praze, kněží, učitel a řemeslníci. Duchovním otcem ochotnického spolku byl místní starosta, podnikatel, podporovatel spolkového života a ředitel pivovaru Václav Cinert, který byl člověkem světaznalým, průkopnickým a v letech 1863-1871 působil jako ředitel Družstva divadelních ochotníků v Mýtě. Mezi jeho nejbližší spolupracovníky patřili Václav Čejka a velice pokrokový farář František Velek, který byl iniciátorem zakládání, prvním režisérem a jednatelem družstva. Hned v počátečním roce a byla zahrána tři různá divadelní představení. První byla veselohra o třech jednáních „Muž bez ženy“, která byla sehrána již 30. srpna v sále hostince U tří korun. Hned týden na to (6. září) byla uvedena hra „Klobouk“ a 13. září „Husičky z podhájí“, autor je bohužel neznámý.33 Počátek byl pln elánu a nadšení, ale v následujících dvou letech dochází k náhlému útlumu a odehrálo se pouze jedno představení a to 26. 12. 1865 „Pražský flamendr“. I přes to, že se roku 1866 přes okres přehnala válka (Prusko-rakouská), došlo v Mýtě „ke komunistickému hnutí proletariátu“ a bylo zatčeno několik lidí, ochotníci dokázali nacvičit a uvést dokonce šest představení od autorů jako byli J. K. Tyl, J. V. Lomnický, J. M. Boleslavský, a J. N. Štěpánek. Je pravděpodobné, že se odehrálo více her, ale informace z této doby jsou velmi sporadické.34 Zajímavé na představeních byly zejména tzv. „dámské“ výstupy, představované muži. S tím se můžeme setkat již při první hře „Muž bez ženy“, kde pan Josef Perlík představuje chůvu Dorotku. Naproti tomu roku 1865 v Tylově Pražském flamendru vystoupila v roli syna Podhájského Filipa slečna Antonie Lešnerová. Ochotníků v té

31 KARÁSEK 1977 - Josef KARÁSEK, Historie divadelních ochotníků v Mýtě, Mýto 1977, 3 32 BRABEC/[A KOL.] 1977, 176-178 33 KARÁSEK 1977, 1-2 34 CIRONIS 1984, 61

době nebylo mnoho, tak se obsazovalo do rolí, jak se dalo. Na počátku také bylo velice obvyklé hrát dvě představení v jeden den. Jako příklad lze uvést 29. 3. 1896, kdy se odehrály dvě hry a to hra „Studenti od Mikuláše Boleslavského“ a veselohra „Veselý švec aneb Proměněné ženy“. Bylo obvyklé, že se jednalo vždy o jednu jednodušší a jednu složitější hru.35 Od roku 1868 jsou první zprávy o řádném vedení výdajů a zisků jednotlivých představení. Ta nebyla vždy uspořádávána pro výdělek spolku, ale i pro podporu různých kulturních a charitativních akcí. Část výdělku byla pravidelně darována chudým dětem na mýtské základní škole na koupi bot a jídla. Představení od Josefa Mikuláše Boleslavského „Chudý písničkář“ z 10. února 1867 bylo sehráno ve prospěch Cerhovického ochotnického divadla. Další charitativní akcí byl například příspěvek na novou budovu Národního divadla či zakoupení nové hasičské stříkačky pro místní hasičský sbor.36 Již od počátku se spolek snažil najít vhodnější prostory, jak naznačuje mnoho záznamů z porad. První představení se hrála v již dříve zmíněném hostinci „U tří korun“ v Pražské ulici, ale po neshodě roce 1869 dostávají z hostince navždy výpověď a jsou nuceni se odstěhovat do hostince „U města Plzně“ jehož majitelem byl pozdější režisér (1879-1891) Josef Ladislav Feder, milovník divadla a podporovatel kočovných společností. Sám překládal hry do češtiny a dokonce je i upravoval. Za 12 let působení udělalo divadlo veliký krok vpřed.37 Po dlouhé době je roku 1874 přijat návrh, aby se divadlo přesunulo do zahradních prostorů hostince „U českého Lva“ (později přejmenován na „U sokola“), kde postavili letní divadlo. Tento návrh se u ochotníků setkal s velkým nadšením a každý přispěl ať už finančně nebo pomocí při stavbě. Už pár let na to v roce 1879 se ale spolek přesunul na novou radnici. Zde měli ochotníci sídlo celých 52 let, tedy až do roku 1931, kdy se spolek znovu přestěhoval a to do nové sokolovny, kterou pomáhali vybudovat. Již za pár let se ale vracejí zpět na radnici.38 V letech 1871 až 1873 je spolek nejspíše neaktivní čemuž nasvědčuje, že nebylo hráno žádné představení, ale kulturní akce se pořádaly, neboť jsou záznamy o příspěvcích na dobročinnost v těchto letech. Již další rok se ukazuje jako velice zdařilý a produktivní. Bylo uvedeno dokonce 15 představení a to vesměs frašky a veselohry, ale

35 1. spolková kniha Družstva divadelních ochotníků v Mýtě, 1863 – 1896. 146 36 1. spolková kniha, 158-160 37 KARÁSEK 1977, 10 38 SCHNEIDEROVÁ 2013 — Gita Schneiderová. 150 let ochotnického divadla v Mýtě. Mýto 2013, 1

byly hrány i poněkud náročnější hry jako „Preciosa, spanilé děvče cikánské“ od J. K. Tyla. V těchto a následujících letech bylo hraní představení zřejmě poněkud složitější, neboť se zachovalo několik dopisů, kde ředitel ochotníků musel posílat žádost o povolení určitých představení okresnímu hejtmanovi v Hořovicích. Většina z nich byla vyřízena kladně, například veselohra Ladislava Stroupežnického „Pan měsíček obchodník“ (z níž je zachován první tištěný plakát), je ale i několik her, kterým byl vysloven zákaz. Mezi tyto hry patřila například Bendlova hra „Tatínkova juchta“ nebo hra od F. R. Hocha „Nepravý a přece pravý“.39 V roce 1878 jsou mýtští divadelní ochotníci o tolik zkušenější, že si troufají i na složitější hry - například „Paličova dcera“. S více zkušenostmi a komplikovanějšími hrami přicházely i větší nároky na prostředí, velikost a funkčnost a zahrádka u hostince U Českého lva již nestačí. Ochotníci se přesouvají do nově postavené radnice.40 Díky těmto prostorům byly možné složitější akce, například hned 31. 8. 1879 byla pod vedením Jana Ladislava Federa ukázána „Velkolepé opticko-mechanické představení“, které on sám jej doprovázel na harmoniku, nebo představení z 21. 3. 1880 „Marnotratník“ od F. Raimuda, kde bylo použito mnoho krásných dekorací, světelných efektů a zpěvů za doprovodu smyčcového orchestru.41 Mýtští ochotníci se na čtyři roky odmlčují (1888-1892), důvod ovšem není znám. Ve spolkové knize na straně 165 stojí pouze zmínka o schůzi, kde jsou záležitosti družstva i nadále neurovnané a tím zápis končí.42 V roce 1893 se role režiséra ujímá místní neúnavný učitel Bedřich Fišer, který je následně za své zásluhy odměněn zlatým prstenem. Družstvo divadelních ochotníků v Mýtě nebyl jediný ochotnický spolek, který zde byl založen. Nejpočetnější skupinou dělníku v Mýtě na začátku 90. let byl spolek cvočkařů a pekařů Václav. V městečku byl i vzdělávací spolek Probuzení založený roku 1885. Právě v těchto spolcích vystupovali první divadelní ochotničtí dělníci. Tyto skupiny byly Dramatický odbor skupiny cvočkařů (založeno roku 1910) a Dělnický ochotnický spolek v Mýtě (od roku 1921 působící jako Odbor dělnické tělovýchovné

39 Zpráva okresního hejtmana v Hořovicích řediteli divadla, Pamětní síň města Mýto, 1874 40 http://www.divadlomyto.cz/historie, vyhledáno 17. 3. 2016 41 KARÁSEK 1977, 22 42 1. spolková kniha, 165

jednoty), které v roce 1925 splynuly do jednotného uskupení pod názvem „Dělnický ochotnický spolek“. Třetím bylo Družstvo divadelních ochotníků J. K. Tyla.43 Spolek Tyl několikrát za svou existenci měnil svůj název. V roce 1901 byl jeho původní název změněn na Ochotnicko-čtenářskou jednotu v Mýtě. Následně pak roku 1949 na „Dělnický ochotnický spolek J. K. Tyl“ po spojení spolku J. K. Tyla a Dělnického ochotnického spolku. Po vzniku Sdruženého klubu pracujících 1969, pod který ochotnický spodek spadal, byl přejmenován na Divadelní odbor J. K. Tyl v Mýtě.44 V 80. letech 20. století byl přejmenován na „DS J. K. Tyl, SKP Mýto“. Až od svého znovuobnovení roku 2004 po desetileté přestávce nese spolek nynější jméno „Divadelní spolek J. K. Tyl Mýto“.45

4.1. Období Josefa Knobocha

Na konci 19. století přichází do Mýta z Lomnice nad Popelkou jedna z nejvýznamnějších osobností Mýtského divadla a to doktor Josef Knoboch, který se rychle zapojil do aktivit ochotnického divadla. Pocházel z velice chudé rodiny, již mládí mu zemřel otec, který po sobě zanechal vdovu se třemi dětmi. Díky podpoře svého strýce vystudoval gymnázium v Jičíně a následně Lékařskou fakultu na Univerzitě Karlově. Svou první praxi měl v Hrádku nad Metují, ale na doporučení se v roce 1893 ve svých 28 letech stává obvodním lékařem v Mýtě, kde se rychle stává oblíbeným.46

Josef Knoboch byl horlivým příznivcem umění – navštěvoval velká divadla, sám měl nemalé malířské nadání (sám upravoval a maloval kulisy), vkus aranžéra a zajímal se o historii zejména dobu Napoleonovu. Byl člověk skromný, nenáročný, svědomitý, velice trpělivý a houževnatý a pro své zájmy i přitahovaný k místnímu ochotnickému divadlu – to vše jej dělalo ideálním vedoucím pro divadelní činnost.47

Jeho nástupem v roce 1898 začíná Družstvu divadelních ochotníku v Mýtě nejslavnější období. Do funkce nastoupil po učiteli Josefu Rochovi, který převzal režírování po Bedřichu Fišerovi. Díky své veliké lásce k divadlu mu Josef Knoboch zůstal věrný celých 40 let - za tuto dobu bylo odehráno více, jak 200 her o čemž svědčí

43 SCHNEIDEROVÁ 2013, 2 44 CIRONIS 1984, 61 45 SCHNEIDEROVÁ 2015, 1-2 46 SCHNEIDEROVÁ 2013, 2-3 47 LANGER 1938 — JAN Langer, Vzpomínka na zemřelého režiséra J. Knobocha, str. 1-3

jeho zápisník, kde uvádí jak hry, které režíroval, tak i údaje o všech výdajích a příjmech.

„Svatební noc bez nevěsty“, odehrána roku 1898, byla první hra, kterou režíroval.48 S více zkušenostmi přicházela i více náročná představení např. „Lesní panna“, „Strakonický dudák“ a „Jiříkovo vidění“ od J. K. Tyla nebo „Vojnarka“ a „Lucerna“ od A. Jiráska či „Zvíkovský rarášek“ a „Paní mincmistrová“ od L. Stroupežnického. Dokonce se hrály i hry od cizích autorů jako je „Othello“49 a „Kupec benátský“ od W. Shakespeara a „Dáma s kaméliemi“ od A. Duma. Z toho je vidět že mýtské divadlo v té době bylo na vysoké úrovni.50

V době vedení J. Knobocha bylo pořízeno jeviště, které stálo od roku 1910 na městské radnici, dokonce byla zakoupena i viola, piano a budka pro nápovědu. Nemalou částkou přispěl spolek i k výstavbě nové sokolovny, kde 23. srpna 1931 vstoupili členové mýtského ochotnického divadla do nové etapy hrou „Lucerna“.51

Již za svého života byl Josef Knoboch velice oceňován, dostal diplom čestného členství, plaketu a portrét E. Vojana, vavřínový věnec a byl mu odhlasován titul čestného režiséra.52

S divadlem se loučí 20. března 1938 Blumethalovou veselohrou v hostinci U Bílého koníčka. Josef Knoboch 9. května 1938 umírá v Plzeňské nemocnici. Pohřební pochod mu byl vypraven 12. května 1938 z mýtské sokolovny a poslední rozloučení se konalo na městské radnici před novým jevištěm s proslovem Jana Langera.

Jan Knoboch velice rád své zkušenosti předával a tak z jeho práce těžilo ještě mnoho generací.53 V zápisech z doby po jeho smrti nalezneme mnoho vzpomínek, článků a fotografií. Jeho smrt ochotníky v Mýtě velice zasáhla.

4.2. Transformace na spolek

Počátkem 20. století začali ochotníci v Mýtě přemýšlet o své transformaci na spolek a zároveň změně názvu na Ochotnicko-čtenářská jednota v Mýtě.54 Tato transformace

48 KARÁSEK 1977, 3 49 Touto hrou oslavilo ochotnické divadlo 17. srpna 1913 své 50. výročí 50 KARÁSEK 1977, 26-44 51 SCHNEIDEROVÁ 2013, 3 52 2. spolková kniha, s. 59 53 KARÁSEK 1977,7

přinesla ochotníkům mnoho výhod; třeba to, že si mohli ponechat čistý zisk ze svých představení. Spolek vydal své stanovy roku 1901 v Mýtě; ty obsahovaly informace zejména o organizaci celého divadla, jejich práva, funkce a povinnosti. Od té doby nebyl přijímán každý, zájemce musel mít doporučení od již existujícího člena spolku a složit vstupní poplatek, který činil 25 korun. Všichni členové získali stejné závazky i výhody, například účast na valné hromadě či snížené vstupné na zábavy. Ve stanovách se určuje i jak postupovat v případě rozpadu spolku, či při rozporu mezi výborem a členy. Novou povinností se stalo uvedení jména, stavu a bydliště a také placení členských příspěvků, který činil 80 korun ročně.55

Smysl divadla měl být vzdělávací, povznešení všeho lidu a zlepšování kulturního a společenského života. K tomu měla napomáhat nejen sama divadelní představení, ale i četba, přednášky a společenské akce. Mýtští ochotníci už nechtějí být výhradně divadelníky, chtějí se i vzdělávat. Chtějí mít přehled o kulturním a divadelním dění. Proto je v roce 1901 do šatny umístěna knihovna obsahující zhruba 250 knih a různých časopisů jako Lumír a Divadelní listy.56

V roce 1904 bylo jeviště perfektně upravené a bylo zavedeno nové osvětlení i nové kostýmy a zároveň byl majetek divadla pojištěn. Vybavení divadla se rozrůstalo, ale za jistou cenu. Již o tři roky byla pokladna vyčerpána a museli si vypůjčit 100 korun místní Reiffeisenově záložně.57

V roce 1906 se ochotníci v Mýtě stávají aktivními členy Ústřední matice divadelních ochotníků československých (dále pouze ÚMDOČ) a každý rok jim přispívají 10 korunami.58

Bohužel roku 1908 dochází ke katastrofálnímu požáru v Mýtě a tím se na jeden rok činnost ochotníků přerušuje. Radnice, ve které vystupovali, musela projít rozsáhlou opravou. Opět se začalo hrát roku 1909, kdy zahajují veselohrou „Ta třetí“ od V. A. Krylova.59 Své padesáté výročí slaví spolek hrou „Othello“ od W. Shakespeara.

54 Zápis o první valné schůzi ochotnického čtenářského spolku Tyl z 3. 11. 1901 55 STANOVY 1901 — Stanovy ochotnicko-čtenářské jednoty Tyl v Mýtě, Rokycany: Knihtiskárna Jos. B. Zápotocký, 1901, nestr. 56 SCHNEIDEROVÁ 2013, 3 57 2. spolková kniha, zápis z 15. 4. 1904 58 SCHNEIDEROVÁ 2013, 3 59 KNOBOCH 1898 — Josef KNOBOCH Soukromý zápisník. 1898 – 1938, uložen v Pamětní síni města Mýta, nepag.

Činnost nebyla přerušena do až první světové války, kdy byl spolek ochromen odchodem většiny aktivních členů do boje. V době války bylo odehráno jen několik představení a to díky mýtským studentům. Hrály se převážně veselohry např. „Ženichové“ od S. K. Macháčka. Výdělek z nich byl věnován na pomoc rodinám postiženým válkou.60 V této době se k mýtským ochotníkům přidal Jan Langer.

4.2.1. Jan Langer

Jan Langer se narodil roku 1891 a pocházel z rodiny herců. Jeho otec Aloise Langer byl dlouholetým členem spolku Tyl, kde vystupoval v mnoha hrách a také velice podporoval synovu lásku k divadlu. Hned po studiích na Rokycanském gymnázium začal navštěvovat Obchodní Akademii v Praze a tam se blíže seznámil s pražskou divadelní kulturou. Rád chodil na představení do Národního divadla a do Švandova divadla na Andělu, ale do samotného divadelního života se zapojil až po zhlédnutí „Malého lorda“ od Jana Mühla, kde hlavní hrdinku ztvárnila dcera doktora Josefa Knobocha.61

Na počátku Jan Langer vystupuje pouze ve studentských hrách a kulturních akcích. Svou první větší roli dostává ve hře „Madame Saint-Gene“ od francouzského dramatika Victoriena Sardou, kde nacvičoval pod vedením Knobocha.62

Jan Langer se odstěhoval do Vídně, kde v roce 1910 začíná pracovat v Živnobance. Časem se opět vrací do Prahy, ale stíhá u toho i často vypomáhat ochotníkům v Mýtě. Jeho velkým životním zážitkem bylo, když se v hotelu Bělohlávek společně s Josefem Knobochem setkal s významným hercem Švandova divadla a zakladatelem moderního herectví Eduardem Vojanem. Ten byl nadšen, že se v jejich repertoáru ukazuje i tak složitá hra jako je Othello, jehož plakát viděl vyvěšen ve městě a téměř okamžitě přislíbil, že si zahraje v jejich představení - k tomu ale dochází až po první světové válce. Následně se Jan Langer stává stálým členem jednoty Tyl v Mýtě.63

Eduard Vojan 30. srpna 1919 konečně splňuje svůj slib a s mýtskými ochotníky hraje v Shakespearově hře „Kupec Benátský“ v roli žida Shylocka, kde si s ním po boku

60 KNOBOCH 1898 61 SCHNEIDEROVÁ 2015 62 LANGER — Jan LANGER, Soukromý zápisník, rok neuveden, uložen v Pamětní síni města Mýta, bez sign 63 LANGER 1969 — Jan Langer, 3. svazek listin J. Langera, Slavnostní projev při 100. oslavách spolku, uložen v Pamětní síni v Mýtě, nepag.

zahrál v roli Bassania Jan Langer, kterému byly díky jeho talentu svěřovány náročné role. Od té doby Eduard Vojan navštěvoval Mýto alespoň dvakrát do roka a udržoval přátelské vztahy až do jeho smrti 31. května 1920.64 Další zajímavé osobnosti, které v Mýtu hrály, byly například Bohumil Pták, člen Národního divadla, a jeho manželka Marie, členka Vinohradského divadla, kterým se v Mýtě také zalíbilo a tak ho navštěvovali častěji, zvláště v důchodovém věku. Z blízkých Strašic do Mýta jezdil mladý divadelní herec Jiří Dohnal.65 Ten naposledy Mýto navštívil při 110 výročí spolku v roce 1973, kde vzpomínal na svá mladá léta v kraji.66

4.3. Doba meziválečná

Po vzniku samostatného Československého státu spolek pokračuje ve své činnosti a navazuje bližší spolupráci s Dělnickým ochotnickým spolkem. V té samé době dochází ke sporu Josefa Knobocha a jednatele Jana Rocha, který se vzdává v roce 1921 své funkce, ale styky s divadlem nepřerušuje. I nadále pomáhá připravovat představení např. Jiráskových „Psohlavců“, ale později se věnuje, až do své smrti, práci pro Sokol. Jeho funkci krátce přebírá Bohouš Frey a následně od roku 1922 dlouholetá členka, herečka a zapisovatelka Marie Ungermannová. Premiéru prvního společného představení bylo možné vidět 1. května 1921 a hrála se Čechova hra „Lešetínský kovář“.67

Ačkoliv jsou 20. až 30. léta podle zápisků Josefa Knobocha velice aktivním obdobím, tak se o něm nezachovalo příliš materiálů. Spolku se nejspíše dařilo, protože mělo 26 činných a 24 přispívajících členů a odehrávalo se minimálně 6 představení ročně.68 Jsou záznamy také o tom, že spolek přispíval na výstavbu nové sokolovny, do které spolek 23. srpna 1931 přenesl svou činnost. Tam uvedli již dříve zmiňovanou Jiráskovu hru „Lucerna“.69 Díky změnám podmínek se museli pozměnit i stanovy spolku. V případě rozpadu se nyní měl majetek dostat do rukou Sokola a nikoliv města.70

64 CIRONIS 1984,61 65 Jiří Dohnal (12. srpna 1905 v Holoubkově u Rokycan – 9. září 1984 v Praze) byl český filmový, divadelní herec a režisér. Jeden z našich předních milovníků 30. a 40. let. 66 KARÁSEK 1977, 15 67 3. spolková kniha, 1913 – 1929, Zápisy z 13. 3. 1920 – 19. 4. 1922 68 KARÁSEK 1977,34-45 69 4. spolková kniha, Zápis 25. 8. 1931 70 SCHNEIDEROVÁ 2013, 4

V roce 1933 měl spolek ke slavení hned několik významných událostí: 125. výročí J. K. Tyla, na jehož počest se 4. července oslavovalo jeho hrou „Paní Marjánka, matka pluku“, 27. srpna se na počest sedmdesátiletého výročí spolku a jeho pětatřicetiletého režírování Josefem Knobochem hráli „Naši furianti“ od L. Stroupežnického, při kteréžto příležitosti Josef Knoboch dostává od vzdělávacího klubu Osvěta portrét Eduarda Vojana a od ÚMODČ mu je poslán pochvalný dopis.71

Do výboru jsou pro přibývající léta režiséra Knobocha roku 1934 zvoleni tři místo režiséři: Emanuel Kunc, cukrář Josef Karásek a Jan Klír. V tomto roce je sehráno dokonce dvanáct her, což je po roce 1874, kdy se odehrálo představení čtrnáct, druhý nejúspěšnější rok.72 Následující rok (1935) se Josef Knoboch s lítostí vzdává své funkce. Spolek se pokoušel svému bývalému režiséru odvděčit a dávají mu pozici čestného režiséra, ale to bohužel už v Plzeňské nemocnici, kde dne 9. května 1938 dr. Josef Knoboch umírá. Ve stejném roce umírá i jeho dlouholetý spolupracovník František Chrtek, který se zaměřoval na úpravy scény.73 Nakonec se stává režisérkou spolku zapisovatelka Marie Ungermannová, která ve spolku působila celých 46let. Ta se ze začátku zdráhá: „Pro divadlo všechno, ale že bych mohla být režisérem, tolik sebevědomí nemám.“74 Nakonec ale svou úlohu přijímá.

Bohužel další činnost v tomto roce a letech nadcházejících silně ovlivnil počátek druhé světové války. UMDOČ vyzývá všechny divadelní spolky, aby sehrály alespoň jedno divadelní představení na obranu státu.75

71 LANGER 1969, 7 72 KARÁSEK 1977, 42-41 73 KARÁSEK 1977, 12 74 4. spolková kniha, Zápis z 20. 4. 1938 75 KARÁSEK 1977,11

4.4. Ochotnické divadlo za 2. světové války

Stejně jako profesionální divadla, rovněž ochotnické divadelnictví sehrálo důležitou úlohu při „boji o duši českého národa a člověka” v průběhu okupace českých zemí nacistickou Velkoněmeckou říší za druhé světové války v letech 1939 až 1945. Okupanti za to stíhali divadla těžkými perzekucemi a to ne pouze ta profesionální, ale i ta ochotnická, neboť produkovala představení, která byla zdrojem odporu a měla býti něčím více než jen pouhou zábavou.76 Ochotnické divadelnictví se okupanti pokoušeli oslabit především sérií zásahů proti divadelním souborům, které byly spjaté s politickými hnutími a organizacemi v nichž nacismus viděl své politické protivníky. První byly zlikvidované levicově orientované ochotnické obce DDOČ a následně začali i s protifašisticky orientovanými organizacemi.77 Nejprve se pokoušeli tyto soubory ovládnout a ideologicky usměrnit tzv. Národním souručenstvím, to se je snažilo začlenit do nově se utvářející organizační struktury jimi řízeného sdružení. Tento pokus ztroskotal pro odpor nezájem organizací spolčovat se v podezřelém kulturně politickém subjektu.78 Mnoho spolků bylo zrušeno na základně různých obvinění a pouze některé přežily a pokračovaly díky tomu, že se tajně přetvořily na apoliticky, autonomně se projevující spolky. Do poloviny roku 1941 bylo vyřazeno z činnosti více než 4000 českých ochotnických spolků, což činilo asi 60% z celku.79 Ochotnická divadelní představení měla být nadále povolována jen v mimořádných případech a navíc na základě předběžného doporučení okresního vedoucího Veřejné osvětové služby (VOS). Předpokladem pro získání povolení byla naprostá politická spolehlivost a umělecká vyspělost všech členů spolku, který o povolení žádal. Způsobilost hrát divadlo musela být úředně přezkušována a o výsledku bylo následně informováno Ministerstvo lidové osvěty. Tam bylo také zapotřebí předem vyžádat souhlas provedením každé hry, která nebyla na seznamu doporučených a povolených her. Tato procedura byla tak složitá, že mnoho souborů raději svoji činnost dobrovolně vzdalo.80

76 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 151 77 DDOČ (Dělnická divadelní ochotnická činnost) zrušila již v jejich intencích provedla vláda druhé republiky. 78 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 152 79 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 152-3 80 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 153

Říšské úřady se také staraly o to, aby porušily vazby mezi jednotlivými ochotnickými organizacemi a spolky. Například pod jejich tlakem se ÚMDOČ rozhodla roku 1942 upustit od pořádání Jiráskových Hronovů, tradiční celostátní přehlídky tvorby nejlepších souborů ÚMDOČ. Také kladly překážky do cesty podobným regionálním festivalům.81 Několik tisíc ochotníků bylo odvlečeno do koncentračních táborů a mnoho z nich v nich nalezlo smrt. Hodně jich ještě v počátku okupace dobrovolně uprchlo do zahraničí před ohrožením z rasového pronásledování. Desetitisíce dalších ochotnických herců bylo zejména v druhé polovině války nasazeno na nucené práce za hranicemi protektorátu.82 Nacisté se pokoušeli prosadit nová kritéria pro veškerou kulturní a uměleckou práci. Nebylo dovoleno zobrazovat život s jeho opravdovými konflikty a rozpory. Nacistům šlo především o idealizovanou skutečnost a také o odvádění mysli diváka od kruté skutečnosti. Generálními cenzurními zásahy byly postupně vyřazeny z repertoárů celé skupiny divadelních her. Například hry autorů marxistického nebo demokratického smýšlení či židovského původu.83 Okupace však budila odpor v potlačované české pospolitosti, a to umožňovalo, aby vývoj ochotnické divadelní tvorby pomalu a postupně dále postupoval, ačkoliv byla ochotnická divadelní činnost těžce narušena. Ochotnické divadlo nabylo významu politické zbraně v boji o národní sebezáchovu. V tvorbě divadelních ochotníků, stejně jako v dobách minulých, se objevovaly hry zejména z doby národního obrození, které bylo sebeuvědomovacím a emancipačním procesem českého národa.84

4.4.1. Ochotníci v Mýtě za okupace Mýtští ochotníci chtěli i během okupace našeho území nadále hrát hry a vyvolávat vlastenecké myšlenky a lásku k vlasti v lidu. I v této době bylo divadlo důležitým prostředkem k oslovení místních.85

Mýtští ochotníci pokračovali v představeních i po podzimu 1939 a to až do roku 1948, kdy jim byla zabrána sokolovna. Hráli tedy občasně na radnici, kde uvádějí

81 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 153 82 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 154 83 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 154 84 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 172 85 SCHNEIDEROVÁ 2013, 5

například veselohru „Příklady táhnou“ od Jana Snížka, který hru dokonce osobně režíroval, nebo operetu „U panenského dvora“ od Vladimíra Jirouska.86

V také roce 1939 byl opět problém s obsazením režiséra. Nikdo není vhodný na přebrání role po Josefu Knobochovi a tak se toho údělu ujímá pouze jako pomocný režisér. Postupně hned několik osob jako Stanislav Štrobl, Antonín Kunc, Josef Karásek či Emanuel Kunc.87

Nakonec se většina spolku začala stavět spíše do rezistenční politiky. Spolek ochotníků v Mýtě přežil i těžká léta 1942-1943, kde dle úředního nařízení se v této době smělo hrát jedině ve všední dny, polovina výdělku musela být odvedena německému Červenému kříži a plakáty měly být tištěny dvoujazyčně. Veškeré představení procházela složitou schvalovací procedurou. Byla povolena pouze v případě, že je doporučil vedoucí Veřejné osvětové služby. Hra musela být několikrát přezkoušena a o výsledku bylo informováno Ministerstvo lidové osvěty.88 I přes tyto nepříjemnosti se ochotníkům v době světové války podařilo odehrát více jak 50 představení.

Ochotníci z Mýta se v roce 1943 snažili slavit své 80. výročí založení sehráním hry „Maryša“ od bratří Mrštíku, ale k představení nakonec nedošlo, protože hodně členů bylo zatčeno.

Po skončení války v roce 1945 spolek Tyl obnovil svou spolupráci s Dělnicko- ochotnickým spolkem v Mýtě a jejich cílem bylo odehrát první společné představení ve své osvobozené vlasti.89 A tím se stala hra „Zelené království“ od B. Rajské. Po válce si ochotníci i vynahradili oslavu 80. výročí, kdy pod režií Emanuela Kunce sehráli „Naše furianty” a druhý den se konala slavnostní valná hromada, na které měl proslov Jan Langer.

V letech 1946 až 1948 se spolek postupně vzpamatovával a odehrál pouze pár představení.90

86 KARÁSEK 1977,44 87 4. spolková kniha, 1930 – 1945, Zápis z 3. 2. 1939 88 SCHNEIDEROVÁ 2013, 5 89 SCHNEIDEROVÁ 2013, 6 90 KARÁSEK 1977, 44-46

4.5. Ochotnické divadlo za komunismu

Únorový převrat a nová Ústava 9. května potvrdila, že se Československo stává lidově demokratickou republikou, která bude usilovat o vybudování socialismu podle sovětského vzoru.91

Divadelní zákon schválený v březnu 1948 rušil možnost soukromého podnikání v divadelní sféře a také ochotnické divadlo postavil na úroveň divadla profesionálního, neboť měli stejný smysl a cíl. S tím ochotníci většinou nadšeně souhlasili, protože netušili, že zanedlouho divadelní činnost přestanou spravovat sami a stanou se manipulovaným objektem. Na Sjezdu národní kultury v dubnu Klement Gottwald prohlašuje: „Kultura není a nebude u nás Popelkou, jako tomu bylo za kapitalismu, nýbrž významnou složkou národního úsilí, národní potřebou a jako takovou se bude o ni starat stát.” Členové i spolky začali být prověřovány, zda plní divadla všechny požadavky a jestli se ideově a politicky neprotiví socialistickému zřízení.92

Přesná evidence souborů do té doby neexistovala, tak byla zřízena v roce 1949 v rámci tzv. teplické konference. V Československé republice bylo doloženo téměř 10 000 souborů z čehož 2600 patřilo pod ÚMDOČ, 1000 pod Matici slovenskou, 1800 pod Svaz hasičstva, 1207 pod divadelní odbor Sokola, 700 pod Orla, 122 pod dělnické tělocvičné jednoty, 1030 pod ČSM, 600 pod ROH a mimo to existovalo ještě mnoho neorganizovaných spolků. Mezi divadelní ochotníky patřila velká masa lidí s různým politickým přesvědčením a společenským postavením. Strana však toužila po ideovém sjednocení a odstranění velkých ochotnických korporací, které považovala za buržoazní přežitek. Ideálním sdružením té doby byly pouze ČSM (Československý svaz mládeže) a ROH (Revoluční odborové hnutí)93

Zásadní reorganizace přichází v červenci roku 1950 na Sjezdu osvětových pracovníků českých zemí v Soběslavi, kde vystoupil tehdejší ministr informací a osvěty Václav Kopecký a vyhlásil plán, jehož hlavní myšlenkou byla vymanit soubory ze spolkové uzavřenosti vzniklé v minulosti a vytvořit příznivé organizační i ekonomické předpoklady. Měly se stát součástí masových společenských organizací - ROH, ČSM,

91 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 180 92 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 180 93 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 180-181

JZD (Jednotné zemědělské družstvo). Byly rozpuštěny všechny spolky a každý soubor měl mít zřizovatele. Tzv. Soběslavský plán změnil organizační model českého ochotnického divadla. Soubory ztratily právní subjektivitu včetně práva hospodaření se svým majetkem (často šlo i o budovu divadla) a museli se stát součástí některé společenské masové organizace. Sama státní moc na takovou složitou reorganizaci nebyla vybavena. Závodní kluby teprve vznikaly a často nebyly na příchod souboru připraveny. Stát musel postupně začít povolovat výjimky, nejdříve jimi byly nově vybudované osvětové besedy, později i požárníci, výbory žen, Červený kříž atp. Postupně jich bylo pomalu více než za První republiky.94

4.5.1. Ochotníci v Mýtě za komunismu - 50. až 60. léta 20. století

Divadelní spolek v Mýtě se od té doby velice změnil. Měl již jasně dané úkoly a měl mnohem složitější strukturu. Díky všem změnám bylo potřeba také změnit vedení a organizátory spolku přesněji do funkcí: režisér, jednatel, pokladník, knihovník a správce inventáře. To se uskutečnilo na schůzi konané 11. ledna 1948. Výsledkem schůze bylo jmenování Jana Seiziga předsedou a Marie Kryžeové jednatelkou.95

Ten samý rok byl pro divadelníky v Mýtě zejména významný 85. výročím založení divadelního spolku, oslava se konala ve velkém sále sokolovny za přítomnosti 71 členů spolku a byla tu Janem Langerem přednesena slavnostní řeč o činnosti spolku už od časů jeho založení. Také to byl rok desátého výročí úmrtí Josefa Knobocha, na jeho počest bylo odehráno představení „Strakonický dudák“.96

Roku 1949 došlo ke spojení Dělnického ochotnického spolku a Ochotnicko- čtenářské jednoty Tyl, o tom se mluvilo již v 30. letech, ale válka tuto událost znemožnila a roku 1940 Dělnický spolek na nějakou dobu zastavil svou činnost. Tu plně obnovil hned po válce. 2. října 1949 se konala schůze o dohodě obou spolků, ale následovalo mnoho problémů z obou stran. Středem mnoha sporů byl třídní boj, neboť Emanuel Kunc, režiséra Ochotnicko-čtenářské jednoty Tyl byl obklopen spíše vzdělanějšími občany, ale v Dělnickém spolku byli především dělníci, kteří nesouhlasili

94 CÍSAŘ/kolektiv 1998, 181 95 SCHNEIDEROVÁ 2013, 6 96 KARÁSEK 1977, 16-17

především s působením pod Tylem.97 Dělnický ochotnický spolek dále například nesouhlasil s návrhem změny názvu původní jednotou Tyl a tak musel být zvolen v Dělnickém spolku i v Jednotě Tyl sedmičlenný poradní soubor. 2. října 1949 proběhla schůze, kde se nakonec dohodl jakýsi kompromis a rozhodli se společně vystupovat pod názvem Dělnický ochotnický spolek J. K. Tyl v Mýtě, jehož režiséry se stali Josef Perlík a Bohouš Pavlík. Jedním z důvodů spojení těchto dvou spolků byla přestavba sálu Mýtské radnice na kino. V sálu se nedalo hrát až do roku 1972. I po sjednocení mezi spolky i nadále panovala rivalita, ale i tak dokázali odehrát mnoho velkolepých představení. První společně odehraným představením byla veselohra od J. Štolby „Staré hříchy“, která se uskutečnila 12. listopadu 1949.98

Nový režisér Josef Pavlík, přestože měl minimální vzdělání, byl velice snaživý, cílevědomý a jezdil navštěvovat představení v Praze, kde se snažil něco „okouknout“. Zprostředkoval také styky s Okresní osvětovou radou, která měla plnit stejný úkol jako zrušená UMDOČ.99

V padesátých letech bylo Mýto velice kulturně aktivní. Nad ochotnickým spolkem převzaly patronát sladovny a tím přichází zlatá éra, jež se dá označovat jako éra J. K. Tyla, neboť se hrály především jeho hry nebo aspoň hry na jeho počest. V roce 1950 bylo například nacvičeno představení „Muzikantská Liduška“ od Vítězslava Hálka, za pomoci „hostujících“ herců z Medového Újezdu. Toto představení také vedlo spolek k založení vlastní divadelní kapely. Roku 1951 byla nacvičena a odehrána také „Fidlovačka“, kde hlavní roli ztvárnila dcera režiséra Perlíka. Představení, bylo připraveno jako letní hra a bylo hráváno v parku u Sladovny.100 V prosinci toho samého roku byla odehrána hra „Strakonický dudák“ od J. K. Tyla na upomínku režiséra Josefa Knobocha.101

V následujícím roce připravil režisér Josef Perlík, díky svému studiu pražských divadel operetu Jaroslava Jankovce „Usnul v Pyramidě“. Představení bylo tak úspěšné, že se konalo i v několika okolních obcích. Populární se stala především píseň z této hry

97 SCHNEIDEROVÁ 2013, 6 98 KARÁSEK 1977,48-49 99 KARÁSEK 1977, 49 100 SCHNEIDEROVÁ 2013, 7 101 KARÁSEK 1977, 49

„Brambory a růže“, která se stala na plesových sezónách hymnou. V průběhu let je hráno mnoho dalších operet a her se zpěvy, protože se v Mýtě staly velice oblíbené.102

Důležitou a velice vydařenou událostí v 60. letech bylo v roce 1963 stoleté výročí od založení divadelního spolku. Na oslavu výročí zahájení činnosti spolku byla nacvičena díky režiséru E. Kuncovi hra od F. F. Vamberka „Josef Kajetán Tyl“, která byla odehrána 7. září. Čistý zisk z toho představení byl 469,60Kčs.103 Oslavy byly druhý den zahájeny slavnostní schůzí, která započala proslovem Josefa Karáska.104 Poté vystoupil třiceti-členného mužského sboru hrající skladby od Smetany „Kdo v zlaté struny zná“ a „Nekamenujme proroky“. Dále byla předvedena slavnostní ouvertura (původně sokolská), která byla zkomponována profesorem Josefem Martovským speciálně pro divadelní ochotníky v Mýtě již roku 1919 a byla odehrána přímo pod skladatelovou taktovou. Od roku 1963 do 1967 není o spolku mnoho informací.105

Další informace se uchovaly v zápisech Sdružení klubu pracujících v Mýtě. Ve zkratce SKP. To mělo převzít veškerou iniciativu kolem kulturního života v Mýtě, což zahrnovalo především hudební kurz, pěvecký sbor a kurzy šití, na které dohlíželi, zda se drží pokynů a plní své cíle. Dále měl pečovat o mimoškolní vzdělání, vést výchovu k lásce k umění a rozvíjet politicko–výchovnou činnost. V té době jsou zmínky o znovu obnovení činnosti ochotnického spolku v Mýtě, takže z toho lze usoudit, že spolek byl několik let nečinný.106

Schůze ustanovující SKP se konala v Mýtě dne 16. ledna 1967, kde bylo zvoleno zastupitelstvo. Zde byli zvoleni jako vedoucí Václav Veverka, zástupce vedoucího Bohumil Pavlík, jednatelka Aloisie Vildová a Václav Vainer jako ekonom. Pod SKP byli zařazeny kroužky např. dechový kroužek pod vedením J. Bauma, hudební kroužek K. Halla, historický kroužek J. Karáska, divadelní kroužek J. Perlíka a loutkářský kroužek pod J. Havsou.107

102 SCHNEIDEROVÁ 2013, 7 103 KARÁSEK 1977, 50 104 Originální notový zápis s přiloženým věnováním a proslovem J. Karáska. 1963. Uložen v Pamětní síňi Mýto, nepag. 105 SCHNEIDEROVÁ 2013, 7 106 SCHNEIDEROVÁ 2013, 8 107 SCHNEIDEROVÁ 2013, 8

V zasedací síni MěstNV dne 26. září 1967 byla otevřena nová loutková scéna pod vedením již zmíněného J. Havsy. Její aktivita byla zahájena představením „Kašpárek s Honzou v zakletém zámku“, ale zároveň je to nejspíše poslední představení, jak lze zjistit z dopisu Josefa Karáska, který píše: „Jeviště, kulisy, loutky apod. Je sice k dispozici, avšak odvaha, čas a hlavně láska k věci samotné ta schází.“108 Ačkoliv je spolek oficiálně stále aktivní pod vedením SKP až do 80. let tak nejsou žádné záznamy o jeho činnosti.109

Dalším nově založeným kroužkem byl divadelní kroužek založený někdy v 1967- 1968 panem Pavlíkem pod názvem Sdružený klub pracujících divadelní odbor J. K. Tyl v Mýtě, čímž je podle názvu jasně vidět že se snaží navazovat na na tradici spolku Tyl. Jejich prvními představeními byla česká klasika „Psohlavci“ od Jiráska, kterou odehráli na počest 50. výročí vzniku Československé republiky. Sehráli například ještě „Matku“ od Karla Čapka k oslavě Mezinárodního dne žen.110

Krom divadelního kroužku a divadelních ochotníků působilo v Mýtě i dětské divadlo. První záznamy pochází z 8. června 1968, kdy se v Mýtské Sladovně konaly oslavy Mezinárodního dne dětí. Jeho nejúspěšnější a nejplodnější období je považováno v sedmdesátých a osmdesátých letech pod vedením úspěšné a oblíbené paní Marie Vinšové. Oblíbeným představením bylo například od Aleny Prokopové a Evy Zaoralové „Žlutý šakal nepoví“ roku 1972, která byla předvedena na Mýtské divadelní přehlídce. Toto divadlo fungovalo až do roku 1992. Dodnes někteří z původních členů tohoto divadla věnují ochotnickému divadlu i v dnešních dnech.111

4.5.2. Bohumil Adamec

I v šedesátých letec si ochotníci v Mýtě drží vysokou úroveň představení velice úspěšně, především díky navazováním na práci Josefa Knobocha. K dalšímu velkému rozmachu mýtských ochotníků dochází v roce 1969, kdy se režijního vedení ujímá Bohumil Adamec (1924 Praha – 2007, Plzeň).112

108 LANGER 1967 — Jan Karásek, Dopis Josefa Karáska Milanu Knížákovi o loutkařství v Mýtě, s. 1, 1967 109 KARÁSEK 1977, 52 110 SCHNEIDEROVÁ 2013, 8 111 SCHNEIDEROVÁ 2013, 8 112 CIRONIS 1984, 62

Od mala ho přitahovalo lesnictví, malířství a divadlo. Zatím co první i druhé pro něj zůstalo velkým koníčkem, divadlo se stalo jeho životem i přes nesouhlas jeho nejbližších. Svou kariéru započal ve svých 27 letech v opeře v Ústí nad Labem, odkud se konkurzem dostal do pražské Armádní opery. Ta se mu stala obrovskou životní školou. V roce 1955 přešel do Plzeňské opery, tam by i zůstal nebýt rodinných problémů, které vedly až k rozvodu. Po té se odstěhoval do Brna, kde si následující rok opět vzal svoji bývalou manželku. Brzo se z Brna přesunul do Kladna, následně do Karlínského Hudebního divadla a krátce na to do Národního divadla. V 60. letech došlo k tragickému konci jeho kariéry, když v dopise adresovaném vedení divadla vyjádřil k smrti Jana Palacha jiný než oficiální názor. V těchto letech se Bohumil Adamec musel převléci z divadelního kostýmu do modraček a přestěhovat se ke své tetě do Mýta. V době normalizace pracoval jako vedoucí v závodní jídelně Kostovit Holoubkov a v zámečnické dílně Komunálního podniku Mýto jako nevyučený dělník.113

Bohumil Adamec vzpomíná na tuto dobu: „V tomto těžkém období jsem byl šťasten, že jsem mohl aspoň režírovat ochotníky v Mýtě u Rokycan, s nimiž jsem nastudoval alespoň 19 činoherních představení.“114

4.5.3. Pod vedením Bohumila Adamce

Jeho první prací je veselohra „Čest hasičstvu“ od Ladislava Peška, která byla roku 1969 po domluvě s Jaroslavem Karáskem nastudována k oslavě 100. výročí založení hasičsko-tělocvičné jednoty v Mýtě. Text Adamec sám osobně upravoval a zároveň pomáhal jako asistent režie. Zanedlouho ho Jaroslav Karásek přemluvil, aby se Bohuslav Adamec stal režisérem sám. V jeho práci mu velice pomáhají jeho kontakty s Národním divadlem a zajišťuje ochotníkům kostýmy, reflektory a vše co je zapotřebí k představení.115 Premiéra byla odehrána 29. června 1969. Výroba všech dekorací díky kolektivu loutkového divadla trvala celých 600 hodin a nacvičení inscenace samotné nějakých 30 hodin.116 Též v tomto roce byl změněn název na Divadelní odbor J. K. Tyl při Sdružení klubu pracujících v Mýtě a předsedou se stává aktivní ochotník Josef Klír.

113 ŠANTORA 2000 — Jiří Šantora, Divadelní návraty, Plzeň, 2000, 71-72 114 SCHNEIDEROVÁ 2015, 1-2 115 ADAMEC 1969 — Bohuslav ADAMEC, Zápisník: Příprava na kroniku ochotnického divadla, bez sign, Uloženo v Pamětní síni Mýto 116 SCHNEIDEROVÁ 2013, 9

Po první úspěšné premiéře Bohumil Adamec setrvává v roli režiséra a v tom samém roce inscenuje další hru, kterou je „Paní Mariánka, matka pluku“ od J.K.Tyla, která je sehrána k 100. výročí existence tělovýchovy a sportu v Mýtě.117 Další rok dne 25. července byla nacvičena hra od M. Kubátové „Jak přišla basa do nebe“ a následně v roce 1971 byla secvičena hra „Bílá nemoc“ od Karla Čapka k 50. výročí KSČ.118 Ve které byla poprvé použita technika černého divadla.119

V roce 1972 začala stavba klubovny SKP a započala přestavba kina na širokoúhlé promítání. Za novým plátnem probíhala rekonstrukce jeviště a přestavba šaten, neboť sokolovna již pro účely divadla nestačila. Na přestavbu byla pozván z Divadelní služby Brno Karel Hádek, který jeviště přivedl téměř na profesionální úroveň. Při rekonstrukci odpracovali členové souboru brigádnické hodiny, které sahali do tisíců, ale následně pak jejich jeviště bylo nejlépe vybavené v okrese.120

Poslední divadelní hru odehranou v sokolovně byla „Maryša“ od bratrů Mrštíků a to 8. července 1973, která se zároveň konala k oslavě 110let činnosti ochotnického divadla v Mýtě. Velké oslavy se konaly až 25. srpna v sokolovně. Byly zahájeny slavnostní schůzí předsedou Josefem Klírem ve velkém sále, kde zazněl vzpomínkový proslov od Josefa Karáska. Oslav tohoto výročí se zúčastnil i Josef Dohnal, který vzpomínal na svá mladá léta v kraji. Po ukončení bylo možno si prohlédnout výstavu ochotnického materiálu, jež uspořádal Josef Karásek, který se o všechny materiály pečlivě staral. Ty jsou dnes uloženy v Památkové síni v Mýtě. Díky jeho sběratelské činnosti mohla být vydána brožura Historie divadelních ochotníků v Mýtě vydaná k 110. výročí a zároveň zpracovával kroniku. Toto výročí bylo opravdu velkou událostí pro Mýto i pro scénu ochotnického divadla neboť se doneslo i do časopisu Amatérská scéna.121

20. září roku 1974 se konal slavnostní program k příležitosti oslavy 30. výročí založení SKP. Zde bylo předneseno několik povídek a básní o zakládání SKP a další

117 CIRONIS 1984, 62 118 ADAMEC 1969, Zápis z 28. ČERVENCE 1971 119 Černé divadlo je druh divadelní produkce, který využívá princip černého kabinetu: na zatemněném jevišti nejsou černě odění herci proti černému pozadí vidět. Zato rekvizity, předměty a objekty, osvětlené zdroji ultrafialové záření nebo pohyblivými bodovými reflektory a vedené herci, proti pozadí září. 120 ADAMEC 1969, Zápis z 1972 121 Autor neznámý, Výročí v Mýtě, In: Amatérská scéna, vydání 15, 1973, 10

činnosti. Mimo jiné tu mýtští ochotníci odehráli úryvky z připravované hry „Julius Fučík“ a také se zúčastnili závěrem večera přehlídky ochotnických souborů.122

První inscenací na novém jevišti byla uvedena hra „Julius Fučík“ od Oty Zelenky na počest osvobození ČSSR Sovětskou armádou. Tato hra měla u diváků veliký ohlas. V následujících letech spolek připravoval jedno až dvě představení ročně a objížděl s nimi okolní vesnice a města.123

Roku 1975 v květnu se v Mýtě konala I. Okresní přehlídka divadelních souborů, kde odehráli hru od Švandrlíka „Honorace z pastoušky“. Přehlídka byla jeden z článků Festivalu ZUČ a měla přispět k obohacení kulturně společenského života v Mýtě. Od té doby sem každoročně přijížděly ochotnické soubory z Hrádku, Radnic, Újezdu u Radnic, Zbiroha a Žebráku, aby předvedly své divadelní výkony. Byla to pouze jednoduchá přehlídka a neprovádělo se žádné hodnocení, divácké ankety a ani nebyly udíleny žádné ceny. Ochotníci v Mýtě se velice odpovědně zhostili organizace zajištění přehlídky a spolu s ostatními organizátory (OOR, OKS, MěstNV) vytvořili podmínky pro ničím nerušenou práci souborů. II. Přehlídky se soubor zúčastnil dětskou hrou, třetí se nezúčastnil, ale ještě v roce 1977 nastudovali k 60. výročí VŘSR hru „A jitra jsou zde tichá“ vytvořenou podle novely od Borise Vasilijeva. S touto hrou se následně zúčastnili krajské přehlídky v Kraslicích. Tato tradice se držela až do konce 80. let.124

V roce 1976 byl v Mýtě založen dětský divadelní soubor Plamínek pod vedením Marie Višnové. Ten se každoročně zúčastňoval oslav Mezinárodního dnu žen a také Mezinárodního dne dětí se svými vystoupeními.125

V květnu 1978 na čtvrté přehlídce inscenoval soubor hru „Senohrabská grácie“ od Jaroslava Dietla.126 A počátkem 80. let na šesté přehlídce v Radnicích předvedli mýtští ochotníci hru „Golem“ od Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Tato hra byla velice náročná a režisér Bohumil Adamec kladl na herce veliké nároky, což později vyvrcholilo ve větší spor a na soubor přišla krize. Porota bohužel nebyla vystoupením příliš nadšena, což bylo velkým zklamáním, ale i tak se spolek rozhodl v činnosti pokračovat. Dále

122 SLAVNOSTNÍ PROGRAM ZUČ „GALA PROGRAM“ SOUBORŮ ZK A SKP ROH, Okres Rokycany, Uloženo v Pamětní síni Mýto, 1974 123 SCHNEIDEROVÁ 2013, 9 124 CIRONIS 1984, 62 125 CIRONIS 1984,. 62 126 CIRONIS 1984,. 62

byla nastudována hra „Jak se stal Rumcajs loupežníkem“, ale ochotníci nikdy nedovedli nacvičování do konce, i když byly rozděleny role. Několik herců v té době onemocnělo a někteří odmítali své role. Panovala všeobecná nechuť k nacvičování her a docházení na zkoušky.127

Roku 1982 se v květnu opět konala divadelní přehlídka v Mýtě pořádaná na počest 65. výročí VŘSR v rámci festivalu ZUČ, proběhla v Mýtském kině, kde diváci mohli vidět tři inscenace od současných autorů. Tento samý rok byla také nacvičena komedie o třech dějstvích „Talisman“ od Vídeňského herce a dramatika Johanna Nestroye, která měla premiéru 27. listopadu a první reprízu hned další den.128

Dalšího roku se ochotníci vrátili ke hře „Lucerna“, kterou předvedli při Divadelní přehlídce. Tento rok se 28. května konala slavnostní schůze v rámci oslav 120 let divadelní činnosti v Mýtě. Tam proběhlo slavnostní zahájení, zpráva o činnosti souboru a ukázka ze hry „Julius Fučík“ a nakonec předání odměn zasloužilým ochotníkům.129

Jubilejní desátý ročník Divadelní přehlídky v Mýtě se konal čtyři týdny v květnu roku 1984. Konal se na počest 40. výročí Slovenského národního povstání. Všechna představení se dočkala vyprodaného hlediště. Představení tento rok předvedl za Mýto dětský soubor Plamínek.130

V roce 1984 také vyšla publikace „Národní divadlo a Rokycansko“ jehož autorem byl P. Cironius. Tato publikace seznamuje řadu zajímavostí z ochotnického divadla a zároveň vekou část historie ochotníků v Mýtě.131

Dvanáctý ročník přehlídky amatérských divadelních souborů v roce 1986 konané v sále kina v Mýtě, byl na počest 41. osvobození Československa Sovětskou armádou a voleb do zastupitelských orgánů. Ochotníci z Mýta odehráli své představení od Jana Drdy „Dalskabáty, hříšná ves“ 6. června.132

127 SCHNEIDEROVÁ 2013, 9 128 ULRYCHOVÁ 1982, 4 129 ULRYCHOVÁ 1984,3 130 Pozvánka na Okresní přehlídku amatérských divadelních souborů. Okresní kulturní středisko v Rokycanech a Osvětová beseda v Mýtě. 1984. Uložen v Pamětní síni Mýto, nepag. 131 VAŇOUS 1985 — Jaromír VAŇOUS, Publikace, In: Hlas Rokycanska, 22. 11. 1985, Uložen v Pamětní síni Mýto 132 Pozvánka na Okresní přehlídku amatérských divadelních souborů. Okresní kulturní středisko v Rokycanech a Osvětová beseda v Mýtě. 1986. Uložen v Pamětní síni Mýto, nepag.

Okresní přehlídka amatérských divadelních souborů roku 1987 se tentokrát konala na počest VŘSR. Představení Mýtského souboru se uskutečnilo 15. května, byla to hra od Heleny Lisické a Josefa Miroslava Bourka „Ženich pro čertici aneb sedmimílové boty“.133

Již na čtrnáctém ročníku divadelní přehlídky v Mýtě, který se konal v rámci kulturních slavností okresu Rokycan, v roce 1988 opět zaznamenal velký úspěch. Patronát nad jednotlivými představeními převzalo ZV ROH místních závodů a MěstNV. Mýtští ochotníci ve svém domácím jevišti odehráli hru od Jana Havláska „Nepožádáš o manželku bližního svého“. V rámci festivalu se následně uskutečnily dva rozborové semináře a nadále byla předána čestná uznání souborům za nastudování her a za nejlepší herecké výkony. Z divadelního souboru v Mýtě převzala cenu J. Bečková za svou roli Honzovy tety a B. Balejová za herecké ztvárnění Jany Vyskočilové.134

4.5.4. Konec divadelních ochotníků v Mýtě

Krize, která začala již v 80. letech, se čím dál tím více prohlubovala. Režisér Bohumil Adamec byl velkým perfekcionistou s obdivuhodnými nápady. To vyvolávalo velice časté konflikty a při zkouškách a na představeních bývala atmosféra hustší a hustší. Ochotníci přestávali plnit své povinnosti – nevraceli po představení kostýmy, odmítali své role, nechodili na zkoušky. Krize propukla na plno na počátku 90. let. Starší členové pomalu „předávali žezla“ mladším členům čemuž se Bohumil Adamec velice bránil a tuto situaci považoval za nerozumnou.135

Roku 1991 již pod vedením režisérky Petry Süttové (později Jandové) byl sehráno představení „Rodiče se zbláznili“ od Miroslava Švandrlíka a další rok pod režijním vedením Lenky Bartošové-Klírové a Blanky Sedláčkové- Koželoužkové bylo uvedeno dětské představení „Soví princezny“. To byla na dlouhou dobu poslední činnost nad čímž Bohumil Adamec v roce 1999 ukazuje veliké zklamání.136

133 Pozvánka na Okresní přehlídku amatérských divadelních souborů. Okresní kulturní středisko v Rokycanech a Osvětová beseda v Mýtě. 1987. Uložen v Pamětní síni Mýto, nepag. 134 ZÁTKOVÁ 1988 — M. ZÁTKOVÁ, Divadelní přehlídka v Mýtě, In: Hlas Rokycanska, 23. 6. 1988, 7 135 SCHNEIDEROVÁ 2013, 10 136 SCHNEIDEROVÁ 2013, 10

To ovšem nebyl konec spolku, ale pouze jedna z pauz ochotnického divadelního spolku v Mýtě a již v roce 2003 se účastní Bohumil Adamec první premiéry po několika letech.

4.6. Ochotnické divadlo a současnost

Po téměř jedenáctileté přestávce se začaly postupně objevovat snahy opět obnovit činnost ochotnického divadla v Mýtě. K první výzvě dochází 14. července 2003 ve čtvrtletníku Zpravodaj města, kterou napsala nynější režisérka Petra Jandová. Ta byla „žákyní“ Marie Višnové. Dne 9. října 2008 se konalo setkání ochotníků po 50 letech v hospodě U Roučků, kde byl znova přednesen nápad o znovuobnovení ochotnického divadla v Mýtě. Druhá výzva se objevuje až téměř rok na první pokus tedy 25. října 2004. Důvodem bylo ochabnutí prvotního nadšení. Každého nenadchla myšlenka chodit dvakrát týdně na zkoušku a zdlouhavě vybírat inscenaci a následně ji nastudovat. To se v historii ochotníků v Mýtě stalo již několikrát.137

4.6.1. Obnovení divadelní spolku v Mýtě První nastudovanou a odehranou inscenací byla nepříliš známá komedie od Alda di Banedetti „Jelen v Laguně“, která měla premiéru 22. dubna 2005, na ni se přišel podívat i Bohumil Adamec. Druhá premiéra se konala 29. dubna téhož roku a obě zaznamenaly veliký úspěch, neboť všechna místa byla vyprodána.138

Ten samý rok probíhaly v městě Mýtě oslavy 100. výročí od jmenování Mýta městem, to bylo jmenováno císařem Františkem Josefem I. 7. června 1905. Tohoto se samozřejmě nově-obnovení ochotníci v Mýtě museli účastnit. V dnech 9. - 11. června byli připraveny Městským úřadem oslavy doprovázené sportovními a kulturními akcemi. Ochotníci odehráli při této příležitosti scénku „O povýšení města Mýta na město“. Role císaře se ujal dnes již zesnulý Ladislav Sládek, který ve spolku působil již od 50. let 20. století. Odpoledne se dále konal kostýmový průvod Mýtem, jehož účelem bylo pozvat lid z města na odpolední slavnostní akci, která se konala pod sokolovnou. Velice se projevila štědrost obyvatel, kteří moc ocenili snahu divadelních ochotníků finančními příspěvky, které byly dále použity na obnovu vybavení souboru. Tento rok se dále konaly už pouze další reprízy hry „Jelen v Laguně“.139

137 SCHNEIDEROVÁ 2013, 9 138 SCHNEIDEROVÁ 2013, 9 139 SCHNEIDEROVÁ 2013,10

V Mýtě byl divadelními ochotníky v roce 2006 pořádán maškarní ples s tématem peklo. Tím byla založena nová tradice plesu v maskách, který se poprvé konal 18. února. Ples se od té doby každý rok opakuje a každý rok má určité téma, ke kterému se váže představení odehrané kolem 22 hodin dále výzdoba a soutěže, které se konají celý večer. Vrcholem večera je vyhlášení soutěže o nejlepší masku a vítěze tomboly. Scénka v tomto roce byla o vykupování hříšných duší mezi místními obyvateli. Ten samý rok byla založena další nová tradice a to vystoupení ochotníků na Vojtěšské pouti, která se koná každý rok v neděli po svátku svatého Vojtěcha. Ochotníci každý rok vystupují odpoledne u kapličky svatého Vojtěcha. V roce 2006 spolek Tyl předvedl část z pohádky Václava Čtvrtka „Jak se stal Rumcajs loupežníkem“. Tato pohádka byla celá odehrána téhož roku 1. prosince.140

V roce 2007 se Vojtěšská pouť konala 29. dubna a mýtští divadelní ochotníci tentokrát představili scénku „Jak táhla vojska Mýtem“. Toto představení bylo velice neobvyklé svým pojednáním. Libuše zde nevěštila postavení Prahy, ale Mýta dále se zde objevila postava Napoleona anebo amerického vojáka, který hledal kopec Trokavec (Měl tam být postaven radar). Tento rok se také konalo 80. let od založení mýtské školy a při té příležitosti byla v říjnu odehrána scénka ze známého filmu od režiséra Martina Frinče „Škola základ života“. Dále se tento rok konal maškarní ples v duchu slavných filmů o Angelice.141

Rok 2008 byl revoluční zejména z ohledu zvukového. Poprvé se hrálo na playback při maškarním plesu. Zvuk byl nastříhaný zvukařem ochotnického spolku Jiřím Lenkem. Šlo o představení „Limonádový Joe“ což bylo zároveň téma plesu. Představení tentokrát bylo odehráno tak, že byly vybrány pouze nejdůležitější a nejvtipnější části filmu a z těch zvukař vystříhal zvuk a scény následně byli na playback odehrány.142 27. dubna byla odehrána první část z připravované původně antické hry od Aristotela „Lysistrata“, která byla Miroslavem Horníčkem přepracována a právě v této podobě byla hra také připravována. První premiéra této hry se konala tento rok na 37. ročníku tradiční divadelní přehlídky ve Žluticích s názvem Žlutické divadelní léto. Lenka Bartošová a Petr Aubrecht tento ročník dostali cenu za své role Sexany a Papula. Až na

140 SCHNEIDEROVÁ 2015, 1-2 141 SCHNEIDEROVÁ 2013, 12 142 http://www.divadlomyto.cz/divadelni-hra/limonadovy-joe/16, vyhledáno 16. 4. 2016

podzim se konala premiéra hry i v Mýtě a dočkala se velikánského úspěchu. Během následujících let bylo odehráno více jako 20 repríz v Mýtě a okolí.143

Tradiční maškarní ples se tentokrát v roce 2009 nesl v duchu kočovných Romů. Vojtěšská pouť se konala 26. dubna a tentokrát byla sehrána ukázka z připravované hry „Slaměný klobouk“. Její premiéra se odehrála až v roce 2010 neboť hra je velice náročná na počet postav a dialogy. V roce 2009 fotbalový klub Mýto slavil 100. let od založení a divadelní ochotníci se oslav zúčastnili svou nacvičenou scénkou o typickém chování fotbalových fanoušků při utkáních v menších městech vesnicích. Zajímavostí tohoto roku byla 3. října repríza hry „Lysistrata“. Výtěžek z představení této hry byl věnován Dětskému ontologickému oddělení v motolské nemocnici v Praze. Tam byla týden na to odehrána pohádka pro děti „Jak se stal Rumcajs loupežníkem“.144

4.6.2. Současnost divadelních ochotníků v Mýtě Bohužel rok 2010 nebyl na kulturní akce příliš bohatý, protože se spolek vytrvale a neúnavně věnoval zkoušení „Slaměného klobouku“ od francouzského dramatika Eugena Laibicha. Tradiční ochotnický ples se tentokrát nesl v duchu filmu Mrazík. Stejná scénka byla odehrána na Vojtěšské pouti a s velkým očekáváním nakonec 10. prosince 2010 byla uvedena slavnostní premiéra Slaměného klobouku. Tato snaha se velice vyplatila, protože jenom v Mýtě pro velký zájem diváků měla hra reprízu celkově sedmkrát za přítomnosti plného publika.145

V roce 2011 bylo uvedeno několik představení úspěšného „Slaměného klobouku“. Bohužel tento rok nestihli ochotníci zorganizovat každoroční maškarní ples. Na Vojtěšské pouti dne 24. dubna ochotníci zopakovali populární scénku z roku 2008 z kultovního filmu Limonádový Joe. Dále se spolek zúčastnil 40. ročníku Žlutického divadelního léta. Poprvé se mýtští ochotníci vydali do většího města, přesněji Plzně, kde 20. května hráli v divadle Dialog. Dne 27. srpna se zúčastnili na Rokycanském letišti výročí Leteckého klubu Rokycany a odehráli tam představení. Novinkou byla spolkem založena nová tradice, a to Mikulášská nadílka v kostele sv. Štěpána, který se nachází asi půl kilometru od města Mýta. Každoročně lze vidět krátkou scénku týkající se slušného chování. Po nadílce se všichni společně vždy vydají v lampionovém průvodu

143 SCHNEIDEROVÁ 2013, 13 144 SCHNEIDEROVÁ 2013, 13 145 SCHNEIDEROVÁ 2015, 2-3

na náměstí, kde již všichni, od dětí po dospělé očekávají Mikulášovu družinu, které za pomoci moderátora rádia Blaník rozsvítí vánoční stromek.146

Následujícího roku v březnu byl ochotníky z Mýta uspořádán maškarní ples s tématikou románů Karla Maye - indiánů. Byl to zároveň také první ples, který se konal v Medovém Ujezdě v hostinci U Černíků. Hlavní překvapení plesu se ale vůbec netýkalo tématu plesu. Bylo jím vystoupení legendárních kapel jako ZZ Top, ABBA nebo Fredieho Mercuryho a Evy a Vaška. Další na řadě byla již tradiční účast na Vojtěšské pouti, na kterou byla připravena scénka, která se hrála už na Rokycanském letišti. Začala také příprava dvou nových her a to „Hrátky s čertem“ od Jana Drdy a „Rozmarný duch“ od Nöela Cowarda.147

Rok 2013 se stal dalším významným milníkem v dějinách Divadelního spolku J.K.Tyla v Mýtě. Konala se premiéra duchařské komedie anglického hudebního skladatele a dramatika Noëla Cowarda „Rozmarný duch“. Tato inscenace se dočkala bezmála třiceti repríz. S velkým očekáváním byli konečně 14. září 2013 zahájeny oslavy 150. výročí založení ochotnického divadla v Mýtě kostýmovým průvodem a večerní zábavou. K tomuto výročí byly vyrobeny speciální upomínkové skleničky a etikety na vinné láhve. Během září probíhala nesoutěžní divadelní přehlídka a celé oslavy byly ukončeny 12. října celovečerním filmovým dokumentem z mýtských divadelních akcí, který režíroval Miloš Pšenička a moderovaly Jana Ježková-Roučková a Gita Schneiderová. K tomuto datu byla uspořádána i výstava ve foyer mýtského divadla a vydána brožura o historii mýtského divadelního spolku, na které spolupracovaly zmíněné moderátorky společně s Jaroslavou Roučkovou a Martou Skálovou.148

Dne 21. února 2014 se konala premiéra nově nacvičené hry „Hrátky s čertem“ od Jana Drdy. Tato hra je výjimečná hlavně bohatou zásobou alternací, například roli princezny Dišperandy nacvičily dvě herečky a to Jana Ježková a Pavla Wachsmannová- Trojanová.

Od roku 2014 jsou také aktivní webové stránky mýtského divadelního spolku www.divadlomyto.cz149

146 SCHNEIDEROVÁ 2015, 2-3 147 SCHNEIDEROVÁ 2013, 15 148 SCHNEIDEROVÁ 2015, 2-3 149 SCHNEIDEROVÁ 2015, 2-3

V roce 2015 dne 21. února proběhlo další významné výročí, a to 110 let od jmenování Mýta městem. Divadelníci si připravili scénku o Mýtské historii, kterou moderoval Pavel Halla. V průběhu představení se tak diváci mohli setkat s Karlem IV., Janem Lucemburským a Prokopem Holým nebo i s nájezdem Švédů. Na podzim byla založena nová tradice divadelníků, a to uspořádání nesoutěžní divadelní přehlídky, která navazovala jednak na přehlídky z 80. let, jednak na divadelní přehlídku z roku 2013.150

150 SCHNEIDEROVÁ 2015, 2-3

4.7. Divadelní hry a osobnost Josefa Karáska

4.7.1. Josef Karásek Narodil se 18. června 1907 v Mýtě. Po smrti otce se jako velmi mladý ujal cukrářské a perníkářské dílny a prodejny. Po celý svůj život byl veřejně činný. Byl členem Sokola, čestným předsedou hasičů, neúnavným ochotnickým pracovníkem divadelního spolku J. K. Tyl, vystupoval v mnoha rolích a některé i režíroval. Také byl členem mýtského pěveckého sdružení, které vedl jeho přítel Stanislav Štrobl. Své češství prokázal v okupaci, kdy po celou dobu zastával funkci předsedy místní školní rady mimo jiné i z obavy, aby toto místo neobsadili okupanti svým člověkem.151 Po válce intenzivně pracoval v hasičském spolku, v divadelním spolku J. K. Tyl. Publikoval obsáhlou brožuru k 100. výročí založení hasičského sboru a 110. výročí divadelních ochotníků v Mýtě. Sám začal studovat historii městečka, zejména farní kroniky, zápisy spolků a různou možnou dostupnou literaturu. Byl iniciátorem ustavení skupiny pracovníků, kteří utvořili při Městském národním výboru Kulturně historický sbor. Jako vedoucí tohoto sboru, který oficiálně pracoval, mohl navazovat spojení s pracovníky Národního muzea v Praze, s okresním muzeem v Rokycanech, s vedoucím archivů v Třeboni, Stříbře a Rokycanech a podobně. Tak vznikl také spis o 142 stranách nazvaný “Kapitoly z historie Města Mýta”. 152 Pod jeho vedením byly shromážděny cenné historické doklady o Mýtě v Pamětní síni. Zemřel 16. května 1983.153

4.7.2. Repertoár mýtských ochotníků V již dříve jeho zmíněné brožuře o divadelních ochotnících J. K. Tyl zachoval seznam odehraných her od počátku divadla až po rok 1972. Uvádí pouze premiéry a jen několik repríz. Pokud se hra dlouho nehrála, tak byla nacvičena znova a měla novou premiéru. Od počátku po tuto dobu odehráli více než 500 představení. Ochotníci měli velice bohatý repertoár. Hráli hry od mnoha slavných autorů, ale není se čemu divit, že nejhranějším autorem Spolku J. K. Tyla bude samotný Josef Kajetán

151 INFORMAČNÍ LISTY PAMĚTNÍ SÍNĚ MÝTO O JOSEFU KARÁSKOVI, Mýto, 2000, 1 152 INFORMAČNÍ LISTY PAMĚTNÍ SÍNĚ MÝTO O JOSEFU KARÁSKOVI, Mýto, 2000, 1 153 INFORMAČNÍ LISTY PAMĚTNÍ SÍNĚ MÝTO O JOSEFU KARÁSKOVI, Mýto, 2000, 1

Tyl. Nejvíce ho hráli v počátcích divadla, v době meziválečné byl hrán poměrně málo, ale po válkách začal být opět populární. Jejich prvním představením od něho byl “Pražský flamendr”, který popisoval osudy lehkomyslného malíře, který žil velice rozmařile a nevážil si rad a lásky svého otce, jež jej nakonec vydědí. Tato hra až do roku 1972 byla nacvičena dvakrát. Nejvíce byla od tohoto autora zkoušena hra “Paličova dcera”, která byla poprvé odehrána v roce 1884 a zároveň to bylo i představení, které bylo nejvíce krát opakováno. Jedná se o hru, kde šumař Valenta utrápí svou manželku svým zhýralým životem, jeho dcera Rozárka odjede do Prahy za svou tetou a Valenta dům mezitím podpálí. Hlavní podezřelou tohoto činu se stává Rozárka. Dalšími populárními hrami od J. K. Tyla co spolek odehrál, byly zejména Strakonický dudák, Paní Marjánka matka pluku, Muka chudé ženy, České amazonky aneb ženská vojna, Fidlovačka, Dareba a mnoho dalších. Celkově odehráli více jak 20 Tylových her. Dalším často hraným autorem byl slavný dramatik národního divadla Ladislav Stroupežnický. Dokonce první tištěný plakát spolku Tyl uváděl jeho hru “Pan měsíček obchodník” dne 17. března 1878. Ale jeho nejvíce krát nacvičovanou hrou byly samozřejmě “Naši furianti”(premiéru měla 3krát). Hra z roku 1887, která se odehrává ve vesnici Honice, kde se o funkci ponocného ucházejí dva kandidáti: Fiala a Bláha. Hra celkově se zabývá sociálními problémy vesnice. Jiné hry, které spolek odehrál, byly dále třeba - V ochraně Napoleona, Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová, Václav Hrobčický z Hrobčic. Hry Aloise Jiráska byly také velice populární. Spolek Tyl odehrál mnoho her tohoto českého dramatika, prozaika a politika. Jeho nejhranější hrou byla “Lucerna”, která měla premiéru 4krát a první proběhla až roku 1922. Tato hra z roku 1905 pojednává o tom, jak mladá kněžna přijede na zámek, kde se dozví, že vzpurný mlynář ji nepřišel přivítat. Toho využívá, neboť se nudí a žádá po mlynáři, který bydlí v mlýně s Haničkou, aby ji odvedl s lucernou k zámku. Dále se rozvíjí mnoho dějových linek, kde vystupuje Hanička, vodníci, Zajíček, který chce být učitelem. Děj vyvrcholí tím, že zbaví mlynáře povinnosti lucerny a Hanička je zachráněna i se starou lípou. Dalšími jeho odehranými hrami byli například Vojnarka, Psohlavci, Kolébka a Skaláci. František Ferdinand Šamberk byl dalším z oblíbených autorů tohoto spolku. Především to bylo pro jeho divadelní hru “Josef Kajetán Tyl” z roku 1882, která byla hrána na různých výročích souboru a samotného Tyla. Dále od něho byly odehrány hry jako Rodinná vojna, Palackého třída 27 a Slavnostní založení.

Dalším byl český dramatik, spisovatel a právník Josef Štolba. Jeho hra Bratranec, z roku 1846 měla dvě premiéry. První se konala v roce 1876. Další byly hry Na letním bytě, Ach ta láska a Vodní družstvo. Populárním autorem zejména z počátku byl český písař, nakladatel a dramatik Josef Mikuláš Boleslavský. Jeho hra “Vrahové ve městě” byla odehrána poprvé již v roce 1866. Dále byl populární i jeho “Chudý písničkář”, který měl premiéru dvakrát. Spolek za svá léta působení odehrál mnoho autorů, takže uvedu už pouze pár významnějších příkladů jako “Bílá nemoc” od Karla Čapka, “Maryša” od Bratří Mrštíků, která měla premiéru třikrát stejně jako Vrchlického “Noc na Karlštejně”. Dále třena Nerudova “Prodaná láska”, Kollárovi “Mravenci” a “Debora”, “Divotvorný klobouk” od J. K. Klicpery a ze zahraničního repertoáru třeba Molierova “Lakomce” nebo několik různých her od Shakespeara.154

154 KARÁSEK 1977, 20-54

Závěr

V této práci jsem stručně představila dějiny ochotnického divadla a poté jsem představila okres Rokycany a historii ochotnického divadla zde. Ve zkratce jsem shrnula informace o nejstarších divadelních spolcích v okrese, ať doposud existují či ne.

Další, nejobsáhlejší část práce popisuje osudy divadelního spolku J. K. Tyl od jeho založení až po současnost. Jeho osud začal již v roce 1863. Hned od počátku se v divadle objevila osobnost, která se zapsala do osudu tohoto spolku, a to Josef Knoboch, který dovedl spolek téměř na profesionální úroveň. Za jeho působení si dokonce zahrál v divadle i slavný herec Eduard Vojan.

Spolek J. K. Tyl přežil první i druhou světovou válku a přežil i změnu na komunistický režim, což z daleko nebylo tak jednoduché jak popisuji v kapitole “Ochotnické divadlo za komunismu”. V této nelehké době se vedoucím stává Bohumil Adamec, který dlouhá léta úspěšně vede divadelní spolek. Spory bohužel nakonec vedou k rozpadu spolku v 90. letech.

Ochotnický divadelní spolek J. K. Tyl je obnoven v roce 2005 a od té doby úspěšně existuje dodnes.

Ačkoliv v dnešní době ochotnická divadla ztrácí na popularitě díky uspěchanosti dnešní doby a tomu, že je mnohem jednodušší sednout si k televizi a dívat se na pořady, tak stále se na našem území drží tradice divadelních amatérů. Spolek J. K. Tyla v Mýtě měl sice několik přestávek ve své činnosti, ale i tak existuje téměř nepřetržitě již více jak 150 let. Vzhledem k tomu kolik měl diváků na představení na Tetíně v roce 2015, při antické hře „Lysistráta“ a jaký úspěch sklidila, si dovolím usuzovat, že spolek úspěšně pokračuje v tradici jeho předků.

Přílohy

Plakát na představení Pan Měsíček obchodník, Uloženo v pamětní síni Mýto, 1978

Plakát na představení Kupec benátský, Uloženo v Pamětní síni Mýto, 1919

Členský lístek Josefa Karáska, Uloženo v pamětní síni Mýto, 1925

Foto z představení Golem, z leva: Filip Fichtl, Ivana Hrabáková, Václav Pužman, Jana Hrabáková, Vikta Machová, Lenka Klírová, Hana Sládková, Antonín Vinš, Uloženo v pamětní síni Mýto, 1980, autor: Neznámý

Divadelní přehlídka Mýto 1984, Uloženo v pamětní síni Mýto, 1984, autor: Neznámý

Seznam literatury

BRABEC/[A KOL.] 1977 — Jan BRABEC[A KOL.], Dějiny českého divadla (díl 3.), Praha, 1977

CIRONIS 1984 — CIRONIS: Národní divadlo a Rokycansko, Rokycany 1984

CÍSAŘ/kolektiv 1998 — Jan CÍSAŘ…[a kol.], Cesty českého divadla, Praha, 1998.

KARÁSEK 1975 — Josef KARÁSEK, Kapitoly z města Mýta, Mýto, 1975

KARÁSEK 1977 — Josef KARÁSEK, Historie divadelních ochotníků v Mýtě, Mýto, 1977

KUČA 2000 — Karel KUČA, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (díl 4.), Praha, 2000

SCHNEIDEROVÁ 2013 — Gita SCHNEIDEROVÁ, 150 let ochotnického divadla v Mýtě, Mýto 2013

ŠANTORA 2000 — Jiří ŠANTORA, Divadelní návraty, Plzeň, 2000

ŠRÁMKOVÁ/VALENTA 2002 — VÍTĚZSLAVA ŠRÁMKOVÁ/JIŘÍ VALENTA S OKRUHEM SPOLUPRACOVNÍKŮ — Místopis českého amatérského divadla 1. díl A-M, Praha, 2001

ŠRÁMKOVÁ/VALENTA 2002 — VÍTĚZSLAVA ŠRÁMKOVÁ/JIŘÍ VALENTA S OKRUHEM SPOLUPRACOVNÍKŮ — Místopis českého amatérského divadla 2. díl N-6, Praha, 2002

Seznam pramenů

1. spolková kniha Družstva divadelních ochotníků v Mýtě, 1863 – 1896, Uloženo v Pamětní síni Mýto

2. spolková kniha, 1899 – 1912. Uloženo v Pamětní síni Mýto

3. spolková kniha, 1913 – 1929. Uloženo v Pamětní síni Mýto

4. spolková kniha, 1930 – 1945. Uloženo v Pamětní síni Mýto

5. spolková kniha, 1946 – 1983. Uloženo v Pamětní síni Mýto

ADAMEC 1969 — Bohuslav ADAMEC, Zápisník: Příprava na kroniku ochotnického divadla, nestr. Uloženo v Pamětní síni Mýto Autor neznámý, Výročí v Mýtě, In: Amatérská scéna, vydání 15, 1973 DATABÁZE ČESKÉHO AMATÉRSKÉHO DIVADLA < http://www.amaterskedivadlo.cz>

DIVADELNÍ SPOLEK J. K. TYLA MÝTO [2014] , vyhledáno 17. 3. 2016 http://soulz-ro.euweb.cz/rokycansko/historie_rokycanska.pdf, vyhledáno 18. 4. 2016 INFORMAČNÍ LISTY PAMĚTNÍ SÍNĚ MÝTO O JOSEFU KARÁSKOVI, Mýto, 2000 KNOBOCH 1898 — Josef KNOBOCH Soukromý zápisník. 1898 – 1938, uložen v Pamětní síni města Mýta, nestr. LANGER 1938 — JAN Langer, Vzpomínka na zemřelého režiséra J. Knobocha, str. 1-3 LANGER 1967 — Jan Karásek, Dopis Josefa Karáska Milanu Knížákovi o loutkařství v Mýtě, s. 1, 1967, Uložen v Pamětní síni Mýto, nestr. LANGER 1969 — Jan Langer, 3. svazek listin J. Langera, Slavnostní projev při 100. oslavách spolku, uložen v Pamětní síni v Mýtě, nestr. POLÁČKOVÁ 1993 — VLADANA POLÁČKOVÁ, Amatérské divadlo v Mýtě (Diplomová práce na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni), Plzeň 1993 Originální notový zápis s přiloženým věnováním a proslovem J. Karáska. 1963. Uložen v Pamětní síňi Mýto, nestr. Pozvánka na Okresní přehlídku amatérských divadelních souborů. Okresní kulturní středisko v Rokycanech a Osvětová beseda v Mýtě. 1984. Uložen v Pamětní síni Mýto, nestr.

Pozvánka na Okresní přehlídku amatérských divadelních souborů. Okresní kulturní středisko v Rokycanech a Osvětová beseda v Mýtě. 1986. Uložen v Pamětní síni Mýto, nestr. Pozvánka na Okresní přehlídku amatérských divadelních souborů. Okresní kulturní středisko v Rokycanech a Osvětová beseda v Mýtě. 1987. Uložen v Pamětní síni Mýto, nestr.

SCHNEIDEROVÁ 2011 — Gita SCHNEIDEROVÁ, Historie ochotnického divadla v Mýtě (Diplomová práce na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni), Plzeň 2011

SCHNEIDEROVÁ 2015 — Gita SCHNEIDEROVÁ, Informační listy v Památní síni města Mýta, 2015

SLAVNOSTNÍ PROGRAM ZUČ „GALA PROGRAM“ SOUBORŮ ZK A SKP ROH, Okres Rokycany, Uloženo v Pamětní síni Mýto, 1974 STANOVY 1901 — Stanovy ochotnicko-čtenářské jednoty Tyl v Mýtě, Rokycany: Knihtiskárna Jos. B. Zápotocký, 1901, nestr.

ULRYCHOVÁ 1982 — Jaroslava ULRYCHOVÁ, Festival ZUČ pokračuje, In: Hlas Rokycanska, 1982

ULRYCHOVÁ 1984 — Jaroslava ULRYCHOVÁ, Divadelní přehlídka Mýto, In: Hlas Rokycanska, 1984

VAŇOUS 1982 — Jaromír VAŇOUS, Publikace, In: Hlas Rokycanska, Uložen v Pamětní síni Mýto, 22. 11. 1982

ZÁTKOVÁ 1988 — M. ZÁTKOVÁ, Divadelní přehlídka v Mýtě, In: Hlas Rokycanska, 23. 6. 1988, Uložen v Pamětní síni Mýto

Zpráva okresního hejtmana v Hořovicích řediteli divadla, Uložen v Pamětní síni Mýto, 1874