Agentura Ochrany Pĝírody a Krajiny Ýr Stĝedisko Pro Stĝedoţeský Kraj

Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR StĜedisko pro StĜedoþeský kraj a hlavní mČsto Prahu Praha 2010 Bohemia centralis (www.bohemiacentralis.nature.cz) je regionální sborník pro stĜední ýechy urþený pro publikaci výsledkĤ vČdecké a odborné þinnosti smČĜující k poznání všech aspektĤ pĜírody se zvláštním dĤrazem na cenná pĜírodní území a vzácné druhy. Bohemia centralis je zaĜazena v Seznamu recenzovaných neimpaktovaných þasopisĤ vydávaných v ýeské republice, v databázi ýeské zoologické bibliotéky (www.biblioteka.cz) a v mezinárodní databázi Thomson Reuters – Zoological Record.

Redakÿní rada Doc. RNDr. Jarmila Kubíková, CSc. (pĜedseda redakþní rady) Mgr. Pavel ŠpryĖar (výkonný redaktor) RNDr. Luboš Beran, Ph.D. JiĜí Hadinec Doc. RNDr. Vladimír Hanák, CSc. RNDr. Lubomír Hanel, CSc. RNDr. Vladimír Hanzal RNDr. Petr HĤla RNDr. JiĜí KĜíž, CSc. RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Ing. Pavel Mudra RNDr. Jaroslav Obermajer Ing. Josef Pavlík Ing. Pavel Pešout Prom. biol. ZdenČk Pouzar, CSc. RNDr. Jaromír Strejþek

Recenzenti pĝíspčvkĥ v tomto ÿísle: RNDr. Luboš Beran, Ph.D. Doc. RNDr. JiĜí Kolbek, DrSc. Doc. RNDr. Ivan Biþík, CSc. Prof. RNDr. Pavel KováĜ, CSc. Mgr. Lucie ýerná Mgr. Lukáš Krinke Mgr. Petr Dolejš RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Mgr. Lucie Drhovská RNDr. ZdenČk Majkus, CSc. JiĜí Hadinec RNDr. Milan Rivola, CSc. Mgr. Petr HeĜman RNDr. Anna Skalická Mgr. Aleš Hoffmann Mgr. Pavel ŠpryĖar Prof. Ing. Jan Jeník, CSc. RNDr. Petr Werner RNDr. Lucie JuĜiþková, Ph.D.

ISBN 978-80-87457-04-7 ISSN 0231-5807

KĤrka A., Buchar J., Kubcová L., ěezáþ M.: Pavouci (Araneae) chránČné krajinné oblasti ýeský kras ...... 5

Beran L.: PĜíspČvek k poznání mČkkýšĤ (Mollusca) NPR VČtrušické rokle .. 101

Ložek V.: Reliktní malakocenózy Jarvové louky u Sedlþánek a PR Slatinné louky u Liblic ...... 109

BezdČþková K., BezdČþka P.: Mravenec rašelinný (Formica picea) ve stĜedních ýechách ...... 115

Štych P.: Hodnocení dlouhodobých zmČn využití krajiny ve vybraných modelových územích stĜedních ýech ...... 121

Cílek V., Sádlo J., Zavadil V.: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe ...... 139

Kubíková J.: Dynamika xerofilních trávníkĤ na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení emisemi cementárny v LochkovČ ...... 161

Štefánek M., Karlík P.: Flóra a náþrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kaþina ...... 175

Hlaváþek R., Karlík P.: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky k teplomilné kvČtenČ Podbrdska ...... 193 Jiras P., Skuhravá P., Karlík P.: Bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae) a další druhy hmyzu vyvíjející se v souplodích koniklece luþního þeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) v pĜírodních památkách Na horách a Pitkovická stráĖ ve stĜedních ýechách ...... 251 Pokyny pro autory ...... 265

Obrazové pĜílohy ...... 267 Contents

KĤrka A., Buchar J., Kubcová L., ěezáþ M.: Spiders (Araneae) of the Bohemian Karst Protected Landscape Area (Czech Republic) ...... 5

Beran L.: A contribution to the knowledge of molluscs (Mollusca) of the VČtrušické rokle National Nature Reserve (Central Bohemia, Czech Republic) ...... 101

Ložek V.: Relict malacocoenoses of Jarvová louka at Sedlþánky and Nature Reserve Slatinná louka near Liblice (Central Bohemia) ...... 109

BezdČþková K., BezdČþka P.: The black bog ant (Formica picea) in Central Bohemia ...... 115

Štych P.: Evaluation of long-term land-use changes in case studies in Central Bohemia ...... 121

Cílek V., Sádlo J., Zavadil V.: Nature Park Budeþ – a proposal of a new protected area ...... 139

Kubíková J.: Dynamics of xerophilous grassland on calcareous slopes in Radotínské údolí, Prague: impact of cement factory in village Lochkov .. 161

Štefánek M., Karlík P.: Flora and vegetation outline of the proposed Site of Community Importance Kaþina ...... 175

Hlaváþek R., Karlík P.: Contribution to the flora and vegetation of the "Na horách" protected area and comments on the thermophilous flora of the Podbrdsko Region ...... 193

Jiras P., Skuhravá P., Karlík P.: The gall midge Dasineura pulsatillae and other insect species developing in the etaerios of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica in Na horách and Pitkovická stráĖ Nature Monuments in Central Bohemia ...... 251

Instructions for authors ...... 265

Colour plates ...... 267 Bohemia centralis, Praha, 30: 5–100, 2010

Pavouci (Araneae) chránčné krajinné oblasti þeský kras Spiders (Araneae) of the Bohemian Karst Protected Landscape Area (Czech Republic)

Antonín KĤrka1, Jan Buchar2, Lenka Kubcová2, Milan ěezáþ3 1Národní muzeum, PĜírodovČdecké muzeum, zoologické oddČlení, Václavské námČstí 68, CZ- 115 79 Praha 1; e-mail: [email protected]

2PĜírodovČdecká fakulta Karlovy univerzity, Katedra zoologie, Viniþná 7, CZ-128 44 Praha 2; e-mail: [email protected]

3Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., oddČlení entomologie, Drnovská 507, CZ-161 06 Praha 6-RuzynČ; e-mail: [email protected]

ŵ Abstract. This work summarises data on the spider fauna (Araneae) of the Bohemian Karst Protected Landscape Area (central Bohemia, southwest of Prague) in the period 1894 to 2009. A great number of data available for xerothermic habitats (rock and forest steppes) is complemented by records obtained from various other habitats (deciduous or evergeen forests, wetlands, river banks, caves, quarries and disturbed or developed areas). From 56 investigated localities, we identified a total of 446 spider species, many of which belong among rare and endangered in the Czech Republic.

ŵ Key words: spiders, Araneae, Czech Republic, faunistics, Bohemian Karst

Úvod a historie výzkumu

PĜedkládaná práce shrnuje dosavadní výsledky výzkumu o araneofaunČ chránČné krajinné oblasti ýeský kras. Plošina se zaoblenými vrcholy a s hluboce zaklesnutým korytem Berounky a jejích pĜítokĤ, rozkládající se jihozápadnČ od Prahy, byla již odedávna stĜedem pozornosti mnoha pĜírodovČdcĤ rozliþných

5 BOHEMIA CENTRALIS 30 oborĤ. ýeští pĜírodovČdci a ochranáĜi se snažili o poznání a zachování zdejší vynikající kvČteny, zvíĜeny a pozoruhodností povrchového utváĜení, a to již v dobách, kdy využívání a devastace krajiny zdaleka nedosahovaly dnešních rozmČrĤ. PodstatnČjší zmínka o pĜírodním bohatství tohoto území se objevila již v roce 1786 od známého botanika Tadeáše Haenkeho a od konce 18. století zde pracovala nespoþetná Ĝada geologĤ, speleologĤ, botanikĤ i zoologĤ (Maršáková et Moucha, 1974). Množství údajĤ o faunČ ýeského krasu je rozptýleno v þetných publikacích. PĜírodČ ýeského krasu je vČnováno celé þíslo sborníku Bohemia centralis (3, 1974) a podstatná þ ást þísla 28 (2007). Monotematické práce se vČnují hlavnČ hmyzu (Scholz 1980; Strejþek 1974; Soldát 1978; Soldát et Starý 1978; Krušek et Soldát 1980; ŠpryĖar et al. 2002; Vávra 1993, 2000; Zelený 2007 ) a mČkkýšĤm (Ložek 1946, 1974, 2007). První zmínky o pavoucích ý eského krasu spadají do druhé poloviny 19. století. Emanuel Bárta, autor jedné z prvních araneologických prací z území ýech (Barta 1869) uvádí kromČĜady lokalit zejména v severních ý echách i Lochkov (který je sice vnČ hranic chránČné krajinné oblasti, náleží však k ýeskému krasu geologicky a geomorfologicky). V práci Antonína Noska (Nosek 1895) je z území ýeského krasu zmínČno již 33 druhĤ pavoukĤ, z nichž 22 bylo zjištČno na území dnešní chránČné krajinné oblasti (s lokalitou „KarlĤv Týn“), zbylé druhy pocházejí z lokalit „Radotínské údolí“, popĜ. „Radotín“. Noskovy údaje uvádí spolu s nČkolika vlastními údaji Baum (1929, 1930, 1938). Na konci padesátých let byl uskuteþĖován výzkum štírkĤ v oblasti Královy studnČ a spolu s jeho výsledky bylo publikováno i nČkolik údajĤ o pavoucích (Verner 1959). První soustavný araneologický výzkum ýeského krasu byl uskuteþnČn v letech 1959–1968 pracovníky Katedry systematické zoologie PĜírodovČdecké fakulty Univerzity Karlovy. Realizován byl pĜedevším metodou formalínových pastí a stal se postupnČ souþástí projektu srovnání 21 modelových lokalit rozmístČných na území ýech (Buchar 1972). Podíleli se na nČm J. Buchar a E. Laštovková. Na prvním celoroþním výzkumu (1959) uskuteþĖovaném na KomárkovČ lesostepi se podílel i mimoĜádnČ nadaný diplomant J. Žćárek (Buchar et Žćárek 1960). Další výzkumy byly zamČĜeny v roce 1960 na Doutnáþ a stepní lokalitu jižnČ od obce MoĜinka (na mapČ z roku 1945 oznaþované jako ýabrak), v letech 1961–1962 na Kodu, v letech 1962–1963 na Kotýz, pak opČt následovala Komárkova lesostep a souþasnČ i Koda (1965– 1966) a v roce 1968 znovu Koda. Tento výzkum se zájmem podporoval F. Miller, profesor na Vysoké škole zemČdČlské v BrnČ; zejména pomáhal s obtížnČ determinovatelnými druhy (napĜ. Dipoena coracina (C. L. Koch, 1837), Walckenaeria simplex Chyzer, 21894, Zelotes puritanus Chamberlin, 1922 a Zelotes longipes (L. Koch, 1866)). Širšímu okolí Komárkovy lesostepi byla vČnována pozornost i v dalších letech, ovšem zpravidla pouze v rámci zoologických cviþení pro studenty PĜF UK. PublikaþnČ bylo toto období zamČĜeno jednak na nové druhy pro araneofaunu

6 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

ýech (Buchar 1961, 1962, Miller et Buchar 1977), jednak na problematiku termofilních druhĤ (Buchar 1975). Mezitím byla vypracována diplomová práce Evy Valešové (Valešová 1962) zamČĜená na araneofaunu dnešní NPP Lochkovský profil (v bezprostĜední blízkosti legislativních hranic CHKO), odkud byl popsán nový druh pro vČdu Lochkovia inconspicua (dnes Ĝazený do rodu Panamomops; Miller et Valešová 1964). Po dvaceti letech sledoval vliv Radotínské cementárny na araneofaunu této lokality Antuš (1986) a v návaznosti vypracoval zprávy (1987, 1988 a 1989) o výsledcích inventarizaþního výzkumu v PR Radotínské údolí, ležícího pĜímo v CHKO ýeský kras. Zkoumány byly dále skalní stepi (Z. RĤžiþka 1965) a skalní stanovištČ (V. RĤžiþka 2000) v NPP Kotýz a vápencové lomy v NPR Karlštejn a PP Lom na Kobyle (KĤrka 2000). Arborikolní spoleþenstva Komárkovy lesostepi a okolní doubravy na DĜínové hoĜe byly zkoumány v letech 1999–2002 (Kubcová 2005, Kubcová et Buchar 2005). Z Komárkovy lesostepi pochází i typový materiál druhu Philodromus buchari (Kubcová 2004). Spolu s Kodou lze tuto lokalitu považovat z araneologického hlediska za nejlépe prozkoumanou. ýeského krasu se okrajovČ dotýkají i nČkteré další publikace (KĤrka 1994, 1999, 2001; ěezáþ 2001; Buchar et RĤžiþka 2002; Pekár 2002; KĤrka et al. 2007; RĤžiþka et Buchar 2008; Dolejš 2006, 2008; Dolejš et al 2008; ěezáþ et al. 2007, 2008). Velký poþet údajĤ získaný sledováním spoleþenstev pavoukĤ na území ýeského krasu zejména od 90. let minulého století do dneška nebyl dosud publikován, popĜ. data byla uvedena v nepublikovaných zprávách o inventarizaþních výkumech. Na rozdíl od pĜedchozích výzkumĤ s akcentem na xerotermy byly získány vzorky i z dalších biotopĤ, pĜedevším lesních porostĤ a mokĜadĤ. V období 1989–1993 byl získán þetný materiál na rĤzných biotopech deseti stanovišĢ v Národní pĜírodní rezervaci Karlštejn (leg. A. KĤrka). Dále byla studována lokalita Na VoskopČ (leg. A.KĤrka v roce 1999; ěezáþ 2001b). Od roku 1998 je pravidelnČ sledována araneofauna Velkolomu ýertovy schody a jeho bezprostĜedního okolí. M. ěezáþ a V. Strnad (2005) a znovu J. Korba a M. ěezáþ (2008) sledovali spoleþenstva pavoukĤ v Národní pĜírodní rezervaci Koda. V roce 2009 byl výzkum araneofauny smČĜován k mokĜadĤm a k jihozápadní þásti CHKO (leg. A. KĤrka). K celkovému obrazu araneofauny ý eského krasu pĜispČli mnozí další sbČratelé, které uvádíme v seznamu zkratek. V pĜípadČ jednorázových sbČrĤ uvádíme jméno pĜispČvatele pĜímo v textu. Znaþným problémem je ovČĜování starších dat, ke kterým již neexistují doklady. V nejasných pĜípadech jsme pĤvodní data ponechali s taxonomickou poznámkou a oznaþením (hvČzdiþkou za názvem druhu, zkratkou lokality, popĜ. za údajem).

7 BOHEMIA CENTRALIS 30

Metodika a materiál

Vzorky byly získávány rĤznými sbČrnými metodami podle charakteru terénu a typu biotopu, od nahodilého nebo jednorázového orientaþního sbČru až po celosezónní (v nČkterých pĜípadech i nČkolikaletý) sbČr. Pro sledování kvantitativních pomČrĤ araneofauny byly na nČkterých plochách použity zemní pasti. PĜi komplexním inventarizaþní prĤzkumu provádČném na nČkterých stanovištích byly užity další metody: prosev detritu, sklepávání keĜového patra, smyky bylinného patra, individuální sbČr na skalách, v dutých stromech, pod kameny, závČsné pasti na povrchu skal (RĤžiþka 2000) a lepenkové pásy na kmenech (Kubcová 2005). ýást materiálu je deponována v depozitáĜích zoologického oddČlení PĜírodovČdeckého muzea – Národního muzea v Praze, zbytek zĤstává v soukromých sbírkách. Data o nálezech uvedená u každého druhu byla získána jednak vlastními sbČry autorĤ v terénu, dále zpracováním vzorkĤ dodaných dalšími sbČrateli. ýást údajĤ byla pro úplnost pĜevzata z publikovaných prací, dále z nepublikovaných zpráv a koneþnČ ze spoleþné databáze þlenĤ ýeské arachnologické spoleþnosti.

Pĝehled zkratek použitých v textu Explanation of the abbrevitations used

(U sbČrných metod a biotopĤ jsou doplnČny i anglické ekvivalenty.) V dalším textu jsou použity zkratky dvojího typu: jednak zkratky odvozené z charakteristik druhĤ v Katalogu pavoukĤ ýR (Buchar et RĤžiþka 2002: geografické rozšíĜení, preference pĤvodnosti stanovištČ, stupeĖ hojnosti, stupeĖ ohrožení, preference fytogeografické oblasti) a jednak další zkratky, které vyplynuly z potĜeb upĜesnČní uvedených údajĤ (biotopy, sbČrné metody, determinátoĜi, sbČratelé). Charakteristiky druhĤ pĜevzaté z Katalogu jsou zjednodušeny, v uvedené publikaci jsou podrobnČji rozpracovány a navíc je uvedena i klasifikace dalších ekologických faktorĤ (vlhkost, osvČtlení, stratifikace). Ke snadnČjšímu vyhledávání tČchto údajĤ je u druhĤ, které mají v porovnání s Katalogem odlišný název, uveden pĜíslušný název z Katalogu jako synonymum (Syn.).

A. Zkratky použité v kapitole ƎSeznam a struÿná charakteristika lokalitƎ Abbrevations used in the chapter ƎThe investigated sites and their characteristicsƎ

NPP – národní pĜírodní památka (national nature monument), NPR – národní pĜírodní rezervace (national nature reserve), PR – pĜírodní rezervace (nature reserve), PP – pĜírodní památka (nature monument).

8 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

B. Zkratky použité v kapitole ƎSeznam zjištčných druhĥƎ Abbrevations used in the chapter ƎA list of spider speciesƎ geografické rozšíĜení (geographical distibution) (Buchar et RĤžiþka, 2002; Blick et al., 2004):

Af – areál druhu zasahuje do severní Afriky Ar, Az, Gr, Ki, Kz – areál zasahuje do Arménie, Azerbajdžánu, Gruzie, Kirgizie þi Kazachstánu Boh – druh vyskytující se na území ýR pouze v ýechách COS – kosmopolitní areál E-A – evropsko-asijský areál Eastp – východopalearktický areál eM – extramediteránní areál E-S – eurosibiĜský areál E-T – evropsko-turánský areál EUR – evropský areál HOL – holarktický areál Holop – holopalearktický areál I– areál zasahuje do Indomalajské oblasti Me – areál expanzivních mediteránních druhĤ, pronikajících do stĜ. Evropy ME – stĜedoevropský extramediteránní areál ME-ea – stĜedoevropský areál výhradnČ severnČ od Alp ME-At – atlantský areál NC – severní Kavkaz PAL – palearktický areál Tran – transpalearktický areál sahající od Atlantiku k Pacifiku U – areál druhu zasahuje na Ural Westp – západopalearktický areál preference pĤvodnosti stanovištČ (preference of originality of habitats): C – pouze klimaxová stanovištČ (only climax habitats), c – klimaxová stanovištČ (climax habitats), s – druhotná, polopĜirozená stanovištČ (secondary semi-natural), d – pravidelnČ narušovaná stanovištČ (disturbed), m – umČlé prostĜedí lidských sídel (artificial) (Buchar et RĤžiþka 2002); stupeĖ hojnosti výskytu v ýR (abundance): V – velmi vzácný (very rare), R – vzácný (rare), i – stĜednČ hojný (scarce), a – hojný nebo velmi hojný (abundant, very abundant) (Buchar et RĤžiþka 2002); stupeĖ ohrožení (degree of vulnerability): CR – kriticky ohrožený (critically endangered), EN – ohrožený (endangered), VU – zranitelný (vulnerable), LR – témČĜ ohrožený (near threatened), dd – nedostatek údajĤ (data deficient) (Buchar et RĤžiþka 2002; RĤžiþka 2005); ýK – druh uvedený v ýervené knize ohrožených a vzácných živoþichĤ (species in the Red Book) (Buchar, 1992); preference fytogeografické oblasti (preference of fytogeographic district): T – termofytikum, M– mezofytikum, O – oreofytikum (Buchar et RĤžiþka 2002).

Materiál (samples): m – samec (male), f – samice (female), j – juvenilní ex (juvenile); þíslo pĜed m, t, j znamená poþet chycených nebo pozorovaných jedincĤ, ex – poþet jedincĤ (number of specimens), x – neuvedený poþet jedincĤ (unspecified number), xx – velký poþet, masový výskyt (high abundance); biotopy (habitats): a – olšina (alder grove), c – jeskynČ, štola (cave), e – bĜeh potoka, Ĝeky (bank of brook, riverside); f – pole, meze (field, balks), i – budovy, technické stavby (buildings, technical constructions), j – lesní okraj (forest fringe), k – suĢ (stony debris), l – lesostep (forest steppe), m – louka (meadow), n – niva

9 BOHEMIA CENTRALIS 30

(flood plain), p – pĜíbĜežní mokĜad rybníka, bĜeh tĤnČ (swamp near pond, bank of pool), q – lom (quarry), q-z – rekultivace v lomu, r – skály, skalky (rocks), s – step a skalní step (steppe, rocky steppe), t – les (forest, timber), t-b – buþina (beechwood), t-d – doubrava (oakwood), t-dh – dubohabĜina, t-h – habĜina (hornbeam forest), t-j – jehliþnatý les (coniferous forest), t-p – bor (pine forest), t-s – smíšený listnatý les (deciduous forest), t-sm – monokulturní smrþina (monoculture spruce forest), t-suĢ – suĢový les (debris wood), u – mýtina, lesní svČtlina (clearing), w – mokĜad (wetland), x – xeroterm, z –rekultivace, ruderál (recutivation, ruderal); v dalším textu jsou symboly biotopĤ uvedeny v závorce; sbČrné metody (sampling methods): be – sklepávání keĜĤ a vČtví stromĤ (beating); ek – stromový eklektor; ht – závČsné deskové padací pasti (hanging desk traps); is – individuální sbČr (na povrchu substrátu, v sítích, pod kameny, kmeny, kĤrou, na kmenech a povrchu skal) (individual sampling); pa – papírové pásy na kmenech stromĤ (corrugated tapes on the trunks), pt – zemní padací pasti (pitfall traps); si – prosev substrátu (sieving); sw – smyky bylinného patra (sweeping); yt – žluté misky (yellow traps); determinace (determination): materiál (není-li uvedeno jinak) byl determinován sbČrateli; taxonomicky nejasné vzorky determinovali, resp. revidovali Jan Dolanský (JD) a Vlastimil RĤžiþka (VR). sbČratelé (collectors): Aý – Adolf ýejchan, AK – Antonín KĤrka, AN – Antonín Nosek, EL – Ema Laštovková, FM – František Miller, FŠ – František ŠĢáhlavský, IH – Ivan Horáþek, JB – Jan Buchar, JBa – JiĜí Baum, JEŽ – Jan a Eva Žćárkovi, JK – JiĜí Král, JKo – Jan Korba, JS – Jaromír Strejþek, JSt –Jakub Straka, JŽ – Jan Žćárek, KA – Karel Absolon, LK – Leoš Klimeš, LKu – Lenka Kubcová, MAn – Miloš AndČra, Mě – Milan ěezáþ, PA – Petr Antuš, PD – Petr Dolejš, PK – Pavel Kasal, PM – Pavel Moravec, PP – Pavel Pecina, PHV – Petr H. Verner, PŠ – Pavel ŠpryĖar, PV – Pavel Voniþka, RH – Radvan Horný, VS – Václav Strnad, VŠ – Vladimír Švihla, VT – Václav Tichý, ZR – ZdenČk RĤžiþka.

* : nedoložený nebo nejistý údaj, popĜ. vzhledem k novým taxonomickým poznatkĤm druh s nutností revize (uncertain date).

Seznam a struÿná charakteristika lokalit (The investigated sites and their characteristics)

V seznamu je uvedeno 56 araneologicky sledovaných lokalit. Za názvem lokality je uvedena její trojpísmenná zkratka, která je používána v celém dalším textu (tuþnČ). Dále následují: v pĜípadČ chránČného území zkratka kategorie chránČného území, popĜ. název CHÚ, v nČmž lokalita leží), nejbližší obec, þíslo faunistického þtverce a jeho kvadrantu, zemČpisné souĜadnice a nadmoĜská výška (pĜibližné hodnoty); následuje charakteristika lokality. Leg.: sbČratelé a data sbČrĤ, event. sledovaný biotop; Ref.: literatura týkající se araneofauny území. Charakteristiky území podle prací Kubíková et al. 2005, Ložek et al. 2005, popĜípadČ vlastní hodnocení. Lokality ojedinČlých sbČrĤ jsou uvedeny plným názvem pĜímo v textu.

10 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Akantopygový lom (Aka): KonČprusy, 6050c, 49°54ƍ50ƎN, 14°4ƍ33ƎE, 430 m n. m. OpuštČný lĤmek s pokroþilou sukcesí pĜipomínající pĜirozené xerotermy, uprostĜed malý mokĜad. Leg.: AK 2008, 2009.

Barrandova jeskynČ (Baj): Srbsko u Karlštejna, 6050d, 49°56ƍ53ƎN, 14°7ƍ44ƎE, 250 m n. m. Leg.: IH 1974.

Barrandovy jámy (Bar): PP Špiþatý vrch-Barrandovy jámy, LodČnice, þ. o. Chrustenice, 6050b, 49°58ƍ55ƎN, 14°09ƍ29ƎE, 400 m n. m. ZalesnČná jihozápadní þ ást vrchu s pĜevahou borovice lesní a þerné a s vtroušenými pĤvodními listnatými dĜevinami. Leg.: PK 1997.

Beroun (Ber): lokalita s nejasnou lokalizací, uvádí Baum 1929; vzhledem k charakteru uvádČných druhĤ pĜedpokládáme, že se jedná o nČkteré ze stepních stanovišĢ na území CHKO ýeský kras. Leg : Khomová

Boubová (Bou): NPR Karštejn, Hostim, 6050b. Dubohabrová paĜezina v terénu staré krasové planiny (49°57ƍ24ƎN, 14°8ƍ40ƎE, 400 m n. m.), šipáková lesostep. Leg.: AK 1990–1992, 2009.

Bubovice, rybník (Bub): Bubovice, 6050d, 49°57ƍ51ƎN, 14°9ƍ43 ƎE, 363 m n. m. OtevĜený mokĜad pod hrází rybníka. Leg.: AK 2009.

BudĖanská skála (Bud): NPR Karštejn, Karlštejn, 6051c, 49°56ƍ7ƎN, 14°10ƍ39ƎE, 180 m n. m. (na úpatí). TémČĜ svislá vápencová stČna, svČtovČ proslulý odkryv (parastratotyp hranice silur – devon). Leg.: Mě 2000. Ref.: ěezáþ 2001a; ěezáþ et Kubcová 2002.

CísaĜská rokle (Cís): NPR Koda, Srbsko u Karlštejna, 6050d. Hluboce zaĜíznuté údolí charakteru krasových roklí s potokem, tvoĜícím pČnovcové kaskády a se strmými srázy z obou stran. Rozmanité vápnomilné ekosystémy od stinných suĢových lesních porostĤ až po xerotermní bezlesí; travertinová jezírka (w) (2009, 49°55ƍ36ƎN, 14°7ƍ45ƎE, 340 m n. m.), skála (r) nad pramenem, uzavírající údolí (2009, 49° 55ƍ36ƎN, 14° 7ƍ42ƎE, 360 m n. m.) Leg.: PP 1965; PK 1999; AK 2009.

ýerná rokle (ýen): NPP, KosoĜ, Radotín, 6052a, 49°59ƍ23ƎN, 14°20ƍ17ƎE, cca 200–350 m n. m. V minulosti odlesnČné, nyní zarĤstající stránČ, stratotyp hranice mezi stupni lochkov a prag; skalní stepi, stepní trávníky a opuštČné lomy. Leg.: Aý et RH 1982.

ýertovy schody, velkolom (ýer): KonČprusy, 6050c, cca 49°55ƍN, 14°3ƍE, 445 m n. m (horní hrana severní stČny). Etážový vápencový velkolom; les jihovýchodnČ od lomu (2006). Leg.: AK 1994–2009 (26.5.2009 horní okraj severní stČny s náletovým porostem borovice þ erné, 49°55ƍ6ƎN, 14°3ƍ30Ǝ E), VR et PA 6.4.1997, 8.11.1997–23.5.1998.

11 BOHEMIA CENTRALIS 30

Ref.: AndČra 2003-2008, 2006; KĤrka 2000; ěezáþ et al. 2007a .

Doutnáþ (Dou): NPR Karlštejn, Bubovice, 6050b, 400 m n. m.). Protáhlý, z vČtší þásti zalesnČný hĜbet, listnatý les rĤzného složení vþetnČ šipákové lesostepi na jižním svahu (49°57ƍ18ƎN, 14°9ƍ12ƎE) (pĤvodnČ na jižním svahu rozsáhlá skalní step), paseka (cca 49°57ƍ37ƎN, 14°8ƍ59ƎE, 390 m n. m.) Leg.: JB 1959, 1960, 1966, 1967; Mě 1997; AK 1989, 1990–1992, 2009. Ref.: Buchar 1962; Miller 1966, 1967; ěezáþ 2001a; ěezáþ et Kubcová 2002.

DĜínová hora (DĜí): NPR Karlštejn, Srbsko u Karlštejna, 6050d, 49°56ƍ25ƎN, 14°9ƍ49ƎE, 380 m n. m. DubohabĜina se vzrostlými duby (Quercus petraea) na jižním úpatí DĜínové hory. Leg.: LKu 1999–2001. Ref.: Thaler et al. 2003; Kubcová 2005.

HavlíþkĤv mlýn (Hav): KonČprusy, 6050c. Xerotermní stanovištČ (2000, 49°55ƍ8ƎN, 14°2ƍ43ƎE, 300 m n. m.), mokĜad (rákos, 2009, 49°55ƍ9ƎN, 14°2ƍ45ƎE, 290 m n. m.) Leg.: Mě 2000; AK 2009.

Homolák (Hom): Suchomasty, 6050c–6150a. Rekultivovaná plocha výsypky pĜed zalesnČním (z, 1995, 49°54ƍN, 14°5ƍE, 430 m n. m.), lom (q, 2009, 49°55ƍ9ƎN, 14°5ƍ19ƎE, 400 m n. m.). Leg.: AK 1995, 2009. Ref.: KĤrka 2000.

Chlum, lom (= Lom na Chlumu) (Chl): NPR Karlštejn, Srbsko, 6050d, 49°56ƍ47ƎN, 14°8ƍ5ƎE, 340 m n. m. OpuštČný lom. Leg.: Aý et RH 1982, AK 1989–1994. Ref.: KĤrka 2000.

Javorka (Jav): NPR Karlštejn, Karlštejn, 6051c. Monokulturní smrþina (49°56ƍN, 14°10ƎE, 350 m n. m.), teplomilná doubrava mezi ProstĜedním vrchem a Javorkou (49°56ƍ15ƎN, 14°10ƍ14ƎE, 350 m n. m.). Leg.: JB 1972; AK 1991; Mě 2000. Ref.: ěezáþ et Kubcová 2002.

Jeskynní systémy: JeskynČ Arnoldka: Bubovice, 6051a, 49°57ƍ47ƎN, 14°09ƍ58ƎE. JeskynČ na Javorce: NPR Karlštejn, Karlštejn, 6051c, 49°56ƍ15ƎN, 14°10ƍ59ƎE, 321 m n. m.. JeskynČ Martina: Tetín, NPR Koda, 6050d, 49°56ƍ31ƎN, 14°06ƍ31ƎE, 350 m n. m. JeskynČ Nad Kaþákem: NPR Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, 6050b, 49°57ƍ59ƎN, 14°07ƍ50ƎE, 250 m n.m. JeskynČ Severní –Dynamitka: Karlšten, 6050d, 49°56ƍ1ƎN, 14°9ƍ33ƎE229 m n. m. KonČpruské jeskynČ: NPR Zlatý kĤĖ, KonČprusy, 6050c, 49°54ƍ56ƎN, 14°03ƍ56ƎE, 443 m n. m. Srbské jeskynČ: Srbsko, 6050d, 49°56ƍN, 14°8ƍE, 280 m n. m. Leg.: vše Mě 2001–2002. Ref.: RĤžiþka et Buchar 2008.

Kaþák, skály (Kaþ): NPR Karlštejn, Beroun, þ. o. Hostim, 6050b, 49°58ƍN, 14°08ƍE, 350 m n. m. Skalní stepi a skály nad levým bĜehem potoka Kaþáku (LodČnice). Leg.: AK 1990–1993.

12 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Karlické údolí (Kal): PR, Karlík, 6051ac, DubohabĜina na sv. svahu nad pravým bĜehem Karlického potoka na okraji chatové osady mezi obcí a zĜíceninou Karlík (49°56ƍ26ƎN, 14°15ƍ23ƎE, 270 m n. m.), buþina v severovýchodní þásti PR jižnČ od Vonoklas (49°56ƍ45ƎN, 14°16ƍ3ƎE, 380 m n. m.), doubrava na vrchu Bukovka (49°56ƍ47ƎN, 14°15ƍ49Ǝ E, 380 m n. m.). Leg.: FŠ 2000; AK 2009. Ref.: ěezáþ et Kubcová 2002.

Karlštejn (Kar): 6051c. Souhrnná lokalita s nejasnou lokalizací stanovišĢ, vČtšinou uvádČná u starších sbČrĤ. Leg.: AN 1894; JBa 1929; JB 1959, 1960, 1965, 1979 (lĤmek záp. od Karlštejna, 49°56ƍ58ƎN, 14°9ƍ34ƎE); Aý et RH 13.11.1982 (Krabina: 49°55ƍ54ƎN, 14°11ƍ35ƎE, skalní step: 49°56ƍ2ƎN, 14°11ƍ52ƎE); FM 1959, 1967, 1983; JŽ 1960; PK 6.4.1973; VR 1973–1974; Mě 1997–2001. Ref.: Baum 1929, 1930, 1938; KĤrka 1994, 1998; Nosek 1895; Miller 1959, 1967, 1971; ěezáþ 2001a; ěezáþ et Kubcová 2002; ěezáþ et al. 2007a.

Klapice (Klp): PR, Praha 5–Radotín, 6052a, 49°59ƍ14ƎN, 14°20ƍ19Ǝ E, 300 m n. m. Vápencový hĜbet s šipákovou doubravou, dubohabĜinou a ploškami skalní stepi. Leg.: AK 1998 (t–dubohabĜina). Ref.: KĤrka et al. 2007.

Kobyla (Kob): KonČprusy, 6050c, 49°54ƍ44ƎN, 14°4ƍ49ƎE 460 m n. m. Xerotermní spoleþenstva (teplomilné trávníky) mezi ýerveným lomem a jižní þástí PR Na Kobyle. Leg.: JS 22.9.2001; Mě 2001. Ref.: ěezáþ 2001b.

Koda (Kod): NPR, Srbsko, 6050d. ýlenité zalesnČné údolí se souborem vápnomilných ekosystémĤ. 1) temena skal na levém bĜehu hluboce zaĜíznutého Kodského potoka, teplomilná doubrava, skalní step s kostĜavou waleskou (1968, 1970-71, 2001-2003, 2005, N 49°56ƍ00Ǝ, E 14°07ƍ06Ǝ) 2) okraj smrkové monokultury s chudým bylinným patrem, individuální sbČr (2008, 49°55ƍ50ƎN, 14°07ƍ21ƎE) 3) skalní step na horním okraji rokle, individuální sbČr, sklep (2008, 49°56ƍ0ƎN, 14°07ƍ32ƎE) 4) svČtlina s travinnou vegetací v buþinČ s pĜímČsí smrku, smyk (2008, 49°55ƍ45ƎN, 14°07ƍ20ƎE) 5) lesostep individuální sbČr, sklep (2008, 49°55ƍ58ƎN, 14°07ƍ34ƎE) 6) zarĤstající vlhká louka v údolí potoka, smyk (2008, 49°55ƍ56ƎN, 14°07ƍ9ƎE) 7) suchá dubohabĜina ve spodní þásti rokle, individuální sbČr (2008, 49°55ƍ57ƎN, 14°07ƍ35ƎE) 8) vlhké údolí potoka, individuální sbČr (2008, 49°55ƍ55ƎN,, 14°06ƍ45ƎE) 9) suchá louka v údolí, smyk (2008, 49°55ƍ56ƎN, 14°07ƍ19ƎE) 10) teplomilné kĜoviny s dĜínem na jižnČ orientovaném svahu, sklep (2008, 49°55ƍ57ƎN, 14°07ƍ32ƎE) 11) listnatý les s vyšší bylinnou vegetací smyk (2008, 49°55ƍ42ƎN, 14°07ƍ28ƎE) 12) kavylová step na horním okraj rokle smyk (2008, 49°56ƍ3ƎN, 14°07ƍ27ƎE) 13) lesostep s dubem letním individuální sbČr (2008, 49°56ƍ2ƎN, 14°07 Nƍ14ƎE) 14) suchá louka v údolí u osady Koda, individuální sbČr (2008, 49°55ƍ53ƎN, 14°07ƍ27Ǝ E) 15) smrková monokultura, prosev hrabanky (2008, 49°55ƍ48ƎN, 14°07ƍ19ƎE). Leg.: JB 1959, 1961, 1966, 1968, 1969; PD 2005-2009; PP 1965; FM 1968, 1983; FM et JB 1966,1968; EL 1961, 1970–1971; PK 1972, 1980; VR 1973; Aý et RH 1982; Mě 2001–2003; Mě et VS 2005; JK et Mě 2008; AK 2009. Ref.: Buchar 1962, 1975; Dolejš 2006, 2008; Dolejš et al. 2008; Korba et ěezáþ 2008; KĤrka 1994, 1998, 2001; Miller et Buchar 1977; ěezáþ 2009; ěezáþ et al. 2007a; ěezáþ et Kubcová 2002; ěezáþ et Strnad 2005.

13 BOHEMIA CENTRALIS 30

Komárkova lesostep (Kom): NPR Karlštejn, Srbsko, 6050d, 49°56ƍN, 14°09ƍE, 350 m n. m. Mozaika travnaté stepi s kostĜavou walliskou a skupinkami dubu šipáku, na jižním svahu DĜínové hory. Leg.: JEŽ 1957, 1959, 1960; JŽ 1959; JB 1959, 1960, 1962, 1965, 1966, 1970, 1997; Aý et RH 1982; FM 1983; JB et LKu 2001-2002 (na vČtvích Quecus pubescens); Mě 1999, 2000, 2001; PD 2005- 2009. Ref.: Buchar 1961, 1962, 1975; Buchar et Žćárek 1960; KĤrka 1994; ěezáþ et Kubcová 2002; Kubcová 2005; Kubcová et Buchar 2005; Dolejš 2006, 2008; Dolejš et al. 2008; ěezáþ et al. 2007a, ěezáþ 2009.

KonČprusy (Kon): KonČprusy, 6050c, 210 m n. m. Souhrnná lokalita s nejasnými stanovišti. Leg.: PK 1990.

KosoĜ (Kos): KosoĜ, 6051b. Lokalita s nejasnými stanovišti. Ref.: Baum 1929.

Kotýz (Kot): NPP, KonČprusy, 6050c, 49°54ƍ56ƎN, 14°2ƍ51Ǝ E, 400 m n. m. Plošina a ostroh se zalesnČným západním svahem, z jihu omezená svislými vápencovými stČnami; v oblasti skalního defilé ekosystémy xerotermního bezlesí (49°54ƍ56ƎN, 14°2ƍ51Ǝ E), v okolí porost borovice þerné (2009, 49°54ƍ55ƎN, 14°03ƍ01Ǝ E, 400 m n.m.) Leg.: JB 1961, 1962; ZR 1962,1963; VR et PA 1996 (pt = skalní pasti); Mě 2000; AK 2009. Ref.: Z. RĤžiþka 1965; V. RĤžiþka 2000; ěezáþ 2001a; ěezáþ et Kubcová 2002; ěezáþ et al. 2007a.

Králova studnČ (Krs): NPR Karlštejn, Karlštejn, 6051c, 49˚56ƍ40Ǝ N, 14˚09ƍ42ƎE, 328 m n. m. Leg.: PHV 1959, AK 2009. Ref.: Verner 1959.

Lom na Kobyle (Lko): PR, KonČprusy, 6050c. OpuštČný lom v severním úboþí vrchu Kobyla (450 m n. m.). Sukcesní xerotermní stepní a lesní spoleþenstva (leg. AK 1994: 49°54ƍ47ƎN, 14°4ƍ51ƎE, 450 m n. m.). lesostep (leg. Mě 2001: 49°54ƍ32ƎN, 14°5ƍ4ƎE 430 m n. m.). Leg.: AK 1994, 1995, 1998; Mě 2001 (jižní þást PR), PŠ 2002 (step, les). Ref.: KĤrka 2000; ěezáþ 2001b; ěezáþ et Kubcová 2002. Ǝ ƍ Mlýnský rybník (Mlý): MČĖany, 6050d, 49°54ƍ35ƎN, 14°6ƍ12Ǝ E, 350 m n. m. PĜíbĜežní olšina a mokĜad (bezlesí). Leg.: AK 2009.

MoĜinka (MoĜ): MoĜinka, 6051d, pravdČpodobnČ skalní step, 49°56ƍN, 14°14ƍE, 350 m n. m. StanovištČ s nejasnou lokalizací, pravdČpodobnČ zaniklý biotop v dĤsledku zalesnČní. Leg.: JB 1960, EL 1960, Aý et RH 1982. Ref.: Buchar 1962 (ƎýabrakƎ).

Na Herinkách (Nhe): NPR Karlštejn, LodČnice, þ. o. Svatý Jan pod Skalou, 6050b. Buþina (49°57ƍ52ƎN, 14°7ƍ7Ǝ E, 425 m n.m.), dubohabĜina (49°57ƍ52ƎN, 14°7ƍ7Ǝ E, 417 m n. m.) Leg.: AK 1989–1990, 2009.

Na VoskopČ (Nav): Suchomasty, þ. o. Suchomasty, Újezdce, 6050c, 450 m n. m. Jihozápadní svahy vrchu Újezdec, skalní lesostep, nízkokmenné habrové a dĜínové doubravy s pĜechody do rozvolnČných pastevních lesĤ a reliktních pČchavových borĤ, pČchavových trávníkĤ, kostĜavových trávníkĤ a

14 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras vápnomilné buþiny (leg. AK 1999: 49°54ƍ09ƎN, 14°04ƍ22ƎE, 470 m.); území v okolí vrchu Újezdce mezi silnicí KonČprusy – Bykoš a lokalitou na VoskopČ, teplomilná doubrava, vápnomilná buþina, dubohabĜina, lesostep (leg Mě 2001: 49°54ƍ13ƎN, 14°4ƍ28ƎE, 470 m n. m.), lesostep (leg. Mě 2001: 49°54ƍ6ƎN, 14°4ƍ24ƎE, 450 m n. m.), Leg.: AK 1999, 2000, 24.4.2001, 8.5.2001, 27.6.2001; Mě 30.–31.7.2001, 27.8.2001, 20.9.2001. Ref.: ěezáþ et Kubcová 2002; ěezáþ 2001b; ěezáþ 2009; ěezáþ et al. 2007ab.

Niva Kaþáku (Niv): NPR Karlštejn, LodČnice, þ. o. Svatý Jan pod Skalou, 6050b, 49°57ƍ55ƎN, 14°7ƍ47Ǝ E, 214 m n.m.: lužní les v nivČ Kaþáku (LodČnice) mezi Hostimí a Sv. Janem pod Skalou. Leg.: AK 1990–1991.

Obora, rybník (Obo): LiteĖ, 6050d, 49°54ƍ36ƎN, 14°8ƍ23ƎE, 300 m n. m. PĜíbĜežní mokĜad (podmáþená louka), smíšený listnatý les (xerotermní háj na svahu nad severním bĜehem rybníka, vlhþí lesní porost pod hrází, listnatý smíšený humózní les v západní þ ásti obory), sekundární step (louka) na svahu nad severním bĜehem rybníka. Leg.: AK 2007, 2008, PV et PM (2007–2008 pt). Ref.: Dolanský et al 2009; Voniþka 2008.

Paní hora (Pan): NPR Karlštejn, Bubovice, 6050d, 49˚57ƍN, 14˚9ƍE, 350 m n. m. Jediný údaj leg. Mě 2001.

Plešivec u Karlštejna (Ple): NPR Karlštejn, Karlštejn, 6051c, 360 m n. m. Lesostep s dĜínem na jižním svahu Plešivce (N 49˚56ƍ6ƎN, 14˚11ƍ27ƎE), les (smrk, modĜín, severní expozice, 49°57ƍ0ƎN, 14°11ƍ23Ǝ E). Leg.: AK 1990–1991, 2009.

Plešivec u Suchomast (Pls): Suchomasty, 6050d, 49°54ƍ25ƎN, 14°5ƍ36ƎE 430 m n. m. Svahy vrchu Plešivec, dubohabĜina, suĢový les. Leg.: JS 22.9.2001; Mě 2001. Ref.: ěezáþ 2001b.

Radotínské údolí (Rad): PR, Praha 5 – Zadní Kopanina, 5951d – 6051b, cca 49°59ƍN, 14°19ƍE, cca 300 m n. m. ýást údolí Radotínského a Mlýnského potoka; jižnČ exponované svahy se skalami, skalní stepí, lesostepí a teplomilnou doubravou, severnČ exponované svahy s pĜirozeným suĢovým lesem a skalkami; v nivČ jasanoolšový luh a vlhké louky. Leg.: AN 1894; JBa 1929, 1930, 1934, 1938 (Pozn.: V údolí Radotínského potoka se nachází Ĝada lokalit se skalní stepí a lesostepí. Mnohé byly ve 20. století poškozeny nebo zcela zniþeny rozsáhlou tČžbou vápence. Dnes jsou nejvýznamnČjší zbytky zahrnuty do maloplošných chránČných území, konkrétnČ Radotínského údolí, Lochkovského profilu, Radotínských skal, Cikánky a Klapice. Nelze jednoznaþnČ urþit, zda se staré nálezy lokalizované ƎRadotínské údolíƎ vztahují k nČkterému z nich.); JS 1978 (rokle u Zadní Kopaniny, t–doubrava); Aý et RH 1982 (ŠarbochĤv mlýn), MA 1987 (Za Cikánkou), 1988–1989 (u Rutického mlýna); Mě 5.4.1998, 25.4.1998, 2004 (ŠpaþkĤv mlýn), JSt 25.4.–23.5.1998 (skalní stepi nad Rutickým mlýnem), 26.6.1998, 8.7.–5.8.1998 (svahy naproti Rutickému mlýnu), 23.5.–26.9.1998 (stepi nad Rutickým mlýnem) (det. Mě, pt = hymenopterologické pasti), 2005 (Rutický mlýn); JKo 2007. Ref.: Antuš 1987, 1988, 1989; KĤrka et al. 2007; ěezáþ et al. 2007b.

Rekultivace u KonČprus (Rek): KonČprusy, 6050c, 49°55ƍN, 14°4ƍE, 410 m n. m. Rekultivace odvalu, výsypka zalesnČná mladou výsadbou borovice. Leg.: AK 1995, 1997.

15 BOHEMIA CENTRALIS 30

Ref.: KĤrka 2000.

Skalice (Ska): Lety, 6051d, 49°55ƍ38ƎN, 14°14ƍ26Ǝ E, 300 m n. m. Skalní step na vrcholu vrchu Skalice. Leg.: AK et JB 2009.

Srbsko (Srb): Srbsko, 6050d: obec 49°56ƍN, 14°8ƍE, 220 m n. m. Leg.: FM 1940, 1970; IH 1973; JBa 1929; JB 1960 (Kubrychtova chata); 1968, 1983 (9.6.1983 bĜeh Berounky), 1997; VT 1996 (bĜeh Berounky); JK 15.8.1996, 1997, 1998; KA 1979; LK 1999, 2000; VŠ 1973, 1974; VR 1973, 1974, 1979; VT 28.8.1996; FŠ 2001 (louka na pravém bĜehu Berounky, 49°55ƍ51ƎN, 14°08ƍ08ƎE, 220 m n. m.), AK 2005 (lom sz. od obce, 49°56ƍ38ƎN, 14°7ƍ31Ǝ E, 280 m n. m., 2009 železniþní stanice a její nejbližší okolí (49°56ƍ14ƎN, 14°7ƍ52Ǝ E, 250 m n.), nivní sekaná louka (m) na pravém bĜehu Berounky (49°55ƍ46ƎN, 14°08ƍ41ƎE, 220 m n. m.), levý bĜeh (e) Berounky (49°55ƍ50ƎN, 14°8ƍ18Ǝ E, 220 m n. m.). Ref.: Baum 1929, 1938; KĤrka 1994, 1998.

StaĖkovka (Sta): PR, Praha 5 – Radotín, 6051b, 48°59ƍ29ƎN, 14°19ƍ54Ǝ E, 300 m n. m. DubohabĜina. Leg.: AK 2009.

Svatý Jan pod Skalou (SvJ): NPR Karlštejn, LodČnice, þ. o. Svatý Jan pod Skalou, 6050b, 230–350 m n. m. SuĢ pod skalou, buþina nad skalou, step nad pravým bĜehem LodČnice (49°57ƍ54ƎN, 14°7ƍ30Ǝ E, 330 m n. m.), habĜina pod skalou (49°58ƍ15ƎN, 14°8ƍ11Ǝ E, 300 m n. m.). Leg.: AK 1990–1991, 2009; VR 1994, 1995; PK 1997; Mě 1998, 2003. Ref.: RĤžiþka et Antuš 1998; ěezáþ et Kubcová 2002; ěezáþ et al. 2007a.

Škrábek (Škr): Choteþ, 6051b, 49°58ƍN, 14°16ƍE, 300 m n. m. HradištČ severozápadnČ od obce Choteþ, zaujímající západní závČr ostrožny nad levým bĜehem Radotínského potoka. Leg.: JB 1960, 1961. Ref.: ěezáþ et al. 2007a.

Tobolský vrch (Tob): NPR Koda, MČĖany, þ. o. Tobolka, 400 m n. m., 6050c–d, 49°55ƍN, 14°5ƍE, bezlesí. Leg.: Aý et RH 1982.

Újezd (Úje): KonČprusy, 6150a, 49°54ƍ12.618ƎN, 14°4ƍ34.92ƎE, 470 m n. m. DubohabĜina. Lgt.: Mě 2001.

Újezdce (Újc): KonČprusy, 6150a, 49°54ƍ15.608ƎN, 14°4ƍ34.337ƎE. 470 m n. m. Doubrava. Leg.: JS 3.9.2001, 22.9.2001; Mě 2001. Ref.: ěezáþ et al. 2007a

Velká Amerika (Vea): MoĜina, 6051a, 49˚57ƍN, 14˚14ƍE, 370 m n. m. Lom. Leg: Mě 2003. Ref.: ěezáþ et al. 2007a.

Velká hora (Vel): NPR Karlštejn, Srbsko u Karlštejna, 6050d, 280 m n.m. SuĢový les na západním úpatí a svahu Velké hory (1991–1992: N 49˚56ƍ57Ǝ, E 14˚09ƍ14Ǝ).

16 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Leg.: Aý et RH 1982, AK 1991–1992, 2009.

Vysoká stráĖ (Vys): NPR Karlštejn, Hostim, 6050b, kyselá buþina na severozápadním svahu (49°57ƍ51ƎN, 14°8ƍ28Ǝ E, 414 m n.m.), kyselá doubrava, dubohabrová paĜezina (49°57ƍ53ƎN, 14°8ƍ40Ǝ E, 411 m n.m.) Leg.: AK 1991–1992, 2009.

Zlatý kĤĖ (Zla): NPR Zlatý kĤĖ, KonČprusy, 6050c, 49°54ƍN, 14°4ƍE. Leg.: PŠ 2002.

Seznam zjištčných druhĥ A list of the recorded species

V následujícím pĜehledu je uvedeno 446 druhĤ pavoukĤ (Araneae), zjištČných na území ChránČné krajinné oblasti ýeský kras, které náleží do 31 þeledí. Ty jsou Ĝazeny systematicky (Platnick 2009), druhy v jednotlivých þeledích jsou Ĝ azeny abecednČ. U každého druhu je uvedena jeho charakteristika, jmenovitČ geografické rozšíĜení, preference pĤvodnosti stanovištČ, stupeĖ hojnosti výskytu v ýR, stupeĖ ohrožení a preference fytogeografické oblasti (vše viz kapitola Metodika a materiál; jednotlivé položky jsou oddČleny þárkou); tuþnČ vytištČná zkratka znaþí lokalitu, následuje datum sbČru, poþet získaných kusĤ, v závorce je uveden biotop, metoda sbČru, popĜ. jméno sbČratele. Je použita taxonomická nomenklatura podle práce Platnick 2009. Znaþným problémem je ovČĜování starších dat, na které již neexistují doklady. V nejasných pĜípadech jsme pĤvodní data ponechali s taxonomickou poznámkou a oznaþením (hvČzdiþkou za názvem druhu, zkratkou lokality, popĜ. za údajem).

Atypidae Atypus affinis Eichwald, 1830: EUR-Me (Af); C, i, –, (T)M. Kal – 5.11.2000 1m (t-dh, is, leg. FŠ); Kar – 1983 2m (Ref.: KĤrka 1994); Kod – 8.5.1968 1m (l, is, leg. JB), 29.8.–24.10.1968 1m (l, pt, leg. JB), 24.10.1970–23.4.1971 1m (s, pt, leg. EL), 5.11.1982 1m (is), 31.7.2001 xj (l, is, leg. Mě), 29.10.2002, juv. xj (l, is, leg. Mě), 13.11.2002 1f (s, is), 3.9.2003 3m (l, is, leg. Mě), 24.4.–28.5.2005 1m (l, pt, leg. VS), 18.8.– 24.9.2005 1m (l, pt, leg. VS); Kom – 24.11.1959 4m (l, pt, leg. JŽ), 21.10.–23.11.1965 2m (l, pt), 30.8.1966 1m (l, pt), 25.9.1970 2f (l, is), 5.11.1982 2m (s, is), 1983 2m (l, leg. JB et FM), 5.10.2001 1j (l, is); Nav – 20.9.2001 1j (1); Rad – 3.5.2005 1j (u, is), 20.9.2001 1j (l, is); Újc – 3.9.2001 1j (l, si, leg. JS). Sklípkánci (Atypidae) jsou našimi jedinými zástupci archaického, pĜedevším v tropických oblastech rozšíĜeného podĜádu sklípkani (Mygalomorpha). Tyto druhy mají velký význam v ochranáĜské praxi, a to díky jejich striktní vazbČ ke xerotermním stanovištím s dlouhou kontinuitou zapĜíþinČné jejich dlouhovČkostí a životem v podzemních norách. Jejich výskyt tak spolehlivČ indikuje ochranáĜsky hodnotné biotopy (ěezáþ 2002 ab, 2009; ěezáþ et al. 2007b).

17 BOHEMIA CENTRALIS 30

Atypus affinis je v ýeském krase pomČrnČ hojný v silnČ proĜídlých suchých teplomilných doubravách na jižnČ orientovaných svazích, vzácnČ se vyskytuje i na stepích (ěezáþ 2005). Na KodČ, KomárkovČ lesostepi a v Radotínském údolí byl tento druh zaznamenán spoleþnČ s druhem Atypus piceus.

Atypus piceus (Sulzer, 1776): EUR–eM; C, i, –, (T)M. Dou – 6.10.1960 13m (s, pt), 16.5.1997 1j (s, is, Mě observ.); Jav – 26.5.1972 1f (t-d, is), 12.5.2000 1j (t-d, is); Kod – 19.6.–15.7.1968 1m (l, pt, leg. JB), 15.9.1968 2m (coll. FM), 31.7.2001 1j (t-d, is), 29.10.2002 1j (t-d, is), 13.11.2002 1j (t-d, is) 2f (s, is), 28.5.–18.6.2005 2m (s, pt), 18.6.–23.7.2005 8m (s, pt, lg. VS), 27.6.2008, 1m (l, pt, leg. PD); Kom – 24.11.1959 4m (l, is), 30.6.–23.9.1965 18m 1f (l, pt), 4.10.–9.11.1966 28m (l, pt), 25.9.1970 1f (l, is), 19.10.1997 1f (l, is), 1.4.1999 1j (s, is), 12.5.2000 1m 1j (s, is); 9.6.2001 1j (l, is), 5.10.2001 1j (l, is), 15.6.2005 1m (l, pt, leg. PD), 11.7.2006 1m (l, pt, leg. PD), 11.6.2009 1m (l, pt, leg. PD); Rad (Rutický mlýn) – 3.5.2005 1j (u, is), 21.1.2007 1j (is, leg. JKo); Srb – 19.10.1997 1f (t-okraj). Atypus piceus je v ýeském krase vázán na xerotermní stanovištČ s minerálnČ bohatou pĤdou. Vyskytuje se na kostĜavových stepích, v Ĝídkých teplomilných doubravách na jižních svazích a v jejich bylinných lemech. Poznámka: TĜetí þeský druh Atypus muralis byl nalezen tČsnČ za severovýchodní hranicí CHKO, v NPP Lochkovský profil v Radotínském údolí a v PR Prokopské údolí. Jedná se o nejsušší a nejteplejší þást ýeského krasu, která tomuto vyslovenČ stepnímu druhu poskytuje vhodné podmínky. Možná ještČ podstatnČjší pĜíþinou výskytu sklípkánka pontického právČ na tomto území je jeho odlišný historický vývoj – díky pĜítomnosti sprašových návČjí se zde po poslední dobČ ledové plošnČ rozšíĜila spoleþenstva þernozemních stepí. Tento druh je striktnČ vázán na stepi na hlubší pĤdČ s kostĜavou walliskou.

Pholcidae Pholcus opilionoides (Schrank, 1871): HOL; csm, a, –, –. ýer – 21.4.1994 2j, 9.6.1994 1f (q, is), 8.9.1994 1m 2f (q, is), 16.6.1995 2f (q, is), 6.4.– 8.11.1997 1f (q, pt), 8.11.1997–23.5.1998 2f ( q, pt), 20.5.1999 6m 3f (q, is), 31.8.1999 1m (q, is), 16.5.2000 1m 1j (q, is), 8.6.2000 4m 3f 1j (q, is), 8.–20.6.2000 1m (q, pt), 3.8.– 5.9.2000 1f (q, pt), 8.5.2001 1m 1f 4j (q, is), 13.10.2005 1m (q, is), 10.8.2006 1f (q, is), 24.5.2007 1m 5j (q, is), 1.8.2007 1j (q, is), 25.9.2007 5j (q, is), 26.5.2009 2m 3f 3j (q, is); Chl – 7.–28.4.1994 1f 2j (q, is); Kom – 1959 1j (l); Kot – 21.6.1962 1j (s, is), 17.6.2009 1f (t-p, si); Rad – 1.8.1987 1m 6f (s, is); Srb – 4.6.2009 1m 2j (i-stanice, is) 2j (i, is); SvJ – 26.5.1994 2j (k, is), 26.5.1994–20.5.1995 1m (k, pt), 20.5.1995 1j (k, is). PĜirozeným stanovištČm tohoto druhu jsou oslunČné akumulace kamenĤ, hojnČ se však vyskytuje na náhradních stanovištích uvnitĜ budov.

Pholcus phalangioides (Fuesslin, 1775): COS; m, a, –, –. Srb – 9.6.2009 1f (i, is). VýhradnČ synantropní, pravdČpodobnČ hojný druh uvnitĜ budov a ve sklenících, v poslední dobČ zĜejmČ rozšiĜující areál (ěezáþ, 2001).

Segestriidae Segestria bavarica C. L. Koch, 1843: EUR (Gr, Az); cs, R, –, T. Kar –21.6.1979 3f (r, is); Kot – 19.5.–11.6.1996 1f 1j (r, pt). Teplomilný druh vytváĜející si trubicovitou pavuþinu ve spárách oslunČných skal. KromČ ýeského krasu je v ýechách znám jen z Prahy a KĜivoklátska.

18 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Segestria senoculata (Linné, 1758): EUR (Gr); cs, a, –, (T)M(O). DĜí – 1999 2ex (t-dh, pa), 2000 5ex (t-dh, ek), 4ex (t-dh, pa), 2001 5ex (t-dh, ek); Jav – 25.4.1991 1j (t-sm, si); Kaþ – 16.7.1992 1j (s, be); Kod – 2005 (s, is), 18.10.–1.11.2008 1m (t-sm okraj, is); Kom – 1999 1ex (l, pa), 2000 2ex (l, pa), 2001 2ex (l, ek); Kot – V.–X.1997 1f 1j (ht); Nav – 27.6.2001 1j (l, be); Ple – 12.7.1990 1j (t-j, si); Rad – 20.6.1989 1f (t, pt); Újc – 30.7.2001 1j (t-d, is); Vel – 1.10.1991 1j (t-suĢ, is). Hojný druh žijící pĜevážnČ pod kĤrou stromĤ, také ve štČrbinách skal a pod kameny v lesích.

Dysderidae Dysdera erythrina (Walckenaer, 1802): EUR (Gr, Af); C(m), i?, –, T(M). Cís – 4.6.2009 1f (r, si); ýer – 8.9.1994 1j (q, is); DĜí – 30.8.–3.10.2001 2f (t-dh, ek); Kaþ – 2.4.1990 1f (s, is); Kar – 1894, 6.4.1973, 6.11.1998 1f; Kod – 6.5.1959 1f; 13.4.–13.6.1966 1m 1f (l, pt), 3.9.2003 1j (leg. Mě); 24.4.–18.6.2005 1m 1f (s, pt), 18.8.–24.9.2005 1m (s, pt), 18.10.–1.11.2008 1f (t-dh, is); Kom – 1959 1 ex (l), 20.6.1965 2m 2f (l, pt), 13.4.1966 1f (l, pt), 12.5.2000 1m (s, is), 1.8.2000 1f (l, pa), 12.5.2000 1m (leg. Mě), 9.6.2001 1f (leg. Mě); Kot – 15.4.2000 1f (s, is); Lko – 25.5.–16.6.1995 1m 1j (q, pt); Nav – 5.5.–2.6.1999 1m (t-d, pt), 3.8.2000 1m (is, leg. V. Pfleger), VII.-IX.2001 2m 1f (s+t-d, si+is); Nhe – 20.5.2009 1f (t-b, is); Obo – 21.9.2007–19.1.2008 1m 6f 1j (t, pt); Rad (ŠarbochĤv mlýn) – 1.11.1982 1f (is), 14.6.1988 1m (t, pt), 20.6.1989 1m (t, pt), 20.5.2004 1f, 3.5. 2005 1f; SvJ – 2003 1f; Škr – 6.5.1959 1m; Újc – 30.7.2001 1f 1j; 23.9.2001 2m (t-s, si, leg. JS); Úje – 30.–31.7.2001 1j (t-dh, si) 1f (s, is); Vea – 2003 1f (q). Šestioþky rodu Dysdera jsou potravními specialisty lovící výhradnČ suchozemské stejnonohé korýše (stínky a svinky). V ýeském krase byl zjištČn pouze druh D. erythrina. Vyskytuje se pĜedevším v teplomilných doubravách, kde vyhledává trvale vlhþí místa s výskytem své koĜisti. NejþastČji je nalézán pod vČtšími kameny (ěezáþ et al. 2007a).

Harpactea hombergi (Scopoli, 1763): EUR–Me (Af); cs, a, –, TM. Bou – 10.4.1991 1m 2f (l, si); ýer – 8.11.1997–23.5.1998 2j (q, pt); DĜí – 1999 11ex (t-dh, ek), 37ex (t-dh, pa), 2000 35ex (t-dh, ek), 63ex (t-dh, pa), 2001 75ex (t-dh, ek); Kod – 9.– 24.4.2005 1f (s, pt); Kom – 1999 1ex (l, pa), 2000 16ex (l, pa), 2001 1ex (l, ek);, 27.5.2009 1m (l, pt, leg. PD) Kot – 28.7.–29.9.1996 1m (r, ht), 17.6.2009 5m 2f (t-p, si); Nav – 20.4.– 5.5.1999 1m 1f (t-d, pt), 5.5.1999 1f (t-d, sw), 31.8.1999 1j (t-b, (si); Ple – 30.9.1991 1j (l, si); Pls – 30.7.2001 2f (t-dh, si); Sta – 27.4.2009 6m 2f 4j (t-dh, si); SvJ – 26.5.1994–20.5.1995 1m 4f (k, pt). Hojný druh teplomilných lesĤ a lesostepí.

Harpactea lepida (C. L. Koch, 1838): EUR–ME; cs, a, –, MO. Bou – 1.10.1991 2m (t-s, si); ýer – 25.6.2006 1f (t, si); Jav – 25.4.1991 1m (t-sm, si) 1m (t- dh, si); JeskynČ nad Kaþákem – 6.10.2001 1f (c-ve vchodu, is); Kar – 13.11.1982 1f (s); Kod – 15.11.1967 1f (t-b, si) 1m (l, si), 24.10.1968 1f (t-b, si), 25.4.1980 1m (s), 9.– 24.4.2005 1m 1f (s, pt), 23.7.–18.8. 2005 1m (s, pt), 18.8.–24.9.2005 1f (s, pt), 9. 4.– 24.9.2005 14m 3f (s, pt); Lko – 25.5.–16.6.1995 10m 1f (q, pt); Nav – 5.5.–1.10.1999 2m 4f (t-d, pt), 5.5.1999 2f (s, si) 1f (t-d, si) 1f (t-d, sw), 5.5.–1.10.1999 17m 2f (t-b, pt), VII.- IX.2001; Nhe – 5.10.1989 3m (t-b, si), 2.4.1990 1m (t-b, si), 17.10.1990 1m 1f (t-b, si); Pls – 22.9.2001 2f (l, sw, leg. JS); SvJ – 26.5.1994–20.5.1995 1f (k, pt); Vel – 1.10.1991 1f (t-suĢ, is); Vys – 10.4.1991 2f (t-b, si). Tato šestioþka se vyskytuje v listnatých lesích v místech s permanentnČ vlhkým opadem.

19 BOHEMIA CENTRALIS 30

Harpactea rubicunda (C. L. Koch, 1838): EUR–ME (Gr, Af); sm, a, –, TM. ýer –25.10.1995 1m 1f (q, is), 6.4.–8.11.1997 1f 1j (q, pt), 26.4.–8.6.2000 5m (q, pt), 8.6.2000 1j (q, is), 20.6.–18.7.2000 1m 1f (q, pt), 3.8.–5.9.2000 1j (q, pt), 25.9.2007 2f (q, is); Dou – 18.7.1960 1m (s, pt); DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 6ex (t-dh, pa), 2000 7ex (t-dh, ek), 13ex (t-dh, pa), 2001 4ex (t-dh, ek); Chl – 7.4.1994 1m 2f (q, is), 28.4.–9.6.1994 2m (q, pt), 9.6.–13.7.1994 1f (q, pt) ; Kar – 6.4.1973, 16.6.1992 3f (is); Kod – 13.4.–6.7.1966 9m 3f (l, pt), 17.5.1966 2f (l, is), 6.5.–24.10.1968 1m 2f (l, pt), 18.10.–1.11.2008 1f (s, is); Kom – 1959 10 ex (l), 18.5.–23.11.1965 8m 8f (l, pt), 1999 10ex (l, pa), 2000 5ex (l, pa); Kot – 31.3.1963 1f (s, is); Krs – 1959; Lko – 25.5.–16.6.1995 2m (q, pt); MoĜ – 5.11.1982 1m 1f (is), 3.5..–3.6.1960 2m (s, pt), 1.7.–5.8.1960 1m (s, pt); Nav – 5.5.–24.6.1999 6m (t-b, pt), 9.– 31.8.1999 2m (t-d, pt), 24.4.2001 1f (f-d, si),VII.-IX.2001 1m 1f (1+t-b, pt+si); Obo – 21.9.2007–19.1.2008 1f (f, pt), 1.4.–8.5.2008 1f (m, pt) 1m (t-s, pt), 8.5.2008 1m (t-d, si), 8.– 23.5.2008 1m (t-s, pt) 1m (f, pt); Ple – 30.9.1991 1m 1j (l, si); Rad – 1894, 10.5.1988 1m 1f (s, pt), 14.6.1988 1m (t, pt), 16.7.1989 1f (s, is), 25.4.1998 2m (s, pt); Rek – 21.4.1994 1f (z, is); Ska – 3.8.2009 1m (s, is); Srb – 26.9.1973 (is, leg. VR); SvJ – 26.5.1994–20.5.1995 1j (k, pt); Tob – 5.11.1982 1f (is). V ýeském krasu je hojný jak na pĜírodních (teplomilné doubravy,buþiny, lesostepi, okraje stepí), tak na druhotných stanovištích (lom a pod.).

Mimetidae Ero aphana (Walckenaer, 1802), EUR–Me (Gr, Az, Af); C, R, –, T. ýer – 18.6.1997 1f (q, sw); DĜí – 2000 1f (t-dh, ek); Kar – 6.6.1959 1f (s, is, leg. JB). Tento vzácný druh preferuje xerotermy, pĜedevším skalní stepi. Ostníci rodu Ero jsou potravní specialisté, kteĜí netkají pavuþiny, ale pĜepadávají jiné pavouky v jejich vlastních sítích.

Ero furcata (Villers, 1789): PAL (Westp); cs, a, –, TM. DĜí – 1999 1f (t-dh, ek), 2001 3f (t-dh, ek); Kom – 5.8.1959 1m (l, is), 28.4.1966 1f (l, pt); Obo – 21.9.2008 1m (t-s, sw); Pls – 30.7.2001 1f (t-dh,si); Rek – 20.10.1997 1m (q, pt, leg. MA); Vel – 20.6.1990 1f (t-suĢ, si), 1.10.1991 1f (t-suĢ, sw); Vys – 17.10.1991 1f (t-b, si). NejhojnČjší ze þtyĜ našich druhĤ ostníkĤ þastý na otevĜených i lesních biotopech.

Eresidae Eresus kollari Rossi, 1846: PAL-Tran (Af); C, R, –, T, ýK. Syn.: Eresus cinnaberinus (Olivier, 1789), Eresus niger (Petagna, 1787) Dou – 6.10.1960 9m (s, pt), 8.4.1992 1f (s, is, det. Mě); Kob –22.9.2001 1j (l, si, leg. JS); Kod – 29.10.2002 1m xxf (is, Mě observ.); 18.8.–24.9.2005 66m (s, pt); Kom – 1959 7 ex (l), 21.7.–21.10.1965 12m 1f (l, pt), 30.8.–9.11.1966 43m (l, pt), 12.5.2000 2f (s, is), 9.6.2001 1f (l); Kot – 23.8.1962 1m (s, is), 23.8.–2.10.1962 9m (s, pt), 25.8.1963 1m (s, is), 14.9.1963 7m (s, is), 28.7.–29.9.1996 2m (r, ht), 15.4.2000 1f (s, is); Nav – 19.7.1999 1j (s, si), 3.8.– 5.9.2000 16m (l, pt); Rad – 5.–15.8.1998 6m (s, pt), 15.8.–26.9.1998 5m (s, pt), 20.5.2004 11f, 3.5.2005 3f, 30.6.2005 1f; Srb – 31.8.1979 2m (is, leg. VR); SvJ – 6.11.1998 1f (s, is). Stepníci (þ. Eresidae) patĜí pĜedevším díky pestrému aposematickému zbarvení sameþkĤ mezi nejatraktivnČjší druhy naší araneofauny. Velký význam však mají tyto druhy i v ochranáĜské praxi a to díky jejich striktní vazbČ ke xerotermním stanovištím s dlouhou kontinuitou zapĜíþinČné jejich dlouhovČkostí a životem v podzemních norách. Jejich výskyt tak spolehlivČ indikuje ochranáĜsky hodnotné biotopy. Na celém území ýeského krasu se relativnČ hojnČ vyskytuje stepník rudý (E. kollari). Byl zaznamenán na takĜka všech zachovalých skalních stepích, pĜedevším v trávnících

20 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras s kostĜavou walliskou (ěezáþ 2005). Na rozdíl od následujícího druhu je obdobím jeho reprodukþní aktivity pozdní léto a podzim.

Eresus sandaliatus (Martini et Goeze, 1778): EUR–ME (Boh.); C, R, VU, T. Kod –24.4.–28.5.2005 4m (s, pt), 6.5.1959 1m (palouk nad mlýnem, leg. JB, det Mě). Malé populace tohoto druhu byly zaznamenány v západní þásti ýeského krasu, v Kodské rokli a na vrchu Brdatka na okraji Berouna (již mimo CHKO). Na KodČ se vyskytuje spoleþnČ se zde daleko hojnČjším s. rudým (ěezáþ et al. 2008). Jeho malá populace byla nalezena pĜibližnČ v polovinČ jižnČ orientovaného svahu v západní þ ásti rokle, na rozhraní vegetace skalní stepi a teplomilných kĜovin. Vegetace je na této lokalitČ tvoĜena pĜedevším trsy ostĜice nízké a kostĜavy žlábkaté, díky zastínČní jsou zde více zastoupeny mechorosty. Na Brdatce se E. sandaliatus vyskytuje v zakrslé xerotermní doubravČ s dominantní ostĜicí nízkou v podrostu. ýeským krasem probíhá východní hranice svČtového areálu tohoto západostĜedoevropského druhu. Jeho bohaté populace se nacházejí na pleších v sousedním KĜivoklátsku, kde naopak schází E. kollari. V ý eské republice se E. sandaliatus vyskytuje pĜedevším v nízkých stepních trávnících na západním okraji þ eského termofytika. ý asto si svoje nory zhotovuje v trsech mechĤ, zemních lišejníkĤ þi trav. Na rozdíl od pĜedchozího druhu se rozmnožuje na jaĜe.

Uloboridae Hyptiotes paradoxus (C. L. Koch, 1834): EUR (U); s, a, –, M. Kod – 18.10.–1.11.2008 1j (t-b, be); Kot – 17.6.2009 1j (t-p, be). Druh pakĜižáka, který si tká pravidelné trojúhlé lapací sítČ na vČtvích smrkĤ. Nález v boru (Pinus nigra) na Kotýzu potvrzuje jeho výskyt i na borovicích.

Nesticidae Nesticus cellulanus (Clerck, 1757): HOL, eM; csm, a, –, M. JeskynČ Severní–Dynamitka – 7.10.2001 1m 1f (c, is); SvJ – 26.5.1994 1f (k, is). Velmi hojný stínomilný druh sutí, suĢových lesĤ, podzemních prostor a interiérĤ staveb. V ýeském krasu byl nalezen pouze v suti pod skálou ve Svatém Janu pod Skalou.

Theridiidae Asagena phalerata (Panzer, 1801): PAL–Tran (Af); cs, a, –, (T)M(O). Syn.: Steatoda phalerata (Panzer, 1801) Dou – 16.6.1960 1m (s, pt); Kar – 12.5.2000 1m (s, is); Kom – 2001–2002 1j (l). Fotofilní xerofilní druh nízkých trávníkĤ a písþin. ýeský kras leží v oblasti nejsouvislejšího pokrytí þtvercĤ tohoto druhu v ýR (dolní Berounka – dolní Povltaví).

Crustulina guttata (Wider, 1834): PAL–Westp; cs, a, –, M. ýer – 10.8.2005 1j (q, is); Kod – 18.6.–23.7. 2005 1m f (s, pt); Nav – 27.6.2001 1j (l, si). Suchomilný a svČtlomilný druh þastý na písþitém podkladu. VýraznČ diplochronní, výskyt dospČlcĤ na jaĜe a na podzim. V ýeském krasu na stepních biotopech, ale i v lomu.

Dipoena braccata (C. L. Koch, 1841): EUR–ME; C, R, VU, T. Kom – 2001 4f (l, be). Druh na kĜovinatých biotopech sluncem exponovaných stepních a skalnČ stepních stanovišĢ.

21 BOHEMIA CENTRALIS 30

Dipoena coracina (C. L. Koch, 1837): EUR–eM; C, R, EN, T. Kar – 30.8.1967 1m; Kom – 30.8.1966 1m (l, pt). Na vegetaci skalních stepí. VČtšina nálezĤ v ýR je ze stepních stanovišĢ ýeského krasu.

Dipoena melanogaster (C. L. Koch, 1837): EUR (Az, Af); cs, i, –, T. Aka – 21.5.2009 2f (q, sw) 1m (q, be); ýer – 18.6.1997 2m 4f (q, be), 16.5.2000 1f (q, be), 5.9.2000 2j (q, be), 24.5.2007 1m 3f 1j (q, be) 1f (q, sw), 1.8.2007 2j (q, be), 26.5.2009 5f (q, be); Dou – 25.5.1992 1m 1f 2j (l, be); DĜí – 1999 19ex (t-dh, ek), 2000 124ex (t-dh, ek), 1ex (t-dh, pa), 2001 62ex (t-dh, ek), 1ex (j, be); Kal – 29.6.2009 2f (t-d, be); Kod – 19.5.1972 1f (l), 18.10.–1.11.2008 2j (b, be); Kom – 2001 2ex (l, be), 2001–2001 2j; Kot – 11.–30.6.1996 1m 1f (r, ht), 17.6.2009 1f (t-p, be); Nav – 2.6.1999 1m 1f (l, be), 24.6.1999 1f (t-d, be), 27.6.2001 1f (l, be); Obo – 21.9.2008 1j (t-s, be). VČtšina nálezĤ v ýR na stromech a keĜích skalních stepí stĜedních ýech, pak až na jižní MoravČ. Xerotermy a teplomilné dubohabĜiny ýeského krasu jsou optimálními biotopy této termofilní snovaþky.

Enoplognatha latimana Hippa et Oksala, 1982: EUR (Ar, Kir); sd, i, –, TM. DĜí – 1999 1m (t-dh, ek); Kal – 29.6.2009 1m 1f (t-d, sw); Rad – 8.7.–5.8.1998 1m (s, yt). Druh typický pro bylinné a keĜové patro i v kulturní krajinČ vþetnČ sadĤ a polí. Tento druh nebyl dĜíve rozlišován od velmi podobného druhu E. ovata. První údaj o jeho výskytu v ýeské republice byl publikován až v roce 1993 (Kwiecien-Wrotniewska et al., 1993). Na rozdíl od druhu E. ovata jsou pro její výskyt typická sušší a slunnČjší stanovištČ. DospČlci jsou navíc nalézáni pozdČji, spíše až po polovinČ þervence. V ýeském krasu zĜejmČ má v porovnání se sesterským druhem E. ovata mnohem Ĝidþí výskyt.

Enoplognatha ovata (Clerck,1757)*: PAL–Holop; csd, a, –, TM. ýer – 24.7.1999 1f (q, sw),18.7.2000 2f (q, be, sw), 19.7.2000 1f (q, sw); DĜí – 1999 49ex (t- dh, ek), 2000 68ex (t-dh, ek), 2001 59ex (t-dh, ek), 5ex (j, be); Klp – 20.7.1998 1f (t, be); Kom – 1959 3 ex (l), 1999 1ex (l, ek), 2001 5ex (l, ek) 4ex (l, be), 2001–2002 7f 1j; Kot – 18.9.1963 1m (s, is); Nav – 24.6.1999 19m 13f (t-d, sw) 1m 3f (t-d, be) 6m 7f (t-b, sw) 4m 13f (t-b, be), 31.8.1999 3f (t-d, be) 3f (t-d, be) 2f (t-b, be), 3.8.2000 1f (l, sw), 27.6.2001 3m (l, be); Obo – 19.6.2008 1m (t-d, sw) 5m 4j (t-s, be), 12m 11f 2j (t-s, sw); Ple – 12.7.1990 1f (t-j, be) 6f (t-j, sw) 1f (t-j, si); Rad – 14.6.1988 2m (w, sw), 20.6.1989 1m (s, sw), 6.8.1989 (t, sw); Rek – 2.8.1994 2f (z, sw); SvJ – 10.9.1997 1f (l); Vel – 20.6.1990 6m 4f (t-suĢ, be); Vel – 20.6.1990 1m (t-suĢ, sw). Vzhledem ke skuteþnosti, že kryptický druh E. latimana byl popsán až v roce 1982, starší údaje o výskytu E. ovata jsou nejisté. V údajích z ý eského krasu mohou být zahrnuty i nČkteré nálezy pĜedchozího druhu. Z barevných forem se výluþnČ u tohoto druhu vyskytuje forma „ovata“ (1 þervený proužek na abdomenu). Naproti tomu forma „redimita“ (2 þervené proužky ) a forma „lineata“ (žlutý abdomen s teþkami) jsou pĜítomny u obou druhĤ.

Enoplognatha thoracica (Hahn, 1833): HOL (Af); csd, a, –, TM. ýer – 8.5.–12.6.2001 2f (q-z, pt), 14.5.2002 1m (q, is), 2.6.2005 1f (q, is); Hom – 25.5.1995 1m (z, sw); Kod – 9.–24.4.2005 3m (s, pt); Kom – 1959 3 ex (l); Kot – 4.6.1963 1m (s, is), 22.6.1963 1f (s, is), 24.6.1963 1f (s, is); Nav – 8.5.2001 1m (l, is). Terikolní druh sušších, svČtlejších biotopĤ vþetnČ ruderálních, þasto na písþitém podkladu.

Episinus angulatus (Blackwall, 1836): PAL –E-A; cs, a, –, TM. Bub – 22.6.2009 1f (w, si); Obo – 8.5.2008 1m (p, si).

22 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Na vegetaci stinnČjších a vlhþích míst nízko nad povrchem, v doubravách a na lesních okrajích. Nížinný druh, hojný v jižních ýechách a Polabí.

Episinus truncatus Latreille, 1809: EUR (U, Af); cs, i, –, T. Dou – 22.8.1960 1f (s, pt); Kot – 28.7.–29.9.1996 1f (r, ht), 17.6.2009 2m 2f (t-p, si). Terikolní druh sušších svČtlých míst, zejména vĜesovišĢ a skalních stepí, hojný kupĜ. v ýeském stĜedohoĜí a Podyjí.

Euryopis flavomaculata (C. L. Koch, 1836): PAL–Tran; cs, a, –, TM. Kod – 9.–24.4.2005 2m (s, pt), 24.4.–28.5. 2005 1f (s, pt); Kom – 7.5.1962 1m (l, si), 10.6.1965 1f (l, pt), 30.6.1965 1m (l, pt);, 28.5.2005 6m 1f (l, pt, leg. PD), 27.5.2009 1m (l, pt, leg. PD) Kot – 28.7.1963 1f (s, is); Krs – 1959 (t-d, s); Lko – 2.–25.5.1995 1m 1f (q, pt); Nav – 5.5.–24.6.1999 3m (t-d, pt), 27.6.2001 1f (l, si); Obo – 8.–23.5.2008 1m (t-s, pt); Ple – 30.9.1991 1j (l, si); Rad – 20.6.1989 1m (s, sw). Terikolní znaþnČ eurytopní druh nejrĤznČjších zastínČných stanovišĢ, nikoliv však vyslovenČ ruderálních, od skalních stepí po rašeliništČ.

Euryopis quinqueguttata Thorell, 1875: PAL–E-T; C, R, EN, T Kom – 30.6.1965 1f (l, pt); Kot – 4.6.1962 1f (s, sw), 4.7.1963 1f (s, is), 4.8.1963 1f 1j (s, is), 15.8.1963 1m (s, is); Nav – 2.6.1999 1f (l, is). V ýechách jen skalní stepi stĜedních ýech a StĜedohoĜí, opakovanČ nalézána v ulitách plžĤ.

Heterotheridion nigrovariegatum (Simon, 1873): PAL–Westp; cs, R, LR, TM. Syn.: Theridion nigrovariegatum Simon, 1873 ýer – 18.6.1997 1f (q, sw) 7m 3f (q, be), 1.8.2007 1f (q, be), 26.5.2009 1m (q, be); Dou – 29.6.1992 2f (l, be); DĜí – 2000 1ex (t-dh, ek), 2ex (j, be); Kal – 29.6.2009 3f (t-d, be); Kob – 30.7.2001 1j (l, sw); Kod – 19.6.–15.7.1968 1f (l, pt); Kom – 1959 1 ex (l), 2001–2002 10m 12f 3j (l), 2001 7ex (l, be); Kot – 17.6.2009 3m 5f (t-p, be); Nav – 14.7.1999 1f (l, be). Teplomilný druh na vegetaci lesostepních stanovišĢ, také na zarostlých okrajích lomĤ.

Lasaeola tristis (Hahn, 1833): PAL–E-T eM; cs, i, –, M. Kom – 2001–2002 1f (l). Na suchých, spíše otevĜených místech na jehliþnanech a nízké vegetaci, blízko mravenišĢ. Ve stĜedních ýechách se vyskytuje ve stĜedním Povltaví a dolním Polabí, pĜekvapující je proto jeho pomČrná vzácnost v ýeském krasu (a podobnČ i na území Prahy).

Neottiura bimaculata (Linné, 1767): HOL; csd, a, –, TM. Aka – 13.5.2008 3j (q, be) 2j (q, sw) 3j (q, si), 21.5.2009 1j (q, sw) 1j (q, be); Bub – 22.6.2009 3f (w, sw); ýer –16.6.1995 1f 1j (q, be), 18.6.1997 1f (q, sw) 1f (q, be), 13.6.2001 1m (q-z, sw), 21.4.–26.6.2006 1m (q, pt), 24.5.2007 1f (q, be) 1j (sw); Dou – 30.6.1989 1j (l, is), 25.5.1992 3j (l, be) 1j (sw), 20.6.1990 1m (u, sw), 29.6.1992 1m (l, be); DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 2001 2ex (j, be); Chl – 19.5.–9.6.1994 1m (q, pt); Kom – 1959 1 ex (l), 2001–2002 8m 1f 13j (l), 2001 4ex (l, be); Kot – 21.6.1962 2f (s, is), 24.6.1963 1m (s, is), 30.6.1963 1f (s, is), 15.8.1963 1f (s, is), 17.6.2009 2m 2j (t-p, sw) 1j (t-b, be); Nav – 24.6.1999 1f (t-d, be) 1m (t-d, sw); Obo –1.4.2008 9j (p, si), 8.5.2008 2j (t, be) 3j (t, sw) 1j (t-d, si) 1j (p, si) 2j (p, sw), 19.1.–1.4.2008 2j (m, pt); Ple – 12.7.1990 1m (l, be), 25.4.1991 1j (l, si); Rad – 20.6.1987 1f (s, sw), 14.6.1988 2m (w, sw), 6.8.1989 1f (t, sw); Rek – 16.6.1995 1m (z, be); Srb – 9.6.2009 1f (m, be) 1m (m, sw); Vel – 25.5.1992 1j (t-h, sw); Vys – 28.4.2009 1j (t-d, is).

23 BOHEMIA CENTRALIS 30

Euryekní druh nižší vegetace na otevĜených místech i v lesních porostech.

Paidiscura pallens (Blackwall, 1834): PAL (Westp); cs, i, –, M. Cís – 4.6.2009 1f (w, be); DĜí – 2001 1f (t-dh, ek); Kod – 19.5.1972 2f (l); Kom – 2001– 2002 3f 1j (l); Niv – 5.9.1991 1f (n, be); Obo – 8.5.2008 1m (t, be); Srb – 9.6.2009 1f (m, be). Arborikolní druh lesostepí, typický výskyt na rubu dubových listĤ.

Parasteatoda lunata (Clerck, 1757): PAL–Tran; cs, a, –, (T)M. Syn.: Achaearanea lunata (Clerck, 1757) DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 2000 18ex (t-dh, ek), 2001 7ex (t-dh, ek); Kod – 14.5.1969 1m (t, is) 1m (t, si); Kom – 1959 2 ex (l), 1999 2ex (l, ek), 2000 1ex (l, pa), 2001 4ex (l, ek); Srb – 4.6.2009 1m 1f (i-stanice, is). Typický výskyt ve vidlicích vČtví listnáþĤ na stinnČjších místech, ale i ve skalních výklencích. V Srbsku nález na technické stavbČ (podchod pod tratí).

Parasteatoda simulans (Thorell, 1875): PAL–Tran; s, i, –, (T)M. Syn.: Achaearanea simulans (Thorell, 1875) DĜí – 2000 3ex (t-dh, ek), 2001 2ex (t-dh, ek); Nav – 24.6.1999 1m 1f (t-b, be); Obo – 19.6.2008 1f (t-s, sw) 1m (t-s, be), 21.9.2008 2j (t-s, be). Na keĜích a stromech teplejších míst v nížinách.

Pholcomma gibbum (Westring, 1851): EUR; cs, a, –, M. Kod – 13.11.2002 1m (s), 2005 1m 1f (s, is); SvJ – 26.5.–20.5.1995 9m 4f (k, pt), 26.5.1994 2m 8f (k, is). Terikolní druh suĢových lesĤ, þasto na písþitém podkladu. VýraznČ diplochronní s celoroþním výskytem dospČlcĤ s maximy v dubnu a Ĝíjnu.

Phylloneta impressa (L. Koch, 1881): HOL (Af); csd, a, –, TM(O). Syn.: Theridion impressum L. Koch, 1881 Bub – 22.6.2009 2m (w, sw); ýer – 18.6.1997 1m (q, sw), 24.7.1999 1f (q, be), 16.5.2000 1m (q, be), 26.7.2001 1f (q-z, sw); Dou – 29.6.1992 1m (l, be); Hom – 18.6.2009 1m (q, sw); Nav – 24.6.1999 1m (t-b, be), 14.7.1999 2f ( l, sw); Rad – 20.6.1989 4m 2f (s, sw); Rek – 2.8.1994 4f (z, sw), 16.6.1995 3m ( z, sw) 2m (z, be); Kom – 2001–2002 1m 1f (l). Na vyšších bylinách, suchých loukách, úhorech i agrocenózách, kupĜ. bramboĜištích. Oproti sesterskému druhu P. sisyphia výskyt až v pozdním létČ.

Phylloneta sisyphia (Clerck, 1757): PAL–Holop (I); cs, a, –, TM. Syn.: Theridion sisyphium (Clerck, 1757) Dou – 29.6.1992 1f (l, sw); Lko – 25.5.1995 1m ( q, sw); Nav – 14.7.1999 1f (q, sw), 27.6.2001 1f (l, be); Újc – 31.7.2001 1f (t-d, is). Oproti druhu P. impressa nalézán na nízkých jehliþnanech a keĜích a to i na zastínČných místech a vyskytuje se þasnČji, již v þervnu.

Platnickina tinctum (Walckenaer, 1802): HOL; cs, a, –, TM. Syn.: Theridion tinctum (Walckenaer, 1802), Keijia tincta (Walckenaer, 1802) Aka – 13.5.2008 1j (q, be) 21.5.2009 1f (q, be); Cís – 4.6.2009 1f (w, be); ýer – 26.5.2009 1m (q, be); DĜí – 1999 22ex (t-dh, ek), 2000 56ex (t-dh, ek), 1ex (t-dh, pa), 2001 38ex (t-dh, ek); Kal – 29.6.2009 1f (t-d, be); Kod – 15.7.1968 1f (t-b, si), 18.10.–1.11.2008 3j (b, be), Kom –1959 1j (l), 1999 4ex (l, ek), 2000 1ex (l, ek), 2001 2ex (l, ek) 2ex (l, be), 2001–2002

24 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

3f 1j (l); Kot – 17.6.2009 1m 1f (t-p, be); Nav – 24.6.1999 1f (t-d, be), 31.8.1999 1f (t-d, be), 27.6.2001 1f (l, be); Ple – 12.7.1990 1f (t-j, be); Rad – 6.8.1989 1f (t, sw); Srb – 4.6.2009 1f (i-stanice, is); Vel – 1.10.1991 1f (t-suĢ, be). PĜevážnČ na jehliþnanech ale i na listnáþích lesních okrajĤ.

Robertus arundineti (O. P.-Cambridge, 1871): PAL–E-A; csd, a, –, (T)M. ýer – 16.6.1995 1m ( q, is), 3.8.2000 1f (q-z, is), 14.5.2002 1m 2f (q, is), 10.8.2006 1f (q, is); DĜí –2000 1ex (t-dh, ek), 2001 2ex (t-dh, ek); Kom – 4.10.1966 1m (l, pt), 2001–2002 1m 1f (l); Obo – 19.6.2008 1f (t-s, be). Terestrický druh rozmanitých biotopĤ, také na agrobiocenózách a haldách. Celoroþní výskyt dospČlcĤ s letním maximem.

Robertus lividus (Blackwall, 1836): HOL– eM; cs, a, –, TMO. Cís – 4.6.2009 1f (w, si); ýer –16.6.1995 1m (q, is), 18.6.1997 1f (q, si), 20.5.1999 1m (q, is), 8.5.2001 1m 1f (q, is) (q, is), 14.5.2002 1m (q, is), 13.9.2006 1m 1f (t, si); Hav – 2.6.2009 1m (w, si); Her –17.10.1990 1f (t-b, si), 5.10.1989 1m 3f (t-s, si); Kal – 29.6.2009 2m (t-b, si); Kom – 15.2.1966 1m (l, pt); Kot – 17.6.2009 1m (t-p, be); Nav – 20.4.–5.5.1999 1m (t-d, pt), 5.5.1999 1f (t-d, si), 1.10.1999 1f ( t-b, si), VII.-IX.2001 2f (l+t-d, si); Niv – 5.9.1991 1f (e, si); Rad – 11.12.1978 2f (t, si), 14.6.1988 1m (t, pt); Rek – 20.10.1997 1m (z, pt); Újc – 3.9.2001 1f (l, si, leg. JS), 23.9.2001 1f (t-s, si, leg. JS); Vel – 20.6.1990 1m (t-suĢ, si). Druh vlhþího lesního detritu. DospČlci celoroþnČ s dvČma maximy na jaĜe a na podzim.

Robertus neglectus (O. P.-Cambridge, 1871) PAL–E-S; cs, i, –, (T)M. DĜí – 1999 2ex (t-dh, ek), 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 1ex (t-dh, ek); Kom – 23.8.1966 1m (l, si); Nav – VII.-IX.2001 7m (1+t-d, pt); Obo – 19.6.2008 1m (t-d, sw); Rad – 20.6.1987 1m (t, sw). Terikolní nížinný druh sušších, spíše zastínČných stanovišĢ, zejména v listovém opadu. Celoroþní výskyt dospČlcĤ s maximem na podzim.

Rugathodes instabilis (O. P.-Cambridge, 1871): PAL–E-S; cs, V, –, TM. Bub – 22.6.2009 9f (w, sw) 2m 2f (w, si); Hav – 2.6.2009 1m (w, is). Stenotopní druh s vazbou na pĜíbĜežní mokĜady.

Selimus vittatus (C. L. Koch, 1836): EUR (Gr Az Af); cs, i, –, TM. Syn.: Anelosimus vittatus (C. L. Koch, 1836) DĜí – 2001 1ex (j, be); Kom – 2001 1ex (l, be), 2001–2002 2m (l); Srb – 9.6.2009 1f (m, be). PĜevážnČ na listnáþích sušších míst.

Simitidion simile (C. L. Koch, 1836): HOL (Af); s(d), R, –, TM. Aka – 21.5.2009 1f (q, be); DĜí – 2001 2f (t-dh, ek). Druh žijící na vegetaci suchých až velmi suchých biotopĤ – písþitých dun, skalních stepí a vĜesovišĢ.

Steatoda bipunctata (Linné, 1758): HOL; csm, a, –, –. DĜí – 2000 8ex (t-dh, ek), 1ex (t-dh, pa), 2001 4ex (t-dh, ek); Srb – 4.6.2009 1f 2j (i-stanice, is). Druh vyskytující se na stinných místech, zejména pod kĤrou, þasto i synantropní výskyt.

25 BOHEMIA CENTRALIS 30

Theridion betteni Wiehle, 1960: EUR–ME; cs, i, –, M. Bud – 12.5.2000 (r); Kar – 12.5.2000 (is); Lko – 25.5.1995 1m 3f (q, is); Srb – 4.6.2009 1f (i, is). Termofilní druh, žije mezi balvany a v trhlinách skal.

Theridion melanurum Hahn, 1831: HOL; csm, R –, –. ýer – 8.5.2001 3m (q, is); Lko – 12.5.1994 1m (q, sw); Srb – 4.6.2009 2f (i, is). Synantropní druh, na zdech domĤ, také na lesostepích dolního Povltaví a KĜivoklátska.

Theridion mystaceum L. Koch, 1870: PAL – E-A; cs, i, M. ýer – 25.5.2006 1m (t, sw); DĜí – 1999 26ex (t-dh, ek), 17ex (t-dh, pa), 2000 113ex (t-dh, ek), 36ex (t-dh, pa), 2001 86ex (t-dh, ek); Kom – 1999 4ex (l, pa), 2000 1ex (l, pa), 2001 5ex (l, ek), 2001–2002 1j (l). Lesní druh na kmenech, také v ptaþích budkách.

Theridion pinastri L. Koch, 1872: EUR (U, Gr, Az); cs, a?, –, TM. ýer – 18.7.2000 1f (q, be), 1.8.2007 1f (q, is); Dou – 30.6.1989 1m (l, is), 25.5.1992 1m 1f (l, be), 29.6.1992 3m 3f (l, be); DĜí – 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 2ex (t-dh, ek), 8ex (j, be); Kom – 2001 1ex (l, be), 2001–2002 2f 1j (l); Kot – 21.6.1962 1f (s, sw), 17.6.2009 1m (t-p, be); Nav – 3.8.2000 1f (l, sw); Ple – 12.7.1990 1f (l, be); Rad – 14.6.1988 1m (t, sw). Skoro výluþnČ na vyšších vČtvích borovic, þistČ nížinný druh.

Theridion varians Hahn, 1833: HOL (Af), csd, a, –, TM. Aka – 21.5.2009 1f (q, be); Cís – 4.6.2009 1f (w, be) 1f (w, be); ýer – 18.6.1997 1m 5f (q, be); DĜí – 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 1ex (t-dh, ek) 4ex (j, be); Kaþ – 16.7.1992 1f (s, be); Kom – 1959 4 ex (l), 2001–2002 5f 4j (l); Lko – 1.6.2002 1f (s); Nav – 2.6.1999 1m (l, be), 27.6.2001 3m 3f (l, be); Rad – 14.6.1988 1m (t, sw); Srb – 26.9.1973 1f (is, leg. VR), 4.6.2009 1m (i, is), 9.6.2009 1m (m, be). Nalézán na nejrĤznČjší vegetaci, zejména jehliþnanech, spíše na zastínČných stanovištích, též v zahradách.

Linyphiidae Abacoproeces saltuum (L. Koch, 1872): EUR–ME; cs i, –, M. Kod – 17.5.–15.7.1966 5m 3f (l, pt), 9.–24.4.2005 2f (s, pt), 24.4.–28.5.2005 1m (s, pt); Chl – 19.5.–9.6.1994 1m (q, pt); Krs – 1959; Nav – 5.5.–2.6.1999 1m (pt), VII.-IX.2001 3f (t-b+t- d+t-dh, pt+si); Ple – 30.9.1991 1f (l, si); Rad – 14.6.1988 3m 2f (s, pt), 20.6.1989 1m (t, pt); Úje – 30.–31.7.2001 1f (t-dh, si). V listovém opadu lesostepí a teplomilných doubrav.

Acartauchenius scurrilis (O. P.-Cambridge, 1872): PAL–E-T, eM; cs, R, VU, TM. Kot – 25.5.1963 1f (s, is). V teplých oblastech ýech na místech se stepní vegetací, žije v mraveništích rodĤ Lasius, Formica a Tetramorium.

Agyneta conigera (O. P.-Cambridge, 1863): PAL–E-S; cs, i, –, (M) O. Cís – 4.6.2009 3m 2f (r, si). Druh chladnČjších biotopĤ, v mechu a trávČ zejména na rašeliništích a rĤzných vlhkých lesních biotopĤ. Jediný nález v ý eském krasu na vlhké skále stinné rokle koresponduje s nároky tohoto druhu.

26 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Agyneta ramosa Jackson, 1912: PAL–E-A, eM; C, R, LR, M. Vel – 20.6.1990 1f (t-suĢ, be). V mechu a mezi vegetací mokĜadĤ.

Agyneta subtilis (O. P.-Cambridge, 1863): EUR–eM; cs, i, – M. DĜí – 2001 6m (t-dh, ek). Druh mokĜadĤ, výskyt na suchém lesním okraji je netypický.

Anguliphantes angulipalpis (Westring, 1851): EUR–eM (U); cs, i, –, (T)M. ýer –13.9.2006 1f (t, si); Dou – 8.4.1992 1f (l, is); Kod – 15.11.1967 1m (t-b, si) 1m 2f (l, si); Kom – 1959 31ex (l), 15.2.–13.4.1966 2m (l, pt); Krs – 1959 (f); Nav – 27.6.2001 1f (l, si); Nhe – 5.10.1989 1m 1f (t-s, si); Rad – 11.12.1978 1f (t, si); Srb – 2.3.1974 1m (is, leg. VR); Vel – 1.10.1991 2m 1f (t-suĢ, is), 1.10.1991 1f (t-suĢ, sw), 8.4.1992 2f (t-h, si); Vys – 17.10.1991 1f (t-b, si). V trávČ a v listovém opadu na lesostepích, svČtlých dubových hájích a lesních okrajích.

Anguliphantes tripartitus (Miller et SvatoĖ, 1978): EUR–ME; C, i, –, (M)O. Syn.: Lepthyphantes tripartitus Miller et SvatoĖ, 1978 Rad – 11.12.1978 1m (t, si). Chladnomilný druh vyskytující se v horských sutích, smrþinách a rašeliništích; nález v lesním porostu v Radotínském údolí je výjimeþný.

Aphileta misera (O. P.-Cambridge, 1882): HOL, eM; C, R, –, M. Kom – 2001–2002 1f (l). Na mokĜadech vþetnČ rašelinišĢ. Nález tohoto druhu typického pro mokĜady vþetnČ rašelinišĢ na KomárkovČ lesostepi je zcela netypický, souvisí zĜejmČ s aeronautickou aktivitou.

Araeoncus humilis (Blackwall, 1841): EUR–Me (U); csd, a, –, (T)M. DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 2000 7ex (t-dh, ek), 2001 4ex (t-dh, ek), 2ex (j, be); Kom – 2001 2ex (l, be); Kot – 1963 (l), 28.9.1963 1m (s, is), 16.11.1963 1m (s, is). VšeobecnČ rozšíĜený a velmi hojný druh v rozmanitých typech biotopĤ.

Asthenargus helveticus Schenkel, 1936: EUR–ME; cs, i, –, M. DĜí – 2000 1f (t-dh, ek). Stínomilný druh vyskytující se obvykle v lesích.

Bathyphantes approximatus (O. P.-Cambridge, 1871): PAL–E-S; cs, a, –, (T)M. Bub – 22.6.2009 2m 2f (w, sw); Niv – 2.4.1990 1f (n, si), 17.10.1990 2m 2f (e, si), 5.9.1991 1f (e, si) 2m 5f (e, is); Obo – 1.4.2008 1m 5f (e, si). Velmi hojný druh mokĜadĤ od podmáþených luk pĜes zaplavované lužní lesy až po pĜíbĜežní rákosové bažiny.

Bathyphantes gracilis (Blackwall, 1841): HOL; csd, a, –, TM(O). ýer – 18.6.1997 1f (q, sw), 26.7.2001 1f (q-z, sw), 1.8.2007 1f (q, is); Kod – 29.8.– 24.10.1968 1f (l, pt); Kom – 10.3.1962 1m (l, is), 2001–2002 1m (l); Kot – 6.5.1963 1f (s, is); Újc – 30.7.2001 1m (t-okraj, sw). Typický velmi hojný druh vlhkých luk a lesních biotopĤ. Jeho výskyt i na stepních stanovištích a v lomu na území ýeského krasu naznaþují i širší ekologickou valenci.

27 BOHEMIA CENTRALIS 30

Bathyphantes nigrinus (Westring, 1851): PAL–E-S; cs, a, –, TM(O). Hav – 2.6.2009 1f (w, si); Kar – 2.3.1974 1f (is); Mlý – 2.6.2009 1m (a, si); Niv – 2.4.1990 1m 2f (n, si), 17.10.1990 1f (n, sw), 5.9.1991 7f (n, si) 7m 8f (n, sw); Obo –1.4.2008 2m 1f (p, si), 8.5.2008 1f (t, si), 21.9.2008 1f (t-s, sw). Typický velmi hojný druh mokĜadĤ, vlhþích lesĤ, také na bĜezích potokĤ.

Bathyphantes parvulus (Westring, 1851): PAL–eM (U); cs, a, –, (T)M. Bub – 22.6.2009 1f (w, sw); Hav – 2.6.2009 1m (w, si); Kot – 17.6.2009 1f (t-p, sw). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí.

Centromerita bicolor (Blackwall, 1833): EUR (U); csd, a, –, MO. ýer – 2.11.2000–5.4.2001 1f (q-z, pt); DĜí – 2000 2ex (t-dh, ek), 2001 2ex (t-dh, ek); Kot – 16.11.1963 1m (s, is); Srb – 26.9.1973 1f (is, leg. VR). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí.

Centromerus capucinus (Simon, 1884): EUR–eM; C, i, –, T. Kot – 1963 (l), 30.6.1963 1f (s, is), 3.11.1963 1m (s, is). Vzácný druh skalních stepí.

Centromerus incilium (L. Koch, 1881): EUR–eM (U); cs, i, –, (T)M. Aka – 13.5.2008 1f (q, si); Kom – 1959 5ex (l), 15.2.1966 3m 1f (l, pt), 28.4.1966 3f (l, pt), 2000 1m (l,ek). Druh skalních stepí a lesostepí.

Centromerus sellarius (Simon, 1884): EUR; cs, a, –, M(O). Vel – 5.11.1982 1m (is, lgt. Jý, det. JB). Lesní druh.

Centromerus serratus (O. P.-Cambridge, 1875): EUR–eM (Boh); C, R, –, TM. Kod – 15.11.1967 1f (l, si), 6.5.1968 1f (t-b, si), 24.10.1968 1f (t-b, si), 23.4.1971 1f (t-b, si); Nav – 27.6.2001 1f (l, si); SvJ – 26.5.1994–20.5.1995 1m (k, pt). PĜevážnČ lesní druh, preferující sušší polozastínČné háje.

Centromerus sylvaticus (Blackwall, 1841): HOL– eM; csd, a, –, TMO. ýen – 11.11.1982 1f (is); ýer – 25.9.1999 1f (q, si); D Ĝí – 2001 1m 2f (t-dh, ek); Kar (Krabina) – 13.11.1982 1m (z, is); Kod – 24.10.1970–23.4.1971 1m (s, pt), 18.10.– 1.11.2008 1f (t-dh, is); Kom – 1959 8ex (l), 10.3.1962 1f (l, is), 15.2.1966 1m (l, pt); Kot – 16.11.1963 1m (s, is); Nav – VII.-IX.2001 1f; Obo –19.1.–1.4.2008 1m (p, pt), 21.9.2008 1f (e, si); Pls – 22.9.2001 1f (l, si, leg. JS); Rad – 11.12.1978 1f (t, si); Srb – 15.9.1973 2m 1f (is, leg. VŠ). Na rozmanitých biotopech v mechu a detritu všeobecnČ se vyskytující druh.

Ceratinella brevis (Wider, 1834): PAL–Tran; cs, a, –, M(O). Cís – 4.6.2009 1f (w, si); Kod – 24.4.–28.5. 2005 1f (s, pt); Kom – 2001–2002 1f (l); Rad – 20.6.1989 1m (t, pt). Velmi hojný a všude rozšíĜený druh znaþné ekologické valence žijící v detritu, lesní opadance a mechu vČtšinou zastínČných biotopĤ, vzácnČji na otevĜených místech.

28 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Ceratinella major KulczyĔski, 1894: EUR–eM (U); C, R, –, (T)M. Kom – 2001 1f (l, ek); Nav – 20.4.–5.5.1999 2m (t-d, pt). V detritu listnatých lesĤ.

Poznámka: Na lokalitČ Lom na Kobyle byl nalezen jeden exempláĜ rodu Ceratinella sp. (12.5.1994, 1m, q-t, is).Podle bČžných klíþĤ (Miller 1971; Wiehle 1960; Heimer et Nentwig 1991) neurþitelný druh.

Cnephalocotes obscurus (Blackwall, 1834): HOL– eM; cs, a, –, M(O). DĜí – 2001 1m (t-dh, ek). Druh obvykle se vyskytující na mokĜadech.

Collinsia distincta (Simon, 1884): EUR–eM?; C, R, VU, M. Srb – 9.6.1983 3f (e, pt). V detritu vrbových houštin na bĜezích Ĝek.

Dicymbium nigrum brevisetosum Locket, 1962: PAL–E-S; csd, a, –, (T)M(O). Kar – 9.4.1974 2f (e, is); Niv – 5.9.1991 1m 2f (n, si); Rad – 5.4.1998 1m (l); Tob – 5.11.1982 1m (is). VšeobecnČ se vyskytující, þasto aeronauticky se šíĜící druh.

Diplocephalus cristatus (Blackwall, 1833): PAL– E-S; cs(d), a, –, M(O). Kom – 2001–2002 1f (l); Kot – 1963 1f (l), 28.9.1963 1f (s, is); Niv – 2.4.1990 1f (n, si), 17.10.1990 1f (e, si), 5.9.1991 3f (n, si), 1f (e, is); Ple – 12.7.1990 1f (t-j, si). ObecnČ se vyskytující druh pĜedevším na otevĜených stanovištích.

Diplocephalus latifrons (O. P.-Cambridge, 1863): EUR–eM (Gr Az Ar); cs, a, –, MO. Cís – 4.6.2009 2f (r, si); Jav – 3.10.1991 1f (t-sm, si); Kod – 25.4.1980 2f (l); Kom – 2001– 2002 1f (l); Niv – 2.4.1990 4f (n, si), 5.9.1991 1m (n, si); Ple – 12.7.1990 1f (t-j, si); Srb – 15.9.1973 1m 1f (is); Vel – 20.6.1990 1f (t-suĢ, si). Velmi hojný pĜevážnČ lesní druh preferující vlhþí stinná místa.

Diplocephalus picinus (Blackwall, 1841): EUR–eM; cs, a, –, (T)M(O). Bou – 10.4.1991 1f (t-s, si) 1m (l, si), 1.10.1991 1f (t-s, sw); Cís – 4.6.2009 1m 2f (w, si); Kod – 15.11.1967 2f (t-b, si) 1f (l, si), 15.7.1968 4f (t-b, si), 19.6.1968 5m 6f (t-b, si), 24.10.1968 1f (t-b, si),14.5.1969 1m 1f (t-d, si) 1m 1f (l, si), 30.7.1970 1f (t-b, si), 24.10.1970-23.4.1971 1f (t-suĢ, pt), 23.4.1971 2m 1f (t-b, si); Mlý – 2.6.2009 1m (a, si); Nav – 5.5.1999 2f (z, si), 31.8.1999 1f (t-b, si), VII.-IX.2001 1f (t-dh); Nhe – 5.10.1989 3f (t-b, si), 2.4.1990 2f (t-b, si), 17.10.1990 4f (t-b, si); Obo – 8.5.2008 2m 5f (t, si), 19.6.2008 5f (t- s, si); Pls – 30.7.2001 1f (t-dh); Rad – 1.8.1987 2f (t, si), 20.6.1989 19m 1f (t, sw); Srb – 9.6.1983 1f (e, pt); Vel – 20.6.1990 9f (t-suĢ, si), 1.10.1991 1m (t-suĢ, be), 8.4.1992 1m 3f (t- h, si), 25.5.1992 1m (t-h, sw). Velmi hojný druh výskytující se ve všech typech lesĤ.

Diplostyla concolor (Wider, 1834): HOL– eM; cs, a, –, TMO. Cís – 4.6.2009 2f (w, si); ýer – 23.8.2001 1f (q-z, sw); DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 2001 1ex (t-dh, ek); Hav – 2.6.2009 1m 1f (w, si); Niv – 2.4.1990 1f (n, si); Obo –19.1.–1.4.2008 1m (p, pt), 8.5.2008 1m 1f (t, si), 21.9.2008 1m (e, si); Rad – 20.6.1987 1m 1f (t, si), 1.8.1987 2f (t, si), 10.5.1988 2m (w, pt), 14.6.1988 3m 1f (w, pt); Srb – 9.6.1983 1f (e, pt); Vel – 20.6.1990 1f (t-suĢ, si).

29 BOHEMIA CENTRALIS 30

VšeobecnČ rozšíĜený druh s širokou ekologickou valencí.

Dismodicus bifrons (Blackwall, 1841): HOL–eM; cs, a, –, M(O). Bub – 22.6.2009 1f (w, sw) 1f (w, si); ýer – 18.6.1997 1f (q, be), 25.6.2006 1f (t, sw); Hav – 2.6.2009 1f (w, sw) 1m 1f (w, si); Lko – 25.5.1995 1f (q, be) 1f (q, be); Obo – 8.5.2008 1f (t, be); Srb – 9.6.2009 1f (e, si). Velmi hojný druh typický pro mokĜadní biotopy. Na lokalitách ýeského krasu také v lomu a v lese.

Donacochara speciosa (Thorell, 1875): PAL–E-T, eM; cs, i, –, (T)M. Obo – 1.4.2008 2f (e, si), 21.9.2008 2m (e, si). Druh preferující mokĜady.

Drapetisca socialis (Sundevall, 1833): PAL–Tran; cs, a, –, M(O). DĜí – 2000 3ex (t-dh, ek), 2001 2ex (t-dh, ek); Kom – 1959 1ex (l). Lesní druh zdržující se na kĤĜe kmenĤ rĤzných druhĤ stromĤ, nejþastČji bukĤ.

Drepanotylus uncatus (O. P.-Cambridge, 1873): EUR–eM; C, i, –, M(O). Vel – 8.4.1992 1f (t-h-suĢ, si). Druh obývající mokĜady a vlhká stanovištČ.

Entelecara acuminata (Wider, 1834): HOL–eM; cs, a, –, M. Aka – 21.5.2009 1m (q, sw); ýer – 18.6.1997 1f (q, be), 25.6.2006 2m (t, sw); DĜí – 1999 3ex (t-dh, ek), 2000 10ex (t-dh, ek), 2001 3ex (t-dh, ek); Dou – 25.5.1992 1f (l, be); Hav – 2.6.2009 1f (w, sw); Kom – 1959 1ex (l); Nav – 24.6.1999 1m (t-d, sw), 27.6.2001 1m (l, sw). Druh lesních a keĜových porostĤ.

Entelecara congenera (O. P.-Cambridge, 1879): EUR–eM (U); cs, a, –, M. ýer – 25.9.1999 1f (q, sw); Nav – 27.6.2001 1f (l, be); Obo – 19.6.2008 3f (t-s, be). Lesní druh, preferující jehliþnaté stromy.

Entelecara erythropus (Westring, 1851): PAL–Tran; eM; cs, i, –, M. Nav – 27.6.2001 1f (l, sw). Druh s pomČrnČ širokou ekologickou valencí.

Erigone atra Blackwall, 1833: HOL; csd, a, –, TMO. ýer – 18.6.1997 1m (q, si), 24.7.1999 1m (q, sw) 1f (q, be), 20.5.1999 1f (q, is), 10.8.2005 1f (q, is), 1.8.2007 2f (q, be); Dou – 1.10.1991 1f (l, be); DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 2000 10ex (t-dh, ek), 2001 6ex (t-dh, ek) 2ex (j, be); Hom – 3.8.1994 1f (z, sw); Kob – 30.7.2001 1m (l, sw); Kod – 8.5.1968 1m (l, si); Kom – 1959 1ex (l), 30.6.1965 1m (sl, pt), 2001–2002 4m 2f (l), 2001 4ex (l, be); Kot – 4.6.1962 1m (s, sw), 19.10.1963 2f (s, is), 13.10.1963 1m (s, is); Nav – 24.6.1999 1m (t-b, sw); Niv – 5.9.1991 1f (n, sw); Ple – 12.7.1990 1m (l, be); Rad – 20.6.1987 1m (s, sw) 1m (t, sw) 1m (t, pt); Vel – 8.4.1992 1f (t-h, si). TémČĜ všudypĜítomný druh.

Erigone dentipalpis (Wider, 1834): HOL; csd, a, –, TMO. ýer – 21.4.2006 1f (q, is), 5.8.2008 1f (q, is); DĜí – 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 1ex (j, be); Hav – 2.6.2009 1f (w, si); Kaþ – 17.6.1991 1m (s, sw); Kom – 2001 1ex (l, ek) 1ex (l, be), 2001– 2002 1m 3f (l); Kot – 16.11.1963 1f (s, is); Nav – 27.6.2001 2f (l, be); Ple – 12.7.1990 1m (l,

30 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras be) 3.10.1991 1m (l, sw); Rad – 20.6.1987 1m 1f (s, sw) 1m (t, sw); Srb – 9.6.2009 1m (m, be) 1m (e, si). TémČĜ všudypĜítomný druh.

Erigonella hiemalis (Blackwall, 1841): EUR–eM (U); cs, a, –, M(O). Aka – 13.5.2008 1m (q, si); Cís – 4.6.2009 1f (w, si) 1f (r, si); ýer –25.6.2006 1m (t, sw); DĜí – 2001 1f (t-dh, ek); Nav – 2.6.1999 1m (t-d, sw); Vel – 8.4.1992 1f (t-h, si). Druh velmi hojnČ se vyskytující v mechu a detritu zastínČných míst, Ĝidþeji otevĜených stanovišĢ.

Erigonella ignobilis (O. P.-Cambridge, 1871): PAL–E-S; C, i, –, M(O). Bou – 1.10.1991 2f (t-s, sw). Epigeický druh mokĜadĤ, zejména podmáþených luk, bĜehĤ potokĤ a rybníkĤ. Nález na byliném patĜe listnatého lesa je netypický.

Erigonoplus jarmilae (Miller, 1943): EUR–ME; C, R, –, T. Kod – 17.5.–13.6.1966 2m (l, pt), 27.5.–19.6.1968 1m 1f (l, pt), 24.4.–28.5. 2005 5m (s, pt); Kot – 21.5.1962 1f (s, is); SvJ – 20.5.1995 1m (s, is). Vzácná teplomilná pavuþenka popsaná z mohelenské hadcové stepi je charakteristickým druhem skalních stanovišĢ ýeského krasu.

Floronia bucculenta (Clerck, 1757): PAL–Tran; eM; cs, a, –, M. ýer –13.9.2006 1f (t, si); Nav – 2.6.1999 1f (l, sw), 24.8.1999 1f (l, be); Rad – 8.7.1998 1m (s, yt). Druh pravidelnČ se vyskytující na mokĜadech, kde si tká pavuþiny obvykle v hustých rákosinách nebo ostĜicových porostech blízko povrchu substrátu. Nálezy na stepních lokalitách ýeského krasu a také na stepích Prahy (KĤrka et al., 2007) jsou zcela netypické a ukazují na zĜejmČ širší ekologickou valenci tohoto druhu.

Gnathonarium dentatum (Wider, 1834): PAL–Tran (Af); cs, a, –, (T)M. Bub – 22.6.2009 1f (w, sw). Nález na mokĜadu u Bubovic koresponduje s ekologickými nároky tohoto mokĜadního druhu.

Gonatium hilare (Thorell, 1875): EUR–Me (Af); C, R, VU, M. DĜí – 1999 3ex (t-dh, ek), 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 2ex (t-dh, ek); Kom – 2001–2002 1m (l). Druh vyskytující se na suchých polozastínČných biotopech, obvykle na keĜích a stromech.

Gonatium paradoxum (L. Koch, 1869): EUR–eM (U); cs, a, –, M. Kom – 25.9.1970 1f (l, is); Nav – 8.5.2001 1f (l, is), VII.-IX.2001 5m (1+t-d, pt). Druh lesních okrajĤ a sousedních otevĜených ploch.

Gonatium rubellum (Blackwall, 1841): PAL–Tran; eM; cs, a, –, MO. Nav – 31.8.1999 1f (t-b, si), 27.6.2001 10f (l, si); Obo – 21.9.2008 1f (t-s, sw). Lesní druh od nížinných lesních porostĤ až po horské smrþiny.

Gongylidiellum latebricola (O. P.-Cambridge, 1871): EUR–eM (U); cs, a, –, M(O). Aka – 13.5.2008 1m 1f (q, si); ýer – 18.6.1997 1f (q, si); Hav – 2.6.2009 2f (w, si); Lko – 12.5.1994 1m (q, be).

31 BOHEMIA CENTRALIS 30

Velmi hojný druh v lesích v mechu a detritu.

Gongylidiellum vivum (O. P.-Cambridge, 1875): PAL–Tran; eM; cs, i, –, M(O). Bub – 22.6.2009 2f (w, sw). Druh typický pro araneocenózy vlhkých biotopĤ, pĜedevším mokrých luk.

Gongylidium rufipes (Linné, 1758): PAL–E-S; cs, a, –, (T)M. Mlý – 2.6.2009 1m 3f (a, sw) 1m 1f (a, si); Niv – 5.9.1991 1f (n, sw); Obo – 8.5.2008 1m (t, be) 3m 9f (t, sw) 1f (t, si); Rad – 14.6.1988 2f (w, sw); Srb – 9.6.2009 1f (m, be). Druh typický pro arachnocenózy vlhkých biotopĤ.

Helophora insignis (Blackwall, 1841): HOL–eM; C, a, –, M. Jav – 3.10.1991 1m (t-sm, sw); Kom – 30.6.1965 1f (l, pt); Niv – 17.10.1990 7m 6f (n, sw), 5.9.1991 1f (e, si) 5f (n, si) 2m 7f (n, be) 31m 29f (n, sw); Obo – 19.6.2008 2j (t-s, sw) 1j (t-s, be), 21.9.2008 2m 1f (t-s, sw) 1f (t-s, be); Ple – 12.7.1990 1j (t-j, sw); Újc – 30.7.2001 1f (t-d, sw). Lesní druh žijící na keĜovém a bylinném patĜe listnatých porostĤ.

Hylyphantes graminicola (Sundevall, 1830): PAL–Tran; cs, i, –, M. Obo – 8.5.2008 1m (t, be); Srb – 9.6.2009 1m 2f (m, be). Druh pĜevážnČ s výskytem na zastínČných místech (lesní a keĜové porosty).

Hypomma bituberculatum (Wider, 1834): PAL–Tran, eM; cs, a, –, (T)M. ýer – 26.7.2001 1f (q-z, sw); Mlý – 2.6.2009 1m 3f (w, si) 2m 4f (w, sw) 3f (a, sw) 1f (a, si); Srb – 9.6.2009 2f (e, si). Druh preferující hustou mokĜadní vegetaci.

Hypomma cornutum (Blackwall, 1833): EUR (Záp. SibiĜ); cs, R, –, (T)M. Obo – 8.5.2006 1f (t-d, sw). Na bylinné vegetaci, keĜích a stromech pobĜežních mokĜadĤ rybníkĤ.

Improphantes geniculatus (KulczyĔski, 1898): EUR–ME; C, R, LR, T. Syn.: Lepthyphantes geniculatus KulczyĔski, 1898 Kot – 16.10.1963 1m 1f (s, is), 16.11.1963 1m 2f (s, is). Vzácná plachetnatka obývající xerotermní biotopy.

Improphantes nitidus (Thorell, 1875): EUR–ME; cs, i, –, M. Syn.: Lepthyphantes nitidus (Thorell, 1875) DĜí – 2000 1f (t-dh, ek). Druh vyskytující se v lesích i na otevĜených místech (napĜ. na skalních stČnách).

Ipa keyserlingi (Ausserer, 1867): EUR–ME; C, R, –, T(M). Syn.: Lepthyphantes keyserlingi (Ausserer, 1867) Kod – 6.5.–27.5.1968 1f (l, pt), 29.8.–24.10.1968 1m (l, pt);, 18.6.2006 1m (l, pt, leg. PD), 11.7.2006 1m (l, pt, leg. PD) Kom – 1959 1ex (l); Kot – 28.7.1996–29.9.1996 2m (r, ht). Epigeický druh skalních stepí a lesostepí.

Kaestneria dorsalis (Wider, 1834): PAL–E-S; cs, i, –, M. Srb – 9.6.2009 3f (m, be). Na kĜoví a stromech na lesních okrajích.

32 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Lasiargus hirsutus (Menge, 1869): PAL–Eastp., eM; cs, R, VU, M. Pan – 9.6.2001 1f (l). Na lesostepích a oslunČných lesních okrajích na nízké vegetaci.

Lepthyphantes leprosus (Ohlert, 1865): HOL; csm, a, –, (T)M. ýer – 8.5.2001 1m 1f (q, is), 8.5.–13.6.2001 1f (q, pt), 1.8.2007 1m (q, is); Chl – 19.5.– 13.7.1994 2m (q, pt), 28.11.1994 1f (q, pt); Kar – 1894, 13.11.1982 1m (s). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí, žije i synantropnČ.

Lepthyphantes minutus (Blackwall, 1833): HOL–eM; cs, a, –, TM. DĜí – 1999 93ex (t-dh, ek), 7ex (t-dh, pa), 2000 110ex (t-dh, ek), 3ex (t-dh, pa), 2001 97ex (t- dh, ek); Kom – 1999 3ex (l, ek), 2000 6ex (l, ek), 2001 6ex (l, ek); Vel – 1.10.1991 1m (t-suĢ, is). PĜevážnČ lesní druh, žijící þ asto pod kĤrou a v dutých stromech; v Praze zjištČn i na xerotermech.

Lepthyphantes notabilis KulczyĔski, 1887: EUR–ME; C, R, –, (T)MO. Srb – 28.7.–31.8.1979 1f (k, pt, leg.VR); SvJ – 26.5.1994–20.5.1995 2m (k, pt), 25.5.1994 3m 1f (k, is), 20.5.1995 2f (k, is). Pod povrchovými kameny suĢových svahĤ.

Leptorhoptrum robustum (Westring, 1851): HOL–eM; cs, a, –, MO. Niv – 2.4.1990 2f (n, is), 17.10.1990 7f (e, si), 5.9.1991 2m (e, si) 2m 4f (e, is); Srb – 9.6.1983 1m (e, pt). Druh vlhkých a pobĜežních biotopĤ.

Linyphia hortensis Sundevall, 1830: PAL–Tran; cs, a, –, (T)M. Aka – 13.5.2008 2f (q, si), 21.5.2009 1f (q, si); Bou – 20.6.1990 1f (t-s, is), 29.6.1992 1f (t-s, sw); Cís – 4.6.2009 3f (w, sw) 2f (r, si); ýer – 18.6.1997 1f (q, si); DĜí – 2000 2m (t-dh, pa); Hav – 2.6.2009 1f (w, sw); Hom – 25.5.1995 3m (z, sw); Jav – 25.4.1991 1m (t-sm, si) 1m (t-dh, si), 3.10.1991 1m (t-sm, si); Kod – 14.5.1969 1m 3f (t-d, si) 1m 3f (l, si), 18.10.– 1.11.2008 1m 2j (u, sw) 1j (vlhká m, sw); Kom – 1959 3ex (l), 30.6.1965 1m (l, pt); Krs – 1959; Lko – 12.5.1994 1m (q-r, is), 25.5.–16.6.1995 1m (q, pt), 25.5.1995 1m (q, is); Nav – 5.5.–24.6.1999 1m 2f (t-d, pt), 5.5.1999 4m 5f (t-d, sw) 1f (t-b, si), 27.6.2001 1f (l, si); Nhe – 20.5.2009 1f (t-b, is); Obo – 8.5.2008 1m (t, be) 9m 9f (t, sw) 2m 17f 3f (t-d, sw), 19.6.2008 1f (t-s, sw) 1f (t-s, be), 21.9.2008 2f (t-s, sw); Rad – 20.6.1987 1f (s, sw) 3f (t, sw), 30.4.1988 3m (s, pt), 14.6.1988 1f (t, sw); Srb –29.5.1973 1f (is, leg. VR); Sta – 27.4.2009 1m 5f (t-dh, sw); Vel – 20.6.1990 1f (t-suĢ, sw), 25.5.1992 1m 5f (t-h, sw); Vys – 28.4.2009 1f (t-b, is). Žije na stromovém, keĜovém a bylinném patĜe pĜevážnČ stinných a polostinných stanovišĢ.

Linyphia triangularis (Clerck, 1757): PAL–E-A; csd, a, –, TM. Bou – 1.10.1991 1f (t-s, si); ýer – 25.9.1999 7f (q, sw), 18.7.2000 1j (q, sw), 13.9.2006 4f (t, be); Dou – 1.10.1991 1f (l, be); D Ĝí – 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 4ex (t-dh, ek); Chl – 30.8.1994 1f (q, be); Jav – 3.10.1991 3f (t-sm, sw); Kaþ – 5.9.1991 1m (s, sw); Kal – 29.6.2009 1j (t-d, be) 4j (t-d, sw); Klp – 20.7.1998 5j (t, be) 5j (t, sw); Kod – 18.10.– 1.11.2008 f (n, is); Kom – 1959 4ex (l), 2001–2002 1f (l); Kot – 17.6.2009 1j (t-p, be); Lko – 8.9.1994 1m 5f (q, sw); Nav – 24.6.1999 10j (t-d, sw), 9.–31.8.1999 1m (t-d, pt), 14.7.1999 1m (s, be), 31.8.1999 1m 10f (t-d, sw), 24.8.1999 1m 1f (l, be) 1m 3f (l, sw) 3f (t-b, sw) 2f (t-

33 BOHEMIA CENTRALIS 30 b, be), 3.8.2000 1m 1f (l, sw); Niv – 17.10.1990 1f (n, sw), 5.9.1991 1f (n, be) 2f (n, sw); Obo – 19.6.2008 1m 1f (t-d, sw) 1j (t-s, sw) 10j (t-s, be), 21.9.2008 1f (t-s, be) 1f (p, sw); Ple – 12.7.1990 3j (t-j, be) 8j (sw); Pls –30.7.2001 1m (t-dh, sw); Rad – 8.7.1998 1m (s, yt), 15.8.– 26.9.1998 1m (s, pt); Rek – 25.10.1995 1f (z, si); Srb – 26.9.1973 2f (is, leg. VR), 9.6.2009 13j (m, be); SvJ – 10.9.1997 1f (l); Újc – 30.7.2001 1fj (t-okraj, sw) 6m (t-d, sw), 1j (t-d, sw), 22.9.2001 9f (l, sw, leg. JS); Úje – 30.–31.7.2001 1j (t-dh, si); Vel – 1.10.1991 1f (t-suĢ, sw); Vys – 17.10.1991 1f (t-b, si) 16.7.1992 10j (t-d, sw). VšudypĜítomný epifytický druh.

Macrargus rufus (Wider, 1834): EUR (záp. SibiĜ); cs, a, –, MO. Bou – 10.4.1991 2f (t-s, si); Jav – 25.4.1991 1f (t-sm, si); Kom – 13.4.1966 1m (l, pt); Nhe – 5.10.1989 1m 2f (t-b, si), 2.4.1990 2f (t-b, si), 17.10.1990 2f (t-b, si), 5.10.1989 3m 8f (t-s, si); Rad – 11.12.1978 2f (t, si), 20.6.1989 1f (t, pt); SvJ – 27.10.1991 1f (t-b, si); Vel – 1.10.1991 1f (t-suĢ, sw). Žije velmi hojnČ ve všech typech lesĤ v detritu a listovém spadu.

Mansuphantes mansuetus (Thorell, 1875): EUR–Me; csd, a, –, M Syn.: Lepthyphantes mansuetus (Thorell, 1875) Bar – 20.9.1997 1m (t-d); ý er –13.9.2006 1f (t, si); DĜí – 2001 1m (t-dh, ek); Tob – 5.11.1982 1f (is); Vys – 17.10.1991 1m (t-b, si). Typický prvek lesních arachnocenóz, žijící v detritu.

Maso sundevalli (Werstring, 1851): HOL; cs, a, –, TM(O). Bou – 10.4.1991 2f (t-s, si), 29.6.1992 1m (t-s, sw); ýer –13.9.2006 1f (t, si); Hav – 2.6.2009 1f (w, si); Mlý – 2.6.2009 1f (w, si) 1m (a, sw) 1m 2f (a, si); Nav – 24.6.1999 1m (t-b, sw), 27.6.2001 2m 1f (l, sw); Nhe – 5.10.1989 2f (t-b, si); Obo – 19.6.2008 1f (t-s, be); Vel – 20.6.1990 3m 8f (t-suĢ, si), 1.10.1991 2f (t-suĢ, sw), 8.4.1992 2f (t-h, si), 25.5.1992 1f (t-h, sw). V lesních a kĜovinatých porostech témČĜ všudypĜítomný druh.

Megalepthyphantes collinus (L. Koch, 1872): EUR–eM (U, Az, Boh); C, R, VU, T. Kar – 1894 1f (t, is). Vzácný druh xerotermních skalních sutí a suĢových lesĤ, v rámci ýech zjištČný zatím jen v Praze na Lochkovském profilu a na Šancích, na suĢových svazích jižnČ od Prahy, na KĜivoklátsku a v ýeském stĜedohoĜí. Na území ýeského krasu nebyl zjištČn od konce 19. století.

Megalepthyphantes nebulosus (Sundevall, 1830): HOL–eM; (cs)m, a, –, T. ýer – 2.11.2000–5.4.2001 1m (q-z, pt), 26.7.–23.8.2001 1f (q, pt). Druh žijící synantropnČ, popĜ. na ruderálech, v lomech, na výsypkách apod.

Meioneta fuscipalpa (C. L. Koch, 1836): PAL–E-A, eM; C, R, EN, T. Kot – 4.7.1963 1m (s, is). Druh preferující xerotermy, pĜedevším skalní stepi.

Meioneta innotabilis (O. P.-Cambridge, 1863): EUR (U); cs, i, dd, M. DĜí – 2000 29ex (t-dh, ek) 2ex (t-dh, pa). Lesní druh, na kmenech listnatých a jehliþnatých stromĤ.

34 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Meioneta mollis (O. P.-Cambridge, 1871): PAL–E-S; cs, i, –, TMO. Kom – 1959 1ex (l); Kot – 28.9.1963 1m (s, is). Druh s širokou ekologickou valencí a s výskytem od skalních stepí až po mokĜady.

Meioneta rurestris (C. L. Koch, 1836): PAL–Westp; csd, a, –, TMO. ýer – 5.9.2000 (q, sw), 30.10.2000 1m (q-z, s), 2.6.2005 1f (q, is), 10.8.2005 1m 1f (q, is), 12.9.2005 1m 1f (q, is), 13.10.2005 1f (q, is), 21.4.2006 2m 1f (q, is), 1.8.2007 1f (q, be), 5.8.2008 1f (q, is); Dou – 29.6.1992 1f (l, is); DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 2000 4ex (t-dh, ek), 2001 3ex (t-dh, ek) 3ex (j, be); Hom – 25.10.1995 1m 2f (z, si); Kaþ – 16.7.1992 1f (s, sw); Kal – 29.6.2009 1f (t-d, sw); Kar – 1894; Kod – 17.4.1968 2f (l, is), 13.4.–13.6.1966 1m 2f (l, pt), 17.4.–6.5.1968 2m (l, pt), 15.–30.7.1968 1m (l, pt), 18.6.–23.7. 24.9.2005 1m 2f (s, pt); Kom – 1959 5ex (l), 10.3.1962 1f (l, is), 23.9.1965 1f (l, pt), 23.3.1966 3m (l, pt), 13.4.1966 1m (l, pt), 4.10.1966 1f (l, pt), 2001–2002 2m (l), 2000 1ex (l, ek), 2001 1ex (l, ek) 2ex (l, be); Kot – 6.5.1962 1f (s, is), 10.4.1962 1m (s, is), 6.5.1962 1f (s, is), 21.5.1962 1f (s, is), 23.8.1962 1f (s, is), 28.6.1963 1m (s, is), 4.8.1963 1f (s, is), 13.10.1963 2f (s, is), 19.10.1963 2m 1f (s, is), 3.11.1963 1m 1f (s, is), 17.6.2009 1m 1f (t-p, sw); Lko – 12.5.1994 1m 2f (q, sw), 30.7.2001 1m (l, sw); MoĜ – 28.7.–5.8.1960 1m (s, pt); Nav – 24.8.1999 1f (s, sw) 1f (l, be); Obo – 19.6.2008 1f (p, sw); Pls – IX.2001 1f (leg. JSt); Rad – 20.6.1987 1m (t, sw); Rek – 16.6.1995 1f (z, be), 25.10.1995 1m (z, si) 1m 2f (z, be); Ska – 3.8.2009 1f (s, sw); Úje – 30.7.2001 1f (x, sw); Vel – 1.10.1991 1f (t-suĢ, sw). VšudypĜítomný, velmi hojný druh.

Meioneta saxatilis (Blackwall, 1844): PAL–E-S; cs, a, –, TMO. Obo – 19.6.2008 1f (p, si); Rad – 14.6.1988 1f (t, sw) 1m (s, pt). Velmi hojný, široce rozšíĜený druh.

Mermessus trilobatus (Emerton, 1882) Cís – 4.6.2009 1m (w, sw); Mlý – 2.6.2009 1m (w, sw) 1f (w, si); Obo – 1.4.2008 1m (e, si); Srb – 9.6.2009 1m (e, si). PĤvodnČ nearktický druh, žijící na území USA na loukách a prériích, na bylinách, též v porostech vojtČšky, v lesním opadu, v mechu vþetnČ rašeliníku, v pĜíkopech, na bĜezích jezer i na píseþných dunách a slaništích; do Evropy zavleþený ze Severní Ameriky, v ý R poprvé nalezen v roce 2007 (Dolanský et al. 2009). V ýeském krasu výhradnČ na mokĜadech.

Micrargus herbigradus (Blackwall, 1854): PAL–Tran, eM; cs, a, –, (T)MO. Jav – 25.4.1991 1f (t-sm, si), 3.10.1991 1f (t-sm, si); Nav – 31.8.1999 3f (t-b, si), VII.- IX.2001 1f (t-d, si); Nhe – 5.10.1989 1m (t-b, si); Rad – 20.6.1989 1m (t, pt), 6.8.1989 2m (t, is); Srb – 15.9.1973 1m (is, leg. VŠ); Úje – 30.–31.7.2001 1f (t-dh, si); Vel – 20.6.1990 1f (t- suĢ, si), 1.10.1991 1m (t-suĢ, sw). Lesní druh hojný v detritu a listovém opadu, se sporadickým výskytem na otevĜených biotopech.

Micrargus subaequalis (Westring, 1851): PAL–E-T, eM; cs(d), a, –, TM. DĜí – 2001 1ex (t-dh, ek) 3ex (j, be); Kom – 1959 1ex (l), 2001–2002 2f (l); Kot – 11.6.– 30.6.1996 1m (r, ht), ), 17.6.2009 1m (t-p, be); Mlý – 2.6.2009 1f (w, sw); Nav – 24.8.1999 1f (l, be), 27.6.2001 1f (l, sw), VII.-IX.2001 1f (t-d, si); Srb – 9.4.1974 1f (is, leg. VŠ), 9.6.2009 2f (m, be) 3m 5f (m, sw); Úje – 30.–31.7.2001 1f (t-dh, si). V lesích i na otevĜených biotopech, rovnČž na ruderálech a antropicky pozmČnČných stanovištích.

35 BOHEMIA CENTRALIS 30

Microlinyphia pusilla (Sundevall, 1830): HOL; csd, a, –, TMO. Aka – 13.5.2008 2f (q, sw); Bou – 10.4.1991 1f (t-s, si); DĜí –2001 1m (t-dh, ek); Kom – 1959 4ex (l), 2001–2002 1f 9j (l); Kot – 1963 (s); Lko – 12.5.1994 2m 7f (q, sw); Obo – 8.5.2008 1j (t, be); Rad – 20.6.1987 1m (s, sw); Úje – 30.7.2001 1m (x, sw). Velmi hojný a obecnČ rozšíĜený druh se širokou ekologickou valencí.

Microneta viaria (Blackwall, 1841): HOL; cs, a, –, TMO. Bou – 10.4.1991 4m 4f (t-s, si) 1m 1f (l, si), 1.10.1991 1m 7f (t-s, si); Cís – 16.2.1965 1m (t- mlází, si), 4.6.2009 5f (w, si); ýer – 21.4.1994 1f (q, is), 25.6.2006 8f (t, si), 13.9.2006 19m 20f (t, si); Dou –8.4.1992 2m 3f (l, si); Hav – 2.6.2009 1f (w, si); Jav – 25.4.1991 3m 9f (t- dh, si); Kal – 29.6.2009 1f (t-b, si); Kar – 12.5.2000 1f (t-d, is); Kod – 15.11.1967 2f ( t-b, si) 3m 9f (l, si), 6.5.1968 1m 3f ( t-b, si), 6.5.–19.6.1968 2m (l, pt), 19.6.1968 3f ( t-b, si), 15.7.1968 1f ( t-b, si), 24.10.1968 2m 5f ( t-b, si), 14.5.1969 7f (t-d, si) 7f (l, si), 30.7.1970 2f ( t-b, si), 23.4.1971 1m 7f (t-b, si), 24.10.1970–23.4.1971 1m 2f (t-suĢ, pt), 18.10.–1.11.2008 1f (t-dh, is); Kom – 1959 1ex (l); Krs – 1959; Mlý – 2.6.2009 1f (a, sw); Nav – 5.5.1999 1f (t-d, si) 1f (t-b, si), 5.5.–2.6.1999 1m (t-b, pt), 31.8.1999 2f (t-b, si), 1.10.1999 1m 1f (t-b, si), 24.4.2001 4m 7f (f-d, si); Nhe – 5.10.1989 12m 8f (t-b, si), 2.4.1990 4m 3f (t-b, si), 5.10.1989 1m (t-s, si), 17.10.1990 2m 3f (t-b, si); Niv – 2.4.1990 2f (n, si), 5.9.1991 1m (n, sw); Niv – 5.9.1991 1m (n, si); Obo –21.9.2007 5m 10f (t-d, si), 1.4.2008 5m 12f (t-d, si) 2f (e, si), 1.4.– 8.5.2008 1m (p, pt), 8.5.2008 1m 1f (t, si) 3f (t-d, si) 1f (p, si), 19.6.2008 1f (t-d, si), 21.9.2008 1f (t-s, si) 5m 1f (e, si); Ple – 25.4.1991 1m (l, si), 30.9.1991 1m (l, si); Pls – 22.9.2001 2f (l, sw, leg. JS); Rad – 11.12.1978 4m 5f (t, si), 20.6.1987 1m (s, pt) 1m 8f (t, si), 1.8.1987 4f (t, si), 20.6.1989 1m (t, sw); Sta – 27.4.2009 1m 4f (t-dh, si); SvJ – 27.10.1991 1f (t-b, si); Újc – 3.9.2001 2m (l, si, leg. JS), 23.9.2001 6m 3f (t-s, si, leg. JS); Vel – 20.6.1990 8f (t-suĢ, si), 8.4.1992 7m 5f (t-h, si), 1.10.1991 5m 7f (t-suĢ, sw); Vys – 10.4.1991 3m 3f (t- b, si), 17.10.1991 5m 3f (t-b, si), 28.4.2009 1f (t-d, is). Typický a velmi hojný prvek epigeických arachnocenóz lesního detritu.

Minicia marginella (Wider, 1834): PAL–Tran; cs, i, –, TM. Aka – 13.5.2008 1m 1f (q, si), 21.5.2009 1m 1f (q, si); Kod – 25.4.1980 1f (s), 24.4.–28.5. 2005 1m (s, pt); Kom – 1959 3 ex (l), 23.8.1966 1j (l, si); Kot – 17.6.2009 6f (t-p, si) 2m 1f (t-p, sw) 1f (t-p, be); Ple – 25.4.1991 1m 1f (l, si); Rad –20.6.1987 1m (t, sw), 25.4.1998 1f (s); Újc – 30.7.2001 1f (t-d, sw). Drobná pavuþenka preferující xerotermní biotopy – skalní stepi a lesostepi.

Mioxena blanda (Simon, 1884): EUR–Me. cs, R, EN, T. Kod – 22.10.1977 1m (l, is, leg. JB); Srb –10.3.2001 1f (m-hnízdo krtka, is). Pod kameny na skalních stepích, také v þasných sukcesních stadiích na haldách.

Moebelia penicillata (Westring, 1851): EUR (U); cs, i, –, TMO. DĜí – 1999 2ex (t-dh, ek), 2000 65ex (t-dh, ek) 5ex (t-dh, pa), 2001 50ex (t-dh, ek); Kom – 1959 1ex (l), 1999 2ex (l, ek) 1ex (l, pa), 2000 12ex (l, ek) 1ex (l, pa), 2001 29ex (l, ek). Lesní druh, na kĤĜe stromĤ.

Mughiphantes mughi (Fickert, 1875): EUR–eM; C, R,–, O. Syn.: Lepthyphantes mughi (Fickert, 1875) ýer – 8.9.1994 1f (q, be). Horský chladnomilný druh s þasto masovým výskytem na nižších vČtvích zejména smrkĤ a bukĤ, þastý i v bylinném podrostu horských lesĤ. Na ýertových schodech v lomu na vČtvi nízké borovice zcela výjimeþný nález.

36 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Nematogmus sanguinolentus (Walckenaer, 1841): PAL–Tran; C, R, LR, T. Hav – 2.6.2009 1f (w, si); Kom – 1959 1ex (l), 30.8.1966 1f (l, pt); Kot – 1963 (s); Krs – 1959. NápadnČ oranžovČ zbarvená pavuþenka preferující stepní spoleþenstva. Nález na mokĜadu (rákos) zĜejmČ souvisí s blízkostí skalní stepi.

Neriene clathrata (Sundevall, 1830): HOL; cs, a, –, TM. Aka – 21.5.2009 1m (q, sw); ýer –25.6.2006 1f (t, si); Hav – 2.6.2009 1m (w, sw); Hom – 25.5.1995 1m (z, sw), 25.10.1995 1f (z, si); Kal – 29.6.2009 1f (t-b, si); Kod – 23.4.1971 1j (e, is); Kom – 1959 1ex (l), 10.3.1962 2f (l, is); Lko – 12.5.1994 1m (q-t, is), 25.5.1995 1m (q, sw); Mlý – 2.6.2009 1m 1f (a, sw) 1f (a, si); Nhe – 5.10.1989 1m (t-s, si); Obo – 21.9.2007 1m (t-d, si), 1.4.2008 2f (p, si), 1.4.–8.5.2008 1m (p, pt), 8.5.2008 3f (p, si), 21.9.2008 1m (t-s, sw) 1m 2f (e, si); Rad – 11.12.1978 1f (t, si), 10.5.1988 1m (s, pt); Srb – 19.10.1997 1m (t-okraj); 27.6.2001 1f (l, si); SvJ – 6.11.1998 1j (t-d, is); Vys – 17.10.1991 1f (t-b, si). TémČĜ všudypĜítomný druh, vyhýbající se pouze nejsušším biotopĤm, žijící v detritu a na bylinném a keĜovém patĜe.

Neriene emphana (Walckenaer, 1841): PAL–Tran; cs, a, –, M. Aka – 13.5.2008 1j (q, be); DĜí – 2000 1m (t-dh, ek); Klp – 20.7.1998 5j (t, be) 5j (t, sw); Rad – 1.8.1987 2f (w, sw) 1m 1f (t, be); Vys – 16.7.1992 1f (t-d, be). Lesní druh, typický pro keĜové a stromové patro.

Neriene montana (Clerck, 1757): PAL–Tran; csd, a, –, TM. Kod – 18.10.–1.11.2008 1j (s, be) 2j (vlhká m, sw) 1j (t-sm, si); Kom – 2001 1f (l, be); Srb – 14.4.1974 1m (is, leg. VR). Druh s pomČrnČ širokou ekologickou valencí.

Neriene peltata (Wider, 1834): EUR (Gr, Az, Ar); cs, a, –, M. Cís – 4.6.2009 7f (w, be), 4.6.2009 5f (w, sw), 4.6.2009 1f (r, si); ýer – 25.6.2006 4f (t, sw); Lko – 1.6.2002 1f (s); Rad – 20.6.1987 2f (t, si); Vel – 20.6.1990 1f (t-suĢ, be) 2f (t-suĢ, sw), 25.5.1992 2f (t-h, sw). Lesní druh, typický pro keĜové a stromové patro pĜedevším suĢových lesĤ.

Neriene radiata (Walckenaer, 1841): HOL; cs, a, –, M. ýer – 18.6.1997 2m (q, sw); Lko – 1.6.2002 3f (s); Nav – 27.6.2001 1f (l, be) 1m (l, sw); Újc – 30.7.2001 1f (t-d, sw). Lesní druh typický pro keĜové patro.

Notioscopus sarcinatus (O. P.-Cambridge, 1872): PAL–E-S; C, i, –, M. Lko – 25.5.1995 1f (q, pt). MokĜadní druh v trávČ a mechu pobĜežních bažin, pramenišĢ a rašelinišĢ.

Nusoncus nasutus (Schenkel, 1925): EUR–ME; cs, V, VU, O. Syn.: Troxochrus nasutus Schenkel, 1925 Vel – 25.5.1992 1f (t-h, sw). Epigeický druh dosud nalézaný v horských smrþinách a buþinách.

37 BOHEMIA CENTRALIS 30

Oedothorax agrestis (Blackwall, 1853): PAL–E-S; cs, a, –, MO. Cís – 4.6.2009 1m (w, si); Niv – 17.10.1990 1m 1f (e, si), 5.9.1991 6m 4f (e, si) 3m 3f (n, si) 3m 1f (e, is). Vlhkomilný druh vyskytující se na mokĜadech a na štČrkových bĜezích tokĤ.

Oedothorax apicatus (Blackwall, 1850): PAL–E-T; csd, a, –, TM. ýer – 3.8.2000 4f (q-z, is), 5.9.2000 1m 29f (q, pt), 3.10.–2.11.2000 4m 1f (q-z, pt), 2.11.2000–5.4.2001 29f (q-z, pt), 5.4.–8.5.2001 1f (q, pt) 3m 177f (q-z, pt), 8.5.–12.6.2001 21f (q-z, pt), 26.7.2001 1f (q-z, sw), 12.9.2005 8m 3f (q, is), 13.10.2005 8f (q, is), 21.4.– 26.6.2006 1m (q, pt), 10.8.2006 1m 1f (q, is), 13.9.2006 5m 1f (q, pt), 5.8.2008 1m 2f (q, is); Dou – 29.6.1992 1m (l, sw); Kom – 26.7.1966 1m (l, pt) 3m 1f (q-z, is), 2001–2002 1m (l), 23.7.2002 1m 1f (q-z, is); Nav – 24.6.1999 1m (t-d, sw); Ple – 12.7.1990 1m (l, be); Rad – 10.5.1988 2m (s, pt), 14.6.1988 1m (w, pt), 20.6.1989 5m 1f (s, sw) 2m (s, is). Velmi hojný druh narušovaných biotopĤ s nezapojenou vegetací, nalézaný na loukách, polích, výsypkách aj. Jeho široké ekologické valenci odpovídá i rozmanitost jeho stanovišĢ v ýeském krasu.

Oedothorax fuscus (Blackwall, 1834): PAL–E-T; csd, a,–, M. Cís – 5.9.1999 1m (e); Rad – 1894 f. Vlhkomilný druh na mokrých loukách a jiných mokĜadních biotopech.

Oedothorax gibbosus (Blackwall, 1841): PAL–E-S; cs, a, –, M. Bub – 22.6.2009 1f (w, sw); Lko – 25.5.1995 1m (q, is). Na mokĜadech obecnČ se vyskytující druh.

Oedothorax retusus (Westring, 1851): PAL–E-A, eM; csd, a, –, (T)M. Srb – 9.4.1974 3f (e, is, leg. VR), 9.6.1983 1m 11f (e, pt). Mokré i sušší kulturní louky a polní kultury.

Ostearius melanopygius (O. P.-Cambridge, 1879): COS; (cs)dm, a, –, TM. ýer – 16.6.1995 1f (q, is), 26.7.2001 2f (q-z, is), 23.7.2002 1m (q-z, is); Rad – 6.8.1989 1f (t, sw); Újc – 30.7.2001 1j (t-okraj, sw). Expanzivní kosmopolitní druh, obsazující rĤzná prostĜedí od pĤvodních biotopĤ až po silnČ narušená a umČlá stanovištČ.

Palliduphantes pallidus (O. P.-Cambridge, 1871): EUR–eM (U); cs, a, –, TM. Syn.: Lepthyphantes pallidus (O. P.-Cambridge, 1871) ýen – 11.11.1982 1f (is); JeskynČ Severní–Dynamitka – 7.10.2001 1f (c, is); Kom – 25.5.1966 1m (l, pt); KonČpruské jeskynČ – 5.10.2001 1f (c, is); Kot – 14.9.1963 1m (s, is); Rad – 1.8.1987 1m (t, si); SvJ – 26.5.1994–20.5.1995 1f (k, pt); Vel – 5.11.1982 1f (is). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí. Validita blízce pĜíbuzného taxonu P. alutacius vyžaduje kritické zhodnocení.

Panamomops affinis Miller et Kratochvíl, 1939: EUR–ME; C, R, LR, (T)M. Kar – 1959; Kod – 6.7.1966 1f (t-b, si), 6.–27.7.1966 1m (l, pt), 28.7.1966 2f (t-b, si), 19.6.1968 3f (t-b, si), 15.7.1968 1f (t-b, si), 14.5.1969 5m 3f (t-d, si) 5m 3f (l, si); Kom – 1959 5ex (l), 26.7.1966 1f (l, si), 23.8.1966 7f (l, si);, 28.5.2005 1m (l, pt); Lko – 12.5.1994 1f (q–t, si); Nav – 2.–24.6.1999 1m (t-d, pt), VII.-IX.2001 2f (l, si+pt); Úje – 30.–31.7.2001 1f (t-dh, si). V listovém opadu teplomilných doubrav a lesostepí.

38 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Panamomops fagei Miller et Kratochvíl, 1939: EUR–ME; cs, R, –, TM. Krs – 1959 (t-d). Lesní druh žijící v detritu listnatých lesĤ.

Panamomops inconspicuus (Miller et Valešová, 1964): EUR–ME; C, R, VU, T. Aka – 21.5.2009 2f (q, si); Kot – 28.9.1963 1f (s, is), 13.10.1963 3m 1f (s, is), 19.10.1963 2m (s, is), 3.11.1963 1m 4f (s, is). Druh žijící v detritu na skalních stepích. Byl popsán v roce 1964 na základČ materiálu pocházejícího z Lochkovského profilu. Byl zjištČn rovnČž na KĜivoklátsku, v Polabí, v ýeském stĜedohoĜí a na jižní MoravČ.

Panamomops mengei Simon, 1926: EUR–ME (Záp. SibiĜ, Kz); cs, i, –, M. Aka – 13.5.2008 1f (q, si); Kal – 29.6.2009 2f (t-d, si) 2f (t-b, si); Kot – 17.6.2009 1f (t-p, si); Ple – 25.4.1991 1f (l, si); Sta – 27.4.2009 1m (t-dh, si). Lesní druh žijící v listovém opadu.

Parapelecopsis nemoralis (Blackwall, 1841): EUR–eM; C, R, VU, TM. Nav – 24.6.–19.7.1999 1m (t-b, pt). V mechu, lišejnících a detritu, zejména na suĢových svazích.

Pelecopsis elongata (Wider, 1834): EUR–eM; C, i, –, M. DĜí – 2000 9ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), 2001 4ex (t-dh, ek); Jav – 3.10.1991 1f (t-sm, si); Obo – 21.9.2008 1f (e, si). Epigeický druh v mechu a detritu na skalách, skalních stepích a reliktních borech.

Pelecopsis parallela (Wider,1834): PAL–Tran; csd, i, –, M. DĜí – 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 6ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Kom – 2001–2002 1m (l). Na rozmanitých otevĜených biotopech (v detritu vlhkých luk, polí atd.).

Pelecopsis radicicola (L. Koch, 1872): PAL – Tran., eM. cs, a, –, M(O) Kod – 23.7.–18.8. 2005 f (s, pt); Lko – 12.5.1994 1f (q-t, si); Nav – 27.6.2001 2f (l, sw) 2f (l, si), VII.-IX.2001 1f (l, si). Epigeický druh v detritu a mezi rostlinstvem na vĜesovištích, v doubravách a borech, též v iniciálních bĜezových porostech na emisních holinách.

Pityohyphantes phrygianus (C. L. Koch, 1836): HOL–eM; cs, a, –, MO. Lko – 8.9.1994 1j (q, be); Rad – 14.6.1988 1f (t, sw). Vyskytuje se na vČtvích jehliþnanĤ, pĜedevším smrkĤ. V ýeském krasu ojedinČlý nález na bylinném patĜe v lesním porostu v Radotínském údolí.

Pocadicnemis juncea Locket et Millidge, 1953: EUR–Me; cs, a, –, (T)M. Bub – 22.6.2009 1f (w, sw); Lko – 12.5.1994 1f (q, is); Obo – 8.5.2008 1m (p, si). Druh preferující mokĜady.

Pocadicnemis pumila (Blackwall, 1841): PAL –E-S; cs, a,–, M. ýer – 18.6.1997 1f (q, si), 14.5.2002 1f (q, is); Kod –24.4.–28.5. 2005 1m (s, pt); Lko – 25.5.1995 1f (q, be); Nav – 27.6.2001 2f (l, si); Vel – 20.6.1990 1m 1f (t-suĢ, be).

39 BOHEMIA CENTRALIS 30

PĜevážnČ lesní druh, v ý eském krasu zjištČn na rozmanitých biotopech – kromČ lesĤ i v lomech, lesostepích a skalních stepích. Až do nedávna nebyly oba druhy rodu Pocadicnemis od sebe odlišovány.

Porrhomma cambridgei Merrett, 1994: EUR–eM; C, V, dd, T. DĜí –2.5.1999 1f (t-dh, ek), 2.7.2000 2f (t-dh, ek), 3.6. 2001 1f (t-dh, ek). Na území ýR zatím zjištČn pouze v ýeském krasu.

Porrhomma microphthalmum (O. P.-Cambridge, 1871): EU –eM (U); csd, a, –, TM. ýer – 10.8.2005 4f (q, is); DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 2000 3ex (t-dh, ek), 2001 2ex (t-dh, ek); Kom – 2001 1ex (l, be); 10.3.2001 1f (m-hnízdo krtka, is, leg FŠ), 9.6.2009 1f (m, be, det. VR). Velmi hojný druh pĤdního povrchu otevĜených, stĜednČ vlhkých až suchých stanovišĢ. Najdeme ho i na skalních stepích, ale nejpoþetnČji se vyskytuje na ruderálech a v polních kulturách; je to druh iniciálních sukcesních stadií.

Porrhomma oblitum (O. P.-Cambridge, 1871): EUR–eM; C, R, –, TM. DĜí – 2001 1f (j, be); Kom – 2001 1f (l, be); Obo – 19.6.2008 1f (t, be, det. VR). V rĤzných otevĜených a lesních biotopech, þasto pod pod kĤrou.

Porrhomma pygmaeum (Blackwall, 1834): PAL–Tran; eM; cs, a, –, TM. Rad – 1894. Hojný vlhkomilný druh obývající bažinaté okraje rybníkĤ i tekoucích vod. Žije v detritu, ale jako jediný zástupce rodu Porrhomma šplhá i po pobĜežní vegetaci, po kopĜivách i keĜovitých vrbách.

Pseudomaro aenigmaticus Denis, 1966: EUR (Boh); C, V, –, –. JeskynČ Arnoldka – 28.9.2001–30.3.2002 (leg. O. Jäger et M. ěezáþ, det. M. ě ezáþ); Srbská jeskynČ 21.10.2001–15.6.2002 1m 1f. Velmi vzácný druh nalézaný v jeskynních komínech. V ýeském krasu první nález v ýR.

Saaristoa firma (O. P.-Cambridge, 1905): EUR; C, R, – M(O). Kod – 25.4.1980 1f (s). Epigeický druh na spodní stranČ kamenĤ v suĢových lesích.

Saloca diceros (O. P.–Cambridge, 1871): EUR–eM; C, a, –, MO. Cís – 16.2.1965 1m (t-b, si); Kod – 13.6.–6.7.1966 1f (l, pt), 15.11.1967 2f (t-b, si), 6.5.1968 2m 3f (t-b, si), 19.6.1968 2f (t-b, si), 15.7.1968 1f (t-b, si), 24.10.1968 2f (t-b, si), 30.7.1970 1f (t-b, si), 23.4.1971 1m 2f (t-b, si); Rad – 20.6.1989 11m (t, pt). Druh hojný v detritu rĤzných typĤ lesních porostĤ, pĜedevším buþin.

Silometopus reussi (Thorell, 1871): cd, i, –, M. DĜí – 2001 1m (t-dh, ek); Kom – 1999 1m (l, pa). Druh vyskytující se pĜedevším v antropicky silnČ narušovaných biotopech.

Sintula corniger (Blackwall, 1856): EUR–eM (Az); C, i, – (M)O. ýer – 18.6.1997 1f (q, si). PĜevážnČ chladnomilný epigeický druh na svČtlinách horských smrþin a v horských žlabech. Ve velkolomu ýertovy schody netypický nález.

40 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Stemonyphantes lineatus (Linné, 1758): PAL–E-A, eM; csd, a, –, (T)M. ýer – 2.11.2000–5.4.2001 1m (q-z, pt); Dou – 16.6.1960 1f (s, pt); Hom – 25.10.1995 1m (z, si); Kom – 1959 1ex (l), 17.12.1965 1m (l, pt), 28.6.1966 1f (l, pt); Kon – 8.5.1990 1m (s); Kot – 10.4.1962 1f (s, is), 24.4.–21.5.1962 1f (s, pt), 28.9.1963 1m (s, is); Mo Ĝ – 14.4.– 3.5.1960 1f (s, pt); Obo – 19.1.–1.4.2008 1m 1f (m, pt); Srb – 26.9.1973 1f (is, leg. VR), 2.3.1974 1f (is, leg. VR), 19.10.1967 1f (t-okraj, is). Mezotermní až termofilní druh s výskytem na xerotermech i ve svČtlých lesích.

Syedra gracilis (Menge, 1869): EUR–eM (Boh); C, V, EN, T. DĜí – 2001 1f (t-dh, ek); Kod – 1.8.1961 1m (s, pt, leg. JB), 6.7.1966 1f (l, si). KromČ dvou lokalit v ýeském krasu byl v ýR tento velmi vzácný teplomilný druh zjištČn jen na nČkolika dalších lokalitách na lesních a lesostepních biotopech.

Tapinocyba affinis (Lessert, 1907): EUR–ME (U); cs, a, –, (T)M(O). Bou – 10.4.1991 1f (l, si); Cís –16.2.1965 4f (t-d, si); Her –2.4.1990 3m (t-b, si), 17.10.1990 1m (t-b, si); Jav – 25.4.1991 1m 1f (t-sm, si); Kod – 6.5.1968 1f (t-b, si), 15.11.1967 1f (l, si); Obo –1.4.–8.5.2008 2m (f, pt); Vys – 10.4.1991 1f (t-b, si). Hojný a na území ýR široce rozšíĜený lesní druh.

Tapinocyba insecta (L. Koch, 1869): EUR–eM (U); cs, a, –, (T)M. Kal – 29.6.2009 1f (t-b, si); Klp – 20.7.1998 1f (t, be); Kod – 15.11.1967 1f (l, si). Hojný a na území ýR široce rozšíĜený lesní druh.

Tapinocyboides pygmaeus (Menge, 1869): EUR–eM; cs, i, LR, TM. Cís –16.2.1965 1f (t-d, si); Kom – 1959 1ex (l), Kot – 18.9.1963 1f (s, is), 28.9.1963 1m 1f (s, is), 19.10.1963 1f (s, is), 3.11.1963 2f (s, is). Žije nejþastČji v mechu a detritu skalních stepí a vĜesovišĢ.

Tapinopa longidens (Wider, 1834): PAL–Tran; eM; cs, a, – M. Bou – 1.10.1991 2m (t-s, si); Kom – 1959 1ex (l). Lesní druh.

Tenuiphantes cristatus (Menge, 1866): PAL–E-S; cs, a, –, M(O). Syn.: Lepthyphantes cristatus (Menge, 1866) Kaþ – 2.4.1990 1m (s, is); Kod – 25.4. 1f (s); Srb – 9.4.1960 1f (j, is, leg. JB); Vel – 20.6.1990 1f (t-suĢ, si). Velmi hojný druh ve všech typech lesĤ. V ýeském krasu i na skalních stepích.

Tenuiphantes flavipes (Blackwall, 1854): EUR–Me; cs, a, –, TM. Syn.: Lepthyphantes flavipes (Blackwall, 1854) Bou –10.4.1991 1f (l, si), 1.10.1991 2m 4f (t-s, si); Cís – 4.6.2009 2m (w, sw) 4m 1f (w, si) 5m 9f (r, si); ýer – 18.6.1997 1m 1f (q, si), 13.9.2006 1m (t, si); DĜí – 1999 2ex (t-dh, ek) 5ex (t-dh, pa), 2000 2ex (t-dh, ek), 2001 4ex (t-dh, ek); Chl – 5.11.1982 1f (q, is); Jav – 3.10.1991 2f (t-sm, si); Ka þ – 5.9.1991 1f (s, si); Kal – 29.6.2009 1f (t-b, si); Kar – 12.5.2000 1m (t-d, is); Kod – 17.5.–6.7.1966 3m (l, pt), 15.11.1967 2f (l, si), 24.10.1968 1m (t-b, si) 1f (l, si), 14.5.1969 2f (t-d, si) 2f (l, si), 25.4.1980 1f ( (s), 13.11.2002 1f (s), 2005 (s, is); Kot – 17.6.2009 1m (t-p, sw); Kom – 21.10.1965 1f ( l, pt), 5.2.1966 1m ( l, pt); Nav – 5.5.1999 1f (s, si), 31.8.1999 1f (t-b, si), 24.4.2001 1m (f-d, si), VII.-IX.2001 (l); Nhe – 17.10.1990 1f (t-b, si); Obo – 1.4.2008 1f (t-s, pt), 19.6.2008 1f (t-d, si) 1m (t-s, be); Pls – 30.7.2001 1m (t-dh, si); Rad – 14.6.1988 1f (t, sw) 1m 4f (t, pt) 1f (s, pt), 20.6.1989 2f (t, pt);

41 BOHEMIA CENTRALIS 30

Srb – 9.6.2009 2m (m, be); Sta – 27.4.2009 3m 2f (t-dh, si); Vel – 25.5.1992 1f (t-h, sw); Újc – 31.7.2001 1f (t-d, is); Vys – 28.4.2009 1m (t-d, is). Velmi hojný druh pĜedevším v opadu listnatých lesĤ.

Tenuiphantes mengei (KulczyĔski, 1887): PAL–Tran, eM; cs, a, –, TMO. Syn.: Lepthyphantes mengei KulczyĔski, 1887 DĜí – 2001 1f (t-dh, ek); Kom – 1959 1ex (l); Nav – 1.10.1999 1m (t-d, si); Srb – 26.9.1973 1m (is, leg. VR); Rad – 20.6.1989 1m 2f (t, pt). Epigeický druh témČĜ všudypĜítomný na rozmanitých biotopech.

Tenuiphantes tenebricola (Wider, 1834): EUR (U); cs, a, –, MO. Syn.: Lepthyphantes tenebricola (Wider, 1834) Cís – 4.6.2009 5f (w, si) 1f (r, si); Kar (Krabina) – 13.11.1982 1f (z, is); Mlý – 2.6.2009 1f (a, si); Nav – 24.6.–19.7.1999 1m (t-b, pt); Ple – 12.7.1990 1f (l, si); Rad – 1.8.1987 1m 1f (t, si), 16.8.1987 1f (t, pt), 14.6.1988 1m 2f (t, pt), 20.6.1989 6m (t, sw), 6.8.1989 1m (t, pt); Vel – 20.6.1990 7f (t-suĢ, si). Velmi hojný druh v lesním opadu a v mechu lesních biotopĤ.

Tenuiphantes tenuis (Blackwall, 1852): PAL–E-T; csd, a, –, TM. Syn: Lepthyphantes tenuis (Blackwall, 1852) DĜí – 2001 1f (t-dh, ek); Kar – 2.3.1974 2f (is); Kom – 10.3.1962 1f (l, is), 2001–2002 1f (l); Obo – 19.6.2008 1f (p, si). Druh s širokou ekologickou valencí, žijící na otevĜených i lesních biotopech, na pĜirozených i znaþnČ antropicky pozmČnČných stanovištích.

Theonina cornix (Simon, 1881): EUR; C, R, LR, T. Kod –24.4.–28.5. 2005 1m (s, pt); Ple – 12.7.1990 1f (l, si). Druh preferující xerotermní biotopy (lesostepi a skalní stepi).

Thyreosthenius parasiticus (Westring, 1851): HOL; csm, a, –, MO. DĜí – 2001 2f (t-dh, ek). Druh s širokou ekologickou valencí, žijící na otevĜených i lesních biotopech, na pĜirozených i znaþnČ antropicky pozmČnČných stanovištích.

Tiso vagans (Blackwall, 1834): EUR; cs(d), a, –, M(O). Hom – 25.5.1995 1f (z, sw); Kom – 2000 1f (l, pa); Srb – 9.6.2009 1f (m, sw). Druh nezastínČných až polozastínČných biotopĤ, vþetnČ antropických (louky, pole, sady).

Trematocephalus cristatus (Wider, 1834): PAL–Tran, eM; cs, a, –, (T)M. Aka – 13.5.2008 1f (q, be); Cís – 4.6.2009 1f (w, sw); ýer –25.6.2006 1f (t, sw); DĜí – 1999 1f (t-dh, ek), 2000 1f (t-dh, ek); Hav – 2.6.2009 1f (w, sw); Kar – 24.5.1999 (t); Klp – 20.7.1998 1f (t, be) 1f (t, sw); Kod – 18.10.–1.11.2008 1j (vlhká m, sw) 2j (t-dh, is) 2j (b, be); Kom – 1959 6ex (l); Lko – 12.5.1994 1m 1f (q, be), 25.5.1995 3m 8f (q, be) 1m (q, sw); Nav – 2.6.1999 1m (l, be); Obo – 8.5.2008 3m 1f (t, be); Rad – 20.6.1987 1m (t, sw), 14.6.1988 1m 1f (t, sw), 14.6.1988 1f (s, pt), 20.6.1989 1m (s, sw), 23.9.1989 1m (s, pt), 25.4.1998 1j (s, pt); Srb – 9.6.2009 1f (m, be); SvJ – 6.11.1998 1m 1f; Vel – 20.6.1990 4f (t-suĢ, be) 1m 1f (t- suĢ, sw), 25.5.1992 1m (t-h, sw). Žije hojnČ v rostliných patrech zastínČných i otevĜených biotopĤ.

42 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Trichoncus auritus (L. Koch, 1869): EUR–eM (U); C, R, LR, T. Bou – 10.4.1991 1f (l, si); ýer – 3.8.2000 1f (q, si); Dou – 1.10.1991 3m (l, si); Kaþ – 5.9.1991 1f (s, is) 1m 8f (s, si); Kod – 29.10.2002 2m 2f (s); 9.–24.4.2005 7m (s, pt), 24.4.– 28.5. 2005 1m (s, pt), 8.8.–24.9.2005 1f (s, pt); Kom – 10.3.1962 1m (l, pt), 3.5.–18.5.1965 3m (l, pt); Kot – 9.–24.4.1962 1m (s, pt), 10.4.1962 1f (s, is), 9.6.1963 1f (s, is), 4.8.1963 1f (s, is), 15.8.1963 1f (s, is), 25.8.1963 2f (s, is), 1.9.1963 1f (s, is), 18.9.1963 1m 1f (s, is); Nav – 20.9.2001 1f (l); Ple – 25.4.1991 1m 1f (l, si), 3.10.1991 1m (l, sw); Pls – 3.9.2001 1m (l, si, leg. JS); Újc – 3.9.2001 1f (l, si, leg. JS). Druh preferující skalní stepi a lesostepi.

Trichopternoides cito (O. P.-Cambridge, 1872): PAL–E-S; C, i, –, TM. Syn.: Trichopterna cito (O. P.-Cambridge, 1872) Bar – 20.9.1997 1f (t-d); Dou – 17.5.1960 1f (s), 7.6.1960 2f (s); 11.5.–16.6.1960 2f (s, pt), 1966; Kot – 10.4.1962 1f (s, is), 24.4.1962 1m (s, pt), 4.6.1962 1f (s, sw), 14.4.1963 1f (s, is), 9.6.1963 1f (s, is), 4.7.1963 3f (s, is), 22.6.1963 1m 4f (s, is), 28.6.1963 1f (s, is), 28.7.1963 1f (s, is), 4.8.1963 1f (s, is), 25.8.1963 1f (s, is), 18.9.1963 1m 2f (s, is), 28.9. 1963 1f (s, is), 13.10.1963 4m 5f (s, is), 19.10.1963 1m (s, is), 3.11.1963 3f (s, is); Lko – 25.10.1995 1m ( q, si); Obo – 19.1.–1.4.2008 1m (m, pt). Charakteristická pavuþenka skalních stepí ýeského krasu.

Typhochrestus digitatus (O. P.-Cambridge, 1872): EUR– eM; C, i, –, TM. Obo – 21.9.2007–19.1.2008 1m (m, pt), 19.1.–1.4.2008 7m 1f (m, pt). Druh skalních stepí, vĜesovišĢ a borĤ. V ýeském krasu na pĜíbĜežní louce.

Walckenaeria acuminata Blackwall, 1833: EUR–Me (Gr, Ar); cs, a, –, MO. ýen – 11.11.1982 1m (is); Obo – 1.4.2008 1f (p, si), 8.5.2008 5m (t, be). Druh s pomČrnČ širokou ekologickou valencí, vyskytující se v detritu od nížin až po subalpinskou zónu.

Walckenaeria alticeps (Denis, 1952): EUR–eM; C, a, –, M. Rad – 25.4.1998 1m (s). Druh obývající rozmanité biotopy.

Walckenaeria antica (Wider, 1834): PAL–E-A; cs, a,–, (T)M(O). Kom – 3.5.–30.6.1965 1m 1f (l, pt), 2001 1m (l, ek, 27.6.2005 1f (l, is); Kot – 18.9.1963 1m (s, is), 28.9.1963 1m (s, is); Nav – 8.5.2001 1f (l, is). Velmi hojný druh vyskytující se na rozmanitých typech biotopĤ. Až donedávna byly druhy W. alticeps a W. antica považovány za druh jediný; nČkteré starší údaje o W. antica se proto mohou vztahovat k druhu W. alticeps.

Walckenaeria atrotibialis (O. P.-Cambridge, 1878): HOL, eM; cs, a, –, TMO. Kal – 29.6.2009 1f (t-b, si); Kom – 1959 1ex (l), 26.7.1966 1m (l, pt); Mlý – 2.6.2009 1m (a, sw) 1f (a, si); Obo – 19.6.2008 1f (t-s, si). Druh obývající rozmanité biotopy.

Walckenaeria capito (Westring, 1861): HOL–eM; cs, i,–, M. Kot – 21.6.1962 1f (s, sw), 4.6.1963 1f (s, is), 6.7.1963 1f (s, is), 23.8.1963 1m (s, is), 16.11.1963 1m (s, is). Druh obývající skalní stepi a sutČ, v Praze zjištČn i na poli.

43 BOHEMIA CENTRALIS 30

Walckenaeria corniculans (O. P.-Cambridge, 1875): EUR (Algeria); cs, i, –, M. Kom – 1959 1ex (l); Nav – 5.5.–24.6.1999 2f (t-b, pt), 31.8.1999 1f (t-b, si); Sta – 27.4.2009 2f (t-dh, si). Druh žijící v opadu pĜevážnČ listnatých lesĤ.

Walckenaeria cucullata (C. L. Koch, 1836): PAL–E-S (Gr, Az, Ar); cs, a, –, M(O). Kod – 29.8.–24.10.1968 1f (l, pt); Nav – VII.-IX.2001 1f (t-d, pt); Nhe – 5.10.1989 2f (t-s, si); Rad – 20.6.1989 1m (t, pt); Vel – 1.10.1991 2f (t-suĢ, sw), 8.4.1992 1f (t-h, si). Druh žijící v opadu pĜevážnČ jehliþnatých lesĤ.

Walckenaeria cuspidata Blackwall, 1833: HOL–eM; cs, i, –, M(O). Obo – 1.4.2008 2m 13f (e, si). Druh mokĜadĤ a horských smrþin.

Walckenaeria dysderoides (Wider, 1834): PAL–Tran; eM; cs, a, –, (T)M. Kod – 6.5.–9.6.1968 5m (l, pt), 29.8.–24.10.1968 1f (l, pt), 24.4.–28.5.2005 3m (s, pt); Jav – 25.4.1991 1m (t-dh, si), 3.10.1991 1m (t-sm, si); Kom – 2001 1f (l, ek); Nav – 5.5.1999 1m (t-d, sw), 24.4.2001 1m 1f (l, si); Rad – 14.6.1988 1m (t, pt). Velmi hojný druh vyskytující se na rozmanitých typech biotopĤ.

Walckenaeria furcillata (Menge, 1869): EUR–eM (U); cs, i, –, M. Kod – 17.5.–13.6.1966 1m (l, pt); Kom – 30.8.1966 1m (l, pt); Kot – 21.6.1962 1m (s, is), 24.6.1963 1m (s, is); Krs – 1959; Nav – 27.6.2001 1m (l, sw); Nhe – 5.10.1989 1f (t-b, si) 1f (t-s, si), 17.10.1990 1f (t-b, si); Rad – 14.6.1988 1m (s, pt), 20.6.1989 11m (t, pt) 1m (s, sw). PĜevážnČ lesní druh þastý v doubravách, avšak s pomČrnČ širokou ekologickou valencí. V ýeském krasu pĜedevším na xerotermech.

Walckenaeria mitrata (Menge, 1868): PAL–E-S; cs, i, –, M. ýer – 12.9.2005 1f (q, is); Lko – 2.–25.5.1995 1f (q, pt). Obvykle v detritu a mechu lesních biotopĤ, v ýeském krasu zjištČn pouze v lomech.

Walckenaeria monoceros (Wider, 1834): PAL–E-T eM; C, R, EN, T. Kot – 9.–24.4.1962 2m 1f (s, pt), 24.4.1962 1f (s, is), 21.5.1962 1f (s, is), 21.6.1962 3f (s, is), 6.7.1962 3f (s, is), 2.11.1962 1m (s, is), 19.10.1962 1m (s, is), 18.9.1963 1m (s, is), 3.11.1963 1f (s, is). Termofilní druh typický pro skalní stepi, u nás zjištČný jen na nČkolika lokalitách.

Walckenaeria nudipalpis (Westring, 1851): PAL–Tran; eM; cs, a, –, MO. ýer – 14.5.2002 1f (q, is). Druh mokĜadĤ a zaplavovaných niv. V ýeském krasu netypický nález v lomu.

Walckenaeria obtusa Blackwall, 1836: EUR–eM; cs, a, –, (T)M(O). DĜí – 2000 1f (t-dh, ek); Kom – 27.6.2005 1f (l, pt); Niv – 2.4.1990 1f (e, si); Rad – 11.12.1978 1m 1f (t, si); PĜevážnČ lesní druh.

Walckenaeria simplex Chyzer, 1894: EUR–ME; cs, R, –, T. ýer –13.9.2006 1m (t, si); Kod – 17.4.–6.5.1966 1m (l, pt); Kom – 30.6.1966 1f (l, pt); Nav – 20.4.–5.5.1999 2m (t-d, pt) 2m (t-b, pt), 1.10.1999 2f (t-b, si), VII.-IX.2001 1m (t-d, si); Nhe – 5.10.1989 1m (t-s, si); Újc – 23.9.2001 1m (t-s, si, leg. JS).

44 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

V listovém opadu teplých lesĤ.

Walckenaeria unicornis O. P. -Cambridge, 1861: EUR –eM (Kz); cs, R, –, (T)M. Kod – 13.11.2002 1f (s), Obo – 21.9.2008 1m (e, si); Srb – 9.6.2009 1f (m, be). V detritu na mokĜadech.

Walckenaeria vigilax (Blackwall, 1853): HOL, eM; cs, i, –, (T)M(O). ýer – 5.9.2000 1f (q, pt); DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 1ex (t-dh, ek); Nav – 3.8.–5.9.2000 1f (l, pt). Na mokĜadech a v polních kulturách.

Tetragnathidae Meta menardi (Latreille, 1804): EUR (Af); csm, a, – (T)M(O). Baj – 1974 1j (is); Srb – 18.10.1937 2f (leg. J. Petrbok), 6.3.1973 1f (is, leg. IH). Typický druh podzemí (jeskynČ, prostory mezi velkými balvany, doly, sklepy).

Metellina mengei (Blackwall, 1870): EUR–eM (Gr); cs, a, –, TMO. Cís – 4.6.2009 1m 3f 2j (w, be) 11m 17f 12j (w, sw) 1m 3j (r, si); ýer –25.6.2006 1m 1f (t, sw); Jav – 3.10.1991 2m 2f (t-sm, sw); Kar – 24.5.1999 (t, is); Kob – 30.7.2001 3m 2f (l, sw); Kod – 18.10.–1.11.2008 2m 5j (u, sw) 1f 1j (t-sm, si); Kom – 1959 1j (l); Lko – 1.6.2002 1m (s); Mlý – 2.6.2009 1m 1f (a, sw); Nav – VII.–IX.2001 1f (t, sw); Obo – 8.5.2008 4m 5f (t-d, sw), 19.6.2008 2f (t-s, sw), 21.9.2008 3m 3f (t-s, sw); Rad –14.6.1988 2m 1f (t, sw), 25.4.1998 1f (s); Úje – 30.7.2001 1m (x, sw); Újc – 30.7.2001 1m (t-d, sw); Vel – 20.6.1990 1m (t-suĢ, sw), 25.5.1992 1m 1f (t-h, sw). VšudypĜítomný druh, který si tká kruhové sítČ na bylinách a keĜích.

Metellina merianae (Scopoli, 1763): EUR (Gr, Af); csm, a, –, TMO. Cís – 4.6.2009 2f (w, si); ýer – 18.6.1997 3f (q, is); JeskynČ Javorka – 7.10.2001 1m (c, is); Kar – 11.3.2001 (q-štoly u Malé Ameriky, is); Pls – 30.7.2001 1j (t-dh, si); Srb – 26.9.1973 1f (is, leg. VR); Nav– 20.9.2001 1m (l). Velmi hojný stínomilný druh, který si zhotovuje kruhové sítČ ve vchodech do jeskyĖ, ve skalních výklencích, v prostorách mezi velkými balvany v sutích, také ve sklepích a v jiných umČlých podzemních prostorách, pod pĜevislou vegetací na bĜezích tokĤ apod.

Metellina segmentata (Clerck, 1757): EUR (Gr, Az, Kz); csd, a, –, TMO. Cís – 5.9.1999 1m 1f (e); ýer – 25.9.1999 5m 4f (q, sw); DĜí – 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 1ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Kod – 4.10.1973 1m (is), 18.10.–1.11.2008 3j (u, sw) 2j (n, is) 1m 1f (t- s, sw); Lko – 8.9.1994 8m 1f (q, sw), 1.6.2002 1f (s); Nav – 31.8.1999 2m 4f (t-d, sw) 1f (t-b, si); Niv – 17.10.1990 1m 2f (n, sw), 5.9.1991 1m (e, si) 3m (n, be) 5m 10f (n, sw); Obo – 8.5.2008 1m 2f (t, sw), 21.9.2008 2m 2f (p, sw) 1f (e, si); Pls – IX.2001 1m (leg. JSt); Ska – 3.8.2009 1j (s, sw); Srb – 26.9.1973 3m 1f (is, leg. VR), 19.10.1997 1m (t-okraj, is); SvJ – 10.9.1997 1m (s), 6.11.1998 1m 1f (s, is); Újc – 22.9.2001 2m 7f (l, sw, leg. JS). VšudypĜítomný druh dospívající na podzim, který si zhotovuje místy v masovém množství pravidelné kruhové sítČ na bylinách a keĜích.

Pachygnatha clercki Sundevall, 1823: HOL; csd, a, –, TM. Niv – 17.10.1990 1m (e, si), 5.9.1991 2f (n, si) 2f (n, sw); Obo – 1.4.2008 1j (e, si), 21.9.2008 1j (e, si); Rad – 14.6.1988 1f (s, sw) 1m (w, pt); Srb – 9.6.1983 1m 1f (e, pt). Velmi hojný druh charakteristický pro mokĜady, vlhké louky a pole, v ýeském krasu také na xerotermech.

45 BOHEMIA CENTRALIS 30

Pachygnatha degeeri Sundevall, 1830: PAL–Tran (Af); csd, a, –, TM(O). ýer – 2.11.2000–5.4.2001 1f (q-z, pt), 5.4.–12.6.2001 4m 14f (q-z, pt), 14.5.2002 1m 1f (q, is), 13.10.2005 1m (q, is), 21.4.2006 5m 2f (q, is); DĜí – 1999 7ex (t-dh, ek), 2000 25ex (t-dh, ek) 5ex (t-dh, pa), 2001 9ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Kom – 1959 3ex (l), 28.4.1966 1f (pt), 2001–2002 5m 2f 4j (l), 2001 3ex (l, ek) 2ex (l, be); Kot – 9.–24.4.1962 2m 4f (s, pt), 15.8.1963 1m (s, is), 18.9.1963 1m (s, is), 28.9.1963 1f (s, is), 28.7.–29.9.1996 1m (r, ht); Niv – 2.4.1990 1f (n, si); Ple – 3.10.1991 1f (l, sw); Rad – 14.6.1988 1f (w, pt), 5.4.1998 1m (s); Rek – 25.10.1995 2f (z, be) 1m (z, si); Srb – 2.3.19744 1m (is, leg. VR). Velmi hojný druh otevĜených stanovišĢ, pĜedevším luk a polních kultur.

Pachygnatha listeri Sundevall, 1830: PAL–Tran; cs, a, –, (T)M. Kar – 1929; Kom – 8.6.1959 1f (l, is); Niv – 5.9.1991 1m (n, sw). MokĜadní druh s velmi hojným výskytem na mokrých loukách a v listovém spadu a podrostu podmáþených olšin a jasanoolšových luhĤ.

Tetragnatha extensa (Linné, 1758): HOL (Af); cs, a, –, (T)M. Bub – 22.6.2009 1m 5f (w, sw); Mlý – 2.6.2009 1m (w, sw); Rad – 28.6.1987 3f (w, sw), 14.6.1988 3f (t, sw) 1f (w, sw); Srb – 9.6.2009 3m 11f 1j (m, sw) 1f (e, si) 4m 2f 1j (e, sw). MokĜadní druh zejména na bĜezích vod a na vlhkých loukách.

Tetragnatha montana Simon, 1874: PAL–Tran; cs, a, –, (T)M. Cís – 4.6.2009 1m 4f (w, be) 2m 6f (w, sw); ýer – 18.6.1997 2f ( q, be); Hav – 2.6.2009 2f (w, sw); Kar –12.5.2000 1m ( is); Mlý – 2.6.2009 6m 4f (w, sw) 4m 3f (a, sw) 1f (a, si); Obo – 19.6.2008 1m 2f (t-s, sw) 1m 3f (t-s, be); Rad – 28.6.1987 2m 8f (w, sw), 14.6.1988 5f (t, sw) 2m 15f (w, sw); Srb – 4.6.2009 1f (i, is), 9.6.2009 2m 9f (m, be) 1m 3f (m, sw) 1f (e, sw). MokĜadní druh žijící na bĜezích vod, na vlhkých loukách a ve vlhkých lesích.

Tetragnatha nigrita Lendl, 1886: EUR –eM (Az); cs, a, –, (T)M. Rad – 14.6.1988 1f (t, sw) 2m (w, sw), 6.8.1989 1m (t, sw); Srb – 9.6.2009 m f (m, be) 1m (e, sw); Vel – 20.6.1990 1f (t-suĢ, be). MokĜadní druh žijící na kĜovinné pobĜežní vegetaci.

Tetragnatha obtusa C. L. Koch, 1837: PAL–Tran; cs, a, –, M. Cís – 4.6.2009 2f (w, sw); Kob – 30.7.2001 1m (l, sw); DĜí – 2001 1f (t-dh, ek); Kom – 2001–2002 1j (l); Rad – 14.6.1988 1f (w, sw). Na kĜovinách kolem vod a v lesním podrostu.

Tetragnatha pinicola L. Koch, 1870: PAL–Tran, eM; cs, a, –, TM. ýer – 26.7.2001 1f (q-z, sw); Dou – 20.6.1990 4m 4f (u, sw); DĜí – 2001 1f (j, be); Hom – 18.6.2009 1f (q, sw); Kom – 1959 8ex (l), 23.9.1965 1f (l, pt), 2001-2002 2f (l); Nav – 2.6.1999 1m (l, sw); Nav – VII.-IX.2001 1f (l+j, si+sw); Rek – 16.6.1995 1m 2j (z, sw); Rad – 28.6.1987 2m (w, sw), 14.6.1988 3m 3f (t, sw) 2m 3f (w, sw), 20.6.1989 2m 3f (s, sw); Srb – 9.6.2009 1f (m, be) 1m 2f (m, sw); Újc – 30.7.2001 1j (t-okraj, sw), 3.9.2001 1j (t, si). Velmi hojnČ na vegetaci otevĜených i lesních biotopĤ.

46 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Araneidae Aculepeira ceropegia (Walckenaer, 1802): PAL–Westp; csd, a, –, (T)M. ýer – 24.7.1999 – 5.9.2000 51j (q, be+sw), 1.8.2007 3j (q, be), 1.8.2007 3j (q, sw); Dou – 1.10.1991 1f (l, be), 25.5.1992 1j (l, sw), 29.6.1992 1j (l, be); Hom – 3.8.1994 12j (z, sw), 25.5.1995 1j (z, sw), 25.10.1995 1j (z, si); Chl – 30.8.1994 9j (q, sw); Kaþ – 16.7.1992 1j (s, sw); Kar – 12.5.2000 1m (vinice, is); Kob – 30.7.2001 1j (l, sw); Kod – 18.10.–1.11.2008 4j (s, sw); Kom – 1959 1j (l), 2001–2002 2f 12j (l); Lko – 8.9.1994 6 j (q, sw), 25.5.1995 2j (q, sw), 1.6.2002 1j (s); Nav – 24.8.1999 5j (l, sw), 3.8.2000 1j (l, sw); Obo – 21.9.2008 1j (p, sw) 1j (p, sw); Ple – 12.7.1990 1j (l, sw), 25.4.1991 1j (l, si), 3.10.1991 1j (l, sw); Pls – 30.7.2001 1j (t-dh, sw); Rad –20.6.1989 3f (s, is), 5.4.1998 1j (s), 25.4.1998 3m 3j (s); Rek – 21.4.1994 1j (z, sw), 16.6.1995 1m 1f (z, sw), 25.10.1995 9j (z, be); Srb – 19.10.1997 1j (j,is); Újc – 30.7.2001 1j (t-okraj, sw); Úje – 30.–31.7.2001 1j (t-dh, si) 1j (x, sw). Velmi hojný druh otevĜených biotopĤ a lesních okrajĤ, žije i na místech antropicky znaþnČ pozmČnČných.

Agalenatea redii (Scopoli, 1763): PAL–Westp; C, i, – TM. Kod – 18.10.–1.11.2008 1j (suchá m, sw) 1j (suchá m, is); Kar – 1894. Na otevĜených xerotermních biotopech, pĜedevším na neseþených loukách.

Araneus angulatus Clerck, 1757: PAL–Tran (Af); cs, i, –, M. DĜí – 1999 2ex (t-dh, ek), 2001 3ex (t-dh, ek). Velký druh kĜižáka, který si napíná sítČ mezi kmeny a vČtvemi stromĤ zejména borových a listnatých suchých lesĤ.

Araneus diadematus Clerck, 1757: HOL, csm, a, –, TMO. Bou – 1.10.1991 1j (t-s, si); DĜí – 1999 3ex (t-dh, ek), 2000 6ex (t-dh, ek), 2001 10ex (t-dh, ek) 9ex (j, be); Chl – 30.8.1994 1m (q, be); Kaþ – 14.10.1990 2f (s, be); Klp – 20.7.1998 1m (t, be); Kod – 4.10.1973 1m (is), 2005 (s, is), 18.9.2006 1f (l, pt, leg. PD),18.10.–1.11.2008 lf (suchá m, sw); Lko – 8.9.1994 1m (q, sw); Kom – 1999 1ex (l, ek), 2001 1ex (l, ek) 4ex (l, be), 2001–2002 2m 6j (l); Nav – 24.8.1999 1j (l, be), 31.8.1999 1f (t-d, sw) 5j (t-d, be) 1m 1f 2j (t-b, be), 3.8.2000 1m (l, sw), 3.8.–5.9.2000 1m (l, pt); Rad – 1.8.1987 1f (w, sw), 23.9.1989 1m (s, pt); Tob – 5.11.1982 1f (is); Újc – 30.7.2001 1j (t-d, is); Vel – 1.10.1991 2j (t-suĢ, be). TémČĜ všudypĜítomný druh.

Araneus marmoreus Clerck, 1757: HOL–eM; cs, a, –, M. ýer –24.7.1999 1m (q, sw); Dou – 29.6.1992 1j (l, be); Kom – 2001–2002 1m (l); Nav – 31.8.1999 1j (f–doubrava, sw). Koncem léta místy až masový výskyt velkých kruhových sítí na lukách a okrajích lesĤ.

Araneus quadratus Clerck, 1757: PAL–Tran; cs, a, –, (T)M. Bub – 22.6.2009 1j (w, sw); ýer – 19.7.1999 1j (q, sw), 23.8.2001 1m (q-z, sw); Kom – 1959 1ex (l); Nav – 14.7.1999 1j (l, sw). Koncem léta místy až masový výskyt velkých kruhových sítí na vlhkých lukách a jiných otevĜených biotopech.

Araneus sturmi (Hahn, 1831): PAL–Tran; cs, a, –, TM. Kar – 1894 (leg. F. Pavlis), 1934 (leg. TesaĜ).

47 BOHEMIA CENTRALIS 30

Místy velmi hojnČ až masovČ na okrajích lesĤ, pastvinách apod., zejména na mladých jehliþnanech. V ýeském krasu nebyl zjištČn více než 70 let.

Araneus triguttatus (Fabricius, 1775): PAL–E-A; cs, i, –, M. Kar – 1894 (leg. F. Pavlis), 1929, 1934 (leg. TesaĜ); Kod – 19.5.1972 2m (s); Kom – 2001 1f (l, be), 2001-2002 2m (l); Lko – 12.5.1994 2f (q, be); Rad – 1894. Na mladých stromech v listnatých, zvláštČ dubových lesích a na lesních okrajích.

Araniella cucurbitina (Clerck, 1757)*: PAL–Tran; csd, a, –, (T)M. ýer – 16.5.2000 5m 8f (q, be), 18.7.2000 1f (q,be); Dou – 20.6.1990 4f (u, sw); DĜí – 2001 1ex (t-dh, ek) 4ex (j, be); Kom – 1959 9ex (l), 2001 4ex (l, be), 2001-2002 1m (l); Nav – 2.6.1999 1m (l, is), 27.6.2001 1m 2f (l, be); Rad – 20.6.1987 1f (s, sw), 14.6.1988 1m 1f (t, sw) 2f (w, sw) 1f (t, sw) 20.6.1989 1m 1f (s, sw); Rek – 16.6.1995 2m 2f (z, be). Velmi hojnČ na keĜích a stromech lesních i otevĜených stanovišĢ. Za pouhou formu druhu A. cucurbitina byl dĜíve považován nyní samostatný druh A. opisthographa, proto jsou starší údaje o výskytu A. cucurbitina nejisté.

Araniella opisthographa (KulczyĔski, 1905): PAL–E-T, eM; cs, i, –, TM. Aka – 21.5.2009 2m 5f (q, be); Cís – 4.6.2009 1m (w, be) 1m 1f (w, sw); ýer – 24.5.2007 1m (q, be), 26.5.2009 3m 6f (q, be); Dou – 25.5.1992 2f (l, be), 29.6.1992 3f (s, be); DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 2000 3ex (t-dh, ek), 2001 3ex (t-dh, ek) 6ex (j, be); Kom – 2001 1ex (l, ek) 9ex (l, be), 2001-2002 4m (l); Kar – 12.5.2000 1m 1f (vinice, is); Lko – 1.6.2002 1m 1f (s); Obo – 19.6.2008 1m 1f (t-s, be); Srb – 9.6.2009 2m 4f (m, be). Na keĜích a mladých stromech pĜedevším dubových porostĤ, také v sadech.

Argiope bruennichi (Scopoli, 1772): PAL–Tran (Af); csd, a, –, TM. ýK. Bub – 22.6.2009 2j (w, sw, si); ýer – 24.7.1999 1m (q, sw), 3.8.2000 1f (q-z, sw), 26.7.2001 6m 2f 2j (q-z, sw); Kod – 2005 (s, is); Rad – 27.8.2000 10f (s); Srb – 6.5.1995 (kokon, leg. AK), 28.8.1996 2f (e, is); Újc – 30.7.2001 1f (t-okraj, sw); Úje – 30.7.2001 3m (x, sw). Tento kĜižák nápadného zbarvení se na území ýR (s výjimkou jižní Moravy) až do 90. let minulého století nevyskytoval (z toho dĤvodu byl rovnČž zaĜazen do ý ervené knihy jako vzácný a ohrožený druh). V záĜí 1991 byla objevena velmi poþetná populace na vojenském cviþišti v Milovicích a od té doby se tento druh velice rychle rozšíĜil, pĜiþemž expandoval do všech otevĜených biotopĤ kromČ nejvyšších poloh.

Cercidia prominens (Westring, 1851): HOL; cs, i, –, TM. Dou – 11.5.1960 1m (s, pt); Kaþ – 5.9.1991 1m 1f (s, si); Kal – 29.6.2009 1f (t-d, sw); Kod – 18.10.–1.11.2008 2j (suchá m, sw); Kom – 1959 1j (l); Lko – 12.5.1994 1m (q, sw), 1.6.2002 1f (s); Nav – 3.8.2000 3f 2j (l, sw), 27.6.2001 2j (l, sw) 1j (l, si), VII.-IX.2001 6f (l+t-d, is+si); SvJ – 10.9.1997 1m (s); Újc – 30.7.2001 1f (t-d, sw), 23.9.2001 2j (t-s, si, leg. JS). NejþastČji na vĜesu, také na mokĜadech, v ýeském krasu také na xerotermech.

Cyclosa conica (Pallas, 1772): HOL (Af); cs, a, –, (T)M. ýer – 8.5.2001 1j (q, is), 23.8.2001 1j (q-z, sw), 25.6.2006 1j (t, sw); DĜí – 2001 1f (j, be); Kod – 18.10.–1.11.2008 1j (s, be) 1j (n, is) 1j (b, be); Kot – 17.6.2009 2f (t-p, sw); Kom – 2001–2002 1f 46j (l); Nav – 24.8.1999 1j (l, be), 31.8.1999 1j (t-b, be) 2j (t-d, be) 2j (t-d, sw), 3.8.2000 1j (l, sw); Obo – 21.9.2008 2j (t-s, sw); Vel – 1.10.1991 2j (t-suĢ, be), 25.5.1992 1m 1j (t-h, sw). Lesní druh hojnČ se vyskytující na keĜích a nízkých vČtvích stromĤ.

48 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Gibbaranea bituberculata (Walckenaer, 1802): PAL–Tran (Af); C, i, –, T(M). Aka – 13.5.2008 1f (q, be) 2m 6f (q, sw) 2m 4f (q, si), 21.5.2009 4m 4f (q, sw) 1f (q, si); ýer – 26.5.2009 1m 1f (q, be); Dou – 25.5.1992 1f (l, sw), 16.5.1997 1m 1f (s); DĜí – 2001 1ex (t- dh, ek) 1f (s, is); Chl – 30.8.1994 7j (q, sw) 2j (q, be); Kod – 28.5.–18.6. 2005 1f (s, pt), 18.10.–1.11.2008 2j (l. be) 1j (s, sw); Kom – 1959 3ex (l), 2001–2002 2f (l); Nav – 8.5.2001 2m (l, is); Kar – 1894, 1929 (leg. J. Obenberger), 23.5.1984 2f (okraj cesty, leg. Švácha), 12.5.2000 1m 1m (t-d, si) 9m 8f (t-d, sw) 2f (p, sw), 19.6.2008 1m 1f (t-d, sw); Lko – 1.6.2002 1m 1f (s); Nav – 2.6.1999 1f (l, be); Obo – 8.5.2008 1ex (t-s, be); Rad – 25.4.1998 1f (s); Srb – 21.5.1973 1m 1f (is, leg. VR), 19.10.1997 1j (t-okraj, is) 1j (t-d, sw), 22.9.2001 1j (l, sw, leg. JS). Druh preferující xerotermy, pĜedevším skalní stepi a oslunČné lesní okraje.

Gibbaranea gibbosa (Walckenaer, 1802): EUR (Af, Az); cs, i, –, TM. Dou – 25.5.1992 1f (l, be); Kaþ – 16.7.1992 1f (s, be). Druh žije na keĜích xerotermních svahĤ a skalních stepí, zjištČn i v sadech.

Hypsosinga albovittata (Westring, 1851): PAL–Tran (Af); cs, i, –, TM. Dou – 25.5.1992 1m (l, be) 2f (sw); Kom – 8.6.1959 2m 4f (l, is),24.8.1959 1f (l, is), 16.6.1960 1f (l, is); Kot – 10.4.1962 1j (s, is), 4.6.1962 1m (s, is), 21.6.1962 1f (s, is), 1963 (s). Druh preferující xerotermy, pĜedevším skalní stepi.

Hypsosinga sanguinea (C. L. Koch, 1844): PAL–Tran; cs, a, –, (T)M. Kom – 1959 5ex (l); Lko – 1.6.2002 1f (s); Nav – 27.6.2001 3f (l, sw); Pls – 3.9.2001 1j (l, si, leg. JS); Rad – 20.6.1989 2f (s, sw); 5 Zla – 1.6.2002 1f. Druh preferující xerotermy, pĜedevším skalní stepi a oslunČné lesní okraje.

Larinioides sclopetarius (Clerck, 1757): HOL; sm, i, –, M. Srb – 4.6.2009 1m 5f 1j (i-stanice, is). PĜevážnČ v umČlém prostĜedí lidských sídel, þasto velmi hojnČ na budovách, mostech a jiných stavbách v bezprostĜední blízkosti vody, sporadicky i ve volné pĜírodČ. Obþas masový výskyt.

Larinioides suspicax (O. P.-Cambridge, 1876): PAL–E-T, Me; cs, a, –, TM. Syn.: Larinioides folium (Schrank, 1803) Bub – 22.6.2009 1j (w, sw); Mlý – 2.6.2009 2f (w, sw); Srb – 9.6.2009 1f (m, sw). Na vegetaci litorálu rybníkĤ, pĜilehlých mokĜadĤ a vlhþích luk.

Mangora acalypha (Walckenaer, 1802): PAL–Westp; csd, a, –, TM. Aka – 13.5.2008 1j (q, be) 2m 11j (q, sw), 21.5.2009 8m 2f (q, sw); ýer – 18.7.1997 1m 2f (q, sw), 25.9.1999 1j (q, sw), 16.5.2000 9f 1f 1j (q, sw) 2f (be), 18.7.2000 1j (q, sw), 5.9.2000 17j (q, sw) 1j (q, be), 26.7.2001 1f (q-z, sw), 24.5.2007 1m (q, be) 1m 3f (q, sw); Dou – 20.6.1990 1m 1f (u, sw), 25.5.1992 1j (l, be) 1m 1f (sw); Hom –25.5.1995 3m 7j (z, sw), 25.10.1995 1j (z, si), 18.6.2009 3f (q, sw); Chl – 30.8.1994 1j (q, be); Kaþ – 14.10.1990 1f 1j (s, be), 17.10.1991 1j (s, sw), 5.9.1991 3j (s, sw); Kal – 29.6.2009 1f (t-d, sw); Kob – 30.7.2001 1j (l, sw); Kod – 2005 (s, is), 18.10.–1.11.2008 1j (s, be) 2j (l, be) 1j (suchá louka, sw) 2j (t-s, sw) 2j (s, sw); Kom – 8.6.1959 1m (l, is), 1959 1ex (l), 2001–2002 15j (l); Kot – 24.4.1963 1j (s, is), 30.6.–28.7.1996 1f (r, ht), 17.6.2009 1m 1f (t-p, sw); Krs –1959; Lko – 12.5.1994 2m 20j (q, sw), 8.9.1994 10j (q, sw), 25.5.1995 1j (q, be) 2m 3f 4j (q, sw), 25.10.1995 6j (q, si), 1.6.2002 1m 1f (s); Nav – 5.5.1999 4j (t-d, sw), 2.6.1999 2m 1f (l, sw),

49 BOHEMIA CENTRALIS 30

14.7.1999 1f (s, sw), 24.8.1999 5j (s, sw) 1j (l, be) (1j (l, sw), 30.8.1999 5j (t-b, be) 1j (t-b, si), 1.10.1999 2j (t-b, sw), 3.8.2000 7j (l, sw), 27.6.2001 1m (l, sw); Nhe – 5.10.1989 1j (t-b, si); Obo – 21.9.2007 1j (t-d, si) 2j (p, sw), 21.9.2008 1j (p, sw); Ple – 12.7.1990 1m (l, sw), 25.4.1991 2j (l, si), 3.10.1991 1j (l, sw); Rad –20.6.1987 5m 2f (s, sw), 1.8.1987 1f (s, sw) 1f (w, sw), 14.6.1988 1f (s) 1m (t, sw), 20.6.1989 2m (s, sw), 5.4.1998 1j (s); Rek – 16.6.1995 1m 3f 1j (z, sw) 1f (z, be); Srb – 9.6.2009 3f (m, sw); Újc – 30.7.2001 1j (t-okraj, sw) 1j (t-d, sw) 1j (t-d, sw), 22.9.2001 1j (l, sw, leg. JS); Úje – 30.7.2001 1j (x, sw); Vys – 16.7.1992 1f (t-d, sw); Zla – 1.6.2002 1f. Velmi hojný druh otevĜených biotopĤ, pĜedevším luk, ale také polí, lesních okrajĤ, sadĤ apod.

Nuctenea umbratica (Clerck, 1757): PAL–Tran (Af); csm, a, –, (T)M. DĜí – 1999 3ex (t-dh, pa), 2000 19ex (t-dh, ek) 27ex (t-dh, pa), 2001 10ex (t-dh, ek); Kom – 1999 1ex (l, pa), 2000 10ex (l, pa), 2001–2002 12j (l); Kar – 1929; Rad – 1894; Nav – 27.6.2001 1j (l, be). Na pĜirozených i umČlých stanovištích, v lesích pod kĤrou stromĤ, také na zdech a na dĜevČných konstrukcích.

Singa nitidula C. L. Koch, 1844: PAL–E-A; cs, i, –, TM. Srb – 9.6.2009 2m 11f 7j (m, be) 1m 1f (m, sw) 6f (e, si) 1m 5f (e, sw). MokĜadní druh.

Zilla diodia (Walckenaer, 1802): PAL –Westp; cs, i, –, M. Aka – 21.5.2009 1f (q, be); DĜí – 1999 1f (t-dh, ek), 2000 1f (t-dh, ek), 2001 2f (t-dh, ek); Kom – 2001–2002 4j (l); Mlý – 2.6.2009 1f (a, sw); Obo – 8.5.2008 1f (t, be) 2m (t, sw); Rad – 1.8.1987 1f (s, sw), 14.6.1988 1f (t, sw); Ska – 3.8.2009 1f (s, sw); Vel – 25.5.1992 1m 1f (t-h, sw). Ve svČtlých lesích na keĜích a vČtvích borovic a dubĤ, na kamenitých svazích.

Lycosidae Alopecosa accentuata (Latreille, 1817): PAL–Eastp, eM; cs, a, –, TM. Bou – 10.4.1991 2m (l, si); Dou – 11.5.–16.6.1960 4m 2f (s, pt), 8.4.1992 2f (l, is); Kod – 17.5.1966 2m 2f (l, is), 13.4.–17.5.1966 3m 1f (l, pt), 17.4.–27.5.1968 23m 3f (l, pt), 24.10.1970–23.4.1971 1m (s, pt), 9.–24.9.2005 33m 19f (s, pt), 11.7.2006 1f (l, pt, leg. PD), 18.9.2006 1j (l, pt, leg. PD)18.10.–1.11.2008 1j (s, is) 1j (l, is); Kom – 1959 5ex (l), 18.5.1965 3m (l, pt), 28.4.–25.5.1966 3m 3f (l, pt); Kot – 1963 (s), 15.4.2000 2f (s, is); MoĜ – 14.4.–3.6.1960 14m 3f (s, pt); Obo – 1.4.–8.5.2008 1f (f, pt), 8.5.2008 1f (t, be); Rad – 20.6.1987 1f (s, is), 30.4.1988 2m 1f (s, pt) 1m (s, is), 14.6.1988 1m 5f (s, pt), 5.4.1998 1m 1f (s), 25.4.1998 2m 1f (s), 8.7.1998 1f (s, yt), 8.7.–5.8.1998 1f (s, pt); Škr – 6.5.1960 1m (s, is). Suchomilný druh preferující skalní stepi a lesostepi.

Alopecosa aculeata (Clerck, 1757): HOL–eM; C, i?, –, M. Rad – 10.5.1988 1f (w, is), 14.6.1988 2m (w, pt) 1f (s, pt); Srb –1929. Preferuje suché okraje borĤ. Pozn.: Donedávna byl pod tímto jménem uvádČn v rámci ýR mnohem hojnČjší druh Alopecosa taeniata.

Alopecosa cuneata (Clerck, 1757): PAL–Tran, eM; csd, a, –, TM(O). ýer – 5.4.–12.6.2001 4m (q-z, pt), 26.7.–23.8.2001 1f (q-z, pt); Dou – 11.5.1960 33m 10f (s, pt), 30.6.1989 1m 1f (l, is), 24.10.1970–23.4.1971 1m (s, pt); Kod – 9.–28.5. 2005 5m 1f (s,

50 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras pt); Kom – 1.4.1999 2f (l, is);, 7.9.2006 1f (l, pt); Kot – 1963 (s); MoĜ – 14.4.–3.6.1960 10m (s, pt); Obo –1.4.–8.5.2008 11m 4f (m, pt) 1m (f, pt), 8.–23.5.2008 6m (m, pt); Rad – 1894, 14.6.1988 1m (s, pt), 30.4.1998 1m (s, pt), 10.5.1988 1m (w, pt), 14.6.1988 1m (w, pt) 1m (s, pt), 5.4.1998 2m (s), 25.4.1998 3m 1f (s); Rek – 21.4.1994 1m 1f (z, is); Srb – 13.5.1979 (is); Škr – 6.5.1960 1m (s, is). TémČĜ všudypĜítomný druh nezastínČných stanovišĢ.

Alopecosa inquilina (Clerck, 1757): PAL–Eastp, eM; cs, i, –, M. Nav – 2.6.1999 1f (l, is), 28.7. 1999 1f (l, is). Suchomilný druh, nejþastČji na okrajích lesĤ a na svČtlinách.

Alopecosa pulverulenta (Clerck, 1757): PAL–Tran, Af; csd, a, –, TMO. Aka – 13.5.2008 1m (q, is), 21.5.2009 1f (q, si); ýer – 5.4.–12.6.2001 2m 1f (q-z, pt), 26.7.– 23.8.2001 1f (q-z, pt); Kod – 9.– 28.5. 2005 5m (s, pt); Kom – 12.5.2000 1f (s, is); Nav – 20.4.–5.5.1999 1m (t-d, pt); Obo – 1.4.–8.5.2008 1m (m, pt), 8.5.2008 1m (p, si), 8.– 23.5.2008 1m (p, pt); Rad – 10.5.1988 1m (w, pt). TémČĜ všudypĜítomný druh zastínČných i nezastínČných suchých i vlhþích stanovišĢ.

Alopecosa schmidti (Hahn, 1835): PAL–Eastp; C, R, LR, T. Kar – 18.4.1954 1f (s, is, leg. P. Starý); Škr – 6.5.1960 1j (s, is). Termofilní a xerofilní druh skalních stepí a písþin.

Alopecosa sulzeri (Pavesi, 1873): EUR–ME (Az, Kz); C, R, –, T. ýK. Dou – 16.6.1960 16m 4f (s, pt), 30.6.1989 1f (l, is), 16.5.1997 1f (s, is); Kod – 18.5.– 21.10.1965 90m 21f 4j (l, pt), 23.3.–30.8.1966 25m 14f 1j (l, pt), 27.5.–15.7.1968 18m 1f (l, pt), 24.4.–24.9.2005 73m 20f (s, pt), IX. 1968 2m; Kom – 1959 25ex (l);, 18.6.2006 2m 2j (l, pt), 28.5.2005 1m (l, pt), 15.6.2005 2m (l, pt), 1.6.2007 1m (l, pt), 10.8.2007 1j (l, pt), 6.6.2008 2m (l, pt), 27.5.2009 9m (l, pt) Kot – 21.6.1963 3m (s, is), 18.9.1963 1j (s, pt); Lko – 30.7.2001 1f (s, is); Nav – 18.7.–3.8.2000 1f (s, pt), 8.5.2001 1m 3f (l, is), VII.-IX.2001 1f (s); Rad – 10.5.1988 1m (s, pt), 14.6.1988 4m 2f (s, pt); Srb – 12.5.1940 1f 3j. Charakteristický druh pro pavouþí spoleþenstva šipákových doubrav a oslunČných suchých lesních okrajĤ. Mimo ýeský kras je hojný pĜedevším v Praze, ýeském stĜedohoĜí, stĜedním Povltaví a na Vyšenských kopcích u ýeského Krumlova.

Alopecosa trabalis (Clerck, 1757): PAL–E-T, cs, i, –, TM. Aka – 13.5.2008 1m 1j (q, is); Chl – 19.5.–9.6.1994 1m (q, pt); Kod – 19.7.2006 1j (l, pt, leg. PD), 18.9.2006 1f (l, pt, leg. PD); Kom – 1959 13ex (l), 18.5.–31.8.1965 25m 4f (l, pt), 13.4.– 4.10.1966 6m 1f 1j (l, pt), 12.5.2000 1j (s, is);, 28.5.2005 1m (l, pt), 27.5.2009 1m (l, pt); Kot – 4.6.1963 1m (s, is), 21.6.1963 1m (s, is); Lko – 12.5.1994 1m (q, is), 16.6.1995 1f 1j (q, is), 1.6.2002 2m 1f (s); Nav – 19.7.–9.8.1999 1f (t-d, pt), VII.-IX.2001 2f (l+s+t-d, is+pt); Ple – 25.4.1991 2j (l, si); Srb – 1929; Újc – 30.7.2001 1j (t-d, is). Suchomilný druh vyskytující se na xerotermních stanovištích, zejména na jižních okrajích listnatých lesĤ.

Arctosa figurata (Simon, 1876): EUR–ME (U); C, R, –, T(M). Dou – 18.7.1960 2m (s, pt); Chl – 5.11.1982 1f (q, is); Kob – 22.9.2001 1j (l, si, leg. JS); Kom – 26.5.1959 3m (l, pt), 21.7.1965 1m 1f (l, pt), 25.5.–4.10.1966 5m 4f 3j (l, pt);, 13.6.2007 1f (l, pt, leg. PD), 11.6.2009 2m (l, pt, leg. PD) Kot –21.5.1962 1f (s, pt), 4.6.– 28.9.1963 8m 8f 1j (s, pt), 11.–30.6.1996 1m (r, ht); Lko – VII.–IX.2001; MoĜ – 28.7.– 5.8.1960 1m (s, pt); Rad – 1.8.1987 1m (s, pt).

51 BOHEMIA CENTRALIS 30

Druh skalních stepí, lesostepí a suchých lesních okrajĤ.

Arctosa leopardus (Sundevall, 1833): PAL–E–A, cs, i, –, (T)M. Nav – 18.7.–3.8.2000 1f (l, pt). Preferuje vlhké otevĜené biotopy, pĜedevším bahnité bĜehy. Lesostep je pro tento druh netypický biotop.

Arctosa lutetiana (Simon, 1876): EUR–eM (U); C, R, –, T(M). Syn.: Tricca lutetiana (Simon, 1876). Dou – 16.6.1960 42m 12f (s, pt), 30.6.1989 1f (l, is); Kar – 1967, VII. 1959 1f (leg. JB); Kob – 22.9.2001 1f (l, si, leg. JS); Kod – 13.4.–28.7.1966 13m (l, pt), 17.4.1968 2f (l, is), IX.1968 1f (det. JB), 17.4.–24.10.1968 47m 6f 8j (l, pt), 9.4.–24.9.2005 103m 16f (s, pt);, 18.6.2006 2m 1f (l, pt, leg. PD), 27.6.2008 1m (l, pt, leg. PD) Kom – 1959 10ex (l), 25.5.1960 2m (l, is), 3.5.–21.10.1965 31m 5f (l, pt), 28.6.–4.10.1966 31m 12f (l, pt), 9.6.2001 1f (l);,28.5.2005 1m (l, pt), 15.6.2005 1m (l, pt), 28.6.2006 6m 1f (l, pt), 19.7.2007 1j (l, is); Kot – 21.6.1962 2m (s, pt), 8.8.1962 2m (s, pt), 10.3.1963 1f (s, is), 25.5.1963 1m 2f (s, is), 9.6.1963 1m (s, is), 28.7.1963 1f 2j (s, is), 15.8.1963 1m 1f 1j (s, is); Lko – 2.–25.5.1995 12m 1f (q, pt), MoĜ – 28.7.1960 1j (s, is, leg. EL); Nav – 3.8.–5.9.2000 1f (l, pt), 8.5.2001 1f (l, is); Obo – 8.– 23.5.2008 3m (f, pt); Srb – 26.9.1973 1f (is, leg. VR), 14.4.1974 1f (is, leg. VR). Lesostepní druh, žijící skrytČ v uzavĜených nevypĜedených norách, ve kterých i loví.

Aulonia albimana (Walckenaer, 1805): EUR–eM (Af,? Az); cs, a, –, TM. Aka – 13.5.2008 1m 1f (q, si), 21.5.2009 2j (q, si); ýer –16.5.–8.6.2000 1j (q, pt), 3.8.2000 1j (q, si); Hom – 1994 1m (z, is); Kod – 27.5.–19.6.1968 1m (l, pt), 24.4.– 18.6.2005 2m 1f (s, pt), 18.8.–24.9.2005 f (s, pt); Kom – 10.3.1962 1j (l, is), 30.6.1965 1f (l, pt), 25.5.1966 1f (l, pt), 2001–2002 1j (l); Kot – 17.6.2009 1f (t-p, si); Lko – 12.5.1994 1f (q-t, si) 4f (q-s, si), 2.– 25.5.1995 2m 1f (q, pt); Nav – 8.5.2001 1j (l, is), VII.-IX.2001 5f (l+s, pt); Obo – 8.5.2008 1m (t-d, si) 1f (p, si), 8.–23.5.2008 1m (t-s, pt); Rad – 20.6.1987 1f (s, is), 1.8.1987 2f (s, is) 2m (s, pt), 16.8.1987 1f (s, is), 10.5.1988 1m 1f (s, pt) 1f (t, pt), 14.6.1988 5m (s, pt) 8m 3f (t, pt) 8m 2f (s, pt), 23.9.1989 1f (s, pt). Druh otevĜených biotopĤ, konkrétnČ zarostlejších partií skalních stepí, vĜesovišĢ a lesních okrajĤ.

Pardosa agrestis (Westring, 1861): PAL–E-A, eM; sd, a, –,TM. ýer – 9.6.1994 1f (q, is), 20.5.1999 1m (q, is), 8.–20.6.2000 1f (q, pt), 5.9.2000 1f (q, pt), 8.5.2001 1f (q, is), 26.7.2001 1m 2f (q-z, si), 26.7.–23.8.2001 2f (q-z, pt), 14.5.2002 10m 2f 2j (q, is), 23.7.2002 1f (q, is); DĜí – 2000 1m (t-dh, ek); Hom – 25.5.1995 3m 1f (z, is); Chl – 19.5.–9.6.1994 2m (q, pt); Rek – 9.6.1994 1m 2f (z, is), 16.6.1995 1m (z, is); Srb – 9.6.1983 1f (f, is), 11.5.2005 1m (q, is). Typický agrobiont, vedle polí se hojnČ vyskytuje také na ruderálních plochách. PĤvodním stanovištČm druhu jsou zĜejmČ pravidelnČ narušované štČrkopískové Ĝíþní náplavy.

Pardosa alacris (C. L. Koch, 1833): EUR–ME?; cs, i, –, T(M). ýer – 18.6.1997 1m (q, is) 1m 1f (q, si, leg. V. Pfleger); Dou – 28.4.2009 4m (l, is); Kaþ – 2.4.1990 1m (s, is); Kar – 12.5.2000 2m (t-d, is); Kod – 9.4.– 18.6. 2005 m f (s, pt), 18.6.– 23.7.2005 200m (s, pt); Kom – 26.5.1959 10m (l, pt), 7.5.2009 1m (l, is), 27.5.2005 1m (l, pt), 11.6.2009 1m (l, pt); Kot – 19.5.–29.9.1996 5m 3f (r, ht), 17.6.2009 1m (t-p, si); Lko – 12.5.1994 2m (q, is), 25.5.– 16.6.1995 24m (q, pt), 16.6.1995 1m (q, is); Nav – 5.5.1999 2m (s, is), 20.4.–19.7.1999 17m (t-d, pt), 20.4.–24.6.1999 4m (t-b, pt); Nhe – 20.5.2009 2m (t-dh, is); Ple – 23.4.2008 17m (l, is); Rek – 16.6.1995 3m 1f (z, is); Srb –29.5.1973 1m (is, leg.

52 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

VR); Sta – 27.4.2009 19m 2f (t-dh, is); SvJ – 20.5.2009 20m (t-h, is); Vel – 23.4.2009 1m (t- suĢ, is); Vys – 28.4.2009 4m (t-b, is) 1m (t-d, is). Typický druh ekotonĤ mezi skalní stepí a teplomilnou doubravou.

Pardosa amentata (Clerck, 1757): EUR (záp. SibiĜ); csd, a, –, TMO. Ber – 1929 (leg. Khomová); Bub – 22.6.2009 1f (w, sw) 1j (w, si); ýer – 31.8.1999 1j (q, is); Kar – 12.5.2000 1f (t, is); Kod – 23.4.1971 2m 1f (e, is); Lko – 25.5.1995 1j (q, sw); Mlý – 2.6.2009 1m (w, si) 3f (w, sw) 1f (a, si); Obo – 8.5.2008 2m 1f (t, si), 8.–23.5.2008 10m 10f (p, pt); Obo – 19.6.2008 2f (p, sw); Rad – 28.6.1987 17f (w, sw), 1.8.1987 1f (w, is), 18.4.1988 53m 1f (w, pt), 30.4.1988 15m 1f (w, pt) 1m (t, si), 10.5.1988 15m 1f (w, pt) 17m 5f (w, is), 14.6.1988 1f (t, sw), 20f (w, sw), 72m 29f (w, pt); Srb – 9.6.1983 10m 3f (e, pt) 5m (e, is), 9.6.2009 8f (e, si) 1f (e, sw); Nav – 24.6.–19.7.1999 1m (t-b, pt). Nenároþný, velmi hojný a široce rozšíĜený druh obývající širokou škálu mokĜadních biotopĤ.

Pardosa bifasciata (C. L. Koch, 1834): EUR–eM; C, i, –, T. Dou – 16.6.1960 64m 69f 55j (s, pt), 30.6.1989 1m 1f (l, is), 29.6.1992 1f (l, is); Kod – 13.6.– 6.7.1966 1m (l, pt), 17.4.–24.10.1968 15m 4f 1j (l, pt), 24.4.– 23.7. 2005 9m 1f (s, pt), 19.7.2006 1f (l, pt, leg. PD); Kom – 1959 75ex (l), 30.6.1965–26.7.1965 5m 2f (l, pt), 26.7.– 30.8.1966 9m 24f (l, pt); Kot – 18.9.1962 3f (s, is), 23.8.1962 1f (s, is), 22.6.1963 1f (s, is), 24.6.1963 1m (s, is), 21.7.1963 2f (s, is), 5.8.1963 1f (s, is), 18.9.1963 1f (s, is), 11.– 30.6.1996 3m 2f (r, ht), 28.7.–29.9.1996 1f (r, ht); MoĜ – 28.7.1960 6f (s, is, leg. EL), 1.7.– 5.8.1960 7m 6f (s, pt), 5.8.–5.9.1960 2f (s, pt); Nav – VII.-IX.2001 2f (s, pt); Rad – 1.8.1987 16m 2f (s, pt) 2f (s, is), 13f (s, yt), 14.6.1988 3m 2f (s, is), 23.5.–26.6.1998 2m 1f (s, pt), 8.7.– 5.8.1998 7f (s, pt), 15.8.–26.9.1998 8f (s, pt); Škr – 6.5.1960 27j (s, is). Vzácný slíćák stepí v nejteplejších oblastech republiky.

Pardosa hortensis (Thorell, 1872): PAL–Westp; csd, i, –, T. Aka – 13.5.2008 1f (q, is); ýer – 16.5.2000 1f (q, is); Hom – 18.6.2009 1f (q, is); Chl – 28.4.1994 1m 2f (q, is); Kar – 1894, 10.6.1959 1f (t-okraj, is, leg. JB); Kom – 15.4–3.5.1966 1m (l, pt), 12.5. 1m 3f (s, is); Nav – 8.5.2001 1f (l, is); Obo –1.4.–8.5.2008 2m (m, pt), 8.– 23.5.2008 7m (m, pt); Srb – 11.5.2005 1f (q, is). Termofilní a xerofilní druh preferující oslunČné okraje lesĤ, proniká i do kulturních biotopĤ, napĜ. do vinic.

Pardosa lugubris (Walckenaer, 1802): PAL–Tran; csd, a, –, TMO. ýer – 18.6.1997 1m (q, is), 26.4.–16.5.2000 1m (q, pt); Hav – 2.6.2009 1m (w, si); Hom – 18.6.2009 1m (q, is); Kar – 12.5.2000 1m (t-d, is); Kom – 1959 145ex (l); Lko – 12.5.1994 7m (q, is), 25.5.–16.6.1995 16m (q, pt); Nav – 2.–24.6.1999 1m (t-d, pt); Obo – 8.5.2008 5m (t, si) 1m (t-d, si) 1m (p, si), 8.–23.5.2008 1m (t-s, pt) 13m (f, pt); Ple – 23.4.2008 1m (l, is); Rad – 8.7.–5.8.1998 2f (s, pt); Rek – 20.10.1997 2m (z, pt, leg. MAn). Žije na lesních okrajích a svČtlinách od nížin po horské polohy. Donedávna byly pod tímto názvem uvádČny další dva druhy (P. alacris a P. saltans).

Pardosa monticola (Clerck, 1757): PAL–Tran; cs, a, –, (T)M. Kom – 19.6.2008 1f (l, is); Kom – 19.6.2008 1f (l, is, leg. PD); Kot – 4.7.1962 1m (s, zp); Srb – 8.5.1968 1m (s, is); Škr – 6.5.1960 1f (s, is). Druh vázaný na travnaté porosty všech výškových stupĖĤ.

53 BOHEMIA CENTRALIS 30

Pardosa paludicola (Clerck, 1757): PAL–Tran (Af); cs(d), i, –, (T)M. Obo – 19.1.–1.4.2008 1m (p, pt), 1.4.–8.5.2008 2f (p, pt), 8.5.2008 4f (p, si) 1f (p, sw), 8.– 23.5.2008 2f (p, pt). Vlhkomilný druh obývající okraje rybníkĤ a Ĝíþní bĜehy.

Pardosa palustris (Linné, 1758): HOL–eM; csd, a, –, TMO. Kom – 1959 1j (l); Lko – 11.6.1998 1m (q, is); Rek – 16.6.1995 1f (z, is); Rad – 20.6.1987 1m (s, is), 1.8.1987 1m (s, pt); Srb – 15.7.1973 1f (is, leg. VR). Typicky luþní druh, který je schopen obývat Ĝadu dalších nezastínČných biotopĤ vþetnČ kultur.

Pardosa prativaga (L. Koch, 1870): PAL–E-T; csd, a, –, TM. Aka – 13.5.2008 1m (q, is); Bub – 22.6.2009 3f (w, sw) 1f (w, si); ýer – 21.4.–26.6.2006 1f (q, pt); Dou – 18.7.1960 1f (s, pt); Kod –28.5.–18.6. 2005 1m (s, pt); Kot – 21.5.1962 2m (s, pt); Mlý – 2.6.2009 1m (w, si); Obo – 8.5.2008 3m 1f (p, si) 1f (p, sw), 8.–23.5.2008 3m 2f (p, pt); Rad – 10.5.1988 1m (s, pt), 14.6.1988 2m 2f (w, pt); Srb – 1m (leg. FM), 9.6.2009 3m 8f (e, si) 5f (e, sw). Vlhkomilný druh, pĜedevším na podmáþených loukách a pĜíbĜežních mokĜadech, pronikající i do polních kultur.

Pardosa pullata (Clerck, 1757): PAL–E-A; csd, a, –, TMO. ýer – 8.5.–12.6.2001 1m (q-z, pt); DĜí – 2001 1m 1f (t-dh, ek); Kod – 24.4.–28.5. 2005 1m (s, pt); Kom – 25.5.1966 1f (l, pt); Obo – 1.4.–8.5.2008 1m (m, pt), 8.–23. 5.2008 1m 2f (m, pt); Rad – 10.5.1988 1m (s, pt). TémČĜ všudypĜítomný druh, zejména na otevĜených, rĤznČ vlhkých stanovištích.

Pardosa riparia (C. L. Koch, 1833): PAL–Tran, eM; cs, a, –, TMO. Kom – 28.6.1966 1f (l, pt). Obývá vČtšinou reliktní pĜirozené biotopy nejrozmanitČjšího typu (skalní stepi, alpinské sutČ, zachovalé listnaté lesy aj.)

Pardosa saltans Töpfer–Hofmann, Cordes et von Helversen, 2000: EUR–ME-At; C, i, TM. Bou – 28.4.2009 17m 1f (t, is); Dou – 28.4.2009 3m (t-h, is); Jav – 25.4.1991 4m 1f (t-dh, si); Kar –24.5.1999 (t, is), 12.5.2000 3m (t-d, is); Kod – 24.4.–28.5. 2005 51m (s, pt), 28.5.– 18.6. 2005 3m (s, pt),; Kom – 26.5.1959 1m (l, pt);, 18.6.2006 1m 3f 1j (l, pt), 11.6.2009 1m (l, pt); Krs –23.4.2009 22m 1f (t-suĢ, is); Lko – 12.5.1994 2m (q, is), 25.5.–16.6.1995 17m (q, pt); Nav – 20.4.–5.5.1999 66m (t-d, pt), 5.5.–2.6.1999 474m (t-d, pt), 2.–24.6.1999 95m (t-d, pt), 20.4.–5.5.1999 124m (t-b, pt), 5.5.–2.6.1999 759m (t-b, pt), 2.–24.6.1999 100m (t-b, pt), 24.6.–9.8.1999 20m (t-b, pt); Nhe – 20.5.2009 21m (t-dh, is) 21m (t-d, is); Obo –1.4.– 8.5.2008 1m (t-s), 8.5.2008 7m (t, si) 7m 1f (t-d, si), 1m (t-d, sw), 8.–23.5.2008 6m (t-s, pt) 1m (f, pt); SvJ – 20.5.2009 4m (t-h, is); Vel – 23.4.2009 212m (t-suĢ, is); Vys – 28.4.2009 41m 1f (t-b, is) 16m (t-d, is). Druh vázaný na zastínČná stanovištČ teplomilných doubrav, dubohabĜin, v nižších polohách i buþin.

Pardosa wagleri (Hahn, 1822): EUR–eM (Boh.); cs, V, CR, T. ýer – 26.4.–16.5.2000 1m (q, pt), 13.6.2001 3m 2f 1j (q, is), 14.5.2002 2f (q, is), 23.7.2002 1f (q, is), 2.6.2005 2m 4f 5j (q, is), 12.9.2005 15j (q, is), 13.10.2005 1f 12j (q, is), 21.4.2006 3j (q, is), 21.4.–26.6.2006 1j (q, pt), 21.4.2006 8j (q, is), 10.8.2006 1f 6j (q, is), 5.8.2008 1j (q,

54 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras is), 29.7.2009 5j (q-dno pod jižní stČnou) 5j (q-dno pod severní stČnou v lomové suti v bezprostĜední blízkosti doþasných tĤní). Po 105 letech první nález tohoto druhu na území ýech (Nosek 1895: Davle u Prahy, podél potoka).

Pirata hygrophilus Thorell, 1872: PAL–E-A; cs, a, –, TMO. Bub – 22.6.2009 7f (w, si); Mlý – 2.6.2009 2f (w, si) 2m (a, sw); Obo – 8.5.2008 2j (t, si) 1f (p, si), 21.9.2008 1j (e, si); Srb – 9.6.2009 1f (e, si). Charakteristický druh otevĜených mokĜadĤ i podmáþených lesĤ.

Pirata latitans (Blackwall, 1841): EUR–ME (Az); cs, a, –, TM. ýer – 18.6.1997 1m (q, is); Mlý – 2.6.2009 1f (w, si); Srb – 9.6.2009 2m (e, si). MokĜadní druh, na rozdíl od ostatních druhĤ rodu není pĜíliš vázán na vodní hladinu.

Pirata piraticus (Clerck, 1757): HOL (Af); cs, a, –, TMO. Mlý – 2.6.2009 1m 3j (w, si). Druh otevĜených mokĜadĤ hustČ zarostlých bylinnou vegetací.

Trochosa robusta (Simon, 1876): EUR–eM (U); cs, i, –, TM. ýer – 16.6.1995 1f (q, is), 25.10.1995 1f (q, is), 26.4.–5.9.2000 8f 1j (q, pt), 26.4.–16.5.2000 1f (q, pt), 8.6.2000 1f (q, is), 12.6.–26.7.2001 1f (q, pt), 23.8.–11.10.2001 1f (q, pt), 14.5.2002 2f (q, is); Dou – 16.5.1997 (is); Chl – 7.4.–28.4.1994 3f (q, is), 7.4–19.5.1994 2f (q, pt); Hom – 21.4.1994 1m 1f (z, is); Kaþ – 2.4.1990 2f (s, is); Kar – 1999 (leg. PK); Kod – 13.4.– 6.7.1966 3m 2f (l, pt), 17.4.1968 2m 3f (l, is), 6.–27.5.1968 1f (l, pt), 19.6.–15.7.1968 1f (l, pt); Kod – 24.4.–28.5. 2005 3m (s, pt), 18.8.–24.9.2005 f (s, pt); Kom – 1959 1ex (l), 10.6.1965 1m ( l, pt), 23.9.1965 1m (l, pt); Kot – 9.4.–23.8.1962 11m 4f (s, pt), 31.3.1963 1m 1f (s, is), 4.6.1963 1m (s, is), 18.7.1963 1f (s, is), 14.9.1963 1m 1f (s, is), 2.10.1963 1m (s, is); MoĜ – 14.4.–3.6.1960 4m 1f (s, pt), 28.7.– 5.9.1960 1m 4f (s, pt); Rad – 1894, 30.4.1988 2m 1f (s, pt), 23.9.1989 2f (s, pt), 5.4.1998 1f (s); Rek – 21.4.1994 1f (z, is); Srb – 12.5.1940 1f; SvJ – 27.10.1991 1f (s, si); 26.5.1994–20.5.1995 1f (k, pt); Škr – 6.5.1960 1m (s, is). Druh skalních stepí a zakrslých teplomilných doubrav.

Trochosa ruricola (De Geer, 1778): PAL–Tran; csd, a, –, TM. ýer – 5.4.–8.5.2001 2m (q-z, pt); Hom – 21.4.1994 1m (z, is), 25.5.1995 1f (z, is) 1f (z, sw); Kar –1894; Krs – 1959; Obo –1.4.–8.5.2008 1m 1f (f, pt), 8.–23.5.2008 1f (p, pt); Rad – 20.6.1987 2m (s, pt), 1.8.1987 1f (s, pt), 10.5.1988 1m 1f (w, pt), 14.6.1988 5m 1f (w, pt); Srb – 9.6.2009 1m 3f (e, si). Druh žijící na pobĜeží vod a na vlhkých loukách, také na polích a v sadech vþetnČ mČstských periferií.

Trochosa terricola Thorell, 1856: HOL; csd, a,–, TM(O). ýer – 6.4.–8.11. 1m (q, pt), 18.6.1997 1f (q, si); Dou – 11.5.–16.6.1960 2m 35f (s, pt), 16.5.1997 1f; Chl – 5.11.1982 1m 2f (q, is), 30.6.1989 1f (l, is), 8.4.1992 1m 1f (l, is); Kod – 13.4.–6.7.19661 4m 16f (l, pt), 17.4.–27.5.1968 8m 10f (l, pt), 29.8.–24.10.1968 1m 1f (l, pt), 24.10.1970–23.4.1971 1m (s, pt), 9.4.–24.9.2005 5m 11f (s, pt); Kom – 1959 52ex (l), 10.3.1962 1m (l, is), 3.5.–23.11.1965 22m 27f 22j (l, pt), 28.6.–4.10.1966 17m 53f 1j (l, pt), 5.11.1982 4m (l, is);, 28.5.2005 1j (l, pt), 10.8.2007 18j (l, pt), 27.5.2009 1f (l, pt); Krs – 1959; Lko – 8.9.1994 1f (q, is); MoĜ – 28.7.1960 1f (s, is, leg. EL), 5.11.1982 2f (is), 14.4.– 3.5.1960 1m (s, pt), 5.8.–5.9.1960 1f (s, pt); Nav – 5.5.–31.8.1999 9m 11f (t-d, pt), 20.4.– 25.6.1999 34m 11f (t-b, pt), 3.8.–5.9.2000 2f (l, pt), 8.5.2001 3f (l, is); Obo – 21.9.2007 1m

55 BOHEMIA CENTRALIS 30

(t-d, si), 19.1.–1.4.2008 7m 2f (t-s, pt) 1m (f, pt), 1.4.–8.5.2008 2m (m, pt) 2m (m, pt) 9m (t-s, pt) 3m (f, pt); Pls –22.9.2001 1f (l, si, leg. JS); Rad –20.6.1987 1f (s, pt), 25.4.1998 1f (s), 20.6.1989 1m 3f (t, pt); Srb – 26.9.1973 1m 4f (is, leg. VR), 2.3.1974 1m 2f (is, leg. VR), 13.5.1979 1m (is), 9.6.1983 1f (q, is); Tob – 5.11.1982 4m (is); Újc – 30.7.2001 1f (t-d, is), 3.9.2001 1m (t, si). Typický ekotonový druh, žijící i v polních kulturách.

Xerolycosa miniata (C. L. Koch, 1834): PAL–E-T; cs. i, –, TM. ýer – 18.6.1997 1f (q, si, leg. V. Pfleger), 20.5.1999 2f (q, is), 16.5.–5.9.2000 8m 6f (q, pt), 8.6.2000 1m 1f (q, is), 24.5.2007 2f (q, is); Srb – 9.6.1983 2m 1f (q, is). Suchomilný druh preferující písþiny, též na skalních stepích.

Xerolycosa nemoralis (Westring, 1861): PAL–Tran (Af); cs, a, –, TMO. Aka – 21.5.2009 1m 2f (q, is); ýer – 20.6.–6.9.2000 5m 2f (q, pt), 19.7.1999 1f (q, is), 26.7.2001 1m (q-z, si); Kal – 29.6.2009 1m (t-d, is); Kar – 1894; Kod – 13.6.–6.7.1966 1m (l. pt), 19.6.–30.7.1968 1m 1f (l, pt), 28.5.–18.8.2005 8m 1f (s, pt); Kom – 26.7.1966 1m (l, pt); Kot – 11.6.–28.7.1996 4m (r, ht); Nav – 24.6.–19.7.1999 1m (t-d, pt), VII.-IX.2001 2f (s, pt); Nhe – 5.10.1989 1f (t-b, si); Rad – 10.5.1988 1f (t, pt), 1m (s, pt), 14.6.1988 1m (s, pt), 6.8.1989 1f (s, pt); Rek – 9.6.1994 1f (z, is), 16.6.1995 1m 1f 1j (z, is). Preferuje borové lesy, zejména jejich okraje a pĜilehlé suché biotopy.

Pisauridae Pisaura mirabilis (Clerck, 1757): PAL–Tran; csd, a, –, TM. Aka – 13.5.2008 1f (q, sw), 21.5.2009 1f (q, sw); Bou – 29.6.1992 1f (t-s, sw); Bub – 22.6.2009 1m 2f (w, sw); ýer – 8.9.1994 1j (q, be), 18.6.1997 1j (q, be), 31.8.1999 6j (q, sw), 5.9.2000 1j (q, be); Dou – 16.6.1960 1m (s, pt), 20.6.1990 1m (u, sw), 1.10.1991 1j (l, si), 29.6.1992 1f (l, sw), 16.5.1997 1m; Hom – 25.5.1995 3f 1j (z, sw); Chl – 30.8.1994 2j (q, sw); Jav – 25.4.1991 1j (t-dh, si); Kaþ – 5.9.1991 1j (s, si) 1j (s, sw),; Kar – 16.5.1997 (is); Klp – 20.7.1998 1j (t, sw); Kod – 18.10.–1.11.2008 1j (suchá m, sw); Kom – 1959 9ex (l), 10.3.1962 1j (l, is); Kot – 1963 (s); Lko – 12.5.1994 1f (q-s, si), 8.9.1994 1j (q, be) 1j (q, sw), 2.–25.5.1995 1m (q, pt), 25.5.1995 1m 1f (q, sw), 1.6.2002 1j (s); Mlý – 2.6.2009 1f (w, sw); Nav – 2.6.1999 1j (l, sw), 24.8.21999 1j (l, be) 6j (l, sw), 3.8.2000 1f 2j (l, sw), 8.5.2001 2j (l, is), 27.6.2001 5j (l, sw); Obo – 8.5.2008 1j (t, si) 1m (t-d, si) 2m 4j (p, sw), 19.6.2008 1j (t-d, sw), 21.9.2008 3j (p, sw); Rad – 20.6.1989 1f (s, sw), 25.4.–23.5.1998 1m 1f (s, pt), 8.7.1998 1m 1f (s, yt); Rek – 25.10.1995 5j (z, be); Srb – 21.5.1973 1f (is), 19.10.1997 30j (t-okraj), 9.6.2009 1f (e, si) 1f (e, sw); Újc – 30.7.2001 1j (t-okraj, sw) 1j (t-d, sw), 22.9.2001 1j (l, sw, leg. JS); Úje – 30.7.2001 1j (x, sw); Vys – 16.7.1992 2f (t-d, sw). Lovþík hajní je témČĜ všudypĜítomný druh na místech s bylinnou vegetací, na otevĜených místech i svČtlých hájích, hojný zvláštČ na ruderálech s porosty kopĜiv. Poznámka: Nosek (1895) uvádí z okolí Karlštejna nález lovþíka vodního (Dolomedes fimbriatus) (1894, 1f pod kamenem). Vzhledem k bionomii a ekologickým požadavkĤm tohoto druhu (mokĜady s hustou pobĜežní vegetací a volnou vodní hladinou) se jedná o problematický a pochybný údaj.

Oxyopidae Oxyopes ramosus (Martini et Goeze, 1778): PAL–E-S; cs, i, –, M. ýer – 18.7.2000 1j (q, sw); Krs – 1959 (t-d). Druh zdržující se na rostlinných patrech rĤzných biotopĤ, od xerotermĤ a vĜesovišĢ po mokĜady.

56 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Zoridae Zora manicata Simon, 1878: EUR–Me (Af); C, R, –, T. Dou – 30.6.1989 1f (l, is), 8.4.1992 1f (l, is) 1f (si), 29.6.1992 1f (l, is); Kaþ – 2.4.1990 1f (s, is); Kod – 13.4.–13.6.1966 1m 1f (l, pt), 9.4.–23.7.2005 7m 6f (s, pt); Kom – 1959 2ex (l), 3.5.–21.7.1965 4m 3f (l, pt), 28.6.1966 2f (l, pt); Kot – 1963; MoĜ – 3.5.–3.6.1960 1m (s, pt); Nav – 8.5.2001 1f 1j (l, is); Rad – 1.8.1987 1f (s, is), 30.4.1988 4m (s, pt), 10.5.1988 1m 2f (s, pt), 14.6.1988 5m 3f (s, pt) 1f (t, pt). Významný druh stĜedoþeských skalních stepí.

Zora nemoralis (Blackwall, 1861): PAL–E-T; cs, a, –, (T)M. Kod – 13.4.–13.6.1966 13m 1f (l, pt), 27.5.–19.6.1968 1m (l, pt), 14.5.1969 2m 1f (t-d, si) 2m 1f 3j (l, si), 24.4.–18.6.2005 3m 2f (s, pt), 18.10.–1.11.2008 1j (t-dh, is); Kom – 1959 2ex (l), 28.5.2005 1f (l, pt); Krs – 1959 (PHV); Lko – 12.5.1994 1m (q, si), 25.5.–16.6.1995 2m (q, pt); Nav – 5.5.–24.6.1999 2m (t-d, pt), 24.4.2001 2j (l, si), VII.-IX.2001 1f (t-d, si); Obo – 21.9.2007 1f 3j (t-d, si); Sta – 27.4.2009 1f (t-dh, si). Druh nižších a stĜedních poloh, hojný na lesostepích a v teplomilných doubravách a borech.

Zora silvestris KulczyĔski, 1897: PAL–E-T, eM; cs, a, –, M. Kaþ – 5.9.1991 1m 1j (s, si); Kod – 6.–27.5.1968 1m (l, pt); Kom – 31.8.1965 1m (l, pt); Nav – VII.-IX.2001 1f (l, si); Obo – 21.9.2007 1f (t-d, si), 1.4.2008 1m (t-d, si), 1.4.–8.5.2008 1m (m, pt), 8.5.2008 3m 2f 1j (t-d, si), 8.–23.5.2008 3m (m, pt), 21.9.2008 1j (e, si); Ple – 25.4.1991 1f (l, is); Rad –6.8.1989 1m (s, pt), 3.9.2001 1f (t, si); Úje – 30.–31.7.2001 1f (t- dh, si). Tato zora žije na lesních i otevĜených biotopech vþetnČ lesostepí a skalních stepí, ale také na mokĜadech, napĜ. v okrajových partiích rašelinišĢ.

Zora spinimana (Sundevall, 1833): PAL–Tran; csd, a, –, TMO. Bub – 22.6.2009 2f 1j (w, sw); DĜí – 2001 2m 2f (t-dh, ek); Kod – 27.5.–19.6.1968 1m (l, pt); Kom – 1959 2ex (l), 10.6.1965 1f (l, pt); Mlý – 2.6.2009 1m 1f (w, si); Lko – 25.5.– 16.6.1995 1m (q, pt); Nav – 5.5.–24.6.1999 2m (t-d, pt), 24.6.–19.7.1999 1m (t-b, pt), VII.- IX.2001 xj (l-d, si); Obo – 1.4.2008 1m (t-d, si), 8.5.2008 2m 2f 4j (p, si) 1j (p, si), 21.9.2008 1m (p, sw); Rad –20.6.1987 1m 1f (s, is), 1.8.1987 1m (s, pt), 16.8.1987 1f (s, is), 14.6.1988 1f (s, pt), 25.4.1998 1f (s, pt), 8.7.1998 1f (s, yt); Srb – 19.10.1997 1f (t-okraj); Újc – 23.9.2001 1j (t-s, si, leg. JS); Úje – 30.–31.7.2001 1j (t-dh, si); Vys – 17.10.1991 1f (t-b, si). Velmi hojný a témČĜ všudypĜítomný druh lesních i nezastínČných biotopĤ, od pĤvodních po znaþnČ narušená stanovištČ.

Agelenidae Agelena labyrinthica (Clerck, 1757): PAL–Tran; cs, a, –, (T)M. DĜí – 2000 1m (t-dh, ek); Nav – 19.7.–19.8.1999 1m (t-d, pt); Srb – 5.2.1978 1f (is, leg. VR); Újc – 30.7.2001 1f (t-d, is). V bylinném porostu od suchých biotopĤ po mokĜady, zejména na lesních okrajích, loukách a pastvinách, též na ruderálech, místy velice hojný.

Allagelena gracilens (C. L. Koch, 1841): PAL–E-A; cs(m), a, –, TM. Syn.: Agelena gracilens C. L. Koch, 1841 Rad – 8.7.1998 1m (s, yt), 5.–15.8.1998 1m (s, pt); Srb – 1929.

57 BOHEMIA CENTRALIS 30

V kĜovinách rĤzných typĤ biotopĤ od xerotermĤ po mokĜady. Typický druh živých plotĤ, místy se vyskytuje masovČ.

Histopona torpida (C. L. Koch, 1834): EUR–ME; cs, a, –, M(O). JeskynČ Martina – 6.10.2001 3m (c-u vchodu, is); Kod – 19.6.–5.7.1968 1m (l, pt), 28.5.– 18.6. 2005 1m (s, pt), 23.7.–18.8. 2005 1f (s, pt), 18.10.–1.11.2008 1f 1j (t-sm okraj, is); Rad – 30.4.1988 2m (s, pt), 10.5.1988 7m 2f (s, pt), 14.6.1988 4m (s, pt) 15m 2f (t, pt), 8.8.1988 1m (t, pt), 20.6.1989 9m 1f (t, pt), 6.8.1989 7m (t, pt); Srb – 26.9.1973 2f (is, leg. VR); Vel – 5.11.1982 1m (is), 1.10.1991 1f (t-suĢ, sw). Velmi hojný ve všech typech lesĤ vþetnČ lesostepí.

Malthonica ferruginea (Panzer, 1804): EUR; csm, a, –, (T)M. Syn.: Tegenaria ferruginea (Panzer, 1804) Lko – 11.6.1998 1m 1f 4j (q, is); Srb – 15.7.1997 2m (t-d, is), 4.6.2009 1f (i-stanice, is); Rad – 6.8.1989 1m (t, sw); Nav – 2.–24.6.1999 1f ( t-b, pt), 9.8. –1.10.1999 2f ( t-b, pt), 31.8.1999 1j ( t-b, si). Výskyt ponejvíce synantropnČ v domech a hospodáĜských staveních, ve volné pĜírodČ v lesích pod kĤrou a v dutých stromech, v prostorách mezi balvany v sutích a na zastínČných skalách.

Malthonica silvestris (L. Koch, 1872): EUR–eM; cs, a, –, M(O). Syn.: Tegenaria silvestris L. Koch, 1872 ýer – 6.4.–8.11.1997 1m 3f (q, pt), 20.4.–20.6.2000 2m 1f (q, pt), 18.7.–3.8.2000 1f (q, pt); Chl – 28.4.– 9.6.1994 4m 1f (q, pt); Kod – 13.4.–17.5.1966 1m (l, pt), 5.11.1982 1f (is), 24.4.–28.5. 2005 1m (s, pt); Kom – 31.8.1965 1j ( l, pt); Srb – 26.9.1973 1f (is, leg. IH); Rad – 10.5.1988 1f (s, pt), 20.6.1989 1m 1f (t, pt); SvJ – 26.5.1994 1f (k, is), 26.5.1994–20.5.1995 26m 10f (k, pt). 20.5.1995 1m 1f (k, is). PĜevážnČ lesní druh, pĜedevším v suĢových lesích.

Tegenaria agrestis (Walckenaer, 1802): PAL–E-T; csd, i, –, TM. Kaþ – 17.10.1991 1f (s, is), 27.10.1991 3f (s, is), 26.9.1973 1f (is, leg. VR); Kar – 13.11.1982 2m 1f (s); Rad – 1.8.1987 3m (s, pt). Velký a nápadný pokoutník obývající skalní stepi, oslunČné okraje lesĤ a další suché biotopy, þastý rovnČž v lidských obydlích.

Tegenaria atrica C. L. Koch, 1843: EUR; sm, a?, –, –. ýer – 31.8.1999 1m 1j (q, is), 3.8.–5.9.2000 2m 1f (q, pt), 26.7.2001 2j (q, is), 26.7.– 23.8.2001 1f (q, pt), 14.5.2002 1f (q, is), 23.7.2001 1f (q, is), 10.8.2005 1m 11j (q, is), 12.9.2005 2f (q, is), 13.10.2005 2j (q, is); Chl – 28.4.1994 2f (q, is), 13.7.–6.10.1994 3m 2f (q, pt); JeskynČ Severní–Dynamitka – 7.10.2001 1f (c, is); Kaþ – 17.10.1991 1f (s, is); MoĜ – 5.11.1982 1m (is); Srb – 1929 (c), 6.3.1973 1f (is, leg. IH). Výskyt pĜevážnČ synantropnČ zejména v kanalizaci, v lomech, pĜirozeným stanovištČm jsou teplomilné doubravy na skalnatých svazích.

Tegenaria domestica (Clerck, 1757): COS; m, a, –, –. Chl – 28.4.–19.5.1994 1m (q, pt). Kosmopolitní druh, žijící pĜedevším synantropnČ, sporadicky nalézán na skalních stepích, suĢových svazích a v suchých doubravách.

58 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Textrix denticulata (Olivier, 1789): EUR; C, i,–, T. Kar –21.6.1979 1m 2f (r, is); Kot – 19.5.–29.9.1996 15m 4f 7j (r, pt); Rad – 1.8.1987 2m (s, pt); Srb – 15.8.1998 121f (r, is). Na oslunČných skalních stČnách a sutích, pod kĤrou stromĤ na lesních okrajích.

Hahniidae Hahnia helveola Simon, 1875: EUR–eM; cs, i, –, M. DĜí – 1999 2f (t-dh, ek), 2000 10f (t-dh, ek), 2001 9f (t-dh, ek), Kom – 2001 1f (l, ek). Lesní epigeický druh v mechu a listovém opadu v listnatých lesích a borech.

Hahnia nava (Blackwall, 1841): PAL–Tran, eM; cs, i, – TM. DĜí – 2000 2ex (t-dh, ek); Kod – 17.5.–13.6.1966 1m (l, pt); Kom – 2000 1ex (l, ek); Obo – 1.4.–8.5.2008 2m (m, pt). Na skalních stepích, též na polích a na výsypkách.

Hahnia pusilla C. L. Koch, 1841: EUR–eM (U); cs, a, –, M. Cís –16.2.1965 1f (t-líska, þ erný topol, si); Kod – 1.4.1965 2f (l, si), 6.7.1966 2f (t-b, si), 6.5.1968 1f (t-b, si); Kom – 23.8.1966 3f (l, si); Nav – VII.-IX.2001 1f (t-d, si); Úje – 30.– 31.7.2001 1f (t-dh, si). Žije v detritu a mechu v lesích všech typĤ. Pražské nálezy pocházejí i z otevĜených xerotermĤ .

Dictynidae Argenna subnigra (O. P.-Cambridge, 1861): EUR–eM (U); cs, i, –, TM. Aka – 13.5.2008 1f (q, sw), 21.5.2009 1f (q, is) 1f (q, be); ýer – 3.8.2000 1f (q-z, is); Kot – 1963 (s), 28.9.1963 1f (s, is). V detritu a mechu skalních stepí, na výsypkách, také v sadech, v ýeském krasu i v lomu.

Brommella falcigera (Balogh, 1935): EUR–ME; C, R, EN, T. Kod – 1.4.1965 2f (l, is, leg. PP). Vzácná termofilní cediveþka skalních stepí, lesostepí a suchých teplomilných doubrav.

Cicurina cicur (Fabricius, 1793): EUR–eM (Kz); csd, a, –, (T)M. ýen – 11.11.1982 2m (is); DĜí – 2001 1m 1f (t-dh, ek); Kar – 13.11.1982 2m (s); 15.6.1992 3m 3f (q, is); Kod – 24.10.1970–23.4.1971 1m (t-suĢ, pt), 18.10.–1.11.2008 1f (t-sm okraj, is) 1j (vlhká m, sw); Kom – 1959 1ex (l), 10.3.1962 1f (l, is), 15.2.1966 1m (l, pt), 23.3.1966 1m (l, pt); Kot – 14.9.1963 1f (s, is); MoĜ – 5.11.1982 1m (is); Obo –21.9.2007 1m 1f (t-d, si), 21.9.2007–19.1.2008 1m (t-s), 19.1.–1.4.2008 1m 2f (t-s); Rad (ŠarbochĤv mlýn) – 1.11.1982 2m (is), 10.5.1988 1f (s, pt); SvJ – 26.5.1994–20.5.1995 4m (k, pt). PĜedevším lesní druh v listovém opadu, pod kameny a tlejícími kmeny, zĜídka i na otevĜených biotopech.

Dictyna arundinacea (Linné, 1758): HOL; csd, a, –, (T)M. Aka – 13.5.2008 1f (q, be) 1m 1f (q, si); Cís – 4.6.2009 1f (w, be); ýer – 18.6.1997 1f 1j (q, be); Dou – 29.6.1992 1m (l, sw); DĜí – 2001 1m (j, be); Hom – 25.5.1995 2m 1f (z, sw); Kom – 29.4.1959 1m 1f (l, sw), 26.5.1959 2f (l, is), 2001–2002 2f 1j (l); Lko – 12.5.1994 9m 5f (q, is), 25.5.1995 3m 3f (q, sw), 1.6.2002 2f (s); Nav – 27.6.2001 1f (l, sw); Ple – 30.9.1991 1f (l, si); Rad – 20.6.1987 1f (s, sw), 8.7.1998 1m (s, yt); Rek – 16.6.1995 1f (z, be); Vys – 16.7.1992 1f (t-d, sw).

59 BOHEMIA CENTRALIS 30

Velmi hojný druh na vrcholech bylin (obvykle loĖských), na rozmanitých otevĜených biotopech od skalních stepí pĜes suché louky a meze.

Dictyna pusilla Thorell, 1856: PAL–Tran, eM; cs, a?, –, M. Rad – 25.4.–23.5.1998 1m (s, pt). Na vČtvích stromĤ v rĤzných typech lesĤ a na lesních okrajích, na pražských lokalitách zjištČn výhradnČ na otevĜených stepních biotopech.

Dictyna uncinata Thorell, 1856: PAL–Tran; csd, a, –, (T)M. Bou – 29.6.1992 1f (t-s, sw); ýer –25.6.2006 1f (t, sw); DĜí – 1999 1f (t-dh, pa); Kom – 8.6.1959 1m (l, is); Mlý – 2.6.2009 2m 1f (w, sw) 1m (a, sw); Obo – 8.5.2008 4m 3f (t, be) 4m 3f (t, sw) 2m (t-d, si) 4m 1f (t-d, sw) 2j (t-d, sw) 2m (p, sw), 19.6.2008 1m 1f (t-s, be) 1m 2f (p, sw), 21.9.2008 1m (t-s, sw); Srb – 4.6.2009 1f (i, is), 9.6.2009 1f (m, be). Na vČtvích stromĤ zejména v kulturní krajinČ: v zahradách, sadech, na živých plotech a na lesních okrajích.

Lathys humilis (Blackwall, 1855): PAL–E-A; C, R, LR, T. DĜí – 2001 1m (t-dh, ek). Druh žijící na stromech, zjištČný na velmi suchých i vlhkých biotopech.

Mastigusa arietina (Thorell, 1871): EUR–eM (U); c, R, VU, TM(O). Kom – 2000 1f (l, ek). V hnízdech mravencĤ na xerotermních svazích, ale i na okrajích horských lesĤ.

Nigma flavescens (Walckenaer, 1830): EUR–ME (Az, Ar); cs, a, –, TM. Aka – 13.5.2008 2m (q, be), 21.5.2009 3m 2f (q, be); Bou – 28.4.2009 1m (t, is); ýer – 18.6.1997 1m (q, be); Dou – 25.5.1992 2m (l, be); DĜí – 1999 2ex (t-dh, ek), 2000 4ex (t-dh, ek), 2001 15ex (t-dh, ek) 16ex (j, be); Kod – 17.5.–3.6.1966 1m (l, pt), 19.5.1972 (s), 18.10.– 1.11.2008 1j (u, sw); Kom – 29.4.1959 3m 3f (l, sw), 26.5.1959 8m (l, is), 2001 10ex (l, be), 2001–2002 33m 34f 59j (l); Lko – 1.6.2002 1m 1f (t); Obo – 8.5.2008 8j (t, be) 5m (t, sw), 19.6.2008 1m (t-s, sw); Rad – 20.6.1987 1m (t, sw), 14.6.1988 1m (s, pt); Sta – 27.4.2009 1m (t-dh, si); Vel – 20.6.1990 1m (t-suĢ, be). Cediveþka hojná v dubových lesích a na lesních okrajích, ale také v sadech. Své sítČ pĜede na jednotlivých listech.

Amaurobiidae Amaurobius fenestralis (Stroem, 1768): EUR (Az, Kz); cs a, –, MO. Kod – 23.4.1971 2j (t-b, si), 17.4.1966 3j (t-b, is), 28.7.1967 1m (t-b, si), 2005 (s, is), 18.10.– 1.11.2008 1m 1j (t-sm okraj, is); Nhe – 5.10.1989 1f (t-b, si); Rad – 1.5.1987 1f (t, si), 28.6.1987 3m (t, pt), 10.5.1988 4m (t, pt), 20.6.1989 4m (t, pt). Velmi hojný druh ve všech typech lesĤ, ve spadaném listí, pod kameny, pod kĤrou stromĤ, v dutinách stromĤ i skal.

Amaurobius ferox (Walckenaer, 1830): HOL; m, i? ; –, –. Bou – 10.4.1991 1f (t-s, is). Preferuje druhotná stanovištČ, pĜedevším ve vlhkých sklepech.

60 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Amaurobius jugorum L. Koch, 1868: EUR–ME; C, i,–, TM. Kod – 3.5.1965 1f (t-b, is, leg. JB); 13.4.–17.5.1966 4m (l, pt), 17.4.–19.6.1968 4m 2f (l, pt), 24.10.1970–23.4.1971 2f (f-suĢ), 23.4.1971 1j (t-b, si), 4.10.1973 3m 2f (is), 9.4.–18.6.2005 11m 2f (s, pt), 18.10.–1.11.2008 1m (t-dh, is) 1f (n, is); Srb – 15.8.1996 5m 5f (f-suĢ, is). PomČrnČ vzácná cedivka, kterou lze nalézt v pavuþinách pod kameny v teplomilných doubravách a na jejich okrajích.

Callobius claustrarius (Hahn, 1833): PAL–E-A; cs, a, –, MO. Kod – 23.4.1971 1f (e, is), 18.10.–1.11.2008 1f (t-sm okraj, is). Pod kameny v lesích, zejména ve smrþinách. V ýR široce rozšíĜen, naproti tomu v ýeském krasu zjištČn pouze na jediné lokalitČ.

Coelotes terrestris (Wider, 1834): EUR–ME; cs, a, –, M. Bou – 10.4.1991 1f (t-s, is); ýen – 11.11.1982 1m (is); ýer –13.9.2006 1m 2f (t, si); Dou – 6.10.1960 23m (s, pt); DĜí – 1999 1m (t-dh, ek), 2000 1m (t-dh, ek), 2001 12m (t-dh, ek); Kar (Krabina) – 13.11.1982 1m (z, is); Kod – 29.8.–24.10.1968 11m (l, pt), 4.10.1973 1f (is), 5.11.1982 1m 1f (is), 18.8.–24.9.2005 9m (s, pt), 18.9.2006 1m 1f (l, pt, leg. PD); Kom – 1959 9ex (l), 30.6.–21.10.1965 22m (l, pt), 4.10.1966 5m (l, pt), 6.9.2005 2m (l, pt), 7.9.2006 3m (l, pt); Kot – 2.10.1963 1m (s, is); Krs – 1959 (t-d); Lko – 25.5.–16.6.1995 5f (q, pt); Nav – 5.5.1999 1f (t-d, sw), 20.4.–1.10.1999 235m 39f (t-d, pt), 3.8.–5.9.2000 7m (l, pt), 8.5.2001 1f (l, is), VII.-IX.2001 105m 15f (l+s+ t-d +tb+t-dh, is+pt); MoĜ – 5.11.1982 1f (is); Nhe – 2.4.1990 1f (t-s, is pod kĤrou); Niv – 2.4.1990 1f (n, is); Obo – 19.1.–1.4.2008 1f (p, pt), 1.4.–8.5.2008 1f (p, pt); Rad – 20.6.1987 1f (s, pt) 2f (t, pt), 1.8.1987 1m (s, pt), 16.8.1987 1m (t, pt), 3m (s, pt), 14.6.1988 1f (t, pt), 8.4.1989 3m (t, pt), 20.6.1989 2m (t, pt), 23.9.1989 13m 1f (s, pt); Srb – 29.5.1973 1f (is), 26.9.1973 3f (is); Tob – 5.11.1982 4m 1f (is); Újc – 30.7.2001 1f (t-d, is), 31.7.2001 1f (t-d, is); Úje – 30.7.2001 1f (s, is); Vel – 5.11.1982 22m 7f (is), 20.6.1990 2f (t-suĢ, is). Velmi hojný lesní druh.

Eurocoelotes inermis (L. Koch, 1855): EUR–ME; cs, a, –, MO. Syn.: Coelotes inermis (L. Koch, 1855) Chl – 5.11.1982 1m (q, is); Kod – 5.11.1982 1m (is); Kot – 2.11.1963 1m (s, is); Lko – 25.5.–16.6.1995 1m (q, pt); Rek – 20.10.1997 14m (z, pt); Rad – 10.5.1988 1m 1f (t, pt), 20.6.1989 43m (t, pt), 23.9.1989 2m (s, pt); Srb – 15.9.1973 1m 1f (is); Vel – 5.11.1982 21m 1f (is). Velmi hojnČ v lesích všech typĤ, místy i na otevĜených stanovištích.

Titanoecidae Titanoeca quadriguttata (Hahn, 1833): PAL–Westp; cs, a, –, TM. Aka – 21.5.2009 1j (q, si); Bud – 12.5.2000 1m (s, is); ýer – 21.4.1994 2f 1j (q, is), 9.6.1994 1m 1f (q, is), 8.9.1994 11j (q, is), 16.6.1995 5m 2f ( q, is), 25.10.1995 1j ( q, is), 20.5.1999 3m 9f 5j ( q, is), 19.7.1999 1j ( q, is), 6.5.–8.6.2000 3m (q, pt), 8.6.2000 2m 14f (q, is), 8.5.2001 1j (q,1z, is), 2.6.–26.7.2001 1m (q, pt), 10.8.2005 2f 3j (q, is), 1.8.2007 5f 2j (q, is), 25.9.2007 30j (q, is), 26.5.2009 1m 11f (q, is); Hom – 18.6.2009 3f 1j (q, is); Chl – 7.4.– 28.4.1994 16f 17j (q, is), 19.5.–13.7.1994 13m (q, pt); Kaþ – 5.9.1991 1m (s, is), 27.10.1991 1f (s, is), 24.5.2007 15m 19f 22j (q, is); Kar – 26.5.1972 2m 2f (v obci, is, leg. JB), 2.3.1974 2j (r, is); Kod – 19.6.–15.7.1968 3m (l, pt), 28.5.–23.7.2005 5m (s, pt); Kom – 5.8.1959 2f (l, pt), 10.6.1965 1j (l, pt), 10.3.1962 1j (l, is), 30.6.–31.8.1965 11m (l, pt), 24.5.1999 1f (s, is); 17.5.2007 1f (l, is); Kot – 31.3.1963 1j (s, is), 19.5.–29.9.1996 7m 2j (r, ht), 15.4.2000 1f (s, is); Lko – 12.5.1994 8j (q, si), 8.9.1994 1j (q, is); MoĜ – 1.7.–5.8.1960 3m (s, pt); Nav –

61 BOHEMIA CENTRALIS 30

5.5.1999 4j (s, is), 30.7.2001 1j (s, leg. Mě), 3.9.2001 1j (l), VII.-IX.2001 1f; Rad –1.6.1987 3f (s, is), 20.6.1987 4f (s, is), 1.8.1987 2m (s, pt) 7f (s, is), 16.8.1987 7f (s, is), 14.6.1988 2m (s, pt), 16.7.1989 5m (s, pt), 5.4.1998 2j (s), 25.4.1998 4j (s), 8.7.1998 1m (s, yt), 23.5.– 26.6.1998 1m (s, pt), 26.6.–8.7.1998 1m (s, pt); Rek – 21.4.1994 1f (z, is), 9.6.1994 3f (z, is); Ska – 3.8.2009 2f 2j (s, is); Srb – 29.5.1973 1m (is, leg. VR); Újc – 3.9.2001 1j (l, si, leg. JS); Úje – 30.7.2001 1j (s, is). Druh typický pro skalní a kamenitá stanovištČ (skalní stepi, lesostepi a další xerotermy, také lomy), kde si vytváĜí drobné síĢky na spodní stranČ kamenĤ. V ýeském krasu na suchých kamenitých biotopech jeden z nejhojnČjších pavoukĤ.

Miturgidae Cheiracanthium campestre Lohmander, 1944: EUR–ME; s, V, –, T. DĜí – 1999 1m (t-dh, ek); Kot – 21.5.1962 1f (s, pt), 6.5.1963 1f (s, is), 30.6.1963 1f (s, is); Rad – 26.6.1998 1m (vše det. JD). Obývá pĜírodČ blízké xerotermy, ale i pískovny a popílkovištČ. V nižších polohách místy hojný. K tomuto druhu se vztahuje Ĝada dĜívČjších nálezĤ, mylnČ determinovaných jako Ch. virescens.

Cheiracanthium effossum Hermann, 1879: EUR–ME (Pan.); C, V, CR, T. Chl – 19.5.1994 1f (q, pt, det. JD); Kom – 8.6.1959 1f (l, is, ref. Buchar et Žćárek 1960 sub Ch. oncognathum), 26.6.2002 1f (l, is); Rad – 25.4.–23.5.1998 1f (s, yt, det. JD); Vzácný druh, obývá pĜirozená stepní a lesostepní spoleþenstva. Na jižní MoravČ má více lokalit, v ý echách kromČ Srbska v ýeském krasu je ještČ znám ze dvou pražských lokalit a z rezervace BáĖ u ŽehuĖského rybníka na Nymbursku.

Anyphaenidae Anyphaena accentuata (Walckenaer, 1802): PAL–E-T; cs, i, –, TM. Aka – 21.5.2009 1f 1j (q, be); Bou – 10.4.1991 3j (t-s, si); Cís – 4.6.2009 1m 1f (w, be); ýer – 31.8.1999 1j (q, be); Dou – 29.6.1992 1j (l, be); DĜí – 1999 4ex (t-dh, ek) 3ex (t-dh, pa), 2000 4ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), 2001 13ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Chl – 19.5.–9.6.1994 1m (q, pt); Klp – 20.7.1998 1j (t, be); Kod – 17.4.1966 1j (t-b, is), 18.10.–1.11.2008 5j (u, sw) 1j (l, be) 2j (b, be); Kom – 8.6.1959 1f (l, is), 1999 4ex (l, ek) 1ex (l, pa), 2001 5ex (l, be), 2001–2002 12m 13f 65j (l); Nav – 24.–31.8.1999 2j (l, be), 27.6.2001 1j (l, be), VII.-IX.2001 xj (l+t-d, sw); Niv – 5.9.1991 2j (n, be); Obo – 19.6.2008 1j (t-s, be), 21.9.2008 2j (t-s, sw); Rad – JBa 1930, 11.12.1978 3j (t, si); Srb – 19.10.1997 4j (t-okraj, is); Újc – 30.7.2001 1j (t- d, sw); Úje – 30.7.2001 1j (x, sw); Vel – 20.6.1990 1j (t-suĢ, be), 25.5.1992 1m (t-h, sw). Na listech a vČtvích listnatých lesĤ, zvláštČ doubrav a dubohabĜin.

Liocranidae Agroeca brunnea (Blackwall, 1833): PAL–E-S; cs, a, –, TM. ýer – 8.11.1997.–23.5.1998 1m (q, pt), 2.11.2000–5.4.2001 2m (q, pt); DĜí – 1999 3f (t-dh, ek), 2000 1f (t-dh, ek), 2001 1f (t-dh, ek); Kod – 5.11.1982 1m 1f (is), 24.4.–28.5.2005 1f (s, pt); Kom – 1959 3ex (l), 10.3.1962 1f (l, is), 18.5.1965 1f (l, pt), 21.7.1965 1f (l, pt), 15.2.1966 1m (l, pt), 23.3.1966 3m (l, pt); Nav – 20.4.–5.5. 1999 1f (t, pt), 24.6.–19.7.1999 3f (t, pt), VII.-IX.2001 1m (l, is); Obo –19.1.–1.4.2008 1m (p, pt) 5m (t-s), 1.4.–8.5.2008 2m 1f (p, pt), 8.–23.5.2008 1f (t-s, pt); Rad – 11.12.1978 1m (t, si), 20.6.21989 1m 1f (t, pt); Rek – 20.10.1997 2m (z, pt); Vel – 20.6.1990 1f (t-suĢ, si); Vys – 10.4.1991 1f (t-b, si).

62 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Velmi hojný druh, žije v detritu rĤzných typĤ lesĤ, zĜídka na otevĜených stanovištích. Na stéblech bylin si zhotovuje kokon ve tvaru bílého zvoneþku, který obaluje zrnky zeminy.

Agroeca cuprea Menge,1873: PAL–E-A; C, i, –, T. Dou – 16.6.1960 3f (s, pt), 22.8.1960 4f (s, pt); Chl – 5.11.1982 1m (q, is); Kaþ – 5.9.1991 2m (s, si); Kar – 13.11.1982 1m (s); Kod – 17.4.–24.10.1968 6f (l, pt), 24.10.1970–23.4.1971 4m (s, pt), 24.4.–28.5.2005 1f (s, pt), 18.6.–23.7.2005 1f (s, pt); Kom –24.11.1959 7m 2f (l, is), 13.4.1960 1m (l, pt), 3.5.–23.11.1965 6m 6f (l, pt), 23.3.–9.11.1966 5m 8f (l, pt); Krs – 1959; Nav– 20.9.2001 1m (l); MoĜ – 5.11.1982 2m (is); Rad – 14.6.1988 1f (pt) 1f (pt), 20.6.1989 1f (t, pt); Tob – 5.11.1982 3m (is); Vel – 5.11.1982 3m (is). Pod kameny a v detritu skalních stepí a lesostepí.

Apostenus fuscus Westring,1851: EUR; cs, a, –, TM. Kod – 24.4.–28.5.2005 1m (s, pt), 18.6.–23.7.2005 1f (s, pt), 6.–27.5.1968 2m (l, pt); Rad – 1.8.1987 2f (s, pt), 30.4.1988 2m (s, pt), 10.5.1988 1m (s, pt) 1m (w, pt) 4m (s, pt) 6m (t, pt), 14.6.1988 1m (t, pt); SvJ – 26.5.1994–20.5.1995 3f (k, pt); Vel – 1.10.1991 2m (t-suĢ, is). Pod kameny a v listovém opadu v listnatých lesích a na lesostepích.

Liocranoeca striata (KulczyĔski, 1882): EUR–eM; cs, R, –, TM. Syn.: Agraecina striata (KulczyĔski, 1882) ýer – 16.6.1995 3m (q, is), 1f (q, pt), 26.4.– 3.8.2000 6m 5f (q, pt); Chl – 19.5.–9.6.1994 2m (q, pt); Vel – 1.10.1991 1f (t-suĢ, is). Druh nalézaný na velmi rozdílných biotopech (sutČ, skály, lomy, výsypky, lužní les).

Liocranum rupicola (Walckenaer, 1830): EUR (záp. SibiĜ); cm, a, –, –. Chl – 28.4.1994 1f (q, is), 19.5.–13.7.1994 5m 1f (q, pt); Kar – 15.6.1992 1f (q, is); Kod – 17.5.–13.6.1966 1m (l, pt), 24.4.–28.5.2005 1m (s, pt), 28.5.–18.6.2005 1m (s, pt), 23.7.– 18.8.2005 1m (s, pt), 18.8.–24.9.2005 1f (s, pt); Kot – 30.6.–28.7.1996 2j (r, ht); SvJ – 26.5.1994–20.5.1995 5m 2f (k, pt), 26.5.1994 1m 2f (k, is), 20.5.1995 1m 2f 1j (k, is). Na oslunČných suĢových svazích a v budovách.

Clubionidae Clubiona brevipes Blackwall, 1841: PAL–E-T, ME; cs, R, –, T(M). Aka – 21.5.2009 1m (q, be); DĜí – 1999 22ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), 2000 34ex (t-dh, ek) 8ex (t-dh, pa), 2001 19ex (t-dh, ek) 11ex (j, be); Kaþ – 5.9.1991 1f (s, be); Kom – 27.7.1960 1f (l, be, leg. EL); 26.7.1966 1m (l, pt), 1999 1ex (l, ek), 2000 3ex (l, ek), 2001 1ex (l, ek) 4ex (l, be), 2001-2002 4f 2j (l), 2001–2002 4f 2j (l); Rad – 20.6.1987 1m (s, pt). Ve svČtlých doubravách na kĤĜe stromĤ a na keĜovém patĜe.

Clubiona caerulescens L. Koch, 1867: PAL–Tran, eM; cs, a, –, (T)M. DĜí – 1999 3ex (t-dh, ek), 2000 11ex (t-dh, ek), 2001 7ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Kod – 19.6.1968 1f (t-b, si), 23.4.1971 1f (t-b, si); Kom – 1959 2ex (l), 26.7.1966 1f ( l, pt), 23.8.1966 1m ( l, pt);, 27.6.2005 1f (l, is); Kot – 21.5.1962 1m (s, pt); Srb – 1929. V kĜovinách a v listnatých lesích.

Clubiona comta C. L. Koch, 1839: EUR (Af, NC); cs, i, –, (T)M. Aka – 21.5.2009 6f (q, be); DĜí – 1999 8ex (t-dh, ek), 2000 36ex (t-dh, ek), 2001 53ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Kaþ – 16.7.1992 1f (s, be); Kom – 1959 1ex (l), 1999 1ex (l, ek), 2000 1ex (l, ek), 2001 1ex (l, ek) 1ex (l, be); Kot – 17.6.2009 1f (t-p, be); Lko – 25.5.1995–16.6.1995 1m

63 BOHEMIA CENTRALIS 30

(s, pt); Obo – 8.5.2008 4f (t, be) 1m (t, si); Ple – 12.7.1990 1f (l, si); Srb – 9.6.2009 1m (m, be); Vel – 25.5.1992 1f (t-h, sw). ZápĜedník nalézaný pĜedevším v mechu a pod kameny v listnatých lesích, v ýeském krasu také na xerotermech a v lomech.

Clubiona corticalis (Walckenaer, 1802): EUR (Af) (Az, Ar); C, R, –, M. DĜí – 2001 1m (t-dh, ek). Pod kĤrou stromĤ v lesích a na rašeliništích.

Clubiona diversa O. P.-Cambridge, 1862: PAL–Tran; C, a, –, TMO. Kot – 10.4.1962 1m 1f (s, is), 9.–24.4.1962 1m (s, pt), 1963 (s), 25.5.1963 1f (s, is), 22.6.1963 3f (s, is), 30.6.1963 2f (s, is), 4.7.1963 1m (s, is), 21.7.1963 1f (s, is), 28.7.1963 2f (s, is), 18.9.1963 2f (s, is), 28.9.1963 1m (s, is); Obo – 8.5.2008 2m (p, si). Na otevĜených stanovištích o rĤzné vlhkosti – od skalních stepí po rašeliništČ.

Clubiona frutetorum L. Koch, 1867: PAL–E-S (Greece); cs, i, –, M. Kar – 1934 (leg. TesaĜ); Srb – 9.6.2009 3m 3f (m, be). Na stromech v listnatých lesích.

Clubiona genevensis L. Koch, 1866: PAL–E-A; C, R, VU, T. Kot – 24.4.–21.5.1962 1m (s, pt). Druh charakteristický pro skalní stepi.

Clubiona juvenis Simon, 1878: PAL–E-T, eM; C, R, VU, TM. Bub – 22.6.2009 3m 2f (w, sw). Druh typický pro mokĜady, dosud nalézaný na litorálových rákosových porostech nad otevĜenou vodní hladinou. Na mokĜadu v Bubovicích bylo pČt jedincĤ chyceno na vegetaci otevĜeného mokĜadu pod hrází rybníka mimo rákos.

Clubiona lutescens Westring, 1851: HOL–eM; cs(d), a, –, (T)M. Bub – 22.6.2009 1f (w, sw); ýer – 18.6.1997 2m (q, be); Hav – 2.6.2009 1m (w, si); Mlý – 2.6.2009 2f (w, si); Obo – 8.5.2008 3m (t, si), 19.6.2008 2f (t-s, sw); Srb – 9.6.2009 1m (e, si). Na bylinách a keĜích na rozmanitých otevĜených i lesních biotopech.

Clubiona marmorata L. Koch, 1866: EUR–eM; cs, R, –, M. Nav – 5.5.-2.6.1999 1m (t-d, pt), 2.6.1999 3f (t-d, be), 24.6.1999 1f (t-d, be), 31.8.1999 1f (t- d, be), 3.8.2000 1f (l, sw). PĜevážnČ lesní druh, na kĤĜe a vČtvích listnatých stromĤ.

Clubiona neglecta O. P.-Cambridge, 1862: PAL–E-T; cs, a, –, (T)M. Kot – 8.8.1963 1f (s, is); Rad – 8.7.1998 1f (s, yt), 8.7.–5.8.1998 1f (s, pt),; 26.9.1973 1f (is); Srb – 9.6.2009 1m (m, sw). Velmi hojný druh skalních stepí a luk.

Clubiona pallidula (Clerck, 1757): HOL; cs, a, –, (T)M. DĜí – 1999 22ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), 2000 5ex (t-dh, ek), 2001 16ex (t-dh, ek); Kom – 1999 1ex (l, ek), 2001 1ex (l, be), 2001–2002 1f (l); Obo – 8.5.2008 1m (t-d, si); Rad – 14.6.1988 1f (t, sw); Srb – 1929, 4.6.2009 1m (i-stanice, is). Lesní druh nalézaný nejþastČji na kmenech stromĤ.

64 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Clubiona phragmitis C. L. Koch, 1843: PAL–E-T; cs, i, –, (T)M. Bub – 22.6.2009 1m 3f 1j (w, sw); Obo – 21.9.2008 3m (e, si); Srb – 9.6.2009 1f (e, sw). MokĜadní druh charakteristický pro porosty rákosu a ostĜic.

Clubiona reclusa O. P.-Cambridge, 1863: PAL–E-S; cs, a, –, MO. Bub – 22.6.2009 2f (w, sw); Hav – 2.6.2009 1m (w, sw); Obo – 8.5.2008 1m 2f (p, si). Velmi hojný druh na rĤzných otevĜených až polozastínČných biotopech (louky, mokĜady, lesní okraje a svČtliny).

Clubiona stagnatilis KulczyĔski, 1897: PAL–E-A; cs, i, –, M. Bub – 22.6.2009 2f (w, sw). MokĜadní druh žijící na bylinách.

Clubiona subsultans Thorell, 1875: PAL–E-S; cs, a, –, M. Kod – 18.10.–1.11.2008 1m (t-sm okraj, is); Kom – 8.12.1957 1f (l, is); Rad – 14.6.1988 1m (t, sw). Lesní druh vČtšinou nalézaný pod kĤrou a v detritu.

Clubiona terrestris Westring, 1851: EUR–ME; cs, a, –, M. Baj – 13.10.2004 1f (c, is, leg. V. Košel); Bou – 1.10.1991 1m (t-s, sw) 1f (t-s, si), 29.6.1992 1m (t-s, sw); Cís – 5.9.1999 1f (e), 4.6.2009 1f (r, si); Kod – 15.11.1967 1f (l, si); Lko – 25.5.–16.6.1995 1m 1f (q, pt); Nav – 2.4.–5.5.1999 1f (t-b, pt), 1.8.1999 1m (t-d, sw), VII.- IX.2001 1f (t-d, si); Nhe – 5.10.1989 1m 1f (t-b, si), 5.10.1989 1m (t-s, si); Niv – 5.9.1991 1m 2f (n, sw); Obo – 19.6.2008 1f (t-s, sw); Rek – 20.10.1997 1m (z, pt); Rad – 28.6.1987 1s (s, pt), 6.8.1989 1m (t, pt); Újc – 23.9.2001 1f(t-s, si, leg. JS); Vel – 20.6.1990 1m (t-suĢ, sw). Velmi hojnČ v rozmanitých typech lesĤ v listovém opadu.

Corinnidae Cetonana laticeps (Canestrini, 1868): EUR–ME; C, V, EN, T. Kod – 23.7.–18.8.2005 2f (s, pt). Velice vzácný druh žijící pĜedevším na oslunČných kmenech stromĤ, v ýeské republice dosud známý pouze z KĜivoklátska a z jižní Moravy.

Phrurolithus festivus (C. L. Koch, 1835): PAL–Tran, Af; cs, a, –, TM. Aka – 13.5.2008 1m (q, si); ýer – 16.6.1995 1f (q, is), 20.5.1999 1m 2f (q, is), 25.6.2006 1m (t, si), 24.5.2007 1m (q, is), 1.8.2007 1f (q, is); Chl – 19.5.–9.6.1994 1f (q, pt); Kal – 29.6.2009 1f (t-d, si) 1f (t-b, si); Kom – 1959 1ex (l); Kot – 30.6.–28.7.1966 1m (r, pt), V.– X.1997 1m (ht); Krs – 1959; Lko – 12.5.1994 1m (q-t, si); Nav – 8.5.2001 1f (l, is), VII.- IX.2001 1f (t-b, pt); Obo – 1.4.–8.5.2008 1m 1f (t-s, pt), 8.5.2008 1m (t, si) 1m 4f 3j (t-d, si) 1f (p, si), 8.–23.5.2008 1m (m, pt), 19.6.2008 1m 2f (t-d, si) 1f (p, si); Rad – 1.8.1987 1f (s, is), 16.8.1987 1f (s, is), 20.6.1989 1m (t, pt); Srb – 11.5.2005 1m (q, is). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí žijící od nejsušších otevĜených stanovišĢ (skály, skalní stepi) až po lesy všech typĤ a mokĜady vþetnČ rašelinišĢ.

Phrurolithus minimus C. L. Koch, 1839: EUR–Me (U); cs, R, LR, TM. Aka – 21.5.2009 1m 1f (q, si); Dou – 29.6.1992 1m 1f (l, is); Kod – 18.6.–23.7.2005 1m (s, pt); Kom – 7.5.1962 2f (l, si), 31.8.1965 1m 1f (l, pt); Lko – 12.5.1994 1m (q-t, si); Obo – 8.5.2008 1m 3f (t-d, si). Vzácný druh skalních stepí a lesostepí.

65 BOHEMIA CENTRALIS 30

Zodariidae Zodarion germanicum (C. L. Koch, 1837): EUR–ME; cs, i?, –, TM. ýer – 25.9.2007 1j (q, is), 26.5.2009 1f (q, is); Dou – 16.6.1960 5m 2f 2j (s, pt),16.6.– 18.7.1960 1m (l, pt); DĜí – 2000 1m 1f (t-dh, pa); Chl – 5.11.1982 1m (q, is), Chl – 19.5.– 9.6.1994 1m (q, pt); Kar – 25.5.1960 1m 2f, 1965 2m 2f; Kod – 1.4.1961 2m, 1.7.1961 1m, 31.5.1965 1m, 17.5.–6.7.1966 2m (l, pt), 6.27.5.1968 1f 3j (l, pt), 9.4.– 24.9.2005 15m 7f (s, pt); Kom – 28.6.1960 8m 4f (leg. JB), 30.6.1965 2m 1f (l, pt), 21.7.1965 1m (l, pt);, 15.6.2005 1m (l, pt), 27.6.2005 1m (l, is); Nav – 5.5.–2.6.1999 1m (t-b, pt); Pls –22.9.2001 1f (l, si, leg. JS); Rad – 14.6.1988 1m (s, pt); Srb – 13.10.1970 1f; Sta – 27.4.2009 1f (t-dh, si). Tento mravþík se vyskytuje pĜedevším na suchých lesních okrajích se sporou vegetací, kde loví mravence rodu Formica.

Gnaphosidae Callilepis nocturna (Linné, 1758): PAL–Tran; cs, i, –, TM. Kod – 6.5.1959 1m (t-okraj); Kom – 28.6.1960 1m (l); Rad –14.6.1988 4m (s, pt). Druh skalních stepí, oslunČných lesních okrajĤ, svČtlých hájĤ, též na výsypkách.

Callilepis schuszteri (Herman, 1879): PAL–Eastp (Az); C, R, –, T. Dou – 18.7.1960 1m (s, pt); Chl – 9.6.–13.7.1994 1m (q, pt); Kod – 17.5.–5.7.1966 2m (l, pt), 27.5.–9.6.1968 1m (l, pt), 15.9.1968 2m (l), 14.5.1969 1f (l, is) 1m (t-d, is), 24.4.– 18.6.2005 31m 3f (s, pt); Kom – 25.5.1960 1m (l, is), 10.6.–21.7.1965 15m 1f (l, pt) 28.6.1966 1m (l, pt); Rad – 20.6.1987 1m 1f (s, pt), 14.6.1988 1m (s, pt); Ska – 3.8.2009 1f (s, is). Druh skalních stepí, oslunČných lesních okrajĤ a suĢových svahĤ.

Drassodes lapidosus (Walckenaer, 1802): PAL–Tran (Af); cs, a, –, TM. Aka – 21.5.2009 1m (q, si); ýer – 9.6.1994 1m (q, is), 20.5.1999 2m 1f (q, is), 26.4.– 5.9.2000 5m 2f (q, pt), 8.6.2000 1f (q, is), 26.7.–23.8.2001 1f (q-z, pt) 1f (q, pt), 14.5.2002 1f (q, is), 24.5.2007 1m (q, is), 1.8.2007 1f (q, is), 25.9.2007 1f (q, is), 26.5.2009 1f (q, is); Dou – 16.6.1960 41m 25f (s, pt), 30.6.1989 1m 7f (l, is), 29.6.1992 41f (l, is); DĜí – 2001 1f (t-dh, ek); Hom – 25.5.1995 2m (z, is) 1f (z, sw); Chl – 5.11.1982 1f (q, is), 19.5.–2.8.1994 58m 15f (q, pt); Kaþ – 14.10.1990 1f (s, si), 27.10.1991 1f (s, is); Kar –13.11.1982 1f (s), 12.5.2000 1m 1f (s, is); Kod – 13.4.–6.7.1966 5m 2 (l, pt), 8.5.1968 1m (l, is), 15.7.– 24.10.1968 3f (l, pt), 19.5.1972 1m (s), 24.4.–24.9.2005 186m 37f (s, pt), 27.6.2008 1m (l, pt, leg. PD)18.10.–1.11.2008 1f (s, is) 1j (l, be); Kom – 1959 10 ex (l), 23.9.1965 3f (l, zp), 10.6.–21.10.1965 14m 16f (l, pt), 28.6.–4.10.1966 15m 26f (l, pt), 9.8.2007 1f (l, is), 11.10.2007 1f (l, is); Kot – 21.6.1963 3m (s, is), 24.6.1963 1m (s, is), 8.8.1963 1f (s, is),19.5.–29.9.1996 37m 4f (r, ht); Krs – 1959 (t-d); Lko – 12.5.1994 2m 2f (q, is), 2.5.– 25.5.1995 1m (q, pt); MoĜ – 3.5.–28.7.1960 2m (s, pt), 28.7.1960 2f (s, is, leg. EL), 28.7.– 5.9.1960 3m 5f (s, pt); Nav – 5.5.1999 1m (s, is), 2.6.1999 1m 3f (l, is), 19.7.1999 1f (l, is), 9.–31.8.1999 1f (t-b, pt), 8.5.2001 3m 1f (l, is), VII.-IX.2001 8f (s+l, pt+si); Rad – 20.6.1987 2m 2f (s, is), 1.8.1987 2m (s, pt) 15m (s, is), 14.6.1988 7m 5f (s, pt), 8.4.1989 2f (s, pt), 16.8.1987 16f (s, is), 14.6.1988 2m 2f (s, pt), 8.7.1998 3m 3f (s, yt), 23.5.–26.6.1998 2m 1f (s, pt), 26.6.–8.7.1998 2m (s, pt), 8.7.–5.8.1998 2f (s, pt), 15.8.–26.9.1998 1f (s, pt); Rek – 9.6.1994 2m 1f (z, is); Srb – 29.5.1973 2m (is, leg. VR), 26.9.1973 2f (is, leg. VR).

66 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Velmi hojný druh všech typĤ xerotermĤ vþetnČ suchých hájĤ a výsypek.

Drassodes pubescens (Thorell, 1856): PAL–Tran; cs, a, –, TM. ýer – 8.6.2000 1f (q, is), 12.6.–26.7.2001 1m (q, pt), 23.8.–11.10.2001 1f (q-z, pt); Dou – 16.6.1960 11m 9f (s, pt), 1.10.1991 1f (l, is); Chl – 19.5.–9.6.1994 1m (q, pt); Ka þ – 16.7.1992 3f (s, is); Kal – 29.6.2009 1f (t-d, si); Kod – 28.5.–18.6.2005 1m (s, pt), 18.6.– 23.7.2005 2m (s, pt); Kom – 1959 1 ex (l), 30.6.1965 1m (l, pt), 26.7.–4.10.1966 3m 2f (l, pt); Kot – 21.6.1963 1m 2f (s, is), 8.8.1963 2f (s, is), 23.8.1963 3f (s, is); MoĜ –5.8.–5.9.1960 2f (s, pt); Nav – 14.7.1999 1f (s, is), 27.6.2001 1f (l, si), VII.-IX.2001 6f (s, pt); Obo – 21.9.2007–19.1.2008 1f (m, pt); Rad – 1.8.1987 1f (s, is) 1m (s, pt), 26.6.–8.7.1998 1m (s, pt), 23.9.1989 1f (s, pt), 15.8.–26.9.1998 1f (s, pt). Obývá rĤzné typy xerotermĤ vþetnČ suchých lesních okrajĤ a borĤ.

Drassyllus lutetianus (L. Koch, 1866): PAL–E-S (Kz); csd, a, –, (T)M. DĜí – 2000 1f (t-dh, pa); Rad –14.6.1988 1m (w, pt). Vlhkomilný druh žijící na mokrých loukách, mokĜadech a ve vlhkých lesích.

Drassyllus praeficus (L. Koch, 1866): PAL–E-T; cs, a, –, TM. Chl – 1994 (q); Kaþ – 16.7.1992 1f (s, is); Kod – 17.6.–15.6.1966 1m (l, pt), 28.5.–18.8.2005 4m 3f (s, pt); Kom – 4.10.1966 1f (l, pt); Kot – 1963 (s); Lko – 11.6.1998 1f (q, is); Rad – 14.6.1988 1m (w, pt) 1m (s, pt). Suchomilný druh žijící na skalních stepích a lesostepích, xerotermních svazích a lesních okrajích.

Drassyllus pumilus (C. L. Koch, 1839): PAL–E-T, eM; C, R, LR, TM. Kod – 18.6.–23.7.2005 3f (s, pt). Druh charakteristický pĜedevším pro skalní stepi.

Drassyllus pusillus (C. L. Koch, 1833): PAL–Tran eM; cs(d), a, –, TM. ýer – 13.6.–23.8.2001 1f (q-z, pt); Dou – 18.7.1960 (s, pt); Kom – 1959 1 ex (l); Kot – 22.6.1963 1f (s, is); Nav – VII.-IX.2001 1f (l, pt); Obo – 1.4.–8.5.2008 1m (f, pt), 8.– 23.5.2008 3m (m, pt) 1m 1f (f, pt); Ska – 3.8.2009 1f (s, is). Druh otevĜených, rĤznČ vlhkých biotopĤ.

Drassyllus villicus (Thorell, 1875): EUR–ME; C, R, –, T. Kod – 1963 1f, 13.4.–17.5.1966 1m 1f (l, pt), 6.5.–30.7.1968 9m 5f (l, pt), 24.4.–24.9.2005 21m 28f (s, pt); Kom – 10.6.1965 2m (l, pt), 30.6.1965 2f (l, pt), 12.5.2000 1m (s, is); Lko – 12.5.1994 1f (q-s, si); Nav – 5.5.–24.6.1999 3m (t-b, pt); Obo – 1.4.–8.5.2008 1m (f, pt), 8.5.2008 1m (t-d, si), 3m (t-s, pt), 8.–23.5.2008 6m 1f (t-s, pt); Ple – 25.4.1991 1f (l, si); Rad – 1.5.1987 1m (s, is), 20.6.1987 2m (s, pt), 1.8.1987 2m 3f (s, pt), 16.8.1987 2f (s, pt), 10.5.1988 2m (s, pt), 14.6.1988 5m 3f (s, pt) 2m (pt), 20.6.1989 1f (pt); Srb – 29.5.1973 1f (is, leg. VR); Úje – 30.7.2001 1f (s, is). Termofilní druh charakteristický pro kamenité suti a oslunČné svahy.

Gnaphosa bicolor (Hahn, 1833): PAL–E-S; C, i, –, TM. Dou – 6.5.1959 1m (l, is), 18.7.1960 1m (s, pt); Kal – 29.6.2009 2m 1f (t-d, si); Kod – 11.5.1959 2m (l, is, leg. EL), 13.4.–29.8.1966 4m 1f (l, pt), 24.4.– 23.7.2005 21m 3f (s, pt), 11.7.2006 1m (l, pt, leg. PD); Kom – 31.8.1965 1f (l, zp); Rad –14.6.1988 4m (s, pt). Pod kameny, v mechu a v listovém opadu lesostepí, doubrav, též na suĢových svazích a na skalách.

67 BOHEMIA CENTRALIS 30

Gnaphosa lucifuga (Walckenaer, 1802): PAL–E-T; C, i, –, T. Ber – 1929 (leg. Khomová); ýer – 24.7.1999 1m 1f (q, is), 8.–20.6.2000 1m (q, pt), 24.5.2007 2f 2j (q, is); Dou – 18.7.1960 1m (s, pt), 16.5.1997 1f (s, is); Kaþ – 16.7.1992 1f (s, is); Kod – 24.4.– 23.7.2005 9m 2f (s, pt); Kom – 30.6.1965 1m (l, pt), 30.8.1966 1m (l, pt); Kot – 15.4.2000 3f (s, is); MoĜ – 1.7.–5.8.1960 2m 2f (s, pt); Rad – 1.5.1987 1f (s, is), 20.6.1987 1m 1f (s, pt) 1f (s, is), 16.8.1987 1f (s, is), 1.8.1987 1f (s, is), 5.4.1998 (s); Srb – 21.5.1973 1f (is, leg. VR). Velká þerná skálovka, kterou lze zastihnout pod kameny na zachovalých stepních lokalitách.

Gnaphosa lugubris (C. L. Koch, 1839): PAL–E-A; C, i, –, T. Dou – 16.5.1997 (s, is), 30.6.1989 1m 1f (l, is), 8.4.1992 1f (l, is); Kar – 23.5.1984 1m (okraj cesty, leg. Švácha); Kod – 17.5.–13.6.1966 1m 1f (l, pt), 19.6.–15.7.1968 2m 2f (l, pt), 24.4.– 24.9.2005 13m 9f (s, pt);, 18.6.2006 1m (l, pt, leg. PD); Kot – 21.6.1962 1m 1f (s, pt); MoĜ – 3.5.–3.6.1960 1m (s, pt); Rad – 25.4.1998 1f (s); Škr – 6.5.1959 1m 1f (s, is). Druh podobný pĜedchozímu vzhledem i zpĤsobem života.

Gnaphosa opaca Herman, 1879: EUR–eM (Kz); C, R, LR, T. Dou – 13.4.1960 1m (l, is); Kod – 24.4.–18.6.2005 6m 2f (s, pt), 23.7.–18.8.2005 1f (s, pt). Vzácná skálovka skalních stepí v nejteplejších oblastech ýR. PĜes den ji lze zastihnout pod kameny.

Haplodrassus dalmatensis (L. Koch, 1866): PAL–Westp.; C, R, VU, T. MoĜ – 28.7.–5.8.1960 1m (s, pt). Epigeický druh žijící pod kameny na skalních stepích, též doþasnČ na vytČžených haldách v urþitém stadiu spontánní sukcese.

Haplodrassus kulczynskii Lohmander, 1942: EUR–Me (U); C, i, –, T. Dou – 11.5.1960 1m (s, pt); Kom – 1959 1 ex (l), 10.6.1965 1m (l, pt); MoĜ – 14.4.–4.6.1960 7m 1f (s, pt); Rad –25.4.1998 2m (s), 8.7.1998 1m (s, yt). Drobná skálovka žijící v trávČ a pod kameny na skalních stepích a na okrajích lesĤ.

Haplodrassus minor (O. P.-Cambridge, 1879): cd, V, CR, (TM). ýer – 14.5.2002 1m (q, is), 25.5.–26.6.2006 1m (q, pt). Druh známý na území ýR zatím z lomĤ (kromČ ýertových schodĤ také z lomu Kosov vnČ hranic CHKO ýeský kras), z pole a slaniska (Majkus et SvatoĖ 1995, Miller et Buchar 1977, Buchar et RĤžiþka 2002).

Haplodrassus signifer (C. L. Koch, 1839): HOL (Af); csd, a,–, TMO. ýer – 26.5.2009 1f (q, is); Dou – 16.6.1960 1m (s, pt), 18.7.1960 2m (s, pt); Kod – 24.4.– 23.7.2005 12m 3f (s, pt), 18.6.2006 1m (l, pt, leg. PD); Kom – 1959 1ex (l), 30.6.1965 3m (l, pt), 28.6.1966 1m (l, pt); Kot – 21.6.1962 4m (s, pt); Nav – VII.-IX.2001 1f (s, pt); Obo – 8.– 23.5.2008 1m (f, pt); Rad –AN 1894, 1.8.1987 1m (s, pt), 14.6.1988 1f (s, is) 1m (s, pt), 14.8.1988 1m (s, pt), 8.7.1998 1f (s, yt), 23.5.–26.6.1998 1f (s, pt). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí.

Haplodrassus silvestris (Blackwall, 1833): EUR–eM (U); cs, a, –, (T)M. Bou – 28.4.2009 1f (t, is); ýer –25.6.2006 1f (t, si); Kod – 13.4.–17.5.1966 2m (l, pt), 13.6.– 6.7.1966 1m (l, pt), 27.5.–19.6.1968 4m (l, pt); Kom – 30.6.1965 1m (l, pt), 12.5.2000 1m (s,

68 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras is); Lko – 25.5.–16.6.1995 3m (q, pt); Nav – 9.–5.5.–31.8.1999 3m 2f (t-d, pt), 31.8.1999 1f (t-d, sw), 5.5.–2.6.1999 1m (t-b, pt), 18.7.–3.8.2000 1f (l, pt), VII.-IX.2001 2f (t-d+tdh, pt); Nhe – 20.5.2009 1m (t-b, is); Obo – 21.9.2007 1f (t-d, si), 8.5.2008 1f (t-d, si), 8.–23.5.2008 1m (t-s, pt), 19.6.2008 2f (t-d, si); Rad – 1.8.1987 1f (s, pt), 14.6.1988 1m (s, pt) 1m 1f (t, pt), 10.5.1988 1m (s, pt), 20.6.1989 2m (t, pt); Sta – 27.4.2009 2m (t-dh, si); Vys – 28.4.2009 1m (t-b, is). Lesní druh žijící v listovém opadu.

Haplodrassus umbratilis (L. Koch, 1866): PAL–E-A; cs, a, –, M. Lko – 12.5.1994 1m 1f (q-t, si), 2.–25.5.1999 2m (q, pt). Druh žijící pĜedevším v listovém opadu a v mechu v lesích a na lesních okrajích.

Kishidaia conspicua (L. Koch, 1866): PAL–Tran; cs, V, VU, (TM). Syn.: Poecilochroa conspicua (L. Koch, 1866) Kar – 1894 (leg. F. Pavlis). Lesní druh žijící na keĜovém podrostu.

Micaria formicaria (Sundevall, 1831): PAL–Tran (Af); cs, R, LR, T(M). ýK. Rad – 8.7.1998 1m (s, yt), 8.7.–5.8.1998 1m (s, pt). Druh skalních stepí a lesních okrajĤ, kde žije pod kameny a v trávČ. Vzhledem i pohybem pĜipomíná mravence. V ý R sporadicky na celém území v nižších až stĜedních polohách. Samice vkládají kokony s vajíþky do sítí jiných pavoukĤ nebo do zámotkĤ motýlĤ.

Micaria fulgens (Walckenaer, 1802): PAL–E-T; cs, a, –, TM. Dou – 16.6.1960 1f (s, pt); Kal – 29.6.2009 1f (t-d, si); Kod – 31.8.1965 2f (l, pt), 13.6.– 6.7.1966 2f (l, pt), 24.4.– 18.6.2005 2m (s, pt); Kom – 1959 1ex (l). Suchomilný druh žijící v trávČ a detritu na skalních stepích, v lesostepních borech a na okrajích lesĤ.

Micaria pulicaria (Sundevall, 1831): HOL, eM; cs, a, –, TMO. Kod – 13.4.–13.6.1966 3m (l, pt); Obo –1.4.–8.5.2008 1m (m, pt), 8.5.2008 3m (p, si); Srb – 9.6.2009 1m 4f (e, si). Tato skálovka obývá pĜevážnČ otevĜená až polozastínČná místa od nížin do hor.

Micaria silesiaca L. Koch, 1875: PAL–E-A, eM; C, R, VU, M. Dou – 11.4.1960 1f (l, is), 15.4.1967 1f. Epigeický druh zjištČný na rozmanitých biotopech – rašeliništi, xerotermním trávníku a píseþné dunČ.

Micaria subopaca Westring, 1861: PAL–Tran., eM; cs, R, LR, TM. DĜí – 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 1ex (t-dh, ek); Kom – 1999 3ex (l, ek) 8ex (l, pa), 2000 2ex (l, ek) 6ex (l, pa), 2001 1ex (l, ek). V trávČ i pod kĤrou stromĤ a v doubravách, též v ptaþích budkách a v sadech.

Scotophaeus quadripunctatus (Linné, 1758): EUR-eM (U); csm, i, –, ?. ýer –25.6.2006 1m (t, si); DĜí – 1999 1m (t-dh, ek), 2000 1m (t-dh, ek), 2001 4m (t-dh, ek); Kom – 2001 2m (l, ek). Ve volné pĜírodČ v lesích pod kĤrou a v dutých stromech, nČkdy i synantropnČ.

69 BOHEMIA CENTRALIS 30

Trachyzelotes pedestris (C. L. Koch, 1837): EUR–ME (Az); cs, i, –, T(M). ýer – 26.4.–3.8.2000 7m 3f 2j (q, pt); Dou – 8.7.1960 1f (s, pt); DĜí – 2000 1f (t-dh, ek); Chl – 19.5.–9.6.1994 3m 1f (q, pt); Kar – 1894; Kod – 27.5.–19.6.1968 1m (l, pt), 28.5.– 18.6.2005 1m (s, pt), 18.6.–23.7.2005 1m 2f (s, pt); Kom – 30.6.1965 1m (l, pt);, 15.6.2005 1m (l, is; Rad –14.6.1988 1m (s, pt). Druh nižších a stĜedních poloh bez specifických nárokĤ na prostĜedí, nalézán na skalních stepích a lesostepích, na loukách, slaniscích a v nivách.

Zelotes aurantiacus Miller, 1967: EUR–ME; C, R, –, T. Kod – 15.9.1968 1m 1f, 6.–27.5.1968 1m 2f (l, pt); Obo – 8.–23.5.2008 1m (m, pt). Teplomilná skálovka popsaná z jižní Moravy, obývající skalní stepi a lesostepi, ale také suché nížinné bory a doubravy.

Zelotes electus (C. L. Koch, 1839): PAL–E-T, eM; cs, i, –, TM. Dou – 11.5.–16.6.1960 8m 2f (s, pt); Kod – 9.–24.4.2005 1m (s, pt), 24.4.–28.5.2005 1m (s, pt); Kom – 1959 3 ex (l), 28.6.1966 1f (l, pt), 4.10.1966 1m (l, pt); Kot – 9.–24.4.1962 1m (s, pt), 21.7.1963 1f (s, is), 28.7.1963 1f (s, is). Druh nalézaný pod kameny na skalních stepích a jiných nezastínČných xerotermech.

Zelotes erebeus (Thorell, 1871): EUR–eM; C, i, –, TM. ýer – 18.7.–3.8.2000 1m (q, pt); Kod – 29.8.–24.10.1968 1m ( l, pt), 23.7.–18.8.2005 2m f (s, pt), 18.8.–24.9.2005 6m 4f (s, pt), 18.10.–1.11.2008 1f (s, is); Kom – 4.10.1960 1f (l), 21.7.– 23.9.1965 7m 4f (l, pt ), 4.10.1966 1f (l, pt); Kot – 28.7.–29.9.1996 1m (r, pt); Nav – 3.8.– 5.9.2000 1f (l, pt). Druh nižších a stĜedních poloh žijící na skalních stepích, lesostepích a v suchých doubravách.

Zelotes exiguus (Müller et Schenkel, 1895): PAL–Tran (Boh); C, R, LR, T. ýer – 20.5.1999 1f (q, is), 26.4.–16.5.2000 3m (q, pt), 18.7.–3.8.2000 1f (q, pt). Skálovka nalézaná na skalních stepích, lesostepích, oslunČných skalnatých svazích, v suchých doubravách, þi v lomech.

Zelotes latreillei (Simon, 1878): PAL–E-S (Az); csd, a, –, (T)M. Obo – 8.–23.5.2008 2m 1f (m, pt). Velmi hojný druh s širokou ekologickou valencí, žijící pod kameny a v detritu na otevĜených i zastínČných biotopech o rĤzném stupni vlhkosti, též na narušených stanovištích.

Zelotes longipes (L. Koch, 1866): PAL–Westp; C, R, –, T(M). Dou – 18.7.–22.8.1960 1m (s, pt); Kom – 30.8.1966 1m (l, pt). Druh nalézaný pod kameny na skalních stepích.

Zelotes petrensis (C. L. Koch, 1839): PAL–E-T, eM; cs, a, –, TM. ýer – 26.5.2009 1f (q, is); Dou – 11.5.1960 1f (s, pt), 18.7.1960 1f (s, pt), 30.6.1989 2f (l, is), 1.10.1991 1m (l, is), 29.6.1992 3f (l, is); Chl – 5.11.1982 3m (q, is), 28.4–19.5.1994 1f (q, pt), 28.11.1994 1f (q, pt); Kaþ – 2.4.1990 1f (s, is); Kod – 17.4.–27.5.1968 1m 1f (l, pt), 29.8.–24.10.1968 1m (l, pt), 19.5.1972 1f (s), 5.11.1982 2m (is), 9.–24.4.2005 3f (s, pt), 28.5.–24.9.2005 7m 8f (s, pt); Kom – 1959 8 ex (1), 3.5.–21.10.1965 18m 22f (l, pr), 25.5.1966 1f (l, pt), 30.8.1966 3f (l, pt), 4.10.1966 4m 8f (l, pt), 12.5.2000 1f (s, is); Lko – 2.– 25.5.1995 1f (q, pt); MoĜ – 3.5.–3.6.1960 1m (s, pt), 5.8.–5.9.1960 1m (s, pt); Nav – 2.6.1999 1f (l, is), 14.7.1999 1f (s, is), 3.8.–5.9.2000 2m 1f (l, pt), 8.5.2001 4f (l, is), VII.-IX.2001 2m

70 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

2f (s, pt); Obo – 21.9.2007–19.1.2008 2f (m, pt) 1f (f, pt), 1.4.–8.5.2008 2m 1f (m, pt) 1m (f, pt), 8.–23.5.2008 1f (f, pt); Ple – 3.10.1991 1m (l, si); Rad – 20.6.1987 1f (s, pt), 1.8.1987 1f (s, pt) 1f (s, is), 30.4.1988 2f (s, pt), 8.7.1998 1m (s, yt), 23.9.1989 1m (s, pt), 5.–15.8.1998 1m (s, pt); SvJ – 20.5.1995 1f (s, is); Tob – 5.11.1982 1m 1f (is). Výskyt pod kameny na skalních stepích a lesostepích, píseþných dunách, v suchých doubravách a borech.

Zelotes puritanus Chamberlin, 1922: HOL, eM (Boh); C, R, LR, T(M). ýK. Kod – 13.4.–17.5.1966 1m (l, pt, leg. JB), 27.5.–15.7.1968 1m 3f (l, pt, leg. JB), 18.6.– 23.7.2005 1f (s, pt). Tato velice vzácná skálovka skalních stanovišĢ byla z Kody popsána pod jménem Z. kodaensis (Miller et Buchar 1977) a pozdČji synonymizována s druhem popsaným ze Severní Ameriky. Naše nálezy dokumentují existenci trvalé populace v NPR Koda. KromČ ýeského krasu byla zjištČna již jen v Praze, na KĜivoklátsku, u HĜenska a na vrchu Klíþ.

Zelotes pygmaeus Miller, 1943: EUR–ME-ea. C, R, LR, T. ýer – 8.5.–12.6.2001 3m (q-z, pt). Epigeický druh xerotermních stanovišĢ, pod kameny na skalních stepích.

Zelotes subterraneus (C. L. Koch, 1833): PAL–Tran (Af); csd, a, –, (T)M(O). ýer – 24.5.2007 1f (q, is), 1.8.2007 1f (q, is), 26.5.2009 1f (q, is); Kal – 29.6.2009 1m (t-d, si); Kod – 13.4.–17.5.1966 3m (l, pt), 13.6.–28.7.1966 3f (l, pt), 6.–27.5.1968 1m (l, pt), 18.6.–23.7.2005 1m (s, pt); Lko – 25.5.–16.6.1996 3m (q, pt), 16.6.1995 1f (q, is); Nav – 20.4.–19.7.1999 3m 6f (t-d, pt), 5.5.–2.6.1999 1f (t-b, pt), 3.8.–5.9.2000 1f (l, pt), 27.6.2001 1f (l, be); Obo – 8.–23.5.2008 1m (t-s, pt); Rad – 1.8.1987 1m 1f (s, pt), 10.5.1988 1m (w, pt) 1f (s, pt), 14.6.1988 1m (s, pt), 20.6.1989 3m 1f (t, pt). Tento druh se nejþastČji vyskytuje na lesních biotopech všech typĤ, kde ho lze nalézt pod kameny. Též na oslunČných kamenitých sutích i na mokĜadech, v ýeském krasu i v lomech.

Sparassidae Micrommata virescens (Clerck, 1757): PAL–Tran; cs, a, –, M. Dou – 16.5.1997 1f (s, is); Kob – 30.7.2001 1j (l, sw); Kom – 1959 1j (l), 30.8.1966 1f (l, pt); Nav – 2.6.1999 1m (l, sw), 27.6.2001 1j (l, be); Obo – 19.6.2008 1f (p, sw); Úje – 30.7.2001 1j (x, sw); Vys – 16.7.1992 4j (t-d, sw). Nápadný, pomČrnČ velký pavouk: samice celá trávovČ zelená (dokonalé krycí zbarvení), samec se zelenou hlavohrudí a karmínovým zadeþkem s podélným pruhem žluté barvy. Na loukách, na lesních okrajích a na svČtlinách, též na podmáþených loukách.

Philodromidae Philodromus albidus KulczyĔski, 1911: EUR–eM?; csd, a, –, TM. DĜí – 1999 11ex (t-dh, ek), 2000 7ex (t-dh, ek), 2001 22ex (t-dh, ek) 16ex (j, be); Kod – 19.6.–15.7.1968 3m (l, pt), 28.5.–18.6.2005 1f (s, pt); Kom – 1959 1j (l), 2001 12ex (l, be), 2001-2002 2m 1f (l); Nav – 2.6.1999 1m (l, sw); Ple – 12.7.1990 1f (t-j, sw); Rad – 14.6.1988 1f (w, sw); Srb – 9.6.2009 3f (m, be); Vel – 20.6.1990 2f (t-suĢ, be). Tohoto listovníka lze zastihnout na keĜích a stromech na lesostepích, v doubravách, ale také v sadech.

71 BOHEMIA CENTRALIS 30

Philodromus aureolus (Clerck, 1757): PAL–Tran (Af); csd, a, –, TM. Aka – 13.5.2008 1m 1f (q, be); ýer – 16.5.2000 1m 1f (q, be); DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 2ex (t-dh, ek) 3ex (j, be); Kot – 21.6.1962 1f (s, sw), 17.6.2009 1f (t-p, be); Lko – 1.6.2002 1m 2f (s) 1f (t); Nav – 2.6.1999 1m 3f (l, be) 1m (l, sw), 24.6.1999 5f (t-d, be); Rad – 20.6.1989 1m (s, sw); Vel – 20.6.1990 1f (t-suĢ, be); Vys – 16.7.1992 1f (t-d, sw) 1f (t- d, be). Hojný druh na vegetaci na okrajích lesĤ, v sadech, þi parcích. Druh morfologicky velice podobný níže uvedeným druhĤm P. cespitum, P. praedatus a P. buchari, se kterými mĤže být zamČĖován (Kubcová, 2004).

Philodromus buchari Kubcová, 2004: EUR (Turkey), C, R, VU, T. Dou – 29.6.1992 1f (s, be); DĜí – 1999 2f (t-dh, ek) 2f (t-dh, pa), 2000 1m (t-dh, ek), 2001 1m (t-dh, ek) 1m (j, be); Kom – 5.7.2000 1f (l, pa), 21.5.2001 2m (l, be), 21.5.2002 1j (l), 9.6.2002 1f (l), 17.6.2002 4f (l), 26.6.2002 3f (l), 29.7.2002 1f 1j (l), 1.10.2002 2j (l), 26.5.2003 2f (l, be), 4.6.2003 1f (l) (vše leg. LKu);, 15.6.2005 1f (l, pt); Krs – 31.5.2002 1f (leg.Mě); Nav – 2.6.1999 1f (l, be). Druh popsaný podle vzorkĤ získaných na vČtvích a listech dubĤ na lesostepi ýeského krasu.

Philodromus cespitum (Walckenaer, 1802): HOL–eM; csd, a, –, TM. Aka – 21.5.2009 1m 1f (q, be); ýer – 16.5.2000 1f (q, be); DĜí – 20011m 1f (j, be); Srb – 9.6.2009 1m (m, be). Velmi hojný na vegetaci na rozmanitých otevĜených stanovištích, vþetnČ sadĤ.

Philodromus collinus C. L. Koch, 1835: EUR–(Af, NC); cs, a, –, (T)M(O). ýer – 18.7.2000 1f (q, be); DĜí – 2001 1f (t-dh, ek). Velmi hojný druh na vegetaci otevĜených stanovišĢ i lesĤ, zejména smrþin.

Philodromus dispar Walckenaer, 1826: PAL–E-A; cs, i, –, TM. Dou – 25.5.1992 1f (l, be); DĜí – 1999 4ex (t-dh, ek), 2000 6ex (t-dh, ek), 2001 5ex (t-dh, ek); Kar – 1929; Kod – 14.5.1969 1m (t-d, is) 1m (l, is); Kom – 1999 1ex (l, ek), 2001–2002 3m 2f (l); Lko – 1.6.2002 1f (t); Nav – 2.6.1999 3f (l, sw); Obo – 19.6.2008 1f (t-s, sw). Epifytický druh lesĤ a jejich okrajĤ.

Philodromus margaritatus (Clerck, 1757): PAL–Tran; cs, i, LR, TM. DĜí – 2000 1m (t-dh, ek). Na kmenech a vČtvích stromĤ.

Philodromus praedatus O. P.-Cambridge, 1871: EUR–eM; cs, R, TM. Dou – 29.6.1992 2f (s, be, det. Mě); DĜí – 1999 1ex (t-dh, ek), 2000 3ex (t-dh, ek), 2001 1ex (j, be); Kom – 2000 1ex (l, ek), 2001 4ex (l, be), 2001–2002 1m 12f 1j (l); Nav – 27.6.2001 1m 1f (l, be). Na bylinné a keĜové vegetaci, vþetnČ sadĤ.

Thanatus formicinus (Clerck, 1757): HOL (Af); cs, a, –, TM. Dou – 11.5.1960 2m (s, pt), 1.10.1991 1f (l, is); Kod – 24.10.1970–23.4.1971 1m (s, pt), 19.5.1972 (s), 24.4.–28.5.2005 1m (s, pt); Kom – 1959 19ex (l), 10.3.1962 1f (l, is), 3.5.1965 1m (l, pt), 28.6.1966 1f (l, pt), 4.10.1966 7m (l, pt), 5.11.1982 1m (l, is); Kot – 6.5.1962 1m

72 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

(s, is), 25.5.1963 1f (s, is); Nav – 20.4.–5.5.1999 1m (t-d, pt), 2.6.1999 1f (l, be), 28.7.1999 1f (l, is); Rad – 5.4.1998 1m (s). Druh skalních stepí, vĜesovišĢ a lesostepí.

Tibellus oblongus (Walckenaer, 1802): HOL; cs, i, –, TM. Aka – 13.5.2008 1f (q, sw), 21.5.2009 2f (q, sw); ýer – 16.5.2000 1f (q, sw), 5.9.2000 2j (q, sw); Kar – 23.5.1973 1f (is, leg. VR); Srb – 9.6.2009 1f (e, si) 1m (e, sw). Hojný druh na bylinách vČtšinou suchých otevĜených stanovišĢ, vþetnČ sadĤ.

Thomisidae Coriarachne depressa (C. L. Koch, 1837): PAL–Tran; cs, i, –, TM. Aka – 21.5.2009 1j (q, be); Kar – 8.10.1966 1f (s, pod kĤrou Pinus nigra, leg. JB); Rad – 20.6.1987 1m (t, sw); Újc – 30.7.2001 1j (t-d, is). Tohoto nápadnČ zploštČlého bČžníka lze zastihnout pĜedevším ve škvírách borové kĤry.

Diaea dorsata (Fabricius, 1777): PAL–E-A; cs, a, –, TM. Cís – 4.6.2009 1j (w, be) 1j (w, sw); DĜí – 1999 5ex (t-dh, ek), 2000 6ex (t-dh, ek), 2001 4ex (t-dh, ek); Klp – 20.7.1998 6j (t, be) 3j (t, sw); Kob – 30.7.2001 1j (l, sw); Kod – 17.4.1966 1j (t-b, si), 18.10.–1.11.2008 1j (t-sm okraj, is) 1j (s, be) 1j (u, sw); Kom – 1999 1ex (l, ek), 2001–2002 2m 1f 3j (l); Lko – 25.10.1995 2j (q, si); Nav – 24.6.1999 1f 3j (t-d, be) 1j (t-b, sw) 2j (t-b, be), 31.8.1999 5j (t-d, be) 3j (t-b, be); VII.-IX.2001 xj; Niv – 5.9.1991 1j (n, sw); Obo – 21.9.2008 11j (t-s, be); Ple – 12.7.1990 3j (t-j, be) 2j (t-j, sw); Rad – 11.12.1978 2j (t, si); Rek – 16.6.1995 1m (z, sw); Újc – 23.9.2001 1j (t-s, si, leg. JS); Vel – 20.6.1990 2f 1j (t- suĢ, be), 25.5.1992 2f (t-h, sw). Velmi hojný, pestĜe zbarvený druh žijící na vČtvích keĜĤ a stromĤ v lesích.

Ebrechtella tricuspidata (Fabricius, 1775): PAL–Tran (Af); cs, i, –, T(M). Syn.: Misumenops tricuspidatus (Fabricius, 1775) Kod – 18.10.–1.11.2008 1j (t-s, sw); Srb – 9.6.2009 1m (m, be). Na vyšších bylinách a keĜích na stepích, loukách, sadech i nízko položených mokĜadech a polozastínČných kĜovinách.

Heriaeus melloteei Simon, 1886: PAL–Tran, eM; C, R, EN, T. ýK. Dou – 6.10.1960 1f (l, is), 25.5.1992 3f (l, sw), 29.6.1992 6f 4j (l, sw), 30.6.1992 1m 1f (l, sw). V ýechách velmi vzácný druh stepních stanovišĢ, nápadný jasnČ zeleným zbarvením celého tČla a pĜedevším výrazným ochlupením. Na koĜist þíhá na bylinné a kĜovinné vegetaci.

Misumena vatia (Clerck, 1757): HOL; cs, a, –, TM. Aka – 21.5.2009 1j (q, sw) 1j (q, be); ýer – 24.7.1999 1j (q, sw), 18.7.2000 2j (q,sw); DĜí – 2001 3f (j, be); Kob – 30.7.2001 1j (l, sw); Kom – 1959 10ex (l), 2001–2002 6m 1f 3j (l); Krs – 1959; Lko – 1.6.2002 1j (s) 1m (t); Nav – 24.8.1999 1j (l, sw),2.6.1999 1m (l, sm), 31.8.1999 1j (t-d, be), 27.6.2001 1j (l, be) 2m (l, sw); Obo – 8.5.2008 1f (t, be); Rad – 20.6.1987 1m (t, sw); Rek – 16..6.1995 1m 2j (q, sw); Srb – 9.6.2009 1m 1f (m, sw); Újc – 30.7.2001 1j (t-okraj, sw) 1j (t-de, sw). Velmi hojný a nápadný žlutý nebo bílý bČžník (schopnost barvomČny) þíhající na koĜist na kvČtech na loukách a jiných otevĜených biotopech.

73 BOHEMIA CENTRALIS 30

Ozyptila atomaria (Panzer, 1801): PAL–Tran (Af); cs, i, –, TM. Dou – 11.5.–16.6.1960 1m 2f 2j (s, pt); Kod – 4.10.1973 1f (is), 28.5.–18.6.2005 1m (s, pt), 18.6.–23.7.2005 1f (s, pt), 18.8.–24.9.2005 1m (s, pt); Kom – 1959 2ex (l), 3.5.1965 1m (l, pt), 10.3.1962 1f (l, is), 13.4.1966 1m (l, pt), 4.10.1966 1f (l, pt), 12.5.2000 1f (s, is); Kot – 9.–24.4.1962 1m (s, pt), 16.10.1962 1m (s, pt), 22.6.1963 1f (s, is), 15.8.1963 1f (s, is), 25.8.1963 1m (s, is), 28.9.1963 1f (s, is), 17.6.2009 1f (t-p, sw); Pls –22.9.2001 1f (l, si, leg. JS); Rad –1.8.1987 1f (s, pt), 5.4.1998 1m (s), 8.7.1998 1m (s, yt), 25.4.–23.5.1998 1m (s, pt); Újc – 3.9.2001 1f(l, si, leg. JS). Druh preferující skalní stepi a jiné xerotermy, kde žije v detritu.

Ozyptila blackwalli Simon, 1875: EUR (záp. SibiĜ); C, R, VU, T. Kot – 11.–30.6.1996 1m (r, ht); Rad –14.6.1988 1m (pt). Stínomilný a termofilní druh žijící pod kameny na Ĝídce zalesnČných suĢových svazích a v teplomilných doubravách.

Ozyptila claveata (Walckenaer, 1837): EUR (U); C, i, –, TM. Aka – 21.5.2009 2m (q, sw); Dou – 16.6.1960 5m 2f (s, pt), 1.10.1991 1f (l, si); Kob – 22.9.2001 2m 1f (l, si, leg. JS); Kod – 6.–27.5.1968 1f (l, pt), 19.6.–15.7.1968 1m (l, pt), 9.– 24.4.2005 1m (s, pt), 24.4.–28.5.2005 4m 1f (s, pt), 28.5.–18.6.2005 5m (s, pt), 23.7.– 18.8.2005 1m (s, pt), 18.8.–24.9.2005 1m (s, pt); Kom – 1959 3ex (l), 3.5.–21.7.1965 5m 5f (l, pt), 28.4.–28.6.1966 5m 4f (l, pt), 4.10.1966 1f (l, pt), 2001–2002 3m (l); Kot – 6.5.1962 1m (s, sw), 18.7.1963 2f (s, is), 21.7.1963 1f (s, is), 28.7.1963 1f (s, is), 4.8.1963 1m (s, is), 11.8.1963 2m 1f (s, is), 1.9.1963 1f (s, is), 18.9.1963 1m 2f (s, is), 13.10.1963 2m (s, is); Lko – VII.-IX.2001 (l, si); Nav – 8.5.2001 3f (l, si), VII.-IX.2001 (l, si); Obo – 1.4.–8.5.2008 2f (f, pt), 8.–23.5.2008 1m (m, pt); Pls –22.9.2001 1m 1f (l, si, leg. JS); Rad – 14.6.1988 1m (s, pt); Újc – 3.9.2001 2m 3f (l, si, leg. JS). Druh preferující skalní stepi a lesostepi.

Ozyptila praticola (C. L. Koch, 1837): HOL; cs, i, –, TM. Kod – 19.6.–5.7.1968 1m (l, pt); Kom – 2000 1f (l, pa); Mlý – 2.6.2009 1f (w, si); Ple – 12.7.1990 1f (t-j, be); Pls – 30.7.2001 2f (l, t-dh, si), 22.9.2001 1f (l, si, leg. JS); Srb – 15.9.1973 1m (is, leg. VŠ), 9.6.2009 1f 1j (m, be); Vel – 20.6.1990 1m (t-suĢ, be). Stínomilný lesní druh žijící v rozmanitých typech suchých i vlhþích lesĤ, i na lesních okrajích.

Ozyptila scabricula (Westring, 1851): PAL–E-A; C, R, –, TM. Kot – 6.5.1962 1f (s, is), 22.6.1963 1f (s, is); MoĜ – 3.5.–3.6.1960 2m (s, pt); Rad – 20.6.1989 7m (pt). Druh skalních stepí žijící v trávČ a pod kameny.

Ozyptila trux (Blackwall, 1846): PAL–Tran; cs(d), a, –, M(O). Hav – 2.6.2009 1m (w, si); Obo – 8.5.2008 4m 1f (p, si), 19.6.2008 1f (t-s, si) 1m (m, si). Druh žijící na mokrých loukách a pobĜežních mokĜadech.

Pistius truncatus (Pallas, 1772): PAL–Westp; cs, R, –, TM. Aka – 13.5.2008 1j (q, be); ýer – 31.8.1999 1j (q, be), 3.8.2000 3j (l, sw); Dou – 1.10.1991 1j (l, be), 25.5.1992 1j (l, be) 29.6.1992 2j (l, be); DĜí – 2000 1ex (t-dh, ek), 2001 1ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Chl – 30.8.1994 1j (q, sw); Kom – 2001–2002 1f 18j (l); Lko – 8.9.1994 1j (q, be), 1.6.2002 1j (s); Nav – 31.8.1999 1j (t-d, be); Ple – 30.9.1991 1j (l, si); Rek – 16.6.1995 1m (z, be); Ska – 3.8.2009 1j (s, sw).

74 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Výskyt na keĜích a nízkých vČtvích stromĤ na lesostepích a na suchých lesních okrajích.

Synema globosum (Fabricius, 1775): PAL–Tran (Af); cs, R, –, T, M. ýK. Obo – 8.5.2008 1j (p, sw). Nápadný druh s variabilním zbarvením (na abdomenu kombinace bílého, žlutého nebo þerveného podkladu a þ erné skvrny). HojnČji se vyskytuje na jižní MoravČ, v ý echách pĜedevším v Polabí. Zdržuje se na suchých stanovištích, jako jsou stepi, Ĝídké lesy a lesní okraje, ale i na vlhþích místech. Na koĜist þíhá na kvČtech.

Thomisus onustus Walckenaer, 1806: PAL; cs, R, –, T (M). ýer – 24.7.1999 1f (q, sw), 16.5.2000 8m 2f 2j (q, sw), 18.7.2000 1m 1j (q, sw), 5.9.2000 1j (q, sw), 24.5.2007 1f 1j (q, be), 1.8.2007 2j (q, sw); Dou – 25.5.1992 1m (l, sw), 29.6.1992 1m (l, sw); Chl – 30.8.1994 6j (q, sw); Kar – VII. 1883, 1j (leg. E. Nový); Lko – 1.6.2002 1m (s); Rad – 20.6.1987 1m 1f (s, sw) 2m (t, sw), 20.6.1989 7m (s, sw); Rek – 16.6.1995 1f (z, be). NápadnČ zbarvený bČžník s charakteristickým trojúhlým tvarem zadeþku, þíhající na koĜist na kvČtech na skalních stepích, na vĜesovištích, ve vápencových lomech a jiných xerotermech.

Tmarus piger (Walckenaer, 1802): PAL – Tran; cs, i, –, T. DĜí – 2001 1m (j, be); Kar – 1894, 1929; Kod – 19.5.1972 1m (s); Kom – 1959 11ex (l), 30.8.1966 1j ( l, pt), 2001–2002 2m 1j (l); Krs – 1959 (t-d); Ple – 3.10.1991 3j (l, be); Srb – 19.10.1997 2j (t-okraj). Termofilní a suchomilný druh žijící na keĜích a vČtvích stromĤ na lesostepích, ve svČtlých doubravách a na lesních okrajích.

Xysticus acerbus Thorell, 1872: PAL–Tran; C, R, LR, T(M). Kod – 24.4.–28.5.2005 1f (s, pt); Nav – 14.7.1999 1f (s, sw). Významný bČžník stĜedoþeských skalních stepí, kde žije na povrchu pĤdy.

Xysticus audax (Schrank, 1803): PAL–Tran; cs, a, –, (T)M(O). Bar – 20.9.1997 1f (t-d); Dou – 25.5.1992 1f (l, sw); DĜí – 1999 2ex (t-dh, ek), 2001 6ex (t- dh, ek); Jav – 3.10.1991 1m (t-sm, sw); Kom – 1959 3ex (l); Rad – 20.6.1987 1m (t, sw) 2m (s, sw). Druh žijící velmi hojnČ na keĜích a vČtvích stromĤ na rĤzných otevĜených i zastínČných biotopech od nížin do hor.

Xysticus bifasciatus C. L. Koch, 1837: PAL–E-A; csd, a, –, (T)M(O). Dou – 16.6.1960 1m (s, pt), 30.6.1989 1f (l, is); Kod – 27.5.–19.6.1968 1m ( l, pt); Kom – 10.6.1965 1f (l, pt); Lko – 2.–25.5.1995 4m 1f (q, pt), 1.6.2002 1f (t); Obo – 8.5.2008 1f (p, sw); Rad – 1.8.1987 1f (s, pt), 14.6.1988 1m (w, sw) 1m (t, pt), 20.6.1989 1m (s, is); Srb – 9.6.2009 1m (m, sw). Velmi hojný a široce rozšíĜený druh otevĜených suchých i vlhkých stanovišĢ žijící na bylinném patĜe.

Xysticus cristatus (Clerck, 1757): PAL–Holop (I); csd, a, –, TM(O). Aka – 13.5.2008 4f (q, be) 1m 1f (q, sw), 21.5.2009 1f (q, sw); Bou – 10.4.1991 2f (l, si); ýer – 16.5.2000 1f (q, sw), 5.4.–12.6.2001 2m (q-z, pt), 26.5.2009 1f (q, be); Dou – 11.5.1960 2m 1f (s, pt), 25.5.1992 1m (l, be) 1m (sw); DĜí – 2000 3ex (t-dh, ek), 2001 3ex (t- dh, ek); Hom – 21.4.1994 1f (z, is), 25.5.1995 3m 3f (z, sw); Kar – 23.5.1973 2m (is, leg.

75 BOHEMIA CENTRALIS 30

VR); Kod – 6.–27.5.1968 5m (l, pt), 9.– 28.5.2005 15m 1f (s, pt); Kom – 1959 14ex (l), 3.– 8.5.1965 9m (l, pt),26.7.1966 12f (l, pt), 4.10.1966 1f (l, pt), 12.5.2000 2m 1f (s, is); Kot – 6.5.1962 1m (s, is), 18.9.1963 1f (s, is); Lko – 12.5.1994 1m (q, is), 25.5.1995 4m 8f (q, sw), 1.6.2002 2f (s); Nav – 20.4.–5.5.1999 1m (t-d, pt), 5.5.1999 1m (t-d, sw), 14.7.1999 1f (s, sw); Obo – 1.4.2008 4f (p, si), 8.5.2008 1m (t, sw) 2f (t-d, sw) 1f (p, si) 3m 1f (p, sw); Rad – 1.5.1987 1m (s, is), 20.6.1987 1f (t, is), 10.5.1988 1m (s, sw), 14.6.1988 8m (w, pt) 1m 1f (w, sw), 25.4.–23.5.1998 1m (s, pt), 5.–15.8.1998 1f (s, pt), 8.7.1998 1m (s, yt); Srb – 9.6.2009 1m (m, sw); Úje – 30.7.2001 1f (x, sw). Jeden z nejhojnČjších bČžníkĤ, žijící v trávČ na loukách a na jiných otevĜených biotopech, rovnČž v sadech a na polích.

Xysticus erraticus (Blackwall, 1834): EUR; cs, a, –, (T)M. Dou – 13.4.1960 1f (s-spodní okraj balvanité stepi, is), 11.5.–16.6.1960 2m (l, pt); Kod – 24.4.–28.5.2005 1m (s, pt), 28.5.–18.6.2005 1m (s, pt); Kom – 1959 3ex (l), 30.6.1965 1m (l, pt), 28.6.1966 1m (l, pt); Kot – 22.6.1963 1f 1j (s, is), 28.7.1963 1f (s, is), 4.8.1963 1f (s, is); Lko – 25.5.1995 4m 8f (q, sw); Rad – 1.8.1987 1m (s, pt), 14.6.1988 1m (w, sw), 20.6.1989 3m (s, sw), 16.7.1989 5m (s, pt). BČžník þastý v trávČ skalních stepí, lesostepí a teplomilných doubrav.

Xysticus kochi Thorell, 1872: PAL–Westp; cs(d), a, –, TM. ýer – 5.4.–12.6.2001 17m 3f (q-z, pt); Dou – 16.6.1960 3f (s, pt), 25.5.1992 2m (l, sw); DĜí – 2000 1m (t-dh, ek), 2001 2m (t-dh, ek); Chl – 28.4.–19.5.1994 1m (q, pt); Kod – 9.– 24.4.2005 2m 1f (s, pt), 24.4.–28.5.2005 40m 4f (s, pt); Kom – 1959 2ex (l), 28.6.1966 1f (l, pt), 12.5.2000 1m (s, is); Kot – 24.4.1962 1m (s, is), 21.5.1962 1m (s, is), 4.6.1962 1f (s, is), 19.5.–11.6.1996 1m (r, ht); Lko – 25.5.1995 1m 1f (q, sw); Obo – 8.5.2008 2f (p, sw); Rad – 10.5.1988 2m (s, pt), 14.6.1988 6m (w, sw), 25.4.1998 2m (s), 8.7.1998 2m 1f (s, yt), 25.4.– 23.5.1998 2m 1f (s, pt); Rek – 16.6.1995 1m (z, sw), 8.5.2001 1m (l, is); Srb – 11.5.2005 1f (q, is), 9.6.2009 1m (m, sw). V trávČ a na vegetaci na skalních stepích a na loukách, rovnČž v sadech a zahradách.

Xysticus lanio C. L. Koch, 1835: PAL–E-A; cs, i, –, TM. DĜí – 1999 11ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), 2000 12ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), 2001 19ex (t-dh, ek); Kar – 1894; Kom – 1959 2ex (l), 1999 1ex (l, ek), 2000 1ex (l, ek), 2001 1ex (l, ek) 7ex (l, be), 2001–2002 10m 8f (l); Lko – 25.5.–16.5.1995 1m (q, pt); Nav – 5.5.1999 1m (l, si), 24.4.–5.5.1995 1m (t-b, pt) 2m (t-d, pt), 5.5.–2.6.1999 1m (t-d, pt) 1f (t-d, si) 1m (t-d, sw); Obo – 8.5.2008 1f (t, sw), 2m (t-d, sw). Na kĜovinách a bylinách v listnatých lesích a na lesních okrajích.

Xysticus luctator L. Koch, 1870: EUR–eM (U); cs, i, – TM. Dou – 30.6.1989 1f (l, is); Kar – 28.5.1963 (l, be). Na keĜích a v trávČ v teplomilných doubravách a na lesostepích.

Xysticus luctuosus (Blackwall, 1836): HOL, eM; cs, a, –, M. Kod – 24.4.–28.5.2005 2m (s, pt), 18.6.–23.7.2005 1f (s, pt). Na keĜích a v trávČ v teplomilných doubravách, v borech a na oslunČných lesních okrajích.

Xysticus ninnii Thorell, 1872: PAL–Westp; C, R, –, T. Dou – 18.7.1960 6m (s, pt), 30.6.1989 1m (l, is), 29.6.1992 1m (l, is) 1m 1f (sw); DĜí – 1999 1m (t-dh, ek); Kod – 18.6.–23.7.2005 2m 2f (s, pt); Kom – 1959 6ex (l), 26.7.–28.6.1966 7m

76 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

3f (l, pt), 27.6.2005 1m (l, is), 11.7.2006 1m (l, pt); Kot – 21.6.1962 1m (s, sw), 8.8.1962 1m (s, is), 30.6.–28.7.1996 3m (r, ht); MoĜ – 28.7.1960 1m (s, is, leg. EL); Nav – VII.-IX.2001 1m (s, pt); Srb – 9.6.2009 1f (m, sw). Významný druh stĜedoþeských skalních stepí.

Xysticus robustus (Hahn, 1832): PAL–E-A (Af); C, R, –, TM. Dou – 18.7.–22.8.1960 1m (s, pt), 30.6.1989 1f (l, is); Kar – 12.5.2000 1f (s, is); Kod – 31.7.2001 1f (s); 18.6.–23.7.2005 6m (s, pt), 23.7.–18.8.2005 1m (s, pt), 29.10.2002 2f (s); Kom – 30.6.–31.8.1965 3m (l, pt);, 27.6.2005 1m (l, is); Kot – 18.7.1962 1m (s, is); Rad – 16.8.1987 1f (s, is), 14.6.1988 2m (s, sw); Srb – 26.9.1973 1f (l, is, leg. VR). Významný druh stĜedoþeských skalních stepí a lesostepí, zdržuje se pĜedevším pod kameny a v trávČ.

Xyticus sabulosus (Hahn, 1832): PAL–E-S; C, R, LR, TM. Kar – 1894. Vzácný druh zjištČný v teplomilných dubohabĜinách ale i na rašeliništích. V ýeském krasu nezjištČný od konce 19. století.

Xysticus striatipes L. Koch, 1870: PAL–E-A, eM; C, R, –, TM. Kar – 1930; Kot – 18.9.1961 1f (s, is), 2.11.1962 1m (s, is). Druh otevĜených biotopĤ pod kameny a na bylinách skalních stepí, na píseþných dunách a vĜesovištích.

Xysticus ulmi (Hahn, 1831): PAL–E-A (Af); cs, a, –, (T)M. Bub – 22.6.2009 1f (w, sw); Mlý – 2.6.2009 1m 1f (w, sw); Obo – 8.5.2008 1m (t, sw) 1m 6f (p, sw), 19.6.2008 1f (p, sw); Srb – 9.6.2009 1m (m, sw). Druh žijící na bylinné vegetaci pĜedevším na mokrých loukách a v pobĜežních mokĜadech.

Salticidae Aelurillus v-insignitus (Clerck, 1757): PAL–Holop; cs, a, –, TM. Dou – 18.7.1960 1m (s, pt); Kom – 1959 1ex (l); Rad – 8.7.1998 1m (s, yt). Žije þasto na xerotermních kamenitých biotopech, na stČnách skal þi oslunČných lesních okrajích.

Asianellus festivus (C. L. Koch, 1834): PAL–Tran, eM; C, R, –, TM. Syn.: Phlegra festiva (C. L. Koch, 1834) Dou – 16.6.1960 1m (s, pt), 18.7.1960 1m (s, pt), 30.6.1989 1f (l, is); Chl – 5.11.1982 1f (q, is), 28.4.–19.5.1994 1m (q, pt); Kod – 13.4.–6.7.1966 7m 3f (l, pt), 6.5.–30.7.1968 6m (l, pt),15.9.1968 4m, 19.5.1972 1f (s), 24.4.–24.9.2005 84m 22f (s, pt); Kom – 10.5.1957 3f (l, is), 1959 4ex (l), 18.5.–23.11.1965 19m 9f 16j (l, pt), 23.3.–30.8.1966 16m 10f (l, pt), 12.5.2000 1m (s, is); Kot – 21.5.1962 1f (s, pt), 6.5.1963 1m 1f (s, is), 18.9.1963 2m 1f (s, is), V.–X.1997 1m (ht); Lko – 25.10.1995 1f (q, si), 22.9.2001 1f (l, si, leg. JS); Nav – 20.9.2001 1m (l); Rad – 20.6.1987 2m (t, sw) 1m (s, is) 1f (s, sw), 10.5.1988 1m (s, pt), 14.6.1988 1m (s, pt), 6.8.1989 1m (s, pt), 23.9.1989 1f (s, pt), 5.4.1998 1m 1f (s), 25.4.1998 3m 4f (s, yt), 8.7.1998 6m 10f (s, yt), 25.4.1998 1m 2m (s, yt), 25.4.–23.5.1998 2m 1f (s, yt), 26.6.– 8.7.1998 2f (s, yt ), 5.–15.8.1998 3f (s, yt), 15.8.–26.9.1998 2m 2f (s, yt). Druh žijící v trávČ na skalních stepích a lesostepích.

77 BOHEMIA CENTRALIS 30

Ballus chalybeius (Wacknenaer, 1802): PAL–E-T; cs,a, –, TM. Aka – 13.5.2008 1f (q, be); Bou – 1.10.1991 1j (t-s, sw), 29.6.1992 1f (t-s, sw); ýer – 8.9.1994 1j (q, be), 25.9.1999 2j (q, sw), 26.5.2009 2m (q, be); Dou – 29.6.1992 1f (l, be); DĜí – 1999 20ex (t-dh, ek), 2000 15ex (t-dh, ek), 2001 45ex (t-dh, ek) 2ex (j, be); Jav – 25.4.1991 1m 2j (t-dh, si); Kar – 1929; Klp – 20.7.1998 1f 1j (t, be); Kob – 30.7.2001 1f (l, sw); Kom – 1999 3ex (l, ek), 2000 1ex (l, ek), 2001 5ex (l, be), 2001–2002 3f 8j (l); Krs – 1959 (t); Lko – 25.5.1995 1m (q, be), 1.6.2002 1m 1f(s), 18.10.–1.11.2008 1j (s, sw); Mlý – 2.6.2009 2m (a, sw); Nav – 5.5.1999 2m 1f 1j (t-d, sw), 24.6.1999 1f ( t-b, sw), 2f (t-b, be), 24.8.1999 2j (t-d), 31.8.1999 2j (l, be), 3.8.2000 1j (l, sw), 24.4.2001 1m (l, si), 27.6.2001 1f (l, be); Obo – 1.4.2008 3j (t-d, si), 19.6.2008 1f (t-d, sw) 1m (t-s, be), 21.9.2008 2j (t-s, be); Srb – 1929; Vel – 20.6.1990 4j (t-suĢ, be), 1.10.1991 5j (t-suĢ, be); Vys – 16.7.1992 1f (t-d, si). Výskyt na keĜích, vČtvích stromĤ a v opadu v suchých listnatých lesích a na oslunČných lesních okrajích.

Carrhotus xanthogramma (Latreille, 1819): PAL–Tran (Af); C, R, VU, T. DĜí – 2000 2ex (t-dh, ek), 2001 6ex (t-dh, ek) 1ex (j, be); Kar – 1894; Kom – 2001–2002 5m 2f 11j (l). Nápadný druh skákavky žijící na kmenech v teplomilných doubravách.

Dendryphantes hastatus (Clerck, 1757): PAL–E-S; cs, i, –, M. Krs – 1959 (t-d). Na vČtvích borovic.

Dendryphantes rudis (Sundevall, 1833): PAL–E-A; cs, a, –, M. Bar – 20.9.1997 1m (t-d); Kar –1929. Velmi hojný na vČtvích pĜedevším jehliþnatých stromĤ.

Euophrys frontalis (Walckenaer, 1802): PAL–Tran (Af); cs, a, –, TM. Aka – 21.5.2009 1m 1f (q, si); ýer – 26.5.2009 1m (q, is); Dou – 16.6.1960 1m 1f (s, pt); Kod –24.4.–28.5.2005 1m (s, pt); Kom – 30.6.1965 1m (l, pt), 21.7.1965 1f (l, pt), 12.5.2000 1f (s, is); Lko – 12.5.1994 1m 1f (q, si); Nav – 8.5.2001 1m (l, is); Rad – 20.6.1987 5m (s, sw), 20.6.1989 1m (s, sw); Srb – 9.6.2009 1m (e, si). V trávČ a pod kameny suchých a teplých stanovišĢ, charakteristický i pro bĜeziny zarĤstající emisní holiny, také v lomech a uvnitĜ budov.

Evarcha arcuata (Clerck, 1757): PAL–Tran (Af); cs, a, –, TM. Aka – 21.5.2009 1m 1f (q, sw) 1f (q, si) 1f (q, be); Bub – 22.6.2009 1m (w, sw) 1f (w, si); ýer – 24.7.1999 1j (q, be), 31.8.1999 1m (q, sw), 5.9.2000 1f 1j (q, sw), 26.7.2001 1m (q, is) 1f (q-z, sw) 1m (q-z, is), 23.8.2001 3m 2f (q-z, sw), 10.8.2005 1m (q, is); Dou – 16.5.1997 (s, is); Hom – 21.4.1994 1f (z, sw), 25.5.1995 1m (z, sw); Kaþ – 16.7.1992 1m (s, sw); Kob – 30.7.2001 1j (l, sw); Lko – 8.9.1994 3m (q, sw), 25.5.1995 5m (q, sw), 1.6.2002 3m (s); Kom – 8.6.1959 1m (l, is); Kon – 8.5.1990 1m 1f (s); Nav – 24.8.1999 1m (l, sw), 3.8.2000 1f (l, sw), 27.6.2001 1m 1f (l, sw); Obo – 8.5.2008 1m 3f (p, sw), 19.6.2008 1m 1f 1j (p, sw); Rad – 20.6.1989 1m (s, sw), 6.8.1989 1m (t, sw), 25.4.1998 1m (s); Rek – 16.6.1995 1m (z, be); Srb – 1929, 9.6.2009 1f (m, sw); Újc – 30.–31.7.2001 2j (t-d, is), 22.9.2001 1f (l, sw, leg. JS). Jeden z nejhojnČjších druhĤ skákavek, témČĜ všudypĜítomný na bylinné vegetaci otevĜených stanovišĢ.

78 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Evarcha falcata (Clerck, 1757): HOL; cs, a, –, (T)M. Aka – 13.5.2008 1f (q, sw); Bou – 20.6.1990 1f (t-s, is); ýer – 16.5.2000 1f (q, be); Her – 2.4.1990 1m (t-b, si); Chl –9.6.–13.7.1994 1m (q, pt); Kar – 1929; Kob – 30.7.2001 1m (l, sw); Kod – 19.5.1972 2f (s), 18.8.–24.9.2005 1f (s, pt); Kom – 26.5.1959 2f (l, is), 8.6.1959 2m 1f (l, is), 30.6.1965 1m (l, pt), 31.8.1965 1m (l, pt); Lko – 8.9.1994 1m (q, sw), 25.5.1995 1f (q, be) 1f (q,sw), 1.6.2002 3m 1f (s) 1f (t); Nav – 2.6.1999 1m 1f (l, be), 24.8.1999 4m 1f (l, be) 2m 2f 1j (l, sw), 31.8.1999 1m (t-d, be), 3.8.2000 1m (l, sw), 27.6.2001 3m 2f (l, be), 27.6.2001 2m 2f (l, sw); Rad – 14.6.1988 1m (w, sw), 6.8.1989 1m (t, be), 23.9.1989 1f (s, sw); Srb – 1929; Újc – 22.9.2001 4m (l, sw, leg. JS); Úje – 30.7.2001 1f (x, sw). Velmi hojná a témČĜ všudypĜítomná skákavka na bylinném porostu otevĜených biotopĤ i v lesním podrostu.

Evarcha laetabunda (C. L. Koch, 1846): PAL–Tran (Af); C, i?, –, T(M). Aka – 13.5.2008 1f (q, sw), 21.5.2009 1m 2f (q, sw) 1f (q, si); Kar – 5.9.1991 1m (s, si), 16.7.1992 1m (s, sw); Kom – 26.5.1959 2m 1f (l, is), 8.6.1959 1m (l, is), 5.8.1959 2m (l, is), 24.8.1959 2m (l, is), 30.9.1959 1m (l, is); Krs – 1959 (t-d); Lko – 12.5.1994 1m (q, sw) 1m (q-s, si), 25.5.1995 1f (q, sw), 1.6.2002 1m (s); MoĜ – 28.7.1960 1m (s, is, leg. EL); Ple – 12.7.1990 2m 2f (l, sw), 25.4.1991 1f (l, si), 12.7.1990 1f (t-j, si); Rad – 20.6.1989 1m 1f (s, sw), 8.7.1998 5m (s, yt), 23.5.–26.6.1998 1m (s, yt), 8.7.–5.8.1998 1m (s, yt), 5.–15.8.1998 3m (s, yt); Srb – 29.5.1973 1m (is, leg. VR). Tento druh žije na bylinném porostu pĜedevším suchých stanovišĢ, nalezen však byl i na rašeliništích.

Heliophanus aeneus (Hahn, 1832): PAL–E-T, eM; C, a, –, (T)M. SvJ – 20.5.1995 1f (k, is). Suchomilný a heliofilní druh vyskytující se na suĢových svazích a na skalách.

Heliophanus cupreus (Walckenaer, 1802): EUR (záp. SibiĜ); cs, a, –, TM. Aka – 13.5.2008 4m 3f (q, be) 4f (q, sw), 21.5.2009 2f (q, is) 3f (q, be); ýer –16.6.1995 1m (q, be), 18.6.1997 1f (q, sw) 1f (q, si), 19.7.1999 1f (q, sw), 24.7.1999 1m 3f (q, be), 16.5.2000 1m 1f (q, be) 2f (q, sw), 18.7.2000 1f (q, sw), 24.5.2007 2m (q, is) 1f (q, be) 2f (q, sw), 1.8.2007 1f (q, be), 26.5.2009 3m 4f (q, be); Dou – 25.5.1992 1f (l, be) 2m (sw), 29.6.1992 1f (s, be); Kaþ – 5.9.1991 1f (s, si), 16.7.1992 1f (s, be); Kal – 29.6.2009 1f (t-d, be) 1m (t-d, sw); Kar – 1894; Kod – 14.5.1969 2f (t-d, si),19.6.–15.7.1968 1m (l, pt), 14.5.1969 2f (l, si), 24.4.–28.5.2005 1m 1f (s, pt), 18.6.–23.7.2005 1m 1f (s, pt); Kom – 1959 4ex (l), 21.7.–31.8.1965 2m 1f (l, pt), 12.5.2000 3f (s, is), 2001 2f (l, be), 2001–2002 1f 1j (l); Kon – 8.5.1990 1m 1f (s); Kot – 28.7.–29.9.1996 1m (r, hpt), 17.6.2009 1m (t-p, sw); Lko – 12.5.1994 3m (q, is) 1m (q-t, si), 25.5.1995 1m 1f (q, sw), 1.6.2002 1f (t); Nav – 2.6.1999 2f (l, be) 1f (l, is) 3m 2f (l, sw), 24.6.1999 1m (t-d, sw), 8.5.2001 1m (l, is), 27.6.2001 3f (l, be) 1m (l, sw); Ple – 25.4.1991 1m 1f (l, si); Rad –20.6.1987 1m (s, pt) 1m (s, is) 1m (t, is), 28.6.1987 1f (s, sw), 30.4.1988 1m 1f (s, sw), 10.5.1988 1f (s, pt), 1m (s, sw), 14.6.1988 1m (s, pt), 20.6.1989 1f (s, sw), 25.4.–23.5.1998 1m 1f (s, pt), 26.6.–8.7.1998 1m (s, pt), 8.7.1998 1m 1f (s, yt); Ska – 3.8.2009 1f (s, sw); Srb – 9.6.2009 3m (m, be); Zla – 1.6.2002 1m. Na substrátu i na vegetaci otevĜených i lesních biotopĤ.

Heliophanus dubius C. L. Koch, 1835: PAL–Eastp, eM; cs, a, –, M. Aka – 21.5.2009 1m (q, is); Rad – 5.–15.8.1998 1m (s, pt). Vyskytuje se na kĜovinách na skalních stepích, na suchých lesních okrajích i v teplomilných borech.

79 BOHEMIA CENTRALIS 30

Heliophanus flavipes (Hahn, 1832): PAL–E-A; C, a?, –, (T)M. Aka – 21.5.2009 1m (q, sw); Kom – 1959 6ex (l); Kot – 6.5.1962 1f (s, sw), 21.6.1962 1m (s, sw), 21.8.1962 1m (s, is), 14.4.1963 1f (s, is), 24.6.1963 1m 1j (s, is), 4.8.1963 1f (s, is); Lko – 25.5.1995 1m (q, sw), 1.6.2002 1m (s); Nav – 14.7.1999 1f (s, sw); Rad – 20.6.1987 1m 2f (s, sw), 14.6.1988 1f (s, sw), 20.6.1989 1m 1f (s, sw), 8.7.1998 1f (s, yt); Rek – 16.6.1995 1m (z, be); Zla – 1.6.2002 1f. Druh žijící na vegetaci skalních stepí a xerotermních svahĤ, v Praze zjištČn také v sadech.

Marpissa muscosa (Clerck, 1757): PAL– E-S; cs, i, – M. Nav – 24.4.2001 1j (l, si). Pod kĤrou na kmenech stromĤ a na plotech. Nalezený juvenilní jedinec patĜí s velkou pravdČpodobností k uvedenému druhu.

Neon rayi (Simon, 1875): EUR–Me (Kz); C, R, VU, T. Kom – 1959 1ex (l); Kot – 28.6.1963 1f (s, is), 25.8.1963 1f (s, is). Vzácná drobná skákavka žijící v Ĝídké vegetaci a pod kameny na skalních stepích.

Neon reticulatus (Blackwall, 1853): HOL–eM; cs, a, –, (T)M. ýer – 18.6.1997 1m (q, si); Kod – 23.4.1971 1j (t-b, si); Nav – 27.6.2001 1m (l, si); Pls – 30.7.2001 1f (t-dh, si); Rad – 30.4.1988 1m (t, si). PĜevážnČ lesní druh žijící v mechu a detritu.

Pellenes nigrociliatus (Simon, 1875): PAL–E-T; C, R, VU, T. Kot – 21.6.1962 1f (s, is). Druh žijící v trávČ na skalních stepích a na píseþných dunách.

Pellenes tripunctatus (Walckenaer, 1802): PAL–E-T; C, i, –, T. Aka – 13.5.2008 2m (q, sw); Ber – 1929 (leg. Khomová); ýer – 18.9.1998 1j (q, is), 2.5.1999 1f (q, is), 24.7.1999 3f (q, sw); Dou – 16.6.1960 1m 1f (s, pt), 25.5.1992 1f (l, be); Hav – 15.4.2000 1m (s, is); Kod – 2005 (s, is); Kom – 1959 5ex (l), 30.8.1966 1m 2f (l, pt), 12.5.2000 1m (s, is); Kot – 18.9.1962 1f (s, is), 25.5.1963 1m (s, is), 7.7.1963 1f (s, is), 19.5.– 11.6.1996 1m (r, ht); Lko – 12.5.1994 1f (q, is); Pls – VII.-IX.2001 1f (t-dh, si); Rad – 10.5.1988 1m (s, sw), 14.6.1988 1f (s, sw), 20.6.1989 1f (s, sw), 5.4.1998 (s), 25.4.1998 1m (s), 8.7.1998 1f (s, yt), 23.5.–26.6.1998 1f (s, pt), 5.–15.8.1998 1j (s, pt). Skákavku kĜížovou (kresba tvaru kĜíže na abdomenu) lze nalézt v prázdných ulitách plžĤ na zachovalých stepních lokalitách.

Philaeus chrysops (Poda, 1761): PAL–Tran (Af); C, i, –, T. Ber – 1929 (leg. Khomová); Bud – 12.5.2000 1m (s, is); ýer – 9.6.1994 1m 1f (q, is), 20.5.1999 3m (q, is), 8.6.2000 1f (q, is), 6.5.–18.7.2000 3m (q, pt), 24.5.2007 1m (q, is) 1f (q, be), 26.5.2009 1m (q, be); Dou – 29.6.1992 1m 1f (l, is); Chl – 19.5.–13.7.1994 14m 7f (q, pt); Kar – 1894, 12.5.2000 1m (r, is); Kod – 18.6.–23.7.2005 2m (s, pt); Kos – 1929 (leg. Oakes-Hirst); Kot – 11.6.–29.9.1996 6m 1f (r, ht); Rad – 8.7.1998 5m 1f (s, yt), 16.7.1989 1f (s, is), 26.4.2000 1f (s, is, leg. PŠ), 23.5.–26.6.1998 2m 2f (s, yt), 8.7.–5.8.1998 2m (s, yt), 5.– 15.8.1998 1m (s, yt); SvJ – 26.5.1994 1m (k, is). Skákavka rudopásá patĜí mezi barevnČ nejnápadnČjší pavouky kamenitých partií nejzachovalejších skalních stepí, vyskytuje se však i v lomech, kde zĜejmČ nachází obdobné životní podmínky, jako na skalnČ stepních biotopech.

80 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Phlegra fasciata (Hahn, 1826): HOL; cs, a, –, TM. Dou – 18.7.1960 1f (s, pt), 16.5.1997 1f (s, is); Kod – 19.5.1972 (s), 24.4.–28.5.2005 6m (s, pt), 18.6.–18.8.2005 2m (s, pt); Kom – 1959 1j (l); Kot – 24.4.1962 1f (s, is), 21.5.1962 1f (s, is), 25.8.1963 1f (s, is), 28.7.1963 1m (s, is), 8.9.1963 1f (s, is), 11.–30.6.1996 1m (r, pt); Lko – 2.–25.5.1995 3m (q, pt); Nav – 8.5.2001 1m (l, is), VII.-IX.2001 2m 1f (s, pt); Rad – 25.4.1998 1m (s), 23.5.–26.6.1998 1m (s, pt). NejþastČji se vyskytuje na skalních stepích, dále v lesostepích, na suchých lesních okrajích þi na výsypkách.

Pseudicius encarpatus (Walckenaer, 1802): EUR–ME (Az, Kz); cs, R, –, TM. DĜí – 1999 5ex (t-dh, ek) 2ex (t-dh, pa), 2000 14ex (t-dh, ek), 2001 17ex (t-dh, ek); Kom – 1999 2ex (l, ek) 7ex (l, pa), 2000 4ex (l, ek) 9ex (l, pa), 2001 3ex (l, ek) 11ex (l, be), 2001– 2002 4m 5f 25j (l); Kon – 8.5.1990 1m (s). Pod kĤrou soliterních stromĤ, rovnČž v lesích a v sadech.

Salticus cingulatus (Panzer, 1797): PAL–Tran; cs, i, –, M. ýer – 2.6.2005 1m (q, is). Na kĤĜe soliterních stromĤ, na lesních okrajích a svČtlinách.

Salticus scenicus (Clerck, 1757): HOL (Af); cs, a, –, TM. ýer – 20.5.1999 1m 1f ( q, is),19.7.1999 1f 2j (q, be), 24.7.1999 2j (q, be), 16.5.2000 6f 2j (q, be), 18.7. 2000 1f (q, be), 5.9. 2000 1j (q, be), 24.5.2007 4m 1f (q, be), 26.5.2009 1m 8f (q, be) 2f (q, is); Hom – 25.5.1995 1m (z, sw); Kaþ – 5.9.1991 1j (s, be); Kod – 24.4.–28.5.2005 1m (s, pt); Kon – 8.5.1990 1m (s); Kot – 11.–30.6.1996 1m (r, ht); Nav – 24.8.1999 1f ( l, be), 2.6.1999 2f ( l, be); Rad – 20.6.1987 1m (t, sw) 1m (s, is), 10.5.1988 1m (s, sw), 8.7.1998 1m (s, yt), 23.5.–26.6.1998 1m (s, pt); SvJ – 26.5.1994 1m (k, is). Jedna z nejhojnČjších skákavek, heliofilní druh žijící na skalních stČnách (i v lomech), na povrchu suĢových svahĤ, ale také na stČnách domĤ. Objevuje se þasnČ zjara a þasto proniká do bytĤ.

Salticus zebraneus (C. L. Koch, 1837): EUR (U); cs, a, –, (T)M. ýer – 16.6.1995 1f (q, be), 24.5.2007 2f (q, be), 1.8.2007 1f (q, be), 26.5.2009 1m 1f (q, be); DĜí – 1999 15ex (t-dh, ek) 1ex (t-dh, pa), 2000 24ex (t-dh, ek) 3ex (t-dh, pa), 2001 50ex (t-dh, ek) 12ex (j, be); Kom – 1999 1ex (l, ek) 13ex (l, pa), 2000 1ex (l, ek) 10ex (l, pa), 2001 1ex (l, ek) 12ex (l, be), 2001–2002 5m 2f 4j (l); Kot – 17.6.2009 2f (t-p, be); Lko – 1.6.2002 1m 1f (s) 1m (t); Nav – 24.8.1999 1f (l, sw); Obo – 8.5.2008 1f (t, is); Ska – 3.8.2009 1f (s, be); Srb – 4.6.2009 1m (i-most, is), 9.6.2009 1m (m, be). Vyskytuje se na kmenech a nižších vČtvích soliterních stromĤ (i ovocných), také v lesích.

Sibianor aurocinctus (Ohlert, 1865): PAL–Tran, eM; cs, a, –, TM. Syn.: Bianor aurocinctus (Ohlert, 1865) Dou – 25.5.1992 1f (l, sw); Nav – 5.5.–2.6.1999 1m (t-d, pt); Obo – 1.4.2008 1m (p, si); Ple – 25.4.1991 1m (l, si). Epigeický druh žijící v Ĝídké vegetaci skalních stepí, v suchých lesích, ale i na rašeliništích.

Sitticus penicillatus (Simon, 1875): PAL–Tran, eM; cs, R, VU, T. ýer – 20.5.1999 1m (q, is), 24.5.2007 1f (q, is); Kot – 30.6.–28.7.1996 1f (r, ht); Rek – 21.4.1994 1f (z, is).

81 BOHEMIA CENTRALIS 30

Druh skákavky žijící ve vegetaci skalních stepí. Lomové stČny a suĢ na ýertových schodech této skákavce nahrazují skalnČ stepní stanovištČ.

Sitticus pubescens (Fabricius, 1775): EUR (Amur); csm, a, –, M. DĜí – 2001 1f (t-dh, ek); Chl – 28.4.–19.5.1994 1f (q, pt); Lko – 25.5.1995 1m (q, is); Kot – 30.6.1966 1m (r, ht). Velmi hojný xerofilní druh žijící na oslunČném povrchu skal, na kmenech stromĤ, þasto na stČnách domĤ a proniká i do bytĤ.

Sitticus saltator (O. P.-Cambridge, 1868): PAL–E-A; C, R, EN, TM. MoĜ – 3.5.–3.6.1960 1m (s, pt), 1.7.–28.7.1960 1f (s, pt), 28.7.–5.8.1960 1m (s, pt). Žije na podkladu píseþných dun a skalních stepí.

Synageles venator (Lucas, 1836): PAL–Tran (Af); csm, a, –, TM. Srb – 9.6.2009 1f (e, si). Vyskytuje se na vegetaci otevĜených xerotermních i mokĜadních stanovišĢ.

Talavera aequipes (O. P.-Cambridge, 1871): PAL–E-A, eM; cs, a, –, TM. Kot – 28.6. 1963 1m (s, is), 30.6. 1963 1f (s, is), 4.7. 1963 1f (s, is), 21.7.1963 1f (s, is), 25.8.1963 1f (s, is); Rad –1894 (is), 5.–15.8.1998 (s, yt). Skákavka žijící na substrátu skalních stepí, xerotermních svahĤ a oslunČných lesních okrajĤ.

Talavera milleri (Brignoli, 1983): EUR; C, V, CR, T. Kod – 24.4.–28.5.2005 4m (s, pt). Velice vzácná teplomilná skákavka dosud známá pouze z vrchu Oblík v Lounském stĜedohoĜí, z hory ěíp (Buchar et RĤžiþka 2002), z CHÚ Trubínský vrch na KĜivoklátsku a z pĜírodní rezervace PodhoĜí v Praze (vše leg. M. ě ezáþ). Její nález v pomČrnČ dobĜe araneologicky prozkoumaném ýeském krasu je pĜekvapivý. Tato velice drobná skákavka mohla být pĜehlížena, není však vylouþena ani její expanze.

Talavera petrensis (C. L. Koch, 1837): EUR–eM; cs, i, –, TM. Aka – 21.5.2009 1m (q, si); ýer – 20.5.1999 1m (q, is), 26.5.2009 1f (q, is); Nav – 8.5.2001 4f (l, is). Druh vyskytující se pĜevážnČ pod kameny na skalních stepích, vĜesovištích a na píseþných dunách.

Analýza výsledkĥ dlouhodobého výzkumu araneofauny na území CHKO þeský kras

A. Poznámka k historickým údajĥm

Nevelké množství údajĤ o výskytu druhĤ pavoukĤ publikovaných pĜed rokem 1950 bylo vČtšinou opakováno i po tomto datu. Pouze u pČti druhĤ nebyl jejich pozdČjší výskyt potvrzen: Araneus sturmi, Dolomedes fimbriatus, Kishidaia conspicua, Megalepthyphantes collinus, Porrhomma pygmaeum a Xysticus sabulosus. Všechny uvedené druhy byly publikovány peþlivým determinátorem (Nosek 1895) a není vylouþeno, že budou na území CHKO

82 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras opČtovnČ nalezeny. S výjimkou druhu Kishidaia conspicua byly všechny opČtovnČ zjištČny v blízkém okolí ý eského krasu (viz kartogramy v katalogu Buchar et RĤžiþka 2002). Pozoruhodný úbytek lokalit výskytu na území Barrandienu se jeví zejména u druhu Araneus sturmi, ale i Dolomedes fimbriatus.

B. Druhy preferující klimaxová stanovištč

Mezi 446 druhy zjištČných na území ýeského krasu tvoĜí témČĜ þtvrtinu (103, tj. 23 %) druhy preferující klimaxová stanovištČ (pĜirozená, þlovČkem jen málo narušená). TémČĜ polovina z nich (49 druhĤ) je vázána jednoznaþnČ na termofytikum (T): Agroeca cuprea, Alopecosa schmidti, A. sulzeri, Brommella falcigera, Carrhotus xanthogramma, Callilepis schuszteri, Centromerus capucinus, Cetonana laticeps, Cheiracanthium effosum, Clubiona genevensis, Dipoena braccata, D. coracina, Drassyllus villicus, Erigonoplus jarmilae, Ero aphana, Eresus kollari, E. sandaliatus, Euryopis quinqueguttata, Gnaphosa lucifuga, G. lugubris, G. opaca, Haplodrassus dalmatensis, H. kulczynski, Heriaeus melloteei, Improphantes geniculatus, Lathys humilis, Megalepthyphantes collinus, Meioneta fuscipalpa, Nematogmus sanguinolentus, Neon rayi, Ozyptila blackwalli, Panamomops inconspicuus, Pardosa bifasciata, Pellenes nigrociliatus, P. tripunctatus, Philaeus chrysops, Philodromus buchari, Porrhomma cambridgei, Syedra gracilis, Talavera milleri, Textrix denticulata, Theonina cornix, Trichoncus auritus, Xysticus ninnii, Walckenaeria monoceros, Zelotes aurantiacus, Z. exiguus, Z. pygmaeus, Zora manicata. Lze pĜedpokládat, že tyto druhy pĜedstavují nejhodnotnČjší indikátory kvality pĜírodních pomČrĤ (viz Araneofauna xerotermĤ ýeského krasu). Zde je možno pouze pĜipomenout, že naprostá vČtšina ze 49 vyjmenovaných druhĤ se vyskytla na sedmi vybraných a relativnČ nejlépe prozkoumaných xerotermních lokalitách (ýer, Dou, DĜí, Kod, Kom, Kot, Rad). Na nich scházely pouze A. schmidti, H. dalmatensis a M. collinus. Žádný druh se nevyskytl na všech vybraných lokalitách. Na pČti se vyskytly E. kollari, G. lucifuga, P. bifasciata, P. chrysops a X. ninnii. To pĜirozenČ platí i o jejich výskytu na ostatních lokalitách, které zpravidla nebyly tak intenzívnČ zkoumány jako zmínČných sedm a v nČkterých pĜípadech byly dokonce voleny jako lokality vlhkomilné a nikoliv teplomilné fauny. Na jedenácti lokalitách byl nalezen T. auritus. Soubor 49 teplomilných druhĤ je možno rozšíĜit ještČ o 9 dalších druhĤ preferujících klimax, u kterých se pĜedpokládá þásteþné pronikání z termofytika do mezofytika – T(M). V rámci souboru evidovaných na území CHKO ýeský kras šlo o tyto druhy: Arctosa figurata, A. lutetiana, Dysdera erythrina, Evarcha laetabunda, Gibbaranea bituberculata, Ipa keyserlingi, Zelotes longipes, Z. puritanus a Xysticus acerbus. Další druhy se mohou vyskytovat jak v termofytiku, tak v mesofytiku, dva z nich dokonce navíc i v oreofytiku (Clubiona diversa, Lepthyphantes notabilis).

83 BOHEMIA CENTRALIS 30

Dvacet tĜi ostatní druhy z kategorie TM, popĜ. (T)M se jen v málo pĜípadech vyskytují na pČti ze sedmi vybraných lokalit (Ozyptila claveata, Xysticus robustus, Asianelus festivus) nebo na vČtším poþtu xerotermních lokalit (5–14): Atypus affinis, A. piceus, Gnaphosa bicolor, Panamomops affinis, Pardosa saltans, Trichopternoides cito. Další se vyskytly na mnohem menším poþtu teplomilných lokalit (Agalenatea redii, Amaurobius jugorum, Centromerus serratus, Ceratinella major, Drassyllus pumilus, Porrhomma oblitum, X. striatipes, Zelotes erebeus) nebo se nevyskytly ani na jediné ze sedmi nejlépe prozkoumaných lokalit (Clubiona juvenis, Heliophanes aeneus, Parapelecopsis nemoralis, Sitticus saltator, Typhochrestus digitatus, Xysticus sabulosus). Bez jakékoliv vazby na termofytikum je 15 druhĤ typických pro mezofytikum (M) a pronikající i do oreofytika – MO, popĜ. M(O). PĜesto se vČtšina tČchto druhĤ zcela náhodnČ vyskytla i na sedmi vybraných lokalitách: Alopecosa aculeata (Rad), Anguliphantes tripartitus (Rad; druh se silnou vazbu na oreofytikum), Aphileta misera (Kom), Gonatium hilare (Kom), Helophora insignis (Kom), Micaria silesiaca ( Dou), Mughiphantes mughi (ýer; druh s výhradní vazbou na oreofytikum!), Pelecopsis elongata (DĜí), Saaristoa firma (Kod; M(O)), Saloca diceros (Kod, Rad; MO), Sintula corniger (ýer, Kot; druh se silnou vazbu na oreofytikum), Walckenaeria alticeps (Rad). Ovšem rovnČž zbývající druhy se vyskytovaly na lokalitách, kde byl zjištČn alespoĖ jeden teplomilný druh: Agyneta ramosa (Vel), Collinsia distincta (Srb), Erigonella ignobilis (Bou; M(O)). Poslední druhem preferujícím klimax je Drepanotylus uncatus (M(O)), který byl zjištČn v suti na Velké hoĜe. KoneþnČ uvádíme výþet lokalit, na nichž nebyl nalezen žádný klimaxový druh: Baj, Bar, Hom, Jav, Kal, Klp, Kob, Kon, Mlý, Niv,Vys, Zla.

C. Araneofauna xerotermĥ þeského krasu

NejcennČjší složkou araneofauny xerotermĤ ýeského krasu jsou druhy preferující klimaxová stanovištČ a zároveĖ vázané výhradnČ na termofytikum (C,T). Jejich zastoupení na jednotlivých zkoumaných lokalitách je patrné z následujícího pĜehledu druhĤ: Kot 23, Kod 21, Kom Rad 20, Dou 16, Kar Nav 9, MoĜ 8, DĜí ýer 7, Srb 6, Kaþ 4, Krs Ber Ple SvJ Škr 3, Aka Hav Chl Kob Lko Obo Pls 2, Bou Bud Kos Ska Tob Ujc Uje Vel 1. Dalších devČt termofilních druhĤ s jistou tolerancí k mezofytiku – T(M) rozšiĜuje výþet lokalit obývaných termofilními druhy o další þtyĜi (Cís Rek Sta Vys). Existuje však ještČ dalších 12 druhĤ, které nejsou sice klimaxové, ale jsou Ĝazeny jednoznaþnČ mezi výluþné obyvatele termofytika: Segestria bavarica, Dipoena melanogaster, Episinus truncatus, Megalepthyphantes nebulosus, Mioxena blanda, Walckenaeria simplex, Pardosa alacris, P.hortensis, P. wagleri, Cheiracanthium campestre, Tmarus piger, Sitticus penicillatus. I jejich výskyt zvyšuje význam pĜíslušných lokalit, na nichž se vyskytují.

84 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Podle základních ekologických nárokĤ mĤžeme rozdČlit teplomilné druhy zjištČné na území CHKO ýeský kras do þtyĜ skupin: 1. Epigeické druhy nezastínČných biotopĤ (skalní stepi, pĜípadnČ rozsáhlejší bylinné enklávy lesostepí): Alopecosa schmidti, Centromerus capucinus, Clubiona genevensis, Eresus kollari, Erigonoplus jarmilae, Euryopis quinqueguttata, Gnaphosa lucifuga, G. opaca, Haplodrassus dalmatensis, H. kulczynski, Improphantes geniculatus, Meioneta fuscipalpa, Mioxena blanda (nalezena v noĜe krtka!), Nematogmus sanguinolentus, Neon rayi, Panamomops inconspicuus, Pardosa bifasciata, P. wagleri, Pellenes nigrociliatus, Philaeus chrysops, Segestria bavarica, Sitticus penicillatus, Talavera milleri, Walckenaeria monoceros, Xysticus acerbus, Zelotes longipes, Z. puritanus, Z. pygmaeus. 2. Epigeické druhy tolerující zastínČní (typiþtí obyvatelé lesostepí): Agroeca cuprea, Alopecosa sulzeri, Arctosa figurata, A. lutetiana, Asianellus festivus, Brommella falcigera, Callilepis schuszteri, Drassyllus villicus, Dysdera erythrina, Eresus sandaliatus, Gnaphosa lugubris, Ipa keyserlingi, Megalepthyphantes collinus, M. nebulosus, Micaria formicaria, Ozyptilla blackwalli, Pardosa alacris, P. hortensis, Pellenes tripunctatus, Syedra gracilis, Theonina cornix, Trichoncus auritus, Trachyzelotes pedestris, Walckenaeria simplex, Xysticus ninnii, Zelotes aurantiacus, Z. exiguus, Zora manicata. Eresus sandaliatus obvykle zastínČní netoleruje, lokality jeho výskytu Brdatka a Koda jsou spíše výjimky. 3. Epigeické druhy zasahující i do bylinného patra (odchyt do zemních pastí je velice náhodný): Ero aphana, Episinus truncatus, Textrix denticulata, Cheiracanthium campestre. 4. Druhy obývající výhradnČ vyšší patra: Carrhotus xanthogramma, Cetonana laticeps, Cheiracanthium effosum, Clubiona brevipes, Dipoena braccata, D. coracina, D. melanogaster, Ebrechtella tricuspidata, Evarcha laetabunda, Gibbaranea bituberculata, Heriaeus melloteei, Lathys humilis, Philodromus buchari, Porrhomma cambridgei, Thomisus onustus, Tmarus piger.

D. Araneofauna lesních biotopĥ þeského krasu

PrĤzkumem lesních biotopĤ bylo zjištČno nČkolik druhĤ nových pro území CHKO ýeský kras, které preferují lesní porosty a na otevĜených biotopech nebyly zjištČny. Z hojných druhĤ jsou to Hyptiotes paradoxus (jen v boru na Kotýzu), Meioneta innotabilis, Micrargus herbigradus a Moebelia penicillata. ěada dalších pĜevážnČ lesních, hojných a druhotná stanovištČ tolerujících druhĤ byla nalezena souþasnČ i na zastínČných mokĜadech, ale také na lesostepích þi dokonce na stepních biotopech a v lomech (napĜ. Amaurobius fenestralis, Anyphaena accentuata, Ballus chalybeius, Cicurina cicur, Coelotes terrestris, Cyclosa conica, Diplocephalus picinus, Hahnia pusilla, Haplodrassus silvestris, Diaea dorsata, Harpactea lepida, Helophora insignis, Maso sundevalli, Microneta viaria, Neriene peltata, Pardosa saltans, Robertus lividus, Tapinocyba affinis, T. insecta, Walckenaeria cucullata). Na lesních biotopech byl zjištČn výskyt celkem 33 bioindikaþnČ významných druhĤ (preferujících klimax, vzácných, popĜ. ohrožených), z nich však vČtšina byla zjištČna také na bezlesých biotopech, vesmČs na xerotermech. Pouze v lesích bylo zjištČno 10 druhĤ. Jediný z nich, Megalepthyphantes collinus, je termofilní druh, navíc jediný údaj pochází z roku 1894 (Nosek 1895: „KarlĤv Týn ... Pod kamenem pĜi lesní cestČ.“). Dalších devČt (Agyneta ramosa,

85 BOHEMIA CENTRALIS 30

Anguliphantes tripartitus, Drepanotylus uncatus, Erigonella ignobilis, Nusoncus nasutus, Panamomops fagei, Parapelecopsis nemoralis, Saloca diceros a Clubiona marmorata, poslední dva druhy byly v ojedinČlých pĜípadech zjištČny i na lesostepi) preferují mezofytikum, popĜ. se vyskytují v nízkých až stĜedních polohách (v termofytiku i mezofytiku). Dalších 16 druhĤ nalezených i na nelesních biotopech jsou buć termofilní druhy, které pronikají i do sousedních lesních porostĤ (Drassyllus villicus, Pellenes tripunctatus, Walckenaeria simplex a do znaþné míry i Evarcha laetabunda a Thomisus onustus) nebo druhy mezotermní (Pelecopsis elongata), popĜ. více tolerantní k teplotním podmínkám (Amaurobius jugorum, Centromerus serratus, Ceratinella major, Gnaphosa bicolor, Liocranoeca striata, Panamomops affinis, Phrurolithus minimus, Pistius truncatus, Porrhomma oblitum, Trichopternoides cito). Na území ýeského krasu byly zjištČny pouze tĜi druhy, náležející k psychrofilní složce þeské araneofauny: Anguliphantes tripartitus (Radotínské údolí), velmi vzácný Nusoncus nasutus (suĢový les na prudkém zastínČném svahu Velké hory nad Bubovickým potokem) a Mughiphantes mughi, sklepaný v jediném exempláĜi z borovice þerné na stČnČ lomu (ýertovy schody). Zvláštní zmínky zasluhují bioindikaþnČ významné druhy (druhy velmi vzácné a vzácné) spoleþenstva pavoukĤ žijících na DĜínové hoĜe (lokalita DĜí a Kom) ve stromovém patĜe (na kmenech a vČtvích dubĤ), získané pomocí eklektorĤ, lepenkových (papírových) pásĤ a oklepĤ (Kubcová 2005). Z nich sedm (Clubiona corticalis, Dipoena braccata, Gonatium hilare, Lathys humilis, Mastigusa aretina, Micaria subopaca a Porrhomma cambridgei) bylo na území ýeského krasu zjištČno pouze na tČchto lokalitách pomocí uvedených specifických metod. Výskyt zbylých 14 druhĤ (Cheiracanthium campestre, Carrhotus xanthogramma, Ceratinella major, Clubiona brevipes, Ero aphana, Philodromus buchari, P. praedatus, Pistius truncatus, Porrhomma oblitum, Pseudicius encarpatus, Simitidion simile, Syedra gracilis, Theridion nigrovariegatum a Xysticus ninnii) byl prokázán i na jiných lokalitách.

E. Araneofauna mokĝadĥ þeského krasu

Na rozdíl od xerotermĤ byly mokĜady ýeského krasu araneologicky v minulosti témČĜ opomíjeny. Výjimkou je nČkolik prĤzkumĤ kolem bĜehĤ Berouky. PrĤzkum mokĜadních biotopĤ v poslední dobČ pĜinesl nČkteré zajímavé údaje. Bezpochyby nejvýznamnČjší je zjištČní nového druhu pro araneofaunu ýech – pavuþenky Mermessus trilobatus (Dolanský et al. 2009). Na území ýeského krasu byl tento druh, pravdČpodobnČ zavleþený z amerického kontinentu, zjištČn pouze v mokĜadech, a to na tĜech lokalitách v celkovém poþtu 5 jedincĤ (4m, 1f). Stenotopní druhy s úzkou vazbou na mokĜady byly zastoupeny nČkolika dalšími druhy, zejména vzácnou snovaþkou Rugathodes instabilis (zejména na pĜíbĜežním mokĜadu u Bubovického rybníka), dále druhy z þeledi Linyphiidae Donacochara speciosa, Gnathonarium dentatum,

86 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Gongylidiellum vivum, Hypomma bituberculatum, Oedothorax agrestis a O. gibbosus, Pocadicnemis juncea, z þeledi Tetragnathidae Tetragnatha extensa, T. montana a T. nigrita (poslední dva druhy se vyskytují i dále od mokĜadĤ, pĜedevším v lesních porostech) a kĜižák Larinioides suspicax. Z typických mokĜadních slíćákĤ (Lycosidae) byly na zdejších mokĜadech zjištČny druhy Pardosa paludicola, P. prativaga, Pirata hygrophilus, P. latitans a P. piraticus a velmi hojná a více euryekní P. amentata. Z þeledi Clubionidae je významným nálezem na mokĜadu u Bubovice vzácný, klimaxový a zranitelný druh Clubiona juvenis (tento druh byl doposud nalézán na rákosu nad volnou hladinou vodních nádrží, naproti tomu se na mokĜadu v Buvovicích vyskytoval na husté vegetaci uprostĜed hustČ zarostlého nezastínČného mokĜadu mimo hladinu). Tuto þeleć zde dále zastupovaly striktnČ mokĜadní druhy, Clubiona phragmitis, C. reclusa, C. stagnatilis a více euryekní Clubiona lutescens a C. diversa. Vlhkomilnou araneofaunu doplĖuje skálovka Drassyllus lutetianus (Gnaphosidae) a bČžníci Ozyptila trux a Xysticus ulmi (Thomisidae). Na zdejších mokĜadech byly zjištČny i hojné druhy s širší ekologickou valencí, napĜ. Trematocephalus cristatus, Tetragnatha obtusa, Xysticus bifasciatus a Argiope bruennichi.

F. Araneofauna lomĥ a dalších exploatovaných ploch

RovnČž na lomy, které jsou v ý eském krasu pomČrnČ rozšíĜeným fenoménem a tedy významným biotopem, byla pozornost araneologĤ zamČĜena až koncem minulého století (KĤrka 2000). Výzkum lomĤ pĜinesl nČkolik pozoruhodných nálezĤ. Pardosa wagleri. Tento velmi vzácný slíćák je všeobecnČ považován za vlhkomilný druh (Heimer et Nentwig 1991) vyskytující se na štČrkových a balvanitých bĜezích tokĤ (Miller 1971; Barthel et Helversen 1990; druh byl popsán Hahnem v roce 1822 podle vzorkĤ sebraných na štČrkovém bĜehu Issaru nedaleko Mnichova). Dosud jediný údaj o výskytu tohoto druhu na území ýR (do roku 2000) uvádí z Davle Nosek (1895), pravdČpodobnČ z bĜehu Vltavy. Znovu byl zjištČn po více než 100 letech ve velkolomu ýertovy schody (KĤrka 2000) na zcela odlišném biotopu – suchých a vyprahlých haldách odlomeného vápence pod lomovými stČnami. Od roku 2000 je stav této populace pravidelnČ pozorován. Hustota populace stĜídavČ klesá a stoupá podle intenzity tČžebných prací (pĜedevším podle pĜemísĢování, shrnování, popĜ. odvážení vápencových kamenĤ). PĜi poslední kontrole 29.7.2009 bylo pozorováno celkem 10 nedospČlých jedincĤ na dnČ lomu. Velkolom ý ertovy schody zĤstává zatím jedinou lokalitou výskytu tohoto velmi vzácného a kriticky ohroženého druhu na území ýech. Haplodrassus minor. Tento velmi vzácný a ohrožený druh byl na území ýech zjištČn poprvé 17.7.1996 (1f, leg. V. Pfleger, Beroun-KrálĤv DvĤr, lom Kosov) rovnČž v ýeském krasu, avšak mimo hranice chránČné krajinné oblasti.

87 BOHEMIA CENTRALIS 30

Biotopem byl stepní fragment na okraji lomu. V lomu ýertovy schody, a to pĜímo v místech intenzivní tČžební þinnosti (tedy na místech bez sukcesní vegetace), byl chycen jeden exempláĜ v roce 2002 a znovu v roce 2006. V každém (sledovaném) lomu ýeského krasu se vyskytuje specifické spoleþenstvo pavoukĤ, jehož skladba druhového spektra je závislá na ĜadČ faktorĤ, z nichž zĜejmČ nejvýznamnČjší je délka období od ukonþení tČžby. Takové zmČny je možno pozorovat i na jedné lokalitČ – Velkolomu ýertovy schody. Aktivní tČžbou je odkrýváno stále nové dno a lomové stČny i dno jsou prakticky bez vegetace; v suti pod stČnami se jako pionýrské druhy pravidelnČ vyskytují pĜedevším expanzivní a euryekní Oedothorax apicatus, Pholcus opilionoides, Tegenaria atrica, Pardosa agrestis a Titanoeca quadrimaculata (poslednČ jmenovaný druh je ovšem zároveĖ typickým a hojným prvkem pĜirozených skalních stepí), dále Drassodes lapidosus, Erigone atra, Meioneta rurestris a Pachygnatha degeeri. Na sporé a jen místy rostoucí bylinné iniciální vegetaci pĜevažují vČtšinou juvenilní stadia kĜižáka Aculepeira ceropegia. NicménČ na dnČ jmenovaného lomu (témČĜ permanentnČ mČnČném aktivní tČžbou) byly zjištČny dva již jmenované unikátní druhy – Haplodrassus minor a po nČkolik let zde úspČšnČ pĜežívající Pardosa wagleri a rovnČž i nČkteré další druhy vyžadující jen málo antropicky pozmČnČné biotopy (napĜ. Pellenes tripunctatus, Thomisus onustus, Liocranoeca striata, Zelotes exiguus). V nejvýše položených patrech lomu je bohatší bylinná vegetace a rovnČž se zde rozvíjí i keĜové patro, tvoĜené zejména mladými borovicemi. Tyto partie s postupující sukcesí do jisté míry již simulují pĜirozené xerotermy (skalní stepi), na nichž byly zjištČny i nČkteré druhy pavoukĤ, které náleží mezi typické prvky naší termofilní araneofauny, a to nejen hojné druhy (Dipoena melanogaster žijící zde na borovicích nebo hemisynantropní Megalepthyphantes nebulosus), ale i vzácné druhy preferující klimaxové pĜirozené xerotermy (Ero aphana, Trichoncus auritus a Z. pygmaeus, který spolu s pĜíbuzným druhem Zelotes exiguus byl zjištČn na území ýeského krasu pouze na ý ertových schodech) a hojnČjší (C, T) Gnaphosa lucifuga, Philaeus chrysops, Sitticus penicillatus (zranitelný), Walckenaeria simplex a více eurytermní Thomisus onustus a Gibbaranea bituberculata. Mezi vzácné druhy s širší ekologickou valencí patĜí Heterotheridion nigrovariegatum, Theridion melanurum (hemisynantrop), Liocranoeca striata a Pistius truncatus. Výþet významných druhĤ doplĖuje Zelotes erebeus preferující klimaxové suché biotopy a koneþnČ dva chladnomilné druhy, jejichž výskyt na této lokalitČ je zcela výjimeþný a netypický: Sintula corniger a Mughiphantes mughi (dosud preferující zejména horské smrþiny). Jedná se patrnČ o zcela náhodný výskyt. Celkem bylo na ýertových schodech zjištČno 20 významných druhĤ (tj. vzácných, klimax peferujících nebo v jistém stupni ohrožených), což je v porovnání s ostatními sledovanými lomy vĤbec nejvyšší poþet. (Nutno ovšem pĜihlédnout k tomu, že spoleþenstva pavoukĤ jsou v tomto lomu nepĜetržitČ sledována 17 let!)

88 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Další tĜi sledované lokality (Akantopygový lom, Lom na Chlumu a Lom na Kobyle) jsou opuštČné lomy s pokroþilou sukcesí, kde tČžba skonþila pĜed nČkolika desítkami let. Výskyt bioindikaþnČ významných druhĤ je pro každou lokalitu dosti specifický. NapĜ. na Akantopygovém lomu (mČlký lĤmek se stepní vegetací) byl zjištČn vzácný xerotermní (navíc zranitelný) druh Panamomops inconspicuus, typický pĜedevším pro xerotermy pražské þ ásti ýeského krasu. Na území chránČné krajinné oblasti byl zjištČn už jen na Kotýzu. Celkem 10 významných druhĤ doplĖují termofilní a klimax preferující (C, T, popĜ. T(M)) Pellenes tripunctatus, Gibbaranea bituberculata a Evarcha laetabunda, druhy upĜednostĖující pĜirozený biotop (C) Heliophanus flavipes a Ozyptila claveata a koneþnČ vzácné druhy s širší ekologickou valencí (R) Clubiona brevipes, Phrurolithus minimus, Pistius truncatus a Simitidion simile. Typickými zástupci termofilní složky araneofauny ýech byly v lomu na Chlumu zjištČny vzácné a klimax preferující druhy (C, R, T) Asianellus festivus, Callilepis schuszteri a pĜedevším velmi vzácný a kriticky ohrožený druh Cheiracanthium effosum; 10 významných druhĤ dále doplĖují hojnČjší (C, T) Agroeca cuprea, Gibbaranea bituberculata a Philaeus chrysops, vzácný druh s vČtší tolerancí k teplotním podmínkám Arctosa figurata a hojnČjší Thomisus onustus a koneþnČ dva vzácné druhy (R) Liocranoeca striata a Pistius truncatus. PĜímo v lomové þásti rezervace Lom na Kobyle zastupují termofilní složku vzácné a klimax preferující druhy Asianellus festivus a Drassyllus villicus a do jisté míry (k teplotním podmínkám tolerantnČjší) Arctosa lutetiana a Evarcha laetabunda. Celkem 12 významných druhĤ doplĖují vzácné, popĜ. klimax preferující druhy Panamomops affinis (C, R), Heliophanus flavipes, Notioscopus sarcinatus, Pardosa saltans a Trichopternoides cito (všichni C) a koneþnČ vzácné druhy (R) Phrurolithus minimus, Pistius truncatus a hemisynantropní Theridion melanurum. Na rekultivacích (severnČ v blízkosti ýertových schodĤ) v dobČ iniciální sukcese byly zjištČny dva významné druhy: Thomisus onustus (na kvČtech sukcesních rostlin) a Sitticus penicillatus (považovaný za zranitelný). V souþasné dobČ biotop výsadbou a vzrĤstem borového porostu zanikl.

G. Ochranáĝsky významné druhy pavoukĥ na území þeského krasu

Na území ý eského krasu bylo zjištČno 51 druhĤ pavoukĤĜazených do nČkterého stupnČ ohrožení (Buchar et RĤžiþka 2002, RĤžiþka 2005). Tato skupina tvoĜí 11,4 % zdejšího druhového spektra. Kriticky ohrožené (CR) jsou tĜi: Haplodrassus minor, Pardosa wagleri a Talavera milleri. Mezi ohrožené (EN) patĜí 10 druhĤ: Brommella falcigera, Cetonana laticeps, Dipoena coracina, Euryopis quinqueguttata, Heriaeus melloteei, Meioneta fuscipalpa, Mioxena blanda, Sitticus saltator, Syedra gracilis a Walckenaera monoceros. Mezi zranitelné (VU) náleží 18 druhĤ: Acartauchenius scurrilis, Carrhotus xanthogramma, Clubiona genevensis, C. juvenis, Collinsia distincta, Dipoena

89 BOHEMIA CENTRALIS 30 braccata, Gonatium hilare, Haplodrassus dalmatensis, Lasiargus hirsutus, Mastigusa arietina, Megalepthyphantes collinus, Micaria silesiaca, Neon rayi, Ozyptila blackwalli, Panamomops inconspicuus, Parapelecopsis nemoralis, Pellenes nigrociliatus a Philodromus buchari. Dalších 20 druhĤ je témČĜ ohrožených (LR): Agyneta ramosa, Alopecosa schmidti, Drassyllus pumilus, Gnaphosa opaca, Heterotheridion nigrovariegatum, Improphantes geniculatus, Lathys humilis, Micaria formicaria, M. subopaca, Nematogmus sanguinolentus, Panamomops affinis, Philodromus margaritatus, Phrurolithus minimus, Tapinocyboides pygmaeus, Theonina cornix, Trichoncus auritus, Xysticus acerbus, X. sabulosus, Zelotes exiguus, Z. pygmaeus. Zastoupení poþtu uvedených druhĤ na jednotlivých lokalitách ukazuje následující tabulka:

Lokalita CR EN VU LR Celkem Aka – – 1 1 2 Bou – – – 1 1 Bub – – 1 – 1 Cís – – – 1 1 ýer 2 – – 4 6 Dou – 1 2 4 7 DĜí – 1 3 4 8 Hav – – – 1 1 Kaþ – – – 1 1 Kal – – – 1 1 Kar – 1 2 3 6 Kob – – – 1 1 Kod 1 4 – 8 13 Kom – 2 6 7 15 Kot – 3 6 5 14 Krs – – 1 1 2 Lko – – – 2 2 MoĜ – 1 1 – 2 Nav – 1 2 3 6 Obo – – – 1 1 Pan – – 1 – 1 Ple – – – 2 2 Pls – – – 1 1 Rad – – 1 1 2 Srb – 1 1 – 2 Škr – – – 1 1 Újc – – – 1 1 Úje – – – 1 1 Vel – – – 1 1

Nejvíce druhĤ zaĜazených do nČkterého ze stupĖĤ ohrožení bylo zjištČno na tĜech xerotermních lokalitách: KomárkovČ lesostepi, Kotýzu a KodČ. Na poslednČ jmenované lokalitČ byl dokázán výskyt jednoho ze tĜí kriticky ohrožených druhĤ – Talavera milleri. Další dva CR druhy však byly pĜekvapivČ zjištČny v lomu ýertovy schody (Haplodrassus minor a Pardosa wagleri).

90 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

H. Pavouci þeského krasu v porovnání s celkovou araneofaunou þR

Druhové spektrum fauny pavoukĤ ýeského krasu je velmi bohaté; na jeho území byla dosud zjištČna více než polovina z celkového poþtu druhĤ dosud známých z celého území ýeské republiky, tj. 52,1 % z 855 (celkový poþet druhĤ je stanoven na základČ dat prací Buchar et RĤžiþka 2002, RĤžiþka et Buchar 2008, vþetnČ druhu Mermessus trilobatus a dvou druhĤ z þeledi Theridiidae a Clubionidae, J. Dolanský in verb.); pro samotné území ý ech je tento podíl ještČ vyšší a þiní 59,2 % (ze 765). Ovšem 67 druhĤ bylo nalezeno jen na jediné lokalitČ a z toho 45 jen v jediném exempláĜi. Zajímavé je porovnání s Prahou (obdobným a sousedním regionem, KĤrka et al. 2007), kde bylo zjištČno 501 druhĤ. Výzkum ýeského krasu pĜispČl k poznání charakteristického rysu celkové struktury araneofauny ý R, kterým je rozþlenČní výskytu nejvýznamnČjších teplomilných druhĤ do dvou þ ástí. Jednak jde o jižní Moravu, jejíž zvláštČ bohatá teplomilná fauna bezprostĜednČ navazuje na panonské refugium, jednak o zcela izolované území stĜedoþeských nížin a teplých pahorkatin, oznaþované þeskými fytogeografy jako þ eské termofytikum, jehož je ýeský kras souþástí. RovnČž výskyt dalších druhĤ vázaných na faunu stĜedních nebo dokonce i horských poloh, má ponČkud odlišný charakter než celková araneofauna Moravy a Slezska. Z tohoto hlediska bude správnČjší, když budou výsledky získané v ýeském krasu porovnávány s údaji zjištČnými na území ýech, odkud je známo 761 druhĤ (Buchar et RĤžiþka 2002 a RĤžiþka et Buchar 2008), náležejících do 38 þeledí. Pouze šest þeledí nebylo zatím v CHKO ýeský kras nalezeno. Ve dvou pĜípadech jde o þeledi v ý echách velice vzácnČ zjištČné, výhradnČ v synantropním prostĜedí (Scytodidae a Oonopidae), každá o jednom druhu a o dvou þtvercích sítČ. Ve tĜech pĜípadech (Theridiosomatidae, Anapidae a Mysmenidae) jde celkem o þtyĜi druhy, které se vcelku vyskytly jen na patnácti polích sítČ, zpravidla v prostĜedí, které se v ýeském krasu témČĜ nevyskytuje. Pouze osmá þeleć Cybaeidae o dvou druzích (Argyroneta aquatica a Cybaeus angustiarum) s vČtším poþtem dosavadních záznamĤ, zde bude velice pravdČpodobnČ ještČ nalezena. Závažnou charakteristikou pro CHKO ýeský kras je výskyt jednoznaþnČ termofilních druhĤ. Je jich celkem 61, z toho 49 jich souþasnČ preferuje i klimaxová stanovištČ. Zatímco na území ýech je známo takových jednoznaþnČ teplomilných druhĤ 100, jejich procentuální podíl ve sbČrech z území CHKO ýeský kras je vyšší (61 %) než podíl všech zde zjištČných druhĤ na známém druhovém bohatství z ýech. Toto vysoké zastoupení jednoznaþnČ teplomilných druhĤ nutno chápat i z hlediska dlouhodobého výzkumu, bČhem nČhož i na xerotermních stanovištích bývá nalezeno vČtší množství druhĤ s odlišnými nároky. Význam araneologického výzkumu ýeského krasu je podtržen i tím, že je Komárkova lesostep oznaþena jako locus typicus pro druh Philodromus buchari,

91 BOHEMIA CENTRALIS 30 dále jsou zde v rámci ý R jediné lokality druhĤ Porrhomma cambridgei, Pardosa wagleri a Pseudomaro aenigmaticus a jedinČ zde v rámci ý ech se vyskytují lokality druhu Cheiracanthium effosum.

Rejstĝík zaznamenaných druhĥ pavoukĥ Register of the recorded spider species

Abacoproeces saltuum – 26 Atypus affinis – 17 Crustulina guttata – 21 Acartauchenius scurrilis – 26 Atypus piceus – 18 Cyclosa conica – 48 Aculepeira ceropegia – 47 Aulonia albimana – 52 Dendryphantes hastatus – Aelurillus v-insignitus – 77 Ballus chalybeius – 78 78 Agalenatea redii – 47 Bathyphantes approximatus – 27 Dendryphantes rudis – 78 Agelena labyrinthica – 57 Bathyphantes gracilis – 27 Diaea dorsata – 73 Agroeca brunnea – 62 Bathyphantes nigrinus – 28 Dictyna arundinacea – 59 Agroeca cuprea – 63 Bathyphantes parvulus – 28 Dictyna pusilla – 60 Agyneta conigera – 26 Brommella falcigera – 59 Dictyna uncinata – 60 Agyneta ramosa – 27 Callilepis nocturna – 66 Dicymbium nigrum Agyneta subtilis – 27 Callilepis schuszteri – 66 brevisetosum – 29 Allagelena gracilens – 57 Callobius claustrarius – 61 Diplocephalus cristatus – 29 Alopecosa accentuata – 50 Carrhotus xanthogramma – 78 Diplocephalus latifrons – 29 Alopecosa aculeata – 50 Centromerita bicolor – 28 Diplocephalus picinus – 29 Alopecosa cuneata – 50 Centromerus capucinus – 28 Diplostyla concolor – 29 Alopecosa inquilina – 51 Centromerus incilium – 28 Dipoena braccata – 21 Alopecosa pulverulenta – 51 Centromerus sellarius – 28 Dipoena coracina – 22 Alopecosa schmidti – 51 Centromerus serratus – 28 Dipoena melanogaster – 22 Alopecosa sulzeri – 51 Centromerus sylvaticus – 28 Dismodicus bifrons – 30 Alopecosa trabalis – 51 Ceratinella brevis – 28 Donacochara speciosa – 30 Amaurobius fenestralis – 60 Ceratinella major – 29 Drapetisca socialis – 30 Amaurobius ferox – 60 Cercidia prominens – 48 Drassodes lapidosus – 66 Amaurobius jugorum – 61 Cetonana laticeps – 65 Drassodes pubescens – 67 Anguliphantes angulipalpis – 27 Cicurina cicur – 59 Drassyllus lutetianus – 67 Anguliphantes tripartitus – 27 Clubiona brevipes – 63 Drassyllus praeficus – 67 Anyphaena accentuata – 62 Clubiona caerulescens – 63 Drassyllus pumilus – 67 Aphileta misera – 27 Clubiona comta – 63 Drassyllus pusillus – 67 Apostenus fuscus – 63 Clubiona corticalis – 64 Drassyllus villicus – 67 Araeoncus humilis – 27 Clubiona diversa – 64 Drepanotylus uncatus – 30 Araneus angulatus – 47 Clubiona frutetorum – 64 Dysdera erythrina – 19 Araneus diadematus – 47 Clubiona genevensis – 64 Ebrechtella tricuspidata – Araneus marmoreus – 47 Clubiona juvenis – 64 73 Araneus quadratus – 47 Clubiona lutescens – 64 Enoplognatha latimana – 22 Araneus sturmi – 47 Clubiona marmorata – 64 Enoplognatha ovata – 22 Araneus triguttatus – 48 Clubiona neglecta – 64 Enoplognatha thoracica – Araniella cucurbitina – 48 Clubiona pallidula – 64 22 Araniella opisthographa – 48 Clubiona phragmitis – 65 Entelecara acuminata – 30 Arctosa figurata – 51 Clubiona reclusa – 65 Entelecara congenera – 30 Arctosa leopardus – 52 Clubiona stagnatilis – 65 Entelecara erythropus – 30 Arctosa lutetiana – 52 Clubiona subsultans – 65 Episinus angulatus – 22 Argenna subnigra –59 Clubiona terrestris – 65 Episinus truncatus – 23 Argiope bruennichi – 48 Cnephalocotes obscurus – 29 Eresus kollari – 20 Asagena phalerata – 21 Coelotes terrestris – 61 Eresus sandaliatus – 21 Asianellus festivus – 77 Collinsia distincta – 29 Erigone atra – 30 Asthenargus helveticus – 27 Coriarachne depressa – 73 Erigone dentipalpis – 30

92 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Erigonella hiemalis – 31 Improphantes geniculatus – 32 Neon rayi – 80 Erigonella ignobilis – 31 Improphantes nitidus – 32 Neon reticulatus – 80 Erigonoplus jarmilae – 31 Ipa keyserlingi – 32 Neottiura bimaculata – 23 Ero aphana – 20 Kaestneria dorsalis – 32 Neriene clathrata – 37 Ero furcata – 20 Kishidaia conspicua – 69 Neriene emphana – 37 Euophrys frontalis – 78 Larinioides sclopetarius – 49 Neriene montana – 37 Eurocoelotes inermis – 61 Larinioides suspicax – 49 Neriene peltata – 37 Euryopis flavomaculata – 23 Lasaeola tristis – 23 Neriene radiata – 37 Euryopis quinqueguttata – 23 Lasiargus hirsutus – 33 Nesticus cellulanus – 21 Evarcha arcuata – 78 Lathys humilis – 60 Nigma flavescens – 60 Evarcha falcata – 79 Lepthyphantes leprosus – 33 Notioscopus sarcinatus – 37 Evarcha laetabunda – 79 Lepthyphantes minutus – 33 Nuctenea umbratica – 50 Floronia bucculenta – 31 Lepthyphantes notabilis – 33 Nusoncus nasutus – 37 Gibbaranea bituberculata – 49 Leptorhoptrum robustum – 33 Oedothorax agrestis – 38 Gibbaranea gibbosa – 49 Linyphia hortensis – 33 Oedothorax apicatus – 38 Gnaphosa bicolor – 67 Linyphia triangularis – 33 Oedothorax fuscus – 38 Gnaphosa lucifuga – 68 Liocranoeca striata – 63 Oedothorax gibbosus – 38 Gnaphosa lugubris – 68 Liocranum rupicola – 63 Oedothorax retusus – 38 Gnaphosa opaca – 68 Macrargus rufus – 34 Ostearius melanopygius – Gnathonarium dentatum – 31 Malthonica ferruginea – 58 38 Gonatium hilare – 31 Malthonica silvestris – 58 Oxyopes ramosus – 56 Gonatium paradoxum – 31 Mangora acalypha – 49 Ozyptila atomaria – 74 Gonatium rubellum – 31 Mansuphantes mansuetus – 34 Ozyptila blackwalli – 74 Gongylidiellum latebricola – 31 Marpissa muscosa – 80 Ozyptila claveata – 74 Gongylidiellum vivum – 32 Maso sundevalli – 34 Ozyptila praticola – 74 Gongylidium rufipes – 32 Mastigusa arietina – 60 Ozyptila scabricula – 74 Hahnia helveola – 59 Megalepthyphantes collinus – 34 Ozyptila trux – 74 Hahnia nava – 59 Megalepthyphantes nebulosus – Pachygnatha clercki – 45 Hahnia pusilla – 59 34 Pachygnatha degeeri – 46 Haplodrassus dalmatensis – 68 Meioneta fuscipalpa – 34 Pachygnatha listeri – 46 Haplodrassus kulczynskii – 68 Meioneta innotabilis – 34 Paidiscura pallens – 24 Haplodrassus minor – 68 Meioneta mollis – 35 Palliduphantes pallidus – 38 Haplodrassus signifer – 68 Meioneta rurestris – 35 Panamomops affinis – 38 Haplodrassus silvestris – 68 Meioneta saxatilis – 35 Panamomops fagei – 39 Haplodrassus umbratilis – 69 Mermessus trilobatus – 35 Panamomops inconspicuus Harpactea hombergi – 19 Meta menardi – 45 – 39 Harpactea lepida – 19 Metellina mengei – 45 Panamomops mengei – 39 Harpactea rubicunda – 20 Metellina merianae – 45 Parapelecopsis nemoralis – Heliophanus aeneus – 79 Metellina segmentata – 45 39 Heliophanus cupreus – 79 Micaria formicaria – 69 Parasteatoda lunata – 24 Heliophanus dubius – 79 Micaria fulgens – 69 Parasteatoda simulans – 24 Heliophanus flavipes – 80 Micaria pulicaria – 69 Pardosa agrestis – 52 Helophora insignis – 32 Micaria silesiaca – 69 Pardosa alacris – 52 Heriaeus melloteei – 73 Micaria subopaca – 69 Pardosa amentata – 53 Heterotheridion nigrovariegatum Micrargus herbigradus – 35 Pardosa bifasciata – 53 – 23 Micrargus subaequalis – 35 Pardosa hortensis – 53 Histopona torpida – 58 Microlinyphia pusilla – 36 Pardosa lugubris – 53 Hylyphantes graminicola – 32 Micrommata virescens – 71 Pardosa monticola – 53 Hypomma bituberculatum – 32 Microneta viaria – 36 Pardosa paludicola – 54 Hypomma cornutum – 32 Minicia marginella – 36 Pardosa palustris – 54 Hypsosinga albovittata – 49 Mioxena blanda – 36 Pardosa prativaga – 54 Hypsosinga sanguinea – 49 Misumena vatia – 73 Pardosa pullata – 54 Hyptiotes paradoxus – 21 Moebelia penicillata – 36 Pardosa riparia – 54 Cheiracanthium campestre – 62 Mughiphantes mughi – 36 Pardosa saltans – 54 Cheiracanthium effossum – 62 Nematogmus sanguinolentus – 37 Pardosa wagleri – 54

93 BOHEMIA CENTRALIS 30

Pelecopsis elongata – 39 Simitidion simile – 25 Walckenaeria alticeps – 43 Pelecopsis parallela – 39 Singa nitidula – 50 Walckenaeria antica – 43 Pelecopsis radicicola – 39 Sintula corniger – 40 Walckenaeria atrotibialis – Pellenes nigrociliatus – 80 Sitticus penicillatus – 81 43 Pellenes tripunctatus – 80 Sitticus pubescens – 82 Walckenaeria capito – 43 Philaeus chrysops – 80 Sitticus saltator – 82 Walckenaeria corniculans – Philodromus albidus – 71 Steatoda bipunctata – 25 44 Philodromus aureolus – 72 Stemonyphantes lineatus – 41 Walckenaeria cucullata – 44 Philodromus buchari – 72 Syedra gracilis – 41 Walckenaeria cuspidata – Philodromus cespitum – 72 Synageles venator – 82 44 Philodromus collinus – 72 Synema globosum – 75 Walckenaeria dysderoides – Philodromus dispar – 72 Talavera aequipes – 82 44 Philodromus margaritatus – 72 Talavera milleri – 82 Walckenaeria furcillata – 44 Philodromus praedatus – 72 Talavera petrensis – 82 Walckenaeria mitrata – 44 Phlegra fasciata – 81 Tapinocyba affinis – 41 Walckenaeria monoceros – Pholcomma gibbum – 24 Tapinocyba insecta – 41 44 Pholcus opilionoides – 18 Tapinocyboides pygmaeus – 41 Walckenaeria nudipalpis – Pholcus phalangioides – 18 Tapinopa longidens – 41 44 Phrurolithus festivus – 65 Tegenaria agrestis – 58 Walckenaeria obtusa – 44 Phrurolithus minimus – 65 Tegenaria atrica – 58 Walckenaeria simplex – 44 Phylloneta impressa – 24 Tegenaria domestica – 58 Walckenaeria unicornis – 45 Phylloneta sisyphia – 24 Tenuiphantes cristatus –41 Walckenaeria vigilax – 45 Pirata hygrophilus – 55 Tenuiphantes flavipes – 41 Xerolycosa miniata – 56 Pirata latitans – 55 Tenuiphantes mengei – 42 Xerolycosa nemoralis – 56 Pirata piraticus – 55 Tenuiphantes tenebricola – 42 Xysticus acerbus –75 Pisaura mirabilis – 56 Tenuiphantes tenuis – 42 Xysticus audax – 75 Pistius truncatus – 74 Tetragnatha extensa – 46 Xysticus bifasciatus – 75 Pityohyphantes phrygianus – 39 Tetragnatha montana – 46 Xysticus cristatus – 75 Platnickina tinctum – 24 Tetragnatha nigrita – 46 Xysticus erraticus – 76 Pocadicnemis juncea – 39 Tetragnatha obtusa – 46 Xysticus kochi – 76 Pocadicnemis pumila – 39 Tetragnatha pinicola – 46 Xysticus lanio – 76 Porrhomma cambridgei – 40 Textrix denticulata – 59 Xysticus luctator – 76 Porrhomma microphthalmum – Thanatus formicinus – 72 Xysticus luctuosus – 76 40 Theonina cornix – 42 Xysticus ninnii – 76 Porrhomma oblitum – 40 Theridion betteni – 26 Xysticus robustus – 77 Porrhomma pygmaeum – 40 Theridion melanurum – 26 Xysticus striatipes – 77 Pseudicius encarpatus – 81 Theridion mystaceum – 26 Xysticus ulmi – 77 Pseudomaro aenigmaticus – 40 Theridion pinastri – 26 Xyticus sabulosus – 77 Robertus arundineti – 25 Theridion varians – 26 Zelotes aurantiacus – 70 Robertus lividus – 25 Thomisus onustus – 75 Zelotes electus – 70 Robertus neglectus – 25 Thyreosthenius parasiticus – 42 Zelotes erebeus – 70 Rugathodes instabilis – 25 Tibellus oblongus – 73 Zelotes exiguus – 70 Saaristoa firma – 40 Tiso vagans – 42 Zelotes latreillei – 70 Saloca diceros – 40 Titanoeca quadriguttata – 61 Zelotes longipes – 70 Salticus cingulatus – 81 Tmarus piger – 75 Zelotes petrensis – 70 Salticus scenicus – 81 Trachyzelotes pedestris – 70 Zelotes puritanus – 71 Salticus zebraneus – 81 Trematocephalus cristatus – 42 Zelotes pygmaeus – 71 Scotophaeus quadripunctatus – Trichoncus auritus – 43 Zelotes subterraneus –71 69 Trichopternoides cito – 43 Zilla diodia – 50 Segestria bavarica – 18 Trochosa robusta – 55 Zodarion germanicum – 66 Segestria senoculata – 19 Trochosa ruricola – 55 Zora manicata – 57 Selimus vittatus – 25 Trochosa terricola – 55 Zora nemoralis – 57 Sibianor aurocinctus – 81 Typhochrestus digitatus – 43 Zora silvestris – 57 Silometopus reussi – 40 Walckenaeria acuminata – 43 Zora spinimana – 57

94 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Spiders (Araneae) of the Bohemian Karst (Czech Republic)

Studies of spider associations in the Bohemian Karst Protected Landscape Area span 115 years (1894–2009), over which 446 spider species have been recorded. The number represents 52.1 % of the 855 spider species known to occur in the Czech Republic and 59.2 % of the species found in Bohemia. Most of the data were obtained from climax xerothermic habitats (rock steppes, steppes and forest steppes), semi-natural habitats (natural oak, hornbeam and beech woods, secondary forests such as coniferous monocultures), meadows and wetlands, as well as from disturbed habitats, mainly quarries in various degrees of succession. Of the total of 446 spider species 103 (23 %, K-strategists with narrow ecological valencies) inhabit mainly climax (C), i.e. nearly primaeval, unaltered biotopes. Of them the following 49 species prefer climax xerothermic habitats of the Czech Thermophyticum (T): Agroeca cuprea, Alopecosa schmidti, A. sulzeri, Brommella falcigera, Carrhotus xanthogramma, Callilepis schuszteri, Centromerus capucinus, Cetonana laticeps, Cheiracanthium effosum, Clubiona genevensis, Dipoena braccata, D. coracina, Drassyllus villicus, Erigonoplus jarmilae, Ero aphana, Eresus kollari, E. sandaliatus, Euryopis quinqueguttata, Gnaphosa lucifuga, G. lugubris, G. opaca, Haplodrassus dalmatensis, H. kulczynski, Heriaeus melloteei, Improphantes geniculatus, Lathys humilis, Megalepthyphantes collinus, Meioneta fuscipalpa, Nematogmus sanguinolentus, Neon rayi, Ozyptila blackwalli, Panamomops inconspicuus, Pardosa bifasciata, Pellenes nigrociliatus, P. tripunctatus, Philaeus chrysops, Philodromus buchari, Porrhomma cambridgei, Syedra gracilis, Talavera milleri, Textrix denticulata, Theonina cornix, Trichoncus auritus, Xysticus ninnii, Walckenaeria monoceros, Zelotes aurantiacus, Z. exiguus, Z. pygmaeus, Zora manicata. These xerophilous and thermophilous species inhabiting original rock steppes, forest steppes and sunny edges of xerophilous forests represent the most valuable part of the local spider fauna. In forest habitats we identified a total of 33 spider species being important indicators (i.e. those preferring climax, rare or endangered), of which confined to forests are Megalepthyphantes collinus, Agyneta ramosa, Anguliphantes tripartitus, Drepanotylus uncatus, Erigonella ignobilis, Nusoncus nasutus, Panamomops fagei, Parapelecopsis nemoralis, Saloca diceros and Clubiona marmorata (the latter two occur sporadically in the forest steppe as well); the following 16 important species live both in forests and in open or semi-open habitats: Amaurobius jugorum, Centromerus serratus, Ceratinella major, Drassyllus villicus, Evarcha laetabunda, Gnaphosa bicolor, Liocranoeca striata, Panamomops affinis, Pelecopsis elongata, Pellenes tripunctatus, Phrurolithus minimus, Pistius truncatus, Porrhomma oblitum, Trichopternoides cito, Thomisus onustus, Walckenaeria simplex.

95 BOHEMIA CENTRALIS 30

Wetlands (mainly littoral and supra littoral swamps, reeds and moist meadows near ponds and river banks) are inhabited chiefly by typical, abundant hygrophilous spider species of which only two are worthy of mention: the rare Clubiona juvenis; and Mermessus trilobatus, which is new to our country (probably imported from the American continent). Survey of some limestone quarries in various degrees of succession showed these disturbed habitats as environments suitable for some spider species which are typical of assemblages inhabiting natural xerothermic habitats (mainly rock steppes). The respective species live not only in old quarries at the advanced stages of succesion, but also in recently mined quarries (Haplodrassus minor, Philaeus chrysops). In the course of 2000–2009 we obtained a relatively vital population of the extremely rare species Pardosa wagleri from the large active large quarry of ýertovy schody. Other important spider species found in quarries are: Agroeca cuprea, Arctosa figurata, Arctosa lutetiana, Asianellus festivus, Callilepis schuszteri, Cheiracanthium effosum, Clubiona brevipes, Drassyllus. villicus, Ero aphana, Evarcha laetabunda, Gibbaranea bituberculata, Gnaphosa lucifuga, Heliophanus flavipes, Heterotheridion nigrovariegatum, Liocranoeca striata, Ozyptila claveola, Notioscopus sarcinatus, Pardosa saltans, Panamomops affinis, Panamomops inconspicuus, Pellenes tripunctatus, Phrurolithus minimus, Pistius truncatus, Simitidion simile, Sitticus penicillatus, Theridion melanurum (hemisynantrop), Thomisus onustus, Trichoncus auritus, Trichopternoides cito, Walckenaeria simple, Zelotes erebeus, Z. exiguus and Z. pygmaeus. A total of 51 spider species (11.4 %) are to some degree vulnerable. Critically endangered: Haplodrassus minor, Pardosa wagleri and Talavera milleri. Endangered: Bromella falcigera, Cetonana laticeps, Dipoena coracina, Euryopis quinqueguttata, Heriaeus melloteei, Meioneta fuscipalpa, Mioxena blanda, Sitticus saltator, Syedra gracilis and Walckenaera monoceros. Vulnerable: Acartauchenius scurrilis, Carrhotus xanthogramma, Clubiona genevensis, C. juvenis, Collinsia distincta, Dipoena braccata, Gonatium hilare, Haplodrassus dalmatensis, Lasiargus hirsutus, Mastigusa arietina, Megalepthyphantes collinus, Micaria silesiaca, Neon rayi, Ozyptila blackwalli, Panamomops inconspicuus, Parapelecopsis nemoralis, Pellenes nigrociliatus and Philodromus buchari. Lower risk (near threatened): Agyneta ramosa, Alopecosa schmidti, Drassyllus pumilus, Gnaphosa opaca, Heterotheridion nigrovariegatum, Improphantes geniculatus, Lathys humilis, Micaria formicaria, M. subopaca, Nematogmus sanguinolentus, Panamomops affinis, Philodromus margaritatus, Phrurolithus minimus, Tapinocyboides pygmaeus, Theonina cornix, Trichoncus auritus, Xysticus acerbus, X. sabulosus, Zelotes exiguus and Z. pygmaeus.

96 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Podčkování

Je naší milou povinností podČkovat všem, kteĜí nám pomohli tuto práci realizovat. Za možnost provádČt výzkum dČkujeme pracovníkĤm Správy ChránČné krajinné oblasti ý eský kras RNDr. Jaroslavu Obermajerovi a Jaroslavu Veselému. Naše podČkování patĜí RNDr. Vlastimilu RĤžiþkovi a Mgr. Janu Dolanskému za pomoc pĜi determinaci, Mgr. Pavlu ŠpryĖarovi za botanickou analýzu lokality DĜínová hora a za poskytnutí materiálu, profesorovi JiĜímu Zídkovi za revizi anglického textu a RNDr. ZdeĖku Majkusovi, CSc. a Mgr. Petru Dolejšovi za peþlivou recenzi. Náš dík patĜí rovnČž redakci sborníku Bohemia centralis za pĜijetí této práce. V neposlední Ĝ adČ pak dČkujeme všem dalším þetným sbČratelĤm, kteĜí nám nezištnČ poskytli údaje o svých pozorováních. PĜi pĜípravČ této práce byl A. KĤrka podporován granty Ministerstva kultury ýR þ. RK01PO3OMG005, DE06P04OMG004 a MK00002327201. Milan ěezáþ byl podpoĜen grantem MZE0002700603.

Literatura

A. Publikace Barta E. (1869): Verzeichniss der Spinnen des nördlichen Böhmens. – In Ko Ĝistka C. et Krejþí J. (eds), Archiv für die naturwissenschaftliche Landesdurch forschung von Böhmens. Erster Band, Section IV, Zoologische Abteilung, pp. 209–212, 133–140. Barthel J. et O. v. Helversen (1990): Pardosa wagleri (Hahn 1822) and Pardosa saturatior Simon 1937, a pair of sibling species (Araneae, Lycosidae). – Bull. Soc. eur. Arachnol. H.S. 1: 17–23. Baum J. (1929): Seznam pavoukĤ ýech a Moravy. – ýas. Nár. Mus. 103: 76–97. Baum J. (1930): DoplnČk seznamu pavoukĤ. – ýas. ýs. Spol. ent. 27: 131–133. Baum J. (1938): O výskytu nČkterých našich pavoukĤ. – ýas. Nár. Mus., ěada pĜírodovČd. 112, 302– 307. Blick T., Bosmans R., Buchar J., Gajdoš P., Hänggi A., Helsdingen P. Van, R Ĥžiþka V., Starega W. et Thaler K. (2004): Checkliste der Spinnen Mitteleuropas. Checklist of the spiders of Central Europe. (Arachnida:Araneae). – Version 1. Dezember 2004. – Internet: http://www.arages.de/ checklist.html#2004_Araneae Buchar J. (1961): Revision des Vorkommens von seltenen Spinnenarten auf dem Gebiete von Böhmen. – Acta Univ. Carolinae – Biologica 1961: 87–101. Buchar J. (1962): Beiträge zur Arachnofauna Böhmen I. Acta Univ. Carolinae – Biologica 1962: 1–7. Buchar J. (1972): Rozbor pavouþí zvíĜeny ýech. – Habilitaþní práce, PĜFUK, Praha, pp. 1–265 (I), 266–394 (II). Buchar J. (1975): Arachnofauna Böhmens und ihr thermophiler Bestandteil. – V Čst. ýs. spol. zool. 39, 4: 24 –250. Buchar J. (1992): Pavoukovci (Arachnida), pp. 39–53. – In: Škapec L. (ed.): ý ervená kniha ohrožených druhĤ rostlin a živoþichĤ ýSFR 3. Príroda, Bratislava, 155 pp. Buchar J. et RĤžiþka V. (2002): Catalogue of spiders of the Czech Republic. – Peres Publishers, Praha, 349 pp. Buchar J. et Žćárek J. 1960: Die Arachnofauna der mittelböhmischen Waldsteppe. – Acta Univ. Carolinae – Biologica 1960: 87–102.

97 BOHEMIA CENTRALIS 30

Dolanský J., ě ezáþ M. et KĤ rka A. (2009): Mermessus trilobatus (Emerton, 1882) (Araneae, Linyphiidae) – nový druh pavuþenky v ý eské republice. – Vþ. sb. pĜír. – Práce a studie 16 (2009):143–144. Dolejš P. 2006: Životní cyklus a eko–etologické projevy slíćáka Tricca lutetiana (Araneae: Lycosidae). – BakaláĜská práce, PĜFUK Praha, 29 pp. Dolejš P. 2008: Srovnání životních projevĤ dvou druhĤ pavoukĤ Tricca lutetiana a Arctosa lamperti (Araneae: Lycosidae). – Diplomová práce, PĜFUK Praha, 109 pp. Dolejš P., Kubcová L. et Buchar J. (2008): Subterrestrial life of Arctosa lutetiana (Araneae, Lycosidae). – The Journal of Arachnology 36: 202–203. Hahn C. W. (1822): Monographie der Spinnen (1820–1836). – Nürnberg, Heft 3: 1–2. Heimer S. et Nentwig W. (1991): Spinnen Mitteleuropas: ein Bestimmungsbuch . – Verlag Paul Parey, Berlin, Hamburg, 543 pp. Krušek K. et Soldát M. (1980): Motýlí fauna Karlštejnska – 2. þást. – Bohemia centralis 9: 109–161. Kubcová L. (2004): A new spider species from the group Philodromus aureolus (Araneae, Philodromidae) in Central Europe. – In Thaler, K. (ed), Diversität und Biologie von Webspinnen, Skorpionen und anderen Spinnentieren. Denisia 12. Biologiezentrum /Oberöstereichisches Landesmuseum Linz: 291–304. Kubcová L. (2005): Arborikolní spoleþenstva pavoukĤ. – Doktorandská disertaþní práce, PĜFUK, Praha, 155 pp. Kubcová L. et Buchar J. (2005): Biologische Beobachtungen an Spinnen der Waldsteppe. – Linzer biol. Beitr. 37/2: 1325–1352. Kubíková J., Ložek V., ŠpryĖar P. a kol. (2005): Praha. – In: Maskovþin P.a M. Sedláþek (eds): ChránČná území ýR, svazek XII. Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR a EkoCentrum Brno, Praha, 304 pp. KĤrka A. (1994): PĜehled druhĤ pavoukĤ (Araneida) ve sbírce Prof. F. Millera (Zoologické sbírky PĜírodovČdeckého muzea – Národního muzea), þást I. – ýas. Nár. Muz., ěada pĜírodovČd. 163: 43–54. KĤrka A. (1998): A survey of spider species (Araneida) in Prof. F. Millerƍs collection (Department of Zoology, Museum of Natural History – National Museum), part IV: Lycosidae. – ýas. Nár. Muz., ěada pĜírodovČd. 167: 35–42. KĤrka A. (1999): Remarkable faunistic records of four spider species (Araneae) from Bohemia and Moravia. – ýas. Nár. Muz., ěada pĜírodovČd. 168: 133–134. KĤrka A. (2000): Sukcese arachnocenóz v povrchových vápencových lomech v ý eském krasu (pavouci – Araneae). – ýeský kras 26: 22–27. KĤrka A. (2001): A survey of spider species (Araneida) in Prof. F. Millerƍs collection (Department of Zoology, Museum of Natural History – National Museum), part VI: Salticidae. – ýas. Nár. Muz., ěada pĜírodovČd. 170: 81–89. KĤrka A., Buchar J. et ěezáþ M. (2007): Pavouci (Araneae) Prahy. – Natura Pragensis 18: 5–126. Kwiecien-Wrotniewska J., Wo Ĩny M. et Zbytek F. T. (1993): Pajak Enoplognatha latimana Hippa et Oksala (Aranei, Theridiidae) w Polsce i Republice Czeskiej. – Przeglad Zoologiczny 37: 73–75. Ložek V. (1946): Malakozoologický prĤzkum stĜedoþeské vápencové oblasti. – ýas. Nár. muzea, odd. pĜírod. 115: 73–82. Ložek V. (1974): MČkkýši ýeského krasu z hlediska ochrany pĜírody. – Bohemia centralis 3: 163– 174. Ložek V. (2007): MČkkýši pĜírodní rezervace Karlické údolí. – Bohemia centralis 28: 393–410. Ložek V., Kubíková J., ŠpryĖar P. et al. (2005): StĜední ýechy. – In: Maskovþin P.a M. Sedláþek (eds): ChránČná území ýR, svazek XIII. Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR a EkoCentrum Brno, Praha, 904 pp. Majkus Z. et SvatoĖ J. (1995): Araneida. In Rozkošný R. et VaĖhara J. (eds), Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO I. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masarykianae Brunensis, Biologia 92: 35–50. Maršáková M. et Moucha P. (1974): ChránČná krajinná oblast ýeský kras. – Bohemia centralis 3: 4. Miller F. (1959) Nové nebo neúplnČ známé druhy pavoukĤ z þel. Erigonidae. – Sborník entom. odd. Nár. Musea v Praze 33: 41–59.

98 Antonín KĤrka, Jan Buchar, Lenka Kubcová a Milan ěezáþ: Pavouci (Araneae) CHKO ýeský kras

Miller F. (1966): Einige neue oder unvollkommen bekannte Zwergspinnen (Micryphantidae) aus der Tschechoslowakei (Araneidea). – Acta Entomol. Bohemoslov. 63: 149–164. Miller F. (1967): Studien über Kopul ationsorgane der Spinnengattung Zelotes, Micaria, Robertus und Dipoena nebst Beschreibung einiger neuen unvollkommen bekannten Spinnenarten. – Acta Sc. Nat. Brno 1 (7): 251–298. Miller F. (1971): ěád Pavouci – Araneida. – In: Daniel M et ýerný V. (eds): Klíþ zvíĜeny ýSSR IV. ýSAV, Praha, 51–306. Miller F. et Buchar J. (1977): Neue Spinnenarten aus der Gattung Zelotes Distel und Haplodrassus Chamberlin (Araneae, Gnaphosidae). – Acta Univ. Carolinae – Biologica 1974: 157–171. Miller F. et Valešová E. (1964): Zur Spinnenfauna der Kalksteinsteppen des Radotíner Tales in Mittelböhmen. – ýas. ýs. Spol. ent. 61, 2: 180–188. Nosek A. (1895): Seznam þeských a moravských pavoukĤ. – VČstník Král. ýeské Spoleþnosti Nauk, TĜída mathematicko–pĜírodovČdecká 1895 (3): 1–36. Pekár S. (2002): Revision of the genus Zodarion (Araneae: Zodariidae) in the Czech and Slovak Republics. – Acta Soc. Zool. Bohem. 66: 51–66. Platnick N. I. (2009): The world spider catalog, version 9.5. American Museum of Natural History [online at http://research.amnh.org/entomology/spiders/catalog/indexhtml]. RĤžiþka V. (2000): Spiders in rocky habitats in central Bohemia. – The Journal of Arachnology 28: 217–222. RĤžiþka V. (2005): Araneae (pavouci), pp. 72–83. – In: Farkaþ J., D. Král et M. Škorpík (eds) 2005: ýervený seznam ohrožených druhĤ ýeské republiky. Bezobratlí. – Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR, Praha, 760 pp. RĤžiþka V. et Antuš P. (1998): Spiders in stony debris in central Bohemia. – Acta Univ. Purkynianae, Biologica 2: 19–29. RĤžiþka V. et Buchar J. (2008): Dodatek ke katalogu pavoukĤ ýeské republiky 2001–2007. – Sborník Oblastního muzea v MostČ, Ĝada pĜírodovČdná 29/30: 3–32. RĤžiþka Z. (1965): Arthropoda stepní formace Kotis. – Kandidátská dizertaþní práce. PĜFUK, Praha, 147 pp. ěezáþ M. (2001a): Nové údaje o nČkterých pozoruhodných pavoucích (Araneae) z ýeské republiky. – Muzeum a Souþasnost, Ser. Natur. 15: 8–18. ěezáþ M. (2002a): Ekologie, rozšíĜení a karyologie druhĤ rodu Atypus (Araneae, Atypidae) v ýechách. – PĜFUK Praha. Diplomová práce. ěezáþ M. (2002b): Pohled do svČta pavoukĤ (A view of the world of spiders). Pp. 48–49, 90. In: PondČlíþek M. (ed.): ChránČná krajinná oblast ý eský kras vþera a dnes. – Sdružení PĜátelé ýeského krasu, Karlštejn, 96 pp. ěezáþ M. (2009): RozšíĜení a ochrana pavoukĤ sklípkánkĤ (Araneae: Atypus spp.) v ýeské republice. – PĜíroda, Praha, 28: 3–43. ěezáþ M., J. Král et S. Pekár (2007a): The genus Dysdera (Araneae, Dysderidae) in the central Europe: revision and biology. – Journal of Arachnology 35: 432–462. ěezáþ M. et Kubcová L. (2002): RozšíĜení pavoukĤ (Araneae) þ eledí Atypidae, Eresidae a Titanoecidae v ýeské republice. – Klapalekiana 38: 37–61. ěezáþ M., Pekár S. et Johannesen J. (2008). Taxonomic review and phylogenetic analysis of central European Eresus species (Araneae: Eresidae). – Zoologica Scripta 37: 263–287. ěezáþ M., ěezáþová V. et Pekár S. (2007b): The distribution of purse–web Atypus spiders (Araneae: Mygalomorphae) in Central Europe is constrained by microclimatic continentality and soil compactness. – Journal of Biogeography 34: 1016–1027. Scholz T. (1980): StĜevlíkovití (Coleoptera, Carabidae) Karlštejnska. – Bohemia centralis 9: 163–193. Soldát M. (1978): Fauna denních motýlĤ (Rhopalocera) Karlštejnska. – Bohemia centralis 7: 163–169. Soldát M. et Starý B. (1978): Fauna drobných motýlĤ Karlštejnska. – Bohemia centralis 7: 105–149. Strejþek J. (1974): K problematice hmyzí zvíĜeny ChránČné oblasti ýeský kras. – Bohemia centralis 3: 152–162. ŠpryĖar P., Doležal T., Mikulenka L., Moravec P., Plecháþ J., Pleskaþ D., ěíha J., Strejþek J., Šíma A., Trmal A., Urban S., Voniþka P. et Zúber M. (2002): PĜíspČvek k poznání broukĤ (Insecta, Coleoptera) ýeského krasu – výsledky Entomologických dnĤ 2002. – Bohemia centralis 26: 97– 135.

99 BOHEMIA CENTRALIS 30

Thaler K., Buchar J. et Kubcová L (2003): Neue Funde von zwei Porrhomma–Arten in Zentral Europa (Araneae, Linyphiidae). – Entomologische Nachrichten u. Berichte 46: 173–176. Valešová E. (1962): Arachnofauna stepní lokality Lochkov–Radotín. – Diplomová práce, PĜFUK, Praha, 128 pp. Vávra J. (1993): Nové nálezy drobných motýlĤ (Microlepidoptera) v CHKO ýeský kras. – Bohemia centralis, Praha, 22: 35–49. Vávra J. (2000): Nové nálezy drobných motýlĤ (Microlepidoptera) v CHKO ýeský kras. – ýeský kras, 26 (Živá pĜíroda): 33–40. Verner P. H. (1959): Studie Arthropod žijících v pĤdČ dubo–habrového porostu na Karlštejnsku. – Bohemia centralis 1 (7): 345–408. Wiehle H. 1960: Spinnentiere oder Arachnoidea (A raneae) XI. Micryphantidae – Zwergspinnen. – Die Tierwelt Deutschland 47. Teil. Gustav Fischer, Jena, 620 pp. Zelený J. (2007): Raphidioptera, Neuroptera a Mecoptera ChránČné krajinné oblasti ý eský kras. – Bohemia centralis 28: 419–425.

B. Nepublikované zprávy s údaji o arachnofaunč CHKO þeský kras vypracované pro Správu CHKO ýeský kras, Správu VLýS a pro pražské stĜedisko AOPK ýR. AndČra M. (2003–2008): Fauna sanovaných a rekultivovaných ploch lomu VLýS – západ. Monitorovací studie. (I.–VI.etapa 1998–2003, 42 pp; VII. etapa 2004, 25 pp; VIII. etapa 2005, 28 pp; IX. etapa 2006, 28 pp; VI.–IX. etapa 2003–2007, 59 pp; XI. etapa etapa 2008, 44 pp. [zprávy jsou deponovány na SprávČ VLýS a v Národním muzeu.] AndČra M. (2006): Záchranný výzkum v ploše tČlesa povolené dĤlní stavby „VnČjší výsypka – VýS– východ“. ZávČreþná zpráva. [deponována na SprávČ VLýS a v Národním muzeu] Antuš M. (1986): Zpráva o inventarizaþním prĤzkumu CHÚ (CHPV) – Lochkovský profil a o vlivu dvacetipČtiletého provozu cementárny na arachnofaunu Lochkova. Antuš M. (1987): PrĤbČžná zpráva o inventarizaþním prĤzkumu pavoukĤ (Araneida) CHÚ Radotínské údolí – lokalita „Za Cikánkou“. Antuš M. (1988): PrĤbČžná zpráva o inventarizaþním prĤzkumu pavoukĤ (Araneida) CHÚ Radotínské údolí – lokalita „Za Cikánkou“, 2. þást – rok 1988. Antuš M. (1989): PrĤbČžná zpráva o inventarizaþním prĤzkumu pavoukĤ (Araneida) CHÚ Radotínské údolí – lokalita „Za Cikánkou“, 3. þást – rok 1989. Korba J. et ěezáþ M. (2008): Zpráva z inventarizaþního prĤzkumu pavoukĤ (Araneae) NPR Koda uskuteþnČného v roce 2008. 11 pp. [zpráva je deponována na SprávČ CHKO ýeský kras] ěezáþ M. (2001b): Arachnofauna (Araneae, Opilionides) dobývacího prostoru KonČprusy. 5 pp. [Zpráva je deponována na SprávČ CHKO ýeský kras). ěezáþ M. (2005): Výskyt a stanovištní nároky pavoukĤ sklípkánkĤ (Atypus spp.) a stepníkĤ (Eresus spp.) v CHKO ýeský kras. Nepublikováno. [zpráva je deponována na SprávČ CHKO ýeský kras] ěezáþ M. et Strnad V. (2005): Zpráva z inventarizaþního prĤzkumu pavoukĤ (Araneae) bezlesých xerotermních stanovišĢ NPR Koda uskuteþnČného v roce 2005. 16 pp. [zpráva je deponována na SprávČ CHKO ýeský kras] Voniþka P. (2008): Biologické hodnocení. OdbahnČní rybníka a chov zvČĜe v zajetí v lokalitČ „Obora“ u obce LiteĖ (CHKO ýeský kras). [zpráva je deponována na SprávČ CHKO ýeský kras]

Recenzovali: Mgr. Petr Dolejš RNDr. ZdenČk Majkus, CSc.

100 Bohemia centralis, Praha, 30: 101–108, 2010

Pĝíspčvek k poznání mčkkýšĥ (Mollusca) NPR Včtrušické rokle A contribution to the knowledge of molluscs (Mollusca) of the Včtrušické rokle National Nature Reserve (Central Bohemia, Czech Republic)

Luboš Beran

Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR, Správa chránČné krajinné oblasti KokoĜínsko, ýeská 149, CZ-276 01 MČlník; e-mail: [email protected]

ŵ Abstract. VČtrušické rokle National Nature Reserve is situated in the valey of the Vltava River between Kralupy nad Vltavou and Prague (Central Bohemia, Czech Republic). The National Nature Reserve comprises of zone of rocky slopes with rocky steppe and deciduous (oak) forest affected by invasion of Robinia pseudoacacia. Altogether 22 species of Mollusca (2 aquatic gastropods, 20 terrestrial gastropods) have been found. Occurrence of two vulnerable and relic species Pupilla sterrii and P. triplicata were confirmed. Historical occurrence data in this area were compared with results of research done in 2006, 2007 and 2010.

ŵ Key words: Mollusca, VČtrušické rokle National Nature Reserve, faunistics

Úvod a historie výzkumu

NPR VČtrušické rokle je tvoĜena pásmem skalnatých svahĤ tvoĜených spility a buližníky na pravém bĜehu Vltavy pod západním okrajem obce VČtrušice (obr. 1 a obr. 1 v barevné pĜíloze). V minulosti byly svahy z vČtší þásti odlesnČny a využívány jako pastvina. Snahy o opČtovné zalesnČní (bohužel vČtšinou akátem, borovicí þernou a mahalebkou) pocházejí z poþátku 20. století. V souþasnosti je území tvoĜeno mozaikou rĤznČ zarostlých ploch od témČĜ holých skalních výchozĤ a sutí po husté porosty dĜevin pĜedevším u ústí

101 BOHEMIA CENTRALIS 30 drobných roklí. Malakofaunou NPR VČtrušické rokle se zde již od II. svČtové války zabýval V. Ložek (Ložek 1967), který zde nalezl celkem 14 druhĤ mČkkýšĤ. JednoznaþnČ mezi nimi pĜevažovaly druhy otevĜených ploch a skalních stepí (obr. 2 v barevné pĜíloze). Mezi nejzajímavČjší nálezy patĜil výskyt zrnovek Pupilla sterrii, P. triplicata a skelnatky Oxychilus mortilleti. Cílem prĤzkumu v letech 2006, 2007 a 2010 bylo doplnit druhové spektrum nalezených druhĤ, zjistit a pĜípadnČ zhodnotit zmČny, ke kterým došlo za uplynulých více než 60 let.

Metodika a materiál

PĜestože pĜi prĤzkumu mČkkýšĤ lze použít Ĝady metod, existuje nČkolik nejbČžnČji a témČĜ standardnČ používaných metod. V pĜípadČ suchozemských mČkkýšĤ je to kromČ klasického ruþního sbČru zejména odbČr hrabankových vzorkĤ, které se zpracovávají prosevovou metodou blíže popsanou napĜ. v práci Ložka (1956). Tato metoda je obvykle doplnČna ruþním sbČrem (odvalování kamenĤ a dĜeva, prohrabávání detritu atd.). V uvedené práci lze najít i Ĝ adu dalších spíše specifických metod, které jsou používány ménČ, ale jsou vhodným doplĖkem tČchto standardních metod. Základní metodou respektive nástrojem pĜi prĤzkumu vodních mČkkýšĤ je kovové sítko (kuchyĖský kovový cedník o prĤmČru 20 cm, rozmČry otvorĤ 0,8 x 0,8 mm), kterým je propírána vegetace þi sediment. Tato metoda je doplnČna vizuálním prĤzkumem a prohlídkou rĤzných pĜedmČtĤ ve vodČ. Blíže jsou tyto i další metody popsány v práci Beran (2002). PĜi prĤzkumu suchozemských a vodních mČkkýšĤ NPR VČtrušické rokle byly použity výše uvedené standardní metody. PrĤzkum byl proveden na území NPR VČtrušické rokle a také na ploše navrhované k rozšíĜení (skalní svahy navazující na stávající NPR ve smČru po proudu Vltavy). ZamČĜen byl pĜedevším na ulitnaté plže a to i s ohledem na skuteþnost, že s výjimkou jediné návštČvy uskuteþnČné v zimČ bylo území navštČvováno za úþelem monitoringu plazĤ tzn. obvykle za sluneþného a suchého poþasí. Materiál získaný pĜi prĤzkumu byl ve vČtšinČ pĜípadĤ urþen na místČ a vrácen na lokalitu. To se netýká materiálu v odebraných hrabankových vzorcích, který byl determinován až po pĜebrání v laboratoĜi a vzácnČjší druhy z tČchto vzorkĤ jsou uloženy ve sbírce autora. Všechny druhy byly determinovány pouze podle jejich schránek. Systém a nomenklatura plžĤ jsou pĜevzaty z práce JuĜiþková et al. (2008). Zoogeografické rozšíĜení bylo v pĜípadČ vodních druhĤ upraveno podle práce Beran (2002), zatímco u suchozemských podle práce Lisický (1991) s tím, že byly použity následující zkratky (kódy): ATL – atlantické, CEU – stĜedoevropské, EUR – evropské, HOL – holarktické, PAL – palearktické, PON – pontické, SBM – submediteránní (j. a stĜ. Evropa), WEM –

102 Luboš Beran: PĜíspČvek k poznání mČkkýšĤ (Mollusca) NPR VČtrušické rokle západomediteránní, WEU – západoevr opské. Ekologické skupiny a zaĜazení jednotlivých druhĤ do skupin použité v seznamu druhĤ je pĜevzato z práce Ložek (1964). Tyto skupiny jsou následující: I. – druhy vyslovenČ lesní, II. – druhy žijící pĜevážnČ v lese, mohou obývat i stanovištČ mezofilního charakteru, III. – lesní druhy s vysokými nároky na vlhkost, IV. – stepní druhy, druhy xerotermních skal, V. – druhy pĜísnČ se vyhýbající lesu, vlhkomilné i suchomilné, VI. – druhy otevĜených i lesních stanovišĢ, pĜevážnČ sušších, VII. – druhy stĜednČ až rĤznČ vlhkých otevĜených i lesních stanovišĢ, VIII. – druhy vlhkých otevĜených i lesních stanovišĢ, IX. – druhy silnČ vlhkomilné obývající moþály a bĜehy vod, X. – vodní druhy. Kategorie ohrožení jednotlivých druhĤ byly pĜevzaty z práce Beran et al. (2005): EX – vyhynulý (Extinct), CR – kriticky ohrožený (Critically Endangered), EN – ohrožený (Endangered), VU – zranitelný (Vulnerable), NT – témČĜ ohrožený (Near Threatened).

Pĝehled lokalit

V této þásti je uveden seznam a popis jednotlivých lokalit. Údaje jsou Ĝazeny následovnČ: þíslo lokality, zemČpisné souĜadnice (odeþtené z digitální mapy dostupné na http://www.mapy.cz/), lokalizace a popis lokality, datum prĤzkumu. 1 – 50°11'30"N, 14°22'45"E, studna a prameništ Č na horním okraji NPR VČtrušické rokle, 28.2.2006; 2 – 50°11'24"N, 14°22'42"E, drobný pot Ĥþek v rokli ve stĜední þásti NPR VČtrušické rokle pĜed ústím do Vltavy, 12.4.2007; 3 – 50°11 '56"N, 14°22'26"E, lesostep pod posledním sloupem vedení VN, 12.4.2007; 4 – 50°11'54"N, 14°22'24"E, lesostep pod vedením VN nad prvními skalkami, 27.4.1007; 5 – 50°11'35"N, 14°22'45"E, lesostep v jižní þásti NPR VČtrušické rokle zhruba ve stĜedu údolí (svahĤ), 28.8.2007; 6 – 50°11'16"N, 14°22'31"E, úpatí skalek u cyklostezky v jižní þásti NPR VČtrušické rokle, 22.2.2008; 7 – 50°11'54"N, 14°22'26"E, skály nad Vltavou as i 100 m proti proudu od vedení VN, 17.6.2010; 8 – 50°11'41"N, 14°22'39"E, skály nad Vltavou nad drobným p Ĝítokem Vltavy, 17.6.2010.

Pĝehled zjištčných druhĥ

V tomto pĜehledu jsou uvedeny všechny druhy mČkkýšĤ zjištČné na území NPR VČtrušické rokle. U každého druhu jsou uvedeny tyto údaje: rozšíĜení druhu, ekologická skupina a kategorie ohrožení v ýR (vše viz kapitola Metodika a materiál) a dále pĜípadnČ údaje týkající se obývaných stanovišĢ, poznámky k rozšíĜení na území ýR a rozšíĜení ve sledované oblasti.

Gastropoda Hydrobiidae Potamopyrgus antipodarum (Gray, 1843) – druh zavleþený z Nového Zélandu, X. Invazní a nepĤvodní vodní druh, který v ý R obývá pĜedevším vodní toky, pískovny, lomy a výjimeþnČ bývá nalézán i v prameništích, jak dokládá i tento pĜípad.

103 BOHEMIA CENTRALIS 30

Lymnaeidae Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) – HOL, X. B Čžný vodní druh vyskytující se na rozhraní mezi vodními a terestrickými stanovišti – mokĜady, bĜehy vodních tokĤ atd. ZjištČn byl v drobném potĤþku protékajícím postranní roklí v NPR. Carychiidae Carychium tridentatum (Risso, 1826) – EUR, VIII. BČžný a široce rozšíĜený druh obývající spíše vlhþí stanovištČ byl zjištČn i v jednom z hrabankových vzorkĤ. Cochlicopidae Cochlicopa lubricella (Rossmässler, 1835) – HOL, VI. B Čžný obyvatel xerothermních biotopĤ zjištČný ve 4 z 6 hrabankových vzorkĤ. Chondrinidae Granaria frumentum (Drapanaud, 1801) – SBM, IV., NT. VzácnČjší druh obývající suché stepní stránČ a xerothermní skály v teplých polohách. Zastoupen byl ve 4 z 6 hrabankových vzorkĤ a to obvykle velmi poþetnČ. Pupillidae Pupilla sterrii (Voith, 1840) – PAL, IV., VU. Tento význaþný druh skalních stepí a xerothermních skal byl zjištČn ojedinČle ve 3 odebraných vzorcích. Pupilla triplicata (Studer, 1820) – SBM, IV., VU. OpČt se jedná o význaþný prvek skalních stepí a lesostepí. V NPR VČtrušické rokle je zĜejmČ þastČjší než pĜedchozí druh. Byl zjištČn v 5 odebraných vzorcích. Valloniidae Vallonia costata (O. F. Müller, 1774) – HOL, V. B Čžný druh otevĜených a spíše suchých stanovišĢ, který jako jediný z rodu proniká i do otevĜenČjších lesĤ. V NPR VČtrušické rokle byl zjištČn pouze v jediném hrabankovém vzorku. Vallonia pulchella (O. F. Müller, 1774) – HOL, V. B Čžný druh obývající otevĜená stanovištČ s rĤznou vlhkostí. ZjištČn byl ve všech hrabankových vzorcích. Vertiginidae Truncatellina cylindrica (A. Férussac, 1807) – EUR, V. V xerotermních oblastech hojný druh. V NPR patĜí k bČžným druhĤm a byla zjištČna v 5 hrabankových vzorcích. Buliminidae Chondrula tridens (O. F. Müller, 1774) – PON-SBM, IV., VU. Významný stepní prvek obývající i xerothermní skály, jak dokládá výskyt ve 4 hrabankových vzorcích. Clausiliidae Alinda biplicata (Montagu, 1803) – CEU, II. BČžný druh rĤzných terestrických stanovišĢ, který je v NPR velmi hojný, byl zjištČn ve všech hrabankových vzorcích a tvoĜil v nich obvykle dominantní složku. Ferussaciidae Cecilioides acicula (O. F. Müller, 1774) – SBM, IV. Terrikoln Č žijící druh vyskytující se v pĤdách stepních strání a skal. V NPR VČtrušické rokle byl zjištČn ve 3 vzorcích.

104 Luboš Beran: PĜíspČvek k poznání mČkkýšĤ (Mollusca) NPR VČtrušické rokle

Punctidae Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801) – PAL, VII. BČžný druh obývající vČtší množství stanovišĢ s rĤznou vlhkostí. Ve zkoumaném území byl zjištČn v jednom vzorku odebraném na úpatí skalek. Discidae Discus rotundatus (O. F. Müller, 1774) – WEU-CEU, II. B Čžný a široce rozšíĜený druh obývající pĜedevším lesy. V NPR byl zjištČn ve tĜech odebraných vzorcích a vyskytuje se spíše pĜi úpatí skalek na vlhþích místech. Zonitidae Oxychilus cellarius (O. F. Müller, 1774) – WEU-CE U, VII. Tento druh žijící pĤvodnČ pĜedevším v lesních sutích na úpatí skal byl zjištČn v jediném vzorku. Oxychilus draparnaudi (Beck, 1837) – ATL-WEM, VII.. Tento druh p Ĥvodem z jižní Evropy, který se u nás šíĜí již zhruba od 2. svČtové války byl zjištČn ve 2 vzorcích odebraných v roce 2010. Oxychilus glaber (Rossmässler, 1835) – SBM, II. Relativn Č rozšíĜený druh obývající pĜedevším lesní sutČ. Ve zkoumaném území byl zjištČn ve 4 vzorcích. Vitrinidae Vitrina pellucida (O. F. Müller, 1774) – PAL, VII. B Čžný a široce rozšíĜený druh obývající širší spektrum stanovišĢ. ZjištČn byl ve dvou odebraných vzorcích. Hygromiidae Monachoides incarnatus (O. F. Müller, 1774) – CEU, I. B ČžnČ rozšíĜený druh pĜedevším vlhþích sutí a údolních porostĤ. V NPR VČtrušické rokle byl zjištČn pouze v jediném vzorku odebraném u úpatí skalek a zjištČn byl i na dalších místech na úpatí skal a v drobných roklích. Cepaea vindobonensis (A. Férussac, 1821) – PON, IV, NT. V teplejších oblastech ýech relativnČ bČžný druh obývající pĜedevším stepní stránČ vþetnČ napĜ. železniþních náspĤ. V NPR VČtrušické rokle bČžný druh pĜedevším na úpatí skalek a na bylinnou vegetací porostlých plochách. ZjištČn byl v 5 vzorcích. Helix pomatia Linnaeus, 1758 – SBM, II. BČžný druh, pĜedevším v nižších a stĜedních polohách. V NPR VČtrušické rokle se vyskytuje vzácnČ pĜedevším na vlhþích místech.

Zhodnocení malakofauny

V NPR VČtrušické rokle a v þ ásti navržené k rozšíĜení byl zjištČn výskyt celkem 22 druhĤ mČkkýšĤ. Ve všech pĜípadech se jednalo o ulitnaté plže. Z vodních plžĤ byly zjištČny pouze dva druhy, což odpovídá charakteru území, kde vodní stanovištČ prakticky chybí. Oba druhy jsou bČžné a píseþník Potamopyrgus antipodarum patĜí mezi invazní a nepĤvodní druhy. Mezi suchozemskými druhy jsou významnČ zastoupeny prvky vázané na bezlesí, a to jak druhy vyskytující se u nás v chladných glaciálních stepích, jako jsou zrnovky Pupilla sterrii a P. triplicata, tak xerothermní druhy z období starého holocénu (napĜ. Granaria frumentum) i z pozdČjšího klimatického optima, jako je pontická páskovka Cepaea vindobonensis. Druhy s širší ekologickou valencí

105 BOHEMIA CENTRALIS 30 byly s výjimkou vĜetenatky Alinda biplicata zjištČny velmi vzácnČ a spíše pĜi úpatích skal a v drobných vlhþích postranních roklích. Už Ložek (1967) uvádí pĜi hodnocení malakofauny tohoto území, že spoleþenstvo je v rozsahu nČkolika desítek let jeho pozorování prakticky stabilní, což se potvrdilo i pĜi prĤzkumech v letech 2007–2010, kdy byly zjištČny jen nepatrné zmČny spoþívající v doložení nČkolika dalších druhĤ, kteĜí nepatĜí pĜímo mezi obyvatele skalních stepí a lesostepí. Tyto druhy jsou zde však vázány na partie na úpatích skal a na více zastínČné plochy. NovČ byl zjištČn také výskyt druhu Oxychilus draparnaudi, pĤvodem z jižní Evropy, který je v souþasnosti na ĜadČ míst v ýR již velmi bČžný. Naopak vzácný druh Oxychilus mortilleti, který zde byl Ložkem (1967) uvádČn, potvrzen nebyl. Jedná se o jihoalpský druh, který se u nás vyskytuje (vyskytoval) na severním okraji svého areálu a nelze vylouþit že zde již vyhynul. PĜestože jsou malakocenózy pomČrnČ stabilní je žádoucí pravidelné odstraĖování pĜedevším invazního trnovníku akátu, který je hrozbou pro xerothermní spoleþenstva NPR a který se velmi silnČ šíĜí.

Tabulka 1. PĜehled mČkkýšĤ podle lokalit (poþet jedincĤ zjištČných ve vzorcích z jednotlivých lokalit). Table 1. List of molluscs according to localities (number of specimen recorded in samples from particular sites).

Species/Locality No. 1 2 3 4 5 6 7 8 Potamopyrgus antipodarum (Gray, 1843) 60 Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) 10 Carychium tridentatum (Risso, 1826) 8 Cochlicopa lubricella (Rossmässler, 1835) 7 3 9 1 Granaria frumentum (Drapanaud, 1801) 59 52 26 10 Pupilla sterrii (Voith, 1840) 1 3 1 Pupilla triplicata (Studer, 1820) 19 10 6 7 1 Vallonia costata (O. F. Müller, 1774) 3 Vallonia pulchella (O. F. Müller, 1774) 17 19 7 1 15 18 Truncatellina cylindrica (A. Férussac, 1807) 62 4 2 7 10 Chondrula tridens (O. F. Müller, 1774) 24 1 13 14 Alinda biplicata (Montagu, 1803) 93 27 7 37 65 53 Cecilioides acicula (O. F. Müller, 1774) 7 2 11 Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801) 2 Discus rotundatus (O. F. Müller, 1774) 13 4 2 Oxychilus cellarius (O. F. Müller, 1774) 1 Oxychilus draparnaudi (Beck, 1837) 4 1 Oxychilus glaber (Rossmässler, 1835) 12 1 1 Vitrina pellucida (O. F. Müller, 1774) 1 3 Monachoides incarnatus (O. F. Müller, 1774) 5 Cepaea vindobonensis (A. Férussac, 1821) 3 2 3 1 2 Helix pomatia Linnaeus, 1758 1 1 Total number of species 1 1 12 10 10 10 11 6

106 Luboš Beran: PĜíspČvek k poznání mČkkýšĤ (Mollusca) NPR VČtrušické rokle

Tabulka 2. Srovnání malakofauny NPR VČtrušické rokle: Ložek – prĤzkum od 2. svČtové války do roku 1967; Beran – prĤzkum z let 2006, 2007 a 2010. Table 2. Comparison of molluscan communities of the VČtrušické rokle NNR: Ložek – research approximately from World War II to 1967; Beran – research in 2006, 2007 and 2010.

Species/Locality No. Ložek Beran Potamopyrgus antipodarum (Gray, 1843) x Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) x Carychium tridentatum (Risso, 1826) x Cochlicopa lubricella (Rossmässler, 1835) x x Granaria frumentum (Drapanaud, 1801) x x Pupilla sterrii (Voith, 1840) x x Pupilla triplicata (Studer, 1820) x x Vallonia costata (O. F. Müller, 1774) x x Vallonia pulchella (O. F. Müller, 1774) x x Truncatellina cylindrica (A. Férussac, 1807) x x Chondrula tridens (O. F. Müller, 1774) x x Alinda biplicata (Montagu, 1803) x x Cecilioides acicula (O. F. Müller, 1774) x x Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801) x Discus rotundatus (O. F. Müller, 1774) x x Oxychilus cellarius (O. F. Müller, 1774) x Oxychilus draparnaudi (Beck, 1837) x Oxychilus glaber (Rossmässler, 1835) x x Oxychilus mortilleti (L. Pfeiffer, 1859) x Vitrina pellucida (O. F. Müller, 1774) x Monachoides incarnatus (O. F. Müller, 1774) x Cepaea vindobonensis (A. Férussac, 1821) x x Helix pomatia Linnaeus, 1758 x Total number of species 14 22

Závčr

NPR VČtrušické rokle stále zĤstává jedineþnou ukázkou xerothermních skalních biotopĤ se zachovalou a charakteristickou malakofaunou a lze pĜedpokládat, že se tento stav alespoĖ na þásti území udrží i v budoucnu.

Podčkování

Michalu Horsákovi dČkuji za determinaci suchozemských mČkkýšĤ rodĤ Pupilla a Oxychilus.

107 BOHEMIA CENTRALIS 30

Obr. 1. NPR VČtrušické rokle. Foto L. Beran. Fig. 1. VČtrušické rokle NNR. By L. Beran.

Literatura

Beran L. (2002): Vodní mČkkýši ýeské republiky – rozšíĜení a jeho zmČny, stanovištČ, šíĜení, ohrožení a ochrana, þervený seznam. [Aquatic molluscs of the Czech Republic – distribution and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List]. – Sborník pĜírodovČdného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp. Beran L., JuĜiþková L. & Horsák M. (2005): Mollusca (m Čkkýši), pp. 69–74. – In: Farkaþ J., Král D. & Škorpík M. [eds.], ýervený seznam ohrožených druhĤ ýeské republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR, Praha, 760 pp. JuĜiþková L., Horsák M., Beran L. & Dvo Ĝák L. (2008): Check-list of the molluscs (Mollusca) of the Czech Republic. [http://www.mollusca.sav.sk/malacology/checklist.htm: last update 26-August- 2008] Lisický J. M. (1991): Mollusca Slovenska. (Mollusca of Slovakia). – Bratislava: Veda, 341 pp. Ložek V. (1956): Klíþ þeskoslovenských mČkkýšĤ. – Bratislava: Slovenská akademie vČd, 358 pp. Ložek V. (1964): Quartärmollusken de r Tschechoslowakei. – Rozpravy ÚstĜedního ústavu geologického, Praha, 31: 1–374. Ložek V. (1967): Malakologické vyhodnocení CHÚ: VČtrušické rokle. – Nepublikováno, depon. in AOPK ýR, Správa CHKO ýeský kras, 2 pp.

K tomuto pĜíspČvku patĜí barevné obrazové pĜílohy þ. 1 a 2.

Recenzovali: RNDr. Lucie JuĜiþková, Ph.D., a RNDr. Vojen Ložek, DrSc.

108 Bohemia centralis, Praha, 30: 109–113, 2010

Reliktní malakocenózy Jarvové louky u Sedlÿánek a PR Slatinné louky u Liblic Relict malacocoenoses of Jarvová louka at Sedlÿánky and Nature Reserve Slatinná louka near Liblice (Central Bohemia)

Vojen Ložek

Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR, StĜedisko Praha, U Šalamounky 41, CZ-158 00 Praha 5 Geologický ústav AV CR, Rozvojová 135, CZ-165 02 Praha 6

ŵ Abstract. The molluscan communities in question are confined to intermittently wet basiphilous meadows in the mid-Bohemian Labe Lowland. They include a number of relict and endangered snail species, such as Cochlicopa nitens, Perpolita petronella, Vallonia enniensis as well as high amounts of Vertigo angustior protected by NATURA 2000. The differences in species composition of the investigated snail communities (cp. Tables in the Czech text) are due to their geological substrate and geomorphological position: the Sedlþánky site is situated in a former meander within the Labe River floodplain on fluvisols affected by temporal floods, whereas the meadow at Liblice lies on Cretaceous marls capped by a calcareous fen soil out of local floodplains. Such habitats with similar malacocoenoses were widespread throughout the Labe Lowland during the Early Holocene, but at present, their relics are progressively disturbed by human activities and the above mentioned snail species are declining.

ŵ Key words: Labe Lowland, intermittently wet meadows, relict malacofauna, Central Bohemia

109 BOHEMIA CENTRALIS 30

Úvod

Dosavadní malakozoologický výzkum polabské nížiny se pĜevážnČ soustĜedil na vodní a pozdČji též lužní stanovištČ v nivČ Labe, popĜípadČ na území v úrovni nízké (údolní) terasy. Louky zĤstávaly stranou pozornosti, i když – jak se v poslední dobČ ukázalo – nabízely možnost studia celé Ĝ ady typĤ svébytných malakocenóz s Ĝadou reliktních nebo bČhem posledního století rychle mizících druhĤ. PĜíkladem je PR Slatinná louka u Liblic a Jarvová louka (pracovní název) u Sedlþánek, na niž mne upozornil J. Sádlo, jemuž zde vyslovuji srdeþný dík. Cílem této þrty je rozbor malakocenóz obou lokalit na základČ kvantitativnČ zpracovaných hrabankových vzorkĤ ve vzájemném srovnání, neboĢ každá z nich pĜedstavuje urþitý vyhranČný typ spoleþenstva, jaká se v našich nížinách zachovala již jen v posledních zbytcích. Zvláštní pozornost se zamČĜuje na zmínČné ohrožené druhy a perspektivy jejich dalšího pĜežití na našem území.

Jarvová louka u Sedlÿánek

Nachází se na západním okraji luhu Netušil východnČ od Ĝíþky Výmoly na jihovýchod od obce Sedlþánky (asi 1,5 km východnČ od okraje ýelákovic). PĜedstavuje dílþí složku tak zvaných polabin, tj. ekosystému nivy stĜedoþeského Malého Labe, který je trvale ovlivĖován dynamikou labského toku ležícího dnes ovšem více než 750 m dále k severu. DĤležitá je souþasná poloha louky na samém okraji nivy, což je v morfologii terénu velmi dobĜe patrné zĜetelným stupnČm, který lemuje louku na západním okraji. Z obloukovitého prĤbČhu stupnČ lze odvodit, že louka leží v dávno zazemnČném labském korytu, þemuž odpovídá i její stĜídavé zamokĜení, pĜesnČji stĜídání vlhþích i sušších úsekĤ, které do sebe plynule pĜecházejí a podstatnČ zvyšují druhovou diverzitu vegetace i drobné fauny. Biotop dodnes není významnČji narušen antropickými vlivy, které jinak postihly vČtšinu plochy labské nivy. Oznaþení Jarvová louka je pracovní název podle hojného výskytu rostliny jarvy žilnaté (Cnidium dubium), který by mČl být nahrazen pĤvodním místním jménem, pokud se ho podaĜí zjistit. Z hlediska výskytu mČkkýšĤ, pĜesnČji plžĤ, je podstatné, že povrchová pĤda nemá karbonátový charakter, takže rozptyl jedincĤ je pomČrnČ velký, což stČžuje pĜímý sbČr. Proto byly odebrány dva vČtší, zhruba sedmilitrové vzorky – jednak z pásu vlhþin pĜi okraji (vzorek A), jednak ze sušší stĜední þásti (B). Výsledky rozboru zachycuje pĜehledná tabulka druhĤ. Z tabulky je jasnČ patrný rozdíl odebraných ploch ve vlhkosti. Zatímco plochu A charakterizuje vysoký podíl druhu V. angustior nebo výskyt indikátorĤ vlhkosti (V. antivertigo, C. minimum) a zároveĖ nižší zastoupení prvkĤ, kterým delší zamokĜení vadí (P. hammonis), na ploše B nČkteré významné mokĜadní

110 Vojen Ložek: Reliktní malakocenózy Jarvové louky u Sedlþánek a PR Slatinné louky u Liblic druhy nebyly zjištČny (C. minimum, V. antivertigo) nebo vykazují nízký stav (V. angustior), zato podíl mezických prvkĤ je v nČkterých pĜípadech nápadnČ vyšší (P. hammonis). Jinak však je malakofauna louky znaþnČ vyrovnaná.

Druh Plocha A B Carychium minimum 1 - Succinea putris 6 1 Cochlicopa lubrica 22 18 Cochlicopa nitens 3 1 Vertigo pygmaea 3 3 Vertigo antivertigo 5 - Vertigo angustior 70 8 Vallonia pulchella 11 6 Punctum pygmaeum 8 3 Eucobresia diaphana 5 2 Perpolita hammonis 1 37 Perpolita petronella 1 1 Zonitoides nitidus 15 16 Fruticicola fruticum 1 4 Pseudotrichia rubiginosa 2 1 Arianta arbustorum 1 2 Monachoides incarnatus - 1

Významný je nedostatek vodních druhĤ, které dnes v prostoru louky zĜejmČ již nežijí, ale jejichž ulity sem ani nejsou pĜinášeny povodĖovými náplavy, což znamená, že prostĜedí lokality je z hlediska dynamiky vodních pomČrĤ nivy až pĜekvapivČ klidné. Z hlediska zachovalosti pĜírodního prostĜedí má ovšem nejvČtší význam nález dvou vzácných ohrožených druhĤ. Jsou to: Cochlicopa nitens – druh bazických mokĜadĤ, který má v þeských zemích i na Slovensku jen nČkolik daleko roztroušených výskytĤ – v Polabí napĜ. v bažinách na bĜezích ŽehuĖského rybníka, pĜiþemž nejbohatší a nejvitálnČjší populace se dnes nacházejí v mokĜadech Ĝíþky LibČchovky v CHKO KokoĜínsko. Perpolita petronella je v nížinách rovnČž pĜevážnČ vázaná na baziþtČjší mokĜady, na nichž se bČžnČ vyskytovala v silných populacích na samém poþátku holocénu pĜed 10–11 tisíciletími, kdy podobná stanovištČ byla mnohem hojnČjší než dnes. Dnes žije velmi roztroušenČ v horských oblastech, pĜedevším v Doupovských horách, zatímco se v nižších polohách objevuje jako relikt pĜedevším v bazických mokĜadech v oblasti vápnitých hornin þ eské kĜídy – mimo jiné rovnČž v údolí LibČchovky na KokoĜínsku. Výskyt obou ohrožených druhĤ i celkový ráz mČkkýšího spoleþenstva dokládá, že Jarvová louka je v rámci souþasného Polabí mimoĜádnČ zachovalým charakteristickým biotopem, který by zasloužil pĜísné ochrany.

111 BOHEMIA CENTRALIS 30

PR Slatinná louka u Liblic

Jde o luþní enklávu uvnitĜ zámeckého parku (Obory) v Liblicích, jejíž ochrana je pomČrnČ dobĜe zajištČna polohou uvnitĜ lesa, který má lužní ráz, i když se nachází mimo prostor skuteþné nivy (Ložek 1989). Leží totiž pĜi okraji MČlnického úvalu poblíž západního okraje vyústČní Košáteckého potoka, nicménČ její podklad netvoĜí nivní sedimenty, nýbrž kĜídové slíny, na nichž se vyvinula dnes již silnČ rozložená (saprická) organozem charakteru vápnité náslati. Obdobný podklad má i okolní lužní les. NepatrnČ zvlnČná louka má stĜídavČ vlhký ráz. PĜevahu mají porosty s bezkolencem modrým a Ĝadou kvČtnatých druhĤ, které místy, zejména na okrajích, pĜecházejí do sušších úsekĤ s váleþkou prapoĜitou, ale též s ledencem. Podstatné je, že není v dosahu povodĖových vod a že v sousedství jsou zĜejmé úpravy terénu v podobČ plochých hrází, mezi nimiž patrnČ kdysi byly mČlké rybníky. Na to ukazují i nálezy subfosilních ulit nČkterých vodních plžĤ (Valvata cristata, Galba truncatula). Výskyt mČkkýšĤ pĜíznivČ ovlivĖuje obsah karbonátového vápna v povrchovém pĤdním horizontu. Výsledky kvantitativního rozboru souborného hrabankového vzorku zachycuje pĜehledná tabulka: Carychium minimum 89 Carychium tridentatum 35 Succinella oblonga 10 Cochlicopa lubrica 12 Vertigo angustior l04 Vertigo pygmaea 9 Vertigo antivertigo 3 Pupilla muscorum 2 Vallonia costata 90 Vallonia pulchella 11 Vallonia enniensis 6 Punctum pygmaeum 37 Aegopinella pura 2 Perpolita hammonis 1 Perpolita petronella 19 Euconulus fulvus 1 Fruticicola fruticum 5 Monachoides incarnatus 1

ZjištČná malakofauna pĜedstavuje druhovČ bohaté spoleþenstvo stĜídavČ zamokĜené louky na nepropustném karbonátovém podkladČ. Zahrnuje i nČkteré druhy význaþné pĜedevším pro sušší trávníky jako je Vallonia costata nebo Pupilla muscorum. Na druhé stranČ však i obyvatelé trvale vlhkých luk jako je Vertigo angustior, popĜípadČ i vyložených mokĜadĤ jako V. antivertigo. Z reliktních, dnes silnČ ohrožených druhĤ zaslouží zmínky pomČrnČ silná

112 Vojen Ložek: Reliktní malakocenózy Jarvové louky u Sedlþánek a PR Slatinné louky u Liblic a vitální populace Perpolita petronella a slabší populace Vallonia enniensis, která se však zdá být na ústupu. V každém pĜípadČ je však nadČje, že pĜi stávajícím managementu a vcelku dobĜe chránČné poloze této louky má zjištČná malakocenóza celkem pĜíznivý výhled do budoucna.

Závčr

V obou pĜípadech jde o druhovČ bohaté luþní malakocenózy na úživných bazických substrátech, které vykazují jak Ĝ adu spoleþných rysĤ, napĜ. výskyt reliktní Perpolita petronella a silných populací druhu, chránČného systémem NATURA 2000, Vertigo angustior, tak rozdílĤ podmínČných jednak geologickým podkladem, jednak geomorfologickou polohou. Louka u Sedlþánek je ménČ vápnitá a stále je þástí labské nivy – stream corridoru ovlivĖovaného obþasnými povodnČmi, což se jeví výskytem lužních prvkĤ Eucobresia diaphana a Pseudotrichia rubiginosa, ale i absencí Vallonia enniensis nebo i V. costata. ObČma tČmto druhĤm naopak vyhovuje podklad louky u Liblic, svrchnokĜídový slín s mírnČ slatinnou pĤdou v klidné poloze nerušené dynamikou Ĝ íþního toku. V každém pĜípadČ však jde o cenná dnes rychle mizející spoleþenstva zasluhující plnČ aktivní ochrany, která by mČla být poskytnuta i zatím nechránČné Jarvové louce.

Literatura

Ložek V. (1989): MČkkýši Obory v Liblicích. – Bohemia centralis, Praha, 18: 195–200.

Recenzovali: RNDr. Luboš Beran, Ph.D. RNDr. Lucie JuĜiþková, Ph.D.

113

Bohemia centralis, Praha, 30: 115–120, 2010

Mravenec rašelinný (Formica picea) ve stĝedních þechách The black bog ant (Formica picea) in Central Bohemia

Klára BezdČþková a Pavel BezdČþka Muzeum Vysoþiny Jihlava, CZ-586 01 Jihlava, Masarykovo nám. 55; e-mail: [email protected]

ŵ Abstract. We report the first finding of black bog ant Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) in Central Bohemia. The isolated occurrence of the psychrophile and tyrphophil species in the region that mostly belongs to warm climate areas is faunistically and biogeographically interesting.

ŵ Key words: black bog ant, Formica picea, Protected Landscape Area Blaník, Brdy Mts.

Úvod

ýerný, výraznČ lesklý mravenec Formica picea Nylander, 1846 (mravenec rašelinný, black bog ant, Moor-Ameise) se v EvropČ vyskytuje pouze lokálnČ, na otevĜených stanovištích s humolitovým substrátem, v horských polohách také na minerálních pĤdách. Hnízda buduje v bultech mechĤ þi ostĜice, v Alpách staví i jednoduchá zemní hnízda v trávnících subalpinského a alpinského stupnČ (Seifert 2004). Druh F. picea provází Ĝada taxonomických a nomenklatorických problémĤ. V literatuĜe je vČtšinou uvádČn pod jménem Formica picea Nylander, 1846. Toto pojmenování je však mladším primárním homonymem k Formica picea Leach, 1825 (dnes Camponotus piceus), a tak zaþali pro mravence rašelinného

115 BOHEMIA CENTRALIS 30 nČkteĜí autoĜi užívat jméno Formica transcaucasica Nassonov, 1889. PozdČji Dlussky (1967) synonymizoval F. picea s Formica candida Smith, 1878 a Bolton (1995) navrhl používat F. candida jako první náhradní jméno. Seifert (2004) však tyto druhy opČt oddČlil a s odvoláním na pravidla ICZN zavedl pro mravence rašelinného opČt jméno F. picea. Diskuse o heterospecificitČ tČchto taxonĤ však stále pokraþují a je možné, že v budoucnosti dojde k dalším zmČnám (Seifert 2007 os. sdČlení; Dlussky 2010 os. sdČlení). V ýeské republice byl dosud tento druh nalezen na slatinných a rašelinných stanovištích v nČkterých západoþeských pohoĜích (Krušné hory, ýeský les, Slavkovský les, Šumava a její podhĤĜí), v jižních ýechách (CHKO TĜeboĖsko, Novohradské hory), na ýeskomoravské vrchovinČ a v oblasti Ralské pahorkatiny (viz Soudek 1920; Vondráþek 1920; Záleský 1939, 1941; Lauterer 1968; Nenadál 1998; Vysoký et. Šutera 2001; BezdČþka et BezdČþková 2007, 2008, BezdČþková et BezdČþka 2007, BezdČþková et BezdČþka, nepubl. údaje). V minulosti byl uvádČn také z JeseníkĤ (Záleský 1939; Kratochvíl 1949), tyto údaje však nejsou podloženy dokladovým materiálem, a ponČvadž se výskyt F. picea v Jeseníkách dosud nepodaĜilo ovČĜit, je stále pĜedmČtem diskuse (BezdČþka 2005a). V této práci pĜedkládáme vĤbec první nálezy mravence F. picea ze stĜedních ýech. Vzhledem k tomu, že se jedná o ostrĤvkovitý výskyt chladnomilného tyrfofilního druhu v regionu, který náleží pĜevážnČ teplým klimatickým oblastem (cf. Quitt 1971), jsou tyto údaje faunisticky i biogeograficky zajímavé.

Metody

Výskyt F. picea ve StĜedoþeském kraji jsme studovali v rámci mapování výskytu tohoto druhu na území ýeské republiky, které provádíme od roku 2007. Na základČ ortofotomap a publikovaných i nepublikovaných informací (napĜ. Ložek et al. 2005) jsme vybrali devČt lokalit, vhodných pro výskyt F. picea. V þervenci 2010 jsme je navštívili a hledali hnízda, pĜípadnČ jedince F. picea. SouþasnČ jsme zaznamenávali výskyt dalších druhĤ mravencĤ. Vše det. BezdČþková et BezdČþka. ZemČpisné souĜadnice udávají stĜed plochy osídlené F. picea a jsou v systému WGS-84 (G PS). Zkratky: CHKO – chránČná krajinná oblast, PR – pĜírodní rezervace, PP – pĜírodní památka, EVL – evropsky významná lokalita.

Výsledky

Na území StĜedoþeského kraje jsme našli mravence F. picea na þtyĜech lokalitách. DvČ z tČchto lokalit jsou maloplošná zvláštČ chránČná území v CHKO Blaník, dvČ jsou bez legislativní ochrany a nacházejí se v pohoĜí Brdy,

116 Klára BezdČþková a Pavel BezdČþka: Mravenec rašelinný (Formica picea) ve stĜedních ýechách v prostoru Vojenského újezdu Brdy (Vojenský výcvikový prostor Jince). NadmoĜská výška lokalit se pohybovala od 470 m do 750 m. Na tĜech lokalitách jsme nalézali jednotlivé dČlnice nebo nČkolik málo hnízd (nejvýše tĜi), na jedné lokalitČ jsme zaznamenali desítky hnízd. Hnízda byla vČtšinou umístČna v trsech trav (Carex spp., Nardus stricta) nebo v bultech rašeliníkĤ (Sphagnum spp.) a vyplnČna úlomky rozkousaného rostlinného materiálu. Celkem jsme na tČchto lokalitách nacházeli 5–9 druhĤ mravencĤ (Tab. 1).

Nálezy Formica picea ve Stĝedoÿeském kraji

1. CHKO Blaník, PP ýástrovické rybníky (49°39 ƍ 19.148Ǝ N, 14°54 ƍ 58.147Ǝ E), nadm. výška cca 475 m, komplex prameništních rašelinných luk kolem tĜí malých rybníþkĤ na ýástrovickém potoce, 9. 7. 2010. Jednotlivé dČlnice, hnízdo nenalezeno. 2. CHKO Blaník, PR Podlesí (49°37 ƍ 25.618Ǝ N, 14°52 ƍ 8.696Ǝ E), nadm. výška 470 m, zrašelinČlé prameništní louky v sousedství dvou rybníkĤ, 9. 7. 2010. DvČ hnízda. 3. Bývalá hájovna Bor (49°41 ƍ 19.039Ǝ N, 13°51 ƍ 13.043Ǝ E), nadm. výška 750 m, místy vlhká louka vzdálená asi 100 m od rašeliništČ u malého rybníþku, 20. 7. 2010. Jedno hnízdo. 4. EVL a navrhovaná PP PadrĢsko (49°39 ƍ 53.464Ǝ N, 13°45 ƍ 55.87Ǝ E), nadm. výška. 630 m, komplex slatinných luk pod hrází Dolejšího PadrĢského rybníka, 20. 7. 2010. Desítky hnízd.

Tabulka 1. Druhy mravencĤ zjištČné na studovaných lokalitách. 1–4: þíslo lokality viz výše. Table 1. Ant species found in studied localities. 1–4: number of the locality see above.

Lokalita Druh 1 2 3 4 Myrmica rubra (Linnaeus, 1758) + + + + Myrmica ruginodis Nylander, 1846 + + - + Myrmica scabrinodis Nylander, 1846 + + + + Lasius flavus (Fabricius, 1781) + + + + Lasius platythorax Seifert, 1991 + + - + Formica cunicularia Latreille, 1798 - - - + Formica lemani Bondroit, 1917 - - - + Formica lugubris Zetterstedt, 1838 - - + - Formica picea Nylander, 1846 + + + + Formica rufa Linnaeus, 1758 - +- - Formica sanguinea Latreille, 1798 - + - + Celkem 6 8 5 9

117 BOHEMIA CENTRALIS 30

Diskuse

V roce 2010 jsme zjistili na þtyĜech lokalitách ve StĜedoþeském kraji výskyt mravence F. picea. Jedná se o vĤbec první nálezy tohoto druhu ve stĜedních ýechách. F. picea je boreomontánní druh, vyskytující se v EvropČ, na Kavkaze a na západní SibiĜi (Seifert 2004). V mnoha evropských zemích je vzácný a napĜ. v NČmecku (Binot 1998 et al., Seifert 1998), Rakousku (Schlick-Steiner et al. 2003) þi ve Velké Británii (Else et Spooner 1987; Falk 1991) je zaĜazen do þervených seznamĤ. V ýeské republice patĜí ve smyslu zákona 114/1992 Sb. ke zvláštČ chránČným druhĤm živoþichĤ v kategorii ohrožený druh a v ýerveném seznamu ýR (BezdČþka 2005b) je veden jako kriticky ohrožený. NejzávažnČjším ohrožením je pro tento druh sukcesní zarĤstání, fragmentace a destrukce jeho biotopĤ. PodobnČ jako jinde v EvropČ i v ýeské republice se F. picea vyskytuje na nelesních stanovištích, zejména na rašeliništích a rašelinných þ i slatinných loukách (BezdČþka et BezdČþková 2007, 2008; BezdČþková et BezdČþka 2007; BezdČþková et BezdČþka, nepubl. údaje). Tento typ biotopĤ je hojnČ zastoupen zejména v západoþeských pohraniþních pohoĜích, na ýeskomoravské vrchovinČ a na území jihoþeské pánve. V tČchto oblastech jsme také zaznamenali nejsilnČjší populace F. picea (BezdČþková et BezdČþka, nepubl. údaje). Ve stĜedních ýechách nejsou rašeliništní biotopy témČĜ zastoupeny (Ložek et al. 2005). Jako nejvhodnČjší se pro výskyt F. picea v tomto regionu jeví moþálovitá pánev PadrĢsko v Brdech. Zdejší komplex þítající desítky až stovky hnízd je dosud jedinou známou stĜedoþeskou populací F. picea, u níž lze pĜedpokládat, že splĖuje kritéria pro minimální životaschopnou populaci (sensu Reed et al. 2003). I tady však je druh F. picea ohrožen sukcesními zmČnami, zejména zarĤstáním tĜtinou kĜovištní (Calamagrostis epigejos), chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea), ostĜicí tĜeslicovitou (Carex brizoides) a nálety dĜevin. Zajímavé je složení místní myrmekocenózy, jejíž souþástí je kromČ F. picea i spíše teplo- a suchomilný druh F. cunicularia a také horský druh F. lemani. Spoleþný výskyt tČchto druhĤ je zĜejmČ dĤsledkem specifických mikroklimatických pomČrĤ na lokalitČ. Na druhé brdské lokalitČ, u bývalé hájovny Bor, jsme našli pouze jedno netypické (zemní) hnízdo F. picea. Mohlo se jednat buć o zbytek populace, mizející následkem zmČnČných stanovištních podmínek (pĜedevším odvodnČní lokality mohutným odvodĖovacím pĜíkopem), nebo o výsadek z pĜípadné sousední populace, kterou jsme ovšem pro nedostatek þasu pĜi výzkumu na území vojenského újezdu neobjevili. Malé populace F. picea jsme našli i na dvou rašelinných loukách v místČ holocénních náplavĤ (viz Ložek et al. 2005) v CHKO Blaník. Tento objev je zajímavý pĜedevším svou izolovaností, neboĢ nejblíže odtud byl výskyt F. picea zaznamenán na ýeskomoravské vrchovinČ, na lokalitách vzdálených vzdušnou þarou cca 40 km od lokalit v CHKO Blaník (BezdČþková et BezdČþka, nepubl. údaje). Vzhledem k pĜedpokládané reliktnosti tohoto druhu (viz napĜ.

118 Klára BezdČþková a Pavel BezdČþka: Mravenec rašelinný (Formica picea) ve stĜedních ýechách

Czechowski et al. 2002) a jeho omezené schopnosti disperze (Mabelis et Chardon 2005) je tato vzdálenost pomČrnČ velká. K uspokojivému vysvČtlení výskytu mravence rašelinného na území CHKO Blaník bude proto tĜeba hloubČji zkoumat historii okolí lokalit a možnosti šíĜení tohoto druhu v holocénní krajinČ. ObČ nalezené populace jsou vzhledem ke své velikosti velmi zranitelné, neboĢ je vedle sukcesního zarĤstání a dalších pĜedvídatelných dČjĤ vážnČ ohrožují i rĤzné stochastické jevy. PĜítomnost F. picea dokladuje rĤznorodost fauny a zachovalost biotopĤ StĜedoþeského kraje. I když zde nelze oþekávat hojný výskyt tohoto tyrfofilního druhu, není vylouþeno, že bude nalezen ještČ na dalších místech. Zvláštní pozornost by si zasloužil pĜedevším Vojenský újezd Brdy, na jehož území je Ĝada cenných biotopĤ, avšak systematický myrmekologický prĤzkum zde nebyl nikdy proveden.

Podčkování

Tento výzkum byl podpoĜen grantem VaV SP/2d4/23/07 MŽP ý R a z prostĜedkĤ PPK AOPK ýR. DČkujeme SprávČ CHKO Blaník a Újezdnímu úĜadu Vojenského újezdu Brdy za povolení výzkumu na uvedených územích, dále (abecednČ a bez titulĤ) KláĜe ýámské (Bohostice), Luboši Hanelovi (CHKO Blaník) a Rudolfu Hlaváþkovi (Hornické muzeum PĜíbram) za cenné informace a Petru Wernerovi za inspirativní p Ĝipomínky.

Literatura

BezdČþka P. (2005a): Mravenci JeseníkĤ (Hymenoptera: Formicidae). – Campanula, sborník referátĤ z konference k 35. výroþí CHKO Jeseníky, Jeseník, p. 76–79. BezdČþka P. (2005b): Formicoidea (mravenci). – In: Farkaþ J., Král D. et Škorpík M. [eds]: ýervený seznam ohrožených druhĤ ýeské republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Praha, Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR, 760 pp. BezdČþka P. et BezdČþková K. (2007): Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846) na Kraslicku. – PĜíroda Kraslicka, 1: 67–76. BezdČþka P. et Bezdeþková K. (2008): Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846) na ýeskolipsku. – BezdČz, vlastivČdný sborník ýeskolipska, 17: 161–169. BezdČþková K. et BezdČþka P. (2007): Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) v centrální þásti ýeskomoravské vrchoviny. – Acta Rerum Naturalium, Muzeum Vysoþiny, 3: 23–28. Binot M., Bless R., Boye P., Gruttke H. et Pretscher P. (1998): Rote Liste gefährdeter Tiere Deutschlands. – In: Schriftenreihe fur Landschaftspflege und Naturschutz, Heft 155: 1–434 + i– xvi, Bundesamt f. Naturschutz, Bonn & Bad Godesberg. Bolton B. (1995): A new general catalogue of the ants of the world. – Harvard Univ. Press, Cambridge – London, 504 pp. Czechowski W., Radchenko A. et Czechowska W. (2002): The ants (Hymenoptera, Formicidae) of Poland. – Mus. and Inst. of Zool. PAS Warszawa, 200 pp. Dlussky G. M. (1967): Muravji roda Formica. – Institut Morfologii Zhivotnykh, Akademiya Nauk SSSR, Moscow, 236 pp.

119 BOHEMIA CENTRALIS 30

Else G. R. et Spooner G. M. (1987): Insects. – In: Shirt D.B. (ed.), British Red Data Books. – Peterborough. Falk S. (1991): A review of the scarce and threatened bees, wasps and ants of Great Britain. – Research & survey in nature conservation no. 35. Nature Conservancy Council, Peterborough, 344 pp. Kratochvíl J. (1949): Mravenci JeseníkĤ. Formicoidea of the Jeseníky-mountains. – Ent. listy, 12: 13– 20. Lauterer P. (1968): Notes on the ocurrence of four rare species of ants in Moravia. Poznámky k výskytu vzácných druhov mravcov na Morave. – Acta Rer. Natur. Mus. Nat. Slov., XIV–1: 95– 98. Ložek V., Kubíková J., ŠpryĖar P. et al. (2005): StĜední ýechy. – In: Mackovþin P., Sedláþek M. (eds.): ChránČná území ýR, svazek XIII. – Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR a EkoCentrum Brno, Praha, 904 pp. Mabelis A. A. et Chardon J. P. (2005) Survival of the Black bog ant (Formica transkaucasica Nasanov) [sic!] in relation to the fragmentation of its habitat. Journal of Insect Conservation, 9: 95–108. Nenadál S. (1998): Galerie chránČných druhĤ VI. Mravenec rašelinný (Formica picea Nylander, 1846). – Drosera, 6: 17–18. Quitt E. (1971): Klimatické oblasti ýeskoslovenska. – Academia, Studia Geographica, 16, GÚ ýSAV v BrnČ, 73 s. Reed D. H., O'Grady J. J., Brook B. W., Ballou J. D. et Frankham R. (2003): Estimates of minimum viable population sizes for vertebrates and factors influencing those estimates. – Biological Conservation, 113: 203–34. Soudek Š. (1920): Formica picea Nyl. na ŠumavČ. – VČda pĜírodní, 1: 147. Vondráþek K. (1920): Rašelinný mravenec v ýechách (Formica picea Nyl.). – VČda pĜírodní, 1: 33– 36. Seifert B. (1998): Rote Liste der Ameisen (Hymenoptera: Formicidae). – Schriftenreihe für Landschaftspflege und Naturschutz, 55: 130–133. Seifert B. (2004): The „Black Bog Ant“ Formica picea Nylander, 1846 – a species different from Formica candida Smith, 1878 (Hymenoptera: Formicidae). – Myrmecologische Nachrichten, 6: 29–39. Schlick-Steiner B. C., Steiner F. M. et Schödl S. (2003): Ameisen (Hymenoptera: Formicidae). Eine Rote Liste der in Niederösterreich gefährdeten Arten. – Amt der NÖ Landesregierung / Abteilung Natuschutz, St. Pölten, 75 pp. Vysoký V. et Šutera V. (2001): Mravenci severozápadních ýech. – Albis international, Ústí nad Labem, 211 pp. Záleský M. (1939): Formicoidea. Prodromus našeho blanokĜídlého hmyzu, Pars III. – Sborník entom. odd. Nár. Musea, XVII, 161: 192–240. Záleský M. (1941): Hnízda mravence rašelinného Formica picea Nyl. – VČda pĜírodní, 20, 8: 240– 243.

Recenzoval RNDr. Petr Werner

120 Bohemia centralis, Praha, 30: 121–137, 2010

Hodnocení dlouhodobých zmčn využití krajiny ve vybraných modelových územích stĝedních þech Evaluation of long-term land-use changes in case studies in Central Bohemia

PĜemysl Štych Univerzita Karlova v Praze, PĜírodovČdecká fakulta, Katedra aplikované geoinformatiky a kartografie, Albertov 6, CZ-128 43 Praha 2; e-mail: [email protected]

ŵ Abstract. The aim of this study is the evaluation of long-term changes in land use in Central Bohemia based on case studies Zvírotice, KutlíĜe and ý estlice. This study searches spatial differentiation of changes and factors (driving forces) for these processes since the 19th century. In detail selected case studies with different land-use types and with different socio-economic development are examined. The cartographic material for the analysis has been processed in the GIS system. Stable Land Registry maps, which show land use in the middle of the 19th century, and draft maps of the current situation have been used. The results indicate that there is a trend of deepening differentiation of regions based on their natural conditions and socioeconomic characteristics.

ŵ Key words: land use, land-use changes, Central Bohemia, differentiation, land cover, driving forces

Úvod

Souþasné výzkumy stavu a zmČn využití krajiny (land use) lze rozdČlit do nČkolika nejvýznamnČjších smČrĤ. Podle práce Biþík et Jeleþek (2003) pĜi hodnocení zmČn využívání krajiny je aplikováno mnoho metodologických postupĤ a využíváno þetných datových zdrojĤ. K dispozici máme þtyĜi základní

121 BOHEMIA CENTRALIS 30 výzkumné metody, jak hodnotit vývoj zmČn využití pĤdy, potažmo interakci mezi þlovČkem a pĜírodou. Základní metodou je detailní analýza mapových podkladĤ, která nám dává jednoduchou informaci o stavu krajiny v zachycených letech. Druhou metodou je dálkový prĤzkum ZemČ, který se s rozvojem družicových systémĤ a informaþních technologií stává stále více úþinným. TĜetí metodou jsou záznamy v archívech, které vyjadĜují zmČny v malých regionech a tČžko se generalizují na ostatní oblasti, pĜesto i ty jsou dĤležitým podkladem pro hodnocení zmČn krajiny. ý tvrtou metodou získání dat jsou záznamy v oficiálních státních organizacích, které evidují údaje o využití krajiny. Na tomto místČ možno uvést záznamy ý eského statistického úĜadu þi zemČmČĜických a katastrálních úĜadĤ. Mapování využití krajiny má dlouholetou tradici pĜevážnČ v západní þásti bývalé rakousko-uherské monarchie, kde jsou k dispozici údaje od roku 1845. AutoĜi dále uvádČjí, že každá z tČchto metod pĜináší hodnotné výsledky, ale nejcennČjší výsledek pĜináší kombinace více metod výzkumu land use. Významným smČrem ve výzkumu krajiny jsou studie dlouhodobých zmČn využití krajiny (long-term land-use changes). Studie tohoto typu mají povČtšinou za úkol zhodnotit zmČny land use/land cover z dlouhodobého hlediska (vČtšinou více jak 100 let) a urþit pĜíþiny zaznamenaných zmČn (driving forces). Takto položené výzkumné pĜístupy se staly hlavními metodami hodnocení vývoje interakce þlovČk – pĜíroda. V ýesku je k dispozici pomČrnČ široká škála vhodných dat o dlouhodobém vývoji využití pĤdního fondu, mnohdy unikátních v evropském i celosvČtovém kontextu. Jako pĜíklad velmi cenného zdroje lze uvést staré katastrální mapy, které jsou k dispozici od poloviny 19. století. Každý z informaþních zdrojĤ o historických zmČnách struktury pĤdního fondu má ponČkud odlišné vypovídací schopnosti a pouze kombinace vhodných datových zdrojĤ vede k získání do znaþné míry komplexního obrazu o vývoji krajiny a je nezbytnou podmínkou pro reálné vystižení vývoje þ eské krajiny od roku 1845 do souþasnosti a základem pro pĜedstavy o perspektivČ (Kupková 2001). Objem a kvalita dat je urþitČ jeden z dĤležitých aspektĤ, neménČ dĤležitá je však i srovnatelnost dat. Mather (1986) poukazuje na dĤležitost pĜesného definování jednotlivých srovnatelných kategoriích land use. Tento problém se násobí, pokud sledujeme dlouhé þasové období. Je proto velmi dĤležité, pĜesnČ si vymezit všechny sledované kategorie. Vymezení kategorií by mČlo být stejné ve všech sledovaných letech. Není-li tomu tak, dosažené výsledky se stávají zpochybnitelnými. Dlouholetá evidence dat využití ploch v ýesku mnohokráte posloužila jako základna vČdeckých prací mnoha autorĤ. Její základ je v pozemkovém katastru vytvoĜeném na našem území již za Rakouska-Uherska a díky ní máme relativnČ kvalitní podklady pro výzkumy historického vývoje land use. Ze starších studií, které vznikly na základČ dat této evidence, možno zmínit Pokorného (1970), který sleduje dlouhodobé zmČny v rozsahu jednotlivých kategorií struktury

122 PĜemysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zmČn využití krajiny ve vybraných modelových územích stĜedních ýech ploch a navrhuje zpĤsoby jejich kartografického zobrazení. Z dalších starších významnČjších publikací lze uvést studii Ungermana (1991), jenž se na základČ krajinnČ-ekologického a ekonomicko-geografického výzkumu zaobírá dopady lidské þinnosti na využití pĤdy a pokouší se podat praktické aplikace výsledkĤ tČchto výzkumĤ v zemČdČlství (optimalizaci zemČdČlské výroby). Na rozsáhlých pramenech dat o krajinČ v ýesku staví dlouholetý projekt výzkumného týmu PĜírodovČdecké fakulty UK v Praze. Tento projekt se zaþal rozbíhat pĜed více jak dvaceti lety a zprvu se orientoval na sbČr dat využití ploch a jejich srovnání podle nejmenších územních jednotek ýeska. Po nČkolika letech vznikla obsáhlá Databáze dlouhodobých zmČn využití ploch ýeska (pĜístupná http://lucc.ic.cz), která obsahuje bilanþní data o využití pĤdního fondu za léta 1845, 1948, 1990 a 2000. Databáze se prostorovČ þlení na cca 8900 srovnatelných územních jednotek (SÚJ) s osmi základními kategoriemi využití ploch v uvedených letech. Základní metodika tohoto výzkumu byla mnohokráte publikovaná, napĜ. Biþík (1995) þi Biþík et Jeleþek (1995). Díky informacím z této databáze mohla vzniknout celá Ĝada studií, které hodnotily vývoj ve vybraných regionech, napĜ. Biþík et ŠtČpánek (1994) þi Kupková (2001). Zapojení GIS do výše zmínČného výzkumného projektu na PĜF UK umožnilo poþítaþové zpracování modelových území, ve kterých probČhlo detailní terénní šetĜení aktuálního stavu využití krajiny. Prostorové srovnání se stavem zaznamenaným v mapách stabilního katastru pĜináší cenné výsledky. Tento postup je užiteþný v posouzení pĜesnosti pĜedchozích analýz, založených pouze na bilanþních statistických datech. Výzkumy dlouhodobých zmČn využití krajiny založené pouze na statistických datech jsou limitovány jak pĜesností získaných dat (problémem mĤže být neaktuálnost záznamĤ þi vzájemná kompatibilita v rĤzných þasových Ĝezech) tak i mČĜítkovým pohledem (chybí detailnČjší pohled na zmČny struktury krajiny uvnitĜ katastru, respektive SÚJ). Katastr se tak stává „þernou skĜíĖkou“, jelikož nejsme schopni urþit prostorové pĜesuny kategorií. Nelze urþit, jak se ve sledovaném území mČnila prostorová struktura ploch. Také z tohoto dĤvodu je v této studii vypracována analýza prostorových zmČn struktury krajiny v detailním pohledu s využitím kartografických podkladĤ. Ve vybraných modelových územích stĜedních ýech byly zpracovány mapy stabilního katastru a mapové zákresy aktuálního stavu využití ploch. Analytické nástroje GIS pak následnČ umožnily urþit konkrétní zmČny využití ploch v modelových územích. Výsledky takovéto metodiky dokumentují: 1) k jaké zmČnČ došlo a také 2) kde ke zmČnČ došlo. Dostaneme tedy informaci, k jak významným zmČnám došlo a navíc v jakých þ ástech území. Tento metodický postup tak eliminuje omezenou vypovídací schopnost statistických dat ve výzkumu zmČn krajinných struktur. Tento metodický pĜístup byl aplikován již v mnoha studiích, napĜ. Mareš (2000), KoláĜ (2000), Štych (2001) þi Zichová (2000). ZamČĜíme-li se konkrétnČ na významnČjší studie zmČn využití krajiny stĜedních ýech, možno uvést Štych et Biþík (2007) hodnotící vývoj zastavČných

123 BOHEMIA CENTRALIS 30 ploch a koeficientu ekologické stability ve StĜedoþeském kraji. ZmČny a stav krajiny stĜedních ýech zkoumají též KováĜ (1995) nebo Ložek et al. (2003). Tato studie si vytyþuje za cíl stanovit hlavní trendy zmČn využití krajiny stĜedních ýech od poloviny 19. století do zaþátku 21. století. ZmČny jsou analyzovány na podkladČ výzkumu zmČn krajinné struktury ve tĜech modelových územích v detailním mČĜítkovém pohledu. Vybraná modelová území reprezentují odlišné typy krajiny stĜedních ýech dle pĜírodních i socio- ekonomických parametrĤ. Základní charakteristika modelových území je uvedena v tab. 1. Bližší popis geografických podmínek a struþný historický vývoj vybraných území jsou uvedeny spoleþnČ s výsledky z dĤvodu lepší pĜehlednosti a interpretace výsledkĤ. Lokalizaci modelových území znázorĖuje obr. 1, viz též tab. 1.

Obr. 1: Lokalizace modelových území. Zdroj: ArcýR 500.

124 PĜemysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zmČn využití krajiny ve vybraných modelových územích stĜedních ýech

Tab. 1: Vybrané charakteristiky modelových území. LFA – Less Favoured Areas (oblasti ménČ pĜíznivé pro zemČdČlství). Zdroj: LUCC UK databáze, ýeský statistický úĜad, Ministerstvo zemČdČlství ýR.

název rozloha poþet obyv. prĤmČrná prĤmČrná cena prĤmČrný LFA katastru (ha) nadm. výška zem d lské o 1869 2001 Č Č sklon [ ] [m n. m.] pĤdy [Kþ/m2 ] ýestlice 442.5 313 405 300.8 8.5 1.1 ne KutlíĜe 217.8 86 27 232.8 10.5 1.2 ne Zvírotice 327.2 218 155 311.6 4.1 3.2 ano

Metodika

Použitá metodika hodnocení zmČn využití krajiny v modelových územích je založena na srovnání polohopisu map stabilního katastru z poloviny 19. století s mapovými zákresy souþasného stavu využití krajiny 1 : 5000 v prostĜedí GIS. Vektorizací jednotlivých kategorií byla získána informace o reálném stavu využití krajiny ve sledovaných letech. NáslednČ pomocí GIS analytických nástrojĤ (nástroje pĜekryvu – Overlay) byly urþeny zmČny a lokalizace zmČn. Nezbytným krokem bylo zajištČní srovnatelnosti (kompatibility) sledovaných kategorií pro oba sledované roky. Byla stanovena taková kategorizace ploch, do které by bylo možno pĜesnČ zaþlenit všechny zkoumané plochy, ve všech zvolených þ asových horizontech. Tato kategorizace vychází z Vyhlášky þ. 190/1996 k zákonu þ. 265/1992 Sb. (viz tab. 2). Terénní výzkum stavu land use byl v modelových katastrech proveden povČtšinou v jarních a letních obdobích. Pro úþely zákresu mapování byla používána Státní mapa odvozená 1 : 5000. Zakreslovány byly základní kategorie land use podle tab. 2. V zakreslování do map byly zvoleny takové barvy pro jednotlivé kategorie land use, aby se daly pĜi následném poþítaþovém zpracování snadno rozlišit. ZaĜazení jednotlivých ploch do kategorizace land use a také jejich pĜesné prostorové vymezení není mnohdy úkolem jednoduchým. Pro úþely pĜesného prostorového vymezení a urþení land use bylo využito také zpracovaných leteckých snímkĤ (ortofotosnímkĤ). DĤležitý aspekt je také stanovení nejmenší mapovací jednotky, která odpovídá 4 m2. Objekty menší než 2 × 2 m do zákresu nebyly evidovány.

125 BOHEMIA CENTRALIS 30

Tab. 2: Použitý klasifikaþní systém land use. Zdroj: LUCC UK databáze, Vyhláška þ. 190/1996 k zákonu þ. 265/1992 Sb.

Souhrnné tĜídy Základní tĜídy Detailní tĜídy I. ZemČdČlská pĤda 1. Orná pĤda (OP) 1.1 Orná pĤda (ZP) 1.2 OP ležící ladem 2. Trvalé kultury (TK) 2.1 Chmelnice 2.2 Vinice 2.3 Zahrady 2.4 Chatové / zahrádkáĜské kolonie 2.5 Sady 3. Trvalé travní porosty (TTP) 3.1 Louky 3.2 Pastviny 3.3 TTP ležící ladem II. Lesní plochy (LP) 4. Lesní plochy (LP) 4.1 Les listnatý 4.2 Les smíšený 4.3 Les jehliþnatý 4.4 Kleþ III. Jiné plochy (JP) 5. Vodní plochy (VP) 5.1 Vodní plochy 6. ZastavČné plochy (ZaP) 6.1 Zástavba obytná / nádvoĜí 6.2 Zástavba rekreaþní / nádvoĜí 6.3 Zástavba. výrobní / nádvoĜí 6.4 Zástavba ostatní / nádvoĜí 7. Ostatní plochy (OsP) 7.1 Meze 7.2 Slatiny 7.3 Rozptýlená zeleĖ 7.4 VeĜejná zeleĖ 7.5 Sport a rekreace 7.6 Devastované plochy 7.7 ZpevnČné plochy 7.8 Ostatní

Metodický postup byl realizován v tčchto krocích: - digitalizace mapových podkladĤ pomocí velkoformátového skeneru; - obrazové zpracování naskenovaných podkladĤ (oĜíznutí, pĜípadná úprava rozlišení, atd.); - transformace tČchto rastrových podkladĤ do jednotného souĜadnicového systému. V pĜípadČ tohoto procesu bylo využito programu Topol, který v sobČ zahrnuje prostorovČ správnČ umístČný listoklad jak map stabilního katastru tak i map 1: 5 000 (zákresy terénního šetĜení land use). V pĜípadČ map 1:5 000 tento zpĤsob transformace byl naprosto dostaþující, jelikož u všech mapových listĤ byly známy souĜadnice všech þtyĜ rohových bodĤ. V pĜípadČ stabilního katastru byla situace složitČjší. Jednotlivé katastry jsou totiž archivovány v samostatných složkách. V dotyþných složkách se nacházejí pouze listy zachycující jeden katastr. Chybí tak prostorová návaznost na sousední katastry. Další problém tkví v pokrytí území katastru jednotlivými listy. V mnoha pĜípadech je totiž katastr rozdČlen do nČkolika listĤ, pĜiþemž nČkteré listy pokrývají pouze malou, okrajovou þást katastru. K dispozici tak nejsou všechny þtyĜi rohové body listu. Známe

126 PĜemysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zmČn využití krajiny ve vybraných modelových územích stĜedních ýech

tak souĜadnice maximálnČ tĜí bodĤ. Pro pĜesnou transformaci je proto zapotĜebí nalézt ještČ další body, u kterých známe jejich souĜadnice. Použita byla metoda identických bodĤ, v pĜípadČ které je nutno jak na mapČ stabilního katastru tak i v podkladovém datovém souboru (transformované mapové zákresy 1 : 5 000) nalézt totožné body. Jako spolehlivé identifikátory byly použity nezmČnČné úseky katastrálních hranic, významné kĜižovatky, hráze rybníkĤ þi rohy významných budov (napĜ. kostely). Po urþení identických (vlícovacích) bodĤ se mapy stabilního katastru transformovaly v aplikaci Geoprocessing programu ArcGIS; - vektorizace jednotlivých plošek využití krajiny a jejich zaĜazení do správné kategorie land use; - vygenerování rozloh sledovaných kategorií v jednotlivých letech, prostorový pĜekryv vytvoĜených vektorových vrstev a urþení zmČn land use; - na závČr sumární poþetní vyhodnocení a mapová vizualizace. Výsledkové tabulky v sobČ obsahují vysoký informaþní potenciál. VyjadĜují konkrétní rozlohy ploch (v ha): 1. beze zmČny využití, tzn. plochy, které si zachovaly stejnou kategorii využití po celou dobu sledování a 2. taktéž i rozlohy ploch, které prošly zmČnou. U tČchto ploch jsou dokumentovány konkrétní zmČny – z které kategorie se transformovala kategorie v druhém sledovaném období.

Výsledky jsou prezentovány pomocí tabulek, grafĤ a map umístČných v barevné pĜíloze. Tabulky 3, 4 a 5 vyjadĜují výpoþty konkrétních zmČn krajiny dosažené pomocí GIS analýzy. Šedivá buĖka v levém horním rohu vyjadĜuje celkovou rozlohu analyzovaného území v hektarech. Tato rozloha se liší od celkové rozlohy katastru uvedené v tab. 1, jelikož v prĤbČhu zkoumaných let došlo ke zmČnám hranic katastru. Zkoumány byly pouze plochy, které po celou sledovanou dobu patĜily do katastru. Šedivá buĖka v pravém dolním rohu prezentuje celkový úhrn nestabilních ploch, tzn. plochy, kde došlo ke zmČnČ využití krajiny. Ostatní šedivé buĖky v diagonále vyjadĜují plochu, kde nedošlo ke zmČnČ v rámci jednotlivých kategorií, tzv. stabilní plochy. Sloupeþek a Ĝádek „celkem zmČny“ udávají úhrnnou rozlohu zmČn daných kategorií, pĜiþemž údaje ve sloupeþcích udávají o kolik hektarĤ se zvČtšila rozloha dané kategorie na úkor jiné kategorie a údaje v Ĝádcích vyjadĜují o kolik hektarĤ se zmenšila rozloha dané kategorie a do které kategorie tato plocha pĜešla.

Výsledky

Tato kapitola prezentuje dlouhodobé zmČny využití krajiny ve vybraných územích s detailním geografickým popisem zkoumaných území.

Zvírotice Katastrální území Zvírotice se nachází ve stĜedních ýechách na ostrohu sevĜeném ostrým ohybem Ĝeky Vltavy v souþasnosti vzduté Slapskou pĜehradou.

127 BOHEMIA CENTRALIS 30

ěeka zde pĜedstavovala významnou pĜekážku ve východo-západním pohybu, naopak od pradávna sloužila jako dopravní osa plavení dĜeva, ryb a soli z jižních do stĜedních ýech a Prahy. Celé stĜední Povltaví bylo oblastí tradiþnČ chudou, s nízkým rozvojovým potenciálem. Na území panují spíše horší pĜírodní podmínky, které spolu s polohovou odlehlostí Ĝ adí tuto lokalitu do oblasti s ménČ pĜíznivými podmínkami pro zemČdČlství (LFA). Místní obyvatelstvo nadále nachází obživu v zemČdČlském sektoru, avšak intenzita zemČdČlské produkce po roce 1990 dramaticky poklesla. ZemČdČlství v takovýchto územích zastává spíše funkci krajinotvornou, se specializací na pastevní chov dobytka þi produkci pícnin þi Ĝepky olejky. Díky poloze v blízkosti Vltavy katastr na sebe váže rekreaþní funkce zejména pro obyvatele hlavního mČsta Prahy. Struktura ploch v letech 1839 a 2001 je dokumentována na obr. 3 v barevné pĜíloze. PĤvodní malá vesnice pĜedstavovala pĜed rokem 1845 typickou samozásobitelskou jednotku s vysokou rozoraností (48 % rozlohy) území, s pomČrnČ rozsáhlým potenciálem pro pastvu v podobČ TTP (18 %) a jen s nevelkým rozsahem lesních ploch (15 %). Hlavní funkcí území byla zemČdČlská produkce sloužící pĜedevším k samozásobení místních obyvatel. V nedávné minulosti (2001) byl terénním mapováním zjištČn rozsah orné pĤdy již jen na tĜetinČ rozlohy, TTP pouze na 3% rozlohy katastrálního území. Rozsah lesních ploch se zvČtšil, podobnČ jako vodních ploch vzdutím Slapské pĜehrady o zhruba 10% rozlohy katastru. VytvoĜením pĜehradního jezera v celkové délce zhruba 40 kilometrĤ se s rĤstem volného þasu v posledních 40 letech podstatnČ zmČnily bĜehy. Jednak vznikla nová, výše položená obec místo þásti zatopených domĤ. Jednak se v území objevilo nČkolik chatových osad využívaných pĜedevším v letní sezónČ. To ovlivnilo šestinásobný nárĤst rozsahu zastavČných ploch a též výmČru na nČ vázaných zahrad (Graf 1).

Graf 1: Zvírotice – stav využití krajiny v letech 1839 a 2001. VysvČtlivky viz tab. 2. Zdroj: vlastní výpoþty.

OP 2001 TK TTP ZaP LP VP 1839 OsP

0% 20% 40% 60% 80% 100%

128 PĜemysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zmČn využití krajiny ve vybraných modelových územích stĜedních ýech

Tab. 3: Zvírotice – zmČny využití krajiny v období 1839–2001 (v ha). Zdroj: vlastní výpoþty.

orná trvalé TTP zastavČné maloplošná lesní vodní ostatní celkem 352,9 pĤda kultury plochy zeleĖ plochy plochy zmČny orná pĤda 99,9 12,1 7,7 2,3 3,0 14,7 20,6 7,6 67,9 trvalé kultury x 0,3 0,0 0,2 x 0,0 1,0 0,1 1,3 TTP 13,7 5,1 1,6 0,6 0,1 24,3 11,3 5,8 60,9 zastavČné plochy x 0,2 x 0,2 x 0,0 0,6 0,1 0,9 maloplošná zeleĖ x x x x x x x x 0,0 lesní plochy 5,8 0,1 2,1 0,1 0,1 41,9 2,1 0,2 10,4 vodní plochy x 0,0 x x x 0,1 52,9 0,0 0,1 ostatní 0,9 0,5 0,3 0,1 0,0 4,7 5,2 2,8 11,7 celkem zmČny 20,4 17,9 10,1 3,3 3,2 43,7 40,7 13,8 153,2

VysvČtlivky: šedivá buĖka v levém horním rohu: celková rozloha analyzovaného území; šedivá buĖka v pravém dolním rohu: celkový úhrn nestabilních ploch (zmČn využití); ostatní šedivé buĖky: stabilní plochy (nezmČnČné); údaje ve sloupeþcích: kategorie se zvČtšily o ... ; údaje v Ĝádcích: kategorie se zmenšily o ... ; x = ke zmČnČ nedošlo.

Z hlediska pohybu kategorií využití krajiny plných 43 % území doznalo zmČnu kategorie využití. Nejvíce se na zmČnách kategorií podílel pĜesun ploch z TTP do lesních (15,8 %) a orná pĤda do vodních ploch zatopením bĜehĤ (13,4 %). Ostatní zmČny mezi kategoriemi využití krajiny se pohybují mezi 5– 10 % a jsou pomČrnČ rĤznorodé (viz tab. 3).

Kutlíĝe Jak rozlohou, tak i poþtem obyvatel nevelký katastr KutlíĜe se nachází ve StĜedolabské tabuli 3 km západnČ od Kolína ve výšce cca 230 m n. m. Katastrální území se rozkládá menším dílem na svahu a vČtším dílem na úpatí nízkého plochého hĜbetu v úrodné ploché nivČ Labe. Poloze odpovídají pĜíznivé klimatické a pĤdní podmínky pro intenzivní zemČdČlství (ĜepaĜská oblast). PĤvodní pĜirozenou vegetací byl opadavý listnatý les. Intenzivní zemČdČlské využití dokládá už mapa využití ploch z r. 1841 (obr. 4 v barevné pĜíloze). Podíl orné pĤdy na území katastru byl již tehdy extrémnČ vysoký (pĜes 90 %), a to i proti prĤmČru za okres Kolín (graf 2). Investice kapitálu do tamní úrodné pĤdy byly natolik efektivní, že výmČra zemČdČlského pĤdního fondu (ZPF) ani pĤdy orné se prakticky nemČnila. Blízkost Kolína a tamního cukrovaru umožĖovala pĜímou dopravu cukrovky povozy (pozdČji auty). Krajinnou zvláštností tohoto území je malým potĤþkem zahloubené údolí. Zatímco dĜíve bylo pokryto loukami a pastvinami, tak ve 2. polovinČ 20. století v nČm postupnČ vznikla chatová kolonie s intenzívním zahrádkáĜstvím (obr. 4 v barevné pĜíloze).

129 BOHEMIA CENTRALIS 30

Katastrální území KutlíĜe je dĤkazem, že ani hluboké strukturální zmČny v zemČdČlství (z hlediska vlastnictví pĤdy, velikostní struktury farem, struktury zemČdČlské výroby, osevĤ –hluboký útlum ĜepaĜství, pĜechod na Ĝepku olejnou, pšenici a kukuĜici, minimalizace živoþišné produkce po roce 1990) nemČly v úrodných oblastech zásadnČjší vliv na strukturu ploch (pouze 16% ploch katastru zmČnilo kategorii využití, viz tab. 4). Od konce 19. stol. do poloviny 20. století a po r. 1990 mČlo rozhodující roli pĤsobení tzv. intenzivní diferenciální renty II, tj. vČtší efektivnost vkladĤ kapitálu (ve formČ nákladĤ na hnojiva, mechanizaci apod.) do úrodnČjší pĤdy. Katastr KutlíĜe je vhodný pro mikroregionální detailní výzkum výše uvedených procesĤ, neboĢ v nČm byl rolnický statek stĜední velikosti (cca 45 ha) pokrokového rolníka, který uplatĖoval a šíĜil výše zmínČné inovace v zemČdČlství. Byl jím Jan A. ProkĤpek, významný pĜedstavitel þeského agrárního hnutí (byl þlenem zemského snČmu, jeho syn pak poslancem poslanecké snČmovny parlamentu I. ýs. republiky). J. A. ProkĤpek si totiž vedl peþlivČ úþetnictví a nadto své poznatky publikoval v rolnickém tisku. Bohužel v dobČ komunistické totality byly budovy statku zdevastovány. Po roce 1990 v nČm zaþala hospodaĜit soukromá zemČdČlská spoleþnost, která jej s pietou k minulosti obnovila a nyní obhospodaĜuje s kladnými ekonomickými výsledky asi 900 ha pĤdy (vČtšinou v nájmu). ZávČrem možno konstatovat, že katastrální území KutlíĜe pĜedstavuje þást úrodného velmi intenzivnČ zemČdČlsky využívaného Polabí. Na silnČ rozoraném území nedošlo k velkému pohybu ve struktuĜe ploch, neboĢ vysoká úrodnost zajišĢuje velmi efektivní zemČdČlské hospodaĜení, což neovlivnila ani léta totalitní (Graf 2).

Graf 2: KutlíĜe – stav využití krajiny v letech 1841 a 2005. VysvČtlivky viz tab. 2. Zdroj: vlastní výpoþty.

OP 2005 TK TTP ZaP LP VP 1841 OsP

0% 20% 40% 60% 80% 100%

130 PĜemysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zmČn využití krajiny ve vybraných modelových územích stĜedních ýech

Tab. 4: KutlíĜe – zmČny využití krajiny v období 1841–2005 (v ha). Zdroj: vlastní výpoþty. VysvČtlivky viz tab. 3.

orná trvalé TTP zastavČné maloplošná lesní vodní ostatní celkem 210,3 pĤda kultury plochy zeleĖ plochy plochy zmČny orná pĤda 172,0 3,9 2,5 2,1 5,6 1,9 0,2 4,6 20,8 trvalé kultury x 1,3 x 0,3 0,6 0,2 0,3 1,4 TTP 1,6 1,3 0,1 1,3 0,0 0,1 0,3 4,7 zastavČné plochy 0,10 0,3 x 0,9 0,1 x 0,2 0,1 0,8 maloplošná zeleĖ x x x x x x x 0,0 lesní plochy x x x x x x x 0,0 vodní plochy x x x x x x x 0,0 ostatní 5,0 0,1 0,3 0,3 0,4 0,0 0,1 2,2 6,2 celkem zmČny 6,7 5,6 2,8 2,8 8,0 2,1 0,6 5,3 33,9

þestlice ýestlice pĜedstavují typické sídlo v tČsném zázemí Prahy v relativnČ plochém terénu s pomČrnČ kvalitními zemČdČlskými pĤdami, které bylo ovlivnČno velmi intenzivním suburbanizaþním procesem v posledních 15–20 letech. Jejich poloha na výjezdu z dálnice D1 tČsnČ za Prahou (PrĤhonice), pĜedstavovala vynikající pĜedpoklady pro lokalizaci koncentrovaného areálu velkých nákupních stĜedisek celé Ĝady firem a dalších služeb na nČ vázaných (skladové, výrobní, parkovací areály aj.). Nedaleko, pĜes dálnici ležící PrĤhonice pĜedstavují nejen jednu z „nejlepších adres“ nadstandardního bydlení v Praze, ale zároveĖ jsou zajímavým cílem pro obyvatele velkomČsta pro rekreaci v rozlehlém parku. Areál ýestlic a PrĤhonic s dalšími pĜedpoklady stavebního rozvoje je tak velmi dobĜe dostupný jak veĜejnou tak privátní dopravou. Služby a rekreace pĜedstavují velmi zajímavý cíl polodenních a jednodenních kombinovaných výjezdĤ obyvatel Prahy i širokého zázemí. PĜi pohledu na mapu zmČny struktury krajiny je na první pohled patrná zmČna funkce území, z funkce silnČ zemČdČlské, dodávající komodity na pražský trh na pĜevládající funkci komerþnČ-rezidenþní (obr. 5 v barevné pĜíloze). Pozemky zemČdČlské pĤdy jsou nadále obhospodaĜovány, avšak mnohé z nich þeká osud vyjmutí ze ZPF a následné zastavČní. ZmČny ve využití krajiny a struktuĜe ploch v tomto katastrálním území jsou pĜevážnČ výsledkem posledních cca 15 let a charakterizuje je pĜedevším podstatný nárĤst zastavČných a ostatních ploch (tab. 5 a graf 3). PrávČ ostatní plochy jsou velmi rĤznorodé, od zatravnČných oplocených skladových areálĤ až po vyasfaltovaná parkovištČ. Srovnáním dvou þasových vrstev byly evidovány na dvou tĜetinách území stabilní nemČnné plochy, na tĜetinČ došlo ke zmČnám mezi jednotlivými kategoriemi využití, z nichž dvČ jsou nejpodstatnČjší. První je pĜemČna orné pĤdy na ostatní plochy (54,3 % z úhrnu rozlohy všech zmČn) a dále pak pĜemČna trvalých travních porostĤ na pĤdu ornou.

131 BOHEMIA CENTRALIS 30

Graf 3: ýestlice – stav využití krajiny v letech 1841 a 2005. VysvČtlivky viz tab. 2. Zdroj: vlastní výpoþty.

2005 OP TK TTP ZaP LP VP OsP 1841

0% 20% 40% 60% 80% 100%

Tab. 5: ýestlice – zmČny využití krajiny v období 1841–2005 (v ha). Zdroj: vlastní výpoþty. VysvČtlivky viz tab. 3.

orná trvalé TTP zastavČné maloplošná lesní vodní ostatní celkem 440,9 pĤda kultury plochy zeleĖ plochy plochy zmČny orná pĤda 270,8 9,0 0,5 13,3 30,3 4,9 0,0 54,0 112,0 trvalé kultury 0,5 6,7 x 1,5 0,7 x x 1,7 4,4 TTP 18,5 2,7 x 0,8 2,2 0,1 x 4,3 28,6 zastavČné plochy 0,0 1,6 x 1,1 0,1 x x 0,2 1,9 maloplošná zeleĖ x x x x x x x 0,0 lesní plochy 0,9 x x x 1,5 x 0,9 vodní plochy x x x 0,1 0,1 x 0,1 0,0 0,1 ostatní 5,3 1,2 0,0 0,5 2,6 0,2 x 3,1 9,8 celkem zmČny 25,3 14,4 0,5 16,2 35,9 5,2 0,0 60,2 157,7

Podstatné pĜi hodnocení zmČn tohoto území ovšem je, že dnešní situace využití ploch ý estlic je výsledkem funkþních zmČn, které tomuto prostoru „vnutila“ spoleþnost nikoliv místní, ale blízko ležící Prahy a její aglomerace. V tomto pĜípadČ lze uvedené zmČny charakterizovat jako výsledek požadavkĤ na tento prostor obyvatel vlastní Prahy, nikoliv ý estlic þi jejich nejbližšího zázemí. Jde o charakteristický výsledek procesu suburbanizace pražského mČstského regionu, v tomto pĜípadČ zamČĜeného spíše na obslužnou, nikoliv obytnou funkci území. Krajina takovýchto území v blízkosti významných metropolí patĜí mezi nejvíce ohrožené. S poklesem striktnosti zákona na ochranu ZPF dochází v mnoha pĜípadech k obrovským záborĤm kvalitní orné pĤdy, hledisko pĤdoochranáĜské v rozhodovacích územnČ plánovacích procesech má tak daleko menší váhu než komerþní aspekt daného procesu.

132 PĜemysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zmČn využití krajiny ve vybraných modelových územích stĜedních ýech

Diskuse

Tato studie si vytyþila za hlavní cíl prozkoumat zmČny v prostorové struktuĜe krajiny ve vybraných lokalitách stĜedních ýech od poloviny 19. století do souþasnosti. Na podkladČ tohoto typu výzkumu mĤžeme stanovit významné trendy zmČn zkoumaného regionu. Byly zpracovány 3 modelová území. Jednotlivá modelová území jsou odlišná jak z hlediska podmínek pĜírodních tak i socio-ekonomických. V dĤsledku dČjinných zvratĤ a krizí dochází ve spoleþnosti k rozvoji kvalitativnČ a kvantitativnČ nových sil, jejichž pĤsobení se s urþitou prodlevou odrazí ve stavu krajiny. Za hlavní faktory nutno považovat dĤležitá politická rozhodnutí a zvraty (2. svČtová válka a její následky, nástup socialistického systému nebo pád komunismu þi vstup do EU), pozici území k hlavním centrĤm a osám rozvoje vyjádĜenou jeho exponovaností þi kulturní a podnikatelské tradice. Významné územní diferenciace v dlouhodobém vývoji využití krajiny modelových území se potvrdily v této analýze. Tržní mechanismy urþené diferenciální rentou, zmČna systému zemČdČlství, polarizace prostoru jádro × periferie a v neposlední ĜadČ též postupná integrace republiky do nadnárodních uskupení patĜí mezi hlavní hybné síly. Tyto faktory postupnČ zpĤsobily diferencovaný vývoj krajiny ýeska (Štych 2007). Tyto hlavní trendy jsou patrné také v krajinČ stĜedních ýech. TČmto polarizaþním trendĤm nezabránila ani regionální politika komunistické vlády 1948–1989. ZmČna režimu, otevĜení domácího trhu zahraniþním subjektĤm, zmČna dotaþní politiky v zemČdČlství související se vstupem ýeska do EU a také implementování environmentálních opatĜení v krajinČ po roce 1990 zrychlily nastartované procesy útlumu lidských aktivit v krajinČ periferních oblastí s dominantními procesy zalesnČní a zatravnČní. Tento vývoj byl patrný v katastru Zvírotice. PĜechod k extenzívních formám využití krajiny je doprovázen depopulizací stĜedního Povltaví. Katastr Zvírotice leží v oblasti tradiþnČ chudé, s nepĜíznivými pĜírodními podmínkami a nízkým rozvojovým potenciálem. Tyto aspekty Ĝadí témČĜ celé stĜední Povltaví do LFA. PĤvodní zemČdČlsko produkþní funkce se samozásobitelským zamČĜením se zmČnila na souþasnou funkci rekreaþnČ zemČdČlskou s výrazným sezónním využitím chatových osad þ i chalup v intravilánu. Do vývoje Zvírotic, které leží pĜi Ĝece VltavČ, znatelnČ zasáhlo vzdutí hladiny vlivem výstavby Slapské pĜehrady. Tento vývoj mČl vliv pĜirozenČ na zvýšení podílu vodních ploch, avšak také na zvýšení rozlohy zahrad a zastavČných ploch. Jednak vznikla nová, výše položená obec místo þásti zatopených domĤ a jednak se v území objevilo nČkolik chatových osad využívaných pĜedevším v letní sezónČ. Obecný trend zmČn struktury ploch se vyznaþuje nárĤstem lesních ploch a naproti tomu úbytkem ZPF, v rámci kterého docházelo k rozšiĜování trvalých travních porostĤ s akcelerací po roce 1990. Tyto trendy jsou charakteristické pro oblasti vnitĜních periferií a jsou podobné

133 BOHEMIA CENTRALIS 30 s vývojem v pohraniþí. Jako oblasti „vnitĜnČ“ periferní ve stĜedních ýechách lze oznaþit regiony pĜi hranici StĜedoþeského kraje, s výjimkou oblastí v Polabí. Tyto regiony mají povČtšinou nepĜíznivé podmínky pro zemČdČlství a jsou vzdálené od hlavních center rozvoje. StĜední Povltaví, Rakovnicko þi Posázaví jsou oblasti s nárĤstem trvalých travních porostĤ þi lesních ploch. KromČ zdejších nejvýznamnČjších stĜedisek zaznamenávají obce dlouhodobý úbytek obyvatel. Naproti tomu katastry KutlíĜe a ýeslice leží na nejúrodnČjších pĤdách v ýesku, s klimatem pĜíhodným pro zemČdČlství a s pĜíznivou polohou vĤþi rozvojovým centrĤm a dopravním trasám (hlavnČ v pĜípadČ ýestlic). Tyto dva katastry jsou do souþasné doby pod silným antropogenním tlakem. KutlíĜe v Polabí si zachovaly silnou orientaci na zemČdČlskou produkci, danou pĜíznivými pĜírodními podmínkami a blízkostí k hlavním odbytištím þ i významným dopravním koridorĤm (Kolín ležící na hlavní železnici Praha – Olomouc). Úrodné pĤdy jsou nadále zornČné, slouží pro produkci obilí þi jiných komodit vyžadujících pĜíznivČjší podmínky. Neatraktivními se staly lokality v reliéfních depresích, kam je pro moderní tČžkou mechanizaci obtížné zajíždČt. Tento trend je charakteristický pro tradiþnČ zemČdČlské regiony stĜedních ýech nalézající se v Polabí þ i v nížinných oblastech dolního toku Vltavy. ý estlice pĜedstavují charakteristický výsledek krajinných zmČn v zázemí velkých mČst, kde se rozšiĜují funkce obytné a obslužnČ výrobní. Vývoj ýestlic byl silnČ ovlivnČn blízkostí hlavního mČsta Prahy. Hlavní trend pĜedstavoval rozvoj zastavČných a ostatních ploch pĜedevším ovlivnČný požadavky Prahy jako jádra metropolitního areálu. Dnešní situace využití ploch ýestlic je výsledkem funkþních zmČn, které tomuto prostoru „vnutila“ spoleþnost nikoliv místní, ale blízko ležící Prahy a její aglomerace. Silný vliv pražské aglomerace na využití krajiny mĤžeme spatĜovat v podstatČ ve všech obcích v suburbánní zónČ Prahy, tzn. v obcích v tČsné blízkosti Prahy þi podél významných dopravních tahĤ. Charakteristický je nadprĤmČrný rĤst zastavČných ploch a ploch ostatních hlavnČ na úkor zemČdČlských ploch. Lesní plochy si povČtšinou drží svoji rozlohu þi se mírnČ rozrĤstají. Výsledky potvrdily trend prohlubující se diferenciace vývoje využití krajiny na základČ pĜírodních a socioekonomických charakteristik. Podobná zjištČní diference vývoje land use ve vybraných lokalitách byly již publikovány v mnoha studiích. Kupková (2001) prokázala rozvoj investiþní þinnosti a komerþních aktivit daný pĜedevším výhodnou geografickou polohou v katastru Zápy v blízkosti Prahy, na jehož území postupnČ dochází k zvýšení antropogenní þinnosti. Mareš (2000) v katastrech TĜebsín a Teletín, jež leží pĜi soutoku Vltavy a Sázavy, dokumentuje razantní rozvoj ploch k rekreaþnímu využití a také upozorĖuje na trend dlouhodobého nevyužívání orné pĤdy na ménČ úrodných stanovištích. Trend polarizace ve vývoji využití krajiny je spoleþný jak mnoha regionĤm ýeska tak i evropským zemím po celé 19. a 20. století (viz Krausmann 2001,

134 PĜemysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zmČn využití krajiny ve vybraných modelových územích stĜedních ýech

Gabrovec et Kladnik 1997). V krajinČ probíhají dva protichĤdné procesy, oba s ekologicky i spoleþensky negativními dopady. Regiony úrodné a exponované jsou zasaženy intenzifikací, tj. zorĖováním a zástavbou; a naopak oblasti neúrodné a odlehlé extenzifikací, tedy zatravĖováním a zalesĖováním. Mezi tČmito dvČma pomyslnými „póly“ vývoje, neustále se od sebe strukturou a intenzitou využití ploch vzdalujícími, leží oblasti pĜírodnČ a spoleþensky „prĤmČrné“, jež zaznamenávají nejmenší zmČny krajiny. PĜedpokládáme, že právČ v tČchto „prĤmČrných“ regionech se bude v budoucnu svádČt nejtužší boj o podobu zemČdČlské politiky. I její malá zmČna mĤže zpĤsobit zvrat smČĜování jejich krajiny a hospodáĜství. Naopak o produkþnosti nížin a opouštČní vrchovin a hor bylo již v podstatČ rozhodnuto na pĜelomu 19. a 20. století a tento trend se udržel až do souþasnosti. I do budoucna lze oþekávat, že to budou horské, vrchovinné a periferní oblasti, které budou nejsilnČji zatravĖovány a zalesĖovány; zatímco regiony úrodné a nížinné zĤstanou produkþní a území pĜímČstská budou zastavována a vĤbec urbanizovaná. Do tČchto míst je dĤležité pĜenést naší pozornost v ochranČ pĜírody a krajiny, neb velká þ ást obyvatel stĜedních ýech žije v tČchto oblastech.

Podčkování

Tato studie vznikla za podpory Grantové agentury ýeské republiky (projekt GAýR205/09/0995 "Regionální diferenciace a potenciální rizika využití ploch jako odraz funkþních zmČn krajiny ýeska 1990–2010") a Ministerstva školství, mládeže a tČlovýchovy (výzkumný zámČr MSM0021620831 „Geografické systémy a rizikové procesy v kontextu globálních zmČn a evropské integrace“).

Summary

The aim of this study is the evaluation of long-term changes in land use in Central Bohemia based on case studies Zvírotice, KutlíĜe and ýestlice. This study searches spatial differentiation of changes and factors (driving forces) for these processes since the 19th century. The results indicate that there is a trend of deepening differentiation of regions based on their natural conditions and socioeconomic characteristics. Since the end of the 19th century regional polarisation has been deepening. Two antagonistic processes have been taking place in the land. Both have undesirable ecological and sociological consequences. Fertile and socio-economically valuable regions have experienced intensification, accompanied by high increase of built-up area. On the other hand, infertile and remote regions have experienced extensification, accompanied by grass planting and forestation. In between these extremes there

135 BOHEMIA CENTRALIS 30 are "average" areas, from the point of view of both nature and society. Here, the smallest land-use changes have taken place. The cadastres KutlíĜe and ýestlice spread over some of the most fertile land in the Czech Republic, with climate suitable for agriculture. The development of the society accompanied by a hierarchical upwards shift of the governing political and economical units, connected with specialisation of the regions, has put anthropogenic pressure on the local land. The cadastre KutlíĜe has maintained strong orientation on agricultural production. The cadastre ýestlice represents a characteristic feature of the land-use changes in a metropolitan area. Here the residential and production-service functions have been on the rise. The cadastre Zvírotice is situated in the region of Central Moldavian Plateau (StĜední Povltaví) – a traditionally poor area with unfavourable natural conditions and low development potential. The original agricultural production function with focus on self-supplementation has changed into the current recreational-agricultural function. The general trend of changes in land use for both of these cadastres is distinctive by the increase in forests and decrease in the overall area of agricultural land. Such trends are typical for internal periphery areas and to some extent they are similar to the development at the border.

Seznam literatury

Biþík I. (1995): Possibilities of Long-Term Human-Nature Interaction Analysis: The Case of Land- Use Changes in the Czech Republic. In: The Changing Nature of the People-Environment relationship: Evidence from a Variety of Archives. Ed. by I.G. Simmons and A.M. Mannion. Prague, CU, Faculty of Science, Dept. of Social Geography and Regional Development, p. 47– 60. Biþík I. et Jeleþek L. (1995): Metodika hodnocení zmČn pĤdního fondu ýeské republiky v posledních 150 letech. In: PĤda v ekonomických souvislostech. Sborník ze semináĜe VÚZE 2.–6.10.1995, VÚZE, Praha, p. 106–109. Biþík I. et Jeleþek L. (2003): Long Term Research of LUCC in Czechia 1845–2000. In: Jeleþek L., Chromý P., JanĤ H., Mikšovský J., UhlíĜová L. (eds.): Dealing with Diversity. 2nd International Conference of the European Society for Environmental History Prague 2003. Proceedings. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PĜF UK, Praha, p. 135–148. Biþík I. et Kupková L. (2002): Long term changes in land use in Czechia based on the quality of agricultural land. In: I. Biþík et. al (Eds), Land Use/Land Cover Changes in the Period of Globalization. Proceedings of the IGU-LUCC International Conference Prague 2001, Prague, p. 31–43. Biþík I. et ŠtČpánek V. (1994): Long-term and current tendencies in land-use: Case study of the Prague environs and the Czech Sudetenland. – UC-Geographica, XXIX, 1, UK, Praha, p. 47–66. Gabrovec M. et Kladnik D. (1997): Some new aspects of Land Use in Slovenia. – Geografski sbornik – Acta Geographica 37, p. 7–64. KoláĜ M. (2000): Historický vývoj využívání krajiny v údolí Pšovky. – Magisterská práce. Katedra fyzické geografie a geoekologie PĜF UK, Praha, 97 p., pĜíl. KováĜ P. (1995): Is plant community organization level relevant to monitoring landscape heterogeneity? Two case studies of mosaic landscapes in the suburban zones of Prague, Czech Republic. – Landscape and Urban Planning, 32: 137–151.

136 PĜemysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zmČn využití krajiny ve vybraných modelových územích stĜedních ýech

Krausmann F. (2001) Land Use and Industrial modernization: An empirical analysis of human influence on the functioning of ecosystems in Austria 1830–1995. – Land Use Policy, 18 (1): 43– 54. Kupková L. (2001): Analýza vývoje þeské kulturní krajiny v období 1845–2000. – Disertaþní práce. PĜF UK, Praha, 212 p., pĜíl. Ložek V. et al. (2003): StĜední ýechy. PĜíroda, þlovČk, krajina. – StĜedoþeský kraj, Praha, 127 p. Mareš P. (2000): Historické zmČny krajiny dolního Posázaví sledované pomocí GIS. – Diplomová práce. Ústav pro životní prostĜedí a Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PĜF UK, Praha, 176 p., pĜíl. Mather A. S. (1986): Land use. – Longman, London and New York, 242 p. Pokorný O. (1970): K nČkterým otázkám vývoje a kartografického zobrazení využití pĤdního fondu. – Historická geografie, Praha, 5: 181–189. Štych P. (2001): Hodnocení dlouhodobých zmČn využití pĤdy ve vybraných územích Sedlþanska. – Diplomová práce. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PĜF UK, Praha, 135 p., pĜíl. Štych P. (2007): Územní diferenciace dlouhodobých zmČn využití krajiny ýeska. – Disertaþní práce. PĜF UK, Praha, 128 p., pĜíl. Štych P. et Biþík I. (2007): StĜedoþeský kraj – životní prostĜedí. 1. Praha : StĜedoþeský kraj, 2007. Využití krajiny, p. 102–108. Ungerman J. (1991): Intenzivní zemČdČlství ve vztahu k mimoekonomickým aspektĤm komplexní funkþnosti krajiny. In: Geografie zemČdČlství II. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PĜírodovČdecké fakulty Univerzity Karlovy, Praha, p. 99–116. Zichová D. (2000): Hodnocení ekologické stability krajiny na vybraných katastrech okresu Praha- západ. – ÚŽP PĜF UK, Praha, 93 p.

Ostatní zdroje: Databáze dlouhodobých zmČn využití ploch ýeska. PĜírodovČdecká fakulta UK Praha. [lucc.ic.cz] Vyhláška þ. 190/1996 k zákonu þ. 265/1992 Sb.

K tomuto pĜíspČvku patĜí barevné obrazové pĜílohy þ. 3–5.

Recenzovali: Doc. RNDr. Ivan Biþík, CSc. Prof. RNDr. Pavel KováĜ, CSc. Mgr. Lucie Drhovská

137

Bohemia centralis, Praha, 30: 139–160, 2010

Návrh na vyhlášení pĝírodního parku Okolí Budÿe Nature Park Budeÿ – a proposal of a new protected area

Václav Cílek¹, Ji Ĝí Sádlo² a Vít Zavadil³ 1Geologický ústav AV ýR, Rozvojová 269, Praha 6, CZ-165 00; e-mail: [email protected] 2Botanický ústav AV ýR, Zámek 1, PrĤhonice, CZ-252 43; e-mail: [email protected]

3ENKI o.p.s., Dukelská 145, TĜeboĖ, CZ-379 01; e-mail: [email protected]

ŵ Abstract. The landscape protection is traditionally focused on undisturbed, often hilly areas located mostly in the chain of frontier mountains. However a new type of protected area – nature park – is intended as “close to nature” area where recreational activities are either the main reason or second main reason (after nature) of protection. The area of Budeþ is located some 15 km north of the Prague in deep gorge developed in Proterozoic quartzites, greywackes and shales. These rocks are overlaid by Carboniferrous arcoses, Upper Cretaceous sandstones and calcareous sandstones, Tertiary and Quaternary fluviatile gravels, Young Pleistocene loess and Holocene sediments. The area consists of a mosaic of highly diversified biotopes ranging from floodplain wetland to rock scree fields, pastoral slopes and sunny, dry rock steppes. The vicinity of Budeþ belongs to a classical cultural landscape with a number of archaeological sites and the oldest complete building on the area of CR – pre-romanesque rotunda of Budeþ. The nature park is proposed to be established for several reasons – to prevent urban sprawl in this area, to protect complex biotopes and to preserve symbolic and national identity values as well.

ŵ Key words: landscape ecology, Zákolanský potok, Budeþ, Central Bohemia

Úvod

PĜírodní park (zkracováno jako PĜP) je definován zákonem þ. 114/1992 Sb., a to v §12, odst. 3, tedy v témže paragrafu jako krajinný ráz, k jehož ochranČ má mimo jiné sloužit. Podle tohoto odstavce citujeme: „K ochranČ krajinného rázu s významnými soustĜedČnými estetickými a pĜírodními hodnotami, který

139 BOHEMIA CENTRALIS 30 není zvláštČ chránČn podle þásti tĜetí tohoto zákona, mĤže orgán ochrany pĜírody zĜídit obecnČ závazným právním pĜedpisem pĜírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zniþení, poškození nebo rušení stavu tohoto území.“ Server stĜedoþeské poboþky Agentury ochrany pĜírody a krajiny ý eské republiky (www.prahaastrednicechy.ochranaprirody.cz) uvádí, že „PĜírodní park nemá povahu zvláštČ chránČného území ve smyslu ustanovení § 14 zákona 114/92 Sb. Území nepožívá plné zvláštní ochrany nČkterého ze zvlášĢ chránČných území, ale také již nikoli jen obecné ochrany. PĜichází v úvahu pro území, v nČmž jsou soustĜedČny významné estetické a pĜírodní hodnoty. PĜírodní park vymezuje zákon 114/92 Sb. velmi volnČ, což umožĖuje využití této kategorie pro ochranu a usmČrĖování využívání þástí krajiny, které nemají parametry velkoplošných a maloplošných zvláštČ chránČných území.“ PĜírodní park odpovídá nČkdejšímu statutu tzv. oblasti klidu. V roce 1992 se všechna dosavadní místa vyhlášená jako oblasti klidu legislativnČ stala pĜírodními parky.

Metodika

V tomto textu používáme argumenty více autorĤ (zejména Cílek 2006, Ložek 2006, Krinke 2006, Mourek et al. 2006, Sádlo 2006, Štorch 2006, VavĜín 2006, Zavadil 2006a, b, Zavadil et Baier 2006, Zavadil et al. 2006, Žćárek 2006) publikované ve sborníku „Budeþ 1100 let /905–2005/ II. PĜíroda – krajina – þlovČk“ a sborníku „Budeþ 1100 let /905–2005/ I. Archeologie a historie“ (KuchyĖka 2005, Morkes 2005, Sláma 2005a,b). Dále pak þerpáme i z jiných prací. V textu ovšem tyto autory necitujeme pĜi každé zmínce, ale všechny použité prameny uvádíme v seznamu literatury. V textu používáme kromČ termínu PĜírodní park Okolí Budþe (dále PĜP OB) také pracovní oznaþení Budeþsko, které se týká okolí Budþe v širším slova smyslu zhruba mezi Stehelþevsí, Velkými PĜílepy, Kralupy nad Vltavou a Kamenným Mostem. V pĜedkládaném návrhu používáme odborné termíny pro krajináĜské hodnocení podle autorĤ Vorel et al. (2004). Navrhovaný zámČr PĜP Okolí Budþe má posílit místní soudržnost, identitu a identifikaci obyvatel se svou krajinou, a tím snížit riziko degradace hodnot oblasti (scénáĜe Spálená zemČ a Klondike, viz dodatek na str. 157–160). Projekt dále poþítá s možností vzestupu ekonomické síly (scénáĜe Klondike a Prosperita). VĤþi této možnosti je projekt flexibilní, aþkoli ji nepokládá za nezbytnou podmínku. Za optimální pĜedpokládá vývoj blízký scénáĜi Pohoda s možností pružných pĜechodĤ ke scénáĜi Prosperita. Prakticky to znamená, že koncepce PĜírodního Parku nechce plošnČ konzervovat souþasný stav nebo se ochranou pĜírody vracet do dávno minulého stavu tradiþní venkovské krajiny,

140 Václav Cílek, JiĜí Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe ale je pĜipravena reagovat na vývoj krajiny a urbanismu v celé oblasti mezi Prahou, Kladnem a Kralupy nad Vltavou.

Krajináĝská a urbanistická východiska ochrany a ĝízeného rozvoje Budeÿska

Za krajináĜsky hodnotné þásti Budeþska je nutno pokládat pĜedevším údolí potokĤ, ve kterých je situována vČtšina zdejších obcí. Tato þást území má velkou hodnotu pĜírodovČdnou i kulturní a zároveĖ se hodí jak k životu místních lidí, tak k rekreaci obyvatel jiných þástí stĜedních ýech. Rozvoj tČchto území musí být proto takový, aby dosavadní hodnoty neniþil, nýbrž je tvĤrþím zpĤsobem rozvíjel. Naopak plošiny jež údolí oddČlují, a které dnes pĜedstavují zemČdČlskou krajinu (viz obr. 6 v barevné pĜíloze), vynikají v širokých lokálních i dálkových pohledových scenériích pĤvabem nezastavČné krajiny. Zde pĜedpokládáme zachování území pro zemČdČlství, neporušení krásy nezastavČné krajiny a rozvíjení krajináĜské hodnoty krajiny promyšleným strukturováním. Cílem je vytvoĜit malebnou kulturní krajinu, v níž lidská sídla jsou souþástí a jedním z hlavních základĤ místní krajinné estetiky. PĜírodní park proto podchycuje pĜedevším kvalitní þásti údolí, která vyžadují vČtší péþi pĜi ochranČ krajiny a pĜi zmČnách územních plánĤ. Avšak horizont by také nemČl být pohledovČ zneþištČn. Cílem PĜP je nabídnout lidem vlídné prostĜedí k životu. Sílící urbanizace této þásti stĜedních ýech znamená tlak zejména developerĤ na zástavbu všude na Budeþsku a celkem bez ohledu na kvalitu krajiny a na možnost jejího dalšího využití (viz „sídlištČ“ Holubí Háj Holubice-Kozinec a návrhy na zástavbu polí mezi Holubicemi, Svrkyní a Zákolany). Je samozĜejmČ otázkou, zda a k jaké výstavbČ by skuteþnČ došlo. Na území pĜírodního parku by ale mČly být eliminovány hrubé zásahy do krajinného rázu, které pĜedstavuje pĜedevším nová zástavba, jež organicky nenavazuje na pĤvodní sídla anebo pohlcení pĤvodních sídel do tzv. „sídelní kaše“. StejnČ tak by mČly být z PĜP vylouþeny velkosklady zboží pro kamionovou dopravu apod. Ta vedle ztráty krajinných hodnot (oblast krajinného rázu) pĜedstavuje i ztrátu identity celého území. NapĜ. v Rakousku pĜijaly nČkteré regiony zásadu, že povolují jen dva nové domy za rok. To jim umožĖuje pozvolna budovat sídlení obraz a zároveĖ zaþleĖovat nové pĜíchozí do místních komunit, zatímco u suburbií naopak hrozí vytváĜení nové, nesourodé a nČkdy konkurující si spoleþnosti. V kvalitních a již osídlených þástech Budeþska je proto tĜeba regulovat pĜípadnou zástavbu mČstského typu vþetnČ prĤmyslu a rovnČž velkoplošnou zástavbu vesnickou (satelitní zahradní þtvrti apod.). Zástavbu je tĜeba omezovat na využití již existujících továrních ruin apod. (brownfields) a na plochy mimo PĜP (které ovšem mohou být v majetku obcí zároveĖ úþastných v PĜP). Prakticky to znamená, že se obce mohou omezenČ rozrĤstat pĜevážnČ s využitím

141 BOHEMIA CENTRALIS 30 vnitĜních rezerv v intravilánu (využití brownfields). NapĜ. v centru Zákolan a Otvovic se citlivá nová zástavba hodí a už tam i je. Lze si snadno pĜedstavit vývoj urbanistiky právČ opaþný k cílĤm PĜP. Nelze vylouþit, že bez uvážlivého Ĝízení urbanistiky by vývoj osídlení využíval naopak právČ údolí (napĜ. vzhledem k cenám pozemkĤ), kde by rozšiĜováním vesnic mohly vyrĤst nové þtvrti, ale patrnČ i velkosklady typické pro celé okolí Prahy apod. ÚmČrnČ k tomu by nutnČ vzrostla doprava na existujících silnicích, které jdou vČtšinou právČ údolími a pĜes obce. Nutnost rozšiĜování silnic by znamenala další negativní zásah do života obcí. Dopravní zátČž je již neúnosnČ pĜetížená a rozšiĜovat silnice v úzkých údolích by znamenalo znaþný problém napĜ. na úkor boĜení stávající zástavby. S tČmito poþiny se dnes bohužel bČžnČ setkáváme. Teprve až se údolní þ ásti krajiny zmČní v soustavu suburbií nebo víceménČ v souvislou zástavbu a vČtšina pĜírodních partií bude likvidována, dojde na zemČdČlskou pĤdu na plošinách, kde se dodateþnČ zaþnou budovat ve fádním plochém terénu parky a rekreaþní objekty. Podobným scénáĜĤm je ovšem žádoucí se vyhnout a návrh PĜP je dobrým prostĜedkem, jak se jich vyvarovat.

Krajináĝská koncepce PĝP Základem koncepce PĜP je paprsþitá struktura tamní krajiny. Zcela zásadní pro PĜP OB jsou dvČ návrší, a to jednak centrálnČ situované návrší oddČlující údolí mezi Zákolany, Blevicemi a ZemČchy, a dále návrší jihozápadnČ od Zákolan s Národní kulturní památkou Budeþ ve svém stĜedu. Ramena tvoĜí jednotlivá údolí, která jsou krajináĜsky a ochranáĜsky nejkvalitnČjší. Návrší s paprsþitou strukturou údolí tvoĜí významnou oblast krajinného rázu znaþnČ odlišnou od širšího okolí. Každé údolní rameno je zakonþeno nČkterou z obcí, její pozice se však mĤže lišit tím, zda se pĜíslušná obec rozhodne do PĜP spadat (zejména obce s esteticky kvalitní tradiþní zástavbou, napĜ. TrnČný Újezd) nebo chtČjí ležet mimo a s PĜP jen sousedit. ZávČr údolí ukonþený obcí vytváĜí významné místo krajinného rázu. Další obce jsou vþlenČny do vnitĜní þásti PĜP (napĜ. Blevice, Kováry, Otvovice, Zákolany). ZmiĖovaná údolí jsou z krajináĜského hlediska velice cenná. Zde, v intravilánech obcí, je omezená výstavba þi pĜestavba jednotlivých budov možná. Není však žádoucí realizovat a rozvíjet pĜedevším developersky výhodnou výstavbu ani na plochách polní krajiny nad údolími tak jak se stalo v sídlišti Holubí Háj v Holubicích – Kozinci. Jmenované sídlištČ Holubí Háj je smutným pĜíkladem negativnČ dotþeného krajinného prostoru, který by se nemČl v žádném pĜípadČ opakovat v PĜP Okolí Budþe a ani v jeho sousedství. Tato výstavba zcela narušila estetickou i historickou charakteristiku krajinného rázu a harmonický soulad jednotlivých prvkĤ krajinné scény a negativnČ poznamenala i identitu samotné obce s nevýhodami venkova a bez výhod velkomČsta.

142 Václav Cílek, JiĜí Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe

Vymezení PĜP ve variantách je patrné z pĜiložené mapy.

Obr. 1. PĜírodní park Okolí Budþe – vymezení hranic (tenká plná þ ára – vČtší varianta, teþkovaná þára – menší varianta, tlustá plná þára – vymezení prostĜední varianty, šedá oblast – pĜír. park Okolí OkoĜe) Obr. 1. Nature park „Okolí Budþe“ – a proposal of delimitation of boundaries (thin solid line – larger version, dotted line – smaller version, thick solid line – delimitation of intermediate version, grey area – nature park Okolí OkoĜe).

NejkvalitnČjší þástí krajiny Budeþska jsou zejména: x Okolí akropole s rotundou Sv. Petra a Pavla na Budþi; rotunda na Budþi tvoĜí jedineþný znak krajinného rázu, tedy ojedinČlý znak v rámci státu – významná kulturní dominanta krajiny (viz obr. 9 v obrazové pĜíloze). x Plochy staré zástavby ve vČtšinČ obcí vþetnČ historických prĤmyslových objektĤ (TrnČný Újezd, Slatina, Zákolany, Holubice, Debrno, Otvovice, Koleþ, ZemČchy) tvoĜí rovnČž významné kulturní dominanty krajiny. x ýásti potoþních údolí se zachovalou vegetaþnČ pestrou nivou. x Skalnaté a vČtšinou zalesnČné strmé údolní svahy. x MírnČjší svahy s loukami a kĜovinatými mezemi.

143 BOHEMIA CENTRALIS 30

PoslednČ tĜi jmenované þ ásti krajiny oplývají vysokou hodnotou pĜírodní charakteristiky krajinného rázu. Naproti tomu nezastavČné hĜbety, návrší a plošiny nad údolími tvoĜí volnou, pĜehlednou, ménČ výraznou krajinu, která však opticky funguje jako zarámování obrazu. Je proto sice relativnČ ménČ významná, pĜesto však je právČ kvĤli této rámující funkci nepostradatelná. Dalším východiskem krajináĜské koncepce je koncept „StĜedoþeského Toskánska“ uvedený v územním plánu obce Zákolany. Tento koncept nemá do þeské krajiny vnášet cizí a exotické vzory, ale vytvoĜit podobnou tváĜ zemČdČlské krajiny, jaká kdysi existovala ve velké þásti Evropy. Toskánsko je jen inspirací jakožto oblast, kde se tato struktura uchovala a funguje dodnes. Základem této koncepce je využít spojení pĜírodních a kulturních hodnot. Ve volné krajinČ nad záĜezy údolí postupnČ obnovovat nČkteré staré cesty (viz napĜ. obr. 11 v barevné pĜíloze) a doplĖovat zeleĖ pĜedevším v podobČ protierozních opatĜení. Dále pak výsadby alejí podél cest. ZmiĖovaný koncept by bylo logické rozšíĜit i do okolí obce Holubice. PĜípadnČ lze obnovit historické cesty, které lze odeþíst z historických map až k památnému Kozineckému háji kolem vrchu Ers. V této oblasti již obnova zapoþala.

Rozvoj krajiny a její ochrana

ZámČr pĜedpokládá aktivní podporu a vzájemnou koordinaci všech pĜítomných i novČ vznikajících historických vrstev krajiny. Tradiþní pĜístup k ochranČ krajiny pĜedpokládá ochranu všeho starého a historického (a þasto již málo životaschopného) pĜed vlivem aktivit mladších, modernČjších a vČtšinou agresivnČ životaschopných. Takový pĜístup bývá možný v nČkterých typech maloplošných chránČných území, do osídlené kulturní krajiny se však nehodí. Hodnota historických prvkĤ krajiny zde nutnČ spoþívá v jejich bČžném používání, proto je potĜeba hledat zpĤsob, jak mohou staré a nové prvky fungovat spoleþnČ. Jde o dilema, které dobĜe známe napĜ. z vybavení vlastních bytĤ – dĤm plný cenných starožitností a peþlivČ udržovaný v historickém stylu je k životu nepohodlný, ale stejnČ nepĜíjemné by bylo žít v domČ neustále prĤbČžnČ vylepšovaném nejmódnČjšími výstĜelky. NČkde mezi tČmito extrémy je dĤm pohodlnČ zaĜízený, a nČco podobného platí i pro krajinu. Koncepce PĜP pĜedpokládá takový zpĤsob péþe o krajinu, který dbá o památky a pĜírodu, ale dovoluje stálý inovativní vývoj krajiny tím, že hledá pro starší prvky vhodné uplatnČní v souþasném životČ. Budeþsko je k právČ pĜedstavenému stylu rozvoje územím velmi vhodným. Je to proto, že na Budeþsku, stejnČ jako napĜ. na Kladensku, je vývoj krajiny nepĜetržitý a není zde jednoznaþnČ patrná stará „krajinná vrstva“ zásadnČ odlišná od vlivĤ moderních. Budeþsko napĜ. v kultuĜe zahrnuje památky od PĜemyslovcĤ pĜes celý stĜedovČk až po souþasnost. Ráz krajiny zde utváĜí jak napĜ. románský kostel Sv. Petra a Pavla na Budþi þi pĤvodnČ rovnČž románský,

144 Václav Cílek, JiĜí Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe pozdČji baroknČ pĜestavČný kostel Sv. Václava v DĜetovicích (obr. 12 v barevné pĜíloze), tak železnice z 19. století, halda dolu Jan v Otvovicích, ale zároveĖ i souþasná zástavba. To vše je tĜeba nejen tolerovat, ale i chránit a vytváĜet takové prostĜedí, kde to vše mĤže existovat spoleþnČ. Charakter evropské krajiny, jež není divoþinou, se odvíjí od zpĤsobu obhospodaĜování. Ten závisí na zmČnách politické a ekonomické situace. Ve zmČnČných socio-ekonomických podmínkách se tak mČní i krajinný ráz a vČtšinou se s tím v mČĜítku celé krajiny nedá mnoho dČlat. Zbývá pak chránit þi pĜímo konzervovat alespoĖ nČkteré vybrané lokality. PĜesto lze chránit nikoliv jeden urþitý krajinný ráz, ale peþovat o krajinu jako o dynamický systém v þase velkých socio-ekonomických zmČn. V evropské krajinČ, která stojí nČkde mezi pĜírodním a kulturním fenoménem, je zapotĜebí kromČ základních a obecnČ známých (což neznamená respektovaných) funkcí jako je ochrana podzemních vod, pĤdního fondu, lesních porostĤ atd. zavést také urþitý management, þ i hospodaĜení s prostorem, krásou, autenticitou a pamČtí krajiny. Tedy udržovat identitu krajiny. Neponiþená krajina a pČkná mČsta, kam se sjíždČjí turisté, žijí z generacemi nashromáždČné pokladnice krásy. Krajinná krása je z tohoto pohledu i ekonomická kategorie.

Vymezení území

Navrhované území je možno vymezit dvojím zpĤsobem: po jasnČ viditelných liniích jakými jsou komunikace þi vodní toky a nebo po stabilních hranicích katastrĤ. Jako nejvhodnČjší se jeví kombinace obojího. Navrhujeme dvČ základní varianty, o jejichž definitivní podobČ nechĢ rozhodne samospráva a státní správa. VČtší varianta: jihozápadní okraj území ohraniþen úsekem dálnice Praha–Slaný pod jejímž náspem leží rybník – cenná ornitologická a batrachologická lokalita. Na jihu je území ohraniþeno k.ú. DĜetovice, posléze dále na východ k.ú. Libochoviþky až po silnici Malé ýíþovice–Libochoviþky. Odtud pĜes Libochoviþky až po jižní okraj Kovár vede hranice navrhovaného území podél hranice PĜP Okolí OkoĜe. Dále po hranici tohoto PĜP do obce Hole, odtud po komunikaci Hole–SvrkynČ na komunikaci Velké PĜílepy–Kozinec, na východČ pĜiĜadit památný vrch Ers s hranicí po polních cestách, odtud pĜes Kozinec do Holubic. Z Holubic po komunikacích do Debrna, dále po komunikaci do Kralup nad Vltavou a polní cestou pĜes vrch NehošĢ do Minic. Odtud komunikací pĜes Mikovice a ZemČchy do obce Olovnice. Odtud po komunikaci do Slatiny. Ze Slatiny polní cestou pĜes kótu 276 na silnici Blevice–Koleþ. Z Kolþe polní cestou jižnČ od zámku k železniþní trati a po trati západním smČrem až k dálnici Praha–Slaný. Menší varianta: z Libochoviþek silnicí smČr Kováry, od kĜižovatky Kováry–DĜetovice po komunikaci þ. 101 až po hranici k.ú. Kováry, pak na jihozápadČ po hranici k.ú. Kolþe až po Týnecký potok odtud po potoce do Týnce a dále po komunikaci z Týnce do Zákolan. Na západČ pak po hranici k.ú. Zákolany až po k.ú. Blevice. Odtud po hranici k.ú. Blevice západnČ po komunikaci Koleþ–Blevice; z této komunikace polní cestou ke kótČ 276 a odtud severovýchodním smČrem po k.ú. Blevice až k potoku, který pramení severnČ od Blevic. Po

145 BOHEMIA CENTRALIS 30 tomto potoce, který lemuje silnici až po kĜižovatku Blevice–Slatina–Olovnice. ZĜejmČ by bylo vhodné zahrnout i Slatinský rybník. Odtud hranice stejná jako ve vČtší variantČ až po Minice. Odtud po komunikaci þ. 240 na kĜižovatku Holubice–Tursko, dále pak po komunikaci do Holubic. Z Holubic po komunikaci k TrnČnému Ujezdu a odtud po hranici okresu Kladno jižním smČrem až po hranici PĜP Okolí OkoĜe. Lze uvažovat i o prostĜední variantČ, která zahrnuje celé k.ú. Zákolan a Libochoviþek, nezahrnuje však k.ú. DĜetovice. Všechny varianty lze kombinovat, tedy vČtší variantu je možno mírnČ zmenšit, respektive menší variantu zvČtšit atd. S hranicí lze pohybovat pĜedevším v okolí Libochoviþek a DĜetovic, dále pak u Kolþe, pĜípadnČ i na nezastavČných pláních mezi Holubicemi a Svrkyní.

Zvláštč cenné objekty a lokality, památná místa, spoleÿenstva a druhy organismĥ

V této rozsáhlejší kapitole chceme referovat o jednotlivých krajináĜsky, ochranáĜsky a památkáĜsky významných prvcích krajiny uvažovaného PĜP. Následující výþet ovšem není a nemĤže být úplný. Z výþtu vyplývá, že Budeþsko zdaleka není bČžnou krajinou nebo dokonce zniþenou periferií velkých mČst. Naopak, toto území se mĤže chlubit množstvím pozoruhodností, jejichž význam lze dobĜe zúroþit nejen ve vztahu k rekreaci, ale pĜedevším v místních lidech i v novČ pĜíchozích vytváĜí povČdomí o svérázné identitČ této oblasti. Výsledkem celé Ĝady geologických i antropogenních procesĤ je urþitý krajinný ráz, který má nČkolik výraznČjších vrstev – základní pĜírodní a na ni naloženou pravČkou, ranČ stĜedovČkou, industriální, socialistickou a souþasnou polohu. Každá z nich urþitým, obvykle smíšeným zpĤsobem, tedy pozitivnČ i negativnČ ovlivnila pĤvodnČ chudou, témČĜ mýtickou oblast mezi Prahou a Kladnem, tedy mezi tak výraznými lokalitami jako je Turské pole s mohylami Krliš a Ers, rotundou v Holubicích, Budþí, Homolkou u Stehelþevsi, dĜetovickým návrším, MakotĜasy, rotundou ve Vrapicích a Libušínským hradištČm. Krajina na pobĜeží kĜídového moĜe. Pro stĜední ýechy zhruba mezi Kutnou Horou a Kladnem je charakteristické, že úroveĖ souþasného povrchu se na ĜadČ míst blíží úrovni tzv. transgresního (transgrese je zaplavování pevniny moĜem) kĜídového povrchu. Znamená to, že terén má podobu, kterou mČl v dobČ okolo zaplavení pevniny druhohorním moĜem. Na pĜedpolí Minického hradištČ u Kralup nad Vltavou je odkryta kĜídová kapsa s pĜíbojovými štČrky a valouny, které tam uložilo moĜe v dobách, kdy zaplavilo pevninu. Na kraji pole nad Kováry smČrem k TrnČnému Újezdu bylo nalezeno nČkolik buližníkových valounĤ o prĤmČru až 40 cm, jejichž povrch je charakteristicky jemnČ vybČlen a zdrsnČn drobnými depresemi, což je znakem

146 Václav Cílek, JiĜí Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe toho, že byly opracovány v moĜském pĜíboji. RovnČž nČkteré izolované kameny v horní þásti svahu nad Kováry mají zahlazený, pĜíbojem otluþený povrch. O þinnosti pĜíboje svČdþí i štČrþíkové polohy vázané na nepravidelnČ vyvinuté polohy kĜídového vápence v okolí Holubic – izolované úlomky tČchto vápencĤ až vápnitých pískovcĤ a slepencĤ se dají sbírat i na Kovárských stráních. KromČ toho byl v horní þ ásti zarostlé vozové cesty pod pohĜebištČm na Týnici (t. Týnec) v pĜedpolí budeþského hradištČ nalezen výchoz kĜídové pĜíbojové facie tvoĜený 20–40 cm mocnou polohou valounĤ, v nichž pĜevládají okolní vybČlené proterozoické fylity, ale nalézají se i vČtší klasty buližníkĤ. V roce 2005 byl ve svahu nad silnicí do Kolþe odkryt profil, ve kterém se stĜídaly þervenofialové polohy písþitých až prachovitých jílovcĤ se svČtlejšími, svČtle béžovými kaolinickými polohami. Profil je hodnocen jako souþást bazálního kĜídového souvrství. V tomto pĜípadČ jde patrnČ o pĜeplavené lateritické zvČtraliny, tedy o sedimenty vzniklé na blízké pevninČ a spláchlé vodními toky do moĜe. Hloubková eroze tokĤ a vznik terasového Ĝíþního systému. Jde o hlavní geomorfologický proces v rámci þtvrtohor. Skalnatý kaĖon blízké Vltavy vznikl teprve v prĤbČhu posledního zhruba 0,8 milionu let a teprve v závislosti na nČm došlo k pĜehloubení mČlkých údolí boþních tokĤ jako je Zákolanský a Knovízský potok. Sprašové závČje se od Blevic (kde bývala cihelna tČžící spraš; viz obr. 13 v barevné pĜíloze) táhnou smČrem k severnímu okraji Zákolan, ale v drobnČjších výchozech je možné je nalézt na ĜadČ míst na západním svahu Zákolanského potoka, ale ne na jeho východním svahu, což je pravdČpodobnČ zpĤsobeno smČry vČtrĤ v prĤbČhu poslední ledové doby, z níž pochází hlavní masa spraší v pražském okolí. Dál na východ napĜ. v okolí Holubic se spraše opČt objevují. Slavnou svČtoznámou lokalitou je hluboká sprašová rokle u ZemČch. Ta dnes spoleþnČ s menším profilem v Sedlci u Kutné Hory pĜedstavuje dva nejlepší profily sedimenty poslední doby ledové. ZemČchy se v posledních letech staly cílem nČkolika mezinárodních výzkumĤ a smČĜují do pozice evropského srovnávacího profilu. Buližníkové skalky a suĢové osypy výraznČ vystupují pod skalním defilé na východním svahu údolí nad Kováry. V pĤvodním, tČžbou neovlivnČném stavu vþetnČ skalní vČže, kterou se nám již nepodaĜilo nalézt, jsou nakresleny na obraze O. Lebedy „Skály u Kovár“ z roku 1896. Zdejší hlavní suĢové pole tvoĜí oválný osyp pod skalami o délce asi 80 m a šikmé šíĜce pĜes 30 m. SuĢ je uspoĜádána podle velikosti s nejvČtšími kameny v dolní partii. Podle porostních pĜíznakĤ se nejedná o podmrzlou, ale spíš jen o mírnČ podchlazenou suĢ. Podchlazení bývá indikováno lemem mechĤ a lišejníkĤ, které rostou v místech, kde studený vzduch vytéká ze sutČ a kondenzuje vzdušnou vlhkost, jež se v podobČ drobných kapiþek sráží na kamenech a vytváĜí tak pĜedpoklady pro rĤst nižších rostlin. JižnČ od suĢového osypu v horní tĜetinČ údolí je

147 BOHEMIA CENTRALIS 30 v buližnících vyvinut mohutný mrazový srub o výšce až 6 m a délce kolem 50 m. Tyto skalní sruby a pod nimi ležící suĢové akumulace vznikají v teplejších obdobích ledových dob a zejména na sklonku glaciálu þi již ve starém holocénu, kdy bČhem teplejšího, ale stále ještČ chladného klimatu dochází zejména na osvícených horních hranách údolí k tání snČhu a zatékání do puklin. V noci voda mrzne, zvČtšuje objem a v mnohonásobnČ se opakujících cyklech trhá skály a vytváĜí osypy. SutČ tedy vznikají v meziledové dobČ (v holocénu) prĤbČžnČ opadáváním kamenĤ hlavnČ za oblevy a jejich tvorba dosud neskonþila. Problém mladé eroze. Charakter každé pravČké zemČdČlské krajiny je urþován zápasem o vodu a pĤdu, tedy o správné zacházení se srážkami a erozí. Na Budeþsku se nachází již zmínČná sprašová rokle u ZemČch, dále mohutná erozní rokle nad posledním domem Kovár pod Budþí, a také neþekanČ hluboká skalní rokle o hloubce asi 7 m, která sleduje poruchové pásmo v silicifikovaném proterozoiku (východní svah Kovár nad domem u ŠtorchĤ). Když procházíme boky údolí, nalézáme celé skupiny erozních roklí. Podle analogie z NČmecka, z KokoĜínska a dalších území musíme usuzovat na mohutnou mladou erozi, mnohde jen o stáĜí nČkolika set let. Ta bývá obvykle zpĤsobena nikoliv jenom odlesnČním, ale intenzivní pastvou, ve které se vyšlapané stezky domácí zvČĜe stávají zárodkem struh a rýh, které se mohou velice rychle promČnit do hlubokých roklí. Eroze ze svahĤ údolí zaplĖují a agradují nivy vodních tokĤ. Jeden z dĤsledkĤ tohoto procesu je lokální podmáþení, vznik doþasných mokĜadĤ za výplavovými kužely, které hradí nivu a pohĜbení archeologických památek do hlubších þástí nivy. Lomy a dolování stavebního kamene. Lomy jsou v dané oblasti témČĜ všudypĜítomné na každém vhodném odkryvu stavebního kamene. Dolování kamene má rovnČž nČkteré ménČ nápadné formy. Jedná se napĜ. o rozbíjení volnČ ležících kamenĤ, které se projevují stopami po širokých dlátech. Tímto zpĤsobem je napĜ. upraveno i „lože sv. Václava“, kde se dá jen tČžko rozhodnout, zda se jedná o nedotČžený zbytek pĤvodnČ vČtšího kamene nebo úmyslnou romantizující úpravu kamene, aby se více tvarem podobal „lehátku“. V okolí Libušiny vyhlídky ve svahu hradištČ nad zákolanskou návsí a na dalších místech pozorujeme vyhrabávání sutí, které se projevuje mČlkými, plochými depresemi. Naproti tomu zcela zanikly jámy po tČžbČ kĜídových vápencĤ na místČ zpracovávaných na pálení vápna na návrší u Holubic a nerozeznatelné jsou rovnČž podobné jámy, které mČly být pĜímo na budeþském hradišti. Uhelné doly (www.montanya.org). V údolí Zákolanského potoka smČrem ke KralupĤm nad Vltavou ležela ústí Ĝady štol uhelných dolĤ. Zaþátky dolování na Kladensku se vztahují právČ k Otvovickému údolí, kde bylo zaznamenáno dĤlní podnikání už v roce 1720. Uhlí bylo dobýváno velmi primitivním zpĤsobem. Do svahĤ otvovického údolí byly raženy chodby ve sloji, která zde vycházela na povrch a nakopané uhlí se vyváželo na koleþkách. Pro usnadnČní jeho dopravy byly chodby raženy s mírným stoupáním smČrem od jejich ústí.

148 Václav Cílek, JiĜí Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe

PĜed ústím štol se uhlí tĜídilo prohazováním na sítech. Po r. 1756 se otvovické doly staly nejvČtšími uhelnými doly ve stĜedních ýechách. V Otvovicích je zachován systém hald dolĤ Felix-Jan a František zarostlých první generací lesa. NejvČtší halda dolu Felix-Jan je nalezištČm pyritu a zkamenČlých zbytkĤ prvohorních stromĤ. Je kryta Ĝídkou bĜezinou odolávající silnČ kyselé pĤdČ a vyskytuje se zde vzácná houba hvČzdák vlhkomČrný (Astraeus hygrometricus). Halda splývá s okolím a tvoĜí v souþasné dobČ pozitivní hodnotu krajinného rázu. Staré cesty. V okolí budeþského hradištČ, ale i na celém Budeþsku je zachováno množství polních cest, nČkdy i úvozových, vzniklých vČtšinou už ve stĜedovČku, ale nČkteré mohou být ještČ starší. NapĜ. DĜetovická cesta vedla od akropole na Budþi pĜes návrší Týnice po náhorní plošinČ smČrem k DĜetovicím. Dnes je rozorána, ale její poþátek na Týnici a konec u DĜetovic je v terénu dobĜe patrný. Je zakreslena na všech starších mapách a je patrná jako tmavý široký pruh na snímcích leteckého mapování. Je možné, že má jako snadná spojnice nepĜekonávající žádné údolí ještČ pravČký základ. Obnova této cesty by zvýšila hodnotu rysu krajinného rázu. StejnČ hodnotná by byla i obnova dalších starých cest, blíže je o nich pojednáno v práci Cílek (2006). Zvýšilo by to estetickou, historickou i pĜírodní hodnotu krajinného rázu. Obnova starých cest je souþástí platných územních plánĤ nČkterých obcí, jejichž katastry zasahují do navrhovaného PĜP. Všechny staré cesty, úvozy, valy apod. lze vyhlásit jako archeologické památky. Je to práce pro archeology do budoucna. Terasování polí. Ve stĜedoþeské krajinČ bČžnČ nalézáme terasové úpravy svahĤ nČkolika generací. Na leteckých snímcích jsou tyto útvary dobĜe þitelné a poþetné. Zejména v okolí Budþe je výrazný systém terasových mezí. TvoĜí nápadný krajinný celek. Václavovo lože, osamČlý, umČle pĜitesaný kámen tvaru lĤžka v lese nad železniþní tratí v Zákolanech. V okolí je Ĝada buližníkových skalek (viz obr. 8 v barevné pĜíloze). Václavovo lože doplĖuje historickou charakteristiku krajinného rázu. Skalní defilé nad Kováry je tvoĜeno nČkolika vyššími buližníkovými skalkami, které umožĖují pČkný výhled na hradištČ, pod nimi leží suĢové pole a dál k jihu výrazný mrazový srub. Významná pĜírodní hodnota. ýediþové sloupky jako patníky na cestČ u nádraží v Zákolanech jsou pĤvodem ze Slánské hory. Je to zdánlivČ úplný detail, ale pĜedstavují jednu z posledních drobných technických památek tohoto typu ve stĜedních ýechách a je nutné je zde zachovat. Kovárské stránČ (obr. 7 v barevné pĜíloze) – chránČné území, tČsnČ za hranicí navrhovaného PĜP (ale již v PĜP Okolí OkoĜe). Lokalita se nachází na bývalé vinici a v sadech, význaþný je zejména výskyt hlaváþku jarního (Adonis vernalis) a další teplomilné a suchomilné flóry. Je zde i studijní plocha pro

149 BOHEMIA CENTRALIS 30 výzkum populaþní genetiky silenky nadmuté (Silene vulgaris) mezinárodního významu (Elansary et al. 2010) Koleþská stráĖ (též Katovka, U Katovky neboli Cikánská stráĖ) – silicifikované zlomové pásmo, botanická lokalita, v okolí drobné vĜesovištČ a kavylová louka. Výskyt smilu píseþného (Helichrysum arenarium) a bČlozáĜky liliovité (Anthericum liliago). Významná pĜírodní hodnota. Svah pod Budþí – bĜidliþná stráĖ k ústí DĜetovického potoka, algonkická bĜidlice. Lokalita je význaþná mnoha druhy teplomilných rostlin. V háji se vyskytuje vzácná houba chĜapáþ QuéletĤv (Helvella queleti). Významná pĜírodní hodnota. Svah od Budþe k údolí Týnického potoka – výskyt tĜí vzrostlých mahalebek (Prunus mahaleb), které by samy o sobČ mČly být vyhlášeny jako památné stromy; teplé kĜovinaté stránČ; ornitologicky a herpetologicky cenná lokalita. Významná pĜírodní hodnota. Kováry – skály v údolí proti Budþi. Lokalita teplomilné vegetace, roste zde napĜ. bČlozáĜka liliovitá (Anthericum liliago). Významná pĜírodní hodnota. Blevice – vysoké meze západnČ od první zatáþky silnice severnČ od obce. Lokalita pĜedstavuje jedno ze dvou známých nalezišĢ vzácného pelyĖku pontického (Artemisia pontica) v kladenském okrese a tvoĜí významné místo krajinného rázu. Spolu s alejí smČrem k Blevickému a Slatinskému rybníku vytváĜejí vysoké meze harmonické mČĜítko krajiny. Za rybníkem u Blevic navíc roste hlaváþek jarní. Okolí Blevic tvoĜí severozápadní okraj návrhu PĜP a má vysokou estetickou hodnotu krajiny. Otvovice 1 – výslunná stráĖ u polní cesty k obci ZemČchy. Lokalita významná hromadným výskytem þernohlávku velkokvČtého (Prunella grandiflora). Významná pĜírodní hodnota. Otvovice 2 – strmá stráĖ nad silnicí ve východní þ ásti obce. Lokalita teplomilné kvČteny, napĜ. pryšce sivého (Euphorbia sequieriana). Významná pĜírodní hodnota. Otvovická skála – chránČné území, skály s bohatou teplomilnou kvČtenou, napĜ. koniklec luþní (Pulsatilla pratensis), hlaváþek jarní (Adonis vernalis), ĜebĜíþek štČtinolistý (Achillea setacea), kĜivatec þeský (Gagea bohemica) (ŠpryĖar et Münzbergová 2006) nebo kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus). Významná pĜírodní hodnota. Studánky – pĜedevším je nutno pĜipomenout studánku Sv. Václava na JZ okraji obce Týnec; významná byla také studánka pod kaplí Sv. Gotharda u Holubic, jejíž obnova a údržba by byla žádoucí. Minice – Minická skála, chránČné území, spilitový svah s polštáĜovými lávami a teplomilnou kvČtenou. Významná pĜírodní hodnota.

150 Václav Cílek, JiĜí Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe

Obce se starou zástavbou, zejména DĜetovice, TrnČný Újezd, Slatina, Debrno, Koleþ a Holubice jsou architektonicky cenné a esteticky pĤsobivé. Dokládají historickou charakteristiku krajinného rázu a dotváĜejí prostorovou konfiguraci prvkĤ krajinné scény. Typické jsou robustní statky se sýpkami, které zpravidla tvoĜí pohledovou dominantu obcí, ale také drobnČjší zástavba domkĤ, které mají zejména ve svahovém terénu rozmanité pĜístavky, terasy, opČrné zídky apod., což pak ze vsi vytváĜí malebnou drĤzu navazujících staveb. PodobnČ cenné však po úpravČ mohou být staré prĤmyslové objekty, kterým je dnes ve svČtČ rovnČž pĜiznávána hodnota (napĜ. v Otvovicích a Zákolanech). PrĤmyslové objekty dotváĜejí historickou charakteristiku krajinného rázu a dají se hodnotit také jako kulturní dominanta krajiny, byĢ nijak starobylá. Kostely, kaple a hĜbitovy jsou v obcích pĜipomínkou toho, co snadno nepomíjí, ale i toho, co už dávno minulo. ZvlášĢ významný je zejména budeþský kostel Sv. Petra a Pavla a rotunda v Holubicích. Na Budþi studoval Sv. Václav, pobývala zde Drahomíra a údajnČ i Krok. Toto zvlášĢ významné místo je spojeno se vznikem þeské státnosti. Na Budþi je pohĜben mj. slavný þeský buditel, pedagog a vČdec Karel Slavoj Amerling. Další velmi dĤležitou románskou stavbou je kostel narození Panny Marie v Holubicích s cennými gotickými nástČnnými malbami. Estetickou hodnotu krajiny zvyšuje již na samém okraji navrhovaného PĜP kostel na návrší v DĜetovicích (obr. 12 v barevné pĜíloze). TvoĜí zároveĖ i zdaleka viditelnou kulturní dominantu krajiny. Okraj parku by mČl procházet zbytkem tzv. královské cesty z Velvar do Prahy kolem kapliþky Sv. Gotharda nedaleko Holubic. Památný je i barokní kostelík Narození Sv. Jana KĜtitele v ZemČchách a gotický kostelík Sv. Jakuba vČtšího v Minicích. Esteticky zvlášĢ pĤsobivé je panorama Slatiny s obrovským pozdnČ barokním statkem na místČ bývalé tvrze nad obcí. ÚdajnČ je tento statek urþen k demolici. Vznikla by tak nenávratná škoda. Židovský hĜbitov v Blevicích. KulturnČ cenný hĜbitov pravdČpodobnČ vznikl v prvé polovinČ 17. století, nejstarší þ itelný náhrobek je z roku 1720. Zachovalo se na nČm asi 300 náhrobkĤ barokního a klasicistního typu. Hrobnický domek dnes slouží jako rekreaþní chalupa, což je dobrý pĜíklad netradiþního soužití starých a nových historických vrstev. Hrobová jáma na Týnici. Hromadný hrob desítek mužĤ dosud neobjasnČného pĤvodu a stáĜí. V každém pĜípadČ se jedná o významné pietní místo. Minické hradištČ. HradištČ patrnČ z doby halštatské se nachází nad údolím Rusavky (t. Holubický potok) poblíž Minic. Patrné jsou jen valy. Voda se údajnČ do hradištČ pĜivádČla z pramene pod kapliþkou Sv. Gotharda. Další památná místa. Údolí táhnoucí se od zĜíceniny hradu OkoĜ (obr. 10 v barevné pĜíloze), pĜes Kovárské údolí a staroslavnou Budeþ až do Zákolan, je

151 BOHEMIA CENTRALIS 30 místem zrodu moderní þeské krajinomalby. Ateliér profesora pražské Akademie výtvarných umČní Julia MaĜáka sem pravidelnČ zajíždČl v prĤbČhu celých 90. let 19. století. Tato oblast v sobČ ideálnČ spojovala klíþová témata 19. století: národní identitu (Budeþ jako základ þeské státnosti), náboženství (Sv. Václav a jeho tradice v þ eské spoleþnosti), vzdČlanost (Karel Slavoj Amerling a jeho Budeþská škola), historie (zĜícenina hradu OkoĜ – obr. 10 v barevné pĜíloze), krajina (OkoĜské údolí, Kovárské stránČ atd.), prĤmysl (Zákolany – nové továrny, Otvovice – haldy po tČžbČ uhlí), sociální otázky (Ladislav Zápotocký – Budeþský a dČlnické hnutí v této lokalitČ). V prĤbČhu 90. let zde vznikly první þistČ impresionistické obrazy, které jsou dodnes jedním z klíþových pilíĜĤ þeského moderního malíĜství. Mezi žáky MaĜákova ateliéru patĜili napĜ. Antonín Slavíþek, František Kaván, Otakar Lebeda a Alois Kalvoda. PoslednČ jmenovaný malíĜ na MaĜákovu školu ubytovanou v Zákolanech vzpomíná a popisuje dojmy, které na ni tento kraj uþinil. V þeském moderním krajináĜství neexistuje jiné místo, které by se takovým zpĤsobem vrylo do jeho tváĜe. Pozoruhodné není jen množství obrazĤ a kreseb, které zde vznikly a jejich vysoká umČlecká kvalita, ale zejména fakt, že toto místo fascinovalo celou generaci umČlcĤ, jejichž tvorba je dodnes obdivována a vysoce cenČna. Zákolany: rodištČ spisovatele a politika Antonína Zápotockého, bydlištČ žurnalisty a dČlnického aktivisty Ladislava Zápotockého. Otvovice: souþasnou kulturní vrstvu reprezentuje místní rodaþka zpČvaþka Lucie Bílá. Slatina: Z významných osobností se ve SlatinČ narodil r. 1836 vlastenecky orientovaný katolický knČz – dČkan slánský – Josef Kandler, kameník František Kdýr (pomník Josefa Jungmanna v blízké Olovnici), podnikatel a vynálezce František Beneš a akademický malíĜ Jaroslav Brožovský. Debrno: rodištČ þeského hudebního historika a pĜítele BedĜicha Smetany Josefa Srba-Debrnova.

Biodiverzita a ochranáĝsky cenné druhy živoÿichĥ

ZámČr vytvoĜit PĜP Budeþsko podporují i výsledky faunistického výzkumu, který dokazuje pĜekvapivou druhovou rozmanitost této pozoruhodné oblasti stĜedoþeské krajiny. Biodiverzita (druhová rozmanitost) je vázána na mimoĜádnČ rozvinutou geodiverzitu a to jak ve smyslu, že území je tvoĜeno souborem vápnitých, intermediárních i kyselých ploch (vápnité pískovce, vulkanity, buližníky), tak i ve smyslu morfologické þlenitosti, kdy blízko vedle sebe mohou existovat jak vyprahlé skalky a bývalá vĜesovištČ, tak i údolní mokĜady. Ptactvo – jen v okolí Zákolan bylo zjištČno pĜi jediné exkurzi 53 druhĤ ptákĤ (Žćárek, 2006). Zavadil (nepublik.) zde zjistil navíc i výskyt vzácnČjších druhĤ, napĜ. luĖáka þerveného (Milvus milvus), jestĜába lesního (Accipiter gentilis), krahujce obecného (Accipiter nisus), datla þ erného (Dryocopus martius) a sluky lesní (Scolopax rusticola). Na Budeþsku hnízdí ptáci typiþtí pro

152 Václav Cílek, JiĜí Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe zachovalé pĜírodní prostĜedí, napĜ. krutihlav obecný, cvrþilka zelená a cvrþilka Ĝíþní, Ģuhýk obecný, konipas horský, slavík obecný, sedmihlásek hajní, lejsek šedý, rákosník zpČvný, žluna zelená a žluva hajní. Bývá pozorován i ledĖáþek Ĝíþní, krkavec velký a volavka popelavá. OpakovanČ byl pozorován i dudek chocholatý. Plazi a obojživelníci – v oblasti je hojný slepýš kĜehký (Anguis fragilis) a ještČrka obecná (Lacerta agilis), podél vodoteþí užovka obojková (Natrix natrix). NejvzácnČjším plazem v oblasti je užovka hladká (Coronella austriaca), která se vyskytuje v okolí Kovár a pĜímo na Budþi. Všichni zjištČní plazi patĜí mezi zvláštČ chránČné živoþichy. V zájmovém území bylo dále zjištČno šest druhĤ obojživelníkĤ. Ropucha obecná (Bufo bufo) je v souþasné dobČ nejhojnČjším druhem žáby. DĜíve to byla ropucha zelená (Bufo viridis), ta však v posledních deseti letech mizí. Skokan hnČdý (Rana temporaria) v oblasti také rapidnČ ubývá. Skokan skĜehotavý (Rana ridibunda) žije v regionu na více místech stále dosti bČžnČ. ýolek obecný (Triturus vulgaris) byl pozorován jen v okolí DĜetovic a kuĖka obecná (Bombina bombina) nebyla zjištČna po roce 1989. Území trpí úbytkem extenzivnČ obhospodaĜovaných vodních ploch. Bylo by žádoucí je obnovit. Bezobratlí – v Zákolanském potoce dosud žije silná populace raka kamenáþe (Austropotamobius torrentium), který byl až donedávna považován za výhradního obyvatele þistých vod a jednoho z našich nejohroženČjších živoþichĤ. NovČ zde byl zaznamenán také rak Ĝíþní (Astacus astacus). Potok byl vyhlášen jako EVL (evropsky významná lokalita v rámci soustavy NATURA 2000) právČ pro raka kamenáþe. V oblasti navrhovaného PĜP se vyskytují i velcí vzácní brouci jako roháþ obecný (Lucanus cervus) nebo tesaĜík obrovský (Cerambyx cerdo). Jejich larvy potĜebují k životu odumírající staré duby, což dosvČdþuje zachovalost starých porostĤ. RozšíĜil se tu i zlatohlávek Oxythyrea funesta, který byl ještČ pĜed 20 lety považován za vyhynulého. Z motýlĤ se bČžnČ vyskytují napĜ. pĜástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria), dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) aj. Byly pozorovány i vzácnČjší druhy jako batolec duhový (Apatura iris) nebo perleĢovec stĜíbropásek (Argynnis paphia). V celé oblasti jsou pomČrnČ hojné þ tyĜi druhy þ melákĤ spolu s jejich sociálním parazitem paþmelákem cizopasným (Psithyrus rupestris). Na nČkolika lokalitách (napĜ. ZemČchy) byl zaznamenán výskyt vzácného pavouka sklípkánka pontického (Atypus muralis). (PodrobnČjší faunistické údaje jsou uvedeny ve sborníku Budeþ 1100 let II. PĜíroda – krajina – þlovČk.) MokĜadní biotopy u ZemČch jsou významnou ornitologickou lokalitou s pestrým druhovým složením. V rozsáhlých rákosinách v místČ nČkdejších rybníkĤ hnízdí napĜ. poþetná populace rákosníka zpČvného (Acrocephalus

153 BOHEMIA CENTRALIS 30 palustris), 5–8 párĤ chĜástala vodního (Rallus aquaticus) a 2 až 3 páry pochopa rákosního (Circus aeruginosus). Rozsáhlé rákosové plochy jsou významným nocovištČm napĜ. kriticky ohroženého druhu strnada luþního (Miliaria calandra). Protahují zde i vzácné druhy jako cvrþilka slavíková (Lucustella luscinioides) a modráþek stĜedoevropský (Luscinia svecica cyanecula). PĜi okrajích lokality hnízdí slavík obecný (Luscinia megarhynochos) a na okolních stráních bramborníþek þernohlavý (Saxicola torquata). Magnetem pro ptáky z okolí je ornitology udržované napajedlo (potĤþek – pravobĜežní pĜítok Knovízského potoka). Druhová skladba ptákĤ je zde tedy výraznČ jiná než v údolí Zákolanského potoka. Vzácné druhy rostlin. Na Budeþsku roste (nebo v nedávné minulosti rostlo a souþasný výskyt není znám) pĜes 50 ohrožených druhĤ rostlin. Valnou vČtšinou jsou to druhy skal a stepních strání, tedy teplomilné a suchomilné druhy, jejichž výskyt je omezen na nejteplejší pĜirozená stanovištČ, jakých je dnes na našem území minimum a stále ubývají. Z nejvzácnČjších jsou to napĜ. kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), þesnek tuhý (Allium strictum), kostival þeský (Symphytum bohemicum) a hlaváþek jarní (Adonis vernalis). Vyskytují se zde i nČkteré vzácné polní plevele (hospodáĜsky ovšem zcela neškodné) jako šklebivec pĜímý (Misopates orontium), který byl kdysi doložen od obce ZemČchy, ale v regionu byl opakovanČ pozorován i v souþasné dobČ. Druhy rostlin na Budeþsku nepĤvodní, ale zdomácnČlé. Tyto druhy reprezentují nejmladší vrstvu imigrací. NČkterým z nich je vhodné již pĜiznat domovské právo, tĜebaže jejich ochranný statut bude vždy nízký a naopak mnohde bude vhodné tyto vitální druhy odstraĖovat. Jsou to zejména trnovník akát (Robinia pseudo-acacia), štČtiþka srstnatá (Virga strigosa) a bČlotrn statný (Echinops exaltatus). Akáty a akátiny se staly typickým prvkem v údolích Budeþska. Akát se dnes þ asto oznaþuje jako druh pro pĜírodu nebezpeþný, cizorodý apod., z PĜP je však témČĜ neodstranitelný a navíc zde má svou kulturní historii. Severní okolí Prahy je ve stĜední EvropČ klasickým územím pČstování akátu, akát je zde svého druhu kulturní památkou. Akátiny zde byly vysazovány na skalnaté svahy, bezlesé alespoĖ posledních tisíc let, akát je zde tedy skoro stejnČ nepĤvodní, jako domácí druhy dĜevin. Je tedy vČtší dĤvod akát aspoĖ místy udržet, než jej z PĜP systematicky odstraĖovat. VišeĖ mahalebka (Prunus mahaleb) je jihoevropský druh višnČ, jinde v ý echách vzácný, na Budeþsku však velmi hojný a dávno zdomácnČlý. PČstoval se patrnČ pro plody, kterými se dobarvovalo víno. Uvažovalo se dokonce o tom, že je v severním okolí Prahy druhem pĤvodním, ale pravdČpodobnČjší je jeho pČstování a postupné zplanČní. Mahalebka se stala typickým druhem Budeþska. ŠtČtiþka srstnatá (Virga strigosa) je dalším pĜistČhovalcem, typickým pro celé Kladensko a velmi zde hojným. BČlotrn statný (Echinops exaltatus) je vysoký modĜe kvetoucí „bodlák“ hojný mezi Otvovicemi a Minicemi. Je pĜíkladem právČ invadujícího druhu, pravdČpodobnČ jako pozĤstatek dĜívČjšího pČstování v zahradách.

154 Václav Cílek, JiĜí Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe

Závčr

Ve stĜedních ýechách existuje nČkolik pĜíkladĤ dobĜe zachovaných kulturních krajin s ještČ pravČkým základem. PatĜí mezi nČ napĜ. Hostomická kotlina pod HĜebeny, KouĜimsko a okolí Budþe. Všechna tato místa jsou sice obklopena lidskými sídly a zemČdČlskou krajinou, ale boky místních kopcĤ a zejména skalnatá údolí hostí mozaiku stanovišĢ s bohatou flórou a faunou. Nejedná se však jenom o seznam ohrožených druhĤ, ale o samotný ráz krajiny, která má v nČkterých partiích pĜedindustriální nebo ranČ industriální charakter. Tyto územní celky jsou v souþasné dobČ silnČ ohroženy zejména špatnČ naplánovanou suburbanizací a promČnou v amorfní plochy nové výstavby postupnČ pĜiþleĖované k Praze. Kulturní význam oblasti zejména mezi OkoĜí a Budþí je znaþný hlavnČ ve dvou þasových Ĝezech – v období vzniku samostatného þeského království v 10. století a v období národního obrození v 19. století. Tehdy se díky poutím a táborĤm lidu na Budþi i þinnosti krajináĜĤ MaĜákovy školy stala zdejší krajina jedním ze základĤ þeské moderní identity. Základní ráz území je urþen místy skalnatými údolími místních potokĤ, které mĤžeme vnímat jako menší analogie vltavského údolí, jehož nivní þást však na rozdíl od Budeþska byla zcela pĜetvoĜena úpravami Ĝeky a zástavbou nivy. StĜedoþeská krajina obecnČ pĜedstavuje na rozdíl od napĜ. Pošumaví þi Podkrkonoší opomíjený fenomén. PĜi detailnČjším pohledu ve zdánlivČ zcela pĜetvoĜené krajinČ nalézáme neobvykle bohatý ekosystém vázaný na silnČ vyvinutou geodiverzitu. PĜedpokládáme, že význam této krajiny bude do budoucnosti širší veĜejností teprve rozeznán. Tento proces již zaþal napĜ. vytváĜením frekventovaných cyklotras. Považujeme proto za potĜebné, aby celkový ráz krajiny byl chránČn alespoĖ v rámci navrženého pĜírodního parku. Navrhovaný PĜP OB park je pĜ edevším ochranou krajinného rázu pĜed rušivými zásahy do krajiny (satelitní výstavba, rozsáhlé liniové stavby, sklady a s tím spojená zvýšená doprava). Ale zámČr v žádném pĜípadČ nebrání bČžnému rozvoji obcí spojenému s Ĝízenou výstavbou v intravilánu i v extravilánu. Cílový stav mĤžeme vyjádĜit jako malebnou, hospodáĜskou krajinu, v níž lidská sídla funkþnČ i esteticky doplĖují hodnotné pĜírodní prostĜedí. Až bude samospráva a státní správa zvažovat, zda pĜijmout þi nepĜijmout urþité celky krajiny þ i obce do návrhu PĜP Okolí Budþe, dovolujeme si pĜipomenout na úplný závČr slova historika prof. Otto Urbana, který je pohĜben rovnČž na Budþi: „Jsme-li obráceni jenom do minulosti a vnímáme jen minulost a myslíme v minulostních pojmech, anebo naopak plánujeme-li jen budoucnost, vidíme-li jen rozmČr budoucnosti, tak se mĤžeme snadno dostat do situace, kdy ztratíme normální pĜirozenou pĤdu pod nohama“.

155 BOHEMIA CENTRALIS 30

Podčkování

Tato práce vznikla za pĜispČní projektu MŽP SP/2d1/141/07 „Rekultivace a management nepĜírodních biotopĤ v ýR“, dále pak obcí Zákolany a Holubice, mČsta Kralupy nad Vltavou a pĜedevším Statutárního mČsta Kladna.

Literatura

Baše M. a Cílek V. (2006): Krajina domova v dobČ rozpadu mČsta a pĜemČny venkova. – PĜíloha þasopisu VeĜejná zpráva 19/06, Praha, p. I–XII. Blažíþková-Horová N. (ed.) (1999): Julius MaĜák a jeho žáci. – Praha. Cílek V. (2006): Krajina v okolí Budþe: reliéf, pamČĢ a hodnota. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 38–62. Dobeš V. (2006): Pohled na rozvoj z budeþské perspektivy. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 218–236. Elansary H. O., Muller K., Olson M. S., Štorchová H. (2010): Transcription profiles of mitochondrial genes correlate with mitochondrial DNA haplotypes in a natural population of Silene vulgaris. – BMC Plant Biology 10: 11. Gojda M. (2000): Archeologie krajiny. Vývoj archetypĤ kulturní krajiny. – Academia, Praha, 238 p. Hadaþ E. (1982): Krajina a lidé. Úvod do krajinné ekologie. – Academia. Praha, 152 p. Hniliþka P. (2005): Sídelní kaše. Otázky k suburbánní výstavbČ rodinných domĤ. – ERA. Brno, 131 p. Hruška E. (1945): PĜíroda a osídlení. Biologické základy krajinného plánování. – Knihovna „Architektury“, 152 p., Praha. Hruška E. (1946): Krajina a její soudobá urbanizace. – B. Pyšvejc, Brno, 64 p. Hulíková V. (2009): Otakar Lebeda (1877–1901). – Praha. Kolektiv (1930): ýeskoslovenská vlastivČda. – Díl I. PĜíroda. –Sfinx, 640 p., Praha. Kolektiv (2000): Téma pro 21. století. Kulturní krajina, aneb proþ ji chránit? – MŽP, 243 p. Krinke L. (2006): HerbáĜové sbČry pana Antonína Roubala v okolí Budþe. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 88–96. KuchyĖka Z. (2005): Minulost skrytá v hlubinách. – In: KuchyĖka Z. (red.): Budeþ 1100 let /905– 2005/. I. Archeologie a historie: 11–22. Ložek V. (2006): Okolí Budþe v nejmladší geologické minulosti. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 29–37. Ložek V. et al. (2006): Návrh na vytvoĜení pĜírodního parku Budeþ. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 352–353. Ložek V., Kubíková J., ŠpryĖar P. a kol. (2005): StĜední ýechy. ChránČná území ýR XIII. – AOPK ýR, EkoCentrum Brno, 902 p., Praha. Morkes (2005): Karel Slavoj Amerling a budeþská tradice v þeském školství. – In: KuchyĖka Z. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. I. Archeologie a historie: 142–147. Mourek J., Zavadil V., Fischer D., Štambergová M., Hoffmannová K. (2006): Dva druhy rakĤ v Zákolanském potoce. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 146–164. Prach K. a kol. (2006): Botanika a ekologie obnovy. – Zprávy ýeské botanické spoleþnosti, Materiály 21: 1–254. Praha. Sádlo J. (2006): Složitá cesta z Libušína na Budeþ a zpátky pĜes Pchery, Theodor, Brandýsek, Zákolany, Stehleþeves, Švermov a Mayrovku þili Trvale udržitelná suburbie. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 184–203. Sláma J. (2005a): Budeþ v dobČ vlády prvních pĜemyslovských knížat. – In: KuchyĖka Z. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. I. Archeologie a historie: 47–69. Sláma J. (2005b): Kníže sv. Václav a jeho tradice v þeských dČjinách. – In: KuchyĖka Z. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. I. Archeologie a historie: 121–141.

156 Václav Cílek, JiĜí Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe

ŠpryĖar P., Münzbergová Z. (2006): PĜírodovČdná vycházka do údolí Zákolanského potoka. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 113–138. Štorch P. (2006): Širší okolí Budþe v geologické minulosti. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 8–28. Tomeš J. M. (1996): Pohled na þeské krajináĜství let 1890–1910. – UmČní 44: 374–390. Urban O. M. (2003): Z OkoĜe pĜes Kováry do Zákolan. – Posel z Budþe, 20: 2–7. VavĜín M., VavĜínová O. (2006): Budeþ a okolí z hlediska zpracování územního plánu pro obec Zákolany. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 213–217. Veselý J. ed. (1954): Ochrana þeskoslovenské pĜírody a krajiny II. – NýSAV, 705 p., Praha. Vorel I., Bukáþek R., MatČjka P., Culek M., Skleniþka P. (2004): Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, þinnosti nebo zmČny využití území na krajinný ráz. – Msc., 21 pp. [depon. in OŽP MČÚ Kladno] Wittlich P. (1982): ýeská secese. – Odeon, Praha. ZachaĜ M. (2002): MaĜákova škola. – Praha. Zavadil V. (2006a): Obojživelníci okolí Budþe. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905– 2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 165–167. Zavadil V. (2006b): Plazi okolí Budþe. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 168–170. Zavadil V., Baier J. (2006): Vzácné houby okolí Budþe. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 139–143. Zavadil V., Brejška M., Brejšková L. (2006): Avifauna vodních nádrží na DĜetovickém potoce. – In: Štorchová H. et al. (red.): Budeþ 1100 let /905–2005/. II. PĜíroda, krajina, þlovČk: 175–180.

Dodatek Sociologická východiska ochrany a ĝízeného rozvoje Budeÿska. Navrhujeme PĜírodní park Okolí Budþe. Cílem návrhu je zachovat pĜírodní, estetické, kulturní a sociální hodnoty Budeþska, ale pĜitom nebránit takovému jejich vývoji, které dosavadní hodnoty neniþí, ale dále je tvĤrþím zpĤsobem rozvíjí a promČĖuje. Návrh se tedy chce na jedné stranČ vyhnout omezením plynoucím z intenzivnČjších forem územní ochrany pĜírody, ale na druhou stranu nechce pĜipustit zniþení této krajiny její neĜízenou exploatací nebo i její systematickou a zámČrnou pĜemČnou v standardní Ĝ adovou souþást vznikající pražsko-kralupsko-kladenské mČstské aglomerace. PĜedkládaný návrh v oblasti rozvoje spoleþnosti v daném území vychází z analýzy, kterou zdokumentoval Dobeš (2006) na základČ výsledkĤ projektu strategického plánování, realizovaného mČstem Kladnem v roce 2003. Jako základní dvČ promČnné budoucího vývoje oblasti Kladenska (vþetnČ celé oblasti mezi Kladnem, Kralupy a Prahou) byly identifikovány: (a) výkonnost místní ekonomiky, která urþuje kupní sílu obyvatel a možnost investovat do dalšího rozvoje v regionu i mimo nČj (b) soudržnost místní komunity, která urþuje množství sociálních vazeb, identitu obyvatel (napĜ. jako „lokální/regionální patriotismus“) a míru jejich ochoty uvažovat o místní krajinČ jako o hodnotČ a angažovat se v její ochranČ i rozvoji.

157 BOHEMIA CENTRALIS 30

Na základČ tohoto rozlišení byly urþeny þtyĜi hraniþní vývojové scénáĜe, které se liší vysokou respektive nízkou hodnotou obou zmínČných faktorĤ. Tyto scénáĜe mapují krajní možnosti, mezi nimiž se bude vývoj oblasti pohybovat. Oznaþení scénáĜĤ je úmyslnČ metaforické a nadsazené, aby dobĜe vystihlo dĤsledky pro krajinu a spoleþnost. I. Spálená zemČ. Tento scénáĜ je pĜíbČhem malé soudržnosti komunity a ekonomického propadu. Ke vzniku tohoto stavu vedou špatné vztahy a nedĤvČra mezi lidmi, ztráta hodnot, úpadek vzdČlávání, špatné hospodaĜení, zadlužování, populismus a korupce. Spálená zemČ ve svém závČru znamená všestranný úpadek i násilí. Krajina mezi Kladem a Prahou se stává spoleþensky, ekonomicky i esteticky podĜadným pĜechodovým územím, mČstskou periferií využitelnou jen díky sílící koncentraci ve všech ohledech podĜadných aktivit jako je napĜ. skládkování. II. Klondike. Tento scénáĜ je pĜíbČhem malé identity a slabé soudržnosti komunity, ale výkonné místní ekonomiky. Je pĜíbČhem ekonomického rĤstu za každou cenu, prosazení osobních zájmĤ na úkor druhých, a opČt i korupce a nedĤvČry mezi lidmi. Kladensko ekonomicky prosperuje pod pĜívalem nových investic. Ze zón ekonomického rozvoje jsou vytČsĖováni starousedlíci, kterým chybí pocit bezpeþí anebo síĢ finanþnČ dostupných služeb. V závČru pĜíbČhu scénáĜe se Kladno stává souþástí Prahy. ÚmČrnČ k rĤstu mČstské aglomerace ztrácejí menší celky jako Budeþsko (ale pak i Kladno samo) svou autonomii a identitu, stávají se pouhou souþástí velkomČsta, jeho vnČjší þtvrtí neboli exurbií. III. Prosperita. Tento scénáĜ je pĜíbČhem silné místní identity a soudržnosti pĜi výkonné místní ekonomice. PodobnČ jako ve scénáĜi Klondike je rychlého ekonomického rĤstu dosahováno masivními investicemi do infrastruktury a podnikání, investice ale respektují zájmy komunity vþetnČ ochrany životního prostĜedí. Na Kladensko se daĜí v rámci strategického partnerství s pĜedními svČtovými podniky a univerzitami pĜilákat vývoj a výrobu špiþkových technologií. DĤraz je kladen na kvalitní celoživotní vzdČlávání, podporován je i spolkový život a služby pro znevýhodnČné obþany. Rozvíjí se polycentrická struktura mČsta i regionu a jsou tak posilovány místní komunity. ScénáĜe Klondike i Prosperita není obtížné sestavit, protože dobĜe zapadají do souþasných politik vlivných zájmových skupin. IV. Pohoda. Tento scénáĜ je pĜíbČhem silné místní identity a soudržnosti pĜi málo výkonné místní ekonomice. Pohoda má nČkteré poþáteþní trendy shodné se scénáĜem Spálená zemČ. NepĜíznivý vývoj komunitu semkne a Kladensko se stává sice ekonomicky „chudším“ regionem, ale v nČmž je zároveĖ díky soudržnosti komunity paradoxnČ dosahována vysoká kvalita života. Výraz „chudší“ je nutné chápat jen v kontextu této doby, která za „bohatší“ území považuje ty oblasti, kde vznikají nové, zdánlivČ honosné stavby. Ve skuteþnosti

158 Václav Cílek, JiĜí Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe je Ĝada tČchto objektĤ postavena ménČ kvalitnČ, takže v mČĜítku dalších dvaceti let mĤžeme být konfrontováni s úplnČ opaþným stavem, kde opravené a svému úþelu navrácené stĜedy sídel budou obklopené pustnoucími suburbiemi s dosluhujícími inženýrskými a komunikaþními sítČmi. Plánovaná rozhodnutí i události, které pĜicházejí, lze podle pĜevažujících tendencí pĜiĜazovat jednotlivým scénáĜĤm. Jak se již nyní ukazuje, bude nutno do budoucna s každým z tČchto scénáĜĤ poþítat, tĜebaže patrnČ žádný nenastane ve své extrémní podobČ na celé ploše Budeþska. Jednotlivé scénáĜe se totiž uplatĖují spíše mozaikovitČ a mohou se lišit napĜ. v rĤzných obcích rĤznČ podle aktivit zastupitelstva nebo vlastníkĤ, ale i podle celospoleþenských vlivĤ, které nelze snadno z nižší úrovnČ ovlivnit. Za nejménČ pravdČpodobný lze pokládat scénáĜ Spálená zemČ, pĜesto lze najít i pĜíbČhy a úseky krajiny vystihující tendence tohoto scénáĜe. NapĜíklad devastace zámku s hospodáĜskými budovami v Kolþi zaþala už v dobČ, kdy tu byl státní statek. A pokraþovala po roce 1990, kdy se komplex stal zástavou za nesplácený úvČr. (Ke scénáĜi Spálená zemČ smČĜují i plány na zástavbu u Holubic, Kolþe a ve SlatinČ.) ZámČr PĜP Okolí Budþe má posílit místní soudržnost, identitu a identifikaci obyvatel se svou krajinou, a tím snížit riziko degradace hodnot oblasti (scénáĜe Spálená zemČ a Klondike). Dále poþítá s možností vzestupu ekonomické síly (scénáĜe Klondike a Prosperita). VĤþi této možnosti je zámČr flexibilní, aþkoli ji nepokládá za nezbytnou podmínku. Za optimální pokládá vývoj blízký scénáĜi Pohoda s možností pružných pĜechodĤ ke scénáĜi Prosperita. Prakticky to znamená, že nechce plošnČ konzervovat souþasný stav nebo jej ochranou pĜírody vracet do dávno minulého stavu tradiþní venkovské krajiny, ale je pĜipraven reagovat na vývoj krajiny a urbanismu v celé oblasti mezi Prahou a Kladnem.

Pĝíklady a inspirace z okolí Prahy

Dají se uvést pĜíklady dobĜe fungující pĜímČstské krajiny v okrajových þástech Prahy a pražského okolí. PĜírodní park Okolí OkoĜe vzhledem k jeho blízkosti není potĜeba blíže pĜedstavovat. Stojí za povšimnutí, že jeho vznik rozhodnČ neznamenal nČjaké ochromení oblasti pĜísnými ochranáĜskými pravidly, ale naopak pĜinesl rozvoj rekreace a turistiky, což dČlá obcím dobrou reklamu, pĜináší jim to finance a zároveĖ to do budoucna pro místní obyvatele vytváĜí pĜíjemné životní prostĜedí. A naopak, novodobá zástavba mimo PĜP, aĢ již vilek, sídlišĢ þi anonymních hal turisty pouze odrazuje a region upadá. Prokopské údolí na jihozápadním okraji Prahy je dnes obklopeno sídlišti z obou stran, pĜitom samo je chránČno (vČtšinou jako rezervace). Údolí je intenzivnČ využíváno z rekreaci zejména lidmi z okolních sídlišĢ. PĜi tak velké návštČvnosti byly obavy, že bČhem nČkolika let nastane znaþný pokles druhového bohatství, objeví se odpadky apod., a tím klesne kvalita

159 BOHEMIA CENTRALIS 30 prostĜedí. PĜesto území stále – po cca 15 letech – má vysokou kvalitu a pĤsobí dojmem pĜírodní oázy. Není to pĜímČstí, je to ostrov venkovské krajiny. Z Hluboþep, dĜíve nepĜíliš udržované vesnice na periferii, se stalo centrum spojující sídlištČ na obou stranách údolí. Jedním z projevĤ je napĜ. úroveĖ restaurací a podobných zaĜízení. Staré a tradiþní hospody v obci zĤstaly, tradici si nepotĜebují dokazovat pĜestavbami a jak místní, tak výletníci to tak chtČjí. ZároveĖ vznikla široká škála nových podnikĤ, což odpovídá rĤznorodé klientele (od pizzerie po jednoduché a tím oblíbenČjší obþerstvení pro výletníky). Oproti tomu samotná sídlištČ v okolí mnohde stále pĤsobí nezabydlenČ a nevybavenČ, s výjimkou stanic metra jsou skoro bez obchodĤ a bez kultury. Niva Vltavy mezi Libní a PodhoĜím, pĜípadnČ na opaþném bĜehu mezi Holešovicemi a Podbabou byla dlouho bez vČtšího využití. Teprve povodnČ jednoznaþnČ ukázaly, že využití musí být hlavnČ rekreaþní, protože na intenzivní zástavbu není pomyšlení. Osou území je nyní asfaltovaná cyklostezka po obou bĜezích, Vltavu pĜekonává po lávce u ZOO, pak pokraþuje a v PodbabČ je pĜívoz, na oba konce stezky navazuje metro, kde lze pĜepravit bicykl. Území vzniklo spontánní souþinností nezávislých aktivit, výsledkem je pestrá krajina oživená množstvím atrakcí a zajímavých míst. Je zde k vidČní tréning kanoistĤ, jinde mají konČ a u nich hospodu, je tu park Stromovka, tenisové kurty, naproti je ZOO a za ní rezervace se skalní vegetací. PĜitom je to vlastnČ úzký pruh kolem Ĝeky, tČsnČ okolo bydlí lidé, ale provoz kolem Ĝeky se jich nedotýká, pokud tam sami nejdou sportovat nebo na procházku. Sám pĜíklad je samozĜejmČ nepĜenosný, ale ukazuje, že k pestrému i ekonomicky výnosnému využití území staþí podchytit a vhodnČ smČrovat zájem podnikatelĤ i veĜejnosti. BuštČhrad a jeho okolí tvoĜí bohužel pĜíklad opaþný. SmČrem na ýíþovice, Bouchalku, Vrapice, HĜebeþ i Kladno je mČsto obestavČno novou nekoordinovanou zástavbou; nČkde vznikají domy bez ladu a skladu. SmČrem k Lidicím vidíme jen chátrající zemČdČlské objekty, kde se mj. konají i nechvalnČ známé buštČhradské trhy a autosalon. Ze všech ostatních stran pole bez polních cest, ze západní strany oplocená povČstná BuštČhradská halda a oplocený závod POLDI. Zástavbou není (zatím?) BuštČhrad obklopen smČrem k Libochoviþkám, ale tady je zase krajina rozĢata dálnicí Praha–Slaný a pohledovČ zneþištČna trojím vedením elektrického napČtí. Není kam jít do okolí, v mČstČ samém rovnČž. Ani Muzeum Oty Pavla, ani nároþná oprava zámku BuštČhrad odĜíznutý ze všech smČrĤ prostČ nespasí. A to ještČ hrozí zbourání jedné z historických dominant mČsta – barokního pivovaru. VČtšina obþanĤ je tím pobouĜena, ale ne všichni. Panují zde zjitĜené vztahy. Ale Ĝ adoví obþané nemohou nic dČlat: zájmy soukromé zahraniþní firmy lze tČžko ovlivnit a mĤže zde vznikat scénáĜ „Spálené zemČ“.

K tomuto pĜíspČvku patĜí barevné obrazové pĜílohy þ. 6–13.

Recenzovali: Prof. RNDr. Pavel KováĜ, CSc. Mgr. Lukáš Krinke

160 Bohemia centralis, Praha, 30: 161–174, 2010

Dynamika xerofilních trávníkĥ na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení emisemi cementárny v Lochkovč Dynamics of xerophilous grassland on calcareous slopes in Radotínské údolí, Prague: impact of cement factory in village Lochkov

Jarmila Kubíková

Agentura ochrany pĜírody a krajiny, stĜedisko pro Prahu a StĜedoþeský kraj, U Šalamounky 41, CZ-158 00 Praha 5; e-mail: [email protected]

ŵ Abstract. Impact of calcareous dust emitted from a cement factory was studied on two grassland plots situated (1) in close vicinity of the plant, and (2) at a short distance lacking the pollution. Observations were repeated since 1977. The xerophilous grassland exposed to the pollution was seriously damaged, and its species diversity was twice as low as that of the compared intact plot. The species present reacted differently: frequency of Anthericum liliago and Euphorbia cyparissias increased, while frequency of Potentilla arenaria, Thymus praecox, Carex humilis and Bothriochloa ischaemum evidently decreased. In the period 1990 to 1992, the technology of the factory was innovated and the plots were checked again in 2010. On the damaged plot, increasing species diversity was recorded and several species previously absent, for instance Stipa capillata, appeared newly; the frequency of many earlier damaged species, such as Carex humilis and Sesleria caerulea, increased considerably. In the intact control plot several species reacted to recent climatic extremes, namely to the drought or frost causing some changes of the population density. Namely the dwarf shrubs Potentilla arenaria and Helianthemum canum declined considerably, but revived readily. In the course of more then 30 years the intact grassland community manifested a stabilized structure without any trend of succession or exchange of dominant plants.

ŵ Key words: thermophilous grasslands, vegetation changes, imissions of cement factory

161 BOHEMIA CENTRALIS 30

Mapa 1. Poloha zkoumaných lokalit (No. 1, No. 2.) v Radotínském údolí. Map 1. Position of studied localities (Plot 1, Plot 2) in the Radotínské údolí valley.

162 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávníkĤ na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení

Úvod

Radotínské údolí vytvoĜené pĜevážnČ v prvohorních vápencích a ležící na východním okraji CHKO ýeský kras bylo narušeno nČkolika lomy a výstavbou cementárny v údolí mezi Radotínem a Lochkovem. Cementárna byla sem pĜesunuta z centra Radotína koncem 50tých let spoleþnČ se železniþní vleþkou pro dopravu vápence a hotového cementu. Provoz však probíhal zastaralou technologií bez odprášení a celé okolí do vzdálenosti asi 1000 m bylo pokryto jemným vápenným prachem. To se samozĜejmČ odrazilo na stavu vegetace na svazích údolí, kde rostla spoleþenstva xerofilních travních stepí, þásteþnČ zalesnČná výsadbou borovice lesní a borovice þerné. Cementárna byla zaþátkem 90tých let pĜestavČna a emise prachu jsou úspČšnČ zachytávány. Stav xerofilních trávníkĤ tČsnČ u cementárny a obdobných trávníkĤ mimo zaprášení byl vhodným studijním objektem bČhem provozu neodprášené cementárny a po ukonþení tohoto vlivu. Problematika zneþištČného ovzduší byla Ĝešena v ĜadČ prací bČhem posledních 30 let. Šlo vždy o imise buć oxidĤ síry nebo dusíku nebo tČžké kovy. Bibliografie této problematiky je rozsáhlá a je možné se s ní seznámit na jiných místech. V této studii šlo o dĤsledky spadu prachu z cementárny, tato problematika nebyla Ĝešena tak þasto jako jiné druhy zneþištČní. PĜedbČžné výsledky jsem publikovala dĜíve (Kubíková 1981), tato práce se týká dynamiky populací na zkusné a kontrolní lokalitČ. Vegetace a kvČtena Radotínského údolí byla popsána v práci Kubíkové a kol. (1997).

Metodika

V roce 1977 byly vybrány trvalé plochy na dvou lokalitách v Radotínském údolí. PĤvodní zámČr byl sledovat vliv enormního spadu vápencového prachu v bezprostĜední blízkosti Lochkovské cementárny. Okolí cementárny do vzdálenosti cca 1 km bylo pokryto prachem, což se muselo odrazit nČjakým zpĤsobem na složení vegetace. Plocha (1) byla vybrána na protilehlém svahu východnČ od cementárny ve vzdálenosti 200 m v návČtĜí pĜevládajících západních vČtrĤ, druhá plocha (2) ve vzdálenosti 2000 m vzdušnou þ arou západnČ, nad odboþkou cesty ze silnice k Zadní KopaninČ smČrem k Rutickému mlýnu, kde již spad prachu nebyl patrný (viz mapa 1). ObČ plochy byly orientovány k jihu, sklon svahu 30°, a jejich bylinné porosty odpovídaly spoleþenstvu Helianthemo cani-Caricetum humilis (Kubíková 1977). Poloha tČchto lokalit na strmých svazích údolí byla nevhodná pro soustavnou pastvu, mohlo spíše jít o náhodnou pastvu volnČ žijících živoþichĤ (srnþí zvČĜ, králíci). Na tČchto plochách byly v rozmezí dvou let až do roku 1985 (1977, 1979, 1981, 1983, 1985), vždy v mČsících þervnu až þervenci zapsány fytocenologické snímky a poĜízeny frekvenþní údaje o jednotlivých populacích z náhodnČ umístČných sta þtvercĤ o rozmČru 10 × 10 cm (viz Tab. 1, Tab. 2, Tab. 6, Tab.

163 BOHEMIA CENTRALIS 30

7). Byla zapisována tzv. listová frekvence, tj. zapsány listy všech druhĤ, které do þtverce zasahovaly. Zaþátkem 90tých let byla do cementárny namontována moderní technologie, takže okolí se postupnČ dešĢovými srážkami vyþistilo a bylo možno sledovat, jak se bude dále vyvíjet poškozená vegetace ve srovnání s kontrolní plochou. V letech 1995 a 2010 jsem proto stejnou metodikou zaznamenala stávající stav. Na zkusných plochách byly v roce 1985 a 2010 odebrány pĤdní vzorky povrchového humusového horizontu. Bylo stanoveno pH, obsah uhliþitanĤ, vápník, uhlík a dusík, sycení sorpþního komplexu. PĤdní vzorky z roku 1985 byly zpracovány standardní metodikou v laboratoĜi Botanického ústavu ýSAV v PrĤhonicích. PĤdní vzorky z roku 2010 byly zpracovány v laboratoĜi Katedry botaniky pĜírodovČdecké fakulty. Výsledky jsou v Tab. 4. a Tab. 5. Nomenklatura rostlinných taxonĤ je podle Kubát et al. (2002). Ve fytocenologických snímcích je použito dČlení stupnČ pokryvnosti 2 (5 až 25 %) na 2- (5 až 15 %) a 2+ (15 až 25 %).

Výsledky

ZjištČná data lze hodnotit ze dvou rĤzných aspektĤ:

A. Reakce xerofilního spoleÿenstva na spad vápenného prachu

Tabulka 1. Procentická frequence druhĤ na zkusné ploše No. 1 v bezprostĜední blízkosti cementárny. Table 1. Percentage frequency of species on the plot No. 1 under the impact of cement factory.

1977 1979 1981 1983 1985 1995 2010 Druh – Species Frekvence v % v roce – Frequency in the year % Anthericum liliago 69 73 64 78 90 89 72 Teucrium chamaedrys 12 32 41 43 38 57 42 Seseli hippomarathrum 40 19 22 26 20 20 16 Brachypodium pinnatum 37 20 6 27 14 11 40 Sanguisorba minor 24 9 14 20 7 7 1 Helianthemum canum 24 18 1 11 18 5 22 Euphorbia cyparissias 15 16 6 15 16 7 21 Thymus praecox 6 11 14 9 8 5 3 Potentilla arenaria 12 13 9 1 2 1 2 Sesleria caerulea 7 7 6 3 2 3 19 Bothriochloa ischaemum 4 3 4 7 7 6 8 Carex humilis 16 1 0 3 2 4 23 Stipa capillata 0 0 0 0 0 0 14

Druhy ojedinČlé nebo pĜítomné jen v nČkterých letech: Koeleria macrantha, Festuca valesiaca, Fragaria viridis, Hieracium pilosella, Scabiosa ochroleuca, Asperula cynanchica, Salvia pratensis, Agropyron intermedium, Achillea millefolium agg., Melica

164 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávníkĤ na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení transsylvanica, Festuca rupicola, Bupleurum falcatum, Lotus corniculatus, Centaura stoebe. V roce 2010 se zvýšil procentický podíl druhu Asperula cynanchica na 6 %, ostatní vyjmenované druhy se vyskytly pouze v jednom procentu.

Tabulka 2. Fytocenologické snímky na zkusné ploše No. 1 u cementárny. Table 2. Phytocoenological relévés on the plot No. 1 under the impact of cement factory.

Rok – year 1979 1981 1983 1985 1995 2010 Celková pokryvnost – Cover 50 % 40 % 40 % 45 % 55 % 50 % Trávy a ostĜice – graminoids Festuca valesiaca + r . + + r Carex humilis + r 1 + 1 2+ Bothriochloa ischaemum 1 1 1 + 1 1 Sesleria caerulea 1 2- 1 + 1 1 Koeleria macrantha + + . . + r Brachypodium pinnatum 1 + . 1 1 2- Agropyron intermedium . + . . . + Stipa capillata . . . . r 1 KeĜíþky – dwarf shrubs Teucrium chamaedrys 2 2 2 2- 2+ 1 Potentilla arenaria 1 1 + + + 1 Thymus praecox 1 2- 1 + + + Helianthemum canum 2- + + + . 1 Geofyty - Geophytes Anthericum liliago 2 2 2+ 3 3 1 Vytrvalé byliny – perennial forbs Seseli hippomarathrum 2 2 2 2- 1 1 Salvia pratensis 1 1 1 . + r Euphorbia cyparissias + + + + + + Sanguisorba minor 1 1 1 + + + Centaurea stoebe . 1 r r . . Fragaria viridis . r . . . r Scabiosa ochroleuca . . r r + + Inula conyza . . . r . . Securigera varia . . r . . . Cirsium acaule . . . . r . Hieracium pilosella + . . . r + Asperula cynanchica . . . . . + Lotus corniculatus . . . . . r Sukulenty – Succulents Sedum album r . . . . . Semenáþky dĜevin – woody plant seedlings Rosa sp...... + Ulmus minor . . . . . r Quercus pubescens . . . . . + Cotoneaster integerrimus . . . . . r Crataegus sp...... + Prunus sp...... r Swida sanguinea . . . . . r Poþet druhĤ – number of species 17 19 15 17 19 29

165 BOHEMIA CENTRALIS 30

PĜi studiu frekvenþních dat a fytocenologických tabulek z let 1977 až 1995 vyplývá nČkolik závČrĤ: Druhy xerofilního spoleþenstva reagují na spad nČkolika odlišnými zpĤsoby, které lze pĜi srovnání s kontrolní plochou rozdČlit do þtyĜ skupin (viz Tab. 3):

Tabulka 3. Srovnání procentické frekvence dominantních druhĤ na ploše No. 1 (u cementárny) a ploše No. 2 (vzdálenost 2000 m). Data z let 1977 až 1985, testováno t- testem. Table 3. Comparison of percentage frequency of dominants on the plot No. 1 exposed to the impact of cement factory and on the control plot No. 2 at a distance of 2000 m. Data from the years 1977 to 1985, results of t-test.

Anthericum liliago (+) 6,03** Euphorbia cyparissias (+) 3,87** Teucrium chamaedrys 0,81 Sanguisorba minor 1,41 Seseli hippomarathrum 1,83 Helianthemum canum 0,70 Potentilla arenaria (-) 2,51* Carex humilis (-) 8,20** Bothriochloa ischaemum (-) 4,37** Thymus praecox (-) 2,46*

Vysvčtlivky ** signifikantní pĜi 1 % úrovni pravdČpodobnosti * signifikantní pĜi 5 % úrovni pravdČpodobnosti (+) vyšší frekvence druhu na ploše u cementárny (-) nižší frekvence druhu na ploše u cementárny

Explanations ** significant with 1 % probability *significant with 5 % probability (+) higher frequency under the cement factory impact (-) lower frequency under the cement factory impact

1. skupinu druhĤ stimulovaných jako je Anthericum liliago a Euphorbia cyparissias 2. skupinu druhĤ prĤkaznČ ustupujících – Potentilla arenaria, Carex humilis, Bothriochloa ischaemum, Thymus praecox 3. skupinu druhĤ vzhledem ke kontrole „inertních“ – Teucrium chamaedrys, Sanguisorba minor, Seseli hippomarathrum, Helianthemum canum 4. skupinu druhĤ na lokalitČ u cementárny nezjištČných a relativnČ hojných na kontrolní ploše – napĜ. Stipa capillata, Stachys recta, Fragaria viridis, Bupleurum falcatum, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Melica transsilvanica, Artemisia campestris, Salvia pratensis, Inula conyza,

166 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávníkĤ na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení

Lactuca perennis, Aster linosyris, Centaurea stoebe, Verbascum lychnitis, Oxytropis pilosa, Scabiosa ochroleuca, Asperula cynanchica, Eryngium campestre, Acinos arvensis atd.

Vymizení Ĝady druhĤ dokládají též celkové poþty druhĤ ve snímkách – na ploše No. 1 jich bylo 15 až 19, na ploše No. 2 celkem 27 až 34. Extrémní podmínky plochy u cementárny dokládají též pĤdní rozbory z roku 1985, kdy pH bylo 8,4, a uhliþitanĤ 42,5 % (viz tab. 4). PĜi hodnocení tČchto výsledkĤ je tĜeba brát v úvahu i Ĝ adu neznámých faktorĤ, zejména kolísání teplot a srážek a jejich extrémy, které mají významný vliv na populace rostlinných druhĤ. NicménČ tyto faktory ovlivĖovaly obdobnČ spoleþenstvo na kontrolní ploše, takže je možno s velkou pravdČpodobností pĜiþíst hynutí rostlin na vrub prašnému spadu.

Tabulka 4. NČkteré pĤdní charakteristiky na zkusných plochách v roce 1985. Table 4. Some soil features on the studied plots in the year 1985.

pH/H2O pH/KCl CaCO3 V C N C/N CaO MgO K2O P2O3 [%] [%] [%] [%] [mg/100g] Plocha 8,4 7,6 42,9 99,7 2,5 0,25 10,0 1269 129,1 24,6 3,3 No.l Plocha 7,5 7,0 1,3 99,5 4,7 0,42 11,1 1045 118,1 16,6 5,6 No. 2

Tabulka 5. NČkteré pĤdní charakteristiky na zkusných plochách v roce 2010. Table 5. Some soil features on the studied plots in the year 2010.

pH/H2O CaCO3 [%] Plocha No. 1 7,7 42,8 Plocha No. 2 7,8 0,7

V roce 2010, patnáct let po odprášení cementárny došlo na zkusné ploše u cementárny k výrazné regeneraci porostu (viz Tab. 1 a Tab. 2). Zvýšila se pokryvnost i frekvence trav – Brachypodium pinnatum, Bothriochloa ischaemum, Sesleria caerulea, ale zejména ostĜice nízké Carex humilis, která byla spadem prachu nejvíce zasažena. DĜívČjší dominanty jako Anthericum liliago, Teucrium chamaedrys, Seseli hippomarathrum zĤstávají nadále významné, i když jejich frekvence se ponČkud snížila. Zajímavý je vývoj

167 BOHEMIA CENTRALIS 30 populace Helianthemum canum, která prodČlala bČhem let znaþné výkyvy pod vlivem stresu, ale vracela se na standartní frekvenci kolem 20 %. PĤdní rozbory vzorkĤ pĤd z plochy No. 1 od cementárny ukazují v roce 1985 enormní zvýšení obsahu uhliþitanĤ vápníkĤ a tím i témČĜ úplné sycení sorpþního komplexu. Protože se snížila produkce biomasy, projevilo se to i v obsahu uhlíku a dusíku, kterých bylo též vĤþi kontrole podstatnČ ménČ. Opakované rozbory v roce 2010, po urþité regeneraci porostu a po 15 letech po odprášení cementárny ukazují, že množství prachu bylo tak vysoké, že obsah uhliþitanĤ se nesnížil ani po 15 letech po odprášení cementárny. PĜesto pH se z extrémní hodnoty pĜes 8, ponČkud snížilo a to mČlo zĜejmČ pĜíznivý vliv na regeneraci nČkterých populací rostlin.

B. Víceletá dynamika nezasaženého spoleÿenstva v centru rezervace (mezi Maškovým a Rutickým mlýnem)

Na základČ dlouhodobých opakování fytocenologických snímkĤ a vzorkování frekvence na lokalitČ vzdálené od cementárny a vyvíjející se bez tohoto stresového faktoru je možné též vyslovit urþité závČry. Pokryvnost i procentická frekvence populací všech druhĤ prodČlává v jednotlivých létech znaþné výkyvy. Zejména je to nápadné u keĜíþkĤ jako je Potentilla arenaria, Thymus praecox nebo Helianthemum canum, u kterých jsem pozorovala i na jiných lokalitách znaþné výkyvy presence a pokryvnosti. MĤže jít o citlivost na extrémní výkyvy teplot a srážek, ale i o vývojové cykly jedincĤ a populací. Ty mohou souviset s geneticky daným stáĜím individuí nebo celé populace; v pĜíípadČ, že celá populace shodnČ je stará, dojde souþasnČ do stadia senescence a odumírá. Odumírání celých strání devaterníku šedého jsem pozorovala v Prokopském údolí i jinde v ý eském krasu; po nČkolika letech populace opČt obnovila ze semenné banky. Tyto procesy jsou dobĜe prostudovány a známy u vĜesu (Calluna vulgaris), viz napĜ. Gimingham (1972). Ve studovaném území (No. 2) v Radotínském údolí jsem v roce 2010 zaznamenala novČ nČkteré druhy, jako napĜ. Stipa capillata a Scabiosa ochroleuca, které jsou obvyklými druhy xerofilního trávníku, ale na lokalitČ nebyly v minulých letech zjištČny. Toto stĜídání druhĤ bylo pozorováno v obdobných studiích mnoha dalšími autory. ZmČny v pokryvnosti a frekvenci dominantních druhĤ se v jednotlivých létech pohybují v relativnČ malém rozmezí. Zvýšení nebo snížení významu urþité populace nevykazuje nČjaký trend v þ ase nebo konkurenþní vzájemné ovlivnČní.

168 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávníkĤ na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení

Tabulka 6. Procentická frekvence druhĤ na kontrolní ploše No. 2. Table 6. Percentagy frequency of species on the control plot No. 2.

1977 1979 1981 1983 1985 1995 2010 Druh – Species Frekvence v % v roce – frequency in the year % Anthericum liliago 48 42 30 45 45 39 19 Carex humilis 38 31 40 51 44 61 57 Teucrium chamaedrys 33 43 34 48 34 31 40 Potentilla arenaria 24 5 38 17 34 9 16 Thymus praecox 12 13 28 29 15 13 2 Helianthemum canum 16 12 23 11 30 5 4 Seseli hippomarathrum 18 15 13 24 18 23 14 Bothriochloa ischaemum 24 12 19 10 18 18 32 Fragaria viridis 9 18 0 14 9 4 7 Sanguisorba minor 8 15 11 8 7 6 4 Stachys recta 11 5 10 11 9 6 5 Bupleurum falcatum 4 8 8 13 9 4 1 Pulsatilla bohemica 7 5 5 8 7 8 12 Euphorbia cyparissias 3 5 2 8 7 18 18 Acinos arvensis 11 0 8 0 3 7 7 Stipa capillata ...... 7 Scabiosa ochroleuca ...... 8

Druhy s frekvencí nižší než 3 %: Salvia pratensis, Melica transsilvanica, Artemisia campestris, Asperula cynanchica, Festuca valesiaca, Eryngium campestre, Verbascum lychnitis, Centaurea stoebe, Sedum sexangulare, Oxytropis pilosa, Sedum album, Aster linosyris, Scabiosa ochroleuca, Stipa capillata, Koeleria macrantha, Securigera varia, Inula conyza, Medicago falcata, Hieracium echioides, Hieracium pilosella, Centaurea triumfettii, Arenaria leptoclados, Achillea millefolium agg., Brachypodium pinnatum, Viola hirta, Centaurea scabiosa, Arabis hirsuta, Lactuca perennis, Hypericum perforatum, Muscari tenuiflorum, Dianthus carthusianorum

Diskuse

Zakládání trvalých ploch a jejich víceleté sledování bylo pĜedmČtem mnoha botanických a lesnických studií. Z þ eských pĜedváleþných badatelĤ jmenujme školu K. Domina a zejména profesora geobotaniky na UK F. Schustlera, který již ve dvacátých letech minulého století spolu s A. Zlatníkem zakládal v xerofytních porostech v Radotínském údolí zkusné plochy, které se bohužel nedochovaly. VČtší štČstí mČli lesníci, pro nČž A. Zlatník vyznaþil v buþinách na Podkarpatské Rusi skvČle dokumentované plochy, které v 90tých létech dohledala skupina brnČnských lesníkĤ a odvodila z nich dĤležité závČry o vývoji horských lesĤ. Zakládání a sledování trvalých ploch bylo v 70tých letech tématem speciální skupiny þlenĤ Mezinárodní spoleþnosti pro studium vegetace

169 BOHEMIA CENTRALIS 30

Tabulka 7. Fytocenologické snímky na kontrolní ploše No. 2. Table 7. Phytocoenological relévés on the control plot No. 2.

Rok – year 1979 1981 1983 1985 1995 2010 Celková pokryvnost – Cover 65 % 65 % 75 % 80 % 55 % 55 % Trávy a ostĜice – graminoids Festuca valesiaca + + + + . r Carex humilis 2 2 3 2 2+ 3 Bothriochloa ischaemum 2- 2 2- 2 1 2+ Stipa capillata 1 r + r . 2- Melica transsylvanica 1 + 2- + 1 + Koeleria macrantha 1 1 r r r . KeĜíþky – dwarf shrubs Teucrium chamaedrys 2- 2 3 2+ 2- 2+ Potentilla arenaria r 2 1 2 + 2- Thymus praecox 2- 1 2- 1 1 + Helianthemum canum 2- 2- 1 1 1 + Geofyty – geophytes Anthericum liliago 2 2 2 2 2+ 2- Muscari tenuiflorum . . . . + + Vytrvalé byliny – perennial forbs Artemisia campestris . 1 + 1 + 1 Seseli hippomarathrum 2 1 2 2 1 2- Salvia pratensis 2 1 1 + 2 2- Euphorbia cyparissias + r + . + 2- Sanguisorba minor 2 1 1 1 + + Pulsatilla bohemica 2 1 1 1 + 1 Bupleurum falcatum 1 1 1 2- 1 r Inula conyza 2- 1 + + + r Stachys recta + 1 1 2- + 1 Fragaria viridis 2- 1 1 . + 1 Centaurea triumfettii + . 1 + . . Lactuca perennis 1 r 1 + 1 . Aster linosyris 1 + + . . r Centaurea stoebe + 1 + + . + Verbascum lychnitis + 1 + 1 1 + Oxytropis pilosa . 1 . 1 . + Scabiosa ochroleuca . 1 1 . 1 2- Scabiosa canescens . . . + . + Asperula cynanchica . + + r . + Centaurea scabiosa . + . + + + Eryngium campestre . + 2- + . 1 Echium vulgare . r . . r + Securigera varia . . + 1 . . Medicago falcata . . + . . r Hypericum perforatum . . . + 1 . Inula hirta . . . + . 1 Hieracium echioides . . + . + + Asperula cynanchica r . + . + + Arabis hirsuta . . . . . + Dianthus carthusianorum . . . . . + Sukulenty – succulents Sedum album . 1 1 . r . Sedum sexangulare . . 1 . r + Jednoletky – annuals Acinos arvensis . 1 r 1 1 + Arenaria leptoclados . . . r + . Poþet druhĤ – Number of species 26 33 36 33 32 39

170 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávníkĤ na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení

(International Association for Vegetation Science). Tuto skupinu vedl prof. K.- F. Schreiber ze Stuttgartu a po 10 letech byly její výsledky zveĜejnČny (Schreiber 1985). ěada tČchto studií se zabývala travními stepmi na vápencových podkladech. Další celá skupina prací byla provedena na trvalých plochách ve spoleþenstvu Veronica spicata-Avenula pratensis na ostrovČ Öland v jižním Švédsku pod vedením prof. Eddy van der Maarela, viz napĜ. Rosén (1985), van der Maarel et Sykes (1993). Na vápencových stráních ve spoleþenstvech ze svazu Mesobromion v Holandsku pracovali botanici z university v Utrechtu (Bobbink et Willems 1987, Bobbink 1989, Willems 1985), obdobnými lokalitami v NČmecku se zabývala skupina geobotanikĤ z univerzity v Göttingen (Dierschke 1985). VČtšina tČchto prací studovala v podstatČ druhotné porosty vzniklé staletou pastvou a sledovala jak rĤzný druh managementu ovlivĖuje druhovou diverzitu a pokryvnost dominant. Na více mezofilních porostech bylo zjištČno, že pokud skonþí pastva nebo kosení, zvýší se pokryvnost silné dominanty, napĜ. Brachypodium pinnatum nebo Bromus erectus a diverzita zejména bylin se dramaticky sníží. Jinak je tomu na vápencovém plató ostrova Öland, kde obþasná výrazná období extrémního sucha udržují dynamickou stabilitu spoleþenstva a jeho druhovou diverzitu. NapĜ. pokud odumĜe suchem porost vĜesu, v dalších dvou letech se objeví nové semenáþky, které obnoví jeho populaci. Studie xerofilních trávníkĤ provádČla též geobotanická škola v Zürichu. Šlo opČt o druhovČ pestré trávníky s výraznou dominantou, udržované urþitým tradiþním hospodaĜením v krajinČ. Schlaepfer (1997) opakovanČ sledoval v severním Švýcarsku trávníky s Brachypodium pinnatum, kde dominance váleþky se podstatnČ zvýšila, pokud porost ležel ladem. Beltman et al. (2003) sledoval trávníky s dominantním ovsíkem Arrhenatherum elatius v Irsku a potvrdil zvýšení pokryvnosti ovsíku a snížení druhové diverzity, pokud kosení porostu ustalo. Studiem vápnomilných trávníkĤ dvou odlišných skupin ze svazĤ Xerobromion a Mesobromion se dlouhodobČ zabývala prof. Wilmanns (viz napĜ. Wilmanns et al. 1989) v malém vápencovém a sprašovém pohoĜí Kaiserstuhl na horním Rýnu. Jde o území srážkovČ podprĤmČrné, s þastými suchými obdobími. Porosty svazu Xerobromion byly dokumentovány roku 1926 J. Braun- Blanquetem, a prĤbČžnČ sledovány dalšími autory. Bylo dokázáno, že jde o porosty stabilizované, bez sukcesní zmČny, na rozdíl od bohatých trávníkĤ svazu Mesobromion, které bez trvalého kosení a pastvy zarĤstají kĜovinami. I stepní stránČ v ýeském krasu ve stĜedoþeské xerotermní oblasti jsou vhodnými objekty sledování vývoje nenarušovaných spoleþenstev. Hroudová- Puþelíková (Hroudová et Prach 1994) založila v roce 1965 na vrchu StrážištČ u obce MČĖany ve stepním porostu hodnoceném jako spoleþenstvo ze svazu Festucion valesiacae trvalé þtverce o rozmČrech 1 × 1 m. Ty sledovala pomocí mikromap v nČkolika opakujících se roþních obdobích. Dominanty tohoto

171 BOHEMIA CENTRALIS 30 spoleþenstva byla Carex humilis a Festuca valesiaca. Zjistila zejména vliv množství a rozložení srážek na kolísání pokryvnosti jednotlivých druhĤ v rĤzných letech. Jejich regenerace závisí pak na genetických vlastnostech druhu, odnožování, klíþení semen z pĤdní banky, vzájemné konkurenci. V zásadČ však nebylo možno najít žádný výrazný vývojový trend a bylo možno konstatovat, že porost je velmi persistentní. Kubíková (2007) sledovala dlouhodobé zmČny na skalních stepích vrchu Doutnáþ v NPR Karlštejn. Spoleþenstvo mĤže být hodnoceno jako mosaika spoleþenstev Helianthemo cani-Caricetum humilis a Erysimo crepidifolii- Festucetum valesiacae. PĜi srovnání snímkĤ z roku 1959 z diplomové práce Chocholové (1960) a snímkĤ z roku 2005 byla zjištČna stabilní prezence i pokryvnost 13 základních druhĤ jako je napĜ. Carex humilis, Festuca valesiaca, Festuca rupicola, Phleum phleoides, Koeleria macrantha, z bylin Teucrium chamaedrys, Galium glaucum, Potentilla arenaria, Salvia pratensis. ěada ostatních druhĤ xerofilního bezlesí se vyskytovala nepravidelnČ v rĤzných snímcích a v rĤzných létech, nicménČ nešlo o nČjaký trend ve zmČnČ diverzity. Skalní step na Doutnáþi narušuje pouze nahodilá pastva srnþí zvČĜe nebo rozrývání prasaty, což spíše podporuje ecesi druhĤ z pĤdní banky. Také zde byla konstatována dynamická rovnováha stepního spoleþenstva. Dlouholeté studie na stanovištích, která jsou odlišná od prĤmČrných podmínek, které podmiĖují vývoj klimaxové vegetace, ukazují, že rĤzné druhy stresu jako je nedostatek vláhy, živin, kolísání teplot, spásání (aĢ volnČ žijícími nebo domácími zvíĜaty) vytvoĜí homogenní stanovištČ. To mĤže pak být stĜídavČ a náhodnČ osídleno mnoha adaptovanými druhy. Tyto druhy mají své životní cykly a podle nich reagují na extrémy okolního prostĜedí. Na urþité ploše pak probíhá jejich obmČna, jejich ústup a opČtovný návrat, což je možné nazvat „karusel model“ (viz van der Maarel et Sykes 1993, van der Maarel 1996). Tento pohled je možné uplatnit i na sledované trvalé plochy v Radotínském údolí. Na velké ploše vytrvávají léta hlavní dominanty, k nim pĜibývají na menších ploškách druhy s výraznými životními cykly (stadia juvenilní– dospČlostní–senescentní), druhy jednoleté, dvouleté, které se na otáþejícím se karuselu objevují v kratších þi delších þasových intervalech. CelkovČ však tento na stres adaptovaný ekosystém je pozoruhodnČ stabilní a jako takový se udržel v krajinČ po stovky i tisíce let. Jsou to skuteþné reliktní plochy, spíše rozlohou malé plošky, které jsou osídlovány druhy kdysi široce rozšíĜenými v pozdním glaciálu a ranném postglaciálu. V souþasném klimatu stĜední Evropy pak mohou existovat jen na stanovištích zcela nevhodných pro keĜe a stromy, které jsou pĜirozenou vegetací mírného pásma. K podobnému závČru došla prof. Willmanns pĜi studiu trávníkĤ svazu Xerobromion v pohoĜí Kaiserstuhl u horního Rýna.

172 Jarmila Kubíková: Dynamika xerofilních trávníkĤ na vápencích Radotínského údolí v Praze: vliv zaprášení

Závčr

Spad cementárenského prachu výraznČ poškodil xerofilní trávníky v bezprostĜední blízkosti továrny. PĜi srovnání s kontrolní plochou mimo zaprášení v hlavní þ ásti rezervace Radotínské údolí byl poþet druhĤ podstatnČ menší – 15 až 19 proti 26 až 36 druhĤm. Druhy pĜežívající na poškozené ploše reagovaly rozdílnČ: frekvence druhĤ Anthericum liliago a Euphorbia cyparissias se proti kontrole prĤkaznČ zvýšila, frekvence druhĤ Potentilla arenaria, Thymus praecox, Carex humilis a Bothriochloa ischaemum se prĤkaznČ snížila. U dalších druhĤ nebyly zmČny ve frekvenci pozorovány. Po odprášení cementárny poþátkem 90tých let se travní step poškozená spadem cementárny v LochkovČ postupnČ regeneruje, po 15 letech stoupla jak celková diverzita spoleþenstva, tak frekvence nejvíce poškozených trav a ostĜic, zejména Carex humilis a Brachypodium pinnatum. Kontrolní plocha v rezervaci Radotínské údolí si od poþátku sledování v roce 1977 udržuje stabilní dominanty a zmČny jsou pouze ve výskytu ménČ þastých druhĤ. Nebyl pozorován žádný vývojový trend a spoleþenstvo si udržuje stálou strukturu.

Podčkování

DČkuji za pomoc pĜi terénních pracech ĜadČ kolegĤ z pracovišĢ ochrany pĜírody a také þlenĤm mé rodiny, kteĜí mi pomáhali zvládat svahy vybraných lokalit, které se s ubíhajícími léty stávaly stále strmČjší. Za pedologické rozbory z roku 1985 dČkuji RNDr. M. KováĜové, za rozbory z roku 2010 ing. J. VaĜekovi.

Literatura

Beltman B., van den Broek T., Martin W., ten Cate M. et Güsewell S. (2003): Impact of mowing regime on species richness and biomass of a limestone hay meadow in Ireland. – Bulletin of the Geobotanical Institute ETH, Zürich, 69: 17–30. Bobbink R. (1989): Brachypodium pinnatum and the species diversity in chalk grassland. – Theses, Rijksuniversiteit, Utrecht, 141 pp. Bobbink R. et Willems J. H. (1987): Increasing dominance of Brachypodium pinnatum (L.) Beauv. in chalk grasslands: a threat to a species-rich ecosystem. – Biol. Conserv., 40: 301–314. Chocholová J. (1960): Rostlinná spoleþenstva Doutnáþe a jejich vztah ke stanovištní vlhkosti. – Ms. (Diplomová práce, depon. in: Knih. Katedry botaniky PĜírodovČdecké fakulty UK, Praha). Dierschke H. (1985): Experimentelle Untersuchung zur Bestandesdynamik von Kalkmagerrasen (Mesobromion) in Südniedersachsen. – Münstersche Geographische Arbeiten, Stuttgart, 20: 9–24. Gimingham C. H. (1972): Ecology of heathlands. – 266 pp., London.

173 BOHEMIA CENTRALIS 30

Hroudová Z. et Prach K. (1994): Dlouhodobé zmČny reliktního stepního porostu v ýeském krasu. – PĜíroda, Praha, 1: 63–72. Kubát K. et al. (2002): Klíþ ke kvČtenČ ýeské republiky. – Praha. Kubíková J. (1981): The effect of cement factory air pollution on thermophilous rocky grassland. – Vegetatio, The Hague, 47: 279–283. Kubíková J. et al. (1997): Vegetace a flóra chránČných území v povodí Radotínského potoka. – Natura Pragensis, Praha, 14: 5–66. Kubíková J. (2007): Kopec Doutnáþ v NPR Karlštejn, modelové území geobotanických studií. – Bohemia Centralis, Praha, 28: 287–320. Rosén E. (1985): Succession and fluctuations in species composition in the limestone grasslands of south Öland. – Münstersche Geographische Arbeiten, Stuttgart, 20: 25–33. Schlaepfer F. (1997): Influence of management on cover and seed production of Brachypodium pinnatum (L.) Beauv. in calcareous grassland. – Bulletin of the Geobotanical Institute ETH, Zürich, 63: 3–10. Schreiber K.-F. [ed.] (1985): Sukzession auf Grünlandbrachen. Vorträge eines Symposium der Arbeitsgruppe „Sukzessionsforschung auf Dauerflächen“ in der Internationalen Vereinigung für Vegetationskunde (IVV), Stuttgart-Hohenheim 1984. – Münstersche Geographische Arbeiten, Stuttgart, 20: 1–230. van der Maarel E. (1996): Pattern and process in the plant community: Fifty years after A.S. Watt. – J. Veg. Science, Uppsala, 7: 19–28. van der Maarel E. et Sykes M. T. (1993): Small-scale plant species turnover in a limestone grassland: the carousel model and some comments on the niche concept. – J. Veg. Science, Uppsala, 4: 179– 188. Willems J. H. (1985): Growth form spectra and species diversity in permanent grassland plots with different management. – In: Sukcession auf Grünlandbrachen, ed. by K.F. Schreiber, Münstersche Geographische Arbeiten, Stuttgart, 20: 35–44. Willmanns O., Wimmenauer W. et Fuchs G. (1989): Der Kaiserstuhl. Gesteine und Pflanzenwelt. – 3. Auflage, 245 p., Ulmer, Stuttgart.

Recenzovali: Prof. Ing. Jan Jeník, CSc. Doc. RNDr. JiĜí Kolbek, DrSc.

174 Bohemia centralis, Praha, 30: 175–192, 2010

Flóra a náÿrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kaÿina Flora and vegetation outline of the proposed Site of Community Importance Kaÿina

Michal Štefánek 1 a Petr Karlík2

1HerbáĜové sbírky Univerzity Karlovy, Benátská 2, CZ-128 01 Praha 2; e-mail: [email protected]

2ýeská zemČdČlská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a dĜevaĜská, Katedra dendrologie a šlechtČní lesních dĜevin, Kamýcká 1176, CZ-165 21 Praha 6 – Suchdol; e-mail: [email protected]

ŵ Abstract. This article deals with a floristic research and an outlook of the vegetation in the area of the park surrounding chateau Kaþina (near the town of Kutná Hora in eastern part of the central Bohemia). The park Kaþina is extraordinarily landscape-historical and landscape-architectual valued area within the scope of the Czech Republic. Due the specific exploitation in the past 200 years some types of valuable intermittently wet and mesic meadows and hardwood forests of lowland rivers were conserved. More than 400 taxa of higher plants were found, out of them 3 protected by Czech law and 27 endangered and rare according to the Red List of Czech flora.

ŵ Key words: chateau Kaþina, Klejnárka, park, Euphorbia lucida

Úvod

PĜi tvorbČ sítČ evropsky významných území a mapování biotopĤ Natura 2000 byly þasto objeveny botanicky neznámé nebo pozapomenuté zajímavé lokality. Mezi nČ se dá zaĜadit i zámecký park patĜící k zámku Kaþina, který leží v nivČ Klejnárky a vyvýšených terasách asi sedm kilometrĤ SV od stĜ edu

175 BOHEMIA CENTRALIS 30 historické þásti Kutné Hory. Protože flóra tohoto parku nebyla nikdy systematiþtČji zkoumána, rozhodli jsme se pro sepsání tohoto kratšího þlánku. Prvotním dĤvodem pro zaĜazení Kaþiny do národního seznamu evropsky významných lokalit (EVL) je výskyt (v souþasnosti ovšem nepotvrzený) brouka páchníka hnČdého (Osmoderma eremita). ZĜízení EVL bylo formálnČ uskuteþnČno naĜízením vlády 132/2005 Sb. ze dne 22.12.2004. NáslednČ probíhá proces vyhlášení území v rámci nČkteré z kategorií chránČných území, v tomto pĜípadČ v kategorii pĜírodní památka. V této souvislosti bylo tĜeba provést inventarizaþní prĤzkumy zamČĜené nejen na zájmovou skupinu organismĤ (tj. hmyz), ale i další skupiny živoþichĤ (obojživelníci, plazi) a také vegetaci a rostliny (Karlík 2010). Výsledky botanické þásti tohoto prĤzkumu jsou uvedeny v tomto þlánku.

Mapa 1. Kaþina – pĜehledová mapa území. Map 1. Kaþina – survey map of the area.

Charakteristika území

Zámecký park na KaþinČ je mimoĜádnČ krajinnČ-historicky a krajinnČ- architektonicky cenným územím celorepublikového významu. Vlastní zámek (obr. 16 v barevné pĜíloze) je oznaþován za nejvýznamnČjší empírovou stavbu ýeské republiky a významnou empírovou stavbu celé Evropy. Proto je na místČ

176 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a náþrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kaþina zaþít obecnou charakteristiku území právČ historií vzniku tohoto pozoruhodného areálu, u jehož zrodu stál hrabČ Jan Rudolf Chotek. Zámek Kaþina byl vystavČn podle architektonického návrhu saského dvorního architekta Ch. F. Schurichta v letech 1804–1822, jako reprezentativní venkovské sídlo prezidenta gubernia a nejvyššího purkrabího Království þeského, kteréžto funkce J. R. Chotek tehdy zastával. Zámek byl zakomponován do rozsáhlého pĜírodnČ krajináĜského parku, který byl zámČrnČ vysazen v pĜedstihu pĜed výstavbou zámku, a sice již roku 1789 podle návrhĤ vídeĖského botanika N. J. Jacquina (který je mimo jiné znám jako Ĝeditel císaĜské zahrady v Schönbrunnu). PĜi tvorbČ parku byl využit charakter stávající krajiny a vznikl tak rozsáhlý park v anglickém stylu. K pĤvodním dĜevinám, které se zde vyskytovaly, byly doplĖovány další dĜeviny, pocházející z nedaleké školky v Nových Dvorech, kterou nechal Chotek vybudovat koncem 18. století. Vedle pĤvodních dĜevin se zde tak objevil buk, vrby, topoly, jeĜáby, moruše, jírovce nebo kaštanovníky. Do koncepce parku patĜí i louky, které sloužily k odpoþinku, a rybníþky. Souþasný stav parku je již ponČkud odlišný od Jacquinovy koncepce (napĜíklad v minulosti zde byl velký rybník s ostrĤvky, botanická zahrada s umČlým pahorkem a vyhlídkovým altánem atd.). Nápadné byly osy vedoucí napĜíþ územím (napĜíklad do Sv. Mikuláše, Nových DvorĤ atd.). Na tento zámecký park navazovala obora (západnČ od zámku), ta je dnes souþástí celého komplexu. V té dobČ vzniklo vedle zámku také zahradnictví, dnes je zde bylinková zahrada. Po druhé svČtové válce byl zámek a celé panství zestátnČno. Od roku 1948 sídlí na zámku Kaþina Národní zemČdČlské muzeum, které spravuje mj. cennou chotkovskou knihovnu, obsahující knihy z rĤzných vČdeckých oborĤ z 16. až 19. století, vþetnČĜady botanických prací a také malý, ale velmi cenný herbáĜ (obsahující mimo jiné sbČry I. F. Tausche k Herbarium florae bohemicae, exsikáty Forstpflanzen F. W. Siebera þi sbČry V. StĜíbrného z Bulharska). Fytogeograficky spadá území do termofytika, do podokresu 11b – PodČbradské Polabí (viz Skalický 1988). Potenciální vegetací jsou (sensu Neuhäuslová 1998, Mikyška et al. 1972) v oblasti Kaþiny pĜedevším þernýšové dubohabĜiny na svazích a ve vyšších partiích nivy Klejnarky (Melampyro nemorosi-Carpinetum), na plošinČ to jsou borové doubravy a v nejnižších polohách nivy stĜemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). V dobČ budování parku tomu jistČ ale bylo už jinak, pĜevážnou þást tvoĜily nelesní spoleþenstva zahrnující rĤzné typy luþních biotopĤ a na nČ navazující menší plochy tvrdých luhĤ (Ulmo-Carpinion). Podél vodních tokĤ (Stará Klejnárka) se pravdČpodobnČ vyskytovaly mČkké luhy nebo podmáþené olšiny a zcela jistČ se zde vyskytovala mrtvá nebo slepá ramena v rĤzných sukcesních stádiích. Podloží lokality tvoĜí dvojslídné pararuly kutnohorského krystalinika pĜekryté svrchnokĜídovými sedimenty. Tyto horniny jsou vesmČs pĜekryty kvartérními sedimenty, na terasách štČrkopísky až písky, v depresích pĜípadnČ

177 BOHEMIA CENTRALIS 30 i jíly. PĤdní pokryv tvoĜí na výchozech kĜídy pararendziny, na štČrkopískových terasách arenické kambizemČ a v podmáþených plochách v západní þásti území þernice. Území leží v jihovýchodním výbČžku StĜedolabské tabule (geomorfologická jednotka VIB3; Boháþ et KoláĜ 1996). VČtšina území má plochý reliéf a rozkládá na horním toku potoka Stará Klejnárka. Ve východní þásti lokality se nachází svah, na jehož protáhlém hĜbetu stojí empírový zámek. NadmoĜská výška se pohybuje mezi 200 m (pĜi toku Klejnárky) a 224 metry (u silnice mezi hlavní bránou do Kaþiny a Svatou KateĜinou). Dle Quitta (1970) patĜí území do teplého okrsku T2. Území leží v pĜírodní lesní oblasti 17 – Polabí (www.uhul.cz). Celá západní þást území se nachází v záplavové oblasti. KonkrétnČ se dle databáze DiBaVod (Digitální báze vodohospodáĜských dat, http://www.dibavod.cz/, Výzkumný ústav vodohospodáĜský T.G.M. v Praze) jedná o plochy v rozsahu rozlivu již pČtileté vody. O rozsáhlejších þ astých záplavách nemáme z nedávné minulosti zpráv, je však velmi pravdČpodobné, že alespoĖ v minulosti k nim docházelo. V souþasnosti se nám jeví vodní režim území jako narušený. Koryto Klejnárky je znaþnČ zahloubené a tak patrnČ drenuje širší okolí. Stará Klejnárka je po znaþnou þást roku zcela bez vody. PĜitom se po ní v první polovinČ 19. století plavívalo panstvo na lodiþkách (Kohlová, úst. sdČl.). PodstatnČ vlhþí pomČry regionu dokládá písemný operát josefských map, kterým se zabývaly a jehož þásteþný pĜeklad z nČmþiny (kurentu) zveĜejnily Vávrová a ŠantrĤþková (2009). VýslovnČ je zde zmínČna povodĖová aktivita Klejnárky, která se rozlévala do šíĜe na louky v jejím okolí.

Lesní a zemčdčlské hospodaĝení

Území bylo intenzívnČ využíváno minimálnČ od vrcholného stĜedovČku, kdy se v záznamech sedleckého kláštera z roku 1377 hovoĜí o „kaþinských lukách“ (informaþní tabule v parku, sek. cit.). První vojenské mapování1 z druhé poloviny 18. století zachycuje území ještČ pĜed vytvoĜením parku2. Jednalo se o pomČrnČ typickou polabskou kulturní krajinu, kde se v níže položených, vlhþích polohách nacházely louky (pĜípadnČ pastviny) a na vyvýšených sušších místech v severovýchodní þásti území pole. Rozsáhlejší souvislý les se zde nevyskytoval, nacházelo se zde však nČkolik menších porostĤ a také mozaikovitČ roztroušené skupiny stromĤ, pĜípadnČ solitéry. Území bylo již v této dobČ využíváno k myslivosti – nacházela se zde

1 mapová sekce 128 2 Velice cennou informaci o podobČ zdejší barokní krajiny pĜináší Glockspergerova mapa z roku 1734. Zobrazuje krajinu snad ještČ více bezlesou nežli mladší josefské mapování. Povrzuje, že se na území dnešního parku nalézaly v drtivé vČtšinČ travinné (luþní) porosty – znázornČna jsou zde však také nevelká roztroušená pole. Souvislejší plocha polí se nacházela až ve vyvýšené, sušší severovýchodní þásti území. Bližší rozbor starých map však pĜesahuje rámec této práce.

178 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a náþrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kaþina obora. Podél pĜístupové cesty do obory (odboþující z hlavní cesty mezi Novými Dvory a Sv. Mikulášem) jsou na mapČ prvního vojenského mapování vyznaþeny jednotlivé dĜeviny. NČkteré mohutné vČkovité duby, které pĜed více než 230 lety podél této bývalé komunikace rostly, zde lze dosud spatĜit. VýchodnČ od hranic EVL existovala v dobČ josefského mapování bažantnice (na mapČ viz „Fas. Gart“). Zámek zde v této dobČ nestál, zájezdní hostinec Husa však ano („Gans Wih“). Významná komunikace mezi Novými Dvory a Sv. Mikulášem je na mapČ prvního vojenského mapování znázornČna ještČ ve své pĤvodní trase, po založení parku byla pĜeložena vnČ areálu. Celou jihovýchodní hranici zkoumaného území lemuje mohutná hráz bývalého Anenského rybníka, který se nacházel v prostoru mezi pĜedmČtným územím a kostelem Sv. Anny v Nových Dvorech a který byl zrušen ještČ pĜed vytvoĜením parku. Výrazná hráz je nyní porostlá dubohabĜinou a vyskytují se na ní i mohutné duby vysazené (vysemenČné) ještČ v dobČ existence rybníka. BČhem první poloviny 19. století došlo k dokonþení kompozice parku a k jeho využívání pro reprezentativní úþely. Tento stav ukazuje mj. mapa druhého vojenského mapování (tzv. Františkova mapování)3. Zásadním zpĤsobem se zvýšila plocha lesa. Území bylo protkáno sítí vodních kanálĤ, nyní znaþnČ zazemnČných a po vČtšinu roku suchých, po kterých se panstvo plavilo na lodiþkách. V rámci ýR velmi významným a unikátním architektonickým prvkem umístČným do krajiny je tzv. „ha-ha“, což je na sucho skládaná zídka doplnČná pĜíkopem, která probíhá ve východní þ ásti území pod zámkem a sloužila k zamezení pĜístupu zvČĜe do zahrad kolem zámku a zároveĖ umožĖovala, aby výhled od zámku nebyl rušen plotem. Následující 20. století bylo ve znamení postupného zapojování lesních porostĤ, þímž se stíral pĤvodní krajinnČ-architektonický zámČr. Do roku 1990 bylo území „Obory“ (tj. lesní þ ásti zámeckého parku) využíváno jako bažantnice. Poté došlo k pĜevodu nelesních pozemkĤ ze státních lesĤ na zemČdČlské muzeum. Ve druhé pĤlce 20. století (krátce po roce 1990?) došlo k zatravnČní þásti zdejší orné pĤdy. Dne 21.8.2000 postihla území vČtrná kalamita, pĜi které padl vČtší poþet starých stromĤ. Na svČtlinách poté došlo k masivnímu zmlazení jasanu (NČmeþek – úst. sdČl.). V souþasné dobČ je vČtšina území obhospodaĜována pomČrnČ extenzivnČ. Šetrné je zejména lesnické hospodaĜení. Lesní porosty mají vesmČs pĜírodČ blízké druhové složení a je v nich uplatĖováno výbČrové hospodaĜení. NejvČtší objemy tČžeb v souþasnosti probíhají v souvislosti s projektem regenerace zámeckého parku4 (Bauer et Bauer 2008b). OdstraĖovány jsou dĜeviny

3 sekce Ost_9_VI 4 Nositelem projektu „Regenerace Národní kulturní památky Kaþina, þást obora“ jsou Lesy ýR a jeho projektanty jsou Doc. Ing. Pavel Šimek, PhD., Ing. Pavel Borusík a Ing. Jana Kohlová. PĜedmČtem tohoto krajináĜského zámČru je celková regenerace lesních porostĤ NKP Kaþina. PĜedkládaný projekt

179 BOHEMIA CENTRALIS 30 nevhodné z hlediska krajináĜské kompozice, tČženy jsou vzrostlé stromy, které v minulých desetiletích narostly v prĤhledech a na prĤsecích. Dále jsou zcela odstraĖovány smrkové hustníky a uvolĖovány jsou rovnČž nárosty kolem nejstarších stromĤ, které jsou naopak, až na naprosté výjimky, ponechávány.

Historie botanického výzkumu

K flóĜe okolí Kaþiny existuje jen málo údajĤ (pĜiþemž tČch recentních je naprosté minimum), aþkoliv zámek v minulosti patĜil rodu ChotkĤ, známých svou náklonností k vČdám (i botanickým). Jediným, kdo se systematiþtČji zabýval flórou okolí Kaþiny, byl Josef Peyl (*asi 1840–†?), vrchní zahradník na KaþinČ, jehož herbáĜ pĜevážnČ z let 1865–1875 obsahuje množství druhĤ pČstovaných na KaþinČ, ale i druhĤ pĤvodních (vČtšina položek je umístČna v HerbáĜi Botanického oddČlení NM Praha, poþetná je i jeho sbírka hub; viz Klášterský et al. 1982). Po dlouhé období od poslední þtvrtiny 19. století pĜes celé století dvacáté nejsou vesmČs z Kaþiny a jejího nejbližšího okolí uvádČny žádné zajímavČjší floristické nálezy s výjimkou nČkolika ojedinČlých údajĤ pocházejících od J. VepĜeka (napĜ. Houfek 1970, 1976). DĜevinami zámeckého parku se zabýval Hieke (napĜ. Hieke 1965, 1984), celkem zde zaznamenal sedm taxonĤ jehliþnanĤ a 30 listnatých dĜevin, ze zajímavČjších zmiĖuje napĜíklad Juniperus sabina, Liriodendron tulipifera, Gymnocladus dioicus, Ginkgo biloba, Wisteria sinensis nebo Catalpa bignonioides. Další floristické údaje tedy pocházejí až ze souþasnosti z období mapování biotopĤ Natura 2000, Lonþáková (2003) z území uvádí (bez herbáĜových nebo jiných dokladĤ) nČkteré zajímavé a ohrožené druhy: Berula erecta, Carex riparia, Euphorbia lucida, Galium boreale, Inula hirta, Sium latifolium, Scrophularia umbrosa, Teucrium scordium þi Ulmus laevis.

Metodika

Studované území tvoĜí plocha zámeckého parku v KaþinČ (viz mapa 1) o rozloze pĜibližnČ 192 ha a je pomČrnČ jednoznaþnČ ohraniþeno od okolní krajiny, na pĜevážné þásti své hranice park sousedí s polními kulturami, komunikacemi (do Nových DvorĤ nebo Svaté KateĜiny), tokem Klejnárky nebo intravilánem jižní þásti obce Svatý Mikuláš.

zpĜesĖuje hospodaĜení v oboĜe s cílem zachování a obnovy architektonických, kulturnČ-historických a pĜírodních kvalit území.

180 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a náþrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kaþina

Terénní prĤzkumy probíhaly ve vegetaþní sezónČ v roce 2009. Celkem byla lokalita navštívena devČtkrát (konkrétnČ 16.4.2009, 18.4.2009, 2.5.2009, 2.6.2009, 21.6.2009, 26.7.2009, 28.8.2009, 5.9.2009 a 2.10.2009). Pozornost byla vČnována zejména pĜirozeným a polopĜirozeným spoleþenstvĤm (lesní biotopy, louky, mokĜady a vodní biotopy), ménČ spoleþenstvĤm ruderálním a segetálním a biotopĤm v bezprostĜedním okolí zámku. Z prĤzkumu byly vyjmuty plochy oplocené þi jinak obtížnČ pĜístupné (pĜedevším areál hájovny v JZ þásti parku a zámeckého zahradnictví se skleníky a s expozicí léþivých rostlin nedaleko budovy zámku). Jména rostlin jsou sjednocena podle Klíþe ke kvČtenČ ýR (Kubát et al. 2002). Lokality významných rostlin (pĜedevším zvláštČ chránČných a ohrožených taxonĤ) byly zamČĜeny pomocí GPS pĜístroje (Garmin Legend), velikost jejich populací byla kvantifikována odhadem. V nČkterých pĜípadech byly nálezy taxonomicky nejasných druhĤ nebo významnČjšího výskytu dokladovány herbáĜovými sbČry (umístČné v HerbáĜových sbírkách Univerzity Karlovy, Praha, v textu oznaþeno mezinárodní zkratkou PRC).

Nástin souÿasných vegetaÿních pomčrĥ

Aktuální vegetaci území tvoĜí pĜedevším lesní spoleþenstva tvrdých luhĤ s pĜechody do dubohabĜin. Bylinný podrost je ponČkud ochuzený, což má souvislost s omezenou historickou kontinuitou lesa na vČtšinČ rozlohy území a dlouhodobou izolací od okolních (lužních) lesĤ. Hlavními dĜevinami souþasných porostĤ zaĜaditelných do tvrdých luhĤ (podsvaz Ulmenion) jsou: Quercus robur, Fraxinus excelsior a Tilia cordata. Další charakteristickou dĜevinou tvrdých luhĤ, kterou lze v území pomČrnČ þasto potkat, je Ulmus laevis. Zdejší území slouží jako genová základna lesních dĜevin pĜedevším pro lípu malolistou, ale také pro jasan ztepilý a olši lepkavou5. Ve stromovém patĜe je ale také pĜítomna Ĝada nepĤvodních taxonĤ dĜevin, což je dáno koncepcí území coby parku. Nalézt se zde dají napĜíklad relativnČ hojnČ platany. V okrajových þástech pak jsou pak vysázeny napĜíklad smrky nebo akáty. Podobné vlivy výsadby v minulosti lze sledovat i keĜovém patĜe místních tvrdých luhĤ, nápadná je pĜítomnost Ĝady okrasných keĜĤ (pámelník, mahalebka). Zdejší lužní lesy jsou zaplavovány jen výjimeþnČ, patĜí do suššího kĜídla, kde je obtížné vést jasnou hranici mezi lužním lesem a dubohabĜinou. Správnost fytocenologických a z þásti i typologických úvah, že lesní biotopy v nivČ Klejnárky se dají zaĜadit do tvrdých luhĤ, potvrzuje mj. opakovaný výskyt druhu

5 TČžištČ genové základny pro poslednČ jmenované dva druhy se však nachází v Libickém luhu (NČmeþek, úst. sdČl.). Vymezení genových základen lesních dĜevin viz: mapserver Ústavu pro hospodáĜskou úpravu lesa (UHÚL) [http://geoportal2.uhul.cz].

181 BOHEMIA CENTRALIS 30

Cucubalus baccifer. Navíc je pravdČpodobné, že v minulosti (tj. ještČ alespoĖ pĜed cca 200 lety) k záplavám, které jsou pro tvrdé luhy charakteristické, docházelo mnohem þastČji. Lze pĜedpokládat, že alespoĖ v nivČ Klejnárky mají lužní lesy historické kontinuum. SvČdþí tomu pĜítomnost nČkterých typických bylin doprovázejících tyto typy vegetace – Allium ursinum (jen velmi sporadicky, pĤvodnost výskytu je nejasná), Gagea lutea, již zmiĖovaná Cucubalus baccifer, Omphalodes scorpioides, Myosotis sparsiflora, Anemone nemorosa, A. ranunculoides a jiné. Naopak však úplnČ chybČjí dymnivky a nČkteré další druhy tvoĜící obvyklou dominantu jarního aspektu bylinného patra tvrdých luhĤ (napĜ. Gagea minima, Lathyrus vernus, Adoxa moschatellina). PĜi okrajích lesĤ lze velmi þasto nalézt Scutellaria altissima (zplanČlý druh pĤvodem z Balkánu). Poté, co se terén ve východní þ ásti zaþíná zvedat, pĜejdou tvrdé luhy do stanovištnČ vyhranČných dubohabĜin. Tyto porosty jsou málo vČkovČ diferencované a zcela bez charakteristických hájových druhĤ v podrostu, což je dĤsledkem skuteþnosti, že nemají historickou kontinuitu. Bylinný podrost je znaþnČ ruderalizovaný, ze zajímavých druhĤ zde najdeme Primula veris, Omphalodes scorpioides a Gagea lutea. Zejména pĜi krajích území pod silnicí je stromové patro již znaþnČ pozmČnČné s pĜítomností borovice lesní a pĜedevším trnovníku akátu se silnČ ruderalizovaným podrostem. Do dubohabĜin patĜí také porosty na hrázi bývalého Anenského rybníka v JZ þásti území. Nedílnou þástí území je vegetace luk, které však mají znaþnČ rozkolísanou kvalitu. Menší þást porostĤ je pĜírodovČdnČ a ochranáĜsky cenná, þ ást je degradovaná a/nebo zkulturnČná, þasto se jedná o pomČrnČ mladé, v nedávné minulosti pĜeorané plochy. Znaþná þást luk je proto druhovČ pomČrnČ chudá, þasto s dominancí pampelišek ze sekce Ruderalia a s pĜítomností dalších ruderálních a segetálních druhĤ. OchranáĜsky cenné jsou zejména menší lesní louky ve stĜední až západní þásti území (mapa 2). Hlavním luþním spoleþenstvem jsou bezkolencové louky sv. Molinion ve kterých najdeme druhy Betonica officinalis, Filipendula vulgaris, Galium boreale, Selinum carvifolia, Viola canina a ojedinČle Carex flacca. Obvykle dominantní druh Molinia arundinacea zde však zpravidla chybí. Jedná se þasto o sušší kĜídlo tohoto svazu, které pĜechází do olifotrofnČjšího typu ovsíkových luk sv. Arrhenatherion, v nichž se ze vzácnČjších druhĤ ojedinČle vyskytuje Potentilla alba (jde jen maloplošné porosty blízké asociaci Potentillo albae- Festucetum rubrae). Na nejsušších písþitých místech v okolí zámku se vyskytují kostĜavové trávníky (zaĜaditelné do svazu Plantagini-Festucion ) s výskytem charakteristické trávniþky obecné Armeria vulgaris subsp. vulgaris. V návaznosti na polohy lužních lesĤ a nebo na trvale vlhkých sníženinách v loukách, jsou vyvinuty porosty dominantních vysokých ostĜic (napĜ. Carex riparia, Carex caespitosa). PrávČ mokĜadní a vodní ekosystémy jsou pĜírodovČdnČ velmi významnou souþástí území, byĢ plošnČ zaujímají dosti malou rozlohu (mapa 2). Zásadní

182 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a náþrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kaþina význam má zazemnČné slepé rameno zhruba ve stĜedu území, kde dominují vysoké ostĜice Carex sp. div. a dále je hojný Phragmites australis s pĜímČsí Iris pseudacorus a Scutellaria galericulata. Nachází se zde také bohatá populace Euphorbia lucida a ojedinČlý exempláĜ Salix alba, která je charakteristickým druhem mČkkých luhĤ (viz obr. 15 v barevné pĜíloze). V roce 2003 zde byla zaznamenána i Teucrium scordium a Sium latifolium. PĜírodovČdnČ hodnotná je také mČlká, v létČ vysýchající tĤĖ nacházející se 170 m severnČ hvČzdicovité kĜížovatky prĤsekĤ v prostoru „Velké bažantnice“ zarostlá ohroženými vodními rostlinami Potamogeton lucens a Lemna trisulca. V nevelkém rybníku, severnČ od cesty ve stĜedu území se vodní makrofyta, až na velmi sporadické porosty Batrachium peltatum, nevyskytují. V pĜíbĜežních porostech zde ze zajímavČjších druhĤ roste Carex pseudocyperus. V jihozápadní þásti území se vyskytuje pole, které bylo v roce 2009 osázeno kukuĜicí. Segetální vegetaci (zaĜaditelnou do svazu Veronico-Euphorbion ) tvoĜily víceménČ bČžné taxony, ze zajímavČjších rostlin se zde vyskytovaly napĜíklad Datura stramonium a Bolboschoenus maritimus s.l.

Mapa 2. Vymezení cenných mokĜadních (vodorovnČ šrafované) a luþních (svisle šrafované) biotopĤ. Map 2. Valuable wetlands (horizontally shaded) and meadows (vertically shaded).

183 BOHEMIA CENTRALIS 30

Mapa 3. Mapa výskytu vybraných silnČ ohrožených a ohrožených druhĤ rostlin. Map 3. Distribution of the selected strongly endangered and endangered species.

ŸEuphorbia lucida; Ž Scrophularia umbrosa; Ɣ Anthriscus caucalis; ź Potamogeton lucens.

Seznam nalezených taxonĥ

TuþnČ jsou oznaþeny taxony zaĜazené mezi zvláštČ chránČné druhy (podle Vyhlášky MŽP þ. 395/1992 Sb.) a/nebo uvedené v ýerném a þerveném seznamu cévnatých rostlin ýeské republiky (Procházka 2001). U každého z tČchto taxonĤ je pĜipojena kategorie ohrožení podle ýerveného seznamu cévnatých rostlin (C1 – taxon kriticky ohrožený, C2 – taxon silnČ ohrožený, C3 – taxon ohrožený a C4a – vzácnČjší taxon vyžadující další pozornost; Procházka 2001). U zvláštČ chránČných druhĤ je uveden stupeĖ ohrožení podle vyhlášky MŽP ý R þ. 395/1992 Sb. (§1 – kriticky ohrožené, §2 – silnČ ohrožené, §3 – ohrožené). Zkratkou PRC jsou oznaþeny taxony, které byly dokladovány sbČrem herbáĜové položky (které následnČ byly umístČny v HerbáĜových sbírkách UK, Praha).

Pozn.: V pĜehledu jsou uvedeny všechny taxony, které byly ve vymezeném území zaznamenány. Jsou zde tedy zaĜazeny i ty prokazatelnČ nepĤvodní – zámČrnČ vysazené,

184 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a náþrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kaþina zplanČlé þi zcela zdomácnČlé. V nČkterých jiných pĜípadech je pĤvodnost výskytu naopak sporná a nejasná. NicménČ všechny nalezené taxony rostlin považujeme za nedílnou souþást bioty zámeckého parku na KaþinČ.

Acer campestre, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Aegopodium podagraria, Aesculus hippocastanum, Aethusa cynapium, Agrimonia eupatoria, Agrostis capillaris, Agrostis gigantea, Agropyron canina (PRC), Achillea millefolium agg., Ajuga reptans, Alchemilla sp. div. (incl. Alchemilla micans, det. P. Havlíþek, PRC), Alisma plantago- aquatica, Alliaria petiolata, Allium oleraceum (PRC), Allium scorodoprassum (PRC), Allium ursinum (PRC), Allium vineale (PRC), Alnus glutinosa, Alopecurus pratensis, Amaranthus sp. (PRC), Amelanchier ovalis (det. A. Skalická, PRC), Amelanchier spicata (det. A. Skalická, PRC), Anagallis arvensis, Anemone nemorosa, Anemone ranunculoides, Angelica sylvestris, Anthoxanthum odoratum, C2 Anthriscus caucalis (rev. M. Marek, PRC), Anthriscus sylvestris, Arabidopsis thaliana, Arctium × ambiguum (A. lappa × A. tomentosum), Arctium lappa, Arctium tomentosum, Arenaria serpyllifolia s.l., C4a Armeria vulgaris subsp. vulgaris, Armoracia rusticana, Arrhenatherum elatius, Artemisia vulgaris, Astragalus glycyphyllos, Athyrium filix-femina, Atriplex patula, Atriplex sagittata. Ballota nigra, Barbarea vulgaris, C4b Batrachium cf. peltatum (PRC, det. Z. Kaplan), Bellis perennis, C4a Berberis vulgaris, Betonica officinalis, Betula pendula, Bolboschoenus maritimus agg. (PRC), Brachypodium pinnatum, Brachypodium sylvaticum, Bromus benekenii (PRC), Bromus erectus, Bromus hordeaceus, Bromus inermis, Bromus sterilis, Bromus tectorum, Buxus sempervirens. Calamagrostis epigejos, Callitriche sp., Caltha palustris, Calystegia sepium, Campanula patula, Campanula rapunculoides, Campanula trachelium, Campsis cf. radicans , Capsella bursa-pastoris, Cardamine pratensis, Carduus acanthoides, Carex acuta, Carex acutiformis (PRC), Carex brizoides, Carex caryophyllea, C4a Carex cespitosa (PRC), C4a Carex disticha (PRC), Carex flacca, Carex hirta, Carex muricata agg. (PRC), Carex pallescens, Carex panicea (PRC), C4a Carex pseudocyperus (PRC), Carex remota, C4a Carex riparia, Carex sylvatica, Centaurea jacea, Cerastium arvense, Cerastium holosteoides, C4b Cerastium pumilum (PRC), Cichorium intybus, Circaea lutetiana, Cirsium × tataricum (C. canum × C. oleraceum), Cirsium arvense, Cirsium canum, Cirsium oleraceum, Cirsium palustre, Cirsium vulgare, Clematis vitalba, Clinopodium vulgare, Colchicum autumnale, Conium maculatum, Convallaria majalis, Convolvulus arvensis, Conyza canadensis, §3, C4a Cornus mas, Cornus sanguinea, Cornus cf. sericea (PRC), Corylus avellana, Cotinus coggygria, Crataegus sp., Crepis biennis, C4a Cucubalus baccifer (PRC), Cynosurus cristatus. Dactylis glomerata, Datura stramonium (PRC), Daucus carota, Descurainia sophia, Deschampsia cespitosa, Dianthus deltoides, Doronicum cf. pardalianches (PRC), Dryopteris filix-mas, Dryopteris sp. Echinochloa crus-galli, Echium vulgare, Elytrigia repens, Epilobium angustifolium, Equisetum arvense, Equisetum palustre, Eragrostis minor, Erigeron acris s.l., Erigeron annuus, Erodium cicutarium, Erophila verna, Eryngium campestre, Euonymus europaea, Eupatorium cannabinum, Euphorbia cyparissias, Euphorbia esula, Euphorbia helioscopia, §1, C2 Euphorbia lucida (PRC). Falcaria vulgaris, Fallopia convolvulus, Festuca cf. rupicola, Festuca gigantea, Festuca pratensis, Ficaria verna subsp. bulbifera, Ficus carica, Filipendula ulmaria, Filipendula vulgaris, Forsythia suspensa (det. A. Skalická, PRC), Fragaria × intermedia (F. moschata × F. vesca), Fragaria moschata, Fragaria vesca, Fragaria viridis, Frangula alnus, Fraxinus excelsior.

185 BOHEMIA CENTRALIS 30

Gagea lutea, Galeopsis tetrahit, Galinsoga quadriradiata, Galium album, Galium aparine, C4a Galium boreale, Galium mollugo agg., Galium palustre agg., Galium uliginosum, Galium verum agg., Geranium palustre, Geranium pratense, Geranium pusillum, Geranium pyrenaicum, Geranium robertianum, Geum urbanum, Gleditschia triacanthos (rev. A. Skalická, PRC), Glechoma hederacea, Glyceria fluitans. Heracleum sphondylium, Hieracium lachenalii, Holcus lanatus, Humulus lupulus, Hypericum hirsutum, Hypericum perforatum, Hypochaeris radicata (PRC). Chaerophyllum aromaticum, Chaerophyllum bulbosum, Chamaecyparis sp., Chelidonium majus, Chenopodium album agg. (PRC). Impatiens noli-tangere, Impatiens parviflora, Iris pseudacorus. Juncus articulatus, Juncus effusus, Juncus inflexus, Juncus tenuis, Juniperus chinensis cv. Pzitzeriana Aurea (det. A. Skalická, PRC), C3 Juniperus communis, Juniperus sp. Knautia arvensis. Laburnum anagyroides, Lamium album, Lamium amplexicaule, Lamium purpureum, Lapsana communis, Larix decidua, Lathyrus pratensis, Lathyrus tuberosus, Lemna minor, C4a Lemna trisulca (PRC), Leonurus cardiaca, Leucanthemum ircutianum, Ligustrum vulgare, Linaria vulgaris, Liquidambar styraciflua (rev. A. Skalická, PRC), Lolium cf. multiflorum, Lolium perenne, C4a Loranthus europaeus, Lotus corniculatus, Lotus uliginosus (PRC), Luzula campestris agg., Lycopus europaeus, Lychnis flos-cuculi, Lychnis viscaria, Lysimachia nummularia, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria. Macleaya cordata (rev. A. Skalická, PRC), Maianthemum bifolium, Malachium aquatile, Malus domestica, Malva neglecta, Matricaria discoidea, Medicago lupulina, Melica nutans, Melilotus officinalis, Mentha aquatica, Mentha arvensis, Milium effusum, Moehringia trinervia, Molinia arundinacea, Muscari sp., Mycelis muralis, Myosotis arvensis, Myosotis palustris s. l., C4a Myosotis sparsiflora, Myosotis stricta (PRC), Myosoton aquaticum. Oenanthe aquatica, C4a Omphalodes scorpioides, Ornithogalum kochii, Oxalis fontana (PRC). Papaver dubium s. l., Papaver rhoeas, Paris quadrifolia, Pastinaca sativa, Phalaris arundinacea, Philadelphus cf. coronarius , Phleum pratense, Phragmites australis, Physalis alkekengi, Picea abies, Picea pungens, Pimpinella saxifraga, Pinus mugo, Pinus nigra, Pinus strobus, Pinus sylvestris, Plantago lanceolata, Plantago major, Plantago media, Plantago uliginosa, Platanus sp. div (incl. Platanus × hispanica ), Poa annua, Poa bulbosa, Poa compressa, Poa nemoralis, Poa pratensis, Poa trivialis, Polygonatum multiflorum, Polygonum aviculare agg., Polygonum cf. mitis, Populus tremula, C3 Potamogeton lucens (PRC, rev. Z. Kaplan), C4a Potentilla alba (PRC), Potentilla anserina, Potentilla argentea, Potentilla erecta, Potentilla reptans, Potentilla tabernaemontani, C4a Primula veris (PRC), Prunella vulgaris, Prunus avium, Prunus cerasus, Prunus mahaleb (PRC), Prunus padus, Prunus spinosa, Pseudotsuga menziesii, Pulmonaria obscura, Pyrus cf. pyraster. C2 Quercus cerris (PRC), Quercus petraea, Quercus robur, Quercus rubra. Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg. (incl. Ranunculus phragmiteti, det. P. Havlíþek, PRC), Ranunculus bulbosus (PRC), Ranunculus repens, Rhamnus cathartica, Rhododendron sp. div., Rhus hirta, Rhus radicans (rev. A. Skalická, PRC), Ribes rubrum, Ribes uva-crispa, Robinia pseudacacia, Rorippa sp., Rosa canina, Rosa rubiginosa, Rubus caesius, Rubus fruticosus agg. (incl. Rubus pericrispatus, det. P. Havlíþek, PRC), Rubus idaeus, Rumex acetosa, Rumex acetosella, Rumex crispus, Rumex obtusifolius. Salix alba, Salix caprea, Salix cinerea, Salix fragilis, Salvia pratensis, Sambucus nigra, Sanguisorba officinalis, Saponaria officinalis, Scirpus sylvaticus, Scrophularia nodosa, C3 Scrophularia umbrosa, Scutellaria altissima, Scutellaria galericulata, Securigera varia, Sedum sexangulare, Selinum carvifolia, Setaria viridis, Setaria pumila (PRC), Schoenoplectus lacustris (PRC), Silene latifolia subsp. alba, Silybum marianum, Sisymbrium

186 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a náþrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kaþina officinale, Solanum dulcamara, Solanum nigrum, Solidago canadensis, Solidago gigantea, Sonchus asper, Sonchus oleraceus, Sophora japonica, Sorbus aucuparia, Spiraea × vanhouttei (S. cantoniensis × S. trilobata), Stachys palustris, Stachys sylvatica, Stellaria graminea, Stellaria holostea, Stellaria media, Symphoricarpos albus, Symphytum officinale, Syringa sp., Syringa vulgaris. Tanacetum vulgare, Taraxacum sect. Ruderalia, §2, C3 Taxus baccata, Thlaspi arvense, Thlaspi perfoliatum, Thuja sp., Thuja occidentalis, Tilia cordata, Tilia petiolaris, Tilia platyphyllos, Torilis japonica, Tragopogon orientalis, Trifolium arvense, Trifolium campestre, Trifolium dubium, Trifolium hybridum, Trifolium pratense, Trifolium repens, Tripleurospermum inodorum, Trisetum flavescens, Tussilago farfara, Typha angustifolia (PRC), Typha latifolia. Ulmus glabra, C4a Ulmus laevis, C4a Ulmus minor, Urtica dioica. Valeriana officinalis, Valerianella locusta, Verbascum nigrum, Verbascum thapsus, Veronica anagallis-aquatica (PRC), Veronica arvensis, Veronica beccabunga, Veronica chamaedrys, Veronica officinalis, Veronica persica, Veronica polita, Veronica serpyllifolia, Veronica sublobata, C4a Viburnum lantana, Viburnum opulus, Vicia cracca, Vicia hirsuta, Vicia sepium, Vicia sp., Vicia tenuifolia, Vincetoxicum hirundinaria, Viola arvensis, Viola canina (PRC), Viola hirta (PRC), Viola riviniana (PRC), Vitis riparia (det. A. Skalická, PRC). Zea mays.

Zhodnocení flóry území

Flóra území je relativnČ bohatá, zaznamenáno bylo 419 taxonĤ vyšších rostlin. Je ovšem nutné poznamenat, že znaþný podíl tvoĜí druhy ruderální a také Ĝada druhĤ je nepĤvodních (vþetnČ tČch exotických vysazených). Dále pak je nutné upozornit, že až na jednu výjimku (Euphorbia lucida) se v území nevyskytují výraznČji vzácnČjší þi ohroženČjší taxony nebo jejich recentní výskyt nebyl potvrzen jako napĜíklad Teucrium scordium a Sium latifolium uvádČných Lonþákovou (Lonþáková 2003).

Komentáĝe k nčkterým nalezeným taxonĥm Anthriscus caucalis – tento vzácný teplomilný druh ruderálních stanovišĢ (akátové háje, vinice, okraje cest a podobnČ) byl nalezen v menší populaci na okraji písþité cesty lemovaných kĜovinami poblíž studny pĜed zámkem (pĜi hlavní pĜístupové cestČ k zámku; mapa 3). Relativní vzácnost tohoto druhu je také dána i je pĜehlížeností (druh má pomČrnČ krátký životní cyklus a mĤže být zamČĖován s podobnými taxony þ eledi Apiaceae), z okolního území je známo nČkolik relativnČ recentních lokalit – ZáboĜí nad Labem (Hadaþ et al. 1994), Býchory (Rydlo 1997) a Svatý Mikuláš (Slavík 1997). Armeria vulgaris subsp. vulgaris – trávniþka rostla nepĜíliš hojnČ na písþitých pĤdách v bezprostĜedním okolí zámku. Berberis vulgaris – dĜišĢál se v území vyskytuje pouze nehojnČ v blízkém okolí zámku. Je velmi pravdČpodobné, že podobnČ jako u jiných vzácnČjších dĜevin (dĜín, tis, dub cer) jde o výsadbu. Carex cespitosa – ostĜice trsnatá byla zaznamenána na tĜech místech (jediný trs v jižní þásti mrtvého ramene, ca 20 trsĤ na louce s Euphorbia lucida a velmi bohatá populace na malé louce u cesty mezi rybníkem a hájovnou).

187 BOHEMIA CENTRALIS 30

Carex disticha – ostĜice dvouĜadá byla zaznamenána pouze na dvou místech, hojnČ ve vlhké louce a podél vrbiny v místČ Na Dvacítce a také ve stĜední þásti kruhovité louky v nejjižnČjší þásti areálu Kaþina (zde ojedinČle). Carex pseudocyperus – tato nápadná ostĜice byla nalezena pouze v nČkolika exempláĜích na bĜehu rybníka. Cornus mas – dĜín byl zaznamenán v nejbližším okolí zámku (jeden rozsáhlý a pomČrnČ starý keĜ) a v lese v jižní þásti parku. Dále je zmiĖován z lesa v JV rohu území (Kohlová in verb.). Spíše se jedná o nepĤvodní výskyt (výsadby). Ale jistá možnost, že jde o pozĤstatek pĜirozeného výskytu, zde je; druh se v širším okolí Kaþiny vyskytuje (napĜíklad na ca 6 km vzdáleném vrchu KaĖk), ale na ponČkud odlišných stanovištích (jižnČ exponované svahy) a pĤdních substrátech (vyšší obsah bází) než je tomu pĜípadČ výskytu na KaþinČ. Cucubalus baccifer – nadmutice je typickou rostlinou úvalĤ velkých Ĝek a lužních lesĤ (což indikuje správnost úvah, že lesní biotopy v nivČ Klejnárky se dají zaĜadit do tvrdých luhĤ). Nadmutice byla nalezena na nČkolika místech na okrajích lesa u cesty mezi zámkem a hájenkou. Euphorbia lucida – pryšec lesklý byl v území recentnČ zaznamenán na tĜech místech: v zazemnČném slepém rameni (desítky prýtĤ na ploše nČkolika desítek metrĤ þtvereþních), na okraji louky pĜi slepém rameni (cca 40 prýtĤ na pĜibližnČ þtyĜech metrech þtvereþních) a na jasanem zarostlé pasece (desítky prýtĤ na asi 10 metrech þtvereþních). Tyto tĜi recentní lokality jsou vyznaþeny v mapČ þ. 3. Na další lokalitČ, v prĤseku nedaleko hájovny, ze které byl uvádČn Lonþákovou (2003), jeho výskyt potvrzen nebyl. Viz obr. 14, 15 a 17 v barevné pĜíloze. Galium boreale – hojnČ na vČtšinČ vlhkých luk v území, místy i v bohatých populacích. Lemna trisulca – tento okĜehek byl nalezen pouze v malém rybníþku s dominujícím Potamogeton lucens, pomČrnČ hojnČ. Myosotis sparsiflora – pomnČnka ĜídkokvČtá byla nalezena pouze v jižní þásti, ale obdobnČ jako u pupkovce lze pĜedpokládat, že se vyskytuje i leckde jinde v lesních biotopech Kaþinského areálu. Omphalodes scorpioides – pupkovec zaznamenán pouze podél cesty vedoucí poblíž hlavního vchodu do areálu (východní þást) k hájence v západní þásti. Je ale pravdČpodobné, že se v lesních biotopech vyskytuje i jinde (zejména v lužních polohách). Potamogeton lucens – rdest svČtlý byl v roce 2009 dominantou ve vodČ tĤnČ (mapa 3), kde se zcela jistČ vyskytovaly stovky jedincĤ. Potentilla alba – mochna bílá byla nalezena pouze v trávnících okolo hájenky. Populace byla tvoĜena jen nČkolika exempláĜi. Quercus cerris – zaznamenán jediný velký strom na svazích pod zámkem a zcela evidentnČ jde o výsadbu (už proto, že dub cer není v ýechách pĤvodní dĜevinou). Scrophularia umbrosa – tento krtiþník byl v území EVL Kaþina zaznamenán pouze v jižní þásti (mapa 3), ale lze pĜedpokládat, že je zde hojnČjší (zejména podél toku Staré Klejnárky). Scutellaria altissima – tento šišák je druhem panonsko-pontickým (centrum jeho areálu je na BalkánČ, pĜirozený areál sahá až na Slovensko, kde je velmi vzácným a ohroženým druhem). V ýeské republice jde o druh nepĤvodní a pomČrnČ vzácný (hojnČji je rozšíĜen napĜíklad v ý eském krase). Na KaþinČ byl zaznamenán opakovanČ a v bohatých populacích. V lesních biotopech a pĜedevším podél lesních cest a okrajĤ se stal bČžnou

188 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a náþrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kaþina

souþástí bylinného patra. RozšíĜení zajisté souvisí s historickým využíváním území (lze pĜedpokládat jeho úmyslné vysazení). Sium latifolium – tento druh uvádí Lonþáková (2003) z prostoru zazemnČného slepého ramene. V roce 2009 se nepodaĜilo druh ovČĜit. Taxus baccata – aþkoliv tis se v okolí zámku vyskytuje hojnČ, je zcela jasné, že v tomto pĜípadČ jde o výsadby (neboĢ pĜirozeným biotopem tisu jsou suĢové lesy). Teucrium scordium – hojný výskyt ožanky þpavé byl zaznamenán v roce 2003 Lonþákovou na bahnité pĤdČ s nezapojenou vegetací na dnČ zazemnČného slepého ramene (Lonþáková 2003). Za doprovodu nálezkynČ populaci v roce 2003 na lokalitČ ovČĜil i druhý z autorĤ tohoto þlánku. Ožanka nebyla pĜes peþlivé pátrání v roce 2009 ovČĜena. PĜíþinou je zĜejmČ pĜíliš zapojená vegetace s dominancí vysokých ostĜic a rákosu. Druh se však nepochybnČ nalézá v semenné bance, ze které by mohl, v pĜípadČ nastolení vhodných stanovištních podmínek, opČt vyrĤst. Ulmus laevis – jilm vaz byl zaznamenán ve vČtšinČ lesních porostĤ. Šlo jak o mladé jedince až po pomČrnČ staré stromy. Jde o typickou dĜevinu tvrdých luhĤ. Ulmus minor – jilm habrolistý byl v zájmovém území nalézán roztroušenČ, pĜedevším v lemových biotopech (pomezí les/louka). Viburnum lantana – kalina tušalaj byla nalezena pouze v okolí zámku u malého umČlého pahorku a lze dĤvodnČ pĜedpokládat, že jde o výsadbu (stanovištČ neodpovídá pĜirozenému rozšíĜení tohoto druhu, charakterické jsou pro nČj teplomilné doubravy a lemy).

Péÿe o území v hlediska ochrany pĝírody

Stávající zpĤsob lesnického obhospodaĜování území je z hlediska ochrany pĜírody žádoucí. Území je ze dvou tĜetin kryto lesními porosty, které mají vČtšinou pĜírodČ velmi blízké stromové patro a to jak z hlediska druhového složení, tak i struktury stromového patra. V uplynulých letech není v území ve vČtším množství chována zvČĜ a proto témČĜ ve všech porostech dochází k velmi dobrému zmlazení dĜevin, pĜedevším jasanu, ale i lípy a javorĤ. Probíhá zde pouze výbČrová tČžba, pĜiþemž þást mrtvého dĜeva (torza pĜestárlých stromĤ, paĜezy apod.) jsou ponechávány na místČ. Vhodné by bylo upravit péþi o louky, je tĜeba kosit i ty partie, které leží ladem a degradují. Prioritou z hlediska ochrany pĜírody je zajištČní vhodné péþe o dosud druhovČ pestré louky, které jsou fytocenologicky zaĜaditelné do bezkolencových luk svazu Molinion. Ve stĜednČdobém horizontu (rokĤ až desítek let) pĜedstavuje ohrožení výskytu vzácných rostlin a pĜedevším pak i populací obojživelníkĤ proces zazemĖování vodních a mokĜadních ploch. Tento proces je znaþnČ pokroþilý, slepé rameno i tĤĖ v létČ zcela vysychají. Znaþné zazemnČní slepého ramene s výskytem zapojené vegetace ostĜic je zjevnČ hlavním dĤvodem, proþ se nepodaĜilo ovČĜit výskyt Teucrium scordium. Proto by bylo vhodné provést odstranČní þásti sedimentĤ ve vodních plochách a mokĜadech. Podrobné údaje o navržených opatĜeních jsou uvedeny v plánu péþe (Karlík 2010).

189 BOHEMIA CENTRALIS 30

Závčr

Aþkoliv zámecký park v KaþinČ byl a je pod silným antropickým tlakem trvajícím pĜes 200 let, dodnes zde pĜežily nČkteré vzácnČjší taxony rostlin. Z celkového poþtu 419 taxonĤ, zaznamenaných bČhem aktuálního prĤzkumu provedeného v roce 2009, se zde vyskytuje celkem 27 druhĤ z þ erveného seznamu (sensu Procházka 2001). KonkrétnČ se jedná o tĜi druhy silnČ ohrožené – Anthriscus caucalis, Euphorbia lucida, Quercus cerris, þtyĜi druhy ohrožené – Juniperus communis, Potamogeton lucens, Scrophularia umbrosa, Taxus baccata, a 17 taxonĤ vyžadujících další pozornost – Armeria vulgaris subsp. vulgaris, Berberis vulgaris, Carex cespitosa, C. disticha, C. pseudocyperus, Carex riparia, Cornus mas, Cucubalus baccifer, Galium boreale, Lemna trisulca, Loranthus europaeus, Myosotis sparsiflora, Omphalodes scorpioides, Potentilla alba, Primula veris, Ulmus laevis, Ulmus minor a Viburnum lantana. Dva taxony patĜí do kategorie dosud nedostateþnČ prozkoumaných – Batrachium peltatum a Cerastium pumilum. Byly zaznamenány následující tĜi druhy cévnatých rostlin chránČné vyhláškou 395/1992 Sb: Euphorbia lucida, Cornus mas a Taxus baccata. Je nutné ovšem upozornit, že v pĜípadČ vzácnČjších druhĤ dĜevin (až na Ulmus laevis a Ulmus minor) se zcela jistČ (napĜíklad Taxus baccata a Quercus cerris) a nebo pravdČpodobnČ (v pĜípadČ Cornus mas þi Juniperus communis) jedná o cílené výsadby. NejcennČjší je bezesporu pomČrnČ rozsáhlá populace silnČ ohroženého druhu Euphorbia lucida (viz obr. 17 v barevné pĜíloze). Naopak nebyl potvrzen recentní výskyt Teucrium scordium a Sium latifolium uvádČných z nedávné minulosti Lonþákovou (Lonþáková 2003). Pokud budou provedena vhodná managementová opatĜení, je znaþnČ pravdČpodobné, že se podaĜí obnovit jejich výskyt ze semenné banky.

Summary

The survey of the flora and overview of vegetation of the studied area is given. The inventory list includes 419 taxa of vascular plants, 27 of them belong to the endangered and rare plants according the national Red list. The most valued species, which was found, is Euphorbia lucida, which is very rare in the Bohemia (with only several localities in the lowland of the Labe and OhĜe). It is necessary to point out, that inconsiderable part of founded plants includes non-native plants (especially woody species).

190 Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a náþrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kaþina

Podčkování

Chteli bychom podČkovat všem, kteĜí nám o území poskytli informace. Jsme vdČþni Doc. Janu Kirschnerovi za zprávu o herbáĜi na KaþinČ. Cenné údaje o území nám poskytl lesní správce Ing. Miroslav NČmeþek a krajinná architektka Ing. Jana Kohlová. Zvláštní dík patĜí specialistĤm na problematiþtČjší skupiny cévnatých rostlin, kteĜí determinovali nebo revidovali naše položky. Jedná se o Mgr. Petra Havlíþka (Alchemilla, Ranunculus auricomus agg. a Rubus), Mgr. ZdeĖka Kaplana, Ph.D. (vodní makrofyta), Milana Marka (Anthriscus caucalis), RNDr. Annu Skalickou (pČstované dĜeviny). Naprostá vČtšina údajĤ byla získána v rámci prĤzkumu financovaného Krajským úĜadem StĜedoþeského kraje. Podstatný pĜínos pro poznání území mČlo mapování pĜírodních biotopĤ zajišĢované AOPK ýR. Druhý z autorĤ byl pĜi finalizaci þlánku podpoĜen také z grantu MŠMT ýR (2B06012).

Literatura

Bauer P. et Bauer P. (2008a): Oznámení zámČru podle zákona þ. 100/2001 Sb. (pĜíloha þ.3) – Hodnocení dopadĤ na evropsky významné lokality a ptaþí oblasti podle § 45i zákona þ. 114/1992 Sb. – Regenerace Národní kulturní památky Kaþina, þást zámek. – Ms., 40 p. Bauer P. et Bauer P. (2008b): Oznámení zámČru podle zákona þ. 100/2001 Sb. (pĜíloha þ.3) – Hodnocení dopadĤ na evropsky významné lokality a ptaþí oblasti podle § 45i zákona þ. 114/1992 Sb. – Regenerace Národní kulturní památky Kaþina, þást obora. – Ms., 44 p. Boháþ P. et KoláĜ J. (1996): Vyšší geomorfologické jednotky ýeské republiky. Geografické názvoslovné seznamy OSN-ýR. – Praha, 56 p. + mapa. Hadaþ E., Jirásek J. et Bureš P. (1994): KvČtena Železných hor. – Železné hory 1: 1–212. Hieke K. (1965): DĜeviny zámeckých parkĤ StĜedoþeského kraje. – VČdecké práce VÚOZ v PrĤhonicích 3: 71–127. Hieke K. (1984): ýeské zámecké parky a jejich dĜeviny. – 462 p., Státní zemČdČlské nakladatelství, Praha. Houfek J. (1970): Krátká floristická sdČlení a výsledky floristické akce v ýechách. – Zprávy ýs. Bot. Spoleþ. 5/2: 136–144. Houfek J. (1976): Krátká floristická sdČlení z území ýeskoslovenska a výsledky floristické akce v ýechách. – Zprávy ýs. Bot. Spoleþ. 11/1: 57–64. Chytrý M., Kuþera T. et Koþí M. [eds] (2001): Katalog biotopĤ ýeské republiky. – Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR, Praha. Karlík P. [ed.] (2010): Plán péþe o pĜírodní památku Kaþina. Návrh na vyhlášení pĜírodní památky Kaþina. – Ms. (depon. in. Odbor život. prostĜedí Krajského úĜadu StĜedoþeského kraje.) Klášterský I., HrabČtová-Dudová A. et Duda J. (1982): DČjiny floristického výzkumu v ýechách, na MoravČ a ve Slezsku I. – Severoþeskou pĜírodou, LitomČĜice, PĜíloha 1982/1 (1–2): 1–242. Kubát K. [ed.] (2002): Klíþ ke kvČtenČ ýeské republiky. – 928 p., Academia, Praha. Lonþáková J. (2003): KaĖk a Kaþina – A0003. – Ms. [ZávČreþná zpráva mapování biotopĤ Natura 2000, depon. in Knihovna AOPK ýR, Praha.] Mikyška R. a kol. (1972): Geobotanická mapa ýSSR. 1. ýeské zemČ. Mapová þ ást. – Academia, Praha.

191 BOHEMIA CENTRALIS 30

Neuhäuslová Z. [ed.] (1998): Mapa potenciální pĜirozené vegetace ýeské republiky. – Academia, Praha. Procházka F. [ed.] (2001): ýerný a þervený seznam cévnatých rostlin ýeské republiky (stav v roce 2000). – PĜíroda, Praha, 18: 1–166. Quitt E. (1970): Klimatické oblasti ýeskoslovenska. – Stud. Geogr., Brno, 16: 1–73. Rydlo J. (1997): Floristické materiály ze stĜedních ýech. – Muzeum a souþasnost, ser. natur., 11: 14. Skalický V. (1988): RegionálnČ fytogeografické þlenČní. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds], KvČtena I., p. 103–121, Praha. Slavík B. (1997): Anthriscus Pers. – kerblík. – In: Slavík B. [eds], KvČtena ýeské republiky, vol. 5., pp. 273–284, Academia, Praha. Vávrová V. et ŠantrĤþková M. (2009): Krajina Novodvorska a Žehušicka v popisu k I. vojenskému mapování. – Historická geografie 35: 213–228.

K tomuto pĜíspČvku patĜí barevné obrazové pĜílohy þ. 14–17.

Recenzovali: JiĜí Hadinec RNDr. Anna Skalická

192 Bohemia centralis, Praha, 30: 193–250, 2010

Pĝíspčvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky k teplomilné kvčtenč Podbrdska Contribution to the flora and vegetation of the "Na horách" protected area and comments on the thermophilous flora of the Podbrdsko Region

Rudolf Hlaváþek1 a Petr Karlík2 1Hornické muzeum PĜíbram, nám. H. Kliþky 293, CZ-261 01 PĜíbram VI – BĜezové Hory; e-mail: [email protected]

ŵ Abstract. The aim of this article is to describe flora and vegetation of a protected area called "Na horách". This locality is situated in southern part of Central Bohemia on a south-facing slope built of Cambrian shale. The slopes are covered with xerophilous vegetation of Hyperico-Scleranthion and Koelerio-Phleion alliances. Dry grasslands are not homogenous; using vegetation relevés we have differed some types from sparse xerophilic vegetation to mesophilic acidic grasslands. We list total number of 304 taxa of vascular plants, that have been recorded by ourselves or other authors. We confirmed more then 150 taxa recorded in the 1970's and 1980's, whereas 50 taxa were missing. We found 100 new taxa which have not yet been known from the locality (e.g. Chaerophyllum bulbosum, Dipsacus lacini atus, Gagea villosa, Luzula divulgata ). Six of all species belong to legally protected plants in the Czech Republic (Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Sax ifraga tridactylites, Lilium martagon, Platanthera bifolia, Polygala chamaebuxus ). We haven‘t been able to confirm two species (Platanthera bifolia and Saxifraga tridactylites), however their past occurence is not based on reliable record (herbarium specimen or photography). Twenty-nine taxa belong to the Czech red-listed vascular plants (e.g. Antennaria dioica, Dipsacus laciniatus, Gagea villosa, Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Thesium alpinum, Veronica prostrata, Pseudol ysimachion spicatum, Seseli osseum ) which represents 10 % from the altogether species number. Further, 46 archeophytes (approx.

193 BOHEMIA CENTRALIS 30

15 % of taxa) and 14 neophytes (approx. 5 %) figure in the list. The phytogeographical analysis presents a clear gradient of xerophilic and thermophilic species decreasing from region around Jince in direction to PĜíbram and region around Rožmitál pod TĜemšínem. Protected area "Na horách" represents very valuable botanical locality. However, extensive grazing or mowing is necessary for the future conservation.

ŵ Key words: protected area "Na horách", acidophilous dry grasslands, Koelerio-Phleion , Hyperico-Scleranthion , Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica

Úvod

PĜírodní památka (PP) Na horách se nachází v katastrálním území KĜešín, pĜi severovýchodním okraji stejnojmenné obce, v okrese PĜíbram (obr. 1). Území o výmČĜe 4,76 ha se rozkládá na hĜbítku a pĜilehlém jižnČ a jihovýchodnČ orientovaném pozvolném svahu údolí drobného levobĜežního pĜítoku Litavky. StĜed pĜírodní památky leží zhruba na souĜadnicích (WGS-84) 49° 48ƍ 07Ǝ N a 13° 57ƍ 09Ǝ E. PĜírodní památka Na horách byla vyhlášena naĜízením Okresního úĜadu PĜíbram ze dne 22. 11. 1996 za úþelem ochrany „fytogeograficky významné, rozsáhlé a velmi bohaté lokality koniklece luþního (Pulsatilla pratensis), vstavaþe obecného (Orchis morio), jalovce obecného (Juniperus communis ) a jiné místní flóry“. Vysokou ochranáĜskou hodnotu má pĜírodní památka i z vegetaþního hlediska, neboĢ zde zĤstaly dochovány rozsáhlé porosty teplomilnČ ladČných suchých krátkostébelných trávníkĤ a travino-bylinných spoleþenstev mČlkých pĤd. Hodnotná je i fauna bezobratlých a obratlovcĤ, v níž se dle údajĤ z rezervaþní knihy vyskytuje napĜ. xerotermní saranþe Stenobothrus stigmaticus. Prokázáno bylo hnízdČní vzácného skĜivana lesního (Lullula arborea) , zaznamenána byla také myška drobná (Micromys minutus) . Zoologické zhodnocení lokality (rĤzných skupin živoþichĤ od bezobratlých po obratlovce) provedl Pecina (1982). O tom, že území skýtá dosud nepoznaný pĜírodovČdný potenciál, svČdþí nález vzácné monofágní bejlomorky Dasineura pulsatillae sající zde na konikleci luþním, o kterém pojednává samostatný pĜíspČvek v tomto svazku (Jiras et al., str. 251–264). Cílem pĜíspČvku je poprvé souhrnnČ publikovat komplexní botanická data podávající floristickou a vegetaþní charakteristiku PP Na horách. SouþasnČ se v nČm zabýváme výskytem nČkterých teplomilných druhĤ na kontaktu Brd s PĜíbramským a BĜeznickým Podbrdskem, resp. jejich rozšíĜením na Jinecku, PĜíbramsku a Rožmitálsku (viz obr. 5).

194 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Obr. 1. Orientaþní mapka s polohou PP Na horách (zdroj: Mapy.cz). Fig. 1. Location of the natural monument „Na horách“.

Pĝírodní pomčry

PĜírodní památka leží v mírnČ teplé klimatické oblasti, a to na kontaktu chladnČjších a vlhþích centrálních Brd (okrsek mírnČ vlhký, vrchovinový) s klimaticky pĜíznivČjším prĤlomovým údolím Litavky (okrsek mírnČ vlhký, s mírnou zimou, pahorkatinový). PrĤmČrné roþní teploty spadají do intervalu vymezeného izotermami 7 a 8°C, prĤmČrné roþní srážky se pohybují v rozmezí daném izohyetami 600 a 650 mm (Mikyška 1969). Vzhledem ke geomorfologii údolí Litavky a okolí KĜešína však nelze vylouþit, že místní srážky jsou o nČco nižší. Pro klima širší oblasti je charakteristický pokles srážek a vzestup teplot ve smČru od centrálních Brd do okolní krajiny. NejvýraznČji se tento fenomén projevuje na gradientu jih (až jihozápad) – sever (až severovýchod), tedy od centrálních Brd smČrem k ýeskému krasu (obr. 2). Z mapy prĤmČrných roþních srážek lze vyþíst zejména kontrast mezi návČtrnou vlhkou severozápadní þ ástí Brd a velmi suchým Berounskem a DobĜíšskem.

195 BOHEMIA CENTRALIS 30

Obr. 2. PrĤmČrné roþní srážky [mm] (Vesecký 1961) v okolí severního výbČžku centrálních Brd (zdroj: Mapy.cz) Fig. 2. Mean annual precipitation in northern part of Brdy Mt.

Území pĜírodní památky se nachází pĜi severním okraji Brdské vrchoviny v blízkosti hranice s HoĜovickou pahorkatinou (Boháþ et KoláĜ 1996), v nadmoĜské výšce 420–455 m. Jedná se o vrcholovou partii a táhlý jižnČ až jihovýchodnČ orientovaný svah hĜbítku nad boþním údolím ústícím do geomorfologicky výrazného prĤlomového údolí Ĝ íþky Litavky. Podklad je tvoĜen prvohorními moĜskými usazeninami stĜedního kambria, konkrétnČ jílovitými bĜidlicemi (Havlíþek 1986, Litochleb 1984). Na jižních svazích tyto bĜidlice místy vystupují v podobČ nízkých plošných výchozĤ a skalek. PĤdy jsou velmi mČlké, pĜevládají skeletovité rankery, ve spodní þ ásti území jsou kambizemČ. Jílovité bĜidlice jsou z hlediska obsahu alkalických prvkĤ obohaceny pĜevážnČ draslíkem a pĜi zvČtrávání tudíž neuvolĖují dostateþné množství vápníku (Litochlebová – úst. sdČl.). Proto má vegetace relativnČ acidofilní charakter. Na geobotanické mapČ (Mikyška 1969) spadá oblast s územím pĜírodní památky do kontaktní zóny kvČtnatých buþin, které podle tehdejších pĜedstav vystupovaly jako vĤdþí vegetaþní jednotka centrálních Brd, s buþinami bikovými. RozšíĜení kvČtnatých buþin je ovšem v novČjší SofronovČ (Sofron 1998) rekonstrukci znaþnČ redukováno a v oblasti jsou, v souladu s mapou potenciální vegetace (Neuhäuslová et al. 2001), mapovány pouze bikové buþiny. Všechna mapování se však shodují v tom, že se již jedná o polohu na kontaktu

196 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska buþin s acidofilními doubravami, které by na níže navazujících svazích litavského údolí pĜevládaly. Dle našich poznatkĤ, vycházejících z aktuální vegetace tvoĜené acidofilními teplomilnými trávníky a z dynamiky vegetace, kdy jsou v þásti území hojné nálety dubu, lze usuzovat, že vlastní území pĜírodní památky leží na stanovišti lesního spoleþenstva suchých acidofilních doubrav (as. Luzulo albidae-Quercetum , Viscario-Quercetum ), lokálnČ pĜípadnČ až acidofilní teplomilné doubravy (as. Sorbo torminalis-Quercetum ). PĜilehlý severnČ exponovaný svah se dle našeho názoru nachází na stanovišti kyselého kĜídla dubohabĜin (as. Melampyro-Carpinetum ). V souþasnosti se území pĜírodní památky nachází v enklávČ otevĜené krajiny s výraznČ modelovaným terénem, která záhy navazuje na rozsáhlé brdské lesy. Z hlediska fytogeografického þlenČní ýR (Skalický 1988b) je lokalita umístČna na ostrém gradientu tvoĜeném kontaktem brdského oreofytika (87. Brdy) s pomČrnČ teplomilnČ ladČným podbrdským mezofytikem (35c. PĜíbramské Podbrdsko). Díky specifickému mezoklimatu prĤlomového údolí Litavky a pomČrnČ extrémním stanovištním podmínkám se zde vyskytuje Ĝada xerotermofytĤ, napĜ. sesel sivý (Seseli osseum), mochna píseþná (Potentilla arenaria), koniklec luþní þeský (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a dutohlávka Cladonia foliacea.

Historický vývoj a využívání krajiny

Vývoj krajiny v regionu souvisí nerozluþnČ s železáĜstvím historicky doloženým již pĜed r. 1390 (Beránková et Hofmann 1977, Beránek 2000). První stopy po pĜítomnosti pravČkých lidí pocházejí sice již z mezolitu (lokalita Malý Plešivec, Korený – úst. sdČl.) a pĜedevším pak z pozdní doby bronzové (Smejtek 2005), avšak k trvalému osídlení Jinecka dochází až ve vrcholném stĜedovČku (Nováþek 1995). Proces kolonizace je završen v 18. století, kdy rovnČž kulminuje prĤmyslová a zemČdČlská výroba. Konjunktura železáĜství byla podmínČna vysokou spotĜebou dĜevČného uhlí, což vedlo k nadmČrné tČžbČ dĜeva a degradaci lesních porostĤ. BČhem téhož století dochází rovnČž k zakládání nových poplužních dvorĤ, z þ ásti na pozemcích zpustlých vesnic (napĜ. Rejkovice), ale pĜedevším na rozsáhlých lesních holinách, které byly pĜemČĖovány na pole a louky (Hofmann 1987, Beránek 2000). Charakter vegetace jineckého panství byl ke konci 18. století ovlivnČn zákazem pastvy v panských lesích a naĜízením Ĝeditele panství, jímž se omezoval chov dobytka poddanými (Beránek 2000). Ekonomický rozvoj na Jinecku pokraþoval i v 19. století, zejména za Rudolfa hrabČte z Vrbna, který vedle hutnictví vČnoval pozornost i lesnictví a zemČdČlství. Tento osvícený šlechtic pĤsobil na Jinecku od roku 1805, kdy zakoupil zdejší panství, až do roku 1823, kdy umírá. Zkvalitnil a rozšíĜil chov ovcí a zaþal používat španČlské plemeno „Merino“. Ovce byly ustájeny ve tĜech ovþínech – Na Královkách, na Ohrazenici a pĜi

197 BOHEMIA CENTRALIS 30 cestČ na KĜešín severozápadnČ od Jinec. Z poslednČ jmenovaného vyhánČl ovþák se svými pomocníky stáda þasto až ke štČpnici na tehdejším západním okraji Jinec (Beránek 2000). ZmínČná þinnost naznaþuje, že svahy nad nimi smČrem na Rejkovice a dále až po KĜešín byly pokryty pĜedevším pastvinami. To potvrzuje i mapa CísaĜských otiskĤ stabilního katastru z r. 1839 (depon. in ÚstĜední archiv zemČmČĜictví a katastru v Praze – ÚAZK), kdy se v uvedeném prostoru vyskytuje stále ještČ vysoká rozloha pastvin. Panské ovþíny jsou zmínČny již v odhadu jineckého panství z r. 1647. Jednalo se o jeden ovþín pĜímo v Jincích a druhý, vypálený, snad na Ohrazenicích (in Beránek 2000). Na význam chovu ovcí poukazuje zmínka v odhadu panství z r. 1709, kdy se uvádí, že zisk z chovu ovcí je jen nepatrnČ nižší než z chovu hovČzího dobytka (Hofmann 1987). Fenomén ovþí pastvy má tedy v regionu nČkolikasetletou kontinuální tradici a jeho výrazný odraz lze dosud sledovat v aktuální vegetaci. Zdejšími typickými pastevními spoleþenstvy jsou pĜedevším suché trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis a travino-bylinná spoleþenstva svazu Hyperico perforati-Scleranthion perennis .

Využívání území a ochrana pĝírody

Dle Josefského mapování ze druhé poloviny 18. století (depon. in Kriegsarchiv Wien) se ve zkoumaném území vyskytoval les (v ponČkud menším rozsahu než dnes) pouze na vrcholu hĜbítku, zbytek kopce byl bezlesý. Rozsáhlá obecní pastvina s dĜevinami ve vrcholové þásti je vyznaþena na již zmínČných CísaĜských otiscích stabilního katastru z r. 1839. Podle výkazu ploch stabilního katastru z roku 1845 (depon in ÚAZK) je zĜejmé, že se na více než jedné tĜetinČ rozlohy zdejších pastvin vyskytovaly vzrostlé dĜeviny – jednalo se o „pastviny s užitkovým dĜívím“. PozdČji byla celá severní þást tČchto pastvin pĜevedena na sady a stĜední (vrcholová) þást byla hustČ zalesnČna. Pastvinou zĤstala víceménČ jen plocha dnešní pĜírodní památky. Podle výkazu z roku 1948 (depon. in ÚAZK) poklesla rozloha pastvin v katastru KĜešína na 40 % rozlohy z roku 1845. Dle údajĤ z rezervaþní knihy sloužil na poþátku 20. století pozemek jako obecní pastvina pro ovce, v menší míĜe i kozy, pĜiþemž produktivnČjší plochy byly koseny. Pastvina nebyla výraznČji zarostlá dĜevinami. JeštČ v 70. letech zde probíhala obþasná senoseþ pro lesní zvČĜ, pĜiþemž byly koseny hlavnČ vyšší porosty, a pravdČpodobnČ i þásteþná pastva. Do dolní þásti lokality byl ukládán odpad. V roce 1976 podal L. Palek návrh na vyhlášení chránČného území. Velikost populace koniklece luþního þeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) odhaduje na 100 000 jedincĤ a poznamenává, že zde podle tehdejších pamČtníkĤ koniklec rostl hojnČ „odjakživa“ (tj. již pĜed 1. svČtovou válkou). I když se jedná o druh v syrovém stavu pro dobytek jedovatý (Skalický 1988a), pĜesto zde údajnČ byl kozami pĜednostnČ požírán. Poþátkem 80. let se lokalita nacházela patrnČ v nejhorším stavu. Seþ a pastva zde již neprobíhaly a tak došlo k poklesu populace koniklece, jejíž velikost stanovil v roce 1981

198 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Rydlo (1982) na 45–50 tisíc jedincĤ. Lokalita byla znaþnČ zarostlá dĜevinami z náletu i výsadeb pĜímo do trávníkĤ (borovice þerná, b. lesní, dub, akát). Ve spodní (jižní) a východní þásti území se nalézala skládka odpadu. Byly sem vyváženy rostlinné zbytky a založena deponie zeminy, která zarostla ruderálními druhy. Místní mládež na lokalitČ jezdila motorovými vozidly, þímž docházelo k poškozování vegetaþního krytu a pĤdního povrchu. K výraznému narušení vegetace a pĤdy došlo v roce 1981, kdy zde byl postaven vojenský tábor, pojíždČním vojenské techniky navíc vznikly výrazné koleje. Aþkoliv je urþité narušování pĤdy z ochranáĜského hlediska leckdy i žádoucí, z dobových materiálĤ vyplývá, že bylo nadmČrné a pĤsobilo vyslovenČ negativnČ (viz rezervaþní kniha). Tyto konflikty se zájmy ochrany pĜírody byly Ĝešeny a souþasnČ vznikl první podrobný botanický prĤzkum (Rydlo 1982). V letech 1981 a 1982 byly na velké þ ásti vykáceny a vyĜezány dĜeviny, pĜedevším borovice þerná, která témČĜ souvisle zarĤstala severozápadní þást lokality. SouþasnČ byly odstranČny þerné skládky. V menší míĜe docházelo k prĤbČžnému odstraĖování dĜevin, zejména akátu zmlazujícího v západní þásti území, i v následujících letech, až do roku 1996. Tato þinnost byla provádČna pod hlaviþkou „ýSOP místní organizace PĜíbram“ (rezervaþní kniha, Knížek – úst. sdČl.). V roce 1996 byl vyĜezán také hojný nálet dubĤ (Quercus petraea ) na náhorní plošinČ v severovýchodní þásti PP. Rok po vyhlášení chránČného území, tedy na podzim roku 1997, probČhlo pokosení s odklizením biomasy, která byla navážena do okrajových partií PP na místa bývalých þerných skládek. Ve stejném roce probČhlo rovnČž vyĜezání dalších nežádoucích dĜevin. Poseþení lokality (pĜi využití dvoukolové sekaþky s pojezdem) bylo opakováno ještČ v roce 2000 (Rozsypalová – úst. sdČl., Michálek – úst. sdČl., Löw – úst. sdČl., vlastní záznamy autorĤ). Posléze zaþala lokalita znovu zarĤstat náletem a výmladky dĜevin (vþetnČ akátu), kterých zde v roce 2003 rostlo již velké množství. Na podzim 2003 a poté ještČ jednou v druhé polovinČ roku 2005 byly tyto dĜeviny redukovány. V letech 2006 až 2008 provádČly péþi o lokalitu Lesy ýR. ProbČhlo þásteþné a v roce 2008 i úplné pokosení lokality (pĜevážnČ pomocí sekaþky tažené traktorem), došlo k vyĜezání výmladkĤ akátĤ a dalších dĜevin (zejména v západní þ ásti lokality) a k odvezení hromad nežádoucího materiálu z východní þásti území (Rozsypalová – úst. sdČl., VáĖová – úst. sdČl., KouĜík – úst. sdČl, vlastní záznamy autorĤ). PĜi zásazích byl k zahubení dĜevin nČkolikrát použit Roundup (VáĖová – úst. sdČl.), ale i po aplikaci tohoto herbicidu docházelo þasem k jejich zmlazování. V posledních dvou letech (tj. 2009–2010) nebyly na lokalitČ provádČny žádné zásahy, což vedlo k opČtovnému vzrĤstu zmlazujících náletĤ. Již v 80. letech navrženou pastvu ovcí þi koz se dosud nepodaĜilo úspČšnČ zrealizovat. V souþasné dobČ jsou sice nČkteĜí chovatelé schopni pastvu podobné lokality uskuteþnit, znaþnou pĜekážkou je však vzrĤstající byrokracie, která je s organizací takové péþe spojena. Již pĜed zahájením ochranáĜských aktivit bylo v horní partii stĜední þásti území založeno ohništČ, které bylo používáno pĜi hasiþských cviþeních a „pálení þarodČjnic“ (F. Knížek – úst. sdČl.). BČhem ochranáĜského managementu od poþátku 80. let až asi po r. 2003, kdy bylo údajnČ použito naposledy (M. Rozsypalová – úst. sdČl.), na nČm byly páleny vyĜezané dĜeviny. V roce 2010 byla plocha bývalého ohništČ již zarostlá a na prvý pohled od okolí jen málo odlišná, nápadnČjší byly pouze roztroušené vitální trsy ovsíku. SouþasnČ však byla v bezprostĜední blízkosti starého ohništČ zaznamenána nová obnažená plocha s þ erstvým popelem. (Není-li uvedeno jinak, pocházejí informace z drobných rukopisných materiálĤ obsažených v rezervaþní knize uložené do roku 2003 na tehdejším referátu ŽP OÚ PĜíbram.)

199 BOHEMIA CENTRALIS 30

Historie botanického výzkumu

Aþkoliv o vlastním území PP Na horách nebyla dosud publikována žádná podrobnČjší botanická práce, neznamená to, že by botanické veĜejnosti byla neznámá. Mohl ji znát napĜ. už Karel Domin, který ve své rané práci o vegetaci a flóĜe Brd (Domin 1903) uvádí od hĜbetu vrchu Ostrý (str. 41): „Na pruhu kĜemencĤv (!!) opČt hojnČ Seseli glaucum, ..., k nimž pĜistupují na jineckých bĜidlicích u Rejkovic celé svahy zarostlé Pulsatilla pratensis (!!) s Koeleria gracilis (! var. puberula), Veronica spicata , Potentilla arenaria ..., Seseli glaucum.“ PĜi pĜedstavČ krajiny a vegetace, jakou navozuje DominĤv popis Jinecka, není tČžké uvČĜit, že mu v tehdejším kontextu nepĜipadala tato lokalita až tak výjimeþná, aby se o ní pĜímo zmiĖoval. VČrohodnost Dominova popisu podporuje analýza archivních pramenĤ z pĜedešlé kapitoly. ěadu mnohem aktuálnČjších botanických informací najdeme v rezervaþní knize, která je nyní uložena ve dvou exempláĜích na AOPK a dále na Krajském úĜadČ StĜedoþeského kraje, pĜedevším pak v inventarizaþním prĤzkumu Jaroslava Rydla (Rydlo 1982). Vedle vlastních floristických nálezĤ zde autor shromáždil také starší údaje, které v letech 1975 až 1979 získali Ladislav Palek (1976), Marie Pivniþková s Pavlem Pecinou (1976) a Milan Rivola (1975, 1979). Floristické údaje o cévnatých rostlinách jsou doplnČny krátkým seznamem nalezených hub (urþil Jaroslav Klán). Zpráva o prĤzkumu obsahuje rovnČž vegetaþní snímky pionýrského spoleþenstva mČlkých pĤd (sv. Hyperico- Scleranthion), teplomilného trávníku (sv. Koelerio-Phleion ), borové lesní kultury a ruderálního travino-bylinného porostu, vþetnČ mapky aktuální vegetace a mapky rozšíĜení nČkterých ohrožených druhĤ. BČhem 80. let byla lokalita navštívena jednak roku 1985 v rámci floristického kursu ý SBS (Hrouda et Skalický 1988), jednak pĜi provČrce MCHÚ a jejich návrhĤ konané v letech 1982 až 1985 (Knížetová, Pecina et Pivniþková 1987). PozdČji se území dotýká bakaláĜská práce Lindy Truneþkové-Podlenové (Podlenová 2000), která studovala fytogeografický gradient v údolí Litavky. Dále se lokalitČ þásteþnČ vČnuje diplomová práce Petra Karlíka (Karlík 2001), který zde pozdČji v souvislosti se sestavením plánu péþe provedl podrobnČjší botanický prĤzkum (Karlík 2005). V území poĜídil šest fytocenologických snímkĤ, které však z metodických dĤvodĤ (napĜ. absence urþených mechorostĤ a lišejníkĤ) nebyly zaĜazeny do tabulky prezentované v této studii. PĜírodní památka je zmínČna také ve studii o lichenoflóĜe Brd od ŠtČpánky Slavíkové-Bayerové (Bayerová 1999), jmenovány odtud jsou napĜ. nČkteré dutohlávky (Cladonia arbuscula, C. foliacea , C. gracilis atd.) a další druhy lišejníkĤ, napĜ. Lecidea fuscoatra þi Xanthoparmelia conspersa. Všeobecný popis pĜírodních pomČrĤ vþetnČ struþné botanické charakteristiky je uveden v publikaci o chránČných územích stĜedních ýech

200 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

(Karlík in Ložek, Kubíková, ŠpryĖar a kol. 2005). PĜírodní, tedy i botanické hodnoty lokality zmiĖuje také ochranáĜsky zamČĜená regionální literatura (Bubeníþek 1983, Knížek 1983), zpráva o ní se objevila i v denním tisku (Gutwirth 1982).

Metodika

AutoĜi soustavnČ sledují území od roku 1997. S výjimkou let 2001, 2007 a 2008, kdy území nebylo autory navštíveno, byla každoroþnČ (tj. vþetnČ roku 2010) podniknuta alespoĖ jedna, vČtšinou však nČkolik exkursí. Z hlediska pĜedkládaného prĤzkumu byl zásadním rok 1997, kdy byl prvním autorem vytvoĜen kompletní soupis cévnatých rostlin, který byl pozdČji spíše už jen doplĖován, zejména o taxony z obtížnČji determinovatelných skupin. V roce 1999 byl prvním autorem poĜízen reprezentativní soubor fytocenologických snímkĤ (tab. 1). BČhem roku 2005 byl druhým autorem zhotoven prĤzkum lokality a sepsán plán péþe o pĜírodní památku (Karlík 2005). Druhy z tohoto prĤzkumu, jenž shrnuje autorovy poznatky o území z let 1998–2005, uvádíme v seznamu taxonĤ. Vynechány jsou druhy, které se zjevnČ vyskytovaly již vnČ hranic pĜírodní památky. Nomenklatura cévnatých rostlin, mechorostĤ a lišejníkĤ odpovídá klíþi ke kvČtenČ ýR (Kubát 2002), seznamu mechorostĤ ýR (Kuþera et VáĖa 2005) a seznamu lišejníkĤ ýR (Liška, Palice et Slavíková 2008). Dokladový materiál je uložen v herbáĜi Hornického muzea PĜíbram (HOMP). ProblematiþtČjší skupiny cévnatých rostlin revidovali M. Štech (Agrostis ), R. ěepka (Carex), P. Šmarda (Festuca), J. ŠtČpánková (Galium), J. Hadinec a P. Havlíþek (Epilobium, Fallopia, Rubus, Veronica ), P. Havlíþek (Crataegus, Euphrasia, Gagea, Poa, Rosa, Viola ), J. Danihelka (Achillea ), J. Kirschner (Luzula, Viola ) a J. Soják (Potentilla). V nČkterých dĤležitČjších pĜípadech je taxonomický specialista jmenovitČ uveden pĜímo v poznámkách pod seznamem taxonĤ. Lišejníky urþil V. MejstĜík, mechorosty M. Zmrhalová. Vzhledem k problémĤm s determinací a se zaĜazením starších údajĤ došlo pouze k uvedení souborného druhu u následujících taxonĤ: Achillea millefolium agg., Carex muricata agg., Chenopodium album agg., Festuca rubra agg., Galium mollugo agg., G. verum agg., Leucanthemum vulgare agg., Papaver dubium agg., Polygonum aviculare agg., Ranunculus auricomus agg., Rubus fruticosus agg., Stellaria media agg. HrušnČ (Pyrus ) a nČkteré zavleþené rostliny byly urþeny pouze do rodu. Pod jméno Vicia sativa agg., které se v klíþi ke kvČtenČ ýR (Kubát 2002) nevyskytuje, zahrnujeme druhy V. angustifolia a V. sativa (sensu Kubát l. c.). Popis vegetace se vedle terénních zápiskĤ opírá jednak o poĜízené fytocenologické snímky (obr. 3), jednak o orientaþní mapování aktuálního rozšíĜení jednotlivých typĤ vegetace vþetnČ náletových porostĤ, které bylo

201 BOHEMIA CENTRALIS 30 provedeno v roce 2010. Vegetaþní fytocenologické snímky byly vytvoĜeny prvním autorem na základČ bČžné metodiky curyšsko-montpellierské školy. Použita byla modifikovaná Braun-Blanquetova stupnice („Braun-Blanquet new“), pĜiþemž u stupnČ „2“ byly rozlišovány hodnoty „2a“ (tj. pokryvnost 5– 15 %) a „2b“ (15–25 %). UmístČní snímkĤ sledovalo zejména zaznamenání reprezentativního spektra suchých trávníkĤ v rozsahu celé pĜírodní památky. Snímky travino-bylinné vegetace byly setĜídČny subjektivním syntetickým zpĤsobem v prostĜedí programu EXCEL. NáslednČ byla uskuteþnČna také analýza v prostĜedí programu JUICE 7.0 (Tichý 2002), ve kterém byla mj. provedena klasifikaþní hierarchická divizivní metoda TWINSPAN (Hill 1979). Pro provedení výpoþtu byly použity všechny druhy bylinného patra. Na základČ této statistické analýzy došlo k mírné a definitivní úpravČ pĜedtím subjektivnČ vytvoĜené tabulky tak, aby odpovídala skupinám snímkĤ vytvoĜených v prvních tĜech úrovních þlenČní (použité hodnoty „cut levels“ byly 0, 5, 25) – viz tab. 1. Názvy syntaxonĤ jsou uvedeny podle nejnovČjší syntézy travino-bylinné vegetace provedené pro celé území ý R (Chytrý 2007). Protože nČkterá zde použitá jména nejsou dosud obecnČ vžitá a nemají ve stĜedoþeském prostoru tradici, uvádíme v opodstatnČných pĜípadech také syntaxony z Moravcova pĜehledu (Moravec 1995). Podle téhož pĜehledu používáme syntaxony lesní vegetace. Procentuální zastoupení jednotlivých typĤ trávníkĤ, lesního porostu, náletových dĜevin a ruderální vegetace bylo stanoveno z recentní ortofotomapy s využitím mČĜení v prostĜedí GIS. Do prĤzkumu jsme zahrnuli i okraj pĜilehlého pole pod pĜírodní památkou, protože se nČkteré jeho þásti pĜi detailním vynesení hranic území do ortofotomapy v prostĜedí GIS již nalézají na parcelách zahrnutých do chránČného území. K sestavení tabulky postihující rozšíĜení vybraných sucho- a teplomilných druhĤ v regionech Jinecka, PĜíbramska a Rožmitálska byly využity pĜedevším vlastní terénní záznamy, údaje z floristické databáze FLDOK Hornického muzea PĜíbram (dále jen FLDOK), údaje z herbáĜe Hornického muzea PĜíbram (dále jen HOMP) a v literatuĜe publikované lokality þi informace o výskytu druhu v daném území, které jsou excerpovány pĜedevším z materiálu k floristickému kursu ýSBS konaného v roce 1985 v PĜíbrami (Hrouda et Skalický 1988), z jednotlivých dílĤ KvČteny ýR a z rĤzné regionální floristické literatury – napĜ. Domin 1903, Domin 1926, Domin 1943, Frantová 1964, Chán et ŠtČpán 1964, Podlenová 2000, ŠtČpán 1982. Využity byly rovnČž rešerše pĜipravené J. Sofronem pro chystanou KvČtenu Brd. Jedná se o semikvantitativní analýzu. Cílem proto není postihnutí veškerých známých a v minulosti publikovaných lokalit vybraných druhĤ, ale postihnutí trendu v jejich rozšíĜení podél úpatí Brd od nejteplejšího Jinecka pĜes PĜíbramsko až na pomČrnČ chladné a deštivé Rožmitálsko, k þemuž podrobnost uvedené excerpce postaþuje.

202 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Obr. 3. Poloha fytocenologických snímkĤ. Fig. 3. Position of vegetation plots (phytosociological relevés).

Vegetace

Vegetaci PP Na horách mĤžeme rozþlenit na šest hlavních fyziognomických vegetaþních typĤ. Ty byly v roce 2010 zastoupeny pĜibližnČ následovnČ: pionýrská travino-bylinná spoleþenstva na mČlkých pĤdách silikátových hornin (sv. Hyperico-Scleranthion ) – 30 %, suché trávníky (sv. Koelerio-Phleion ) – 40 %, mezofilnČ ladČné druhovČ chudé trávníky s pĜevahou ovsíku vyvýšeného – 7 %, solitérní dĜeviny a kĜoviny – 10 %, borový les – 10 %, ruderální vegetace (ruderální kĜoviny s borovicemi a porosty kopĜiv þi tĜtiny kĜovištní) – 3 %. Jedná se samozĜejmČ o hrubý odhad upĜesnČný analýzou ortofotomap v prostĜedí GIS. NapĜíklad plocha ruderální vegetace byla poþítána pouze podle rozlohy vČtší ruderální kĜoviny s porosty kopĜiv a tĜtiny kĜovištní na východním okraji PP, zatímco drobné plošky se Solidago gigantea v jižním okraji území a fragmenty tĜtinových porostĤ (napĜ. pĜi chatČ na západním okraji PP) nebyly do rozlohy vĤbec zapoþítány. ObdobnČ je snížena i výmČra soliterních dĜevin a kĜovin, neboĢ nČkteré vyĜezané a nyní opČtovnČ obrážející porosty náletových dĜevin (rĤže, trnka, akát, dub), jakož i drobnČjší solitérní keĜe, nebylo možné na použité ortofotomapČ rozlišit. Vzhledem k tomu, že zmlazující nálety pĜi následujícím managementu opČt zmizí, pĜípadnČ se výraznČ sníží a proĜídnou, þímž pozbydou fyziognomii kĜovin a keĜĤ jako takových, nepovažujeme jejich vynechání za podstatné.

203 BOHEMIA CENTRALIS 30

1. Pionýrská travino-bylinná vegetace mčlkých silikátových pĥd

NejménČ vyvinuté pĤdy jsou osídleny vegetací svazu Hyperico perforati- Scleranthion perennis. Jedná se o Ĝ ídké, þasto silnČ mezernaté porosty s nízkostébelnými trávami (Agrostis capillaris , A. vinealis , Festuca ovina, F. rupicola, Koeleria macrantha) a nízkými dvoudČložnými bylinami, mezi nimiž hrají významnou úlohu plazivé (Hieracium pilosella) a kobercovitČ rostoucí (Potentilla arenaria, Scleranthus perennis, Thymus pulegioides) druhy, naopak pomČrnČ zĜídka jsou zastoupeny sukulenty, þastČji pouze Sedum reflexum, jehož místy poþetnČjší populace pozdČji v létČ vyniká živČ žlutými kvČty a výraznČ zpestĜuje jinak v té dobČ již barevnČ fádní porosty. Na druhovém složení se vedle suchomilných acidofytĤ (Festuca ovina, Jasione montana , Scleranthus perennis) podílejí acidotolerantní druhy s širší ekologickou amplitudou, napĜ. Hieracium pilosella þi Thymus pulegioides, pĜíp. druhy suchomilných trávníkĤ s optimem výskytu na baziþtČjších pĤdách, avšak pĜesahující i na pĤdy kyselejší (Dianthus carthusianorum, Euphorbia cyparissias, Koeleria macrantha, Potentilla arenaria). PĜedevším v nejvíce mezernatých porostech je silnČ rozvinuto mechové patro, které þ asto spoluurþuje i fyziognomii porostu. DĤležitou roli v nČm hrají lišejníky s keĜíþkovitou stélkou patĜící do rodu dutohlávka, s vyšší až vysokou pokryvností napĜ. Cladonia arbuscula, C. foliacea , C. pyxidata a C. rangiformis (viz obr. 20 v barevné pĜíloze). Z lišejníkĤ s lupenitou stélkou se výraznČji prosazovaly druhy rodu terþovka (Xanthoparmelia conspersa, X. stenophylla ). Pionýrská travino-bylinná vegetace se objevuje ve dvou fyziognomicky výraznČ rozdílných formách. ExtrémnČ mČlké pĤdy navČtralých výchozĤ bĜidlic a jejich okolí jsou kolonizovány porosty s velmi nízkou (výraznČ pod 50 %) pokryvností bylinného patra. Mezi roztroušenými trsy trav (napĜ. Festuca rupicola, Koeleria macrantha) se s vyšší pokryvností prosazuje pĜedevším chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis). BohatČ vyvinuté mechové patro je kromČ hojných lišejníkĤ tvoĜeno hlavnČ porosty ploníku chluponosného (Polytrichum piliferum). Typický vývoj této vegetace, který odpovídá asociaci Polytricho piliferi-Scleranthetum perennis , je dokumentován ve sn. þ. 1 (tab. 1, obr. 3). NejxerotermnČjší ráz má toto spoleþenstvo na vrcholu hĜbítku v západní þásti pĜírodní památky, kde ke kondominantám bylinného patra chmerku vytrvalému a mochnČ píseþné (Potentilla arenaria) pĜistupují ve zdejší oblasti vzácné xerotermní druhy Seseli osseum a Veronica dillenii (sn. 11). Uvedený porost ponČkud pĜipomíná asociaci Potentillo arenariae-Festucetum pallentis (sv. Alysso-Festucion pallentis ). Vzhledem k absenci dalších diagnostických druhĤ, pĜedevším Festuca pallens, jej však rovnČž Ĝadíme k asociaci Polytricho piliferi-Scleranthetum perennis. Na souvisleji zazemnČných plochách rostou již ponČkud zapojenČjší trávníky s dominantní kostĜavou ovþí (Festuca ovina) blízké asociaci Jasiono montanae- Festucetum ovinae (zejména sn. 12) ze svazu Hyperico-Scleranthion. Oproti asociaci Polytricho-Scleranthetum zde hojnČji pĜistupují nČkteré druhy bČžné

204 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska v okolních suchomilných trávnících (Achillea millefolium agg., Cerastium arvense, Lychnis viscaria, Pimpinella saxifraga, Trifolium alpestre), naopak chybí mech Polytrichum piliferum, který je diagnostickým druhem asociace Polytricho-Scleranthetum (cf. Chytrý 2007). Trávníky s kostĜavou ovþí pĜedstavují pĜechodný typ cenóz mezi pionýrským spoleþenstvem s fyziognomicky nápadnými lišejníky a mechy (as. Polytricho-Scleranthetum ) a suchomilnými trávníky svazu Koelerio-Phleion . Spoleþenstvo chmerku vytrvalého (as. Polytricho-Scleranthetum ) je vázáno pĜedevším na polohy s drobnými výchozy podložní horniny, které lemují cestiþku a pČšiny v jižní þásti pĜírodní památky. Rozsáhlejší porost je rovnČž ve vrcholové partii hĜbítku na severním okraji bezlesí v západní þásti PP (sn. 11). RoztroušenČ se objevuje i jinde, napĜ. v jižním lemu vrcholového boru. Trávník s dominantní kostĜavou ovþí (as. Jasiono-Festucetum ) byl snímkován v kontaktu s porostem pĜedchozí asociace na svahu tČsnČ pod vrcholovou partií hĜbítku (sn. 12). Do as. Jasiono-Festucetum by bylo možné zaĜadit i sn. 5, který se vyskytuje spíše v dolní þásti území. Charakterem stanovištČ a fyziognomií vegetace by této asociaci velmi dobĜe odpovídal i sn. 3, nicménČ se zde již hojnČ vyskytuje významný diferenciální druh Festuca rupicola, který toto zaĜazení znemožĖuje. Porosty s pĜevahou diagnostické kostĜavy ovþí byly pozorovány i jinde, napĜ. pĜi borovém lese na vrcholové plošinČ ve stĜední þásti PP (pĜistupovaly Hieracium pilosella, Jasione montana , Potentilla argentea, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), pĜedevším pak pĜi jižním okraji zájmového území. Protože kostĜava ovþí pĜechází s vyšší pokryvností i do trávníkĤ již náležejících svazu Koelerio-Phleion , je obtížné tyto porosty blíže klasifikovat. Na tomto místČ je nutné upozornit na disproporci mezi zaĜazováním jednotlivých snímkĤ do existujících syntaxonomických jednotek a mezi výsledkem klasifikace snímkového materiálu ze zkoumané lokality provedené ad hoc pro potĜeby tohoto þlánku. Syntaxonomické jednotky jdou napĜíþ námi vytvoĜenými skupinami snímkĤ. V první úroveni þ lenČní provedeného hierarchickou metodou TWINSPAN nebyly rozdČleny snímky podle pĜíslušnosti do svazĤ (sv. Hyperico-Scleranthion versus sv. Koelerio-Phleion ), ale tak, že v jedné skupinČ byly snímky 1, 11, 12, 5, 3, 2, 4, 13, 7 a ve druhé ostatní snímky již zcela nepochybnČ náležející do travinné vegetace sv. Koelerio-Phleion . Ve druhé úrovni þlenČní se pak oddČlily snímky 1 a 11, náležející asociaci Polytricho-Scleranthetum od skupiny snímkĤ 12, 5, 3, 2, 4, 13, 7, kterou jsme nazvali typ "Festuca rupicola". PrávČ v této skupinČ sedmi snímkĤ jsou porosty klasifikovatelné jako as. Jasiono-Festucetum ze svazu Hyperico-Scleranthion (sn. 5 a 12) spoleþnČ se snímky 3, 2, 4, 13, 7 náležícími již spíše svazu Koelerio-Phleion .

2. Suché trávníky a vĝesovištč

PonČkud hlubší, i když stále ještČ velmi mČlké pĤdy obsazují již znatelnČ zapojenČjší suché trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis . Svrchní pĤdní vrstvu, jejíž mocnost se obvykle pohybuje okolo 10 cm, tvoĜí mírnČ soudržná až sypká, jemná tmavohnČdá zemina víceménČ bez nebo jen s nízkou pĜímČsí

205 BOHEMIA CENTRALIS 30 drobného skeletu (nČkdy i vČtších kamenĤ), hloubČji již bývá pĤda silnČ kamenitá, pĜíp. navazuje na navČtralou podložní horninu. Pod pĤdním povrchem je vČtšinou okolo 5 cm mocná kompaktnČjší koĜenová vrstva. Bylinné patro trávníkĤ bývá dosti (až silnČ) mezernaté, þ asto ani nevytváĜí souvislejší uzavĜený porost. Jeho pokryvnost se pohybuje od 40 do maximálnČ 80 %. K pomČrnČ vysokému pĜekrytí pĤdního povrchu vegetací proto významnou mČrou pĜispívá mechové patro, jehož pokryvnost byla odhadována v rozmezí 25 až 70, výjimeþnČ 90 %. K dominantám þi kondominantám patĜí nízké až stĜednČ vysoké trávy. Podle jejich zastoupení se maximální výška porostĤ pohybuje v rozmezí od pĜibližnČ 40 (porosty s hojnou Koeleria macrantha, porosty s pĜevahou Avenella flexuosa ) do ca 100 cm (porosty s hojnou Avenula pratensis ). Žádná z tČchto tĜí trav se jako dominanta þ i kondominanta neuplatĖuje ve všech typech porostĤ. V závislosti na stanovištních podmínkách se s vysokou pokryvností mohou zúþastĖovat ještČ Agrostis capillaris , který dosahuje optimálního rozvoje o nČco pozdČji než ostatní trávy a výraznČji se proto projevuje až v letním aspektu, Festuca ovina a Poa angustifolia. Z dvoudČložných rostlin se výraznČ uplatĖuje smolniþka obecná (Lychnis viscaria), díky jejímž kvČtĤm jsou svahy lokality v kvČtnu nápadnČ rĤžové (viz obr. 19 v barevné pĜíloze), výrazný je rovnČž aspekt se žlutČ kvetoucí, místy velmi hojnou kruþinkou nČmeckou (Genista germanica). K nejfrekventovanČjším rostlinám druhové garnitury suchých trávníkĤ, v nichž se díky mezernaté horizontální struktuĜe bylinného patra mohou výraznČji prosazovat i nízké druhy, patĜí Agrostis capillaris , Carex caryophyllea, Euphorbia cyparissias, Festuca ovina, Genista germanica, Hieracium pilosella, Hypericum perforatum, Koeleria macrantha, Luzula campestris s. str., Lychnis viscaria, Pimpinella saxifraga, Poa angustifolia, Thymus pulegioides a Trifolium alpestre. PrĤmČrný poþet druhĤ bylinného patra ve snímku je 24, nejménČ bylo zapsáno 16, nejvíce 32 druhĤ cévnatých rostlin. V mechovém patru byly s relativnČ vyšší frekvencí ve všech typech porostĤ zaznamenány mechy Ceratodon purpureus a Hypnum cupressiforme. Z fytocenologické tabulky je patrné, že vegetace suchých trávníkĤ není v PP Na horách homogenní. Pomocí klasifikace bylinného patra algoritmem TWINSPAN byly rozlišeny tĜi zĜetelnČ odlišné typy tČchto trávníkĤ (þtvrtým typem, který byl vylišen, je vegetace mČlkých pĤd komentovaná výše). Protože skupiny snímkĤ plnČ neodpovídají stávajícím (Chytrý 2007) fytocenologickým jednotkám (as. Potentillo heptaphyllae-Festucetum rupicolae , as. Viscario vulgaris-Avenuletum pratensis ), rozhodli jsme se oznaþovat jednotlivé typy vegetace podle výrazných diferenciálních druhĤ (Festuca rupicola, Avenula pratensis, Danthonia decumbens ). Nejsušší stanovištČ osidlují cenózy s hojnými lišejníky a fyziognomicky nápadnou trávou smČlkem štíhlým (Koeleria macrantha), kterou s vyšší pokryvností zpravidla doprovázejí trsnatá kostĜava žlábkatá (Festuca rupicola) a v jarním aspektu nápadnČ kvetoucí smolniþka obecná (Lychnis viscaria). Tuto

206 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska vegetaci oznaþujeme jako typ "Festuca rupicola" a pĜiĜazujeme k ní trávníky na snímcích 2, 3, 4, 5, 7, 12 a 13. TČžištČ rozšíĜení zde má chránČný koniklec luþní þeský (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Oproti ostatním typĤm suchých trávníkĤ jsou tyto porosty jednoznaþnČ diferencovány pĜítomností druhĤ typických pro pionýrskou vegetaci mČlkých silikátových pĤd svazu Hyperico- Scleranthion – Jasione montana , Potentilla filiformis, Scleranthus perennis a Sedum reflexum. S touto vegetací ostatnČ þasto bývají i v kontaktu. Nachází se na relativnČ prudších svazích orientovaných k JJZ až JJV. Zásadním faktorem je pravdČpodobnČ hloubka pĤdy; podmínky na samé hranici možností existence suchého trávníku dokládá sn. 3, kde byla zjištČna extrémnČ mČlká, pouze 3 cm mocná kamenitá svrchní pĤdní vrstva, pod níž se nachází již jen podložní hornina. VlhkostnČ silnČ deficitní charakter stanovišĢ dokládá také složení mechového patra, v nČmž dominují keĜíþkovité dutohlávky, pĜedevším Cladonia arbuscula pravidelnČ doprovázená druhem Cladonia rangiformis. Dalším typem suchých trávníkĤ je vegetace s ovsíĜem luþním, typ "Avenula pratensis", kde se dále uplatĖují Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum þi mezofilnČji ladČné druhy, jako je Trifolium medium. Pokryvnost jetele prostĜedního bývá zvýšena na plochách ovlivnČných zástinem solitérních borovic, který podporuje rovnČž i výskyt dalších mezofilnČji ladČných druhĤ, což je patrné ze snímku 17. V porovnání s ostatními typy travinné vegetace, zde lipnice úzkolistá dosahuje nejvyšší pokryvnosti a vystupuje jako jedna ze subdominant porostu. V mechovém patĜe se již nevyskytují dutohlávky, hojnČ v nČm však roste Pleurozium schreberi a Plagiomnium ellipticum. V rámci tohoto typu by bylo možno vylišit další dvČ skupiny snímkĤ. Snímky þ. 6, 15, 16, 18 a 19 pĜedstavují jen mírnČ acidofilní kĜídlo s velmi hojným až dominantním výskytem Avenula pratensis a s pĜímČsí Knautia arvensis. Snímky 8, 14, 17 a 22 pĜedstavují více acidofilní kĜídlo, kde se již výraznČ uplatĖují metliþka kĜivolaká (Avenella flexuosa ) a další acidofyty, jako je napĜ. Campanula rotundifolia. Prvý z nich (sn. 8) zachycuje trávník na východním okraji vrcholové plošiny v minulosti silnČ ovlivnČném hustším, v roce 1996 vykáceným náletem dubu. Zaznamenán byl až tĜetí rok po odstranČní náletu a je již blízký vegetaci následujícího typu. Posledním typem suchých trávníkĤ je silnČ acidofilní a již znaþnČ mezofilní vegetace dokumentovaná snímky 10, 20, 21 a 23. Tyto trávníky oznaþujeme jako typ "Danthonia decumbens ". Jsou zĜejmČ ménČ odolné proti náletu, o þemž svČdþí vyšší zastoupení mladých doubkĤ (Quercus petraea , ménČ i Q. robur ) a pĜítomnost dalších, v ostatních typech suchých trávníkĤ chybČjících druhĤ dĜevin (Crataegus sp., Prunus avium, P. spinosa , Sorbus aucuparia). Na snímku 10 zaznamenaný porost s vyšším zastoupením vĜesu, pĜítomností acidofytĤ (Antennaria dioica , Cytisus nigricans) a vysokou pokryvností keĜíþkovitých lišejníkĤ (Cladonia foliacea, C. furcata , C. rangiformis ) se jak svou strukturou, tak floristickým složením pĜibližuje ke spoleþenstvĤm vĜesovišĢ.

207 BOHEMIA CENTRALIS 30

Porosty, kde se výraznČ prosazuje metliþka kĜivolaká (Avenella flexuosa ), jsou vČtšinou pĜistínČny solitéry a skupinami borovic, které je ovlivĖují opadem jehliþí, šišek a drobných vČtévek. V dĤsledku toho má stanovištČ acidofilnČjší charakter, což indikuje opakovaný výskyt druhĤ svazu Violion caninae – Danthonia decumbens a Viola canina , zĜídka pĜistupuje i Campanula rotundifolia. Z pohledu syntaxonoma pĜedstavují zĜejmČ plochy s hojnými lišejníky, fyziognomicky nápadnou až dominantní Koeleria macrantha a hojnou Festuca rupicola (oznaþované jako typ "Festuca rupicola") pĜechodný typ porostĤ nacházející se na rozhraní suchých trávníkĤ svazu Koelerio-Phleion a pionýrské travino-bylinné vegetace svazu Hyperico-Scleranthion . Svojí fyziognomií, tj. skuteþností, že se jedná o trávník, jsou podobné acidofilním trávníkĤm asociace Jasiono-Festucetum, tu však vyluþuje hojný výskyt Festuca rupicola, která je významným druhem negativnČ charakterizujícím tuto asociaci. V rámci svazu Koelerio- Phleion se tento typ, díky až dominantnímu postavení diagnostického druhu Koeleria macrantha, nejvíce blíží asociaci Potentillo heptaphyllae-Festucetum rupicolae (Chytrý 2007), s níž, ovšem jen zĜídka, sdílí i nČkteré další diagnostické druhy (Agrostis vinealis , Dianthus carthusianorum , Potentilla arenaria, Rumex acetosella, Trifolium campestre). Ve všech snímcích je rovnČž zastoupen diferenciální druh mechového patra Cladonia rangiformis. V porostech se ovšem objevují také diagnostické druhy asociace Viscario vulgaris-Avenuletum pratensis , s vysokou stálostí Thymus pulegioides, zĜídka také Sedum reflexum, Cerastium arvense , Polytrichum piliferum a Potentilla tabernaemontani. Z druhĤ, které jsou jako diagnostické uvádČny pro obČ asociace, se pravidelnČ objevuje Hieracium pilosella, zĜídka pĜistupují Phleum phleoides a Trifolium arvense. Proto hodnotíme typ "Festuca rupicola" jako pĜechodné spoleþenstvo, které je bližší spíše asociaci Potentillo heptaphyllae-Festucetum rupicolae , nežli asociaci Viscario vulgaris-Avenuletum pratensis . Trávníky oznaþené jako typ "Avenula pratensis " víceménČ odpovídají asociaci Potentillo heptaphyllae-Festucetum rupicolae , s níž je vedle kondominantního až dominantního postavení ovsíĜe luþního (Avenula pratensis ) spojuje hojný výskyt Koeleria macrantha, roztroušenČ pĜistupující Dianthus carthusianorum a Potentilla arenaria, jakož i sporadická pĜítomnost dalších diagnostických druhĤ. Typy "Festuca rupicola" a pĜedevším pak "Avenula pratensis" byly pravdČpodobnČ dĜíve z území pĜírodní památky uvádČny jako asociace Pulsatillo pratensis-Avenochloetum pratensis /= Pulsatillo pratensis-Avenuletum pratensis/ (Rydlo 1982, Karlík 2001, 2005a, 2005b, Karlík in Ložek, Kubíková, ŠpryĖar a kol. 2005), což je podle Chytrého (Chytrý 2007) synonymum jména Potentillo heptaphyllae-Festucetum rupicolae. Kolbekovým snímkĤm asociace Pulsatillo-Avenochloetum z KĜivoklátska (Kolbek et al. 2001) nejlépe odpovídá porost zachycený ve sn. 14, který ovšem pĜedstavuje pĜechodnou cenózu mezi obČma asociacemi uvedenými ve Vegetaci ý R (Chytrý 2007). V typu "Avenula pratensis ", který v rámci diferencovaných typĤ nejlépe odpovídá as. Potentillo heptaphyllae-Festucetum rupicolae , se nominátní druh Pulsatilla pratensis vyskytuje jen vzácnČ. Jako výraznČ acidofilní kĜídlo asociace Viscario vulgaris-Avenuletum pratensis lze hodnotit tĜetí vylišenou skupinu trávníkĤ, a sice typ "Danthonia decumbens", který lze v dĤsledku roztroušené až i hojnČjší pĜítomnosti mezofilnČji ladČných druhĤ Danthonia decumbens, Viola canina a þásteþnČ též Campanula rotundifolia, považovat za spoleþenstvo blízké smilkovým trávníkĤm svazu Violion caninae . Porost s vyšší pokryvností vĜesu, v nČmž pĜistupuje diagnostický druh Jasione montana (sn. 10), by bylo možné již

208 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska klasifikovat jako teplomilnČji ladČné vĜesovištČ asociace Euphorbio cyparissiae- Callunetum vulgaris (sv. Euphorbio cyparissiae-Callunion vulgaris ). PĜestože jsou vĜesovištČĜazena do vegetaþní tĜídy Calluno-Ulicetea (cf. Chytrý 2007), je pĜíbuznost suchých vĜesovišĢ nížin a pahorkatin (sv. Euphorbio-Callunion ) se suchými acidofilními trávníky (sv. Koelerio-Phleion z tĜídy Festuco-Brometea ) zcela zjevná. Zatímco suchá vĜesovištČ nížin a pahorkatin (sv. Euphorbio- Callunetum) spojuje s vĜesovišti podhorských a vyšších poloh (as. Vaccinio- Callunetum vulgaris) jediný spoleþný diagnostický druh, jímž je vĜes, mezi suchými vĜesovišti nižších poloh a suchými trávníky najdeme Ĝadu spoleþných diagnostických druhĤ. Proto jsou podle zpracování této vegetace Mucinou a Kolbekem (Mucina et Kolbek 1993) suchá vĜesovištČ vþlenČna do svazu Koelerio-Phleion . ZamČĜíme-li pozornost na výpovČdní hodnotu mechĤ a lišejníkĤ, rozdČlí se snímkový materiál uvedený v tabulce 1 na dvČ poloviny. Pro levou þást tabulky je charakteristický výskyt xerofilních dutohlávek Cladonia sp. div. dopro- vázených ploníkem Polytrichum piliferum. Jedná se o vegetaci náleženící svazu Hyperico-Scleranthion a nebo do tohoto svazu alespoĖ pĜecházející (typ "Festuca rupicola"). V pravé þásti tabulky se nacházejí snímky mezofilnČji ladČné travinné vegetace, která je charakterizována pĜedevším hojným výskytem acidofilního mechu Pleurozium schreberi. Suché trávníky a jejich pĜechody k pionýrské vegetaci mČlkých silikátových pĤd jsou na území pĜírodní památky plošnČ nejrozšíĜenČjším typem vegetace. Porosty s fyziognomicky nápadným až dominantním smČlkem štíhlým a kostĜavou žlábkatou blízké typu "Festuca rupicola" byly pozorovány prakticky v celé PP, nejrozšíĜenČjší jsou zĜejmČ na výslunných svazích ve stĜední až dolní svahové partii stĜední þásti a v dolní svahové partii východní þásti území, naopak víceménČ chybČjí ve východní þásti vrcholové plošiny a v horní svahové partii východní þásti PP. Fytocenózy s hojným zastoupením až dominancí ovsíĜe luþního blízké typu "Avenula pratensis " dosahují znatelnČ menšího plošného rozšíĜení. OstrĤvkovitČ jsou roztroušeny po celém území pĜírodní památky, nejþastČji se s nimi setkáme ve stĜední až horní svahové partii jeho východní þásti. Acidofilní porosty se silnČ zastoupenou až dominantní metliþkou kĜivolakou, které Ĝadíme k typu "Danthonia decumbens " a k výraznČji acidofilnímu kĜídlu typu „Avenula pubescens “, mají zĜetelné optimum rozšíĜení ve východní þásti PP. Jak tam, tak i v jiných þástech území se objevují na plochách viditelnČ poznamenaných zástinem, pĜíp. i opadem ze vzrostlých solitérĤ a skupin borovic, ve východní þásti PP také na stanovišti, které v minulosti znaþnČ ovlivnil souvislejší nálet dubu. Obdobné spoleþenstvo s vyšším zastoupením vĜesu, blízké asociaci Euphorbio-Callunetum , bylo snímkováno na kontaktu stĜední a východní þásti PP, kde rostlo v horní partii mírného svahu poblíž jižního okraje lesa. Blíže neanalyzované maloplošné porosty s hojným až dominantním vĜesem byly pozorovány také v pĜilehlém lemu lesa a na východním okraji vrcholové plošiny, který byl ještČ pĜed 14 lety zarostlý dubovým náletem. Drobná vĜesovišĢátka se vyskytují rovnČž pĜi a pod nálety vzrostlých borovic lemujících pČšinu v jižní þásti území. ZĜídka se menší ostrĤvek vĜesu objeví i jinde, zaznamenán byl napĜ. ve stĜední þásti PP, kde vĜes a smilka (Nardus stricta) vytváĜely samostatné porosty poblíž solitérní borovice v horní partii suchými trávníky zarostlého svahu.

209 BOHEMIA CENTRALIS 30

Tab. 1. Fytocenologická tabulka. Tab. 1. Table of vegetation plots (phytosociological relevés).

r r 2b 1 1 1 0 0 18 25 Danthonia " typ decumbens" Ň Ň Ň

ídlo"

28 26 19 31 27 Ĝ 22 23 20 21 10 5 5 60 5 75 75 40 70 45 65 60 25 65 70 50 Avenula pratensis pratensis " typ k acidofilní - Ň Ň Ň 15 15 5-10 15 0 15 20 15 15 10 1/6 29/5 1/6 26/5 3/6 3/6 3/6 3/6 26/5 ídlo" ídlo" Ĝ 9 (14) 9 10 12 12 4 10 8 12 11 8 Avenula pratensis Avenula 0 0 90 85 70 75 85 90 80 90 80 50 90 75

typ "typ - typické k typické - Ň Ň Ň

" " Festuca rupicola Festuca 25 25 25 25 25 25 25 25 25 25 25 20 16 25 25 21 25 2 typ "typ

Ň Ň - 25 25 Polytricho 20/5 29/5 29/5 20/5 20/5 20/5 20/5 29/5 26/5 26/5 29/5 1/6 1/6 1 1 + + r 2a 3 1 2b + 3 + 2b . 2b 2b 1 + 2a 2b . 1 2b 2a 2a 2a 1 1 1 1 1 . 2a + 2a 1 2a 1 r 1 r 2b . 1 Scleranthe- Scleranthe- r r . . r . . 3 . . + . 2a + . + 2a + r ...... r 1 + . . + 2a 1 r . . + + + + 1 r . 2b 1 + . r 2a + 2b 2a r 2a 2b + + 1 1 . r 2a . 2b 2b 2a . 2a 2a . 2a 2a 1 . + 2a + 2b 2b + 2a 2b . 2a . 2b + 1 + 2a 1 + + + + . r . . 2a 1 . + 1 2b + r 1 1 + 2a + + 2a r 1 1 1 . r 1 + + r . 2b + . . r 1 2b r . 1 2b + 1 1 . 1 + r 2a 2b 1 2a . + + 2a 1 r r 2b r 1 2a r + r + 1 + + + . 2a r + 1 1 . + . . 1 + r 2a . + + . 2a + 2b 1 + + . 1 + + + + . 1 1 . r 1 . 1 + . r + + 1 1 r + . r + r . 1 r 2a + + r r r . r . . r . 2a + . r . r r r J J-JJZ J-JJZ JJV J J JJV J-JJZ - V V-J J-JJZ J J J J - J J J J V-J . . . . + + + . . . . . r + . r . . . + . . . 1 1 + . r . 1 + r r . + . . . . . 1 . . . . s.str. . r 1 + . + . r 2a + 2a 2a 1 1 2a 1 1 2a . r ] 25 2 16 23 26 23 20 22 23 23 23 26 27 26 20 27 32 26 16 1 [%] [%] 25 40 60 80 65 20 75 40 30 60 90 65 60 60 40 50 60 50 85 80 40 65 40 50 50 60 35 70 25 5 40 7 1 0 v E v Ĥ 1 et druh et dy [cm] [cm] dy þ . snímku snímku . 1 11 12 5 3 2 4 13 7 6 15 16 18 19 14 17 8 Ĥ datum zápisu (1999) (1999) zápisu datum Koeleria macrantha macrantha Koeleria capillaris Agrostis þ Genista germanica germanica Genista saxifraga Pimpinella angustifolia Poa Festuca ovina ovina Festuca alpestre Trifolium plocha snímku [m snímku plocha E v druhy Thymus pulegioides pulegioides Thymus carthusianorum Dianthus perforatum Hypericum viscaria Lychnis campestris Luzula Hieracium pilosella pilosella Hieracium cyparissias Euphorbia pokryvnost E pokryvnost svrchnívrstvy hloubka p 0-5 5 10 10 3 7 10 9 8 10 9 celková pokryvnost [%] [%] pokryvnost celková 70 90 75 90 95 95 85 80 90 8 svažitost [º] svažitost expozice E pokryvnost 20 10 10 20 20 20 20 10 0 10 5 10 15 po Agrostis vinealis vinealis Agrostis Cerastium arvense arvense Cerastium tum 210 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Tab. 1. Fytocenologická tabulka – pokraþování. Tab. 1. Table of vegetation plots (phytosociological relevés) – continuation. . r r . . 22 23 20 21 10 ...... r r + ...... r ...... + . r . . . r r r + . r r 1 + r 1 2a . 1 2a 1 2b 2b 1 2b 2a 2b 1 2b 2a . . . . . + . . . . . + . . . 1 ...... + . . . r . . + ...... r ...... + r ...... r + . . . . 1 3 . . . . + ...... + ...... + . 1 . . r ...... r . . + ...... + . . . . 1 . . 1 . 1 . . 2a + . r ...... r . 1 . . . . 2a . . 2a . + . . . . . r . . + + ...... 1 . . + 1 . . . . . r . r . . . . 2a . . . 2a ...... r . r . + ...... 2b . r ...... 2b 1 ...... 2a . . . 1 r . r . 4 . . . r + . . . . r . . . . 2a . + ...... 3 ...... r . . . 3 . . . + . . + . . + . 2b . r . . r 1 r 1 ...... + . . 1 r . . . r . . 2b . . 1 . . . r . . + . 1 . . . r . . r 1 . 1 . . 2a ...... 1 + . r . r r . . + r . + 2b . 1 . 2a 2a 2b . + r 2b r + 1 r . . + . . + r . + . + . . . . + r 1 . . . r . . + + . . . r . . + . . + r . . 2b . 2a . . . r + . . 1 r . . r + r . + . . + . r . . r . . r . . . r . . . . + . . + . . . . 1 ...... + . 1 ...... 2a . . r . 3 . 1 . . + . . 3 . . 1 . . . . 3 . . . 2a . . . . . + 2b r . . . 2a . . . . + 3 . . . . 1 . . r . + . . . . + ...... 2b . r + ...... + . . . r ...... + . agg. . . r ...... + 1 . . + + + + 1 . . + 1 subsp. sp...... r r r . bohemica bohemica . snímku snímku . 1 11 12 5 3 2 4 13 7 6 15 16 18 19 14 17 8 obscurum obscurum Festuca rupicola rupicola Festuca montana Jasione Helianthemum grandiflorum medium Trifolium pumilum Galium arvensis Knautia flexuosa Avenella decumbens Danthonia canina Viola rotundifolia Campanula acetosella Rumex petraea Quercus dioica Antennaria Crataegus avium Prunus vulgaris Calluna nigricans Cytisus aucuparia Sorbus Quercus robur robur Quercus Centaurea jacea jacea Centaurea Scleranthus perennis perennis Scleranthus arenaria Potentilla filiformis Potentilla tabernaemontani Potentilla radicata Hypochoeris granulata Saxifraga reflexum Sedum caryophyllea Carex pratensis Avenula elatius Arrhenatherum millefolium Achillea Pulsatilla pratensis pratensis Pulsatilla subsp. þ Prunus spinosa 211 BOHEMIA CENTRALIS 30

Tab. 1. Fytocenologická tabulka – dokonþení. Tab. 1. Table of vegetation plots (phytosociological relevés) – completed. 22 23 20 21 10 . . . . r r . r . . + r ...... r . r ...... + r ...... + . . . . r . . . . . + . . . . r ...... r ...... r ...... r . . . . r . . r . . . + . + ...... r . . 1 . . r ...... r . r ...... r ...... + . . . . + ...... r . . r ...... 2b ...... 1 . . . . . + + . . + . . . . + ...... + . + ...... 1 ...... + . + ...... r + . . . . . + 2b 2a 1 1 3 3 r 2a 3 2a 4 2a 1 . r 3 + . 2a . 1 2a 2a 2b . + + 1 2a ...... r ...... r ...... 2b . . . 2a r r 1 . r . 2a . r . 1 r ...... r ...... r r r . . . r . . . r . . . r . + . . . . . 1 . . . . . 1 . r . . . . . 1 r ...... + ...... 1 + ...... r . 1 . . . . r ...... 1 1 . . 4 ...... 1 + . . . . . 3 . . . . 2a r ...... 2b ...... 2b . 2a . . . 1 . . . . 2a ...... + ...... r 2a . 3 ...... + 2a . r . . 1 4 . + ...... + . + . . 4 2a ...... 1 . . 1 3 . . . + . . . 2a . . . 1 1 3 + . . r r . . . . + . . 1 . . . . . 1 ...... 2a 4 . . r . + . r . . 1 2a . . . 1 ...... 2a + . 1 r . . 2b + ...... + ...... 2a 2a . 1 . 2b . . . 3 ...... 2b 2b . 2a ...... r . . r . . . 1 r . . 2a . . 2b ...... + . . r . . 1 ...... + divaricata divaricata cf. 0 lacunosum lacunosum cupressiforme cupressiforme . snímku snímku . 1 11 12 5 3 2 4 13 7 6 15 16 18 19 14 17 8 Rosa sp. sp. Rosa arvensis Viola sabaudum Hieracium stricta Myosotis lanceolata Plantago arvense Trifolium glabra Arabis pyramidata Koeleria phleoides Phleum corymbosum Pyrethrum album Galium campestre Trifolium vulgaris Polygala E v druhy Cladonia arbuscula arbuscula Cladonia rangiformis Cladonia piliferum Polytrichum foliacea Cladonia Cephaloziella þ Cladonia pyxidata pyxidata Cladonia uncialis Cladonia conspersa Parmelia mitis Cladonia juniperinum Polytrichum schreberi Pleurozium ellipticum Plagiomnium albicans Brachythecium scoparium Dicranum abietinum Thuidium argenteum Bryum rutabulum Brachythecium purpureus Ceratodon elegans Bryum cupressiforme Hypnum var. Hypnum cupressiforme cupressiforme Hypnum var. Cladonia furcata furcata Cladonia 212 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Druhy E1 v jednom snímku: Species of herb layer occurring in one relevé: Ajuga genevensis 18: r, Briza media 15: +, Carlina acaulis 12: r, Carpinus betulus 21: r, Epilobium angustifolium 21: r, Festuca brevipila 6: +, Festuca nigrescens 16: +, Festuca rubra agg. 8: 2b, Juniperus communis 23: r, Leucanthemum ircutianum 14: r, Luzula divulgata 23: 1, Nardus stricta 16: 2a, Pinus sylvestris 23: +, Potentilla argentea 11: +, Ranunculus bulbosus 6: r, Sanguisorba minor 2: r, Seseli osseum 11: +, Taraxacum sect. Ruderalia 6: +, Thesium alpinum 23: r, Trifolium dubium 13: r, Veronica chamaedrys s. str. 21: r, Veronica dillenii 11: +, Veronica verna 11: r

Druhy v E0 v jednom snímku: Species of moss layer occurring in one relevé: Cetraria aculeata 1: +, Cladonia coniocraca 10: +, Cladonia macilenta 23: r, cf. Lecidea fuscoatra 1: r, Parmelia somloensis 1: 2a, Plagiothecium denticulatum 21: +, Pohlia nutans subsp. nutans 23: +, Tortula ruralis 22: r

3. Ostatní polopĝirozené trávníky

V lemu a snad i pĜímo na þásti ploch bývalých þ erných skládek pĜi jižní hranici PP vznikly druhovČ chudší mezofilní trávníky s hojným až dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius ). Na východním okraji chránČného území byl mezi bývalou skládkou a polem v roce 1997 pozorován ruderalizovaný mezofilní trávník s dominantním ovsíkem a subdominantní lipnicí hajní (Poa nemoralis), k nimž z druhĤ mezofilních trávníkĤ a lesních lemĤ pĜistupovaly napĜ. Achillea millefolium agg., Dactylis glomerata , Galium album, Knautia arvensis, Pimpinella saxifraga þi Trifolium medium, z nepĤvodních ruderálních druhĤ a apofytĤ v nČm byly zaznamenány Anthriscus sylvestris, Calamagrostis epigejos, Chenopodium bonus-henricus , Cirsium arvense, C. vulgare , Elytrigia repens, Galium aparine, Geranium pratense a Urtica dioica . Fragmenty ovsíkového trávníku (napĜ. s hojnými Trifolium medium nebo Trisetum flavescens) rostou mezi náletovými dĜevinami (hlavnČ rĤžemi) v lemu pČšiny protínající jižní polovinu PP. VČtší porosty s roztroušenými keĜi rĤží se nacházejí ve stĜední a západní þásti území mezi touto pČšinou a polem, pĜípadnČ v prolukách mezi náletovými dĜevinami. KromČ ovsíkových trávníkĤ v okolí þ i na místČ bývalých skládek se patrnČ jedná o porosty, které vznikly expansí ovsíku do bývalých suchých trávníkĤ. Také v relativnČ dobĜe diferencovaných suchých trávnících bývá ovsík pĜítomen, nČkdy dokonce s vyšší pokryvností. O schopnosti ovsíku obsazovat nová stanovištČ svČdþí jeho výrazné zastoupení ve vegetaci zarĤstající starý návoz kamene a zeminy pĜi jižní hranici PP.

4. Ruderální vegetace a vegetace polních lemĥ

Vegetaci PP Na horách negativnČ poznamenaly nČkteré druhy antropické þinnosti, k nimž docházelo pĜed jejím vyhlášením v roce 1996. NejzávažnČjší dĤsledky pĜineslo navážení komunálního odpadu na þ erné skládky, jejichž

213 BOHEMIA CENTRALIS 30 polohu dodnes prozrazuje pĜítomnost ruderální a ruderalizované vegetace. K nejviditelnČjší zmČnČ pĤvodní vegetace došlo na východním okraji pĜírodní památky, kde kromČ terénních nerovností indikují polohu bývalé skládky husté porosty kopĜiv s fragmenty tĜtinových (Calamagrostis epigejos) trávníkĤ a místy velmi hojným pýrem (Elytrigia repens), k nimž pĜistupují napĜ. Aegopodium podagraria þi Anthriscus sylvestris . V jejich lemu vznikly kĜoviny s pĜevahou trnky a bezu þerného (Sambucus nigra), smČrem do nitra CHÚ pak pĜibývají další keĜe (vysoké lísky, rĤže, brslen) a stromy (lípa velkolistá – více menších stromĤ, snad i vysazena, dále jasan þi borovice lesní). Na svČtlinkách se zde opČt výraznČji prosazuje tĜtina kĜovištní, zatímco v pĜistínČném podrostu byla s vysokou pokryvností zaznamenána vrbina penízková (Lysimachia nummularia), k níž pĜistupovaly napĜ. Anthriscus sylvestris , Epilobium montanum, Geranium pratense, Torilis japonica a v bylinném patru hojnČ zmlazující jasan. SmČrem k poli ohraniþují ostrov ruderální vegetace ostružiníkové porosty s pĜevahou ostružiníku Kuleszova (Rubus kuleszae). Menší skládky se nacházely rovnČž v dolní svahové partii pĜi jižní hranici stĜední þásti pĜírodní památky. K þastým prĤvodcĤm tČchto ploch patĜí kromČ porostĤ ovsíku (viz kap. 3) také fragmenty tĜtinových trávníkĤ s dominantní tĜtinou kĜovištní (Calamagrostis epigejos). Na živinami obohacené pĤdČ se kromČ náletĤ mezofilních dĜevin (líska, tĜešeĖ, ...) prosazuje nitrofilní bez þerný, vČtší porosty vytváĜejí ostružiníky, napĜ. ostružiník KuleszĤv nebo o. tmavozelený (Rubus clusii). NČkdejší skladování zahradního odpadu potvrzuje pĜítomnost nČkterých pČstovaných rostlin (Aquilegia vulgaris – poslední údaj z roku 1997), Iris sp., Viola sp. (kĜíženec Viola odorata ) a zlatobýl obrovský (Solidago gigantea). O invazních schopnostech zlatobýlu svČdþí skuteþnost, že na navážce, kde byla v roce 1997 zaznamenána pouze jedna malá kolonie (cca 4 m2), byly v roce 2010 nalezeny již dva rozsáhlejší porosty (25 a 30 m2). SouþasnČ zlatobýl vytlaþil Ĝadu pĤvodnČ zde rostoucích, vČtšinou ruderálních druhĤ (Cirsium vulgare, Galium aparine, Geranium cf. columbinum, Glechoma hederacea, Lysimachia nummularia, Rumex obtusifolius, Urtica dioica , Verbascum sp.), z nichž byl v roce 2010 pozorován pouze Ĝídce pĜimíšený pelynČk (Artemisia vulgaris ). Naopak zde stále ještČ pĜežívaly zavleþené pČstované rostliny, pĜiþemž kosatec patrnČ ponČkud ustoupil, zatímco kĜíženec violky vonné vytváĜel stále pomČrnČ bohatou populaci. Na bývalé skládky byla v roce 1997 a 2000, kdy byly trávníky v PP pokoseny, navážena travní hmota. Zahradní odpad byl v minulosti pĜíležitostnČ tu a tam svrhnut i na svážky pod cestiþkou a pČšinou v dolní svahové partii západní a stĜední þásti území, o þemž svČdþí výskyt pČstovaných rostlin Hemerocallis sp., Polygonatum multiflorum a Sedum spurium v jejich kĜovinatých lemech nebo porost Vinca minor na návozu kamenĤ. V západním okraji pĜírodní památky došlo k ruderalizaci vegetace v okolí obytného domku a chaty. PĤvodní suché trávníky jsou zde nahrazeny pruhem porostu s dominantním rozchodníkem pochybným (Sedum spurium), podél þ ásti plotu a na návozu zeminy pak trávníkem tĜtiny kĜovištní s pĜímČsí zplanČlých a ruderálních druhĤ (Dipsacus laciniatus , Iris sp.). TĜtina zde proniká do suchého trávníku a vytváĜí v nČm dokonce i malý ostrĤvek ještČ ne zcela zapojeného

214 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska tĜtinového porostu. V náletech se kromČ tĜešní opČt významnČ prosazují ostružiníky, pĜed plotem chaty jsou dokonce v suchém trávníku vysazeny exotické dĜeviny. PĜi jižní hranici CHÚ byly v roce 1997 na kontaktu suchých trávníkĤ a pole zaznamenány porosty s dominantami pýrem plazivým (Elytrigia repens) a ostružiníkem ježiníkem (Rubus caesius), v roce 2010 pak pĜímo v suchých trávnících nízké plazivé porosty ostružiníku mČkkého (Rubus mollis). Na jiném místČ dolní poloviny pĜírodní památky jsme pozorovali vývoj od zruderalizovaného trávníku smČrem k trávníku teplomilnému. V roce 1997 dominovaly na návozu slepencového kamení a zeminy Arrhenatherum elatius a Poa nemoralis, k nimž hojnČji pĜistupovaly Anthriscus sylvestris, Hieracium pilosella, Pyrethrum corymbosum, Trifolium medium a Artemisia vulgaris , dále se zde vyskytovaly druhy Cirsium arvense, Convolvulus arvensis, Elytrigi a repens, Geranium pratense , Knautia arvensis, Lamium album, Leucanthemum vulgare agg.. V roce 2010 zde stále pĜevládal ovsík, v þásti i Pyrethrum corymbosum, pĜiþemž Ĝada ruderálních druhĤ vymizela. Z druhĤ suchých trávníkĤ se zde novČ objevil napĜ. Dianthus carthusianorum . Na obþasnČ orbou narušovaném kontaktu suchých trávníkĤ s polem se na mČlké kamenité pĤdČ objevuje mezernatá iniciální vegetace, v jejímž složení se spoleþnČ s druhy mČlkých pĤd (Avenella flexuosa , Carlina vulgaris, Hieracium pilosella, Poa compressa, Scleranthus perennis apod.) ve vyšší míĜe uplatĖují také polní plevele (Anthemis arvensis , Myosotis arvensis, Scleranthus annuus, Viola arvensis apod.). Pozorovány zde byly i souvislejší porosty rozchodníku ostrého (Sedum acre) þi ohroženého druhu bČlolist rolní (Filago arvensis). Na plošinČ v horní partii stĜední þásti PP se nacházelo ohništČ využívané mimo jiné i k pálení vyĜezaného náletu. Iniciální porost na místy i holé, vrstvou jemného popela pokryté pĤdČ zachycuje snímek þ. 9: 2 Plocha 12 m , 26. 5. 1999, 0°, 95 %, E1 75 %, E0 75 %. E1: Rumex acetosella 3, Senecio sylvaticus 2b, Viola arvensis 2b, Lotus corniculatus 1, Trifolium dubium 1, Achillea millefolium agg. +, Galium aparine +, Taraxacum sect. Ruderalia +, Trifolium arvense +, T. campestre +, Agrostis vinealis r, Capsella bursa-pastoris r, Epilobium ciliatum r, Hieracium pilosella r, Lactuca serriola r, Lychnis viscaria r, Plantago major r, Trifolium repens r. E0: Funaria hygrometrica 4, Ceratodon purpureus +.

5. Kĝoviny a nálety dĝevin

Fyziognomicky nejnápadnČjší dĜevinou je borovice lesní (Pinus sylvestris), jejíž bohatČ vČtvČné solitéry a skupiny vzrostlých stromĤ upoutávají pozornost již z velké dálky. PĜi severním okraji bezlesí se vyskytují ojedinČlé exempláĜe borovice þerné (Pinus nigra). VČtší solitéry listnatých stromĤ – z lesních druhĤ dub letní (Quercus robur ), dub zimní (Q. petraea ), habr obecný (Carpinus betulus, ojedinČle) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), z ovocných stromĤ hrušeĖ (Pyrus cf. communis), jabloĖ (Malus domestica) a tĜešeĖ (Prunus avium) – jsou roztroušeny jen zĜídka. Vysoké zapojené kĜoviny jsou pĜedevším na jihozápadním okraji pĜírodní památky. V západní þ ásti kĜovinami zarostlého pruhu se jedná o víceménČ souvislé porosty, v jeho východní þásti pak o mozaiku kĜovin a teplomilnČji ladČných až mezofilních trávníkĤ s ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum

215 BOHEMIA CENTRALIS 30 elatius). Hlavními dĜevinami keĜového spoleþenstva jsou trnka (Prunus spinosa) a rĤže (Rosa sp. div.), hojnČ je pĜimíšena tĜešeĖ, která místy (vyšší stromky) pĜesahuje až do stromového patra. Z dalších dĜevin byly zaznamenány Crataegus sp. (vyšší keĜe), Euonymus europaea, Fraxinus excelsior (vþetnČ mohutného solitéru na západo-severozápadním okraji), Quercus sp., Rubus ser. Discolores . PĜedevším na plochách bývalých skládek byly pozorovány rozsáhlejší porosty ostružiníkĤ, v nichž pĜevažují Rubus clusii a R. kuleszae , místy se výraznČji prosazuje i bez þerný (Sambucus nigra). Z velkých soliterních keĜĤ, které vizuálnČ zpestĜují suché trávníky, je nutno zmínit pĜedevším roztroušené solitéry jalovce obecného (Juniperus communis ), z ostatních pak vyšší keĜe rĤží, ojedinČle i vČtší solitéry hlohĤ. V nČkterých partiích pĜírodní památky byly porosty náletových dĜevin od poþátku 80. let nČkolikrát vyĜezávány. V západní þásti území se jedná o nálety akátu (Robinia pseudacacia), v menší míĜe i rĤží a trnky, pĜi domku na západním okraji PP pak jde hlavnČ o nálet tĜešnČ a ostružiníku. Ve východní þásti PP se výraznČji prosazují nálety dubu zimního (Quercus petraea). Dubové nálety lemují i pČšinu pĜi severním okraji východní þásti chránČného území. Na nejintenzivnČji oslunČné plochy s nejvíce zahĜívanými a také nejsuššími pĤdami, expandují pĜedevším rĤže.

6. Les a lesní lemy

Souþástí pĜírodní památky je i menší borový porost na severním okraji západní poloviny chránČného území. Obsazuje severnČ exponovaný svah od hĜbetnice až po severní hranici PP, již tvoĜí severní okraj lesa. Jedná se o relativnČ svČtlý kulturní porost borovice lesní (Pinus sylvestris) s pĜímČsí dalších jehliþnanĤ (Pinus nigra, Larix decidua, Picea abies), zĜídka také listnáþĤ (zejména Quercus petraea ). K nejhojnČjším druhĤm bylinného patra patĜí metliþka kĜivolaká (Avenella flexuosa ), roztroušenČ se vyskytuje zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus). Porost ovšem není homogenní. V horní svahové partii je velmi chudý podrost se sporadicky vyvinutým mechovým a keĜovým patrem. Bylinné patro mĤže zcela chybČt a holý pĤdní povrch potom bývá zakryt pouze jehliþnatým opadem. Pokud je vyvinuto, pĜevládají v nČm kostĜava ovþí (Festuca ovina) a borĤvka (Vaccinium myrtillus ), nápadnČjší kolonie vytváĜí též bika bČlavá (Luzula luzuloides). Ve vlhþí spodní þásti svahu je podrost více zapojen. V bujnČjším keĜovém patru se prosazují listnaté dĜeviny pĤvodního lesního spoleþenstva habr, dub a lípa srdþitá, které jsou doprovázeny napĜ. tĜešní, jeĜábem ptaþím, rĤží apod., þastČji zde roste také jalovec. Zvýšená pĤdní vlhkost svČdþí i mechorostĤm, z nichž se s vyšší pokryvností prosazuje napĜ. travník SchreberĤv (Pleurozium schreberi), a nároþnČjším mezofilním druhĤm cévnatých rostlin, napĜ. lilii zlatohlavé (Lilium martagon). Situaci na lokalitČ popisuje fytocenologický snímek þ. 24: 2 Plocha 100 m , 17. 6. 1999, 15°, S, 80 %, E3 55 %, E2 30 %, E1 35 %, E0 20 %. E3: Pinus sylvestris 4, Pinus nigra +, Viscum album +, Picea abies r, Quercus robur r. E2: Carpinus

216 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska betulus 2b, Rosa canina 2a, Quercus petraea 1, Prunus avium +, Rubus fruticosus agg. +, Sorbus aucuparia +, Corylus avellana r, Quercus robur r. E1: Festuca ovina 2a, Luzula luzuloides 2a, Vaccinium myrtillus 2a, Agrostis capillaris 1, Avenella flexuosa 1, Lilium martagon 1, Poa angustifolia 1, Polygala chamaebuxus 1, Quercus petraea 1, Silene nutans 1, Arrhenatherum elatius +, Carpinus betulus +, Epilobium angustifolium +, Festuca rubra agg. +, Genista germanica +, Geranium robertianum +, Hieracium lachenalii +, Knautia arvensis +, Pimpinella saxifraga +, Prunus avium +, Pyrethrum corymbosum +, Calamagrostis epigejos r, Campanula rotundifolia r, Crataegus sp. r, Cytisus nigricans r, Dianthus carthusianorum r, Galeopsis sp. r, Juniperus communis r, Koeleria pyramidata r, Mycelis muralis r, Rubus fruticosus agg. r, Rumex acetosella r, Trifolium alpestre r, Veronica officinalis r. E0: Plagiomnium ellipticum 2a, Pleurozium schreberi 2a, Hypnum cupressiforme var. lacunosum 1, Brachythecium rutabulum +, Dicranum scoparium +, Plagiothecium curvifolium +, Pohlia nutans subsp. nutans +, Lichenes sp. r, Plagiothecium denticulatum r. Na vrcholu hĜbítku se v kontaktu pionýrských spoleþenstev svazu Hyperico- Scleranthion a suchých trávníkĤ svazu Koelerio-Phleion s jižním okrajem lesa vyvinul xerotermnČ ladČný lem s metliþkou kĜivolakou (Avenella flexuosa ) a váleþkou prapoĜitou (Brachypodium pinnatum ), k nimž místy hojnČ až dominantnČ pĜistupuje bČlozáĜka vČtevnatá (Anthericum ramosum ). V druhové kombinaci se mísí sucho- a teplomilnČjší druhy s druhy humózních mezofilních lesĤ. Zaznamenány byly napĜ. Anemone nemorosa , Calluna vulgaris, Lilium martagon, Poa compressa, Pyrethrum corymbosum, Scorzonera humilis, Silene nutans, Securigera varia, Seseli osseum, Trifolium alpestre, Vincetoxicum hirundinaria, Viola reichenbachiana , V. riviniana . Zcela jiný charakter má severní okraj lesa. Na kontaktu boru s mezofilní kosenou loukou vznikla mozaika plošek s pĜevahou mechorostĤ, vysokostébelných trávníkĤ s dominantním ovsíkem (Arrhenatherum elatius ), nízkostébelných trávníkĤ s psineþkem obecným (Agrostis capillaris ), kostĜavou þervenou (Festuca rubra agg.) þi lipnicí úzkolistou (Poa angustifolia), travino-bylinných porostĤ, v nichž pĜevažuje jetel prostĜední (Trifolium medium), trnkových kĜovin, keĜĤ (rĤže, ostružiníky) a náletových tĜešní. Vlhþí a nitrofilnČjší ráz þásti lemu dosvČdþuje hojná pĜítomnost kerblíku lesního (Anthriscus sylvestris ) napĜ. v okraji trnkové kĜoviny. Strukturu a druhové složení mechového spoleþenstva se zimostrázkem alpským (Polygala chamaebuxus) dokládá snímek þ. 25: 2 Plocha 4 m , 17. 6. 1999, 20°, S–SSZ, 95 %, E1 15 %, E0 90 %. E1: Carpinus betulus 2a, Agrostis capillaris 1, Avenella flexuosa 1, Carex pilulifera 1, Cytisus nigricans 1, Festuca ovina 1, Hieracium pilosella 1, Polygala chamaebuxus 1, Anemone nemorosa +, Avenula pratensis +, Calluna vulgaris +, Campanula rotundifolia +, Danthonia decumbens +, Festuca rubra agg. +, Genista germanica +, Knautia arvensis +, Luzula campestris s. str. +, Poa angustifolia +, Achillea millefolium agg. r, Poa palustris r, Quercus petraea r, Quercus robur r, Viola canina r. E0: Hylocomium splendens 4, Pleurozium schreberi 3, Dicranum scoparium 2a, Chiloscyphus profundus +, Lophozia barbata +, Plagiomnium affine +, Plagiothecium denticulatum +, Pohlia nutans subsp. nutans +. V lemu lesa u staré tĜešĖovky byl pozorován fragment odlišného mechového spoleþenstva s dominantním kostrbatcem zeleným (Rhytidiadelphus

217 BOHEMIA CENTRALIS 30 squarrosus), který s vyšší pokryvností doprovázely druhy Hylocomium splendens a Pleurozium schreberi. ěídké bylinné patro opanovala metliþka kĜivolaká. V druhové garnituĜe se s vyšší þetností objevovaly druhy bČžné ve smilkových trávnících (sv. Violion caninae ) – Campanula rotundifolia, Galium pumilum, Pimpinella saxifraga, Viola canina .

Kvčtena PP Na horách

Výsledky dosavadních botanických prĤzkumĤ pĜírodní památky jsou shrnuty v níže uvedené tabulce. Excerpované údaje pocházejí z inventarizaþního prĤzkumu J. Rydla (Rydlo 1982), který v pĜehledu nalezených druhĤ uvádí kromČ svých nálezĤ z roku 1981 i nálezy z let pĜedchozích (Rivola v r. 1975 a 1979, Palek v r. 1976, Pivniþková a Pecina v r. 1976), dále z návštČvy lokality v roce 1985 vykonané bČhem provČrky maloplošných chránČných území a jejich návrhĤ ve StĜedoþeském kraji v letech 1982–1985 (Knížetová, Pecina et Pivniþková 1987), z materiálĤ floristického kursu ýSBS konaného v PĜíbrami v roce 1985 (Hrouda et Skalický 1988), z bakaláĜské práce L. Podlenové, která lokalitu navštívila v r. 1998, pravdČpodobnČ i v r. 1999 (Podlenová 2000), a z pĜírodovČdného prĤzkumu provedeného v roce 2005 druhým z autorĤ, v nČmž shrnuje své údaje z let 1998 až 2005 (Karlík 2005). K tČmto údajĤm jsou pĜidány dosud nepublikované nálezy R. Hlaváþka (prvý autor pĜíspČvku), který na lokalitČ s rĤznou intenzitou botanizoval v letech 1997–2000, 2002, 2004– 2006 a 2010. U neofytních (cf. Pyšek et al. 2002) a expandujících pĤvodních druhĤ naší kvČteny, jakož i u druhĤ, jež se pravdČpodobnČ na území dostaly s vyvezeným zahradním odpadem, je u pĜíslušného autora v seznamu taxonĤ uveden prvý (nebo jediný) a poslední rok jejich záznamu, pĜiþemž rok posledního záznamu neznamená, že by druh na lokalitČ vyhynul, pouze již nemusel být pozdČji zapisován. Pro chránČné a ohrožené druhy (cf. Procházka 2001) je zapsán rok posledního (u jedinkrát uvedených druhĤ souþasnČ i prvého) záznamu. Výjimkou je Rydlem (Rydlo 1982) pĜevzatý, blíže nedatovaný údaj o výskytu druhu Platanthera bifolia (viz poznámka 43) pod tabulkou). OpČt platí, že druh na lokalitČ mohl rĤst (a vČtšinou také rostl) i v dalších letech, pouze již nebyl jeho výskyt nadále zaznamenáván. Zvláštním pĜípadem mezi druhy ze seznamu ohrožených rostlin je Aquilegia vulgaris – orlíþek zde považujeme, podobnČ jako kokoĜík mnohokvČtý (Polygonatum multiflorum), za pĤvodnČ pČstovaný druh, který byl na lokalitu zavleþen se zahradním odpadem, a proto uvádíme jak prvý, tak poslední rok záznamu. Pokud byl znám pĜesný rok jediného nebo posledního zápisu, uvedli jsme ho také u Ĝady dalších, obvykle jen sporadicky až ojedinČle zaznamenaných zajímavČjších rostlin. V odĤvodnČných pĜípadech (napĜ. prvonález pro Jinecko, obzváštČ kritické taxony apod.) jsme poznamenali také jméno specialisty, který revidoval herbáĜové položky.

218 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Seznam taxonĥ

Vysvčtlivky:

R5 Rivola 1975 (in Rydlo 1982) Pa Palek 1976 (in Rydlo 1982) Pi Pivniþková et Pecina 1976 (in Rydlo 1982) R9 Rivola 1979 (in Rydlo 1982) Ry Rydlo 1982 K Knížetová, Pecina et Pivniþková 1987 HS Hrouda et Skalický 1988 P Podlenová 2000 Ka Karlík 2005 H nálezy R. Hlaváþka z let 1997–2010 (cf.) druh nebyl spolehlivČ urþen (2002) rok prvého nebo jediného záznamu druhu (2002n) rok posledního záznamu druhu

druh / období v letech 1975–1979 1981–1985 1997–2010 Acer platanoides . Ry H Acer pseudoplatanus . Ry Ka Achillea millefolium agg.1) Pa R9 Ry P Ka H Achillea millefolium 1) . . H2) Aegopodium podagraria . Ry H Aesculus hippocastanum . . H(1999) Agrostis capillaris . .3) H Agrostis stolonifera 1) R94) . . 5) Agrostis vinealis . HS Ka H(2010n) Ajuga genevensis Pi Ry P Ka H Ajuga reptans 1) R5 . . 6) Alchemilla glaucescens . . H(2010n) Alopecurus pratensis R5 Ry H Anagallis arvensis . Ry(1981) .

Anchusa officinalis . . H(2010n) Anemone nemorosa . .7) Ka H

Antennaria dioica Pa Pi Ry HS P Ka H(2010n) Anthemis arvensis . Ry(cf.) H 1) Anthericum ramosum R9 Ry Ka H(2010n) Anthoxanthum odoratum . Ry H Anthriscus sylvestris . Ry H Anthyllis vulneraria R5 Pa Pi R9 Ry H Apera spica-venti . . H

Aquilegia vulgaris . Ry(1981) H(1997n) Arabidopsis thaliana . Ry H Arabis glabra R98) . Ka H

Arrhenatherum elatius R5(1975) Ry P Ka H(2010n)

219 BOHEMIA CENTRALIS 30

Artemisia vulgaris . Ry H Asperula cynanchica Pa R9 Ry H Avena sativa . . H Avenella flexuosa . Ry HS Ka H Avenula pratensis R5 R9 Ry HS P Ka H Avenula pubescens . Ry(cf.) H Ballota nigra . . H Betula pendula . . H Brachypodium pinnatum . Ry H Briza media . Ry P H Bromus hordeaceus . Ry H Calamagrostis arundinacea . . H

Calamagrostis epigejos . Ry(1981) Ka H(2010n) Calluna vulgaris R5 Pa R9 Ry HS Ka H Camelina microcarpa . . H(2004) Campanula patula R5 Ry . Campanula persicifolia . . H(1999) Campanula rotundifolia Pa R9 Ry Ka H Capsella bursa-pastoris . . H Carex caryophyllea . Ry(cf.) HS Ka H Carex muricata agg. . Ry9) . Carex pilulifera . . H(1999) Carlina acaulis Pa Ry Ka H Carlina vulgaris Pa10) Ry10) HS Ka H1) Carpinus betulus . Ry H 11) Centaurea cyanus . Ry Ka(1999n) H Centaurea jacea 12): R5 Pa R9 Ry12) Ka H 13) Centaurea stoebe . . Ka(1999n) H Cerastium arvense R5 Ry H

Cerastium glutinosum . . Ka(cf.) H(2004n) Cerastium holosteoides R5 Ry H Chaerophyllum bulbosum1) . . H(2010) Chelidonium majus . Ry . Chenopodium album agg.1) . Ry14) .

Chenopodium bonus-henricus . Ry H(1997n) Chenopodium polyspermum . Ry . Cichorium intybus . Ry H Cirsium arvense . Ry H Cirsium vulgare . Ry H Consolida regalis . . Ka(1999) Convolvulus arvensis . Ry H Corylus avellana . . H Crataegus × calycina15) . . H(2010)16) Crataegus × fallacina15) . . H Crataegus laevigata1) Pa Ry .

220 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Crataegus × macrocarpa15) . . H Crataegus praemonticola15) . . H Crepis biennis . Ry . Cynosurus cristatus . Ry . Cytisus nigricans 17): R5 R9 Ry17) Ka H Dactylis glomerata . . H Danthonia decumbens . Ry18) HS H Dianthus carthusianorum Pa R9 Ry HS P Ka H Dianthus deltoides R5 Pa Ry . Dipsacus laciniatus 1) . . H(2010) Dryopteris filix-mas . . H Echium vulgare . . H Elytrigia repens . Ry H Epilobium angustifolium R919) Ry19) H Epilobium ciliatum . .20) H(1999) Epilobium montanum . . H Epilobium tetragonum21) . . H(2010) Equisetum arvense . Ry . Erophila verna . Ry P H Eryngium campestre Pa Ry HS Ka H Euonymus europaea . Ry H Euphorbia cyparissias 22): R5 Pa Ry22) P Ka H Euphorbia esula . . H(1997) 15) Euphrasia stricta . Ry Ka(cf.) H(2010n) Fallopia convolvulus . Ry . Fallopia dumetorum23) . . H(2010) 1) 24) Festuca brevipila . . H(2010n) Festuca nigrescens25) . . H(1999) Festuca ovina1) R5 R9 Ry HS P Ka H24) Festuca rubra agg. . . H Festuca rupicola1) Pa Ry HS P Ka H24)

Filago arvensis . . Ka H(2010n) Filipendula vulgaris1) . HS(1985) . Fragaria vesca . . H Fragaria cf. viridis . Ry . Fraxinus excelsior . Ry Ka H 1) 1) 15) Gagea pratensis . HS Ka(cf.,1998n) H(1998n) Gagea villosa1) . . Ka(1998)26) Galeopsis bifida27) . . H(2010) Galeopsis ladanum . . H(2010) Galium album1) R5 R9 Ry Ka H Galium aparine . Ry H Galium mollugo agg.1) . . Ka28) Galium pumilum . Ry HS H Galium verum agg. . Ry .

221 BOHEMIA CENTRALIS 30

Genista germanica R5 Pa Pi R9 Ry HS P Ka H Genista tinctoria1) R9 Ry . Geranium columbinum . 29) HS H(cf.) Geranium pratense . Ry Ka H Geranium pusillum . Ry H Geranium robertianum . Ry H Geum urbanum . Ry H Glechoma hederacea . Ry H

Gnaphalium sylvaticum . . H(2010n) Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum 30): Pa R9 Ry30) P31) Ka H Hemerocallis sp. . . H(1998) Hepatica nobilis . Ry(1981) . Heracleum sphondylium . . H Herniaria glabra . HS(1985) . Hieracium lachenalii . Ry H Hieracium pilosella32) 33): R5 Pa Pi R9 Ry33) P Ka H Hieracium sabaudum . . H Holcus lanatus . Ry H Holosteum umbellatum . . P(1998 nebo 1999)34) Hypericum perforatum R5 Pa R9 Ry Ka H Hypochaeris radicata R5 R9 Ry Ka H 35) Iris sp. . . H(1997,2010n) Jasione montana R5 Pa Pi R9 Ry HS P Ka H

Juniperus communis R5 Pa R9 Ry K P Ka H(2010n) Knautia arvensis R9 Ry Ka H Koeleria macrantha1) . . P Ka H Koeleria pyramidata1) R5 Pi R9 Ry HS H Lactuca serriola . . H Lamium album . Ry Ka H Lamium amplexicaule . Ry(1981) . Lapsana communis . Ry . Larix decidua . Ry H Leontodon hispidus . Ry H Leucanthemum vulgare agg.1) R5 Pi R9 Ry H

Lilium martagon R9 Ry H(1999n) Linaria vulgaris . Ry . Lolium perenne . . H Lotus corniculatus R9 Ry H Lupinus polyphyllus . Ry(1981) . Luzula campestris s. str. R5 Ry Ka H36) Luzula divulgata1) 36) . . H(1999) Luzula luzuloides . Ry(cf.) H Lychnis flos-cuculi . Ry .37) Lychnis viscaria 38): R5 Pi R9 Ry38) HS P Ka H Lysimachia nummularia . Ry H

222 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Mahonia aquifolium . Ry(1981) Ka H(2010n) Malus domestica . . H Malva neglecta . Ry . 39) Muscari sp. . . Ka(2005n) H Mycelis muralis . Ry H Myosotis arvensis . Ry H Myosotis ramosissima . Ry Ka40) Myosotis stricta . Ry H Nardus stricta . . H Neslia paniculata . Ry(1981) . Oenothera biennis . Ry(1981)41) . 1) Orchis morio R5 R9 Ry K P Ka H(2010n) Papaver dubium agg.1) . Ry(1981)42) . Papaver rhoeas . Ry . Phleum phleoides . Ry P Ka H Picea abies . Ry H Pimpinella saxifraga Pa Ry Ka H

Pinus nigra Pa(1976) Ry Ka H(2010n) Pinus sylvestris . Ry P Ka H Plantago lanceolata R5 Ry H Plantago major . . H Plantago media . . H Platanthera bifolia . Ry43) . Poa angustifolia .44) . Ka H Poa bulbosa15) . . H(2010) Poa compressa . Ry H Poa nemoralis . . H Poa palustris . . H Poa trivialis . Ry H 45) 45) Polygala chamaebuxus : Pa R9 Ry P Ka H(2006n)

Polygala multicaulis . . H(2010n) Polygala vulgaris R5 Pi Ry HS P H 46) Polygonatum multiflorum . . H(1997,2010n) Polygonum aviculare agg. . Ry47) . 1) Potentilla alba Pa Ry(1981n) . Potentilla anserina . Ry .

Potentilla arenaria R5 Pa Ry HS K P Ka H(2010n) Potentilla argentea R9 Ry P Ka H Potentilla erecta . Ry H 1) 71) Potentilla filiformis . . H(1998,2010n) Potentilla cf. heptaphylla1) . Ry . Potentilla reptans . Ry H Potentilla tabernaemontani R5(cf.) Ry(cf.) P Ka H Prunus avium . Ry(cf.)48) H Prunus spinosa . Ry Ka H

223 BOHEMIA CENTRALIS 30

Pseudolysimachion spicatum . . Ka H(2010n) 1) 49) 49) 49) 49) Pulsatilla pratensis subsp. bohemica : R5 Pa Pi R9 Ry HS K P Ka H(2010n) Pyrethrum corymbosum 50): R5 Pa Pi R9 50): Ry HS Ka H Pyrus sp.51) . Ry Ka H Quercus petraea . Ry Ka H Quercus robur Pa R9 Ry H Quercus rubra . Ry(1981) . Ranunculus acris . Ry . Ranunculus auricomus agg. . . H Ranunculus bulbosus . Ry H Ranunculus nemorosus1) R5(1975) . . Ranunculus repens . Ry H Raphanus raphanistrum . Ry . Rhamnus cathartica . . H(1997) Rhinanthus minor R5 Ry Ka Ribes uva-crispa . . H

Robinia pseudacacia Pa(1976) R9 Ry K Ka H(2010n) Rosa sp. R5 Pa R9 Ry H Rosa canina52) . . Ka H15) 1) Rosa gallica . Ry H(cf.,2006n) Rubus caesius . . H Rubus clusii . . H Rubus ser. Discolores 1) . HS53) H23) Rubus dollnensis15) . . H Rubus franconicus15) . . H Rubus fruticosus agg. . Ry54) H Rubus gracilis . . H Rubus idaeus . . H Rubus koehleri15) . H Rubus kuleszae15) . . H Rubus mollis15) . . H Rubus schleicheri15) . . H Rubus tabanimontanus . . H Rumex acetosa . Ry55) H Rumex acetosella R956) Ry56) Ka H57) Rumex crispus . . H Rumex obtusifolius . Ry(cf.) H Sambucus nigra . Ry Ka H Sanguisorba minor 58): R5 Pi R9 Ry58) HS P H Saxifraga granulata R5 Ry P Ka H Saxifraga tridactylites1) . . P(1998 nebo 1999)59) Scleranthus annuus . Ry P H Scleranthus perennis R5 Pa Pi R9 Ry K Ka H 1) Scorzonera humilis . Ry Ka H(2010n) Securigera varia R960) Ry60) H

224 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Sedum acre . . H(1997) Sedum reflexum R5 R9 Ry HS K Ka H Sedum sexangulare . Ry P H

Sedum spurium . . Ka H(2000,2010n) Senecio sylvaticus . . H Senecio viscosus . . H

Seseli osseum Pa Pi R9 Ry HS K Ka(2005n) H Silene nutans R5 Ry H Solanum tuberosum . Ry(1981) .

Solidago gigantea . . H(1997,2010n) Sonchus asper . Ry H Sorbus aucuparia . Ry Ka H Stellaria graminea . Ry . Stellaria media agg. . Ry61) . Taraxacum sect. Erythrosperma . HS62) . Taraxacum sect. Ruderalia . Ry63) H

Thesium alpinum . HS K Ka H(2010n) Thymus pulegioides R564) Pa R9 Ry P Ka H Tilia cordata . . Ka H Tilia platyphyllos . . H Torilis japonica . Ry H

Trifolium alpestre R5 Pa Ry HS P Ka H(2010n) Trifolium arvense . Ry HS Ka H Trifolium aureum . Ry65) HS . Trifolium campestre . Ry66) Ka H Trifolium dubium . Ry67) H Trifolium medium R5 Pi R9 Ry H

Trifolium montanum . . H(2000n) Trifolium pratense . Ry . Trifolium repens . Ry H Tripleurospermum inodorum . Ry68) . Trisetum flavescens . . H Urtica dioica . Ry Ka H Vaccinium myrtillus Pa Ry Ka H Valerianella locusta . . H(2004) Verbascum cf. densiflorum . . Ka

Verbascum nigrum . Ry H(2010n) Verbascum thapsus . Ry . Veronica chamaedrys s. str. . Ry H 23) Veronica dillenii . Ry(cf.) Ka H(1999n) Veronica officinalis . Ry H

Veronica prostrata R5 Ry H(2006n) Veronica sublobata 23) . . H(2004)

Veronica triphyllos . . H(2004n) 23) Veronica verna . . H(2004n)

225 BOHEMIA CENTRALIS 30

Vicia hirsuta . Ry H Vicia sativa agg. . . Ka69) H70) Vicia tetrasperma . Ry H

Vinca minor . Ry(1981) H(1997n)

Vincetoxicum hirundinaria . Ry Ka H(2010n) Viola arvensis . Ry(cf.) Ka H Viola canina R5 R9 HS H 1) 15) Viola odorata × ? . . H(1997,2010n) Viola reichenbachiana . Ry(cf.) H Viola riviniana . . H Viola tricolor 1) R5 . .

Viscum album subsp. austriacum . . Ka H(2010n)

Poznámky

1) viz komentáĜ v textu 2) det. J. Danihelka 3) Rydlo (1982): Agrostis sp. 4) Agrostis alba 5) Agrostis stricta J .F. Gmel. 6) Rydlo (1982): Alchemilla sp. 7) Rydlo (1982) uvádí Anemonoides cf. ranunculoides, blíže viz komentáĜ v textu. 8) Turritis glabra 9) Carex muricata s. l. 10) Carlina vulgaris s. l. 11) Cyanus segetum 12) Jacea pratensis 13) Acosta stoebe 14) Chenopodium album 15) rev. P. Havlíþek 16) Karlík (2005) a Hlaváþek (r. 1997) uvádČjí rovnČž Crataegus sp. 17) Lembotropis nigricans 18) Sieglingia decumbens 19) Chamaerion angustifolium 20) Rydlo (1982) uvádí Epilobium sp. S výjimkou E. angustifolium (resp. Chamaerion angustifolium), které v seznamu druhĤ pĜímo jmenuje, se tento údaj mohl týkat i nČkterého z území pozdČji uvádČných druhĤ (viz tabulka). 21) det. J. Hadinec et P. Havlíþek 22) Tithymalus cyparissias 23) rev. J. Hadinec et P. Havlíþek 24) doklady z let 1997 a 1999 det. P. Šmarda, v r. 2010 urþeno prvým z autorĤ mikroskopováním pĜíþného Ĝezu listĤ 25) det. P. Šmarda 26) HerbáĜový doklad chybí, ale popis znakĤ v zápisníku druhého z autorĤ dobĜe odpovídá druhu Gagea villosa. 27) Rydlo (1982) uvádí z roku 1981 Galeopsis sp., prvý z autorĤ ji zapsal v letech 1999 a 2004. Rostliny byly zĜejmČ sterilní a nemohly být spolehlivČ urþeny.

226 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

28) Galium mollugo s. l. 29) Rydlo (1982) uvádí Geranium sp. Protože ostatní z PP známé druhy jmenuje, není vylouþeno, že se jednalo právČ o G. columbinum . 30) Helianthemum grandiflorum 31) Helianthemum nummularium 32) Tohoto druhu se urþitČ týkají opakované údaje o výskytu Pilosella sp. (Rivola 1975, 1979, Palek 1976, Pivniþková et Pecina 1976 a Rydlo 1981, všichni in Rydlo 1982). 33) Pilosella sp. 34) V r. 2000 nalezl prvý z autorĤ Holosteum umbellatum pĜi polní cestČ vedoucí podél jižního okraje, ale již vnČ PP. 35) nekvetoucí pČstovaný a zplanČlý (se zahradním odpadem vyvezený) kosatec 36) rev. J. Kirschner 37) Z PP uvádí Lychnis flos-cuculi také druhý z autorĤ (Karlík 2005), ale domnívá se, že jde o omyl. Proto není jeho záznam v tabulce uveden. 38) Steris viscaria 39) Karlík (2005): Muscari cf. botryoides; Hlaváþek z r. 2004: M. neglectum . ZplanČlé rostliny jejichž urþením si žádný z autorĤ nebyl jist, herbáĜové doklady chybČjí. Proto jsou údaje zaĜazeny pouze pod jméno rodu. 40) Karlík (2005) neuvádí, druhým z autorĤ doplnČno až dodateþnČ. 41) Rydlo (1982) uvádí z roku 1981 ještČ Oenothera sp. 42) Papaver dubium 43) Rydlo (1982) uvádí Platanthera bifolia pouze jako pĜevzatý údaj s poznámkou „nalezen þleny ýSOP PĜíbram“. 44) Rivola uvádí z roku 1975 pouze Poa pratensis s. l. Zcela jistČ šlo P. angustifolia , která na lokalitČ místy i dominuje, zatímco P. pratensis s. str. zde nebyla vĤbec zaznamenána. 45) Polygaloides chamaebuxus 46) pravdČpodobnČ zavleþeno se zahradním odpadem 47) Polygonum aviculare s. l. 48) Cerasus cf. avium 49) Pulsatilla pratensis subsp. nigricans 50) Tanacetum corymbosum 51) Hlaváþek (v r. 1997): Pyrus pyraster. V r. 1999 uvádí prvý z autorĤ opČt P. pyraster , zatímco v letech 1998 a 2010 zapsal P. communis . KvĤli nejednotnému urþování a vzhledem k obtížím s ním spojeným jsou v tabulce nálezy zaĜazeny pouze pod rodové jméno. 52) subsp. canina; ojedinČle sbírána na hlavní žilce lístkĤĜídce chlupatá rĤže inklinující k subsp. corymbifera 53) Rubus candicans Weihe ex. Reichenb. – blíže viz komentáĜ 54) Rubus sp. 55) Acetosa pratensis 56) Acetosella vulgaris s. l. 57) v r. 1997 urþeno jako Acetosella angiocarpa (= Rumex acetosella subsp. pyrenaicus sensu Kubát 2002) 58) Poterium sanguisorba 59) herbáĜovou položkou nedoložený, málo vČrohodný údaj na Podbrdsku nepĤvodního druhu (cf. Hrouda et Šourková 1992) 60) Coronilla varia 61) Stellaria media s. l. 62) Taraxacum laevigatum agg. 63) Taraxacum officinale 64) Thymus sp. Neuvádí žádný jiný druh, ani T. pulegioides .

227 BOHEMIA CENTRALIS 30

65) Chrysaspis aurea 66) Chrysaspis campestris 67) Chrysaspis dubia 68) Matricaria perforata 69) Vicia sativa 70) Vicia angustifolia 71) det. J. Soják

Celkové poÿty taxonĥ

Pro PP Na horách uvádíme celkem 304 taxonĤ, které jsou námi nebo alespoĖ jedním z dalších botanikĤ zabývajících se v minulosti výzkumem tohoto území uvádČny jako správnČ urþené taxony. Z toho je 284 druhĤ (vþetnČ hybridogenních druhĤ), 1 série (Rubus ser. Discolores ), 2 sekce (Taraxacum sect. Erythrosperma, T. sect. Ruderalia ), 9 agregátĤ, které jsou buć pĜímo nálezci uvádČny pouze na úrovni druhových agregátĤ (agg.) þi druhĤ v širším pojetí (s. l.), anebo z nich nebyl dle našeho názoru spolehlivČ urþen (revidován taxonomickým specialistou) žádný „menší“ druh (Carex muricata agg., Chenopodium album agg., Galium verum agg., Leucanthemum vulgare agg., Papaver dubium agg., Polygonum aviculare agg., Ranunculus auricomus agg., Stellaria media agg. a provizornČ zavedená skupina Vicia sativa agg.), a 4 blíže neurþené taxony na úrovni rodĤ (Hemerocallis sp., Iris sp., Muscari sp., Pyrus sp.). Dále jsou v tabulkovém seznamu zaĜazeny 3 druhy a 1 mezidruhový kĜíženec, jejichž urþení nepovažují sami autoĜi nálezĤ za spolehlivé nebo dostateþné – Fragaria cf. viridis, Potentilla cf. heptaphylla , Verbascum cf. densiflorum, Viola odorata × ?.1 Z taxonĤ cévnatých rostlin, které byly v PP Na horách zaznamenány bČhem 70. a 80. let 20. století, jsme v letech 1997 až 2010 našli, resp. ovČĜili výskyt 150 taxonĤ, z toho 143 druhĤ, 3 druhových agregátĤ (Achillea millefolium agg., Leucanthemum vulgare agg., Rubus fruticosus agg.), 1 série (Rubus ser. Discolores ), 1 sekce (Taraxacum sect. Ruderalia) a 2 rodĤ (Pyrus, Rosa). U dalších 9 druhĤ je potvrzení jejich dĜívČjšího výskytu problematické, jelikož byly dĜíve oznaþeny jako pouze pĜibližnČ (cf.) urþené druhy. Jejich dlouhodobý výskyt na lokalitČ je ale velice pravdČpodobný – Anthemis arvensis , Avenula pubescens, Luzula luzuloides, Potentilla tabernaemontani (problém pĜi urþování pravdČpodobnČ zpĤsoben pĜítomností pĜechodného typu mochny Potentilla filiformis), Prunus avium, Rumex obtusifolius, Veronica dillenii , Viola arvensis , Viola reichenbachiana . Oproti dĜívČjším údajĤm se nám nepodaĜilo potvrdit aktuální výskyt 47 taxonĤ, z toho 40 druhĤ (napĜ. Dianthus deltoides ,

1 Z taxonĤ obsažených ve výše uvedeném seznamu taxonĤ do tohoto výþtu nezahrnujeme druhové agregáty a rody obsahující nČkterý z udávaných druhĤ, napĜ. není uveden nČkterými autory zmínČný rod Rosa, protože jsou souþasnČ uvádČny druhy Rosa canina, R. gallica .

228 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Filipendula vulgaris, Potentilla alba), 6 druhových agregátĤ (Carex muricata agg., Chenopodium album agg., Galium verum agg., Papaver dubium agg., Polygonum aviculare agg., Stellaria media agg.) a 1 sekce (Taraxacum sect. Erythrosperma). U tĜech dalších druhĤ je obtížné posoudit, zda z lokality vymizely. Rostliny patĜící pravdČpodobnČ k druhĤm Geranium columbinum a Rosa gallica jsme pĜi jejich nálezu nedokázali spolehlivČ urþit a pozdČji se nám je již nepodaĜilo dohledat, takže by vlastnČ mohly být rovnČž zaĜazeny mezi vymizelé (þi novČ nepotvrzené) taxony. Jahodník Fragaria viridis patrnČ na lokalitČ nemusel rĤst ani v minulosti – Rydlo v r. 1981: F. cf. viridis. NovČ pro lokalitu uvádíme 76 taxonĤ – 70 druhĤ (napĜ. Anchusa officinalis , Camelina microcarpa, Chaerophyllum bulbosum, Dipsacus laciniatus , Filago arvensis, Gagea villosa, Luzula divulgata, Poa bulbosa, Pseudolysimachion spicatum, Trifolium montanum, Veronica verna ), 3 druhové agregáty (Festuca rubra agg., Ranunculus auricomus agg., Vicia sativa agg.) a 3 rody (Hemerocallis, Iris, Muscari). Dalších 21 druhĤ, které byly z lokality poprvé urþeny až v letech 1997–2010, patĜí k taxonĤm již dĜíve zaznamenaným na úrovni druhových agregátĤ, resp. druhĤ v širším pojetí (Achillea millefolium , Poa angustifolia), þi blíže neurþených rodĤ (Agrostis capillaris , Alchemilla glaucescens , Epilobium ciliatum, E. montanum , E. tetragonum , Galeopsis bifida, G. ladanum , Rosa canina, Rubus clusii, R. dollnensis , R. franconicus , R. gracilis , R. koehleri , R. kuleszae, R. mollis , R. schleicheri , R. tabanimontanus ), pĜípadnČ jde o pĤvodnČ mylnČ urþené druhy (Agrostis capillaris , Anemone nemorosa , Koeleria macrantha). Výþet novČ nalezených druhĤ doplĖujeme o prvonálezy L. Podlenové (Podlenová 2000), z nichž prvý (Holosteum umbellatum) bylo možno oþekávat, protože v tČsné blízkosti PP pozoroval v roce 2000 týž druh prvý z autorĤ, zatímco druhý (Saxifraga tridactylites) je velmi pĜekvapivý. Protože není doložen herbáĜovou položkou, pohlížíme na nČj se znaþnou skepsí. Zápis Galium mollugo agg. se týká z území již dĜíve zmiĖovaného G. album . PĜi botanických výzkumech, které byly v minulosti na lokalitČ provedeny – za velmi podrobný musíme oznaþit pĜedevším druhový soupis J. Rydla poĜízený bČhem vegetaþní sezóny 1981 – nebyly zapsány nČkteré nápadné (vysoké keĜe Corylus avellana, solitérní stromky Malus domestica, Pseudolysimachion spicatum, Solidago gigantea) þi v území, pĜinejmenším lokálnČ, pomČrnČ hojné druhy. K tČm patĜí pĜedevším dominanta suchých trávníkĤ Koeleria macrantha (!!), kterou najdeme až v bakaláĜské práci L. Podlenové (Podlenová 2000). Tato autorka se ovšem již opírala o nálezy prvého autora z r. 1997, který Koeleria macrantha, resp. K. gracilis , výslovnČ uvádí. Dále lze jmenovat Festuca rubra agg. – témČĜ dominanta acidofilního trávníku pĜi východním okraji vrcholové plošiny ve stĜední þásti PP (sn. 8), Nardus stricta – hojnČji v suchém trávníku na horní svahové partii poblíž západní hranice PP (sn.16) a dominanta drobného fragmentu ve stĜední þásti PP, Poa nemoralis – dominanta lemového pásu na kontaktu suchých trávníkĤ s polem v jižním okraji PP. PĜekvapivá je absence zápisu druhu Sedum spurium, který byl bČhem našeho výzkumu zaznamenán

229 BOHEMIA CENTRALIS 30 jednak v tČsném okolí chaty, jednak pĜímo u pČšiny v dolní svahové partii poblíž západního okraje PP, navíc vytváĜel sice maloplošné, ale pomČrnČ nápadné porosty. NČkteré prvonálezy lze pĜiþíst snadné pĜehlédnutelnosti a obtížnému urþování (Festuca brevipila – objevena až díky revizi sebraného materiálu P. Šmardou) þi nejistotČ autorĤ pĜi urþování nalezených rostlin. RydlĤv (1982) údaj Potentilla cf. tabernaemontani (uvedena jako P. cf. neumanniana) se patrnČ týká druhu P. filiformis. Prvý údaj o výskytu Viscum album subsp. austriacum patrnČ souvisí s tím, že málokterého botanika, obzvláštČ je-li zamČĜen na hledání zajímavých druhĤ v bylinném patru, napadne pohlédnout do korun stromĤ a tohoto poloparazita vČtšinou zaregistruje až pĜi nálezu spadlých þástí lodyh. NČkteré druhy zahrnuté ve starších výzkumech jsou z PP Na horách pravdČpodobnČ uvádČny omylem. ZdĤvodnČní podáváme v poznámce k tabulkovým údajĤm výše (Saxifraga tridactylites) nebo v níže pĜipojených komentáĜích (Agrostis stolonifera , Ajuga reptans , Saxifraga tridactylites, Viola tricolor). U dalších druhĤ, které se nám nepodaĜilo ovČĜit, avšak jejich pĜítomnost v území považujeme za možnou, diskutujeme v komentáĜích pĜípadné dĤvody jejich chybného urþení (Crataegus laevigata, Genista tinctoria) nebo uvádíme argumenty svČdþící ve prospČch možného výskytu (Ranunculus nemorosus). RydlĤv nejistý údaj z roku 1981 o výskytu Anemone ranunculoides (Rydlo 1982, uvedena jako Anemonoides cf. ranunculoides) považujeme za zjevný omyl a do tabulkového seznamu tento druh vĤbec nezaĜazujeme, pouze se o nČm zmiĖujeme v poznámce k Anemone nemorosa , naše stanovisko pak podrobnČji rozvádíme v samostatném komentáĜi.

Chránčné druhy

V PP Na horách bylo od 70. let 20. století po souþasnost zaznamenáno 6 zvláštČ chránČných druhĤ cévnatých rostlin (vyhláška MŽP ýR þ. 395/1992 Sb.), z toho 3 silnČ ohrožené druhy (Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Saxifraga tridactylites) a 3 ohrožené druhy (Lilium martagon, Platanthera bifolia, Polygala chamaebuxus). Výskyt vemeníku a lomikámene se nám nepodaĜilo ovČĜit. Údaj o pĜítomnosti vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia) pĜevzal Rydlo od nejmenovaného autora, sám ji na lokalitČ nevidČl (Rydlo 1982: „nalezen þ leny ýSOP PĜíbram“), jiný botanik ji z lokality nezmiĖuje. Výskyt Podlenovou (Podlenová 2000) zapsaného lomikámene trojprstého (Saxifraga tridactylites) nelze sice zcela vylouþit, ale zdá se být jen málo pravdČpodobný (viz komentáĜ níže). Ostatní druhy zde stále rostou v relativnČ poþetných populacích, koniklec luþní þeský (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) dokonce v PP Na horách vytváĜí jednu z nejbohatších populací v celé ýR þítající ĜádovČ nejménČ tisíce jedincĤ.

230 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Obr. 4. Mapa rozšíĜení chránČných a ohrožených druhĤ nalezených v letech 1997–2010. Nejsou uvedeny na lokalitČ hojné, plošnČ se vyskytující druhy. Fig. 4. Distribution map of endangered plant species, which was found between 1997–2010. Species with dense occurens on the locality are omitted from the map.

231 BOHEMIA CENTRALIS 30

Ohrožené druhy

Z území je uvádČno celkem 29 taxonĤ (druhĤ a poddruhĤ) zaĜazených na þervený seznam cévnatých rostlin kvČteny ýeské republiky (Procházka 2001). Jejich podíl þiní tedy zhruba 10 % z celkového poþtu zaznamenaných taxonĤ. ýtyĜi druhy a jeden poddruh patĜí mezi silnČ ohrožené /C2/ (Antennaria dioica , Dipsacus laciniatus , Gagea villosa, Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), 9 druhĤ a 1 poddruh mezi ohrožené /C3/ (Aquilegia vulgaris , Filago arvensis, Juniperus communis subsp. communis, Platanthera bifolia, Polygala chamaebuxus, Rosa gallica, Saxifraga tridactylites, Scorzonera humilis, Thesium alpinum, Veronica prostrata ), 13 druhĤ a 1 poddruh mezi ménČ ohrožené vzácnČjší taxony vyžadující další pozornost /C4a/ (Agrostis vinealis , Anchusa officinalis , Anthericum ramosum , Centaurea cyanus, Lilium martagon, Polygala multicaulis, Potentilla alba, Potentilla arenaria, Pseudolysimachion spicatum, Seseli osseum, Trifolium alpestre, Veronica dillenii , Veronica verna , Viscum album subsp. austriacum). Zástupci všech v minulosti zaznamenaných silnČ ohrožených taxonĤ cévnatých rostlin zde rostou dodnes, od populace þítající desítky rostlin (Orchis morio) pĜes Ĝídce roztroušené drobné ostrĤvky kolonií s velkým poþtem hustČ nahlouþených rostlin (Antennaria dioica ) až po tisíce jedincĤ rozšíĜených témČĜ po celé ploše pĜírodní památky (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). NovČ byly nalezeny druhy Dipsacus laciniatus (r. 2010 – okolo 15 rostlin v porostu Calamagrostis epigejos na hromádce zeminy pĜi plotu chaty na západním okraji PP) a Gagea villosa (r. 1998 – 1 kvetoucí trs). Z ohrožených druhĤ se podaĜilo potvrdit výskyt 5 druhĤ a 1 poddruhu – Aquilegia vulgaris (pravdČpodobnČ pČstované rostliny zavleþené do PP se zahradním odpadem), Juniperus communis subsp. communis, Polygala chamaebuxus, Scorzonera humilis, Thesium alpinum a Veronica prostrata . Naopak jsme nedohledali druh Platanthera bifolia. Za nedoĜešené lze považovat potvrzení výskytu Rosa gallica (viz komentáĜ níže). Údaj Podlenové (Podlenová 2000) o nálezu dalšího ohroženého druhu Saxifraga tridactylites je sporný (viz komentáĜ níže), zato novČ uvádČné Filago arvensis roste v PP beze vší pochybnosti, na kontaktu suchého trávníku s polem dokonce i v bohatých porostech. DĜíve uvádČné ménČ ohrožené druhy kategorie C4a byly opČtovnČ nalezeny v 7 pĜípadech (Agrostis vinealis , Anthericum ramosum , Centaurea cyanus, Lilium martagon, Potentilla arenaria, Seseli osseum, Trifolium alpestre). Problematické je potvrzení staršího výskytu námi nalezeného druhu Veronica dillenii , neboĢ v RydlovČ seznamu (Rydlo 1982) není tento rozrazil spolehlivČ urþen. Nález Potentilla alba z let 1976 a 1981 se nám zopakovat nepovedlo. NovČ uvádíme 4 druhy a 1 poddruh – Anchusa officinalis , Polygala multicaulis, Pseudolysimachion spicatum, Veronica verna a Viscum album subsp. austriacum.

232 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Neofyty

BČhem botanických výzkumĤ bylo v PP Na horách zapsáno celkem 14 neofytních taxonĤ (cf. Pyšek et al. 2002), takže jejich podíl na celkovém poþtu taxonĤ þiní ca 5 %. S výjimkou neúmyslnČ zavleþené stĜedo- a severoamerické vrbovky žláznaté (Epilobium ciliatum) se vesmČs jedná o þlovČkem pĜinejmenším v minulosti na území ýR zámČrnČ introdukované rostliny. PatĜí k nim lesní dĜeviny (Pinus nigra, Quercus rubra ) vþetnČ kdysi na neplodné pĤdy þasto vysazovaného medonosného akátu (Robinia pseudacacia) a v silniþních stromoĜadích þi intravilánech obcí rostoucího jírovce (Aesculus hippocastanum), který je kvĤli bohaté úrodČ zvČĜí oblíbených plodĤ („kaštanĤ“) vysazován rovnČž v okrajích lesĤ, na lesních loukách a podél lesních cest, dále polní plodiny (Solanum tuberosum), medonosné rostliny využívané k zúrodnČní málo úživných pĤd (Lupinus polyphyllus) a z kultury unikající okrasné rostliny (Hemerocallis sp., Iris sp., Oenothera biennis, Sedum spurium, Solidago gigantea) þi keĜe (Mahonia aquifolium). Zvláštním pĜípadem je ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius subsp. elatius), který byl v minulosti zámČrnČ vyséván za úþelem zvýšení produkce mezofilních luk (napĜ. Poschlod et al. 2009) a od té doby se natolik v naší krajinČ zabydlel, že ho již mĤžeme, podobnČ jako vrbovku žláznatou, pokládat za zdomácnČlý druh (neoindigenofyt). PĜi prĤzkumu v letech 1997 až 2010 byl z dĜíve zaznamenaných neofytĤ potvrzen výskyt 4 druhĤ (Arrhenatherum elatius, Mahonia aquifolium, Pinus nigra, Robinia pseudacacia), nedohledány zĤstaly rovnČž 4 druhy (Lupinus polyphyllus, Oenothera biennis, Quercus rubra , Solanum tuberosum), novČ jsou uvedeny opČt 4 druhy (Aesculus hippocastanum , Epilobium ciliatum, Sedum spurium, Solidago gigantea) a 2 rody (Hemerocallis, Iris). Podle Pyška, Sádla a Mandáka (Pyšek et al. 2002) patĜí vČtšina (8) ze zaznamenaných taxonĤ mezi invazní neofyty, 2 druhy (Pinus nigra, Sedum spurium) Ĝadí k naturalizovaným neofytĤm, 2 druhy (Aesculus hippocastanum , Solanum tuberosum) a 1 rod (Hemerocallis) k náhodnČ se vyskytujícím neofytĤm. U rostlin rodu Iris je postavení v invazním procesu nejasné, k pĜesnČjšímu zaĜazení by musel být urþen druh, protože Iris germanica je považován za naturalizovaný neofyt, zatímco ostatní druhy pČstovaných kosatcĤ pouze za náhodnČ se vyskytující neofyty. PĜímo na území pĜírodní památky se invaznČ projevují pĜedevším akát a ovsík vyvýšený. Akát, i pĜes opakované vyĜezávání a použití herbicidu, stále zmlazuje v suchých trávnících západní þásti PP. Ovsík se roztroušenČ vyskytuje témČĜ po celé ploše rezervace. Do suchých trávníkĤ proniká vČtšinou jen s nízkou, zĜídka i vyšší pokryvností. VýraznČjší roli hraje v nálety dĜevin a bývalým navážením odpadu ovlivnČných spodních partiích svahĤ pĜi jižním okraji západní poloviny a na východním okraji PP, kde je mnohem agresivnČjší a dosahuje i dominantního postavení. V minulosti byly v trávnících dosti rozšíĜeny výsadby a snad i nálety borovice þerné, po jejich vykácení zaþátkem 80. let však již nebyla další expanse této borovice pozorována. I nadále však zĤstává vtroušenou dĜevinou stromového patra v borovém lesíku se zimostrázkem, v malém boru pĜi severní hranici východní þásti PP (již mimo chránČné území) je dokonce dominantní dĜevinou. NČkolik solitérních stromĤ zĤstalo zachováno v trávnících na vrcholové partii poblíž jižního okraje lesa. Plochy bývalých skládek nad jižním okrajem PP stále hostí neofyty, které sem byly patrnČ zavleþeny s vyváženým zahradním odpadem. Zlatobýl obrovský (Solidago gigantea) a kosatec (Iris sp.) zde byly zaznamenány již v roce 1997, pĜibližnČ na stejném místČ pak rostly i v roce 2010, kdy byl kosatec pozorován rovnČž u plotu chaty na západním okraji PP.

233 BOHEMIA CENTRALIS 30

O dynamice kosatce nelze z našich poznámek vyvozovat žádné vČtší závČry, snad jen, že na úrovni celé populace nebyly pozorovány výraznČjší zmČny a je tedy zĜejmČ víceménČ stabilizovaná. U zlatobýlu je možno s jistotou konstatovat, že došlo k jeho nápadné invazi, která se ovšem omezila pouze na plochy bývalých skládek. Na místČ, kde byla v roce 1997 nalezena jedna malá kolonie (ca 4 m2), rostly v roce 2010 dvČ podstatnČ rozsáhlejší kolonie (ca 25 a 30 m2), asi 80 m východnČ od nich pak byla nalezena ještČ jedna (ca 8 m2). U obou rostlin lze oþekávat, že neopustí navážkami ovlivnČné plochy, a do stanovištnČ pro nČ zcela nevhodných suchých trávníkĤ již nebudou pronikat. Dalším neofytním druhem, který mohl od roku 1997 prodČlat na lokalitČ urþitou expansi, je rozchodník pochybný (Sedum spurium). Tento druh nebyl bČhem kompletního druhového soupisu provádČného prvým z autorĤ v roce 1997 vĤbec zapsán, menší porost byl zpozorován až v roce 2000. V roce 2010 již byly zaznamenány maloplošné a úzké liniové porosty, a to nejen na okraji suchých trávníkĤ pĜi plotu chaty v západním okraji PP, ale i pĜi výchozech bĜidlice a v lemu þi prolukách kĜovin podél pČšiny v pĜiléhající dolní þ ásti chránČného území. U tohoto druhu lze pĜedpokládat i potenciál k dalšímu šíĜení, pĜedevším do spoleþenstev svazu Hyperico-Scleranthion . PĜi výše jmenované chatČ a v kĜovinČ u pČšiny na jižním okraji PP tamtéž, v obþasnČ seĜíznutém a opakovanČ zmlazujícím náletu rĤží poblíž jižního okraje boru a v severním okraji borového lesa pĜi staré tĜešĖovce byly v prĤbČhu let 1998 až 2010 nalézány jednotlivČ þi v malých skupinkách keĜíky zplanČlé mahónie cesmínolisté (Mahonia aquifolium), kterou na lokalitČ v roce 1981 zapsal již J. Rydlo. U ostatních rostlin (Aesculus hippocastanum , Epilobium ciliatum, Hemerocallis sp.) šlo o ojedinČlé zápisy, nalezený jírovec dosahoval pouze výškové úrovnČ bylinného patra. DĜíve zapsané druhy (Lupinus polyphyllus, Oenothera biennis, Quercus rubra , Solanum tuberosum) pravdČpodobnČ vyhynuly nebo jsou na lokalitČ vzácné a nejspíš jenom ve sterilním stavu.

Archeofyty

Celkem 46, tj. asi 15 %, z území uvádČných taxonĤ lze považovat za archeofyty (cf. Pyšek et al. 2002)2. V porovnání s pĜedchozími výzkumy jsme zopakovali nálezy 14, za pĜedpokladu správného urþení druhĤ Anthemis arvensis (Rydlo 1982: A. cf. arvensis) a Geranium columbinum (Hlaváþek v r. 1997: G. cf. columbinum) 16 druhĤ archeofytĤ, napĜ. Centaurea cyanus, Chenopodium bonus-henricus , Cichorium intybus, Geranium pusillum a Scleranthus annuus. Z dĜíve uvádČných taxonĤ jsme nezapsali 14 druhĤ (ze zajímavČjších Lamium

2 Tento poþet zahrnuje i druhy, u nichž nebyl urþen poddruh, takže pĜiĜazení k archeofytĤm bylo provedeno pouze na základČ pĜedpokladu, že se jedná o bČžný a tudíž i archeofytní poddruh – Ballota nigra subsp. nigra, Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus, Camelina microcarpa subsp. sylvestris, Cichorium intybus subsp. intybus , Viola tricolor subsp. tricolor. Mezi archeofyty rovnČž Ĝadíme druhové agregáty Papaver dubium agg., u nČhož se s vysokou pravdČpodobností jednalo o archeofyt P. dubium L. (s. str.), a Vicia sativa agg., protože oba druhy zaĜazené v této provizornČ sestavené skupinČ (V. angustifolia , V. sativa ) patĜí mezi archeofyty. Naopak jsme vylouþili Polygonum aviculare agg., jelikož za archeofyt je z této skupiny pokládáno ménČ þasté P. aviculare L. (s. str.) a nikoliv v ýR pĜevládající P. arenastrum . U druhu Avena sativa pĜedpokládáme pĜíslušnost k archeofytĤm z bČžné skupiny Sativa, nikoliv k náhodnČ zavlékaným neofytním skupinám. Protože nČkteré hrušnČ vykazují znaky druhu Pyrus communis a navíc se v souvislosti s pĜítomností dalších ovocných dĜevin (Malus domestica, Prunus avium) dá výskyt tohoto pČstovaného druhu pĜedpokládat, Ĝadíme rod Pyrus rovnČž mezi archeofyty.

234 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska amplexicaule, Malva neglecta, Neslia paniculata, Viola tricolor ) a 1 druhový agregát (Papaver dubium agg.), z území naopak novČ uvádíme 14 druhĤ (napĜ. Anchusa officinalis , Ballota nigra , Camelina microcarpa, Consolida regalis, Veronica triphyllos ) a 1 provizorní druhový agregát (Vicia sativa agg.). VČtšina archeofytĤ obvykle roste na vyslovenČ antropogenních stanovištích, jedná se o segetální a ruderální druhy. Proto je možno tyto druhy, resp. archeofyty obecnČ, považovat za indikátory narušenosti pĜirozených a polopĜirozených biotopĤ, k nimž patĜí i suché trávníky v PP Na horách. Porovnáním dĜíve (Rydlo 1982) a v souþasnosti zaznamenaných poþtĤ archeofytĤ lze dospČt k názoru, že míra narušení se od roku 1981 pĜíliš nezmČnila a podmínky pro pĜežívání v PP nežádoucích druhĤ zĤstávají víceménČ stejné. Není ovšem vylouþeno, že vČtšina v r. 1981 zapsaných archeofytĤ rostla v ještČ velmi málo zapojených iniciálních porostech na navážkách (cf. Rydlo 1982), zatímco pozdČji (1997–2010) jich bylo vČtší množství nalezeno spíše na kontaktu s poli a v okrajích polí.

Další zavleÿené druhy

Se zahradním odpadem byly patrnČ na lokalitu zavleþeny nejen nČkteré neofyty, ruderály a segetály, ale nejspíše i druhy Aquilegia vulgaris , Polygonatum multiflorum, Ribes uva-crispa a Vinca minor , pravdČpodobnČ též kĜíženci druhu Viola odorata . VČtšinou se jedná o pĤvodní druhy kvČteny ýR, které ovšem v PP Na horách pĤsobí cizorodým dojmem. Nemají zde vhodná pĜirozená stanovištČ a objevují se pouze na místech ovlivnČných v minulosti navážením odpadu (skládky a pĜíjezdové cesty ke skládkám). ZámČrné pČstování druhĤ Aquilegia vulgaris (vþetnČ vyšlechtČných kultivarĤ), Ribes uva- crispa a Vinca minor známe jednak z autopsie, jednak je zmínČno napĜ. v jednotlivých dílech KvČteny ýR. Polygonatum multiflorum jsme nalezli v nabídkových katalozích okrasných rostlin zveĜejnČných na internetu. Viola odorata byla pČstována již od stĜedovČku a je považována za neoindigenofyt (Kirschner et Skalický 1990).

Komentáĝe k vybraným druhĥm

Achillea millefolium agg. Vzhledem k obtížnému urþování (malých) druhĤ patĜících do druhové skupiny Achillea millefolium agg. jsou, s výjimkou Danihelkou revidovaného sbČru, všechny dĜívČjší údaje v tabulce uvedeny pod jménem souborného druhu. Dle jednotlivými autory použité nomenklatury by jak PalkĤv, RivolĤv a RydlĤv údaj (nomenklatura Smejkal 1981), tak údaj Podlenové (nomenklatura Rothmaler 1976) patĜily druhu A. millefolium L. (sensu Kubát 2002) = A. millefolium L. s. str. (sensu Rothmaler 1976).

235 BOHEMIA CENTRALIS 30

Agrostis stolonifera Tento druh zapsal pouze Rivola (r. 1979). Naopak vĤbec neuvádí velice hojný, þasto až dominantní Agrostis capillaris , ani v území roztroušený A. vinealis . Proto nelze vylouþit, že jde o mylný údaj.

Ajuga reptans V území jsme pozorovali Ajuga genevensis , naopak A. reptans jsme nikde nevidČli. Prototože Rivola bČhem svých návštČv v letech 1975 a 1979 roztroušenČ se výskytující A. genevensis nikdy nezaznamenal, považujeme jeho údaj (r. 1975) o výskytu A. reptans za nejistý.

Anemone ranunculoides Jaroslav Rydlo (1982) uvádí ve vegetaþním snímku Anemonoides cf. ranunculoides. Protože snímek zapisoval až bČhem þervna, kdy už tento druh nekvete, nebyl si urþením vĤbec jistý. PĜi opakovaných návštČvách téže þásti chránČného území (borová kultura se zimostrázkem alpským na severním okraji PP) jsme vždy nacházeli pouze A. nemorosa , a proto zde považujeme výskyt A. ranunculoides za vylouþený.

Anthericum liliago, A. ramosum V území pĜírodní památky se bČlozáĜka vČtevnatá vyskytuje v poþetné populaci na vrcholu hĜbetu v lemu borového lesa. ěada lokalit Anthericum ramosum byla udávána z údolí Litavky (napĜ. Domin 1926, ŠtČpán 1967, novČji Hrouda et Skalický 1988), kde jsme recentnČ zaznamenali výskyt v PP Vinice u Jinec, u Felbabky a na VystrkovČ. Ze západního pĜedpolí Brd uvádí další lokality Domin (1903) a ŠtČpán (1967). Na východní stranČ HĜebenĤ se druh roztroušenČ vyskytuje na DobĜíšsku (napĜ. Hrouda et Skalický 1988, Karlíková 1992, Marková 2007), dále pak na KocábČ (Bouþková- Zíková 1976, Hrouda et Skalický 1988) a zejména v okolí vltavského kaĖonu (napĜ. Böswartová 1984, Hrouda et Skalický 1988). Zajímavé jsou výskyty ve vyšších polohách. Jednak na subtermofilních hranách hlavního hĜbetu HĜebenĤ (Skalický 1985, Hrouda et Skalický 1988), ale i v centrálních Brdech v nadmoĜské výšce 610 m „... pod ýernou skalou“ (Los 1923). Na tomto místČ je tĜeba zmínit i bČlozáĜku liliovitou, byĢ se pĜímo na zkoumané lokalitČ nevyskytuje. Je však fytogeograficky významným xerotermním prvkem Jinecka a zároveĖ druhem, o jehož výskytu panovaly dlouhou dobu rozporuplné zprávy. Druh Anthericum liliago nalezl u Jinec již Schlechtendal (1861–1862). Tento nález pozdČji cituje ý elakovský (1883: 740). Domin však výskyt u Jinec zpochybĖuje a považuje jej za zámČnu s A. ramosum (cf. Domin 1943). BČlozáĜku liliovitou jsme však na lokalitČ Vinice u Jinec na konci devadesátých let potvrdili (Karlík 2001, Karlík 2006, Podlenová 2000). Roste zde v zakrslých teplomilnČ ladČných acidofilních doubravách a na plošnČ nevelkých bezlesých skalních výchozech. Z Jinecka je známa ještČ nejménČ jedna lokalita, a to svČtlý bor s pĜímČsí dubu na jihozápadním svahu vrchu Vystrkov, kde druh v roce 1981 sbíral V. Mikoláš (HOMP). Po proudu Litavky se nejbližší další lokalita nachází až na svahu západnČ od Zdic, kde druh zmiĖuje už Domin (1943) a novČ ho ovČĜila Podlenová (2000). Na východní stranČ HĜebenĤ jsme na základČ sdČlení V. Kuglera tento druh nalezli, resp. ovČĜili v dobĜíšském zámeckém parku (Karlík 2001). BČlozáĜka liliovitá byla dále zaznamenána pĜi KocábČ u Nového Knína (vrch Chvojná) a na vČtším poþtu lokalit v údolí Vltavy (Hrouda et Skalický 1988).

Carlina vulgaris V roce 2010 sbíral prvý z autorĤ na východním okraji PP pupavu, kterou urþil jako Carlina vulgaris. Rostla ve stínČném podrostu lipek na ploše bývalé skládky. Oproti ostatním v území pozorovaným rostlinám mČla ploché, mČkþí a ménČ pichlavé listy pĜipomínající druh C. biebersteinii . PravdČpodobnČ jde však jenom o stinnou ekomorfózu druhu C. vulgaris , neboĢ pravá C. biebersteinii se podle KvČteny ýR (Kovanda 2004) nejblíže vyskytuje až ve StĜedním Povltaví, odkud ji rovnČž uvádČjí Hrouda et Skalický (1988).

Chaerophyllum bulbosum Krabilice hlíznatá byla roku 2010 nalezena v západním okraji pĜírodní památky na mezofilním a úživném, velkým jasanem stínČném stanovišti. Rostly zde pouze 3 exempláĜe. Aþkoliv jsme v pĜilehlé HoĜovické kotlinČ tento druh vídali pomČrnČ þasto a je znám rovnČž z BĜeznického

236 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Podbrdska, kde jej na kontaktu Rožmitálska s BĜeznickem uvádČjí Chán se ŠtČpánem (Chán et ŠtČpán 1964), z PĜíbramského Podbrdska, které obČ území spojuje, nebyl dosud jeho výskyt publikován (napĜ. Slavík et Slavíková 1997, Hrouda et Skalický 1988). V tomto fytochorionu se ovšem nejedná o prvou nám známou lokalitu, protože prvý z autorĤ sbíral krabilici hlíznatou již v roce 1987, a to ve Starém Podlesí u PĜíbrami (HOMP).

Chenopodium album agg. V rámci agregátu je zahrnuta Ĝada obtížnČ urþitelných druhĤ, proto jsme odborníkem nerevidovaný údaj radČji zaĜadili pod souborný druh. Z území uvádí merlík bílý pouze Rydlo, podle jehož zápisu a jím užitého Smejkalova pojetí (Smejkal 1981) je nutné tento údaj interpretovat jako Chenopodium album L. (= Ch. album L. s. str. sensu Kubát 2002).

Crataegus laevigata PalkĤv a RydlĤv údaj nelze samozĜejmČ vylouþit, je ovšem rovnČž možné, že jde o zámČnu s C. ×calycina, který ani jeden z nich neuvádí. VČtší stromek tohoto hlohu roste na mezofilním stanovišti pĜi velikém jasanu pĜed domem na západním okraji PP. Jeho listy jsou pomČrnČ málo þlenČné a na prvý pohled druh C. laevigata pĜipomínají. O variabilitČ listĤ C. × calycina , který je pokládán mnohými autory za hybridogenní taxon vzniklý kĜížením druhĤ C. laevigata a C. lindmanii , se zmiĖuje Holub (1992), podle nČhož se v krajním extrému tvar listĤ tohoto druhu znaþnČ blíží tvaru listĤ C. laevigata („... rĤzné typy listĤ od velmi blízkých ke druhu C. lindmanii až po listy vykazující zĜetelný vliv druhu C. laevigata .“).

Dipsacus laciniatus SilnČ ohrožená (C2) štČtka laloþnatá byla nalezena až v roce 2010. Asi 15 exempláĜĤ rostlo na hromádce zeminy u plotu chaty pĜi západním okraji PP. Druh byl na PĜíbramském Podbrdsku nalezen již v roce 1997, a to pĜi odkalovací nádrži asi 1 km západnČ od obce Bytíz (R. Hlaváþek in HOMP), v roce 2010 byl rovnČž objeven u silnice a v ladech pĜi prĤmyslovém areálu na severním okraji PĜíbrami (R. Hlaváþek in HOMP). Zajímavé je, že v roce 1985, kdy byl v PĜíbrami poĜádán ýSBS floristický kurs, tento druh nebyl vĤbec nalezen (cf. Hrouda et Skalický 1988). V KvČtenČ ýR 5 (ŠtČpánek et Holub 1997) chybí údaje nejen z tohoto, ale i z dalších podokresĤ Podbrdska, nejblíže je štČtka laloþnatá uvádČna až z ýeského krasu a StĜedního Povltaví.

Festuca brevipila, F. ovina, F. rupicola Na území PP se nacházejí tĜi druhy úzkolistých trsnatých kostĜav – Festuca brevipila, F. ovina a F. rupicola . Všechny tĜi druhy jsou si velmi podobné, pĜiþemž možnost jejich zámČny zvyšuje fakt, že kostĜava ovþí vytváĜí v suchých trávnících pomČrnČ širokolistou formu a kostĜava drsnolistá se zde vyskytuje pouze v zelené, nikoliv nápadné zelenomodré (šedavé) formČ. Proto zĜejmČ byla poslednČ jmenovaná kostĜava objevena také až pĜi revizi, kterou provedl P. Šmarda. Urþení pozdČji nalezených rostlin (r. 2010) bylo potvrzeno mikroskopováním pĜíþného Ĝezu listem. Zatímco kostĜava ovþí roste v PP Na horách roztroušenČ až hojnČ ve všech typech suchých trávníkĤ a pionýrských travino- bylinných spoleþenstev, kostĜava žlábkatá dává pĜednost nejmČlþím pĤdám, kde se podílí na složení spoleþenstev svazu Hyperico-Scleranthion , a nejsušším trávníkĤm svazu Koelerio-Phleion , kde je dokonce diferenciálním druhem typu "Festuca rupicola" (tab. 1). PĜípadnou vazbu kostĜavy drsnolisté na urþitý typ xerotermnČ ladČných porostĤ nebylo kvĤli ojedinČlosti jejích nálezĤ možné stanovit.

Filipendula vulgaris Tužebník obecný byl v PP Na horách zapsán pĜi exkursi v rámci floristického kursu roku 1985 (Hrouda et Skalický 1988) a byl lokalizován následovnČ: „KĜešín, pastviny na pahorku 0.5 km SSV obce (SPR) ...“. PozdČji zde již nebyl nalezen. Na Jinecko, z nČhož nám není známa žádná jiná recentní lokalita, mohl tužebník proniknout jak z HoĜovicka a Hostomicka, kde roste napĜ. u NeĜežína, Podluh a BČštína, tak po prudu Litavky z PĜíbramska, kde byl v 90. letech pozorován na loukách v nivČ Obecnického potoka (všechny údaje FLDOK). Také na PĜíbramsko mohl migrovat dvČma cestami – jednak údolím Litavky, jednak z DobĜíšska, kde je i v souþasnosti pomČrnČ rozšíĜeným druhem vlhkých luk svazu Molinion . Na Rožmitálsku se tužebník obecný patrnČ nevyskytuje. VČrohodnost nálezu v PP Na horách zvyšují novČji nepotvrzené starší údaje (Rydlo 1982) o výskytu

237 BOHEMIA CENTRALIS 30 mochny bílé (Potentilla alba), neboĢ oba druhy mají podobné ekologické nároky a v jižní þásti stĜedních ýech také obdobné tČžištČ rozšíĜení (cf. Slavík 1998).

Gagea pratensis, G. villosa Oba druhy jsou þasnČ jarními efeméry, tudíž unikají pozornosti botanikĤ a údaje o jejich rozšíĜení bývají znaþnČ neúplné. Navíc jsou populace þasto sterilní. Od severního okraje obce KĜešín pochází údaj o výskytu kĜivatce luþního (Gagea pratensis) publikovaný ve výsledcích floristického kursu ýSBS (Hrouda et Skalický 1988), pĜiþemž není jisté, zda se jedná pĜímo o území dnešní pĜírodní památky. Lokalita byla navštívena poþátkem þervence, kdy tento druh nemohl být zaznamenán. PravdČpodobnČ se jedná nález V. Skalického, který þasto své starší údaje do materiálĤ z floristických kursĤ doplĖoval (J. Hadinec – úst. sdČl.). Tento druh je z pĜilehlých území uvádČn velmi vzácnČ (PĜíbram – FLDOK, Rožmitál p. TĜ. – HOMP, DobĜíš – FLDOK a Hrouda et Skalický 1988). V roce 1998 nalezl druhý z autorĤ na lokalitČ také jeden kvetoucí trs kĜivatce rolního (Gagea villosa), který, s výjimkou nedoloženého údaje Podlenové z Vinice, nebyl z regionu dosud znám.

Galium album, G. mollugo agg. Údaj o výskytu Galium mollugo agg. (Karlík 2005) se s nejvyšší pravdČpodobností týká z území bČžnČ uvádČného G. album . V pĜírodní památce byly pozorovány rovnČž chlupaté formy, které již mĤžeme pĜiĜadit k poddruhu Galium album subsp. pycnotrichum (Karlík 2005, Hlaváþek v r. 1997).

Genista tinctoria Vedle až masovČ zastoupené kruþinky nČmecké (Genista germanica) uvádČjí Rivola a Rydlo ještČ kruþinku barvíĜskou. PozdČji zde tento druh, i pĜes þetné opakované návštČvy, nebyl již nikdy nalezen. Chybnou determinaci nelze úplnČ vylouþit, protože letorosty kruþinky nČmecké postrádají trny (cf. Skalická 1995), takže rostliny mohou být omylem považovány za nepichlavou kruþinku barvíĜskou. V materiálech z floristického kursu (Hrouda et Skalický 1988) není kruþinka barvíĜská z Jinecka vĤbec uvedena, nČkolik lokalit ale nalezneme v databázi FLDOK, napĜ. na lesním okraji severnČ od obce Felbabka (R. Hlaváþek a P. PĜidalová v r. 2002), z lesního lemu asi 500 m jihozápadnČ od Hromového vrchu (J. Nesvadbová v r. 1999) þi na VystrkovČ (J. Sofron v r. 1992 a 1993).

Koeleria macrantha, K. pyramidata Aþkoliv smČlek štíhlý (Koeleria macrantha) patĜí v PP Na horách k dominantním druhĤm suchých trávníkĤ, byl zde poprvé zaznamenán až prvým z autorĤ v roce 1997. PozdČji jej uvádČjí také Podlenová (2000) a Karlík (2001, 2005). DĜíve byl smČlek štíhlý patrnČ zamČĖován se smČlkem jehlancovitým (K. pyramidata ) – viz Rydlo 1982, Hrouda et Skalický 1988. Tento smČlek se na lokalitČ rovnČž zĜídka vyskytuje. Ve srovnáním s ním má ovšem smČlek štíhlý výraznČ xerotermnČjší povahu. V rámci PP je vázán na mČlké pĤdy výslunných svahĤ porostlých spoleþenstvy suchých trávníkĤ (sv. Koelerio-Phleion ) a pionýrských travino-bylinných spoleþenstev (sv. Hyperico- Scleranthion). SmČlek jehlancovitý se kromČ suchých trávníkĤ objevuje i v relativnČ vlhþím severním okraji vrcholového boru. U Kardavce na PĜíbramsku dokonce obsazuje sušší partie vlhkých luk svazu Molinion. Na Jinecku jsme kromČ pĜírodní památky smČlek štíhlý (Koeleria macrantha) nalezli v okolí obce Felbabka, patrnČ zde bude i jinde. Tento výskyt navazuje na severnČji situované lokality v HoĜovické kotlinČ (napĜ. Domin 1903), dále na sever pak na lokality na KĜivoklátsku (napĜ. Kolbek et al. 2001) a v ýeském krasu (napĜ. V. Mikoláš in HOMP, ŠpryĖar 2007). HojnČ je rozšíĜen na DobĜíšsku (Hrouda et Skalický 1988, Karlík 2001, FLDOK), kde jej nejþastČji uvidíme na mČlkých pĤdách proterozoických bĜidlic, zatímco v povltavské þ ásti StĜedního Povltaví, které je tvoĜeno pĜedevším horninami stĜedoþeského plutonu s pĜevahou granitoidĤ, se objevuje jen zĜídka, ojedinČlý výskyt u Kamýka nad Vltavou uvádČjí Hrouda et Skalický (1988), dvČ lokality jsou doloženy sbČry v HOMP (HĜimČždice – R. Hlaváþek, 23. 7. 1986; Drhovy – R. Hlaváþek, 31. 7. 1997). Údaj od obce Buk (nález ý. Deyla in Hrouda et Skalický l. c.), který již spadá do kontaktní zóny s PĜíbramským Podbrdskem, je nutno, pokud nebude k dispozici revidovaný herbáĜový doklad, pĜijímat již velmi opatrnČ. Z vlastního PĜíbramska je nám znám pouze starší Dominem publikovaný výskyt od Trhových DušníkĤ (Domin 1943), který již nebyl pozdČji potvrzen. O to zajímavČjší je vČtší poþet lokalit z BĜeznického Podbrdska, kde byl v roce 1985 bČhem exkursí vedených J. ŠtČpánkem smČlek štíhlý

238 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska nalezen na nČkolika lokalitách pĜi obcích Dobrá Voda, Nestrašovice, ěeteþ a Chraštiþky (Hrouda et Skalický l. c.), tedy v oblasti jílovského pásma, jež je mimo jiné budováno i pomČrnČ bazickými horninami typu metabazaltu. Další údaj z BĜeznicka pochází od ý. Deyla (Hrouda et Skalický l. c.), který tento druh uvádí západnČ od obce Chrást z území tvoĜeného již magmatickými horninami stĜedoþeského plutonu. Na západ od BĜeznice smČlek štíhlý zĜejmČ nepronikl. SmČlek jehlancovitý (Koeleria pyramidata) je rozšíĜen mnohem rovnomČrnČji. Na rozdíl od smČlku štíhlého je hojný rovnČž na horninách stĜedoþeského plutonu v povltavské þ ásti StĜedního Povltaví. Díky osidlování mezofilnČjších stanovišĢ i vyšší odolnosti vĤþi chladnČjšímu a vlhþímu podnebí se posunul blíže k úpatí brdského pohoĜí. Z PĜíbramska je, v porovnání s ojedinČle zaznamenaným smČlkem štíhlým (Domin 1943), uvádČn mnohem þ astČji a prokazatelnČ zde roste i v souþasné dobČ (FLDOK, Hrouda et Skalický 1988, viz rovnČž tab. 2). Daleko hojnČjší je také na BĜeznickém Podbrdsku, kde roste i západnČ od BĜeznice. Spojnici jeho pĜedsunutých lokalit, která vede pĜibližnČ po trase Nesvaþily – Skuhrov – vrch Hradec (565 m), mĤžeme považovat za þást hranice oddČlující podhorsky ladČné Rožmitálsko od ponČkud teplejšího BĜeznicka. OjedinČlý výskyt pĜi severním okraji Rožmitálska u osady Belina (FLDOK, Hrouda et Skalický l. c.) patrnČ souvisí s hojnČjším rozšíĜením tohoto druhu na pĜilehlém PĜíbramsku.

Leucanthemum vulgare agg. V 70. letech je z lokality opakovanČ uvádČno pouze Leucanthemum sp., stejnČ oznaþuje nalezené kopretiny také Rydlo (1982). V seznamu druhĤ prvého z autorĤ (Hlaváþek v r. 1997) najdeme sice již pĜesnČjší urþení (L. ircutianum ), v následujících letech si ale tentýž autor již urþením pĜíliš jistý nebyl a rostliny nalezené v roce 1998 a 1999 oznaþil jako L. cf. ircutianum. Protože z lokality nejsou k dispozici žádné herbáĜové doklady, pĜidržujeme se v seznamu druhĤ radČji širšího pojetí a nalezené kopretiny pĜiĜazujeme k soubornému druhu Leucanthemum vulgare agg.

Luzula divulgata KromČ PP Na horách (R. Hlaváþek, 3. 6. 1999, HOMP, rev. J. Kirschner) je další výskyt Luzula divulgata na Jinecku doložen z vrchu Vystrkov (V. Mikoláš, 25. 6. 1981, HOMP, rev. J. Kirschner).

Orchis morio Vstavaþ kukaþka je jedním z hlavních pĜedmČtĤ ochrany na lokalitČ, proto jeho výskytu byla pĜi provádČných prĤzkumech vČnována znaþná pozornost (viz též obr. 18 a 21 v barevné pĜíloze). Dle Rydla (Rydlo 1982) þítala populace Orchis morio v roce 1981 400 jedincĤ s vyvinutými nadzemními orgány. AutoĜi þlánku provedli podrobné sþítání kukaþky pČtkrát. V roce 1998 bylo zaznamenáno 50 kvetoucích jedincĤ, v roce 1999 pĜes 180 kvetoucích jedincĤ, v roce 2004 jsme nalezli 57 kvetoucích jedincĤ, v roce 2005 30 kvetoucích jedincĤ a v roce 2010 celkem 56 kvetoucích jedincĤ. Znaþné kolísání poþetnosti kvetoucích rostlin je u tohoto druhu obecnČ známá skuteþnost, nicménČ je zĜejmé, že se druh na lokalitČ nachází v menší populaci, než v minulosti. Z vlastních pozorování na rĤzných lokalitách i z literatury (napĜ. Procházka et Velísek 1983) je patrné, že vstavaþ kukaþka (Orchis morio) je vysoce citlivý na kvalitu biotopu (vyžaduje nízký nezapojený, obþas narušovaný trávník). Již pĜi snížené intenzitČ kosení þi pastvy je na lokalitách patrný pokles kvetoucích jedincĤ (hlízy v zemi mohou ještČ dlouhou dobu vytrvávat), aniž by došlo ke zjevné, na první pohled patrné zmČnČ a degradaci porostu. V této souvislosti by bylo možno zvýšený poþet kvetoucích rostlin v roce 1999 hypoteticky vysvČtlit povzbuzením populace pokosením lokality v roce 1997. Stávající péþe o lokalitu, kdy se z lokality sice vcelku pravidelnČ odstraĖují náletové kĜoviny, ale vlastní bylinné patro zĤstává vesmČs bez zásahu, není z dlouhodobého hlediska optimální. PĜestože mají trávníky stále typicky krátkostébelný charakter, dochází k nenápadnému pĜekryvu povrchu pĤdy jak cévnatými, tak zejména bezcévnými rostlinami a jejich nekromasou. To, že vstavaþ kukaþka odsud ještČ zcela nevymizel, je možno nejspíše pĜiþíst na vrub znaþné extrémnosti lokality a ponČkud paradoxnČ asi i zvýšenému sešlapu návštČvníky na západním okraji území, kde se nalézá znaþná þást souþasné populace. Dle sdČlení F. Rookse rostl v minulosti Orchis morio rovnČž na vlhké louce táhnoucí se od Felbabky smČrem k Rejkovicím (lokalita se nachází v rozmezí souĜadnic WGS-84: 49° 48ƍ 35Ǝ N, 13° 57ƍ 08Ǝ E až 49° 48ƍ 30Ǝ N, 13° 57ƍ 31Ǝ E). Druh zde pĜed zhruba 25 lety sledoval a fotograficky doložil Ĝeditel stĜední školy v HoĜovicích p. Kebert. V souþasnosti zde Orchis morio potvrzen již

239 BOHEMIA CENTRALIS 30 nebyl. Vyskytují se tu však Dactylorhiza majalis a Trollius altissimus (F. Rooks – úst. sdČl.). Údaj je v souladu se znaþnou ekologickou šíĜí dĜívČjších výskytĤ kukaþky. Na tento jev upozorĖuje pĜi výþtu lokalit z jihovýchodního Podbrdska také ŠtČpán (1967), který jako stanovištČ Orchis morio uvádí „vlhké rašelinné louky (vČtšina lokalit) a suchá, výslunná místa“.

Papaver dubium agg. Jediný nález máku z agregátu máku pochybného (Papaver dubium agg.) zaznamenal Rydlo (1982). Podle tvaru použitého jména (P. dubium ) by se vzhledem k nomenklatuĜe, kterou použil (Smejkal 1981), mČlo jednat o P. dubium L. (= P. dubium L. s. str. sensu Kubát 2002). PonČvadž je urþování druhĤ z tohoto agregátu relativnČ obtížné a navíc taxonomie této skupiny doznala od roku 1982 urþitých zmČn vþetnČ zvýšení poþtu druhĤ, použili jsme v tabulce radČji název souborného druhu.

Potentilla alba PalkĤv nález mochny bílé v „menším porostu u nízkého borku... u porostu Anthericum ramosum “ (Palek v r. 1976) potvrdil bez bližšího upĜesnČní místa výskytu v roce 1981 Rydlo (Rydlo 1982), pozdČji zde již tato mochna nebyla nalezena. Druh se na Jinecko patrnČ rozšíĜil z pĜilehlého HoĜovicka, kde jej u Lochovic zaznamenal již Domin (1903). TČžištČ rozšíĜení mochny bílé leží v severní polovinČ ýech (Slavík 1998), z bližších regionĤ se nejhojnČji vyskytuje na DobĜíšsku a pak v nivČ Berounky na KĜivoklátsku a PlzeĖsku. PĤvodnČ rostla na vlhkých až vysýchavých pĤdách osídlených subxerofilními doubravami (as. Potentillo albae-Quercetum ). Po odlesnČní pronikla do vlhkých až mezofilních luk tvoĜených spoleþenstvy svazĤ Molinion a Arrhenatherion (as. Potentillo albae-Festucetum rubrae ). Na PĜíbramsku a Rožmitálsku neroste.

Potentilla filiformis V roce 1997 našel prvý z autorĤ mochnu, která odČním rubu listĤ odpovídala mochnČ nitkovité (Potentilla filiformis). Toto urþení bylo pozdČji potvrzeno J. Sojákem. Na lokalitČ ovšem ještČ rostou mochna píseþná (P. arenaria , hojnČ) a m. jarní (P. tabernaemontani , zĜídka roztroušena, hlavnČ asi v jihozápadní þásti PP), které se mohou navzájem kĜížit. Odlišení jejich kĜížence (P. ×subarenaria) od hybridogenní m. nitkovité je však velmi obtížné (cf. Soják 1995). Podle Sojáka je hybrid P. ×subarenaria v územích s hojnou P. arenaria dosti þastý. Navíc se i P. filiformis mĤže na lokalitách, kde roste spoleþnČ s P. arenaria a P. tabernaemontani , s tČmito druhy kĜížit. S pĜihlédnutím k tČmto skuteþnostem není vylouþeno, že v PP Na horách rostou vedle dvou „þistých“ (P. arenaria , P. tabernaemontani) a jednoho hybridogenního (P. filiformis ) druhu také jejich recentní kĜíženci. Rostliny pĜedbČžnČ urþené jako mochna nitkovitá (Potentilla cf. filiformis) byly pozorovány také pĜi obci Felbabka. Skalický et Hrouda (1988) neuvádČjí z Jinecka a PĜíbramska žádnou lokalitu. Z BĜeznického Podbrdska sice mají více údajĤ, avšak na vlastním Rožmitálsku tento druh opČt chybí. Soják (1995) jmenuje v pĜehledu fytochorionĤ s výskytem mochny nitkovité fytogeografický okres 35. Podbrdsko a poznamenává, že by mČla rĤst od linie PĜíbram–Velhartice u Sušice až k VltavČ.

Potentilla heptaphylla Výskyt mochny sedmilisté v PP nelze vylouþit, sám autor jediného nálezu (Rydlo v r. 1981) si ovšem nebyl urþením jistý. Od Rejkovic uvádČjí mochnu sedmilistou Hrouda et Skalický (1988). Tento druh je jak na Jinecku, tak na PĜíbramsku velmi vzácný. Na Rožmitálsku pravdČpodobnČ zcela chybí, lokality uvádČné v materiálech z floristického kursu se nacházejí již na kontaktu s BĜeznickem, v nČmž se pak mochna sedmilistá údajnČ roztroušenČ vyskytuje (Hrouda et Skalický l. c.). Na pomČrnČ teplém DobĜíšsku je ve stejných materiálech kupodivu uvedena pouze jediná lokalita, zatímco ve zbytku pĜíbramského StĜedního Povltaví jich je podstatnČ více, takže by zde tato mochna nemČla patĜit mezi vzácné rostliny.

Pulsatilla pratensis subsp. bohemica Koniklec luþní, jeden z hlavních pĜedmČtĤ ochrany, je v území dosud velmi hojný. V dobČ podání návrhu na vyhlášení chránČného území byla jeho poþetnost odhadována na 100 000 jedincĤ (Palek v r. 1976). Rydlo (1982) spoþítal rostliny na reprezentativních transektech a odhadl velikost populace

240 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Pulsatilla pratensis na 45 000 – 50 000 kvČtonosných lodyh. AutoĜi tohoto pĜíspČvku odhadují poþetnost koniklece ĜádovČ nejménČ na tisíce jedincĤ. Z Jinecka („...na jineckých bĜidlicích u Rejkovic...“) zmiĖuje bohaté populace koniklece luþního Domin (1903), není však zĜejmé, zda mČl na mysli lokalitu Na horách. Ve své pozdČjší práci (Domin 1926) píše, že jeho výskyt zasahoval proti proudu Litavky dosti hluboko, až k Rejkovicím. V souþasnosti má koniklec na Jinecku ještČ alespoĖ jednu recentní lokalitu (F. Rooks – úst. sdČl.). Jedná se o jižní svah nad potokem poblíž obce Felbabka (WGS-84: 49° 48ƍ 36.8Ǝ N, 13° 56ƍ 29.5Ǝ E), kde pĜežívá populace þítající desítky jedincĤ. Lokalita je znaþnČ ohrožena postupující zástavbou a postupnČ zarĤstá dĜevinami, pĜedevším trnkou. O dalších asi dvou lokalitách z prostoru okolo Rejkovic a Felbabky se pĜed deseti lety zmiĖoval i jeden místní obyvatel. Pozoruhodné jsou dva nejstarší údaje z již dávno zaniklých lokalit – Staré hutČ u Obecnice (Freyn in ýelakovský 1883: 835) a Žćár u Rokycan (Hanuš 1885–1886), které zasahují dosti daleko na jih, resp. jihozápad, do chladnČjších oblastí na obvodu Brd.

Ranunculus nemorosus Jediný nález na území pĜírodní památky zaznamenal v roce 1975 Rivola. Aþkoliv zde druh pozdČji již nebyl nalezen, není možné jeho výskyt jednoznaþnČ vylouþit, protože roztroušenČ roste jak v pĜilehlých Brdech, kde byl zĜejmČ nejblíže zaznamenán na bezlesí u bývalé obce HrachovištČ (FLDOK, Karlík 2001) a poblíž Strašic na hrázi rybníka Tisý (FLDOK), tak na HĜebenech (Hrouda et Skalický 1988). I když tČžištČ jeho rozšíĜení leží v oreofytiku (KĜísa 1988), vzácnČji proniká také do teplejších oblastí mezofytika a je znám jak z DobĜíšska (Hrouda et Skalický l. c.), kde byl tČsnČ pod vlastními HĜebeny nalezen na loukách pĜi sídlech Chouzava a Voznice, tak z povltavské þásti StĜedního Povltaví (Malíþek – úst. sdČl.).

Rosa gallica Jediný jednoznaþný údaj o této teplomilné rĤži pochází od Rydla (Rydlo 1982). Rostliny determinovatelné nejspíše jako kĜíženec R. jundzillii (R. canina x gallica) zaznamenal na lokalitČ v roce 1998 Karlík. Menší odumírající porost blížící se R. gallica nalezl v roce 2006 na lokalitČ Hlaváþek, ani ten však, vzhledem ke stavu rostlin, nepoĜídil herbáĜový doklad a tudíž není možno urþení jednoznaþnČ potvrdit. PĜestože bylo v následujících letech po tomto druhu na lokalitČ cílenČ pátráno, nebyl již nalezen. Nelze vylouþit, že nepĜíliš vitální populace byla zlikvidována pĜi opakovaném odstraĖování dĜevin v rámci ochranáĜské péþe o lokalitu. V souvislosti s tímto druhem je pozoruhodná Dominova zmínka (Domin 1942), že se jedná o druh na Jinecku a PĜíbramsku bČžný, nicménČ (tehdy již) mizející. Krom nálezu J. Sofrona z roku 1993, který tuto rĤži nalezl na vrchu Vystrkov u Jinec (FLDOK), není z tČchto regionĤ známa žádná recentní lokalita.

Rubus ser. Discolores BČhem floristického kursu byl v území nalezen ostružiník pojmenovaný jako Rubus candicans Weihe ex Reichenb. (Hrouda et Skalický 1988). Podle pĜipojené poznámky byla zdejší rostlina urþena J. Holubem, který uvedené jméno používal pro tehdy ještČ málo prostudované ostružiníky ser. Discolores (J. Hadinec – úst. sdČl.). Údaj dnes proto mĤžeme interpretovat pouze jako informaci o pĜítomnosti ostružiníkĤ této skupiny. V souþasnosti se ostružiníky ser. Discolores roztroušenČ vyskytují pĜedevším v okrajových partiích pĜírodní památky, místy, napĜ. v lemu bývalé skládky na východním okraji PP nebo pĜi domku u západní hranice PP, dokonce v ostružiníkových porostech i dominují. Jednotlivé keĜe najdeme jak v kĜovinách doprovázejících cestiþku pĜi jižní hranici území, tak podél pČšiny v západní þásti PP. RovnČž rostou na vrcholovém hĜbítku v jižním okraji borového lesíka. PrávČ zde byl sbírán ostružiník pĜedbČžnČ urþený jako ostružiník mandloĖokvČtý (Rubus cf. flos-amygdalae ), který se zdá být pomČrnČ podobný dosud ještČ nepopsanému druhu pracovnČ oznaþovanému jako R. peripragensis (cf. Kubát 2002).

Saxifraga tridactylites Nález lomikámene trojprstého (Saxifraga tridactylites) je zaznamenán v textu bakaláĜské práce L. Truneþkové-Podlenové (Podlenová 2000). Výskyt ovšem nebylo možné ovČĜit, protože není k dispozici žádný herbáĜový doklad. Podle KvČteny ýR (Hrouda et Šourková 1992) se nejbližší známé lokality tohoto druhu nacházejí na KĜivoklátsku. PĜinejmenším v posledních deseti letech se ale

241 BOHEMIA CENTRALIS 30 expansivnČ šíĜí podél železniþních tratí, a to i mimo oblast svého pĜirozeného výskytu. I když byl již nalezen také na železniþních stanicích HoĜovice, Jince a Lochovice (cf. Ducháþek 2009), nepovažujeme jeho pĜítomnost v PP Na horách za pĜíliš pravdČpodobnou, neboĢ zdejší pomČrnČ kyselé bĜidlice víceménČ neodpovídají stanovištním nárokĤm slabČ bazifilního (cf. Ellenberg 1991) lomikámene trojprstého. AlespoĖ doþasné zavleþení nelze ovšem zcela vylouþit. Jedním z možných scénáĜĤ je zanesení semínek na botách milovníkĤ koniklecĤ. Ti na lokalitu þasto pĜicházejí od železniþní zastávky Rejkovice, která se nachází pĜímo na trati mezi stanicemi Jince a Lochovice.

Scorzonera humilis Hadí mord nízký je typickým a hojným druhem Brd a Podbrdska (napĜ. Hrouda et Skalický 1988, Karlík 2001), kde se vyskytuje ve stĜídavČ vlhkých až mezofilních biotopech (bezkolencové louky, smilkové trávníky, lemy borĤ, vzácnČji svČtlé mochnové doubravy). V PP Na horách byly nalezeny asi tĜi menší kolonie. KromČ pĜistínČných stanovišĢ (lem lesa, trávník v zástinu solitérní borovice) zde roste i v suchých trávnících svazu Koelerio-Phleion osidlujících mČlkou pĤdu plnČ oslunČného jižního svahu, tedy na samém okraji svých ekologických možností a v kuriózní spoleþnosti druhĤ, jako jsou Pulsatilla pratensis subsp. bohemica þi Pseudolysimachion spicatum.

Viola odorata × ? KĜíženec violky vonné byl zĜejmČ na lokalitu zavezen se zahradním odpadem. NasvČdþuje tomu i jeho rozšíĜení – roste pouze v místech bývalých skládek na jižním a východním okraji pĜírodní památky a v mezofilních, návozy odpadu ovlivnČných kĜovinách podél cestiþky pĜi její jižní hranici. O nepĤvodnosti violky svČdþí pĜítomnost pČstovaných a invazních rostlin (Iris sp., Solidago gigantea), v jejichž spoleþnosti se jí dobĜe daĜí a vytváĜí zde i bohaté populace. S nejvČtší pravdČpodobností se jedná o kĜížence s Viola collina nebo V. hirta , vylouþen nemĤže být ani soubČžný vliv obou druhĤ.

Viola tricolor Violku trojbarevnou uvádí pouze Rivola, který ji zde údajnČ nalezl v roce 1975 (Rydlo 1982). Vzhledem k þastým zámČnám s podobnou violkou rolní (Viola arvensis ) a možnosti jejich vzájemného kĜížení je zapotĜebí tento údaj pĜijímat s nejvyšší opatrností, zvláštČ pokud je pozdČji z území zmiĖována pouze daleko bČžnČjší V. arvensis .

Fytogeografie

Na Jinecku nacházíme pomČrnČ vysokou koncentraci teplomilných prvkĤ naší flóry. NČkteré z nich zde rostou již pĜi jižním þi jihozápadním okraji svých þeských arel, jejichž tČžištČ se nachází v termofytiku stĜední a severní þásti ýech. V území mezi Brdy a Vltavou pronikají dále na jih pĜedevším vltavským kaĖonem, resp. pĜilehlým StĜedním Povltavím, nČkteré z nich i do jižnČji situovaných povltavských fytochorionĤ (cf. Slavík 1986, 1995, 1997, 1998, Chán 1999). Z druhĤ nalezených v PP Na horách k nim patĜí pĜedevším Potentilla arenaria, Pseudolysimachion spicatum, Seseli osseum a Pulsatilla pratensis subsp. bohemica. PoslednČ jmenovaný druh se zde dokonce nachází pĜi okraji svého celkového areálu (cf. Skalický 1988a, www.floraweb.de). Jinecko je významnou oblastí poþátkĤ þeské geobotaniky a fytogeografie. Údolí Litavky opakovanČ zkoumal Domin a formuloval zde Ĝadu tezí, zejména o šíĜení teplomilných druhĤ (Domin 1903, 1924, 1926, 1942, 1943). Z hlediska regionálnČ fytogeografického þlenČní spadá do mezofytika, do fytochorionu 35c PĜíbramské Podbrdsko. Jedná se sice o nejteplejší þást tohoto fytochorionu (pro takovéto pĜípady se nČkdy používá pojem „lokální termofytikum“), zároveĖ ale

242 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska leží na samotném okraji brdského oreofytika. Proto považujeme za zajímavé provést nástin pronikání teplomilných druhĤ na východní úpatí Brd (fytogeografický okres 87). V pĜipojené tabulce (tab. 2) je uveden soubor suchomilných a teplomilnČ ladČných druhĤ uvádČných ze zkoumané lokality.3 Východní úpatí Brd jsme rozdČlili do tĜí úsekĤ (Jinecko, PĜíbramsko a Rožmitálsko), což znázorĖuje obr. 5, a pro každý jsme provedli rešerši dostupných údajĤ (viz kap. Metodika). ZohlednČny jsou nejen recentní, ale i historické údaje. Uveden je semikvantitativní poþet lokalit druhĤ v jednotlivých úsecích.

Obr. 5. Vymezení tĜí krajinných úsekĤ (Jinecko, PĜíbramsko a Rožmitálsko), u nichž byla provedena fytogeografická analýza teplomilných druhĤ na východním úpatí Brd. Fig. 5. Delimitation of three landscape segments, which were used for phytogeographical analyse focusing on distribution gradient of thermophilous species on the eastern foothill of Brdy Mt.

3 Jsou tedy zámČrnČ uvedeny nejen pravé xerotermní druhy, ale i druhy pouze suchomilné (které se ovšem v relativnČ chladnČjším území chovají „teplomilnČ“) a to právČ z toho dĤvodu, abychom mohli lépe poukázat na fytogeografický gradient. Do analýzy jsme zahrnuli jen druhy ze zkoumané lokality, protože k ostatním teplomilným prvkĤ podbrdské flóry nemáme dostateþnČ konzistentní údaje a také proto, že bychom se pĜíliš odchylovali od tématu þlánku.

243 BOHEMIA CENTRALIS 30

Druh Jinecko PĜíbramsko Rožmitálsko Anthericum ramosum +++++ . . Vincetoxicum hirundinaria ++++ . . jší

Č Potentilla arenaria +++ . . Agrostis vinealis ++ . . Asperula cynanchica ++ . . Pulsatilla pratensis subsp. bohemica ++ . . Jinecku Jinecko Seseli osseum ++ . . nejteplomiln druhy, druhy, pouze na Avenula pratensis + . . Potentilla alba + . . Festuca rupicola +++++ + . Myosotis ramosissima +++++ + . Hepatica nobilis +++++ + . Lychnis viscaria +++++ ++ . jší,

Č Filago arvensis ++++ + .

žn Eryngium campestre ++++ + . druhy Č

b Neslia paniculata ++++ + . íbramsku íbramsku vzácné

Ĝ Pseudolysimachion spicatum ++++ + . Koeleria macrantha +++ + . teplomilné, teplomilné, na Jinecku na na P Dianthus carthusianorum +++++ +++ . Cytisus nigricans +++++ +++++ .

Č Polygala chamaebuxus +++++ +++++ . íbramsko

Ĝ Pyrethrum corymbosum +++++ +++++ . Jasione montana +++++ ++++ . stejn

Č Sedum reflexum +++++ ++++ . Centaurea stoebe ++++ ++++ .

ibližn Myosotis stricta ++ + . Ĝ

Jinecko a Jinecko P Rosa gallica ++ + . Veronica prostrata ++ + . íbramsku íbramsku

Ĝ Veronica dillenii ++ + . P Arabis glabra ++ ++ . Holosteum umbellatum + + . Poa bulbosa + + .

zastoupené na Jinecku i na zastoupené Thesium alpinum + + .

teplomilné teplomilné druhy p Anchusa officinalis + ++ . Filipendula vulgaris + ++ . Verbascum nigrum ++++ ++ + Trifolium alpestre +++++ +++ + Euphorbia cyparissias +++++ +++++ + Trifolium aureum ++++ ++++ + Veronica verna +++ ++ + Phleum phleoides +++ ++++ + íbramska a íbramska

Ĝ Ajuga genevensis +++++ + ++ Ranunculus bulbosus +++++ +++++ ++ Sanguisorba minor +++++ +++++ ++ Carex caryophyllea ++++ ++++ ++ Antennaria dioica ++ +++ ++

íbramsko íbramsko a Rožmitálsko Carlina vulgaris ++ ++++ ++ Ĝ Polygala multicaulis ++ ++++ ++ Trifolium montanum + +++ +++ druhy druhy Jinecka, P okrajových partií okrajových Rožmitálska Koeleria pyramidata ++ +++++ ++++ Brachypodium pinnatum +++++ ++++++ ++++ Festuca brevipila +++ ++++ + Jinecko, Jinecko, P vlastní Rožmitálsko Helianthemum* obscurum +++++ +++++ +++++

244 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Ż Tab. 2. Fytogeografická analýza gradientu rozšíĜení teplomilných druhĤ na východním úpatí Brd. VysvČtlivky: + 1 lokalita, ++ dvČ lokality, +++ tĜi lokality, ++++ 4 lokality, +++++ 5 až 10 lokalit, ++++++ více než 10 lokalit. Ż Tab. 2. Phytogeographical analyse of distribution gradient of thermophilous species on the eastern foothill of Brdy Mt. Number of „+“ symbols means frequency of species in particular landscape segments.

Z tabulky je patrné, že lze druhy rozdČlit na tĜi základní skupiny. V první skupinČ jsou druhy vyskytující se pouze na nejteplomilnČji ladČném Jinecku, které je výraznČ ovlivnČno blízkostí þ eského termofytika, konkrétnČ nevápencovou západní þ ástí fytogeografického okresu ý eský kras. Z ordovických bĜidlic vinického souvrství zde vystupují diabasové skalky (napĜ. PP Otmíþská hora, PP Trubínský vrch), které hostí Ĝadu spoleþných druhĤ s PP Na horách (Anthericum ramosum , Vincetoxicum hirundinaria , Potentilla arenaria, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Seseli osseum). Z dalších spoleþných druhĤ, jež pĜímo v PP Na horách nerostou, ale na Jinecku se vyskytují, lze jmenovat napĜ. Cotoneaster integerrima, Anthericum liliago , Allium senescens , Galium glaucum. Ve druhé skupinČ se nacházejí druhy spoleþné Jinecku a PĜíbramsku, které na vlastní Rožmitálsko již nepronikají. PĜíbramsko má sice již ponČkud mezofilnČjší ráz než Jinecko, ale na rozdíl od Jinecka na nČj mohly teplomilnČji ladČné druhy pronikat i z pĜilehlého StĜedního Povltaví, a to jak od severovýchodu z DobĜíšska, tak od východu z jeho povltavské þásti. Spoleþné druhy mĤžeme podle množství uvádČných lokalit rozlišit na dvČ podskupiny. V prvé podskupinČ jsou druhy, které jsou hojnČjší pouze na Jinecku a na pĜíbramském úpatí Brd již postupnČ vyznívají (napĜ. Eryngium campestre, Lychnis viscaria, Pseudolysimachion spicatum). Druhá podskupina zahrnuje druhy s vyrovnaným poþtem lokalit v obou úsecích. Jedná se jak o druhy mající v obou úsecích vČtší poþet lokalit (napĜ. Cytisus nigricans, Polygala chamaebuxus, Pyrethrum corymbosum), tak o druhy v obou úsecích vzácné (napĜ. Poa bulbosa, V. dillenii , Veronica prostrata a Thesium alpinum). TĜetí skupinu tvoĜí druhy zasahující až na Rožmitálsko, tj. vyskytují se ve všech tĜech sledovaných úsecích. I zde mĤžeme rozlišit dvČ podskupiny. V prvé, výraznČ poþetnČjší, jsou druhy, které jsou rozšíĜeny v okolních regionech (PĜíbramsko, BĜeznicko), dosahují okraje Rožmitálska a dále na jeho území již pravdČpodobnČ nepronikají. PatĜí mezi nČ jak druhy s víceménČ vyrovnaným zastoupením na Jinecku i PĜíbramsku (napĜ. Euphorbia cyparissias, Ranunculus bulbosus þi Sanguisorba minor), tak druhy, u nichž je patrná tendence k vyššímu zastoupení na Jinecku (napĜ. Ajuga genevensis , Trifolim alpestre, Verbascum nigrum) þi PĜíbramsku (napĜ. Koeleria pyramidata). Ve druhé podskupinČ se ze sledovaného druhového souboru nacházejí pouze Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum a Festuca brevipila. Oba tyto druhy sice pronikají hloubČji do rožmitálské kotliny, nicménČ se zde objevují jen zĜídka. ChladnČjší a vlhþí

245 BOHEMIA CENTRALIS 30

Rožmitálsko je napojeno na centrum rozšíĜení teplomilných druhĤ pouze velmi nepĜímo, a sice prostĜednictvím BĜeznicka, které navazuje na StĜední Povltaví. VĤþi BĜeznicku lze Rožmitálsko pĜibližnČ ohraniþit linií BezdČkov p. TĜ. – Skuhrov – Nesvaþily – Vysoká u PĜíbramČ, na níž smČrem od BĜeznicka vyznívá rozšíĜení teplomilnČjších druhĤ, napĜ. Brachypodium pinnatum , Koeleria pyramidata, Phleum phleoides þi Trifolium alpestre.

Z provedené analýzy je zĜejmé, že sucho- a teplomilné druhy po východním okraji Brd smČrem na jih skuteþnČ vyznívají. Toto zjištČní je v souladu s klasickými Dominovými studiemi (Domin 1903, 1943) o pronikání teplomilných druhĤ proti proudu Litavky. DominĤv pohled je však zapotĜebí posuzovat kriticky, v kontextu dnešního stavu vČdČní. Souþasné rozšíĜení teplomilných druhĤ musíme chápat nejen jako výsledek jednosmČrného progresivního šíĜení, ale také jako pozĤstatek rozsáhlejších areálĤ v minulosti. ZmČny areálĤ jednotlivých druhĤ byly mnohovrstevné, probíhaly v rĤzných obdobích rĤznČ, stejnČ tak jako byla v rĤzných obdobích rĤzná sídelní struktura krajiny a míra jejího odlesnČní.

Závčr

V PP Na horách pĜevažuje ochranáĜsky cenná suchomilná vegetace svazĤ Hyperico-Scleranthion a Koelerio-Phleion . Vegetace suchých trávníkĤ není homogenní, na základČ snímkového materiálu jsme vylišili nČkolik typĤ od vyslovenČ xerotermní vegetace blízké sv. Hyperico-Scleranthion až po mezofilnČ ladČné acidofilní trávníky blízké svazu Violion caninae . Pro PP Na horách uvádíme celkem 304 taxonĤ (druhĤ, druhových agregátĤ, sérií, sekcí, rodĤ), které jsou námi nebo alespoĖ jedním z dalších botanikĤ zabývajících se v minulosti výzkumem tohoto území uvádČny jako správnČ urþené. Z nálezĤ zaznamenaných bČhem 70. a 80. let 20. století jsme v letech 1997 až 2010 ovČĜili výskyt více než 150 taxonĤ. Oproti dĜívČjším údajĤm se nám nepodaĜilo potvrdit aktuální výskyt 50 taxonĤ (napĜ. Filipendula vulgaris, Potentilla alba). NovČ pro lokalitu uvádíme 100 taxonĤ (napĜ. Chaerophyllum bulbosum, Dipsacus laciniatus , Gagea villosa, Luzula divulgata). V území bylo dosud zaznamenáno 6 zvláštČ chránČných druhĤ cévnatých rostlin, z toho 3 taxony ze skupiny silnČ ohrožených druhĤ (Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Saxifraga tridactylites) a dále 3 ohrožené druhy (Lilium martagon, Platanthera bifolia, Polygala chamaebuxus). Vemeník dvoulistý a lomikámen trojprstý, o jejichž výskytu v PP však chybí spolehlivý doklad (herbáĜová položka, fotografie), se nám nepodaĜilo ovČĜit. Z lokality je uvádČno celkem 29 taxonĤ (druhĤ a poddruhĤ) zaĜazených na þervený seznam cévnatých rostlin ý R, což je témČĜ 10 % z celkového poþtu zaznamenaných taxonĤ. PČt taxonĤ patĜí mezi silnČ ohrožené /C2/ (Antennaria

246 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska dioica, Dipsacus laciniatus , Gagea villosa, Orchis morio, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Z kategorií C3 a C4 se v území vyskytují napĜ. Thesium alpinum, Veronica prostrata, Pseudolysimachion spicatum þi Seseli osseum. Zapsáno bylo 46 archeofytĤ (tj. asi 15 % z celkového poþtu zaznamenaných taxonĤ) a 14 neofytĤ (cca 5 %). Pro fytogeografickou analýzu byl použit soubor na lokalitČ se vyskytujících sucho- a teplomilných druhĤ. Analýza jejich rozšíĜení podél okraje Brd prokázala vyznívání tČchto druhĤ z Jinecka na PĜíbramsko a dále na Rožmitálsko. K zachování druhové pestrosti vegetace suchých trávníkĤ na botanicky významné lokalitČ PP Na horách je, kromČ dosud obþasnČ provádČného kosení a vyĜezávání náletových dĜevin, do budoucna potĜebné zajistit alespoĖ obþasnou pastvu, která, na rozdíl od kosení, zajistí mírnou disturbanci pĤdního povrchu potĜebnou pro zdárný rozvoj populací nČkterých druhĤ, mimo jiné i silnČ ohroženého vstavaþe kukaþky (Orchis morio).

Podčkování

ChtČli bychom podČkovat všem, kteĜí nám o území poskytli informace nebo nás doprovázeli na exkursích. Jedná se o Ivanu Kinskou, Františka Knížka, Radka KouĜíka, Aleše Löwa, JiĜího Malíþka, Jana Michálka, Jaroslavu Nesvadbovou, Fredericka Rookse, Marii Rozsypalovou, Kristinu VáĖovou, ŠtČpánku Slavíkovou-Bayerovou a Jaromíra Sofrona. Zvláštní dík patĜí specialistĤm na problematiþtČjší skupiny cévnatých rostlin a zkušeným floristĤm, kteĜí revidovali naše položky. Jsou to JiĜí Danihelka, JiĜí Hadinec, Petr Havlíþek, Jan Kirschner, Radomír ěepka, JiĜí Soják, Petr Šmarda, Milan Štech a Jitka ŠtČpánková. Za urþení mechorostĤ a lišejníkĤ z fytocenologických snímkĤ dČkujeme MagdČ Zmrhalové a Václavu MejstĜíkovi. Dík patĜí též Tomáši Tichému za jazykovou korekturu anglického abstraktu. Druhý z autorĤ byl pĜi dokonþování þlánku podpoĜen z grantu MŠMT ýR (2B06012).

Literatura

Bayerová Š. (1999): Lichenologická studie Brd. – 101 p., Ms. [Dipl. Práce, depon. in: Knih. kat. bot. PĜF UK, Praha]. Beránek J. (2000): Jince. DČjiny obce. – 136 p., Jince. Beránková V. et Hofmann G. (1977): Obnovení železné hutČ v Jincích roku 1390. – VlastivČd. Sborn. Podbrdska 1974–1975/8–9: 58–64. Boháþ P. et KoláĜ J. (1996): Vyšší geomorfologické jednotky ýeské republiky. Geografické názvoslovné seznamy OSN-ýR. – Praha, 56 p. + mapa. Böswartová J. (1984): PĜíspČvek ke kvČtenČ stĜedního Povltaví. – Bohemia centralis, Praha, 13: 83– 133.

247 BOHEMIA CENTRALIS 30

Bouþková-Zíková (1976): Floristický výzkum dolního toku Kocáby mezi Novým Knínem a ŠtČchovicemi. – Ms. [Dipl. Práce., depon. in: Knih. kat. bot. PĜF UK, Praha]. Bubeníþek J. (1983): ChránČná území pĜíbramského okresu. – Ochránce pĜírody, PĜíbram, I/2: 3–4. ýelakovský L. (1883): Prodromus kvČteny þeské IV. – Praha. Domin K. (1903): Brdy. Studie fytogeografická. – Sborn. ýes. Spoleþ. ZemČvČd., Praha, 9: 129–315. Domin K. (1924): Úvahy a studie o regionálním þlenČní ýech s hlediska geobotanického. – Spisy PĜírod. Fak. Karl. Univ., Praha, 9: 1–38. Domin K. (1926): Studie o vegetaci Brd a povšechné úvahy o dČjinách lesních spoleþenstev a o vztazích lesa k podnebí a pĤdČ. – Sborn. PĜírod., Praha, 3: 1–290. Domin K. (1942): Je teplomilná kvČtena na PĜíbramsku na postupu? – VČda PĜír., Praha, 21: 147–149. Domin K. (1943): Vegetaþní obrazy z povodí Litavky od Zdic na PĜíbramsko. – Rozpr. 2. TĜ. ýes. Akad., Praha, 53/22: 1–42. Ducháþek M. (2009): Lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites) – ohrožený druh expandující na železniþních nádražích. – Muzeum a souþasnost, Roztoky, ser. natur., 24: 3–26. Ellenberg H. et al. (1991): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scripta geobotanica, Göttingen, vol. 18, 248 pp. Frantová Z. (1964): KvČtena severnČ od PĜíbrami. – Ms. [Dipl. Práce., depon. in: Hornické muzeum PĜíbram, PĜíbram]. Gutwirth J. (1982): ChránČné území Na horách. – noviny Svoboda ze dne 2.12.1982. Hanuš J. (1885–1886): Soustavný pĜehled a stanoviska cévnatých rostlin samorostlých a obecnČ pČstovaných v okolí PlznČ. I.–II. – In: Zprávy c. k. þes. stát. vyššího reál. gymn. v Plzni 1884– 1885 et 1885–1886, PlzeĖ. Havlíþek V. [ed.] (1986): Geologická mapa ýSR. List 12–34 HoĜovice. – ÚstĜední ústav geologický, Praha. Hill M.O. (1979): TWINSPAN. A Fortran program for arranging multivariate data in an ordered two- way table by classification of the individuals and attributes. – Cornell Univ. Ithaca. Hofmann G. (1987): ŽelezáĜství na jineckém panství v 18. století. – Vlastiv. Sborn. Podbrdska, PĜíbram, 32/33: 168–197. Holub J. (1992): Crataegus. – In: Hejný S., Slavík B. [eds.], KvČtena ýR 3, p. 488–525, Praha. Hrouda L. et Skalický V. (1988): Floristický materiál ke kvČtenČ PĜíbramska I. Výsledky floristického kursu ýs. botanické spoleþnosti 1985 v PĜíbrami. – Vlastiv. Sborn. Podbrdska, PĜíbram, 27(1984): 115–212. Hrouda L. et Šourková M. (1992): Saxifragaceae. – In: Hejný S., Slavík B. [eds.], KvČtena ýR 3, p. 401–422, Praha. Chán V. .[ed.] (1999): Komentovaný þervený seznam kvČteny jižní þásti ýech. – PĜíroda, Praha, 16: 5–284 + mapa. Chán V. et ŠtČpán J. (1964): PĜíspČvek ke kvČtenČ BĜeznicka a Mirovicka. – Preslia, Praha, 36: 208– 210. Chytrý M. [ed.] (2007): Vegetace ýeské republiky 1., Travinná a keĜíþková vegetace. – Praha, 526 pp. Karlík P. (2001): Louky a pĜíbuzné typy vegetace Brd a Podbrdska. – Ms. [Dipl. Práce, depon. in: Knih. kat. bot. PĜF UK, Praha]. Karlík P. (2005): Plán péþe pro pĜírodní památku Na horách na období 2006–2015. – Ms. [depon. in: KrÚ StĜedoþeského kraje, AOPK ýR]. Karlík P. (2006): Plán péþe pro pĜírodní památku Vinice na období 2007–2016. – Ms. [depon. in: KrÚ StĜedoþeského kraje, AOPK ýR]. Karlíková L. (1992): Floristický prĤzkum okolí Voznice. – Ms. [Dipl. Práce, depon. in: Knih. kat. bot. PĜF UK, Praha]. Kirschner J. et Skalický V. (1990): Violaceae . – In: Hejný S., Slavík B. [eds.], KvČtena ýR 2, p. 394– 431, Praha. Knížek F. (1983): ChránČné nalezištČ Na Horách v naší péþi. – Ochránce pĜírody, PĜíbram, I/1: 11. Knížetová L., Pecina P. et Pivniþková M. (1987): ProvČrka maloplošných chránČných území a jejich návrhĤ ve StĜedoþeském kraji v letech 1982–1985. – Bohemia centralis, Praha, 16: 7–262. Kolbek et al. (2001): Vegetace ChránČné krajinné oblasti a Biosférické rezervace KĜivoklátsko. 2. Spoleþenstva skal, strání, sutí, primitivních pĤd, vĜesovišĢ, termofilních lemĤ a synantropní vegetace. – Praha.

248 R. Hlaváþek a P. Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky ke kvČtenČ Podbrdska

Kovanda M. (2004): Carlina. – In: Slavík B., ŠtČpánková J. [eds.], KvČtena ýR 7, p. 356–361, Praha. KĜísa B. (1988): Ranunculus. – In: Hejný S., Slavík B. [eds.], KvČtena ýSR 1, p. 425–446, Praha. Kubát K. [ed.] (2002): Klíþ ke kvČtenČ ýeské republiky. – Praha. Kuþera J. et VáĖa J. (2005): Seznam a þervený seznam mechorostĤ ýeské republiky (2005). – PĜíroda, Praha, 23: 1–104. Liška J., Palice Z. et Slavíková Š. (2008): Checklist and Red List of lichens of the Czech Republic. – Preslia 80: 151–182. Litochleb J. (1984): Geomorfologická charakteristika a geologická stavba Brd a Podbrdska. – Vlastiv. Sborn. Podbrdska, PĜíbram, 26: 7–19. Los V. (1923): K fytogeografii horských lišejníkĤ brdských. – ýas. Nár. Mus., Praha, 97 : 22–28. Ložek V., Kubíková J., ŠpryĖar P. a kol. (2005): StĜední ýechy. – In: Mackovþin P. a Sedláþek M. [eds.]: ChránČná území ýR, svazek XIII. – Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR a EkoCentrum Brno, Praha, 904 pp. Marková Š. (2007): Vliv historie využívání lokality na dnešní lesní vegetaci na pĜíkladu DobĜíšska. – Ms. [Dipl. Práce, depon. in: Knih. kat. bot. PĜF UK, Praha]. Mikyška R. [ed.] (1969): Geobotanická mapa ýSSR. List M-33-XX PlzeĖ. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. Moravec J. [ed.] (1995): Rostlinná spoleþenstva ýeské republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. – Severoþes. PĜír., LitomČĜice, suppl. 1995/1: 1–206. Mucina L. et Kolbek J. (1993): Festuco-Brometea . – In: Mucina L., Grabherr G. et Ellmauer T. [eds.]: Die Pflanzengesellschaften Österreichs. Teil I., p. 420–492, Jena. Neuhäuslová Z. et al. (2001): Mapa potenciální pĜirozené vegetace ýeské republiky. – Praha. Nováþek K. (1995): Zaniklé náhorní osídlení na Jinecku. K formám vrcholnČ stĜedovČké kolonizace brdského lesa. – Podbrdsko, PĜíbram, 2: 7–37. Pecina P. (1982): PĜíspČvek k faunistice navrhovaného chránČného nalezištČ Na horách a jeho zoologické zhodnocení. – Ms. [depon. in: AOPK ýR, StĜedisko Praha]. Podlenová L. (2000): Floristická a vegetaþní charakteristika údolí Ĝeky Litavky. – Ms. [Bakal. Práce., depon. in: Knih. Biol. fak. Jihoþeské univerzity, ýeské BudČjovice]. Poschlod P., Baumann A. et Karlík P. (2009): Origin and development of grasslands in central Europe. – In: Veen P., Jefferson R., De Smidt J. et Van der Straaten J. [eds.], Grasslands in Europe of high nature value, Zeist, pp. 15–25. Procházka F. [ed.] (2001): ýerný a þervený seznam cévnatých rostlin ýeské republiky (stav v roce 2000). – PĜíroda, Praha, 18: 1–146. Procházka F. et Velísek V. (1983): Orchideje naší pĜírody. – Praha. Pyšek P., Sádlo J. et Mandák B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. – Preslia, Praha, 74: 97–186. Rothmaler W. [ed.] (1976): Exkursionsflora für die Gebiete der DDR und der BRD. Kritischer Band. – Berlin. Rydlo J. (1982): Inventarizaþní prĤzkum PR „Na horách“. – Ms. [depon. in: OkrÚ PĜíbram]. Schlechtendal D. F. L. (1861–1862): Beitrag zur Flora von Böhmen. – Linnaea, Ein Journal für die Botanik, 31: 324–347. Skalická A. (1995): Genista. – In: Slavík B. [ed.], KvČtena ýR 4, p. 350–354, Praha. Skalický V. (1985): Floristický kurs PĜíbram 5. – 13. 7. 1985. Informaþní materiály k území pro úþastníky kursu. – Ms. [depon. in: ýBS Praha]. Skalický V. (1988a): Pulsatilla. – In: Hejný S., Slavík B. [eds.], KvČtena ýSR 1, p. 414–422, Praha. Skalický V. (1988b): RegionálnČ fytogeografické þlenČní. – In: Hejný S., Slavík B. [eds.], KvČtena ýSR 1, p. 103–121, Praha. Slavík B. (1986): Fytokartografické syntézy ýSR. I. – Praha. Slavík B. [ed.] (1995): KvČtena ýR 4. – Praha. Slavík B. [ed.] (1997): KvČtena ýR 5. – Praha. Slavík B. (1998): Phytocartographical Syntheses of the Czech Republic. 3. – Praha. Slavík B. et Slavíková Z. (1997): Chaerophyllum. – In: Slavík B. [ed.], KvČtena ýR 5, p. 284–294, Praha. Smejkal M. (1981): Komentovaný katalog moravské flóry. – Brno.

249 BOHEMIA CENTRALIS 30

Smejtek L. (2005): HradištČ a archeologické nálezy. – In: Cílek V. [ed.], StĜední Brdy, p. 179–200, PĜíbram. Sofron J. (1998): Notizen zu den ausgesuchten Pflanzengesellschaften des zentralen Brdywaldes. – Folia musei rerum naturalium Bohemiae occidentalis, PlzeĖ, Botanica, 41:1–40. Soják J. (1995): Potentilla. – In: Slavík B. [ed.], KvČtena ýR 4, p. 283–314, Praha. ŠpryĖar P. [ed.] (2007): Výsledky floristického kursu ýeské botanické spoleþnosti v BerounČ (8.–13. þervence 2001). – Zprávy ýes. Bot. Spoleþ., Praha, 42, PĜíl. 2007/2: 61–107. ŠtČpán J. (1967): RozšíĜení chránČných rostlin v Brdech a Podbrdsku. – ýs. Ochr. Prír., Bratislava, 3: 173–191. ŠtČpán J. (1982): Poznámky k fytogeografii Brd a Podbrdska. – Vlastiv. Sborn. Podbrdska, PĜíbram, 22: 127–141. ŠtČpánek J. et Holub J. (1997): Dipsacus . – In: Slavík B. [ed.], KvČtena ýR 5, p. 532–534, Praha. Tichý L. (2002): JUICE, software for vegetation classification. – J. Veg. Sci. 13: 451–453. Vesecký A. (1961): Podnebí ýSSR. Tabulky. – Praha.

K tomuto pĜíspČvku patĜí barevné obrazové pĜílohy þ. 18–21.

Recenzovali: Mgr. Aleš Hoffmann RNDr. Milan Rivola, CSc.

250 Bohemia centralis, Praha, 30: 251–264, 2010

Bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae) a další druhy hmyzu vyvíjející se v souplodích koniklece luÿního ÿeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) v pĝírodních památkách Na horách a Pitkovická stráė ve stĝedních þechách The gall midge Dasineura pulsatillae and other insect species developing in the etaerios of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica in Na horách and Pitkovická stráė Nature Monuments in Central Bohemia

Petr Jiras1, Marcela Skuhravá2 a Petr Karlík3

1Katedra ekologie, Fakulta životního prostĜedí ýZU, Kamýcká 1176, CZ-165 21 Praha 6 – Suchdol; e-mail: [email protected]

2Bítovská 1227/9, CZ-140 00 Praha 4; e-mail: [email protected]

3Katedra dendrologie a šlechtČní lesních dĜevin, Fakulta lesnická a dĜevaĜská ýZU, Kamýcká 1176, CZ-165 21 Praha 6 – Suchdol; e-mail: [email protected]

ŵ Abstract. In 2010, within the research on injurious agents in the ripening etaerios of achenes of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica (Ranunculaceae), there were found three species of insects developing and feeding in etaerios. These were the larvae of two species belonging to the order Diptera, viz. the gall midge Dasineura pulsatillae (Cecidomyiidae) and an undescribed species, probably belonging to family Anthomyiidae, and the thrips species Haplothrips aculeatus (Thysanoptera: Phlaeothripidae). Larvae of D. pulsatillae and H. aculeatus were found in two of six localities under study – in the Na horách and Pitkovická stráĖ Nature Monuments. Larvae of Anthomyiidae were found only in the Na horách Nature Monument. D. pulsatillae and probably also anthomyiid species are narrowly adapted in their life cycles only to their host plant genus Pulsatilla . This is the reason why these species are so infrequently distributed. In contrast to that, H. aculeatus is common species of the order Thysanoptera

251 BOHEMIA CENTRALIS 30

occuring in wide range of plants species. D. pulsatillae and the anthomyiid species occurring in larger populations may cause a partial decreasing of generative reproduction of Pulsatilla. With regard to relatively large populations of their host plant P. pratensis subsp. bohemica in the Na horách and Pitkovická stráĖ Nature Monuments, the occurrence of insect species in these localities does not bring serious threat to them. From the ecological point of view, the three insect species associated with the host plant genus Pulsatilla are components of the ecosystems in these important parts of protected nature in Central Bohemia.

ŵ Key words: plant-insect interactions, Pulsatilla pratensis, Ranunculaceae, Diptera, Cecidomyiidae, Dasineura pulsatillae , Anthomyiidae, Thysanoptera, Phlaeothripidae, Haplothrips aculeatus

Úvod

V této práci popisujeme ekologii tĜí druhĤ hmyzu zjištČných v souplodích koniklece luþního þeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) a jejich charakteristiky na sledovaných lokalitách. Jedná se o bejlomorku koniklecovou (Dasineura pulsatillae ) z þeledi bejlomorkovitých (Cecidomyiidae) z Ĝádu dvoukĜídlých (Diptera), o tĜásnČnku trubČnku travní (Haplothrips aculeatus) z þeledi Phlaeothripidae z Ĝádu tĜásnokĜídlých (Thysanoptera) a druh náležející pravdČpodobnČ do þeledi kvČtilkovitých (Anthomyiidae) z Ĝádu dvoukĜídlých (Diptera). V úvodních kapitolách shrnujeme poznatky o sledovaných druzích hmyzu, jejich živné rostlinČ a uvádíme charakteristiky lokalit. Názvy taxonĤ koniklecĤ jsou sjednoceny podle Skalického (Skalický 1988a) a syntaxony podle Moravce (Moravec 1995). RegionálnČ fytogeografické þlenČní je uvedeno podle Skalického (Skalický 1988b).

Koniklec luÿní ÿeský (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica)

Tento druh z þeledi pryskyĜníkovitých (Ranunculaceae) je naším nejbČžnČjším koniklecem, pĜesto patĜí podle þerveného seznamu mezi silnČ ohrožené druhy rostlin (Procházka 2001). Roste v xerotermních travinných porostech, na skalách a v lemových spoleþenstvech. NejþastČji se vyskytuje ve spoleþenstvech tĜídy Festuco-Brometea . Pro jeho stĜedoþeskou arelu je charakteristický výskyt mj. ve svazu Koelerio-Phleion phleoidis . PĤdy na jeho stanovištích jsou suché nebo vysychavé, vČtšinou mČlké a minerální, na vápnitém i silikátovém podkladu (Skalický 1988a). Koniklec luþní kvete obvykle v bĜeznu až kvČtnu. KvČty jsou tmavČ fialové, válcovité a nící. Po odkvČtu se stonek prodlužuje a napĜimuje, takže za plodu je vzpĜímený (Skalický 1988a). V každém kvČtu koniklece je obvykle 50–150 tyþinek a 30–100 pestíkĤ s dlouhou þ nČlkou, obsahujících jedno vajíþko

252 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci luþním þeském

(Jonsson et al. 1991). Po uzrání tak vzniká souplodí nažek. Jednotlivé nažky se skládají z tenkého kožovitého oplodí tČsnČ pĜiléhajícího k jedinému semenu a z jemnČ chlupatého, 3–4 centimetry dlouhého pĜívČsku vzniklého z þnČlky.

Metodika

Na podzim roku 2009 byly pĜipravovány nažky koniklece P. pratensis subsp. bohemica, pocházející z pĜírodní památky Na horách, k pokusu zjišĢujícímu klíþivost nažek tohoto druhu. Ten byl souþástí studie zjišĢující vliv dostupného dusíku na klíþení vybraných zástupcĤ rodu koniklec (Pulsatilla) provádČné v rámci diplomové práce P. Jirase. PĜitom bylo zjištČno, že þást nažek je poškozena tehdy neznámým druhem hmyzu. V roce 2010 byl proto na šesti lokalitách ve stĜedních ýechách proveden prĤzkum výskytu škodlivých þinitelĤ v souplodích k. luþního þeského (P. pratensis subsp. bohemica). Lokality byly vybrány zejména s ohledem na rĤznorodost biotopĤ a velikost populací koniklecĤ. Jednalo se o následující lokality: lom u PR Baba a PP Nad mlýnem v Dolní Šárce, PP Pitkovická stráĖ, PP Trubínský vrch a PP Na horách a PR Prokopské údolí. Lokality byly navštČvovány pĜedevším v kvČtnu a þervnu. Území PP Na horách bylo navštíveno celkem þtyĜikrát (8. 5., 23. 5., 13. 6. a 18. 6.), PP Pitkovická stráĖ tĜikrát (3. 6., 16. 6. a 17. 9.) a ostatní lokality jedenkrát (dvČ v kvČtnu a dvČ v þervnu). Výskyt škodlivých þinitelĤ v souplodích koniklecĤ byl po roztažení nažek v souplodích zjišĢován pĜímým pozorováním u rostlin na lokalitách (obr. 22 v barevné pĜíloze). PĜi návštČvách lokalit byla zaznamenávána fenologie koniklecĤ, zjišĢována ekologie a další charakteristiky vyskytujících se hmyzích parazitĤ, poĜizována fotodokumentace a odebírány vzorky hmyzu ze souplodí koniklecĤ. U tĜech souplodí odebraných 23. 5. v pĜírodní památce Na horách byl spoþítán celkový poþet jedincĤ obou parazitĤ z Ĝádu dvoukĜídlých (souplodí byla podrobnČ prohlédnuta a úplnČ rozebrána). Míra napadení rostlin byla u obou druhĤ dvoukĜídlých zjišĢována na základČ zkoumání urþitého poþtu souplodí plošnČ reprezentujících danou lokalitu. Z odebraných vzorkĤ hmyzu byly zhotoveny mikroskopické preparáty (jako uzavírací médium byl použit roztok glycerolu, želatiny a chlorhydrátu zvaný Liquido Faure-Berlese). Mikroskopické preparáty jsou uloženy ve sbírce M. Skuhravé v Praze. Klíþivost nažek koniklece luþního þeského (P. pratensis subsp. bohemica) z lokality Na horách byla zjišĢována u nažek odebraných 10. 6. 2009. Klíþivost zdravých vyvinutých nažek (N = 250) byla zjišĢována pČt a pĤl mČsíce od jejich odbČru a klíþivost nedokonale vyvinutých nažek (N = 30) a nažek poškozených larvami kvČtilky (N = 20) o þtyĜi mČsíce pozdČji. Pro testy klíþivosti nažek byly použity Petriho misky se tĜemi vrstvami filtraþního papíru. Nažky byly kultivovány pĜi teplotČ 22 °C ± 2 °C (zdravé vyvinuté nažky) a 24 °C ± 2 °C

253 BOHEMIA CENTRALIS 30

(nedokonale vyvinuté nažky a nažky poškozené larvami kvČtilky), pĜi svČtelném režimu 16/8 hodin (svČtlo/tma).

Zkoumané lokality

Uvádíme struþný pĜehled údajĤ o lokalitách ve stĜedních ýechách (obr. 1, tab. 1), na nichž byl proveden prĤzkum výskytu hmyzu v souplodích koniklece luþního þeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Pro úplnost je navíc zaĜazena i lokalita Na BabČ na KĜivoklátsku, kterou jsme v roce 2010 sice nenavštívili, ale pochází odtud starší údaj o bejlomorce koniklecové (Skuhravá 1975). U jednotlivých lokalit uvádíme velikost populací koniklece (tj. poþet fertilních trsĤ) tak, jak jsme ji zaznamenali ve vegetaþní sezónČ 2010.

6 5 1

4 7 3

Obr. 1. Lokalita s jediným dosavadním þeským nálezem bejlomorky koniklecové (Dasineura pulsatillae): 1 – PR Na BabČ; a lokality ve stĜedních ýechách, kde byl sledován výskyt hmyzu v souplodích koniklece luþního þeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) v roce 2010: 2 – PP Na horách, 3 – PP Pitkovická stráĖ, 4 – PR Prokopské údolí, 5 – PP Nad mlýnem, 6 – lom u PP Baba, 7 – PP Trubínský vrch. Fig. 1. Locality where the occurrence of Dasineura pulsatillae was recorded in the past: 1 – Na BabČ NR; and the localities situated in central Bohemia, where the investigations of insects occurring in the etaerios of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica were carried out in the year 2010: 2 – Na horách NM, 3 – Pitkovická stráĖ NM, 4 – Prokopské údolí NR, 5 – Nad mlýnem NM, 6 – quarry near Baba NM, 7 –Trubínský vrch NM.

254 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci luþním þeském

5 2008 rní þ ezá ě 2005 2005 lení) lení) ) Č Č etnosti etnosti údaje ivoklátsko, ivoklátsko, þ kolik tisíc kolik tisíc Ložek al. et Ĝ Č

Karešová, Karešová, et Ložek 1980,

2005 rostlin rostlin Karlík 2005, 2005 al.

) (P. 500 et al. Kolbek 350 et Kubíková n 5 et Kubíková , , 10 et Karlík 15 (zkoumána et Kubíková K Č 150 et al. Ložek as. as. Č etn Alysso- Alysso- þ (v , dále též as. as. též , dále 2005 al. na této lokalit na této Č Koelerio-Phleion Koelerio-Phleion Alysso-Festucion Alysso-Festucion Hyperico perforati- Hyperico Pulsatillo pratensis- Pulsatillo Pulsatillo pratensis- Pulsatillo Festuco-Brometea Festuco-Brometea . . Ĝ Ĝ Butovického hradišt Avenochloetum pratensis, pratensis, Avenochloetum Avenochloetum pratensis pratensis Avenochloetum Festucion pallentis Festucion Pulsatillo pratensis- pratensis- Pulsatillo Avenochloetum pratensis Avenochloetum Festucion pallentis pallentis Festucion pallentis Scabioso ochroleucae- ochroleucae- Scabioso pinnati Brachypodietum Scleranthion perennis, Scleranthion phleoidis phleoidis í se í Ĝ idlice idlice sv. Ĝ b idlice idlice t idlice idlice sv. idlice idlice as. Ĝ Ĝ Ĝ nikem žilného žilného nikem rozlišena poprvé byla která SCHKO al. 2005 Ĥ edního kambria kambria edního idlice a droby a droby idlice Ĝ Ĝ

podklad geologický vegetace významná odhad literá anská anská na hlínami svahovými þ í ě eský kras kras eský 220-326 horniny, prvohorní t eský kras kras eský 295-368 diabasy ordovické sv. zejména ivoklátsko ivoklátsko b ivoklátsko) ivoklátsko) komplexu ý ý íbramské íbramské st Ĝ Ĝ Ĝ

epy, epy, 8. þ articular localities.articular p ešín ešín 35c. 420-455 b jílovité ivoklát ivoklát 32. 235-404 neoproterozoické as. Ĝ Ĝ

Jinonice zejménavápence u plocha jen al. 200 1978 1978 101,5 Hlubo plošina úpatí Povltaví kralupsko-zbraslavské zejména sv. 1996 1996 4,76 K vulkanity ryolitu, práv K a 64. andezit) (spilit, ústní sd s pr 1984 1984 23,95 K 1968 1968 0,51 Pitkovice 10. hranice 263-283 b jílovité plošina Pražská stá proterozoického K

32. hranice (u komárovského 1984 1984 3,94 Trubín 8. Nebušice Povltaví – – – Dejvice Dolní 9. 190-245 b a droby P 1968 1968 3,91 Dejvice, Dolní 9. 210-275 proterozoické Podbrdsko sv. Brdy) 87. (blízko Č Charakteristika jednotlivýchlokalit. Basic informations about ) ) Č íceniny íceniny proterozoika Ĝ Ė PR PP Nad PP Nad PP Na Na PP PR Na Bab Na PR PP PP lom u PP PP lom u údolí údolí Prokopské Prokopské (cca 0,25 km km 0,25 (cca SZ z na Bab svrchního skupiny vrch Trubínský Trubínský šení jako CHÚ [ha] (rok koniklece 2010) vyhlá- loha m.] [m n. po název území název území rok roz- katastr fytochorion v. nadm. mlýnem mlýnem horách horách Baba Baba strá Pitkovická Pitkovická Tab. 1. Tab. 1. Tab.

255 BOHEMIA CENTRALIS 30

Výsledky

Na základČ pozorování souplodí koniklecĤ na šesti zkoumaných lokalitách byly zjištČny tĜi druhy hmyzu potravnČ vázané na souplodí koniklece.

Bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae) (Diptera: Cecidomyiidae) – obr. 25, 26 v barevné pĝíloze

Larvy druhu Dasineura pulsatillae (Kieffer, 1894) byly zjištČny na dvou ze šesti lokalit prozkoumaných v roce 2010: PP Na horách a PP Pitkovická stráĖ (det. M. Skuhravá). Larvy byly na obou lokalitách nalézány po celou dobu jarních terénních prĤzkumĤ. V kvČtnu se v souplodích koniklece vyskytovaly vČtšinou oranžové larvy 2. instaru a v þervnu oranžové až bílé larvy 3. instaru. Vzrostlé larvy byly 1,5–2 mm dlouhé, 0,6–0,75 mm široké a ponČkud lesklé. Byly nalézány na kvČtním lĤžku a mezi nažkami zejména zrajících souplodí koniklece. PravdČpodobnČ kvĤli jarní pastvČ a pĜíznivým vlhkostním podmínkám v roce 2010 vykvetla výjimeþnČ asi jedna tĜetina všech koniklecĤ v PP Pitkovická stráĖ na podzim podruhé. Proto byl výskyt larev bejlomorky koniklecové na této lokalitČ zjišĢován i na podzim, konkrétnČ dne 17. 9. 2010. Na zrajících souplodích však v tomto termínu nebyly nalezeny žádné larvy. Poþet larev v souplodích a poþet souplodí s jejich výskytem se lišil podle data terénního prĤzkumu: 8. 5. a 23. 5. se ve vČtšinČ napadených souplodí v PP Na horách vyskytovalo alespoĖ 7 larev této bejlomorky (v jednom souplodí odebraného 23. 5. z PP Na horách bylo zjištČno dokonce 39 larev), zatímco 13. 6. se v souplodích na lokalitČ vyskytovala už pouze 1–2 larvy. Míra napadení zrajících souplodí koniklece larvami bejlomorky v PP Na horách a PP Pitkovická stráĖ v roce 2010 je uvedena v tabulce 2.

Tab. 2. Míra napadení zrajících souplodí koniklece larvami bejlomorky koniklecové Dasineura pulsatillae v PP Na horách a PP Pitkovická stráĖ v roce 2010. Pozn.: PSL – poþet souplodí s larvami, CPPS – celkový poþet pozorovaných souplodí. Tab. 2. Level of infestation on the ripening etaerios of Pulsatilla , caused by larvae of Dasineura pulsatillae , at the Na horách and Pitkovická stráĖ Nature Monuments in 2010. Remark: PSL – number of etaerios with larvae, CPPS – total number of observed etaerios.

Datum Na horách Pitkovická stráĖ Date PSL CPPS % PSL CPPS % 8. 5. min. 21 25 84 – – – 23. 5. kolem 21 25 84 – – – 3. 6. – – – 6 20 30 13. 6. 6 25 24 – – – 16. 6. – – – 2 15 13,3

256 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci luþním þeském

D. pulsatillae patĜí v ýeské republice k velmi vzácným druhĤm bejlomorek, náležejícím z hlediska plošného rozšíĜení bejlomorek do frekvenþní skupiny I. – druhy vyskytující se ojedinČle (Skuhravá 1982, 1994). Dosud byl druh zaznamenán pouze na lokalitČ Baba u KĜivoklátu (dnešní pĜírodní rezervace Na BabČ), kde larvy bejlomorky koniklecové nalezl A. PĜíhoda v þervnu roku 1972 (Skuhravá 1975). V rámci Evropy je druh dále znám ze Švédska, Dánska, Francie, NČmecka, Slovenska, Rumunska a Lotyšska (Skuhravá 1986). Kieffer (1894) v popisu této bejlomorky píše, že larvy pĤsobí deformaci plodového lĤžka („Fruchtbärte“). Podle dostupné literatury byl druh dosud nalezen na konikleci luþním a jarním (P. pratensis, P. vernalis ) (Kieffer 1894, Buhr 1964–1965), k. nČmeckém (P. vulgaris ) (Skuhravá 1986), oranžové larvy této bejlomorky byly nalezeny v kvČtním lĤžku a v nažkách k. luþního þeského (P. pratensis subsp. bohemica) (Skuhravá 1975), a ve zduĜelých kvČtních pupenech k. slovenského (P. slavica ) (Skuhravá 1989). Bejlomorky (Cecidomyiidae) jsou drobný dvoukĜídlý hmyz dosahující velikosti 0,5–8 mm, s dlouhými tykadly (Skuhravá et Skuhravý 1960, 1992, Skuhravá 1986, Harris 1994). Od ostatních þeledí dvoukĜídlých se v larválním stádiu liší zejména pĜítomností zvláštního orgánu, zvaného þ esky prsní bodec (latinsky spatula sternalis), který je vyvinut na bĜišní stranČ prvního hrudního þlánku ve tvaru podélné ztlustliny pokožky tmavého zbarvení. Tvar spatuly je dĤležitý diagnostický znak umožĖující urþit jednotlivé druhy bejlomorek v larválním stádiu. Larvy bejlomorek si pomocí spatuly sternalis prorážejí otvor ve stČnČ hálky, jímž pak hálku opouštČjí. Spatula rovnČž umožĖuje larvám pohyb v hálkách nebo rostlinných orgánech. V ýeské republice je v souþasné dobČ známo 560 druhĤ bejlomorek (Skuhravá 2009). Z nich 64 druhĤ patĜí k ohroženým a jsou uvedeny v ýerveném seznamu ohrožených druhĤ ýeské republiky, druh D. pulsatillae však v ýerveném seznamu nefiguruje (Skuhravá in Farkaþ et al. 2005).

Kvčtilka (Diptera: Anthomyiidae) – obr. 23, 24, 27, 28 v barevné pĝíloze

Larvy dosud neurþeného (a pravdČpodobnČ dosud pro vČdu nepopsaného) druhu dvoukĜídlého hmyzu, pravdČpodobnČ náležejícího do þ eledi kvČtilkovitých (Anthomyiidae) (v textu dále jen kvČtilka) byly nalezeny v souplodích koniklece pouze v pĜírodní památce Na horách. Tyto larvy se vyvíjejí uvnitĜ zrajících nažek, v nichž niþí semena. KromČ nich byly v souplodích nalezeny také jejich exuvie a pupária. Larvy byly bílé, 2,5 mm dlouhé a 1 mm široké. Byly zhruba 2× vČtší než vzrostlé larvy bejlomorky koniklecové (D. pulsatillae ). VČtšinou byly nalézány v otvorech nažek v témČĜ zralých souplodích. Nažky napadené larvami kvČtilky bylo možno rozeznat až v dobČ jejich zralosti, kdy na nich byly patrné otvory vytvoĜené larvami.

257 BOHEMIA CENTRALIS 30

Poprvé byly larvy kvČtilky zjištČny pĜi rozboru zrajícího souplodí koniklece odebraného 23. 5. 2010. Nejvíce larev kvČtilek bylo na této lokalitČ pozorováno 13. 6., kdy bylo v jednotlivých zrajících souplodích zjištČno i nČkolik larev trþících z nažek. V tento den byla také stanovována míra napadení kvČtilkou na vzorku 25 náhodnČ vybraných zralých souplodí reprezentujících populaci koniklece v PP Na horách, ze kterých bylo vybráno vždy 10 nažek. Bylo zjištČno, že v souplodích koniklece napadených larvami kvČtilek bylo prĤmČrnČ 41 % poškozených nažek. Poþet poškozených nažek z 10 nažek vybraných z každého z 25 kontrolovaných souplodí byl však velmi variabilní. 68 % všech kontrolovaných souplodí v PP Na horách bylo napadeno larvami kvČtilky a 28 % všech nažek vyprodukovaných konikleci na této lokalitČ v roce 2010 bylo poškozeno larvami kvČtilky. Dne 16. þervna 2010 byl stejný prĤzkum proveden i v pĜírodní památce Pitkovická stráĖ, ale na žádném z 15 kontrolovaných souplodí koniklece nebyly poškozené nažky nalezeny. Na této lokalitČ se kvČtilka pravdČpodobnČ nevyskytuje. Na ostatních þ tyĜech navštívených lokalitách nebyly nažky koniklece poškozené larvami kvČtilky nalezeny. Je však možné, že pouze unikly naší pozornosti. Z rozboru 40 nažek poškozených larvami kvČtilky bylo zjištČno, že nažky mají 1–3 otvory, které se nacházejí na rĤzných þástech nažek a jsou rĤznČ velké. VČtšina semen mČla otvory dva, otvory byly nejpoþetnČjší ve stĜední þásti semene a þastČji se na semenech vyskytovaly otvory malé velikosti. Velká þást nažek se dvČma otvory mČla na svém povrchu otvory stejné velikosti a na obou stranách proti sobČ; nebo alespoĖ v jedné, vzhledem k nažce pĜíþné rovinČ. VČtšina poškozených nažek neobsahovala žádná semena. KvČtilky (Anthomyiidae) jsou drobné mouchy velmi podobné zástupcĤm blízce pĜíbuzné þeledi mouchovitých (Muscidae). Od této a ostatních skupin se liší absencí štČtin na meronu (hypopleuĜe) a prodlouženou anální žilkou na kĜídlech. Larvy kvČtilek jsou vČtšinou fytofágní, nČkteré druhy poškozují kulturní rostliny a jsou považovány za škĤdce (Gregor et Rozkošný 1977), nČkteré jsou ale mykofágní a saprofágní (Komzáková 2006). Larvy kvČtilek mají v pĜední þásti tČla vyvinutou výraznou cefalo-faryngeální strukturu, významnou pro urþování druhĤ (Suwa et Darvas 1998). Z ýeské republiky je známo 235 druhĤ této þeledi (Komzáková 2006).

Trubčnka travní (Haplothrips aculeatus) (Thysanoptera: Phlaeothripidae) – obr. 29 v barevné pĝíloze

Larvální stadia (nymfy) a dospČlci tĜásnČnky trubČnky travní byly nalezeny ve zrajících souplodích koniklece v pĜírodních památkách Na horách a Pitkovická stráĖ. Na ostatních þtyĜech navštívených lokalitách nebyly tĜásnČnky zjištČny. Druh z našich sbČrĤ determinoval dr. V. Zeman.

258 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci luþním þeském

TrubČnky byly na uvedených lokalitách nalezeny jen pĜi jarních terénních prĤzkumech koniklecĤ. ZjištČní jedinci byli bezkĜídlí, 1,5 mm dlouzí, s výrazným þerveno-hnČdo-bílým zbarvením tČla. TrubČnky se pomČrnČ rychle pohybovaly mezi nažkami v souplodích koniklecĤ. V jednotlivých souplodích se vyskytoval zpravidla jen jeden jedinec, ale bylo pozorováno i nČkolik jedincĤ v jednom souplodí. TrubČnka travní je hojnČ rozšíĜený druh, který se vyskytuje hlavnČ na travách, obilí a v kvČtech rĤzných rostlin (Miller 1956). Podle sdČlení dr. V. Zemana výskyt v souplodích koniklecĤ v dostupné literatuĜe dosud nebyl zaznamenán. TĜásnokĜídlí (Thysanoptera) jsou drobný hmyz lišící se od ostatních skupin hmyzu asymetrickým ústním ústrojím (pravé kusadlo je zakrnČlé) a kĜídly (pokud jsou pĜítomna) s tĜásnČmi na okraji, složenými z dlouhých Ĝ asinek. Zástupci tĜásnokĜídlých jsou vČtšinou fytofágní, nČkteré druhy škodí v zemČdČlství, a þást jsou predátoĜi (Pelikán 1957, Pelikán 1977). Z ý eské republiky je známo kolem 280 druhĤ tohoto Ĝádu (Pelikán 2005).

Klíÿivost nažek koniklece luÿního ÿeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) z území PP Na horách

Z pČt a pĤl mČsíce starých, zdravých vyvinutých nažek (N = 250) jich vyklíþilo 32,4 %. Nedokonale vyvinuté nažky (N = 30) a nažky poškozené kvČtilkou (þeleć Anthomyiidae ) (N = 20), jejichž klíþivost byla zjišĢována o þtyĜi mČsíce pozdČji, nevykazovaly žádnou klíþivost.

Diskuse

Výskyt a ekologie sledovaných druhĥ

Specializace velkého množství druhĤ hmyzu na urþitý rod, druh, nebo i þást rostliny je známá skuteþnost. VČtšina druhĤ z þeledi bejlomorkovitých (Cecidomyiidae) tvoĜí hálky na rostlinách a je specificky vázaná na urþitý druh nebo rod hostitelských rostlin. Larvy, které netvoĜí hálky a vyvíjí se v souplodích rostlin, jsou známy pouze u nČkolika málo druhĤ bejlomorek. K tČm patĜí i námi zkoumaná bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae ) a také nedávno objevený a popsaný druh Geomyia alpina (viz Skuhravá et al. 2006). ObČ bejlomorky mají dosti podobnou životní strategii. Larvy druhu G. alpina se vyvíjejí v souplodích nažek kuklíku plazivého (Geum reptans), která jsou velice podobná souplodím koniklecĤ. Oba rody hostitelských rostlin mají podobný tvar souplodí a velmi podobnou morfologii plodĤ, projevující se pĜítomností chlupatého pĜívČsku vzniklého ze þnČlky na nažkách. V souplodích

259 BOHEMIA CENTRALIS 30 larvy obou druhĤ bejlomorek sají rostlinné šĢávy z vyvíjejících se nažek. V Ĝíjnu, kdy hostitelské rostliny zrají, larvy bejlomorky G. alpina opouštČjí rostliny a zalézají do pĤdy, kde pĜezimují. Koncem þervna následujícího roku, kdy kuklík plazivý kvete, se líhnou dospČlci a samice kladou vajíþka do jeho kvČtĤ. Následkem napadení rostlin bejlomorkou G. alpina jsou nažky ze souplodí kuklíku plazivého (G. reptans ) pĜibližnČ o 25 % lehþí než zdravé nenapadené nažky a jejich klíþivost je výraznČ snížená (Skuhravá et al. 2006). Výskyt bejlomorky koniklecové (D. pulsatillae ) je v rámci ýeské republiky v souþasné dobČ znám ze tĜí lokalit – z pĜírodní rezervace Na BabČ u KĜivoklátu (kde však nebyl v roce 2010 ovČĜován) a z pĜírodních památek Na horách a Pitkovická stráĖ. Jedná se o lokality s velkými populacemi koniklecĤ, které jsou patrnČ dlouhodobČ stabilní a umožĖují tak trvalé pĜežívání tohoto monofága. Tyto lokality se nacházejí v oblastech teplého a suchého mezofytika (takzvané „lokální termofytikum“) nebo pĜímo na hranici fytogeografických oblastí termofytika a mezofytika. Všechny tĜi lokality jsou si podobné i svojí geologií – vyskytují se na nich zejména jemnozrnné sedimentární silikátové horniny, konkrétnČ bĜidlice proterozoického až kambrického stáĜí. Uvedená charakteristika lokalit podmiĖuje výskyt specifické vegetace, konkrétnČ asociace Pulsatillo pratensis-Avenochloetum pratensis , která se ve všech tĜech územích nachází. Toto spoleþenstvo, charakteristické pro jižní polovinu stĜedních ýech, se v minulosti vyvinulo na dlouhodobČ využívaných pastvinách a vzhledem k útlumu pastvy se postupnČ stalo vzácným.

Z þeledi kvČtilkovitých (Anthomyiidae) je pomČrnČ dobĜe prozkoumáno nČkolik druhĤ rodu Chiastocheta, jehož larvy požírají semena upolínu evropského (Trollius europaeus) (Bronstein 1992). Tato hostitelská rostlina patĜí spoleþnČ s koniklecem luþním do stejné þ eledi pryskyĜníkovitých (Ranunculaceae). Druhy rodu Chiastocheta jsou zároveĖ jediní opylovaþi upolínu evropského (T. europaeus ). Prof. Rudolf Rozkošný, s nímž byla otázka druhové pĜíslušnosti kvČtilky z þeledi Anthomyiidae zjištČné v nažkách koniklece konzultována, nás informoval, že v souþasné dobČ není z pĜíslušné odborné literatury znám žádný druh z þeledi kvČtilkovitých vyvíjející se v souplodích koniklecĤ. Biologie kvČtilek je obecnČ dosud velmi málo známá. Larvy kvČtilky zjištČné v koniklecích mají podobný vývoj jako larvy bejlomorky koniklecové. Jedná se pravdČpodobnČ o druhy, které mají pouze jednu generaci v roce (monovoltinní druhy) a jsou tak pĜizpĤsobené k životnímu cyklu hostitelské rostliny. Koniklec luþní obvykle poskytuje mladé plody vhodné k vývoji hmyzích parazitĤ pouze na jaĜe. NepĜítomnost larev bejlomorky koniklecové (D. pulsatillae ) v souplodích koniklece 17. 9. 2010 na lokalitČ Pitkovická stráĖ, kdy v tomto roce koniklec zcela výjimeþnČ kvetl podruhé, tak jenom potvrdila skuteþnost, že se jedná o monovoltinní druh vázaný svým vývojem na jarní klimatické podmínky. Larvy obou druhĤ v dobČ dozrávání

260 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci luþním þeském plodĤ koniklece opouštČjí souplodí, padají na pĤdu a zalézají do ní. V zemi pĜeþkávají zimní období a na jaĜe se v pĤdČ zakuklí. Vylíhlá imága po kopulaci kladou vajíþka do rozvíjejících se kvČtních pupenĤ. Tímto zpĤsobem probíhá vývoj monovoltinních druhĤ bejlomorek a pravdČpodobnČ i vývoj kvČtilek.

O výskytu tĜásnokĜídlých (Thysanoptera) i dvoukĜídlých (Diptera) v kvČtech koniklecĤ se zmiĖuje napĜíklad PiĊkoĞ-Mirkowa et Kaczmarczyk (1990), i když studie týkající se pĜímo koniklece luþního (P. pratensis ) zaznamenala v jeho kvČtech pouze pĜítomnost zástupcĤĜádu blanokĜídlých (Hymenoptera), zejména rodu þmelák (Bombus ) (Torvik et al. 1998). ěada druhĤĜádu tĜásnokĜídlých (Thysanoptera) žijících v kvČtech rostlin se živí pylem (Kirk 1985). Je proto možné, že i námi nalezený zástupce tohoto Ĝádu, zjištČný ve zrajících souplodích koniklece luþního þeského (P. pratensis subsp. bohemica), má podobnou životní strategii.

Míra ovlivnční hostitelských rostlin

BČhem zrání nažek koniklece nebylo pozorováno jejich zjevné poškození zjištČnými druhy parazitĤ, ani poškození kvČtního lĤžka. Až po uzrání nažek byly na jejich stČnách dobĜe patrné otvory zpĤsobené larvami kvČtilky, které pĤsobí pĜímé usmrcení semen. Larvy bejlomorky koniklecové (D. pulsatillae ) a pravdČpodobnČ i tĜásnČnky trubČnky travní (H. aculeatus ) sají rostlinné šĢávy ze stČn nažek nebo kvČtního lĤžka. Podle pozorování A. PĜíhody (Skuhravá 1975) poškozovaly larvy bejlomorek kvČtní lĤžko a nažky koniklece luþního (P. pratensis) tak, že nevznikala semena. Sání larev bejlomorky koniklecové (D. pulsatillae) a tĜásnČnky trubČnky travní (H. aculeatus ) mĤže zpĤsobit snížení prĤmČrné hmotnosti a klíþivosti nažek a zvýšit procento nedokonale vyvinutých (abortovaných) nažek, které byly v PP Na horách nápadnČ þasto nalézány. Je velmi pravdČpodobné, že všechny tĜi nalezené druhy narušováním rostlinných pletiv koniklece zvyšují náchylnost klíþících semen k plesnivČní. V PP Na horách, kde byl zjištČn silnČjší výskyt obou druhĤ dvoukĜídlých, tak mohou tyto druhy snižovat možnost generativního rozmnožování koniklece. Vzhledem k tomu, že se však jedná o velmi poþetnou a silnou populaci koniklece, není na této lokalitČ jeho výskyt vlivem zkoumaného hmyzu ohrožen.

Faktory limitující sledované hmyzí parazity

Úzce specializovaná bejlomorka koniklecová (D. pulsatillae ) a pravdČ- podobnČ i další dva studované druhy hmyzu jsou nejvíce ohroženy faktory zpĤsobujícími vymírání populací koniklecĤ. Jedním z nich je zejména nedostateþný management na jejich lokalitách, jehož následkem dochází k postupnému zarĤstání lokalit travinobylinnou vegetací a dĜevinami, jejichž

261 BOHEMIA CENTRALIS 30 rychlý rĤst mĤže být navíc podporován zvýšenou atmosférickou depozicí dusíku.

Závčr

PĜi prĤzkumu výskytu škodlivých þinitelĤ ve zrajících souplodích koniklece luþního þeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) na šesti lokalitách ve stĜedních ýechách, provedeném v roce 2010, byly zjištČny tĜi druhy hmyzu vyvíjející a živící se v souplodích koniklece. Jednalo se o larvy dvou druhĤ z Ĝádu dvoukĜídlých (Diptera): o bejlomorku koniklecovou (Dasineura pulsatillae) z þeledi Cecidomyiidae a o dosud nepopsaný druh pravdČpodobnČ z þeledi kvČtilkovitých (Anthomyiidae). TĜetím druhem byla tĜásnČnka trubČnka travní (Haplothrips aculeatus) (Ĝád Thysanoptera, þeleć Phlaeothripidae). Larvy bejlomorky koniklecové a nymfy i dospČlci tĜásnČnky byly nalezeny v souplodích koniklecĤ na dvou ze šesti studovaných lokalit, a to v PP Na horách a PP Pitkovická stráĖ. Larvy kvČtilky (Anthomyiidae) byly nalezeny v souplodích koniklecĤ pouze v PP Na horách. B. koniklecová (D. pulsatillae) a pravdČpodobnČ i kvČtilka (Anthomyiidae) jsou svým vývojem vázané výhradnČ na hostitelský rod koniklec (Pulsatilla) z þ eledi pryskyĜníkovitých (Ranunculaceae). Proto se jedná o druhy s velmi Ĝídkým rozšíĜením. Naproti tomu t. travní (H. aculeatus ) je bČžný druh Ĝádu tĜásnokĜídlých (Thysanoptera), vyskytující se na široké škále druhĤ rostlin. Rozsáhlejší populace b. koniklecové (D. pulsatillae ) a kvČtilky mohou zpĤsobovat snížení schopnosti generativního rozmnožování koniklecĤ. Vzhledem k relativnČ velkým populacím koniklece P. pratensis subsp. bohemica v územích PP Na horách a PP Pitkovická stráĖ nezpĤsobuje výskyt tČchto druhĤ hmyzu vážnČjší ohrožení hostitelských rostlin. Z ekologického hlediska je tĜeba pokládat tĜi zjištČné druhy hmyzu, vázané svým vývojem na koniklece, za nedílnou souþást ekosystému této významné þásti chránČné pĜírody ve stĜedních ýechách.

Podčkování

ChtČli bychom podČkovat Prof. RNDr. Rudolfu Rozkošnému, DrSc. (Masarykova univerzita, Brno) za konzultace ohlednČ kvČtilek, RNDr. Vladimíru Zemanovi (Univerzita Hradec Králové) za urþení a informace o tĜásnČnkách, Bc. MartinČ Bochenkové (ýeská zemČdČlská univerzita, Praha) za spolupráci pĜi terénních prĤzkumech a kolektivu Ing. Jana Vítámvás, Ph.D., Mgr. et Ing. Michaely ýeškové, Ph.D. a Doc. RNDr. Michala Hejcmana, Ph.D. et Ph.D. z ý eské zemČdČlské univerzity za inspiraci a pomoc pĜi realizaci pokusu s klíþením koniklece. TĜetí z autorĤ byl pĜi tvorbČ þlánku þásteþnČ podpoĜen z grantu MŠMT ýR (2B06012).

262 Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová a další druhy hmyzu na konikleci luþním þeském

Použitá literatura

Bronstein J.L. (1992): Seed predators as mutualists: Ecology and evolution of the fig/pollinator interaction. – In: Bernays E. [ed.]: Insect–Plant Interactions 4. – FL: CRC Press, Boca Raton, p. 1–44. Buhr H. (1964–1965): Bestimmungstabellen der Gallen (Zoo- und Phytocecidien) an Pflanzen Mittel- und Nordeuropas. 1, 2. – Gustav Fischer, Jena. Gregor F., Rozkošný R. (1977): KvČtilkovití – Anthomyiidae. – In: Doskoþil J. [ed.]: Klíþ zvíĜeny ýSSR. Díl 5. – Academia, Praha, p. 285–292. Farkaþ J., Král D. et Škorpík M. [eds.] (2005): ýervený seznam ohrožených druhĤ ýeské republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR. Praha, 760 p. [Cecidomyiidae, p.255–258]. Harris K.M. (1994): Gall Midges (Cecidomyiidae): classification and biology. – In: Williams M.A.J. [ed.]: Plant Galls. Systematics Association Special Volume. – Clarendon Press, Oxford, 49: 201– 211. Jonsson O., Rosquist G. et Widén B. (1991): Operation of dichogamy and herkogamy in five taxa of Pulsatilla. – Holarctic Ecology 14: 260–271. Karlík P. (2005): Plán péþe pro pĜírodní památku Na horách na období 2006–2015. – Ms. [depon in: KrÚ StĜedoþeského kraje, AOPK ýR]. Karlík P. et ěezáþ M. (2008): Plán péþe pro pĜírodní památku Baba na období 2010–2022. – Ms. [depon in: MHMP Praha]. Kieffer J. J. (1894): Neuer Beitrag zur Kenntniss der Zoocecidien Lothringens. – Entomologische Nachrichten 20: 295–298. Kirk W. D. J. (1985): Pollen-feeding and the host specificity and fecundity of flower thrips (Thysanoptera). – Ecological Entomology 10: 281–289. Kolbek J., Hroudová Z. et Hrouda L. (1980). Vegetaþní pomČry vrchu Baba u KĜivoklátu. – In: Fytogeografická a fytocenologická problematika stĜedních ýech. – Studie ýSAV, 1: 131–171, Praha. Komzáková O. (2006): KvČtilky (Anthomyiidae, Diptera) CHKO KokoĜínsko. – Bohemia centralis 27: 481–486. Kubíková J., Ložek V., ŠpryĖar P. et al. (2005): Praha. – In: Mackovþin P. et Sedláþek M. [eds.]: ChránČná území ýR, svazek XII. – Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR a EkoCentrum Brno, Praha, 304 p. Ložek V., Kubíková J., ŠpryĖar P. et al. (2005): StĜední ýechy. – In: Mackovþin P. et Sedláþek M. [eds.]: ChránČná území ýR, svazek XIII. – Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR a EkoCentrum Brno, Praha, 904 p. Miller F. (1956): ZemČdČlská entomologie. – Nakl. ýSAV, Praha, 1056 p. Moravec J. [ed.] (1995): Rostlinná spoleþenstva ýeské republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. – Severoþes. PĜír., LitomČĜice, suppl. 1995/1: 1–206. Pelikán J. (1957): ěád tĜásnokĜídlí – Thysanoptera. – In: Kratochvíl J. [ed.]: Klíþ zvíĜeny ýSR. Díl 2: TĜásnokĜídlí, blanokĜídlí, ĜasnokĜídlí, brouci. – Nakl. ýSAV, Praha, p. 9–34. Pelikán J. (1977): Thysanoptera. – In: Dlabola J. [ed.]: Enumeratio Insectorum Bohemoslovakiae Check List Tschechoslowakische Insektenfauna. – Acta Faunistica Entomologica Musei Nationalis Pragae 15 (Suppl. 4): 55–59. Pelikán J. (2005): Thysanoptera (tĜásnokĜídlí). – In: Farkaþ J., Král D. et Škorpík M. [eds.]: ýervený seznam ohrožených druhĤ ýeské republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. – Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR, Praha, p. 138. PiĊkoĞ-Mirkowa H. et Kaczmarczyk D. (1990): Sasanka sáowacka Pulsatilla slavica Reuss – ekologia, zagroĪenie i ochrona. Pulsatilla slavica Reuss – ecology, threat and conservation. – In: PiĊkoĞ- Mirkowa H. [ed.] Ekologia, zagroĪenie i ochrona rzadkich gatunków roĞlin górskich. Ecology, threat and conservation of rare mountain plant species. – Studia Naturae, Ser. A, 33: 133–166. Procházka F. (ed.) (2001): ýerný a þervený seznam cévnatých rostlin ýeské republiky [stav v roce 2000]. – PĜíroda 18.

263 BOHEMIA CENTRALIS 30

Skalický V. (1988a): Pulsatilla Mill. – koniklec. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.]: KvČtena ýeské republiky, díl 1. – Academia, Praha, p. 414–422. Skalický V. (1988b): RegionálnČ fytogeografické þlenČní. – In: Hejný S. et Slavík B. [eds.]: KvČtena ýeské republiky, díl 1. – Academia, Praha, p. 103–121. Skuhravá M. (1975): Bejlomorky KĜivoklátska. – Bohemia centralis 4: 84–95. Skuhravá M. (1982): Fytofágní bejlomorky (Cecidomyiidae, Diptera) jako model plánovitého faunistického výzkumu [Phytophage Gallmücken als Modellobjekt für planmässige faunistische Forschung]. – Zprávy ýeskoslovenské zoologické spoleþnosti 17–18: 35–56. Skuhravá M. (1986): Family Cecidomyiidae. – In: Soós Á. et Papp L. [eds.]: Catalogue of Palaearctic diptera. Díl 4.: Sciaridae – Anisopodidae. – Akadémiai Kiadó, BudapešĢ, p. 72–297. Skuhravá M. (1989): Bejlomorky Slovenska (Cecidomyiidae, Diptera). IV. Bejlomorky stĜedního Slovenska. – Stredné Slovensko, Prírodné vedy 8: 257–299. Skuhravá M. (1994): The zoogeography of gall midges (Diptera: Cecidomyiidae) of the Czech Republic. II. Review of gall midge species including zoogeographical diagnoses. – Acta Societatis Zoologicae Bohemicae 58: 79–126. Skuhravá M. (2009): Cecidomyiidae Macquart, 1838. – In: Jedliþka L., Kúdela M. et Stloukalová V. [eds.]: Checklist of Diptera of the Czech Republic and Slovakia. Electronic version 2. [http://zoology.fns.uniba.sk/diptera2009] Skuhravá M. et Skuhravý V. (1960): Bejlomorky (Gallmücken). – ýSAZV+SZN, Praha, 270 p. Skuhravá M. et Skuhravý V. (1992): Atlas of Galls induced by Gall Midges. – Academia, Praha, 34 p. Skuhravá M., Stöcklin J. et Weppler T. (2006): Geomyia n. gen. alpina n. sp. (Diptera: Cecidomyiidae), a new gall midge species associated with flower heads of Geum reptans (Rosaceae) in the Swiss Alps. – Mitteilungen der Schweizerischen entomologischen Gesellschaft 79: 107–115. Suwa M. et Darvas B. (1998): Family Anthomyiidae. – In: Papp L. et Darvas B. [eds.]: Contributions to a Manual of Palaearctic Diptera (with special reference to flies of economic importance). Volume 3. – Science Herald, Budapest, p. 571–616. Torvik S. E., Borgen L. et Berg R. Y. (1998): Aspects of reproduction in Pulsatilla pratensis in Norway. – Nordic Journal of Botany 18: 385–391.

K tomuto pĜíspČvku patĜí barevné obrazové pĜílohy þ. 22–29.

Recenzovali: Mgr. Lucie ýerná Mgr. Petr HeĜman Mgr. Pavel ŠpryĖar

264 Pokyny pro autory rukopisĥ do sborníku Bohemia centralis

Bohemia centralis je regionální sborník pro stĜední ýechy vycházející zpravidla jednou roþnČ a urþený pro publikaci výsledkĤ vČdecké a odborné þinnosti smČĜující k poznání všech aspektĤ pĜírody se zvláštním dĤrazem na cenná pĜírodní území a vzácné druhy. Sborník uveĜejĖuje: 1) pĤvodní práce ze všech oborĤ pĜírodních vČd, pĜíp. spoleþenských vČd ve vztahu k pĜírodČ a krajinČ z území StĜedoþeského kraje, pĜípadnČ i z území hlavního mČsta Prahy a z území tČsnČ navazujících a zahrnujících též CHKO Blaník, ý eský kras, ýeský ráj, KokoĜínsko a KĜivoklátsko. Rozsah pĜíspČvkĤ se doporuþuje do 30 normostránek, podle dohody s redakþní radou i více. 2) Krátká sdČlení a zprávy o nálezech pĜírodnin a biot v rozsahu do 10 stran. 3) SdČlení o vČdeckém životČ, konferencích, exkurzích, ochranáĜských aktivitách v rozsahu do 10 stran. 4) Tématické bibliografie urþitých chránČných území, chránČných krajinných oblastí, geologických a geomorfologických jevĤ, rostlin, živoþichĤ, dále i práce regionálnČ pĤsobících autorĤ.

PĜíspČvky se pĜijímají v þ eštinČ (výjimeþnČ v cizím jazyce) se souhrnem v angliþtinČ nebo v nČmþinČ (pĜípadnČ v obou jazycích). AutoĜi ruþí za správnost jazyka jak v þ eštinČ, tak v cizím jazyce. ýlánek musí být opatĜen abstraktem a klíþovými slovy v angliþtinČ. Pokud je práce doprovázena pĜílohami (tabulky, obrázky, grafy), musí být jejich popis v þeštinČ a angliþtinČ. Rozsah souhrnu by mČl být nejvýše 10 % textu, v odĤvodnČných pĜípadech i více. Došlé rukopisy posoudí redakþní rada. Pokud bude rukopis pĜijat, redakþní rada urþí recenzenta a podle jeho posudku požádá autora o úpravy. NepĜijaté rukopisy budou vráceny. AutoĜi uveĜejnČného rukopisu obdrží autorský výtisk sborníku a elektronický separát ve formátu PDF, první z autorĤ navíc obdrží 50 tištČných separátĤ. Rukopis vþetnČ obrazových pĜíloh je zapotĜebí dodat do redakce v jednom exempláĜi s þíslovanými stranami na papíru formátu A4 (tato první verze bude urþena k posouzení redakþní radou). Koneþná verze rukopisu by mČla být zpracována ve formátu textového editoru MS Word a zaslána e-mailem na adresu výkonného redaktora (nebo pĜedána na elektronickém pamČĢovém médiu). V rukopisu by mČlo být vyznaþeno umístČní obrazových pĜíloh a tabulek. ýlenČní rukopisu by mČlo být následující: (1) název práce v þ eštinČ, (2) název práce v cizím jazyce, (3) celé jméno autora (autorĤ) bez titulĤ, (4) kontaktní adresa (adresy) autorĤ (vþetnČ pĜípadné e-mailové adresy apod.), (5) abstrakt v angliþtinČ, (6) klíþová slova v angliþtinČ v poþtu 2 až 5 (pĜípadnČ i více), (7) samotný text práce þlenČný podle uvážení autora, (8) souhrn v þeštinČ a v cizím jazyce (nepovinný), (9) seznam citované literatury. VČdecká jména taxonĤ od úrovnČ rodu níž a syntaxonĤ musí být v rukopise provedena kurzívou (pĜíp. ve strojopise podtržena vlnovkou). Další použití kurzívy nebo jiných zvláštních typĤ písma kromČ tuþného písma není v rukopise dovoleno, grafická úprava bude provedena pĜi redakþních úpravách. Citace literatury je nutno sjednotit podle následujících vzorĤ: Bouþek Z. et al. (1957): ěád blanokĜídlí – Hymenoptera. – In: Kratochvíl J. [red.]: Klíþ zvíĜeny ýSR. Díl 2. – Nakl. ýSAV, Praha., s. 35–406. Husáková J., Pivniþková M. et Chrtek J. (1988): Botanická inventarizace státní pĜírodní rezervace Hrabanovská þernava. – Bohemia centralis, Praha, 17: 39–118. Vydrová A. et Pavlíþko A. (1999): Vodní makrofyta ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice na ŠumavČ. – Muzeum a souþasnost, Roztoky, ser. natur., 13: 67–92. V seznamu literatury musejí být citovány pouze a právČ ty práce, na nČž jsou zároveĖ odkazy v textu. U tČchto odkazĤ v textu musí být citováno pĜíjmení autora (autorĤ) a rok vydání, napĜ: Bouþek et al. (1957), (Husáková et al. 1988, Vydrová et Pavlíþko 1999). U nepublikovaných rukopisných pracích musí být uvedeno místo jejich uložení ve veĜejnČ pĜístupné instituci. Rozsah svazkĤ sborníku se bude Ĝídit možnostmi financování a množstvím došlých pĜíspČvkĤ.

Redakce sborníku sídlí na adrese Agentura ochrany pĜírody a krajiny ý R, stĜedisko Praha, U Šalamounky 41, 158 00 Praha 5. PĜíspČvky zasílejte na tuto adresu k rukám výkonného redaktora Mgr. P. ŠpryĖara nebo na e-mailovou adresu [email protected] (pĜípadnČ [email protected]).

265 Bohemia centralis 30

Vydala Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR, stĜedisko pro StĜedoþeský kraj a hlavní mČsto Prahu. Sazba: Mgr. Pavel ŠpryĖar. Vytiskla tiskárna TNM Print s. r. o., Chlumec nad Cidlinou. MČsíc a rok vydání: prosinec 2010. Náklad: 450 výtiskĤ. Poþet stran: 270 stran textu + 16 stran barevných obrazových pĜíloh. Adresa redakce: Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR, stĜedisko Praha, U Šalamounky 41, 158 00 Praha 5. Publikaci lze objednat na adrese: Agentura ochrany pĜírody a krajiny ýR, studijní a informaþní stĜedisko, Nuselská 34, Praha 4.

ISBN 978-80-87457-04-7 ISSN 0231-5807 BOHEMIA CENTRALIS 30

Barevné pĝílohy Colour plates

Pĝehled pĝíspčvkĥ a popisy pĝíloh A list of articles with legend to colour plates

Luboš Beran: PĜíspČvek k poznání mČkkýšĤ (Mollusca) NPR VČtrušické rokle (p. 101–108) 1 Celkový pohled na VČtrušické skály s Ĝekou Vltavou. Foto L. Beran. View of VČtrušické skály National Nature Reserve with the river Vltava. Photo by L. Beran. 2 Skalní step s kavylem Ivanovým (Stipa pennata), šalvČjí luþní (Salvia pratensis) a tolitou lékaĜskou (Vincetoxicum hirundinaria ). Foto L. Beran. Rocky steppe with rare plants Stipa capillata, Salvia pratensis and Vincetoxicum hirundinaria. Photo by L. Beran.

Pĝemysl Štych: Hodnocení dlouhodobých zmČn využití krajiny ve vybraných modelových územích stĜedních ýech (p. 121–137) 3. Využití krajiny v katastru Zvírotice v letech 1839 a 2001. Land use in cadaster Zvírotice in the years 1839 and 2001. 4. Využití krajiny v katastru KutlíĜe v letech 1841 a 2005. Land use in cadaster KutlíĜe in the years 1841 and 2005. 5. Využití krajiny v katastru ýestlice v letech 1841 a 2005. Land use in cadaster ýestlice in the years 1841 and 2005.

Václav Cílek, Jiĝí Sádlo a Vít Zavadil: Návrh na vyhlášení pĜírodního parku Okolí Budþe (p. 139–160) 6. Typické zemČdČlské plošiny v okolí Budþe. The characteristic agricultural plains of the Budeþ area. 7. Kovárské stránČ – stará pastevní krajina s hlohy. Kováry slope – old pastoral landscape with hawthorns.

267 BOHEMIA CENTRALIS 30

8. SuĢové pole pod buližníkovými skalkami u Zákolan. The rock scree field under dark Proterozoic quartzitic rocks near Zákolany. 9. Rotunda na Budþi je nejstarší stojící památkou celých ýech. The rotunda of Budeþ is the oldest complete standing building of the whole Czech Republic. 10. Hrad OkoĜ sice tvoĜí stĜed navazujícího pĜírodního parku, ale spoleþnČ s budeþskou rotundou se jedná o dvČ nejdĤležitČjší památky této oblasti. The medieval castle OkoĜ belongs to the nearby Nature Park but together with Budeþ rotunda belongs among two most important historical monuments – „icons“ – of the region. 11. Mizející stará cesta u Budþe. The disappearing old road near to Budeþ. 12. Kostel v DĜetovicích stojí jako mnoho dalších podobných staveb ve stĜedních ýechách na archeologické polykulturní lokalitČ. The church in DĜetovice is located like many other sanctuaries on a polycultural archaeological site. 13. Mladá spraš v opuštČné cihelnČ u Blevic. Late Pleistocene loess in abandoned brickyard by Blevice

(Všechny snímky V. Cílek. All photos by V. Cílek.)

Michal Štefánek a Petr Karlík: Flóra a náþrt vegetace navržené evropsky významné lokality Kaþina (p. 175–192) 14. Lesní louka ve stĜedu parku, v jejímž lemu roste pryšec lesklý (Euphorbia lucida). Woodland meadow with Euphorbia lucida growing in its margins. 15. ZazemnČné slepé rameno nalézající se ve stĜedu bývalé obory je jednou z pĜírodovČdnČ nejhodnotnČjších þástí území. Na snímku je zachycena v území ojedinČlá vrba bílá (Salix alba), charakteristický druh mČkkých luhĤ. Lowland forest which replaced the abandoned river bed is a very valuable natural site. 16. Empírový zámek Kaþina – pohled na zámek od západu. V popĜedí se nalézá na sucho skládaná zídka doplnČná pĜíkopem ( „ha-ha“) zakrytá ruderální bylinnou vegetací, která zde narostla po odstranČní náletových dĜevin. Zídka sloužila k oddČlení prostranství kolem zámku od pastvin. Castle Kaþina – a look from the west, in the foreground there is a small wall which served to separate the castle from surrounding pastures with cattle. 17. SilnČ ohrožený druh pryšec lesklý (Euphorbia lucida) se vyskytuje na nČkolika lokalitách. PatĜí mezi botanicky nejatraktivnČjší druhy území. Strongly endangered species Euphorbia lucida grows on several plots.

(Všechny snímky P. Karlík v roce 2009. All photos P. Karlík in 2009.)

268 BOHEMIA CENTRALIS 30

Rudolf Hlaváÿek a Petr Karlík: PĜíspČvek k poznání flóry a vegetace PP Na horách a poznámky k teplomilné kvČtenČ Podbrdska (p. 193–250) 18. Detail porostu vstavaþe kukaþky (Orchis morio), pryšce chvojky (Euphorbia cyparissias) a smolniþky obecné (Lychnis viscaria). Vstavaþ zde vytváĜí i bČlokvČté formy. Foto Ivana Kinská, 10.5.2005. Detail of the vegetation characterized by Orchis morio, Euphorbia cyparissias and Lychnis viscaria. The first one occurs also in white flowering form. Photo by Ivana Kinská, 10th May 2005. 19. Pohled k východu pĜes lokalitu s aspektem dokvétající smolniþky obecné Lychnis viscaria. V pozadí (na snímku vpravo) je patrná otevĜená hranáþová drolina pod temenem hory Plešivec. Foto Rudolf Hlaváþek, 2006. The view looking east over locality with late aspect given by Lychnis viscaria towards the scree formation on the Plešivec Mt. Photo by Rudolf Hlaváþek, 2006. 20. V území se nacházejí znaþnČ rozsáhlé plochy mČlkých pĤd s porosty dominantních dutohlávek Cladonia sp. div. Na snímku orientovaném k východu jsou zachyceny také charakteristické borovice lesní (Pinus sylvestris) a jalovce obecné (Juniperus communis ). Foto Ivana Kinská, 10.5.2005. In the study area occur quite large sites of open, drought-adapted vegetation dominated by Cladonia sp. div. In the background there are documented solitary pine-trees Pinus sylvestris and junipers which create landscape character of the locality. Photo by Ivana Kinská, 10th May 2005. 21. Porost dvou ochranáĜsky nejvýznamnČjších taxonĤ rostlin, vstavaþe kukaþky (Orchis morio) a dokvétajícího koniklece luþního þeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Foto Ivana Kinská, 10.5.2005. Growth of two the most important endangered plants – Orchis morio and Pulsatilla pratensis. Photo by Ivana Kinská, 10th May 2005.

Petr Jiras, Marcela Skuhravá a Petr Karlík: Bejlomorka koniklecová (Dasineura pulsatillae) a další druhy hmyzu vyvíjející se v souplodích koniklece luþního þeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) v pĜírodních památkách Na horách a Pitkovická stráĖ ve stĜedních ýechách (p. 251–264) 22. Larvy bejlomorky koniklecové (Dasineura pulsatillae ) v souplodí koniklece luþního þeského (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) na lokalitČ Na horách dne 8. 5. 2010. Larvae of the gall midge Dasineura pulsatillae in etaerios of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica at the locality Na horách on May 8, 2010. 23. Nažky koniklece luþního þeského s otvory po poškození larvami dosud neurþeného druhu kvČtilky na lokalitČ Na horách dne 13. 6. 2010. Achenes of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica with openings after injury of larvae belonging to the family Anthomyiidae at the locality Na horách on June 13, 2010. 24. ýást nažky koniklece luþního þeského s otvorem, z nČhož þní konec tČla larvy kvČtilky. A part of the achene of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica with an opening with protruding end part of the body of the larva belonging to the family Anthomyiidae.

269 BOHEMIA CENTRALIS 30

25. Hlavová þást a první hrudní þlánek (prothorax) larvy bejlomorky koniklecové (hĜbetní strana). Na snímku je zĜetelná hlavová þást se sklerotizovanou vnitĜní strukturou, vpĜedu pár krátkých tykadel, uprostĜed prothoraxu tmavČ zbarvená skvrna - spatula sternalis. Její tvar je lépe zĜetelný pĜi pohledu na bĜišní stranu tČla larvy. Head part and the first thoracic segment (prothorax) of the gall midge Dasineura pulsatillae larva (in dorsal view) with a sclerotized internal head structure, a pair of short antennae and a brown spot visible in the prothorax – the spatula sternalis which is better visible on the ventral part of the prothorax. 26. Koncová þást zadeþku larvy bejlomorky koniklecové (Dasineura pulsatillae ). Terminal part of abdomen of the gall midge larva Dasineura pulsatillae. 27. Hlavová þást larvy kvČtilky se zĜetelnou silnČ sklerotizovanou strukturou ve tvaru V. Head part and thoracic segments of the larva belonging to the family Anthomyiidae with strongly sclerotized V-shaped structure. 28. Koncová þást zadeþku larvy kvČtilky s párem oválných dýchacích prĤduchĤ. Terminal part of abdomen of the larva belonging to the family Anthomyiidae with a pair of posterior spiracles. 29. Nymfa tĜásnČnky trubČnky travní (Haplothrips aculeatus) ze souplodí koniklece luþního þeského zjištČná na lokalitČ Na horách dne 13. 6. 2010. Nympha of the thrips species Haplothrips aculeatus found in etaerio of Pulsatilla pratensis subsp. bohemica at the locality Na horách on June 13, 2010.

(Všechny snímky Petr Jiras. All photos by Petr Jiras.)

270 BOHEMIA CENTRALIS 30

2 BOHEMIA CENTRALIS 30 PĜíloha 3 BOHEMIA CENTRALIS 30 PĜíloha 4 BOHEMIA CENTRALIS 30 PĜíloha 5 BOHEMIA CENTRALIS 30

7 BOHEMIA CENTRALIS 30

9 BOHEMIA CENTRALIS 30

11 BOHEMIA CENTRALIS 30

13 BOHEMIA CENTRALIS 30

14 BOHEMIA CENTRALIS 30

16 BOHEMIA CENTRALIS 30

18 BOHEMIA CENTRALIS 30

20 BOHEMIA CENTRALIS 30

22 BOHEMIA CENTRALIS 30

25 BOHEMIA CENTRALIS 30

27 BOHEMIA CENTRALIS 30