Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Hudební věda
Tereza Bendová
Život a korespondence pěvce Josefa Palečka Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Petr Kalina, Ph.D. 2016
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
…………………………………………….. Podpis autora práce
Na tomto místě bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce PhDr. Petru Kalinovi, Ph.D. za ochotu a trpělivost, a dále všem, kteří mě v této době podporovali.
Obsah Úvod ...... 5 1. Biografie ...... 6 1.1 Rané období (1842–1864) ...... 6 1.2 Sólistou opery Prozatímního divadla ...... 8 1.3 Život a působení v Ruské říši ...... 13 1.3.1 Petrohradská Prodaná nevěsta ...... 15 1.3.2 Pěvecká kariéra ...... 17 1.3.3 Josef Paleček jako režisér a pedagog ...... 20 1.4 Osobní život ...... 22 2. Korespondence ...... 23 2.1 Rodinná korespondence ...... 23 2.2 Korespondence s Bedřichem Smetanou ...... 108 2.3 Dopisy Gustava Mahlera o inscenaci Démona ...... 121 Závěr ...... 122 Resumé ...... 123 Summary ...... 123 Použitá literatura ...... 124 Přílohy ...... 126
4
Úvod Hlavním popudem, který mě přiměl věnovat se osudům zpěváka, režiséra a pedagoga Josefa Palečka, byla z velké části náhoda. Byla mi zapůjčena rodinná sbírka jeho korespondence, a když jsem shledala, že není odborné veřejnosti známa a jde o téma pro muzikologii zajímavé, ale dosud podrobněji nezpracované, rozhodla jsem se prostřednictvím práce jak umožnit přístup k obsahu těchto pramenů, tak vytvořit Palečkův životopis jakožto kompilaci dostupných (často jen útržkovitých) zdrojů. Cílem ovšem nemůže být vyčerpávající obsažení tématu, jelikož se mi nepodařilo dostat se k zásadním pramenům a literatuře uloženým zejména v Petrohradu1.
O Josefu Palečkovi existuje, například oproti dirigentu a skladateli s podobným osudem Emilu Nápravníkovi, poměrně malé povědomí. Zpěvákům není zpětně věnována velká pozornost, zvláště neexistují-li přímé záznamy jejich činnosti, jelikož jejich přínos není tak snadno vysledovatelný jako u skladatelů. Jako režisér a pedagog se prosadil Paleček až v Rusku, a tam mu jakožto cizinci také není v literatuře věnováno mnoho prostoru. U nás je zmiňován zejména v souvislosti se dvěma velkými tématy; prvním z nich je osobnost Bedřicha Smetany, s nímž zpěvák úzce spolupracoval. Důvěryhodnost a nezaujatost těchto zdrojů je zpochybněna dobovým vnímáním Smetany jako téměř národního hrdiny, zesíleným agitací Zdeňka Nejedlého. Zpěvák je v těchto případech vyzdvihován více vzhledem k „vlasteneckým“ činům a přátelství se Smetanou, než svým uměleckým úspěchům. Je to samozřejmě dáno i stářím titulů, ale nedostatek aktuálnějších mi nedává jinou možnost, než s nimi pracovat. Druhým tématem je česká hudební emigrace v Rusku, které se důkladněji věnuje například Abram Akimovič Gozenpud, nicméně v Palečkově případě se zaměřuje téměř výhradně na inscenaci Prodané nevěsty v Petrohadu.
Zajímavá a nosná jsou dobová svědectví v tisku (zejména Národní listy a Dalibor) i komentáře současníků (korespondence Hynka Vojáčka, Vzpomínky na prozatímní). Bohužel dobový ruský tisk je u nás těžko dostupný, a tak bylo nutné se v tomto případě částečně spoléhat na encyklopedická hesla, útržkovité informace a samotnou korespondenci zpěváka. Zásadním zdrojem pro práci se staly dvě publikace sdružující kompletní repertoár Prozatímního a Mariinského divadla, umožňující dohledat všechny role, které Josef Paleček na prknech těchto divadel ztvárnil či představení, která režíroval. Publikace o Mariinském divadle u nás sice není dostupná, ale bylo mi umožněno si zásadní informace vypsat ve Slavistické knihovně v Helsinkách. A konečně druhou část práce představuje korespondence Josefa Palečka odeslaná i přijatá (ovšem v každém případě pouze jednostranná), rozdělená do tří částí; rodinná, korespondence s Bedřichem Smetanou a dva dopisy poslané Gustavem Mahlerem, která by měla na téma vrhnout nové světlo.
1 Hudební archiv Státní konzervatoře N. A. Rimského-Korsakova v Petrohradu. 5
Cílem práce je zejména upozornit na význam tohoto umělce, jeho vliv na českou i ruskou operu v jejich počátcích a pokud možno podnítit čtenáře k dalšímu výzkumu, ke kterému je u tohoto tématu ještě mnoho prostoru.
1. Biografie
1.1 Rané období (1842–1864)
Josef Paleček se narodil 28. září roku 1842 v Jestřábí Lhotě (poblíž Kolína). Jeho otec, venkovský učitel, v něm již od mladého věku pěstoval vztah k hudbě – učil ho hrát na housle a klavír. I bratr Edmund byl podučitelem v Horní Lipnici a později ředitelem obecné školy v Senožatech.2 Zpočátku to vypadalo, že Josef bude také pokračovat ve šlépějích svého otce a stane se učitelem; ze střední školy v Kutné Hoře přestoupil na pražský učitelský ústav, ale učitelská dráha mu nebyla blízká (mimo jiné odmítl nabízené místo v Ovčářích) a brzy se jí vzdal.
Po absolutoriu na učitelském ústavu začal navštěvovat varhanní školu, při které si přivydělával jako literní učitel v obecné dívčí škole u sv. Štěpána a doučováním na piano.3 I přes svou studijní a pracovní zaneprázdněnost Paleček vystupoval s pěveckými sbory, v hudebních spolcích (Žofinská akademie a Jednota cecilská) i jako ochotník ve Švandově divadle na Smíchově. První zmínku v tisku v této souvislosti nacházíme v Národních listech dne 26. 7. 1862:
„Beseda v Košířích, z jejiž čistého výnosu jedna polovice věnována jest na národní divadlo a druhá ve prospěch tamější školy, odbývati se bude dnes večer. Začátek je v 8 hodin. Program zní: Proslov od J. Jáhna, přednese sl. Hradecká. Na to budou následovat sbory; po nich přednese p. Paleček deklamovanku: ‚Sedlák ponejprv v divadle‘, a sl. Nováková ‚Obranu krinoliny‘ od Molendy. Po přednaškách započne taneční zábava.“4
V tomto roce byly částečně dovršeny snahy o získání divadelního stánku, kde by na rozdíl od Stavovského divadla neměly české hry pouze striktně vymezený prostor. První podobná iniciativa se objevila už v roce 1845, ale pro nedostatek prostředků neměla několik let výraznějšího výsledku. Až v roce 1850 byl založen Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze, kterému se podařilo získat pozemek ke zbudování divadla. Jelikož v následujících deseti letech (zřejmě také z důvodu politického nátlaku) nebyl zisk financí stále dostatečný,5 rozhodlo se na Zemském sněmu v roce 1861 na popud Františka Ladislava Riegera o vybudování menšího divadla, než bude možno postavit skutečně
2 V letech 1875 – 1894; RAZIMOVÁ, Veronika. Počátky vzdělávání v Senožatech [online]. Diplomová práce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Katedra pedagogiky [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: < http://www.theses.cz/id/ow0nqy/bc_TISK.txt > 3 Jak je z dopisů patrno, i tak vyžíval při svých studiích jen obtížně; několikrát například úpěnlivě prosí bratra o zimní kabát. 4 Národní listy. Praha: Julius Grégr, 1861 – 1941. Roč. 2, č. 174, str. 2. ISSN 1214-1240 5 Příspěvky byly kusé, například právě z uměleckých besed. 6 reprezentativní budovu. Rozhodnutí to bylo jistě sporné; vidina velkého Národního divadla se touto investicí oddálila a nedostatečné podmínky Prozatímního divadla znemožňovaly důstojný provoz.6 Nicméně s odstupem času je zřejmé, že pro českou operu i činohru byla tato počáteční léta zásadní a je možné, že při čekání na vybudování nové scény by mohla přijít o důležité příležitosti a síly.
Již krátce po slavnostním otevření budovy Prozatímního divadla hrou Král Vukašín dne 18. listopadu 1862 se Josef Paleček zapojil do zdejšího uměleckého provozu. V letech 1862 a 1863 byl členem činohry a operního sboru, přičemž některé z činoherních rolí stály v úplných počátcích Prozatímního divadla. Bylo to mimo jiné v premiérách her Smrt Valdštýnova (Pobočník hraběte Piccolominiho; 23. listopadu 1862), Mnoho povyku pro nic za nic (Sloužící u vladaře; 2. listopadu1862), Dívka z Čarovných krajů (Duch na stráži; 7. prosince 1862) či Ruy Blas (Alguazil; 4. prosince 1863).7
Aby se vyhnul vojenskému odvodu,8 strávil Paleček sezonu 1863/1864 v Městském divadle v Olomouci. Tam byl spokojen, po krátké době mu byly svěřeny i větší sólové party, kterých se od kapelníka Prozatímního divadla Jana Nepomuka Maýra nedočkal. Nepříjemnou stránkou pobytu v Olomouci byly národnostní konflikty a nepříjemnosti spojené se skutečností, že šlo v té době o výrazně německé město. Nicméně Palečkovým přičiněním byla v divadle zavedena česká odpolední představení.9 Nakolik lze posoudit, Paleček se dle svých výroků o okázalém nošení čamar či vyjadřování k dobově aktuálním národním tématům (viz dopis č. 3) považoval za vlastence. Někdy jsou ale jeho činy v literatuře a dobovém tisku vysvětlovány vlasteneckými motivy, ačkoliv to nemusí být nutně relevantní. To se týká i návratu z Olomouce do Prahy, kdy Paleček dostal několik nabídek od divadel jiných, jejichž odmítnutí je chváleno jako vlastenecký projev. Ovšem jiné světlo na událost vrhá dopis č. 7 z jara roku 1864, kde Paleček rozhořčeně popisuje, že unáhleně přijal nabídku z pražského divadla s ročním platem 540 zlatých, ačkoliv mohl mít časové i finanční podmínky mnohem lepší. Vzápětí mu byly totiž nabídnuty další
6 Dr. Ljubov Klosová to vidí jako projev nedůvěry a slabosti, ovšem na jejím textu je silně znát politické zabarvení: „[Rieger] Podceňuje obětavost a nadšení českého lidu domnívaje se, že není schopen postavit Národní divadlo z vlastních prostředků. Ignoruje národní a politický význam ideje Národního divadla, vytvořené několika buditelskými generacemi, a s pomocí konservativní šlechty buduje divadlo Prozatímní, jehož oficiální postavení měli podtrhovat představitelé české aristokracie.“ KLOSOVÁ, Ljubov. Nástin dějin českého divadla. IV. od odchodu J. K. Tyla z Prahy až po počátky kritického realismu (1851–1887). Praha: Státní pedagogické nekladatelství, 1957, str. 39. 7 ŠTĚPÁN, Václav – TRÁVNÍČKOVÁ, Markéta. Prozatímní divadlo I., II. Praha: Academia, 2006 8 Ladislav Novák uvádí, že důvodem Palečkova odchodu je nespokojenost s pouhou úlohou chóristy a ctižádost po sólové kariéře (kapelník Jan Nepomuk Maýr mu také menší operní role slíbil, když ho zval do operního sboru). Ovšem z korespondence vyplývá (viz dopis č. 4), že Paleček už předem počítá s návratem zpět o rok později a následným studiem zpěvu v Praze. Navíc, ačkoliv byl v té době stálým členem jen u činohry a sboru, byly mu i tak svěřeny některé drobné role pěvecké. Bylo to v operách: Lazebník Sevillský (Fiorillo, premiéra 15. března 1863), Belisar (Otkar, premiéra 19. dubna 1863), Othello, mouřenín benátský (Enrico, premiéra 26. 4. 1863), Josef a bratří jeho (Ruben, premiéra 15. 8. 1863) a Trubadour (Posel, ve 3. a 4. repríze v roce 1863). NOVÁK, Ladislav. Nejslavnější český basista – Josef Paleček. SVĚT, 25. 8. 1943, č. 34, s. 11; RIEGER, František Ladislav – MALÝ, Jakub. Paleček, Josef. Slovník naučný. Díl 11, Obach – Ristić (v 3. doplňku). Praha: I. L. Kober, 1874 9 NOVÁK, tamtéž; dopis č. 7 7 smlouvy, a to do Brna za 70 zlatých měsíčně plus příjem za představení, a dále do Lvova za 130 zlatých + 2 za každé představení.
Na to, jak nešťastně Paleček zpočátku komentoval svůj pobyt v Olomouci, už krátce po tom, co ji o Velikonocích roku 1864 pro Prahu opustil, stýskal si v dopisech po městě i přátelích. Dobré olomoucké kritiky a také doporučení ředitele Varhanické školy Josefa Krejčího zřejmě zapůsobily na intendanta Prozatímního divadla Františka Ladislava Riegera, u kterého Paleček posléze skládal pěveckou zkoušku.10 Na jejím základě byl doporučen ke studiu u Františka Pivody skrze zprostředkovatele Josefa Baráka. Studium u tohoto pěveckého pedagoga, který v roce 1869 založil vlastní školu zaměřenou na výchovu operních pěvců, bylo nepochybně dobrým tahem. Místo aby jako ostatní učitelé stavěl pouze na zavedené italské praxi, doplnil ji či nahradil prvky a metodami vlastními. Záleželo mu důsledných základech, obezřetném přístupu k hlasu kvůli jeho dlouhodobému udržení (vyvarovat se poškození přepínáním) a zejména na individuálním přístupu ke každému zpěváku vzhledem k jeho fyzickým i psychickým odlišnostem. Důkazem kvality jeho přístupu budiž množství významných zpěváků z řad jeho absolventů.11
Palečka František Pivoda ujišťoval o jeho slibných pěveckých kvalitách, nicméně se s vedením divadla domluvil, že nastoupí až po roce, a mezitím se bude soustředit pouze na studium. To by nebylo možné bez Pivodovy ochoty zajistit nadanému studentovi finanční pomoc, kterou byl dokonce připraven mu shánět sám. O to se nicméně postaral Josef Barák,12 a tak od něj měl Paleček každý měsíc na živobytí k dispozici 40 zlatých. Ředitel divadla František Liegert mu už tehdy nabídnul smlouvu na dva roky s ročním platem 1600 zlatých, nicméně Pivoda se postaral o to, aby byl plat určen až po prvním vystoupení s předpokladem, že bude mnohem vyšší. Studium se neomezilo pouze na zpěv, u Pivody se učil navíc italštinu a na polytechnice ruštinu a francouzštinu, vše bez placení.
1.2 Sólistou opery Prozatímního divadla
Jak se blížil termín zpěvákova sólistického debutu v Prozatímním divadle, počaly vyvstávat komplikace a odkládání. Paleček zmiňuje, že má u divadla nepřátele, konkrétně mimo jiné prvního kapelníka Jana Nepomuka Maýra, a reálně zvažuje odchod k pražskému německému divadlu na Ovocném trhu. Vedení Prozatímního divadlo procházelo hned ze začátku mnoha změnami; prvním ředitelem byl z provozních důvodů Franz Thomé, v té době současně ředitel německého divadla. To nesli podporovatelé českých her nelibě a viděli v tom ohrožení samostatnosti nového divadla. Nástup nového ředitele Franze Liegerta – Němce a navíc obchodníka, nikoliv osoby s divadelními
10 KUTSCH, Karl Josef – RIEMENS, Leo. Groβes Sängerlexikon. Dritte erweiterte Auflage – Band 4: Moffo-Seidel. Paleček, Josef, Baβ. Bern und München: K. G. Saur, 1997. 11 HORÁK, Vladimír. František Pivoda: pěvecký pedagog. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1970. 12 Český básník, novinář a později politik, od mládí se angažoval v mnoha spolcích (podílel se na založení Sokola i Umělecké besedy) a ve své době byl považován za vlivnou a významnou osobnost. 8 zkušenostmi, této náladě nijak nepřidal. Ten však za pouhých 16 měsíců, po své druhé letní sezoně, požádal kvůli dluhům o propuštění.13 Na jeho místo se tak vrátil opět Franz Thomé, nicméně nezůstal o mnoho déle, po devíti měsících divadlo uzavřel a odešel (finanční potíže se neřešily a výraznou ránu divadlu zasadila Prusko-rakouská válka). Od 27. 9. 1866 zvolilo divadlo způsob vedení pomocí družstva, nikoliv ředitele jako jednotlivce.14 Kapelníkem opery byl Jan Nepomuk Maýr od první sezony až do jara 1866. V době svého působení byl notně kritizován, a to zejména ze strany mladočechů a Bedřicha Smetany, který dlouhodobě na místo kapelníka aspiroval. Vytýkány mu byly necitelné škrty a upřednostňování starší italské opery (což dělal zřejmě záměrně z praktických důvodů s ohledem na omezené možnosti Prozatímního divadla), nicméně díky svým organizačním schopnostem zformoval stálý operní orchestr i sbor a za svého čtyřletého působení uvedl 57 oper.15
Palečkovo první vystoupení bylo původně plánováno na počátek ledna 1865, nicméně bylo odsunuto postupně až na 16. února. Pro tuto příležitost byla vybrána Figarova svatba, kde se Paleček zhostil role Sarastra. Jeho debut měl velký úspěch, jak komentuje o dva dny později i Bedřich Smetana coby hudební referent Národních listů: „Brzy po skvělém vystoupení sl. Roubalovy poslal nám p. Pivoda druhého nadějného žáka na osudné jeviště a opět se stejně příznivým úspěchem. Pan Paleček může směle pustit se na dráhu nastoupenou, jeho hlas je plný a zvučný, silný a dostatečného objemu. Budeli s vlohami přirozenými pilnost a študium, nápodobení dobrých vzorů v stejném poměru, dočká se nejlepší budoucnosti. Dobrá škola jej naučí, že moudré a spořivé užívání hlasu jej sílí a jediné schopným činí, by všem požadavkům nejrozmanitějších skladeb dosti učiniti mohl, že však jinak, zvláště snahou skvíti se jen surovou sílou hlasu tj. křičením i hlas se zkazí i svědectví dává o pouhém naturalismu.16 Pan Paleček byl hned po první scéně bouřlivým potleskem a později častým vyvoláváním odměněn. […]“ Dále se věnuje zpěvákově rozsahu, který odhaduje na rozpětí mezi C – f1. Jediná výtka směřuje k Palečkově přílišné živosti, která roli tolik nenáleží, ale s věkem a přibývajícími zkušenostmi sama odezní. Jako příliš mladistvě a nevyspěle na svou roli působící je hodnocen i v kritice na reprízu Hugenotů ze 7. 4. 186517, kde ztvárnil poprvé roli
13 Řízení provozu v budově Prozatímního divadla nebylo jednoduché. V létě dusno a teploty prakticky neumožňovaly hrát a musel se tak provoz přesunout na jinou scénu (první letní sezonu to bylo zapůjčené Novoměstské, na druhou se Liegert pokusil upravit Žofínský sál). Na malém jevišti byly těžko realizovatelné monumentálnější scény, o jevištní technice nemluvě. Nutno poznamenat, že za řízení Franze Liegerta se zvedl počet představení z tří až čtyř týdně na každodenní provoz, díky čemuž opera dostala také větší prostor a až v této době byl také založen baletní soubor. 14 Tajemníkem prvního družstva byl Josef Sklenář, o němž se uvažovalo jako možném řediteli oproti Franzi Thomé. 15 TYRRELL, John. Czech opera. 1. vyd.. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521- 23531-6. Str. 25–34.; KLOSOVÁ, Ljubov. Nástin dějin českého divadla. IV. od odchodu J. K. Tyla z Prahy až po počátky kritického realismu (1851 – 1887). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1957, str. 40– 42.; ŠTĚPÁN, Václav – TRÁVNÍČKOVÁ, Markéta. Prozatímní divadlo I., II. Praha: Academia, 2006, str. 14-15. 16 Což byla dle Bartoše tendence, ke které zpěváci Prozatímního divadla tíhli za vedení kapelníka Maýra, Smetana se prý snažil ochotnou prací s novými zpěváky podobné zlozvyky vymýtit. 17 Národní listy. Roč. 5, č. 96, str. 3. Praha: Julius Grégr, 1861–1941. ISSN 1214-1240. 9
Marcella. Představení je zde naprosto strháno vzhledem k nepřipravenosti či nesoustředěnosti herců, nicméně Palečkův pěvecký výkon je chválen.
Na počátku následujícího roku, 5. ledna 1866, měla premiéru první opera Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách na libreto Karla Sabiny, která zároveň byla i skladatelovým debutem na jevišti Prozatímního divadla. Obsazení bylo zejména v mužských rolích slušné, kromě Františka Hynka v roli Wolframa zpíval i výborný barytonista Josef Lev a zakladatel Hlaholu Jan Ludevít Lukes, roli Kmeta ztvárnil při premiéře i všech reprízách Josef Paleček. Recenze v Národních listech operu (po čtyřech reprízách) oslavuje jako nový dech české opery a chválí i všechny jednotlivé výkony,18 kladně se vyjadřuje i František Pivoda v Politice.19 O úspěchu opery svědčí i devět repríz v krátkém časovém úseku, do konce sezony se opera hrála dvanáctkrát.
Krátce po Braniborech následovala i premiéra Prodané nevěsty, přijatá veřejností opět kladně, což se při dalších provedeních, s větším pochopením veřejnosti, ještě stupňovalo. V nastudování premiérovaném 30. 5. 1866 Paleček zpíval barytonovou roli Krušiny, v roli Mařenky excelovala koloraturní sopranistka Eleanora Ehrenbergová (v té době hostující, byla znovu angažována v roce 1867). Kecala se zhostil František Hynek, jenž byl v Národních listech za svůj výkon pochválen, ale je mu vytýkána hlasová manýra, která dojem kazí.20 Opera měla však vzhledem k okolnostem pouze jednu reprízu, 3. 6. 1866. Nového nastudování se dočkala už v říjnu, a tentokrát Paleček dostal prostor v roli Kecala, kterou se ještě více proslavil. V dobovém tisku je kvitováno jeho nadání pro komiku a plné využití charakteru role,21 zpětně píše Ladislav Novák: „Kecala převzal Paleček bezprostředně po Hynkovi a upozornil v něm na vlohy pro charakteristiku i komiku tak pronikavě, že vlastně teprve objevil, co v této komické partii vězí a jak ji dlužno správně pojímati.“22 Také velmi kladné (ačkoliv nepřímé) svědectví přináší Karel Šípek: „Při premiéře Prodané zpíval Kecala Hynek a Krušinu Paleček. Zakrátko však dostal Kecala Paleček a zpěvohra prokoukla jako na výsluní. Paleček je legendární pěvec jako Vecko. Basista kulatého, medového, profundního hlasu a krom toho výborný herec.“23 Podle Otakara Hostinského napomohlo zvýšené oblibě opery Palečkovo výborné herectví, které projevil v roli kecala „v naprostém souladu se Smetanovou hudbou“.24
18 „Úloha kmeta jest v úvodu 2. jednání a v 3. jednání dojemnými motivy obmyšlena, u nichž p. Paleček krásného úspěchu dochází.“ Národní listy. Praha: Julius Grégr, 1861–1941. ISSN 1214–1240. 19 HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu. Vzpomínky a úvahy O. Hostinského. Str. 97-98. Praha: Nákladem Jana Leichtera na Král. Vinohradech, 1901. 20 Národní listy. Roč. 6, č. 149, str. 2. Praha: Julius Grégr, 1861–1941. ISSN 1214–1240. 21 „Jeho [Palečkova] spusobilost pro komický obor jest výborná, časem shledáme se zajíté také s větším ještě detailováním jednotlivých hudebních vět a umělejším spůsobem v upotřebeni hlasu a oželujeme již nyní snadno ztrátu jeho předchůdce.“ Národní listy. Roč. 6, č. 298, str. 3. Praha: Julius Grégr, 1861–1941. ISSN 1214-1240. 22 NOVÁK, Ladislav. Nejslavnější český basista – Josef Paleček. SVĚT, 25. 8. 1943, č. 34, s. 11. 23 ŠÍPEK, Karel. Vzpomínky na Prozatímní. Osm kapitol z minulosti českého divadla. Praha: Topič, 1918. 24 HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu. Vzpomínky a úvahy O. Hostinského. Str. 102. Praha: Nákladem Jana Leichtera na Král. Vinohradech, 1901. 10
Bedřich Smetana se provedením svých dvou oper, po řízení pěveckého spolku Hlahol od roku 1863, ještě výrazněji zapsal do pražského hudebního života, a když toho roku Franz Thomé zavřel operu, převzal Smetana od 1. 9. místo prvního kapelníka. Divadlo se v tomto období ocitlo v nelehké situaci, kdy odešla část zpěváků a bylo tak nutné hrát omezený repertoár.25 Paleček píše, že zůstává sám na velké basové role (v létě soubor opustil mimo jiné František Hynek) a Josef Lev se také jakožto nově zvolený člen řídícího výboru okamžitě zasadil o zvýšení jeho platu.26 Vztahu se Smetanou je v literatuře týkající se Palečka věnováno mnoho prostoru. Většinou je sice text citově zabarvený a véceméně nepodložený, ale určitý pravdivý základ rozhodně má. Kapelník opery Prozatímního divadla měl na Palečka velký vliv (zvláště po negativních zkušenostech s Janem Nepomukem Maýrem), a naopak, dle recenzí a obsazování rolí ve svých operách musel mít Smetana o zpěváku pozitivní mínění. Krom již zmíněných Braniborů v Čechách a Prodané nevěsty zpíval Paleček i roli žalářníka Beneše v další Smetanově opeře Dalibor, která měla premiéru 16. 5. 1868. Svým dramatickým talentem a určitou bodrostí do jeho oper typově dobře zapadal, je také zmíněn jako „nejtypičtější smetanovský pěvec“.27
Josef Paleček za dobu svého působení v Prozatímním divadle ztvárnil úctyhodných 68 operních (a 30 činoherních) rolí. Krom již zmíněných českých autorů zpíval v dílech Františka Škroupa, Karla Richarda Šebora, Viléma Blodka28 či Karla Bendla (často na besedách a koncertech přednášel také jeho písně). V opeře Zajatá Hynka Vojáčka, českého skladatele, fagotisty a pedagoga působícího v Petrohradu, ztvárnil roli sluhy Petruši. Ačkoliv úlohu zvládl úspěšně, opera samotná byla v tisku přijata spíše se zklamáním. Mezi role, kterými se zvláště vyznamenal a získal popularitu, patří kromě Kecala a Marcella z Hugenotů určitě Figaro z Mozartovy Figarovy svatby, Mefistofeles z Gounodova Fausta a Markétky29 (kteréžto představení si třikrát vybral ke své benefici30), Kašpar z Weberova Čarostřelce, Susanin v Životu za cara i Bertram v opeře
25 Viz dopis č. 18. 26 Světozor: obrázkový týdenník. Josef Lev. Roč. 32, č. 20, str. 233. Praha: F. Skrejšovský 27 KLOSOVÁ, Ljubov. Nástin dějin českého divadla. IV. od odchodu J. K. Tyla z Prahy až po počátky kritického realismu (1851–1887). Praha: Státní pedagogické nekladatelství, 1957 28 „[Paleček byl] nedostižný představitel Janka v Blodkově ‚V studni‘.“ KLOSOVÁ, Ljubov. Nástin dějin českého divadla. IV. od odchodu J. K. Tyla z Prahy až po počátky kritického realismu (1851 – 1887). Praha: Státní pedagogické nekladatelství, 1957. Str. 58. 29 Jedna z rolí, kterým dal směr a vzor pro budoucí provedení. Jednu z podobných zmínek můžeme najít v recenzi Fausta a Markéty: „Viděli jsme tu poprvé p. Čecha v úloze Mefista – partii to, v níž náš Paleček nemá hned tak sobě rovného, a musíme se vyznati, že nesnadnou tuto úlohu šťastně rozřešil. Nehccem tím právě říci, že byl výkon páně Čechův úplně neúhonný; avšak povážíme-li, že Mefisto Palečkův tkví hluboko v paměti obecenstva, a že to byla první karakteristická úloha p. Čechova; tu nemůžeme mu odepřít svého uznání.“ Dalibor. Časopis pro hudbu, divadlo a umění vůbec. Roč. 8, č. 29, 10. 10. 1869. Odpovědný redaktor: Emanuel Meliš. Praha: Robert Veit, 1858–1869. 30 Poprvé 7. 2. 1868, v Národních listech je chválen za tento výkon i celkový posavadní přínos: „Mezi nejpřednější síly našeho operního personálu patří bez odporu p. Paleček, jehož umělecké pokroky po celou tu dobu, po kterouž divadlu našemu přináleží, svědčí nejen o pravém jeho povolání uměleckém, než i o vzácné přičinlivosti a snaze nejušlechtilejší. V poměrně krátkém čase utvořiti sobě dovedl řadu úloh vynikajících, zkoušeje se s tímtéž úspěchem v oboru vážném i rozmarném. [...] V úloze ‚Mefista‘ získal sobě p. Paleček již všeobecného uznání a nepotřebujem než dodati, že i tentokráte vynikal nejen co do výrazu a charakteristiky dramaticke, než i co do korektnosti a uhlazenosti zpěvu v stejné míře.“ Národní listy. Roč. 8, č. 39, str. 1. Praha: Julius Grégr, 1861–1941. ISSN 1214-1240. 11
Robert ďábel Giacomo Mayerbeera. Hned tři basové úlohy vystřídal v tehdy oblíbeném Caru a tesaři; Generala Leforta, v jedné repríze zahrál Lorda Syndhama a nakonec vyzkoušel i z těchto tří nejvýraznější postavu van Betta. Jeho smysl pro komiku je opěvován například v souvislosti s komickou operou na spůsob Lazebníka, Kryšpín a kmotra Luigi Ricciho. Jak píší Národní listy: „Pan Paleček hraje úlohu tu s přerozkošným humorem a nezapomíná nikdy, že zpěv překročiti nesmí meze krásy a lahody.“31 I když smlouva v divadle Palečkovi nedovolovala být aktivním členem hudebních spolků, stále vystupoval jako host či čestný člen při besedách a koncertech, několikrát i jako host Hlaholu. Typickou součástí jeho repertoáru se stala píseň Husitská, kterou často zpíval samostatně i jako přídavek.32
Palečkovy úspěchy na domácím jevišti mu získaly značnou popularitu a začaly se o něj výrazně zajímat i zahraniční scény. V roce 1867 v Prozatímním divadle dirigoval ruský skladatel Milij Alexejevič Balakirev operu Ruslan a Ludmila Michaila Ivanoviče Glinky. Josef Paleček zpíval roli Farlafa, a Balakireva natolik zaujal, že ho pozval vystupovat do Petrohradu. Rok nato dostal lákavou nabídku od Vídeňské opery, kterou však odmítl. Jelikož informace o jeho nabídce byly zveřejněny v tisku, v očích veřejnosti tak stoupl v ceně a byl chválen za věrnost českému divadlu.33 Diváci mu vyjádřili vděčnost prostřednictvím Národních listů i při provedení Figarovy svatby 6. 11. 1868, které si Paleček zvolil ke své benefici.
Další pozvání přišlo od impresária moskevské italské opery, které přijal a vystupoval spolu se slavnou pěvkyní Gabrielou Roubalovou a houslistou Ferdinandem Laubem ve velkém divadle v Moskvě na slovansko-italských koncertech od 8. dubna do 2. května 1869.34 Tato cesta rozhodla o dalším směřování Palečkovy kariéry, jelikož když se vracel přes Petrohrad do Prahy, na požádání zpíval před ředitelem carských divadel Gedeonovem, který mu následně vytvořil nabídku stálého angažmá v Mariinském divadle, kterou už Paleček odmítnout nedokázal. Vzhledem k tomu, že odcházel k divadlu „slovanskému“, a ne německému či italskému, nebylo to bráno s takovou hořkostí, pouze s lítostí nad odchodem oblíbeného zpěváka. Byla to ztráta pro Prozatímní divadlo výrazná; už v roce 1865 jej opustil pro německé divadlo na Ovocném trhu Vincenc Vecko, který byl sice herecky naprosto prkenný, ale vládl krásným tenorem velkého rozsahu, a po chvíli jeho nárokům přestal stačit nízký plat, který mu Prozatímní mohlo nabídnout. K německému divadlu odešel i barytonista Vojtěch Šebesta (květen 1870) a hluboký bas Václav Dobš, který se po Palečkově nástupu v Petrohradu stal z člena
31 Národní listy. Roč. 9, č. 281, str. 2. Praha: Julius Grégr, 1861–1941. ISSN 1214-1240. 32 Původním názvem Těšme se blahou nadějí, jejím autorem je Josef Theodor Krov. 33 BARTOŠ, Josef. Prozatímní divadlo a jeho opera. V Praze: Sbor pro zřízení druhého Národního divadla v Praze, 1938. 34 Dalibor. Časopis pro hudbu, divadlo a umění vůbec. Odpovědný redaktor: Emanuel Meliš. Roč. 8, č. 13, 1. 5. 1869. Praha: Robert Veit, 1858–1869.; REKTORYS, Artuš. Naši operní pěvci. Praha: Knižnice hudebních rozhledů, 1958. Str. 20. 12 operního sboru sólistou, nicméně vydržel zde jen tři roky. Jako náhrada za Palečka byl angažován Karel Čech.35
Posledním představením, které Paleček zpíval jakožto stálý člen opery, byl Faust a Markéta hraný k jeho benefici 9. dubna 1870. Mefisto se v jeho provedení setkal jako obvykle s obrovským úspěchem, ale tentokrát šlo také o vzdání pocty zpěvákovi, který se s diváky loučí. Pro velký úspěch a zájem byl Paleček požádán o opakování představení 11. dubna. Recenze představení zároveň vyjadřuje ztrátu, jakou jeho odchod představuje: „Kdo sledoval p. Palečka na umělecké jeho dráze od prvního počátku až k plnému rozvinu bohatého jeho talentu, kdo v něm ctil a miloval jednu z nejprvnějších ozdob naší zpěvohry, nemůže než s těžkým srdcem říci mu s bohem! [...] Řekněme to také upřímně, bylť mezi mladšími silami našimi skoro jediný, jenž podstatnou část účinku zpěvu viděl v krásném, zušlechtěném tónu, , jenž záhy odložil všechny nectnosti a vady, v nichž mnozí z našich pěvců dosud až pokrk vězí.“36 Jan Neruda se odchodu našich pěvců a Palečkovi zvláště věnoval ve fejetonu „Ve dnech feriálních“ z 15. dubna 1870.37 Sám zpěvák vzdal díky a rozloučil se vzkazem v Národních listech zvlášť s pěveckými spolky, jichž byl čestným členem (karlínský, turnovský, měšťanská beseda v Unhošti), s diváky a svými „ctěnými podporovateli“ Bedřichem Smetanou, Dr. Ludovítem Procházkou, F. Kavanem, prof. J. Kolářem a Josefem Barákem.38
1.3 Život a působení v Ruské říši
Josef Paleček byl jen jedním z množství českých hudebníků, kteří působili v té době v Rusku. Brno pro Petrohrad opustil například Hynek Vojáček, který působil jako fagotista a varhaník Mariinského divadla a italské opery, zároveň od roku 1863 byl profesorem na petrohradské konzervatoři (nejdříve přednášel elementární teorii, o tři roky později orchestrální hudbu), kde působil celých 50 let. Jako skladatel se zaměřoval na úpravu lidových písní, předehry39 a klavírní skladby. Podle jeho korespondence neměl příznivý vztah k Eduardu (Franceviči) Nápravníkovi, který je v literatuře z českých hudebníků působících v Rusku zřejmě nejprobíranější. U nás působil krátce jako skladatel a klavírista, než v roce 1861 přijal nabídku místa kapelníka od knížete Jusupova. Po dvou letech přešel k carské opeře, kde nejdříve zastával pozici varhaníka a dirigenta, až byl v roce 1869 jmenován kapelníkem císařské opery a tuto pozici zastával aktivně až do roku 1914. Mimo svou dirigentskou činnost se také snažil prosadit jako skladatel; ne vždy
35 ŠÍPEK, Karel. Vzpomínky na Prozatímní. Osm kapitol z minulosti českého divadla. Praha: Topič, 1918. Str. 46. 36 Národní listy. Roč. 10, č. 101, str. 2. Praha: Julius Grégr, 1861 – 1941. ISSN 1214-1240. 37 „Náležíme k vřelým uznavatelům vzácných darů pana Palečka i celé jeho ušlechtilé a umělecké snahy, vždy jsme ho chránili proti neodůvodněným, čistě osobním nájezdům jistých lidí a přátelská náklonnost českého obecenstva k panu Palečkovi nás v tom vydatně podporovala, tím upřímněji můžem říci, že odchod jeho nás naplnil nás přec jen jistou trpkostí. Je pravda, pan Paleček odchází na Rus, k ‚slovanským bratřím‘, a jsme přesvědčeni, že tam bude působit na počest českého jmena. Ale kdyby měli všichni výborní odejít nám k ‚slovanským bratřím‘, coby zbylo nám!“ Národní listy. Roč. 10, č. 104, str. 1. Praha: Julius Grégr, 1861 – 1941. ISSN 1214-1240. 38 Národní listy. Roč. 10, č. 112, str. 5. Praha: Julius Grégr, 1861 – 1941. ISSN 1214-1240. 39 Napsal i Slavností ouverturu, hranou při otevření Prozatímního divadla 18. 11. 1862. 13 s úspěchem, často hodnocen jako neoriginální. Po jeho boku jakožto druhý kapelník a dirigent carské opery v Petrohradě stál Karel Kučera, dnes u nás prakticky neznámý, podobně jako violoncellista a inspektor císařského divadelního učiliště Karl Šubrt. Vojtěch Hlaváč byl stejně jako Eduard Nápravník a Hynek Vojáček zpočátku v Petrohradu varhaníkem ruské opery, posléze působil i jako dirigent a vystupoval po Evropě s koncertním harmoniem, které si k tomuto účelu sám navrhl. V Kyjevě byl koncertním mistrem Václav Suk, zároveň houslista a skladatel, jenž později přešel do Velkého divadla v Moskvě. Blízko Josefu Palečkovi byl Antonín Barcal, se kterým se znali už z Prozatímního divadla, kde Barcal působil střídavě od roku 1867 do 1870.40 Poté působil v Petrohradu a Kyjevě, od roku 1878 ve Velkém divadle v Moskvě. Důvodů, proč se tolik českých hudebníků ubíralo právě na východ, může být hned několik; snahy o nalezení/vytvoření vlastní národní identity vedly k odcizení se všemu německému, a utužení vztahů se „slovanskými národy“. K ještě většímu provázání napomohla zřejmě etnografická výstava v Moskvě v roce 1867, kam se sjelo mnoho představitelů české kulturní scény.41
V Mariinském divadle, se kterým byl svázán prakticky již do konce života, debutoval Paleček stejnou rolí, kterou se loučil s českým divadlem, tedy Mefistem ve Faustu a Markétce, 27. 4. 1870. Vystoupení bylo mimořádně úspěšné, jak referují Národní listy, uvádějící překlad recenze z ruského tisku.42 Zejména na počátku představení bylo z publika slyšet syčení, které mělo už předem napomoci zpěvákovu neúspěchu, nicméně vzhledem k velkému pozitivnímu ohlasu tyto snahy v průběhu zanikly. Jediná negativní kritika se posléze týkala přílišné námahy ve zpěvákově hlase v silnějších pasážích, což bylo zřejmě zapříčeněno tím, že byl dosud zvyklý zpívat v menším prostoru Prozatímního divadla. Roli Susanina v této sezoně zpíval paleček pouze dvakrát (i podruhé s velkým úspěchem) vzhledem k jeho pozdnímu nástupu do divadla. Sám píše, že od 15. / 27. května už nezpívá a přes divadelní prázdniny se věnuje zdokonalování pěveckých dovedností i ruštiny a italštiny. S violoncellistou Janem Seifertem podnikli cestu do Finska k vodopádu Imatra ve Vilmanstrandu, což spojili z finančních důvodů s vystoupením ve Vyborgu. V dopisech komentuje finské poměry; bylo sice v té době stále ještě součástí Ruské říše, ale jakožto vévodství bylo v mnoha aspektech samotstatné a tehdy vládnoucí car Alexandr II. zde byl díky podpoře finského jazyka, vzdělání i kultury poměrně oblíben. Čás léta také strávil v klasicistním Albrechtovském ve vesnici
40 Paleček v dopise Bedřichu Smetanovi ze 7. 8. 1870 oznamuje, že Barcal dostal v Petrohradu nabídku souromé přípravy mladé zpěvačky a kvůli nuzným podmínkám, ve kterých byl za působení v Prozatímním, přijal. 41 GOZENPUD, Abram Akimovič. Osobnosti české hudební scény v Rusku (18. – počátek 20. století). Opus Musicum, Roč. 9, č. 6-7, str. 193. Brno: Státní filharmonie Brno: Svaz českých skladatelů, 1977.; FIEDLEROVÁ, Lenka. Hynek Vojáček. Život a dílo. Brno: Filosofická fakulta Univerzity J.E. Purkyně, 1968 42„Největší událostí letošní saisony ruské zpěvohry jest objevení se nového zpěváka p. Palečka z Prahy. Umělec tento je v západní Evropě velmi znám, i u nás kolovaly o něm velmi chvalné pověsti, ale v skutečnosti vystoupení p. Palečkovo ještě daleko převýšilo veškeré očekávání. Hlas jeho je basový, s vysokým baritonovým registrem, svěží, příjemný a krásně vycvičený; k tomu je p. Paleček velmi nadaný, rozumný herec, znající velmi dobře jeviště, herec, jenž každou úlohu svou do podrobna vypracuje; mimika, plastičnost pohybů jsou výborny. [...]“ Národní listy. Roč. 10, č. 145, str. 3. Praha: Julius Grégr, 1861– 1941. ISSN 1214-1240. 14
Kotly v Petrohradské oblasti, kam dojel za svým učitelem ruštiny.43 V následující sezoně zpíval v Mariinském divadle pouze velmi úspěšného Mefistofela, Bertrama v Robertu ďáblovi Giacoma Meyerbeera a Kecala v Prodané nevěstě.
1.3.1 Petrohradská Prodaná nevěsta
Záhy po svém nástupu do Mariinského divadla pomohl Paleček významnou měrou uskutečnit počin, díky kterému se i přes jeho rozpačitý konec dostal do obecného povědomí, zejména u nás. Když byl požádán o navržení české opery do sezony 1871/1872, spolu s Emilem Nápravníkem vybral Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany. O přípravách opery je možné získat představu z dopisů Josefa Palečka Bedřichu Smetanovi, kde zpočátku navrhuje změny, které by dle jeho mínění pomohly přijetí ruksým publikem. Je známo, že Bedřich Smetana Prodanou nevěstu postupně upravoval a rozšiřoval, a poslední zásadní změně napomohlo právě petrohradské provedení. Původně byla totiž koncipována na způsob singspielu a obsahovala mluvené pasáže (prosy), které Paleček navrhl zaměnit za recitativy, na které je publikum zvyklé z italské opery;44 tato úprava už opeře zůstala a je v ní provozována dodnes. Další doporučení se týkají „národního charakteru“ opery, který by bylo vhodné zajistit přesným provedením kulis, kostýmů i tanců. Víceméně na oplátku za provedení Nevěsty je Palečkem doporučeno provedení Nápravníkovy opery Nižegorodci, cílené očividně na vylepšení vztahů (také vzhledem k Nápravníkově vlivné pozici u divadla). Opera byla v Prozatímním divadle skutečně provedena, poprvé 5. listopadu 1875 k benefici Adolfu Čechovi, nicméně hrála se pouze třikrát.45
Premiéra Prodané nevěsty v Rusku proběhla 30. prosince 1871 pod Nápravníkovou dirigentskou taktovkou.46 Paleček zpíval „svou“ roli Kecala a na jeho požádání se konalo představení k jeho benefici. Záhy po něm posílá Smetanovi telegram, v němž komentuje velký úspěch, kterého se první provedení dočkalo, s ním zároveň posílá i dopis s podrobnějším komentářem. Posluchači odměnili operu potleskem téměř po kažém čísle včetně předehry, minimálně polka byla opakována a na závěr byli aktéři mnohokrát vyvoláni, Paleček několikrát sám. Dobrým znamením byla přítomnost členů císařské rodiny, kteří vyjádřili svou spokojenost, nicméně Paleček už předem varuje, že kritika kladná být rozhodně nemusí, což se také z velké části vyplnilo. Rozdíl mezi ohlasem
43 Budova znčně utrpěla za druhé světové války, v padesátých letech byla rekonstruována, ale neudržována a nyní je v polorozbořeném stavu. 44 V této době probíhal v Rusku stále pomyslný boj s italskou operou, která byla doposud vnímána jako vyšší (ruská také teprve nedávna začala získávat svoji podobu) a jako taková byla i větším dílem financována. 45 O zaslání klavírního výtahu (na Palečkovo naléhání) píše Eduard Nápravník v dopise Bedřichu Smetanovi z 8. května 1874. Píše, že v případě provedení Nižegorodců v Praze si neklade nárok na honorář, pouze prosí o opsání klavírního výtahu a partitury. 46 Inscenační tým, osoby a obsazení. Překlad: P. Kalašnikov, Režie: I. Setov, Baletní mistr: A. Bogdanov, Kulisy: A. Bredov (1. a 2. akt nové, 3. z fundusu), Kostýmy: Ivanov, Petrov a Stoljarov; Krušina: M. Sariotti, Ludmila: T. Dmitrieva, Mařenka: J. Platonova, Mícha: V. Sobolev, Háta: D. Leonova, Vašek: P. Bulachov, Jeník: F. Komissarjevsky, Kecal: O. Paleček, Principál komediantů: V. Vassiliev, Esmeralda: M. Zubynina, Indián: V. Matvejev. 15 publika a kritikou byl dimaterální, a vlivná kritika byla zřejmě příčinou toho, že po čytřech reprízách opera začala ztrácet diváky a provedena byl celkem pouze šestkrát.
Hlavním důvodem tohoto takřka řízeného neúspěchu byl zřejmě vliv takzvané mocné hrstky v čele s Balakirevem, někdy označované jako novoruská škola47. Balakirev měl napajté vztahy se Smetanou, týkající se provedení děl Michaila Ivanoviče Glinky v Praze a Smetanovy negativní kritiky libreta Života za cara. To se projevilo v kritice, kterou napsal vlivný César Antonovič Kjui, další recenzenti vycházeli z různých motivací, ale v zásadě je spojovalo nepochopení či zpochybnění národních prvků a komické opery jako takové (snaha o národní ruskou operu vedla skrze velká heroická a historická témata, která bylo nutno brát vážně, proto byl zřejmě mocné hrstce princip komické národní opery tak vzdálený). Andrej Sergejevič Famincyn v kritice pro Muzykalnyj sezon vyjadřuje naději, že první zde uvedená komická opera by mohla změnit směr repertoáru Mariinského divadla. Jedním dechem však přirovnává Prodanou nevěstu k Offenbachovým operetám, které byly na ruském jevišti v 60. a 70. letech přijaty dosti negativně (dokonce naznačuje, že v některých ohledech se Offenbachovi ani nerovná).48 Hostinský ve stati Smetanova „Prodaná nevěsta“ a petrohradská kritika upozorňuje, že ruští recenzenti bývají na nová díla přísní téměř pokaždé (a to i ta, která jsou divácky úspěšná a později se stanou stěžejními), že ovšem jejich kritika málo národního charakteru opery pramení částečně z představy, že ruská hudba je pro ně vzorem hudby slovanské a prvky, které jsou nám ve skutečnosti blízké, pro to považují za cizí.49
Aféru komentuje i Hynek Vojáček v dopise Leoši Janáčkovi z 12. ledna 1912: „[Prodaná nevěsta] Potkala se však s nepřejností jistého hudebního kroužku, tak zvané Bělajevské kučky (Korsakova, Balakireva, Borodina, Musorského), který kroužek mimochodem řečeno nyní rozšířil se už v mohutnou tlupu terrorisující prostředkem Bělajevského kapitálu a reklam všeho vůkol sebe. [...] Teda tento [Cui] byl z počátku advokátem – recenzentem mogučej kučky a hlavním útokářem na Smetanu.“50. Nutno ale dodat, že Vojáček část neúspěchu přičítá i Palečkově Kecalovi, který je pokládán za jednu z jeho nejlepších rolí. Tvrdí, že má sice pěknou kantilénu, ale příliš tóny vyráží, což je komické roli na škodu a je to údajně vinou Pivodovy pěvecké školy, kterou už dříve kritizoval jako moc italskou a málo národní. Paleček zase k dopisu Smetanovi přikládá dopis ruského státního rady Vladimíra Srezněvského o premiéře Prodané nevěsty, otištěný v Národních
47 Do ní patřili kromě Milije Balakireva Alexander Porfirejvič Borodin, César Antonovič Kjui, Modest Petrovič Musorgskij a Nikolaj Rimskij-Korsakov. 48 Podrobně se tématu věnuje GOZENPUD, Abram Akimovič. Osobnosti české hudební scény v Rusku (18. – počátek 20. století). Opus Musicum, Roč. 9, č. 6-7. Brno: Státní filharmonie Brno: Svaz českých skladatelů, 1977. 49 HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu. Vzpomínky a úvahy O. Hostinského. Str. 203-205. Praha: Nákladem Jana Leichtera na Král. Vinohradech, 1901. 50 FIEDLEROVÁ, Lenka. Hynek Vojáček. Život a dílo. Brno: Filosofická fakulta Univerzity J.E. Purkyně, 1968 16 listech. Vyznívá velmi kladně, zřejmě se tak Paleček snažil alespoň u nás zlepšit mínění o celé události.51
1.3.2 Pěvecká kariéra
V roce 1872 nastala další Palečkova zkouška před publikem, a to nastudování Susanina v opeře Život za cara. Roli již úspěšně zpíval v Prozatímním divadle, něco jiného to však znamená před publikem, kterému je opera tak blízká a obsazení hlavní role cizincem je přijato s pochybnostmi. Paleček vyjadřuje v dopisu Smetanovi z 24. 11. 1871 své obavy, že proti němu bude v publiku zaplacená klaka. Po představení už však nebylo pochyb, že si zpěvák zdejší obecenstvo získal. Podle Petrohradských novin byl účinek vystoupení obrovský, obecenstvo po každé frázi hlučně aplaudovalo a Paleček že vložil do zpěvu tolik citu, až ve 4. aktu obecenstvo rozplakal. German Augustovič Laroš chválí jeho nadšení, sebeobětavost i heroismus, které ve svém Susaninu zobrazil. Dokonce je toho názoru, že jeho Susanin byl po Osipu Afanasieviči Petrovu,52 ne-li včetně něj, tím nejlepším, jakého kdy ruská scéna viděla.53
I po petrohradském úspěchu se Paleček několikrát vracel hostovat k českému divadlu, i když to pro něj znamenalo výraznou finanční ztrátu. Poprvé se vrátil zpívat do Prahy na červen a červenec 1871, mimo jiné zde představoval Falstaffa ve Veselých ženách windsorských, Bragniho v Židovce a své osvědčené role Kecala, Janka v opeře V studni, Mefista i Figara. Palečkovo hostování v Praze se stalo často oslavou jeho osoby, kdy jeho výborné výkony byly ještě umocněny vztahem, které k němu publikum chovalo. Kritika se pochvalně vyjadřuje o pokroku, jakým zpěvák prošel, zejména co se hereckých kvalit týče. K dalšímu hostování se sem vrátil následující rok a odtud pokračoval do Itálie, zejména za účelem studia italštiny i zpěvu, ale vystoupil i v odborných kruzích, kde svým uměním zaujal. Tato cesta však zřejmě byla součástí zpěvákových vyšších ambicí; věděl, že mu v roce 1873 skončí smlouva v Mariinském divadle, a kromě uzavření nové smlouvy tamtéž uvažoval o přestupu k italské opeře. Poté, co se jeho pověst rozšířila i po Itálii a dostal několik nabídek z Milána, Říma, Neapole a Turína, přijalo carské divadlo pro Palečka velmi výhodné podmínky54 a tak zůstal v angažmá v Petrohradě, s mnohými výjezdy na hostování v jiných městech. Na léto 1871 mu bylo poprvé nabídnuto i hostování v Oděse, které kvůli slíbenému vystupování v Praze redukoval pouze na
51 „[...] abych gratuloval Vám též proto, že Vaše opera je první opera českého skladatele, kteráž uvedena byla na ruské jeviště. Úspěch byl opravdu dokonalý: naše mariinské divadlo bylo navzdor ohromnému zvýšení cen ve všech prostorách plno; potlesk provázel každou píseň, každý sbor, některé kusy musely se opakovat. Na konec představení (mimo volání po každém jednání) hlučně byli voláni p. Paleček a ostatní spoluúčinkující, především paní Platonova, p. Komisařevskij a jiní, alespoň šest- nebo sedmkráte. [...]“ Národní listy. Roč. 11, č. 19, str. 5. Praha: Julius Grégr, 1861 – 1941. ISSN 1214-1240. 52 Představitel Susanina na světové premiéře opery v Petrohradě 27. listopadu / 9. prosince 1836. 53 Большая биографическая энциклопедия. Палечек, Йозеф [online], 2009 [cit. 21. března 2016]. Dostupné z
V Mariinském divadle hrál Paleček až do roku 1875 malý počet rolí oproti jeho dřívějšímu nasazení v Prozatímním. Některé už důvěrně znal a byl jimi proslaven, jako je to v případě Mefista ve Faustu a Kecala v Prodané nevěstě (první provedení opery v Rusku), ale většinou mu byly přiřazovány role nové. Hned druhou rolí, kterou se ve zdejším divadle 9. září 1870 představil, byl Bertram v Meyerbeerově opeře Robert ďábel, kterého nastudoval k této příležitosti poprvé. Petrohradské vědomosti uštěpačně podotýkají, že Paleček hrál „dosud pouze čerty“, nicméně chválí barvu hlasu, výboronou techniku, herecké schopnosti a pečlivé nastudování role. Vytýkají mu nedostatečnou sílu hlasu, kterou se snaží dohnat nebezpečným tlačením na hlas; uznávají špatnou akustiku Mariinského divadla, kterou, stejně jako mnohem větší prostor než dosud v Prozatímním, Paleček v některých momentech nezvládal. Ostatně obavy, vyjádřené o budoucnost zpěvákova hlasu při takovém nasazení, se bohužel v budoucnu ukázaly být na místě.56
V provedení dalšího Meyerbeerova díla Hugenoti, premiérovaném 13. prosince 1871, mu byl tentokrát svěřen Saint-Bris, určený pro baryton. V Prozatímním byl zvyklý zpívat basovou roli Marcela, a tak se například i vzhledem k basbarytonovému Bertramu jeví unáhleným soud Josefa Schránilce, podle něhož nebyl Palečkův potenciál dostatečně využit a zpíval pouze basové role.57 Výzvou byla další nová a velmi obtížná role Kašpara v Čarostřelci Carla Marii von Webera poprvé jím zpívána 4. února 1872. Zpíval Rangoniho při světové premiéře kompletní opery Boris Godunov Modesta Mussorgského 27. ledna 1874, vedle umělců jako byl Ivan Melnikov či Julia Platonova, jejíž benefici bylo představení věnováno. Při ruské premiéře (v ruštině) Wagnerova Tannhäusera 13. prosince 1874 se zhostil basové role Hermanna, dalších wagnerovských se dočkal až blíže ke sklonku pěvecké kariéry; 1879 byl Raimondem v Rienzi a Jindřichem Ptáčníkem (Heinrich der Vogler) v Lohengrinovi.
Ruskou premiérou bylo také provedení opery Die Makkabäer Antona Rubinšteina 22. ledna 1877, opery kladně hodnocené, přesto v současnosti téměř zapomenuté, s Palečkem v hlavní roli syrského krále Antiocha. Kupec Kalašnikov stejného skladatele, založený na básni Michaila Lermontova, měl světovou premiéru 22. února 1880 na prknech mariinského divadla s Josefem Palečkem v roli Sergeje, určené primárně pro tenor. Po pouhých dvou reprízách však bylo představení cenzurou odstraněno z repertoáru. V dalším Rubinsteinově díle, Démonu, vystřídal hned dvě role; v prosinci 1875 zpíval hlavní roli Gudala, v lednu 1876 výjimečně Sinodalova sluhu a poté se opět vrátil ke
55 GOZENPUD, Abram Akimovič. Osobnosti české hudební scény v Rusku (18. – počátek 20. století). Opus Musicum, Roč. 9, č. 6–7. Brno: Státní filharmonie Brno: Svaz českých skladatelů, 1977. 56 SCHRÁNILEC, Josef. Za slávou: Čtení o českých hudebnících v Rusku. Praha: Svět sovětů, 1961. Str. 90–91. 57 SCHRÁNILEC, tamtéž. 18
Gudalovi, kterého ztvárnil i při obnovení inscenace 18. ledna 1878. O zhruba deset let později se k představení vrátil jiným způsobem, a to v pozici režiséra.58
Paleček se těšil oblibě carské rodiny, o čemž svědčí častá přítomnost jejich členů na jeho vystoupeních, jako i osobní pochvaly a uznání, o nichž zpěvák píše ve své korespondenci. Provoz v divadle ovlivňovalo mnoho vnějších faktorů, mezi něž patřil právě i smutek, následující úmrtí některého ze členů carské rodiny. Za Palečkova působení v Petrohradu se tak stalo po smrti Marie Nikolajevny, sestry cara Alexandra II. v roce 1876 a úspěšný atentát na samotnéhocara o pět let později, kdy byla od 22. února do konce sezony zrušena všechna představení. Dále produkci ovlivňovaly církevní restrikce; o půstu se se nehrálo až do roku 1876, kdy vláda v tomto směru ustoupila a v Mariinském se v tomto období hrály tři produkce týdně.59 Téhož jara zde Paleček opět podepsal smlouvu na tři roky s mírnými změnami; kvůli problematičnosti se ruší koncept předem stanovené odměny za benefiční představení, místo toho si umělec polepšil o 2000 rublů ročně, dohromady dostával 8000 za každou sezonu.60 S uspokojením také konstatuje, že divadlo angažovalo dva nové basisty a nebude tedy nucen zpívat tolik a i přes nemoc, jako dříve.
Svoji pěveckou činnost Josef Paleček neomezoval pouze na stálé angažmá v Mariinském divadle a pohostinská vystoupení v jiných městech a v zahraničí. Účastnil se pravidelně koncertů Ruské hudební společnosti (Русское музыкальное общество); poprvé zde vystoupil už v roce 1869 mimo jiné spolu s Antonínem Barcalem v Mozartově Requiem, v průběhu 70. let zpíval repertoár Franze Liszta, Ludwiga van Beethovena či Roberta Schumanna. Byl také pozván Alexandrem Porfirievičem Borodinem, aby se podílel na koncertech Medikálně-chirurgické Akademie.61 V korespondenci zmiňuje, že na podzim roku 1876 založili se ženou „operní školu“ – dávají každý soukromé hodiny zpěvu. Je to první větší náznak budoucí Palečkovy slibné pedagogické kariéry.
V době, kdy se měly uzavírat nové smlouvy u divadla, Paleček opět zvažoval několik možností. Nebyl spokojen se zhoršujícími se finančními podmínkamiv mariinském, stejně tak jako se špatnými vztahy s některými kolegy; i dříve s úctou zmiňovaný Nápravník se podle něj snaží podrývat kariéru ostatních českých umělců v Petrohradě. Mohl odejít i do Kyjeva či Tbilisi, ale tyto možnosti odmítl zejména kvůli své rodině. Lákavou nabídku dostal od ředitele opery v Oděse, který se nejdříve zajímal o Palečkovu žákyni, nicméně kromě ní nabídl smlouvu i Palečkovi a jeho ženě. Finančně byla vzhledem k nižším cenám výhodná a kladem by bylo i pro zdraví příznivější podnebí. V době, kdy už byl vystěhován a připraven odjet, smlouva byla zrušena a vzhledem k odmítnutí ostatních
58 FRYER, Paul. A Chronology of Opera Performances at the Mariinsky Theatre in St. Petersburg, 1860– 1917. The Edwin Mellen Press – Lewiston, Queenston, Lampeter, 2009. 59 To finančně vyhovovalo Palečkovi, který v sezoně 1875/1876 již za dva měsíce odehrál svých smluvních 40 představení a za každé další dostal příplatek 150 rublů. 60 АХМЕТШИНА, Зарина. О. О. Палечек. Жизнь и творчество. In: Малоизвестные страницы истории Консерватории СПб., 2001.- Вып. II.- С. 24–31. 61 Большая биографическая энциклопедия. Палечек, Йозеф [online], (3) 5–23, 2009 [cit. 21. března 2016]. Dostupné z
1.3.3 Josef Paleček jako režisér a pedagog
Není divem, že u nové inscenace Wagnerova Lohengrina v Mariinském divadle 12. 11. 1878 nacházíme jméno Josefa Palečka; tentokrát však popré v roli režiséra. Vedle pěvecké kariéry se režie ukázala být dalším jeho nadáním, které zřejmě vyplývalo z mnoha zkušeností jako zpěváka, přirozeného citu pro herectví a spoluprácí s Bedřichem Smetanou. Tento Palečkovi blízký skladatel byl prvním, který se zasadil o zavedení funkce operního režiséra a vyzdvihnul tak důležitost dobrého provedení, nejen napsání opery.
Další inscenace si na režiséra Palečka musely ještě tři roky počkat, Lohengrin byl v tomto směru pomyslnou první vlaštovkou. Jako soukromý učitel s výbornou pověstí a úspěšnými žáky byl zmiňován jako vážný kandidát na pozici profesora petrohradské konzervatoře a o toto místo také usiloval. Jako příčinu nezdaru vidí nepřátelský postoj a závist ruských umělců k českým, stejně jako snahu Nápravníka vyhnout se obviněním, že na důležitá místa prosazuje „své“ lidi. V roce 1881 byl doporučen ředitelem carských divadel jako režisér do Moskvy, nicméně zde do toho podle Palečka zasáhl Antonín Barcal, který se i přes jejich přátelství chtěl vyhnout konkurenci a doporučil na místo jiného kandidáta. Po ukončení pěvecké kariéry tedy byl v Mariinském jmenován učitelem scény, což však znamenalo výrazný finanční sestup (plat 3000 rublů ročně). Byl také pověřen režírováním masových scén, což byla práce, která ho bavila a zejména měla později důležitý a viditelný vliv na ruskou operu. V osmdesátých letech mu zde byla svěřena kompletní režie pouhých dvou představení: Roberta Ďábla (premiéra 3. 12. 1882) a Cordelie Nikolaje Solovieva (světová premiéra 12. 11. 1885).
Když Paleček nedostal slíbené místo režiséra v Moskvě, zařídil mu ředitel carských divadel alespoň možnost or roku 1884 vyučovat v hudební škole K. Dannemana a N. Krivošenka. Po návratu Antona Grigorijeviče Rubinsteina na ředitelské místo konzervatoře v roce 1887 a nastolení mnoha změn byl Paleček pozván jako učitel operní třídy a až v roce 1915 jmenován profesorem. Posléze začal i přednášet v Pedagogickém muzeu na hudebních třídách pořádaných pro veřejnost. Jako pedagog byl ceněn pro individuální přístup k jednotlivým zpěvákům a flexibilitu ve výuce správné techniky zpěvu i hereckého projevu.
Ačkoliv stálým režisérem opery se stal až s počátkem nového století, už v 90. letech mu byl v tomto smyslu dán prostor, který využil a zásadně se podílel na provedení inscenací velmi důležitých pro Mariinské divadlo i celou ruskou operní scénu. Stal se režisérem světových premiér mimo jiné těchto děl: Princ Igor Alexandra Borodina (23. 10. 1890), Piková dáma a Iolanta Petra Iljiče Čajkovského (7. 12. 1890 a 6. 12. 1892), Mlada a
20
Příběh noci vánoční Nikolaje Rimského-Korsakova (20. 10. 1892 a 28. 11. 1895), Orestea Sergeje Ivanoviče Tanejeva (17. 10. 1895), Francesca da Rimini Eduarda Nápravníka (26. 11, 1902), Saracén a Kapitánská dcerka Césara Antonoviče Kjuje (2. 11. 1898 a 14. 2. 1911). Inscenoval ruské premiéry některých oper Wagnerových, spolu s dirigentem Nápravníkem uvedl na ruské jeviště Smetanova Dalibora (30. 12. 1899).62 Inscenoval rovněž s pomocí členů hudebně dramatického kroužku jako první Mussorgského Chovanštinu, kterou Mariinské divadlo odmítlo. Jako režisér působil kromě této scény i v Hudební společnosti (zde provedl Borise Godunova Rimského- Korsakova), v Císařském divadle Ermitáži i na konzervatoři se svými žáky.63
Jelikož byl Paleček režisérem inscenace Démona Antona Grigorijeviče Rubinsteina 17. 9. 1896, obrátil se na něj Gustav Mahler jako dirigent vídeňské dvorní opery o tři roky později s otázkami ohledně provedení (viz kapitolu 2.3). Skladatelé si Palečka cenili pro režisérské i scénografické schopnosti, Čajkovskij uznával jeho práci a zasadil se o vydání jeho koncepcí tiskem (což se povedlo u Iolanty). Jako první údajně začal vyvíjet mizanscénu a inscenační plány, a jak již zmíněno, věnoval zvláštní pozornost masovým scénám.64 Ty se staly jedním z typických prvků ruské opery a je tak vidět, že Palečkův vliv sahal daleko za jeho dobu. Jakor režisér spolupracoval velmi úzce s Eduardem Nápravníkem, a to jakožto dirigentem i skladatelem. Pomohl mu spolu s libretistou Modestem Iljičem Čajkovským (bratrem Petra Iljiče) vybral námět opery Dubrovskij, která je považována za Nápravníkovo nejlepší dílo. Někdy je Josef Paleček označován za zakladatele ruské operní režie, a ne neprávem. Do doby jeho působení byla práce režiséra spíše organizačního a technického rázu, nikoliv možností uměleckého sebevyjádření. Samozřejmě je problematické řešit, zda právě Paleček byl „tím prvním“, kdo změnil vnímání této profese v Rusku, nebo výrazněji přispěl například Savya Marmontov prostřednictvím soukromé operní společnosti v Moskvě.65 To ani jednomu neubírá význam, který měli pro budoucnost ruské opery.
Josef Paleček díky své aktivní povaze byl u mnoha „začátků“ – u začátků české opery, Prozatímního divadla, operní režie,... O jednom z těchto začátků se česká literatura nezmiňuje; objevil se mezi osobnostmi divadla, které jako jedni z prvních zaznamenali své hlasy na gramofonové desky Gramofon, v roce 1899.66
62 FRYER, Paul. A Chronology of Opera Performances at the Mariinsky Theatre in St. Petersburg, 1860– 1917. The Edwin Mellen Press – Lewiston, Queenston, Lampeter, 2009. 63 V roce 1910 se zde třikrát hrála Palečkem inscenovaná Carská nevěsta Rimského Korsakova, z výdělků byl založeno na konzervatoři Palečkovo studijní stipendium. SCHRÁNILEC, Josef. Za slávou: Čtení o českých hudebnících v Rusku. Praha: Svět sovětů, 1961. Str. 96. 64 Большая биографическая энциклопедия. Палечек, Йозеф [online], (3) 5–23, 2009 [cit. 21. března 2016]. Dostupné z
K pomyslnému rozloučení Palečka s ruskou operou došlo v únoru roku 1911, kdy zde režíroval premiéru Kapitánské dcerky C. Kjuje. Přítomna představení byla veškerá honorace, car i členové opery, kteří přišli váženému kolegovi vzdát hold. Tímto symbolicky uzavřel čtyři dekády, které věnoval Mariinskému divadlu a ruské operní scéně vůbec (zrealizoval zde celkem na 77 oper). Josef Paleček zemřel v Petrohradě ve věku 73 let 10. února 1915. V kapli konzervatoře za něj bylo odslouženo requiem a jeho prach byl pohřben na Smolenském hřbitově. U nás zpráva o jeho skonu, s výjimkou nekrologu v Národních listech 19. března 1915, nepřinesla velký rozruch, snad proto, že země byla zmítána válkou,67 nebo proto, že nová generace už neznala pěvce, který pobláznil Prahu i Petrohrad.
1.4 Osobní život O soukromém životě zpěváka mnoho napsáno není. Pramen jako osobní korespondence v tomto smyslu může přinášet jedinečný vhled, nicméně i tak nemusí být informace úplné. S rodiči udržoval stále alespoň písemný kontakt a zejména po smrti otce často finančně podporoval svou matku. Ze sourozenců jsou známi starší Edmund, Antonie (která žila později i s Josefem v Petrohradu) a mladší Adolf. Co se týče romantických vztahů, v korespondenci se můžeme dočíst o známosti s mladou nadanou herečkou Josefínou Čermákovou,68 později provdanou za hraběte Kounice (a tedy švagrovou Antonína Dvořáka). Josef Paleček byl zřejmě dvakrát ženat, ani u jedné ženy není příjmení známo. První ženu Marii si vzal v roce 1866, bydleli spolu krátce i v Petrohradu, než se v roce 1873 pro mnoho neshod rozvedli. Druhé manželství se zpěvačkou Eugenií bylo, soudě dle korespondence, šťastné, ačkoliv Ladislav Novák píše: „Zklamán ve svých nadějích, pozbyl průbojné energie, k čemuž přispěl i nešťastný sňatek s rozmarnou šlechtičnou, který skončil rozvodem.“69
67 SCHRÁNILEC, Josef. Za slávou: Čtení o českých hudebnících v Rusku. Praha: Svět sovětů, 1961. Str. 96. 68 V letech 1864 - 1873 členkou činohry Prozatímního divadla. V písemném kontaktu byli už minimálně v roce 1863, kdy byl Paleček v Olomouci. 69 NOVÁK, Ladislav. Nejslavnější český basista – Josef Paleček. SVĚT, 25.8.1943, č. 34, s. 11. 22
2. Korespondence Druhou část práce tvoří přepis (v případě kapitoly 2.3 popis) korepondence odeslané či přijaté Josefem Palečkem. Přepis je vždy diplomatický, tedy do všech detailů přesný; důvodem k tomu je zachování dobového koloritu, důkaz gramatické zdatnosti pisatele i možnost pozorování německého či ruského jazykového vlivu. V textu nejsou kvůli špatné rozpoznatelnosti naznačena pouze přepisovaná písmena, většinou se však jedná o t > T, i > y a podobně. Dopisy jsou v každé kapitole řazeny a číslovány chronologicky a ty, jejichž datum nebylo možné určit, jsou zařazeny do pravděpodobného časového rozmezí. Popis každého dopisu obsahuje – pokud jsou známy – místo a datum odeslání, případně i důležité doplňující informace. Jsou-li v originále dvě data odeslání za sebou, tedy dle juliánského a gregoriánského kalendáře, přepisují se obě uvedená.
2.1 Rodinná korespondence
Soubor 79 dopisů zapůjčený z rodinné pozůstalosti je kompletně psán Josefem Palečkem a v naprosté většině případů adresován jeho bratru Edmundovi; několik dopisů je adresováno Palečkovým rodičům, tyto případy budou označeny v popisu. Ani u jednoho dopisu se nedochovala obálka a některé jsou nekompletní (například chybí konec, či se dochoval jen jeden list). Datování spadá do rozmezí let 1862–1887, nicméně konkrétní datum je psáno častěji až u dopisů posílaných ze zahraničí. Stav dopisů se různí, většina je stále dobře čitelná, ale papír už je znatelně křehký a je tak na místě obsah dopisů zaznamenat; zejména také proto, že nejsou archivovány a zpřístupněny ke studiu odborné veřejnosti. Vzhledem k osobě adresáta je povaha dopisů rodinného charakteru, ale často obsahuje i zajímavé informace z Palečkova profesního života, napomáhající dotvoření obrazu nejen o něm, ale i jeho spolupracovnících a významných osobách kulturního života.
Palečkův psaný projev není chudý na pravopisné chyby, nepočítaje samozřejmě hovorové výrazy, nicméně postupem doby se jejich výskyt zmenšuje. Jsou navíc pochopitelné vzhledem k dobovému uspřednostňování němčiny a posléze i k Palečkovu působení v rusky mluvícím prostředí. Nalézáme tak v textu i množství německých výrazů a slov buď čistě ruských, nebo očividně ruštinou ovlivněných (íli = nebo, subotu, na novom, psaní y místo u, b místo v a podobně). Zpáteční adresa, pokud je přítomna, bývá psána dle situace; z převážně německy mluvící Olomouce německy, z Prahy česky, z Petrohradu a jiných ruských měst rusky.
23
1. Praha, před Květnou nedělí, asi 1862
Milý bratře! Odpusť, že Tě připomínám na ten slíbený kabát, poněvádž se naskytuje přiležitost, tedy jsem k tomu přinucen. Na květnou neděli a neb jíž v sobotu pojede Vackova matka j do Prahy s formanem, který jsem sem poveze vejce, tak Tě prosím, aby jsi se tam pozeptal; prosím Tě buď tak láskáv, udělal by jsi mně naramný vděk. Nestýská se Ti po Praze, jak se Ti vede? Nového níc nevím, abych Ti psal; Ty to snad víš lepší než já, poněvádž čteš každý den noviny. Ještě Tě jednou prosím o ten kabat, až budeš něco potřebovat, tak jen píš rád Ti poslouží
Tvůj bratr Paleček.
Štastný, Vakoun a Rudolf Tě pozdravují.
2. Praha, 13. 5. 1862, pečeť, adresováno „Palečkovi Edmundovi - zasloužilému podučiteli, blíž Německému Brodu Horní Lipníci“
Milý bratře! Již od masopustu kolík měsíců uběhlo, a ty jsi ani neodepsal, i na můj dopis jsi mi neodpověděl! Což jsi tak zaneprázdněn, a neb tak zamilován, že pro dopisy své milence na svého bratra zapomínáš? Před svátky jsem Tě prosil, aby jsi mi odeslal ten slíbený kabát, to si mužeš myslet, že ho moho potřebují, a protož Tě prosím ještě jednou a kdyby jsi mohl nějaké staré kalhoty k tomu přidat. Poněvádž ale teď sotva se příležitost naskytne, tak Tě prosím kdyby jsi to poslal po poště, nebude prý to mnoho stát. Snad Ti otec psal, že mněl již zkoušku, která dobře vypadla. Měl jsem přijmout v Ovčářích místo, já jsem ale odřekl. Kdy pak budeš mít Ty zkoušku? Co se v Praze a ve Vídni děje, to snad víš lépe než já. Že si škodil pan arcibískup na [?], to také víš. Náš Škoda mu vynadal před námi. Päumanna [?] že prý v Hrakově zastřelili, to si také slíšel. Proto Ti nic nového psát nemohu. Já se mám chvála Pánu Bohu né přilíš dobře, proto že mám jen jedny kalhoty a jednu čamaru a na ostatní teprv čekám.
24
Prosím Tě ještě jednou, pošly mi ten kabát a ňáky ty kalhoty po pošte, ja Ti budu moct zase ve škatuly zpátky odeslat co budeš chtít, prosím Tě aby to bylo tak do sv. Jána. Tvůj
upřímný bratr. Paleček
3. Praha, 1862?
Milý bratře! Ty se hněváš, že Ti žádné psaní neodesílám, a ja se zase zlobím, že mi ani na mé dva dopisy neodpovídáš! Co pak nejsi již v Lipnici a neb jsou u Vás němci, poněvadž psaní, které jsem Ti odeslal, Tebe minuly, poněvadž anž mají českou adressu? Proto píšu teď poneměcku; je to pravda, že už se ani s tou Češtinou do Hu, Lipnice nedostanu; miljonská Čeština! Psal bych Vám, že j snad jste poněmčilí; však to nemohu řict, poněvádž bych dělal Tobě křivdu, vždyť bereš národní listy a Čas! Jemnost pána [?] nebereš? To jsi se špatně potázel, ten by Tě alespon naučil a poučil, jak hloupě jednáš, že odbíráš národní listy? ten by Ti pověděl, že s 3 leta nebudeš dávat dětem úlohy ale Aůfkabi. Však předce Vás a zvláště Tebe musím pohanět. … Pořáde čekám kdy u Vás budete konat requiem za Hanku70 a p čekam brzyli pošlete na pár krejcaru na Hanku, Jungmanuv pomník71 a ví pořáde níc! To jste Češi? Máte viděť nás! Čamary a hole se blískaji všudy a pani prof. z č. r. skoly nosejí čamary. Na svátky i ja prijedu v čamaře. Hole vyhlížeji asi tak. [nákres] sukovaté a těžké. Jíž zde není slišet slečny tak mnoho mluvit švábsky; máš vidět jejich národní kroj; to jsou frndy! V černém pívováře máš každý den b pranici , Nedávno tam zmazaly špicla a vyhodily a než přišla patrola byly již pryč. Jemnost pán z Páumannu má na 6 měsicu [Umlaůb?]. Ty kníhy, které budu moci, Tí odešlu po otci a quarteto šumí Labe. To je píseň, která m ukazuje, jak národního ducha má Zvonař72, My jsme ji zpívaly na Zofíně a musíly jsme opakovat; po druhé jsme byly v takovém zápalu, že jsme s náramným citem zpívaly. Později Ti odešlu kovářskou od Riegra, budeme ji zpívat v Cecilském spolku. Ja chodím do všech spolku zpěváckých, v každém věnečku, v kážde besedě jsem já. To je krásotinek! Jsem celý zamilovaný, a nadhnal jsem si jednu slečnu ze Žofínky, jmenuje se Amálie Kalaš. Ty jsi asi myslíš, jak se muže takovy knoflík zamilovat? Ha, máš mě vídět, Ty by jsi mne jístě nepoznal. … Ta mně má ráda a ja zase jí
70 Václav Hanka (zemřel 1861), částí české veřejnosti oslavovaný jako (spolu)nálezce staročeských písemných památek v tzv. Sporu o rukopisy, které jsou však nyní označovány za falzifikáty. 71 Na nynějším Jungmannově náměstí, dokončen 1878. 72 Josef Leopold Zvonař, hudební teoretik, pedagog a skladatel, spoluzakladatel Hlaholu i ředitel Žofínské akademie. 25
Štastník a já jsme dvá lumpove. My na Tě často zpomenem když se učíme tančit. Kde jsi nabral tu báseň, či snad j si to skládal sám? To by jsi věru daleko pokročil. od té básne Pod mostom a nad mostom jsou kozy, Kdo chce, ať se na ních vozí… … To je básen, Štastný da k ní napěv, a potom ji snad budem zpívat na Žofíně. Pan Rudolf a pani Mutter Tě pozdravuje. Po druhé Ti budu psát více. S těmi requiemi a stím to ňak udělej, a nenechte se zahanbyt. S Bohem
Tvuj bratr Paleček Josef
4. Praha, 18. 11. 1862, adresa „Pánu Panu Edmundovi Palečkovi, podučiteli blíž Německému Brodu V Horní Lipníci.“
Milý bratře! Prosím Tě odpusť, že Ti to psaní tak odesílám, ale já si nemohu pomoci, kdyby jsi věděl mé postavení, tak mi jístě odpustíš. Přícházím k Tobě s prosbou, a sice, bys byl tak laskav, a poslal mi ten zimník jestli jen kapku můžeš. Jeřábek Tě pozdravuje a radí bys již do Prahy více nechodil a jen se připravoval a přišel privátně dělat, byl by ten rok nadarmo. Já chodím do varhaniny a narok pujdu ven, aby mne neodvedli a pak zas do conservatorium studovat zpěv, ředitel od dívadla mne slíbil podporu, až budu mít přes tísíc zl. služby, tak já Tobě také pomohu. Prosím Tě buď tak láskav a odepiš mi, jesli mi můžeš ten zimník odeslat. Ostávám
Tvůj upřímný bratr. Paleček
5. Praha, 1862-1863?
Drahý bratře! Já vím že již se zlobíš, že Ti tak dlouho neodepisuji. Odpusť mi, neb toho neni má nedbalost, nybrž mé zaneprázdnění a peníze příčinou. Od Vacka jsem psaní obdržel, to jsem mněl čas, zas jsem neměl peníze. A od teď mám tůze mnoho práce. Popišu Ti, co celý
26 den dělám. Ráno jdu do školy a v 10 hodin do ústavu, co jsi měl lonský rok. Dostal jsem to od Jirotky. Mám 3fl. za literní učení a potom učím ještě děvče na piano a od toho mám také 3fl. beru tedy 6fl. Od tam tuď jdu k řezníkovi k obědu a od tuď zase do školy. Ze Školy jdu do varhaniny, některé dny jdu do Žofinské a do Cecilské akad. a potom teprv k Vackové sestře. Přijdu skoro každý den do v 81/2 hodiny. Jirotka pujde zase ven někam k Berounu. Šťastný nevím ani kde jest! Pan Rudolf Tě necha pozdravovat a prosí v ten památní list Macháček jest v technice. Byl jsem u něho na posvícení a ještě nikdy jsem se tak neměl jako tam. Musel jsem jit k večeři do mlýna. Zofijě Ti odesílá lístek. Přibík jest ve Vysočanech. V čekatelně je nás tůze mnoho; v II roku jest nás skoro 50. Kde jest Josef Pal. to ani nevím. Kde jest Až budeš psát sestře tak piš. Pane Emilíi Jirotkové v Zebníci k odevzdání Marii Palečkove. Máme prý svobodu; ale jakou, to žádný neví. Juristi vyvedli hezký kousek. Hrabě Chotek vzpomněl, by se dál Místo držícím pochod s pochodněmi. Češi se tomu příčili a jeden vystoup na židlici a pravil: Proč, a zač se té schnilé mrše [?] dělati má; načež ještě jíny krabě řekel: Kdo se tomu příčí, jest osel. Všickní se naň zběhli a chtěli je utlouct. Jeden však jim poradil, by udali žab žaloby, a dříve do ústavu nešlí dokud ti dva páni vyhnaní nebudou. Výsledek ještě nevím. Po druhé Ti budu psat ještě něco jiného; zatím buď zdráv a já zustávám
Tvůj
upřímný bratr Paleček Josef [?]
Píš tomu pánu co mám obedy a dej lístek do psaní mého.
6. Olomouc, podzim 1863, zpáteční adresa „J. Paleček, [?] - Theaters. In Olmnitz, [?] N.286 1.[?]“
Drahý bratře! Odpust, že Ti tak dlouho nepíši, čekal jsem, až to zde poněkud seznám. Cesta byla dosti zdlouháva, poněvadž krajina nic zábavného neposkytuje, teprv když vlak přijížděl na hraníce mazi hory, - tu jsem nevěděl na kterou stranu mám dříve kouknout, často jsem myslel, že ty skaly na mne spadnou. V Český Třebíči jsme se dvě hodiny zdrželi,- a potom jsme opustili drahou českou vlast - a vjeli do sousední Moravy. Vlak se pomalu škrabal rovinou hannou - až jsme přijeli v ¾ na šest do Holomouce. Hned jak jsem přišel do ulic, poznal jsem, že jsem v městě německém. Ano bratře, Holomouc jest tak německá, že ani v
27 kavárnách český časopis. Moravan, který předce vychází,- nemaji, - všecky německé časopisy a ty musím číst, můžeš si pomyslit co se nazlobím. Mnohá urážka na Čechy mi přeletí přes nos, a ja musím jen zaskřípat zubama - a zaklejt. Co se týče dívadla jsem docela spokojen, ředitel i kapelník jsou hodní a už seznali co umím, a kapelník mi svěřil řízení sboru za kulisama. V pátek budu zpívat teprv první solovou úlohu. Učít se musím hodně, neboť mám v každé činohře úlohu. Já myslím, že se zde hodně vycvíčím a od velkonec dám nejspíš v Pešti pohostínskou hru a pak se dám angažovat co druhý solist. Dívadlo jest o něco větší než národní v Praze, a velmi silně navštivováno. Hermanová propadla. Bydlím ještě s jedním Němcem z Prahy, máme pro sebe pokoj s viksovanou podlahou a platíme každý 4fl. Za obědy platím 6fl měsíčně. Káva jest zde velmi mizerná a za 13f. Skleníce, za to je ale pívo výborne a párek viřtli za 3fl. Zábavu zde nemám pra žádnou. Když přijdu ze skoušek, sedím u stolu a - myslím na - Prahu. Často vezmu můj památník, a prohlížím photografie a mnohdy mi ukápne slza a nechtíc zvolám: Kde jsou Čechy, kde jest Praha!! Nejvíc mne potěší psaní od Stanislava s přílohou od Pepínky Čermákovi. Ten píše co dělá Praha co dělá jejich dívadlo a.t.d. Jesti mu chceš psát, bude ho to velmi těšit, piš mu následující adressu. Prokop Stanislav v akad. Čtenařskem spolku v Stare Richtě v Praze 1. Piš mi co nejdříve, jak se Ti vede po tech dlouhých prázdninách a nemášli jíž napuchlé ruce od toho rance.. Ty víš že jsem jej nesl na krku a od toho jsem dostal takové bolení krku, že jsem ty první tří dni v Holomouci ani polikat nemohl. Domu jsem také již psal. Pozdravují Tě, a podruhé Ti napíšu víc. Piš co nejdříve Tvému
Upřimnému br. Josefu.
7. Olomouc, před květnou nedělí 1864, zpáteční adresa „Opern[sän?] Ferdinands-[?] N.468“
Milý bratře! Tvé psaní mne velmi potěšilo, jíž jsem myslel, že jste všickní na mne zapomněli, domu jsem psal dvakráte, beze vši odpovědi. Buď bez starosti, mně se pranic nepřihodilo, jsem zdrav jak ryba, jen má veselost, ta je ta tam, - změnil jsem se velmi, proč, to zajisté nevím. Bylo by mi zde dosti dobře, kdybych se často nehádal s Němci, a s přenáhlení jsem vyvedl velmi hloupý kousek. Rozlobil jsem se jedenkrát v kavárně a podepsal proto zase do Prahy kontrakt s ročním platem 540fl., druhý den na to jsem dostal z Brna, kde mi direktor nabízí 70flzl. měsíčně a jeden příjem. Týden později jsem opět dostal ze Lvova nabídnutí se 130 zl a za každé představení 2zl. Honoráru. Tedy jsem celý mrzutý a tůze nerad do Prahy jdu a kleju sám na sebe, mohl jsem mít ještě jednou tolik a míň práce.
28
Jsem zde velmi oblíben, zvlášť od Té doby, co jsem to přivedl tak daleko, že jsme dávali české představení. V neděli jsme dávali poslední představení české, po písni Husitska, byl mi hozen krásný puguet, z jedné lože. - měl jsem náramnou radost, tu kytici si skovám na památku, je to první odměna na mé umělecké draze. Neméně jsem i oblíben v operách německým, a ačkoliv vý každý že jsem Čech, poněvadž čamaru nosím, kterou zde nemohou ani cítit, byl jsem přece o Masopustě do nejnoblejších německých bálu zván. Zde Ti odesílám mou podobiznu, kterou zde v knihkupectvých prodávají a nechci se vychloubat, když Ti řeknu, že platím za nejhezčího úda celého divadla. Jsem ještě také photografován v costímu z jedného čekého kusu, jak vojak, velmi dobře. Jestli si to přeješ, piš mi ještě, bych dostal do neděle psaní a já Ti jeden obraz koupím. V Ponděli ráno již jedu zase do Prahy, mám tam být již v neděli květnou poněvadž tady máme v sobotu ještě operu, nemohu dříve odjeti. Ta nehoda s úchem se přihodila p. Mádrovi, spolu jsme býdleli, ty jsi jej také viděl v Praze u dívadla, leží posud v nemocnící. Piš mi brzo buď až do Prahy neb ještě do Holomúce buď s Bohem Tvůj Bratr Paleček [adresa]
8. Praha, jaro 1864, zpáteční adresa „Poštovská ulice č.286/1., druhé poschodí“
Milý bratře! Zajisté se na mne budeš mrzet, že jsem již přes měsíc v Praze, posud ale žádné zprávy jsem Tobě neposlal. Byl bych již mnoho kráte psal, ale změny které se ten čas se mnou dály byly tak neurčité, že jsem čekal, až Ti jistou zprávu o sobě podati mohu. Tak jak jsem nerad jel z Prahy, tak jsem se nerad opět vracel. Bylo mi velmi těžko Holomouc opustít, to přítulné študentstvo a ty nešťastné Poláky. Pro Prahu jsem neplakal, pro Holomouc však ano. Ačkoliv jsem tam pobyl jen půl roku, byl jsem tak ode všech milován, jak bych již od mladí čas tam trávil. A tak jak študentstvo české v Holomouci na mne nezapomene, tak já nezapomenu nikdy na Holomouc. V Praze jsem byl docela jinak uvítán než jsem si pomyslel. Kritiky, které byly uveřejněné v českých časopisech o počínaní si na divadle Holomůckém, mi zjednaly dobré jmeno zvláště u Riegra, musel jsem dělat zkoušku a když slyšely můj hlas, tedy Riegruv návrh byl, by mne dali k některému mistru učit. Toho se ujal pan Barák a dovedl mne k panu Pivodovi, prvnímu učiteli zpěvu v praze, ten když slyšel můj hlas, pravíl, že mám poklad v krku, a jestli se budu držet dle jeho rady, že si budu moci koupit za nějaký čas panství. První ale, že musím celý rok od dívadla pryč a věnovat se pouze studiim, peníze, že buď by mi dával na výživu ředitel českého dívadla a neb že on sám u stavů každý měsíc 50zl. zaopatří. Toho však pan Barák nepřipustíl a postaral se mi sám o peníze, tak že od
29 něho dostávám každý měsíc 40 zl., které on u českych poslanců a některých boháčů pražských zaopatřil, abych potom nebyl níčim vázán. Od ředitele jsem dostal na rok dovolenou a tak od prvního května již nejsem více u divadla, nybrž pouze studuji zpěv a vlaštinu u p. Pivodu a ruskou a francouzskou řeč na technice, začež nikde nic neplatím. Po velkonoci teprv vystoupnu co první basist. Liegert, ředitel čes. Divadla, již nyní chtěl, abych podepsal kontrakt na dvě léta s ročním platem 1600zl. pan Pivoda ale udělal, že jsem podepsal kontrakt bez všeho platu a po vystoupení že teprv si plat určím, a že budu mocí žádat mnohem více. Poněvadž v červnu pojede p. Pivoda na venek a jenom každých čtrnácte dni sem přijede kvůli mne, tedy pojedu na pouť domu a od tam tud se míním k tobě a pak do Kralového Hradce podívat. Byl jsem u odvodu 15 dubna, a snad bych již byl vojákem, kdybych neměl tolik protekcí, od knižete Walstína od barona Weila sem měl psaní na okresního a od Baráka a Riegra psaní na půlmistra Poděbradského a všechno by to bylo nepomohlo, poněvadž byl lékař kluk židovská, a ten vší moci chtěl odvest, tak že jsem skoro půl hodiny tam stál a otec již venku plakal, lidé tedy donesli domu, že jsem odveden. Já jsem pospíchal domu a našel jsem jsem všecky v naramném nařikání, byly tak překvapení, že jsem nemohl je ani přesvědčit, že nejsem odveden. Budu od Tebe co nejdřív nějaky dopis očekávat. Buď zdrav a přijmi srdečný pozdrav od Stanislava s Bohem Paleček operní zpěvák Poštovská ulice cís. 286/1 drúhé poschodí Zdali pak jsi dostal mou podobiznu z Holomúce? – odpiš brzo.
9. Praha, 28. 6. 1864
Drahý bratře! Chtěl jsem přijet na pouť domu, myslel jsem, že se sejdeme, pro náhlé překážky jsem ale domu prijeti nemohl a jak mi otec psal nebyl jsi také doma. Ku konci července však na jisto domu , ja zustanu asi tří neděle venku. Nejlépe by bylo, kdyby ty jsi tak mohl přijeti do Prahy, to by jsi něco viděl. Jest zde francouzská společnosti baletní, již tři neděle, každy den davaji představení v novoměstském dívadle při zvýšených cenách a každinky den je plno. Máš to ale podivání také. Když si čítal pohádky v křišťálových palácech, tak jsi sobě utvořil asi obraz velmi krásný, však to všecku obrazotvornost přesahuje. Tvému zraku se objevi plné jevíště nadpozemských květin pestrých barev ty ponenáhlu se rozvíjeji, až se ti z nich utvoří palác, myslel bys ze samých drahých kamenu.
30
Pokaždé jsem v dívadle, však ještě jsem všecko přehlídnouti nemohl. Nyní začnou ještě jiné představení, které budou trvat od 7 až do 11 hodin, bude to teprve podívaná. Teď zde zpívaji zpěvačky od pařížské opery sl. sestry Marchisi tak krásně, že zde všecka kritika přestavá a člověk , když je poslouchá, mýsli že je u viděni. Hledět však na ne nesmíš, neboť jsou ošklivé jak noc. Pred tím zde byl Slegr, komorní vídenský tenorist, a zpíval a hral, až se všecko divilo. Česká opera je již roznešená po celém světě a německé dívadelní novinny píšou o ní s náramnou nadšenou chválou. Za to ale nadává Bohemie, Tagesboth a Morgen post nestydatě, ačkoliv je vždy dívadlo přeplněno, piše že bývá, trotz seinlau erkündig[?], prazdno, tak to nestydatě haní, že němci k vůli tomu jdou do dívadla a hodně tleskaji, jsouce překvapení krásným provedením. Nedávno byl Šamberg a Mošna, komikove, zavření, poněvadž dělali vtípy na Morgenpost, tedy je židák žaloval a odseděli každý 24 hodin. Jak pak to vypadá s tou Tvou nevěstou? Jen to nevyveď tak jak Jirotka vyvedl, který nedávno přivedl svou nevěstu do porodníce. Byl u mne s ní přes noc. To děvče se mi nikterak nechtělo líbít a spíš se podobalo něčemu jinému, než hodnému děvčeti. Já mám také milenku, dal bych pro ní duší, je ji teprve 14¾ roku a vystoupla po prve v dívadle ve veselohře a kritika se nemohla ani zpamatovat nad udivením, a tu nejskvělejší budoucnost ji slibuje. Předešlí tyden jsem ji dovedl k panu Pivodovi, a on byl nad jejím hlasem udiven a slíbuje ji tu nejkrásnější budoucnost. Já se učím kvulí ní a ona kvůli mně, však ty ji znáš jest to Pepínka Čermáková, co se mnou vloní hrala na Smíchově v husičce z Podháje a pak toho kluka v Nalezencí. Nyní se trochu hněváme, to však neškodí. Jsem zde již teď velmi vážen a po Praze roznešen. Činěji si odemne také představy, že se skoro bojím, že jim nedostojím. Moje první vystoupení bude již v lednu, každou hodinu mi slíbuje p. Pivoda větší a větší budoucnost, a tak mně ještě k větší pilnosti pobádá. Jestli ti tedy bratře možno přijeď do Prahy, pak spolu pojedem domu a já pak s Tebou k tobě. Pozdravuje tebe a těší se již napřed Tvůj V Praze dne 28 června 1864 upřimný bratr. Paleček
10. Praha, 1864
Drahý bratře! Toho pána jsem doved k strýčkovi, přišel ke mně já ještě spal. Strýc tě nechá pozdravovat. Stranu mých penězných zaležitosti to bylo dosti krušné, nyní ale budu dostávat peníze od direktora Liegerta. Mám velkou chut se k tobě podívati na to posvícení, možno, že se to stane. Dne 10. t.m. jedu do Žebníce a zdržím se tam asi 14 dní. Nového Ti nemohu níc psati, než to, že Tonče ma zaopatřené místo u jedné mlade paní a že od sv. Havla službu nastoupí. Pozdravuje Tě mnohokrát
31
Tvůj Upřímný bratr Paleček
11. Praha, prosinec 1864
Drahý bratře! Odpusť, že jsem Ti tak dlouho neodepsal, měl jsem již psaní napsané, a zůstalo mi několik dni ležet v kapse, tak jsem přinucen Ti psati jiné. Snad Ti již z domova psali, že zde byla Tonička, nemohla však v té službě obstátí a prozatím jsem jinou nalézti nemohl, tedy musela jet zas domu. Tu holka jest velmi nešťastná, neb je tak nesmělá, že se zde bála promluvit a to mnoho škodí. Psal jsem domu a prosil jsem, aby ji aspoň nenechali takovou prácí dělat, jakouž až posud ďála, by ji více přidržovali ku šítí a dovolili každý den nějaký čas čístí.– jest-li to tak se stane – nevím. Strýc mi pravíl, že mluvil s Waltrem a ten prý v Tobě velmi chvalně se zmíníl a že jen bláznovské nápady Anrlinga toho příčina byly, že jsi vysvědčení neobdržel. Máš ale zadat o zkoušky na hlavní školu a že se postará bys to obdržel. Teší prý se na můj výstup a že jsem mu v Starém Kolíně slíbíl pozvání. Pujdu tedy k němu při mém prvním zpívání, a – tím si jj ještě více nakloňíme! V novinách bylo udáno, že již budu zpívat o novém roce, však to není pravda – nýbrž až po novém roce asi 10-20 ledna. V pátek zpíváme v concertě Oratorium Solo, mimo to p. Bernard a [?]ílers od něm dívadla a p. Procházková od čes.dív. Jestli si chceš přečíst kritiku o mne v národ. Listech dne 20. [?] h., pod nápisem Ze Smíchova. Jsem teď dosti dobře živ, mám vše od p. Pivody, obědvám s ním a když potřebuji peníze, můžu jen jemu řící a on mně dá mnoho-li chci. Na svátky jsem na mnoha míst pozván. Stanislav Tě mnohokrát pozdravuje. Těšíme se, že sem přijedeš až budu zpívat. Přejí Ti šťastné a veselé svátky, a by v příštím roce se na Tebe štěstí lépe usmálo. Buď zdrav s Bohem Tvůj upřímný zpěvák Josef
12. Praha, leden-únor 1865
Drahý bratře!
32
Po dlouhých nepřátelských překážkách přece konečně to dojde k mému vystoupení. Spěchám Ti o tom zprávu dáti a protož Tebe slavně zvu ku mému prvnímu vystoupení v úterý dne 14 února 1865 v „Kouzelné flétně“ co Sarastro. V neděli dne 12 února je zde slavný ples uspořádán od ochotníku na Smíchově, kdybys mohl přijeti již v sobotu, bylo by mně velmi milé a šli by jsme spolu do plesu, v kterém jsem já výborem. Otec a matka sem přijedou, který den, to ale vskutku ještě nevím. Měl jsem a posud u dívadla velké nepřítele, mezi nímíž je první kapelník Majer a již jsem učinil kroky, bych byl u německého divadla engagován. O tom o všem Ti povím až sem přijedeš. Také máš u mne 12 podobizen od Zuny. Ja se velíce na to těším, neb sem přijede také Marie ze Žebníce, tedy jestli Ti jen poněkud možno, tedy přijeď. Prozatím s Bohem, očekáva Tě Tvuj bratr. Josef.
13. Praha, 1865
Drahý bratře! Velmi mně potěšil list tvůj, že budeš moci přijeti do Prahy, však Benefic jest odložen ze pátku na sobotu. Jest-li budeš moci přijet a zdržet se přes sobotu, tedy tě o to velmi prosím, měl bych z toho zvláštní radost, abys alespoň ty byl svědkem lásky jakéž prožívám u obecenstva, neboť právě dnes jsem obdržel zprávu, že otec nemůže přijeti. Prosím Tě tedy ještě jednou, zda Ti možno přijeď. Všecky Vás pozdravujem a ostaváme Vaši upřimní přátele Josef Paleček
14. Praha, únor? 1865
Drahý bratře! Již jsem myslel, že jsi ani mé pozvání k prvnímu vystoupení neobdržel. Pochyboval jsem, že budeš moci přijeti, za příčinou veliké síly sněhu ale několik řádku jsem očekával přece! Jak je Ti tedy z novin známo, vypadlo první vystoupeni skvěle a druhé ještě skvělejí. Při druhém představení jsem byl již obléknut v svých šatech, a musel jsem se jít ještě poděkovat. Byl zde otec a matka, přijeli již v pondělí, poněvadž myslíli, že v útery
33 budu zpívat a ono to bylo odloženo až na čtvrtek, zustali zde až do pátku. Otec měl náramnou radost a pokaždé, když jsem byl vyvolán, plakal i s matkou. O Kouzelné flétně jsem byl 7 vyvolán. Sestra Marie přijela již v neděli a jela potom s rodicemi domu a právě dnes jsem ji zase doprovázel na nádraží smíchovské, ubírala se zase zpět. Také zde byl Sebald Jirotka, a ředitel kolínských škol p. Hask, pan vikář jej vyzval, poněvadž jemu nebylo možno. Největší překážky mi dělá kapelník Mayr tak, že to ještě s kontraktem u žádného cíle není a ještě je veliká pochybnost zdali od velkonoc u německého dívadla nebudu. Ostatně nemají takové malicherné hlouposti žádných vlivu na mou snahu a já doufám, že tím mohu ještě slavnějí zvítězit. Stanislav Tě pozdravuje a ještě pořád činým ochotníkem na Smíchově. Já jsem zůstal údem ale jen přispívajícím, poněvadž již nesmím níkde veřejně hrát. Já se naramně teším na leto a doufám, že hodně dlouhý čas letos v Praze ztrávíš. Píš mi brzy jak si užíval masopust; já velmi slavně!! Buď zdrav a zpomeň brzy s nějakou odpovědí na Tvého upřímného bratra Josefa Podobizny Ti odesílám, jednu si vzala Maríe a jednu Rudlf Pechtl. stojeji 2zl.
15. Praha, 4. 7. 1865
Drahý bratře! Odpusť, že Ti tak dlouho neodpisujií; měl jsem při nynějších dívadelních poměrech tolik práce, zbitečné práce – že jsem neměl ani skoro času Ti odepsat. Já se již napřed na Tebe teším, že zas spolu nějaký čas v Praze pobudeme. Co se týka zkoušek nejsou ještě prý určité, budou ale v novinách oznámené. Snad bys ale mohl přijet dříve. Budeš moci u mě bydleti. Chtěl jsem jeti na pouť domu, měl jsem ale právě tu neděli co zpívat v Hugenotttách. Byl zde několik dní p. [Bubzukermeister?] a jeden večer jsme s ním s Sruntem a Stanislavem notně lumpovali. Pan strýc Ti děkuje za přání a pravil bys nemusel mít strach, že on s Waltrem mluvil. Také mi radíl, bych s Tebou až přijedeš k Waltrovi došel. Přijeď co nejdřív můžeš, a píš mi ještě než přijedeš. Pozdravuje Tě mnohokrát a těší se
34
Tvůj upřímný bratr Josef V Praze 4/7 1865
16. Praha, 1866
Drahý bratře! Ton, v jakém mi toto psaní píšeš mně uráží. Nechci se před Tebou ospravedlňovat, jen to Ti píší, že školu a život jsi mněl již dávno dostat, byl jsem zkoušky předešlí měsíc tak zaneprázdněn (zpíval jsem ten měsíc 14) že jsem to 1. led. odevzdal agentovi, který mně kníhy nosí, aby Ti to odeslal, on mi ale špatně rozuměl a přinesl mí tohoto prvního ke mně vše co si přeješ mímo besedy, kterou Ti stryc radí, by jsi se na ní nepředplácel, poněvadž beztoho přestane vycházet. Poněkud jsem odkládal s psaním, neboť když člověk je celý den duševně napnut, také si rád odpočíne a proto jsem Ti to neoznámíl, nyní však jdu a předplatím se Ti na besedu a pozítří všecko dostaneš. Ty dvě zlatky obdržíš také zpět. Stanislav mohl připomenout mně a ne dělat klepy. Že jsem s ním přátelství přetrhl, je vinen on sám, neb s lídem, jakým on teď ve společnosti jest, nemohu já obcovat. Prosím Tě ušetři mně s takovímato psaní. Já jsem Tě ze žádné společnosti nevylučoval, ano byl jsem velmi rád, když jsem Ti mohl k nějaké zábavě pomoci. Že se za Tě stydím, jest pro mně urážka, kterou Ti níkdy nezapomenu. Já mám velmi málo pýchy do sebe a jsem přilíš rozumným, než aby jsis to dovolíl o mně myslít. Příště více s Bohem Tvůj bratr Josef Pozejtři dostaneš věci a s penězy otec dnes odsud odejel.
17. Praha, září-říjen 1866
Drahý bratře! Dnes jsem obdržel Tvé psaní a spolu i to radostné překvapení v Tvé lásce. Ty jsi předc jen fajnoušek pořáde níc a najednou bac. Přejeme Ti oba dva štěstí k Tvému zasnoubení a i ke škole. Já mám svatbu v ponděli dne 8 října o 11 hodině ráno, protože mám v neděli večer velkou operu, tehdy bych byl z hostiny vytrhnut. Myslím, že přijedeš již v sobotu, abys jsi se zase v Praze poohlednul. Dostal jsem také právě z domova psaní,
35 kde mi o Tvém povýšení zprávu dávají. Mnoho Ti nemohu psát, poněvadž mám ještě dnes odepsat, Marii, otci, Mařenčinému dědečkovi. Mimochodem podotknuto, kdyby Tě to nestálo žádne velké namahání, mohl bys snad asi dva bažanty sebou přivezt, já Ti je v Praze zaplatím zde stojí jeden 3fl. Těšíme se velmi na Tvůj příchod a pozdravujem srdečně Tvou Vilemínu a slibujem již napřed, že se všemožně přičiníme Vás při Té příležitosti navštívít. Za tím s Bohem bratr Josef Svatba jest v ponděli ráno dne 8 října!!!
18. Praha, 1866, adresa „Na Zdaraze č. 265/11, vodoznak JP, člen k. zem. čes. divadla“
Drahý bratře! Tvůj dopis nás velmi překvapil, neb jsme se nenadálí, že tak brzo vyplníš, co jsi nám napověděl. Přijmi od nás obou srdečné přání, a tež Tvoje nastávající paní – naše švagrová. Jak radi bychom byli o Vaší veselce ale jest to docela nemožné; Ty víš, že s novím ředitelstvem nové síly nastali a jeden umí tu druhou operu, musíme se tedy řidít jeden dle druhého aby jsme přece nějakou operu mohli dát. Tento pátek jest Cár a tesař, v neděli Kouzelná fletna, v úterý Braníboři v Čechach, samé opery v kterých mám co dělat a které museji být, poněvadž jiné nejsou možné. Ty víš, že jsem teď pro velké partíe sám a budu skro v každé opeře zamestknán. Věř mi drahý bratře, že jsem se aní neopovážíl žádat v dovolenou, poněvadž vím, že jest to holou nemožnosti. A Mařenka! To víš jaké asi věci ji zdržují v tak nejístém počasy tak dlouhou cestu konati! Jíž nam musíš odpustít, však my Tě o prázdninách ještě navštívíme, a to mi určitě věř, že potom budeš mít i těch 40 kop vajec málo, my Tě celého vyjíme. Přijmi také přání od [Grunda?]. Ten lítuje, že nemáš svadbu v Praze, to prý by bylo opět chlastání. Až budete hodně veselí, tak si na nás vzpomeňte, my budeme také v úterý vzpomínat. Přijměte ještě jednou oba naše srdečné přání a odpusťte nám, že nám nemožno Vaše pozvání přijmouti. Však my se paní švakrové, ještě dost nazlobíme! Odepíště nám hned po svatbě a hodně mnoho. Vaše upřimní Josef a Marie Paleček Bratře píš my pod adressou touto aby psaní nezustalo v kanceláři ležet. Paleček člen k. zem. čes. dívadla v Praze Na Zdaraze čis. 265/11
36
19. Praha, 25. 2. 1867
Drahý bratře a paní švagrová! Nejprve Vám musím oznámit, že včera dne 26 února v 7¼ hod večer se nám narodila šťastně holčička. Matka i dcera jsou úplně zdraví, jen to pořad plače a křičí, z čehož soudím, že z ní bude dobrá dramatická zpěvačka. Za to jsem já již přes týden churav, mám totíž regma v jedné polovicí obličeje, a tu mne bolejí zuby, hlava a v uších mne píchá; poněvadž jsem pořad velmi zaměstknán, tak se nemohu nic šetřít, tak mně to již trvá přes týden. Teď však doufám že mi to již přejde, poněvadž nemám tvář již tak bolavou. Co se zaležitosti piana týče, šel jsem hned tam a shledal jsem, že to není vše v pravdě, jak to v inserátu stojí, piano není moc pěkné a ty výminky jsou takové, jako když člověk koupí nové. Musíš totíž polovičku spaltit hned a druhou v šestí měších po ratách. To ale dostaneš od každého skladiště čistě nové. Když takový inštrument kupuješ, tedy jej chceš míti pro celý svůj věk a tu je vždy lépe, koupit něco pořadného. Jest-li můžeš obětovat hned asi 150 – 200 zl. tak dostaneš piano za 350, z kterého zajisté budete mít radost. To ostatní budete moci splacet v menších ratách. Odepíš mi Vaše mínení a potom vyberu piana ze skladu buď Khon, Jiřikovského a neb Mácko, a můžeš jemu zaslati peníze a on vše již obstará. Mílka jest již od soboty u nás ale styská se ji přece. Za to ale Adolfovi se od nás nebude chtít, on celý den maluje, nebo jde večer do divadla, byl také se mnou v kavárně kde jsem mu koupíl kolač a on pravíl, že aní o Metovejch křtinach takové koláče nepekli. Tatínek si pro něj na konec masopustu přijede, bude z něj mít radost, já jsem mu dal udělat celé nové šaty. Tak Ti jsem utratíl tolik peněz tento měsíc, s tím stěhováním tak aní nevím jak křtiny vystrojím! Jest-li jsi ještě ten sešit „Škola život„ nedostal tedy píš a já Ti ho odešlu. Piš nám brzy. Všickní Vás mnohokráte pozdravujem, a přejeme Vám aby jste také měli brzy nějakou rodinu. upřimní, Marie, Josef a Em. Paleček Drahý Edmundku a pani švakrová! Ja jsem v Praze a mám se tu velmi dobře. V sobotu pro mně přijede tatínek, já mu pujdu naproti v nových satech, ktere mu dali ušíti Pepiček a svařičková. Pozdravuju Vás i sestru Toníčku Adolf Paleček
20. Praha, prosinec 1867
37
Drahý bratře! Budeš zajisté pln strachu o otce pročež spěchám, abych Tě upokojil. Milka odjela s Adolfem na svátky a tu jsme na jednou obdrželi dopis od Milky na Boží hod, že jest otec velmi nemocen a že byl na velky pátek zaopatřen a abych Tobě a Marii o tom dal zpravu a mně zda jest možno bych přijel. Ve psaní nestalo, co otec má za nemoc, jak dlouho stůně a nic, vůbec bylo psaní velmi nerozumné. Poněvadž jsem byl v pondělí zamestknán a představení se odřící nedalo, tehdy jsem se odhodlal v pondělí útery jedu domu. Nechtěl jsem Vás lekat, proto jsem Vám níc nepsal až se buď sam přesvedčím a neb až dostanu rozumnější zprávu. Vskutku take přišlo v ponděli odpuldne psaní vlastnoručně od otce, že měl zapalení plíc a sleziny že byla nemoc velmi zla, ale že je jíž po nebezpečí. V úterý v poledne sem přijel domu a byl jsem potěšen, že vskutku otec nebezpečnou nemoc přestal ale že jest tak slab, že se skoro ještě ani sám posadít nemůže a dle vyroku lékaře bude nejméně k svému zotavení tři neděle potřebovat, a že se musí velmi šetřit. Já jsem tatínka a maminku zvlášť prosil aby jej nenechala v poli dřít, že ma starý člověk se školou co dělat, ale znáš matku ta pořad naříka, kdyby měla to neb ono a otec se pak nutí do dření. Byl jsem u velebného pana a ten si stěžoval že i lid na to ukazuje, jak se otec dře a že mu to přísně zakáže, že tím vším jest jen matka vina. Tak buď tak dobry bratře až budeš psát domu psaní, pros otce i matku, aby si otec aspoň tu holbu piva popřal a jen na hospodařství dohlížel. My jsme všickní zdraví. Já mám poráde hruzu prace, tak že mi málo času pro sebe zbude. Co dělá pani svagrová a Váš Antonin? Naše Tílka nechce běhat ale zato všecko brebta, a bude z ní nějaka driačnice. My Vás všecky pozdravujem a zustaváme Vaší uprimní Josef. Marie Miloslava Paleček Což Toníčka nemuže o sobě aní zmínku učinít. Nejspíš má mnoho práce.
21. Kotly, léto 1870
Kotly, blíž Jamburga v Estlandě Drahý bratře a švagrová! Tvé psaní mne velmi potěšilo. Nemyslel jsem, že mně dříve psáti budeš, než já Tobě. Každý den jsem se také chystal několik řádku Vám napsát, ale skoro každý den tak utekl, že jsem se níjak k tomu dostati nemohl, a potom skoro každý patý den píšu ženě psaní, také jsem měl dopisy s kapelníkem Smetanou stranu jeho opery, tak bych byl musel psat každý den psaní, a to člověka při nejlepší vůli omrzí. Mám ale v každém dopisu tolik
38 mnoho co povídat, že každé psaní dopadne nadmíru dlouhé, proto Tě drahý bratře a švagrová již napřed připravují aby Vás čtení neomrzelo. Poněvadž Vám Praha jest poblíže, tak začnu tam, totíž s tím, že se mi narodíl dne 15 června kluk, zdravý jak turek a hezký prý jako Tílka (jak maminka píše) dali jsme mu na křtu jmeno Ottokar, naramně prý ho mrzý, že se mu papínek ještě nepředstavíl a proto pospícha s maminkou s sestřičkou a bratříčkem aby co nejdříve sám se tatínkovi v Petrohradě ukázal. Myslím že bude Mařenka s těma koťaty a s Toníčkou 8 srpna z Prahy moci vyjet a 12 srpna, našeho prvního přijede do Petrohradu, dříve nemožno, proto že od prvního srpna mám najatý byt. Jest-li budeš moci drahý bratře, tak by mně to naramně těšilo, kdybys ještě před jich odjezdem navštivíl Prahu. Když už mluvím o bytu, tak Vam musím napsat, jaký budu mít byt a jak šťastně jsem jej našel. V Petrohradě jsou jen dvě třidy lidu, totíž boháči a tak zvaní mužicí (sloužící) prostřední třída docela schází. Dle toho jsou také domy stavené, ni jeden byt nenajdeš, 3 – 4 pokoje všecko 6 – 7, 18 – 20 a.t.d. a hodně mastné. Já jsem se seznámíl s jakýmsi panem Matuševtčem, ukrutný boháč, dříve plukovník u husaru, a ten mne nabídl byt ve svém domě nově upraveném, s 8 pokoji za 600 růblu ročně, a zaroveň mně dá do všech pokoju nábitek, který mu mohu jak chci uplácet a kdybych odjížděl z Ruska, tak on si vezme nabytek v té samé ceně nazpět. Byt po russku je tak zařízen. Jsou parádní schody, z těch se přijde do předsíně, z předsíně se jde do salonu, ze salonu na pravo jest můj pokoj, a na levo jest spalna a pokoj moji ženy a malinký kabinet pro šatstvo a kabinet pro koupání. Z druhé strany se jde ze salonu chodbou do jídelny, z jídelny do pokoje dětského, vedle pokoj Toničin, dále krasná kuchyně s vodou až nad ohniště, a komůrka pro děvečku. Z kuchyně jdou druhé schody tak zvané černé po kterých se noseji věcí aby se pokoje nezamazali. Kontrakt na byt jsem udělal na tři leta, teď se jen těším, že budu moci vzít napřesrok tatínka a neb Tebe bratře, až pojedu z Čech z prázdnin, sebou aby jste viděli Russko. Tatínek každým pádem mně musí v těch tří letech navštívít. Teď začnu psat o sobě a hned napřed s přáním aby se mně dařilo vše v Russku tak, jak jsem začal a jak to až posud šlo. Musím zkrátka říci, že teprv tady začínám být člověkem, v Praze jsem s napracoval, po celé dni dív jsem o zdraví nepřišel a předce při té drahotě jsem žíl jen v samých starostech. Doufám že zde nejen zdraví ale i peníze si zachovám, neboť mně každý ujišťuje, že při oblíbenosti, jakou jsem si zyskal za šestakrate zpvání, si ještě jednu gagi v concertech vydělám. Ještě nevím ale myslim, že i strava jest poměrně lacinější než v Praze, líbra hovězího masa nejlepšího stoji 15 kopejek to jest naších 23 kr. a my jsme zaplatili v Praze 30 – 32. Ryb, zvěřiny a jiných věcí taková síla, že jest to na trhu skoro zadarmo. Zajíce, husy a skopová pečeně se u Russu skoro ani nejí, toť se rozumí, že my to budeme pect. Znamenítý černý samožitný chleb, tak jak u nas na vesnicích pečou, bochník jako stůl za 40 kopejek. Až přijede žena, tak Vám o hospodárství napíšu víc. Od 15 května, vašeho 27. mám prázdniny. Zpívám škaly, učím se rusštině a vlaštíně. K tomu mám času rano do 3. hodin. Ostatní čas jsem pořade někam zván. Dokud žilo se ještě ve městě, tak jsem se storjíl ten čas k obědu, a teď co všechno ujelo na letohradky, tak jsem si vyjel buď párníkem neb izvoščíkem ku tomu neb onomu na venek. Dne 14 června jsme dělali se Seifertem prvním violoncelistou u balletu (Čech) krásný výlet.
39
Vzpomněli jsme si podívat se na vodopád Imatra ve Finsku aby nás to nic nestálo, tak jsme si to zařídili tak, že jsme dali na cestě ve městě Vyburgu (město finske na moři) concert. Seifert telegrafoval do Vyburgu capitainu Kyslakovu (komandantu pevností) že k němu přijedem a že chcem tam nastrojit concert. Na nádraží už nás očekával i s paničkou. Jaká pohostinnost u Russu panuje, to jsi nemůžete ani představit. Jen u Russa, kdes jak živ nebyl, můžeš hned naponejprv cítít se jako doma, žádna nucenost, vše podávají s tou největší srdečnosti, pakli vidí, že se Ti u něho líbí, tak má největší radost. Přijeli jsme tam ve čtvrtek a umluvili jsme se že concert může být až v úterý, tedy před concertem jsme ještě se chtěli podívat na Imatru. Capitáín telegrafoval do Vilmanstrandu73 do ležení generalu Butoviču aby přijel se svou paní, že má hosté, kteří chtějí jet na Imatru a my zase jsme poslali telegram do Petrohradu, Vaclíkovi, tajemníku Černohorského knížete, a tak jsme se v sobotu rano všechny s jeli, ještě naposled náhodou přijel večer baron Steipel, capitain v kozáckém pluku bratr paní Kyslakovi, z ležení z Krasného Sela (150 verst) a byl hned hotov, (až již dvě noci nespal) s nami jet na Imatru. Ponejprv jsem viděl russkou jízdu na vozích. Ve dvanáct hodin v sobotu v nocí, ale při denním světle, neboť žádné nocí teď nemáme, jsme vyjeli z Vyburga. Ve dvou kočarach, ke každému zapřažené tříkoně a mně pro radost zapřáhli koně do vozejčku s dvěma kolí, tak zvana russka telega, abych mohl sám kutschirovat a teď to šlo. Jak se v Russku jezdi, dostane poněti jen ten, kdo takovou jízdu viděl. Každých 18 verst jest stanice, tam tak zvaný starosta, musí mít připraveno hejno koní, které se kolem pasou, jak se přijede, koně unavené se vypřáhnou pustěji na pastvu a jiné se zapřahnou. Jsou to maličké kobili, tak zvané švedky ale strašně vydržeji běžet, tak m jsme obyčejně ujeli 18 verst (půl třetí míle) za 1 hodinu a 10 minut. Finsko jest velmi krásná zem, samé hory, lesy a veliká jezera. Tak že každou minutu, jina a jina krajina a ty nejkrásnějši údolí. Lid jest tíchý, hezky ale náramně zdlouhavý. Proti Russům ale naramně střídmý (Fin se nikdy kořalkou neopije) a poctivý. Tak že nikdy ani ve městách se domy nezavíraji a nikdo nic nevezme. Finove mají své zákony, své ministerstvo v Petrohradě i své peníze, tak zvané marky (mark tolik co frank). Soudy mají porobní a proti kradeží rozsudek strašny. Pakli někdo dopaden při zlodějství, tak jest ve městě neb ve vesnici kam přinaleží po celý den přivázan ke stromu nebo ke kulu, každý okolo jdoucí může jej uhodít neb naň plivnout. Potom se může ale hodně daleko odstěhovat, neboť ho v celé krajině každý zná, nikdo mu v ničem nepomůže, nikdo s ním aní nemluví. Zvláštní jest ale to, že cizinci, také Rus jest u nich cizinec, může ukradnout co chce, zákon jej neodsoudí. Svobodu mají velkou, ač pod russkou vladou, nesmí se jim nikdo do jich práv míchat. Russky rubl neudáš ve Finsku leč tak, když hodně na něm stratíš. Z Vyburga na Imatru jest 60 verst, (7 verst jedna míle) v 6 hodin ráno jsme byli na mýstě. Již na dvě hodiny cesty slyšíš hukot, když přijde ku vodopádu, tak jest hluk omamující. Voda vlastně nepada z vysoka, ale přebíha z jednoho vyššího jezera, mezy dvěma vysokými skalami, úzkou cestou, plnou strašných skal, do druhého 150 stop níže ležícího jezera. Pohled na to vužlabí jest strašný, a překrasný. Proud vody se takovou sílou řítí dolu a rozráží o skaly uprostřed proudu, že voda vysoko s ohromnou silou letá,
73 Dnes Lapeenranta, Finsko. 40 stojišlí třeba na půl sáhu od břehu na suchu, v tom přilítne vlna, která se divně odrazila od skaly a ty stojíš po kolena ve vodě a síla malých kameny Tě tluče přes nohy. Hodílí se do proudu trám neb bídlo, vyplové ku koncí vodopádu na tříšky roztřískané. Asi tři hodiny jsme se pokoukali a naobdivovali, nemohl jsme ani s tím pohledem ozloučít. Posnidalí jsme a v 11. hodin jsme jeli do Vilmanstrandu k generalu Butovičovi na oběd. Dřive jsme se zapsali do památní knihy s heslem Palackého: „Svoji ku svému a vždy dle pravdy“ toť budíž heslem všech slavných synu slavné Slavíe. Russký a český. Russům se to náramně líbílo, tak že když jsme se podepisovali povidá mladý baron Stempel, což já mezy Vámi s mím německým jmenem budu vostudu plodít, jak se řekne na česko Stempel? A podepsal se baron Kolek capitain. Rusům 50 verst jest maličkost, proto také jsme si zajeli do Vilmanstrandu k obědu. Cestou nás překvapíla strašná bouře a krupobítí, mě na žádný pad nechtěli nechat na odkrytým voze, tak jsem si musel sednout s Paní generálkou Butovičovu, mlada krásná panička Malorusska paní Kyslaková také mladá, Seifert a já. Vybraná společnost. Nasmáli jsme se až hrůza, déšť takový, že jsme i v polokrytým voze na košili promokli. Mně ty paničky ošetřovali jako drahou masť, musel jsem si sednou dozadu do kouta, přikrili mně všema šátkama, a paní generalová si sedla na dešť. Ve tři hodiny jsme přijeli do Vilmanstrandu, musel jsem se celý převleknout, nedali a nedali pokoj, že se nastudím a tak jsem si navlík celou uniformu pana generala na sebe. Po obědě nechali dámy zapřáhnout své koně, čtyry vedle sebe a já jsem s nimi jako general jel za město do ležení. Jsou v Russku taková ležení v každé gubernii, všechno vojsko vyjede a celé leto leži pod stany na polí a cvíči se. Ležení trvá od 15 června do 15 srpna. Z Wilmanstrandu do Wyburgu jest 42. versty. Silnice jsou ve Finsku všecky pěkné široké ale nikde kopce upravené. Protože toho není potřebí. Oní jezdějí jen s malými vojejsky a mají do nich zapřaženo třeba 6 koňu vedle sebe. Tak vyjedou tryskem na každý kopec, koňům jen se hříva ježí. V pondělí jsme si odechli a v úterý večer v 8 hodín jsme měli concert. Lídu přišlo mnoho, jen škoda že panuje ve finsku tak jak v Německu způsob dávat malé ceny, tak jsme přece každý vydělal čistých 150 mark asi 80 rublů, já jsem si za to koupíl akcie dvě železné Finske drahy, na které mohu vyhrat 50 tisíc rublů a mimo to nesou 5%. První moje jmění!! Pan general s paničkou do concertu 42 versty opět přijeli. Po concertě mně ty dámy mýli všelikýma vodičkama jako po Wetrennen, že prý jsem se unavíl. Vůbec usím říct, že jsme se Seifertem pobláznili celé nejen ženské i mužské pokolení. Ja jsem zpíval jednu německou píseň, jednu russkou ku které jsem musel ještě jednu přidat a pak naše národní písně: Na vysostí hvězdy svítí a Husítskou jsem musel opakovat. Hřmot nesmirný. Při slavné večeři u kapitaina Kyslakova, se pilně připíjelo na zdar Čechům a jestli prý jsou všichni Češí takový jako Vaclík, Paleček a Seifert, to prý jest slavný národ, jen prý pro dámy nebezpečný, pravil pan general, vždyť nám naše ženy zbláznili. Ačkoliv jsme ujížděli ve 4 hodiny ráno, všecko nás to zas na nádraží vyprovázelo. V Petrohradě jsem se dlouhu nezdržel, upravil jsem si byt a zebral partíe a v pondělí zase ujel do vesnice „Kotly“ panství pan z Albrechtu k mému učiteli. On jest velmi vzdělaní Russ, byl dříve také u císařských husaru, náramný milovník hudby a do mě se celý zamiloval. On jest stejně stár se mnou, moři mně s Rusštinou až hrůza. Jemu mám co děkovat, že jsem tak dobře vyslovoval russký si vzal se mnou velikou prací. Mohu říct, že nevím jest-li do výslovností jest na světě těžší jazyk než Russký. Mám se tady jak p.
41 hrabě sám. Mám své dva pokoje, fortepiano, sloužícího, ani boty si sám nezuju a vše vše nač jen pomyslím. Ráno se učím s ním asi dvě hodiny, čtu mu na hlas russký a on mně opravuje a nebo čtu partíe. Ve dvě hodiny obědváme. Po obědě se mluví a žertuje potom se dává v pět hodin čaj. Po čaji obyčejně nechame zapřáhnout a neb si každy sednem na kobilu (ja jsem už dvakrát slít) a jedem na hon. Na sluky na pekasy tetřevy a.t.d. Ja jsem si nechal boty delat až pod prd. uzké kalhoty do bot, tak vypadám jako hejný. Mílý bratře, kady chodíme, to je hruza. Myslíš že jest to krásná lanka, a za tím jak na to šlápneš, tak se to houpá, jakbys po natažené sylí[?] chodíl. Jest to urostlá tráva na blatě bezedném, probořit se nemůže ale dlouho také chodit nevydržíš, protože od samého houpání hlava se motá. Tam panství jest strašně velké. Musíš si myselt že na přes tři sta krav, a sto koní pracovných a 8 koní parádních. Pracovný koně nejsou celé leto v maštaly, ty jdou do práce, a pak se pustěji na pastviny. Přední nohy se jím svážou aby daleko od sebe se nerozběhali aby je vlk nesežral. Tak to jsou blízko pohromadě a přejde li vlk tak všecky nohama vyhazujou, tak že se jim z žádné strany vlk přiblíži nemůže. Krávy jsou také pořád venku a jen ráno a večer se seženou do takové ohrady, kde se podojejí a zase se pustějí na pastviny. Zde zůstanu do 20 července ruského, a pak pojedu do Petrohradu a hned do Vrbolova. Jak vidíte drazí přátele, mám se vyborně. Nemám žádné starostí. Neb ač cesta pro mě a teď pro rodinu mnoho peněz stoji, tož přece jsem tolik již uspořil, že se nemusím nic dlužit. Já pro sebe za celý ten čas utratíl sto rublů. Ženě jsem poslal 200 rublů a teď ji ještě pošlu 230 rublu na cestu, tak myslím, že si tady hezké peníze zachovám, zvlášť jest-li mi Bůh dopřeje zdraví abych později přešel k italianskej opeře, což myslím se mi podaří. Tady se neudřu, neb za celý budoucí rok budu zpívat jen čtyry partie a sice Bertrama, Mefistofela, Kašpara v Střelcí a Kecala v české opeře u Smetany. Jest-li mi budeš psát, tak jen píš ještě starý adress. Všecky Vás pozdravují, také v Lípníci. Bratře jest-li můžeš, tak tatínkovi pošli to psaní a ať mně píšou jak prošel Adolf? Líbam Vas všecky a zustavam Váš Josef.
22. Petrohrad, podzim 1870
Milý bratře a švagrova! Nemohu si to vysvětlít, že mně nikdo nepišete. Já jsem Tobě hned na Tvé psaní odpověděl ukrutně dlouhým psaním z Kotlu, kde jsem leto ztravíl, otci jsem psal hned jak sem žena přijela, nedostal jsem však ještě ani od Tebe ani od otce žádné odpovědí. Snad by se psaní byli neztratili! Odepiš mi hned, abych vědel co děláte, jak prošel Adolf a všecko ostatní, co jest u Vás nového. My jsme chvala Bohu všickní zdraví a velice spokojení, a doufame, že čím dal tím bude i lépe. Máme teď již všecko vpořádku, až ještě na kožichy na zimu! Byt máme velmi pěkný, nabytek jak jsem Ti již psal krásný, - tak že, kdybys jsi k nám teď přišel, tak zabloudíš v naších pokojích. Nejhlavnější jest ale to, že máme po nouzy a tento rok že si zaplatím všecky dluhy. Strava jest poměrně mnohem lacinější než v Praze. Líbra masa hovězího za 12. kopejek (18 krejcaru) zajíc za 20 kopejek i s kuži a v zimě ještě lacinější, hluchar (Auerhuhn) za 40 kopejek, veliký jako 42 husa a lepší než bažant. a.t.d. Káva cukr skoro polovic lacinější než v Praze. Tak dávám měsičně ženě 100 rublů. Z toho platí všecko co je pro domácnost zapotřebí, děvečku, viksování pokojů, pradlenu (doma se zde prát nesmí jsou v kazdým domě zvlaštní prádelny) pívo, víno, a ja zbude pro dětí na šaty každý měsic 10 rublu. Mímo to chodi k nám p. Waclík, tajemník černohradského knížete, dopisovatel do Pokroku a mnoha rusských novin a p. Sům, strojnik v jedné Fabrice, k obědu a platějí 30 rublů měsíčně. A to zas má Tonička co si ušetří od obědu. Mímo to ji platime my 7 rublu měsíčně. Už má schovaných 19. rublů. Tak máme teď docela jiné hospodářství. Já pro svou osobu mímo diškrecí a za jezdení neutratím ani kopjeku, neboť do hospody se zde nechodí, pívo nepíju, tak není za co vydat krejcaru. Nejvíce zde stoji víno! Neboť musíme pořáde ještě pít vodu s vínem a děti museji pít k obědu víno (cheres.) aby se neroztonali. Ottílka si to již odbyla, a mysleli jsme, že ji také již pochováme. V týdnu ale byla zase zdravá a teď jen si ještě často nařiká na břiško. Pepík je hubený ale zdravý jako Rus. Kde co najde tak sní a vypije. Zpivá, až je z něho radost. Jak se muže dostat do mého pokoje tak je u klavíru a hraje a zpiva, Šli panenky k silnicí, Píf paf rergrace a.t.d. Mám z něho velikou radost, neboť je vidět že ma ukrutné vlohy. Ottokar je jak bečka jen by pořad vysel na mámě. Moje a Tonička si každý tyden povolujou šaty jak tloustnou a Tonička už ani pívo nechce pít, aby pry nebyla tlustá. Zavedli jsme se už docela po Russku. Ráno se píje čaj a žensky kafe. v Poledne se nejaka malíčkost zakousne. V půl čtvrté obědváme a ve vosům hodín ženský večeřejí co zbylo od oběda, ja ale píju zas jen čaj. Pívu jsem docela odvyk, tak že jen při obědě píju skleničku. Pívo máme doma, vždy nám ho přivezou 30 flašek za 2 ruble. Devečku jsme dostali ještě dost dobrou. Mate vidět ty dětí když jdou na procházku. Tílka má vikler natýrovanej až na zem, botky a ještě kaloše přes ně (Überschuh) Pepík vysoký boty kaloše, kalhoty a kabát zimní taky až na zem, čepíci s ušima a ještě hlavu zabalenou až na noš. Tak že je v tom jen valejí. Tady když je dost teplo, tak musejí dětí tak chodít, proto že jest vlhké povětří a hned se nastydnou, vůbec museji na ulici všickní lide i v letě dvoje střevice na nohách neboť jak by byli nohy mokré, tak jest okamžitě prostuzený. Jaké máme teď počasy, to si ani nemůžete pomyslít. To je nejhorší měsíc a bude to trvat ještě asi dvě neděle. Ustavičně prší a sníh pada při velkém větru. Tak že pravě muže řict, že jest to psí počasy. Mímo to býva k ránu kapku umrzlo a v poledne zase dešť teplý, tak je tento měsic náramně nezdraví. Každý se již teší na zimu a vsude je již vidět opravovat saně a brusle. Petrohrad dostal již jinou tvařnost Dívadla začali a panstvo všecko se vrátílo již z letohrádku do města. Kdo neviděl život na hlavních ulicích „Něvskom prospektě a malé a velké mořské, tak si jej nedovede při nejlepším popsání ani pomyslít. Mezy druhou a čtvrtou hodínou jest celý Petrohradský nobl svět na těchto ulících na procházce. Tu vídíš ty nejkrasnějí koně, egbípaže, rozličných premovaných sloužících, oficíru v nejrozmanitějších rusských uniformách, vubec všecko, všecko, co tak veliká země jako svatá Rus má. Já jsem viděl teď již skoro všecka hlavní města německa: Jako Videň, Berlín, Mnichov, Drážďany, Curich, ale sám bych si ještě v životě v Petrohradě nedovedl udělat ponětí. Co jest nejlepší, při tom bohatství jaké zde vidíš nepanuje žádná tak hloupá pícha jako u Němců, všude vídět slovanské upřimné srdce. Nejlépe to poznáš tak – hle v hostině, na přiklad u Albrechta. Tam máš: knížete Emeritínského, ministra námořníctví Krabe, carského komořího Zolotnického, skoro všecky ad., jutanty velkých knížat, mnoho jenerálu, a neslyšíš po celý večer, žádné, Vaše prevoschodítelstvo, žadné vaše sijatelstvo,
43 nybrž jen, Pjotr Karlovič, Michael Aleksandrovíč, Osip Osípovíč a.t.d., vůbec radost mezy takovými lídmi být, člověk se nasměje, a při tom se ještě naučí nenuceným saloním způsobům. Já nic jiného nezpívám než Mefisto v Faustě. Poblázníl jsem celý Petrohrad! O níkom se ve společnosti nemluvi než o Palečkovu Mefistofelu a o sl. Levický v Markytě. Všede v kramech, kněhkupeckých maš fotografie Paleček Mefisto, Levícka Marketka. Tuhle přines Petrohradský listek (noviny tak polo humoristické) celou rozmluvu Začína tak! – Videl jste Fausta na rusském divadle! – Jak vy jste nevidel Palečkova Mefista! – A snad jste se ještě aní nezapsal u kasy na nějaké sedadlo neb loži? – To si můžete počkat, než se do divadla dostanete! a.t.d. A tak píšou o celém Faustu a vždy začínaji se mnou. Jest to ale pravý nával ke kase! Vždy lože jsou již zaznamenaný a sedadla jsou ve třech hodinách vyprodané. Tlačeníce a praníce u kasy, tak že maji polícajti vždy co dělat. Již při vystoupení jsem přivitán, píseň v druhém jednaní a ve čtvrtém musím vždy opakovat! Po třetím jednání jsme 10 – i vicekrát volaní. Dokud budou líde chodít, tak budeme mít pořad dvakrát za týden. Potom mám před novým rokem benefíc. čes. operu. Prodanou nevěstu, a tak zas nejspíše budeme mít samou prodanou nevěstu a zas Fausta. Míslím že za ten celý rok budu zpívat jen ty dvě Partie. Po druhé Ti o tom napíšu ještě více a pošlu Ti take Petrohradskou mou fotografíí. Teď Ti musím psát, že jsem již dostal nabídnuti na leto do Odessy, kde mně davaji za dva měsíce 2500 rublů. Poněvadž jsem ale slíbíl, že příjedu na leto do Prahy a Redítelstvo mně již take psalo, tak si to udělám tak, že do Odessy pojedu jen na několik představení, kde může být že za měsíc Ty samé peníze vydělám a od tam bud do Prahy, tak že bych asi desátého července byl již v Čechách! Těším se již velmi na leto. Měli jsme zde velikou slavnost, 13 Čechů přijímalo Pravoslavii, byl jsem také pozván k obědu, musel jsem jim zpívat Husítskou a Russove mně všickní líbalí. Pozamíl jsem se při té příležitostí s nejprvnějšími literáty Russkými. Teším se, že teď dostanu od Tebe psaní neb od Tatínka. Všecky Vás pozdravujem, také v Krásné Hoře. Mařenka často vzpomíná na pani Svagrovou jest-li je zdravá a co máte malého!! Piště nám ale hodně, jako já Vám! Byl jsi na učítelském sjezdu! Líbáme Vás všecky a ostaváme Vaší upřimní JosPaleček
23. Petrohrad, zima 1871, útržek
[…] Každý den děla se mnou tělocvik, má již takovou sílu v ručičkách a bříšní svaly vyvinuté, že s ním mohu dávat představení. Nechce ale níjak tloustnout a vlasy také má malo. Ottokar jest jako buk a už teď celá Tílka! Když nastrojíme jemu šáteček na hlavu a Tílce, tak jest to jeden obličej k nerozeznání. Teď již se musím starat v nejaký letní byt, neboť v Petrohradu přes leto nemohou ostat. Já jak snad již víš z domova, přijedu již 1. června do Prahy budu zpívat v 10 a može být i ve více představení pohostínsky. Za každé
44 představení dostanu 150zl. a 6té představení můj benefic. To bude trvat do července a potom může být že pojedu ještě do Odesy, není to ještě ujednáno a může také být, že toho nechám až na přes rok. Měl bych potom dva měsíce prázdno a tak se těším, že zas bez starostí, budu se moci k Tobě podivat a k otcí. Ostatně doufám že také přijedeš do Prahy v ten čas kdy já tam budu. Teď jezdíme jíž asi 7 neděl na saních. Sněhu jest velmi mnoho a zima rozlíčná. Před vánoci jsme měli po tři dni v městě 23° a na řece Neve bylo 27°. Nějaky čas bylo teplejc a i jeden den pršelo a však večer zas umrzlo a dnes máme opět velikou zimu 21°. Brabcům mrznou nožičky a na ulicích vidíš jen samé šibuly jezdit, neboť celý kuň jest pokryt jinovatkou. Chodíme po ulicích zabalení až na oči! Předce ale žádný Rus nejede v zavřeným kočaře, všecko v otevřených saních. Vůbec jest v zimě Petrohrad velmi krásný a plný života. Teď před svátky byla zde taková sílá rozlíčných potravin, že jest to až hrůza. Libra masa stála 8 kopejek. Rozlíčných ryb zmrzlých a ve sněhu naložených, prasat celých už vypařených a tak zmrzlých, že zvoní když doň sekneš, skopcu, jelen, - všeho všeho co sí jen můžeš pomyslít. Mnoho tisíc fur na saních s jedným maličkým koněm, přijedou Buh ví až z které guberníe. Teď ale musím jíž končit, chtěl jsem jenom na půl listě napsat, ale jak bych se dostal na druhou stranu, tak musel ještě jeden arch vytáhnout, tak proto končím a ostatní zase po druhé. Teď jest na Tobě řada, by jsi mi z naších milých Čech, také tak mnoho napsal. Což dělaji Tvoje dětí? Jsou zdraví. Paní švagrová dejte pozor aby zas nepřišlo čtvrté – teď si musíte kapku odpočinout, my také. Vás a všecky Vaše přátele zvlášť v Lipnici pozdravujem. Ještě jednou Vás líbáme a zustaváme Vaší upřimní přátele Marie a Jos. Paleček О. Палецеку артисту императ. рус. оперы в Петербурге бдуховский прос. д. Матутебург N = 8 Rb. N = 8.
Jestli najdeš pořádek v tom psaní nevím, neb jsem jej bral papír jak mi při ruce ležel.
24. Petrohrad, srpen-září 1871, útržek
[…] řádí a budeme ji všemožně podporovat aby si tu za ty tři leta mohla zahospodařit asi 5 – 6 set a potom se mohla vdát. Už má schovaných 12 rublů. Já už čtvrtý měsíc nezpívám. Divadlo se otevřelo 15 srpna (vašeho 27ho) a já jsem ještě neměl co dělat až nejspíše na druhý týden také začnu. Teď ještě nejsou všecky zpěvácí
45 pohromadě a obecenstvo také jest ještě po letohrádkách tak dávají samé menší opery. Já budu tento rok jen čtyry opery zpívat a sice Fausta, Bertrama, které jsem již russký zpíval a teď ještě Střelce a v Prodanej nevěstě. Russčtina mně neděla již žádné težkosti, neboť jsem byl za to leto velmi pilný, leč zase se učím pilně vlašský a myslim že tak ve dvou letech budu s vlaštinou i franštinou (kterou již dost dobře mluvím) úplně hotov. Prosím Vás pište mi jak prošel Adolf casto naň vzpomínám. Jest-li jse byl také na sjezdu učítelském a Edmund snad také. Velmi jsem se těšíl, když jsem celé to jednání četl. Píště mi hodně mnoho a brzy. Já Vám budu a neb Edmundovi zase co nejdříve psát. Vy tam máte ještě hezký teplo a krmíte se svestkama a hruškama. My ale už chodíme v zimníkach, na druhý měsíc už v kožichách a koupíme dětem někdy švestky 2. za kopejku (1½ krej.) a hrušky ty jsou pro nás moc drahé. Mařenka, Toníčka, a já, Vas všecky pozdravují a líbám, děti a Adolf ať se dobře učí aby z něho něco bylo. Pozdravují Vás ještě jednou, poručení velebnému pánu a zustávám Váš upřimný syn JosPaleček
25. Petrohrad, listopad-prosinec 1872, útržek
[...] tak sama kritika píše, že šli do divadla ten večer s velkým předpojatím, protiv Susaninu (tak nazyvá se líčnost v opeře) cizincu! No p. Paleček, dovedl svým překrasnym, umělecký vycvičeným hlasem, tak učinkovat, vložil do zpěvu tolik citu, že ve 4 aktů obecenstvo, nechtíc slze prolevalo. Účinek tohoto vystoupení byl ohromný, obecenstvo po každé frazi, po každé sceně hlučně aplaudirovalo a vyvolavalo p. P. bez počtukráte. Tak píše Petrohradský listek! Z druhé kritiky všecky s velikou chvalou se pronášejí! Byl to učinek tím skvělejší, proto že každý myslel, že i při mém talentu, nemůžu nikdy tuto úlohu dovest zpivat – proto že nejsem Rus – to je tak jakoby chtěl v Prodané nevěstě Kecala zpívat nějaký Nemec. Získal jsem si touto partii mnoho slavy! Nevím co bude s mou ženou! Již dvě neděle opět leží a tak je slaba a hubená – jenom kosť a kuže! Jest to tím horší, že nemoc se opakuje skoro každy měsic při její ženské nemoci – no tentokráte byli připadky tak silné že každou minutu mohlo se očekávat konec jejiho života. Doktoři raději Karlové Vary a mimo to, že nesmí žit v Russku. Můžete si pomyslit, co to stoji starosti a peněz – neboť zde za každý navštivení musím doktoru platit 3 ruble – a doktora máme už teď skoro celý podzimek. Ještě, Slava Bohu, že jsou děti zdravé a že aspoň s nimi mám potěšení! Tílka má učitelku, chodí k ní třikrát za tyden a platí se ji za hodinu 1. rubl. Už velmi hezky čte český (sam jsem ji naučíl) a ruský. Pepík je veliký a čiperný a musí se jeho nápadům často nechtíc zasmát. Ottokar a Valoďa jsou tlustý jako bucí. Tonička má teď také mnoho práce, proto že od ní zaleži celá domácnost! Letos bylo leto v Russku velmi krásné a nyní máme pěkný podzimy. V loní touto dobou jsme jezdili na saních a letos i některý den se může jit jen v dostí lehkém kabatě. Nevím, jak brzo budu mít zase chvílku pokojnou, abych mohl Edmundovi napsat několik
46
řadku, tak Vas prosím napište mu že jsem Vám psal a že očekavám od něho několik řádku. Co pak jse udělali s Adolfem, často jsem o něm vzpomínal, zvláště před sv. Václavem, kde měl nastoupit opět do škol. Pište mi brzi a hodně mnoho! Pozdravují Vás mnohokráte všecky a těšíme se na hezké Vaše psani – rekomandirujte psní, aby jístě došlo. Budeteli psat Marii a Milce, že je všickní pozdravujem. Může byt, že jste ztratili adres; a proto Vam jej zde udavám. Ještě jednou Vás pozdravuje a líbá Váš upřimný syn Josef
Его благородию О. О. Палечекь сртист Им. театровь вь Петербург? Обунов. прос. g. Матушевица N = 8 Кв. N-8
26. Petrohrad, 1872, útržek
[...] tancovat, on je velmi čiperný, tak tancuje lépe než Otilie. Ustav, kde jest Ottila, je velmi dobrý - ačkoliv kapku drahý, platím 200 r. – za to, jestli tam odbude všech 6 tříd; tak kromě všech potřebností ženských, umí francouzský anglický a německý, tanocavt i zpívat. Pepik je doma, zatím jej učím ja sám. Poslali jej brzy do školy, kluk měl slabé prsty aby držel pořádně pero, tak si to udělal ve škole jak mu bylo pohodlněji – a teď už ho nechávam dva měsice psát jen čary nahoru a dolu a to nahoru cáru ještě nemuže pořádně udělat. Obá maji dvakrát za týden hodiny na fortepianě i oba dělaji dosti dobřé pokroky. Tonička cely den vyšívá a neb něco šije. Poduška kterou vyšívala u Vás, leží už hotová na divaně v mém kabinetě! Ja jsem ji přinesl vzory a pravě nyní končila velmi pěkný ubrus na kulatý stolík. Já jsem s žaludkem o něco zdravější ale přece ještě nesmím všecko jíst, aní pívo pít. Byt mám velmi pěkný a velmi pěkně jsem si jej zřídíl – nic by mně nescházelo než tí dva klucí co jsou v Praze. Ottílka hned napsala psaní jak jsme přijeli do Petrohradu potom obá psali k svátku, pak jsem já psal – ale dosud jsme neobdrželi žádnou odpověď a nyní byl den narození Pepíka – i to ani si nevzpomenula. Ještě jednou Tě prosím mily bratře šetři se a hleď bys zdarov. Pozdravuji Tvou ženu a všecky dítky. Tonička Vás také všecky líba; těšíme se na brzkou odpověď! Tvůj upřimny bratr
47
Josef. Petersburg. Russland. Его Высокоблагородию О. О. Палечекь вь С. Петербурги По рюки Мойки. g. N = 80. Кв N = 27.
27. Petrohrad, červen-červenec 1872
Drahý bratře a švagrová! Nevíš ani, jak mne Tvé psaní potěšilo – skoro každý den jsem se ptával poslední čas, prichoďa domu, nepřišlo-li psaní od Tebe – byl bych Ti sám davno již psal – nevěděl jsem ale jak začit! Bylo mi stýdno před Vámi všemí, že jsem Vás ani nenavštívíl, nemohl jsem si ale pomoci. Ty jsi byl v Praze a mohl jsi aspoň poněkud uznať, že jsem měl velmi malo času ku svým zábavám, pro samé oficielni navštěvy a zdvořilosti, zbývalo mi tak málo času, že jsem skoro s Tebou nemohl řádně porozpravět. – jedním slovem, neužil jsem toto léto ničeho – byl jsem v Praze ale nebyl jsem ani za branou! Zde také jsem dal slovo, že k 15 červenci, tedy našeho 27. čer. přijedu s Napravníkem na panství plukovníka hr. Albrechta, na odkrytí honu a slovo jsem musel držet poněvadž skoro k 50 verstám se museji poslat koně na železnou dráhu. Chtěl-li jsem, po devíti nedělním odloučení se od moji rodiny, jenom uplné 4 dny mezi ními prožíti, musel jsem nevyhnutelně v uslovný den z Prahy odcestovat. Jak jsem měl rozpočet, zbyvali mi dva dny, v které jsem chtěl navštívít Tebe a otce, jak ale je Ti vědomo, nechal jsem si všecky šaty dělat nové, krejčí to nechal na poslední chvíly, a pak se vyslovíl, že jest-li ujedu z Prahy nemůže byt s šítím hotov, proto že kabáty a frak se musí pruhovat. Pro tentokrát mně to již musíte odpustít – da Bůh, že si to napřes rok vynahradíme. Zařidím si to docela jinák! Příjedu asi ke konci července do Prahy, ale jen pro zábavu a tu chci, zebrat Tebe, tatínka a Čapka, a procestovat (ale ne péšky) kapku Čechy, - zejmena se podívat na sněžku! Neboť jest to hanba – budu skoro celou Evropu znat, a svou vlastní vlast ne. Víš že v roku 73. v dubnu mně zdejší kontrakt končí! mám tedy už jen rok k rozhodování – buď uzavřít kontrakt opět zde a neb dosáhnout nejvišího cíle, po kterém bažím – totíž dostat se k opeře italianské. Potom bude již konec, neb nový kontrakt zde nemohu na méně uzavřít než na tři roky – a proto musím teď buď zvítězit – a neb zustat při starém. Posud se mi vše dle přání daří a tak doufám že i toho dosáhnu. Proto jsem také svůj plán změníl a nepojedu v letě do Londyna – nybrž do Italíe a odtud potom do Čech! Ačkolív tolík práce nemam, jako Ty se 150 fakany – mám přece celý den co dělat. Neboť mám dvakrát za týden ítalianskou hodinu. Italiancem, jemuž platím za každou 2. ruble, a třikrát za tyden chodí ke mne Ítalían študent k obědu, a platím mu 10 rublu měsíčně, aby mohl rozprávět po italský. Mohu říci, že jsem neměl ještě níkdy tolík práce,
48 jako letos! – za to se to ale vyplatí. Na leto se ukrutně těším! Počitám již nyní měsíce, kdy z té Síbiře budu moci ujíždět. My jsme všickní zdraví – a vzpomínáme často na Vás. Mam- li chvílku času a zajdu večer do ženského pokoje – začne obyčejně rozmluva o Lánech a neb Krásne hoře. Všeckní se těšeji, že za půl druhého roku opět uviději Čechy. Tílka už čte – tento týden jsem s ní ukončil všecky písmeny. Učí se velmi lehce – hračkou. Pepík je ukrutný gimnastík a zpěvák. Ottokar ještě nechce chodit – začíná ale žvatlat – ruský! Ačkoliv my všecky na něj mluvíme český – on přece po chůvě – po rusky! Ty myslíš, že Toníčka zapomněla jíž Češtínu, a ona zatím se nenaučila rusky! Ma nějak málo ohybný jazyk.– a obyčejně nám s její ruštinou naděla hodně smíchu. Tak nedavno, měla s děvečkou při vaření učenou rozmluvu a vysvětlovala ji, že u nás se kněži neženějí. a povída „u nás podsvěčník ně zámužom. po český to vyjde do slova přeloženo: U nás se svícen nevdává. Žena to slyšela, a svalíla se smíchy na zem. Zmátla si to místo – svěščeník – podsvěčník, a místo ženítca – zámuž vyjíti.– což se užívá o ženských a ne o mužských. A takového podobného něco vyplácne skoro každý den. Ostatně co se toho podřikávání týče, stane se to lehko každému Čechu a musíš se vzít zatraceně na pozoru – neboť vyplácneš takovou větu, že se všecky dámy začervenají – a Ty i s ními. Do Lán jsem psal ku svátku matky, nedostal jsem ale ještě žádnou odpověď. Radit otci, aby se tolík nenamahal – jest marné – neboť znáš otce! Jedině by mohla matka více se o jeho zdravi starat, - a to znáš její způsob mluvení – naříká sama, a ponouka otce tím více ku práci! Myslím na to často, a vzdy se musím jen v duchu zlobít. Mně tatínek psal, jakou Ti dělali klucí muziku, když si jel ze Lán! Naše přivyklí jezdít – a nechtěji obyčejně z vozu! Nedavno zde byl hrabě Chotek, příšel se poroučet z místa velvyslaneckého. Při té příležitosti mně přivez za koncert, ktery byl prošlí rok u něho, velmi pěkný dar totíž 5 knoflíku, 3 na prsa a dva k rukávům, ve způsobě podkovky vykládané brilianty a rubíny v ceně asi 200 zl. Druhý den jsem mu jel děkovat, nezastal jsem jej ale doma, - a našel jsem ho večer v dívadle, - zašel jsem k němu do lože – a při děkování jsem mu zaroveň řekl, že každý Čech lítuje jeho odchodu z Prahy, že si za kratky čas svého úradování získal srdce všech Čechu! – na to odpověděl, že doufa, že se jednou opět na bývale místo navrátí – neboť co pry je na krátko odloženo – není ještě ztraceno! Při podárku mně poslal psaní, které jsem zaslal do Prahy – aby jej v Národ. List. uveřejnílí. Za dar od císarovny jsem si vybral prsten na malík: v ceně 230 rublů a řetěz k hodínkám za 70 rublů. Píš mi brzo – a hodně mnoho. Adolf . jak se drží! Pozdravuj od nás všech všecky přátele v Lipníci ženu tvou a děti! Měli jsme hosty – byla u nás sestřenice moji ženy aj Derbentu, - na Kaspíckém moři – jede s můžem do Paříže! Kdyby tak by jsi s otcem dostal dovolenou a přijeli do Petrohradu a pak až do Vidně jeli se mnou na zpátek! Kdo vi – co ještě může být! Buď s Bohem píš brzy – Tvůj JosPaleček
28. Petrohrad, 21. listopadu 1872
V Petrohradě dne 21. lis./3 prosince 1872 Milý bratře! 49
Odpust, že Ti tak dlouho neodpisuji – nemohl jsem se níjak k tomu připravit – dnes večer už jsem nemohl déle odkládat – odřekl jsem všecky pozvání sedím ve svém kabynetě a píšu celý večer psaní. Každým rokem přibývá známostí, a ten zvyk je velmi pěkný navštěvovat jeden druhého – posedět – pohovořit – a opět ujíti – jen že každá návštěva požaduje toho aby člověk na druhy neb třetí den navštěvou odplatíl – a tak to bere ukrutně mnoho času. Tyto měsíce, kde se všecko opět sjíždi do města jsou nejhorší a vskutku byli dní – že jsem nepřestaval od 12 do tří hodín přijimat hosty – a neb když jsem nebyl doma a měl jsem na stole ležet několik vizitek! Toť se rozumí, že na druhý den jsem jezdil opět ja – jen že já už v tom mám praksi – vím skoro u každého kdy není doma – zajedu tám, strčím sloužícímu visitku a mám navštěvu odbytou! Jest ten život v Petrohradě velmi pěkný – a myslím, že snad níkomu se ani z Petrohradu nemůže chtít – ale jsou momenty, že bych si přál poležet u nás na půdě na seně a být asi půl hodiny Pepikem učitelovím! Mám tento rok velmi mnoho práce zpívam třikrát až 4k. za týden a mímo to mně italianština zabirá mnoho času – ženu to v přítrž, neboť jest-li mně ruské dívadlo hodně nezaplatí – tak pojedu zase hledat štěstí jínám! Tento týden jsem měl udat podmínky, pod kterými bych chtěl zustat na budoucí rok – já jsem se ale aní nezmíníl – ať přijde dírekce sama! Však na žádný způsob neuzavřu jinak smlouvu než tak abych měl od 15 března až do 1. září svobodno a mohl zpívat u italianských oper! Mohu si na direkcí tím více houknout, proto že je mínění v obecenstvu které mně při každé příležitostí vyznamenává - že po Palečkovi nemůže níkdo zpívat – Hlavně jsem získal nyní operou Život za Caře! - Tak se mi povedla ta úloha, že všickní mojí nepřátele soptějí vztekem – obecenstvo ale děla takový rámus, že je to v skutku k zteku! O Petrovu – s kterém bez přestáni noviny vytrubovali, že Susanina nemuže nikdo zpívat a hrat, kromě jeho – a najednou příjde člověk a ještě k tomu ne Rus – a po Petrovi ani památky – všecko mluví jen o Palečkovi! Přal bych Vám být při jednom takovém představení! Rusove jsou velmi nadšení a uměji dělat strašný rámus – tak po 3, a 5 aktě já už se stydím sám jít děkovat – neni křiku konce! A když vychazím z dívadla, čeká vždy kupa lídí – děkujou za krasný večer, podávaji ruce – a ja jen hledím abych se z ních vyškrabal a honem do vozu – neboť nevím vzkutku, co jím mám na všecky ty komplimenty odpovídat! Koho Russove mají radi – tak již vskutku ho dovedou tak milovat – jak snad žádný druhý národ. Jsem teď sláva Bohu uplně zdrav a musím se sám pochlubít, že jsem udělal opět ve zpěvu velíké porkoky – k čemuž arciť posloužila mnoha pojezdka v Italii – Italianska opera je letos velmi dobrá – a jsou vskutku některé zanmenitosti mezi nimi! Tak Nilson, Patti (dostavají za 5 měsicu co jsou v Petrohradě každá 250 000 franku!!!)
29. Petrohrad, 1873
Drahý bratře! Doufám, že jsi moji odpověď na Tvůj první list obdržel – že Ti teď tak dlouho nepíšu, jest přičina ta, – že vlastně nemám co interesantního psat – jedině to – že je nás zase o jednoho více a sice na ruského Mikoláše se nám narodíl kluk! Chtěli jsme mu dát říkat Mikoláš ale Pepík mu hned už tenkrát zpíval, Mikolaš ztratil plášť – a proto se mu
50 dalo řikat Vladimír Mikoláš – aby měl památku že je narozen ve svaté Rusí. Kdyby pan Buh dal a byl to poslední – ještě štěsti je to že jsou všecky zdravé a zdá se že budou také k světu a pro svět – stvořené! Tílka už velmi pěkně čte, ač ji bude teprve za čtyry dny 5 let – a učí se s velíkou lehkosti – Pepík je pravý taškář a snad nemá ani kosti v těle a může člověka umluvít co má po celý den řečí – a do Ottokara jsou už teď všecky ženský zamilovaný – což až vyroste! Až teď končíme představení operní, - tak to dám všecko vyfotografovat a pošlu Vám to! Take odesílám do Prahy ruské ilustrované noviny, v kterých se nachází moje podobizna – Čapek Vám jedno číslo pošle! Za tři neděle máme už zde post a take sedm neděl prázdniny! Poslední představení před postem je můj příjem a budu mít letos Fausta!74 Myslím že letos budu mít ještě lepší příjem než v loní – neboť na ty dní se hraje dvakrát za den dívadlo – v poledne a večer, a zde trva konec masopustu celý tyden a to se utraceji peníze co jen nejvíce můžou! Myslim naznačít nejlepší ceny – proto že již teď si zamlouvají lože na můj benefíc. Včera jsme měli představení ve pros. sleč. Levícky – Kouzelný střelec, celá císarská rodina byla v dívadle a sam císař zustal až do konce! Po představení si nechal zavolat kapelníka a těšíl se že tak opera dobře šla a nechal oznamít sleč. Levický a mně svou spokojenost! Předešlý tyden jsem zpíval v concertě ve prospěch spolku bědných chudých ženčtín, jehož protektorkou jest sama císařovna! Zpívavají vždy nejznamenitější zpěvací! Letos účinkovala z Italianské opery Patty, nejslav. zpěvačka evropská, Lavrovska altistka, baríton Melníkof a já. – potom hral prvni houslist evropsky Joachim – je to vždy velíké vyznamenání v takovém concertě účinkovat! Nevím ještě, kam se v letě odhodlám – mám jet do Londyna – do Moskvy – a neb davat concerty po Rusi na Kavkaž od tud do Konstantínoplu a pak bych přijel do Čech! Nevím, ještě pak se rozhodne, jísto jest ale že asi o polovici července příjedu do Prahy! Pototm budem dělat nějakou malou cestu po Čechách. Letos máme velmi špatnou zímu – sněhu ukrutnou silu ale mraz jenom tri – až 8 stupňu a skoro ustavičně vlhkou mlhu tak že není aní na tři kroky vidět! Teď ale dva dni uhodíl mraz 24° a nebe je čisté jak v Italii! Moje žena je zdravá a každy ji děla komplimenty, že prý je po každém dítěti hezči a hezči! Tonička ma už 70 rublů skovaných a nechce prý více do Čech! Celý měsic leden jsme měli hosté – každý den třeba tři čtyrý u oběda! Nejdříve byla u nás sestřeníce moji ženy, která je vdana na Kaspickém moři a jela s můžem do Paříže a teď zase je zde sl. Kalašova a sl. Bubenickova z Prahy – a v Rusku už pohostinství je na denním pořadku, stojí to velké peníze ale nemůže se tomu člověk vyhnout! Píš mně brzy, jak se všickní máte – co dělaji v Lánech, už mi davno nepsali. a.t.d. Měli prý jste zase sílné zími! Jeřábek byl jednou u mne a těšili jsme se spolu celý večer, po druhé přišel já jsem ale musel odjet do společností tak poseděl s moji ženou, vede prý se mu velmi dobře! Všecky Vás pozdravujem a zustaváme Vaše upřimní přátele Jos Paleček
74 Benefice Josefa Palečka, 51
30. Petrohrad, duben-květen 1873
[...] ona bude rozumná, mužem byt oba jestě sťastní. Pojedeš-li do Prahy tak tam zajdi ale jestli ona sama nezačne to se o tom, co jsem Ti psal nezmiňuj. Jest-li žena nebude nic zdržovat, tak bude do srpna všecko v poradku a já bych přijel do Čech pro děti a pro Toničku. Nyní asi 15 maje Vašeho 27 jede do Odessy i budu tam dva měsíce červen a červenec. Ja jsem nyní také mnohem zdravější než jsem byl celou zimu. Obecenstvo mne má pořade radši i radši. Mohu nyní říci, že se pohybuji v nejvyšších společnostech Petrohradských a každy den dostávám mnoho pozvání k obědu íli čaj pít, tak že i mojí kolegove povídaji že se ze mne stal aristokrat. Předešlý týden jsem dostal překrásný věnec při představení Kouzelného střelce – takova čest se stáva v ruské opeře skoro jenom mne. Včera jsem zpíval Život za Caře – byl den narození císařova – v divadle byl Následník i Naslednice trunu – i po třetím a čtvrtém jednaní byl jsem mnohokráte volán. Sám následník tak aplaudiroval že jsem se musel klanět pořade jen do císařské lože. Ja jsem ale ten večer velmi pěkně zpíval i mnoho z obecenstva přišli mně gratulovat po třetím jednání i povídaji že při loučení se s dcerou půl divadla plakalo. Adolfi mně dělá starostí. Ten kluk jen cucá peníze od rodičů. Otec jest stár, v rukách matky a ta klukovi nadržuje. Tak z něho ničevo nevyjde; ja už myslil že by bylo lépe vzít jej, aby opakovat ještě jednou třetí rok realky a pak šel do čekatleny – neboť bude ty samé peníze stát jako teď stoji a přece aspoň má kus budoucnosti a tak Buh ví co z něho bude. Jsem rád že jest Toníčka u Tebe – drž ji k pořádku – myslm že u Svobodu ho také mnoho není!! – Ať mně brzy píše. – Pozdravuji Tebe a přejí Ti by jsi se uplně popravil! Tvého pomocníka (totiž ženu) lituji, že se musí kromě domacnosti ještě mořit ve škole. Pozdravuji ji a vsecky Tvé dítky i Toníčku, jestli jest ještě u Vás. Buďte všickní zdraví Váš upřimný bratr Josef
31. Milán, 27. května 1873
Milý bratře! Především přijmi nejvřelejší díky za to, žes byl tak hodným i podival se do Prahy! Psaní jedno, za celý rok do Petrohrady jsem dostal více ale né a poněvadž jsem neměl níc co interesantního psát i myslel jsem, že Ti zajistě otec všecko zjevi, co já jemu píší, proto jsem tak málo Tobě psával. Dlouho jsem nevěděl, dostal-li jsi mé rekomandované psaní, které jednou přišlo nazpět – i nechtěl jsem tedy psát ještě jednou nadarmo! Co se mých záležitostí týče, pozorují, že Vám dělají starostí – a tak jak už od maličkostí považujete mne za lehkomyslného, myslíte, že i tu jsem lehkomyslně postoupíl. Mohu Vás ale ubezpečit, že jednám jenom tak, abych dosáhl cíle, jehož mám před očima, a jehož dosící
52 musím, jestli si nemám kdy dělat vyčítky, že jsem nevyužít, koval jsem svůj talent a to co jsem svou pílností a namaháním k ušlechtění toho talentu dosahl. Špatný kupec, který své zboží co možná draze neprodává. Kdybych já byl v loní i letos seděl doma a užíval své prázdníny tak, jak to jíní zpěváci dělají, tak bych byl dnes musel poslouchat direktora rus. operu, a pěkně uzavřít kontrakt, jak on by chtěl, a třeba obecenstvo mně na rukou nosilo = tak dírekce může říct, my Vám můžeme dát jen tolík a nebo jděte. Ja ale to dělám obraceně a řekl jsem: Vy mně dáte tolík a nebo pujdu! A konec celé té komedie. Jak milé se slav. dírekce rus. opery dozvěděla, že mně v Italii na první divadla na zimu (tak jsem dostal nabídnutí, pro Milán a Řím zpívat v každem městě po 2. měsících pro Neapol 5 měsícu a neb Turín 3½ měsíce) tak pěkně poslali telegramu, že ministr příjmul mé podmínky a podepsal můj kontrakt. Mám tedy v Petrohradě následující podmínky: Zpívat od 1. září do velikého posta 40 krát, a dostanu za to 600p. a 3000 benefic. to jest 6 měsíců. – budeli se ale dávat opera i v postě, to musím zustat i post, no dostanu za každé predstavení které jsem zpíval více než 40krat – 150 rub. nových. Tak mně zustane celých skoro 5 měsícu prázdnin, které použiju k tomu, abych si získal takže slávu, jak ítalianský pěvec – a jestli budu zdrav a bude se mi dařit tak v Italíí, jak se mi daří v Russí – tak uvidíte jak opět s direkci po třech letech zatočím! Proto mně vždy nejvíce uraží, jest-li samí blízcí příbuzní (K.p.Čapek) nemohou mé jednání pochopít a radějí k opatrností a Bůh ví k čemu. Jestli bych byl poslouchal jich rady – tak bych byl zustal buď učitelem a neb choristou! Zároveň jsem dostal telegramu, že direktor v Odese přijímá mé podmínky a očekává mne 14. čer. (rus. 2. června) doufám tento týden ukončit všecky záležitostí v Míláně a v nedělí nebo v ponděli vyjedu přes Triest, Uhersko po Dunaji a pak černém moří do Odessy – kde zustanu až do 1. srpna (Vašeho 12 srp.) a potom nejspíše se podívám do Prahy. Jest-li budeš doma na pouti tak vyřiď to všecko tatínkovi a nebudeš-li tak už mojí to vyřidějí! Píš mi brzy do Odesy i já Vám budu od tam tud psat. Prozdravují Tvojí ženu tvé dětí a všecky Vaše přátele. Líba Tě i Tvou mílou rodinu Tvůj upřimný bratr JosPaleček
32. Oděsa, 22. června 1873, útržek
Drahý otče a matko! Vaše psaní mně velmi potěšilo; Vy mně odpustíte, že jsem Vám tak dlouho nepsal; je tento rok pro mne tak rozharáný, řekl bych skoro osudný i prožil jsem v něm doposud málo spokojených chvíl. No což ale na tom, byl bych snad jen já jediný člověk, kdybych měl ve všem na světě byt šťasten! a každý má hledět být spokojen svojím osudem... Jak jste se z psaní od Edmunda dozvěděli, uzavřel jsem opět kontrakt v Petrohradě na tři zími, ještě se skvělejšími výminkami, a síce tím, že mám nyní místo 3. měsicu dovoleno 4½
53 mes., a jestli se nebude v posti hrat tedy 5½ m. – mímo to buduli za ten čas vicekrát zpívat než 40krát, tedy dostanu kromě určeného platu (6000 r. gáže i 3000 rub benefic) za každé představení 150 rublů. V Petrohradě jsem tedy docílil, čeho jsem si přál – nyní zbývá jen ještě to, abych leto tak výhodně využítkoval – a to se může stát jen tím, když se dostanu do Londyna a dostat se tam musím! Teď v Italii jsem si již vše připravíl a ačkoliv jsem na dívadle nevystoupíl, to předce požívám tám již takového jmena, že mně každý agent odporučí na první divadlo tak jestli bych nebyl dostal telegramu z Petrohradu, že misterstvo moje podminky přijímá – tak bych byl uzavřel kontrakt na 2 měsíce v Římě a 2.m. v Míláně. Telegramou, byl jsem pozván z Milana do Odessy a poněvadž cesta ta byla nová i dosti interesná, chci Vám hlavní čerty o ní zdělít. První komicko-nepřijemný případ jsem měl hned jak jsem vyjel z Mílána; vyjel jsem totíž né s tím rychlovlakem, který ma přímé spojení z Benátkami. V malinkém městě Mestre, jsem svou chybu uznal, i tam jsem měl čekat na budoucí rychlovlak od 4.h. do 11. v noci. – tedy celých 7. hodín. Kondukter mně ale povída, nač mám tak dlouho čas ztratít v hanebném městečku, abych jel do Benátek a s rychlovlakem v 3/4 11. opět zpátky a k Vidni! Já jsem arcít v největší rychlosti nechal své věci schovat u Stationschefa v Mestre a jen s hůlkou v ruce jel jsem do Benátek – jen 10 minut jízdy. Benátky pro mně docela nové město, těšil jsem se, že za 6 hodin si je aspn poněkud prohlídnu. Hnedle z nadrazi vyjde se na ulíci – totíž na kanál – misto drožkařu a fiakr všecko loďky, já skočil do jedné i povidám by mně dovezl na Piazza di St.Marco (naměsti sv. Marka) ptám se ho, mnoholi mu mám zaplatít i on chce 2. líry (naších 50 krejcarů) já vyndávam z tobolky peníze a tu teprve vídím, že vlastně zlato a všecky peníze jsem nechal v kufřičku v Mestre a do Benatek jsem přijel jen s 3. lirama drobných. Co dělat vyskučil jsem arcít hnedle z lodky a zpátky na nádraží a zeptat se kdy jede nejprvnější vlak k Mestre, dozvěděl jsem se že v 9. hodin – já rád že mám tolik peněz abych se dostal zpátky a že nemusím prodávat klobouk nebo svrchník, hladový, neboť jsem ještě neobědval, procházel jsem se po kanálech Benátských od ½ 5 do 9.h. s 75 krejcarama v kapse. Tak jsem víděl kus Benátek, nejkrásnějšího to města Italíe, aniž bych byl krejcar utratíl. Ve Vídni jsem se dozvěděl, že na parochod, který jede po Dunaji do Černého moře, - musím tři dni čekat. Použíl jsem arcit těch třich deň a byl pořade na vystavě i přišel jsem každý den utrmacen, pýtomým od koukaní i hladovy večer k osmé hodině domu. O Výstavě tolik noviny píšou, že by bylo zbytčné, jestli bych já chtěl Vám v ní vyvpravovat. Přejdu radějí ku cestě po párníku. Cesta z Vídně po pární lodi už do Odessy trvá od neděle 7 hodín . rána, až do soboty 6 h. rána, tedy skoro celý týden. Ač dosti interesná, to předce pro člověka, který víděl Švicarsko, Italii i Finlandii – dosti zdlouhavá, začiná byt zajimava tam, kde děli Serbii od Turecka ú tak zvaných Železných vrat, kde ohromná řeka Dunaj je až na několík sáhu stísněná mezi dvěma skalami i oba břehy jsou plné ostatek staveb starých Řeku – tedy ještě do narození Kristova. Dale rozbíhá se Dunaj na několík ramen i mezi těmi rameny pusta, pokrytá převysokým rákosem; tu a tam, kde břeh vyše, leži vesnička s tureckým hospodařstvím a hejna tureckých lenochu sedí na břehu s podloženymi nohami a zevluje na párník. Na takových parníkách se cestuje tak, - jakoby člověk seděl doma a neb žíl v hostínci, který se s ním pohybuje dal a dále. Pro každého hosta malý pokojíček s čistou posteli – в v 10 hodin
54 ráno zvoní se í sklepnici v saloním obleku v jídelně podávají čaj nebo kávu. Ve 11. hodin opět zve zvonek všecky hosté k masíté snídaní, vše sedi za jednim ohromnym stolem, kapitán na prvním místě jako domací pán. Ve 5 hodin se obědvá, po obědě je-li pěkné počasi tedy se dává na palubě černá káva – přišli ale, tedy ti co kouřejí odeberou se pít kávu do malého salonku pro pány a kdo nekouří, může pít kávu v jídelně. V 11.h. večer pije se čaj, pak se kapiten všem pokloní přeji dobrou noc a každy si jde do svého pokojíčka spát. Tak i všeckni cestující na parochodě hned se poznámuji jeden s druhým a cesta taková bývá velmi přijemná. V Bělehradě seznamíl jsem se s Knížetem Dundukovým, gubernátorem města Kíeva – on jel z vystavy Vídenské se synem! Ja slyšel jích mluvít po ruský tak jsem hned s ními náčal rozhovor, i tak kak každý Rus je roztomilý člověk, třeba byl kníže, tak i náš gubernátor velmi mílý pán i jeho mladý syn měli oba větší radost že vidějí Palečka, Petrohradského zpěvaka; než já že znám gubernátora Kievského. Dříve celý parník klaněl se před knížaty, když ale viděli, jak kniže mladý i starý chovaji se ke mně, tak i celý párnik klaněl se mně. Do Galaz (poslední město před mořem, od tud začinaji už vycházet ruské mořske parochody) přijeli jsme ve čtvrtek i museli jsme čekat do patku na rus. parník. – jako bleskem, rozlitla se pověst, že přijel KIevsky guvernér – i hned russký konsul i srbský přišli se mu poklonit, kočary byli přihotově, sedli jsme projeli celé město a od půldne zase po párniku přejeli jsme do druhého města Giurgevo (Džurdževo) í tam jsme si prohlídli pamatnosti a k večeru nás zase přivezli do Galaz, i ten samý večer jsme dali našemu Dunajskému parníku s Bohem i přešli na Russky! Jak jsem naň vlezl, tak ve mně srdečko zabouchalo, hned jsem víděl, že ten kolos nejezdi po spokojným tichym Dunaji – ale po burnym černým moři. Stůl přikovaný pevně k zemi, na stole pro každou sklenici prohlubené místo, aby se nemohla převrhnout, talíře z nějaké sprosté hliny a tak těžké a tlusté, že ho s tiži podzvíhne a tak i nesletí tak lehko ze stolu! Vešel jsem do sveho pokojíčka – šesta postel ale hnedle vedle postele umyvadlo trochu níž než postel, (tak že člověk nemusí slízat s postele a může pohodlně vrhnout) – nad postelí ve zdi připevněn svícen, který muže se pohybovat na všecky strany a předce svíčka stojí kolmo. Mně všecky ty krásné připravy kapku polekali, ačkoli se nademnou mlady kníže smál – já přece nemohl jsem spokojeně to moře očekávat. Od 9. ho. rano až do 5 hod od půldne jde ještě parník jedním ramenem Dunaje, - no konečně se před Vamí odkryje tmavo zelená spousta vody a parnik majestatně vystupuje z úzkých břehu konala do širokého moře. Pohled překrásný chce se plakat při pohledu tom i oko nemůže nabažit se té nepřehledné dali! Dojem nejsvětejši, nejslavnějši, jaký jsem v živobytí pocítíl! Malinký větřík, který jsme ani na Dunaji nepozorovali, dostačil k tomu aby černé moře, které Řekové považovali za nepřistupné pro svou burnou povahu, přivedl v takové vlnění, že naše loď, hazela sebou jako balonek postrkovaný větrem. Ja hned jsem cítil, že zdrav nezustanu; - no přemahal jsem se jak dlouho mohl. Postavil jsem se k stěžní na palubu i hleděl do dálky, nebo pozoroval tuleně mořské hrající kolem naši lodě. Mladý kníže smál se ze začátku (on již mnoho po moři jezdil) potom mně začal vypravat všelíké hlouposti, aby mně jen bavil, no nic nepomohlo; u mně začal vystupovat studený pot na čele, mně bylo pořád huře i huře, kníže přinesl kus černého chleba se soli – a tak jsem oěpt na par minut davída zahnal – no konečně nic nepomahalo i muselo všecko ven. Ustlali mně na
55 palubě, já dovravoral i docela bez síl bouchnul jsem sebou na matraci. Chudák kníže za mnou chodíl i obsluhoval mně jako chůva, přinesl mně čaj zabalíl do platu i když načinala v noci zíma, tak mne svede dolu do mého pokoje. Mně bylo arcít v pokoji ještě hůř – no konečně jsem předce usnul; v noci jak jsem uslyšel že svícen vrzá a uvíděl jak ma cestovní taška na stěně tancuje, honem jsem zavřel vočí, abych to neviděl – i tak jsem po mínutkám spal až do 4. hodin. Probudím se i vidím že taška již netancuje, obul jsem boty, zabalil se do plaitu i šel na palubu, pravě slunce vychazelo i tak jsem uvíděl překrasný obraz vychod slunce na moři. Nemohl jsem se více rozloučit s palubou, kochal jsem se v překrasném pohledu sirokého moře, až z dali zakmital se bílý břeh russké ímperíe. V 6 h. ráno v sobotu vjížděla naše loď do Odesského přístavu. Pod protekci vysokých přátel nemusel jsem kufry otvírat, poděkoval jsem i přal jim další šťastné cesty a tak jsem se rozloučil s mílou vysokou rodinou, já jsem se zalibil jím i oni mně i za těch nekolik dni stali se z nás pravé přátele. [...]
33. Petrohrad, 2. dubna 1874
Milý bratře! Nejspíše se na mne mrzíš, že jsem Ti o sobě nijakých zprav nedaval; já ale myslím, že Ti otec každe mé psaní zděluje a nového, potěšitelného nemám co psát, tak jsem pro to tak dlouho mlčel. Včera jsem dostal od otce psaní, v kterém mně zděluje, že jsi byl také celou zímu nemocen se žaludkem; máš nejspíše žaludečný íli střevní katar a měl-li jsi při tom často běhavku, tak jsi ztratíl mnoho vody z krve, tím krev hustší nemůže tak rychle probíhat žílami, i působí silné bolení hlavy i závratě ja jsem byl take tak nemocen skoro celou zimu i ačkoliv se cítím lépe, nemohu přece řici že jsem uplně zdrav i nesmím skoro nic jíst ani pít. Teď jsem začal trochu pít pívo. Řekni doktoru aby Ti předepsal železité pilule, tak Tě za krátky čas hlava bolet přestane. Take mne píše otec že sestra Tonícka jest u Tebe. Vyhubuj ji – ona ví jak mně každý řádek teší, napíšeli o dětech, - na jeji psaní ale musím vždy čekat jako na boží smilovaní. Ja jsem měl v květnu jet do Italie; poněvadž ale žádali abych tam byl prvního maje, já ale mohu teprv byt 16, jestli nechci aspoň 600 rublu ztratít, tak jsem s tím praštíl a pojedu opět na dva měsíce do Odessy, a sice ruský červen i cervenec. Velmi dobře mně zaplatíli za tento čas, to proto, že jsem se vloni tak líbíl. Dal mně dírektor za ty dva měsice 2700 rublů. Poněvadž zde 1. května končím, zustane mi celý měsic prazdno a to nevím ještě přijeduli do Prahy i odtam tud pojedu do Odessy ili teprve s Odessy na začátku sprna přijedu do Čech i na začátku záři opět do Petrohradu. O Praze Ti nic nebudu psát, Tonička beztoho Ti všecko pověděla. Teším se na Tvé psaní. Co delaji Tvé dětí, co švagrova? Tonik už bude brzo studentem. Tva žena ještě Ti dělá pomocníka? Odepíš mně brzo, napíš pro Tvé hospodářství – já Ti o něm nemohu níc psat, proto že žádné nemám!
56
Budte všeckní zdraví. Líbá Vás i pozdravuje všecky Tvůj upřimný bratr О. Палечекь
34. Petrohrad, 17. dubna 1874
Milý bratře! Psal jsem Ti před dvěma týdny, nerekomandoval jsem ale psaní i može být tedy, že nedošlo. Ačkoliv mně otec psal, že jsi byl nemocen, to Tvé psaní teprve mně vyjasnilo, že nemoc Tvá při Tvém postavení jest dosti nepřijemná. Já myslím, že přičinou jest žaludek a bylo by dobře když chceš jet o sv. Jánu do Prahy aby jsi zašel k Dr. Volákovi nebo Fundovi a s ními se poradil; vždyť jich obojich znáš a víš že Ti mohou velmi dobře poradit. Děkují Ti za Tvou soustrast. To nejhorši už jsme arcit obá přestali a zda se nyní, že všecko se dosti dobře končí. My oba jsme se jeden v druhém zmýlili; to jsme viděli za krátky čas po svatbě. Ja sobě nedělám žádné vyčítky – já jsem se staral jak jsem jen mohl, aby jsme jeden druhého pochopili. Její ale nešťastné vychování všemu překáželo; až konečně poslední rok v Petrohradě umrtvil u nás obouch každou jiskru lásky; a bez lásky jaké muže být manželství? Byvší nyní v Praze, myslím že oba jsme se přesvědčilí, že mezi námi žadného spojení více byti nemuže – Než takové falešné postavení před světem, bylo by pro nás oba nanejvýš trapné; ja po svém příjezdu v Petrohrad, vše jsem ji ještě jednou vysvětlíl i předložil jsem jí, že pro nás oba bude nejlépe když se postaráme o rozvedení. A dostal jsem v skutku velmi rozumnou odpověď – že ona je souhlasná, jen abych prý ji děti nebral a pak že nemůže brát peníze od cizého muže, abych tedy uložil jistý kapitál, z kterého by měla právo brat si úroky! Ja ale děti nemohu ji nechat beze vší dohlídky a kromě toho kapítal můj není tak velíký abych mohl překratít najednou všecko spojeni. í předložíl jsem následující plan, na který nyní čekám odpověď. Ja uložím pro její osobu deset tisíc rublů, z kterých ona má právobrát úroky po celé živobýtí, ať zustane svobodnou a nebo se vdá. Ottílíi i Pepíka si vezmu již nyní k sobě, protože museji jíž nyní dostavat pořádné vedení – no slíbuji jí že každé leto budou přijíždět k ní na prazdníny. Ottílka ukončí 15 rokem své vzdělání a bude mít potom na vůli žít bud s otcem neb s matkou. Ottokarek a Valoďka zustanou u matky až do 8 let – až jim bude zapotřebi přísnějšího učení – potom také budou u mně a leto některé z ních i nebo všichní provedou u matky. Kdyby se ale žena za krátky čas vdala, tak arcít dětí budou všecky docela u mne a jen po jejím přání, budu posilat některé na navštěvu k ní. Dokud bude některé z dětí u ní bude kromě svých interesu dostavat na dětí příspěvek mnoholi si určí. Ten kapítal 10000 rublu, nesmí ale níkdo dotknout patři nynějším čtyrem dětem. Jen takovým způsobem dají se věci mezi namí uspořádatí a jestli [dopsáno na horní okraj druhé strany] budeš-li mně psat asi za měsíc tak hle můj adres.
57
О. Палечекь артисть Императорский театр вь Одессе Петербурская гостиница.
35. Petrohrad, 24. října 1874, útržek
Milý bratře! Asi před třema neděli psal jsem otci a nejspíše Ti tatinek celé psaní zdělil; Tobě měla napsat Tonička – ale až do dnešního dne se k tomu přípravuje, až konečně dnes se rozhodla, abych já napsal Tobě a ona že napiše do Žebníce. Dostal jsem již od otce odpověď; velmi jest mi líto, že jsi posud churav a přitom se ale zlobím na Tebe! Nebudu Ti přivadět před očí následky které mohou s Tvé nemoce povstati, - jen to Ti řeknu, že mně Dr. Volák povidal, že jsi tak již seslab i nebudeš li se šetřít, tak muže Tva nemoc dosti smutně končit. Šetřit se nebudeš – jestli za Tebou nebude někdo koukat, obracím se tedy k švagrove i kladu ji následující punkty na srdce. 1. Aby Tě nenechávala jíst brambory ani nedávala ráno kafe ale ať Ti uvaří tři vejce na měko – tak aby byli jen templé a mohli se vypít – (tedy docela na měko) k tomu můžeš sníst kousek chleba ale docela bílého! 2. K obědu beztoho máte každý den hovězí maso; tedy ať Ti uřízne kousek asi pul líbry sirového a usmaží ho jen na polo (dusí) tak aby z něho krev tekla. Do polívky nejez žádné nudle ani knedlíčky ale rýži a kroupí a to po řidlé. Žádné brambory ani knedlíky, ani husu aní skopové maso aní hrách, čečku nebo něco podobného; hovězí maso které jíž na polo surové hodně rozkousej – tak polívku a to maso jez každý den; ze začátku budeš mít hlad – to je ale dobře, střídmost jest nejlepší lečitel katáru; večer byloby nejlépe, kdybys opět vypil dvě na měko vejce. Vy muže být obá řeknete, že to není možné, - že je Vám to velmi drahé! – to ale jsou hloupostí, lepší nyní něco obětovat, než skazit si celou budoucnost! Ještě jednou Tí, vlastně Vám oboum – povídám to co doktor řekl: Nemoc Tvá sama po sobě ne nebezpečna může se stát velmi nebezpečnou, jestli se nebudeš šetřit, z kataru se dělaji žaludečné vředy – i rok a můžeš být za rok na prkně!! Nebo katar učinkuje na mozek; člověk se stavá mrzutým, potom těžkomyslným a.t.d. – a obyčejně velmi špatně končí!! Prosím tedy Tebe i tvou ženu aby ona šetřila Tebe a Ty aby jsi se šetříl k vůlí Tvým dětem! Jak jsem Ti již ze začátku podotknul, nejspíše otec Ti zdělíl mé první psaní a nového vskutku nevim, co bych Ti napsal. Ottílka se dobře učí, ale pořad za ní musí sledit, - nemá žádné staní. já arciť ji nic nepropustím a teď je již mnohem lepší, než byla; tak že již úlohy sama pracuje, bez napomínání; je to neštěstí být dítětem, když se musí tolik učit – a učit se musí. V ½ 9 jde do školy a nese si snídaní sebou ve 12 hodin snídají a maji potom hodinu prazdno, - ve 4 hodiny přijde s Toníčkou domu, tak v ½ 5 obědváme; potom
58 ji nechám trochu pohrat asi půl hodiny přihotovuje úlohy na fortepianě a pak se musí na učit úlohy v 8 hodin pijou čaj a v 9 jdou spát. Pepík vyprovází Tílku do školy a zas proní s Toníčkou jde. Tílka mu ukazuje, jak museji dělat kroky když se učejí [...]
36. Petrohrad, 20. dubna 1875, útržek
Петербург 20. Ап. 1875 Milý bratře! Nadavno jsem dostal psaní ze Lán, že maji již nového učitele i jak Anna po příkazu maminky píše, tak se snad již s ním pohadali. Jest-li je to pravda, že on haní před dětma našeho nebožtíka otce – tak bych já mu to neodpustil, i napsal bych mu psaní s poučením; jak se ma učitel který má naroky na vzdělání, i sám je povolán ku vzdělávání mladeže – chovat, jestli vskutku zasluhuje byt učitelem. Ostatně bylo by nejlépe, kdyby se matka co nejdříve vystěhovala – Ty znaš dobře jeji povahu – i myslím že aní s pořádným člověkem se nesrovna, natož potom s hulvátem. V peněžitem ohledu se matčino psaní nesrovnává s Tvým; tak Ty píšeš, že matka byla dlužna jakési babě 70 zl. i že jich hned po otcově smrti zaplatíla. – matka ale píše, že ji jest dlužna 160 zl. i 60 zl. že zaplatíla. Sto zl. by tedy ještě zustalo. Tak by byli dluhy nasledující. Štastný 150 zl. Za pole Bartačkovi 350 zl. Té babě 100 doktoru asi 30 630 zl. Sto 50 zl. u Štastnýho i peníze té babě jsou konečně dluhy za Adolfa. Za pole Bartačkovi já tedy jak jsou ustanovené lhuty peníze odešlu. Stastný muže čekat, jak sama mamínka píše. Teď arcit nevím jak se to má s tou babou i jak s opravou domku. Nerad bych dal mamince mnoho peněz do ruky – (znám ji přiliš dobře a na toho kluka Adolfa, já nechci dávat ani krejcar) – tak myslim, že jestli nyní prodá dobytek i obyli – tak peníze ji stačejí na opravu domku? Jak Ty myslíš? Prosim Tě bratře, nejlépe by bylo, kdyby Ty jsi přímo zeptal matky a napsal hned, abych já vědel jak to mam s penězi zařidít, proto že nyní já sam hotových peněz nemám nazbyt pohotově i bylo by mně milejši, jestli bych měl až na zimu nejaké peníze poslat – ostatně nasledující řádky, které se budou týkat mých zaležitostí vše Ti vysvětlejí! Mé neblahé poměry rodiné, které jsem od Vás všech skryval za mého pobytu v praze – dostíhali vždy větších i větších rozměru. Konečně v Petrohradě, když jsem již využil všech prostredku, příšel jsem k tomu přesvedčení že my nemůžeme žít pohromadě, i jel jsem proto do Italie, - myslel jsem že jako Italianský zpěvák budu jezdít po světě – a dětí s ní budou žít v Praze. K svému neštěstí jsem ale viděl, že první leta, já bych v Italii
59 nevidělal tolik, aby mohli jsme všickní tak žít, jak jsme přivykli v Petrohradě – i mímo toho rozluka s dětmi, i hospodářství, jaké se vedlo beze mne přesvědčilo mne o tom, že děti u něj bez dohlídky zůstat nemohou. Přijel jsem opět na zad pln hořkých myšlenek na budoucnost – i živobytí tentokráte ve Vyburku bylo nesnesitelné – prostředek poslední, který jsem užíl, postavív ji mezi kruh vzdělaných dám – vedl docelá k jinému. Má žena přivykla koplimentům, které ji dělali jako mé ženě – i myslela že i ja jsem jen k vůli ni na světě i ke vši nepořádností připojila se ještě pýcha i hrubé obracení se se mnou. Já jsem byl na prahu zoufalství – lidé kteří mne znali i každý den vidali – cítili se mnou mnoholi já trpím! Jednoho dne po strašné sceně mezi mnou i ženou já seděl v pokoji na kolenou Valoďku i Ottokar s flašinetkem u mých noh – žena se vybouřila i odešla – já jsem nemohl se udržet [...]
37. Petrohrad, 23. října / 4. listopadu 1875
Petrohrad, 23. října / 4. listopadu 1875 Milý bratře! Na nás se shrnulo celé hejno neštěstí i teď prosím jen Boha, aby mně dal tolik mílostí i zachoval ženu – neboť jestli by ta měla také podlehnout – tak bych já to nepřežíl. Před dvěma nedělí, totíž v sobotu 4. (16) roznemohl se nám Válodička – na neštovice! Museli jsme hledít zachránít druhé dětí i proto jsme je docela oddělíli – a za nemocným hleděla žena a já. Má drahá žena celý den i noci nosila Valodičku na rukách - ze začátku jsem ji pomahal já – no vydržel jsem to jen týden! V ponděli na to přivezli mně už z divadla zabaleného v kožichu – dostal jsem zapálení do [Luft?] i štěstí ještě, že odvrátili zapáleni plic. Ležel jsem dva dní skoro bez sebe – v strašné hrkostí. Teď zustala žena jen sama – arciť jsme vzali k posluze mílosrdnou sestru ale žena předce nenechala ji u dítěte! Valodíčka měl ještě přečkat dvě nocí – no chydinka nebohy nepřečkal jich. V nocí ze středi na čtvrtek ukázali se některé naštovice černé na ručičkach – doktor se velmi lekl i pravil, jestli zustanou jen ty, tak bude dobře, no jestli se budou množit, tak Volodička musí umřit. Do 3 hodin bral medicínu – no od třech hodin již neodpovídal na naše otázky, horkost se opět množila – doktor přišel a řekl, že není více žádné pomocí, neboť na zádičkách začali neštovice take černat! Žena jej přinesla i na rukách u mé postele s nim seděla, dokud naš nebohy synáček v ¼ 8 ráno nevypustíl svou nevínou dušičku. Já ležel v posteli – žena sama obstarala pohřeb i pochovala na Smolenské svaté pole! Přišla z pohřbu i také přilehla – všecky členy boleli – v sobotu už ale nevstala také zimnice s ni lomcovala i v ponděli se ukázalo, že má dobrá drahá žena, musí zaplatít svou starostlivost, svou dobrotu. – tou samou nemocí jako Valodička – dostala také neštovíce a nyní leží v těch nejtěžších dnech. Já jsem se kapku zpravil – no jsem velmi slabý – a toť se rozumí že se dříve nezpravim, pokuda žena nebude zdravá. Zas jsme museli celý byt rozdělit děti jsou zvlášť i za ženou jen ja sám hledím. Vsecko jde až doposud svym pořadkem – největší ale strach mám před 6tym dnem – neboť ten den s neštovice nalívaji
60
– velká horkost a žena kromě toho jest v 5 měsíci těhotenství tak se doktoři bojej: aby nepotratila a tím ještě více nezeslábla. Já myslím, že Buh na mne to neštěsti nepošle a že mne mou drahou ženu zachová! Prozatím dost – jak mile bude po nebezpečenství – tak Ti napíšu Pozdravujem Vás všecky Tvůj JosPalecek
38. Petrohrad, 1. / 18. listopadu 1875
Petrohrad 1. /18 listopadu 1875 Drahý bratře! Děkuji Vám všem za Vaší soustrast. U nás Sláva Bohu, již to vypadá kapku veseleji! Žena vyvázla z nebezpečenství i včera se již po prve koupala. Neštovice kromě na rukách i nohách již s ní spadli; zítra opět bere vanu i v ponděli bude mocí docela vstat. Dny, kterých jsme se tak báli, nebyli již tak těžké, což arcíť přičina ta, že byli neštovice sázené; ne předce dva doktoří, kteří ji lečili prosili pozvat ještě Dr. Brandla, který se zanimá pouze takými nemocemi. On ji dal ještě jiná lekařstva, prášek, kterými se muselo sypat celé tělo i vody k vyplachování rta, neboť při neštovicích jak vypadá tělo zevnítř, tak i jsou všude neštovice ve vnitř. Já jsem ty dny přestal hrozné umučení; neboť kromě strachu i litosti, nemohl jsem na ženu kouknout, abych neviděl zaroveň ubohého Valodičku, nemohl jsem slyšet jeji hlas, abych neslyšel zaroveň hlas jeho. tak je nemoc podobná u jednoho jak u druhého. Obličej tak rozpuchlý že na očí nevídí, hlas slabý chraplavý. Dvě nocí dokud jsem byl ja ještě slab byla u ženy milosrdná sestra, no potom jsem ji já ošetřoval sám. Doktoři povidají, že na obličejí nezustanou žádné sledy protože prý neštovice nebyli tak hluboke aby projedli kuží, teď ale má žena ještě strašný obličej. Ještě jedno nám bude nyní dělat starostí – jaké bude dítě až se narodí, - neboť doktoři povídají že í ono mělo neštovice. Milý bratře, jestli nemáš dětí očkované, dej to hned udělat, zachraň Náš Bůh od takové nemoce, to je ta nejhorší, co jen si člověk muže pomyslít. Včera sestře, mně i oboum děvečkam také doktor vsadíl naštovice. Dětí druhé jsou zdravé; Pepík chodi do školy, a Ottokar hubuje, že porád je někdo nemocen i to prý je takový zdlouhavy. Ottílka zustává ještě u rodičů ženy; za ni jsme se nejvíce báli, tak jsme ji hned přestěhovali i ji doktor předešlý tyden očkoval; zustane tam ještě´asi dvě neděle. Jaká že to neřádná nemoc – mužeš si pomyslít! Dokud byl jen Valodička nemocen, tak k nám níkdo nechodíl, - no jak jsem se já rozstonal, tak každy den přicházel bratr ženy (který jest v ministerstvě justícíi) a když Valodička umřel, tak pomahal ženě objednat pohřeb a jen jednou, když sedělí u mé postele, tak vzal chlapce od ženy i položil ji ho na druhou ruku; - za 4 dni jak se roznemohla žena – roznemohl se i on; no ještě Díky Bohu, že jsou neštovice velmi slabé; tak že se může říci, kde bylo u ženy neštoviíc sto, tam on má jednu!, tak na oblíčeji jich má asi 12 i o celém těle asi 50. Tak že při nemocí může chodít
61 po komnatě i není žádné nebezpečí. Dnes právě jsme dostali zpravu, že již neštovíce zaschly i také se bude již koupat. Já jsem včera teprve po prve zpíval ačkolív nejsem ještě uplně zdrav, i kašel mně pořáde souží. No já myslím, že to byl kulminační punkt celé mé nemocí a že nyní budu zdravější aspoň z té doby mám žaludek v pořádku i čemu nepomohl Rissingen, zdá se že pomohl rebarborový kořen. Měl jsem pořáde kříž s tím a již ani voda s soli nepomohala – nešel jsem na stranu i nešel. Doktor Heinrichsohn poradíl mně, abych si nařezal vždy do polívky rebarborového kousek kořene, já to tak užíval asi měsíc – teď jsem již měsíc přestal, jím všecko i necítím žádnou těžkost i nadutost a chodim každý den pořadně. Radím i Tobě ten prostředek, jestli ještě nejsi úplně zdrav; řezej na samé šlupíčky aby byla polívka jako ošafraněná. Tvé psaní jsme obdrželi i přejem Vám aby se Vám na novém místě dobře vedlo i jen samé štěstí Vás očekávalo. Jsme tomu náramně rady, že se z toho zlodějského hnízda vyškrabeš. Co se týče bratra Tvé ženy, nemohl jsem ještě v té věci s níkym mluvít, poněvadž mně ty neštěstí stíhali. No na Jeřábka y jste se daremně obraceli – on má docela jiný kruh účinkování i o [...]
39. Petrohrad, 22. 12. 1875
Petrohrad 22 prosince 1875. Drahý bratře! Přijmete nejprve od nás ode všech přání k novému roku i po russky řekneme, pozdravlajem Vás s novým místem. Dejž Bůh, aby se Vám tam dobře vedlo, aby jste byli spokojenější než v té zlodějšké peleší; veselejí Vám bude, už to dělá mnoho, že jest to městečko, tedy najdeš více lidí, s kterými Vám bude možné seznámit se i které aspoň vzeděláním budou Vám bližší. Tak ještě jednou: Dejž Vám Bůh uplného štěstí! U nás máme nní spokojenější živobýti: žena jest docela zdravá, dětí všecky velmi dobře vypadají, já se take zpravují – tak myslím že bude zase vše dobře; hlavní věc jest ta, že se zdá jakobych se žaludem byl docela v pořádku a to arciť účinkuje na celý organisem. Já Ti radím uživat rebarborový kořen; jestli ten Ti nepomůže, tak mám ještě jeden lek, dostal jsem jej od jednoho italianského zpěvaka, který sam tři leta tím trpěl; v Londoně jedenlekař dal mu recept i on za několik měsíců byl docela zdrav. Já mám nyní naramně mnoho práce; celý den se učím. Jeden zpěvák těžce onemocněl, musel jsem tedy některé partíe převzít i kromě toho učíme se novou operu Anželo, Paduanský tyran, v které já zpívam hlavní partíi Anželo, náramně těžkou i velkou! No za to jsem rád, zpívam hodně mnoho i myslím přezpívat několíkrát více, než mám v kontraktě určeno, za což arcíť dostanu zvlašť zaplacíno! My jsme si udělali jíž plán na leto. Za hraníce nepojedem, chceme ale najmout letní byt někde dál od Petrohradu v tu stranu k Vilně a nebo Varšavě, abychom pořádně leto užili, i mohli se hned 1. maje stěhovat i až ze
62 začátku září do Petrohradu (okolo Petrohradu někdy 15 maje byvaji mrazy i 15 srpna už opět začina pršet) – Budem blíže k Vám a to myslíme, že to uděláš tak. Zustáváte teˇv městěčku – žena i dětí nemuseji se bát zlodějů – na polích také nebudeš mít tolík práce; tak se zebereš asi v koncí července i pojedeš do Russ, kam už já Ti časem na píšu! Budeš u nás zustavat, jak dlouho se Ti bude chtít, budem chytat ryby raky, koupat se, chodít na honbu i potom já musim jet do Petrohradu skrze byt (chceme hledat jíný) a pojedeš se mnou; ja Ti ukážu okoli Petrohradské: Petergof., Pavlovsk, Oranicnbaum, všecky ostrovy i muži tím vždy ráno budem hledat byt, – nejdem i pojedem opět domu – mužeš jestě u nás zustat, jak dlouho myslíš, že Tě žena nebude hubovat, i potom Tě vyprovodíme zase na železnou dráhu, koupíme lístek, i pošlem na zpátek do Čech? Tak co plati? Přijedeš? My už nyni těšíme se na leto! Mně to bude take užitečněji celé leto žít pohodlně, bez starostí. A to jestli bych jel za hranice, sám, zase starost o děti o ženu a potom předce v hostincích, nemůže člověk tak zdravě žít jako na venku v lesích! My už všickní jsme tak v tom přesvědčení, že se k nám podíváš, že Tě již v duchu vídíme uprostřed nás. Žena aspoň povida, že Ti tím pozváním uděláme radost, tak nás nezklam!! Tyto dní mame po domácnosti mnoho práce – svátky pozejtři štedrý den i svátek ženy sv. Evgenie ten samý den! připravujem pro dětí stromeček! Narozeni ženy nemohli jsme slavit, byla zrovna nemocná, chceme tedy zato na jmeniny vše vynahradit! Ubohy náš Valodíčka, nedočkal se takového pěkného svátku jako jest v russku štědrý den! Měli jsme tyto dny náramné mrazy až do 30°Biom. – tak že Pepik i Ottílka několík dní nechodili do školy; protože zde dívčí školy zavíraji se pri 20°. Včera i dnes je první teplejši den asi 9°! Ottílka přinesla za první semestr velmi pěkné yvsvědčení, ačkolív předce musela zase jít nazpátek do 5 třídy, pokuda byla žena nemocná, nemohla stačit s frančtinou i Angličtinou! Pepík se ještě lepší učí – kluk má znamenitou paměť! Tak mu daji ulohu básně ruské i francouzské – i on za 5 minut umí na zpamět – ale se psaním i rysováním jde mu to hanebně špatně. Ottokara jsem nechal ještě – on má dost práce nyní aby se vyučil mluvit russky. No jak dalece mohu nyní soudit, zdá se že ten kluk se bude ještě lepší [?] něj obá první ale k muzice Ti obá maji málo schopnosti a Ottokar nemá docela žádné ba ani muziku trpět nemůže. No již jsem Ti napsal dosti – zároveň píšu do Lán i odesílam 100 rublů no píšu – že jsou to peníze sestry Toníčky, což jest i pravda, neb není nemám žádné peníze. Ještě jednou Vás všecky líbame í přejem v novém roku všeho dobrého. Tonička pořád tloustne! Buďte všickní s Bohem i píšte brzy Váši Josef Eugenie i Antoníe Paleček
40. útržek?, duben 1875?
63
Právě když jsem chtěl odesílat psaní na počtu, obdržel jsem Tvůj list. Gratulujem Tobě í Tvé ženě prejeme ji, aby se brzy pozdravíla i aby jste se dočkali na malém synu mnoho radostí – Zapomněl jsem Ti napsat, že mne matka již v druhém psaní píše, že by snad měla všecko prodat i odstěhovat se do Prahy! že pry ji to Svoboda radí! To byl ten největší nesmysl, co by udělala – vždyť by v Praze umřela hlady, cím by ona vydělávala na žívobytí a pense by byla právě tak na byt! Prosím Tě až jim budeš psát, zmiň se o tom. Jak jsem Ti již pravíl, před mím odjezdem z Petrohradu Tí ještě napíšu a pak Ti pošlu telegram, kdy by jsi měl být v Berlíně! Tam se musíme asi 4 dní zdržet nebot jsou tam velmi interesantní věcí k víděni. Teď mně píš hned, – jak se neco dozvíš ze Lán – protože se muže stát, že ja již k 15. maji, (27 vašeho) budu moci vyjet z Petrohradu, tedy si s psním pospěš. Jestě jednou pozdravuji Tvou ženu, novorozeňatko i všecky ostatni děti Tvůj upřimný bratr JosPaleček
41. 1876, útržek
Co se mne týče – to Rissingen myslim neměl na mne velíkého účinku, neboť musím opět přijímat sůl – a vůbec cítím ty samé nepříjemností – jen v menší míře. Za to Ems na mne znamenítě účinkoval. Zpíval jsem již třikrát. Dvakrát Fausta a jednou Život za Caře. Byl jsem znamenitě při hlase – ano hlas mnohem zdravější než kdy jindy – vzdor tomu že se ještě nyní lečim. V prvním představení mne přišli všickní přatele gratulovat, obě arie jsem opakoval. Nápravník take přišel přát stěsti í radíl mne jen abch se nyní šetřil. Na zkouškach, nyni když beru nízky tony, které opět znamenitě zněji, tak on se jen ulibá! Jestli da Bůh i budu celou zimu tak při hlase, tak se budu připravovat i v letě bych zpíval někde v Nemecku pohostínsku! Žena je úplně zdravá i veselá. Očekává žákyně; chce mermomoci dávat hodíny ve zpěvu, aby pr i ona vydělávala peníze, když já pracují. Že bude dobře učit v tom jsem přesvědčen i může vydělat hezký peníze, proto že má mnoho znamosti v vysokých kruzích. Tonička jest kapku churavá, má dva nežidy pod paždím; Ottokar jest zas už jeji mazlíček. Z Emsu jsem psal do Lán i dostal jsem také odpověď. Mamínka arcíť se zastavá Adolfa, no velmi opatrně aby si mně nerozhněvala; je to všecko to staré, co jsme již tísíckrát slyšelí a proto Ti to nebudu opakovat. Ke konci mně píše co má všeckno o sv. Havle platít í prosí abych ji poslal peníze k tomu času. Jest to ale naramně mnoho i já v skutku nevím kde peníze vzít, poněvadž mne nyní mnoho cesta stála, děti přijeli v takovém nepořádku, že se jím muselo všecko kupovat, mímo toho Ottilce jsem musel nyní dat do ústavu 200p. Kromě kníh, které potřebuje i Josefu 100p. i také knihy. Maminka píše že ma platít. Za stavbu deuzina[?] 20zl. Pílařce úroky i 100zl.
64
Štastýmu uroky i 150zl. Kolky do kníh pry budou stát as 60zl. Koníčkový 20zl. 370zl. Při vši mé vůli, jest to předce velíká suma i já také musím myslet na budoucnost, tím více nyní, když jsem musel tolík peněz položít a dřive tolík se nadarmo utrácelo. Nevím vskutku jak to udělat! Že pole zaplatím, to jsem slíbil, ale pole ještě stojí kromě nyní těch 370zl. – 360zl. A hlavně chyba je ta, že já sám nyní peníze pohromadě nemám i musel bych se sam dlužit. Letos jest až hrůza nemocí v Petrohradě, tak že některé školy bylina některý čas zavřené pro nákažlive dětské nemoce. Víš, že při vší opatrností letos ten rok mně stojí tolik peněz, že jsem s tíži zaplatíl Seifertovi dluh 1300 rublů (které jsem v loní vzal u něho abych mohl zaplatít v Praze) i nyní v únoru 600 rublů, které jsem poslal do Prahy! To je celé letošní uhospodaření! Jak jsem Ti před svátkami psal, že jsem měl přichystaných 100 rub., které jsem měl poslat do Lán – ten samý den dostal jsem psaní s pansionu, kde se učí Ottilka, abych byl tak dobry i zaplatíl na před, že má před novým rokem mnoho vydání. tak jsem i tech 100 rublů poslal! Já myslim, že asi maminka nařikala, že jsem nevděčný i Bůh ví jaký, že nedržim své slovo – já jsem ale hned, jak jsem dostal první peníze za přezpívané představení 100 rublů odeslal, tak že je maminka již nyní má i může svému Adolfkovi, darebákovi dále pomahat. Já ji předce musím nějaké řádné psaní napsat, aby take myslela na druhé dětí! já vím že Metoděj nemá košili – a Adolfovi kupuje rukavičky! Jak jsem Ti již předešle podotknul, dohonil jsem ve zpívání již všecky nemocí zanedbané představení, i vydělal bych hezké peníze, kdyby nám právě v nejlepší čas neudělala v tom kaňku velíká kněžna Marie Níkolajevna, sestra cara! Tento tyden je russký konec masopustu i každý den ve všech divadlech ráno i večer představení; já měl za ten týden zpívat 13krát, byloby 900r. v kapse, ale v ponděli umřela, smutek jsme měli do dneška, takže misto šestí, zazpívám jenom dvakrát, i tak 600r. vyletělo. No za to letos první rok budou i představení v postě, tak že myslím předce tu sumu dohonít. Nevím jestli jsem Ti psal, že otec ženy dostal k novému roku řád sv. Vladimira druhého stupně (Ten řád přináší šlechtíctví)! No nyní dost, jsem unaven od nevyspání! Prosím Tě píš nam brzy, – abychom se nemučili myšlenkou, jak asi se Tvá záležitost ukončí. Žena Vás všecky pozdravuje – i pravý by jsi si nepřipouštěl tolík starostí! – jsme prý všichní stejní v tom ohledu!! Tonička také Vás necha všecky líbat! Náš Ottokar je jako Vaše Minka, jen že Vaše Minka řiká že všecko umí, a Ottokar zase že se učit neumí! V letě uslyšíš Ottílu mluvit s matkou po anglický. Take nemusíš více s ženou mluvít po německý, mluví již vsecko po česky! Od Svobody jsme již davno nedostali žádné zpravy, tak nevíme co se tam u ních děje. Jsem žádostiv co nám napiše maminka. Píš nám, jak se Ti na novém místě líbí, jaké jsou tam lídé, s kym jsi se seznámíl a.t.d. a.t.d.
65
Ještě jednou Vás všecky líbame i přejeme Ti aby jsi neměl žádné opletání s tím protivnym hejtmanstvím. Budte všickní zdraví Váš upřimný bratr Josef
42. Petrohrad, 29. ledna 1876
Petrohrad 29 ledna 1876 Milý bratře! Nemůžeme se dočkat od Tebe odpovědí i myslím, že snad naše psaní ani Tebe nyní nenašlo; nebo máš tak mnoho práce, než přivedeš vše na novom místě do pořádku? My by jsme radi věděli příjedeš li k nám vletě; teta zase již schováva všeliké věci pro Vaše dětí. Naše dětí byli zase všickní nemocní, měli Masern nevím jak se po český jmenují, jest to červená vyraženina, kterou prý mají obyčejně všickní dětí; sama nemoc trva jen 2-3 dny ale potom celé 4 neděle nesmějí na ulici, tak že Pepík jde teprve zítra do školy – Ottilie a Ottokarek byli o 10 dni pozdějí nemocní, tak se ještě nekoupali. Ottokar má dnes nějakou horkost i bříško ho bolí, doktor mysli, že ma skažený žaludek. Žena je jestě zdrava ale již poslední měsic o prvních den března má nám pribýt opět v rodině; dej Bohu, aby se to všecko štastně ukončilo. Já jsem nyní mnohem zdravější, i jestli to tak pujde dál, tak myslim že se docela popravím. Tyto dva poslední měsice jsem velmi mnoho zpíval, tak že jsem již svých 40 představení končil a třikrát jsem již zpíval za zvlaštní honorár. Tento rok ponejprv russka vláda udělala v náboženském ohledu veliký ustupek, dovolila totíž i v postě představení, tak že tento post nebudeme mít více prázdniny – budem mít 3 opery týdně. Já jsem tomu velmi rád, neboť zazpívám za ten čas asi 10krat i budu mít 1500 rublů v kapse, tak si vynahradím nemoc i špatný benefic. Na leto se velmi těšíme, zvláště jestli Ty nam slíbíš že přijedeš. Tedy odepíš nam hned, by jsme neměli starost, co se tam s Vámi děje, že tak dlouho o sobě nedáváte nic vědět. Toníčka také se sbíra napsat Vám psaní, kdy se to ale vyplní nevím, papír jsem ji již dal. Pozdravuji Vás všech, tak i žena – i všickní ostatní i očekavam s dychtivostí několík řadku od Vás Tvůj upřimný bratr JosPal
43. Petrohrad, 14. / 26. února 1876, útržek
Petrohrad dne 14./26. února 1876
66
Milý bratře! Náramně nás znepokojovalo Tvé dlouhé mlčení – skoro každý den jsme s ženou v Tobě mluvíli i obá vždy tvrdili, že to nezanmená nic dobrého, že tak dlouho nepíšeš; já bych Ti byl již dnes psal, ba chtěli jsme Ti již telegrafirovat, mysleli jsme ale, že jsi nyní tak vzdálen od železné dráhy, tedy by jsi musel draho zaplatít postu. Dnes časně ráno dostali jsme Tve psaní, i ačkoliv mne dělá starostí i neuspokojíme se, dokavade neuslyšíme, jaký vzalo konec vyšetřování, – to předce jsme aspoň radi, že jsi Ty i – opět všichni Vy – zdraví. My dnes máme dva velké svátky! Dnes před devítí lety se narodila v 6 hodin večer Ottilka a pravě dnes ale v 6 hodin ráno narodil se nám klučík, jehož jmeno bude Aleksej, protože ho bude křtit dědeček, který se take tak nazývá. Žena i dítě jsou úplně zdraví; tak mám zase po jedné starostí, – bál jsem se, aby ty neštovicí neměli špatné následky; ve 8 hodin ráno jsem již ženě četl Tvé psaní, které jsme také právě dostali. Dá Bůh že žena se brzo pozdraví docela i až vstane s postele, tak Ti hned napišu. Jestli ale Ty dostaneš dřive nějaké vyřízení od ouřadu, tak nám hned napiš; já myslím, že celou tu věc nechají být a to v skutku možno řící, že jest to v Rakousku hůře než v Persíi. Učitel, který upozornil na Tvé poznámky bude pěkný pěstovatel národu, – ja se vždycky divím, jako mohou být takové podle duše – – a tu v skutku přichazím k tomu závěrku, že takovou otrockou hanebnou povahu v malo kterém národě najdeš!! Dost o tom, musel bych si odlehčit vynadáním – i nechci dnes, na takový šťastný den rodiny – nadávat! Však si vše povíme, až k nám s letě přijedeš do Russka! Jen přijeď jístě, uspořádej si již nyní pomalu vše tak, aby jsi mohl aspoň na 4 neděle odejet z domu, napiš i mne, kdy by Tobě to bylo nejlehči, který měsic, i já dle toho si zařidim i svou cestu s letního bytu do Petrohradu. Měl jsi tedy také starostí s nemocí dětí i svou; nejspíše jsi měl to samé, jako já, zapálení dýchacích trubic, ili jak to lekaři nazyvaji bronchy. To můžete děkovat Bohu, že Vaše Mínka přestála takovou nemoc; obyčejně ji děti podlehají! Jak jsem Ti v předešlém psaní podotknul, že Ottokárek má nějakou horkost, nepřešlo to tak lehce, jak jsme si dělali nadějí a již jsme všichní nad chlapcem plakali. Dostal zapálení střev, – křičel až hruza, tak že když již přestal, slyšeli jsme v uších pořáde jeho bolestný nářek; tak to trvalo celé tři dny i nocí, potom se mu dělalo po malounku lépe i lépe i teprve dnes tyden jak vstal docela s postele. No doktor poručil aspoň tří měsice hledět na dietu; tak máme nyní s chlapcem kříž, on by pořáde jedl, a just najednou mnoho se mu nesmí dát; znamenitě se ale spravuje, tak že jíž nyní vypadá, jakoby ani nebyl po nemocí. Já je teď brzo dám fotografovat i pošlu Vám obrázek. [...]
44. Petrohrad, 27. dubna / 9. května 1876
Petrohrad 27 dubna/9 května 1876 Drahý bratře! Mysleli jsme, že před odjezdom dostaneme ještě od Tebe psaní – teď již ale sotva mame nadějí, protože tuto subotu již odjízdíme do Druskenik; pišu Ti nyní proto, aby jsi nám již více do Petrohradu nepsal i počkal až dostaneš adres s našeho letního bytu; já Ti
67 budu hned psát jak tudy přijedem i kapku se uspořádame i zároveň Ti pošlu fotografiu dětí. Nového Ti nemám co psat než to, že jsem podepsal na tři roky nový kontrakt poď temi samymi výminkami jako dřive; jen nyní nebudu mit přijem (dírekce po naši prosbě nebude více dávat přijmi, protože z toho byli jen nepříjemností.) a zato mně přidali na gaži 2000 rublů. Práce budu mít mnohem méně, protože ještě reditelstvi přijmulo dva nové bassy, cemuž jsem velmi rád; musel jsem nyní zpívat i polu nemocný – neboť byli takové opery na repertoiru, že jestli bych odřekl, tak nemohou dat skoro žádnou operu. Žena i děti jsou nyní uplně zdravé, i těšeji se, že uviději v letě stryčka Edmunda v Russku, jestli stryček Emund bude držet slovo! Tonička je take zdraví i tlustá jako dříve. Svobodovi mne psali, byli chudaci všickní nemocní; – snad maš také nejaké zpravy o nich. Do Lán jsem psal, nedostal jsem ale ještě žádnou odpověď. Svoboda si velmi stěžuje na Annu, že je hubatá i nepořádná, – já ji napsal psaní, – nevím jak na ni bude učinkovat. Což Vy děláte, jaké mate počasí, i jak se Vám daří hospodářství na novom místě? Jestli maš svobodné chvíle piš nam třeba hned do Druskenik, ja Ti později podrobnou adressu udám a nyni piš tak. Руссланд. Ягодно. О. О. Палечекь вь Друскениках. По Варшавской ске?. дорогю. сман. Пориоге. Nyní s Bohem, více nemám co psat. Pozdravujem celou Tvou rodinu i kojíme se tou nadějí, že jste všickní zdraví. Píš nám brzy. Tvůj upřimný bratr JosPaleček
45. Druskininky, 14. / 20. května 1876
Ďruskeniky 14./20 května 1876. Milý bratře! Už deset dní jsme na letním bytu v Druskenikách; dům máme velmi pěkný, devět pokojů, poněvadž ale jest to dům letní pravě velmi pěkné, tak se ještě nemužeme tak cítít doma, jak by jsme si to přáli. Dva tři dny byl docela mráz, tak že vše mladé větve docela zmrzly a nyní počernělé vyseji dolu. Náš dům je na velikém náměstí zrovna před katolickým kostelem, okolo pěkný sad s květinami. Druskeniky ležeji na břehu řeky Nemana u otoka říčky Rodničanky, na docelá pískovém břehu. Po obou stranách velmi pěkný borový les. Každý chválí, že jest zde velmi zdravo. Dětí jsou jako divoké, i ani na chvýlku jích nemužem udržet doma. První týden jsme jím dali prázdniny; nyni ale každý den z 10 hodin do 1. mají učení. Jest zde s námi ženy bratr 12letý s nohou nemocnou, 68 který bude přijímat lázně, tak jest s nimi dosti práce, protože celé učení nyní vede žena i já. Ottokara také jsem začal učit český čist, s druhými mám krasopis, počty i nemecký a žena francouzský, anglický i russky i zeměpis. Ve dvě hodiny obědváme i potom obyčejně všickní jsem do lesa na procházku. Ja jsem již proboval chytat ryby i raky ale níc jsem nechytíl, jest zde velmi prudké tečení. Take jsem již jednou vyšel s flintou, i zastrelíl jsem dva ptaky (bekasy) které žijou okolo řek. Celé městečko je plné židu – i není s nimi k vydržení. To přijde jeden, že je znamenitý krejčí, šije po francouzcké modě, druhy hodinař, třetí prodává slepice, čtvrtý ryby a.t.d. tak choději celý den. Některé věcí jsou zde dražší než v Petrohradě a jiné opět velmi laciné; za telecí maso zadní kýtu platíme 6 kop. Lazně budou již zítra otevřené, příjede hudba a bude více lidů (teď teprve odjíždějí z měst) tak bude i veseleji. Dva pokoje jsou teď prázdné, jeden připravený pro Petrohradské hosty druhý pro hosty z Čech, jestli pan bratr se rozhodne k nám v Russko se podívat; z Waršavy pojedeš jen asi 10 hodín – do města Grodno a potom pojedeš už 8 verst (asi jako ze Lan do Kolína) na voze. Tak jen se rozhodni i přijeď. A nyní Tě trochy vyhubuji, že nám tak davno nepíšeš – ještě v Petrohradě jsme očekávali každý den od Tebe psaní. Píš nam nyní hned jaké jest u Vas počasi – jak se Vám všem líbí v Senožatech, kdy se k nám sebereš a.t.d. Adres je nasledujíci. Rusland. Druskeniki. О. Палечек вь Друскениках По Варшав. жел. дороги. г. Гродно. Budoučně Ti pošlu fotografíe dětí. Pozdravuj celou Tvou rodínu, co víš o Praze o Lánech, co Meta? Líbame Vás všech. Tvůj bratr Josef. Tonička Vás pozdravuje – tak jako v Petrohradě tak i zde by seděla jen celý den v svém pokoji.
46. Druskininky, 2. / 14. července 1876
Milý bratře! Pravě jsem Ti odeslal telegram aby jsi dal zapsat Ottilii do svého pasu i potom teprve odešli do Vídně; jestli Ti to nenapíšou v Brodu, tak odešli pas do Prahy k Svobodovi a on Ti to již obstará i ve Vídni. Dostal jsem před týdnem psaní od Čapka, že byvalá má žena přijede co nejdříve do Druskenik i že chce odvezti Ottílie i nikdy více ji ke mne nepustít; abych prý dal na ní pozor, že ji chce uvezti tajně. Kdo nezná russké zákony, tak arcíť myslí, že to jde tak – lehko, tak í myslela p. Palečková až do poslední chvíle, 69 neboť Ottíliu hned vzala k sobě do hostínce i na druhý den mne poslala psaní, že prý Ottílii vezme sebou na 14 dní, a až Ty pojedeš do Russka, že ji přivezeš na zpět; než již za obědem chlapcí vypravovali, že Ottilíe bude nyní chodít do školy v Praze, z čehož jsem poznal, že ona má v skutku zákeřnické myšlenky i proto jsem ji napsal, že k odjezdu dítěte nedám svolení! Kdyby se nejednalo o děvče, tak bych ji byl v skutku nechal, aby ji ze hranic vrátili zpátky; co ale by ubohá holka při tom vytrpěla! Śel jsem tedy na polícíjí i hned ke mně přišel sám zdejší komendant; já mu vše vysvětlíl i on hned šel k ní, že nemuže děvče vypustít s Druskenik; tenkrát arcít p. Palečková víděla, že to s hruzou nejde, poslali za mnou i tam ona musela dát čestné slovo mně i komendantu, že děvče za 14 dni pošle na zpět; dříve komendant navrhoval, aby to dala písemně i on že sám úředně věc ztvrdí, já jsem ale sám schvalně řekl, že se spokojím její čestnym slovem! Tak i ji napsali do pasu, že se Ottílíe odpoušti na dvě neděle za hranice. Podrobností Ti povím, až k ním přijedeš. Co mně ale při tom nejvíce bolí, to je to, že se zda být v té celé hystorii poněkud zamoten i strýc malostránský; neboť od něho se dozvěděla, že Ty jedeš do Russka, i zde mně včera Komendant vypravoval, že ona jemu řekla, že můj vlastní strýc ji radí, aby dítě vzala ode mne, – že on sám ji najde školu i bude za ní hledět. Myslim, že je více v tom teta, než strýc, no divím se předce, že dovoluje strýc vestí známost s tou ženskou, která vždy uražela všecko co se jmenuje Paleček, – což malé důkazy dala tim co udělala se sestrou, jak se chovala k nebožtíku otcí, a o sobě já již nemluvím. Vždyť každé slovo, co kdy mluvila, jest hanebná sprostá, zlá lež. A předce ji snad veřejí! Čim dále, tím více vzbuzuje se ošklivost ve mne proti ní, když si vzpomenu všecka ta leta, co jsem s ní prožíl i děkují každý den Bohu, že jsem se ji zbavil. Ja pišu strýci psani a poněvadž nevim jeho adres, tedy buď dobry, zapečeť i odešli sám. Neboť p. Palečkova narušila by smlouvu uzavřenou u Prachenského, já bych ji více peníze (totíž 600p) neposílal, a poněvadž ji se jedná jen o penize, to by pak mohla nařikat i na strýce, jestli vskutku on ji k tomu pobízel – což ale já nemohu uplně věřit. Já hned napišu Svobodovi, a jestli by snad ona nechtěla poslat s Tebou Ottilii, tak já bych již zdejši polícii dal znát do Prahy. Ona je v stavu dělat překážky, jen aby vyhověla svym rozmarům, nehledíc na to, co by vyšlo z ubohého děvčete. Tento pondělek Ti pošlu peníze i zároveň vypišu cestu jestlí pojedeš s Ottilíi, tak Ti bude mnohem líp, neboť budeš mít s sebou tlumočníka – Prozatím dostí – obstarej si pas i napiš mně ještě, kdy tedy myslíš odejel z Prahy a z Varšavy mně pošleš telegramu, kterou Ti budoučně na rus. jazyku sestavim. Prozatím na shledanou; pozdravůj Tvou ženu všecky děti, Metoděje i vsecky v Lanech od nas všech Tvůj JosPaleček Strýci psaní odešlu v budoucím dopisu – přišli hosté i zadrželi mne. s Bohem
47. Druskininky, 4. / 16 července 1876 70
Druskeniky 4 / 16 července 1876. Milý bratře! Posílám Ti 40 rublů na cestů, Ottílíi vezmi ½ biletta i jeďte v druhé třídě. Musíš za ní zajet do Prahy, k té huse sam nechoď; rozpočítej si nyní kdy budeš v Praze i který den mužeš vyjet i napiši již nyní psaní, že po mém poručení maš vzít Ottílii sebou, vyjedeš toho i toho čisla, aby tedy děvče k odjezdu připravíla. Právě rozpočítávám dni, kdy Ty přijedeš k nám i dle Tveho rozpočtu vídím, že by jsi k nám přijel pravě v sobotu; ten den jest pro nás nepohodlný, protože jsou zde vždy v sobotu večer koncerty v kterých učinkují buď já buď žena i odříci nemužem, poněvadž jsou to koncerty ve prospěch těch osob, které i nám budou účinkovat v našem koncertě; mohlo by se tedy stát, že by jsme nikdo nemohl Tobě přijet na proti do Pařiče; kromě toho jsem ja pozván zpívat v koncertě v Libavi (Libau an die Ostsau) i jestli se to vyplatí, tak bych 22. července Vašeho odjel asi na několik dní, tedy bych se nemohl vratít do Tvého příjezdu i já předce chcí byt doma, tedy Tě prosim, jestli by jsi to nemohl tak zařidít, aby jsi teprve vyjel z Prahy v ponděli dne 19. našeho a nebo 31. Vašeho července! Ostatně hotov vše k Tvému odjezdu tak jak jsi mně psal, jestli do 24. července nedostaneš telegram, že jí jístě jedu do Líbavi tak jeď k Tvému tchanu 25, 26 budeš v Lánech, 27 v Praze no z Prahy vyjeď v sobotu 29. rano v 6½ s rychlovlakem, tak přijedeš s neděli v 6 hodín rano do Varšavy i 10hodín 23 minuty vyjíždiš i budeš ten samý den v 6 hod 31 minute v Porečí kde Tě budem očekávat. V Praze si vem listek přimo do Varšavy, již v Čechach se mi zda kdesi měníte vagony (myslím s Böhm ili Mähr Trübau) ostatně to slyšíš, jedeš přes Holomouc a ne Brno. Na hranicích budete v nocí v 11 a nebo 12 hodín. Tam si přichystej pas, i klíče od kufru, neboť musíš vše otevřít, – níc bez toho nebudeš mít než prádlo, tak Tě dlouho prohlížet nebudou. Ve Varšavě se nech hned převezt na druhou železnou dráhu, přes Víslu i tam ve Vartsalě mužeš se umýt i Ottilie také i přestrojít, jestli toho bude zapotřebí; Ottílie nechť řekne storožu aby Vám schoval kufr i Vy možete jit na prochazku, neboť máte 4 hodiny času. Ostatně tam těžko rozumět. Prosím Tě, zeptej se Ottilíi po cestě nechceli jít a stranu i dej ji drobné peníze, neboť v Rakousku všude v dámských zachodách se platí. V Russku je již vše ve voze. Ve 2 hod. 59 minut budete v Bělostokě, tam máte celé půl hodiny čas i tedy obědvejte; Ottílíe už Ti tam pomůže; potom Vám ještě zustanou 3 hodiny i budete u nas. Buď tak dobrý i kup v Praze 6 pár světlých rukavíček na dvouch knoflikách pro ženu čis. 6¼. ale pěkných. Do Varšavy stojí cesta okolo 20ti zlatých z Varšavy do Порт? 5 rublů a několík kopejek. Jestli by snad Tobě dělala nějaké překažky tak, jen vem Svobodu na pomoc. Já jsem napsal strýi psaní i poslal jsem jej přimo do Prahy Svobodům, oni jej již odešlou. Na přiloženém listku jest telegrama, kterou odešleš z Varšavy, ale hned jak přejedeš na druhou želez. dráhu, ostatně jestli chceš můžeš telegrafirovat i německý co chceš. Tak s Bohem, jestli tedy nedostaneš ode mne telegram, tak vyjeď z domu tak, jak jsi dříve psal, jen z Prahy nevyjížděj ve čtvrtek neb pátek a až v sobotu. Tvou ženu pozdravujem i vyřiď že Tě zase celého odešleme na zpátek; ostatně rozluka nebude tak dlouha; můžeš psat psaní třeba každý den, na čtvrtý den jej již vzdy svagrová bude mít. Pozdravůj vsechny v Lánech i v Petrohradě.
71
Tvůj upřimný bratr Josef
48. Petrohrad, 4. / 10. září 1876
Petrohrad 4/10 zaří 1876. Milý bratře! Jsme již opět v Petrohradě a celý tyden už v novém bytu; předešlý tyden v pátek jsme vyjeli z Druskenik, v sobotu večer jsme byli doma i v ponděli jsme se hned přestěhovali, tak že máme skoro již celý byt v porádku i velmi se nám v něm líbí. Všem nám něchtělo se z Druskeník a zvlaště já bych byl ještě s velkou radostí zustal cely měsic; pohoda byla znamenitá, teplo a večery tak pěkné světlé, že jsme několikrate až do půl noci byli na prochazce; no i na Petrohradské počasí nemůžeme nařikat, – podzimek je velmi pěkný – i ještě neprší; u nás v divadle už práce začala – i já tuto středu budu také již zpívat. Tvé psaní jsme obdrželi, je vidět, že jsi se v Praze dopálil i dobře jsi udělal, že jsi řekl několik pravd do očí. Ja jsem dostal od Dr. Prachenskyho psaní; on radí abych ji nyní nepsal i on ji sám vezme do parády; píše, abych mu poslal plnomocenství nevydavat ji žádné peníze; velmi se p. Palečková zmýlila, jestli mysli že má právo narušovat smlouvu a předce brát peníze; Dr. Prachenský praví, že musí Ottilii vrátít a jestli pry né, tak nejsem ji povinen platít ani kopejku a interessy které jdou z uložených peněz, mohu sám vyzdvihovat a nebo přiřknout ku kapitalu dětem. Jsem velmi žádostiv, co mne Dr. nyní napiše, on teprve 15ho září se vrátil z lázni do Prahy i tenkráte chtěl s tou murou mluvit. Jeřábek nezdržel slovo i boty neposlal; já jsem ještě nyní neměl tolik času abych k nemu zašel, později ho ale na slíb připomenu. P. Sum k nám zaběh na ¼ hodíny, ptal se, jak jsi dojel domu – necha Tě pozdravovat. Zde se všecko hemží – vše čte noviny – každý den očekává se s netrpělivostí, neboť každý den čekají objevení vojny. Že to bez vojny nebude, to jest již jísté. Ženy strýc general Kaufman (bratr vitěze v Chyvě) jest generální intendant (má pod mocí všecky dodávky pro celou armádu) – on nikomu níkdy nic nepovidá i v služebných povinnostech níkdy nemluví – no všickní ho nyní vidějí ještě ve větších starostech i v prácí cely den i celé nocí – z toho arcit všickní příbuzní soudějí, že není od vojny daleko. Zde se celý národ na vojnu těší. Prozatím Ti více nemám co psát. Jsme všíckní zdraví. Osip i Ottokar bry pujdou do školy, Saša celý den běha po pokojích i žvatla. Žena i já hotovíme se dávat hodíny ve zpěvu; Toníčka šije. Píš nám brzy i hodně mnoho, až popíšeš někde tu svou cestu po Russi, ták nám to pošli přečíst. Pozdravuj Ženu i všecky dětí, my všickní Vás líbáme Tvůj Josef.
72
Адрес. Осип Осипович. Палечек. Петербург. По фонтанки N = 77. Кв. N = 22.
49. Petrohrad, 27. října / 9. listopadu 1876
Petrohrad 27 řijna / 9 listopada 1876. Milý bratře! Dlouho jsme očekávali Tvé psaní, jíž jsme mysleli, že se s Vámi stalo nějaké neštěstí – no Slava Bohu, Tvé psaní nás přesvědčilo, že je u Vás vše v pořádku. My jsme také všickní zdraví – i s bytem docela spokojení; jen několik dni, když začali topit, tak bylo velmi horko, no teď je dobrá, stejná temperatura. Jak jsem Ti již v letě povídal, – zavedli jsme operní školu; žená dává hodiny ženským a já mužským hlasům. U ženy už je teď 6 žákyň, které platějí po 4 ruble za hodinu, – tak že vyděláva již více než 100 rublů měsíčně, – ja mám teprve 3 žaky no čím dále tím to pujde lépe a bude se hlásít více žáků než budeme mít času. S hlasem jsem nyní docela zdrav a vůbec toto leto mne velmi pomohlo, tak že i se zda kataru zaludečního jsem se zbavíl; aspoň již celé dva měsice, které jsme v Petrohradě, žiju bez apatyky a to mnoho značí. Dětí jsou také docela zdravé. Pepik je ve škole, nosí každý měsíc same 4 i pětky (nejlepši třídy) Ottokar se učí doma; Aleksandr celý den běhá zlobí i všecko povidá. Co se děje s Ottilíi nevíme – Svoboda nám psal, že pry chodí do školy i bere francouzské hodiny – no že prý sám tomu nevěři. Suchý se jíž přistěhoval k té muře i Čapek darebák je nyní jich sekretařem. Dle perepisky s Dr. Prachenským je vidět, že jest hlavni jich cíl, dostat těch 10 tísic do ruku i k tomu použili Ottilíi no velmi se zmylílí. Dr. Prachenský píše, že ačkolív ona narušila nemam po zákonu já právo take narušovat naši smlouvu; no že abych přimo peníze neposílal, i předostavíl ji právo žalovat – což ja i take dle jeho rady udělám. Pravě nyní jemu v tom smyslu pišu psaní. – pravím: Že peníze nepošlu dokud Ottílíe nebude u mne, i jestli má p. Palečková naději mne k tomu úředně donutít, to pusť začne soudně. Myslim až uvidí, že vše jeji naděje jsou marné, tak i Ottílii pošle. U nás byl tento rok také znamenítý podzimek – suchý. Před třema dny napadl sníh a dnes již mame 6° mráz, tak i jezdíme na saních. Zde se dělají veliké připravy k vojně i ačkoliv Turecko přijmulo příměří, to předce nikdo nevěři, že s toho bude mír. vsickní Russove jen lituji, že už dávno do toho nepraštíli. Nadšení ohromné! Na Tureckých hranicích, stoji tolík vojska, i tak přihotovene, že každou minutu mohou říci – marš. Teď se bude pomalu ztahovat na hranicích blíže Vás, ačkolív i tam jest ho již dosti. Co nám jaro přinese? Co pak dělají v Lánech? Piš nám brzy. Já jsem ještě nemohl být u Jeřábka – měl jsem nyní pořade skoušky – Sum mně pravil, že jsou Tvé boty hotové! Tyto dní k němu zajdu i zeptám se i na juchtu.
73
Pozdravujem i líbáme Tebe, Tvou ženu i všecky Tvé dětí zustávame Vaší upřimní Josef. Evgenía i Antonie
50. Petrohrad, 10. 1. 1877
Petrohrad 10 ledna 1887. Milý bratře! Každý den jsem se zbíral napsat několik řádku, no vždy mně do toho něco vlezlo; mám také velmi mnoho práce; jak jsem Ti již psal začal jsem dávat hodiny ve zpěvu i nabralo se již nyní tolík, že nejen ráno, jak jsem dříve myslíl od 10 – do 12h no i večer nyní dávam hodiny, kromě toho jsme studovali novou operu, tak jsem měl každý den od 12 do 5 zkoušku, dnes je první den, že mám do oběda svobodno. Nejhlavnější novost jest ta, že jsem již několík dní rusským podaným – ostatně vse ještě při starém; žena ještě zdravá – no ke koncí tohoto měsíce ma nám přibýt v rodině; nemoce, tak jako každý rok, tak i letos nás nevynechali, dnes je první den, co Ottakaru je lépe i vyvaznul z nebezpečné nemoce, měl břišní tífus, který letos zase chodí po celém Petrohradě, – tak že není aní jednoho domu aby tam nebyli nemocní. Ostatně jsme všickní zdraví. Před svátky jsme měli takové mrazy, jakých jsem ještě v Russku nezažíl, bylo při úplném tíchu 33° zimy a jestli byl malý vítr tak už raději se aní neuazuj na ulicí. Skoro na každé ulicí, byli udělané hranice, aby se izvoščicí mohli hrát; v letním sadu (šli jsme okolo něho po nábřeži řeky Něvy) kde je místo docelá odkryté, – vrány se váleli jako rampouchy zmrzlé se stromu. nyní jest již na štědrý den – byl u nás veselý den – měli dětí stromeček i všichní naše znamí jim přineslí tolik hraček, že klucí nevěděli na co maji koukat. ja jsem jim koupíl želízka – a ty jim udelali nejvíce radostí. pepík přines velmi dobré vysvědčení, za první půlletí, já jsem ho dal al do druhé školy, – tam bylo velmi mnoho nepořádku. Ottokar – hned po svátcích lehl – a ještě musí byt asi dvě neděle v posteli. Sášá všecko mluví, – představuje jak se u mně učejí zpívat – sám jde k píanu i zpíva – á. U Jeřábka jsem nebyl; on má nějakou nepřijemnost ve škole, tak že byla naznačená komise vyšetřovat tu věc; jakysi Maršálek, take Čech ale lump, byl tám učitelem kreslení, pohadal s s Jeřábkem i ze msty řekl, že Jeřábek ústav skrádá – což jest arcít lež – tak Jeřábek byl tak v špatném rozmaru, že ani níkoho vídět nechtěl; – nyní jsem slyšel, že jest vyšetřování u konce; – Maršalka vyhnali. Od matky jsem dostal psani, děkuje za peníze, které jsem ji poslal i naramně naříká. Od Svobodu nedostávám docela žádných zpráv. co dělá naše Ottílíe – také níc nevíme. My v letě pojedem do Druzkeník i sestra Toníčka í může byt i já přijedem do Čech – já jen na několík dní. Zde Ti odesílám psaní Vaclíka z Číny, – můžeš upotřebít papír do sbírky! Psaní šlo 1 ½ měsíce. Pozdravujem i líbáme Vás všech – píš mně opět brzy – Co dělají všecky Tvé dětí?? Ještě jednou Vás Líbame JosPaleček
74
Pro vojnu darmo mluvít – jen to jest jísto že se celé Russko oskandalilo – kdo je vinen těžko napsat!
51. Petrohrad, 12. / 24. února 1877
Petrohrad dne 12/24 února. Milý bratře! Včera jsem obdržel Tvé psaní, v kterém nám vypisuješ nemilou nehodu Tvých příbuzných! Velmi jest mi líto, že nemohu ničím pomocí a člověk který by měl i více síly více známostí nežli já – přdce by zde nemohl nic dělat – protože ze hlavní překažka – neznalost rusského jazyka! V Petrohradě i v Moskvě tolík našich krajanu chodí bez služby – lesníku, ekonomu, inžineru – kteři se předce lehčejí mohou obejíti bez rusštiny než jurist a obyčejně dokavád se nevyučejí russky tolík, že mohou s lidmi mluvít – nemohou dostat žádné služby, z hola nemožné dostat místo člověku který jest otkázan jen na pero; ať by to bylo, kdekoli, – v obchodě, b banků, v kterém koli úřadě, bez znalostí doskonalé rusského jazyka – jest všecka naděje na místo marná! Proto milý bratře odpust – ale sám nahlídneš, že by byli zde vsecky sliby nemistné, i davali by jen marné naděje. Nám už opět přibyl nový syn. Eugn (Evžen) po mamince. Žena byla zdravá i na 9tý den vstala, prochodíla 4 dní a potom nejspíše se prostudíla, najednou taková horkost se udělala – tak že nás náramně postrašila. Proležela ale jen 4 dní, – horkost se vysipala na na hubě, ušich, nose a teď jest zase jíž dobře, jen že jest ještě slabá. Malínky syn jest zdrav, no doktor povídá, že jest velmi malínký i slabounký, tak že se s ním musí zacházet velmi opatrně. Ottokar jest zdrav i již opět ztloustl po nemocí. Sáša celý den běha z pokoje do pokoje, všecko placá a po český jen umi řikat zatracená, což se vyučil od Toničky. Naše Tonička už teď docela kromě jehly si níčeho nevšimne – zapomněla docela na staré, ne tak davné časy. Když byla žena nemocná, objednával jsem oběd sam, jeden den kuchařka odjela na svatbu své dcery, Toníčka měla vařit oběd i tak jí to mrzelo, že jsem ji řekl jestli se jí to mrzelo, že jsem ji řekl jestli se jí to tak nelíbí, že si na ten den zjednám nějakou ženskou. Nevím po kom je – ne že né po tatínkovi, to jest jisté. Pepíka jsem dal do druhého ústavu – tento měsíc přines vysvědčení jako první školák. My už nyní opět te brzo budem připravovat na letní byt; nejspíše opět do Druskeník. Ach nejhlavnější novost bych Ti byl zapomněl psát – totíž že bratr ženy (víš takový tlustý bělovlasý) se žení. Bere si dceru Taškentského místrodržitele generala Kaufmana; svatba bude nejspíše v dubnu. Co se děje v Praze já také nic nevím. Nemohu si vysvětlít, proč Svoboda nepíše – já jsem mu psal již dvě psaní. Více Ti nvím co psát. Přeju Vám, aby jste byli všickní zdraví; líbáme Vás i pozdravujem Váš JosPaleček
52. Petrohrad, 22. března 1877.
75
Petrohrad 22 března 1877. r. Milý bratře! Děkuji Ti především za Tvé upřimné přaní; tento rok jsme ani můj svátek ne slavili; každý rok nás musí stíhat nějaké neštěstí, právě den před tím roznemohl se nám náš malinký Saša. dostal zapálení plíc a ačkoliv se za ním hledělo, doktoří mnohokráte měli konsilium, to vzdor všem lékům nemoc vzala nepravidelný běh; nebila totíž krísis na 9tý den a nemoc ačkoliv již né tak ostrá, ale předce se protahuje až do dneška, tedy již celé tři neděle i chlapec je pořad ještě v nebezpečí; Teď jest všecka naše naděje jen na hezké teplo aby jsme mohli co nejdříve odejet z petrohradu; je to tím strašné, že nikdo neví, jaký taková nemoc muže vzít konec – muže se pomalounku popravovat a muže se také končít souchotinami. Mužeš si pomyslít, jaká jest to pro nás rána – jaký zármutek i starostí pro ubohou ženu. již tři neděle nespíme, – do 1 hodíny v nocí jsme u chlapce my, od jedné Tonička s chůvou a my spíme vedle pokoje kde leži nemocný, tak konečně při každém zakašlání obá vskočíme; žena již zhubla od samého zármutku. Byla by toho klučíka veliká škoda, neboť byl velmi čiperný i na své stáří neobyčejně vtipný. Ku svátku mně též psal Svoboda i Adolf; oboum také odpovídám. Svoboda nařiká, že mu docela nic nepíšeš; o Ottilce neví docela nic, neboť prý od té doby jak se přestěhoval, tak nikoho z té branže nevidí. Adolf prý si nýni více všimá řemesla. O Lánech také nic neví. O podobiznu tatínka – se nestarej, já jsem je již dal dělat i až někdo pojedeme do Čech, tak je přivezem. Ano ještě jedno malinké neštěstí měl jsem v jednom banku na štěstí nyní jen 500 rublů, bank prasknul i ja jsem utřel hubu! V neštěstí – byvá i štěstí – jstli by byl prasknul dříve a neb tak nyní, tak bych byl ztratíl mnohem více. Jsou zde zlé časy – peněz málo všecko stoji – každý den čekaji vojnu! Celý prý nynejší manevr leži v tom že Russko chce vyhrat ještě asi dvě neděle času, neboť prý jsou řeky rozlité a tak cesty v Bulharsku i v těch stranách špatné že by naše vojsko pochodem mnoho trpělo. Anglie prý podepsala protokol jen proto, že se bojí Bismarka. jaksi vyšlo na jevo, že Bismark si přeje velmi Evropejské vojny – jak mílé by se hnulo vše proti Russku on by vtrh opět na Francii a to prý nijak nemohou nyní dopustit, Cás již před dvěma lety řekl své slovo a nyní prý opět přisně vysoupíl proti tomu. Jestli bude vojna lokalisovaná jen mezi Russkem i Turcii, tak se Bísmark nesmi hnout, i Rakousko musí mlčet – Vaš Andro? vůbec již docela obratíl na zad! Co z toho bude Buh sam ví – jisto jest jen to, že místo aby se věc měla čistit, ona se pořáde více a více zahrnuje do neprohledného mraku! Línáme Vás všecky, budu nyní již psat před samym odjezdem do Druskenik! Přejeme Vám všem zdravi Vaší Josef i ostatní
76
53. Petrohrad, 25. dubna / 7. května 1877.
Petrohrad 25 dubna/7 května 1887. Milý bratře! V předešlém psaní jsem Ti psal, že náš malinký Aleksander onemocněl zapálením plíc; dělali jsme vše co bylo možné, pozvali jsme ty nejlepší lekaře – ale vše nadarmo! Proklaté Petrohrdaské počasí mařilo vše umění doktorů – náš nebohy chlapec trpěl celé 4 neděle, a všecka naděje pořade jenom byla na počasí – pak to se měnílo, tak se i měníla nemoc Sáši, jeden den bylo lépe – druhy hůře, no konečně už u něho síl nedostalo! Smrt nebohého našeho mazlíčka byla strašná – nebudu Ti ji vypisovat pro bolest – jenom to řeknu že poslední den i noc jsme jej nsíli to jeden to druhý z jednoho pokoje do druhého, on chudáček myslel že tak mu bude lehčejí dychat – 10 mínut před smrtí prosil: tatínku hraj polku – ještě hraj s jakým citem jsem hral i s jakym vsickni jsme poslouchali – není zapotřebí vypisovat potom prosil: dejte mně mlí- i na tom slově umřel – v to okamženi zastihnul jej paralič plíc – to ještě bylo stěstí, že se nebožák ta dale nemučil. Všickní jsme naramně ubitý – tak jsme se těšili na leto nejvíce k vuli dětem a nyní chodíme bez nejmenší radostí i očekávání. Nebohá žena nemůže ani na hodinu zapomenout i bez přestaní ji všecko připomíná čiperného hošíka – i pořáde pláče, tak že i za ni se bojím! Jest tomu pravě tři neděle, co jsme jej pochovali i zda se jakobychom jej včera ztratíli. Ja jsem již proklel celý Petrohrad – při každem zakašlání každého dítěte musi se člověk bát, že to Bůh ví co může být za nemoc. My tuto sobotu odjiždíme opět do druskenik – já v pátek posledně zpívám a hned v sobotu odjedu – snad tam kapku zapomenem. Co pak Ty nám nic nepíšeš? Jste všickní zdraví? Ja jsem psal Svobodovi i Adlofovi, kterému jsem poslal za přaní 10 rublů. Ze Lán nemám žádné zpravy. Dnes pravě přijel náš cisař z Moskvy – já jsem nikdy neviděl takové slávy, jaké mu dnes dělali celé město bylo vzhůru – a hromovy křik – urá – rozlíhal se po celém městě. Nadšení jest zde ohromné i národ tak rozzařen – že nedej Bůh aby vojna vzala širokých rozměru i zvlašť aby Maďaří něco začali, – ani jeden člověk nezustane doma – všcko pujde na vojnu. Místností, kde se přijimaji dary ve prospěch raněných vojinu jsou celý den obklopená národem, každý nese co může i boháčí darují sta tisíce, není ani jedna rodina aby se nešili rozličné věci pro raněné vojíny. Když jsme dostali telegramu, že je objevená vojna, tak snad nebylo ani jediného člověka rusského aby nevykřikl „Slava Bohu i nezaplakal od radostí. Ja myslim i v Čechách jest dosti simpatie k této vojně. Piš nám brzy ale již do Druskenik adres tak. Rusland. Druskeniki. О. Палечек вь Друскеники
77
По Варшав. жел. дороги. Pozdravujem í líbáme Vás všecky Vaší upřimní Josef
54. Druskininky, 16. / 28. července 1877
Друскеники 16. / 28 července Milý bratře! Dlouho jsem Ti neodpovidal, čekal jsem pořáde odpověď od Svobody i ze Lán, – od Svobody jsem ještě odpověď neobdržel, – předvčírem jsem dostal psaní ze Lán, vidím, že Tobě nic nepíšou i proto Ti vše zděluji! Asi před 4 mi neděli jsem dostal psani od Svobody, že Metoděj jest velmi nemocný, – pořáde slábne, tak že je matka musela vzít domu i doktor mu poručil jíst sílnou stravu – hovězí polívku, čerstvý vzduch a.t.d., dále píše, že by jej vzal k sobě, poněvadž ví, že matka mu takovou stravu dávat nebude – že ale nechce sám o něho prosit a dávat jej tím víc příčiny být nevděčnou! Napsal jsem do Prahy i do Lán. Do Prahy Svobodovům, aby byli tak dobry vzali Metoděje k sobě i jestli bude zdravější, tedy aby jej posílali do školy í já jim budu posílat každý měsíc na něho 10 rublů; do Lán mamince, aby poprosila Svobodu i odvezla Metoděje do Prahy. Nyní jsem dostal od matky psaní, z kterého vídím, že jest již Metoděj v Praze; musí být velmi slabý, protože i tělocvík mu doktoři zapověděli. čekam každý den od Svobody psaní, abych věděl jak to vlastně s jeho zdravím stoji ale nadarmo – nevím co nyní Svoboda dělá – vždy nechává na psaní tak dlouho čekat! My jsme chvala Bohu zdraví – žena byla před týdnem v Petrohradě na svadbě – bratr se ženil. Letos již není tak spokojno v Druskeníkách, jako vloní. Velmi mnoho známých – kromě toho mně zvolíli do vyboru pro uspořadaní koncertn. večeru, tak že s tím mám dost starostí. Včera jsme měli koncert i bal ve prospěch červeného kříže – obecentva bylo tolik, že ani nemohli ze začátku tancovat – sebrali jsme 700 rublů. Na budoucí neděli bude představení ve prospěch chudých – já to všecko vedu – tak mám s tím dost starostí. Letos je zde náramně mnoho obecenstva, – tak že nejsou k dostaní kvartýry. My zustáváme na řece Rodničankě i Nemáně, – jestli si pamatuješ na rohu velíkou daču ve dvouch poschodích, tak máme v ruhém poschodí 5 komnát, platíme 25 rub. Leto jest špatné. pořáde prší – to jsou dva tři dny teplé – to jest opět zima jako v září. Okolo Petrohradu prý docela žádné léto – tam padal sníh 21 června, i ve Finsku zustal celý den ležet. Tonička pojede do Prahy až my pojedeme do Petrohradu – tedy asi ke koncí srpna. Co se týče vojny nejspíše všecko víš z novín. Všickní Vás mnohokráte líbame i pozdravujem Vás i Vaše děti Váš
78
JosPaleček Jestli budeš psat, tak píš adres tak jako v předešlém psaní.
55. Druskininky, 14. / 26. srpna 1877
Druskeniky 14/26 srpna Milý bratře! Nechtěl jsem Ti dřive psát, dokud jsem neviděl na jísto, kdy Tonička vyjede do Prahy – chtěla vyjet zítra totíž v ponděli, – nedostala ale ještě z Petrohradu pas vyjede tedy nejspíše ve středu i bude ve čtvrtek večer nebo o pátek ráno v Praze. Chce jet do Košic na pouť, tak muže byt, že se tam potkáte i potom snad Ty s ní pojedeš do Prahy – nebo snad dřív do Prahy zajedeš? My jsme chvala Bohu všickní zdraví – i take na budoucí neděli (26 srpna rus.) jedeme do Petrohradu; - v Druzkeníkách bylo toto leto náramně mnoho lidů – i my jsme měli mnoho známých tak, že jsme sami měli velmi často hosty i sami jsme byli skoro každý den na večerách. Ja Ti posílam fotografii dačí, kde jsme v loni zustávali, i fotografíi, kde nyní bydlíme. Tonička veze sebou nějaké šaty, – tak si něco Ty vezmi i něco dej Adolfovi. Metoděj jest již v Praze i již prý mnohem lépe vyhlíží. Mužeš si představít, fotografie tatínka ještě nejsou hotové – pošlu je potom po poště. Více Ti nemám co psát sestra vše vyřídí. Pozdravujem Vás i líbáme všechny Tvůj upřimný bratr JosPaleček
56. Petrohrad, 9. 11. 1877.
Petrohrad 9 listop. 1877. Milý bratře! Tvé psaní jsme obdrželi i velmi jsme litovali, že máš take pořáde nepřijemností s tou školní radou; bylo-by arciť nejlépe, jestli by jsi mohl odbyt zkoušky pro městské školy – myslím ale, že to bude velmi těžké – kdyby Ti aspoň strýc proukázal nějakou protekcí – nejspíše jest se všemi znám. Vypravovala Tonička, že v Košicích vskutku již v starých Košicích zustali jen vzpomínky – zvlašť prý žena Vincova je náramně hloupá i nepořádná – já bych předce rád se jednou podival na stará místa na která jsme se vždy celý rok těšívali. Jestli v letě přijedu do Čech, tak se předce na jeden den podívám do Košic. Nového zde nemáme nic – jenom všecka pozornost jest nyní obrácená na vojnu – kde jest uplná neděje, že teď všecko pujde dobrým pořádkem i šťastně se končí. Není
79 skoro ani jednoho dne aby nebyl v Petrohradě pohřeb nějakého generala neb nějakého vysokého oficera z té doby jak začali účinkovat i gvardějský vojska, i naších mnoho známých je ubilých, – mezi nimi princ Seuchtenberg – velmi dobrá duše. Já jsem dostal noviny pravě když jsem píl kavu – i nemohl jsem nezaplakat! Byli jsme u něho skoro každý týden i on mně ne jednou hubičkoval, když jsem mu něco zazpíval! Čekali jsme že přijede o Vánocích i již jsme pro něho připravovali kvarteta. Je ho velmi škoda. Methoděj se učí nyní pilně russký – každý den píše něco i učí se na zpamět malé básně. Na fortepiano ma dvakrát za tyden hodiny u kapelnika Michalka i dělá nyní dobré pokroky. Na house nyní docela nehraje – musí dříve kapku zapomenout, to co umí – i potom musí načít s nova. Ma russke šaty i je z něho docela russký kluk, je na svá leta náramně velíký. Co pak děla Tvůj Toník, také Ti brzy začnou starostí s ním. My jsme chvala Bohu zdravy – žena má naramně mnoho hodin – tak že já ji prosím aby více žáček nepřijímala! Dostavá již nyní měsíčně 180 rublů. Dětí jsou zdravé – u Ženky rostou zuby. Ty jsi nemůžeš pomyslít jak nyní všecko zdražilo, zvláště předměty, které se vožejí z cizozemska! Tak švycarský sýr, který dříve stál 45 kopejek líbra nyní stojí 70. Sukno na zimní kabát, které jsem dřívé platíl (před třema roky) 5 rublů loket nyní jsem musel zaplatít 9r. – a tak ve všem – víno už ani nemužeme pít, jak je drahé. Pozdravuj Tvou ženu, dětí od nás všech i píš nám zase brzo. Tvůj upřimný bratr Josef.
57. Petrohrad, asi 1877, útržek
Milý bratře! Obdrželi jsme Tvé psaní i já spěšim Tě uspokojit, že jsme všickní úplně zdraví. Žena arcít každý den se čeka do kouta – je uplně zdravá, tak dá Pan Bůh, že to dobře dopadne, jakmil se nám něco narodí, tak Ti to hned oznámim. Nedávno dostali děti psaní od Ottílie, piše že nemohla jim dříve odpovědít, že byla ve Vídni; z toho je vidět, že maji dosti peněz a že se jim dobře vede, z čehož já se raduji i přeji jim mnoho štěsti; jak je to s vyšetřováním, o kterém jsem Ti předešle psal – nic nevím – nejspíše se z toho nějak vymknuli. Methoděju, jak jsem Ti již psal, najmul jsem učitele, který k němu chodí každý den i je s ním docela spokojen – tak že slibuje, že jej připraví do 4 třídy gimnasie; ačkoliv se Methoděj přičiňuje, to já předce myslím, že sotva vydrží zkoušky do 4 třídy a byl bych spokojen, jestli dobře vydrži do třetí; nejhůře mu jdou počty. Housle docela nechal, za to teď se mu líbí fortepiano i kluk děla bystré pokroky, tak že muže velmi pěkně hrát – on již nyní lépe hraje, než my obá, – toho ještě arcít příčina pravidelná škola. Jeho učitel literární dostáva 30 rublů měsíčně a na fortepiano 15r. Pepik se ještě v gimnasíi drží tak, tak – zde přinášejí každý tyden třídy a potom zvlaštní atestat každé dva měsice; má ze všech předmětu dobře – 3 – výtečně 4, z mravu 5, a jen z počtu i s krasopisu 2 ½. Kdyb
80 ale žena každý den ho nevyslejchala a nehleděla za ním, tak nejspíše by nic nedělal. Ottokar se učí doma; kromě toho ještě k ním chodí učitlka francouzského jazyka – tak že mně každý měsic stojeji hodiny 105 rublů. Máme letos hanebné počasí – ještě nebl ani jediný mráz – pořad deště a taková tma, tak že u nas někdy celý den hoři světlo. Je zde opět Krnka z Prahy, – nevím kdy ještě pojede, ale dlouho se zde nezdrží, poprosím ho aby vzal sebou věcí které Ti chceme poslat, jestli mu to bude nemožné, tak [...]
58. Petrohrad, asi 1877
Milý bratře! Odpusť, že na Tvůj dopis tak dlouho neodpovidám, – předně jsem neměl co psáti, a za druhé s příjezdem do Petrohradu jest vždy tolik běhání i starosti, že nevíš co dříve popadnout. Letos zvláště byl jsem již 1. srpna v Petrohradě – Pepík se celý předešlý rok dobře učíl, tal že byl devátý žák ve třídě; když jsme odjížděli na letní byt, tak mně ředítel slíbíl, že ho pošle dříve, než se končí školní rok bez zkoušek, potom ale jaksi zapomněl napsat mu třídy, chlapec odjel na celých 5 neděl dříve – a teď musel držet zkoušky ze všech předmětu; proto jsem již musel byt 1. srpna s nimi ve městě. Methoděj se celé leto učil, za co má děkovat otci ženy – i muřeš di představít, kromě latynského, – vydržel ze všech předmětu z ruské řeči v dyktovce v půl druhé stránky neudělal ani jednu chybu, – mluvnící znal vyborně, tak že učitel jen ho pořáde napomínal, aby nepospíchal – dostal 5 (velmi dobře). Ze zeměpisu 4 z aritmetiky i začátku algebri 3 – jenem z latynské z překladu dostal 2 a 2 ½ - proto opět nebyl přijmut – na mou prosbu ale i proto že druhé předměty tak dobře znal; vzali ho předce do třetí třídy latinské – i za měsíc bude držet ještě zkoušku (to jest již vice pro formu – neboť Methoděj je velmi pilný (ale nepořadný až hrůza) tak ja myslím že vydrži – a kromě toho učitel latynského jazyka Čech – tak on už mu něco odpustí, zvlašt když vidí, že se stará. Ottokar je v přípravce (tak se jmenuji dvě třidy před 1. třídou gimnasii) vydržel zkoušku přimo do druhé třídy. tak i na budoucí rok bude v 1. třídě gimnasii. Mám nyní tedy tří kluky v uniformě, totiž v modrych kabátach se střibrnými knoflíkami i střibrným límcem, vojenským kabatem i šedivými kalhotamy. Methoděju to velmi sluší. my Ti pošlem všech fotografíi. Teď naramně přisně na to hleději – ani jeden gimnazist nesmi vyjit na ulicí bez uniformi, i v letě na dačích museji byt v letní uniformě – ( bílé kalhot – bílé plátené kabaty i čern pás se zlatou deskou v prostředku na které jest napsáno v které gimnasii se učí) i kromě toho jim dali takové knížky jako pas, kterou vždy musí mít na straně v kapse, neboť každy úředník muže kluka zadržet i ptat se ho po knížce – jestli ji nemá sebou, tak ho mohou přímo polícii odvest do gimnasii v které se učí. Knihy do školy musí nest na zádech v takovém ranci, jako u nás maji vojáci. Za Methodějem musíme koukat, jako za nejmenšim – dnes jsem kapku později vstal, protože jsem včera zpíval – a kluk už odešel do školy bez pasu – předešle zase šel s kloboukem místo modré čepice – tak že s ulice už ho Pepík vratil. ja nevím o čem ten kluk myslí – a někdy přimo ho máš v podezření, že je kapku blázen. Míša, bratr ženy opět nvydržel zkoušku v liceji propadl ze všech řečí – totíž z německé – z francouzské i z anglické (Licej
81 je vysoká priviligovaná škola, která má vychovávat diplomaty – i proto se přisně na všecky jazyky hledí) – vloní otec za něho platíl 1000 rublů – i myslel že toho bude konec, (neboť tam byl by dostal Kavkazskou stipendii, při tom všecko, oblek, pradlo, tam i bydleji celých 6 let) – letos musí jej dát opět do toho samého ustavu i opět platit. Máme take starosti s našim synem Evgeniem. – je naramně malokrvný – v letě se kapku spravíl a nyni za tři neděle, které jsme v Petrohradě už opět tak zbledl, že jest jako průhledný, – jako by neměl ani kapku krve. Hlavně níc nejí, – kromě mlika – maso za níc na světě aní ho vidět nemuže (což jest následek malokrví) od slabostí se velmi často potí; – čekame našeho doktora i jestli on řekne, že mu je zapotřebí čertvi povětří, tak jsme již rozhodli s ženou, že s ním Tonička pojede do Lán i do Prahy na celou zimu. Neradi by jsme ho ztratili, neboť jest to chlapec naramně rozumný i paměť má takovou muže se řict strašnou jako žena. Druhý kluk Mikolaš, je pravě opak Evgenia – jako buk i jen by celý den jedl. Měli jsme letos náramně hanebné leto, – jestli bylo za celé leto 5 – 6 dnu jasných, tak to je všecko. V les, v kterém jsme žili, nemohli jsme ani nohou vkročit, neboť byl pořáde pod vodou, – v bytu nám všecko plesnivilo, – některé knihy které zustali – ležet, tak mají listy docela shnili; proto také jsme přijeli tak brzo do města. Mužeš si pomyslít, že tento měsic jen za uniformy chlapců dal jsem 165 rublů; za knihy 21p i školní plat 65p. Piš nám, co Tvé dětí? Vydržel Tonik zkoušky? Já pravě posilam šaty – nevím jak to brzo dojde – tak Toníkovi nekupuj zimní kabát – Jest tam Methoděje zimník docela dobrý – neboť on nyní musí nosit šedivý vojensky, vubec zimníku tam mnoho; dva Ottokara, i Pepíka; já to posilam do Prahy na Svobodu a ty už nějak od nich obdržiš. Piš nám brzi i hodně mnoho; jaké jsi měl zně a.t.d. Včera jsem dostal psaní z Vidně od Františka Palečka, Košického bratrance, – že prý slyšel že jsem velmi bohat, že se chce udělat místrem, abych mu poslal peníze! My jsme nyní na druhém bytu a naš adres О. О. Палеčекь Кабинетская д. N = 2 Кв. N = 20. Žena i my všickní Vás pozdravujem i líbáme Tvůj bratr Josef
59. Petrohrad, 31. 12. 1877, útržek
Petrohrad 31. prosince 1877. Milý bratře! Odpust, že jsem Ti tak dlouho nepsal, – neměl jsem ani co! a i nyní nevim co psáti; co se děje na vojně to víš, snad lépe než my, protože čteš noviny které mohou napsat všecko – a co se nas týče je všecko při starém. 82
Jsme až doposud všickní zdraví – a již nyní zvlaště já počítam, že za čtyry měsice opět ujedu z Petrohradu do ďruzkeník, Pepík chodí do ustavu i mám s ním dostí zlostí i starostí; čím dále tím více se jeví charakter jeho matky, nesmí se ani naminutku pustít z očí í co se týče úloh i pořádku musi za ním sledit naramně přísně, Ottokar je mnohem lepší, mnohem moudřejší. Metoděj mně také dělá starostí! Jak se ukazuje, tak hudebních vlohu mnoho nemá – i do všeho ho musí honít, bojim se, že jestlí ho dám do konservatoře, tak z něj bude jen obyčejný muzykant – a to je dosti špatná budoucnost, neboť jim hanebně málo platějí. Musím na leto vzít učitele, který by jej připravíl za ty čtyry měsíce do gimnasíi – nyní ještě nemuže níc dělat, kromě učit se russký i německý. Já mám nepříjemností. Jak jsem Ti již tehdy vypravoval, naší všecky členy dívadla koukají na nás Čechy jako na vetřelce, jakoby jsme jich hlupáky okrádali o chleb – i tím víc jich to zlobí, že všickní zajímáme první místa; dříve ta nepřízeň se nejvíce týkala Napravníka – no ten tak stoji vysoko, že jim to níc nepomohlo a jen mohlo škodít, svezlo se všecko nyní na mne i na Barcala. Hleději škodit kde mohou – v novinách i v ředitelství – a ačkoliv v obecenstvu nachazejí málo ohlasu, to předce mne to postavení náraně dopaluje i myslim až se končí na přes rok kontrakt, že na nějaký čas z Petrohradu ujedu. Nedavno mně v jednych novinach vynadali a za to hned s druhém představení obecenstvo mne podalo ohromný věnec vavřinový s začatečními písmenami O. P. i študenci čekali u divadla i na ulici tleskali; Ty víš, že já mám takovou povahu, že se neostychám těm lidem říci pravdu do očí – a to jich někdy hanebně mrzí. Co pak Ty nám nic nepíšeš? Jak pak to udělali s Tvou školou, nechali Ti tu samou službu a nebo umenšili? Zítra u nás nastavá nový [...]
60. 1878
Milý bratře! Psal jsem Ti hned jak jsem přijel na letní byt do Smecka, není tam ale pošta, tak jsem psaní nerekomandoval a Ty nejspíše jsi mé psaní neobdržel, jínak si nemohu vysvětlít, že mně tak dlouho neodpovídáš. Dnesk jsem přijel na několik dni do Petrohradu i píšu Ti při té přiležítostí. Vzali jsme letos letní byt ve finském zálivu ½ hodiny cesty od místa, kde se vlívá řeka Narva do moře. Někteři nám velmi to místo chválíli a my když jsme v zímě jezdili najmout dom, tak se nám také líbilo, protože je z jedné strany moře z druhé les. Velmi jsme se ale nepálíli. Les jest velmi bahníty a proto taková vlhkost, že všecko v bytu plesniví, leto tak špatné, že každy den musíme topit; pořade prší a někdy jen 0° tepla. Jediné co jest pěkného, to je koupání v moří, a jak mile jest kapku teplejí a tak klucí i třikrát deně se koupají. Předešlý tyden byli na moři naramné bouře, tak že 2 velké koraby (Holandské) vyhodilo nedaleko od nás na břeh, jeden se docela rozbil s volejem, tak že soudky chytali po břehy a druhý jak ho strhla bouře s kotviště letěl tak hnán větrem ku břehu, poněvadž ale stál dále v moři tak matrosi měli tolik času, že přesekali mačty i schodíli všecky plachty, tak už ne s tak velíkou sílou skočil na mělčinu í zustal tak sedět. Obá koraby třímačtové veliké; a dvě tak nazvané barky jednomačtové, které byli naplněné dřívím prknamí tak rozbilo, že z nich zustali jen holé třísky. My při bouři jsme chodíli po 83 břehu i potom jsme našli cely pytel bochniku chleba rozmočeného i cibule. S lidmi se žádné neštěstí nestalo. My všeckní jsme se v té bouřlivé dny koupali. Stojíš pod kolena ve vodě a najednou přijde vlna í přeletí Ti přes hlavu. Klucí se všickni drželi za ruce – nebezpečí žádného nebylo proto že vítr hnal vlny ke břehu. Jestli jsi psaní dostal tak viš že Methoděj zkoušky nevydržel – z latinského tak tak prošel ale z počtu docela propadl í tak jej jíž k druhým zkouškám nedopustili. Nevěděl jsem si s ním rady, protože učitelove na letním bytu jsou hanebně drazí, no na štěstí Miša bratr ženy držel zkoušku v Licej i propadl také z Němčiny z počtu í Anglické řeči. Otec ženy najmul učitele, kterému platí 70r. měsíčně, byt i stravu s tím, aby i Methoděje učil 2 hodiny deně Ruštíně Matmetikě i zeměpisu, za to žena učí Míšu Anglický a já německy. Mám nyní naději, že Methoděj zkoušku vydrží a proto jsem právě přijel do Petrohradu abych podal prosbu v dopuštění ještě jednou k zkouškám. Kontrakt jsem uzavřel jen na jeden rok, na těch samých podmínkách jak dříve. Piš mně brzo, co všickní dělate – jaké máte leto a vůbec co je v Čechách nového! Co Tvé děti? Již někam posíláš Toníka? Methoděj se ptá Bohumila, jestli prý ještě by chtěl toho zatraceného kluka (totiž Methoděje) zabít? On nám často o Tvojích dětech vypravuje i zvláště o Mínce. My jsme všickní naramně rozumný, a žena snad by se zbláznila kdyby se nám mělo stát s ním neštěstí. On má ukrutnou pamět – takže všecky se mu divíme – mluví i po česky a celé knihy s obrazy vypravuje a přitom náramně dobrý. Na Pepíka, který s ním umi hrát, nesmíme před nim křiknout on hned pláče a ruce mu líbá. Líbáme Vás všecky a těšime se na Tvé psaní
61. Petrohrad, 1878
Milý bratře! Nemohl jsem Ti dříve odpovědět na tvé psaní, měl jsem poslední dní před odjezdem na letní byt velmi mnoho práce i běhání. Předně jsem hleděl abych měl s Methodějem pokoj i on aby si odpočinul v letě a proto jsem raději za něho zaplati puletní platu v gimnazii a on držel nyní zkoušky ale Bohužel vše co jsi kdy o něm psal to se i splnilo – celou zimu se dosti pilně učil, učitel si ho chvalil dokud neopakoval s ním staré učivo. Když ale začal s ním opakovat, tak Methoděj, jako by se byl věc ani nikdy neučil, proto naděje, kterou podával, že vydrží zkoušku do čtvrté latinské docela zmizela a už zpoloviny zimi, staral se jej připravit do třetí. První exzamen z latinského vydržel druhy z počtu dostal 1. (špatně) a proto jej už více k ostatním předmětům nepřipustili. Teď se musí zas celé léto připravovat a opět držet v srpnu zkoušky z všech předmětu znova. já už bych těch peněz nelitoval, které mu musim opět za hodiny platit ale bojim se, že opět nevydrží. – mu nic nemyslí a plácá co mu na jazyk přijde – ještě si s ním nevím jasné rady- Pepík zustal v Petrohradě u dědečka až do 25. máje, když se mu konči škola. My jsme 4 maje přijeli na letní byt na Finský záliv půl míle od místa kde pada řeka Narova do moře. Máme tady domek 5 pokoju zrovna na břehu moře a z druhé strany les – Já ale tady umřu z dlouhé chvíle. V moři se ryba chytat nemůže, do řeky mám hodinu cesty, 84 honba v lese je zapovězená, tak musím jen číst a někdy si vyjít na řeku. Povětří prý tu mý byt velmi zdravé. Podled na moře jest velmi krásný zvláště když slunce zapadá, - teď budeme zde mít ty nejkrásnější dní – totiž bez nocí. Kontrakt jsem ještě nepodepsal ale s direkcí jsem se již dohodl. Je to zde také čím dál tím horší, zpěváka také přiskřipují ze všech stran já jsem již byl smluven s direktorem v Kyjevě a jen dětí že mám ve škole udrželi mě v Petrohradě, pořád umenšujou gáži a žádají více i více. Dříve jsme měli 7 neděl prázdno v poště, nyní hrajem. Dříve když byl nemocen a propustíl jedno představení, tak je vynahradil tím jestli zpěvak zazpíval třikrát za týden (jsme povinni po Kontraktu jen 2 zpívat) teď ale i ten paragraf vymazali. – Chtěl jsem letos přijet do Čech, ale opět nemohu. Předně musím hledat nový byt (byt kde jsem zůstával je zase dražší) to stojí mnoho peněz a potom hlavně Metáček mně uškodil, myslel jsem 4 měsíce neplatit za hodiny měl bych asi 160r v kapse, teď ale musim snad zde na Dači ještě víc platit. My jsme chvala Bohu všickni zdravi – piš nám co vy děláte. Mamince jsem ani ještě nepsal že Metáček propadl. Pozdravujem, líbáme Vás všecky. Šaty které pro Vás mame pošlem až přijedem z letního bytu.
62. Petrohrad, 1878
Milý bratře! Odpusť, že Ti tak dlouho neodpisuji; čekal jsem, až bych Ti mohl něco důležitějšího napsat i pro Methoděje i pro sebe. Methoděj čím dál tím víc mi dělá starostí, a já skutečně nevím co s ním budu dělat. Třetí čtvrtletí přinesl ještě horší vysvědčení, než obě předešlé; dříve měl z latiny, řečtiny i počtu dvojky a nyní přinesl i dvojku z ruštiny; já mu již drřím učitele a předce to nic nepomaha. On nemá docela žádné schopností – učí se celý den i jestli by jsme ho neposlali spát tak i celou noc; ale jak se učí! Tak slova po německy čte: fagan (chytať) i tak desetkrát to slovo opakuje; já na něho křičím z druhého pokoje, aby se podíval jak je to napsané – a on opět fangan – i tak jsem ho musel přinutít aby jmenoval jednu písmenu za druhou, teprve potom slyšel, že n vynechává. On jak si lítá v povětří. Tak si jen pomyslí, je můj svátek, dětí jdou při snídani mně přát – a on nic – na třetí den jsem dostal psaní od sestry Milky i začíná: Milý bratře přeji Ti k tvému svatku a.t.d. – já jsem dal psaní číst Methoděju – a on čte – čte – i najednou povídá: co pak byl můj svátek že mi přejou? Žena mu povídá, ne Tvůj svátek byl a Pepíčka – a ty jediný jsi mu ani neřekl přeji Ti všecko dobré – a on odpovídá: A co pak já vím – vždyť mně nikdo nic neřekl! Takových í náramně směšných anekdot mohl bych o něm vypravovat celý den tak že já skutečně někdy myslím že je blázen! Teď vždycky jsem mu já skoro celé psaní napsal domu – on nemůže sestavít ani dvě řádky, že prý nemá co psát proto i nyní domu od mamínky svátku nepsal; já jsem mu tak řekl, že více za něho psát nebudu. Naramně divný chlapec – vyrostl í je velmi hezký. Naše děti se držejí tak – tak. Oba postoupějí výše – tak budoucí rok bude Pepík s Methodějem v třetí latínský – Ottokar v první – ale hlavní novinka pro Tebe je ta – kde budem?
85
Já jsem Ti již předešlý rok psal, že mně to zde již náramně mrzí – pořáde zpívat jedno i to samé a potom jestlí zpěvák sedí dlouho na jednom místě tak obecenstvo si jej již tak neváží. Přijel reditel Odesského divadla i chtěl vzít jednu mou žačku; uslyšel ženu v koncertě i předložil nám vyhodnější než zde při té drahotě. Dal nám oboum za 6 měsíců 6000 rublů i benefic garantinovaný 1000 rublů – tedy všeho dohromady 7000 za půl leta (od 1.ho září do 1.března) a jestli by opera byla až do prvního maje tedy za každý měsíc 1000 r. zvlášt. Žačka naše taky se mu velmi líbila i dal ji 250 r. měsíčně. Já jsem velmi šťasten i nemohu se dočkat už toho času až odjedem z té Sibiře do překrásného teplého podnebí! Já jsem měl zde ještě na rok kontrakt, dostal jsem ale vysvědčení od doktora, že kvůli svému zdraví musím odjet na některý čas z Petrohradu a ředitelstvo po dlouhém tahání mně odpustilo. Včera jsme obá podepsali nové kontrakty. Nyní máme jen starosti se sěhováním. i s prodáním všeho nabytku který nyní mámě. My jsme se jíž umluvili tak, že pojedeme na leto do Druskeník, i budeme mít při tom tu výhodu, že již budem mít 1/3 cesty za zády – odtamtud 15 srpna vyjedeme přes Brest přímo do Odessy – tak že pojedem už jen 2 nocí a jeden den, což je pro děti velmi výhodné, neboť v nocí na železné dráze spějí a jen ve dne jest jim naramně dlouhá chvíle. My všickní bez Pepíka i Methoděje pojedem již ke konci aprile a ti dva klucí zustanou u otce ženy dokud se jim nekončí třídy a potom teprve přijedou na daču; Ottokaru dají í vysvědčení bez zkoušek. Je dobře že mam v Odesse mnoho známých, tak že mohu jim poručit najmout byt i vše co mohou přihotovit k mému příjezdu. Jestli nm dá Pan Bůh zdraví, tak se k nám přijedeš podívat na to černé moře. Na druhý tyden budeme mít koncert – v kterém ale já ani žena nezpíváme a zpívají jenom naše žácí.
63. Petrohrad, 1878, útržek
Milý bratře! odpust, že jsem Ti tak dlouhý čas nepsal. Abych přímo pravdu řekl, neměl jsem co psati, první Tvůj dopis v Druskeniky obdržel jsem právě když u nás byl otec, sestra, bratr i sestřenice ženy, neměl jsem tedy ani dosti času, a druhé psaní, v kterém se lekáš, že vše zlé hlouposti které o mne povídají i tisknou jsou pravdivé, - obdrželi jsme právě před odjezdem z Druskenik, odložil jsem tedy odpověď na pohodlnější dobu. – Já žádné české noviny nedostávám, i proto jsem si ani nemohl představit, že zlé klepy z ruských novin, které roztrušovali moji nepřátele, mohli přejíti v noviny české. Jsem tomu velmi rád, že jsem to uznal i jak mile budu mít kapku času, napíšu Dr. Prochazkovi i posvitim mu na poměry českého umělce v Petrohradě – chtěl jsem to již dříve učinit, no odkládal jsem s tím, poněvadž se musim nemile dotknouti některých našich Čechu (jenom rodeni Čechy – nyní ale o Čechách slyšet nechtějí)! Jak jsem Ti již loňského roku psal, nejsou simpatie Rusu k nám Čechům tak veliké – jako z naší strany – i v novinách často musíš číst i polikat velmi hořké pilule – já si celou věc vysvětluji tím, že se Russové lekli našeho vyššího vzdělání – i morální převahy – i proto se vší silou starali nás líčit ve všech novinách jenom jako honícími se za penězi a proto i přicházejícími na Rus jenom kvůli
86 vyživě. – I na mne z prvního okamžiku všickni naši kolegové hleděli jako na vetřelce, hleděli kromě toho s zavisti, poněvadž nemohli vidět mou uměleckou i morální převahu i samy ruské některé noviny jim přáno řekli že takového umělce jako jsem já – na ruské sceně ještě nebylo. Odkryto nepřátelsky vystoupit nemohli – protože viděli, že celé obecenstvo se za mě zastoupí – kromě toho zastoupí se Napravník, první kapelník s ukrutnou silou i ještě vyšší osoby, kudy on má dostup. Závist dřímala – no ne zhasla, přátele učinkovali tajně – potichouňku. Tak našli si některé noviny, které o mě nic nepsali a jestli psali, tak kde mohli haniti – ten sami recenzent, který před dvěma třema lety napsal, že jsem nejprvnější umělec. Potom psal že ten nebo druhý můj předchůdce byl lepší a. t. d. .. , no hlavní podnět k všelikým napadkáním dostalo se jim tenkráte, když jsem zpíval Susanina v Životě za Caře. Tenkrát byla ruská čest uražená, jak muže na první russké sceně první russkou úlohu zpívat cizinec, obecenstvo mu tenkrát vyznamenalo za každou scenu, za každou frazu. Takovou urážku nemohli snésti – i nebylo dne před operou Život za Cáře, aby v některých rusk. Novinách neprojevila se nadávka – jak mohu být tak drzim i zpivat Susanina a. t. d. Že se přitom všem dostávalo také Napravníku, to se samo sebou rozumí. Nikdo ale přece nemohl mne upřit me umělecké i hlasové přednosti – no i k tomu se jim naskytla příležitost. Jak víš před třema lety byl jsem nemocen – ne jenom krkem ale celým organismem – teď se viděli všickni mé nepřátele, že je čas, nanesti mne jak se patří ránu – jako z jedné truby zatrubili že jsem ztratil hlas. Mezitím časem přijmul Napravník russké poddanství – i toť se rozumí chtěl mermomocí dokazovat, že on je russký a ne Čech. Jakým způsobem to dokázat, než tím že nikdy nic českého v Koncertách nepopustit – i všech českých umělců utiskovat. Vojáček,já – i Rabová jsme mu sně v očich – i kde muže tak nás přitiskne – nejvíce se arci dostává mne, protože nemlčím i vím mu pořádně odpovědět. Já mu neodpouštím ani jeden krok i dovedl jsem ho k tomu, že přímo řekl, že musí tak jednat, jestli chce mít pokoj z ruské strany. A jaké to je jednání ukazuje jen jeden obrázek a ten ti vysvětlí vše. Před dvěma lety byl naplyv žáku po Koncervatře tak veliký, že byli nuceni užít ještě jednoho učitele, učil měl být Halianec a někdo, kdo umi russky i zná ruskou muzyku – nejlépe pry jestli to bude člen russké opery. Tož se rozumí, že byl jeden hlas – že to budu já i vskutku ke mně již přicházeli mladí lidé, abych jich přijmul v svůj Klas, jakmile do Konservatoře postoupím. (Profesor dostává 3000 ru. ročně) Kromě mně byl ještě jeden zpěvák, který vlastně malo umí, ale měl některé přáteli, kteří chtěli, aby byl profesorem, jakysi Komisařevský. Všickni 23 profesora Konzervatoře hlasovali tedy mezi nami dvouma. Já jsem obdržel 19 hlasů a Komisarevský 4 hlays. Byl jsem tedy já vybrán – Napravník vidí, že je zle vstane i povída. Panove Vy jste zapomněli že professor má být russký a.td a.td… i končilo se tím, že navrhl Napravník třetí osobu barytona Nelnikova, který je v hudbě pravý trukant, ale Russký – tak i byl zvolen Mělnikov. No byl dva roky – všickni žáci se od něho rozbíhali – a letos jej s Konzervatoře vyhnali – já ale přece místo nedostanu. A takových věcí bych Ti mohl napsat celou Knihu – kromě toho již třetí rok nedává mi Napravník ani jednu úlohu v opeře nové, a jestli pošle, tak takovou, kterou já po svém postavení nejsem nucen hrát i proto ji hned odesílám na zpět. Jedním slovem, ne proto, že bych ztratil hlas, ale proto, že jim v ruské opeře překážím, proto nejspíše je tento rok poslední, který se nacházím v Petrohradě. I já jsem tomu velmi rád, neboť pří mé povaze bych ztratil docela zdraví, jesi bych se měl pořáde zlobit. Nešťastného Barcala dvakrát
87 povolali do Petrohradu, i ačkoliv je lepší, než všickni naši umělci, ho předce neudržel i tento rok opět odešel do Kyjeva- My jsme chvala Bohu všickni zdraví – Pepík je v gimnazii, Methoděju jsem vzal učitela, který ho za tu zimu musí připravit vo třetí třídy gimnazii. Bu docela dobře nyní zná russký jazyk, tak mu půjde učení lehko – zde se nežádá v gimnaziích tolik, jako u nás. Ženička maličký její chodí i začíná mluvit. Žena je zdravá ale čeká se zase v prosinci do Kouta. Tonička je čím dál tim větší paní, tak je na male bych ji byl již v letě odpravil domu. V letě u nás bylo tolik lidu – šest sloužek i sluhu – za stolem nás sedělo 12 a žena všecka hospodářství obléhala tak, že večer nohy necítí a Tonička sedí obliknuta na pavlači, kouka se do povětří a nebo šije – a jestli ji něco poprosíš, tak ze zlosti se všemi lidm se rozkřičí, tak že potom cely den slyšíš jen žaloby. Já si nemohu představit, že se lidé mohou tak měnit. Copak dělají tvé děti? Jste všickni zdravi? Schovali jsme opět některé věci pro Vás i čekáme jen na příležitost, abychom Vám to odeslali. Nejspíše pojede Vaclík do Čech. Líbáme i podzdravujeme Vás všecky i jestli se najde někdo kdo Ti řekne, že zpívám pohospodám tomu můžeš říci, že člověk který zpívá po hospodám nemůže dát za Koncert 800 rublů ve prospěch chudých – jako jsem já [...]
64. Petrohrad, leden 1879
Milý bratře! Přijmete všeckní k novému roku naše upřímné přání, dejž Vám Bůh všem zdraví i štěstí. Odpusť, že jsem Ti tak dlouho nepsal; neměl jsem vskutku ani času. Dne 6 (18) prosince narodil se nám chlapeček a proto že se na rodil na den sv. Míkolaše, tak se í nazyvá Mikoláš, po russky to jmeno nezní tak špatně, jako po český „Nikolaj.“ Je to jedno z nejpopulárnějších russkych jmen. Žena i chlapec jsou úplně zdraví; chtěla jej žena sama kojit, - ale nešlo to; krmila ho 14 dní, kluk ale byl porád hladový i křičel, – měla náramně málo mleka, tak jsme museli vzit kojnou. Svátky jsme slavili jako obyčejně. Pepík před svátky přines vysvědčení, - velmi pěkne, tak že mu inspektor řekl jestli ještě míste jedne 3 bude mít 4 nebo 5, tak bude mezi premianty. Má z Náboženství 5, z počty 4, zeměpis 4 z krasopisu 4, latinsky i russky 3. Metoděj se teď kapku zlenil – musí se opět popohánět. Největší radost jest jim led, zrovna před naším domem jest běhárna na ledu, a jak maji jen po chvíly, tak jsou hned na želízkách. Teprve před samými svatky začalo mrznout a to bylo pořáde hanebné počasy. Tak že je vše dražší; protože při prvním sněhu hned vezou na saních až z Archangelský í Vjatský Gubernie, tetřevy, koroptvé tetřívky zajíce, a letos to všecko shnilo, tak i ryba z největší část shnila. Chtěl jsem Ti poslat některé šaty ale bojím se nyní, že to na hranicích nepropuštějí, jestli ho pošlu po poště – neboj se budou bát že snad se zarazeji čumou, ačkoliv do Petrohradu od čumy je tak daleko, jako do samého Rakouska. Tak nevím v skutku jak dělat, bude přece nejlépe jestli se dočkám nějaké přiležitostí. Celá Rus je náramně postrašená tou nemocí která se pojevila v Astrachanskoj guberníi. Ačkoliv to některé noviny zapírají, že je to čuma – dle všech známek zdá se ale, ze jest to pravá čuma 88
(mor) neboť umírá 100% totiž ani jeden člověk, který onemocněl se nepozdravuje. Vši silou se hledí, aby se mor nerozprostranil, proto jsou již všecky ty místá obklíčeny vojskem, i nikdo z tamošních obyvatelu nesmí se odloučit ze svého domova. Dej Bůh, aby se to vykořenila, dokud jsou ještě mrazy – a to bude náramně zle, protože v Astrachanské gubernii začína brzo jaro i leto je velmi horké! My jsme všeckní zdraví. Nevíme ještě co toto leto budem dělat í kde budeme žít. Z Petrohradu tak brzo jako dřivejší leto – odjet nemůžeme, protože Pepík ma prázdniny až od 1. Června i Methoděj také bude držet v tu dobu zkoušky. Napiš nám brzo, nevím dostal-li jsi mé předešlé psaní; já jsem jej nerekomendoval? Pozdravujeme i líbáme Vás všech! Váš upřímný Josef
65. Petrohrad, 1879
Jíž při prvním ¼ letí mně zavolal jeho třidní učitel í řekl mně abych mu vzal učitele řečtiny i latiny – vzal jsem tedy učitele, který mu dáva dvakrát za tyden hodiny i na svatky vanoční k němu chodil každý den – i mužeš si představit každá hodina stoji 1r50 kopejek – a Methoděj přinaši skoro ze všech předmětu dvojky a dvojky. Tak letos zase ho nejspíš ani nedopustěji ke zkouškám! On se učí celý den – placá slova ale když má něco povědět, tak kokta a nemůže svázat několik slov! Russky se ještě nenaučil a česky tak zapomněl že klucí lepší mluvěji než on! Je mu 16 let a neumí napsat domu psaní! Jediné co mu jde to je kreslení – mám tedy s ním ještě jeden poslední plán Že tento rok propadne to je jistý, v gimnasii tedy již nemůže postopupit – budu přinucen opět za drahý peníz vzít mu domácího učitele – aby ho připravil na budoucí rok z předmětu 4 třídy gymnasií (kromě latínskeho a řeckého jaz) kromě toho jej dam do školy rysování – jestli potom vydrži zkoušku a bude přijmut do Akademie malířství – tak muže byt ještě velmi šťasten – jestli ale í zde propadne (Přijímací zkouška je ze zeměpisu, hystorie rušstiny i matematiky 4té třidy gimnasii) kromě toho hlavní předmět rysování – z modeli v běhu 2 hodin musí narysovat hlavu se všemy stěnamy -) – tak jediné co ještě zustane, dat ho učit gravérem. Jestli bude na budoucí rok přijmut, tak by přece 21 rok mohl končit akademíi! Co ale bude s vojenskou službou! Ja neznám ty rakouské zákony, zde mají studenty takových vyšších ustavu tu vyhodu, že dokud nekončeji své učení, tak je nezvou – a jestli Methodej bude muset jet do Rakouska í nekončí své učení, tak je pro něho vše ztracené! Proto ještě jednou opakuji, ze to byla ta nejnestastnější má myslenka vzít ho sem – jestě z něho bude jen graver, takí maminka svalí na mně všecku vinu ačkolív já na své děti tolik nemohu obětovat, kolik obětuji na Methoděje Nejlepší z ních se učí Ottokar – pepík by se mohl lepší učit – je naramný neposeda. Ostatní malé děti jsou chvala Bohu zdravé. Žena kromě hodin zpěvu zpravuje
89 celou domacnost pomoha dětem v učení – chodá malinké dětí – a Tonička sedí a šije a druhého níčeho si ani nevšimne jenom za malinkym Evgeniem koukne. Jak jsem Ti již ze začátku dopisu podotknul, mám dosti hodin zpěvu i získal jsem si již v Petrohradě dosti dobrou slávu jako učitel. ačkolív jsem měl dosti mnoho práce, abych nad svými nepřáteli zvítězil! Zda se mi, ze se mi to nyní podařilo i budu nejspíše budoucí zimu profesorem zpěvu na zdejší konservatorii. Kdyby nebyl ten smutek, tak bych to mohl již řici s jistotou – protože měli dvě mé žačky (jednu jsem učil docela sám a druha přišla ke mně z konservatoři) vystoupit v divadle i zajistě by se líbíli, kromě toho jeden můj tenor bude přijmut pro malé partie. Kdyby se mi to podařilo, tak bych měl již budoucnost do smrti pojíštěnou, neboť jsem přesvědčen, že je má methoda lepší než všech co jsou zde učitelami – taky bych se zajistě na professorskym místě udržel – a kromě toho bych hodinami mnohem víc vydělával – nebo´t jestli nyní beru za hodinu 5rub. – tak až budu ustanoveným profesorem mohu brat nejméně 8r. za hodinu. kromě toho se počitaji professorove císařskými vuřednikami Děkuji Tvym dětem za psaní – i řekni jim, že jsem velmi rád, že Ti dělají radost – Methoděj tot se rozumi nikdy nenapíše. Teď nám psal nekolíkráte Adolf i prosí Meth. aby mu odepsal; Methoděj ale povídá, že nemá co psát – že pry Adolfovi není nic do toho co on zde dělá a Methodejovi není nic interesní co Adolf v Praze dělá! Ten kluk je docela zvláštní – já nekdy myslím že má o jedno kolečko víc a nebo míň. Pozdravuj Tvou ženu í všecky děti i líbá Vás všech Tvůj upřímny bratr Josef Má žena Vás vsecky pozdravuje i líbá
66. Petrohrad, 20. září / 11. října 1879
Petrohrad 20 zaří/11 října 1879 Milý bratře! Před třemi nedělemi odeslal jsem do Prahy Svobodovi košik se starými šaty – teď již budou v Praze; kromě všelikých dětských maličkosti jsou tam tři pary kalhot (z kterých si má vzít Adolf jedny) – jeden kabát i kazajka. Dětský zimníky jsou tam tří; jeden po Methodějovi, který když krejči obrátí, tak bude mít Toník pěkný kabat, on je na druhé straně mnohem lepší i docela čistý. já jsem ho tenkrát dal udělat z mého zimníku, protože jsem měl dva. Ostatní svrchníky nevim budešli moci upotřebit – nevim jak jsou tvé chlapcí velicí. Tonička tam mnoho věcí položila, které já s ženou nechtěli jsme poslat, proto že jsou dosti špatné, ale sestra pravíla, že prý můžete vsecko upotřebit. Já jsem věcí proto poslal Svobodovi, proto že se musejí otvírat na železné dráze skrze clo – Z Prahy když Ti je Svoboda pošle po železné dráze, tak to bude stát asi 2 zlaté, neboť já jsem zaplatíl 6 rublů až do Čech.
90
Právě nyní jsem obdržel tvé psaní; že věcí ještě nedošli do Prahy já se nedivím; neboť já jich neposlal po poště a po železné dráze; celý košik váží myslím 37 russkych líber – í po poště musel bych zaplatit více než všecky věcí stojejí; teď ale brzy museji byt v Petr Praze, proto že mně řekli, že pujdou asi 2-3 neděle a teď již je to více než 4 co jsem jich odeslal. Těší nás, že Tvůj Toník se tak dobře držel, i náš Methoděj vydržel nyní všecky zkoušky í učitelove ho chvaleji, že je pilný. Za to Pepík se tento měsíc naramně špatně vedl – dostal vyprask a nyní přinesl tento tyden již z mravu i učení třídy lepčí. Pan Farnik je učitelem v té samé gimnazii, kde jsou naší chlapcí on ale učí jen v 6-8 třidě a kromě toho je tam ještě jeden Čech „ Kabele. Který přednaší latínu v 3, 4, 5 – tr. tedy u Methoděje. Kabele je velmi přisný, tak Methoděj pravý, že když má vejít do třídy, tak se všecky klucí několikráte pokřižujou (russký způsob) a když je po hodině tak se křižují opět. Tady mají ale ti klucí náramnou svobodu i všechní učitelové museji s nimi zacházet jako s pány; někdy takový darebák si děla z učitele blázny a učitel musí mlčet – jedině mu muže dát špatnou třidu z mravu a to ale musí dřív žalovat inspektoru. Píšeš, že máte málo ovoce – za to v Russku je tolik že to nikdo nepamatuje. V Krymu na Kavkaze í v jižních krajinách je tolik vína, že nemají dosti sudu, i dávaji za dva prázdné sudy jeden plný sud vína. Švestky jsou letos 2 za kopejku a to obyčejně deset švestek stojí 15 kopejek. Ze Lán jsme také již davno nedostali žádné psaní – dnes také píše Methoděj domu. Evgeníi náš teď je zase lepši silnějši tak myslím; že ho do Čech nepošlem – děkuji Ti za Tvé laskavé nabydnuti. Pozdravujeme í líbáme Vás všecky – až dostaneš ty věcí tak nám napiš – My jsme všeckní zdraví. Tvůj upřimny bratr Josef
67. Petrohrad, 12. / 24. března 1879
Petrohrad dne 12/24 března 1879. Milý bratře! Den ode dne očekávám od Tebe odpověď na mé dva listy – ale nadarmo! Co děláte, že tak dlouho nepíšeš, jste-li všeckní zdraví? A nebo snad jsi mé psaní nedostal? Já jsem jedno poslal bez rekomendování a poslední rekomendované zrovna na nový rok. My jsme letos najmuli letní byt né tak daleko od Petrohradu, předně proto, že nemůžeme tak brzo všickní odjet, jako předešlá leta; Pepík bude hotov v gimnasii teprve 6 června í Metoděj bude držet zkoušky, tak že odjedem dříve my Ottokar a malé dětí, Tonička i ty dvá klucí zustanou až bude konec gymnasíi; za druhé jestli já zde neuzavřu nový kontrakt,
91 tak musím přijet do Petrohradu prodat všecky věcí; za třetí přirazili na všech železných drahách 25%, tedy celou ¼ platy i přišlo by nám velmi draho, jestli by jsme zase všeckní jeli do Druskeník. Budem letos zustávat jenom 5 hodin cesty po železné draze, na baltickém moři (finsky zaliv) v městečku Merrükül v Ostlandii; nejmuli jsme velmi pěkný dům na břehu moře í s druhé strany v hustém lese za 250 rublů, i to laciněji než v Druskenikách. V Maji se budou uzavírat nové kontrakty, jestli já zustanu v Petrohradě, tak v letě přijedu k Vám do Čech asi na dvě neděle. Předešlý tyden jsme zde dávali českou operu v Petrohradském uměleckém spolku „v Studni“ velmi se líbila. Zpíval Navrátíl, já má žena í jedna russka zpěvěčka. Navratíl zpáíval po prve v Petrohradě ale nelíbíl se, za to žena i já jsme měli velký úspěch. Žena po nejprve zpívala na sceně. Já vím, že když čtete v novínach tolik zpráv, Russka v čumě že všecky vlády tolik doktoru poslali, Německo a Rakousko se docela ohradilo quarantinou tak si představujete, že u nás mrou lidé jako mouchy – oni ale v skutku mřeli jen v několika vesnicích v Astrachanské guberníi okolo Kaspického moře – nyní ale i tam je pokoj. Všecky domy, kde byl kdo nemocen neb umřel, tak již spalíli, okružená vojskem jest již nyní jen jedna vesnice, proto že ne prošlo jestě 40 dni od posledního umrti nemocného. I v Petrohradě nás Dr. Botkin postrašil, našel jednoho nemocného a řekl, že má čumu – nyní ale se dokázalo, že to ani na na čumu nebylo podobné. Pro Russko přinesla čuma jednu dobrotu; že totiž ve všech městech se utvořili komise pro očištění města; a to malá ruská města, a i Moskva kypěla nečistotou. Jakou pak jste měli letos zimu? My jsme měli velmi měkou a nyní teprve jsou v niocí mrazy do 10°, ve dne ale slunce začíná pořádně hřát. Naš Evgenii je již dvě neděle nemocen k zubám – a nyní ještě měl silný kašel teď ale jest mu už lépe. Ostatní dětí jsou zdravé. Methoděj nejspíše nevydržízkoušku do 4 latinské a jen do třetí. Co dělají Tvé děti jsou li všickní zdraví? Co švagrová? Piš nám brzy, a to mame starost, že snad jste nemocní, že nám tak dlouho nepíšeš. Pozdravujeme í líbáme Vás všecky Tvůj upřimný bratr Jos Paleček
68. Petrohrad, 3. 1. 1880
Petrohrad dne 3 ledna 1880. Milý bratře! Přijmi především nás všech přání k novému roku, aby jste byli všechní zdraví i aby se Vám ve všem dobře dařilo a zvláště aby se Vám dětí dobře učili. Naši klucí všechní tří jsou darebácí; pří vší naší dohlídce přinesli přece i dvojky. Pepík z latynského, Ottokar
92 z počtu a Methoděj ze všeho. Já v skutku nevím co s tím chlapcem dělat – učí se celý den a přece nemůže nikam dojít. Já bych se nedivil, jestli by přinesl dvojku z latiny i z počtu; z latiny může se říci, že byl špatně připraven a z počtu, že nemá schopností. Ale přínesti dvojku z řečtiny, o které se uči nyní jen slova, z němčiny, z rusštiny (z které dostal při přijímací zkoušce 4+) Pepík i Ottokar mohou ještě jednu dvojku popravit a Methoděj už zustane sedět, opět v té samé třídě, a je mu již nyní na 15 rok. Maminka nejspíš dá nám vinu, jestli Methoděj se k ničemu nehodí; psal jsem předešle, aby ho napomenuli, že je až hruza nepořádný a že se zá ním musí víc hledět, než za malými – místo napomenuti maminka napsala, že nepozorovala doma, že by byl tak nepořádný jak bratr píše. Nejspíše se tedy u náš skazil? Já jsem udělal tu největší hloupost, že jsem ho vzal do Rus. Jak pak Vás potěšil Váš Toník? Byl nejspíše na svatcích doma. Dne 5 prosince se nám narodila holčička, jmenuje se Anna. Žena je uplně zdravá i sama holčičku kojí. Předešly rok chtela take kojít ale neměla žádné mléko, tento rok ale jde vše velmi dobře, tak že při tom také uspoříme několik rublů, neboť zde jsou ty kojné náramně drahé. Proto že ženaještě nemohla vychodit z domu, tak jsme tento rok slavíli silvestra u nás. Byli všeckní příbuzní ženy – mezi ními i jeden plukovník, který se vratil před několika dny z vojny i vypravoval nám mnoho zajímavých příběhu. Ty píšeš, že máte letos naramně krutou zimu, i my čteme, že v celé Evropě je tak chladno; my máme ale zimu špatnou; hned ze začátku října jsme měli několik dní mrazy až do 28° - ale nyní jeden den mrazy a druhy teplo – tak je jest zase v Petrohradě mnoho nemocí. Nás až dosud bůh chranil i vseckní jsme bylo zdraví, den Pan Bůh abychom i tyto čtyry měsíce štastně přežilí. Novosti bych ti mohl napsat velmi mnoho, ale při nynější době nemuže se všecko papiru svěřit a proto jest nejlépe mlčet; snad se jednou uvidíme osobně i tenkrat Ti mohu vypravovat celé dny. Nevím, co jsem já udělal Svobodovi – když jsem odesílal věcí, tak jsem mu napsal, že jsem divím proč tak dlouho nepiše i jestli snad se nečím urazi, tedy aby mně odpustil, že se to zajístě nestalo schvalně – on ale opět neodpověděl a jen sestra Mílka napsala, že má mnoho práce. Napíš nam opět brzy – co Tvé děti a zvláště co Toník. Všecky Vás pozdravujeme i líbáme Váš Josef i ostatní Hlavní bych Ti byl zapomněl napsat: Jeřábek umřel. Dostal zapálení plíc i na třetí den umřel! chudák zrovna před tím, když vlastně měl dostihnout svého cíle a byt ředitelem toho ústavu řemeslnického! Ty víš, že Russové nás Čechy nenavídějí – a zvláště Čechy kteří jsou poctiví – jako byl on! Vzdor tomu, že v celém russku tak nebyl ani v jediném ustavě takovy pořádek a vsecko tak prakticky zavedeno. Po novém roce, měl se představovat Následníku i bylo praveno, že jeho nazvou ředitelem. Stal se ale obětí – své skůposti! Okolo Petrohradu jsou Nemecké koloníe, on tudy šel se podívat, jak mají
93 zařízené školy šel pěšky asi tri hod. cesty í nastyd se, hned na druhy den lehl a na třetí umřel.
69. Oděsa, 11. / 24. května 1880
Odessa 11/24 maje 1880 Milý bratře! Zajistě se nemalo udivíš, že dostavaš psaní místo z Druskeník z Odessi; měl jsem nyní naramné opletání i starostí, no nyní je zase již všecko v pořádku. Jak jsem Ti již psal, měl jsem dosti běhaní, než jsem se dostal pozvolení uzavřit kontrakt s Odessou; když jsem již měl všecko v pořádku i začínal jsem prodávat nábytek i některé věci jsem již prodal, dostanu najednou zpravu, že reditel, který chtěl držet operu udělal bankrot í všecky kontrakty jsou neplatné; mužeš si představit, jaká rána pro nás. v Petrohradě jsem odřekl, v Tiflíse jsem odřekl a všude už opery sestavené a já bez místa. Šel jsem k našemu řediteli i přimo jsem mu řekl, jak se celá ta věc má. On mně řekl, že již mé žádosti o propuštění ze služby carských divadel jest u minístra a že neví, jestli se pro tento rok da něco učinit, že již na mé místo angažovali jiného basistu. Já jsem tot se rozumí neprosil a odešel jsem, za několik dní dostal jsem psaní, že ředitel již o mé zaležitosti sdělíl ministru i abych neuzavíral nikde kontrakt, dokud nesdostanu odpověď. Mezi tím druhý direktor z Kieva, použil tu přiležitost že v Odesse nebude v zimě opera, i uzavřel kontrakt s městem na dva měsíce máj i červen i mezi jinými umělcí dostal jsem i já pozvání na pohostinské hry na ty dva měsíce. Abych měl vynahrazenou škodu, přijmul jsem nabídnutí na 16 představení za každé 100 rublů. Predevčirem, dostal jsem i z Petrohradu zpravu, že minístr dvora dal dovolení aby se mnou ředitelství uzavřelo nový kontrakt s temi samymi výminkami jako dřive – je tedy zase všecko v pořadku; a mé milé ženě tedy zase sklapla naděje, že bude zpívat na sceně. Ja jsem zde již 14 dnvi i zpíval jsem již 4 krát, s takovým rámusem jako před 5ti lety. Po prvním představení studěnty čekali při vychodě í dělali mně na ulici naramný ramus. Noviny všecky velmi chvaleji – Píšou, že chvalít Palečka, bylo by darebně tratit slovo, že jsem ten samý znamenitý zpěvák, výtečný herec a že budu zase miláčkem publiky jako jsem byl před 5ti lety. Já přece každý den počítám, brzo li se mé rozloučení od rodiny končí. Já jsem tak šťasten s mou drahou ženou, že ačkoliv dostavám od ní každý den psaní í já ji každý den píšu, to přece se mi naramně styská; jedině co mně dělá radost moře a chytání ryb – tak jak mám kapku času, jsem hned s udicí u more; mám ale dosti mnoho učeni, budu zpívat v dvych novych operach, v kterých jsem ještě nikdy nezpíval. Jaké pak tam máte počasí! Zde všickní křičeji, že se svět převratil; my v Odesse, kde má byt nyní již strašné horko – mrznem! Už tři dni je jen 7–8° tepla, tak že ještě akacie nejsou rozvité, i nedavno asi 50 mil od Odessi padal sníh i ležel celý den. Když jsem nyní projížděl od Гродна, přes Brest-Litovsk Žítomír, Kazatín i Žmerynku, to jsem dostal aspoň pravé ponětí o stěpy. Rovina nepřehledná a ani jeden stromeček ani keř, vesnice naramně smutně vypadají bez stromečka. Půda je tak těžka (černozem) tak že jsem všude viděl orat 4 koňmí anebo 6 volami. Zde se zase naramně bojeji brouka (žučka) který už několik let pojídá všecko obílí. letos se zase pojevil a hospodáří nevědí co sí mají
94 s ním počít! Všecky hodpodařské noviny vymyšleji všelijaké mašiny k chytání a nebo smetání broučka, všecko to ale nepomohlo a již nyní píšou, že nejspíše se musí přestat v jížním i střednim Russku obílí sít, a sít jen řepu i kukuřicí dokud brouk nechcípne. Piš mně sem do Odessy já zde budu do 1.(13) července – Осип Осипович Палечек Огесса Гост. С. Петербург. Pozdravuji ženu i dětí í líbám Vás všech Tvůj upřimny bratr Josef
70. Petrohrad, 6. 10. 1880
Petrohrad ze 6 října 1880. Milý bratře! Dávno jsme obá o sobě nedavali žádných zprav! Ja jsem několikráte chtěl psat, ale nevěděl jsem v skutku co psati? Měl jsem sám letos velmi krátké prázdniny, jak je Ti znamo, zpíval jsem dva měsíce v Odesse, potom jsem přijel na 2 neděle do Друскеникь, i zase jsem musel jet do Petrohradu podepsat kontrakt i přeměnit byt; tak že jsem byl všeho na dači asi 5 neděl. Měli jsme letos velmi pěkné leto a nyní byl podzimek v Petrohradě tak pěkný, že jsme zapomínali, že jsme v bahnitém Petrohradě i mysleli jsme byt v Praze a nebo v Italíi – až do 20 zaři (3 října) bylo teplo, chodili jsme v jednom kabátě – teď ale již tretí den to prší, to padá sníh – na ulicí pod kolena bláto a tak to nyní bude asi pět neděl, dokud nenastoupějí mrazí. To je to nejhanebnejší počasí – i člověk se z toho muže zbláznít Máme v Petrohradě náramnoů drahotu; dřive byl černý chleb libra 1 ½ kopejky a nyní 4; hovězí maso bylo po 14 a letos 20 k i 22; všickní se toho lekaji, plné noviny ze všech kraju, že tam i tam hrozí hlad. Městska rada hledí nějakým způsobem drahotu zrušet – ale níc to nepomohá! Tuk nyní vozejí do Petrohradu místo živého dobytka, už ubitý i železné drahy mají k tomu zvláště zřizené vagony, - ale maso zustalo předce v te samé vysoké ceně. Dřive bylo vždy zvěře dostí, - zajic stal 40 k. a pára tetřevu 1 r 20 k a nyní stoji zajic více než rubl a tetřevy už ani nesmíme jíst. Jestli bude špatna zima, tak bude všecko ještě dražši. Děti jsou v gimnasii. Ottokar v 1 třidě a starší í Methoděj, zustali v tech samých třidach! Methoděj mně dělá čím dalě tím více starosti – opakuje tu samou třidu a již první měsíc přinesl zase ze všeho dvojky. Kdyby byl lenoch, tak bych se tomu nedivil – on se ale uči celý den! Jestli zase tento rok propadne, tak já už docela nebudu vědět co s nim dělat. Udělal jsem naramnou hloupost, ze jsem ho vzal do Petrohradu – tam by doma snad předce nějak tu reálku končil – a zde jestli z něho má něco byt, tak musí končit gymnasií aby mohl potom v Praze jít buď do University a nebo zde se připravít za gimnasíalního učitele. On má jedině talent k rysovaní – í dostal letos z kresleni premii – no já se bojím, že předce ten talent není tak veliký aby mohl byt maliřem. On naramně vyrostl – je zrovna
95 tak vysoký jako já – a boty mé už nemůže obout! Ačkoliv se ne mnoho ale přece se najde zase několik věcí, které Ti můžeme poslat – já ale myslím, že Tě to bude mnoho stát, abys jel pro to do Prahy, a proto bude nejlíp, jestli Ty mně napíšeš adress na jakou štací mohu ty věcí odeslat, a já tak i přimo adres napíšu; jak Ti pravím mnoho toho nebude – nyní i dětí i Methoděj mnohe věcí po mně nosejí. Při té přiležitostí odešlu i čaj v který jsi prosil. Musím Ti napsat, jaké má Navratil štěstí. Ty víš, že byl ve Finsku v Helsingforse tenorem – přijížděl často do Petrohradu í já ho učil, neboť zpíval hanebně – na jaře jsem mu zaopatřil místo v Tiflís na Kavkaz – proto že je o tenory nouze dali mu 500 r. měsíčně na 6 m. měl kontrakt; já myslel že se nebude líbit, on ale se líbí obecenstvu víc i víc a direktor uzavřel s ním nyní nový kontrakt na 2 roky i dal mu 800 rub. měsíčně. Nedavno projížděla přes Petrohrad jeho žena i děti tudy za ním. Děti žena i já jsme všeckní zdraví. Dej nam pan Bůh aby to tak zustalo přes celou zimu. Co pak dělají Tvoji synove. Jak Toník i Bohumil vydrželi zkoušky? Napiš nam hned jak dostaneš naše psaní, abychom mohli ty věci odeslat. Adres naš. С. Петербург. О. О. Палеčекь. На ушу Ивановской и Кабинетской г. N. 14 Кв N = 5. Pozdravujeme všeckni Tvou ženu Tebe í dětí Tvůj upřímný bratr Josef
71. Petrohrad, asi 1880
Jak jsem Ti již před několika roky psal – měl jsem byt tenkrát zvolen za profesora v konzervatoríí – a tento rok opět mnoho pro to mluvílí; tak že jsem myslel že v skutku mé zásluhy uznají í konečně mně to místo dají! Opět jsem byl ale zklamán a přičinou toho jest opět jen to, že se neumim klanet í podlezat.Teď je v konservatorií profesorem francouz, který sám byl na znamenitý zpěvák – učit ale neumí – tak že žácí umějí zazpívat aríí, kterou se u něho vyučili ale hlasem vladnout neumějí – tak absolvovali konservatorii í potom se učeji u mne – Tak v loni celý rok se učili dvá – kteří byli zároveň u nás na sceně – a nyní opět přišla prosit žákyně – která v loni končila konservatorii i dostala premií stříbrnou medal, abych ji vzal v číslo svých žáku! To je nejlepší důkaž, že tedy to místo profesora zasluhují – teď jsem ale přesvědčen, že ho nikdy neobdržím proto že jsem Čech! Neboť z jedné strany nenávidějí nás Russove a z druhé strany intrigujou Němcí, kterých je plná konservatorie. To ze všeho toho můžeš si představit jak mně to Russko omrzelo – i jak bych rád letěl zase k nam do Prahy – bohužel ale je to docela nemožné! Kdybych i měl tolik penez 96 abych mohl v Praze při divadle žit, to předce by to bylo nemožné, neboť nemohu nemohu vytrhnout chlapcí ze školy i učit jich opět na druhém jazyku. Dokud tedy dětí nekončeji gymnasije – jsem na Russko přivazan! Já kolíkrat povídám že jediné, co jsem načel v Russku vskutku znamenitého i co mně vynahražuje všecky neprijemností – to je má zlatá žena. Já jsem rád že Svoboda vzal k sobě Toníka – ačkoliv je to malá pomoc – předce lépe něco než nic! Kolík pak je Toníkovi let, že je již ve 4té třidě? Já kolikrát stavim takové zámky v povětři – jestli bych vyhral 200 tisíc – hned bych přejel do Prahy – starší chlapcí bych zde nechal u dědečka končit gymnasii – a v Praze bych Tvých chlapců dal učit docela na své útraty. Co pak Ty mně nic nepíšeš, pro Adolfa nebo jsi ho neviděl? Naš Methoděj vždy s křikem píše psaní domu – teď mu již tři mesice tvrdím – i stydím ho – ale nic nepomomaha – dnes jsem mu poručil napsat – sedí i kousá pero! Zde v novinách pišou, že prý máte již v Čechach zimu? My jsme měli leto také dosti chladné – na podzimek (totiž srpen i zaři) byli alespoň bez děštu – teď začne to neřádné počasí petrohradské – dokud nezačne mrznout. Noveho Ti nemohu napsat nic – Žena; dětí í já Vás všech líbame; my mame naremně čipernou holčičku Aničku – začíná mnoho brblat i je taková tlusťoučká! Náš Nikolaj – na dači byl miláčkem všech muzykantu – všeckní byli němcí i on s nimi mluvíl po russky – my jsme mu jednou povidali, že oni mu nerozumeji, že mluvěji jen po měmecky! Tak on potom když některého potkal říkal: „Zdravstvuj po německý“ – i myslel ze už mu rozumějí. Žeňa už tři leta – celý den hraje si na mašinu – plny pokoj provazu i řetězu porád váže stolice, to jso vagony – zvoní – píská – běhá po komnatech – Je naramně šetrny – má několik rublů – za nic na světě – nevydá ani kopějku! Nedávno mu přinesl krejči zimní kabat – já jsem mu povidal aby zaplatil ze svých peněz – on ale řekl ať si krejči kabát nechá než bych dal své peníze, tak radějí budu chodit bez kabátu. Teď jsme všickní zdraví – i myslíme už jak by dříve uběhla zima – aby jsme mohli zase odjet na daču. Ještě jednou Vás všech líbám Tvůj upřimny bratr Josef
72. Petrohrad, 19. listopadu / 2. prosince 1880
Milý bratře! Odpust, že Ti slíbené věcí tak dlouho neodesílám; chtěl jsem Ti ještě poslat Ottokara zimní kabat – krejčí nás ale tak zdržuje s předelkou kožichu, že již nemohu déle čekat, i odesílám Ti to, co bylo při ruce. Jsou tam dvoje zimní kalhoty – jestli chceš mužeš jedny dát Adolfovi. Kabát odesilam jen jeden – Methoděj nyní mnoho trhá – dětských kabátu je tam několik – muže byt, že to budeš moci upotřebít; žena posílá Tvé zeně šaty –
97 budou ji nejspíše široké – no to se dá předělat. Jsou tam 4 půl libry čaju – jeden je zabalený v červený papír – ten je kapu horší, totiž líbra 2 ruble – je to čaj který se obyčejně ve všech domách pije a který i my pijeme celý rok. Potom jsou tam 2 půl líbry – za tři ruble – ten jsem já dostal – i je to ten nejlepší černý čaj – Jestli chceš mít tři čtyry sklenice čaju, tak se veme půl druhé lžičky čaju i na něho se naleje jedna sklenice kypící vody – asi 2 minuty se necha stát a potom nalíváš už na cukr 1/3 sklenice toho sílného čaju a ostatní dolíváš vařicí vodou – tak aby měl čaj ve sklenici barvu plzeňského píva – tenkrat je nejchutnějsi. A na čaj zase nalíváš tolík vody vařicí – mnoholi jsi z něho odlil na jeden stakan! Adres jsem napsal tomu panu Halleru spediteuru v Humpolci – Kvítanci odesílám Tobě – ty mu ji sám odešli, aby mohl věcí vyzdvihnout – budou věcí u Vás asi za dvě neděle. Co se týče Tvého přítele, který chce přijet do Russka k hospodářství – to mu poraď, aby tu myšlenku vypustil z hlavy. Není skoro ani jednoho dne, aby někdo z Čech nepřišel prosít na příspěvek na cestu, aby se mohl vrátít do Čech; nikdo nemůže přivyknout protože poměry jsou docela jiné než u nas i kkromě toho nyní težko dostat službu protože nas Čechy Rusi nemilujou, každý den v novynach nějakou hloupost, jakoby jsme jezdili do Rus jenom brát Ruble. Je zde náramná síla lidů bez míst – tak že se potom chytaji za co mužou; někteří dosti vzdělaní lidé už z hladu přijmuli službu za posluhy na ulícách. Nyní zde pro nás není nic – každý proklíná ten den, když si vzpomněl jít do Russka. Jak jsem Ti již psal, jest zde letos náramně draho – chleb líbra stojí již nyní 7 kpp. Městská rada dělá co může aby kapku tu drahotu odstranila – ale zrovna jako na zlo, nastupíla zima již hned na třetí den, jak jsem Ti posledně psal – napadla náramná síla sněhu a nastupíli mrazy po celém Russku, tak že parochody i lodě, které měli přivezti chleb (obylí) zamrzli na řekách a zvláště na hlavní řece Wolgě, kterou Russove nazyvaji „matička kormílíca – protože krmí celé Russko! Toby ještě nebyla takova nouze – nyní ale asi 10 bylo teplo i pršelo, všude řeky vystoupli ze břehu protože byla taková náramná síla sněhu a jak dnes noviny píšou, na Wolze led rozbil 10 parochodu i 35 korábu s obylím, což dělá škodu několik mílíonu. V Petrohradě hned chleb prodavali ½ k. draž. Co se nas všech týče jsme chvala Bohu zdraví – Methoděj zase přinesl tento ¼ roku z latiny i z počtu dvojky tak že mně napsali z gimnasii že sotva opět letos končí 3ti třidu – už má doma učitele z obouch předmětu – i já nevím co si s ním počnu. Já mám velmi mnoho hodin zpěvu – a nyní ke mně choději učit se zpivat takoví zpěvací, kteří již končili Petrohradskou konservatoriu a jsou u nás v divadle solístami. Ze Lán nám nic nepíšou – i z Prahy také malo kdy! Až dostaneš posílku tak nám napiš. Pozdravujeme í líbáme Vás všechny Tvůj upřimny bratr Josef Skoro jsem již zapomněl český psat.
98
73. Petrohrad, 8. / 20. března 1881, útržek
Petrohrad 8/20 března 1881. Milý bratře! Dávno jsem Ti nepsal – neměl jsem ani co psat – práce v divadle bylo dost, – študovali jsme dvě nové opery i já jsem měl v obouch co dělat – tak že jsem jsem byl skoro každý den na zkoušce; hodin zpěvu taky každý rok je více i více – tak že byli dni, kde jsem celých 14 hodin slyšel muzyku, což mně účinkovalo naramně na nervy i když se končil den tak jsem hlavu necítil. Měl jsem proto tak mnoho hodin, protože jedna má žačka měla vystoupít nyní u nás na sceně, kromě toho professor v konzervatoři onemocněl i přišli ještě dvě jeho žačky, abych s nimi přihotovíl partie k vystoupení – teď jest arciť celému divadlu konec! Celá Rus je v smutku! Ty již víš z novin jaká hrůza se u nás stala! Nejen Rus, ale každý člověk, který ma lidské srdce musí proklínat hrsť těch vzteklých šílencu, kteří zamazali historii ruského národa careubijstvem. Musí se člověk divit té energii, s kterou ti lidé se starali dostáhnout svého cíle. Noviny píšou, že teď již je známo z papíru i (nerozluštěné slovo), které byli najdeny u velezradcu, že ten den na všech ulicích, kde by byl Car jel – všude stali s takovými bombami. Na tom místě kde byl Cár raněn, sebralo se mnoho (prý asi 6) takových darebakú i aby neobratíli na sebe podezření dvorniku, kteří v Petrohradě museji celý den sédět u vrat i viději všecko co se na ulíci děje i co je podezřelého – tak házeli po sobě sněhovými koulemi – neboť kdyby jen tak několikrát jeden a ten samý člověk prošel po té samé ulící tak by ho zajístě vzala policíe, proto že se vědělo, že tudy pojede Car – vymyslili tedy hru se sněhem. Nejspíš z novin víš, mnoholi lídu zahynulo pri tom neštěstí – jaká hruza byla by, jestli by byli vypálíli minu, která byla založená v Sadové ulíci! Přitom zahynulo by sta lidů – v mině bylo 96 líber dínamitů – tedy nejspíše několik domu by se zbořilo a kromě toho čeka vždy Cara mnoho lidů na ulici takové hlavní – ti by také všecky zahynuli. Když to všecko člověk rozsoudí, tak ani nemůže věřit, že mohou žit lidé, kteři neberou žádný ohled na všecky lidské city – To jsou lidé horší než Ty nejfanatičnejší pařížští komunisti! Včera byl pohřeb – my jsme nikdo nešel, bali jsme se, aby nás nezamačkali. Všecky hlavní ulíce jsou v smutku potažené černym i býlym flanelem! Na ulícich také všecky davy choději v hlubokém smutku. Dívadla budou na půl roku zavřena – a v tom je i velké neštěsti pro nás, neboť jsme zustali na toho půl roku, jak se řika na holičkách, jak jsem Ti již psal je v Petrohradě letos tak draho, ze jsme sotva – sotva vychazeli s těmi přijmami divadelními – a teď ze půl roku nedostanu ani groš – neboť je v kontraktech řečeno, že v takových připadech direkcie přetrhuje všecky kontrakty. Od té doby co jsem odjel z Prahy neudělal jsem žádné dluhy a nyní se musím dlužit. Přišel jsem tím smutkem s divadlem s koncertem asi o 3000 rublů. Mám tolik starostí, že kdybych již nebyl šedivý – tak bych nyní sešedivěl! Mnoho mi dává Methoděj! To bylo neštěstí – že jsem ho sem vzal! Kdybych já si jen byl mohl představit, že on je ke všemu tak neschopen, já bych raději byl posílal mamince co bych mohl a jen aby zustal doma. Předešlý rok jsem si l myslel, že byl v skutku málo připraven z latinske řečí – že mu i ruská řeč vadí, (ačkoliv dostal 5 tedy nejlepší třidu při přijimací zkoušce) – i měl jsem naději, že to bude letos dobré – on ale se učí ještě huř. [...]
99
74. 1881, útržek
Milý bratře! Nechtěl jsem Ti dřive psat, dokud nebudu vědět jistotu, co se s nami stane, při všech těch přeměnách, které se nyní ve všem, tedy i v našem divadelním světě, dějou. Bál jsem se, že docela direkce více se mnou neuzavře kontrakt; neboť nyní panuje v Russku honba na všecko co není russké – a já ačkoliv již 12 let v Petrohradě i ruský občan, - to přece při každé přiležitosti se mi vytýká, že nejsem Russ. Ve všech novínach zvláště v Moskovskych Védomosťách. Při každé dosti malé přiležítostí, dostává se nám všem, nejenom nám, ale všemu co přichází z Evropy – nadávaji že je to ze shnilého západu. Nemohu Ti všecko podrobně napsati, co se mne týče, nestačilo by několik lístu – napí – v kratce to nejhlavnějši. Jak jsem Ti již předešlý rok psal, měl jsem byt proffesorem v Petrohr. Konservatorii a že se to nestalo byl kromě Russu přičinou Napravník – který se bál, že budou v novínach nadávat, že pod jeho vlivem opět posadili na to místo Čecha – tak on se ze všech síl staral abych to místo nedostal. Letos, jsem byl naznačen našim řiditelem, režisérem v Moskvu – je to taky cisařska opera tam šlo na všecko naramně špatně – tak že okamžitě svrhli z místa moskevského ředítele dívadla – a náš řiditel, který má pod sebou obě opery, nazval Barcala prozatímním řiditelem uměleckým! Protože on již tolik let v Moskvě zpívá – i zná moskevské poměry – a já jsem měl být režiserem. P. Barcal se bal, že jeho ředitelství při mém režisérství nebude dlouho trvat – že hned první rok uvíději kdo vlastně na sceně pracuje, í poněvadž jako řiditeli byla mu dana moc angažovat celou operu, to nehledě na to, že jsem byl již našim řiditelem jmenován reditelem režisérem, ale nebyl jsem ještě potvrzen ministrem, on navrhnul na mé místo druhého, po mimo vůlí přímo představil ministru – ministr ho potvrdíl a takým způsobem vytřel zrak i mně í našem dírektorem. Ty si nemůžeš pomyslit, co se teď zde děje! Barcal byl tolik let mým přítelem, již jsem mu nejen v Praze ale zde v Russku naramně mnoho pomahal – dostal jsem mu místo v Kyjevě – pujčoval jsem mu peníze – které mi až doposud nevrátil – a tak se odměnil za mé přátelství! Já bych byl velmi rád to místo přijmul neboť plat dostával bych kdy bych chtěl a nebo bych docela nezpíval – i měl bych naději na pensi. Kromě toho bych byl velmi rád odjel z Petrohradu. Kvůli svému zdravi i kvůli zdravi všech dětí. Ředitele to velmi mrzelo, že ho Barcal neposlechl – i hned uzavřeli se mnou kontrakt zase v Petrohradě i kromě toho mně slíbíl, že mně dá místo profesora dramatického zpěvu v divadelní škole, jakmile která má být otevřená nazimu. Tak jsem měl mnoho starostí i mnoho nepříjemnosti. Každý se drží nyní zuby nehty za místo, používá všech prostředku í všech protekcí a já to k neštěstí neumím í přichazím všude pozdě. Ten darebák Barcal, od kterého jsem já nikdy neočekával takové špatností, mně nyní naznačil, že v Russku muže byt na místě docela nezpůsobný člověk – jen když se umí podlízat!! Kdyby u nas v českém divadle někdo řekl, že Barcal může stát výče než Paleček, tak se každý dá do smíchu – a zde se to stalo! [...]
100
75. Petrohrad, 13. / 25. dubna 1881
Petrohrad 13/25 dubna 1881. Milý bratře! Naramně se divím, že nam tak dlouho nic nepíšeš, od Vánoc jsme od tebe nedostali žádné psaní. Já jsem Ti psal asi před 5ti nedělemi, - Té doby jsme mysleli, že nám Methoděj umře. Dostal zapálení plíc; prvních 10 dní byl docela bez sebe – naramně fantazíroval; ani na minutku jsme mu nesnimali led z hlavy – pořád utíkal z postele; jednou v noci jsem já kapku zadřimal a on docela utekl z postele, oblík a již v druhém pokoji si oblykal na holou košely uniformu, že má čas jít do gimnasii – Já i žena jsme byli naramně unavení – do 12 hod. ho žena hlídala a potom já – jednou jsem jeho postel docela zahradil křeslamy – zadřímal jsem a již jsem ho opět chytil – všecko přelez – a když jsme mu dávali lekařstvo tak nemohl ani hlavu pozdvihnout. Na 11 den zpotěl i nyní již je docela zdrav, ale doktor mu ještě nedovoluje vycházet z domu, - toť se rozumí, že gimnasie je již pro něho ztracená – ačkoliv i bez nemoci by byl opět propadl, neboť přinesl třetí ¼ letí tři dvojky! Chci ještě nyní na letním bytu vzit mu učitele, muže byt, ze ho připravý do 4 třidy – jestli né, tak mu zustane všecka naděje jen na kreslení! Ten chlapec mne ukrutně trápí – ačkoliv on sam dosti se učí ale nic mu to nejde! – nyní doktor povída, že příčinou toho je srdce vinno – že mu narámně zdlouhavě tluče! Po jeho nemocí mu srdce tlouklo místo 80ti – v minutu jenom 36 krát – takže musel pít mnoho vína í několikrát v den černou silnou kávu. My máme nyní velikonoční svátky – jsou velmi smutné protože za příčinou smutku jsou všecky národní uveselení zapovězeny. Počasí je také letos špatné – máme dnes 13 – tedy Vašeho 25 dubna a řeky zamrzlé – sníh s ulic sešel ale každý den padá nový – ve dne temperatura byvá 5° - 6° tepla a v noci vždy mráz. Takovou dlouhou zimu já v Russku vidím prvníkrát – už máme celých 7 měsíců mrazy. Na budoucí tyden jsme chtěli odjet na letní byt – jestli bude ale takové počasí, tak nejspíše zustanem jestě tyden zde. Pepik a Ottokar budou do konce školního roku u dědečka zustávat. Ženička celý den hraje si na mašinu, pořád hvízdá – vypouští páru, zvoní a.t.d. i Ottokar napsal báseň o něm celý dvě stránky i velmi pěkně ve verších, tak že jsme se všichni podívíli! Kromě pravidelných veršu je v ni dosti mnoho smyslu i pořadku. Tvé chlapcí byli nejspíše na svátcích doma – jak pak jsou pořáde tak hodní ve škole? Ty nám milý bratře napíš – abychom věděli, proč tak dlouho nepsal – nepiš ale dříve než za 10 dní po obdržení tohoto psaní a potom už adresuj psaní na náš letní byt. a sice.
Russland Petersburg О. О. Палечекь черезь С. Петербург вь Г. Нарву На яапу вь. Гунпербург.
101
Je to na břehu moře nedaleko od města Narvy, kde jsme již před dvěma lety žili – jen blíže k řece Narvě. Nového Ti nic nemohu psát – protože zde ještě všecko po starým kolejim! Piš mně jaké máte počasí – nejspíše již pravé jaro! Žena, Tonička i já Vás všech pozdravujeme i líbame. Také i od dětí přijmete srdečné pozdravení. Tvůj upřímný bratr Josef
76. Petrohrad, 1. / 13. října 1881
Petrohrad 1/13 října 1881. Milý bratře! Dostal jsem od Tebe na letní byt jen jedno psaní, myslím asi v polovíně července, i z té doby jsem žádný dopis neobdržel – nepsal jsem – protože jsem neměl co napsat. Leto jsme prožili dosti příjemně – první tři měsíce jsme níkoho neznali i nás nikdo – tak jsme se bavíli samí mezi sebou – já jsem byli celý den to na řece – to na moří – to v lese – ryb jsem ze začátku leta i v koncí leta tolik nachystal – že už níkdo je nechtěl jíst, nosili jsme okounu až 10. Poslední měsíc ale přece jsme obá zpívali ve třech koncertech i již jsme byli opět svazani s mnohý i znamostmi. Mužeme ale předce řici, že jsme ještě níkdy tak zpokojeně leto neprožíli i zvláště žena je velmi letem zpokojená – dětí hjseou zdraví – sama mohla sedět doma doma mnoholi chtěla – chodíla v les jen se mnou i s dětmi, – i to bylo jeji nejlepší vyražení. Starší chlapcí přineslí dobrá vysvědčení měli tedy i přijměné prázdniny i kromě francouzského jazyka – ničemu se neučili. Methoděj je nešťastný. Když jsme přijeli na daču tak byl zdrav – asi v konci maje dostal zimnici i nehledě na doktora i chynu, nijak se ji nemůže zbavit. Dvě tři neděle je zdrav a potom zase na něho zimnice přichází – 3 – 4 krát s ním třese přes den – přijímá chynu – a tak se to s nám opakuje již tolik měsíců. Teď se učí doma – protože předešlý rok byl by ve třetí třidě gimnasii opět propadl – ma velmi dobrého učitele který slíbíl že ho za zimu připravit ke zkouškám ze 4té třidy reálky, kromě toho chodí do kreslící školy. Jestli na jaře vydrží zkoušky tak postoupí do akademie kreslení – v které bude tři roky i potom vyjde jako kreslíč. Jestli se bude činít, tak muže mít velmi pěknou budoucnost, neboť jsou tací kreslíči velmi dobrře placení – zde v akademíi lepší žáci už vydělávají až 100 rub. měsíčně. Methoděj je docela vyrostlý chlapec – ale náramně slabý – a doktor praví, že ma zvláště prsa velmi slabá; slíbíl jsem mu, jestli vydrží zkoušky z předmětu i z kreslení a bude na budoucí rok přijmut – že jej pošlu do Čech! Ačkoliv nevím, jak svůj slib splnit – protože peněz nejspíše nebude! Je to v tom Petrohradě čím dal tím huř – drahota strašná – tak že sotva – sotva vycházíš i kromě toho jen samé nepřijemností. Jak jsem Ti již několikráte psal, zdejší žurnalistika na nás sedí i nadavá kde jen může. Každý Čech učitel – je pro ně sůl v očích – Čech je vinen, že se kluk špatně učí, Čech je vinen, že měli tolik let ínístra vyučování, který za nic nestal – i
102 vůbec všecko co je ve škole špatně ve všem jsou Češi vinni. Toť se rozumí, že i nás v dívadle při každé příležitosti nenechávají v pokoji. Kolik hořkých piluli musel jsem já spolknout! Teď nám dali nového řidítele – i budou i nové pořádky, neboť poslední doby pronásledovali russkou operu kde jen mohli – pro tí nové pořádky píšou noviny i mezi jinými, jedna novina vytiskla, že při zavedení nových pořádku je nejlepší přiležitost vytisknout Čechy z russké opery – neboť my prý lépe umíme hnout záda před ředitelstvem – než známe hudbu. Taková hanebnost může být vytisknuta jen v hanebných novínach! Mohou svalít na nás pomluvu jakou chtějí – ale že my se klaníme našemu řiditelstvu – to se nijak pro nás nemůže řici. Napravník, který jediny má co dělat s ředitelstvem – celých 10 let s ním vojuje – i poněvadž jest energičný i dosti hrubý – to obyčejně první dobu dobu nové řiditelstvo ptává se ho v radu – potom jeden druhému na hrubý – a Nápravník již více nikoho nechce znát! Já i ostatní nikdy poslední leta; dokud byl direktorem němec Kister – jsme s ním nemluvíli!! a obraceně – někteří rušstí zpěvácí podlízali jak mohli! Jednou asi před třemi lety dávali Fausta v italíanské opeře – a nejednou onemocněl zpěvak, který zpíva Mefista – Ředitel poslal ke mně na zkoušku úředníka – s přikazaním, abych já večer zpíval – (úřednící mysleji že jen mohou poroučet) – já odpověděl úředníku direktor nemá žádné právo mně poroučet abych zpíval v Italíanské opeře, jestli chtěl abych jím pomohl z nouze, to každý zdvořilý člověk prosí, tedy i on měl prosit, neboť já jsem angažovan pro russkou operu a ne pro Itali. Russky zpěvak p Stravinský se sám vybídl, že bude zpívat, i udělal si tím dobré oko – neboť z té doby mně utískovali v opeře jak mohli – a on každý rok dostával přídavek! Tedy to se jmenuje hnout zada před reditelem [...]
77. Petrohrad, 1882?
Teď máme ještě poslední měsíc představení v divadle a za týden všichní pojedem na letní byt. Já jsem předešly týden posledně v tomto sesoně zpíval Mefisto, i dostal jsem velmi krásný věnec i v prostředku z nezabudek vyloženo: Нашему незабвенному Мефистофелю. Předešlý týden v sobotu byl náš koncert v kterém účinkovali jenom žáci a žákyě mé i mé ženy. Koncert byl velmi zdařilý – všechni žáci se velmi líbili i ve všech novinách byli velmi pěkné krytiky. Při koncertě mně žáci pod dali v jednom futlare 12 pozlacených stříbrých lžic, gravírovaných v russkom stylě a potom ještě 2 velké pozlacené lžíce. Tento týden bude první má žákyně ponejprv zpívat v našem divadle. Tato zima byla pro nás velmi špatná. Nejdříve přinesl ze školy nemoc Ottokar – šarlach – i ačkoliv žena s malinkymi dětmi hned vyjela k otci, to předce nic nepomohlo – za dvě neděle v jeden den oba kluci onemocněli. Ženička vyzdravěl bez všech nasledku, Nikolaj ale dostal hned poté nemoci zapálení ledvinek i voďanky tak že ještě potom 4 neděle byl nemocen, teď jsou oba zcela zdraví; za to Anička nám dělá starosti. Začala jí opuchat ručka, nejdříve okolo prstíčku a teď i okolo lokte – doktor povídá, že jen koupele v slané vodě i přijímání fosforitého železa mohou a ten jen velmi zdlouha. – pomoci – jsou pry to následky malokrvný. Radí abychom co nejdříve ujížděli na letní byt i ačkoliv máme
103 velmi krásné počasí (bývá teplo až 18° – což nikdy v Petrohradě v dubnu nebylo) předce dříve než 2 neděle nemůžem odjet, protože já musím ještě do 1. máje zpívat. My jsme najmuli zase ten samý letní byt jako vloni za Narvou na břehu finského zálivu. – Velcí chlapcí se ještě dosti dobře učejí. Pepík přece ale v třetím čtvrtletí přinesl z řečtiny dvojku. Ten učitel je náramný darebák, i dostal prý dvojku docela nezaslouženě, to mně sám Kabele (učitel lat.jaz) povídal – Methoděj, jako o obyčejně i v rýsování, není mezi prvními žáky při prvnim půlletí dostal jenom 8, co je asi tolik jako dobře. – protože všech tříd tam počitají 12. Stal se z něho náramně zlý chlapec – vlastně jinoch, neboť je vyšší než já i již mu začínají růst fousy. Nikdo s nim nechce ani mluvit, jestli ho napomenout nebo upozornit na jeho nepořádnost tak na každé slovo jim 20 odp. Tonička s ním docela nemluví – i vubec si ho nesmí ani všimnout, neboť hned začne vojna. Doma jako obyčejně píše jednou dvakrát za rok a to jen po dlouhém, dlouhém domlouvání z naší strany. Vubec je to jakysi podivné. Z Lán nám také málo píšou – maminka myslí že když on nepíše, to tím Methoděje potrestá, že sama nebude psát, Mtaček si ale na maminku ani nevzpomene. Adolf mu již nekolikráte psal, on mu ale nikdy nedá odpověď. Do Čech bych se s největší radostí podíval jestli by byli peníze. Je ale nyní velmi draho i tolík vydaní se všmi chlapcemi že sotva přivádíme konec – ke koncí. Jak míle se zařídíme na letním bytu, tak Ti hned napíšu. Zatím buďte všichni zdrávi, všecky Vás pozdravujeme, líbáme. Já jsem tak dlouho už nepsal česky že skoro docela zapomenu. Tvůj upřímný bratr Josef
78. Hungerburg, 26. 3. 1884
Hungerburg 26 Mart 1884 Drahý bratře! Nevím ani, jak Ti vyjádřit soucit v Tvém neštěstí. Zpráva Tvá nás tak porazila, že jsme všichní tří, Tonicka já i žena, kromě slz dlouho nemohli najiti slova. Při pouhé myšlence, že bych mohl ztratit milovanou ženu, nemohu se udržeti od pláče, a Tebe, drahý bratře to neštěstí potkalo! Bůh Tě potěš v Tvém hoři. Jak pak krmíte nemluvňátko! – i zustalo-li zdravé? Napiš mně opět brzy, snad si tím nemnoho ulehčíš. Ptáš se proč Ti nepíšu! Teď jsem ti dlouho nepsal, no dříve na každé Tvé psaní psal jsem psaní několik listů, Ty jsi ani jedno mé psaní nedostal. Před dvouma lety právě na jaře, napsal jsem Ti velmi dlouhé psaní, v kterém Ti vypisuji, že již nezpívám i jak mně náš krajan p. Napravník utiskoval, i že snad zustanu docela bez služby. Potom jsem viděl, že jsi to psaní nedostal. Později mně direkce posílala v Moskvů
104
– p Barcal ale, který mně má tolik poděkovat, která je mně doposud dlužen – podplatil ouředníky, a když jsem já již prodával nabytek i hotovíl se k odjezdu, dostal jsem zpravů, že ministr naznačil režiserem Barcala – protože on je v Moskvě už mnoho let zpěvákem. Zustal jsem pět beze všeho. K tomu jsem ti psal opět psaní náramně dlouhé, několik listů které jsi nedostal. Bydleli jsme tenkráte náramně daleko od pošty, proto jsem psani ne rekomendoval, a já myslim že se psani ztraceli už u Vás i muže byt blízko Tebe na poště si je někdo bral, protože byli z Ruska. Když mně zde udělali učitelem sceny, o tom jsem Ti opět psal, psal jsem Ti, že dostávám nyní jen 3000 p. – že ale mám právo na pensi, kterou mám dostat již za 5 let, pense obnáší 1140 p. ročně. Při té drahotě, jaká je nyní v Petrohradě i při té porci dětí (mám jich nyní 5 od ženy) Pepika, Ottokara, Methoděje, Toničku, jest nás tedy 11 bez služek – nestačí nám a ostatní musíme zarabotyvat hodinami zprvu já dávám hodiny i žena, tak že je každý den u nás muzyka od 10 hod. rano do 8 hod večera – jenom v neděli je pokoj od 12ti tenkrát i malinké děti se radujou, neboť i jim to učinkuje na nervy. Můžeš si představit – jak je nám při takové muzyce. Kdyby nebylo 4 měsíce prazdniny, tak by to člověk ani dvě leta nevydržel, já jsem v Petrohradě celých 5 měsíců zaměstknán. Každodenně od ½ 10 ráno do 12 hodin v noci jenom ve čtvrtek mám večer svobodný. Žena mně mnoho pomohá vydělává dosti velké peníze, a předce jsme často v nesnázích, neboť drahota je nesmírná! Methoděj se letos naramně zlepšil, dostal velmi dobrou známku s kreslení i já jsem se vskutku podivil na vystavce jeho vykresům, tak že je naděje, že předce něho něco bude. Pepík nyní bude v 6té třídě a Ottokar ve 4té – právě nyní mají zkoušky. Jak pak Tví chlapci, dobře se učejí? Milý bratře ještě jednou Ti přejeme všichni, aby Tě pan Buh utěšil v Tvém neštěstí, a popřál Ti štěstí na Tvých dětech. Tvůj upřimný bratr Josef
79. Petrohrad, 29. 1. 1887
Petrohrad 29 ledna 1887. Milý bratře! Přijmi především naše nejvřelejší přání k Tvému novému sňatku, dej Vám Bůh, aby jste jeden v druhém našel to, co si sami přejete, aby jste ve všech svojich starostech jeden v druhém našli utěchu, aby jste s každým dnem jeden druhého víc a více milovali! Dejž Vám Bůh štěstí i pořehnaní. Odpusť milý bratře, že Ti tak malo píšu – tak málo, že jsem vskutku zapomněl po český psat a jestli některé frazy najdeš ve psaní, i budeš s tíži jim rozumnět, tak odpusť – nikdy nemluvím po česky nikdy nečtu – za to mnoho mluvím i křičím i čtu po russký. To víš že jsem režiserem russké opery – mám velmi mnoho práce – no práce která mně těší i těšla by mne ještě více, kdyby nebylo zavístníku i kdybych mohl jednat samostatně. No o tom bych musel velmi mnoho psát a všecko se ani nedá říct – proto jest nejlépe, jestli o tom pomlčíme. No za to se mohu ne pochubít, a spravedlivě ukazat na to, že je vůbec
105 přiznano to, že naše opera co se týče hry chora i vůbec uspořádaní masy i narodních scen, je první v Evropě – a to je jenom vina má práce i spůsobností. Dostal jsem a to před dvěma roky nejmilostivější carskou nahradu : velkou zlatou medail – a mám nadějí, že nyní k velkonocí dostanu orden sv. Stanislava. Zaroveň nyní podal jsem prosbu, aby mně byli počítaný i ta leta služby, dokud jsem nebyl rusským podaným, jestli ministr mou prosbu uváží, to za 2 ½ roku budu již dostávat 1140 rublů pensí, což by nám bylo velikou pomocí, neboť nyní při té drahotě, která v Petrohardě panuje, musíme s ženou celý den pracovat, jestli chceme kojekak svésti koncí s koncami. Máme oba dostí hodin zpěvu – tak, že já s 1ho září do 15ho dubna jsem zaměstknán každý den od ½ 10 ráno do 12 hodin v nocí. Všecka naše naděje na leto – i já vždy říkám, že bych ani nechtěl žíti na světě, jestli bych v zimě každý den nemyslil, že je opět o jeden den blíže k létu. Léto je náš odpočinek, – já celý den a celé světlé noci (vždyť u nás v mají i v polovici června noci nejsou) sedim na své malinké lodičce při ústí řeky Narvvy u moře – i lovím ryby. Žena mně často hubuje – že neznám noc i den, že nevím kdy je čas k obděu a k snídani ale nic to nepomáhá, já nemohu nebýt celý den na řece. Takový blázniví jsou všecky malé dětí i dcera Anna by celý den sedělu s udicí na řece. Co se týče dětí, to je s nimi pořád víc a víc starostí. Josef letos končí gimnasiju a půjde nejspíš na juridický fakultét – myslím, že předce bude mít mnoho protekcí na službě – neboť všecky příbuzní ženy zajmaji ty nejvyšší hodnosti. pepík se učí tak, že každý rok šel jak se patři a nyní toto půl letí byl 9 v střidě. Je velmi hodný – poctivý veselý mladík a nejenom doma ale všude (má naramně mnoho znamosti) ho velmi miluji. Má velmi pěkný bas i mnoho talentu k divadlu, no já chci aby končil universitu i při tom ho budu učit zpivat, a potom ať vybirá co chce. Ottokar mi dělá více starosti – dříve se učil dobře a teď zustal sedět v 5 klasse druhý rok – i letos přines ne vážné známky. Ze začatku roku mu jeden spolužák náhodou vrazil nůž do ruky okolo lokta i tak nešťastně že mu museli dělat operaci při chloroformě i zavázat několik žíl, které byli přeřezaný – ještě štěstí že žádny muskul nebyl poškozen a on nyní svobodně rukou vládne. Celý ten žert nás stál více nez 200 rublů; při operaci byli 3 chirurgové a potom k němu chodil doktor promývat ránu celý měsíc. Všecky ostatní děti – kterých je 5 – jsou zdravé i velmi zpusobné. Evgenin je v předgimnasii, budoucí rok bude v 1 třídě. Nikolaj se doma učí tak i Anna Aleksej i Michail ještě nic nedělají jen zpívají a tancujou. Nejmenšímu Michailu jsou tři roky, je zdravý velmi čiperný klučina i má takovou paměť, že se mu každý diví a my se za něho bojíme, neboť nám už jeden podobný na něho umřel. Bratr Methoděj je pravý podivín – je nyní v akademii malířství – jak mu to dále půjde i co z něho vyjde, nevím! Praktickým člověkem nikdy nebude a vždy se musí za ním hledět, jako a malým chlapcem. Jestli mi bude aspoň poněkud možné, to chci ho poslat na leto do Lán. Bojím se, že tolik peněz neseberu, abych mohl mu učinit takovou radost! No dá p. Bůh, že předce to nějak zařídím. Tonička by mohla podat Methoděju ruku, taky se z ní udělal podivín. My dostáváme někdy psaní od Svobodu i vždy chvalejí velmi tvého syna Toníka – máš z něho radost milý bratře – poraď mu aby se učil po russky – muže se mu to přihodit. – Že Bohumil zustal ve třídě to není tak veliké neštěstí, jen aby mu Bůh dal zdraví, tak to všecko dohoní – Bože kdyby byli peníze, to by byla radost, jestli by Tvoji chlapci mohli
106 přijet k nám na leto, koupat se v moří! Já dávam v letě dětem uplnoumsvobodu – a už maji tolik radosti v letě. Někdy berou loď a v ni potravu na několik dní – Josef má mnoho velmi hodných i bohatých přátel – a tak jezději po řekách se psem i flintami, spějí buď ve vesnicích v seně a nebo přímo na břehu na písku. To by bylo něco pro Tvé syny. – Co se mé domácí spokojenosti týče – to jsem snad ten nejšťastnější člověk na světě – já vždy říkám, že jsem v Russku našel to nejlepší, co si každý muž přeje – totiž anděla ženu. Přeji Ti, aby jsi byl v tom ohledu tak šťasten jako já, tenkrát všecky starosti nepříjemnosti lehko přeneseš, jestli máš při sobě takovou ženu, která vždy v nehodach tě utěší a v starostech pomůže. Tak ještě jednou Vám přejeme oběma tak štastnymi v manželství jak jsme my. Nevím kdy – to myslím že ti budu zase častějc psát – než jsem to dosud dělal. Buďte zdravy – Váš Josef a Evgenie Paleček
107
2.2 Korespondence s Bedřichem Smetanou V Muzeu Bedřicha Smetany je uloženo devět dopisů a jeden telegram od Josefa Palečka Bedřichu Smetanovi (první je podepsán i Eduardem Nápravníkem, nicméně písmo je Palečkovo). Podnětem k této konverzaci bylo výše zmiňované provedení Prodané nevěsty v Petrohradu, je tedy psána mezi lety 1870–1871. K bádání jsou běžně dostupné pouze kopie, nicméně lze předpokládat, že jsou dopisy v relativně dobrém stavu. Nejsou neznámým pramenem, byly již popsány v literatuře a jejich obsah využit ke zpracování tématu, nicméně jejich kompletní přepis vydán není, proto je také zařazen jako součást práce.
1. Paleček Josef: BS, 21. 4. /3. 5. 1870, Petrohrad, MČH inv.č. 768
Vážený pane kapelníku! Byli jsme tázaní od Ředitelstva, která česká opera by se mohla tuto zimu v russké opeře vypravit, navrhli jsme tedy bez rozpaku Vaši „prodanou nevěstu“. Jest to zde velikou obtíží dostat novou operu na scenu, teší nás tedy tím více, že se Ředitelstvo této myšlenky uchopilo, a přejeme Vám i sobě by se Vaše opera co nejdříve provedla a řádného úspěchu docilila. Jmenem Ředitelstvá máme Vás tedy požádat, by jste co možna nejdřive zaslal zaslal partituru a ještě dříve klavírní vytah a libretto české i německé s poštovním vlakem přimo na „Ředitelstvo imperatorských divadel“. Zaroveň by jste na psal russký podmýnky honoraru. Reditelstvo zde platí 10% ale jen ze dvouch třetín příjmu, je-li ale divadlo plné tak můžete dostat za jedno představení 125 rublů. Jak Vám ale již známo, nemiluje obecenstvo russké opery s prosou a zároveň by dělala prosa velké těžkosti, tedy jest nutnosti, by jste udělal recitativa a později zaslal. Prozatím ale co nejdřive klavirní výtah a libretto, aby jej Ředitelstvo obdrželo ještě před ukončením saissony tedy asi do 24/12. května. Buďte ujištěni, že se všemožně přičíníme o na přijmutí jakož i o řádné provedení Vaši opery a přejeme Vám ještě jednou slavného uspěchu Váš E. Nápravník, Офицерская ул. дом Баг’ь N° 16 кв. 18. a Jos. Paleček v Petrohradě 21. dubna / 3. května 1870
Pan prof. Kolař bude tak laskav a napiše Vám psaní i adr. na Ŕeditelstvo. Přijmete můj srdečný pozdrav a vyřidte též ostatním coleginím i colegům Váš
108
Josef Paleček Petersburg (Ruβsland) Ве контору С. П. Императорскихь Театровь Очень нужное.
2. Paleček Josef: BS, 11./23. 5. 1870, Petrohrad, MČH inv.č.769
Vážený pane kapelníku! Při první rozmluvě s ředitelem, nemyslel jsem, že se tak rychle rozhodne, aby se Vaše opera provozovala. Mohu Vám k svému i Vašemu potěšení oznámit, že již na jisto Prodaná nevěsta tuto zimu na naše jeviště postavená bude. Ředitel již odejel, obdržel ale ještě Vaše psaní a zařídil, jak mile klavirní výtah přijde by se hned dalo přeložit a partie zatím po archách rozepsat, až přijdou rečitativa, tak se věc potom spořádá. Byl jsem právě dnes u generala Feodorova (náčalník repertoiru) ten mi pravíl, že ještě klavirni výtah nepřišel, bych mu již napřed řekl, které osoby tam jsou a jak se daji se zdejšími silami nejlépe obsadit. Dohodl jsem se s p. kapelníkem Nápravníkem a vše jsem mu již napsal. Teď ale hlavní věc. Opera bude s nádherou a věrností vypravená, a jaké my doma nemáme ani poněti, jest k tomu ale zapotřebí obrazů. Myslím tedy, by jste požádal p. Kolára mladšího, aby každou osobu (mimo Kecala) s barvami naznačil docela věrně, čepici plzenskou vzvláště vymaloval, aby se mohla dobře udělat, vůbec aby podle našeho národního zvyku při každé jednotlivé osobě barvy vyvolil, zde se vše věrně udělá. Tak také dekorace první náves, jak v skutku v pouti vyhlíží a pak vnitřek venkovské krčmy. Zde jest ukrutně veliké jeviště velíké jeviště, tak ať se dekorace naznačeji sve vši pravdivosti. Teď ale jak s baletem! Jak to u nás tančeji, to není žádný narodní tanec, vůbec ne to co jste Vy chtěl v hudbě naznačit. Bylo by tedy nejlépe, kdyby jste se s někym dohodl, kdo vše ty národní tance zná, které Vy ve Vaší hudbě máte a co možná popsal a zároveň s partiturou vše zaslal. Nejlépe, kdyby ten popis mohl být francouzský. Prosím Vás, to jest velmi důležité, a jestli budou tance národně sestavené, (což se zde velmi líbí) tak to přispěje velmi mnoho k úspěchu celé opery. Co se týče recitativu, nedovoluji si Vám radit, ale napadlo mně že by bylo pro zdejší poměry dobře, kdyby nebyli všecky secco; některá místa tak v zvláště v Kecalu na způsob Falstafa ve veselých ženách. Prosím ale by jste to vzal jen co můj osobní náhled. Zároveň Vas ale upozorňuji aby jste v recitativech mnoho prosy nezkracoval, aby se opera protahla tak asi přes tři hodiny, jinak oní to považují za malou operu a přidavají ještě něco k tomu a neplatějí již tolík percent. Ještě jednou Vás prosím aby jste neměl naše stísněné poměry na mysli a udal vše kostumy a dekorace se vši nádherou a věrnosti. Bylo by velmi dobře pro budoucnost, kdyby naše čes. ředitelstvo požádalo Nápravníka o jeho operu „Nižegorodci“. Jak zde nestranní hudebníci tvrdí, jsou tam znamenité, efektní věci a opera se mnoho líbí a jen nepřátele Napravníkovi (strana Balakireva z příčín známých) jej vždy kárá. Opera se dávala již 19. vždy při plném domu a Nápravník obdržel již skoro půl třetího tisíce rublů z procent. Ja k tomu velmi radím,
109 poněvadž vidím jakou má Nápravník moc a co on zase muže vše udělat pro nás. Nároky na peníze nebudou u něho strašné, vyděla si zde hrůza peněz. Ja si velmi z často vzpomínám na náš celý ústav. Té upřímností a nadšení pro uměleckou věc zde u členu není. Jsou to na mnoze sprostí výdělkáři, pouzí diletanti. Každý má za sebou stranu v publíkum snad i tak zvanou klaku a já mohu děkovati jen tomu co umím a talentu svému, že jsem nepropadl. Neboť nebyl jsem, jak Politik psala, přivítán věncí, nybrž slabým tleskáním, tím silnějším ale síčením. Zde na důkaz toho posílám p. dr. Prochazkovi russké kritiky ze st. Peterburgské vedomostí a i Petrohradský list. V druhém jednání ale již veškéré obecenstvo se naklonilo ke mně a v třetím jednání jsem slavil pravé výtězství, ta sláva se opakuje teď při každém představení. Prosím Vás p. kapelníku odevzdejte přiložené kritiky p. dr. Procházkovi zároveň s vyřízením mé úcty a srdečného pozdravu na celou rodinu. Taktéž Vám se ve vší úctě poroučím, pozdravují Vás a všeck bývalé kolegi Váš oddaný přítel Paleček V Petrohradě dne 11/23. 70 Prosím Vás psaní nikdy nerekomandujte, musí si sám jít proň na počtu raději pošletě nevyplacené.
3. Paleček Josef: BS, 7./19. 8. 1870, Petrohrad, MČH inv, č. 770
Vážený pane kapelníku! Odpuste, že Vám tak dlouho na Váš dopis neodpovídám, byl jsem 5 neděl na venku, tak jsem Vám nemohl na všecky Vaše otázky řádně odpovědít, nevěděl jsem co se v Petrohradě děje. Přijel jsem 2. sprna do města uslyšel jsem, že opera Vaše ještě nepřišla, od p. Vojáčka jsem se teprv dozvěděl, že opera ležela někde v zimním paláci, kam jste neprávě udal adresu. Jací p. Russove jsou, nechali by ji tam třeba několik let ležet aníž by se staralí aby na pravé místo došla. Byl jsem včera u generala Feororofa a vypověděl jsem mu všecka Vaše přání. V Rusku jest na všecko zakon a paragrafy, dle kterých tedy žádný benefic nemůžete dostat, poněvadž nejste členem carské rus.opery. Všecky zákony ale jsou neplatné, jakmile se některá osoba ode dvora o člověka stará. Jest tedy nejprve se starati, aby se o opeře hodně mluvilo, psalo, by někdo ode dvora do divadla na Vaši operu přišel. Jest-li se opera bude líbít, to už se tady postaráme, aby Vás Ředitelstvo pozvalo do Petrohradu, a to si budete mocí vymínit, aby Vám dali příjem, že budete jedno představení sám řiditi. Feodorof již se mně ptal, jest-li by jste sem přijel! Kdyby se dávala opera na kterém-koli divadle rusském, tak vždy obdržíte 10%., jak mile dovolíte, aby se opera na onom divadle dávala.
110
Feodorof pravil, že čes. Ředitelstvu poslali také partituru „Život za cáře), zadarmo, že myslí tedy že Prodaná nevěsta jim také darem poslaná; řekl jsem mu že Vám do toho nic není, že jste členem opery a nikoliv Ředitelstva, tak myslím, že se Vám po představení vše zaplatí. Jen aby se opera hodně líbila, potom si už poručíme! Tento týden bude celý překlad hotový, teď aby již zde byli nákresy, neboť by se zase tím opera zdržela a Vy byste trpěl velikou škodu. Musíme dbát aby byla vypravena buď ke konci novembra a neb k začátku druhého měsíce, aby se mohla dávat aspoň 15krát za saisonu. Jak milé budou partíe rozdané a začne se študovat, tak Vám v tom napíšu! Teď velkou novinu! Barcal Vám již nepřijede! Jeho způsob zpěvu se tak líbíl (a on vskutku zpíval všecky věci překrásně) že jej hned tam chytil jakýsi pán a nabídl mu 3000. růblů aby připravil dceru, která má překrásný kontraalt, na divadlo. Tyto dní pujde podepsat s ními smlouvu, dostane 300. rublů hned, aby si mohl zaplatít dluhy některé, každý mesíc 100 rublů a druhé peníze až po roce. Dlouho se rozmyšlel, neboť se mu nechtělo opustíť tak milovaný ústav. Co ale dělat, když vidí před sebou jen samou bídu, za každodenní starost, co bude mít k obědu a přitom má zpívat, hrát komedii. To jest to pravé neštěstí našeho ústavu a dokud ředitelstvo neodpomůže ukrutné bídě členů, v jaky se skoro všickní nalezají, nemuže se od členu spokojenosti, řádné lásky pro ústav, i při sebe větším vlastenectví, nadítí. Prosím Vás co jste to zase dělali za komedie, s tím knížetem Galicinem. To jest to samé jako by zde to samé mluvili a psali o Melišovi. Barcal je rád, že bez škandalu se s ním kontrakt skončil a píšete o velkých koncertech v Pavlovsku! To nejsou žádné concertý, je to místo, kde se schází bohatá stra klassa lidu (mezy ním nejvíce damy všeliké pověstí) pro zabavu, a poslouchají takový concert v kloboukách na hlavě. Ředítelstvo by se zajístě více staralo o Barcala, Kdyby byl nezpíval v Pavlovske. Prosím Vás p. kapelníku, řekněte to p. dr. Porchazkovi aby rozmluvil sl. Bubeníčkovou by pod žádnými sliby nepřijímala nabídnutí od kn. Galicina; neboť by to byla pro nás jenom urážka a myslím že by jí to samou nejvíce mrzelo, když by viděla, že se ne s takovou uctivosti na ní kouka, jakou zasluhuje. Ostatně prosím Vás, by jste obá v té věci byli tajní, neboť by jiné osoby mně nepřátelské, řekli že pomlouvám. Chceli p. Dr. Procházka dozvěděti se čisté pravdy, nechť se obráti na p. Vojáčka neb Napravníka, a Ti mu mohou více pověděti než já. Vyřiďte to prosím p. kapelníku o Barcalovi p. Dr. Strakatýmu, a aby mu nepřičítali žádné vinny, kdo zná poměry v jakých žil, musí mu každý odpustít. Vás a všecky colegy, mnohokráte pozdravují a ostavám Váš oddaný přítel Jos. Paleček Petersburg. Ruβsland. О. О. Палечекь Вь Петербургь
111
Обуховский прос. N= 8. домь. Матушевичь.
4. Paleček Josef: BS, 11./23. 9. 1870, Petrohrad, MČH inv. č. 771
Vážený pane kapelníku! Skoro každý den se mně ptaji, jestli již přišli obrazky kostumu pro Prodanou nevěstu, a já zas obráceně se ptám jich, poněvadž jest již nejvyšší čas, aby to zde bylo. Čekáme ale pořáde nadarmo. Jest to velmi důležité, aby alespoň jeden obraz rolníka plzenského a selky jste poslali, neboť Russove nemají ani ponětí co to jest Čech, a o sedláku našem tím méně si dovedou udělat poněti, kdyb jím to nevím jak vysvětloval. Mimo to jak víte, jest zde ke všemu fůra úředníků. Bůh sám ví, kolik úřádu od sprostého krejčího až k inšpektorovi garderoby jest, a když již se namáháte aby jste to všem vysvětlíl, tak jeden řekne „ach když není obraz a nikdo nikdy takový costum neviděl, tak nemůžeme níc dělat; a to proto, že jeden se bojí před druhým aby nedostal do huby, že to špatně udělali. Pane kapelníku jest to velmi důležité, kdyby jste viděl jak je Halka vystrojená, tak by jste se zajísté staral aby obrazy přišli, neboť vám to potom tak zkazeji, že místo v Čechách ocitne se opera někde v rozervané vesnici russké. Když pan Kolár mlad. pro hraní v karty nemá tolík času, aby vám tu uslužnost proukázal, tak poproste p. Puldu a neb ještě lepší p. Meisnera, aby Vám to udělal, a jestli může i dekorací „Českou náves a vnítřek hospody udělat, a aby así v týdnu jste to odeslalí. Toť se rozumí obrazy z barvami (nejlepší barevnou tuškou) Prosím Vás, postarejte se o to!! Věc adresujte na mně, aby to zase nezůstalo někde ležet. Obdržel jsem dovolení od Reditelstva, ži si ji mohu vzít za beneficí a prosím tedy ještě Vás, aby jste mně dal Vaše svolení. Myslím že proti tomu nebudete níc mít, neboť tantíemí platí Ředitelstvo a jest-li si vezmu při zvýšených cenách, tehdy budou tantíemi ten večer ještě větší. Ja jsem ve středu zpíval zase ponejprv na prázdninách v Robertě, divadlo bylo vyprodané, a ačkoliv jsem nebyl úplně disponovan, tak to velmi dobře dopadlo. Myslel jsem že budu zpívat tuto zimu jan asi ctyry partíe, teď ale mně zase poslali „Život za caře, abych se jej co nejdříve naučíl – Bude to mela až budu ponejprv zpívat Susanina, muže byt že mně na polo vysíčeji. Neboť vždy když zpívám, tak jedna část (zaplacená od pana Vasilieva) síčí při každém aplausu, až to uší proníká. Vůbec bez škandálu paní Rusové nemohou aní jedno představení být. Takto se mám velmi dobře, vše do na stravu velmi lacino, tak myslím, že za tento rok se vytrhnu úplne z dluhů. Což mě činí nad míru spokojeným a šťastným, tak že mně zase všecko mnohem víc těší!! Prosím Vás proč pak Slavné Ředítélstvo neodpovědělo aní p. Barcalovi na jeho dopís? Snad zase poslouchali hrubiana Tausika! Svědčí to o velmi špatném taktu a důkazu jak krásně si uměji vážit p. členu. Ten Barcal ještě za těch par řádku (které snad neměl čas napsat p Sklenař) stál!! Prosím Vás p. kapelníku dohlídněte tam kapku na mou sestru jest tam již 4 leta a má snad ještě 15 zl. gage!!
112
Teď Vás ještě jednou prosím o ty obrazý – Čím dřív tím líp!! Pozdravuji Vás a všecky damy a paný Váš Paleček dne 11/23. zaři 1870.
5. Paleček Josef: BS, 24. 11. 1871, Petrohrad, MČH inv. č. 773
Telegram. Monat 1 1871 Pragha von/z Petrohradu
Smetana Kapelník Praha.
Slavný úspěch nevěsty. Ouvertura, každé číslo tleskáno. Polka opakována. Přítomní velkoknížata: Následovník Konstantin, Vladimír Nicolai, velkokněžny, ceny nejvyšší, přeplněno, můj Benefic, věnce, pátek podruhé. Sláva Vám. Paleček.
Aufgenommen durch / přijal Havránek
Von der k. k. Telegraphen-Station in / Od c. kr. telegrafní stanice v Prag / Praha Telegram an Smetana kapelník in Prag / Praha
6. Paleček Josef: BS, 24. 11. 1871, Petrohrad, MČH inv. č. 773
Vážený pane kapelníku! Když jsem byl v Praze tak jste se zmínil, že klavírní výtah co nejdřive vyjde tiskem a že by jste několik exempláru poslal do Petrohradu! Nevím, jest-li jste na to zapomenul a
113 neb ještě klavírní výtah, není hotov, - vím ale tolik, že čím déle se bude s tím váhat, tím méně exempláru odbudem. Píšu Vám proto, že se mne již vícero osob na klavírní vytah ptalo a pak hlavně že Velkokníže Konstantin Nikolajevič, s netrpělivosti naň čeká. Chtěl si jej dát opsat a obratíl se v tom ohledu na Napravníka, ten mu ale řekl, že jsem já povidal že Prodana nevěsta vyjde co nevidět tískem, tak on mně sám prosíl, bych mu hned klavírní výtah obstaral! Pane kapelníku bylo by pro budoucnost snad dobře, kdybyste až bude výtah hotov, dal krasopisně vyvesti titul, hezky svázat a da poslat mu jeden exemplár! Škoda že jste nedal dle mé rady, tísknout i s ruským textem, mohla se mu opera věnovat, - tak ale bez ruských slov je to věc nemožná – a proto prosím Vás uposlechněte mé radý a pošlete mu aspoň vlastnoručně jeden ex. klavírního výtahu! Mínístr Krabe, nemohl se již dočkat a dal si některá čísla – opsat. Doufám, že neřeknete ať mně dá Rusko pokoj, a že hnedle aspoň deset exemplaru sem pošlete. Jen kdyby to bylo hned. Prodanou nevěstu jsme měli až posud jednou – proč se teď nedáva – jest otázka nerozluštitelná – a přivádí nás k tomu náhledu, že zde chceli člověk něco dokázat – musí hledět podmazať – My k takovým podlostem nejsme ale schopní! Uvidím-li, že do nového roku nebude více dávaná – pošlu Vám honorar, který obnaši asi 70 rublů. Prosím Vás ještě jednou, nezapomeňte, jak míle budete klavírní vytahy mít – vše dle mé rady obstarat. Já se zde hodně nudím a zde se jakoby slav. direkce schvalně se vyhýbala operám, kde jsem zaměstknán – alespoň to tak vypadá! Neboť Prodanou nevěstu nechtějí davat, Fausta, ač vždy jsou v několíka hodinách lístky rozebraný, - nedávají, Roberta nechtěji pry letos znovu studovat, je prý špatná Alíce, Střelce, chtěli dávat s recítatívi ale na jednou si zpomněli s prosou – musel jsem se tedy odříci od partíe Kašpara sám – don Juana budou studovat až na konec saisony – a tak nejspíš až budou chtít abych já zpíval – nebudu mít chutí opět já – a povede to k tomu cíli že se přes rok octnu na proti – v opeře útaliánské. Je mi velmi líto, že jsem se nemohl ani s Vámi rozloučit – nechal jsem vše na poslední chvíli a potom jsem nevěděl kudy kam – děkují V8m, za Vaší laskavost při mých pohos. hrach! Prosím vyřiďte Vaši chotí i celé rodině mé nejsrdečnější pozdravení! Těší se na brzkou odpověď Vám oddaný JosPaleček V Petrohradě dne 24list.1571. Vám oddaný JosPaleček
7. Paleček Josef: BS, 12. – 14. 1. 1871, Petrohrad, MČH inv. č. 774
Vážený pane kapelníku! Včera jsme tedy konečně poprve odavali Vaši operu a jak již ze zaslaného telegramu znamo, můžete být s výsledkem úplně spokojen. Hned po ouvertuře byl aplaus, po duetu Машинки s Ivanem taktéž. Já jsem byl v mých tři čislách v 1. jed. často přerušen potleskem, zvlaště v quartettě. Polka, jest velmi krasně arangirovana, tak že našinci při pohledu samému srdce radostí pleše, udělala take velíky efekt a na hromovy potlesk a volání bis (opakovat) musela být opakována. V druhém jednání sbor pijácký, se velmi
114 líbil, méně polky se líbil furiant, to jest ale ta příčina, že furíant jest těžký a nebyl tedy poprve s takým charakterem tancovan, jak polka. Muže být, že po druhé se bude líbit více. Uloze kokty v prvních okamžikách obecenstvo nerozumělo po duettě ale s Marii byl veliký potlesk a málem by se opakoval. Duett Jeníka s kecalem se rozhodně líbíl a až obecentsvo poněkud pojme děj, tak bude zajístě opakováno. Komisařský zpíval svou arii překrásně a docílíl znamenitého efektu. Vcelku však se líbílo první jednání mnohem více než druhé, což jest příčinou effektní zakončení prvního jednáni polkou. Ač velmí pěkně aranžovana scena akrobatu, nedocílíla přece effektu á myslím že se pro příští představení musí zkrátít. Duettino s Esmeraldou bylo aplaudovano. Sextétto šlo znamenitě a velice se líbilo. Aríe Mašinki prošla bez aplausu, za to ale duetto s Jeníkem se tim více líbilo. Russove v tom nalezaji nejvíce spřízněného s charakterem malorosijských písní. Na konec opery jsme bylí všickni hlučně volání, tříkrát, potom jsem šel zase nekolíkrat jen Komisarevským a Marinkou, k nekolíkrát sám a na konec ještě s pani Platonovou. Tak že jsme byli asi 10krát. vyvolaní. Jak Vám známo byla opera v můj benefíc, dostal jsem po prvním jednání věnec, na němž jest tištěno „Našemu Palečkovi Petrohradští Čechove„ a ke konci jse opery jsem dostal Kra krásny věnec s bohatýma pentlemí vyšítými s květy v rusském slohu a na ní přišpendlena cedulka s nápísem Ос. Ос. Палечеку оть Г-жи почиающей его таланта (Jos. Palečkovi od damy, kteráž ctí jeho talent) Což má velikého významu jest to, že byl v opeře Následník s zenou až do konce, přišel ke druhému jednání. Konstantín Níkolajevíč (bratr císaře) byl hned od začátku, po rpvnim jednání jsem s ním mluvíl, podal mi ruku a pravíl že jest velice s operou spokojen. Mimo to byl v divadl ještě velkokníže Vladimir syn císaře a dva synove Konstantína. (Mímochodem Vám o sobě řeknu, že se dvoru velmí líbím. V posledním Faustě byl Caрr, carovna, a celá císařská rodína i s přídvornými v dívadle, a ředitel přišel na jeviště s oficielním vyřízením, že jest se mnou gosudapr a i imperatrice velmi spokojení. V poslednim consertě musíkalního spolku, slavnost. Beethovenská, byl teš celý dvůr přítomen, ja jsem zpíval sola.) Jak krítíka Vaši operu přijme, to nevím, nesmíte ale mnoho doufat. Neboť bohužel zdejší poměry jsou snad ještě horší ž všude jínde – Jedíný co rozumi věci, a s mohl by řádně psát jset Kui, referent Petersburských védomosti, ten jest ale jistá strana, která neuznáva, než jen Glínku, Schuhmana a pak sebe, a všem druhém píše s naramnou zluči, mímo to se ale již napřed p. Balakirev, jeho dobrý přítel, o Vás u něho postaral. Do Golosu píše hrabě Tolstoj. (né ten slavný básník) náramný žváč, seděl vedle Rubinteina, a tak nejspíše bude psat to, co Rubinstein mluvíl. Do Bírževích. Ved. píše žid Rapaport a na tom už máte dost že jest žid. Budou hubovat na scenu s komedianty a nejspíše na recítatíva. Neboť se nedá upřít že rečitatívy opera trpí, poněvadž děj tak čerstva nepostupuje jako s prosou. Začal jsem psát psaní zrovna na rusského sílvestra, pro samé ale oficiální visity a poklony, nemohl jsem dopís. končít.Jest vídět že Russove maji mnoho peněz a tím í mnoho času nazbyt. Z formalnosti člověk nevyjde. Dnes jsem projezdil 4 hodíny s gratulacemi. Je nový rok! Večer máme operu po druhé. Radostnou zprávu dám mohu podat, že již včera bylo divadlo vyprodano. Po opeře Vám ještě napíšu jak byla opera dnes přijata. Neboť jest dnes docelá jiné obecenstvo – Predešle byla aristokracie a dnes více národ. Přal bych Vám z upřímného srdce, aby aspon 20 domu byli
115 vyprodaných. Može být že zítra jíž bude nějaká krítika – jest-li né tak Vám později zašlu vše referáty z Petrohradských lístu. Barcalovi prý se velmi dobře vede, jen prý Rusština mu děla velké obtíže. Byl zde Kievský guberneur a nabízel sl. Levícky (naši přimadone), 10 tísíc rublů za 5 měsícu a mně 7 tisíc. Nevím jak to s Levickou dopadne, nejspíše ji musí naše redítelstvo notně zaplatít, já však musím být tíše poněvadž mám ještě na dvě leta contrakt Prosím Vás p. kapelníku napíšte p. Nápravníkovi psaní a poděkujte Vojačkovi a všem ostatním spoluučínkujícím, taktéž by bylo dobře, kdyby jste napsal třeba Francouzský dopis na ředitelstvo (Njelepe tak. Paul Stepanovíč Feodorof, načalník repertoíru imperat. teatrof.) – neboť Russove na formalitu velmi držejí a pak je to i pro budoucnost – Jest-li se opera udrži na repertoíru, tak by Vám mohlo dělat všelíké bríkule, a třeba by dali opery dva – třikrat za rok. – byt i bylí domy plné, - tak jak to dělaji s operou Nápravníkovou. V sobotu po opeře. Tak jak nemůže u nás být aní jedno představení bez škandálu. A zdá se že mermoci chtěla jístá strana operu vysičet. Nebot po v prvním jednaní, jak míle se ruka hnula, bylo sičeno, - polka s velkou oposici se ale přece musela opakovat. V druhem jednaní ale se nějak rozehřáli a aplaudovalí zase každé čislo! Při prvním pred. jsme po jednání nebyli volání, včera ale třikrát. Třetí jednání se líbilo ještě více a byli jsme nejméně na konec 8krát volaní – Může se tedy slavně a v pravdě tvrdit, že opera na vzdor oposici měla velký úspěch. Ač od nejprvnějších tanečníku a velmi dobře provedeny furiant nedochází oblibí – a dnes mně prosíl baletní mistr nebylo-li by možné udělat místo něho tanec jiný, ktery by měl nejen rozdělení ¾ ale i jiné, nebot prý poskytuje malo přiležitosti ke změnam a tím se stává jednotvárný. Myslí si o něco delší tanec na způsob besedy, kdyby furiant jenom místami byl – já jak ruské obecentsvo znám, tak bych Vám radíl, by jste něco takového udělal, co by končilo kvapíkem – ostatně ale delejte dle své vůle, - míněni toho samého jest Napravník – hudba jest pry v furiantě nad míru pěkna, - ale obecenstvu, které jest zvykle v baletách slyšet samý ramus – jest těžka! V pondělí dne 12 ledna – Vaseho 24. – bude opera po třetí Mám nyní tolík dopisu, že nemoho okamžitě sl. Redítelství odpovědít, prosím tedy vyřidte, že 1. června mohu byt v Praze, prosím ale aby mně dali opsat slova k těmto operam: Židovka, Faust, Don Juan – Figaro! – a co nejdříve mně byli poslány. Čekám a těšim se na Vaši brzkou odpověd a zustavám Váš oddaný přítel Jos Paleček podruhé byl v divadle velkokníže Konstantín Níkolajevíc a knižata Lichtenberská. pane kapelníku, nespěchejte s tíštěním klavír. výtahu, může byt, že jej tady bude chtít některé nakladatelstvo koupit, a tu by zajístě lépe pochodíl, mohl by se tenkrate dat tísknout s rus. a čes. textem.
116
8. Paleček Josef: BS, MČH inv. č. 775
Vážený pane kapelníku! Naskytla se mi příležitost poslati Vám klavírní výtah po panu Kučerovi, který se vrací z Moskvy, čemuž jsem velmi rad, neboť jsem jej dříve nemohl z kanceláře dostat a teď když bych jej poslal po poště, tak Bůh ví kdyby jste jej obdržel. Za Vaše poslední přátelské psaní, Vám srdečné díky; že jsem se přičiníl o provedení Vaší opery, vykonal jsem níc více, než jen svou povinnost jak z ohledy k Vám tak z ohledu naší národní věcí! Dá Bůh, že to nebude první a poslední Vaše opera na rusském jeviště. Pravíte, jak se mně máte odměnít? Jest-li nějakou zasluhuji, tak mám na té odměně dosti moci Vás nazyvati svým milým přítelem. Operu jsme měli v celku 6krát. – 4krát bylo plno a po 5 a 6té asi 2/3. obecenstva – Čehož arciť jest jen kritíka vínna, nebot obecenstvo jest dvoji v Petrohradě. Jedno se skaženým vkusem od samé italiánské muzyky a druhé (větší část), které ještě jest zavínuté v plenkách – jedno i druhé čeká co řeknou noviny a pak se buď do divadla hrne a nebo zustane doma u čaje! Ve 4tém představení se ani ruka nehnula! Obecenstvo se bálo po tak slavné krítíce aplaudirovat. V posledním před. se ale opět každé čislo aplaudovalo a polka v prvním jed. a náš duett se po prvé opakoval. Nejvíce se interesuje o Vaši opery Velkokníže Konstantín Nik. a povídal: Dnes jest obecenstvo již zdvořilejší! Rastislav Tolstoj, dopisovatel do Golosu, dostal naramný nos od Velkoknížete za kritíku Prodané nevěsty! Jest hrabě a taka nějaky dvorní rada, byl tedy pozvan ku koncertu který se dával u císarovny a pří zkoušce jí jej zavolal Konst. Níkolajevíč, a pravíl mu, aby o ítalíanské opeře psal co se mu líbí ale o ruské aby vícekrate takovým tonem nepsal, ostatně že prý ho pozval ku koncertu proto, že se mu zda že má od Italiáncu skažený vkus, tedy aby zase přivyk slyšet pořádnou muzyku Pro tantíemi jsem již byl u ředítelstva, jako v Russku ale všecko, nechali to léžet v kanceláří až teprv jsem jim připomenul, tak si vzpomenuli že nejste rusským podanným, tedy že se to musí dříve podat k mínisterstvu k stvrzení. Za několík dni musím se opět přeptat, aby to nezustalo léžet. Dostanete asi 600 rublů a mímo to za partíturu za arch 25 kopejek – Zde Vám přikladám kritíku v Vsemirnoj ilustracii, píše velmi pěkně! Možna že si toho již naši všimlí. Zároveň take několík podobízen z Prodané nevěsty. Může byt, že Vám později pošlu všecky hlavní osoby s jich podpísy. My máme nyní prázdniny, ale za to strašna síla koncertu. Mnoho za darmo a mnoho za peníze kde se to vyplatí. Tak já mímo 2 koncertu u císařovny (první concert C dur mše Beethoven, 2. oratorium Paulus uryvky) a koncert u Následnika zpívám v tři concertách v klubu kupeckém, každý concert 150 rublu a ve dvou concertach po 100 rublu v blahorodném klubu a snad se ještě nějaké najdou. Jest to pravý bláznovský čas s concerty. Divadla jsou zavřena, tak je každý den v rázných klubách pět i více concertu a všude obecenstva natřískáno! Na výdělek si zde člověk nemůže naříkat, to je pravda, má za to ale tak hodně zlostí. Myslím že na druhý rok to bude lepší, neboť letos russká opera podrazíla italianské opeře úplně nohy, k čemuž arcít bez chlouby jsem mnoho já přispěl a sl. Levická. Nával do russké opery byl náramný. Poslední představení Fausta při trojích cenách bylo nejen vyprodáno ale
117 takový shon po ložích že nabízeli 100 až 150 rublů za loži! Ten samí den byl benefíc Makizío (maji obě již po hlase) a divadlo by byvalo tak prázdné, že raději ředitelství odřeklo představení. Teď se tedy rozhodlo že příště nebude vláda sama italianskou operu držet, nýbrž bude jen platít subvenci podníkatelí. Divadlo obdržel Merelli, mímo to chtěji opery Italianské dávat v Marinském divadle a nás převedst do divadla velkého, čímž by opera arcít nad míru získala, neboť horšího divadla nad Marínské snad na světě není. Co se u Vás děje – nevím -! Hudební listy nedostávám, Polítíka žádné referáty nepřináši – a Národní listy choději velmi nepořádně! Psal jsem o některé texty české a také nedostavám od Reditelství žádné odpovědi, tež stran slec. Vyzikovské! Prosím Vás připomeňte jím tam! Napravník, Vojáček Vás pozdravujou. Jak mílé dojde stvrzení od ministerstva, tak se Vám z kanceláře hned peníze pošlou! Ja Vás i Vaši rodínu, všecky byvalé colegi srdečně pozdravují a zustavám Váš upřimný přítel Jos Paleček
9. Paleček Josef: BS, Petrohrad, MČH inv. č. 776
Jako nábožským řízením octnul se v tom sámém čísle dopís Russa (Пе[?]дка вь Прагу) pravě jsem dokončil Vam dopis, a čtu ještě jednou kritiky a přicházím i na dopis. Radím Národním Lístúm, aby si ho přečetli, maji ještě více látky k odpovědí.75 Vážený pane kapelníku! Již v předešlém dopise jsem Vám oznámíl, že nemůžete od Petrohradské kritiko nic očekávat, a zvláště od dopisovatele do Petrohradských vědomostí, že ale se budou tak haněbně chovat, tak urázlivě nejen proti Vám ale skoro proti celému českému národu, toho jsem přece neočekával. Myslím, že naše kritika, která ráda (aspoň z částí) zamlčuje domácí naše výkony umělecké, sama nucena bude Vás se ujmouti, neboť pan Kui zároveň ve Vás uráží ji. Proč Kui tak hanebně o Vaší opeře píše, - pověděl jsem Vám již v předešlém dopise. Balakirev, kteréhož jsme tak laskavě v Praze příjali – nemohl zamlčeti že prý jste Vy pričinou nelíbení se opery „Život za caře“, že Vy jste se vyjádřil, že jest místami dost povrchní, Italianska a. t. d. – a Bůh ví co všecko namluvíl svému příteli, jaké překážky Vy jste mu dělal při študování Ruslana, němci v orchestru že mu při představení ukradli partíturu a on že z paměti musel řídít – a takových hlouposti, Bůh ví mnoholi - - nemohl Vám to odpustít člověk, který neuznáva v hudebním světě, než jen sám sebe, Glinku, Dargamužskavo a Balakirieve, operu k. p. Tella, nazýva sprostým talíanskym flašinetem, ve Faustě prý je lépe počítat světla, než poslouchat operu, všecky nemecké uznané osoby, jak Mozarta, Heydena a.j. jmenuje bezzubími, brebtavymi starci – napsal o Vaší opeře, takový referat, který zaroveň uráží každého poctivého čecha.
75 viz NL 20.1.1871! 118
Zdejší veškerá kritka se jeho jedovatého pera boji, a proto buď čekají co on řekne a neb nepíšou docela níčeho, - myslím tedy že by bylo na čase aby někdo z náších pánu jemu přímo v Národních listech odpověděl a já se již postarám, že to bude v Golose otíštěno! Ať se neboji níkdo, že snad to bude škodit simpathii s Russi, neboť Ti líde co dělaji zde polítíku, neznaji níc co se hudebního světa týče, a zas obráceně, takí paní jako p. Kui, snad nevědi ani kde na mapě Čechy léží - - Oni se k nám jen tentokrát utíkají – když nás potřébují. zde příklady: P. Alexandrova přijela do Prahy jen proto, aby si zyskala jmeno a hned ho použíla a debutírovala v Petrohradském divadla. Náhodou nebyli ale Petrohradští tak hloupý, jako mý dobří Čechove, nedělali s mizernou zpěvačkou tolik ramusu jako my ze samé simpathie a vysičeli. – ji - ! Balakirev přijel naštudovat Ruslana. Nemyslete ale že snad k vůli dobré věci – I toto tak nezyštní p. Rusove nejsou – jel do Prahy jen proto aby si zyskal pověst a mohl hned na to žádat o první kapelnícké místo Russké opery – náhodou jej dostal ale Čech Nápravník. Čech musel přijít aby vytrhl operu russkou, aby vyhnal všechny ožralce, jakýmíž byl operní personal od samého kapelníka až nejníže – preplněná, aby pobízel russké lenochy k prací, aby vyklízel diletanty a hledal umělců, - vůbec aby dopomohl Růsům k slávě a ke ctí -, jakouž do jeho příchodu opera nepoužívala. Jemu všemožně pomahá zase Čech Vojáček, kteréhož takže chtěl vypíchnou Rus, p. Vlasov a proto si zajel do Prahy řidit koncert. Jak všemožně hledí přijít jmenovaná strana, Napravníkovi na kůži, - přece se jej nemohou nijak dotknout, neboť tak nadanného a pílného umělce oni nemaji – Jak chtěl k. Galicín využitkovat Čechy, to jest Vam známo, náhodou jsme to ale překazíli. Jest to nejlepši důkaz pro naše umělce a zvlášť pro jurnalistiku, aby sobě vážila více vlastních, psala o svých a k druhým se chovala tak – jak oní k nám. Jak jsem již pravíl žáda toho naše čest, aby někdo přimo z Prahy odpověděl. Dovedou si nás tím více vážit, neboť Růs, dokud mu jenom přísvědčuje, - tak považuje každého za hlupce! Přikládám zde onu kritíku. Co žid Rapaport píše, že polka, ani dle muzyky ani dle národností nepatří nám (Rusové pišou полька, s měkým l, a ten myslí tedy že jest to polské a né že polka má nazvání od pol kroku) Na Vaši opeře jest prý národní jenom, dekorace a costumi, ostatní prý je muzyka německá s italíanskymi koncemi. Jak jsem již v prvním psaní psal, tak v Golose, Rastíslav Tolstoj, nenapsal ještě níc – čeká až co ostatní řeknou! Operu jsme měli v ponděli, zase při plném domě. Každý pochyboval že bude plno, poněvadž byl oznámený p na pondelek Faust, pro nemoc ale sl. Levický, byl odměnen a teprve v pondeli naznačena Prodaná nevěsta. Poněvadž se listky prodávají již den napred, tak na Fausta bylo vše vyprodáno. Na druhý den ale 60 loži obecenstvo které chtělo do Fausta, odevzdalo, a ty se zase hned prodalí, z toho jest patrno, že na příští představení bude opět plno. Ve středu bude opera po čtvrté. Předešle byl opět Konstantín, přiběhl na jevéště před začátkem a prosíl aby se počkalo, že chce jeho žena slyšet ouverturu. Ve třetím jednáni přišel sam cár a byl až do konce, V. opera se líbíla, a na konec obecenstvo mnohokráte nás vyzvalo! Polka se opakovala. Může být že na vzdor hanebné krítíce, se opera předce udrzi na repertoiru. Postarám se aby se Vám hned procenta za předešlé představení poslali.
119
Pozdravují Vás a všecky byvalé colegi Váš Jos Paleček
10. Paleček Josef: BS, Petrohrad, MČH inv. č. S 777
Vážený p. kapelníku! Prosím Vás nedávejte mně žadnou vinnu, rad bych Vam peníze odeslal, kdybych je jen mohl dostat. Žádost jsem zadal již dávno, ale teď byli takové nepořádky v direkci, - mluvílo se o odstoupení direktora, protože tento jest nemocen, dostal dovolenou ujel, beze všeho rámusu a nechal vše v nepořádku. Nyní jsem byl u Feodorova, který jest vlastně největší příčinou takového protahování (což Vám vysvétlím v Praze) jenom abych zachoval formalítu ale hned druhy den jsem jel k baronu „Küstern“ ktery všecky věci od dírektora převzal, ten mně velmi laskavě přijal a slíbíl že se postará aby to co nejdříve vyřízeno bylo, ostatně prý jsou všecky papíry mezi ními již i moje žádost, u ministra k podpisu; tak myslím, že to co nejdříve již vyřízeno bude. Já Vám pak peníze, nebo Napravník, okamžítě pošlem. Zde máte příložených 52 ruble za partíturu a i příložený účet, počitaji 8 ½ kopejki za jednu stranu. Byl jsem tento pust velmi zaměstknan concerty za darmo i za peníze a večernimi pozváním do rozlíčných domu. Jest mi velmi líto že p. Dobš dělá takové nepořádky! Bude toho lítovat, neboť jest- li myslí že jest umělec to se velice mýlí – neboť čím více člověk pracuje – tím více nahlíží, co mu všecko ještě schazí a tím se stává, že níkdy sám sebou spokojen není. Nového Vám nemohu níc psat, než že se odbívají zkoušku k Serovove opeře „Vrazja sila“ – Jest to dílo které charakterísuje ve všem Serova – všude neprirozené hledané efekty, chce porazít jedním rázem vše, co až dosud v hudbě existovalo. Místami jsou arcit věci genialní, těch ale velmi málo. Jsem žadostív, co asi řekne krítíka líbrettu! neboť jest jsou zde vystavené nehorším barvami líčené, domáci poměry ruských ožralců. Do Prahy budu moci již v druhé polovíci zavítat. Těsím se již velice na naše opery i na naše pívo. Buďte s Bohem a prosím Vás nemrzte se na mně, nebot já se všemožně starám by jste peníze obdržel ale russké ouřady jsou velmi zdlouhave. Vaš oddaný přítel Jos Paleček
120
2.3 Dopisy Gustava Mahlera o inscenaci Démona Z roku 1899 se zachovaly dva dopisy Gustava Mahlera, nyní uložené ve Vědecké hudební knihovně petrohradské konzervatoře. První s datem 23. 12. 1899 je směřován na ředitelství císařských divadel v Petrohradu, nicméně určené do rukou Josefa Palečka, druhý, ze 4. 10. 1899, už je adresován přímo jemu. Oba se týkají provedení opery Démon, ke kterému Mahler potřebuje znát několik doplňujících informací (kde je možné sehnat tam-tam, do kterého udeří ve třetím aktu starý sluha, jaké má parametry a podobné detaily spíše technického rázu).76
76 БАРЦОВА, Инна - ПЕТРОВ, Даниил. К истории постановки Демона А. Г. Рубинштейна в Венской придворной опере. Краткая переписка Густава Малера с Мариинским театром. [online] Научный вестник Московской консерватории, 2011. Dostupné z
Závěr Josef Paleček zanechal svým působením možná ne lehko pozorovatelné, ale rozhodně důležité stopy na české i ruské hudební scéně a ve všech oborech své činnosti. Jako pěvec v Praze udal tvář rolím, které jsou pro historii i současnost české opery zásadní. Pomohl zlepšit obraz české opery, která se v nelehké situaci teprve snažila získat svoji tvář a vydobít důstjnou pozici na naší kulturní scéně, k čemuž výrazné pěvecké talenty byly nutné. Při svém pěveckém působení v Petrohradu dělal velmi dobré jméno domácí scéně, pomohl k rozšíření naší hudby do zahraničí a vracel se i přes nepohodlí zpět alespoň k pohostinským hrám, aby tímto způsobem naši operu podpořil a vyjádřil vřelý vztah k ní. Prostřednictvím role režiséra ovlivnil způsob, jakým publikum vnímalo mnoho oper ruských i zahraničních a ovlivnil vnímání operní režie jako takové. Zřejmě i jeho prostřednictvím získala ruská opera masové scény jako svou devízu. A v neposlední řadě, pedagog, který vychová další generace výborných zpěváků, kteří budou v jeho snaze pokračovat, je v tomto výčtu snad nejdůležitější.
Proto by se bádání nemělo věnovat pouze skladatelům, po kterých zůstávají stopy hmatatelné, ale i jiným kulturním činitelům, kteří svou působností přispěli k vývoji určité hudební oblasti. V případě znamenitého pěvce, kreativního režiséra a důsledného pedagoga Josefa Palečka to bylo oblastí hned několik.
122
Resumé Práce v jedné části shrnuje dosud známé informace i nové poznatky o pěvci, režisérovi a pedagogu Josefu Palečkovi v jeho biografii. Věnuje se počátkům jeho studií, působení v Prozatímním divadle v Praze jako člena opery a kariéře v Mariinském divadle v Petrohradu. Ta se zabývá zvlášť inscenací Prodané nevěsty v Petrohradu, pěveckou kariérou, působením režisérským a pedagogickým. Druhá práce je složena z Palečkovy korespondence: rodinné, s Beřichem Smetanou a s Gustavem Mahlerem. Jeho dopisy doplňují nyní kusé informace o této významné osobnosti a ukazují její význam, který není v současné literatuře zdůrazněn.
Summary First part of the work is a summary consisted of known facts and new inforrmation considering the opera singer, director and teacher Josef Paleček in a biography. It addresses his early life and studies, his time in the Provisional theater in Prag as an opera member and career in the Mariinsky theater in St. Petersburg. The latter is divided into sections, concerning the production of Prodaná nevěsta in St. Petersburg, his directing and teaching. The other part of the work consists of Palečeks correspondence: family letters, corespondence with Bedřich Smetana and Gustav Mahler. These letters complement the sofar mostly fragmentary information about this important persona and show his importance, which is underrepresented in the contemporary literature.
123
Použitá literatura АЙДАРОВ, Надим Жавдетович. Едуард Францевич Направник и Мариинский театр его времени. Диссертация: Санкт-Петербургская государственная консерватория (академия) имени Н. А. Римского-Корсакова, Кафедра истории русской музыки. Санкт-Петербург, 2014. АХМЕТШИНА, Зарина. О. О. Палечек. Жизнь и творчество. In: Малоизвестные страницы истории Консерватории СПб., 2001.- Вып. II.- С. 24–31. БАРЦОВА, Инна - ПЕТРОВ, Даниил. К истории постановки Демона А. Г. Рубинштейна в Венской придворной опере. Краткая переписка Густава Малера с Мариинским театром. [online] Научный вестник Московской консерватории, 2011. Dostupné z
BARTOŠ, Josef. Prozatímní divadlo a jeho opera. V Praze: Sbor pro zřízení druhého Národního divadla v Praze, 1938. Dalibor. Časopis pro hudbu, divadlo a umění vůbec. Odpovědný redaktor: Emanuel Meliš. Praha: Robert Veit, 1858–1869. FIEDLEROVÁ, Lenka. Hynek Vojáček. Život a dílo. Brno: Filosofická fakulta Univerzity J.E. Purkyně, 1968. FRYER, Paul. A Chronology of Opera Performances at the Mariinsky Theatre in St. Petersburg, 1860–1917. The Edwin Mellen Press – Lewiston, Queenston, Lampeter, 2009. GOZENPUD, Abram Akimovič. Osobnosti české hudební scény v Rusku (18. – počátek 20. století). Opus Musicum, Roč. 9, č. 6–7. Brno: Státní filharmonie Brno: Svaz českých skladatelů, 1977. HALDEY, Olga. Marmontov’s Private Opera: The Search for Modernism in the Russian Theater. Bloomington: Indiana University Press, 2010. HOF, Karel Vít. Dějiny velkého národního divadla v Praze, od prvních počátkův až do kladení základního kamena. Praha: Výbor pro zřízení Národního divadla, 1868. HORÁK, Vladimír. František Pivoda: pěvecký pedagog. Brno: Univerzita J.E.Purkyně, 1970.
124
HOSTINSKÝ, Otakar. Bedřich Smetana a jeho boj o moderní českou hudbu. Vzpomínky a úvahy O. Hostinského. Praha: Nákladem Jana Leichtera na Král. Vinohradech, 1901. KLOSOVÁ, Ljubov. Nástin dějin českého divadla. IV. od odchodu J. K. Tyla z Prahy až po počátky kritického realismu (1851–1887). Praha: Státní pedagogické nekladatelství, 1957. KUTSCH, Karl Josef – RIEMENS, Leo. Paleček, Josef, Baβ. In Groβes Sängerlexikon. Dritte erweiterte Auflage – Band 4: Moffo-Seidel. Bern und München: K.G.Saur, 1997. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 1861–1941. ISSN 1214-1240. NOVÁK, Ladislav. Nejslavnější český basista – Josef Paleček. SVĚT, 25.8.1943, č. 34, s. 11. PEČMAN, Rudolf. K česko-ruským vztahům v hudbě. Padesát vítězných let: sborník prací z vědecké konference filosofické fakulty University J. E. Purkyně k 50. výročí vzniku Komunistické strany Československa. Vyd. 1. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1973, s. 179–185. RAZIMOVÁ, Veronika. Počátky vzdělávání v Senožatech [online]. Diplomová práce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Katedra pedagogiky. [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: < http://www.theses.cz/id/ow0nqy/bc_TISK.txt >. RIEGER, František Ladislav – MALÝ, Jakub. Paleček, Josef. Slovník naučný. Díl 11, Obach – Ristić (v 3. doplňku). Praha: I.L.Kober, 1874. REKTORYS, Artuš. Naši operní pěvci. Praha: Knižnice hudebních rozhledů, 1958. SCHRÁNILEC, Josef. Za slávou: Čtení o českých hudebnících v Rusku. Praha: Svět sovětů, 1961. ŠÍPEK, Karel. Vzpomínky na Prozatímní. Osm kapitol z minulosti českého divadla. Praha: Topič, 1918. ŠTĚPÁN, Václav – TRÁVNÍČKOVÁ, Markéta. Prozatímní divadlo I., II. Praha: Academia, 2006. Světozor: obrázkový týdenník. Josef Lev. Roč. 32, č. 20, str. 233. Praha: F. Skrejšovský. TYRRELL, John. Czech opera. 1. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0-521-23531-6.
125
Přílohy
a. Josef Paleček, Olomouc, 1864, věnováno bratru Edmundovi Palečkovi
b. Josef Paleček, Praha, 1868, věnováno Antonínovi (syn Edmunda Palečka)
126
c. Josef Paleček, Petrohrad
d. Josef Paleček – v kostýmu Mefista
127
e. Josef Paleček, Petrohrad, asi 1915
128