DOCSLIB.ORG

Život a Korespondence Pěvce Josefa Palečka Bakalářská Diplomová Práce

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Život a Korespondence Pěvce Josefa Palečka Bakalářská Diplomová Práce Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda Tereza Bendová Život a korespondence pěvce Josefa Palečka Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Petr Kalina, Ph.D. 2016 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce Na tomto místě bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce PhDr. Petru Kalinovi, Ph.D. za ochotu a trpělivost, a dále všem, kteří mě v této době podporovali. Obsah Úvod ..................................................................................................................................... 5 1. Biografie .......................................................................................................................... 6 1.1 Rané období (1842–1864) .......................................................................................... 6 1.2 Sólistou opery Prozatímního divadla ......................................................................... 8 1.3 Život a působení v Ruské říši ................................................................................... 13 1.3.1 Petrohradská Prodaná nevěsta ........................................................................... 15 1.3.2 Pěvecká kariéra ................................................................................................. 17 1.3.3 Josef Paleček jako režisér a pedagog ................................................................ 20 1.4 Osobní život ............................................................................................................. 22 2. Korespondence ............................................................................................................... 23 2.1 Rodinná korespondence ........................................................................................... 23 2.2 Korespondence s Bedřichem Smetanou ................................................................. 108 2.3 Dopisy Gustava Mahlera o inscenaci Démona ...................................................... 121 Závěr ................................................................................................................................ 122 Resumé ............................................................................................................................. 123 Summary .......................................................................................................................... 123 Použitá literatura .............................................................................................................. 124 Přílohy .............................................................................................................................. 126 4 Úvod Hlavním popudem, který mě přiměl věnovat se osudům zpěváka, režiséra a pedagoga Josefa Palečka, byla z velké části náhoda. Byla mi zapůjčena rodinná sbírka jeho korespondence, a když jsem shledala, že není odborné veřejnosti známa a jde o téma pro muzikologii zajímavé, ale dosud podrobněji nezpracované, rozhodla jsem se prostřednictvím práce jak umožnit přístup k obsahu těchto pramenů, tak vytvořit Palečkův životopis jakožto kompilaci dostupných (často jen útržkovitých) zdrojů. Cílem ovšem nemůže být vyčerpávající obsažení tématu, jelikož se mi nepodařilo dostat se k zásadním pramenům a literatuře uloženým zejména v Petrohradu1. O Josefu Palečkovi existuje, například oproti dirigentu a skladateli s podobným osudem Emilu Nápravníkovi, poměrně malé povědomí. Zpěvákům není zpětně věnována velká pozornost, zvláště neexistují-li přímé záznamy jejich činnosti, jelikož jejich přínos není tak snadno vysledovatelný jako u skladatelů. Jako režisér a pedagog se prosadil Paleček až v Rusku, a tam mu jakožto cizinci také není v literatuře věnováno mnoho prostoru. U nás je zmiňován zejména v souvislosti se dvěma velkými tématy; prvním z nich je osobnost Bedřicha Smetany, s nímž zpěvák úzce spolupracoval. Důvěryhodnost a nezaujatost těchto zdrojů je zpochybněna dobovým vnímáním Smetany jako téměř národního hrdiny, zesíleným agitací Zdeňka Nejedlého. Zpěvák je v těchto případech vyzdvihován více vzhledem k „vlasteneckým“ činům a přátelství se Smetanou, než svým uměleckým úspěchům. Je to samozřejmě dáno i stářím titulů, ale nedostatek aktuálnějších mi nedává jinou možnost, než s nimi pracovat. Druhým tématem je česká hudební emigrace v Rusku, které se důkladněji věnuje například Abram Akimovič Gozenpud, nicméně v Palečkově případě se zaměřuje téměř výhradně na inscenaci Prodané nevěsty v Petrohadu. Zajímavá a nosná jsou dobová svědectví v tisku (zejména Národní listy a Dalibor) i komentáře současníků (korespondence Hynka Vojáčka, Vzpomínky na prozatímní). Bohužel dobový ruský tisk je u nás těžko dostupný, a tak bylo nutné se v tomto případě částečně spoléhat na encyklopedická hesla, útržkovité informace a samotnou korespondenci zpěváka. Zásadním zdrojem pro práci se staly dvě publikace sdružující kompletní repertoár Prozatímního a Mariinského divadla, umožňující dohledat všechny role, které Josef Paleček na prknech těchto divadel ztvárnil či představení, která režíroval. Publikace o Mariinském divadle u nás sice není dostupná, ale bylo mi umožněno si zásadní informace vypsat ve Slavistické knihovně v Helsinkách. A konečně druhou část práce představuje korespondence Josefa Palečka odeslaná i přijatá (ovšem v každém případě pouze jednostranná), rozdělená do tří částí; rodinná, korespondence s Bedřichem Smetanou a dva dopisy poslané Gustavem Mahlerem, která by měla na téma vrhnout nové světlo. 1 Hudební archiv Státní konzervatoře N. A. Rimského-Korsakova v Petrohradu. 5 Cílem práce je zejména upozornit na význam tohoto umělce, jeho vliv na českou i ruskou operu v jejich počátcích a pokud možno podnítit čtenáře k dalšímu výzkumu, ke kterému je u tohoto tématu ještě mnoho prostoru. 1. Biografie 1.1 Rané období (1842–1864) Josef Paleček se narodil 28. září roku 1842 v Jestřábí Lhotě (poblíž Kolína). Jeho otec, venkovský učitel, v něm již od mladého věku pěstoval vztah k hudbě – učil ho hrát na housle a klavír. I bratr Edmund byl podučitelem v Horní Lipnici a později ředitelem obecné školy v Senožatech.2 Zpočátku to vypadalo, že Josef bude také pokračovat ve šlépějích svého otce a stane se učitelem; ze střední školy v Kutné Hoře přestoupil na pražský učitelský ústav, ale učitelská dráha mu nebyla blízká (mimo jiné odmítl nabízené místo v Ovčářích) a brzy se jí vzdal. Po absolutoriu na učitelském ústavu začal navštěvovat varhanní školu, při které si přivydělával jako literní učitel v obecné dívčí škole u sv. Štěpána a doučováním na piano.3 I přes svou studijní a pracovní zaneprázdněnost Paleček vystupoval s pěveckými sbory, v hudebních spolcích (Žofinská akademie a Jednota cecilská) i jako ochotník ve Švandově divadle na Smíchově. První zmínku v tisku v této souvislosti nacházíme v Národních listech dne 26. 7. 1862: „Beseda v Košířích, z jejiž čistého výnosu jedna polovice věnována jest na národní divadlo a druhá ve prospěch tamější školy, odbývati se bude dnes večer. Začátek je v 8 hodin. Program zní: Proslov od J. Jáhna, přednese sl. Hradecká. Na to budou následovat sbory; po nich přednese p. Paleček deklamovanku: ‚Sedlák ponejprv v divadle‘, a sl. Nováková ‚Obranu krinoliny‘ od Molendy. Po přednaškách započne taneční zábava.“4 V tomto roce byly částečně dovršeny snahy o získání divadelního stánku, kde by na rozdíl od Stavovského divadla neměly české hry pouze striktně vymezený prostor. První podobná iniciativa se objevila už v roce 1845, ale pro nedostatek prostředků neměla několik let výraznějšího výsledku. Až v roce 1850 byl založen Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze, kterému se podařilo získat pozemek ke zbudování divadla. Jelikož v následujících deseti letech (zřejmě také z důvodu politického nátlaku) nebyl zisk financí stále dostatečný,5 rozhodlo se na Zemském sněmu v roce 1861 na popud Františka Ladislava Riegera o vybudování menšího divadla, než bude možno postavit skutečně 2 V letech 1875 – 1894; RAZIMOVÁ, Veronika. Počátky vzdělávání v Senožatech [online]. Diplomová práce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Katedra pedagogiky [cit. 20. 3. 2016]. Dostupné z: < http://www.theses.cz/id/ow0nqy/bc_TISK.txt > 3 Jak je z dopisů patrno, i tak vyžíval při svých studiích jen obtížně; několikrát například úpěnlivě prosí bratra o zimní kabát. 4 Národní listy. Praha: Julius Grégr, 1861 – 1941. Roč. 2, č. 174, str. 2. ISSN 1214-1240 5 Příspěvky byly kusé, například právě z uměleckých besed. 6 reprezentativní budovu. Rozhodnutí to bylo jistě sporné; vidina velkého Národního divadla se touto investicí oddálila a nedostatečné podmínky Prozatímního divadla znemožňovaly důstojný provoz.6 Nicméně s odstupem času je zřejmé, že pro českou operu i činohru byla tato počáteční léta zásadní a je možné, že při čekání na vybudování nové scény by mohla přijít o důležité příležitosti a síly. Již krátce po slavnostním otevření budovy Prozatímního divadla hrou Král Vukašín dne 18. listopadu 1862 se Josef Paleček zapojil do zdejšího uměleckého provozu. V letech 1862 a 1863 byl členem činohry a operního sboru, přičemž některé z činoherních rolí stály v úplných počátcích Prozatímního divadla. Bylo to mimo jiné v premiérách her Smrt Valdštýnova (Pobočník hraběte Piccolominiho; 23. listopadu 1862), Mnoho povyku pro nic za nic (Sloužící u vladaře; 2. listopadu1862), Dívka z Čarovných krajů (Duch na stráži; 7. prosince 1862) či Ruy Blas (Alguazil; 4. prosince 1863).7 Aby se vyhnul vojenskému
Load more

Recommended publications
  • Kabalevsky Was Born in St Petersburg on 30 December 1904 and Died in Moscow on 14 February 1987 at the Age of 83
    DMITRI KABALEVSKY SIKORSKI MUSIKVERLAGE HAMBURG SIK 4/5654 2 CONTENTS FOREWORD by Maria Kabalevskaya ...................... 4 VORWORT ....................................... 6 INTRODUCTION by Tatjana Frumkis .................... 8 EINFÜHRUNG .................................. 10 AWARDS AND PRIZES ............................ 13 CHRONOLOGICAL LIST OF WORKS .............. 15 SYSTEMATIC INDEX OF WORKS Stage Works ..................................... 114 Orchestral Works ................................. 114 Instrumental Soloist and Orchestra .................... 114 Wind Orchestra ................................... 114 Solo Voice(s) and Orchestra ......................... 115 Solo Voice(s), Choir and Orchestra .................... 115 Choir and Orchestra ............................... 115 Solo Voice(s), Choir and Piano ....................... 115 Choir and Piano .................................. 115 Voice(s) a cappella ................................ 117 Voice(s) and Instruments ............................ 117 Voice and Piano .................................. 117 Piano Solo ....................................... 118 Piano Four Hands ................................. 119 Instrumental Chamber Works ........................ 119 Incidental Music .................................. 120 Film Music ...................................... 120 Arrangements .................................... 121 INDEX Index of Opus Numbers ............................ 122 Works Without Opus Numbers ....................... 125 Alphabetic Index of Works .........................
    [Show full text]
  • TCHAIKOVSKY EDITION Liner Notes and Sung Texts
    TCHAIKOVSKY EDITION Liner notes and sung texts Liner notes A RICH, HUMANE LEGACY: THE MUSIC OF PYOTR ILYICH of Mozart’s spirit that he later paid homage in so many works TCHAIKOVSKY which turned out to be neo‐Classical avant la lettre. As Julian Barnes so elegantly demonstrated in his novel Flaubert’s Parrot, you can provide a number of selective, conflicting Even this is to limit the sheer encyclopaedic breadth of biographies around a great creative artist’s life, and any one of Tchaikovsky’s composing genius. He wrote in every medium them will be true. By those standards, one could counter Harold conceivable at the time, and if not every opus can possibly be at C. Schonberg’s thumbnail sketch of Pyotr Ilyich Tchaikovsky as ‘a his highest level of inspiration, there are masterpieces in each nervous, hypochondriacal, unhappy man – unhappy at home, genre: opera, song, symphonic music, occasion‐pieces (which unhappy away from home’, with a portrait of the composer as an includes the ‘1812 Overture’ – much‐maligned, but does what it older man: confident, healthy, a keen traveller, a generous spirit says on the tin), chamber works and choral settings of the who had come to terms with his demons even if they occasionally Russian Orthodox service, which it was then regarded as popped up to haunt him, and a lover of the Russian landscape pioneering to even attempt to promote. who was very much at peace with the natural beauty of the country surroundings he had chosen as his dwelling. His first fully fledged steps in composition contradict one perceived dichotomy: between his association with the Neither image is, of course, the whole story, and it is only slowly Germanically motivated founder‐brothers of Russia’s two that the public is learning, thanks to a wider retrospective on academic institutions – the St Petersburg Conservatoire founded Tchaikovsky’s genius in the round, to balance the tabloidised first by Anton Rubinstein in 1862, and its Moscow counterpart portrait with the less sensationalised second.
    [Show full text]
  • M Javelinotc M Javelinot C Muh-Seeö Zhah-Vuh-Lee-No C
    M javelinot C M Javelinot C muh-seeö zhah-vuh-lee-no C (character in the opera Dialogues des Carmélites [deeah-lawg day kar-may-leet] — Dialogues of the Carmelites [KAR-muh- l§tss]; music by Francis Poulenc [frah6-seess pôô-lah6k]; libretto by Poulenc after Georges Bernanos [zhawrzh behr-nah-nawss]) Ma C Ma, Yo-Yo C MAH, YO-yo C (the Chinese family name is Ma, but the musician is often known as Yo-Yo Ma in the United States) Ma belle mere requiem C A ma belle-mère (requiem) C ah mah bell-mehr (ray-küee-emm) C (song by Gioachino Rossini [johah-KEE-no rohss-SEE-nee]) Ma belle rebelleC O ma belle rebelle C o mah bell ruh-bell C (Oh My Pitiless Beauty) C (song by Charles Gounod [sharl gôô-no]) Ma bergere ma lumiere C Ma bergère, ma lumière C mah behr-zhehr, mah lü-meeehr C (song by Jehan Planson [zhehah6 plah6-soh6]) Ma bravi ma benone C Ma bravi! Ma benone! C mah BRAH-vee! mah bay-NO-nay! C (excerpt from the opera Il barbiere di Siviglia [eel bar-beeAY-ray dee see-VEE-leeah] — The Barber of Seville [suh-VILL]; music by Gioachino Rossini [johah-KEE-no rohss-SEE-nee]; libretto by Cesare Sterbini [chay-ZAH-ray stayr-BEE-nee] after Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais [peeehr-o-güss-teh6 kah-raw6 duh bo-mar-sheh] and Giuseppe Petrosellini [joo- ZAYP-pay pay-tro-zayl-LEE-nee]) Ma dallorrido divulsa C Ma dall’orrido divulsa C mah dahl-lohr-REE-doh dee-VOOL-sah C (aria from the opera Un ballo in maschera [oon BAHL-lo een MAH-skay-rah] — A Masked Ball; music by Giuseppe Verdi [joo-ZAYP-pay VAYR-dee]; libretto by Antonio Somma [ahn- TAW-neeo SOHM-mah]
    [Show full text]
  • Mussorgsky Modest Petrovic
    MUSSORGSKY MODEST PETROVIC Compositore russo (Karevo, Pskov, 9 III 1839 – San Pietroburgo, 28 III 1881) 1 Nato da una famiglia di proprietari terrieri, fu avviato allo studio del pianoforte dalla madre, donna colta ed educata alla musica. A sette anni sapeva già eseguire correttamente alcuni non facili pezzi di Lizt, ma come sempre nel caso di musicisti russi cresciuti in campagna e destinati ad avere una parte di rilievo nella storia del nazionalismo musicale, fu interessato soprattutto, fin da ragazzo, dalla musica contadina. Nella breve ed incompiuta autobiografia scritta nel 1880, Mussorgsky ricorda la precoce scoperta del folclore, aggiungendo che ad affascinarlo in particolare era il carattere improvvisativo del canto popolare. La vita a Karevo non durò in ogni caso a lungo. A dieci anni entrò nel collegio Pietro e Paolo, a Pietroburgo, dal quale venne trasferito quasi subito all'istituto premilitare Komarov, e quindi alla scuola dei cadetti. Nel 1855 ne uscì ufficiale per entrare in un reggimento della Guardia imperiale, anche se ben presto manifestò il desiderio di volersi dedicare interamente alla musica. Oltre all'amicizia con A. P. Borodin stretta nel 1856, nel 1857 Mussorgsky era stato presentato ad A. S. Dargomyzskij che a sua volta gli fece conoscere C. Cui e M. A. Balakirev, dal quale cominciò a prendere lezioni di composizione. Intanto si era perfezionato in pianoforte con A. Herke, aveva approfondito la conoscenza della musica di chiesa, ortodossa e cattolica, con padre Krupskij, s'entusiasmava con i suoi nuovi amici per l'antiaccademismo dell'ultimo Beethoven, di Schumann, di Lizt, di Berlioz, che considerava i rappresentanti di una nuova musica europea.
    [Show full text]
  • Justas Razulevičius
    LIETUVOS MUZIKOS IR TEATRO AKADEMIJA MUZIKOS FAKULTETAS DAINAVIMO KATEDRA JUSTAS RAZULEVIČIUS MODESTO MUSORGSKIO VOKALINIO CIKLO ,,MIRTIES DAINOS IR ŠOKIAI“ INTERPRETACIJA Interpretation of Modest Mussorgsy‘s vocal cycle ,,Songs and dances of Death“ Studijų programa: Muzikos atlikimas (dainavimas) MAGISTRO BAIGIAMASIS DARBAS Darbo vadovė – doc. dr. Tamara Vainauskienė Vilnius, 2021 SUMMARY Modest Mussorgsky (1839 – 1881) is noteworthy, bold and innovative Russian composer of mid nineteenth century. His works are best described as philosophical, psychological and very deep minded. Compositor‘s great works include operas (of which only one „Boris Godunov“ is finished and many of them were finished by other composers) and chamber music. Object of thesis – the famous vocal cycle „Songs and dances of Death“. This work will help to understand and prepare singers to perform songs from this wonderful cycle. Furthermore this work contains basic tips to assist with preparing other Mussorgsky‘s scores. Problematic issue: what challenging tasks any singer will face performing these demanding pieces (including voice control and high acting skills). For non- dramatic voice it can be quite challenging to sing last two songs because of high tessitura and f – ff dynamics are mandatory in those pieces. Objectives: review works of Mussorgsky and his style; review Mussorgsky‘s vocal cycles; analyse vocal cycle „Songs and dances of Death“; compare and analyse Hvorostovsky‘s, Chaliapin‘s and Smoriginas‘s interpretations of „Songs and dances of Death“. Methods of research: analysis of scientific literature; analysis of „Songs and dances of Death“; audio recording analysis; comparative analysis of different interpretations. The first part of written work describes Mussorgsky‘s life and early compositional stage.
    [Show full text]
  • TOCC0305DIGIBKLT.Pdf
    EDUARD NÁPRAVNÍK, FORGOTTEN CZECH-RUSSIAN MASTER by Anastasia Belina In the west Eduard Frantsevich Nápravník (1839–1916) is arguably one of the least well known among the major musical figures of Tsarist Russia. Although a prolific composer, prominent conductor and excellent pianist, he made his largest contribution as chief conductor of the Russian opera at the Mariinsky Theatre in St Petersburg (then the Russian capital), a post he held for a little over half a century, and it is for his performances of both European and Russian operas and symphonic repertoire that he is best remembered. Although the English-language literature on Nápravník is scarce (there is no biography other than in Russian), there are a number of Russian-language sources, which include biographies, published selections of his letters, memoirs and notebooks. Nápravník was a prolific correspondent, exchanging over 12,000 letters with over 500 of the prominent personalities of his day. Among his Russian correspondents were Pyotr and Modest Tchaikovsky, Rimsky-Korsakov, Balakirev, Glazunov, Musorgsky, Anton and Nikolay Rubinstein, Glinka’s sister Ludmila Shestakova, the famous Russian singers Fyodor Chaliapin, Fyodor Stravinsky (father of Igor) and Ivan Melnikov and many others. His international correspondents included Joachim, Mahler, Nikisch, Saint-Saëns and Weingartner, to name only a few. Not only did Nápravník meticulously preserve these letters; most helpfully for the historian, he often drafted his replies on the backs of the letters or envelopes, which makes it possible to establish the content of his responses when they do not survive. Although some of these letters have been published in various Russian-language sources, the majority remain in the Russian 2 archives.1 From 1863 Nápravník kept a diary, in which he recounted daily events, both personal and, of course, professional.
    [Show full text]