Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav pomocných věd historických a archivnictví

Archivnictví

Beata Bartošová

Komunální heraldika bývalého okresu Uherské Hradiště 2000-2005

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Karel Maráz, Ph.D.

2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně 2012 ……….……………………………

Beata Bartošová

2

Poděkování

Zde bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce PhDr. Karlu Marázovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky při vedení mé bakalářské diplomové práce. Dále pak paní Jirkové z Archivu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v Praze za její ochotu a vstřícnost, kterou mi věnovala.

3

Obsah

Úvod a metodická východiska práce ...... 7

1. Ke komunální heraldice, jejímu vývoji a udělování komunálních znaků... 10

2. Nástin historie o obcích a městu Uherskohradišťska ...... 16

3. Katalog znaků obcí a města, jejich popis a výklad ...... 41

Bílovice ...... 41

Boršice u Blatnice ...... 42

Břestek ...... 43

Březová ...... 43

Bystřice pod Lopeníkem ...... 44

Částkov ...... 45

Dolní Němčí ...... 46

Drslavice ...... 46

Horní Němčí ...... 47

Hostějov ...... 48

Hradčovice...... 49

Huštěnovice ...... 50

Jalubí ...... 50

Jankovice ...... 51

Kněžpole ...... 52 4

Korytná ...... 53

Kostelany nad Moravou ...... 54

Košíky ...... 55

Lopeník ...... 55

Medlovice ...... 56

Nedachlebice ...... 57

Nezdenice ...... 58

Pitín ...... 59

Rudice ...... 59

Salaš...... 60

Slavkov...... 61

Staré Hutě ...... 62

Staré Město ...... 63

Strání ...... 64

Stupava ...... 65

Suchá Loz ...... 65

Sušice...... 66

Svárov ...... 67

Šumice ...... 68

Topolná ...... 69

5

Traplice ...... 70

Tučapy ...... 71

Tupesy...... 72

Újezdec ...... 72

Vážany ...... 73

Veletiny ...... 74

Vlčnov ...... 75

Záhorovice ...... 76

Zlechov ...... 77

Žítková ...... 77

4. Heraldické zhodnocení znaků Uherskohradišťska ...... 79

Závěr ...... 82

Archivní prameny ...... 84

Elektronické zdroje ...... 88

Tištěné zdroje a literatura ...... 89

Seznam použitých zkratek ...... 92

Resumé ...... 93

Summary...... 93

Obrazová příloha ...... 94

6

Úvod a metodická východiska práce

Za téma své bakalářské práce jsem si vybrala komunální heraldiku bývalého okresu Uherské Hradiště. Tento okres patří do Zlínského kraje, má celkem 78 obcí, 7 měst a 3 městyse. Zde jsem zpracovala celkem čtyřicet čtyři obcí a jedno město, kterým byly uděleny obecní znaky v letech 2000 až 2005.

Vymezení roku 2000 je podmíněno tím, že komunální heraldika celého bývalého Jihomoravského kraje, která byla udělena v letech 1900 až 1999, byla zpracována rozsáhlou studií PhDr. Zdeňka Kubíka.1 Roku 1999 nebyl v tomto okrese udělen žádný znak. Okres Uherské Hradiště jsem si vybrala z důvodu,

že zde žiji, mám k tomuto kraji svůj osobitý vztah a chtěla jsem rozšířit své znalosti.

Během svého studia na vysoké škole jsem měla možnost se setkat s předměty pomocných věd historických, ovšem většinou jen okrajově.

Heraldika mne svým způsobem zaujala více, jako obor mezi vědou a uměním.

Je určitým druhem užitého umění, které podléhá ustáleným řádům, pravidlům a zvyklostem. Proto když jsem se rozhodovala pro téma své bakalářce práce, zvolila jsem komunální heraldiku.

Práci jsem uspořádala následujícím způsobem. Jsou zde tři kapitoly, součástí je úvod a závěr. Samozřejmostí je seznam použitých pramenů, elektronických zdrojů a literatury, posléze je zde uveden seznam zkratek, resumé a summary v anglickém jazyce. Na závěr se zde nachází neméně důležitá součást práce, a to bohatá barevná obrazová příloha.

1 Kubík, Zdeněk: Heraldická a vexilologická symbolika měst a obcí bývalého jihomoravského kraje v letech 1990 až 1999. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2001. 1300 s. Rigorózní práce. 7

První kapitolu věnuji přehledu vývoje komunální heraldiky, komunální heraldice samotné a udělování komunálních znaků od znakových privilegií udělovaných panovníkem až po dobu, kdy tuto funkci přebrala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Dále jsou zde zmíněny právní předpisy o obcích, které ovlivnily vývoj komunální heraldiky a udělování znaků.

Druhou kapitolou je stručný informační přehled o jednotlivých obcích okresu. Uvádím zde jejich starý název, podle čeho název vznikl, dále majitele, kteří je měli v držení. Zmiňuji se také o faře a místních kostelích či kapličkách.

Tyto informace často souvisí se znakem dané obce či města.

Třetí kapitola je samotný Katalog, nejdůležitější část celé práce. Při jeho zhotovení jsem pracovala se Sbírkou udělených znaků a praporů obcím a městům

(1991-2011),2 který se nachází v Archivu Poslanecké sněmovny Parlamentu

České republiky v Praze. Katalog je řazen abecedně. Obsahuje informace o

žádosti o udělení znaku, číslo žádosti, kdy a kdo žádost podal, případně datum, kdy o tom rozhodlo zasedání obce. Dále je uvedeno jméno autora návrhu znaku. Je zde datum, kdy byl návrh projednáván, zda byl návrh doporučen k udělení či nikoliv, jméno schvalující osoby, datum oznámení, které bylo zasláno zpět žadateli. Nachází se zde také datum, kdy byl znak schválen

Poslaneckou sněmovnou a jeho číslo. Posléze je uveden oficiální blason a podrobný výklad znaku.

Čtvrtá kapitola je heraldické zhodnocení znaků Uherskohradišťska. Je zde shrnutí, které tinktury jsou u těchto znaků nejvíce používány, jaké symboly se zde vyskytují, v jaké míře a proč.

Na závěr práce obsahuje bohatou obrazovou přílohu se všemi znaky, které jsou zde zpracovány. Obrázky jsou převzaty z celostátní databáze Registr

2 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16.

8 komunálních symbolů (REKOS), která eviduje obecní symboly v České republice, obsahuje vyobrazení většiny z nich a je stále doplňována. Příloha je opět řazena abecedně.

9

1. Ke komunální heraldice, jejímu vývoji a udělování komunálních znaků

Heraldika je pomocná věda historická, zabývající se studií znaků- erbů, jejich vznikem a vývojem. Název je odvozen od slova Herold- muž, který byl ve středověku a raném novověku znalcem erbovních zvyklostí. Podstatou heraldiky je rozbor, popis a tvorba obrazového materiálu specifického charakteru, který je určen přesnými pravidly a předpisy.3

S komunální heraldikou se setkáváme v denním životě poměrně často, neboť určitým způsobem reprezentuje jednotlivá města či obce navenek.

Podává nám informace o historii a dějinách obcí a měst, o zdejší obživě, dřívějších majitelích, tradicích a podobně. Komunální heraldika byla zásadně ovlivněna rozvojem erbovnictví a vývojem dobového chápání erbů..4

Dosavadních teorií o původu městským znaků je více. Jednou z nich je,

že městské znaky se vyvinuly z městských pečetí. Ty se začínají ojediněle objevovat již ve 12., častěji až v 13. století. Další teorií je, že městské znaky vznikly samostatně, aniž by měli s pečetěmi něco společného.5 Nejstarší městské znaky jsou od 13. století. Pro upřesnění vztahu mezi městsku pečetí a městským znakem, provedl V. Vojtíšek celkové analýzy těchto dvou předmětů.

Následně dospěl k názoru, že u nás můžeme mluvit o městských znacích až od

3 Hlaváček, Ivan - Kašpar, Jaroslav: Vademecum pomocných věd historických. Jinočany: H a H, 2002. s. 293, 299. 4 Krejčík, Tomáš - Krejčíková, Jarmila: Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. s. 125. 5 Buben, Milan: Encyklopedie heraldiky: [světská a církevní titulatura a reálie]. Praha: Libri, 1994. s. 30-31. 10 doby husitské revoluce.6 Města potřebovala znamení pro své vojenské oddíly a chtěla vyjádřit svou politickou moc a samostatnost. V dalším vývoji městských znaků byl cenný postřeh J. Nováka, který zastával názor, že není správné datovat vznik městských znaků do tak úzkého časového úseku. Poukazoval na rozdílný a mnohdy časově náročný proces vzniku města jako instituce.7

Vojtíškovu teorii o vzniku znaků našich měst bezpečně překonal R. Nový. Ten soustředil dosud rozptýlené doklady, připojil k nim nové a tak spolehlivě prokázal u desíti královských měst v Čechách znak již v 2. polovině 14. století.

Spojoval jejich vznik s funkcí měst v systému krajské popravy.8

Znaky tvoří důležitou památku k vývoji osad, městskému stavu, obecní samosprávě, přispívají k umění. Připomínají významnou dobu, kdy obec získala na vážnosti a byla zvýhodněna před jinými osadami.9 Dokládají, jak důležitým a mocným faktorem se stávala. Tyto znaky i řada znaků pozdějších zřejmě nebyly uděleny, ale osvojeny. Je patrné, že husitská revoluce znamenala nebývalý rozmach městské heraldiky.10

Znaky byly původně praktickým vojenským zařízením. Vzniklo v druhé

čtvrtině 12. století v souvislosti s rytířstvím a novými způsoby boje na křížových výpravách.11 V českých zemích bylo nejstarší známé městské privilegium vydáno v roce 1416 pro město Slavkov, vydal ho král Václav IV. Roku 1437 udělil císař Zikmund znak Táboru.

6 Vojtíšek, Václav: O pečetích a erbech měst pražských a jiných českých. Praha: Památkový sbor hlavního města Prahy, 1928. s. 1-9. 7 Krejčík, Tomáš - Krejčíková, Jarmila: Základy heraldiky, s. 125-126. 8 Nový, Rostislav: Počátky znaků českých měst. Sborník archivních prací, č. 26, 1976. s. 367-412. 9 Slavík, František Augustin: Staré znaky a pečeti městské a vesnické na Moravě a v jejich obvodech a ve Slezsku. Zvl. Otisk Moravského muzea zemského. Brno, 1906. s. 1. 10 Krejčík, Tomáš - Krejčíková, Jarmila: Základy heraldiky, s. 125-126. 11 Hlaváček, Ivan - Kašpar, Jaroslav: Vademecum, s. 300. 11

Éra rozvoje komunální heraldiky nastává v poslední čtvrtině 15. století, až po období doby pobělohorské. V této době rostl význam měst a městeček.

Český stát hospodářsky prosperoval, řada lokalit získala formou privilegia od panovníka městský statut. Rozvoj místní samosprávy v 16. století prvních vesnických pečetí, které udělovala feudální vrchnost. Vyšší feudalita zasahovala i do městské heraldiky, roku 1481 udělil opavský kníže Viktorin z Minstrberka privilegium pro Hradec, později o více než století, olomoucký biskup František kardinál z Dietrichštejna polepšil znaky minimálně devíti městům. Třicetiletá válka přerušila ekonomický rozvoj, a tak uzavřela významnou etapu komunální heraldiky.12

V 18. a 19. století se ztrácí přehled o tom, která města skutečně znak měla a která nikoliv. Od 17. století do poloviny 19. století bylo vydáno již jen málo privilegií. Ve většině případů šlo jen o potvrzení starých znaků. K zakládání nových měst docházelo jen ojediněle. Díky společenským změnám se od poloviny 19. století rozvíjí obecní samospráva. Díky rozmachu průmyslu se obce rozrůstají, nabývají na důležitosti, bohatnou. Některá města se rozhodla zdůraznit vlastní historičnost žádostí o potvrzení znaku. Výjimkou není svévolné polepšování znaků.

Od konce 19. století přichází po období klidu domáhání mnoha obcí povýšení na města a městyse, o udělení znaku a potvrzení postavení. V letech

1850 - 1918 došlo k velkému rozmachu, v těchto letech bylo pro české země vydáno zhruba sto znakových privilegií.13 Udělení znaku bylo většinou spjato s povýšením na městys, město nebo královské město, nebylo to však nutnou součástí tohoto aktu. Povýšení obcí probíhalo zasláním žádosti nejvyšším zemským úřadům, prostřednictvím okresního hejtmanství, kde proběhlo

12 Müller, Karel - Štarha, Ivan: Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezsku 1416 – 1914. Brno: Moravský zemský archiv, 1995. s. 1-2. 13 Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985. s. 35. 12 následné šetření, zda jsou splněny podmínky k povýšení. Z místodržitelství byla žádost zaslána do Šlechtického archivu při ministerstvu vnitra, které ji postoupilo ke schválení císaři. Povýšení bylo čestným dokladem panovnické přízně. Zvýšil se zájem o komunální heraldiku, což vedlo k oživení dohledu ministerstva vnitra na heraldičnost udílených znaků, oprávněnost k jejich užívání a zabránění existenci znaků nepovolených. Pravidla heraldiky však podléhala dobové mentalitě, a tak se objevují v této době znaky ryze neheraldické.

Po roce 1918 bylo potvrzování nových městských znaků pozastaveno.

Roku 1920 byl vydán zákon č. 252, který obsahoval ustanovení ohledně státního znaku, pečeti a vlajce. Ministerstvo vnitra bylo pověřeno právem veřejné znaky pozměňovat. Města, která chtěla získat nebo pozměnit svůj znak žádala o povolení ministerstvo vnitra, žádost putovala dále do Archivu Ministerstva vnitra, kde byla posouzena.

Roku 1949, kdy byl vydán zákon č. 279, obce přestaly být právními subjekty, dostaly národní výbory a příkaz užívat státní znak na svých razítkách.

Tímto byl městský znak prakticky vyloučen z užívání. Ministerstvo vnitra zastavilo v roce 1951 svou znakovou agendu v představě, že městské znaky přestávají existovat. Přišlo téměř dvacet let nezájmu o znaky.14

Obrat přineslo vydání vzorového statuta městských národních výborů z roku 1967 č. 109/67 Sb., který stanovil, že městské národní výbory mohou užívat městské znaky. Po čtvrtstoletí, kdy byly znaky opomíjeny, se objevuje jejich užívání jako symbolů města. Bylo omezeno jen na obce, které měly městský národní výbor, a byly tedy městem. Archivní správa ministerstva vnitra ČSR vytvořila komisi, která měla za úkol posuzovat znaky měst jako poradní archivní orgán. Měla usilovat o heraldicky vhodnou a výtvarně

14 Čarek, Jiří: Městské znaky, s. 35-37. 13 hodnotnou podobu a o zpracování všech znaků, která naše města dosud užívala, zjistit jejich správnou podobu a očistit je od podob nevhodných, aby byly správné a důstojné. Snahou bylo napravení starých chyb a zabránit vytváření chyb nových.15

Další zlom nastal v roce 1990 na základě zákonu ze 4. září § 5 č. 367/1990

Sb. České národní rady o obcích (obecní zřízení). Tento zákon umožnil nejen městům, ale i obcím přijímat a užívat obecní znaky. Pokud obec nemá historický znak či prapor (v roce 2004 byl vydán zákon č. 216/2004 Sb., který provedl změnu vexilologické terminologie, kdy se slovo „prapor“ nahrazuje slovem „vlajku“),16 mohou jí být na její návrh Předsednictvem České národní rady znak a prapor uděleny.17 S vydáním tohoto zákona se začíná udělování znaku masově rozšiřovat, protože převážná většina z nich byla udělena právě po roce 1990.

Žádost o udělení obecních symbolů podává obec nebo město, nejčastěji starosta nebo jeho zástupce. Žádost o schválení obecních symbolů musí obsahovat: průvodní dopis na hlavičkovém papíru - opatřen razítkem obce a podpisem pověřeného zastupitele, kopii usnesení zastupitelstva, kterým schválilo předložené návrhy. Dále barevné vyobrazení návrhu, formát A4, uvedení autora návrhu. Návrh slovního popisu předloženého návrhu a odůvodnění použitých figur.18 Tato žádost je posléze projednávána

15 Čarek, Jiří: K otázkám současné městské heraldiky. Archivní časopis, 1972. s. 185-186. 16 Oficiální stránky Ministerstva Vnitra České republiky. Sbírka zákonů. [online]. [cit. 28. březen 2012]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka- zakonu/SearchResult.aspx?q=2004&typeLaw=zakon&what=Rok&stranka=17. 17 Oficiální stránky Ministerstva Vnitra České republiky. Sbírka zákonů. [online]. [cit. 28. březen 2012]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka- zakonu/SearchResult.aspx?q=1990&typeLaw=zakon&what=Rok&stranka=5 . 18 Oficiální stránky Poslanecké sněmovny Parlamentu. Informace k podání žádosti. [online]. [cit. 28. březen 2012]. Dostupné z: http://www.psp.cz/cgi-bin/win/rekos/info/info.aspx. 14

Podvýborem pro heraldiku a vexilologii (PPHV), tento název od roku 2000, dříve to byl Podvýbor pro heraldiku (PPH) či Heraldická komise (HK).

PPHV je zřízena jako podvýbor pro Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Momentálně k březnu 2012 je jeho předsedou Mgr.

Zdeněk Bzenecký, Ph.D., podvýbor tvoří místopředsedkyně Mgr. Ivana Levá a

Soňa Marková. PPHV má zřízenou externí skupinu ve složení: Ing. Petr Exner,

Mgr. Pavel Fojtík, PhDr. Jakub Hrdlička, PhDr. Karel Müller, PhDr. Zbyšek

Svoboda, PhDr. Ivan Štarha, posléze byla ještě doplněna o Doc. PhDr. Jana

Županiče, Ph.D. a Pavla Štulce.

15

2. Nástin historie o obcích a městu

Uherskohradišťska

Bílovice

Starší názvy: Belawiz, Belewiz, de Wielobitz.19 Obec byla osídlena nejpozději v první polovině 13. století. Bílovice se staly biskupským lénem, které udělil biskup Bruno v roce 1256 Helembertovi de Turri,20 1274 pak

Heidenreichovi z Domašova. V obci vrchnost vlastnila dobře vystavěnou tvrz, poprvé připomínanou v roce 1512, koncem 16. století byla přebudována na renesanční zámek. V roce 1663 byla celá obec, až na jeden dům, vypálena. Fara v obci existovala již v předhusitské době. Farní kostel Narození sv. Jana Křtitele je podle patrocinia starobylého založení, dnešní stav pochází z první poloviny

18. století. Po roce 1960 se k Bílovicím připojila samostatná obec Včelary.21

Boršice u Blatnice

Starší názvy: Borsswicz, villam Borsicz. Název podle Boreše z Rýzmburku, místní název poukazuje na kolonizační původ.22 Původ obce můžeme klást do 13. století. V roce 1283 byl jejím držitelem vladycký rod

Bohuše z Boršic. V roce 1348 pak Ronovce z Boršic, kteří sídlili na místní tvrzi.23

Místo, kde tato tvrz stávala, není jednoznačné. V roce 1412 odevzdala Boršice a

19 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. Praha: Academia, 1980. s. 69. 20 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, V, č. 80. 21Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 1982. s. 439- 443. 22 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 96. 23 Hosák, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. s. 414. 16

Louku Jaroslavovi ze Šternberka Eliška ze Světlova. Do katastru obce zasahoval ostrožský velkostatek a lesy obce náleželi Lichtenštejnům. Fara pochází z doby předhusitské, poprvé se připomíná v roce 1412. Farní kostel je zasvěcen sv.

Kateřině a byl postaven v roce 1788. Obec proslavil tzv. Boršický kancionál.

Napsal a namaloval ho Martin Pomykal v letech 1727-1733.24

Břestek

Starší názvy: Prestaz, Brzisstek, Brzestek.25 Části obce: Nový dvůr,

Chabaně, Mniší louka. Osada je připomínána už v roce 1141 jako majetek spytihněvského kostela.26 Až do poloviny 16. století se střídali v držení vesměs drobné vladycké šlechty, například příslušníci rodiny vladyk z Domamyslic.

Roku 1551 prodali bratři Buchlovičtí z Domamyslic vesnici Janovi Žďánskému ze Zástřizl, který ji připojil k buchlovskému panství. Jeho součástí zůstal

Břestek až do zániku patrimoniálního zřízení. 1663 byla obec vypálena a

částečně lehla popelem. Farou náležela k Buchlovicím, z počátku 19. století pochází místní kaple Sedmibolestné Panny Marie. Místní zajímavostí jsou tak zvané břestecké skály, které vynikají svou monumentalitou, malebný skalní

útvar se stopami prehistorického osídlení.27

24 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 451-453. 25 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 120. 26 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 365. 27 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 456-458. 17

Březová

Staré názvy: na Brzezowu, na Brzezowey, Bržezowa.28 Název odvozen od množství bříz. Je zde známé opevnění přičítané slovanskému hradisku, bližší datování však není dosud možné. Po roce 1325 zakoupilo tento prostor

Uherský Brod. V druhé polovině 17. a první polovině 18. století byla obec vypálena. Farou náležela obec původně do Uherského Brodu, od roku 1708 k Bánovu. Roku 1747 byla na základě nadace olomouckého kapitulního děkana

Jiřího Maierswalda ustanovena nadační expositura, v roce 1784 byla zřízena lokální kuracie, která byla povýšena na faru roku 1854. K Březové byly přifařeny Olšovec a Lopeník.29 V letech 1747-49 byl na místě kaple vybudován kostel s patrociniem sv. Jana Křtitele a Panny Marie, ale jelikož nedostačoval, byl v roce 1745 vystavěn nový kostel sv. Cyrila a Metoděje.30

Bystřice pod Lopeníkem

Staré názvy: in villa Bystrzicz, ves Bystrziczku, Bystržicze. Název

„Bystřice“ podle místního potoka, „pod Lopeníkem“ podle hory Lopeník, pod níž ves leží.31 Osada je poprvé zmiňována roku 1405, spolu s tamní tvrzí náležela k bánovskému statku. V roce 1692 byla odkoupena hrabětem

Dominikem Ondřejem z Kounic a připojena k uherskobrodskému panství. Zde setrvala až do konce patrimoniální správy roku 1848. Farou náleží obec k Bánovu. V lesíku Kopce jsou dvě kapličky - Panny Marie, sv. Anny, dvě boží muka a cholerový hřbitov z roku 1866.32

28 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 124. 29 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 462-466. 30 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 424. 31 Hosák, Ladislav. Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 139. 32 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 478-481. 18

Částkov

Staré názvy: de Schasticow, de Sczatskow, z Sžastkowa. Název odvozen od „častý, hustý“.33 První zmínka o obci pochází z roku 1321, kdy člen místního vladyckého rodu Jaroslav z Částkova sídlil na místní tvrzi.34 Roku 1448 se uvádí

Jan Kapr z Částkova, 1447-1463 Jan z Ořechové a z Částkova. Po smrti Jana

Kapříka přešel Částkov neznámým způsobem do cizích rukou. V josefínské době patřila obec k farní škole ve Velkém Ořechově. 35

Dolní Němčí

Staré názvy: Nyemczie, partem ville Nempczi, medium Nyemcie.36

V katastru obce bylo zjištěno rozsáhlé keltské sídliště. Bohaté nálezy pochází i z období paleolitu, únětické a lužické kultury. Ves vznikla v polovině 13. století kolonizací Boreše z Rýzmburka, který zde usídlil německé obyvatelstvo, jak ukazuje název. První zmínka o Němčí pochází z roku 1358, o Dolním Němčí se píše v roce 1437. Až do 16. století se v držení vystřídaly drobnější šlechtické rodiny, v roce 1521 ji páni z Kunovic připojili k ostrožskému panství, k němuž náležela až do zániku patrimoniálního zřízení. Roku 1663 byla vesnice vypálena. Dolní Němčí proslulo zejména vinařstvím a také jako jedni z největších pěstitelů česneku v republice.37 7. června 1713 se obec zavázala

33 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 152. 34 Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, VI, č. 174. 35 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 484-486. 36 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. Praha: Academia, 1980. s. 127. 37 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 487-491. 19 vystavit kapli, která byla roku 1718 rozšířena a stala se kostelem, který je zasvěcen sv. apoštolům Filipu a Jakubovi.38

Drslavice

Staré názvy: Dirslawicz, super villa Drslawicz, vsi Drslawicz. Jméno odvozeno od Držislava.39 Osada je poprvé vzpomínána roku 1373, když se psal

Sezima z Drslavic.40 Před rokem 1463 koupil Drslavice Jan z Cimburka, od té doby náležela obec k Uherskému Brodu. V katastru obce v lese Obora roku 1903 postavil majitel panství dr. Václav Kounic dominantní budovu zámečku, v roce

1981 byl zámek zbořen. V obci stojí kaple Panny Marie Hostýnské. V 16. století zde existoval čilý bratrský sbor.41

Horní Němčí

Staré názvy: in Hornye Nyempczie, zevsi Hornij Niemczy, o ves Horni

Niemczij.42 Bylo založeno kolonizační činností Boreše z Rýzmburka. Dvě třetiny vsi náležely k ostrožskému panství, třetina k strážnickému panství. V roce 1554

Jan z Žerotína na Strážnici prodal svůj díl Jaroslavovi z Kunovic a tím se stalo

Horní Němčí součástí ostrožského panství. Roku 1617 držel svobodný dvůr

Heřman Švabenský ze Švábenic. V katastru obce se rozkládaly lichtenštejnské lesy. Obec měla svou faru, která je připomínána již v předhusitské době.43 Farní

38 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 414. 39 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 198. 40 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 425. 41 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 491-492. 42 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 127. 43 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 504-507. 20 kostel je starobylého založení, dnešní pochází z roku 1763. Kostel je zasvěcen sv. Petru a Pavlovi.44

Hostějov

Staré názvy: Hostycow, Hosstiow, Hostiekow. Název od osobního jména

Hostěj.45 Ves je poprvé připomínána v roce 1371 jako příslušenství bzeneckého hradu a k Bzenci náležela po celé období feudalismu. I přesto, že zde byla méně výhodná poloha, pěstovali obyvatelé vinnou révu. Farou náležela obec k Osvětimanům.46

Hradčovice

Staré názvy: Radichowiz, in Hradsowicz, Rautziwitz. Původní název

Radíčovice, později Radčovice.47 První písemná zpráva o existenci osady pochází z roku 1247,48 kdy korutanský kníže Oldřich daroval velehradskému klášteru dva lány v Hradčovicích. V roce 1360 držel jedenáct lánů a půl mlýna v Hradčovicích Jan ze Šarova, druhou polovinu s deseti lány Oneš ze Šarova.

Za vladyků ze Šarova byla pravděpodobně vybudována ve vsi tvrz.49 Už za bojů mezi Prokopem a Joštem byla pobořena, roku 1406 je připomínáno jen tvrziště. Až do počátku 16. století se v držení vystřídalo mnoho majitelů z řad drobné šlechty. Od roku 1518 byla součástí uherskobrodského panství, tento stav zůstal až do zániku patrimoniálního zřízení v roce 1848. Fara

44 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 415. 45 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 279. 46 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 507-508. 47 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 291. 48 CDB, IV, 107. 49 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 425. 21 v Hradčovicích patřila k nejstarším v okrese, farní kostel Všech svatých si zachoval v podstatě pozdně gotický ráz.50

Huštěnovice

Staré názvy: Wesconewiz, Wschenowicz, Vscenowiz.51 Osada je velmi starého založení, roku 1220 až 1545 náležela k velehradskému klášteru.52

Původní ves stávala v trati zvané Huštěnůvky, na vyvýšenině hrazené vodou a bažinami. 1261-1320 byla založena nová osada na sušším místě, v lépe využitelné poloze. Nové osídlení provedli cisterciáci i jejich poněmčení.

Obyvatelstvo se během staletí počeštilo. Klášter měl ve vsi grandi zvanou Nový

Dvůr. V roce 1873 zde byl vybudován farní kostel sv. Anny, v místech zvonice z roku 1828.53

Jalubí

Staré názvy: de Gelube, Gelbowe, z Yalubij.54 Obec je poprvé zmíněna roku 1265 na velehradském panství cisterciáků, k němuž náležela i po zániku kláštera až do zrušení patrimoniální správy. Již ve 14. století zde byla fara a kostel sv. Jana Křtitele, dnešní kostel pochází z roku 1783.55

50 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 509-512. 51 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 310 52 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 362. 53 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 512-516. 54 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 339. 55 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 518-520. 22

Jankovice

Staré názvy: Jankowicz, Janowa, Iankowitz. Název podle majitele velkostatku Jana hraběte z Rottalů.56 Jan hrabě z Rottalů dal dne 1. února 1648 souhlas k její výstavbě na napajedelském panství. Obec náležela farou první do

Jalubí, posléze byla roku 1841 vyfařena jako kuracie, která v roce 1856 byla povýšena na faru.57 Kostel z roku 1841 je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie.58

Kněžpole

Staré názvy: Zneispole, Knesepole, de Knespol.59 Název osady by měl být

údajně odvozen od církevního majetku - „pole kněží“, jiný výklad je, že název je odvozen „pole knížecí“, tedy panovníkovo.60 Obec původně patřila k velehradskému panství, kde je připomínána v roce 1220.61 Za válek Jiřího z Poděbrad byla obec zastavena městu Uherskému Hradišti, roku 1528 se stala jeho definitivní součástí. Farou náležela od počátku do Bílovic u Uherského

Hradiště. V obci je jen kaple sv. Anny, vybudována roku 1856.62

Korytná

Staré názvy: Korytnu, Koritna, ecclesia Coritnensis. Název od polohy vsi ležící v úvalu, připomínajícím koryto.63 První písemná zpráva o osadě pochází

56 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 341. 57 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 520-522. 58 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 370. 59 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 403. 60 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 61 CDB, II, 195. 62 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 526-527. 63 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 425-426. 23 z roku 1331, kdy odkoupilo Korytnou město Uherský Brod, držbu potvrdil purkrabí v roce 1357.64 V roce 1359 se třetina osady dostala do rukou Petra a

Fraňka z Kunovic, roku 1381 zde vlastnil dvůr se sedmi lány Ctibor z Lipova.65

Roku 1663 byla celá vypálena. Součástí uherskobrodského panství, později velkostatku, zůstala Korytná až do zániku patrimoniální správy. Obec je přifařena do Nivnice. Filiální kostel sv. Václava se připomíná již v druhé polovině 15. století.66

Kostelany nad Moravou

Staré názvy: Kostelaz, Costelan, Costelen. Název je odvozen od přináležitosti k církvi, lidé bydlící či sloužící u kostela.67 Obec je poprvé připomínána roku 1131, kdy tu popluží náleželo k spytihněvskému kostelu.68

Od založení velehradského kláštera náležela obec k této církevní vrchnosti. Pro klášter tu měl hlavní význam les a rybolov. Farou náležela obec do Uherského

Hradiště, samostatná farnost zde byla zřízena roku 1912. Kostel sv. Floriána byl postaven před první světovou válkou.69

Košíky

Staré názvy: Kossyky, Kossiky, Koschik. Ves rodiny Košíků.70 Obec vznikla vyklučením lesního porostu, tedy jako lánová na počátku 17. století. Ves

64 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 532. 65 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 425. 66 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 532-534. 67 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 427. 68 CDB, I, 115. 69 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 534-535. 70 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 431. 24 patřila až do roku 1848 k napajedelskému panství. Farou náležela obec do

Jalubí, posléze po zřízení fary roku 1841 do Jankovic. V obci je mariánská kaple

Panny Marie vystavěna roku 1888.71

Lopeník

Staré názvy: obce lopenskej, Lopeník. Název osady odvozen od slova

„lupen“- vrch s listím, tj. s listnatým lesem, kam se chodilo na lopuší.72 Obec byla vytvořena teprve roku 1791 z kopaničářských samot na území mezi

Moravou a Uhrami, definitivní připojení k Moravě proběhlo roku 1784, jako obec Lopeník se konstituovala v roce 1791.73 Byla součást světlovského panství, které vlastnili v té době hrabata ze Saint-Julien. 4 km jižně od obce na vrcholu

Velkého Lopeníku je postaven pomník obětem 2. světové války z roku 1974.74

Medlovice

Staré názvy: bona Medlowycz, de Medlowicz, Mydlowicze. Název od osobního jména Medl.75 První zmínka se datuje k roku 1351, kdy Mládek z Medlovic prodal 14 lánů a 3 podsedky Benešovi, řečenému z Doupova. Jinou

část vsi držel Albert Kužel. Od roku 1538 sdílely Medlovice svůj osud s buchlovským panstvím. Farou náležela do Osvětiman. V roce 1866 byla postavena v obci kaple Panny Marie.76

71 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 536-537. 72 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 547. 73 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 433. 74 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 555-557. 75 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 48. 76 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 560-562. 25

Nedachlebice

Staré názvy: Nedaclebiz, Nedachlebicz, Nedachlewicz. Podle názvu ves lidí Nedachlebových.77 V roce 1209 daroval Nedachlebice král Přemysl I. Otakar olomoucké kapitule,78 posléze se ves dostala do rukou rodu Kuželů. V roce 1349 ji vlastnil vladyka Boček z Nedachlebic. V této době byla zde vybudována tvrz.

Dalšími významnějšími nedachlebickými pány byli vladykové z Korotína a

January ze Strachnova. V roce 1618 koupil ves Fridrich z Kounic, k uherskobrodskému panství Kouniců patřila až do roku 1848. Obec farou i

školou náležela k Bílovicím.79

Nezdenice

Staré názvy: in villa Nezdenicz, in Nezdenycz, v Nezdeniczich. Ves původem lidí Nezdenových.80 Je poprvé připomínána roku 1374 jako samostatný statek v majetku drobné šlechty, z nichž někteří se po vsi také psali

(1374 Oneš, 1376 Jan, 1381 Mikeš, Ondřej a Jan, 1406 Šimon, 1408 Blažej z Nezdenic). Za nich byla nejspíše zde vybudována tvrz. K jejímu zničení došlo někdy za česko-uherských válek, v roce 1498 je označována jen jako tvrziště.

Obnovena byla nejspíše v 16. století za vlády Ořechovských z Honbic. V roce

1711 byl prodán nezdenický statek hr. Volfgangu Ondřejovi Serényiovi, který tvrz přestavěl na malý barokní zámek. 1740-1815 náležely Nezdenice uherskobrodským hrabatům z Kounic, v roce 1815 je od nich koupil bohatý finančník, podnikatel a rytíř Jan Herring z Frankensdorfu a vlastnil je do roku

1824. V letech 1820-1822 provedl empírovou přestavbu serényiovského

77 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 123. 78 CDB, II, 86. 79 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 568-571. 80Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 143-144. 26 barokního zámku. Fara zde existovala již v době předhusitské.81 Stojí zde v jádře gotický farní kostel sv. Petra a Pavla, který je poprvé připomínán roku

1392, v roce 1846 byl přestavěn.82

Pitín

Staré názvy: Pytyn, z Spitina, z Pitijna. Obec náležela ke Světlovskému panství již v roce 1412.83 Roku 1563 pustil Bedřich Tetour Pitínským pusté

Měřínsko za roční plat a za povinnost ročních robot. Pitín byl zčásti vypálen roku 1663. Fara zde existovala patrně již v 16. století, v roce 1603 kalvínská, která posléze zanikla a obec byla připojena k Bojkovicím. Obnovena byla roku

1784. V roce 1851 byl na místě původní staré kaple postaven místní kostel zasvěcený sv. Stanislavovi. Pod kostelem je mariánská socha z roku 1774.84

Rudice

Staré názvy: in Wrudycz, villam Rudycz, de Rudicz. Název znamená lid pracující s rudou, „ves lidí Rudových“. V katastru obce se dolovala ruda.85

První doklady o osídlení spadají do doby halštatské. První písemná zmínka pochází z roku 1350, kdy je ves v držení Petra z Vlachovic, tento rod či příbuzenstvo se objevuje mezi vlastníky do 16. století.86 V letech 1374-1391 je vlastnil Buzek z Vlachovic, ten je odprodal roku 1420 Janu Lyskovci z Brandýsa.

Roku 1439 patřili Janu Kunáskovi z Biskupic. Za Eliáše ze Srbec (1445) byla

81 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 574-578. 82 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 430. 83 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 250. 84 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 602-604. 85 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 393. 86 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 430. 27 spojena ves se statkem s panstvím nezdenským. Posledním feudálním pánem byl kníže Jiří Lubomirský. Samostatná fara zde byla již v době předhusitské.

V 16. století převládl v obci utrakvismus, fara zanikla, Rudice byly přifařeny do

Nezdenic, v roce 1625 do Bojkovic, po obnovení znovu do Nezdenic, kde setrvaly do zřízení lokální kuracie v roce 1784, která byla v roce 1863 povýšena na faru. Původně zde byl kostel zasvěcený sv. Urbanovi, ten zpustl a roku 1704 byl postaven nově s patrociniem sv. Václava.87

Salaš

Staré názvy: Sallasch, Salaš. Název od salašnictví, tj. místa, kde se pase dobytek, ovčácká bouda.88 Mladá osada vybudována v roce 1750 na dominikálu buchlovského panství spolu se Stupavou a Starými Hutěmi. Až do roku 1848 patřila část obce k Buchlovu, část k Velehradu. Farou náležela Salaš k Velehradu. V obci byl vybudován kostel sv. Jana Nepomuckého, jenž je umístěn s řadou topolů a hřbitovem na úpatí zalesněného kopce.89

Slavkov

Staré názvy: retro Slevkov, de Zlabcove, Slawkow. Místní jméno poukazuje na kolonizační ves, její počátky jsou spjaty s Bohuslavem z Rýznburka z rodu Hrabišiců.90 Vesnice je poprvé zmiňována ve falzu z roku

1261 při vymezení hranic kláštera vizovického.91 Roku 1298 se podle vsi psal

Oneš ze Slavkova, v roce 1361 Mikšík ze Slavkova předal dva a půl lánu ve

87 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 619-621. 88 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 420. 89 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 625-626. 90 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 461. 91 CDB, V, č. 290. 28

Slavkově Frankovi a Václavovi z Kunovic, posléze ves náležela ke Strání. V roce

1413 držel Slavkov a Suchou Loz Oldřich Stoš z Bránice. Roku 1447 byl příslušenstvím veselského zboží, později ostrožského. Od roku 1751 náleží

Slavkov farou k Hornímu Němčí, předtím příslušel k Nivnici. V Obci je kaple zasvěcená Nejsvětější Trojici a hřbitov, pochází z druhé poloviny 19. století.92

Staré Hutě

Staré názvy: Glazhütten, Althütten, Stare Huttě. Název hutě podle místních skláren.93 Obec byla vybudována kolem roku 1750 na dominikálu kolem skelné hutě a potašárny.94 Od roku 1813 byly sklárny v nájmu židovské rodiny Reichů z Buchlovic. Jejich výrobky se prodávali do Vídně, Slezska i

Uher. Většina obyvatel se živila nádeničinou, ať ve skelných hutích nebo dřevorubectvím. Farou náležela obec k Osvětimanům, v roce 1864 byla zřízena fara ve Stupavě a Staré Hutě se staly její součástí. V obci je postavena kaple

Panny Marie z poloviny 19. století.95

Staré Město

Staré názvy: Veligrad, Welegrad villa forensis, v starem Hradisczi. Název vznikl podle původního osídlení v rovině na pravém břehu řeky Moravy.96

Staré město se nazývalo Velehradem ještě v roce 1315, od roku 1321 je již uváděno jako Staré Město. Obec leží v místech, kde původně stará jantarová cesta překračovala řeku Moravu, slovanské osídlené se zde dokládá již v 5.

92 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 627-629. 93 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 310. 94 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 365. 95 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 629-630. 96 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 55-56. 29 století.97 Je poprvé připomínána roku 1131 respektive 1140 v listině olomouckého biskupa Jindřich Zdíka jako součást spytihněvského kostela.98

Okolo roku 1220 došlo k vysazení původní osady na trhovou ves, částečně prostřednictvím německých kolonistů, přivedených velehradskými cisterciáky, kteří sem přišli v roce 1205. V letech 1207-1213 se dostalo klášteru na Velehradě značných imunitních výsad, které byly převzaty do privilegia Přemysla

Otakara II z roku 1228. Roku 1423 poprvé Staré Město získalo do své zástavy

Uherské Hradiště, což se ještě několikrát v budoucnu opakovalo. 16. dubna

1550 definitivně velehradský klášter odprodal Staré Město Uherskému Hradišti.

Farou náleží obec k nejstarším farám na Moravě. V roce 1140 náležela obec k arcijáhenství spytihněvskému, později staroměstská farnost byla patronátem velehradského kláštera, v 16. století však zanikla. Staré Město náleželo farou do

Uherského Hradiště, obnovena byla před druhou světovou válkou. Bylo zde několik kostelů. V první polovině 13. století kostel Jana Křtitele a kaple sv. Jiří na Špitálce, od poloviny 13. století pak kostelík sv. Víta a kostel sv. Michala.

Kostel sv. Víta byl zbořen roku 1789.99 Kostel sv. Michala z roku 1734 je dnes farním.100

Strání

Staré názvy: de Stranye, Strany, de Stran. Název je podle polohy obce.101

Patří k ní osady Květná a Vápenky. První zmínka je připomínána v polovině 14. století. Bratři Ctibor a Pavel ze Strání drželi městečko roku 1353, v roce 1359 odevzdali tvrz a Strání s dvorem Fraňkovi a Petrovi z Kunovic. Roku 1423

97 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 631. 98 CDB, I, 115. 99 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 631-641. 100 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 354. 101 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 497. 30 zastavil tvrz a městečko král Zikmund neznámému držiteli. Od roku 1502 držel tvrz Strání Jan z Kunovic. Od té doby náleželo k ostrožskému panství. Bojovalo se tu za husitských válek, byla pobořena tvrz a městečko pokleslo na ves. Farní kostel Povýšení sv. Kříže byl postaven roku 1748 držitelem panství Václavem knížetem z Lichtenštejna na původním místě starobylého kostela. Dnešní budova pochází z roku 1859.102

Stupava

Staré názvy: Stupawwa, Stupawa, Stuppawa. Název vnikl podle místní

říčky.103 První zmínky jsou z 15. století, osada vznikla roku 1690 v souvislosti se založením skelných hutí v dnešních Starých Hutích. Existovala již v roce 1694.

Náležela k buchlovskému panství, které vlastnili Petřvaldští z Petřvaldu.104

Povolení ke stavbě místního kostela bylo uděleno císařem v roce 1841 na útratu

Matice náboženské, stavební místo darovala Ludmila Berchtoldová. Kostel byl dostaven roku 1859, Stupava byla vyfařena z Osvětiman a farnost byla zde zřízena 19. 8. 1863. Kostel je zasvěcen sv. Klimentovi.105

Suchá Loz

Staré názvy: Suchalusi, mlýn celý nad Sucholozy, v Suchey Hlozij. Název vznikl od suchého vrbového proutí.106 První zmínka pochází z roku 1261 z falza

102 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 415. Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 647-650. 103 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 512. 104 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 652-654. 105 Oficiální stránky obce Stupava. Historie obce [online]. [cit. 16. březen 2012]. Dostupné z: http://www.obec-stupava.cz/inpage/historie-obce-stupava/. 106 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména I, s. 557. 31 zakládající listiny vizovického kláštera.107 Poté je obec připomínána jako součást statku Strání. V roce 1423 zastavil tvrz a Suchou Loz král Zikmund. Roku 1653 byla připojena k novosvětlovskému panství hrabat Serenyiů. Farou obec náležela k Bánovu. Nachází se zde stará zvonice na návsi a tři kaple: před

Navláčilovým, sv. Petra a Pavla a sv. Rocha, která je z období cholery v roce

1866.108

Sušice

Staré názvy: in Suzichcz, in villas Sussicz, Sussycz. Ves lidí Suchových.109

První zmínku nacházíme roku 1344, kdy Jitka, vdova po Rupertovi ze Sušic, odkázala velehradskému klášteru lán v Sušicích. Roku 1375 je připomínám

Dětřich ze Sušic. V roce 1464 byl součástí tamní dvůr a mýto buchlovského statku, v roce 1466 je vlastnil zástavou Jan Mléčko ze Zástřizl, roku 1481 Jan

Heralt z Kunštátu. Od roku 1613 patřily Sušice pánům z Rotálů. Obec farou náležela k Jalubí. Je zde kaple Panny Marie z roku 1886.110

Svárov

Staré názvy: Swarow, Swarov. Název podle místa, o které byl veden svár.111 Poprvé je připomínána v roce 1375, ale nejspíše za husitských válek byla zničena, jako pustá je připomínána ještě v roce 1540. Byla znovu založena v 16. století za vlády Janaurů ze Strachnova. Je o ní zmínka roku 1597 na březolupském panství. Téhož roku ji předal Václav ml. Janauer ze Strachnova

107 CDB, V, č. 290. 108 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 654-658. 109 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 524. 110 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 658-659. 111 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 525. 32

Štěpánu Ledenickému. V roce 1647 po smrti Ondřeje a Adama Ledenických byl stateček Svárov přidělen Melicharu Ledenickému z Ledenic, který ještě v roce

1647 ho odevzdal Janu Jakardovskému ze Sudic. Od té doby byl součástí březolupského statku. Farou náležela obec do Bílovic, od roku 1787 do

Březolup.112

Šumice

Staré názvy: villam Schumycz, v Šumnicích, vsi Ssumycz. Původně ves lidí Šumových.113 První zmínka je z druhé poloviny 14. století. Kolem roku 1380 držel Šumice od markraběcí komory do doživotí Hynek z Valdštejna. Od něho koupil zástavu Jan z Meziříčí, který v roce 1389 obdržel Šumice v dědičnou držbu. V roce 1397 je právně předal Jindřich z Meziříčí Alšovi z Cimburka, roku

1406 držel obec s dvorem a s mlýnem Jan z Cimburka, jenž je prodal Martinovi z Hirsfeldu, ten biskupu Tasovi a jeho bratřím. Ti odevzdali Šumice s dvorem a s podacím v roce 1481 Klementovi z Bráník. Klement prodal obec s dvorem, podacím a krčmami roku 1477 uherskému Janu Planknarovi, obec se stala součástí uherskobrodského panství. 16. 6. 1605 Bočkajovci Šumice vypálili. Fara zde byla již v předhusitské době. Po husitských válkách se znovu připomíná v roce 1477. V druhé polovině 16. století se fara stala protestantskou. Po Bílé hoře roku 1635 spravovali faru dominikáni v Uherském Brodě. Kostel Narození

Panny Marie byl důkladně upraven v roce 1801, 1923 byl odhalen pomník padlých.114

112 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 660-661. 113 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 567-568. 114 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 428. Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 661-664. 33

Topolná

Staré názvy: Topolna, z Topoleney, Topel. Název podle množství topolů.115 Je poprvé připomínána na konci 13. století, v roce 1294 držel obec v Lucké provincii Oldřich z Hradce. Po něm Jan z Hradce, ten roku 1318 postoupil výměnou Topolnou olomouckému biskupství.116 Od té doby náležela obec k biskupským statkům, byla dávána nebo zastavována v léno. Roku 1349 zdržel zboží v Topolné Jarohněv z Buchlovic a jeho bratři. Dále se majitelé obce hodně střídali. V roce 1581 odprodal biskup Stanislav Pavlovský Topolnou se stolním spytihněvským statkem Zdeňkovi z Vartenburku jako součást napajedelského panství a od té doby náležela obec k Napajedlům. Fara existovala v době předhusitské, 1388 se mluví o kostelním podacím, zanikla v době pohusitské. Po třicetileté válce se stala součástí farnosti Velké Bílovice.

Původně zde stávala kaple, v roce 1937 byl v obci vystavěn filiální kostel.117

Traplice

Staré názvy: Trapleiz, de Trapplicz, de Trappliz. Dle názvu ves lidí

Traplových.118 Obec byla založena nejspíše v 13. století a náležela k velehradskému klášteru. Šlo o nepatrnou osadu, u níž byl klášterní dvůr připomínaný v roce 1260. Roku 1355 držel ves od kláštera v zástavě Svach

Kužel z Traplic, poté 1373-1380 Janáč Kužel z Traplic. V roce 1380 prodal obec klášter Matyášovi a Janáčovi Kuželům z Traplic, 1381 byla prodána Markétě a jejímu synovi Janu Čechovi z Neratova. Traplice byly znovu zastaveny klášterem v roce 1431 hradišťskému měšťanu Pavlovi Napajedelskému, 1458

115 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 594-595. 116 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 372. 117 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 666-668. 118 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 598. 34 opět držel ves v zástavě Jindřich z Choltic. V letech 1547-1550 byly Traplice zastaveny Žerotínům, 1619 Kunhutě ze Zástřizl. Farou náležela obec pod

Jalubí.119 Je zde kaple Panny Marie Růžencové, jejíž výstavba proběhla v letech

2006-2010.120

Tučapy

Staré názvy: Tucapi, in villa Tuczapi, in Tuczapech. Význam názvu lidé v místě málo bydlící.121 Roku 1131 náležela ves ke spytihněvskému kostelu.122

Později byl majetek ve vsi rozdělen mezi více majitelů, držiteli dvora v letech

1397-1447 byli vladykové z Tučap, kteří nejspíše postavili místní tvrz. 1528 odevzal Tučapy s tvrzí a dvorem Hynek ze Zákraň Alšovi Laškopskému ze

Švábenic, který ještě v tom roce směnil s velehradským klášterem za Novou

Ves. Tvrz je naposledy zmiňována v roce 1579, posléze zanikla. Klášter předal dvůr ve vesnici Matyáši Kučovskému z Opolí, jehož syn je tu připomínán ještě v roce 1594. Dvůr jako majetek kláštera je připomínán ještě roku 1696, celá osada již trvale patřila velehradským cisterciákům. Farou náležela obec k Boršicím. Při místní kapli byl v roce 1921 občany postaven farní domek, 1934 byl vysvěcen na filiální kostel.123

119 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 668-670. 120 Oficiální stránky obce Traplice. Kaple Panny Marie Růžencové [online]. [cit. 17. březen 2012]. Dostupné z: http://www.traplice.cz/o-obci/kaple-panny-marie-ruzencove. 121 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 619. 122 CDB, I, 115. 123 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 670-672. 35

Tupesy

Staré názvy: Typiz, Tupezzi, Tupicz.124 Jsou připomínány od roku 1220, kdy byly součástí velehradského kláštera, který tam vybudoval svůj dvůr.

Tento dvůr zastavil král Vladislav II. v roce 1472. Roku 1545 bylo obci uděleno opatem Danielem právo odúmrti. 1555 došlo ke smlouvě mezi klášterem a buchlovskou vrchností, podle níž se dovolovalo lidem z Tupes sekat dříví a pást dobytek od tupeského pole až po buchlovskou skálu. Od roku 1960 byla k Tupesům připojena obec Břestek s názvem Tupesy-Břestek, připojení trvalo do roku 1970. Farou náležela obec původně k Boršicím, posléze byla připojena k Velehradu. V obci stojí kaple Navštívení Panny Marie, která byla postavena v letech 1854-1857. Obec je specifická hrnčířstvím, tradiční tupeskou keramikou.125

Újezdec

Staré názvy: villam Vgiesd, in Vgezd, ves Vgezdecz. Název obce je odvozen od obecného jména Újezd.126 První písemný doklad o obci pochází z let

1420-1437, kdy ji tehdejší majitel Proček z Moravan prodal Janovi Kuželovi z Žeravic. Jeho rod držel Újezdem po několik generací. Od roku 1512 držel

Újezdec Jan Ořechovský z Honbic. Po něm přešel do rukou zlínské panské rodiny Tetourů z Tetova (1523-40 Jiří Tetour, 1550 Václav Tetour, 1551-67 Jan

Tetour, 1569-70 Kunc Kašpar Tetour). Roku 1595 získal vesnici Jiří Zikmund

Prakšický ze Zástřizl, který ji připojil k buchlovskému panství. Jeho součástí byl

Újezdec až do zániku patrimoniálního zřízení. Farou náležela obec do

124 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 621. 125 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 673-675. 126 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 638. 36

Buchlovic, posléze do Osvětiman. V roce 1970 byla postavena nová kaple sv.

Petra a Pavla.127

Vážany

Staré názvy: Wasan, Wazany, Wažian. Název podle obyvatel příslích z okolí Váhu.128 Ves je starobylého původu. Roku 1220 se podle obce psal Pavlík z Vážan.129 Poté se stala součástí majetku velehradského kláštera, jak je připomínáno ve falzu z druhé poloviny 13. století.130 Jejich držbu potvrdil znovu papež Inocenc IV. při převzetí kláštera do své ochrany. V roce 1401 získal vesnici od velehradských augustiniánů do zástavního držení bzenecký purkrabí Mikšík z Rohu, 1458 je opat Štěpán vyplatil a znovu přidružil ke klášterním statkům. Pro špatnou hospodářskou situaci kláštera je musel opat

Mikuláš znovu zastavit v roce 1467 bratřím Mikuláši a Benešovi z Ořechového,

1539 je vlastnil Valentin z Ořechového. Po roce 1551 se ujal držby Vážan opět klášter, tentokrát již natrvalo. Farou náležela obec do Polešovic. Je zde pamětní kaple postavená v roce 1945 k uctění památky padlých v obou světových válkách a památník osvobození z roku 1966.131

127 Hosák, Ladislav: Historický místopis, s. 366. Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 700-702. 128 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 666. 129 CDB, II, 213. 130 CDB, II, 380. 131 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 704-706. 37

Veletiny

Staré názvy: de Welethin, in Weletyn, Welatein. Ves lidí Veletových.132

Zmínky o obci se objevují na konci 13. století. Roku 1283 se psali Záviš, Sláva a

Jiljí z Veletin.133 V letech 1357-1375 Ješek, Pešek, Mikeš a Záviš, bratři z Veletin,

1406 Hereš z Veletin. Již v této době byla ve vsi vybudována tvrz a dvůr.

V držbě statku se až do roku 1518 vystřídala řada šlechtických majitelů z nejrůznějších, povětšinou vladyckých či rytířských rodin. Poslední z nich,

Burian z Vlčnova, prodal Veletiny Janovi z Kunovic. Od té doby příslušely

Veletiny k brodskému panství. Tvrz ztratila své poslání a v 17. století zanikla.

Farou náležela obec původně do Hradčovic, po husitských válkách i s Hradčovicemi do Vlčnova, 1754 opět do Hradčovic. V roce 1895 zde byla vybudována kaple sv. Cyrila a Metoděje.134

Vlčnov

Staré názvy: Wylchenov, in Wlcznow. Název odvozen od množství vlků nebo od osobního jména Vlčan.135 Obec se poprvé objevuje v písemných pramenech roku 1264, kdy náležela Borešovi z Rýzmburku, který tu vlastnil tvrz. Uvádí se, že snad v této době byl Vlčnov střediskem lucké provincie.

Později byla ves markraběcím lénem, 1407 jej již jako zpupný majetek držel

Jindřich Plumlovský z Kravař, který ještě téhož roku předal osadu s dvorem

Arklebovi z Lipiny, zvanému jinak z Vlčnova. Rodu z Vlčnova patřil tento majetek do roku 1466. V následném období se majitelé často střídali. V letech

1504-1518 jej dostal opět Burian z Vlčnova. V tom samém roce získal Vlčnov Jan

132 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 672. 133 CDM, IV, 211. 134 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 712-714. 135 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 724. 38 z Kunovic, tím obec přešla na rod pánů z Kunovic a stala se součástí uhersko- brodského panství, kde zůstala až do zániku patrimoniální správy. Fara v obci vznikla asi při kolonizaci, nasvědčuje tomu kostelní patrocinium spojené v roce

1373 s titulem sv. Jakuba. Po husitských válkách k farnosti patřilo Dolní Němčí.

V 16. století fara zanikla, byla obnovena 1652 a byly k ní přifařeny Hradčovice,

Veletiny, Lhotka, Drslavice. Odloučeny v roce 1756. Dnešní budova farního kostela sv. Jakuba pochází z roku 1783, vlastní kostel byl postaven roku 1929.136

Záhorovice

Staré názvy: villam suam Zahorowicze, ze Zahorowicz, Zahorowytz.

Význam názvu podle obce polžené „za horou“, to je za lesem.137 Ves je poprvé připomínána roku 1373 v majetku Pešíka ze Záhorovic.138 Od roku 1481 až do zániku patrimoniální správy byly součástí novosvětlovského panství.

Z významných držitelů jsou to například páni z Landštejna, Tetoury z Tetova, hrabata Serenyi. Farností obec náležela do Nezdenic. Z církevních památek jsou připomínána boží muka, kaplička a zvonice.139

Zlechov

Staré názvy: Leischowe, Zlechow, de Lechove. Původně ves lidí

Zlechových140 Zlechov je starobylého původu, je připomínán již při vzniku velehradského kláštera, podle falza z 13. století potvrdil král Přemysl asi v roce

1207 založenému klášteru ves Zlechov (Zlechowe), koupenou od rytíře

136 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 716-723. 137 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 773. 138 CDM, X, 190. 139 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 724-728. 140 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 796. 39

Dobena.141 Dále je také připomínán ve falzu z druhé poloviny 13. století mezi držebnostmi kláštera, vypočítává se taktéž roku 1265. Se souhlasem císaře

Zikmunda se stal zástavním držitelem Zlechova Štěpán Pleul, který klášteru půjčil 433 kop hřiven na výplatu dalších klášterních vesnic. Po něm jej držel jeho syn Jiří Pleul, který ves postoupil zpět klášteru. Farností náležela obec do

Boršic. Uprostřed návsi je postavena starobylá kaple sv. Anny, připomínána již ve 14. století, v dnešní podobě pochází z roku 1850. Roku 1674 dal zhotovit klášterní převor Adam Mirandula zdejší boží muka.142

Žítková

Staré názvy: Židkowa, Zittkow, Žitkova. Název odvozen od žit - život + ves.143 Osada vznikla kolonizací koncem 17. a počátkem 18. století, před rokem

1731 s vlastní samosprávou. Byla součástí světlovského panství, z majitelů prospěla obci hraběnka Jindřiška Bellegarde, rozená Larisch-Mönnich, která ji darovala četné statky. Obec byla původně součástí Starého Hrozenkova jako samota, osamostatnila se 15. června 1919.144

141 CDB, II, 355. 142 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 730-732. 143 Hosák, Ladislav - Šrámek Rudolf: Místní jména II, s. 826. 144 Nekuda, Vladimír: Uherskohradišťsko, s. 732-736.

40

3. Katalog znaků obcí a města, jejich popis a výklad

Bílovice (obec)

Žádost: 30. 6. 2003, Č. j.: 301/4VO/03/PPH. Žádost podal starosta obce PhDr. František Janků, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 12. 6. 2003.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 28. 11. 2003, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 29. 10. 2003

Rozhodnutí při PS PČR: 25. 11. 2003, č. 31

Blason:

Ve stříbrném štítě pod červenou hlavou se zlatou včelou provázenou dvěma stříbrnými hvězdami černý orel se zlatou zbrojí a červenými jazyky, na hrudi svěšený zlatý lipový trojlist.

Výklad znaku:

Hlavní figurou je orel z erbu dlouhodobých majitelů zámku a velkostatku, hrabat Logothetti.145 Upravenou figuru doplňuje motiv hvězdy, kterou nalezneme v několika erbech významných držitelů bílovického léna

(Ledenických z Ledenic, Tengelotů z Valtelina a hraběte d´Armond) a včely. Na hrudi orla je lipový trojlist. Figury včely a lipového trojlistu symbolizují kdysi samostatné Včelary, dnes jen místní část obce. Lipový trojlist je připomínkou

145 Mysliveček, Milan: Erbovník aneb Kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě: podle starých pramenů a dávných ne vždy věrných svědectví. Praha: Horizont, 1997. s. 97. 41 pečetního znamení stromu. Červená hlava štítu v kombinaci se stříbrnou barvou připomíná olomoucké biskupství, někdejší lenní vrchnost Bílovic.146

Boršice u Blatnice (obec)

Žádost: 30. 3. 2001, Č. j.: 827/3VO/01/PPH. Žádost podal starosta obce Karel Petrů, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 2. 3. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 19. 12. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 12. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 31. 1. 2002, č. 98

Blason: V modro-zlatě polceném štítě vpravo zlatá věž s kvádrovaným soklem, jedním oknem a cimbuřím, vlevo červená merka tvořená klesajícím půlměsícem se vztyčenou střelou přeloženou zúženým břevnem se dvěma odvrácenými půloblouky přes okraje.

Výklad znaku: Motivem znaku je spojení starého pečetního znamení147 (typář, vzniklý v čase vlády uherskoostrožských knížat z Lichtenštejna nese merku) pole pod ní nese barvy Lichtenštejnů-červenou, zlatou148 se symbolem někdejší šternberské tvrze, figura a pole pod ní je ve šternberských barvách.

146 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka obce Bílovice. 147 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě obcí okresu Uherské Hradiště. Uherské Hradiště: Okresní národní výbor, 1977. s. 20, 56. 148 Halada, Jan: Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. Praha: Akropolis, 1999. s. 88-89. 42

Břestek (obec)

Žádost: 7. 1. 2002, Č. j.: 1148/3VO/02/PPH. Žádost podal starosta obce RNDr. Jindřich Krušina, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 12. 11. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 29. 11. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 11. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 12. 2002, č. 16

Blason: V modrém štítě nad zlatým trojvrším s modrým vinným hroznem

červeno-zlatě polcené srdce se sedmi vějířovitě zabodnutými stříbrnými meči se zlatými jílci.

Výklad znaku: V motivu je částečně využito pečetního znamení.149 Figura vinného hroznu je položena na zlaté trojverší v patě štítu, symbolizuje skalní

útvar „břestecké skály. Probodnuté srdce sedmi meči připomíná nejstarší historickou památku obce-kapli Panny Marie Sedmibolestné. Dominující barvy modrá a zlatá byly převzaty z erbu vladyk z Domamyslic.150

Březová (obec)

Žádost: 12. 3. 2001, Č. j.: 822/3VO/01/PPH. Žádost podal starosta obce František Vacula, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 5. 1. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

149 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 20, 57. 150 Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové. Brno: Ivo Sperát, 2011. s. 22. 43

Oznámení při PPHV: 15. 11. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení

žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 10. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 22. 11. 2001, č. 97

Blason: V modrém štítě zlatý hrot, v něm na zeleném trojvrší bříza přirozené barvy, hrot je provázen vpravo lilií, vlevo patriarším křížem, obojí zlaté.

Výklad znaku: Trojvrší a modrá barva symbolizují polohu obce v hlubokém údolí Bílých Karpat pod stráznými vrchy Velkého Lopeníku, kolem potoka Hrubáru. Bříza jako mluvící znamení je symbolem názvu osady odvozeného od velkého množství bříz, břízu najdeme i na obecní pečeti z roku 1702.151 Lilie je mariánským atributem, patriarší kříž jako atribut sv. Cyrila a Metoděje, kterým je zasvěcen místní kostel.

Bystřice pod Lopeníkem (obec)

Žádost: 4. 1. 2000, Č. j.: 383/00/3VO/PPH. Žádost podal starosta obce Milan

Bauka, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 1. 12. 1999.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 29. 6. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 5. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 6. 2000, č. 62

Blason: V modrém štítě zlatý dravý pták s červenou zbrojí a zlatým jazykem, obklopený třemi stříbrnými šavlemi s červenými jílci a zlatými záštitami.

151 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 21, 58. 44

Výklad znaku: Motiv dravého ptáka byl převzat z pečeti.152 Modrá barva pole je narážkou na jméno osady odvozené od potoka Bystřička. Tři turecké šavle mají připomínat, časté nájezdy Turků, Tatarů a Uhrů v 16. a 17. století.153

Částkov (obec)

Žádost: 29. 12. 1999, Č. j.: 388/00/3VO/PPH. Žádost podal starosta obce Vladimír

Chromek, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 15. 12. 1999.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 29. 6. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 5. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 6. 2000

Blason: V modro zlatě polceném štítě věž s cimbuřím, převýšená stříbrno- modře polcenou lilií a provázená dvěma buvolími rohy, obojí opačných barev.

Výklad znaku: Motiv tvrze připomíná někdejší existenci částkovské tvrze, buvolí rohy po stranách byly převzaty z erbu jedněch jejích významných obyvatel-vladyky z Honbic.154 Stříbrnomodře polcená lilie převyšující věž je mariánským symbolem prezentující památkově chráněnou kapli Panny Marie Lurdské z roku 1899.

152 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 21, 58. 153 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka obce Bystřice pod Lopeníkem. 154 Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové, s. 35. 45

Dolní Němčí (obec)

Žádost: 19. 12. 2001, Č. j.: 1139/3VO/02/PPH. Žádost podal starosta obce Ing. František Hajdůch, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 12. 12. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 29. 11. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 11. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 12. 2002, č. 16

Blason: V modro-červeně polceném štítě zlaté hrábě, provázené vpravo vinným hroznem, vlevo palicí česneku, obojí stříbrné.

Výklad znaku: Hlavní figurou znaku jsou zvoleny hrábě, které jsou převzaty z erbu zakladatele vesnice, Boreše z Rýzmburku.155 Vinný hrozen je převzat ze staré obecní pečeti a je doplněn motivem česneku.156 Barevná kombinace modré a červené vychází především z erbu pánů z Kunovic,157 kteří zdrželi Dolní

Němčí v době vzniku jejího obecního pečetidla. Česnek upomíná na místní zemědělské družstvo, které bylo dlouho jedním z největších pěstitelů česneku v republice.

Drslavice (obec)

Žádost: 6. 11. 2000, Č. j.: 669/3VO/00/PPH. Žádost podal starosta obce Milan Matyáš, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 26. 9. 2000.

155 Velímský, Tomáš: Hrabišici: páni z Rýzmburka. Praha: Lidové noviny, 2002. 390 s. 156 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 22, 60. 157 Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové, s. 120. 46

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 13. 6. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 30. 5. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 27. 6. 2001, č. 87

Blason: V červeno-zeleně polceném štítě zlatá okrouhlá věž s cimbuřím a třemi

(2,1) červenými okny na rozšířeném kvádrovém soklu, provázená přivrácenými vpravo leknem a vlevo vinným hroznem na stonku, obojí stříbrné a přivrácené.

Výklad znaku: Hlavní figurou byl zvolen motiv věže s cimbuřím, která je narážkou na dřívější existenci zámečku v lese Obora v katastru obce, jež byl v minulosti zbořen. Jeho stavebníky z rodu Kouniců, za jejichž vlády vznikl i nejstarší obecní typář, připomíná uťaté stříbrné lekno a červená barva, převzato z jejich rodového erbu.158 Vinný hrozen symbolizuje starou obecní pečeť a zaniklé vinařství. Ostatní zemědělské motivy ze sfragistických dokladů zastupuje zelená barva ve štítě.

Horní Němčí (obec)

Žádost: 5. 11. 2001, Č. j.: 1067/3VO/01/PPH. Žádost podal starosta obce Miroslav Kadlček, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 5. 10. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 31. 10. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

158 Županič, Jan - Fiala, Michal - Stellner, František: Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. s. 109-113. 47

Projednáno v PPHV: 23. 10. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 13. 11. 2002, č. 13

Blason: V modrém štítě pod stříbrnou cimbuřovou hlavou vztyčené hrábě kosmo přeložené postaveným gotickým klíčem zuby nahoru a šikmo podložené postaveným mečem, vše zlaté.

Výklad znaku: Hrábě byly převzaty z erbu zakladatele vesnice Boreše z Rýzmburku.159 Cimbuří v hlavě štítu symbolizuje pravděpodobné zbytky tvrze pocházející z období založení vsi. Zkřížený klíč a meč jsou atributy sv. Petra a Pavla, jež jsou patrony místního kostela.

Hostějov (obec)

Žádost: 4. 10. 2001, Č. j.: 1033/3VO/01/PPH. Žádost podala starostka obce

Antonie Vaculíková, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 3. 9. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 31. 10. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 23. 10. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 13. 11. 2002, č. 13

Blason: V zeleném štítě červeno-stříbrně polcená podkova, v ní zlatý vinný hrozen.

159 Velímský, Tomáš: Hrabišici, 390 s.

48

Výklad znaku: Figura podkovy je převzata z erbu hrabat Pruskovských z Pruskova, připomíná období vzniku staré znakové obecní pečeti.160 Pečetní znamení motyky bylo nahrazeno vinným hroznem, jako symbol místní obživy- vinařství.

Hradčovice (obec)

Žádost: 14. 2. 2000, Č. j.: 430/3VO/00/PPH. Žádost podal starosta obce Antonín Šrámek, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 8. 2. 2000.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 22. 11. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení

žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 1. 11. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 28. 11. 2000, č. 74

Blason: Ve stříbrném štítě modrý dvouhlavý orel s červenou zbrojí a zlatým vinným hroznem na hrudi, držící v obou spárech zlatá liliová žezla.

Výklad znaku: Figura orla byla převzata z originálního starého pečetního znamení (císařský orel). Byly mu ponechány jen žezla a na hruď vložený hrozen vína z obecní pečeti části obce Lhotky.161

160 Mysliveček, Milan: Erbovník, s. 142, 161 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 24, 29, 69. 49

Huštěnovice (obec)

Žádost: 31. 3. 2003, Č. j.: 220/4VO/03/PPH. Žádost podal starosta obce František Čevela, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 20. 3. 2003.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 26. 9. 2003, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 17. 9. 2003

Rozhodnutí při PS PČR: 7. 10. 2003, č. 30

Blason: V modrém štítě zlatá uťatá lípa, dole podložená pluhem s koly a nahoře provázená vpravo tlapatým křížem a vlevo lilií se dvěma vyrůstajícími růžemi se zlatými semeníky, vše stříbrné.

Výklad znaku: Znaku dominuje figura stromu-lípa, za ní pluh, tyto motivy jsou převzaty z obecní pečeti a nejstaršího razítka obce.162 Figura kříže připomíná dlouhodobou příslušnost obce ke klášternímu velehradskému panství. Lilie, z níž vyrůstají dvě růže je atributem sv. Anny, jinak zvané sv. Anny Samotřetí, jež je patronkou místního kostela.

Jalubí (obec)

Žádost: 18. 3. 2002, Č. j.: 1270/3VO/02/PPH. Žádost podal starosta obce Ing. Karel Malovaný, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 15. 3. 2002.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

162 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 25, 62. 50

Oznámení při PPHV: 26. 2. 2003, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 2. 2003

Rozhodnutí při PS PČR: 18. 3. 2003, č. 17

Blason: V modrém štítě stříbrná kvádrovaná věž s černou branou, oknem a

červenou stanovou střechou zakončenou zlatou makovicí se stříbrno-červeně

čtvrceným praporkem, provázená doleva obráceným vinařským nožem - kosířem a vinným hroznem s listem, obojí zlaté.

Výklad znaku: Věž mezi vinařským nožem a vinným hroznem pochází ze staré obecní pečeti.163 Stříbrno-červeně šachovaný prapor evokuje někdejší příslušnost Jalubí k velehradskému panství.164 Dominantní modrá barva symbolizuje Jalubský potom protékající katastrem osady.

Jankovice (obec)

Žádost: 4. 1. 2001, Č. j.: 736/3VO/01/PPH. Žádost podala starostka obce Anna Vydržalová, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 15. 12. 2000.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 27. 9. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 19. 9. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 8. 10. 2001, č. 92

163 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 25, 63. 164 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka obce Jalubí. 51

Blason: Červeno-modře zvýšeně dělený štít, nahoře stříbrný heroldský kříž s modrou lilií uprostřed, dole ze stříbrného návrší vyrůstají tři zlaté listnaté stromy.

Výklad znaku: Motiv tří stromů je z obecní pečeti.165 Byl zde spojen s upravenou erbovní figurou hraběte Jana z Rottalu, zakladatele osady.166 Motiv mariánské lilie symbolizuje jankovický kostel. Modrá barva prezentuje Jankovický potok protékající katastrem obce.

Kněžpole (obec)

Žádost: 13. 5. 2004, Č. j.: 576/4VO/04/PPHAV. Žádost podal starosta obce Zdeněk Gajdošík, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 28. 4. 2004.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 5. 10. 2004, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 15. 9. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 5. 10. 2004, č. 45

Blason: V modrém štítě stříbrný štítek zdobený v rozích a dole třemi vyrůstajícími liliemi. V něm volný modrý tlapatý kříž se zlatou berlou se stříbrným sudariem do stran, přeloženou uprostřed červenou zlatě zdobenou knížecí čepicí a dole čelně postavenou stříbrnou radlicí.

165 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 23, 65. 166 Pilnáček, Josef: Neznámé rody a znaky staré Moravy. Brno: Státní oblastní archiv v Brně, 1983. s. 131. 52

Výklad znaku: Symbol čelně postavené radlice byl převzat ze starého pečetního znamení.167 Tlapatý heroldský kříž z klášterního znaku, opatská berle a barevně upravená lile ze znaku cisterciáckého řádu a knížecí čepice, prezentují někdejší církevní vrchnost a s připomínkou zakladatele velehradského kláštera, českého knížete a moravského markraběte Vladislava

Jindřicha. Trojice lilií přeneseně symbolizuje místní kapli zasvěcenou sv. Anně, jinak zvanou sv. Anna Samotřetí. Modrá barva symbolizuje nedalekou řeku

Moravu, jejíž slepé rameno zasahuje do chráněné přírodní rezervace na katastru obce.168

Korytná (obec)

Žádost: 5. 1. 2000, Č. j.: 387/00/3VO/PPH. Žádost podal starosta obce Ing. Karel

Stojaspal, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 17. 12. 1999.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 29. 6. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení

žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 5. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 6. 2000, č. 62

Blason: Dělený štít, nahoře v modrém poli zkřížené stříbrné meče se zlatými jílci a záštitami, převýšené červenou knížecí čepicí se zlatým lemem, dolní polovina červeno-stříbrně polcena, vpravo uťaté stříbrné lekno, vlevo modrá

švestka na zeleném prohnutém stonku, obojí přivrácené.

167 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 26-27, 66. 168 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka obce Kněžpole. 53

Výklad znaku: Upravená podoba lekna je z erbu uherskobrodské vrchnosti hrabat z Kounic, z doby vzniku starého obecního typáře.169 Vévodská čepice položena na zkřížené meče je svatováclavskou symbolikou. Modrá barva připomíná potok Korytnice a tradiční pěstování trnek pro výrobu slovácké slivovice.

Kostelany nad Moravou (obec)

Žádost: 4. 12. 2001, Č. j.: 1108/3VO/01/PPH. Žádost podal starosta obce Ing. Josef Bozděch, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 30. 11. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 26. 4. 2002, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 27. 3. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 4. 2002, č. 104

Blason: V modrém štítě pod stříbrnou vlnitou hlavou stříbrno-červeně polcený rak.

Výklad znaku: Motiv opačně plovoucích ryb a figura raka je převzata z pečeti obce a obecního razítka.170 Připomíná význam rybolovu v Kostelanech a velkou hojnost raků v místní řece.

169 Županič, Jan - Fiala, Michal - Stellner, František: Encyklopedie, s. 109-113. 170 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 27. 54

Košíky (obec)

Žádost: 15. 1. 2001, Č. j.: 754/3VO/01/PPH. Žádost podal starosta obce Mgr. Jaroslav Šlechta, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 19. 12. 2000.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 15. 11. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 10. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 22. 11. 2001, č. 97

Blason: Ve stříbrném štítě proutěný košík přirozené barvy, z něhož vzhůru vyrůstají dva zelené stvoly vinné révy, každý nahoře s jedním hroznem a dole s jedním listem. Uprostřed v koši červená růže se zlatým semeníkem a kališními lístky, mezi hrozny zkřížené přivrácené modré vinařské nože - kosíře s černými rukojeťmi.

Výklad znaku: Motiv košíku s hrozny a kosířem je převzat ze staré obecní pečeti.171 Doplňuje ho červená růže coby mariánský symbol. Její červená barva spolu se stříbrným podkladem připomínají erbovní barvy hrabat z Rottalu, držitelů osady v době vzniku pečetidla. 172

Lopeník (obec)

Žádost: 5. 1. 2001, Č. j.: 738/3VO/01/PPH. Žádost podal starosta obce Vojtěch Vráblík, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 27. 12. 2000.

171 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 27. 172 Pilnáček, Josef: Neznámé rody, s. 131.

55

Autor návrhu znaku: Miroslav J. v. Pavlů

Oznámení při PPHV: 2. 10. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 19. 9. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 8. 10. 2001, č. 92

Blason: Ve zlatém štítě zelený od poloviny vydutý hrot se zlatou svěšenou dubovou větévkou s jedním žaludem a dvěma listy, provázený dvěma černými růžemi se zlatými semeníky a zelenými kališními listy.

Výklad znaku: Z pečeti byla převzata symbolika listnatého stromu-dubu.173

Název osady byl odvozen od slova lupen-vrch s listím, to je listnatým lesem, od toho dubová ratolest a zelená barva. Černá růže ve zlatém poli je z erbu hrabat ze Saint - Julien ze světlovského panství, jehož součástí byla i obec Lopeník.174

Medlovice (obec)

Žádost: 1. 10. 2000, Č. j.: 623/3VO/00/PPH. Žádost podal starosta obce Pavel

Vrba, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 29. 9. 2000.

Autor návrhu znaku: Pavel Vrba

Oznámení při PPHV: 16. 5. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 18. 4. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 11. 5. 2001, č. 84

173 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 29, 70. 174 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka obce Lopeník. 56

Blason: V modro-zlatě červeným břevnem děleném štítě nahoře svěšený vinný list a lilie, obojí zlaté, dole zelený milíř.

Výklad znaku: List vinné révy je převzat z obecní pečeti a je upomínkou na dávné místní vinařství.175 Lilie je atribut místní kaple, mariánský symbol a také symbol pánů ze Záztřizl pod něž obec patřila, jsou od nich také převzaty tinktury.176 Spojitost s bývalým panstvím je vyjádřena také břevnem, a navíc symbolizuje místní přírodní zvláštnost, zdejší lom na porcelanit.

Nedachlebice (obec)

Žádost: 17. 1. 2000, Č. j.: 409/00/3VO/PPH. Žádost podal starosta obce Vratislav Němeček, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 17. 12. 1999.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 29. 6. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 5. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 6. 2000, č. 62

Blason: V modrém štítě stříbrná vztyčená prohnutá štika držící zlatou ostrev s osmi suky a se zlatým vinným hroznem položeným doleva.

Výklad znaku: Vinný hrozen byl převzat z pečetního pole nejstaršího obecního typáře jako upomínka na kdysi kvetoucí vinařství.177 Ryba coby připomínka chovu ryb v četných nedachlebických rybnících. Osekaná větev v tlamě štiky je

175 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 30, 71. 176 Halada, Jan: Lexikon, s. 185. 177 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 31. 57 upravený symbol z erbu někdejších držitelů osady a pánů na nedachlebické tvrzi-Janaurů ze Strachnova.178

Nezdenice (obec)

Žádost: 18. 12. 2001, Č. j.: 1143/3VO/02/PPH. Žádost podala obec na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 14. 12. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 29. 11. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 11. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 12. 2002, č. 16

Blason: V červeno-modře šikmo děleném štítě stříbrná polovina rytíře v drátěné košili s dalmatikou a s hrncovou přilbou, držící v pravici za přilbou položený zlatý meč a v levici kosmo přes hruď postavený červený gotický klíč zuby dolů.

Výklad znaku: Atributy svatého Petra a Pavla, kterým je zasvěcen místní kostel, jsou vloženy do rukou středověkého rytíře-figury připomínající období domácích vladyk z Nezdenic.179 Inspirací byla postava z pečetí Mikuláše a Zicha z Nezdenic z roku 1465.180 Stejné tinktury nalezneme v erbu posledního

šlechtického držitele Nezdenic, Jana Herringa z Frankensdorfu.181

178 Mysliveček, Milan: Erbovník, s. 72. 179 Pilnáček, J.: Staromoravští rodové, s. 304. 180 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 31, 73. 181 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka obce Nezdenice. 58

Pitín (obec)

Žádost: 21. 10. 2004, Č. j.: 707/4VO/05/PPHaV. Žádost podal starosta obce Martin Zálešák, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 15. 10. 2004.

Autor návrhu znaku: Jiří Louda

Oznámení při PPHV: 23. 3. 2005, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 23. 2. 2005

Rozhodnutí při PS PČR: 25. 3. 2005, č. 52

Blason: V modro-červeně kosmo čtvrceném štítě kosmá zlatá berla závitem doleva šikmo podložená postaveným stříbrným mečem se zlatým jílcem, pod nimi zlatá osmihrotá hvězda.

Výklad znaku: Znak vychází z historie obce. Zlatá osmihrotá hvězda vyjadřuje rodové znamení Šternberků, držitelů panství, ke kterému Pitín náležel.182 Nad hvězdou jsou umístěny zkřížené atributy patrona obce, svatého Stanislava, který je vyobrazen i na barokní pečeti obce.183 Modrá barva je barvou

šternberského erbu, červená symbolizuje mučednickou smrt patrona obce.

Rudice (obec)

Žádost: 18. 8. 2000. Žádost podal starosta obce JUDr. Jiří Gavlas.

14. 11. 2000, Č. j.: 608/00/3VO/PPH. Žádost podal starosta obce JUDr. Jiří Gavlas, na základě usnesení zastupitelstva obce.

182 Halada, Jan: Lexikon, s. 157-158. 183 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 34, 75. 59

17. 1. 2001, Č. j.: 608/3VO/00/PPH. Žádost podal starosta obce JUDr. Jiří Gavlas, na základě usnesení zastupitelstva obce.

Autor návrhu znaku: Oldřich Matějík

Oznámení při PPHV: 30. 11. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, zamítnutí žádosti.

Odůvodnění: v heraldice nelze použít barvu na barvu, PPH doporučuje návrh zjednodušit.

15. 5. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 22. 11. 2000

18. 4. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 11. 5. 2001, č. 84

Blason: V červeném štítě nad zeleným trojvrším stříbrný zvon s knížecí korunou.

Výklad znaku: Bílý zvon v červeném štítě je převzat z erbu prvních známých majitelů pánů z Vlachovic z roku 1350.184 K symbolu zvonu se také váže nejstarší místní pověst. Knížecí korunka připomíná nynější patronicium kostela zasvěceném svatému Václavu. Zelené trojvrší znázorňuje charakter okolní krajiny.

Salaš (obec)

Žádost: 6. 4. 2001. Žádost podal starosta obce Ing. Zdeněk Píštěk, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 8. 11. 2000.

184 Pilnáček, Josef: Staromoravští rodové, s. 85-86. 60

5. 2. 2002, Č. j.: 845/3VO/01/PPH. Žádost podal starosta obce Ing. Zdeněk Píštěk, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 13. 2. 2002.

Autor návrhu znaku: Mgr. A. Bohuslav Stránský- autor zamítnutého znaku.

Miroslav J. V. Pavlů- autor schváleného znaku.

Oznámení při PPHV: Zamítnutí 1. žádosti v Archivu PS PČR nenalezeno.

26. 4. 2002, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 27. 3. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 4. 2002, č. 104

Blason: Ve zlatém štítě v modré korouhvi s červeným křížovým ráhnem a tlapatým křížkem, uprostřed stříbrná hlava ovce s krkem.

Výklad znaku: Ve znaku je využito symbolu razítka obecní rady, hlavy beránka božího v korouhvi, jak v původním smyslu, tak ve smyslu mluvícího znamení, připomínající dávný způsob obživy místních obyvatel.185 Kříž je symbolem Velehradu. Modrá a zlatá byly převzaty z erbu majitelů buchlovského panství v době založení obce-Petřvaldských z Petřvaldu. 186

Slavkov (obec)

Žádost: 5. 1. 2001, Č. j.: 735/3VO/01/PPH. Žádost podal starosta obce Vladislav

Kolísek, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 23. 8. 2000.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

185 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 36, 85. 186 Halada, Jan: Lexikon, s. 114-115. 61

Oznámení při PPHV: 15. 11. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení

žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 10. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 22. 11. 2001, č. 97

Blason: V zeleném štítě pod zlatou hlavou zlatý kůl, v nich červené hrábě. Kůl je provázen dvěma stříbrnými květy hvozdíku.

Výklad znaku: Ve znaku je spojen motiv květu hvozdíku převzatý z obecní pečeti187 s erbovní figurou zakladatele osady Bohuslava Hrabišice.188

Staré Hutě (obec)

Žádost: 3. 1. 2002, Č. j.: 1150/3VO/02/PPH. Žádost podal starosta obce Svatopluk Simota, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 13. 12. 2001.

Autor návrhu znaku: Autor návrhu znaku není uveden.

Oznámení při PPHV: 29. 11. 2002, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 11. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 12. 2002, č. 16

Blason: V modrém štítě stříbrný pohár s víkem, provázený dvěma zlatými dubovými listy.

187 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 36, 81. 188 Velímský, Tomáš: Hrabišici, 390 s. 62

Výklad znaku: Ve znaku je využito symbolu z razítka z 2. poloviny 19. století, na kterém je vyobrazen kalich a po stranách dva stromy.189 Modrá barva symbolizuje říčku Kyjovku, která obec lemuje.

Staré Město (město)

Žádost: 11. 11. 1992. Žádost podal zástupce starosty obce Vítězslav Mach, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 28. 2. 1992.

11. 11. 1999, Č. j.: 323/99/3VO/PPH. Žádost podal starosta města František

Slavík, na základě usnesení zastupitelstva města ze dne 30. 9. 1999.

Autor návrhu znaku: PhDr. Jiří Chlachula, PhD. et. PhD. – schváleného znaku

Odborná komise pod vedením ředitele okresního archivu v Uherském Hradišti

Dr. Čoupka, výtvarné zpracování provedl Miroslav J. V. Pavlů- zamítnutého znaku.

Oznámení při PPHV: 3. 9. 1993 zamítnuto, neuvedeno odůvodněné ani kdo

žádost zamítl.

17. 5. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 19. 4. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 26. 5. 2000, č. 60

Blason: V modrém štítě za zlatou palisádou stříbrná rotunda s apsidou, červenými střechami a zlatým křížkem na vrcholu.

189 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 36, 81.

63

Výklad znaku: Zlatá palisáda představuje mocenský a obranný charakter velkomoravského Starého Města, zároveň zdůrazňuje starobylost. Rotunda symbolizuje počátky křesťanství v našich zemích, zdůrazňuje duchovní a církevní stránku města. Kříž zdůrazňuje církevní charakter vyobrazené stavby.190

Strání (obec)

Žádost: 4. 8. 1999, č. j.: 0244/3VO/99/PPH. Žádost podal starosta obce Antonín Zámečník.

Autor návrhu znaku: Mgr. Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 24. 1. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, o kladném vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 5. 1. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 1. 2000, č. 47

Blason: V zeleném štítě vykořeněný strom se zlatou korunou a stříbrným kmenem, kosmo podloženým zlatou sekerou.

Výklad znaku: Znak vychází z nejstarší známé obecní pečeti z roku 1705, na které je vyobrazen strom a pokosem přes jeho kmen je položena sekera.191

Zelená barva symbolizuje obživu místních obyvatel jako práce v lesích, zemědělství.

190 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka města Staré Město. 191 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 37, 82. 64

Stupava (obec)

Žádost: Č. j.: 500/3VO/00/PPH. Žádost podal starosta obce Rudolf Škrabal, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 31. 3. 2000.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. v. Pavlů

Oznámení při PPHV: 4. 12. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 22. 11. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 22. 1. 2001, č. 79

Blason: Ve zlato-modře polceném štítě černý kopec se zlatou vyrůstající dubovou větévkou se vztyčeným žaludem a dvěma listy po stranách. Z kopce vyrůstají na každé straně dvě pštrosí pera opačných barev, nad nimi dvě přivrácené radlice, černá a zlatá.

Výklad znaku: Znak symbolizuje původní obživu stupavských obyvatel-pálení dřevěného uhlí, k tomuto účelu sloužilo zejména dřevo dubové, těžba dřeva, dřevařství. Zelená barva symbolizuje zemědělství. Zlatá barva je převzata z erbovních barev Petřvaldských, za jejichž vlády vznikla osada.192

Suchá Loz (obec)

Žádost: 4. 1. 2000, Č. j.: 402/00/3VO/PPH. Žádost podal starosta obce František Kunovský, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 30. 11. 1999.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

192 Halada, Jan: Lexikon, s. 114-115. 65

Oznámení při PPHV: 29. 6. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení

žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 5. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 14. 6. 2000, č. 62

Blason: Ve stříbrném štítě vyrůstá z položené černé radlice zelená vrba, provázená dvěma červenými růžemi se zlatými semeníky a zelenými kališními lístky.

Výklad znaku: Ve znaku je spojen motiv radlice z obecní pečeti s mluvícím znamením-vrbou.193 Suchá Loz-název odvozen od suchého vrbového listí. Dvě

červené heraldické růže připomínají někdejší držbu vizovického kláštera a přeneseně tak podtrhují starobylost obce.

Sušice (obec)

Žádost: 29. 3. 2004, Č. j.: 575/4VO/04/PPHAV. Žádost podal starosta obce Ing.

Karel Taft, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 7. 4. 2004.

Autor návrhu znaku: Mgr. Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 5. 10. 2004, Mgr. Ivana Levá, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 15. 9. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 5. 10. 2004, č. 45

193 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 38, 83. 66

Blason: V modro-červeně sníženě děleném štítě nahoře zlatý vyrůstající obilný snop provázený dvěma stříbrnými vinnými hrozny, dole k snopu přiléhající dolní polovina stříbrné lilie.

Výklad znaku: Figura obilného snopu představuje heraldizovaný přepis razítkového znamení obce z 19. století, symbolizující zemědělskou tradici a venkovský charakter. Vinné hrozny jsou reflexí staré obecní pečeti a připomínají historickou vinařskou tradici regionu.194 Lilie odkazuje na někdejší feudální majitele obce-rody Sušic ze Zástřizl a na mariánskou kapli v obci.195

Barevné řešení znaku spojuje odkazy na polohu obce ve venkovské krajině

(zlatá, modrá), erb rodu ze Sušic (stříbrná, červená) a mariánskou kapli

(modrá).196

Svárov (obec)

Žádost: 22. 9. 2000, č. j.: 622/3VO/00/PPH. Žádost podal starosta obce Ing.

Stanislav Křen, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 8. 9. 2000.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 16. 5. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení

žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 18. 4. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 11. 5. 2001, č. 84

194 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 38, 85. 195 Halada, Jan: Lexikon, s. 185. 196 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka obce Sušice. 67

Blason: V modrém štítě vyrůstají ze zeleného trojvrší dvě obrněná rámě s dolů zkříženými orientálními šavlemi, pravé zlaté, levé stříbrné. Nahoře vinný hrozen provázený dvěma hvězdami, vše zlaté.

Výklad znaku: Dvě obrněné rámě se zkříženými orientálními šavlemi jsou mluvicím znamením z erbovního znamení rytířů Ledonických, zakladatelů osady.197 Dvěma zlatými hvězdami je připomenut znovu zakladatel osady

Janaury ze Strachnova.198 Vinný hrozen je převzat ze staré obecní pečeti.199

Šumice (obec)

Žádost: 29. 3. 2004, č. j.: 530/4VO/04/PPHAV. Žádost podal starosta obce Ing. Josef Bartoš.

Autor návrhu znaku: Dr. Oldřich Páleníček

Oznámení při PPHV: 5. 10. 2004, Mgr. Ivana Levá, Kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 15. 9. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 5. 10. 2004, č. 45

Blason: Modro-červeně šikmým stříbrným břevnem dělený štít, v něm větev dřínu se čtyřmi zelenými listy a třemi červenými plody, nahoře vyrůstající zlatý jetelovitě zakončený patriarší kříž, dole stříbrná zednická lžíce.

197 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka obce Svárov. 198 Mysliveček, Milan: Erbovník, s. 72. 199 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 38, 83.

68

Výklad znaku: Zlatý patriarši kříž symbolizuje zakončení vrcholu věže kostela

Narození Panny Marie v Šumicích. Červené pole a červený vodorovný pruh praporu je jednou z dominantních symbolických barev římsko-katolického duchovního a křesťanského života. Větev dřínu připomíná významnou chráněnou lokalitu s výskytem staleté původní ovocné dřeviny, k níž se váží místní lidové zvyky a písně. Stříbrná zednická lžíce vyjadřuje převážný zednický a stavební charakter obce. Modré pole je symbolem nebe splývajícího s vodou řeky Olšavy, na níž Šumice leží.200

Topolná (obec)

Žádost: 14. 12. 1999, č. j.: 369/99/3VO/PPH . Žádost podal starosta obce

František Samsounek, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 9. 12.

1999.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 17. 5. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, o kladném vyřízení

žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 19. 4. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 26. 5. 2000, č. 60

Blason: V modrém štítě stříbrný kůl s topolem přirozené barvy provázený vpravo zlatou růží a vlevo stříbrnou růží s červenými semeníky.

Výklad znaku: Znaku dominuje strom-mluvící znamení, respektive listy známého topolu vlašského, motiv stromu je z nejstaršího obecního typáře.201

200 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka obce Šumice. 201 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 39, 85. 69

Tuto figuru provází dvě heraldické růže, zlatá je přenesena z erbu pánů z Hradce a upomíná na první písemnou zmínku o existenci Topolná,202 levá stříbrná, coby jeden z mariánských symbolů, připomíná místní kostelík, vystavěný roku 1937.

Traplice (obec)

Žádost: 11. 2. 2000, č. j.: 431/3VO/00/PPH. Žádost podal starosta obce Pavel

Chrástek a zástupce starosty obce Jiří Kolařík, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 19. 2. 2000.

Autor návrhu znaku: Ing. Jaroslav Verner

Oznámení při PPHV: 22. 11. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, kladné vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 1. 11. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 28. 11. 2000, č. 74

Blason: Modro-červeně kosmo čtvrcený štít v prvním poli zlatá lilie, ve druhém stříbrná vztyčená radlice ostřím doleva, ve třetím stříbrný vinařský nůž - kosíř a ve čtvrtém zlatá baňatá keramická láhev.

Výklad znaku: Čtvrcení štítu znárodňuje čtyři geomorfologické jednotky v bezprostřední blízkosti obce (Dolnomoravský úval, Dyjsko-moravskou pahorkatinu, Kudlovickou pahorkatinu a oblast Chřibů). Barvy červená a modrá jsou odvozeny od tradičních barev Traplic. Modrá barva je i základní barvou štítu cisterciáků, církevního řádu, který založil osadu na začátku 13. století, z jejich štítu je převzata i zlatá lilie. Červená barva a stříbrná radlice a

202 Halada, Jan: Lexikon, s. 58-59.

70 vinařský nůž jsou odvozeny od znaku Čech, protože podle výkladu jména obce pravděpodobný osadník, po němž se osada pojmenovala, pocházel z Čech.

Figura zlaté nádoby-džbánku připomíná proslulou výrobu hrnčířských výrobků.203 Figury radlice a vinného nože jsou převzaty ze staré obecní pečeti.204

Tučapy (obec)

Žádost: 6. 12. 1999, č. j.: 366/99/3VO/PPH. Žádost podal starosta obce František Hrančík, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 2. 12. 1999.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 17. 5. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, o kladném vyřízení

žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 19. 4. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 26. 5. 2000, č. 60

Blason: V zeleném štítě nad zlato-stříbrně čtvrcenou věží s cimbuřím dva propletené stonky vinné révy, každý s jedním hroznem, pravý zlatý, levý stříbrný.

Výklad znaku: Motiv hroznu připomíná místní vinařskou tradici, někdejší existence panského sídla ve vsi je doložena figurou tvrze.205 Zelené barva

203 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka obce Traplice. 204 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 39, 86. 205 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16, složka obce Tučapy. 71 symbolizuje zemědělský charakter, zlato-stříbrné čtvrcení tvrze a shodné zabarvení hroznů evokují čtvrcení štítu domácího vladyckého rodu z Tučap.206

Tupesy (obec)

Žádost: 21. 6. 2005, č. j.: 899/4VO/05/PPHaV. Žádost podal starosta obce Cyril Churý, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 10. 6. 2005.

Autor návrhu znaku: Mgr. Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 26. 9. 2005, Mgr. Ivana Levá, o kladném vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 7. 9. 2005

Rozhodnutí při PS PČR: 21. 9. 2005, č. 60

Blason: V modrém štítě dva svěšené zlaté vinné hrozny na jednom stříbrném stonku se dvěma listy vyrůstajícím ze zlatého džbánu, provázeného dvěma stříbrnými vinařskými noži - kosíři se zlatými rukojeťmi.

Výklad znaku: Motiv vychází z nejstarší obecní pečeti, vinné hrozny a kosíře symbolizují místní vinnařskou tradici.207 Džbán a „strom života“ vyjadřující místní tradici hrnčířství.

Újezdec (obec)

Žádost: 5. 5. 2004, č. j.: 564/4VO/04/PPHAV. Žádost podal starosta obce Zdeněk Gottwald, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 30. 4. 2004.

206 Pilnáček, J.: Neznámé rody, s. 159. 207 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 39-40, 87. 72

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 5. 10. 2004, Mgr. Ivana Levá, o kladném vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 15. 9. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 5. 10. 2004, č. 45

Blason: V zeleném štítě na stříbrném trojvrší s modrým vinným hroznem zlatý korunovaný dvouocasý lev s červenou zbrojí, držící v pravé tlapě stříbrný vinařský nůž-kosíř se zlatou rukojetí a v levé oválný zlatě lemovaný stříbrný

štít se třemi červenými vlčími zuby.

Výklad znaku: Vinný hrozen je převzat ze staré obecní pečeti, evokuje místní vinařskou tradici.208 Figura je doplněna motivy převzatými z heraldiky významných újezdeckých majitelů- Tetourů z Tetova (tři červené vlčí zuby ve stříbrném poli) a hrabat Berchtoldů (zlatý korunovaný lev z jejich hraběcího erbu, s oválným štítem s tetourskými vlčími zuby v levé tlapě, v pravé držící místo meče vinařský nůž).209

Vážany (obec)

Žádost: 6. 12. 1999, č. j.: 365/99/3VO/PPH. Žádost podal starosta obce František Drobil, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 30. 11. 1999.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 17. 5. 2000, PhDr. Vladimír Cisár, o kladném vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

208 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 42, 90. 209 Halada, Jan: Lexikon, s. 162-163, 18-19. 73

Projednáno v PPHV: 19. 4. 2000

Rozhodnutí při PS PČR: 26. 5. 2000, č. 60

Blason: V zeleném štítě buvolí roh, na obou stranách prostrčený třemi tyčemi, se zavěšenými vinnými hrozny na koncích, vše zlaté.

Výklad znaku: Ve znaku je spojen motiv rohu z erbu Mikšíka z Rohů210 s vinnými hrozny, které jsou převzaty ze staré obecní pečeti a symbolizují zdejší starobylou vinařskou tradici.211 Zelená barva je symbolem zemědělského charakteru obce.

Veletiny (obec)

Žádost: 14. 9. 2001, č. j.: 1019/3VO/01/PPH. Žádost podal starosta obce Ladislav Orlovský, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 28. 6. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 26. 4. 2002, PhDr. Vladimír Cisár, o kladném vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 27. 3. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 9. 4. 2002, č. 104

Blason: V zeleno-červeně polceném štítě zlaté vozové kolo, jehož středem prorůstá vykořeněná stříbrná hlava vinné révy se dvěma svěšenými hrozny nahoře po stranách. Pod nimi dva odvrácené stříbrné vinařské nože se zlatými rukojeťmi.

210 Pokluda, Z.: Ořechovští z Ořechova. Malovaný Kraj, č. 5, 1999. s. 6. 211 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 42-43, 90. 74

Výklad znaku: Motiv vinné révy s hrozny a vinařské nože pochází z nejstarší obecní pečeti.212 Motiv upomíná na kdysi kvetoucí vinařství ve Veletinách a okolí. Vinný keř je propleten osmiloukoťovým kolem, erbovním symbolem vladyk z Veletin. Zelená barva symbolizuje zemědělský charakter obce, červená v kombinaci se stříbrnou evokuje erbovní barvy pánů, později hrabat a nakonec knížat z Kounic, za jejich vlády vznikl obecní typář s vinařskými motivy.213

Vlčnov (obec)

Žádost: 14. 5. 2001, č. j.: 882/3VO/01/PPH. Žádost podal starosta obce Jan Pijáček, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 23. 3. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 19. 12. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, o kladném vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 12. 12. 2001

Rozhodnutí při PS PČR: 31. 1. 2002, č. 98

Blason: V červeno-zlatě polceném štítě vpravo stříbrný vinařský nůž - kosíř se zlatou rukojetí, vlevo černá tyč ovinutá zeleným stonkem vinné révy se dvěma listy a dvěma modrými hrozny.

Výklad znaku: Celý motiv znaku pochází z nejstarší obecní pečeti z roku 1661, kdy vládli vlčnovským hrabat z Kounic.214 Obraz z této pečeti vždycky byl a je považován za znak obce a je používán jako oficiální symbol vesnice. Autor

212 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 43, 91. 213 Županič, Jan - Fiala, Michal - Stellner, František: Encyklopedie, s. 109-113. 214 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 44, 89.

75 návrhu znaku byl požádán představiteli Vlčnova o respektování této tradice, což dodržel.

Záhorovice (obec)

Žádost: 11. 10. 2001, č. j.: 1043/3VO/01/PPH. Žádost podal starosta obce Josef Koudela, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 11. 9. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 31. 10. 2002, Mgr. Ivana Levá, o kladném vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 23. 10. 2002

Rozhodnutí při PS PČR: 13. 11. 2002, č. 13

Blason: Modro-stříbrně třikrát dělený štít s červeným hrotem, v něm vykračující zlatý kohout pod stříbrnou růží se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky.

Výklad znaku: Hlavní figura zlatého kohouta v červeném poli je převzata z obecní pečeti z roku 1690.215 Nad ním se vznáší stříbrná pětilistá růže z erbu pánů z Landštejna.216 Modré a stříbrné pruhy symbolizují řeku Olšavu a pramen Záhorovské kyselky, obě tinktury taktéž najdeme v erbu hrabat Serényi, za nichž vzniklo záhorovické obecní pečetidlo.

215 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 44, 89. 216 Halada, Jan: Lexikon, s. 86. 76

Zlechov (obec)

Žádost: 15. 4. 2004, č. j.: 539/4VO/04/PPHAV. Žádost podal starosta obce Ing. Antonín Haloda, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 11. 3. 2004.

Autor návrhu znaku: Mgr. Jan Tejkal

Oznámení při PPHV: 5. 10. 2004, Mgr. Ivana Levá, o kladném vyřízení žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 15. 9. 2004

Rozhodnutí při PS PČR: 5. 10. 2004, č. 45

Blason: V zeleném štítě vztyčený vinný hrozen na prohnutém stonku s jedním doleva svěšeným listem, provázený vpravo vinařským nožem a vlevo vztyčenou, doleva obrácenou radlicí, vše stříbrné.

Výklad znaku: Znak je doslovným heraldizovaným přepisem nejstarší pečeti obce.217 Symbolizuje vinařskou a zemědělskou tradici obce a regionu

Žítková (obec)

Žádost: 21. 3. 2001, č. j.: 812/3VO/01/PPH. Žádost podala starostka obce Eva Hargašová, na základě usnesení zastupitelstva obce ze dne 1. 2. 2001.

Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení při PPHV: 15. 11. 2001, PhDr. Vladimír Cisár, o kladném vyřízení

žádosti, obecní znak byl doporučen a udělen.

Projednáno v PPHV: 31. 10. 2001

217 Čoupkovi, Jaromíra - Jiří: Pečetě, s. 45, 92. 77

Rozhodnutí při PS PČR: 22. 11. 2001, č. 97

Blason: Ve zlatém štítě modrý černě okřídlený hrot, v něm zlaté srdce se zkříženými modrými sekyrami na černých topůrkách kvetoucí třemi zlatými trojlisty.

Výklad znaku: Orlí křídla a modro-zlatá kombinace je přenesena z erbu hrabat

Bellegarde, jež byli majiteli světlookého panství, jehož součástí byla Žítková.218

Srdce s vyrůstajícími třemi trojlístky je převzato z obecní pečeti, patrně z roku

1802.219 Dvě zkřížené sekery evokují způsob žákovské obživy v minulosti a bohatství dřeva v okolních lesích.

218 Mysliveček, Milan: Erbovník 2, s. 20. 219 Čoupková, J.: Vesnické pečeti v okrese Uherské Hradiště II, Slovácko 1999. s. 260, 264. 78

4. Heraldické zhodnocení znaků

Uherskohradišťska

Předmětem studia bylo celkem čtyřicet pět znaků. Snahou bylo zjistit o každém znaku co nejvíce informací. K tomu mi pomohl materiál uložený v archivu, uvedená literatura a navštívení některých obcí osobně. Okres

Uherské Hradiště má celkem 78 obcí, 7 měst a 3 městyse. K roku 2012 mají všechny své komunální znaky kromě čtyř obcí- Kudlovic, Ořechova, Popovic a

Stříbrnic. Před rokem 1990 mělo svůj znak pouze města Uherský Brod a

Uherské Hradiště, která byla dříve městy královskými a Bojkovice a Uherský

Ostroh.

Z tinktur štítu u těchto znaků výrazně převládá modrá, za ní následuje zelená. Posléze jsou zde hojně vidět kombinace modrá - červená, modrá – zlatá, modrá - stříbrná. Celkově jsou nejpoužívanější tinktury modrá, zelená, červená, zlatá, stříbrná. Modrá tinktura často upozorňuje na místní potok či řeku. Tato spojitost je zde celkem v deseti případech.

Co se týká typologie komunálních znaků, máme v podstatě 9 základních skupin, které se objevují v symbolice znaků:

- stavby

- panovník, zakladatel města

- světci a patroni kostela či kaple,

- mluvící znaky

- místní událost či pověst

79

- zaměstnání obyvatel

- přírodní zvláštnosti

- symboly privilegií, svobod, práv,

- záhadné znaky

Zde se na třiceti osmi znacích objevuje symbol převzatý ze staré obecní pečeti nebo razítka. Tento jev je na těchto znacích nejčastější. Nejvíce se na pečeti nebo razítku vyskytovala symbolika vinařství, jež bylo v mnoha obcích tohoto území tradicí.

Na třiceti znacích se nechali autoři inspirovat figurami nebo tinkturami z erbu držitelů nebo zakladatelů dané vsi. Zde například rod Kouniců,

Petřvaldští z Petřvaldu, velehradské panství. Zakladatelem několika obcí se zde vyskytuje Boreš z Rýzmburku, na znacích těchto obcí se objevuje figura převzatá z jeho erbu - hrábě.

Hojné jsou také atributy svatých, které poukazují na místní kostel či kapli, vidíme je zde sedmnáctkrát. Nejběžnější je symbol lilie jako symbol mariánský, u těchto znaků je kaple či kostel ve většině zasvěcen sv. Panně Marii nebo sv. Anně.

Také častý je symbol místní obživy obyvatel, což v tomto kraji představovalo zemědělství, vinařství, práce v lese, sklářství, hrnčířství. Ve většině je spojen ještě se zelenou tinkturou.

Mluvící znamení se u těchto námětů vyskytuje pouze čtyřikrát, u

Březové, Salaše, Suché Loze a Topolné.

Stavby se objevují na sedmi znacích. Značí především místní tvrze, které v obcích stávaly, většinou jsou spojovány s historickou událostí nebo držiteli osady. 80

Symbol přírodních zvláštností nebo polohy obce můžeme vidět na znacích Břestku, Březové, Medlovic a Rudic.

Narážka na pověst osady se vyskytuje pouze na jednom znaku, a to u obce Rudice. Jedná se o symbol zvonu a nejstarší místní pověst o tom, jak byly před vypálením místního kostela, pravděpodobně za husitských válek, zvony odklizeny z věže a zakopány v humně.

Jak lze vidět u těchto zpracovaných znaků, je zde zastoupeno sedm základních skupin symboliky. Není zde zastoupen symbol privilegií, práv či svobod. Záhadný znak se zde také nevyskytuje. Za záhadný znak považujeme ten, který není jasný svou symbolikou, nevíme, jakou má spojitost s jistým městem či obcí. Ve většině případů je znak rozdělen na několik polí a kombinují se jednotlivé základní skupiny, přičemž každá vypovídá o něčem jiném, co se váže k dané obci. U znaků Uherskohradišťska vidíme velkou rozmanitost symbolů, které přesně vystihují danou obec, vypovídají o její historii, charakteru, majitelích či místních tradicích.

81

Závěr

Cílem mé práce bylo získat ucelený přehled o komunálních znacích okresu Uherské Hradiště, udělených v letech 2000 až 2005 a vytvořit jejich přehledný katalog. Hlavní důraz sem kladla na výklad znaků a na co nejvíce zjištěných přesných informací. Výklad jednotlivých znaků považuji za nejdůležitější, jelikož vypovídá o jednotlivých obcích, jejich charakteru, historii, tradicích a mnohém dalším.

Okres Uherské Hradiště má celkem 78 obcí, 7 měst a 3 městyse. K roku

2012 kromě 4 obcí- Kudlovic, Ořechova, Popovic a Stříbrnic, mají všechny své komunální znaky. Před rokem 1990 mělo svůj znak město Uherský Brod a

Uherské Hradiště, která byla dříve městy královskými a Bojkovice a Uherský

Ostroh. Zde je vidět, jaký zlom znamenalo vydání zákonu ze 4. září § 5 č.

367/1990 Sb. České národní rady o obcích (obecní zřízení), který umožnil nejen městům, ale i obcím přijímat a užívat obecní znaky.220

V této práce jsou zpracovány znaky udělené v letech 2000 až 2005, kterých je celkem čtyřicet pět. Vytvořila sem si seznam obcí pomocí a celostátní databáze REKOS, kde jsem si dohledávala datum, kdy byl který znak udělen.

Veškerý archivní materiál týkající se udělování komunálních znaků v České republice je uložen v Praze v Archivu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Sněmovní 1. Zde jsem pracovala se Sbírkou udělených znaků a praporů

220 Oficiální stránky Ministerstva Vnitra České republiky. Sbírka zákonů. [online]. [cit. 28. březen 2012]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka- zakonu/SearchResult.aspx?q=1990&typeLaw=zakon&what=Rok&stranka=5 . 82 obcím a městům (1991-2011),221 nejedná se o žádný uzavřený fond, jde v podstatě o živou registraturu, která je stále doplňována.

Studiu v tomto archivu předcházelo podání oficiální žádosti Vedoucímu

Kanceláře Poslanecké sněmovny o souhlas s přístupem do archivu. Tato žádost musí obsahovat téma a účel studia, a co konkrétně požadujete. Moje žádost byla vyřízena velmi rychle, telefonicky jsem si po schválení žádosti domluvila termín a zaslala přesný soupis materiálu, který požaduji. Studium v archivu je však omezeno jednáním Poslanecké sněmovny, které zde probíhá. V těchto dnech není možno badatelnu navštívit. První návštěvu jsem podnikla v listopadu 2011 a od té doby ještě pak několikrát. V archivu se mne velmi ochotně ujala paní Jirková, posléze paní Malá, které mi ochotně vyhledávaly veškerý požadovaný materiál. Ne všechny informace jsem zde našla. Chybějící informace jsem dohledávala na obecních úřadech v jednotlivých obcích.

Katalog obsahuje všechny zjištěné informace. Součástí práce je obrazová příloha, ve které jsou vyobrazeny všechny znaky, které tato práce obsahuje.

Znaky, které jsou v této práci, nebyly zatím doposud zpracovány v literatuře. Byla bych ráda, kdyby tato práce byla alespoň trochu užitečná pro všechny, které dané téma nebo tento region zajímá.

221 Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-2011), NAD 16.

83

Archivní prameny

Archiv Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR:

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Bílovice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Boršice u Blatnice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, Složka obce Břestek.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Březová.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Bystřice pod Lopeníkem.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Částkov.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Dolní Němčí.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Drslavice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Horní Němčí.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Hostějov.

84

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Hradčovice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Huštěnovice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Jalubí.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Jankovice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Kněžpole.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Korytná.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Kostelany nad Moravou.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Košíky.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Lopeník.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Medlovice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Nedachlebice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Nezdenice. 85

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Pitín.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Rudice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Salaš.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Slavkov.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Staré Hutě.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka města Staré Město.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Strání.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Stupava.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Suchá Loz.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Sušice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Svárov.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Šumice.

86

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Topolná.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Traplice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Tučapy.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991-

2011), NAD 16, složka obce Tupesy.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Újezdec.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Vážany.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Veletiny.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Vlčnov.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Záhorovice.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Zlechov.

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991- 2011), NAD 16, složka obce Žítková.

87

Elektronické zdroje

Oficiální stránky obce Stupava. Historie obce [online]. [cit. 16. březen 2012]. Dostupné z: http://www.obec-stupava.cz/inpage/historie-obce-stupava/

Oficiální stránky obce Traplice. Kaple Panny Marie Růžencové [online]. [cit. 17. březen 2012]. Dostupné z: http://www.traplice.cz/o-obci/kaple-panny-marie- ruzencove

Oficiální stránky Ministerstva Vnitra České republiky. Sbírka zákonů. [online].

[cit. 28. březen 2012]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka- zakonu/SearchResult.aspx?q=1990&typeLaw=zakon&what=Rok&stranka=5

Oficiální stránky Ministerstva Vnitra České republiky. Sbírka zákonů. [online].

[cit. 28. březen 2012]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka- zakonu/SearchResult.aspx?q=2000&typeLaw=zakon&what=Rok&stranka=11.

Oficiální stránky Ministerstva Vnitra České republiky. Sbírka zákonů. [online].

[cit. 28. březen 2012]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka- zakonu/SearchResult.aspx?q=2004&typeLaw=zakon&what=Rok&stranka=17.

Oficiální stránky Poslanecké sněmovny Parlamentu. Informace k podání

žádosti. [online]. [cit. 28. březen 2012]. Dostupné z: http://www.psp.cz/cgi- bin/win/rekos/info/info.aspx

88

Tištěné zdroje a literatura

BUBEN, Milan: Encyklopedi heraldiky: [světská a církevní titulatura a reálie]. Praha: Libri, 1994. 420 s.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae IV. Ed. Antonii Boczek. Olomucii, 1845. 412 s.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae V. Ed. Antonii Boczek. Brunae, 1850. 300 s.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae VI. Ed. P. Ritter v. Chlumecky und Joseph Chytil. Brünn, 1854. 398 s.

Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae X. Ed. Vincenz Brandl. Brünn, 1878. 275 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae I. Ed. Gustav Friedrich. Pragae, 1904-1907. 567 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae II. Ed. Gustav Friedrich. Pragae,

1912. 576 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae IV-1. Ed. Jindřich Šebánek et Sáša

Dušková. Pragae, 1962. 589 s.

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae V-1. Ed. Jindřich Šebánek et Sáša

Dušková. Praha, 1974. 718 s.

ČAREK, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985. 451 s.

ČAREK, Jiří: K otázkám současné městské heraldiky. Archivní časopis, 1972. s. 185-186. 89

ČOUPKOVI, Jaromíra - Jiří: Pečetě obcí okresu Uherské Hradiště. Uherské

Hradiště: Okresní národní výbor, 1977. 92 s.

HALADA, Jan: Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti.

Praha: Akropolis, 1999. 685 s.

HLAVÁČEK, Ivan - KAŠPAR, Jaroslav: Vademecum pomocných věd historických.

Jinočany: H a H, 2002. 544 s.

HOSÁK, Ladislav: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia,

2004. 1144 s.

HOSÁK, Ladislav - ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. Praha: Academia, 1970. 573 s.

HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. Praha: Academia, 1980. 962 s.

KREJČÍK, Tomáš - KREJČÍKOVÁ, Jarmila: Základy heraldiky, genealogie a sfragistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 352 s.

KUBÍK, Zdeněk: Heraldická a vexilologická symbolika měst a obcí bývalého jihomoravského kraje v letech 1990 až 1999. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2001. 1300 s. Rigorózní práce.

MYSLIVEČEK, Milan: Erbovník aneb Kniha o znacích i osudech rodů žijících v

Čechách a na Moravě: podle starých pramenů a dávných ne vždy věrných svědectví. Praha: Horizont, 1997. 237 s.

MÜLLER, Karel – ŠTARHA, Ivan: Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezsku 1416 – 1914. Brno: Moravský zemský archiv, 1995. 55 s.

MÜLLER, Karel - TEJKAL, Jan: Předběžný návrh koncepce krajských znaků a praporů. Genealogické a heraldické informace, 2000. s. 48-49.

90

NEKUDA, Vladimír: Uherskohradišťsko. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 1982. 847 s.

NOVÝ, Rostislav: Počátky znaků českých měst. Sborník archivních prací, č. 26,

1976. s. 367-412.

PILNÁČEK, Josef: Neznámé rody a znaky staré Moravy. Brno: Státní oblastní archiv v Brně, 1983. 335 s.

PILNÁČEK, Josef: Staromoravští rodové. Brno: Ivo Sperát, 2011. 637 s.

POKLUDA, Zdeněk: Ořechovští z Ořechova. Malovaný Kraj, č. 5, 1999. s. 6.

SLAVÍK, František Augustin: Staré znaky a pečeti městské a vesnické na Moravě a v jejich obvodech a ve Slezsku. Zvl. Otisk Moravského muzea zemského. Brno, 1906.

100 s.

VELÍMSKÝ, Tomáš: Hrabišici: páni z Rýzmburka. Praha: Lidové noviny, 2002.

390 s.

VOJTÍŠEK, Václav: O pečetích a erbech měst pražských a jiných českých. Praha:

Památkový sbor hlavního města Prahy, 1928. 255 s.

ŽUPANIČ, Jan - FIALA, Michal - STELLNER, František: Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s.

91

Seznam použitých zkratek

Č. j. Číslo jednání

ČSR Československá republika

HK Heraldická komise

PPH Podvýbor pro heraldiku

PPHV Podvýbor pro heraldiku a vexilologii

PS PČR Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

REKOS Registr komunálních symbolů

92

Resumé

Bakalářská práce „Komunální heraldika bývalého okresu Uherské Hradiště

2000-2005“ je zaměřena na komunální znaky čtyřiceti čtyř obcí a jednoho města, které jim byly uděleny v letech 2000 až 2005. Jednotlivé kapitoly pojednávají o historii, vývoji komunální heraldiky, o udělování komunálních znaků. Je zde informační přehled jednotlivých obcí a města, popis a výklad jejich znaků. Součástí práce je obrazová příloha.

Summary

This bachelor thesis “Municipal heraldry of the former district Uherské

Hradiště 2000-2005” is focused on municipal symbols of forty-four villages and one town, which were awarded by these symbols in years 2000 - 2005.

Particular chapters deal with history, development of the municipal heraldry and awarding process of the municipal symbols. There is an informative overview of the particular villages and town, description and presentation of their symbols. The part of the thesis is a pictorial supplement.

93

Obrazová příloha

94