UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodov ědecká fakulta Katedra geografie
Bc. Blanka STRÁNÍKOVÁ
REGIONY A REGIONALIZACE VE ZLÍNSKÉM KRAJI
Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Petr KLADIVO Olomouc 2011 Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracovala sama pod vedením Mgr. Petra Kladiva a také, že jsem veškerou použitou literaturu a zdroje uvedla v seznamu použité literatury a zdroj ů.
V Olomouci dne 21. 4. 2011 .……...………………… podpis autora Ráda bych na tomto míst ě pod ěkovala panu Mgr. Petru Kladivovi za odborné vedení, poskytnutí rad a pomoci p ři zpracování magisterské diplomové práce. Dále bych ráda pod ěkovala panu Mgr. Petru Šimá čkovi za pomoc p ři tvorb ě mapových výstup ů.
Obsah
1 Úvod ...... 8
2 Cíle práce a použité metody ...... 9 2.1 Metoda vymezení nodálních region ů ...... 9 2.2 Regionalizace na základ ě aplikace Reillyho modelu ...... 10 2.3 Použitý software ...... 12
3 Rešerše literatury ...... 13
4 Charakteristika Zlínského kraje ...... 15
5 Historický exkurz − vývoj administrativního člen ění Zlínského kraje od poloviny 19. století ...... 18 5.1 Období 1850-1868 ...... 18 5.2 Období 1868-1945 ...... 18 5.3 Období 1945-1960 ...... 20 5.4 Období 1960-2000 ...... 20 5.5 Období od roku 2000 ...... 21 5.6 Paralela mezi politickými (soudními) okresy a SO ORP (SO POÚ) ...... 22 5.6.1 Okres Krom ěř íž ...... 22 5.6.2 Okres Uherské Hradišt ě ...... 23 5.6.3 Okres Vsetín ...... 23 5.6.4 Okres Zlín ...... 23 5.7 Shrnutí ...... 24
6 Prostorové uspo řádání kraje na základ ě reálných prostorových vazeb ...... 26 6.1 Nodální regiony vytvo řené na základ ě dojíž ďky do zam ěstnání ...... 26 6.2 Nodální regiony vytvo řené na základ ě dojíž ďky do škol ...... 28 6.3 Nodální regiony vytvo řené na základ ě celkové dojíž ďky ...... 31 6.4 Charakteristika nodálních region ů vytvo řených na základ ě celkové dojíž ďky ...... 32 6.5 Sociogeografická regionalizace podle Martina Hampla ...... 35 6.6 Vliv (dez)integrace obcí na podobu nodálních region ů ...... 37 7 Regionalizace Zlínského kraje na základ ě aplikace Reillyho modelu ...... 41 7.1 Příklad vymezování p ůsobnosti center ...... 42 7.2 Reillyho model s koeficientem 2. odmocniny ...... 43 7.2.1 Modelová regionalizace a administrativní člen ění kraje ...... 43 7.2.2 Modelová spádovost mimo území Zlínského kraje ...... 45 7.2.3 Modelová regionalizace v porovnání s nodálními regiony kraje ...... 46 7.3 Reillyho model s koeficientem 5. odmocniny ...... 47 7.3.1 Aglomerace Uherské Hradišt ě ...... 47 7.3.2 Modelová regionalizace a administrativní člen ění kraje ...... 49 7.3.3 Modelová spádovost mimo území Zlínského kraje ...... 51 7.3.4. Modelová regionalizace v porovnání s nodálními regiony kraje ...... 52 7.4 Reillyho model s koeficienty 3. a 7. odmocniny ...... 54
8 Regiony s přesahem za hranice kraje ...... 56 8.1 Nodální regiony s přesahem mimo území kraje ...... 56 8.1.1 Dojíž ďka do zam ěstnání ...... 57 8.1.2 Dojíž ďka do škol...... 57 8.1.3 Celková dojíž ďka ...... 58 8.2 Modelové regiony s přesahem mimo území kraje ...... 58 8.3 Shody mezi nodálními a modelovými regiony s přesahem mimo území kraje ...... 61
9 Pozice Zlína jako regionálního centra dojíž ďky ...... 63
10 Sumarizace hlavních výsledk ů ...... 67 10.1 Historický exkurz ...... 67 10.1.1 Paralela mezi minulým a sou časným administrativním člen ěním ...... 67 10.2 Prostorové uspo řádání kraje na základ ě reálných prostorových vazeb ...... 68 10.3 Regionalizace Zlínského kraje na základ ě aplikace Reillyho modelu ...... 70 10.4 Regiony s přesahem za hranice kraje ...... 72 10.5 Pozice Zlína jako regionálního centra dojíž ďky ...... 73
11 Záv ěr ...... 74
12 Summary ...... 76 13 Literatura a zdroje ...... 77
14 Seznam tabulek a obrázk ů ...... 81
15 Seznam p říloh ...... 83
1 Úvod
Regionalizace je činnost, pomocí které dochází k vymezování různých typ ů region ů. Důvody vytvá ření region ů mohou být ekonomické nebo politické. Samotná regionalizace je dosti složitý proces, který závisí na celé řad ě regionaliza čních hledisek. Jsou to především hlediska fyzicko-geografická, kulturn ě-historická, administrativní a socioekonomická. Regiony vytvo řené zejména pomocí výše jmenovaných hledisek slouží následn ě k fungování státní správy či samosprávy. Území České republiky (d říve Československa) prošlo během posledních 150 let několika výraznými procesy reorganizace státní správy a samosprávy. Dnešní administrativní uspo řádání člení území republiky na kraje, správní obvody obcí s rozší řenou p ůsobností (SO ORP) a na správní obvody obcí s pov ěř eným obecním úřadem (SO POÚ). Je samoz řejmostí, že v pr ůběhu regionaliza čního procesu mohlo dojít k vytvo ření oblastí, kde je toto administrativní člen ění ne zcela vyhovující. Zmín ěné oblasti mohly vzniknout také na území Zlínského kraje, jehož správní člen ění je p ředm ětem výzkumu v této magisterské diplomové práci. Výzkum socioekonomické regionalizace Zlínského kraje je proveden dv ěma zp ůsoby. Prvním je tzv. metoda vymezování nodálních region ů − regionalizace na základ ě reálných vazeb v geografickém prostoru, druhým pak modelová (teoretická) regionalizace vytvo řená na základ ě použití Reillyho modelu. Který z těchto zp ůsob ů regionalizace se nejvíce p řiblíží sou časnému administrativnímu uspo řádání kraje, ukáží až výsledky získané v pr ůběhu výzkumu, který je hlavní náplní této diplomové práce.
- 8 - 2 Cíle práce a použité metody
Hlavním cílem práce je ukázat prostorové vazby mezi geografickými areály či regiony, které byly vymezeny na základ ě aplikace vybraných metod prostorového uspo řádání. První metodou je podrobná analýza denních toků pracovních migrací (dojíž ďka) ve Zlínském kraji, pomocí kterých budou vystiženy skute čné vazby mezi centry a jejich zázemím, a které roz člení zkoumané území na nodální regiony. Tyto interakce jsou následn ě nezbytné pro pochopení geografické organizace prostoru. Takto vzniklé nodální regiony budou konfrontovány s areály teoretickými, které vzniknou aplikací Reillyho modelu, zejména jeho topografickou verzí. Regiony získané z obou regionalizací se dále podrobně zanalyzují. Výsledky analýz budou následn ě porovnány s aktuálním administrativním člen ěním Zlínského kraje (do úrovn ě správní obvod ů pov ěř ených obecních ú řad ů). Sou částí práce je také kapitola historického vývoje správního uspo řádání území sou časného Zlínského kraje od roku 1848, na jejímž základ ě lze názorn ě ukázat vývoj regionálních center kraje.
2.1 Metoda vymezení nodálních region ů
Metoda vymezení nodálních region ů byla použita na základ ě odborného článku Halás, M. a kol. (2010) 1. Pro vymezení nodálních region ů ve Zlínském kraji jsou v práci využita data z Dojíž ďky do zam ěstnání a škol, okres Krom ěř íž, okres Uherské Hradišt ě, okres Vsetín, okres Zlín (tabulka č. 714 Obyvatelstvo vyjížd ějící do zam ěstnání a do školy podle pohlaví, v ěku a podle obce vyjíž ďky a obce dojíž ďky) ze S čítání lidu, dom ů a byt ů 2001 (SLDB 2001). Pro zjišt ění, zda existují i mimokrajské přesahy dojíž ďky, byla analyzována data také z Dojíž ďky do zam ěstnání a škol pro okresy Frýdek-Místek, Hodonín, Nový Ji čín, Prost ějov, P řerov a Vyškov. Za centrum dojíž ďky je brána taková obec, do které sm ěř ují minimáln ě 4 hlavní dojíž ďkové sm ěry z obcí. Nejmenší nodální region musí tedy obsahovat 5 obcí. V práci jsou vytvo řeny nodální regiony nejen pro data z celkové dojíž ďky (zam ěstnání + školy), ale také nodální regiony pro dojíž ďku do zam ěstnání a denní migraci do škol, jelikož zde existuje možnost jisté odlišnosti mezi územním rozsahem nodálních region ů jednotlivých dojížd ěk. 1 HALÁS, M. a kol.: Delimitation of micro-regions in the Czech Republic by nodal relations. In: Moravian Geographical Reports, Vol. 18, 2/2010, s. 16-22. - 9 - V pr ůběhu tvorby region ů prob ěhla řada nutných korekcí, řešených pomocí základních regionaliza čních princip ů. V případ ě, že obec nem ěla ur čený žádný hlavní dojíž ďkový sm ěr, byla p řiřazena k nejbližšímu vhodnému nodálnímu regionu. Pokud byla obec izolována od regionu, do kterého spáduje, byla za člen ěna do regionu, v němž se nalézala. Pokud cílová obec prvního (hlavního) dojíž ďkového toku nebyla centrem nodálního regionu, byla zkoumaná obec p řiřazena do regionu obce druhého, pop ř. t řetího dojíž ďkového sm ěru. Takto vymezené nodální regiony jsou v práci následně kartograficky zpracovány a náležit ě okomentovány.
2.2 Regionalizace na základ ě aplikace Reillyho modelu
Druhou metodou geografické regionalizace v této práci byla aplikace Reillyho modelu. Jako st řediska výsledných region ů byla zvolena sídla pov ěř ených obecních úřad ů. P ři výzkumu autorka použila tzv. topografickou verzi Reillyho modelu. V ní se nepracuje s izomorfní rovinou (na rozdíl od verze geometrické), ale s více mén ě konkrétními geografickými charakteristikami území, nap ř. s dopravní sítí, která v sob ě do jisté míry zohled ňuje i fyzickogeografické podmínky zkoumaného prostoru. V topografické verzi již platí, že není t řeba za čínat od vedoucí dvojice st ředisek (což je kategorický požadavek u verze geometrické), řeší se zde totiž všechny možné případy konkuren čních relací a k tomu se již doporu čuje vylu čovací, vy řazovací metoda (analogická se sportovní procedurou play off). Práv ě soustavné užívání postupu play off je p řízna čné pro modifikaci topografické verze Reillyho modelu, totiž pro databázovou verzi. V tomto p řípad ě se pro danou testovanou obec p řipraví pom ěrn ě široká sada potenciálních st ředisek a dále databáze vzdáleností mezi práv ě testovanou obcí a každým z potenciálních st ředisek. Pro realizaci celé procedury lze p ředem p řipravit výpo čty tak, aby byly připraveny pro všechny potenciální páry st ředisek a aby jednoduché vnesení dvou vzdáleností testované obce ke konkurujícím si st ředisk ům okamžit ě vedlo k možnosti výroku play off. Sta čí totiž definovat
DAB = d A + dB
kde dA a dB jsou reáln ě zjišt ěné a v databázi uchovávané silni ční vzdálenosti mezi testovanou obcí a st řediskem v ětším A (d A) a mezi testovanou obcí a menším
- 10 - st řediskem B (d B), p řičemž ovšem platí, že jejich sou čet DAB vůbec nemusí být nejkratší vzdálenost mezi A a B. Základem postupu je soustavné porovnávání dB s n, ovšem opakovan ě, tedy p ři soustavném používání metody „play off“. Teprve kone čný „vít ěz“ m ůže být uznán za st ředisko, k němuž teoreticky tenduje testovaná obec. 2
Vzorec Reillyho modelu: