Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Seminář čínských studií

Kulturní studia Číny

Monika Schrammová

PROTESTNÍ HNUTÍ NA TAIWANU A V HONGKONGU V ROCE 2014

Protest Movements in Taiwan and Hong Kong in 2014

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Bc. Denisa Hilbertová, M.A

Brno 2018

Prohlášení o autorství práce

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Protestní hnutí na Taiwanu a v Hongkongu v roce 2014 vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Bc. Denisy Hilbertové, M. A. a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně, dne 18. května 2018 ……………………………….

Podpis autora práce

Poděkování

Ráda bych na tomto místě poděkovala Mgr. Bc. Denise Hilbertové, M. A. za vedení práce, odbornou pomoc a cenné rady, které mi při jejím zpracování poskytla. Dále bych také chtěla poděkovat své rodině a Marku Jahnovi za jejich podporu během studia.

Ediční poznámka

V předkládané bakalářské práci je pro zápis čínských jmen a toponym využíváno mezinárodně uznávaného transkripčního přepisu pinyin s výjimkou některých již zavedených názvů míst nebo osob, například Peking, Taiwan, Kuomintang atd.

Jiné čínské termíny a úryvky z primárních zdrojů psané v čínských znacích ve standartní zjednodušené podobě jsou opatřeny přepisem s označením tónů.

Názvy organizací, skupin, hnutí a dalších institucí, které nemají oficiální český překlad jsou přeloženy do češtiny a doplněny o anglický název. Názvy míst jsou pro lepší dohledatelnost ponechány v angličtině a doplněny o čínské znaky.

V práci je využíván název Taiwan (oproti oficiálnímu názvu Čínská republika) pro jasné rozlišení oproti Čínské lidové republice (pevninská Čína), dále Č LR. Také oficiální název Zvláštní administrativní oblast Čínské lidové republiky Hongkong je v práci zkrácen pouze na zavedený název Hongkong, případně zkratku SAR.

Abstrakt

Tato bakalářská práce zkoumá studentské nenásilné protesty známé pod názvy Deštníkové a Slunečnicové hnutí, která vznikla v roce 2014 na Taiwanu a v Hongkongu. Práce je zaměřena na události, které vedly ke vzniku obou hnutí, na jeho pořadatele a způsob, jakým hnutí vedli v jeho celé délce a na následný politický vývoj po skončení hnutí. K zodpovězení výzkumných otázek byla použita kompilační metoda následovaná komparací zjištěných informací. V rámci výsledné komparace tak vyšlo najevo, že v obou hnutích byla podobnost nalezena v případě využití sociálních médií jakožto prostředku pro komunikaci mezi protestujícími. Další podobnost pak byla v metodě protestů a přesvědčování před vypuknutím hnutí. Samotná hnutí pak vznikla rozdílnými metodami nenásilného odporu. Mezi pořadateli hnutí se pak lišila i samotná struktura vnitřní organizace hnutí. Významný rozdíl byl zjištěn při zkoumání následujícího vývoje v zemích po skončení hnutí, kdy v případě Taiwanu došlo v nadcházejících volbách k úpadku současné strany, kdežto v případě Hongkongu zůstal politický stav téměř nezměněn.

Klíčová slova

Čínská republika, Taiwan, Č ínská lidová republika, Čína, Hongkong, Deštníkové hnutí, Slunečnicové hnutí, protest, hnutí za lidská práva, nenásilný odpor

Abstract

This bachelor thesis examines students nonviolent protests, also known as the Sunflower Movement and Umbrella Movemen, that took place in 2014 in Taiwan and Hong Kong. The analysis is focused on the events that led to the movements, its organizers and their management of the movements as well as on the political developmnet in Taiwan and Hong Kong after the end of both movemenst. Compilation and comparative methodology were applied in order to answer the author’s research questions. The analysis showed similarities in the usage of social media for the communication between protesters in case of both movements. he process of the movements and the means of persuasion applied by organizers were similar as well. The movements were created with the help of different ways of nonviolent resistance, and the internal organization of the movements differed as well. A significant difference was identified in the post-movement political development in both countries. In Taiwan, the current political party had lost in the forthcoming elections, however, in Hong Kong, the political situation has remained unchanged.

Keywords

Republic of China, Taiwan, People`s Republic of China, China, Hong Kong, Umbrella Movement, Sunflower Movement, protest, Human rights movement, nonviolent resistence

Seznam použitých zkratek

ARATS – The Association for Relations Across the Taiwan Straits: Asociace pro vztahy přes Taiwanskou úžinu BIY – Black Island Nation Youth Front: Národní fronta mládeže černého ostrova CCP – Chinese Communist Party: Komunistická strana Číny CPG – Central People’s Goverment: Ústřední lidová vláda CSAS – Cross-Strait Agreement Supervision: Dozor nad dohodami přes Taiwanskou úžinu CSSTA – Cross-Strait Service Trade Agreement: Dohoda o volném obchodu v sektoru služeb DF – Democratic Front Against Cross-Strait Trade in Services Agreeent: Demokratická fronta proti dohodě o volném obchodu v sektoru služeb DPP – Democratic Progressive Party: Demokratická pokroková strana ECFA – Economic Cooperation Framework Agreement: Rámcové dohody o hospodářské spolupráci KMT – Kuomintang: Kuomintang NCKU – National Cheng Kung University: Národní univerzita Cheng Kung NPCSC – Standing Committee of the National People’s Congress – Stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců OCPL – Ocuppy Central with Love and Peace – Okupace Centrální čtvrti láskou a mírem SEF – Straits Exchange Foundation: Nadace pro výměnu přes Taiwanskou úžinu SAR – Special Administrative Region: Zvláštní administrativní oblast

OBSAH

ÚVOD ...... 7

1 TEORETICKO-METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA ...... 9

1.1 HLAVNÍ CÍL A DESIGN VÝZKUMU ...... 9

1.2 VÝZNAM PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ...... 9

1.3 METODOLOGIE VÝZKUMU, SBĚRU DAT, LIMITY PRÁCE ...... 10

2 POLITICKÉ POZADÍ ...... 12

2.1 TAIWAN ...... 12

2.2 HONGKONG ...... 14

2.3 NENÁSILNÝ ODPOR ...... 16

3 PROTESTNÍ HNUTÍ ...... 18

3.1 SLUNEČNICOVÉ HNUTÍ ...... 18

3.1.1 PRŮBĚH HNUTÍ ...... 20

3.1.2 ORGANIZACE HNUTÍ ...... 24

3.1.3 NÁSLEDNÝ VÝVOJ PO SKONČENÍ HNUTÍ ...... 27

3.2 DEŠTNÍKOVÉ HNUTÍ ...... 30

3.2.1 PRŮBĚH HNUTÍ ...... 31

3.2.2 ORGANIZACE HNUTÍ ...... 34

3.2.3 NÁSLEDNÝ VÝVOJ PO SKONČENÍ HNUTÍ ...... 37

4 SHRNUTÍ ...... 40

ZÁVĚR ...... 44

SEZNAM LITERATURY ...... 46

Úvod

Po dlouhá desetiletí představuje aktivismus mladých lidí a jejich nenásilné protesty sílu pro významné společenské a politické změny po celém světě. K samotnému příkladu nenásilných hnutí nemusíme zacházet příliš daleko, neboť rok 1989 se nenesl v duchu studentských protestů nejen u nás, ale také na Čínském Náměstí nebeského klidu. Příkladem také mohou být poměrně nedávné protesty Otpor v Srbsku1 a v Guatemale.2

V projevu, který pronesl poslední večer své cesty po Indii, kde chtěl pochopit principy nenásilného odporu vedeného Gándhím, popsal Martin Luther king nenásilný odpor jako nejúčinnější dostupnou zbraň, kterou mohou utlačovaní lidé bojovat za spravedlnost a lidskou důstojnost.3

Ačkoliv se nenásilný odpor vyskytoval napříč historií již po staletí, byl to právě Gándhí a jeho boj za nezávislost Indie, kteří se stali hlavními průkopníky této formy odporu a jeho rozmachu napříč minulým stoletím. Gándhí věřil tomu, že občanská neposlušnost, nikoliv násilí, je tím, co pomůže Indii získat nezávislost.

V roce 1930 tak Mahátma Gándhí vyrazil na Solný pochod, čímž se snažil upozornit na nespravedlnost britského zákona, který Indům přikazoval nakupovat sůl od koloniální vlády, ačkoliv by ji sami mohli získat odpařením vody z moře. Na konci pochodu pak Gándhí spolu s dalšími tisícovkami podporovatelů nezákonně nabrali sůl z pobřeží. Gándhí a další lidé byli následně zatčeni a protesty tak ještě více zesílily. Nenásilný odpor Mahátma Gándhího pak trval ještě dlouhých 17 let, kdy v roce 1947 vznikla nezávislá Indie.4

V době, ve které nás násilí doprovází ze všech stran, je akt nenásilných protestů jistou formou naděje a míru. Cílem této práce je českému čtenáři představit Slunečnicové a Deštníkové hnutí, nenásilné protesty, které vzniky jako přímá reakce na politickou situaci na Taiwanu a v Hongkongu. Pro popsání celé problematiky se první kapitola věnuje právě politickému pozadí

1 STEPHAN, Maria J. a Tabatha P. THOMPSON. Why you should never underestimate a bunch of well-organized teenage protesters. In: The Washington Post [online]. 2018 [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: https://www.washingtonpost.com/news/democracy-post/wp/2018/04/04/why-you-should-never-underestimate-a- bunch-of-well-organized-teenage-protesters/?utm_term=.3ee000c0340f. 2 AHMED, Azam a Elisabeth MALKIN. Otto Pérez Molina of Guatemala Is Jailed Hours After Resigning Presidency. In: The New York Times [online]. 2017 [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2015/09/04/world/americas/otto-perez-molina-guatemalan-president-resigns-amid- scandal.html?mtrref=www.google.com&gwh=BE426BAD818D0767336982765BA812F7&gwt=pay. 3 KING, Martin Luther, Jr. Farewell Statement for All India Radio. In: The Martin Luther King, Jr. Research and Education Institute[online]. 1959 [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: https://kinginstitute.stanford.edu/king- papers/documents/farewell-statement-all-india-radio. 4 ANDREWS, Evan. Remembering Gandhi’s Salt March. In: History [online]. 2015 [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: https://www.history.com/news/gandhis-salt-march-85-years-ago. 7 těchto zemí a definici nenásilného odporu jako takového. V následujících kapitolách jsou pak popsány události týkající se již zmíněných protestních hnutí a po nich následuje jejich komparace, která tak umožní srovnat účinnost nenásilného odporu na Taiwanu a v Hongkongu.

8 1 Teoreticko-metodologická východiska

1.1 Hlavní cíl a design výzkumu

Tato bakalářská práce s názvem Protestní hnutí na Taiwanu a v Hongkongu v roce 2014 zkoumá Slunečnicové a Deštníkové hnutí. Hlavním cílem práce je představit a následně srovnat tato dvě spolu nesouvisející protestní hnutí v celé jejich komplexnosti.

V první kapitole je čtenáři představeno politické pozadí obou hnutí, tedy specifika daného režimu a důležité instituce, které v průběhu hnutí hrály významnou roli. Je zde rovněž představena definice pojmu nenásilného hnutí, tedy toho, co nenásilný odpor představuje a jaké jsou jeho metody.

V kapitole věnující se hnutím je pak čtenář detailně obeznámen s událostmi, které protestům předcházely, a následně s celkovým průběhem hnutí. Dále je zde podkapitola Organizace hnutí, ve které jsou představeni jejich hlavní aktéři a jejich organizace a logistika celého hnutí. V závěru této kapitoly jsou pak shrnuty události v zemích po skončení hnutí, které s nimi úzce souvisí. Jedná se tedy primárně o případné sankce vůči účastníkům hnutí či zda došlo ke splnění požadavků, které protestující žádali.

V poslední kapitole s názvem Shrnutí je pak provedena komparace určitých oblastí hnutí. Je zde zaměřena pozornost na události, které ke vzniku hnutí vedly, hlavní představitele a jejich způsob komunikace s protestujícími a organizace hnutí. Je zde také zahrnuto srovnání politického vývoje v obou zemích po skončení hnutí, které je ohraničeno časovým rozmezím 12 měsíců.

Na základě výše vypsaných informací je na konci této kapitoly zahrnuta i snaha o vlastní hypotézu, zda je pravděpodobné, že se budou hnutí opakovat.

1.2 Význam práce a výzkumné otázky

Aby bylo dosaženo představení hnutí ve všech jeho aspektech, bylo zvoleno několik výzkumných otázek. První výzkumnou otázkou je: Jaké rozdíly je možné pozorovat mezi těmito dvěma hnutími po dobu jejich trvání? Tuto hlavní otázku blíže specifikují vedlejší výzkumné podotázky, které stanovují sledované aspekty: Jaké události vedly ke vzniku obou hnutí? Měly hnutí nějaké hlavní představitele, kteří se stali jejich hnacími motory? Pokud ano, jaké, pokud ne, proč? Jakým způsobem představitelé komunikovali s protestujícími? Jaké lze pozorovat odlišnosti v organizaci obou hnutí? Na tuto hlavní výzkumnou otázku, která se soustředí převážně na průběh hnutí a to, co bylo příčinou jejich vzniku, pak navazuje druhá výzkumná otázka: Jaký byl politický vývoj v obou zemích po skončení hnutí následujících 12 měsíců?, která nám umožní určit, zda

9 byla agenta hnutí nějakým způsobem reflektována v rámci širšího politického spektra a do jaké míry lze považovat nenásilná hnutí za účinnou formu protestu.

Poslední doplňkovou výzkumnou otázkou je analytická otázka: Je vysoká pravděpodobnost, že se hnutí na Taiwanu a v Hongkongu budou opakovat?. Díky informacím získaným v průběhu zpracování celé práce dojde k vymezení nejdůležitějších znaků těchto hnutí, tedy při jakých podmínkách vznikaly, a tudíž tak mohou být vyvozeny širší teorie o jejich opětovném vzniku.

Tato bakalářská práce tak přináší detailní srovnání dvou na sobě navzájem nezávislých hnutí, která se obě odehrála ve stejném roce. Na české akademické půdě se oběma hnutím zároveň dosud nevěnovala žádná práce a v zahraničí jsou hnutí rozebírána také převážně separátně. Práce tak přináší nový nadhled na tuto problematiku a možnost budoucího detailnějšího akademického výzkumu zaměřujícího se na jednotlivé aspekty hnutí. Jedním z nich je například výzkum týkající se médií a toho, jakým způsobem se pořadatelé hnutí v médiích sami prezentovali a to, jak hnutí média prezentovala a psala o nich jak během jejich konání, tak i po jejich skončení. O celkovém průběhu hnutí přinášely čerstvé informace například deníky The Guaridan, TIME, BBC, ABC či South China Morning Post.

1.3 Metodologie výzkumu, sběru dat, limity práce

Kapitoly Politické pozadí a Protestní hnutí byly zpracovány kompilační metodou. Rešerší velkého množství literatury tak je čtenáři představeno detailní shrnutí událostí obou hnutí a to jak těm, které jim předcházely, tak i těm, které se odehrály po jejich skončení. V druhé kapitole s názvem Politické pozadí je využito literatury věnující se politickému zřízení v ČLR a jejích autonomních oblastech. Hojně využita je zde například kniha Politics in China: An Introduction od autora Williama A. Josepha, primárně tedy kapitoly věnující se Taiwanu a Hongkongu. Autorem, jehož knihy byly využívány v průběhu celé práce je pak také Dafydd Fell a jeho knihy Government and Politics in Taiwan a Taiwan’s social Movements under Ma Ying-jiu: from the Wild Strawberries to the Sunflowers. K podkapitole věnující se definici nenásilného odporu je pak třeba zmínit autora Gene Sharpa, světového odborníka na nenásilný odpor, a jeho knihy How nonviolent struggle works a Social power and political freedom.

Ke zpracování třetí kapitoly věnující se hnutím samotným pak bylo použito rozsáhlé množství zdrojů a to jak sekundárních, tak primárních. Ze sekundárních zdrojů tak je třeba zmínit knihu Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements od autora Brian Christophera Jonese, která se jako jediná ze všech využitých zdrojů zaměřuje na obě zkoumaná hnutí a to z právního hlediska. Velice přínosnou pak byla i práce Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat and the Sunflower Movement od autora Ming-sho Ho či Inside

10 Taiwan`s Sunflower Movement: Twenty-Four Days in a Student-Occupied Parliament, and the Future of the Region. Při studiu Deštníkového hnutí pak bylo využíváno například práce Hongkong after the Umbrella Movement: An uncertain future for „One Country Two-Systems“ od autora Samson Yuena či Hong Kong’s Umbrella Movement od autora Johannes Chana.

Významnými primárními zdroji pak byly převážně internetové stránky organizátorů hnutí, znění zákonů či dokumentární snímky, na kterých se organizátoři podíleli jako Joshua: Teenager vs. Superpower či 太陽不遠 Sunflower Occupation.

Poslední kapitola s názvem Shrnutí je poté zpracována komparační metodou, ve které jsou pomocí výše zmíněných výzkumných otázek srovnány určité aspekty hnutí a jsou tak zde zjištěny jejich podobnosti či rozdíly.

Limitem výzkumu je rozhodně rozsah, který bakalářská diplomová práce má. Aby bylo možné dosáhnout naprosto detailního zpracování protestního hnutí, bylo by k tomu potřeba rozsáhlejšího formátu. Zkoumaní dvou protestních hnutí v rámci bakalářské práce tak umožňuje se detailně zaměřit pouze na některé aspekty daných hnutí.

Předmět výzkumu může být také považován za politicky citlivé téma. Výzkum se detailně zaobírá protestními hnutími ve dvou oblastech, kterou jsou Čínskou lidovou republikou považována za svá území a v jejímž režimu nemá odpor ve formě studentského hnutí přílišného prostoru či tolerance. Jeho zpracování si tak žádá objektivitu a nikoliv zaujatost. To se autorka také snažila v průběhu celého zpracování dodržet.

11 2 Politické pozadí

V roce 1997, kdy došlo k převzetí suverenity nad Hongkongem ze Spojeného království do ČLR, vzešla v platnost také politika jedné země a dvou systémů (一国两制, yì guó liǎng zhì), kterou se ČLR zavázala nenarušovat současný kapitalistický systém v Hongkongu. Systém, který do té doby v Hongkongu fungoval, tak měl být až na dvě výjimky, diplomacie a obrany, zachován. Tato politika, jejímž tvůrcem byl Deng Xiaoping (鄧小平),5 tak měla po dobu následujících 50 let zaručit Hongkongu zachování autonomie pod čínským dohledem. 6 Hongkong tak nadále disponuje mocí výkonnou, zákonodárnou i soudní, stejně tak jako vlastní měnou. Mimo jiné také občanům Hongkongu náleží právo veřejného shromažďování a svobody slova.7

Politika jedné země a dvou systémů však má své kořeny již o několik let dříve. Vznikla na počátku 90. let minulého století jako politika, pomocí které mělo dojít k znovupřipojení Taiwanu k ČLR. K její aplikaci na Taiwan však nedošlo, ačkoliv v průběhu let a střídání vlád se postoj k této formuli různil.8

2.1 Taiwan

Shelley Rigger v knize Politics in China: An Introduction, Taiwan popisuje jako zemi odlišnou od těch ostatních. „Dokonce je považováno za kontroverzní jej zemí vůbec nazývat. Má svou demokraticky zvolenou vládu, která vytváří a prosazuje zákony, vybírá daně a disponuje moderní armádou, ale přesto nemá mezinárodní uznání, zastoupení v OSN či ambasádu v hlavních městech“.9

Počátek demokratizace Taiwanu sahá do roku 1987, kdy bylo po 38 letech zrušeno stanné právo a bylo nahrazeno novým Zákonem o národní bezpečnosti. Rok předtím, tedy v roce 1986, také vznikla první opoziční strana vůči Kuomintangu (dále KMT), a to Demokratická pokroková strana (dále DPP) a po téměř 40 letech tak skončila jednostranná vláda autoritativního režimu KMT.10 Tím započal proces nových reforem, zákonů a vzniku dalších stran. V roce 1988 byl schválen

5 LI, Lea a Jeffie LAM. What does ‘one country, two systems’ mean?. In: South China Morning Post [online]. 2018 [cit. 2018-04-27]. Dostupné z: https://www.scmp.com/video/hong-kong/2100413/what-does-one-country-two- systems-mean. 6 SING, Ming. Politics and government in Hong Kong: crisis under Chinese sovereignty [online]. New York: Routledge, 2009. s. 2149 [cit. 2018-04-27]. ISBN 02-038-8897-9. s. 151. 7 LI, Lea a Jeffie LAM. What does ‘one country, two systems’ mean?. 8 BAKEŠOVÁ, Ivana, Zdenka HEŘMANOVÁ a Rudolf FÜRST. Dějiny Taiwanu. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2004. s. 303. ISBN 80-710-6708-3. s. 161-162, 177-179. 9 RIGGER, Shelley. Taiwan. In: JOSEPH, William A. ed. Politics in China: An introduction. New York: Oxford University Press, 2010, s. 437. ISBN 978-0-19-533530-9. s. 367. 10 BAKEŠOVÁ, Ivana, Zdenka HEŘMANOVÁ a Rudolf FÜRST. Dějiny Taiwanu. s. 153-156. 12 tiskový zákon, umožňující vznik nových periodik a zrušil restrikce na povolený rozsah stránek a také nový Zákon o právu na shromažďování, který legalizoval veřejné demonstrace.11

V průběhu reforem, které přicházely v platnost v devadesátých letech, se tak Taiwan transformoval z autoritativního státu na stát demokratický a z parlamentního systému na systém poloprezidentský.12

Podle Taiwanské ústavy, která vzešla v platnost v roce 1947, stojí v čele státu prezident volený občany přímou volbou. Prezident má na starosti mezinárodní záležitosti, včetně vztahů s ČLR a mimo jiné také jmenování premiéra. Premiér je pak zodpovědný za vnitrostátní záležitosti, je v čele Výkonného dvora (z angl. Executive Yuan) a jmenuje do něj další zastupitele.13

Výkonný dvůr zodpovídá za návrhy většiny zákonů a jsou zde prováděna téměř veškerá politická rozhodnutí. Na Výkonný dvůr dohlíží dvůr Legislativní (z angl. Legislative yuan), který má pravomoc zákony interpretovat, odmítat nebo měnit. Dále také potvrzuje pohotovostní příkazy, schvaluje rozpočty a navrhuje změny ústavy. Legislativní dvůr je tak zákonodárným orgánem, či parlamentem národní vlády Taiwanu. Soudní dvůr (z angl. Judicial Yuan) spravuje soudy, Kontrolní dvůr (z angl. Control Yuan) dohlíží na ostatní státní úřady a Vyšetřovací dvůr (z angl. Examination Yuan) je zodpovědný za ověření kvalifikací státních úředníků.14

Politické strany na Taiwanu a jejich vzájemné vztahy ve svém článku The Sunflower Movement and the Taiwanese National Identity autor Anson Au popisuje jako strany se vzájemnou historií provázanou konflikty, nesouhlasem a rozdílnou politikou. Rozdílným postojem může být například otevřenější přístup KMT k ČLR a snahy udržet s ČLR politické a ekonomické vazby, kdy naopak hlavní myšlenkou DPP je nezávislost Taiwanu a snaha odpoutání se od Čínské politiky jedné země a dvou systémů.15

Během autoritativního systému, který byl na Taiwanu do roku 1987, byly vztahy s ČLR nepřátelské. To se změnilo po demokratické proměně Taiwanu, kdy začalo docházet k postupné komunikaci a spolupráci. Rozvoj vzájemných vztahů a ekonomická spolupráce dospěli do fáze, kdy jsou v současné době Taiwan a ČLR jedni z nejsilnějších obchodních partnerů. Od voleb

11 BAKEŠOVÁ, Ivana, Zdenka HEŘMANOVÁ a Rudolf FÜRST. Dějiny Taiwanu. s. 156-157. 12 FELL, Dafydd. Government and politics in Taiwan. New York: Routledge, 2012. ISBN 978-0-415-57538-6. s. 46. 13 RIGGER, Shelley. Taiwan. In: JOSEPH, William A. ed. Politics in China: An introduction. s. 373. 14 COPPER, John Franklin. Taiwan: nation-state or province?. 4th ed. Boulder, Colo.: Westview Press, c2003. ISBN 08-133-3955-3. 15 AU, Anson. The Sunflower Movement and the Taiwanese National Identity: Building an Anti-Sinoist Civic Nationalism. In: Berkeley Journal of Sociology [online]. 2017, s. 1-12 [cit. 2018-03-16]. ISSN 0067-5830. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/316527675_The_Sunflower_Movement_and_the_Taiwanese_National_Id entity_Building_an_Anti-Sinoist_Civic_Nationalism. s. 3. 13 v roce 2000, které poprvé v Taiwanské historii vyhrál kandidát DPP však i přes obchodní spolupráci dochází k proměnlivému přístupu vlád k ČLR. Kombinace dobrých obchodních vztahů a chladného přístupu zapříčinila větší zájem veřejnosti a toto dění. Na jednu stranu si je Taiwanská společnost vědoma skutečnosti, že ekonomická prosperita ostrova závisí na obchodních vztazích s ČLR, zároveň se však ale čím dál tím méně cítí být Číňany. Přesvědčení, že by Taiwan měl od ČLR zůstat politicky oddělený, tak neustále sílí.16

2.2 Hongkong

Po téměř 150 letech Britské kolonie se 1. července 1997 z Hongkongu stala Zvláštní administrativní oblast Čínské lidové republiky. Mini-ústavou Hongkongu se stal Základní zákon (z angl. The Basic Law), který vznikl již v roce 1990 a v platnost vzešel v den převzetí suverenity nad městem. Tento zákon tak v Hongkongu na dalších 50 let zajistil nezávislou moc výkonnou, soudní i legislativní. Dále také platí svoboda tisku, slova, shromáždění i náboženství. Hongkongu je povoleno vytvářet vnější vztahy v určitých oblastech včetně obchodu, komunikací, cestovního ruchu a kultury.17

Dle Základního zákona je nejvyšším představitelem Hongkongu jeho správce, který je volen na pět let a může být zvolen maximálně na dvě funkční období. Správce musí mít čínské občanství a alespoň 40 let. Z toho musí minimálně 20 let žít na území Hongkongu. Je volen Volební komisí (z angl. Election Committee), která se skládá z 800 členů, kteří zastupují různé sekce společnosti jako je obchod, finance, práce, náboženství a další. Složení Volební komise je důkladně kontrolováno Pekingem a i zvolený kandidát musí být schválen vládou ČLR.18

Správce Hongkongu předsedá Výkonné radě (z angl. The Executive Council). Výkonná rada, jak již z jejího názvu vyplývá, je výkonným orgánem SAR. Správce Hongkongu jmenuje, odvolává a vede disciplinární řízení úředníků. Spolu s Výkonnou radou pak musí konzultovat veškerá další politická rozhodnutí, návrhy zákonů, které se dále předsouvají Legislativní radě (z angl. Legislative Council), přípravy právních předpisů či rozpuštění Legislativní rady. Členové Výkonné rady jsou jmenování správcem a skládají se z hlavních úředníků výkonných orgánů,

16 RIGGER, Shelley. Taiwan. In: JOSEPH, William A. ed. Politics in China: An introduction.s. 376-378. 17 ALBERT, Eleanor. Democracy in Hong Kong. In: Council on Foreign Relations [online]. 2017 [cit. 2018-04-27]. Dostupné z: https://www.cfr.org/backgrounder/democracy-hong-kong. 18 LO, Sonny Shiu-hing. Hong Kong. In: JOSEPH, William A. ed. Politics in China: An introduction.s. 355. 14 členů Legislativní rady a veřejných osob. Jejich funkční období pak nesmí překročit funkční období správce, který je jmenoval.19

Jednokomorový parlamentní zákonodárný orgán v Hongkongu zastupuje Legislativní rada, založená již v roce 1843. 20 V Legislativní radě zastupují 35 míst zástupci z nepřímo volených funkčních volebních obvodů a 35 míst zástupci zvolených lidovým hlasováním. Jakožto zákonodárný orgán zodpovídá Legislativní rada za přijetí, změny, či zrušení zákonů, zkoumání a schvalování rozpočtů, daně a veřejné výdaje a dohlíží na práci vlády. Rovněž má pravomoc nejen schválit jmenování a odvolání soudců Soudu posledního odvolání (z angl. The Court of Final Appeal) a vrchní soudce Nejvyššího soudu, ale také případně obvinit správce Hongkongu.21

Jedním z požadavků protestantů Deštníkového hnutí bylo zrušení funkčních volebních obvodů.22 Funkční volební obvody do Legislativní rady zavedla v Hongkongu britská vláda v roce 1985. To znamenalo, že do zákonodárné komory byli vybráni zástupci určitých profesních nebo zájmových skupin jako obchod, právo, finance, zdravotnictví, vzdělání, práce a inženýrství. Hlavními cíli těchto voleb bylo zavedení demokratického prvku do legislativního procesu v Hongkongu a vyvolat zájem o účast v politickém dění u důležitých funkčních odvětvích.23 Hongkong je rozdělen do pěti obvodů, ve kterém je zvoleno mezi třemi až osmi zákonodárci. Tito zákonodárci tak zastupují polovinu komory. Už od svého založení byl tento systém kritizován za poskytování nepřiměřených politických privilegií podnikatelskému a profesnímu sektoru. Zatímco průměrní občané mohou volit pouze jedním hlasem, podnikatelé a obchodníci mají více než jeden hlas, čímž je porušena zásada rovnosti hlasovacího práva.24

Největší rozmach politických stran v Hongkongu je připisován k roku 1989, krátce po Masakru na Náměstí nebeského klidu. Od roku 1987 jsou hlavními politickými stranami liberálně orientovaná Demokratická strana, Liberální strana podporující podnikání, pro-pekingská Demokratická aliance pro zlepšení a pokrok Hongkongu (Z angl. Democratic Alliance for the Betterment and Progress of Hong Kong) a profesně orientovaná Občanská strana (Z angl. Civic Party).25

19 LAM, Wai-man, Percy Luen-tim LUI, Wilson WONG a Ian HOLLIDAY, ed. Contemporary Hong Kong politics: governance in the post-1997 era [online]. Hongkong: Hong Kong University Press, 2007 [cit. 2018-04-28]. ISBN 978-962-2098-299. s. 24-28. 20 LO, Sonny Shiu-hing. Hong Kong. In: JOSEPH, William A. ed. Politics in China: An introduction.s. 355. 21 LegCo Today. In: Legislative Council of the Hong Kong Special Administrative Region [online]. [cit. 2018-04-28]. Dostupné z: https://www.legco.gov.hk/general/english/intro/about_lc.htm. 22 Viz. 3.1.1 Průběh hnutí. 23 LO, Sonny Shiu-hing. Hong Kong. In: JOSEPH, William A. ed. Politics in China: An introduction.s. 357. 24 LAM, Wai-man, Percy Luen-tim LUI, Wilson WONG a Ian HOLLIDAY, ed. Contemporary Hong Kong politics: governance in the post-1997 era. S. 125. 25 LO, Sonny Shiu-hing. Hong Kong. In: JOSEPH, William A. ed. Politics in China: An introduction.s. 358. 15 Na jednu stranu drží Peking nad Hongkongem přísný dohled, zejména při záležitostech týkajících se politických reforem či limitů autonomie Hongkongu. Na druhou stranu v Hongkongu zůstávají významné body občanské svobody, svoboda médií a vládní moc Hongkongu. Společnost však nadále zůstává aktivní a ve značné míře zachovává asertivní názor.26

2.3 Nenásilný odpor

Nenásilné hnutí, moc lidu, civilní rezistence, nenásilný odpor a přímá akce. Všechny tyto názvy souhrnně označují ty metody protestu, odporu a dalších sociálně politických akcí, během kterých není použito násilí. Členové těchto hnutí tak odmítají vykonávat činy, které obvykle vykonávají, nebo se od nich očekává, že je budou vykonávat, nebo vykonávají činy, které obvykle nevykonávají, či mají zakázáno zákonem či nařízením tyto činy provádět.27

Nenásilné hnutí zahrnuje aktivní proces vnášení politického, ekonomického, sociálního, emocionálního nebo morálního tlaku na vládní aparát. Je neinstitucionální, funguje tedy mimo institucionalizované politické struktury a je neurčité, jednotlivé kroky tudíž nejsou předem specifikovány. Jedná se tedy o soubor metod se zvláštními rysy, které jsou odlišné jak od násilného hnutí, tak od institucionální politiky.28

Gene Sharp, světový odborník na nenásilný odpor, ve svém díle How Nonviolent Struggle Works uvádí 198 konkrétních metod, které byly v průběhu historie využity během nenásilných hnutích. Tento seznam ale není ani zdaleka finální, jelikož téměř každé hnutí vytváří další metody. Tyto metody Gene Sharp rozdělil do tří kategorií a to na protest a přesvědčování, nespolupráce a nenásilná intervence.29

Mezi protesty a přesvědčování se řadí veřejné projevy, dopisy vládě, petice, letáky, články, symboly jako vlajky či barvy a nošení těchto symbolů (viz. slunečnice a deštníky), veřejná shromáždění, protesty a mnoho dalších. Nespolupráci lze rozdělit na sociální (studentské stávky, bojkot či dokonce emigrace), ekonomickou (embarga, bojkoty, stávky) a politickou (odmítnutí autority vládce, bojkot voleb a další). Nenásilná intervence je tak třetím stupněm občanské neposlušnosti a pro režim znamená bezprostřední hrozbu. Cílem nenásilné intervence je změna současné situace. Metody této intervence jsou těžké nejen k udržení, ale také k rozpuštění. Sem se

26 LO, Sonny Shiu-hing. Hong Kong. In: JOSEPH, William A. ed. Politics in China: An introduction.s. 365-366. 27 SHARP, Gene. Social power and political freedom. Boston, Mass.: P. Sargent Publishers, 1980. s. 440. [cit. 2018- 04-28]. ISBN 08-755-8093-9. s. 218. 28 LAKEY, George. Nonviolent Action Defined. In: Global Nonviolent Action Database [online]. 2011 [cit. 2018-04- 28]. Dostupné z: https://nvdatabase.swarthmore.edu/content/nonviolent-action-defined. 29 SHARP, Gene. How nonviolent struggle works [online]. United States of America: The Albert Einstein Institution, 2013. s. 148. [cit. 2018-04-28]. ISBN 978-188-0813-157. s. 23. 16 řadí například okupace vládních budov, protesty v sedě, dlouhodobé protesty, shromažďování, okupace a další.30

Důležitým pojmem nenásilného hnutí je politické jiu-jitsu (z angl. Political jiu-jitsu). Jedná se o proces, který může nastat během nenásilného hnutí, kdy je proti protestujícím použité násilí. K tomu dochází v situacích, kdy režim neví, jak na situaci reagovat a jak hnutí rozptýlit. Jestliže si protestující dokáží i přes užité násilí udržet nenásilný přístup, a ještě lépe, pokud toto násilí dokáží zdokumentovat, může dojít k obrácené situaci. V situaci, kdy se o použitém násilí dozvídá veřejnost, dochází k nárůstu empatie s protestujícími a režim je viděn negativně. Použité násilí pak protestujícím často přináší popularitu a větší množství podporovatelů, stejně tak jako oslabení režimu. Politické jiu-jitsu však není pravidlem, jelikož často závisí na míře spolupráce protestujících a jejich příznivců.31 V průběhu hnutí zkoumaných v následující kapitole však tento nárůst podporovatelů po použitém násilí můžeme zpozorovat.

30 SHARP, Gene. How nonviolent struggle works. s. 25-46. 31 POPOVIC, Srdja, Slobodan DJINOVIC, Andrej MILIVOJEVIC, Hardy MERRIMAN a Ivan MAROVIC. Canvas Core Curriculum: a guide to effective nonviolent struggle: students book [online]. Belgrade: Centre for Applied NonViolent Action and Strategies, 2007 [cit. 2018-04-28]. ISBN 978-86-7596-087-4. s. 282. 17 3 Protestní hnutí

3.1 Slunečnicové hnutí

Slunečnicové hnutí (太阳花学运, tàiyáng huā xué yùn) je souhrnným a oficiálním názvem studentských protestů, které probíhaly na Taiwanu od 18. března 2014 do 10. dubna téhož roku. Svůj název získalo hned druhý den od svého počátku, kdy neznámý květinář daroval studentům několik slunečnic. Slunečnice, jež se brzy staly symbolem celého hnutí, představovaly slunce a světlo, které mělo být vneseno do černé skříňky (黑箱, hēixiāng) taiwanské politiky.32 Hesla hnutí v sobě nesla jasné poslání: bránit demokracii (捍卫民主, hànwèi mínzhǔ), zrušit smlouvu ( 退回服贸, tuìhuí fú mào), jít z obrany do útoku ( 转守为攻, zhuǎn shǒu wéi gōng) a rozkvést/roznést [myšlenku] do okolí (遍地开花, biàndìkāihuā). 33

Protesty, odehrávající se v areálu legislativního a výkonného dvora, vznikly jako reakce na dohodu Taiwanu s ČLR o volném obchodě v sektoru služeb (z angl. Cross-Strait Service Trade Agreement, dále CSSTA),34 jenž byla podepsána Asociací pro vztahy přes Taiwanskou úžinu (z angl. The Association for Relations Across the Taiwan Straits, dále ARATS) a Nadací pro výměnu přes Taiwanskou úžinu (z angl. Straits Exchange Foundation, dále SEF).35

Přestože bylo hnutí původně zorganizováno jako reakce na uzavření obchodní smlouvy, jeho význam však byl chápán spíše jako politický nežli ekonomický.36 Ve svém článku Why a little- understood trade agreement upsets so many in Taiwan autor Ng píše, že Taiwanští občané nebyli až tak dotčeni samotným obsahem této smlouvy, ale tím, co pro ně CSSTA smlouva představovala, a to dětské krůčky do tiše a opatrně naplánovaného připojení odpadlého ostrova k Pekingu.37

32 BECKERSHOFF, André. The Sunflower Movement. In: FELL, Dafydd. Taiwan's social movements under Ma Ying-jeou: from the Wild Strawberries to the Sunflowers [online]. New York: Routledge, 2017, s. 113-134 [cit. 2018- 03-27]. ISBN 978-1-315-56053-3. s. 120. 33 太陽不遠 Sunflower Occupation. In: Youtube [online]. 13. 7. 2015 [cit. 2018-03-28]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=dLs3tDb1WiI. 34 AU, Anson. Reconceptualizing Online Free Spaces: A Case Study of the Sunflower Movement. In: Journal of Contemporary Eastern Asia [online]. 2016, vol. 15 issue 2, s. 145-161 [cit. 2018-03-11]. DOI: 10.17477/jcea.2016.15.2.145. ISSN 2383-9449. Dostupné z: http://koreascience.or.kr/journal/view.jsp?kj=OSTRBU&py=2016&vnc=v15n2&sp=145. s. 148. 35 TSATSOU, Panayiota. Social Media and Informal Organisation of Citizen Activism: Lessons From the Use of Facebook in the Sunflower Movement. In: Social Media Society [online]. 2018, vol. 4 issue 1, s. 21 [cit. 2018-03-11]. DOI: 10.1177/2056305117751384. ISSN 2056-3051. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/2056305117751384. s. 12. 36 AU, Anson. The Sunflower Movement and the Taiwanese National Identity: Building an Anti-Sinoist Civic Nationalism. s. 6. 37 NG, Jason Y. Why a little-understood trade agreement upsets so many in Taiwan. In: South China Morning Post [online]. 2014 [cit. 2018-03-16]. Dostupné z: http://www.scmp.com/comment/blogs/article/1458367/why-little- understood-trade-agreement-upsets-so-many-taiwan. 18 Protestující ustanovili celkem čtyři hlavní požadavky hnutí. Stáhnutí smlouvy CSSTA z legislativy, přijetí návrhu zákona na založení Dozoru nad dohodami přes úžinu (z angl. Cross- Strait Agreement Supervision, dále CSAS), zlegalizování návrhu zákona o CSAS před právním přezkoumáním smlouvy CSST a svolání občanské ústavní konference.38

Předchůdcem CSSTA bylo podepsání Rámcových dohod o hospodářské spolupráci (z angl. Economic Cooperation Framework Agreement, dále ECFA), podepsané v roce 2010, které prosazovaly větší ekonomickou integraci prostřednictvím vzájemné spolupráce přes úžinu. S podepsáním těchto dohod se oběma stranám (tj. KMT a ČLR) otevřely dveře k vyjednávání nových dohod.39 Ming-sho Ho ve svém článku dále píše: K březnu 2014 bylo bez vyvolání výrazné opozice podepsáno 21 dohod. CSSTA, podepsána 21. června 2013, byla v pořadí devatenáctou.40

CSSTA otevírá vybrané trhy na Taiwanu v sektoru služeb čínským investicím na pevnině a naopak. Cílem této smlouvy je formalizovat stávající obchodní postupy a zrušit obchodní omezení mezi Taiwanem a Čínou.41

Protestanti se obávali, že smlouva představuje nejen důkazy o velkém vlivu pevninské Číny na Taiwan, ale také možnost, díky které bude mít čínská vláda kontrolu nad politickým systémem a hospodářským rozvojem na Taiwanu.42

Prvotními aktéry, kteří se snažili informovat veřejnost o obsahu této smlouvy, byla koalice nazvaná Demokratická fronta proti CSSTA (z angl. Democratic Front Against Cross-Strait Trade in Services Agreeent, dále DF), složená z nestátních neziskových organizací soustředících se na genderovou problematiku, environmentalismus, sociální péči, práci a lidská práva. DF byla založena 28. června 2013 a v jejím čele stál aktivista a právník Lai Zhongqiang (賴中強), jenž se snažil veřejnost upozorňovat na problematiku napříč úžinou už od dob, kdy v platnost vstoupila smlouva EFCA. Byl to právě Lai Zhongqiang a jeho právní expertíza, díky které, spolu s kritikou DF, začala veřejnost vnímat CSSTA jako tzv. černou skříňku. Tento název dostala na základě toho,

38 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. In: Journal of East Asian Studies [online]. 2015, vol. 15 issue 01, s. 69-97 [cit. 2018-03-16]. DOI: 10.1017/S1598240800004173. ISSN 1598-2408. Dostupné z: https://www.cambridge.org/core/product/identifier/S1598240800004173/type/journal_article s. s. 69-70. 39 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. s. 76- 77. 40 Tamtéž, s. 77. 41 FAN, JoAnn. The Economics of the Cross-Strait Services Agreement. In: The Diplomat [online]. 2014 [cit. 2018- 03-17]. Dostupné z: https://thediplomat.com/2014/04/the-economics-of-the-cross-strait-services-agreement/. 42 TSATSOU, Panayiota. Social Media and Informal Organisation of Citizen Activism: Lessons From the Use of Facebook in the Sunflower Movement. s. 12. 19 že veřejnost měla jen minimální náhled na celou problematiku, čímž si KMT získala těžkou kritiku.43

V létě 2013 pak byla zformována skupina Národní mládežnická fronta černého ostrova (z angl. Black Island Nation Youth Front, dále BIY), která se stejně jako DF snažila upozornit na problematiku, kterou dle nich CSSTA představovala. Jejími zakladateli byli Lin Feifan (林飛帆) a Chen Weiting (陳為廷), ústřední postavy Slunečnicového hnutí.44 Společné úsilí DF a BIY nakonec přimělo vnitrostátní zákonodárce, aby nashromáždili více informací před přezkoumáním CSSTA. Od července 2013 do března 2014 proběhlo celkem dvacet veřejných slyšení, z nichž dvanácti z nich předsedali zákonodárci KMT a osmi DPP.45

Poslední veřejné slyšení skončilo 10. března 2014 a poté byla smlouva CSSTA připravena k přezkoumání článek po článku Interním správním výborem legislativního dvora (z angl. Internal Administration Committee of the Legislative Yuan). Předsedou výboru se stal Zhang Qingzhong (張慶忠), poslanec KMT. V den zasedání, 17. března 2014, Zhang Qingzhong předstoupil před zúčastněné a oznámil, ž e druhé č tení CSSTA je u konce a je připraveno k plenárnímu přezkoumání a následnému schválení dohody, které bylo naplánováno na 21. března 2014. Ve 30 sekundách tak Zhang Qingzhong formálně ukončil zasedání a zanechal za sebou zmatené poslance DPP a novináře. Tímto krokem, který je nazýván jako Incident 30 sekund (z angl. The 30-Second Incident), KMT hrubě porušil dohodu o revizi a přezkoumání CSSTA článek po článku. Tři poslanci DPP den poté vyhlásili protestní hladovku, jejich čin byl však již o několik hodin později zastíněn okupací parlamentu.46

3.1.1 Průběh hnutí

V den zasedání (tj. 17. března 2014) se před budovou legislativního dvora shromáždila veřejnost, z nichž většina byli studenti, a očekávali výsledky přezkoumání dohody článek po článku. Po Zhang Qingzhongově prohlášení se spustila vlna nesouhlasu, která vyústila ještě téhož večera v obsazení zasedací síně legislativního dvora. Studenti ji obsadili okolo deváté hodiny večer s účelem zabránit tak plenárnímu zasedání a schválení CSSTA 21. března. Zatímco studenti okupující zasedací síň zabarikádovali přístup do místnosti, na jejich podporu se shromáždilo několik stovek, někdy až několik tisíc studentů a civilistů, kteří rychle obsadili okolní ulice

43 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. s. 78. 44 BECKERSHOFF, André. The Sunflower Movement. In: FELL, Dafydd. Taiwan's social movements under Ma Ying-jeou: from the Wild Strawberries to the Sunflowers. s. 117. 45 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. s. 78. 46 Tamtéž. s. 79. 20 a započali stávku v sedě (z angl. sit-ins). Okupace zasedací místnosti a stávky v sedě na ulicích trvaly celkem 24 dní, tedy do 10. dubna, kdy hnutí skončilo.47

Během 24 dní okupace byla atmosféra mezi protestanty okupujícími zasedací místnost občas velmi napjatá. Ačkoliv byl přítomen zdravotnický personál pracující na směny, okupanti trpěli spánkovou deprivací, horečkami a dalšími zdravotními problémy. Neustálé šíření zpráv o hrozícím policejním zásahu je vyzívalo k neustálé ostražitosti. To, na druhou stranu, střídalo promítaní filmů, hudební představení, čtení poezie a motivační projevy.48

Klíčovou postavou, která stála v pozadí událostí okupace zasedací síně byl samotný předseda legislativního dvora Wang Jinping (王金平).49 Ian Rowen ve svém článku píše, že jakožto člověk legálně zodpovědný za každodenní provoz legislativního dvora odbyl [Wang Jinping] telefonát prezidenta Ma Yingjiua (馬英九) vyzívající k mimořádnému setkání a projednání ukončení okupace. Brzy na to Wang slíbil, že protestanti nebudou násilím odstraněni. Silnou podporou protestantů byla také opoziční strana DPP.50

Min-sho Ho ve svém článku Occupy Congress in Taiwan51 uvádí, že 20. března 2014, vznesli představitelé Slunečnicového hnutí první oficiální požadavky. Prvním požadavkem bylo apelování na předsedu legislativního dvora Wang Jinpinga, aby odvolal prohlášení uskutečněné Zhang Qingzhongem při Incidentu 30 sekund a aby byla dohoda CSSTA poslána zpět ke kontrole článek po článku. Dalším požadavkem pak byl otevřený dialog s prezidentem Ma Yingjiuem, ve kterém měla být prodiskutována dohoda CSSTA a návrh zákona o založení Dozoru nad dohodami přes Taiwanskou úžinu (z angl. Cross-Strait Agreement Supervision, dále CSAS).52 Založení této instituce by tak mohlo zajistit větší veřejný dohled nad vypracováním a přijímáním smluv přes Taiwanskou úžinu.53

47 CHANG, Wen-Chen. The right to free assembly and the Sunflower Movement. In: JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. New York, NY: Routledge, 2017. ISBN 978-147-2486-141. s. 48–49. 48 HO, Ming-Sho. From mobilization to improvisation: the lessons from Taiwan’s 2014 sunflower movement. In: Social Movement Studies [online]. 2017, vol. 17 issue 2, s. 189-202 [cit. 2018-03-23]. DOI: 10.1080/14742837.2017.1377603. ISSN 1474-2837. Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/14742837.2017.1377603. 49 ROWEN, Ian. Inside Taiwan's Sunflower Movement: Twenty-Four Days in a Student-Occupied Parliament, and the Future of the Region. In: The Journal of Asian Studies [online]. 2015, vol. 74 issue 1, s. 5-21 [cit. 2018-03-24]. DOI: 10.1017/S0021911814002174. ISSN 0021-9118. Dostupné z: http://www.journals.cambridge.org/abstract_S0021911814002174. s. 3. 50 CHANG, Wen-Chen. The right to free assembly and the Sunflower Movement. In: JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. s. 48-50. 51 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement s. 84. 52 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement s. 69. 53 ROWEN, Ian. Inside Taiwan's Sunflower Movement: Twenty-Four Days in a Student-Occupied Parliament, and the Future of the Region. s. 7. 21 Namísto navrhovaného dialogu s prezidentem Ma Yingjiuem se s hlavním organizátorem hnutí Lin Feifanem setkal premiér Jiang Yihua (江宜樺).54 Během napjatého desetiminutového setkání, které se odehrálo 22. března, Jiang Yihua sdělil, že není autorizovanou osobou pro přistoupení na jejich požadavky. Nedostatek zájmu ze strany prezidenta a vlády ponechával protestanty ve stále se zvyšujícím zoufalém rozpoložení.55

Po téměř týdenní okupaci, během které se studentům nedostalo prakticky žádné odpovědi ze strany vlády, uspořádal prezident Ma Yingjiu 23. března tiskovou konferenci, na které opět zopakoval rozhodnutí vlády o schválení CSSTA.56

Brzy poté se náměstí okolo areálu vlády zaplnilo několika tisíci studenty. V reakci na tuto událost se někteří studenti a aktivisté rozhodli pro okupaci budovy výkonného dvora. Skupina těchto okupantů nespolupracovala s protestanty okupujícími zasedací místnost legislativního dvora a jejich konání tak bylo pro mnoho lidí překvapivé.57 Nelegální obsazení výkonného dvora tak vytvořilo prostor a záminku pro policejní zásah.58 S obavou, že se tyto protesty vyvinou do stejné, nebo vyšší míry jako protesty v přilehlých oblastech, nařídila vláda bezpečnostním složkám násilné rozptýlení protestantů u výkonného dvora.59

Noc z 23. na 24. března se tak stala nejnásilnějším stupněm protestů. Policie k rozptýlení protestů využívala obušky, štíty a vodní děla. To mělo za následek 500 zraněných protestantů, z nichž někteří utrpěli vážná zranění. 61 osob bylo zatčených a vyslýchaných. Policie tak strávila několik hodin užívání nadměrného násilí k rozehnání jinak nenásilných protestů.60

Den po násilném rozehnání protestů u výkonného dvora, tedy 25. března, obrátila kancelář prezidenta svůj původní postoj a projevila ochotu se setkat se zástupci z řad studentů. O čtyři dny později, tedy 29. března, uspořádal prezident Ma Yingjiu druhou tiskovou konferenci, ve které zpočátku ocenil snahu Slunečnicového hnutí a označil jej jako konání mladé generace, která demonstruje své obavy a demokratickou účast. Dále pokračoval v konferenci, ve které osobně podpořil tvorbu zákona o CSAS, ale trval na tom, že legislativa tohoto zákona by měla probíhat

54 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. s. 84. 55 ROWEN, Ian. Inside Taiwan's Sunflower Movement: Twenty-Four Days in a Student-Occupied Parliament, and the Future of the Region. s. 7. 56 CHANG, Wen-Chen. The right to free assembly and the Sunflower Movement. In: JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. s. 50. 57 ROWEN, Ian. Inside Taiwan's Sunflower Movement: Twenty-Four Days in a Student-Occupied Parliament, and the Future of the Region. s. 7. 58 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. s. 85. 59 CHANG, Wen-Chen. The right to free assembly and the Sunflower Movement. In: JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. s. 50. 60 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. s. 85. 22 současně s právním přezkoumáním CSSTA. Namísto požadované občanské ústavní konference navrhl, že tuto činnost vykoná i jiná forma setkání. Nicméně odmítl nejdůležitější požadavek protestantů, a to stáhnutí CSSTA z legislativy.61

Organizátoři hnutí, jako reakci na prezidentovu tiskovou konferenci, ohlásili konání protestního shromáždění, a to na neděli 30. března.62 Zároveň také zahájili podpisovou kampaň, v jejímž rámci vyzívali politiky ze všech politických stran, aby přislíbili, že budou stavět legalizaci zákonu o CSAS na první místo ve svých prioritách. Studenti také přislíbili, že se stáhnou z legislativního dvora, pokud získají více než polovinu podpisů. Tímto dali najevo první známky toho, že jsou ochotni dělat ve svých požadavcích ústupky.63

Den shromáždění, tedy 30. března, byl alespoň co se týče počtu protestantů, tím nejrozsáhlejším. Celkový počet protestujících je sporný a údaje o jejich počtu se rozcházejí. Zatímco studenti, kteří stáli za zorganizováním shromáždění uvádějí až téměř půl milionu přítomných lidí,64 deník The Diplomat uvádí zhruba 350 000 zúčastněných65 a v deníku Reuters je řečeno, že policejní složky uvedly zhruba 110 000 protestantů.66 Ačkoliv nelze uvést přesný počet přítomných, jednalo se jednoznačně o rekordní účast celého hnutí. Obdobné shromáždění podporující protesty v Taipei se ten den organizovaly i v dalších světových městech, jako bylo Los Angeles, Paříž, Berlín a Tokio. Během těchto shromáždění probíhal online přenos s protestujícími u legislativního dvora.67

Dalším návrhem z řad studenstva bylo uspořádání občanské ústavní konference, 68 která byla vzhledem k současné ústavní krizi a nefunkční vládě zapotřebí. Kancelář prezidenta Ma navrhla

61 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. s. 85-89. 62 ROWEN, Ian. Inside Taiwan's Sunflower Movement: Twenty-Four Days in a Student-Occupied Parliament, and the Future of the Region. s. 10. 63 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. s. 87. 64 LO, Ven-Hwei, Ran WEI a Hung-Yi LU. Issue Importance, Third-Person Effects of Protest News, and Participation in Taiwan’s Sunflower Movement. In: Journalism & Mass Communication Quarterly [online]. 2017, vol. 94 issue 3, s. 682-702 [cit. 2018-03-24]. DOI: 10.1177/1077699016670122. ISSN 1077-6990. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1077699016670122. s. 684. 65 COLE, J. Michael. Hundreds of Thousands Protest Against Trade Pact in Taiwan. In: The Diplomat [online]. 2014 [cit. 2018-03-24]. Dostupné z: https://thediplomat.com/2014/03/hundreds-of-thousands-protest-against-trade-pact-in- taiwan/. 66 GOLD, Michael, POMFRET, James, ed. Over 100,000 protest in Taiwan over China trade deal. In: Reuters [online]. 2014 [cit. 2018-03-25]. Dostupné z: https://www.reuters.com/article/us-taiwan-protests/over-100000-protest-in- taiwan-over-china-trade-deal-idUSBREA2T07H20140330. 67 ROWEN, Ian. Inside Taiwan's Sunflower Movement: Twenty-Four Days in a Student-Occupied Parliament, and the Future of the Region. s. 10. 68 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. s. 88. 23 na 2. dubna uspořádání konference národních záležitostí o obchodu a ekonomice, namísto požadované občanské ústavní konference. Tento návrh byl ze strany studentů zamítnut.69

Dne 6. dubna se s okupanty zasedací síně sešel předseda legislativního dvora Wang Jinping a navrhl klíčové řešení. Uvedl, že návrh zákona o zlegalizovaní CSAS bude schválen předtím, než bude dohoda CSSTA předsunuta k přezkoumání.70 Hlavnímu požadavku protestantů tak bylo vyhověno. Ming-Sho Ho uvádí,71 že Wang Jinping prohlásil, že jeho zasažení bylo nezbytné, vzhledem k jednání kongresových vůdců DPP a KMT, jenž selhalo na základě jejich opačných postojů a bylo třeba přijít s řešením.

Na základě Wang Jinpingova vyjádření svolali protestanti 7. dubna tiskovou konferenci, na které oznámili svůj záměr opustit k 10. dubnu legislativní dvůr. Zároveň oznámili, že i nadále hodlají pokračovat ve snaze o informovanosti a ochraně Taiwanské společnosti. Dne 10. dubna tak oficiálně skončilo Slunečnicové povstání, kdy studenti dodrželi své prohlášení a opustili zasedací místnost.72

Ačkoliv studenti neprosadili svůj záměr o zrušení smlouvy CSSTA, podařilo se jim přinejmenším zabránění jejímu rychlému schválení a také zařazení zákonu o CSAS do legislativního programu.73

3.1.2 Organizace hnutí

Jak bylo zmíněno výše, primárními a prvotními organizátory hnutí byla koalice aktivistických skupin DF, s hlavním představitelem Lai Zhongqiangem, a BIY, jejímž zakladatel byl Lin Feifan, ústřední postava studentských protestů. Ačkoliv spolu obě skupiny úzce spolupracovaly, jejich přístup se lišil. Studentské skupiny se přikláněly k plánovanému a přímému jednání, kdežto DF zaujímala více pozorovací a informativní pozici, organizující tiskové konference a pozorně sledující veřejná slyšení, která v rámci CSSTA proběhla. Již samotná okupace zasedací síně byla přímým jednáním studentské skupiny. Zatímco studenti v den zasedání, tj. 17. března, zvažovali pokus o vstup do legislativního dvora, DF se připravovala na 120 hodinový maraton veřejných přednášek a projevů, které měly doprovázet týden, během kterého měla být CSSTA přezkoumána.

69 WANG, Chris. Sunflower leaders reject Ma’s conference plan. In: Taipei Times [online]. 2014 [cit. 2018-03-16]. Dostupné z: http://www.taipeitimes.com/News/front/archives/2014/04/03/2003587154. 70 TSATSOU, Panayiota. Social Media and Informal Organisation of Citizen Activism: Lessons From the Use of Facebook in the Sunflower Movement. s. 13. 71 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. s. 90. 72 TSATSOU, Panayiota. Social Media and Informal Organisation of Citizen Activism: Lessons From the Use of Facebook in the Sunflower Movement. s. 13. 73 HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. s. 91. 24 Den po Incidentu 30 sekund studenti zrealizovali svůj záměr vstoupit do legislativního dvora a obsadili zasedací místnost.74

Ústředními organizátory a mluvčími hnutí byli Lin Feifan a Chen Weiting. Oba se občansky aktivně angažovali již během Hnutí proti monopolizaci médií (z angl. Anti-Media Monopoly Movement) v roce 201275 a dokonce i během hnutí v roce 2008, známým pod názvem Hnutí divokých jahod (z angl. Wild Strawberries Movement).76 Není proto překvapující, že se právě Lin Feifan a Chen Weiting chopili organizátorské a vedoucí funkce Slunečnicového hnutí. Významným členem Slunečnicového hnutí byl také mimo jiné akademik Huang Guochang (黃國 昌), zakladatel politické strany Nové síly (z angl. New Power Party) a od roku 2016 poslanec legislativního dvora.77

Od protestů v roce 2008 vznikaly stále nové občanské skupiny, které koncem roku 2013 vytvořily rozsáhlou komunitu a vyvinuly charakteristický styl aktivismu. Kromě klasických činů jako byly protesty v sedě a pochody, vyvinuli tito studentští aktivisté takové novou platformu pro komunikaci, cirkulaci informací a sdílení politických názorů – a to sociální média a další virální technologie. Výsledkem bylo vytvoření energické a dynamické komunity.78 Ačkoliv převážnou většinu protestantů tvořili studenti a Slunečnicové hnutí je tak považováno za studentské, je třeba zmínit, že podporu získali jak z akademické půdy, tak až 54 institucí a nevládních neziskových organizací, kteří se aktivně zapojovali do okupace a protestů.79

Právě využití sociálních médií se stalo významným symbolem Slunečnicového hnutí. Nejhojněji využívaná byla facebooková skupina s názvem Sunflower Movement 太陽花學運,80 která byla mezi protestanty také tou nejpopulárnější.81 Díky této skupině tak byli její tvůrci schopni alespoň částečně organizovat průběh hnutí, hromadně informovat a oslovovat protestanty a propagovat

74 BECKERSHOFF, André. The Sunflower Movement. In: FELL, Dafydd. Taiwan's social movements under Ma Ying-jeou: from the Wild Strawberries to the Sunflowers. s. 117-118. 75 HARRISON, Mark. The Anti-Media Monopoly Movement 反媒體壟斷運動 in Taiwan. The China Story [online]. 2012 [cit. 2018-03-28]. Dostupné z: https://www.thechinastory.org/2012/12/the-anti-media-monopoly- movement-%E5%8F%8D%E5%AA%92%E9%AB%94%E5%A3%9F%E6%96%B7%E9%81%8B%E5%8B%95- in-taiwan/. 76 BECKERSHOFF, André. The Sunflower Movement. In: FELL, Dafydd. Taiwan's social movements under Ma Ying-jeou: from the Wild Strawberries to the Sunflowers s. 121. 77 JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. s. 9. 78 HARRISON, Mark. OCCUPY TAIWAN. In: Shared Destiny [online]. ANU Press, 2015, s. 136-45 [cit. 2018-03- 23]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/j.ctt19893k8.20. s. 138-140. 79 COLE, J. Michael. Was Taiwan’s Sunflower Movement Successful? In: The Diplomat [online]. 2014 [cit. 2018- 03-31]. Dostupné z: https://thediplomat.com/2014/07/was-taiwans-sunflower-movement-successful/. 80 Sunflower Movement 太陽花學運. In: Facebook [online]. [cit. 2018-03-28]. Dostupné z: https://www.facebook.com/sunflowermovement/. 81 TSATSOU, Panayiota. Social Media and Informal Organisation of Citizen Activism: Lessons From the Use of Facebook in the Sunflower Movement. s. 14. 25 hnutí mezi mladou generaci, ale také se zviditelnit v médiích a přitáhnout tak větší pozornost.82 Většina příspěvků na stránce byla psána v čínštině a angličtině, či sdílela články a další zdroje v těchto jazycích. Objevilo se ale také několik příspěvků v němčině, japonštině, francouzštině, italštině a portugalštině.83

Dalším platformou, avšak již méně využívanou, se stal twitterový účet Sunflower Movement, který byl psán převážně v angličtině, s výjimkou několika sdílených příspěvků v čínštině. Sdílený obsah v naprosté většině zahrnoval zahraniční články týkající se průběhu hnutí a jeho funkce byla tak spíše jen informativní.84

Právě i díky sociálním médiím mohla široká veřejnost shlédnout násilné chování policistů vůči studentům v noci z 23. března na 24. března, kdy došlo k neplánované okupaci výkonného dvora (viz výše).85

Navzdory tomu, že v prvních dnech hnutí vládl v organizaci protestů a okupace chaos, během následujících pár dní se studentům podařilo zavést několik ř ídících skupin a zformovat tak ucelenou organizaci. Vzhledem k tomu, že hlavní organizátoři hnutí byli součástí okupantů zasedací síně a byli tak odděleni od dění mimo místnost, došlo k rozdělení organizace uvnitř a vně. Vnitřní skupiny, ty řídící, se staraly o vše potřebné k udržitelnosti okupace zasedací místnosti z logistického hlediska, tedy o infrastrukturu komunikace skrze média a kontaktování tak dalších protestantů, distribuci potřebných materiálů k okupaci (spacáky, přikrývky, jídlo, pití, hygienické potřeby…), skupinu propagační pro tvorbou protestních plakátů a dalších materiálů, a další. Venkovní protestanti se soustředili na co nejhladší a nejsnadnější průběh protestů. Zejména tedy na snahu o neustálý zájem lidí a tím i podporu těch v zasedací místnosti. Organizovaly se přednášky na ulicích, diskuzní fóra, motivační projevy, koncerty, promítání a další společenské akce.86

Pro sjednocení těchto skupin byl vytvořen velice koordinovaný systém, který se skládal z třech výborů. Prvním z nich byl každodenní Pracovní kongres (工作会议, gōngzuò huìyì), který byl složen ze zástupců několika skupin, jako byla skupina distribuce, bezpečnosti, médií atp. Zástupci

82 TSATSOU, Panayiota. Social Media and Informal Organisation of Citizen Activism: Lessons From the Use of Facebook in the Sunflower Movement. s. 25-26. 83 AU, Anson. Reconceptualizing Online Free Spaces: A Case Study of the Sunflower Movement. s. 150. 84 Sunflower Movement. In: Twitter [online]. [cit. 2018-03-28]. Dostupné z: https://twitter.com/sunflowermvmt?lang=en. 85 BECKERSHOFF, André. The Sunflower Movement. In: FELL, Dafydd. Taiwan's social movements under Ma Ying-jeou: from the Wild Strawberries to the Sunflowers. s. 122. 86 BECKERSHOFF, André. The Sunflower Movement. In: FELL, Dafydd. Taiwan's social movements under Ma Ying-jeou: from the Wild Strawberries to the Sunflowers. s. 119. 26 měli pravidelná setkání, při kterých byli informování o aktuálním stavu svých úkolů. Druhým byl Společný kongres (联席会议, liánxí huìyì), který se denně setkával mimo legislativní dvůr a skládal se z deseti zástupců nevládních neziskových organizací, které hnutí podporovaly a dvaceti zástupců studentů. Tato skupina projednávala směr hnutí a jeho strategii. Třetí skupina se skládala z pěti studentů a třech zástupců nevládních neziskových organizací, jež byli všichni současně také ve Společném kongresu. Tato třetí skupina sloužila k naléhavým situacím a potřebným rychlým rozhodnutím a zastupovala tak Společný kongres.87

Začátkem dubna se vytvořilo několik dalších organizací a kampaní. Například skupina Demokracie Kuroshio (z angl. Democracy Kuroshio) organizovala několik demonstrací před kanceláří zákonodárců KMT a skupina Projekt apendix (z angl. Appendectomy Project) měla za cíl získat co nejvíce podpisů k odvolání těchto zákonodárců. Další skupinou byla například organizace Beez, která měla více než 100 členů po celém Taiwanu. Účastníci této organizace pořádali projevy na ulicích, koncerty a roznášeli propagační materiály.88

K finálnímu rozhodnutí o ukončení okupace k 10. dubnu bylo v rámci řídící skupiny organizátorů s několika námitkami rozhodnuto jednohlasně.89 Bez většího nesouhlasu se toto rozhodnutí však neobešlo, jelikož mnoho protestantů vně legislativního dvora bylo proti. Příkladem je třeba Aliance referenda pro Taiwan (z angl. Alliance of Referendum for Taiwan), která spolu s několika dalšími občanskými skupinami odmítla 10. dubna odejít a pokračovala ve shromáždění u legislativního dvora.90

3.1.3 Následný vývoj po skončení hnutí

Okolnosti týkající se Slunečnicového hnutí, tedy jeho organizátorů, opozice i předmětu hnutí (CSSTA) se vyvíjely a stále vyvíjejí i 3 roky po jeho skončení. A i přes to, že krátce po skončení hnutí se zdálo, že ustalo bez výsledku, v delším horizontu od konce událostí již lze pozorovat nějaké změny. Vítězstvím pro protestanty se stal fakt, že dohoda CSSTA stále zůstává [k 2018-04-21] nepodloženou a nevzešla v platnost. Ostatní požadavky však již realizovány nebyly. Mezi ně patřil například návrh zákona o kontrole dohod uzavřených mezi úžinou, tedy CSAS, který nebyl dosud nijak projednán a schválen a také svolání národní ústavní konference,

87 BECKERSHOFF, André. The Sunflower Movement. In: FELL, Dafydd. Taiwan's social movements under Ma Ying-jeou: from the Wild Strawberries to the Sunflowers. s. 123. 88 HO, Ming-Sho. From mobilization to improvisation: the lessons from Taiwan’s 2014 sunflower movement. s. 196- 197. 89 BECKERSHOFF, André. The Sunflower Movement. In: FELL, Dafydd. Taiwan's social movements under Ma Ying-jeou: from the Wild Strawberries to the Sunflowers. s. 129. 90 CHANG, Wen-Chen. The right to free assembly and the Sunflower Movement. In: JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. s. 50-51. 27 při které měly být projednány zásadní otázky týkající se právních a politických reforem, se neuskutečnila.91

Jednou z největších změn, kterou Slunečnicové hnutí přineslo, byla změna na poli politickém. Po skončení hnutí spěla popularita KMT k úpadku, což naznačily i místní volby v listopadu 2014, kdy strana utrpěla velké ztráty a mnoho zastupitelů KMT bylo nahrazeno těmi z DPP. Je na místě zmínit vliv Slunečnicového hnutí a definitivní úpadek KMT ve všeobecných volbách v roce 2016. Tyto volby, které se uskutečnily v lednu 2016, vyhrála strana DPP s velkou přesilou. To bylo navíc doprovázeno i prezidentskými volbami, ve kterých vyhrála Cai Yingwen ( 蔡英文), kandidátka za DPP jakožto první ženská prezidentka na Taiwanu.92

Úspěch společenský, nikoliv politický, byl pak pro hnutí silný vliv na společnost. Slunečnicové povstání oslovilo několik set tisíc lidí a zmobilizovalo mladou generaci k aktivitě a zájmu o politické dění ve své zemi. 93 A tento vliv nezůstal jen na Taiwanu, neboť i aktivisté v Hongkongu při Deštníkovém hnutí využívali symboliku Slunečnicového hnutí.94

Po skončení se také strhla smršť žalob a obvinění. Ty lze rozdělit na dva druhy – žaloby protestantů vůči vládě a úředníkům a žaloby vlády a úředníků vůči protestantům. Státní zástupci podali stížnosti celkem na 118 protestantů.95 Ačkoli bylo hnutí považováno za nenásilné, některé činy těch, kteří se účastnili okupace a stávek v sedě, bylo považováno za trestné. Obvinění se vztahovalo na prolomení barikád legislativního dvora, okupaci zasedací síně, hromadění stolů, skříní a křesel k zablokování vstupů, bránění policistům rozptýlit okupaci, poškození vládního majetku a bránění úředníkům v konání jejich povinností. Stávky v sedě a veřejná shromáždění v okolních oblastech a ulicích parlamentu bez předchozího povolení porušilo zákon o právu shromažďování, za což lídrům hnutí mohlo hrozit až 2 roky vězení.96

Žaloby, které podali protestanti na státní zastupitele, byly většinou žaloby za způsobená zranění [ze zásahu 23. března] a také nároky na státní odškodnění.97 Obvinění se také vztahovala na nemocnice, ve kterých byli hospitalizováni zranění z policejního zásahu 23. března. Toto obvinění

91 JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. s. 9- 11. 92 BECKERSHOFF, André. The Sunflower Movement. In: FELL, Dafydd. Taiwan's social movements under Ma Ying-jeou: from the Wild Strawberries to the Sunflowers. s. 129. 93 COLE, J. Michael. Was Taiwan’s Sunflower Movement Successful? In: The Diplomat. 94 Tamtéž. 95 CHANG, Wen-Chen. The right to free assembly and the Sunflower Movement. In: JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. s. 64. 96 CHANG, Wen-Chen. The right to free assembly and the Sunflower Movement. In: JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. s. 49. 97 Tamtéž, s. 65-66. 28 bylo vzneseno na základě toho, že nemocnice měly policii nelegálně poskytnout zdravotní a osobní informace pacientů, na základě čehož pak byli protestanti policií kontaktováni a vyslýcháni.98

Některé soudní procesy trvaly až téměř 3 roky, kdy bylo v březnu 2017 zproštěno obvinění 22 hlavních organizátorů hnutí včetně Lin Feifana, Chen Weitinga a Huang Guochanga.99

Dne 18. května 2014 Lin Feifan, Chen Weiting a Huang Guochang zformovali novou organizaci Taiwanský březen (z angl. Taiwan March). Tato organizace se zavázala spolupracovat s dalšími občanskými skupinami a diskutovat o návrzích zákonů o veřejných záležitostech. Jejich cílem bylo prosadit reformu zákona o národním referendu, konkrétně tedy snížit povinnou účast voličů pro referendum, která byla 50 % a dále také, v návaznosti na Slunečnicové povstání, nadále prosazovat přezkoumaní CSSTA spolu s dalšími dohodami přes úžinu.100

Organizátory a účastníky Slunečnicového hnutí bylo založeno mnoho dalších aktivistických skupin, které se aktivně účastní protestů a dalších akcí v reakci na aktuální dění. Organizace DF, tedy Demokratická fronta proti CSSTA se přeformovala na Ekonomicko-demokratickou unii a nadále zůstává aktivní. 101 Slunečnicové povstání, které oslovilo několik set tisíc lidí, tak zmobilizovalo mladou generaci k činnosti a zájmu o politické dění ve své zemi.102

98 HSIAO, Alison. Lega authorities are 'abusing powers'. In: Taipei Times [online]. 2014 [cit. 2018-04-01]. Dostupné z: http://www.taipeitimes.com/News/front/archives/2014/06/06/2003592098. 99 STRONG, Michael. Sunflower Movement leaders found not guilty in occupation Legislative Yuan. In: Taiwan News [online]. 2017 [cit. 2018-04-01]. Dostupné z: https://www.taiwannews.com.tw/en/news/3130257. 100 WEN, Kuei-hsiang a Jeffrey WU. Student protesters form new group to tackle referendum rules. In: Focus Taiwan [online]. 2014 [cit. 2018-03-31]. Dostupné z: http://focustaiwan.tw/news/asoc/201405180012.aspx. 101 BECKERSHOFF, André. The Sunflower Movement. In: FELL, Dafydd. Taiwan's social movements under Ma Ying-jeou: from the Wild Strawberries to the Sunflowers. s. 130. 102 COLE, J. Michael. Was Taiwan’s Sunflower Movement Successful?. 29 3.2 Deštníkové hnutí

Deštníkové hnutí (雨伞运动, yǔsǎn yùndòng), též známé pod názvem Okupace Centrály (z angl. Occupy Central), je souhrnným označením studentských nenásilných protestů, které se odehrály na podzim 2014 v Hongkongu. Hnutí a okupace s ním spojená začalo 28. září 2014 a skončilo 15. prosince téhož roku.103 Celých 79 dní tak byly okupovány čtyři různé lokality v centrální čtvrti Hongkongu a to Admiralty (金钟, jīn zhōng), Causeway Bay (铜锣湾, tóngluówān), Mongkok (旺角, wàngjiǎo) a Tsim Sha Tsui (尖沙咀, jiānshājǔ).104

Protesty vznikly jako reakce na změnu v ústavním dokumentu Základního zákona (z angl. The Basic Law). Konkrétně šlo o změnu znění Článku 45 (z angl. Article 45) o volbě správce SAR Hongkongu. Tato změna, ke které došlo 31. srpna 2014, byla rozhodnutím Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (dále NPCSC), zamezila občanům Hongkongu demokratickou volbu správce SAR.105

V samotném Článku 45 Základního zákona106 se o volbě správce SAR píše následující: „Správce Zvláštní administrativní oblasti Hongkong je volen volbou nebo prostřednictvím lokálně pořádaných konzultací a jmenován Ústřední lidovou vládou (dále CPG).

Metoda výběru správce bude specifikována s ohledem na aktuální situaci v Zvláštní administrativní oblasti Hongkong a v souladu s principem postupného a řádného procesu.

Konečným cílem je volba správce univerzální volbou na základě nominace široce zastoupené komise v souladu s demokratickými postupy“.

Hlavním problémem se stal nominační proces, který měl vzejít v platnost při dalších volbách v roce 2017, při kterých měl být nový správce zvolen. Hlavní obavy tkvěly v tom, že ačkoliv volba ze 2-3 kandidátů v druhém kole měla být přímá, jejich nominování v kole prvním by však pocházelo od nominační komise, která měla zajistit, že zvolený správce nebude opoziční vůči ústřední vládě a bude „milovat svou zemi a milovat Hongkong (爱国爱港, ài guó ài gǎng)“.107

103 WONG, Wilson a May CHU. Rebel with a cause. In: Asian Education and Development Studies [online]. 2017, vol. 6 issue 4. s. 343-353 [cit. 2018-04-14]. DOI: 10.1108/AEDS-11-2015-0058. ISSN 2046-3162. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/doi/10.1108/AEDS-11-2015-0058. s. 343. 104 JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. s. 12. 105 WONG, Wilson a May CHU. Rebel with a cause. In: Asian Education and Development Studies. s. 345. 106 The Basic Law Full Text. The Basic Law [online]. s. 126 [cit. 2017-04-08]. Dostupné z: http://www.basiclaw.gov.hk/en/basiclawtext/index.html. s. 15. 107 YUEN, Samson. Hongkong after the Umbrella Movement: An uncertain future for "One Country Two Systems". In: China Perspectives [online]. 2015, vol 1. s. 49-53 [cit. 2017-04-08]. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=1&sid=c3da96a0-e760-4b50-bafc- 6c92e7f52a80%40sessionmgr4010&hid=4103&bdata=JnNpdGU9ZWRzLWxpdmU%3d#AN=102050377&db=a9h. s. 49. 30 Jones v úvodu své knihy Law and Politicis of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements píše, že nominován měl být také pouze ten kandidát, který získá více než polovinu hlasů nominační komise. Vzhledem ke složení této komise, jenž je pod kontrolou CPG, to znamenalo, že každý kandidát na správce Hongkongu tak bude oficiálně prozkoumán CCP. Pokus o toto univerzální volební právo, jak bylo tomuto volebnímu procesu nazýváno, je něco, co by mohlo fungovat na pevnině, ale nikoliv na místě, kde občané věřili ve svá práva a svobody, včetně všeobecného volebního práva, slibované jejich Základním zákonem. 108 Občané toto rozhodnutí chápali jako jasnou zprávu: Můžete volit, ale my vybereme koho zvolíte.109

Tato změna v Základním zákoně tak jen podtrhla nesouhlas veřejnosti, který sílil již od vydání bílé knihy o Směrnici k politice „jedné země, dva systémy“ pro Zvláštní administrativní oblast Hongkong (z angl. The Practice of the „One Country, Two Systems“ Policy in the Hong Kong Special Administrative Region),110 kterou vydala CPG v červnu 2014. Bílá kniha v Hongkongu vyvolala obrovskou kritiku a obavy, zejména proto, že se dotýká základních hodnot jako je právní zákon a nezávislost soudnictví.111

V této době již v Hongkongu figurovalo několik aktivistických skupin, které aktivně upozorňovaly na současné politické dění. Na konci srpna se pak spojila aliance tří nejsilnějších skupin, Okupace Centrály láskou a mírem (z angl. Occupy Central with Love and Peace, dále OCLP), Hongkongská studentská federace (z angl. Hong Kong Federation of Students, dále HKFS) a Scholarism.112 Jejich spojením tak začala plánovaná Okupace Centrály, jakožto vyjádření civilní nesouhlasu.113

3.2.1 Průběh hnutí

Dne 22. září 2014 vyhlásili studentské skupiny Scholarism a HKFS týdenní školní stávku u vládního ústředí s žádostí o stažení rozhodnutí z 31. srpna. Tato stávka měla být také jistou neoficiální předehrou k Okupaci Centrály (OCPL), která měla být zahájena 1. října.114

108 JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. s. 12. 109 Joshua: Teenager vs Superpower [dokumentární film]. Režie Joe PISCATELLA. USA, 2017. 110 Full Text: The Practice of the "One Country, Two Systems" Policy in the Hong Kong Special Administrative Region. In: The Commissioner's Office of China's Foreign Ministry in the Hong Kong S.A.R [online]. 2014 [cit. 2018- 04-14]. Dostupné z: http://www.fmcoprc.gov.hk/eng/xwdt/gsxw/t1164057.htm. 111 CHAN, Johannes. Hong Kong’s Umbrella Movement. In: The Round Table[online]. 2014, vol. 103 issue 6, s. 571- 580 [cit. 2018-04-14]. DOI: 10.1080/00358533.2014.985465. ISSN 0035-8533. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00358533.2014.985465. s. 575. 112 Autoři organizace Učenci, jak zní její český název, sami využívali anglický název Scholarism, a tak je tento název používán i v rámci práce. 113 Viz podkapitola 3.2.2 Organizace hnutí. 114 YUEN, Samson. Hongkong after the Umbrella Movement: An uncertain future for "One Country Two Systems“. s. 50. 31 Po čtyřech dnech zprvu klidných demonstrací přišel zlom v podobě snahy o získání Civic Square (公民广场, gōngmín guǎngchǎng). Toto náměstí bylo oploceno a znepřístupněno po protestech v roce 2012, též známými pod názvem Hnutí proti národnímu vzdělání (z angl. Anti-National Education Movement), během kterého studenti toto náměstí okupovali. V průběhu noci z 26. září přelezlo několik studentů ploty a vtrhli na prázdné náměstí. Krátce na to byli obklíčeni policisty a následně zatčeni. Mezi zatčenými byl například i Joshua Wong (Huang Zhifeng, 黃之鋒), ústřední postava Scholarism. Hned následující den zaplavily ulice vládního ústředí tisíce demonstrantů, žádajíc propuštění zatčených studentů a skutečné všeobecné volební právo. Tato neočekávaná mobilizace protestantů tak přiměla organizátory OCPL k předčasnému konání a připojení se k HKFS a Scholarism. Plánovaná okupace tak začala místo 1. října již 28. září. Změněno bylo také místo okupace, kdy namísto plánované čtvrti Central došlo k okupaci Admiralty.115

Krátkodobá kampaň občanské neposlušnosti, která měla představovat několik demonstrací, jak OCPL původně plánovalo, se brzy změnila v hnutí obrovských rozměrů. Již během krátké doby se okolní ulice Admiralty, Mongkok a Causeway Bay zaplnily desítkami tisíc lidí, kteří se k protestům přidávali. Ještě tentýž den policie na neozbrojené protestanty použila 87 plechovek slzného plynu a gumových projektilů k rozehnání stále se rozrůstajícího davu.116 Tento násilný zásah policistů na jinak nenásilné hnutí tak vyvolal ve veřejnosti větší nátlak za změnu a hnutí tak získávalo stále více podporovatelů.117

Aby se ubránili před slzným plynem, chránili se protestující deštníky, pláštěnkami a maskami. Byly to právě deštníky, které se staly hlavním symbolem hnutí. Fotky studentů kryjících se za deštníky během několika hodin obletěly celý svět a hnutí tak dostalo svůj název.118 Výrazná žlutá barva, která byla vybrána pro symboliku hnutí, nesla význam nejen odvahy a štěstí, ale také slunečnic, jakožto symbolu Slunečnicového hnutí. Uměleckým symbolem hnutí se stala také Lennonova zeď na Admiralty, která byla inspirována tou Pražskou.119

115 YUEN, Samson. Hongkong after the Umbrella Movement: An uncertain future for "One Country Two Systems“. s. 50-51. 116 HUI, Po-Keung a Kin-Chi LAU. “Living in truth” versus realpolitik: limitations and potentials of the Umbrella Movement. In: Inter-Asia Cultural Studies [online]. 2015, vol. 16 issue 3, s. 348-366 [cit. 2018-04-13]. DOI: 10.1080/14649373.2015.1069051. ISSN 1464-9373. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/14649373.2015.1069051. s. 348. 117 Joshua: Teenager vs Superpower [dokumentární film]. Režie Joe PISCATELLA. USA, 2017. 118 BOSCO, Joseph. The sacred in urban political protests in Hong Kong. In: International Sociology [online]. 2016, vol. 31 issue 4, s. 375-395 [cit. 2018-04-16]. DOI: 10.1177/0268580916645767. ISSN 0268-5809. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0268580916645767. s. 388. 119 JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. s. 14- 15. 32 Následujících 79 dní tak probíhalo jedno z největších protestních hnutí v Hongkongu a největší studentské hnutí od předání v roce 1997. Dny a týdny studenti okupovali Centrální Hongkong a přilehlé oblasti, snažili se o vyjednávání s vládou a nadále pokračovali v okupaci. Dne 3. října došlo v rámci hnutí k dalšímu násilí. Účastníci hnutí byli v čtvrti Mongkok napadeni jejich odpůrci z řad veřejnosti a během roztržky bylo zraněno nejméně osmnáct lidí. Policie zatkla devatenáct útočníků, z nichž osm mělo vazby k organizovanému zločinu a triádám.120

Cílem hnutí byla úplná demokracie, možnost svobodně nominovat a následně volit správce Hongkongu a také rezignace současného správce Liang Zhengyinga (梁振英).121

K 13. dubna bylo naplánované setkání představitelů vlády a hnutí a diskuze jejich požadavků. Toto setkání bylo ze strany vlády 9. října přeloženo a uskutečnilo se až 21. října. První setkání mezi vládou a studenty, jenž bylo mimo jiné na základě žádostí studentů vysíláno živě, však výsledky nepřineslo.122

Tento den studenti předali vládě své čtyři požadavky. Prvním požadavkem bylo zrušení rozhodnutí z 31. srpna. Dále schválení civilních nominací pro volbu správce Hongkongu, zrušení funkčních obvodů a určení jasného časového ohraničení, v rámci kterého budou tyto požadavky splněny. Jako odpověď zástupci vlády nabídli předat tyto požadavky orgánům CPG a navrhli maximalizaci zastoupení v nominační komisi v dalším kole konzultací. Zástupci také ujistili protestanty, že vláda hodlá pokračovat v úsilí o ústavní reformu až po roce 2017 [tj. po volbách nového správce Hongkongu]. Zástupci z řad protestantů tyto odpovědi považovali za příliš neurčité a nevyhovující a nadále pokračovali v okupaci.123

Clay Shirky v dokumentárním filmu Joshua: Teenager vs. Superpower Centrální čtvrť v Hongkongu popisuje jako hlavní obchodní a bankovní tepnu města. Jestliže obsadíte tento prostor, tak skutečně činíte veřejné sdělení. V průběhu následujících týdnů však obchod stále více stagnoval a hnutí pomalu přicházelo o podporu veřejnosti.124

120 BUCKLEY, Chris, Austin RAMZY a Edward WONG. Violence Erupts in Hong Kong as Protesters Are Assaulted. In: The New York Times [online]. 2014 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2014/10/04/world/asia/hong-kong-protests.html. 121 IYENGAR, Rishi. 6 Questions You Might Have About Hong Kong's Umbrella Revolution. In: TIME [online]. 2014 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: http://time.com/3471366/hong-kong-umbrella-revolution-occupy-central- democracy-explainer-6-questions/. 122 Hong Kong protests: First round of talks between the government and demonstrators yield no major results. In: ABC [online]. 2014 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: http://www.abc.net.au/news/2014-10-21/hong-kong-leader- indicates-possible-concession/5831638. 123 CHAN, Johannes. Hong Kong’s Umbrella Movement. In: The Round Table. S. 576-577. 124 Joshua: Teenager vs Superpower [dokumentární film]. Režie Joe PISCATELLA. USA, 2017. 33 Téměř měsíc po setkání zástupců vlády a protestantů ohlásila vláda 17. listopadu konec vyjednávání a vyzvala studenty k opuštění okupovaných oblastí.125 Na základě soudního příkazu pak byly i přes vzdor několika protestantů rozpuštěny první davy a tábory před Citic Tower.126 Situace se značně vyostřila týden poté, tj. 25. listopadu, kdy byla vyklizena část Mongkok. Během této akce bylo zatčeno více než 150 lidí, mezi nimiž byl i Joshua Wong, a použito mimo jiné i pepřových sprejů. 127 V reakci na odklizení Mongkoku zablokovali protestanti 30. listopadu a 1. prosince okolí vládních úřadů a došlo k dalšímu střetu mezi protestanty a policisty, kteří dav rozehnali pomocí vodních děl a obušků.128

Aby zabránili dalším podobným událostem a skončili násilí, se lídři Occupy Central spolu s několika dalšími protestanty 3. prosince vzdali policii a vyzvali protestanty, aby ukončili protesty a vrátili se domů. Ve stále zvyšující se beznaději vyhlásil Joshua Wong hladovku, kterou ale na základě nátlaku lékařů a okolí ukončil pět dní poté.129

Deštníkové hnutí skončilo oficiálně 15. prosince, kdy poslední části okupovaných oblastí Centrální čtvrti opustili poslední protestanti.130

3.2.2 Organizace hnutí

Měsíce před okupací všechny studentské skupiny propagovali své záměry a snažili se v lidech vzbudit zájem o volební právo v Hongkongu. Pořádaly meetingy, roznášely letáky a další materiály a aktivně tak informovaly veřejnost. Se stále větším zájmem občanů tak sílilo i napětí ve společnosti. Ačkoliv šlo o tři rozdílné organizace a v podstatě o tři rozdílné generace, byly to právě události z noci z 26. září (viz. výše), které tyto tři skupiny přiměly k spolupráci, díky které vznikla 79 dní dlouhá okupace.131

Prvotní organizací, která si kladla za cíl prosazení civilní nominace a rovného volebního práva, bylo občanské hnutí OCPL z ledna 2013, v jehož čele stáli univerzitní profesor práv

125 HORÁLEK, Adam. Umbrella Movement: Hongkongské hnutí v širším čínském kontextu. In: Geografické rozhledy. Praha: Česká geografická společnost, 1991-, 2015, vol. 24 issue 3, s. 10-11. ISSN 1210-3004. s. 11. 126 Hong Kong protesters show little resistance as bailiffs remove barriers in Admiralty. In: South China Morning Post [online]. 2014 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: http://www.scmp.com/news/hong-kong/article/1642742/live- students-pack-tents-bailiffs-move-clear-occupy-area-outside. 127 Joshua: Teenager vs Superpower [dokumentární film]. Režie Joe PISCATELLA. USA, 2017. 128 CONNORS, Adam. Hong Kong's umbrella movement: A timeline of key events one year on. In: ABC [online]. 2018 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: http://www.abc.net.au/news/2015-09-28/timeline-hong-kong-umbrella- movement-one-year-on/6802388. 129 Joshua: Teenager vs Superpower [dokumentární film]. Režie Joe PISCATELLA. USA, 2017. 130 FLOWERDEW, John. Understanding the Hong Kong Umbrella Movement: A critical discourse historiographical approach. In: Discourse and Society [online]. 2017, vol. 28 issue 5, s. 453-472 [cit. 2018-04-20]. DOI: 10.1177/0957926517710991. ISSN 0957-9265. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0957926517710991. s. 534. 131 Joshua: Teenager vs Superpower [dokumentární film]. Režie Joe PISCATELLA. USA, 2017. 34 Benny Tai Yiu-ting (戴耀廷 ), reverend Chu Yiu-ming (朱耀明) a profesor sociologie Chan Kin- man (陳健民).132

V březnu 2013 pak byl poprvé představen manifest hnutí OCPL. Manifest, který nesl název Nechme lásku a mír okupovat centrálu (z angl. Let Love and Peace Occupy Central), vymezil tři základní myšlenky kampaně. 133 Ty jsou v manifestu sděleny následovně: 1. Volební systém v Hongkongu musí splňovat mezinárodní standardy ve vztahu k všeobecnému volebnímu systému. Jedná se o politická práva na stejný počet hlasů, stejnou váhu pro každý hlas a žádná nepřiměřená omezení na právo volit. 2. O konkrétním návrhu volebního systému Hongkongu by mělo být rozhodnuto demokratickým procesem, který by se měl skládat z projednávání a schválení občanů. 3. Jakýkoliv čin občanské neposlušnosti, jehož cílem je bojovat za dosažení demokraticky univerzálního a rovného volebního práva v Hongkongu, když nelegální, musí být absolutně nenásilný.134

Na oficiálních stránkách hnutí OCPL jsou dále uvedeny čtyři kroky, kterými se měla jejich kampaň dále vyvíjet. Prvním z nich bylo veřejné projednání hnutí a možností politických reforem. Dále veřejná autorizace, kdy jeden či více návrhů politických reforem budou bude veřejně odhlasovány k potvrzení. Jako další krok byl poté dialog a vyjednávání, kdy bude návrh s největším počtem hlasů předložen vládě a dalším ústředním organům prostřednictvím politických stran, občanských organizací a kampaní. V poslední řadě pak, v případě, že ústřední orgány nedostojí svého slibu o všeobecném hlasování, hnutí prokáže svůj nesouhlas tím, že spolu s občany Hongkongu bude nenásilně okupovat Centrální čtvrť.135

Studentskou skupinu Scholarism založil Joshua Wong v pouhých šestnácti letech.136 Scholarism bylo založené v roce 2012 jakožto aktivistická organizace proti národnímu vzdělání, jenž mělo být v Hongkongu zavedeno. Hlavními postavami Scholarism byli Joshua Wong, Derek Lam (Lin Yixuan, 林淳軒), Agnes Chow (Zhou Ting, 周庭) a Oscar Lai (Li Wenluo 黎汶洛). Scholarism tak bylo ústřední organizací v tzv. Hnutí proti národnímu vzdělání (z angl. Anti-National

132 BRANIGAN, Tania. Occupy Central gives downtown Hong Kong a taste of disobedience. In: The Guardian [online]. 2014 [cit. 2018-04-13]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2014/mar/06/occupy- central-hong-kong-democracy-campaign. 133 KAN, Karita. Occupy Central and Constitutional Reform in Hong Kong. In: China Perspectives [online]. 2013. s. 73-78 [cit. 2018-04-13]. ISSN 1996-4617. Dostupné z: http:// chinaperspectives.revues.org/6284. s. 75. 134 Occupy Central with Love and Peace. OCLP: Manifesto [online]. Hongkong [cit. 2017-04-08]. Dostupné z: http://oclp.hk/index.php?route=occupy/eng_detail&eng_id=9. 135 Occupy Central with Love and Peace. OCLP Basic Tenets [online]. Hongkong [cit. 2017-04-08]. Dostupné z: http://oclp.hk/index.php?route=occupy/eng_detail&eng_id=10. 136 Riots, Unrest, and the Umbrella Movement: Hong Kong Rising. In: Youtube [online]. 17. 10. 2014 [cit. 2018-04- 16]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=6HxbHY86CZc. 35 Education Movement). To bylo prvním hnutím od roku 1997 v Hongkongu, kterému se podařilo dosáhnout svých cílů. Tehdy č trnáctiletému Joshuovi a jeho kolegům se podařilo svolat hnutí, jehož se zúčastnilo více než 120 000 lidí a po jeho skončení bylo změněno nařízení týkající se národního vzdělání.137

Třetí ústřední organizací, která stála v čele Deštníkového hnutí, byla HKFS. Skupina byla založena již v roce 1958 a byla nejstarší a největší studentskou unií v Hongkongu.138 Během Deštníkového hnutí v jejím vedení stáli Alex Chow (Zhou Yongkang, 周永康), Nathan Law (Luo Guancong, 羅 冠聰) a Lester Shum (Cen Aohui 岑敖暉). 139 V době svého založení se jednalo o pro- komunistickou organizaci, která své ideologie změnila po Kulturní revoluci a Mao Zedongově smrti v roce 1976. Organizace během dlouhých let podporovala množství hnutí nejen v Hongkongu, ale také aktivně podporovala studenty demonstrující na Náměstí nebeského klidu v roce 1989.140

Během hnutí se vyvinula rozsáhlá vesnice okupovaných oblastí, jejíž části se různily. Admiralty byla největší okupovanou oblastí, kde setrvávali převážně studenti a členové HKSF a Scholarism. Nacházely se zde stanice, kde dobrovolníci rozdávali jídlo, drogerii, ochranné pomůcky (pláštěnky, masky), první pomoc a další. Bylo zde několik pódií, kde byly protestantům celodenně podávány informace, probíhaly zde motivační projevy či hudební koncerty. Byla zde také samostudijní část, ve které dobrovolníci z řad učitelů poskytovali protestujícím studentům, jenž během protestu bojkotovali školu, doučování a rady. 141 Oblast Mongkok byla vyznačována pracující třídou, napjatou atmosférou a konfrontacemi. Často zde docházelo k verbálnímu a fyzickému napadání, což bylo vzhledem k jinak nenásilnému hnutí často kritizováno.142 Oblast Causeway Bay byla

137 Joshua: Teenager vs Superpower [dokumentární film]. Režie Joe PISCATELLA. USA, 2017. 138 WONG, Benson Wai-Kwok a Sanho CHUNG. Scholarism and Hong Kong Federation of Students: Comparative Analysis of Their Developments after the Umbrella Movement. In: Contemporary Chinese Political Economy and Strategic Relations: An International Journal [online]. Taiwan: National Sun Yat-sen University, 2016, vol. 2 issue 2, s. 865-884 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: http://icaps.nsysu.edu.tw/ezfiles/122/1122/img/2375/CCPS2(2)-Wong- Chung.pdf. S. 871. 139 Joshua: Teenager vs Superpower [dokumentární film]. Režie Joe PISCATELLA. USA, 2017. 140 WONG, Benson Wai-Kwok a Sanho CHUNG. Scholarism and Hong Kong Federation of Students: Comparative Analysis of Their Developments after the Umbrella Movement. s. 870. 141 HUI, Yew-Foong. The Umbrella Movement: Ethnographic explorations of communal re-spatialization. In: International Journal of Cultural Studies [online]. 2016, vol. 20 issue 2, s. 146-161 [cit. 2018-04-21]. DOI: 10.1177/1367877916683822. ISSN 1367-8779. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1367877916683822. s. 150-152. 142 GAN, Wendy. Puckish protesting in the Umbrella Movement. In: International Journal of Cultural Studies [online]. 2016, vol. 20 issue 2, s. 162-176 [cit. 2018-04-21]. DOI: 10.1177/1367877916683823. ISSN 1367- 8779. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1367877916683823. s. 165. 36 okupována lidmi z různých oblastí a zastánci populistické politické skupiny Občanský vztek (z angl. Civic Passion). Tato skupina se silně vyhraňuje vůči zásahům CPG do správy Hongkongu.143

Stejně jako organizátoři Slunečnicového hnutí, tak i zde bylo hojně využíváno sociálních stránek pro komunikaci s protestanty a médii. Nejvyužívanějším portálem pro komunikaci a sdělování aktualit soužila facebooková stránka LIVE: Verified updates 已證實消息發放專頁.144 Zde byly poskytovány aktuální informace v průběhu celého hnutí. Většina příspěvků byla psána jak v kantonštině tak v angličtině. Hojně využívané byly i stránky samotných organizací, jako stránka 學民思潮 Scholarism,145 香港專上學生聯會(學聯)146 patřící HKFS a Occupy Central 佔領中 環.147 Tyto stránky byly psány převážně v kantonštině a fungovaly i po skončení okupace.

Využití moderních technologií a internetu nesloužilo ale jen k propagaci a komunikaci, ale také k přímé organizaci a logistice celého hnutí. Příkladem je využití online dokumentu na portále Google Disk, na kterém organizátoři vytvořili několik online tabulek, ke kterým měli přístup všichni účastníci. Zde byly rozděleny tabulky podle okupovaných oblastí a protestanti tak měli k dispozici neustále aktualizované informace o lokacích všech zařízení a stanovišť s jídlem, pitnou vodou, ochrannými prostředky, toaletami a dalšími.148

3.2.3 Následný vývoj po skončení hnutí

V lednu 2015 byl Joshua Wong předvolán policií, kam na jeho podporu přišly stovky lidí. Zde veřejnost ujistil, že v boji za demokracii hodlá pokračovat. Během následujícího roku pořádal Joshua Wong setkání s různými lidmi a propracovával další krok k pokračování hnutí.149

Po skončení hnutí stálo před organizacemi rozhodnutí, jakým směrem by se měly nadále orientovat. V případě Scholarism se rozhodovalo, zda zůstane studentskou organizací, či zda se transformuje na organizaci politickou. Studentská federace HKFS sklidila z řad svých členů kritiku za

143 HUI, Yew-Foong. The Umbrella Movement: Ethnographic explorations of communal re-spatialization. S. 147, 159. 144 LIVE: Verified updates 已證實消息發放專頁. In: Facebook [online]. [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.facebook.com/hkverified/. 145 學民思潮 Scholarism. In: Facebook [online]. [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.facebook.com/Scholarism/?ref=br_rs. 146 香港專上學生聯會( 學聯).In: Facebook [online]. [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.facebook.com/hkfs1958/?ref=br_rs. 147 Occupy Central 佔領中環. In: Facebook [online]. [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.facebook.com/OccupyCentral/?ref=br_rs. 148 CHU, Jeff a Helsa CHAN. 5 Ways Protesters Organized #OccupyCentral. In: Fast Company [online]. 2014 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.fastcompany.com/3036374/5-ways-protesters-organized-occupycentral. 149 Joshua: Teenager vs Superpower [dokumentární film]. Režie Joe PISCATELLA. USA, 2017. 37 neschopné a nereprezentativní vedení v době hnutí. Studentské unie z několika univerzit se pak od HKFS distancovaly.150

V dubnu 2015 vláda Hongkongu oficiálně oznámila návrh nového volebního systému, ačkoliv výzvy k demokratičtějšímu procesu byly nadále ignorovány.151 Tento plán byl v červnu téhož roku odmítnut poté, co v Legislativní radě nezískal potřebné dvě třetiny hlasů a volební systém tak pro volbu v roce 2017 zůstal nezměněn.152

Studentské skupiny HKFS a Scholarism spolu nadále spolupracovaly i po skončení hnutí. V dubnu 2016 založili hlavní organizátoři těchto dvou skupin novou politickou stranu s názvem Demosistō, jejímž předsedou dodnes zůstává Nathan Law.153

Legislativní volby v Hongkongu v roce 2016 zaznamenaly s 58,28 % (2,2 milionu) rekordní volební účast. V těchto volbách byl jako zákonodárce Legislativní rady mimo jiné zvolen právě i Nathan Law ze strany Demosistō,154 čímž se stal nejmladším zákonodárcem v historii Legislativní rady.155

Volby pro správce SAR, které byly hlavním předmětem celého hnutí, se uskutečnily v březnu roku 2017. Poté, co dosavadní správce Liang Zhenying ohlásil, že nebude kandidovat pro druhý mandát, byla zvolena Carrie Lam (林鄭月娥), Pekingem podporovaná kandidátka.156

K 13. dubnu 2018 bylo z celkem čtyřiceti soudních procesů vztahujících se k hnutí dvacet dva uzavřeno. Z nich u třinácti došlo k odsouzení, šesti zproštění, jednomu soudnímu stíhání a šesti vyloučení z Legislativní rady. U dalších šesti případů probíhá odvolání, z nichž pět podali obvinění a jedno vláda. Došlo ke dvěma trestům odnětí svobody, další tři odnětí svobody byly

150 WONG, Benson Wai-Kwok a Sanho CHUNG. Scholarism and Hong Kong Federation of Students: Comparative Analysis of Their Developments after the Umbrella Movement. s. 873. 151 MCDONELL, Stephen. Hong Kong voting system announced; Government vows no compromise on pre-selected candidates. In: ABC [online]. 2015 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: http://www.abc.net.au/news/2015-04-22/hong- kong-unveils-electoral-reform-package-vows-no-compromise/6412936. 152 HUEY, Fern Tay. Hong Kong's Legislative Council votes down political reform package; China says it will not change its offer. In: ABC [online]. 2015 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: http://www.abc.net.au/news/2015-06-18/hong- kong-votes-down-political-reform-package/6557160. 153 Joshua: Teenager vs Superpower [dokumentární film]. Režie Joe PISCATELLA. USA, 2017. 154 CHEUNG, Chor-yung. “One country, two systems” after the Umbrella movement: problems and prospects. In: Asian Education and Development Studies [online]. 2017, vol. 6 issue 4, s. 385-400 [cit. 2018-04-21]. DOI: 10.1108/AEDS-10-2015-0055. ISSN 2046-3162. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/doi/10.1108/AEDS- 10-2015-0055. s. 395. 155 JENKINS, Nash. The Rule of Nathan Law: Talking Freedom, Democracy and Neckties With Hong Kong's Youngest Ever Legislator. In: TIME [online]. 2016 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: http://time.com/4479970/hong- kong-nathan-law-legislature-demosisto-democracy/. 156 LUI, Kevin. Carrie Lam Is Elected as Hong Kong's New Chief Executive. In: TIME [online]. 2017 [cit. 2018-04- 21]. Dostupné z: http://time.com/4713306/carrie-lam-hong-kong-chief-executive/. 38 odvoláním zrušeny. U dalších sedmnácti případů probíhá soudní řízení a u jednoho případu soudní řízení ještě nezačalo.157

V srpnu 2017 byli Joshua Wong, Nathan Law a Alex Chow obviněni k šesti až osmi měsícům odnětí svobody za organizaci protiprávního shromáždění. V říjnu téhož roku byli propuštěni na kauci a v listopadu byla přijata jejich žádost na odvolání.158 Dne 6. února 2018 byli nejvyšším soudem v Hongkongu zproštěni obvinění. Zároveň však byli upozorněni, že budou u odvolacího soudu zavedeny nové přísnější tresty, což by mohlo u protestantů v budoucnu vést k těžším trestům odnětí svobody.159

V lednu 2018 byli Joshua Wong, Nathan Law a Alex Chow za Deštníkové hnutí jakožto hnutí za politickou svobodu nominováni na Nobelovu cenu míru.160

157 KONG, Tsung-gan. Overview of prosecutions and lawsuits brought by the Hong Kong government against pro- democracy leaders. In: Medium [online]. 2017 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://medium.com/@KongTsungGan/overview-of-prosecutions-and-lawsuits-brought-by-hong-kong-government- against-pro-democracy-leaders-b5fdf0b6ec0e. 158 Tamtéž. 159 VU, Venus. Hong Kong court frees three democracy leaders, but warns against future acts of dissent. In: Reuters [online]. 2018 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.reuters.com/article/us-hongkong-politics/hong- kong-court-frees-three-democracy-leaders-but-warns-against-future-acts-of-dissent-idUSKBN1FQ10D. 160 MEIXLER, Eli. Hong Kong's 'Umbrella Movement' Has Been Nominated for the Nobel Peace Prize. In: TIME [online]. 2018 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: http://time.com/5126517/hong-kong-joshua-wong-nobel-peace- prize-nomination/.

39 4 Shrnutí

Vzhledem ke stanovenému rozsahu bakalářské práce není možné zahrnout v komparativní části veškeré faktory obou hnutí, ale pouze některé jejich aspekty. Na základě předloženého textu je tak možné komparovat obě hnutí ve vybraných oblastech vymezených v rámci výzkumných otázek.

Stejně jako předchozí kapitola bude i srovnání obou hnutí porovnávat jednotlivé prvky v chronologické posloupnosti. Zde je opět na místě zopakovat metody nenásilného hnutí z druhé kapitoly, jelikož už několik měsíců před samotným obou vznikem hnutí se jeho organizátoři aktivně snažili upozornit na danou problematiku. Stejně jako DF a BIY na Taiwanu, kteří se snažili upozornit na problematiku dohody CSSTA, tak i Scholarism, OCPL a HKFS v Hongkongu, žádající opravdové demokratické volby správce, využívali dlouho před samotným začátkem okupace metody protestu a přesvědčování, tedy veřejné projevy, petice, protesty a další.

První rozdíl v metodách nenásilného odporu začal se samotným začátkem hnutí. V druhé kapitole je uvedena jako druhý stupeň nenásilného odporu nespolupráce. Této metody nenásilného hnutí pak bylo využito pouze v Hongkongu, kdy Joshua Wong se svou organizací Scholarism vyhlásil týdenní bojkot výuky, který měl předcházet třetímu stupni – nenásilné intervenci. Nenásilnou intervenci, tedy okupaci, protesty v sedě a dlouhodobé shromažďování využili organizátoři Slunečnicového hnutí při okupaci zasedací síně Legislativního dvora a organizátoři Deštníkového hnutí při okupaci Civic Square. K opětovné nenásilné intervenci došlo v rámci Slunečnicového hnutí 23. března 2014, kdy došlo k neplánované okupaci Výkonného dvora. S rozrůstajícím se počtem podporovatelů protestů pak došlo k obsazení přilehlých oblastí, ve kterých probíhaly především protesty v sedě.

V rámci definice nenásilného odporu je v druhé kapitole také zmíněn pojem politického jiu-jitsu. K příkladovému politickému jiu-jitsu, jak je vypsáno výše, došlo v případě Deštníkového hnutí hned v první den, kdy policie na okupanty Civic Square použila pepřové spreje. Během krátké chvíle se okolní ulice naplnili desítkami tisíc lidí a násilný zásah policistů vyvolal ve veřejnosti ještě větší nátlak na změnu. Použité násilí na rozehnání okupantů se tak vůči vládnímu aparátu obrátil a přinesl s sebou ještě větší množství protestantů. V případě Slunečnicového hnutí nebyl tento nárůst v tak krátkém časovém úseku, tedy během několika hodin, nýbrž několika dní. Násilí bylo na studenty použito ze dne 23. března na 24. března 2014, kdy byly použity vodní děla a obušky. Největší přísun protestantů je však přidělován až na 30. března, tedy týden od násilného zásahu. Slunečnicové hnutí tak také dosáhlo větší podpory, ovšem s časovým rozestupem delším, než tomu bylo u hnutí v Hongkongu.

40 Významné podobnosti lze pozorovat i v organizaci obou hnutí. Hlavní představitelé byli na obou stranách již dlouhou dobu aktivní v politické angažovanosti a z minulosti měli také zkušenosti s protestními hnutími, kterých se účastnili či dokonce organizovali. Příkladem tak jsou Lin Feifan a Chen Weiting, kteří se angažovali během protestů v roce 2008 a v roce 2012 na Taiwanu, či organizace Scholarism, kteří měli na svědomí hnutí v roce 2012 v Hongkongu. Není tak překvapivé, že se právě oni chopili organizátorské funkce v hnutích v roce 2014.

Rozdíly pak lze zpozorovat v samotné organizaci v průběhu hnutí. Ačkoliv bylo Slunečnicové hnutí podstatně kratší oproti tomu Deštníkovému, struktura, která byla v rámci hnutí vytvořena byla daleko propracovanější. Vytvořený koordinovaný systém, který byl složen z několika výborů, ve kterých byli zastupitelé organizačních skupin a podporujících neziskových organizací, tak umožnil pořadatelům Slunečnicového hnutí efektivně zařizovat veškeré aktivity spojené s protesty. Tento systém byl vytvořen poté, co se jedna z mnoha protestních skupin neplánovaně rozhodla okupovat Výkonný dvůr. Od vytvoření tohoto systému se však již podobné okolnosti neopakovaly. Vezmeme-li v potaz to, že hlavní organizační skupina byla prakticky po celou dobu hnutí mimo dění v ulicích, tedy v okupované zasedací síni Legislativního dvora, pak se tento systém zdá o to více obdivuhodným.

I v případě Deštníkového hnutí spolu tři ústřední organizace, tedy OCPL, Scholarism a HKFS spolupracovaly, ačkoliv zde nedošlo k tak propracovanému systému organizace. Tomu je přikládán ten důvod, že v případě Deštníkového hnutí toto nebylo nutné, jelikož se jejich hlavní představitelé mohli volně domlouvat v průběhu celého hnutí.

V obou případech pak bylo využito sociálních médií jakožto prostředku pro komunikaci s médii a v první řadě pro komunikaci s médii. Tato forma sdílení se pak ukázala jako velice vhodným řešením, jelikož okamžité sdílení informací a aktualit tak bylo nejefektivnějším. Rozdílem v komunikaci pak bylo vytvoření dokumentu na Google Disk, který vytvořili organizátoři Deštníkového hnutí jakožto neustále aktualizovaném zdroji informací o lokacích všech zařízení, stanovišť s jídlem, pitnou vodou a dalšími. V případě obou hnutí pak v rámci okupovaných oblastí probíhaly neustálé projevy, přednášky, hudební představení a další. Výjimkou této jinak poklidné atmosféry hnutí pak byla okupovaná oblast Mongkok v Hongkongu, která, jak je zmíněno v předchozí kapitole, byla spojována s častými konflikty a fyzickým napadáním. Hnutí velice rychle získala popularitu a prostředky jako pitná voda, jídlo, hygienické a zdravotní potřeby byly v průběhu celého hnutí dodávány dobrovolníky.

41 V obou případech měli protestanti od samého začátku jasné cíle a to zrušení CSSTA dohody a demokratické volby správce Hongkongu. V průběhu hnutí pak organizátoři hnutí vypracovali jasné oficiální požadavky.

V případě Slunečnicového hnutí to bylo odvolání prohlášení Zang Qingzhonga při Incidentu 30 sekund, dále otevřený dialog s prezidentem Ma Yingjiuem, v rámci kterého měla být prodiskutována CSSTA spolu s návrhem zákona o založení CSAS a také uspořádání občanské ústavní konference. Kromě toho, že dohoda CSSTA zůstává dodnes nepodloženou a dosud nevzešla v platnost, nebyl ani jeden z těchto požadavků naplněn.

V květnu 2014, tedy měsíc po skončení hnutí zformovali pořadatelé hnutí Taiwanský březen, organizaci snažící se o prosazení reformy zákona o národním referendu.

V případě Slunečnicového hnutí došlo již několik měsíců po skončení hnutí, tedy na podzim 2014, k výraznému oslabení popularity KMT, kdy je v místních volbách porazila opoziční strana DPP.

Hlavním požadavkem Deštníkového hnutí bylo zrušení rozhodnutí o volbách správce z 31. srpna 2014. Dále také schválení civilních nominací pro volbu správce Hongkongu, rezignace současného správce Liang Zhengyinga, zrušení funkčních obvodů a určení jasného č asového ohraničení, v rámci kterého budou tyto požadavky splněny.

V dubnu 2015 byl vládou předložen nový návrh volebního systému, ve kterém byly ale výzvy k demokratičtějšímu procesu volby žádané pořadateli deštníkového hnutí ignorovány. Tento návrh byl odmítnut v červnu téhož roku. Volební systém tak zůstal nezměněn.

V rámci několika měsíců po skončení obou hnutí se také strhla smršť žalob a soudních řízení, jejichž trvání však ve velké většině trvalo déle, než jeden rok a jejich výsledek tak již nespadá do časového rámce, který byl stanovený druhou pro druhou výzkumnou otázkou, tedy 12 měsíců po skončení hnutí. V případě Lin Feifana, Chen Weitinga a Huang Guochanga ze Slunečnicového hnutí skončilo soudní řízení až v březnu 2017. Joshua Wong, Nathan Law a Alex Chow z hnutí Deštníkového byli zproštěni obvinění až v únoru 2018.

Z výše uvedeného tak lze určit, že v případě obou hnutí nedošlo k přesnému splnění ani jednoho z požadavků, ačkoliv v případě Slunečnicového hnutí zůstává dohoda CSSTA stále neschválená. V případě Deštníkového hnutí je pak třeba zmínit jeden z požadavků a to rezignaci správce Liang Zhengyinga. Ten sice nerezignoval, jak bylo žádáno, avšak odmítl kandidovat pro druhý mandát v roce 2017.

42 Je vysoká pravděpodobnost, že se hnutí budou opakovat?

Na základě výše zmíněných informací tak lze vyvodit širší teorie o opětovném vzniku nenásilných hnutí na Taiwanu a v Hongkongu. Je tedy pravděpodobné, že se budou podobná hnutí opakovat?

Při otázce, zda je možné, že se bude podobné hnutí znova opakovat, je třeba vzít v potaz obě strany úhlu pohledu. Na jedné straně je angažovaná mladá generace, která se aktivně zajímá o politické dění a nebojí se dát jasně najevo svůj nesouhlas a s tím i spojené protesty. Všichni organizátoři se aktivně snaží motivovat společnost, aktivně za ni bojovat a nést následky. Je zde politická strana Demosistō založená organizátory Scholarism a HKFS a velké zastoupení demokratických stran v obou vládách. Jestliže nastane politická situace, ať již na Taiwanu či v Hongkongu, se kterou společnost souhlasit nebude, je velice pravděpodobné, že protesty, které vzniknou v reakci na tuto skutečnost, mohou přerůst v protestní hnutí. Otázkou zůstává, zdali se bude opakovat hnutí podobných rozměrů.

Na druhé straně je vládní aparát, který, zcela nepochybně, nemá v nejmenším zájmu, aby opětovně vzniklo hnutí stejného rázu. Zde je třeba brát na vědomí, že okupace zasedací síně legislativního dvora zaskočila nejen vládu, ale také bezpečnostní složky. Stejně tak tomu bylo i v Hongkongu, kde okupace trvala dlouhých 79 dní. Je tedy více než pravděpodobné, že i na tyto situace jsou nyní již vláda a bezpečnostní složky připraveny, a tak lze očekávat, že k obdobné okupaci, v případě, že hnutí nastane, nejspíš nedojde.

Z výše uvedeného tak lze předpokládat, že jestliže nastane situace, která si bude žádat nesouhlas, bude angažovaná společnost připravena jej vyslovit a v podobě nenásilných protestů tak zasáhnout. Co však lze považovat za nepravděpodobné, je vznik hnutí podobných rozměrů, zejména v otázce okupace vládních prostor, jako tomu bylo při Deštníkovém a Slunečnicovém hnutí.

43 Závěr

Tato práce si kladla za cíl představit Slunečnicové hnutí na Taiwanu a Deštníkové hnutí v Hongkongu jakožto nenásilný odpor a následně provést jejich komparaci. Díky této práci se tak český čtenář seznámil s politickým pozadím těchto zemí, stejně tak s definicí nenásilného odporu jako takového a následně s podrobným popisem průběhu obou hnutí. V následující kapitole věnující se hnutím pak byly shrnuty nejdůležitější události, které vedly ke vzniku hnutí, jejich průběhu a organizace a také následný vývoj v obou zemích. Ucelený obraz obou hnutí pak byl následně porovnán, což ukázalo, že hnutí mezi sebou měly jak podobnosti, tak významné rozdíly.

V samotném počátku, ještě před vznikem okupací a protestů, využívali organizátoři na Taiwanu i v Hongkongu metody protestu a přesvědčování pro upozornění na okolnosti dohody CSSTA a na nedemokratičnost procesu volby správce. První rozdíl pak byl znatelný ve vzniku hnutí, kdy protestanti na Taiwanu využili nenásilné intervence, tedy okupace zasedací síně. Organizátoři na Taiwanu nejdříve vyhlásili školní stávku, tedy metodu nespolupráce, a až poté došlo k okupaci Civic Square. Organizace hnutí byla podobná ve využití sociálních médií, převážně Facebooku, jakožto prostředku pro komunikaci, ale interní struktura se v obou případech opět lišila. To bylo dáno zejména oddělením řídící skupiny Slunečnicového hnutí od okolního dění a vytvoření tak interního systému organizace, kdežto organizátoři Deštníkového hnutí takový systém nepotřebovali.

Významným rozdílem pak byl následující vývoj v obou zemích. Jen pár měsíců po skončení Slunečnicového hnutí utrpěla vláda KMT silnou porážku v místních volbách, kdy je nahradila strana DPP. V roce 2017 pak byla zvolena za prezidentku také kandidátka této strany. Naopak stav v Hongkongu zůstal téměř nezměněn, ačkoliv tehdejší správce Liang Zhengying, jehož rezignace byla jedním z požadavků hnutí, odmítl kandidovat na druhý mandát. Ostatní z požadavků však v obou případech nebyly splněny, ač v případě Taiwanu dosud dohoda CSSTA stále nevzešla v platnost.

Ačkoliv nenásilné protesty na Taiwanu a v Hongkongu v roce 2014 nedosáhly stanovených požadavků, prokázaly schopnost rozsáhlé mobilizace lidí pro společný zájem. Dokázaly zaktivizovat mladou společnost aby se aktivně zajímala o politický stav ve své zemi a nebála se vyjádřit svůj nesouhlas. Protože i možnost veřejně vyjádřit svůj nesouhlas je známkou demokracie a dokud o ni budou lidé bojovat, pak jejich naděje nebudou ztraceny.

Práce tedy splnila svůj cíl přiblížit Deštníkové a Slunečnicové hnutí, které dosud na české akademické půdě nenašli přílišného prostoru. V průběhu zpracování se otevřelo mnoho dalších způsobů, jakými lze tato hnutí zkoumat, jelikož oběma hnutím zároveň se věnovalo jen minimum

44 výzkumů. Jedním z možných výzkumů se pak nabízí průzkum médií a toho, jakým způsobem se pořadatelé hnutí v médiích sami prezentovali a to, jak hnutí média prezentovala a psala o nich jak během jejich konání, tak i po jejich skončení.

I přesto, že se tak v tomto případě může zdát účinnost nenásilného odporu nedostačující tomu násilnému, je třeba brát v potaz, že i sjednocení mladých lidí a jejich zájem o politické dění je velkým úspěchem. A nenásilný odpor, který se nepovedl před třemi lety tak může být silnější a účinnější o pár let později.

45 Seznam literatury

Primární literatura a zdroje 太陽不遠 Sunflower Occupation. In: Youtube [online]. 13. 7. 2015 [cit. 2018-03-28]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=dLs3tDb1WiI.

學民思潮 Scholarism. In: Facebook [online]. [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.facebook.com/Scholarism/?ref=br_rs.

香港專上學生聯會(學聯).In: Facebook [online]. [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.facebook.com/hkfs1958/?ref=br_rs.

Full Text: The Practice of the "One Country, Two Systems" Policy in the Hong Kong Special Administrative Region. In: The Commissioner's Office of China's Foreign Ministry in the Hong Kong S.A.R [online]. 2014 [cit. 2018-04-14]. Dostupné z: http://www.fmcoprc.gov.hk/eng/xwdt/gsxw/t1164057.htm.

Joshua: Teenager vs Superpower [dokumentární film]. Režie Joe PISCATELLA. USA, 2017. LIVE: Verified updates 已證實消息發放專頁. In: Facebook [online]. [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.facebook.com/hkverified/.

Occupy Central with Love and Peace. OCLP Basic Tenets [online]. Hongkong [cit. 2017-04- 08]. Dostupné z: http://oclp.hk/index.php?route=occupy/eng_detail&eng_id=10.

Occupy Central with Love and Peace. OCLP: Manifesto [online]. Hongkong [cit. 2017-04- 08]. Dostupné z: http://oclp.hk/index.php?route=occupy/eng_detail&eng_id=9.

Occupy Central 佔領中環. In: Facebook [online]. [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.facebook.com/OccupyCentral/?ref=br_rs.

Sunflower Movement. In: Twitter [online]. [cit. 2018-03-28]. Dostupné z: https://twitter.com/sunflowermvmt?lang=en.

Sunflower Movement 太陽花學運. In: Facebook [online]. [cit. 2018-03-28]. Dostupné z: https://www.facebook.com/sunflowermovement/.

The Basic Law Full Text. In: The Basic Law [online]. s. 126 [cit. 2018-04-14]. Dostupné z: http://www.basiclaw.gov.hk/en/basiclawtext/index.html.

Sekundární literatura a zdroje ALBERT, Eleanor. Democracy in Hong Kong. In: Council on Foreign Relations [online]. 2017 [cit. 2018-04-27]. Dostupné z: https://www.cfr.org/backgrounder/democracy-hong- kong.

AHMED, Azam a Elisabeth MALKIN. Otto Pérez Molina of Guatemala Is Jailed Hours After Resigning Presidency. In: The New York Times [online]. 2017 [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2015/09/04/world/americas/otto-perez-molina- guatemalan-president-resigns-amid- scandal.html?mtrref=www.google.com&gwh=BE426BAD818D0767336982765BA812F7& gwt=pay.

46 ANDREWS, Evan. Remembering Gandhi’s Salt March. In: History [online]. 2015 [cit. 2018- 04-30]. Dostupné z: https://www.history.com/news/gandhis-salt-march-85-years-ago.

AU, Anson. The Sunflower Movement and the Taiwanese National Identity: Building an Anti-Sinoist Civic Nationalism. In: Berkeley Journal of Sociology [online]. 2017, s. 1-12 [cit. 2018-03-16]. ISSN 0067-5830. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/316527675_The_Sunflower_Movement_and_the_ Taiwanese_National_Identity_Building_an_Anti-Sinoist_Civic_Nationalism.

AU, Anson. Reconceptualizing Online Free Spaces: A Case Study of the Sunflower Movement. In: Journal of Contemporary Eastern Asia [online]. 2016, vol. 15 issue 2, s. 145- 161 [cit. 2018-03-11]. DOI: 10.17477/jcea.2016.15.2.145. ISSN 2383-9449. Dostupné z: http://koreascience.or.kr/journal/view.jsp?kj=OSTRBU&py=2016&vnc=v15n2&sp=145.

BAKEŠOVÁ, Ivana, Zdenka HEŘMANOVÁ a Rudolf FÜRST. Dějiny Taiwanu. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2004. s. 303. ISBN 80-710-6708-3.

BOSCO, Joseph. The sacred in urban political protests in Hong Kong. In: International Sociology [online]. 2016, vol. 31 issue 4, s. 375-395 [cit. 2018-04-16]. DOI: 10.1177/0268580916645767. ISSN 0268-5809. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0268580916645767.

BRANIGAN, Tania. Occupy Central gives downtown Hong Kong a taste of disobedience. In: The Guardian [online]. 2014 [cit. 2018-04-13]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/2014/mar/06/occupy-central-hong-kong-democracy- campaign.

BUCKLEY, Chris, Austin RAMZY a Edward WONG. Violence Erupts in Hong Kong as Protesters Are Assaulted. In: The New York Times[online]. 2014 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2014/10/04/world/asia/hong-kong-protests.html.

COLE, J. Michael. Hundreds of Thousands Protest Against Trade Pact in Taiwan. In: The Diplomat [online]. 2014 [cit. 2018-03-24]. Dostupné z: https://thediplomat.com/2014/03/hundreds-of-thousands-protest-against-trade-pact-in- taiwan/.

COLE, J. Michael. Was Taiwan’s Sunflower Movement Successful?. In: The Diplomat [online]. 2014 [cit. 2018-03-31]. Dostupné z: https://thediplomat.com/2014/07/was-taiwans- sunflower-movement-successful/.

CONNORS, Adam. Hong Kong's umbrella movement: A timeline of key events one year on. In: ABC [online]. 2018 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: http://www.abc.net.au/news/2015- 09-28/timeline-hong-kong-umbrella-movement-one-year-on/6802388.

COPPER, John Franklin. Taiwan: nation-state or province?. 4th ed. Boulder, Colo.: Westview Press, c2003. ISBN 08-133-3955-3.

FAN, JoAnn. The Economics of the Cross-Strait Services Agreement. In: The Diplomat [online]. 2014 [cit. 2018-03-17]. Dostupné z: https://thediplomat.com/2014/04/the-economics-of-the-cross-strait-services-agreement/.

FELL, Dafydd. Government and politics in Taiwan. New York: Routledge, 2012. ISBN 978- 0-415-57538-6.

47 FELL, Dafydd. Taiwan's social movements under Ma Ying-jeou: from the Wild Strawberries to the Sunflowers [online]. New York: Routledge, 2017, s. 113-134 [cit. 2018-03-27]. ISBN 978-1-315-56053-3.

FLOWERDEW, John. Understanding the Hong Kong Umbrella Movement: A critical discourse historiographical approach. In: Discourse and Society [online]. 2017, vol. 28 issue 5, s. 453-472 [cit. 2018-04-20]. DOI: 10.1177/0957926517710991. ISSN 0957-9265. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0957926517710991.

GAN, Wendy. Puckish protesting in the Umbrella Movement. In: International Journal of Cultural Studies [online]. 2016, vol. 20 issue 2, s. 162-176 [cit. 2018-04-21]. DOI: 10.1177/1367877916683823. ISSN 1367-8779. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1367877916683823.

GOLD, Michael, POMFRET, James, ed. Over 100,000 protest in Taiwan over China trade deal. In: Reuters [online]. 2014 [cit. 2018-03-25]. Dostupné z: https://www.reuters.com/article/us-taiwan-protests/over-100000-protest-in-taiwan-over- china-trade-deal-idUSBREA2T07H20140330.

Government Structure. In: Gov: HK [online]. [cit. 2018-04-28]. Dostupné z: https://www.gov.hk/en/about/govdirectory/govstructure.htm.

HARRISON, Mark. OCCUPY TAIWAN. In: Shared Destiny [online]. ANU Press, 2015, s. 136-45 [cit. 2018-03-23]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/j.ctt19893k8.20.

HARRISON, Mark. The Anti-Media Monopoly Movement 反媒體壟斷運動 in Taiwan. The China Story [online]. 2012 [cit. 2018-03-28]. Dostupné z: https://www.thechinastory.org/2012/12/the-anti-media-monopoly- movement-%E5%8F%8D%E5%AA%92%E9%AB%94%E5%A3%9F%E6%96%B7%E9%8 1%8B%E5%8B%95-in-taiwan/.

HO, Ming-Sho. From mobilization to improvisation: the lessons from Taiwan’s 2014 sunflower movement. In: Social Movement Studies [online]. 2017, vol. 17 issue 2, s. 189-202 [cit. 2018-03-23]. DOI: 10.1080/14742837.2017.1377603. ISSN 1474-2837. Dostupné z: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/14742837.2017.1377603.

HO, Ming-sho. Occupy Congress in Taiwan: Political Opportunity, Threat, and the Sunflower Movement. In: Journal of East Asian Studies [online]. 2015, vol. 15 issue 01, s. 69-97 [cit. 2018-03-16]. DOI: 10.1017/S1598240800004173. ISSN 1598-2408. Dostupné z: https://www.cambridge.org/core/product/identifier/S1598240800004173/type/journal_article.

Hong Kong protests: First round of talks between the government and demonstrators yield no major results. In: ABC [online]. 2014 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: http://www.abc.net.au/news/2014-10-21/hong-kong-leader-indicates-possible- concession/5831638.

Hong Kong protesters show little resistance as bailiffs remove barriers in Admiralty. In: South China Morning Post [online]. 2014 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: http://www.scmp.com/news/hong-kong/article/1642742/live-students-pack-tents-bailiffs- move-clear-occupy-area-outside.

48 HORÁLEK, Adam. Umbrella Movement: Hongkongské hnutí v širším čínském kontextu. In: Geografické rozhledy. Praha: Česká geografická společnost, 1991-, 2015, vol. 24 issue 3, s. 10-11. ISSN 1210-3004.

HSIAO, Alison. Lega authorities are 'abusing powers'. In: Taipei Times [online]. 2014 [cit. 2018-04-01]. Dostupné z: http://www.taipeitimes.com/News/front/archives/2014/06/06/2003592098.

HUEY, Fern Tay. Hong Kong's Legislative Council votes down political reform package; China says it will not change its offer. In: ABC [online]. 2015 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: http://www.abc.net.au/news/2015-06-18/hong-kong-votes-down-political-reform- package/6557160.

HUI, Po-Keung a Kin-Chi LAU. “Living in truth” versus realpolitik: limitations and potentials of the Umbrella Movement. In: Inter-Asia Cultural Studies [online]. 2015, vol. 16 issue 3, s. 348-366 [cit. 2018-04-13]. DOI: 10.1080/14649373.2015.1069051. ISSN 1464- 9373. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/14649373.2015.1069051.

HUI, Yew-Foong. The Umbrella Movement: Ethnographic explorations of communal re- spatialization. In: International Journal of Cultural Studies [online]. 2016, vol. 20 issue 2, s. 146-161 [cit. 2018-04-21]. DOI: 10.1177/1367877916683822. ISSN 1367-8779. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1367877916683822.

CHAN, Johannes. Hong Kong’s Umbrella Movement. The Round Table[online]. 2014, vol 103 issue 6, s. 571-580 [cit. 2018-04-14]. DOI: 10.1080/00358533.2014.985465. ISSN 0035- 8533. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00358533.2014.985465.

CHEUNG, Chor-yung. “One country, two systems” after the Umbrella movement: problems and prospects. In: Asian Education and Development Studies [online]. 2017, vol. 6 issue 4, s. 385-400 [cit. 2018-04-21]. DOI: 10.1108/AEDS-10-2015-0055. ISSN 2046-3162. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/doi/10.1108/AEDS-10-2015-0055.

CHU, Jeff a Helsa CHAN. 5 Ways Protesters Organized #OccupyCentral. In: Fast Company [online]. 2014 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.fastcompany.com/3036374/5- ways-protesters-organized-occupycentral.

IYENGAR, Rishi. 6 Questions You Might Have About Hong Kong's Umbrella Revolution. In: TIME [online]. 2014 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: http://time.com/3471366/hong-kong-umbrella-revolution-occupy-central-democracy- explainer-6-questions/.

JENKINS, Nash. The Rule of Nathan Law: Talking Freedom, Democracy and Neckties With Hong Kong's Youngest Ever Legislator. In: TIME [online]. 2016 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: http://time.com/4479970/hong-kong-nathan-law-legislature-demosisto-democracy/.

JONES, Brian Christopher. Law and Politics of the Taiwan Sunflower and Hong Kong Umbrella Movements. New York, NY: Routledge, 2017. ISBN 978-147-2486-141.

JOSEPH, William A. ed. Politics in China: An introduction. New York: Oxford University Press, 2010, s. 437. ISBN 978-0-19-533530-9.

49 KAN, Karita. Occupy Central and Constitutional Reform in Hong Kong. In: China Perspectives [online]. 2013. s 73-78 [cit. 2018-04-13]. ISSN 1996-4617. Dostupné z: http:// chinaperspectives.revues.org/6284.

KING, Martin Luther, Jr. Farewell Statement for All India Radio. In: The Martin Luther King, Jr. Research and Education Institute [online]. 1959 [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: https://kinginstitute.stanford.edu/king-papers/documents/farewell-statement-all-india-radio.

KONG, Tsung-gan. Overview of prosecutions and lawsuits brought by the Hong Kong government against pro-democracy leaders. In: Medium [online]. 2017 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://medium.com/@KongTsungGan/overview-of-prosecutions-and-lawsuits- brought-by-hong-kong-government-against-pro-democracy-leaders-b5fdf0b6ec0e.

LAKEY, George. Nonviolent Action Defined. In: Global Nonviolent Action Database [online]. 2011 [cit. 2018-04-28]. Dostupné z: https://nvdatabase.swarthmore.edu/content/nonviolent-action-defined.

LAM, Wai-man, Percy Luen-tim LUI, Wilson WONG a Ian HOLLIDAY, ed. Contemporary Hong Kong politics: governance in the post-1997 era [online]. Hongkong: Hong Kong University Press, 2007 [cit. 2018-04-28]. ISBN 978-962-2098-299.

LegCo Today. In: Legislative Council of the Hong Kong Special Administrative Region [online]. [cit. 2018-04-28]. Dostupné z: https://www.legco.gov.hk/general/english/intro/about_lc.htm.

LI, Lea a Jeffie LAM. What does ‘one country, two systems’ mean?. In: South China Morning Post [online]. 2018 [cit. 2018-04-27]. Dostupné z: https://www.scmp.com/video/hong-kong/2100413/what-does-one-country-two-systems- mean.

LO, Ven-Hwei, Ran WEI a Hung-Yi LU. Issue Importance, Third-Person Effects of Protest News, and Participation in Taiwan’s Sunflower Movement. In: Journalism & Mass Communication Quarterly [online]. 2017, vol. 94 issue 3, s. 682-702 [cit. 2018-03-24]. DOI: 10.1177/1077699016670122. ISSN 1077-6990. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1077699016670122.

LUI, Kevin. Carrie Lam Is Elected as Hong Kong's New Chief Executive. In: TIME [online]. 2017 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: http://time.com/4713306/carrie-lam-hong-kong-chief- executive/.

MCDONELL, Stephen. Hong Kong voting system announced; Government vows no compromise on pre-selected candidates. In: ABC [online]. 2015 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: http://www.abc.net.au/news/2015-04-22/hong-kong-unveils-electoral-reform-package- vows-no-compromise/6412936.

MEIXLER, Eli. Hong Kong's 'Umbrella Movement' Has Been Nominated for the Nobel Peace Prize. In: TIME [online]. 2018 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: http://time.com/5126517/hong-kong-joshua-wong-nobel-peace-prize-nomination/.

NG, Jason Y. Why a little-understood trade agreement upsets so many in Taiwan. In: South China Morning Post [online]. 2014 [cit. 2018-03-16]. Dostupné z: http://www.scmp.com/comment/blogs/article/1458367/why-little-understood-trade- agreement-upsets-so-many-taiwan. 50 POPOVIC, Srdja, Slobodan DJINOVIC, Andrej MILIVOJEVIC, Hardy MERRIMAN a Ivan MAROVIC. Canvas Core Curriculum: a guide to effective nonviolent struggle: students book [online]. Belgrade: Centre for Applied NonViolent Action and Strategies, 2007 [cit. 2018-04-28]. ISBN 978-86-7596-087-4.

Riots, Unrest, and the Umbrella Movement: Hong Kong Rising. In: Youtube [online]. 17. 10. 2014 [cit. 2018-04-16]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=6HxbHY86CZc.

ROWEN, Ian. Inside Taiwan's Sunflower Movement: Twenty-Four Days in a Student- Occupied Parliament, and the Future of the Region. In: The Journal of Asian Studies [online]. 2015, vol. 74 issue 1, s. 5-21 [cit. 2018-03-24]. DOI: 10.1017/S0021911814002174. ISSN 0021-9118. Dostupné z: http://www.journals.cambridge.org/abstract_S0021911814002174.

SHARP, Gene. How nonviolent struggle works [online]. United States of America: The Albert Einstein Institution, 2013. s. 148. [cit. 2018-04-28]. ISBN 978-188-0813-157.

SHARP, Gene. Social power and political freedom. Boston, Mass.: P. Sargent Publishers, c1980. s. 440. [cit. 2018-04-28]. ISBN 08-755-8093-9.

SING, Ming. Politics and government in Hong Kong: crisis under Chinese sovereignty [online]. New York: Routledge, 2009. s. 272 [cit. 2018-04-27]. ISBN 02-038- 8897-9.

STEPHAN, Maria J. a Tabatha P. THOMPSON. Why you should never underestimate a bunch of well-organized teenage protesters. In: The Washington Post [online]. 2018 [cit. 2018-04-30]. Dostupné z: https://www.washingtonpost.com/news/democracy- post/wp/2018/04/04/why-you-should-never-underestimate-a-bunch-of-well-organized- teenage-protesters/?utm_term=.3ee000c0340f.

STRONG, Michael. Sunflower Movement leaders found not guilty in occupation Legislative Yuan. In: Taiwan News [online]. 2017 [cit. 2018-04-01]. Dostupné z: https://www.taiwannews.com.tw/en/news/3130257.

TSATSOU, Panayiota. Social Media and Informal Organisation of Citizen Activism: Lessons From the Use of Facebook in the Sunflower Movement. In: Social Media Society [online]. 2018, vol. 4 issue 1, s. 21 [cit. 2018-03-11]. DOI: 10.1177/2056305117751384. ISSN 2056-3051. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/2056305117751384.

VU, Venus. Hong Kong court frees three democracy leaders, but warns against future acts of dissent. In: Reuters [online]. 2018 [cit. 2018-04-21]. Dostupné z: https://www.reuters.com/article/us-hongkong-politics/hong-kong-court-frees-three- democracy-leaders-but-warns-against-future-acts-of-dissent-idUSKBN1FQ10D.

WANG, Chris. Sunflower leaders reject Ma’s conference plan. In: Taipei Times [online]. 2014 [cit. 2018-03-16]. Dostupné z: http://www.taipeitimes.com/News/front/archives/2014/04/03/2003587154.

WEN, Kuei-hsiang a Jeffrey WU. Student protesters form new group to tackle referendum rules. Focus Taiwan [online]. 2014 [cit. 2018-03-31]. Dostupné z: http://focustaiwan.tw/news/asoc/201405180012.aspx.

51 WONG, Benson Wai-Kwok a Sanho CHUNG. Scholarism and Hong Kong Federation of Students: Comparative Analysis of Their Developments after the Umbrella Movement. In: Contemporary Chinese Political Economy and Strategic Relations: An International Journal [online]. Taiwan: National Sun Yat-sen University, 2016, vol. 2 issue 2, s. 865-884 [cit. 2018-04-20]. Dostupné z: http://icaps.nsysu.edu.tw/ezfiles/122/1122/img/2375/CCPS2(2)-Wong-Chung.pdf.

WONG, Wilson a May CHU. Rebel with a cause. In: Asian Education and Development Studies [online]. 2017, vol. 6 issue 4. s. 343-353 [cit. 2018-04-14]. DOI: 10.1108/AEDS-11- 2015-0058. ISSN 2046-3162. Dostupné z: http://www.emeraldinsight.com/doi/10.1108/AEDS-11-2015-0058.

YUEN, Samson. Hongkong after the Umbrella Movement: An uncertain future for "One Country Two Systems". In: China Perspectives [online]. 2015, vol 1. s. 49-53 [cit. 2018-04- 14]. Dostupné z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=1&sid=c3da96a0-e760- 4b50-bafc- 6c92e7f52a80%40sessionmgr4010&hid=4103&bdata=JnNpdGU9ZWRzLWxpdmU%3 d#AN=102050377&db=a9h

52