Masarykova universita
Filozofická fakulta
Ústav filmu a audiovizuální kultury
Lukáš Pešák
PADOUCH MR. HOLLYWOOD Wrestler jako dominantní složka hvězdného obrazu Andyho Kaufmana mezi lety 1979-1984
BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Brno
2017
Prohlášení o samostatnosti: Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně s využitím všech uvedených pramenů a literatury.
V Brně dne 23. ledna 2017 …………………………………… Lukáš Pešák
Poděkování: velmi rád poděkoval především Mgr. Šárce Gmitterkové, za to, že se ujala vedení mojí práce, za její cenné rady a podněty. Dále bych chtěl poděkovat Pavlíně Andresové za pomoc při jazykové přípravě. Nemalý dík patří též ostatním blízkým, kteří mě při psaní jakkoli podporovali.
OBSAH
1. Úvod ...... 1 2. Teoreticko-metodologický úvod...... 2 2.1. Význam metodologie výzkumu hvězd a hvězdných systémů - Star studies ...... 2 2.2. Filmová hvězda jako sociální fenomén a jako významný prvek produkce ...... 3 2.3. Složky herectví v jevištní i běžné prezentaci ...... 4 2.4. Wrestling jako forma hereckého vystoupení postav...... 7 3. Kontextuální úvod ...... 9 3.1. Rozdělení Kaufmanovy kariéry ...... 10 3.1.2. Cizincovo období (1972-1979) ...... 10 3.1.3. Cliftonovo období (1979-1984) ...... 14 3.2. Interpretace Kaufmanovy kariéry v Muži na Měsíci ...... 17 3.3. Kategorizace Kaufmanových postav ...... 18 4. Wrestler jako složka hvězdného obrazu Andyho Kaufmana ...... 21 4.1. Wrestling se ženami – celonárodní pobouření a vzestup zájmu o Wrestlera ...... 23 4.2. Počátky konfliktu s Jerry Lawlerem – testování autenticity mužského wrestlingu . 31 4.3. Na hraně komické kariéry – plnohodnotná kariéra padoucha ...... 38 4.4. My Breakfast with Blassie – rozhovor dvou odpadlých padouchů ...... 43 5. Závěr ...... 57 Anglické resumé ...... 62 České resumé ...... 63 6. Filmografie ...... 64 6.1. Filmy ...... 64 6.2. Televizní pořady ...... 64 6.3. Televizní seriály ...... 65 6.4. Videa z internetu ...... 65 7. Bibliografie a citované literatura ...... 66 7.1. Monografie a citace ze sborníků ...... 66 7.2. Periodika ...... 67 7.3. Internetové články a dokumenty...... 67 7.4. Databáze ...... 69 8. Soupis obrazových materiálů...... 70
1. Úvod
Komik Andy Kaufman patřil mezi nejkontroverznější představitele americké popkulturní scény 70.-80. let. Neustálou snahou šokovat diváka a okázalými šovinistickými gesty se však sám z žánru komedie vyřazoval. Ztělesňoval namísto toho specifickou formu hvězdné slávy založenou na popírání vlastní identity a zmatečné práci s fiktivními dramatickými postavami. To z něj činí zajímavý případ pro metodologii star studies, jejíž možnosti rozeberu v teoreticko-metodologickém úvodu. Jednou z oblastí zájmu tohoto typu filmových studií je Kaufmanem neustále problematizovaný vztah mezi hvězdným obrazem, hercem, postavou a divákem. Za vrchol Kaufmanovy práce v tomto směru považuji jeho wrestlerské alter-ego, jež nakonec ohrozilo i jeho samotnou pozici hvězdy. Pro srozumitelnost označuji tuto postavu v textu jako Wrestlera, i když nenesla žádný stálý oficiální název. Zatímco úspěch ostatních Kaufmanových postav byl založen na neporušitelnosti jejich svérázných identit, u Wrestlera se stávalo rozlišení hranice mezi postavou a hercem složitější. Jeho rozličné podoby lze chápat jako přenesené role z wrestlingových spektáklů. Wrestler se jako tzv. padouch objevoval napříč mediálními texty, sportovními utkáními a dokonce také v samostatném filmu. Všude odkrýval divákovi budování fasád při jevištní i běžné interakci. Analýza průniků těchto různých textů může následovat až po stanovení míry, nakolik byl Kaufman během své kariéry hvězdou a po kategorizaci jeho postav. Při interpretaci použiji mimo jiné i vlivný životopisný film Muž na Měsíci1, který přispívá díky zákulisním informacím k novému čtení dřívě nespatřovaných významů Kaufmanova hvězdného obrazu. V hlavní části práce se pokusím zjistit, jak se Wrestler vypořádal s výzvou, jež pro něj znamenaly přechody z televizního na filmové médium. Obě média využíval při tvorbě a manipulaci svého hvězdného obrazu směrem k úpadku hvězdnosti. Kromě různých hereckých poloh kolísal také mezi prezentačním a reprezentačním módem. Zejména z nezávislého filmu My Breakfast with Blassie2 bude patrné, že ho filmový formát neomezoval ve vytváření otázek reality a fikce hereckého výkonu. V závěru zhodnotím možnosti zvolené metody star studies a přidružených nástrojů, ve zmapování případu této extrémní formy hvězdného obrazu. Zajímá mě, jak rozebraný obraz Wrestlera poskytuje adekvátní způsob nazírání na Kaufmanovu performanci v diskusním filmu My Breakfast with Blassie.
1 Muž na Měsíci (Man on the Moon, Miloš Forman, USA/Velká Británie / Německo/Japonsko, 1999) 2 My Breakfast with Blassie (Linda Lautrec, Johny Legend, Mark Shepard, USA, 1983) 1
2. Teoreticko-metodologický úvod
2.1. Význam metodologie výzkumu hvězd a hvězdných systémů - Star studies
Star studies jsou jednou z odnoží filmových studií, které nabyly na významu v 70. letech. Zabývaly se totiž novými oblastmi výzkumu a přišly také s novou metodologií. Důvody, proč se vůbec zabývat filmovými a televizními hvězdami mohou být jak sociologické, tak sémiologické.3 Je dobré se ptát, k jakým účelům společnost hvězdy využívá (zdroj inspirace, humoru, módního trendu apod.).4 Filmový průmysl podle hvězd plánuje tvorbu jednotlivých filmů, včetně jejich propagace.5 Celý studiový systém totiž závisí na hvězdách jako na zásadních komoditách vlastní ekonomiky, k čemuž se přidružuje problematika uzavírání smluv a určité míry kontroly ze strany studií.6 Hlavní přednosti star studies spatřuji v pohledu na hvězdu mimo textové analýzy jednotlivých filmů, protože stejně důležité jsou v konstrukci hvězdného obrazu další aspekty hvězdné kariéry (zákulisní informace, články, propagační materiály, fanouškovské ohlasy apod.). Cílem takovýchto analýz není odhalení přesného a definitivního významu hvězdy, ale naopak hledání více významů pro různé typy publika.7 Vývoj hvězdného obrazu a jeho zlomové body se sledují v čase. Přínosné je rozebíraní úpadku hvězdnosti např. vlivem nedostatku nových podnětů nebo naopak jejich nekonzistentností. Forma hvězdného obrazu, její významy v konkrétním čase jsou definovány i mimofilmovou aktivitou hvězdy. Tyto významy se potom využívají při interpretaci konkrétních filmů, v nichž hvězda vystupuje. Star studies tedy zkoumají reprezentativní potenciál hvězd v kontextu různých dobových ideálů, představ a stereotypů; dále se o hvězdy zajímá z hlediska hereckého výkonu, produkce a recepce. Z toho mě zajímá u Kaufmana nejvíce jeho reprezentativní potenciál.
3 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 1. 4 Schingler, Martin (2012): Star Studies: A Critical Guide. London: BFI Publishing, s. 3. 5 Schingler, Martin (2012): Star Studies: A Critical Guide. London: BFI Publishing, s. 9. 6 Jak cituje Jeanine Basinger ve své publikaci Schingler, Martin (2012): Star Studies: A Critical Guide. London: BFI Publishing, s. 99-100. 7 Schingler, Martin (2012): Star Studies: A Critical Guide. London: BFI Publishing, s. 20. 2
2.2. Filmová hvězda jako sociální fenomén a jako významný prvek produkce
Ze všeho nejdříve si definuji, co znamená být hvězdou. Hvězda představuje sociální fenomén – privilegovanou skupinou, která nebudí veřejný odpor (protože se jí může stát teoreticky každý), ale naopak je o ni veliký zájem.8 Tento zájem platí na plátně i mimo něj,
čímž se odlišuje od normálních herců.9 Od politiků se odlišují zase tím, že nedisponují přístupem k politické moci. Mají nicméně velký vliv na reprezantací lidí a sociálních skupin ve společnosti. Předvádějí to, jak společnost sama sebe pojímá a jak se chová.10 Operují v podnikání zvaném šoubyznys, který jim tuto moc poskytuje, pokud jejich produkce podléhá poptávce konzumentů.11 Produkce a konzumpce jsou hlavními silami podílejícími se na vytváření hvězd. Obojí působí v rámci dobového ideologického rámce.12 Hvězdy kromě toho, že ztvárňují schvalované typy, mohou být někdy též subverzivní uvnitř určitého ideologického postoje (např. mýtus, že hvězdnost je dána talentem a tvrdou prací). Proces tvorby postav ve filmu zpravidla nebývá zobrazen a postavy působí přirozeně. Sledování filmů zahrnuje ale kromě příběhu také potěšení z hereckých výkonů a zájem o reálné osoby, které je hrají.13 S vlastnostmi postav, jež hvězda ztělesňuje ve filmu, se pracuje v rámci jejího prezentování i v jiných mediálních kanálech.14 Neustále panuje napětí mezi autenticitou hrané postavy a osobním životem herce.15 Filmy jsou téměř vždy vystavěny kolem hvězdného obrazu hvězdy – fungují jako star vehicle. Hvězdě se přizpůsobuje příběh, role, situace. Někdy filmy představují pouze okrajovou aktivitou kariéry hvězdy a mnohem podstatnějším aspektem je jejich ostatní veřejné působení. U některých hvězd kopírují filmové role v podstatě jejich reálnou existenci.16 Život hvězdy je obecně brán jako symbol a obraz toho, jak žije úspěšný člověk.17 Tento hvězdný obraz je komunikován a lze jej rekonstruovat prostřednictvím různých
8 Alberoni, Francesco (1962/1972): The The Powerless ‘Elite’: Theory and Sociological Research on the Phenomenon of the Stars. Sociology of Mass Communications. London: Penguin. s. 76. 9 Schingler, Martin (2012): Star Studies: A Critical Guide. London: BFI Publishing, s. 95. 10 Jak cituje Barryho Kinga ve své publikaci Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 20-32. 11 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 9-10.
12 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 20. 13 Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press, s. 2. 14 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 20. 15 Jak cituje Elizabeth Burns ve své publikaci Dyer, Richard. - McDonnald, Paul (1998): Stars. London: BFI Publishing, s. 20-21. 16 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 61. 17 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 35. 3 mediálních textů.18 Mezi ně spadají propagační materiály, publicita, jednotlivé filmy (tyto jsou formovány samotným průmyslovým prostředím) a dále kritiky a komentáře. Znaky, které definují postavu v samotném filmu jsou následující: divácká předchozí zkušenost, jméno, vzhled, objektivní souvztažnosti, řeč postavy, řeč druhých, gesta, jednání, kompozice filmu a mizanscéna.19 Herci jako spolutvůrci nabývají ve filmu různé důležitosti ve srovnání s ostatními stylistickými a formálními prostředky. V hollywoodkské kinematografii jsou většinou přísně podřízeni danému scénáři a podmínkám produkce. Film však problematicky vybírá a upřednostní jen určité aspekty hvězdného obrazu a jiné zase ignoruje.20 Tato snaha o nikým neovlivněné vyzdvihování svébytného hvězdného obrazu za užití prostředků filmového a televizního média se vztahuje i na tuto případovou studii Kaufmanova Wrestlera. I tento hvězdný obraz se utvářel na bázi strukturované polysémie, kdy jsou různé významy určeny různým a vyvíjejícím se se segmentům publika. (viz podkapitoly 4.1. - 4.4.). Dnes z dobového odstupu se Wrestler nahlíží jinak. K rozklíčování Wrestlerových významů, minulých i současných využiji přístupy a nástroje rozebrané v následujícíh dvou podkapitolách.
2.3. Složky herectví v jevištní i běžné prezentaci
Pojem herectví neznamená pouze vystupování na konkrétním jevišti, ale označuje též jakékoli veřejné vystupování.21 Na jevišti herec převlečený za postavu vytváří iluzi jednotného jedince a předvádí ji jiným postavám, jež hrají další herci. Diváci představuje třetí stranu takovéto interakce.22 Proč k této interakci v prvé řadě vůbec dochází? Vystupování bývá spojeno s volními vlastnostmi a je nějakým způsobem adresované, např. divákům.23 Ovšem i běžné chování nese určité rysy herectví a teatrálnosti, i když je samozřejmě svázáno společenskými konvencemi. Dochází při něm totiž k sebeprezentaci a definování vlastní identity bez ohledu na to, zda odpovídá skutečnosti. Jedinec působí
18 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 60. 19 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing s. 107. 20 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 127 21 Vostrý, Jaroslav (1998): O herectví a hercích. Praha: Achát, s 7. 22 Goffman, Erving (1999): Všichni hrajeme divadlo: Sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon. přel. Milada McGrathová (The Presentation of Self on Everyday Life, 1959), s. 10-22. 23 Vostrý, Jaroslav (1998): O herectví a hercích. Praha: Achát, s 26. 4 bezděčně na ostatní, čímž u nich vyvolává určitý dojem.24 Kromě autentického projevu přitom ve větší či menší míře exhibuje a imituje jisté vzory chování, které jsou známé z filmů nebo jiného kulturně-politického kontextu. Herec konstruuje svůj výkon z několika složek.
Mezi složky herectví se řadí vzhled, způsob jednání25 a také scéna26. Dohromady ovlivňují, jak příjemce danou situaci vyhodnotí. O hercově těle se vhodněji uvažuje jako o herecké postavě, která jediná existuje objektivně a vytváří dramatickou postavu.27 Dramatická postava je pro obecenstvo dána úhrnem zrakových a sluchových vjemů, vztahujících se k nejstálejšímu z nich , tj. k vjemu tělesného zjevu osoby.28 Představuje soubor určitých proměnlivých a stálých vlastností.29 Důležitá pro interpretaci významu dílčích znaků dramatické postavy je naše schopnost ji s něčím asociovat.30 Kromě herecké a dramatické postavy ještě rozlišujeme již zmíněný hvězdný obraz, což je fenomén zrozený z hercových předchozích rolí, publicity a filmových vlastností.31 Hvězda se může, ale nemusí s postavou ztotožňovat, ale častěji se snaží idealizovat svoji postavu. Snaha vytvářet si fasádu je vedena účelem vyvolání pozitivní reakce u diváků (např. obdivování). Výsledný dojem je odvislý od hercovy schopnosti sebekontroly v průběhu celého výkonu. Při sociální interakci se vytváří mezi účastníky tzv. pracovní konsensus, projevující se mírou náklonosti, úcty a starostlivosti. Tolerují v rozhovoru vedoucí úlohu a názory toho druhého, aby se zabránilo konfliktu. Pro zdárný vývoj musí být situace správně definována32 a totéž platí i pro kontakt s dramatickou postavou.33 Důležité jsou též informace o zúčastněných ještě před začátkem interakce (např. jejich společenské postavení, hvězdný obraz), i když se může stát, že během interakce vyplynou na povrch některé podvody. Herec buďto potvrzuje a nebo vyvrací předpoklad, který si divák vytvořil. Nechtěnými gesty dojde k incidentu (faux pas). Prohlédnutí lži či neupřímného chování, které neodpovídá původní
24 Jak cituje Gustava Ichheisera ve své publikaci Goffman, Erving (1999): Všichni hrajeme divadlo: Sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon. přel. Milada McGrathová (The Presentation of Self on Everyday Life, 1959), s. 11. 25 Zich, Otakar (1987): Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, s. 92. 26 Goffman, Erving (1999): Všichni hrajeme divadlo: Sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon. přel. Milada McGrathová (The Presentation of Self on Everyday Life, 1959), s. 25-52. 27 Zich, Otakar (1987): Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, s. 106. 28 Zich, Otakar (1987): Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, s. 91. 29 Zich, Otakar (1987): Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, s. 90. 30 Goffman, Erving (1999): Všichni hrajeme divadlo: Sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon. přel. Milada McGrathová (The Presentation of Self on Everyday Life, 1959), s. 92. 31 Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press, s. 158. 32 Goffman, Erving (1999): Všichni hrajeme divadlo: Sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon, přel. Milada McGrathová (The Presentation of Self on Everyday Life, 1959), s. 52-66. 33 Zich, Otakar (1987): Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, s. 91. 5 představě, vede u druhého účastníka zpravidla ke vzteku a nervozitě. Takové momenty nám totiž odhalují hereckou postavu, která se skrývala za umělou fasádou.34 Dramatické dílo, jakým je film, by mělo být naopak vystavěno takovým způsobem, aby neklamalo subjektivní předpoklad obecenstva.35 Fyziognomie dramatické postavy určuje duševní vlastnosti a měla by být s nimi v souladu.36 Duševní vlastnosti chápu jako sérii osobnostních vlastností, kterými film postavu vybavuje.37 Jedinými případy, kdy může být psychologie v rozporu s fyziognomií, a je to dramaturgicky ospravedlnitelné, jsou záměna postav a snaha vyvolat komický efekt.38 Tyto výjimky platí ovšem pouze pro jeviště a nikoli pro hlediště – divák by se měl pokaždé v postavách a jejích záměrech orientovat.39 Při podrobnějším sledování lze zjistit, že se herecké výkony hvězd vyznačují sériovou povahou. Bez ohledu na rozdílnost zápletky a podmínek produkce, se objevují pokud možno neměnné. Jinak by hvězda riskovala, že ji nebude možné rozeznat a identifikovat,40 proto jsou hvězdné obrazy utvářené podle jasně definovaného, sociálního typu.41 Hvězdy vlastní idiolekt - sadu znaků, které jsou filmem zdůrazňovány - herecký výkon je výjimečně improvizovaný.42 Většinou má konstruovanou povahu, neboť podléhá určité ideologii, naraci a je dotvářen technologií filmového média.43 Na rozdíl od divadla nejsou herec a publikum přítomni ve stejný čas na stejném místě, ale herecký výkon se nahrává.44
Formy hereckého chování mají formální, umělecké a ideologické determinanty.45 Naremore rozlišuje dva módy hraní – prezentační a reprezentační – podle toho, komu je adresovaný.46 Reprezentační mód je typický pro film, v němž herec reprezentuje nějakou postavu vedle druhých postav, zatímco v televizi se skoro pokaždé setkáváme s prezentačním módem herce, který komunikuje přímo s divákem. Reprezentační mód vyžaduje zpravidla vědomí hranic mezi fikční/dramatickou postavou a jejím ztělesnitelem. V praxi se používá ještě kromě jiných typů dělení, např. na metaforické a metonymické, také dělení na herecké školy. Stanislavského metoda herectví spočívá v tom, že je realistická
34 Goffman, Erving (1999): Všichni hrajeme divadlo: Sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon. přel. Milada McGrathová (The Presentation of Self on Everyday Life, 1959), s. 205. 35 Zich, Otakar (1987): Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, s. 94. 36 Zich, Otakar (1987): Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, s. 96. 37 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 49 38 Zich, Otakar (1987): Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, s. 106. 39 Zich, Otakar (1987): Estetika dramatického umění. Praha: Panorama, s. 96. 40 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 98 41 Dyer, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing, s. 99 42 Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press, s. 4. 43 Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press, s. 44. 44 Drake, Philip (2006): Reconceptualizing Screen Performance. Journal of Film and Video, č. 1/2, 58, s. 84-94. 45 Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press, s. 49. 46 Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press, s. 28-30. 6 a zároveň vyjadřuje hercovy autentické duševní rozpoložení, emoce či traumatické zážitky.47 Vedle toho Brecht představil techniku antirealistického herectví, jež se nestará tolik o emoční pravdivost, ale místo toho zkoumá vztahy mezi rolemi společenskými a jevištními, čímž přesouvá pozornost k umělosti hereckého výkonu.48 Brecht odmítá typáž – obsazování herců, protože vypadají správně pro danou postavu.49 Dovoluje, aby herec občas vystoupil z role a komentoval ji,50 než aby ji stále jenom ztělesňovat.51 Tímto Brecht usiloval o vidění postavy v novém světle. Pro Kaufmanovu kariéru bude typické, že zdůrazňoval teátrálnost výstupu sebe a svých kolegů herců. Nešlo však o žádnou novinku, s níž by se nedalo setkat třeba ve wrestlerském prostředí, jak ukáži v následující pokapitole. Přesto byl uvedený performativní postup v Kaufmanově případě považovaný za něco nového, s čím se diváci těžce vyrovnávali.
2.4. Wrestling jako forma hereckého vystoupení postav
Dokonce i tak vzdálená oblast televizní zábavy jako je wrestling nese jasné rysy herectví, což si uvědomoval i Kaufman, když tvořil postavu Wrestlera. Roland Barthes ve své publikaci Mythologies neuznávají pravý wrestling jako regulérní sport, ale jako spektákl, jako specifickou formu podívané. Přirovnává ho k starověkým tragédiím, protože se u něj divák stejně naladí na spektakulární povahu probíhající soutěže a nezajímá ho již tolik, zda je fingovaná nebo skutečná.52 Wrestling má strukturu příběhu,53 v němž nejde o vítězství, ale o sadu pohybů, které se od wrestlera očekávají. Každý znak (včetně těch hereckých) musí být ve fungujícím wrestlingu jasně pochopitelný. Je třeba znát, kdo je v zápase padouch a kdo hrdina. Tohle vyplývá z role, kterou si každý wrestler sám volí.54 Padouchem je ten, který se chová zbaběle. Mění tvář podle podle toho, jak se mu to v dané situaci hodí. Neváhá ani porušovat pravidla. Vystupuje nesportovně, například nepodá protivníkovi ruku. Nepředvídatelnost přidává této podívané na zajímavosti. Potěšení v závěru
47 Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press, s. 2. 48 Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press, s. 3. 49 Jak cituje Bertolda Brechta ve své přehledové publikaci Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press. 3-37. 50 Jak cituje Bertolda Brechta ve své přehledové publikaci Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press. 3-37. 51 Jak cituje Bertolda Brechta ve své přehledové publikaci Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press. 3-37. 52 Barthes, Roland (1973): Mythologies. New York: Farar Straus Giroux. přel. Annette Lavers, s. 13. 53 Barthes, Roland (1973): Mythologies. New York: Farar Straus Giroux. přel. Annette Lavers, s. 14. 54 Barthes, Roland (1973): Mythologies. New York: Farar Straus Giroux. přel. Annette Lavers, s. 15. 7 vychází z tvrdé porážky padoucha, která je spojena s jeho prodlužovaným utrpením. Společnost má pocit, že byl spravedlivě za své opovážlivé jednání potrestán hrdinou. Dochází k určité kompenzaci po prvotním rozčilení.55 Diváci přijímají zadostiučinění z toho, že obecné morální mechanizmy při zápase dobře fungovaly.56 Pro Kaufmanovu typickou reprezentaci ještě zavedu termín hypermaskulinita, který není typický pouze pro wrestling, ale objevuje se například v akčních filmech. Jeho definice spoléhá na kombinaci akce s ukazováním performerovy muskulatury.57 Já ovšem chápu hypermaskulinitu mnohem šířeji a vztahuji ji také k přehnaně povýšenému mužnému, až šovinistickému chování. Opakem je potom infantilita, která se jeví na úrovni vzhledu vzornou formálností, skrývavým chováním a pro dospělého člověka nepřirozenou roztomilostí.
Nyní mi téměř nic nebrání začít se zabývat Kaufmanem jako konkrétním metodologickým problémem v poli nastíněných nástrojů. Ještě předtím, než se do toho pustím si však rozeberu kontext jeho celkové kariéry, v níž si zúžím pole svého zájmu na Wrestlera.
55 Barthes, Roland (1973): Mythologies. New York: Farar Straus Giroux. přel. Annette Lavers, s. 19-20. 56 Barthes, Roland (1973): Mythologies. New York: Farar Straus Giroux. přel. Annette Lavers, s. 17. 57 Tasker, Yvonne (1993): Spectacular Bodies: Gender, Genre, and the Action Cinema. London: Taylor & Francis Ltd. s. 1-8. 8
3. Kontextuální úvod
Andrew Geoffrey Kaufman (17. ledna 1949 – 16. května 1984) pocházel z městské čtvrti Great Neck na Long Islandu. V dětství si přivydělával na dětských vystoupeních a později vystudoval obor televizní a rozhlasové produkce na Graham Junior College. Během následujícího života působil jako stand-up komik, herec, spisovatel a profesionální wrestler. Přes tuhle pestrost uměleckých a performativních forem není od věci si ho na úvod zařadit do komediálního kontextu, který definoval i jeho wrestlerskou kariéru.58 Ve stručném náčrtu historie postmoderních forem stand-up komedie rozlišuje Philip Auslander od 70. let dvě odnože. První byl návrat k nostalgii, z níž vycházel rozkvět klubové komedie. Druhou představoval radikální žánr postmoderní „antikomedie“, do kterého byl
Kaufman často řazen.59 Antikomedie oplývala sebereflektivitou a smích, který vytvářela, byl nepřirozeně hysterický, nejistý si svým vlastním zdrojem a objektem.60 Obdobně Michel Nash ukázal, že nejlépe se dá Kaufman chápat v kontextu postmoderního performativního umění.61
Kaufmana totiž fascinovala disartikulace vlastní identity a absence významu.62 Už v rané infantilní postavě Cizince odmítal vlastní virtuozitu jako performera a tím dával v sázku svoji hvězdnou kariéru i společenský status.63 Obě tyto hodnoty mu sloužily pouze coby krátkodobý nástroj k dosažení vyšších cílů. Tyto cíle nespočívají v nějaké deklamaci nebo politickém sdělení. Zkoušel namísto toho experimentovat se strukturou gagu, který neposkytoval pointu a uvolnění, ale nechával diváka v úvaze nad tím, proč vůbec něco takového očekával – šlo o jiný druh pobavení, vycházející z reakce na performanci vtipu.64 „Když neumožníte divákům přístup k vtipu, děláte z nich blbce, a to je to, co dělal [Kaufman] s Tony Cliftonem.“65 Andy explicitně uváděl, že jeho cílem bylo jednoduše podvést a zesměšnit publikum.66 Zajímalo ho, co se potom s divákem stane a zda se bude smát svému ponížení. Spatřoval blízký vztah mezi svojí kariérou
58 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 161. 59 Auslander, Philip (1994): Presence and Resistance: Postmodernism and Cultural Politics in Contemporary American Performance. Ann Arbor: University of Michigan Press, s. 136. 60 Auslander, Philip (1994): Presence and Resistance: Postmodernism and Cultural Politics in Contemporary American Performance. Ann Arbor: University of Michigan Press, s. 137. 61 Nash, Michael (1990): Andy Kaufman's Last Laugh. Art Issues, č. 10, s. 5. 62 Auslander, Philip (1994): Presence and Resistance: Postmodernism and Cultural Politics in Contemporary American Performance. Ann Arbor: University of Michigan Press, s. 142. 63 Auslander, Philip (1994): Presence and Resistance: Postmodernism and Cultural Politics in Contemporary American Performance. Ann Arbor: University of Michigan Press, s. 141. 64 Steeves, Howard Peter (2016): Quantum Andy: Andy Kaufman and the postmodern turn in comedy. Angelaki, č. 3,21, s. 119-125. 65 Jak cituje Carla Reineho v publikaci Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 296. 66 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 199. 9 a dynamikou lidského chování.67 Bob Zmuda přirovnával Kaufmana k behaviorálnímu vědci, protože po divácích vyžadoval nepředstírané reakce na odkrývání vzniku hereckých fasád.68 Kaufmanova představení lze přirovnávat k happeningovému hnutí kolem roku 1960, jež rozmělňovalo frontální vztah mezi uměleckým dílem a divákem.69 K tomu využíval nejrůznější postavy a práce s nimi bude pro mou studii nejpodstatnější. Hodlám se odpoutat od dělení na opravdového herce Kaufmana a jeho dramatické postavy, protože z mého pohledu obě kategorie takřka splývaly. Kdykoli budu v textu zmiňovat postavu, budu mít na mysli dramatickou postavu, nikoli hereckou. Kdybych se tyto dvě kategorie snažil oddělit, pravděpodobně bych se připojil k bezradným interpretacím , Kaufmana z hlediska avantgardní tradice.70 71 V důsledku bych se tedy nic nedozvěděl o dynamice jeho koncepční hry s různými postavami, jež se podílela na tvorbě jeho hvězdného obrazu. Právě Kaufmanovy nejpříznačnější postavy se pro mě stanou v následující podkapitole pomůckou k rozdělení jeho hvězdné kariéry. Umožní mi zařadit si postavu Wrestlera, kterou podrobím podrobnější analýze v hlavní části práce.
3.1. Rozdělení Kaufmanovy kariéry
Pro účely mé analýzy si Kaufmanovu kariéru rozděluji na dvě období. Toto dělení není rozhodně tak ostré, aby nepřipouštělo vzájemné prolínání. Druhy představení z Cizincova období (1972-1979) se v omezené míře objevovaly i v Cliftonově období (1979-1984). Stejně tak první wrestlerské zápasy prováděl Kaufman již v roce 1977 v rámci lokálních road- showing vystoupení. Podstatný je ale zlomový rok 1979, kdy se Wrestler poprvé objevil v národní televizi. Od této doby vnímám silný posun k destruktivním tendencím Kaufmanovy kariéry. Transformované formy jeho hvězdného obrazu však kupodivu stále vycházely z a odkazovaly k úspěšnějšímu období prvnímu.
3.1.2. Cizincovo období (1972-1979)
67 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 385. 68 Zmuda, Bob - Margulies, Lynne (2014): Andy Kaufman: The Truth, Finally. Dallas: Benbella Books, s. 156. 69 Keller, Florian (2005): Andy Kaufman: Wrestling with the American Dream. Minneapolis: University Of Minnesota Press, s. 109. 70 Jak cituje Richarda Corlisse a Tonyho Cliftona v publikaci Keller, Florian (2005): Andy Kaufman: Wrestling with the American Dream. Minneapolis: University Of Minnesota Press. s. 50-60. 71 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 139, 161. 10
V roce 1972 byl Kaufman jako začínající stand-up komik objeven Buddem Friedmanem, majitelem Improvisation Comedy Club. Kaufman pro něj hrál v jeho Improv NY, Improv LA, ale i v dalších klubech, školách a na veřejných místech v okolí New Yorku a Los Angeles. Někdy během té doby se seznámil se svým doživotním kolegou a spisovatelem Bobem Zmudou. Se svým manažerem Georgem Shapirem se dal dohromady až v roce 1976. V národní televizi vystupoval od roku 1974. Pravidelně se objevoval v roli různých postav v rámci zabavných pořadů: Saturday Night Live (SNL),72 The Tonight Show Starring Johny
Carson,73 Van Dyke and Co.,74 Dinah!.75 Velký úspěch mu přinesla až role roztomilého mechanika Latky v sitcomu Taxi76 (vycházející z jeho postavy Cizince). Tuto seriálovou roli předtím několikrát odmítl, i když za ni byl pak dvakrát nominován na cenu Zlatý glóbus.
Tabulka 1: Výběr z událostí Kaufmanovy kariéry do roku 1979. Tučně je vyznačena událost týkající se postavy Wrestlera. 6. června 1974 Kaufman debutoval v národní televizi v The Dean Martin's Comedyworld.77 11. října 1975 Kaufman poprvé vystoupil v premiérovém díle SNL se svým předstíráním zpěvu znělky Mighty Mouse hrané z desky. 12. září 1978 Premiéra sitcomu Taxi, kde Kaufman hrál roztomilého mechanika Latku. září 1978 Kaufman započal svoji "National College Sex Concert Tour" ve vybraných školách po Státech.
Populární Cizinec nezvládal říct na podiu jediný vtip a působil amatérsky. Uváděl se legendou o tom, že právě přicestoval do Spojených států, aby se stal slavným. Svůj neobvyklý přízvuk vysvětloval původem z ostrova v Kaspickém moři, který se ale bohužel potopil.78 Nikdy v průběhu výstupu (často ani před ním a po něm) nevystupoval Kaufman z postavy kromě jediné výjimky – závěrečné profesionální imitace Elvise Presleyho, která pokaždé šokovala svým kontrastem k Cizinci.
72 Saturday Night Live (USA, 1975-) 73 The Tonight Show Starring Johny Carson (USA, 1962-1992) 74 Van Dyke and Company (USA, 1976) 75 Dinah! (USA, 1974-1980) 76 Taxi (USA, 1978-1983) 77 The Dean Martin's Comedyworld (1974) 78 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 14. 11
V této fázi šlo však Kaufmanovi o nemožnost rozlišení herce za postavou, takže nikdo nepochyboval, že Kaufman je skutečně imigrant.79 Důvodem pro takové chování mohla být Kaufmanem tlumočená snaha diváky napálit, aby se nebrali tak vážně. Postava Cizince zároveň reflektovala Kaufmanova dětská vystoupení a snahu proniknout do světa šoubyznysu. Není divu, že Kaufmanovi později nevyhovovala rigorózně předepsaná postava Latky (Obr. 1) v sitcomu Taxi, která vycházela z Cizince, ale byla už jasně definována. Nemohla znejisťovat diváka, natož s ním přímo komunikovat. Latka se vyznačoval naivitou, vysokým hláskem a známou větou „tenk you veddy much“. Všem divákům začalo být jasné, že Latka je pouze postava hraná hercem, proti čemuž se Kaufman stavěl. Velice neobvykle si jako relativně nová hvězda domluvil v seriálové smlouvě vlastní podmínky – slíbení možnosti natočit si vlastní televizní speciál, natáčení pouze v některé dny, meditaci před natáčením a obsazení postavy Tonyho Cliftona ve dvou epizodách.80
Obr. 1
Tony Clifton, ztroskotalý a pochybný salónní zpěvák, byl přesnou antitezí Latky. Údajně se u něj Kaufman inspiroval žijícím zpěvákem z Las Vegas81 a ventiloval v něm své nejhorší vlastnosti. Nešlo jen o pouhé vytvoření nové postavy, ale o radikální transformaci existujícího hvězdného obrazu k opačnému extrému. Tony Clifton měl vlastního agenta, vlastní bungalov, vlastní osobní život a minulost. Kaufman neposkytoval vůbec žádný přístup k rozlišení mezi
79 Zmuda, Bob – Scott Hanson, Mathew (2001). Andy Kaufman Revealed!: Best Friends Tell All. Boston: Back Bay Books, s. 28. 80 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 233. 81 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 108. 12
„reálným životem“ a simulakrem.82,83 Tonymu časem přibyl dokonalejší kostým, maska a make-up, takže herec byl naprosto neidentifikovatelný. Převlékal se za něj při určitých příležitostech v rámci mystifikace také Zmuda (Obr. 2).84 Absence odhalení a tvrdohlavé lpění na samostatné a nespojitelné identitě Cliftona a Latky samozřejmě mátla divácké čtení Kaufmanova hvězdného obrazu. Svoji distinkci mezi hercem a postavou přiváděl Kaufman do té míry, že když v Dinah!85 Tony Clifton vylil moderátorce na hlavu vajíčka, Kaufman se odmítal za čin zodpovídat, protože prý nešlo o něj, ale o někoho jiného. 86 Kromě hraní těchto dvou hlavních postav měl i jiná alter ega, s nimiž se věnoval zpívání dlouhých dětských písniček jako "One Hundred Bottles of Beer", imitacím, bubnování na konga bubny, čtení Velkého Gatsbyho nebo objevování se na jevišti ve spacáku. Složitosti s identifikací se projevily také dvouletým pozdržením a změnou názvu Kaufmanova osobního televizního speciálu (žánr televizní komické show) pouze na Andy’s Funhouse (z původního Uncle Andy’s Funhouse). Tuto vlastnost jeho výstupu zakomponovavali scénáristé a producenti i do druhé řady Taxi, v níž přidali Latkovi multipersonální poruchu, takže se v několika dílech proměňoval ve slizkého playboye Vica Ferrariho. Hlavním tématem celého jenoho dílu Midnight Special87 se zase stalo hledání skutečného Kaufmana mezi všemi jeho verzemi, včetně Wrestlera. Předestřené hraní s postavami Kaufmanovi stále ještě přinášelo úspěch v podobě pracovních příležitostí a zisku. Bob Zmuda však tvrdil, že Kaufman se nikdy nepovažoval za součást šoubyznysu a že většina jeho práce probíhala mimo kamery a jeviště. Rád konfrontoval lidi formou happeningů v běžném životě, který nazýval „divadlem života“.88 , O tom, že zůstával v postavě i mimo televizní obrazovky existovalo mnoho dokladů.89 90 Kaufmanův zájem o inscenační povahu každého hereckého výkonu živilo i jeho druhé zaměstnání v restauraci Jerrey‘s Famous Deli.91 Číšnický oblek rozhodně nesouzněl s klasickou představou o slavné hvězdě. Nešlo mu přitom o zvýraznění svého rozdílu vůči
82 Termín simulakrum byl v rámci sémiotiky vysvětlen jako virtuální kopie neexistujícího originálu, která je skutečnější. Viz Baudrillard, Jean (2007): The Ecstasy of Communication. In: Holmes, Su - Redmond, Sean (eds.): Stardom and celebrity. A reader. London and Washington DC: Sage publications, s. 53 - 59. 83 Steeves, Howard Peter (2016): Quantum Andy: Andy Kaufman and the postmodern turn in comedy. Angelaki, č. 3,21, s. 129. 84 Zmuda, Bob – Scott Hanson, Mathew (2001). Andy Kaufman Revealed!: Best Friends Tell All. Boston: Back Bay Books, s. 128-130. 85 Dinah! (19. 9. 1979) 86 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 270. 87 Midnight Special (23. ledna 1980). 88 Zmuda, Bob – Scott Hanson, Mathew (2001). Andy Kaufman Revealed!: Best Friends Tell All. Boston: Back Bay Books, s. 175. 89 Terry Conney: My Breakfast with Andy. < http://andykaufman.jvlnet.com/bfast.htm> (cit. 21. 3. 2017) 90 Hecht, Julie (2001): Was This Man a Genius? : Talks with Andy Kaufman. New York: Random House. 91 Midnight Special (23. ledna 1980) 13 nižší společenské třídě, ale jako hvězda úspěšná v šoubyznysu prostě pracoval současně jako
číšník, protože si chtěl udržet kontakt s běžnou realitou mimo hvězdný systém.92 Má vůbec smysl pídit se za Kaufmanovým životním stylem mimo objektivy kamer? Všechny své postavy vydával přece za svůj životní styl a za nekonečnou performanci. U Tonyho Cliftona bylo jasné, kdo je. Stejně tak u Latky. Nikoli všaku u Wrestlera. Pokud přípomínalo Cizincovo obbobí radikální verzi Stanislavského modelu herectví a postavy byly vzhledově i psychicky rozlišitelné, pak Cliftonovo období mělo blíže k tomu Brechtovskému.
3.1.3. Cliftonovo období (1979-1984)
Kaufman si nežádal pokaždé vyloženě pozitivní odezvu od diváka. Dobře ho charakterizoval producent SNL Lorne Michaels, když líčil jeho antiperformativní či brechtovsky laděné výstupy. Podle něj se Kaufman nestaral o to, zda se diváci připojili nebo ne, prostě si mluvil nahlas pro sebe. Dále uváděl, že reakcí publika na takovou antiperformanci býval vztek, což Kaufmana očividně těšilo.93
Obr. 2.
Už Tony Clifton rozděloval publikum na ty, kteří se smáli absurditě jeho výstupů, a na ty, kteří byli znechuceni jeho obscénností. Jednoznačně špatnou pověst se stejným typem agresivního humoru si získala až Kaufmanova wrestlerská kariéra. Wrestlerem vytvořil
92 Keller, Florian (2005): Andy Kaufman: Wrestling with the American Dream. Minneapolis: University Of Minnesota Press, s. 53. 93 Zmuda, Bob - Margulies, Lynne (2014): Andy Kaufman: The Truth, Finally. Dallas: Benbella Books, s. 114. 14 idealizovanou verzi sebe sama, přestože navenek nevynikal výraznější fyzickou silou. Svoje fyzické limity překročil elegantně tím, že si k zápasení volil nejprve slabší soupeře – ženy a dívky – a tím vzbudil národní pobouření uprostřed vrcholící druhé vlny feministického aktivizmu. Z originálního komika byl naráz sesazen na šovinistu a nafoukance. Kromě žen se dostával do sporu také s jižany a fanoušky wrestlerského sportu. Při obhajování samozvaného intergenderové wrestlerského titulu v jižanském Memphisu došla místnímu šampiónovi Jerrymu Lawlerovi trpělivost a vyzval ho na souboj. Po tvrdé porážce v boji s muži, neúspěchu při telefonním hlasování o dalším angažmá v SNL a skončení Taxi pátou řadou, zvolil Kaufman opačnou strategii a zříkal se Wrestlera. Nečinil tak, jak by se mohlo zdát, s cílem vrátit se na výsluní, ale proto aby v opakovaně měnil své názory a všechny tím popuzoval. Začal se dobrovolně řadit mezi odpadlíky (has- been), tedy reprezentanty odvrácené strany hvězdného systému. Byl jimi zjevně odjakživa fascinován a zval je do svých autorských pořadů (Has-Been Corner v Andy’s Funhouse, The
Andy Kaufman Show)94. Ztráta důvěry filmových a televizních studií zapříčinila, že pro něj manažer George Shapiro stále hůře sháněl práci. Kaufman se přes nezdary stále ještě v roce 1983 věnoval wrestlingu. Když ne jako zápasník, tak alespoň jako manažer.
Tabulka 2: Výběr z událostí Kaufmanovy kariéry po roce 1979. Tučně jsou vyznačeny události týkající se postavy Wrestlera. 20. srpna 1979 Kaufman poprvé bojoval se ženou v národní televizi v The
Tomorrow Show.95 28. srpna 1979 Televize ABC odvysílala pozdržený Andy's Funhouse. 20. října 1979 Kaufman poprvé bojoval se ženou v SNL. 17. listopadu 1979 Kaufman vyzval v SNL k zápasu jakoukoli ženu. 22. prosince 1979 Kaufman opět a naposledy soupeřil se ženou v SNL. 26. dubna 1979 Kaufman vystoupil s celým rejstříkem svých postav na vyprodaném
vystoupení Andy Kaufman Plays Carnegie Hall.96 20. února 1981 Kaufman jako host televizního pořadu Fridays způsobil bitku s
kolegy v přímém přenosu.97 25. března 1981 Kaufman hostoval s rejstříkem postav v The Midnight Special.
94 The Andy Kaufman Show (USA, 1983) 95 The Tomorrow Show (USA, 1973-1981) 96 Andy Kaufman Plays Carniege Hall (USA, 1979) 97 Fridays (20. 2. a 7. 2. 1981) 15
18. prosince 1981 Kaufman hrál robota Vala ve filmu Heartbeeps.98 5. dubna 1982 V Mid-South Colliseum v Memphisu, Tenessee Kaufmana zápasil s Lawlerem. 20. listopadu 1982 Kaufman byl po telefonním hlasování vyloučen ze SNL. 26. ledna 1984 Kaufman naposledy vystupoval v druhořadém pořadu The Top. 20. března 1984 Nezávislý film My Breakfast with Blassie si odbyl premiéru v Nuart Theatre ve Westwood, Californii.
K nemožnosti identifikovat hranici mezi postavou a hercem přibyl tedy v tomto období problém vyznat se vůbec v jedné postavě. Škála Wrestlerových hereckých poloh si konstantně protiřečila. Wrestler představoval jakousi vývojě vyšší fázi postav Cizince i Cliftona. Transformace mezi nimi nešlo nijak dramaturgicky ospravedlnit – motivací bylo pouze působit jako padouch, co si vybírá to nejlepší pro danou situaci a neváhá klamat očekávání různými podvody. Jednou se totiž Kaufman tvářil jako všemocná hvězda a odkazoval se ke svým úspěchům v Taxi, jindy zase ukazoval svoji skromnější lidskou tvář. Na poli komedie Kaufmana nesrážela jen nemožnost jeho identifikace s jeho postavou. Ta se dala ještě považovat za komickou. Kaufman však nenaplňoval komerční požadavky komedie – produkování stále nového materiálu, jež by mohl být převeden v rutinu.99 Na to si stěžovali novináři z Los Angeles Times a Variety100 při hodnocení jeho velkolepého vystoupení Andy Plays Carnegie Hall. Nedostatek nového materiálu pro ustavené postavy se stalo také předmětem Kaufmanovy sebeparodie v Catch a Rising Star, kde do publika posadil
Zmudu, který ho zesměšňoval tím, že nahlas dopředu říkal jeho repliky.101 Kaufman propadu kariéry dále napomáhal manipulováním vlastního veřejného obrazu. Na tiskové konferenci v Renu, San Franciscu v roce 1979 vystupoval Zmuda tentokrát jako maskovaný dlouhovlasý reportér tvrdící, že je z Detroit Free Press. Dával Kaufmanovi nepříjemné otázky ohledně inscenovanosti wrestlingu a údajné léčby u psychiatra. Kaufman během celého happeningu odmítal odpovídat, nebo předstíral překvapení.102 Tímto a jinými výstupy na sebe Kaufman systematicky strhával pozornost velkých novin. S kolegy se dostal
98 Heartbeeps (Allan Arkush, USA, 1981) 99 Keller, Florian (2005): Andy Kaufman: Wrestling with the American Dream. Minneapolis: University Of Minnesota Press, s. 45. 100 In Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 242- 243. 101 Catch a Rising Star’s 10th Anniversary (USA, 1982). 102 Zmuda, Bob – Scott Hanson, Mathew (2001). Andy Kaufman Revealed!: Best Friends Tell All. Boston: Back Bay Books, s. 153-156. 16 do improvizované, s některými účastníky domluvené hádky v pořadu Fridays,103 když nerespektoval hraní scénáře (odmítal hrát zdrogovaného). Kaufman svojí pasivitou tehdy spustil rvačku s kolegy i členy štábu. New York Times následně napsalo článek Was “Fight“ on TV real or staged? It all depends, v němž spekulovalo, že šlo o Kaufmanův podfuk.104 Nejinak zosnoval svoje telefonní vyloučení ze SNL i celou wrestlerskou kariéru.
3.2. Interpretace Kaufmanovy kariéry v Muži na Měsíci
Při studiu Kaufmanova hvězdného obrazu, jeho postav a herectví nelze přehlédnout vlivnou interprataci, kterou vytvořil režisér Miloš Forman v celovečerním životopisném filmu Muž na Měsíci. Scénáristé Scott Alexander a Larry Karaszewski si zvolili za cíl demonstrovat nemožnost určení Kaufmanovy skutečné herecké osoby, a to skrze odhalování zákulisí jeho práce. To podle nich vytyčilo stěžejní Kaufmanovo téma a důvod úspěchu i neúspěchu.105 Kaufmanova přítelkyně Lynne Margulies (Courtney Love) mu doslova v jedné scéně řekla: „There is no real you.“ Kaufmanova subjektivita rozplývající se mezi různými alter egy byla hlavním projevem jeho otevřeného boje s tvůrčí nesvobodou. Kaufmanovi se nelíbilo, že se z původně klubové postavy Cizince stala pravidelně nasazovaná ikona, která se měnila dle potřeb producentů v seriálové tvorbě. Hlavním cílem, o nějž Jim Carrey v roli Kaufmana marně usiloval, byl proto samostatný autorský pořad.
Informaci, že jej nakonec realizoval,106 film pravděpodobně z dramaturgických důvodů vypouští. Mnohem podstatnější než realizovaná show totiž byla Kaufmana reakce na kontinuální odpírání autorské kontroly - Kaufman se pozvolna uchyloval k čímdál agresivnějším a nekompromisnějším postavám (Tony Clifton, Wrestler). Dostal se tak do konfliktu nejenom s producenty, ale také ostatními kolegy, rodinou, i svým manažerem Georgem Shapirem (Danny DeVito). Film dobře ukazoval propojení Wrestlerova padoušství s odpadlictvím. Výsledkem Kaufmanova vzdoru bylo nakonec až vyloučení ze SNL a z transcendentální meditační skupiny. Předtím, než umřel na zdravotní komplikace, obklopen pouze svými přáteli, si za vlastní peníze a pro pocit zadostiučinění zorganizoval vysněnou autorskou show s filmy, bohatým obsazením, kostýmy a opulentními rekvizitami107.
103 Fridays (20. 2. 1981) 104 Schwartz, Tony (1981): Was “Fight“ on TV real or staged? The New York Times.
17
Forman ovšem zohlednil také fanoušky uznávanou možnost, že Kaufmanova smrt byla jenom dalším podvodem. Postava Tonyho Cliftona znovu ožila na koncertě k výročí Kaufmanovy smrti. Nemohlo jít ovšem o převlečeného Zmudu (Paul Giamatti), protože ten tleskal s ostatními v publiku. To naznačovalo, že i když herec přestal existovat, jeho kariéra pokračovala prostřednictvím jím vytvořené postavy. Forman před závěrečnými titulky ještě Kaufmana umístil mezi trvalé umělce populární kultury, jako neonovou ikonu v klubu. Díky značné didaktičnosti filmu divák naštěstí pokaždé přesně chápal, na rozdíl od Kaufmanových performancí, o co mu v danou chvíli šlo, a jakými prostředky toho dosahoval. Vědomí hranic mezi postavami vyplývalo ve filmu ze soukromých rozhovorů s blízkými lidmi, které zpravidla následovaly po věrně zachyceném představení. Vyplynulo z nich mimo jiné, že pomluvy z perverze a šovinismu byly oprávněné (zápasy s prostitutkami v nevěstinci jako sexuální předehra), ale nebyl misogynním. Minimálně k přítelkyni Lynne Margulies měl velmi pozitivní vztah. Nejdůležitější bylo ale přiznání, že spolu s profesionálním wrestlerem Jerry Lawlerem po celou dobu několikaleté rivality tajně spolupracovali jako dobří přátelé, kteří všechny kroky probírali s manažerem Shapirem. Podobnými svědectvími průběžně doplňuji také svoji analýzu.
3.3. Kategorizace Kaufmanových postav
Sám Kaufman se označoval univerzálně jako „song and dance man“. Přitom song-and- dance, tedy pěvecká a taneční rutinní vystoupení, jak uvádí Philip Drake, nejsou založena tak na přesnosti ztělesnění postavy, ale soustřeďují se na zobrazení schopností (např. komického načasování).108 Význam jeho herectví a hvězdného obrazu je třeba hledat trochu jinde. Pro velké množství Kaufmanových postav se přikláním k rozdělení na infantilní a hypermaskulinní postavy (Tabulka 3). Infantilní postavy bavily zejména svojí bezbranností a roztomilostí. Hypermaskulinní postavy byly vedle toho ofenzivnější a spontánnější. Oba módy byly vůči v sobě v ostrém kontrastu. Infantilní postavy budily smích a empatii, který však nepocházel ze schopnosti bavit, jako spíše z absurdnosti vytvořené situace. Hypermaskulinní postavy vyvolávaly nesouhlasné bučení a řev. Existovala také neutrální poloha, kterou Kaufman využíval, aby zmátl publikum a přesvědčil ho na chvíli, že nyní je sám sebou, postavou herce. Když si byl jistý, že mu divák
108 Drake, Philip (2006): Reconceptualizing Screen Performance. Journal of Film and Video, č. 1/2, 58, s. 85. 18 uvěřil, začal z této neutrální polohy projevovat vlastnosti jedné z obou extrémních poloh nebo je rovnou postavil vedle sebe na podium (Obr. 3).
Obr. 3
Florian Keller se snažil kvantitativní nárůst počtu Kaufmanových postav zařadit do kontextu americké kultury. Tvrdil, že Kaufman jako subjekt amerického snu byl konstituován na základě víry, že může být nekonečněkrát přetvářen za účelem úspěchu a štěstí.109 Kaufman vskutku podporoval u diváka pocit demokratické možnosti stát se hvězdou.
Tabulka 3: Rozdělení Kaufmanových postav a příklady jejich výskytu. Hypermaskulinní postavy
Tony Clifton pořady jako The Fantastic Miss Piggy Show110, Late Night
Show with David Letterman111, nerealizovaný film The
Tony Clifton Story112, nerealizovaný výstup v seriálu Taxi
Armageddon T. Thunderbird film In God We Tru$t113 Brittish man SNL Wrestler televizní zápasy se ženami a profesionálními wrestlery,
109 Keller, Florian (2005): Andy Kaufman: Wrestling with the American Dream. Minneapolis: University Of Minnesota Press, s. 56. 110 The Fantastic Miss Piggy Show (Jim Henson, USA, 1982) 111 The Late Night with David Letterman (USA, 1982-1993) 112 Kaufman, Andy – Zmuda, Bob (1980): The Tony Clifton Story: Second draft screenplay
Late Night Show with David Letterman, film My Breakfast with Blassie Vic Ferrari seriál Taxi (2. řada) Elvis imitace v pořadech jako Midnight special, Andy’s Funhouse, vystoupení Andy Kaufman plays Carnegie hall Infantilní postavy Latka Gravas seriál Taxi, Late Night Show with David Letterman, SNL
Banji (originální Cizinec) SNL, Dating game114 song-and-dance man SNL a další zábavní pořady robot Andy pilot k Stick around115 robot Val Heartbeeps
Aby Kaufman postavy přiblížit divákům, snažil se jim dodat věrohodný životní rozměr. Tvořil k nim biografické legendy, obdařoval je nezaměnitelnými kostýmy a hereckými vlastnostmi. Potom pro ně hledal vhodné vyprávěcí šablony, typické situace a vzezření, de fakto star vehicle, aby jejich příběhy a peripetie mohl rozšiřovat. Paradoxně se mu takto v plném rozsahu nepodařilo vybarvit snadno rozlišitelného Cizince a Tonyho Cliftona, ale nenáviděného a komplexního Wrestlera.
114 The Dating Game (21. 11. 1978) 115 Stick Around (USA, 1977) 20
4. Wrestler jako složka hvězdného obrazu Andyho Kaufmana
Výzkumný problém se mi zúžil na jednu část Kaufmanova hvězdného obrazu - postavu Wrestlera. Z následující analýzy však vyplyne, že nejde o zcela vyhraněnou a jednotnou kategorii. Wrestler se primárně řadil k hypermaskulinním postavám, i když neváhal přecházet ani do infantiliního a neutrálního módu. K zachycení tohoto proměnlivého hvězdného obrazu hodlám využít dostupné literatury, vybraných archivních televizních záznamů ze zápasů, pořadů, talkshow i filmů. Bude mě zajímat, jakým způsobem využíval Kaufman specifické mediální prostředky pro budování Wrestlerova hvězdného obrazu a zároveň pro problematizování vztahu dramatických a hereckých postav, vztahu reálnosti a fikce hvězdnosti, vztahu hvězdnosti a odpadlictví. Ti, co si oblíbili Kaufmana jako komika se nedokázali zpočátku zcela vyrovnat s touto novou, natolik odlišnou Wrestlerovou realitou. Postava Wrestlera měla přitom opět povahu napodobování. V tomo případě nevycházela z napodobování z konkrétní osobnosti (jako u imitací Elvise), ale byla ovlivněna fasádami největších wrestlerských padouchů.116 Proto se také lišil v ringu i mimo něj. Chci zdůraznit, že Kaufman si wrestling nezvolil náhodou. Již při předchozích výstupech naplňoval wrestlerský termínu kayfabe – hraná archetypální postava v uměle vytvořené zápletce, jež se však jeví jako reálná.117 Ve wrestlingu spatřoval tutéž dramatickou formu jako Roland Barthes. Kde jinde totiž divák přistupuje na konvenci, že postava bojovníka ve wrestlerském ringu je hraná, ale přesto ji považuje za reálnou zranitelnou bytost se skutečnými vlastnostmi? Kde jinde je podfuk zakořeněn jako přirozená součást performance? Kaufmanovo podvádění spočívalo v porušování norem o kontinuálním přecházení mezi hereckými polohami a postoji, často během jediného výstupu, aniž by to jakkoli dramaturgicky ospravedlnil. S tím se pojilo i ikonografické uvažování nad wrestlery, pro něž jsou typické opulentní kostýmy a výrazně budované herecké fasády. Už obskurně oděný Tony Clifton (brokátové sako s výraznými klopami, košile s fíží, obrovský motýlek) mluvil nevybíravě se ženami, vyhazoval je z jeviště, skákal jim do řeči, verbálně je napadal, vyléval na ně nápoje. Bral totiž doslova svůj neexistující hvězdný status, který mu umožňoval být cynický a stavět se nad diváka. Nic to však neznamenalo v porovnání s přímou fyzickou konfrontací ženské části publika, kterou předváděl Wrestler. Klíčovým znakem Wrestlera
116 Kupříkladu opakovanou hlášku „já mám mozek“ si vypůjčil od svého wrestlerského idola „Nature boy“ Buddy Rodgerse. Bob Zmuda také zmiňoval Kaufmanovo nadšení ze způsobu práce scénáristy Normana Wexlera, který při hledání inspirace konfrontoval obskurním chováním okolní společnost. 117 Kayfabe. Wikipedia. < https://en.wikipedia.org/wiki/Kayfabe > (cit. 21. 3. 2017) 21 bylo utužovaní společenského statusu, formálnost v oblečení a verbální odkazování se na
Kaufmana „hollywoodskou hvězdu“.118 Tímto statusem ospravedlňoval svoji drzost, svoje kontroverzní názory a neomalené chování. Mezi komentátory wrestlerských zápasů se pro něj tak vžilo označení „Mr. Hollywood“.119 Protože byl Kaufman komikem, působil i jeho kostým a maska v ringu posměch a pohoršení. Neměl makeup, i když jeho vlasy byly upravené. Wrestlerský dres sestával z vícevrstevnatého spodního prádla opatřeného utaženou páskou pro případ, že by Kaufman dostal při zápase erekci.120 Zbytek tvořil cvičební oděv Kaufmanova otce - sportovní černé ponožky a staré boty do tělocvičny, světlé tričko a kalhoty (Obr. 4). Před zápasy se obvykle ještě zakrýval zářivým vydutým županem.121
Obr. 4
Kariéra Wrestlera měla několik vývojových fází, v nichž se pokaždé drobně měnily rysy tohoto hvězdného obrazu stejně jako jeho významy. Přizpůsoboval se různým skupinám diváků podle toho, koho zrovna vyzýval na souboj a koho do spolupráce zapojoval (od žen přes Jerryho Lawlera až k větší skupině wrestlerů). Postupně směřoval k rostoucímu nepřátelství publika a pokles zájmu se týkal i dalšího Kaufmanova působení v šoubyznysu.
118 Myslel tím především úspěšnou roli Latky. 119 I'm From Hollywood (Lynne Margulies, Joe Orr, USA, 1989) 120 Zmuda, Bob - Scott Hanson, Mathew (2001). Andy Kaufman Revealed!: Best Friends Tell All. Boston: Back Bay Books, s. 164. 121 Zmuda, Bob - Scott Hanson, Mathew (2001). Andy Kaufman Revealed!: Best Friends Tell All. Boston: Back Bay Books, s. 114. 22
4.1. Wrestling se ženami – celonárodní pobouření a vzestup zájmu o Wrestlera
Kaufman v roce 1981 shrnul svoji legendu Wrestlera v odpovědi kritikovi, který ho nařknul z urážení žen: „Naučil jsem se to pouze tím, že jsem to dělal. Chtěl jsem připomenout starou dobu karnevalů, kde (předtím, než existovala televize) wrestleři chodili z města do města a nabízeli 500 dolarů každému muži, který by s nimi vydržel v ringu po dobu tří minut.
[...] Ale nemohl bych vyzvat muže z publika, protože by mě hned porazili.”122 Kariéra Wrestlera měla skutečně od počátku především povahu turné po Státech a doprovázela Kaufmanovy koncerty. Organizoval také soutěže ve školách a jiných veřejných místech. Zmuda přidával k plakátkům na taková wrestlerská utkání poznámku, že ženy mají přijít lehce oděny.123 Volba lokací probíhala na základě fanouškovských dopisů, zejména přiložených dívčích fotografií. Vytvářela se tak otázka perverznosti celé akce. Zmuda přiznal, že šlo v prvé řadě o naplnění Kaufmanovy sexuální fantazie. Zápasy dávaly Kaufmanovi možnost seznámení a sloužily coby sexuální předehry pro následné schůzky.124 Wrestler divačky provokoval kromě šovinistických výroků také tím, že se chvástal jako neporažený sportovec ve 400 zápasech a šampion uznaný Intergenderovou wrestlingovou komisí. Aby demonstroval tuto pozici, fotil se v popsaném tričku a nosil s sebou oficiálně se tvářící pás (Obr. 5-6).125 Ve skutečnosti nebyla pravda, že Wrestlera nikdy žádná z žen neporazila. Existuje doklad, že 11. května 1980 v Chippendales Andy zápasil se šesti dívkami naráz a byl poražen. Kaufman se ale vymluvil na to, že šlo o pouhou exhibici, takže tato událost nijak neohrožovala jeho intergenderové prvenství.126
122 A Brief History of Significant Events in the Public Life of Andy Kaufman.
Obr. 5-6
Poprvé se Wrestler objevil v televizi jako host The Tomorrow Show,127 kde zápasil s Playboy Bunny a dvěma ženami ze štábu. Větší pozornost ale zaznamenaly projevy proti ženám ve třech dílech SNL v roce 1979. Do té doby se zde Kaufman pravidelně objevoval v divácky oblíbených rolích Elvise a Cizince. Cílem těchto nových výstupů bylo ukotvit postavu v povědomí veřejnosti, aby s ní mohl v dalších letech pracovat.
Vše začalo 20. října 1979. Kaufman přišel do SNL128 v zářivém županu a ostentativně mluvil k divákům i ke kameře: „Tohle je naprosto legitimní záležitost. A důvodem, proč si volím ženy je to, že nejsem žádný sportovec […] Ale nepřijde mi, že žena je schopna porazit muže ve wrestlerském zápase […] Nemyslím si, že je toho schopna fyzicky a ani mentálně.” Ženy dále ponižoval, když tvrdil, že jsou schopny vykonávat jen několik praktických činností: škrábání brambor, umývání mrkví, utírání podlahy a vychovávání dětí. Choval se přitom naprosto příčetně. S lehce pootevřenými ústy a jemnými gesty vysvětloval svůj záměr obnovit tradici klasického wrestlingu. Předpokládal ještě humornou reakci, když klesal hlasem v pauze pro smích. Dojem serióznosti již ale pomáhal dotvářet rozhodčí většiny zápasů, Bob Zmuda, oblečený v pruhovaném trikotu a s pětisetdolarovou bankovkou v ruce. Ženy dobrovolnice se na jeho pokyn seřadily vedle sebe na podiu. Zmuda držel ruku nad jejich hlavami, aby naznačil jejich velikost a na základě potlesku vybral nejvhodnější kandidátku (Obr. 7). Úkolem bylo během tří minut dostat Kaufmana na lopatky a udržet ho tak, dokud Zmuda nenapočítá do tří. Již toto klání se setkalo se skandálem, protože proti Kaufmanovi nastoupila očividně těhotná žena, takže ji ihned poslal pryč, což doprovodil několika
127 The Tomorrow Show (20.srpna 1979) 128 SNL (E02S05, 20. 10. 1979) 24 poznámkami o nezodpovědnosti žen. Nahradila ji pohledná Mimi. Během zápasu Kaufman soustavně podváděl lechtáním, taháním za vlasy a skákáním po Mimi, což rozhodčí Zmuda v podstatě ignoroval. Naopak nařknul Mimi, když ji Kaufman obvinil z kousání. Kaufman měl po většinu zápasů značně navrch, ale i tak udržoval pozornost diváků vytvářením zvratů. Dával Mimi příležitost, když se k ní otáčel zády při své namyšlené promenádě křičíc po rozčilených divačkách, aby byly zticha. Nechal Mimi, aby ho párkrát povalila na zem předtím, než ji převrátil a zalehl vlastní vahou. Po vítězství si neváhal do Mimi ještě několikrát nesportovně kopnout. V závěru vyzýval k zápasu fiktivní kubánskou bojovnici, která předtím údajně ze strachu odmítla jeho výzvu (Obr. 8).
Obr. 7-8
O několik týdnů později se Kaufman znovu objevil v SNL129 s krátkou výzvou tentokrát pro jakoukoli ženu, která by se s ním hodlala utkat v ringu. Doprovodil to výmluvným gestem „já mám mozek“ (Obr. 9), posměšnými obličejovými a hlasovými grimasami, včetně slepičího kvokání. Kaufman prohlásil, že ho od wrestlingu neodradil žádný z nenávistných dopisů, které mu došly: „Takže vy se snažíte zastavit můj wrestling v televizi, co?! Neexistuje způsob, jak by se vám to mohlo podařit! Budu zápasit v každé show, v každém zábavném pořadu, v každé talkshow. Nebudete schopni ani přepnout kanál. A nikdy se mě nezbavíte, dokud mě některá žena neporazí.“ Na závěr odkázal dobrovolnice na adresu, kam mu měly zasílat fotografie, osobní údaje a důvody, proč ho chtějí porazit (Obr. 10). Slibil tentokrát zvýšenou odměnu tisíc dolarů, oholení hlavy a záruku, že už nikdy nebude zápasit v televizi. V tomtéž díle pořadu uváděl následující číslo symbol liberálního feminismu Maude Finlay, která na Kaufmanovu řeč dodala: „poražte ho tvrdě.“ Z pozadí šlo slyšet, jak ji Kaufman vyzývá na souboj: „Sklapni, také si tě poddám, zlato.“
129 SNL (E05S05, 17. 11. 1979) 25
Obr. 9-10
Výsledkem bylo, že Kaufmanovi vskutku došlo mnoho dopisů, které plánoval vydat knižně pod názvem Andy Kaufman’s Hate Mail130 a které vyšly až o mnoho let později.131 Dá se říci, že v nich přiměl divačky, aby předvedly to samé, co dělal on sám při každém výstupu na jevišti. Ženy si vytvořily idealizované verze sebe samých. Dopisy obsahovaly výčty fyzických dispozic, přiložené fotografie ve sportovních trikotech zase vesměs zobrazovaly nepřirozeně drsné výrazy. Touhou dostat se do zápasu s Kaufmanem v SNL ale nepřímo připouštěly jeho hvězdný status. Některé ženy využily vlastní kreativity a napsaly Kaufmanovi výhružné básničky (Obr. 11). Jiné k neutrálnějším fotografiím připojily své míry a záměr (Obr. 12). Někdy to byl i záměr získat podporu svému regionu (Obr. 13). Odlišný typ dívek zkusil uplatnit stručnost a vyzývavou fotografii za účelem nezávazného seznámení (Obr. 14). Řada respondentek v dopisech vyjadřovala názory na postavení žen, což svědčilo o vyostřené liberalizační náladě žen v 70. letech.
130 A Brief History of Significant Events in the Public Life of Andy Kaufman.
Obr.11-14
27
V prosincovém díle SNL132 vystoupil Buddy Rodgers jako Kaufmanův manažer. Uvedl Wrestlera zmínkou o přijetí cca 1500 dopisů. Uchazečky se před vysíláním utkaly v mnoha lokálních kolech, což doložilo video (Obr.15). Rozsáhlá kampaň měla jedinou finalistku přizvanou do SNL, jíž byla Diana Peckham, dcera wrestlerského trenéra Jamese Peckhama. Když k ní Kaufman v pořadu přistupoval, díval se povýšeně mimo ni a adresoval hlavně diváky. Před zápasem jí nepodal nabízenou ruku. Ke klasickému zářivému županu mu přibyl ručník kolem krku a hodinky, jež si před zápasem sundal. Zmuda jako rozhodčí opět dodával oficiální (nebo spíš patetický) nádech máváním dolarovými bankovkami, představením holiče a trojice policejních strážníků, kteří měli v případě Kaufmanovy prohry zprostředkovat oholení hlavy (Obr. 16). Kaufman se během zápasu zbaběle chytal kraje pokaždé, když to vypadalo, že by ho Dianna mohla porazit (Obr. 17). Schválně tak natahoval čas. Po uplynutí tří minut diváci hlasitě bučeli, rozčarovaní z toho, že zlo opět nebylo potrestáno. Zápas měl dohru v podobě Kaufmanvy neshody s tehdejším producentem pořadu Lorne Michaelsem. Kaufman po ní v SNL po dva roky nevystupoval.
Obr. 15-16
Obr. 17
132 SNL (E08S05, 22. 12. 1979) 28
Wrestler však stihnul vzbudit pozornost médií a stal se předmětem rozhovorů v různých talkshow, kde ho moderátoři žádali, aby svoji postavu vysvětlil. Asi půl roku po vysílání SNL, přišel Kaufman do The David Letterman Show133 značně neupravený v převlečení za bezdomovce. Soustavně kašlal a tekl mu hlen z nosu. Součástí mystifikace byl vyprávený příběh o tom, jak kvůli wrestlingu přišel nejenom o práci v SNL, ale také o svoji ženu a děti (nikdy žádné neměl). Odvážil se pak otevřeně žebrat mezi diváky o peníze (Obr. 18), než ho členové štábu odvedli. Kaufman tím představil druhou rozervanou stránku Wrestlera – odpadlictví herce stojícího vedle postavy a hovořícího o ní. Tato forma prezentace se objevovala pokaždé, když byl Kaufman v průšvihu (opravdovém nebo uměle vytvořeném). Letterman po odvysílání vstupu logicky obdržel mnoho rozhořčených telefonátů dotazujících se, zda šlo o realitu nebo fikci.134 Obr. 18
O Wrestlera projevil zájem rovněž magazín Playboy. Na svém lokálním kanálu odvysílal 11. října 1981 Kaufmanův zápas s playmate Susan Smith (Miss September) v Playboy’s Atlantic City Hotel and Cassino. Když šel výtěžek z tohoto zápasu na charitu, Kaufman už zase zapomněl na skromnost a protestoval, že chce dostat zaplaceno.135 Článek o tom vyšel v následujícím čísle Playboye (Obr. 19). Jak je vidno, Kaufman byl v titulku stále ještě identifikován podle role v seriálu Taxi. Obr. 19
133 The David Letterman Show (15. 10. 1980) 134 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 322. 135 A Brief History of Significant Events in the Public Life of Andy Kaufman.
Do SNL se Kaufman nakonec vrátil až po výměně výkonného producenta Lorne Michaelse za Dicka Ebersola.136 Kaufman si tentokrát zvolil neškodnou, byť stále hypermaskulinní postavu Elvise, do něhož si dovolil promítnout něco ze svého Wrestlera.137 Po pěveckém vystoupení si vybral za asistence manažera Reda (Zmudy) několik roztoužených fanynek z publika a odvedl si je do své šatny. Přesvědčil dívky, aby pro jeho potěšení zápasily ve spodním prádle. Než k tomu však skutečně došlo, Kaufman vstal, otočil se ke kameře a sundal si paruku Elvise. Vysvětlil divákům, že to, co právě udělal je založeno na knize o Elvisovi
Alberta Goldmana,138 přičemž se přiznal že jako Elvisův fanoušek s tou knihou nesouhlasí, stejně jako nesouhlasí se svým předchozím chováním Wrestlera. Po zbytek scény před zatmívačkou stál toporně jako Latka.
Ke svému výroku se Kaufman vrátil u Davida Lettermana,139 kde pro změnu působil velmi zdravým a civilním dojmem, oblečený neformálně v modré košili a světlých khaki kalhotách (Obr. 20). S infantilním úsměvem tvrdil, že k elvisovskému skeči v šatně byl donucen lidmi ze SNL, ale protože se cítil špatně, tak si sundal paruku a vyjádřil svůj nesouhlas. Albert Goldman se s ním údajně měl soudit, takže ho ještě jednou urazil za to, že je srab a odmítá se
136 Greene, Doyle (2007): Politics and the American Television Comedy: A Critical Survey from I Love Lucy Through South Park. Jefferson: McFarland, s.167-168. 137 SNL (E10S07, 30. 1. 1982) 138 Goldman, Albert (1981): Elvis: The Last Twenty-four Hours. London: Pan MacMillan. 139 Late Night Show with David Letterman (7. 2. 1982) 30 s ním veřejně setkat a debatovat v televizi. Stojí za povšimnutí, že podobná obvinění pronášel doposud za neúčasti obžalovaných, kteří se tak nemohli bránit. Přešel přitom z neutrálního módu svojí prezentace k agresivním útokům na své soupeře. Pro podporu se obracel k divákům ve studiu. Když se ho vzápětí Letterman ptal na jeho wrestlingové zápasy, hrdě se chlubil svým titulem intergenderového wrestlera a ohrazoval se proti „lživému“ Playboyi, který žádal obnovený zápas s jejich playmate. Ve svých výzvách pokračoval dokonce i přes závěrečné titulky – vstal ze židle a výrazně gestikuloval s magazínem v ruce. V tomto pořadu ukázané záznamy z Memphisu již předznamenávaly Wrestlerovo následující působiště.
Obr. 20
4.2. Počátky konfliktu s Jerry Lawlerem – testování autenticity mužského wrestlingu
Aby postava Wrestlera nevyšla brzo z kurzu, byl pro Kaufmana dalším logickým krokem přechod k mužskému wrestlingu. Kaufman s tímto nápadem nejprve oslovil hlavu World Wrestling Federation, Vince McMahona. Žádal ho o možnost přenést svoje wrestlerské číslo do newyorkského prostředí. McMahon však nesouhlasil s mícháním šoubyznysu a profesionálního wrestlingu. Kaufman se naštěstí ještě přátelil s wrestlingovým reportérem Billem Apterem. Ten ho seznámil s Memphisovou wrestlerskou legendou a šampionem v těžké váze Jerrym „Králem“ Lawlerem, který jeho nabídku přijal.140 Všechno začalo tím, že Kaufman odjel zápasit se ženami do Memphisu. Znovu o sobě dal vědět prohlášením, že Memphis a jižané jsou podřadnou skupinou. Vzniklý povyk si žádal patřičnou odplatu, o který se postaral místní šampión Lawler. Při jednom z Kaufmanových
140 Zmuda, Bob - Scott Hanson, Mathew (2001). Andy Kaufman Revealed!: Best Friends Tell All. Boston: Back Bay Books, s.43. 31 zápasů, v němž se vítězce dostalo nabídky k sňatku, nastoupila svalnatá černoška Foxy
Brown, vycvičená Lawlerem.141 Kaufman ji s obtížemi nakonec porazil, ale Lawler si vyžádal obnovení zápasu. Strhla se slovní potyčka, při níž Lawler Kaufmana strčil a ten upadl. Rozzuřený Kaufman ihned vyhrožoval soudem a poštváním celého Hollywoodu proto
Lawlerovi, protože nikdo neměl právo do jeho turné zasahovat nebo se ho dotýkat.142 Spoluprací s Lawlerem se Kaufman pustil na tenký led diskuse o legitimitě wrestlerského sportu. Vstupoval do něj z čistě komediálního prostředí, takže hrozilo, že mýtus wrestlingu spíše zparoduje. On sám však své poslání prezentoval poněkud jinak: „Když to zahraju dobře, mohl bych přitáhnout wrestling zpět na televizní obrazovky. Bohužel ale většina lidí bere wrestling jako zábavu k popukání. Já zasahuji ty diváky, kteří by se na něj jinak nedívali.“143 Kaufman a Lawler každopádně reprezentovali dva odlišné názorové postoje na serióznost wrestlingu. Lawler hájil dosavadní neotřesitelnou pozici wrestlingu jako sportu. Kaufman zase pochyboval o autenticitě wrestlingu a testoval tuhle „starosvětskou karnevalovou zábavu“, kterou podle něj mohl dělat doslova každý.144 Kaufman s Lawlerem zpočátku komunikoval především prostřednictvím videonahrávek. Nastylizoval se v nich podle stereotypů spojených s hollywoodskou hvězdou. Rozhaloval slunečně žlutou košili s řetízkem a v pozadí dominovala vila s bazénem, osázeným palmami. Asistoval mu Zmuda v roli právníka, ktery mu nad pásem intergenderového wreslera dával za pravdu v soudní při (Obr. 21). Kaufman stále dokola opakoval, že se hodlá s Lawlerem soudit o všechny jeho peníze, aby ho uvrhl do chudoby a on už nikdy neměl dostatek prostředků ani na základní obživu. Lawler mu v odpovědi na písemné předvolání k soudu navrhl vyřešit spor zápasem, aby mohl přede všemi rozbít Kaufmanovu fantazii, že je Wrestler.145 Na to Kaufman odpověděl kladně videem, v němž názorně předváděl, jak snadno dovede přeprat ženu, jež váží více než Lawler (Obr. 22). Zesměšňoval tu také jižanský přízvuk a podtrhoval svoji naprostou moc mlácením ženy i poté, co bezvládně ležela na matraci. „Nemůže se se mnou soudit, nemá žádné peníze. Takže si můžu dělat, co chci.“ Zmuda v záběru zoufale instruoval kameramana, aby zastavil natáčení Kaufmana nadále pustošícího nebohou ženu.
141 I'm From Hollywood (Lynne Margulies, Joe Orr, USA, 1989) 142 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 343. 143 The Kaufman Chronicles. < http://andykaufman.jvlnet.com/kaufchro.htm> (cit. 23. 2. 2017) 144 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 53. 145 popculturestu: The Kaufman Lawler Feud: Chapter 4 - The Challenge
Obr. 21-22
Kaufman a Lawler se spolu nakonec doopravdy utkali 5. května 1982 na Lawlerově domácím Mid-South Coliseum v Memphisu, Tennessee.146 Kaufman byl k ringu dopraven za doprovodu policejních strážníků a vonných svíček. Jeho příchod doprovázela groteskní
March and Fanfare od kapely The Bobs147. Přestože po něm diváci házeli nejrůznější předměty, on je nadšeně vítal a rozesílal polibky na všechny strany (Obr. 23). Během zápasu vybíhal za provazy ringu, aby předvedl hollywoodskou vychytralost (poklepával na hlavu) a Lawlerovi ukazoval, že je zbabělec (Obr. 24). Po pěti minutách to Lawlera přestalo bavit, vzal si mikrofon a zeptal se Kaufmana, zda přišel zápasit nebo se chovat jako debil. Obr. 23-24
Nabídl Kaufmanovi výhodu zvanou headlock. Nezkušený Kaufman však nebyl schopen headlock (Obr. 25) patřičně využít a jenom Lawlera svíral a křičel na diváky jako vítěz, než ho Lawler zvedl a mrskl s ním o zem. Kaufmanova váha 60 liber neměla proti Lawlerově 140 librám šanci. Lawler se diskvalifikoval po šesti minutách tím, že na Kaufmana ještě použil dvakrát nepovolený chvat zvaný piledriver (Obr. 26). Zadostiučinění diváků bylo i přes
146 I'm From Hollywood (Lynne Margulies, Joe Orr, USA, 1989) 147 Gogalack: The Bobs’s March and Fanfare
Lawlerovu prohru obrovské. Obzvláště, když se Kaufman křečovitě klepal na zemi a držel se za hlavu. Pořadatelé spolu s hysterickým Zmudou přistavili nosítka a naložili Kaufmana do sanitky. Podle Lawlera bylo Kaufmanovým cílem vyvrátit pochyby, zda šlo o nahranou situaci. Celá choreografie samozřejmě byla dopředu naplánovaná, aby Kaufman nepřišel k úrazu.148 Obr. 25-26
Kaufman se na stadion vrátil při jiné příležitosti se zdravotním límcem, který podle lékařů nemusel nosit, ale on si ho na sebe stejně bral ještě několik měsíců po zápase jako připomínku svého utrpení, omylu a křivdy (podle okolností).149 Návštěvníkům stadionu pohrozil, že ho tu více neuvidí, což všichni hlasitě uvítali. Mohl je za to pouze okřikovat, aby byli zticha150. 15. května 1982 uvedl Kaufmanův seriálový šéf Danny DeVito v SNL hlavní protagonisty
Taxi.151 Kaufman přišel s límcem a ve vyhrazeném bloku se divákům za své wrestlerské výstřelky a výroky proti ženám omluvil (Obr. 27). Vysvětloval, že si myslel, že má šanci proti Lawlerovi, když porazil tolik žen. Pokorně se zřekl wrestlingu, protože prý již na vlastní kůži pocítil, že jde o legitimní sport.
148 Zmuda, Bob – Scott Hanson, Mathew (2001). Andy Kaufman Revealed!: Best Friends Tell All. Boston: Back Bay Books. 149 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 314. 150 popculturestu: The Kaufman Lawler Feud: Chapter 7 - I Shall Return
Obr. 27
Vše nasvědčovalo tomu, že Wrestler definitivně skončil a Kaufman se bude zase věnovat „normálním“ věcem. Tenhle předpoklad byl však v rozporu s tím, co Kaufman předvedl další měsíc u Lettermana,152 kde se poprvé od zápasu přímo setkal s Lawlerem. Podle plánu, který dostal k dispozici Letterman, se měli zápasníci po několika vzájemných výtkách (k dispozici byl i žertovný zvon rozhodčího) usmířit.153 Zpočátku se Kaufman jevil krotce jako v SNL a hrál ve formální košili svůj neutrální charakter. Demaskoval svoji postavu tím, že přiznal roli padoucha a nechápal, proč ho všichni brali vážně. Místo omluvy popichovačně zdůraznil, že mu Lawler neměl ublížit, protože je slabší. Vyžadoval omluvu. Lawler se ovšem ohrazoval, že Kaufman jako komik neměl v prvé řadě vstupovat do ringu a vysmál se falešnému límci. Kaufman zřetelně přešel z prezentačního módu do módu reprezentačního, útočného (Obr. 28). Pohrozil soudním procesem a začal Lawlerovi skákat do řeči, čímž ho vyprovokoval k facce. Stalo se tak podle Zmudy přesně před začátkem reklamy, aby to vzbudilo větší napětí.154 Kaufman stál po reklamě mimo záběr. Při Lettermanově otázce, zda se hodlá vrátit, naběhl do záběru a bušil do stolu. Vyskakoval a řval sprosté (v televizi nepovolené a vypípané) nadávky. Jeho obličej byl nepříčetný a plný zuřivosti. Na závěr na Lawlera vychrstl kafe, ale pohybem ruky ho předtím nenápadně upozornil, k čemu se chystá, takže nápoj nakonec skončil rozlitý na Lettermanově stole a Lawler jenom vyskočil, jako by po něm chtěl ještě vyjet. Kaufman zbaběle zmizel ze scény.
152 The Late Night with David Letterman (29. 6. 1982) 153 Caldwell, James (2015): LAWLER NEWS: Jerry Lawler's infamous slap to Andy Kaufman included on Letterman's final show, plus Lawler talks in-depth on The Slap & why the footage almost did not air. Pro Wrestling Torch.
Obr. 28
Z facky se stala národní zpráva a to znovu utvrdilo závažnost souboje mezi Kaufmanem a Lawlerem.155 Po show se diváci dotazovali Lettermana, zda byla facka hraná nebo nikoli.
Los Angeles Tribune spekuloval o opravdové soudní dohře.156 NBC Kaufmanovi hrozilo uzavřením přístupu do televize pro jeho sprostá slova.157 Kaufman svojí odpovědí, že si NBC koupí a promění ji ve wrestlingový kanál, rozhodně nepůsobil zakřiknutým dojmem.158
Ke všemu si sám domluvil telefonní hlasování o svém setrvání či vyloučení v SNL.159 Kaufmana v minulosti totiž oslovilo hlasování v SNL pomocí telefonu o zachování života humra160.161 Spojil se proto s Dickem Ebersolem, výkonným producentem SNL, který v jednom díle SNL prohlásil, že Kaufmanovo nové číslo s fakírem neodpovídá standardům pořadu a že Kaufman už není vtipný, tudíž v rámci této show již nevystoupí.162 20. listopadu 1982 se tento názor jenom potvrdil, když byl Kaufman při otevřeném telefonním hlasování (Obr. 29) z pořadu vyloučen poměrem 195 544 ku 169 186. Toto vyloučení mělo pro Kaufmanovu kariéru hluboký dopad tím více, že šlo o pořad, který ho pro televizi objevil a vystupoval již v jeho prvním díle. Kaufman zřejmě neočekával, že toto rozhodnutí bude konečné a dlohodobé. Ebersol už ho nikdy do pořadu nepřijal, ani jako Wrestlera či Tonyho
Cliftona anebo jako vůbec jakoukoli postavu z jeho rejstříku.163
155 Keller, Florian (2005): Andy Kaufman: Wrestling with the American Dream. Minneapolis: University Of Minnesota Press, s. 140. 156 Andy Kaufman: The E! True Hollywood Story (USA, 1998) 157 I'm From Hollywood (Lynne Margulies, Joe Orr, USA, 1989) 158 Andy Kaufman: The E! True Hollywood Story (USA, 1998) 159 SNL (E07S08, 20. 11. 1982) 160 SNL (E16S07, 10. 4. 1982) 161 Zmuda, Bob - Scott Hanson, Mathew (2001). Andy Kaufman Revealed!: Best Friends Tell All. Boston: Back Bay Books, s. 247. 162 SNL (E03S08, 23.10. 1982) 163 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 373. 36
Obr. 29
Kaufman se objevil v SNL pouze nepřímo 22. ledna 1983164 formou nahrané videomluvy (Obr. 30). Mluvil v ní neutrálním hlasem o tom, jak si za vlastní náklady kupuje komerční čas na všech televizních stanicích, aby se mohl omluvit. Trapně prý doufal, že když to bude opakovat dostatečně dlouho, zasáhne všechny lidi, co sledují SNL. Dále děkoval celému štábu SNL a lidem, kteří pro něj hlasovali. Vyjádřil naději, že se jednou do SNL navrátí. Komentátor to shrnul rádoby vtipnými slovy: „To je docela smutné.“ Ve zpravodajském videookénku Kaufmana tituloval jako komika napůl v důchodu.
Obr. 30
Navzdory anebo právě díky Kaufmanové snížené viditelnosti, kdy nemohl tolik vystupovat, pokračoval ve verbálním napadání Lawlera. Odtažitost mezi oběma stranami pokračovala a Lawler s Kaufmanem od incidentu u Lettermana nekomunikoval veřejně a přímo, ale činil tak např. prostřednictvím obrazovky v Lawlerově vlastním zábavném
164 SNL (E10S08, 22. 1. 1983) 37 pořadu Jerry Lawler Show165 (Obr. 31). Kaufman v tomto pořadu správně namítal, že Lawler se nyní cpe do šoubyznysu, přestože nechtěl, aby Kaufman pronikal do jeho wrestlingového odvětví. Faktem však zůstává, že Kaufman zabředl do wrestlingu více, než si kdokoli dovedl představit.
Obr. 31
4.3. Na hraně komické kariéry – plnohodnotná kariéra padoucha
Kaufman byl pro postavu Wrestlera neobyčejně zapálený. Z hlediska toho, o co dle mého předpokladu usiloval – vytvoření archetypu odpadlíka, jenž k padoušství ve wrestlerském ringu neodmyslitelně patří – lze následující období označit za prudkou cestu tímto směrem. Pustil se totiž spolu s Lawlerem do profesionálního turné v Indianě na Floridě, v Memphisu a Nashvillu, což vyvolalo pouze mizivý zájem veřejnosti.166 Důvodem mohla být kromě znelíbení Kaufmanovi osobnosti také nepřehlednost situace, v níž i Lawler nezřídka vystupoval jako padouch a konflikt se periodicky obměňoval. Přestože se Kaufman stále hlásil k úžasnému Hollywoodu, nebyl už pouhým uhlazeným spasitelem wrestlingu, ale vnášel do svého obrazu nové atributy. S postupujícími zápasy byl Wrestlerův zevnějšek poznamenán přibývajícími oděrkami, popáleninami, modřinami apod. Kaufman se je překvapivě nesnažil nijak skrýt. V rozhovorech vystupoval zpocený, cenil zuby, brečel, mluvil přerývaně a kašlal krev (Obr. 32). Jeho neupravenou vizáž alfa-samce zdůrazňovaly rozcuchané vlasy a odhalená chlupatá hruď. Dokonce začal i posilovat, aby zvýšil svůj hypermaskulinní až šílený vzhled.
165 Andy G. Kaufman: Andy Kaufman interview - The Jerry Lawler Show
Obr. 32
Když zrovna nepůsobil Kaufman jako zápasník, najímal si jiné wrestlery pro ještě větší ponížení svého úhlavního nepřítele. Sliboval vyplatit horentní sumu 10 000 dolarů komukoli, kdo pro něj Lawlerovi způsobí zranění vedoucí až k hospitalizaci, aby oponent trpěl jako dříve sám Kaufman. Referoval o tom ve videovstupech, kde experimentoval se střihem a ostře přecházel ze svého neutrálního výrazu na výraz děsivý (až hororový) s vykulenýma očima, což se samo o sobě jevilo jako chyba při natáčení.167 Když došlo na zápasy, stál většinou zbaběle za provazy, zatímco za něj jiní bojovali v ringu. Čekal pokaždé, až jeho „hřebec“ dostal Lawlera do sevření, aby si do něj mohl zezadu kopnout (Obr. 33).
Obr. 33
167 popculturestu: The Kaufman Lawler Feud: Chapter 10 - A Taste of Your Own Medicine
Spolupracoval s takovými jmény jako byli Colossus, Rick Link, The Assassins, Buddy Landel. Pravidelně se ale objevoval pouze s Jimmym Hartem, který měl na Lawlera rovněž spadeno kvůli úrazům způsobeným v ringu. Hart se poslušně stavěl na Kaufmanovu stranu, nosil mu ručník a veřejně se jevil jako jeho nejlepší přítel (Obr. 34). Hart pokaždé litoval, když Kaufman utržil rány v boji a zase se s ním hystericky radoval, když společně Lawlera poráželi.
Obr. 34
Kolektivní souhra nebyla samoúčelná. Pro tohle období Wrestlerovy kariéry byly více než kdy dříve zásadní promyšlené kolektivní podvody. Kaufman s Hartem společně sabotovali nejeden klíčový zápas s využitím nerůznějších převleků, jenom aby zabránili Lawlerovým vítězstvím. Kaufman se v převleku za mumii vydával za poraněného Jimmyho Harta (Obr. 35), aby odlákal pozornost rozhodčího a skutečný Jimmy Hart naskočil do ringu z druhé strany. Když měl zase Kaufman zákaz vstupovat do wrestlerského ringu, objevil se v něm na moment alespoň jako kuře (Obr. 36).
40
Obr. 35-36
Patrně nejkontroverznějším Wrestlerovým podvodem byla krátkodobá fingovaná nenávist s Hartem a výpady proti němu v televizním pořadu (Obr. 37). Přesvědčoval moderátora a diváky, že se spolu neshodli na taktice, jak porazit Lawlera v jednom zápase, a že ho Hart zradil.168 Kaufman se tentokrát v roli zpytujícího mučedníka setkal s Lawlerem a drze ho prosil, aby pro něj porazil Harta. Nabízel mu za to tutéž finanční odměnu, kterou předtím nabízel za Lawlerovu hlavu. Předstíral, že je ve své nové nenávisti ještě nepříčetnější a vyhrožoval soudní dohrou komukoli z jihu, kdo by se mu postavil do cesty.
Obr. 37-38
Lawler nabídku zdráhavě přijal, ale netoužil po penězích. Místo nich si vyžádal příslib, že Kaufman již nikdy nevstoupí do wrestlerského ringu. Kaufman souhlasil. V příslušném zápase Kaufman v nečekaný moment chrstnul Lawlerovi do očí prach (Obr. 39), čímž způsobil jeho porážku. Spolu s Hartem a přesilou Assasinů způsobil Lawlerovi tak „rozsáhlá“ zranění, že musel být odvezen do nemocnice. Poté si Kaufman nasadil zlatou korunu jako
168 popculturestu: The Kaufman Lawler Feud: Chapter 13 - In Studio and Against Jimmy
Obr. 39-40
Lawler se však záhy ukázal jako nový fakultativní padouch, když v pomstě zaútočil ohněm na Kaufmanův obličej – zezadu a v nestřežený okamžik.169 Odpovědí byla série Kaufmanem placených komerčních televizních vstupů, v nichž vysvětloval jižanům z Memphisu základní hygienické návyky (užití toaletního papíru, mýdla, holicí žiletky apod.) (Obr. 41). Využíval svoji pozici hvězdny a pozici zápasníka v ringu k demonstrování zdravého životního stylu. Dával tak jižanům jasně najevo, že pohrdá jejich hloupostí. Mimo to si ve videích stěžoval, že s poraněným obličejem nedostane nyní v Hollywoodu práci, čímž mohl ospravedlnit pokles jeho výskytu na televizních obrazovkách.
Obr. 41
Podepsaný Lawlerův kontrakt o zákazu vstupu do wrestlerského ringu obešel Kaufman stejně podlým způsobem. Šířil informaci o tom, že ho vycvičil Muhammad Ali v boxování.
169 popculturestu: The Kaufman Lawler Feud: Chapter 16 - Revenge of the King < https://www.youtube.com/watch?v=N4eiq1TQEQE> (cit. 19. 3. 2017) 42
Nastoupit tak mohl proti Lawlerovi ne jako wrestler, ale jako boxer. Se směšnými boxerskými rukavicemi a bez horní části oděvu vybíhal z ringu a zpíval do mikrofonu provokativní písničku o tom, že je novým králem Memphisu (Obr. 42). Takovéto počínání nazval hollywoodským dárkem pro jižany. Před vstupem do ringu vyžadoval naprosté ticho a respekt, který mu jako hvězdě náležel (Obr. 43). Když do něj po mnoha otáleních přece jen vstoupil, předvedl kromě poskakování jenom několik směšných boxerských chvatů, než ho Lawler drtivě porazil.
Obr. 42-43
Kaufmanovi se však naskytla ještě jedna příležitost si svoje předchozí a další působení v ringu rozebrat s velice neobvyklým přítelem. Film My Breakfast with Blassie umožnil podívat se na postavu Wrestlera zase z jiného pohledu a v poklidnějším kontextu mimo skandující diváky. V takovém nastavení totiž vyniklo, že se Kaufman vůbec nevzdálil od původních premis z prvního období své kariéry, ale naopak se k nim, byť radikálním obloukem přiblížil.
4.4. My Breakfast with Blassie – rozhovor dvou odpadlých padouchů
Wrestler využíval krátká videa k prezentaci postavy, jejích záměrů a k provokování protivníků, včetně diváků. Film My Breakfast with Blassie Kaufmanovi dovoloval a nutil ho fungovat čistě v reprezentačním módu na poli relativně dlouhého času jedné hodiny. Oproti televiznímu či stand-upovému výstupu nemohl bezprostředně interagovat s divákem ani se příliš dívat do kamery. Neomezilo ho to však v budování vícerozměrné postavy a v rozehrávání obvyklých konfrontačních her. Kaufman měl s filmovou reprezentací minimální zkušenosti pramenící z hrstky rolí v celovečerních filmech a seriálech, kde ztvárňoval vždy jeden z prověřených typů postav.
43
Robot Andy (pilot k seriálu Stick around)170 a Val (Heartbeeps)171 byly přímo ovlivněny postavou nechápavého Latky. Obskurně vyznívala „cliftonovsky“ záporná postava televangelisty ve filmu In God We Tru$t. Všechny tyto pokusy divácky propadly, jelikož kromě obsazení hvězdy nenabízely větší filmové kvality ve smyslu dobré zápletky a režijního pojetí. Kaufmanův osobní a neuskutečněný filmový záměr spočíval v komplikovaném rozvoji příběhu postavy Tonyho Cliftona (scénář Tony Clifton Story)172. Hodlal v něm prohodit vyznění svých alter-eg tak, že neutrální Kaufman byl záporák a Clifton jeho submisivní oběť. Po neúspěchu Heartbeeps, vzniklém ve stejném studiu Universal, byl však Zmudovi a Kaufmanovi jejich ambiciózní projekt odebrán. Filmoví kritici Gene Siskel a Roger Ebert film Heartbeeps odsoudili jako nudné přebírání starých schémat, kde přes make-up a speciální triky nešlo Kaufmana téměř poznat.173 U Lettermana Kaufman dokonce nabízel divákům navrácení peněz za vstupné.174 Paradoxně může působit fakt, že studio Universal se neváhalo Kaufmanem zabývat o 20 let později životopisným filmem Muž na Měsíci. Z uvedeného vyplývá, že špatné role a vlastní nonkonformnost Kaufmana limitovaly v jeho plné realizaci v rámci mainstreamového produkčního sektoru, který spoléhal na osvědčené komediální rutiny a jasnou typizaci. Není proto překvapivé, že se nakonec uchýlil k oblasti nezávislé tvorby, která mohla lépe zprostředkovat jeho vizi a lépe odpovídala jeho nové vizáži šoubyznysového odpadlíka. Na sklonku své kariéry a života dostal Kaufman nabídku zahrát si v experimentálním nezávislém filmu My Breakfast with Blassie parodujícím film My Dinner with André175 sestávající z filozofického rozhovoru u večeře. Kaufmanův manažer George Shapiro si nepřál, aby se Kaufman do tohoto projektu pouštěl, protože se měl znovu točit kolem již nepříliš populární postavy Wrestlera.176 Přesto film v roce 1983 natočili Linda Lautrec a Johny Legend. Johny Legend již předtím spolupracoval s druhým hercem, bývalým profesionálním wrestlerem, Freddiem “Třídou” Blassiem, když produkoval nahrávku Pencil-neck geek177.
170 Stick Around (USA, 1977) 171 Heartbeeps (Allan Arkush, USA, 1981) 172 Kaufman, Andy – Zmuda, Bob (1980): The Tony Clifton Story: Second draft screenplay
Formu filmaři převzali z parodované předlohy a natočili u snídaně improvizované dialogy Kaufmana a Blassieho o jejich současném životě. Z hlediska stylu využili rovněž postupy cinema verité – natáčeli na levnou videokameru a děj zasadili do skutečné lokace Sambo’s restaurant (Obr. 44). Tvůrci explicitně uvedli, že celý personál a hosté se chovali přirozeně (Obr. 45). Dokonce býval proto tento film někdy označován ne jako komedie, ale jako polo- dokument.178 Obr. 44 - 45
Dvojí čtení je úplně na místě. Tématem původního filmu My Dinner with André totiž byla právě ideologie „bytí“ a „hraní“.179 Zvolená forma nabídla Kaufmanovi novou možnost polemizovat nad reálností života postavy ve filmovém médiu, aniž by byl tentokrát svázán přísnými dramaturgickými a produkčními požadavky. Jedním ze způsobů jak na film nahlížet, a který osobně preferuji, je sledování setkání dvou odpadlíků. U Kaufmana bylo odpadlictví dané diváckým znelíbením a u Blassieho věkem neumožňujícím aktivně pokračovat ve wrestlerské kariéře. Kaufman hned od začátku budoval mezi oběma protagonisty paralely, když v úvodním „upřímném“ voiceoveru uváděl jejich domluveném přátelském setkání. „Je to bavič na poloviční úvazek a profesionální wrestlerský manager, zatímco já jsem profesionální bavič a wrestler na půl úvazku.“ Dále připomněl, že zatímco on proslul větou „tenk you veddy much“, Blassie je znám oslovováním dalších wrestlerů jako „pencil-neck geeks.“ Kaufman do restaurace přišel v neformálním oděvu jakoby sám za sebe, i když už jeho neohrabané pohyby a ostentativně krátkozraký výraz (Obr. 46-47), prozrazovaly, že opět
178 Lentz, M. Harris (2003): Biographical Dictionary of Professional Wrestling. Jefferson: Mc Farland & Co Inc., s 41. 179 Naremore, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press, s. 43.
45 hraje nepřirozeně infantilní postavu. Límec odkazující k zápasu s Lawlerem mohl budit po tolika měsících spíše opovržení než lítost. Blassie mu kontroval svým rázným krokem a bodrou upřímností dospělého muže se sklony k poučování. Na sobě měl rozhalenou havajskou košili se zlatým řetězem a přívěškem „B“. Tím byl definován jejich počáteční poměr. Byl tohle ale opravdový Blassie, nebo jenom maska?
Obr. 46-47
Na začátku rozhovoru byl patrný velký respekt Kaufmana vůči Blassiemu. Projevoval ho mlčením a občasným přizvukováním či kladením zvídavých otázek (Obr. 48). A měl proč. Blassieho jako wrestlera s drsnou pověstí mohl brát jako Wrestlerův archetypální předobraz. Kaufman se před ním ponižoval hraním Latky (Obr. 49), příjezdem městskou hromadnou dopravou (Obr. 50-51) a vyprávěním o tom, jak u něj doma neteče voda. Před jídlem se modlil (Obr. 52) a zdvořile požádal o možnost odložení kabátu. Ptal se Blassieho na názor ohledně zápasu s Lawlerem, a Blassie mu povýšeně naznačil, aby se raději vrátil k boji se ženami. Blassie se vůbec choval neomaleně. Komentoval infantilní vzhled jídelního lístku, sahal na břicho těhotné číšnici a ulevil si rasistickou poznámkou. Způsob jejich sezení připomínal uvolněného učitele a toporného žáka (Obr. 53). Ve filmu však Kaufman postupně měnil jednu hereckou polohu za druhou, brutálně odlišnou, kdy tentokrát se padouchovou obětí stal kamarád Blassie.
46
Obr. 48-53
Po Kaufmanově návratu z toalety oba zjistili, že mají společný zájem v obsesivní hygieně rukou (Blassie mu nabídl vlhčené ubrousky) a odpor k dotěrným fanouškům. Rázem začal rozhovor plynout lépe a Kaufman se stal sebevědomějším (Obr. 54-57). Mezi Kaufmanem a Blassiem se vytvořilo krátkodobé spiklenectví, když se přeli s dívkami u vedlejšího stolu, které je pozorovaly, přestože dojedly a dostaly od Kaufmana autogram. Kaufman se choval k dívkám stejně namyšleně jako by napodoboval Blassieho chování k němu. Začal zneužívat svého hvězdného jména (Obr. 58). Tím si protiřečil, protože ještě před chvílí se tvářil, že mu 47 publicita vadí, nemluvě o jeho údajné těžké existenční situaci. Mluvení dívek přirovnával ke kvákání slepic a dával jim jasně najevo, že mu nestojí ani za pohled (Obr. 59-60). Toto jednání Kaufmanovi posloužilo k demaskování dívek, které nebyly nevědomými komparzistkami, ale do restaurace byly nastrčeny. Jedna z nich byla Linda Mitchell, jež nahrála soundtrack k filmu, a druhá zase Lynne Margulies, jeho editorka.
Obr. 54-57
Získáním Blassieho podpory (potlesk a smích) a tím, že ho ve vhodných chvílích nechal promlouvat a jindy ho zase popichoval, odhalil Kaufman rovněž u něj kompulzivní, sexistické, cestovatelské sklony a nabubřelé způsoby. Blassie však nezacházel do Kaufmanových extrémů v chování a z filmu jsou patrně vystřižené momenty trapného ticha. Blassie se stal menším padouchem, který chtěl situaci suše uklidnit opětovným požádáním servírky o vyprovození dívek.
48
Obr. 58-61
V dalším dějství však Kaufmana zaujala Lynne Margulies. Když si odskočila na toaletu, neváhal obrátit a mírnit svůj hněv. Začal se na Lynne vyptávat u dívek, jako kdyby předchozí hádka vůbec neproběhla. Před Blassiem se šeptem dušoval, že se nebojí jejího údajného manžela propuštěného z vězení (Obr. 61). Nepokrytě projevoval fascinaci Lynniným pozadím (Obr. 62) a dělal mlaskáním svůdná gesta (Obr. 63). Přizval Lynne gentlemansky ke stolu a snažil se činit dojem známé hvězdy. Lynne však o Latkovi nikdy neslyšela. Kaufman proto Lynne spontánně políbil na dlaň a oznámil jí dobu, kdy vysílají jeho seriál Taxi (Obr. 64). Ženy u vedlejšího stolu se nepřestávaly Kaufmanovi vysmívat, proto opět přešel do ofenzivy, když gestem ruky naznačoval, že moc mluví a že na to není zvyklý. Ptaly se ho, odkud tedy je. Kaufman mystifikoval, když tvrdil, že z Japonska, čímž navazoval na předchozí Blassieho vyprávění o svých wrestlerských krutostech v této zemi. Když na Lynne neudělala dojem ani následná výzva žen na krátký souboj, smutně se kabonil. Odmítla mu totiž sdělit svoje telefonní číslo (Obr. 65) a s kamarádkami opustila restauraci. Blassie si oddechl, když viděl, že je konflikt zažehnán a dívky v odchodu ještě popoháněl. Lynne
49
Margulies se každopádně po tomto natáčení stala Kaufmanovou přítelkyní a následně pečovala o jeho odkaz.
Obr. 61-62
Obr. 63-65
Proměnou vlastní fasády docílil Kaufman dalšího pozoruhodného výsledku - živého rozpadu chladné a odměřené Blassieho fasády ze začátku jejich setkání. Rozhodil jeho rovnováhu a získal pro film celou škálu Blassieho emočních reakcí - od chladné odměřenosti, přes znechucení, smích, rozpačitost, až ke vzteku. (Obr. 66-70). Tím ho v podstatě napálil
50 a jeho pohledy svědčily o tom, že se Blassieho změnami chování dobře bavil a reagoval na ně (Obr. 71-74).
Obr. 66-70
51
Obr. 71-74
Přechody mezi různými polohami by jistě samy o sobě k tomuto výsledku nestačily a proto Kaufman nenápadně vytvářel nepříjemné a trapné situace – happeningy. Při výběru jídla si zvolil přes Blassieho rady nejnezdravější jídlo a svoji objednávku pak ještě dvakrát nahlas zopakoval. Po své bradě si nechal stékat džus, dokud ho Blassie neupozornil. Pustil se do hádky se ženami, do které se zapojil i kolega Bob Zmuda od vedlejšího stolu. A na konci zinscenoval Zmudův výstup nechutného fanouška, který si vytahoval z nosu brčka a o chvíli později jim pozvracel stůl (Obr. 75-76).
Obr. 75-76
52
Po celou dobu snídaně se Blassie držel relativně v klidu. K opravdovému vzteku a běsnění ho přivedl právě až skrytý a zdánlivě prostý Zmuda. Kaufman se tvářil udiveně a kroutil hlavou, jako by neměl ponětí, kdo je Zmuda. Blassie ho však prokoukl a vyhrožoval Kaufmanovi, že ho nechá zaplatit účet. Kaufman se proto vychytrale vrátil k nevinné roli z úvodu filmu. Zeptal se, co se stane, když nemá peníze. Blassie mu na to odvětil, že si to bude muset odpracovat mytím nádobí. O improvizačním charakteru této chvíle svědčilo i to, že se smáli i lidé mimo kameru. Blassie byl znechucen a Kaufman rovněž – navalilo se mu a odešel na toaletu. Když se vrátil, otřel si ústa a déle nepopíral, že Zmudu nastrčil. Vysvětloval to jako světský žert a divil se Blassiemu, že on to považoval za něco nepřístojného. Blassie a Kaufman pomalu odešli z restaurace, ale Blassie byl očividně stále otřesen tímto zážitkem, i když se snažil zachovat zdvořile a snídani zaplatil. Kaufman dokázal, že není jediným, kdo hraje postavy. Činili tak v průběhu filmu jak Blassie, tak ostatní lidé v restauraci, kde se natáčelo a všichni si byli vědomi přítomnosti kamery. Kaufman dal divákovi pocítit neustálou přítomnost divadla života i v takovém prostředí jako je restaurace a zdánlivě neinscenovaný film. Ženy se vlastně staly proti své vůli vedlejšími postavami reagujícími na Kaufmanovo popichování. Kamera musela proto kromě polocelků dvou hlavních protagonistů zabírat také velké celky, aby jí neunikly nepředvídatelné osoby a události ve druhém plánu. Přestože Kaufman ve filmu nemohl mít přímý kontakt s divákem před plátnem, několikrát během natáčení sebeuvědoměle zašilhal do kamery (Obr. 77-78), jako by dával najevo, že tu stále pod povrchem číhá jako hrozba, jež má výsadní kontrolu nad sledovaným médiem. Wrestler jako hvězdný obraz obhájil svoji schopnost naštvat a ztrapnit jakýkoli protějšek. Na celý film je vhodné nahlížet jako na padouchovu výhru nad jiným padouchem i nad zvolenou formou filmu. Zápas s Blassiem, který tak Kaufman filmem začal, měl pokračování v Kaufmanově bližším médiu - tedy v televizi - a v módu již převážně prezentačním.
Obr. 77-78
53
Blassie se s Kaufmanem setkal před premiérou filmu u Lettermana,180 kde vedli diskusi o své spolupráci. V první polovině 80. let tento televizní pořad představaval jedno z posledních míst, kam byl Kaufmana ochoten někdo pozvat a ptát se jej na názor.181 Přišel do studia první, civilně oblečený a na Lettermanův stůl si odložil papírové kapesníčky s darovanou rostlinou (Obr. 79), protože byl údajně nemocný. Tím předeslal, že bude tentokrát zase infantilně roztomilý. Opulentně oděný Blassie (zářivý fialový kabátek, lososová košile, řetízek s přívěškem „B“ a hole) zase pro změnu figuroval jako dominantní mentor. Na rozdíl od filmu ale ve stanovených pozicích oba zůstali až do konce vysílacího času. Blassie, poté co se pochlubil Lettermanovi o úspěších své wrestlerské kariéry, začal Kaufmanovi oplácet filmový podraz. Odmítal komentovat Kaufmanovo zápasení v ringu a označil ho jako pencil-neck geek. Následně po něm řval, když mu Kaufman skákal do řeči. Kaufman se rozbrečel, čímž Blassiemu nahrál k zesměšňování jeho opakujících se „rutinních plačtivých výstupů“ (Obr. 80). Letterman jenom stěží usměrňoval diskusi. Blassie s pomocí svojí hole dostrkal Kaufmana na jeviště („Běž tam a ukaž, že umíš aspoň zpívat.“), aby zazpíval s kapelou. Kaufman ale namísto toho, aby normálně zpíval předvedl snad nejhorší pěvecké číslo své kariéry, z něhož sám dostal záchvat smíchu (Obr. 81). Dosáhl tak opět Blassieho znechuceného výrazu (Obr. 82) a ten ho nakonec stáhl z jeviště zpět do křesla. „To byla nejhloupější věc jakou kdy viděl,“ doplnil k tomu Letterman. Kaufman se ohradil, že nechtěl zpívat, ale byl Blassiem donucen. Následující události však jenom dále potvrzovaly Kaufmanův odpadlický charakter na jevišti i mimo něj.
180 The Late Night with David Letterman (23. února 1984) 181 Zmuda, Bob - Margulies, Lynne (2014): Andy Kaufman: The Truth, Finally. Dallas: Benbella Books, s. 375.
54
Obr. 79-82
Během návštěvy u Lettermana padla mimo jiné zmínka o plánované broadwayské divadelní hře Teaneck Tanzi: The Venus Flytrap.182 Kaufman v ní hrál agresivního wreslerského trenéra s knírkem (Obr. 83), jenž předsedal zápasům wrestlerky Tanzi (Deborah
Harry), která řešila své problémy zápasením.183 Hra se hrála pouze dvakrát a okamžitě propadla. List The New York Times v ní kritizoval Kaufmanovu protivnost a nepřátelství.184
182 Teaneck Tanzi: The Venus Flytrap (1983 183 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 377. 184 Rich, Frank (1983): Stage: 'Teaneck Tanzi,' Comedy from Britain. New York Times
Obr. 83
Bohužel na premiéře My Breakfast with Blassie v Nuart Theatre ve Westwood, Californii se o Kaufmanovi už prakticky neuvažovalo jako o hvězdě. V doprovodu Lynne Margulies se objevil s hlavu vyholenou na kohouta a na vyhublém těle mu visel černý kožený outfit (Obr. 84). Za radikální proměnou zevnějšku stála pokročilá fáze rakoviny. Podle některých Kaufmanových přátel si schválně nechával stříhat vlasy, aby zdravotní situace vypadala co možná nejhůře.185 Teprve později vyšel článek Taxi star tells pals: I’m dying of cancer.186 Kromě wrestlerské komunity přišla na projekci také řada Kaufmanových známých, nikoli pro kvality filmu, ale pro možnost se s Kaufmanem naposledy setkat187. Časopis Variety film následně zkritizoval jako efektní nízkorozpočtovou konverzační komedii s omezeným potenciálem pro videodistribuci; jedna z hlavních výhrad opět směřovala ke Kaufmanovu schovávání se za fiktivní postavu.188 Obr. 84
185 Zmuda, Bob - Margulies, Lynne (2014): Andy Kaufman: The Truth, Finally. Dallas: Benbella Books, s. 191. 186 Momchilov, B. K.: The last days of Andy Kaufman. < http://andykaufman.jvlnet.com/final.htm> (cit. 20. 3. 2017) 187 Zmuda, Bob - Margulies, Lynne (2014): Andy Kaufman: The Truth, Finally. Dallas: Benbella Books, s. 150. 188 Zehme, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta, s. 379. 56
5. Závěr
Zmuda se domnívá, že Kaufmanův odkaz je v současné době aktuálnější než kdykoli dřív. Dnes si totiž každý s pomocí internetu sdílí svá domácí videa a vytváří nejrůznější (často idealizované) profily, které pak žijí a přerůstají své tvůrce.189 Kaufman si uvědomil, že takovýto profil nemusí nutně reprezentovat vlastnosti, které společnost hodnotí jako kladné. Místo obdivu toužil po přímém atakování diváka a představoval nebezpečí pro jeho ukotvené morální zásady a principy každodenního jednání a vystupování. Kaufmanovo herectví jsem popsal jako konfrontační – přímo vyhledával situace, které nastanou poté, co dojde k chybné identifikaci ze strany účastníků jím vedené interakce, k narušení konsensu. V této práci jsem hledal, co všechno mu přinášelo nepřátelství publika i kolegů zejména v krajní poloze Wrestlera a zda tuto formu hvězdného obrazu šlo ještě vnímat jako hvězdnou. Zkoumáním dominantní formy Kaufmanova hvězdného obrazu, padoušského Wrestlera, jsem se snažil ukázat, jak doslovné naplňování určité postavy může vést až k destrukci způsobu, jakým byla hvězda původně vnímána. Z pozice hvězdy, kterou Kaufmanovi získalo jeho působení v SNL do roku 1979 a role v seriálu Taxi, se rozhodl upadnout v nemilost za cenu kreativní svobody a možnosti mít svůj hvězdný obraz pod kontrolou. Z mé analýzy vyplynulo, že wrestlerskou postavou se Kaufman zbavil možnosti být zároveň hvězdou v pravém slova smyslu. Nenaplňovala totiž základní požadavek, který se od hvězdy očekává – reprezentaci jasně rozlišitelného a sympatického typu (pokud za společensky přijatelný typ nepovažujeme nevyrovnané revoltující odpadlíky). Podle Floriana Kellera tak Kaufman rozkryl rozpory ideologie amerického snu, slibujícího bohatství a štěstí prostřednictvím nekonečného přetváření vlastní identity.190 Nalezl přitom vztah mezi padoušstvím a odpadlictvím, čímž propojil svět wrestlingu a šoubyznysu. Nejprve přesunul wrestling do vypjatě heterosexuálního kontextu a budil otázky kolem machismu obsaženého v tomto sportu,191 čímž na sebe strhl pozornost. V dalším kroku zpochybňoval již samotné základy wrestlingu jako iluze „realistického“ spektáklu. Dosahoval toho už pouhým přesunem z kontextu zábavných televizních pořadů do drsného wrestlerského ringu v jižanských státech, přičemž obojí nabízelo zase jinou sortu diváků a nové možnosti.
189 Zmuda, Bob - Margulies, Lynne (2014): Andy Kaufman: The Truth, Finally. Dallas: Benbella Books, s. 136. 190 Keller, Florian (2005): Andy Kaufman: Wrestling with the American Dream. Minneapolis: University Of Minnesota Press. 191 Keller, Florian (2005): Andy Kaufman: Wrestling with the American Dream. Minneapolis: University Of Minnesota Press, s. 56 57
Kaufman nabyl kontroly, jež nespočívala pouze ve svobodném nakládaní se svojí postavou. Sebeuvědoměle manipuloval také s médiem, které mu podobné zásahy zrovna umožňovalo (střih hororového charakteru ve výhružném videovstupu, vzbuzení napětí umístěním facky těsně před reklamu u Lettermana). Pokusil jsem se nalézt v Kaufmanově nepředvídatelném chování určité opakující se vzorce, podle kterých může být lépe čten v kontextu amerického wrestlerského mýtu, jehož logické konvence naplňoval paradoxně až příliš přesvědčivě.192 Byl příznačně konzistentní právě ve vysoké, až chameleonovité proměnlivosti svých vlastností, které v důsledku působily jako vysoce nekonzistentní. Rovněž o jeho osobu panoval nevalný divácký zájem, což se odrazilo v propadu dalších forem Kaufmanova hvězdného obrazu - stal se hvězdným odpadlíkem. Přesto si Wrestler hrál na to, že zájem o něj existuje. Když Kaufmana v jeho wrestlerském působení cokoli omezovalo, využil všech mediálních prostředků, aby jeho upadající hvězdný obraz byl stále vidět a aby rozvířil diskuze (nákup komerčního času televize, boxerské rukavice po zákazu wrestlingu, převleky, veřejné omluvy). Udržoval pozornost neustálým střídáním infantilního omluvného módu, neutrálního módu (obvykle prezentoval vysvětlení svých postav) s módem hypermaskulinním (většinou reprezentačním). Pronikal díky tomu do stále nových reprezentačních a prezentačních žánrů. Testoval, zda jsou jeho dramaturgicky neospravedlnitelné přechody kariérně udržitelné a jaká je možná kapacita jeho hvězdného obrazu. Wrestlera na rozdíl od svých ostatních alter-eg nevydával za oddělenou entitu (dramatickou postavu), ale za přirozenou součást tohoto obrazu a sdílel jeho společensky neakceptovatelné názory. Jako komik a hvězda předváděl, že má schopnost ideolizovat svoje fyzické vlastnosti a možnosti vlivu. Vůbec mu přitom nevadil totální rozpor s jeho původním záměrem fungovat mimo hlavní šoubyznys z Cizincova období. Prezentoval se okázale jako hollywoodská hvězda schopná být současně Wrestlerem (nebo kýmokoli jiným) a bez nadsázky opovrhující kýmkoli, kdo je příslušníkem nižší společenské vrstvy, jižanem nebo ženou, která mu není po vůli. Místo umělého smíchu ze sitcomů tak dosahoval skutečného emočního a fyzického zapojení, když bojoval se ženami a provokoval fanoušky na jejich domácím stadionu. Dnes je již známo, že v soukromí Kaufman stále zůstával velmi skromným člověkem, který celý projekt Wrestlera zinscenoval pouze z tvůrčího zapálení a pro vlastní pobavení; a kdy si zároveň zkoušel reprezentovat jako fanoušek archetypy svých oblíbených wrestlerů.
192 Keller, Florian (2005): Andy Kaufman: Wrestling with the American Dream. Minneapolis: University Of Minnesota Press, s. 80 58
Promotér Jerry Jarret tvrdil, že posílal Kaufmanovi jako výplatu šeky srovnatelné s tím, kolik tehdy vydělávali hlavní wrestleři, ale on si je nikdy nenechal vyplatit.193 V neposlední řadě Kaufmana velice lákala možnost rozvíjet intertextuálně příběh svých postav (tedy i za pomocí filmu), tedy vdechnout jim iluzi opravdového života. Tato touha z něj často činila více než hvězdu spíše netradičního PR umělce, který sázel na osobitou negativní reklamu. Společně s Lawlerem svojí účastí na wrestlingovém turné a s přispěním návštěv v televizních pořadech (zejména u Davida Lettermana) se Kaufmanovi podařilo změnit diskurz kolem své postavy, tím jak ji současně proměnil co do fyzického, tak duševního rozpoložení. Když se Kaufmanovi konečně podařilo přenést svoji postavu Wrestlera také do filmu, bylo jasné, že dokonce ani filmové médium ho nezbavilo svobody / touhy / ambice konfrontovat okolí a klást mu nepříjemné otázky týkající se autenticity vlastní identity a humorné povahy sledovaného výkonu. V My Breakfast with Blassie přistoupil k Blassiemu ne jako k rovnému partnerovi, ale jako k další oběti svého happeningu, kterou má napálit v jejím skálopevném přesvědčení. Napálení vyplývalo z chybného definování situace v počátku jejich konverzace, v níž má Blassie nad Kaufmanem navrch, dokud se neobjevily Wrestlerovy provokace a situace se neotočila v Kaufmanův prospěch – odhalení Blassiho fasády a inscenovanosti minimálně tohoto jednoho filmu. Uvedl jsem, že obě postavy, Kaufman i Blassie, jsou svým způsobem odpadlíci. Těmi byl Kaufman odjakživa téměř sadisticky fascinován. Jak Cizinec, tak Tony Clifton jsou persony, jež nemohou v šoubyznysu nikdy uspět. První z nich o to marně usiloval, i když ho omezoval jeho původ a přízvuk. Druhý žil z iluzí výjimečnosti a neomezené moci. Wrestler naproti využíval předchozí, již dohasínající slávy, k ospravedlnění neomaleného jednání a k narušovaní zdravého diskusního konsensu. Ve filmu se obraz Wrestlera opět proměnil v tom, jak Kaufman rezignoval na svoje kvality a průbojnost. Dobře to reprezentuje scéna, v níž se Kaufman okamžitě vzdal při souboji se ženou v restauraci, což nezapadá do předchozího období, kdy byl ochoten se s kýmkoli bít za svoje argumenty do posledního dechu. U wrestlingu nikdy nebylo podstatné, zda šlo o realný souboj, nebo zda herec a wrestler byli dopředu domluvení. Jak pro zápasnickou podívanou, tak i pro Kaufmanovy výstupy jsou mnohem důležitější otázky, které si diváci mohou klást – Je to realita? Jací jsou Kaufman a Blassie doopravdy? Kaufmova systematická hra s různými polohami / podobami se nyní
193 Andy Kaufman. Wikipedia.
Cliftona na pěveckém turné195 a prostřednictvím svých knih nadále rozšiřuje Kaufmanův mýtus. Nejde však o jediného člověka, který mu na jeho cestě pomáhal. Dnes jsou Kaufmanovy výstupy chápány jako promyšlená recese, ale za svého života byl nezřídka považován za zoufalce a blázna trpícího multipersonální poruchou. Do diskuse o Kaufmanově koncepční hře výrazně přispěly dva snímky: dokumentární film A Comedy
Salute to Andy Kaufman196 a hlavně celovečerní film Muž na měsíci. Ukázaly velkou míru promyšlenosti Kaufmanových televizních výstupů. Kaufman sice sám mystifikoval diváka svým vzhledem (falešný límec, přehnaně oholená hlava) a neupřímným chováním (k ženám měl pozitivní vztah, nebyl nejbohatší hvězdou v Hollywoodu). Nic ale nepřispělo k šíření jeho mýtu tak, jako aktivity a vystoupení jeho přátel (i posmrtně). Pokaždé se stavěli do role opor a strážců jeho práva na roli hvězdy, hlavně Bob Zmuda, takže se mohl nerušeně věnovat svému hraní postav. Jimmy Hart vinil Lawlera, že jeho nepovolený piledriver způsobil Kaufmanovi jeho rakovinu plic.197 Sám Lawler se k jeho smrti vyjádřil velice chladně a odváděl řeč jinam.198 Ještě v dokumentu Lynne Margulies I’m from Hollywood, který se Wrestlerovou kariérou podrobně zabýval, Lawler zapojení do podvodu kolem konfliktu s Kaufmanem popíral. Když zhodnotím metodologii star studies, kterou jsem pro studium Wrestlerovy kontroverzní kariéry použil, tak se prokázalo, že znalost celkového kontextu, včetně televizních vystoupení, záznamu ze zápasů a fanouškovských reakcí, byla naprosto stěžejní pro popis této jedné Kaufmanovy verze. Ověřené počáteční předpoklady mi následně umožnily adekvátním způsobem zanalyzovat konfrontační způsob Kaufmanova herectví ve filmu My Breakfast with Blassie, jenž je specifický tím, že se do velké míry spoléhá na
194 Keller, Florian (2005): Andy Kaufman: Wrestling with the American Dream. Minneapolis: University Of Minnesota Press, s. 85. 195 Singkick.
60 performanci dvou hlavních představitelů a je možné jej zařadit do celkového kontextu Wrestlerova obrazu. Ukázala se mi provázanost filmu My Breakfast with Blassie s různými mediálními formami, s nimiž Kaufman vědomě manipuloval v rámci budování pozadí pro svou postavě. Prokázal jsem tak další možnost využití star studies ke studiu komplikovaných osobnosti, jež sice nebyly hvězdami v klasickém slov smyslu, byť tomu mohla jejich činnost a manipulace s vlastním obrazem nasvědčovat. Další možností rozšíření práce by mohlo samozřejmě být vztažení výsledků této analýzy k dalším Kaufmanovým postavám. Tato analýza by pak ale vyžadovala podrobnější studium odpadlického hvězdného konceptu a různých nástrojů pro jeho zkoumání.
61
Anglické resumé
Andy Kaufman was very controversial figure of American comedy due to his claims about women and provocations of men in a wrestling ring. He appears to be a great subject for star studies analysis focused on unusual forms of fame. Kaufman became famous due to his performance of Latka in a TV series called Taxi. However, he decided to use his stardom to test his star image capacity by creating a new hypermasculine Wrestler character. Wrestler was provoking audience by proclaiming himself to be a Hollywood star and at the same time capable of engaging in professional wrestling. That’s how he made fun of this sport: first by fighting women, later with a conflict with Jerry Lawler and other wrestlers. He also manipulated his public star image by switching between different modes of acting. This way Kaufman cross-refferenced characters of his previous successfull career (Latka Gravas and Tony Clifton) by putting them into a new context. I suggest Kaufman just played a role of a villain. By building an ideal facade he tried to demask a myth of a wrestling spectacle (or any spectacle) and got people really involved. He risked his own career as a comedian and became a has-been celebrity in the film My Breakfast with Blassie. This movie is best understood in a way of further developing his wrestling role and at the same time questioning relationships between character, performer and audience. My analysis of Wrestler’s star image demonstrates how useful the star studies methodology can be, particularly when interpreting complex and contradictory star images such as Andy Kaufman's Wrestler..
62
České resumé
Andy Kaufman patří k velmi kontroverzní osobnostem americké komiky, díky svým tvrzením o ženách a provokováním mužů ve wrestlerském ringu. Jeví se jako vhodný předmět pro star studies analýzu, která zkoumá (nejen) tyto neobvyklé formy slávy. Kaufman se stal slavným díky svým performancím Latky v televizním seriálu Taxi. Později se ale rozhodl využít své hvězdnosti k testování kapacity svého hvězdného obrazu tím, že vytvořil další postavu hypermaskulinního Wrestlera. Wrestler provokoval diváky tím, že se prohlašoval za hollywoodskou hvězdu, zároveň schopnou zapojení do profesionálního wrestlingu. Takto si dělal z tohoto sportu legraci: nejprve zápasením se ženami a později konflikterm s Jerry Lawlerem a dalšími wrestlery. Rovněž veřejně manipuloval svůj hvězdný obraz přepínáním mezi různými módy herectví. Tímto se Kaufman odkazoval i k postavám svojí předchozí úspěšné kariéry (Latka Gravas a Tony Clifton) a vkládal je do nových kontextů. Navrhuji pojímat Kaufmana jako ztělesnitele role padouch. Výstavbou ideální fasády se totiž snažil demaskovat mýtus obsažený ve wrestlingovém spektáklu (stejně jako v jakémkoli jiném spektáklu) a snažil se lidi emočně zapojit. Riskoval přitom svoji kariéru jako komika a stal se nakonec odpadlickou celebritou ve filmu My Breakfast with Blassie. Tento film lze nejlépe chápat jako další rozvoj jeho wrestlerské role a zároveň pokládání otázek kolem vztahu mezi postavou, performerem a publikem. Výsledky mojí analýzy Wrestlerova hvězdného obrazu demonstrují užitečnost metodologie star studies, v tomto případě vhodné jak pro adekvátní interpretaci zvoleného filmu, tak pro uchopení komplexních hvězdných identit.
63
6. Filmografie 6.1. Filmy A Comedy Salute to Andy Kaufman (USA, 1995, Ellen Brown, John Davies)
Andy Kaufman Plays Carnegie Hall (USA, 1980)
Heartbeeps (Allan Arkush, USA, 1981)
I'm From Hollywood (Lynne Margulies, Joe Orr, USA, 1989)
In God We Tru$t (USA,1980)
Muž na Měsíci (Man on the Moon, Miloš Forman, USA/Velká Británie/Německo/Japonsko, 1999)
My Dinner with André (Louis Malle, USA, 1981)
The Fantastic Miss Piggy Show (Jim Henson, USA, 1982) My Breakfast with Blassie (USA, 1983)
Režie: Linda Lautrec, Johny Legend, Mark Shepard. Scénář: Linda Lautrec, Johny Legend. Kamera: Linda Lautrec, Johny Legend. Hudba: Linda Mitchell. Střih: Linda Lautrec, Johny Legend, Lynne Margulies. Hrají: Andy Kaufman, Freddie Blassie, Laurie Burton, Linda Hirsch, Linda Lautrec, Lynne Margulies, Bob Zmuda, Edith Massey. Produkce: Linda Lautrec, Johny Legend Distribuce: Artistic Endeavours International. Formát: Video, bar., 1:1,37, mono, anglicky, 60 min. Premiéra: 20. 3. 1984 – Westwood, USA.
6.2. Televizní pořady Andy's Funhouse (USA, 1979)
Catch a Rising Star’s 10th Anniversary (USA, 1982)
Dinah! (USA, 1974-1980)
Fridays (USA, 1980-1982)
Midnight Special (USA, 1972-1981)
Saturday Night Live (USA, 1975-)
The Andy Kaufman Show (USA, 1983)
The David Letterman Show (USA, 1980)
The Dating Game (USA, 1965-1986)
The Late Night with David Letterman (USA, 1982-1993)
64
The Tomorrow Show (USA, 1973-1981)
Andy Kaufman: The E! True Hollywood Story (USA, 1998)
6.3. Televizní seriály Taxi (USA, 1978-1983)
Stick Around (USA, 1977)
6.4. Videa z internetu Andy G. Kaufman: Andy Kaufman interview - The Jerry Lawler Show
Kevin Brown: My Breakfast With Blassie part 1 of 5
65
7. Bibliografie a citované literatura
7.1. Monografie a citace ze sborníků ALBERONI, Francesco (1962/1972): The The Powerless ‘Elite’: Theory and Sociological Research on the Phenomenon of the Stars. Sociology of Mass Communications. London: Penguin.
AUSLANDER, Philip (1994): Presence and Resistance: Postmodernism and Cultural Politics in Contemporary American Performance. Ann Arbor: University of Michigan Press.
BARTHES, Roland (1973): Mythologies. New York: Farar Straus Giroux. přel. Annette Lavers.
BAUDRILARD, Jean (2007): The Ecstasy of Communication. In: Holmes, Su - Redmond, Sean (eds.): Stardom and celebrity. A reader. London and Washington DC: Sage publications.
BERGER, Phill (2000): The Last Laugh: The World of Stand-up Comics. Langam: Cooper Square Publishers.
DRAKE, Philip (2006): Recoptualizing Screen Performance. Journal of film and Video, č. ½, 52.
DYER, Richard (1998, second edition): Stars. London: BFI Publishing.
GOFFMAN, Erving (1999): Všichni hrajeme divadlo: Sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon. přel. Milada McGrathová (The Presentation of Self in Everyday Life, 1959).
GOLDMAN, Albert (1981): Elvis: The Last Twenty-four Hours. London: Pan MacMillan.
GREENE, Doyle (2007): Politics and the American Television Comedy: A Critical Survey from I Love Lucy Through South Park. Jefferson: McFarland.
HECHT, Julie (2001): Was This Man a Genius?: Talks with Andy Kaufman. New York: Random House.
KELLER, Florian (2005): Andy Kaufman: Wrestling with the American Dream. Minneapolis: University Of Minnesota Press.
LENTZ, M. Harris (2003): Biographical Dictionary of Professional Wrestling. Jefferson: Mc Farland & Co Inc.
LIMON, John (2000): Stand-up Comedy in Theory, or, Abjection in America. North Carolina: Duke University Press Books.
NAREMORE, James (1990): Acting in the Cinema. Berkeley: University of California Press.
SCHINGLER, Martin (2012): Star Studies: A Critical Guide. London: BFI Publishing.
66
TASKER, Yvonne (1993): Spectacular Bodies: Gender, Genre, and the Action Cinema. London: Taylor & Francis Ltd.
VOSTRÝ, Jaroslav (1998): O herectví a hercích. Praha: Achát.
ZEHME, Bill (1999). Lost in the Funhouse: The Life and Mind of Andy Kaufman. London: Delta.
ZICH, Otakar (1987): Estetika dramatického umění. Praha: Panorama.
ZMUDA, Bob - SCOTT HANSON, Mathew (2001). Andy Kaufman Revealed!: Best Friends Tell All. Boston: Back Bay Books.
ZMUDA, Bob - MARGULIES, Lynne (2009). Dear Andy Kaufman, I Hate Your Guts! Los Angeles: Process.
ZMUDA, Bob - MARGULIES, Lynne (2014): Andy Kaufman: The Truth, Finally. Dallas: Benbella Books.
7.2. Periodika DRAKE, Philip (2006): Reconceptualizing Screen Performance. Journal of Film and Video, č. 1/2, 58, s. 84-94.
NASH, Michael (1990): Andy Kaufman's Last Laugh. Art Issues, č. 10.
Playboy (1982) č. 29, 2.
STEEVES, Howard Peter (2016): Quantum Andy: Andy Kaufman and the postmodern turn in comedy. Angelaki, č. 3,21, s. 115-136.
7.3. Internetové články a dokumenty A Brief History of Significant Events in the Public Life of Andy Kaufman.
Andy Kaufman. Wikipedia.
CALDWELL, James (2015): LAWLER NEWS: Jerry Lawler's infamous slap to Andy Kaufman included on Letterman's final show, plus Lawler talks in-depth on The Slap & why the footage almost did not air. Pro Wrestling Torch.
67
Candyce Gayle Anderson, Pinterest.
Gogalack: The Bobs’s March and Fanfare
HIRSCH, Judd In HE DREW US INTO HIS WORLD OF ILLUSION, THEN MADE US ASK, WHAT IF...?
Jok3r115: "Classy" Freddie Blassie - Dr. Demento - Pencil Neck Geek
KAUFMAN, Andy – ZMUDA, Bob (1980): The Tony Clifton Story: Second draft screenplay
Kayfabe. Wikipedia. < https://en.wikipedia.org/wiki/Kayfabe > (cit. 21. 3. 2017)
Kevin Brown: My Breakfast With Blassie part 1 of 5.
MOMCHILOV, B. K.: THE LAST DAYS OF ANDY KAUFMAN. < http://andykaufman.jvlnet.com/final.htm> (cit. 20. 3. 2017)
Playboy. Andy Kaufman Confidential.
REUTERS (2013) Andy Kaufman still alive, still posing as Sacha Baron Cohen. Chicago Tribune.
RICH, Frank (1983): STAGE: 'TEANECK TANZI,' COMEDY FROM BRITAIN. New York Times
SCHWARTZ, Tony (1981): Was “Fight“ on TV real or staged? The New York Times.
Singkick.
The Kaufman Chronicles. < http://andykaufman.jvlnet.com/kaufchro.htm> (cit. 23. 2. 2017)
68
7.4. Databáze The Internet Movie Database
YouTube < https://www.youtube.com/>
69
8. Soupis obrazových materiálů
Obr. 1: Latka Gravas v sitcomu Taxi inspirovaný původní postavou Cizince Banjiho.199
Obr. 2: Tony Clifton, v tomto případě maskovaný Bob Zmuda. 200
Obr. 3: Andy Kaufman a převlečený Tony Clifton zároveň vedle sebe na pódiu.201 Obr. 4: Dětská figurína Kaufmanova Wrestlera s jeho typickým oblečkem a zdravotním límcem.202
Obr. 5-6: Kaufmanovo triko203 a pás intergenderového wrestlerského šampiona204.
Obr. 7: Zmuda rozhoduje podle míry potlesku, která z dobrovolnic se s Kaufmanem utká.205
Obr. 8: Kaufman mluví do kamery s vyzývavými gesty. 206 Obr. 9-10: Kaufman předvádí svoji klasickou provokaci „já mám mozek“; uvádí oficiální adresu, na níž očekává dopisy od divaček toužících se s ním utkat.207
Obr.11-14: Ukázky z dopisů adresovaných Kaufmanovi.208
Obr. 15: Video dokumentující zápasy mezi ženami toužícími se dostat do SNL.209
Obr. 16: Bob Zmuda s bankovkou v ruce představuje holiče a strážníky přítomné zápasu. 210
Obr. 17: Prohrávající Kaufman prchající na okraj ringu, aby zdržel zápas. 211
Obr. 18: Kaufman žebrající o peníze v The David Letterman Show.212
Obr. 19: Obálka magazínu Playboy z února 1982 lákající článkem o zápase s Kaufmanem.213 Obr. 20: Upravený Kaufman v neutrální košili a s veselým infantilním výrazem u Lettermana těsně předtím než přejde k ostřejší kritice v neutrálním až hypermaskulinním módu.214
Obr. 21: Kaufman na domácím videu se svým fiktivním právníkem (Zmudou).215
199 Reuteurs (2013) Andy Kaufman still alive, still posing as Sacha Baron Cohen. < http://articles.chicagotribune.com/2013-11-14/entertainment/sns-andy-kaufman-is-alive-brother-says- 20131114_1_andy-kaufman-fake-death-charlie-chaplin> (cit. 24. 3. 2017) 200 Candyce Gayle Anderson, Pinterest
Obr. 22: Kaufman předvádí před hollywoodskou vilou přeprání ženy těžké váhy.216
Obr 23: Kaufman vítá okázalými gesty rozčilené diváky.217
Obr. 24: Kaufman se ve svém wrestlerském dresu posmívá Lawlerovi.218
Obr. 25: Kaufman drží Lawlera v sevření, poté co mu byla nabídnuta tato výhoda.219
Obr. 26: Lawler Kaufmana knockoutuje zakázaným piledriverem. 220
Obr. 27: Kaufman pokorně přijímá svoje prohřešky ve wrestlerském ringu v SNL.221
Obr. 28: Kaufman se snaží Lawlera přimět k veřejné omluvě u Lettermana.222 Obr. 29: Gary Kroeger prosí diváky o zavolání na uvedené číslo pro zachování Kaufmana v SNL.223
Obr. 30: Kaufmanova videoomluva odvysílaná v SNL.224
Obr. 31: Lawler se s Kaufmanem baví přes obrazovku v Jerry Lawler Show.225 Obr. 32: Zuřící Kaufman v nové vizáži poskytuje rozhovor po jednom z wrestlingových zápasů.226
Obr. 33: Kaufman kope zezadu Lawlera, kterého pro něj drží Colossus.227 Obr. 34: Kaufman ve slavnostním kostýmku po jedné z Lawlerových porážek. V pozadí wrestler Jimmy Hart, který se stal jeho společníkem.228 Obr. 35-36: Kaufmanovy podvodné převleky.
Obr. 37: Kaufman se přes moderátorův zásah sápe na Harta.229
215 popculturestu: The Kaufman Lawler Feud: Chapter 4 - The Challenge
Obr. 38: Kaufman veřejně žádá Lawlera o pomoc s poražením Harta.230
Obr. 39: Kaufman vrhá Lawlerovi do obličeje prach. V pozadí stojí Hart.231
Obr. 40: Kaufman s korunou na hlavě slaví vítězství poháru se svými pomocníky.232 Obr. 41: Kaufman s popáleným obličejem vysvětluje v zakoupeném komerčním čase jižanům použití toaletního papíru.233 Obr. 42-43: Kaufman s odhalenou hrudí a v boxerských rukavicích zpívá jižanům; žádá si ticho předtím než nevstoupí do ringu.234 Obr. 44 – 45: Vizuální zdůraznení skutečné lokace Sambo’s Restaurant; zmíňka o autentičnosti filmu.235 Obr. 46-47: Kaufmanovo předstírání krátkozrakosti při vstupu do restaurace. Obr. 48: Kaufman toporně sedící před uvolněným Blassiem. Obr. 49: Kaufman pozorně sledující Blassieho řeč. Obr. 50: Kaufman nastupuje do městské hromadné dopravy, která ho veze na schůzku. Obr. 51: Hlediskový záběr z okna městské hromadné dopravy. Obr. 52: Kaufman hrající na chvíli Latku. Obr. 53: Kaufman modlící se před snídaní. Obr. 54-57: Změna výrazu v Kaufmanově druhé hypermaskulinější poloze. Obr. 58-60: Výrazy plné opovržení a ohrazování se, vůči ženám; jejich mluvení přirovnává ke kvákání slepic; nestojí mu ani za pohled. Obr. 61-65: Kaufman spiklenecky šeptající Blassiemu; šovinisticky hodnotící pozadí Lynne Margulies; naznačující flirtující gesta k ženám; gentlemensky líbající ruku Lynne Margulies; píšící si jméno Lynne. Obr. 66-70: Škála Blassieho reakcí během rozhovoru s Kaufmanem. Obr. 71-74: Kaufman fascinovaně sleduje Blassieho reakce. Obr. 75: Zmuda obtěžuje Kaufmana a Blassieho vytahováním brček z nosu...
229 popculturestu: The Kaufman Lawler Feud: Chapter 13 - In Studio and Against Jimmy< https://www.youtube.com/watch?v=_zGk7ifR4v8&list=PLW6bZpgR6tor9eXrLNKicbuYWrNVP4rdf&index=1 4> (cit. 19. 3. 2017) 230 popculturestu: The Kaufman Lawler Feud: Chapter 14 - An Offer to the King< https://www.youtube.com/watch?v=ofo2gxN7OtM&index=15&list=PLW6bZpgR6tor9eXrLNKicbuYWrNVP4r df> (cit. 19. 3. 2017) 231 popculturestu: The Kaufman Lawler Feud: Chapter 14 - An Offer to the King< https://www.youtube.com/watch?v=ofo2gxN7OtM&index=15&list=PLW6bZpgR6tor9eXrLNKicbuYWrNVP4r df> (cit. 19. 3. 2017) 232 popculturestu: The Kaufman Lawler Feud: Chapter 15 - The New King of Professional Wrestling< https://www.youtube.com/watch?v=z8HawpA_UfM&index=16&list=PLW6bZpgR6tor9eXrLNKicbuYWrNVP 4rdf> (cit. 19. 3. 2017) 233 I'm From Hollywood (Lynne Margulies, Joe Orr, USA, 1989) 234 I'm From Hollywood (Lynne Margulies, Joe Orr, USA, 1989) 235 My Breakfast with Blassie (Linda Lautrec, Johny Legend, Mark Shepard, USA, 1983) 72
Obr. 76: ...a zvracením na stůl Obr. 77-78: Kaufman šilháním do kamery ukazuje svoji uvědomělost nad médiem.
Obr. 79: Kapesníčky s darovanou květinou, kterou si Kaufman přinesl do studia.236 Obr. 80: Blassie zesměňuje Kaufmanovu plačtivou rutinu Obr. 81: Kaufman zpívá tak špatně, že se sám sobě směje. Obr. 82: Blassieho znechucený výraz v reakci na Kaufmanův zpěv. Obr. 83: Kaufman jako trenér v broadwayské divadelní hře Teaneck Tanzi: The Venus
Flytrap.237
Obr. 84: Kaufman ve foyeur před premiérou My Breakfast with Blassie.238
236 The Late Night with David Letterman (23. února 1984) 237