Závody Lehkých Letadel Lympne 1923-26

ZÁVODY LEHKÝCH LETADEL
LYMPNE 1923-26

(LYMPNE LIGHT AIRCRAFT TRIALS)

Napsal, postahoval, přeložil, sestavil:
MAREK AMBROŽ

L.P. 2014

- 2 -

Úvodem

Důvodů k sestavení tohoto textu bylo několik. V česky psaných pramenech jsem o soutěži lehkých letadel v Lympne nenašel žádnou zmínku a dle mého názoru se jednalo o jednu z důležitých událostí, která udala správný směr vývoji sportovního letectví ve světě. Dalším je možnost uspořádat modelářskou soutěž na základě skutečných historických událostí a hlavně všechna letadla, která se účastnila závodu, jsou zajímavá a jednoduše modelářsky zpracovatelná. No a taky jsem chtěl trošku rozšířit obzory kolegů modelářů v oblasti letecké historie.

Trocha historie snad nezabije, ale určitě poučí

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Lympne_light_aircraft_trials (volný p ř eklad, dopln ě né

fotografie)

Soutěž se konala v letech 1923, 24 a 26 ve Velké Británii, ve městě Lympne, hrabství
Kent. Celý podnik vznikl jako podpora vývoje lehkých letadel pro soukromé uživatele. Především se zde kladl velký důraz na ekonomiku provozu, nízké pořizovací náklady a hlavně malou spotřebu paliva. Pro každý rok byly stanoveny různé podmínky soutěže jako třeba objem motoru, počet míst pro posádku a vzletová hmotnost. Ceny pro vítěze ve formě finančního daru věnovali především list The Daily Mail, dále Hrabě ze Sutherlandu a v roce 1924 i britské Ministerstvo letectví.

Okolnosti vzniku soutěže

Základy byly položeny po 1. Světové válce. V té době byla zastavena produkce vojenských letadel a ve Velké Británii bylo možno sehnat v přeplněných skladech vojenských přebytků letadla za velmi nízké ceny. Z tohoto důvodu letecké továrny prakticky přestaly vyrábět nové typy letadel. Jen velmi pomalu se začala rozvíjet letecká doprava, kde se však převážně používala letadla přestavěná z vojenských typů. V této době prostě nebyl k dispozici spolehlivý civilní model a starý stíhací letoun, sice velmi efektní pro provádění akrobacie, nebyl dostatečně ekonomický a praktický pro soukromé uživatele.

Obr.: soukromá stíha č ka Albatros D III pilota J. Arigiho

Jiná situace byla v Německu, kde po podpisu Versailleské smlouvy byla zakázána produkce motorových letadel a vyrábět se mohly pouze kluzáky. A tak už od roku 1921 byly pořádány první soutěže kluzáků v pohoří Rön a v roce 1922 na Wasserkupe obdržel vítěz
- 3 - soutěže cenu 100 000 marek za let dlouhý 66 minut. Na těchto soutěžích byly položeny základy jak moderního bezmotorového létaní, tak sportovního letectví vůbec.

Obr.: 1922 pilot Martens na vít ě zném kluzáku Vampyr

(video: https://www.youtube.com/watch?v=OfGQ3_J9fio)

V závislosti na těchto událostech vypsal britský list Daily Mail ještě v témže roce cenu
1000 liber pro pilota, který tento německý rekord překoná na území Anglie. Královský Aeroklub pro soutěž zvolil Itford Hill v South Downs východně od Brightonu. Soutěž byla vypsána poměrně pozdě a soutěžící měli pouze 6 týdnů na to aby kluzáky postavili, nebo dovezli z Evropy. Nejlepší anglický výkon předvedl pilot F.Raynham na kluzáku Handasyde. Jeho let v trvání 113 minut však překonal Francouz A. Mayerol na tandemovém kluzáku Peyret výkonem 201 minut. Hlavní cena tak putovala do Francie.

Obr.: A. Maneyrol na tandemovém kluzáku Peyret

Vzhledem k demonstraci tak dlouhého letu na bezmotorovém letadle není divu, že lidé začali uvažovat jak vybavit kluzák malým spalovacím motorem a tím vytvořit malý sportovní
- 4 - letoun pro soukromé uživatele. První setkání lehkých letadel pak bylo provedeno následující rok ve Francii na letišti Vauville blízko Cherbourgu a o něco málo později v Anglii v Lympne. Základní myšlenkou obou těchto setkání byla podpora soukromého létání a touha vytvořit takový letoun, který by uspokojil amatérské piloty. Bohužel celá tato snaha, a to jak podle názorů tehdejších, tak i současných, vyústila díky uloženým omezením v letadla s křehkým podvozkem, úzkými koly a slabým motorem, příliš těžkým na celkově křehkou konstrukci draku. C. G. Grey, editor časopisu The Aeroplane, v roce 1924 napsal ostrou čtyřstránkovou invektivu o nepochopení dvou základních otázek - co soukromý pilot nebo aeroklub potřebuje a jak by měl vypadat cvičný letoun. Přesto však Závody lehkých letadel v Lympne probudily zájem veřejnosti a průmyslu o soukromé létání. Bylo vytěženo maximum znalostí a zkušeností konstruktérů a to především vzhledem ke stanoveným omezením.

Rok 1923

První závod s oficiálním názvem Závod motorových kluzáků proběhl 8.-13.října 1923.
Hrabě ze Sutherlandu, toho času Státní podsekretář pro letectví, závod zahajoval a zároveň vyhlásil odměnu 500 liber pro nejekonomičtější britský letoun. List Daily Mail vypsal odměnu 1000 liber za nejekonomičtější let na 50 mil pro piloty všech národností a letouny s motory o menším objemu než 750 ccm. Na základě toho byl závod přejmenován na Soutěž motorových kluzáků Daily Mail (Daily Mail Motor Glider Compettion). Pravidel bylo pouze několik, ale vypsaný limit objemu motoru byl přijat pro všechny účastníky. Všechna zúčastněná letadla byla jednomístná, protože se jevila jako lehčí a ekonomičtější než dvoumístná.
Základní myšlenkou bylo naplnit letadlo jedním galonem benzínu a sledovat jak daleko doletí. Sledovat jednotlivé letouny bylo velmi obtížné, proto se organizátoři rozhodli, že všechny lety musí začínat a končit v Lympne. Létalo se na trojúhelníkové trati dlouhé 12,5 míle. Každý letoun byl naplněn více než galonem benzínu. Pilot se rozhodl pro přistání pokud již neměl palivo na dalších 12,5 mil. Pokud použil více než galon, spotřeba byla přepočítána poměrným dílem. Pokud použil méně, vzdálenost se přepočítala na spotřebu jednoho galonu.

Obr.: trojúhelníková tra ť závodu

- 5 -
Předtím než mohly letouny přistoupit ke zkoušce ekonomiky provozu, musely projít ukázkou přepravitelnosti nazvanou Transportní test. Každý letoun musel projít standardní letištní bránou a potom musel být přepraven na vzdálenost 1 míle za použití maximálně dvou mužů a vlastního podvozku. Protože tato podmínka omezovala šířku letadla na 7 stop a 6 palců, bylo nutno použít odnímací nebo sklopná křídla.

Obr.: Složený Parnall Pinie p ř ipravený pro „pr ů jezd vraty“. Obr.: Transportní test De Havillandu DH 53. Major Hemming a jeho asistent tla č í letoun zvláštním, ale velmi jednoduchým zp ů sobem.

Také se soutěžilo o 500 liber Abdulla prize, kterou věnovala společnost Abdulla
Tobacco Co. pro nejvyšší rychlost ve dvou kolech na stejném okruhu a o 2x 150 liber od firmy Society of Motors Manufactures and Travers a společnosti British Cycle and Motor Cycle Manufactures and Trade Unions za co největší počet dokončených okruhů v průběhu celé soutěže. Sir Charles Wakefield od Wakefield Oil (Castrol) nabídl 100 liber pro stroj, který dosáhne největší výšky. Jednalo se o velké sumy peněz v době, kdy za 80 liber bylo možno koupit kluzák v Německu. Cílem soutěže bylo vytvořit motorový kluzák, který by nestál více než 100 liber.
- 6 -

Účastníci v roce 1923:

Startovní Imatrikulace

Typ

Pilot

číslo

No. 1

Avro 558 biplane

Gnosspelius Gull English Electric Wren Maurice Wright English Electric Wren Walter H. Longton Avro 558 Avro 560
B&H (Grigg)

John Lankester Parker

No. 2

No. 3 No. 4 No. 5 No. 6 No. 7
G-EBGN G-EBNV None None None
Bert Hinkler Bert Hinkler

Larry Carter

G-EBHU

Gloucestershire

Gannet

No. 8

G-EBHX

de Havilland DH.53

Capt Geoffrey de Havilland and

Capt Hubert Broad Norman Macmillan Stan Cockerell Harold Hamersley Harold Hemming

No. 9

G-EBKM

G-EBHN G-EBHW G-EBHZ
Parnall Pixie I Vickers Viget Avro 558 de Havilland DH.53 Handasyde Monoplane Fred Raynham RAE Aero Club Hurricane Peyret Monoplane Poncelot Vivette Monoplane
No. 10 No. 11 No. 12 No. 13

No. 14

G-EBHS

O-BAFH
George Bulman
No. 15 No. 16
Alexis Maneyrol Baron Georges Kervyn de Letttenhove
No. 17 No. 18 No. 19 No. 20
G-EBIL G-EBHR None
ANEC I ANEC I Gnosspelius Gull Kingwell Tandem Monoplane
"Jimmy" J.H. James Maurice Piercy Rex Stocken H. Sykes

No. 21

O-BAFG

J7233
Poncelot Castar Monoplane Peyret Monoplane Sayers-Handley Page H.P.22
V. Simonet
No. 22 No. 23
Alexis Maneyrol A.G. Pointing and J.T. Jeyes

No. 24 No. 25
G-EBKN None
Parnall Pixie II Sayers-Handley Page H.P.22
Norman Macmillan C. Barnard

No. 26

J7265

Sayers-Handley Page

H.P.23 Salmon Tandem Monoplane
Gordon Olley

Cecil Bouchier

No. 27

G-EBHQ

No. 28

Falcon Monoplane

Vítězové 1923:

Ceny hraběte ze Sutherlandu a The Daily Mail byly spojeny a rozděleny stejným dílem mezi English Electric Wren No. 4 a ANEC No. 17. I když měly oba letouny rozdílné motory oba dosáhly spotřeby 87,5 mpg (31 km/litr). Parnall Pixie 2 No. 24 vyhrál cenu Abdulla rychlostí 76,1 mph (122,5 km/h).
- 7 -
ANEC No. 17 vyhrál cenu Sira Charlese Wakefielda dosaženou výškou 14 400 stop (4 390m). Cenu 150 liber za maximální počet dosažených kol vyhrál AVRO 560 No. 6, který dokončil celých 80 kol tj. 1000 mil (1 609 km). Soutěž v délce vzletu a přistání byla z důvodu nárazového větru zrušena a odměnu 100 liber dostal AVRO 557 No. 11 za dosaženou výšku 13 850 stop (4 221 m).
Bohužel poslední den závodu zemřel pilot Alexis Maneyrol při jeho druhém pokusu o výškový rekord, když se na jeho Peyretu Monopalne zbortil vzpěrový systém. Z pietních důvodů byl zrušen plánovaný závěrečný banket.
Zajímavostí je, že Wren No. 4 doposud stále létá na letišti The Shuttleworth Colection a Vivette No. 16 předělaná na kluzák visí pod stropem hangáru Leteckého muzea v Bruselu.

Obr.: Vít ě zové hlavní ceny. English Electric Wren a Parnall Pixie.

Rok 1924

V tomto roce nesla akce název „Soutěž pro dvoumístná lehká letadla s dvojím řízením“ a konala se od 27. září do 4. října 1924 opět na letišti v Lympne. Pravidla vydaná v únoru 1924 určovala objem motoru ne větší než 1100 ccm. Dále musely mít letouny dvě místa pro posádku, úplné dvojí řízení a dva nebo jeden rychloměr viditelný z obou kokpitů. Všechny testy měly být létány se zatížením 340 lb (154 kg) do kterého byla započítána hmotnost pilota, ale nepočítala se hmotnost paliva.
28. září se konala vyřazovací zkouška, která se však ukázala mnohem náročnější než se očekávalo. Test transportu a skladování obsahoval demontáž nebo složení křídel, přesun letounu na krátkou vzdálenost, umístění složeného stroje do provizorního hangáru o šířce 3m a opětovnou montáž do letuschopného stavu. Toto mělo být provedeno pouze dvěma lidmi.
- 8 -
Následoval letový test, který obsahoval let po okruhu a let po osmičce pilotovaný z jednoho i druhého kokpitu.
Následující den byl odstartován vlastní závod, který obsahoval čtyři disciplíny: maximální rychlost, minimální rychlost, délku vzletu přes překážku a délku přistání. Dále se měřil celkový čas závodu.
Ministr letectví daroval cenu 2000 liber za první a 1000 liber za druhé místo. Hrabě ze
Sutherlandu věnoval 500 liber za nejlepší start a přistání a 100 liber za druhé místo v této disciplíně. The Society of Motor Manufactures a The British Cycle and Motor-cycle Manufactures and Travers Unions nabídly 300 liber pro pilota, který v průběhu závodu uletí nejvíce kol.

Účastníci v roce 1924

Type

Pilot

Cyril Uwins

číslo

No. 1 No. 2 No. 3 No. 4
G-EBJK G-EBJL G-EBKC G-EBJJ
Bristol Brownie Bristol Brownie Cranwell CLA.2 Beardmore Wee Bee Westland Woodpigeon Westland Woodpigeon ANEC II Short Satellite Supermarine Sparrow Avro Avis
Nicholas Comper Maurice Piercey
No. 5 No. 6 No. 7 No. 8
G-EBIY G-EBJV G-EBJO G-EBJU G-EBJP G-EBKP G-EBKP G-EBKD G-EBMB G-EBJH G-EBJF G-EBJG G-EBJG G-EBKK
Gaskell John Lankester Parker Henry Biard Bert Hinkler
No. 9 No. 10 No. 11 No. 12 No. 14 No. 15 No. 16 No. 17 No. 18 No. 19

Avro Avis

Bert Hinkler

Blackburn Bluebird Hawker Cygnet I Hawker Cygnet II Vickers Vagabond Parnall Pixie III biplane
Walter Longton Fred Raynham H.J. Payn

Parnall Pixie III monoplane Frank Courtney Parnall Pixie IIIa biplane Sholto Douglas

Překvapivě pouze osm účastníků prošlo eliminační zkouškou. Tento neočekávaný úbytek byl zaviněn jednak malou spolehlivostí motorů a hlavně velkým spěchem při konstrukci a stavbě letadel. Například Vickers Vagabond byl přivezen už v neletuschopném stavu. Úspěšní byly No.: 1, 3, 4, 5, 14, 15, 18, 19. Parnall Pixie No. 17 a 18 byl ten samý letoun pouze v jednoplošné a dvouplošné konfiguraci a závod absolvoval jen jako jednoplošník No. 18. Závod tak oficiálně dokončilo pouze sedm účastníků.

Vítězové 1924:

Vítězem ceny Ministra letectví se stal M. Piercey na Bearmore Wee Bee No. 4 rychlostí 70,1 mph (112km/h), druhým v pořadí byl C. Unvins na Bristolu Brownie No. 1. s výkonem 65,2 (104,9 km/h). Pouze tyto dva letouna byly schopny dokončit rychlostní test.
Brownie také obdržel 500 liber za start a přistání, druhým byl Hawker Cygnet No. 15.
Pomalý Cranwel CLA.2 No.3 obdržel 300 liber za spolehlivost. Celkově uletěl 1 227 km v čase asi 18 hodin.
- 9 -

Rok 1926

Soutěž se konala v září 1926 na letišti v Lympne. Cílem bylo najít praktický dvousedadlový sportovní letoun s dvojím řízením. Oproti minulým letům nebyl omezen objem motoru, ale jeho hmotnost na 170 lb (77,1 kg). Poprvé v historii byla soutěž vypsána pouze pro kompletně britská letadla. Toto pravidlo společně s váhovým limitem výrazně omezilo výběr motorů.
Britské Ministerstvo letectví ztratilo o tento podnik zájem a nevěnovalo žádné peníze.
List Daily Mail věnoval 5000 liber pro všechny, 3000 liber pro vítěze, 1500 liber za druhé a 500 liber za třetí místo. Nově se hodnotila tzv. „Účinnost“ což byl jednoduchý poměr mezi užitečným zatížením (které se v průběhu závodu neměnilo) a množstvím spotřebovaného paliva za celkovou ulétnutou vzdálenost 1 994 mil (3 208 km).
Předběžný eliminační test začal v pátek 10. září a vlastní závod potom v neděli 12. září. Závodníci No 5, 8, 11 se nedostavili včas a No 13 „Missel Thrush“ byl vyřazen po těžké nehodě, která začala poškozením podvozku při startu již před zahájením testování. Eliminační test sice nezredukoval pole závodníků jako v roce 1924, přesto byla vyřazena tři letadla ( No 1, 12, 15), všechny pro poruchy podvozku během letových zkoušek. Ty zahrnovaly, jako v roce 1924, dva pětiminutové lety po osmičce, řízené postupně z jednoho a potom z druhého sedadla pilota, váhový test, demontáž, hangárování a zpětnou montáž. Nově byl zařazen test vzletových vlastností.
V neděli devět strojů zahájilo vlastní závod. V každém za šesti soutěžních dnů se letělo několik různých kol především nad městy, památkami a pobřežím v okolí Kentu a Sussexu. Obvykle se letěly dvě nebo šest kol o celkové vzdálenosti 300- 400 mil. Výjimkou byl pátek, kdy se letěla dvě kola v celkové vzdálenost 106 mil z Lympne na letiště Croydon v jižním Londýně. Od úterý ráno v závodě zůstaly už pouze čtyři letadla a to dva Hawker Cygnety následované Bristolem Brownie a Parnallem Pixie.

Obr.: mapa jednotivých okruh ů závodu

- 10 -

Účastníci v roce 1926

Type

Blackburn Bluebird

Pilot číslo

No. 1 No. 2 No. 3 No. 4 No. 5 No. 6 No. 7 No. 8 No. 9 No. 10 No. 11 No. 12 No. 13 No. 14 No. 15 No. 16
G-EBKD G-EBOU G-EBJK G-EBJH G-EBNL G-EBMB G-EBJP G-EBOO G-EBOV G-EBKP G-EBPB G-EBPC G-EBPI
Walter Longton de Havilland DH.60 Moth Hubert Broad Bristol Brownie Hawker Cygnet RAE Sirocco
Cyril Uwins J.S. Chick

Hawker Cygnet

George Bulman

Supermarine Sparrow II^[25]Henry Biard Halton Mayfly Avro Avian Avro Avis
Bert Hinkler Sholto Douglas
Cranwell CLA.4 Cranwell CLA.4 ANEC Missel Thrush Parnall Pixie III^[13]Short Satellite
Nicholas Comper G.L.P. Henderson Frank Courtney John Lankester Parker Ritchie and Park
G-EBJG G-EBJU

G-EBJV

Westland Woodpigeon

Pozn. p ř ekl.: Westland Widgeon G-EBJT se dle č asopisu Flight 23/1926 zú č astnil závodu, ale nedokon č il je pro poruchu motoru. V tabulce uveden není a nebylo mu pravd ě podobn ě p ř id ě leno startovní č íslo.

Vítězové 1926

Tovární Hawker Cygnet, pilotovaný Paulem Bulmanem dosáhl prvního místa a obdržel cenu 3 000 liber, Cygnet aeroklubu RAE si dolétl pro cenu 1 500 liber za druhé místo a třetí Bristol Brownie dostal 500 liber. Všechny vítězné letouny byly poháněny motorem Cherub. Pokud by se hodnotila spotřeba pohonných hmot spíše než „účinnost“, pořadí by se nezměnilo. Bulman na svém Cygnetu uletěl 1994 mil výrazně rychleji (101 km/h) než všichni ostatní.

Tolik Wikipedia.
Pěkná videa z průběhu závodů najdete na:

http://www.britishpathe.com/video/big-feats-by-little-aeroplanes/query/lympne http://www.britishpathe.com/video/baby-plane-races/query/lympne http://www.britishpathe.com/video/baby-plane-trials/query/lympne http://www.britishpathe.com/video/runabouts-of-the-air-cuts

Motory používané v průběhu závodu

Světová válka uspíšila vývoj leteckých motorů a na jejím konci vojenské letouny disponovaly silnými a poměrně spolehlivými pohonnými jednotkami moderní konstrukce. Běžné byly motory s výkonem 150 hp a víc. Bohužel se absolutně nehodily do lehkých sportovních letadel a to z hlediska velké hmotnosti, spotřeby paliva a oleje. Jako příklad uvedu vynikající německý motor Mercedes D.III známý především ze stíhačky Fokker D VII. Jednalo se o vodou chlazený stojatý řadový šestiválec o běžném výkonu 174 hp. Potud je vše pořádku, ale teď pozor: zdvihový objem 14 litrů, hmotnost suchého motoru 310 kg, a rozměry
- 11 -
1,6m x 1m x 0,5m! I nezasvěcenému musí být jasné, že toto není nic pro malé lehké sportovní letadlo. Pro ilustraci je dole obrázek české stíhačky Aero A 18 ze 20-tých let. Svými rozměry je podobný sportovním letadlům té doby, přerušovaná čára znázorňuje velikost podobného motoru Walter (Licence BMW).

U lehkých letadel dvacátých let minulého století se používalo několik typů motorů, především se jednalo o přestavěné motocyklové motory. Společným znakem těchto motorů byl především malý výkon, nízká účinnost a malá spolehlivost. V dnešní době by si nikdo se zdravým rozumem nic takového do letadla nenamontoval. S přibývající oblibou lehkých letadel se začaly vyrábět i speciální malé letecké motory, ty však byly poměrně drahé a pro většinu soukromníků nedostupné.
Pro lepší orientaci uvádím několik typů motorů používaných při závodech v Lympne se základními charakteristikami a rokem prvního použití:

Blackburne Tomtit

Vzduchem chlazený čtyřtaktní dvouválec s uspořádáním do „V“ s možností normální i invertní montáže. Motor byl upraven z motocyklového motoru. Rok použití v Lympne ………... 1923 Výrobce ………………………. Burney and Blackburne Limited Vrtání ………………………… 71 mm Zdvih …………………………. 88 mm Zdvihový objem ……………… 696 ccm Hmotnost suchého motoru …… 34 kg Výkon ………………………… 16 hp (12kw)
- 12 -

Bristol Cherub

Vzduchem chlazený plochý dvouválec. Rok použití v Lympne ………... 1924, 26 Výrobce ………………………. Bristol Aeroplane Company Vrtání ………………………… 90 mm Zdvih …………………………. 96,5 mm Zdvihový objem ……………… 1228 ccm Hmotnost suchého motoru …… 39,5 kg Výkon ………………………… 36 hp (24 kw)

Armstrong Siddeley Gennet

Letecký čtyřdobý vzduchem chlazený hvězdicový pětiválec. Rok použití v Pumpne ………... 1926 Výrobce ………………………. Armstrong Siddeley Vrtání ………………………… 101,6 mm Zdvih …………………………. 101,6 mm Zdvihový objem ……………… 4100 ccm Hmotnost suchého motoru …… 76 kg Výkon ………………………… 47,8 Hp
- 13 -

Závěrem

Rok 1926 ukazuje, že se vývoj sportovního letectví začal ubírat správným směrem.
Například De Havilland DH 60 Moth, i když nebyl v soutěži zrovna úspěšný, začíná úspěšnou řadu sportovních letadel, které se používaly i po 2. Světové válce a to ke spokojenosti všech uživatelů. Nezatracujme však předchozí ročníky. V roce 1923 se více méně jednalo o motorizované větroně, jejichž konstrukce byla přizpůsobena především požadavkům nízké hmotnosti a ceny. Motory se do těchto letadel montovaly jaksi navíc a rázy od špatně dynamicky vyvážených dvou a tříválců se určitě podepsaly na životnosti křehkých kluzáků.