Sakrální Architektura Doby Baroka Na Šlikovském Panství Kopidlno
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA DċJIN UMċNÍ Sakrální architektura doby baroka na šlikovském panství Kopidlno BakaláĜská diplomová práce Michaela Horáková Vedoucí práce: prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc. Olomouc 2008 Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou bakaláĜskou diplomovou práci vypracovala samostatnČ za použití podkladĤ, které jsem uvedla v seznamu použité literatury. 4 PodČkování patĜí pĜedevším vedoucímu práce prof. PhDr. Rostislavu Šváchovi , CSc., a to zejména za jeho neobyþejnČ vstĜícný a laskavý pĜístup. Dále dČkuji Mgr. Jaromíru Gottliebovi, Mgr. Lucii Rychnové a v neposlední ĜadČ také Pavlu Kohoutovi. 5 Úvod 4 1. Baroko – barokní principy v architektonické tvorbČ – krajina s barokním impaktem 5 2. Jiþín a okolí – profil krajiny 7 3. Osobnost Albrechta z Valdštejna a jeho krajinná kompozice na Jiþínsku 10 4. Šlikové na Jiþínsku 15 4.I. Historie kopidlanského, starohradského a velišského panství do roku 1638 15 4.II. Osobnost JindĜicha hrabČte Šlika 19 4.III. František Arnošt Šlik, vznik šlikovského fideikomisu 21 4.IV. HrabČ František Josef Šlik 22 5. František Josef Šlik jako stavebník a donátor 25 5.I. Jean Baptiste Mathey a jeho projektantská þinnost ve službách Františka Josefa hrabČte Šlika 25 5.II. Jean Baptiste Mathey na šlikovském panství 28 5.III. Architektonický odkaz Filipa Spannbruckera na území šlikovského panství 34 5.IV. Giuseppe Gillmetti 45 6. KrajináĜský odkaz hrabČte Františka Josefa Šlika 46 6.I. Kompoziþní a symbolické aspekty barokní „zahrady“ Františka Josefa Šlika 47 6.II. Vybrané aspekty plynoucí z kontextu paralelní existence dvou komponovaných celkĤ na Jiþínsku 49 7. ZávČr 53 8. Poznámky 55 9. Literatura 63 10. Seznam vyobrazení 66 11. Resumé 12. Anotace 6 7 Úvod 3Ĝedkládaná práce s názvem Sakrální architektura doby baroka na šlikovském panství Kopidlno se bude zabývat stavební þinností rodu ŠlikĤ na Jiþínsku. Pokusí se vytyþit hranice jejich panství a zmapovat tamČjší sakrální architekturu zhruba do roku 1725. ZároveĖ se bude snažit zaþlenit pojednávané téma do kontextu tehdejší doby. Na jednotlivé objekty zde nebudeme nahlížet pouze z hlediska architektonického, ale v širších významových souvislostech krajinných (existence dvou odlišných komponovaných celkĤ v bezprostĜední blízkosti – krajináĜské projekty Albrechta z Valdštejna a „barokní zahrada“ Františka Josefa Šlika), myšlenkových (barokní nazírání krajiny) a symbolických (architektura jako zhmotnČní, zpĜítomnČní urþité myšlenky v konkrétním prostoru). Tyto aspekty by mČly pĜispČt k podání uceleného náhledu na fenomén barokního krajinotvorného SĜístupu uplatnČného na ValdštejnovČ a ŠlikovČ panství a k možnému vyjevení hlubších duchovních poselství, která jejich obsah naplĖují. NeboĢ, použijeme-li slov ZdeĖka Kalisty, „jsou to metafyzické hodnoty, k nimž chce barokní þlovČk proniknout ‚skrze tento svČt‘.“ 1 U jednotlivých architektonických realizací se zamČĜíme i na otázku autorství, která – pĜedevším u nČkterých klíþových staveb – není doposud jednoznaþQČ zodpovČzená. Tato práce si neklade za cíl vyslovit definitivní závČr v pojednávané oblasti, k tomu se autorka necítí být sdostatek kompetentní. NicménČ na základČ vlastního pozorování a analýzy dostupných materiálĤ, pĜedevším pak v návaznosti na tezi „prospannbruckerovskou“, vyjádĜenou v bakaláĜské práci Lucie Rychnové,2 se pokusíme zaujmout vlastní stanovisko k dané problematice a pĜípadnČ se pĜiklonit k jedné z vícero názorových skupin. 8 1. Baroko – barokní principy v architektonické tvorbČ – krajina s barokním impaktem „A jsou to pĜedevším barokní sakrální stavby, které zvláštČ silnČ a naléhavČ zjevují jakoby dosud skrytý a na vyslovení þekající vizuální Ĝád krajiny“. (Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini- Aichel) ýasové období, jemuž se budeme na následujících stranách YČnovat, je z hlediska umČleckohistorického spjato s pozvolným SĜíchodem, integrací a rozvíjením nového slohu na našem území. Jde o sloh barokní, jenž se formoval v italském prostĜedí koncem 16. století, a který podstatnou mČrou ovlivnil charakter a tváĜnost nČkterých evropských zemí. Periodicky jej dČlíme do tĜí fází lišících se stupnČm rozvoje a stylové vyspČlosti. Nás bude zajímat barokní projev v jeho rané a vrcholné fázi. Ideové ovzduší barokního umČleckého slohu naplĖovala metafora „Theatrum mundi“ (kdy svČt i lidský život byly nazírány jako jedno velké divadlo a þlovČk sám pak pĜedstavoval pouhého herce ve KĜe, jejíž pravidla i smysl urþuje BĤh). Jeho hlavními atributy jsou subjektivnost a citovost (upĜednostnČní vnitĜního, smyslového prožitku a vnímání reality nad uchopením racionálním), rafinovanost a hluboká religiozita (ono barokní „memento mori“, všudypĜítomná pĜipomínka smrti, kdy vČdomí koneþnosti v sobČ nese poselství o možnosti jejího SĜekonání skrze upĜímné náboženské smČĜování). Pro oblast architektury je pĜíznaþné plastické (objemové) formování hmoty, symetrie, osovost a pohyb, vyjádĜený dynamickými geometrickými WČlesy (napĜ. ovál, protažený osmiúhelník) a jejich vzájemnými prostupy a prĤniky. 3 9 Po slohu gotickém pĜedstavuje baroko druhý nejzásadnČjší umČlecký proud, který prostoupil a dotvoĜil vzhled þeských mČst, vesnic a krajiny do podoby, v jaké ji nyní vnímáme v coby esenciální, nejtypiþWČjší formČ.4 Proces pronikání a asimilace barokních principĤ v oblasti architektury u nás probíhal v závislosti na konkrétním místČ a osobnosti objednavatele. Nešlo tedy o plošný, jednotný vývoj, ale spíše o barokní produkci na území jednotlivých šlechtických panství, církevních ĜádĤ, apod. Na nČkterých místech se v rámci jednoho krajinného celku vrství a prolínají dva i více odlišných krajináĜských pĜístupĤ. Tento aspekt mĤžeme sledovat na pĜíkladu jiþínské krajiny, která svým uspoĜádáním podává živé svČdectví barokního myšlenkového otisku v prostoru a hmotČ pĜírody. Lze o ní právem hovoĜit jako o historické krajinČ s barokním impaktem. Historickou krajinu jako fenomén definuje Jan Hendrych v textu Krajina kulturní a historická5: „Historické krajiny jsou svČdectvím historie kultivování zemČ, þinností kultur pĜi osídlování prostĜedí (...). Historický charakter krajiny je dán existencí historických (þi prehistorických) prvkĤ, které tuto krajinu spoluvytváĜejí. Je dán i historickou informací, která je s takovou krajinou spjata. 7Čmito prvky mohou být lidé a jejich aktivity, modelace terénu, vodní prvky, flóra, fauna, stavby a konstrukce, krajinné prostory a výhledy, archeologická nalezištČ a podobnČ“.6 10 2. Jiþín a okolí – profil krajiny Krajina okolí Jiþína je pozoruhodná svou rozmanitostí a þlenitým uspoĜádáním. Její strukturu utváĜí princip prolínání – místa vyvýšená stĜídají místa níže položená a naopak – vše v jakémsi hierarchickém rozvrstvení zpĤsobeném stupĖovitou terénní morfologií. Jednotlivé SĜechody však probíhají v pozvolném a plynulém rytmu a celou krajinu tak prostupuje vČdomí zvláštního Ĝádu, jednoty a harmonie. Samotné mČsto Jiþín lze chápat jako výchozí bod pro vnímání okolní krajiny. Nachází se v údolní kotlinČ východní þásti Jiþínské pahorkatiny, která je ze tĜí stran ohraniþena pĜírodní hradbou tvoĜenou KĜebeny skal a pásy lesa. Na severu je to vrch Brada a soustava Prachovských skal, na západČ vrch Houser. Jižní þást rámuje velišský KĜbet a na nČj navazující vrch Holý. Na stranČ východní tvoĜí pohledový horizont bradlecko – kumburský hĜeben se stejnojmennými krajinnými dominantami, vrchem Bradlec a Kumburk. SmČrem východním se nachází také dvojice þediþových sukĤ, vrcholy ýHĜov a pĜedevším Zebín. VnitĜní prostor tohoto vymezeného území þlení vodní plochy QČkolika rybniþních soustav – Knížete, Šibeníku, Velkého Poráku, Ostružna a protékající Ĝeky Cidliny a jejích þetných pramenišĢ.7 Poþátky osídlení jiþínské krajiny mĤžeme sledovat pĜibližnČ od 12. stol. p.n.l., kdy zde své stopy zanechala kultura lidu popelnicových polí. Archeologické nálezy pak potvrzují dlouhodobČjší kontinuitu obývání nČkterých lokalit a stĜídání rĤzných kultur. Tuto skuteþnost zmiĖuje ve své diplomové práci Karel Watzko.8 „Na pĜíkladu Jiþínska vidíme, že díky porozumČní pĜírodČ a pĜirozenému vývoji krajiny nalézají rĤzné kultury (aĢ se jedná o pĜedgotickou, gotickou þi barokní) podobná uplatnČní pro táž místa. Vznikla tak hluboká pamČĢ krajiny, þasto pĜekrývaná, potlaþovaná a znovu nalézaná, obnovovaná.“9 11 KoncentrovanČjší osídlení Jiþínska je spjato až s tzv. „velkou kolonizací“, probíhající od poloviny 12. do konce 14. století. V prĤEČhu 13. století byla jiþínská kotlina uzavĜena dvČma hrady, starším hradem Brada na severozápadČ a hradem Veliš z konce 13. století, bránícím jižní pĜístup do kotliny. ParalelnČ s vývojem hradu Veliš vznikala v jeho podhradí osada Starý Jiþín, dnešní Staré Místo. NepĜíhodné podmínky pro existenci této osady však vedly k pĜenesení názvu i mČstských práv na novČ založené mČsto Jiþín (kolem roku 1300), položené na místČ s dostatkem vody a s terénním útvarem vhodným k opevnČní.10 V tomto období se formovala základní struktura jiþínské krajiny. Vznikla Ĝada dodnes existujících vesnic, rybníkĤ a cest a celá krajina byla propojena sítí spojující jednotlivé významné body a sídelní areály. Nás bude zajímat, jakým zpĤsobem pokraþovalo utváĜení zdejší kulturní krajiny bČhem 17. a následnČ i poþátkem 18. století. Pro Jiþín a jeho bezprostĜední okolí znamenalo toto období dobu mimoĜádného vzepČtí stavebního úsilí. Na jedné stranČ zde vznikl reprezentativní urbanistický celek iniciovaný vévodou Albrechtem z Valdštejna, na stranČ druhé jeho ztišený komornČjší protipól ve formČ drobné sakrální architektury na panství ŠlikĤ realizované pĜedevším Františkem Josefem