UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA DċJIN UMċNÍ

Sakrální architektura doby baroka na šlikovském panství Kopidlno

BakaláĜská diplomová práce

Michaela Horáková

Vedoucí práce: prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.

Olomouc 2008 Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou bakaláĜskou diplomovou práci vypracovala samostatnČ za použití podkladĤ, které jsem uvedla v seznamu použité literatury.

4 PodČkování patĜí pĜedevším vedoucímu práce prof. PhDr. Rostislavu Šváchovi , CSc., a to zejména za jeho neobyþejnČ vstĜícný a laskavý pĜístup. Dále dČkuji Mgr. Jaromíru Gottliebovi, Mgr. Lucii Rychnové a v neposlední ĜadČ také Pavlu Kohoutovi.

5 Úvod 4 1. Baroko – barokní principy v architektonické tvorbČ – krajina s barokním impaktem 5 2. Jiþín a okolí – profil krajiny 7 3. Osobnost Albrechta z Valdštejna a jeho krajinná kompozice na Jiþínsku 10 4. Šlikové na Jiþínsku 15 4.I. Historie kopidlanského, starohradského a velišského panství do roku 1638 15 4.II. Osobnost JindĜicha hrabČte Šlika 19 4.III. František Arnošt Šlik, vznik šlikovského fideikomisu 21 4.IV. HrabČ František Josef Šlik 22 5. František Josef Šlik jako stavebník a donátor 25 5.I. Jean Baptiste Mathey a jeho projektantská þinnost ve službách Františka Josefa hrabČte Šlika 25 5.II. Jean Baptiste Mathey na šlikovském panství 28 5.III. Architektonický odkaz Filipa Spannbruckera na území šlikovského panství 34 5.IV. Giuseppe Gillmetti 45 6. KrajináĜský odkaz hrabČte Františka Josefa Šlika 46 6.I. Kompoziþní a symbolické aspekty barokní „zahrady“ Františka Josefa Šlika 47 6.II. Vybrané aspekty plynoucí z kontextu paralelní existence dvou komponovaných celkĤ na Jiþínsku 49 7. ZávČr 53 8. Poznámky 55 9. Literatura 63 10. Seznam vyobrazení 66 11. Resumé 12. Anotace

6 7 Úvod

3Ĝedkládaná práce s názvem Sakrální architektura doby baroka na šlikovském panství Kopidlno se bude zabývat stavební þinností rodu ŠlikĤ na Jiþínsku. Pokusí se vytyþit hranice jejich panství a zmapovat tamČjší sakrální architekturu zhruba do roku 1725. ZároveĖ se bude snažit zaþlenit pojednávané téma do kontextu tehdejší doby. Na jednotlivé objekty zde nebudeme nahlížet pouze z hlediska architektonického, ale v širších významových souvislostech krajinných (existence dvou odlišných komponovaných celkĤ v bezprostĜední blízkosti – krajináĜské projekty Albrechta z Valdštejna a „barokní zahrada“ Františka Josefa Šlika), myšlenkových (barokní nazírání krajiny) a symbolických (architektura jako zhmotnČní, zpĜítomnČní urþité myšlenky v konkrétním prostoru). Tyto aspekty by mČly pĜispČt k podání uceleného náhledu na fenomén barokního krajinotvorného SĜístupu uplatnČného na ValdštejnovČ a ŠlikovČ panství a k možnému vyjevení hlubších duchovních poselství, která jejich obsah naplĖují. NeboĢ, použijeme-li slov ZdeĖka Kalisty, „jsou to metafyzické hodnoty, k nimž chce barokní þlovČk proniknout ‚skrze tento svČt‘.“ 1 U jednotlivých architektonických realizací se zamČĜíme i na otázku autorství, která – pĜedevším u nČkterých klíþových staveb – není doposud jednoznaþQČ zodpovČzená. Tato práce si neklade za cíl vyslovit definitivní závČr v pojednávané oblasti, k tomu se autorka necítí být sdostatek kompetentní. NicménČ na základČ vlastního pozorování a analýzy dostupných materiálĤ, pĜedevším pak v návaznosti na tezi „prospannbruckerovskou“, vyjádĜenou v bakaláĜské práci Lucie Rychnové,2 se pokusíme zaujmout vlastní stanovisko k dané problematice a pĜípadnČ se pĜiklonit k jedné z vícero názorových skupin.

8 1. Baroko – barokní principy v architektonické tvorbČ – krajina s barokním impaktem

„A jsou to pĜedevším barokní sakrální stavby, které zvláštČ silnČ a naléhavČ zjevují jakoby dosud skrytý a na vyslovení þekající vizuální Ĝád krajiny“. (Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini- Aichel)

ýasové období, jemuž se budeme na následujících stranách YČnovat, je z hlediska umČleckohistorického spjato s pozvolným SĜíchodem, integrací a rozvíjením nového slohu na našem území. Jde o sloh barokní, jenž se formoval v italském prostĜedí koncem 16. století, a který podstatnou mČrou ovlivnil charakter a tváĜnost nČkterých evropských zemí. Periodicky jej dČlíme do tĜí fází lišících se stupnČm rozvoje a stylové vyspČlosti. Nás bude zajímat barokní projev v jeho rané a vrcholné fázi. Ideové ovzduší barokního umČleckého slohu naplĖovala metafora „Theatrum mundi“ (kdy svČt i lidský život byly nazírány jako jedno velké divadlo a þlovČk sám pak pĜedstavoval pouhého herce ve KĜe, jejíž pravidla i smysl urþuje BĤh). Jeho hlavními atributy jsou subjektivnost a citovost (upĜednostnČní vnitĜního, smyslového prožitku a vnímání reality nad uchopením racionálním), rafinovanost a hluboká religiozita (ono barokní „memento mori“, všudypĜítomná pĜipomínka smrti, kdy vČdomí koneþnosti v sobČ nese poselství o možnosti jejího SĜekonání skrze upĜímné náboženské smČĜování). Pro oblast architektury je pĜíznaþné plastické (objemové) formování hmoty, symetrie, osovost a pohyb, vyjádĜený dynamickými geometrickými WČlesy (napĜ. ovál, protažený osmiúhelník) a jejich vzájemnými prostupy a prĤniky. 3

9 Po slohu gotickém pĜedstavuje baroko druhý nejzásadnČjší umČlecký proud, který prostoupil a dotvoĜil vzhled þeských mČst, vesnic a krajiny do podoby, v jaké ji nyní vnímáme v coby esenciální, nejtypiþWČjší formČ.4 Proces pronikání a asimilace barokních principĤ v oblasti architektury u nás probíhal v závislosti na konkrétním místČ a osobnosti objednavatele. Nešlo tedy o plošný, jednotný vývoj, ale spíše o barokní produkci na území jednotlivých šlechtických panství, církevních ĜádĤ, apod. Na nČkterých místech se v rámci jednoho krajinného celku vrství a prolínají dva i více odlišných krajináĜských pĜístupĤ. Tento aspekt mĤžeme sledovat na pĜíkladu jiþínské krajiny, která svým uspoĜádáním podává živé svČdectví barokního myšlenkového otisku v prostoru a hmotČ pĜírody. Lze o ní právem hovoĜit jako o historické krajinČ s barokním impaktem. Historickou krajinu jako fenomén definuje Jan Hendrych v textu Krajina kulturní a historická5: „Historické krajiny jsou svČdectvím historie kultivování zemČ, þinností kultur pĜi osídlování prostĜedí (...). Historický charakter krajiny je dán existencí historických (þi prehistorických) prvkĤ, které tuto krajinu spoluvytváĜejí. Je dán i historickou informací, která je s takovou krajinou spjata. 7Čmito prvky mohou být lidé a jejich aktivity, modelace terénu, vodní prvky, flóra, fauna, stavby a konstrukce, krajinné prostory a výhledy, archeologická nalezištČ a podobnČ“.6

10 2. Jiþín a okolí – profil krajiny

Krajina okolí Jiþína je pozoruhodná svou rozmanitostí a þlenitým uspoĜádáním. Její strukturu utváĜí princip prolínání – místa vyvýšená stĜídají místa níže položená a naopak – vše v jakémsi hierarchickém rozvrstvení zpĤsobeném stupĖovitou terénní morfologií. Jednotlivé SĜechody však probíhají v pozvolném a plynulém rytmu a celou krajinu tak prostupuje vČdomí zvláštního Ĝádu, jednoty a harmonie. Samotné mČsto Jiþín lze chápat jako výchozí bod pro vnímání okolní krajiny. Nachází se v údolní kotlinČ východní þásti Jiþínské pahorkatiny, která je ze tĜí stran ohraniþena pĜírodní hradbou tvoĜenou KĜebeny skal a pásy lesa. Na severu je to vrch Brada a soustava Prachovských skal, na západČ vrch Houser. Jižní þást rámuje velišský KĜbet a na nČj navazující vrch Holý. Na stranČ východní tvoĜí pohledový horizont bradlecko – kumburský hĜeben se stejnojmennými krajinnými dominantami, vrchem Bradlec a Kumburk. SmČrem východním se nachází také dvojice þediþových sukĤ, vrcholy ýHĜov a pĜedevším Zebín. VnitĜní prostor tohoto vymezeného území þlení vodní plochy QČkolika rybniþních soustav – Knížete, Šibeníku, Velkého Poráku, Ostružna a protékající Ĝeky Cidliny a jejích þetných pramenišĢ.7 Poþátky osídlení jiþínské krajiny mĤžeme sledovat pĜibližnČ od 12. stol. p.n.l., kdy zde své stopy zanechala kultura lidu popelnicových polí. Archeologické nálezy pak potvrzují dlouhodobČjší kontinuitu obývání nČkterých lokalit a stĜídání rĤzných kultur. Tuto skuteþnost zmiĖuje ve své diplomové práci Karel Watzko.8 „Na pĜíkladu Jiþínska vidíme, že díky porozumČní pĜírodČ a pĜirozenému vývoji krajiny nalézají rĤzné kultury (aĢ se jedná o pĜedgotickou, gotickou þi barokní) podobná uplatnČní pro táž místa. Vznikla tak hluboká pamČĢ krajiny, þasto pĜekrývaná, potlaþovaná a znovu nalézaná, obnovovaná.“9

11 KoncentrovanČjší osídlení Jiþínska je spjato až s tzv. „velkou kolonizací“, probíhající od poloviny 12. do konce 14. století. V prĤEČhu 13. století byla jiþínská kotlina uzavĜena dvČma hrady, starším hradem Brada na severozápadČ a hradem Veliš z konce 13. století, bránícím jižní pĜístup do kotliny. ParalelnČ s vývojem hradu Veliš vznikala v jeho podhradí osada Starý Jiþín, dnešní Staré Místo. NepĜíhodné podmínky pro existenci této osady však vedly k pĜenesení názvu i mČstských práv na novČ založené mČsto Jiþín (kolem roku 1300), položené na místČ s dostatkem vody a s terénním útvarem vhodným k opevnČní.10 V tomto období se formovala základní struktura jiþínské krajiny. Vznikla Ĝada dodnes existujících vesnic, rybníkĤ a cest a celá krajina byla propojena sítí spojující jednotlivé významné body a sídelní areály. Nás bude zajímat, jakým zpĤsobem pokraþovalo utváĜení zdejší kulturní krajiny bČhem 17. a následnČ i poþátkem 18. století. Pro Jiþín a jeho bezprostĜední okolí znamenalo toto období dobu mimoĜádného vzepČtí stavebního úsilí. Na jedné stranČ zde vznikl reprezentativní urbanistický celek iniciovaný vévodou Albrechtem z Valdštejna, na stranČ druhé jeho ztišený komornČjší protipól ve formČ drobné sakrální architektury na panství ŠlikĤ realizované pĜedevším Františkem Josefem hrabČtem Šlikem. Hlavní cíl této práce spoþívá v detailnČjším pojednání druhého z výše zmiĖovaných komponovaných krajinných celkĤ. Tento celek však neexistuje nezávisle, oddČlenČ, ale ve vztahu ke konkrétnímu místu, které tak vymezuje a urþuje. Z tohoto dĤvodu považuji za podstatné pojednat alespoĖ obrysovČ i o otisku Valdštejnova pĤsobení na Jiþínsku. NeboĢ právČ paralelní existence obou krajinných struktur ve vzájemné blízkosti vytváĜí jakousi krajinnou synergii, kdy jeden celek vyvažuje a umocĖuje sdČlení celku druhého a zároveĖ dává vzniknout vyššímu ideovému obsahu, který se rozprostírá nČkde nad tím vším.

12 Pohlédneme-li na obČ krajinná díla naráz, spatĜíme dva odlišné urbanistické pĜístupy, rozdílná ideová východiska a zcela jiný zámČr. Každé architektonické dílo vypovídá nejen o osobnosti donátora, jenž stavbu inicioval, o jeho životČ a dobČ, ve které žil, ale i o životech tČch, kteĜí je realizovali, navštČvovali a bezprostĜednČ užívali. Pokusme se nyní – alespoĖþásteþQČ – sledovat stopu barokního þlovČka v krajinČ. NahlédnČme do procesu postupného utváĜení jednotlivých architektur a krajinných úprav, ale také na „barokní“ vnímání krajiny vĤbec.

13 3. Osobnost Albrechta z Valdštejna a jeho krajinná kompozice na Jiþínsku

„RanČ barokní (manýristické) ztvárnČní krajiny pro nás SĜedstavuje základní historickou vrstvu vztahu þlovČka ke krajinČ, na niž navazovaly, kterou rozvíjely þi transformovaly nebo i popíraly všechny pozdČjší zásahy þlovČka do krajiny, aĢ již to bylo další zniterĖování ve vrcholném baroku þi subjektivizace, kterou pĜinesl romantismus. PĜedstavuje její faktickou promČnu, první základní rozvržení prostorových souvislostí, novou duchovní síĢ vztahĤ, a zároveĖ i první celistvý zpĤsob myšlení o krajinČ vĤbec.“11 7Čmito slovy vystihl Jan K. ýeliš povahu ranČ barokního pĜístupu v oblasti stavitelství a kultivace krajiny. Mezi vĤbec první projevy tohoto citlivého a komplexního nazírání vztahu okolí a architektury na našem území patĜí právČ stavební poþiny vévody Albrechta z Valdštejna. Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, vévoda z Frýdlantu, ZahánČ a Hlohova, patĜí mezi výrazné a þasto diskutované postavy naší minulosti. Na jedné stranČ je obdivován pro neutuchající stavební a fundátorskou þinnost, kterou vyvíjel v rámci velkolepého utváĜení a kultivace svých panství. Na stranČ druhé pĜedstavuje ctižádostivého muže – váleþníka, který svĤj spoleþenský vzestup a rozsáhlý majetek získal mnohdy nepĜíliš ušlechtilým zpĤsobem. Tyto aspekty vytváĜejí obraz jeho osobnosti, který tak nelze zjednodušenČ hodnotit a nazírat jako jednoznaþQČ pozitivní þi negativní, ale jako obraz jedineþného zjevu, jemuž nemĤžeme upĜít nezanedbatelný pĜínos a vliv na vývoj barokní kultury þeských zemí. Z hlediska umČleckohistorického pĜedstavoval Valdštejn nejaktivnČjšího stavebníka v ýechách v období poþáteþních let WĜicetileté války. S jeho jménem se spojuje Ĝada vynikajících italských architektĤ, sochaĜĤ a malíĜĤ, kteĜí se podíleli na realizaci jeho tvĤUþích

14 zámČUĤ a souþasném šíĜení severoitalských stylových vlivĤ v oblasti Záalpí. V oblasti architektury jmenovitČ jde o Giovanniho Battistu Mariniho, Andrea Spezzu, Giovanniho Pieroniho a Nicolu Sebregondiho, kteĜí projektovali a zároveĖ Ĝídili jeho pražské i mimopražské stavební záležitosti. Správu nad jiþínským panstvím získal Albrecht z Valdštejna v roce 1621 poté, co se jako nejbližší pĜíbuzný nezpĤsobilého JindĜicha SmiĜického, posledního žijícího potomka rodu SmiĜických, ujal jeho poruþnictví. V následujícím roce se jeho majetek podstatnČ rozšíĜil o panství frýdlantské, které obdržel v léno od ýeské koruny. Tyto okolnosti, podpoĜené ještČ výhodnou koupí dalších majetkĤ a Valdštejnovým spoleþenským postupem (roku 1622 povýšení do stavu knížecího a 1627 získal titul vévodský), vedly k myšlence zĜízení ústĜedního reprezentativního centra v rámci frýdlantského panství.12 Toto centrum v sobČ mČlo soustĜedit instituce správního, kulturního i náboženského charakteru. Po delším zvažování si Valdštejn pro zmínČné úþely zvolil jako nejvhodnČjší lokaci právČ PČsto Jiþín. PĜesné dĤvody, které pĜi rozhodování sehrály urþující roli, dnes mĤžeme pouze pĜedpokládat. Jeden z rozhodujících faktorĤ snad pĜedstavovala i výhodná geografická poloha (provázanost s ostatními mČsty vévodství díky dobĜe fungující cestní síti, hlavní komunikaþní trasa spojující Jiþín a Frýdlant se slezskou Zahání a smČrem na sever Evropy i s vévodstvím hlohovským a meklenburským).13 Ke koneþné volbČ mohl v neposlední ĜadČ vést také zcela prostý fakt Valdštejnova subjektivního zaujetí pro zvláštní charakter jiþínské krajiny. Její þlenité uspoĜádání jakoby pĜedstavovalo ideální potenciál pro rozvinutí a naplnČní jejího prostoru barokními idejemi. Valdštejnem vytýþený stavební program vyžadoval aktivní dohled nad prĤEČhem jednotlivých realizací. Pro tento úþel byla

15 ]Ĝízena stavební kanceláĜ, zpoþátku umístČná v Praze a spojená s vévodovými pražskými stavebními podniky. PozdČji již sídlila i samostatnČ v JiþínČ. V letech 1625-1628 zastával funkci dvorního architekta jiþínské stavební kanceláĜe Andrea Spezza a po jeho smrti ji v období mezi lety 1630-1633 vykonával Nicolo Sebregondi. Veškeré vyhotovené plány se pĜedkládaly ke schválení vévodovi a jeho hlavnímu architektovi a poradci, Giovannimu Pieronimu.14 Z architektonických a krajinných projektĤ, které byly za života Albrechta z Valdštejna zcela nebo alespoĖþásteþQČ realizovány, dnes vyvstává jakési monumentální torzo, které však svým významem utváĜí, þlení a strukturuje vzhled zdejšího prostĜedí. Jde zejména o SĜestavbu a rozšíĜení pĤvodního zámku SmiĜických podle plánu Andrey Spezzy, zĜízení jezuitské koleje s gymnáziem, špitální a hĜbitovní kostel sv. Trojice, fundaci kartuziánského kláštera s kostelem Nanebevzetí Panny Marie ve Valdicích, novostavbu kostela sv. Jakuba a park Libosad s þestným dvorem a sallou terrenou, ležící pod vrchem Zebín. Tyto jednotlivé realizace však pĜedstavují jen jakousi pomyslnou špiþku ledovce, pouhý zlomek z pĤvodnČ mnohem velkoryseji zamýšlené koncepce. Celé Valdštejnovo stavební úsilí zaštiĢuje vyšší ideový rámec, vybudovat z Jiþína centrum duchovní moci. Prvotní zámČr zĜídit v JiþínČ biskupství se Valdštejnovi nepodaĜil prosadit. Aþkoliv na jeho stranČ stál tehdejší pražský arcibiskup Arnošt VojtČch Harrach, u vídeĖského dvora a v papežském ěímČ se tento projekt nesetkal s podporou.15 PĤvodnČ zamýšlený biskupský kostel sv. Jakuba 9Čtšího byl nakonec postaven jako kostel proboštský. Jeho stavba zapoþala roku 1627, patrnČ podle projektu Giovanniho Battisty Pieroniho, a v rámci Valdštejnovy jiþínské urbanistické koncepce mČl SĜedstavovat ústĜední bod, z nČhož se rozvíjejí dvČ symbolická ramena, završená architektonickou þi krajinnou dominantou. SmČrem

16 severovýchodním urþuje kompoziþní linii dvoukilometrová lipová alej, která vede pĜes komplex þestného dvoru s lodžií a ústí v kartuziánský klášter ve Valdicích. Na jihozápadČ hloubkovou osu uzavírá vrch Veliš, který byl v dobČ pĤsobení Albrechta z Valdštejna korunován stĜedovČkým hradem. Zde je tĜeba zmínit jeden z nerealizovaných projektĤ – snahu o založení františkánského konventu u kostela sv. Františka pod Velišem.16 Tato fundace mČla vyvažovat a dotváĜet ideovou koncepci celé kompozice17 (Veliš – konvent minoritĤ – symbol života nejen kontemplativního, ale i vnČjšímu svČtu otevĜeného x Valdice – kartuziánský klášter s poustevnickým zpĤsobem života v oddanosti k Bohu jako zamýšlené místo Valdštejnova posledního spoþinutí). Vedle architektonických realizací bylo Valdštejnovo poþínání významné i z hlediska pĜístupu ke krajinČ. V duchu italských manýristických a ranČ barokních tendencí se architektonická díla projektovala s ohledem na konkrétní prostĜedí a právČ vazba stavby a okolní pĜírody vytváĜela jednotný celek. PáteĜ Vladštejnovy jiþínské kompozice pĜedstavuje þtyĜĜadá lipová alej, spojující Jiþín s komplexem þestného dvora a sallou terrenou ve Valdicích. Po zániku nejstarší barokní aleje v Bubenþi SĜejímá její prvenství právČ alej jiþínská. Že jde o dílo výjimeþné, které již v dĜívČjších dobách vzbuzovalo obdiv, dokládají i literární zmínky QČkterých významných osobností, které s tímto krajem vešly v pĜímý kontakt. Jedním z þasto citovaných bývá Bohuslav Balbín, jehož poetický popis zmiĖovaného krajinného þlánku nalezneme v Krásách a bohatství þeské zemČ. „U Jiþína rostou lípy, jež trojitou širokou alejí vedou z mČsta k vévodovČ zahradČ. Je to dílo tak ušlechtilé, že mu v celých ýechách, ba ani v sousedních zemích nenalezneš nic rovného. Více než sedm set lip, vysázených úhlopĜtþQČ, otevírá þtyĜmi Ĝadami trojitou cestu, a to prostĜední, vhodnou pro povozy, jakoby

17 královskou, a dvČ menší, postranní. Samotné stromy jsou všechny stejného stáĜí, mají stejnou korunu, pod nimi pak je tráva a kvČtiny, slovem je to hésiodovská cesta rozkoše (...).“18 Zajímavý fakt zde reprezentuje skuteþnost, že pĜi projektování jednotlivých architektonických a krajinných prvkĤ bylo pĜihlédnuto i k souvislostem astronomickým. Tento aspekt lze sledovat právČ na SĜíkladu lipové aleje, jejíž osa odpovídá ose západu slunce pĜi zimním slunovratu.19 Tyto a mnohé další souvislosti, na které zde již nezbývá prostor, tvoĜí specifický charakter Valdštejnovy ranČ barokní kompozice. %Čhem své tĜináctileté pĤsobnosti zanechal Albrecht z Valdštejna ve zdejší krajinČ nesmazatelnou stopu, která strukturovala oblast Jiþínska do podoby, v jaké ji vnímáme dodnes, a zároveĖ vytvoĜila – pro Valdštejnovy nástupce – urþitou osnovu, kterou lze buć následovat, nebo pĜekroþit. Po vévodovČ násilné smrti v roce 1634 se na nČkolik desítek let SĜerušila kontinuita krajinného a stavebního zušlechĢování pojednávané oblasti. Návaznost se obnovila až v druhé polovinČ 17. století, kdy þást jiþínského panství (konkrétnČ Veliš, Staré Hrady, Kopidlno a JiþínČves) získali Šlikové. Jejich zásluhou nastal proces intenzivní kultivace a zduchovnČní krajiny pomocí rafinovaných nástrojĤ barokního umČní. Šlikovské panství postupnČ protkala Ĝada kostelĤ, soch a kaplí vytváĜejících v krajinČ pĤsobivou vizuální síĢ. Užité tvarosloví se zĜetelnČ odlišuje od tvarosloví z kompozice Valdštejnovy – hovoĜí neokázalým jazykem, který spíše než po reprezentaci touží po prostotČ, kontemplaci a plynutí v souladu s Boží YĤlí.

18 4. Šlikové na Jiþínsku

Zakladatelem šlikovské vČtve na Jiþínsku byl JindĜich Šlik, který ve druhé polovinČ 30. let 17. století získal tĜi vzájemnČ sousedící územní celky z valdštejnských konfiskací – panství starohradské, velišské a kopidlanské. Tato jednotlivá panství pĜedstavovala svébytné entity s vlastní bohatou historií a Ĝadou sakrálních i profánních architektonických dominant. Šlo pĜevážnČ o stavby gotické20, jejichž existence, pozdČji doplnČná architekturami a skulpturálními projevy barokními21, dodává pojednávané oblasti kromČ zvláštního, stĜedovČko–barokního charakteru i rozmČr dlouhodobé kontinuity duchovního smČĜování þlovČka k Bohu.

4.I. Historie kopidlanského, starohradského a velišsko- vokšického panství do roku 1638

Kopidlanské panství ležící smČrem jihozápadním od Jiþína sestávalo z mČsteþka Kopidlno a pĜilehlých vsí Cholenice, Buþoves, %Ĝistev, Mlejnec, Židovice a Pšoves. BČchary, Slavhostice a Vršec byly pak samostatné statky zemanské. Nejstarší nám známé dČjiny Kopidlna jsou spjaty s rodem Kopidlanských. Ves s tvrzí22 se poprvé SĜipomíná v roce 1322, tehdy v majetku Petra z Kopidlna. Další majitel Vok z Kopidlna, doložený v roce 1340, patĜil pravdČpodobnČ mezi SĜíslušníky rodu pánĤ z KravaĜ. V letech 1361-1377 je zmiĖován jeho nástupce VČQČk z Kopidlna.23 Koncem 14. století pĜešlo Kopidlno na pány ze StĜevaþe, kteĜí rovnČž užívali pĜídomku z Kopidlna a v jejichž vlastnictví zĤstalo až do roku 1527, kdy jej Zikmund Kopidlanský prodal Václavovi Haugvicovi z Biskupic.24 %Čhem pĤsobení Václava Haugvice a následnČ i jeho synĤ JindĜicha, Jana a Ladislava byla nevelká tvrz pĜestavČna a rozšíĜena

19 v renesanþní zámek, dokonþený až poþátkem 17. století Janem Rudolfem Trþkou. Od roku 1624 vlastnil Kopidlno Albrecht z Valdštejna, který je pĜipojil k vévodství frýdlantskému. V té dobČ panství sestávalo z mČsta, zámku, devíti pĜilehlých vsí a osmi velkých rybníkĤ (Neþas, Kamenický, Zrcadlo, Poruþník, Buþovský, Kojetín, 0Čstský a Bartoušovský). Po ValdštejnovČ smrti bylo kopidlanské panství na základČ císaĜského usnesení v roce 1635 ocenČno na 125 588 zlatých a císaĜským rozhodnutím z 2. ledna 1638 prodáno za 100 000 zlatých dvornímu radovi a prezidentu dvorské komory Zikmundu Ludvíkovi Dietrichsteinovi (80 000 zlatých z celkové þástky mu poté císaĜ prominul). Dietrichstein však tento majetek nespravoval dlouho, ještČ téhož roku (21. bĜezna) jej vymČnil s hrabČtem JindĜichem Šlikem za panství Ivanovice na MoravČ.25 Tímto výmČnným aktem tedy na Kopidlansko vstoupili Šlikové, kteĜí se poté na dlouhou dobu stali hlavními iniciátory v oblasti umČlecké kultivace zdejšího prostĜedí. Centrum starohradského panství pĜedstavovala stejnojmenná ves Staré Hrady, poprvé pĜipomínaná roku 1340 pod svým pĤvodním názvem Stará. PĜi této pĜíležitosti ji Arnošt ze Staré, pĜedek pánĤ z Pardubic, odkázal s mČsteþkem Libání a tĜemi vesnicemi (HĜmenín, Važice a SedlištČ) své manželce Adliþce. Po ArnoštovČ smrti v roce 1342 zdČdili majetek jeho synové Bohouš, Arnošt a Smil z Pardubic (právČ druhý z nich, Arnošt z Pardubic, pĜedstavoval významného vzdČlance a mecenáše umČní, pozdČjšího prvního pražského arcibiskupa). Od roku 1358 spravoval panství nejmladší bratr Vilém ze Staré, pozdČji pak spoleþQČ se svým synem Smilem Flaškou z Pardubic. Z roku 1384 pochází první písemná zmínka o existenci hradu ve Staré, vybudovaného patrnČ mezi lety 1340-1384.26 Starohradské panství zĤstalo v majetku pánĤ z Pardubic do roku 1393, kdy jej od Smila Flašky koupil Pavel z Jenštejna, bratr pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna.

20 15. století probČhlo ve znamení rychlého stĜídání vlastníkĤ, z nichž nČkteĜí náleželi k linii pánĤ z Kopidlna.27 V roce 1503 získal Starou Jan Rašín z Rýzmburka. Za jeho vnuka, taktéž Jana Rašína, se roku 1552 hrad poprvé pĜipomíná jako Starý Hrad (o nČkolik let pozdČji, za vlastnictví Kryštofa z Lobkovic, pak jako Staré Hrady); ves však zĤstává dále uvádČna pod názvem Stará. Starohradské panství tehdy kromČ hradu, vsi Stará a mČsteþka LibáĖ sestávalo z vesnic +Ĝmenín, Važice a SedlištČ; menší vsi OunČtice, Záhuby a Líþno pozdČji se Starými Hrady splynuly a vsi Oudrnice, KĜešice, Zliv a Psinice pĜedstavovaly svobodné rytíĜské statky. 28 Z dĤvodu finanþních obtíží prodal Jan Rašín z Rýzmburka roku 1567 pojednávané území Kryštofovi z Lobkovic. Ten je postoupil roku 1571 jako zástavu slezskému šlechtici JiĜímu Pruskovskému z Pruskova, který inicioval SĜestavbu hradu v renesanþní zámek. V závČru 16. století pĜipadlo starohradské panství jednomu z jeho dvou synĤ, OldĜichovi Desiderovi Pruskovskému, který však panství zadlužil. Po smrti OldĜicha Pruskovského se v roce 1618 novým majitelem Starých HradĤ stal jeho hlavní vČĜitel Vilém z Lobkovic, který je následnČ postoupil své manželce KateĜinČ BenignČ. Roku 1628 koupil starohradské panství Albrecht z Valdštejna a uþinil je souþástí vévodství frýdlantského. Po ValdštejnovČ násilné smrti pĜešlo starohradské panství do správy královské komory. Regentem panství byl jmenován Adam Rodovský z HustíĜan. V roce 1635 bylo postoupeno a roku 1637 dČdiþQČ darováno jako náhrada za nevyplacený žold JindĜichovi Šlikovi. JindĜich Šlik poté potvrdil Adama Rodovského jako regenta všech šlikovských panství na Jiþínsku.29 Jako poslední ze šlikovských držav zbývá pojednat panství velišsko-vokšické. Historie vsi Veliš sahá až do 12. století, kdy ji prodal jistý Beneš (pravdČpodobnČ roku 1143) pražskému biskupovi Janovi II. a ten ji daroval opatství novČ založeného Strahovského kláštera.

21 Z roku 1316 pochází první písemná zmínka o existenci hradu Veliš, korunujícího stejnojmenný vrch tyþící se nad velišskou vsí; v té dobČ jej král Jan dává v zástavu i s mČstem Jiþín PĤtovi z Frýdlantu za 2000 kop grošĤ. Hrad byl zĜejmČ vystavČn pro ochranu a upevnČní vČnného (pozdČji královského) panství, tedy asi v téže dobČ jako mČsto Jiþín (1300-1302). Brzy poté pĜipadl hrad, ještČ spolu s dvČma poplužními dvory ve vsích Veliš a Bukvice a vesnicí Hlásnou Lhotou, do správy Hynka z Valdštejna.30 V roce 1327 koupil velišsko-vokšické panství Beneš z Vartemberka a po nČm správu pĜevzal jeho syn Jan, jemuž panství v roce 1337 dČdiþQČ postoupil král Jan Lucemburský. V roce 1358 potvrdil císaĜ Karel IV. pražskému purkrabí Ješkovi z Vartemberka GČdiþné právo na hrad Veliš, mČsto Jiþín, pĜilehlé vsi Staré Místo, Veliš, Bukvici, Hlásnou Lhotu, Vokšice a ýejkovice a souþasnČ i deset zalesnČných ploch. V majetku VartemberkĤ pak panství zĤstává až do roku 1438. V polovinČ 15. století pĜipadlo zdejší území do vlastnictví slavného rytíĜského rodu TrþNĤ z Lípy, kteĜí s sebou pĜinesli Basilejská kompaktáta, uložená po celé 16. století na hradČ Veliš (Vilém Trþka z Lípy hrad nákladnČ pĜestavČl a uþinil z nČj nedobytné, reprezentativní sídlo). BČhem prvního desetiletí 17. století prodal Jan Rudolf Trþka velišské panství hrabČti JindĜichovi Thurnovi. Vzhledem ke skuteþnosti, že hrabČ Thurn patĜil mezi vĤdce stavovského povstání a úhlavní nepĜátele císaĜe Ferdinanda II., mu bylo velišsko-vokšické panství po roce 1620 konfiskováno. Jeho pozemky na Jiþínsku získal roku 1622 Albrecht z Valdštejna a od roku 1636 se novým majitelem stal hrabČ JindĜich Šlik, který koupil velišské panství za 167 216 zlatých.31

22 4.II. Osobnost JindĜicha hrabČte Šlika

Šlikové pocházeli pĤvodnČ z nČmeckého Voigtlandu, krajiny sousedící s ýechami (dnešní Sasko). Koncem 14. století jsou zde doloženi bratĜi Mikuláš a JindĜich Šlikové, pĜLþemž mladší z nich, JindĜich, se usadil v Chebu a založil tak þeskou vČtev šlikovského rodu. Po více než pČt století se pak Šlikové aktivnČ podíleli na chodu událostí v ýechách.32 Jednoho z významných pĜíslušníkĤ šlechtické rodiny ŠlikĤ SĜedstavoval již výše zmiĖovaný JindĜich Šlik, syn JiĜího Arnošta Šlika a Sidonie Colonnové z Felsu, který se po roce 1635 zakoupil na Jiþínsku. Již v mládí si zvolil vojenskou dráhu a „stal se vojákem z povolání, který vždy bojoval tam, kde se bojovalo, bez ohledu na to, za co se bojovalo a pro koho se bojovalo“.33 V císaĜských službách bojoval po celé EvropČ. V dobČþeského stavovského povstání pĤsobil jako plukovník velící jednotce, kterou najali a vyzbrojili moravští stavové. Dne 13. listopadu 1618 porazil u Nových DvorĤ císaĜského generála Dampierra, pak úspČšnČ pronikl do Rakouska, ale po porážce stavovského vojska u Záblatí se musel vrátit do ýech. V bitvČ na Bílé hoĜe vedl Šlik pluk žoldnéĜĤ vyzbrojený Moravany, þítající pĜibližnČ dva až tĜi tisíce mužĤ. Po porážce stavĤ neopustil svĤj pluk a neutekl z bitvy jako mnozí ostatní velitelé, následkem toho byl však zajat. V zajetí již v roce 1621 uþinil prozíravý krok a pĜestoupil ke katolictví. Díky tomuto obratnému manévru se stal plukovníkem císaĜského vojska a v následujících letech úspČšnČ rozvíjel profesionální vojenskou kariéru. V roce 1621 bojoval v Uhrách, o rok pozdČji pod vedením Lichtenštejnovým ve Slezsku a poté opČt v Uhrách. Od roku 1626 se úþastnil nČkterých Valdštejnových váleþných výprav. Jeho vojenské úspČchy korunoval profesní vzestup; po roce 1625 se stal generálním zbrojmistrem, roku 1627 polním maršálkem a roku 1632

23 prezidentem dvorské váleþné rady. V tomtéž roce ho císaĜ vyslal do Slezska, aby pozoroval Valdštejna, který svým neþinným jednáním vĤþi ŠvédĤm vzbuzoval podezĜení.34 Za vČrnost a loajálnost odmČnil císaĜ hrabČte JindĜicha Šlika þetnými privilegii, vþetnČ práva razit mince. Také španČlský král Filip IV. ho vyznamenal nejvyšším tehdejším možným zpĤsobem – roku 1644 mu udČlil ěád zlatého rouna.35 Za svého života nahromadil JindĜich Šlik znaþný majetek. KromČ rodových držav Plané, Kocova a Hauenštejna u Ostrova, které získal dČdictvím, rozšíĜil své vlastnictví o Ploskovice, Kunštát, ZáhoĜany a pĜedevším þást konfiskovaného vévodství frýdlantského. Vzhledem k povinnostem pramenícím z funkce úĜadu prezidenta dvorské váleþné rady jmenoval na svých panstvích na Jiþínsku správcem veškerého majetku Adama Rodovského z HustíĜan. Ten pocházel z ménČ významného rytíĜského rodu, jemuž patĜila ves Staré Místo.36 Poþáteþní období šlikovské vlády na Jiþínsku poznamenala WĜicetiletá válka. Švédové obsadili nedalekou Hrubou Skálu, odkud podnikali výpady do okolí a pustošili vše, co jim pĜišlo do rukou. Niþivým útokĤm nezĤstalo ušetĜeno ani šlikovské panství. Po skonþení války JindĜich Šlik zapoþal s pĜestavbou kopidlanského zámku, který byl v dĤsledku opakovaného drancování znaþQČ poškozen. Z pĤvodní renesanþní stavby byly do nového zámku použity þásti obvodového zdiva, zaþlenČné do severního a západního kĜídla. Novostavba pak PČla charakter dvoupatrové ranČ barokní budovy s nevelkým nádvoĜím tvoĜeným pilíĜovými arkádami. Podobu ze 17. století si zámek zachoval dodnes.37 %Čhem váleþných let se JindĜich Šlik oženil v roce 1623 s Annou Marií AlžbČtou Lobkovicovou (rozenou Salmovou). MČli spolu syna Františka Arnošta a dceru Annu. JindĜich Šlik zemĜel 5. ledna roku

24 1650 a jeho ostatky poté spoþinuly v opatském chrámu Panny Marie premonstrátského Ĝádu v Praze na StrahovČ, kde byla již dĜíve pohĜbena jeho manželka (zemĜela 15. Ĝíjna 1647) s dcerou Annou (zemĜela 9. kvČtna 1636).38

4.III. František Arnošt Šlik, vznik šlikovského fideikomisu

JindĜichĤv syn František Arnošt chtČl svĤj život zasvČtit Bohu a strávit jej v kontemplativním odlouþení za zdmi kartuziánského kláštera v nedalekých Valdicích. V tomto pĜípadČ by veškerý majetek získala dcera Marie Sidonie (provdaná nejprve za hrabČte Ottu z Friedberka a pozdČji za hrabČte Gustava Adolfa z Varrenbachu). Tato pĜedstava ale nakonec nedošla svého naplnČní, neboĢ „mladému pánu znechutil se již noviciát, proto roku 1651 vystoupil.“39 Po smrti svého otce se vrátil zpČt ke svČtskému zpĤsobu života a jako jediný mužský dČdic pĜevzal odpovČdnost za pozĤstalý majetek. SoubČžnČ se správou šlikovských panství pak intenzivnČ rozvíjel i svoji politickou kariéru. Zastával vysoké funkce a þasto se pohyboval v blízkosti samotného císaĜe Ferdinanda III. a následnČ i jeho nástupce Leopolda I. Od roku 1652 vykonával úĜad Ĝíšského dvorního rady a o dva roky pozdČji byl zvolen nejvyšším zemským správcem.40 František Arnošt Šlik pokraþoval v nákupní politice svého otce; své državy na Jiþínsku rozšíĜil zakoupením nČkolika menších šlechtických statkĤ z pĜilehlého okolí. Šlo pĜedevším o statky Bartoušov, Starou Veliš, Staré Místo a Horní a Dolní Lochov. Zdejší hospodáĜské poþiny pak završil založením rodinného fideikomisu, který vznikl sjednocením panství Staré Hrady, Veliš a Kopidlno. Schválení k tomuto kroku získal od císaĜe Leopolda I. majestátem ze dne 28. EĜezna 1661, samotná realizace se však uskuteþnila až o deset let

25 pozdČji, pĜesnČ 27. Ĝíjna 1671.41 Tento majetkoprávní akt mČl zajistit nedČlitelnost a ucelenost statkĤ pro následující pokolení. František Arnošt Šlik zemĜel v roce 1675. BČhem svého života se dvakrát oženil; poprvé s Marií Markétou Ungádovou z Weissenwolfu (zemĜela v roce 1661), podruhé s Helenou, svobodnou paní Traudisch (zemĜela roku 1700). Vedle nČkolika dcer po sobČ zanechal dva mužské potomky, jmenovitČ Františka Josefa a Leopolda Antonína. PrávČ starší z nich, František Josef Šlik, pĜedstavuje klíþovou osobnost v rámci celé této práce.

4.IV. HrabČ František Josef Šlik

Životní pouĢ hrabČte Františka Josefa Šlika, významného reprezentanta þeské vČtve šlechtického rodu ŠlikĤ, vyplĖovala aktivní þinnost zasahující do mnoha oblastí. Narodil se v roce 1656 a již v mládí získal cenné zkušenosti bČhem nČkolikaleté kavalírské cesty, kterou nastoupil zanedlouho po otcovČ smrti. DetailnČjší pĜehled navštívených míst nám není znám; doložit lze pouze FrantiškĤv pobyt v ěímČ, kde vznikla jeho podobizna, patrnČ roku 1678.42 Po svém návratu z kavalírského putování se hrabČ stĜetl s otázkou majetkového rozdČlení pozĤstalého vlastnictví. Jako nejstarší mužský potomek Františka Arnošta Šlika mČl správu nad šlikovským dominiem pĜevzít právČ František Josef. Mladšímu bratrovi Leopoldovi Antonínovi bylo vymČĜeno odstupné ve výši 3000 zlatých roþQČ. Tuto skuteþnost však Leopold Antonín nechtČl akceptovat a zaþal na svém bratrovi požadovat þást panství. Po dlouhotrvajícím sporu rozhodnul zemský soud v roce 1685 ve prospČch Leopolda Antonína.43 V této souvislosti bylo panství rozdČleno na þtyĜi územní jednotky – Veliš, Bartoušov, Staré Hrady a Kopidlno, pĜLþemž dvČþásti PČly zĤstat svČĜenecké (Staré Hrady a Kopidlno) a dvČ zbývající se

26 staly statky zpupnými (aloidními). Leopold Antonín si na základČ soudního rozhodnutí mohl zvolit preferovanou územní þást, která mu ze zpupných statkĤ pĜipadne. Koneþná volba urþila panství velišsko- vokšické, situované v severní þásti dominia, které zahrnovalo zĜíceninu hradu Veliš, zámek a poplužní dvory ve Vokšicích, Starém MístČ a Jinolicích a pĜilehlé vesnice Podhradí, Vršec, Staré Místo, ýejkovice, Holín, Ohaveþ, Rybníþek, Brada, Prachov, Jinolice, Libunec, Ostružno, %Ĝezinu, HrdoĖovice, StĜelec, Zámostí, Blata, OhaĜice, BĜezskou a Prachovskou Lhotu, Horní a Dolní Lochov, Hlásnou Lhotu, Chyjice a Nadslav.44 Po pĜedání tohoto majetku si František Josef Šlik vyhradil SĜedkupní právo, které mu zaruþovalo kupní prvenství v pĜípadČ, kdyby jeho bratr v budoucnosti uvažoval o prodeji své þásti panství. Tato situace nastala v roce 1688. Tehdy zamýšlel Leopold Antonín prodat svĤj díl hrabČti Ludvíku Colloredovi za 161 000 zlatých. V tomto okamžiku František Josef využil svého práva a za výše uvedenou þástku Veliš odkoupil a opČt pĜipojil ke zbývajícím državám.45 S rozšiĜováním územního vlastnictví zapoþal František Josef Šlik EČhem období sporĤ s Leopoldem Antonínem a pokraþoval v nich i v letech následujících. V roce 1688 zakoupil ves Chyjice od JiĜího Havery z Lobensteinu, roku 1689 JiþínČves od Jana JindĜicha ze Sandbergu (kam pozdČji pĜesunul správu panství, doposud sídlící ve Vokšicích), 1695 Vršce od Eleonory z Opprsdorfu, 1716 ýešov od rodiny Huberkovských, 1717 Hubojedy, DrštČkryje, Samšinu a Mackov od bratrĤ Antonína, JindĜicha a Leopolda de Leveneur a roku 1731 dvĤr v Keteni od konventu sv. Jakuba v Praze.46 Vrátíme se ještČ krátce k postavČ Leopolda Antonína Šlika, který po odprodání velišsko-vokšického panství nalezl své profesionální uplatnČní na poli vojenském a diplomatickém. Roku 1689 byl jmenován vrchním velitelem jízdního pluku v Maćarsku, o tĜi roky

27 pozdČji povýšil na vrchního polního generála. Tehdy byl pĜHĜazen na generalát v oblasti mezi Dunajem a Sedmihradskem, náležející k Habsburské monarchii. Od roku 1697 vedl mírová jednání, zakonþená v roce 1699 uzavĜením Karlovického míru.47 Svou kariéru dovedl Leopold Antonín k vrcholu roku 1713, kdy se stal nejvyšším kancléĜem. V roce 1721 pak získal ocenČní ěádu zlatého rouna. BČhem svého života se dvakrát oženil, poprvé s Klárou Rosalií z Kounic a podruhé s Marií Josefou Vratislavovou z Mitrovic, s níž mČl také syna a dČdice svého majetku Františka JindĜicha (1696 - 1766). Leopold Antonín Šlik zemĜel roku 1723 ve Vídni a jeho ostatky byly pohĜbeny v pražském chrámu sv. Víta.48 3Ĥsobnost Františka Josefa Šlika se neomezovala pouze na správu šlikovského dominia na Jiþínsku; kromČ této povinnosti zastával Ĝadu vysokých úĜedních funkcí v rámci Království þeského. Od roku 1684 vykonával úĜad dvorského komorního rady, v roce 1691 jej císaĜ jmenoval víceprezidentem ýeské dvorské komory a souþasnČ i místodržitelem a pĜísedícím zemského soudu a v roce 1694 byl zvolen tajným radou. O jeho privátním životČ toho mnoho nevíme. Byl dvakrát ženatý – poprvé uzavĜel sĖatek v roce 1684 se Silvií KateĜinou Kinskou (zemĜela roku 1713) a podruhé s Annou Josefou Krakovskou z Kolovrat, která zemĜela v roce 1771, tedy 31 let po smrti svého muže. Ani jeden z tČchto svazkĤ však nebyl naplnČn narozením potomka. Po smrti Františka Josefa v roce 1740 pĜipadl rodinný majorát do vlastnictví Františka JindĜicha Šlika, syna Leopolda Antonína. 49

28 5. František Josef Šlik jako stavebník a donátor

Stavební aktivity Františka Josefa Šlika úzce souvisí s jeho pražským pĤsobením v úĜadu prezidenta ýeské dvorské komory. 'Ĝíve než pĜistoupíme k popisu jednotlivých realizací na samotném šlikovském panství na Jiþínsku, pohlédneme i na nČkteré stavby pražské, kterým hrabČ František Josef Šlik ze své pozice pĜihlížel þi jejichž vznik pĜímo inicioval. Jednou z takových staveb je budova jízdárny Pražského hradu. V roce 1694 vzešel od ýeské dvorské komory požadavek na projekt nové a vČtší jízdárny, která mČla nahradit starší a již nevyhovující stavbu ze 16. století. Tuto zakázku získal architekt Jean Baptiste Mathey, který v té dobČ mČl za sebou již nČkolik významných projektĤ a v tehdejším þeském prostĜedí pĜedstavoval pĜední a uznávanou osobnost v oblasti stavitelského umČní.

5.I. Jean Baptiste Mathey a jeho projektantská þinnost ve službách hrabČte Františka Josefa Šlika

Jean Baptiste Mathey (ve starších pramenech uvádČný též jako Matthäus Burgundus, Mathäi, Matthoj þi Matthäi) pocházel pĤvodnČ z francouzského Dijonu. Zde se narodil snad kolem roku 1630. 3ĜibližnČ od druhé poloviny šedesátých let 17. století je doložen v Itálii, kde se pohyboval v Ĝímském prostĜedí v okruhu malíĜe Clauda Lorraina. Ve své architektonické tvorbČ navázal na umírnČný proud Ĝímského barokního klasicismu, reprezentovaný architekty Carlem Rainaldim a Carlem Fontanou.50 „V duchu Ĝímského cítČní je architektonický tvar pojat v abstraktní þistotČ a pĜesnosti své konstrukce, osvobozen od tČžkého plastického dekoru (..).“51 Tomuto umČĜenému, nedekorativnímu stylu zĤstal vČrný až do konce svého

29 života. V ýechách ovlivnil nČkteré tvĤrce z následující generace architektĤ; ozvuky jeho architektonického tvarosloví mĤžeme sledovat nejvýraznČji v první fázi tvorby Jana Blažeje Santiniho Aichela. Do þeského prostĜedí vstoupil Jean Baptiste Mathey jako dvorní architekt ve službách arcibiskupa Jana BedĜicha z Valdštejna. Stalo se tak patrnČ v roce 1675. Tomuto kroku však pĜedcházela již QČkolikaletá spolupráce v Ĝímském prostĜedí, kde Mathey pracoval od roku 1667 þi 1668 ve Valdštejnových službách jako komorní malíĜ. V ýechách pak kromČ arcibiskupa Jana BedĜicha z Valdštejna využívala Matheyových služeb i šlechta a nČkteĜí pĜedstavitelé církevních ĜádĤ (premonstráti, cisterciáci, kĜižovníci). Mezi nejvýznamnČjší Matheyova díla patĜí ranČ barokní pĜestavba pražského Arcibiskupského paláce na Hradþanech (1675-1679), NĜižovnický kostel sv. Františka Serafínského na Starém mČstČ pražském (1679-1688), Thunovský (Toskánský) palác (1689-1691) a prvotní návrh a poþátek stavby kostela theatinĤ. Z mimopražských realizací vyniká zámek Trója pro hrabČte Václava VojtČcha ze Šternberka (1679-1691) a soustavnČjší þinnost pro cisterciácký konvent v Plasích, kde dle Matheyova návrhu vznikla sýpka a budova prelatury.52 Projekt na novostavbu jízdárny Pražského hradu patĜí k závČru jeho tvĤUþí þinnosti i života. O zadání výstavby jízdárny nás informuje zpráva stavebního písaĜe Josefa Karla Misnera z 22. bĜezna 1694 v pamČtní knize stavebních písaĜĤ Pražského hradu z let 1683-1719. Misner mČl za úkol doruþit Matheymu oficiální rozhodnutí o zmínČné zakázce a zároveĖ se s ním okamžitČ dohodnout o rychlém vytýþení místa ke kopání. Vyhotovený projekt pak Mathey pĜedložil ke schválení prezidentu þeské dvorské komory, jímž byl tehdy hrabČ František Josef Šlik. 53

30 Výstavba nové jízdárny zapoþala velmi záhy a již koncem roku 1694 byla v hrubém zdivu dokonþena a završena vyzdvižením rozsáhlého krovu. Stavbu provádČl podle Matheyho plánĤ zednický mistr Giacomo Antonio Canevalle, který od roku 1685 zastával funkci dvorního stavitele Pražského hradu. BČhem roku 1695 pokraþovala výstavba v plynulém rytmu a v závČru roku byla hlavní budova jízdárny dle Matheyeho projektu až na drobné detaily hotova. Zbývalo ještČ dostavČt pĜístavbu nového úzkého kĜídla galerie, která mČla poskytnout krytý výhled na pĜilehlou otevĜenou letní jízdárnu. V záĜí roku 1695 Jean Baptiste Mathey opouští ýechy a jeho další kroky smČĜují do PaĜíže. 'Ĥvodem Matheyovy paĜížské cesty byla patrnČ touha rozšíĜit architektonické povČdomí o nové stavby, z nichž by mohl þerpat inspiraþní zdroje a poté – snad po opČtovném návratu do ýech – je použít v tvorbČ vlastní. Tyto plány však vlivem okolností nedošly uskuteþQČní. Vysoký vČk a obtížná cesta zĜejmČ pĜispČly k oslabení Matheyova zdraví a tak ještČ téhož roku v PaĜíži onemocní a následnČ umírá.54 Po MatheyovČ odchodu vedl dostavbu pražské jízdárny nadále Giacomo Antonio Canevalle. V roce 1696 byly položeny základy galerie. Invenþním zpĤsobem se v této souvislosti projevil prezident dvorské komory a zároveĖ vlastní stavebník pražské jízdárny, hrabČ František Josef Šlik. Dne 2. záĜí roku 1696 zaslal z Karlových VarĤ dopis stavebnímu písaĜi Misnerovi, v nČmž vyslovuje þetné návrhy na optimální Ĝešení budovy galerie.55 Misner mČl tyto podnČty konzultovat s Canevallem a co nejrychleji zaslat odpovČć s vyjádĜením jejich stanoviska. Z dalšího dopisu Františka Josefa Šlika, který zaslal již 14. záĜí, vyþteme Misnerovu a Canevallovu reakci na jeho pĜipomínky k dostavbČ. S návrhy týkajícími se pĜízemí galerie vyjádĜili oba dotazovaní souhlas, naopak podnČty smČĜující k prvnímu patru galerie

31 nepovažovali z architektonického hlediska za vhodné. Po zhotovení koneþného plánu, vedoucího ke vzájemné spokojenosti stavebníka i stavitele pokraþovala výstavba až do roku 1699, kdy byly provedeny závČreþné práce. Poþátkem roku 1700 pak Canevalle zhotovuje z rozkazu þeské dvorské komory pro císaĜe celý plán dostavČné jízdárny.56 Spolupráce Františka Josefa hrabČte Šlika a architekta Jeana Baptisty Matheye se neomezovala pouze na oficiální zakázky v rámci instituce þeské dvorské komory. Ze zachované korespondence, v níž hrabČ Šlik Ĝešil záležitosti spojené s dostavbou komplexu hradní jízdárny pĜed námi vyvstává obraz muže – stavebníka, který s pronikavým vhledem a znalostí oboru požaduje v architektuĜe slouþení krásy, úþelnosti a hospodárnosti. V Matheyho tvĤUþím projevu ]ĜejmČ spatĜoval ideální syntézu všech tČchto aspektĤ. Osobnost zmínČného architekta navíc v tehdejší dobČ pĜedstavovala jakýsi vrchol projektantských schopností a jistČ i vysokou míru prestiže pro objednavatele.

5.II. Jean Baptiste Mathey na šlikovském panství

Pro oblast šlikovského panství na Jiþínsku vyprojektoval Mathey pozoruhodnou skupinu staveb sakrálního i utilitárního charakteru. Nejstarší z architektur náležející do druhé zmínČné kategorie SĜedstavuje budova sýpky ve StĜevaþi [1], postavená dle Matheyova plánu roku 1690. Jde o tĜípatrový objekt zastĜešený stanovou stĜechou, se štíty po stranách, na nárožích opatĜený hrabČcími erby – šlikovským na jedné a kinským na stranČ druhé. VnČjší plochu stČn þlení pilastry vysokého Ĝádu, které spolu s Ĝímsami vytváĜejí síĢ plošných, monumentálních rámcĤ. Nad vchodem je umístČna kamenná deska s nápisem uvádČjícím Františka Josefa Šlika jako

32 zadavatele stavby a Jeana Baptistu Matheye jako jejího projektanta.57 Architektonickou koncepci Ĝešil Mathey s ohledem na praktický úþel objektu, stavba vyznívá jednoduchým, stĜízlivým dojmem, nepostrádá však i jistou dávku elegance. TémČĜ identická kopie stĜevaþské sýpky vznikla o deset let pozdČji i na území vokšického areálu [2]. Jde o tĜípatrovou stavbu, jejíž vnČjší plochu stČn þlení lizénové rámce a v nich zasazená jednoduchá, pravoúhlá okna. Projekt stavby vypracoval Jean Baptiste Mathey, což se opČt dozvídáme prostĜednictvím pamČtní desky.58 Jelikož samotná výstavba probČhla až po Matheyho smrti, uvádí se zde i jméno jeho nástupce a v tomto pĜípadČ i stavitele sýpky, architekta Filipa Spannbruckera. Budova sýpky stojí na obvodu rozsáhlého panského dvora, jehož hlavní þásti vznikly roku 1831.59 Tehdy byla sýpka rozšíĜena o novou pĜístavbu a sallu terrenu [3], vevázanou do východního prĤþelí starší þásti. Spojení sally terreny s budovou þistČ hospodáĜského významu pĜedstavuje v této souvislosti ponČkud netypický jev.

Loreta

7Ĝetí ze staveb, u níž je v rámci šlikovského panství Matheyho autorství jednoznaþQČ prokázané, zastupuje loretánská kaple situovaná na temeni velišského hĜbetu [4] nad Hlásnou Lhotou. Z hlediska architektonického jde o pomČrnČ jednoduchou stavbu obdélné dispozice (dané charakterem objektu), jejíž celkové pojetí plnČ odpovídá Matheyho umČĜenému, oproštČnému stylovému projevu v duchu Ĝímského barokního klasicismu. Ve vztahu k ostatním architektonickým realizacím plní kaple Loreta [5] funkci ústĜedního ideového tČžištČ celé kompozice „barokní zahrady“ Františka Josefa hrabČte Šlika. Z pĤvodní koncepce

33 loretánské Santa Casy zachovává prostorové pojetí – již zmiĖovaný obdélný tvar, s dvojicí obdélníkových vstupĤ v podélných boþních zdech. VnČjší plochu stČn – oproštČnou od plastické a malíĜské složky – þlení vertikální pásy toskánských pilastrĤ vysokého Ĝádu [6], které mají pokraþování v zalomeném kladí a krátkých lizénách atiky. Jedinou sochaĜskou výzdobu zde pĜedstavují kamenné vázy [7], navazující na krátké lizény po celé délce atiky, a alianþní znak Františka Josefa Šlika a jeho první manželky Sylvie KateĜiny Kinské, umístČný na západním prĤþelí. Pod alianþním znakem je vyrytý nápis,60 který uvádí Františka Josefa hrabČte Šlika jako objednavatele a Jeana Baptistu Matheye jako projektanta Lorety. DobČ vzniku odpovídá rok 1694. Typ loretánské kaple, u níž se veškerá štukatérská þi malíĜská výzdoba redukuje pouze na architektonické þlenČní pomocí pilastrĤ a lizén, došel v závČru 17. století þetného rozšíĜení. Tato zámČrná stĜídmost upomíná na pĤvodní podobu Santa Casy v Loretu pĜed tím, než získala mramorový plášĢ od Bramanteho. Nové „pilastrolizénové“ pojetí zároveĖ zdĤrazĖovalo neutrální funkci stČny a pĜedstavovalo také cestu vedoucí k opČtovnému sjednocení prĤþelí (v protikladu k jejímu rozložení a zneþitelnČní pomocí plastické výzdoby). 61 VnitĜní prostor pojednávané kaple vČrnČ napodobuje interiér italské lorety; jednoduchý, podélný prostor, zaklenutý valenou klenbou z cihel, zdobí podle ustálené tradice zbytky omítek s freskami, znázorĖujícími výjevy ze života Panny Marie. Zajímavou skuteþnost pĜedstavuje i netradiþní možnost využití kaple na zpĤsob rozhledny. Její plochá stĜecha sloužila velmi dobĜe – patrnČ pĜi zvláštních pĜíležitostech – jako vyhlídková terasa. Funkci zábradlí zde plnila atika a svĤj praktický úþel snad mohly splĖovat i velké kamenné vázy (umístČné na atice), jejichž dutý vnitĜek, který lze

34 skuteþQČ naplnit kvČtinami, nasvČGþuje zámČrné koncepci pĜesahující pouhou dekorativní úlohu.62 Prvotní urþení a chápání Lorety ve smyslu sakrální stavby získává díky této ojedinČlé možnosti (neboĢ žádná jiná loretánská kaple v ýechách neplní funkci rozhledny) nad rozmČr duchovní i pĜesah praktického a symbolického významu.

Kaple sv. Anny

Ke skupinČ Matheyho staveb se v rámci pojednávaného území Ĝadí i kaple sv. Anny [8], pĜestože otázka autorství a pĜesné doby vzniku není v tomto pĜípadČ jednoznaþQČ urþená. Mezi odborníky, kteĜí této problematice vČnovali pozornost, pĜevládá názorový pĜíklon k pĜipsání autorství Matheymu. V oblasti þasového vroþení však panuje názorová pluralita. Jako první vyjádĜil svou hypotézu Ivo KoĜán ve svém þlánku Santini ve východních ýechách, otištČném v þasopisu UmČní v roce 1974.63 Autorství sv. Anny pĜipisuje Jeanu Baptistovi Matheymu a její vznik klade do roku 1670, což pĜedpokládá, že stavebníkem by musel být František Arnošt Šlik. Vzhledem k Matheyovu pĜíchodu do ýech v roce 1675 by tedy tento projekt musel vzniknout již v dobČ jeho Ĝímského pobytu. Tuto teorii KoĜán podkládá domnČnkou, že snad díky SĜátelství s hrabČtem Janem BedĜichem z Valdštejna mohl být hrabČ František Arnošt Šlik i v kontaktu s architektem Matheyem. KoĜánem stanovenou dataci pak pĜejímá þeská umČleckohistorická literatura a jako rok výstavby se všude uvádí letopoþet 1670. DetailnČjší pozornost vČnoval kapli sv. Anny JiĜí Kropáþek. Ve svém þlánku z roku 1993 projevuje souhlas s KoĜánovou atribucí, dataci však posouvá až do roku 1690 a roli stavebníka tak pĜisuzuje Františkovi Josefovi hrabČti Šlikovi64. NovČjší literatura na KropáþNĤv

35 þlánek nereaguje a uvádí opČt rok 1670, pĜLþemž kapli zmiĖuje letmo, pouze v rámci pĜehledu. Ve prospČch autorství Jeana Baptisty Matheyho svČGþí nejen analogie s jeho dalšími díly, ale také skuteþnost, že pouze Mathey byl v této dobČ jediným architektem, který mohl v našem prostĜedí provést tak jasnČĜímskou stavbu. Navíc jsou doloženy jeho další, již v pĜedešlé kapitole zmínČné projekty pro Františka Josefa Šlika. Kaple sv. Anny se nachází na stejnojmenném kopci homolovitého tvaru v blízkosti Ostružna. PĜedstavuje centrální válcovou stavbu kruhové pĤdorysné dispozice, se þtyĜmi výklenky v síle zdi. Z hlediska architektonického vyznívá tato drobná sakrální stavba velmi umČĜeným, racionálním a elegantním dojmem, který plnČ odpovídá Matheyovu stylovému projevu. VnČjší plochu stČny þlení þtveĜice rizalitĤ (které svým umístČním navazují na výklenky v interiéru), SĜLþemž každý z nich je strukturován lizénovým rámcem a po stranách ukonþen pĜilehlými hladkými þtvrtsloupy. Zdejší þlenČní do plošných rámcĤ nám pĜipomíná „pilastrolizénové“ pojetí velišské Lorety. Souþást kaple tvoĜí i nevysoká válcová kazatelna [9] , pĜipojená k objektu na západní stranČ. Kazatelna spoþívá na podstaveném sloupu, se zemí ji spojuje schodištČ. Dekorativní složku kazatelny nese poprsník þlenČný kazetami; ve stĜední z nich se nalézá alianþní znak Františka Josefa Šlika a jeho druhé manželky Anny Krakovské z Kolovrat. Kazatelna vznikla patrnČ až dodateþQČ, jelikož manželství s Annou Josefou, jejíž rodový znak je zde vyhotoven, uzavĜel hrabČ Šlik až v roce 1716. Stavbu završuje cibulovitá stĜíška s lucernou na vrcholu, skrze níž dovnitĜ vstupuje svČtlo. Interiér kaple se vyznaþuje stejnou stĜízlivostí a jednoduchostí jako její vnČjší þást. Oblé stČny vnitĜku þlení dvojice plošných pilastrĤ nesoucí kladí, v místČ nad každým pilastrem zdobené zuboĜezem a dvojitými záĜezy. Na þelní stČQČ naproti vstupním dveĜím se nachází

36 pomČrnČ zachovaný iluzivní oltáĜ. Fresková malba pĜedstavuje obraz s námČtem sedící sv. Anny s Pannou Marií v náruþí [10]. IluzivnČ pojednanou oltáĜní architekturu tvoĜí dva tordované sloupy zakonþené akantovou hlavicí a ovinuté rostlinným dekorem. Na sloupy navazuje zalamovaná Ĝímsa nesoucí nástavec; ten je dekorován postavami þtyĜ andČOĤ a rolwerkovou kartuší s nápisem SV.ANNA. Nástavec vrcholí mušlí. Ve spodní þásti oltáĜe je vyobrazen alianþní znak Františka Josefa Šlika a jeho první manželky Silvie KateĜiny Kinské. ýelní stranu oltáĜní menzy zdobí rostlinný dekor a v jejím stĜedu pak Ĝecký kĜíž, umístČný ve vavĜínovém vČnci. Z uvedeného popisu a s pĜihlédnutím k již výše zmínČným souvislostem se hypotéza Matheyho autorství u kaple sv. Anny jeví jako vysoce pravdČpodobná. V oblasti þasového urþení se pĜikloníme k dataci, kterou stanovil JiĜí Kropáþek, tedy do doby kolem roku 1690. Akceptovatelné by však mohlo být i o nČco pozdČjší datování, pĜibližnČ do prvního desetiletí století 18., þemuž by mohla nasvČGþovat i níže uvedená domnČnka. Zajímavý pĜíspČvek k dané problematice pĜináší ve své bakaláĜské práci Lucie Rychnová.65 DetailnČjší pozornost vČnuje iluzivnímu oltáĜi v interiéru, pĜLþemž se snaží postihnout samotné poþátky užívání iluzivního oltáĜe jako urþitého typu. Za inspiraþní zdroj v tomto pĜípadČ považuje tvĤUþí þinnost jezuitského malíĜe a architekta Andrey Pozza (1642-1709), který zmínČný typ oltáĜe poþátkem 18. století rozšíĜil. Hlavním následovníkem a šiĜitelem Pozzova odkazu v þeském prostĜedí se pak stal jeho žák Jan Hiebel, jenž se v ýechách usadil pĜibližnČ roku 1707. Andrea Pozzo sepsal dvoudílný ilustrovaný spis Perspectiva pictorum atque architektorum, který vyšel v roce 1700 a sloužil jako uþebnice perspektivy. V tomto díle nalézáme na dvou grafických listech i pĜímou pĜedlohu iluzivního oltáĜe v kapli sv. Anny.66

37 Vzhledem k oltáĜnímu vyobrazení alianþního znaku první manželky Silvie KateĜiny Kinské (zemĜela roku 1713) a k pĜedpokládané inspiraci Pozzovou publikací z poþátku 18. století lze vznik oltáĜe (a možná tedy i samotné kaple sv. Anny) klást mezi tyto dvČþasová ohraniþení.

5.III. Architektonický odkaz Filipa Spannbruckera na území šlikovského panství

V tomto místČ pĜistoupíme k pojednání umČleckého odkazu architekta Filipa Spannbruckera, který po smrti Jeana Baptisty Matheyho pĤsobil jako architekt a stavitel ve službách hrabČte Františka Josefa Šlika. Na území šlikovského panství na Jiþínsku zanechal nesmazatelný a dodnes pĜítomný „barokní“ otisk svého tvĤUþího projevu. V þeském umČleckohistorickém prostĜedí pĜedstavuje Filip Spannbrucker osobnost spíše upozadČnou. Svou roli v tomto smČru jistČ sehrála i skuteþnost, že Spannbruckerovými souþasníky byli nejvýznamnČjší tvĤrci þeské vrcholnČ barokní architektury vĤbec, jmenovitČ Jean Baptiste Mathey, Kryštof Dientzenhofer a Jan Blažej Santini Aichel. Mezi stavbami od architektĤ takové míry osobitosti a invence pak mohou realizace ostatních stavitelĤ pĤsobit jako díla prĤPČrná, bez vČtšího umČleckého významu. PĜitom však mnozí z opomíjených autorĤ se pĜi bližším zkoumání jeví jako kvalitní projektanti a jejich architektonický projev (aþkoliv nesmČĜuje k progresivitČ) pĤsobí pĜinejmenším kultivovaným a nezĜídka i originálním dojmem. Z životopisných údajĤ Filipa Spannbruckera neznáme pĜíliš mnoho podrobností. Narodil se patrnČ kolem roku 1672 v obci Teyssendorf v Solnohradsku. Po svém vyuþení se jako mladý

38 zednický tovaryš vydal na cestu do svČta. O jejím prĤEČhu bohužel nemáme žádné informace; jisté však je, že svĤj cíl našla v Praze, kde se dne 12. srpna 1691 dal zapsat do pražského staromČstského cechu a dle Zápisné knihy získal roku 1695 mČãĢanství na Malé StranČ.67 Nás bude nyní zajímat ta þást Spannbruckerovy tvorby, která se bezprostĜednČ dotýká spolupráce s hrabČtem Františkem Josefem Šlikem. První stavbu, kterou realizoval na území pojednávaného panství (a snad i první Spannbruckerovu samostatnou práci vĤbec) SĜedstavuje kostel sv. Šimona a Judy v Chyjicích [11], který vznikl v letech 1698-1700. Kostel stojí na pohledovČ exponovaném místČ nad vsí Chyjice, což mu dodává na malebném pĤvabu a významu v okolní krajinČ. Jde o pomČrnČ jednoduchou jednolodní stavbu podélného pĤdorysu, na východní stranČ ukonþenou polygonálním závČrem. VnČjší plochu stČn þlení lizénové rámce, v prĤþelí kombinované s pilastry dórského typu. Po celém obvodu stavby pak probíhá mohutná Ĝímsa, která dosedá na pilastry a horní þást lizén. Na stĜední þást prĤþelí navazuje hranolová vČž zastĜešená dvojitou stanovou stĜechou, jejíž horní þást se snižuje a tvoĜí tak kopuli. Nad prĤþelím vybíhá atika, po stranách dekorovaná kamennými obelisky a v místČ styku s vČží navazujícími volutami. Hlavní portál západního prĤþelí zakonþuje supraporta, po stranách portálu jsou ve zdi niky. Další dvČ realizace, které chronologicky následují ve výþtu Spannbruckerových aktivit, spadají do kategorie profánních staveb. První z nich zastupuje již výše pojednaná sýpka ve Vokšicích, kterou Spannbrucker postavil v roce 1700 podle Matheyho pĜedlohy. PĜibližnČ ve stejné dobČ vznikl i vokšický zámek [12], který v sobČ do roku 1717 soustĜedil veškerou správu panství (poté se sídlem správy stal novČ postavený zámek v JiþínČvsi). Jednopatrovou budovu zámku tvoĜí trojkĜídlá pĤdorysná dispozici s mČlkým þestným dvorem. StĜední þást

39 objektu zvýrazĖuje rizalit. Souþástí zámeckého areálu se stal rozsáhlý park s užitkovou zahradou a hospodáĜským dvorem.

Kopidlno, Kostel sv. Jakuba VČtšího (1705-1707)

SvĤj umČlecký potenciál Spannbrucker plnČ rozvinul u stavby kostela sv. Jakuba VČtšího v KopidlnČ [13]. Výstavba kostela probíhala v letech 1705-1707 pod Spannbruckerovým vedením a s nejvČtší pravdČpodobností i podle jeho vlastního projektu, jak o tom bude pojednáno níže. Také v tomto pĜípadČ je otázka autorství doposud nejednoznaþQČ rozĜešená, aþkoliv pĜevážná vČtšina odborníkĤ se SĜiklání právČ k možnosti spatĜovat autora ve Spannbruckerovi. Jde o stavbu založenou na pĤdorysu oválu proloženého kĜížem, s rozšíĜeným západním prĤþelím a dvČma segmentovČ uzavĜenými prostorami sakristie a oratoĜe po stranách presbytáĜe. PĜtþná ramena tohoto kĜíže urþují prostory postranních kaplí. Vstupní konvex- konkávnČ zvlnČné prĤþelí zdĤrazĖuje stĜední rizalit a pĜedsunuté sloupy po stranách portálu, nesoucí balkón. ZvlnČní pĤdorysu prĤþelí opakuje jeho korunní Ĝímsa i atika nad ní, kryjící hranolovou vČž umístČnou nad prostorem vstupní þásti. Nároží vČže jsou konkávnČ projmutá, dekorovaná pilastry iónského Ĝádu. VČž završuje cibulovitá kupole. VnČjší plochu stČn strukturují lizénové rámce a dórské pilastry, opČt konkávnČ prohnuté, nesoucí redukované kladí. VnitĜní prostor kostela uzavírá složitá kupolová klenba tzv. melounového typu, prokládaná lunetami stoupajícími k nevysoké zploštČlé lucernČ. StČny interiéru þlení sdružené pilastry, na které dosedají klenební pasy.68 Tato stavba pĜedstavuje velmi zdaĜilou architekturu, která má své místo v kontextu vývoje þeské barokní architektury poþátku 18. století. PrávČ pro kvalitu architektonické pĜedlohy, podle které byl kopidlnský kostel postaven, vznikla tendence spatĜovat autora jejího projektu

40 v architektovi vČtšího významu, než pĜedstavoval sám Spannbrucker. Ivo KoĜán ve svém þlánku z roku 1974 pĜipsal autorství Janu Blažejovi Santinimu.69 Ve své úvaze vychází z porovnání Spannbruckerovy stavby pĜedchozí, tedy kostela v Chyjicích (1698-1700), a stavby pozdČjšího vzniku, kostela ve Vršcích (1726). ObČ tyto realizace jsou ve svém provedení velmi jednoduché a umČlecky nijak nepĜekraþují svĤj význam ve smyslu venkovského kostela. Na základČ této komparace považuje KoĜán za nemožné, aby SpannbruckerĤv umČlecký vývoj dosáhl v tak krátkém þasovém horizontu od jednoduché stavby v Chyjicích k projektu kostela v KopidlnČ takového kvalitativnČ dynamického rozvoje. Navíc ani jeho pozdní dílo na šlikovském panství, již zmínČný kostel ve Vršcích, nevykazuje výraznČjší známky umČleckého posunu a svou koncepcí se neliší od Spannbruckerovy rané tvorby. ArgumentĤ svČGþících ve pĜípadný prospČch Santiniho se nabízí hned nČkolik. V prvé ĜadČ je zĜejmé, že po smrti Jeana Baptisty Matheyho byl právČ Santini považován za jeho umČleckého následovníka. Mnozí objednavatelé, kteĜí pĤvodnČ zamČstnávali Matheye, pĜistoupili pak ke spolupráci se Santinim a v nČkterých SĜípadech Santini dokonþil Matheyem zapoþaté dílo. Vzhledem k SĜedchozí spolupráci, kterou František Josef Šlik rozvíjel s Matheyem, lze usuzovat, že výbČr prvoĜadého architekta považoval za otázku jisté spoleþenské prestiže a zároveĖ dobrého osobního vkusu. Santini SĜedpoklad uznávaného architekta zajisté splĖoval. Zajímavý fakt zde pĜedstavuje skuteþnost, že soubČžnČ s výstavbou kostela v KopidlnČ vznikala i kaple sv. Anny v Panenských %Ĝežanech, kterou na objednávku Heleny Pieroni da Gagliano (tehdejší abatyše svatojiĜského kláštera benediktinek na Pražském hradČ) navrhl Jan Blažej Santini Aichel a na jejíž realizaci se Spannbrucker bezprostĜednČ podílel. Tomu mohl pĜedcházet þi

41 následovat zprostĜedkovaný kontakt hrabČte Šlika s architektem Santinim. V neposlední ĜadČ zbývá uvést i KoĜánovu tezi o podobném Ĝešení interiéru kaple sv. Klimenta v Hradci Králové (rovnČž od Santiniho), s kostelem kopidlnským. KoĜán jde ve své tezi ještČ dál a v rámci šlikovského panství pĜisuzuje Santinimu i dvČ drobné sakrální stavby, o nichž pojednáme níže. KoĜánovu hypotézu Santiniho autorství následnČ pĜijala i pĜevážná YČtšina þeských odborníkĤ.70 NejnovČjší monografie o Santinim71 však zmínČné stavby mezi jeho odkaz neĜadí. Autor monografie Mojmír Horyna jako protiargument uvádí následující odĤvodnČní: „ZmiĖovaná shoda interiéru lodi kopidlenského kostela a vnitĜního prostoru kaple sv. Klimenta srovnává dvČ typovČ zásadnČ odlišné stavby. V Hradci je stČna prostoru nad oválem ukonþena prĤEČžným kladím a horizontální korunou zdi, na kterou plnČ dosedá oválová pata kopule. V KopidlnČ vynáší patu pasĤ klenby pouhých osm úsekĤ zdi, osazených sdruženými pilastry, a mezi nimi pokraþuje stČna vzhĤru a je vymezena RĜezovČ þelem kápČ melounové klenby. Ve smyslu vztahu stČny a klenby má kopidlnský kostel blízko k baldachýnovým konstrukcím, známým kupĜ. u dientzenhoferovské architektury, proti níž se však podstatnČ odlišuje všemi ostatními rysy. U Santiniho se baldachýnová koncepce prostoru nachází výhradnČ u baroknČ-gotických staveb. Tam, kde je užito ĜádĤ klasického tvarového typu, nechá Santini plnČ probíhat kladí(..).“72 Co pro nás tedy z celé této analýzy vyplývá? Výše zmínČné GĤvody pro Santiniho atribuci se zdají být vcelku logické a pĜijatelné. 3Ĝesto mezi nimi zĤstává urþitá mezera, která skýtá i pĜipuštČní možnosti autorství Filipa Spannbruckera. K této protikladné hypotéze se ve své práci pĜiklání Lucie Rychnová.73 Stavba kopidlnského kostela pĜedstavuje urþitou syntézu tehdejší architektonické produkce, se zĜetelnými citacemi tvorby Jeana Baptisty

42 Matheyho, Jana Blažeje Santiniho i Kryštofa Dientzenhofera. Tyto aspekty (s pĜihlédnutím k celkové vyspČlosti samotné architektonické koncepce) vedly k pĜipsání stavby Santinimu. Santiniho þinnost pro hrabČte Šlika však nedokládají žádné dochované prameny (aĢ již jde o dobové záznamy þi písemnosti z rodinného fondu ŠlikĤ). Vezmeme-li v potaz skuteþnost, že pĜedešlé Matheyho stavby nás prostĜednictvím pamČtní desky informují o jejich významném tvĤrci, kostel v KopidlnČ (a ani žádná ze Santinimu pĜisuzovaných kaplí na šlikovském panství) takový „podpis“ nenese. A to i pĜesto, že Santini patĜil mezi pĜední osobnosti tehdejšího umČleckého svČta a zdĤraznČní jeho autorství by bylo zcela na místČ. Spannbruckerova pĜedpokládaná neinvenþnost a prĤPČrnost mohla pouze odrážet konkrétní požadavky stavebníka. Jednoduché sakrální stavby v Chyjicích a Vršcích splĖují úþel venkovských kostelĤ, kde architektonická umČĜenost a þistota souzní s prostým zpĤsobem života a náboženským smýšlením venkovských obyvatel. Oproti tomu kostel v KopidlnČ pĜevyšoval svým významem kostely vesnické a jistČ i požadavek jeho koncepce zahrnoval vČtší míru vznosnosti a architektonické vytĜíbenosti. V tomto pĜípadČ se Spannbrucker mohl projevit jako nadaný eklektik, který þerpal inspiraci z dČl svých uznávaných souþasníkĤ a následnČ ji SĜetavil do tvorby vlastní. Ke znalosti Santiniho architektonického tvarosloví jistČ pĜispČla i Spannbruckerova þinnost v Panenských BĜežanech (která zároveĖ nepĜedstavuje jedinou þinnost pro Santiniho).74 Za zvážení stojí i pĜípadný podíl samotného stavebníka Františka Josefa Šlika, který na þetných služebních cestách rozšiĜoval své umČlecké povČdomí o nové podnČty. Vzhledem k funkci, kterou zastával, lze usuzovat i na þasté návštČvy VídnČ. VídeĖské prostĜedí tehdy nabízelo velké množství inspiraþních zdrojĤ v podobČ tvorby Johanna Bernarda Fischera z Erlachu, Johanna Lucase Hildebrandta a

43 dalších, ménČ známých architektĤ. S vídeĖskými podnČty mohl hrabČ Šlik Spannbruckera seznámit prostĜednictvím dovezených grafických SĜedloh. Tuto domnČnku podporuje i užití balkónového portálu, který v þeském prostĜedí nemá obdobnou analogii.75 Na závČr této hypotézy zmíníme ještČ Spannbruckerovo autorství u kaple sv. Jana Nepomuckého u klášterního kostela sv. JiĜí na Pražském hradČ, jejíž výstavba probČhla v letech 1717-1722. Skuteþnost, že Spannbrucker získal takovou zakázku (kaple patĜila benediktinkám, pro které dĜíve projektoval i Santini), mĤže dokládat, že aþkoliv nepĜedstavoval architekta prvoĜadého významu, pĜesto se WČšil jisté vážnosti na základČ již dĜíve manifestovaných schopností. Z výše uvedených tvrzení týkajících se atribuce kopidlnského kostela sv. Jakuba VČtšího pĜed námi vyvstávají dva možné obrazy skuteþnosti, nabízející autorství Santiniho na stranČ jedné a Spannbruckerovo na druhé stranČ. V rámci této práce se v koneþném rozhodnutí pĜikloníme k druhé z variant, která svČGþí ve prospČch Filipa Spannbruckera.

Vršce – kostel sv. VavĜince (1726)

Stavitelská þinnost pro hrabČte Františka Josefa Šlika vyplĖovala s drobnými pĜestávkami témČĜ celé aktivní období Spannbruckerova života. Poslední realizaci na šlikovském panství uskuteþnil v roce 1726, tedy tĜi roky pĜed svou smrtí (zemĜel 17.4.1729). ZmínČnou stavbu pĜedstavuje kostel sv. VavĜince ve Vršcích [14], u kterého je Spannbrucker pĜímo písemnČ doložen.76 V architektonické koncepci zde Spannbrucker plnČ navazuje na linii svých pĜedchozích sakrálních staveb (napĜ. skupina Spannbruckerových realizací na zbirožském panství)77, þlenČní exteriéru probíhá pomocí omezeného množství architektonických

44 þlánkĤ, které však mají stálé místo ve SpannbruckerovČ tvarosloví a jež s obmČnou neustále užíval. Jde o podélnou, orientovanou stavbu na pĤdorysu latinského NĜíže, s polygonálnČ uzavĜeným presbyteriem. StČny exteriéru þlení lizénové rámce. StĜední þást západního prĤþelí zvýrazĖuje lehce vystupující rizalit s portálem; nad ním se nachází segmentovČ zakonþená Ĝímsa s klenákem. Nad profilovanou korunní Ĝímsou se tyþí štít, po stranách zdobený volutami, na které dosedají štíhlé pyramidy. Horní þást štítu þlení segmentový výklenek. ... Mezi další sakrální stavby, které svou existencí velmi jemnČ dotváĜejí charakter šlikovského panství, patĜí kaple sv. AndČOĤ strážcĤ a kaple NejsvČWČjší Trojice. U obou z tČchto kaplí se setkáváme – stejnČ jako v pĜípadČ kostela sv. Jakuba VČtšího v KopidlnČþi u kaple sv. Anny – s nejasnou otázkou autorství a doby vzniku. Jednotícím prvkem je zde opČt pĜedpokládané autorství Santiniho.78 Na základČ výše zmínČných argumentĤ, které nás vedly k pĜipsání kopidlnského kostela Filipu Spannbruckerovi, zachováme i u tČchto staveb alespoĖþásteþný pĜíklon na jeho stranu.

Hlásná Lhota, kaple sv. AndČOĤ strážcĤ (1710-1713)

Nevelké homolovité návrší pod velišským hĜbetem korunuje kaple sv. AndČOĤ strážcĤ [15]. Jde o centrální kapli na pĤdorysné dispozici pravidelného šestiúhelníku. VnČjší plochu stČn þlení lizénové rámce, nároží kaple strukturují zaoblené pilastry redukovaného toskánského Ĝádu. Profil kladí s jednopáskovým architrávem má Ĝímsu s dórským kymatem. Nosné kyma je na nárožích i v polích vedeno na odlišném pĤdorysu než nesený horní díl profilu Ĝímsy. Zvoncovitou báĖ stĜechy završuje lucerna, rovnČž

45 šestiboká, kde sloupky na nárožích vynášejí ostĜe profilované drobné kladí a stČnu mezi sloupky zcela vyplĖují okna. V interiéru jsou kouty prostoru nad šestiúhelníkem osazeny zalomenými pilastry nesoucími prĤEČžné kladí, na které dosedá pata šestiboké bánČ, ve vrcholu osvČtlené lucernou.79 UvnitĜ se nachází pomČrnČ jednoduchá iluzivní malba oltáĜního obrazu, spoþívajícího na dvou konzolách. Scéna obrazu zachycuje uvolnČnou scénu – andČla, který vede chlapce (spoleþQČ kráþejí po cestČ v otevĜené krajinČ a chlapec naslouchá slovĤm andČla) [16]. ýelní stČnu oltáĜe zdobí zátiší s vázou a kvČtinami. Pod obrazem se nachází alianþní znak Františka Josefa Šlika a jeho první ženy Silvie KateĜiny Kinské. Na základČ této souvislosti mĤžeme vznik kaple klást do doby mezi lety 1698-1713, což odpovídá dobČ manželství se Silvií KateĜinou Kinskou. O správnosti datace zapochyboval prvnČ Mojmír Horyna. Kaple sv. AndČOĤ strážcĤ zcela nepochybnČ vychází ze Santiniho kaple Jména Panny Marie v Mladoticích, která byla stavČna v letech 1708- 1710. Oproti pĜedloze zde však nacházíme celkové zjednodušení Santiniho tvarosloví. Jednotlivé þlánky (patky, hlavice) jsou vypuštČny a výsledné tvary získávají jednoduchý, ale plnČ objemový výraz. V otázce datování posuneme vroþení kaple do rozmezí let 1710-1713, SĜLþemž rok 1710 oznamuje ukonþení výstavby kaple v Mladoticích a 1713 završení života Silvie KateĜiny Kinské.

Ostružno, Kaple NejsvČWČjší Trojice

Kaple NejsvČWČjší Trojice [17] je zasazena do lesního porostu mezi pásmem velišského hĜbetu a vrchem Houserem. PĜedstavuje pomČrnČ jednoduchou, dekorativnČ zcela oproštČnou stavbu, založenou na pĤdorysu rovnostranného trojúhelníku. Trojúhelný motiv

46 se zde opakuje vícekrát – kaple je završena lucernou, rovnČž trojúhelné pĤdorysné dispozice, stejnČ tak i trojice oken lucerny nese stejný tvar. Motiv harmonického opakování se uplatĖuje na celkovém pojetí stavby. Trojice vnČjších stČn je pojata zcela identicky – každou stČnu þlení v jejím stĜedu plochý rizalit s portálem. Nároží kaple jsou konkávnČ prohnutá, s vloženými konkávními pilastry nesoucími kladí s Ĝímsou. V oblasti autorského urþení se pohybujeme mezi tĜemi názorovými tábory. Jak již bylo pojednáno výše, Ivo KoĜán pĜisuzuje tuto stavbu Janu Blažejovi Santinimu, pĜesnČji, dle jeho slov: „PĤdorys i provedení kaple NejsvČWČjší Trojice prozrazuje rukopis Santiniho urþitČji než jakýkoli písemný doklad.“80 Dataci vymezuje rokem 1720. Jelikož kaple má skuteþQČ silný santiniovský základ, pĜijímá se tato KoĜánova hypotéza jako obecnČ platná. V opozici k této tezi stojí Mojmír Horyna, který nepopírá jistý Santiniho vliv, celkové pojetí stavby však považuje za pĜíliš jednoduché a tedy Santiniho architektonickému projevu neodpovídající. V neposlední ĜadČ zde vznikla i tĜetí názorová skupina, reprezentovaná autory stavebnČ-historického prĤzkumu Janem Hendrychem, Michaelou Líþeníkovou a Pavlem Zatloukalem, která považuje za vysoce pravdČpodobné autorství Jeana Baptisty Matheyho.81 Dle jejich mínČní kapli navrhl Mathey, její realizace však byla uskuteþQČna až mnohem pozdČji, patrnČ pod vedením Spannbruckerovým. V rámci této práce a v oblasti autorského urþení u kaple NejsvČWČjší Trojice ponecháme urþitou otevĜenost. Spannbruckerovo autorství by bylo možné považovat za oprávnČné – s pĜihlédnutím k jeho postavení jako jediného doloženého architekta pĤsobícího ve službách hrabČte Šlika od roku 1698 a na základČ hypotetické atribuce u pĜedchozích šlikovských staveb. Trojúhelné pĤdorysné užití je však u Spannbruckera zcela ojedinČlé (stejnČ tak i symbolické promítnutí

47 SĤdorysného tvaru do podoby oken). Jistou možnost pro autorství Santiniho tedy budeme akceptovat, aþkoliv v celkovém kontextu šlikovských staveb by pouhý jeden projekt od Santiniho pĤsobil ojedinČle a trochu zvláštnČ. Poslední názorové stanovisko svČGþící ve prospČch Matheyho se nám v tomto pĜípadČ jeví jako málo pravdČpodobné.

JiþínČves, zámek (1714-1717)

Zbývající stavba, kterou bychom mČli v rámci Spannbruckerovy þinnosti na šlikovském panství zmínit, pĜedstavuje v tomto pĜípadČ objekt profánního charakteru. V letech 1714-1717 realizoval Filip Spannbrucker pro hrabČte Františka Josefa Šlika rezidenci jeho nového sídla – zámek v JiþínČvsi [18]. Jde o monumentální tĜípatrovou budovu pĜibližnČþtvercového pĤdorysu, v exteriéru þlenČnou pilastry a ve stĜední þásti stČny vždy vrcholící trojúhlenými štíty nad stĜechou. Na severní a jižní stranČ stavby se nachází portál. K západnímu prĤþelí zámku byla patrnČ roku 1730 pĜipojena svou východní zdí zámecká kaple sv. Antonína Paduánského (jednolodní kaple podélné pĤdorysné dispozice, na severní stranČ zakonþená pravoúhlým presbytáĜem). Loć je zaklenuta dvČma poli pruské klenby na toskánských pilastrech, v presbyteriu pak plackovou klenbou.82 Výstavbu zámecké budovy provádČl již uvedený Filip Spannbrucker. Kdo však byl jejím projektantem, není doposud SĜesnČ urþeno. Celkové architektonické pojetí nám svou umČĜeností, kompaktností a nepochybnou elegancí pĜipomíná tvorbu Jeana Baptisty Matheyho. Tuto hypotézu uvádí Jaroslav Wagner83 a nezavrhuje ji ani JiĜí Kropáþek.84 V tomto pĜípadČ by projekt musel

48 vzniknout nejpozdČji v roce 1695. Otázka autorství tedy skýtá prostor pro detailnČjší badatelské zamČĜení a pro tuto chvíli zĤstává otevĜená.

5.IV. Giuseppe Gillmetti

Poslední krátká zmínka o barokní architektuĜe na území šlikovského panství patĜí italskému architektovi Giuseppovi Gillmettimu. O jeho tvĤUþí þinnosti víme jen velmi málo. Svou stavitelskou profesi vykonával v JiþínČ, kde je roku 1698 doložen jako starší cechmistr. V závČru 17. století se zde podílel na pĜestavbách mČãĢanských domĤ. Jeho dílem je také vČž pĜistavČná v roce 1718 k jiþínskému kostelu Panny Marie de Sale.85 Pro hrabČte Františka Josefa Šlika realizoval v letech 1695-1698 stavbu Božího hrobu pĜi kostele v Drahorazi. Tato stavba je pĜistavČna k severní stČQČ gotického kostela sv. Petra a Pavla z 15. století. ...

V tomto bodČ považujeme za dĤležité uvést upĜesĖující informaci v souvislosti k postoji, který u jednotlivých architektur v otázce autorství zastáváme. ZmínČná vyjádĜení, která se pĜiklánČjí k možnosti spatĜovat urþitou z existujících tezí za pravdČpodobnČjší (v této práci tedy názorový pĜíklon k tezi „prospannbruckerovské“), nenesou hodnotu výpovČdi koneþné. Pohybujeme se zde opČt na poli hypotetickém a spíše než o definitivní závČr nám jde o zprostĜedkování jiného úhlu pohledu, jakým lze na danou problematiku pĜípadnČ nahlížet.

49 6. KrajináĜský odkaz hrabČte Františka Josefa Šlika

Jak již bylo ĜHþeno v samotném úvodu práce, architektura – nazíraná jako hmotné zpĜítomnČní a vymezení konkrétního prostoru – manifestuje svou existencí i urþitý ideový obsah. Pokud je tato prostorová manifestace zapojena do širších významových souvislostí urþitého vyššího plánu (v tomto pĜípadČ krajinnČ – duchovního), stává se výrazem hluboce symbolickým. Tento symbolický aspekt odkrýváme i na území šlikovského panství na Jiþínsku. Jednotlivé architektonické realizace zde ve vzájemném vztahu s pĜírodními dominantami, stavbami starší provenience a drobnými þlánky v podobČ volnČ stojících soch, výklenkových kaplí, kĜížĤ a božích muk dávají vzniknout velmi jemnČ utváĜenému komponovanému celku. Jako vĤbec první na tuto souvislost upozornil Jaromír Gottlieb.86 Do té doby byly zmínČné stavby (pĜedevším kaple sv. Anny, Loreta, kaple sv. AndČOĤ strážcĤ a kaple NejsvČWČjší Trojice) hodnoceny pouze jako autonomní entity bez kompoziþní struktury a pozornost badatelĤ se omezovala výhradnČ na urþení jejich architektonické hodnoty a v nČkterých pĜípadech i otázky autorství. Následující pokus o interpretaci kompoziþního plánu vychází právČ z výsledkĤ bádání Jaromíra Gottlieba. Odkrytí šlikovského kompoziþního zámČru následnČ vzbudilo zájem dalších autorĤ; Gottliebem stanovenou hypotézu zahrnul do své publikace Baroko a þeská krajina Pavel Hájek87 a detailnČjší pozornost jí ve své diplomové práci vČnuje i Karel Watzko 88.

50 6.I. Kompoziþní a symbolické aspekty barokní „zahrady“ Františka Josefa Šlika

„PrávČ všudypĜítomnost prostoru jako síly, umisĢující vše jednotlivé do nedohlédnutelného celku, tedy prostoru jako pokraþujícího vrstvení výšin a dálav, míst a smČUĤ, východisek, cest a cílĤ, je prazákladní zkušeností þlovČka jako „svČtové bytosti“, z níž vyrĤstá jeho architektonické chápání skuteþnosti, architektonické vztahování se ke skuteþnosti.(..) “ (Mojmír Horyna, Sakrální a architektura)

Na území šlikovského panství se setkáváme s torzem pĤvodního baroknČ – komponovaného celku, iniciovaného hrabČtem Františkem Josefem Šlikem. ÚstĜední postavení v celé kompozici zaujímá kaple Loreta, situovaná na vyvýšeném místČ velišského hĜbetu. Samotné její umístČní pĜedstavuje jakýsi sjednocující þlánek mezi jiþínskou a kopidlnskou þástí šlikovského panství. Z tohoto kompoziþního tČžištČ – vždy v návaznosti na stĜed boþní stČny loretánské kaple – pĤvodnČ vybíhala þtveĜice ramen v podobČ lesních prĤsekĤ. ZmínČnou skuteþnost dokládají mapové podklady z pozdČjších let, konkrétnČ mapa josefského mapování (vznikla v poslední þtvrtinČ 18. století) a mapa Stabilního katastru (z let 1826-1843).89 Již v tomto bodČ se setkáváme se symbolicky pojednanou skuteþností: osy lesních prĤsekĤ (ve svém stĜedu protínající loretánskou kapli) vytváĜely podobu kĜíže, jehož ramena pokraþovala dál do volné krajiny a zároveĖ protínala další šlikovské stavby. Protože kĜíž zastupuje jeden z nejvýznamnČjších atributĤ kĜesĢanské víry, lze jeho symbolické promítnutí do koncepce prĤsekĤ interpretovat jako snahu o šíĜení duchovního poselství (a snad i poselství Panny Marie – viz níže) do okolního prostĜedí.

51 Severní rameno kĜíže propojovalo pĜímou linií kapli Loretu s kaplí sv. Anny a v této souvislosti i nedaleký vrch Houser a kapli NejsvČWČjší Trojice. Rameno východní smČĜovalo od Lorety ke kapli sv. AndČOĤ strážcĤ a od ní pak k vokšickému zámku. Kompoziþní provázanost zde podtrhuje skuteþnost, že na tyto krajinné linie reagují svou orientací i oltáĜe v kaplích sv. Anny a sv. AndČOĤ strážcĤ. Jižní prĤsek se otevíral do volné krajiny a ideovČ navazoval na vzdálenou stavbu kostela Nanebevzetí Panny Marie v obci Kostelec. Západní prĤsek jako jediný nemČl architektonický úbČžník, jeho rameno smČĜovalo k Holému vrchu.90 Kompoziþní rozvržení je v tomto okamžiku již zcela zĜejmé. Nyní se pokusíme rekonstruovat osnovu myšlenkovou, jenž tuto kompozici obsahovČ naplĖovala. Pohlédneme-li na jednotlivé kaple z hlediska jejich patrocinia, vyvstávají pĜed námi zasvČcení PannČ Marii (v pĜípadČ kaple Lorety), dále sv. AnnČ, sv. AndČOĤm strážcĤm a NejsvČWČjší Trojici. Jelikož kaple Loreta reprezentuje nejvýznamnČjší þlánek šlikovské kompozice, PĤžeme z toho usuzovat, že mariánská úcta zde pĜedstavovala jednotící aspekt celého projektu. Tuto hypotézu vyvozuje Jaromír Gottlieb z konkrétní historické skuteþnosti. Panna Marie byla vždy chápaná jako pĜímluvkynČ a ochranitelka, která svým soucitem a pomocí zahrnuje oddanČ vČĜící a prosící. PrávČ v roli „oddanČ prosícího“ se mohl cítit hrabČ František Josef Šlik, když ani jeden ze dvou jeho manželských svazkĤ nebyl naplnČn narozením potomka. Celý soubor kaplí tedy mohl pĜedstavovat jakési prostorové zhmotnČní jeho modliteb, symbolickou obČĢ ve prospČch mateĜství.91 Ve prospČch zmínČné teze by mohlo hovoĜit i patrocinium zbylých kaplí: kaple sv. Anny, tedy matky Panny Marie, a kaple sv. AndČOĤ strážcĤ, kde na oltáĜním obraze nacházíme scénu s námČtem andČla, který vede za ruku dítČ.

52 Vyslovené argumenty se v tomto pĜípadČ jeví jako vysoce pravdČpodobné (a logicky pĜijatelné). PĜesto však chceme SĜipomenout jejich hypotetiþnost, abychom pĜedešli situaci, v níž „snadno propadneme objevitelské vášni, kdy bez ohledu na historickou racionalitu hledáme souvislosti tam, kde ve skuteþnosti nejsou a nikdy nebyly.“92 V neposlední ĜadČ zbývá zdĤraznit šíĜi þasového rozpČtí, bČhem QČhož jednotlivé realizace vznikaly. Otázkou zĤstává, jakým zpĤsobem se celý krajináĜský koncept vyvíjel. Zda byl v hlavních obrysech vytýþen již na poþátku, þi své podoby nabýval postupnČ, v prĤEČhu dalších let.

6.II. Vybrané aspekty plynoucí z kontextu paralelní existence dvou komponovaných celkĤ na Jiþínsku

V tomto bodČ se dostáváme na místo, v nČmž tvĤUþí þinnost hrabČte Františka Josefa Šlika zhodnotíme v kontextu tvĤUþího pĜístupu Albrechta z Valdštejna. Jak již bylo zmínČno v pĜedešlém textu, na území Jiþínska se setkáváme s výjimeþnou situací; charakter zdejšího prostĜedí pĤsobivČ spoluutváĜejí dva krajináĜské komponované celky (v souþasnosti zachované pouze torzálnČ), nacházející se ve vzájemné, bezprostĜední blízkosti. Jejich prostorová vazba probíhá ve velmi harmonickém duchu, bez výrazných a dramatických pĜechodĤ. Každý myšlenkový projev, který pĜekroþí stádium koncepce a vede ke své realizaci v hmotné podobČ, odráží vnitĜní uspoĜádání svého tvĤrce. Na základČ projeveného tedy mĤžeme zpČtnČ usuzovat i na niterný charakter autora. Na území Jiþínska se setkáváme se dvČma diametrálnČ odlišnými pĜístupy tvĤUþího projevu, svČGþícími o dvou rozdílných osobnostech jejich iniciátorĤ.

53 Pokud máme definovat povahu šlikovského souboru, napadne nás umČĜenost, tvarová þistota, oproštČnost od „nepodstatných“ zdobných þlánkĤ, drobné mČĜítko a stejnČ tak i citlivost, s jakou jsou jednotlivé objekty do krajiny zasazeny. PĜihlédneme-li ještČ k tezi „mariánské“ – tedy k obsahové náplni – vystupuje pĜed námi dílo velmi ztišené, kontemplativní, které svou hodnotu vyjeví pouze tČm (osamČlým poutníkĤm), jenž jí opravdovČ zatouží spatĜit. Povahu tvĤUþího pĜístupu hrabČte Šlika vystihuje Jaromír Gottlieb: „Šlikovský zámČr je skulptivní, odebíráním hmoty hledá vnitĜní tvar. VždyĢ ony malé centrální sakrální stavby þistých geometrických forem, jsou vskutku drobnými krystaly v krajinČ, neboĢ cenné je uvnitĜ, ukryté v malém precizním objemu. Tvorba rozsáhlých krajinných panoramat založených na zajímavých obrysech, které nutnČ objemy rozkládají, je mu naprosto cizí. V tomto pĜístupu místa vnucují své tvary architektuĜe a ta jejich možnostem citlivČ naslouchá.“93 Valdštejnem realizovaný komponovaný celek naopak zahrnuje GĤmyslnČ pojatý soubor staveb reprezentativního charakteru, kde monumentalita a vznosnost vystupují v plném mČĜítku. Ona citlivost a pozvolné tempo, které jsou tolik vlastní prĤEČhu realizace šlikovské, u Valdštejna nenachází své uplatnČní. Kompozice Valdštejnova vznikala velmi dynamicky, v rychlém a horeþném tempu (vždyĢ porovnáme-li rozsah let, bČhem kterých se obČ pojednávané kompozice vyvíjely, vyvstává pĜed námi zcela nesoumČĜitelný rozdíl: Valdštejnova kompozice vznikla bČhem pouhých tĜinácti let, zatímco František Josef Šlik své panství postupnČ velebil v prĤEČhu témČĜ pČti desetiletí). V souvislosti s tvĤUþí filozofií tČchto komponovaných celkĤ PĤžeme hovoĜit pĜímo o prolínání jednotlivých protikladných principĤ (ve smyslu pĜidávání – ubírání hmoty, monumentálního – drobného PČĜítka, aj.). Valdštejnova kompozice pĜirozenČ reagovala na okolní terén, pojímala ho však jako hmotu, se kterou je možné dále pracovat a

54 dle svých pĜedstav pĜetváĜet. Šlikovská koncepce naopak považovala krajinnou morfologii za výchozí potenciál, a jednotlivé stavby (zde myšleny pĜedevším sakrální) tento potenciál citlivČ rozvíjely. Tam, kde Valdštejn pro zvýraznČní kompozice vysázel lipovou alej, František Josef Šlik zvolil lesní prĤsek (který „je vlastnČ negativem aleje“)94. Lipová alej nás v kompozici valdštejnské pĜivádí k architektonické dominantČ sloužící úþelu zábavy a odpoþinku (þtyĜĜadé stromoĜadí spojující Jiþín s rozlehlým parkem a sallou terrenou v nedalekých Valdicích), u souboru šlikovského naopak lesními prĤseky smČĜujeme k místĤm posvátným. Zvláštní aspekt v tomto ohledu pĜedstavuje také symbolická spojitost v krajinČ mezi místy vyvýšenými a místy níže položenými, které odkazují na nejzákladnČjší archetypální vzory vĤbec. Vyvýšená místa šlikovského panství jsou jemnČ korunovaná stavbami kaplí zasvČcených ženským patronkám. Naopak Valdštejnovu kompozici, situovanou v místČ údolní kotliny (údolí zde zastupuje princip ženský) doplĖují a zvýrazĖují stavby zasvČcené mužským patronĤm (pĜipomeĖme jiþínské kostely sv. Jakuba VČtšího a sv. Ignáce þi kostel sv. Bruna ve Valdicích).95 Tato souvislost nemusela být v tehdejší dobČ vĤbec vnímána (ponecháme jí v tomto ohledu jistou hypotetiþnost), pĜesto však považujeme za pĜínosné tento aspekt zmínit (svČGþí to i o neustálé promČQČ vnímání daných kompoziþních struktur, i o tom, že každá doba si všímá jiných souvislostí).

...

Vzhledem ke skuteþnosti, že ani jeden ze zmínČných stavebníkĤ nemČl vlastního potomka a tedy ani pĜímého následovníka, který by mohl v zapoþatém díle pokraþovat, zĤstala obČ krajináĜská díla ve své nedokonþené podobČ. Kompoziþní soubor, iniciovaný vévodou

55 Albrechtem z Valdštejna, si díky své razantnosti a jasnému rozvržení zachoval svou podobu v dobĜe þitelné formČ dodnes. Naopak kompozice hrabČte Františka Josefa Šlika, která i v dobČ svého vzniku SĤsobila spíše svou jemností a splývavostí s okolní krajinou, byla již zanedlouho po smrti jejího tvĤrce nerespektována a narušena necitlivými zásahy. V souþasné dobČ existuje na Jiþínsku sdružení obcí s názvem „Mariánská zahrada“, které usiluje o získání prostĜedkĤ na obnovu památek v této oblasti. TČžištČ zájmu zde pĜedstavují pĜedevším drobné barokní kaple na velišsko – vokšickém území, které již Ĝadu let chátrají. Uvažuje se dokonce o oživení jejich pĤvodního vizuálního propojení pomocí obnovy lesních prĤsekĤ. Na závČr uvedeme citaci z práce Karla Watzka, která se zmínČné situace pĜímo dotýká: „Vyvstává otázka, zda snaha o znovuoživení a doplnČní barokních myšlenek pĜetavených v šepot nehmotných linií mezi kaplemi, sochami, cestami a kopci má vĤbec šanci být respektována a akceptována širším okruhem veĜejnosti. A nestanou se obnovená „místa souvislostí“ jen skanzenem, cílem víkendových výletĤ, namísto dennČ „dotýkané“, kultivované krajiny s lidmi, kterým se v ní líbí žít, pracovat, kteĜí se s ní ztotožní? Záleží to zĜejmČ pĜedevším na citlivosti a míĜe empatie, s jakou bude revitalizace navržena.“96

56 ZávČr

V této práci jsme se pohybovali na území šlikovského panství na Jiþínsku, kde jsme zkoumali jednotlivé architektonické realizace z doby baroka, a to zejména v souvislosti se stavební þinností hrabČte Františka Josefa Šlika. Jedním z hlavních cílĤ práce bylo popsání a zhodnocení tohoto architektonického dČdictví v jeho mnohovrstevném významovém PČĜítku. PĜedevším u objektĤ sakrálního charakteru jsme se setkali se zvláštní symbolickou skuteþností vyplývající ze zasvČcení tČchto staveb a jejich vzájemných prostorových a pohledových vazeb. Tyto souvislosti byly postupem þasu zneþitelnČny a narušeny (aĢ již drobnými zásahy lidskými þi pĜirozeným vývojem vegetaþním) a v souþasnosti jsou pĜítomny pouze latentnČ. ZmínČná skuteþnost však neubírá na umČleckém významu celého komponovaného celku a mezi dodnes existujícími krajináĜskými projekty, které vznikly v období baroka, má své nezastupitelné místo. Jeho hodnotu navíc umocĖuje i existence krajináĜské kompozice vévody Albrechta z Valdštejna, která se nachází v bezprostĜední blízkosti a pĜispívá tak k celkové jedineþnosti pojednaného krajinného prostoru. Téma komponovaného celku na území šlikovského panství však nepovažujeme za zcela uzavĜené. Prostor pro další bádání vyvstává napĜíklad v souvislosti s osobností Jeana Baptisty Matheyho, neboĢ doposud není zĜejmé, jakou mČrou se podílel na celkové koncepci kompoziþním plánu. DetailnČjší pozornost by si zasloužil i kostel sv. Jakuba VČtšího v KopidlnČ, a to nejen z hlediska autorského, ale i významového (jakou symbolickou hodnotu pĜedstavuje v rámci šlikovské kompozice). V neposlední ĜadČ jsme se vČnovali otázce autorství, jelikož u QČkterých z pojednávaných staveb není doposud jednoznaþQČ urþené.

57 Na základČ vlastního pozorování a detailnČjšího studia nashromáždČné literatury jsme se pĜiklonili k názorovému stanovisku, které hovoĜí ve prospČch Filipa Spannbruckera. Tento názorový pĜíklon však - spíše než cosi definitivního – považujeme za jiný možný úhel pohledu, jakým lze na danou problematiku nahlížet (a pĜípadnČ i možnou badatelskou cestu, po které se lze ubírat).

58 Poznámky

1. ZdenČk Kalista, TváĜ baroka, Praha, s. 22. 2. Lucie Rychnová, Drobná sakrální architektura v barokní komponované krajinČ Jiþínska. Velišsko–vokšické panství Františka Josefa Šlika, bakaláĜská práce, KTF UK, Praha 2006. 3. Pavel Vlþek, 'Čjiny architektury renesance a baroka, Praha 2006, s.160-161. 4. Mojmír Horyna, Architektura baroka v ýechách, in: Vít Vlnas (ed.), Sláva barokní ýechie. Stati o umČní, kultuĜe a spoleþnosti 17. a 18. století, Praha 1998, s. 78. 5. Jan Hendrych, Krajina kulturní a historická, in: Zprávy památkové péþe LVIII, 1998, þ. 3, s.73. 6. Ibidem, s. 74. 7. Pavel Hájek, Baroko a þeská krajina: Urbanismus þeského baroka na pĜíkladu mČsta Jiþína a jeho okolí, Praha 2003, s.13. 8. Karel Watzko, Urbanistická studie kompoziþních prvkĤ þásti Jiþínska, rkp, diplomová práce FSV ýVUT 2007. 9. Ibidem, s.18. 10. Jaroslav Wagner, Jiþín, Praha 1979, s. 11. 11. Jan KĜtitel ýeliš, ýlovČk a krajina, duchovní aspekty, in: Valdštejnská loggie a komponovaná krajina okolí Jiþína, Z ýeského ráje a Podkrkonoší - Supplementum 3, Semily 1997, s. 180. 12. Viz Jaroslav Wagner (pozn. 10), s. 31. 13. Jaromír Gottlieb, Textura krajiny v textuĜe valdštejnské urbanistiky, in: Albrecht z Valdštejna Inter arma silent musae?, Praha 2007, s. 212. 14. „Pieroni je pĜipomínkoval, korigoval, k nČkterým prestižním stavbám dodával vlastní plány. Poté, co vévoda plány schválil,

59 SĜebíral stavební úĜad odpovČdnost za jejich provedení“. Petr Fidler, Albrecht Václav Eusebius z Jiþína–stavebník a mecenáš, in: Albrecht z Valdštejna Inter arma silent musae?, Praha 2007, s. 84. 15. Ibidem, s. 82. 16. 1. bĜezna 1628 byla v JiþínČ vydána listina potvrzující založení františkánského kláštera na Veliši; Barbora Klipcová, Albrecht z Valdštejna jako církevní fundátor, in: Albrecht z Valdštejna Inter arma silent musae?, Praha 2007, s. 222. 17. Na tuto souvislost mne upozornil Jaromír Gottlieb. 18. Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství þeské zemČ, Praha 1986, s. 139. 19. Jan Hendrych, Tvorba krajiny a zahrad III; Praha 2000, s. 95–96. 20. PodrobnČji tento aspekt pojednává ve své diplomové práci Karel Watzko, (pozn. 8). Bývalé šlikovské dominium dČlí pro snadnČjší uchopení do tĜí imaginárních krajinných „pruhĤ“, konkrétnČ pruhu ostružensko-vokšického, velišsko-chyjického a libáĖsko- bystĜického. „Velišsko-chyjický pruh (i pĜes absolutní vČtšinu staveb spadajících datem svého vzniku i svým vzhledem nepochybnČ do téhož období (zde myšleno barokního, pozn.autorky), pĤsobí pĜi podrobnČjším zkoumání ponČkud odlišnČ. PĜi analýze krajinné, sídelní i architektonické struktury této oblasti byl identifikován silný pĤvodní charakter, který zde zanechala gotika. Nejlépe je to pozorovatelné na vzájemném rozmístČní sakrálních objektĤ a jejich vztahu k pĜírodním reáliím. Prakticky všechny kostely této oblasti stojí na místech starších, SĜevážnČ gotických kostelĤ“. Karel Watzko (pozn. 8), s. 41. 21. Pojednávané území bylo již ve 14. století protkáno hustou sítí sakrálních staveb gotického charakteru; jen na území starohradského a kopidlanského panství stálo tehdy jedenáct

60 kostelĤ a jedna kaple. Max DvoĜák, Beitrag zur gräftlich Schlikschen Herrschafts und Hausgeschichte, Jiþín 1895, s. 35. 22. PĤvodní kopidlanská tvrz vznikla patrnČ koncem 14., nebo v prĤEČhu 15. století. Sloužila jako vodní tvrz, chránČná soustavou valĤ a pĜíkopĤ, které se plnily vodou z pĜilehlého rybníka. PozdČji byla pĜestavČna a rozšíĜena v renesanþní zámek. Emanuel Poche - Ivo KoĜán - Anežka Merhautová et al., UmČlecké památky ýech III., Praha 1980, s. 205. 23. SOA Zámrsk, Rodinný archiv ŠlikĤ, Inventární kniha, s. 1. 24. Emanuel Poche - Ivo KoĜán - Anežka Merhautová et al., UmČlecké památky ýech III, Praha 1980, s. 205. 25. Viz Max DvoĜák (pozn. 21), s. 13. 26. Jádro hradu tvoĜil gotický dvoupatrový palác obdélníkového SĤdorysu (zþásti zachovalý v západním kĜídle nynČjšího zámku) s hlavním vchodem ve vČžovité stavbČ na stĜedu západního prĤþelí. Souþástí tohoto komplexu byly i hospodáĜské budovy a gotický hradní kostel. Na východní a severní stranČ byl areál hradu opevnČn parkány, na ostatních stranách valem, pĜíkopem a hradební zdí. UmČlecké památky ýech IV, Praha 1982, s. 462. 27. Viz Max DvoĜák (pozn. 21), s. 36. 28. Ibidem, s. 34. 29. Viz UmČlecké památky ýech IV (pozn. 26), s. 463-464. 30. Viz Max DvoĜák (pozn. 21), s. 39-40. 31. Ibidem, s. 40-44. 32. Otakar VinaĜ, 3Čt století ŠlikĤ, Praha 1998, s. 121. 33. Ibidem, s. 156. 34. Ibidem, s. 156-157. 35. Karol Bílek, JindĜich HrabČ Šlik, in: Listy starohradské kroniky XIV, Staré Hrady 1991.

61 36. František Alois Vacek, Die Dynasten auf Velisch, in: Hormayr. Archiv für Geschichte, Statistik, Literatur und Kunst, Wien 1827, s. 434. 37. Viz UmČlecké památky ýech III (pozn. 24), s. 206. 38. JiĜí Kropáþek, Tvorba architekta Jeana Baptisty Matheyho pro šlikovské panství velišsko-vokšické, in: Listy starohradské kroniky XVI, Staré Hrady 1993, s. 37-44. 39. OttĤv slovník nauþný, ilustrovaná encyklopaedie obecných YČdomostí, svazek 24, Staroženské – Šyl, Praha 1906, s. 678. 40. Martin Fiala, Jakub Hrdliþka, Šlikové, hrabata z Passaunu a Haliþe, in: Listy starohradské kroniky XI, Staré Hrady 1988. 41. SOA Zámrsk, Rodinný archiv ŠlikĤ, inv.þ.527 a 531, sign. XI.7, fasc. þ. 13. 42. Autorem této podobizny je Franz Rosa. V roce 1910 namaloval jiþínský malíĜ Antonín Pick zmenšenou kopii, která jako datum vzniku originálu uvádí rok 1678. Originál se v souþasnosti nachází v Národní galerii, zmínČná kopie je uložená v rodinném archivu ŠlikĤ v Zámrsku. 43. SOA Zámrsk, Rodinný archiv ŠlikĤ, kart. þ.3., inv. þ. 55, sign. I.52/17. 44. Viz Max DvoĜák (pozn. 21), s. 39-40. 45. Národní archiv, Desky zemské 77. H 3 – 13. 46. SOA Zámrsk, Rodinný archiv ŠlikĤ, kart. þ. 71, inv.þ. 533, sign. XI.7 47. SOA Zámrsk, Rodinný archiv ŠlikĤ, inv. þ. 55, sign. I.52/17. 48. OttĤv slovník nauþný, ilustrovaná encyklopaedie obecných YČdomostí, svazek 24, Staroženské – Šyl, Praha 1906, s. 678. 49. Ibidem, s. 678. 50. Pavel Vlþek, Encyklopedie architektĤ, stavitelĤ, zedníkĤ a kameníkĤ v ýechách, Praha 2004, s.409.

62 51. Mojmír Horyna, Santini, Praha 1998, s. 47. 52. Viz Pavel Vlþek (pozn. 50), s. 409 - 410. 53. Jan Morávek, Jean Baptiste Mathey a Pražský hrad, UmČní VI, 1958, s.167. 54. Ibidem, s. 170 - 171. 55. Ibidem, s. 174. 56. Ibidem, s. 174-176. 57. ILLUSTRISSIMUS DOMINUS DOMINUS FRANCISCUS JOSEPHUS SCHLICK S.R.I. COMMES IN BASSANO ET WEISKIRCHEN/ DOMINUS IN KOPIDLNO ALTENBURG BARTAUSCHOW WOKSCHITZ GITSCHINOWES/ BILSKO S.C.R.M. ACTUALIS CAMERARUS ET INSUPREMO AULAE AERARIO CONSILIARIUS/ GRANARIUM HOC EXSTRUXIT MDCLXXXX ARC.D.J.B.MATHEY. 58. ILLUSTRIS ET EXCELLLIS DO:US DO:US FRANCISCUS/ IOSEPHUS SCHLIK SRI COMES IN BASSAN et WEIS/ KIRCHEN, DOMINUS IN WOKSCHITZ BARTOUSCHOV, ALTENBURG, COPITNO/ GITSCHINOWES BILSKO, / Arcto Do J. B. Mathey / MaS:MU: Phip. Spanbruckera. 59. Na novČ pĜistavené þásti sýpky byla umístČna pamČtní deska s nápisem: LPMDCCCXXXI ZA SLAWNEHO PANO/ WANI FRANTISSKA IHO CYSARE RAKAUSKE/ HO KRALE ýESKEHO etc. etc. etc. TEZ ZA CASU/ SLAWNE PAMETI PANA FRANTISSKA HRAB/ ETE SCHLIKA NA BASSANU BILEM KOSTELCY/ GRUNTOWNIHO PANA PANSTVI GIýINOWSKE KO/ PIDLNA STARYCH HRADU etc. etc. PRWNIHO RIDITELE FERDIN.LAUN/ BERGRA, LESNIHO DOZORCE P. KARLA NEUMANNA, DUCH/ ODNIHO P. IANA ROTTE PURGRABYHO P. FILIPA GELINKA, POLES/ NYHO P. IANA CAIDLERA, OBROýNIHO P. IOZEFA MULAýE/ VRCHNICH RICHTARU

63 IAKUBA NEUBERTA Z ZITETINA, TOMASSE/ WALENTY Z KETNċ IOZEFA SOCHORA Z LIBESIC, IANA WOWSA/ CEGKOWIC WYSTAWENEM GEST TENTO SSPEICHAR NAKLA/ DEM WSEOBECNYM PANSTVJ GIýINOVCE.

60. Celý text zní: LLAC EXCELL D.D.FRAN.IOSE.SCHLIK.S.R.I.COMESIN

BASSAMET/WEISKIRCHEN D.IN COPITLNO ALTENBURG BARTAVSOW

WOKSCHITE GITSCHINOWES/BILSKO HOHENAUGESD ET ROBLIN SCR.

M.ACTUAUS INTIMUS CON.CAME SUP IUDIO?PROVASSET/AER REGII IN

BOEMIA PRAESES SACELLUM HOC B.V.M.LAV DEVOTUM EXSTRUI

CURAVIT/ARCH.D.I.B.MATHEY. 61. Jan Bukovský, Loretánské kaple v ýechách a na MoravČ, Praha 2000, s. 40. 62. Jaromír Gottlieb, Zahrada Mariánská, in: TváĜ naší zemČ III., Duchovní rozmČr krajiny, Lomnice nad Popelkou 2001, s. 31–45. 63. Ivo KoĜán, Santini ve východních ýechách, in: UmČní XXII, 1974, s. 214. 64. JiĜí Kropáþek, Tvorba architekta Jeana Baptisty Matheyho pro šlikovské panství velišsko-vokšické, in: Listy starohradské kroniky XVI, 1993, s 37-44. 65. Viz Lucie Rychnová (pozn. 2), s. 33-34. 66. „Na grafických listech oznaþených þísly 79 a 80 nacházíme kresbu dvou oltáĜĤ, které vykazují s oltáĜem ve sv. AnnČ nápadnou podobnost.“ Ibidem, s. 34. 67. Viz Pavel Vlþek (pozn. 49), s. 609. 68. Viz Ivo KoĜán (pozn. 63), s. 214. 69. Ibidem, s. 214. 70. NapĜ. Rostislav Švácha, K vývoji díla Jana Santiniho, UmČní XXVII, 1979., Jan Sedlák, Setkání baroku s gotikou, Praha 1987., 9Čra NaĖková, Architektura vrcholného baroka v ýechách, in: 'Čjiny þeského výtvarného umČní II, Praha 1989, díl 2.

64 71. Viz Mojmír Horyna (pozn. 51). 72. Viz Mojmír Horyna (pozn. 51), s. 416. 73. Viz Lucie Rychnová (pozn. 2). 74. PatrnČ v roce 1711 provedl Spannbrucker menší úpravy v bytČ po Santiniho zesnulém otci. Pavel Zahradník, Santini v ŽelivČ, PrĤzkumy památek II, 1995, s. 13. 75. Na tuto skuteþnost mne upozornila Lucie Rychnová. 76. Farní pamČtní kniha ve Vršcích pĜipomíná, že zdejší kostel sv. VavĜince byl vystavČn od zednického mistra Filipa Parnbruka z Prahy, dále jsou jmenováni polír A. Hachenberk, kameník Josef KníĜ z Velíše, tesaĜ František Knap a polír Jan Hitl. Ivo KoĜán (pozn. 63), s. 221. 77. Dalším místem, kde se setkáváme s tvorbou Filipa Spannbruckera pĜedstavuje zbirožské panství na pomezí západních a stĜedních ýech, které patĜilo po celé 17. a þást 18. století k panstvím ýeské komory. DetailnČji o této þásti Spannbruckerovy tvorby pojednává ve svém þlánku Vratislav Ryšavý: Pražský architekt Filip Spannbrucker na zbirožském panství, in: Zprávy památkové péþe, 2006, þ. 5, s. 429. 78. Viz Ivo KoĜán (pozn. 63), s. 216. 79. Viz Mojmír Horyna (pozn. 51), s. 439. 80. Viz Ivo KoĜán (pozn. 63), s. 216. 81. Pavel Zahradník – Michaela Líþeníková – Jan Hendrych, StavebnČ historický prĤzkum. Soubor barokních kaplí na panství ŠlikĤ, Praha 2000. 82. Pavel Vlþek, Encyklopedie þeských zámkĤ, Praha 2006, s. 166. 83. Jaroslav Wagner, Jiþín, Praha 1965, s. 52 84. Viz JiĜí Kropáþek (pozn. 64). 85. Viz Jaroslav Wagner (pozn. 82), s. 23. 86. Viz Jaromír Gottlieb (pozn. 62).

65 87. Viz Pavel Hájek (pozn. 7). 88. Viz Karel Watzko (pozn. 8). 89. Viz Pavel Hájek (pozn. 7), s. 45-57. 90. Viz Jaromír Gottlieb (pozn. 62). 91. Ibidem. 92. Viz Karel Watzko (pozn. 8), s. 14. 93. Viz Jaromír Gottlieb (pozn. 62). 94. Viz Karel Watzko (pozn. 8), s. 30. 95. Viz Jaromír Gottlieb (pozn. 62). 96. Viz Karel Watzko (pozn. 8), s. 15.

66 Literatura

Bohuslav Balbín, Krásy a bohatství þeské zemČ, Praha 1986.

Josef BČlohlav, Jiþín, Praha 1910.

Bohuslav Blažek, Ekologie baroka, in: Architektura, 1990, þ. 3, s. 40 – 41.

Bohuslav Blažek, Valdštejnova krajina. Okázalý zbohatlík, nebo velkorysý investor?, in: UmČní a Ĝemesla, 2000, þ. 2, s. 8 – 12.

František Alois Vacek, Die Dynasten auf Velisch, in: Hormayr. Archiv für Geschichte, Statistik, Literatur und Kunst, Wien 1827.

Jan Bukovský, Loretánské kaple v ýechách a na MoravČ, Praha 2000.

Max DvoĜák, Beitrag zur gräftlich Schlikschen Herrschafts und Hausgeschichte, Jiþín 1895.

Zuzana Francková - Jaromír Gottlieb - Miloš Šejn, Katedrála uprostĜed krajiny, Jiþín 1998.

Jaromír Gottlieb, Zahrada Mariánská, in: TváĜ naší zemČ III., Duchovní rozmČr krajiny, Lomnice nad Popelkou 2001, s. 31 – 45.

Pavel Hájek, Baroko a þeská krajina: Urbanismus þeského baroka na pĜíkladu mČsta Jiþína a jeho okolí, Praha 2003.

Jan Hendrych, Tvorba krajiny a zahrad III, Praha 2000.

Jan Hendrych – Michaela Líþeníková, Historická krajina Jiþínska, in: Zprávy památkové péþe LVIII , 1998, þ. 3, s. 76 – 83.

Hana Horáková, Jiþín, Bibliografický prĤvodce po stavebních, umČleckých a technických památkách, Jiþín 1988.

Mojmír Horyna, Barokní architektura a kompozice krajiny; in: Kompozice zahrad, Praha 1987, s. 29 – 39.

Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini- Aichel, Praha 1998.

67 Josef Janáþek, Valdštejn a jeho doba, Praha 1978.

ZdenČk Kalista, ýeské baroko, Praha 1941.

Ivo KoĜán, Prostorové iluze Anselma Luraga, in: UmČní XXI, 1973.

Ivo KoĜán, Santini ve východních ýechách, in: UmČní XXII, 1974.

JiĜí Kropáþek, Tvorba architekta Jeana Baptisty Matheyho pro šlikovské panství velišsko-vokšické, in: Listy starohradské kroniky XVI, 1993, s 37-44.

Jaroslav Mencl, PovČsti jiþínského kraje, Jiþín 1938.

Ferdinand Menþík, 'Čjiny mČsta Jiþína I., 2.sv., Jiþín 1906.

Emanuel Poche - Ivo KoĜán - Anežka Merhautová et al., UmČlecké památky ýech I, Praha 1977.

Emanuel Poche - Ivo KoĜán - Anežka Merhautová et al., UmČlecké památky ýech II, Praha 1978.

Emanuel Poche - Ivo KoĜán - Anežka Merhautová et al., UmČlecké památky ýech III, Praha 1980.

Emanuel Poche - Ivo KoĜán - Anežka Merhautová et al., UmČlecké památky ýech IV, Praha 1982

Václav Pražák, Baroko východních ýech, Hradec Králové 1999.

Václav Richter, Poznámky k baroknímu umČní, in: UmČní a svČt, Praha 1998, s. 303.

Lucie Rychnová, Drobná sakrální architektura v barokní komponované krajinČ Jiþínska. Velišsko–vokšické panství Františka Josefa Šlika, bakaláĜská práce, KTF UK, Praha 2006.

JiĜí Sádlo, Pavel Hájek, ýeská barokní krajina - co to vlastnČ je? I. KulturnČ – antropologická východiska odpovČdi; in: 'Čjiny a souþasnost, 2004, þ. 3, s. 29 – 33.

JiĜí Sádlo, Pavel Hájek, ýeská barokní krajina - co to vlastnČ je? II. Jevy, procesy, interpretace; in: 'Čjiny a souþasnost, 2004, þ. 4, s. 45 – 49.

68 OldĜich Stefan, PĜíspČvky k dČjinám þeské barokní architektury, Skupina Ĝímského smČru, G. B. Mathey, in: Památky archeologické XXXVI, 1927.

Miloš Šejn, Rága ráje, in: TváĜ naší zemČ, Lomnice nad Popelkou 2001.

Miloš Šejn, Krajina putování a údČlu místa. Schlikové na Jiþínsku. Jiþín 1999.

Rostislav Švácha, K vývoji díla Jana Santiniho, in: UmČní XXVII, 1979, 382-400.

Valdštejnská loggie a komponovaná krajina okolí Jiþína, Z ýeského ráje a Podkrkonoší - Supplementum III; Semily 1997.

Otakar VinaĜ, 3Čt století ŠlikĤ, Praha 1998.

Pavel Vlþek (ed.), Encyklopedie architektĤ, stavitelĤ, zedníkĤ a kameníkĤ v ýechách, Praha 2004.

Jaroslav Wagner, Jiþín, Praha 1979.

Karel Watzko, Urbanistická studie kompoziþních prvkĤ þásti Jiþínska, rkp, diplomová práce FSV ýVUT 2007.

ZdenČk Wirth, Komponovaná krajina, in: Náš domov, 1925, þ. 1, s. 14–15.

69 Seznam vyobrazení

Obr. 1: Sýpka ve StĜevaþi, pohled na západní prĤþelí. Obr. 2: Sýpka ve Vokšicích. Obr. 3: Sýpka ve Vokšicích, pohled na sallu terrenu. Obr. 4: Pohled na velišský hĜbet, v popĜedí stejnojmenný vrch Veliš. Obr. 5: Kaple Loreta, pohled na západní prĤþelí. Obr. 6: Kaple Loreta, vnČjší þlenČní plochy stČn, severní prĤþelí. Obr. 7: Kaple Loreta, kamenné vázy na atice. Obr. 8: Kaple Loreta, šlikovský znak. Obr. 9: Kaple sv. Anny. Obr. 10: Kaple sv. Anny, letecký pohled. Obr. 11: Kostel sv. Šimona a Judy, Chyjice. Obr. 12: Zámek ve Vokšicích. Obr. 13: Kostel sv. Jakuba VČtšího, Kopidlno. Obr. 14: Kostel sv. VavĜince, Vršce. Obr. 15: Hlásná Lhota, kaple sv. AndČOĤ strážcĤ. Obr. 16: Kaple sv. AndČOĤ strážcĤ, oltáĜní obraz. Obr. 17: Ostružno, kaple NejsvČWČjší Trojice. Obr. 18: Zámek v JiþínČvsi.

70 Resumé

Diese Arbeit befasst sich thematisch mit der sakralen Barockarchitektur auf dem Gebiet der schlikschen Herrschaft Kopidlno. Die Dynastie Schlik machte sich hier im Jahr 1635 ansässig und seit dem begann hier ein Prozess der schrittweisen künstlerischen Kultivation. Am deutlichsten engagierte sich in dieser Richtung Graf Franz Josef Schlick. Seine Kraft beschränkte sich nicht an die Verwaltung des schlikschen Dominions. Außer diesen Verpflichtungen verrichtete er einige höhere amtliche Tätigkeiten im Rahmen des tschechischen Königtums. Seine anfängliche Bautätigkeit war direkt mit der Prager Umgebung und seiner Wirkung in der Funktion des Präsidenten der tschechischen höfischen Pulverkammer verbunden. In diesem Milieu machte er sich mit dem französischen Architekten Jean Baptiste Mathey bekannt (Mahtey entwarf im Jahr 1694 die Menage der Prager Burg für die tschechische höfische Pulverkammer). Filip Spannbrucker gehört zu den Autoren, deren Schaffen bisher in Schatten seiner berühmten Zeitgenossen blieb (damalige architektonische Führungspersönlichkeiten repräsentierten Jean Baptiste Mathey, Jan Blažej Santini-Aichel und Kryštof Dientzenhofer). Spannbrucker´s architektonisches Werk wurde bis jetzt nicht ganzheitlich durchgeforscht. Auf dem Gebiet der schlikschen Herrschaft Kopidlno realisierte er im Bereich von 1698 bis 1726 einige Sakral – und Profanbauten. Bei einigen von ihnen ersteht die bisher unverantwortliche Frage der Autorschaft, denn es nich ganz klar ist, ob Spannbrucker alle Bauten, die er gebaut hat, auch projektierte. Es handelt sich konkret um die Kirche des heiligen Jakob in Kopidlno und einige kleinen Kapellen. Franz Josef Schlik entwickelte mit Mathey auf dem Gebiet seiner Herrschaft Kopidlno eine enge Mitarbeit. Aus dem Jahr 1690 stammt das

71 Speichergebäude in StĜevaþ, im Jahre 1694 entstand die loretanische Kapelle in der Nähe von Hlásná Lhota und im Jahre 1700 das Speichergebäude in Vokšice. Alle diese architektonischen Realisierungen wurden gebaut nach Matheys Entwürfen. Nach Mattheys Tod trat im Jahr 1698 der Prager Architekt Filip Spannbrucker sein Dienst bei Graf Schlick an. Diese Arbeit konzentriert sich nicht zuletzt auch auf das Entdecken der symbolischen Aspekten der Barockarchitektur. Die Architektur stellt eine Bedeutungsträgerin vor, die eine geistliche und symbolische Botschaft vermitteln kann. Die einzelnen Sakralbauten stehen in diesem Fall nicht getrennt, ohne Zusammenhang mit dem umliegenden Milieu, sondern reagieren sehr empfindlich auf die Umgebung und gegenseitige Existenz und bilden untereinander visuelle Verbindungen. Aus diesem Grund (und zugleich unter Bezugnahme auf die Qualität der einzelnen Bauten) finden wir dieses komponierte Landschaftsareal so wertvoll und bedeutend.

72 ANOTACE

Jméno a pĜíjmení: Michaela Horáková Katedra: GČjiny umČní Vedoucí práce: prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc. Rok obhajoby: 2008

Název práce: Sakrální architektura doby baroka na šlikovském panství Kopidlno

Název v angliþtinČ: Religious baroque architecture in the area of Šlik´s manor

Anotace práce: Práce se zabývá stavební þinností rodu ŠlikĤ na Jiþínsku, pĜedevším za hrabČte Františka Josefa Šlika. Vymezuje hranice jejich panství a mapuje tamČjší sakrální architekturu zhruba do roku 1725. Jednotlivé objekty nehodnotí pouze z hlediska architektonického, ale v širších souvislostech krajinných (existence dvou komponovaných krajinných celkĤ v bezprostĜední blízkosti – barokní „zahrada“ Františka Josefa Šlika a krajináĜský projekt Albrechta z Valdštejna), myšlenkových (architektura jako nositelka symbolického významu) a historických. Pozornost v neposlední ĜadČ vČnuje i otázce autorství, neboĢ u nČkterých staveb není doposud jednoznaþQČ prokázané. Klíþová slova: Sakrální barokní architektura, þeské zemČ, Jiþínsko, šlikovské panství, hrabČ František Josef Šlik, Jean Baptiste Mathey, Filip Spannbrucker. Anotace v angliþtinČ:

Klíþová slova Religious baroque architecture, Bohemia, region of v angliþtinČ: Jiþín, Šlik´s manor, count František Josef Šlik, Jean Baptiste Mathey, Filip Spannbrucker.

73 3Ĝílohy vázané Obrazová pĜíloha v práci:

Rozsah práce: 65 stran Jazyk práce: þeština

74