MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA FENOMÉN GILBERT & SULLIVAN – VZNIK ANGLICKÉ OPERETY Disertační práce Monika Bártová Vedoucí práce: prof. PhDr. Julius Gajdoš, Ph.D. Ústav pro studium divadla a interaktivních médií Brno 2006 Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně, pouze s použitím uvedených pramenů a literatury. Monika Bártová 2 OBSAH ÚVODEM 5 I. OPERETA – VYMEZENÍ POJMU A VZNIK ŽÁNRU 11 I. 1. Opereta jako svébytný umělecký žánr 11 I. 2. Opereta jako společenská satira 13 I. 3. Pojem opereta 18 I. 4. Inspirační zdroje operety: opéra comique, café concert, tančírny 21 I. 5. Počátky nového žánru: J. Offenbach 28 I. 6. Témata operet a jejich postavy 30 I. 7. Opereta a vernacular 34 I. 8. Opereta versus muzikál 36 II. HUDEBNĚ-ZÁBAVNÉ DIVADLO V BRITÁNII: OD MASQUES K MUSIC HALLU 40 II.1. Počátky hudebně-zábavného divadla v Británii 40 II. 2. Masques 40 II. 3. Ballad opera 42 II. 4. Pantomima 45 II. 5. Extravaganza 50 II. 6. Burleska 52 II. 7. Music-hall 55 III. GILBERT&SULLIVAN: ANGLICKÁ OPERETA 60 III. 1. Gilbert před Sullivanem 64 III. 2. Sullivan před Gilbertem 72 III. 3. První společná opereta: Thespis 79 III. 4. Trial by Jury 85 III. 5. The Sorcerer 91 III. 6. H.M.S. Pinafore 99 III. 7. The Pirates of Penzance 113 3 III. 8. Patience 124 III. 9. Iolanthe 134 III.10. Princess Ida 142 III.11. The Mikado 150 III.12. Ruddigore 160 III.13. The Yeomen of the Guard 167 III.14. The Gondoliers 173 III.15. Utopia Limited 180 III.16. The Grand Duke 188 III.17. Sullivan po Gilbertovi 193 III.18. Gilbert po Sullivanovi 195 ZÁVĚREM 197 IV. LITERATURA A PRAMENY 208 V. RESUME 217 VI. PŘÍLOHY 220 VI.1. Synopse operet Gilberta a Sullivana 221 VI.2. W.S.Gilbert – kompletní dílo 249 VI.3. A. Sullivan – kompletní dílo 256 VI.4. Operety Gilberta a Sullivana na českých jevištích 258 VI.5. Světové scény pravidelně uvádějící díla Gilberta a Sullivana 259 VI.6. Piráti z Penzance (The Pirates of Penzance) – český překlad libreta 262 VI.7. Obrazová příloha 303 4 ÚVODEM „Všichni vycházíme z Gilberta.“ Johnny Mercer W. S. Gilbert a Arthur Sullivan, zakladatelé a nejznámější představitelé anglické operety, patří zároveň k nejvýraznějším osobnostem hudebně-zábavného divadla 19. století. Anglická opereta, jejíž jsou neodmyslitelnou součástí, se vyvíjí souběžně s kontinentální operetou evropskou, avšak vykazuje jistá specifika, které ji přibližují mnohem více než k operetnímu žánru, tak jak jej prezentují jejich kolegové v Paříži či ve Vídni, k pozdějším hudebním komediím a muzikálům, které by se bez jejich vlivu pravděpodobně ubíraly jinou cestou. Na území Velké Británie a Spojených států se totiž jejich působení ukázalo jako zcela zásadní pro vznik nového žánru. Celá řada muzikálových autorů přiznává ovlivnění Gilbertovými vtipnými a inteligentními texty, které nejsou u operety obvyklé, stejně jako v té době ojedinělou integrací libreta, zpěvních textů a hudby, kterou dosáhli také díky Sullivanovu smyslu pro divadelní situaci. Alan Jay Lerner, jeden z autorů My Fair Lady (1956), považuje Gilberta za 'Adama moderních textařů ', skladatel Stephen Schwartz dokonce soudí, že „…Všichni autoři hudebního divadla jsou dědici tradice Gilberta a Sullivana“ (Wren, 2001:303). To, že je dvojice Gilbert&Sullivan v dějinách skutečným fenoménem, dokazuje i to, že to byli právě oni, kdo hudebnímu světu představil rovnocenné partnerství textaře a skladatele; stali se tak předchůdci moderních autorských dvojic, jako Rodgers-Hammerstein, Lerner-Loewe, Rice- Webber, Kunze-Levay ad. Jejich zásluhou se textař začal uvádět vedle skladatele – a poprvé dokonce na prvním místě, čímž byla zdůrazněna role libreta a zpěvních textů, které se staly ekvivalentem hudební stránky. Právě oni představili světu 5 novou formu hudebně-zábavného divadla, která byla inteligentní, ale ne intelektuální a zároveň vtipná, často protknutá satirou na soudobou společnost. Gilbertův svět, tak jak jej líčí ve svých libretech, si získal označení 'topsy-turvy ' (na hlavu postavený či obrácený vzhůru nohama), protože v něm většinou nic není tak, jak by mělo být a specifický humor, který vynalezl, se potom nazývá 'topsy-turvydom ' (tj. páté přes deváté). V řadě ohledů pak Gilbert bývá přirovnáván ke svému mladšímu současníkovi G.B.Shawovi, který sám sebe popsal jako 'nejkomičtějšího extravagantního tvůrce paradoxů v Londýně ' (Dark, 2005), zatímco Gilbert byl mnohými pokládán za 'nejhumorističtějšího muže viktoriánské éry ' a jeho tvorba by se dala charakterizovat názvem tercetu z operety The Pirates of Penzance : 'jedinečný paradox ' (Gilbert, 1879). Druhým komediografem, s nímž bývá Gilbert srovnáván, je Aristofanes. 'Atmosféra Gilberta je atmosférou Aristofana' (Dark, 2005) uvádí Walter Sichel a soudí, že svět Gilberta a Aristofana není postaven na nonsensu, ale na 'smyslu vzhůru nohama', nejde podle něj o svět nadpozemský, ale o 'pomezí mezi nebem a příliš pevnou zemí' (Dark, 2005). Stejně tak Sullivan, favoritní skladatel královny Viktorie, která jej také povýšila do šlechtického stavu, bývá označován za 'nejkomplexnějšího národního skladatele, kterého měla Anglie od dob Purcella ' (Bailey, 1966:65). Partnerství těchto dvou výjimečných osobností potom vedlo k vytvoření jedinečného fenoménu pod nerozdělitelnou značkou 'Gilbert&Sullivan ', které dalo světu několik pozoruhodných děl operetního žánru. Směr moderního hudebního divadla 20. století předznamenali Gilbert a Sullivan především pokusem o integraci, kterou pak naplno dokončili Rodgers a Hammerstein ml. počínaje Oklahomou (1943), která znamenala zlom 6 v dějinách muzikálu. Jejich inovace však spočívala také ve výrazném rozšíření úlohy sboru, v důrazu na scénografii a spektakulárnost, čímž předznamenali pozdější westendové a broadwayské produkce; Gilbert byl navíc nejen vynikajícím libretistou, ale také režisérem – všechna svá díla psal s citem pro jeviště a sám je inscenoval. Mluví-li se v českém prostředí o světové operetě, pak bývá kladen důraz na větev francouzskou a vídeňskou. Opomíjen tak zůstává vývoj anglické a následně americké operety, které – ač zpočátku ovlivněny původními francouzskými modely – hrají důležitou roli při vzniku dalšího z žánrů syntetického hudebně-zábavného divadla a 'fenoménu 20. století ' – muzikálu. Devadesát pět let po Gilbertově a sto šest let po Sullivanově smrti tak neexistuje jediná práce v českém jazyce, která by se zabývala jejich dílem a anglickou operetou vůbec. Výjimkou jsou velmi stručné dílčí kapitoly v publikacích o dějinách operety (Tušek, 1986; Budiš, 1970; Grun, 1981). Účelem disertační práce s názvem 'Fenomén Gilbert & Sullivan – vznik anglické operety ', která vychází z mého dlouholetého zájmu o hudebně-zábavné divadlo a především o operetu a muzikál, je rozšířit povědomí o tomto anglickém proudu, stejně jako o celém operetním žánru, i v českém prostředí a splatit tak dluh autorům, bez jejichž vlivu bychom, jak poznamenává Ian Bradley, 'nikdy neměli Šumaře na střeše, Kočky či Lvího krále ' (Bradley, 2005:3). Mým cílem není kompletní monografie Gilberta a Sullivana, ale práce, která by přiblížila vznik a specifika operetního žánru a následně společnou tvorbu Gilberta a Sullivana, kteří se v anglicky mluvících zemích stali ve své době takovou institucí 'jako Westminster Abbey '. Práce se zaměřuje především na čtrnáct 7 operet, které vyšly z dílny obou autorů, nikoli na díla, jež psali s jinými autory a nimiž nikdy neuspěli tak, jako právě při společné tvorbě. Seznam kompletních děl obou autorů je potom součástí přílohy. Vzhledem k absenci materiálů v českém jazyce se mým základním pramenem pro třetí, stěžejní, část, stala díla anglických a amerických historiků a teoretiků zabývajících se životem a dílem Gilberta a Sullivana (Wren, 2001; James, 1989; Baily, 1966; Bradley, 2005; Ainger, 2001), dále pak kompletní výkladové vydání jejich děl (Bradley, 2001) a především videozáznamy, stejně jako audiozáznamy, inscenací všech operet (s výjimkou operety Thespis , jejíž hudba se nezachovala). Některé z operet jsem také měla možnost osobně shlédnout v English National Opera a Open Air Theatre v Londýně a ve vídeňské Volksoper . Svou práci dělím do tří částí. První část se věnuje operetě obecně – jejímu vzniku, inspiračním zdrojům, vývoji, tématům a postavám, které se v ní vyskytují, a také jejímu vztahu s pozdějším muzikálem. Ve druhé části se zaměřuji na počátky hudebně-zábavného divadla ve Velké Británii, které vytvořily domácí tradici, na jejímž základě mohla anglická opereta vzniknout a rozvíjet se. Jsou jimi především masques, ballad opera, pantomima, extravaganza, burleska a music hall . Zejména ballad opera, burleska a music hall jsou těmi žánry, které nejvíce ovlivnily pozdější dílo Gilberta a Sullivana. Ve třetí části se pak soustředím na anglickou operetu samotnou. V jednotlivých kapitolách se věnuji tvorbě a životu obou autorů před jejich setkáním, následně pak jednotlivým operetám, které vznikly během dvaceti pěti let jejich vzájemné spolupráce – počínaje raným Thespisem a končící závěrečným The Grand Duke a upozorňuji na specifické znaky, jimiž se vzájemně liší, 8 stejně jako na jejich vývoj od veselých 'naivních hříček ' přes politickou satiru k vážným integrovaným dílům. Poslední dvě kapitoly třetí části se soustředí na konec tvůrčí kariéry obou autorů po jejich vzájemném rozchodu. Názvy děl, které v průběhu práce používám, uvádím v originále. Jedná-li se o dílo podstatné, překládám jeho název také do češtiny. Ukázky, které jsem zvolila pro charakterizaci jednotlivých operet, představuji ve vlastním českém překladu; jedná-li se o formu veršovanou, snažím se ji dodržet. Cílem