Univerzita Pardubice Fakulta filozofická
Dějiny obce Ost řešany do roku 1938
Lenka K řivková
Bakalá řská práce 2017
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatn ě. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury.
Byla jsem seznámena s tím, že se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skute čností, že Univerzita Pardubice má právo na uzav ření licen ční smlouvy o užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, že pokud dojde k užití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o užití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávn ěna ode mne požadovat přim ěř ený p řísp ěvek na úhradu náklad ů, které na vytvo ření díla vynaložila, a to podle okolností až do jejich skute čné výše.
Souhlasím s prezen čním zp řístupn ěním své práce v Univerzitní knihovn ě.
V Pardubicích dne 15. 6. 2017
Lenka K řivková
POD ĚKOVÁNÍ
Touto cestou bych ráda pod ěkovala své vedoucí práce Mgr. Zuzan ě Pavelkové Čevelové, Ph.D. za její odbornou pomoc, cenné rady a připomínky k práci, které mi pomohly p ři zpracování bakalá řské práce.
Lenka K řivková
ANOTACE
Tato práce p řibližuje vývoj obce Ost řešany od prav ěkého osídlení, p řes první písemnou zmínku z 13. století, až po rok 1938. Zejména se zam ěř uje na život v obci. Práce se pokusí přiblížit zmín ěný historický vývoj a popsat obec jak d říve vypadala. Dále se tato práce zam ěř uje na náboženský život, školství a lidovou kulturu.
KLÍ ČOVÁ SLOVA
Ost řešany, d ějiny, obec, Pardubice
ANOTATION
This bachelor work was aimed at evolution of village Ost řešany since prehistoric settlement, first mention from 13th century to 1938. The work is trying to approach historical progression of village as it used to look like. Further, this thesis describes religious life, education and folk culture.
KEYWORDS
Ost řešany, history, village, Pardubice
OBSAH
ÚVOD ...... 1
1 PRAMENY A LITERATURA ...... 2
2 HISTORIE OBCE ...... 4
2.1 Prav ěk ...... 4
2.2 Dějinný vývoj obce ...... 5
2.3 První sv ětová válka ...... 10
2.3.1 Vzpomínky legioná řů ...... 11
2.4 První republika...... 14
2.4.1 Památník ob ětem sv ětových válek ...... 14
3 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA OBCE ...... 16
3.1 Pozemky ...... 16
3.2 Silni ční komunikace ...... 17
3.3 Správa obce ...... 19
3.4 Zem ědělství...... 21
3.5 Obydlí ...... 23
3.6 Pošta a elekt řina ...... 24
4 NÁBOŽENSKÝ ŽIVOT OBCE ...... 26
4.1 Kříže ...... 27
4.2 Kaple ...... 28
5 SPOLKOVÝ ŽIVOT V OST ŘEŠANECH ...... 31
5.1 Sokol ...... 31
5.2 Dělnická t ělovýchovná jednota...... 32
5.3 Obecní ve řejná knihovna ...... 32
5.4 Sbor dobrovolných hasi čů ...... 32
5.5 Divadelní kroužek ...... 34
5.6 Kampeli čka ...... 35
5.7 Místní sdružení republikánského dorostu ...... 35
5.8 Atletický fotbalový klub Ost řešany ...... 35
6 VZD ĚLÁVÁNÍ V OBCI ...... 37
6.1 Školní budova ...... 37
6.2 Vzd ělání ...... 40
7 ŘEMESLA A ŽIVNOSTI ...... 44
8 MÍSTNÍ TRADICE ...... 48
8.1 Pov ěsti a tradice ...... 48
8.2 Spole čenské akce ...... 53
ZÁV ĚR ...... 54
RESUMÉ ...... 55
POUŽITÉ PRAMENY ...... 56
POUŽITÁ LITERATURA ...... 57
ÚVOD
O Ost řešanech neexistuje p říliš mnoho literatury i p řesto, že se jedná o obec s bohatou historií. Rozhodla jsem se proto shromáždit všechny možné dostupné podklady a vypracovat z nich svou bakalá řskou práci. Ke zpravování tohoto tématu m ě p řivedla moje záliba se dozv ědět n ěco více o obci Ost řešany, protože zde naše rodina bydlí po n ěkolik generací. Cílem bakalá řské práce je seznámit čtená ře nejen s historií obce od jejich prvních zmínek, ale podrobn ěji se zam ěř it na popis a život v obci. V rámci práce jsem se snažila jednotlivé historické jevy a události řadit chronologicky pro pochopení d ějinných souvislostí, které vývoj obce zasazují do širších historických souvislostí. Zam ěř ila jsem se na historické události, které zasáhly do vývoje obce, jako nap říklad stavba kaple a školy. Obec Ost řešany se nachází 5 km jihovýchodn ě od krajského m ěsta Pardubice a 5 km od okresního města Chrudim. V sou časné dob ě je v obci evidováno 1026 obyvatel žijících v 365 domácnostech. Blízkost krajského m ěsta Pardubice a okresního m ěsta Chrudim a pom ěrn ě slušná dopravní obslužnost M ěstskou hromadnou dopravou Pardubice má za následek, že se do Ost řešan st ěhuje více obyvatel a obec se rozr ůstá. V obci se nachází mate řská a základní škola, obecní ú řad, obecní hospoda, zdravotnické za řízení, obchod se smíšeným zbožím a fotbalové h ři3t ě. Bakalá řská práce bude rozd ělena do 8 kapitol a n ěkolik podkapitol. První kapitola bude zam ěř ena na rozbor pramen ů a literatury, kde nás budou zajímat p ředevším kroniky. Druhá kapitola bude obsahovat výboj obce od jejich po čátk ů, p řes novov ěk až do období první republiky. Další kapitola se bude v ěnovat obecné charakteristice obce, kam pat ří názvy jednotlivých pozemk ů, co se v dané dob ě p ěstovalo, kdo se podílel na správ ě v obci nebo jak se budovala silni ční komunikace. Čtvrtá kapitola se bude náboženským životem v obci a to především kam chodili ost řešanští obyvatelé do kostela, kříž ům v obci a stavb ě obecní kaple. V páté kapitole se zam ěř íme na spolkový život v obci, kde se dozvídáme o založení Sokola, ve řejné obecní knihovny nebo sboru dobrovolných hasi čů . Šestá kapitola je v ěnována vzd ělávání v obci, kde jsou velmi obsáhlé informace o stavb ě staré i nové školy a vzd ělávání dětí v dané dob ě. Řemesla a živnosti bude nazývána sedmá kapitole. Zde se budu snažit přiblížit, jak jednotlivá řemesla a živnosti vypadaly. Poslední kapitola se bude zabývat místními tradicemi, kam pat ří pov ěsti, zvyky a kulturní akce. Přečtením této práce by m ěli čtená ři získat základní znalosti o historii a život ě v obci od roku 1227 až do roku 1938. 1
1 PRAMENY A LITERATURA
Při tvorb ě bakalá řské práce jsem pracovala s literaturou, ale převážn ě s historickými prameny. Základní historické informace o obci Ost řešany podává tato literatura: Ros ůlek F. K. - Pardubicko, Holicko, P řelou čsko., Díl 3., Místopis: d ějinný a místopisný obraz, Velímský T. - Hrabišici páni z Rýzmburku, Řehá ček J. - Od Pardubic k Českomoravského pomezí, Šebek F. – Dějiny Pardubic I. Literatura, z které jsem hodn ě čerpala, se nazývá: Stehlík, J. R., Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. Tato literatura již není k zakoupení, ale nalezneme ji ve Státním okresním archívu Pardubice, Krajské knihovn ě Pardubice nebo u několika málo pam ětník ů. Většina pramenných materiál ů, které jsem v této práci použila, je uložena ve Státním okresním archívu v Pardubicích. Velmi d ůležité se pro m ě staly hlavn ě kroniky, mezi které pat ří: Pam ětní kniha obce Vost řešany, kronika Národní obecné školy Ost řešany 1868 – 1950 a Farní kronika obce Mikulovice. Pam ětní kniha obec Vost řešany byla založena po vzniku Československé republiky zákonem č. 80/1920 Sb. z. a n. ze dne 30. ledna 1920, který uložil samosprávným obcím založit a vést pam ětní knihu neboli kroniku. Ost řešanský starosta František Hebký cht ěl, aby se vedení pam ětní knihy ujal František Voves, protože byl řídícím u čitelem v Ost řešanské škole. Ten tuto nabídku p řijal. Jedním z nejd ůležit ějších pramen ů, ze kterých František Voves čerpal, byla farní matrika, kterou mu zap ůjčil mikulovický fará ř Jan Bruckner. Mezi další prameny pat řily protokoly psané na sch ůzích obecního zastupitelstva a výpov ědi nejstarších pamětník ů v obci. Kroniká ř uvádí, že se snaží být nestranný a zásadn ě vynechává u každého jména titul pan, paní a sle čna. Pam ětní kniha za čala být psána v březnu roku 1924. Na základ ě své žádosti byl dán František Voves Zemskou školní radou v Praze dne 1. zá ří 1930 do výslužby. Místo n ěho byl pov ěř en vést pam ětní knihu Rajmund Stehlík, u čitel na ost řešanské škole, který psal kroniku v letech 1930 – 1938. V Pam ětní knize byly psány nejstarší d ějiny obce až do roku 1938, kdy z 30. let 20. století nemáme p říliš mnoho informací o obci. Kniha má 213 stran, polokožená se zlaceným nápisem a slepootiskovým ornamentem.1 Další pramenem je školní kronika nazývaná Památnosti školy Vost řešanské. Kroniku za čal vést Karel Lejhanec roku 1868. Zaznamenává stavbu školy, oslavy obce, p říchody u čitel ů,
1 Státní okresní archív Pardubice, Obecní ú řad Ost řešany 1874 – 1945, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany, 1A (Sk 538). s. 1. 2
školní výlety a p ředevším zápisy o žácích. Kronika je vybavená fotografiemi, diplomy a výst řižky z novin. To vše se nachází na 348 stranách. 2 Posledním d ůležitým pramenem je Memorabilien Buch der Mikolowitzer Pharrey Anfangend vom 1. Jänuer 1836 – Farní mikulovická kronika, která byla psána J. F. K. Devotym. Tento pramenný materiál je uložen na Arciděkanství v Pardubicích. Kronika byla psaná v letech 1836 – 1944 a má celkem 873 stran. Text je psán částe čně latinsky, n ěmecky, ale p řevážn ě česky. V kronice jsou zaznamenány nejstarší d ějiny farního okresu, historie obcí i mimo duchovní správu mikulovicko – jezbo řickou, historie a ná črty kostel ů a kaplí, nápisy na zvonech a posloupnost fará řů .3
2 Státní okresní archív Pardubice, Národní obecná škola Ost řešany 1868 – 1950, Památnosti školy Vost řešanské od roku 1868. s. 1. 3 Arcid ěkanství Pardubice, Memorabilien Buch der Mikolowitzer Pharrey Anfangend vom 1. Jänuer 1836, s. 1. 3
2 HISTORIE OBCE
2.1 Prav ěk
Před mnoha tisíci lety byla zem ě, kde nyní leží naše obec, zaplavena k řídovým mo řem, které se k nám p řelilo z Krušných a Orlických hor. Mo ře sahalo k Železným horám, které tvo řily jeho jižní b řeh. Vylilo se po celých severovýchodních Čechách a zanechalo po sob ě opuku, která se usadila do vrstev a ty jsou znakem d řív ějšího mo řského pob řeží. V dob ě druhohorní vznikly z usazenin planiny, kdy v okolí Ost řešan zaznamenáváme mikulovickou planinu. Tato doba dala našemu kraji obrysy, jaké má dnes. Tehdy vznikl mikulovický kopec a nemošická strá ň. V této dob ě nabyly nyn ější podoby i Železné hory, které vynikaly jako úzký výb ěžek Českomoravské vyso činy nad hladinou k řídového mo ře a byly vyzdvihnuty do nyn ější výše. 4 Prehistorie na Pardubicku je velmi bohatá. Z mladšího paleolitu (40 000 až 10 000 p ř. n. l.) se dochovaly nejstarší archeologické stopy, kterými tehdejší lovci pe četili svoji kulturu. Nálezy z období mezolitu (asi 8000 až 5000 p ř. n. l.) jsou četn ější a jde v ětšinou o kamenné již opracované nástroje z pazourk ů a rohovců. P řed neolitickou revolucí, kdy vznikalo první zem ědělství, zde žili skupiny lovc ů, sb ěra čů a rybá řů . V období, kdy se z lovc ů postupn ě stávali zem ědělci a chovatelé, tu existoval lužní les, a proto zde nedocházelo k výrazn ějším snahám o osídlení. Stopy trvalejšího osídlení sahají do období kolem roku 4000 p ř. n. l. a p ředstavuje je kultura vypíchané keramiky. Tu vyst řídala kultura lengyelská, kdy se ke zdobení nádob používaly již p řírodní barvy. Také z eneolitu, z doby kultury nálevkovitých pohár ů, se dochovalo nepatrn ě poz ůstatk ů. Z blízkého okolí pocházejí i ojedin ělé nálezy tzv. řivná čské kultury, která se podobn ě jako kultura š ňů rové keramiky dotkla východních Čech jen okrajov ě.5 Kolem roku 2000 p ř. n. l. poznali lidé slitinu m ědi a cínu a vstoupili do prvního kovového věku – doby bronzové. V této dob ě se nacházejí sídlišt ě lidu ún ětické kultury na mikulovické planin ě v dnešních katastrech Ost řešan, Mikulovic a Blata, odkud pochází nejvíce poznatk ů o této kultu ře na Pardubicku. Zdejší skupina sídel má hlavn ě v mladším stupni této skupiny
4 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. vyd. Ost řešany, 1938. s. 7. 5 BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o m ěst ě Pardubice. Praha: Milpo media, 1999. Knihy o českých m ěstech. ISBN 80-86098-12-5. s. 9. 4
bližší vztahy k moravské v ětvi než ke klasické st ředo české oblasti. Projevuje se to nap říklad i přítomností keramiky tzv. v ěte řovského typu na mikulovickém kopci, pocházející z Moravy. 6 V pr ůběhu 12. století p ř. n. l. proniká do východních Čech lužická kultura. Jejím příchodem vyvrcholilo záv ěre čné prav ěké osídlení této oblasti. Patrná je četnost žárových poh řbů v mnoha vesnicích. Husté zalidn ění t ěchto míst dokazuje rozsáhlé dražkovické poh řebišt ě. Je rozloženo na diluviální vyvýšenin ě východn ě od Dražkovic a severn ě od silnice dražkovicko – ost řešanské. Ve st řední části pahorku bylo nalezeno mnoho kostrových hrob ů. Jihozápadn ě se p řišlo na popelnicová pole. Jeho žárové hroby jsou starší, než hroby kostrové a lze je za řadit asi do 9. až 4. století p ř. n. l. Vyskytují se tu t ři kultury: mladolužická (konec doby bronzové), slezská a platěnická, kdy už člov ěk používal železo k zhotovení zbraní a nástroj ů. Na žárovém poh řebišti, které leží v našem okolí, bylo nalezeno mnoho nádob. V roce 1934 objevil na pozemku čp. 52 pan Kratochvíl staré hroby a v nich nádoby, které byly uloženy v pardubickém muzeu. Dne 10. kv ětna 1937 p ři kopání hlíny byl objeven hrob s dvanácti nádobami, které ležely nízko pod povrchem zem ě. Nádoby ukazují na hrn čířskou vysp ělost obyvatel našeho kraje asi p řed 2600 lety. 7
2.2 Dějinný vývoj obce
Obec se nachází na severním svahu návrší, dlouhém 3 km, na okresní silnici uprost řed mezi m ěsty Pardubicemi a Chrudimí. Návrší se táhne od západu k východu, a to bylo příčinou, pro kterou řeka Chrudimka nemohla téct p římo k Pardubicím a musela se uhnout k Tun ěchod ům, Mn ěticím, Drozdicím, Nemošicím a pak teprve k Pardubicím. Ost řešany sousedí se čty řmi obcemi: Tun ěchody, Dražkovice, Mikulovice a Nemošice. Vzdálenost od okolních obcí se snadno poznala, protože na k řižovatce okresních silnic pardubicko – chrudimské a dražkovicko – tun ěchodské, stál železný sloup a na n ěm byla orienta ční tabulka. Na tabulce bylo psáno: „Do Pardubic 6 km, do Nemošic 2 km, do Dražkovic 2 km, do Máte řova 7,5 km, do Chrudimi 5 km a do Mikulovic 1,5 km“.8 Pov ěst praví, že zde d říve sídlili čty ři zemané, kte ří m ěli každý svou tvrz v nyn ějších číslech popisných 1., 16., 23. a 73. Podle obecní kroniky je zmín ěna ješt ě jedna tvrz u čp. 11.,
6 Tamtéž, s. 9. 7 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 7-8. 8 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 9. 5
bývalé rychty, která pat řila tehdejším ost řešanským vladyk ům. 9 Pov ěst o sídlišti ost řešanských tvrzí vyvrací pan Stehlík ve svém díle - Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. Připouští však, že na místech, která jsou ozna čována jako místa bývalých tvrzí, mohly býti dvory kmecí (selské), které bývaly tak rozsáhlé, že se považovaly za tvrz. 10 Jedním z prvních šlechtických držitel ů ur čitého pozemkového vlastnictví na Pardubicku ve 13. století byl velmož Kojata Hrabišic. V té době tu nebyl prostor pro vznik velkých panských statk ů, p řevahu tvo řil církevní majetek a zbytek malé, nevýznamné statky. Nejstarší písemná zmínka o Ost řešanech se nachází práv ě v Kojatov ě11 záv ěti, kdy roku 1227 odkázal ves Ost řešany konventu Zderazu, která mu m ěla p řipadnout po smrti Kojatovy manželky Vratislavy. Od roku 1227 byly tedy Ost řešany majetkem k řížovnického kláštera ve Zderaze. 12 Podle Pam ětní knihy obce Vost řešany, je ale nejstarší známá písemná zmínka o obci v poslední v ůli Arnošta z Hostýn ě z 29. prosince 1340, sepsaná na Starých Hradech. Arnošt v ní ustanovil v případ ě smrti vykonavatelem své poslední v ůle prvorozeného syna Arnošta z Pardubic, který se narodil v Hostýn ě, poté žil s otcem v Kladsku a za studií odešel do Prahy. Čtrnáct let strávil v Bologni a Padov ě, získal licenciát teologie. Po návratu p ůsobil jako kanovník pražské kapituly. V roce 1343 jej zvolili pražským biskupem, o rok pozd ěji ho papež Kliment VI. na návrh krále Karla IV. povýšil na arcibiskupa. Arnošt z Hostýn ě tedy odkázal svým syn ům Pardubice tvrz (hrad) s „m ěstem novým“ a vesnice Ost řešany, Bukovina, Černá (za Bory), Lhota řečená Rybá řská a Lhota u P řívozu. 13 Dalším majitelem Ost řešan byl od roku 1387 Arnošt ův synovec Smil, zvaný Flaška. Po studiích na pražské univerzit ě vykonával funkci písa ře zemských desek a hejtmana Čáslavského kraje. 14 Ten je držel do roku 1392, kdy pat řily pod Rychmburské panství. Téhož roku prodal všechny své dvory v Ost řešanech Otovi Bergovi z Běliny. Další d ějiny obce shrnul mikulovický d ěkan J. Devoty v Pam ětní farní knize mikulovické, z které čerpal historické údaje František Voves do Pam ětní knihy obce Vost řešany. Roku 1359 po smrti Va ňka z Ost řešan p řipadla část ost řešanského majetku Janku Male číkovi a Prokopovi z Petrovic. V roce 1386 Mach z Ost řešan prodal Ješkovi, řečenému
9 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 5. 10 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 4. 11 Kojata IV. byl člen rodu Hrabišic ů. U dvora českého krále Přemysla Otakara I. zastával funkci podstolího. 12 VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici, páni z Rýzmburka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. Šlechtické rody Čech, Moravy a Slezska. ISBN 80-7106-498-X. s. 40 – 41. 13 FRANTIŠEK ŠEBEK A KOLEKTIV. D ějiny Pardubic. Pardubice: M ěstský národní výbor, 1990. s. 49. 14 ŘEHÁ ČEK, Jan. Od Pardubic k českomoravskému pomezí. Praha: Regia, 2016. Tajemné stezky. ISBN 978-80-87866-23-8. s. 15. 6
„Kaše“ ve vsi Mezilesicích 15 , jeden lán rolí za 50 kop českých groš ů. Tomáš Ševira z Ost řešan v roce 1413 prodal bratr ům Petrovi z Chrudimi a Mat ěji z Vestce své d ědictví v Ost řešanech. Jednalo se o 8 prut ů pozemk ů za čínajících od chrudimských hranic, za které zaplatili brat ři 200 kop českých groš ů. Roku 1437 zapsala panna Bohuše z Rozhovic 700 groš ů českých na d ědinách Rozhovických, Mezilesicích a v Ost řešanech – panu Litkovi z Janovic. Anna a Kate řina Litkovy tyto d ědiny zastavily své matce Machn ě a Vilímovi z Držela. 16 Hlavá č z Dobrého Pole zapsal sv ůj dluh 600 kop českých st říbrných groš ů na Ost řešanech Zdislavovi z Dob řenic a Janovi z Duba. Zapsání obsahovalo výt ěžek z dvoru, popluží, plat ů, les ů, rybník ů atd. Tito majitelé m ěli dát synovi Hlavá če – Habartovi 100 kop českých groš ů, ale pokud by mu nezaplatili, tedy 10 kop českých groš ů ro čně by mu z nich museli platit. V Ost řešanech zem řeli roku 1454 Vítek ze Záblatí a Jan z Přepych. Jejich jm ění dal český král Ladislav Pohrobek – Čeňkovi z Klinštejna, který byl purkrabím Pražského hradu a v letech 1463 – 1480 královským prokurátorem. Jeho úkolem bylo vymáhat pohledávky krále vůč i jeho dlužník ům. Téhož roku dal král Ladislav panu Janu Pardusovi, který byl český táboritský hejtman, krom ě Pardubic a jiného majetku i jednoho úro čníka 17 v Ost řešanech. V roce 1491 zem řel v Ost řešanech Mat ěj Bezchleba z Koldína. Statky po n ěm dostal Jan ze Šelenberka. Jan p ůsobil jako nejvyšší kanclé ř a nejvyšší komorník. Ve sporech mezi katolíky a utrakvisty byl nestranným rozhod čím. Český král Vladislav Jagelonský obnovil dne 9. dubna 1493 listem pán ům z Pernštejna právo k výplat ě, mezi jiným na jednoho úro čníka z Ost řešan. Roku 1496 Jan Makovský z Potštejna na Honbicích zastavil ves Nabo čany a poddané lidi v Ost řešanech za 170 kop míšen - Slavatovi z Chlumu a z Košumberka. O Pardubické panství m ěl zájem moravský velmož Vilém z Pernštejna. Hotovými pen ězi vyplatil münsterberské zástavy a roku 1491 celé panství koupil. Pardubice tím vstoupili do své zlaté doby. Páni z Pernštejna pat řili v 15. a 16. století mezi nejbohatší šlechtu Českého království a byli ov ěnčeni vysokými tituly. 18 Dne 15. kv ětna 1498 Slavat ův syn Michal
15 Mezilesice = Medlešice 16 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 6. 17 Úro čník = poplatník 18 BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o m ěst ě Pardubice. s. 11. 7
převedl všechno právo na Ost řešany a Nabo čany na Viléma z Pernštejna a 12. června 1498 mu prodal své jm ění v Ost řešanech a dv ůr kmecí v Blat ě za 800 kop českých groš ů. 19 Dne 3. října 1499 prodal Jan z Kun čího a ze Zaje čic, vše co m ěl v Ost řešanech, op ět Vilémovi z Pernštejna za 46 kop a 48 českých groš ů. Tímto rokem jsou Ost řešany trvale spojeny s pardubickým panstvím. 20 Zdejší panství se rozkládalo na cest ě mezi Prahou a dalšími statky na Morav ě. Jejich poloha byla jedním z důvod ů, pro č se Vilém o Pardubice zajímal. B ěhem svého života p řipojil k městu okolní m ěste čka a vesnice, mezi nimi i Ost řešany, takže v dob ě jeho smrti roku 1521 se pardubické panství zdvojnásobilo. 21 Z roku 1519 a 1526 jsou v Pardubicích prodejní záznamy o usedlostech v Ost řešanech. Obec tedy náležela k Pardubicím za Viléma a Vojt ěcha z Pernštejna, není však jisté zda ješt ě za Jana z Pernštejna. K Pardubicím tedy Ost řešany náležely asi do roku 1535, protože před rokem 1547 pat řil majetek obce m ěstu Chrudim. 22 Roku 1547 musela Chrudim tento majetek, tedy Ost řešany, podstoupit z trestu králi Ferdinandovi I., protože ve šmalkaldské válce 23 se p řidala Chrudim na stranu proti králi. Ferdinand I. zboží postupn ě rozprodával. Ost řešany snad již nebyly odprodány a z ůstávají u pardubického panství. 24 Jan z Pernštejna byl kv ůli dluh ům p řinucen roku 1558 vyjednávat o prodeji Pardubic s králem Ferdinandem I., který chtěl získat m ěsto pro svého syna Maxmiliána. Jaroslav tedy prodal Pardubice za 400 000 kop groš ů míšenských. Jeho smrt roku 1560, tedy stejný rok, kdy m ěsto prodal, je tém ěř symbolická, protože tím zde kon čí jedno z nejvýznamn ějších období pardubické historie. 25 Pardubické panství bylo rozd ělené na rychty, ke kterým vždy náleželo n ěkolik vesnic. Roku 1588 náležely Ost řešany k tuněchodské rycht ě. Ost řešany m ěly v té dob ě 30 obyvatel, kte ří museli platit rycht ě dan ě, a to o sv. Ji ří, kdy platili 31 kop 23 gr. 6 a p ůl denár ů a o sv. Havlu platili totéž. Roku 1651 Ost řešany už m ěly rychtu, která byla v čp. 11. Ost řešanská rychta spravovala i n ěkolik jiných obcí mezi které pat řily: Drozdice, Žižín, Černá za Bory,
19 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 10. 20 Tamtéž, s. 10. 21 Tamtéž, s. 11. 22 Tamtéž, s. 11 – 12. 23 Šmalkaldská válka dnes obvykle ozna čuje období nepokoj ů mezi lety 1546 a 1547 na území Svaté říše římské. Tyto nepokoje probíhaly mezi císa řem Karlem V. a protestantskými říšskými knížaty. 24 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 11. 25 BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o m ěst ě Pardubice. s. 12. 8
Nemošice a Pardubi čky. 26 V té dob ě zde bylo 22 osadník ů, 19 rolník ů a 11 chalupníku – celkem tedy 52 vlastník ů. Za t řicetileté války, tedy od roku 1618, se m ěsto Pardubice stává hlavní císa řskou pevností východních Čech pro saská vojska knížete Jana Jind řicha. Pardubicemi i okolními obcemi procházely pluky Polák ů, Chorvat ů, Francouz ů a dalších. Ani Ost řešanští obyvatele nebyli ušet řeni t řicetiletou válkou. Obec byla často rabována od švédských voják ů, kte ří se zdržovali v Chrudimi. 27 Město Pardubice se za čalo probouzet k novému životu až za vlády Leopolda I., který je osobn ě navštívil v roce 1680. Podepsal zde známý patent, který znamenal úlevu z roboty. Na po čátku vlády císa řovny Marie Terezie, na samém prahu válek s pruským králem Friedrichem II. roku 1741, Pardubice obsadil pruský generál Kalkstein. O t ři roky pozd ěji se ve m ěst ě znovu usadila pruská posádka a zcela je vydrancovala. 28 Krom ě Pardubic se vojsko usadilo a drancovalo i Ost řešany. 29 Osvícenský absolutismus se za Marie Terezie a Josefa II. projevil v Pardubicích mimo jiné po čátkem manufakturního podnikání, rozvojem školství a stavebním ruchem. Slibný ekonomický rozvoj narušily až napoleonské války, kdy se tu op ět objevily francouzské a pozd ěji ruské uniformy. 30 Ze zrušení poplužního dvora v Mikulovicích roku 1780 bylo p řid ěleno šesti vlastník ům z Ost řešan 41 m ěr pozemk ů dominikálních. Ze zrušení dvora tun ěchodského téhož roku, bylo přid ěleno t řiadvaceti vlastník ům 182 míry pozemků rustikálního a 110 m ěr pozemk ů dominikálních. Prusko – rakouská válka, velký ozbrojený konflikt, který se ve své rozhodující části odehrál na území naší vlasti, vyvrcholila bitvou u Hradce Králové. Pardubice jako pevnost v té dob ě už dávno sv ůj strategický význam ztratily, m ěsto sloužilo pouze jako proviantní záložní sklad. Po prohrané bitv ě 3. července 1866 u Hradce Králové rakouská armáda urychlen ě opustila Pardubice, a tak sem mohla pruská vojska vstoupit bez sebemenších potíží a z ůstat tady až do zá ří. Prusové s králem Vilémem si zde z řídili hlavní vojenský stan. M ěsto i okolní obce utrp ělo v dob ě n ěkolikam ěsí ční okupace velké materiální ztráty. 31 Válka zasáhla i Ost řešany. Tém ěř všichni ob čané utíkali p řed Prusy do les ů, kdy nakonec ve vsi z ůstalo pouze
26 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 15. 27 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 33. 28 BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o m ěst ě Pardubice.s. 13. 29 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 33. 30 BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o m ěst ě Pardubice. s. 12 - 13. 31 Tamtéž, s. 13. 9
několik starších obyvatel. Obyvatelé se však po t řech dnech vrátili zp ět do obce, když zjistili, že jim nic nehrozí. Obec musela dodávat Prus ům do Pardubic palivové d říví po dobu jejich trvání okupace obce, která trvala p řibližn ě m ěsíc. 32
2.3 První sv ětová válka
První sv ětová válka, p řinesla neblahý vliv na život zdejších ob čan ů jako všude jinde. O po čátku války, respektive o atentátu na následníka tr ůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii Chotkovou, se místní obyvatelé dozv ěděli ješt ě téhož dne, tj. 28. 6.1914. 33 Dne 25. července 1914 ve čer podepsal císa ř František Josef I. rozkaz o částe čné mobilizaci. Ve řejnost se o ní dozv ěděla na svatoanenskou ned ěli 26. července 1914 a stále ješt ě v ěř ila, že k vojenskému konfliktu nedojde. Za první mobiliza ční den byl ur čen 28. červenec. Tehdy vypov ědělo Rakousko – Uhersko Srbsku válku. 34 Z Ost řešan bojovali ve válce následující ob čané: Novák Čen ěk, Ko řínek František 35 , Pa řízek Josef, N ěmec Rudolf, Svoboda František, Vinkler Emil, Št ěpánek Josef, Št ěpánek Václav, Kacafírek František, Jelínek Josef, Zamastil František, Hlásný Bohumil, Hlásný Josef, Čaban Josef, Jožák František, Kubík Antonín, Kubík Josef, Lukáš Hynek, Jírek Josef, Zelinka Čen ěk, Kysela Čen ěk, Radouš, Zima Antonín, Sedlák Josef a Kysela Jaroslav. 36 Obec se mohla honosit v ětším po čtem legioná řů , tedy jednotkami zahrani čního vojenského odboje. Nejpo četn ější složkou našeho zahrani čního odboje byli p říslušníci československých legií v Rusku. N ěkte ří vojáci vstoupili do legií, protože cht ěli hlavn ě uniknout ubíjejícímu životu v zajetí, jiným skute čně šlo o samostatnost státu, ale v ětšina se z řejm ě dala jednoduše přemluvit, nalákat na hmotné odm ěny, na vidinu spole čenské prestiže po návratu do samostatné vlasti. Československé vojsko posiln ěné z řad zajatc ů se zapsalo do historie v bitv ě u Zborova a formování československých legií na Rusi kone čně dostalo masový ráz. 37 Mezi ruské legioná ře z Ost řešan pat řili: Novák František, Hebký Čen ěk, Št ěpánek Eduard, Ou řecký František, Sedlá ček Antonín, Kolá ř Josef, Jožák Antonín, Hlásný Stanislav, Kubík František, Řezní ček Antonín, Valenta Antonín a Zelinka Čen ěk. 38
32 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 33. 33 VÁCHA, František, Pardubice za sv ětové války. Kronika sou časných událostí. Pardubice, 1936. s. 13. 34 ŠEDIVÝ, Ivan. Češi, české zem ě a Velká válka: 1914-1918. Praha: Lidové noviny, 2001. Česká historie, sv. 7. ISBN 80-7106-274-X. ISSN 1914-1918. s. 30 – 31. 35 Toho to jména zahynuli dva ob čané 36 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 68. 37 KALVODA, Josef. Genese Československa. Praha: Panevropa, 1998. ISBN 80-85846-09-8. s. 106. 38 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 69. 10
Italští legioná ři byli p ředevším zajatci z frontových boj ů, kte ří byli vytrženi ze svého ob čanského života v Čechách, oble čeni do rakousko – uherských uniforem a posláni na italskou frontu. Jednalo se nej čast ěji o p ředstavitele českého venkova a malom ěsta. 39 Na italské front ě bojovali tito muži z Ost řešan: Cempírek Čen ěk, Valenta Václav a Veselík František. 40 Stoupající drahota všech hospodá řských plodin, jejich nedostatek, bída a hlad, to vše bylo úd ělem t ěch, aby zvýšenou silou konali práci i za ty, kte ří byli nuceni jít do války. Cena obilí byla velmi vysoká, zvlášt ě pšenice a žito. Cena 500 – 600 K za 100 kg nebyla neoby čejná. Vůbec všechny životní pot řeby byly drahé a t ěžko dostupné. Rolníci kupovali nejvíce za vým ěnu, a ť už to byl oblek, obuv, topivo nebo cokoliv jiného. Za 1 tunu hn ědého uhlí se vým ěnou dalo 150 kg pšenice. Nejh ůř e na tom byli ti, kte ří nem ěli co vym ěň ovat. Byli to především d ělníci a gážisté, z nich pak zvlášt ě u čitelé. Stát obilí i dobytek rekvíroval pro svou pot řebu a zem ědělc ům ponechal jen malý pom ěr na živobytí a setí. Proto zem ědělci obilí schovávali, což bylo ve řejným tajemstvím. Pro tyto případy se konaly kontroly, p ři kterých se obilí hledalo. V Ost řešanech byly tyto kontroly velmi časté. Jednou se kontrolovalo až t řikrát za den. Když se p ři t ěchto kontrolách p řišlo na ukryté obilí, nehlášenou porážku dobytka nebo na neodvád ění p říslušného množství potravin, musela se zaplatit pokuta, kdy její výše mohla být od 50 K do 200 K. 41 Sociální dopady poklesu reálných p říjm ů obyvatelstva se stát pokoušel zbrzdit systémem nejr ůzn ějších p říplatk ů ke mzd ě – drahotních p řídavk ů, ošacovacích p říplatk ů, p říplatk ů na bydlení i na d ěti. Manželky voják ů dostávaly vyživovací p řísp ěvky a mnoho žen pobíralo vdovské d ůchody za padlé muže. 42
2.3.1 Vzpomínky legioná řů
Jen málo muž ů z Ost řešan, kte ří bojovali v první sv ětové válce, se sv ěř ilo se svými útrapami a zkušenostmi v boji. Jedná se tedy o cenná a jedine čná sv ědectví, která bych cht ěla v této podkapitole nastínit. První vzpomínka pat ří ruskému legioná ři Antonínu Jožákovi, který
39 JUZA, Josef. Čs. legioná ři okresu Rychnov nad Kn ěžnou. Rychnov nad Kn ěžnou: Okresní ú řad, 1998. ISBN 80-901757-5-9. s. 340. 40 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 69. 41 Tamtéž, s. 70. 42 ŠEDIVÝ, Ivan. Češi, české zem ě a Velká válka 1914-1918. s. 245. 11
byl odveden 4. 10. 1914 k 21. p ěšímu pluku do Kutné Hory. Dne 28. 12. 1914 odjel na ruskou frontu, kdy ve svých pam ětech popisuje, jak padl do zajetí kozáky. 43 „Dne 17. 2. 1914 bylo vyhlášeno, že nep řítel p řipravuje nástup na celé čáře fronty. V tu chvíli byly dopln ěny zásoby st řeliva a konzerv a vyhlášen rozkaz k nástupu od vesni čky Smirkovice k východu. Byl jsem vyslán jako p řední hlídka vyšet řit, zda není nep řítel na kopci, kam m ěl náš pluk postupovat“. „Vrchol kopce byl tém ěř holý, a jakmile jsme vylezli z úkrytu, nep řítel nás objevil a za čala nežádoucí palba. Skryli jsme se a b ěželi dol ů z kopce hlásit stanovišt ě nep řítele, který se nacházel na t řetím kopci. Za soumraku jsme nastoupili podél lesa. Obcházeli jsme kopec a blížili se k nep říteli. Nevím, jaký jsem m ěl pocit, ale tušil jsem cosi jako odpor proti rozkazu. Vždyť jsme šli proti bratr ům Rus ům“. „Tma se otev řela sv ětelnými krátery d ělových výst řel ů. Nep řítel spustil palbu. Nebem šlehaly rakety a zem ě, které byla zasažena výst řely se barvila rudými výhn ěmi. Vzduch byl pro říznut strašlivým hvízdotem, když v tom kamarád vedle m ě vyk řikl. Byl zasažen do b řicha. Poklekl jsem k němu, ale v tom za ke řem vidím kozáka. Z ůstal jsem zírat do studené hlavn ě, vyšla rána a já jsem rychle lehl k zemi. Chvíli bylo ticho a já tém ěř nedýchal. Z ůstal jsem osamocen s těžce ran ěným kamarádem. S tvá ří ve sn ěhu nadzvedávám hlavu a vidím nad sebou stát n ěkolik kozák ů. Byl jsem zajat bratry Rusy, abych po útrapách v zajetí mohl v příhodné dob ě vstoupit do československých legií a bojovat za samostatnost daleké vlasti “. 44 Roku 1916 se Antonín Jožák p řihlásil do československých legií a byl za řazen k V. p ěš. pl. T. G. Masaryka. Prod ělal anabasi a 14. 8. 1920 se vrátil na lodi z Vladivostoku p řes Singapur, Aven, Suez, Terst dom ů.45 Další vzpomínka je legioná ře Josefa Kolá ře, který narukoval 15. 4. 1915 k 21. p ěšímu pluku do Kutné Hory. Na ruskou frontu odjel 3. 7. 1915 a p ři ústupu u Lucka p řešel k Rus ům. Jeho pam ěti se týkají slavné bitvy u Zborova. „ Soust řeďovali jsme se jako dobrovolníci československé brigády v okolí m ěste čka Jezerné, na východ od Zborova. Bylo to v dob ě, kdy jsme byli ješt ě nadšení ruskou revolucí, v domn ění, že rozhodným zásahem ruské revolu ční armády bude uskute čněn mír a nám umožní žít v samostatném stát ě“.
43 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 46. 44 Tamtéž, s. 49. 45 Tamtéž, s. 46. 12
„Na sjezdu jihozápadní armády v Podolském Kamenci delegace naší československé brigády se p řihlásila za úto čnou jednotku, která m ěla provést hlavní útok. Po provedené koncentraci jsme byli za řazeni do 49. t ělesa, jemuž velel generál Sekiva čev. U Cecové, poblíž měste čka Zborova, jsme m ěli vyst řídat Findlanské pluky, které pro svou nespolehlivost m ěli odejít do týlu ruské armády. Když jsme p řišli do zákop ů, dívali jsme se na sebe p řekvapeni nezp ůsobilými zákopy pro boj, který se čekal. Když se prolomil led ned ůvěry mezi námi a Rusy, ukázaly nám mo čály, v kterých byly ukryty náboje“. „Dne 1. 7. jsme byli sv ědky velké bitvy VII. Armády, která v okolí Ko ňuch prolomila frontu nep řítele. V noci na 2. 7. jsme byli všichni v zákopech p řipraveni na boj. V hlav ě se mi míhali vzpomínky na p ředešlé bitvy, na všechny útrapy, na krásné chvíle s bratry legioná ři, na rodnou vesnici, na mámu a tátu. V tom velitel zvedl ruku a zvolal „Ku p ředu!“ Rota za rotou, celá lavina se hnala vp řed. Vyskakovali jsme ze zákop ů a v kou ři a dešti ocelových st řel, jsme let ěli ku p ředu“. „Jako první jsme padali do nep řátelských zákop ů, které byly skute čnou pevností. Nep řítel byl rozdrcen a fronta prolomena v délce 6 verst a hloubce 4 verst. Československá brigáda zvít ězila proti tém ěř čty řnásobné p řesile nep řítele, proti technické p řesile a výborným rakouským zákop ům. Naše brigáda dokázala celému sv ětu, jak Čechoslováci se dovedou bíti za svou samostatnost. Dne 4. 7. 1917 v mohyle nad Cecovou za stálého rachotu d ěl bylo pochováno 98 bratr ů“. 46 Josef Kolá ř se p řihlásil do československých legií 6. 7. 1916 v Kyjevu. Dne 13. 4. 1920 odjel z Vladivostoku s 20. transportem na lodi Mount Vernon p řes Japonsko, Ameriku do Terstu. Do vlasti se vrátil 14. 8. 1920. 47
46 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 50-51. 47 Tamtéž, s. 46. 13
2.4 První republika
Dne 28. října 1918 byla vyhlášena samostatná Československá republika. Ve všech částech zem ě propukly radostné oslavy. I v Ost řešanech byl tento památný den oslaven d ůstojn ě. Obcí procházel velký pr ůvod lidí a d ětí v čele s místní kapelou. Na památku založení naší republiky byly vysazeny roku 1919 tzv. „lípy svobody“, které jsou zasazeny p řed vchodem do kaple. 48 Po vzniku Československé republiky a v prvních povále čných letech svobodné republiky byl nejen v Pardubicích, ale i v Ost řešanech vytvo řen zcela nový prostor pro podnikání. Až do sv ětové hospodá řské krize m ěl pr ůmysl vzestupnou tendenci a ješt ě v roce 1938 bylo registrováno tém ěř t ři tisíce živností. Hospodá řská krize m ěla pochopiteln ě také na zdejší pr ůmysl drtivý dopad. Na jejím po čátku v roce 1929 bylo v Pardubicích zav řeno 37 podnik ů.49 Dle zákona ministerstva vnitra ze dne 14. dubna 1920 vydalo toto ministerstvo se státním statistickým ú řadem roku 1923 „ Statistický lexikon obcí v Čechách“, ve kterém se uvádí zdejší obec už pod jménem Ost řešany. 50 Po první sv ětové válce byla velká poptávka po stavebních místech, a tak se obec cítila povinnost vyhov ět žadatel ům a odprodala jim n ěkteré parcely, na kterých vznikaly nové části obce. P řed zahájením tohoto stavebního ruchu v roce 1918 čítala obec 150 čísel popisných a k roku 1937 už 215 čísel popisných. V roce 1924 se obecní zastupitelstvo usneslo o zavedení telefonu do Ost řešan a z řídilo telefonní hovornu v budov ě staré školy, kam byla pozd ěji umíst ěna i ve řejná obecní knihovna. Více se období první republiky budu v ěnovat v následujících kapitolách. 51
2.4.1 Památník ob ětem sv ětových válek
Dne 15. 7. 1934 byl v Ost řešanech odhalen pomník ob ětem první sv ětové války, podle návrhu architekta Karla Řepy z Pardubic a návrh sochy je dílem akademického socha ře Miroslava Baši z Pardubic. Základ pomníku z um ělého kamene postavil kameník z Rosic nad Labem Václav Marek. Žulovou kostku poskytla firma Komárek z Letovic na Morav ě a bronzovou sochu ran ěného vojína s písmeny odlila firma Mašek z Prahy. Do základu pomníku byly uloženy pam ětní spisy a mince. Náklad na pomník činil celkem 23 000 K č.
48 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 69 – 70. 49 BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o m ěst ě Pardubice. s. 15. 50 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 74. 51 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 52. 14
První podn ět ke stavb ě pomníku byl už roku 1921. Toho roku po řádali legioná ři ples, z n ěhož vybrali 2000 K č. Do obecního rozpo čtu byla dána položka 3000 – 5000 K č, která dopomohla přikro čit k jednání. Roku 1934 byl zvolen výbor pro postavení pomníku, který m ěl 17 člen ů. Předsedou byl zvolen J. Ou řecký, místop ředsedou K. Fiedler a jednatelem A. Sedlá ček. 52
Při odhalování pomníku byla po řádána slavnost, která byla zahájena slavnostním pr ůvodem, který vyšel od obecní radnice ve 13 hodin. V čele pr ůvodu pochodovala čestná četa železni čního pluku z Pardubic a legioná ři. Za nimi šel vládní rada dr. Jaroslav Vítek, okresní hejtman s hosty, pak následovala školní mládež v národních krojích, která zpest řovala pr ůvod, dále poz ůstalí a p řátelé po padlých vojínech, spolek Žižka z Chrudimi s praporem AFK Ost řešany, hasi čské sbory a ob čané místní i z okolí. 53
Když tento mohutný pr ůvod došel na místo, byla vzty čená u pomníku československá státní vlajka a p ředseda výboru pro postavení pomníku Josef Ou řecký přivítal p řítomné a přečetl uvítací telegramy. Projev za m ěstskou radu v Pardubicích pronesl kavárník František Št ěpánek. Kapitán ruských legií Rudolf Robl, řídící u čitel z Pardubic, p řednesl slavnostní řeč. Promluvil o významu památník ů, že jejich hlavním úkolem je hlásat památku t ěch, kte ří za první sv ětové války pro naši svobodu a vlast padli. Ale také o lásce k národu a hrdinství, z kterého vykvetla naše svoboda. Po tomto projevu promluvil protektor slavnosti vládní rada dr. Jaroslav Vítek o ú čelu uct ění památky padlých v první sv ětové válce. Následovalo sborové a sólové p řednesení školní mládeže a místního dorostu. Památník byl p ředán p ředsedou místní osv ětové komise do opatrování obce a státní hymnou byla slavnost u pomníku ukon čena. Celková návšt ěvnost byla asi 2000 ú častník ů. P ři obecní zábav ě koncertoval místní hudební sbor a 80 žák ů p ředvedlo národní tance. 54
52 Tamtéž, s. 43. 53 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 193. 54 Tamtéž, s. 194 – 195. 15
3 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA OBCE
Obec Ost řešany leží na náhorní rovin ě, která se mírn ě zdvihá na jižní stran ě od Nemošic a táhne se na západní stran ě od mikulovického kopce. Ost řešany, lidov ě Vost řešany, je jedna z nejstarších osad ve svém okolí. Název obce Vost řešany vznikl z patrn ě „vostrých st řech“, kterých se zde nacházel hojný po čet. 55
3.1 Pozemky
Okolo Ost řešan bylo mnoho les ů, které byly pozd ěji z hospodá řských d ůvod ů prom ěněny v pole a louky. P ůda pozemk ů byla v ětšinou velmi úrodná. Na severní stran ě obce sm ěrem k Pardubicím se nacházela p ůda leh čí, smíšená s pískem. Na východní stran ě byla p ůda t ěžká, jílovitá a se št ěrkovitým spodkem. Na jihu a západu byla p ůda hlinitá. 56 Východní část je od st ředu obce vzdálená asi p ůl hodiny a říkalo se jí na Pr ůhon ě, jelikož zde býval široký pr ůhon, nebo také na Jelení. V této části obce se nacházelo celkem 12 čísel popisných, jejichž majitelé byli: Kolá ř Fr., Nováková P., Ko řínková A., Hanzl Jos., K řičenský V., K řičenský Vinc., Št ěpánek Fr., Beran Fr., Chmelík J., Rozto čil J. a Kysela Fr. Další část obce se nazývala v Ráji na severní stran ě. Od hlavní silnice u kaple na jižní stran ě se říkalo v Chrudimské nebo v Prasenské ulici. Nejzápadn ější část obce se nazývala na Za čanech a nejnov ější část proti nové škole k severozápadu byla pojmenována, podle zvláštní stavební linie v Betlém ě a na návsi v Trychtý ři.57 Mezi další pozemky pat řily – na Borkách, na Lhotách, na Obci, v Lou čkách, v Houdku, v Rusku a v Zlod ějnicích. Nejlepší pozemky byly na Familiích, v Příčkách a na Hlínách, kde se na za čátku 19. století pálily cihly. Mezi další velmi kvalitní pozemky pat řily v Hrobech, Bábin záhon a v Sloupu. Za prusko – rakouské války roku 1866 táhlo obcí Ostřešany ruské vojsko, podle kterého jsou pojmenovány n ěkteré pozemky. V Rusku se říkalo proto, že zde zmín ěné vojsko na svém pochodu odpo čívalo a pozemek v Hrobech je pojmenován, jelikož tady mnoho ruských voják ů zem řelo na mor a byli zde pochováni. V Zlod ějnicích byly nejdéle lesy, do té doby než se vykácely. V těchto lesích se d říve skrývali zlod ěji, a proto bylo nebezpe čné tudy chodit. Na
55 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 2. 56 Tamtéž, s. 10. 57 Tamtéž, s. 11 – 12. 16
konci úvozu, který odtamtud vedl k Tun ěchod ům, byla výstražná tabulka s nápisem „Tudy necho ď“. 58
3.2 Silni ční komunikace
V Ost řešanech se nacházely do 80. let 19. století pouze prašné cesty, které byly ve špatném stavu. Proto bylo v zájmu obce postavit silnice, kdy první silnice se stav ěla roku 1881 z Dražkovic p řes Ost řešany k Tun ěchod ům. Tato silnice je i v sou časné dob ě hlavní tepnou v obci. P ůvodn ě m ěla vést od Dražkovic k Mikulovicím a pak teprve do Ost řešan, ale roku 1879 se obecní výbor usnesl, že se silnice povede p římo, mimo Mikulovice. P ři kopání zeminy na silnici p řed domy Rychtera čp. 37 a K řivky čp. 58 byly nalezeny staré lidské kosti a zbran ě, které byly p řeneseny a zakopány na mikulovickém h řbitov ě.59 V místech, kde stojí nyní kaple, bylo n ěkolik starých domk ů, které stavb ě silnice překážely. Domky náležely Buka čovi, Dostálovi, Jiroutovi, Svobodovi a pátý byl obecní pastouškou. „Zvláštní náhodou“ domky vyho řely a majitel ům už nebylo dovoleno v těchto místech znovu stav ět. Díky tomu, se dále pokra čovalo ve stavb ě silnice. Obecní výbor cht ěl od poho řelých spáleništ ě odkoupit, což se mu poda řilo. Svobodovi vyplatil 335 zlatých, Jiroutovi 260 zlatých a Buka čovi 400 zlatých. Obtíže byly ale s Dostálem, který necht ěl spáleništ ě prodat. Obecní výbor mu nabídl jiné stavební místo, ale Dostál odmítl. Roku 1889 se usnesl obecní výbor zaplatit mu za spáleništ ě 200 zlatých, protože na vým ěnu p řistoupit necht ěli. Mezi tím Dostál zem řel a roku 1890 bylo usneseno po projednání poz ůstalosti, že se spáleništ ě odkoupí a vše tím skon čí. 60 Roku 1885 byla vystav ěna silnice do Nemošic. P ůvodn ě m ěla vést od Nemošic do Tun ěchod, mimo Ost řešany, ale na žádost obce byla vedena nyn ějším sm ěrem. Nákladem 8428 zlatých byla roku 1891 vystav ěna silnice k Chrudimi. Než došlo ke stavb ě, vedli místní obyvatelé spor, kudy silnice povede. Někte ří ob čané cht ěli, aby vedla Prasenskou ulicí a úvozem, kde vedla cesta k Chrudimi. Lidé se odvolávali na to, že povede přímo ze st ředu obce a bude kratší. Část ob čan ů cht ělo, hlavn ě ze západního konce vsi, aby se silnice stav ěla sm ěrem k Mikulovicím, kde vede odbo čka na Chrudim. Od ůvodnili to tím, že se bude do budoucna obec tímto sm ěrem rozši řovat a že je to lepší spojení mezi Pardubicemi
58 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 12. 59 Tamtéž, s. 14. 60 Tamtéž, s. 14 – 15. 17
a Chrudimí. Když vlivný pr ůmyslník pan Wiesner a chrudimský cukrovar nabídli obci finan ční výpomoc na stavbu silnice, byla v ěc rozhodnuta ve prosp ěch západních obyvatel. 61 Nejdéle se stav ěla silnice k obci Mikulovice. Pot řebný kámen na št ět silnice od mikulovického kostela až k erární silnici, se nabídl uhradit ze svých náklad ů mikulovický fará ř Tomáš St řebský. Ost řešany m ěly s Mikulovicemi úmluvu o št ětování silnice, ale Mikulovice tuto úmluvu nedodržely, a proto podle protokolu z 30. ledna 1876 bylo usneseno vymáhat na obci stavbu silnice soudn ě. V Pam ětní knize obce Vost řešany je záznam, že zdejší silnici byli povinni stav ět také n ěkte ří místní ob čané, mezi které pat řili František Vacek, Václav Št ěpánek a Mat ěj Jánský. V knize není ovšem uvedeno, z jakého d ůvodu museli silnici stav ět. Silnice k Ost řešan ům byla pošt ěrkována a dokon čena až roku 1919. 62 Všechny silnice, které procházely skrze obec, byly okresní, což znamenalo, že veškerý udržovací náklad hradil okres, tedy okresní správní komise. O zdejší silnice se starali t ři okresní cestá ři. František Hebký a Josef Zima bydleli v Ost řešanech. Pan Hebký udržoval silnici od k řížku ze vsi do Zlod ějnic k chrudimskému katastru a do Mikulovic k erární silnici. Pan Zima obstarával pot řebné práce na silnici od Dražkovic p řes Ost řešany až k tun ěchodským hranicím. T řetí cestá ř spravoval silnici od zdejší silni ční k řižovatky až do Nemošic, jeho jméno ovšem není v Pam ětní knize obce Vost řešany uvedeno. Než byly v Ost řešanech z řízeny silnice, vydržovala si obec svého vlastního cestá ře. V protokole obecního zastupitelstva z roku 1877 stálo, že obec platila svému cestá ři Václavu Menšíkovi 100 zlatých ro ční služby, byl ale po roce služby propušt ěn, protože nedodržoval své povinnosti. 63 Na sch ůzi obecního zastupitelstva dne 26. června 1924 bylo usneseno, že se po řídí na jedné stran ě silnice p řes celou obec chodníky. Tento projekt vyžadoval nemalé finan ční náklady, a proto se usneslo, že se chodníky budou stav ět postupn ě. Pro rok 1924 se na tento účel uvoln ěno 30 000 K. V dob ě, kdy bylo vše schváleno, se nejprve vym ěř il odpad vody a poté byly p řivezeny cementové roury, které se kladly do silni čního p říkopu od Hebkých až k Janským proti kapli. 64
61 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 16. 62 Tamtéž, s. 17. 63 Tamtéž, s. 18. 64 Tamtéž, s. 79. 18
3.3 Správa obce
Roku 1861 došlo k vydání Schmerlingovy ústavy a p ři její realizaci byl 5. b řezna 1862 vydán říšský obecní zákon č. 18 ř. z., jímž se vym ěř ovala základní pravidla pro jednotlivé zem ě. Ty m ěly na tuto ústavu reagovat vydáním vlastního obecního z řízení. Z řízení vycházela ze stejného základu, byla postavena na stejných principech a lišila se jen v podrobnostech. Vztahovala se na všechny obce zemí vyjma statutárních m ěst. 65 Osobami, které bydlely v obci, byly ob čané, ale i p řespolní. Ob čané byli p říslušníci, kte ří měli domovské a volební právo v obci. Mezi p řespolní pat řili všichni ostatní obyvatelé obce, kte ří nebyli ob čany. Nem ěli tedy volební právo, nemohli mluvit do obecního hospodá řství a za jistých okolností mohli být obecním výborem z obce vypov ězeni. 66 Kdo cht ěl d říve bydlet v Ost řešanech, musel dostat obecní povolení. Jestliže vzal k sob ě n ěkdo cizího p říslušníka bez povolení, byl obecním výborem pokutován. Když se cizí p říslušníci nevhodn ě chovali, mohli být z obce vykázáni. Tento p řípad se stal Janu Mládkovi z Rokytna roku 1876, který dostal z obce výpov ěď , protože jeho manželka kradla na polích a syn byl podez řelý ze žhá řství. 67 Obecní záležitosti zastupoval obecní výbor a p ředstavenstvo. P ředstavenstvo obce se skládalo ze starosty a nejmén ě dvou obecních radních. Obecní výbor m ěl právo, aby si z řídil poradní a p řípravní sbory v podob ě komisí, kdy jejich po čet a velikost si sám stanovil. Členy obecního výboru volili oprávn ění voli či. Platil-li n ěkdo alespo ň šestinu p římé dan ě v obci, měl v obecním výboru virilní hlas. Každý volitelný a řádn ě zvolený ob čan byl povinen přijmout volbu. Výjimky tohoto pravidla byly p řesn ě stanoveny. Obecní výbor a představenstvo se volily na t ři roky, ale z ůstávaly ve funkci tak dlouho, dokud se nez řídilo nové obecní zastoupení. 68 Do samostatné p ůsobnosti obce náležela p ředevším správa obecního jm ění a záležitosti vztahující k obecnímu svazku. Dále obec přihlížela na bezpe čnost obyvatel, pe čovala o zachování obecních silnic, cest a jejich bezpe čnou sjízdnost. Vykonávala polní policii a policii vztahující se k potravním záležitostem, p řihlížela k prodeji na trhu, dohlížela na míry a váhy, pe čovala o z řízení a udržení národních škol.
65 SCHELLE, Karel. D ějiny ve řejné správy. Praha: Wolters Kluwer, 2016. ISBN 978-80-7552-374-7. s. 70. 66 Tamtéž, s. 71. 67 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 22. 68 SCHELLE, Karel. D ějiny ve řejné správy. s. 71 – 72. 19
Pro problémové obyvatelé m ěla obec Ost řešany svou v ěznici. Nacházela se v obecním dom ě, čili v pastoušce. Když roku 1881 pastouška vyho řela, byla v ěznice z řízena na dvo ře domku čp. 34. Po první sv ětové válce se v ěznice v obci přestala používat. Po řádek v Ost řešanech udržoval obecní strážník, který m ěl dohlížet hlavn ě na bezpe čnost v obci a dodržování obecních vyhlášení. V pr ůběhu noci se o bezpe čnost ob čan ů staral ponocný. Ten m ěl celou noc bedliv ě hlídat a za špatného po časí se mohl ukrýt do d řev ěné boudy, která stála u silnice v rohu u Prasenské ulice. Za ponocování m ěl ponocný roku 1874 dva dílce polí s 50 zlatých ro čně a o dva roky pozd ěji už dostával 120 zlatých ro čně. Roku 1886 byl ponocný Novák udán četníkem, že leží místo ponocování v posteli a spí. Ponocnému byla dána od obecního výboru pokuta 1 zlatých pro ústav chudých s dokladem, kde ho starosta napomenul a dal mu výstrahu, že p ři podobném zanedbání své služby bude propušt ěn. Roku 1887 byl ponocným Vincent Ro ček, který dostával plat 120 zlatých a byt k užívání zdarma. Po n ěm byl zvolen Vincent Kone čný a roku 1924 Jan Hanzl, který byl placen 1500 zlatých ro čně. Mimo no ční hlídku byl povinen natahovat hodiny na kapli a na nové škole zvonit klekání. 69 Úmrtí nebo klekání se d říve oznamovalo zvon ěním na obecní d řev ěné zvoni čce. Ta stála u staré školy, ale roku 1875 byla již tak chatrná, že se musela po řídit zvoni čka nová, která m ěla podobu v ěži čky na nové škole a stála 14 zlatých a 23 krejcar ů.70 Polní hlídač dohlížel na po řádek na poli především proto, aby se nekradlo. Dostával v 70. letech 19. století jedny boty, šaty, byt a 120 zlatých ro čně. Od roku 1875 m ěl ro ční příplatek 20 zlatých a roku 1878 místo od ěvů dostal 15 zlatých. Na léto se byli zam ěstvnávani hlída či dva. Když neplnil jeden z nich své povinnosti, musel být ze služby propušt ěn. Totéž platilo i pro ponocného. Obecní sluha musel pomáhat starostovi a byl povinen bubnovat, když v noci ho řelo. Stejným zp ůsobem musel oznamovat starostova oznámení. Ohlašování bubnem bylo zavedeno od roku 1874, kdy obecní zastupitelstvo koupilo buben za 6 zlatých. Bubnovat p ři požáru se p řestalo z řízením hasi čského sboru, který oznamoval poplach troubením na trubku. Obecní sluha zastával i povinnosti obecního strážníka, kterými byli Novák Josef, K řivka Karel, Zuna Václav a Hnuta Václav. 71 Starosta obce dostával za svou vykonanou práci z obecních p říjm ů 1000 K ro čně a 200 K na vytáp ění ú řední místnosti v jeho vlastním dom ě, protože obec nem ěla žádnou obecní
69 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 23. 70 Tamtéž, s. 24 – 25. 71 Tamtéž, s. 26. 20
úřadovnu. Bývalí starostové: z dob rychtá řů p řipomínám Františka Ro čka a po n ěm Josefa Št ěpánka, Antonín Vlasák 1865 – 1868, František Jiroutek 1868 – 1874, František Vacek 1874 – 1889, Antonín Vlasák 1889 – 1892, Josef Vopelák 1892 – 1895, František Jiroutek 1895 – 1902, Julius Ku čera 1902 – 1905, Rudolf Semonský 1905, 72 Vincenc Adamec 1905 – 1908, Josef Svoboda 1908 – 1911, Ladislav Kabrhel 1911 – 1919, František Pejcha 1919 – 1923 a František Hebký od roku 1923. Finance obce obstarával ú četní Václav Čaban, kdy za tuto funkci dostával 800 K a za písa řskou práci 200 K. 73 Finance získávala obec z obecních pozemk ů, obecního domu – tedy pastoušky a z kontribu čního fondu. Do obecní pokladny byly dávány peníze za povolení hudby nebo za pokuty z dělání škody na polích. Roku 1865 – 1868 se platilo za povolení ke svatb ě a to 20 krejcar ů, 50 krejcar ů nebo 1 zlatý, podle bohatství ženicha. Obecní pozemky se pronajímaly a časem i odprodávaly. Platilo se za jeden sáh 20 krejcar ů, 40 krejcar ů, 25 krejcar ů, 60 krejcar ů, 65 krejcar ů, 1 zlatý nebo 1 zlatý 50 krejcar ů. Obec m ěla krom ě p říjm ů, také výdaje a to nap říklad za chudé obyvatelé. Platila jim pen ěžité p řísp ěvky a náklady za lé čení, poskytovala jim zdarma byt a slevovala školné. Ost řešany podporovaly i r ůzné cizí dobro činné ú čely. Na pomník bratranc ů Veverkových v Pardubicích darovala obec 30 zlatých.74 Ob čan republiky se musel i v Ost řešanech vyrovnat s novým demokratickým systémem, který se m ěl vyzkoušet v obecních volbách roku 1919. Volební řád p řiznával všeobecné, rovné, tajné a p římé hlasovací právo muž ům i ženám starším 21 let v ěku, pokud bydleli trvale aspo ň t ři m ěsíce v obci. Zvolen mohl být ob čan, jenž dosáhl 26 let, pokud tu bydlel alespo ň rok. Volební období bylo nyní čty řleté. Systém spo číval v pom ěrném zastoupení politických stran, jež se ucházely o mandáty sestavením vázaných kandidátních listin.
3.4 Zem ědělství
Zem ědělství poskytovalo od nejstarších čas ů spole čnosti obživu a pat ří neodd ěliteln ě k venkovu. I když její po čátky lze hledat v prav ěkých a starov ěkých civilizacích, na vývoj tradi čního zem ědělství ve st řední Evrop ě a českých zemích m ěla zásadní vliv doba velké
72 Byl starostou jen n ěkolik m ěsíc ů, protože ve v ěku 32 let zem řel. 73 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 26. 74 Tamtéž, s. 23. 21
st ředov ěké kolonizace, která konstituovala sídelní a etnický obraz zem ě a zavedla technologii zem ědělských prací. 75 Výrazné politické, hospodá řské a sociální zm ěny p řinesl rok 1848, protože zrušení roboty a poddanství umožnily modernizaci zem ědělské výroby rolník ů a následný rozvoj potraviná řského pr ůmyslu. St ředov ěká trojpolní soustava obd ělávání polí, založená na cirkulaci ozimu, ja ře a úhoru, ladem ležící p ůdy sloužící jako pastvina, byla s kone čnou platností v druhé polovin ě 19. století nahrazena st řídavým systémem. V něm nalezly své pevné místo vedle obilnin také okopaniny a pícny. 76 Ost řešanští obyvatelé se živili p ředevším polním hospodá řstvím a chovem dobytka. Mezi pěstované druhy obilí pat řila pšenice, je čmen a oves. D ůležitou plodinou byl hrách, který významn ě dopl ňoval obiloviny. V lidové strav ě se považoval za vydatné jídlo a va řil se obvykle v dob ě, kdy hospodáře čekaly t ěžké práce. V zahradách se p ěstoval v ětší popínavý hrách, na polích se do úhoru sel menší polní hrách. Čočka a fazole m ěly menší význam a objevovaly se jen jako zahradní plodina. Hlavní plodinou byla ovšem cukrová řepa, které se před první sv ětovou válkou sklidilo 10 000 tun a po roce 1923 7000 tun. Cukrová řepa se objevila až koncem 18. století, ale cukrovary se začaly budovat ve t řicátých letech 19. století. Odvážela se hlavn ě do rolnického cukrovaru v Chrudimi, Hrochova Týnce nebo do Pardubic. Dob ře se zde da řilo zimnímu jeteli, vojt ěšce a čekance, která se svážela do Frankovy sušárny v Pardubicích. Brambor a zelí se sázelo málo, jen pro domácí pot řebu. K hnojení se krom ě přírodního hnojiva používal kompost a um ělé hnojivo, mezi které pat ří superfosfát, tedy minerální hnojivo rozpustné ve vod ě a Thomasovy strusky, které pat ří mezi fosfore čná hnojiva. 77 U vsi rostlo mnoho ovocných strom ů, mezi které pat řily nej čast ěji t řešn ě tzv. májovky, peci čky a k řupky. Ty byly vysázeny p řed novou školou a podél silnice k mikulovickému kostelu. Po stranách silnic k Chrudimi, Dražkovicím a Tun ěchod ům byly zasazeny p ředevším švestky, ale také višn ě. Mezi nejstarší odr ůdy jablek pat řily gránské hraná če, vitol - slá ďata, boskoopské červené – kožená če, pr ůsvitná letní - je čniš ťata, panenská, zlaté renety, jahodové, holovouské malinové - maliná če, car alexandr a míše ňská. Dalšími sázenými ovocnými stromy byly hruše ň, lískový a vlašský o řech, ryngle a meru ňka. Na zahrádkách se p ěstoval
75 VÁLKA, Miroslav. Sociokulturní prom ěny vesnice: moravský venkov na prahu t řetího tisíciletí. Brno: Masarykova univerzita, 2011. Etnologické studie. ISBN 978-80-210-3908-7. s. 73. 76 Tamtéž, s. 74. 77 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 48. 22
angrešt, rybíz a maliny, ale hlavn ě pro d ěti než na prodej. N ěkte ří hospodá ři p ěstovali i vinnou révu. 78 Ze zví řat se nejvíce choval hov ězí dobytek a to p ředevším na živnost. Chov koní v obci tém ěř nebyl. Když n ěkterý z rolník ů cht ěl h říb ě, tak se klisny p řipoušt ěly v hřeb činci v Nemošicích. K pomocným pracím na poli či k tahu se užívali krom ě koní také voli a menší zem ědělci zap řahali krávy. Ve velkém se chovali prasata a chudší lidé nebo rolníci m ěli kozy. Téměř v každém dom ě m ěli králíky a to bu ď v králikárnách nebo voln ě běhající po chlév ě. Mezi zví řata, která nechyb ěla v žádném hospodá řství, byly slepice, husy a kachny. Pro zálibu se chovali i holubi a v čely. V okolí Ost řešan bylo málo medonosných rostlin a tak se musely včely přikrmovat. Mezi v čela ře pat řili Kysela Čen ěk, Jiroutek František, Adamec Vincenc, Hebký František a Voves František. 79
3.5 Obydlí
V minulosti bylo v našem okolí dost les ů, což dodnes dosv ědčují dochované názvy míst v našem katastru. Naši p ředkové m ěli tehdy dostatek d řeva. Obydlí si stav ěli z hrub ě přitesaných kmen ů, pevn ě sroubených. D řev ěné stavby v obci dnes tak řka vymizely. V 19. století byly domy stav ěny z kamene, z cihel, v nov ější dob ě i z různých kombinací stavebních hmot – betonu, cihel apod. V Ost řešanech bylo postaveno k roku 1937 z cihel 150 dom ů, z kombinace cihel a báchor ů 30, z kamene a cihel 18, z báchor ů 6, z kamene 5, z cihel a d řeva 2, ze d řeva 2, z dřeva a kamene 1, ze škvárobetonu 1. Uvedená byla jen obytná stavení. St řechy bývaly zpravidla dřev ěné nebo šindelové. Měly jednoduchou nebo zdobenou lomenici, nad kterou byla kukla, která byla n ěkde ukon čena makovi čkou. Zpravidla pod kuklou bývalo pam ětní prkno – záklopa, do níž byl vryt rok postavení gruntu, jméno hospodá ře, n ějaká žertovná pr ůpovídka apod. Písmo bylo obarveno červenou nebo černou barvou. Domek čp. 71, který byl celý d řev ěný, m ěl na záklop ě švabachem napsáno: „Léta Pán ě 1793 vyzdvižena jest tato lomenice nákladem Václava Kone čnýho dne 10. juli. Mistr Jan Černej.“ Podobnou lomenice, ale na v ětším a širším stavení, se nacházela na dom ě čp. 45. Místo kruhovitých sv ětlík ů m ěla dva vý řezy podoby kohouta. Na zákop ě byl nápis : „Pochválen bu ď Ježíš Kristus, Léta Pán ě roku 1791 vyzdviženo jest z nákladu Josefa Drábka
78 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 36. 79 Tamtéž, s. 49 – 50. 23
souseda vost řešanského dne 29. aprila. Mistr H.“ Pěkná lomenice byly i dom ů čísel popisných 33., 9. a 99. Záklopa lomenice čp. 91 m ěla nápis: „Pochválen bu ď Ježíš Kristus. Nákladem Mat ěje Vosáhli a pomoci boží tato lomenice je vyzdvižena dne 17. b řezna 1834 – tesa ř: František Pleskot Tomari.“ I st řešní krytiny šli s časem. D říve se používalo hodn ě došk ů, které m ěli hospodá ři vždy p ři ruce. V roce 1938 se nacházely na domech tyto krytiny - tašky 194 dom ů, došky 9, šindel 4, eternit a lepenka 3 a b řidlice 2. 80
3.6 Pošta a elekt řina
Ost řešany spadaly pod poštu v Pardubicích. Když byla z řízena pošta v Medlešicích, byl učin ěn návrh p řipojení k medlešické pošt ě. Roku 1884 odmítl místní obecní výbor návrh na připojení a od ůvodnil to tím, že poštovní posel často vy řizuje ú řední zásilky v Pardubicích. V roce 1887 se jednalo o tom, aby pošta byla z řízena i v Ost řešanech, ale protože nebylo pro poštu dostatek pot řebných místností, nebyla v obci zavedena. Když se o n ěco pozd ěji založila pošta v Dražkovicích, byly pod ní p řiřazeny i Ost řešany. Prvním poštovním poslem byl Št ěpánek František, po n ěm byl Zelinka Josef a roku 1924 Svoboda Jaroslav. Každý den poštovní posel roznášel poštu v Dražkovicích, Mikulovicích a okolo 13 hodiny v Ost řešanech. Od srpna roku 1929 nastala v poštovním ú řad ě zm ěna, že dosavadní poštovní posel J. Kubín byl přeřazen na Poštovní ú řad v Pardubicích a na jeho místo byl jmenován J. Jukl, který obstarával poštovní donášku do zdejší obce místo n ěho. S poštovní zásilkou p řicházel každodenn ě z řejm ě po 12 hodin ě. 81 Roku 1914 byla z řízena v obci elekt řina, hlavn ě z důvodu osv ětlení a provozu hospodá řských stroj ů. Vše umožnila kabelová linka, která byla vedena z Pardubické elektrárny do Nemošic, Ost řešan, Tun ěchod, Úh řetic, Dvaka čovic, Stí čan, Hrochova Týnce, Přestavlk, Zájezdce, Řestok a do Chrasti. Elektrický kabel byl veden po severní stran ě silnice ke kapli, pak se p řešlo na druhou stranu, kde kabel vedl až k transformátoru, který byl umíst ěn u zahrady Františka Hebkého. Dále vedení pokra čovalo uli čkou na jih ze vsi až do polí k Tun ěchod ům. Prvními zájemci o elektrický proud byli: Čaban Václav čp. 31, Čaban Václav čp. 43, Chvojka Jaroslav, Jiroutek František, Kabrhel Ladislav, Kabrhel Čen ěk, Kubík Antonín,
80 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 23 – 24. 81 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 194. 24
Ku čera Karel, Pejcha František, Radouš Josef, Řepa František, Siká ček Jan, Svoboda Josef, Št ěpánek Otakar, Štupl František, Sedlá ček František, Víšek František, Vlasák Karel a Zelinka Josef. Celé elektrické za řízení vyšlo na 15 164 K a provedla ho firma Al. Duda Praha – Vinohrady. Roku 1915 se cht ělo p řipojit dalších 11 zájemc ů, a tak se hlavní sí ť musela prodloužit. Náklady s tím spojené, činily 4 633 K. Celkem, m ělo zavedenou elekt řinu k roku 1915 kolem 59 čp. Na tak velký po čet člen ů, se ukázalo celé za řízení slabé, zvlášt ě v dob ě žní byla obava, že se transformátor spálí. Proto byl postaven druhý transformátor za 66 000 K. 82
82 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 67. 25
4 NÁBOŽENSKÝ ŽIVOT OBCE
Ost řešany spadají pod mikulovickou duchovní správu. K farnímu záduší kostela sv. Václava pat řily i obce Mikulovice, Blato, Dražkovice, Medlešice a Tun ěchody. Kostel sv. Václava je postaven na Mikulovickém kopci a tvo ří dominantu celého regionu. Ost řešanští obyvatelé do kostela chodili na mše, k řtiny, svatby a poh řby. Farní kostel sv. Václava pochází z druhé poloviny 15. století, ale p ředpokládá se, že kostel byl postaven již p řed rokem 1387. Nejstarší kostelní památkou je cínová k řtitelnice z roku 1487. Za t řicetileté války byl kostel sv. Václava vypálen i s celou vesnicí Mikulovice Švédy. Nový základní kámen byl položen 25. srpna 1768 a stavba byla dokon čena roku 1769. 83
Tak jako nelze říci, kdy byl postaven prvotní mikulovická kostel, tak nejsou zprávy ani o přesném roku založení fary. První ur čitá zpráva o fa ře se týká 26. listopadu 1724, kdy v no čních hodinách vyho řela. Fara byla celá ze d řeva, tak ji ohe ň velmi živeln ě zachvátil. Vyho řely i všechny farní knihy až na jednu matriku z roku 1720. Roku 1730 byla vystavena nová fara celá z kamene. Ost řešany musely odvád ět mikulovické fa ře ro ční desátek. Ze 40 čísel popisných bylo odvád ěno 19 strych ů a 1 čtvrt žita. Z každého čísla popisného 1 libra másla a místo sýra 4 krejcary. Na zelený čtvrtek odvád ěl sedlák 8 vajec, polosedlák 4 vejce a o svátcích, pouti a posvícení každý sedlák 2 kolá če, polosedlák 1 kolá č. Roku 1782 odvád ěli ost řešanští obyvatelé povinn ě obilí, ale místo lnu, másla, sýra, vajec a kolá čů platili ro čně 16 krejcar ů.84
Kolem kostela se rozkládá starý h řbitov, v jehož rozích jsou 4 kaple – medlešická, ost řešanská, blatská a dražkovická, kde se konaly pobožnosti o Božím t ěle. H řbitov je dodnes spole čný, jak pro mikulovické, tak pro ost řešanské ob čany. Na jižní stran ě h řbitova se více pochovávalo než na stran ě severní, z důvodu, že zde byly silné prameny. Roku 1904 byl vystaven nový h řbitov, protože na starém h řbitov ě byl velký po čet hrob ů. Nachází se na jižní stran ě p řes silnici mikulovicko – ost řešanskou. 85
83 Arcid ěkanství Pardubice, Memorabilien Buch der Mikolowitzer Pharrey Anfangend vom 1. Jänuer 1836. s. 330 -345. 84 Tamtéž, s. 523 – 527. 85 ROS ŮLEK, František Karel. Pardubicko, Holicko, P řelou čsko: D ějinný a místopisný obraz. [s.l.: s.n.], 1904. s. 359 – 360. 26
4.1 Kříže
Kamenné k říže byly budovány od poloviny 18. století, ale hlavn ě v 19. století, které často nesou kamenný, litinový nebo plechový korpus Krista. Často jsou krásn ě reliéfn ě zdobeny. Mezi rameny mívají zobrazen motiv srdce, na konci ramen motiv kv ětin, čty řlístk ů nebo kole ček n ěkdy rozd ělených na čtvrtiny. Ty mohou symbolizovat bu ď hostii, nebo čty ři apoštoly. Velmi časté je i reliéfní zobrazení kalichu, často s hostií, což symbolizuje p řijímání pod obojí. 86 Od poloviny 19. a v první polovin ě 20. století se za čínají objevovat litinové k říže na kamenném podstavci nebo žulovém soklu. Vyráb ěly se i železné kované k říže, které se na našem území vyskytují ve velkém po čtu. 87 V Ost řešanech se nachází n ěkolik k řížků. Na návsi blízko nové školy je na kamenném podstavci železný k říž a kolem n ěho železná zahrádka. D říve tu stál d řev ěný k říž, ale pro svoji zchátralost byl odstran ěn. Roku 1827 byl na náklady obce vyhotoven nový k říž, který vytvo řil kameník z He řmanova M ěstce. Ale protože se kamenný k říž obci nelíbil, byl vytvo řen nový k říž ze železa, kterému byl ponechán p ůvodní kamenný podstavec. Dne 24. 10. 1852 byl k říž posv ěcen. Roku 1879 se tento k říž za 200 zlatých. opravoval a stav ěl se okolo něho zmín ěný železný plot za 250 zlatých. Na p řední stran ě k říže je nápis: Pochválen bu ď kříži svatý, na n ěmž byl Kristus pán rozpjatý. Znamením svatým nás požehnej, od smrti v ěč né zachovej! Na zadní stran ě je: Založeno 1827. Opraveno 1908. 88 Na rozcestí mikulovicko – chrudimských silnic se nachází druhý k říž. Dal ho postavit na své náklady zdejší ob čan Antonín Komberec, který nalezl na p ůdě svého domu železný k říž. Ten nechal postavit a zasadit do kamenného podstavce. Na p řední stran ě podstavce je napsáno: Pochválen bu ď Pán Ježíš Kristus! Na zadní stran ě je nápis: Kříž tento postaven ke cti a chvále Boží nákladem manžel ů Antonína a Marie Kombercových. Vost řešany L. P. 1894. 89
86 ŠIME ČKOVÁ, Pavla. Od kapli čky ke k řížku: pr ůvodce po posvátných místech na Ková řovsku = From chapel to cross : a guide to sacred places in the Ková řov Region = Von Kapelle zu Kreuz : sakrale Kleindenkmäler rund um Ková řov. Praha: Plot, 2009. ISBN 978-80-86523-94-1. s. 19. 87 Tamtéž, s. 20. 88 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 18. 89 Tamtéž, s. 19. 27
U silnice k Pr ůhonu stojí t řetí k řížek, op ět kamenný podstavec s železným k řížem. Roku 1919 tento k říž nechal p řevést František Havlí ček z mikulovického h řbitova na nyn ější místo. Kříž nese nápis: Pochválen bu ď Pán Ježíš Kristus! J. N. R. J. 90
4.2 Kaple
Nejmonumentáln ějšími sakrálními památkami jsou kaple a kapli čky. Kaple se od kostel ů často liší jen m ěř ítkem, protože se jejich auto ři inspirovali v okolních vsích a m ěstech. Nechávala je stav ět zbožná vrchnost, m ěšťané, ale i bohatí sedláci. N ěkdy bývaly postaveny na místech, kde p ůvodn ě stával k říž nebo zvonice. Nejintenzivn ější výstavba prob ěhla od po čátku 80. let 19. století do konce prvního desetiletí 20. století, kdy se v Čechách stav ěly převážn ě návesní kaple.91 V Ost řešanech byla dávná touha, aby zbožní katoli čtí ob čané m ěli po p říkladu sousedních obcí svou kapli, v níž by se za místní osadníky sloužila mše svatá. Dané p řání se obci kone čně vyplnilo, když zbožná a bezd ětná vdova po Františku Št ěpánkovi, místnímu statká ři, Anna Št ěpánková v ěnovala ze svých úspor 4000 zlatých rakouské m ěny obci Ost řešany. Paní Št ěpánková m ěla výslovné p řání, aby za tyto peníze byla uprost řed obce vystavena kaple ke cti rodi čky Boží Panny Marie, v níž by se na posvícení konala mše svatá. Obec s radostným díkem tento šlechetný dar p řijala. 92 Plán na stavbu kaple zhotovil stavitel Václav Kašpar, majitel cihelny v Mikulovicích. Obecní zastupitelstvo jej schválilo a roku 1898 došlo ke stavb ě. Kaple byla nazvána Mariánská a jubilejní, protože v tomto roce císa ř František Josef I. dovršil 50 let svého panování. V mikulovické farní kronice se uvádí, že kaple se nazývá jubilejní podle papeže Lva XIII., který v tento rok, slavil 60 let svého kn ěžství. K vysv ěcení kaple došlo téhož roku, tedy 1898 na jméno Panny Marie. 93 Kaple se nachází uprost řed obce, oltá řem k východu. Na západní stran ě stojí vysoká v ěž, v niž jsou zav ěšeny dva zvony. V ěž se ty čí vzh ůru k nebes ům štíhlým železným k řížem vpušt ěným do plechové bán ě, kterou pro lepší vzhled pozlatil Antonín Sucharda. Na v ěži je připevn ěn hromosvod, který má kapli chránit p řed bleskem. Oltá ř v kapli je um ělecké dílo od akademického socha ře Antonína Suchardy z Nové Paky. Harmonium je od firmy Lhota
90 Tamtéž, s. 18 – 19. 91 ŠIME ČKOVÁ, Pavla. Od kapli čky ke k řížku: pr ůvodce po posvátných místech na Ková řovsku. s. 30 – 31. 92 Arcid ěkanství Pardubice, Memorabilien Buch der Mikolowitzer Pharrey Anfangend vom 1. Jänuer 1836. s. 630 – 632. 93 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. 1A (Sk 538). s. 58 – 59. 28
z Hradce Králové, v ěžové hodiny od hodiná ře Hainze z Prahy a dva zvony byly od zvona ře Rudolfa Pernera z Českých Bud ějovic. 94 Zvony byly posv ěceny bud ějovickým d ěkanem a kanovníkem Mat ějem Woneschem dne 1. 7. 1898. V ětší zvon vážil 73 ¾ kg: Ke cti a chvále Blahoslavené Panny Marie Neposkvrn ěné . Menší zvon vážil 38 ½ kg: Ke cti a chvále sv. Františka z Pauly . Dokon čení stavby umožnila obec zna čným p řísp ěvkem a menší za řizovací pot řeby darovali n ěkte ří ob čané. Dle p řání zakladatelky se mše slouží vždy na jméno Panny Marie a druhý den. Obec se zavázala, že přiveze i odveze kn ěze a za každou slouženou mši mu vyplatí 3 zl. 95 Zvony z kaple rekvíroval stát roku 1918 pro vále čné ú čely, a tak byla kaple až do roku 1922 bez zvon ů. Téhož roku podnikli ob čané mezi sebou sbírku na nové zvony. Sbírka vynesla 4810 K, a tak byly po řízeny zvony nové od firmy V. Červeny z Hradce Králové. Větší zvon váží 83 kg, je bez nápisu a lad ěný na tón „dis“. Menší zvon váží 51 kg a je lad ěný do tónu „h“. Na zvonu je nápis: Ku cti Panny Marie byl jsem ulit nákladem ob čan ů vost řešanských. L. P. 1922. Sv ěcení zvon ů se konalo 3. zá ří 1922 a zav ěšeny byly 8. zá ří. Poprvé se jimi zvonilo 9. zá ří 1922. Roku 1923 dala obec místo otev řeného p říkopu u silnice před starou školou a kaplí vystav ět krytý kanál z velkých cementových rour. Okolí kaple bylo upraveno a na zd ěném podklad ě byl postaven drát ěný plot. Náklad činil 20 000 K a uhrazen byl z obecních prost ředk ů. V sou časné dob ě se už plot okolo kaple nenachází. 96 Pro úplnost uvádím, jak byl ocen ěn veškerý stavební náklad a vnit řní za řízení kaple po jejím dostav ění: budova 4500 zlatých., oltá ř 300 zlatých., památná deska nad portálem 50 zlatých, oltá řní deska se sv. ostatky 8 zlatých, k řížek na oltá ři 1 zlatý 20 krejcar ů, kalich, 4 svícny a zvonek 80 zlatých, misál a kanonické tabulky 28 zlatých, dva vyšívané polštá ře 10 zlatých (dar M. Jiroutkové), plátna na oltá ř 6 zlatých 50 krejcar ů, konvi čky s táckem 1 zlatý 25 krejcar ů, ornáty – bílý a černý 69 zlatých, vyšívané antipendium 16 zlatých, zasklení a zámek autentiky 1 zlatý 50 krejcar ů, čty ři voskové svíce 3 zlatý, dva zvony na v ěži 193 zlatých, hodiny na v ěži 475 zlatých, harmonium 190 zlatých, stolička k harmoniu 3 zlatý, měděná kropenka 1 zlatý 40 krejcar ů, t ři obrazy 10 zlatých (dar Št ěpánkové), k říž nad
94 Arcid ěkanství Pardubice, Memorabilien Buch der Mikolowitzer Pharrey Anfangend vom 1. Jänuer 1836. s. 632. 95 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 59. 96 Tamtéž, s. 59. 29
kropenkou 50 krejcar ů, kv ětiny na oltá ř 10 zlatých (dar M. Vlasákové). Celkem 5957 zlatých 35 krejcar ů.97
97 Tamtéž, s. 60. 30
5 SPOLKOVÝ ŽIVOT V OST ŘEŠANECH
Ost řešany m ěly v minulosti velmi pestrý spolkový život. V obci si spolky nacházely mnoho nových člen ů. Mezi nejvýznamn ější spolky pat řily bezpochyby t ělocvi čná jednota Sokol, D ělnická t ělocvi čná jednota (DTJ) a AFK Ost řešany. Protože venkovské obyvatele trápily požáry, vznikl v Ost řešanech i Sbor dobrovolných hasi čů . Mezi ostatními spolky můžeme jmenovat Místní sdružení republikánského dorostu, který m ěl v náplni činnosti po řádání slavností a p řednášek či divadelních p ředstavení.
5.1 Sokol
Dne 16. února 1862 byl založen spolek T ělocvi čná jednota Pražská – pozd ěji Sokol. Zakladatel Sokola Miroslav Tyrš mu dal heslo „Tužme se! “. Pozdravem Sokol ů bylo slavné „Nazdar!“. Tyrš dal spolku ideu a program, organizační řízení a t ělocvi čný základ. Na tělocvik navázal i mravní a duchovní výchovu a to z národního hlediska, zam ěř eného k všelidskému ideálu. Tyrš se stal ná čelníkem celého Sokolu. Založil odborný časopis Sokol a za čal organizovat sch ůze a plesy. Mezi první sokolské pracovníky pat řili vynikající čeští muži z r ůzných obor ů národního života – brat ři Grégrové. Mezi další sokolská hesla pat řila: „Osobnost nic a celek vše“, „Ni zisk, ni slávu.“ Sokol vychovával k vlastenectví. Roku 1884 Tyrš zem řel, a protože nemohla být jen jedna úst řední organizace, da řilo se z řizovat organizace oblastní – tzv. župy. Roku 1887 k 20. výro čí založení Sokola byl do Prahy svolán všesokolský slet. 98 Tělocvi čná jednota Sokol byla v Ost řešanech založena 2. 5. 1920. Prvním starostou jednoty byl zvolen J. Komárek a ná čelníkem K. Kubík. Do Sokola se p řihlásilo celkem 46 člen ů. V jeho za čátcích byla provedena v obci sbírka, která vynesla tém ěř 5000 K č a 240 kg staré litiny. Ze staré litiny se zdarma ulilo 40 kus ů činek. Cvi čilo se ve staré škole a pozd ěji v hostinci U Čabana čp. 31. Od svého založení až do roku 1928 po řádal Sokol mnoho tělocvi čných, kulturních a zábavných akcí nap ř. divadelní p ředstavení. Za 4000 K č bylo zřízeno jevišt ě, na kterém se odehrávaly divadelní hry jako „Za tatí čka prezidenta, Vojnarka, Zvony, O líp ě a králi a ková ři a jiné, Husovy oslavy“. Konaly se i p řednášky se sv ětelnými
98 TYRŠ, Miroslav. Dr. Miroslav Tyrš 1832-1932: k stým narozeninám zakladatele sokolstva Československá obec sokolská. Praha: Československá obec sokolská, 1932. s. 8. 31
obrazy a r ůzná t ělocvi čná vystoupení. Roku 1928 pro malý po čet cvi čenc ů jednota zastavila svoji činnost, která byla obnovena v dubnu 1937. P ři obnovení m ěla jednota 57 člen ů.99
5.2 Dělnická t ělovýchovná jednota
Dělnická t ělocvi čná jednota byla v obci založena roku 1919. Prvním předsedou se stal Josef Došel, místop ředsedou František Mrkvi čka a zapisovatelem Antonín Sýkora. Tato jednota trvala až do února 1922, kdy se p řem ěnila na Federovanou d ělnickou t ělocvi čnou jednotu, čili zkrácen ě „Federaci“. Ta po řádala ve řejná cvi čení, zú častnila se pražské a brn ěnské Spartakiády. Vlastnila své jevišt ě a knihovnu, která čítala ve 20. letech 20. století 60 svazk ů, knihovníkem byl Václav Tesa ř. Spolkové místností m ěla v hostinci U Št ěpánk ů. Po delší ne činnosti se znovu ustanovila v březnu 1937. V tomto roce m ěla 44 člen ů, 103 žák ů a žáky ň, 22 dorostenc ů a 18 dorostenek. 100
5.3 Obecní ve řejná knihovna
Tato knihovna vznikla roku 1924. Do té doby byly v obci dv ě ve řejné knihovny. První byla místního sdružení republikánského dorostu a druhá pat řila divadelnímu kroužku. Oba spolu po čase svoje knihy zdarma p ůjčili obecní knihovn ě k ve řejnému používání. Knihovna místního sdružení republikánského dorostu o 233 svazcích byla p ředána správ ě obecní knihovny 8. 12. 1932 a knihovna divadelního kroužku o 153 svazcích dne 15. 2. 1935. Po čet svazk ů k roku 1936 byl 872 a po čet výp ůjček 1904. Nejvíce výp ůjček dosáhly knihy Trojženství, Alantis, Stíny nejtemn ější, Bílá sestra, SOS od severního pólu a Hyeny. Předsedou obecní knihovny byl Antonín Sedlá ček a knihovníkem Antonín Sýkora. 101
5.4 Sbor dobrovolných hasi čů
Ost řešanské obyvatele trápily požáry, které je zbavovaly p říbytk ů, hospodá řských staveb i dobytka. Obecní výbor zajistil roku 1874 čty ři muže z obce, kte ří m ěli provád ět p ři požáru hasící a zachra ňovací práce. Za to m ěli dostat odm ěnu 50 krejcar ů. Roku 1881 byl založen Hasi čský sbor, který byl jeden z nejstarších v pardubickém a chrudimském okolí. První pot řebné práce ve sboru vykovávali zdejší rolníci – Čen ěk Chvojka, Josef Špa ček a řídící u čitel Antonín Sluga. Obecní zastupitelstvo zakoupilo
99 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 39 – 40. 100 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 55. 101 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 38. 32
z obecních pen ěz výzbroj za 386 zlatých a z dobrovolných p řísp ěvk ů byly po řízeny pracovní obleky za 146 zlatých 47 krejcar ů pro 32 muž ů. Prvními členy sboru byli Čen ěk Slavík – předseda, Josef Chvojka – místop ředseda, Antonín Sluga – jednatel a pokladník a Čen ěk Kabrhel, František Vacek a František Vlasák – členové. Technicky byl sbor sestaven takto: Antonín Komberec – velitel, Čen ěk Chvojka – podvelitel, Václav Čaban – četa ř a František Št ěpánek – nadhasi č. Dalšími členy byli: František Adamec, František Hebký, Jan Kabrhel, František Klou ček, Josef Klou ček, Anna Radoušová, Josef Št ěpánek, František Vlasák a František Vecek. Z okolí byli členy: Jan Markalous – Třebosice, Jan Henbengr – okresní tajemník v Pardubicích, Josef Rys – cestmistr v Pardubicích a Tomáš St řebský – mikulovický fará ř. 102 Sbor chránil majetek p ři požárech v Ost řešanech, Jesen čanech, Drozdicích, Mikulovicích, Nemošicích, Tun ěchodech, Dražkovicích, T řebosicích, Úh řeticích, Mn ěticích, Černé za Bory, Pardubicích, Pardubi čkách a Hostovicích. Celkem se zú častnil 42 požár ů, kdy zajížd ěl i do vzdálen ějších míst, aby ochránil majetek postižených. Sbor m ěl p ůvodn ě d řev ěnou čty řkolovou st říka čku, ale Okresní výbor v Pardubicích mu za ni prop ůjčil novou st říka čku. Ta byla umíst ěna u Čeňka Slavíka, pozd ěji se ukládala do školní kůlny. Roku 1886 byla koupena druhá st říkačka, za peníze z fondu za 740 zlatých. Sbor se zú častnil každého ohn ě ve vsi i v okolí, jak o tom sv ědčí zápisy vedené v požární knize, která však byla vedena jen do roku 1908. V roce 1937 m ěl sbor 29 činných člen ů a 26 dárc ů. V této dob ě byl sbor majitelem motorové st říka čky za 50000 K č, hasi čské zbrojnice a hasi čské výzbroje. 103 Velký strach hasi čskému sboru zp ůsoboval ob čan Beránek, který m ěl podle místních tzv. žhá řskou nemoc. Žhá řství se mu sice nedalo dokázat, protože nebyl p římo p řistižen, ale všem bylo jasné, že žhá řem je práv ě on. Lidé ze strachu uléhali do postele ustrojení, protože čekali požár, který v ětšinou n ěkde vypukl. Jednou p ři požáru Beránka lidé honili po obci, ale on utekl a ukryl se v komín ě, kde byl zanedlouho nalezen. Po vytažení z komína ho obyvatelé obce dovedli zp ět na místo činu a vhodili ho do ohn ě. Beránek z ohn ě unikl, ale byl celý popálený. Roz čílení obyvatelé ho cht ěli op ět vhodit do ohn ě, a kdyby je nezastavili četníci, ur čit ě by Beránka upálili. 104
102 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 35. 103 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 55. 104 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 36. 33
Jak už bylo zmín ěno, tak obec byla často postižena ohn ěm. Roku 1818 vyho řelo stavení čp. 72, které pat řilo Václavu Vosáhlovi, z toho d ůvodu mu byl tento rok odpušt ěn povinný desátek. Velký požár byl i roku 1820, kdy vyho řelo více stavení a to Jiroutek čp. 11, Št ěpánek čp. 14, Hebký čp. 33, Kone čný čp. 40, Šafránek čp. 24, Zahrádka čp. 28, Beránek čp. 31, Hebký čp. 41 a Radouš čp. 42. Ve stodole Karla Št ěpánka čp. 82 vznikl ohe ň roku 1842. I když bylo málo hasících nástroj ů, shořelo jedno stavení. Požár úpln ě strávil chalupu Františka Voženílka čp. 77 v roce 1847. Dne 29. 6. 1910 v 11. hodin dopoledne byl op ět veliký požár. V Pam ětní knize obce Vost řešany je záznam, že po silnici, kv ůli velkému žáru od ohn ě, nemohl nikdo projít. Ohe ň povstal ve stodole u Čaban ů čp. 42 a záhy se rozší řil tak, že vyho řelo celkem deset čísel popisných. Mezi vyho řelé pat řil Čaban čp. 42, Hebký čp. 41, Št ěpánek čp. 38, Rychter čp. 37, Kalvoda čp. 85, Ryšavý čp. 84, Ro ček čp. 82, Zima čp. 70, Dvo řáček čp. 58 a Shejbal čp. 80. Po t ěžké práci osmi hasi čských sbor ů se poda řilo požár ve tři hodiny odpoledne zdolat a zamezit tak další zhoubě. 105 Dne 18. července 1926 byl v Ost řešanech konán hasi čský sjezd, který se znamenit ě vyvedl. Za zvuk ů hudby za zvuk ů hudby byla konána r ůzná hasi čská, požární a samaritánská cvi čení. Po cvi čení byla p řed novou školou volná zábava, kde se shromážd ění ú častníci dlouho bavili. Sjezd byl ukon čen ve černí tane ční zábavou, která se konala v obou hostincích. 106
5.5 Divadelní kroužek
Divadelní kroužek v Ost řešanech byl založen roku 1929. P ři svém založení dostal od likvidující D ělnické t ělovýchovné jednoty, divadelní jevišt ě a Ve řejnou d ělnickou knihovnu, která byla p ůjčena 15. 2. 1935 Obecní ve řejné knihovn ě. V roce 1930 po řádal divadelní kroužek celkem p ět p ředstavení nap říklad od F. Sokola T ůmy – Gorali. Roku 1931 byla odehrána čty ři p ředstavení, o rok pozd ěji taktéž a v roce 1933 celkem 3 p ředstavení od F. Sokola T ůmy – Paseká ři. Dne 25. 12. 1934 bylo hráno p ředstavení na oslavu 100letého výro čí naší národní hymny „Kde domov m ůj?“. K slavnostnímu ve čeru byly p řipojeny i živé obrazy: I. Poroba, II. Vít ězství, III. Hold vlasti, IV. Chra ňme svoji vlast. V roce 1935 bylo sehráno p ět představení k uct ění památky horník ů, kte ří zahynuli 3. 1. 1934 p ři katastrof ě na dole Nelson
105 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 34. 106 Tamtéž, s. 138. 34
v Oseku u Duchova, kdy p ředstavení m ělo název D ůl Nelson od J. V. Krýsy. Organizátorem divadelního kroužku byl Antonín Sýkora. 107
5.6 Kampeli čka
Dne 15. 1. 1907 byl v Ost řešanech založen Spo řitelní a záložní spolek tzv. Kampeli čka. P ři jejím vzniku se p řihlásilo 43 člen ů. Prvním starostou byl František Řepa čp. 115, starostovým nám ěstkem Josef Došel čp. 124 a pokladníkem Eduard Kabrhel čp. 131. Členové představenstva byli: Josef Starý, František Št ěpánek, František Rychter. Od roku 1924 byl starostou Josef Veselík a pokladníkem Ladislav Kabrhel. V prvním roce svého založení vykazoval spolek 3000 K obratu a roku 1923 pak 600 000 K č obratu. 108
5.7 Místní sdružení republikánského dorostu
Místní sdružení republikánského dorostu vzniklo roku 1908. Z po čátku p řevzal úkol Hospodá řské besedy, což byl nejstarší kulturní spolek v obci, který od téhož roku neprojevoval žádnou činnost. Toto sdružení po řádalo přednášky z oboru hospodá řství, staro české dožínky a mnoho divadelních p ředstavení, kterých v letech 1930 – 1936 odehrálo celkem deset. Nap říklad od bratr ů Mrštíkových - Maryšu a J. Štolby – Na letním byt ě.109
5.8 Atletický fotbalový klub Ost řešany
Sportovní klub byl založen v zá ří roku 1925. Vymezoval se a stále ješt ě se vymezuje na hraní fotbalu. Zdatnost svých hrá čů udržoval klub ve fotbalové I. B t říd ě. Sportovní klub vykonával zápasy na pozemku Ladislava Kabrhela u cihelny. Tréninky provád ěli fotbalisté na návsi p řed novou školou, ale protože tam bylo mnoho mladých t řešní zni čeno mí čem, obecní úřad zakázal na t ěchto místech trénovat. Klub proto zažádal obecní ú řad o vhodný pozemek ke h ře, ale žádost byla zamítnuta. Na sch ůzi obecního zastupitelstva dne 5. zá ří 1925 bylo usneseno, že obec na své náklady z řídí h řišt ě a za ur čitý poplatek by h řiště pronajímalo. 110 Roku 1938 m ěl klub 13 člen ů, na nichž spo čívala t ěžká práce vedení klubu, p ředevším po
107 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 38. 108 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 57. 109 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 39. 110 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 110 – 111. 35
organiza ční a finan ční stránce. Klub má dodnes pěkn ě upravené h řišt ě na míst ě obecního pozemku. 111
111 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 40. 36
6 VZD ĚLÁVÁNÍ V OBCI
6.1 Školní budova
Obec Ost řešany m ěla roku 1865 celkem 118 čp. a z toho v pr ůměru navšt ěvovalo Mikulovickou školu 135 d ětí, proto se zdejší ob čané rozhodli pro z řízení a vystav ění své vlastní školy. Ob čané za čali budovu stav ět, aniž by m ěli povolení ke stavb ě školy a vymáhali si právo na odškolení od Mikulovické školy. Odškolení si obec vymohla dne 13. 12. 1867 od Místodržitelství v Praze, které novou školu schválilo. 112 V červenci 1868 byl vypsán konkurz na místo u čitele. Prvním u čitelem byl jmenován Karel Lejhanec s ro čním platem 260 zlatých a užíváním pozemk ů s číslem parcel 744 a 745. 113 Vyu čovat se zde za čalo 1. října 1868 s 135 d ětmi. Školu (starou) stav ěl Josef Vodi čka z Holic. V prosinci roku 1875 p řišlo na řízení, aby byla škola rozší řena o druhou t řídu, protože byl velký po čet d ětí. Práce byla zadána Františku Studni čkovi z Chrudimi, který provedl přístavbu do konce srpna 1876 za 5 037 zlatých. V roce 1877 nevyhovovala letní t ělocvi čna, protože na východní stran ě školy byla velká louže. Ta byla zavezena a upravena na letní tělocvičnu. O p ět let pozd ěji byla z řízena obecní zahrada, která vynikala za řídícího u čitele Antonína Slugy, který za její vedení obdržel od Pardubického hospodá řského spolku odm ěnu 5 dukát ů. 114 Po čet d ětí stále rostl, a tak bylo roku 1904 usneseno, aby se škola rozší řila o III. třídu. Byla tedy podaná žádost k okresní školní rad ě. Provedlo se komisionální řízení a rozhodlo se, že dosavadní škola nevyhovuje pedagogickým, zdravotním a stavebním ú čel ům. Komise doporu čila, aby obec postavila novou školu. Místní školní rada požádala stavitele Františka Ko čího z Chrudimi o stavební posouzení staré školy. Ten, po ohledání stavu v ěci doporu čil také stavbu nové školy, která by vyžadovala asi 30 000 K nákladu, ale oprava staré budovy a přestavba, by stála nejmén ě 20 000 K. Rozdíl nákladu, by se kryl subvencí a odevzdáním staré školy k mimoškolním ú čel ům. Sch ůze obecního zastupitelstva dne 5. července 1905 stavbu nové školy z finan čních d ůvod ů zamítla. 115 Usneslo se rozší řit školu p řestavbou a do časn ě pronajmout místnost pro III. t řídu. Pro tyto účely byla zvolena t říčlenná komise, v níž byl Josef Vopelák, Julius Ku čera a František
112 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 61. 113 SOkA Pardubice, Památnosti školy Vost řešanské od roku 1868. s. 2. 114 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 62. 115 SOkA Pardubice, Památnosti školy Vost řešanské od roku 1868. s. 3. 37
Jiroutek, která m ěla najít vhodnou místnost pro III. t řídu a pronajmout ji. Komise se k ni čemu nem ěla, a proto okresní školní rada v kv ětnu 1906 vyzvala místní školní radu, aby bez odkladu opat řila místnost pro III. t řídu. 116 V červnu se konala sch ůze obecního zastupitelstva, kde byl přijat návrh o rozší ření školní budovy přístavbou dvou t říd do t ělocvi čny. Op ět byl do obce pozván stavitel František Kočí, který m ěl s obecním zastupitelstvem prozkoumat staveništ ě. Vznikly neshody, protože jedni cht ěli stav ět na poli Juliuse Ku čery a jiní zase na školní zahrad ě. Aby se p ředešlo nepokoj ům v obci, bylo p řikro čeno k rozší ření školní budovy p řístavbou do t ělocvi čny o dv ě t řídy a stávající školu vhodn ě upravit. Stavitel m ěl zhotovit pot řebné plány, rozpo čty a z jara 1907 přístavbu postavit. Plány byly p ředloženy ke schválení okresní školní rad ě. Op ět se konalo komisionální řízení, aby prozkoumalo staveništ ě. Mezi p řítomnými byli okresní školní inspektor J. Michl, vrchní inženýr F. Šebek, okresní léka ř dr. V. Černohorský, dále zástupci obce V. Adamec, J. Radouš, V. Svoboda, A. Vlasák, F. Jiroutek a A. Novák. Na navržených plánech byly takové zm ěny, že p řestavba by vyžadovala takového nákladu jako nová škola. Proto komise doporu čila stavbu nové budovy v tělocvi čně se zbo řením pot řebné části stávající budovy. 117 V říjnu 1906 se místní školní rada usnesla na provedení novostavby, které obecní zastupitelstvo schválilo. Stavitel Ko čí po delším jednání zhotovil plán na novou trojt řídní školu s možností p řístavby na vícet řídní školu nákladem 30 561 K. Plány v březnu 1907 okresní školní rada schválila, ale pro nedostatek stavebního materiálu, nastalých polních prací a hlavn ě pro snahu stavbu oddálit, se tento rok se stavbou neza čalo. 118 Po čet školních d ětí zatím stoupl na 170, proto musela být získána prozatímní t řída v čp. 39 u Havlí čků za ro ční nájem 200 K. Po ú ředním povolení byla od 1. zá ří 1907 III. třída otev řena. Z řízením místní cihelny stoupl po čet žák ů a najatá místnost už nesta čila. Proto slíbila místní školní rada, že se za čne se stavbou nové školy roku 1910. P ři školní inspekci na řídil okresní školní inspektor a okresní školní rada postavit novou školu, z důvodu přepln ěných t říd. Obecní zastupitelstvo cht ělo oddálit stavbu tím, že pronajme pro III. t řídu novou místnost, ale žádná taková v obci nebyla. 119
116 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 62. 117 Tamtéž, s. 62. 118 Tamtéž, s. 63. 119 Tamtéž, s. 63 – 64. 38
Roku 1911 se konaly volby do obecního zastupitelstva a obecním starostou byl zvolen Ladislav Kabrhel. Na své první sch ůzi 21. ledna 1912 jednala místní školní rada o provedení novostavby, kdy se m ělo za čít se stavbou na ja ře. Jednalo se hlavn ě a op ět o stavební místo. K stavb ě byla vhodná t ři místa, a sice jedno v tělocvi čně u staré školy, druhé na pozemku Juliuse Ku čery a t řetí na obecním pozemku. Místní školní rada rozhodla, že stavba bude postavena na obecním pozemku, protože vyjde levn ěji. Stará škola m ěla být zachovaná pro obecní pot řeby. Dne 2. února 1912 bylo usnesení místní školní rady obecním zastupitelstvím přijato a to šesti hlasy, po oprav ě sedmi hlasy proti čty řem hlas ům. Proti tomuto usnesení byl Julius Ku čera, Václav Čaban, Josef Št ěpánek a Josef Radouš. Podali písemný protest okresní školní rad ě a okresnímu zastupitelství, aby nová škola stála u stávající školní budovy. Od ůvodnili to tím, že je to p řání v ětšiny obyvatel obce. V říjnu 1912 se sešla komise, aby ohledala stavení místo na obecním pozemku, na to okresní školní rada vyslala okresního školního inspektora a odborné znalce. Ti, místo schválili a okresní školní rada uznala, že pozemek je vhodný ke stavb ě. Znovu proti tomu byl vydán protest místních obyvatel, kte ří si vyžádali posouzení znalecké komise, aby prozkoumala pole Juliuse Ku čery, jako místo pro novou školní budovu. Okresní školní rada tomuto p řání vyhov ěla a 30. prosince 1912 na požadované místo poslala komisi. Po všech protestech a stížnostech bylo schváleno, že se nová školní budova postaví na obecním pozemku u křížku. 120 Roku 1914 byl vypsán konkurz na provedení stavby. Ze sedmi nabídek byla p řijata nabídka stavitele V. Ho řeňovského z Pardubic, která se zdála ze všech nejlepší a nejvýhodn ější. Náklad na stavbu činil 81 000 K a stavitel se zavázal, že stavbu dokon čí do za čátku školního roku 1915 – 1916. Stav ět se za čalo v březnu 1915, ale pro vále čné nepokoje byla budova dokon čena až v říjnu 1915. 121 Novou školu zdobí v ěž s hodinami, které dodal hodiná ř Kre čmer za 1 125 K. Ke škole byl vybudován i krásný ozdobný park, projektovaný zahradním architektem Va ňkem z Chrudimi nákladem 3 000 K. Po dokon čení stavby, se žádalo o kolaudaci. Na tuto událost se dostavila od okresní školní rady komise. P řítomni byli: okresní hejtman Nápravník J., okresní školní inspektor Svoboda F., vrchní okresní léka ř dr. Černohorský, zemský stavební rada Beneš, za obecní zastupitelstvo Kabrhel L., Kabrhel Č., Došel J., za místní školní radu Jiroutek F. a
120 Tamtéž, s. 64. 121 Tamtéž, s. 65. 39
Zelinka J. Po prohlídce budovy se sepal protokol. Doporu čilo se ješt ě jednou prozkoumat pitnou vodu ze školní studny a vytáp ět dolní kabinety, aby se p ředešlo zamrzání sociálního za řízení. 122 Dne 28 11. 1915 se p řikro čilo se slavnému sv ěcení a otev ření školy, p ři kterém byl mikulovický fará ř J. Van ěč ek, okresní školní inspektor F. Svoboda a řídící u čitel A. Novák. Jmenovaní pronesli slavnostní řeč a n ěkte ří žáci p řednesli příležitostné básn ě. Pozvané vzácné hosty pohostila rodina Vlasákova čp. 11. S vyu čováním se za čalo 3. 12. 1915. Roku 1921 byl vystaven d řevník, který doposud u školy nebyl, nákladem 13 000 K. 123
6.2 Vzd ělání
Ost řešanské d ěti, jak už bylo zmín ěno, chodili do školy v Mikulovicích, kde byla škola již roku 1720. Od roku 1868 m ěly děti svou vlastní školu v Ost řešanech. Proto bych v této kapitole cht ěla ukázat, jak vypadalo školství od druhé poloviny 19. století. Roku 1869 vyšel nový školský zákon. Povinná školní docházka byla pro d ěti od 6 do 14 let, které navšt ěvovaly obecné školy. Tyto školy se d ělily na stupe ň vyšší a nižší. Po p ětiletém studiu (nižší stupe ň) mohl žák p řejít na studium m ěšťanské školy, nebo pokra čovat ve studiu na obecné škole. 124 Od p řelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století se také upírala pozornost, v souvislosti s novými školskými zákony, zm ěnami v organizaci školství i v důsledku stoupajících nárok ů na vzd ělání, na vyu čovací hodiny a p ředm ěty. Dopolední vyu čování za čínalo tehdy pro v ětšinu žák ů bez ohledu na v ěk nej čast ěji v osm hodin ráno a trvalo pro mladší d ěti do jedenácti hodin dopoledne a pro starší do jedné hodiny po poledni. V jedné hodin ě se n ěkdy vyu čovaly i dva nebo t ři r ůzné p ředm ěty. Mezi hodinami bývaly jen krátké přestávky, ale pauza v deset hodin trvala v ětšinou déle. 125 Ve školní kronice jsou zapsána historie školy, po čty žák ů, jména u čitel ů i r ůzné školní akce jako nap říklad výlety nebo kurzy pro u čitele. Bohužel se z této kroniky nedozvíme, jak probíhalo vyu čování. Ve školní kronice se nachází podrobný popis o každém školním roce od
122 Tamtéž, s. 64 - 65. 123 Tamtéž, s. 66. 124 HÁBL, Jan a Kamil JANIŠ. P řehled d ějin pedagogiky. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. ISBN 978-80- 7435-044-3. s. 98 – 99. 125 VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla. Rákoska v díln ě lidskosti: česká škola v 19. století o čima ú častník ů. Praha: Academia, 2016. Historie (Academia). ISBN 978-80-200-2533-3. s. 232. 40
roku 1868. Nebudu se však zabývat každý školním rokem ost řešanské školy, ale zam ěř ím se na výrazn ější zm ěny v samotné struktu ře školy. Školní rok v 19. století za čínal v ětšinou 15. zá ří a kon čil 15. července. Ob ě data se mohla ovšem jen v omezeném rozsahu m ěnit tak, aby se školní rok zahajoval v pond ělí a kon čil v ned ěli. Na národních i st ředních školách muselo dodržovat čty řicet šest týdn ů výuky ro čně a vedle hlavních prázdnin v lét ě m ělo být zachováno volno pro žáky také po dobu nejvýznamn ějších církevních a státních svátk ů.126 Během školního roku se týden, nebo několik dn ů neu čilo v dob ě velikono čních a váno čních svátk ů, kratší jednodenní volno mohlo být na konci masopustu, o svatodušních svátcích, v den císa řova svátku i narozenin a od devadesátých let 19. století i 19. listopadu, kdy se sloužila mše za zavražd ěnou císa řovnu Alžb ětu. 127 V Ost řešanech za čínal školní rok v ětšinou 1. zá ří bohoslužbou v mikulovickém kostele a kon čil kolem 15. července stejným zp ůsobem, kterého se ú častnili jak žáci, tak i u čitelé a místní obyvatelé. Po bohoslužb ě byli žáci odvedeni do svých t říd, kde jim byly dávány rady, jak se se mají chovat o prázdninách. Žák ům, kte ří odcházeli ze školy, pop řál řídící u čitel mnoho úsp ěch ů v život ě. Poté bylo žák ům rozdáno vysv ědčení a zazpívala se národní hymna. V období první republiky kon čí školní rok už v červnu. 128 Z 60. – 80. let 19. století se toho o d ětech ze školní kroniky p říliš nedozvíme. P řevážn ě se tu píše o stavb ě ost řešanské školy roku 1868 a o sv ětových událostech jako byly smrt korunního prince Rudolfa nebo oslava st říbrné svatby jejího veli čenstva. Prvním řídícím učitelem byl Karel Lejhanec. Učitelé se zde st řídali pom ěrn ě často, a tak pro ukázku jsme zde zmínila jen prvního z nich. Jako zajímavost zde zmiňuji první školní výlet, který byl konán 1. července 1883 a účastnili se ho nejen žáci, ale i obecní zastupitelstvo a n ěkte ří místní obyvatelé. Výlet se po řádal do nedalekého nemošického h řeb čince, kde se po řádaly r ůzné hry. 129 Tém ěř do konce 19. století m ěli žáci na venkov ě jen n ěkolik vyu čovacích p ředm ětů. U čili se p ředevším po čítat, psát a číst. K tomu jim sloužily u čebnice jako mluvnice, čítanka a po četnice a samoz řejm ě sešity, do kterých psali. Mimo po čítání, psaní a čtení se žáci u čili
126 Tamtéž, s. 234. 127 Tamtéž, s. 270 -271. 128 SOkA Pardubice, Památnosti školy Vost řešanské od roku 1868. s. 27. 129 Tamtéž, s. 17. 41
ješt ě náboženství. 130 V první t říd ě se b ěhem první sv ětové války vyu čovalo celkem 7 předm ětů: náboženství, psaní, čtení, sloh, po čty a nauka o tvarech m ěř ických, zp ěv a t ělocvik. Známkoval se také mrav a pilnost. Žáci se v této t říd ě u čili t ěm nejzákladn ějším dovednostem. Psát a poznávat jednotlivá písmena, číslice a základy po čítání. V náboženství byli žáci seznamováni s jednotlivými starozákonními postavami, desaterem a o Vánocích tematicky s narozením Ježíše Krista. 131 Odklon od všeho rakouského, který s sebou p řinesl rok 1918, se týkal i pedagogiky. Ur čitou zm ěnu p řináší až tzv. Malý školský zákon, který byl vydán v roce 1922. Tento školský zákon nechával v platnosti n ěkterá starší ustanovení, ale také zavád ěl nová. Stanovil osmiletou povinnou školní docházku, p řinesl nový p ředm ět, který se jmenoval ob čanská nauka. Byly zavedeny i ru ční práce pro chlapce a nauka o domácím hospodá řství pro dívky. Náboženství i nadále bylo na prvním míst ě, ale bylo dobrovolné. 132 Ze školní kroniky se také dozvídáme, jaké žáci prodělávali nemoci. Roku 1891 na za čátku října vypukly v obci neštovice, kdy nemoc postihla nejvíce mladších d ětí. Z I. T řídy bylo neštovicemi nakaženo 7 d ětí a z II. T řídy 2 d ěti. Ze zdravotních d ůvod ů bylo žák ům zakázáno z domu, kde by mohl neštovicemi být někdo nakažen, školu navšt ěvovat.133 Na konci kv ětna roku 1894 byly zavle čeny z obce Tun ěchody spalni čky, které se rozší řily velmi rychle mezi děti. Z I. třídy byly nakaženi všichni žáci a z II. třídy 30 žák ů. Z tohoto d ůvodu bylo vyu čování od 12. června do 30. června pozastaveno. 134 Roku 1930 prod ělalo mnoho d ětí záškrt, proto byli n ěkte ří se svolením rodi čů proti záškrtu o čkováni. O čkování bylo provedeno v listopadu téhož roku a bylo bezplatné. 135 Zdravotní stav d ětí byl roku 1935 neuspokojivý, protože 3 d ěti měly záškrt a 5 d ětí spálu. Na záškrt zem řela žákyn ě Miluše Št ěpánková. Z toho d ůvodu se konalo znovu očkování proti záškrtu všech d ětí od 2 do 10 let. Bylo očkováno celkem 130 d ětí a z toho 81 nemajetných d ětí, za které zaplatila očkování obec. 136 Škola po řádala pom ěrn ě mnoho kulturních akcí. V ned ěli 16. července 1893 po řádal učitelský sbor školní výstavu veškerých ru čních žákovských prací v místnosti prvé t řídy, která byla za tímto ú čelem vyzdobena. Výstavy se mohli zú častnit všichni členové místní školní
130 Tamtéž, s. 30. 131 Tamtéž, s. 100. 132 HÁBL, Jan a Kamil JANIŠ. P řehled d ějin pedagogiky. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. s. 102. 133 SOkA Pardubice, Památnosti školy Vost řešanské od roku 1868. s. 24. 134 Tamtéž, s. 34. 135 Tamtéž, s. 167. 136 Tamtéž, s. 196. 42
rady, obecní zastupitelstvo, duchovní, ale i zdejší obyvatelé. 137 Roku 1899 se konal školní výlet na Kun ětickou horu. Celkem t ři povozy zap ůjčili na dopravu d ětí pánové František Jiroutek, Josef Vopelák a Čen ěk Kabrhel. Výletu se celkem zú častnilo 105 d ětí. 138 Mezi další školní akce pat řil výlet dne 20. června 1923 do Kutné hory, kterého se účastnilo celkem 68 žák ů. Na výlet muselo jít p ěšky z Ost řešan k vlaku do Pardubic.139 Roku 1938 se konala besídka na Svátek Matek, ve smyslu hesla Vd ěk stá ří, kdy řídící u čitel promluvil k d ětem, jak se mají chovat k rodi čů m a starým lidem. Na besídce zpívaly hlavn ě písn ě a říkaly se básni čky. 140
137 Tamtéž, s. 31. 138 Tamtéž, s. 53. 139 Tamtéž, s. 136. 140 Tamtéž, s. 174. 43
7 ŘEMESLA A ŽIVNOSTI
Za ú čelem obživy a zisku provozovali místní obyvatelé živnosti a řemesla, které mají dlouhou tradici a historii. V této kapitole uvedu ty nej čast ější, které se provád ěly od druhé poloviny 19. století až do roku 1938 v Ost řešanech. K popisnému číslu 1. náležela mimo rozsáhlého hospodá řství i kruhová cihelna, jejímž majitelem byl Jaroslav Chvojka. Hlína se t ěžila v jámách v tzv. hlinících, čistila se a hn ětla, pak se v dřev ěných kadlubech ru čně tvarovala a mokré kostky se sušily na slunci. Usušené polotovary se naskládaly pod p říst řešky, kde se nechávaly dozrát. Teprve pak se cihly pálily ve velkých polních pecích (milí řích) za pomocí d řev ěného uhlí. 141 Cihelna byla založena roku 1910, ale z po čátku sloužila jen jako polní pec, která se přem ěnila na kruhovou cihelnu s jedním ohn ěm. Základní za řizovací kapitál činil 50 000 K, na který se skládali t ři spole čníci. Se t řemi podíly Jaroslav Chvojka, Čen ěk Kabrhel a František Řepa po jednom podílu. Poslední dva jmenovaní roku 1913 ze spolku vystoupili a obdrželi každý sv ůj podíl 10 000 K zp ět. Od této doby p řestala být cihelna spolkovou. Roku 1921 byla cihelna p řed ělána na strojní výrobu. V zim ě zam ěstnávala asi 20 d ělník ů a v lét ě kolem 60 d ělník ů. N ěkterým zam ěstnanc ům byl poskytnut podnikový byt, ostatní bydleli ve vsi. Své výrobky dodávala cihelna, mimo zdejší obec, i do Pardubic. Mnoho povoz ů a nákladních automobil ů si jezdilo do cihelny pro cihly a tašky, ale sám majitel rozvážel výrobky dv ěma páry koní. Hlína na mlaty se brala z hliníku p ři úvozu z Chvojkových a Radoušových polí. 142 Mezi nejvýznamn ější řemesla pat řilo ková řství. Vybavení ková řské dílny se od st ředov ěku až do 19. století nijak podstatn ě nezm ěnilo. Ková ř musel mít výhe ň, v níž do ruda rozžhavil zpracované železo. Aby v ní dosáhl odpovídající teploty, vhán ěl se do výhn ě vzduch velkým ková řským m ěchem (ten obvykle ve vesnických dílnách obsluhovala manželka nebo d ěti). Dále zde byla jedna nebo dv ě kovadliny, které bývaly masivní a plochá, pro tvarování ty čoviny a ná řadí se používala oblá, zvaná rohatina. Vedle stávalo v ědro s vodou, v níž se kus chladil a kalil. Na zdi viselo ná řadí – sada kladiv r ůzných velikostí, která m ěla tvarované
141 VONDRUŠKOVÁ, Alena a Vlastimil VONDRUŠKA. Řemesla a výroba. Praha: Vyšehrad, 2015. Pr ůvodce českou historií. ISBN 978-80-7429-634-5. s. 97. 142 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 50 – 51. 44
hlavy, aby se dala použít pro r ůzné druhy práce. Každý ková ř musel mít n ěkolik kleští, pomocí nichž se dílo z výhn ě vytahovalo a zase vkládalo. 143 V Ost řešanech se nacházeli t ři ková ři. Nejstarší kovárna náležela z řejm ě k čp. 1, jejímž majitelem byl Ou řecký František. Druhá kovárna byla v dom ě Eduarda Št ěpánka čp. 126, kterou m ěl pronajatou ková ř Krulík František. P řed ním byl ková řem Kašpar František, který na následky svého řemesla ohluchl a trávil své stá ří u své dcery, která byla provdaná za Eduarda Št ěpánka. T řetím ková řem byl K řivka František, který provád ěl své řemeslo ve svém vlastním dom ě čp. 49. D říve bývala kovárna v Prasenské ulici v čp. 100. Posledním ková řem byl Havránek Josef. Místní ková ři pracovali nejen pro zdejší obyvatele, ale také pro n ěkteré rolníky z Vestce, Mikulovic a Nemošic. 144 Dalším významným řemeslem bylo ševcovství neboli obuvnictví. Dílnám ševc ů se d říve říkalo pon ěmčeným termínem ve řtat či verštat. Protože výroba obuvi nepot řebovala složité technické vybavení, vyráb ěli ševci obvykle doma. Ševci bývali obvykle skromní řemeslníci, jen z řídka bohatí. V kout ě m ěli trojnožku s miskovit ě prohnutým sedákem, nazývanou verpánek. U trojnožky stál st ůl s kůžemi a ná řadím, mezi které pat řil knejp, což byl zak řivený ševcovský n ůž k se řezávání kůže, otvory se propichovaly šídlem s masivní rukojetí a ostrým hrotem. Ševcovské kladívko m ělo jednu stranu kulatou a mírn ě dutou, aby se údery do hlavi čky cvoku nepoškodila k ůže. Jako kopyta se ozna čovaly d řev ěné formy, na nichž se boty šily. Širší kožený, jímž si švec p ři práci na verpánku p řidržoval dílo na klín ě, se nazýval pot ěh. Boty se byly šity ševcovskou draví. Mezi další pom ůcky pat řily floky, cvo čky, hřebí čky a klouzek. 145 Obuv pro zdejší osadníky šili obuvni čtí mist ři Št ěpán Makarov, ruský zajatec, který se zde po první sv ětové válce trvale usadil a Josef Pešava. Mimo jmenované zde bylo více obuvník ů, kte ří pracovali bez ú ředního povolení, neplatili totiž živnostenský lístek, ale pracovali jako samostatní řemeslníci. Byli to Žemli čka František, který míval i n ěkolik pomocník ů, Svoboda Stanislav a Markalous Josef. Místní ob čané si po řizovali obuv také v Pardubicích a Chrudimi. Krom ě obuvnického řemesla se v obci nacházel i krej čí i švadleny. Krej čí nebyli v ětšinou zámožnými řemeslníky, ve m ěst ě pat řili spíše ke st ředním vrstvám, bývali však po četní a m ěli svou vážnost. Nejen ženy, ale i muži se v každé době zajímali o módu. 146 Představitelem
143 VONDRUŠKOVÁ, Alena a Vlastimil VONDRUŠKA. Řemesla a výroba. s. 80. 144 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 52. 145 VONDRUŠKOVÁ, Alena a Vlastimil VONDRUŠKA. Řemesla a výroba. s. 140. 146 Tamtéž, s. 134. 45
krej čovského řemesla byl Kolá ř Antonín. Mnoho ob čan ů, kterým tento krej čí nevyhovoval, si dávalo sv ůj od ěv ušít v Dražkovicích, Sezemicích, Chrudimi nebo Pardubicích. O dámskou módu pe čovalo n ěkolik místních švadlen – Mrkvi čková Františka, Svobodová Marie a Sta ňková Františka. Lepší a modern ější šaty si zámožn ější ženy a dívky dávaly šít zru čnějším švadlenám do Pardubic. Mimo to se každá dívka u čila už na obecní škole ženským ru čním pracím a pozd ěji, když ze školy vyšly, chodilo mnoho z nich k některé švadlen ě do u čení, aby se nau čili nejpot řebn ější v ěci ušít. 147 Zvláštností Ost řešan byl Kalvoda Josef – domká ř č. p. 85. Mimo polní hospodá řství se zabýval i zeliná řstvím a kv ětiná řstvím. I když byl samouk, p ěstoval s oblibou zvlášt ě ji řiny, kterých m ěl tolik druh ů, že se mu nevyrovnali ani zahradníci v Pardubicích a Chrudimi a často k němu chodili kupovat sazenice. Mnoho práce m ěli v obci kolá ři, kte ří zde byli dva – Pejcha František č. p. 143 a Šádek František č. p. 75. Šádek pocházel ze staré kolá řské rodiny, kde se řemeslo d ědilo vždy s otce na syna. Kolá ř zhotovil všechna čty ři kola najednou a musel použít stejné d řevo, aby m ěla přibližn ě stejnou váhu a kvalitu. Postroje pro tažný dobytek zhotovoval sedlá ř Vinker Josef č. p. 138. V čp. 130 byla menší továrna na výrobu kachlových kamen, jejíž majitelem byl Sedlá ček František. Podnik vznikl v roce 1894. Po celý rok zam ěstnával šest d ělník ů a své výrobky dodával do dalekého okolí. D říve kamnové kachle vyráb ěli hrn číři, kte ří se bu ď specializovali jen na jejich produkci, anebo zhotovovali sou časn ě hrnce i kachle. Výrobce kachl ů obvykle kamna na míst ě sestavoval a uvád ěl do provozu. V 19. století se kachle za čaly zhotovovat pr ůmyslov ě a zm ěnila se i jejich konstrukce. 148 Chutný chléb v Ost řešanech pekli dva místní peka ři – Siká ček Jan a Št ěpánek František. V kronice se uvádí, že v roce 1924 vážil chléb 5 kg a byl za 10 K. Řeznictví a uzená řství provozoval Ku čera Karel č. p. 14 a v menší mí ře K řiček Antonín č. p. 132. Pro řezníky místní, ale i pardubické, obstarával zboží vyu čený řezník Št ěpánek Eduard č. p. 126. Od nejstarších čas ů si sv ůj dobytek porážel sám hospodá ř, ale protože se maso nedalo dlouho skladovat, domlouvali se obvykle mezi sebou hospodá ři v rámci jedné vesnice, porážet dobytek postupn ě a maso si mezi sebou d ělit. 149
147 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 52. 148 VONDRUŠKOVÁ, Alena a Vlastimil VONDRUŠKA. Řemesla a výroba. s. 105. 149 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 53. 46
Od pradávna byla v ětšinou v každé vsi hospoda, kde se podávalo hlavn ě pivo a víno. Hostinští Čaban Václav čp. 43, Čaban Václav čp. 31 a Št ěpánek Otakar čp. 18 prodávali pivo z medlešického a pardubického pivovaru. Jeden a p ůl litru oby čejného piva stál 1 K 20h, láhev červeného vína 4 K 20h a p ůl lahve červeného vína 2 K 20h. Krom ě hospody se v obci nacházelo n ěkolik obchodník ů se smíšeným zbožím, mezi které pat řili: Čaban Václav čp. 43, Kabrhel Čen ěk čp. 131, Siká ček Jan čp. 55, Št ěpánek František čp. 28 a Pejcha František čp. 143. Jak se uvádí v Pam ětní knize obce Vost řešany, tak o požitek ku řák ů pe čovala trafika Št ěpánka Otakara čp. 18. Po první sv ětové válce obdržela právo prodávat v trafice také Anna Št ěpánková, které ve válce zem řel manžel a za jeho prokázané služby v boji, dostala trafiku. Ob ě trafiky odebíraly cigarety a tabák z hlavní trafiky v Pardubicích. 150
150 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 54.
47
8 MÍSTNÍ TRADICE
8.1 Pov ěsti a tradice
Životní rytmus a řád udávaly na p ředindustriální vesnici zem ědělské práce a k řes ťanský liturgický kalendá ř. S hospodá řským rokem a snahou zajistit úrodu byla spojena řada iracionálních p ředstav a výro čních rituál ů, jejichž složka postupn ě ustupuje do pozadí a mizí s obecným civiliza čním vývojem a s modernizací života. 151 Na hastrmany, ohnivé muže, polednice a klekánice zdejší obyvatelé už dávno nev ěř ili. Co se zde zachovalo, sloužilo už jen jako vzpomínky nebo pov ěsti. Jedna z pov ěstí byla o bludi čkách. „Jednou ve čer čeledín z Ost řešan ztratil cestou z Chrudimi čelo od vozu. Za čalo se stmívat, až byla hluboká tma. Čeledín se vrátil, aby ztracené čelo od vozu našel. Hledal, ale marn ě. V tom v dáli uvid ěl sv ětýlka, která poletovala sem a tam. Kdyby alespo ň ta světýlka mn ě p řišla posvítit, posteskl si. Rázem se ocitla sv ětýlka kolem n ěho a svítila mu, dokud čelo nenašel. I cestou k domovu mu svítila“. „Když byl čeledín u prvních chalup vesnice, pod ěkoval slovy: Zapla ť Pán B ůh! Jedna z bludi ček zakroužila kolem jeho hlavy a pravila: Na tato slova jsme čekaly 100 let! Marn ě se čeledín ohlížel kolem sebe, kdo to promluvil. Bludi čky zmizely a čeledín se vrátil š ťastn ě dom ů“. 152 Další vzpomínka pat ří Františku Št ěpánkovi, který obýval čp. 67 na Pr ůhon ě a vypravoval, že v Opatovicích nad Labem žil p řevozník jménem Panchartek, který jednou p řišel k převozu a našel tam v košíku novorozen ě, které bylo zabalené v bílé pe řince, v krásném oble čení a na všem byla vyšitá korunka. D ěť átko byla hol čička a m ěla u sebe 4000 zlatých. Protože se k hol čičce nikdo nehlásil, tak si jí bezd ětný p řevozník ponechal. Prohlásil ji za vlastní a řádn ě ji vychoval. Všechny okolnosti nasv ědčovaly tomu, že d ěvčátko pocházelo ze šlechtického rodu. Když dívenka dosp ěla, provdala se do Ost řešan za Čabana čp. 31. Jejich dcera se provdala za Františka Št ěpánka, který tuto vzpomínku vypravoval a říkal, že má ženu ze šlechtického rodu. 153 V Ost řešanech se dodržovalo mnoho zvyk ů, tradic a slavností, které se konaly v pr ůběhu kalendá řního roku. Jako první z tradic uvádím masopust. Ten je v širším pojetí obdobím od
151 VÁLKA, Miroslav. Sociokulturní prom ěny vesnice: moravský venkov na prahu t řetího tisíciletí. s. 117. 152 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 34. 153 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 22. 48
svátk ů T ří král ů do Popele ční st ředy, která vyzna čuje za čátek jarního p ůstu k řes ťan ů. Je tedy závislý na datu Velikonoc a kon čí v rozmezí od poloviny února do za čátku b řezna. 154 Podle etymologa Václava Machka znamenal masopust p ůvodn ě p ůst od masa, že se maso musí opustit, p řípadn ě i jinak, že je maso dopušt ěno. 155 V prost ředí vesnice znamenal masopust období tane čních zábav, bál ů a rozverných obch ůzek maškar. Byl to čas zabija ček, hodování, svateb, ale i p říprav rolník ů na jarní polní práce. Vše vrcholilo poslední dny před Popele ční st ředou, pro které jsou charakteristické tane ční zábavy a pr ůvody, jejichž ú častníci vystupují v různém p řestrojení. 156 O masopustu se v Pam ětní knize obce Vost řešany nepsalo moc lichotiv ě. Byl zde popsán jen jeden masopust z roku 1924, kdy se n ěkolik ob čan ů nevkusn ě p řestrojilo za židy, a s pytlem na zádech chodili po náhodných domech. P ři p říchodu na masopust se říkalo: „Dej vám Pán B ůh dobrý jitro! Jak se máte? Zdali pak mě od lo ňska ješt ě máte? Panímámo a pantáto, vinšujeme vám, zabili jste prasátko, dejte taky nám.“ Hlavní atrakce, na kterou se tyto maškarády zmohli, byla ta, že p ředstírali, jak jsou opilí a p řitom šlapali blátem, aby vyvolali u okolních divák ů posm ěch. Později byli opilí ovšem skute čně. Celá tato maškarní produkce skon čila ve čer tane ční zábavou v hospod ě U Št ěpánk ů.157 Pátá ned ěle postní se podle prastarého p ůvodu nazývá smrtnou ned ělí, která je spojena s ob řadem vynášení smrti, kdy tento oby čej je pokládán za nejstarší jarní ob řad v českém lidovém zvykosloví. 158 V tento den se ze vsi vynáší slam ěná smrt neboli Ma řena, Mo řena a Ma řana, figurína od ěná do ženských šat ů, která se za vsí vhodila do vody. Do vsi se vracel pr ůvod se zeleným stromkem, kdy d ěti p ři tom říkaly: „Smrt chodí do vsi, zuby na nás brousí, bu ďte báby rády, že jsme ji odnesly. Smrtelná ned ěle, komu si klí če dala? Dala jsem je, dala svatému Ji ří. Svatý Ji ří volá, zemi otevírá, aby tráva rostla, travi čka zelená, fiala modrá“ .159 Mezi nejstarší k řes ťanské svátky pat ří Velikonoce, které vznikly ješt ě v apoštolských dobách, oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Podle V ěry Frolcové je to také svátek obnovy života v přelomovém čase konce zimy a po čátku jara, ob řad ům p řechodu v rovin ě života pozemského a duchovního. Geneze Velikonoc se formovala zejména v symbióze rolnických
154 VE ČERKOVÁ, Eva. Oby čeje a slavnosti v české lidové kultu ře. V Praze: Vyšehrad, 2015. Kulturní historie. ISBN 978-80-7429-627-7. s. 15. 155 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-048-7. s. 353. 156 VE ČERKOVÁ, Eva. Oby čeje a slavnosti v české lidové kultu ře. s. 15. 157 SOkA Pardubice Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 84 – 85. 158 ZÍBRT, Čen ěk. Veselé chvíle v život ě lidu českého. Vyd. 2. Ilustroval Jan HERINK. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-624-7. s. 203. 159 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 41. 49
tradic nového hospodá řského roku a k řes ťanského obrazu uk řižování Ježíše Krista a jeho zmrtvýchvstání. 160 V Ost řešanech se dodržovala tradice pletení pomlázek z vrbového proutí a barvení vají ček. Vají čka se barvila p ředevším na červeno, jako památka na prolitou krev Ježíše Krista. Na velikono ční pond ělí chodili muži a chlapci po domech a šlehali pomlázkami ženy a dívky, aby byly celý rok zdravé. P ři šlehání říkali r ůzné koledy, kdy mezi nejoblíben ější pat řila: „Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspo ň bílý, slepi čka vám snese jiný…” 161 Jinak popichovali mládenci hospodyni, která měla doma svobodnou dceru: „Pochválen bu ď Pán, my jdeme na koledu k vám. Vají čko-li nám nedáte, vaši dcerušku nevdáte, to uhlídáte! V koutku bude sed ět, škared ě bude hled ět.” 162 Dne 30. dubna se v obci každý rok ve čer „pálily čarod ějnice“. D říve se v ěř ilo, že v tuto noc vládly zlé a ne čisté síly, proto se provád ěly magické úkony zam ěř ené na ochranu dobytka, úrody, polí a chlév ů. 163 Iniciáto ři oby čeje již n ěkolik dní p ředem zajiš ťovali palivo, chodili po sousedech sbírat d říví, které vyváželi na p ředem stanovená místa. Tato místa byla na silnici za obcí k Tun ěchod ům a na kopci za obecní pastouškou. Ve čer místní mládež zapálila hranici z roští, kde na vrcholku hranice byla usazená čarod ějnice. S ho řícími koš ťaty běhala místní mládež okolo ohn ě a bavila se. Pou ť v Ost řešanech p řipadá na m ěsíc srpen sou časn ě s poutí chrudimskou, proto k sob ě mají velmi blízko. Mnoho ob čan ů, tedy zvlášt ě mladých, odcházelo brzy ráno do Chrudimi, kde se v ětšinou zdrželi p řes poledne. Chodili sem hlavn ě na trhy a pou ťové atrakce. 164 Chrudimské pouti se říká Salvátorská, z náboženského hlediska vybo čuje ze zavedených zvyklostí. V ětšina poutí je oslavou nebeského patrona kostela v daném míst ě. V Chrudimi připadala pou ť do konce 17. století na svátek Nanebevzetí Panny Marie, kterému je zasv ěcen nejv ětší zdejší kostel. Od roku 1676 se za čala slavit Salvátorská pou ť, kdy se oslavuje a uctívá obraz Spasitele, jehož svátek p řipadá na 6. srpna na Prom ěnění Pán ě. Obrazu Spasitele – Salvátora se podle tradice p řisuzuje zázra čná moc. Obraz prý pat řil do sbírky císa ře Rudolfa II., ale za t řicetileté války jej švédští vojáci ukradli a poškodili. Rána, kterou vojáci obrazu
160 FROLCOVÁ, V ěra. Velikonoce v české lidové kultu ře. Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021-503-8. s. 14. 161 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 42. 162 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 29. 163 VE ČERKOVÁ, Eva. Oby čeje a slavnosti v české lidové kultu ře. s. 185. 164 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 40. 50
zp ůsobili, prý za čala krvácet. Po tomto zázraku za čali lidé tento obraz uctívat a církev k němu za čala po řádat náboženské pout ě.165 Další významnou událostí v obci bylo posvícení, které je tradi ční slavností obecního spole čenství, vesnice i m ěsta a koná se v období od sklonku léta do adventu. Tato událost trvá několik dní, zpravidla od soboty do úterý s úst ředním dnem ned ělí s bohoslužbou, probíhala ve znamení tance a hodování. 166 Posvícení, jak už název napovídá, je svátkem na památku posv ěcení církevního kostela, které se m ůže často shodovat se dnem patrocinia zasv ěcení chrámu. 167 V Ost řešanech p řipadá posvícení na polovinu zá ří na jméno Panny Marie. V tento den, tedy v ned ěli, se scházela u jednoho stolu celá rodina a p říbuzenstvo, čím více host ů, tím větší pocta pro hostitelku. Ve čer se šlo na tane ční zábavu, která se konala v obou místních hostincích, kdy se tan čilo jak v ned ěli, tak i v pond ělí. Pond ělní zábav ě se říkalo – zlatá. Pro děti byla také zábava obstarána, protože do obce p řijely houpa čky a koloto če. 168 Veselé rýmova čky m ěly své místo i p ři posvícení, kdy se říkalo: „Jedna, dv ě, t ři, čty ři, pe čen ě se škví ří, z trouby se čmoud ven valí, pozor, a ť t ě nespálí. P ět, šest, sedm, osm, honem ke t řem kos ům, čas již kvapí, posp ěš, Míno, a ť už je tu v lahvích víno. Dev ět, deset drazí páni, vřele bu ďte nám vítáni. Prosím, ra čte vstoupit dále, hosté čekají již v sále.“ Když zvali ost řešanští ob čané mikulovického fará ře na posvícení v letech 1770 – 1779, bylo říkávalo se: „Laštovi čka švito ří, v Ost řešanech hovo ří. Posvícení, posvícení, u každýho hus voní. Šenký ři dnes hledí zisku, nebude smá čet pysku. Ká čo, nalej, mando, nalej, muziko, hosti volej! Pane Krištof Št ěpánku, nalej vína skleni čku, zdraví jemnostpana fará ře, dodávej kuráže, hostem služ jako páže. Budou-li se dnes práti, hle ďte všecky pobrati, do arestu, do klády dejte, pane rychtá ři. Složená roku tohoto, když bylo salátu mnoho.“ 169 Mezi nejoblíben ější svátky pat řily Vánoce. Základem k řes ťanských Vánoc je biblický příb ěh o narození Ježíše Krista a oslava této události. Církev časov ě spojila zrození Spasitele se starým mýtem zimního slunovratu, vyjad řujícím v ědomí o v ěč ném vít ězství života nad smrtí a sv ětla nad tmou. 170 Na Št ědrý den chodily místní d ěti na koledu, ale spíše po příbuzných nebo po nejbližších sousedech. P ři koled ě se zpívalo: „Koledníci, o p ůlnoci co
165 Tamtéž, s. 40. 166 VE ČERKOVÁ, Eva. Oby čeje a slavnosti v české lidové kultu ře. s. 302. 167 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. s. 474. 168 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 40. 169 STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. s. 31 – 32. 170 FROLEC, Václav: Vánoce v tradici českého lidu. In: Václav Frolec a kolektiv: Vánoce v české kultu ře. Praha 1988. s. 48. 51
chcete u dvora? Št ědrého ve čera! Panímáma hodná byla, státi nám nedala, dcerku zavolala. Dcerka p řisko čila, koledy nám dala, po groši širokém, po zlatém, kulatém.“ Z každodenního života zde uvádím, jak d říve vypadala svatba a poh řeb. P řed svatbou se roznášely p říbuzným a soused ům kolá če zvané „metá čky“. Svatbu řídil družba nebo starosvatba, kte ří říkali r ůzná p řání nebo vinše. Svateb čan ům, když jeli z kostela, se tzv. zatahovalo. N ěkdy se stav ěla brána a p řes cestu se natáhl provaz, aby nemohl nikdo projet. Ti, kte ří zatahovali, dávali svateb čan ům p řípitek a na oplátku se svateb čané museli vykoupit pen ěžitým darem, aby mohli jet dál. Když se p řijelo z kostela a šlo se k ob ědu, dala kucha řka některému z mládenc ů rozp ůlený talí ř s kolá či. Mládenec u stolu svateb čan ů úmysln ě upadl a talí ř „rozbil“. Pak dal p ůlku talí ře ženichovi a p ůl nev ěst ě, aby manželství dlouho trvalo. Ve čer se šlo do hostince, kde se tan čilo, jedlo a pilo. N ěkdy se nev ěsta odvedla pod komín a tam jí čepili. Tuto práci konaly ženy. Vzaly nev ěst ě z hlavy v ěne ček a uvázaly jí na hlavu šátek, pak se s ní to čily v kole a zpívaly: „Za zelený v ěne ček p ěkný, zlatý čepe ček má panenko tuhle máš“. 171 Druhý den se jelo k ženichovým rodi čů m. U jejich zav řených vrat se zpívalo: „Paní mámo zlatá, otev řte nám vrata, vezeme Vám nev ěsti čku ze samého zlata“ . Na to se vrata otev řela, vjelo se na dv ůr a op ět byla hostina. Když zdvihla nev ěsta u prahu dve ří úmysln ě nastražené košt ě, říkávalo se, že z ní bude pořádná hospodyn ě. Jestliže o svatb ě pršelo nebo sn ěžilo, padalo prý novomanžel ům št ěstí. 172 K životu pat ří také smrt, a tak zde popíši, jak vypadal poh řeb místního rodáka Josefa Červinky roku 1924. Pan Červinka byl svobodný peka řský d ělník, který zem řel v pardubické nemocnici. V den svého poh řbu, byl p řevezen poh řebním vozem v 10 hodin dopoledne do vsi, kde nebožtíka vyložili na návsi u k řížku. Zde se též scházeli ú častníci poh řbu. Chudší člov ěk měl na poh řbu jen jednoho kn ěze a vezl ho pár koní v chudším voze, ale majetn ější člov ěk měl kn ěze t řeba dva a byl vezen dv ěma páry koní v krásn ě zdobeném voze. Vše se řídilo heslem: „za více pen ěz více muziky“, což znamenalo, že bohatší poh řeb m ěl více zp ěvu a hudby. 173 Na poh řeb šli dva páry malých mládenc ů s druži čkami a dosp ělý mládenec v páru s druži čkou, ale také mnoho mládenc ů bez druži ček. Když se dostavil na místo kn ěz, tak celý pr ůvod putoval sm ěrem k Mikulovicím do kostela. V čele pr ůvodu nesl chlapec k řížek, pak
171 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 38. 172 Tamtéž, s. 39. 173 Tamtéž, str. 89. 52
krá čela hudba, po nich malí mládenci s druži čkami, dosp ělý mládenec s druži čkou, dále zp ěváci, potom kn ěz a za ním poh řební v ůz s nebožtíkem a kolem vozu mládenci. Za rakví šla druži čka v černých šatech zahalená do smute čního závoje, po ní p řátelé zem řelého a pak ostatní ú častníci poh řbu. Když došel pr ůvod za zvuk ů smute ční hudby do Mikulovic k hřbitovu, zastavil a mládenci snesli rakev z vozu a na márách 174 ji odnesli do kostela, kde byla sloužena smute ční mše. Po mši nesli rakev k hrobu. Zde se zpívali smute ční písn ě a spoušt ěla se rakev do hrobu. Pak dle zvyku vhodili blízcí p říbuzní kus prsti 175 na rakev. Tím byl celý poh řební akt vykonán. P řed h řbitovem se všichni ú častníci sešli a za zvuk ů veselé písni čky se odebrali do hostince u Št ěpánk ů, kde uctívali památku nebožtíka. 176
8.2 Spole čenské akce
Roku 1873 uspo řádal Antonín Komberec v Prasenské ulici jarmark. Prodávaly se zde krávy, selata, ale i psi a ko čky. Mezi další prodávané zboží pat řily obnošené šaty, nádobí a staré nepot řebné v ěci. K ob čerstvení se podávalo pivo, kterého se vypilo velké množství. Ukazovaly se zde r ůzné rarity, mezi které pat řila 50 let stará blecha. 177 Nejvíce ples ů bylo po řádáno v zim ě v tzv. masopustní dob ě. V hostinci U Čaban ů se konal hasi čský ples a ples agrárního dorostu z pardubického okresu, kdy tento ples v ětšinou trval až do brzkých ranních hodin. V hostinci U Št ěpánk ů byl roku 1930 ples d ělnický a ples železni čních z řízenc ů, z kterého obdržela správa místní školy 140 K na zakoupení školních pot řeb pro chudé žáky. Mimo jmenované plesy se konaly i r ůzné nahodilé tane ční zábavy. O pouti a posvícení se po řádala zábava sou časn ě v obou hostincích. Do vsi n ěkdy zavítali komedianti, koloto č, americká houpa čka nebo loutkové divadlo. Nikdy zde však dlouho nevydrželi, protože byla slabá ú čast obyvatel, kte ří m ěli malé p říjmy. Do Ost řešan p řijel i cirkus Berousek, který rozložil své p ůsobišt ě na návsi pod lípami u k řížku. Pobyl zde dva dny a op ět pro slabou ú čast byl nucen odjet jinam. V hostinci U Čaban ů se konaly p řednášky spojené se sv ětelnými obrazy pro d ěti i dosp ělé. Promítány byly obrazy z Prahy, zajímavá místa z naší republiky, z Černé Hory, z Dalmácie, ze St ředozemního mo ře a Japonska. 178
174 Máry – poh řební nosítka 175 Prs ť – horní vrstva úrodné p ůdy 176 SOkA Pardubice, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. s. 89. 177 Tamtéž, s. 23. 178 Tamtéž, s. 85 – 86. 53
ZÁV ĚR
Cílem bakalá řské práci bylo shrnutí nejen obecné historie obce, ale také zam ěř ení na témata jako nap říklad: spolkový život, vzd ělávání, řemesla a živnosti a místní tradice v obci. Práce také stru čně popisuje obecnou charakteristiku obce a její vývoj, kam pat ří správa obce, zem ědělství nebo budování silni ční komunikace. Od za čátku jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych si velice p řála, aby moje práce byla p řínosem pro obyvatele obce a okolí, kte ří v naší obci bydleli, bydlí nebo budou bydlet. Myslím, že je velice d ůležité, aby každý v ěděl alespo ň něco z historie Ost řešan, kde bydlí. Při zkoumání historie této obce jsem narazila na spoustu informací, o kterých jsem nem ěla pon ětí, a o to více m ě p řekvapily. Zdejší obyvatelé zakusili mnohé útrapy, ale také radosti, kdy jedním z výsledk ů bádání je p řehled o tom, jak obec spole čensky žila v 19. a 20. století. Velmi m ě p řekvapilo, jak spole čenští a aktivní byli ost řešanští obyvatelé, p ředevším jejich dodržování tradic a ší ření kultury na venkov ě. Nemalá pozornost je v mé práci v ěnována také vzd ělávání v obci, a to p ředevším stavb ě školy, která v obci byla od roku 1868. Informace jsem čerpala, jak ze školní kroniky, tak z pam ětní knihy obce. Jsem ráda, že jsem v této práci mohla zaznamenat stavbu staré školy, protože už se v naší obci nenachází. Ačkoliv jsem se pokusila obsáhnout všechny d ůležité skute čnosti z historie Ost řešan p řed rokem 1938, nejsou výše uvedené informace ani zdaleka vy čerpávající a kompletní. Vzhledem k časovému rozmezí, jež jsem si dala za cíl pokrýt, to ani nebylo možné. Více do hloubky by se mohl prostudovat náboženský život v obci. Jako pramen by nám posloužil archivní fond mikulovické farnosti, který je uložený na Arcid ěkanství v Pardubicích. Nejv ětšími informa čními mezerami je v této práci zatížen obzvlášt ě popis období t řicátých let 20. století, z kterého nemáme p říliš zpráv. Věř ím, že se mi poda řilo splnit zám ěr mé práce a podat základní celkový p řehled o historii obce od prvních písemných zmínek až do roku 1938.
54
RESUMÉ
This bachelor work was mainly focus on introduction with history of the village since its first mentions. Within the work was individually historical phenomenons and occasions chronologically arranged for better understanding. There were mentioned prehistoric settlement, first mention from 13th century, 1868 the building of school and 1898 building of chapel and last but not least is the year 1938.
Further, this work was summarized on topics as well as culture, traditions, education and crafts. Work is concisely describes general charakteristics of the village and its evolution where belonged administration etc.
From the beginning, it was my main idea and the desire that this work must have be a benefit to the people living in this village. In my opinion is very important for people who lives here to know the history.
Due to the continuous development of this area is in my opinion suitable for further research.
55
POUŽITÉ PRAMENY
Arcid ěkanství Pardubice, Memorabilien Buch der Mikolowitzer Pharrey Anfangend vom 1. Jänuer 1836.
Státní okresní archív Pardubice, Národní obecná škola Ost řešany 1868 – 1950, Památnosti školy Vost řešanské od roku 1868.
Státní okresní archív Pardubice, Obecní ú řad Ost řešany 1874 – 1945, Pam ětní kniha. Obec Vost řešany. 1A (Sk 538).
56
POUŽITÁ LITERATURA
BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Kniha o m ěst ě Pardubice. Praha: Milpo media, 1999. Knihy o českých m ěstech. ISBN 80-86098-12-5.
FROLCOVÁ, V ěra. Velikonoce v české lidové kultu ře. Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80- 7021-503-8.
FROLEC, Václav. Vánoce v české kultu ře. Vyd. 3. Praha: Vyšehrad, 2001. ISBN 80-7021- 511-9.
HÁBL, Jan a Kamil JANIŠ. P řehled d ějin pedagogiky. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. ISBN 978-80-7435-044-3.
KALVODA, Josef. Genese Československa. Praha: Panevropa, 1998. ISBN 80-85846-09-8.
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-048-7.
SCHELLE, Karel. D ějiny ve řejné správy. Praha: Wolters Kluwer, 2016. ISBN 978-80-7552- 374-7.
STEHLÍK, J. R. Z naší kroniky – zápisy obce Ost řešany. vyd. Ost řešany, 1938.
ŠEBEK, František. D ějiny Pardubic. Pardubice: M ěstský národní výbor, 1990. ISBN 80- 900069-1-4.
ŠEDIVÝ, Ivan. Češi, české zem ě a Velká válka: 1914-1918. Praha: Lidové noviny, 2001. Česká historie, sv. 7. ISBN 80-7106-274-X. ISSN 1914-1918.
ŠIME ČKOVÁ, Pavla. Od kapli čky ke křížku: pr ůvodce po posvátných místech na Ková řovsku = From chapel to cross : a guide to sacred places in the Ková řov Region = Von Kapelle zu Kreuz : sakrale Kleindenkmäler rund um Ková řov. Praha: Plot, 2009. ISBN 978- 80-86523-94-1.
ROS ŮLEK, František Karel. Pardubicko, Holicko, P řelou čsko: D ějinný a místopisný obraz. [s.l.: s.n.], 1904.
ŘEHÁ ČEK, Jan. Od Pardubic k českomoravskému pomezí. Praha: Regia, 2016. Tajemné stezky. ISBN 978-80-87866-23-8.
57
TYRŠ, Miroslav. Dr. Miroslav Tyrš 1832-1932: k stým narozeninám zakladatele sokolstva Československá obec sokolská. Praha: Československá obec sokolská, 1932.
VÁCHA, František. Pardubice za sv ětové války: kronika sou časných událostí. V Pardubicích: Pé čí M ěstského osv ětového sboru, 1937.
VÁLKA, Miroslav. Sociokulturní prom ěny vesnice: moravský venkov na prahu t řetího tisíciletí. Brno: Masarykova univerzita, 2011. Etnologické studie. ISBN 978-80-210-3908-7.
VE ČERKOVÁ, Eva. Oby čeje a slavnosti v české lidové kultu ře. V Praze: Vyšehrad, 2015. Kulturní historie. ISBN 978-80-7429-627-7.
VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici, páni z Rýzmburka. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. Šlechtické rody Čech, Moravy a Slezska. ISBN 80-7106-498-X.
VONDRUŠKOVÁ, Alena a Vlastimil VONDRUŠKA. Řemesla a výroba. Praha: Vyšehrad, 2015. Pr ůvodce českou historií. ISBN 978-80-7429-634-5.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla. Rákoska v díln ě lidskosti: česká škola v 19. století o čima ú častník ů. Praha: Academia, 2016. Historie (Academia). ISBN 978-80-200-2533-3.
ZÍBRT, Čen ěk. Veselé chvíle v život ě lidu českého. Vyd. 2. Ilustroval Jan HERINK. Praha: Vyšehrad, 2006. ISBN 80-7021-624-7.
58