MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE

Význam včely medonosné pro opylování rostlin v ovocném sadu v okolí Drnovic na Valašsku

Bakalářská práce

Brno 2021

Vedoucí bakalářské práce: Vypracovala:

Mgr. Robert Vlk, Ph.D. Gabriela Sucháčková

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby bakalářská práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne 20.4.2021 Gabriela Sucháčková

2

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Robertu Vlkovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce a za cenné rady při jejím zpracování. Rovněž chci poděkovat svým rodičům za podporu a pomoc při studiu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity.

3

Obsah

1 ÚVOD ...... 5

2 TEORETICKÁ ČÁST ...... 6

2.1 BIOGEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA DRNOVIC VE ZLÍNSKÉM KRAJI ...... 6 2.1.1 POLOHA A ZÁKLADNÍ ÚDAJE ...... 6 2.1.2 GEOMORFOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA ...... 6 2.1.3 GEOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA ...... 8 2.1.4 PODNEBÍ ...... 9 2.1.5 HYDROLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA ...... 11 2.1.6 PŮDY ...... 11 2.1.7 FLÓRA ...... 12 2.1.8 FAUNA ...... 13 2.1.9 OCHRANA PŘÍRODY ...... 13 2.2 OPYLOVÁNÍ ROSTLIN HMYZEM (ENTOMOGAMIE) ...... 14 2.2.1 BLANOKŘÍDLÍ (HYMENOPTERA) ...... 15 2.2.2 DVOUKŘÍDLÍ (DIPTERA) ...... 25 2.2.3 MOTÝLI (LEPIDOPTERA) ...... 29 2.2.4 BROUCI (COLEOPTERA) ...... 31 2.3 ZHODNOCENÍ DOSAVADNÍHO STAVU POZNÁNÍ ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY .. 39 3 METODIKA ...... 41

3.1 POPIS ZÁJMOVÉHO STANOVIŠTĚ ...... 41 3.2 METODY PRÁCE ...... 42 3.2.1 PRÁCE V TERÉNU ...... 42 3.2.2 METODY VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ...... 43 3.2.3 REŠERŠE UČEBNIC PŘÍRODOPISU PRO ZÁKLADNÍ ŠKOLY ...... 44 4 VÝSLEDKY ...... 46

4.1 REŠERŠE UČEBNIC ...... 46 4.2 ZJIŠTĚNÍ DRUHOVÉHO SPEKTRA POTENCIÁLNÍCH OPYLOVAČŮ HMYZOSNUBNÝCH ROSTLIN NA ZÁJMOVÉM STANOVIŠTI ...... 48 5 DISKUZE...... 56

6 ZÁVĚR ...... 59

SOUHRN ...... 61

ABSTRACT ...... 61

POUŽITÁ LITERATURA ...... 62

TIŠTĚNÉ ZDROJE ...... 62 ELEKTRONICKÉ ZDROJE ...... 65 PŘÍLOHY ...... 67

4

1 Úvod

Tématem mé bakalářské práce je zjištění významu včely medonosné pro opylování rostlin v ovocném sadu v okolí Drnovic na Valašsku. Tuto problematiku jsem si vybrala, protože jsem začínající včelařkou a také ráda pozoruji a fotografuji hmyz a rostliny. Zajímá mě, které rostliny včely v různých obdobích primárně navštěvují, a zda jsou nejvýznamnějšími opylovači v okolí úlu. Zároveň je předmětem mého zájmu pojetí tématu včela medonosná v učebnicích pro základní školy, protože pro mě, jako potenciální absolventku pedagogické fakulty, budou učebnice přírodopisu výukovou předlohou a pomůckou. Cíle, kterými se v této práci zabývám, jsou:

1. Pomocí literární rešerše vytvořit komplexní charakteristiku přírodních poměrů zkoumaného území.

2. Pomocí literární rešerše vytvořit stručné charakteristiky včely medonosné (Apis mellifera) a dalších opylovačů na zkoumaném území.

3. Pomocí terénního výzkumu zjistit druhové spektrum potenciálních opylovačů hmyzosnubných rostlin v ekosystému ovocný sad v okolí obce Drnovice ve Zlínském kraji.

4. Pomocí rešerše učebnic přírodopisu pro druhý stupeň základní školy provést srovnání různých interpretací důležitosti včely medonosné jako opylovače rostlin a hospodářsky využívaného hmyzu.

Práce je rozdělena na dvě části, a to na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá popisem zájmového území (bioregionu) a biogeografickým popisem okolí obce Drnovice ve Zlínském kraji. Dále se zabývá charakteristikou včely medonosné a dalších pozorovaných opylovačů na zkoumaném území za pomoci vybrané literatury a dalších zdrojů.

Praktická část je věnována hlavně metodice pozorování, sběru dat a fotografování při terénním výzkumu na vybraném stanovišti, vyhodnocení výsledků pozorovaní a rešerši učebnic přírodopisu pro druhý stupeň základních škol s různou interpretací důležitosti včely medonosné jako opylovače rostlin a hospodářsky využívaného hmyzu.

5

2 Teoretická část

2.1 Biogeografická charakteristika Drnovic ve Zlínském kraji

2.1.1 Poloha a základní údaje

K pozorování včely medonosné a jiných potenciálních opylovačů rostlin byl vybrán ovocný sad, nacházející se v katastrálním území obce Drnovice. Obec Drnovice se nachází v okrese Zlín a je situována ve východní části Zlínského kraje.

Obec Drnovice se zároveň nachází na území tradičního regionu Valašsko, který je situován v nejvýchodnější části Moravy u hranic se Slovenskem, ve Zlínském kraji. Jde o národopisný a kulturní region, sousedící na jihozápadě se Slováckem, na západě s Hanou a na severu s Lašskem. Pro Valašsko je ovocné sadařství typické a nese dlouhou tradici (www.lidovakultura.cz).

Z hlediska biogeografického členění krajiny patří Drnovice ve Zlínském kraji do Zlínského bioregionu. Zlínský bioregion leží na východní Moravě, zabírá severní polovinu geomorfologického celku Vizovická vrchovina, avšak bez jeho severních a západních výběžků. Zlínský bioregion se dále řadí do Západokarpatské podprovincie, její nadřazenou jednotkou je provincie středoevropských listnatých lesů. Plocha bioregionu je 631 km² a je tvořen vrchovinou, která je budována převážně nevápnitým flyšem, s výrazným pískovcovým hřbetem.

Bioregionu dominuje 3. a 4. vegetační stupeň, ochuzená biota karpatského bukového lesa a jeho náhradních stanovišť, vegetaci tvoří dubohabrové háje a květnaté bučiny. Netypická část je tvořena teplejšími okraji, které představují přechod do Hluckého bioregionu a také vysokým hřbetem Vizovických vrchů s bikovými bučinami, tvořícím přechod do Vsetínského bioregionu. V současnosti jsou zde hojné smíšené lesy s převahou nepůvodního smrku a borovice a také fragmenty bučin i habřin. Intenzivně využívané jsou mezofilní pastviny (CULEK a kol., 2013).

2.1.2 Geomorfologická charakteristika

Katastrální území obce Drnovice ve Zlínském kraji se z hlediska geomorfologického řazení nachází v provincii Západní Karpaty, v soustavě Vnější Západní Karpaty, v oblasti Slovensko-moravských Karpat na území Vizovické

6 vrchoviny. V severní části katastrálního území Drnovic se nachází Komonecká hornatina a jihovýchodně najdeme Drnovickou pahorkatinu. (geologie.vsb.cz).

Zlínský bioregion budují zejména flyšové horniny račanské jednotky magurského flyše, které jsou tvořené pískovci a jílovci a neobsahují vápenitý tmel. Odolné relativně kyselé pískovce převažují v pásu úzkého hřbetu Vizovické vrchoviny. Tuto oblast pokrývají zejména svahoviny s přechody do sprašových hlín.

Reliéf bioregionu je tvořen hlavně plochými širokými hřbety, které se od sebe oddělují otevřenými údolími nebo brázdami, které jsou bez strmých svahů. Reliéf má převážně charakter ploché vrchoviny, ve vyšší centrální části má ráz členité vrchoviny a nejčlenitější je hřbet Komonecké hornatiny. Nejnižším bodem je okraj nivy řeky Dřevnice pod Zlínem a nejvyšším bodem je vrch Doubrava, vysoký 676 m n. m. (CULEK a kol., 2013).

Obec Drnovice leží v nadmořské výšce 416 m. Intravilán obce se nachází převážně v údolí horního toku řeky Vláry a v jeho okolí se nachází vrchol Humenec (511 m n. m.). V katastrálním území obce se nachází také vrchol Ploština (564 m n. m.) a vrchol Hůrka (634 m n. m.). Mírné svahy pokrývají většinu katastrálního území obce. Rovina a slabě ukloněné svahy se nachází kolem toku řeky Vláry. Strmé svahy se sklonem do 35° najdeme v oblasti vrcholu Humence, Ploštiny a na levém břehu řeky Vláry, viz obrázek 1 (webgis.nature.cz).

7

Obrázek 1: Sklonitost reliéfu na katastrálním územní obce Drnovice (zdroj: http://webgis.nature.cz/mapomat)

2.1.3 Geologická charakteristika

Území obce Drnovice je součástí flyšového pásma Vnějších Západních Karpat, konkrétně magurského flyše. Magurský flyš se dále dělí na několik jednotek. Jsou to jednotky: bělokarpatská, bystrická a račanská. Sledované území spadá do jednotky račanské (JETEL a kol., 1988).

Geologické podloží na katastrálním území obce Drnovice ve Zlínském kraji je tvořeno převážně pískovcem a jílovcem. Podloží okolí říčního toku řeky Vláry je tvořeno nivními sedimenty a písčito-hlinitými až hlinito-písčitými sedimenty. V severní části katastrálního území obce je podloží budováno především pískovcem, jílovcem a slepencem, v menší míře se zde vyskytuje také kamenitý až hlinito-kamenitý sediment a místy na území vystupuje pískovec, jílovec a slepenec. Většina území Ploštiny je budována jílovcem a pískovcem (geology.cz), viz obrázek 2.

8

Obrázek 2: Geologické podloží na katastrálním území obce Drnovice (zdroj: http://webgis.nature.cz/mapomat)

2.1.4 Podnebí

Převážná část Zlínského bioregionu leží v mírně teplých oblastech. Podnebí je tedy mírně teplé a v chráněných nízkých polohách teplé.

Obec Drnovice patří do mírně teplého klimatického regionu a na území obce jsou dvě klimatické jednotky MT7 a MT5. To znamená, že na tomto území se počet letních dní pohybuje od 30 do 40, počet mrazových dní od 110 do 140 a počet ledových dnů od 40 do 50. Průměrné měsíční teploty v lednu jsou -2 až -5 °C, v dubnu 6 až 7 °C, v červenci 16 až 18 °C a v říjnu 6 až 8 °C. Srážkový úhrn ve vegetačním období je 350 až 450 mm a v zimním období se jeho hodnoty pohybují mezi 250 a 300 mm. Počet dní se sněhovou pokrývkou je 60 až 100. Jasných dní je na tomto území 120 až 150 a dní, kdy je zataženo 40 až 60 (www.ovocnarska-unie.cz).

Nejbližší meteorologická stanice se nachází v obci Pozděchov, tato obec je od Drnovic ve Zlínském kraji vzdálená asi 5 km a obce spolu sousedí svými katastry. V tabulkách 1 a 2 jsou zaznamenány údaje, získané touto meteostanicí (www.inpocasi.cz).

9

Tabulka 1: Průměrná denní teplotní maxima a minima v roce 2020 v Pozděchově (zdroj: https://www.in-pocasi.cz/)

měsíc průměrné denní teplotní průměrné denní teplotní maximum [°C] minimum [°C]

leden 1,7 -2,4

únor 6,3 0,4

březen 8,9 -0,9

duben 15,6 0,8

květen 15,2 4,5

červen 20,8 11,9

červenec 22,3 11,4

srpen 24,3 13,0

září 19,5 9,1

říjen 12,4 6,2

listopad 6,3 1,4

prosinec 4,1 -0,4

Z tabulky 1 vyplývá, že nechladnějším měsícem byl leden, kdy průměrné denní teplotní minimum dosahovalo hodnoty -2,4 °C a průměrné denní teplotní maximum 1,7 °C. Naopak nejteplejším měsícem byl srpen, kdy průměrné denní teplotní minimum dosahovalo hodnoty 13 °C a průměrné denní teplotní maximum 24,3 °C.

Tabulka 2: Měsíční úhrn srážek v Pozděchově v roce 2020 (zdroj: https://www.in- pocasi.cz/)

měsíc měsíční srážkový úhrn (mm)

leden 23,6

únor 78,6

březen 30,8

duben 9,0

10

květen 73,4

červen 142,6

červenec 56,6

srpen 70,4

září 99,2

říjen 147,4

listopad 34,8

prosinec 59,6

Z tabulky 2 vyplývá, že nejvyšší srážkový úhrn byl naměřen v měsíci říjnu (145,4 mm) a nejnižší srážkový úhrn byl naměřen v měsíci dubnu (9,0 mm).

2.1.5 Hydrologická charakteristika

Obcí Drnovice protéká řeka Vlára, jejíž pramen vyvěrá na hranici katastru obce Drnovice. Řeka Vlára má na katastrálním území obce dva pravostranné přítoky a patří do povodí řeky Moravy. Dále katastrálním územím obce Drnovice protéká Vysokopolský potok a Tichovský potok, nachází se zde také menší vodní nádrž, která byla obcí vybudována pro zadržení vody v krajině (www.geology.cz).

2.1.6 Půdy

Na katastrálním území Drnovic se nacházejí tyto půdy (viz obrázek 3): většinu území obce pokrývají kambizemě; střední část katastrálního území obce, kterou buduje pískovec a slepenec pokrývá kambizem slabě oglejená a kambizem modální; v severní části území a v okolí Ploštiny, kde podloží tvoří převážně kamenitý až hlinito-kamenitý sediment, pokrývá kambizem mesobazická; v jižní části katastrálního území na podloží tvořeném pískovcem a jílovcem je půda tvořená luvizemí oglejenou, kambizemí modální a kambizemí mesobazickou; koryto a okolí vodního toku řeky Vláry je pokryto glejem kambickým (www.geology.cz).

11

Obrázek 3: Půdní pokryv na katastrálním území obce Drnovice (zdroj: https://mapy.geology.cz/pudy)

2.1.7 Flóra

Obec Drnovice podle fytogeografického členění České republiky patří do Karpatského mezofytika do okresu Zlínských vrchů (79). Mezofytikum tvoří přechod mezi teplomilnou a chladnomilnou květenou a zahrnuje stupeň suprakolinní a submontánní (www.moravske-karpaty.cz).

Ve Zlínském bioregionu vegetaci nižších částí tvoří karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum betuli), na prudších svazích kyselých substrátů ostrůvkovitě acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion). Výše přecházejí do bučin (Carici pilosae-Fagetum sylvaticae, respektive Luzulo luzuloidis-Fagetum sylvaticae). V nivách podél větších toků je pravděpodobně vegetace asociace střemchových jasenin (Pruno padi-Fraxinetum excelsioris). Přirozené bezlesí chybí. Skladba květeny je vcelku jednotvárná, tvořená běžnými druhy moravských Karpat. Mezní prvky jsou řídké, výraznější exklávní prvky zcela chybějí. V lesích je hojná ostřice chlupatá (Carex pilosa), ostřice převislá (Carex pendula) a hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), vzácněji zde zasahují druhy v ČR typické pro hercynský háj, např. ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea) a jaterník podléška (Hepatica nobilis). V území vyznívají některé

12 typické bělokarpatské druhy, např. bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum), rozrazil vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum), chrpa úzkoperá (Centaurea stenolepis) a černohlávek dřípený (Prunella laciniata). Několika lokalitami sem zasahuje i šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus). V podhůří Hostýnských vrchů a na jižním úpatí masívu Klášťova je zaznamenán výskyt některých druhů, vázaných na lehčí, kyselé substráty, např. pavinec horský (Jasione montana), dříve i zimozelen okoličnatý (Chimaphila umbellata) (CULEK a kol., 2013).

2.1.8 Fauna

Bioregion je charakteristický ochuzenou faunou podhůří Karpat ve zkulturněné krajině. Místy se nachází ojedinělé zbytky suchomilných společenstev. Tekoucí vody spadají převážně do pstruhového pásma, až na výjimky, které patří do pásma lipanového (CULEK a kol., 2013).

Na druhové složení fauny na území obce Drnovice má rovněž vliv zalesnění a nadmořská výška. Z bezobratlých se zde běžně vyskytoval rak říční (Astacus astacus), ale chemizace zemědělství dopomohla k jeho vyhubení. V dnešní době je snaha o návrat tohoto živočicha na původní stanoviště. Ve vodních tocích se můžeme setkat se pstruhem obecným (Salmo trutta). V blízkosti vodních toků můžeme narazit na skokana hnědého (Rana temporaria). Z plazů se na území obce běžně vyskytuje slepýš křehký (Anguis fragilis), ještěrka obecná (Lacerta agilis), užovka obojková (Natrix natrix) a ojediněle i zmije obecná (Vipera berus). Z ptáků se na území obce běžně vyskytuje sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), strnad obecný (Emberiza citrinella), stehlík obecný (Carduelis carduelis), zvonek zelený (Chloris chloris), z dravců káně lesní (Buteo buteo) a poštolka obecná (Falco tinnunculus). Typickými savci jsou zajíc polní (Lepus europaeus), liška obecná (Vulpes vulpes) a srnec obecný (Capreolus capreolus). Ve vyšších polohách, v severnějších oblastech obce, které jsou více zalesněny, se můžeme setkat s muflonem evropským (Ovis gmelini musimon) a prasetem divokým (Sus scrofa). V blízkosti sídel se často objevuje kuna skalní (Martes foina), myš domácí (Mus musculus) a potkan obecný (Rattus norvegicus) (vlastní pozorování).

2.1.9 Ochrana přírody

Na katastrální území obce Drnovice zasahuje Přírodní park Vizovické vrchy. Toto chráněné území o rozloze 133 km² bylo založeno v roce 1993 za účelem ochrany

13 krajinného rázu zalesněné hornaté krajiny. Jedná se o území krajinářsky a ekologicky významné. Většinu parku pokrývají souvislé monokulturní smrčiny s fragmenty listnatých lesíků s břízami, habry a osikami. V nižších polohách se střídají sady, pole, květnaté louky a pastviny se zemědělskými usedlostmi. Ekologický význam mají také kamenné hráze, které vytvářejí stanoviště pro nelesní zeleň (www.vychodni-morava.cz).

Nedaleko hranice katastrálního území obce Drnovice se nachází Přírodní památka Pozděchov, kterou tvoří tři lokality. Předmětem ochrany jsou květnaté orchidejové louky, lokalita s listnatým lesem a výslunná louka s četnými mraveništi. Na květnatých loukách se vyskytuje druhově pestrá květena s bohatým zastoupením orchidejí. Vyskytuje se zde například vemeníček zelený (Coeloglossum viridae), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), vstavač mužský (Orchis mascula), bradáček vejčitý (Listera ovata) a další (TLAČÍKOVÁ, 2010).

2.2 Opylování rostlin hmyzem (entomogamie)

Polinační interakce zahrnují podstatnou část globální biodiverzity. Evoluční vznik a rozvoj entomogamie je jedním z nejpravděpodobnějších důvodů velké diverzifikace krytosemnenných rostlin, které dnes tvoří většinu druhové bohatosti rostlin současných terestrických ekosystémů.

Opylování rostlin hmyzem je původní a nejvíce rozšířený typ gamie. K lákání hmyzu využívají rostliny různých prostředků například barvu a kresbu (nejen ve světelném spektru), vůni, výživu. Nejčastěji je produkce nektaru situována ve speciálních částech květu – florálních nektáriích. Jsou to přeměněné květní orgány nebo jejich části produkující nektar. Mohou vznikat z různých částí květu. Například korunní lístky mohou mít na bázi nektáriové jamky (Ranunculus, pryskyřník). U čeledi Apiaceae (miříkovité) je nektar produkován na vrcholu semeníku z rozšířeného stylopodia.

Vedle nektaru mohou rostliny hmyzu nabízet i bohatou produkci pylu (obvykle původní typy), který slouží určitým druhům hmyzu jako potrava, a při té příležitosti dojde k opylení. Hmyz může být k opylování donucen různými typy pastí (JERSÁKOVÁ a TROPEK, 2018).

14

Opylovači mají zásadní přínos i pro člověka v agroekosystémech. Produkce tří čtvrtin zemědělských plodin pěstovaných pro plody a semena závisí alespoň částečně na opylovačích.

Původní přírodní společenství byla opylovávána širokou škálou opylovačů třídy hmyz (Insecta). Hmyz na rostlinách hledá potravu a tím se stává i přenašečem pylu. Mezi opylovače, kromě včely medonosné (Apis mellifera) patří i další zástupci z řádů blanokřídlí (Hymenoptera), dvoukřídlí (Diptera), brouci (Coleoptera) nebo také motýli (Lepidoptera) a další (JERSÁKOVÁ a TROPEK, 2018).

V následujících podkapitolách se budu zabývat pouze řády, čeleděmi a některými rody, do kterých řadíme zástupce, kteří byli pozorováni na kvetoucích rostlinách na zájmovém stanovišti ve vyšším počtu než jeden jedinec. Tito pozorovaní zástupci kvetoucí rostliny na zájmovém území buď opylují, nebo mohou přispívat svou přítomností na květech k jejich opylování.

2.2.1 Blanokřídlí (Hymenoptera)

Řád blanokřídlí (Hymenoptera) patří do říše živočichové (Animalia), do kmenu členovci (Anthropoda), do podkmenu šestinozí (Hexapoda), do třídy hmyz (Insecta), do podtřídy křídlatí (Pterygota).

Blanokřídlí jsou nesmírně rozsáhlým řádem, který je velmi různorodý. Tento řád zahrnuje asi 115 000 doposud objevených druhů a představuje po broucích a motýlech třetí nejpočetnější hmyzí řád. Na našem území bylo doposud zjištěno asi 7 000 zástupců (MACEK a kol., 2010).

Do tohoto řádu patří v průměru malé až středně velké druhy. Tělo blanokřídlých je většinou válcovité, štíhlé a je kryto kutikulou. Zbarvení je velmi rozmanité, může být tmavé a lesklé nebo různobarevně pestré se vzory. Někteří zástupci blanokřídlých září kovovým leskem, tyto kovové odlesky vznikají lomem a skládáním světelných paprsků na různých skulpturách kutikuly. Hlavním a společným znakem většiny blanokřídlých jsou blanitá křídla s dobře viditelnou výraznou žilnatinou. Křídla jsou většinou vyvinuta jako dva páry, u některých druhů dochází k jejich částečné redukci (drobné parazitické druhy) nebo zcela zanikají (dělnice mravenců). Na zadečku můžeme najít také výrazné rozdíly. Vývojově vyšší skupiny blanokřídlých mají kladélko u samic přeměněno v žihadlo. Žihadlo slouží k obraně jedince nebo společenstva a při lovu jím omračují nebo usmrcují kořist. Samci nikdy žihadlo nemají (MACEK a kol., 2010).

15

2.2.1.1 Včelovití (Apidae) — Včela medonosná (Apis mellifera)

Včela medonosná se do Evropy dostala pravděpodobně z oblasti dnešního Afghánistánu (PRESTON, 2006). Dle odhadů by se počet druhů včel mohl blížit až k třiceti tisícům (MICHENER, 2000). Včely jsou chovány pro včelí produkty (med, pyl, propolis, vosk, jed nebo mateří kašička), ale jejich chov má velký význam pro opylování rostlin.

Obrázek 4: Včela medonosná (Apis mellifera), duben 2020 (orig.)

2.2.1.1.1 Taxonomické zařazení

POKORNÝ a ŠIFNER (2004) zařazují do systému živočichů včelu medonosnou následovně: Říše: živočichové (Animalia) Kmen: členovci (Arthropoda) Podkmen: šestinozí (Hexapoda) Třída: hmyz (Insecta) Podtřída: křídlatí (Pterygota) Řád: blanokřídlí (Hymenoptera) Podřád: štíhlopasí (Apocrita) Čeleď: včelovití (Apidae) Rod: včela (Apis) Druh: včela medonosná (Apis mellifera)

16

2.2.1.1.2 Stavba těla

Stavba těla včely medonosné nebo funkce určitých orgánů se mohou lišit u královny, trubců a dělnic. Vzhledem k zaměření bakalářské práce uvádí následující podkapitola jen stručný přehled anatomie a morfologie včely medonosné.

Kostra

Ochranu vnitřních měkkých částí, zabezpečení pevnosti a stálého tvaru zajišťuje třívrstevná pokožka, která tvoří vnější kostru včely. Pokožka se skládá ze sklerotizované vrstvy, která se nazývá kutikula, z epidermis a podstavné blány. Kutikula je tvořena chitinem, živicemi, vosky a sacharidy a je pevná, odolná a pružná. Zde se ukládají melaninová barviva, která vznikají při trávení bílkovin jako odpadní produkt a určují barvu pokožky. Epidermis je schopna regenerace a je tvořena vrstvou buněk kubického až dlaždicového tvaru (VESELÝ a kol., 2003).

Vnější morfologie

Hlava

Hlavu (caput) a hruď včely spojuje tenké zúžení, které včele umožňuje pohyb. Na temeni hlavy (vertex) po bocích má včela dvě složené oči (oculi compositi). Na vrcholu temene hlavy se nacházejí tři jednoduché oči (ocelli) a jsou rozmístěny do tvaru trojúhelníku. Hlava včelí matky je srdcovitého tvaru, dělnice mají trojúhelníkovitý tvar hlavy a trubci mají hlavu kruhovitého tvaru. Ve středu přední strany hlavy nad čelním štítem jsou dvě tykadla (antennae), jsou článkovaná a nachází se na nich smyslové orgány, které jsou určeny k vnímání čichových a hmatových podnětů (SCHÖNFELD, 1955).

Hruď

Na hrudi (thorax) jsou orgány pohybu — křídla a nohy. K pohybu je přizpůsobena vnitřní i vnější stavba hrudi a mohutné svalstvo. Hruď je u dospělců tvořena předohrudí (prothorax), středohrudí (mesothorax), zadohrudí (metathorax) a přesunutým kroužkem (propodeum). Hruď nese tři páry nohou (pedes), jsou na nich chemické a mechanické receptory. Na třetím páru jsou košíčky, do kterých včela sbírá pyl. Noha je složena z kyčle (coxa), příkyčlí (subcoxa), stehna (femur), holeně (tibia) a článkovaného chodidla (tarsus). Na každém boku je jeden pár blanitých křídel (alae), ta jsou na povrchu pokryta okem neviditelnými chloupky. Přední křídla jsou větší než zadní. Při

17 letu je zadní a přední křídlo spojeno háčky, vytvoří se tak souvislá trojúhelníkovitá plocha. Po skončení letu a návratu křídel do normální klidové polohy se háčky posunutím předního křídla přes zadní samy rozpojí. Pohyb křídel zajišťují hrudní svaly (SCHÖNFELD, 1955).

Zadeček

Zažívací orgány, jedovou žlázu, medový váček, žihadlo a vzdušné vaky má včela uloženy v zadečku (abdomen), ten je pohyblivě spojen s hrudí. Zadeček matky a dělnice má celkem osm článků, z nichž je velmi dobře patrný článek druhý až sedmý. Osmý zadečkový článek je u matky a dělnice úplně ukryt pod sedmým zadečkovým článkem, takže zevně není viditelný. Trubci mají zadeček složený z devíti článků, poslední devátý článek je ukryt pod osmým článkem. Žihadlo je napojeno na jedový váček a je duté. Nachází se na něm zpětné háčky, ty po bodnutí zabraňují vytažení žihadla z rány a včela si tak vytrhne žihadlo s jedovým váčkem ze zadečku a následně umírá (SCHÖNFELD, 1955).

Vnitřní ústrojí

Svalová soustava

Skládá se z dvou typů svalů. Prvním typem je svalovina, která vytváří rourkovitá svalová vlákna. V celé délce vlákna je kanálek, který vyplňují buněčná jádra. Svalová vlákna přecházejí směrem od vnější kostry k orgánům, tam se upínají a zajišťují pohyb. Tento druh svalů je převažujícím typem svaloviny v těle včely. Druhým typem, jsou svaly, které vytváří příčné i podélné pruhování. K tomuto typu se řadí i létací svaly hrudní (LUCKÝ, 1984).

Cévní soustava

Včela má cévní soustavu otevřenou a proudí jí hemolymfa, která vyplňuje všechny tělní dutiny, zásobuje svaly a orgány živinami a odstraňuje zplodiny, vzniklé látkovou výměnou. Pulzující část dorzální cévy zajišťuje pohyb hemolymfy. Zadní část dorzální cévy je uložena v zadečku a nazývá se srdce, které je pětikomorové. V hrudi je část cévy, která tvoří aortu (LUCKÝ, 1984).

Dýchací soustava

Dýchací soustava začíná průduchy, které jsou na hrudi a na zadečku a pokračuje do předsíňky, kde se zachytávají nečistoty a prach z vdechnutého vzduchy o

18 mikroskopické chloupky. Čistý vzduch pokračuje dále vzdušnicí do vzdušného vaku. Vzdušnice je větvena na vzdušnicové větévky a průdušinky. K vydechování vzduchu slouží hrudní stigma (LUCKÝ, 1984).

Trávicí soustava

Začátek trávicí soustavy je ústní otvor, který vede do nálevkovitého hltanu. Dalším oddílem je jícen, který prochází hrudí a následně vstupuje do zadečku stopkou, kde se rozšiřuje v medný váček. Medný váček přechází v česlo a žaludek. Za žaludkem následuje tenké střevo, které je dále napojeno na výkalový vak, ústící do konečníku (LUCKÝ, 1984).

Žlázová soustava

Žlázová soustava se liší u dělnice, trubce i u matky. Jenom dělnice mají vyvinutou hltanovou žlázu. Výměšky hltanové žlázy krmí dělnice larvy v prvních třech dnech života. Dělnice a matka mají kusadlovou žlázu, vylučující sekret, který napomáhá trávení bílkovin. Pyskovou žlázou jsou vybaveni všichni jedinci společenství. Sekret, který tato žláza produkuje slouží k trávení a k rozpouštění ztuhlého medu. Další žlázou, kterou najdeme u všech jedinců, je zamozková žláza. Tato žláza napomáhá při stavbě plástů, zpracování vosku a při čištění buněk. K vylučování slouží Malpighiho žlázy, ty vyúsťují do tenkého střeva za žaludkem. U dělnic a matky je vyvinuta jedová žláza. Matka jed využívá při kladení vajíček, slouží k připevnění vajíčka na dno buňky. Dělnice mají ještě voskotvorné a vonné žlázy (LUCKÝ, 1984).

Nervová soustava

Nervovou soustavu včely tvoří centrální a viscerální nervy. Centrem je nadjícnové ganglion neboli vlastní mozek. Vlastní mozek dělíme na prvomozek, střední spojující část, druhomozek a zadní mozek. Po těle je rozmístěno sedm ganglií, pomocí kterých dochází k inervaci vnitřního ústrojí, končetin a dalších částí těla. Periferní nervy tvoří dráhy, které jsou složené z motorických a senzitivních větví (LUCKÝ, 1984).

Smyslová soustava

Čichovým orgánem jsou tykadla, na nich jsou umístěny čichové kužele. Orgánem zraku jsou oči. U včel rozeznáváme dva typy očí – párové složené oči, které jsou tvořeny několika tisíci jednoduchých oček (omatidia), jsou neschopné akomodace a jsou umístěny po stranách hlavy. Druhým typem jsou jednoduché oči, které jsou umístěny na

19 temeni hlavy. K vnímání sluchu slouží blanitý orgán na tykadlech a strunkový orgán na horní části holeně, ten zároveň slouží jako rovnovážné ústrojí. Chuť včela vnímá pomocí části hltanu, článků chodidla a smyslovými čidly na tykadlech. Hmatovým orgánem jsou chitinové brvy na posledním článku tykadel a kolem úst (LUCKÝ, 1984).

Pohlavní soustava

Pohlavní soustava je uložena v zadečkové (abdominální) dutině. U dělnice a matky je složena z vaječníku, vejcovodů, pochvy, semenných váčků. Po kopulaci se v semenných váčcích ukládá až dvě stě milionů spermií, k uchovávání a výživě spermatu slouží trubicovité žlázy. Dále je součástí pohlavního ústrojí samic semenná pumpička, která napomáhá posuvu spermií do pochvy, aby došlo k oplození vajíček (LUCKÝ, 1984). Dělnice mají zakrnělé pohlavní ústrojí, zcela vyvinuté je jen kladélko, které je modifikováno na žihadlo. Trubci mají pohlavní soustavu složenou z varlat, chámovodů, semenného váčku, hlenové žlázy, ejakulačního kanálku a kopulačních orgánů (PŘIDAL, 1996).

Dělnice a matky jsou diploidní s šestnácti páry chromozomů, trubci jsou haploidní a mají šestnáct homologních chromozomů (OLDROYD a WONGSIRI, 2006). Znamená to, že z neoplozených vajíček se vylíhnou trubci a z oplozených vajíček se líhnou dělnice nebo matky, což závisí na kvalitě a skladbě potravy, kterou jsou larvy krmeny (WINSTON, 1991).

2.2.1.1.3 Vývojová stádia

Vývoj včely medonosné začíná vajíčkem (ovum), pokračuje přes larvu (nymfa), předkuklu, kuklu až k dospělci (imago). Do mateří misky a do dělničí buňky naklade matka oplozené vajíčko a do trubčí buňky jsou kladena vajíčka neoplozená. Vajíčko má bílou barvu, lehce zakřivený tyčinkovitý tvar a jeho rozměry jsou 1,3–1,8 mm a hmotnost kolem 0,13 mg. Larva se po vylíhnutí z vajíčka ještě vůbec nepodobá dospělé včele. Než se z larvy stane dospělec musí larva projít dokonalou proměnou. Tělo larvy je kryto bílou lesklou pokožkou a je tvořeno hlavou a třinácti články. Larva má po vylíhnutí z vajíčka délku 1,5–2,0 mm a její tělo se směrem k hlavě a zadečku zužuje. V buňkách jsou larvy stočeny bříškem dovnitř a postupem růstu se napřimují a vyplní celý objem buňky. Předkukla v matečníku vytváří zámotek jen ve vrchní části a na bocích buňky. Do tohoto zámotku se larva po zavíčkování buňky zapřádá. Předkukla se svými vnějšími částmi těla začíná podobat dospělé včele. Kukla je posledním

20 vývojovým stádiem před konečnou proměnou v dospělého jedince a nastává přeměna vnitřních orgánů. Živiny, které jsou potřebné na tvorbu nových orgánů a pro látkovou přeměnu, čerpá ze zásob, které si vytvořila v larválním stádiu. Stádium kukly trvá u matky 5 dní, u dělnic a trubců 8 dní. Kukla je během této doby v buňce natočena hlavou směrem k otvoru buňky a nehýbá se. Celkový vývoj matky trvá 16 dní, dělnice 21 dní a trubce 24 dní. Dospělec po vykousání voskového víčka vylézá z buňky (www.ivcelarstvi.cz).

2.2.1.1.4 Opylování rostlin a sběr pylu

Během jednoho výletu je včela schopna navštívit až 100 květů, dosahuje přitom rychlosti letu až 30 km/h (OREYOVÁ, 2011). Včely si vybírají jeden druh rostliny, květ navštěvují tak dlouho, než z něho vyberou veškerou sladinu. Lze tedy o včelách říct, že jsou věrné danému druhu rostlin (BĚHAL a POLÍVKA, 2006).

Sběr pylu ovlivňuje mnoho vnějších i vnitřních činitelů, jedním z nich je průběh počasí. Včely z úlu nevyletují při zatažené obloze a teplotě pod 10 °C (HARAGSIM, 2004). Sběracím aparátem je sběrací košíček (korbikula). Zvláštní stavba zadních holení umožňuje sběr pylu. Na rozšířené zadní holeni s úplně vyhlazenou, mírně vklenutou plochou se nachází vlastní košíček. Při běžné poloze těla pylem plně naložené košíčky nejvíce zatěžují spodní část holeně. Na spodním okraji košíčku jsou brvy, které tvoří hustou síť. Jejich funkcí je rozložení hmotnosti pylu do větší plochy. Na vnitřní straně zádního nártu se nachází několik souběžných řad krátkých přiléhavých brv, které tvoří pylový kartáč, sloužící k vyčesávání pylu zachyceného na těle (MACEK a kol., 2010).

Sběr pylu se dělí do třech fází: 1. Včela medonosná usedne na květ a nakousne kusadly prašníky a uvolněný pyl nabalí valivými pohyby těla na husté ochlupení. 2. Za letu včela střídavými pohyby zadních nohou vyčesává pyl pomocí pylových kartáčů a pylovým hřebínkem ho natlačuje do sběracích košíčků. 3. Po naplnění sběracích košíčků pyl donáší do hnízda.

(MACEK a kol., 2010).

2.2.1.1.5 Význam včely medonosné

Včela medonosná se řadí mezi důležité opylovače rostlin a mnoho včelích produktů má nezastupitelnou funkci. Včely údajně opylují přes šestnáct procent kvetoucích druhů rostlin na světě. Kulturní plodiny, které včely opylují mají kvalitnější

21 a rychlejší dozrávání ovoce a vyšší výnosnost. Opylením se zlepšuje i kvalita osiva (DEVILLERS a PHAM-DELÉGUE, 2002).

Pokud dojde k radikální redukci počtu včelstev či v extrémním případě až k vymizení včel na Zemi, může dojít k značnému omezení rozmnožování většiny kvetoucích rostlin. Vlivem zhoršování podmínek životního prostředí a zvýšené antropogenní činnosti ubývá hmyzu, který je schopen opylovat rostliny, a tím pádem stoupá význam včel (MINECHER, 2000).

2.2.1.2 Včelovití (Apidae) — Čmeláci (Bombus spp.)

Tělo čmeláků je zavalité a pokrývá ho často výrazně zabarvené ochlupení, které plní funkci tepelné izolace. Čmeláci žijící v podmínkách mírného pásu zakládají jednoleté kolonie s jednou plodnou samicí a několika generacemi dělnic. Zimu přežívají jen oplozené samice, které na jaře opouštějí své zimoviště a vydávají se hledat stanoviště vhodná pro založení nového hnízda (duté pařezy, opuštěná hnízda hlodavců, dutiny stromů). Vybrané stanoviště samice vyčistí a potáhne vrstvou vosku. Z vosku vyrobí také medový zásobník.

Poté, co vytvoří ze směsi nektaru a pylu bochník, naklade na něj samice 8–16 vajíček, která překryje voskovou vrstvou a vzniklou plodovou komůrku kvůli urychlení vývoje vajíček zahřívá. Larvy se z vajíček vylíhnou za sedm dní a výživu jim zajišťuje pylový bochník. Larvy dospívají asi po deseti dnech od vylíhnutí z vajíčka, poté se zakuklí a do dvou týdnů se z kukel líhnou dělnice. V čmeláčím hnízdě jsou role rozděleny podle kastovního systému. Mezi nejběžnější druhy čmeláků na našem území patří: čmelák skalní (Bombus lapidarius), čmelák zahradní (Bombus hortorum) a čmelák zemní (Bombus terrestris) (www.bombus.cz).

22

Obrázek 5: Čmelák zemní (Bombus terrestris), duben 2014 (autor: Marie Suchánková, zdroj: www.biolib.cz)

Na zájmovém území byl pozorován pouze čmelák zemní (Bombus terrestris) (MACEK a kol., 2010).

2.2.1.3 Ploskočelkovití (Halictidae)

Tato čeleď zahrnuje malé až středně velké druhy včel. Jejich zbarvení je většinou tmavé a někdy i kovově lesklé. Častý je pohlavní dimorfismus, samice bývají robustní a samci velmi dlouzí a štíhlí. Pylosběrný aparát je vyvinut odlišně a většinou se nachází na holeních, nártech nebo stehnech. Většina druhů hnízdí v zemi. U některých druhů se vyskytují i různé typy sociálního chování, někdy hnízdí ve velkých agregacích pospolně, někdy jsou i primitivně eusociální. Eusociální ploskočelkovití zakládají jednoleté kolonie. Ploskočelkovité řadíme mezi samotářské včely, některé druhy mají i dělnice (MACEK a kol., 2010).

23

Obrázek 6: Ploskočelka (Lasioglossum sp.), květen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byly pozorovány ploskočelky (Lasioglossum sp.), které se do druhu z fotografií nedaly určit.

2.2.1.4 Mravencovití (Formicidae)

Do této čeledi patří středně velké druhy. Mravenci mívají většinou žluté, hnědavé, černé až černohnědé zbarvení. Tykadla jsou nanejvýš patnáctičlenná a jejich tvar je zřetelně lomený. Mezi přední a zadní částí těla je stopka buď jednočlenná uzlovitá, dvoučlenná nebo nese kolmo stojící šupinu.

U mravenců je typický sociální způsob života. V hnízdě jsou mravenci rozděleni na tři kasty – jedna nebo více královen (hnízdo může být monogamní nebo polygamní), další kastou jsou dělnice a v určitém období i křídlatí samci. Královna je nejdříve okřídlená, po svatebním letu křídla ztratí. Dělnice se od sebe buď nijak výrazně neliší, nebo mohou mít několik podob. Mravenci jsou všežravci. Mnoho druhů žije v symbióze se mšicemi, které si mravenci pěstují pro jejich medovici (ZAHRADNÍK, 1987).

24

Obrázek 7: Mravenec (Formica spp.), květen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byli pozorováni mravenci (Formica spp.) kteří se do druhu z fotografií nedali určit.

2.2.2 Dvoukřídlí (Diptera)

Řád dvoukřídlí taxonomicky řadíme do říše živočichové (Animalia), do kmenu členovci (Anthropoda), do podkmenu šestinozí (Hexapoda), do třídy hmyz (Insecta) a do podtřídy křídlatí (Pterygota).

Tento řád zahrnuje celosvětově asi 150 000 druhů, na našem území žije asi 8 000 druhů. Mnoho druhů je dravých (roupci, kroužilky), některé druhy jsou ektoparazitické nebo sají tělní tekutiny živočichů. Základním znakem dvoukřídlých je přítomnost jen předního páru křídel, zadní pár křídel byl přeměněn na kyvadélka (haltery). Na křídlech jsou dobře viditelné žilky. Hruď je spojena v jeden celek.

Typické je lízací ústní ústrojí, u některých zástupců může být i bodavě-sací ústní ústrojí. Běžný je pohlavní dimorfismus. Dvoukřídlí mají proměnu dokonalou. Častý je endoparazitický vývoj larev v tělech obratlovců i bezobratlých (kuklice). Některé druhy jsou v larválním stádiu fytofágní a způsobují škody na rostlinách nebo znehodnocují potraviny (octomilky, mouchy, masařky). Do tohoto řádu však patří i druhy, které jsou prospěšné, řadí se k nim například kuklice nebo pestřenky, tyto druhy mohou opylovat rostliny (DOSKOČIL a kol., 1977).

25

2.2.2.1 Pestřenkovití (Syrphidae)

Dospělci se živí pylem a nektarem z květů různých druhů rostlin. Larvy jsou dravé a hubí mšice. U čeledi pestřenkovití je velká biologická diverzita larev jednotlivých podčeledí, a tak jsou pestřenky v přírodě velmi rozšířené. Pestřenkovité charakterizuje rychlý trhavý let a mohou se i vznášet na místě. Mají typické mimikry, mnoho druhů pestřenek se nápadně podobá jiným zástupcům hmyzu, zejména žahadlovým blanokřídlým, například vosám, včelám nebo čmelákům. Nejsou však nijak nebezpečné, protože nemají žihadlo a jejich ústní ústrojí není uzpůsobeno ke kousání nebo bodání. Pestřenky mají velký význam pro opylování kvetoucích rostlin nebo jejich larvy napomáhají likvidaci škůdcům zemědělských plodin (MAZÁNEK a BERAN, 2006).

Obrázek 8: Pestřenka pruhovaná (Episyrphus balteatus), srpen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byly pozorovány pestřenky pruhované (Episyrphus balteatus).

2.2.2.2 Kroužilkovití (Empididae)

Do této čeledi patří spíše drobné až střední druhy, dosahující rozměrů 2–12 mm. Zástupci obývají různá stanoviště, někteří usedají i na květy. Dospělí jedinci jsou draví nebo florikolní, Mají otrněné končetiny, některé druhy mohou být i brachypterní. Hlava je kulatá s dlouhým sosákem. Charakteristickým znakem je zářez na vnitřním okraji oka. Larvy se vyvíjí v půdě nebo v trouchnivějícím dřevě a živí se dravě. Samci masožravých druhů přináší samici před pářením masitý úlovek. Typickým zástupcem na našem území je kroužilka běžná (Empis tessellata) (ZAHRADNÍK, 1981).

26

Obrázek 9: Kroužilka (Empis sp.), květen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byly pozorovány kroužilky (Empis sp.) které se do druhu z fotografií nedaly určit.

2.2.2.3 Kuklicovití (Tachinidae)

Dospělci dosahují rozměrů 2–20 mm a jsou to většinou středně velké mouchy. Některé druhy bývají pestře zbarvené, často připomínají svým zbarvením čmeláky nebo včely a jsou silně ochlupené. Larvy jsou většinou zbarveny bíle nebo žlutavě a na povrchu těla mají trny nebo chloupky. Jsou parazitoidy larev dospělců mnoha druhů hmyzu a členovců, proto mohou být považovány za potenciální prostředky v boji proti hmyzím škůdcům v zemědělství a lesnictví. Většina druhů žije na teplejších stanovištích (VAŇHARA, 2005).

Obrázek 10: Kuklice Dinera grisescens, červen 2020 (orig.)

27

Na zájmovém území byly pozorovány kuklice (Strongygaster sp.) a kuklice (Zeuxia sp.), které se do druhu z fotografií nedaly určit. Dále byla pozorována kuklice Dinera grisescens.

2.2.2.4 Bzučivkovití (Calliphoridae)

Jsou to středně velké mouchy, které se vyskytují na povrchu nebo uvnitř rozkládajících se materiálů, hlavně v hnijícím mase. Žijí v blízkosti lidských sídel, ve volné přírodě na trusu a mršinách. Bzučivky mají proměnu dokonalou. Nakladená vajíčka mají protáhlý oválný tvar, délku asi 1,5 mm a samice jich během života naklade stovky (celkem až 1200). Vajíčka samice některých druhů kladou i do vředů, odřenin a ran na tělech živočichů. Larvy mají velikost 12 mm a jsou bílé a měkké. Samice a larvy se živí rozkládajícím organickým materiálem a masem, samci se živí pylem z kvetoucích rostlin. Dospělec se dožívá asi 5 týdnů. Jsou významnými rozkladači organických zbytků (BELLMANN, 2003).

Obrázek 11: Bzučivka zelená (Lucilia cf. sericata), květen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byly pozorovány bzučivky zelené (Lucilia cf. sericata).

2.2.2.5 Masařkovití (Sarcophagidae)

Jsou to středně velké mouchy, délka těla je kolem 10–16 mm. Většina druhů je tmavě zbarvena, mohou být i stříbrošedé. Masařka obecná (Sarcophaga carnaria) má na těle šedočerné a bílé skvrnění, hruď je podélně pruhovaná a zadeček je šachovaný nebo mramorovaný. Masařkovití se vyskytují v okolí lidských obydlí nebo v blízkosti hospodářských budov. V přírodě zástupci masařkovitých sedají na silně aromatizující květy. Vajíčka samičky kladou na odležené maso, do tělních dutin i do ran obratlovců.

28

Během několika hodin za příznivé teploty se líhnou z vajíček larvy, které se živí rozkládajícím se masem. Asi po týdnu se larvy zakuklí (BELLMANN, 2003).

Obrázek 12: Masařka (Sarcophagidae gen. sp.), květen 2020 (orig)

Na zájmovém území byly pozorovány masařky (Sarcophagidae gen. sp.) (do druhu se z fotografií nedaly určit).

2.2.3 Motýli (Lepidoptera)

Řád motýli taxonomicky patří do říše živočichové (Animalia), do kmene členovci (Anthropoda), do podkmene šestinozí (Hexapoda), do třídy hmyz (Insecta) a do podtřídy křídlatí (Pterygota).

Řád motýli patří k druhově nejbohatším a vývojově nejpokročilejším řádům. Ve střední Evropě se vyskytuje asi 4 000 různých druhů motýlů, celosvětově je známo více než 150 000 motýlích druhů. Tělo tvoří hlava, hruď a zadeček. Na hlavě je jeden pár tykadel, které umožňují motýlům vnímat signály z prostředí. Motýli mají jeden pár velkých složených očí a spirálovitě stočený sosák, který vznikl přeměnou vnitřní části čelistí. Sosák slouží k sání nektaru z květů, vody z rosy nebo minerálních látek z exkrementů.

Potravou motýlů je převážně nektar z květů. Hruď motýlů je tříčlánková a nese 3 páry nohou, na kterých jsou u většiny druhů smyslové orgány k vnímání chuťových podnětů. Ze středohrudi a zadohrudi po stranách vyrůstají dva páry blanitých křídel, která jsou pokryta šupinkami. Šupinky vytváří pestrost a barevnost křídel při průchodu

29 světelných paprsků jejich jemnou složitou strukturou. Samičky bývají obvykle větší než samečci. Motýli mají proměnu dokonalou. Vajíčka kladou na stanoviště s dostatkem potravy, aby se z vajíček vylíhnuté larvy — housenky měly čím živit a postupným vývojem z nich mohla vzniknou kukla a následně se vylíhnul dospělý jedinec (REICHHOLF-RIEHM a kol., 2003).

2.2.3.1 Okáčovití (Satyrinae)

Okáčovití jsou menší až středně velcí motýli, dosahující u evropských druhů rozpětí křídel v rozmezí 23–70 mm. Na hlavě mají tuhá tykadla a na jejich koncích jsou výrazné paličky. Okáčovití mají dobře vyvinutý sosák i pysková makadla. Poznávacím znakem jsou zřetelně ztloustlé báze křídelních žilek.

Zbarvení je u většiny druhů v různých odstínech hnědé, málo druhů je pestrobarevných. Charakteristickým znakem je u většiny druhů kresba na křídlech ve tvaru oček. Zadní křídla mají na rubové straně kryptické zbarvení a kresbu. Mnoho druhů okáčů má vyvinut pohlavní dimorfismus, samice bývají větší než samci, jsou i odlišně zbarvené a mají větší počet oček na křídlech. Housenky jsou zpravidla lysé, nebarevné, podélně pruhované a živí se trávami. Kukly jsou oblé a leží volně na zemi nebo v drnu. Okáči dokážou žít i v extrémních podmínkách (POKORNÝ, 2003).

Obrázek 13: Okáč poháňkový (Coenonympha pamphilus), srpen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byli pozorováni okáči poháňkoví (Coenonympha pamphilus).

30

2.2.3.2 Adélovití (Adelidae)

Tito drobní motýli dosahují délky rozpětí křídel do 20 mm. Charakteristickým znakem pro většinu druhů jsou dlouhá tykadla, která u samců přesahují i několikanásobně délku křídel. Na hlavě jsou také velké složené oči a dobře vyvinutý sosák. Křídla mají žlutou, šedou barvu s tmavou síťovou kresbou nebo tmavým jemným vlnkováním a jsou zaoblená a mají krátké třásně na okrajích. Přední křídla jsou často velmi pestrá a kovově lesklá a zadní jsou zpravidla tmavá. Na okraji zadního křídla jsou prohnuté ostruhy a na spodní straně předního křídla je retinakulum. Ostruhy a retinakulum spolu zajišťují spojení křídel. Adély se živí nektarem z květů, v předjaří i medovicí mšic. Některé druhy jsou noční, většina druhů adélovitých je aktivní za slunečného počasí. Vajíčka samice klade na listy, květy nebo semeníky, kde se z nich líhnou housenky. Starší housenky žijí ve vacích na zemi, živí se úlomky rostlinných částí a ve vacích se i kuklí (POKORNÝ, 2003).

Obrázek 14: Adéla třezalková (Adela cf. violella), červen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byly pozorovány adély třezalkové (Adela cf. violella).

2.2.4 Brouci (Coleoptera)

Řád brouci taxonomicky patří do říše živočichové (Animalia), do kmene členovci (Anthropoda), do podkmene šestinozí (Hexapoda), do třídy hmyz (Insecta), k podtřídě křídlatí (Pterygota).

31

Mají jednotnou stavbu těla. Na hlavě je čelní štítek (clypeus), pod čelním štítkem je umístěno ústní ústrojí. Po stranách hlavy mají brouci vypouklé složené oči. Na hlavě mají brouci i vkloubená tykadla (antennae), která jsou složena z různého počtu článků. První tykadlový článek se nazývá násadec (scapus). Tykadla jsou u jednotlivých čeledí různá, proto je často jejich vzhled určovacím znakem. Na tykadlech jsou čichové orgány, které slouží k vyhledávání potravy. Hlava je připojena k předohrudi, ze které vyrůstá první pár nohou. Horní část předohrudi se nazývá štít.

Další částí je středohruď a zadohruď, z nich vyrůstají další dva páry nohou a poslední částí je zadeček. Všechny tyto části jsou spojeny v jeden celek. Ze středohrudi vyrůstají krovky (elythra), které jsou chitinizovaným prvním párem křídel, u některých druhů můžou být zkráceny a plní funkci ochrany měkkých a zranitelných částí těla a stabilizují brouka při letu.

Brouci mají dokonalou proměnu. Samice kladou vajíčka, poté se z nich líhnou larvy, jejich tvar velikost i zbarvení závisí na jednotlivých skupinách. Vylíhnutá larva poměrně rychle roste, její kožka tuhne až praskne a objeví se larva opět s měkkým povrchem. Růstová stádia jsou průměrně tři a larvální vývoj může trvat až několik let. Larvy žijí zpravidla tam, kde se vylíhly. Když dospějí, vyhledávají vhodné útočiště pro zakuklení. Po zakuklení se dospělí jedinci líhnou zpravidla už na konci vegetačního období. Brouci jsou velmi rozšířeni a jsou součástí různých ekosystémů. Mnoho druhů brouků patří mezi významné rozkladače nebo opylovače rostlin (HRABÁK, 1982).

2.2.4.1 Tesaříkovití (Cerambycidae)

Tělo zástupců z čeledi tesaříkovitých je štíhlé, protáhlé a válcovité. Druhy na našem území dosahují velikosti 3–60 mm. Vyznačují se velkýma očima, které jsou oválné nebo ledvinité, mají velká kusadla a dlouhá tykadla, která jsou složená z jedenácti článků a svou délkou přesahují délku těla. Předohruď shora kryje velký štít, krovky u většiny zástupců kryjí celý zadeček, pod nimi jsou blanitá křídla. Zbarveni jsou většinou do různých odstínů hnědé a černé barvy, ale vyskytují se i barevnější formy. Časté je i kryptické zbarvení nebo mimikry.

Mají pohlavní dimorfismus, který se projevuje hlavně délkou tykadel, tvarem štítu, velikostí, zbarvením apod. Dospělci se živí pylem květů, samotnými květy a jinými rostlinnými částmi, stromovou šťávou nebo trouchnivějícím dřevem. Larvy bývají bělavé, mají protáhlý tvar a jsou zřetelně článkované. U většiny zástupců probíhá

32 vývoj ve dřevě, pod kůrou stromů nebo v různých částech rostlinných těl. Dorostlé larvy se kuklí ve dřevě, pod kůrou nebo v zemi a doba vývoje může trvat až 5 let, výjimečně i déle (URBAN, 2003).

Obrázek 15: tesařík Judolia erratica, červen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byly pozorováni tesaříci červenoštítí (Dinoptera collaris), tesaříci skvrnití (Leptura maculata), tesaříci obecní (Stictoleptura rubra), tesaříci dvojpásí (Stenurella bifasciata), tesaříci Pseudovadonia livida, tesaříci Judolia erratica, tesaříci Anastrangalia dubia, tesaříci polokroví (Molorchus minor).

2.2.4.2 Mandelinkovití (Chrysomelidae)

Zástupci této čeledi jsou většinou středně velcí, druhy žijící na našem území dorůstají maximálně 13 mm a mají různý tvar. Většinou jsou ovální, vypouklí až polokulovití. Často jsou zářivě a velmi pestře zbarvení, mají kovový lesk. Na hlavě jsou krátká jedenáctičlenná tykadla. Dospělí jedinci se živí hlavně listy. Jsou převážně oligofágové až monofágové. Samičky kladou vajíčka ve větších skupinách na listy a výhonky nebo na zem do povrchové vrstvy hrabanky. Z vajíček se líhnou larvy, které jsou zploštělé a protáhlé, někdy jsou i zavalité a bývají často pestře zbarvené. Larvy se kuklí na rostlinách nebo v zemi a během roku mají mandelinky zpravidla jednu generaci, ale některé druhy mohou mít i tři generace do jednoho roku nebo jejich vývoj trvá i několik let (URBAN, 2003).

33

Obrázek 16: Krytohlav hedvábitý (Cryptocephalus sericeus), květen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byli pozorováni krytohlavové hedvábití (Cryptocephalus sericeus).

2.2.4.3 Zlatohlávkovití (Cetoniidae)

Zlatohlávkovití jsou poměrně velcí brouci oválného tvaru, tropické druhy mohou dosahovat velikosti až 10 cm. Jsou většinou pestrobarevní a mají kovový lesk. Povrch těla může být lysý nebo ochlupený. Zlatohlávkovití bývají dobrými letci, některé druhy mají postranní vykrojení krovek, které jim umožňuje vysunutí druhého páru křídel, a tedy i letu bez roztažených krovek nebo jsou druhy, které jsou evolučně méně pokročilé a při letu krovky ještě otevírají.

Mají velmi redukovaná kusadla, proto je jejich potrava tekutá nebo velmi měkká, živí se nektarem z květů, květy samotnými, mízou ze stromů nebo ovocem. Samičky kladou vajíčka do substrátu. Mají proměnu dokonalou. Z nakladených vajíček se líhnou larvy. Larvy jsou měkké a bílé. Přijímají jiný typ potravy jako dospělci, živí se rozkládajícím se rostlinným materiálem, občas požírají i uhynulé bezobratlé a mají sklony ke kanibalismu. Na konci larválního vývoje si larva vytvoří kokon a promění se v kuklu, dojde k proměně v dospělce a ten kuklu opouští. Celkový vývojem může trvat jeden až tři roky (RATAJ, 1996).

34

Obrázek 17: Zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata), květen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byli pozorováni zlatohlávci zlatí (Cetonia aurata), zlatohlávci Protaetia metallica a zlatohlávci tmaví (Oxythyrea funesta).

2.2.4.4 Lesknáčkovití (Nitidulidae)

Do této čeledi patří malí brouci, kteří dosahují velikosti 5–12 mm. Tělo je vejcovitého tvaru. Zpravidla jsou zástupci této čeledi tmavě zbarvení a mají kovový lesk, některé druhy mají červené nebo žluté tečkování a pruhování na krovkách. Živí se pylem časně kvetoucích rostlin a částmi rostlinných těl. Samičky kladou vajíčka do polorozvitých květů, ze kterých se po 3–4 dnech líhnou larvy, které jsou bezbarvé a později bělají. Larvy se živí také pylem a částmi květů. Vývoj larev trvá asi 20–30 dní, poté se larvy kuklí v půdě. Dospělí jedinci přezimují v půdě nebo pod zbytky rostlin (www.agromanual.cz).

35

Obrázek 18: Blýskáček řepkový (Meligethes aeneus), duben 2008 (autor: Jakub Pátek, zdroj: www.biolib.cz)

Na zájmovém území byli pozorováni blýskáčci řepkoví (Meligethes aeneus).

2.2.4.5 Hrotařovití (Mordellidae)

Hrotařovití jsou malí brouci, kteří dosahují v podmínkách mírného pásu velikosti pouze několik milimetrů. Tělo je protaženo v ostrou špičku a hlava směřuje pod štít, mají vyklenutou hřbetní stranu a jsou z boční strany zploštělí. Většinou jsou černé nebo hnědé barvy, méně časté je červené nebo žlutavé zbarvení. Dospělci se vyskytují většinou v lesích nebo na kvetoucích mrkvovitých rostlinách. Dospělci se živí nektarem kvetoucích rostlin. Pohybují se typickými skoky. Samičky vajíčka kladou do rozkládajícího se rostlinného materiálu. Larvy se vyvíjejí ve dřevě nebo ve stvolech bylin (HANZÁK, 1979).

Obrázek 19: Hrotař špičatý (Mordella aculeata), květen 2020 (orig.)

36

Na zájmovém území byli pozorováni hrotaři špičatí (Mordella aculeata).

2.2.4.6 Slunéčkovití (Coccinellidae)

Slunéčkovití jsou malí brouci, kteří dosahují velikosti asi 5 mm. Jejich tělo je vyklenuté, okrouhlé nebo mírně protáhlé. Krovky mohou být zbarveny černě se žlutými nebo červenými tečkami, pokud jsou krovky červené nebo žluté, mají tečky černou nebo světle žlutou barvu. Někdy mohou tečky splývat. Většina zástupců se živí dravě, pronásledují mšice, červce a jejich larvy. Samičky kladou vajíčka, ze kterých se líhnou larvy, které jsou většinou pestře zbarveny, mají protáhlý tvar a živí se dravě. Na konci larválního vývoje se kuklí většinou na spodní straně listu. Jsou velmi účinným pomocníkem v boji proti škůdcům na ovocných stromech (HANZÁK, 1973).

Obrázek 20: Slunéčko šestnáctitečné (Tytthaspis sedecimpunctata), duben 2020 (orig.)

Na zájmovém území byla pozorována slunéčka šestnáctitečná (Tytthaspis sedecimpunctata).

2.2.4.7 Páteříčkovití (Cantharidae)

Páteříčkovití jsou středně velcí brouci, mají měkké tělo, které má štíhlý, protáhlý tvar a bývá většinou tmavě zbarveno. Vyskytují se na bylinách, kvetoucích keřích, ale i na stromech. Živí se většinou dravě. Vajíčka jsou samičkami kladena v letních měsících. Z nich se líhnou larvy, které jsou zpravidla tmavé a živí se dravě. Larvy žijí na povrchu a ve svrchních vrstvách půdy. Larvy přezimují a kuklí se až na jaře. Generační cyklus u páteříčkovitých trvá jeden rok (HŮRKA, 1980).

37

Obrázek 21: Páteříček modravý (Cantharis livida), květen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byli pozorováni páteříčci modraví (Cantharis livida) a páteříčci Metacantharis clypeata.

2.2.4.8 Stehenáčovití (Oedemeridae)

Stehenáčovití připomínají tvarem těla tesaříky, jsou to protáhlí brouci. Na našem území se vyskytuje asi 20 druhů stehenáčovitých brouků. Zadní stehna samců jsou mohutná. Na jaře a v létě se často vyskytují na květech rostlin (HUDEC, KOLIBÁČ, LAŠTŮVKA, PEŇÁZ a kol., 2007).

Obrázek 22: Stehenáč zelenavý (Oedemera cf. virescens) (samice), květen 2020 (orig.)

Na zájmovém území byli pozorováni stehenáči zelenaví (Oedemera cf. virescens).

38

2.3 Zhodnocení dosavadního stavu poznání řešené problematiky

Oblast, na kterou je zaměřena tato bakalářská práce, tedy okolí obce Drnovice ve Zlínském kraji, z pohledu důležitosti včely medonosné, konkrétně pro opylovaní rostlin v ovocném sadu zatím ještě nikdo nezmapoval, ale současným stavem problematiky včely medonosné a její důležitostí z hlediska ekologie a chovu včel ve Zlínském kraji se zabývá Souhrnná výroční zpráva o stavu včelařství ve Zlínském kraji a ČR (CHVÁTAL a kol., 2015).

Přímo tématem důležitosti včely medonosné pro ovocný sad určitého území se v České republice zřejmě ještě nikdo nezabýval, neboť nebyla nalezena žádná práce, pojednávající o tomto konkrétním tématu. Opylovači nebo opylováním rostlin se v roce 2010 ve své diplomové práci s názvem Opylování a opylovači nadčeledi včel (Apoidea, Hymenoptera) čeledi Fabaceae, zabývá Illona Götzová (GÖTZOVÁ, 2010). Ve své práci zmiňuje především čmeláky, včelu medonosnou a samotářské včely. Práce je rozdělena na dvě části, první část je zaměřena na opylovací mechanismus bobovitých rostlin a jejich uzpůsobení pro opylování hmyzem a druhá část je zaměřena na obecnou problematiku opylovačů.

Diverzitou včel, opylujících vybrané druhy plodin a jejich kontaminací pesticidy se ve své diplomové práci, která byla obhájena v roce 2017, zabývá Marian Hýbl (HÝBL, 2017). Tato práce je zaměřena na opylovače čeledi včelovití (Apoidea), jejich důležitost pro opylování určitých zemědělských kultur, aktuální stav a diverzifikaci opylovačů. Praktická část této práce je zaměřena na diverzitu včelovitých (Apoidae) na dvou vybraných stanovištích a význam dané kulturní plodiny pro opylovače.

Vybranými opylovači luk a jejich didaktickým využitím se ve své diplomové práci z roku 2018 zabývala Helena Huňková (HUŇKOVÁ, 2018). V této práci je řešeno širší spektrum opylovačů rostlin než ve dvou výše zmíněných pracích, jsou zmíněny i jiné čeledi, jako například kuklicovití (Tachinidae) a pestřenkovití (Syrphidae). Práce se zabývá i zpracováním tématu opylovačů ve vybraných učebnicích přírodopisu pro 6. ročník základní školy.

Odborný článek, publikovaný v roce 2012 Zdeňkem Janovským, pojednává o tématu Vztahy rostlin a opylovačů na louce aneb nejen botanici určují rostliny (JANOVSKÝ, 2012). Tento článek popisuje výzkum populační biologie čertkusu 39 lučního (Succisa pratensis) a ekologie opylovačů na rostlinných druzích, kvetoucích na vlhké louce na Uhlířsko-janovicku.

Metodikou využití včelstev v sadech a jiných porostech pro opylování se zabývá publikace z roku 2018 od Dalibora Titěry (TITĚRA a kol., 2018).

40

3 Metodika

3.1 Popis zájmového stanoviště

K pozorování výskytu opylovačů rostlin v ovocném sadu bylo zvoleno stanoviště, které se nachází na katastrálním území obce Drnovice v okrese Zlín na Valašsku. Zájmové stanoviště je situováno v jihozápadní části katastrálního území obce, asi 100 m jižně od kostela sv. Anežky České. Na stanoviště vede jedna příjezdová polní cesta. Poloha středu stanoviště se nachází na souřadnicích 49.1771583N, 17.9521619E. Celková plocha stanoviště je 14 993 m² a obvod 702 m. Stanoviště se nachází na jihovýchodním svahu a leží v nadmořské výšce asi 430 m a je terasovitě odstupňováno, dříve přechody mezi jednotlivými terasami tvořily křoviny, které byly odstraněny.

Toto stanoviště je ve vlastnictví mé rodiny a je zemědělsky a ovocnářsky využíváno. Z hlediska zemědělství je toto území využíváno pro pěstování brambor, pšenice, ovsa a zeleniny, tyto plodiny neslouží ke komerční produkci, ale jsou pěstovány jen pro vlastní potřebu. Na stanovišti jsou vysázeny ovocné stromy, nejvíce jsou zastoupeny různé odrůdy slivoní, hrušní, jabloní a třešní. Součástí druhové skladby ovocných stromů jsou i původní odrůdy, najdeme zde například jabloň Jaderničku moravskou, která je typická pro oblast Valašska.

Západní část zájmového stanoviště tvoří zatravněná půda, která je ponechána již delší dobu ladem a jsou zde vysázeny slivoně švestky (Prunus domestica) ve dvou řadách.

Na stanovišti je postaven náš rodinný včelín, ve kterém je šest včelstev viz obr. 23. Ve východní části jsou v sedmi řadách vysázeny různé odrůdy ovocných stromů. Převážnou většinu tvoří slivoň švestka (Prunus domestica), dále se zde vyskytují různé odrůdy jabloně domácí (Malus domestica), třešně obecné (Prunus avium) a hrušně obecné (Pyrus communis). Zástupcem keřového patra na stanovišti jsou hloh obecný (Crataegus laevigata) a brslen evropský (Euonymus europaeus). Bylinné patro sadu tvoří především traviny z čeledi lipnicovité, např. lipnice luční (Poa pratensis), déle se zde vyskytuje jetel plazivý (Trifolium repens), řebříček obecný (Achillea millefolium), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), pampeliška lékařská (Taraxacum officinale), kopretina bílá (Leucantemum vulgare), rmen rolní (Anthemis arvensis), krabilice zápašná

41

(Chaerophyllum aromaticum), mrkev obecná (Daucus carota), škarda dvouletá (Crepis biennis), vratič obecný (Tanacetum vugare), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), zlatobýl obecný (Solidago virgaurea) a některé druhy jestřábníků (Hieracium spp.).

Na tomto stanovišti bylo pozorováno i několik zástupců obratlovců jako například: sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus), kos černý (Turdus merula), žluna zelená (Picus viridis), poštolka obecná (Falco tinnunculus), hraboš polní (Microtus arvalis), zajíc polní (Lepus europaeus) nebo srnec obecný (Capreolus capreolus).

Obrázek 23: Zájmové stanoviště ovocný sad v okolí Drnovic ve Zlínském kraji (zdroj: https://mapy.cz)

3.2 Metody práce

3.2.1 Práce v terénu

Sběr dat byl na stanovišti prováděn v roce 2020 v měsících duben až srpen. Stanoviště jsem navštívila dvakrát v dubnu, květnu a v červnu a jednou v červenci a

42 v srpnu. Stanoviště bylo navštíveno celkem osmkrát ve dnech 21.4., 30.4., 16.5., 30.5., 6.6., 28.6., 25.7., 17.8. Nejdříve bylo plánováno deset návštěv a na stanoviště jsem měla docházet vždy v intervalu po dvou týdnech, ale kvůli nepříznivému počasí nebyl tento interval dodržen. Na stanoviště jsem chodívala jen ve dny, kdy bylo příznivé počasí a nepršelo.

Na stanoviště jsem docházela vždy odpoledne mezi 14. až 17. hodinou a při každém pozorování jsem na stanovišti strávila 1 až 2 hodiny.

Do práce v terénu jsem si s sebou brala mobilní telefon s fotoaparátem, zápisník a psací potřeby. Po příchodu na stanoviště jsem si nejdříve zaznamenala čas, stav aktuálního počasí a teplotu vzduchu, kterou jsem vyčetla z mobilního telefonu. Se sběrem dat jsem začínala v západní části stanoviště u polní cesty. Pokračovala jsem po obvodu stanoviště po směru hodinových ručiček a sledovala jsem pravou i levou stranu. Pokud jsme narazila na květ nebo květenství, na kterém se nacházel nějaký potenciální opylovač, kterého jsem vyfotografovaného ještě neměla nebo jsem ho hned na místě nedokázala určit, vyfotografovala jsem si ho a zapisovala počet květů nebo květenství, na kterých jsem tento taxon také pozorovala. Pokud jsem byla schopna zástupce hmyzu na květu nebo květenství určit, zapsala jsem si také jeho název (například včela medonosná nebo čmelák zemní), pokud jsem zástupce na místě určit nedokázala, snažila jsem se ho alespoň stručně popsat (např. malý černý brouk se špičatým zadečkem). Některé taxony se mi nepodařilo vyfotografovat (čmelák zemní a blýskáček řepkový). Až jsem tuto trasu prošla a vrátila se zase na začátek, pokračovala jsem ve stejném směru, ale blíže středu stanoviště. Takto jsem dokázala obsáhnout a zmapovat téměř celou plochu stanoviště.

3.2.2 Metody vyhodnocení výsledků

Vyfotografované zástupce hmyzu na květech nebo květenstvích rostlin na zájmovém stanovišti jsem si rozdělila podle data pozorování, následně jsem se tyto zástupce snažila určit podle atlasů (MACEK a kol, 2010), (LAŠTŮVKA a LIŠKA, 2018) a (HUDEC a kol., 2007) a také podle internetové mezinárodní encyklopedie rostlin, hub a živočichů (www.biolib.cz). Některé taxony jsem nebyla schopna kvůli špatné kvalitě fotografií přesně určit nebo zařadit do rodů, s tím mi pomohl vedoucí bakalářské práce.

43

Z fotografií jsem určovala i druhy kvetoucích rostlin, na jejíchž květech nebo květenstvích se vyskytovali zástupci hmyzu. Tyto druhy rostlin jsem určovala podle internetové databáze české flóry a vegetace (www.pladias.cz).

Určené taxony zástupců hmyzu jsem následně zapsala do tabulky, zařadila dle druhu rostliny, na které se vyskytovaly. Ke každému taxonu zástupců hmyzu jsem uvedla celkový součet počtu květů nebo květenství, na kterých byl zaznamenán jejich výskyt. Následně jsem vypočítala procentuální zastoupení výskytu jednotlivých taxonů na určitém druhu rostliny. Z této tabulky jsem posléze sestavovala grafy, které znázorňují druhové spektrum a procentuální zastoupení jednotlivých taxonů zástupců hmyzu na květu nebo květenství určitého rostlinného druhu.

Celkem bylo pořízeno 306 fotografií, některé fotografie byly pořízeny vícekrát z důvodu neostrosti nebo pohybu potenciálního opylovače. Vybrané fotografie, které byly pořízeny v terénu, byly použity v teoretické části této práce jako ilustrační obrázky k stručným charakteristikám včely medonosné (Apis mellifera) a dalších opylovačů na zkoumaném území. Fotografie čmeláka zemního (Bombus terrestris) nebyla vůbec pořízena, z důvodu výšky stromu, na kterém byli čmeláci zemní pozorováni a fotografie blýskáčka řepkového (Meligethes aeneus) byla nechtěně smazána, proto jsou obě tyto fotografie nahrazeny fotografiemi jiných autorů.

3.2.3 Rešerše učebnic přírodopisu pro základní školy

Jedním z cílů této bakalářské práce je zjištění a srovnání různých interpretací důležitosti včely medonosné jako opylovače rostlin a hospodářsky využívaného hmyzu v učebnicích přírodopisu pro druhý stupeň základní školy.

Nejprve bylo vybráno pět učebnicových řad přírodopisu různých nakladatelství, které jsou nejaktuálnější a nejpoužívanější na základních školách. Tyto učebnice byly následně vypůjčeny z knihovny.

Celkem byla provedena rešerše deseti učebnic. Pět učebnic bylo určeno pro žáky 6. ročníku základní školy a pět učebnic pro žáky 7. ročníku základní školy. Učebnice přírodopisu nakladatelství FRAUS, Prodos, SPN a TAKTIK mají systematický přístup prezentace učiva přírodopisu a učebnice nakladatelství Nová škola s.r.o. má ekologický přístup prezentace učiva přírodopisu. Učebnice pro 6. ročník byly vybrány, protože s tématem včela medonosná jako živočich a důležitý opylovač rostlin se v učebnicích přírodopisu setkáváme v 6. ročníku, kdy se v rámci tématu biologie živočichů

44 problematika bezobratlých živočichů, žáci setkávají i s třídou hmyz (Insecta) a tedy i s problematikou řádu blanokřídlých (Hymenoptera), do kterého včela medonosná patří.

V učebnicích pro 7. ročník je včela medonosná probírána v rámci tématu botanika – problematika vyšších rostlin, tedy i různé způsoby opylování a důležitost hmyzosnubnosti by v učebnicích pro 7. ročník měla být zmíněna. Rešerše se zabývala celkem deseti rešeršními tématy: obrázkem nebo fotografií včely medonosné, zmínkou o včele medonosné jako významném opylovači rostlin, charakteristikou včely medonosné (stavba těla, způsob života,…), zmínkou o alespoň jednom včelím produktu, popisem vývoje včely medonosné (obrázek nebo textový popis), zmínkou o kastovním systému společenství včely medonosné, obrázkem nebo fotografií pylového košíčku, obrázkem nebo popisem tématu dorozumívání a komunikace včel, zmínkou o včelařství a obrázkem nebo fotografií včelího úlu.

Výsledky byly zapsány do tabulky. Pokud se dané téma v učebnici vyskytovalo, bylo použito znaménko +. Pokud se v učebnici dané téma nevyskytlo, bylo použito znaménko -.

45

4 Výsledky

4.1 Rešerše učebnic

Tabulka 3: Téma včela medonosná v učebnicích přírodopisu pro 6. ročník základní školy

VLK a PELIKÁNOVÁ DANČÁK a ČERNÍK a ŽÍDKOVÁ a KUBEŠOVÁ, a kol., 2014 – kol., 2015 – kol., 2016 – kol., 2017 – Témata 2007 – Nová FRAUS Prodos SPN TAKTIK škola s.r.o. Obrázek nebo fotografie včely + + + + + medonosné Zmínka o včele medonosné jako významném + + + - + opylovači rostlin Charakteristika včely medonosné (stavba těla, způsob - - + + + života, …) Zmínka o alespoň jednom včelím + + + + + produktu Popis vývoje včely medonosné (obrázek + - + - + nebo textový popis) Zmínka o kastovním systému společenství + - + + + včely medonosné Obrázek nebo fotografie pylového + - + + + košíčku Obrázek nebo popis tématu dorozumívání a + - + + - komunikace včel - - - Zmínka o včelařství + + Obrázek nebo fotografie včelího + - + - - úlu Zastoupení témat v učebnicích 80 % 30 % 100 % 60 % 80 % přírodopisu Z rešeršovaných učebnic přírodopisu pro 6. ročník základní školy se tématem včela medonosná nejvíce zabývá učebnice nakladatelství SPN (ČERNÍK a kol., 2016), která měla shodu ve všech rešeršních tématech (100 %). Naopak nejmenší shodu v rešeršních tématech měla učebnice přírodopisu nakladatelství Prodos (DANČÁK a kol., 2015), shodovala se pouze ve třech rešeršních tématech (30 %), viz tabulka 3.

46

Tabulka 4: Téma včela medonosná v učebnicích přírodopisu pro 7. ročník základní školy

HEDBÁVNÁ ČABRADOVÁ KOČÁREK ČERNÍK a PETEROVÁ a kol., 2007 – a kol., 2005 – a kol., 2016 – kol., 2016 – a kol., 2017 – Témata Nová škola FRAUS Prodos SPN TAKTIK s.r.o. Obrázek nebo fotografie včely - + - + - medonosné Zmínka o včele medonosné jako významném - + - + - opylovači rostlin Charakteristika včely medonosné (stavba těla, způsob - - - - - života, …) Zmínka o alespoň jednom včelím - + - - - produktu Popis vývoje včely medonosné (obrázek - - - - - nebo textový popis) Zmínka o kastovním systému společenství - + - - - včely medonosné Obrázek nebo fotografie pylového - - - - - košíčku Obrázek nebo popis tématu dorozumívání a - - - - - komunikace včel - - - - - Zmínka o včelařství Obrázek nebo fotografie včelího - - - - - úlu Zastoupení témat v učebnicích 0 % 40 % 0 % 20 % 0 % přírodopisu Z rešeršovaných učebnic přírodopisu pro 7. ročník základní školy se tématem včela medonosná nejvíce zabývá učebnice nakladatelství Prodos (KOČÁREK a kol., 2016), která měla shodu ve čtyřech rešeršních tématech (40 %). Naopak nejmenší shodu v rešeršních tématech měla učebnice přírodopisu nakladatelství FRAUS (ČABRADOVÁ a kol., 2005) a Nová škola s.r.o. (HEDBÁVNÁ a kol., 2007), které neměly shodu ani v jednom rešeršním tématu (0 %), viz tabulka 4.

47

4.2 Zjištění druhového spektra potenciálních opylovačů hmyzosnubných rostlin na zájmovém stanovišti

V tabulkách 5 a 6 jsou uvedeny seznamy kvetoucích rostlin (dřevin a bylin) na stanovišti, na kterých byly pozorovány taxony potenciálních opylovačů, seznam všech pozorovaných taxonů potenciálních opylovačů kvetoucích rostlin, počet květů nebo květenství, na kterých byl pozorován daný taxon a procentuální zastoupení výskytu jednotlivých taxonů na určitém druhu kvetoucí rostliny. Řazení rostlinných druhů je abecedně a taxonomicky dle příslušnosti daného druhu do čeledi. Řazení taxonů potenciálních opylovačů je dle procentuálního zastoupení výskytu taxonů na květech nebo květenstvích dané rostliny a řazení je sestupné.

Tabulky 7–14 se vztahují k jednotlivým pozorováním na stanovišti, je v nich zaznamenáno datum a čas, počasí a teplota vzduchu, naměřená při daném pozorování. Tyto tabulky obsahují také seznam kvetoucích rostlinných druhů, které byly při pozorování zaznamenány, seznam potenciálních opylovačů na květech nebo květenstvích těchto kvetoucích rostlinných druhů a počet květů nebo květenství, na kterých byl pozorován daný potenciální opylovač, zaznamenaný při jednotlivých pozorováních na stanovišti a poznámky k určení taxonu. Tyto tabulky jsou umístěny v kapitole Přílohy a byly z nich sestaveny souhrnné tabulky 5 a 6.

48

Tabulka 5: Procentuální zastoupení taxonů hmyzu na květech nebo květenstvích dřevin na zájmovém stanovišti

Počet květů Zastoupení nebo květenství, výskytu taxonu Název rostliny Název taxonu na kterých byl na květech nebo pozorován květenstvích taxon rostliny v % včela medonosná (Apis mellifera) 23 31,94 zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata) 23 31,94 mravenec (Formica sp.) 8 11,11 zlatohlávek Protaetia metallica 4 5,56 bzučivka zelená (Lucilia sericata) 3 4,17 hrotař špičatý (Mordella aculeata) 2 2,78 Hloh obecný masařka (Sarcophagidae gen. sp.) 2 2,78 (Crataegus laevigata) křivonožec polokřídlý (Valgus hemipterus) 1 1,39 kuklice (Strongygaster sp.) 1 1,39 kutík ploskočelý (Ectemnius ruficornis) 1 1,39 páteříček modravý (Cantharis livida) 1 1,39 páteříček Metacantharis clypeata 1 1,39 tesařík červenoštítý (Dinoptera collaris) 1 1,39 tesařík polokrový (Molorchus minor) 1 1,39 včela medonosná (Apis mellifera) 31 77,50 Hrušeň obecná (Pyrus communis) mravenec (Formica sp.) 6 15,00 zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata) 3 7,50 Jabloň domácí (Malus domestica) včela medonosná (Apis mellifera) 20 100,00 včela medonosná (Apis mellifera) 28 60,87 Slivoň švestka mravenec (Formica sp.) 8 17,39 (Prunus domestica) pestřenka (Platycherius sp.) 7 15,22 čmelák zemní (Bombus terrestris) 3 6,52

Tabulka 6: Procentuální zastoupení taxonů hmyzu na květech nebo květenstvích bylin na zájmovém stanovišti

Počet květů nebo Zastoupení květenství, na výskytu taxonu Název rostliny Název taxonu kterých byl na květech nebo pozorován květenstvích taxon rostliny v % Chrpa císařská (Centaurea cyanus) včela medonosná (Apis mellifera) 19 100,00 Jiřina (Dahlia sp.) včela medonosná (Apis mellifera) 6 100,00 tesařík Judolia erratica 3 50,00 Kopretina bílá hrotař špičatý (Mordella aculeata) 1 16,67 (Leucanthemum vulgare) tesařík Anastrangalia dubia 1 16,67 tesařík Pseudovadonia livida 1 16,67

49

včela medonosná (Apis mellifera) 58 42,96 hrotař špičatý (Mordella aculeata) 32 23,70

Pampeliška lékařská blýskáček řepkový (Meligethes aeneus) 20 14,81 (Taraxacum officinale) krytohlav hedvábitý (Cryptocephlus sericeus) 18 13,33 slunéčko šestnáctitečné (Tytthaspis sedecimpunctata) 6 4,44 krasec lesknavý (Anthaxia nitidula) 1 0,74 mravenec (Formica sp.) 3 42,86 Rmen rolní tesařík skvrnitý (Leptura maculata) 2 28,57 (Anthemis arvensis) kroužilka (Empis sp.) 1 14,29 kuklice (Zeuxia sp.) 1 14,29 tesařík Judolia erratica 4 50,00 Řebříček obecný adéla třezalková (Adela violella) 2 25,00 (Achillea millefolium) tesařík Pseudovadonia livida 1 12,50 tesařík obecný (Corymbia rubra) 1 12,50 Slunečnice roční (Helianthus annuus) včela medonosná (Apis mellifera) 21 100,00 Starček přímětník (Senecio jacobaea) včela medonosná (Apis mellifera) 12 100,00 pestřenka pruhovaná (Episyrphus balteatus) 7 38,89 hrotař špičatý (Mordella aculeata) 3 16,67 Škarda dvouletá (Crepis biennis) krytohlav hedvábitý (Cryptocephlus sericeus) 3 16,67 stehenáč zelenavý (Oedemera cf. virescens) 3 16,67 ploskočelka (Lasioglossum sp.) 2 11,11 Vratič obecný včela medonosná (Apis mellifera) 15 78,95 (Tanacetum vulgare) okáč poháňkový (Coenonympha pamphilus) 4 21,05 Jahodník obecný (Fragaria vesca) hrotař špičatý (Mordella aculeata) 2 100,00 Ostružiník (Rubus ) mravenec (Formica sp.) 6 100,00 mravenec (Formica sp.) 4 36,36

Krabilice zápašná pestřenka pruhovaná (Episyrphus balteatus) 2 18,18 (Chaerophyllum tesařík Judolia erratica 2 18,18 aromaticum) zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) 2 18,18 tesařík obecný (Corymbia rubra) 1 9,09 Mrkev obecná (Daucus carota) kovařík začoudlý (Agriotes ustulatus) 1 100,00 Jetel plazivý (Trifolium repens) včela medonosná (Apis mellifera) 71 100,00 Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) včela medonosná (Apis mellifera) 16 100,00

Pryskyřník plamének zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) 11 78,57 (Ranunculus flammula) krytohlav hedvábitý (Cryptocephlus sericeus) 3 21,43 Svazenka vratičolistá včela medonosná (Apis mellifera) 60 95,24 (Phacelia tanacetifolia) pestřenka pruhovaná (Episyrphus balteatus) 3 4,76 Svízel bílý (Galium album) kuklice tmavopásá (Dinera grisescens) 2 100,00 Třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum) včela medonosná (Apis mellifera) 12 100,00

50

Z tabulek 5 a 6 vyplývá, že na zájmovém stanovišti bylo během 8 pozorování zjištěno celkem 35 taxonů potenciálních opylovačů na 24 druzích kvetoucích rostlin.

Z výsledků mých pozorování je zřejmé, že včela medonosná (Apis mellifera) byla pozorována na květech nebo květenstvích 14 (58,33 %) z celkových 24 rostlinných druhů. Celkem byla včela medonosná pozorována na 392 květech nebo květenstvích rostlin (62,51 %) z celkového počtu 627 pozorovaných květů nebo květenství.

Procentuální zastoupení výskytu včely medonosné na květech nebo květenstvích vyšší než 30 % bylo zjištěno u 14 (58,33 %) rostlinných druhů: hloh obecný (Crataegus laevigata), hrušeň obecná (Pyrus communis), jabloň domácí (Malus domestica), slivoň švestka (Prunus domestica), chrpa císařská (Centaurea cyanus), jiřina (Dahlia sp.), pampeliška lékařská (Taraxacum officinale), starček přímětník (Senecio jacobaea), slunečnice roční (Heliantus annuus), vratič obecný (Tanacetum vulgare), svazenka vratičolistá (Phacelia tanactifolia), jetel plazivý (Trifolium repens), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) a třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum).

U některých rostlinných druhů, jmenovitě: jabloně domácí, chrpy císařské, jiřiny, starčku přímětníku, slunečnice roční, jitrocele kopinatého, jetele plazivého, třezalky skvrnité a svazenky vratičolisté byla pozorována jen včela medonosná, žádný jiný taxon nebyl na květech nebo květenstvích těchto rostlin pozorován.

51

Zastoupení pozorovaných taxonů na květech nebo květenstvích určitého rostlinného druhu, u kterého byl na alespoň osmnácti květech nebo květenstvích pozorován výskyt minimálně tří různých taxonů, je znázorněno pomocí grafů 1–5.

Obrázek 24: Zastoupení pozorovaných taxonů na květech hlohu obecného (Crataegus laevigata), souhrn všech pozorování

Na obrázku 24 (viz výše) je graf, ze kterého vyplývá, že nejpočetněji zastoupeným taxonem na květech hlohu obecného byla včela medonosná a zlatohlávek zlatý, oba taxony tvořily 31,94 % z celkového počtu pozorovaných jedinců na květech hlohu obecného. Poměrně významně zastoupeni byli i mravenci (Formica sp.), jejich zastoupení bylo 11,11 % z celkového počtu pozorovaných jedinců. Nejméně byl zastoupen taxon křivonožec polokřídlý, kuklice (Strongygaster sp.), kutík ploskočelý, páteříček modravý, páteříček Metacantharis livida, tesařík červenoštítý a tesařík polokrový, každý taxon byl zastoupen pouze 1,39 %, proto jsou v grafu znázorněni společně pod označením „ostatní taxony“.

52

Obrázek 25: Zastoupení pozorovaných taxonů na květenství pampelišky lékařské (Taraxacum officinale), souhrn všech pozorování

Na obrázku 25 (viz výše) je graf, ze kterého vyplývá, že nejpočetněji zastoupeným taxonem na květenstvích pampelišky lékařské byla včela medonosná, její zastoupení bylo 42,96 % z celkového počtu pozorovaných jedinců na květenstvích tohoto rostlinného druhu. Poměrně početně byli zastoupeni také hrotaři špičatí, kteří tvořili 23,70 % ze všech pozorovaných jedinců na květenstvích pampelišky lékařské. Podobně zastoupeni byli blýskáčci řepkoví se 14,81 % a krytohlavové hedvábití se 13,22 % z celkového počtu pozorovaných jedinců na květenstvích pampelišky lékařské. Méně zastoupené taxony slunéčko šestnáctitečné a krasec lesknavý jsou znázorněny společně pod označením „ostatní taxony“ a spolu tvoří 5,18 % z celkového počtu pozorovaných zástupců na květenstvích pampelišky lékařské.

53

Obrázek 26: Zastoupení pozorovaných taxonů na květech hrušně obecné (Pyrus communis), souhrn všech pozorování

Na obrázku 26 (viz výše) je graf, ze kterého vyplývá, že většinové zastoupení zaujímá včela medonosná, která představovala 77,50 % z celkového počtu pozorovaných jedinců na květech hrušně obecné. Mravenci (Formica sp.) byli zastoupeni 15,00 % a zlatohlávci zlatí byli zastoupeni 7,50 % z celkového počtu pozorovaných jedinců na květech hrušně obecné.

Obrázek 27: Zastoupení pozorovaných taxonů na květech slivoně švestky (Prunus domestica), souhrn všech pozorování

54

Na obrázku 27 (viz výše) je graf, ze kterého vyplývá, že nejpočetnější zastoupení má včela medonosná, která představovala 60,87 % z celkového počtu pozorovaných jedinců na květech slivoně švestky. Mraveneci (Formica sp.) byli na slivoni zastoupeni 17,39 % a pestřenky (Platycherius sp.) byly zastoupeny 15,22 % z celkového počtu pozorovaných jedinců na květech slivoně obecné. Nejméně byl zastoupen čmelák zemní, který představoval 6,52 % z celkového počtu pozorovaných jedinců na květech slivoně švestky.

Obrázek 28: Zastoupení pozorovaných taxonů na květenstvích škardy dvouleté (Crepis biennis), souhrn všech pozorování

Na obrázku 28 (viz výše) je graf, ze kterého vyplývá, že nejpočetněji zastoupeným taxonem je pestřenka pruhovaná, která zaujímá 38,89 % z celkového počtu pozorovaných jedinců na květenstvích škardy dvouleté. Hrotaři špičatí, krytohlavové hedvábití a stehenáči zelenaví jsou shodně zastoupeni 16,67 % a nejmenší zastoupení z celkového počtu pozorovaných jedinců na květenstvích škardy dvouleté zaujímají ploskočelky (Lasioglossum sp.) s 11,11 %.

55

5 Diskuze

Jak už bylo zmíněno v oddílu 2.3. Zhodnocení dosavadního stavu poznání řešené problematiky, opylováním a opylovači nadčeledi včel (Apoidea, Hymenoptera) rostlin čeledi Fabaceae se zabývá Illona Götzová (GÖTZOVÁ, 2010). Součástí této práce je i tabulka, ve které jsou zaznamenány druhy zemědělských plodin jako potravní zdroje (KRIEG a kol, 2009), dále je zde uvedena návštěvnost jednotlivých vybraných rostlinných druhů čmeláky. V tabulce jsou zmíněny i rostlinné druhy, na kterých jsem na svém zájmovém stanovišti (ovocný sad v okolí obce Drnovice ve Zlínském kraji) potenciální opylovače také pozorovala, byl to například: jetel plazivý (Trifolium repens), svazenka vratičolistá (Phacelia tanacetifolia) a slunečnice roční (Heliantus annuus), ale výskyt čmeláka jsem u těchto rostlinných druhů vůbec nepozorovala, na květech nebo květenstvích těchto rostlin jsem pozorovala převážně včelu medonosnou. Autorka ve své práci zdůrazňuje důležitost výskytu opylovačů, zejména včel a čmeláků na porostu jetelovin v době květu, z hlediska semenářství.

Diplomová práce Mariana Hýbla, která je zaměřena na téma diverzity včel, opylujících vybrané druhy plodin a jejich kontaminaci pesticidy, se zabývá opylovači čeledi včelovití (Apoidea), jejich důležitostí pro opylování určitých zemědělských kultur, aktuálním stavem a diverzifikací opylovačů (HÝBL, 2017). Praktická část této práce byla zaměřena na diverzitu včelovitých (Apoidae) na dvou vybraných stanovištích a význam dané kulturní plodiny pro opylovače. Zastoupení skupin včel na lokalitě Malonty (ekologicky hospodařící podnik) a Zborov (intenzivně obhospodařované řepkové pole) je znázorněno grafem a tabulkou, ve které jsou zaznamenána data o počtu samic, samců a procentuální zastoupení konkrétního druhu opylovače, který byl odchycen na stanovištích. V mé bakalářské práci i v diplomové práci Hýbla je zmíněna včela medonosná (Apis mellifera), čmelák zemní (Bombus terrestris) a ploskočelka (Lasioglossum sp.), čili jen tři shodné taxony.

Tématem vybraných opylovačů našich luk a jejich didaktickým využití se zabývá ve své diplomové práci Helena Huňková (HUŇKOVÁ, 2018). V této práci je řešeno širší spektrum opylovačů rostlin než ve dvou výše zmíněných pracích, jsou zmíněny i jiné čeledi, jako například kuklicovití (Tachinidae) a pestřenkovití (Syrphidae), zástupce těchto dvou čeledí jsem na svém zájmovém stanovišti také pozorovala. Tato práce se však zabývá i zpracováním tématu opylovačů ve vybraných učebnicích přírodopisu pro

56

6. ročník základní školy. Autorka si vybrala pět učebnic přírodopisu od autorů a nakladatelství: V. Čabradová — Fraus, V. Černík — SPN, L. Dobroruka — Scientia, D. Kvasničková — Fortuna, R. Vlk & S. Kubešová — Nová škola, následně provedla rešerši těchto učebnic z hlediska obsahu informací o opylovačích, přičemž je zde zpracována i včela medonosná. Touto problematikou jsem se ve své bakalářské práci také zabývala. Rešerši jsem provedla u pěti učebnic přírodopisu pro 6. ročník, ale i u pěti učebnic pro 7. ročník základní školy. Obě práce se zabývají obsažením těchto témat v učebnicích: komunikace včel, včelí produkty, sběrné košíčky a vzhled těla. Navíc se ve své bakalářské práci zabývám obsahem těchto témat: kastovní systém společenství včely medonosné, včelařství a včelí úl. Nicméně, porovnání výsledků rešerše učebnic přírodopisu pro 6. ročník základní školy diplomové práce Heleny Huňkové s výsledky mé práce by nebylo vypovídající, protože v mé práci jsem rešerši provedla u aktuálnějších učebnicových vydání.

Zdeněk Janovský publikoval (v časopisu Živa) článek s názvem Vztahy rostlin a opylovačů na louce aneb nejen botanici určují rostliny (JANOVSKÝ, 2012). Tento článek popisuje výzkum populační biologii čertkusu lučního (Succisa pratensis) a ekologie opylovačů na rostlinných druzích, kvetoucích na vlhké louce na Uhlířsko- janovicku. Z výsledků pozorování vyplynulo, že včela medonosná na kvetoucích rostlinách byla pozorována v největším počtu, avšak dominantním opylovačem byla zjištěna jen u 3 (10,35 %) rostlinných druhů: chrpa luční (Centaurea jacea), jetel zvrhlý (Trifolium hybridum) a štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) z celkových 29 sledovaných rostlinných druhů.

Já jsem na zájmovém území (ovocný sad v okolí Drnovic ve Zlínském kraji) dospěla k výsledku, že včela medonosná byla nejpočetnějším, ale i velmi významným potenciálním opylovačem kvetoucích rostlin na zájmovém stanovišti, protože její výskyt byl zaznamenán na květech nebo květenstvích 14 (58,33 %) z celkových 24 pozorovaných rostlinných druhů. Včela medonosná byla v tomto článku (JANOVSKÝ, 2012) i v mé práci shodně pozorována na květech nebo květenstvích těchto rostlin: třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), jetel plazivý (Trifolium repens) a chrpa císařská (Centaurea cyanus). V mé práci byla včela medonosná u všech zmíněných rostlinných druhů pozorována jako jediný potenciální opylovač a její procentuální zastoupení na květech nebo květenstvích zmíněných rostlinných druhů bylo tedy 100 %. Včela medonosná byla v tomto článku (JANOVSKÝ, 2012) pozorována na květech

57 nebo květenstvích třezalky skvrnité (Hypericum maculatum) v zastoupení 42 % v poměru s jinými pozorovanými opylovači, jetele plazivého (Trifolium repens) v zastoupení 37 % v poměru s jinými pozorovanými opylovači a chrpy (Centaurea sp.) v zastoupení 63 % v poměru s jinými pozorovanými opylovači.

Jak je zřejmé, výsledky práce různých autorů na stejná nebo podobná témata se mohou výrazně lišit. Zjišťování těchto významných rozdílů by mohlo být tématem dalších terénních studií a zkoumání…

58

6 Závěr

Teoretická část práce se zabývala prvním a druhým stanoveným cílem, a to biogeografickým popisem okolí obce Drnovice ve Zlínském kraji a charakteristikou včely medonosné a dalších opylovačů, které jsem pozorovala na zájmovém stanovišti.

Praktická část práce se zabývala metodikou, ve které je popsáno stanoviště, na kterém byl realizován sběr dat pro výzkum. Dále je zde uvedeno, kdy jsem docházela do terénu, jaká metoda sběru dat byla pro práci využita, a jak byla následně získaná data zpracována. Byla zde popsána i metodika rešerše učebnic přírodopisu pro základní školy.

Ve výsledcích je uvedena tabulka, ve které je zaznamenán souhrnný přehled taxonů, které byly na zájmovém stanovišti pozorovány na květech nebo květenstvích rostlinných druhů v období duben–srpen 2020, čímž byl splněn třetí cíl této práce. Celkem bylo na zájmovém stanovišti pozorováno 35 taxonů potenciálních opylovačů na květech nebo květenstvích 24 rostlinných druhů. Včela medonosná byla pozorována na 62,51 % z celkového počtu pozorovaných květů nebo květenství rostlinných druhů. Byla pozorována na květech nebo květenstvích 14 (58,33 %) z celkových 24 rostlinných druhů.

Výsledky rešerše učebnic přírodopisu pro základní školy obsahují dvě tabulky, obě obsahují rešeršní témata, týkající se včely medonosné. V první tabulce jsou zapsány výsledky rešerše u pěti vybraných učebnic přírodopisu pro 6. ročník základní školy, kdy se nejvíce tématem včela medonosná zabývá učebnice nakladatelství SPN (ČERNÍK a kol., 2016). Druhá tabulka obsahuje výsledky rešerše u pěti učebnic přírodopisu pro 7. ročník základní školy, kdy se nejvíce tématem včela medonosná zabývá učebnice nakladatelství Prodos (KOČÁREK a kol., 2016).

Z výzkumu vyplývá, že včela medonosná byla pozorována na největším počtu květů nebo květenství a byla tedy nejpočetněji zastoupeným pozorovaným taxonem na květech nebo květenstvích rostlinných druhů zájmového stanoviště. Včela medonosná je tedy pro opylování rostlin v ovocném sadu v okolí Drnovic ve Zlínském kraji velmi důležitým a významným, ale zdaleka ne jediným a nejdůležitějším, potenciálním opylovačem.

59

V práci se mi tedy podařilo splnit všechny cíle, které jsem si určila. Podmínky pro práci na teoretické i praktické části jsem měla i přes poměrně nepříznivou situaci dobré. Zpracování tohoto tématu mě bavilo a zaujalo natolik, že bych se ho snažila rozvinout nebo zpracovat podobné téma i v diplomové práci.

Práce obsahuje cenná zjištění pro včelařství a ovocnářství ve Zlínském kraji. Výsledky budou poskytnuty Českému svazu včelařů, získané poznatky mohou být pro včelaře užitečné z pohledu umisťování úlů a umělého vysazování nektarodárných rostlin v okolí úlů.

60

Souhrn Hlavním cílem této práce bylo zjištění druhového spektra potenciálních opylovačů hmyzosnubných rostlin v ovocném sadu na vybraném stanovišti v okolí obce Drnovice ve Zlínském kraji. V teoretické části se práce zabývá komplexní charakteristikou vybrané oblasti a charakteristikou včely medonosné (Apis mellifera) a dalších opylovačů na zkoumaném území.

Na zájmovém stanovišti bylo během 8 pozorování zjištěno celkem 35 taxonů potenciálních opylovačů na 24 druzích kvetoucích rostlin. Vlastním pozorováním bylo zjištěno, že včela medonosná (Apis mellifera) byla přítomna na květech nebo květenstvích 14 (58,33 %) z celkových 24 rostlinných druhů. Včela medonosná je tedy velmi významným, ale zdaleka ne jediným, potenciálním opylovačem hmyzosnubných rostlin na zájmovém stanovišti. Výsledky mého terénního šetření jsou v části diskuze porovnávány s dosavadními poznatky o důležitosti včely medonosné pro ovocné sady v České republice.

Abstract The main aim of this thesis was to identify the species spectrum of potential pollinators of plants pollinated by insect in the fruit orchard in the selected area around the village Drnovice in the Zlín region. Theoretical part of the thesis deals with the complex characteristics of the selected area and the characteristics of the honey bee (Apis mellifera) and other pollinators in the selected area.

During 8 observations, a total of 35 species of potential pollinators were detected in the selected area on 24 species of flowering plants. The observation revealed that honey bee (Apis mellifera) was present on 14 (58.33 %) flowers or inflorescences out of a total of 24 plant species. The honey bee is a very significant but not the only potential pollinator of plants pollinated by insects in the selected area. The results of my field survey are compared in the discussion chapter with the previous knowledge on the importance of honey bees for the orchard in the Czech republic.

61

Použitá literatura

Tištěné zdroje

BELLMANN, H. a kol., 2003: Motýli a ostatní hmyz. Praha: Knižní klub. 112 s.

BĚHAL, J., POLÍVKA, P., 2006: Med je naše zlato – včelařství, příručka pro žadatele podpor i spotřebitele medu. Praha: Státní zemědělský intervenční fond.

28 s.

CULEK, M., GRULICH, V., LAŠTŮVKA, Z. a DIVÍŠEK, J., 2013: Biogeografické regiony České republiky. Brno: Masarykova univerzita. 447 s.

ČABRADOVÁ, V. a kol., 2005: Přírodopis 7, učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. Plzeň: Fraus. 128 s.

ČERNÍK, V. a kol., 2016: Přírodopis 7 – botanika a zoologie pro základní školu. Praha: SPN. 135 s.

ČERNÍK, V. a kol., 2016: Přírodopis 6 – botanika a zoologie pro základní školu. Praha: SPN. 119 s.

DANČÁK, M. a kol., 2015: Přírodopis 6 – rostliny. Učebnice pro 6. ročník základní školy. Olomouc: Prodos. 111 s.

DEVILLERS, J., PHAM-DELÉGUE, M.-H., 2002: Honey bee: estimating the environmental impact of chemicals. London: Taylor and Francis. 332 p.

DOSKOČIL, J. a kol., 1977: Klíč zvířeny ČSSR, díl V. Dvoukřídlí. Praha: Academia. 376 s.

GÖTZOVÁ, I., 2010: Opylování a opylovači nadčeledi včel (Apoidea, Hymenoptera) čeledi Fabaceae se zaměřením na rody Lotus, Melilotus, Trifolium: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, přírodovědecká fakulta, Ústav experimentální biologie. Vedoucí diplomové práce doc. RNDr. Vladimír Ptáček, CSc.

HANZÁK, J. a kol., 1979: Světem zvířat. Praha: Albatros. 323 s.

HANZÁK, J. a kol., 1973: Světem zvířat, 5. díl, 2. část – Bezobratlí. Praha: Albatros.

216 s.

62

HARAGSIM, O., 2004: Včelařské dřeviny. Praha: Grada Publishing, a.s. 115 s.

HEDBÁVNÁ, H. a kol., 2007: Přírodopis – botanika učebnice, 2. díl. Brno: Nová škola s.r.o. 96 s.

HRABÁK, R., 1982: Brouci a motýli ve fotografii. Praha: SZN. 325 s.

HUDEC, K., KOLIBÁČ, J., LAŠTŮVKA, Z., PEŇÁZ, M. a kol., 2007: Příroda České republiky, průvodce faunou. Praha: Academia. 439 s.

HUŇKOVÁ, H., 2018: Vybraní opylovači našich luk a jejich didaktické využití: Diplomová práce. Praha: Karlova univerzita, Pedagogická fakulta, katedra biologie a enviromentálních studií. Vedoucí diplomové práce Mgr. Dagmar Říhová.

HŮRKA, K., ČEPICKÁ, A., 1980: Rozmnožování a vývoj hmyzu. Praha: SPN. 224 s.

HÝBL, M., 2017: Diverzita včel opylujících vybrané druhy plodin a jejich kontaminace pesticidy: Diplomová práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, katedra agroekosystémů. Vedoucí diplomové práce prof. Ing. Ladislav Kolář, DrSc.

CHVÁTAL, Z. a kol., 2015: Souhrnná výroční zpráva o stavu včelařství ve Zlínském kraji a ČR. Zlín: Informační materiály Zlínský kraj. 91 s.

JANOVSKÝ, Z., 2012: Vztahy rostlin a opylovačů na louce aneb nejen botanici určují rostliny. Praha: Živa. 2012 (4). 210–212 s.

JERSÁKOVÁ, J., TROPEK, R., 2018: Současný pohled na vzájemnou spolupráci rostlin a opylovačů. Praha: Živa. 2018 (6). 295–299 s.

JETEL, J. a kol., 1988: Vysvětlivky k základní hydrogeologické mapě ČSSR 1:200 000 list 25 Gottwaldov. Praha: Ústřední ústav geologický. 216 s.

KOČÁREK, P. a kol., 2016: Přírodopis 7 – živočichové. Učebnice pro 7. ročník základní školy. Olomouc: Prodos. 159 s.

KRIEG, P., HOFBAUER, J., KOMZÁKOVÁ, O., 2009: Čmeláci a jejich podpora v

zemědělské krajině. Troubsko: VÚV Dol. 80 s.

LUCKÝ, Z., 1984: Nemoci včel. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 187 s.

63

LAŠTŮVKA, Z., LIŠKA, J., a kol., 2018: Motýli a housenky střední Evropy V. Drobní motýli I. Praha: Academia. 536 s.

MACEK, J. a kol., 2010: Blanokřídlí České republiky I. – žahadloví. Praha: Academia. 524 s.

MAZÁNEK, L. a BERAN, L., 2006: Pestřenkovití (Syrphidae, Diptera) CHKO Kokořínsko. Praha: Bohemia centralis. 27: 443–455.

MICHENER, C.D., 2000: The bees of the world. Baltimore: The John Hopkins University Press. 913 p.

OLDROYD, B.P., WONGSIRI, S.,2006: Asian honey bee: biology, conservation, and human interaction. Cambridge: President and Fellows. 340 p.

OREYOVÁ, C., 2011: Zázračná síla medu. Praha: Euromedia Group. 344 s.

PELIKÁNOVÁ, I. a kol., 2014: Přírodopis 6, učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia, nová generace. Plzeň: Fraus. 120 s.

PETEROVÁ, D. a kol., 2017: Hravý přírodopis 7., učebnice pro 7. ročník ZŠ a víceletá gymnázia. Praha: Taktik International. 124 s.

POKORNÝ, V., ŠIFNER F., 2004: Atlas hmyzu. Praha: Paseka. 176 s.

POKORNÝ, V., 2003: Atlas motýlů. Litomyšl: Paseka. 85 s.

PRESTON, C., 2006: Bee. London: Reaction Books. 206 p.

PŘIDAL, A., 1996: Morfologie, anatomie, fyziologie, pitva a preparace včely medonosné. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. 77 s.

RATAJ, K. 1996: Zlatohlávkovití, díl 1. Šumperk: vl.n. 55 s.

REICHHOLF-RIEHM, H. a kol., 2003: Motýli. Praha: Knižní klub. 287 s.

SKALICKÝ, V., 1988: Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný S. a Slavík B.: Květena ČSR I. Praha: Academia. 103–121 s.

SCHÖNFELD, A., 1955: Anatomie, morfologie a fysiologie včely medonosné. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 369 s.

TITĚRA, D. a kol., 2018: Využití včelstev v sadech a jiných porostech pro opylování. In: Titěra D. – Metodika opylování 2018. Výzkumný ústav včelařský,

64

s.r.o. Dol a Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy, s.r.o. 32 s.

TLAČÍKOVÁ, J., 2010: Flora a vegetace přírodní památky Prlov I., II. a III. (okres Vsetín). Acta Carpathica Occidentalis 2010 (1): 74–96 s.

URBAN, J., 2003: Lesnická entomologie – textová část. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. 182 s.

VAŇHARA, J., 2005: Tachinidae (kuklicovití). In: Fakač J., Král D. a Škorpík M. (ed. kol.): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí [Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 760 pp. 3 67–369 s.

VESELÝ, V. a kol., 2003: Včelařství. Praha: Brázda. 270 s.

VLK, R., KUBEŠOVÁ S., 2007: Přírodopis – Bezobratlí živočichové učebnice, 2. díl. Brno: Nová škola s.r.o. 96 s.

WINSTON, M. L., 1991: The biology of the honey bee. Cambridge: Harvard University Press. 281 p.

ZAHRADNÍK, J., 1987: Barevný průvodce blanokřídlí. Praha: Artia. 182 s.

ZAHRADNÍK, J., 1981: Náš hmyz. Praha: Albatros. 386 s.

ŽÍDKOVÁ, H. a kol., 2017: Hravý přírodopis 6., učebnice pro 6. ročník ZŠ a víceletá gymnázia. Praha: Taktik International. 124 s. Elektronické zdroje

Agromanual (2020). Škůdci – blýskáček řepkový. [online]. [cit. 13.03.2021]. Dostupné z: https://www.agromanual.cz/cz/atlas/skudci/skudce/blyskacek-repkovy

BioLib (2021). Biological Library. [online]. [cit. 23.03.2021]. Dostupné z: https://www.biolib.cz

Centrála cestovního ruchu Východní Moravy (2000–2021). Přírodní park Vizovické vrchy [online]. [cit. 25.02.2021]. Dostupné z: https://www.vychodni- morava.cz

65

Česká geologická služba (2021). Půdní mapa 1:50 000 [online]. [cit. 5.01.2021]. Dostupné z: https://mapy.geology.cz/pudy

Česká geologická služba (2021). Geovědní mapy 1:50 000 [online]. [cit. 5.01.2021]. Dostupné z: https://mapy.geology.cz/geocr50

Česká geologická služba (2021). Hydrologická prozkoumanost [online]. [cit. 25.03.2021]. Dostupné z: https://mapy.geology.cz/hydrogeologicka _prozkoumanost

Čmeláci PLUS (2021). Ze života čmeláků [online]. [cit. 11.03.2021]. Dostupné z: https://www.cmelaciplus.cz

In-počasí (2020). Stanice Pozděchov, aktuální teplota, rekordy, archiv, průměry [online]. [cit. 4.01.2021]. Dostupné z: https://www.in-pocasi.cz/aktualni- pocasi/pozdechov iVčelařství (2020). Včela medonosná [online]. [cit. 8.03.2021]. Dostupné z: https://www.ivcelarstvi.cz/vcela-medonosna

Lidová kultura (2021). Valašsko [online]. [cit. 18.04.2021]. Dostupné z: https://www.lidovakultura.cz/lidove-tance/valassko/

MapoMat (2012): Přírodní poměry [online]. [cit. 5.01.2021]. Dostupné z: http://webgis.nature.cz/mapomat

Mapy.cz (2021). Drnovice. [online]. [cit. 23. 3. 2021]. Dostupné z: https://mapy.cz

Moravské Krapaty (2021). Charakteristika fytogeografických oblastí dle Skalického. [online]. [cit. 4.1.2021]. Dostupné z: http://moravske-karpaty.cz/prirodni- pomery/flora/charakteristika-fytogeografickych-oblasti-dle-skalickeho

Národní geoportál INSPIRE (2010–2021). [online]. [cit. 4.01.2021]. Dostupné z: https://geoportal.gov.cz

Ovocnářská unie České republiky (2004–2021). Klimatické regiony ČR [online]. [cit. 4.01.2021]. Dostupné z: http://www.ovocnarska-unie.cz/sispo/?str=klima- mapa

Pladias (2014–2021). Databáze české flóry a vegetace [online]. [cit. 16.04.2021]. Dostupné z: https://pladias.cz/

66

Přílohy Tabulka 7: Pozorování potenciálních opylovačů na květech nebo květenstvích hmyzosnubných rostlin 21.4.2020 na zájmovém stanovišti

Datum pozorování Čas Počasí Teplota vzduchu

21.04.2020 15:00–16:00 jasno, slunečno 20 °C Počet květů Název rostliny Název potenciálního opylovače s potenciálním Komentář opylovačem Pampeliška lékařská (Taraxacum Včela medonosná officinale) (Apis mellifera) 58 Včela medonosná (Apis mellifera) 28

Slivoň švestka Mravenec (Formica sp.) 8 (Prunus domestica) vyfoceno jen se zavřenými Pestřenka (Platycheirus sp.) 7 křídly Čmelák zemní nevyfotografován (byl ve (Bombus terrestris) 3 výšce) Včela medonosná Hrušeň obecná (Apis mellifera) 18 květy se teprve rozvíjely (Pyrus communis) Mravenec (Formica sp.) 2 na fotce rozmazán

Tabulka 8: Pozorování potenciálních opylovačů na květech nebo květenstvích hmyzosnubných rostlin 30.4.2020 na zájmovém stanovišti

Datum pozorování Čas Počasí Teplota vzduchu

30.04.2020 15:00–16:00 polojasno 22 °C Počet květů s Název potenciálního Název rostliny potenciálním Komentář opylovače opylovačem Blýskáček řepkový Pampeliška lékařská (Brassicogethes aeneus) 20 (Taraxacum officinale) Slunéčko šestnáctitečné (Tytthaspis sedecimpunctata) 6 Zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata) 3 hrušně už odkvétaly Hrušeň obecná Včela medonosná (Pyrus communis) (Apis mellifera) 13 Mravenec (Formica sp.) 4

67

Tabulka 9: Pozorování potenciálních opylovačů na květech nebo květenstvích hmyzosnubných rostlin 16.5.2020 na zájmovém stanovišti

Datum pozorování Čas Počasí Teplota vzduchu

polojasno, 16.05.2020 15:00–16:00 oblačno 23 °C Počet květů s Název rostliny Název potenciálního opylovače potenciálním Komentář opylovačem Krytohlav hedvábitý (Cryptocephalus sericeus) 18 Krasec lesknavý Pampeliška lékařská (Anthaxia nitidula) 1 (Taraxacum Hrotař špičatý officinale) (Mordella aculeata) 32 Včela medonosná (Apis mellifera) 20 Jabloň domácí Včela medonosná (Malus domestica) (Apis mellifera) 23

Mravenec (Formica sp.) 6 Bzučivka zelená (Lucilia cf. sericata) 3 Zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata) 23 Zlatohlávek "kovový" (Protaetia metallica) 4 Tesařík červenoštítý (Dinoptera collaris) 1 Hrotař špičatý (Mordella aculeata) 2 Masařka Hloh obecný (Sarcophagidae gen. sp.) 2 fotka je velice rozmazaná (Crataegus Kutík ploskočelý masařka je velice rozmazaná, laevigata) (Ectemnius ruficornis) 1 kutík je ostrý Kuklice (Strongygaster sp.) 1 určil prof. Barták (ČZU)

Mravenec (Formica sp.) 2 Křivonožec polokřídlý (Valgus hemipterus) 2

Páteříček Cantharis livida 1

Páteříček Metacantharis clypeata 1 Tesařík polokrový (Molorchus minor) 1 Zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) 11 Pryskyřník Krytohlav hedvábitý plamének (Cryptocephalus sericeus) 3 (Ranunculus Hrotař špičatý flammula) (Mordella aculeata) 2 Jahodník obecný Hrotař špičatý (Fragaria vesca) (Mordella aculeata) 2

68

Tabulka 10: Pozorování potenciálních opylovačů na květech nebo květenstvích hmyzosnubných rostlin 30.5.2020 na zájmovém stanovišti

Datum pozorování Čas Počasí Teplota vzduchu

30.05.2020 15:00–16:00 zataženo 18 °C Počet květů s Název rostliny Název potenciálního opylovače potenciálním Komentář opylovačem Jetel plazivý Včela medonosná (Trifolium repens) (Apis mellifera) 18 fotka je rozmazaná Jitrocel kopinatý (Plantago Včela medonosná lanceolata) (Apis mellifera) 16 Hrotař špičatý (Mordella aculeata) 3 Krytohlav hedvábitý (Cryptocephalus sericeus) 3 Škarda dvoulistá Stehenáč zelenavý (Crepis biennis) (Oedemera cf. virescens) 3 Pestřenka pruhovaná (Episyrphus balteatus) 5 do rodu podle atlasu Žahadloví blanokřídlí Ploskočelka (Lasioglossum sp.) 2 (Academia)

Kuklice (Zeuxia sp.) 1 určil prof. Barták (ČZU) Rmen rolní (Anthemis arvensis) Mravenec (Formica sp.) 3 Kroužilka (Empis sp.) 1 určil prof. Barták (ČZU)

Tabulka 11: Pozorování potenciálních opylovačů na květech nebo květenstvích hmyzosnubných rostlin 6.6.2020 na zájmovém stanovišti

Datum pozorování Čas Počasí Teplota vzduchu

06.06.2020 14:30–15:30 jasno, slunečno 28 °C Počet květů s Název rostliny Název potenciálního opylovače potenciálním Komentář opylovačem Jetel plazivý Včela medonosná (Trifolium repens) (Apis mellifera) 16

Tesařík Judolia erratica 3

Kopretina bílá Tesařík Anastrangalia dubia 1 (Leucanthemum vulgare) Tesařík Pseudovadonia livida 1 Hrotař špičatý (Mordella aculeata) 1

69

Tabulka 12: Pozorování potenciálních opylovačů na květech nebo květenstvích hmyzosnubných rostlin 28.6.2020 na zájmovém stanovišti

Datum pozorování Čas Počasí Teplota vzduchu

28.06.2020 15:30–16:30 jasno, slunečno 30 °C Počet květů s Název rostliny Název potenciálního opylovače potenciálním Komentář opylovačem Svazenka Včela medonosná vratičolistá (Apis mellifera) 37 rostlina je vyseta (Phacelia tanacetifolia) Pestřenka pruhovaná (Episyrphus balteatus) 3 Ostružiník (Rubus sp.) Mravenec (Formica sp.) 6 Jetel plazivý Včela medonosná (Trifolium repens) (Apis mellifera) 18

Tesařík Judolia erratica 4 Adéla třezalková Řebříček obecný (Adela cf. violella) 2 (Achillea millefolium) Tesařík Pseudovadonia livida 1

Tesařík obecný (Corymbia rubra) 1

Pestřenka (Episyrphus sp.) 2

Mravenec (Formica sp.) 4 Krabilice zápašná Zlatohlávek tmavý (Chaerophyllum (Oxythyrea funesta) 2 aromaticum) Tesařík (Judolia erratica) 2 Tesařík obecný (Stictoleptura rubra) 1 Svízel bílý (Galium alba) kuklice Dinera grisescens 2 určil prof. Barták (ČZU) Rmen rolní Tesařík skvrnitý (Anthemis arvensis) (Leptura maculata) 2

70

Tabulka 13: Pozorování potenciálních opylovačů na květech nebo květenstvích hmyzosnubných rostlin 25.7.2020 na zájmovém stanovišti

Datum pozorování Čas Počasí Teplota vzduchu

25.07.2020 16:00–17:00 jasno 28 °C Počet květů s Název rostliny Název potenciálního opylovače potenciálním Komentář opylovačem Starček přímětník Včela medonosná (Solidago jacobaea) (Apis mellifera) 12 Mrkev obecná Kovařík začoudlý (Daucus carota) (Agriotes ustulatus) 1 Svazenka vratičolistá (Phacelia Včela medonosná tunacetifolia) (Apis mellifera) 23 vyseto Chrpa císařská (Centaurea Včela medonosná imperialis) (Apis mellifera) 19

Tabulka 14: Pozorování potenciálních opylovačů na květech nebo květenstvích hmyzosnubných rostlin 17.8.2020 na zájmovém stanovišti

Datum Čas Počasí Teplota vzduchu pozorování

17.08.2020 16:00–17:00 jasno 30 °C Počet květů s Název rostliny Název potenciálního opylovače potenciálním Komentář opylovačem Slunečnice roční (Helianthus Včela medonosná annuus) (Apis mellifera) 21 vyseto Jetel plazivý Včela medonosná (Trifolium repens) (Apis mellifera) 19 Včela medonosná Jiřina (Dahlia sp.) (Apis mellifera) 6 vyseto Škarda dvoulistá Pestřenka (Crepis biennis) (Episyrphus sp.) 2 Třezalka skvrnitá (Hypericum Včela medonosná maculatum) (Apis mellifera) 12 Včela medonosná Vratič obecný (Apis mellifera) 15 (Tanacetum vulgare) Okáč poháňkový (Coenonympha pamphilus) 4

71

Anotace Tato práce se zabývá důležitostí včely medonosné (Apis mellifera) pro ovocný sad v okolí Drnovic ve Zlínském kraji. V teoretické části práce jsou popsány biogeografické poměry zájmové oblasti a uvedena stručná charakteristika včely medonosné a dalších pozorovaných potenciálních opylovačů na zájmovém území. Praktická část měla hlavně charakter terénního výzkumu, výsledkem je tedy přehled pozorovaných taxonů potenciálních opylovačů a jejich procentuální zastoupení na květech nebo květenstvích rostlin na vybraném stanovišti.

Annotation This work deals with the importance of the European Honey Bee for pollination of plants in the orchard near Drnovice in Zlín region. The theoretical part describes the biogeographic conditions of the area of interest and the characteristics of the European Honey Bee and other potential pollinators, observed on interest area. The practical part had the character of field research, so the main result is a list of recorded potential pollinators species and their percentage on flowers on the selected area.

Klíčová slova Včela medonosná, Apis mellifera, Apoidae, Apidae, opylovači, ovocný sad, luční biotop, květ, květenství, hmyzosnubné rostliny, včelí společenstvo, včelařství, Drnovice, Zlínský bioregion, Česká republika

Keywords European Honey Bee, Apis mellifera, Apoidae, Apidae, pollinators, fruit orchard, meadow habitat, flower, inflorescence, plants pollinated by insects, bee community, beekeeping, Drnovice, Zlín bioregion, Czech Republic.

Bibliografický záznam SUCHÁČKOVÁ, G., 2021: Důležitost včely medonosné (Apis mellifera) pro opylování rostlin v ovocném sadu v okolí Drnovic na Valašsku. Bakalářská práce. Brno Masarykova univerzita, Katedra biologie, Vedoucí bakalářské práce Mgr. Robert Vlk, Ph.D. 72 s.

72