popa chubby vracím se k tomu, popa chubby co je pravdivé 14.3. po 7 letech steve walsh koncertuje nemám rád v praze! přeplácané desky joe bonamassa čili zázrak jménem joe b. b. king a jeho zlatá postupka 2 ceny crossroads vyhlášení výsledků za rok 2011

Joe Bonamassa přijíždí 28.2. koncertovat do Prahy! dárek pro předplatitele uvnitř čísla!

1 crossroads únor 2012 číslo 8 únor 2012 | www.hudebnicasopis.cz obsah květen

milí čtenáři! editorial str. 4 harvest neila younga po 40 letech esej str. 59 ceny crossroads anketa str. 6 punk rock na mysu dobré naděje esej str. 63 popa chubby vracím se k tomu, groove corner kultura str. 68 co je pravdivé rozhovor str. 9 jízda v protisměru historie str. 73 steve walsh nemám rád přeplácané desky rozhovor str. 13 the black stone raiders / uri caine / the master musicians of jajouka / haight ashbury rosie ledet hadi a červi léčí rozhovor str. 17 / kaia brown & tony blues band koncerty str. 77 naomi bedford / joe henry / mark lanegan / lanugo odešli etta jamesová a johnny otis / marnatosnaha / vladimír merta a jan hrubý / nekrolog str. 83 miloš železňák / fatal shore / ray charles – člověk a hudba recenze str. 20 muž zvaný legenda / výročí a chystané akce aktuálně str. 85 jimmie rushing mister five by five profil str. 30 hugh masekela na svět jsem přišel nahý a hudbu dostal darem profil str. 35 elektronický hudební časopis Vydává Joe’s Garage Okruh přispěvatelů Michal Bystrov, Šéfredaktor Ondřej Bezr Petr Dorůžka, Daniel Konrád, Ondřej Konrád, joe bonamassa ([email protected]) Ilja Kučera ml., Jiří Moravčík, Zdenek Pecka, Produkce Kateřina Hrádková Milan Tesař, Jan Sobotka čili zázrak jménem joe biografie str. 41 ([email protected]) Fotograf Jindřich Oplt David Gaydečka Foto na obálce Jindřich Oplt b. b. king ([email protected]) Inzerce [email protected] GrafikaOlga Neumanová Předplatné [email protected] a jeho zlatá postupka diskografie, díl 2. str. 46 ([email protected]) Aktuální informace o předplatném Korektury Dana Makovská na www.hudebnicasopis.cz Webmaster Tomáš Bohata Toto číslo vyšlo 21. února 2012

1 crossroads únor 2012 Chcete si koupit DVD Luboše Andršta a nechcete platit poštovné? Zastavte se v Crossroads shopu! Shop provozuje Jaroslav Foršt a najdete ho na většině žánrových koncertů po celé České republice. Nabídka obchodu obsahuje kromě DVD Luboše Andršta i předplatné časopisu Crossroads a mnoho dalších CD a DVD. V nadcházejícím měsíci můžete Crossroads shop navštívit na těchto akcích:

25.2. Kutná Hora, GASK, koncert Blue Effect 3.3. Kutná Hora, Vinné sklepy, Radvanyi & Beňa 13.3. Ústí nad Labem, Lidový dům, Vladimír Mišík

Také se můžete zastavit v kamenné pobočce Aktuální informace o muzice, kterou Crossroads shopu na adrese: máte rádi, se dozvíte na našem Facebooku Lokomotiva music Blues CZ. Tam také pravidelně soutěžíme Kollárova 315, Kutná Hora, 284 01. o vstupenky zdarma! Přidejte se k nám, Dále v nabídce bluesové novinky i časem prověřené ať vám nic neunikne. tituly z domácí i zahraniční scény. elektronický hudební Bonusy objednávejte pomocí svého ID na našich časopis / měsíčník internetových stránkách www.hudebnicasopis.cz v sekci BONUSY Předplatné: 360 Kč Aktuální nabídka bonusů je následující: Objednat si je můžete Joe Bonamassa již nyní na adrese Původní cena: 690 Kč, sleva 70 Kč, cena pro předplatitele Crossroads: 620 Kč www.hudebnicasopis.cz Kdy: 28. 2. 2012 Kde: Tipsport (Tesla) Arena, Praha Předplatné Vám umožní přístup ke Popa Chubby všem archivním číslům zdarma. Zároveň Původní cena: 490 Kč, sleva 50 Kč, cena pro se stanete členy exkluzivního hudebního předplatitele Crossroads: 440 Kč klubu a získáte s ním i mnoho výhod a dárků. Kdy: 14. 3. 2012 Kde: Lucerna Music Bar, Praha Cimbaliband Původní cena: 150 Kč, sleva: 20 Kč, cena pro MÍSTO PRO VAŠI REKLAMU předplatitele Crossroads: 130 Kč Kdy: 31. 3. 2012 kontakt Kde: Klubovna 2. patro, Praha [email protected] Reed/Lavash/Merta Časopis Crossroads nabízí Původní cena: 150 Kč, sleva: 20 Kč, cena pro předplatitele Crossroads: 130 Kč široké možnosti zviditelnění Kdy: 8. 3. 2012 Vašich aktivit. Kde: Klubovna 2. patro, Praha Inzerujte v časopise nebo se NOVÉ CD PILGRIM Edwarda Powella rovnou staňte partnerem Původní cena 200 Kč, sleva 100 Kč, cena pro předplatitele Crossroads 100 Kč celého jednoho čísla. DVD Luboše Andršta BLUES ALIVE & WELL Kromě samotné inzerce Původní cena 349 Kč, sleva 100 Kč, cena pro předplatitele 249 Kč nabízíme i možnost umístění Vybraná CD distribuční společnosti Classic se slevou 10% reklamního buttonu na našich Roomful of Blues: Hook, Line and Sinker, JJ Grey a Mofro: Georgia Warhorse, internetových stránkách Více informací James Cotton: Giant, Eric Bibb: Troubadour Live, Tab Benoit: Medicine. www.hudebnicasopis.cz o možnostech inzerce ZDARMA plakát Please the Trees, plakát Johnnyho Wintera, plakát Jeffa Becka, a další možnosti, jak vás s Crossroads plakát Bernarda Allisona, Singl z nového alba Joea Bonamassy Dust Bowl, Tři v časopise i při aktivitách s ním na e-mailové adrese: songy z CD Nuck Chorris Gangu LOVU ZDAR. souvisejících propagovat. [email protected] Více informací na www.hudebnicasopis.cz/bonusy editorial květen milí čtenáři, vítám vás při čtení únorového vydání několikrát koncertovala na našem území představuje Ilja Kučera ml. Druhý Jako vždy se ale samozřejmě také hudebního časopisu CROSSROADS. (naposledy vloni na festivalu Colours of jmenovaný je zároveň jednoznačným hodně ohlížíme – v časopise, který V první řadě chci poděkovat vám Ostrava) a i v CROSSROADS jsme už ve vítězem čtenářské části Cen Crossroads si vzal za cíl informovat o žánrech, všem, kteří jste poslali své hlasy do druhém čísle přinesli její obsáhlý profil a těšíme se, že mu budeme moci souvisejících s blues, to ani jinak nejde. nové založených Cen Crossroads. (připomínám, že pokud jste v červnu vaše ocenění v průběhu jeho pražské Michal Bystrov dokončil svou unikátní Jejich kompletní výsledky najdete 2011 ještě nebyli našimi předplatiteli, návštěvy osobně předat. Domácí vítěze procházku kompletní diskografií B.B. uvnitř časopisu společně s jmenovitě toto vydání si můžete, volně stáhnout poctíme vašimi cenami na speciálním Kinga (a už teď mohu prozradit, že rozepsaným hlasováním redaktorů, na našich webových stránkách www. koncertě, který se v těchto dnech pro vás do příštích čísel chystá další přispěvatelů a dalších spolupracovníků hudebnicasopis.cz), ale rozhodně připravuje a na který budete včas podobné – jak říkají novináři – „klády“), redakce. Věřím, že vám bude početná nepatří mezi takové globální hvězdy, pozváni. Zdenek Pecka pokračuje ve svém sbírka jmen, ve které se ti, kteří vám jaké se objevují na dalších místech. Je to I některé další články, které přinášíme, „archeologickém výzkumu“ osobností každý měsíc píší články, tak trochu pro mě dobrým signálem, že i vy, stejně předjímají nadcházející koncertní dění zpěváka Jimmyho Rushinga a Petr „odkopávají“ ve svých posluchačských jako my, netoužíte pouze omílat stále na území naší republiky. Nezadržitelně Gratias zapátral po okolnostech vzniku prioritách, k užitku. Určitě není od stejná zavedená jména, ale zajímá vás se blíží březnové Echo Blues Alive slavného alba Neila Younga Harvest, věci zjistit, jakou hudbu preferuje i hudba dosud neobjevená. Budeme se v Šumperku (23. března), které je letos které bylo vydáno právě před čtyřiceti váš oblíbený novinář či recenzent, i nadále ze všech sil snažit vás spletí kompletně věnováno čtyřem ženám lety. Samozřejmostí, na kterou už jste už proto, že můžete díky jeho tipům jmen a stylů provázet a pomáhat vám se v poměrně širokém stylovém rozstřelu. doufám zvyklí, je celá sada recenzí odhalit dosud neznámá jména. Protože v nich orientovat. V tomto čísle se věnujeme hlavní nových desek a knih i připomínek žádný učený z nebe nespadl, sám jsem Hlavními tématy únorových hvězdě akce, neworleanské zydeco nedávno proběhlých koncertů. to v několika případech ocenil a sobě CROSSROADS jsou dva velcí kytaristé harmonikářce a zpěvačce Rosie Ledet, Přeji vám co nejpříjemnější počtení dosud neznámé umělce si s radostí současnosti, jejichž nadcházející která je jednou z mála, ne-li vůbec časopisu CROSSROADS, očekávám dohledal. Vaše čtenářské hlasování, koncerty v České republice očekáváme jedinou ženskou představitelkou tohoto vaše podněty a připomínky, které nám už proto, že se patrně jedná o první s velkou netrpělivostí – a podle vašich stylu, a podle toho, co o ní píše Daniel můžete psát buď adresně na e-maily, anketu tohoto typu, zaměřenou na reakcí na facebookovém profilu blues cz Konrád, půjde patrně o docela „ostrou uvedené v tiráži, nebo na k tomu podobnou muziku, jaká kdy byla lze usoudit, že jde o napjatě očekávané holku“. K nadcházejícímu koncertu, určené fórum na webových stránkách v Česku uspořádána, dopadlo víceméně akce i z vaší strany. K oběma jménům byť v delším časovém výhledu, se váže našeho časopisu, a těším se, že až se očekávaně. Právě proto mě ale nejvíc se tedy vrátíme i v příštím, březnovém i profil nejvýznamnějšího afrického sejdeme nad březnovým číslem, bude překvapilo – a netajím se tím, že i čísle. S Popa Chubbym přinášíme nyní jazzmana Hugha Masekely, který Jiří nám do oken svítit přívětivé jarní velmi potěšilo – třetí místo v kategorii původní rozhovor, který s newyorskou Moravčík připravil v souvislosti s jeho slunce. zahraničního umělce loňského roku hvězdou udělal Milan Tesař, Joea očekávaným červencovým vystoupením Ondřej Bezr pro skupinu Hazmat Modine. Ta sice už Bonamassu vám v obsáhlém profilu na Colours of Ostrava. šéfredaktor

4 crossroads únor 2012 recenze inzerce

www.unitedislands.cz lucerna music bar více info nA POPa vstupenky k dostání v síti ticketpro[us A n]A místě konání14/3/201221.00 cHubbY

připrAvujeme cimBALiBAnD / 31. 3. 2012 LA sHicA / 4. 4. 2012 HAL FLAvin / 5. 5. 2012 AFro ceLt sounD system / 9. 5. 2012 FestivAL uniteD isLAnDs české spořiteLny / 21.–23. 6. 2012 GeneráLní pArtner

HLAvní MediáLní PARtneR: MediáLní PARtneŘi:

5 crossroads únor 2012

Popa_Chubby_inzerat_283x196_V01.indd 1 17.02.12 15:12 Luboš Andršt a Lukáš Martinek

Crossroads. Cena kytaristovi Joeu HLASOVÁNÍ Bonamassovi bude předána v průběhu jeho nadcházejícího pražského pobytu ČTENÁŘŮ v souvislosti s koncertem v Tesla Areně Domácí umělec roku 2011: 28. února. Cenu B.B. Kingovi pošleme Luboš Andršt (24 % hlasů) prostřednictvím jeho managementu. Lukáš Martinek (19 % hlasů) Beňa & Ptaszek (15 % hlasů) (v kategorii se objevilo celkem 14 jmen) HLASOVÁNÍ Zahraniční umělec roku 2011: Joe Bonamassa (27 % hlasů) REDAKTORŮ / foto Ivan Prokop Eric Clapton (12 % hlasů) Hazmat Modine a Derek Trucks (shodně SPOLUPRACOVNÍKŮ Joe Bonamassa V minulém čísle 10 % hlasů) CROSSROADS (v kategorii se objevilo celkem 14 jmen) jsme vyhlásili Ceny K hlasování jsme vyzvali i všechny Crossroads, ve kterých V kategorii Síň slávy uvádíme samozřejmě spolupracovníky časopisu Crossroads. pouze ty umělce, kteří se umístili Jejich tipy jsou široce žánrově rozprostřeny, jsme společně s vámi v součtu hlasů na prvním místě a budou což pravidelné čtenáře našeho časopisu chtěli zbilancovat tak historicky prvními obyvateli tohoto jistě nepřekvapí. Abyste si nejen udělali exkluzivního „klubu“, který jste svým obrázek o posluchačských láskách těch, minulý rok. Protože náš hlasováním založili. V dalších ročnících jejichž články čtete nebo jejichž fotografie Cen Crossroads už tedy nebude možné (ani sledujete, ale také abyste třeba pro sebe časopis začal vycházet nutné) pro ně hlasovat. objevili nová zajímavá jména muzikantů, až v jeho polovině, Domácí síň slávy Crossroads: uvádíme jmenovitě všechna hlasování Vladimír Mišík (29 % hlasů) v abecedním pořádku. označili jsme tento (v kategorii se objevilo celkem 9 jmen) ročník jako nultý Zahraniční síň slávy Crossroads: 1. Umělec roku 2011 – domácí a věříme, že přesně B.B. King (20 % hlasů) 2. Umělec roku 2011 – zahraniční (v kategorii se objevilo celkem 15 jmen) 3. Síň slávy za rok 2011 – domácí za rok už to „rozjedeme 4. Síň slávy za rok 2011 – zahraniční Celkem se zúčastnilo ve všech kategoriích s plnou parádou“. A teď 156 hlasujících. Ceny domácím vítězům Ondřej Bezr (šéfredaktor) předáme na zvláštním koncertě, který 1. Ladě tedy první tři místa bude uspořádán na jaře (o datu a místě 2. Tom Waits v kategoriích, týkajících budete včas informováni) a bude zároveň 3. Jan Spálený 4. Johnny Winter se roku 2011. druhým historickým setkáním předplatitelů

6 crossroads únor 2012 foto Jindřich Oplt B. B. King Ladě

Michal Bystrov (redaktor) 2. Kenny Wayne Shepherd 1. Zuzana Lapčíková 3. Radim Hladík 2. Tom Waits 4. Gary Moore 3. Jiří Suchý DJ Mobley (redaktor) 4. Paul Simon 1. Ondřej Pivec Trio Petr Dorůžka (redaktor) 2. Trombone Shorty 1. Iván Gutierrez a Madera, 3. Šafrán Carnem 4. Daniel Lanois 2. Fatoumata Diawara, JuJu Jiří Moravčík (redaktor) foto Vojtěch Turek 3. Lenka Lichtenberg 1. Čankišou 4. Mulatu Astatke 2. Aurelio Martinez (Honduras) Jeff Beck Ája Dvořáčková (fotografka) 3. Nakladatelství Galén 1. Martin Kraus 4. Tinariwen (Mali) 2. Hugh Laurie Jindřich Oplt (fotograf) 3. Luboš Andršt 1. Stan The Man 4. Jeff Beck 2. Susan Tedeschi & Derek Trucks David Gaydečka (vydavatel) 3. Luboš Andršt 1. Jan Kořínek 4. Johnny Winter 2. Joe Bonamassa Michal Pařízek (spolupracovník)

foto archivfoto 3. Jan Spálený 1. WWW 4. Hubert Sumlin Vladimír Mišík 2. Josh T. Pearson Petr Gratias (spolupracovník) 3. nehlasoval 1. Miloš Makovský 4. PJ Harvey 2. Jeff Beck Zdenek Pecka (redaktor) 3. Oldřich Veselý 1. nehlasoval 4. Jack Bruce 2. Charlie Musselwhite Daniel Konrád (redaktor) 3. nehlasoval 1. Iván Gutierréz 4. Etta James 2. The Black Keys Tomáš S. Polívka (spolupracovník) 3. Jiří Suchý 1. Petr Zelenka (Projekt Z) 4. Tom Waits 2. Justin Adams Ondřej Konrád (redaktor) 3. Luboš Andršt 1. Ladě 4. Bert Jansch 2. Warren Haynes Ivan Prokop (fotograf) 3. Jan Spálený 1. Luboš Andršt 4. Robert Cray 2. Buddy Guy Ilja Kučera ml. (redaktor) 3. Jan Spálený 1. Lenka Dusilová 4. Hubert Sumlin foto Jindřich Oplt foto Jindřich Oplt 7 crossroads únor 2012 foto Ivan Prokop Hubert Sumlin inzerce

Jan Sobotka (redaktor) 1. nehlasoval 2. nehlasoval 3. nehlasoval 4. Mississippi John Hurt Pepa Streichl (spolupracovník) 1. Petar Introvič ] 2. Hans Theessink foto Ivan Prokop [HU 3. Jan Spálený Jan Spálený 4. B.B. King (komentář Pepy Streichla k hlasování v Cenách Crossroads najdete na webu www.unitedislands.cz www.hudebnicasopis.cz) CIMBALIBANDvíce info nA 20.00 Milan Tesař (redaktor) vstupenky k dostání v síti ticketpro A nA místě konání 1. Ladě PATRO 2. Avishai Cohen 31/3/2012 3. Vladimír Merta KLUBOVNA 2. 4. R. E. M. Tomáš Turek (fotograf) foto Ivan Prokop 1. Abigail Ybarra 2. Everlast 3. Petr Kalandra 4. Jimi Hendrix

JuJu, Justin Adams a Juldeh Camara foto PR

připrAvujeme LA sHicA / 4. 4. 2012 HAL FLAvin / 5. 5. 2012 AFro ceLt sound system / 9. 5. 2012 FestivAL united isLAnds české spořiteLny / 21.–23. 6. 2012 GeneráLní pArtner HLAvní mediáLní mediáLní pArtneři: pArtneři:

8 crossroads únor 2012

Inzerce_CIMBALI BAND_138x196_V01.indd 1 17.02.12 15:09 rozhovorrozhovor popa chubby

Bluesrockový kytarista Popa Chubby (* 1960, vl. jm. Ted Horowitz), který 11. března vystoupí v Praze v Lucerna Music Baru v rámci svého aktuálního turné k novému albu Back To New York City, si termín telefonického rozhovoru pro Crossroads zvolil sám. Když však na můj úvodní pokus o navození atmosféry („Jak je teď u vás v New Yorku? Tady jsou hrozné mrazy…“) zareagoval prosbou o co nejrychlejší „vyřízení záležitosti“ a v průběhu telefonátu se ještě třikrát zeptal, zda budou ještě nějaké další otázky, bylo jasné, že vám žádné hluboké úvahy nenabídnu. Přesto jsem přesvědčen, že i přes strohost některých odpovědí – nebo možná i díky ní – z rozhovoru vysvítá to podstatné. Popa Chubby je především muzikant, raději hraje, než o hudbě mluví, rock’n’roll je jeho životní filosofie (jak ostatně uvádí na svém profilu na Facebooku) a do Prahy se těší. Co víc si přát? text Milan Tesař (Radio Proglas) foto Jindřich Oplt

9 crossroads únor 2012 rozhovor popa chubby

Vaše aktuální album se jmenuje Back To Vedle autorských písní, ve kterých New York City, tedy Zpět do New Yorku. reflektujete svůj život, máte na novém Co přesně tím „zpět“ myslíte? Má jít albu také coververzi skladby The Future o návrat ke kořenům hudebním, nebo od Leonarda Cohena. Proč se vracíte právě osobním? k tvorbě tohoto kanadského zpívajícího Ten název má vyjadřovat návrat ke všemu, básníka, jehož slavné Hallelujah jste co je pro mě přirozené. Chci tím říct, že se v minulosti zařadil na své koncertní vracím někam, kde se cítím doma. Vracím album? se k tomu, co je pro mě pravdivé, ať už je Píseň The Future jsem si vybral především to hudební inspirace, nebo moje osobní proto, že výborně reflektuje téma uvedené kořeny… názvem mého nového alba. Je to taková temná, apokalyptická skladba a já oceňuji Při psaní písní jste tedy myslel na místa, její základní poselství, totiž že věci se která jste znával, a na lidi, které jste změní, že se budou ubírat novým směrem. potkával v dětství…? Takovou zkušenost máme všichni a mně Ano, samozřejmě, o tom všem ta deska je. výborně zapadala do koncepce návratu, Je přece přirozené, že když píšete písně, o kterém jsme už mluvili. Kromě toho je to snažíte se v nich reflektovat váš dosavadní prostě skvělá píseň. život. Cohen mě na vašem albu nepřekvapil Dá se tedy hovořit o jednotícím tématu právě proto, že znám a mám rád zmíněnou celého alba? úpravu Hallelujah. Navíc mi to přesně To ani ne. Každá ta píseň vypráví svůj sedí k roli vypravěče příběhů, kterou jste vlastní příběh, protože já jsem v první Každá ta píseň zmínil. Naopak velkým překvapením je řadě vypravěč. Skládám sice hudbu, vypráví svůj pro mne závěrečná skladba alba, Jesus Joy hraju na kytaru, ale to všechno mi slouží Of Man’s Desire od Johanna Sebastiana především k tomu, abych lidem mohl vlastní příběh. Bacha. Máte hlubší vztah k barokní hudbě? vyprávět své příběhy. A v každé písni se Skládám sice Hlavní důvod je prostě ten, že je to skrývá jiný příběh. zábavné, zařadit na bluesové album Bacha. hudbu, Jeho skladby mě baví, hraju je rád. Ale Vaše diskografie je bohatá a pestrá. Jak při hraju na kytaru, já miluju jakoukoli hudbu. A mezi blues takovém množství písní dosahujete toho, a hudebním barokem není až tak velký že se neopakujete a – o tom se posluchači ale to všechno rozdíl, jak si možná myslíte. Jakmile je mohou přesvědčit právě na vašem mi slouží hudba dobrá, je mi potěšením ji hrát. novém albu – že vaše texty nejsou plné A přetavit Bachovu skladbu do bluesové bluesových klišé? především podoby bylo velmi snadné, šlo to úplně Klišé se budete vyhýbat tehdy, když k tomu, abych samo. budete psát srdcem. Já se snažím zpívat o tom, co prožívám v hloubi své duše. lidem mohl Album jste vydal na značce Provogue A tím pádem nemám strach, že bych vyprávět své Records. Co je to za label? ve svých textech kopíroval jiné autory příběhy. Provogue není velké vydavatelství, ale nebo zpíval to, co už tady tisíckrát bylo. dělá dobře svoji práci. A jsou tam výborní

10 crossroads únor 2012 rozhovor popa chubby

lidé. ale začínal jste jako bubeník. Vracíte se trávím tolik času na cestách, že mi už na nic někdy k bicím? dalšího nezbývá čas ani energie. Myslíte si, že v dnešní době, kdy se mluví Ale samozřejmě, hraju na bicí skoro o krizi hudebního průmyslu, je výhodnější každý den, pořád mě to baví. Občas si rád vydávat desky u malých labelů, nebo zabubnuju i na koncertě. u velkých vydavatelů? To přece není otázka pro mě. Já jsem jen Zmínili jsme Cohena a Bacha, vím, že máte kytarista, o byznys se nezajímám. Tohle je rád rockové a bluesové kytarové legendy. mi opravdu jedno. Já chci hrát svou hudbu Ale co dalšího si rád poslechnete? a chci, aby s ní byli lidé spokojení. Dnes by V poslední době hodně poslouchám hip každý rád vydělal spoustu peněz, každý hop, například Eminema nebo Jay‑Z. se chce stát milionářem, ale mně je to ukradené. Já chci hlavně hrát. A nacházíte v hiphopu zdroj inspirace? Ale ano, vždyť v hiphopu je skryto mnoho Ano, v jednom starším rozhovoru jste dobrého. Dokonce občas na koncertech řekl, že vás baví především komunikovat zařazuji coververze hiphopových písní. Ale s lidmi, a že doufáte, že se při vaší hudbě neptejte se mě na konkrétní skladby, to je cítí dobře. Podle čeho poznáte, že se překvapení! opravdu cítí dobře? To je jednoduché. Když si jdou koupit mou V roce 2010 se v New Yorku odehrál desku, určitě se na koncertě cítili dobře. právě jeden ze společných koncertů Jay‑Z a Eminema. Mě by zajímalo, jak A máte raději, když lidé na vaši hudbu to ve vašem rodném městě, jednom tančí, nebo když se snaží pozorně z nejkosmopolitnějších center světové zaposlouchat do textů? hudby, aktuálně vypadá s blues. Před pár Mám rád, když mou hudbu každý vnímá lety jste v jednom rozhovoru vzpomínal, trochu jinak: někdo spíše emocionálně, že zvláště 80. léta byla v tomto ohledu tancem, druhý právě tím, že se pozorněji smutná a že tehdy v New Yorku bluesová zaposlouchá. A právě ta různost přístupů je scéna neexistovala. Je to dnes lepší? to, co mám na hudbě obecně rád. Víte, že ani moc nevím? Většinu života procestuji, a hudbu v New Yorku tak V březnu vystoupíte v Praze. S čím nestíhám sledovat. Já tu jen přespávám. Ale přijedete? Zaměříte se na skladby určitě je dnes situace lepší než v 80. letech. z aktuálního alba? Budu hrát rock’n’roll! A budu vybírat Aktuální album jste natáčel ve vlastním ze všeho, co mám v repertoáru, rozhodně studiu Serpentine. Točíte v něm jen se nebudu omezovat jen na poslední vlastní hudbu, nebo je pronajímáte? desku. Písně během koncertu vybírám Dnes už studio nepronajímám, dělám naprosto spontánně, sleduji reakce publika v něm jen svou vlastní muziku. Důvod, a podle nich se rozhoduji, co budu hrát. proč studio mám, je prostý. Čas ve studiu trávím rád, nahrávání mě baví. A jsem rád, Jste sice známý jako výborný kytarista, že to mohu dělat u sebe doma. Ale jinak

11 crossroads únor 2012 inzerce

12 crossroads únor 2012 rozhovor steve walsh

„Uvažuju, že bych se v Čechách na nějakou chvíli usadil. A tak pomalu hledám možnosti, jak se tady hudbou uživit,“ řekl, už mimo záznam, americký kytarista a producent Steve Walsh. Aby bylo jasné, že to myslí vážně a Nashville, kde nyní žije, se bez něj nějaký čas bude muset obejít, ilustroval svoje prohlášení brilantní českou recitací říkadla Měla babka čtyři jabka a dědoušek jen dvě. text Ondřej Bezr foto Ivan Prokop

13 crossroads únor 2012 rozhovor steve walsh

Steveovo jméno jsme mohli zaregistrovat se kterým jsem pracoval, taky dělal Čím tě zaujali November 2nd? Spolupráce zaostávají. Jakou váhu nejen jako v kolonce producenta například na nějakých jeho nahrávkách. Takže s nimi pro tebe určitě nebyl žádný muzikant, ale i jako producent přikládáš na deskách November 2nd nebo Druhé mám se záměnou jmen pár srandovních výdělečný byznys. hráčské dokonalosti? trávy, spolupracoval i s Pavlem Bobkem historek. Jo, svět je malý… To mělo několik důvodů. Když jsem Technika existuje jen z jednoho důvodu: na jeho nashvilleském „cashovském“ albu. potkal Romana a Sašu v New Yorku, líbila aby ses mohl vyjádřit, jak potřebuješ. Těmi rozšířil své bohaté portfolio, v němž Když je ten svět tak malý, na začátek se se mi jejich energie, duch jejich hudby, Kytarista, který hraje na rohu ulice dva nechybí třeba Norah Jones, Viktor Krauss musím zeptat, jak ses dozvěděl, že vůbec a pochopil jsem, že jim mohu pomoci. akordy, klidně může svou hudbou říct nebo Erasure. Nyní ale vstoupil na českou existuje nějaká Česká republika. Kromě toho miluju cestování a nové mnohem víc, než hráčsky vzdělaný hudební scénu i jako kytarista: doprovázen Určitě znáš Brada Strattona (americký zkušenosti. symfonik. Jiná věc jsou samozřejmě domácími muzikanty natočil a u Animal muzikant, který žil léta v Praze, založil studioví hudebníci. Když pracuješ Music vydal instrumentální album Daily kapely Circus Praha a Snake Eaters – pozn. Už ses dostal do kontaktu s řadou zdejších na nějakém úkolu, samozřejmě se Specials, stylově se pohybující mezi blues, aut.). Já se s ním skamarádil asi rok poté, muzikantů, většinou takových, kteří hrají od tebe očekává kreativita, ale prvotní funkem a jazzem. co se vrátil z Prahy do Států. Pracovali „americkou“ muziku. Máš pocit, že ji Češi je schopnost splnit zadání. Jsi takový jsme spolu v New Yorku a někteří Bradovi hrají jinak než Američané? „hudební tesař“. Stejně jako ty, Steve Walsh, se jmenuje přátelé, čeští muzikanti, nás požádali, Myslím, že je to trochu jiné, ale to je frontman americké kapely Kansas. Nejste abychom jim pomohli. Seznámil jsem se dobře. Člověk musí být upřímný ke svým Když s někým spolupracuješ, ať už jako příbuzní? s Romanem a Sašou z November 2nd, začal kořenům. Tady je spousta muzikantů, muzikant nebo jako producent, do jaké Ne, nikdy jsem ho nepotkal. Ale máme s nimi pracovat a v létě roku 2007 jsem byl kteří mají nebo měli příležitost si zahrát míry si vybíráš, jestli je jeho hudba pro pár společných přátel a dokonce zvukař, poprvé v Česku. například s americkými bluesovými tebe zajímavá, nebo jestli je to jen dobrý muzikanty, a mají neuvěřitelné cítění. byznys? Obzvlášť ti mladší. Ale evropská jazzová To je kombinace obojího. Realitou je Steve Walsh a bluesová tradice je přece jen jiná. Když samozřejmě snaha přežít, pokud chceš Band pokřtil jsem chodil na Berklee, vždycky bylo znát, pracovat jako hudebník, ale zároveň je album v klubu Jazz Dock kteří muzikanti jsou z Evropy, jejich styl byl nutné se snažit být tvůrčí, což ti umožňuje prostě odlišný. Nicméně mi připadá dobré jen hudba, která tě oslovuje. A jsem oba ty přístupy mixovat. A ještě jedna věc: opravdu šťastný, že snad všechno, co jsem existují určité stereotypy, které se říkají doposud dělal, byl právě tenhle případ. o americkém feelingu. Ale na základě Vím, že tím, co dělám, nikomu nezachraňuji vlastní zkušenosti ti můžu říct, že jsem životy, ale jsem vděčný za každý okamžik, slyšel spoustu amerických bluesových kdy můžu vytvářet dobrou hudbu. muzikantů, kteří jen kopírovali nějaké staré desky a byli zoufale nudní. Tou otázkou jsem směřoval k tomu, že jednou z tvých prací v českém prostředí U nás existuje představa, že všichni byla nedávno produkce alba popové američtí muzikanti jsou technicky, zpěvačky Markéty Konvičkové, což se hráčsky velice na výši a Češi za nimi vymyká všemu, co jsi u nás doposud dělal. Technika existuje jen z jednoho důvodu: aby ses mohl vyjádřit, jak potřebuješ. Kytarista, který hraje na rohu ulice dva akordy, klidně může svou hudbou říct mnohem víc, než hráčsky vzdělaný symfonik.

14 crossroads únor 2012 rozhovor steve walsh

S čím jsi do tohoto projektu šel? sračky. Ale ti, co vydrželi, byli svědky toho, sólové projekty i vystoupení s Davidem To byla sice hodně komerční záležitost, že na začátku dal tři „popiny“, ale zbytek Dorůžkou. Připadalo mi zajímavé je dát ale já mám v sobě velkou vášeň pro koncertu už hrál jen jazz. A polovina lidí, co dohromady, protože oni spolu všichni tři popmusic. Líbí se mi Katy Perry stejně jako byli v hledišti, se shodovala, že nikdy nic dohromady nikdy v žádné kapele nehráli. třeba Big Bill Broonzy. A mám s popem tak dobrého neslyšeli. Honza Kořínek má dokonale zvládnutou i jisté zkušenosti, protože jsem například Ale to jsem trochu odbočil od otázky. americkou bluesovou a groovovou muziku. produkoval desku pro Erasure. Takže Myslím si, že tohle ostré dělení, které u vás Dano a Tomáš ji dobře znají taky, ale jejich sice nerozumím českému prostředí ani je mezi uměleckou a komerční sférou, je výrazový slovník jde mnohem hlouběji jazyku, ale vím, že Markéta je mladá holka dáno hlavně sociálně a historicky. Jsem k archetypům evropského jazzu, o kterých s krásnou barvou hlasu. Prostě dobrá tady sice krátce, ale myslím, že velká část už jsem mluvil. zpěvačka. To pro mě bylo rozhodující. těch komerčně úspěšných byla úspěšná už v době komunismu, což je pro vás Tvoje autorské skladby, které jsou na albu, V Česku pořád ještě dost přežívá vznikly na základě spolupráce s těmihle předsudek, že pokud muzikant hraje muzikanty, nebo jsou „ze šuplíku“? nějaký „seriózní“ žánr, jako třeba jazz, Každé jídlo taky Filmoví scenáristé často píší postavy spoluprací s popem se jaksi zahazuje. na tělo konkrétním hercům. S mojí muzikou Věděl jsi o tom? musíš vařit z přísad, je to podobné. Písničky jsem psal přímo Ne, ale já to fakt neřeším. V New Yorku pro tuhle sestavu a jsem si jist, že kdybych mám sice spoustu muzikantů, kteří hrají které se do něj hodí. je hrál se svou kapelou doma v Nashvillu, výhradně „umění“, ale můžu tě ujistit, že zněly by úplně jinak. dělat třeba hudbu do reklamy je mnohdy podezřelé. A musím říct, že tenhle pohled daleko umělečtější práce, než produkovat absolutně respektuji, protože osobně si Výběr převzatých skladeb, ať už na albu nějakou indie kapelu. Když to vztáhneme vůbec nedovedu představit, že bych žil nebo dalších, které hrajete živě, je tedy na blues, jsou muzikanti, kteří si zvolili v něčem takovém, co jste tady měli. také přizpůsoben sestavě? komerčnější cestu, jako je třeba B.B. King Když jsme začali hrát, vybral jsem velké nebo Buddy Guy, ale jsou to právě oni, kteří Kapelu, se kterou jsi vydal album Daily množství skladeb, které bychom mohli mohou tuhle hudbu představit mnohem Specials, jsi sestavil z tuzemských vyzkoušet, a sledoval jsem, jak fungují. většímu počtu lidí, než kdyby hráli jen hudebníků. Jak sis je vytipoval? Podle toho jsem dělal výběr na desku. někde v klubech. Příklad z jazzu: kytarista Když jsem začal kvůli produkcím jezdit Důležité bylo, aby to byly písničky, které Wes Montgomery. Jeho první desky byly do Čech, objevil jsem pražskou jazzovou nejsou moc známé. I když jsou od slavných přísně „umělecké“, nezávislé, čistě jazzové, scénu kolem klubu Jazz Dock, která mě autorů, většinou se moc nehrávají. Nebo tudíž pro malou skupinu lidí. Pak začal svou úrovní hrozně překvapila. Bubeníka ano, ale v úplně jiném aranžmá a obsazení. spolupracovat s orchestry, jeho hraní Dana Šoltise jsem potkal, když hrál bylo přístupnější, dá se říct „popovější“, s November 2nd a pak mě kluci vzali Neuvažoval jsi o tom, že by aspoň část a ortodoxní jazzoví fanoušci se od něj na Vertigo, ve kterém hraje – to bylo desky byla zpívaná? odvrátili, protože si mysleli, že se zbláznil. vynikající. Varhaník Honza Kořínek taky Ne. Každé jídlo taky musíš vařit z přísad, Jenže on měl pět dětí a manželku – a ti hrál s November 2nd. Když jsme točili které se do něj hodí. Chtěl jsem, aby museli něco jíst! A slyšel jsem na tohle jejich desku, o pauze ve studiu jsme se posluchači soustředili ve stopáži, téma úžasnou historku: že totiž Wes spolu začali jamovat a já zjistil, jak je odpovídající zhruba dvěma stranám Montgomery hrál jako poslední na nějakém skvělý. A s kontrabasistou Tomášem vinylové desky, konkrétně na tuhle, tedy velkém festivalu a spousta lidí odešla Liškou jsem se seznámil při spolupráci instrumentální muziku. Myslím, že těch s tím, že nejsou zvědaví na ty jeho popové s Druhou trávou. A viděl jsem jeho devět skladeb v daném obsazení se dá

15 crossroads únor 2012 rozhovor steve walsh

„uposlouchat“. Vycházel jsem z vlastního Jsi člověk, který dobře ví, jak je důležité vkusu. Já mám rád buď úplné ticho, nebo mít při nahrávání externího producenta. hudbu, na kterou se vydržím naplno Nepocítil jsi potřebu taky nějakého soustředit. přizvat? Spousta desek se dneska točí nebo vydává Ne. Prostě jsem chtěl, aby nahrávky zněly tak, aby byly co nejdelší. Jsou zbytečně tak, jak doopravdy hrajeme. přeplácané. Nedávno například vyšlo pohromadě všechno, co se natočilo při Jaké máš s tímto projektem plány? sessionech Milese Davise pro album Chtěl bych samozřejmě v tomhle Spousta desek Bitches Brew. Vydali snad každou notu, hudebním dialogu pokračovat a užít kterou zahráli. No ale Davis přece měl si trochu zábavy. Takže hrát co nejvíc se dneska točí nějaký důvod, proč něco „pustil“ a něco ne. koncertů i festivalů. nebo vydává Nejsem fanouškem tohohle přístupu. Není problém v tom, že žiješ v USA a tvoji tak, aby byly Jestli mám správné informace, celé album spoluhráči v Česku? co nejdelší. jsi natočil na půjčenou kytaru. Není to pro Muzikanti, kteří hrají hudbu, založenou kytaristu problém, hrát na nástroj, který na improvizaci, jsou jako staří přátelé. Jsou zbytečně nemá „osahaný“? Nemusejí se vidět týden, rok nebo deset Já měl s sebou svého telecastera, ročník let, a při dalším setkání pokračují tam, kde přeplácané. 1968, hrál jsem na něj asi tři písničky. skončili. Mezidobí je dobré k tomu, aby A tady jsem si půjčil od Romana Helcla člověk načerpal další zkušenosti, které pak z November 2nd jeho lespaula, protože může zúročit. jeho zvuk je „tlustší“. Muzikanti ale dobře vědí, že každý nástroj zní v každém Existuje nějaká možnost, aby se tahle prostředí trochu jinak a musí se využít sestava mohla prezentovat i ve Státech? okamžiku, kdy si to „sedne“. Když jsem To by bylo skvělé. Určitě budu hledat zapojil obě kytary, Romanův lespaul z toho příležitosti. Ale myslím, že první krok je vyšel lépe. hrát co nejvíc v Evropě.

Za tu dobu, co jsi v kontaktu s českými muzikanty, máš asi scénu docela zmapovanou. Vyhlédl sis už někoho dalšího, s kým bys chtěl v budoucnu spolupracovat jako producent? Teď dodělávám desku písničkářky Elišky Ptáčkové, která se pohybuje někde mezi folkem a bluegrassem. O spolupráci uvažujeme taky s Marcelem Flemrem. A mám v hlavě nějaké další projekty, o kterých ale zatím nemůžu mluvit. Nerad bych je zakřikl.

16 crossroads únor 2012 rozhovor rosie ledet

Rosie Ledet bude s kapelou

The Zydeco Playboys hlavní hvězdou festivalu Echo Blues Alive, DK Šumperk, 23. března 2012

Jedenačtyřicetiletá zydeco akordeonistka v Ledet dělá na pódiu dojem, že je pro každou neplechu. Dvojsmyslně zpívá o viagře, nosí zásadně krátké šortky a mužští se za ní otáčí, až to hvízdá celým sálem. Takže se těžko divit, že v sobotu ráno se jí nechce brát telefony. „Mami, to jsi ty? To už je jedenáct?“ zakňouralo ospalé sluchátko. A pak se zase poroučelo do peřin, poněvadž den předtím byla kapela v Coloradu a tam je sněžná bouře a holku z Louisiany prostě sníh vyčerpá. Ve dvě odpoledne už byla svěží a celá kvetla jako okra. „Když jste furt v Louisianě, tak sníh nevidíte, co je život dlouhej. Nic proti němu nemám. Jenom by prostě měl zůstat za oknama. A holka vevnitř u pece.“ text Daniel Konrád foto Blues Alive

17 crossroads únor 2012 rozhovor rosie ledet

Vaše muzika je prošpikovaná dvojsmysly snažší. Taky s náma hrával můj tchán. Ale Lettermana. My ostatní máme všude pár a kódovanými sexuálními obrazy. Proč? od tý doby, co měl infarkt, už není ve svý fanoušků a jezdíme za nima, kam to jde. To měl bejt vtip, co se trochu vymkl z ruky. kůži. Umřela mu žena, tak se celej dost S tím nápadem na crossover přišel můj Přišel s tím za mnou jeden brácha, a tím zpomalil, a na valchu si s náma přijde zahrát, producent Andre Nizzari. Řekli jsme si, že nemyslím svojeho bratra, že v Louisianě teď jenom když jsme v Louisianě a hrajeme budeme dělat silný písničky, aby nebyly všici dělaj’ muziku o klisnách a kuřátkách. prakticky u něj za barákem. jenom k tancování. Já totiž neumím vůbec Tak sem si postavila hlavu, že taky udělám tancovat, jsem slon. Prostě už to není zvířecí písničku s dvojsmyslem. Napsala S manželem jste se potkala U Richarda. To tak úplně cajunská hudba, já tomu říkám sem text jménem Zakroutím ti chobotem je asi slavný zydeco klub? kreolský rock. Tam u vás v Paříži‑ a byl z toho hroznej brajgl. Každičkej fanda Jasně, říkalo se mu Grand Ole Opry říkal, Rosie, holka, napiš ještě jednu! Přitom zydeca, podle toho countryovýho sálu V Šumperku‑ já jsem stydlivka, a teď musím na pódiu v Nashville. Teď už je skoro furt zavřenej, … budeme hrát z poslední desky. Třeba zpívat jednu prasárnu za druhou a ‘sem ale dřív se tam dělalo mejdlo každej pátek, písničku Poison, což měla bejt věc o voodoo, z toho rudá jako rak. sobotu i v neděli. Já zydeco v šestnácti ve který jsem ale jedinkrát neřekla voodoo, neposlouchala. Jednou za mnou přišel táta ani mojo, ani gris‑gris, prostě žádný z těch Nemůže vám na tancovačkách nějaký rodič a říká, Rose, hoď se do něčeho pěknýho, klišé. Takže je to trochu příběh o zázračný vrazit pár facek, že kazíte děti? večer jdeme na la‑la. Protože zydeku bylinářce, za kterou lidi chodí, když je Chce to bejt trochu obezřetná, myslet se v Louisianě říká francouzský la‑la. svrběj’ kosti. na děti, a nehrát tydle věci před desátou Nevěděla ‘sem, odkud vítr vane, ale tetička večer. Ale taky choděj rodiče a říkají: holka, vonemocněla a prej nabulíkovala našim, že Znáte nějakou? neboj, moje děti vůbec netušej, o čem to je. strejda zůstane a bude se vo ní starat, tak Máma vždycky říkala: nech voodoo proč nevezmou maličkou Rosie, co? Ale já na pokoji, z těch čar a triků koukají Ani ve vašem největším hitu, písničce s rodičema v šestnácti nepřešla ani přes jenom problémy! U nás v ulici totiž jedna o viagře? ulici! doma měli. Já jsem z chudý rodiny, a todle čarodějnice bydlela, říkalo se jí prostě Náhodou mužský jsou z týhle písničky, byl sice starej nástroj, ale dalo se na něj hrát lékařka, ale každej veděl, že nedává pilulky jmenuje se Tak už to zvedni, úplně bez sebe. Chodit v šestnácti na zydeco, tomu se asi na koncertech. Na naše poměry stál majlant. ani obvazy. Bylo to mezi náma dětma Tancujou a tleskaj a křičej na mě: No tak to kluci smějou, co? Takže jsem se do zydeka zamilovala. takový trochu tajemství. zvedni, Rose! Měli jsme zavolat firmě, co Nikdo nechce poslouchat hudbu, která se Pouštěla jsem si kazety a hrála jsem podle vyrábí viagru, a licencovat to do reklamy. líbí jeho rodičům. Navíc u zydeka každej nich, protože já nikdy neměla jedinou A to jste jí nikdy nenakoukli ani do oken? Cajun říká: je to tvoje národní hudba, na to hodinu, doteď hraju podle sluchu. Neumím Ne! Vždycky jsem chtěla, ale jsem Nepodlamují vám takové texty svědomí? buď pyšná, tam běž a tancuj pro vlast! noty. Je mi blbě při pomyšlení na to, kolik hroznej srab. Celej tejden všem říkám, že Přece jenom ženských moc v zydeku není. Pche! V sedmdesátejch a osmdesátejch srandy si na tancovačkách museli celý ty o víkendu půjdu na strašidelnej biják, ale Být holkou je v zydeku fuška. Pořád jsem letech byla ta muzika nudná. Nicméně šla roky užívat rodiče! pak přijde sobota a já z toho vycouvám. vzhůru do noci, musím vstávat brzo ráno ‘sem a na pódiu seděl akordeonista Boozoo Ale na tý čarodějce něco bylo. Znala jsem a každej druhej den jedeme hrát do nějaký Chavis, mrkal na mě a hrozně to uměl. Ze zydeka teď děláte trochu crossover. chlapa, chci říct kripla, co nemohl celý prdele, kde sněží. Navíc u nás v Louisianě se A tak jsem se zabouchla. Když jsme spolu Může se z téhle muziky stát taková roky chodit. Jednou přešel ulici a vlezl k ní na mě dívají přes prsty. Každej řekne akorát: začali žít, vždycky, když šel do práce, jsem senzace, jako se to v Americe podařilo do kurníku a ona mu dala vypít čaj. Ten ženská má bejt doma za plotnou! akordeon vytáhla a začala ‘sem potají hrát. novému R&B? chlap několik tejdnů blil po celý čtvrti, Mám hodně fanoušků v New Yorku, ale a kamarádky říkaly, že z něj lezly kousky To se ještě říká? Čeho jste se bála? zatím s tou muzikou prorazil jedině hadů a červů. Pak asi na tři dny zmizel No jasně, ale z čeho bych platila složenky? Nevím, prostě že na to přijde! Nudila jsem starej Buckwheat Zydeco. Ten hrál a když se ukázal znova, už zase chodil. Než jsme se rozvedli s manželem, bylo to se. A akordeon bylo to nejcennější, co jsme dokonce v bedně v talkshow Davida Takže kdo ví.

18 crossroads únor 2012 inzerce

ELEKTRApravidelná dávka jazzu každé úterý od 21h v klubovém sále Elektra vstupné 120/150 JAZZ Vertigo – Best of turné 21. 2. Tereza & Groove Inn 28. 2. Eva Emingerová Trio 6. 3. Jazz Heads 13. 3. Jana Koubková Quartet 20. 3. Libor Šmoldas Quartet 27. 3.

lidovkyZpravodajský server Lidových novin .cz WWW.VLTAVSKA.CZ WWW.FACEBOOK.COM/VLTAVSKA 19 crossroads únor 2012 recenze

o sbírku beznadějných lidských příběhů o vraždách, smrti a žalu. U anglických folkařů běžná věc:

jinde jedí střepy a zapichují do sebe foto PR rozžhavená železa, oni si libují v temných srdcervoucích písních, a to v tom lepším případě; v oblibě jsou i story matkovražd a incest. A aby snad nedošly zásoby, což s ohledem na staletou tradici asi nehrozí, skládají se hrůzy nové, třeba související s dnešní ekonomickou krizí: Naomina skladba Daddy´s Got A Gun je třeba o milionáři, který si vpálil kulku do hlavy a tak nějak zapomněl, že zbytek rodiny tím dostane bez prostředků na dlažbu. A jsme u toho: Naomi není z ranku Elizy Carthy nebo Jackie Oates, není patronkou tradice jako ony, hodně si z ní pouze vypůjčuje a s banjem, dobrem a tklivými houslemi míří hodně ke country. Rodinné Dusty Willow Records zázemí také neodpovídá běžnému folkovému životopisu: otec pracoval Sin‑é a podílník vydařených nahrávek na základě skutečné tragické události, Předchází ji pověst anglické Emmylou s Donem Lettsem (Big Audio Dynamite) Vana Morrisona, Laurie Anderson nebo tak nějak se mu do toho ovšem zapletl Harris a příliš se nemýlí, Naomi má a natáčel videoklipy pro Rolling Stones Christyho Moorea. Naomi si ho nevybrala čerstvý vztah s Naomi, takže vokální post skutečně nádherný vpíjivý hlas. A hraje a Davida Bowieho. náhodou: s většinou dalších hostů přenechal Alasdairu Robertsovi, který se hudbu, která by se „zjednodušeně“ Hrdinkou mládí byly pro Naomi Shirley v minulosti natáčel a nedá se o něm po jejím boku objevuje ještě v anglické dala nazvat angloamerickým Collins stejně tak jako Hedy West říct, že by trpěl konzervativní nostalgií baladě Death Of Queen Jane. country‑nu‑folkem se styčnými body: a Pogues s Clash. A na scénu vstoupila k tradici a autoritám. Diver přesně S Paulem Heatonem (Beautiful Warren Zevon, Bonnie Prince Billy v roce 2001 rozhodně nefolkařsky: vyvážil zpěvaččiny country zabarvené South) jsou ve Ferry Boat Inn trochu a Alasdair Roberts. tanečním elektronikům Orbital nazpívala skladby, s příspěvky jiných a anglickou přeslazení, ale opravdu jen trochu Ruku do ohně by za ni navíc dalo hit Funny Break. klasikou, a co hlavní: ideálně ji v duetech a může za to „sonátní klavír“. Railroad tolik důvěryhodných lidí, třeba S debutovým albem Dark They Were spároval. Bill (s britskou černošskou soulmankou vážená Shirley Collins, Peter Buck And Golden Eyed v produkci Micka Vzdušnou milostnou skladbou My Donnou Edmead) je pořádné rockabilly z R.E.M. a také nebožtík Bert Jansch Glossopa (Frank Zappa, P.I.L.) Naomi Love Is Deep, zazpívanou s autorem a velkolepá lidová perla Lord Thomas & o ní hezky řekl, že si ji snad ani nejde zamířila, s tímhle už ale zasáhla Justinem Curriem ze skupiny Del Amitri Fair Ellender dostala nečekanou podobu neposlechnout. Šéfredaktor magazínu cíl. Zvolila přitom kuriózní postup: album dosahuje vrcholu, ale Roland The díky bluesové kytaře Krise Dollimoreho fRoots Ian Anderson dokonce tvrdí, že potenciální spolutvůrce oslovila přes Headless Thompson Gunn od Warrena (The Godfathers). to nejlepší co můžete udělat, je koupit MySpace a Facebook. Z očí do očí se prý Zevona podpořená houslemi, mandolínou Samé písně bez šťastných konců. Jako si album dvakrát. Naráží tím na fakt, obávala odmítnutí. a vokálem Paula Simmondse není o nic by té depky kolem nebylo dost. Ale že si ho třiatřicetiletá písničkářka Trumfem se stal producent Gerry Diver, méně uhrančivá. Simmonds (ze skotských znáte to, cizí neštěstí nás někdy dokáže vydala za vlastní peníze. Pro romantiky manžel neméně skvělé písničkářky Lisy The Men They Couldn‘t Hang) složil inspirovat ke zvládnutí toho našeho. a strašpytle danajská rada: jedná se Knapp; bývalý člen newyorské skupiny působivé Clouds Of Colwyn Bay Nebo k výborným albům. Jiří Moravčík

20 crossroads únor 2012 recenze

neelektrických nástrojů. Jemný, elegantně ruka autora a aranžéra, třebaže neokázalá. nostalgický, hořkým humorem obdařený Dávajícího přednost volnému vzduchu, básnící muzikant, jehož songy plují nahozeným barvám a jemným tahům prostorem a časem, vzpomíná na vjemy štětcem. Náhlému břinknutí do piána z dětství, obecně sní a představuje si. doprostřed skoro ničeho. Co ale už před To posluchač může rovněž. Třeba že tím navozovalo sugestivní atmosféru. v úvodní Heaven´s Escape hraje k ránu A při opakovaném poslechu se počnou 4AD ve skoro pusté tančírně utahaná kapela vylupovat jednotlivé písně jako vyslovené Americký písničkář Mark Lanegan (1964) obskurní valčík zpívaný chlapíkem, jenž skvosty, zkraje skryté pod tím ohromujícím vydává po osmi letech svou šestou kreslí dramatickou situaci jako ze závěru celkem. Joe Henry by je určitě mohl autorskou sólovou desku, byť se v jeho nějakého starého krimi filmu: „Ale, prezentovat ve snáze vnímatelné a tedy případě jedná o přinejmenším vachrlaté lásko má, jak můžeme uniknout?“ Což obecně přijatelnější podobě. Jenže to by počty. Pakliže v oficiální diskografii je ovšem samozřejmě otázka, kterou si už zas nebyl on. Ondřej Konrád poslední dekády dominují tři alba mohou pokládat i dvojice, jimž zrovna s někdejší zpěvačkou Belle and Sebastian nedýchá za krk FBI. Místy se Henry vrací Isobel Campbell, šíře Laneganovy tvorby k historii a v písni Deathbeth Version zahrnuje projekt Gutter Twins, v němž se objeví dokonce tolikrát zpracovaná se střetl se zakladatelem Afghan Whigs postava Billyho The Kida, zatímco v úvodu Gregem Dullim, spolupráci s britským atmosférického songu After The War je elektronickým duem Soulsavers, Timem zase řeč o „kapse plné německých marek.“ Simeonem či dlouholetou náklonnost Anti‑ Zatímco metaforicky bohaté texty je Zpívající autor nevšedních songů a tvůrce třeba bedlivě číst, hudba přichází sama vůbec hodně specifické muziky Joe Henry a říká si rázně o pozornost. Gospelovou je u nás zatím pořád skoro neznámý. Ačkoli náladu má Sticks And Stones, kde Bellerose je Reverie už jeho dvanáctým CD a hlavně hraje uprostřed breaky, jako kdyby seděl ty vzniklé po roce 2000 mají skvělou za bubny poprvé a souprava se při nich pověst (Scar, Tiny Voices, Civilians, Blood rozpadala. A člověk si klade otázky: jak From Stars). Henryho písně mají skoro to, že je ve Strung tak mohutný a přitom šansonový nádech, ale jsou poznamenány zvláštní zvuk pouze akustického kvarteta? blues i předválečným jazzem a celé je to Jde o elektronické znásobení? Nahrála vlastně změť žánrů, stylů i historických snad kapela základ víckrát na sebe? období. Vyznačující se autentickou Nebo je prostě Henryho zvukař génius? kutálkovitostí. A velkou vynalézavost Tedy spíš Henry sám, že ano. Vychutnáte projevuje Henry u zvukové stránky. V jeho Tomorrow Is October, kde protagonista případě lze říct zvukomalebné. Což z něj zpívá jen s kytarou hostujícího Marka také činí žádaného producenta. Ribota. V refrénech Furnace Piano nelze I tentokrát se spolehl na osvědčený tým přeslechnout hlas Irky Lisy Hanniganové, instrumentalistů Keefus Ciancia – piano, jíž Henry produkoval loňské CD David Piltch – kontrabas, Jay Bellerose – Passenger. A ve všech těch pokleslých bicí a sám hraje na španělku. Jde tedy waltzech, parádních marších vojenských o čistě akustickou záležitost, ale i jeho i cirkusových, v celé té nedefinovatelné foto PR předcházející desky určují převážně barvy a neuvěřitelné muzice je pořád patrná

21 crossroads únor 2012 recenze

k okruhu muzikantů, soustředících se sloužit coby reklama na cigarety, chlast Kolaborace jazzových muzikantů kolem Joshe Hommea a jeho Queens a opiáty, tkví Laneganova přednost v tom, s našimi popovými tzv. celebritami of the Stone Age, která kromě jiného že aniž by výrazně měnil tradici (viz za účelem prosté obživy je věcí kondenzovala i do série improvizačních ostatně deska coververzí I’ll Take Care Of běžnou. Výsledky většinou desek Desert Sessions. You z roku 1999), dokáže v jejím rámci nestojí za pozornost, neb jak Kořeny aktuálního alba lze hledat a stylu zachytit současný zeitgeist. praví otřepané přísloví, řetěz zejména v posledních dvou jmenovaných A pak je tu samozřejmě Laneganova zůstane tak silný jako jeho uskupeních. I díky Soulsavers si osobnost nefalšovaného Stevea McQueena nejslabší článek. Hvězda osvojil práci se syntetizátorem a bicím americké písničkářské scény, který do svých má prostě dobře zahrané automatem, který sice využil již písniček dokáže vložit a vkládá staroškolsky křoví, jazzman pro jednou na předchozí sólové desce Bubblegum chlapskou (a proč vlastně neříct: bluesovou) včas zaplacený nájem (2004), ale teprve nyní se zdá, že se melancholii a stejně tak staroškolskou a nic víc. Ovšem nestává úspěšně zabydlel v zádumčivé rytmické osudovost, jejíž vágní a spíše okrajová se často, aby se muzikanti repetitivnosti, vlastní někomu, kdo religiozita je stylovým prostředkem, jak s vytříbeným vkusem v kulisách syrové současnosti zachází samotářští tvrďáci dávají najevo, že jsou a (převážně) jazzovou s elektronikou, leč poslouchá americký zároveň moc a moc citliví kluci. Ondřej Váša průpravou vrhli na autorský folk a blues (viz zejména Gray Goes Black, pop z přesvědčení. Je slyšet, Harborview Hospital či Ode To Sad Disco). že pražská kapela Lanugo Ze strany Hommea, který ostatně hostuje kvalitní popík miluje, nestydí v typicky „queensovské“ písni Riot In The se za to a právě proto ho dělá House, vane pouštní vítr „stoner rocku“ jak dobře. v případě singlu Gravedigger‘s Song, tak Zatímco eponymní debut zejména v Quiver Syndrome. Lanuga z roku 2009 ještě vykazoval Budiž řečeno, že deska Blues stopy jazzových vlivů ve frázování Funeral, kterou Lanegan v obklopení hudebníků, zvláště ve vyhrávkách dlouholetých přátel (mimo jiné David někdejšího člena, trumpetisty Miroslava foto PR Catching, Alain Johannes, Jack Irons, Hloucala, druhá deska pojmenovaná Chris Goss, Greg Dulli…) složil tentokrát 2011 už zaznamenala posun k čiré bez přípravy rovnou ve studiu během popové písničce. Bez hanlivého podtextu. nahrávání, je logicky prozatím zřejmě Dominují přehledné, líbivé a přitom nejryzejším výhonkem (jedné polohy) nepodbízivé melodické oblouky vypravěčských, jemných i málem silových Laneganova rukopisu, který v sobě a (zdánlivě) rovná, i když při důkladnějším hlasových poloh, aniž by ochotnicky spájí drsnost elektrického komba se zaposlouchání spíš rafinovaně odlehčená přehrávala. Pop s opravdovým feelingem. strohostí akustické kytary a zádumčivostí rytmizace. Zásadní zvukomalebnou roli v aranžmá kláves. Jeho působivost přitom netkví Nejnápadnější rozdíl však přineslo hrají klávesy a programované smyčky v originalitě, neotřelosti či novátorství, rozhodnutí zpěvačky Markéty Foukalové Viliama Béreše. Detailně promyšlené, ale ve způsobu, jakým dokáže moderně natočit celé album česky. Nejen, že s důrazem na službu písni a střídmost, přejímat a interpretovat víceméně tradiční vybrala texty kvalitní (přispěl mj. Tomáš nikdy na předvádění se, jsou ovšem linky americké písničkářství, a to pokud možno Belko, známý verši pro svoji domovskou každého nástroje. Stejně jako dramaturgie co nejúsporněji a nejsyrověji (neplést si skupinu Sto zvířat), ale hlavně oproti desky, kde má nezastupitelnou funkci s neotesaností). Pomineme‑li poznávací minulosti dokázala ještě zpestřit pěvecký i nenápadná dream‑popová instrumentálka značku jeho hlasu, který by klidně mohl Vlastní náklad výraz. S chutí se pokládá do snivých, Když mlčíš.

22 crossroads únor 2012 recenze

Ortodoxní jazzoví příznivci by snad A konečně může to všechno – duchovní mohli Lanugu vyčítat zaprodání se. Šlo písně, coververze slavných rockerů, blues, by o pěknou nespravedlnost. S takhle autorská tvorba, středověká hudba – držet inteligentní muzikou stejně nemá kapela pohromadě? Na tuto poslední otázku dává na naší retardované středoproudé s nadsázkou odpověď sama kapela, když scéně a v masmédiích žádnou velkou své album pojmenovala Z každého rožku šanci – a dobře to ví. Můžeme jenom trošku. držet palce a doufat, že poctivý „popový Marnatosnaha funguje od roku 1993, underground“ jako Lanugo či S.O.I.L. původně pod neoriginálním názvem „napáchá“ trochu osvěty. Hudební skupina Církve bratrské Zlín. Tomáš S. Polívka Prošla několika personálními proměnami (souvisejícími s tím, že se do Zlína někdo přistěhoval a jiný odešel), ale její pevné jádro po celou dobu tvoří flétnistka Jana Šimková a manželé Pelikánovi Petr (kytary) a Zlatka (zpěv). Zatímco Petr ovlivňuje směřování kapely svými hudebními preferencemi (inspirace „středověkou“ kapelou Krless a spolupráce se slovenskými bluesmany), Zlatka byla první, kdo ve skupině hrál na exotické Vlastní náklad perkuse. Na djembe ji učil člen brněnské Jedna teorie říká, alternativní kapely Kacu! a dříve bubeník host hraje na harmoniku jeho bývalý že hudba (a platí to Maraky Tomáš Rohleder. Dnes Zlatka zpívá spoluhráč Boris Čiampor. Červenákův o jakémkoli umění) a role bubeníka se ujal Radim Zemlák, chraplavý hlas se ozve ještě ve svérázné stojí za pozornost známý ze zlínské folkrockové kapely Pass. úpravě koledy Stojí vrba košatá. tehdy, pokud nás nutí Právě rytmika – mimochodem velmi Mozaiku doplňuje už zmíněné další klást otázky. Nové album dobře nazvučená – je spojovacím překvapení – píseň Samota? na melodii Galén zlínské skupiny Marnatosnaha prvkem alba, které jinak skutečně čerpá blacksabbathovské Solitude a k tomu Kdybych měl mezi českými písničkáři klade dotazů hned několik. Například z nejrůznějších žánrů a balancuje mezi do kontrastu několik středověkých najít – byť vzdálenou – paralelu k Bobu co vedlo kapelu, která zpívá explicitně originalitou a přehráváním tisíckrát duchovních písní s aranžemi přiznaně Dylanovi, bez váhání ukážu na Vladimíra křesťanské texty, k tomu, aby si jednu slyšeného. Marnatosnaha zřejmě stále inspirovanými kapelou Krless. Mertu. Nejen pro jeho klikaté cesty mezi melodii vypůjčila od Black Sabbath řeší, do jaké míry se držet starého kopyta Marnatosnaha sice zůstává křesťanskou folkem, bigbítem a lidovou hudbou, nejen a další od Toma Waitse? Jak se na album (křesťanský folk) a jak moc se snažit folkovou kapelou, ale zmíněné přesahy pro jeho široký umělecký záběr, nejen pro regionální a prakticky neznámé skupiny o originalitu. S tím souvisí například k jiným žánrům dávají tušit, že v budoucnu rozvolněné poetické texty. Podobně jako dostali dva slovenští bluesmani, kteří se odvážné rozhodnutí přetextovat by se od regionalismu a kopírování svých jeho o pět let starší a o mnoho slavnější tak ve studiu potkali poprvé od svého Waitse a převést jej do moralizujícího vzorů mohla zcela odpoutat. Aktuální kolega je Merta živel, který na koncertě uměleckého rozchodu? Třetí otázka se týká tónu. Mnohem „waitsovštější“ je album je příslibem, který sice zůstal zřídkakdy zahraje tutéž píseň stejně. nástrojového obsazení: je obvyklé, aby však nakonec autorská skladba Petra na půli cesty, ale který – tím, že nám klade Přiznává‑li tedy vydavatel Lubomír jedním z nejvýraznějších prvků v kapele Pelikána U nebeské brány, kterou svým nečekané otázky – povyšuje skupinu na víc Houdek, že inspirací pro novou řadu ukotvené v moravském křesťanském nezaměnitelným stylem nazpíval Noro než pouhou kuriozitu. Mertových nahrávek byly Dylanovy The prostředí, byl africký bubínek djembe? Červenák (ZVA 12‑28 Band) a v níž jako Milan Tesař (Radio Proglas) Bootleg Series, nepřekvapí nás tím. Rozdíl

23 crossroads únor 2012 recenze

je však v tom, že v Mertově edici, pracovně ze Zlína z poloviny 70. let, na druhém CD a nejdelší Začouzené sklíčko atakuje hranici nakonec shodli“ (Ponorná řeka). Navzdory nazvané Šumák, má jít o písničkářova slyšíme záznam z roku 2010 z Dobřichovic jedenácti minut. I když předpokládám, tomuto až hororovému objevu však cítím, setkání s dalšími kolegy. S těmi, kteří u Prahy. V obou případech tvoří základ že na obou koncertech se improvizovalo, že si pánové společné hraní užívali stejně se po Mertově boku objevují na pódiu Mertovy autorské skladby, doplněné pro souhra obou přátel („Honza, kamarád!“ dobře v 70. letech jako dnes. A právě pravidelně, nebo naopak zcela nahodile. zpestření lidovými písněmi (Pavelenko, jmenuje spoluhráče Merta po jedné písni) tato radost, ve spojení s opravdu silnými Jako první přišel na řadu Mertův Pavle, resp. Kopala studienku). vypadá téměř jako domluvená. Hrubý Mertovými výpověďmi (Ponornou řeku dlouholetý souputník z „Čuďáku“, Zařazené písně samozřejmě ve většině jednou píseň melodicky otevírá (Dlouho považuji za jeden z jeho nejlepších textů), spoluhráč z dávné Dobré úrody a také případů známe ze starších Mertových se mi zdá), podruhé ji zemitě jakoby „kazí“ hravě vyváží všechny nedokonalosti jeden z hostů na posledním studiovém nahrávek: z prastaré pařížské desky (Pavelenko, Pavle), potřetí spolu s pěknou v intonaci nebo momenty, kdy při společné albu Ponorná řeka. Dvojalbum Včerejší Ballades de Prague (Dlouho se mi zdá), Mertovou kytarou zachraňuje výpadky improvizaci na pár vteřin spadl řemen… vydání je postaveno na kontrastu kdysi z nahrávek ze 70. let vydaných jako ve zpěvu (Sjezd upírů). Obě části dvojalba Milan Tesař (Radio Proglas) a teď. První disk obsahuje nahrávku Ametysty (Koumbiana), z alba P. S. (Mezi se od sebe liší méně, než by člověk – společného Mertova a Hrubého koncertu dvěma dopisy), z koncertních nahrávek vzhledem k odstupu více než třiceti let – z Malostranské besedy z roku 1988 čekal. Snad jen o co Mertův hlas zestárl (Meziměsto), ze spolupráce s Janou a ztratil na jistotě ve vyšších polohách, Lewitovou (Kopala studienku), z alba o to důvěryhodnější se zdá ve vážných renesančních písní Ve tmě mne zanechte epických pasážích. Posun je samozřejmě (Zelené rukávy s Mertovým českým textem) v celkové technické kvalitě (ovšem i stará nebo z nejnovější studiové desky Ponorná nahrávka zní velmi slušně) a také ve zvuku řeka (Bye bye, miss Blanche, Intuice ženy). Hrubého nástroje. Elektrické housle Skladby jsou to většinou nadčasové v novější nahrávce místy silně evokují nebo tak staré, že je dnes vnímáme Honzova sólová instrumentální alba jako klasiku. Jedinou výjimkou je z přelomu tisíciletí. porevoluční Má zlatá akcie, která Včerejší vydání není samozřejmě pouze zastarala víc než poetické písně z 60. exhibicí houslí a kytary. Místy Hrubý a 70. let. Hádám, že větě „Nenech zcela ustupuje do pozadí (Kolumbiana) se uvláčet špinavejma prackama a důležitou roli samozřejmě hraje ostatních DIKů“ dnes už leckdo i Mertova harmonika. Téměř všechny nebude rozumět a slova „Ale pro písně – s výjimkou legrácky Pavelenko, jistotu budu volit toho Klause“ také Pavle – stojí samozřejmě do značné vyvolávají jiné konotace než před míry na textech. Není úkolem tohoto lety. krátkého článku upozorňovat na textové Oproti Mertovým studiovým nebo odchylky, jako je například prohození sólovým koncertním verzím doznaly dvou slok v Ponorné řece. Spíše mě při písně samozřejmě podstatných soustředění na celek zaujalo, v kolika Hevhetia změn. Hrubého housle jako výrazný skladbách na druhém CD je přítomna V roce 2010 mi slovenský kytarista Miloš melodický nástroj Mertovi dovolí, aby krev: explicitně v písních Má zlatá akcie Železňák řekl v jednom rozhovoru: „Mám se chvílemi soustředil více na zpěv, („Upsal jsem se krví démonu blahobytu“) natočená čtyři alba, která ještě nevyšla, podruhé aby se nechal unést kytarou a Sjezd upírů („Luiso, Luiso, proč mi piješ a vypadá to, že ani nikdy nevyjdou. Mám a na pár minut zapomněl, že píseň má mít krev?“) a skrytě minimálně v dalších hromadu hratelných – a už nahraných – další sloku. Většina skladeb na dvojalbu dvou: „Na tvém těle stopy mého násilí“ skladeb, které nikdy neodvysílají v rádiu. Už

foto Ivan Prokop tak stopáží přesahuje původní verze (Podobojí); „Vězeň a trýznitel, oběť a kat se druhý rok se snažím nahrát další CD svého

24 crossroads únor 2012 recenze

tria a druhý rok to nevychází. Už by pomalu nyní Železňákovi jedno z těch dávno na sebe nakonec pozornost dokáže byl hotový materiál na další, třetí album, ale natočených alb vydala. Ono „dávno“ je strhnout: už v druhé písni Hrach se hned jak se mi v hlavě vynoří další skladby, samozřejmě třeba brát s rezervou. Základ v bluesovém rytmu uvede jako hlavní raději je v zárodku zadusím. Protože co nahrávky vznikl v Trnavě v roce 2008, něco partner Železňákova vypravěčského s tím? Zapsat a odložit? Někdy je to značně málo se dotáčelo v bratislavském studiu hlasu a přibližně od druhé třetiny alba deprimující.“ Železňák je sice hudebník LUX v roce 2010. Takto nadvakrát se zrodila si posluchač kytaru vychutnává naplno. a skladatel všestranný a neuvěřitelně jedna z nejlepších Železňákových desek. V souladu s názvem alba zde Železňák plodný (působí v Trojce Zuzany Homolové Mám rád i jeho Rusnacké nebo skladby hraje skutečně bluesověji než na svých a v projektech Juraje Turteva, má vlastní instrumentálního jazzového tria, na Blue předchozích titulech. Více než o standardní jazzové trio, s jinou kapelou hraje rusínské se však představuje současně skvělý dvanáctky však jde o bluesovou náladu, písničky, ke spolupráci si jej zvou zpěvačky instrumentalista, aranžér a autor písní rytmické náznaky a hru se slide stylem Soňa Horňáková nebo Petra Börnerová), takřka hitových a přitom svou strukturou (Rozprávkovo), zatímco častější používání avšak vyslovil obecnější problémy, a vývojem překvapivých. Nový Ursiny, chce melodických ozdob posouvá Železňákovo s kterými se potýkají mnozí autoři. Jak se mi zvolat – samozřejmě s vědomím, že blues k jazzově‑klasicizující syntéze. vyřešit rovnici, v níž máme na jedné straně každé přirovnání trochu skřípe… Dechové nástroje ve většině skladeb hrají tvůrčí přetlak a touhu vykřičet své nápady Kytarista Železňák si k realizaci alba sice výrazné, ale přece jen doprovodné do světa a na straně druhé omezené přizval tříčlennou dechovou sekci přiznávky, bicí se střídavě vynořují finanční zdroje vydavatelů a nezájem (vynikající barytonsaxofonista Erik na povrch a zapadají do barovější polohy, většiny klubů a médií o ne příliš známá Rothenstein, na altku Adrián Harvan přesná basa drží celek pohromadě a jen jména? To je téma ne na jeden krátký a na trombon Mišo Motýľ), která rozšířila zřídka přenechá svou roli kytaře. Ovšem článek, ale možná na tlustou knihu. jeho stabilní trio (M. Ž. na kytaru, Robo v instrumentálním Mesačném blues si I když jde pouze o dílčí „řešení Ragan na kontrabas a Peter Solárik na bicí). kytarista sám poradí i s basovou linkou. Moloko Plus Records problému“, je dobře, že existují osvícení Zhruba dvě třetiny alba tvoří zhudebněné I když mají Balážovy poetické texty děj vydavatelé jako košická Hevhetia, která texty Štefana Baláže, zbytek jsou nebo zprostředkovávají konkrétní náladu, Bohužel už jen jako vzpomínku musíme Železňákovy instrumentálky. působí na mne Blue jako instrumentální vnímat album v Česku velmi dobře Jestliže se hned v první písni deska, která ty nejsilnější příběhy známého tria. Tvořili jej dva v Berlíně Ostrovná představí jako sólový vypráví právě hudbou a způsobem usazení Australané Bruno Adams a Chris nástroj saxofon a ve třetí jejího aranžování. Nejsilnější děj cítím Hughes a Brit Phil Shoenfelt. V obsazení Kam idú hrají dechy také v instrumentální Beguine pre Zuzanku – dvě kytary a bicí (teprve ve finální fázi klíčovou roli a kytara od detailu, že na demoverzi alba z roku kapely přivzali mezi sebe baskytaristu) ustupuje do pozadí, 2009 najdeme místo Zuzanky jiné ženské hráli hudbu, která asi nejvíce koresponduje je to možná jméno, až po samotný vývoj skladby s označením „psychedelické bluesové autorova snaha od počátečního těžkopádného tance písničkářství“. Dráha kapely se uzavřela dokázat, že s dechovými přiznávkami přes standardní v roce 2009, kdy Bruno Adams podlehl jde skutečně jazzové trio s košatě hranou kytarou až dlouholetému boji s rakovinou. o kapelovou po závěrečný taneční rej s rockovými Album, které teď vydala německá firma desku a ne kytarovými riffy. Moloko Plus, zavádí posluchače do úplných o jeho Na Blue se Železňákovi skutečně podařilo začátků kapely. Ta vznikla v roce 1996, sólovou vytvořit kompaktní celek složený z blues, kdy Adams se Shoenfeltem podnikli exhibici. jazzu a rockové poezie, se kterým ladí dobrodružné turné po válkou sužované Jenže i vkusný obal s vlepenou miniknížečkou Bosně, a jejich repertoár tvořily coververze kytara s texty. Milan Tesař (Radio Proglas) jejich oblíbených písní. Po návratu se foto PR 25 crossroads únor 2012 recenze Nové CD Edwarda Powella PILGRIMinzerce "...Fascinující hudební pouť světy indické, orientální a bluesové hudby" spojili s bubeníkem Chrisem Hughesem Čtenáře Crossroads asi nejvíce zaujmou (známým mj. z kapely The True Spirit písně Preachin’ Blues Roberta Johnsona dalšího „berlínského Australana“ Huga a Who’s BinTalkin’ od Howlin’ Wolfa. Race) a vymysleli pro kapelu název. Jejich Syrovější a nápaditěji upravené verze eponymní debutové album vydala v roce těchhle provařených standardů aby 1997 dnes už neexistující pražská firma pohledal, a zejména první z nich se směle Rachot/Behemot. Jeho nahrávání, které řadí mezi nejlepší johnsonovské verze, jaké proběhlo na Slovensku, ovšem předcházela kdy vznikly. téhož roku session v pražském klubu Delta, Pozornosti nesmějí ale uniknout ani kde Fatal Shore natočili demosnímky. dvě písně šansoniéra Jacquesa Brela If A právě ty jsou obsahem aktuálního disku. You Go Away (v originále Ne me quitte Zatímco na debutu Fatal Shore už pas) a My Death (La mort), obě „hozené“ kromě coververzí hrají i vlastní písničky do typicky berlínského stylu té doby, který Adamse a Shoenfelta, na demu se je příznačný nejen pro Adamsovy projekty, soustředili výhradně na coververze. ale i pro nahrávky Huga Race nebo Nicka Cavea z té doby. Velkým oblíbencem „berlínských Australanů“ byl také Lee Hazlewood, z jehož tvorby si Fatal Shore vybrali píseň Friday’s Child. Tak trochu www.edwardpowell.com bokem – a jistě není náhoda, že na žádné Audio ukázky a informace o CD: www.edwardpowell.com/pg.html z řadových alb pak už píseň znovu Informace o předchozích CD Edwarda Powella: www.edwardpowell.com/RECORDS.html nenahráli – je vcelku „normální“ podání Cohenovy Bird On A Wire, jakkoli svým Speciální časově omezená nabídka pro čtenáře Crossroads: laděním do profilu Fatal Shore zapadá neméně. sleva 50% na CD PILGRIM Fatal Shore byla kapela, ve které se 100 Kč + 18 Kč (poštovné a balné) nabídka platí do konce února 2012 souhrou náhod či řízením odněkud Platební metody: shůry sešly tři výrazné osobnosti, z nichž 1/ bankovní převod každá si ponechala svoji individualitu 2/ PayPal a přitom pracovala dokonale pro celek. 3/ dobírka Shoenfeltova výrazně rytmická akustická Objednávky posílejte na e-mail: [email protected] kytara, Adamsova mistrná elektrika, v jejíchž partech se snoubí bluesová zkušenost s psychedelickou rozvolněností, a Hughesovy intuitivní a při důkladném Křest CD PILGRIM poslechu velmi členité a přitom zemité 28. února, 20:00 bicí vytvořily dokonale svébytný sound, Rybanaruby, Mánesova 87, Praha který jen těžko hledá obdoby. Je dobře, Více info: www.rybanaruby.net že si ho můžeme připomenout v raném tel.: 731 570 704 stádiu zrodu aspoň prostřednictvím této Engin Açıkgöz & Edward Powell retrospektivní nahrávky. 31. ledna, 20:00 Ondřej Bezr Čajovna jedna báseň, Pod Zvonařkou 14, Praha foto PR www.jednabasen.cz 26 crossroads únor 2012 tel.: 222 521 661 recenze kniha

Československý spisovatel, 2011 překlad Kateřina Jirčíková Příběh Raye Charlese, tolik dojímající jménech dnes už pozapomínaných Američany už před půl stoletím, je skoro muzikantů. jak pro čítanky. Hudební proroctví slepého Zatímco v Brother Ray vypráví Charles mládence. Z nejchudších černošských hlavně o sobě, Lydon zpovídal množství poměrů, osudem poznamenaného a přece lidí, kteří s ním přicházeli do kontaktu se mu vzpírajícího. A vítězícího. Akorát a vedle ústřední figury kreslí i obraz by se musel pro školní mládež vypustit širšího okolí a obecných souvislostí. mimořádný apetýt na sex (i se dvěma Chronologicky plynoucí text je bohatý děvčaty naráz) a také na háčko, jehož se na fakta a data, ale zároveň má švih i spád. pak sice pod hrozbou kriminálu vzdal, ale A bohatá galerie postav, ať už důležitých, mrzelo ho to, protože byl ‚rád sjetej‘. A také nebo okrajovějších, zase patřičnou trochu potlačit, že byl dost držgrešle a pes živost. Vedle mnoha různých peripetií na podřízené. z nekonečných zájezdů na americkém jihu Ale vážně – story je to velkolepě hlavně v 50. letech, kdy Rayova hvězda působivá a na hollywoodské poměry ji dost prudce stoupala, popisu rozsáhlého autenticky převedl režisér Taylor Hackford zpěvákova harému (který později do filmu Ray (2004), s mimořádně věrným zasahoval i mimo USA a výsledkem Jamiem Foxxem v titulní roli (dostal za ní je dvanáct dětí, ovšemže převážně Oscara). Scénář do značné míry vycházel levobočků), potíží s drogovými delikty ze známé a na svou dobu hodně otevřené a tak dále, se Lydon, zabývá především autobiografieBrother Ray (1978). A také Charlesovou hudbou, již nepokrytě z o dvacet let později vydané monografie obdivuje. hudebního novináře a praktikujícího A názorně ukazuje, z čeho vyvěrala muzikanta Michaela Lydona, velmi a mohutněla, a že byla ovšem podložena důkladné a ceněné. Po zpěvákově smrti soustředěnou a tvrdou prací. Na drobných roku 2004 ji autor aktualizoval a tuto příkladech dokládá Rayovu rostoucí zřejmě už definitivní verzi dostává nyní muzikantskou suverenitu. Jak, podoben do rukou český čtenář. Potěšeně kvitující, Formanovu Amadeovi, dokázal ještě že mělo nakladatelství Československý jako takřka neznámý mladík neomylně spisovatel šťastnou ruku. A to i při výběru diktovat do partitury notu po notě aranžmá překladatelky Kateřiny Jirčíkové, která text dechové sekce. Tedy pro instrumenty převedla hladce, kde bylo třeba s citem různých ladění. A když se ocitl ve stáji pro hovorovost, a bez chyb v přečetných společnosti Atlantic, dal záhy jejím

27 crossroads únor 2012 recenze kniha

producentům najevo, že má o výsledném etapě nachází silné a hluboké momenty. diskografií, rozdělenou na jednotlivá zvuku nahrávek vlastní přesnou představu A ovšem i objektivně mapuje značný období, ukazuje pozoruhodnou Charlesovu a nehodlá o ní diskutovat. A oni pak pokles Charlesovy pozdější nahrávací osobnost a jeho jedinečnou tvorbu fascinovaně přihlíželi zrodu revolučních kariéry, kdy sice zůstával celebritou prvé cele a uzavřeně. I když je jistě možné, a zároveň nesmírně úspěšných nahrávek, kategorie a mohl s vlastní velkou kapelou že se ještě odkudsi z archivů vynoří neslýchaně míchajících blues, gospel, koncertovat kdekoli na světě, ale o jeho pár zapomenutých nahrávek a některý a rock´n´roll a jazz, ze kterých publikum nové desky nebyl takřka zájem. I když věkovitý pamětník vykřeše doposud šílelo, a měly zásadní vliv na celkový bohatě vypravené reedice těch starých neznámé příhody. Ale tím se těžko hudební vývoj. Už tehdy platilo Rayovo vycházely a vycházejí stále dokola. na Lydonově skvělém portrétu něco změní. mnohem později formulované krédo: Publikace i s přehledným průvodcem Ondřej Konrád „Není důvod, aby hudba, kterou tvořím, se lišila od toho, co mi zní v hlavě.“ Lydon upozorňuje, že tehdejší Charlesovi konkurenti byli třeba úspěšnější v žebříčcích prodejnosti, ale žádný z nich neměl a ani by neuměl mít svou produkci pod kontrolou tak, jako on. Který šel nadto stále dopředu. Čtenáři utkví v paměti třeba epizoda z natáčení prvého Charlesova bigbandového LP, kdy přizvaný slavný trumpetista Ernie Royal navrhl autorovi orchestrace Quincymu Jonesovi, zda by v akordu G7 nemohl zahrát místo předepsaného vysokého dé ještě vyšší a efektní áčko, a Charles od klavíru poznamenal, že by byl radši, kdyby tam foukl géčko, aby zazněla nahoře tónika. Lydon píše: „Royal, ohromený tím, že Ray vnímá aranžmá do takových podrobností, se obrátil na Jonese. Je to správně Quincy? Neradil bych ti špatně, brouku, opáčil Ray a všichni se rozesmáli.“ (Str. 197) S obecným názorem, že po přechodu k nesrovnatelně bohatší značce ABC‑Paramount získal sice Charles počátkem 60. let nejširší a tedy už i starší bílé publikum, ale nablýskanými nahrávkami se smyčci a velkými sbory se příliš přizpůsobil gramofonovému průmyslu a ztratil původní vzrušující náboj, Lydon nepolemizuje. Ale i v této

28 crossroads únor 2012 inzerce Žiga KoritniK stage photography & portraits www.zigakoritnik.com Tom Waits, FlorenceTom 1999

when music becomes visible profil jimmie rushing

„If anybody asks you, baby, who was it sang this song Tell them little Jimmy Rushing, he’s been here and gone..“ (Goin‘ to Chicago Blues) Tímto mottem – úryvkem jeho vlastního textu jedné z jeho vůbec nejznámějších skladeb, kterou poprvé nahrál již koncem 30. let s bigbandem Counta Basieho, mi dovolte připomenout, že letos uplyne 40 let od smrti nejznámějšího z trojice nejproslulejších bluesových zpěváků‑shouterů v jazzovém žánru, Jimmyho Rushinga. Do stejné ligy s ním lze zařadit snad jenom jeho současníka Joea Turnera, který vystoupil v Praze koncem 60. let na jednom z tehdejších Mezinárodních jazzových festivalů v Lucerně, a potom o generaci mladšího jejich následovatele Joea Williamse. text Zdenek Pecka, foto archiv autora (*26. 8. 1901, Oklahoma City, † 8.6. 1972, New York City)

30 crossroads únor 2012 profil jimmie rushing

Jimmy Rushing, kterému pro jeho zpěváckou hvězdou a jakýmsi obchodním vzrůstem malou a hodně kulaťoučkou brandem bigbandu Counta Basieho. postavu laškovně přezdívali „Pan pět krát Poslední dvě dekády svého života pět“ (měřeno ve stopách, jak široký tak potom rozdělil mezi sólová vystoupení dlouhý), byl černý zpěvák s velmi silným s vlastními soubory a spolupráci hlasem s rozsahem od barytonu po tenor. s těmi nejlepšími jazzovými orchestry Jelikož začínal kdysi v Kansas City a kapelníky jako byli Benny Goodman, Jeden autor s orchestrem Waltera Page ještě v době, Duke Ellington, Dave Brubeck, Buck poznamenal: kdy na pódiu nebyly mikrofony, byl zvyklý Clayton a řada dalších. na to, že jeho hlas musí být dobře slyšet Pocházel z Oklahoma City, kde se narodil „dokonce i nad zvukovou baráží žesťů a plechů v roce 1901. Literatura dosud uváděla rok i pauzy mezi velkokapelového posazu, který měl jeho narození mezi lety 1901 až 1903, ale za zády. Navíc mistrovsky zvládal rytmus nedávno se našla jeho přihláška k zařazení notami v jeho a načasování svého frázování a to tak, že do systému sociálního pojištění z roku případě samy všechno, co kdy zpíval, mělo neskutečně 1936, která nese jako vlastnoručně udané relaxovaný, přičemž bezchybně swingující datum narození rok 1901. Jeho rodiče swingovaly.“ pulz. Jak poznamenal jeden autor: byli amatérští muzikanti a on sám ovládal „dokonce i pauzy mezi notami v jeho housle a piano, zpíval v kostelním sboru případě samy swingovaly.“ Jiný jazzový a studoval hudební teorii na Douglass teoretik, Joachim Berendt, zase ve své High School. Jako mladík se o prázdninách knize The Jazz Book poznamenal, že „ údajně rád potuloval „po okolí“, což Rushing byl první, kdo nezpíval ‚na dobu‘, u něj znamenalo dolů na jih až do Texasu jak to praktikovali lidoví bluesmani, ale byl a na sever zase až do Chicaga. Po maturitě vždy kousek před nebo naopak za danou dva roky chodil na Wilberforce University dobou taktu. Tím jakoby ‚obezpívával‘ v Ohiu. Nějak ho to nebavilo, a proto odjel rytmická centra výsledného zvuku a tato do Los Angeles, kde se všelijak protloukal. centra kontroval vlastními akcenty, čímž Čas od času vystupoval na soukromých docházelo k vytváření sonického napětí.“ parties a to se spoluhráči takového kalibru, Žánrově představoval moment jakým byl třeba legendární neworleanský interview, které s ním pořídil v roce 1963 městě amerického Jihozápadu. Až integrace prvků bluesových kořenů „vynálezce jazzu a stompů“, Ferdinand renomovaný autor Stanley Dance a otiskl do smrti svého kapelníka v roce 1935, do plnokrevného frázování a stylu Jelly Roll Morton. V roce 1925 odjel je ve své knize The World of Count Basie orchestr jezdil na celoamerická turné požadovaných v rychle se vyvíjejícím na turné s hudebně‑estrádním souborem (1980). a nahrával pro zn. Victor. Poté Basie swingovém a jazzovém idiomu. Jeho Billy King Road Show. Rok nato se vrátil Z nahrávací seance orchestru Waltera sestavil svůj vlastní devítičlenný big nosově zabarvený, pronikavý, místy do Oklahoma City, kde pracoval v otcově Page z roku 1929 pro label Vocalion band z těch nejlepších hráčů co zbyli dost vysoce posazený tenor, spolu kavárně. V roce 1929 se sebral a vyrazil Records v Kansas City pocházejí první po Motenovi, a to samozřejmě včetně s hlubokou senzitivitou a vcítěním se do Little Rocku v Arkansasu, aby posílil nahrávky Jimmyho Rushinga na deskách. Page a Rushinga. Orchestr tehdy hrál do emočního a myšlenkového obsahu orchestr Blue Devils kapelníka Waltera Ale ještě důležitější bylo to, že když Page v Reno klubu v Kansas City sedm dnů textů, které s přímo nelíčenou radostí Page. Následujícího roku tentýž orchestr rozpustil své Blue Devils, on sám, Rushing v týdnu, 8 až 12 hodin denně, a to zpíval, přispěly k tomu, že vytvořil vokální přibral pianistu jménem William (později a Basie přešli k Bennymu Motenovi a jeho za společný honorář ve výši 15 dolarů styl či zvuk, jenž je v dějinách jazzu zcela Count) Basie. Zájemce o další podrobnosti Kansas City Orchestra, což byl vůbec týdně. Když později vzpomínal na toto unikátní a představuje kategorii samu ze vzpomínání Jimmyho Rushinga nejlepší černý band v tomto, po hudební těžké období, Basie sám řekl, že by o sobě. V letech 1935 až 1950 byl hlavní na své začátky odkazuji na dlouhé stránce bluesovými vlivy silně nasáklém býval všeho dávno nechal, kdyby nebylo

31 crossroads únor 2012 profil jimmie rushing

Rushinga a jeho povzbuzování vydržet. a RCA, na nesčetné koncertní šňůry Porter v době, když byl broadwayský Rushingův V roce 1936 se orchestr rozšířil na 13 a vystupování ve filmu. muzikál králem nejnoblesnějšího zvučný tenor hráčů a Basie s ním odjel do New Yorku Pod Basieho vedením se kapela začala showbyznysu (You‘re the Top atd). Když se suverénně hledat slávu a úspěch. Traduje se, že jejich také repertoárově více soustřeďovat se zaposloucháte pozorně, zjistíte ale, přesun do New Yorku podnítil proslulý na bluesově zabarvené skladby a spolu že to k Rushingovým obvyklým tématům vznášel nad masivním producent a talent‑skaut labelu Columbia s jejich osobitě lyrickým vyzněním, jím pojednávaných blues, a navíc, bigbandovým zvukem Records John Hammond, mimo jiné tentýž které celkovému soundu Basieho bandu u černošského interpreta, nějak nepasuje. objevitel takových dalších talentů kalibru propůjčoval nezaměnitelný hlas Jimmyho Viz tyto první tři mnou zhuštěné sloky (dál dechové sekce Billie Holiday nebo Boba Dylana. Basieho Rushinga, slavila úspěchy na koncertech se Rushing v rámci tříminutové stopáže band s Rushingem prý uslyšel náhodou i ve studiu s takovými parádními kousky 78‑ot. desky s dlouhým textem skladby na dálku v autorádiu při přenosu jejich jako Evenin‘, Good Morning Blues, I Want nedostal): „Nosím šaty od Brookse a bílé živého vystoupení v Kansas City. A Little Girl, Everyday I Have a Blues polobotky/dostal jsem tři ‚C‘ a ‚D‘ a zdá se, Dopad to mělo elektrizující. Rushingův a následující trojicí, kterou jazzový znalec že šeky z domova nějak sublimují/Ve svém zvučný tenor se suverénně Gunther Schuller ve své zásadní knize pokoji nemám psy ani ženy, ale Vincent vznášel nad masivním The Swing Era (1989) označil za patrně Baby budu milovat až do smrti/ a refrén zní bigbandovým zvukem vůbec nejlepší tři Rushingova na deskách takto: „Rineharte, Rineharte, jsem naprosto dechové sekce obsazené zachycená blues: Goin‘ to Chicago Blues, indiferentní chlapík/ale miluji svou Vincent prvotřídními sólisty I’m Gonna Move to the Outskirts of Town Baby/a nejsou to žádný harvardský lži.“ a někdy emocionálně (1942) a Harvard Blues (1941), po dlouhá Z toho jsem byl dost jelen, a jak jsem se tklivé, jindy zase léta poněkud záhadnou píseň z roku 1941. dočetl později, Jimmy Rushing musel být výbušně radostné Byla natočena tři týdny před japonským zřejmě taky. Nicméně, zní to kouzelně, vyznění oněch útokem na Pearl Harbor a ještě jednou s názvuky tklivého nářku v jeho tenoru, bluesových songů v roce 1944, hned poté, kdy se uvolnilo jeho vokál nezněl nikdy koncentrovaněji citlivě podkreslovala téměř dvouleté předchozí embargo šéfa ve snaze o frajerskou „cool“ dikci. Jako nebo naopak Americké federace hudebníků Jamese by na ní přímo visel. Viz přiložený odkaz kupředu hnala jako Petrilla, uvalené na nahrávací společnosti na její audioverzi z YouTube. hodinky přesně kvůli sporům o vyplácení tantiém Vysvětlení mi poskytl až článek swingující rytmika, za nahrávky vydané na deskách. s názvem I Love My Vincent Baby uvedený včetně kapelníkova V senzitivním aranžmá Taba Smithe, na webové verzi studentského časopisu legendárního, na počet překypujícím dramatickými tónovými Harvard Magazine. Text písně (tamtéž zahraných not velmi nuancemi a chromatickými harmoniemi uvedený v celé své délce pěti slok úsporného piana. The se špičkově vystavěnými sóly a refrénu) líčí stereotyp harvardského Count Basie Orchestra tenorsaxofonisty Dona Byase a třemi studenta z nóbl rodiny oné doby. Jde with Jimmy Rushing Rushingovými vokálními chorusy je o interní narážky na reálie jeho světa, dosáhl hvězdného Harvard Blues mnohými považováno jako jsou názvy prestižních klubů statutu. Jejich první za jednu z nejlepších nahrávek Basie (dámský klub Vincent), kam se chodilo studiová nahrávka Boogie Bandu vůbec. Text napsal George Frazier, pít a flirtovat s děvčaty z nejlepších rodin Woogie (1936) otevřela přední jazzový kritik a bonviván 30. a 40. a univerzit, klasifikace složených zkoušek kapele i zpěvákovi let. Jde ambicemi asi o nejsofistikovanější (ono C a D) nebo reakce na přísný zákaz na příštích téměř 15 a nejkryptičtější bluesový text, který držení psů a přijímání dívčích návštěv let dveře do studií zn. byl kdy napsán. Připomíná ty nejlepší na pokojích internátu. Onen Rinehart, Decca, Columbia z rafinovaných písní, které psal Cole dodnes přetrvávající ve formě jednoho

32 crossroads únor 2012 profil jimmie rushing

z „bojových“ pokřiků této prestižní pokračovat, ale bylo jasné, že to dlouho pocházející z někdejšího východního NDR v nejlepším světle. Vycházela u nich univerzity při sportovních kláních, byl nepůjde. Z této finální fáze však nicméně Německa, které se prodávalo začátkem i tehdy zde naprosto nesehnatelná ve skutečnosti samotářský student, pocházejí pozoruhodné nahrávky z let 70. let v jejich kulturním středisku v paláci moderna jako Charles Mingus nebo Gerry na kterého v roce 1900 stovky jeho 1947 až 1949, na nichž Basie Big Band Dunaj na Národní třídě v Praze. Bylo to Mulligan. Nikde jsem nenalezl zmínku, spolužáků žertem z oken univerzitního a Jimmy Rushing doslova září, byť šlo možné i proto, že americký jazz tehdy že tyto poslední Basieho velkokapelové komplexu všichni unisono zavolali jeho o jejich společnou labutí píseň. Nebudete v NDR, Polsku nebo Jugoslávii nepodléhal, snímky v původním obsazení byly jménem. Frazier se osobně znal s Basiem tomu věřit, ale zřejmě jediným dnes na rozdíl od ČSSR, kde byl tolerován tak v Americe či jinde znovuvydány na CD a tomu se nápad zhudebnit a nahrát dostupným zdrojem těchto nahrávek, je nanejvýš ideologicky nevinný dixieland, reedici a tudíž ani nevím, jde‑li o řadové tento text velmi zalíbil. Tab Smith složil staré LP album Amiga Jazz s názvem Count tvrdé normalizační cenzuře a ediční album Basieho bandu nebo kompilaci hudbu a napsal aranže, John Hammond Basie & Jimmy Rushing (Amiga 850 444) politika labelu Amiga se snažila předvést vybraných titulů. A nejsem sám, kdo si to zařídil u Columbia Records a nahrávka tohle uvědomuje, neboť i na YouTube (viz byla na světě. Jenom chudák Rushing přiložený link na hudební ukázku) kdosi se asi musel potýkat s významem pověsil asi osmiminutové audio, o kterém interpretovaných slov. Dnes je to spíše už explicitně říká, že jde o jeho vlastní „rip“ jen kuriozita, ale ve své době s touto písní právě z onoho alba Amiga Jazz. Doporučuji Basieho band slavil ohromné úspěchy při se pokochat skvělým Rushingovým koncertech na studentských kampusech. podáním bluesových kousků s vlastním Konec 40. let však přinesl soumrak textem jako Don’t You Want a Man Like Me, někdejší slávy velkých swingových Your Red Wagon, Hey, Pretty Baby či přejaté bigbandů, které ve svém primu Money Is Honey. Nelze si nevšimnout, že představovaly tu nejžhavější pop music už nejde o čistý „bluesující“ swing, ale své doby. Existují dobové fotografie, že se zde ozývají názvuky nastupujícího na nichž davy dívek třeští nadšením bebopu a rhythm‑and‑blues. I samotné na koncertech orchestru Bennyho Rushingovy texty jsou jiné. Někdejší Goodmana naprosto stejně, jako o dvacet let později, když do Ameriky vtrhla „britská invaze“ v čele s Beatles. Navíc swingová horečka v Americe znamenala ještě jeden aspekt popkultury, a to fenomén mládeží velmi oblíbených velkých tančíren, které s úpadkem slávy bigbandů z ekonomických důvodů také vzaly za své. Změnil se i hudební vkus. Černý jazz začal nabírat kurs směrem k málo pochopitelnému bebopu a též bílé experimenty s west coast jazzem a cool stylem přestávaly být pro ‑náctileté odvazem. Popularitu naopak začal získávat raný rock’n’roll a rhythm‑and‑blues. V této měnící se situaci bylo těžké big bandy uživit i po stránce finanční. Na samém konci 40. let Basie ještě chvíli zkoušel

33 crossroads únor 2012 profil jimmie rushing

hravost a humornou dobromyslnost v televizních vystoupeních na PBS‑TV http://harvardmagazine.com/2002/09/i‑ vystřídaly podtóny lakonické uštěpačnosti nebo v pořadu Mike Douglas Show. V roce love‑my‑vincent‑baby‑.html – fascinující až téměř cynismu, se kterými třeba 1969 si zahrál a zazpíval v celovečerním detaily (včetně kompletního textu) o songu uštědřuje svým odcházejícím láskám svůj filmu Strom poznání (The Learning Tree), Harvard Blues názor na to, jak zřejmě dopadne jejich který se promítal dokonce i u nás. www.jimmyrushing.com – přetištěno je další život bez něj. Jeho zdravotní stav se s příchodem 70. zde ono zmíněné dlouhé vzpomínkové Basie svůj bigband definitivně rozpustil let začal velmi rapidně zhoršovat a bylo interview, které s Rushingem v roce 1963 v roce 1950 a dále pokračoval řadu to samozřejmě poznat i na hlase. Na své pořídil Stanley Dance, jakož též mnoho dlouhých let jenom s malými soubory. vůbec poslední nahrávací seanci natočil citátů, vzpomínek současníků a dalších (Na chvíli jej znovuvzkřísil až na začátku hořce osobně vyznívající písně When zajímavostí a fotografií 70. let, kdy s ním dokonce koncertoval I Grow Too Old to Dream a I Surrender v pražském Obecním domě, bohužel však Dear, které dodnes dojímají hloubkou www.encyclopedia.com heslo Jimmy už bez Jimmyho Rushinga). Po rozpadu a neskrývaným smutkem. V roce 1971 Rushing (obsahuje mimo jiné seznam Basie Big Bandu si Rushing dal na chvíli ze zdravotních důvodů přestal prakticky drobných vystoupení v dokumentárních oddech, ale brzy se začal objevovat veřejně vystupovat, vyjma svých filmech a TV) jako sólista anebo s doprovodem víkendových klubových vystoupení www.bluesnexus.com (zevrubnější vlastního septeta v newyorském Savoy v Half Note v newyorské Greenwich diskografie, včetně CD reedic) Ballroom. Příležitostně vystupoval Village. V roce 1972 zemřel v New Yorku i s Basiem, jako například v televizních na leukémii. Zanechal po sobě manželku Diskografie programech Tonight Show (1954) nebo Connie a jejich dva syny. Rushingův The Sound of Jazz (1957). Celá padesátá nekrolog, otištěný v listu New York Times, The Jazz Odyssey of James Rushing Esq. léta též intenzívně nahrával ve studiích uzavřel známý jazzový autor Whitney Rushing Lullabies gramofonových firem King, Vanguard, Balliett těmito slovy: „Rushingova blues The Essential Jimmy Rushing Jazztone, OKeh a Columbia. Mezi jeho byla elegantní, povznášející oslavou života, Jimmy Rushing and the Smith Girls významné hudební spolupracovníky a on je i tak zpíval – byť jeho hlas nakonec v tomto období patřili Basieho odchovanci už jen tence šeptal – až do posledního dne Sent For You Yesterday Jo Jones a Buck Clayton, a dále Dave svého života.“ Five Feet of Soul Brubeck, Coleman Hawkins a Benny Již za svého života byl Jimmy Rushing The Bluesway Sessions Goodman. S Goodmanovým bigbandem uznáván jako jeden z nejlepších jazzových Použitá literatura a prameny: Count Basie & Jimmy Rushing, 1947‑1949 Rushing vystoupil na světovém veletrhu zpěváků v historii. Každoroční anketa (LP, Amiga Jazz 850 444) Expo 1958 v Bruselu a na Newportském kritiků britského hudebního časopisu Schuller, Gunther: The Swing Era, The jazzovém festivalu. Nahrál též album Melody Maker mu udělovala cenu Best Development of Jazz, 1930‑1945. NY: Count Basie – Superchief (2‑LP, CBS s orchestrem Dukea Ellingtona pro label Male Singer průběžně v letech 1957, Oxford University Press, 1989 M67205) Jazz Party. 1958, 1959 a 1960. Mezinárodní anketa Dance, Stanley: The World of Count Basie. DVD I v následujícím desetiletí Rushing kritiků nejvlivnějšího amerického NY: Scribners, 1980 Jimmy Wintherspoon and Ben nadále aktivně koncertoval a jezdil jazzového periodika Downbeat mu tutéž Berendt, Joachim: The Jazz Book. NY: Webster/Jimmy Rushing – Ralph po celém světě se soubory vedenými cenu Nejlepšího mužského zpěváka Lawrence Hill, 1975 Gleason’s Jazz Casual (Idem, 2003) Joem Newmanem, Eddiem Condonem, udělila v letech 1958, 1959, 1960 a 1972, Russell, Ross: Jazz Style in Kansas City and Davem Brubeckem, Theloniousem v kterémžto roce Downbeat navíc vyhlásil Bluesland – A Portrait in American Music the Southwest. Berkeley: University of Monkem či Goodmanem a Basiem. Byl Rushingovu nahrávku The You and Me That (BMG Special Product) California Press, 1971 pravidelným hostem nejvýznamnějších Used To Be za Nejlepší jazzovou desku The Learning Tree (celovečerní hraný film jazzových festivalů a objevoval se roku. Primus V: „I Love My Vincent Baby…“ z roku 1969)

34 crossroads únor 2012 profil hugh masekela

Na jednom koncertě prý zatroubil a pak se chrapláckým hlasem dotázal kamaráda Louise Armstronga na nebesích: co ty na to? Kdepak odpovědi, té se samozřejmě nedočkal, nicméně publikum zařičelo pochopením. Příběh o tom, jak Satchmo poslal do Afriky šestnáctiletému klukovi jednu ze svých trumpet, vešel do dějin. Tam ostatně patří i největší žijící africký jazzman Hugh Masekela, který se v České republice poprvé představí na festivalu Colours of Ostrava. text Jiří Moravčík foto Ivan Prokop

(*4. 4, 1939, Witbank, Jižní Afrika)

35 crossroads únor 2012 profil hugh masekela

Když na loňském veletrhu WOMEX přebíral cenu za celoživotní dílo, ještě než vešel na pódium, přítomní už stáli a tleskali. Bez musu, s potřebou vzdát mu úctu. Poděkoval jak je jeho zvykem – s nadhledem a moudrostí pamětníka, který nikdy neztratil kontakt s dneškem. A s humorem: „Rád bych zcela upřímně poděkoval vynálezci gramofonu. Jako dítě jsem nevěděl, že v gramofonu je reproduktor, ale myslel jsem si, že to je kouzelná krabice, v níž žijí všichni ti výborní muzikanti, a ve svém životě jsem měl štěstí, že jsem se nakonec do toho jejich světa dostal a mohl s nimi žít.“ Na rozdíl od většiny z nich bez možnosti objevit se třicet let doma v JAR: „Chtěl jsem se v roce 1964 vrátit, ale Harry Belafonte mi řekl: s tvou prořízlou pusou tě hned zavřou.“ Masekela proti jihoafrickému apartheidu v exilu nesmiřitelně bojoval, a nejen proti „Rád bych poděkoval vynálezci němu. Už z podstaty rebelského naturelu dráždil politickými názory, jízlivými gramofonu. Jako dítě jsem nevěděl, že komentáři a cílenými provokacemi. v gramofonu je reproduktor, ale myslel Na obalu alba The Emancipation Of jsem si, že to je kouzelná krabice, v níž žijí Hugh Masekela se například nechal v roce 1966 vyfotit jako Abraham všichni ti výborní muzikanti.“ Lincoln – do půl těla, „jako negr v cylindru a s vousy“ – v upomínce na sedmnáct let starou událost: fotografie Louise Armstronga na titulní straně magazínu Rossiya mi pokojská pro barvu kůže odmítla Tambo, pozdější vůdce Afrického Band; první stupeň k budoucí kariéře. Time těsně po jeho prohlášení Králem uklidit, ale desky s mojí černou hudbou národního kongresu a ctihodný anglický Arcibiskup na svého studenta nikdy Zulu na tradičním neworleanském ukrást nezapomněla.“ arcibiskup Trevor Huddleston; oba nejbližší nezapomněl a když ve Spojených státech masopustním karnevalu Mardi Gras hodně spolupracovníci Nelsona Mandely. v roce 1955 vydal knihu o své misi v Jižní konzervativních Američanů vyděsila. Nezvladatelný Masekela v roce Africe Naught For Your Comfort, zmínil A když z Masekely sovětští soudruzi Trubka 1950 uviděl film Young Man with se jednomu novináři o Masekelovi. Ten tahali vyjádření, jaké zážitky si odnesl A Horn o jazzovém trumpetistovi Bix mu doporučil, aby s příběhem zašel z koncertování v Moskvě, kam s Paulem od Armstronga Beiderbeckovi a zašel za ctihodným otcem: za Armstrongem, že ho to určitě bude Simonem zajeli v roce 1989 v rámci turné Hughu Masekelovi bude letos „Když mě pomůžete sehnat trumpetu, zajímat. Graceland, zpražil je: „Ty nejotřesnější. třiasedmdesát let. Rodák z hornického polepším se a už nikdy nebudu na vašich „Seděl po koncertě unavený na židli, ze rtů Univerzitě Patrice Lumumby, kam chodí města Witbank (dnes Emalahleni) hodinách rušit a utíkat do města krást.“ mu kapala krev, ale po mém vyprávění ožil studenti z rozvojových zemí, říkají vaši teenagerský věk prožil v nejtužším Stalo se a Masekela ve čtrnácti se a okamžitě navrhl, že mladému kolegovi ctihodní občané Zoo, v luxusním hotelu apartheidu ve škole, na níž učili Oliver spolužáky založil kapelu Huddleston Jazz daruje jednu ze svých trumpet. Poslal jsem

36 crossroads únor 2012 profil hugh masekela

ji do Jižní Afriky a jako vzpomínku mám tehdy protestoval proti nutnosti nosit V Anglii se ho ujal houslista Yehudi Mingusem; pravými kmotry se mu ale fotografii, na níž Hugh skáče radostí,“ identifikační dokumenty, tzv.pass books. Menuhin s jazzovým saxofonistou Johnem stali Dizzy Gilespie s Cannonballem vzpomínal Huddleston. „Pamatuji, jak jsem stál hodiny nahý Dankworthem a zařídili mu studium Adderleyem, oba tehdy naladění Masekela tehdy vystupoval s mnoha ve frontě a čekal, až se mi úředník podívá na prestižní The Guildhall School of na africkou vlnu. K tělu si ho pustil také místními tanečními kapelami, jeho do zadku a pak vydá pass book, který mně Music. Moc se tu ale neohřál: Makeba Miles Davis, zmiňující se o Masekelovi – trumpeta, ale také křídlovka, postupně znemožňoval se volně pohybovat mimo s Belafontem a Dizzym Gilespiem po svém – ve své autobiografii: „Pokaždé, nabíraly na hráčské a zvukové originalitě: vyhraničenou oblast. Když vás chytli, jednadvacetiletého jihoafrického jazzmana když jsem ho viděl, říkal jsem mu, ať dokázal se vytroubit do výšek, kam před měl jste kulku v hlavě, ani jste nestačili přetáhli do New Yorku na Manhattan skládá vlastní africké skladby a nesnaží se ním nedosáhl nikdo. Jako skladatel měl mrknout okem. Po masakru vláda zakázala School of Music. nás napodobovat. Pak hodně poslouchal z desek a rádia důkladně naposlouchaný shromáždění víc než deseti lidí, takže Takže se konečně setkal s Armstrongem. moji hudbu a začal hrát ještě líp než americký jazz – od neworleanského s koncerty byl konec. Já měl jít do vězení „Louis nikdy nedospěl, až do konce předtím.“ po swing a bebop – miloval Armstronga, za úmyslné zničení dokladů. Miriam už života zůstal hravým dítětem, které nikdy Ellu Fitzgerald, Sarah Vaughan, Billie byla rok ve Spojených státech a odtud nezapomnělo na to, že pochází z New Holiday, ale nejdůležitějším zdrojem pro mi s Harrym Belafontem a Trevorem Orleans. Bez něho bychom ještě dnes nosili Tlustý něho byly tradiční styly národů Xhosa, Huddlestonem na poslední chvíli stačili na hlavách napudrované paruky.“ Zulu, Swazi, Sotho nebo Tswana a z nich zařídit útěk do Londýna,“ vzpomínal Hugh Chodil po večerech jamovat s Countem afrobeatový rašící novodobá jihoafrická městská hudba: Masekela. Basiem, Johnem Coltranem a Charliem marabi, kwela, mbaqanga. obláček, Pozornost na sebe Masekela strhával i jako vynikající zpěvák, ovšem právě díky ze kterého nejde tomu se dostával do velkých problémů spadnout s režimem: texty gospelů, pracovních S Miriam se vzali hned po skončení písní a protestsongů z dělnických čtvrtí Masekelových studií v roce 1964 a vše skrytě, častěji spíš otevřeně, reflektovaly nasvědčovalo tomu, že je čeká rodinná drastičnost apartheidu a ponížení zářivá kariéra: ona získala Grammy a svět původního černošského obyvatelstva ji znal z legendárního antiapartheidního živořícího a vražděného v bantustanech. projevu na půdě OSN, jemu průlomové „Vyrostl jsem na ulici a skládal písničky album The Americanization of Ooga o tom, co se na nich dělo. Hudba zněla Boogamu produkoval Tom Wilson (Bob odevšud. Stačilo ležet doma v posteli Dylan, Simon & Garfunkel, Frank Zappa). a přišla za vámi oknem.“ Za dva roky se ale rozvedli a nadělali Během práce na muzikálu King Kong, ve Spojených státech víc politické než prvním svého druhu, v němž hráli hudební paseky, shodou okolností výhradně černošští umělci, se Masekela zpočátku ze stejných pohnutek: za práva seznámil se svou první ženou, zpěvačkou Afroameričanů. Miriam Makeba. Po návratu z nesmírně S radikálními Černými pantery se každý úspěšného celostátního turné, natočil z nich identifikoval po svém. Makeba Masekela se skupinou The Jazz Epistles se provdala za jejich vůdce Stokelyho pro změnu první černošské jazzové Carmichaela a pod tlakem FBI ze Států album, ale namísto slávy přišla v roce utekla. Masekela hrával Panterům 1960 ledová sprcha: masakr v Sharpeville i na protestních shromážděních proti válce s devětašedesáti mrtvými. Dav lidí ve Vietnamu stále agresivnější fúzi jazzu,

37 crossroads únor 2012 profil hugh masekela

funky a soulu, což mu vyneslo pozvání v Lagosu natáčeného alba Introducing na kultovní festival Monterey Pop po boku Hedzoleh Soundz. Jimiho Hendrixe, Raviho Shankara, Janis Z turné po Spojených státech se Joplin, Otise Reddinga, The Who a dalších vrátili s I Am Not Afraid – majstrštykem hvězd z úsvitu hippiovského léta lásky. pozlaceným skladbou Stimela (Coal Nahrával s Byrds, Bobem Marleym, Train). Na koncertech dodnes Masekelou Paulem Simonem, vyprodal Carnegie uváděnou dramatickou vzpomínkou Hall, s životním instrumentálním hitem na tisíce mrtvých jihoafrických Grazing In The Grass (album The Promise of a zahraničních horníků. Buší do kravského A Future) se dostal v roce 1968 na vrchol zvonce a navozuje „děsivý zvuk prokletého americké hitparády a obdržel za něj uhelného vlaku“ svážejícího dělníky Grammy; zkrátka, Masekelovi „to jelo“ do zlatých dolů v okolí Johannesburgu, jako po másle. Přízeň bohů si ale draze připomínajících ze všeho nejvíc peklo. vykoupil: za hvězdné manýry a alkoholové V nečekaném okamžiku pak vysokým a drogové excesy skončil málem ve vězení, hlasem děsivě zařve, až vám vstanou ve vlastním domě ho zmlátili policajti, všechny chlupy. I jazzem se dají úřady mu rušily koncerty. Masekela svou afro‑jazzovou hudbu ovládat Vůči k apartheidu se pokrytecky neustále konfrontoval s dobou; nechával davy stavějící americké vládě si navíc nebral se bez zábran svádět popem, reggae a hip sebemenší servítky. Když mu ministerstvo hopem. Získal snadno rozpoznatelný zahraničí nabídlo, aby vycestoval do Afriky autorský rukopis a jeho trubka připomínala 1980, kdy s Miriam Makeba po dvou na londýnském stadionu Wembley – před a navštívil také Jihoafrickou republiku, impozantní válečnou polnici. Nekázal dekádách exilu vystoupili nejblíže šesti sty miliony lidí planety u televizních vzkázal prezidentu Johnsonovi: „Kde se jazzové evangelium pro vyvolené, sytil domovu: v Lesothu se na ně přišlo podívat obrazovek ale 11. června 1988 zazpíval ve vás bere ta kurevská odvaha ptát se hladové taneční parkety, kličkoval mezi pětasedmdesát tisíc lidí. s Miriam Makeba jinou skladbu – Soweto mě, jestli chci vidět svou zemi? Udělte mi klubovou scénou a stadiony. Vzal na sebe Přivedlo ho to k rozhodnutí založit Blues, připomínku studentské demonstrace americké občanství, zajistěte svobodu mým břímě průkopníka, u intelektuálů svou v botswanském městě Gaborone, v johannesburgské čtvrti v roce 1976, krajanům a tlačte na jihoafrickou vládu, aby upřímností ale vzbuzoval paniku. Modlil se od hranic Jihoafrické republiky coby při níž policie postřílela dvacet dětí zrušila apartheid.“ za černé i bílé a chválu od sebe odháněl: kamenem dohodil, mobilní nahrávací (následující mohutná vzpoura už stála Tím Masekelova hvězdná dráha v USA „To není moje hudba, dostal jsem ji darem. studio a vést hudební školu. Po čtyřech životy bezmála šesti set lidí). skončila a v roce 1974 raději odjel Na svět jsem přišel nahý. Nic si do života letech Masekelovu základnu, kde pracoval Mezi Stingem, Dire Straits s Erikem do Guineje (tam už žila Miriam Makeba) nepřinesl. Moje babička vždycky říkala, když s novou kapelou Kalahari, přepadlo Claptonem, Peterem Gabrielem, Simple a odtud do Nigérie, kde si padli do oka ses narodil, znal jsi úplný hovno. Neměl jsi speciální jihoafrické vojenské komando Minds, Steviem Wonderem a plejádou s o nic menším rebelem Felou Kutim, peníze, kde spát, neuměl chodit a mluvit. a v jeho nepřítomnosti zmasakrovalo hudebních a hereckých celebrit podle Masekely „tím nejzábavnějším Všechno jsi dostal.“ čtrnáct lidí, včetně těch nejbližších. z pokryteckých důvodů chyběl Paul Simon, a nejšťastnějším člověkem, jakého poznal.“ Přesunul se do Londýna, odkud což mohlo těžko někoho překvapit. Rok Geniální Kuti ho zkontaktoval vysílal těžkou antiapartheidní předtím totiž vydal pro hudební historii s fantastickou afrobeatovou kapelou Entertainer kanonádu: obrovský hit Bring Him Back zásadní, umělecky nezpochybnitelné, Hedzoleh Soundz, se kterou Masekela Home představoval nekompromisní Grammy a dalšími cenami ověnčené, ve vrcholném tvůrčím rozpoložení vydržel s kostí v nose výzvu k propuštění Nelsona Mandely leč pro někoho kontroverzní album a hymnu mnoha protestních akcí. Na té Graceland. Notabene za podpory Harryho pět let. „Hrát s nimi bylo jako ocitnout se Nejvelkolepější světové úspěchy pozorně nejvelkolepjejší – oslavě sedmdesátých Belafonteho a Quincyho Jonese a za účasti na velkém tlustém obláčku, ze kterého nešlo sledovali a silné zpětné vazby se mu narozenin Nelsona Mandely Miriam Makeba, Ladysmith Black Mambazo, spadnout,“ řekl v roce 1973 po vydání od nich dostalo na vánoční svátky v roce

38 crossroads únor 2012 profil hugh masekela

desítek jihoafrických muzikantů a Hugha mu patří dík a ne odsouzení.“ Především se ale mohl vrátit po třiceti protože ve skutečnosti jsem byl opilý.“ Masekely. Někteří západní ochránci Že vášně ale nepominuly potvrdil film letech domů. A vzal to opravdu z gruntu: Píše o tom podrobně i ve své lidských práv a lidé z Afrického národního Under African Skies režiséra Joe Berlingera, dobrovolně se podrobil protialkoholické autobiografické knizeStill Grazing: The kongresu z Gracelandu dostali, lidově který Simona doprovázel s kamerou během léčbě. Musical Journey of Hugh Masekela (2004) řečeno, psotník. Simonovo porušení loňského výročního koncertu Graceland Na německém Africa Festivalu napsané s novinářem D. Michaelem kulturní blokády Jihoafrické republiky v Johannesburgu. Vyptával se pamětníků ve Würzburgu o tom Petrovi Dorůžkovi Cheersem. Nezapomněl na první léta považovali za nepřijatelné, Masekela proti i přímých aktérů a i po těch letech to bylo na tiskovce řekl: „Já jsem hodně chlastal, v New Yorku, setkání s Armstrongem nim ale tvrdě vystartoval: „To je naše zem názorově tak napůl. „ Když někdo tvrdí, že šňupal kokain a kouřil trávu, jako to dělá a Milesem Davisem, na to, jak ho David a naše hudba a vy nám nemáte co radit.“ Simon natočil revoluční album, měl by také většina muzikantů. Měl jsem dost silný Crosby seznámil s LSD, na tahy s Felou Podpořil ho i senegalský zpěvák Youssou dodat, že to byl zároveň chybný politický organismus, nic mě nezdolalo, vypil jsem tři Kutim a úspěch svého na Broadwayi N´Dour, hostující na albu se členy své krok,“ řekl Dali, syn Olivera Tambo. lahve a neopil se. Jednoho dne jsem se ale uváděného muzikálu Sarafina. kapely Etoile de Dakar: „Politici hudbě Graceland – první „worldmusikové“ vzbudil a řekl si: jestli s tímhle neskončím, Doma uspořádal Masekela čtyřměsíční, nerozumějí.“ A nesmyslnost celé causy album – a následující turné Masekelu umřu. Také jsem věděl, že pokud se chci dopředu vyprodané turné Sekunjalo uzavřel nakonec sám Nelson Mandela, když zviditelnily, což humorně okomentoval: vrátit do Afriky, měl bych jít příkladem. a s manželkou a dětmi se usadil na farmě. po pádu apartheidu pozval v roce 1991 „Hudební byznys potřebuje kategorie. A tak Promarnil jsem čtyřicet let svého života, „Jsem vděčný za každý den, co jsem tady, Paula Simona do Jihoafrické republiky: jsem se jednoho dne probudil a zjistil, že prý i když jsem byl během té doby dost aktivní. neberu totiž život za něco samozřejmého.“ „Proslavil naši hudbu po celém světě a za to hraji world music.“ Ale možná, že mi to jen tak připadalo, V roce 1998 založil neziskovou organizaci MAAPSA věnující se hudebníkům závislým na návykových látkách. „Pokud vám pomáhá vystřízlivět člověk, který si prožil stejné problémy, „Hudební byznys pochopíte, o čem mluví. Alkohol a drogy náš potřebuje kategorie. A tak velký národ pořád ničí.“ I ve svých třiasedmdesáti letech zůstává jsem se jednoho dne Masekela aktivním „mladým lvem“ a pro probudil a zjistil, že prý Jihoafričany i zbytek světa představuje autoritu s vysokým uměleckým hraji world music.“ a společenským kreditem. S počtem nových nahrávek je sice trochu na štíru, nepřestává ale koncertovat, i když v Evropě se objevuje už vzácněji. S velmi kvalitním albem Phola (2002) se na Masekelu sesypala doslova smršť cen, jakoby se všichni předháněli ve smazávání dluhů vůči němu, jeho to ale nechalo klidným: „To je od vás hezké, ale těmi pravými hrdiny v Jihoafrické republice jsou lidé, kteří obětovali své životy, abychom tu dnes mohli být. Mluvte raději o nich, mě, kurva, vynechte, já se válel v Americe.“ Masekela se nad jihoafrickou moderní hudbou vznáší jako polobůh a těžko

39 crossroads únor 2012 Africký profil Armstrong hugh masekelainzerce nebo Davis?

by se našel někdo, kdo by to dokázal přitáhnout americkým hip hopem zpochybnit – vždyť ji pomáhal vytvářet. a západní popmusic zaujatou jihoafrickou Mohl by si užívat důchodu a sázet jednu mládež zpět k vlastní tradici. Na v zulštině desku za druhou s variacemi předchozích nazpívané Jabulani (Nebojte se být úspěchů a pořád by bylo co poslouchat. šťastní) zařadil ztrácející se svatební písně, Kam s tím ale na něho, reje kolem sebe znějící kdysi dlouhé dny před obřadem na všechny strany: „Je důležité vědět, po okolí, protože obsahovaly cenné rady odkud pocházíte a kam chcete dojít. novomanželům. Ve skladbě Sossi například Jestli nebudete naslouchat starým lidem, nevěstu přátelé varují, že nastávající je pohltí vás McDonald´s, Microsoft a MTV, až příliš velký intelektuál, není s ním bezbožná trojice globální a pro nás cizí sranda a co je nejhorší, neumí tancovat. kultury. Apartheid tu naši systematicky „Neschopnost tančit byla v předměstských ničil, protože věděl, že nás tím velmi čtvrtích vždycky známkou demence zraňuje. Když jsem žil v Americe, nikdy a signálem k vyřazení ze společnosti,“ jsem nepřestal mluvit zulsky a věřit ve své vysvětluje Masekela, tentokrát o dost tradice. Vyprávěl jsem lidem naše dost zmírňující nasazení své jazzové fusion. kruté příběhy a oni se rozplývali: to je Na WOMEXU to byla jiná: s novou tak malebně mystické jako ty o Artušovi výbornou kapelou (však jí také nechával a rytířích od kulatého stolu. Hovno velký prostor) napálil do lidí strhující nálož mystické, řval jsem na ně, to všechno je jazzového funky, až i ty největší taneční pravda. Mladým dnes přijdu k smíchu. konzervy zahodily židle. Křídlovkou Říkají, že jsem posedlý minulostí a měl bych spíš jen mával, ale když do ní fouknul, nosit jako naši předci v nose kost.“ mělo to grády. Zpíval, vyprávěl a koulel Masekela, podobně jako mužský sbor očima skoro jako Armstrong a dokazoval, Ladysmith Black Mambazo, proto začal že patří k největším žijícím jazzovým pracovat na koncepčních albech s cílem entertainerům Afriky.

40 crossroads únor 2012 profil joe bonamassa

Až mozartovsky působí první kapitoly životopisu jednoho ze současných nejvýraznějších a nejoblíbenějších bluesrockových kytaristů Joea Bonamassy. Příběh zázračného dítěte, jehož muzikantský talent zazáří už v pouhopouhých čtyřech letech, tedy ve věku, kdy se většina jeho vrstevníků nebo vrstevnic ještě ujišťuje, do kteréže ruky patří vidlička a do které nůž. Už tehdy obdivuhodný Joe třímá v dětských ručkách malou kytaru, fascinuje své okolí, aby o pouhých pár let později, tedy ve věku, kdy většina jeho vrstevníků a vrstevnic zápolí s velkou násobilkou, sklízel první vavříny na koncertních jevištích, a pak první kapela, první desky, světová turné… text Ilja (* 8. 5. 1977, New York City, USA) Kučera ml., foto Jondřich Oplt

41 crossroads únor 2012 profil joe bonamassa Malý Joe už jako čtyřletý obdržel kytarku Chiquita Teď, těsně před svou pětatřicítkou je už Joe Bonamassa pojmem. Po právu a spravedlivě s krátkou menzurou pojmem mimořádného, nesmírně a hrou udivoval své bližní talentovaného a houževnatého muzikanta, který našel svou platformu na pomezí blues, a rodinné příslušníky. hardrocku s trochou country a popu, a který objevil své místo v první řadě nových propagátorů, věrozvěstů a popularizátorů syrové, poctivé a skutečné bluesrockové muziky. Takový je Joe Bonamassa na svých albech, takový je coby člen allstars bandu Black Country Communion, takový je při bezpočtu hostování na deskách vesměs starších muzikantských kolegů od Joe Lynn Turnera přes Waltera Trouta, Dona Aireiho po Leslieho Westa a další. Takový je i jako mluvčí vzdělávacího programu Blues In The Schools a takový bude nesporně i na svém dalším pražském koncertě, který ho zavede 28. února do Tesla Areny. Malý kluk a velké blues Jistě nelze tvrdit, že kluk, který přijde na svět uprostřed lesů v hájovně, se zákonitě stane myslivcem, nebo chlapec, který spatří světlo světa ve vechtrovně či na hradle bude v každém případě železničář. V případě Joea Bonamassy Podstatný krok ovšem učinil Joe ve svých A strmá cesta malého kluka do velkého vypustili do světa eponymní album. se ale něco podobného stalo. Narodil se jedenácti letech, kdy se na šest měsíců stal světa blues pokračovala dál. Jako Deska vás už na první poslech překvapí 8. května 1977 ve městě Utica ve státě žákem countryového virtuóza Dannyho čtrnáctiletý se při své cestě na západ Joe svou vyzrálostí. Je to suverénní, sebejisté New York, doslova obklopen kytarami. Gattona, který ho zasvěcoval do tajů seznámil s Berry Oakleyem juniorem, a s přehledem natočené album, jinými Jeho otec Lem totiž v té době vlastnil hry americké countrymusic, což je vklad synem basisty jižanské legendy Allman slovy, album dospělé. I Bonamassova obchod s těmito nástroji, a tak malý Joe důležitý a hmatatelný v Bonamassově Brothers Band. Do party přibrali syna kytara je na něm už naprosto suverénní už jako čtyřletý obdržel kytarku Chiquita kytarovém rukopisu dodnes. Nezůstalo Milese Davise Erina a potomka dalšího a vyzrálá. Ačkoliv se deska netváří nijak s krátkou menzurou a hrou udivoval své ovšem jen u strohé výuky. Joe vystupoval slavného tatínka Waylona, syna Robbyho progresivně a její kořeny tkví v hardrocku bližní a rodinné příslušníky. Už někdy v té s Gattonovou kapelou pokaždé, když Kriegera z někdejších The Doors. V té 70. let, nejedná se o žádné retro, ale době zavadil o jeho dětský sluch elektrický koncertovala v New Yorku, a tak se chvíli byla na světě kapela. Kapela sice o album skutečně svěží. Nakonec, vzešly bluesman Stevie Ray Vaughan, který se mu už jako dvanáctiletému dostalo cti prominentní, ale plnohodnotná, která z něho i dva hitparádově úspěšné kousky do budoucna stane jeho důležitým vzorem. předskakovat na koncertě B.B. Kinga. dostala název Bloodline. V roce 1994 Stone Cold Hearted a Dixie Peach. Už v té

42 crossroads únor 2012 profil joe bonamassa

době začal Joe Banamassa pokládat deska jeden takřka neodmyslitelný titul základ své rozsáhlé kytarové sbírce. Ta do Bonamassových koncertních playlistů v současnosti čítá okolo 150 nástrojů. Že příštích let, Miss You, Hate You. Album nejde o pouhou sběratelskou vášeň lze otevírá nekompromisní hardrocková dokumentovat třeba na příkladu šestého Cradle Rock a je zpola složené z osobitých Bonamassova sólového alba You & Me. předělávek převzatých skladeb. To platí Tady pro natočení jedenácti skladeb i o syrové coververzi titulní A New Day využil dvaadvacet rozličných kytar a pět Yesterday, původně z repertoáru Jethro zesilovačů. Na koncertech je o poznání Tull. Na následné turné vyrazili s kytaristou skromnější a zpravidla s sebou přiváží bubeník Kenny Kramme a basista Eric „jen“ pět až osm různých nástrojů, které Czar. Po návratu z turné se v roce 2002 střídá dle nálady a charakteru písně. Joe Bonamassa se svými spoluhráči uzavřel opět ve studiu a s producentem Clifem Magnessem, který spolupracoval Zrodila se třeba s Avril Lavigne, stvořili druhé studiové album nazvané So It‘s Like That. osobnost Deska vystoupila na špičku bluesového Podhoubí Bonamassova hráčského, žebříčku Billboardu, kde se, jak potvrdí pěveckého a skladatelského projevu alba následující, Joeovi Bonamassovi je nutné pochopitelně hledat nejprve docela zalíbilo. Spíš než od pravověrných ve vlivech, vzorech, muzikantských bluesových kořenů se písničky téhle inspiracích a inspirátorech. V rozhovoru desky odrážejí od přímočarého hard pro časopis Guitarist Joe Bonamassa rocku či folkrocku, možná poprocku. uvedl tři alba, která ho nejvíce ovlivnila. Rozhodně se jedná o album s hitovými Patří sem John Mayall & The Bluesbreakers ambicemi, o desku plnou nosných nápadů with Eric Clapton (The Beano album), Irish a vzdušných chytlavých písní. Pravda je, Tour Roryho Gallaghera a deska Cream že na počátku nového tisíciletí nenechal Goodbye. Vzory a vlivy se pochopitelně pracovitý Joe Bonamassa své fanoušky promítají do volby skladeb, které si Joe dlouho zahálet a už o rok později, tedy Bonamassa vybírá pro své coververze. 2003 zaměstnal jejich uši novým albem, K těm patří třeba Gallagherova Cradle Rock tentokrát pod výmluvným názvem Blues či Claptonova Steppin´ Out (coververze Deluxe. Album produkoval Bob Held, Jamese Brackena). Bonamassa je vyšlo 26. srpna 2003 a v bluesovém pochopitelně inspirován i jinými umělci. žebříčku amerického Billboardu vystoupilo Naprosto evidentní je Stevie Ray Vaughan, na 8. místo. Album tentokrát zachovává B. B. King, Robert Johnson či Jimmy Page. naprostou věrnost svému názvu a na rozdíl Jeho sólo z Dazed and Confused hraje od předcházející desky se jedná o kolekci v coververzi ZZ Top Just Got Paid. čistokrevně bluesovou, Z dvanácti písní Svůj sólový albový debut vyslal Joe tu je osm coververzí bluesových klasiků Bonamassa do světa v roce 2000 pod jako B.B. King, John Lee Hooker, Buddy názvem A New Day Yesterday v produkci Guy, Robert Johnson a další. Bluesové Toma Dowda. Krom jiného přinesla dvanáctky tu znějí v různých podobách

43 crossroads únor 2012 profil joe bonamassa

a aranžmá, akustičtějších, električtějších, vznikne až v roce 2006 pod názvem You působivým patří coververze písně Bad album Dust Bowl. Sloveso „nevyjelo“ je rychlejších, pomalejších, ale v podstatě & Me. Název alba byl odvozen z názvu Company Seagull. Devátého října 2008 v tomto případě skutečně na místě, protože ve všech případech pravověrných. písně Django Reinhardta z roku 1942 předvedl Joe Bonamassa svou první live pestré a stylově členité album s hosty jako Bonamassa tímto titulem prostě potvrdil, Vous at Moi. Deska se opět bezpečně show jako rozhlasový DJ na britské stanice John Hiatt nebo Glenn Hughes tu otevírá jak silné jsou jeho kořeny a jak dovedně usadila na špičce bluesového žebříčku Planet Rock. Zahrál tracky od B.B.Kinga, vtipné imitování rozjíždějící se lokomotivy a obratně s nimi umí pracovat. amerického Billboardu. Party bicích jsou Muddyho Waterse, Roryho Gallaghera ve skladbě Slow Train. Jen o pár týdnů Opět po pouhopouhé roční pauze, tedy tu dílem Jasona Bonhama a mistrnou a Erika Claptona. Současně anoncoval později se v roce 2011 objevilo na trhu v roce 2004 vychází další ze sólových harmoniku v písni Your Funeral and My svůj londýnský koncert 4. května 2009 jednak společné Bonamassovo album se studiových alb Joea Bonamassy Had To Cry Trial natočil LD Miller. Basy se ujal Carmine v Royal Albert Hall. Lístky byly vyprodány zpěvačkou Beth Hart Don´t Explain (viz Today. Svou atmosférou, náplní i pojetím, Dohas. Na následné turné k tomuto albu za necelý týden, což kytarista v tisku rubrika Groove Corner v minulém čísle jakoby byla kompromisem v dobrém slova vyjel s Joe Bonamassou basista Johnyho označil za završení dvacetileté práce. Crossroads) i albová dvojka Black Country smyslu dvou alb předchozích. Wintera Mark Epstein a bubeník Bogie V témže roce, tedy roce 2009, obohatil Communion. Tu přijela kapela podpořit Bowle, zakládající člen kapely Bonamassova Bonamassa svou diskografii dalším v červenci téhož roku do lijákem zmáčeného generačního souputníka Kennyho Waynea zápisem, albem nazvaným The Ballad Of amfiteátru v Lokti, což byla prozatím Hudební Shepherda. V srpnu roku 2007 vychází John Henry. Krom jiných lze na albu najít poslední koncertní návštěva zázračného pod názvem Sloe Gin další studiové album i rozvernou předělávku písně Toma Waitse Joea v české kotlině. Ta další proběhne 28. workoholik a současně další hitparádová jednička Jockey Full of Bourbon. Hned následující února v Praze a bude pod střechou. Po vydání alba se pochopitelně Joe v Billboard Blues Chart, příjemná rocková rok 2010 byl opět bohatý na události. Bonamassa a jeho parťáci opět rozjíždějí deska se opět opírá dílem o původní Pod názvem Black Rock vyšlo další na koncertní turné a nové studiové album a dílem o převzatý materiál, kde k obzvlášť studiové album. Podle dobré tradice se Joe Bonamassa zase stalo jedničkou bluesového žebříčku amerického Billboardu. Na desce, na níž živě převažují převzaté skladby, si tentokrát Stejně neúnavný jako v natáčení zahostoval B.B.King. Další atraktivní host studiových desek je Joe Bonamassa se k Bonamassovi připojil na koncertě ve své koncertní činnosti. Jeho život v londýnské Hammersmith Apollo, byl jím představuje v podstatě permanentní turné. frontman Jethro Tull Ian Anderson, který Velmi bohatá je tudíž i diskografie jeho si s kapelou zahrál A New Day Yesterday živých nahrávek, přesněji řečeno, živých a klasický Locomotive Breath. Na konci roku nahrávek a DVD. V současné době vypadá 2010 oznámil svůj odchod Bogie Bowles, následovně Live at The Cabooze (2002), kterého nahradil koncertní bubeník Tal A New Day Yesterday: Live (2005), Live at Bergman. Jako by si hudební workoholik Rockpalast (2005), Live at Rockpalast (DVD Bonamassa připadal málo vytížený, stal 2006), Live From Nowhere in Particular se v témže roce ještě členem mimořádně (2008), Live From The Royal Albert Hall disponovaného allstars bandu Black (2008), Live From The Royal Albert Hall Country Communion. Spolu s ním kapelu (DVD 2010). vytvořili bubeník Jason Bonham, někdejší člen Dream Theater, klávesista Derek Sherinian, a živoucí legenda rocku, zpívající basista Glenn Hughes. To ale nezabránilo Bonamassovi, aby hned zjara následujícího roku nevyjelo do světa jeho další sólové

44 crossroads únor 2012 inzerce

hosté

ra Joe’s Garage vydává Garage Joe’s ra Agentu Jan Hrubý Michal Prokop Radim Hladík Lukáš Martínek Ondřej Konrád Steve White (US) nové DVD BLUES ALIVE www.joesgarage.cz & WELL

Záznam z koncertu na festivalu Blues Alive, Šumperk, 13.11.2008

1. Blues variation • Luboš Andršt 2. Walking the dog • Rufus Thomas 3. You hurt me deep inside • Luboš Andršt / Jan Holeãek 4. Don’t give me your dirty love • Luboš Andršt / Jan Holeãek Luboš Andršt g., Jan Holeãek voc. org, Zdenûk Tichota bg., Pavel Razím d., Ondfiej Konrád voc.,harm. (2) 5. Floating bridge • Sleepy John Estes 6. Noc je mÛj den • Luboš Andršt / Michal Bláha Michal Prokop voc., Luboš Andršt, Jan Hrubý violin, Zdenûk Tichota, Pavel Razím 7. Little Red Rooster • Willie Dixon Steve White voc. ac.g. harm, Luboš Andršt, Zdenûk Tichota, Pavel Razím 8. Sunshine of your love • Cream Michal Prokop, Radim Hladík g., Lukáš Martínek g., Luboš Andršt, Jan Holeãek, Zdenûk Tichota, Pavel Razím 9. Little wing • Jimi Hendrix Radim Hladík, Lukáš Martínek, Luboš Andršt, Jan Holeãek, Zdenûk Tichota, Pavel Razím 10. Crossroads • Robert Johnson Luboš Andršt, Michal Prokop, Radim Hladík, Ondfiej Konrád, Jan Hrubý, Lukáš Martínek, Jan Holeãek, Zdenûk Tichota, Pavel Razím 11. Dokument (Story)

Vydáno ve spolupráci s âeskou televizí.

Jubilejní koncert u pfiíležitosti šedesátých narozenin s hosty natoãeno na šumperském festivalu Blues Alive

k dostání na koncertech Luboše Andršta i v běžných obchodech nebo na dobírku na webu www.hudebnicasopis.cz diskografie b. b. king

Kurt Vonnegut jednou napsal: Blues sice nemůže depresi načisto vyhnat z domu, ale v každé místnosti, kde ho hrajete, ji dokáže zahnat do rohu. Vztáhneme‑li tento citát na stoalbovou diskografii amerického kytaristy a zpěváka B. B. Kinga, zjistíme, že v jeho nebetyčné věži z písní a slov prostě nezbývá jediný kout, kde by se splín mohl schovat. Vždyť také mluvíme o muži, který dnes – po šedesáti letech pilného koncertování, skládání a natáčení – drží v ruce vskutku královskou postupku, což (pokud nevíte) je ještě víc než poker. Minule jsme vynesli půlku karet, teď je na čase vyložit zbytek. Připravte se však na pěkně dlouhou hru… Text Michal Bystrov foto archivOplt

46 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

KING SIZE (1977) jeden z jejích zakládajících členů, pianista Lucille je vysloveně nakažlivý. Jeden z těch Na albu, jež vyšlo počátkem roku 1981 Joe Sample, s Willem Jenningsem, jenž se vzácných případů, kdy se popový vlk nažral v produkci Maca Rebennacka alias Dr. Johna, Na tomto albu B. B. King spolupracoval později podepíše pod duet Joea Cockera a bluesová koza zůstala celá. je šest písní: The Victim, More, More, More, s Esmondem Edwardsem, jedním z prvních a Jennifer Warnesové Up Where We Belong, You’re Going With Me, Life Ain’t Nothing Afroameričanů, kteří se prosadili jako Claptonovu baladu Tears In Heaven nebo producenti. Přes občasné sklouzávání NOW APPEARING AT OLE But A Party, Born Again Human a titulní leitmotiv z filmu Titanic My( Heart Will Go k mainstreamovým aranžím zde najdeme skladba. Přesto nahrávka právem získala On). Nečekaná kombinace bluesového MISS (1980) pár příjemných překvapení, například velmi cenu Grammy. B. B. Kinga doprovází parta krále a zavedené losangeleské skupiny žhavou úpravu bluesové klasiky Got My Pokud B. B. King předešlými alby zabodoval, zkušených jazzmanů, včetně saxofonistů Mojo Working, pohodovou píseň Walkin’ byla správným krokem, zejména v případě tímto neduživým „živákem“ si to zase řádně Davida Newmana (z kapely Raye Charlese) In The Sun či vtipnou vypalovačku Mother nahrávky Never Make Your Move Too pohnojil. Hudební kritik Bill Dahl desku a Hanka Crawforda (z orchestru Counta Fuyer. Studioví hráči z Memphisu a Los Soon, opět v rytmu funku. Deska vyšla dokonce označil za nejhorší a nejnudnější Basieho), trombonisty Toma Malonea Angeles se od samého začátku (v podobě pod hlavičkou společnosti MCA Records, živou nahrávku v bluesmanově kariéře. (z Blues Brothers Bandu) a slavného rozhýbané písničky Don’t Lie To Me, kterou která spolkla Kingovu domovskou firmu „Ole Miss“ v názvu znamená University bubeníka Bernarda „Pretty“ Purdieho. měl kdysi v repertoáru Tampa Red) vezou ABC‑Paramount. Of Mississippi, tedy místo, kde byl záznam Díky těmto osobnostem jsou zastoupeny na vlně tehdy módního funku; jazzový pořízen. Playlist se skládal z hitů starých všemožné styly od funku přes bebop nádech zase albu dodává přítomnost TAKE IT HOME (1979) i nových, zazněla Caldonia, Rock Me Baby po hard bop. To vše opředeno kouzlem tenorsaxofonisty Jimmyho Forresta, i The Thrill Is Gone. Zlé jazyky ovšem tvrdí, voodoo, bez nějž nedá neworleanský spoluautora známé skladby Night Train. V pořadí druhé album, pro které složili písně Joe Sample a Will Jennings, natáčel že leccos se muselo dodatečně přetáčet pianista a šaman Dr. John ani ránu. B. B. přes Vánoce roku 1978. I tentokrát má ve studiu, aby koncert vůbec mohl vyjít. MIDNIGHT BELIEVER (1978) jeho hudba mainstreamový ráz, ke slovu se GREAT MOMENTS WITH Společnou nahrávku B. B. Kinga a Crusaders však dostala i sedmičlenná dechová sekce THERE MUST BE B. B. KING (1981) (dříve Jazz Crusaders) produkoval a pořádně rozjetý ženský sbor. Úvodní A BETTER WORLD dlouholetý manažer této soul‑jazzové song, či spíše recitativ Better Not Look První reprezentativní kompilace kapely Stewart Levine. Písničky složil Down s neodbytným riffem Kingovy kytary SOMEWHERE (1981) Kingových nahrávek, vydaná na značce

47 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

MCA. Třiadvacet skladeb, mezi nimiž rodila nadžánrová veledíla typu Dylanova nacházíme i skvělé country‑blues Willieho dvojalba Blonde On Blonde. Kingův úlet Nelsona Night Life, mapuje produkci labelů co do bizarnosti dokonce předčil pozdní ABC‑Paramount a Bluesway od poloviny 60. countryové pokusy Louise Armstronga. let. Stařičké hity See See Rider, I’m Gonna Samotné písně přitom z neúspěchu vinit Move To The Outskirts Of Town a How Long, nelze – vždyť pocházejí z repertoáru How Long Blues naznačují, že se výběr takových svérázů, jakými byli Mickey může líbit i těm, které Kingův odklon Newbury, Willie Nelson, Doc Pomus nebo od pravověrného blues příliš nepotěšil. Jim Reeves. Problém tkví v přeslazených aranžmá, přeprodukovanosti – a faktu, že ROYAL JAM (1982) zde kytarový mistr krutě zanedbává svou oddanou souputnici Lucille. Přestože jde spíš o LP skupiny Crusaders s hostujícím B. B. Kingem, přece jen patří do bluesmanovy diskografie. Album, WHY I SING THE BLUES na němž se duch mississippské delty potkává (1983) s nažehleností Královské filharmonie, Snaha firmy MCA vytvořit cenově vyšlo u GRP Records a zachycuje koncert dostupnou kompilaci největších hitů B. v londýnské Royal Festival Hall ze září 1981. B. Kinga. The Thrill Is Gone, Why I Sing The Blues, Ain’t Nobody Home, Hummingbird, LOVE ME TENDER (1982) How Blue Can You Get? Na to, že nejde Neznáte tuto desku? Nejspíš proto, že o nic jiného než levné „best of“, výběr by na ni i její autor nejraději zapomněl. dobře mapuje úsek hudebníkovy kariéry Pravda – když se hvězda černošského z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. blues na počátku osmdesátých let odebere do Nashvillu a snaží se tam natočit album BLUES ’N’ JAZZ (1983) ve stylu komerční country music, nemůže Konečně byla Kingova rozpolcenost z toho být nic jiného než průšvih. Pryč bluesmana, který koketuje s jazzovým byly časy, kdy se v nashvillských studiích

48 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

feelingem, přiznána už v názvu desky. diskotékových – takové je padesáté řadové Nahrávku vyznačující se bohatou dechovou album B. B. Kinga. Za zvukově naleštěnou sekcí produkoval Sidney Seidenberg, nahrávkou stál losangeleský producent známý svou spoluprací s vokální skupinou a flétnista David Crawford, jenž také Temptations a „císařovnou soulu“ Gladys spolu se soulovým hitmakerem Lutherem Knight. Chceme‑li si dnes – o třicet let Dixonem napsal polovinu písní. Druhou později – představit, jak zněl B. B. a jeho půlku tvoří coververze hitů In The Midnight stálá kapela pod vedením trumpetisty Hour (ze zpěvníku Wilsona Picketta) a Big Calvina Owense v osmdesátých letech, Boss Man (Dixonův starý šlágr z repertoáru zde máme ideální příklad. Zvláštní punc Jimmyho Reeda) plus dvě melodie písničkám dodává přítomnost kanadského skladatele filmové hudby Iry Newborna, vibrafonisty Warrena Chiassona, jenž které poprvé zazněly v akčním snímku hrával s Chetem Bakerem, účinkoval režiséra Johna Landise Into The Night v broadwayské inscenaci muzikálu Hair a při (Do noci) s Michelle Pfeifferovou a Jeffem půlstoletém výročí legendárních koncertů Goldblumem v hlavních rolích. Přes to From Spirituals To Swing v Carnegie všechno by Kingovo padesáté album mohlo Hall zaskakoval za samotného Lionela být reprezentativnější. Six Silver Strings je Hamptona. Dodejme, že LP Blues ’N’ Jazz bohužel nekoncepční, nemastná a neslaná získalo Grammy za nejlepší bluesové album deska, která se do zlatého fondu americké a dort na obalu značí, že si ho B. B. King pop music asi nikdy nezařadí. nadělil k devětapadesátým narozeninám. SPOTLIGHT ON LUCILLE (1986) (1985) SIX SILVER STRINGS Od instrumentální desky Easy Listening Sound à la Dire Straits, klávesová Blues už uplynulo skoro čtvrt století, a tak elegance ve stylu Miami Vice, ohlasy písní není divu, že se vydavatelé rozhodli znovu

49 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

položit důraz na Kingovu roli kytaristy. Dvacet proklatě dobrých kousků Podle mnohých by právě tahle kolekce byla z raného období, kdy B. B. teprve začínal tou pravou tečkou za první padesátkou dobývat (zatím jen černošské) hitparády. jeho alb. Znalci však vědí, že je pouze Pozoruhodnou sbírku doplňují raritní rozšířenou verzí kompilace archivních verze známých songů a pár zapomenutých nahrávek z let 1960 a 1961, která vyšla fajnovostí jako Bye Bye Baby, Dark Is The roku 1985 v Anglii na značce Ace Records Night či Jump With You Baby. V mnoha s totožným obalem, avšak jiným názvem: směrech objevnou retrospektivu King Of The Blues Guitar. sestavil Ray Topping, uznávaný odborník na poválečnou americkou muziku INTRODUCING B. B. KING a vyhlášený bluesový detektiv. Už proto je dobré mít ji ve své diskotéce. (1987) Přestože koncem osmdesátých let už KING OF THE BLUES: Kinga nebylo třeba nikomu představovat, poskládala firma MCA z jeho písní další 1989 (1989) výběr, zaměřený na tehdejší současnost, Album King Of The Blues: 1989 nemá tedy éru alb Blues ’N’ Jazz a Six Silver až na název nic společného s deskou Strings. Směs relativně nejlepších King Of The Blues z roku 1960. Prokleté nahrávek z té doby (Into The Night, Better „osmdesátky“ zakončil bluesman velice Not Look Down, In The Midnight Hour) zvláštní nahrávkou, na které se víc než kdy doplňují hity The Thrill Is Gone, Sweet jindy pokusil přiblížit soundu moderního Sixteen a Rock Me Baby. popu. S dobrou polovinou písní mu pomáhal texaský autor a zpěvák Jerry Lynn DO THE BOOGIE! B. B. Williams, jenž také do studia pozval řadu užitečných hostů. Díky němu tu můžeme KING’S EARLY 50S slyšet trubku Randyho Breckera, kytaru CLASSICS (1988) Stevea Croppera nebo vokály písničkářky Bonnie Raittové. Ve vlastní skladbě Can’t

50 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

Get Enough si zahráli Mick Fleetwood nástrojových partů – tedy podoby, v jaké projektu Kingův koncert za mřížemi z 25. v japonské hale Nakano Sun Plaza. a Stevie Nicks ze skupiny Fleetwood Mac. vycházely dříve. Sběratelům deska může května 1990 zdaleka nedosahuje. Na své Nedoprovázeli ho však obvyklí spoluhráči, A všestranný Al Kooper, kterému už nikdo přinést jisté potěšení, běžný posluchač ale druhé „vězeňské album“ (prvním bylo LP nýbrž skupina sestavená speciálně pro tuto neodpáře pověstné varhany v dylanovce tak jemné rozdíly nepostřehne. Live In Cook County Jail z roku 1971) B. příležitost z místních muzikantů, z nichž Like A Rolling Stone, se zhostil různých B. zařadil kromě příznačných hitů Let The každý ve své domovině patřil k absolutní nástrojů v radikální úpravě soulového hitu GOT MY MOJO WORKING Good Times Roll a Every Day I Have The špičce. Navrch organizátoři obklopili Kinga Joea Simona Drowning In The Sea Of Love. Blues také písně z poslední éry (Into The šestičlennou dechovou sekcí a přizvali Elpíčko částečně reagovalo na novou vlnu (1989) Night), klasiku Jimmyho Witherspoona na pódium několik významných hostů. zájmu o B. B. Kinga, jež se zvedla o rok dříve, Další z levných samplerů firmy MCA. Mezi Ain’t Nobody’s Business a překvapivě Dostavil se kytarista June Yamagashi, který kdy vyšlo album skupiny U2 Rattle And Hum pouhými deseti skladbami z různých i skladbu Peace To The World z pera Trade později přesídlil do New Orleansu, i slavný a na něm duet Bona s „Bíbím“ When Love období Kingovy kariéry naštěstí nalézáme Martina, jehož singl We’ve Got To Stop The japonský saxofonista Malta. Kapela šlapala Comes To Town. Hudebně má však King pár vítaných radůstek: temný singl Ghetto Mosque At Ground Zero (vydaný o dekádu jak ďábel, žestě kvílely – škoda, že je tato Of The Blues vedle kladů i mnoho záporů, Woman s lesem smyčců a bubnováním později v reakci na teroristické útoky nahrávka k dostání jen v Zemi vycházejícího syntetickým zvukem kláves a umělým Ringo Starra, pozdní písně Midnight Believer z 11. září 2001) byl označen za nejhorší slunce. Alespoň si tedy řekněme, že bubeníkem ve většině tracků počínaje. a Walking In The Sun či titulní pecku písničku v historii hudebního průmyslu. na programu ten večer byly písně How Blue Muddyho Waterse Got My Mojo Working. Na vyhlašování cen Grammy v roce 1991 Can You Get, Paying The Cost To Be The Boss, LUCILLE HAD A BABY však slavil B. B. King s mírovým apelem Guess Who, Caldonia, The Thrill Is Gone a Let Peace To The World úspěch, jakož i s celým The Good Times Roll. (1989) LIVE AT SAN QUENTIN albem Live At San Quentin. Na této britské kompilaci společnosti Ace (1990) LIVE AT THE APOLLO Records je asi nejzajímavější její retroobal Nejen Johnny Cash se vypravil mezi B. B. KING & SONS LIVE (1991) a název Lucille měla děťátko. Šestnáct ty nejhorší kriminálníky do nechvalně (1990) písní z počátků Kingovy kariéry (Shut Your proslulého vězení v kalifornském San Do třetice všeho živého: záznam koncertu Mouth, Sweet Little Angel, Trouble In Mind) Quentinu. Ale i když nejde o špatnou Dostáváme se ke skutečné kuriozitě. 9. v harlemském divadle Apollo z 10. listopadu bylo zbaveno overdubbingů a přidaných nahrávku, věhlasu Cashova průkopnického srpna 1990 vystoupil B. B. na koncertě 1990 vyšel u amerického jazzového labelu

51 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

GRP. Kromě osvědčených kusů zde zpěvák kytarista pomocí dohrávek často sóloval po delším čase oprášil trvalky Since I Met do vlastního zpěvu. Písničky pro něj opět You Baby, Ain’t Nobody’s Business a Night napsali Joe Sample a Will Jennings, autoři Life. Show zakončovala „píseň s poselstvím“ materiálu z výborných desek Midnight Peace To The World a došlo i na aktuální hit Believer a Take It Home. Některé z nich si When Love Comes To Town z alba skupiny budete už při prvním poslechu pobrukovat U2 Rattle And Hum. Od roku 1988, kdy s sebou, například I’m Moving On či Roll, skladba vyšla jako duet s Bono Voxem Roll, Roll. Zlatým hřebem je balada Back (natáčení probíhalo v legendárním studiu In L. A. s lehce přízračnou atmosférou. memphiské firmy Sun Records), ji B. B. občas Jak bluesman přichází do let, stává se zařazoval do svého koncertního programu. vážnějším a přemýšlivějším… Na přelomu let 1989 a 1990 ji také zpíval jako host na světové šňůře U2 s názvem MY SWEET LITTLE ANGEL Lovetown Tour. Mimochodem, When Love Comes To Town není jedinou písní z desky (1992) Rattle And Hum, kterou můžeme spojit Podobně jako Do The Boogie!, i tato s Kingovým jménem. Tou druhou je pocta antologie přináší směs známých a raritních Billie Holidayové Angel Of Harlem, v níž si nahrávek z doby, kdy bluesový mistr teprve zahrála jeho doprovodná kapela. získával první ostruhy. Singly a vyřazené pokusy z let 1956 až 1959 vrhají na dávno THERE IS ALWAYS ONE zavedenou hvězdu nové světlo a vracejí (1991) nás přímo ke kořenům. Za zmínku stojí MORE TIME především titulní hit a bleskurychlá, jazzem Po období vyplněném řadou kompilací, nakažená instrumentálka String Bean. retrospektiv a podivných experimentů s moderním soundem potřeboval B. B. King KING OF THE BLUES (1992) nové studiové album jako sůl. Naštěstí se mu povedlo na výbornou a na závadu Nebojte se, neopakujeme se. Tentokrát nebyl ani fakt, že v této fázi své kariéry nejde o LP z roku 1960 ani bizarní pokus

52 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

o bluesový popík z devětaosmdesátého. ze srpna 1972, jehož dějištěm se stala Pro hledače zakopaných pokladů je tu Název hodný bluesového krále totiž nese BLUES SUMMIT (1993) tančírna Cowtown Ballroom v Kansas City dobrá zpráva: společná deska B. B. Kinga i velkorysá čtyřdisková kompilace, kterou Album charakterizované úvodním duetem ve státě Missouri, obsahuje vše, co máme a zpěvačky Diane Schuur totiž patří k těm zpěvákovi připravila k sedmašedesátým se zpívajícím kytaristou Robertem u Kinga rádi: vtipkování s publikem, teatrální nejzářivějším. Ani se nechce věřit, že narozeninám jeho vydavatelská firma MCA Crayem Playin’ With My Friends (Zahrát představování kapely, dokonalá sóla a ještě cédéčko produkované slovutným Philem Records. Písně jsou řazeny chronologicky, si s kamarády) získalo cenu Grammy lepší show. Mezi nezbytné hity se vloudilo Ramonem dnes nepatří k absolutní klasice. tak aby vynikly určité předěly v Kingově a posluchačům dalo jedinečnou možnost pár perliček, třeba King’s Shuffle nebo Jenomže bohužel, opak je pravdou: album kariéře. První set ji mapuje do roku zažít přátelský mač nejlepších bluesmanů píseň Outside Help, kterou kytarista složil Heart To Heart skoro nikdo nezná, a co 1966, kdy se z „Bíbího“ stala opravdová své doby. V jistém smyslu se B. B. touto s Davem Clarkem. hůř, málokdo zná samotnou Diane Schuur. hvězda. Další sahá po rok 1969 a zahrnuje nahrávkou vrátil do bodu A, odkud kdysi Skvělou jazzmanku, která je od narození experimenty s rockovým producentem vyrazil na fenomenální pouť hudebním KOOL JAZZ AT MIDEM (1994) nevidomá, přitom neobjevil nikdo jiný Billem Szymczykem. Na třetím se světem. S Buddym Guyem – dříve žákem, než Stan Getz a ke společné práci ji dostáváme do let sedmdesátých, kdy nyní mistrem – se procvičil v letitém hitu 28. ledna 1983 se na francouzském přizvali takoví giganti jako Ray Charles, hudebník experimentoval s ulízaným Bobbyho Blanda I Pity The Fool, Johna Lee festivalu MIDEM, pořádaném každoročně Dizzy Gillespie, Stevie Wonder a Quincy „Philly soundem“, a čtvrtý obsahuje skladby Hookera zase „podbarvil“ v jeho typickém v Cannes, sešli B. B. King, Pat Metheny Jones. S Kingem se seznámila roku 1985 z let 1976 až 1991. Skoro každý druhý track dupáku You Shook Me. K dalším hostům a Dave Brubeck. Do sestřihu z jejich na festivalu v Tokiu a evidentně to mezi je raritou: nacházíme tady kousky, které patří Ruth Brownová, Koko Taylorová, Albert koncertů se vešly tři Kingovy písně: The nimi zajiskřilo. Alespoň je to slyšet jak předtím v Americe nevyšly, nebyly vydány Collins a Joe Louis Walker. Projekt s názvem Thrill Is Gone, Paying The Cost To Be The z rozhoupané verze balady I Can’t Stop na řadových LP nebo vypadly ze sestřihu Blues Summit je dostupný i na VHS a DVD. Boss a Guess Who, kde si vychutnal dlouhé Loving You, tak z fenomenálního provedení koncertních záznamů. Kdo má rád duety, naříkavé sólo trumpetista James Bolden. gospelu Spirit In The Dark (jasná inspirace přijde si na své: jména Stevieho Wondera, KANSAS CITY, 1972 (1994) pozdější nahrávky souboru Blind Boys Of Dr. Johna, Leona Russella, Garyho Moorea DIANE SCHUUR & B. B. Alabama). Ve své době bylo CD Heart To nebo Bonnie Raittové mluví za vše. Dostalo Příklad kvalitního koncertu, jednoho Heart hitem č. 1. Od té doby čeká na své se i na nahrávky z Japonska a raný jam z tisíců, které B. B. za svůj dlouhý život KING: HEART TO HEART znovuobjevení. s orchestrem Dukea Ellingtona. odehrál. Archivní záznam vystoupení (1994)

53 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

LUCILLE & FRIENDS (1995) DEUCES WILD (1997) Záznam newyorského koncertu z června do rolí, jež mu nejsou vlastní. Natáčení se 1978 je výjimečný tím, že se ho zúčastnili svou stálou kapelou situoval na odloučené Ledabyle posbírané duety z osmdesátých Název Divoká esa není v tomto případě „blues brothers“ Johnny a Edgar Winterové, místo, do relativně neznámého studia a devadesátých let tvoří kompilaci, která je vůbec přehnaný. Na dalším albu Kingových o kytarovém elegánovi Georgi Bensonovi v louisianském městě Maurice. Veškerou možná efektní, ale rozhodně ne originální. duetů, tentokrát skoro se samými „bílými nemluvě. Album vydané u labelu Boba práci stihl za čtyři dny, a přesto neváhal U2, Robert Cray, John Lee Hooker, Albert tvářemi“, se sešlo osmnáct hvězd včetně Meyrowitze, specializujícího se na archivní prohlásit: „Ze všech elpíček, co jsme já Collins – ti všichni se s Kingem potkávají Vana Morrisona, Davida Gilmoura a Dionne živé nahrávky, sice obsahuje pouhých a Lucille měli to potěšení nahrát, je tohle na tomto ryze komerčním výběru. Warwickové. Písničkářka Tracy Chapmanová šest tracků, ty jsou však vskutku vydatné. mému srdci nejblíž.“ Taktéž písničky Nechybí ani ukázka z ještě horkého alba se postarala o zatím nejlepší verzi hitu Například How Blue Can You Get má skoro pocházely z jeho dílny; některé byly se zpěvačkou Diane Schuur. A skladbu The Thrill Is Gone, Eric Clapton zahrál deset minut, Just A Little Dove jedenáct, nové, jiné starší, ale všechny působily s jednoduchým názvem B. B.’s Blues zdobí pěkně od podlahy Rock Me Baby a Rolling a I Got Some Help I Don’t Need dokonce natolik svěže, že mu pomohly získat další hra jazzového saxofonisty Branforda Stones to rozbalili v Paying The Cost To patnáct! Albínské duo bří Winterových cenu Grammy. Mnohé z nich pak zůstaly Marsalise. Be The Boss. K vrcholům desky patří duet se se svým učitelem poměřilo v písničce v bluesmanově repertoáru. Bad Case Of s Joem Cockerem v písni Dangerous Mood, Goin’ Down Slow, která patří do pokladnice Love, I’ll Survive, Mean Ole World, Blues HOW BLUE CAN YOU chybou je naopak pokus o rap s jamajským bluesové muziky minimálně od roku 1962, Man, Shake It Up And Go… Tyhle kousky hiphoperem Heavy D. Komerčně velmi kdy ji na své Rocking Chair Album zařadil zaznívají na Kingových koncertech dodnes. GET? CLASSIC LIVE úspěšné CD, jemuž dal podobu britský Howlin’ Wolf. PERFORMANCES 1964 producent John Porter (Roxy Music, Buddy Guy), uzavírá jedna z Kingových LIVE IN JAPAN (1999) TO 1994 (1996) nejoblíbenějších skladeb, zakouřená balada BLUES ON THE BAYOU Nahrávka z tokijské Sankei Hall, pořízená Night Life s hostujícím autorem Williem Dvoudisková kompilace živých nahrávek (1998) během Kingova světového turné v roce Nelsonem. 1971 (konkrétně 4. a 7. března), vyšla ze všech možných období Kingovy kariéry Devadesátý osmý byl pro Kinga rokem původně jen v Japonsku a všude jinde nabízí koncertní verze méně známých písní výstřelků (viz jeho sólo v Mini Bar Blues kolovala v pirátských kopiích. Teprve Buzz Me, I Got Some Outside Help (I Don’t KING BISCUIT FLOWER na CD skupiny Fun Lovin’ Criminals 100 % na sklonku druhého tisíciletí byla tato Really Need) nebo Baby, Get Lost. Najdeme Colombian), ale i návratu ke klasickým HOUR RECORDS chyba napravena a koncert proložený tu poctu kytaristovu velkému vzoru T‑Bone studiovým albům. Poprvé se rozhodl zvláštnůstkami Japanese Boogie a Jamming Walkerovi (skladba T‑Bone Shuffle) i naživo PRESENTS B. B. KING produkovat si desku sám, což ho osvobodilo At Sankei Hall se dostal do široké distribuce. odkřičenou písničku U2 When Love Comes od jakéhokoli přemáhání a vžívání se To Town. (1998)

54 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

THE RPM HITS 1951‑1957 a zpěvné písničky si B. B. vybral k intepretaci, ALL OVER AGAIN (1999) RIDING WITH THE KING se v těchto žánrech pohyboval na stejně (1999) tenké hraně jako Fats Waller, Big Joe Turner Vystoupení v Bostonu z 10. února 1983 (2000) bylo další zastávkou na turné, jehož střípek Prvotřídní sumář toho nejlepšího z prvních nebo Count Basie. Na to, že jde v podstatě Vydáním tohoto CD se jistě splnil sen zůstal zachycený na CD Kool Jazz At Midem. let bluesmanovy kariéry zahrnuje 26 o „tribute album“, má CD Let The Good mnoha bluesových fanoušků. Eric Clapton I zde exceluje v skladbě Gues Who Kingův písní, které vyšly na singlech pod značkou Times Roll všechny předpoklady, aby se a B. B. King se konečně potkali u společného trumpetista James Bolden. Na rozdíl RPM. I když u většiny z nich asi dnešní zařadilo do top desítky Kingových desek. projektu, který se neomezil na nezávazné od třípísňové ochutnávky z Cannes však posluchač tápe, kdysi byly tyhle nahrávky Úžasně našlapaná dechová sekce nenechá jamování, ale vyústil v plnohodnotné bostonský záznam zahrnuje devět skladeb, velice oblíbené. Osmnáct z nich se dostalo posluchače vydechnout a kytaristu žene studiové album. Slovo v čin proměnil Mr. včetně Lucille, Going Out Of My Mind, The do rhythm’n’bluesové hitparády a pár se ke stále lepším výkonům. Jordan měl Slowhand, který si s „Bíbím“ poprvé zahrál Thrill Is Gone a titulního kousku All Over jich dokonce udrželo na spodních příčkách v repertoáru šlágry jako Caldonia, Choo už roku 1967 v newyorském Cafe Au Go Again. popového žebříčku. Najdeme tu hity Three Choo Ch’ Boogie, I’m Gonna Move To The Go, ještě když byl členem skupiny Cream. O’Clock Blues, Sweet Little Angel, You Upset Outskirts Of Town nebo Early In The Mornin’. Ježto není těžké uhodnout, že King patří Me Baby. Výběr však vyšel pouze v Anglii Zdaleka nejvtipnější je ale hned úvodní píseň THE BEST OF THE KENT k jeho největším vzorům, bylo jen otázkou a v Americe není dostupný. Ain’t Nobody Here But Us Chickens, v níž SINGLES 1958‑1971 (2000) času, kdy se ti dva řádně utkají v hudebním dávají kvočny děsnou sodu farmáři, který si ringu. První náznak ale přišel až o třicet LET THE GOOD TIMES usmyslel, že v kurníku k večeru někdo slídí. Jak název napovídá, britský label Ace let později na albu Deuces Wild, kam Eric „To jsme jen my, slepice,“ nadávají mu. „Zítra Records se rozhodl znovu zašátrat v archivu přispěl duetem Rock Me Baby. Riding With ROLL – THE MUSIC OF nás čeká dlouhý den, musíme snášet vajíčka, a naházet na hromadu 25 písní vydaných The King je v mnoha směrech překvapivá tak se zklidni a dej pryč ten kvér, my se tu (1999) na singlech pod značkou firmy Kent nahrávka, už proto, že na ní máme možnost LOUIS JORDAN snažíme spát!“ Veselé jízdy na showboatu Records. Podle titulu by se mohlo zdát, že slyšet mistry elektrické kytary v akustických Další zářez na pažbě Kingovy bluesové Louise Jordana se s radostí zúčastnili se vznik nahrávek datuje až do roku 1971. číslech Key To The Highway a Worried Life ručnice. Ačkoliv pozor, tady bychom spíš Dr. John, bubeník Little Richarda Earl Palmer Tak to ale není: všechny vznikly na přelomu Blues. Za nejlepší momenty lze považovat měli mluvit o jazzu, protože zpěvák, pianista (známý i z alba Toma Waitse Blue Valentine) padesátých a šedesátých let, v další dekádě titulní skladbu, coververzi singlového a saxofonista Louis Jordan, jehož chytré a členové skupiny Raye Charlese. byly pouze donekonečna recyklovány. hitu dua Sam & Dave Hold On I’m Coming

55 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

a swingový standard Come Rain Or Come ANTHOLOGY (2000) Shine. Určitým nedorozuměním jsou naopak Claptonovy podivně naprogramované Na těchto dvou discích je shrnuto to míchaniny tradice a moderny Mary Lou nejzajímavější z let 1963 až 1998, a I Wanna Be. A schválně: kdo z milovníků s jasným důrazem na přelom šedesátých téhle desky si všiml, že v písničce Help The a sedmdesátých let a výmluvným Poor hraje na kytaru Jimmie Vaughan, starší upozaděním slabších let osmdesátých. brácha Stevieho Raye? Nahrávky jsou řazeny chronologicky, zhudebněnou otázkou How Blue Can You Get počínaje a symbolickým zvoláním I’ll MAKIN’ LOVE IS GOOD Survive konče. Celkem se na kompilaci vešlo FOR YOU (2000) 34 tracků. Navzdory slibnému názvu nepatří tato deska k ideálním oplodňovákům. Dokonce se ani HERE & THERE: THE nedá říci, že by měl člověk po jejím poslechu UNCOLLECTED B. B. chuť skočit s někým do postele – leda tak sám, ospalý a uondaný. Nevstoupíš dvakrát KING (2001) do stejné řeky – Kingovi se nepodařilo Ještě jeden výběr z Kingových duetů. zopakovat úspěšný model nahrávky Blues Mezi jedenáct skladeb se naštěstí vloudilo On The Bayou. Ač desku opět natočil pár sběratelských rarit – především v louisianském Dockside Studiu a sám ji dříve nevydaný Yes Man a v USA dosud produkoval, kýžený efekt se nedostavil. nedostupná píseň All You Ever Give Me Věčná škoda, neboť materiál není špatný. Is The Blues (oboje z natáčení s kytaristy Titulní song pochází z pera folk‑bluesového Vernonem Reidem a Jonem Tivenem). písničkáře Tonyho Joea Whitea, Don’t Go No V Three O’Clock Blues si zahrál „král Farther složil Willie Dixon, She’s My Baby varhan“ Jimmy Smith, skladbu Six Pack vymyslel chicagský saxofonista A. C. Reed. povýšil na jazz vibrafonista Gary Burton. Jenže jak se říká na Moravě, tohle album Čestné místo tu má i verze The Thrill Is Gone dříme jak kůň u hospody. s Williem Nelsonem.

56 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

naleštěnou produkcí Claptonova alba Congrès a King měl při něm k dispozici jednu A CHRISTMAS Pilgrim. CD Reflections představuje z nejlepších kapel ve své kariéře. Obzvlášť CELEBRATION OF HOPE sedmasedmdesátiletou legendu tak, jak ji vynikají sóla trumpetisty Jamese Boldena. mnozí neznali: coby jedinečného interpreta (2001) sinatrovských balad na pomezí jazzu, popu B. B. KING LIVE (2005) Dříve či později k tomu muselo dojít. a swingu. Kingův mocný, téměř operní hlas Někdejší bluesový pán a vládce k stáru si takovou benefici rozhodně zasloužil CD vydané v edici Golden Legends přináší vyměkl a nadělil si (tak jako mnoho a písně typu (I Love You) For Sentimental dvanáct živých nahrávek z dřevních dob zpěváků před ním i po něm) vánoční album. Reasons se pro tuto příležitost zdály být Kingovy muzikantské dráhy. Písně jako Dokonce jednu koledu sám složil – jmenuje ideální. Podobně jako Bob Dylan si i B. B. Story From My Heart And Soul, Please Hurry se Christmas Love a je to instrumentálka. zamiloval starý ploužák Tomorrow Night. Home nebo When Your Baby Packs Up And Přestože tu najdeme i skladbu Christmas Na album rovněž zařadil svou oblíbenou Goes už málem skončily na smetišti dějin, Celebration, kterou B. B. prvně natočil píseň od Willieho Nelsona Always On My a to by byla škoda. už v roce 1960, zbylý materiál je čerstvý Mind a romantickou krasojízdu zakončil jak vánoční stromeček. Potíž je ale v tom, ódou na radost What A Wonderful B. B. KING & FRIENDS: že také brzy opadá. Což znamená, že se World. V doprovodné kapele nacházíme nahrávky za chvíli nabažíme, a nespraví to stálé spolupracovníky Erika Claptona A NIGHT OF BLISTERING ani swingující Valčík na rozloučenou. (Nathan East, Doyle Bramhall II), na rozdíl BLUES (2005) od Pilgrima však nahrávka nebyla kritiky zpětně rehabilitována. Albový dodatek k stejnojmennému DVD, THE MODERN na němž se s B. B. Kingem sešli tak rozdílní RECORDINGS 1950‑1951 interpreti jako Phil Collins, Gladys Knight, MARTIN SCORSESE Eric Clapton, Albert King, Etta James (2002) PRESENTS B. B. KING a Stevie Ray Vaughan (jedná se o záznam z roku 1987). Společně si zahráli písničky Tento dvoudiskový výběr si užijí pouze (2003) opravdu zažraní fandové B. B. Kinga. When Something Is Wrong With My Baby, Pro ty má však nespornou hodnotu, Na dvanáctipísňovém výběru společnosti The Sky Is Crying, Something’s Got A Hold neboť obsahuje bluesmanovy nejstarší MCA je zajímavé jen to, že ho svým jménem On Me či slavný hit Wilsona Picketta In The nahrávky i s nepoužitými tracky, řazenými zaštítil režisér Martin Scorsese, iniciátor Midnight Hour. Závěr patřil gospelu Take My po způsobu sběratelských edic. Kromě sedmidílného filmového projektuThe Blues. Hand, Precious Lord. alternativních verzí na něm najdeme také CD je součástí série tvořící jakýsi volný outtaky, z nichž osm je tu publikováno soundtrack k těmto dokumentům. B. B. KING & FRIENDS: 80 vůbec poprvé. K nejlepším kouskům patří (2005) Fine Lookin’ Woman, Shake It Up And Go, B. B. B. KING AND HIS B. Boogie a That Ain’t The Way To Do It. Král slaví osmdesátku a gratulovat mu ORCHESTRA LIVE (2005) přicházejí staří známí (Eric Clapton, jenž si REFLECTIONS (2003) Celý záznam festivalového koncertu konečně zahrál v The Thrill Is Gone) i hosté, v Cannes, z něhož byl dosud dostupný jen které bychom na tomhle mejdanu nečekali Dost nečekaná deska, ze které – řečeno úryvek na CD Kool Jazz At MIDEM, vyšel (Gloria Estefan v There Must Be A Better po rockersku – trochu čouhá peří, vznikla u labelu Acrobat. Vystoupení se uskutečnilo World Somewhere). K nejzajímavějším pod vedením Simona Climieho, jenž 28. ledna 1983 v Palais des Festivals et des momentům patří Tired Of Your Jive s Billym o pět let dříve nadzdvihl bluesový národ Gibbonsem ze ZZ Top, symbolické setkání

57 crossroads únor 2012 diskografie b. b. king

po letech s Bobbym Blandem v baladě 81. narozeninách. Bohužel jde o dost slabou defilovali všichni, kteří B. B. Kinga nějak Funny How Time Slips Away a finální Rock desku, které nepomáhá ani fakt, že na ní ovlivnili. Je tu zastoupen Howlin’ Wolf This House s rozparáděným Eltonem oproti DVD zůstalo z původních devatenácti (How Many More Years), Big Bill Broonzy Johnem. Na bluesový pokec se zastavili také skladeb pouze dvanáct. Zdánlivě je všechno (Backwater Blues) i John Lee Hooker (Blues Van Morrison, Sheryl Crow, Mark Knopfler v pořádku: B. B. King’s Blues Band oprašuje Before Sunrise). Zkrátka a dobře, když už a zpěvák skupiny Who Roger Daltrey. Přesto v B. B. King’s Clubu vykopávky jako Key člověk všude byl a všeho dosáhl, nezbývá je tahle sbírka duetů slabší než osm let staré To The Highway a šedivý patriarcha volá: než se vrátit na začátek. Mississippský CD Deuces Wild. „Budu hrát až do smrti!“ Abychom však aligátor požírá svůj ocas a kruh jedné ještě jednou použili moravský příměr, celé neuvěřitelné kariéry se uzavírá. Tedy THE ULTIMATE je to dlúhé jak púťová pěsnička. možná. V blues přece člověk nikdy neví… COLLECTION (2005) ONE KIND FAVOR (2008) Zodpovědný pokus společnosti Geffen Pokud chtěl B. B. King tímto zemitým, Records shrnout celou Kingovu kariéru a přece křehkým albem udělat tečku na jediný disk. Leckomu zajisté může za svou řadovou diskografií, nemohl připadat, že 21 skladeb je málo – navíc si vybrat lepší pomocníky. Producent velká část pochází z let padesátých až T‑Bone Burnett, jenž právě slavil ohromné sedmdesátých. To je ale problém každé, úspěchy se společnou deskou Roberta i sebelepší kompilace. Alespoň tu po delší Planta a Alison Kraussovou Raising Sand, době opět nalézáme duet se skupinou U2 obestřel starého bluesového vlka temně When Love Comes To Town. jemnou atmosférou, jakou umí navodit jenom on. Do své pověstné „zvukové LIVE AT THE BBC (2008) rumbakoule“ nastrkal pestrou směsici Tucet nahrávek z živých vystoupení, jejichž muzikantů včetně Dr. Johna, bubeníka Jima záznam odvysílala britská rozhlasová Keltnera a Claptonova basisty Nathana stanice BBC. Písně pocházejí ze tří různých Easta. Pro třiaosmdesátiletého Kinga koncertů: jeden se uskutečnil 30. března znamenal Burnettův způsob nahrávání 1989 v londýnském sále Hammersmith „z pokoje rovnou do moře“ možnost Odeon, další 4. července 1991 na Jazzfestu zavzpomínat na časy, kdy se ještě muzika v Glasgow a poslední ve Fairfield Hall dělala poctivě, bez popových šidítek na londýnském předměstí Croydon. a udělátorů. „Šestnáct černejch koní a jen Dvě skladby přilepené na konec zazněly jeden z nich má obtěžkanej hřbet,“ chce v pořadu Andyho Kershawa na Radiu 1. se zvolat do úvodní písničky See That My Grave Is Kept Clean, kterou bude mít už navěky přišitou Blind Lemon Jefferson. LIVE (2008) Dvě skladby – The World Gone Wrong Toto CD je opět méně důležitým přílepkem a Sitting On Top Of The World – pocházejí k DVD, které zachycuje Kingovy koncerty ze zpěvníku kultovní country‑bluesové v jeho vlastních klubech v Memphisu skupiny Mississippi Sheiks. Tommorow a Nashvillu. Nahrávky vznikly už na podzim Night hrával Lonnie Johnson, I Get So Weary roku 2006, tedy krátce po bluesmanových zase T‑Bone Walker. Jako by před námi

58 crossroads únor 2012 esej neil young

59 crossroads únor 2012 esej neil young

Původně kanadský písničkář Neil Young, na klavírním doprovodu a klouzavé usazený v Kalifornii od ledna do září steelkytaře, směřuje ke country. 1971 začal nahrávat nové skladby Překvapením ale může být následující v kolébce countryové hudby v Nashvillu A Man Needs A Maid. Úvodní část má v Quadrafonic Sound Studios. Povzbuzen melancholickou atmosféru danou úspěchem a přitakáním hudebních kritiků klavírním doprovodem a Youngovým se pustil do intenzivní práce, třebaže jeho naléhavým projevem. Zcela nečekaně soukromý život byl v mnoha ohledech do skladby vstoupí Londýnský symfonický neuspořádaný a potýkal se rovněž se orchestr s uměřenými smyčci a posluchač zdravotními problémy, které ho více či může nabýt dojmu, že poslouchá méně handicapovaly. Aby toho nebylo soundtrack k nějakému tklivému málo, rovněž skupina Crazy Horse, která filmovému tématu. Tato atmosféra se velmi ho doprovázela na předešlém projektu účinně potkává s dynamickými odstíny, After The Gold Rush (1970), se rozešla. vytvářenými tympány, flétnami a zvony, Blízký přítel, kytarista Danny Whitten, jejichž výsledkem je mimořádná vibrace. měl neustálé problémy s drogami, což se Nejslavnější skladbou celého alba promítalo nejen do samotné práce, ale je Heart Of Gold. Stala opravdovým i mezilidských vztahů. hitem a Younga vrací do countryrockové Skupina, která se na nahrávání nového polohy. Energičtější rytmický doprovod materiálu podílela, měla název Stray Gators s neodmyslitelnou foukací harmonikou a byla tvořena zkušenými studiovými a s působivými akordickými akcenty hudebníky, z nichž někteří spolupracovali v backgroundu dotváří steelkytara s Bobem Dylanem. 14. února 1972 pak a Youngův hlas sdělně s mírnou nosovkou na labelu Reprise Records (pobočce Warner za vokálního doprovodu Jamese Taylora Brothers) vyšlo album s názvem Harvest. a Lindy Rondstadt rozestírá čitelnou Produkce byla výsledkem kooperace Neila a podmanivou melodii. Inspirovala Younga, Elliota Mazera, Henryho Lewyho i našeho písničkáře Petra Kalandru a pianisty a slidekytaristy Jacka Nitzscheho. v české coververzi Dětské šaty, ale i Jiřího Deset skladeb na albu si napsal sám Schelingera v písni Pojď, která nicméně Young a opatřil je texty, reflektujícími jeho byla spíš rozpačitým pokusem. současné pocity a vztahy vůči okolnímu Are You Ready For The Country světu. začíná spíš jako zkouška, než píseň Americká folkrocková scéna je v historických souvislostech Úvodní skladba Out On The Weekend získá v následujících taktech pevný široká jako prérie a na její virtuální pláni se za dlouhé desítky let nepředstavuje nijak zvlášť progresivní countrybluesový tvar, který vedle objevilo mnoho albových titulů, které vzbudily ohlas veřejnosti. pohled na hudební formu a před klouzavé, mírně přiostřené elektrické posluchačem se odvíjí pomalá píseň kytary doprovází zemitý klavír a hostující Do některých z nich se zaryl nemilosrdný zub času, jejich s pleskavou rytmikou a táhlou foukací vokalisté David Crosby a Graham Nash. význam devalvoval a mnohé zakryl prach zapomnění. Přesto harmonikou se základními akordickými Po letech působí poněkud nedotaženě se ale některým albům podařilo přežít a promlouvají k nám proměnami akustické kytary, čeřené a „nedovařeně“, třebaže i tohle mohl být z minulosti, jako dobové artefakty. táhlými tóny steelkytary. autorský a aranžérský záměr. Také titulní píseň Harvest je v poklidné Old Man je pravděpodobně text Petr Gratias, foto archiv redakce/PR pohodě a její houpavá melodie, postavená nejautentičtějším Youngovým modelem

60 crossroads únor 2012 esej neil young

jeho autorského výrazu. Rozbrnkané interpretační pokoru s mírným, přesto posluchačů v Royce Hall v Kalifornii. akustické kytary doprovází steelkytara očekávaným patosem. Poslední skladba Words (Between The a v instrumentaci se objeví i klasické banjo. Alabama přináší výraznější rockový Lines Of Age) je volný valčík, v němž se Všudypřítomná melancholická atmosféra model, samozřejmě v intencích spojuje klavírní doprovod s elektrickou je zvýrazněna v refrénu vokální spoluprací youngovského písničkářství. Má v sobě kytarou a tklivou steelkytarou. Stephen Jamese Taylora a Lindy Rondstadt, ale větší dravost a přímočarost a autor Stills a Graham Nash pomáhají Youngovi party rytmické složky jsou málo podnětné zde opět útočí na jižanské prostředí, s vokální složkou. Třebaže harmonická a píseň spíše narušují. Českou coververzi které mu přineslo už dříve v souvislosti struktura nevybočuje z daných mantinelů, pod názvem Moje místo nazpíval opět Petr s písní Southern Man nelibost místních společně s melodickou linkou dotváří Kalandra. patriotů. V Youngově hlasu je smutek, ale jistý druh kontemplace s přeznívajícími There´s A World je druhým hudebním i odhodlanost nazývat věci pravými jmény. tóny elektrické kytary, která dostává výletem Youngova písničkářství do spojení Nejklasičtější Youngovu polohu najdeme prostor pro sólové vyjádření. Skladba je s Londýnským symfonickým orchestrem. v předposledním příspěvku The Needle kompromisním řešením mezi Youngovou Na tříminutovém formátu se stačí odehrát And The Damage Done. Krásné akustické elektrickou a akustickou tvorbou, které se zajímavá hudební a zpívaná reflexe, kdy kytarové rozklady v sestupech mají v sobě drží dodnes. si smyčce, tympány a zvony podávají ruce silnou výpověď a pěvecké ztvárnění citlivě Hudební doprovod obstaral Neil Young s lidským hlasem a klavírním doprovodem. koresponduje s obsahem možná až příliš na kytary a klavír, dále zde najdeme Dynamické odstíny významně akcentují krátké písně, v závěru doplněné aplausem Bena Keithe na pedal steelkytaru, Jacka Nitzcheho na klavír a slidekytaru, (spolupracoval např. s Rolling Stones a později proslul jako autor filmové hudby), na klavír dále hrál John Harris, na baskytaru Tim Drummond a na bicí Kenny Buttrey. tak, že pěvecká část koncertu tím byla Album Harvest překonalo všechna poznamenána. Hudební kritici spustili očekávání. Skladba Heart Of Gold obsadila palbu do médií, že Young neintonuje a není první místo v americké hitparádě a album schopen odzpívat koncert s maximálním samotné získalo přední pozici nejen v USA, nasazením. Jeho příznivcům tato okolnost ale i ve Velké Británii. „Tato píseň mě příliš nevadila, dokázali se ztotožnit staví do středu cesty. Cesta se rychle stala s obsahem zpívaných písní i s hudebním nudnou a tak jsem si to namířil do příkopu,“ doprovodem a Youngova občasná hlasová řekl Neil Young reportérovi New Musical indispozice je příliš nezajímala. Expressu a dodal: „Myslím si, že Harvest je Album inspirovalo další písničkáře pravděpodobně nejlepší deska jakou jsem k odvážným pokusům propojit standardní kdy udělal.“ folksong s jinými prvky a pokusit se Třebaže deska byla přijata hudebními dokázat, že posouvání hranic je možné kritiky a publikem jako výtečný počin, i v písničkovém žánru. Z jeho odkazu koncertní turné mělo velké výkyvy. na české scéně vstřebal mnohé již zmíněný Na vystoupeních nebyla o publikum nouze, Petr Kalandra, ale obecně i skupina ale Young zápasil se svým hlasem. První Marsyas, písničkář Jakub Noha, skupina koncerty proběhly podle jeho představ, Hladolet a v předmuzikálovém období ale později uzliny na hlasivkách zduřely i Janek Ledecký.

61 crossroads únor 2012 inzerce

21. – 24. 3. 2012 mission for music

Musikmesse, veletrh konaný ve Frankfurtu nad Mohanem, je místem setkání výrobců, obchodníků i prodejců. Seznamte se s aktuálními novinkami na nejdůležitějším veletrhu hudebních nástrojů a všeho, co s hudbou souvisí. Vyzkoušejte si nástroje na stáncích vystavovatelů nebo si je poslechněte při pódiových vystoupeních. Více informací o hudebním doprovodném programu Musikmesse najdete na: www.musikmesse.com [email protected] Tel. +420 233 355 246

55257-009_MMall_Crossroads_196x138/A • CD-Rom • ISO 39 • CMYK • cp: 06.12.2011 DU: 10.01.2012 CZ rozhovor punk v africe

63 crossroads únor 2012 rozhovor punk v africe

Hudební revolty získávají na různých místech planety dramaticky odlišné formy – někdy v závislosti na zeměpisném, ale častěji na politickém klimatu. Relativně známým příkladem je africký hip hop, který na rozdíl od své americké paralely plní podstatně odlišnou funkci, často státotvornou a konstruktivní. O africkém punkrocku jsme naopak donedávna nevěděli vůbec nic. Film Punk in Africa, který se 8. března promítá na festivalu Jeden svět, odkrývá překvapivé paralely mezi hudební revoltou v Sowetu či Johannesburgu a disidenty v Praze a Varšavě. Jeho spolutvůrce, Keith Jones, se narodil irským rodičům v USA, v Praze vystudoval FAMU a stál u zrodu pražského festivalu MOFFOM, který během své pětileté existence unikátním způsobem mapoval souvislosti mezi filmem a hudbou. Tématem Jonesova příštího filmu bude historie českého hudebního undergroundu. Kapela Wild Youth v čele s českým kytaristou text Petr Dorůžka foto archiv Keithe Jonese Michaelem Flekem Překlad písně PPU do afrikánštiny

Světové punkrockové hnutí se formovalo Zrovna jsem o tom napsal článek pro k čarodějnicím na černé mši, ale v Jižní mlátit, zatýkat, pak je naložila do aut, koncem roku 1976. V New Yorku to byli sanfranciský časopis Paraphilia – ale ty Africe ta skladba získala zcela konkrétní odvezla a všechny ostříhala. Anebo roku Ramones, v Londýně Sex Pistols a The paralely měly mnohem blíž k Východní smysl, místní lidé věřili, že popisuje situaci 1971, kdy ministr vnitra rozjel kampaň Clash. Co se v té době odehrávalo v Jižní Evropě než k Haight Ashbury. Zatímco v jejich zemi. Alternativní scéna měla proti drogám, což byl jen zástupný Africe? v Kalifornii vládla demokracie, Jižní Afrika své vrcholy i období krize, v závislosti problém a prostředek k posílení represí Zatímco na Západě šlo spíše o revoluci žila podobně jako země Sovětského na represích i relativně liberálních proti lidem žijícím v komunách, kteří se v hudební a společenské rovině, v Sowetu bloku pod tvrdým útlakem. Policie velmi obdobích režimu. Někdy byla cenzura oblékali odlišně a vyznávali alternativní v Jižní Africe tehdy došlo ke skutečnému brutálním způsobem napadala účastníky ostřejší, někdy polevila, podobně jako hodnoty. povstání. Dvacet tisíc studentů vyšlo rockových koncertů, pronásledovala u vás v Československu. do ulic, policie střílela bez varování, počet a násilím stříhala fanoušky s dlouhými Takže člověk se snadno dostal do vězení zabitých se odhaduje na stovky. V mém vlasy. Platila povinná vojenská služba, Takže policie pořádala hony na jihoafrické kvůli pouhé trávě, což bylo tehdy ostatně filmu slouží povstání roku 1976 jako která byla navíc nástrojem k vyhazovu máničky stejně jako v Praze? běžné i ve Spojených státech? referenční bod. Povstání punkrockovou studentů z univerzity a rozvracení lidských To bylo běžné, třeba v Johannesburgu Ale na rozdíl od USA se tam tráva nemusí revoltu nastartovalo a není to náhodou. životů. Tato hudební revolta začala kolem byl velký koncert se spoustou odnikud dovážet, roste všude a divoce, Zpochybňování autorit z pozice roku 1979 s kapelami jako Suck, což byla undergroundových kapel včetně už takže je součástí místního života, nelze ji nezávislých mladých lidí, to byla společná jihoafrická verze MC5, tedy hard rocková zmíněných Suck. V průběhu koncertu zkrátka zrušit nějakým nařízením. Byla to věc punku i povstání. skupina se silným politickým poselstvím. skupina studentů teologie z Pretorie jen záminka zbavit se mániček uprostřed Vedle vlastních skladeb natočili třeba vyvolala konflikt, zmatku využili diváci, režimu založeném na kalvinistickém Byla v Jižní Africe předtím nějaká coververzi War Pigs. Původní nahrávka kteří neměli lístky, a ti prolomili bariéry. puritánství, což byla ideologie apartheidu. paralela ke hnutí hippies, kteří se objevili od Black Sabbath je spojovaná s válkou Policie zpočátku nečinně přihlížela, ale Tvrdé drogy přišly do Jižní Afriky až v Kalifornii deset let před punkrockem? ve Vietnamu, generálové jsou přirovnáváni když se diváci dostali dovnitř, začala je v polovině 80. let.

64 crossroads únor 2012 rozhovor punk v africe

Jižní Afrika byla tehdy rasově mezi jednotlivými kulturami, ale kdo přísně rozdělená, jak se to promítlo z mladých tehdy mohl, tak poslouchal do punkrockové scény? Radio Lorenzo Marx z dnešního Ta byla od začátku rasově smíšená, ale Mosambiku, tam jste mohli slyšet Beatles černoši zůstávali v menšině. Přitom to i Rolling Stones. Ta stanice mimochodem bylo od začátku silně multikulturní hnutí, stále existuje. protože krédem i čistě bílých kapel bylo hrát i v černošských oblastech. Což bylo A existují i některé z těch původních zcela proti všem tehdejším zvyklostem. punkrockových kapel? Rasově smíšený underground se ale Zanikly, což je jeden z impulsů proč jsem neomezoval jen na hudbu, patřilo tam také natočil ten film. Snažím se dokumentovat radikální jihoafrické divadlo. vše, na co by se jinak zapomnělo. Artefakty ze 70. a 80. let se uchovaly za velmi V Anglii byl ale punk rock také střídáním kuriózních okolností, muzikanti tehdy psali hudebních generací, revoltou proti dopisy, fanziny, svoji hudbu posílali třeba art‑rockovým dinosaurům. Měli v Jižní do San Franciska, Polska, Francie, Anglie. Africe něco podobného? Velké zásluhy má novinář Fred de Fries Nebyl to ani tak art‑rock, jako spíš naprosto z Holandska, který v 80. letech cestoval strnulé kapely, které jen kopírovaly mezi Amsterdamem, Západním Berlínem originály z Anglie. Import z jiných zemí a Johannesburgem, muzikantům z Jižní tehdy podléhal embargu, Británie byla Plakát koncertu Desky Kalahari Surfers Afriky hrál například poslední nahrávky jediným zdrojem informací a kultury. na podporu na seznamu zakázaných The Ex, Einstürzende Neubauten a naopak, Anglické gramofonové společnosti Solidarity objektů v JAR takže byl zodpovědný za to, že ty kapely tam dělaly velký business v době, kdy Suck, jihoafrická se navzájem ovlivňovaly, zcela mimo Američani měli Jižní Afriku na černé listině. verze MC5 mainstreamové kanály. Punk byl tedy spíš reakcí na strnulost místních kapel, které hrály jen coververze, V jednom z filmových dialogů padne a také na hudbu v jazyce afrikaans, jímž věta: Ztratili jsme čtyřicet let. Neplatí to mluví potomci holandských přistěhovalců. o apartheidu stejně jako o komunistické Ta byla podobně mdlá a nenápaditá jako totalitě v Československu? český pop normalizační éry. Je to skutečně paralela, a také odrazový můstek pro moji práci v Jižní Africe, kam Jak tam fungovala cenzura? jsem cestoval z Prahy, kde jsem studoval Hlavně v radiu. Pobočky západních FAMU. Když Deon Maas, který film gramofonových společností sice lisovaly spolu se mnou režíroval, potkal v Česku a prodávaly Dylana i Rolling Stones, což ale ex‑člena Plastiků Jana Macháčka, tak si byla hudba totálně zakázaná ve státním navzájem vyprávěli své životní příběhy rozhlase. Radio bylo tak přísně regulované, z 80. let a zjistili že procházeli stejnými že v programech orientovaných na Zulu situacemi. Nedávno jsme měli soukromou se směla hrát jen hudba v daném jazyce, projekci filmu, přišel taky David Cajthaml, anglické vysílání bylo segregováno zakladatel české punkové kapely Energie od Afrikaans, neexistoval žádný přenos G, a zmínil se, že o Energii G tehdy psali

65 crossroads únor 2012 rozhovor punk v africe

v britském týdeníku New Musical Express, Nebylo to náhodou, že Warrick byl jediný, Koos. Když jsem mluvil s Johanem van v článku Punkrock za železnou oponou. komu se podařilo vyjet, protože to je Wegem, básníkem, který udělal překlad, Deon odpověděl, že přesně stejné články člověk až pedantsky cílevědomý. Neustále polekal se, že ho Plastici budou žalovat. vycházely v Anglii o kapelách ze Jižní žádal vysvětlení, proč ho zakazují, když Musel jsem mu vysvětlit, že z toho naopak Afriky, která byla podobně izolovaná, by to většina jiných vzdala. Tak třeba měli radost. i když jinak než železnou oponou. vznesl oficiální cestou dotaz v jazyce, jemuž rozumějí právníci: „Vy jste zakázali mou píseň na bázi, že to je rouhání. Můžete Poslední Jediný běloch prosím citovat nějakého kněze, který by to doložil?“ Což se jim nepodařilo a oni Magorova v publiku ho pak o to víc nenáviděli. On je takový pořád, jeho poslední CD se jmenuje One nahrávka Když jste filmovali v Jižní Africe, nebylo Party State, to už je hudebně spíš dubstep. nutné si na některých nebezpečných Už jsme se dotkli toho, že jinou Mimochodem, Warrick dělal mastering významnou jihoafrickou skupinu, Wild místech najmout ochranku? na Hovězí porážku a Půlnoční myš od Plastic Já jsem v životě asi patnáctkrát točil Youth, vedl původem český kytarista People, a to prostřednictvím Chrise a zpěvák Michael Flek. Jak ten se dostal v rizikovém prostředí townshipů a nikdy Cutlera a Recommended Records. Cutler ani náznak problému. To neznamená, že do Jižní Afriky? ho najal, když se Warrick musel někdy Jeho otec prožil v Československu by se problémy nemohly objevit jinde – roku 1987 odstěhovat z Jižní Afriky, žil velká zločinnost je třeba v obchodních německou okupaci a emigroval do Anglie, v Londýně a byl kmenovým zaměstnancem kde se Michael narodil. Žil v Liverpoolu čtvrtích, komerčních zónách. Ale v slumech Recommended. Plastici tam poslali své jsem vždy měl pocit, že tam žijí docela a živil se jako švec, dostal zakázku na boty nahrávky ve zcela syrovém neupraveném dokonce od Beatles. Ale protože neměl přátelští lidé. Naposled jsem v Sowetu šel stavu a Warrick je zpracoval pro vydání. na koncert hiphopové kapely Tumi and the nostrifikaci vzdělání a Británie tehdy podporovala emigraci do Jižní Afriky, Volume, byl jsem tam jediný běloch a cítil Vy jste ty české souvislosti zjistil až jsem se bezpečně. Lidi byli rádi že tam využil roku 1963 výhodné pracovní dodatečně v průběhu natáčení filmu? nabídky. Český rodokmen nakonec vůbec nějakého bělocha vidí a dávali to Čím jsem se do toho hlouběji nořil, tím najevo. Koncerty Michaelovi pomohl se vyhnout vojně, víc jsem objevoval. Kapela, se kterou teď Kalahari Surfers což byla mnohem cennější výhra než hraje v Anglii původem český kytarista byly zároveň v Československu získat modrou knížku. Významná jihoafrická kapela Kalahari politickými Michael Flek, který také žil v Jižní Africe, Jižní Afrika tehdy totiž vysílala své Surfers měla turné v Sovětském svazu, jak má baskytaristu Sašu, který hrál s Borisem demonstracemi k tomu došlo? jednotky bojovat do Angoly či Mozambiku. Grebenshchikovem v ruské kapele Příbuzní v komunistické zemi ale Kalahari Surfers je projekt jednoho Znali Plastic People of the Universe, jedna Akvarium v 80. letech. Flek také pomáhal znamenali pro armádu bezpečnostní riziko. člověka, jmenuje se Warrick Sony, jejich skladba, Sto bodů, byla dokonce organizovat benefit pro polskou Solidaritu, Jak Michael Flek dospíval, tak objevoval, a turné měl v Sovětském svazu i v NDR. přeložená do Afrikaans jako 101 % strachu. v Durbanu počátkem 80. let. že v systému je něco zásadně špatně. Žil Ty východoevropské režimy mediálně Jako zprostředkovatelé tehdy zafungovali v Durbanu a neměl rád bělošské čtvrti, propagovaly opoziční síly z Jižní Afriky, Ivan Kral a Patti Smith, na benefitu Tahle akce asi také nevznikla úplnou které mu přišly zkorumpované, a když ale nikdo další tam před perestrojkou Amnesty International pro Chartu 77 náhodou? se ve čtrnácti letech dostal do indických nevystoupil. udělali anglickou verzi, najdete ji třeba V Jižní Africe žili i přistěhovalci komunit, v bollywoodském obchodě ve filmu o Ivanu Kralovi, který běžel z Polska, jihoafričtí pankáči měli blíž s deskami objevil LP Fun House od Stooges, Jak těžké bylo pro kapely cestovat? v České televizi. Díky tomu se ta písnička k disidentskému hnutí ve východní Evropě, a tím se změnil jeho život. Jeho nahrávka Potřebovaly výjezdní doložky? než ke kapelám v Londýně či New Yorku. dostala do Jižní Afriky, natočila ji skupina

66 crossroads únor 2012 rozhovor punk v inzerceafrice

What About Me? s Wild Youth byla vůbec Máte už plán na další film? prvním jihoafrickým punkrockovým S českým týmem natáčím příběh o roli singlem. Později, v 80. letech, když byla alternativní kultury od poloviny 80. let, situace v Jižní Africe neúnosná, odjel spíše to budou individuální historky, do Anglie, a film ho zachycuje na návštěvě za rok by měl být hotový. A také dávám ] v Praze. dohromady festival hudebních filmů LAVASH/[UK/US/CZ v Mozambiku, jeden z mnoha, který REED/ Nebylo by zajímavé zdokumentovat navazuje na tradici MOFFOM, pražského i historii českého hudebního festivalu, který bohužel zanikl. Ale na jeho undergroundu? ideu navázaly výhonky po celém světě. Já na tom už dokonce pracuju, s Plastiky Obracejí se na mě všichni, koho jsme dříve připravujeme sérii dokumentárních DVD zvali na MOFFOM, a teď nás zvou oni, MERTA pro Levné knihy. Křest druhého dílu je teď protože jsme je inspirovali. v únoru. Obsahovat bude archivní záběry Pražská projekce filmu Punk in Africa KLUBOVNA 2. patro z let 1969 až 1986, tedy od nejstarších na festivalu Jeden svět proběhne ve čtvrtek VÍCE INFO NA WWW.UNITEDISLANDS.CZ materiálů, které natočil Jan Špáta, až 8. března, na afterparty tentýž večer VSTUPENKY K DOSTÁNÍ V SÍTI TICKETPRO A NA MÍSTĚ KONÁNÍ po zkoušky scénické hudby pro Havlovu vystoupí DJové z Berlína i Zambie s živými hru Pokoušení, které probíhaly v Havlově muzikanty. 8/3/2012 bytě – a vše mezitím, koncert ve Slivenci, první provedení Pašijí, spousta nově objeveného materiálu. Pracuji na tom s Ivanem Bierhanzelem už asi čtyři roky.

Většina materiálu byla tedy asi natočena na 8mm kameru? Našli jsme něco i na 16mm a dokonce i na rané video, máme tam i fotky z archivu STB, a poslední věc, kterou jsme stihli doplnit, byla nahrávka hlasu Ivana Magora Jirouse k dokumentárním záběrům Jana Ságla z koncertu s Vráťou Brabencem Plakát z roku 1974 v bytě v Argentinské ulici. Kalahari Nepodařilo se nám totiž najít zvukový Surfers záznam, dát tam jiný zvuk by bylo hloupé, a Ságl to nechtěl nahradit jinou verzí, takže jsme hledali alternativní zvukový PŘIPRAVUJEME POPA CHUBBY / 14. 3. 2012 doprovod. Jirous k té události ve svých CIMBALIBAND / 31. 3. 2012 memoárech publikoval text, a tak jsme ho LA SHICA / 4. 4. 2012 HAL FLAVIN / 5. 5. 2012 požádali, ať nám ho namluví. Došlo k tomu AFRO CELT SOUND SYSTEM / 9. 5. 2012 asi 36 hodin předtím než zemřel, takže FESTIVAL UNITED ISLANDS ČESKÉ SPOŘITELNY / 21.–23. 6. 2012 GENERÁLNÍ PARTNER ve filmu je nejspíš poslední záznam, který HLAVNÍ MEDIÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI: v životě pořídil. PARTNEŘI:

67 crossroads únor 2012

Inzerce_REE-LAV-MERTA_138x196_V01.indd 1 17.02.12 15:11 groove corner soul, bn & okolí

„Hudba je jazyk, kterým se mluví na pomezí citů a intelektu. Hudba může změnit celý svět,“ prohlásil americký klavírista John Medeski, jedna třetina post‑moderního, post‑jazzového a post‑rockového tria Medeski, Martin and Wood. K tomu krédu se hlásíme i v našem Neohipíckému triu Medeski, Martin and časopise, jakkoliv ne vždy Wood se na rozdíl od méně úspěšných chápeme mysteriózní proces, surferů jambandové vlny podařilo během jímž tak vlivná hudba vzniká dvou dekád prosadit do povědomí posluchačů i kritiky tak úspěšně, že si už a působí. Ale zůstaneme‑li dávno vystačí se zavedenou zkratkou MMW, u nám blízkých žánrů, kdo by což je v jazzu nevídané. I když na počátku pochyboval o tom, že tvorba devadesátých let skupina na spořádaný takového Louise Armstronga, jazzový svět zapůsobila spíš jako UFO nebo PHF – podezřelý hudební fenomén. Její Beatles nebo Johna Lee členové sice vystudovali uznávané hudební Hookera zanechala na světě školy, ale místo usedlých jazzových klubů víc než pomíjivý otisk? Platí dali přednost hraní v zaplivaných barech a kavárničkách amerického venkova, to i o hudebnících jako jsou který ve svém vanu brázdili s neúnavností MSMW, Bill Frisell, Miles Davis, prezidentských kandidátů. Vsadili totiž nebo Esther Philips. Jejich na to, že těch čtyřicet, padesát nadšenců, novinkám či reedicím se co přišlo poprvé, přijde i za půl roku, až se ‚cirkus‘ MMW vrátí pro nové inkaso, trochu věnujeme v našem únorovém trávy a přespání u barmanky či fanoušků koutku, jehož tmelem jsou na gauči. Těch fanoušků nakonec bylo víc i tentokrát jazz, soul a groove. než bys barmanek napočítal. foto PR

68 crossroads únor 2012 MMW groove corner soul, jazz funk & okolí

Od MMW k MSMW: že by svět přece jen Výsledná energie a charakteristicky změnil názor? špinavý a ostrý zvuk sjednocují tematickou Hudbu spojující improvizaci s chytlavými a stylovou rozmanitost použitých rytmy, DJ‑skými škrábanci a šamanskou hudebních zdrojů (od tradicionálů, texmex prodlevou na jednom kilu přijal jazzový a funky riffů přes davisovské reminiscence svět jen s pochopitelným přemáháním. až po scofieldovské kytarové přesmyčky…). Ale nejlepší alba MMW na úctyhodné Směr i zákruty překypujícího hudebního značce Blue Note získala postupem času proudu určují stejnou měrou Medeskiho nakonec téměř punc klasiky, zatímco víc orchestrální než prvoplánové klávesy, k hnutí „jam‑band“ se dnes už nehlásí úsporná a vynalézavá rytmika tandemu ani amatérské kapely na střední výtvarné Wood (b) – Martin (ds), i když rytmiku v Sioux City. v téhle konstelaci tvoří vlastně všichni. Symbolickou dvacítkou nových skladeb Včetně Scofieldovy kytary, která touhle na webových stránkách MMW oslavili lávou proplouvá jak ve svém živlu. Marně Bill Frisel vloni dvacet let existence a koncem hledám český ekvivalent pro popis těch roku přišli na vlastní značce Indirecto vzácných setkání, pro něž angličtina užívá Records bez velkého povyku i s dvojalbem výraz „marriage made in heaven“. Beatles podle Frisella: jediný, co hudby poznamenala i jejich dospívání. MSMW Live: In Case the World Changes Živé dvojalbum v rozšířené sestavě potřebuješ, je láska! Kdo by kytaristu a jeho producenta Its Mind. Dvoják přináší živé nahrávky samozřejmě nerozptýlí, bez ohledu na svůj Nejslavnější bigbítová kapela všech Lee Townsenda podezíral z laciného z turné, na němž se k nim v roce 2006 název, podezření, že nejlepší desky trojice dob se sice nezrodila za velkou louží, kasovního oportunismu, ten nezná přidal kytarista John Scofield. Album vznikly ve spolupráci s externisty, ať již stejně bylo jen otázkou času, kdy zaměří Frisella anebo desku ještě neslyšel. Jak tématicky čerpá ze studiového materiálu s DJem Logic(em), producenty Scottem na tvorbu Fab Four své všetečné prsty hudebníci potvrzují na patnáctiminutovém známého ze Scofieldova alba A Go Go Hardym a Johnem Kingem nebo se neúnavný archeolog hudebního naleziště promočním videu ze studia (The making z roku 1997, díky němuž se MMW dostali Scofieldem jako v případě MSMW Live. Není přezdívaného Americana kytarista Bill of..) a jak je slyšet z každé písničky a noty poprvé do povědomího širšího jazzového ale pochyb o tom, že záznam této atypické Frisell. Protože ne‑li v zeměpisném, pak na desce, tohle dítě se skutečně narodilo publika. Pak se inspiruje v albu Out Louder superskupiny přináší mimořádné svědectví v kulturním smyslu slova k tomuto bájnému z lásky. Jazzová kritika a publikum mohou (2006), na němž se prezentovali již jako o vitalitě jazz‑rockové fůze na počátku území Beatles a tvorba Johna Lennona mít trochu problém s tím, že Frisell a spol. rovnocenná čtveřice. A jestliže Out Louder nového milénia. dávno patří. Beatlesovského brouka přistupují k Lennonovým a McCartneyho nevyvolalo v době vydání silný dojem, Frisellovi do hlavy sice před pár lety nasadil slavným písničkám bez jakékoliv o to víc potěší substantivnost a intenzita jakýsi evropský promotér, ale semínko aranžerské či reharmonizační ambice, sálající z jejich retrospektivního počinu. zjevně padlo na víc než připravenou půdu. hrajou je s takovou úctou a procítěně, Z jednorázového koncertu se neplánovaně jako by muzicírovali někde v salónu. Marriage made in heaven stalo beatlesovské turné, které v té době Melodii většinou jen tak „převypráví“ či S jedinou výjimkou přesahuje většina k překvapení mnohých a pohoršení rozvinou, tu přidají krátké sólo, akord či skladeb na dvojalbu studiově a rádiově některých dorazilo i na Pražský hrad podehrávku, ale v principu se snaží držet přijatelnou asi osmiminutovou délku, což v rámci pravidelného Jazzu na Hradě. O pár originálů v jejich původní melodické je ovšem tentokrát ku prospěchu věci. let později je na světě album All We Are slávě, „rozezpívané“ na všechny struny. Na rozdíl od studiové situace měli MMW Saying… (Savoy Jazz), na němž se Frisell Stejně střídmě, ale k věci, hraje i rytmika a Sco na koncertech dost prostoru nejen ve společnosti svých hudebně nejbližších Sherr/Wollesen. Výsledkem není ani „jazz“, pro sólování – to tady samozřejmě nechybí (Greg Leisz – steel a akust. kytara; Jenny ani instrumentální rock a už vůbec ne (ovšem žádná velkohubost ani ukecanost!) Scheinman – housle, Tony Sherr – bg; náladová nuda neboli muzak. Je to jedna a hlavně pro neokázalé, ale ohromující Kenny Wollesen bicí) vyznává z lásky z nejsilnějších beatlesovských poct, jež kdy rozvinutí jazzové souhry a dynamiky. k hudbě, která kromě historie populární spatřily světlo světa. 69 crossroads únor 2012 groove corner soul, jazz funk & okolí

I přihřátý lektvar postaví na nohy… skvělým DVD, ještě k tomu za nečekaně …připomíná nám nová reedice famózního lidovou cenu. Není proto divu, že se koncertu septetu Milese Davise tento box v hodnocení kritiky i čtenářů na historickém rockovém festivalu na Isle všemožných periodik po zásluze vyšplhal of Wight z roku 1970. Pod názvem Miles mezi nejchválenější alba loňského roku. Davis Bitches Brew Live ho vloni vydalalo Ale i „Čubčí lektvar“ (tak nějak se v českých nakladatelství Sony/Columbia a kdo by zemích tuším překládá titul Davisova nad tím ohrnoval nos s odůvodněním, že legendárního studiového alba) naživo podobných davisovských výškrabků vrhá ohromuje po víc než čtyřiceti letech nenasytný koncern na trh několik ročně, a vsadím se, že nakopne i posluchače mimo o hodně přijde. Nejde sice o tak zásadní široký okruh fanatických davisologů. počin jakým bylo podzimní trojcédéčko Live in Europe 1967 / The Bootleg Series Vzali to tichou cestou, ale Miles a spol vaří The Roots Vol.1. To přineslo první souborné a legální jak z pekla vydání živých nahrávek Davisova kvinteta Především nejde ani tentokrát o pouhou Neradostný truchlivý je ten svět albových žebříčků a u publika i kritiky si z tohoto přelomového roku, doplněné reedici. Album přináší i nevydaný hiphopový… vysloužilo samou chválu. Ambice natočit …říká si člověk při poslechu desátého koncepční album v „náladově‑filmovém studiového alba The Roots, jedné stylu“ (moody cinematic) je jistě Miles Davis z nejuznávanějších hiphopových chvályhodná, ale výsledek bohužel plyne skupin na světě. Jmenuje se Undun hudebně stejně předvídatelným způsobem (Oddělanej´?) a vypráví depresivně jako jeho chatrná storyline. Nic na tom banální příběh mladého muže, který nezmění ani nadprůměrná instrumentální si ve velkoměstké džungli zvolí dráhu zdatnost skupiny, ani závěrečná rychlých peněz a zločinu. The Roots jsou Redfordova suita, podle jména hlavního kapela vyhlášená svými živými koncerty fiktivního hrdiny, k níž přispěli písničkář a instrumentálním přístupem k hip‑hopu, Sufjan Stevens a klavírista DD Jackson. Jen díky němuž si vysloužili nejen pověst pro skalní hiphopfily. luxusní doprovodné skupiny či rytmiky (John Legend, Betty Wright, Uri Caine nebo Booker T – viz prosincové vydání Crossroads), ale i v USA záviděníhodnou pozici domácí kapely jednoho z oblíbených televizních pořadů – Late Nite s Jimmy Fallonem. Osobně jsem si jich vždy cenil jako prvoligových sidemenů, jejichž vlastní alba ovšem autorsky nevyčnívají z hiphopového průměru. Tento názor nesdílí miliony posluchačů a houfy kritiků po celém světě, kteří je v posledních letech pravidelně řadí mezi to nejlepší, co v tomto žánru vzniká. Výjimkou není ani Undun, které trůní od svého vydání na vrcholu 70 crossroads únor 2012 groove corner soul, jazz funk & okolí Lonnie Smith záznam z vystoupení Milesova kvarteta Od recyklace k reedici a zpět (! – saxofonista Wayne Shorter ten den To se o soulové zpěvačce Esther Phillips totiž prošvihnul kšeft…) na festivalu zrovna říct nedá, i když ani ona si v americkém Newportu z erotického roku vlastně nemohla na sedmdesátá léta 69. Na nahrávce je kromě Shorterovy stěžovat. Macešsky se k ní koneckonců nepřítomnosti pozoruhodné i to, že nezachovala, ač posmrtně, ani ta naše skupina hraje skladby Miles Runs The doba reediční. Bohatá crossoverová Woodoo Down a Sanctuary, jejichž produkce vydavatelství CTI, založeného studiová podoba, jak ji známe z Bitches počátkem sedmdesátých let vizionářským Brew vznikne teprve o šest týdnů později. producentem Creedem Taylorem, se Překvapení posluchačů z probíhající od devadesátých let dočkala tolika Davisovy konverze od post‑bopu k bigbítu reedičních vln, že nad tím zůstává rozum muselo být o to větší, že ani první Davisovo stát. Kupodivu se ale recyklátorům stále „elektrické“ album In A Silent Way ještě ještě občas podaří vyšťourat nahrávky nebylo v obchodech, takže většina v katalogu firmy, které čekaly na první Zatímco na zmíněných živých nahrávkách posluchačů neměla o novém směru jeho digitální reedici. Ať už si to zaslouží nebo ne. z roku 1967 ždímá Milesovo kvinteto hudby žádnou páru. Nejsem si jist, zda to platí pro reedici poslední kapky inspirace ze standardního Pokud jde o koncert z Isle of Wight, alba Mama Wailer. Dodnes oblíbený jazzového repertoáru, o tři roky později ten byl dříve dostupný pouze v napůl a aktivní protagonista soul‑jazzové je na ostrově Wight metamorfóza jazzové a esteticky ambiciózní velkofotografie se zkrácené LP verzi a teprve před pár lety varhanní vlny Dr. Lonnie Smith, ji nedávno ikony v popovou superstar dokonaná. staly neodmyslitelnou vizuální součástí se objevil v megakrabici Davisových vrhnul na trh v odlehčeném kartonovém Na pódium nastoupil před 600 tisíc lidí produkce CTI. Graficky podsvícená obálka kompletních nahrávek pro Columbii vydání se šviháckým hammondottorem ve vypouklých černých brýlích a jeanovém téhle reedice by snad vyšla líp i na domácí a v podobě dokumentárního DVD Miles na obálce. Album z roku 1971 obsahuje kompletu muzikant, který ze sebou tiskárně. Electric. Už v Newportu je slyšitelné, že značně limonádový pop‑jazz, blednoucí nenechal jen elegantní obleky od Brooks Milovníky syrového soulového vokálu Miles se na valící rockovou vlnu vyhoupnul ve srovnání s jeho zemitějšími nahrávkami Brothers, ale vlastně celý jazzový a la Nina Simone nebo Macy Gray určitě s odhodláním boxera a ambicí oslovit ze šedesátých i sedmdesátých let pro peloton. Aspoň něčí život skutečně začíná zaujme první reedice jednoho z alb, která květinovou generaci sice srozumitelně, značky Blue Note nebo Groove Merchant. po čtyřicítce… pro CTI a jejich soulovou odnož Kudu ale po svém. Skupina ve složení Chick Rozhodně stálo za to vytáhnout natočila v sedmdesátých letech osobitá Corea (klávesy), Dave Holland (kontrabas) ze šuplíku jednu z dosud digitálně a neprávem opomíjená zpěvačka Esther a Jack De Johnette (bicí) odložila při obou přehlížených nahrávek, kterou pro CTI Phillips. Album Performance z roku 1974, koncertech jazzovou abstrakci v šatně natočil saxofonista Joe Farrell. V porovnání jako většinu jejích nahrávek pro CTI ve prospěch nezakrytě rockového drivu s davisovsky našlapanou interakcí a Kudu, aranžoval saxofonista Pee Wee taženého DeJohnettovým vyhlášeným Farrellova kvarteta na albu Moon Germs Ellis, známý ze svého působení po boku backbeatem. Davisova funková nemá sice Outback (1972) takové grády, Jamese Browna a pak Macea Parkera mašinérie, rozšířená o Keithe Jarretta ale poměrně krotký jazz‑rock, který combo v JB Horns nebo jako hudební vedoucí na varhany, Garyho Bartze na altku a Airta ve složení Corea, Airto a Buster Williams skupiny Vana Morrisona. Repertoár Moreiru na perkuse, rockuje jak z pekla na kontrabas, produkuje pod vedením čerpá především z osvědčených a nenechá na Isle of Wight ani ty největší předčasně zesnulého tenorsaxofonisty, rhythm´n´bluesových zdrojů. Pod titulní kverulanty na pochybách, proč je zrovna má své silné momenty a poslouchá se píseň se podepsala neworleanská legenda Davisova parta jedinou „jazzovou“ dodnes s chutí. Jen škoda, že Sony Music Allen Toussaint, mezi autory figurují kapelou na plakátech. A to se ten černý nevěnovalo odpovídající pozornost Mac Rebbenack alias Dr. John, autorská podivín s trubkou prozatím nezmohl ani i původní obálce od stájového fotografa dvojice I.Hayes/D.Porter a dvě písně složil na pořádného elektrického kytaristu! CTI Petea Turnera, jehož reklamně chytlavé a produkoval dnes kultovní skladatel 71 crossroads únor 2012 groove corner soul, jazz funk & okolí

a zpěvák Eugene McDaniels. Jako obvykle u CTI tvoří doprovodnou skupinu studiová smetánka jako tenorsaxofonista Mike Brecker (který dostal nejvíc prostoru v McDanielsově Disposable Society) nebo bubeníci Steve Gadd a Bernard Purdie. Na rozdíl od některých známějších a úspěšnějších desek zpěvačky z této Nejen barvou hlasu, ale i svými životními ve svých 13 letech, když v Los Angeles doby (zejména What A Difference A Day osudy připomíná Phillips neméně vyhrála pěveckou soutěž pořádanou Makes z roku 1975) je album nedotčené komplikovanou, ač věhlasnější Ninu Simone. později slavným rhythm´n´bluesovým úlitbami vládnoucímu disco a zachovává si Obě se celý život potýkaly s těžkými zpěvákem a impresáriem Johny Otisem, jednoznačně soulový ráz, který jí svědčí. osobními a zdravotními problémy a kariéru který nás, mimochodem, opustil počátkem A jaká zpěvačka to byla, to dokládají jim neusnadňoval ani složitý charakter tohoto roku. Pod Otisovým dohledem nejen nahrávky ze sedmdesátých ani jejich stylový eklekticismus. Ten je natočila svůj první hit Double Crossing let, ale i v showbusinessu vzácná dnes v módě, ale v showbusinessu druhé Blues věnovaný potulnému kazateli, který ji epizoda z předávání cen Grammy poloviny dvacátého století se moc nenosil. připravil o věneček, aby jí následně vyčinil, nejlepší bluesové zpěvačce roku 1973. Vokálním vzorem Phillipsové byla jazzová že se oddává hříšné soulové hudbě. Hity Vyznamenaná Aretha Franklin totiž tehdy zpěvačka Dinah Washington, ale její nosově i milenci přicházeli a odcházeli, závislost na pódiu prohlásila, že cenu místo ní měla nakřáplý chraplák dnes nejvíc připomíná na heroinu zůstala. Vedle Raye Charlese dostat právě Esther Phillips, které také Janis Joplin nebo zmíněnou Macy Gray. a Solomona Burkea se Phillips v šedesátých cenu druhý den osobně předala! Ani ten neměl ve své době a priori velký letech stala jednou z mála černých hvězd, popový potenciál a docení které zabodovaly v country hitparádě ho především milovníci (Release Me). Beatles zaujala natolik, autentického soulu a blues. že ji dovezli do Londýna jako hosta své Ale po prvních úspěších pravidelné televizní show. K jejím největším v raném mládí a kariérní hitům patřily kuriózně i dvě převzaté písně, houpačce v následujících jejichž texty musela přešaltovat z mužského dvou dekádách patřilo do ženského rodu (beatlesovská And I Love její období u CTI v první Him a Sledgova When a Woman Loves polovině sedmdesátých a Man). Zato ve Scott‑Heronově hořkém let ke komerčně feťáckém varování Home Is Where the Hatred i umělecky nejúspěšnějším. Is (Domov je tam kde bydlí nenávist), s nímž Koneckonců šlo o jedinou se v roce 1972 vrátila na špičku hitparád, sólovou zpěvačku nemusela měnit ani písmeno… Album, v katalogu CTI a vypráví kvůli němuž se Aretha dobrovolně vzdala se, že i proto prý byl Creed své koruny královny blues se jmenovalo Taylor ochotný tolerovat její příznačně From a Whisper to a Scream extravagantní vrtochy. (Od šepotu k výkřiku – 1972.) Zpěvačka, „Little Esther“, narozená kterou legendární producent a zakladatel 23. 12. 1935 jako Esther Atlantic Records Ahmet Ertegun označil Mae Jones v Galvestonu za jednu z nejlepších vokalistek, jakou kdy (Texas), spadla do slávy potkal, zemřela v kalifornském Carsonu a bídy showbusinessu v srpnu 1984, rok před svými padesátinami. Esther Phillips 72 crossroads únor 2012 historie jízda v protisměru

Na kytaru je ještě dost času, začněme Na konci úvodní u – alespoň v poměrech Jihu – staršího lekce jsme se z instrumentů, tedy u banja. Ještě nedávno se spojení tohoto nástroje a blues rozloučili s tím, že zmiňovalo s otazníkem, v posledních letech se začíná psát přímo s vykřičníkem, neboť se napříště vydáme tento nástroj se vrací v projektech Otise za zvukem banja Taylora či bujarých extempore Taj Mahala, jednak v důsledku poněkud křečovité a kytary, s jejichž reafrikanizace blues, jednak z pochopitelné průvodem nám chuti na nějaké to zvukové osvěžení. Začněme tentokrát třeba na počátku pánové Cousins roku 1952, tedy v době, kdy si Sam Phillips objednal to známé hezké logo se a DeMoss zahráli sluníčkem a zahájil v Memphisu provoz cosi, co připomínalo firmy Sun, která měla během pár let změnit směr a hlavně tempo americké a posléze když už ne zrovna i světové populární hudby. Tehdy se docela blues, tak alespoň nedaleko, po memphiském Handyho parku, potuloval jakýsi Charles McNutt, černošskou jehož kroky směřovaly zcela v hudebním protisměru – dost možná patřil k úzkému lidovou muziku. okruhu bystrosluchých, které právě A že po této stopě ve dvaapadesátém roce ohromila čerstvě vydaná Smithova Antologie americké doufáme narazit lidové hudby, a nečekal, až mu blues na písničky, jaké předžvýká nějaký Elvis. Každopádně už v té době hrál se zpívaly a hrály na pětistrunné banjo a čistě jako amatér – nikoliv jako budoucí antropolog – se o pár pater níže, zajímal o ty nejtradičnější styly hry, včetně než nahrávali téměř fosilních stylů černošských. Nestor memphiských jugbandových banjistů Gus vaudevilloví Cannon (kterého mimochodem někdy profesionálové v té době chodíval poslouchat budoucí objev Phillipsova labelu, mladý Johnny první voskové Cash) bohužel nebyl zrovna v nejlepší válečky s hity formě, ale poté, co nějaký venkovan zevlující v Handyho parku McNutta odkázal devadesátých let na jakéhosi jazzového banjistu, jiný, chápavější, jej už nasměroval patřičným devatenáctého směrem: na jihovýchod od Memphisu století. směrem na Germantown, stranou hlavní foto autorfoto 73 crossroads únor 2012 historie Taj Mahal jízda v protisměru

silnice, prý žije stařík ovládající styl bizarně mohl být resonancí africké minulosti nazývaný drag thumb banjo. a který se zde snažil černošský banjista McNutt samozřejmě neváhal, naplnit v době, kdy celá Amerika usilovala dotyčného – jmenoval se Will o metalicky zvonivý sound Earla Scruggse. Slayden a narodil se zřejmě mezi lety Banjo je bezpečnou konstantou 1880–1890 – vyhledal a prozíravě dochovaných zpráv o černošské hudbě pořídil nahrávky jeho značně syrového v Americe, přičemž jeho přítomnost instrumentálního stylu a extrémně byla zaznamenána na americké straně archaického repertoáru, jaký se hrál před Atlantiku již v sedmnáctém století. V drtivé padesáti a více lety. Kdo hledá africkou většině případů pod názvem začínajícím minulost lidové hudby amerického jihu, na ban‑ a končícím podle toho, jak se daný může být s těmito nahrávkami spokojen: zvuk zapisuje v příslušném koloniálním repetitivnost veršů a drnčivý doprovod jazyce. Jediným výraznějším konkurentem banja představují hned dva kořeny byl zvukomalebný termín merrywang, bezpečně zakotvené v africké půdě – kdo který bohužel z Karibiku nepronikl hledá blues, bude ovšem krapet zklamán. na kontinentální půdu a nedočkal se Nahrávky samy jsou velmi kvalitní, žel trvalejšího užívání. Věčná škoda – nebylo McNutt tehdy opomněl zapsat alespoň by skvělé, kdyby nám Karel Gott pěl Kávu elementární folkloristické minimum si osladím o trochu víc, svýho merrywanga informací a snad ani nepořídil mistrovu naladím, a jinak nic, a adepti bluegrassu fotografickou podobiznu. Alespoň drtili Merrywang z mlžných hor? zaznamenal, že Slayden odvrhl banjo Černoušek pidlající na banjo byl z náboženských důvodů už nějakých osvědčeným stereotypem amerického dvacet let předtím, tedy kolem roku Ještě nedávno se spojení banja a blues Jihu a jak už to s takzvanými stereotypy 1930 – proč zůstal jeho styl a repertoár bývá, do značné míry opodstatněným. prakticky nedotčen stovkami nahrávek zmiňovalo s otazníkem, v posledních letech Z autentického lidového nástroje se race records předcházející pětiletky to se začíná psát přímo s vykřičníkem. v devatenáctém století ovšem stala ovšem nevysvětluje; koneckonců ani rekvizita minstrelské parodie, a snad právě Roll Down the Line, proslavenou hillbilly a přehledné harmonie Hurtových ragtimů, směřuje nejspíše dvojsmyslná Spoonful, tím i symbol starých časů. Je otázkou, zda veteránem Unclem Davem Maconem blues či balad slyšíme bezbřehé opakování známá – samozřejmě ve stylově mladších tento jeho ústup vytvořil prostor pro zcela v roce 1928, nemusel Slayden pochytit veršů a výrazně perkusivní doprovod a hodně odlišných variantách – nejen jinou hudbu, nebo zda naopak tato jiná z gramofonové desky, protože to byla rachotícího banja, zpestřený občasným od Mississippi Johna Hurta, ale též třeba hudba – ano, blues – nástroj s tak ostudně písnička stará jako on sám. skluzem po blue tónu. Repertoár ovšem od Howlin´ Wolfa. krátkým tónem odsoudila na smetiště Okolnosti nahrávání byly prakticky už připomene leccos povědomého: Na velice zajímavou věc poukazuje dějin (že jej zde sebrali bílí muzikanti totožné se situací, v níž vznikly vloni ze spirituálů je tu notoricky známá When David Evans: zvuk banja na Slaydenových a dodali mu do té doby neslýchaného vydané Hoskinsovy nahrávky songstera the Saints Go Marching In, dále God Can nahrávkách připomíná nástroj se lesku, je už věc jiná). Mississippi Johna Hurta: mladý bělošský Use You, kterou nahrál ve čtyřicátých střevovými strunami, přestože McNutt Nejrozšířenější bývalo údajně nadšenec s cívkovým magnetofonem letech Muddy Waters, nebo Meet Me There, zapůjčil Slaydenovi svoje banjo moderní v kombinaci s houslemi, což představovalo na straně jedné, šedesáti či sedmdesátiletý známou od Blind Joe Taggarta; When the konstrukce s pěti kovovými strunami. vzorný příklad funkčního spojení africké lidový muzikant, s manželkou přizvukující World´s on Fire má jednoduchý harmonický Evans to přičítá směřování ke staršímu a evropské hudební tradice (mimochodem k náboženským zpěvům, na straně druhé. půdorys shodný s Little Darling Pal of zvukovému ideálu (podobně jako lze zvukově dokonale odpovídající u nás Ale hudba je tady docela jiná: namísto Mine apalačských Carter Family, a tedy samozřejmě hrát docela „elektricky“ osvědčenému soundu houslí a cimbálu). pevné formy, výrazné melodičnosti i s Guthrieho This Land Is Your Land. K blues na akustickou kytaru), který by snad Nejstarší nástroje pochopitelně měly 74 crossroads únor 2012 historie jízda v protisměru

struny střevové a korpus z dýní; bubínkový a z jejich nahrávek lze rekonstruovat Závěrečnou kapitolu celé této historie podruhé záletníkovi, potřetí trestanci, korpus se objevil patrně až v devatenáctém celou story černého banja: John Snipes ilustrují nejlépe osudy Odella Thompsona počtvrté utajeném dobrodějovi typu století, kdy se již nástroj začínal vyrábět se učil od hráče, který se narodil v roce (1911–1994): jeho otec hrával na banjo, našeho svatého Mikuláše, obdarovávajícího ve velkém. 1835, Dink Roberts (1895) hrával věci jako strýc byl houslista a banjista, Odell ovšem potřebné – patří k písničkám, které bývají Užívané techniky, spadající vesměs Hon na lišku, jakými se předváděli bílí ve dvacátých letech začal hrát samo sebou často uváděny jako vůbec nejstarší známá do široké rodiny clawhammeru, byly houslisté i černí harmonikáři, Libba Cotton blues na kytaru a „starý dobrý banjo“ blues, pro něž bývá užíván termín bluesová zcela odlišné nejen od toho, jak se (1895–1987), stejně jako Elizabeth „Babe“ si připomněl pod vlivem folkloristů až balada. na banjo později hrálo v jazzu, ale Reid (1910–cca 1980) a její sestřenice po padesáti letech. Je to označení, které samo o sobě v sobě i od bluegrassových prstocviků – ani by Etta Reid Bake (1913) z poněkud mladší Na žádné z dvaceti Slaydenových skrývá velmi užitečnou nápovědu, vrhající to nebylo možné, protože starší banja generace už namísto rachotivého stylu nahrávek nezaslechneme slovo blues – paprsek světla přímo na vznik staré dobré nemívala pražce. Snad právě proto se vybrnkávaly jemnější, ragtimem ovlivněné patřil zjevně ještě ke generaci ragtimem, dvanáctky – alespoň někteří jsou o tom vyvinulo celé spektrum banjových ladění: kousky a občas i zárodečná blues, například natožpak nějakým blues nepolíbené. Díky přesvědčeni, autorovu maličkost k nim nástroj naladěn nejčastěji do akordu šestnáctitaktové Going Down This Road jeho konzervativnímu, či přesněji řečeno počítaje. a některé struny pak občas posloužily jako Feeling Bad. zakonzervovanému stylu si můžeme Mnohá blueschtivá čtenářka se po tomto bordun, tedy – podobně jako u apalačského Z dalších jmen připomeňme ještě udělat velmi jasnou představu, jaká muzika úmorném banjozpytu mračí asi ještě více dulcimeru, ale někdy i u bluesové kytary – Homera Walkera, Johna Jacksona, Leonarda se hrávala předtím, než blues vzniklo než minule, ale nešť – věřte milostivá, že proznívaly bez ohledu na požadavky Bowlese, Lewise ‘Big Sweet’ Hairstona, nebo než se alespoň dostalo do širšího jsme byli stručnost sama. A slíbili jsme si harmonie, či ještě spíše jim navzdory. Johna Tyreeho nebo Rufuse Kaseye – povědomí. Stejně jako minule, i tentokrát přece představit autentickou muziku z dob, Will Slayden nebyl prvním ani jediným pravda, někteří z nich už ale ale nacházíme alespoň jednu horkou stopu: kdy většina bluesových legend ještě ani nahrávaným černošským lidovým hráli „skoro jako na banjo“. mezi Slaydenovými nahrávkami nechybí neutáhla kačera, k čemuž nám nic nemohlo banjistou. Srovnatelně archaičtí banjotepci notoricky známá Joe Turner. Vyprávění posloužit lépe než právě rachot Slaydenova Lucius Smith (cca 1885) nebo Murphy o záhadném muži – jednou bachaři, banja. Gribble, zaznamenaní Alanem Lomaxem ve čtyřicátých letech, nahrávali vesměs s kapelami více či méně se blížící horalské muzice. Nejblíže mu byl asi nevidomý trestanec Jimmie Strothers (cca 1880), kterého zachytil už Lomax starší v roce 1936. Stejně jako Slayden představoval dokonalou konzervu předbluesové éry, ve které – jak jsme již naznačili – hrálo banjo zásadní roli. Každopádně v tisících nahrávek race records najdeme banjistů jen velmi poskrovnu, nejvýznamnějšími byl na počátku Papa Charlie Jackson (cca 1885–1938) a posléze Gus Cannon (1883–1979), kteří opravdu nahráli nějaká ta již nepopiratelná blues. Folkloristé dohledali ještě několik dalších veteránů, Detail kteří už na meziválečný gramofonový trh kytarového banja pomýšlet nemohli. Poslední z nich byli zaznamenáni ještě v sedmdesátých letech 75 crossroads únor 2012 inzerce

Každý den nové rozhovory, recenze, reportáže a novinky o domácím i světovém rocku.

Přidej se mezi 1400 kapel a 24 tisíc rockerů.

Poslouchej aktuální muziku, každý den nové mp3!

Vyhraj nový desky nebo lístky na koncerty! Každý týden nová soutěž!

Měj rock.cz pod kontrolou na Facebooku! koncert the black stone raiders

Praha, Lucerna Music Bar 9. 2. 2012 foto Ivan Prokop Skupina, která vykazuje všechny znaky totiž jedná evidentně o projekt, vzniklý označení „supergroup“ a projekt, který je hlavně pro zábavu zúčastněných. Nejde pro všechny zúčastněné zjevně jakýmsi tady totiž o žádné hledání nových cest a o „uvolněním po práci“. Tak se projevili násobení tvůrčích talentů, ale především The Black Stone Raiders, kteří v únoru o rockové písničky, postavené převážně absolvovali v Česku krátké turné. Trio na hendrixovském modelu (ke kterému vesměs vynikajících hudebníků Jean- samozřejmě triová sestava a technicky Paul Bourelly (kytara, zpěv), Darryl bezproblémové vyjadřovací schopnosti Jones (baskytara) a Will Calhoun (bicí), muzikantů vcelku vybízejí). Vlastně jediný protřelých kdečím od rocku přes jazz až po „progresivní“ okamžik nastal ve chvíli, kdy různé experimenty, slibovalo především si pro sebe uzmul prostor Will Calhoun vrcholové muzikantství, ať už styl bude k bubenickému sólu, v němž využil i jakýkoli. Toho se návštěvníci dočkali elektroniky a provedl tak cosi ve stylu vrchovatou měrou. Leckoho nicméně asi svých sólových projektů. Zbytek večera překvapil styl, kterým se kapela vydala, byl „jen rock´n´roll“. Ale zatraceně dobře a ten taky potvrzuje svrchu řečené, že se zahraný. Ondřej Bezr

77 crossroads únor 2012 foto Ája Dvořáčková koncert uri caine trio

Praha, Jazz Dock 27. 1. 2012 Americký pianista, skladatel se ovšem většinou dost rozpínaly a autor a experimentátor Uri Caine se v Praze do nich co chvíli evidentně vkládal cosi objevil už roku 2004 na festivalu Struny nového a jejich tok všelijak usměrňoval. podzimu, kde s větším uskupením Do jaké míry se tak děje večer co večer provedl svou překopávku Bachových a Caine kolegy třeba i občas zaskočí, těžko

Goldbergových variací. Podobných odhadovat. Ale bylo zřetelné, že usiluje o to, foto Ája Dvořáčková svatokrádeží má na účtu řadu, např. aby přeskočila jiskra okamžité tvořivosti. muziky Mozartovy, Beethovenovy nebo I v tomto jakoby „normálním straight Schumannovy. A rozruch přinesly jeho ahead“ konceptu Caine sahá do šuplíků mahlerovské ‚remixy‘. Vedle toho se ale evropské klasiky (Foolish, Calibrated zvídavě nořil do různorodých hudebních Thickness) a byly slyšet jak ozvěny klezmeru vod. Včetně přitažlivých free‑funkových: (Tarshish), tak to, že ctí až monkovsky na počátku minulé dekády vedl The zemitý bop s bluesovými kořeny (Interloper, Philadelphia Experiment (Christian Mc Crossbow). Coby zkušený autor střídá Bride – basa, Ahmir Thompson – bicí) a před tempa, metra, nálady atd., ale především jejím závěrem Bedrock Trio (Tim Lefebre – si užívá, když s prvotřídními a uměřenými Zach Danziger). Tradičnější pojetí čistě partnery chytí společný dech a může se akustického triového jazzu, který zní z jeho rozmáchnout do široka. Před pozorným posledního CD, bylo tedy mírně překvapivé. a velmi vstřícným pražským publikem se Ale on, přes veškeré své pokusnictví, triu vysloveně dařilo a na jeho náladě to podle všeho považuje svobodné jazzové bylo znát. improvizace za základní východisko. Však pak zůstalo a vesele panákovalo Což se v Jazz Docku také jasně ukázalo. a kouřilo na baru až do pozdních – tedy Osu vystoupení tvořily Caineovy skladby vlastně časných – hodin. A zároveň vnímalo ze zmíněného alba Siren a na pódiu byli následný jam session domácích muzikantů. všichni, kdo ho točili. Tedy i kontrabasista Které zase pěkně šprajcovala přítomnost John Hébert a bubeník Ben Perowsky. Trio neokázalých newyorských veličin. Přesně se pohybovalo v sice poměrně čerstvém, pro takovéhle noci je Jazz Dock ideálním ale už známém terénu a znělo celistvě místem. Však také kvůli nim vznikl. i propojeně. Koncertní verze kompozic text Ondřej Konrád

78 crossroads únor 2012 foto Ája Dvořáčková koncert jajouka

Praha, Lucerna Music Bar 30. 1. 2012 Dlouhověký band muzikantů z marocké se od té doby nejspíš zcela proměnilo. vesnice Jajouka proslul dvěma věcmi: Současný projev by se dal označit za konzumací lehkých drog, které jej stimulují „hudebnější“ podle euro-amerických foto Jindřich Oplt k tvorbě hudby, schopné (prý) přivodit kulturních vzorců. Skladby byly členitější, extázi, a za druhé spoluprací s různými slevilo se na zvukovém i motivickém hvězdami rockové a jazzové hudby, kterým minimalismu, i rytmy se zdály vstřícnější. byl blízký právě onen první jmenovaný Je ale pravda, že pokud nebyl člověk důvod proslulosti. Už v 60. letech učarovali výrazně vyladěn na jejich vlnu (případně „stounovi“ Brianu Jonesovi, který také „stimulován“, jak jsme si řekli v úvodu), nahrál způsobem „field recording“ jejich pozornost po celý koncert udržel jen první, dodnes docela slavné album. První těžko. Do extáze zřejmě žádný návštěvník pražské vystoupení muzikantů z Jajouky Lucerna Music Baru nepadl. Tyhle stavy ale přineslo hudebně přece jen poněkud prý přicházejí až po nějakých sedmi, osmi odlišný projev, než jaký od nich známe hodinách hraní. Inu, jiný kraj… z této desky – ostatně, obsazení kapely Ondřej Bezr

79 crossroads únor 2012 foto Ája Dvořáčková recenzekoncert sja bernardhaight allison-ashbury group

Praha, Palác Akropolis 23. 1. 2012 …název kapely Haight‑Ashbury (zřejmě nejenom) ve mně evokuje nesplněné sny z mládí o létě květin a lásky… tahleta sourozenecká dvojice (a jejich nejlepší kamarádka) ze skotského Glasgow se samozřejmě narodila až mnoho let poté, a dost daleko od slunné Kalifornie, nicméně už od pohledu z nich ta atmosféra vyzařuje… jejich lehce psychedelická hudba spojuje zpěvnost sanfranciských kapel konce šedesátých let s britským folkem, a v křehkých dívčích vokálech jsem chvílemi slyšel i třeba Jane Relf či Annie Haslam z někdejších anglických Renaissance a Illusion… pravda, po delší době mi to chvílemi přišlo poněkud jednotvárné, ale to k té psychedeličnosti samozřejmě patří… a napoprvé se mi to líbilo moc… text a foto Jindřich Oplt

8080 crossroadscrossroads únorříjenúnor 2011 20122012 koncert kaia brown

…o zpěvačce jménem Kaia Brown toho vím opravdu pramálo... snad jen že ve Státech zpívala v jakési docela známé kapele (ovšem zcela jiného zaměření) a teď žije v Praze, kde působí jako tanečnice... ale to je jedna paní (Slávek Jíša) povídala... nicméně poté, co jsem ji dvakrát viděl (a hlavně slyšel) vím naprosto přesně, že je to skvělá zpěvačka... naposledy mne o tom přesvědčila koncem ledna v královéhradeckém klubu Kozinka opět za doprovodu Tonny Blues Bandu, tentokrát ve složení Tonda Smrčka, se svým Jazz Bassem a aparátem Genz Benz spolehlivý motor kapely, kytarista Karel Bárta, který svá sóla rozjíždí poněkud „slowhandovým“ stylem, ale co se z toho pak vyklube, je opravdu nářez, Marian Petržela-Helešic, který si už kvůli svému původu nemůže dovolit být špatným bubeníkem, a hostující Matouš Kobylka (tenorsax), který zaujal technikou, nasazením a velikým smyslem pro humor... dohromady to byla sestava docela zabijácká... a k tomu Kaia Hradec Králové, Kozinka 28. 1. 2012 Brown se svým hlasem a blues-soulovým feelingem... jestli můžu radit, tak tohle si nenechte ujít... text a foto Jindřich Oplt

81 crossroads únor 2012 inzerce partnerství osa Partnerství OSA je projekt, který vytváří a posiluje dobré jméno OSA, informuje o činnosti OSA, posiluje povědomí o autorském právu a podporuje provozování děl zastupovaných autorů a tím v dlouhodobém horizontu napomáhá rozvoji kultury nejen v České republice.

v roce 2011 bylo přiznáno partnerství například těmto projektům: Colours of ostrava, Bohemija jazz fest, anifilm, united islands, předávání cen Žebřík TaTabojs – LeŽaTá osmička madfinger – another Chapter prague proms, struny podzimu, summer jazz Workshop prague, peTr Wajsar – projekTsTravinskij prague modern atd.

osa - ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o. s.

• Byl založen samotnými autory již v roce 1919. (skladatelů, textařů, nakladatelů - nezaměňovat včetně zpracování dat od uživatelů a právních • Jedním ze zakladatelů OSA byl populární skladatel s vydavateli cd a dvd nosičů). služeb. Uživatelům usnadňuje přístup k legálnímu Karel Hašler a jedním z prvních ředitelů OSA byl • Posláním OSA je správa autorských majetkových užití hudby všech žánrů z celého světa. syn skladatele Antonína Dvořáka. práv zastupovaných a členů. • V současné době je občanským sdružením • Je důležitým mostem mezi autory a uživateli jejich zastupujícím více než 7000 domácích a více než děl. Autorům poskytuje služby spojené s výběrem 1.000.000 zahraničních nositelů autorských práv a následným rozúčtováním autorských odměn, www.osa.cz Etta Jamesová aktuálně v 90. letech jako nekrolog vyzrálá bluesová zpěvačka foto archivfoto

Generace někdejších rock´n´rollových let Johnnyho jméno postupně bledlo, ale podle všeho prosadila. Měla předpoklady černé hudby nedokázali zareagovat zakladatelů se pozvolna vytrácí na konci dekády se pak opět vynořilo, stát se dokonce velkou hvězdou, jenomže a patrně neměli k ostré soutěži ani a počátek roku to nemilosrdně když se stal magnetem kapely syn ji v tom brzdila nezkrotná i labilní povaha dost prostředků. A o Ettu s pověstí připomněl, když v rychlém sledu Shuggie, zdatný bluesový kytarista. a hlavně dlouholetá konzumace tvrdých sice mimořádné, ale nevyrovnané zemřeli dva z nich. 17. ledna Johnny Ačkoliv Otis sám žádným zvláštním drog. Svou gospelovou naléhavostí, a nespolehlivé zpěvačky nejevily zase Otis, který ovšem nebyl při vzniku muzikantem nebyl, vyskytoval se živelností a schopností vyjadřovat větší společnosti zájem. Teprve když se revoluční hudby žádným teenagerem v pravou chvíli na pravém místě, dovedl krajní emoce byla vlastně předchůdkyní na konci 70. let poprvé dostala z heroinu, a jako bubeník začínal hrát k tanci ještě předvídat nálady publika a hlavně lovit soulových královen. Když počátkem 60. rozkvetla léta planící Jamesová albem před válkou – narodil se totiž roku 1921. talenty, kterým pomáhal v rozjezdu let přišla k původně na blues zaměřené Deep In The Night u Warner Music v péči Od začátku 50. let se pak projevoval a přiváděl je ke gramofonovým chicagské značce Chess Records, měla producenta Jerryho Wexlera. především jako zpívající a na rumba firmám. Jako se to kdysi stalo teprve za sebou už několik menších rockujících Na velkou popovou kariéru bylo sice koule chřestící mírně výstřední principál čtrnáctileté Jamesettě Hawkinsové, hitů a brzy se dočkala velikého – balada pozdě, ale Ettě se podařilo šťastně a zároveň ústřední postava zábavného dravé sólistce jisté vokální skupinky. Otis At Last (1961) totiž došla až na druhé přejít do pozice respektované veličiny. a rozjetého programu, ve kterém byla dívce před nahráváním u společnosti místo žebříčku R&B. Podobný úspěch V 80. letech se definitivně vyléčila vždy řada účinkujících. Někteří z nich se Modern Records, a ovšemže pak i pro znamenala pak až roku 1967 vervní ze závilosti a v produkci Barryho pak značně proslavili – Jackie Wilson, následnou půlstoletou kariéru, vymyslel Tell Mama, ve které štěkají dechy a již Becketta pak nahrála u značky Island Little Willie John, Hank Ballard, Little přesmyčkový pseudonym Etta Jamesová. klidně mohla skoro nahrát třeba Aretha Records úspěšné desky Seven Year Richard nebo Big Mama Thorntonová. Ta zemřela 20. ledna, tedy jen tři dny Franklinová. Hodně se hrála i B‑strana Itch a Stickin´ To My Guns. Roku 1993 A nahrávky s různými dalšími zpěváky po svém objeviteli a pět před dovršením singlu, opět pomalá píseň I´d Rather ji uvedli do Rock’n’rollové síně slávy, vycházející pod hlavičkou Johnny Otis čtyřiasedmdesáti let. Go Blind. Ale jinak majitelé firmy bratři v níž pak, obrazně řečeno, už setrvala. Show bodovaly na žebříčcích. Během 60. Etta by se ale i bez setkání s Otisem Chessové na mohutný nástup nové V pravidelném rytmu vydávala víc než

83 crossroads únor 2012 Etta na začátku kariéry... slušné desky, obsahující směs blues a funku, se kterými ji pomáhali synové Donto (bubeník) a Sametto (basista) v producentském triu s kytaristou Joshem Sklairem. A zjevilo se několik výběrových kolekcí, zachycujících zásadní momenty její sice kolísavé, ale místy jasně zářivé dráhy. Výborně vyznělo i Grammy oceněné CD Mystery Lady (1993), pocta Billie Holidayové s malou skupinou vedenou pianistou Cedarem Waltonem. Četné nominace gramofonové Akademie ostatně získala v posledním dvacetiletí většina Ettiných alb a hned dvě sošky bluesové Let´s Roll (2005). O rok později pak vyšel reprezentativní výběr The Definitive Collection (2006). Zájem o původní nahrávky také vzbudil film Cadillac Records (2007), volně inspirovaný historií Chess Records, ve kterém Ettu představovala a její songy i nově nazpívala současná megastar Beyoncé. ..a. ve filmu Cadillac Už během loňského roku prosakovaly Records v podání zprávy o nezadržitelně postupující Beyoncé. leukémii a na podzim vydané album The Dreamer označila Jamesová jako své studiové poslední. Jsou na něm verze skladeb někdejších soulových a rhythm and bluesových vokalistů Otise Reddinga, Bobbyho Blanda nebo Kinga Floyda, ale i Welcome To The Jungle bílých rockerů Guns N´ Roses. Někdější divoké dítě ulice, třebaže už nemá takovou páru jako kdysi, vychází z desky přinejmenším důstojně. Rozhodně nikoli archivfoto jako stařenka k politování. A to i tam, kde pod ní kapela funkově zařezává. Ve staré raycharlesovce In The Evening pak slyšíme velkou bluesovou umělkyni s neztenčenou intenzitou výrazu. Ondřej Konrád

84 crossroads únor 2012 aktuálně

23. 2. Chris Rea foto Ivan Prokop Praha, Kongresové centrum 28. 2. Joe Bonamassa Praha, Tesla Arena 2. 3. Jazz Dock – 3. narozeniny (Ondřej Štveráček Quintet, Yvonne Sanchez Band, Stiff Trigger, Special Michael Jackson Jam Session) Praha, Jazz Dock 8. 3. Vladimír Mišík a hosté – koncert k 65. narozeninám Praha, Palác Akropolis 11. 3. Popa Chubby Praha, Lucerna Music Bar 14. 3. Kubo Ursiny & Provisorium Praha, Lucerna Music Bar 23. 3. Echo Blues Alive (Rosie Ledet &The Zydeco Playboys, Wanda Johnson & Band, Jana Ružičková & Cross The Line, Petra Börnerová Duo) 27. 3. Konono No.1 Praha, Palác Akropolis 23. 2. 1944 Johnny Winter Muž s okovanými prsty 24. 2. 1942 Paul Jones Není to náhoda, že Vladimír Mišík už čtenářů všechny tyto věci zná, i kdyby je sdělení, jak dokázal ve své následující Harmonikář pomyslně obývá všechny Síně slávy, co jich člověk probudil ve tři ráno. Chtěl bych kariéře, kterou lemují další velká jména 1. 3. 1944 Roger Daltrey v Česku existuje, a že tudíž nyní vstoupí poukázat jen na dvě věci, které považuji u české poezie, ale i „pouhého“ kvalitního Who? The Who! jako vůbec první i do té, jejíž členy vybírají Vladimíra za nejpodstatnější. písničkového textařství. Přičemž do tohoto 2. 3. 1948 Rory Gallagher čtenáři časopisu Crossroads. A není také Nepočítáme-li první pokus s Blue zástupu samozřejmě patří i on sám. Kytarista náhoda, že ho už léta jeho spoluhráči a další Effectem, počínaje historickým A za druhé. I přes to, že se velká část 6. 3. 1951 Walter Trout muzikanti zpola žertem přezdívají Legenda. flamengovským albem Kuře v hodinkách jeho kariéry odehrávala v době, která Taky kytarista On totiž opravdovou živou legendou (které mimochodem v těchto dnech vychází dopřávala sluchu a výsostných pozic spíše 6. 3. 1946 David Gilmour českého rocku, ale i blues skutečně je. Letos péčí firmy Supraphon v remasterované a nejrůznějším patolízalům, přisírkům a jiným Citlivý hoch 8. března se dožívá pětašedesátky, kterou rozšířené reedici) je Mišík jedním z těch bezpáteřným existencím, dokázal si vždy 8. 3. 1947 Vladimír Mišík právě v tento den oslaví v pražském Paláci zpěváků, kteří „naučili rock´n´roll mluvit a za všech okolností zachovat rovný hřbet Muž, zvaný Legenda Akropolis na speciálním narozeninovém česky“. Ač léta předtím přesvědčený a vlastní tvář. Zní to možná jako klišé, ale 10. 3. 1950 Petr Kalandra koncertě. zastánce angličtiny v hudbě, pod dojmem každý, kdo tu dobu prožil, byť třeba jen pár Český bluesman Nemá smysl připomínat na tomto místě básnické geniality Josefa Kainara pochopil, let, po která už „měl rozum“, dobře ví, jak to 20. 3. 1951 Jimmie Vaughan a při této příležitosti jeho životaběh či že svoje domácí posluchače nejlépe bylo těžké. Starší brácha detailně probírat hudební kariéru – na osloví jejich rodným jazykem. A nejen Takže od celé redakce a věřím, že i od oslavencům blahopřejeme! to nemáme dostatek prostoru a jsem to. Že jim také svým hlasem a výrazem všech čtenářů Crossroads: všechno nejlepší, přesvědčen, že drtivá většina našich může zprostředkovat vrcholná poetická Vláďo. Jsi frajer. Ondřej Bezr

85 crossroads únor 2012 86 crossroads únor 2012 rozhovorinzerce peter bonzo radványi

Janáčkovo nábřeží 2 150 00 Praha 5 - Smíchov www.jazzdock.cz

87 crossroads únor 2012 Joe Bonamassa foto Jindřich Oplt

vychází v březnu 2012

88 crossroads únor 2012