MASARYKOVA UNIVERZITA
Filozofická fakulta
Ústav českého jazyka
Český jazyk a literatura
Petra Janošíková
Bohemika v časopise Moravia (rok 1838, čísla 1-40)
Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: prof. PhDr. Jana Pleskalová, CSc.
2009
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.
......
Ve Vsetíně 25. 4. 2009
2
Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí mé práce paní prof. PhDr. Janě Pleskalové, CSc., za konzultace, ochotu, vstřícnost a cenné rady, které mi při vypracovávání této bakalářské práce poskytla.
3 Obsah
1. Úvod ...... 5 2. Charakteristika časopisu Moravia ...... 6 2.1. Zaměření a zájmy nového časopisu ...... 6 2.2. Struktura a obsah časopisu ...... 7 3. Přispěvatelé Moravie ...... 10 3.1. Michael Franz Xaver Canaval ...... 10 3.2. Ernst Hawlik (Arnošt Havlík)...... 10 3.3. Alois Maniak (Maňák) ...... 11 3.4. Paul Lamatsch von Warnemünde ...... 11 4. Nalezené materiály ...... 13 5. Závěr ...... 38 Seznam literatury ...... 39
4 1. Úvod
Německy psaný časopis Moravia vycházel v Brně od 1. března 1838 po dobu deseti let. V této práci jsem se soustředila na excerpci bohemik z prvních čtyřiceti čísel tohoto periodika (tedy od 1. března do 16. července 1838). Jedná se o krátkou dobu z počátku tohoto časopisu, kdy se Moravia ještě profilovala, ustalovala obsah rubrik a hledala své těţiště. Přestoţe se jednalo o periodikum psané německy, orientovalo se často také na českou a moravskou vlasteneckou tematiku a snaţilo se obyvatelům Moravy zprostředkovat informace o jejich zemi z různých oblastí společenského a hospodářského ţivota. Ve své práci jsem se zaměřila na kulturní bohemika, tedy nejen na příspěvky týkající se jazyka, ale rovněţ literatury a kultury obecně. Cílem práce bylo zjistit, čím se tento časopis snaţil čtenáře oslovit, a zároveň takto odpovědět na otázku, co čtenářstvo na Moravě v této době zajímalo. Vzhledem k mnoţství článků, které se týkaly české a moravské kultury, a v dané době tak mohly šířit vlastenecké myšlenky i vzdělanost moravského obyvatelstva, by tato práce mohla rovněţ slouţit jako příspěvek k národnímu obrození na Moravě, do jehoţ poslední fáze Moravia zasahovala.
5 2. Charakteristika časopisu Moravia
Německy psaný časopis Moravia s podtitulem Ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes (List pro zábavu a poznání vlasti, společenského a průmyslového pokroku1) vycházel v Brně mezi lety 1838 aţ 1848. V roce 1838 vycházel dvakrát týdně, a sice v pondělí a ve čtvrtek. V pozdějších letech se pak jeho periodicita zvýšila na tři vydání za týden. Jako vydavatel a redaktor byl uváděn Rudolph Rohrer2, avšak Miloslav TRAPL (1969) jmenuje jako „duši listu“ Jana Ohérala.3 Informace, jeţ budou následovat, se týkají především prvních čtyřiceti čísel, která byla předmětem zkoumání.
2.1. Zaměření a zájmy nového časopisu Potřebu nového periodika vycházejícího na Moravě dokazuje v úvodníku prvního čísla Franz Michael von Canaval. Hlásí se v něm k odkazu stejnojmenného časopisu, který vycházel v roce 1815.4 Jiţ zvoleným názvem je zdůrazněn vlastenecký charakter periodika. Ten se ovšem neměl projevovat jen slepým obdivováním všeho vlasteneckého, ale měl přihlíţet i ke kvalitním látkám cizím. Výhodná poloha Moravy mezi Rakouskem, Čechami, Maďarskem, Haličí a Slezskem měla být vyuţita k šíření vlastenecké vzdělanosti. V této době se zvyšovala produkce literatury psané nejen v němčině, ale také ve slovanských jazycích, a bylo tedy třeba tuto tvorbu aktuálně představovat. Moravia měla
1 Překlad podtitulu podle knihy: TRAPL, Miloslav. Novinář Jan Ohéral: Nástin jeho ţivota a díla se zvláštním zřetelem k působení na Moravě. Ostrava: Profil, 1969, s. 29. 2 Rudolph Rohrer (1805-1839) byl významný brněnský tiskař a botanik. Ve své tiskárně vydával četná díla týkající se moravské historie a vlastivědy i česká díla např. Matouše Klácela a Aloise Šembery. (ALTRICHTER, A. – KÜNSTLER, G. Anderthalb Jahrhunderte Rudolf M. Rohrer 1786–1936: Die Geschichte einer deutschen Drucker- und Verlegerfamilie. Brünn; Baden bei Wien: Verlag Rudolph M. Rohrer, 1947, s. 29-36.). 3 Jan Ohéral (1810-1869) byl důleţitý moravský novinář, který se podílel na vydávání více vlasteneckých časopisů, mj. i kalendáře Mährischer Wanderer či česky psaného Týdenníku. (TRAPL, Miloslav. Novinář Jan Ohéral: Nástin jeho ţivota a díla se zvláštním zřetelem k působení na Moravě. Ostrava: Profil, 1969, s. 19nn.) . 4 Jednalo se o časopis Moravia, který v Brně vycházel od ledna do srpna 1815, a jehoţ redaktorem byl Karel Josef Jurende. (KUBÍČEK, J. – ŠIMEČEK, Z. Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší aţ do roku 1975. Brno: Universitní knihovna v Brně; Archiv města Brna, 1976, s. 42.).
6 být proto periodikem, které by vytvářelo přehledný obraz toho, co bylo v jednotlivých odvětvích bádání objeveno nového. Časopis se chtěl věnovat tomu, co na Moravě v jiném periodickém listě postrádal. Mělo se jednat především o vlastenecké historické památky, představování rozmanitého vývoje národů a jejich zvyků, vzpomínky na významné i zapomenuté osobnosti, které zasvětily ţivot vlasteneckému bádání, moravský průmysl i dosud nevydaná díla Moravanů.5 Témata, kterým se autoři v Moravii věnovali, byla vskutku rozmanitá a odpovídala Canavalovu poţadavku informování o novinkách z různých oborů. Setkáme se zde tedy s častými zprávami o pokračující stavbě ţeleznice do Brna, informacemi o počasí, především o předchozí extrémně silné zimě, články z biologie, např. o zimním spánku zvířat, krátkými zajímavostmi z českých i světových dějin, lokálním zpravodajstvím, ale i s novinkami z hutnictví a objevy z přírodních věd, oznámeními o různých přírodních katastrofách či demografickými statistikami. Někdy se objevují také zprávy z Německa, Vídně, Olomouce a Jihlavy. Několikrát se redakce věnuje také sociálním otázkám doby, např. ve studii srovnávající chudobu v Anglii a ve Francii.
2.2. Struktura a obsah časopisu Časopis Moravia tvořily čtyři strany - první tři byly věnovány spíše tvorbě beletristické s funkcí zábavnou, zatímco poslední stránka byla psána polovičním písmem, obsahovala více rubrik a plnila spíše informativní funkci. Nejčastěji číslo otevírala beletristická tvorba na pokračování, ţivotopisy významných osobností nebo zamyšlení nad širšími kulturními či hospodářskými tématy. V beletrii na pokračování převaţovala próza, která ve většině případů čerpala z cizokrajného a šlechtického prostředí. Jiţ samy názvy („Villa Maregna“, „Pepita“, „Brazilská nevěsta“) napovídají, ţe se redakce snaţila čtenářům zprostředkovat zajímavé příběhy z exotických oblastí. Jednalo se jak o původní tvorbu, tak i o překlady (většinou z angličtiny). V několika dílech byl rovněţ otištěn německý překlad původně českého cestopisu Jana Erasma Wocela (původně česky: Jan Erazim Vocel) a také jeho novely „Der Alchemist“ („Alchymista“). Poezie se ve zkoumaném materiálu vyskytovala pouze zřídka. Jednalo se většinou o oslavné německé básně, ale objevila se také básnicky zpracovaná pověst o zaloţení Těšína.
5 CANAVAL, Franz Michael von. Fast ein Vierteljahrhundert versankt in dem rollenden Strome der Zeit, [...]. Moravia. 1838, roč. 1, č. 1, s 1n.
7 V ţivotopisech (často nekrolozích) jsou představováni především v českých zemích narození významní muţi. Důraz je kladen na jejich vztah k vlasti a dílo, které přispívalo k poznání českých dějin a zemí. Byly to především osobnosti spojované s českým národním obrozením na Moravě, které však psaly většinou německy. Z dalších témat, o kterých se na předních stránkách psalo, byla zajímavá např. série charakteristik různých kmenů ţijících na Moravě nebo představení jihoslovanských hrdinských zpěvů. Orientace na jihoslovanskou tematiku a zdůraznění duchovní příbuznosti jiţních Slovanů s Čechy a Moravany je nápadná ve více článcích Moravie. Poslední strana (a někdy uţ i část strany třetí) má jinou, pravidelnější strukturu, neboť se zde vyskytují opakující se rubriky. Téměř v kaţdém čísle tedy čtenář nalezne následující rubriky: - Wissenschaftliche / Industrielle Berichte (Vědecké / Průmyslové zprávy), které čtenáře seznamovaly s novinkami z daných oborů a měly odbornější charakter. Tvořily je většinou zprávy ze zahraničí, ale častý byl i zájem o průmysl na Moravě (např. v prvním čísle článek o majitelích cukrovarů na Moravě). Vyskytovaly se zde občas také nové poznatky z oblasti biologie či lékařství. V prvních číslech se v nich objevil i překlad české práce Aloise Šembery o původu jména Brno. - Salon (Salon), v němţ se nejčastěji objevovaly divadelní recenze a hodnocení hudebních akademií. Převáţnou většinu tvořily recenze brněnských představení. Mezi tituly, o nichţ se v daném období psalo, byla pouze jedna česká hra. Recenze byla připojena k informaci o zahájení pravidelného uvádění českých her v čísle 39 a jednalo se o představení „Loupeţníci na Chlumu“. Těţiště zájmu tvořily ovšem hry a opery italských, francouzských a německých a vůbec nejčastěji rakouských autorů. U hodnocení výkonů jednotlivých herců není uváděna jejich národnost, ale mezi četnými jmény německého a italského původu jsou i jména (snad) českých herců jako Dvorzak, Bielczitzky či Pischek6. Dvakrát jsou čtenáři zpraveni i o divadelním dění v Olomouci. Představena je nejprve budova divadla a poté aktuální sezona. Objevil se zde také překlad článku dr. Chmelenského o společenském ţivotě v Olomouci, který byl původně otištěn v Časopise českého Museum.
6 České podoby těchto jmen, tedy Dvořák, Bělčický a Píšek, jsou uvedeny např. v monografii o Aloisi Šemberovi. (ŠKORPIL, Emanuel. Alois Vojtěch Šembera: Přehled ţivota a díla. Vysoké Mýto: Vydal Výbor výstavy A. V. Šembery, 1946, s. 29.).
8 - Literatur (Literatura) přinášela jak pouhé představení některých knih, tak i jejich recenze. Prezentovány byly knihy cizího původu, především německého. Často však byla otištěna i pouhá oznámení o chystaných vydáních, mezi nimiţ jsou i díla v českých zemích narozených autorů. V této rubrice byly také krátce představeny dobové časopisy vycházející v češtině. - Miscellen / Miszellen (Různé), jeţ v krátkosti informovaly o nejrůznějších kuriozitách, podivnostech, módě nebo historických zajímavostech z celého světa. Mezi rubrikami, které se objevovaly méně často, byly například: - Kunstberichte (Zprávy z umění), jeţ se většinou věnovaly výtvarnému umění na Moravě. - Berichte aus Olmütz (Zprávy z Olomouce), které nejčastěji informovaly o tamních významných církevních událostech. - Tagesbegebenheiten (Události dne) věnující se především lokálnímu zpravodajství.
Z podaného výčtu rubrik a tematických okruhů je patrné, ţe se Moravia snaţila čtenáře na Moravě oslovit co nejvíce typy článků z různých oblastí. Ač byl zřetelný silný vlastenecký ráz, neboť obraz Moravy byl skládán z velkého mnoţství informací z nejrůznějších oblastí společenského i hospodářského ţivota, snaţil se časopis čtenáře přilákat i látkami zahraničního a exotického charakteru.
9 3. Přispěvatelé Moravie
V daném období přispělo do Moravie kolem dvaceti autorů. Někteří přispívali pravidelně, jiní publikovali třeba jen jeden odborně zaměřený článek. Několik autorů je známých pouze podle pseudonymu či počátečních písmen jména (u, n, r, S., A. W.), jiní byli uváděni pouze příjmením (Wrant, Walter). Mezi těmi, kteří jsou známi celým jménem, jsou např. Vincenz Alois Eberle, M. E. Sturm, Anton Müller, Jan Erasmus Wocel nebo J. Lukšič. Vybraní čtyři autoři, kteří jsou zde podrobněji představeni, mohou slouţit jako ukázka typického přispěvatele tohoto časopisu. Jednalo se o významné osobnosti své doby, jeţ se aktivně podílely na kulturním ţivotě na Moravě. Spojovalo je také studium v Brně nebo Olomouci, které zřejmě předurčilo jejich další tíhnutí k Moravě.
3.1. Michael Franz Xaver Canaval Narodil se v Brně 6. července 1798. Studoval filozofii v Brně, práva v Olomouci a poté další humanitní obory ve Vídni. Působil jako profesor estetiky a klasické literatury ve Vratislavi a v Olomouci, kde byl v letech 1835 a 1842 zvolen děkanem filozofické fakulty a 1839 rektorem univerzity. Přednášel také na Karlově univerzitě a byl rovněţ nadaný básník. Patřil k představitelům tzv. olomoucké básnické školy. Roku 1848 u něj propukla neurčitelná duševní choroba a od roku 1855 do své smrti byl hospitalizován ve Vídni. Tam také 12. dubna 1868 zemřel.7 Canaval přispěl hned do prvního čísla Moravie, do něhoţ napsal úvodník představující cíle a zaměření nového časopisu (viz výše). Je rovněţ autorem nekrologu rytíře ze Švábenova.
3.2. Ernst Hawlik (Arnošt Havlík) Hawlik se narodil 6. února 1776 v Brně. Navštěvoval humanitní studia v Brně a od roku 1792 pracoval jako protokolista tamního magistrátu. Psal divadelní kritiky do několika listů a vydával „Taschenbuch für Mähren und Schlesien“ („Zápisník pro Moravu a Slezsko“). Zvláštní pozornost a dlouholeté sbírání věnoval zanedbávaným uměleckým dějinám Moravy. Výsledkem tohoto zájmu byla kniha z roku 1838: „Zur Geschichte der
7 KOVÁŘOVÁ, Stanislava. Canaval, Franz Michael Xaver. In: Historický ústav AV ČR. Biografický slovník českých zemí. 9. sešit (C). Praha: Libri, 2008, s. 379n.
10 Baukunst, der bildenden und zeichnenden Künste in Mähren“ („K dějinám architektury, výtvarných a kreslířských umění na Moravě“). Zemřel 27. srpna 1848.8 Do Moravie Hawlik psal především biografie významných osobností národního obrození (např. Schwoy, Monse). Pozornost ovšem věnoval i méně známým či zapomenutým umělcům, jako byl hudebník Hessel.
3.3. Alois Maniak (Maňák) Narodil se 17. května 1804 ve Valašském Meziříčí. Během filozofických studií v Brně a Olomouci u učitelů historie Gregora Wolného a Josepha L. Knolla se začal zajímat o vlasteneckou historii. Sepsal charakteristiku moravského kmene Valachů (vyšlo ve Wolný’s Taschenbuch), historii nejstarších obyvatel Moravy, Kvádů a rodu Vršovců. Působil jako gymnaziální profesor ve městě Vinkovci v dnešním Chorvatsku, Znojmě a Jihlavě, kde také 24. prosince 1843 zemřel.9 V časopise Moravia jsou v číslech 13 – 17 otištěny charakteristiky dalších slovanských kmenů na Moravě (např. Hanáků či Lachů). Maniak většinou líčí jejich původ, adaptaci na Moravě, zvyky, nářečí a kroje. Pro lepší pochopení často uvádí i historický kontext.
3.4. Paul Lamatsch von Warnemünde Narodil se 13. března 1805 v Josefově v Čechách. Absolvoval právnická studia v Olomouci a v roce 1829 sloţil soudcovské zkoušky. Jako soudní úředník působil v Opavě, Uherském Hradišti a Těšíně, kde pracoval také jako archivář. Lamatsch psal básně, prózu i dramata. Témata volil především historická a kulturněhistorická. Kniţně vyšel soubor: „Erzählungen, Sagen und Gedichte“ (1840) („Povídky, pověsti a básně“). Zemřel 13. září 1866 v Těšíně.10
8 D' ELVERT, Christian. Historische Literatur-Geschichte von Mähren und Österreichisch-Schlesien. Brünn: Rud. Rohrer’s sel. Witwe, 1850, s. 277n. WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 8. Theil. Wien: Druck und Verlag der k. k. Hof- und Staatsdruckerei, 1862, s. 101n. 9 D' ELVERT, Christian. Historische Literatur-Geschichte von Mähren und Österreichisch-Schlesien. Brünn: Rud. Rohrer’s sel. Witwe, 1850, s. 361n. 10 SANTIFALLER, Leo, et al. Österreichisches biographisches Lexikon 1815-1950. IV. Band (Knolz – Lan). Graz: Hermann Böhlaus nachf., 1969, s. 410.
11 V Moravii se Lamatsch představil nejprve jako básník německou rýmovanou pověstí o zaloţení Těšína, k níţ přidal také etymologii jména města, a později i jako prozaik novelou z italského šlechtického prostředí „Villa Maregna“.
12 4. Nalezené materiály
Poznámky k anotacím
- Všechny anotace či citace jsou vlastní překlad německého textu časopisu. - V hranatých závorkách je uvedena transkribovaná podoba některých méně srozumitelných slov. - České výrazy a jména moravských či českých osobností uvedená v německém textu časopisu jsou uvedena v transliterované podobě a proloţeně (v článku o původu jména Brno pro větší přehlednost navíc i kurzívou). - Česká vlastní jména (osobní i místní), která jsou v anotacích psána běţným typem písma, jsou uvedena v přeloţené podobě, ale v časopise se vyskytovala v německé podobě. - České ekvivalenty uváděné kurzívou za lomítkem nebo v kulatých závorkách za německými výrazy se v autentickém textu nevyskytují. - V uvozovkách a kurzívou jsou uváděny názvy knih či časopisů a citace z textu, doslovné nebo přeloţené. - Text uvedený za odráţkou malým písmem představuje vlastní poznámky k anotaci. Ty většinou doplňují příslušná fakta nebo je uvádějí na základě nové literatury na pravou míru. - Byl-li u článku uveden autor, je zmíněn v závorce za českým překladem názvu.
Ve zkoumaných prvních čtyřiceti číslech roku 1838 jsem se soustředila na obecně kulturní bohemika, především na oblast českého jazyka, literatury a divadla. V práci jsou uvedena pouze ta čísla, ve kterých se tato bohemika vyskytovala.
Nro. 2. – Montag den 5. März 1838 / 2. číslo – Pondělí 5. března 1838
- str. 7 – Die Gründung von Teschen. Sage aus dem Jahre 810 / Zaloţení Těšína. Pověst z roku 810 (autor: Lamatsch von Warnemünde) První část básnicky zpracované pověsti o zaloţení Těšína. Osmiveršové sloky psané z poloviny sdruţeným a z poloviny střídavým rýmem jsou po devíti rozděleny do čtyř samostatných a pojmenovaných dílů. První z nich, „Das Wiedersehn“ („Shledání“), začíná za doby vlády polských Piastovců. Panovník Lesko (Leško) podle znamení na
13 obloze svolal své tři syny a vysílá je po různých cestách na západ, aby dosud nepoznané části polské země zalidnili a obdělali. Ve druhém dílu, „Die Sendung“ („Poslání“), Ciesmir (Čestmír) se svou druţinou potkává svého bratra Bolka. Ten mu říká, ţe se setkal i s třetím bratrem, Leškem, který mu má dát znamení zatroubením na lesní roh, jakmile objeví pramen vody, neboť se nacházejí v suché oblasti. Část končí Leškovým zatroubením a shledáním všech tří bratrů. - Podle souborného vydání Lamatschových spisů by pořadí názvů obou částí mělo být opačně11. Tato varianta také více odpovídá obsahu jednotlivých části.
Nro. 3. – Donnerstag den 8. März 1838 / 3. číslo – Čtvrtek 8. března 1838
- str. 11: Die Gründung von Teschen. Sage aus dem Jahre 810 / Zaloţení Těšína. Pověst z roku 810 (závěr) Druhá a závěrečná část pověsti o zaloţení Těšína. Ve třetím dílu, „Die Brüderquelle“ („Pramen bratrů“), bratři pojmenují místo, kde vyráţí skalní pramen, bratrská studna. Na památku své radosti postaví na tomto místě dům, kolem něhoţ začínají vznikat první obrysy města. V poznámce pod čarou je k tomuto dílu připojena také etymologie jména Těšín: Ciesym (těším se, něm. ich erfreue mich), z toho tiessim, (těšjm), tiessin, (sěšjn), Teschen jako projev bratrského těšení se ze shledání a objevení pramene. Závěrečný díl, „Die Vollendung“ („Naplnění“), se odehrává za tisíc let od dřívějších událostí. Oblast se postupně osídlila a vzniklo město. Původní rod Piastovců jiţ vymřel a panujícím rodem jsou nyní Habsburkové. Autor vyslovuje přání, aby byl tento rod i do budoucna dobrotivý a přál lidu. - Uvedená etymologie je nesprávná. HOSÁK - ŠRÁMEK (1980) uvádí, ţe název Těšín vznikl „přivlastňovací příponou –ín k osobnímu jménu Těša, Těcha, která jsou hypokoristickými podobami některého ze sloţených osobních jmen s komponentem Těch-, -těch („těcha, útěcha, těšiti“).“12
Rubrika: Wissenschaftliche Berichte / Vědecké zprávy: - str. 12: Woher Brünn seinen Namen führe? / Odkud pochází jméno Brna?
11 LAMATSCH VON WARNEMÜNDE, Paul. Erzählungen, Sagen und Gedichte. II. Band. Brünn: Rud. Rohrer’s sel. Witwe, 1840, s. 215-217. 12 HOSÁK, L. – ŠRÁMEK, R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. M–Ţ. Doplňky, dodatky, přehledy. Praha: ACADEMIA, 1980, s. 587.
14 Etymologický článek o původu jména Brno je rozdělen do tří čísel a je zpracován podle české práce Aloise Šembery. Starší čeští spisovatelé připisovali původ jména např. nitranskému kníţeti Pribinovi (861) nebo odvození Brna od jména Perun. Pro německé etymology souvisel název Brünn s německým Brunnen (studna) nebo abbrennen (vypálit). Latinští etymologové vytvořili podle válečného slova brunia teorii, ţe Bruna mohla být i římským zbrojním místem. (Brunia: také brania nebo bronia-lorica - pancéřová košile; v němčině se ovšem slovo „Brunie“ z latiny objevilo teprve za vlády Karla Velikého, zatímco jiţ ve slovanštině braň (stsl. brania) broň (stsl. bronia) od brániti, bronie znamenalo obrannou zbraň, a je tedy patrné, ţe středověcí spisovatelé přejali latinské i německé výrazy ze slovanštiny.) Pro jiné badatele bylo Brno odvozeno od polského brne (brodím se) a tlumočili ho jako „Brod“. Tato teorie byla ovšem vyvrácena existencí měst, která mají v názvu právě český ekvivalent Brod (Brody v Haliči, Uherský, Německý, Český Brod na Moravě a v Čechách). Mladší vědci, kteří se zabývali českým a moravským starověkem, pokládali Brno za slovo galského původu a zasazovali tak vznik Brna do předslovanské doby; opírali se přitom o podobnost jména Brno a Beraun [Beroun] s Bernem nebo Veronou. Autor tohoto článku hledá ale původ názvu spíše u moravských předků a jejich řeči. Obrací se do dob příchodu Moravanů a Slováků (spolu s Čechen) na dnešní Moravu a spojuje původ názvu také s polohou vrchu Špilberk a nutností jeho obrany. Brno (munitio) by tedy mělo být odvozeno od slovesa brniti (munire). Pramenem k této teorii jsou autorovi také: Šafařjk’s „Staroţitnosti slovanské“, w Praze 1837.
Nro. 4. – Montag den 12. März 1838 / 4. číslo – Pondělí 12. března 1838
Rubrika: Wissenschaftliche Berichte / Vědecké zprávy: - str. 16: Woher Brünn seinen Namen führe? / Odkud pochází jméno Brna? (pokračování) Za předpokladu výše zmíněné teorie by mělo budování Brna stejně významný motiv, a sice bezpečnost země, jako u vzniku např. obcí Weligrad (toho času Hradišť), Wyšegrad [Vyšehrad], Gradec [Hradec] ve Slezsku - všechna od graditi, hraditi; podobně pak Týn, Týnec - od týniti (ohradit). Jako důkaz stáří názvu Brno se uvádí pramen: Boček’s „Cod. Dipl. Mor.“, p. 47; kde se Brno vyskytuje jiţ v listině z roku 884. Správnost domněnky, ţe Brno je odvozeno od brniti (opevnit), je dokazována i stejnými slovotvornými procesy jako u: slowiti – slowo, mýtiti - mýto. Od stejného
15 kořene pocházejí také slova: brň, brně, brněnj [brnění] (slov. brnja [brnia], bronja [bronia]), která se vztahují k brnění a výzbroji vůbec. Proto rytjř v brněnj oděný [rytíř], brnjř [brníř], brnjrstwj [brnířství] a brněnec. Uváděna je také spojitost se slovesem brněti a od něj odvozené brněnj nohy nebo ruky a vzdáleně i brániti, braň a brána; všechna jsou spojena významovým rysem pevnosti a strnulosti. Vedle tohoto etylomologického důkazu uvádí autor i skutečnost, ţe v Čechách a na Moravě existuje více obcí, které mají stejný kořen slova jako Brno a jimţ je společná vyšší poloha a často i přítomnost opevnění. Zde jsou jmenovány vesnice: Brničko (zdrobnělina od Brno, jako slowičko od slowo); Brny; Brňow; Brňany; v Čechách stejnojmenné Brno; Brna; Brny; Brnky nebo Brninky; Brnjk [Brník]; Brňany; Brnikow; Brnjřow [Brnířov], Brněnec a Brnlenko. Pramenem byla: Schaller’s und Sommer’s „Topographie des Königreichs Böhmen“ (Schallerova a Sommerova „Topografie království českého“)
Nro. 5. – Donnerstag den 15. März 1838 / 5. číslo – Čtvrtek 15. března 1838
- str. 17/18: Bruchstück aus der »Reise eines Slaven von den Karpaten zur Nordsee« / Zlomek z „Cesty Slovana od Karpat k Severnímu moři“ (autor: Jan Erasmus Wocel) V poznámce pod čarou k první části tohoto několikadílného cestopisu je uvedeno, ţe byl z češtiny do němčiny přeloţen autorem, který jej připravil ze zlomků, jeţ byly v Praze v roce 1838 otištěny v časopise „Wesna“.
Rubrika: Kunstberichte / Zprávy z umění - str. 20: Lambert Wenzel Hessel (autor: Ernst Hawlik) Stručný ţivotopis benediktinského mnicha z města Raigern (Rajhrad), který byl známý jako znamenitý hudebník a komponista. Narodil se ve městě Braunau (Broumov) v Čechách, do benediktinského řádu vstoupil za probošta Caspara Wirra a 1. ledna 1661 sloţil řádový slib. Svůj talent věnoval zdokonalení chrámové hudby. Chlapci, které učil zpěvu, byli tehdy najímáni do nejlepších hudebních kapel. Jeden takový chlapec jménem Alexander Konechny (asi Konečný) byl ţádán dokonce do Vídně. Hessel vydal více svých hudebních děl v Brně a Olomouci a některé jsou ještě uloţeny v rukopisech v knihovně v Rajhradu, kde také 8. června 1676 zemřel.
16 - str. 20: Heinrich Friedrich Füger (autor: Ernst Hawlik) V krátkém ţivotopise tohoto německého malíře je zmíněn i moravský umělec Martin Chwatal, u kterého Füger získal základy olejomalby. Chwatal se narodil v obci Niemczitz (Němčice na Hané) 8. října 1735 a zemřel v Sankt-Petěrburgu 11. ledna 1808.
Nro. 6. – Montag den 19. März 1838 / 6. číslo – Pondělí 19. března 1838
- str. 21: Bruchstück aus der »Reise eines Slaven von den Karpaten zur Nordsee« / Zlomek z „Cesty Slovana od Karpat k Severnímu moři“ (autor: Jan Erasmus Wocel) V pokračování tohoto cestopisu můţeme číst také pasáţ, kde autor vypráví o holandské řeči, která je jednotícím prvkem národa a základem patriotismu, mluví jí všechny vrstvy a mluvčí o ni pečují. Tohoto autor vyuţívá ke srovnání se svou mateřštinou. Čeština je podle něj stejně izolovaná, ale jinak je mezi oběma řečmi velký rozdíl. Zájmy rodné řeči u nás hájí pouze vzdělanci, duchovenstvo a mládeţ, zatímco prostý lid se za mateřštinu stydí. A přece podle něj čeština převyšuje krásou nebo bohatstvím holandskou, dokonce i německou řeč a v rytmické poddajnosti soupeří s řečtinou. Wocel vyzvedává také kvetoucí česky psanou literaturu uplynulých staletí. Za vrchol povaţuje literaturu 16. a 17. století a díla Weleslavina nebo Komenia. Za příčinu tohoto zlehčování pokládá dobu, která odmítá vše, co nemůţe být nějakým způsobem výnosné či přinést prospěch.
Rubrika: Wissenschaftliche Berichte / Vědecké zprávy: - str. 24: Woher Brünn seinen Namen führe? / Odkud pochází jméno Brna? (závěr) Podle výše uvedené teorie by byl původním názvem Brno v nejstarších dobách označován současný Špilberk a opevněná část osídlená proti jihozápadu. Kdyţ se Brno rozšiřovalo, bylo starší, západní Brno přejmenováno na Staré Brno a nově osídlené části města přejaly název Brno; Špilberk byl nazýván Brněnský hrad (Pramen: Boček’s „Cod. Dipl“, p. 349). Špilberk pak své moravské jméno ztratil ve 14. století za markraběte z dvora Lucemburků, kteří německé označení přejali zřejmě od zde pořádaných rytířských her (Pramen: Wolny’s „Mähren, II. BD.“, s. 75 Anm.). Dále je zmíněno vytvoření německého názvu Brünn, které je analogické k tvoření německých názvů u míst: Brníčko na Brinles, Brňany a Brněnec na Bründlitz a Brünnlitz, potom názvů Drnoholec, Wlčice, Plzeň aj. na Dürnholz, Wildschütz, Pilsen,
17 protoţe slabiky ukončené hláskami r nebo l bez vokálu jsou pro Němce těţce vyslovitelné a nezvyklé. Na závěr je ještě připojena poznámka o údajně původním jméně Starého Brna. Schwoy a jiní se totiţ domnívali, ţe městys Staré Brno se kdysi jmenoval Lúţe nebo Nalúţe (na louţi) a staví tuto domněnku na Břetislavově (Břetislaw’sche) zakládací listině boleslavského kolegiátního kostela z roku 1052, zprávě rajhradského preláta o slavnostním vysvěcení brněnského kostela sv. Petra a Pavla z roku 1062 a darovací listině krále Přemysla Otakara I. pro Welehrad z roku 1228, kde je uvedeno také místo Luze a Naluche, které podle interpretace výše uvedených spisovatelů označuje Staré Brno (Prameny: Boček’s „Cod. Dipl.“, p. 127 a 136, poté Schwoy’s „Topographie“, II. Band, s. 644). Tento výklad by ovšem mohl spočívat v nesprávném způsobu čtení listin. Neboť jak lze vyčíst z koncovek a pravopisu jiných míst, která byla jmenována v listině z roku 1052: Nagradku (na Hrádku), Dolnem (w Dolném), Masowi ch ih (w Masowi c jch), Zizeli ch (Ţiţeli c) aj., neoznačuje zde Villa Nalu che místo Nalúţe, ale vesnici na Lúce. Míněna je tedy Lúka, pravděpodobně ta na panství Kunštát, věnovaná kolegiátnímu kostelu v Boleslavi. Jinak by autor napsal, kdyby chtěl pojmenovat Lúţe (vlastně Lúţa), jazykově správně Nalúţ i (lokál), shodně s předchozím Lu s as (= Lu ţ ás, w Luţanech) Na lu s i. Stejně tak se nacházejí ve zprávě z roku 1062 následující slova: „In Brne et Luze“, která se musí interpretovat ne jako Brno a Lúţe, ale w Brně a w Luze (staře w Brnie a w Luzie, od Brno a Luh), a stejně tak Naluche nebo Nalusche juxta Brunam v listině z roku 1228 jako „na Luze bljţ Brna“. Tímto ovšem není označeno Brno a Staré Brno, ale Brno a Kumrowitz (Komárov). Komárov se totiţ odjakţiva nazýval luh, w luhu a na luze (viz Boček’s „Cod. Dipl.“, p. 349. Zpitigneu – dal iest zahradniki na luzie – s. Benediktu a. 1197). Nepředpokládá se zde tedy, ţe by lokál na Lúce, (w) Luze a na Luze byl špatně pochopen a zaměňován s nominativem, jak se to dělo po roce 1620, kdy se některé genitivy u šlechtických přídomků zaměňovaly s nominativy a byly tak někdy špatně přejaty do němčiny, např. von Bukuwky (mor. z Bukuwky, srov. z Lipuwky) místo von Bukuwka, von Chotkowa (z Chotkowa) místo von Chotkow; von Draţowa místo von Draţow, v Praze bei (u) Špinky (Špinka) atd. Přesto se soudí, ţe Brno v době, ze které nepocházejí písemné záznamy, mohlo mít ještě nějaké starší jméno. - Podle HOSÁK – ŠRÁMEK (1970) je správný výklad tento: „Místní jméno bylo původně jmenné adjektivum odvozené od substantiva brn, tj. kal, hlína, špína, [...] a původní význam byl „hliněný“, totiţ hrad,
18 přeneseně pak „hrad na hliněném místě, vrchu“. [...] Dnešní místní jméno Brno vzniklo ze středního rodu adjektiva – brnno, tj. město.“13 - Původní studie A. Šembery byla otištěna v roce 1838 v Časopise českého Museum14. Německý překlad je většinou doslovný, místy je ovšem výrazně podrobnější (zejména v závěrečné části o údajném původním jméně Brna).
Nro. 7. – Donnerstag den 22. März 1838 / 7. číslo – Čtvrtek 22. března 1838
Rubrika: Salon / Salon - str. 28: Theater. Aus Olmütz / Divadlo. Z Olomouce (autor: -u-) Článek představuje olomoucké divadlo, o kterém se v Moravii píše poprvé. Jsou zde vyjmenováni lidé, kteří se podíleli na jeho stavbě a vybavení. Mezi technickými údaji se můţeme dozvědět, ţe divadlo má 4 podlaţí a kapacita míst k sezení je 900 aţ 1000. Otevřeno bylo 3. října 1830, prvním ředitelem byl Leopold Hoch a současným je R. Burghauser. Divadelní sezona začíná obvykle v říjnu a trvá do Velikonoc.
Nro. 8. – Montag den 26. März 1838 / 8. číslo – Pondělí 26. března 1838
Rubrika: Salon / Salon - str. 32: Theater. Aus Olmütz / Divadlo. Z Olomouce (autor: -u-) Informace o aktuální divadelní sezoně, která v Olomouci začala 4. října a potrvá do poloviny dubna. Do konce února bylo vedle různých dramat uvedeno 51 komedií, 35 nejoblíbenějších lokálních her a 16 oper, mezi jejichţ výčtem není ani jedna českého původu. Dále jsou uvedeny informace o hlavních představitelích vybraných představení.
Nro. 9. – Donnerstag den 29. März 1838 / 9. číslo – Čtvrtek 29. března 1838
Rubrika: Miszellen / Různé - str. 36: Oznámení o tom, ţe krajan Heinrich Ernst, výborný Paganiniho následovník, na své umělecké cestě Francií dorazil do Paříţe. Francouzský kritik Jules Janin jej označil za
13 HOSÁK, L. – ŠRÁMEK, R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. A–L. Praha: ACADEMIA, 1970, s. 110. 14 ŠEMBERA, Alois. Odkud pochází jméno Brna a Holomauc? Časopis českého Museum. 1838, roč. 12, sv. 2, s. 246-249.
19 „působivého a jímavého hudebníka“. Po velkém úspěchu v divadle de l' Opera byl na 1. března oznámen velký koncert v sále Chantereine.
Nro. 10. – Montag den 2. April 1838 / 10. číslo – Pondělí 2. dubna 1838
- str. 39/40: Nekrolog (autor: Dr. M. E. Sturm) Ţivotopisná vzpomínka na zesnulého přítele a kolegu Johanna Chrysostoma Kaluse. Mimo jiné jsou z jeho ţivota uvedena i následující fakta: Narodil se 4. ledna 1786 ve městě Frankstadt (Frenštát pod Radhoštěm). Vysokou školu studoval v Olomouci, kde roku 1809 ukončil teologická studia a přijal kněţské svěcení. Od téhoţ roku působil jako kněz v obci Smrzicz (Smrţice) a od roku 1815 jako učitel náboţenství na akademickém gymnáziu v Olomouci. Věnoval se také přírodním vědám a jejich vyučování. Vedle činnosti pedagogické působil také jako duchovní na proboštské faře u sv. Mořice v Kroměříţi a krátce po svém zvolení jej arcibiskup Maximilian Joseph jmenoval čestným kanovníkem místní kolegiátní kapituly. Zemřel 24. února 1838 po delší nemoci.
Rubrika: Miszellen / Různé - str. 40: Krátká noticka o časopise „Danica ilirska“, který vycházel v městě Agram (Záhřeb) a patřil k vynikajícím slovanským ţurnálům rakouské monarchie. Vycházel jednou týdně, redigován byl Dr. Ljudewitem Gayem [Gajem], v jehoţ tiskárně byl tištěn i s politickým listem „Illirske nowine“.
Nro. 11. – Donnerstag den 5. April 1838 / 11. číslo – Čtvrtek 5. dubna 1838
Rubrika: Wissenschaftliche Berichte / Vědecké zprávy: - str. 44: Erinnerungen aus dem Leben Kaiser Rudolphs v. Habsb. / Vzpomínky ze ţivota císaře Rudolfa Habsburského (autor: Atroparf) Epizoda ze ţivota římského krále Rudolfa I. Habsburského v době bitvy na Moravském poli s českým králem Přemyslem Otakarem II. K Rudolfovi tehdy přišel jeden člen Přemyslovy druţiny a nabídl mu, ţe za odměnu svého krále zradí. Rudolf mu však s opovrţením odpověděl, ţe přestoţe je Přemysl jeho největší nepřítel, nebude kvůli němu zapomínat na spravedlnost.
20 Nro. 12. – Montag den 9. April 1838 / 12. číslo – Pondělí 9. dubna 1838
Rubrika: Biographische Skizzen vaterländischer Schriftsteller / Ţivotopisné črty vlasteneckých spisovatelů: - str. 47/48: Franz Joseph Schwoy (autor: Ernst Hawlik) V tomto čísle začíná série ţivotopisů vlastenecky smýšlejících spisovatelů. Jako první je nastíněn ţivot Franze Josepha Schwoye. Mezi vcelku podrobným výčtem údajů se mimo jiné dozvídáme: Narodil se 11. prosince 1742 v obci Gross Herlitz (Velké Heraltice) ve Slezsku. Působil jako úředník a účetní na více místech Moravy a od roku 1806 zastával místo zámeckého hejtmana a archiváře na Dietrichštejském panství v Mikulově. Sepsal moravskou topografii, kterou ovšem povaţoval za nedokončenou, a proto ji nevydal. Pod záminkou doplnění ji od něj získal ţďárský prelát Otto Steinbach von Kranichstein a vydal ji pod názvem: „Topographische Schilderung des Markgrafthumes Mähren“ („Topografický popis moravského markrabství“) (Praha, 1786). Schwoy však s tímto vydáním nebyl spokojen, a proto vydal „Kurzgefasste Geschichte des Landes Mähren“ („Stručné dějiny moravské země“) (Brno, 1788). Konečná verze vyšla roku 1794 ve Vídni: „Topographie von Markgrafthume Mähren“ („Topografie moravského markrabství“). V rukopise Schwoy zanechal genealogii moravské šlechty. Psal také do několika moravských periodik, např. „Mährisches Magazin“. - V článku není uvedeno datum úmrtí. Schwoy zemřel 10. října 1806 v Mikulově.15 - Schwoyova „Topografie“ je významný zdroj ke studiu toponomastiky. Zároveň odráţela tehdejší stav osídlení a národnostní poměry a byla moravským protějškem k práci Jaroslava Schallera „Topographie des Königreiches Böhmens“ („Topografie království českého“).16
Rubrika: Berichte aus Olmütz / Zprávy z Olomouce (autor: Dr. M. E. Sturm) - str. 48: Čtvrtou neděli postní tohoto roku se v katedrále sv. Václava v Olomouci konala jedna ze vzácnějších církevních slavností. Kníţe arcibiskup Maximilian Joseph vysvětil kanovníka zdejší kapituly Aloise Josepha, svob. pána Schrenka z Notzingu, na titulárního
15 WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 33. Theil. Wien: Druck und Verlag der k. k. Hof- und Staatsdruckerei, 1877, s. 195. 16 ŠRÁMEK, Rudolf. Onomastika. In: PLESKALOVÁ, J., et al. (editoři). Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: ACADEMIA, 2007, s. 383.
21 biskupa a suffragana. Do té doby byl Schrenk infulovaný probošt na faře kostela sv. Mořice, ředitel a prefekt teologické fakulty na místní univerzitě. Autor k vylíčení průběhu slavnosti připojuje i popis katedrály a německy psanou báseň na oslavu nového biskupa. - Tato slavnost se konala 26. března 1838. Ţivotopis svobodného pána Schrenka byl otištěn ve 40. čísle Moravie.
Nro. 13. – Donnerstag den 12. April 1838 / 13. číslo – Čtvrtek 12. dubna 1838
- str. 49/50/51: Grundlinien zur Darstellung der mährischen Slavenstämme / Základní rysy moravských slovanských kmenů (autor: Alois Maniak) První část několikadílného beletristicky zpracovaného představení slovanských kmenů na Moravě. 1. Die alten Slaven / Staří Slované: V bádáních po kořenech Slovanů se v této době začaly jako důleţitý pramen preferovat jazyky. Autor nyní na společném historickém pozadí hledá spojitosti mezi větvemi Slovanů a nachází je právě v jazycích a slovesnosti. Je jisté, ţe po stěhování národů v 8. století osídlovali Slované území ohraničené Sálou, Dunajem a Baltem. Kmeny se lišily kroji a zvyky, ale jejich jazyky, vzniklé z původní společné řeči, byly zřetelně podobné. Zdůrazňována je duchovní blízkost severních a jiţních Slovanů, která je dokazována především na podobnosti staročeských a jihoslovanských zpěvů. Podobnost s altčechischen zpěvy můţe čtenář najít v srbských lidových písních (sesbíral je dr. Karadgich [Karadţić])) či v Herderových „Stimmen der Völker“ („Hlasy národů“). Mnohé postřehy o srbských lidových písních zaznamenal ve svých pracích prof. Eug. Weselý (narozen ve Wisowitz (Vizovice)). Pro ilustraci jsou zde německy uvedeny zlomky skladby o srbském hrdinovi Markovi, který vysvobodil princeznu z rukou Araba: „Marko Kraljewich und der Araber“ („Kralevic Marko a Arab“) z knihy Spiridiona Jowiche [Jovič] „Ethnographische Gemälde aus der slavonischen Militärgrenze“ („Etnografické vylíčení ze slovanské vojenské hranice“) a čtenář je vybízen ke srovnání s německým překladem „Rukopisu královédvorského“. Jazyk staročeských skladeb je velmi blízký jazyku jihoslovanskému, zatímco tomu je zase bliţší staroslověnský církevní dialekt Srbů neţ jejich běţná mluva. V srbském církevním dialektu najdeme tedy tvary aoristu na -še: ja pishu, mi pishem, wodi, wodje, wod, wodam, w wodach (jako v češtině); zatímco mladší Srbové říkají: ja pishem, mi pishemo, wode, wodi, wodah, wodama, u wodama.
22 - „Rukopis královédvorský“ byl objeven roku 1817.17 Spolu s „Rukopisem zelenohorským“ jsou po četných bádáních a rozborech obecně pokládány za falza. Tím, ţe podaly nepřesný a nesprávný obraz o vývoji češtiny, zbrzdily její další přirozený vývoj. - Uvedené tvary aoristu pro češtinu neplatily; tvořila aorist pomocí jiných koncovek. - Eugen Weselý (*1799 ve Vizovicích, † 1828 v Jihlavě) byl básník a spisovatel. Stejně jako autor článku vyučoval na gymnáziu v chorvatském Vinkovci a poté v Jihlavě. Básně, idyly a novely publikoval ve více vídeňských časopisech.18
Rubrika: Berichte aus Olmütz / Zprávy z Olomouce (autor: Dr. M. E. Sturm) - str. 52: Zpráva o další významné církevní události v Olomouci. 1. dubna zde kníţe arcibiskup Maximilian Joseph poţehnal nově zvoleného probošta farního kostela sv. Mořice Antona hraběte Schaaffgotsche, svob. pána z Kynastu a Greifensteinu. Připojen je i proboštův stručný ţivotopis. Narodil se roku 1804 v Brně ve staré šlechtické rodině, 1827 byl vysvěcen na kněze. Nejprve působil ve městě Sternberg (Šternberk), dále mezi lety 1831–1837 jako administrátor v brněnské diecézi a od roku 1837 byl kanovníkem olomoucké kapituly.
Rubrika: Literatur / Literatura - str. 52: Krátké oznámení o tom, ţe básně z pozůstalosti Josepha Eduarda Schwendy, který zemřel roku 1836 v Brně, vyjdou během několika týdnů tiskem. Jejich vydání převzal Rudolph Hirsch a úvodní báseň napsal dvorní rada Winkler (Theodor Hell).
Nro. 14. – Montag den 16. April 1838 / 14. číslo – Pondělí 16. dubna 1838
- str. 53/54/55: Grundlinien zur Darstellung der mährischen Slavenstämme / Základní rysy moravských slovanských kmenů (pokračování) 2. Die alten Morawanen / Staří Moravané: Tato část líčí období 9. století, kdy byly menší kmeny nuceny sjednocovat se v boji proti germánským a asijským nepřátelům. Čtenář je seznámen se vznikem Velkomoravské říše a především jejím rozpadem, kdy po krvavých
17 LEHÁR, J. a kol. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006, s. 188n. 18 WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 50. Theil. Wien: Druck und Verlag der k. k. Hof- und Staatsdruckerei, 1884, s. 165n.
23 bojích uhájili Čechen jen severní oblast aţ k řece Bečwa a západní část ke střední Moravě, zatímco východní část získali Maďaři. Říše se rozkládala na obou březích řeky Morawy, jejíţ jméno je příbuzné se slovem more (Meer), které znamená velké vodstvo (stejně tak u Jihoslovanů, např. v Srbsku je několik řek tohoto jména). Od jména řeky je odvozeno také jméno obyvatel Morawy – Morawané (německy: Marawanen, Maravenses, Marhanen, Marahenses, Marahi). 3. Die Slowaken / Slováci: Více neţ Slovákům samotným se autor zprvu věnuje Maďarům. Ačkoliv si podrobili slovanský národ, tak právě ten je obeznámil s řadou uměleckých předmětů, přírodních úkazů či výdobytků. Stejně tak se měli Maďaři inspirovat i ve slovní zásobě a autor uvádí výčet slov (německy), která jsou v maďarštině slovanského původu (např. sůl, pokoj, pátek, obydlí (szállás)). Vyzdviţen je také kontrast mezi oběma národy – zatímco Slované jsou líčeni jako čilí, veselí, druţní, milující zpěv, hry a tanec, Maďaři naproti tomu měli být váţní, hrdí, mlčenliví a tančili-li, tak jen s pocitem hrdosti na svou obratnost. Společným souţitím se pak stíraly některé rozdíly a postupně část starých Morawanen utvořila Slowaken. Za vlády Břetislava I. byli Maďaři z Moravy zcela vyhnáni, nicméně ve 13. století se ještě jednou vrátili a na obranu proti nim byla vystavěna města Hradisch (Uherské Hradiště) a Ungarn Brod (Uherský Brod). - Stejná etymologie názvu řeky Moravy, tedy s původním významem „voda, močál“, je uvedena i v LUTERRER – ŠRÁMEK (2004). Základ mar- byl v germánském jazykovém prostředí rozšířen o druhou část ahwa „voda, řeka“, z níţ se u slovanských řek vyvinulo –ava.19 - U slova salaš uvádí etymologický slovník cestu právě opačnou, tedy ţe české slovo vzniklo z maďarského szállás – přístřeší, ubytování 20
Rubrika: Literatur / Literatura - str. 56: Pädagogische Bestrebungen unserer Zeit / Pedagogické snahy naší doby (autor: Wrant) V recenzi nové německé knihy o pedagogice Wrant rovněţ vyjmenovává seznam gymnázií na Moravě a píše i o snahách českých jezuitů, kteří mají výrazný podíl na úrovni tehdejších škol. Jmenuje např. jezuitu Zeptichala, moravského rodáka, který dlouho po zrušení řádu úspěšně vedl katolické školství v pruském Slezsku.
19 LUTTERER, I. – ŠRÁMEK, R. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Havlíčkův Brod: TOBIÁŠ, 2004, s. 175. 20 MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997, s. 536.
24 Nro. 15. – Donnerstag den 19. April 1838 / 15. číslo – Čtvrtek 19. dubna 1838
- str. 58/59: Grundlinien zur Darstellung der mährischen Slavenstämme / Základní rysy moravských slovanských kmenů (pokračování) 4. Die Croaten / Chorvaté: Jména Luţických Srbů, Srbů a Chorvatů byla ve středověku často zaměňována. Díky jedné takové záměně byli obyvatelé u řeky Moravy, v místech, kde se do ní vlévá Dyje, označováni jako Croaten (Chrobaten). Po vypuzení Maďarů se tato zpustošená oblast totiţ zalidňovala slovenskými osadníky a díky poddaným panovníka Ulricha von Kärnthen, kteří zde přišli za jeho vlády ve 13. století a kteří byli zvyklí na Chorvaty, pravděpodobně kvůli určitým podobnostem začali tyto obyvatele označovat jako moravské Chorvaty. 5. Die Walachen / Valaši: Ve 12. století se začala zalidňovat původně nehostinná oblast kolem města Weiskirchen (Hranice) a údolí Bečvy. Většinou slovenští osadníci se na začátku usadili jen v údolích a na malých kopcích. S přibývajícím obyvatelstvem však začali vyhledávat i vyšší pastviny na horách Jawornjk (nazývané Jawořinen od Jawornjk, jako Almend od Alpe). Jejich obydlí byla nazývána sallaschen (salaše). Péči o stáda přenechávali pastýři, zvanému batja [batia] (baťa), tj. starší bratr, který bydlel v salašnické chatě označované koliba (neučechisch chalupa). Někteří nechávali na horských pastvinách zhotovovat sýr, jehoţ přípravou se v jiţním Maďarsku a Sedmihradsku zabývali Valaši. Důkazem, ţe se tuto přípravu sýru opravdu naučili od Valachů je i jeho název brinza, který v jejich řeči znamená sýr. Výrobcům tohoto sýra se začalo i zde říkat Valaši a postupně se toto pojmenování rozšířilo na celé obyvatelstvo Javorníků. Došlo k tomu pravděpodobně nejpozději před polovinou 17. století -- Etymologický výklad slov baťa a brynza je správný.21
Nro. 16. – Montag den 23. April 1838 / 16. číslo – Pondělí 23. dubna 1838
- str. 61/62: Grundlinien zur Darstellung der mährischen Slavenstämme / Základní rysy moravských slovanských kmenů (pokračování) (Pokračování:) Zvláštní ráz hornaté krajiny měl vliv také na charakter moravských Valachů, u kterých se zachovalo např. hluboké náboţenské cítění. Typická je také
21 Tamtéţ, s. 48; 70.
25 pohostinnost; cizinec se můţe setkat s nabídnutým chlebem a pobídkou: „kragte si u nás“ [krajte]. Jejich nářečí obsahuje ještě tu a tam staroslovanská nebo neobvyklá slova a formy, jako wdolek, ogar, reta, sswarný [švarný]; ťa, sa, naylepssj [najlepší]; uzavřené p a r za ř (ovšem jen na hranici) aj. V oblečení mají společné s maďarskými Slováky zdobení knoflíky a šňůrkami a z obuvi čiţmen a šněrovací boty (gančary [jančary]) vedle staroslovanských krpce (u Jihoslovanů nazývané opanke). V ţenském kroji jsou to pak: černá, škrobená sukně se záhyby, těsná, většinou červená kazajka ze sukna s lemem a velký bílý šátek. 6. Die Lachen / Laši: Osadníky krajiny severně od Valašska, oddělené od Slezska řekami Odrou a Ostravicí, byli Němci a slezští Slované, Lachové, kteří tvoří přechod mezi Moravany a Poláky. Jejich nářečí se odlišuje od Moravanů hlavně měkčím akcentem a výslovností. Od Poláků převzali uzavřené p a samohláska a zní před p a po k na konci slova skoro jako o; také se zde říká „matě, datě“ pro máte, dáte (obojí však jen v osadách nejblíţe hranic). Často jsou tu slyšet také německá slova tvořená slovanským způsobem. Kroj Lachů je pak podobný kroji Němců z Kravařska. 7. Die čechischen Mährer / Čeští Moravané: Západní část Moravy sousedící s Čechami zůstala na rozdíl od ostatních stran bez přírodního opevnění, které bylo nahrazeno hrady a městy (např. Vranov, Znojmo). Tak se zde po šest století vyvíjela zvláštní oblast, spojující prvky moravského i českého charakteru. V kroji a zvycích se zde nezachovalo mnoho starobylého; venkovan téměř splývá s měšťanem. Nářečí moravských Čechů je stejné jako těch českých, a to jemné, plynulé, bohaté na libozvučná rčení. - Uvedená slova mají dle etymologického slovníku většinou jiný neţ slovanský původ: slovo vdolek bylo přejato z německého dalken, talken, kam se ovšem dostalo zase od Slovinců (je to psl. *tolkъno); ogar je původu novořeckého a středolatinského (agarrus) a označoval se jím pacholek u soumarů; reta jako volání o záchranu je odvozeno od německého slovesa retten (zachránit); výraz švarný pochází zřejmě ze starohornoněmeckého sūbar (čistý, pěkný).22 - Tvary zájmen sa a ťa jsou důsledkem neprovedení přehlásky 'a > (ě) > e; ve tvaru adjektiva najlepší neproběhla tzv. zpětná přehláska téţeslabičného aj v ej. Obojí je typickým znakem východomoravských nářečí.23
22 Tamtéţ, s. 680, 410, 513, 632. 23KARLÍK, P. – NEKULA, M. – PLESKALOVÁ, J. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 402.
26 - Hláska r místo ř se vyskytuje ve východomoravském nářečí kopaničářského typu na hranicích se Slovenskem.24 - Tvary slezských nářečí matě, datě vznikly odchylným vývojem ve 13. a 14. století, kdy původní tvary d'e, t'e, n'e nesplynuly s de, te, ne jako na ostatním území českého jazyka, ale se slabikami dě, tě ně.25
Nro. 17. – Donnerstag den 26. April 1838 / 17. číslo – Čtvrtek 26. dubna 1838
- str. 65/66: Grundlinien zur Darstellung der mährischen Slavenstämme / Základní rysy moravských slovanských kmenů (závěr) Článek začíná větou: Die Podhoraken (Podhoráci) tvoří přechod k: 8. Hanáken / Hanáci: Po různých sporech, které vznikly po zavedení dědické posloupnosti kníţetem Břetislavem, se mezi Olomoucí a oblastí hranic Moravy s Čechami utvořila bariéra, uvnitř které se začal tvořit osobitý kmen Hanáků. Hanáci mají být stejně jako staří Slované bezprostřední, hledat potěšení v hlasitých zábavách, pestrých barvách, chutných jídlech a pivu a stejně jako oni se vyznačují silným vztahem k rodné půdě, která je v jejich oblasti obzvlášť úrodná. Někdy jsou povaţováni za příliš bujné a vyhledávající hádky. V řeči je lze poznat podle jistého zvyšování samohlásek e a i, o a u, které mohou splývat a být zaměňovány. V kroji jsou typické červenohnědé krátké koţené kalhoty a koţich s cípy.
Autor k tomuto závěrečnému dílu ještě připojuje doplňující poznámky, které mu k předchozím textům poskytl odborník na slovanskou historii. Jsou mezi nimi i tyto postřehy: - k str. 53: Existuje také domněnka, ţe jméno Morawa (Maraha) je keltského původu. Svědčila by pro to skutečnost, ţe jiţ za času Kvádů se označovala Marus (římská podoba slovanského Morawa) a ţe zde tedy Slované byli dříve neţ Keltové či Germáni. Proti tomu je stavěna v článku uvedená teorie dr. Karadţiče, ţe Morawa je souhrnný název pro vodstvo a podobný kořen najdeme v mnoha jazycích, např. mo, more, mare, Meer. - k str. 61: Imperativ „kragte“ je staţení pro „kragagte“ a patří, stejně jako ještě více forem (např. běţá, leţá, hoňá), k zvláštnostem valašského a slovenského dialektu. - V imperativu slovesa krajajte nebyla rovněţ provedena tzv. zpětná přehláska tautosylabického aj na ej.
24 Tamtéţ, s. 403. 25 Tamtéţ, s. 397.
27 Rubrika: Blüten der slavischen Literatur / Květy slovanské literatury - str. 68: Ostoja Kristić, König von Bosnien / Ostoja Kristić, král bosenský (autor: J. Lukšič) Ze srbštiny volně přeloţená báseň o napravení bosenského krále. Bosenští vazalové svrhnou zpustlého krále Ostoju, protoţe znásilňuje jejich dcery, a za krále prohlásí Jablanoviče ze vznešeného rodu. Ostoja uprchne za bosenské hranice k sultánovi a ţádá ho o vojenskou pomoc. S početným vojskem se pak Kristić vrací do Bosny a začíná boj. Protoţe ale bitva trvá dlouho a stále nemá vítěze, napíše Jablanovič Ostojovi dopis, ve kterém jej prosí o ukončení krveprolití a nabízí mu, aby se vrátil na trůn. V Ostojovi se probudí svědomí, ukončí boj, vrátí se na hrad a začne v přátelství vládnout spolu s Jablanovičem.
Nro. 18. – Montag den 30. April 1838 / 18. číslo – Pondělí 30. dubna 1838
Rubrika: Lebensskizzen vaterländischer Schriftsteller / Ţivotopisné črty vlasteneckých spisovatelů: - str. 69: Joseph Wratislav von Monse / Josef Vratislav Monse (autor: Ernst Hawlik) Další z řady ţivotopisů uvádí mimo jiné i tyto informace: Monse se narodil 15. června 1733 ve městě Neustadt in Mähren (Nové Město na Moravě). Studoval v Praze a ve Vídni. Pracoval jako advokát v Olomouci, kde se také v roce 1767 stal profesorem státního práva. Od roku 1784 působil jako c. k. rada, učitel církevního práva a byl také ředitel právnického studia na vyšší škole v Olomouci. Jako první na Moravě veřejně učil přirozené právo. Věnoval se rovněţ studiu moravské historie. Zemřel roku 1793. Jeho mecenáši byli hrabě von Capriani a hrabě von Mitrowsky. Jim také věnoval své dílo týkající se kulturní historie země: „Versuch einer kurzgefaßten politischen Landgeschichte des Markgrafthums Mähren“ („Pokus o stručné politické zemské dějiny Markrabství moravského“) (Brno, 1785). Monse byl členem více vědeckých společností a k jeho literárním přátelům se počítali např. J. Dobrovský, G. Dobner či F. M. Pelcl. - V článku je původně uvedeno jako místo narození Mährisch Neustadt (Uničov); v č. 21, s. 84 je tento údaj ovšem opraven na Neustadtl bei Saar (Nové Město u Ţďáru, tedy N. M. na Moravě). Nové Město na Moravě jako rodiště uvádí i monografie o J. V. Monsem.26
26 FIALA, J. – NOVÁKOVÁ, M.: Moravský osvícenec J. V. Monse (1733 – 1793). Olomouc: MONSE, Univerzita Palackého, 2003, s. 8.
28 Rubrika: Salon / Salon - str. 73: Ueber den Violinisten Ernst / O houslistovi Ernstovi (autor: - n - ) Časopis cituje korespondenta „Allgemeinen Zeitung“ („Všeobecné noviny“), který píše o brněnském rodákovi Heinrichu Ernstovi, „vítězném Paganiniho rivalovi“. Kromě chvály Ernstovy hry se zaměřuje i na popis jeho zevnějšku, který podle něj dokonale koresponduje s jeho pochmurně lyrickým a zádumčivým projevem. Autor článku k citaci ještě připojuje několik informací o Ernstově hudebním vzdělání: základy získal u brněnského houslisty Leonharda, poté studoval ve Vídni u profesora Böhma a slavného komponisty Cromera a učitelem kompozice mu byl rytíř von Seyfried.
Nro. 19. – Donnerstag den 3. Mai 1838 / 19. číslo – Čtvrtek 3. května 1838
- str. 73/74: Jaroslaw von Bozkowic / Jaroslav z Boskovic (autor: Walter) V poznámce pod čarou je uvedeno, ţe hlavní událost tohoto historického vyprávění je přejata ze spisu Aloise Šembery Páni z Bozkowic. Děj se odehrává v době, kdy uherský král Matyáš přepadl podruhé Rakousko. Mezi členy jeho dvora je vyzdviţen právě Jaroslav z Boskovic, králův tajný rada a kancléř. Zdůrazněna je jeho oddanost, humanita a poctivost. Přesto se i na královském dvoře našli nepočestní a prospěchářští šlechticové, kteří se spolu s královnou Beatrix snaţili omezit kancléřův vliv na krále. Při obléhání hradu Ebersdorf vyuţili situace a obvinili Jaroslava ze zrady. Král jim uvěřil, Jaroslav byl tedy uvězněn, podroben mučení, nevyuţil nabídky omilostnění a nakonec byl popraven na Lobkovickém náměstí ve Vídni. Pohřben byl v kostele sv. Štěpána ve Vídni a na jeho náhrobku je latinský nápis od Bohuslava z Lobkovic.
Rubrika: Salon / Salon (autor: - r - ) - str. 76: V německém překladu je zde citován článek pana Chmelenského o Olomouci a tamějším společenském ţivotě, který byl otištěn v „Časop. českého Mus.“ 1838 (1. sešit, s. 98nn). Chmelenský vyzdvihuje přednosti Olomouce, mimo jiné i její architekturu a náboţenský i společenský ţivot. Chválí divadlo i místní hernu, kde si návštěvník můţe vedle německých ţurnálů přečíst i „praské české Nowiny“ [praţské] a „Českau Wčelu“ [Českou včelu]. Dále jmenuje i některé významné profesory a doktory práva (např. Offner) a dva české spisovatele (prof. Mösner a prof. Boczek), kteří ţijí či působí v Olomouci.
29 Nro. 20. – Montag den 7. Mai 1838 / 20. číslo – Pondělí 7. května 1838
- str. 77/78: Julius Urban Ritter v. Schwabenau. Nekrolog / Julius Urban, rytíř ze Švábenova. Nekrolog (autor: Michael Franz von Canaval) První část poměrně rozsáhlého nekrologu uvádí i tato ţivotopisná data: Narodil se 16. března 1808 v Brně jako nejmladší dítě c. k. apelačního rady Franze Urbana, rytíře ze Švábenova (zemřel 1823). Jiţ od dětství kulhal a trpěl i jiným tělesným postiţením. I přesto vystudoval práva ve Vídni a Olomouci. Vedle práva se zabýval také studiem vlastenecké historie. V „Časopise českého Museum“ uveřejnil článek (německy psaný) o znojemském kníţeti Konrádu II., kterým upoutal pozornost i Josefa Dobrovského. Z moravské historie ho rovněţ zajímala doba Jaroslava ze Šternberka, jehoţ udatnost měla ochránit Evropu před Tatary (1241). Během svého krátkého ţivota ovšem stihl k této tematice uveřejnit časopisecky jen několik kratších prací.
Nro. 21. – Donnerstag den 10. Mai 1838 / 21. číslo – Čtvrtek 10. května 1838
- str. 81/82: Julius Urban Ritter v. Schwabenau. Nekrolog / Julius Urban, rytíř ze Švábenova. Nekrolog (závěr) Během pobytu v Olomouci se seznámil s kníţetem arcibiskupem Chotkem, který jej ustanovil archivářem v Kroměříţi. Von Schwabenau udrţoval četné známosti s velikány české literatury a i během zhoršení své nemoci se snaţil o prosazení české literatury a kultury vůbec. Velký vliv na něj měla osobní návštěva Josefa Dobrovského při jeho pobytu v Brně (1828). Zajímal se o vznik brněnského Františkova muzea, vycházení českého časopisu na Moravě i vyučování českého jazyka a literatury. Zemřel 20. března 1834 a svou pozůstalost odkázal právě Františkovu muzeu a národním sbírkám v Praze. Na brněnském hřbitově je na jeho náhrobku vedle latinského nápisu i tato česká věta: Rekni milý kraganum, Morawan ţe ku národu láskau Swému zanjcen byw, pohrobený zde leţj! [Řekni, milý, krajanům, Moravan ţe ku národu láskou Svému zanícen byv, pohrobený zde leţí!]
30 Nro. 24. – Montag den 21. Mai 1838 / 24. číslo – Pondělí 21. května 1838
Rubrika: Literatur / Literatura - str. 96: Redakce upozorňuje na knihu, která má v brzké době vyjít v Brně. Jedná se o spis „Schreiblehrer“ („Učitel psaní“) od Hermanna. Obsah knihy představuje sám autor, který je zde citován. Dílo se bude skládat z pěti částí, které čtenáře seznámí s hlavními zásadami správného písma, častými chybami při psaní nebo vhodnými psacími prostředky. - Jedná se s největší pravděpodobností o knihu „Der Schreiblehrer ohne Linien und Vorschriften“ (1839) („Učitel psaní bez linií a nařízení“) pedagoga Johanna rytíře von Hermann (*1800 v Naketendörfles (Chodský Újezd), †1890 ve Vídni). Studoval také na Karlově univerzitě a ve své pedagogické činnosti se zabýval především zlepšováním vyučovacích pomůcek.27
Nro. 26. – Montag den 28. Mai 1838 / 26. číslo – Pondělí 28. května 1838
Rubrika: Miscellen / Různé - str. 104: Strenge Justiz in früheren Zeiten / Přísná justice v dřívějších dobách Krátká zajímavost o přísnosti trestu pro Henricha Batelowského, který v roce 1519 zfalšoval úpis. Byl odsouzen rovněţ k utnutí dvou prstů, kterými na listinu křivě přísahal, a uveden je i český název této přísahy - přisahal s slesku.
Nro. 27. – Donnerstag den 31. Mai 1838 / 27. číslo – Čtvrtek 31. května 1838
Rubrika: Literatur / Literatura - str. 108: Böhmische Zeitschriften / České časopisy (autor: A. W.) V následujících třech číslech jsou čtenářům krátce představeny časopisy vycházející v Čechách, na Moravě a v Horních Uhrách, které jsou psány v národních jazycích. Výčet zahrnuje tato periodika: 1. „Časopis českého Museum“ („Zeitschrift des böhmischen Museum“) – byl zaloţen roku 1827 prezidentem Národního muzea Kašparem hrabětem ze Šternberka a výborem Muzejní společnosti. Vycházel čtvrtletně a obsahoval články ze všech oblastí literatury, především historické. V této době měl časopis kolem 70 přispěvatelů, mezi nimi byli např. Dobrovský, Šafařík, Palacký nebo Čelakovský. Zvláště cenné jsou otištěné pozůstatky
27 Neue deutsche Biographie. Bd. 8, Har-Hes. Berlin: Duncker & Humblot, 1969, s. 659.
31 staré české literatury z rukopisů Karla ze Ţerotína či Viktorina ze Všehrd. Do roku 1838 vedl redakci František Palacký, poté Pavel J. Šafařík. 2. „Časopis pro katolické duchovenstvo“ („Zeitschtrift für katholische Geistlichkeit“) – vydáván byl čtvrtletně od roku 1828 praţskou arcibiskupskou konzistoří, a to z podnětu tehdejšího praţského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského. K jeho úkolům patřilo nejen šíření teologických vědomostí mezi duchovenstvem, ale také podpora české řeči ve školách. Spolupracovníků měl časopis v této době 78 a byli mezi nimi čeští i němečtí teologové. Obsahoval i rubriku recenzí teologických prací, které byly někdy také bezplatně přikládány předplatitelům. Redaktorem byl do roku 1833 Václav Václavíček, poté kanovník Václav Pešina.
Nro. 28. – Montag den 4. Juni 1838 / 28. číslo – Pondělí 4. června 1838
Rubrika: Literatur / Literatura - str. 112: Böhmische Zeitschriften / České časopisy (pokračování) 3. „Krok“ - encyklopedický praţský časopis určený pro vzdělané čtenáře, který vydával a redigoval Jan S. Presl. Odborné články se týkaly mnoha vědních disciplín, mj. např. estetiky, poezie, fyziky, medicíny či jazykovědy. 4. „Kwěty, národnj zábavník pro Čechy, Moravany a Slováky “ („Blüten, Nationalunterhaltungsblatt für die Böhmen, Mährer und Slowáken“) - jednalo se o týdeník vydávaný od roku 1834 Johanem H. Pospíšilem v Praze. Titul odkazoval k pestrému obsahu – publikovány zde byly např. básně, próza, zprávy z cest, divadelní kritiky či korespondence. Kaţdých 14 dní vycházela literární příloha. 5. „Praţské Nowiny“ („Prager Zeitung“) – v této době to byl jediný politický list psaný v českém jazyce. Vyčítán je jim ovšem poloviční formát, kterým nemohly zcela vyhovět poţadavkům čtenářů. Vycházely dvakrát týdně; jednou týdně pak společně s přílohou, a sice časopisem: 6. „Česká wčela“ („Böhmische Biene“) – v letech 1834 a 1835 byla redigována zakladatelem Františkem L. Čelakovským a od roku 1836 Janem N. Štěpánkem. Její obsah byl podobný jako u časopisu „Kwěty“. 7. „Hronka, podtatranská zábawnice“ („Hronka, unterkarpatisches Unterhaltungsblatt“) - tento časopis zaloţil roku 1836 Karol Kuzmány. V Bánské Bystrici vycházely 3 sešity ročně. Jejím cílem bylo pomocí příjemné četby rozšířit vztah Slováků
32 k mateřskému jazyku. Mezi spolupracovníky byli především mladí Slováci, podporováni však byli i Moravany a Čechy. 8. „Wěnec zé zpěwů wlastenských uwitý a obětowaný djwkám wlastenským s průwodem fortepiana“ [Věnec ze zpěvů vlastenských uvitý a obětovaný dívkám vlastenským s průvodem fortepiana] („Kranz, aus vaterländischen Gesängen gewunden und den vaterländischen Mädchen geweiht, mit Begleitung des Pianoforte“) – hudební měsíčník, zaloţený v roce 1835 dr. Chmelenským. O dva roky později převzal redakci František Škroup. Oblíbený byl nejen pro přitaţlivý obsah, ale i pro svou nízkou cenu.
Nro. 29. – Donnerstag den 7. Juni 1838 / 29. číslo – Čtvrtek 7. června 1838
- str. 115: Die Entgeltung (Skizze aus Wallenstein’s Leben) / Odplata (Skica z Valdštejnova ţivota) (autor: V. A. Eberle) Beletristicky zpracovaná událost, která se měla stát na hradě Valečov. Valdštejn byl v té době vyhlášený svou krutostí k poddaným. Jednou jej vylekaly rány, které se za ním v tichu ozvaly. Při hledání jejich původce sice sliboval beztrestnost, kdyţ se ovšem přiznalo páţe Dietheim, odsoudil jej Valdštejn k smrti. Chtěl jej ovšem pouze vystrašit a těsně před popravou mu odpustil. Od této doby pak jiţ nikdy netrestal poddané smrtí.
Rubrika: Literatur / Literatura - str. 115/116: Böhmische Zeitschriften / České časopisy (závěr) 9. „Přjtel mládeţe“ [přítel] („Der Jugendfreund“) - tento čtvrtletník byl určen především pro školní učitele a duchovní. Zaloţen byl v roce 1823 dr. J. Zieglerem a od roku 1838 byl jeho redaktorem prof. Stránský. Obsahoval články z oblasti pedagogiky a katechetiky. 10. „Časopis technologický“ („Technologische Zeitschrift“) – vycházel od podzimu 1837 a za svůj vznik vděčí Jednotě ku povzbuzení průmyslu v Čechách. Publikovány zde byly články o technice, pokroku, průmyslu, nových vynálezech i různá nařízení. V této době ještě neměl pravidelnou periodicitu a jeho redaktorem byl Jan S. Presl. 11. „Ponaučné i zábawné listy pro polnj hospodáře a řemeslnjky“ („Belehrungs- und Unterhaltungsblatt für den Land- und kleinern Gewerbsmann“) – vydáván byl měsíčně od ledna 1838 c. k. vlasteneckou ekonomickou společností v Čechách. Náplní časopisu byly populární články o polním a domácím hospodářství, o chovu dobytka a pěstování ovoce, ale i povídky.
33 V konečném zhodnocení autor udává, ţe ještě před 20 lety vycházely v Čechách pouze dva listy tohoto formátu, zatímco dnes je jich 11. Zdůraznil rovněţ potřebu vydávat časopis také na Moravě a v moravské řeči.
Nro. 31. – Donnerstag den 14. Juni 1838 / 31. číslo – Čtvrtek 14. června 1838 - str. 120/121: Volkgesänge der südlichen Slawen / Lidové zpěvy jiţních Slovanů (autor: J. Lukšič) Autor v článku podává výklad o vzniku hrdinských zpěvů u jiţních Slovanů. Ty začaly vznikat po podrobení jihoslovanských zemí Osmany a uchovaly se jako vzpomínka na tyto bouřlivé časy. Hrdinové zpěvů jsou např. Skenderbeg, Sekula či Marko Kraljevič. Písně byly pěstovány spíše u Slovanů u dolních rakouských hranic a v evropské části Turecka. Obyvatele těchto krajů autor charakterizuje jako váţné, ale oplývající silou ducha. Zádumčivé zpěvy si zpívali jak běţní obyvatelé, tak i potulní pěvci - minstrelové. Podrobněji představena je sbírka hrdinských zpěvů Andrie Kačiče, zvaného téţ stařičký pěvec Milovan, „Razgovor ugodni naroda slovinskoga“ (nově ve Vídni, 1836). Kniha líčí v chronologickém pořadí nejdůleţitější události od přistěhování Slovanů na jih a představuje osudy králů, mytologických postav i jednotlivých hrdinů.
Nro. 32. – Montag den 18. Juni 1838 / 32. číslo – Pondělí 18. června 1838
- str. 125/126: Volksgesänge der südlichen Slawen / Lidové zpěvy jiţních Slovanů (závěr) V tomto čísle následuje v německém překladu báseň „Miloš Kobilič“, která pochází z výše uvedené sbírky (stejně jako báseň o Ostojovi Krističovi v č. 17, s. 68). Dcery srbského panovníka Lazara se začnou hádat o to, čí manţel je udatnější a slavnější. Mara chválí svého manţela Vuka Brankoviče, zatímco její sestra Bukosava hájí svého muţe Miloše Kobiliče. Rozzlobená Mara sestru udeří a ta spěchá za svým muţem, aby ji pomstil. V souboji vyhrává Miloš, ale Vuka nechává naţivu. V té době vtrhnou do Srbska Turkové a Miloš je pověřen vedením vojsk. Vuk se mu chce ovšem pomstít, a proto řekne králi, ţe jej chce Miloš zradit. Aby Miloš očistil svou pověst, vydá se pod falešnou záminkou k sultánovi, kterého zabije, ale v následném boji je nakonec sám usmrcen. Lukšič ještě doplňuje, ţe se jednalo o bitvu na Kosově Poli.
34 Rubrika: Artistische Notizen über Mähren / Umělecké poznámky o Moravě - str. 128: Článek ve své první části informuje o probíhajících restaurátorských pracích v kníţecích Ditrichštejnském zámku v Mikulově. Uvedená jsou jak některá restaurovaná díla, tak i jména restaurátorů. V další části se autor krátce zmiňuje o tom, ţe kníţe Lichtenštejn propůjčil několika kostelům na Moravě a v Rakousku některé své obrazy. Byla mezi nimi i díla českých umělců, např. Škréty. Poslední část se věnuje knize o brněnské sbírce mědirytin portrétů lékařů, která vyšla ve Vídni: „Kritische Uebersicht der Aerzte und Naturforscheporträte aller Nationen“ („Kritický přehled portrétů lékařů a přírodovědců všech národů“). Historickými a lékařskými poznámkami ji opatřil a vydal doktor Rincolini. Kniha obsahuje kolem 3000 portrétů a krátké historické poznámky k jednotlivým biografiím významných lékařů. - Jednalo se o brněnského lékaře a podporovatele výtvarného umění Karla Ernsta Rincoliniho, který ţil mezi lety 1785 aţ 1867.28
Nro. 34. – Montag den 25. Juni 1838 / 34. číslo – Pondělí 25. června 1838
- str. 134: Aus der »Reise eines Slaven von den Karpaten zur Nordsee« / Z „Cesty Slovana od Karpat k Severnímu moři“ (autor: J. E. Wocel) V tomto díle vypravěč cituje ruský nápis, který se nachází v domě cara Petra Velikého v holandském městě Saardam (Zaanstad): „Ničego slawnomu člověku malo.“
Nro. 36. – Montag den 4. Juli 1838 / 36. číslo – Pondělí 4. července 1838
-str. 142: Aus der »Reise eines Slaven von den Karpaten zur Nordsee« / Z „Cesty Slovana od Karpat k Severnímu moři“ (autor: J. E. Wocel) V této části cestopisu na pokračování vypravěč při své návštěvě Holandska přesvědčuje jednoho západního turistu o vzdělanosti Čech. Mimo jiné také zmiňuje, ţe v Čechách vychází 10 českých časopisů a v poznámce pod čarou dokládá autor rozvinutost vzdělání a školství v Čechách jiţ mezi lety 1520–1620 citací z knihy J. Jungmanna „Historie literatury české“. W Praze 1825. V citovaném úryvku se čtenář můţe poučit o tom, ţe tehdy v kaţdém městečku byla škola (v Praze jich bylo dokonce 16) a v ní působili nejméně dva učitelé. Kaţdý učitel
28 DŘÍMAL, J. – PEŠA, V., et al. Dějiny města Brna 1. Brno: Blok, 1969, s. 211n.
35 musel mít minimálně bakalářský titul z Karolina a většinou se také proslavil vydáním nějakého spisu. V dobách Rudolfa II. ţilo tedy v českých městech mnoho měšťanů, kteří četli v originále antické autory a skládali latinské a řecké básně.
- str. 143/144: Einige Notizen über Wenzel von Olmütz, einem der ältesten und verdienstvollen Künstler Mährens / Několik poznámek o Václavovi z Olomouce, jednom z nejstarších a zásluţných umělců Moravy (autor: Carl August Schimmer) Článek se věnuje zlatníkovi a mědirytci Václavovi z Olomouce, který se narodil asi v roce 1430 a od roku 1480 byl umělecky činný v Olomouci. Autor upozorňuje na 6. díl knihy Adama von Bartsche „Peintre-Graveur“, kde bylo otištěno 57 umělecových rytin. Zajímavé také je, ţe dlouhou dobu byly některé Václavovy rytiny přičítány Michaeli Wohlgemuthovi, učiteli Albrechta Dürera. Dále následuje výčet a popis některých rytin otištěných v Bartschově knize.
Nro. 39. – Donnerstag den 12. Juli 1838 / 39. číslo – Čtvrtek 12. července 1838
Rubrika: Salon / Salon - str. 156: Vorstellung in böhmischer Sprache / Představení v českém jazyce (autor: X.) V první části článku redakce informuje o zahájení pravidelných představení v českém jazyce. Měla se odehrávat kaţdou neděli odpoledne v královském městském divadle a tento krok kupředu, kdy se bude moci dostat dramatické umění k niţším vrstvám obyvatel, je velmi vítán. Ve druhé části následuje pochvalná recenze hry „Laupeţnjci na Chlumu“ [loupeţníci], která jiţ byla v češtině uvedena. Hlavní podíl na tomto českém provedení je přičítán panu Ruberovi a z herců je vyzdviţena, mimo jiné i pro „přesnou výslovnost“, paní Střenkynská. - Podle HÝSKA (1907) nastal rozmach českých představení v Brně za ředitelství Viléma Thiela (1837– 1843). Velkou zásluhu na tom měl výše zmíněný herec Karel Ruber a také Alois Vojtěch Šembera. Za autora článku je zde označen Jan Ohéral.29
29 HÝSEK, Miroslav. Dějiny českého divadla v Brně. Brno: Tiskem benediktinské tiskárny, 1907, s. 12n.
36 Nro. 40. – Montag den 16. Juli 1838 / 40. číslo – Pondělí 16. července 1838
- str.: 157/158: Alois Joseph Freiherr Schrenk von Notzing, Fürsterzbischof zu Prag / Alois Josef, svobodný pán Schrenk z Notzingu, kníţe arcibiskup praţský (autor: Dr. M. E. Sturm) U příleţitosti zvolení tohoto šlechtice kníţetem arcibiskupem praţským uveřejňuje redakce jeho ţivotopis, který obsahuje i tato data: Svobodný pán Schrenk pocházel z rakouské větve starobylého německého rodu a narodil se 24. března 1802 ve Zbenicích v Čechách. Studoval filologii v Praze a poté teologii v Hradci Králové a Olomouci, kde byl roku 1825 vysvěcen na kněze. Kněţskou sluţbu vykonával v rakouském Gmündenu a poté v obci Mödritz (Modřice) u Brna. Od roku 1835 byl ředitelem teologických studií v Olomouci a rovněţ byl zvolen proboštem kostela u sv. Mořice. 12. února 1838 byl ustanoven olomouckým světícím biskupem a suffraganem a 26. března téhoţ roku byl na tuto funkci vysvěcen (viz Moravia č. 12, s. 48). Díky své horlivosti a znamenitému náboţenskému vzdělání byl 20. června téhoţ roku jmenován kníţetem arcibiskupem praţským.
37 5. Závěr Nalezený materiál lze rozdělit do několika tematických skupin:
1. Ţivotopisy a nekrology významných osobností, které spojovalo vlastenecké smýšlení; zprávy o úspěších slavných krajanů. 2. Epizody ze ţivota historických postav českých dějin a drobné historické zajímavosti. 3. Etymologické výklady moravských toponym. 4. Etnografické sloţení Moravy s informacemi o zvláštnostech některých dialektů. 5. Postavení české řeči, přehled česky psaných časopisů a české divadelní představení. 6. Nově vydávané knihy v Brně. 7. Překlady původně českých děl. 8.Významné církevní události v Olomouci; informace o tamějším divadle. 9. Jihoslovanské hrdinské zpěvy.
Z daných témat můţeme usoudit, čím se snaţila Moravia obyvatele Moravy oslovit, o co měli čtenáři zájem, které oblasti české a moravské kultury měly podporovat národní cítění. Nalezená kulturní bohemika se týkala jak Moravy a Čech, tak i obecně slovanské oblasti. Zájem o český jazyk a české výrazy se vyskytují spíše výjimečně. Najdeme zde několik ojedinělých českých slov, místních jmen, názvů literárních děl či časopisů a citátů. Etymologické výklady toponym jsou většinou nesprávné; stejně tak i určení původu jiných výrazů. Tyto výklady ovšem odpovídají tehdejším znalostem a stupni poznání. Patrná je v nich častá snaha po nalezení slovanského základu slova. Obecně lze říct, ţe se Moravia v prvních čtyřiceti číslech snaţila dostát Canavalovu úvodníku a svému názvu. Moravské problematice se věnuje často a z různých pohledů a rovněţ se snaţí podporovat vlastenecké zájmy. Přesto ale nebylo toto zaměření dominantní. Tato práce se snaţila na malém vzorku ukázat, jakými tématy a typy článků se snaţilo německy psané periodikum v roce 1838 oslovit čtenáře na Moravě, a mohla by tak rovněţ být příspěvkem k českému národnímu obrození na Moravě. Časopis samotný pak můţe slouţit také jako pramen pro studium grafiky toponym.
38 Seznam literatury Prameny:
Moravia: Ein Blatt zur Unterhaltung, zur Kunde des Vaterlandes, des gesellschaftlichen und industriellen Fortschrittes.. Brünn: Rud. Rohrer’s sel. Witwe, 1838, roč. 1., č. 1-40, s.1-160.
Literatura:
ALTRICHTER, A. – KÜNSTLER, G. Anderthalb Jahrhunderte Rudolf M. Rohrer 1786– 1936: Die Geschichte einer deutschen Drucker- und Verlegerfamilie. Brünn; Baden bei Wien: Verlag Rudolph M. Rohrer, 1947, 146 s.
CANAVAL, Franz Michael von. Fast ein Vierteljahrhundert versankt in dem rollenden Strome der Zeit, [...]. Moravia. 1838, roč. 1, č. 1, s 1n.
D' ELVERT, Christian. Historische Literatur-Geschichte von Mähren und Österreichisch- Schlesien. Brünn: Rud. Rohrer’s sel. Witwe, 1850, 518 s.
DŘÍMAL, J. – PEŠA, V., et al. Dějiny města Brna 1. Brno: Blok, 1969, 290 s.
FIALA, J. – NOVÁKOVÁ, M. Moravský osvícenec J. V. Monse (1733 – 1793). Olomouc: MONSE, Univerzita Palackého, 2003, 130 s.
HOSÁK, L. – ŠRÁMEK, R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. A–L. Praha: ACADEMIA, 1970, 573 s.
HOSÁK, L. – ŠRÁMEK, R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. M–Ţ. Doplňky, dodatky, přehledy. Praha: ACADEMIA, 1980, 962 s.
HÝSEK, Miroslav. Dějiny českého divadla v Brně. Brno: Tiskem benediktinské tiskárny, 1907, 43 s.
KARLÍK, P. – NEKULA, M. – PLESKALOVÁ, J. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, 604 s.
KOVÁŘOVÁ, Stanislava. Canaval, Franz Michael Xaver. In: Historický ústav AV ČR. Biografický slovník českých zemí. 9. sešit (C). Praha: Libri, 2008, 606 s.
KUBÍČEK, J. – ŠIMEČEK, Z. Brněnské noviny a časopisy od doby nejstarší aţ do roku 1975. Brno: Universitní knihovna v Brně; Archiv města Brna, 1976, 594 s.
LAMATSCH VON WARNEMÜNDE, Paul. Erzählungen, Sagen und Gedichte. II. Band. Brünn: Rud. Rohrer’s sel. Witwe, 1840, 252 s.
LEHÁR, J. a kol. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006, 1078 s.
39 LUTTERER, I. – ŠRÁMEK, R. Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. Havlíčkův Brod: TOBIÁŠ, 2004, 317 s.
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997, 866 s.
Neue deutsche Biographie. Bd. 8, Har-Hes. Berlin: Duncker & Humblot, 1969, 784 s.
SANTIFALLER, Leo et al. Österreichisches biographisches Lexikon 1815-1950. IV. Band (Knolz – Lan). Graz - Köln: Hermann Böhlaus nachf., 1969, 448 s.
ŠEMBERA, Alois. Odkud pochází jméno Brna a Holomauc? Časopis českého Museum. 1838, roč. 12, s. 246-249.
ŠKORPIL, Emanuel. Alois Vojtěch Šembera: Přehled ţivota a díla. Vysoké Mýto: Vydal Výbor výstavy A. V. Šembery, 1946, 205 s.
ŠRÁMEK, Rudolf. Onomastika. In: PLESKALOVÁ, J., et al. (editoři). Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky. Praha: ACADEMIA, 2007, 683 s.
TRAPL, Miloslav. Novinář Jan Ohéral: Nástin jeho ţivota a díla se zvláštním zřetelem k působení na Moravě. Ostrava: Profil, 1969, 214 s.
WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 33. Theil. Wien: Druck und Verlag der k. k. Hof- und Staatsdruckerei, 1877, 498 s.
WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 8. Theil. Wien: Druck und Verlag der k. k. Hof- und Staatsdruckerei, 1862, 362 s.
WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 50 Theil. Wien: Druck und Verlag der k. k. Hof- und Staatsdruckerei, 1884, 320 s.
40