Sara Cočevová Národní Akademie Umění V Sofii

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia

Sara Cočevová

Národní akademie umění v Sofii − zásluha českých osobností na jejím vzniku a vývoji

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce:

PhDr. Pavel Zeman

2018

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s využitím uvedených pramenů a literatury.

V Brně dne ………………………………………. Podpis autora práce

Obsah 1. Předmluva ...... 2 2. Úvod...... 3 3. První české stopy a „česká kulturní invaze“ ...... 6 3.1 Důvody migrace ...... 7 3.2 Český dopad na bulharské malířství ...... 9 4. Národní akademie umění v Sofii ...... 10 5. Přehled českých učitelů, kteří působili na malířské škole ...... 16 5.1 Jan Václav Mrkvička (1856−1938) ...... 16 5.3 Jaroslav Věšín (1860–1915) ...... 21 5.2 Antonín Václav Šourek (1857−1926)...... 24 5.4 Josef Pitter (1881-1925) ...... 25 5.5 Otto Hořejší (1857-1937) ...... 28 5.6 Tereza Choleková ...... 29 5.7 Jan Travnický ...... 29 5.8 Josef Silaba (1868-1940)...... 29 6. Závěr ...... 30 7. Resumé ...... 31 8. Seznam vyobrazení ...... 32 9. Seznam literatury ...... 33 10. Přílohy ...... 36 Příloha č. 1 ...... 36 Příloha č. 2 ...... 37 Příloha č. 3 ...... 39

1 Předmluva Bulharsko, jako národ samotný, mi byl vždy velmi blízký, především díky tomu, že v mém těle proudí bulharská krev a její temperament mě doprovází celý můj život. Rozhodla jsem se tedy dozvědět více o národě, který tvoří část mé osobnosti. Snažila jsem se ponořit hlouběji do historie Bulharska a čekalo mě milé překvapení, kterému jsem se rozhodla více věnovat ve svoji bakalářské práci. Tím překvapením byla úzká spolupráce mezi mými nejbližšími národy, tedy mezi Českem a Bulharskem. Spolupráce Čechů a Bulharů byla tak rozsáhlá, že se často hovoří o tzv. „české invazi do Bulharska“. Toto období je přezdíváno tímto názvem v čistě pozitivním slova smyslu. Češi pomohli Bulharsko formovat do nového moderního státu především v době po jeho osvobození od Osmanské nadvlády v roce 1878. Pomoc Čechů se projevila v poměrně rozsáhlém měřítku a je jen těžké hledat místo, kde by Češi neprokázali svoji šikovnost a nápomoc. Proto vzniklo mé rozhodnutí věnovat se jen jednomu směru a to směru mně nejbližšímu, tedy výtvarnému umění. Zdroje k práci jsem se snažila hledat převážně v české literatuře, ale je až překvapivé, jak málo knih a prací bylo na toto téma zpracováno. Obrátila jsem svou pozornost i k literatuře bulharské a to především k té, kterou mi poskytl můj vedoucí bakalářské práce PhDr. Pavel Zeman. Jednalo se hlavně o výroční zprávy Statní malířské školy v Sofii, kde jsem nalezla mnoho údajů, o které jsem se ve své práci opírala. Tímto bych PhDr. Zemanovi chtěla projevit vřelé poděkování, protože s jeho nápomocí jsme byli schopni najit tak zajímavé téma, ke kterému mi navíc poskytl velké množství informací. Poděkování míří taktéž k mému dobrému bulharskému příteli Rosenovi Mitovi, který mi zprostředkoval přístup k bulharské knize pojednávající o Státní malířské škole a usnadnil mi tak velkou část mé práce. Všechny překlady jsou vypracovány mnou anebo za pomoci mého otce Senii Cočeva, kterému bych tímto také chtěla předat velké poděkování. Kromě nápomoci s překlady mi byl schopen být i konzultantem ohledně otázek z bulharské historie, které mi nebyly tak docela jasné.

2 Úvod Česká republika a Bulharsko, na první pohled dva odlišné státy vzdálené od sebe stovky kilometrů. I přesto se nejen dnes bulharsko-české vztahy těší mimořádnému rozvoji. Proč tomu tak je a kde můžeme najít samotný počátek této sounáležitosti? Již v období těsně po roce 1878, kdy se Bulharsko osvobodilo od Osmanské nadvlády, se objevoval v některých oblastech značný český přínos k modernizaci a evropeizaci Bulharska. V této době Češi migrovali do Bulharska ve velkém množství a zanechali po sobě hlubokou stopu zejména v počáteční fázi moderních bulharských dějin. Četnost Čechů v Bulharsku jasně dokládají údaje z roku 1910, ve kterých se hlásilo k české národnosti 1 732 bulharských občanů. Český jazyk jako svůj mateřský jazyk uvádělo však pouze 1 555 lidí.1 V paměti Bulharů zůstávají zapsána jména mnohých Čechů, jež se zasloužili při budování nového bulharského státu po roce 1878. Stávali se průkopníky v oblasti práva (o vybudování moderního soudnictví a na kodifikaci trestního a občanského soudního řádu se přičinili především právníci kníže Rudolf Thurn-Taxis a František Chytil2), výstavby měst (Josef Šniter spolupracoval na vybudování prvního celistvého regulačního plánu Plovdivu, bratři Proškové se pokusili o totéž v Sofii3), archeologie (bratři Karel a Hermenegild Škorpilovi systematicky popsali zeměpisné a archeologické bohatství Bulharska4), hudby (Karel Macháň, František Švestka, Josef Chochola a další zakládali kapely a stáli u zrodu sofijské filharmonie), divadla (Josef Meissner řídil Národní divadlo v Sofii), vzdělávání (Konstantin Jireček položil základy novému bulharskému vzdělávacímu systému a Václav Dobruský se stal ředitelem Národního muzea v Sofii) nebo výtvarného umění (Ivan Mrkvička stál u zrodu Státní malířské školy a stal se jejím prvním ředitelem, Jaroslav Věšín se stal dvorním malířem knížete Ferdinanda I. a oficiálním malířem bulharské armády). Migrace Čechů byla tak rozsáhlá, že se tomuto období přezdívalo „česká kulturní okupace“ nebo „česká invaze“5. Před rokem 1878, kdy bylo Bulharsko pod nadvládou Osmanské říše, byla potlačena veškerá inteligence, a proto můžeme pozorovat naprostý nedostatek středních a vysokých škol,

1 VACULÍK, J. České menšiny v Evropě a ve světě. Praha, 2009. s. 36. cit dle MINČEV, Emil. Češi v Plovdivu [online]. Pardubice, 2013 [cit. 2018-04-02] s. 1. Dostupné z: https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:ATmUgQmsxzEJ:https://dk.upce.cz/bitstream/1019 5/49406/3/MincevE_CesivPlovdivu_MK_2013.pdf+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce PhDr. Miroslav Kouba, Ph.D. 2 KLÁRA, Strohsová. Migrace Čechů do Bulharska - tzv. "česká invaze". Antropowebzin. 2012(1), 33-37, s. 34. 3 BAEVA, Iskra. Český přínos k modernizaci nového a novodobého Bulharska. In: ČERNÝ, Marcel a Dobromir GRIGOROV (eds.). Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození: Cesty české inteligence do Bulharska. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 31. ISBN 978-80- 254-3456-7. 4 Tamtéž, s. 31. 5 Název česká invaze pochází od bulharského etnologa a bohemisty Vladimíra Penčeva. PENČEV, Vladimir: Češkite temeli v sledosvoboždenska Bălgarija. In: Evropa 2001, ročník X., rok 2003, číslo 5, s. 14–18; PENČEV, Vladimír: Za českata invazija v Bălgarija sled osvoboždenieto. Typologija na migracioniite dviženija i charakteristika za českata obštost u nas. In: Čechi v Bǎlgarija. Sofija, 2009, s. 193–200; PENČEV, Vladimír: „Oni v Bulharsku fakt makali...“ Rozhovor. Porta Balkanica, roč. III (2011). č. 1–2, s. 118–122. Cit. dle ZEMAN, Pavel. Působení českých učitelů ve Východní Rumelii v letech 1878–1885 [online]. Brno, 2012, s. 7 [cit. 2018-03-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/oxagt/DIPLOMKA.pdf. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. 3 kde by výuka probíhala v bulharském jazyce. Po bulharském osvobození v roce 1878 chyběli profesoři a vzdělaní jedinci, kteří by byli schopni na středních a vysokých školách vyučovat. Naopak v českých zemích bylo vzdělání na vysoké úrovni. Mnoho profesorů hledalo své uplatnění a situace v Bulharsku je podnítila k tomu, aby se tam vydali. Bulharská společnost na jejich příchod reagovala převážně pozitivně, jako příklad uvádím výpověď vědce Javora Miluševa: „Těžko by se na mapě osvobozeného Bulharska našlo město, ve kterém společenský život probíhal bez české účasti. Svými znalostmi a osobním příkladem Češi, kteří k nám přicházeli, pozitivně ovlivnili rozvoj bulharské kultury a poznání moderního vzdělávání, rozvoj různých oborů, řemesel i profesí, stejně tak ovlivnili společenský vývoj mladého bulharského státu.“6 Avšak o ostatních oborech, především pak o českých učitelích v Bulharsku, se můžeme dočíst v jiných pracích, například v práci Pavla Zemana7, který v ní rozebírá působení českých učitelů ve Východní Rumélii8, Martina Bečvářová9 se ve své knize zaměřila na matematiky působící v Bulharsku a ve sbírce Úloha české inteligence ve společenském životě po jeho osvobození10, která vyšla v rámci bulharsko-české vědecké konference, nalezneme referáty řečníků, které mapují česko-bulharské vztahy v období po jeho osvobození v oblasti školství, kultury a literatury. V práci se tedy nebudu zaobírat tématy již zpracovanými, avšak zaměřím se primárně na výtvarné umění. Cílem práce je co nejpodrobněji zmapovat český vliv na bulharské výtvarné umění na příkladu Národní akademie v Sofii neboli Státní malířské škole.11 Právě za vznikem této školy stojí jeden z nejvýznamnější českých malířů působících v Bulharsku, Jan Václav Mrkvička. Škola taky jasně zrcadlí vývoj výtvarného umění v prvotních dekádách. Chci postihnout především dobu vzniku této školy, tedy rok 1896, a následné dvě desetiletí, kdy na škole působilo mnoho českých osobností. Český vliv na vývoj bulharského výtvarného umění chci doložit právě početným zastoupením českých učitelů působících na Státní malířské škole v Sofii. Část své práce věnuji speciálně českým učitelům, jejich biografii a funkci na škole. Do obsahu zahrnuji i obrazové přílohy, které zobrazují jejich tvorbu v průběhu působení v Bulharsku. Zaměřím se především na učitele, kteří na škole působili v jejím samotném počátku, ale budu se věnovat také osobnosti

6 MILUŠEV, Javor: Pametta e živa, a ne muzejna cennost. In: Čechi v Bǎlgarija: roljata na češkoto prisǎstvie v bǎlgarskoto nacionalno vǎzraždane. Sofija, 2009, s. 20. cit. dle ZEMAN, Pavel. Působení českých učitelů ve Východní Rumelii v letech 1878–1885 [online]. Brno, 2012 [cit. 2018-03-06], s. 27. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/oxagt/DIPLOMKA.pdf. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. 7 ZEMAN, Pavel. Působení českých učitelů ve Východní Rumelii v letech 1878–1885 [online]. Brno, 2012 [cit. 2018- 03-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/oxagt/DIPLOMKA.pdf. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. 8 Východní Rumélie bylo autonomní území Osmanské říše v letech 1879-1885, jejíž centrem byl Plovdiv. 9 BEČVÁŘOVÁ, Martina. České kořeny bulharské matematiky. V Praze: Matfyzpress, 2009. Dějiny matematiky, s. 234. ISBN 978-80-7378-079-1. 10 ČERNÝ, Marcel a Dobromir GRIGOROV (eds.). Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození: Cesty české inteligence do Bulharska. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008. ISBN 978-80-254-3456-7. 11 Původně akademie nesla název Státní malířská škola, od roku 1995 až do dnes nese název Národní akademie umění. 4

Josefa Pittera, který na škole působil až od roku 1914. Vnímám jej jako osobnost, která Bulharsku přinesla obrovský přínos především v pozdějších letech a to v oblasti grafické. Informace o škole jsem čerpala především z již už zmíněných výročních zpráv malířské školy, které vycházely od roku 1897. V těchto zprávách byly publikovány učební osnovy, seznamy učitelů a jejich předměty výuky, také se v nich psalo o počtu žáků a o aktivitách školy, jako například o výročních výstavách. Cenným materiálem je rovněž jubilejní ročenka, vydaná při příležitosti desátého výročí školy. V závěru práce přináším přehled všech učitelů působících na malířské škole, který jsem čerpala v jubilejní ročence. Speciálně jsem vytvořila tabulku všech českých učitelů a graf, který znázorňuje počet učitelů a jejich národnosti v průběhu prvních deseti let. Právě prvních deset let vnímám jako nejdůležitější k vypozorování českého vlivu na vývoj malířství po roce 1878.

3 První české stopy a „česká kulturní invaze“ „[…] Dá se, o našich krajanech, mi známých, tolik pěkného, veselého i smutného napsati, že by se mohl laskavý čtenář několik dní baviti a poznal by tak, jak ti naši krajané, z nichž většina již odpočívá na věky, inženýři, učitelé, lesníci, právníci, umělci a hudebníci, sládkové, zahradníci, řemeslníci, rolníci, atd. českému jménu jen cti dobývali a neúnavně pracovali a snad toho zasluhují, aby se jim věnovalo několik řádků pro věčnou památku. Bylo by záhodno, aby některý povolanější krajan prohledal archivy různých ministerstev a vypisoval: kdo, kdy a jak dlouho pro Bulharsko pracoval. – Snadno se zapomíná!“12 První české stopy v Bulharsku sahají až do 9. století. Pokud ale chceme hovořit o tzv. české kulturní invazi, hovoříme o době okolo roku 1878. V roce 1876 se v Bulharsku odehrálo národní povstání a v Češích zanechalo velký ohlas. Vytvořila se tak silná podpůrná vlna, která se projevovala především publikováním básní, písní, spisů a novinových článků. Podporu projevili významní čeští politici, umělci, spisovatelé, básnící, ale také studenti.13 V této době Češi do Bulharska migrovali především z čistě materiálních a ideových motivů. Na druhou vlnu stěhování Čechů měl přímý vliv výsledek rusko-turecké osvobozovací války v letech 1877– 1878, kdy vznikl moderní bulharský stát. 14 V roce 1878 sice Bulharsko dosáhlo svobody od turecké nadvlády15, ale hospodářsky bylo jedno z nejzaostalejších a nejchudších zemí Evropy. Scházela kvalifikovaná inteligence, chyběli učitelé. Vývoj stagnoval na nízkém stupni z důvodu naprosto nedostačujícího školského zřízení. Středních škol bylo jen několik, škol nižších v poměru počtu obyvatelstva málo, a vyučování v nich nepovinné, o školách odborných ani nemluvě.16 Nebyla vybudována státní správa, soudnictví, infrastruktura atd. Hlavní město Sofie se spíše podobalo „velké turecké vesnici“.17 V České republice vzniklo velké množství bulharsko-českých spolků, především za účelem podpory bulharského národně-osvobozeneckého hnutí proti turecké nadvládě a sjednocení Slovanů. V roce 1862 založili bulharští a čeští studenti v Praze tajný spolek Pobratim18, roku 1869 byla v Táboře ustanovena bulharská matice- sdružení Postojanstvo19 a roku 1880 byl založen vůbec první oficiální česko-bulharský spolek Bulharská sedjanka20, jehož hlavním cílem bylo pěstování česko-bulharských vztahů skrze bohatou spolkovou činnost

12Československý obzor 2: Vzpomínky na některé naše krajany. 1922, (1921/22) (19/20) st. 146-148. cit. dle BEČVÁŘOVÁ, Martina. České kořeny bulharské matematiky. V Praze: Matfyzpress, 2009. Dějiny matematiky, st. 28. ISBN 978-80-7378-079-1. 13 KLÁRA, Strohsová. Migrace Čechů do Bulharska - tzv. "česká invaze". Antropowebzin. 2012(1), 33-37, s. 33. 14 BAEVA, Iskra. Český přínos k modernizaci nového a novodobého Bulharska. In: ČERNÝ, Marcel a Dobromir GRIGOROV (eds.). Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození: Cesty české inteligence do Bulharska. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 30-31. ISBN 978- 80-254-3456-7. 15 Bulhaři nazývají pětiset letou tureckou nadvládu jako dobu otroctví. 16 HÝBL, František. Dějiny národa bulharského. Praha: Historický klub, 1930. 17 AMORT, Čestmír. Dějiny Bulharska. Praha: Svoboda, 1980, s. 136. 18 Spolek Pobratim měl kromě Bulharů a Čechů sdružovat také Slováky, Srby, Chorvaty a Slovince žijící v Praze. Jeho hlavním cílem byla pomoc k osvobození Bulharů z turecké nadvlády. 19 Spolek Postojanstvo především rozšiřoval tiskoviny bulharských revolucionářů a pořádal besedy o Bulharsku a jeho osvobozeneckém boji. 20 Spolek Bulharská sedjanka vznikl na návrh Jana Mrkvičky. Byla to první oficiální organizace, která sdružovala Bulhary v Čechách. Jednalo se především o zájmový spolek bulharských studentů, který měl již v roce 1881 přes osmdesát členů. 6 a akce, na nichž byla česká veřejnost seznamována s bulharskou historií a kulturou.21 Všechny tyto aktivity byly důvodem pro české jedince odcestovat do Bulharska a pomoci budovat nový moderní stát. Čeští profesoři pomáhali budovat nový systém školství. Celé generace bulharských dětí získávaly své první vědomosti o způsobu života národa, obyčejích a mravech v období po osvobození z obrazů českých malíře Jana (Ivana) Mrkvičky nebo Jaroslava Věšína. Ačkoliv v této době nalezneme i množství jiných cizinců, kteří v bulharském prostředí zanechali své stopy. Rusové zejména v oblasti vojenství, zčásti také v kultuře, Němci v administrativě kolem knížecího a carského dvora, v obchodě a v bankovnictví, přece jen však největší podíl ze všech zahraničních „budovatelů nového Bulharska“ připadá právě na Čechy.22 3.1 Důvody migrace První otázka, v souvislosti s migrací českých jedinců, se nabízí; jak je možné, že právě Češi nesli největší zásluhu na rozvoji Bulharského státu? Češi do vztahu k Bulharsku poněkud promítali své vlastní národní problémy – od nespokojenosti s výsledky rakousko-uherského vyrovnání z roku 1867, až po zklamání z bezplodné politické pasivní opozice vůči Vídni.23 Velké množství vzdělaných a inteligentních Čechů se v Rakousku-Uhersku snažilo najít práci, ale pracovních míst bohužel nebyl dostatek. Další z příčin mohla být neshoda s místní vládou a snaha vymanit se z tuhého absolutismu, který se v té době snažil udusit veškeré národnostní projevy v slovanských zemích Rakouska- Uherska nebo také snaha vydávat volně články, které nebudou podrobené cenzuře vídeňského dvora.24 Významný byl v tomto směru i vývoj populace a sociálních poměrů. Dětí bylo mnoho, hospodářství, živnost apod. převzali starší sourozenci a další šli studovat, často na kněze. Nebyl to vzorec všeobecný, ale v zásadě častý.25 Proto velké množství českých vzdělaných jedinců studujících na českých školách, které byly na svou dobu na vysoké úrovní, především v oboru humanitním a technickém, hledalo uplatnění. Bohužel však nebyla možnost jej všem poskytnout v rodné vlasti. Jednalo se především o učitele a zčásti o techniky. Tito jedinci proto hledali jinou cestu obživy a bulharská alternativa se jevila jako vhodná možnost. Velkou roli v oblibě Bulharska hrál český tisk, který popisoval či komentoval bulharské kulturní, historické, politické i ekonomické události a problémy. Nejvýrazněji se projevovaly Národní listy, v kterých před rokem 1878 vznikla speciální rubrika s názvem Válka zabývající se bulharskou otázkou. V reakci na bulharské osvobození vyšel článek 3. března 1878: „Tento pevný úmysl Ruska jest dostatečným důvodem, abychom s potěšením vítali právě uzavřený cařihradský mír a blahopřáli slovanským našim bratřím na jihu k dovršení velkého díla jejich

21 KUČÍRKOVÁ, Olga. Bulhaři v České republice: případová studie města Brna. 2009, s. 31. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. 22HAVRÁNKOVÁ, Růžena: Cesty české inteligence do Bulharska. In: Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození: Cesty české inteligence do Bulharska. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 40. ISBN 978-80-254-3456-7. 23Tamtéž, s. 41. 24 MINČEV, Emil. Češi v Plovdivu [online]. Pardubice, 2013, s. 2 [cit. 2018-04-02]. Dostupné z: https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:ATmUgQmsxzEJ:https://dk.upce.cz/bitstream/1019 5/49406/3/MincevE_CesivPlovdivu_MK_2013.pdf+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce PhDr. Miroslav Kouba, Ph.D. 25HAVRÁNKOVÁ, Růžena: Cesty české inteligence do Bulharska. In: Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození: Cesty české inteligence do Bulharska. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 40. ISBN 978-80-254-3456-7. 7 osvobození a znovuzrození.“26 Do těchto listů přispívali svými články i přední čeští literáti jako Vítězslav Hálek nebo Jan Neruda. I oni se k situaci v Bulharsku vyjadřovali svými fejetony. Rovněž jako tisk, hráli svou roli studenti pobývající v českých zemích. V šedesátých letech 19. století jich do Rakouska-Uherska proudilo velké množství. Od prvopočátku se sdružovali, připravovali se na povstání proti Turkům, snažili se seznamovat naši společnost s myšlenkami svého národně osvobozeneckého hnutí, prohlubovat ideje česko-bulharského sblížení, organizovat přednášky o nejrůznějších tématech týkajících se Bulharska, zajišťovat nákup bulharských novin, časopisů a knih a napomáhat propagaci bulharských věcí v českém tisku.27 K samotnému novodobému počátku česko-bulharských kulturních vztahů přispělo i spousta náhod, jako například překvapivé potlačení revolučního hnutí roku 1848 v Čechách. Někteří čeští radikální demokraté skončili ve vězení, některým se podařilo uprchnout. Jedním z nich byl Josef Meissner, který utíkal přes Bělehrad a nakonec žil pod jménem Milanvić v bulharském Šumenu. Vyvíjel tam velice významnou učitelskou a divadelní činnost. Následně pak vybraným bulharským studentům psal doporučující listy, které byly doručovány českým univerzitám, a díky tomu mohli studovat v českých zemích. Mezi těmito studenty byl například Vasil Dimitrov Stojanov. Ten značně pronikl do české společnosti, víme, že učil bulharskému jazyku Boženu Němcovou a napsal do českého tisku mnoho článků o Bulharsku.28 Aby Češi mohli v Bulharsku legálně působit, využívali kulturní dohody mezi Rakousko-Uherskem a Bulharským knížectvím. První vlády viděly nejdříve svůj hlavní kulturní úkol v uspořádání školství.29 Tak se stalo, že se v Bulharsku ocitlo velké množství českých učitelů.

26 Národní listy 18, 1878, č. 58, s. 1, 5.3. Cit. dle KOUBA, Miroslav. Od účasti k reminiscenci. Reflexe bulharské sociokulturní reality na stránkách Národních listů. In: Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození: Cesty české inteligence do Bulharska. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 40. ISBN 978-80-254-3456-7. 27 BEČVÁŘOVÁ, Martina. České kořeny bulharské matematiky. V Praze: Matfyzpress, 2009. Dějiny matematiky, s. 20. ISBN 978-80-7378-079-1. 28HAVRÁNKOVÁ, Růžena: Cesty české inteligence do Bulharska. In: Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození: Cesty české inteligence do Bulharska. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 42. ISBN 978-80-254-3456-7. 29 PETKOV, Lăčezar, Adelina FILEVA, Milena BALČEVA-BOŽKOVA a Galina TODOROVA. Ivan Mărkvička (1856-1938. Sofia, 2016, s. 19. ISBN 978-619-7004-08-3. 8

3.2 Český dopad na bulharské malířství Do 70. let 19. století neexistovala v celém Bulharsku jediná střední škola, na níž by probíhala výuka v bulharštině. Ve velkých městech byly založeny střední školy, na nichž zahájili výuku bulharští kantoři, kteří získali vzdělání v zahraničí, ty však doplnili i Češi, Francouzi, Rusové či Italové.30 Na středních školách se mělo vyučovat i kreslení, ale bulharských odborníků s tímto zaměřením bylo velmi málo. Situace s nedostatkem učitelů byla v podstatě ve všech oborech obdobná, malířství toho nebylo výjimkou. Sám malíř Jan Mrkvička vzpomíná na situaci, která v Bulharsku panovala v době jeho příjezdu: „Jak jsem přicestoval do Bulharska? Můj kolega a spolužák z gymnázia Lukáš pracoval jako profesor chemie a fyziky na Plovdivském gymnáziu. V jenom dopise mi nabídl přijmout místo učitele kreslení, kde zatím přednášel jeden Řek. Jeho učební metoda byla dost primitivní a divná, dával žákům překreslovat obrázky. Po krátkém přemýšlení jsem dal Lukášovi kladnou odpověď. To bylo v roce 1881. Obrátil jsem se s žádostí na Grueva, který tehdy měl na starosti vzdělání ve Východní Rumélii. Marně jsem čekal odpověď. A najednou přišel telegram ze Sofie, v kterém mi bylo oznámeno, že jsem byl jmenován učitelem kreslení na gymnáziu v Plovdivu.“31 Z těchto slov si můžeme vyvodit tehdejší národní psychologii. „Nebylo možné najít nikoho, kdo by mi stál modelem.[…] Kráčel jsem po ulici a viděl jsem, jak se lidé přede mnou schovávají.“ Doplňuje Mrkvička. Jednou dokonce, když na ulici kreslil náhodného osla, přišel jeho majitel a osla odvedl pryč.32 Malířství v Českých zemích se v tomto období naopak velmi dařilo. Za doby Rakouska- Uherska bylo velmi ovlivněno Vídní a Mnichovem. Obě města byla podobně jako Paříž nebo Londýn kolébkou moderního umění. V této době umělci měli možnost vycestovat a studovat kromě akademií ve Vídní a Mnichově, také například v Berlíně nebo Düsseldorfu. Cestování bylo populární, proto umělci cestovali kromě účelů studijních do ciziny taktéž za prací. Jeden z nich byl právě Jan Václav Mrkvička, který roku 1881 přicestoval do Bulharska. Byl jeden z prvních českých umělců, kteří v Bulharsku působili. Kromě toho, že po sobě zanechal neocenitelné tvůrčí dědictví a odkaz malíře, pedagoga a veřejného činitele, byl jedním ze zakladatelů Státní malířské školy v Sofii a následně se stal jejím prvním ředitelem. Společně s Mrkvičkou vynaložila i řada dalších českých umělců obrovské úsilí k modernizaci bulharského umění, byli to například Jaroslav Věšín, Otto Hořejší nebo Josef Pitter.

30 ZEMAN, Pavel. Učebnice českých učitelů v Bulharsku: 80. a 90. léta 19. století. STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA [online]. 2016, 2016(2), s. 2 [cit. 2018-03-13]. Dostupné z: http://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.desklight-d465cb68-c32a-4bb4-9076-f154363f18c7 31Kak pristignach v Bălgarija, s. 113. cit. dle ZEMAN, Pavel. Působení českých učitelů ve Východní Rumelii v letech 1878–1885 [online]. Brno, 2012, s. 46-47. [cit. 2018-03-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/oxagt/DIPLOMKA.pdf. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. 32Učiteli bg: Ivan Mrkvička [online]. 2015 [cit. 2018-03-03]. Dostupné z: https://uchiteli.bg/interesting/ivan- myrkvichka/591. 9

4 Národní akademie umění v Sofii „V rámci těchto 120 let, bez ohledu na to, jak se škola jmenovala,33 […] vždy stála v centru uměleckého a kulturního dění Bulharska, splňujíc její první a hlavní úkoly – formování a vzdělávání generace umělců, zachovaní tradice Bulharské umělecké kultury a srovnaní bulharského umění s evropskými a mezinárodními standarty.“34 Národní akademie umění v Sofii je nejstarší vysokoškolská instituce pro vzdělávání umělců v oblasti výtvarného umění a umění užitného v Bulharsku. Byla založena roku 1896 významnými bulharskými intelektuály – Konstantine Veličkovem, Ivanem Šišmanovem, Antonem Mikovem, Bori Schatzem, Ivanem Angelovem a v neposlední řadě českým malířem Janem Mrkvičkou. Otevření proběhlo 1. října roku 1896. Původně akademie nesla název Státní malířská škola, později v roce 1911 byla přejmenována na Akademii umění35 a od roku 1995 až do dnes nese jméno Národní akademie umění. Skoro o sto let dříve, přesněji v roce 1800, byla založena Akademie výtvarných umění v Praze. Tuto akademii tvořili především čeští umělci. Žáci, kteří akademií prošli, formovali českou výtvarnou kulturu v průběhu století. Výtvarné umění mělo v českých zemích oproti Bulharsku velký náskok. Čeští umělci měli možnost studovat kromě akademie v Praze také na akademii ve Vídni nebo Mnichově. Tak se dělo, že se v českých zemích nacházelo velké množství umělců, kteří hledali své uplatnění. Na rozdíl od Rakouska-Uherska se Bulharské výtvarné umění nacházelo ve velmi krizovém stavu. Po roce 1878 chyběli učitelé a poté především akademie, na které by mohli umělci studovat. Není tedy divu, že čeští umělci, kteří do Bulharska odcestovali, byli schopni přinést bulharskému školství a výtvarnému umění tak značný přínos. Zatímco se v Paříži v polovině 19. století začali přiklánět k realismu, v českých zemích přetrvávaly elementy neoromantismu až do konce 19. století.36 Umělci hledali inspiraci především v historii, krajinných scenériích anebo se snažili vyobrazit obyčejný život obyvatel měst. Ivan Mrkvička si s sebou do Bulharska přinesl tyto malířské techniky. Mrkvička měl velký dopad na vývoj bulharského výtvarného umění. Pomáhal s obrodou výuky kreslení na Bulharských středních školách v Plovdivu a později se přesunul do Sofie. V té době se Sofie stala nejen politickým, ale také kulturním centrem a umělci čím dál více naléhali na vznik kreslířské školy. Toto naléhání pramenilo především z faktu, že do té doby neměli možnost svá díla prezentovat a jediným zdrojem byla umělecká sbírka, kterou vlastnil kníže Ferdinand.37 Samotnému vzniku školy předcházelo Družestvo za podržane na izkustvo

33 Akademie nesla za svou existenci všechny tyto názvy: Státní malířská škola (1896), Statní umělecká a industriální škola (1909), Státní akademie umění (1911), Vyšší instituce pro vizuální umění Nikolaje Pavloviče (1951) a Státní umělecká škola a Národní akademie umění (1995). 34 Úvodní slovo rektora školy Nikolaje Dračeva v knize Natsionalna khudožestvena akademija: 1806-2016. Sofija, 2016, s. 7. Kniha byla věnovaná 120. výročí existence školy. 35Nacionalna chudožestvena akademija: Istorija [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: https://nha.bg/bg/stranica/istoriy 36 České výtvarné umění 19. století: Malířství a sochařství [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/České_výtvarné_umění_19._století 37 Ferdinand I., celý titul Ferdinand Maximilian Karl Leopold Maria sasko-cobursko-gothajský (1861−1948) byl v letech 1887−1908 bulharským knížetem a v letech 1908−1918 bulharským carem. Ferdinand měl široké zájmy jako například botaniku, zoologii nebo sběr známek, také psal básně a zajímal se o umění. 10 v Balgaria (Sdružení pro podporu umění v Bulharsku)38, které si zadalo velké cíle a to propagaci umění a rozšíření uměleckého vkusu, seznámení veřejnosti se západoevropským uměním, organizaci regulérních uměleckých výstav s mezinárodní účastí, vydávaní časopisu Izkustvo (Umění) a v neposlední řadě založení umělecké školy. Ve sdružení působili nejen Bulharští umělci, ale také umělci ze zahraničí, mezi nimi i Češi, například Věšín, Hořejší nebo Mrkvička. Právě Mrkvička byl jeden z předních iniciátorů, který o vznik malířské školy usiloval. Jeho přání se mu v roce 1896 splnilo a společně s dalšími bulharskými umělci stál u vzniku Státní malířské školy.39 Mrkvička se díky své vůdčí osobnosti stal ředitelem této školy a ve funkci zůstal až do roku 1909. Jako vyučující v ateliéru malířství měl možnost přímo ovlivňovat tvůrčí formování budoucích umělců a dokonce určovat jejich stylové postupy. Zaměřoval se především na tvorbu ve stylu akademismu40 jako tehdy jediného oficiálního a reprezentativního umění.41 Také si s sebou přivezl znalost žánrové malby, kterou předával svým žákům, proto také malířství v Bulharsku zůstalo od prvních desetiletí 20. století podřízeno akademické tradici, udržované v praxi Státní kreslířskou školou. Oficiální otevření školy proběhlo 16. října 1896,42 ačkoliv samotný nápad vznikl už o 10 let dříve. Myšlenka školy byla inspirována idejemi bulharských významných umělců, kterým se dostalo vzdělání v západní Evropě a Rusku. Charakteristika nově vznikající školy byla otisknuta i v novinách „Săvetnik“, Nikolaj Pavlovič ji popsal takto: „Prvním oborem budou začátečnické hodiny a hodiny tisku: […]Druhý obor bude věnován antice; kresby přírody v antickém stylu, soch (idolů), které se dochovaly od kultovních umělců, portrétů a figurální kresby. Třetí obor bude věnovaný přírodě.“ 43 Kromě samotné edukační funkce, měla škola především propojit bulharské umělce. Ve stejném dni započaly přednášky s předem připravenou osnovou. Původní datum otevření mělo být 15. září, avšak nebyly připraveny prostory pro výuku, proto se otevření zpozdilo o měsíc. Ve výroční zprávě malířské školy z roku 1896-1897 ředitel Mrkvička navrhuje následující přednášející; Ivan Mrkvička v oblasti malby a současně byl jmenován ředitelem školy, Anton Mitov v oblasti perspektivy a historie umění, Boris Šatz v oblasti sochařství a doktor A. N. Sarafov v oblasti anatomie. První rok na škole tedy působili pouze 4 učitelé.

38 Sdružení pro podporu umění v Bulharsku (později Družestvo na chudožnicite v Balgaria- Družstvo bulharských umělců) vzniklo v roce 1894. Dostávalo se mu velké podpory dvora a vlády, kdy vedení sdružení získali práva k uměleckým a dekorativnímu projevům v kostelech (např. kostel Alexandra Něvského nebo kostel Sv. Sofie- symbol Bulharské metropole) a veřejných budovách (např. sněmovní hala Zemědělské banky). Taktéž se členové tohoto sdružení prezentovali v prostorách Státní malířské školy. Později většinovou tohoto sdružení tvoří žáci Státní malířské školy. 39 Družestvo za poddŭržane na izkustvoto v Bŭlgarija [online]. [cit. 2018-05-06]. Dostupné z: http://www.artprice.bg/autor_details.php?act=data&elem_id=706. 40 Akademismus je typický styl pro výtvarné umění 19. století, završuje klasicismus a je pro něho charakteristická dokončenost a hladkost malby. Vychází z antiky a vrcholné renesance. 41 PETKOV, Lăčezar, Adelina FILEVA, Milena BALČEVA-BOŽKOVA a Galina TODOROVA. Ivan Mărkvička (1856- 1938). Sofia, 2016, s. 34. ISBN 978-619-7004-08-3. 42 Samotný návrh zákona pro vznik nové školy vydal v roce 1895 tehdejší ministr školství Konstantin Veličov. Návrh zákona byl v roce 1896 představen Národnímu shromáždění a Veličovem byl obhájen. 43 Nacionalna chudožestvena akademija: 1806-2016. Sofija, 2016, s. 17. 11

Zatímco Mrkvička a Mitov již za sebou měli delší praxi ve školství, Šatz a Sarafov nastoupili pouze s roční praxí. Tento fakt by mohl vypovídat o nedostatku zkušených učitelů, s jakým se Bulharsko v té době potýkalo. Toto tvrzení také doplňují národnosti učitelů. Jak už víme, Mrkvička přišel z Čech, Sarafov z Ruska, Šatz byl z Litvy, jediný Bulhar původem byl pouze Anton Mitov.44 I přes tento nedostatek vzdělaných učitelů, mělo vedení školy jasnou vizi a v nejbližší době měli v plánu k samotné malířské škole přidružit obor sochařství, který opravdu vznikl, jeho prvním přednášejícím byl Boris Šatz. První přijímací zkoušky probíhaly od 20. do 25. září a přihlásilo se dohromady 158 studentů, mezi nimi bylo 5 dívek. Přijato bylo 40 chlapců a 3 dívky. Bulharské školství se ke studujícím dívkám stavělo poměrně kladně, na to vzpomínal i sám Mrkvička v reakci na své působení na dívčím plovdivském gymnáziu z roku 1924: „Ti výše zmínění učitelé [Dobruský, bratři Škorpilové, Šourek a Lukáš] spolu s dalšími Bulhary vytvořili učební osnovy, které s malými výjimkami byly téměř stejné jak v chlapeckém, tak i dívčím gymnáziu. Toto srovnání vzdělávání chlapců a dívek mi dalo možnost následně, při otevření Umělecké akademie, přijímat i dívky jako řádné studenty. Ty měly stejná práva jako studenti – něco, co do té doby nebylo známé dokonce ani v Německu.“45 Zároveň je potřeba zmínit, že právě Státní malířská škola byla první instituce v Bulharsku, která poskytla ženám možnost získat vyšší vzdělání po boku mužů.46 Kromě uchazečů předešlého přijímacího řízení byl bez zkoušek přijat ke studiu i jeden student turínské akademie. Posléze se zjistilo, že prostory pro výuku vyhovují většímu množství studentů, bylo tedy přijato dodatečně dalších 5 studentů. Dohromady bylo přijato 49 studentů. Všichni z nich byli původem z Bulharska, s výjimkou tří studentek, které měly národnost arménskou, ruskou a polskou, a jednoho studenta který pocházel z Makedonie. Zajímavou informací je, že následující rok opustili školu kvůli nemocem a bídě 3 studenti. Avšak studentům z chudých poměrů s dobrým prospěchem bylo po prvním semestru vyplaceno stipendium v celkové hodnotě 1 340 leva.47 Na konci školního roku byla uspořádána výstava studentských prací v prostorách školy, kterou navštívilo 1 500 lidí. Tato výstava, společně s možnostmi poskytujícími školou, jako například zahraniční výjezdy za účelem studia, velká finanční podpora chudých studentů ze strany knížete Ferdinanda I. a stejně tak jeho náklonnost k fungování školy, společně s jeho veřejnými podpůrnými proslovy, zvýšily veřejný zájem a v důsledku toho se zvýšil i počet kandidátů, kteří se ucházeli o studium. Sám Ivan Mitov vzpomínal na první dekády existence školy takto: „V raných letech byla existence školy velmi obtížná a bolestivá. Podstoupili jsme velké množství obtíží a překážek, které jsou popsány v jubilejní sbírce, která byla vydána při příležitosti desátého výročí. Vzpomínám si na těžkosti té doby a cítím hlubokou vděčnost za účinnou podporu a ochranu, kterou nám bývalý kníže Ferdinand I. poskytl […].“48 Ferdinand jako první a hlavní patron školy jí podpořil také řadou aktivit. Poskytoval výtvarné práce z

44 Otčet na Risuvalno učilište za 1896-1897. Sofija, 1897, s. 4. 45 Jubileen sbornik po slučaj 50–godišninata na Plovdivska devičeska gimnazija i 70- godišninata ot otkrivaneto na părvo bălgarsko devičesko učilište v Plovdiv. Plovdiv, 1934, s. 308. cit. dle ZEMAN, Pavel. Působení českých učitelů ve Východní Rumelii v letech 1878–1885 [online]. Brno, 2012, s. 68 [cit. 2018-03-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/oxagt/DIPLOMKA.pdf. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. 46 Nacionalna chudožestvena akademija: 1806-2016. Sofija, 2016, s. 29. 47 Otčet na Risuvalno učilište za 1896-1897. Sofija, 1897, s. 6-8. 48 Nacionalna chudožestvena akademija: 1806-2016. Sofija, 2016, s. 31. 12 osobních sbírek k jejich vystavení v síních školy a pravidelně navštěvoval přednášky o dějinách umění, které se konaly v ateliérech. V následujících letech, můžeme stále pozorovat nadpoloviční účast českých učitelů, později však učitelů bulharského původu začíná přibývat. Zatímco v prvních třech letech funkce školy bylo poměrově na škole více učitelů z českých zemí a ostatních států Evropy, tak v roce 1900 už můžeme zaznamenat značný nárůst učitelů bulharského původu. Ještě v roce 1898 bylo na škole dohromady 7 učitelů, z toho dva Češi a tři učitelé z jiných států (Maďarsko, Litva, Makedonie), pak v roce 1900 už bulharských učitelů bylo 6 a Čechu a dalších cizinců dohromady také 6. Dále do budoucna poměr bulharských učitelů pouze už rostl, to si můžeme ověřit v následujícím grafu.

0 Češi Bulhaři Ostatní 1896 1897 1898 1899 1900 1901 1902 1903 1904 1905 Obrázek 1: Graf znázorňující počet učitelů na malířské škole V roce 1904 škole přibyla nová místa pro výuku a bylo navrhnuto místo pro výstavbu nové budovy určené speciálně pro Státní malířskou školu49, byla tedy možnost přijmout větší množství studentů. Také do té doby přetrvával v Bulharsku názor, že výuka kreslení na školách je pouze pro talentované jedince. Otto Hořejší musel obhajovat výuku kreslení na středních školách v úvodu své knihy Perspektivno izobražananie na ravninnite i prostranstvenite tvari po modeli z roku 1895 takto: „Dlouhou dobu se myslelo (i dnes jsou ještě lidé, kteří tak smýšlí), že ke kreslení je potřeba zvláštního daru a že ti, kteří ho nemají, zbytečně se zabývají tímto předmětem; kvůli tomu většina byla přesvědčena, že kreslení, jako předmět, je nevhodné pro celou výuku a následně, že nemůže být povinné pro všechny.“ Podle Hořejšího má v sobě každé dítě potenciál, nadání pro malování, které je potřeba rozvíjet.50 Priority vlády byly do té doby v otázce umění spíše soustředěny na organizaci primárního a sekundárního vzdělávání, než na cílenou státní politiku zaměřenou na rozvoj umění v zemi. Ačkoliv v učebních osnovách

49 Do té doby probíhalo vyučování v prostorách soukromých domů, které nebyli vhodné pro výuku. Po naléhání školy byl v roce 1907 položen základní kámen nové budovy na ulici Šipka, kde škola sídlí dodnes. 50 ZEMAN, Pavel. Učebnice českých učitelů v Bulharsku: 80. a 90. léta 19. století. STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA [online]. 2016, 2016(2), s. 2 [cit. 2018-03-13], s. 22. Dostupné z: http://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.desklight-d465cb68-c32a-4bb4-9076-f154363f18c7. 13 středních škol byly hodiny kresby zahrnuty, potýkaly se s rostoucím nedostatkem učitelů.51 I díky tomuto popudu dostala škola v roce 1904 od ministerstva školství povolení připravovat žáky školy k budoucí praxi učitelů výtvarné výchovy a krasopisu na gymnáziích a základních školách.52 Na škole bylo kromě samotné malby a kresby vyučováno i sochařství, řezbářství, vyšívání a výroba dlaždic. Všechny výrobky vyšívacího oddělení jako například kabelky, halenky, povlaky na polštáře, stejně jako dekorace provedené v oddělení výroby dlaždic, nesly charakteristické tvary a barvy bulharského tradičního umění. Tyto obory na škole vznikly především proto, aby prokázaly dobrou kvalitu výrobků, které na škole vznikaly. A úspěch na sebe nedal dlouho čekat, dvě vázy, vytvořené na škole odrážející tradiční bulharský styl, byly vystaveny na výstavě v Paříži. Posléze byla škola rozšířena i o obor industriální výtvarné tvorby a obhajovala pozici institutu pro vzdělání v oblasti průmyslu a obchodu. Podobné úvahy byly obhajovány i v časopisu Izkustvo, kde se psalo o důležitosti aplikovaného a dekorativního umění. Škola fungovala jako klasická akademie umění, podobná již už existujícím akademiím v západní Evropě, stejně tak jako umělecko-průmyslová škola, podobná těm v západní a střední Evropě. Stala se tak příkladem zvláštního hybridního modelu, který se projevoval jako jeden z neúspěšnějších příkladů implementace evropských zkušeností v bulharském vzdělávacím systému. Díky tomu došlo v roce 9101 k logickému rozdělení školy do dvou odlišných kateder; Umělecká katedra a hodiny kresby a Katedra pro grafiku v uměleckém průmyslu. Každá katedra měla své všeobecné a speciální kurzy.53 V roce 1904 se Katedra pro grafiku v uměleckém průmyslu rozšířila i o další oblasti výuky jako ikonografie, řezba, dekorativní umění, keramika nebo zlatnictví. Z toho důvodu byla potřeba přijmout větší množství učitelů, přibyli učitelé především bulharského původu, mezi nimi byli například Ivan Angelov, který měl na starost výuku malby, Boris Michajlov, který vyučoval dekorativní umění nebo Stefan Dimitrov, který vyučoval uměleckou keramiku. Nechyběli samozřejmě ani Češi, Ivan Travnický vyučoval řezbářství, Tereza Choleková vyšívání a tkalcovství, Antonín Šourek konstrukci, perspektivu a rýsování a Otto Hořejší krasopis. K desátému výročí školy v roce 1906 proběhla jubilejní výstava v prostorách školy. Bylo k vidění nad 200 uměleckých děl od 34 umělců. Kromě děl samotných profesorů malířské školy (např. Mrkvičky, Mitova, Angelova) vystavili svá díla také bulharští umělci, kteří studovali nebo vyučovali na fakultách v Turínu, Florencii, Paříži, Vídni nebo také v Praze.54 Tato výstava jasně poukázala na obrovský posun ve výtvarném umění v Bulharsku a obhájila smysl existence malířské školy. Bývalí a současní ministři té doby tuto výstavu navštívili dokonce vícekrát, taktéž diplomaté, významní obyvatelé, intelektuálové a mnoho zahraničních návštěvníků. Nesmíme taktéž opomenout členy rodiny anglického krále Edwarda VII. V rámci této výstavy byla vyhlášena soutěž o architekta budoucí hlavní budovy školy, která byla stvrzena položením základového kamene budovy. Tato výstava pro fakultu znamenala

51 Nacionalna chudožestvena akademija: 1806-2016. Sofija, 2016, s. 19. 52 Otčet na Risuvalno učilište za 1896-1897. Sofija, 1897, s. 4-7. 53 Nacionalna chudožestvena akademija: 1806-2016. Sofija, 2016, s. 29. 54 Jubileen iljustrovan godišnik dŭržavnoto risuvalno učilište: za pŭrvit deset učebni godini (1896-1906). Sofija, 1907, s. 47.

14 obrovský úspěch, 20 obrazů odkoupila Národní galerie a dalších 10 bylo prodáno do soukromých rukou. Jubilejní ročenka z roku 1906 byla zaslána řadě uměleckých a vzdělávacích institucí v západní Evropě a v Rusku. Dokazovala obrovský pokrok bulharského umění a prestiž školy, kterou byla schopna v tak krátké době dosáhnout. Taktéž četná účast školy na mezinárodních výstavách dokazovala její obrovský potenciál. Za svou účast získala tři zlaté medaile – v roce 1900 v Paříži, v roce 1904 v USA a v roce 1905 v Liège.55 Konstantin Veličov se při příležitosti této jubilejní výstavy nechal slyšet: „Škola, která byla založena se skromnými nároky, vzrostla na významnou Akademii výtvarných umění. Shodli jsme se na změně názvu školy.“ V roce 1909 byla škola opravdu přejmenována na Státní uměleckou a industriální školu. 56 Pouhý rok po jubilejním desátém výročí školy Jan Mrkvička opustil svou funkci. V rámci oslav jeho čtvrtstoletí působení v Bulharsku, jakožto velkého umělce a obroditele, mu přišla řada dopisů. Uvádím jako příklad jeden z nich, od jeho žáka: „Drahý učiteli, oslavujíc s Vámi čtvrtstoletí Vaší umělecké a profesorské činnosti, jako žák, který měl tu čest pod Vašim vedením studovat, přináším Vám svoje poděkování za vaši snahu a starost o nás a celý Bulharský národ. Moudrý učiteli, ať nám Vaše snaha a vytrvalost slouží jako příklad v našich životech. Sofie 17. 5. 1907“57 Další dopisy adresované Mrkvičkovi jsou k nahlédnutí v příloze. Mezi dopisy byla taktéž zpráva od samotného knížete, která mu byla předána osobně náčelníkem tajného kabinetu jeho carského knížete. V této zprávě mu bylo uděleno vyznamenání Za občanskou zásluhu, což je první vyznamenání tohoto druhu udělené v oblasti kultury. Vznik Státní malířské školy v roce 1896 a její následný rozvoj sehrály klíčovou roli v procesu formování uměleckého života v Bulharsku na konci 19. a začátku 20. století. Její význam nebyl pouze ve vzdělávání umělců, ale také v představení hlavních směrů budoucího vývoje bulharské umělecké kultury. Výstavy a přednášky, které na škole probíhaly, učinily ze Státní malířské školy centrum kulturního života v celém státě. Díky této škole se byli schopni bulharští umělci spojit a vytvořit tak silný základ pro budoucí vývoj umění.

55 Nacionalna chudožestvena akademija: 1806-2016. Sofija, 2016, s. 37. 56 Bŭlgarski ženi i vezbarki [online]. 2018 [cit. 2018-05-03]. Dostupné z: http://istoryavshevici.blogspot.cz/2018/03/. 57 Ijustrovan godišnik dŭržavnoto risuvalno učilište: za učebnata 1906/1907 godina. Sofija, 1907, s. 19.

5 Přehled českých učitelů, kteří působili na malířské škole V této části bych se ráda věnovala pěti českým osobnostem působících na Statní malířské škole, které vnímám jako nejvýznamnější. Ke každému poskytnu krátkou biografii a zaměřím se především na Jana Václava Mrkvičku, který měl nejvýraznější vliv na vznik a vývoj malířské školy. Zaměřím se na jejich učitelskou práci, ale neopomenu zmínit i jejich mimoškolní aktivity a díla. V závěru se krátce zmíním i o Josefu Silabovi, Tereze Cholekové a Janu Travnickým, avšak údaje o nich jsou bohužel skrovné.

5.1 Jan Václav Mrkvička (1856−1938) Jan Václav Mrkvička je jeden ze zakladatelů Malířské školy v Sofii a člen Bulharské akademie věd. Ačkoliv byl Mrkvička českého původu, byl považován za Bulharského národního malíře. Vymaloval jeden ze tří oltářů chrámu Alexandra Něvského v Sofii a jeho obrazy visí na čelních místech největších bulharských výtvarných sbírek, je také autorem řady portrétů a ilustrací k dílům bulharských spisovatelů. Patřil mezi průkopníky moderního bulharského umění a osud Bulharska přijal za svůj, časem začal požívat i bulharské provedení jeho křestního jména − Ivan. Jeho ateliérem prošla řada bulharských výtvarníků, kteří pokračovali v jeho práci, a jeho díla, která zůstala v pokladnici bulharských galerií a muzeí, se stala osobitým symbolem doby.58

Obrázek 2: MRKVIČKA, Ivan. Autoportrét [olej na plátně]. Obrázek 3: MRKVIČKA, Ivan. Žena ze Smileva [olej na plátně]. 1926. At: City art Gallery, Plovdiv. 1931. At: Album almanach Makedonija, Sofija.

58PETKOV, Lăčezar, Adelina FILEVA, Milena BALČEVA-BOŽKOVA a Galina TODOROVA. Ivan Mărkvička (1856- 1938). Sofia, 2016, s. 15. ISBN 978-619-7004-08-3. 16

Jan Václav Mrkvička se narodil roku 1856 v obci Vidim u Mělníka nedaleko Dubé. Roku 1882 přišel do Plovdivu jako šestadvacetiletý absolvent pražské Akademie výtvarných umění a Akademie výtvarných umění v Mnichově, kde odpromoval pod vedením profesora Otta Seitze.59 Do Bulharska se ale nedostal náhodou, již v Čechách projevoval velký zájem o osud tohoto státu a dostal se tak do prostředí bulharských studentů a stál u založení spolku Bulharská sedjanka. Do Plovdivu byl pozván vládou Východní Rumélie, aby nastoupil jako učitel kreslení na tamějším gymnáziu Svatého Cyrila a Metoděje, vypomáhal také na dívčím gymnáziu. Pro tehdejší Plovdiv to byla čest přivítat tak mladého a vzdělaného učitele. V této době je u Mrkvičky jasně znatelný vliv Mnichovské akademie, kde je kladen důraz na tmavé barvy a hladkou texturu. Plovdiv v této době nesl status kulturního a sociálního střediska. Mrkvička se ocitl v centru uměleckého dění. Navázal vztahy například s Ivanem Vazovem − významným bulharským spisovatelem evropského významu a zakladatelem bulharské moderní literatury, Petko Karavelovem − vůdčím bulharským liberálním politikem, který sloužil jako předseda vlády, básníkem Konstantinem Veličkovem, spisovatelem Petko Slavejkovem a dalšími. Během tohoto období vytvořil některé ze svých nejvýznamnějších děl, například obraz Cikánská veselice (1887, Národní galerie v Sofii) nebo Tržiště v Plovdivu (1883, Národní galerie v Sofii). Zaměřoval se především na to, zobrazit co nejplastičtěji život v Bulharsku, ale také národní hodnoty, boj za osvobození a radosti i strasti jeho každodenního života. V jeho dílech je jasně znatelný vliv západoevropských center umění.60 V roce 1886 uspořádal svoji první sólovou výstavu, kterou následovaly další dvě společně s jeho kolegou Antonem Mitovem. Tyto výstavy byly jedním z prvních samostatných tvůrčích projevů v kulturním životě bulharské veřejnosti. Kromě toho také spolupracoval s českým magazínem Zlatá Praha, kam posílal skeče bulharských rolníků. Byl součástí všech výstav Asociace umělců v zahraničí, například v Paříži, Saint Louis nebo Benátkách. Taktéž organizoval individuální výstavy v Plzni nebo Praze. V roce 1889 Mrkvička změnil své působiště a přesouvá se do Sofie. Zde se potkal se svými starými přáteli z Plovdivu a společně se projevovali ve sféře veřejných aktivit jako stoupenci myšlenky povinné výtvarné výchovy na gymnáziích a středních odborných školách. V roce 1892 byla z jeho iniciativy uspořádána sekce umění na první bulharské zemědělsko- průmyslové výstavě The Fair 61 v Plovdivu. Na této výstavě bylo vystaveno 15 jeho děl. V Sofii vytvořil jedny ze svých nejvýznamnějších děl, dvě varianty obrazu Račenica (1894, 1906) a taktéž dvě varianty obrazu Zadušnica (Utrpení, 1895, 1899).62 Vyučoval zde na reálném gymnáziu, kde vytvořil učební osnovy pro výuku kreslení. Roku 1881 společně

59Otta Seitz (1846−1912) byl profesor na umělecké akademii v Mnichově. Kromě Mrkvičky byl učitelem i mnoha dalších významných umělců. Jeho vliv můžeme jasně zpozorovat v Mrkvičkových dílech. Především pak v dílech zobrazujících žánrové umění, tedy umění, které zobrazují scény nebo události z každodenního života. 60Převážně u něho převládal neoklasicistický styl, akademismus a žánrová malba. 61The Fair – byla první bulharská zemědělská a průmyslová výstava, která započala výstavní epochu v Bulharsku. Na přípravě výstavy se podílel český architekt Josef Schnitter (1852−1914) a Mrkvička k ní vytvořil úvodní reklamní plakát. Čeští vystavovatelé v průběhu této výstavy získali 13 zlatých a 74 stříbrných medailí, mezi zlatými medailisty byl například i matematik Antonín Šourek (1857−1926) za své učebnice matematiky. 62Učiteli bg: Ivan Mŭrkvička [online]. 2015 [cit. 2018-03-03]. Dostupné z: https://uchiteli.bg/interesting/ivan- myrkvichka/591. 17 s Mitovem a Václavem Dobruským63 vytvořili první bulharský erb, který byl neoficiálně používán v letech 1881 až 1927.64 V roce 1894 bulharský buditel Ivan Vazov vydal román Pod jařmem. Kromě surového popisu násilností v Bulharsku během roku 1876 v něm Vazov také podrobně vylíčil městské i venkovské prostředí tehdejšího Bulharska. Toto téma bylo pro Mrkvičku velmi blízké, nejen proto se rozhodl ilustrovat první vydání tohoto historického románu společně s malíři Antonim Piotrowskim, Josephem Oberbauerem a Antonem Mitovem.

Obrázek 4: MRKVIČKA, Ivan. Bazar na dříví v Plovdivu [kresba perem]. 235 x 464 mm. 1889. At: Moravská galerie v Brně S prof. Ivanen Šišmanovem, B. Michajlovem, G. Kanellem a dalšími stál v roce 1894 u zrodu prvního sdružení Bulharských umělců zvaného Společnost podporující umění v Bulharsku, které bylo později přejmenováno na Druzhestvo na khudozhnitsite v Bŭlgariya (Asociace umělců v Bulharsku). Dále společně s Antonem Mitovem vydal první bulharský magazín o výtvarném umění zvaný Izkustvo (Umění, 1895–1899). Důležitý moment nastal v roce 1896, kdy společně s Konstantinem Velichovem a Antonem Mitovem založil kreslířskou školu v Sofii, která byla posléze restrukturalizována na Národní akademii umění, a Mrkvička se stal jejím ředitelem. V návaznosti na otevření akademie byly do Bulharska pozváni další čeští malíři a umělci. Mrkvička byl hlavní postavou Bulharské osvobozenecké umělecké scény. Je považován za zakladatele moderního národního malířství. Podařilo se mu vytvořit veřejný obraz o charakteru lidí, kultury a tradicích Bulharska. Tvořil téměř ve všech malířských stylech. Byl fascinován životem bulharského obyvatelstva, neúnavně skicoval, navštěvoval tržiště jak v Sofii a Plovdivu a ta se mu stávala nevyčerpatelnou inspirací pro jeho tvorbu. Scény z trhu,

63Václav Dobruský (1858-1916) byl český historik a zakladatel národního archeologického muzea v Sofii. 64 MICHAJLOVA, Katja. Svátek sv. Cyrila a Metoděje v Bulharsku. In: Národopisná revue. 2013(2) [online]. [cit. 2018-05-02]. Dostupné z: http://revue.nulk.cz/pdf/r2-2013.pdf, s. 114. 18 pestré davy, a především snaha seznámit se s folklorem a jeho uchováním charakterizovaly Mrkvičkovu tvorbu z tzv. „sofijského období“. Stačí jediný pohled na jeho známá díla Čističky kokonů, Račenica, Dušičky a Tržiště v Sofii, abychom pochopili malířův hluboký zájem a jeho přání ztvárnit fyzický vzhled Bulharska co nejvěrněji.65 Podílel se také na malířské výzdobě nejen kostela Alexandra Něvského, ale i na několika dalších. Ilustroval řadu knih a získal bulharské státní vyznamenání.

Obrázek 5: MRKVIČKA, Ivan. Račenica [olej na plátně]. 640 x 421 mm. 1885. At: Národní galerie v Sofii. Obraz Račenica66 se stal symbolem doby, byl jedním z nevýznamnějších děl z období po osvobození. Tato díla byla vytvořena dvě, jedno v roce 1894 a druhé 1906. Malíř se k těmto scénám neustále vracel a volil složitější kompozici a bohatší barevnost. Scéna na obrazu je z vesnice jménem Bistrica, blízko města Bankja. Ačkoliv je nám tanečník uprostřed známý (jedná se o Mrkvičkova dobrého přítele Jamese Bauchera, Ira, který působil jako balkánský reportér pro noviny The Times), ostatní postavy zůstávají bez charakteristiky, zájem se soustřeďuje na národopisný moment, vyjádřený pro tuto dobu typickým akademickým naturalismem a dokumentárností.67 V roce 1918 byl Mrkvička zvolen členem Bulharské akademie věd. Na konci 19. století a počátku 20. století se Mrkvička začal více zaobírat malbou krajin a portrétů. Portrétům se věnoval i po návratu do rodných Čech v roce 1921. Dával přednost především portrétům významných politických osobností. Mrkvička byl talentovaný v mnoha sférách a roku 1930

65 PETKOV, Lăčezar, Adelina FILEVA, Milena BALČEVA-BOŽKOVA a Galina TODOROVA. Ivan Mărkvička (1856- 1938). Sofia, 2016, s. 49. ISBN 978-619-7004-08-3. 66 Račenica je tradiční bulharský folklórní tanec. 67 PETKOV, Lăčezar, Adelina FILEVA, Milena BALČEVA-BOŽKOVA a Galina TODOROVA. Ivan Mărkvička (1856- 1938). Sofia, 2016, s. 49-50. ISBN 978-619-7004-08-3. 19 dokonce vydal svoji první básnickou sbírku, která nesla název Prašinki ot nevedomoto (Smítka nevědomosti). Umřel 16. května roku 1938 v Praze.

Bylo by si těžké představit budování bulharské kultury bez Mrkvičky. Do počátku 20. let byl ve všech uměleckých komisích či v uměleckých radách jako předseda nebo člen, účastnil se prestižních soutěží, byl delegátem na kongresech a mezinárodních fórech. Namaloval velké množství obrazů a také portrétů významných osobností jako například portréty Cyrila a Metoděje, knížete Ferdinanda nebo princezny Marie Louisy. Všechny jeho aktivity pro podporu rozvoje bulharského umění jej činí jednou z nejváženějších postav bulharské kultury od dob osvobození. Taky ho poutalo velké přátelství k ostatním učitelům, kteří působili v Bulharsku. Příkladem toho byl jeho vztah s matematikem Antonínem Šourkem. Ve vzpomínkách Šourkova vnuka Antona Francova Červenakova se můžeme dočíst: „[Antonín Šourek] Měl široký okruh známých. Nad všechna přátelství však bylo to, které ho poutalo a jeho prostřednictvím celou rodinu, s Ivanem Mrkvičkou. Nebyl den, aby se nenavštívili či neviděli, aby spolu pobesedovali nebo se poradili.“68

68 BEČVÁŘOVÁ, Martina. České kořeny bulharské matematiky. V Praze: Matfyzpress, 2009. Dějiny matematiky, s. 234. ISBN 978-80-7378-079-1. 20

5.3 Jaroslav Věšín (1860–1915) „Byla to chvíle šťastná, jež kroky Věšínovy obrátila na východní hranice vlasti českoslovanské, do krajů lidem slovenským obydleným. Neboť umělec, jenž s myslí vnímavou a s okem bystrým octne se uprostřed lidu, […] neodejde odsud netknut ryzí samobytností a svrchovanou malebností obrazu, který se mu tu zjevil, on odejde osvěžen ba obrozen a sproštěn nátěru cizoty, s kterýmž sem byl přišel.“69 Celým jménem Jaroslav Friedrich Julius Věšín se narodil v roce 1860 ve Vraném u Slaného. Ačkoliv vyrůstal v Rakousku-Uhersku, celý svůj zbytek života cestoval. V letech 1876–1880 studoval AVU v Praze a posléze nastoupil na akademii v Mnichově (Akademie der bildenden Künste München), kde studoval u prof. Karla Theodora von Piloty a Józefa Brandta70. V Mnichově spolupracoval s českými magazíny Zlatá Praha, Světozor a Květy. Roku 1884 odešel na Slovensko, kde maloval výjevy ze života Slováků.

Obrázek 6: VĚŠÍN, Jaroslav. Počátky románu. 27,3 x 51,4 cm. 1885 Nedlouho po dokončení studií, v roce 1885, namaloval obraz Počátky románu a uplatnil v něm, do té doby nezvyklou folklórní tématiku, která dosud nebyla v ateliérech malířů běžně zpracovaná. Užitím národopisné složky se dílo rázem dostalo na stránky periodik a bylo

69 R. Tyršová: Počátek románu. Obraz Jaroslava Věšína. Světozor, roč. XX, č. 14, 12. 3. 1886, s. 222. Cit dle KOČOVÁ, Petra, ed. Výtvarné aspekty v životě a díle Leoše Janáčka [online]. Brno, 2015 [cit. 2018-03-27]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/7273/ff_d_b1/VYTVARNE_ASPEKTY_V_ZIVOTE_A_DILE_LEOSE_JANACKA.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Jiří Zahrádka, Ph.D, s. 120. 70 U Karla von Piloty (1826-1886) převládá tolik populární žánrová malba, inspiraci tímto stylem můžeme pozorovat i u Věšína. Naopak od polského malíře Jozéfa Brandta (1841-1915) se zdá, že Věšín přebral dovednost zaznamenávat momenty z válečného prostředí, kterým se Věšín později ve své tvorbě věnuje. 21 dobovou kritikou velmi kladně hodnoceno. Jeho námět dokonce inspiroval skladatele Leoše Janáčka k vytvoření stejnojmenné opery.71 Na stránkách Trhu umění se můžeme o Věšínovi dočíst: „[…] Poté odjel na Slovensko, kde maloval žánrové scény ze života venkovského lidu. Toto oblíbené téma neopustil ani po příchodu do Bulharska, kde se stal profesorem na malířské škole v Sofii a dvorním malířem Ferdinanda I. Obraz Setkání u studny je tak typickým žánrovým výjevem, který zobrazuje oblíbený motiv scény z venkovského života.“72

Obrázek 7: VĚŠÍN, Jaroslav. Setkání u studny [olej na plátně]. 40 x 75,5 cm. 1885.73 Věšín začal výtvarně dozrávat v době, kdy do uměleckých kruhů postupně pronikal zájem o národopis, o autentickou lidovou kulturu. Čerpání inspirace v původním lidovém prostředí bylo považováno za vítané novum a zároveň vnímáno jako projevy přihlášení se k domácí, české tradici.74 Tento Věšínův styl se velmi rychle uchytil v Bulharsku, kam ho s sebou v roce 1889 přinesl. Hned po příjezdu do Bulharska Věšín projevoval zájem o bulharské vesnice, které mu tolik připomínají ty české. V období mezi lety 1897−1903 vytvořil 40 obrazů zobrazující scény z běžného života, jako rolnické práce nebo bulharskou přírodu. Byli to například obrazy: Bŭlgarska gradinarka (Bulharská zahradnice, 1899), Konski pazar v Sofija (Koňský trh v Sofii, 1899), Pred pazar (Před trhem, 1899) a další.75

71 Jedno dílo / jeden svět: Jaroslav Věšín, Přerušená jízda, 1894. Západočeská galerie v Plzni [online]. [cit. 2018- 03-27]. Dostupné z: http://www.zpc-galerie.cz/cs/jedno-dilo-jeden-svet-jaroslav-vesin-prerusena-jizda-1894- 1208. 72Art plus: Vše o trhu s uměním [online]. 2015 [cit. 2016-09-28]. Dostupné z: http://www.artplus.cz/cs/aukcni- zpravodajstvi/1/vesin-a-bedrich-dlouhy. 73 Obraz Setkání u studny byl vyvoláván 7. března 2015 v Aukčním domě Dorotheum za 500 tisíc korun. Nejdražší prodané dílo Jaroslava Věšína Na lovu bylo roku 2009 vydraženo za 1,6 milionu korun. 74 KOČOVÁ, Petra, ed. Výtvarné aspekty v životě a díle Leoše Janáčka [online]. Brno, 2015 [cit. 2018-03-27]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/7273/ff_d_b1/VYTVARNE_ASPEKTY_V_ZIVOTE_A_DILE_LEOSE_JANACKA.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Jiří Zahrádka, Ph.D, s. 119. 75 Bŭlgaro-češki vrŭzki: Jaroslav Věšin. Bŭlgari [online]. 2010, (2) [cit. 2018-05-04]. Dostupné z: http://www.blgari.eu/ArchivPDF/1002/www/1002-26-27.pdf, s. 26. 22

Věšín vyučoval na malířské škole v Sofii, stal se dvorním malířem knížete Ferdinanda I. a později oficiálním malířem bulharské armády. Podobně jako Ivan Mrkvička se Věšín věnoval žánrové malbě a byl u něho jasně znatelný vliv Mnichovské akademie. Ačkoliv byl Věšín stejné generace jako Mrkvička (byl pouze o 4 roky mladší), inklinuje spíše k modernismu a impresionismu. Ve svých dílech se zaměřoval na konkrétní děj, ať už je smutný či veselý. Náměty ke svým obrazům nacházel v každodenním životě slovenského a později bulharského venkova. Zvláště se věnoval malbě koní, koňských trhů, lovů, vojenských výjevů, líčil vojenská cvičení bulharské armády a ruské slavnosti na Šipce roku 1902. Svůj styl posléze předává svým studentům na malířské škole v Sofii. Vedle své role ve školství také rozvinul zájem o etnografické motivy.76 Avšak jeho cesta jakožto umělce nebyla vůbec lehká. V průběhu jeho působení na malířské škole se dostal do konfliktu s tradicionalisty a stal se jedním z iniciátorů, kteří stojí za založením svazů jihoslovanských umělců Lada a prvním reprezentantem bulharské sekce a také se přidává ke sdružení Savremenno izkustvo (Současné umění).77 Tím pádem je přinucen opustit Státní malířskou školu a stává se malířem vojenského ministerstva, což se nakonec ukáže jako šťastná náhoda. Jeho vášnivá povaha se tak odráží v expresivních vojenských scénách, ve kterých Věšín pozdvihuje hrdinství bulharského vojáka ve válkách odehrávajících se na bulharském území. Bulharskou armádu zobrazuje realisticky, aniž by bylo potřeba nějakých napodobenin nebo kopií, také namaloval impresivní Samaritánskou vlajku.78 Tímto způsobem se stal malířem knížete a byl poctěn mnoha medailemi. Věšín postupem času přijal bulharské občanství, avšak velká rána pro něho nastala v době války, kdy se musel postavit proti Srbům. Ztratil víru ve slovanskou jednotnost a nechal se slyšet: „Jak mohu malovat dva slovanské národy, které se navzájem zabíjejí. Nikdy, ani za nic!“ 79 Věšín 9. května roku 1915 podlehl těžké nemoci. Dnes je velká část jeho obrazů uložena v Národní galerii v Sofii.

76Galerie Kroupa: Jaroslav Věšín [online]. [cit. 2016-09-28]. Dostupné z: http://www.galeriekroupa.cz/cs/m-616- vesin-jaroslav-1859-1915/ 77 BAEVA, Iskra. Češkoto vlijanie vŭrkhu razvitieto na moderna Bŭlgarija [online]. Sofia, 2017, s. 6 [cit. 2018-04- 04]. Dostupné z: http://www.abcdar.com/magazine/X/Baeva_1314-9067_X.pdf. University St. Kliment Ohridski. 78 Samaritánská vlajka byla vlajka bulharského vojska. Věšín ji namaloval v roce 1911 ovlivněn dojmy z bitvy o průsmyk Šipka. 79 BAEVA, Iskra. Češkoto vlijanie vŭrkhu razvitieto na moderna Bŭlgarija [online]. Sofia, 2017, s. 6 [cit. 2018-04- 04]. Dostupné z: http://www.abcdar.com/magazine/X/Baeva_1314-9067_X.pdf. University St. Kliment Ohridski. 23

5.2 Antonín Václav Šourek (1857−1926) Antonín Václav Šourek byl především matematik, který kromě toho, že byl považován za zakladatele výuky deskriptivní geometrie na bulharských středních a vysokých školách, vyučoval mezi lety 1899−1908 na Malířské škole v Sofii. Narodil se 3. června 1857 v Písku, studoval na technické univerzitě ve Vídni a později v Praze. V roce 1880 přijel teprve jako třiadvacetiletý mladý muž do Východní Rumélie, aby zde vyučoval na nově zřizované střední škole ve Slivenu. Později byl přesunut do Plovdivu jako učitel matematiky, geometrie, fyziky a také kreslení a krasopisu na zdejším reálném gymnáziu. Kromě samotné funkce učitele vydal taky velké množství odborných publikací a učebnic. Těmto učebnicím se dostalo velké obliby a byly používány více než čtyřicet let.80 Později v roce 1890 se Šourek přesunul do Sofie, kde byl jmenován profesorem matematiky a deskriptivní geometrie na prvním chlapeckém gymnáziu v Sofii. Na tomto gymnáziu působil pouze jeden měsíc, poté byl přeložen na sofijskou Vyšší školu (pozdější univerzita) a v roce 1899 byl přijat jako externí učitel na Malířskou školu v Sofii, kde vyučoval konstrukci, perspektivu a rýsování. Na sofijské Vyšší škole působil až do své smrti v roce 1926. Jeho žák Blagovest Ivanov Dolapčiev81 na Šourka vzpomínal: „Antonín Šourek, ač cizinec, zanechal nezapomenutelné stopy v historii naší univerzity a zvláště na tehdejší fyzikálně- matematické fakultě. S ním u nás začala tradice geometrických přednášek tak charakteristických pro českou školu.“82 Antonín Šourek zdůrazňoval nutnost praktické výuky modelování a ručních prací na základních školách a na školách připravujících učitele.83 Šourek neměl daleko k umění, sám rád tvořil umělecká díla jako například akvarelové malby. Jeho vnuk vzpomíná: „Kromě matematiky se zajímal o ruční práce, vypalování do dřeva, tzv. pyrografii, optiku a malování akvarelů.“ Také měl velmi blízko k bulharské umělecké scéně. Stýkal se například se spisovateli a literáty sdruženými okolo dr. Krsteva84 a časopisu Misăl85, kteří se scházeli v domě Ekateriny Karavelovy 86. Avšak nejvíce blízkým přítelem mu byl Ivan Mrkvička.

80 BEČVÁŘOVÁ, Martina. České kořeny bulharské matematiky. V Praze: Matfyzpress, 2009. Dějiny matematiky, s. 219. ISBN 978-80-7378-079. 81 Blagovest Ivanov Dolapčiev (1905−1974) byl matematik, vědec, člen akademie věd a hlavně žák Antonína Šourka. 82 BEČVÁŘOVÁ, Martina. České kořeny bulharské matematiky. V Praze: Matfyzpress, 2009. Dějiny matematiky, s. 235. ISBN 978-80-7378-079. 83 Tamtéž, s. 218. 84 Krostlo Kotev Krastev (1866 - 1919) byl bulharský spisovatel, překladatel, filozof známý jako první profesionální literární kritik Bulharska. Byl vlivným členem kruhu Misal. 85Časopil Misăl (myšlenka) sdružoval spisovatele, jejichž cílem byla revoluce bulharské literatury a zavedení moderních myšlenek evropské literatury a filozofie. 86 Ekaterina Karavelova (1860 - 1947) byla bulharská pedagožka, překladatelka, publicistka a aktivistka za ženská práva. Byla zakladatelkou ženské kulturní organizace Maika a její předsedkyní v letech 1899−1929, místopředsedkyní Bulharské ženské unie v letech 1915−1925, předsedkyní bulharské pobočky Mezinárodní ligy žen pro mír a svobodu v roce 1925, spoluzakladatelkou bulharsko-rumunské asociace v roce 1932, spoluzakladatelkou asociace bulharských spisovatelů a její prezidentkou v roce 1935. 24

5.4 Josef Pitter (1881-1925) Josef Pitter byl vůbec první akademicky vzdělaný grafik, který v Bulharsku působil. Do Sofie přicestoval roku 1909 na pozvání Národní akademie umění. Vyučoval zde grafické techniky na nově otevřené Státní umělecko-průmyslové škole. Jeho díla svědčí o pozoruhodném nadání a velmi profesionálním ovládání složitých grafických technik. Na počátku 20. století se bulharské umění stále nacházelo v počátcích. Role Josefa Pittera při výuce mladých umělců byla stejně tak důležitá jako role Ivana Mrkvičky nebo Jaroslava Věšína. Josef Pitter se narodil roku 1881 v Černém Kostelci. Vystudoval Průmyslovou školu na Smíchově a pracoval v nakladatelství V. Neubert. Roku 1909 odcestoval do Bulharska, společnost mu dělala jeho manželka Ema. Do roku 1913 působil na Umělecko-průmyslové škole v Sofii, kde vystřídal Josefa Silabu, také Čecha, který zde vyučoval litografii. V letech 1914 nastoupil na Státní malířskou školu, která v této době již nesla nový název Státní umělecko-průmyslová škola v Sofii. Působil zde až do roku 1921.

Obrázek 8: PITTER, Josef. Národní divadlo v Sofii [akvarel, tužka, papír]. 28,3 x 38 cm. 1913. At: Národní galerie, Sofie. Jeho výtvarné vzdělání a praxe v Neubertových závodech navždy určily jeho rukopis. Nejdříve kreslil motiv tužkou a akvarelem a potom převáděl podobu do tisku.87 V roce 1913 vydal publikaci „Pohledy z hlavního města Sofie“, do které vybral 8 kusů svých děl se sofijskými náměty. V této publikaci můžeme jasně pozorovat jeho kvality jakožto grafického designera. Náměty těchto osmi prací byly: Orlí most, chrám Alexandra Něvského, mešita se starými lázněmi, kostel sv. Sofie, carský palác, Národní divadlo, interiér Starého kostela sv. Petky a část ulice Dunaj.

87 MARINSKA, Ruža, Lăčezar PETKOV a Galina TODOROVA. Josif Piter: Josef Pitter (1881-1925). Sofija: Knigoizdatelska kăšta Trud, 2015, s. 29. ISBN 978-954-398-413-8. 25

V práci Josefa Pittera můžeme pozorovat fascinaci orientální minulostí Sofie. Ačkoliv v době, kdy do Bulharska přicestoval, byla již Sofie kulturním a politickým centrem se značným vlivem západu, v jejích okrajových částech stále převládal orientální charakter s malými domky, blátivými uličkami a barvitými trhy.88 Velmi často se v jeho dílech přenášíme do okolí kostelů a jejich interiérů. Kostely jsou Pitterovým oblíbeným tématem ke ztvárnění. Často se vrací ke stejným objektům a zpracovává je různými technikami a často i v různých ročních obdobích, jako můžeme vidět na dvou jeho dílech nazvaných Noční pohled na mešitu Banja Baši v Sofii. Na prvním vyobrazení je mešita zasněžená, vytvořil ji pomocí leptu a akvatinty, zatímco na druhém je mešita ponořena ve tmě, provedena akvarelem a kvašem.

Obrázek 9: PITTER, Josef. Noční pohled na mešitu Banja Baši Obrázek 10: PITTER, Josef. Noční pohled na mešitu Banja v Sofii [lept a akvatita]. 12 x 9;32,5 x 24 cm. 1912. At: Národní Baši v Sofii [akvarel, kvaš, papír]. 43,3 x 32 cm. 1912. At: galerie, Sofie. Národní galerie, Sofie.

Ačkoliv měl Josef Pitter značný dopad na vývoj výtvarného umění, podobně jako Ivan Mrkvička, přibližoval se generačně spíše k Mrkvičkovým studentům. Je jasně znatelný rozdíl mezi generací Mrkvičky a generací Pittera. Zatímco Mrkvička se zabýval etnografickými reáliemi, mravy a obyčeji, zájmy generace Pittera ležely v jiné rovině. Městská krajina je přitahovala spíše moderními akcenty, novými siluetami a znaky společné evropské doby. 89 Pitterovo pole působení bylo široké, spoustu děl vytvořil s náměty Prahy nebo Cařihradu. V době pobytu Josefa Pittera v Bulharsku se rozvíjel průmysl a obchod. Pro jejich potřeby byl třeba tisk cenných papírů- dluhopisů, akcií a bankovek. Do této činnosti byl zapojen

88 MARINSKA, Ruža, Lăčezar PETKOV a Galina TODOROVA. Josif Piter: Josef Pitter (1881-1925). Sofija: Knigoizdatelska kăšta Trud, 2015, s. 37. ISBN 978-954-398-413-8. 89 MARINSKA, Ruža, Lăčezar PETKOV a Galina TODOROVA. Josif Piter: Josef Pitter (1881-1925). Sofija: Knigoizdatelska kăšta Trud, 2015, s. 31. ISBN 978-954-398-413-8. 26 veškerý potenciál výtvarníků a Josef Pitter mezi nimi. Také vytvořil sérii návrhů na úpravu krabiček na cigarety pro tabákové továrny Enidže a Sultanie.90

Obrázek 11: PITTER, Josef. Návrh na design cigaretové krabičky.

Obrázek 12: PITTER, Josef. Návrhy na bankovní cenné papíry.

Na konci roku 1921 se Josef Pitter vrátil do Československa, kde se stal technickým ředitelem v závodech Nuebert&syn. Po jeho odjezdu zaujal místo na Akademii výtvarného umění jeho žák Vasil Zachariev. Josef Pitter umřel roku 1925 v Praze.

90 MARINSKA, Ruža, Lăčezar PETKOV a Galina TODOROVA. Josif Piter: Josef Pitter (1881-1925). Sofija: Knigoizdatelska kăšta Trud, 2015, s. 44. ISBN 978-954-398-413-8. 27

5.5 Otto Hořejší (1857-1937) Otto Hořejší byl malíř, který od roku 1882 působil v Bulharsku. Narodil se roku 1857 v českých Modřejovicích. Vystudoval gymnázium v Rakovníku a Pražskou uměleckou akademii. Ve svých 25 letech se přestěhoval do Bulharska, tam začal roku 1882 vyučovat jako učitel kreslení na chlapeckém gymnáziu v Veliko Trnovu. V roce 1895 byl přemístěn na pedagogickou školu do Kazanlaku a roku 1904 se přesunul do hlavního města Sofie, kde současně vyučoval na malířské škole a prvním chlapeckém gymnáziu. Ačkoliv Hořejší stojí ve stínu Mrkvičky a Věšína, přinesl bulharskému školství taktéž značný přínos. Kromě toho, že působil jako učitel kreslení, vydal během doby ve Veliko Trnovu učebnici kreslení, kterých bylo v této době veliký nedostatek.91

Obrázek 13: HOŘEJŠÍ, Otto. Bulharská selka z okolí Trnova [kresba perem]. 231 x 147 mm. 1885. At: Moravská galerie v Brně.

91 Učebnic byl opravdu kritický nedostatek, žáci tak museli látku nejprve opisovat či jim byla diktována. Také byly hojně užívány cizojazyčné učebnice. Právě Češi se zapříčinili vydáváním nových učebnic nejen v oboru výtvarného umění. Více o tomto tématu pojednává Pavel Zeman ve své práci (Učebnice českých učitelů v Bulharsku: 80. a 90. léta 19. století). 28

5.6 Tereza Choleková Tereza Choleková (později Michajlova) absolvovala Pražskou uměleckou a průmyslovou školu. V letech 1904-1922 vedla ateliér tkalcovství a vyšívání na Státní malířské škole v Sofii. Roku 1922 musela školu opustit kvůli nemoci, za ní nastoupila Rajna Rumenova. Díky jejímu ateliéru na škole vzrostl počet studujících žen. Je známo, že vyšívala záclony pro ikonostas památníku Alexandra Něvského a mauzoleum v Plevenu. Tereza Choleková byla jednou z předních postav, které ovlivnily vývoj textilu na počátku 20. století. Společně s Rosicou Čukanovou, Elenou Uševou, Rajnou Rumenovou nebo Rajnou Rakarovou stojí u založení textilního akademického vzdělání.92

5.7 Jan Travnický Jan (Ivan) Travnický byl řezbář, v letech 1902−1921 vyučoval řezbářství na Státní malířské škole v Sofii. Byl autorem některých z nejvíce pozoruhodných vyřezávaných ikonostas a trůnu v bulharských kostelech. Jeho díla zdobí například vchodové dveře i interiér kaple sv. Georgiho Pobedenosece v Plevenu nebo kostela sv. Paraskeva v Sofii.

5.8 Josef Silaba (1868-1940) Josef (Josif) Silaba nastoupil na Státní malířskou školu v roce 1905 jakožto učitel litografie. Společně s Josefem Pitterem stojí u počátků bulharské grafiky, vedle již už známých renesančních tiskovin a litografií. Přinesli s sebou nové grafické techniky, které předávali svým žákům na Statní malířské škole.93 Roku 1908 školu opouští.

92 BOJADŽIEVA, Anna. Chudožestvenijat tekstil v Bŭlgarija ot 1960 do 2000 [online]. [cit. 2018-05-02]. Dostupné z: http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:gP5VqkhWKoUJ:nha.bg/uploads/ckeditor/STANOVIS HTE_prof._ANNA_BOYADGIEVA- _za_Magdalena_Nikolova.docx+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&lr=lang_cs%7Clang_en%7Clang_bg. Izobrazitelno izkustvo NKHA. 93 Grafikata ot 1878 do 1918. [online]. 2013 [cit. 2018-05-02]. Dostupné z: http://notesonbg.blogspot.cz/2013/11/ 29

6 Závěr Bulharsko je stát s bohatou historií. Roky turecké nadvlády, vzpoury, snahy o osvobození jsou na něm znát. Tento boj ale nebyli Bulhaři schopni bojovat sami, proto celá léta své historie hledali oporu ve státech silnějších. Ať už to bylo Rusko, Řecko či Rakousko- Uhersko, vlivy všech těchto států zanechaly v Bulharsku výraznou stopu. Český vliv na vývoj moderního Bulharska je značný. Dlouhou dobu nebyl brán potaz na tak velký český přínos v bulharském umění. Příkladná nám může být výpověď ministra Rašidova, kterou pronesl na zahájení výstavy věnované Mrkvičkovi v Sofii v roce 2016: „Bez Ivana Mrkvičky by bulharské umění nemohlo být stejné jako teď, jsem obzvláště hrdý, že mistrovská díla tohoto významného umělce dnes sbírají tak obrovský obdiv.“94 Bulhaři si českého vlivu velmi vážili, tak jako to dokládají dopisy, které byly směrovány Mrkvičkovi při banketu95, jež byl uspořádán u příležitosti jeho 25. výročí působení v bulharské umělecké sféře jako profesor a ředitel Státní malířské školy. Nejedná se ale pouze o české učitele, kteří by na fakultě vyučovali. Nalezneme i takové, kteří sice byli Bulhary, ale jejich metodiky výuky pocházely z Rakouska-Uherska, kde dlouho studovali. Jako příklad můžeme uvést Marina Vasileva96, který většinu svého studentského života strávil v českých zemích. Nejprve studoval v Hořicích97 kamenickou školu a později v Praze nastoupil na školu umělecko-průmyslovou, kde studoval figurální sochařství u sochaře Josefa Václava Myslbeka.98 V roce 1896 se Vasilev vrátil nazpět do své rodné vlasti, kde nastoupil na Statní malířskou školu a navázal na výuku sochařství po prof. Žeko Spiridonovi.99 Od roku 1896 až do roku 1905 na malířské škole působilo 27 učitelů a z nich bylo dohromady 7 z českých zemí. To je celkově 26% učitelů českého původu. V roce 1897 z celkových 5 učitelů byli dva z českých zemí, zatímco z Bulharska pouze jeden učitel, zbylí dva byli z ostatních států Evropy. To je 40% osazenstva, které bylo českého původu. Na základě těchto informací můžeme potvrdit předpoklad, že Češi měli obrovský vliv na vývoj školy v jejích prvních letech funkce. Později počet učitelů bulharského původu pouze už rostl, v roce 1904 bylo učitelů bulharského původu 11, avšak Češi stále zůstávají, v tomto roce jich na škole vyučovalo 6. Tyto informace si můžeme ověřit v tabulce č. 2 a v grafu č. 1. Mezi českými učiteli na této škole působila i jedna žena, Tereza Choleková − měla na starost výuku tkalcovství a vyšívaní. Byla to jediná učitelka, která na škole působila do roku

94Ivan Mŭrkvička – bŭlgarskijat čech. Artnovini [online]. 2016 [cit. 2018-04-09]. Dostupné z: http://artnovini.com/art-mix/portreti/2175-ivan-mrkvichka-bulgarskiat-czech.html. 95 Tento banket byl uspořádán k dvacátému pátému jubileu ředitele Mrkvičky. Tato oslava proběhla 17. 5. 1907 ve vojenském klubu. Účastnili se ho všichni učitelé Malířské školy, také mnoho umělců, jeho žáků, příznivců a přátel. Prostředí bylo vyzdobeno mnoha květinami ve velkolepých vázách vyrobených v keramickém oddělení školy. 96Marin Vasilev (1867−1931) se narodil v Bulharském Šumenu. Kromě svých cenných přínosů na fakultě, po Marinovi Vasilejovi zůstalo i několik významných soch v Bulharsku. Například památník Vasila Levského v Karlovu. 97Střední průmyslová škola sochařská a kamenická v Hořicích byla v bulharské komunitě velmi oblíbená. Kromě Vasiljeva zde studovala mnoho dalších bulharských žáků. 98Josef Václav Myslbek (1848−1922) byl nevýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatelem novodobého českého sochařství. 99Žeko Spiridonov (1867−1945) byl kameník pocházející z Bulharska. Vystudoval Akademii výtvarného umění v Mnichově a od roku 1898 působil na Státní malířské škole jako učitel sochařství. 30

1905.100 Čeští učitelé působili ve všech oborech, které byly na malířské škole vyučovány. Ovlivnili do jisté míry i vývoj, jimž se bulharské výtvarné umění ubíralo. Velký vliv českých umělců můžeme pozorovat ale i v pozdějších dekádách, především pak Josef Pitter ovlivnil zejména vývoj bulharské grafiky. Je důležité podotknout, že mojí prací ani zdaleka pojednání o českém dopadu na bulharské výtvarné umění nekončí. Státní malířská škola je pouze jednou kapitolou velmi obsáhlého českého dopadu. Dalo by se dále zaměřit na učitele, kteří vyučovali kreslení a malbu na gymnáziích a základních školách. Také by bylo možné se zaměřit na veškerou tvorbu všech českých umělců, kteří v Bulharsku působili, ani tuto oblast jsem ve své práci zdaleka nepostihla celou. Taktéž by mohlo být zajímavé zaměřit se na vývoj školy v pozdější době, mezi válkami a poté po 2. světové válce.

7 Resumé Tato bakalářská práce se zabývá českým dopadem na vývoj výtvarného umění v Bulharsku a na vznik Státní malířské školy v Sofii v roce 1897, která byla později přejmenována na Národní akademii umění. Práce poskytuje přehled všech českých učitelů působících na škole mezi lety 1897-1921 a jejich krátkou biografii. Působení českých osobností v bulharském výtvarném umění bylo pro Bulharskou historii velmi přínosné, díky inovacím v metodách výuky a zásluze na vzniku Státní malířské školy, kterou Bulharsko postrádalo.

This thesis is focused on czech influence on the development of art in Bulgaria and on the stablishmnet of the State Painting School in Sofia in 19897, which was late renamed to the National Academy of Arts. The thesis provides overview of all Czech teachers working on the school between 1897-1921 and their short biography. The influence of Czech people in Bulgarian art has been very benefical to Bulgarian history, thanks to the innovations in the teaching methods and worthy of the establishment of the State Painting School, which Bulgaria lacked.

100 Informace, zda li nějaká další žena po roce 1905 na škole působila, mi nejsou známy. Tato informace je mi známá pouze v návaznosti na výroční zprávy školy, které mi byly k dispozici do roku 1905. 31

8 Seznam vyobrazení Obrázek 1:: Graf znázorňující počet učitelů na malířské škole ...... 13 Obrázek 2: MRKVIČKA, Ivan. Autoportrét ...... 16 [olej na plátně]. 1926. At: City art Gallery, Plovdiv. Obrázek 3: MRKVIČKA, Ivan. Žena ze Smileva...... 16 [olej na plátně]. 1931. At: Album almanach Makedonija, Sofija Obrázek 4: MRKVIČKA, Ivan. Trh se dřevem v Plovdivu ...... 18 [kresba perem]. 235 x 464 mm. 1889. At: Moravská galerie v Brně Obrázek 5: MRKVIČKA, Ivan. Račenica...... 19 [olej na plátně]. 640 x 421 mm. 1885. At: Národní galerie v Sofii Obrázek 6: VĚŠÍN, Jaroslav. Počátky románu...... 21 27,3 x 51,4 cm. 1885 Obrázek 7: VĚŠÍN, Jaroslav. Setkání u studny...... 22 [olej na plátně]. 40 x 75,5 cm. 1885 Obrázek 8: PITTER, Josef. Národní divadlo v Sofii ...... 25 [akvarel, tužka, papír]. 28,3 x 38 cm. 1913. At: Národní galerie, Sofie. Obrázek 9: PITTER, Josef. Noční pohled na mešitu Banja Baši v Sofii...... 26 [lept a akvatita]. 12 x 9;32,5 x 24 cm. 1912. At: Národní galerie, Sofie Obrázek 10: PITTER, Josef. Noční pohled na mešitu Banja Baši v Sofii ...... 26 [akvarel, kvaš, papír]. 43,3 x 32 cm. 1912. At: Národní galerie, Sofie. Obrázek 11: PITTER, Josef. Návrh na design cigaretové krabičky...... 27 At: MARINSKA, Ruža, Lăčezar PETKOV a Galina TODOROVA. Josif Piter: Josef Pitter: (1881-1925). Sofija: Knigoizdatelska kăšta Trud, 2015. ISBN 978-954-398- 413-8. Obrázek 12: PITTER, Josef. Návrhy na bankovní cenné papíry……………………………..27 At: MARINSKA, Ruža, Lăčezar PETKOV a Galina TODOROVA. Josif Piter: Josef Pitter: (1881-1925). Sofija: Knigoizdatelska kăšta Trud, 2015. ISBN 978-954-398- 413-8 Obrázek 13: HOŘEJŠÍ, Otto. Bulharská selka z okolí Trnova ...... 28 [kresba perem]. 231 x 147 mm. 1885. At: Moravská galerie v Brně.

9 Seznam literatury

Literatura AMORT, Čestmír. Dějiny Bulharska. Praha: Svoboda, 1980. Art plus: Vše o trhu s uměním [online]. 2015 [cit. 2016-09-28]. Dostupné z: http://www.artplus.cz/cs/aukcni-zpravodajstvi/1/vesin-a-bedrich-dlouhy. BAEVA, Iskra. Češkoto vlijanie vŭrkhu razvitieto na moderna Bŭlgarija [online]. Sofia, 2017 [cit. 2018-04-04]. Dostupné z: http://www.abcdar.com/magazine/X/Baeva_1314-9067_X.pdf. University St. Kliment Ohridski. BEČVÁŘOVÁ, Martina. České kořeny bulharské matematiky. V Praze: Matfyzpress, 2009. Dějiny matematiky. ISBN 978-80-7378-079-1. BOJADŽIEVA, Anna. Chudožestvenijat tekstil v Bŭlgarija ot 1960 do 2000 [online]. [cit. 2018-05-02]. Dostupné z: http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:gP5VqkhWKoUJ:nha.bg/upl oads/ckeditor/STANOVISHTE_prof._ANNA_BOYADGIEVA- _za_Magdalena_Nikolova.docx+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz&lr=lang_cs%7Clang _en%7Clang_bg. Izobrazitelno izkustvo NKHA. Bŭlgarski ženi i vezbarki [online]. 2018 [cit. 2018-05-03]. Dostupné z: http://istoryavshevici.blogspot.cz/2018/03/. Bŭlgaro-češki vrŭzki: Jaroslav Věšin [online]. 2010, (2) [cit. 2018-05-04]. Dostupné z: http://www.blgari.eu/ArchivPDF/1002/www/1002-26-27.pdf. České výtvarné umění 19. století: Malířství a sochařství [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/České_výtvarné_umění_19._století Družestvo za poddŭržane na izkustvoto v Bŭlgarija [online]. [cit. 2018-05-06]. Dostupné z: http://www.artprice.bg/autor_details.php?act=data&elem_id=706. Galerie Kroupa: Jaroslav Věšín [online]. [cit. 2016-09-28]. Dostupné z: http://www.galeriekroupa.cz/cs/m-616-vesin-jaroslav-1859-1915/. Grafikata ot 1878 do 1918. [online]. 2013 [cit. 2018-05-02]. Dostupné z: http://notesonbg.blogspot.cz/2013/11/. HÝBL, František. Dějiny národa bulharského. Praha: Historický klub, 1930. Ivan Mŭrkvička - bŭlgarskjat čech. Artnovini [online]. 2016 [cit. 2018-04-09]. Dostupné z: http://artnovini.com/art-mix/portreti/2175-ivan-mrkvichka-bulgarskiat- czech.html. Jedno dílo / jeden svět: Jaroslav Věšín, Přerušená jízda, 1894. Západočeská galerie v Plzni [online]. [cit. 2018-03-27]. Dostupné z: http://www.zpc-galerie.cz/cs/jedno-dilo- jeden-svet-jaroslav-vesin-prerusena-jizda-1894-1208.

KOČOVÁ, Petra, ed. Výtvarné aspekty v životě a díle Leoše Janáčka [online]. Brno, 2015 [cit. 2018-03-27]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/7273/ff_d_b1/VYTVARNE_ASPEKTY_V_ZIVOTE_A_DILE_ LEOSE_JANACKA.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Jiří Zahrádka, Ph.D

KUČÍRKOVÁ, Olga. Bulhaři v České republice: případová studie města Brna. 2009. Diplomová práce. Univerzita Pardubice.

MICHAJLOVA, Katja. Svátek sv. Cyrila a Metoděje v Bulharsku. In: Národopisná revue. 2013(2) [online]. [cit. 2018-05-02]. Dostupné z: http://revue.nulk.cz/pdf/r2- 2013.pdf.

MINČEV, Emil. Češi v Plovdivu [online]. Pardubice, 2013 [cit. 2018-04-02]. Dostupné z: https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:ATmUgQmsxzEJ:https://dk. upce.cz/bitstream/10195/49406/3/MincevE_CesivPlovdivu_MK_2013.pdf+&cd=1&hl =cs&ct=clnk&gl=cz. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce PhDr. Miroslav Kouba, Ph.D

Nacionalna chudožestvena akademija [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné z: https://nha.bg/

SKLENÁŘOVÁ TEICHMANOVÁ, Jana. Uměleckoprůmyslová škola v Praze a její ateliéry v letech 1890 - 1910[online]. Praha, 2015 [cit. 2018-03-09]. Dostupné z: file:///D:/stazene/IPTX_2010_1_11210_0_146695_0_103135.pdf. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.

STROHSOVÁ, Klára. Migrace Čechů do Bulharska - tzv. „Česká invaze“ [online]. Plzeň [cit. 2016-03-31]. Dostupné z: http://www.antropoweb.cz/media/document/art_6_strohsova.pdf. Katedra antropologie, Filozofická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni. Učiteli bg: Ivan Mŭrkvička [online]. 2015 [cit. 2018-03-03]. Dostupné z: https://uchiteli.bg/interesting/ivan-myrkvichka/591. VACULÍK, J. České menšiny v Evropě a ve světě. Praha, 2009. s. 36. cit dle MINČEV, Emil. Češi v Plovdivu [online]. Pardubice, 2013 [cit. 2018-04-02]. Dostupné z: https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:ATmUgQmsxzEJ:https://dk. upce.cz/bitstream/10195/49406/3/MincevE_CesivPlovdivu_MK_2013.pdf+&cd=1&hl =cs&ct=clnk&gl=cz. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce PhDr. Miroslav Kouba, Ph.D. ZEMAN, Pavel. Působení českých učitelů ve Východní Rumelii v letech 1878– 1885 [online]. Brno, 2012 [cit. 2018-03-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/oxagt/DIPLOMKA.pdf. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. ZEMAN, Pavel. Učebnice českých učitelů v Bulharsku: 80. a 90. léta 19. století. STUDIA ETHNOLOGICA PRAGENSIA [online]. 2016, 2016(2), s. 2 [cit.

2018-03-13]. Dostupné z: http://cejsh.icm.edu.pl/cejsh/element/bwmeta1.element.desklight-d465cb68-c32a-4bb4- 9076-f154363f18c7. Sborníky ČERNÝ, Marcel a Dobromir GRIGOROV (eds.). Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození: Cesty české inteligence do Bulharska. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008. ISBN 978-80-254-3456-7. MARINSKA, Ruža, Lăčezar PETKOV a Galina TODOROVA. Josif Piter: Josef Pitter: (1881-1925). Sofija: Knigoizdatelska kăšta Trud, 2015. ISBN 978-954-398-413-8. Nacionalna chudožestvena akademija: 1806-2016. Sofija, 2016. PETKOV, Lăčezar, Adelina FILEVA, Milena BALČEVA-BOŽKOVA a Galina TODOROVA. Ivan Mărkvička (1856-1938). Sofia, 2016, ISBN 978-619-7004-08-3. Dobové dokumenty Otčet na Risuvalno učilište za 1896-1897. Sofija, 1897. Jubileen iljustrovan godišnik dŭržavnoto risuvalno učilište: za pŭrvit deset učebni godini (1896-1906). Sofija, 1907. ljustrovan godišnik dŭržavnoto risuvalno učilište: za učebnata 1906/1907 godina. Sofija, 1908.

10 Přílohy

Příloha č. 1 Dopisy věnované Mrkvičkovi při oslavách jeho čtvrtstoletí působení v bulharské umělecké sféře. Čerpány z jubilejní výroční zprávy Statní malířské školy 1896-1906.

I. dopis od osmnácti absolventů Malířské školy: „Drahý učiteli, vnesl jsi novou energii do bulharského uměleckého života svoji neúmornou prací, kterou jsi celého čtvrtstoletí v Bulharsku vykonával. Jako učitel gymnázia, poté jako ředitel a profesor Malířské školy si projevil mimořádnou pracovitost a houževnatost, kterou si mohl přes všechny překážky a nepohodlí pozvednout naši Malířskou školu na úroveň Evropských akademií. Jako umělec jsi v mnoha případech nenechal ani jednu z oblastí našeho národního umění nedotknutou a neobohacenou. Tyto nesmrtelné kroky budou navždy sloužit jako nevyčerpatelný zdroj poučení. Drahý učiteli, tak jako si ceníme tvé zásluhy jako umělce a učitele, považujeme se za bez krajně šťastné, že můžeme vyslovit onu hlubokou úctu, kterou k tobě cítíme. Děkujeme ti za tvou mimořádnou starostlivost, kterou jsi nám věnoval, aby si nám mohl poskytnout co možná nejsolidnější umělecké vzdělání, a gratulujeme ti k tvým jubilejním 25 rokům umělecké a učitelské činnosti. Stejně tak bychom ti popřáli, aby si ještě dalších 50 let působení oslavil. Tví příznivci a první absolventi Malířské školy. Sofie 17. 5. 1907“101

II. dopis od obchodně industriální komory: „Ze strany obchodně industriální komory k Vám chováme příjemný dluh vážený pane, tím je srdečný pozdrav, který bychom Vám rádi předali k příležitosti 25. výročí Vaši plodotvorné učitelské činnosti. Činnosti, která velmi pomohla k rozvoji národnímu a uměleckému obrození. Přejeme Vám dlouhé a šťastné roky posvěcené úspěchem bulharského umění. Stejně tak Vám přejeme dlouhé a prosíme Vás, abyste přijal náš projev hlubokého respektu a uznání. Ve jménu předsedy, sekretář Zlatarev“102

101Ijustrovan godišnik dŭržavnoto risuvalno učilište: za učebnata 1906/1907 godina. Sofija, 1907, s. 18. 102 Tamtéž, s. 19. 36

Příloha č. 2 Tabulky zobrazující všechny učitele působící na Státní malířské škole v rozmezí let 1896-1905, jejich funkci, obor výuky, národnost, rok přijetí a případného odstupu. Data čerpána z jubilejní výroční zprávy Statní malířské školy z let 1896-1906103. I. Tabulka: Učitelé působící na škole, jejich pole působení. Jméno: Funkce: Rok Rok přijetí Rok přijetí: za řádného odchodu: prof.: 1. Ivan Mrkvička Ředitel 1896 - - 2. Anton Mitov Řádný učitel 1896 1897 - 3. Boris Šatz Externí učitel 1896 - 1900 4. Dr. A. Sarafov Externí učitel 1896 - 1904 5. Jaroslav Věšín Řádný učitel 1897 1899 1904 6. Raimond Ulrich Řádný učitel 1898 1901 1903 7. Želko Spiridonov Řádný učitel 1898 1904 - 8. Jordan Milanov Externí učitel 1898 - - 9. Petko Klisurov Řádný učitel 1899 1902 - 10. Marin Vasilev Externí učitel 1899 - 1903 11. Antonín Šourek Externí učitel 1899 - - 12. G. Koluški Externí učitel 1899 . 1906 13. Petr Penčev Externí učitel 1899 - - 14. Iv. Angelov Řádný učitel 1900 1902 - 15. Boris Michajlov Řádný učitel 1901 1903 - 16. Iv. Brakalov Externí učitel 1901 - - 17. Iv. Travnický Řádný učitel 1902 1904 - 18. Nikola Michajlov Externí učitel 1902 - 1903 19. St. Dimitrov Externí učitel 1904 - - 20. Tereza Choleková Externí učitelka 1904 - - 21. D. Ch. Ivanov Externí učitel 1904 - - 22. Otto Hořejší Externí učitel 1904 - - 23. Cv. Radoslavov Externí učitel 1904 - - 24. Vl. Chalačev Externí učitel 1904 - - 25. Josif Silaba Externí učitel 1905 - - 26. Dr. N. Kolarovič Externí učitel 1905 - - 27. Stefan Ivanov Asistent 1905 - -

103 Jubileenŭ iljustrovanŭ godišnikŭ dŭržavnoto risuvalno učilište: za pŭrvitŭ deset’ učebni godište (1896-1906). Sofija, 1907, s. 29.

IIl. Tabulka: učitelé, jejich původ a obor výuky. Jméno: Národnost: Oblast výuky: 1. Ivan Mrkvička Čech Malba, kresba 2. Anton Mitov Bulhar Historie umění, metodiky kresby a perspektivy 3. Boris Šatz Litevec Sochařství 4. Dr. A. Sarafov Makedonec Anatomie 5. Jaroslav Věšín Čech Kresba, malba 6. Raimond Ulrich Maďar Malba, dekorativní umění 7. Želko Spiridonov Bulhar Sochařství, večerní akt 8. Jordan Milanov Bulhar Architektura, technické sochařství 9. Petko Klisurov Bulhar Malba, večerní akt 10. Marin Vasilev Bulhar Sochařství 11. Antonín Šourek Čech Konstrukce, rýsování perspektiva, 12. Georgi Koluški Bulhar Chemie barev 13. Petr Penčev Bulhar Fyziko-fyziologická výuka o barvách 14. Iv. Angelov Bulhar Malba, večerní akt 15. Boris Michajlov Bulhar Dekorativní umění, perspektiva, večerní akt 16. Iv. Brakalov Bulhar Pedagogika 17. Ivan Travnický Čech Řezbářství 18. Nikola Michajlov Bulhar Večerní akr 19. Stef. Dimitrov Bulhar Keramika 20. Tereza Choleková Češka Tkalcovství, vyšívání 21. Dim. Ch. Ivanov Bulhar Francouzský jazyk 22. Otto Hořejší Čech Německý jazyk 23. Cv. Radoslavov Bulhar Krasopis 24. Vl. Chalačev Bulhar Ruční práce 25. Josif Silaba Čech Litografie 26. Dr. N. Kolarovič Bulhar Anatomie 27. Stefan Ivanov Bulhar Malba

Příloha č. 3 Fotografie celého učitelského sboru Státní malířské školy.104

Vrchní řada z leva: Vladimír Chalačev, Ivan Travnický, Stefan Ivanov, Boris Michajlov, Judr. Milanov, Ivan V., Žeko Spiridonov, Dr. Kolarov, Josef Silaba, Stefan Dimitrov

Spodní řada z leva: Antonín Šourek, Ivan Angelov, Tereza Choleková, Jan Mrkvička, Anton Mitov, Otto Hořejší, Petko Klisurov

104 Nacionalna chudožestvena akademija: 1806-2016. Sofija, 2016, s. 26. 39