Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia Sara Cočevová Národní akademie umění v Sofii − zásluha českých osobností na jejím vzniku a vývoji Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Pavel Zeman 2018 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne ………………………………………. Podpis autora práce Obsah 1. Předmluva ................................................................................................ 2 2. Úvod......................................................................................................... 3 3. První české stopy a „česká kulturní invaze“ .............................................. 6 3.1 Důvody migrace .......................................................................................................................... 7 3.2 Český dopad na bulharské malířství ........................................................................................... 9 4. Národní akademie umění v Sofii ............................................................. 10 5. Přehled českých učitelů, kteří působili na malířské škole ....................... 16 5.1 Jan Václav Mrkvička (1856−1938) ............................................................................................ 16 5.3 Jaroslav Věšín (1860–1915) ...................................................................................................... 21 5.2 Antonín Václav Šourek (1857−1926)........................................................................................ 24 5.4 Josef Pitter (1881-1925) ........................................................................................................... 25 5.5 Otto Hořejší (1857-1937) ......................................................................................................... 28 5.6 Tereza Choleková ..................................................................................................................... 29 5.7 Jan Travnický ............................................................................................................................ 29 5.8 Josef Silaba (1868-1940)........................................................................................................... 29 6. Závěr ...................................................................................................... 30 7. Resumé .................................................................................................. 31 8. Seznam vyobrazení ................................................................................ 32 9. Seznam literatury ................................................................................... 33 10. Přílohy .................................................................................................... 36 Příloha č. 1 ......................................................................................................................................... 36 Příloha č. 2 ......................................................................................................................................... 37 Příloha č. 3 ......................................................................................................................................... 39 1 1 Předmluva Bulharsko, jako národ samotný, mi byl vždy velmi blízký, především díky tomu, že v mém těle proudí bulharská krev a její temperament mě doprovází celý můj život. Rozhodla jsem se tedy dozvědět více o národě, který tvoří část mé osobnosti. Snažila jsem se ponořit hlouběji do historie Bulharska a čekalo mě milé překvapení, kterému jsem se rozhodla více věnovat ve svoji bakalářské práci. Tím překvapením byla úzká spolupráce mezi mými nejbližšími národy, tedy mezi Českem a Bulharskem. Spolupráce Čechů a Bulharů byla tak rozsáhlá, že se často hovoří o tzv. „české invazi do Bulharska“. Toto období je přezdíváno tímto názvem v čistě pozitivním slova smyslu. Češi pomohli Bulharsko formovat do nového moderního státu především v době po jeho osvobození od Osmanské nadvlády v roce 1878. Pomoc Čechů se projevila v poměrně rozsáhlém měřítku a je jen těžké hledat místo, kde by Češi neprokázali svoji šikovnost a nápomoc. Proto vzniklo mé rozhodnutí věnovat se jen jednomu směru a to směru mně nejbližšímu, tedy výtvarnému umění. Zdroje k práci jsem se snažila hledat převážně v české literatuře, ale je až překvapivé, jak málo knih a prací bylo na toto téma zpracováno. Obrátila jsem svou pozornost i k literatuře bulharské a to především k té, kterou mi poskytl můj vedoucí bakalářské práce PhDr. Pavel Zeman. Jednalo se hlavně o výroční zprávy Statní malířské školy v Sofii, kde jsem nalezla mnoho údajů, o které jsem se ve své práci opírala. Tímto bych PhDr. Zemanovi chtěla projevit vřelé poděkování, protože s jeho nápomocí jsme byli schopni najit tak zajímavé téma, ke kterému mi navíc poskytl velké množství informací. Poděkování míří taktéž k mému dobrému bulharskému příteli Rosenovi Mitovi, který mi zprostředkoval přístup k bulharské knize pojednávající o Státní malířské škole a usnadnil mi tak velkou část mé práce. Všechny překlady jsou vypracovány mnou anebo za pomoci mého otce Senii Cočeva, kterému bych tímto také chtěla předat velké poděkování. Kromě nápomoci s překlady mi byl schopen být i konzultantem ohledně otázek z bulharské historie, které mi nebyly tak docela jasné. 2 2 Úvod Česká republika a Bulharsko, na první pohled dva odlišné státy vzdálené od sebe stovky kilometrů. I přesto se nejen dnes bulharsko-české vztahy těší mimořádnému rozvoji. Proč tomu tak je a kde můžeme najít samotný počátek této sounáležitosti? Již v období těsně po roce 1878, kdy se Bulharsko osvobodilo od Osmanské nadvlády, se objevoval v některých oblastech značný český přínos k modernizaci a evropeizaci Bulharska. V této době Češi migrovali do Bulharska ve velkém množství a zanechali po sobě hlubokou stopu zejména v počáteční fázi moderních bulharských dějin. Četnost Čechů v Bulharsku jasně dokládají údaje z roku 1910, ve kterých se hlásilo k české národnosti 1 732 bulharských občanů. Český jazyk jako svůj mateřský jazyk uvádělo však pouze 1 555 lidí.1 V paměti Bulharů zůstávají zapsána jména mnohých Čechů, jež se zasloužili při budování nového bulharského státu po roce 1878. Stávali se průkopníky v oblasti práva (o vybudování moderního soudnictví a na kodifikaci trestního a občanského soudního řádu se přičinili především právníci kníže Rudolf Thurn-Taxis a František Chytil2), výstavby měst (Josef Šniter spolupracoval na vybudování prvního celistvého regulačního plánu Plovdivu, bratři Proškové se pokusili o totéž v Sofii3), archeologie (bratři Karel a Hermenegild Škorpilovi systematicky popsali zeměpisné a archeologické bohatství Bulharska4), hudby (Karel Macháň, František Švestka, Josef Chochola a další zakládali kapely a stáli u zrodu sofijské filharmonie), divadla (Josef Meissner řídil Národní divadlo v Sofii), vzdělávání (Konstantin Jireček položil základy novému bulharskému vzdělávacímu systému a Václav Dobruský se stal ředitelem Národního muzea v Sofii) nebo výtvarného umění (Ivan Mrkvička stál u zrodu Státní malířské školy a stal se jejím prvním ředitelem, Jaroslav Věšín se stal dvorním malířem knížete Ferdinanda I. a oficiálním malířem bulharské armády). Migrace Čechů byla tak rozsáhlá, že se tomuto období přezdívalo „česká kulturní okupace“ nebo „česká invaze“5. Před rokem 1878, kdy bylo Bulharsko pod nadvládou Osmanské říše, byla potlačena veškerá inteligence, a proto můžeme pozorovat naprostý nedostatek středních a vysokých škol, 1 VACULÍK, J. České menšiny v Evropě a ve světě. Praha, 2009. s. 36. cit dle MINČEV, Emil. Češi v Plovdivu [online]. Pardubice, 2013 [cit. 2018-04-02] s. 1. Dostupné z: https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:ATmUgQmsxzEJ:https://dk.upce.cz/bitstream/1019 5/49406/3/MincevE_CesivPlovdivu_MK_2013.pdf+&cd=1&hl=cs&ct=clnk&gl=cz. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce PhDr. Miroslav Kouba, Ph.D. 2 KLÁRA, Strohsová. Migrace Čechů do Bulharska - tzv. "česká invaze". Antropowebzin. 2012(1), 33-37, s. 34. 3 BAEVA, Iskra. Český přínos k modernizaci nového a novodobého Bulharska. In: ČERNÝ, Marcel a Dobromir GRIGOROV (eds.). Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození: Cesty české inteligence do Bulharska. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 31. ISBN 978-80- 254-3456-7. 4 Tamtéž, s. 31. 5 Název česká invaze pochází od bulharského etnologa a bohemisty Vladimíra Penčeva. PENČEV, Vladimir: Češkite temeli v sledosvoboždenska Bălgarija. In: Evropa 2001, ročník X., rok 2003, číslo 5, s. 14–18; PENČEV, Vladimír: Za českata invazija v Bălgarija sled osvoboždenieto. Typologija na migracioniite dviženija i charakteristika za českata obštost u nas. In: Čechi v Bǎlgarija. Sofija, 2009, s. 193–200; PENČEV, Vladimír: „Oni v Bulharsku fakt makali...“ Rozhovor. Porta Balkanica, roč. III (2011). č. 1–2, s. 118–122. Cit. dle ZEMAN, Pavel. Působení českých učitelů ve Východní Rumelii v letech 1878–1885 [online]. Brno, 2012, s. 7 [cit. 2018-03-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/oxagt/DIPLOMKA.pdf. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. 3 kde by výuka probíhala v bulharském jazyce. Po bulharském osvobození v roce 1878 chyběli profesoři a vzdělaní jedinci, kteří by byli schopni na středních a vysokých školách vyučovat. Naopak v českých zemích bylo vzdělání na vysoké úrovni. Mnoho profesorů hledalo své uplatnění a situace v Bulharsku