Filmy Noir Anthonyho Manna
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Univerzita Palackého Filozofická fakulta Katedra divadelních, filmových a mediálních studií FILMY NOIR ANTHONYHO MANNA FILMS NOIRS OF ANTHONY MANN (Magisterská diplomová práce) Bc. JANA BÉBAROVÁ (Teorie a dějiny dramatických umění, navazující magisterské studium) Vedoucí práce: Mgr. Jan Křipač, Ph.D. Olomouc 2010 i Děkuji Mgr. Janu Křipačovi, Ph.D. za vedení práce a současně Mgr. Milanu Hainovi za podporu, sdílený entuziasmus a cenné rady. Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne __________________________________ ii OBSAH 1. Úvod 1 1. 1. Cíle práce a metodologie 2 1. 2. Vyhodnocení literatury 3 2. Co je film noir? 9 2. 1. Film noir jako série či cyklus 10 2. 2. Film noir jako nálada, atmosféra či sada motivů 12 2. 3. Film noir jako vizuální styl 16 2. 4. Film noir jako žánr 17 2. 5. Film noir nelze definovat 20 2. 6. K osobní definici filmu noir 21 3. Mannovy první noiry 24 3. 1. Strangers in the Night (1944) 24 3. 2. The Great Flamarion (1945) 31 3. 3. Strange Impersonation (1946) 37 4. 1947: Přelomový rok 45 4. 1. Desperate (1947) 45 4. 2. Railroaded! (1947) 52 5. Filmy noir ve spolupráci s Johnem Altonem 59 5. 1. T-Men (1947) 61 5. 2. Raw Deal (1948) 72 5. 3. He Walked by Night (1948) 81 iii 5. 4. Border Incident (1949) 87 6. Noirový epitaf: Side Street (1950) 96 7. Závěr 104 8. Přílohy 107 8. 1. Literatura 107 8. 2. Prameny 111 8. 3. Ostatní citované filmy 116 8. 4. Anotace 122 8. 5. Resumé / English Summary 123 iv 1. Úvod Anthony Mann (1906–1967) patří k hollywoodským režisérům, jejichž dílo dosud nebylo řádně doceněno. Tvůrce, který u filmu začínal počátkem čtyřicátých let dvacátého století nízkorozpočtovými produkcemi (muzikály, mysteriózními komediemi a filmy noir), se u širšího publika proslavil až díky spolupráci s hercem Jamesem Stewartem na westernových filmech v letech padesátých (a posléze i díky epickým filmům z let šedesátých). Právě „westernová“ etapa Mannovy režijní tvorby patří mezi jeho nejreflektovanější. Za všechny jmenujme alespoň monografii amerického filmového badatele Jima Kitsese Horizons West - Mann, Boetticher, Peckinpah: Studies of Authorship within the Western z roku 1969 1, zásadní dílo žánrové kritiky přistupující k westernu z auteurských pozic, v níž jednu kapitolu tvoří strukturalistická studie o westernech Anthonyho Manna. Filmoví vědci a badatelé se v rámci Mannova díla zabývají převážně právě touto etapou, a to na úkor jeho ranější tvorby, konkrétně období druhé poloviny čtyřicátých let, kdy natočil několik zcela zásadních filmů noir. Tato tendence je patrná i ze dvou monografií věnovaných Anthonymu Mannovi, z publikací Anthony Mann (1979)2 Jeanine Basingerové a Anthony Mann. The Film Career (2009) 3 Williama Darbyho. 1 V roce 2008 vyšla rozšířená edice pod názvem Horizons West: Directing the Western from John Ford to Clint Eastwood . 2 BASINGER, Jeanine. Anthony Mann . Middletown : Wesleyan University Press, 2007. 3 DARBY, William. Anthony Mann. The Film Career . Jefferson : McFarland & Company, Inc., Publishers, 2009. - 1 - 1. 1. Cíle práce a metodologie Tato diplomová práce si vytkla za cíl zmapovat opomíjenou část režijní tvorby Anthonyho Manna, a to fázi noirovou, tedy přibližně období od roku 1944 do roku 1950. Metodologickým východiskem bude naratologický koncept Davida Bordwella rozpracovaný v publikaci Narration in the Fiction Film (1985). 4 Na základě Bordwellova předpokladu, že „narace je proces, během něhož syžet a styl navádí diváka při konstrukci fabule,“ 5 bude předmětem mé práce analýza narativního a stylistického uspořádání Mannových filmů noir, které současně zařadím jak do kontextu režisérovy filmografie, tak do kontextu noirového cyklu. Pozornost tedy zaměřím na motivy a témata, které Anthony Mann ve svých filmech noir zpracovává, na konkrétní narativní techniky (rozsah, hloubka, koncept vypravěče) a stylistické postupy (mizanscéna, kamera, střih a zvuk). Z hlediska terminologie ve své práci rovněž vycházím ze souhrnné monografie naratologických kategorií Poetika vyprávění (1983) 6 literární teoretičky Shlomith Rimmon-Kenanové. V úvodní části provedu vyhodnocení odborné literatury, která byla Mannovým filmům noir doposud věnována. Následně jednu kapitolu věnuji obecné definici filmu noir. Vzhledem k nejednotnosti názorů ohledně kategorizace filmu noir, která mezi filmovými teoretiky a historiky panuje více než padesát let, totiž považuji za nezbytně nutné se vymezením tohoto pojmu zabývat. Proto jednotlivé přístupy nejprve představím a poukážu na jejich odlišnost, a poté se k této 4 BORDWELL, David. Narration in the Fiction Film. Oxon : Routledge, 2008. 5 Tamtéž, str. 53. 6 RIMMON-KENANOVÁ, Shlomith. Poetika vyprávění. Brno : Host, 2001. - 2 - problematice sama vyjádřím. Dále stanovím, které snímky Anthonyho Manna budu jako filmy noir označovat, neboť právě tento bod se v odborných publikacích, se kterými jsem pracovala, jeví jako značně problematický. Poté přistoupím k analýze jednotlivých filmů, které budou řazeny chronologicky podle data premiéry, a z hlediska kontextu Mannovy režijní tvorby budou rozděleny do několika kategorií. 1. 2. Vyhodnocení literatury První ucelenou studií, která se zabývá filmy noir Anthonyho Manna, je práce Roberta E. Smithe nazvaná „Mann in the Dark“,7 jež byla poprvé publikována na podzim roku 1976 v časopise Bright Lights a o dvacet let později vyšla v rámci prvního sborníku textů a studií o filmu noir Alaina Silvera a Jamese Ursiniho Film Noir Reader (1996).8 Na prostoru deseti stran se Smith nejprve vyjadřuje k Mannovu režijnímu stylu a spolupráci s kameramanem Johnem Altonem a poté věnuje krátký odstavec každému z filmů, které mezi Mannovy noiry zařazuje: Strangers in the Night (1944) , The Great Flamarion (1945) , Strange Impersonation (1946) , Desperate, Railroaded!, T-Men (všechny 1947) , Raw Deal (1948) , Border Incident (1949) a Side Street (1950). Zařazuje mezi ně i kostýmní snímky Reign of Terror (1949) a The Tall Target (1951); snímek He Walked by Night (1948), u něhož je jako režisér oficiálně veden Alfred L. Werker, přestože většinu scén režíroval Anthony Mann, 7 SMITH, Robert E. Mann in the Dark. Bright Lights 1, 1976, s. 8-15. 8 Dále budu odkazovat jen na tuto verzi článku, s níž jsem pracovala. SMITH, Robert E. Mann in the Dark: The Films Noir of Anthony Mann. In SILVER, Alain, URSINI, James (eds.) Film Noir Reader . New York : Limelight Editions, 2004, s. 189-201. - 3 - vůbec nezmiňuje. Robert E. Smith ve své studii mj. poukazuje na skutečnost, že „Mannova reputace je dnes primárně založena na westernech z 50. let.“ 9 Profesorka filmových studií a současně zakladatelka a kurátorka Filmového archivu na Wesleyan University v Connecticutu, Jeanine Basingerová, autorka první monografie věnované Anthonymu Mannovi (poprvé vyšla v roce 1979), v předmluvě k rozšířené edici knihy z roku 2007 konstatuje, že odborná literatura o Anthonym Mannovi je stále nedostačující.10 Basingerová oproti Smithovi zařazuje snímky Strangers in the Night, The Great Flamarion a Strange Impersonation mezi režisérovu ranou tvorbu, kdy podle ní točil atmosférické thrillery a muzikály. 11 Jako filmy noir označuje sedm snímků, počínaje filmem Desperate a snímkem Side Street konče. Na rozdíl od Smithe mezi ně zařazuje i He Walked by Night , ale jako filmy noir taktéž vnímá snímky Reign of Terror a The Tall Target, které označuje jako „kostýmní noiry“.12 Zatímco Robert E. Smith se k charakteristice pojmu „film noir“ nevyjadřuje, Basingerová uvádí, že jej chápe jako náladu a vizuální styl.13 Nejpodrobněji se zabývá snímky Raw Deal a Border Incident , nejméně filmem Desperate (pouze dva krátké odstavce) . O poznání větší prostor pak věnuje Mannovým westernům, přestože jich natočil přibližně stejně jako filmů noir. Druhá monografie zabývající se dílem Anthonyho Manna vyšla v loňském roce a jejím autorem je William Darby, jenž mj. napsal i publikaci věnující se westernům Johna Forda, John Ford‘s Westerns: A Thematic Analysis, with a Filmography 9 SMITH, cit. 8, str. 189. 10 BASINGER, cit. 2, str. xv. 11 Tamtéž, str. 17. 12 Tamtéž, str. 60. 13 Tamtéž, str. 30. - 4 - (2006), což napovídá, že i v rámci Mannovy monografie svůj zájem směřuje převážně na tento žánr. Ve srovnání s publikací Jeanine Basingerové však více prostoru věnuje režisérově rané tvorbě, tedy jeho nízkorozpočtovým snímkům a filmům noir. Filmy Strangers in the Night a Strange Impersonation zařazuje do skupiny jeho raných B-filmů a společně se snímkem Two O’Clock Courage (1945) je označuje jako filmy směřující k filmu noir. 14 Snímek The Great Flamarion již řadí mezi Mannovy noiry, přestože několikrát zmateně označuje jako jeho první film noir až snímek Desperate .15 Stejně rozpačité a nejasné je i Darbyho vymezení filmu noir jako termínu. V úvodu kapitoly věnované režisérovým filmům noir píše, že o tomto fenoménu se hovoří spíše jako o stylu a náladě, následně však zmiňuje jeho historické limity a přiklání se tak k chápání filmu noir jako cyklu.16 V analýzách jednotlivých filmů s tímto pojmem ale naopak operuje ve smyslu žánru. Jako filmy noir Darby označuje osm snímků, které poněkud nešťastně rozčleňuje podle témat, jež ve filmech převažují, a řadí je vždy po páru do čtyř skupin: „Zajatci lásky“ ( The Great Flamarion a Raw Deal ), dále „Utrápení přihlížející“ (Desperate a Side Street ), „Fascinující padouchové“ ( Railroaded! a He Walked by Night ; přičemž výrazně upřednostňuje prvně jmenovaný) a konečně „Mučení hrdinové“ (T-Men a Border Incident ). Toto roztřídění je však povrchní a do jisté míry nahodilé, neboť zmíněná témata