DOCSLIB.ORG

První Fosilní Materiál Jurského Teropodního Dinosaura Z České Republiky

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
První Fosilní Materiál Jurského Teropodního Dinosaura Z České Republiky MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOV ĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV GEOLOGICKÝCH V ĚD PRVNÍ FOSILNÍ MATERIÁL JURSKÉHO TEROPODNÍHO DINOSAURA Z ČESKÉ REPUBLIKY REŠERŠE K BAKALÁ ŘSKÉ PRÁCI DANIEL MADZIA VEDOUCÍ PRÁCE : RND R. NELA DOLÁKOVÁ , CS C. BRNO 2012 Obsah 1. Paleogeografie jihovýchodního okraje Českého masivu v pozdní ju ře 3 1.1 Svrchní jura v okolí Brna 3 1.2 Stá ří karbonát ů na Švédských šancích 4 2. Teropodní dinosau ři: původ, stru čná morfologická charakteristika a fylogeneze 5 2.1 Evolu ční p ůvod teropod ů 5 2.2 Vstup k morfologii a systematice teropod ů 8 2.2.1 Stru čná morfologická charakteristika teropod ů 8 2.2.2 Úvod k systematice teropod ů 8 2.2.2.1 Nomenklatura 8 2.2.3 Coelophysoidea 10 2.2.4 Averostra 11 2.2.4.1 Ceratosauria 11 2.2.4.2 Tetanurae 13 2.2.4.2.1 Avetheropoda 14 2.2.4.2.1.1 Coelurosauria 15 2.2.4.2.1.1.1 Paraves 16 3. Stru čný p řehled výzkumu teropodích zub ů 19 3.1 Anatomie teropodích zub ů a jejich význam pro taxonomii 19 3.2 Význam pro interpretace potravní specializace 22 4. Literatura 23 2 1. Paleogeografie jihovýchodního okraje Českého masivu v pozdní ju ře Svrchnojurské sedimentární horniny jihovýchodního okraje Českého masivu jsou sou částí st ředno- až svrchnojurského sedimenta čního cyklu a p ředstavují vývoj tethydního šelfu. Horniny lze rozlišit do t ří facií: facie pánevní, jejíž sedimenty vznikly v hlubších prost ředích (sublitorál až batyál), facie karbonátové platformy vzniklé v hloubce maximáln ě n ěkolika desítek metr ů a facie šelfové laguny (viz obr. 1). Sedimenta ční cyklus zapo čal b ěhem callovu a jeho báze je charakteristická p řítomností klastických sediment ů, které postupn ě p řecházejí do vápenc ů a slínovc ů. Během callovu a oxfordu došlo k regionální transgresi. Transgrese postupovala z Tethys a zárove ň z epikontinentálního mo ře západní Evropy hluboko do Českého masivu až došlo k propojení a vzniku pr ůlivu nap říč Českým masivem. K postupné regresi pak docházelo od kimmeridže až do pozdního tithonu. Tím byl zárove ň uzav řen sedimenta ční cyklus (Eliáš, 1981; Suk et al ., 1984). Obr. 1. Paleogeografická rekonstrukce území České republiky b ěhem transgrese v pozdní ju ře s vyzna čeným místem nálezu zubu moravského teropoda (Eliáš in Suk et al ., 1984:150; upraveno). 1.1 Svrchní jura v okolí Brna V okolí Brna se svrchnojurské sedimentární horniny vyskytují na n ěkolika klasických lokalitách; na Hádech, na Bílé ho ře, na Stránské skále a na Švédských šancích. První dv ě lokality jsou situovány uvnit ř facie šelfové laguny a zachycují litorální až neritické prost ředí (Eliáš, 1981). V pr ůběhu maximální transgrese byla laguna široká až n ěkolik desítek kilometr ů. Fauna objevená v horninách této facie sv ědčí o normální salinit ě a dob ře okysli čeném prost ředí. Bubík & Baldík (2011) na Hádech prokázali postupné prohlubování prost ředí a vymezili dva neformální členy. Spodní člen je 3 srovnatelný s foraminiferovou faunou na Švédských šancích (viz Bubík, 2010). Biostratigrafie svrchního členu je problematická z důvodu výskytu bentosu považovaného za st řednooxfordský a planktonu dosud uvád ěného z oxfordu spodního. Jihovýchodn ě až východn ě od šelfové laguny ležela karbonátová platforma (Eliáš, 1981). Paleogeograficky je tato facie orientována JZ-SV a vede přibližn ě od údolí Dunaje po jihozápadní hranici Hornomoravského úvalu. Karbonátová platforma je tedy okolo 150 km dlouhá. Široká je pak asi 10 až 15 km. B ěhem oxfordu došlo k vyvýšení platformy vůč i západnímu okraji pánevního vývoje asi o 200 metr ů a n ěkteré její části se vyskytovaly i nad úrovní vodní hladiny. Na jihovýchodní Morav ě lze platformu doložit také u Dolních Dunajovic, Hrušovan, Mušova, Novosedel či Vranovic. Nejlépe prostudovanou jurskou lokalitou je Stránská skála. Zdejší sedimentární horniny spadají stratigraficky do st ředního až svrchního oxfordu (zóna Perisphinctes plicatilis až nejspodn ější část zóny Epipeltoceras bimammatum ), faciáln ě p ředstavují přechod mezi šelfovou lagunou a karbonátovou platformou a obsahují četné fosilní nálezy. Svrchní jura Stránské skály byla v minulosti studována n ěkolikrát, p řičemž z paleontologického a biostratigrafického hlediska stojí za zmínku p ředevším práce Oppenheimera (1926) a Vaší čka (1973). Další lokalitou jsou dnes již zavezené lomy na Švédských šancích, které leží uvnit ř karbonátové platformy. Stratigrafie Švédských šancí je problemati čtější než v případ ě Stránské skály a vzhledem ke skute čnosti, že p ředm ětem této práce je materiál, který byl objeven práv ě na této lokalit ě, je stá ří tamních hornin diskutováno zvláš ť (viz níže). Z paleontologického hlediska jsou Švédské šance velmi bohaté a byly zde nalezeny četné makro- i mikrofosílie (Oppenheimer, 1907; Bubík, 2010). 1.2 Stá ří karbonát ů na Švédských šancích Stratigrafický rozsah karbonát ů na Švédských šancích v Brn ě-Slatin ě není v sou časnosti možné p řesn ě stanovit. Oppenheimer (1907) odtud popsal okolo 130 druh ů fosilních organizm ů, nicmén ě poznamenal, že jejich rozmíst ění bylo nepravidelné. Vzhledem k přítomnosti indexové fosílie Epipeltoceras bimammatum bývá v ětšinou uvád ěn svrchní oxford. Na druhou stranu na základ ě foraminiferové fauny, kterou se zabýval Bubík (2010), byly vápence na Švédských šancích p ředb ěžn ě za řazeny do oxfordu st ředního. Bubík (2010) však zárove ň zmínil jiné rozsahy n ěkterých druh ů foraminifer než v jiných pánvích Evropy. Proto je možné, že v budoucnu bude za řazení podle foraminifer korigováno. Vhodné je rovn ěž podotknout, že materiál získaný z vrtu Slatina 1 odpovídá litologicky i stratigraficky vápenc ům Stránské skály, jejíž spodní vrstvy, jak již bylo uvedeno, pat ří k zón ě Perisphinctes plicatilis (st řední oxford) a svrchní pak k nejspodn ější části svrchnooxfordské zóny Epipeltoceras bimammatum (Eliáš, 1981). 4 2. Teropodní dinosau ři: p ůvod, stru čná morfologická charakteristika a fylogeneze Teropodní dinosau ři p ředstavovali a v podob ě pták ů stále p ředstavují významné složky terestrických ekosystém ů. Jméno Theropoda bylo poprvé použito Marshem (1881:423) pro skupinu, jež byla tvo řena pouze alosauridy (Allosauridae); konkrétn ě pak taxony Allosaurus , Creosaurus a Labrosaurus , z nichž poslední dva jmenovaní jsou v sou časnosti považovaní za mladší subjektivní synonyma taxonu Allosaurus (nap ř. Holtz et al ., 2004). Dnes je však Theropoda podstatn ě obsažn ější, protože zahrnuje ptáky a všechny organizmy blíže p říbuzné pták ům než sauropodním dinosaur ům (Gauthier, 1986). Níže je shrnutý evolu ční p ůvod teropodních dinosaur ů a jejich systematika. Krátce je diskutovaná také jejich morfologie. Fylogenetické stromky, které níže znázor ňují r ůzné fylogenetické hypotézy, nep ředstavují výsledky fylogenetických analýz; byly vytvo řeny prost řednictvím nástroje PhyloPainter (Keesey, 2010), a to na základ ě p říslušné citované literatury. 2.1 Evolu ční p ůvod teropod ů Teropodi jsou důležitým kladem (= monofyletickou skupinou) plazopánvých dinosaur ů, jehož nejstarší známí zástupci pocházejí z vrstev svrchnotriasového stá ří (Brusatte et al ., 2010a; Ramezani et al ., 2011). Přestože k nejvýznamn ějším nalezištím raných dinosaur ů pat ří vrstvy souvrství Ischigualasto v Argentin ě, Santa Maria a Caturrita v Brazílii, a Chinle ve Spojených státech, je obtížné říct, kde došlo ke vzniku teropod ů, protože více či mén ě kompletní fosílie, jako i četné šlép ěje, jsou známé z mnoha oblastí Pangey (Weishampel et al ., 2004). V Jižní Americe je nejkompletn ějším zdrojem informací týkajících se evoluce prvních dinosaur ů patrn ě souvrství Ischigualasto v Argentin ě, odkud známe zástupce obou základních evolu čních v ětví dinosaur ů; tj. ptakopánvých ( Pisanosaurus mertii ) i plazopánvých ( Eodromaeus murphi , Eoraptor lunensis , Chromogisaurus novasi , Herrerasaurus ischigualastensis , Panphagia protos a Sanjuansaurus gordilloi ), p řičemž fylogenetické pozice n ěkterých z výše zmín ěných druh ů jsou dosud p ředm ěty diskuze. Chromogisaurus novasi a Panphagia protos jsou velmi ranými sauropodomorfy (Ezcurra, 2010), avšak nap ř. Eoraptor lunensis může být časným plazopánvým spadajícím vn ě Eusaurischia (kladu sdružujícího teropody a sauropodomorfy) (Alcober & Martinez, 2010), raným teropodem (Sues et al ., 2011) nebo sauropodomorfem (Martinez et al ., 2011). Podobná je situace s druhy H. ischigualastensis a S. gordilloi , které p ředstavují bazální plazopánvé vn ě Eusaurischia (Alcober & Martinez, 2010) nebo teropody (Martinez et al ., 2011; Sues et al ., 2011). Jediným dosud nezpochybn ěným teropodem z Ischigualasto je Eodromaeus murphi , jehož poz ůstatky 5 zde byly objeveny ve vrstvách člen ů La Peña, Valle de la Luna a Cancha de Bochas spadajících do biozóny Scaphonyx -Exaeretodon -Herrerasaurus (~232 až 229 Ma) (Martinez et al ., 2011). Dalším význa čným nalezišt ěm je člen Alemoa pat řící k souvrství Santa Maria v Brazílii, a stejn ě jako v případ ě Ischigualasta, i tyto sedimentární horniny pocházejí ze svrchního carnu až noru. Popsány odtud byly tři prokazatelné taxony dinosaur ů: Pampadromaeus barberenai , Saturnalia tupiniquim a Staurikosaurus pricei . P. barberenai a Sa. tupiniquim p ředstavují bazální sauropodomorfy (Langer et al ., 1999; Cabreira et al ., 2011) a St. pricei tvo ří spole čně s druhy H. ischigualastensis , Sa. gordilloi a potenciáln ě i Chindesaurus bryansmalli klad Herrerasauridae (Ezcurra & Brusatte, 2011; Sues et al ., 2011), jehož fylogenetická pozice, jak už vyplývá z výše napsaného, je nestabilní (viz obr. 2). Z brazilských naleziš ť je nutno zmínit také souvrství Caturrita, kde byl krom ě jiných objeven i druh Guaibasaurus candelariensis (Bonaparte et al ., 1999). Tento taxon je podobn ě problematicky jako již d říve zmín ěný Eoraptor lunensis , protože vykazuje znaky raných teropod ů i sauropodomorf ů. Bonaparte a jeho kolegové byli v otázce guaibasaurovy fylogenetické pozice nejistí, nicmén ě opatrn ě ho za řadili k teropod ům (Bonaparte et al ., 1999). Tato pozice byla následn ě slab ě podpo řena nap ř. fylogenetickou analýzou provedenou Langerem et al . (2011). Na druhou stranu dle analýzy Ezcurry (2010) se jedná o velmi raného sauropodomorfa, který tvo ří klad s jihoamerickými taxony Chromogisaurus , Panphagia a Saturnalia , a možná také enigmatickým evropským druhem Agnosphitys cromhallensis .
Load more

Recommended publications
  • Sereno 20060098.Vp
    Basal abelisaurid and carcharodontosaurid theropods from the Lower Cretaceous Elrhaz Formation of Niger PAUL C. SERENO and STEPHEN L. BRUSATTE Sereno, P.C. and Brusatte, S.L. 2008. Basal abelisaurid and carcharodontosaurid theropods from the Lower Cretaceous Elrhaz Formation of Niger. Acta Palaeontologica Polonica 53 (1): 15–46. We report the discovery of basal abelisaurid and carcharodontosaurid theropods from the mid Cretaceous (Aptian– Albian, ca. 112 Ma) Elrhaz Formation of the Niger Republic. The abelisaurid, Kryptops palaios gen. et sp. nov., is repre− sented by a single individual preserving the maxilla, pelvic girdle, vertebrae and ribs. Several features, including a maxilla textured externally by impressed vascular grooves and a narrow antorbital fossa, clearly place Kryptops palaios within Abelisauridae as its oldest known member. The carcharodontosaurid, Eocarcharia dinops gen. et sp. nov., is repre− sented by several cranial bones and isolated teeth. Phylogenetic analysis places it as a basal carcharodontosaurid, similar to Acrocanthosaurus and less derived than Carcharodontosaurus and Giganotosaurus. The discovery of these taxa sug− gests that large body size and many of the derived cranial features of abelisaurids and carcharodontosaurids had already evolved by the mid Cretaceous. The presence of a close relative of the North American genus Acrocanthosaurus on Af− rica suggests that carcharodontosaurids had already achieved a trans−Tethyan distribution by the mid Cretaceous. Key words: Theropod, abelisaurid, allosauroid, carcharodontosaurid, Kryptops, Eocarcharia, Cretaceous, Africa. Paul C. Sereno [[email protected]], Department of Organismal Biology and Anatomy, University of Chicago, 1027 E. 57th Street, Chicago, Illinois, 60637, USA; Stephen L. Brusatte [[email protected]], Department of Earth Sciences, University of Bristol, Wills Memorial Building, Queen’s Road, Bristol BS8 1RJ, United Kingdom.
    [Show full text]
  • The Endoskeletal Origin of the Turtle Carapace
    ARTICLE Received 7 Dec 2012 | Accepted 3 Jun 2013 | Published 9 Jul 2013 DOI: 10.1038/ncomms3107 OPEN The endoskeletal origin of the turtle carapace Tatsuya Hirasawa1, Hiroshi Nagashima2 & Shigeru Kuratani1 The turtle body plan, with its solid shell, deviates radically from those of other tetrapods. The dorsal part of the turtle shell, or the carapace, consists mainly of costal and neural bony plates, which are continuous with the underlying thoracic ribs and vertebrae, respectively. Because of their superficial position, the evolutionary origins of these costo-neural elements have long remained elusive. Here we show, through comparative morphological and embryological analyses, that the major part of the carapace is derived purely from endos- keletal ribs. We examine turtle embryos and find that the costal and neural plates develop not within the dermis, but within deeper connective tissue where the rib and intercostal muscle anlagen develop. We also examine the fossils of an outgroup of turtles to confirm that the structure equivalent to the turtle carapace developed independently of the true osteoderm. Our results highlight the hitherto unravelled evolutionary course of the turtle shell. 1 Laboratory for Evolutionary Morphology, RIKEN Center for Developmental Biology, Kobe 650-0047, Japan. 2 Division of Gross Anatomy and Morphogenesis, Department of Regenerative and Transplant Medicine, Niigata University, Niigata 951-8510, Japan. Correspondence and requests for materials should be addressed to T.H. (email: [email protected]). NATURE COMMUNICATIONS | 4:2107 | DOI: 10.1038/ncomms3107 | www.nature.com/naturecommunications 1 & 2013 Macmillan Publishers Limited. All rights reserved. ARTICLE NATURE COMMUNICATIONS | DOI: 10.1038/ncomms3107 wo types of skeletal systems are recognized in vertebrates, exoskeletal components into the costal and neural plates (Fig.
    [Show full text]
  • Basal Turtles Shell Bone Histology Indicates Terrestrial Palaeoecology Of
    Downloaded from rspb.royalsocietypublishing.org on May 22, 2012 Shell bone histology indicates terrestrial palaeoecology of basal turtles Torsten M Scheyer and P.Martin Sander Proc. R. Soc. B 2007 274, 1885-1893 doi: 10.1098/rspb.2007.0499 Supplementary data "Data Supplement" http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/suppl/2009/03/13/274.1620.1885.DC1.ht ml References This article cites 26 articles, 5 of which can be accessed free http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/274/1620/1885.full.html#ref-list-1 Article cited in: http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/274/1620/1885.full.html#related-urls Receive free email alerts when new articles cite this article - sign up in the box at the top Email alerting service right-hand corner of the article or click here To subscribe to Proc. R. Soc. B go to: http://rspb.royalsocietypublishing.org/subscriptions Downloaded from rspb.royalsocietypublishing.org on May 22, 2012 Proc. R. Soc. B (2007) 274, 1885–1893 doi:10.1098/rspb.2007.0499 Published online 22 May 2007 Shell bone histology indicates terrestrial palaeoecology of basal turtles Torsten M. Scheyer*,† and P. Martin Sander Institute of Palaeontology, University of Bonn, Nussallee 8, 53115 Bonn, Germany The palaeoecology of basal turtles from the Late Triassic was classically viewed as being semi-aquatic, similar to the lifestyle of modern snapping turtles. Lately, this view was questioned based on limb bone proportions, and a terrestrial palaeoecology was suggested for the turtle stem. Here, we present independent shell bone microstructural evidence for a terrestrial habitat of the oldest and basal most well- known turtles, i.e.
    [Show full text]
  • Evaluating the Ecology of Spinosaurus: Shoreline Generalist Or Aquatic Pursuit Specialist?
    Palaeontologia Electronica palaeo-electronica.org Evaluating the ecology of Spinosaurus: Shoreline generalist or aquatic pursuit specialist? David W.E. Hone and Thomas R. Holtz, Jr. ABSTRACT The giant theropod Spinosaurus was an unusual animal and highly derived in many ways, and interpretations of its ecology remain controversial. Recent papers have added considerable knowledge of the anatomy of the genus with the discovery of a new and much more complete specimen, but this has also brought new and dramatic interpretations of its ecology as a highly specialised semi-aquatic animal that actively pursued aquatic prey. Here we assess the arguments about the functional morphology of this animal and the available data on its ecology and possible habits in the light of these new finds. We conclude that based on the available data, the degree of adapta- tions for aquatic life are questionable, other interpretations for the tail fin and other fea- tures are supported (e.g., socio-sexual signalling), and the pursuit predation hypothesis for Spinosaurus as a “highly specialized aquatic predator” is not supported. In contrast, a ‘wading’ model for an animal that predominantly fished from shorelines or within shallow waters is not contradicted by any line of evidence and is well supported. Spinosaurus almost certainly fed primarily from the water and may have swum, but there is no evidence that it was a specialised aquatic pursuit predator. David W.E. Hone. Queen Mary University of London, Mile End Road, London, E1 4NS, UK. [email protected] Thomas R. Holtz, Jr. Department of Geology, University of Maryland, College Park, Maryland 20742 USA and Department of Paleobiology, National Museum of Natural History, Washington, DC 20560 USA.
    [Show full text]
  • Note on the Sauropod and Theropod Dinosaurs from the Upper Cretaceous of Madagascar*
    EXTRACT FROM THE BULLETIN DE LA SOCIÉTÉ GÉOLOGIQUE DE FRANCE 3rd series, volume XXIV, page 176, 1896. NOTE ON THE SAUROPOD AND THEROPOD DINOSAURS FROM THE UPPER CRETACEOUS OF MADAGASCAR* by Charles DEPÉRET. (PLATE VI). Translated by Matthew Carrano Department of Anatomical Sciences SUNY at Stony Brook, September 1999 The bones of large dinosaurian reptiles described in this work were brought to me by my good friend, Mr. Dr. Félix Salètes, primary physician for the Madagascar expedition, from the environs of Maevarana, where he was charged with installing a provisional hospital. This locality is situated on the right bank of the eastern arm of the Betsiboka, 46 kilometers south of Majunga, on the northwest coast of the island of Madagascar. Not having the time to occupy himself with paleontological studies, Dr. Salètes charged one of his auxiliary agents, Mr. Landillon, company sergeant-major of the marines, with researching the fossils in the environs of the Maevarana post. Thanks to the zeal and activity of Mr. Landillon, who was not afraid to gravely expose his health in these researches, I have been able to receive the precious bones of terrestrial reptiles that are the object of this note, along with an important series of fossil marine shells. I eagerly seize the opportunity here to thank Mr. Landillon for his important shipment and for the very precise geological data which he communicated to me concerning the environs of Maevarana, and of which I will now give a short sketch. 1st. Geology of Maevarana and placement of the localities. * Original reference: Depéret, C.
    [Show full text]
  • Implications for Predatory Dinosaur Macroecology and Ontogeny in Later Late Cretaceous Asiamerica
    Canadian Journal of Earth Sciences Theropod Guild Structure and the Tyrannosaurid Niche Assimilation Hypothesis: Implications for Predatory Dinosaur Macroecology and Ontogeny in later Late Cretaceous Asiamerica Journal: Canadian Journal of Earth Sciences Manuscript ID cjes-2020-0174.R1 Manuscript Type: Article Date Submitted by the 04-Jan-2021 Author: Complete List of Authors: Holtz, Thomas; University of Maryland at College Park, Department of Geology; NationalDraft Museum of Natural History, Department of Geology Keyword: Dinosaur, Ontogeny, Theropod, Paleocology, Mesozoic, Tyrannosauridae Is the invited manuscript for consideration in a Special Tribute to Dale Russell Issue? : © The Author(s) or their Institution(s) Page 1 of 91 Canadian Journal of Earth Sciences 1 Theropod Guild Structure and the Tyrannosaurid Niche Assimilation Hypothesis: 2 Implications for Predatory Dinosaur Macroecology and Ontogeny in later Late Cretaceous 3 Asiamerica 4 5 6 Thomas R. Holtz, Jr. 7 8 Department of Geology, University of Maryland, College Park, MD 20742 USA 9 Department of Paleobiology, National Museum of Natural History, Washington, DC 20013 USA 10 Email address: [email protected] 11 ORCID: 0000-0002-2906-4900 Draft 12 13 Thomas R. Holtz, Jr. 14 Department of Geology 15 8000 Regents Drive 16 University of Maryland 17 College Park, MD 20742 18 USA 19 Phone: 1-301-405-4084 20 Fax: 1-301-314-9661 21 Email address: [email protected] 22 23 1 © The Author(s) or their Institution(s) Canadian Journal of Earth Sciences Page 2 of 91 24 ABSTRACT 25 Well-sampled dinosaur communities from the Jurassic through the early Late Cretaceous show 26 greater taxonomic diversity among larger (>50kg) theropod taxa than communities of the 27 Campano-Maastrichtian, particularly to those of eastern/central Asia and Laramidia.
    [Show full text]
  • Dinosaur Species List E to M
    Dinosaur Species List E to M E F G • Echinodon becklesii • Fabrosaurus australis • Gallimimus bullatus • Edmarka rex • Frenguellisaurus • Garudimimus brevipes • Edmontonia longiceps ischigualastensis • Gasosaurus constructus • Edmontonia rugosidens • Fulengia youngi • Gasparinisaura • Edmontosaurus annectens • Fulgurotherium australe cincosaltensis • Edmontosaurus regalis • Genusaurus sisteronis • Edmontosaurus • Genyodectes serus saskatchewanensis • Geranosaurus atavus • Einiosaurus procurvicornis • Gigantosaurus africanus • Elaphrosaurus bambergi • Giganotosaurus carolinii • Elaphrosaurus gautieri • Gigantosaurus dixeyi • Elaphrosaurus iguidiensis • Gigantosaurus megalonyx • Elmisaurus elegans • Gigantosaurus robustus • Elmisaurus rarus • Gigantoscelus • Elopteryx nopcsai molengraaffi • Elosaurus parvus • Gilmoreosaurus • Emausaurus ernsti mongoliensis • Embasaurus minax • Giraffotitan altithorax • Enigmosaurus • Gongbusaurus shiyii mongoliensis • Gongbusaurus • Eoceratops canadensis wucaiwanensis • Eoraptor lunensis • Gorgosaurus lancensis • Epachthosaurus sciuttoi • Gorgosaurus lancinator • Epanterias amplexus • Gorgosaurus libratus • Erectopus sauvagei • "Gorgosaurus" novojilovi • Erectopus superbus • Gorgosaurus sternbergi • Erlikosaurus andrewsi • Goyocephale lattimorei • Eucamerotus foxi • Gravitholus albertae • Eucercosaurus • Gresslyosaurus ingens tanyspondylus • Gresslyosaurus robustus • Eucnemesaurus fortis • Gresslyosaurus torgeri • Euhelopus zdanskyi • Gryponyx africanus • Euoplocephalus tutus • Gryponyx taylori • Euronychodon
    [Show full text]
  • The Distinctive Theropod Assemblage of the Ellisdale Site of New Jersey and Its Implications for North American Dinosaur Ecology and Evolution During the Cretaceous
    Journal of Paleontology, 92(6), 2018, p. 1115–1129 Copyright © 2018, The Paleontological Society. This is an Open Access article, distributed under the terms of the Creative Commons Attribution licence (http://creativecommons.org/licenses/by/4.0/), which permits unrestricted re-use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original work is properly cited. 0022-3360/15/0088-0906 doi: 10.1017/jpa.2018.42 The distinctive theropod assemblage of the Ellisdale site of New Jersey and its implications for North American dinosaur ecology and evolution during the Cretaceous Chase D. Brownstein Stamford Museum and Nature Center, Stamford CT 〈[email protected]〉 Abstract.—The Cretaceous landmass of Appalachia has preserved an understudied but nevertheless important record of dinosaurs that has recently come under some attention. In the past few years, the vertebrate faunas of several Appalachian sites have been described. One such locality, the Ellisdale site of the Cretaceous Marshalltown Forma- tion of New Jersey, has produced hundreds of remains assignable to dinosaurs, including those of hadrosauroids of several size classes, indeterminate ornithopods, indeterminate theropods, the teeth, cranial, and appendicular elements of dromaeosaurids, ornithomimosaurians, and tyrannosauroids, and an extensive microvertebrate assemblage. The theropod dinosaur record of the Ellisdale site is currently the most extensive and diverse known from the Campanian of Appalachia. Study of the Ellisdale theropod specimens suggests that at
    [Show full text]
  • Paleontological Discoveries in the Chorrillo Formation (Upper Campanian-Lower Maastrichtian, Upper Cretaceous), Santa Cruz Province, Patagonia, Argentina
    Rev. Mus. Argentino Cienc. Nat., n.s. 21(2): 217-293, 2019 ISSN 1514-5158 (impresa) ISSN 1853-0400 (en línea) Paleontological discoveries in the Chorrillo Formation (upper Campanian-lower Maastrichtian, Upper Cretaceous), Santa Cruz Province, Patagonia, Argentina Fernando. E. NOVAS1,2, Federico. L. AGNOLIN1,2,3, Sebastián ROZADILLA1,2, Alexis M. ARANCIAGA-ROLANDO1,2, Federico BRISSON-EGLI1,2, Matias J. MOTTA1,2, Mauricio CERRONI1,2, Martín D. EZCURRA2,5, Agustín G. MARTINELLI2,5, Julia S. D´ANGELO1,2, Gerardo ALVAREZ-HERRERA1, Adriel R. GENTIL1,2, Sergio BOGAN3, Nicolás R. CHIMENTO1,2, Jordi A. GARCÍA-MARSÀ1,2, Gastón LO COCO1,2, Sergio E. MIQUEL2,4, Fátima F. BRITO4, Ezequiel I. VERA2,6, 7, Valeria S. PEREZ LOINAZE2,6 , Mariela S. FERNÁNDEZ8 & Leonardo SALGADO2,9 1 Laboratorio de Anatomía Comparada y Evolución de los Vertebrados. Museo Argentino de Ciencias Naturales “Bernardino Rivadavia”, Avenida Ángel Gallardo 470, Buenos Aires C1405DJR, Argentina - fernovas@yahoo. com.ar. 2 Consejo Nacional de Investigaciones Científicas y Técnicas, Argentina. 3 Fundación de Historia Natural “Felix de Azara”, Universidad Maimonides, Hidalgo 775, C1405BDB Buenos Aires, Argentina. 4 Laboratorio de Malacología terrestre. División Invertebrados Museo Argentino de Ciencias Naturales “Bernardino Rivadavia”, Avenida Ángel Gallardo 470, Buenos Aires C1405DJR, Argentina. 5 Sección Paleontología de Vertebrados. Museo Argentino de Ciencias Naturales “Bernardino Rivadavia”, Avenida Ángel Gallardo 470, Buenos Aires C1405DJR, Argentina. 6 División Paleobotánica. Museo Argentino de Ciencias Naturales “Bernardino Rivadavia”, Avenida Ángel Gallardo 470, Buenos Aires C1405DJR, Argentina. 7 Área de Paleontología. Departamento de Geología, Universidad de Buenos Aires, Pabellón 2, Ciudad Universitaria (C1428EGA) Buenos Aires, Argentina. 8 Instituto de Investigaciones en Biodiversidad y Medioambiente (CONICET-INIBIOMA), Quintral 1250, 8400 San Carlos de Bariloche, Río Negro, Argentina.
    [Show full text]
  • Index of Subjects
    Cambridge University Press 978-1-108-47594-5 — Dinosaurs 4th Edition Index More Information INDEX OF SUBJECTS – – – A Zuul, 275 276 Barrett, Paul, 98, 335 336, 406, 446 447 Ankylosauridae Barrick, R, 383–384 acetabulum, 71, 487 characteristics of, 271–273 basal dinosauromorph, 101 acromial process, 271, 273, 487 cladogram of, 281 basal Iguanodontia, 337 actual diversity, 398 defined, 488 basal Ornithopoda, 336 adenosine diphosphate, see ADP evolution of, 279 Bates, K. T., 236, 360 adenosine triphosphate, see ATP ankylosaurids, 275–276 beak, 489 ADP (adenosine diphosphate), 390, 487 anpsids, 76 belief systems, 474, 489 advanced characters, 55, 487 antediluvian period, 422, 488 Bell, P. R., 162 aerobic metabolism, 391, 487 anterior position, 488 bennettitaleans, 403, 489 – age determination (dinosaur), 354 357 antorbital fenestra, 80, 488 benthic organisms, 464, 489 Age of Dinosaurs, 204, 404–405 Arbour, Victoria, 277 Benton, M. J., 2, 104, 144, 395, 402–403, akinetic movement, see kinetic movement Archibald, J. D., 467, 469 444–445, 477–478 Alexander, R. M., 361 Archosauria, 80, 88–90, 203, 488 Berman, D. S, 236–237 allometry, 351, 487 Archosauromorpha, 79–81, 488 Beurien, Karl, 435 altricial offspring, 230, 487 archosauromorphs, 401 bidirectional respiration, 350 Alvarez, Luis, 455 archosaurs, 203, 401 Big Al, 142 – Alvarez, Walter, 442, 454 455, 481 artifacts, 395 biogeography, 313, 489 Alvarezsauridae, 487 Asaro, Frank, 455 biomass, 415, 489 – alvarezsaurs, 168 169 ascending process of the astragalus, 488 biosphere, 2 alveolus/alveoli,
    [Show full text]
  • Evidence of a New Carcharodontosaurid from the Upper Cretaceous of Morocco
    Evidence of a new carcharodontosaurid from the Upper Cretaceous of Morocco ANDREA CAU, FABIO MARCO DALLA VECCHIA, and MATTEO FABBRI We report an isolated frontal of a large−bodied theropod from pound assemblage” of Cavin et al. (2010). The aim of this study the Cenomanian “Kem Kem beds” of Morocco with an un− is to describe the specimen, to compare it to other African usual morphology that we refer to a new carcharodontosaurid theropods, and to determine its phylogenetic relationships. distinct from the sympatric Carcharodontosaurus. The speci− men shows an unique combination of plesiomorphic and po− Institutional abbreviation.—MPM, Museo Paleontologico di tentially autapomorphic features: very thick and broad bone Montevarchi, Arezzo, Italy. with a complex saddle−shaped dorsal surface, and a narrow Other abbreviations.—MPT, most parsimonious tree; OTU, vertical lamina between the prefrontal and lacrimal facets. Operational Taxonomic Unit. This study supports the hypothesis that a fourth large thero− pod was present in the Cenomanian of Morocco together with Carcharodontosaurus, Deltadromeus,andSpinosaurus. Systematic palaeontology Dinosauria Owen, 1842 Introduction Theropoda Marsh, 1881 Although the Mesozoic fossil record of African theropods is Carcharodontosauridae Stromer 1931 poorly known in comparison to that of other continents, several Genus et species indet. specimens have been reported from the Cenomanian of North− Figs. 1, 2. ern Africa, most of them of large size and referred to the Abelisauroidea, the Carcharodontosauridae, and the Spinosauri− Locality and age: Southeastern of Taouz, Errachidia Province, Meknès− dae (e.g., Stromer 1915, 1931, 1934; Russell 1996; Sereno et al. Tafilalet Region, Morocco; Cenomanian, Upper Cretaceous (Cavin et al. 1996; Mahler 2005; Brusatte and Sereno 2007; Sereno and 2010).
    [Show full text]
  • Cranial Anatomy of Allosaurus Jimmadseni, a New Species from the Lower Part of the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Western North America
    Cranial anatomy of Allosaurus jimmadseni, a new species from the lower part of the Morrison Formation (Upper Jurassic) of Western North America Daniel J. Chure1,2,* and Mark A. Loewen3,4,* 1 Dinosaur National Monument (retired), Jensen, UT, USA 2 Independent Researcher, Jensen, UT, USA 3 Natural History Museum of Utah, University of Utah, Salt Lake City, UT, USA 4 Department of Geology and Geophysics, University of Utah, Salt Lake City, UT, USA * These authors contributed equally to this work. ABSTRACT Allosaurus is one of the best known theropod dinosaurs from the Jurassic and a crucial taxon in phylogenetic analyses. On the basis of an in-depth, firsthand study of the bulk of Allosaurus specimens housed in North American institutions, we describe here a new theropod dinosaur from the Upper Jurassic Morrison Formation of Western North America, Allosaurus jimmadseni sp. nov., based upon a remarkably complete articulated skeleton and skull and a second specimen with an articulated skull and associated skeleton. The present study also assigns several other specimens to this new species, Allosaurus jimmadseni, which is characterized by a number of autapomorphies present on the dermal skull roof and additional characters present in the postcrania. In particular, whereas the ventral margin of the jugal of Allosaurus fragilis has pronounced sigmoidal convexity, the ventral margin is virtually straight in Allosaurus jimmadseni. The paired nasals of Allosaurus jimmadseni possess bilateral, blade-like crests along the lateral margin, forming a pronounced nasolacrimal crest that is absent in Allosaurus fragilis. Submitted 20 July 2018 Accepted 31 August 2019 Subjects Paleontology, Taxonomy Published 24 January 2020 Keywords Allosaurus, Allosaurus jimmadseni, Dinosaur, Theropod, Morrison Formation, Jurassic, Corresponding author Cranial anatomy Mark A.
    [Show full text]