Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav klasických studií

Bakalářská diplomová práce

2017 Gabriela Klimszová

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav klasických studií

Dějiny starověku

Gabriela Klimszová

Katalog uměleckých děl v 33. – 37. knize Přírodovědy Plinia Staršího Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Bc. Jana Malaníková

2017

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

… … … ... … … … … … … … … … … … … … Podpis autora práce

Chtěla bych poděkovat Mgr. Bc. Janě Malaníkové, za odborné vedení pomoc, rady a připomínky při sepisování této práce.

Obsah

1. O ţivotě autora ...... 9 Gaius Plinius Secundus ...... 9 Přírodověda (Naturalis historia) ...... 11 2. Popis vybraných knih Pliniovy Přírodovědy ...... 12 XXXIII. Kniha ...... 12 XXXIV. Kniha ...... 14 XXXV. Kniha ...... 16 XXXVI. Kniha ...... 16 XXXVII. Kniha ...... 17 3. Katalog umělců ...... 19 Seznam řeckých a římských malířů, sochařů a jiných umělců...... 19 Seznam řeckých umělkyň ...... 47 4. Seznam obrazové přílohy ...... 51 5. Seznam literatury ...... 55 Prameny ...... 55 Literatura ...... 55 Webové stránky ...... 56 Obrázky ...... 56

6

Úvod Ve své práci jsem se zaměřila na sestavení katalogu umělců, které Gaius Plinius Secundus, také známý jako Plinius Starší uvádí v posledních pěti knihách svého rozsáhlého díla Naturalis Historiae (Přírodověda), které je sepsáno do 37 knih. Detailně jsem se věnovala knihám XXXIII. aţ XXXVII., které pojednávají o kovech, výtvarném umění a drahokamech. Zejména knihy XXXIII. aţ XXXVI. se věnují umění, uměleckému řemeslu a představují jednotlivé umělce. V první kapitole „O ţivotě autora“ jsem představila samotného autora Plinia Staršího, který je povaţován za nejučenějšího Římana 1. stol. n. l.1 Na základě svých poznatků a pečlivému studiu sepsal encyklopedii, ve které nashromáţdil a uchoval vše, co poznal. Krátce jsem vylíčila jeho ţivot, přiblíţila jeho profesní kariéru a spisovatelskou činnost. V závěru kapitoly jsem připojila krátký popis jeho díla „Přírodověda“, a nastínila jsem její pozdější osudy. V druhé kapitole „Popis vybraných knih Pliniovy Přírodovědy“ jsem popsala stručný obsah vybraných knih Přírodovědy, z níţ XXXIII. kniha pojednává převáţně o zlatě a stříbře, jejich vyuţití a výskytu. XXXIV. kniha se zabývá mědi, bronzem a umělci, kteří zhotovovali bronzové sochy. Dále podává informace o olovu, ţelezu a dalších kovech. XXXV. kniha přibliţuje malířství, převáţně obsahuje jména řeckých a římských malířů a u některých představuje jejich umělecké techniky. XXXVI. kniha se soustředí na výklad o sochařství a jejich představitelích. XXXVII. kniha se zaměřuje na popis nejrůznějších drahokamů a luxusních předmětů antického světa. V jednotlivých knihách Plinius formuje své vlastní myšlenky a názory, čímţ můţe Přírodověda budit neprofesionální dojem, v rámci encyklopedického díla. Hlavní cíl mé práce byl zahrnut ve třetí kapitole „Katalog umělců“, kterou jsem následně rozdělila do dvou podkapitol. V první podkapitole, která je daleko rozsáhlejší neţ druhá, jsem představila abecedně řazena jména umělců řeckého a římského původu. Jedná se především o sochaře a malíře, dále pak i o teoretiky umění a modeláře. Druhá podkapitola obsahuje abecedně řazena jména řeckých umělkyň, které Plinius zmiňuje pouze v krátkém odstavci v XXXV. knize. Takto mnou rozdělený katalog obsahuje stručné ţivotopisné medailonky antických umělců, které uvádějí původ, dobu a místo umělcova či umělkynina působení, seznam známých děl a popř. i výtvarnou techniku daného umělce/umělkyně. Kvůli jednotě katalogu jsem omezila dataci na staletí, protoţe se mi nepodařilo dohledat konkrétní data. Bohuţel ne u všech umělců bylo moţné dataci vyčlenit na jedno dané století, proto jsem u některých umělců uvedla dataci dle období starověkých dějin2. V rámci jednotlivých medailonků jsem se snaţila zaměřit na díla jednotlivých umělců a jejich témat3. V závěru své práce jsem připojila krátkou obrazovou přílohu, do které jsem vybrala ukázky uměleckých děl podle vlastních sympatií. Základním pramenem mé práce byly vybrané knihy z Pliniovy Přírodovědy. Konkrétně knihy XXXIII. aţ XXXVII.4 z edice Loeb Classical Library, které jsem citovala podle citační zkratky z Thesauru Linguae Latinae. V rámci sestavení katalogů umělců/umělkyň jsem čerpala z polského slovníku antických umělců od J. A. Ostrowského5, který byl velice přehledný. Tuto publikaci povaţuji za nejpřínosnější, protoţe obsahovala nejvíc potřebné

1 PLINIUS SECUNDUS, Gaius. Kapitoly o přírodě. Praha: Svoboda, 1974. Antická knihovna, s. 9. 2 např. období helenismu (4. - 1. stol. př. n. l) 3 např. boţstvo, mytologické výjevy, drobné předměty, portréty a jiné 4 PLINY. Natural History, Volume IX: Books 33-35. Translated by H. Rackham. Loeb Classical Library 394. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1952.; PLINY. Natural History, Volume X: Books 36-37. Translated by D. E. Eichholz. Loeb Classical Library 419. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1962. 5 OSTROWSKI, Janusz A. Słownik artystów starożytności. 2. vyd. Katowice: Książnica, 2006. 7 informace k vytvoření ţivotopisných medailonků. Informace o autorech, kteří nebyli uvedeni ve výše zmíněném slovníků, jsem čerpala z publikací od W. Smitha6, J. R. Füssli7, K. Jex- Blaka8 a z databáze Sandrart9. Doplňující informace jsem citovala z českého a anglického překladu antických autorů, konkrétně Pausania10, Plútarcha11, Publia Cornelia Tacita12 a Thúkydida13. Pro kontrolu správného skloňování antických jmen jsem pouţila publikaci od J. Hůrkové-Novotné14. Dále jsem čerpala z publikace od J. W. Whita15. K vysvětlení určitých uměleckých termínu jsem odkazovala na výkladový slovník výtvarného umění od J. Baleky16, slovník antické kultury od V. Bahníka17 a Ottův slovník naučný18. Kapitolu o Pliniově ţivotě jsem především sepsala na základě úvodu19 v Pliniově Přírodovědě. Dále jsem pouţila antický pramen Dopisy20 od Plinia Mladšího, literaturu Dějiny římské literatury od Conteho21 a internetový článek Livius: Articles on ancienit history22.

6 SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume I., II., III. Boston: Little, Brown and Company, 1870. 7 FÜSSLI, Johann Rudolf. Allgemeines Kunstlerlexikon: oder: Kurze Nachricht von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Kunstgiesser, Stahlschneider u. u.; nebst angehängten Verzeichnissen der Lehrmeister und Schüler, acuh der Bildnisse, diesem Lexikon enthaltenen Künstler. Zweyter Theil 3. Zürich, 1813. 8 PLINY. The elder Pliny's chapters on the history of art. Translated by K. Jex-Blake. classical lecturer at Girton college, Cambridge, with commentary and historical introduction by E. Sellers. former student of Girton college, Cambridge, and of the British school at Athens, additional notes contributed by dr. Heinrich Ludwig Urlichs. London: Macmillan and co., 1896 9 Joachim von Sandrart: Teutsche Academie der Bau-, Bild- und Mahlerey-Künste, Norimberk 1675-1680 Scholarly komentovaný online vydání, ed. T. Kirchner, A. Nova, C. Blüm, A. Schreurs a T. Wübbena, 2008- 2012 [online]. Dostupné z: http://ta.sandrart.net/en/ 10 PAUSANIAS. Cesta po Řecku. 1. Praha: Svoboda, 1973. Antická knihovna. 11 PLUTARCH. Lives, Volume V: Agesilaus and Pompey. Pelopidas and Marcellus. Translated by Bernadotte Perrin. Loeb Classical Library 87. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1917. 12 TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy. Vyd. 3. Praha: Svoboda, 1975. Antická knihovna. 13 THÚKYDIDÉS. Dějiny peloponéské války. Praha: Odeon, 1977. Ţivá díla minulosti. 14 HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina. Antická jména: jak je číst a skloňovat. Praha: AMU, 2005. 15 WHITE, John Williams. The scholia on the Aves of Aristophanes: with an introduction on the origin, development, transmission, and extant sources of the old Greek commentary on his comedies. London: Ginn and company, 1914. 16 BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: Academia, 1997. 17 BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. 18 Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 5. díl. Praha: J. Otto, 1892.; Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. Praha: J. Otto, 1899.; Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 24. díl. Praha: J. Otto, 1906. 19 PLINIUS SECUNDUS, Gaius. Kapitoly o přírodě. Praha: Svoboda, 1974. Antická knihovna.; PLINY. Natural History, Volume I: Books 1-2. Translated by H. Rackham. Loeb Classical Library 330. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1938. 20 PLINIUS CAECILIUS SECUNDUS, Gaius. Dopisy. Praha: Svoboda, 1988. Antická knihovna. 21 CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. 2., revidované a doplněné vydání. Praha: KLP, 2008. 22 Livius: Cultuur, geschiedenis en literatuur. Livius: Articles on ancient history [online]. 2015 [cit. 2017-04-21]. Dostupné z: http://www.livius.org/articles/person/pliny-the-elder/pliny-the-elder-2/

8

1. O životě autora

GAIUS PLINIUS SECUNDUS Římský vojenský velitel a filozof Gaius Plinius Secundus, také známý jako Plinius Starší (lat. Plinius Maior) se narodil v Comu roku 23 n. l. nebo 24 n. l.23 v Itálii. Byl strýcem a adoptivním otcem Gaia Plinia Caecilia Secunda Mladšího (lat. Plinius Minor), jehoţ matkou byla sestra Plinia Staršího Plinia Marcella. Plinius Mladší proslul svou korespondencí s různými osobnostmi včetně císařů. Jelikoţ Plinius Starší patřil do jezdeckého stavu, tak měl moţnost se podílet na veřejném ţivotě v Římě. Kdyţ mu bylo 23 let, začal svou vojenskou kariéru. Slouţil v Germánii pod velením Publia Pomponia Secunda24 a později povýšil na velitele jezdectva. Během svého vojenského působení v Germánii mezi léty 46 a 58 n. l., se seznámil s důleţitými osobnostmi, mezi něţ patřili např. velký vojevůdce Gnaeus Domitius Corbulo25 a mladičky budoucí císař Titus Flavius Vespasianus.26 V této době Plinius napsal stručné pojednání o způsobech jezdeckého boje De iaculatione equestri (Boj koňmo), dílo se nám však nedochovalo. Rovněţ je ztracen spis De vita Pomponii Secundi (Ţivot Pomponia Secunda), ve kterém popisoval ţivotní dráhu svého vlivného přítele. Plinius Mladší uvádí v dopisu Baebiu Macrovi, ţe se jednalo o dílo, jehoţ obsah byl rozepsán do dvou knih. Plinius Starší jej sepsal na památku milovaného přítele.27 Ovlivněn svou vojenskou kariérou a vojenským taţením v Germánii sepsal Plinius další dílo Bella Germaniae (Války v Germánii). 28 Díky své vojenské sluţbě se podíval do nejrůznějších zemí římského impéria. Pobyl v Narbonské Galii (r. 70), v Africe (r. 72), Hispánii Tarraconensis (r. 73) a také v Galii Belgica (r. 75).29 V těchto oblastech načerpal mnoho informací a poznatků k pozdější literární tvorbě. O 7 nebo 8 let později se vrátil do Říma a věnoval se studiu práva. Po smrti císaře Claudia roku 54 n. l. se Plinius stáhl do ústraní a během Neronovy vlády ţil v soukromí. „Z několika narážek v jeho díle Naturalis historia (Přírodověda) víme, že o Neronovi smýšlel silně nepřátelsky.“30 Tento jeho odchod z veřejného ţivota však nemusíme chápat pouze negativně. I kdyţ nebyl prospěšný v politice, dařilo se mu v osobním ţivotě. Věnoval se řečnictví a právnické činnosti. Můţeme předpokládat, ţe v této době vytvořil šestidílné pojednání, které nese název Studiosus (Ţák). Plinius Mladší uvádí, ţe dílo se snaţilo vést řečníka od samých začátků aţ k úplné dokonalosti.31 Také nesmíme opomenout jeho dílo, ve kterém nám ukazuje jeho zájem o gramatiku Dubius sermo (Jazykové pochybnosti). Ke konci Neronovy vlády opět vstoupil do veřejného ţivota a stal se prokurátorem Hispánie. Tuto funkci zastával aţ do Vespasiánova nástupu r. 69. Kdyţ se vrátil do Říma, byl přijat do císařova soukromého kruhu.

23 CONTE, G. B. c. d. s. 441. 24 P. Pomponius Secundus byl v r. 44 consulsuffectus (PIR2 P 754); „Pomponiovi bylo přiznáno triumfální vyznamenání, nepatrná část jeho slavné pověsti u potomstva, u něhož vyniká slávou básnickou“ (TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy. s. 305.) 25 Cn. Domitius Corbulo – cca 7 – 67 n. l., slavný vojevůdce, který za císaře Claudia velel v Germánii a za císaře Nerona bojoval s Parthy o Arménii. (TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy. s. 518.) 26 CONTE, G. B. c. d. s. 441. 27 PLIN. epist. 3, 5 28 CONTE, G. B.c. d. s. 441. 29 Livius: Cultuur, geschiedenis en literatuur. Livius: Articles on ancient history [online]. 2015 [cit. 2017-04-21]. Dostupné z: http://www.livius.org/articles/person/pliny-the-elder/pliny-the-elder-2/ 30 CONTE, G. B. c. d. s. 441. 31 PLIN. epist. 3, 5 9

Tím začala Pliniova bohatá úřednická dráha v císařské správě, kde se mu dostalo mnoha význačných funkcí.32 Plinius byl velice pilným člověkem, a proto se i přes své četné úkoly pro císaře, rozhodl v 70. letech 1. stol. obohatit svou autorskou práci o další díla. Nejprve sepsal dílo, které pojednávalo o dějinách Říma. Nazval jej A fine Aufidi Bassi (Pokračování Aufidia Bassa). Napsáním tohoto díla přímo navazoval na velikého historika Aufidia Bassa33. Plinius začal psát své dějiny od vlády císaře Claudia aţ po nástup císaře Vespasiána, konkrétně se jednalo o léta 50 aţ 70 n. l.34 Jelikoţ byl členem císařského kruhu, nemohl se vyhnout jasnému stranění flaviovské dynastie. Rozhodl se tedy, ţe dílo nezveřejní během svého ţivota. Uvědomoval si, ţe by to mohlo mít pro něj nebezpečné následky, psát o současných událostech. Bohuţel se nám tento spis nedochoval. Později byly Pliniovy dějiny poměrně rychle zastíněny úspěchem Tacitových Dějin a Letopisů.35 Krátce před svou smrtí, v letech 77-78 n. l. Plinius dokončil nám dochované dílo, Naturalis historia, a předloţil jej novému císaři Titovi. V následujícím roce zastával funkci velitele císařské flotily v Misenu v Neapolském zálivu, kdy došlo ke známé erupci Vesuvu. Tímto mohutným výbuchem byla zničena města Herculaneum, Pompeje a okolí. Nelze s určitostí říci, jestli Plinius zemřel při záchraně civilního obyvatelstva, nebo jestli jeho zájem o vědu a nepředstavitelná touha po vědění, jej stála ţivot. V dopise, který píše jeho synovec Plinius Mladší Tacitovi, zmiňuje, ţe jeho strýc se rozhodl blíţe prozkoumat z vědeckého hlediska veliký mrak, který se zvedal do výšky po erupci. Nicméně během přípravy rychlé loďky, dostal lístek od Rectiny, ţeny Caskovy36, která byla vyděšená z hrozícího se nebezpečí a prosila Plinia Staršího, aby ji zachránil ze zoufalé situace37. A tak se nejspíš z vědeckého výzkumu stala záchranná mise.

Pliniova přirozená povaha a touha po vědění jej popoháněla vpřed a nedovolila mu ani na chvíli polevit. Jako člověk, který vyznával filozofii stoicismu38, chápal soulad s přírodou a se světem. K dosaţení této dokonalé harmonie, se mohl člověk přiblíţit, pomoci svých schopností, své práce a ušlechtilým postojem vůči celému okolí.39 Bez pochyb můţeme Plinia označit za nejučenějšího Římana 1. stol. n. l.40 Četné příklady uvádí Plinius Mladší ve svém dopisu, kde píše, ţe i přes úřednické povinnosti se Plinius Starší vrátil domů a zbytek svého času věnoval studiu. Často leţel na slunci a četl si knihu, dělal si poznámky a výpisky. I během své lázně, něco poslouchal nebo diktoval. Četl si i na cestě v nosítkách. Četbě a samotnému studiu se věnoval po večerech. Nedbal moc na odpočinek, usnul uprostřed práce a po probuzení se k ní hned vrátil.41

32 Zastával několikrát funkci císařského prokurátora v provinciích Hispánie, Narbonská Galie a Afrika za vlády císaře Vespasiána (r. 69-79). 33 Řečník a historik, který ţil za vlády císařů Augusta a Tiberia. Sepsal průběh římských válek v Germánii, na které navazoval Plinius Starší. Bohuţel se nám nedochoval ţádný fragment z jeho zápisů. (SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume I. s. 471.) 34 CONTE, G. B.c.d. s. 441-442. 35 Tamtéţ 36 Rectina byla asi manţelka senátora Gnaea Pedia Caska, oba zahynuli při výbuchu Vesuvu. 37 PLIN. epist. 6, 16 38„Filosofie definována ve škole té jako znalost věcí božských a lidských a dělena podle vzoru Platónova a Aristotelova v logiku, fysiku a éthiku. Obzvláštní důraz položili stoikové na éthiku a požadavek jejich žití v souhlase s přírodou.“ (Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 24. díl. s. 146) 39 PLINIUS SECUNDUS, Gaius. Kapitoly o přírodě. s. 8. 40 PLINIUS SECUNDUS, Gaius. Kapitoly o přírodě. s. 9. 41 PLINIUS CAECILIUS SECUNDUS, Gaius. Dopisy. s. 90-91 (PLIN. epist. 3, 5) 10

PŘÍRODOVĚDA (NATURALIS HISTORIA) Literární dílo, které Plinius Starší věnoval císaři Titovi, jak je uvedeno v předmluvě, se povaţuje za první encyklopedii.42 Jedná se o rozsáhlou encyklopedii věd a umění v 37 knihách, která se zabývá astronomii, meteorologii, geografii, mineralogii, zoologii a botanikou. Najdeme zde i Pliniovy početné eseje o lidských vynálezech a institucích, jakoţ i malé odbočky na podobnou tématiku, proloţenou v různých dalších částech práce. Např. pojednává o pohybu hvězd, značných uměleckých výtvorech člověka a o ţivotě zvířat. V úvodu Plinius tvrdí, ţe se jeho práce zabývá 20 000 záleţitostmi, čerpaných ze 100 vybraných autorů, k nimţ přidal vlastní pozorování. Některá představí, jak k nim došel. Jeho dílo ukazuje malé metodické uspořádání, které je mnohdy nesrozumitelné, protoţe mylně chápe nebo vůbec nechápe podstatu dané věci. Také to můţe být způsobeno tím, ţe Plinius pouţívá špatné latinské názvy věcí, které jsou známy, jen z řečtiny. I přes tento nedostatek, nesmíme podceňovat hodnotu jeho práce.43 Další osudy encyklopedie se ubíraly dvěma směry. Prvním byla různá přepracování, pořizovaly se zkrácené verze a kompilace jednotlivých částí, a to buď monotematické, jako byla třeba Medicina Plinii (Pliniovo lékařství), jedna z nejrozšířenějších lékařských příruček ve středověku, nebo různé antologie, kde se stále více prosazovala záliba v zajímavých anomáliích a kuriozitách, jak tomu bylo např. v díle Collectanea zrum memorabilium (Sebrané pamětihodnosti) Gaia Iulia Solina z přelomu 3. a 4. stol. n. l. nebo v mnoha dalších pozdně antických sbírkách.44 Na druhé straně ani přes tato četná přepracování nedošlo k potlačení původního díla. V dobách středověku představovala Přírodověda důleţitou sbírku vědeckého poznání. Vznikaly různé opisy, které mnohdy něco vynechaly nebo naopak přidaly. V průběhu od 14. do 16. století vzrostl zájem humanistů o Přírodovědu. Jejich filologické bádání ukázalo, ţe rukopisná tradice, samotný text Přírodovědy značně zdeformovala, a tím dala prostor pro nespočet odborně technických komentářů. Středověcí vzdělanci se pokoušeli o přijatelnější podobu textu, ale vznikl další problém, který si zpočátku neuvědomovali. Rychlý pokrok lidského vědění, např. v oblasti medicíny je vystavil pochybám. Nedalo se totiţ popřít, ţe se Plinius dopustil omylů, neboť léky či lékařské postupy, které v knize doporučoval, se ukázaly jako bezprostředně zhoubné nebo nesmyslné. A tak vznikla otázka, zda se jedná o pochybení antického autora, nebo zda došlo k chybám při opisování textu Přírodovědy. Pro zachování autorovy důvěryhodnosti, nepomohla ani bouřlivá obhajoba humanistů, kteří dávali vinu rukopisné tradici.45 V novověku se díky vědeckému a technickému pokroku hodnota Pliniovy encyklopedie změnila. Stala se předmětem zájmu historiků. Přináší nám nedocenitelný zdroj vědění o antickém umění, o dějinách vědních oborů, o lidovém umění a zvycích, o způsobech získávání nerostů a jejich vyuţití. Pliniova Naturalis historia dnešnímu čtenáři představuje ţivou knihovnu nebo spíše katalog poznámek a výpisků. I kdyţ jsem přečetla jen vybrané kapitoly tohoto rozsáhlého díla, myslím si, ţe v jistém smyslu Plinius svůj náročný úkol, sepsat vše, co poznal, splnil na výtečnou. Domnívám se, ţe své dílo napsal s láskou, pečlivostí a neutuchajícím zájmem o poznání tehdejšího světa.

42 PLIN. nat. praef. 1-2 43 PLIN.nat. praef. 44 CONTE, G. B. c.d. s. 446. 45 Tamtéţ 11

2. Popis vybraných knih Pliniovy Přírodovědy V této kapitole se zaměřím na popis vybraných knih Pliniovy Přírodovědy, konkrétně knihy XXXIII – XXXVII, které se především věnují kovům, ale také nám přibliţují výklad o malířství, sochařství a drahokamech. Knihy nám představují také jednotlivé umělce, ať uţ řecké nebo římské, kteří svými uměleckými díly zaujali autorovu pozornost. Sám Plinius přidává své individuální připomínky a názory, které nemusí působit na čtenáře profesionálně.

XXXIII. KNIHA pojednává o těţbě a zpracování zlata, stříbra a popisu dalších vzácných kovů. První je nám představeno zlato, které Plinius přirovnává k prokletí a k moru lidstva, protoţe kromě bohatství přináší lidem lakotu a vzbuzuje v nich touhu po zabíjení druhých.46 Nehledí na moţné následky svého jednání. Lidem uţ nestačí jen zemský povrch, po kterém šlapou a který jim dává obţivu. Chtějí se dostat pod jeho povrch, odhalit ukryté bohatství a získat co nejvíc pro sebe.47 V útrobách země nalézají kromě zlata a stříbra i drahé kovy, z nich některé jsou pro svou velkou křehkost cennější neţ jiné. Za důkaz bohatství a pravého luxusu bylo povaţováno vlastnit věci, které mohly být v momentě nenávratně zničeny. Mezi tyto velmi křehké věci patřil křišťál, ze kterého se vyráběly nádoby na pití. Vyráběly se i nádoby na pití ze smaragdu, které představovaly vyšší míru luxusu.48 Zlato a stříbro se staly hlavním předmětem směny, a tak nahradily barterové obchody (zboţí za zboţí), které Plinius povaţoval za daleko lepší formu směny, protoţe si člověk obstaral jen to, co potřeboval nutně k ţivotu.49 V další části knihy se dozvídáme o historii prstenu. Plinius odsuzuje neznámou osobu, která si jako první nasadila na své prsty zlatý prsten. Dále poukazuje na mytický příběh o Prométheovi, který je spojen se ţelezným prstenem. Prométheus si po svém osvobození ponechal část ze svých pout na důkaz svého spoutání a nosil jej jako prsten. Mohlo se tedy jednat o první prsten. Plinius nám přibliţuje postupný význam prstenu a jeho účel. Zmiňuje známého řeckého řečníka Démosthéna a jeho prsten s jedem, a dodává, ţe se jedná o důkaz, kdy majitel je pánem nad svým ţivotem. Dále přidává informaci o prstenu krále Midase, který nositele učinil neviditelným.50 Nevynechává ani význam prstenu v římské říši, kde ţelezné prsteny nosili na znak své válečné statečnosti římští vojáci. V pozdější době ţelezné prsteny vlastnili propuštěnci na důkaz svého dřívějšího otroctví. Zlaté senátorské prsteny byly součástí legitimace senátorů. Také velvyslanci nosili zlaté prsteny jako symbol svého pověření, ale pouze na veřejnosti, doma nosili ţelezné. Zasnoubeným ţenám se posílaly ţelezné prsteny bez jakéhokoliv kamene, nikoliv zlaté, poněvadţ ţeny nebyly součástí senátu a velvyslanecké delegace.51 Výroba prstenů se postupem času zdokonalovala, přidávaly se drahokamy a různé umělecké práce zlatníků a rytců. Vznikly i prsteny tzv. pečetní prsteny, které měly úřední charakter a slouţily k pečetění smluv nebo jako vlastní podpis. Ty se s obměnami uţívali i ve středověkém období.

46 PLIN. nat. 33, 4-5 47 PLIN. nat. 33, 1-2 48 PLIN. nat. 33, 5 49 PLIN. nat. 33, 6 50 PLIN. nat. 33, 8-26 51 PLIN. nat. 33, 12 12

Plinius uvádí, ţe dalším zločinem člověka, byla první raţba zlatých mincí, protoţe v ní vidí další zdroj lakoty a hladu po zlatě. První zlatá mince byla raţena o 51 let později neţ stříbrná. Stříbrné peníze se začaly razit v r. 268 př. n. l.52 V Pliniově době bylo zlato běţnou záleţitostí. Stropy v soukromých domech byly pokryté zlatem. Hlavní popularitou tohoto drahého kovu není barva, která je jasnější neţ stříbro, ale lesk, který připomíná denní světlo. Coţ je důvod toho, proč zlatou barvu najdeme častěji na vojenských praporech, které pak byly vidět na větší vzdálenosti. Zlato se také tkalo do nití, tkanin a přidávalo se do barev malířům.53 Plinius se od popisu vyuţití zlata přesouvá ke způsobům jeho získávání. Nejčastěji jej dolovali v horách pomocí pazourků, kladiv, ţelezných klínů a dalších nástrojů, ale také jej získávali ze sutin z řek. Dále se dočteme o jeho vlastnostech i v jakých lokalitách se zlato těţilo ve starověkém období.54 Zlato neslouţilo jen pro ozdobu, ale našlo své vyuţití i v medicíně.55

„Usus chrysocollae et in medicina est ad purganda volnera cum cera atque oleo, eadem per se arida siccat et contrahit. datur et in angina orthopnoeave lingenda cum melle. concitat vomitiones, miscetur et collyriis ad cicatrices oculorum ac viridibus emplastris ad dolores mitigandos, cicatrices trahendas, hanc chrysocollam medici acesim appellant, quae non est orobitis.“56

O stříbrné rudě Plinius píše jako o dalším šílenství člověka. Nacházela se skoro ve všech římských provinciích v hlubokých šachtách. Ovšem největší výskyt byl v Hispánii.57 Stříbro se málokdy nacházelo v ryzí formě, velice často obsahovalo olovo. Stříbrná ţíla obsahovala i tzv. „jed v kapkách“ a to rtuť, která se nacházela v malém mnoţství, ale působila jako univerzální jed.58 Dále nám Plinius popisuje dělení stříbra na dva druhy (ţenský a muţský). Přičemţ ţenský druh není tak lesklý a hladký na dotek jako ten muţský.59 Dále zmiňuje výrobu různých stříbrných nádob a věcí, především zrcadel.60 Egypťané ve stříbrných nádobách, viděli portréty boha Anubida. 61 Plinius odsuzuje římskou společnost, ţe se naučila nejen obdivovat cizí kulturu a bohatství, ale také prahnout po něm. Dle Plinia vstoupil luxus do Říma po pádu Kartága.62 Po vítězství Gnaea Pompeia nad pontským králem Mithridatem VI., byly v triumfálním průvodu pouţity stříbrné a zlaté vozy. Rovněţ se záliba v luxusu projevila ve výzdobě rukojetí mečů římských vojáků, které byly ze stříbra, dokonce ani slonovina nebyla povaţována za tolik luxusní. I kdyţ pochvy mečů cinkali malými stříbrnými řetězy a pásy měli stříbrné ozdoby.63 Podle Plinia byl nejznámější umělec, který zpracovával kovy, Mentor, který vytvořil čtyři stříbrné poháry, které byly zničeny při poţáru chrámu bohyně Artemis v Efezu. Mezi další

52 PLIN. nat. 33, 42-52 53 PLIN. nat. 33, 57-58 54 PLIN. nat. 33, 66 55 PLIN. nat. 33, 84-92 56 PLIN. nat. 33, 92 57 PLIN. nat. 33, 95-98 58 PLIN. nat. 33, 99-100 59 PLIN. nat. 33, 101 60 PLIN. nat. 33, 128-130 61 PLIN. nat. 33, 131-132 62 PLIN. nat. 33, 150 63 PLIN. nat. 33, 152 13 umělce patřili Acragas64, Boethus65 a Mys66. Díla všech tří umělců se v Pliniově době nacházely na Rhodu. Některé kalichy s vyrytými kentaury a bacchantkami od Acraga byly umístěny v chrámu otce Libera nebo v chrámu boha Dionýsa na Rhodu. Ve stejném chrámu se nacházely také poháry se Sileny a Kupidy od Mya.67

XXXIV. KNIHA podrobněji se věnuje mědi a bronzu. Nejvíce oceňován byl bronz z Korintu, který byl povaţován za hodnotnější neţ stříbro a skoro i neţ zlato. Stal se také standardní platební jednotkou.68 Z bronzu se vyráběly součásti nábytku, ať uţ se jednalo o nohy pohovek nebo jejich opěradla. V oblibě byly také dveře pokryté mědí (především chrámové dveře) a drţáky lamp, které byly zavěšené na stropě v chámech, aby vypadaly jako jablka visící na stromech.69 Bohu Apollónovi v Delfách se v podobě darů nosily bronzové kotlíky, které byly známé pod názvem „Delfské kotlíky“. Plinius zjistil, ţe první bronzový obraz boha v Římě, byl věnován bohyni Ceres.70 Nebylo moc ve zvyku, aby se vytvářely podobizny lidí, pokud si to nezaslouţili. Byla však jedna výjimka, a to u výherců Olympijských her. Jednalo se o tradici, kdy byly věnovány sochy všem, kteří vyhráli. Vítězové, kteří vyhráli třikrát po sobě, měli přesnou kopii sochy sama sebe tzv. iconicae. Plinius se domnívá, ţe první portréty soch byly oficiálně postavené v Athénách, a to konkrétně sochy dvou tyranobijců Harmodia a Aristogeita. Zručnost stavění soch se později rozšířila do celého světa a dala vzniknout sochám, které zdobily veřejná prostranství všech měst. Na těchto sochách byly vytesány různé významné události, aby se udrţovaly v paměti lidí.71 Dříve byli sochy oděné do prostých tóg nebo nahé postavy, které drţely kopí. Tyto postavy byly vytvořené podle modelů řeckých mladých muţů z gymnasií a brzy se stali velmi populární. Řecké sochařství nechávalo postavu úplně nahou, zatímco římské sochařství přidalo postavě tuniku, sandály a pancíř, a tak začaly vznikat sochy slavných vojevůdců. Diktátor Gaius Julius Caesar dal povolení pro sochu, která měla na sobě kyrys a byla postavena na jeho počest na jeho fóru. V Římě byly populární i jezdecké sochy. Sochy se nechávaly stavět vojevůdcům, kteří zvítězili v bitvě, např. socha Gaia Duilia na fóru, který jako první vyhrál v námořní bitvě proti Kartágu (v r. 260 př. n. l.). Ojediněle se zhotovovaly sochy na počest ţenám. Kdyţ se vytvořila socha ţeny, bylo to povaţováno za skvělý kompliment. Především se tvořily sochy vestálek.72 Některé bombastické výroky Catona Staršího, během jeho cenzury, byly silně proti ţenským sochám v římských provinciích. Např. sedící socha Cornelie, matky bratrů Gracchů, byla umístěna v Porticus Metelli a později v Octaviiných budovách.73

64 Pravděpodobně to byl řecký toreutik, bohuţel nevíme, kdy a kde se narodil. Víme, ţe působil na ostrově Rhodos. (SMITH, W. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume I. s. 14.) „kovotepectví, též toreutika (řec. toreutike – umění rýt nebo vytepávat kov), reliéfní zpracování kovových plechů a plátků.“ (BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 184.) 65 Řecký sochař a toreutik, který působil ve 3. stol. př. n. l. 66 Řecký toreutik, který působil v 5. stol. př. n. l. 67 PLIN. nat. 33, 155 68 PLIN. nat. 34, 1 69 PLIN. nat. 34, 14 70 PLIN. nat. 34, 13-15 71 PLIN. nat. 34, 15-16 72 PLIN. nat. 34, 18-19 73 PLIN. nat. 34, 30 14

V Římě byla postavena socha na počest tribuna lidu Gaia Aelia, který zavedl zákon na odškodnění kvůli Sthenniovi Stalliovi, který dvakrát zaútočil na město Thurii.74 Dokonce i socha Hanibala byla umístěna na třech místech ve městě.75 Socha Herkula na dobytčím trhu, kterou údajně měl vytvořit sochař Evander, byla nazvána Triumfální Herkules, která byla u příleţitosti slavnostních průvodů oblékána do triumfálního ornátu.76 Z Pliniova textu se seznamujeme se sochami v nadţivotní velikosti, které byly známé pod názvem kolosy. Plinius uvádí, ţe takové byly např. socha boha Apollóna na Kapitolu (stála 500 talentů) a socha boha Jupitera, kterou císař Claudius věnoval na Martovo pole.77 Plinius nám také představuje přední sochaře78 z různých dob, kteří se i přes časový odstup, snaţili překonat své předchůdce.79 V další části se kniha zaměřuje na různé formy mědi a její směsi. Detailně popisuje, jak se vyrábí správná směs pro výrobu soch. I zde nám je popsáno, jak se měď pouţívala v medicíně.80 Po tomto naučném výkladu se přesouváme k popisu ţeleza. Ţelezo bylo dle Plinia zároveň nejlepší i nejhorší součásti ţivota. Vyráběly se z něj zemědělské nástroje, které se pouţívaly skoro na všechny činnosti, např. na sázení, ořezávání stromů nebo stavění domů. To vše patřilo k té lepší části ţivota. Avšak ze ţeleza se vyráběly také zbraně, které slouţily k vedení válek a lupičství. Plinius povaţuje výrobu ţelezných zbraní za největší zločin lidí, neboť zbraně vynalezli jen kvůli tomu, aby přinášely rychlou smrt. Po vyhnání králů z Říma r. 510 př. n. l., jiţ v mírové smlouvě s králem Porsenou bylo uvedeno, ţe se ţelezo má pouţívat jen pro zemědělské účely.81 Naleziště ţeleza se nacházela téměř na všech místech. Existovaly různé druhy ţeleza. Tyto druhy jsou ovlivněny půdou a podnebím.82 Ţelezná ruda se vyskytovala ve větším mnoţství neţ ostatní kovy.83 Ţelezo se také pouţívalo v lékařství, hlavně v chirurgii a také slouţilo k vypalování ran.84 Na konci knihy Plinius pojednává o výkladu olova, které se rozlišovalo na dva druhy (bílé a černé). Oba druhy měly své plnohodnotné vyuţití. Černé olovo se pouţívalo na výrobu potrubí a plechů. S bílým olovem to bylo sloţitější, protoţe se muselo mísit v dostatečném mnoţství s jiným kovem, aby našlo své vyuţití.85 Nacházelo se buď to ve vlastní ţíle, nebo společně se stříbrem.86 Také olovo našlo své uplatnění v medicíně. Pouţívalo se k odstranění jizev. Olovo se také aplikovalo v bederní oblasti, kde pro svůj chladivý účinek mělo údajně mírnit ţádostivost.87

74 PLIN. nat. 34, 32 75 PLIN. nat. 34, 32 76 PLIN. nat. 34, 33 77 PLIN. nat. 34, 39-40 78 Jmenovitě o sochařích a malířích se budu zabývat v následující kapitole. 79 PLIN. nat. 34, 49-93 80 PLIN. nat. 34, 94-100 81 PLIN. nat. 34, 139 82 PLIN. nat. 34, 142 83 PLIN. nat. 34, 149 84 PLIN. nat. 34, 151 85 PLIN. nat. 34, 164-165 86 PLIN. nat. 34, 161 87 PLIN. nat. 34, 166 15

XXXV. KNIHA pojednává o malířství 88, které v dřívějších dobách bylo velice proslavené. Malířství je jedním z uměleckých druhů výtvarného umění. Samotné výtvarné umění zahrnuje ještě sochařství, grafiku, kresbu, architekturu a uţité umění, jejichţ výtvory jsou předmětné (obraz, socha, stavba), vytvořené materiálem, technikou a nástroji, které těmto jednotlivým uměleckým druhům odpovídají.89 Ve starověkém Řecku vznikala mistrovská díla, která se později dostala do Říma. Malířství zprvu spolupracovalo pouze s architekturou a plastikou. Byly to nástěnné malby a deskové obrazy, které zdobily soukromá obydlí. V Pliniově době bylo malířství odsunuto do pozadí, protoţe bylo nahrazeno mramorovými stěnami, které byly zdobeny zlatem a barevnými mozaikami. Zaniklo malování portrétů, místo nich se tvořily bronzové štíty a podobizny na nich, tzv. clupei a reliéfy.90 Z knihy se dozvídáme, jakou škálu barev měli umělci k dispozici. Plinius líčí podrobný seznam barev a dodává, kde se jednotlivé barvy vyskytovaly a popř. je rozděluje do dvou druhů: přírodní a uměle míchané barvy. Oba druhy barev se vyskytovaly z části hotové v přírodě, ale také se z části musely připravovat. Např. se pouţívala barva z rozdrcené cihly nebo barvy, do kterých se přidávaly kousky zlata či stříbra. Text knihy pokračuje stručným popisem umělců a jejich slavných děl, které přiblíţím v následující kapitole. U popisu některých malířů Plinius zmiňuje i jejich techniku kreslení a mnoţství barev, které při tvorbě svých děl pouţívali. Plinius se v krátkosti zaměřil v závěru knihy i na sochařství, popis cihel a dalších hornin.91

XXXVI. KNIHA V této knize se Plinius zabývá podstatou kamenů. Následně zmiňuje výstavbu římských veřejných staveb, mezi které patřili vodovody, kašny, nádrţe, vodotrysky, které byly opatřeny bronzovými nebo mramorovými sochami či mramorovými sloupy.92 Seznamuje nás s význačnými sochaři, kteří ovlivnili starověké sochařství.93 Zmiňuje první rytce mramoru a kovu. Uvádí jejich významná díla, některá z nich byla kopírována i v pozdějších dobách.94 Následuje popis jednotlivých stavebních hornin, které Římané pouţívali. Přibliţuje nám rozdělení některých hornin na různé podskupiny. Popisuje jejich povahu, barvu, tvrdost a další vlastnosti. Odkud je lidé získávali, jak je zpracovávali a k čemu se nejlépe vyuţily. „Naši předkové pokládali téměř za neslýchané, že Hannibal a později Cimbrové překročili Alpy; nyní je rozřezáváme na tisíc druhů mramorových kusů, otvíráme moři přístup do skalních výběžků

88„Malířství, též malba, druh výtvarného umění, při kterém umělec barvou, malířskou technikou a malířskými nástroji pokrývá rovnou či zakřivenou plochu podložky.“(BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 210) 89 BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 385. 90 PLIN. nat. 35, 4 91 Podrobnější poznatky o sochařství a stavbách Plinius popisuje v 36. knize. 92 PLIN. nat. 36, 121 93„Sochařství, též plastika, druh výtvarného umění, jež sochařským materiálem, sochařskou technikou a sochařskými nástroji vytváří objemové dílo, sochu (plastiku, skulpturu), která může být volná, tj. rozprostraněná do všech stran, nebo reliéfní, rozvinutá na rovné či zakřivené ploše.“ (BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 340.) 94 Podrobnější seznam umělců uvedu v následující kapitole. 16 a tvoříme z přírody rovinu. Odvážíme to, co bylo určeno jako hranice k oddělení národů, stavíme zvláštní lodi k odvážení mramoru.“95

XXXVII. KNIHA Poslední kniha Přírodovědy se zabývá drahokamy. Třpytivé kameny, které vyvolávaly u lidí údiv. Dokonce si mysleli, ţe to byl zločin znehodnocovat tyto krásné kameny vyrýváním pečetních značek. Přičemţ hlavní vyuţití drahokamů bylo právě v podobě pečetí nebo pečetních prstenů. Např. Augustus na začátku své kariéry pouţíval pečetní prsten s vyrytými sfingami.96 Plinius se vrací k mýtu o Prométheových poutech97 a uvádí, ţe je špatně vyloţen. Prométheus nosil kousek ze svých pout, jako prsten na znamení svého zajetí. Jednalo se však o kousek skály, na které byl připoután, a tento kousek byl uzavřen v ţelezném rámu a poté umístěn na prst. Je tedy pravděpodobné, ţe se jednalo o první prsten a první drahokam.98 Plinius se dále zabývá drahokamy, které třídí podle barev (modré, zelené, fialové, ohnivě červené a jiné), popisuje nám jejich uţití, místo výskytu a uvádí jejich hodnotu. Z větších kusů drahokamů se vyráběly různé nádoby, misky a šálky, které se dováţely z východu do Říma. Mezi dováţené luxusní zboţí patřil bezpochyby jantar, který měly nejvíce v oblibě ţeny. V Pliniově době i rolnické ţeny z Galie nosily kusy jantaru jako náhrdelníky. Hlavně tedy jako ozdobu, ale také kvůli jeho léčivým vlastnostem.99 Po podrobném výkladu nejrůznějších drahokamů, přidává Plinius popis způsobu určení jejich pravosti. Dle Plinia bylo určování velmi obtíţné. „Tests are made in many different ways: first by weight, because genuine stones are heavier; then by coolness since genuine stones also feel colder in the mouth; and after this by structure. For artificial stones show globules deep below the surface, rough patches on the surface itself, filaments, an inconsistent lustre and a brightness that fails to strike the eye. The most effective test is to knock off a piece of the stone so that it can be baked on an iron plate, but dealers in precious stones not unnaturally object to this, and likewise to testing with a file. Flakes of obsidian will not scratch a genuine stone, but on a false stone every scratch leaves a white mark.“100

V závěru knihy se Plinius zabývá produkty, které se těţko získávaly. V první řadě uvádí, ţe nejnákladnějším produktem moře byly perly. Ze zemského povrchu křišťál a ze zemského nitra diamanty a smaragdy. Mezi další luxusní produkty patřily: barvivo kermes101, citrusové dřevo, skořice, jantar, balzám, myrha, kadidlo a koření. Za luxusní zboţí byly také povaţovány zvířecí části. Nejdraţšími produkty byly sloní kly a ţelví krunýře. Nejnákladnější kůţe byly koţešiny z Číny a arabská „kozí bradka“ neboli ladanum102. Z tvorů, kteří osídlují zemi i moře, se jednalo o ulity ryb, ze kterých se získával drahý purpur a fialova barva.103

95 PLINIUS SECUNDUS, Gaius. O umění a umělcích. s. 74. 96 PLIN. nat. 37, 10 97 viz XXXIII. Kniha 98 PLIN. nat. 37, 2 99 PLIN. nat. 37, 44 100 Pliny. Natural History, Volume X: Books 36-37. s. 327. 101 „Kermes, sušené samičky mšice Coccus Ilias, žijící v jižní Evropě a Orientu na některých druzích dubu. Do obchodu přichází v zrnkách barvy tmavě červenohnědé až fialové.“ (Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. s. 183) 102 „Ladanum tzv. Cistus L., polokřovitý rod z řádu Cistaceae. Vyznačuje se tobolkou 5-10 pouzdrou, ostatně srovnávají se znaky jeho se znaky řádovými. C. creticus L., C.ladaniferus L., C. cyprius Lam., krásné to květnaté druhy jihoevropské, vypocují na listech a větvích lepkavou pryskyřici (ladanum), jíž staří řečtí lékaři často 17

„Salve, parens rerum omnium Natura, teque nobis Quiritium solis celebratam esse numeris omnibus tuis fave.“104

V jednotlivých knihách vidíme Pliniovu pečlivost a zájem o dané téma. V knize, kde se zabývá těţbou zlata a stříbra, si lze všimnout podrobných informací, které autor musel mít z první ruky. Jelikoţ těţba a úmorný postup získávání zlata či jiného kovu je v knize detailně vylíčen. Zároveň je i znát autorův odpor ke zlatu, neostýchá se říct svůj názor na objevení tohoto drahého kovu, který podle něj ničil lidský charakter, a vnesl chamtivost do srdcí lidí. Dále také představuje řadu umělců, především ty řecké, jejichţ umění později převzali Římani. Autor také neopomene uvést krátké vyprávění ze ţivota některých umělců nebo moţnou rivalitu mezi nimi. Knihy jsou psány rukou vědce, ale také rukou kritika tehdejší společnosti, který se nebál říct svůj názor. Jeho píle při studiu a láska k vědě z jeho díla učinila to, čím je.

užívali proti různým chorobám.“ (Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 5. díl. s. 404-405) 103 PLIN. nat. 37, 204 104 PLIN. nat. 37, 205 18

3. Katalog umělců

SEZNAM ŘECKÝCH A ŘÍMSKÝCH MALÍŘŮ, SOCHAŘŮ A JINÝCH UMĚLCŮ V této části své práce sestavím abecední katalog umělců, které Plinius uvádí v knihách XXXIII, XXXIV, XXXV a XXXVI.105 U jednotlivých umělců odkáţu na období, ve kterém tvořili. Dále u některých zmíním techniku, kterou pouţívali při své tvorbě. V neposlední řadě představím díla daných umělců. Bohuţel u všech autorů se nepodařilo vypátrat všechny výše uvedené informace.

Aetion Řecký malíř, který působil v 2. polovině 4. stol. př. n. l. a byl známý pro svou mytologickou tématiku. Za nejslavnější dílo je povaţován obraz, na kterém je zobrazena svatba Alexandra Velikého s Roxanou. Ve 2. století n. l. tuto malbu popsal Lukianos, a na základě jeho textu italský malíř Sodoma106 v roce 1513 namaloval identický obraz, který byl umístěn ve Villa Farnesina v Římě. I italský sochař Raffael Santi si přál vytvořit fresku s podobnou tématikou, ale dochovala se nám pouze skica ve Villa Borghese v Římě.107

Ageladas z Argu (lat. Hagelades) Řecký sochař, který působil na přelomu 6. a 5. stol. př. n. l. Zhotovoval několik bronzových soch vítězů Olympijských her, které byly umístěny v Olympii. Také vytvořil sochu Dia Itomaty, která byla umístěna na hoře Itome v Messénii. Někdy se mu připisuje autorství bronzové sochy boha Dia nebo Poseidona, která byla vylovena z moře u Artemísie.108

Aglaofon Mladší z Thasu Řecký malíř, který tvořil v 2. polovině 5. stol. př. n. l. Pocházel z Thasu, ale působil v Athénách. Plinius uvádí, ţe ţil za 90. olympiády (r. 420 př. n. l.).109 Proslavil se dvěma obrazy, na kterých byl zobrazen Alkibiades110. Na prvním zobrazil athénského státníka na kolenou bohyně Nemesis a na druhém jej zobrazil jako personifikaci olympijských a pýtijských her.111

Agorakritos z Paru Řecký sochař, který tvořil v 2. polovině 5. stol. př. n. l. Pocházel z Paru, ale působil v Athénách, kde se stal Feidiovým ţákem. Plinius uvádí, ţe soupeřil s druhým Feidiovým ţákem Alkamenem z Athén, svým rivalem, v klání při vytvoření sochy Venuše. Ve sporu

105 V knize XXXVII se věnuje pouze výkladu o drahokamech, jejich výskytu a vyuţití. Nezmiňuje zde ţádného umělce. 106 viz Obrazová příloha obr. č. 10 107 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 11. 108 Tamtéţ, s. 13. 109 PLIN. nat. 35, 60 110Alkiábiades se narodil v r. 451 př. n. l…. patřil k aristokratické rodině Eupatridů, která už od dob Solónových hrála v Athénách významnou úlohu…. Získal si proslulost svou ctižádostivostí, sklonem k přepychu, výstředností i úspěchy při olympijských hrách. Byl vedoucí osobností mezi radikálními demokraty a zastáncem imperialistické politiky. (THÚKYDIDÉS. Dějiny peloponéské války. s. 552.) 111 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 15. 19 zvítězil Alkamenes112, díky hlasům občanů, protoţe byl Athéňan a ne cizinec. Agorakritos prodal svou sochu s podmínkou, ţe nesměla být vystavena v Athénách a nazval ji Nemesis113. Byla postavena v attické obci Rhamnuntu, kde se nachází i další Agorakritovo dílo v chrámu Velké matky.114

Alkamenes z Athén Řecký sochař, který působil v 5. stol. př. n. l. a učil se u slavného řeckého sochaře Feidia115. Tvořil v Athénách a v Olympii.116 Plinius zmiňuje, ţe jsou od něj četná díla, která byla umístěna v posvátných budovách v Athénách. Dále proslul svou sochou Afrodita v zahradách, na které samotný Feidias údajně vykonal poslední práce.117

Alkimachos Řecký malíř, který působil ve 4. stol. př. n. l. Plinius uvádí: „Alkimachos vytvořil Dioxippa, jenž v pankratiu zvítězil v Olympii, aniž se zvedl prach.“118

Amphikrates Řecký sochař, který působil v 6. aţ 5. stol. př. n. l. Byl tvůrcem proslulé bronzové sochy Leaina119, která byla umístěna na athénské Akropoli. Leaina byla kurtizána, která se přátelila s tyranobijci (Harmodios a Aristogeiton). Před svým mučením si vyřízla jazyk, aby neřekla jména spiklenců.120

Androbios Řecký malíř, který maloval v 5. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe namaloval obraz Skylly, jak přetíná kotvy perského loďstva.121

Androkydes z Kyziku Řecký malíř, který působil na přelomu 5. a 4. stol. př. n. l. Plinius dodává, ţe byl soupeřem Eupompa122, Parrhasia123, Timanthea124 a Zeuxida125. Namaloval obraz Střetnutí thébské a spartské jízdy den před bitvou u Leukter (371 př. n. l.).

112 viz Alkamenes z Athén 113 viz Obrazová příloha obr. č. 12 114 PLIN. nat. 36, 17 115 viz Feidias z Athén 116 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 17. 117 PLIN. nat. 36, 16 118PLINIUS SECUNDUS, Gaius. O umění a umělcích. s. 56, 139.; „ALCIMACHUS, a painter mentioned by Pliny. He is not spoken of by any other writer, and all that is known about him is, that he painted a picture of Dioxippus, a victor in the pancratium at Olympia. Dioxippus lived in the time of Alexander the Great. Alcimachus therefore probably lived about the same time.“ (SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume I. s. 101-102.) 119 PLIN. nat. 34, 72 120 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 20. 121 PLIN. nat. 35, 139 122 viz Eupompos 123 viz Parrhasios z Efezu 124 viz Timanthes 20

„Androcydes of Cyzicus had received a commission from the city to make a picture of another battle, and was finishing the work at Thebes; but the city revolted from Sparta, and the war came on, before the picture was quite completed, and the Thebans now had it on their hands. This picture, then, Menecleidas persuaded them to dedicate with Charon´s name inscribed thereon, hoping in this way to obscure the fame of Pelopidas and Epaminondas.“126 Nejčastější tématikou jeho obrazů byla mytologie, pravděpodobně zátiší a podmořská fauna.127

Antidotos Řecký malíř, který pocházel z Athén a maloval ve 4. stol. př. n. l. Patřil do tzv. školy thébsko- attické, kterou zaloţil Aristeides starší z Théb.128 Antidotův ţák byl Nikios z Athén 129, který ho předčil. Plinius uvádí, ţe byl Antidotos spíše důkladný neţ plodný umělec a v barvách byl přísný.130 V Athénách byly umístěny jeho dva obrazy: Bojovník se štítem a Zápasník a trubač.

Antifilos Řecký malíř, který se narodil v Egyptě a tvořil v 2. polovině 4. stol. př. n. l. Tvořil za vlády Alexandra Velikého a Ptolemaia I. Namaloval portrét Ptolemaia I. na lovu. Mezi jeho obrazy, které byly v Římě, patří: Hésioné, Alexandr a Filip s Minervou, Otec Liber, Mladý Alexandr, Hipolit, Kadmos s Európou. Poslední zmíněný obraz byl umístěn v Pompeiově sloupořadí.131 „Antifilos, od něhož se chválí hoch, foukající do ohně, který se leskle obráží v domě jinak krásném i v tváři hochově, a zpracování vlny, při čemž všechny ženy spěchají dokončiti denní úkol, dále Ptolemios na lovu, nejskvělejší pak Satyr s kůži panteří, kteréžto dílo nazývají „aposkopeuon“ (hledící do dálky).“132

Antigonos z Karysta Řecký sochař a teoretik umění, který působil v 3. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe napsal sérii knih o umění.133 Nepochybně mu pomohlo filozofické a rétorické vzdělání. 134

Apelles z Kou Řecký malíř, který tvořil v 2. polovině 4. stol. př. n. l. Uţ v období antiky byl povaţován za jednoho z největších malířů, který se především zaměřoval na malby portrétů. Působil na dvoře krále Filipa II. Makedonského a později i na dvoře jeho syna Alexandra Velikého Makedonského, který ho měl v oblibě. Při tvorbě svých maleb pouţíval pouze 4 barvy, a to bílou, okrovou, červenou a černou. Namaloval nespočet portrétů krále Filipa II. Makedonského a Alexandra Makedonského. Také namaloval portrét krále Antigona I.

125 viz Zeuxis z Herakleie; PLIN. nat. 35, 64 126 PLUTARCH. Lives, Volume V: Agesilaus and Pompey. Pelopidas and Marcellus. s. 401-403. 127 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 22. 128 Tamtéţ, s. 25. 129 viz Nikios z Athén 130 PLIN. nat. 35, 130 131 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 26. 132 PLIN. nat 35, 138 133 PLIN. nat. 34, 84 134 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 26-27. 21

Monofthalma z profilu, aby zakryl jeho nedokonalost, jeho slepotu na jedno oko. Za jeho nejslavnější dílo je povaţován obraz Afrodíté Anadyomené135 (Afrodita vynořující se z mořských vln). „Byla zobrazena, tak, že horní část nahého těla vyčnívala nad hladinu a bohyně si rukama ždímala vlhký vlas, spodní část jen prosvítala skrze vlny.“136 Spodní část tohoto skvostného obrazu byla poničena, a bohuţel se nenašel nikdo, kdo by jej opravil. Tato vada na kráse přispívala ke slávě obrazu, který zakoupil císař Augustus a umístil ho do chrámu boţského Julia na Forum Romanum. Obraz byl tak ohromující, ţe císařové Nero a Vespasián nechávali malovat jeho kopie. Plinius uvádí, ţe mezi jeho další obrazy patří: Slavnostní průvod kněze Diany Efejské, Habron na Samu a karský král Menandros.137 Dále uvádí, ţe v Římě se těšil oblibě obraz Kastora a Poluka s Vítězstvím a Alexandrem Velikým, a obraz Války se svázanýma rukama za zády, zatímco Alexander Veliký na voze slaví triumf. Obě tyto posledně jmenované malby si nechal císař Augustus vystavit na svém fóru. Pozdější císař Claudius nechal vyříznout na obou malbách Alexandrovu hlavu a nahradil ji podobiznou boţského císaře Augusta. Apelles tvořil díla s mytologickou a zvířecí tématikou, zvláště rád maloval koně. Napsal také knihy o malířství. „Jeho objevy prospěly umělecky i ostatním umělcům, jen jednu věc nedovedl nikdo napodobiti, že dokončená díla natíral tmavým lakem tak jemným, že tento lomem světla vyvolával jinou barvu a chránil obraz před prachem a špínou a jen při pohledu zblízka byl patrný, ale s tak velikou opatrností, aby jasnost barev nedráždila zrak a aby táž věc jakoby při pohledu skrze průhledný kámen a z velké dálky poskytovala příliš živým barvám neznatelně jakousi tlumenost.“138

Apollodoros z Athén Řecký malíř, který patří do období 5. stol. př. n. l. Zapsal se do dějin jako malíř šerosvitu139, či malíř stínů. Plinius uvádí jeho dva obrazy: Modlící se kněz a Aiás zapálený bleskem, tato malba byla umístěna v Pergamském království.140

Archermos Řecký sochař, který působil v 6. stol. př. n. l. a byl otec Bupala141 a Athenida142. Byl jedním z umělců, kteří tvořili v sochařské škole na ostrově Chios.143 „Archermus, artist, father of Bupalus and Athenis, said to have been the first to represent Victory with wings.“144

135 viz Obrazová příloha obr. č. 9 136 BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. s. 54. 137 PLIN. nat. 35, 93 138 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 45. 139„temnosvit, též šerosvit, it. chiaroscuro, fr. clair-obscur, v malířství a grafice výraz založený na vztahu světla a stínu. Je koloristickým prvkem, empirií odvozeným z poznání přechodu světla a tmy a jeho zrakových důsledků (potlačení obrysů, měkká modelace, barevné scelení) i obsahových významů (tajemnost děje, intimita atmosféry). V malířství je pro t. zpravidla určující šeď, olivová zeleň a hněď.“ (BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 363.) 140 PLIN. nat. 35, 60 141 viz Bupalos z Chiu 142 viz Athenis Chiu 143 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 36. 144 WHITE, John Williams. The scholia on the Aves of Aristophanes: with an introduction on the origin, development, transmission, and extant sources of the old Greek commentary on his comedies. s. 368. 22

Aristeides Starší z Théb Řecký malíř, sochař a snad i architekt, který tvořil na počátku 4. stol. př. n. l. a jeho učitelem byl Euxinidas145. Sám Aristeides byl učitelem svého syna Nikomacha146 a vnuka Aristeida Mladšího147. Jako sochař proslul odléváním vozů z bronzu.148 „Malovati voskem a barvy vpalovati – kdo první to vymyslil, není známo. Někteří myslí, že to je vynález Aristeidův.“149

Aristeides Mladší z Théb Řecký malíř, který tvořil ve 4. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe se jedná o prvního malíře, který maloval oduševnělý výraz a vyjádřil lidské city (řecky zvané „ethe“).150 Plinius zmiňuje jeho slavný obraz kojící matky, která umírá následkem rány a bojí se, aby její dítě nepilo krev. Obraz si Alexander Veliký převezl do Pelly, po dobytí a zničení města Théby v r. 335 př. n. l. Také namaloval obraz Bitva s Peršany, na kterém zobrazil sto lidí. Mezi jeho další obrazy řadíme Běţící čtverospřeţí, Prosebníka, kterého skoro slyšíme, Lovce s kořistí, Epikurovu milenku Leontion, obraz dívky, která umírá pro lásku k bratrovi a obraz tragéda a hocha, který byl umístěn v chrámu boha Apollóna.151 Jeho obraz Otec Liber byl prvním řeckým obrazem, který byl vystavený v Římě v chrámu bohyně Cerery.152

Aristofon Řecký malíř, který působil v 5. stol. př. n. l. Proslul svým obrazem Ankaia, který byl zraněný od kance spolu s druţkou. Obsáhlým obrazem bylo seskupení Priama, Heleny, Důvěřivosti, Odyssea, Deifoboa a Lsti.153

Aristokleides Malíř, u kterého Plinius pouze zmiňuje, ţe maloval chrám boha Apollóna v Delfách.154

Aristolaos Řecký malíř pocházející ze Sikyonu, který maloval v 4. stol. př. n. l. Byl synem a ţákem Pausia155. Podle Plinia náleţel k nejváţnějším malířům.156 Mezi jeho díla řadíme obrazy s názvy: Epameinondas, Perikles, Medeia, Statečnost, Theseus, Zobrazení attického lidu a Obětování býků. Obrazy byly rozděleny do dvojic na dvě historické osobnosti, dva mytologické náměty, dvě zobrazení a navíc k tomu kultovní scéna.157

145 PLIN. nat. 35, 75; viz Euxinidas 146 viz Nikomachos z Théb 147 viz Aristeides Mladší z Théb 148 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 42. 149 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 52. 150 PLIN. nat. 35, 98 151 PLIN. nat. 35, 99 152 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 43. 153 PLIN. nat. 35, 138-139 154 PLIN. nat. 35, 138 155 viz Pausias ze Sikyonu 156 PLIN. nat. 35, 137 157 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 40. 23

Ariston Řecký malíř, který maloval ve 4. stol. př. n. l. Byl synem Aristeida z Théb158 a bratrem Nikera159. Poměrně málo známý malíř, který stál ve stínu svého otce a bratra. Byl autorem obrazu Satyr s kalichem a věncem na hlavě160. Podobné vyobrazení najdeme v pompejských malbách.161

Arkesilaos (z Athén nebo Tarentu) Řecký sochař, který působil v Římě v polovině 1. stol. př. n. l. Byl přítelem L. Licinia Luculla162, který ho vzal do Říma r. 87 př. n. l.163 Plinius uvádí jeho sochu Matka Venuše, která byla umístěna na Caesarově fóru, také dodává, ţe socha tam stála dříve, neţ byla dokončena v důsledku urychleného vysvěcení. L. Licinius Lucullus si u něj objednal sochu Štěstěny, bohuţel oba zemřeli, neţ byla socha dokončena.164 Mezi jeho další díla patří: Kentauři, kteří nesou Nymfy a Lvice s amory.165

Artemon Řecký malíř, který působil v 3. – 2. stol. př. n. l. a pochází z Asie.166 Mezi jeho obrazy patří: Danae, jak ji obdivují mořští lupiči, královna Stratonika, Herakles a Deianeira. Ovšem k jeho nejslavnějším obrazům patří: Herakles, jak kráčel s Oity, Hory v Doridě a Příběh Laomedontův ve spojení s Heraklem a Poseidonem.167

Asklepiodoros Řecký malíř, který pocházel z Athén a působil v 4. stol. př. n. l. Namaloval obraz, který zobrazoval dvanáct bohů. Tento obraz si koupil samovládce Mnason168, který mu zaplatil za kaţdého vyobrazeného boha po třiceti minách.169

Athenion z Maroneie Řecký malíř pocházející z přístavu Maroneie v Thrákii, který tvořil v 2. polovině 4. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe byl přísnější v barvě neţ jeho učitel, ale právě díky této přísnost byly jeho malby příjemnější.170 Proslavil se obrazy, které měly mytologickou tématiku.171 K jeho obrazům patří: Syngenikon, jedná se o shromáţdění příbuzných, obraz byl umístěn v Athénách, dále obraz Achillea172, který se ukrýval v dívčích šatech a následně jej dopadne

158 viz Aristeides z Théb 159 viz Nikeros 160 PLIN. nat. 35, 111 161OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 41. 162 římský státník, PLIN. nat. 35, 155 163OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 37. 164 PLIN. nat. 35, 156 165OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 37. 166 Tamtéţ, s. 37. 167 PLIN. nat. 35, 139 168 král Elateie 169 PLIN. nat. 35, 107 170 PLIN. nat. 35, 134 171OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 43. 172 viz Obrazová příloha obr. č. 11 24

Odysseus. Vlivem tohoto obrazu bylo vytvořeno několik pompejských nástěnných maleb na podobné téma.173 Plinius o něm říká: „Kdyby nebyl zemřel v mládí, nikdo by se mu nevyrovnal.“174

Athenis z Chiu Řecký sochař, který působil v 6. stol. př. n. l., byl synem Archerma175 a bratr Bupala176. S bratrem vytvořili karikaturní sochu básníka Hipponakta, který je poté hanil ve svých básních.177 Plinius dále uvádí, ţe společně zhotovili sochy na ostrovech Delos, na Chiu se nacházelo Dianino poprsí a dále pak na Lasu byla umístěna socha bohyně Diany. „V Římě jsou jejich sochy na štítu Apollonova chrámu na Palatinu a ve všech téměř chrámech, jež vystavěl božský Augustus.“178

Attius Priscus Římský malíř, který maloval v 2. polovině 1. stol. Spolu s Corneliem Pinem179 ozdobili svými malbami chrámy Honoris a Virtutis pro císaře Vespasiána, který je obnovoval.180

Boularchos Řecký malíř, který nejspíš působil v 7. stol. př. n. l. Pravděpodobně pocházel z Malé Asie. Namaloval obraz, na kterém byla zobrazena Bitva Magnetů. Obraz koupil lydský král Kandaules181, poslední z Herakleovců.182

Bupalos z Chiu Řecký sochař a architekt, který tvořil v 4. stol. př. n. l. Své sochy tesal pouze z bílého mramoru.183 Společně se svým otcem Archermem184 a bratrem Athenidem185 vytvořili nejstarší sochu bohyně Tyche (lat. Fortuna). Bohyně měla na hlavě vysokou čepici a v ruce drţela roh hojnosti.186 Plinius uvádí, ţe společně s bratrem zhotovili sochy na ostrovech Delos, na Chiu se nacházelo Dianino poprsí a dále pak na Lasu byla socha bohyně Diany. V Římě na štítu Apollónova chrámu na Palatinu vytvořili sochy a také skoro ve všech chrámech, které nechal vystavět císař Augustus.187

173 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 44. 174 PLIN. nat. 35, 134 175 viz Archermos 176 viz Bupalos z Chiu 177 PLIN. nat. 36, 12 178 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 77. 179 „CorneliusPinus, pictor Romae astate Vespasiani Plin. n. h. 35, 120.“ (PIR2 C 1156) 180 PLIN. nat. 35, 120 181 Plinius uvádí, ţe lydský král Kandaula zemřel v 18. olympiádě (r. 708 př. n. l) nebo r. 717, kdy zemřel Romulus (jeden ze zakladatelů Říma). (PLIN. nat. 35, 55) 182 PLIN. nat. 35, 55 183 PLIN. nat. 36, 14 184 viz Archermos 185 viz Athenis z Chiu 186 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 50. 187 PLIN. nat. 36, 12-13 25

Bupalos údajně spáchal sebevraţdu ze studu, protoţe s bratrem vytvořili karikatury známého básníka Hipponakta188, který je poté s velikou trpkostí a hněvem hanil ve svých básních.189

Bryaxis z Karii Řecký sochař, který působil v 2. polovině 4. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe spolu s Timotheem190 a Leocharem191 se podíleli na sochařské výzdobě slavného mauzolea v Halikarnássu. Jedná se o náhrobek, postavený karskému králi Mausola a jeho ţeně Artemisií. Toto dílo se řadí mezi sedm divů světa.192 Někteří badatelé mu připisují zhotovení soch krále Mausolea193 a královny Artemisií.194 „Proslavil se zvláště tím, že vytvořil prototyp Dia-Serápida, hellénistického božstva vzniklého ztotožněním egyptského boha Serápida s řeckým Diem, jehož kult měl středisko v Alexandrii. Slavena byla též kolosální socha Appolóna v předměstí syrské Antiochie zvaném Dafné, které bylo proslulé hájem a velkolepým chrámem tohoto boha.“195

Damofilos Řecký sochař a malíř, který tvořil v 5. stol. př. n. l. Pravděpodobně pocházel ze Sicílie.196 Spolu s malířem Gorgasem197 vyzdobili chrám bohyně Ceres v Římě u Circus Maximus. Plinius dodává, ţe připsali ke svému dílu řecké verše, které naznačovali, ţe se jedná o práci těchto dvou umělců.198

Demofilos z Himery Řecký malíř, který působil v 5. stol. př. n. l. Plinius ho uvádí 199 jako Zeuxidova200 učitele.

Dionysios 1201 Řecký malíř, který tvořil v 2. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe maloval pouze lidi a proto byl pojmenován „anthropografos“ (malíř lidí).202

188„Hippónax (-nakta), řecký lyrik z poloviny 6. stol. př. n. l., pocházel z Efesu, žil dlouho v Klazomenách ve velké bídě. Skládal realistické posměšné básně, parodie a žebravé písně, užíval hlavně choliambu, jehož vynalezení se mu připisuje.“ (BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. s. 261.) 189 PLIN. nat. 36, 12 190 viz Tímotheos 191 viz Leochares 192 PLIN. nat. 36, 30 193 viz Obrazová příloha obr. č. 7 a č. 8 194 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 48. 195 BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. s. 106 196 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 62. 197 Gorgasos, řecký malíř a sochař, který tvořil v 5. stol. př. n. l. (OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 95.) 198 PLIN. nat. 35, 154 199 PLIN. nat. 35, 61 200 viz Zeuxis z Herakleie 201 Dionysios 2, řecký sochař, který působil v 2. stol. př. n. l. Byl bratrem sochaře Polyklea a spolu s ním zhotovovali sochy v Římě: Junona Regina a Jupiter Stator. Plinius jej ve svém díle neuvádí, proto ho neuvádím ve svém katalogu. 202 PLIN. nat. 35, 113 26

Dipoinos Řecký sochař, který pocházel z Kréty a tvořil na počátku 6. stol. př. n. l. Se svým bratrem Skyllidem203 patřili mezi první umělce, kteří se proslavili tesáním do mramoru. Plinius uvádí, ţe odešli do Sikyonu, kde si u nich tamní obyvatelé objednali sochy bohů, ale dříve neţ sochy dokončili, odešli do Aitolie kvůli suţujícímu bezpráví. Poté postihlo město Sikyon hlad, neúroda a hrozný zármutek. Nakonec na jejich prosby odpověděl bůh Apollón Pythijský, který řekl, ţe nejdřív musí Dipoinos a Skyllis dokončit své sochy a pak se blahobyt do města zase vrátí. Jednalo se o sochy Apollóna, Diany, Heraklea a Minervy.204

Elasippos Řecký malíř, který působil pravděpodobně v 5. stol. př. n. l. Plinius zmiňuje, ţe na svou aiginskou malbu připsal nápis pomocí vpalování.205

Erigonos Řecký malíř, který pravděpodobně působil na přelomu 3. a 2. stol. př. n. l. Plinius uvádí: „Neboť Erigonos, jenž třel barvy u malíře Nealka došel sám v malířství tak daleko, že zanechal dokonce slavného žáka Pasiu, bratra malíře Aigineta.“206

Eudoros Řecký malíř a sochař, který působil v období helenismu (4. - 1. stol. př. n. l.) Plinius píše, ţe zhotovoval sochy z bronzu např. Hippys a Neptun, dále pak sochu Vítězství.207 „EUDORUS, a scene-painter and statuary in bronze, of second-rate merit.“208

Euenor z Efezu Řecký malíř, který tvořil v 2 polovině. 5. stol. př. n. l. Plinius pouze zmiňuje, ţe byl otcem a učitelem známého Parrhasia.209

Eufranor z Isthmu Řecký malíř, sochař a řezbář, který působil ve 4. stol. př. n. l. Dle Plinia tvořil kolosální mramorové sochy. První sochou vyjádřil důstojný postoj herojů a uplatnil souměrnost, ale v celkové stavbě byla jeho těla příliš tenká, hlavy a údy příliš velké.210 Rovněţ se věnoval psaní knih. Napsal knihy o souměrnosti a barvách. Jeho ţákem byl Antidotos211.

203 Skyllis – řecký sochař, který působil v 6. stol. př. n. l. (OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 69.) 204 PLIN. nat. 36, 9-10 205 PLIN. nat. 35, 122 206 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 58, 145 207 PLIN. nat. 35, 141 208 SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume II. s. 81. 209 PLIN. nat. 35, 60; viz Parrhasios z Efezu 210 PLIN. nat. 35, 128 211 viz Antidotos 27

Mezi jeho díla se řadí: Jezdecká bitva, Dvanáct bohů, Theseus a slavná malba Odysseus předstírající šílenství, která se nacházela v Efezu.212

Eucheir Řecký na půl mytický sochař, který tvořil především z terakoty213. Plinius uvádí, ţe tyran Demaratos, který uprchnul z Korinthu do Itálie, měl mezi průvodci výtvarné umělce Eucheira, Diopota a Eugramma214, kteří údajně jako první zavedli v Itálii plastiku.215

Eumaros z Athén Řecký malíř, který působil v polovině 6. stol. př. n. l. Dle Plinia byl první, který rozlišoval v malbě muţskou postavu od ţenské a odváţil se napodobovat všechny postoje.216 Časté bylo rozlišení postav u vázového malířství tzv. černofigurového stylu, kde ţeny byly malovány s bílou tváří a bílýma rukama, oproti tomu muţská postava byla namalována pouze černou barvou.217

Eupompos Řecký malíř, který tvořil na přelomu 5. a 4. stol. př. n. l. a pocházel ze Sikyonu. Hlavním tématem jeho obrazů byla příroda. Plinius zmiňuje jeho obraz Vítěze v gymnickém závodu, který drţí palmu v ruce. „Vážnost jeho samého byla tak veliká, že rozdělil malířství na školy. Dvě, které byly před ním – nazývali je helladská a asijská – k vůli tomuto, jenž byl ze Sikyonu, byly přetvořeny na tři rozdělením helladské: ionská, sikionská a attická.“218

Eutychides ze Sikyonu Řecký malíř a sochař, který tvořil na přelomu 4. a 3. stol. př. n. l. Plinius zmiňuje pouze jeho obraz Dvojspřeţí, které řídí Vítězství.219 Více se proslavil jako sochař. Jeho nejslavnější dílo je socha bohyně osudu Tyche220, kterou vytvořil okolo roku 300 př. n. l. ve městě v Antiochii. Připisuje se mu také socha sedící dívky a portrét Seleuka I. Nikatora.221

212 PLIN. nat. 35, 129 213„terakota (it. terra cotta – pálená hlína), hrnčířská pálená hlína, která podle druhů získává po vpálení různou barvu – bílou, hnědou, světločervenou nebo tmavočervenou.“ (BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 364.); OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 77. 214 Diopos a Eugrammos řečtí sochaři, kteří jsou uváděni pouze ve spojitosti s umělcem Eucheir jako jeho asistentia proto je neuvádím v katalogu. 215 PLIN. nat. 35, 152 216 PLIN. nat. 35, 56 217 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 80. 218 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 40 219 PLIN. nat. 35, 141 220 viz Obrazová příloha obr. č. 3 221 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 82. 28

Euxinidas Řecký malíř, který maloval na konci 5. stol. př. n. l. Nejpravděpodobněji pocházel z Théb.222 Plinius ho zmiňuje pouze jako Aristeidova učitele.223

Falerion Řecký malíř, o jehoţ ţivotě Plinius neuvádí mnoho informací, pouze zmiňuje jeho obraz Skylly.224„… wobei ungewiss bleibt, ob es das Meerungeheuer oder die Tochter des Nisos war…“225

Famulus Římský malíř, který působil v 2. stol. n. l. Svými malbami vyzdobil Neronův „Domus Aurea“ Plinius uvádí: Ještě nedávno žil vážný a přísný malíř Famulus, jenž užíval krásných svěžích barev. Maloval pouze několik hodin denně, ale vždy s důstojnou vážností, ježto měl vždy tógu, ač byl na lešení.226 Namaloval také obraz bohyně Minervy, která se na diváka dívala, ať uţ se na ni díval s kterékoliv strany.227

Feidias z Athén Nejslavnější řecký sochař, který působil v 5. stol. př. n. l. Pracoval hlavně v Athénách a po roce 432 př. n. l. také v Olympii. Byl povaţován za umělce, který po vzoru z Homérových eposů stvořil Řekům podobizny bohů.228 Jediným zachovalým dílem je část sochařské výzdoby na Parthenónu na Akropoli v Athénách.229 Mezi jeho sochy patří: Athéna v Achai, Athéna v Platajích, Apollón Parnopios a Afrodita Urania. Mezi jeho nejznámější sochy ze zlata a slonoviny patří socha Athény Parthenos230 a socha Dia Olympského. Plinius upozorňuje, ţe na soše Athény Parthenos, přesněji na jejím štítu, na vypouklé straně byla vytepána bitva Amazonek, na duté straně štítu byl zobrazen boj bohů a Gigantů a na střevících zápas Lapithů a Kentaurů. Na podstavci pak byl vyryt obraz, který byl nazván„zrození Pandory“.231 Také vytvořil pomník v Delfách kolem roku 470 př. n. l., který upomínal na vítězství u Marathónu.232 Plinius zmiňuje Feidiovou práci v Římě, konkrétně Venuše, která byla umístěna v Oktaviiných stavbách.233 Feidiův vliv na jeho vrstevníky i na celé řecké sochařství byl jistě mocný, jak dosvědčují četné staré zápisy. Jeho vlastní tvorbu známé pouze z literatury a z kopií, protoţe se nám nedochovalo jediné dílo, které bychom mu mohli bezpečně přisoudit.234

222 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 80. 223 PLIN. nat. 35, 75 224 PLIN. nat. 35, 143 225 Phalerion. Joachim von Sandrart: Teutsche Academie der Bau-, Bild- und Mahlerey-Künste, Norimberk 1675-1680 Scholarly komentovaný online vydání, ed. T. Kirchner, A. Nova, C. Blüm, A. Schreurs a T. Wübbena, 2008-2012 [online]. [cit. 2017-06-13]. Dostupné z: http://ta.sandrart.net/-person-690 226 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 51, 120. 227 PLIN. nat. 35, 120 228 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 85. 229 Tamtéţ, s. 85-86. 230 viz Obrazová příloha obr. č. 1 231 PLIN. nat. 36, 18-19 232 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 86. 233 PLIN. 36, 15-16 29

Filiskos Řecký malíř, který působil v období helenismu (4. - 1. stol. př. n. l.) Plinius pouze uvádí jeho obraz Malířovy dílny, kde chlapec fouká do ohně.235

Filoxenos z Eretrie Řecký malíř, který tvořil na přelomu 4. a 3. stol. př. n. l. Namaloval obraz, který zobrazuje Alexandrovu bitvu s Dareiem, malba byla vytvořena pro krále Kassandra (vládce Makedonie v letech 319-296 př. n. l.). Dalším jeho obrazem byla Bujnost, která znázorňovala, jak tři Silenové hýří. Po vzoru svého učitele Nikomacha236 pouţíval rychlou malířskou techniku a zdokonalil ji.237

Habron Řecký malíř, který maloval v období helenismu (4. - 1. stol. př. n. l.) Plinius uvádí jeho obraz Svornosti a obrazy bohů.238 „HABRON, a painter of second-rate merit, painted Friendship (Amicitia), Concord (Concordia), and likenesses of the gods. His son, Nessus, was a painter of some note.“239

Hegias Řecký sochař, který působil v Athénách v 1. polovině 5. stol. př. n. l. Mezi jeho bronzové sochy patří: Herakles, Minerva a král Pyrrhos. Připisuje se mu zhotovení reliéfu ze Sunion, který zobrazuje korunovaného mládence a reliéf z Eleusis, který představuje bohyni Démétér, Kore a Triptolema. Rovněţ se Hegiovi přičítá zhotovení sochy s názvem Blondýnka, jejíţ hlava a část boků se dochovala.240

Herakleides z Makedonie Řecký malíř, který působil v polovině 2. stol. př. n. l. Plinus píše, ţe:„Z počátku maloval lodi a po zajetí krále Persea přestěhoval se do Athén...“241

Chaireas Řecký sochař, který působil v 2. polovině 4. stol. př. n. l. Mezi jeho sochy patří: Alexandr Veliký a Filip II. Makedonský.242

234 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 135. (všeobecná poznámka) 235 PLIN. nat. 35, 143 236 viz Nikomachos z Théb 237 PLIN. nat. 35, 110 238 PLIN. nat. 35, 141 239 SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume II. s. 318. 240 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 100.; PLIN. nat. 34, 78-79 241 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 55, 135. 242 PLIN. nat. 34, 75 30

Chalkosthenes Řecký sochař, o jehoţ ţivotě Plinius neuvádí moc informací. „Také Chalkosthenes vytvořil v Athénách sochařská díla nepálená a to místo podle jeho dílny se nazývá Kerameikos (hrnčířská čtvrť).“243 „Chalcosthenes: apparently an error for Chaecosthenes, brother of Dies and son Apollonides… In connexion with the votive-statues of comoedi.“244

Kallikles Řecký malíř, který maloval ve 4. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe byl „malířem komických obrázků“.245

Kallon z Aeginy Řecký sochař, který působil na přelomu 6. a 5. stol. př. n. l. Patří do iónsko-attické sochařské školy. Zhotovil xoanon246 Athény Stenias a sochu Persefony v Amyclae.247

Kanachos ze Sikyonu Řecký sochař, který působil v 2. polovině 6. stol. př. n. l. nebo na přelomu 6. a 5. stol. př. n. l. Vytvořil sochu nahého Apollón, která v ruce drţela jelena. „And with it he made a stag so lightly poised in its footprints as to allow of a thread being passed underneath its feet, the heel and the toes holding to the base with alternate contacts, the whole hoof being so jointed in ether part that it sprint back from the impal alternately.“248

Kefisodoros Řecký sochař, který působil v 2. polovině 5. stol. nebo v 1. polovině 4. stol. př. n. l. Ve městě Pireu zhotovil sochu bohyně Athény (římská kopie je dochována v Římě, v Paláci konzervátorů). Připisuje se mu také socha boha Dia, který nese ţezlo a socha bohyně Niké.249

Kimon z Kleon Řecký malíř, který tvořil ke konci 6. stol. př. n. l. Jako první malíř maloval postavy z profilu. „Tento vynalezl katagrafy, to jest malby ze strany (profilu), a různé formy obličeje, pohledy zpět, vzhůru nebo dolů.“250 Dále rozlišoval klouby, zobrazoval ţíly, rýhy a záhyby u šatů. Byl součástí uměleckého proudu, který více dbal na lidskou anatomii, která v té době byla vidět na keramických vázách.

243 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 61.; PLIN. nat. 35, 155 244 PLINY. The elder Pliny's chapters on the history of art. Translated by K. Jex-Blake. classical lecturer at Girton college, Cambridge, with commentary and historical introduction by E. Sellers. former student of Girton college, Cambridge, and of the British school at Athens, additional notes contributed by dr. Heinrich Ludwig Urlichs. s. 73. 245 PLIN. nat. 35, 114 246 „xoanon (řec. řezba, dřevořezba), v obecném významu dřevěná socha, někdy zčásti pokrytá plátkovým kovem, uchovávána jako zobrazení božstva v chámech.“ (BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 387.) 247 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 117. 248 PLINY. Natural History, Volume IX: Books 33-35. s. 183. 249 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 118. 250 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 35, 56 31

Kolotes z Heraklei Řecký sochař a kovotepec, který působil v 5. stol př. n. l. Byl Feidiovým251 ţákem a jeho pomocníkem při tvoření známé sochy Dia v Olympii. Dle Plinia252 zhotovil sochu bohyně Athény v Elidě, ovšem vnitřní část štítu, který se nachází při této soše, ozdobil svými malbami Panainos.253 Kolotes také vytvořil sochu Asklepia, která se nacházela v přístavu Kyllene v Elidě. Dále svými reliéfy, které znázorňovaly bohy, ozdobil stůl, na kterém se pokládaly věnce vítězů v Olympii. Spolupracoval s Feidiem na jeho slavné soše Zeus Olympský, pravděpodobně byl Kolotes autorem jednoho ze dvou vlysů254, které se na trůně nacházely, a to zobrazení dětí královny Niobé. Autorem druhého vlysu byl samotný Feidias. Kolotes měl také zhotovovat sochy filozofů. 255

Kratinos Řecký malíř, který působil v Athénách ve 3. stol. př. n. l. Plinius jej pouze spojuje s obrazem komického herce v Aténách.256„CRATINUS, a painter at Athens, whose works in the Pompeion257, the hall contaiing all things used in processions“258

Kresilas z Kydonie Řecký sochař, který působil hlavně v Athénách v 5. stol. př. n. l. Především proslul portréty athénského politika Periklea. Plinius uvádí jeho sochu umírajícího člověka z ran, na níţ zobrazuje, jak málo zbývá člověku ţivota.259 Mezi jeho další sochy patří: Diomedes, Athéna Velletri, Medúza Rondanini260 a Diana z Ariccia. Někdy se uvádí jako tvůrce sochy básníka Anakreonta.261

Kritias Řecký sochař, který tvořil v 1. polovině 5. stol. př. n. l.262 Společně s Nesiotem263 vytvořili bronzové sousoší Tyranobijců, které bylo umístěno na Agoře v letech 477/476 př. n. l. Kritias také zhotovil sochu Efeba, která byla nalezena na athénské Akropoli a její replika byla na Agrigentu.264

251 viz Feidias z Athén 252 PLIN. nat. 35, 54 253 viz Panainos z Athén 254„Vlys, v architektuře vodorovný pás zpravidla mezi architrávem a římsou; má členící, zdobnou a významově sdělnou funkci, a výtvarně i obsahově podléhá slohovému řádu.“ (BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 382.) 255 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 122. 256 PLIN. nat. 35, 141 257 Budova na přípravu slavnostního průvodu a na uloţení potřebného náčiní 258 SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume I. s. 388. 259 PLIN. nat. 34, 74 260 viz Obrazová příloha obr. č. 5 261 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 123-125. 262 PLIN. nat. 34, 49 263„NESIOTES, a sculptor, appears to have been an assistant of the celebrated Athenin artist Critias, and not a Suriname of the latter, as some modern writers have conjectured.“ (SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume II. s. 1169.); PLIN. nat. 34, 49 264 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 125. 32

Ktesidemos Řecký malíř, který působil ve 4. – 3. stol. př. n. l. Mezi jeho díla patří: Laodamia a Dobytí Oichalie (Heraklem).265 Jeho ţákem byl Antifilos.266

Ktesilochos Řecký malíř, který tvořil ve 4. stol. př. n. l. a byl Apellův267 ţák. Proslul svými groteskními obrazy, Plinius zmiňuje jeho obraz Jova s mitrou na hlavě, jak se chystá porodit Libera a bohyně mu pomáhají při porodu.268

Kydias Řecký malíř, který tvořil ve 4. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe Kydias namaloval obraz Argonauti, který zakoupil řečník Hortensius za 144 000 sestercií a vystavěl pro něj kapli na svém Tuskulanu.269 Později Marcus Agrippa umístil obraz do Neptunova sloupořadí v Římě.270

Leochares Řecký sochař, který působil ve 4. stol. př. n. l. Nejspíš pocházel z Athén. Jeho sochy se vyznačují štíhlými proporcemi a jsou poměrně klidné a mají elegantní pózu.271 Patřil k umělcům, kteří se podíleli na výzdobě mauzolea v Halikarnassu. Podle tradice měl ozdobit západní stranu budovy reliéfy. Zhotovil také portréty Dionysia a řečníka Isokrata. V Olympii se Leochares podílel na výzdobě tzv. Philippeion, kde zhotovil chryzelefantynové sochy členů makedonské dynastie. Mezi jeho další sochy patří: Hromovládce Zeus, Apollón Patros, Artemis Versailles, Démétér a Ganimedes (jedna z jeho nejslavnějších soch). Poslední zmíněná socha stála v Pliniově době na Vespasiánově fóru, ale není jisté, jestli se jednalo o originál nebo repliku.272 Leochares také tvořil sochy závodníků, nejslavnější byla socha Autolika, který zvítězil v pětiboji na panathénských hrách v r. 422 př. n. l.

Leon Řecký malíř, který maloval ve 3. stol př. n. l. V krátké zmínce Plinius uvádí jeho obraz básnířky Sapfo.273

Leontiskos ze Sikyonu Řecký malíř, který působil ve 3. stol. př. n. l. Plinius zmiňuje pouze jeho dva obrazy: Vítěz Arat s vítězným znamením a Dívka s kytarou.

265 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności.s. 127.; PLIN. nat. 35, 114 266 viz Antifilos 267 viz Apelles z Kou 268 PLIN. nat. 35, 140 269 PLIN. nat. 35, 130 270 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 127. 271 Tamtéţ, s. 132. 272 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 131. 273 PLIN. nat. 35, 141 33

Ludius Římský malíř, který působil na přelomu 1. stol. př. n. l. a 1 stol. n. l. Plinius uvádí, ţe pokrýval stěny svými malbami. Častou tématikou byly dvorce, sloupořadí, ozdobné zahrady, háje, lesíky, návrší, rybníky, průlivy, řeky, břehy, různé podoby lidí, kteří se procházeli nebo pluli, dále lovce ryb a ptáků nebo zvěře a zobrazení lidí při vinobraní.274 „Na jeho obrazech jsou skvělá venkovská stavení s bažinatým příchodem, kam jsou na zádech přenášeny ulekané ženy od najatých mužů a kymácejíce se drží se jich za krk, a mimo to nesčetné jiné takové zajímavé výjevy, velmi vtipné a vkusné. Rovněž začal na altánech malovati přímořská města s velmi půvabnými pohledy a s nepatrným nákladem“275

Lysippos ze Sikyonu Řecký sochař, který tvořil ve 4. stol. př. n. l. „Lysippus is said to have executed 1500 works of art, all of them so skilful that each of them by itself might have made him famous.“276 Svědomitě zachovával kvalitu symetrie. Zatímco jeho předchůdci ztvárnili muţe tak, jak vypadal ve skutečnosti, Lysippos tvořil muţe tak, jak by mohl vypadat.277 Z počátku tvořil sochy atletů. Později vytvářel sochy bohů. Nejznámějším byla socha boha Dia v Tarentu. Také vytvořil sochu Dia v Sikyonu a na Argu. V Korintu se nacházela jeho socha boha Poseidona. Na Rhodu byla socha boha Helia na voze, která později byla umístěna v Domus Aurea v Římě.278

Lysistratos ze Sikyonu Řecký sochař, který působil v 2. polovině 4. stol. př. n. l. Byl bratrem Lysippa ze Sikyonu. První ze všech umělců vytvořil sochu ze sádry podle ţivého modelu. Do sádrové formy vléval vosk a ten umoţňoval provést různé změny.279

Melanthios Řecký malíř, který působil v 2. polovině 4. stol. př. n. l. Obdobně jako Apelles280 maloval své obrazy 4 barvami (bílá, okrová, červená a černá). Namaloval obraz Arata, který stál vedle vozu Nike.281 Byl také autorem pojednání o malířství.

Metrodoros Řecký malíř a filozof, který pocházel ze Stratonikeia a působil v 1. polovině 2. stol. př. n. l. Jako filozof byl podporovatelem Epikura, a později se stal ţákem Karneadea z Platónovy akademie.282 Kdyţ Lucius Aemilius Paullus Macedonicus zvítězil nad makedonským králem Perseem v bitvě u Pydny v roce 168 př. n. l., poţádal Athéňany, aby mu poslali nejosvědčenějšího

274 PLIN. nat. 35, 116 275 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 51, 117 276 PLINY. Natural History, Volume IX: Books 33-35. s. 155. 277 PLIN. nat. 34, 19 278 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 133-134. 279 Tamtéţ, s. 137. 280 viz Apelles z Kou 281 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 141. 282 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 144. 34 filozofa k vyučování dětí (mezi těmito dětmi byl pozdější slavný dobyvatel Kartága Publius Cornelius Scipio Africanus Minor283) a malíře k výzdobě triumfu. Athéňané vybrali právě Metrodora.

Mikon z Athén (Mikon 2)284 Řecký malíř a sochař, který tvořil v polovině 5. stol. př. n. l. „Polygnotos a Mikon, nejslavnější malíři athénští, vyrobili z vinných zbytků po lisování tak zvané tryginon (vinná čerň).“285 Ozdobil svými malbami Stoa Poikile na athénské Agoře286, jako Panainos a Polygnotos.287 Mezi jeho obrazy patří: Bitva u Marathónu, Amazonomachie288, obraz Thésea v podmořském světě, který vyzývá Mínoa a obraz Návrat Argonautů, který byl umístěn v chrámu Dioskúrů289 v Olympii. Zhotovil také sochu pětibojaře Kaliasa z Athén, která stála v Olympii.290

Mnasilaos z Paru Řecký malíř, který maloval v 5. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe patřil mezi první malíře, kteří malovali enkaustické291 malby.292

Myron z Eleutherae Řecký sochař, který působil v 5. stol. př. n. l. Jeho oblíbeným materiálem byl bronz, ale dochovaly se zmínky jen o jeho mramorových pracích. Mezi jeho nejznámější díla patří sousoší Athény a Marsya, které bylo umístěno na Akropoli v Athénách a socha Diskobola293. Dále vytvořil sochy: Perseus, Herakles, Satyr hrající na flétnu, Soutěţící v pětiboji v Delfách a Apollón.294 Vytvořil také sochu slavného Lada, kterého vyobrazil ve chvíli, kdy probíhal metu. Socha byla umístěna v Olympii a později převezena do Říma. Slavná byla jeho socha jalovice, která byla nejprve umístěna na Akropoli v Athénách. Poté byla převezena do Říma a umístěna v chrámu Míru.295 Mezi jeho sochy patří: Hekaté v chrámu na Aegině, Zeus, Athéna a Herakles v chrámu bohyně Hery na Samu a sochu boha Apollóna v chrámu v Efezu.296

283 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 144. 284 Mikon 1 byl řecký sochař, který působil na přelomu 4. a 5. stol. př. n. l. Plinius jej ve svém díle neuvádí, proto ho nezmiňuji ve svém katalogu. 285 PLINIUS SECUNDUS, Gaius. O umění a umělcích. s. 31, 42. 286 PLIN. nat. 35, 59 287 viz Panainos z Athén a Polygnotos z Thasu 288 Jedná se o vyobrazení boje s Amazonkami. Amazonomachie – Amazonky (BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 17.) 289 Dioskúrové byli dva bratři Kastór a Polydeukés, kteří se stali nejslavnějšími dórskými hrdiny. 290 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 144. 291 „enkaustika (řec. enkausis – vpalování), malířská technika, při níž je použito teplem roztavené voskové barvy“ (BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 93.) 292 PLIN. nat. 35, 122 293 viz Obrazová příloha obr. č. 4 294 PLIN. nat. 34, 19 295 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 146. 296 Tamtéţ, s. 147. 35

Naukydes z Argu Řecký sochař, který působil na přelomu 5. a 4. stol. př. n. l. Mezi jeho sochy patří: Hebe, Merkur, Chlapec, který obětoval beránka, Hekaté a Frixos obětující beránka.297 Zhotovil také sochu Diskobola, která se dochovala ve dvou kopiích. Nakydes byl také tvůrce několik soch závodníků, které byly umístěny v Olympii.298

Nealkes ze Sikyonu Řecký malíř, který tvořil v polovině 3. stol. př. n. l. Plinius o něm uvádí, ţe byl duchaplný a obratný malíř. Kdyţ začal malovat námořní bitvu299 mezi Peršany a Egypťany. Chtěl ji zřetelně naznačit na Nilu, a tak na břehu namaloval osla, jak pil z řeky a krokodýl se na něho chystal ze zálohy.300 Dále namaloval obraz Venuše.301

Nearchos Řecký malíř, který maloval v období helenismu (4. - 1. stol. př. n. l.) Plinius ve stručnosti uvádí jeho dva obrazy: Venuše mezi Graciemi a Kupidem a Zarmoucený Herakles z lítosti nad svým šílenstvím.302 Měl dceru Aristarete303, která také malovala.

Neseus z Thasu Řecký malíř, který působil v 5. stol. př. n. l. Je nejisté jestli byl učitelem Zeuxida304 nebo Polygnota305.306

Nikanor z Paru Řecký malíř, který tvořil v 5. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe maloval enkaustické malby, stejně jako Mnasilaos.307

Nikeros Řecký malíř, který působil ve 4. stol. př. n. l. Patřil do velkého rodu umělců, kteří tvořili v Thébách. Byl synem a ţákem Aristeida z Théb308 a bratrem Aristonta309.310

297 PLIN. nat. 34, 80 298 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 149. 299 bitva se odehrála v roce 346 př. n. l. 300 PLIN. nat. 35, 142 301 PLIN. nat. 35, 142 302 PLIN. nat. 35, 141-142 303 viz Aristarete 304 viz Zeuxis z Herakleie 305 viz Polygnotos z Thasu 306 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 150. 307 viz Mnasilaos z Paru; PLIN. nat. 35,122 308 viz Aristeides z Théb 309 viz Ariston 310 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 150. 36

Nikios z Athén Řecký malíř, který maloval ve 4. stol. př. n. l. „Jenž nanejvýš pečlivě maloval ženy. Pozorně dbal světla a stínu a nejvíce péče věnoval tomu, aby malované věci náležitě vystupovaly z obrazu.“311 Mezi jeho díla patří: Nemea, Danae, Otec Liber, který byl umístěn v chrámu Svornosti a Hyakinthos. Posledně zmíněné dílo se zalíbilo císaři Augustovi, který si jej odvezl s sebou po dobytí Alexandrie roku 30 př. n. l. do Říma. Jeho nástupce císař Tiberius tento obraz věnoval do chrámu boţského Augusta.312 Nikios vytvořil i velké malby, k nimţ patří Kalypso, Io a Andromeda a obraz Alexandra, který byl umístěn v Pompeiově sloupořadí. V Efezu se nachází náhrobek nejvyššího kněze Diany Efejské, jehoţ tvůrcem byl Nikias. Dále namaloval obraz Homerova nekyomanteia (vyvolání mrtvých hrdinů).313 Tento obraz chtěl koupit král Attalos314 za šedesát talentů, ale Nikios jej raději daroval svému rodišti.315 Plinius uvádí, ţe se tomuto umělci připisují i obrazy zvířat, především zdařile obrazy psů.316

Nikofanes Řecký malíř, který působil v 2. polovině 4. stol. př. n. l. a byl ţákem Pausia317. Plinius ho chválí pro jeho pečlivost, ale také uvádí, ţe byl tvrdý v barvách a plýtvá s okrem.318 Namaloval portrét Sokrata, který se líbil všem. Dále vytvořil obrazy: Asklepios s dcerami Hygiejí, Aiglou a Panakeie a obraz Jason a lenivec.319

Nikomachos z Théb Řecký malíř, který tvořil někdy v období 1. polovině 4. stol. př. n. l. Při své tvorbě pouţíval 4 barvy jako Apelles320 a Melanthios321. Jeho známý obraz Únos Persefony, nacházel se v Římě na Kapitolu v chrámu bohyně Minervy.322 Namaloval také tyto obrazy: bůh Apollón a bohyně Diana, Matka bohů Kybele, která sedí na lvu, Bacchantky se satyry a Scyllou (mořskou obludou).323 Poslední zmíněný obraz byl umístěn v chrámu Míru na Fóru císaře Vespasiána v Římě.

Oinias Řecký malíř, který působil v období helenismu (4. aţ 1. stol. př. n. l.) Plinius zmiňuje jeho obraz Skupiny příbuzných.324 Mohlo se jednat o náhrobní malbu, která zobrazuje rodinu a zemřelého.325

311 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 54, 130-131. 312 PLIN. nat. 35, 131-132 313 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 151. 314 otec pozdějšího krále Attala I. 315 PLIN. nat. 35, 132 316 PLIN. nat. 35, 133 317 viz Pausias ze Sikyonu 318 PLIN. nat. 35, 137 319 PLIN. nat. 35, 137 320 viz Apelles z Kou 321 viz Melanthios 322 PLIN. nat. 35, 108 323 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 152. 324 PLIN. nat. 35,142-143 325 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 154. 37

Pamfilos Řecký malíř a teoretik umění, který pocházel ze Sikyonu a tvořil ve 4. stol. př. n. l. Mezi jeho ţáky patřili Apelles326 a Melanthios327. Podle Plinia byl prvním, který získal všestranné vzdělání v oblasti aritmetiky a geometrie, bez těchto znalostí by nebyl schopen malovat.328 Napsal různá pojednání např. Obrazy v abecedním pořadí, Umění kresby, O kresbách slavných malířů.329 Díky jeho zásluze se svobodní chlapci učili grafiku a umění bylo přijato jako první stupeň svobodného umění. Mezi jeho nejslavnější díla se řadí Obraz neznámé rodiny, Odysseus na voru, Herakleovci, Bitva u Fliunta a obraz Vítězství Athéňanů.

Panainos z Athén Jedná se o řeckého malíře, který tvořil v 2. polovině 5. stol. př. n. l. Byl bratrem nebo bratrancem známého řeckého sochaře Feidia330. Zobrazil ve svém díle bitvu Athéňanů proti Peršanům u Marathónu (490 př. n. l).331 Svými malbami ozdobil stěny a trůn v chrámu boha Dia v Olympii.332

Parrhasios z Efezu Řecký malíř, který se narodil v Efezu, ale celý ţivot strávil v Athénách. Maloval v 2. polovině 5. stol. př. n. l. aţ v 1. polovině 4. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe jako první malíř dal malbě symetrii, ostré rysy obličeje, vkusnost vlasů, půvab úst a dosáhl úspěchů v krajních liniích, coţ je nejvyšší jemnost malby.333 Parrhasios byl také znám pro své nápadné oblečení a zálibu v luxusu, byl nazýván „milovníkem rozkoše“. Odraz jeho stylu vidíme jak v početných pompejských malbách, tak i v řeckém vázovém malířství. Vytvořil několik skic na pergamen nebo na dřevěné tabulky, které slouţily ţákům jako vzory.334 Mezi jeho nejslavnější díla patřil obraz Lidu athénského, na kterém brilantním způsobem zobrazil rázné typy charakteru, a to těkavost, hněv, nespravedlnost a nestálost, ale také zároveň poslušnost, laskavost, milosrdenství, vychloubání, aroganci, pokoru a další.335 Dále namaloval obraz Thesea, který byl umístěn v Římě na Kapitolu a obraz tři mytických hrdinů Meleagra, Heraklea a Persea, který byl uloţen na Rhodu. Mezi jeho další obrazy patří thrácká chůva s dítětem v jejich rukách, Filiskos, Otec Liber nebo Arete, obraz, který byl později převezen do Říma. Vychvalované obrazy: Těţkooděnci v boji (První je tak rychlý, ţe jde vidět, jak se potí. Druhý těţkooděnec, který odkládá zbraň, takţe můţeme cítit, jak vydechuje.336), Aeneas, Kastor a Polluk a obraz Telefos, Achilleus, Agamemnon a Odysseus.337

326 viz Apelles z Kou 327 viz Melanthios 328 PLIN. nat. 35, 76 329 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 159. 330 viz Feidias z Athén 331 PLIN. nat. 35, 57 332 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 159. 333 PLIN. nat. 35, 67 334 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 161. 335 Tamtéţ, s. 160. 336 PLIN. nat. 35, 71 337 PLIN. nat. 35, 71 38

Císař Tiberius si oblíbil dvě jeho díla, jedním z nich je obraz nejvyššího kněze Kybelinina kultu a druhým je obraz Meleagra a Atalanty.338

Pasiteles Řecký sochař, kovorytec a teoretik umění, který působil v polovině 1. stol. př. n. l. Svá díla zhotovoval také z terakoty. Pocházel z Magna Graecia a po získání římského občanství se přestěhoval do Říma (r. 89 př. n. l). Napsal pět svazků Nobilia opera, které pojednávali o uměleckých dílech.339 Mezi jeho díla patří socha Jupitera Statora (ze slonoviny nebo z chryselefantiny340), Herkules341 a portrét Q. Roscia Galla.

Pausias ze Sikyonu Řecký malíř, který maloval ve 4. stol. př. n. l. Byl synem a ţákem Bryeta342, ale poté se stal ţákem Pamfilia.343 Sám renovoval malby na stěnách v Thespiích. Jako první umělec maloval vykládané stropy, předtím totiţ nebylo ve zvyku zdobit klenuté prostory. „Maloval drobné obrazy a hlavně chlapce.“344 Jeho odpůrci tvrdili, ţe jeho způsob malby je pomalý. Pausias aby získal pověst rychlého malíře, dokončil obraz na kterém je chlapec během jednoho dne. Tento obraz dostal jméno „hemeresios“ (práce jednoho dne), jak zmiňuje Plinius.345 Ve svém mládí se zamiloval do Glykery, která byla prodavačkou věnců. Ve snaze ji napodobit, Pausias přivedl umění k největší pestrosti v malování květin. Později namaloval její portrét, jak seděla s věncem a tento obraz se stal jeho nejslavnějším dílem. Obraz byl nazván „stefanopolis“ (dívka vijící věnce).346 Plinius uvádí, ţe kopii tohoto obrazu zvanou „apografon“, si koupil v r. 87 př. n. l. Lucius Licinius Lucullus za dva talenty o Dionysiích v Athénách.347 Pausias maloval také velké obrazy, mezi ně patří Obětování býků. Tento obraz se nacházel v Pompeivově sloupořadí v Římě.348

Peiraikos Řecký malíř, u něhoţ bohuţel nevíme, ve které době ţil. Plinius uvádí, ţe proslul jako malíř drobných umění.

338 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 160. 339 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 162. 340„chryselefantina (řec. chrysos – zlato, elefantos – slonovina), v antickém sochařství technika kombinující slonovinu a zlato (výjimečně bronz) sochařsky zpracované a tvořící plášť dřevěné, železem armované konstrukce sochy.“ (BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 139.) 341 PLIN. nat. 35, 157 342 PLIN. nat. 35, 123; Řecký malíř, který působil v 1. polovině 6. stol. př. n. l. v Sikyonu (Bryes. Joachim von Sandrart: Teutsche Academie der Bau-, Bild- und Mahlerey-Künste, Norimberk 1675-1680 Scholarly komentovaný online vydání, ed. T. Kirchner, A. Nova, C. Blüm, A. Schreurs a T. Wübbena, 2008-2012 [online]. [cit. 2017-06-13]. Dostupné z: http://ta.sandrart.net/-person-4234) 343 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 161. 344 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 52, 124 345 PLIN. nat. 35, 124 346 PLIN. nat. 35, 125 347 PLIN. nat. 35, 125 348 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 161. 39

„Avšak volbou svého směru se asi pokazil, ježto vybrav si všední věci přes to dosáhl nejvyšší slávy v této všednosti. Maloval holičské krámy, ševcovské dílny, oslíky, kuchařské potřeby a podobné věci a za to dostal název rhyparografos (malíř všedních věcí).“349

Polykles Řecký sochař, který působil v polovině 2. stol. př. n. l. Kromě spolupráce se svým bratrem Dionysiem350, vytvořil také sochu bohyně, která byla umístěna v chrámu Junony v Římě, a sochu Heraklea.351 „Polycles made a famous Hermaphrodite, Pyrrhus, a Goddess of Health and an Athene, Phanis, who was a pupil of Lysippus, a Woman Sacrificing.“ 352

Polykleitos ze Sikyonu Řecký sochař, který působil v 5. stol. př. n. l. Patřil k největším řeckým sochařům a byl povaţován za zakladatele zásad, které formulovaly proporce lidské postavy. Mezi jeho sochy patří: Doryforos, Kyniskos z Mantineie (vítěz v boxu na Olympijských hrách v r. 464 nebo 460 př. n. l.) jako ex voto353, dále Diadumenos, Amazonka, Apollón Kitarodos a Diskoforos. V letech 420-417 př. n. l. vytvořil chryselefantinovou sochu bohyně Hery (Junony) a z bílého mramoru sochu boha Dia Meilichia pro město Argos. Také zhotovil sousoší dvou nahých chlapců, jak hrají kostky.354

Polygnotos z Thasu Řecký malíř, který působil v 1. polovině 5. stol. př. n. l. především v Athénách, Platajích a Delfách. Mezi jeho nejslavnější díla patří obrazy, které se nacházely v Athénách v chrámu boha Hefaista a bohyně Athény355. V chrámu Dioskúrů v Athénách zobrazil manţelství Dioskúrů s Leukippovými dcerami. Polygnotos svými obrazy Dobytí Tróji a Bitva Athéňanů se Sparťany ozdobil athénskou Agoru.356 Plinius také uvádí, ţe jako první maloval ţeny v průsvitných šatech a s pestrobarevnými turbany na hlavách.357 Dále jako první zavedl malování otevřených úst, zobrazování zubů a různé zachycení změn v obličeji.

Possis Římský keramik, který ţil v 1. stol. př. n. l. Plinius pouze uvádí, ţe vyráběl z hlíny ovoce, hrozny a ryby, které byly k nerozeznání od opravdových. 358 „These imitations of fruit must have been first modelled, and then painted. Their truthfulness would suggest the suspicion that they were in wax; but, from the absence of any statement to that effect, it must be supposed that they were only in some kind of clay or stucco or gypsum.“359

349 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 49, 112.; PLIN. nat. 35, 112 350 viz Dionysios 2 351 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 165.; PLIN. nat. 34, 50 352 PLINY. Natural History, Volume IX: Books 33-35. s. 187.; PLIN. nat. 34, 80-81 353„ex voto (lat. podle slibu), přípisek na votivních obrazech aj. dílech vzniklých na základě příslibu (za uzdravení apod.)“ (BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). s. 100.) 354 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 165-167.; PLIN. nat. 34, 53, 55 355 Chrám byl v dřívějších dobách známý jako Theseion, chrám zasvěceny řeckému hrdinovi Theseovi. 356 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 165. 357 PLIN. nat. 35, 58 358 PLIN. nat. 35, 155 40

Praxiteles Řecký sochař, který tvořil ve 4. stol. př. n. l. Působil nejen v Athénách, ale také na Peloponésu, v Malé Asii a na mnoha ostrovech v Egejském moři. Hlavními náměty jeho soch byli bohové, hrdinové, ţánrové scény a portréty.360 Jeho první práce byla socha Satyra, která se nacházela v Athénách. Vytvořil také sousoší dvanáctí bohů, které bylo v chrámu bohyně Artemis Soteiry. Sousoší Démétér, Persefony a Iaccha, které bylo v chrámu Eleusinských bohyň v Athénách a později převezeno do Říma. Dvě stejná sousoší bohyně Létó, Apollóna a Artemidy, které zdobili chrám boha Apollóna v Megaře a sousoší Asklepia a Apollóna v Mantinei. Socha Artemis Brauronia, která byla na Akropoli v Athénách. Kopie této sochy se nazývá Artemis z Gabii361. Plinius zmiňuje Praxitelovy dvě sochy Venuše. Obě prodával za stejnou cenu. První koupili Kojští obyvatelé, protoţe ji pokládali za váţnější a cudnější. Druhou odmítnutou sochu koupili občané Knidu a právě toto odmítnutí při koupi tuto druhou Venuši362 nejvíce proslavilo.363 Zachovalo se 49 kopii, nejlepší z nich se dnes nachází v muzeu ve Vatikánu.364 Praxitelovy díla, která byla v Římě: Flora, Triptolemos, Ceres v Serviliových zahradách, sochy „Šťastného výsledku“ a „Příznivého osudu“ na Kapitolu, dále Thyiady, Karyatidy, pak Seilenové na pomnících Asinia Polliona, socha Apollóna a Neptuna.365

Protogenes z Kaunos Řecký malíř, který tvořil v 2. polovině 4. stol. př. n. l. Tvořil umělecká díla také z bronzu.366 Plinius uvádí, ţe ho trápila chudoba a z počátku vynaloţil nesmírné úsilí pro svou uměleckou tvorbu.367 Dále také zmiňuje Protogenovu malbu Parala a Hammoniady ve chrámu bohyně Athény v Athénách.368 Jeho mistrovským dílem podle Plinia byl obraz Ialysos, který se nacházel v Římě zasvěcen ve chrámu Míru.369 Na tento obraz nanesl 4 vrstvy barvy proti poškození. Jeho dalším dílem byl obraz Satyros, který Protogenes maloval během bojů na Rhodu. Plinius uvádí, ţe král Demetrius nechal rozestavit stráţe kolem malíře, tím mu zajistil ochranu a prostor pro dokončení obrazu.370 Protogenes také vytvořil obrazy: Kydippe, Tlepolemus, skladatel tragédii Filiskus v zamyšlení, Athlet, král Antigonos a matka filozofa Aristotela. Jeho posledním dílem byl obraz Alexandra a Pana.371

Pyromachos Řecký sochař, který působil v 3. stol. př. n. l. v Pergamském království na dvoře Attalovců, kde zhotovil sochy Asklepia a Priapa.372 Také napsal knihy o svém umění.373„Pyromachus has an Alcibiades Driving a Chariot and Four…“374

359 SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume III. s 509. 360 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 171. 361 viz Obrazová příloha obr. č. 2 362 viz Obrazová příloha obr. č. 6 363 PLIN. nat. 36, 20 364 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 172. 365 PLIN. nat. 36, 23 366 PLIN. nat. 35, 106 367 PLIN. nat. 35, 101 368 PLIN. nat. 35, 101 369 PLIN. nat. 35, 102 370 PLIN. nat. 35, 105 371 PLIN. nat. 35, 106 372 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 93 41

Pythagoras z Reggia Řecký sochař, který působil v 5. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe jako první detailněji zobrazoval šlachy, cévy a vlasy.375 V pozdější době tvořil své sochy hlavně z bronzu. Zhotovil přes dvacet soch atletů, které byly umístěny v Olympii, sedm z nich se později nacházelo v Římě. Mezi jeho sochy patří: Filoktetes, Apollón, který má své šípy natočené na Pythonta, Muţ hrající na harfu, Torzo Diskobola a Vozataj (Auriga).376

Roikos ze Samu Řecký architekt a sochař, který působil v 1. polovině 6. stol. př. n. l. Společně s Theodorem377 se podílel na budování chrámu bohyně Héry na Samu. Pravděpodobně tito dva umělci začali dělat bronzové odlitky a tvořili první terakotové sochy.378

Serapion Malíř neznámého původu, pravděpodobně působil v 1. polovině 1. stol. př. n. v Římě. Plinius uvádí, ţe maloval staré krámy, ale nejlépe maloval divadelní scény.379 „Maeniana, inquit Varro, omnia operiebat Serapionis tabula sub Veteribus, hic scaenas optime pinxit, sed hominem pingere non potuit.“380

Silanion z Athén Řecký sochař a teoretik umění, který působil ve 4. stol. př. n. l. „Silanion Apollodorum fudit, fictorem et ipsum, sed inter cunctos diligentissimum artis et iniquum sui iudicem, crebro perfecta signa frangentem, dum safari cupiditate artis non quit, ideoque insanum cognominatum.“381 Mezi jeho díla patří: Achilleus, Sapfo, Pindaros, Platón a atlet Satyros. V Olympii vytvořil několik soch závodníků. Podílel se na výzdobě nového chrámu bohyně Artemis v Efezu (po poţáru z r. 356 př. n. l.). Připisují se mu také portréty Lysia, Sofoklea a Thukydida.382

Simon z Aeginy Řecký sochař, který působil v 5. stol. př. n. l. a proslavil se svými bronzovými sochami.383 Dle Plinia zhotovil sochu s názvem Pes a sochu Lukostřelec.384 „Dary poslané do Olympie jsou dva koně a dva vozatajové, u každého z koní stojí jeden vozataj, přední kůň a muž je dílo argejského Dionýsia, druhé sochy aigínského Simóna.“385

373 PLIN. nat. 34, 84 374 PLINY. Natural History, Volume IX: Books 33-35. s. 187.; PLIN. nat. 34, 80 375 PLIN. nat. 34, 59 376 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 163-164. 377 viz Theodoros 378 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 180 379 PLIN. nat. 35, 113 380 PLINY. Natural History, Volume IX: Books 33-35. s. 344. 381 PLIN. nat. 34, 81 382 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 184. 383 SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume III. s. 831. 384 PLIN. nat. 34, 90 385 PAUSANIAS. Cesta po Řecku. 1. Praha: Svoboda, 1973. Antická knihovna, s. 423. 42

Simonides Řecký malíř, který působil ve 2. aţ 3. stol. př. n. l. Plinius pouze uvádí jeho obrazy Agatharcha a Mnemosyny.386

Simos Řecký malíř, který pravděpodobně působil v období helenismu (4. - 1. stol. př. n. l.). Plinius zmiňuje jeho obrazy: Odpočívající jinoch, Dílna koţeluha a Nemesis.387

Skopas z Paru Řecký sochař, který tvořil v 1. polovině 4. stol. př. n. l. Působil hlavně v Athénách, dále v Thébách, Sikyonu, Efezu a jiných městech. Asi v letech 399-349 př. n. l. byl činný na Peloponésu, v Malé Asii a v Athénách. Ve svých dílech zdůrazňoval lidské duševní hnutí, stavy vášně, lásky, touhy a příbuzných afektů.388 Vytvořil sochu Apollóna Palatinského a proslulou Vestu v Serviliových sadech a spolu s 2 svícny kolem ní.389 Plinius uvádí, ţe největší cenu měly sochy v kapli Gnaea Domitia390 na Flaminově cirku: Neptun, Thetis a Achilleus, socha Nereovny, která sedí na delfínech, velrybách a mořských konících, dále Tritoni, druţina Forkova, vorvani a mnoho jiných mořských tvorů.391 Pracoval na rekonstrukci vyhořelého chrámu bohyně Artemis v Efezu. Stvořil několik soch bohů: Afrodita Pandemos v Elidě, fousatý Asklepios a Hygieia. Na Argu stála jeho socha Hekaté. Rovněţ vytvořil sochu Bacchantky.392 Kdyţ pobýval v Efezu, vyrobil sochu bohyně Létó. „Kolem r. 350 se účastnil s Bryaxidem, Leocharem a Timotheem sochařské výzdoby světoznámého Mausóleia v Halikarnássu. … Pro Skopu byly příznačné (ale nezachované) tři alegorické sochy, které vznikly za jeho pobytu v Athénách: Erós, Himeros, Pothos (Láska, Touha, Chtíč); na nich bylo ceněno zajímavé vyjádření odstínů příbuzných afektů.“393

Strongylion Řecký sochař, který působil na přelomu 5. a 4. stol. př. n. l. Mezi jeho sochy patří: Artemis Soteira, Múzy, Amazonka zvaná Eucnemon a Chlapec, který představuje slavného Bruta.394„The same sculptor made the figure rendered famous by Brutus under the name of Brutus´s Boy because it represented a favorite of the hero of the battles at Philippi.“395 Na athénské Akropoli zhotovil bronzovou sochu Trojského koně.396

386 PLIN. nat. 35, 143 387 PLIN. nat. 35, 143-144 388 PLINIUS SECUNDUS, Gaius. O umění a umělcích. s. 135 (všeobecná poznámka) 389 PLIN. nat. 36, 25 390„It is uncertain which Domitius built this temple.“(PLINY. Natural History, Volume X: Books 36-37. s. 20) – poznámka a 391 PLIN. nat. 36, 26 392 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 184-185. 393 BAHNÍK, V. Slovník antické kultury. s. 565. 394 PLIN. nat. 34, 82 395 Pliny. Natural History, Volume IX: Books 33-35.s. 189.; PLIN. nat. 34, 82-83 396 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 193-194. 43

Tauriskos Řecký malíř, který působil v období helenismu (4. - 1. stol. př. n. l.). Plinius uvádí jeho obrazy: Diskobolos, Klytaimestra, mladý Paniskos, Polyneikés, který se znovu domáhá královského trůnu a Kapaneus.397

Tauriskos z Tralleis (Trallů) Řecký sochař, který působil v 2. stol. př. n. l. a pocházel z Trallů v Kárii v Malé Asii.398„Vytvořil spolu s bratrem Apollóniem399 mistrovské dílo -> Farnéský býk400.“401

Telekles ze Samu Řecký sochař, který působil v 6. stol. př. n. l. Spolu se svým bratrem Theodorem402 zhotovili sochu Apollóna Pythijského. „Wg niektórych źródel (Diodor Sycylijski) jedną połowę posągu wykonał na Samos Telekles, natomiast drugą w Efezie Teodoros, po czym obydwie części pasujące do siebie złączono tak idealnie że rzeźba wyglądała jak dzieło jednego artysty.“403

Telefanes z Fókis Řecký sochař, který působil na přelomu 6. a 5. stol. př. n. l. Chválena byla jeho socha Larisa (personifikace místa v Thesálii)404, socha Spinghara šampiona v pětiboji a socha Apollóna. Plinius uvádí, ţe byl ve sluţbách perských králů, Xerxa a Dariea.405

TheodoroszeSamu406 Řecký architekt, sochař a kovotepec, který působil v 6. stol. př. n. l. Spolupracoval s Roikem407 a se svým synem nebo bratrem Teleklem408, se kterým vytvořil pečeť ze smaragdu pro tyrana Polykrata ze Samu (540-524 př. n. l.).409

397 PLIN. nat. 35, 144 398 PLIN. nat. 33, 156 399 Apollonios z Thrallů - Řecký sochař, který působil v polovině 1. stol. př. n. l. „Byl umělec rhodské školy sochařské … vytvořil spolu s bratrem Tauriskem mistrovské dílo -> Farnéský býk.“ (BAHNÍK, V. Slovník antické kultury. s. 58.) 400„Farnéskýbýk, jak obvykle bývá nazýváno sousoší představující potrestání Dírky (Dirké)“ (BAHNÍK, V. Slovník antické kultury. s. 210.) 401 BAHNÍK, V. Slovník antické kultury. s. 599. 402 viz Theodoros 403 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 196. 404 Tamtéţ, s. 196. 405 PLIN. nat. 34, 68 406 Byli dva umělci tohoto jména, jeden byl sochař, architekt a kovotepec, který působil v 6. stol. př. n. l. a druhý byl malíř, který působil na přelomu 2. a 3. stol př. n. l. Ve svém katalogu zmiňuji toho umělce, který se zabýval sochařstvím, architekturou a kovotepectvím. 407 viz Roikos ze Samu 408 viz Telekles ze Samu 409 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 196. 44

Theon ze Samu Řecký malíř, který působil na přelomu 3. a 4. stol. př. n. l. „Charakteristickými znaky jeho tvorby byla živá fantazie, sklon k patetičnosti, snaha po efektech a realistické provedení.“410 Plinius zmiňuje jeho dva obrazy Šílenství Orestovo a Tragický osud thráckého mytického pěvce hrdinských písni Thamyra.411„Namaloval též obraz bojovníka tak přesvědčivě, že se zdálo, jako by se měl z obrazu vyřítit na zem.“412

Theoros (Theodoros) Malíř, bohuţel nevíme, odkud pocházel. Působil pravděpodobně na přelomu 3. a 4. stol př. n. l.413 Plinius zmiňuje jeho obrazy: Muţ v útoku, Orestes, jak vraţdí matku, Aigistha a válku trojskou na několika obrazech (v Pliniově době se dílo nacházelo v Římě ve Filippově sloupořadí), obraz Kassandra (byla umístěna v chrámu Svornosti), Epikurova milenka Leontion v zamyšlení a Král Demetrius.414

Timanthes z Kythnu (nebo ze Sikyónu) Řecký malíř, který působil v 2 polovině 5. stol. př. n. l. a reprezentoval sikyónský směr. Plinius uvádí, ţe měl nesmírné nadání. Je tvůrcem slavného obrazu Obětování Ifigenie. Na tomto obraze dokonale zobrazil smutek všech přítomných a obzvláště u strýce. Tvář otce zahalil, protoţe jiţ nedovedl daný smutek ukázat.415 Dalším příkladem jeho nadání je obraz Spící Kyklop416 a vedle něho jsou zobrazeni satyři, jak měří thyrsem417 jeho palec. Namaloval také Hrdinu, dílo, které je nanejvýš dokonalé tím, ţe je zobrazeno samotné umění malovat muţe, jak uvádí Plinius.418 Tento obraz byl v Pliniově době umístěn v chrámu Míru v Římě. Mezi jeho slavné obrazy patří také Smrt Palamédova, který byl nevinně ukamenován obléhateli Tróje, pro křivé svědectví Odyssea.419

Timomachosz Byzantia Řecký malíř, který tvořil v 1. polovině 1 stol. př. n. l. Maloval i během diktatury G. Iulia Caesara, který si od něj koupil za osmdesát talentů, dva jeho obrazy Aianta a Medeiu. Caesar je uloţil do chrámu Matky Venuše. Velké mnoţství replik těchto obrazu najdeme v pompejském malířství.420

410 BAHNÍK, V. Slovník antické kultury. s. 612. 411 PLIN. nat. 35, 144 412 BAHNÍK, V. Slovník antické kultury. s. 612. 413„This last, work, if a portrait taken from life, would placet he artist´s date at, or a little before, B. C. 300.“ (SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume III. s. 1062.) 414 PLIN. nat. 35, 144 415 PLIN. nat. 35, 73 416„Zajímavý musil být i obraz Spící Kyklóp, který byl možná podnícen Eurípidovým Kyklópem; aby naznačil rozměrnost jeho obrovského těla, namaloval prý Satyry, jak měří thyrsem palec obrovy nohy.“ (BAHNÍK, V. Slovník antické kultury. s. 621.) 417 „THYRSOS (řec., lat. thyrsus), rovná tyč, opatřená na vrcholu piniovou šiškou a stužkami a pod tím ovinuta trsem révových nebo břečťanových listů – symbol bakchického nadšení. Byla slavnostním odznakem boha Dionýsa a jeho průvodců a ctitelů.“ (BAHNÍK, V. Slovník antické kultury. s. 619.) 418 PLIN. nat. 35, 74 419 BAHNÍK, V. Slovník antické kultury. s. 621. 420 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 199. 45

K jeho dalším dílům patří obrazy: Orestes, Ifigeneia v Tauridě a Gorgona.421 Dále portréty: Lekythion (cvičitel v obratnosti), Skupina urozených příbuzných a Muţi v pláštích.422

Tímotheos Řecký sochař, který působil ve 4. stol. př. n. l. a spolu s Bryaxidem423 a Leócharem424 spolupracoval na sochařské výzdobě Mausoleia v Halikarnássu.425„Odtud se odebral do Epidauru, kde pracoval na sochařské výzdobě Asklépiova chrámu (štíty a akrotéria), z níž se zachovaly nečetné zlomky.“426 Zhotovil sochu bohyně Diany, která byla umístěna v Apollónově chrámu v Římě na Palatinu.

Xenokrates z Athén Řecký sochař a teoretik umění, který působil v polovině 3. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe překonal svého učitele Tisikrata.427 Napsal pojednání o umění a byl prvním autorem díla o historii sochařství a malířství, ze kterého čerpal Plinius.428

Zenodoros Řecký sochař, který tvořil v polovině 1. stol. n. l. Byl tvůrcem bronzové sochy boha Merkura429, na které pracoval přes 10 let. Poté co byl pozván do Říma, vytvořil kolosální 35 metrů vysokou bronzovou sochu císaře Nerona. Za vlády Flaviovců byla předělána na sochu boha Helia a byla umístěna před Vespasiánův amfiteátr, který je dnes nazýván Koloseum. Právě toto jméno dostal pravděpodobně podle sochy, která stála před ním.

Zeuxis z Herakleie Řecký malíř působící v 2. polovině 5. stol. př. n. l. Jeden z nejslavnější antických malířů.430 Převáţnou část svého ţivota strávil v Athénách, později na Sicílii, v Makedonii, na Samu a i v Efezu. Zeuxis byl známý pro své jednobarevné obrazy, které kreslil bílou barvou na černém pozadí. Plinius také píše, ţe mu bylo vytýkáno příliš velké zobrazení hlavy a kloubů.431 Většinou maloval obrazy s mytologickým námětem.432 V mládí údajně namaloval obraz Penelopy, jejíţ předlohu nalezneme ve vázovém malířství.433 Podle Plinia, zobrazil na tomto obraze mravní sílu.434 Známý byl také jeho obraz Kentauří rodina435, který se stal Sullovou kořistí a cestou do Itálie byl obraz na lodi, která se potopila. V makedonském hlavním městě Pelle vyzdobil zdi královského paláce svými malbami. Jeden z jeho největších

421 Tamtéţ, s. 199. 422 PLIN. nat. 35, 136 423 viz Bryaxis z Karii 424 viz Leochares 425 PLIN. nat. 36, 30 426 BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. s. 621. 427 PLIN. nat. 34, 83 428 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 126. 429 PLIN. nat. 34, 45 430 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 205. 431 PLIN. nat. 35, 64 432 BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. s. 686. 433 OSTROWSKI, J. A. Słownik artystów starożytności. s. 205. 434 PLIN. nat. 35, 63 435 Kentauří matka kojí dvojčata, zatímco starý Kentaur je straší lvem. (BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. s. 686.) 46 obrazů byl obraz nahé Heleny, kterou maloval podle několika vybraných modelek, od kaţdé si vybral a zobrazil nejhezčí část těla. Obraz se nacházel v Syrakusách, aţ do roku 212 př. n. l., kdy byl převezen do Říma a byl umístěn ve Filippově sloupořadí. V Římě se také nacházel obraz spoutaného Marsya v chrámu Svornosti na Forum Romanum. Plinius uvádí, ţe k jeho velkolepým dílům patřil Jupiter na trůně s bohy stojícími kolem něj. „Za nejcennější byl pokládán obraz malého Héraklea, rdousícího dva hady, seslané na něho Hérou.“436 Plinius dále zmiňuje příhodu, která popisuje Zeuxidovo nadání: Jednou namaloval obraz chlapce s hrozny, a kdyţ se na ně slétli ptáci, Zeuxis rozhněvaně přistoupil ke svému dílu a řekl „Hrozny jsem namaloval lépe než hocha, neboť kdybych i toho dokonale namaloval, byli by se ptáci báli.“437.

SEZNAM ŘECKÝCH UMĚLKYŇ Plinius ve své XXXV. knize v krátkosti informuje o ţenách, které malovaly a byly i lepší v malířském řemesle neţ muţi.

Aristarete Řecká malířka, která malovala v období helenismu (4. - 1. stol. př. n. l.). Plinius uvádí, ţe byla Nearchova438 dcera a ţačka, která namalovala obraz Asklepia.439

Iaia z Kyziku Řecká malířka, která malovala na přelomu 2. a 1. stol. př. n. l. Plinius uvádí, ţe byla malířkou, která za mládí M. Terentia Varrona působila v Římě. Malovala štětcem a především vyrývala podoby ţen do slonoviny. V Neapoli vytvořila velký obraz stařeny a také namalovala svou podobiznu podle odrazu v zrcadle.440 „Ruka žádného umělce nebyla v malbě rychlejší a při tom měla tolik nadání, že odměnami za své práce daleko převyšovala nejproslulejší malíře podobizen téhož věku.“441

Irene Řecká malířka, která tvořila ve 3. stol. př. n. l, Plinius uvádí, ţe se jednalo o dceru a ţačku malíře Kratina442, která namalovala obraz Dívka, ten se nacházel v Eleusině.443

Kalypso Řecká malířka, která malovala na přelomu 3. a 2. stol. př. n. l. Plinius ji zmiňuje ve spojitosti s obrazy: Stařec a kouzelník Theodor a Tanečník Alkisthen.444

436 BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. s. 686. 437 PLIN. nat. 35, 66 438 viz Nearchos 439 PLIN. nat. 35, 147 440 PLIN. nat. 35, 147 441 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 59. 442 viz Kratinos 443 PLIN. nat. 35, 147 444 PLIN. nat. 35, 147 47

Olympias Plinius pouze zmiňuje: „Malovala též jakási Olympias, o níž se připomíná pouze to, že jejím žákem byl Autobulos.“445

Timarete Řecká malířka, která působila ve 3. nebo 2. stol. př. n. l. a dcera Mikona.446 Plinius uvádí, ţe je autorkou obrazu Diany v Efesu, který patří k nejstarším malbám.447

445 PLINIUS SECUNDUS, G. O umění a umělcích. s. 59. 446 viz Mikon z Athén 447 PLIN. nat. 35, 147 48

Závěr Cílem mé práce bylo sestavení katalogu umělců, které Gaius Plinius Secundus zmiňuje v posledních pěti knihách svého díla Naturalis Historiae (Přírodověda). První kapitolu „O ţivotě autora“ jsem věnovala Pliniovi, který díky své lásce k vědě a touze po vzdělání sesbíral a nashromáţdil potřebné informace k sepsání výše zmíněného díla. Věnoval se spisu i přes své povinnosti, coby jezdce a římského občana, a později povinnosti správce448. Lze jen s neurčitostí říci, zda za jeho smrtí stojí záchrana obyvatel nebo touha po poznání.449 Dílo pojednává o přírodních vědách a umění z pohledu antického člověka, který měl potřebu shromáţdit a uchovat vše, co bylo poznáno. I kdyţ po vydání Naturalis Historiae následovalo mnoho obdobných naučných příruček, ţádná nebyla srovnatelná s Pliniovou, jak uvádí Conte: „Vždyť kromě Varrona lze jen stěží najít jiného tak plodného autora.“450

Ve svém katalogu představím 122 umělců a 6 umělkyň451 v krátkých medailoncích, které obsahují informace o umělcích, které Plinius uvádí v knihách XXXIII. aţ XXXVI452. Dále jsem připojila místo a dobu, ve které působili, výtvarnou techniku a výčet jejich uměleckých děl. Bohuţel, u všech autorů se nepodařilo dohledat všechny zmíněné informace453, poněvadţ někteří autoři jsou více reflektováni v pramenech a literatuře neţ jiní. Také dochází ke splývání jmen, které jsem pro rozlišení odlišila buď podle místa, nebo číslovkou, pokud mezi autory byl příbuzenský vztah, zvolila jsem rozlišení: starší a mladší. Katalog jsem abecedně seřadila a dobu umělcova působení jsem vymezila stoletím. Avšak i zde jsem se mnohdy nedopátrala ke konkrétnější dataci, a tak jsem u některých umělců zvolila dataci podle období starověkých dějin454. Z velké části katalog obsahuje jména řeckých autorů, kteří působili před naším letopočtem. Plinius římské autory uvádí pouze výjimečně. Většina umělců tvořila v období helenismu (4. – 1. stol. př. n. l.), méně umělců pak tvořilo v klasickém období (5. – 4. stol. př. n. l) a jen pár uvedených umělců v katalogu tvořilo v archaickém období (8. – 6. stol. př. n. l.). Někteří z nich jsou povaţováni za zakladatele některých uměleckých stylů nebo se jim připisuje určité prvenství, viz Aristeides Mladší z Théb, Dipoinos, Eucheir, Eumaros z Athén, Kimon z Kleon, Lysistratos ze Sikyonu, Mnasilaos z Paru, Pamfilos, Parrhasios z Efezu, Pausias ze Sikyonu, Polygnotos z Thasu, Polykleitos ze Sikyonu, Pythagoras z Reggia, Roikos ze Samu a Xenokrates z Athén. Nemohu s určitostí uvést, který z umělců byl dle Plinia nejlepší, protoţe kaţdý jedinec působil ve svém oboru unikátně. Ve svém vytvořeném katalogu uvádím jak známé, tak i ty méně známé umělce. Kaţdý z nich byl proslulý jiným mnoţstvím svých uměleckých děl. Jeden umělec namaloval pouze jedno dílo, jiný jich namaloval daleko více, neţ získal věhlas. Dle mého názoru, kaţdý z nich přispěl k rozkvětu malířského či sochařského umění v období antiky, a proto v obrazové příloze uvádím jen malý výběr uměleckých děl, která mě zaujala a povaţuji je za zajímavá. Chtěla bych poukázat na Pliniovy názory a připomínky tehdejší společnosti, coţ čtenáři můţe znít poněkud nevědecky v rámci encyklopedického spisu. Plinius dosti kritizoval hrabivost

448 viz kap. O ţivotě autora 449 Tamtéţ 450 CONTE, Gian Biagio. c. d. s. 444. 451 Zmíněné umělkyně byly řeckého původu a tvořily svá díla v období helenismu. 452 viz kap. Popis vybraných knih Pliniovy Přírodovědy; XXXVII. kniha pojednává pouze o výkladu drahokamů a luxusních předmětů. 453 viz Aristokleides, Demofilos z Himery, Dionysios 1, Elasippos, Erigonos, Euenor z Efezu, Eucheir, Euxinidas, Falerion, Herakleides z Makedonie, Chalkosthenes, Kallikles, Kratinos, Mnasilaos z Paru, Neseus z Thasu, Nikanor z Paru, Nikeros, Peiraikos, Possis, Serapion, Simonides, Simos, Theorus, Aristarete, Olympias 454 např. období helenismu (4. - 1. stol. př. n. l) 49 a lakomství římské společnosti, uvádí, ţe uţ ji nestačilo pouze obdivovat cizí bohatství, ale zatouţila po něm. Příchod luxusu do Říma spojuje s pádem Kartága (r. 146 př. n. l.), kdy se římská říše stala dominantním obchodním činitelem ve Středomořské oblasti. Dle mého názoru právě tyto Pliniovy osobní komentáře dodaly Přírodovědě na jedinečnosti. Nejvíce mě zaujala historie o prstenu455, a to konkrétně nastínění původu snubního prstenu, mytologický příběh o Prométheovi a jeho prstenu. Také připomněl prsten s jedem řeckého řečníka Démosthéna a poukázal na to, ţe člověk má svůj ţivot ve vlastních rukou. Pliniovo rozsáhlé dílo Přírodověda, ve kterém nashromáţdil své poznání a vlastní myšlenky, lze povaţovat za velmi zajímavý historický pramen. Mohou z něj čerpat např. badatelé zabývající se dějinami umění, geologii, mineralogii a dalšími vědami. Ovšem musíme brát v úvahu, ţe díky pokročilosti doby a vývoji dějin, se Pliniův antický pohled dosti liší od pohledu moderních vědců a badatelů.

455 viz kap. Popis vybraných knih Pliniovy Přírodovědy, XXXIII. Kniha 50

4. Seznam obrazové přílohy

1. Athéna Parthenos (Feidias) Dostupný z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bb/NAMA_Ath%C3%A9na_Varvakeion.jpg/220px- NAMA_Ath%C3%A9na_Varvakeion.jpg [citováno 18. 4. 2017] 2. Artemis z Gabii (Praxiteles) Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7d/Artemis_Gabii_Louvre_Ma529_n1.jpg/250px- Artemis_Gabii_Louvre_Ma529_n1.jpg [citováno 18. 4. 2017] 3. Tyche z Antiochie (Eutychides) Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c3/Tyche_Antioch_Vatican_st.jpg/200px- Tyche_Antioch_Vatican_st.jpg [citováno 18. 4. 2017] 4. Diskobolos (Myrón) Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/93/Discobolus_in_National_Roman_Museum_Palazz o_Massimo_alle_Terme.JPG/170px- Discobolus_in_National_Roman_Museum_Palazzo_Massimo_alle_Terme.JPG [citováno 18. 4. 2017] 5. Medúza Rondanini (Kresilas) Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8f/Rondanini_Medusa_Glyptothek_Munich_252_n1. jpg/220px-Rondanini_Medusa_Glyptothek_Munich_252_n1.jpg [citováno 18. 4. 2017] 6. Venuše z Knidu (Praxiteles) Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9a/Cnidus_Aphrodite_Altemps_Inv8619.jpg/175px- Cnidus_Aphrodite_Altemps_Inv8619.jpg [citováno 18. 4. 2017] 7. královna Artemísia (Bryaxis) Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/4a/Artemisia_BM_1857.12- 20.233_n01.jpg/170px-Artemisia_BM_1857.12-20.233_n01.jpg [citováno 18. 4. 2017] 8. král Mausólos (Bryaxis) Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5e/Statue_Maussollos_BM_Sc1000.jpg/170px- Statue_Maussollos_BM_Sc1000.jpg [citováno 18. 4. 2017] 9. Venuše Anadyomene (Apelles) Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/67/Aphrodite_Anadyomene_from_Pompeii_cropped. jpg/300px-Aphrodite_Anadyomene_from_Pompeii_cropped.jpg [citováno 18. 4. 2017] 10. Svatba Alexandra Velikého s Roxanou (II Sodoma; viz malíř Aetion) Dostupné z:http://www.livius.org/site/assets/files/33786/sodoma.jpg [citováno 18. 4. 2017] 11. Achilleus ze Skyru (Athenion) Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1e/Achille_a_Sciro2.JPG/200px- Achille_a_Sciro2.JPG [citováno 18. 4. 2017] 12. Nemesis (Agorakritos) Dostupné z https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c7/Nemesis_marble_statue%2C_Roman_copy_of_cl assical_work%2C_Prague_Kinsky%2C_NG_P_5520%2C_140944.jpg/800px- Nemesis_marble_statue%2C_Roman_copy_of_classical_work%2C_Prague_Kinsky%2C_NG_P_5520%2C_140 944.jpg

51

1. 2.

3. 4. 4.

52

5. 6.

7. 8.

53

9.

10.

11. 12.

54

5. Seznam literatury

PRAMENY PAUSANIAS. Cesta po Řecku. 1. Praha: Svoboda, 1973. Antická knihovna. PLINIUS CAECILIUS SECUNDUS, Gaius. Dopisy. Praha: Svoboda, 1988. Antická knihovna. PLINIUS SECUNDUS, Gaius. Kapitoly o přírodě. Praha: Svoboda, 1974. Antická knihovna. PLINIUS SECUNDUS, Gaius. O umění a umělcích. 7. svazek. Praha: Melantrich, 1941. Antická knihovna (Melantrich). PLINY. Natural History, Volume I: Books 1-2. Translated by H. Rackham. Loeb Classical Library 330. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1938. PLINY. Natural History, Volume IX: Books 33-35. Translated by H. Rackham. Loeb Classical Library 394. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1952. PLINY. Natural History, Volume X: Books 36-37. Translated by D. E. Eichholz. Loeb Classical Library 419. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1962. PLUTARCH. Lives, Volume V: Agesilaus and Pompey. Pelopidas and Marcellus. Translated by Bernadotte Perrin. Loeb Classical Library 87. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1917. TACITUS, Publius Cornelius. Letopisy. Vyd. 3. Praha: Svoboda, 1975. Antická knihovna. THÚKYDIDÉS. Dějiny peloponéské války. Praha: Odeon, 1977. Ţivá díla minulosti.

LITERATURA BAHNÍK, Václav. Slovník antické kultury. Praha: Svoboda, 1974. BALEKA, Jan. Výtvarné umění: výkladový slovník (malířství, sochařství, grafika). Praha: Academia, 1997. CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. 2., revidované a doplněné vydání. Praha: KLP, 2008. FÜSSLI, Johann Rudolf. Allgemeines Kunstlerlexikon: oder: Kurze Nachricht von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Kunstgiesser, Stahlschneider u. u.; nebst angehängten Verzeichnissen der Lehrmeister und Schüler, acuh der Bildnisse, diesem Lexikon enthaltenen Künstler. Zweyter Theil 3. Zürich, 1813. HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina. Antická jména: jak je číst a skloňovat. Praha: AMU, 2005. OSTROWSKI, Janusz A. Słownik artystów starożytności. 2. vyd. Katowice: Książnica, 2006. Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 5. díl. Praha: J. Otto, 1892. Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. Praha: J. Otto, 1899. Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 24. díl. Praha: J. Otto, 1906.

55

PETERSEN, Leiva a Klaus WACHTEL. Prosopographia Imperii Romani: Saec I.Ii.III Editio Altera, Pars VI. Berlín: Walter de Gruyter & co., 1998. PLINY. The elder Pliny's chapters on the history of art. Translated by K. Jex-Blake. classical lecturer at Girton college, Cambridge, with commentary and historical introduction by E. Sellers. former student of Girton college, Cambridge, and of the British school at Athens, additional notes contributed by dr. Heinrich Ludwig Urlichs. London: Macmillan and co., 1896 SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume I. Boston: Little, Brown and Company, 1870. SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume II. Boston: Little, Brown and Company, 1870. SMITH, William. Dictionary of greek and roman biography and mythology: Volume III. Boston: Little, Brown and Company, 1870. WHITE, John Williams. The scholia on the Aves of Aristophanes: with an introduction on the origin, development, transmission, and extant sources of the old Greek commentary on his comedies. London: Ginn and company, 1914.

WEBOVÉ STRÁNKY Joachim von Sandrart: Teutsche Academie der Bau-, Bild- und Mahlerey-Künste, Nuremberg 1675–1680, Scholarly annotated online edition, ed. by T. Kirchner, A. Nova, C. Blüm, A. Schreurs and T. Wübbena, 2008–2012 [online]. [cit. 2017-06-26]. Dostupné z: http://ta.sandrart.net/en/info/citation/456 Livius: Cultuur, geschiedenis en literatuur. Livius: Articles on ancient history [online]. 2015 [cit. 2017-04-21]. Dostupné z: http://www.livius.org/articles/person/pliny-the-elder/pliny-the- elder-2/

OBRÁZKY https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bb/NAMA_Ath%C3%A9na_Varv akeion.jpg/220px-NAMA_Ath%C3%A9na_Varvakeion.jpg [citováno 18. 4. 2017] Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7d/Artemis_Gabii_Louvre_Ma529 _n1.jpg/250px-Artemis_Gabii_Louvre_Ma529_n1.jpg [citováno 18. 4. 2017] https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c3/Tyche_Antioch_Vatican_st.jpg/ 200px-Tyche_Antioch_Vatican_st.jpg [citováno 18. 4. 2017] https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/93/Discobolus_in_National_Roma n_Museum_Palazzo_Massimo_alle_Terme.JPG/170px- Discobolus_in_National_Roman_Museum_Palazzo_Massimo_alle_Terme.JPG [citováno 18. 4. 2017] https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8f/Rondanini_Medusa_Glyptothek _Munich_252_n1.jpg/220px-Rondanini_Medusa_Glyptothek_Munich_252_n1.jpg [citováno 18. 4. 2017]

456 viz Bryes, Kratinos, Peiraikos, Phalerion, Serapion, Simos 56 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9a/Cnidus_Aphrodite_Altemps_In v8619.jpg/175px-Cnidus_Aphrodite_Altemps_Inv8619.jpg [citováno 18. 4. 2017] https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/4a/Artemisia_BM_1857.12- 20.233_n01.jpg/170px-Artemisia_BM_1857.12-20.233_n01.jpg [citováno 18. 4. 2017] https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5e/Statue_Maussollos_BM_Sc100 0.jpg/170px-Statue_Maussollos_BM_Sc1000.jpg [citováno 18. 4. 2017] https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/67/Aphrodite_Anadyomene_from _Pompeii_cropped.jpg/300px-Aphrodite_Anadyomene_from_Pompeii_cropped.jpg [citováno 18. 4. 2017] http://www.livius.org/site/assets/files/33786/sodoma.jpg [citováno 18. 4. 2017] https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1e/Achille_a_Sciro2.JPG/200px- Achille_a_Sciro2.JPG [citováno 18. 4. 2017] https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c7/Nemesis_marble_statue%2C_R oman_copy_of_classical_work%2C_Prague_Kinsky%2C_NG_P_5520%2C_140944.jpg/800 px- Nemesis_marble_statue%2C_Roman_copy_of_classical_work%2C_Prague_Kinsky%2C_NG _P_5520%2C_140944.jpg

57