MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta Sociálních Studií Katedra Environmentálních Studií

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Zemědělství na Trutnovsku od roku 1945 a jeho dopady na krajinu

Magisterská diplomová práce

Autor: Mgr. Markéta Kunová Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D.

Brno 2011 OBSAH Úvod ...... 6 I Teoretická část ...... 8 1. Zemědělství ...... 8 1.1 Definice a funkce zemědělství ...... 8 1.2 Vývoj zemědělství (počátky) ...... 9 1.3 Historie zemědělství na území českých zemí ...... 10 1.4 Zemědělství v období světových válek ...... 13 1.5 Jednotná zemědělská druţstva - JZD ...... 14 1.6 Vývoj zemědělství České republiky po roce 1989 ...... 16 2. Agroenvironmentální programy ...... 19 2.1 Definice a vznik agroenviromentálních programů ...... 19 2.2 AEP v zemědělské praxi ...... 21 2.3 Typy, hlavní cíle, opatření a financování AEP ...... 22 2.4 Zkušenosti s realizací AEP ...... 24 2.5 Realizace a fungování AEO a CAP ...... 27 3. Vliv zemědělství na krajinu a ţivotní prostředí a vztah zemědělců k přírodě ...... 29 3.1 Postoj k půdě, přírodě ...... 29 3.2 Vliv zemědělství ...... 29 4. Koncept produktivismus, post-produktvismus a multifunkční zemědělství ...... 32

II Metodologická část ...... 34 5. Metodika výzkumu ...... 34 5.1 Cíl výzkumu ...... 34 5.2 Strategie výzkumu ...... 35 5.3 Operacionalizace ...... 35 5.4 Techniky sběru dat ...... 37 5.5 Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování ...... 38 5.6 Organizace výzkumu ...... 39

2 III Analytická část ...... 41 6. Stručná charakteristika okresu Trutnov ...... 41 7. Vývoj zemědělství v okrese Trutnov po roce 1945 ...... 43 7.1 Vývoj po roce 1945 do současnosti ...... 43 7.2 Současná situace dle pracovníků MZe ...... 48 7.3 Změny a situace v zemědělství dle zemědělců ...... 48 8. Vliv zemědělství na krajinu ...... 51 9. Agroenvironmentální programy na Trutnovsku ...... 54 9.1 Typy agroenvironmentálních programů, mnoţství přihlášených zemědělců ... 54 9.2 Vstup do agroenvironmentálních programů, bariéry ...... 56 9.3 Přínos agroenvironmentální programu dle pracovníků MZe ...... 57 10. Postoj zemědělců k AEP a hospodaření v krajině ...... 60 10.1 Postoj zemědělců k půdě dle pracovníků MZe ...... 60 10.2 Hodnocení vlastního hospodářství zemědělci ...... 60 10.3 Vstup do AEO a dodrţování podmínek, kontroly ...... 61 10.4 Dodrţování podmínek i bez dotací? ...... 62 10.5 Prodej produktů z hospodářství ...... 64 Závěr ...... 66 Bibliografie: ...... 71 Anotace ...... 74 Annotation ...... 75 Jmenný rejstřík ...... 76 Seznam obrázků a tabulek ...... 77 Příloha č.1 Operacionalizace dílčích výzkumných otázek ...... 78 Příloha č. 2 Otázky pro pracovníky MZe: ...... 80 Příloha č. 3 Otázky pro zemědělce ...... 81 Příloha č. 4 Stručná charakteristika zemědělců ...... 82 Příloha č. 5 Podmínky programu trvalé travní porosty a programu ekologické zemědělství ...... 83 Příloha č. 6 Mapové přílohy a fotografie ...... 85

Čestné prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem svoji diplomovou magisterskou práci s názvem Zemědělství na Trutnovsku od roku 1945 a jeho dopady na krajinu vypracovala samostatně s pouţitím literatury, která je uvedená v seznamu, a na základě osobně provedených rozhovorů s místními zemědělci v oblasti Trutnov a okolí a s pracovníky místní pobočky Ministerstva zemědělství Trutnov.

V Trutnově dne 15. prosince 2011 ------Markéta Kunová

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu své diplomové práce Ing. Zbyňkovi Ulčákovi, Ph.D. za odborné vedení a přínosné náměty a rady při psaní mé práce. Dále bych chtěla poděkovat všem svým respondentům, jak pracovníkům ministerstva zemědělství, tak zemědělcům, ţe byli ochotní se mnou uskutečnit rozhovory. Dále pak velmi děkuji své rodině za podporu během psaní diplomové práce i během celého studia.

5 Úvod

V této diplomové práci se budu věnovat zemědělství, které je nedílnou součástí hospodářství všech zemí. Zemědělství je lidská činnost, kterou si lidé od pradávna zajišťují potravu a nejrůznější další produkty, buď nezbytné, nebo alespoň uţitečné pro ţivot. Zemědělská činnost je spojena s historií lidstva uţ od jeho počátku. S rozvojem lidské společnosti se rozvíjelo také zemědělství, napřed v jednoduché formě a pomalu, později však velmi prudce a rozsáhle. Zemědělství proto ve svém vývoji bylo s vývojem lidské společnosti úzce spojeno. Tématem této diplomové magisterské práce je Zemědělství na Trutnovsku od roku 1945 a jeho dopady na krajinu. Toto téma jsem si vybrala z důvodu, ţe bude zajímavé nahlédnout, jak se v této horské a pohraniční oblasti zemědělství po roce 1945 vyvíjelo a také bych ráda nahlédla do současné situace zemědělců, kteří jsou zapojeni do agroenviromentálních programů, abych zjistila, jak se zapojují o péči o krajinu a jak oni sami hodnotí svoje hospodaření, vztah k půdě a pozemkům, zda je pro ně hospodaření pouze zdroj obţivy nebo mají i jiný vztah k této činnosti. Důraz bude kladen především na vývoj zemědělství v České republice, dále se zaměřím na to, jak se zemědělství měnilo na Trutnovsku a jakými změnami prošlo od roku 1945 aţ do současnosti. Druhá část mé práce bude také pojednávat o agroenvironmentálních programech, kdy na základě rozhovorů se zemědělci a pracovníky ministerstva zemědělství se pokusím pojednat o výhodách, přínosech i bariérách agroenvironmentálních programů pro české zemědělce a o pohledu zemědělců na jejich hospodaření i zapojení v agroenvironmentálních programech. Problematiku vývoje zemědělství a agroenviromentálních programů se budu snaţit pojmout komplexně. Diplomová magisterská práce je rozdělena do tří základních částí. První část práce je teoretická, jsou v ní vymezeny základní pojmy a fakta, jako je zemědělství, počátky vývoje zemědělství, vývoj zemědělství v českých zemích, i současné zemědělství, dále pak se zabývám agroenvironmentálními programy, jejich fungováním, příklady agroenviromnentálních opatření ze zahraničí, dále pak vlivem zemědělství na krajinu a konceptem produktivismus/ post-produktivismus.

6 Druhá část je věnována metodologii. V této části je vybrána výzkumná strategie, provedena operacionalizace a vybrána technika sběru dat, pomocí kterých bude prováděn výzkum a popsána celková organizace výzkumu. Třetí část je empirická. V této části budou interpretována data, která byla získána na základě výzkumu a rozhovorů. Na konci kaţdé podkapitoly bude formulován dílčí závěr a v závěru bude zodpovězena hlavní výzkumná otázka.

7 I Teoretická část

1. Zemědělství První kapitola této práce pojednává o vývoji zemědělství, o jeho historii a vývoji v Českých zemích, pak v období Československé republiky a dále pak o změnách po roce 1989.

1.1 Definice a funkce zemědělství V případě, ţe vycházíme ze současné definice zemědělství, kdy je zemědělství chápáno jako odvětví materiální výroby, které má za cíl zajistit výrobu potravin na přímou spotřebu pro obyvatelstvo,tak i pro zpracování v potravinářském průmyslu, je nutné si uvědomit, ţe samotné zemědělství chápané v nejširším slova smyslu prodělalo dlouhý vývoj od začátku ţivota na zemi po současnost (Kubačák, 1994). Z historického hlediska bylo základním cílem existence zemědělství zajištění výţivy pro lidskou společnost a to dostatečnou produkcí potravin. V současnosti existují i další pohledy na zemědělství. Ty mu často připisují i jiné neţ produkční funkce. Zemědělství v České republice je jako jinde ve světě nedílnou součástí hospodářství. Jeho důleţitost nelze vidět pouze ve výrobě potravin a ostatních zemědělských produktů, ale současně má zemědělství i velký význam pro zachování kulturní krajiny a v rámci ekologického přístupu k ţivotnímu prostředí. Zemědělství je velmi často dáváno do souvislosti s přírodními zdroji. V České republice se pěstují všechny plodiny charakteristické pro zeměpisnou a klimatickou polohu země. Jsou to všechny hlavní druhy obilovin (pšenice, ječmen, ţito, oves a kukuřice), cukrová řepa na výrobu cukru, brambory, olejniny (řepka), len, chmel, ovoce, zelenina a vinná réva. V ţivočišné výrobě se v České republice chová hlavně skot (pro mléka a maso), prasata, drůbeţ. V České republice je velmi rozsáhlá síť chovných rybníků, v kterých se chová především kapr, který je tradičním českým štědrovečerním pokrmem (Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2009, 2009).

8 Pro potřeby této práce se budu zaobírat rozdělením zemědělství na konvenční zemědělství a ekologické zemědělství. Konveční zemědělství je charakteristické takovými způsoby hospodaření, které jsou důleţité k dosaţení výnosu, zisku. Mezi tyto prostředky řadíme: ,,umělá hnojiva, chemická ochrana rostlin, výkonná zemědělská technika, geneticky modifikované organismy, některé agrotechnické postupy, vysoká koncentrace chovů“ (Lokoč, 2009, s.10) V tomto typu zemědělství není zohledňováno negativní působení, ať uţ v environmentální oblasti či v jiné. Jako druhé rozlišuji ekologické zemědělství, které je dle zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. definováno jako „zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu.“ Dle environmentálního pohledu je toto zemědělství vhodné proto, ţe nekontaminuje půdu a vodu hnojivy, produkuje bezpečné potraviny, uchovává přírodě blízké ekosystémy v krajině, chov zvířat probíhá na základě tradičních způsobů chovu, chrání přírodu a mnoho dalšího (Lokoč, 2009).

1.2 Vývoj zemědělství (počátky) Počátek výrobního období v lidské společnosti spojujeme s nástupem systematického pěstování rostlin a chovu zvířat. Zemědělství představovalo radikální přelom v hospodářském i společenském ţivotě období pravěku. Jak píše Kubačák (1994), tak dle dochovaných archeologických nálezů se odhaduje, ţe na Zemi člověk ţije zhruba 3 miliony let. Konkrétně druh Homo sapiens, který je podobný dnešnímu člověku, je na zemi přibliţně 60 tisíc let. Člověk vědomě pěstuje rostliny a chová zvířata přibliţně 7 aţ 10 tisíc let. Do této doby, neţ začal s chovem a pěstováním, se ţivil lovem divoké zvěře a sběrem rostlin, později i rybolovem. Vznikem první zemědělské výroby, tedy pěstováním rostlin a chovem zvířat, byl poloţen základ pro změnu dosavadního ţivota pravěkých lidí. Pračlověk se doposud ţivil sběračsko-loveckým způsobem ţivota, kdy byl zcela závislý na přírodních podmínkách. Nyní se z něj postupně stával člověk, který si sám vyráběl nástroje a potraviny. V tomto okamţiku začíná lidstvo aktivně působit

9 na krajinu, lidé začínají postupně vyuţívat nerostné bohatství a ať vědomě či nevědomě mění a utvářejí ţivotní prostředí kolem sebe. Toto vědomé či nevědomé přetváření krajiny člověkem přetrvává v rozmanitých podobách aţ do dnešních dnů.

1.3 Historie zemědělství na území českých zemí V procesu přetváření přírody v kulturní krajinu se zvlášť výrazně projevuje zemědělství, protoţe svým provozem na velkých rozlohách si přizpůsobuje krajinné prostředí svým výrobním potřebám. ,,V minulosti zemědělství takto přírodu a krajinu v mnoha směrech poškodilo, a ačkoliv tyto závady jsou v současných podmínkách socialistického velkovýrobního zemědělství již z velké části odstraněny, zbývá ještě mnoho problémů k úspěšnému vyřešení. Úsilím vědecké soustavy socialistického zemědělství je proto organizovat a provozovat zemědělskou výrobu tak, aby nejen zajišťovala naši výživu, nýbrž také chránila a zlepšovala krajinu v jejím dalším vývoji a vzhledu“ (Jůva a kol., 1981, str. 71) Jak píše Jůva a kol (1981), tak současný stav krajiny našeho státu je z velké části výsledkem dlouhodobého vývoje zemědělství, kdy v průběhu různých časových období byla původní příroda výrazně a často i škodlivě měněna a přetvářena. Abychom alespoň částečně dokázali tento přetvářecí proces poznat, bude následovat stručné pojednání o historickém vývoji našeho zemědělství a o společenských poměrech zemědělského lidu. Zemědělství, jehoţ počátky se u nás datují asi od 4.tisíciletí př.n.l., vyvíjelo se nejprve v prvobytné společnosti, a to v rodové a sousedské občině, ve které všechna zemědělská půda byla uţívána společně. Otrocký řád v našich zemích neexistoval, i kdyţ bylo známo otroctví osob zajatých v boji. Na našem území vznikala sídliště prvních zemědělců v době asi 5000 let před naším letopočtem. Jedná se tedy o období neolitu – mladší doba kamenná. Pravdivost tohoto tvrzení dokládají důkazy z archeologického výzkumu, který byl proveden v obci Bylany na Kutnohorsku. Na základě těchto vykopávek první zemědělci osídlili zmíněné území pravděpodobně před sedmi tisíci lety (Kubačák, 1994).

10 Archeologické naleziště v Bylanech nemá však význam jen pro poznání naší zemědělské minulosti, ale je klíčovým nalezištěm evropského významu pro zkoumání dané etapy osídlení. V katastru této obce byly objeveny zbytky lidských sídel a mnoho předmětů, které umoţnily bliţší poznání hospodářského a společenského ţivota této doby. Na území, kde byly provedeny vykopávky, byla nalezena více neţ stovka zbytků staveb domů. Objevená sídla měla obdélníkový půdorys, který byl tvořen pěti souběţnými řadami kůlů. Celkové rozpětí představovalo 5 aţ 7 metrů. Kůlová konstrukce domů byla pevně propletena proutím vymazaným hlínou. Střecha byla sedlová, nejspíše došková. Tehdejší lidé obdělávali půdu bez orby. Pole se nejčastěji kypřila pomocí dřevěných nástrojů. Aţ později byl prvním oradlem jednoduchý hák. Pole se nacházela v přímé blízkosti sídel. Uţ zde se setkáváme s členěním polí na více dílů. Z nichţ menší část byla vţdy oseta a větší se ponechávala přílohem-ladem. Tento prvotní způsob obdělávání půdy je označován jako přílohové hospodaření, kdy podíl přílohu závisel na rychlosti obnovy půdní úrodnosti. Pomocí přílohového hospodaření se půda obdělávala aţ do období počátku feudalismu, kdy bylo nahrazeno trojhonným hospodařením. Na našem území první zemědělci v mladší době kamenné pěstovali plodiny zhruba do nadmořské výšky 300 metrů. Na převáţně sprašových půdách pěstovali převáţně jednozrnnou a dvouzrnnou pšenici, ječmen, len a moţná, jak se předpokládá, i hrách a čočku. Chov zvířat v této době ještě nedosahoval přílišného významu. Zvířata byla drţena v oborách. Na základě archeologických nálezů bylo zjištěno, ţe silně převaţoval skot, zbytek představovaly ovce, kozy a snad i prasata. Tehdejší prvotní zemědělská společnost ţila v takzvaném rodovém zřízení, v němţ měla převahu matka. Proto mluvíme o společnosti matriarchátu, ale jiţ koncem neolitu se dostával do popředí této společnosti svým rozhodujícím postavením právě v zemědělské výrobě muţ. Společnost tak pozvolna přecházela z matriarchátu na patriarchální uspořádání (Kubačák, 1994). Kdyţ se rozpadlo občinné zřízení, následoval u nás v druhé polovině 1.tisíciletí n.l. přímo feudalismus. V ranné fázi tohoto období nastal sice na tehdejší dobu značný pokrok v zemědělské výrobě, coţ bylo způsobeno především přechodem přílohového hospodářství na výkonnější hospodářství trojhonné, ale zemědělský lid byl postupem

11 času stále více vykořisťován feudální rentou, nejdříve v peněţní formě, později robotou (Jůva a kol, 1981). Do poloviny 18. století v průběhu dlouhotrvajícího feudalismu nenastaly ţádné podstatné změny v zemědělské výrobě. Zvyšovala se jen koncentrace výroby na velkostatcích feudálů. Ti v pobělohorském období zabrali přes 40% veškeré půdy v nejúrodnějších polohách. Jednalo se převáţně o půdu poddaných, jejichţ usedlosti se stále více tříštily s růstem počtu venkovského obyvatelstva a hospodářsky upadaly a zanikaly. V 17. a 18. století se stále stupňoval útisk poddaných a vyvolával různá krvavě potlačovaná povstání. Tento stav se však nezměnil ani po zrušení nevolnictví v českých zemích v r. 1781. Za doby trvání jiţ pomalu se rozkládajícího feudalismu v druhé polovině 18. století se objevují nové revoluční výrobní síly a vztahy. Bylo to způsobeno tím, ţe bylo nové rozumové poznání a výsledky tehdejší vědy, které zapůsobily na zvýšení výrobní intenzity v zemědělství. Byly to počátky, kdy se začaly tvořit zemědělské vědy, vznikaly hospodářské společnosti, počala být věnována větší péče zemědělskému vzdělání, importem i kříţením se zlepšoval chov skotu, ovcí, koz aj. Jůva a kol (1981) uvádí, ţe v této době byly nově zaváděny revoluční plodiny, jako je jetel, vojtěška, brambory a od r. 1800 také cukrovka. Tyto nové plodiny zvýšily produktivnost zlepšených trojhonných soustav a nových soustav střídavého hospodářství. Postupně vedly aţ k odstranění původní trojhonné soustavy, nejdříve tomu tak bylo na velkostatcích a po roce 1848 rovněţ v rolnických usedlostech. Postupně se začal osévat úhor s pastvou novými plodinami a v druhé polovině 19. století téměř zmizel. V této době s ,,rozvojem manufaktur a obchodu počaly však pronikat i do zemědělství raně kapitalistické výrobní vztahy a počal se projevovat vliv stoupajících cen a cenových rozpětí mezi zemědělskými výrobky a výrobními prostředky i mezi cenami jednotlivých zemědělských výrobků“ (Jůva a kol., 1981, s. 72). Venkovský lid se osvobodil z poddanství aţ po roce 1848. Tato změna znamenala zánik poddanství a otevřela cestu zemědělskému pokroku i do rolnických usedlostí. Tento pokrok ale často naráţel na následky dlouholetého feudálního útisku, které se projevovaly v podobě roztříštěnosti a špatného stavu půdy rolníků, v úvěrové lichvě, v jejich zadluţenosti, v prodeji usedlostí v draţbách a v dělení usedlostí, zejména po roce 1869 kdy byl vydán zákon o volné dělitelnosti půdy.

12 V této době se obranou proti kapitalistickému vykořisťování stala rolnická svépomoc. Ta postupně vedla k zakládání úvěrních, skladištních, strojních a jiných druţstev a druţstevními závody na zpracování zemědělských výrobků čelila zemědělsko-průmyslovým akcím velkostatků a průmyslového kapitálu. Tímto způsobem se zemědělství i přes mnoho potíţí postupně rozvíjelo nejen ve výrobě, ale stejně tak i v zemědělském školství, výzkumnictví, literatuře i vědě.

1.4 Zemědělství v období světových válek

Naše země byly v letech 1914 aţ 1918 těţce postiţeny první světovou válkou, která způsobila, ţe zemědělská výroba klesla téměř o polovinu a průmyslová o čtvrtinu. Po obnovení naší státnosti v roce 1918 nastal nový vývoj, který se bohuţel neprojevil příliš pokrokově, spíš naopak bylo navázáno téměř ve všech směrech na předválečné kapitalistické poměry. I nadále zůstala nevyřešena rolnická otázka a pozemková reforma, která se uskutečnila po roce 1919, ve své podstatě neměla úspěch z důvodu, ţe nesplnila dávný poţadavek. Půda od velkostatkářů měla přejít do rukou pracujícího lidu, ale toto se nestalo. Naopak se po reformě rozmohlo vykořisťování pachtem1, které i nadále vedlo k dalšímu drobení půdy. Za těchto poměrů se zemědělství vyznačovalo rozdrobenou individuální malovýrobou, která brzdila jeho další vývoj. ,,Podle statistických údajů dosáhla rozdrobenost pozemkové držby do roku 1939 takového stupně, že veškerá zemědělská půda státu byla rozdělena do 33 mil. parcel o průměrné velikosti asi 24 arů, takže na jeden zemědělský závod o průměrné celostátní velikosti 5,4 ha připadalo asi 24 parcel“ (Jůva a kol., 1981, s. 73). V 60.letech F. Skopalík byl hlavním propagátorem, aby se poměry zlepšily za pomoci scelování pozemků. Bohuţel ale tyto snahy selhaly, protoţe na Moravě se scelilo pouze 10,7% a na Slovensku 1,45% zemědělské půdy. Naopak v Čechách ke scelování nedošlo vůbec. Nastala rovněţ

1 ,,Pacht se označuje časově vymezený pronájem zemědělské půdy a zemědělských objektů, který se začal užívat koncem středověku (šlo tedy o pronájem celého hospodářství). Zemědělec, který je měl pronajaté, se nazývá pachtýř a odvádí za pronajatou půdu finanční prostředky, tzv. pachtovné, případně část úrody (tzv. podílný pacht). Rozdíl mezi pachtem a klasickou nájemní smlouvou je ten, že pachtýř se zavazuje propachtovanou půdu zušlechťovat, zatímco nájemce tuto povinnost nemá“ (Wikipedia, 2011)

13 i stagnace melioračních prací, docházelo pouze k odvodňování zamokřené půdy, které probíhalo spolu s úpravami vodních toků. I druhá světová válka, která probíhala v letech 1939 aţ 1945 a započala nacistickou okupací a následným rozdělením našeho státu, rovněţ těţce postihla i zemědělství. Během války v zemědělství podstatně klesla zemědělská výroba, došlo ke sníţení stavu hospodářských zvířat i celkově poklesla úrodnost půdy (Doskočil, 1976). Jak uvádí Jůva a kol. (1981, s.73) tak během války ,,jenom v českých zemích bylo vyvlastněno na 630 000 ha zemědělské půdy, postiženo 16 000 zemědělských podniků a 248 obcí, z venkova vystěhováno na 80 000 lidí, hektarové výnosy klesly o 20 % aj.“ Aţ osvobození našeho státu v roce 1945 ukončilo tyto tíţivé poměry a započal nový vývoj v zemědělství vznikem nové pozemkové reformy, která byla uskutečněna dle marxistické zásady, ţe půda má být vloţena do rukou těch, kteří ji obhospodařují.

1.5 Jednotná zemědělská družstva - JZD Pod vedením KSČ se lid našeho státu v roce 1948 rozhodl pro socialistický společenský řád a podle zákona č.69/1949 Sb. se začali zemědělci sdruţovat svá hospodářství v jednotná zemědělská druţstva – JZD. V té době vládlo přesvědčení, ţe jedině druţstevní spolupráce drobných a středních rolníků bude umoţňovat socialisticky řízené velkovýrobní zemědělství, které bude soustavně mechanizované a bude plně vyuţívat poznatků zemědělské vědy a techniky (Jůva a kol., 1981). ,,Takto započatá socializace vesnice byla prakticky ukončena mezi lety 1959 až 1960, kdy družstevní sektor zahrnoval 8784 družstev o průměrné velikosti 507 ha zemědělské půdy, jeho členskou základnu tvořilo 979 000 rolníků a obhospodařoval v celém státě 65,6% zemědělské a 70,9% orné půdy“ (Jůva a kol., 1981, s.74). Později došlo ke slučování JZD ve větší celky. V roce 1979 tak poklesl počet na 1747 druţstev o průměrné velikosti 2474 ha a členskou základnu tvořilo 962 273 rolníků. Jak autor uvádí, tak tento slučovací proces pokračoval i dále a v současné době - rok 1980 obhospodařují JZD jakoţto druţstevní sektor spolu se státním sektorem, coţ jsou závody vlastněné státem (např. státní statky), převáţnou část zemědělského půdního fondu našeho státu. Jednotlivě hospodařící rolníky najdeme převáţně jen v podhorských a horských krajinách, protoţe tato území neposkytují podmínky pro zdruštevnění (Jůva a kol., 1981).

14 V počáteční etapě zakládání JZD se pouţívaly tzv. přechodné typy. V těchto typech nebyl kolektivizován celý výrobní proces a odměny z větší části závisely na výměře půdy vloţené do společného hospodářství. Jak píše Feirabend (2007), tak přechodné typy měly sloţit k tomu, aby se rolníci adaptovali na kolektivní způsob práce a postupně se vzdali mentality samovýrobců. Na počátku zakládání jednotných zemědělských druţstev je při vstupu do druţstva zdůrazňována především dobrovolnost. První socialistická jednotná zemědělská druţstva vznikala z iniciativy rolníků od jara 1949. Noví členové jednotných zemědělských druţstev pak často byli získáni na základě přesvědčování, represivních opatření a dalších hrozeb vůči rolníkům. Beranová a Kubačák (2010) píší, ţe v první fázi procházela jednotná zemědělská druţstva dvěma niţšími typy (I. a II. typ). V těchto typech byl ještě silně uplatněn faktor soukromého vlastnictví půdy a nijak významněji se neměnil malovýrobní způsob práce. U I. typu JZD bylo vyuţíváno společné organizace osevu, sklizně a společného uţívání mechanizace, u II. typu došlo ke změně v podobě rozorání mezí a zavedení společné rostlinné výroby. Také jednotlivým rolníkům připadla taková část úrody, která odpovídala výměře jejich půdy, se kterou vstupovali do jednotného zemědělského druţstva. Ţivočišná výroba zůstala i nadále soukromá. Vznik JZD se nejrychleji rozšiřoval v českém a moravském pohraničí. Právě zde hledali především osídlenci z řad zemědělských dělníků a deputátníků ve vstupu do jednotného zemědělského druţstva východisko ze špatných výsledků vlastního hospodaření. Na jaře roku 1949 na základě neúspěšné první vlny zakládání JZD a všeobecnému odporu rolníků ke zkolektivizování venkova začali komunisté opouštět variantu masového zakládání JZD. Nově se zaměřili na výstavbu dvou aţ tří vzorových JZD v kaţdém okrese. Tato vzorová druţstva měla demonstrovat a vyzdvihnout výhody druţstevního hospodaření. Tento trend netrval ale nadlouho (Průcha, 2009). Předsednictvo ústředního výboru KSČ na počátku roku 1950 rozhodlo o zrychleném zakládání jednotných zemědělských druţstev a nově byl kladen důraz na přechod ke společnému obdělávání půdy a nově i na společnou ţivočišnou výrobu. Vypukla celostátní kampaň za přechod JZD na vyšší typy druţstev (III. a IV. typu), ve kterých převládaly prvky socialistického hospodaření a znásobil se tím tlak, který byl zaměřen na soukromé zemědělce. Mnoho rolníků, členů KSČ, na tuto situaci reagovalo

15 svým odchodem ze strany, vystupovali z jednotného zemědělského druţstva, jiní byli vylučováni apod. Nastalá situace jen utvrdila soukromé zemědělce v jejich přesvědčení, ţe JZD jsou vlastně „kolchozy“, které likvidují jejich soukromé hospodaření (Beranová, Kubačák, 2010). Pro III. typ JZD byla charakteristická společná rostlinná a ţivočišná výroba. Druţstevníci byli z větší části odměňováni na základě tzv. pracovních jednotek (PJ), které vykonali pro JZD. Menší část finančních zdrojů obdrţeli jako náhradu za uţívání půdy předané do jednotného zemědělského druţstva. IV. typ se odlišoval jen tím, ţe členové JZD byli zásadně odměňováni jiţ pouze podle mnoţství a kvality práce odvedené pro JZD, uţ nebyl dále brán ohled na to, kolik vloţili do druţstva půdy. Přechod na jednotná zemědělská druţstva vyšších typů byl doprovázen nuceným výkupem strojů, svodem dobytka do společných stájí, dále byly scelovány pozemky, kdy byly utvářeny rozsáhlé lány pro potřeby JZD aj. V Československu na konci ledna 1951 existovalo 7110 jednotných zemědělských druţstev, z tohoto počtu bylo 2026 II. typu, 1688 III. typu a 154 IV. typu. Nadále pokračovala snaha, aby byla zakládána především jen JZD III. a IV. typu, která umoţňovala nejvíce praktikování zemědělské druţstevní velkovýroby (Feirabend, 2007). V roce 1952 existovala jiţ JZD nebo alespoň přípravné výbory ve více neţ polovině obcí v Čechách a na Moravě, celkem jiţ 8636 JZD. Velmi brzo se ale zřetelně ukázalo, ţe tempo kolektivizace bylo organizačně nezvládnutelné. Z tohoto důvodu se často objevovala jednotná zemědělská druţstva, která měla neuspořádané vnitřní poměry, často měla neuspokojivé hospodářské výsledky, a v některých případech se jednalo o JZD pouze administrativně vytvořená, ale ve skutečnosti neexistující (Průcha, 2009).

1.6 Vývoj zemědělství České republiky po roce 1989 V České republice patřilo zemědělství k silně preferovaným odvětvím. Po roce 1989, kdy nastal přechod k trţnímu hospodářství, vznikl výrazný tlak, aby se zemědělství přizpůsobilo novým ekonomickým podmínkám a odbytovým moţnostem z hlediska jejich rozměru, struktury a výkonnosti. V dřívějším Československu neexistoval na konci roku 1989 soukromý sektor, dříve dvě třetiny zemědělské půdy obhospodařovala jednotná zemědělská druţstva, poslední třetina státní půdy spadala

16 pod státní statky. Průměrná výměra zemědělské půdy u druţstev dosahovala 2 563 ha a u statků 6 259 ha. Do konce roku 1990 vzniklo v České republice 3205 podniků soukromě hospodařících rolníků - fyzických osob, ty však obhospodařovaly pouze necelé 1 % zemědělské půdy. V dosavadním reformním období došlo v zemědělství České republiky k podstatným změnám v jeho podnikatelské struktuře. Po pádu socialistického zřízení v roce 1989 došlo ke zvýšení podílu samostatně hospodařících rolníků a dalších individuálních zemědělských podnikatelů. Současně se změny projevují v pokračujícím poklesu významu druţstev, která nyní obhospodařují asi čtvrtinu zemědělské půdy. Celková výměra zemědělského půdního fondu České republiky je 4 269 tis. ha (54,1% celkové rozlohy státu). Její největší část připadá na půdu ornou, i kdyţ její rozloha klesá. Na druhé straně se zvětšuje plocha trvalých travních porostů. Na základě průzkumu půd a podle kritérií Evropské unie byla převáţná část zemědělské půdy v České republice zařazena do méně příznivých oblastí a oblastí s ekologickým omezením. Společným cílem pro tyto oblasti je zajistit takový rozvoj multifunkčního zemědělství, který by uvedl do souladu produkční a mimoprodukční funkce zemědělství, lesnictví a vodního hospodářství se zřetelem na charakter přírodních a sociálně-ekonomických podmínek. Dále by měl přispět k obnovení rovnováhy mezi objemem produkce a kapacitou trhu, k ekologické, kulturní a architektonické ochraně venkovského prostoru. Nedílnou součástí agrární politiky České republiky je v současnosti i ekologické zemědělství. Jde o perspektivní způsob hospodaření, který vytváří nový trh s produkty ekologického zemědělství, včetně nových pracovních příleţitostí, a přispívá k rozvoji a údrţbě venkovské krajiny a k ochraně všech sloţek ţivotního prostředí. V českém zemědělství proběhly různé zásadní změny jiţ v průběhu 90. let minulého století, ale od roku 2004 se české zemědělství nachází v prostředí jednotného trhu Evropské unie (EU) a má Společnou zemědělskou politiku (SZP). Další významnou změnou po přistoupení České republiky k Evropské unii bylo zavedení agroenvironmentálních opatření (AEO) v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova

17 (HRDP) pro období 2004- 2006 a Programu rozvoje venkova (PRV) pro období 2007- 2013. Podobná opatření byla v ČR zavedena jiţ v předvstupním období 2001- 2003. Jak říká Baška (2010), tak předvstupní opatření zahrnovala podporu zatravňování a údrţby travních porostů pastevním chovem hospodářských zvířat, ekologického zemědělství, včelařství, vápnění zemědělských pozemků, zakládání prvků územních systémů ekologické stability, zalesňování a zakládání porostů rychle rostoucích dřevin. Na tyto programy bylo celkem vydáno v průměru 1 226,8 mil/rok za období 2001 aţ 2003. Zásadní změna nastala v roce 2004 po vstupu České republiky do Evropské unie. V tomto okamţiku výrazně narostl jak počet opatření, tak i rozsah podpor AEO. Ve srovnání s předstupním obdobím se navýšily finanční částky vynaloţené v rámci agroenvironmentální politiky v období 2004 – 2009. Např. v roce 2009 bylo na AEO vynaloţeno celkem 6,6 mld. Kč. Prodlouţila se doba závazků oproti předvstupnímu období z jednoho roku na pět let. Jak hodnotí Baška (2010), tak v rámci agroenvironmentálních opatření byl viditelný největší zájem o ošetřování travních porostů. Ty měly především za cíl, aby nebylo opuštěno hospodaření na travních porostech a směřují k minimalizaci aplikací prostředků na ochranu rostlin a průmyslových hnojiv. ,,V roce 2009 vzrostla výměra travních porostů o 53 % na 765,4 tis. ha a podpora vzrostla na 2 184 mil.Kč. Toto opatření v roce 2009 představovalo 59 % výměry všech AEO opatření. Pro zachování stávajícího plošného rozměru zemědělství při žádoucí nižší intenzitě hospodaření na TTP bylo tedy toto opatření účinnější než před vstupem do EU. Na prevenci proti upouštění od hospodaření, udržování TTP a rázu krajiny se také podílely platby LFA2. Přínosem je větší cílenost řady podopatření ve srovnání s podporami před vstupem do EU“ (Baška, 2010, s.62).

2 LFA - méně příznivé oblasti pro zemědělství (Less-favoured areas – LFA)

18 2. Agroenvironmentální programy Agroenvironmentální programy (AEP) jiţ ve svém názvu propojují zemědělský a environmentální přístup. Od počátku svého vzniku představují výrazný finanční nástroj, který je určen a vyuţíván pro ochranu, udrţení a aktivní tvorbu přírodě blízkých oblastí. Agroenvironmentální programy zavedla Evropská unie v rámci Společné zemědělské politiky EU. Tyto programy byly zakotveny v legislativě, a z tohoto důvodu je od roku 1992 povinností členských států, aby je na svém území zaváděly. Cílem agroenvironmentální programů jako dotačních titulů Ministerstva zemědělství (MZe) je podpořit takové způsoby hospodaření na zemědělské půdě, které budou ve shodě s ochranou a zlepšováním ţivotního prostředí a krajiny. Jsou součástí Horizontálního plánu rozvoje venkova schvalovaného Evropskou komisí (Kočíková, 2000).

2.1 Definice a vznik agroenviromentálních programů Jak píše Plesník (2000), agroenvironmentalní programy neboli programy na ochranu a obnovu ţivotního prostředí v zemědělství jsou často viděny jako výhradní nástroj resortu zemědělství, či případně resortu regionálního rozvoje. V současné době tyto programy v členských státech Evropské unie (EU) jsou a předpokládá se, ţe se v budoucnosti ještě více stanou nezastupitelnou moţností, jak bude moţné ve zvláště chráněných územích i nechráněné krajině významným způsobem podporovat aktivní péči o přírodu a krajinu. V další části této kapitoly se podrobněji podíváme, jak agroenvironmentální programy vypadají, také jak mohou být vyuţity pro ochranu cílových druhů, společenstev a stanovišť (biotopů). Jednou z nejdůleţitějších společných politik Evropského společenství (ES) se stala společná zemědělská politika - Common Agricultural Policy (CAP). Je také klíčovým prvkem celého institucionálního systému ES. I přes tyto důleţité funkce je dodnes předmětem různých sporů a diskuzí. V roce 1967 po zaloţení společného zemědělského trhu zdůrazňovala především ,,určité politické a sociální aspekty zemědělství, jako je například je zásobování společného trhu potravinami za přiměřenou cenu, střední – až dlouhodobé garantování výkupu zemědělských výrobků od rolníků, stabilita zemědělského trhu, řešení přebytků (nadprodukce), vytváření pracovních míst na venkově a zejména zabezpečení životní úrovně zemědělců, výrazně se nelišící od standartu obyvatel měst“ (European commission, 1999, s. 6).

19 Uskutečňování CAP přineslo různé nepříznivé důsledky na ţivotní prostředí. Podporování výroby, na jedné straně její intenzifikace a na druhé pak opouštění zemědělské půdy, a také finanční podpora meliorací vedly prokazatelně k poklesu mnoha cenných stanovišť - biotopů a druhů. Na začátku spotřebovala společná zemědělská politika téměř 75 % celkového rozpočtu ES vynaloţených především na masivní dotování cen zemědělských výrobků. ,,I v současné době se na realizování CAP vynaloží téměř polovina rozpočtu ES, tedy 108x více než na školství, výchovu a vzdělávání a 312x více než na péči o životné prostředí“ (Plesník, 2000, s. 268). Radikální reforma CAP byla zahájena v roce 1992 a směřovala k omezení přímých dotací cen zemědělských výrobků a šlo především o zdůraznění dobrovolné činnosti zemědělců. Jednalo se o činnost, která je šetrná k ţivotnímu prostředí, napomáhá péči o krajinu a podílí se na celkovém rozvoji venkova. Postupně dochází ke změně společné zemědělské politiky, kde se jedná o přechod od podpory zemědělské výroby a podporování investic přímo ve výrobě k odměňování zemědělců za další sluţby. Konkrétně se jedná o sluţby, jako je péče o ţivotní prostředí a rozvoj venkova. Tyto změny ve společné zemědělské politice vyvolaly především vnitřní tlaky, například zvyšování uvědomění občanů o ţivotním prostředí, také tuto změnu ve větší míře způsobily politické vlivy, které šly ze strany významných mezinárodních partnerů a konkurentů na světovém trhu se zemědělskými výrobky (USA, Austrálie, Nového Zélandu) (Baldock, in Plesník, 2000). V 70. letech 20. století se také zjistilo, ţe konzervace vybraných stanovišť /biotopů/ často nestačí pro jejich účinnou ochranu, a naopak ţe velká část zemědělské krajiny se současně neobejde bez péče, která bude citlivá k ţivotnímu prostředí (managementu), protoţe většina krajiny leţí i v Západní Evropě mimo chráněná území. Bylo tedy nezbytné, aby někdo, například stát nebo EU, začal podporovat zemědělce a vlastníky půdy za uskutečňování činností, které jsou šetrné k přírodě a krajině a které současně nejsou nějakou jejich povinností, která by plynula z platných zákonů ani není v jejich bezprostředním hospodářském zájmu (Plesník, 2000). V červnu 1992 vyšlo nařízení č. 2078/92 o metodách zemědělské výroby slučitelných s poţadavky ochrany ţivotního prostředí a zachování venkovské krajiny. Toto nařízení bylo pojato jako pomoc zemědělcům, aby se dokázali přizpůsobit zmiňované formě zemědělské podpory a přispět svou činností k ochraně ţivotního

20 prostředí. Některé členské státy EU jiţ předtím zavedly vlastní agroenvironmentální politiku, ale jednalo se převáţně o státy v severní Evropě, takţe se dá říci, ţe proběhlo pouze v malém měřítku. Zmíněné nové nařízení ukládalo členským státům Evropské unie, aby se poměrně v krátkém časovém úseku dokázaly připravit na celém území agroenvironmentální programy a vyčlenily pro tyto účely nemalé finanční prostředky. Pro zemědělce byly zavedeny minimálně pětileté smlouvy, které umoţňují dosahovat relativně trvalých výsledků a snaţí se kombinovat prospěšný vliv na ţivotní prostředí s ţádoucím omezováním zemědělské výroby.

2.2 AEP v zemědělské praxi Při vyuţití těchto dotačních titulů (AEP) je zemědělci hrazen ušlý příjem, který mu vzniká v souvislosti se zvýšenými náklady, které plynou ze závazku na dodrţení příslušného způsobu hospodaření, dle Zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Přihlášení do jednotlivých dotačních titulů je dobrovolné a svou přihláškou se hospodář – zemědělec zavazuje plnit podmínky dle daného opatření po dobu 5 let. Mezi tyto podmínky patří například zákaz pouţívání GMO, omezení syntetických hnojiv a upřednostňování organického hnojiva, zajištění vyšší kvality ţivota hospodářským zvířatům, kosení luk v předepsaných termínech a bez pouţití mechanizace atd. Přihlášky a projekty k těmto programům se podávají na příslušných pobočkách MZe, tj. Zemědělských agenturách-Pozemkových úřadech. Pozitivním přínosem AEP je podpora příznivého obhospodařování zemědělské půdy a udrţování krajiny. Přihlášením do těchto dotačních programů získá zemědělec jistý příjem, který není závislý na různých faktorech (počasí, trh…). Dotace lze poskytovat pouze na pozemky, které jsou uţivateli nahlášené v registru půdy (LPIS) - ukázka z mapového serveru v Příloze č.6 (Mapa 2 a 3) (p. Ertnerová, 2011).

21 2.3 Typy, hlavní cíle, opatření a financování AEP Do agroenvironmentálních opatření pro období 2007-2013 jsou zahrnuty dále jmenované dotační tituly: ,,Ekologické zemědělství; Integrovaná produkce; Travní porosty (Louky základní management; Mezofilní a vlhkomilné louky; Horské a suchomilné louky; Podmáčené a rašelinné louky; Ptačí lokality na trvalých porostech – hnízdiště bahňáků, hnízdiště chřástala polního; Pastviny základní management; Druhově bohaté pastviny; Suché stepní trávníky a vřesoviště), Zatravňování orné půdy, Pěstování meziplodin, Biopásy“ (Agroenvironmentální programy ČR, 2007, s.5-28).

Mezi hlavní cíle agroenvironmentálních programů řadíme: o zamezit zrychlenému odtoku vody z krajiny o sníţit erozi půdy o podpořit ekologickou stabilitu krajiny o zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky vyuţívané půdě.

A dle Baldocka (in Plesník, 2000, s. 268) mezi základní typy opatření, které jsou zahrnuty do agroenvironmentálních programů, patří: 1. ,,udržování již existujících způsobů zemědělské výroby, citlivých k živé i neživé složce ekosystémů, 2. omezení vstupů do prostředí jako jsou chemické látky, používané proti ekonomicky závažným organismům (pesticidy), nebo organická (průmyslová) hnojiva. Patří sem i podpora organického nebo ,,ekologického“ zemědělství, zejména při přechodu (konverzi) z klasické (konveční) na organickou výrobu; 3. extenzifikace výroby na orné půdě: podpora uvedené aktivity je důležitá kupř. v Rakoušku nebo Španělsku; 4. extenzifikace živočišné výroby: většina programů se soustřeďuje na udržení chovu dobytka s nízkou intenzitou, zejména v lužních a travinných oblastech. Tento typ agroenvironmentálních programů převládá ve Francii, Irsku, Spolkové republice Německo nebo ve Velké Británii; 5. pěstování odrůd kulturních rostlin nebo chov plemen hospodářských zvířat, ohrožených vymizením: zmiňovaná podpora napomáhá udržet genetickou rozmanitost zejména tradičních a místních odrůd a plemen jako významné součásti biologické rozmanitosti;

22 6. další opatření, příznivá k prostředí, kupř. zatravnění pásů podél vodních toků; 7. udržování opuštěné zemědělské či lesní půdy; 8. ponechání zemědělské půdy ladem po dobu 20 let: sem patří i obnova či vytváření polopřírodních stanovišť; 9. zpřístupnění zemědělské krajiny pro veřejnost a poskytování pozemků pro rekreaci; 10. proškolování zemědělců ve způsobech hospodaření šetrných k životnímu prostředí.“

Jednotlivé agroenvironmentální programy, které navrhují členské státy, schvaluje výkonný orgán Evropského společenství – Evropská komise. Na jejich financování se Evropská společenství podílejí do výše 50 procent nákladů na program. Výjimku představují oblasti, které jsou méně hospodářsky vyspělé. Mají hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele niţší neţ 75 % průměru celé EU. Kdyţ nastane takovýto případ, tak Evropské společenství hradí aţ 70 % všech nákladů na program. Od roku 2000 přebírá hlavní úlohu nařízení č. 1257/99 o podporování venkova prostřednictvím EAGGF3 v péči o zemědělskou krajinu a při rozvoji venkova je oceňováno širší společenské poslání zemědělství, mezi ně řadíme i mimoprodukční funkce zemědělství (Plesník, 2000).

Předpokládá se, ţe AEO podpoří: o ,,způsoby využívání zemědělské půdy, slučitelné s ochranou a zlepšováním životního prostředí, krajiny a jejího rázu, přírodních zdrojů, půdy a genetické rozmanitosti; o příznivou intenzifikaci zemědělství a pastevectví (z hlediska IP) prováděnou s nízkou intenzitou; o ochranu ohrožené zemědělské krajiny vysoké hodnoty; o zachování krajiny a historických pamětihodností, vyskytujících se na zemědělských pozemcích; o uplatňování ekologického plánování v zemědělské praxi“ (Plesník, 2000, s. 269).

3 Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (EAGGF - European Agricultural Guidance and Guarantee Fund)

23 2.4 Zkušenosti s realizací AEP Je důleţité poloţit si otázku, jaké jsou vlastně dosavadní zkušenosti s realizací agroenvironmentálních programů v EU? Jak píše Plesník (2000), tak záměrem 5. akčního programu ES pro ţivotní prostředí bylo dosáhnout toho, aby do roku 2000 probíhaly agroenvironmentální programy na alespoň 15 % zemědělské půdy EU. Toto pravidlo je v současné době překročeno v některých členských státech, např. v SRN se agroenvironmentální opatření týkají 39% a ve Francii 23% zemědělsky obhospodařované půdy. Naopak najdeme i některé členské státy, i např. vysoce zemědělsky rozvinuté – Nizozemsko, Řeko, které výše zmíněné hodnoty doposud nedosahují. Dle expertů o úspěšnosti agroenvironmentálních programů vypovídá nejlépe fakt, na kolika ha jsou uskutečňovány. Dle Plesníka (2000) se realizují na 27 milionech hektarů. Tato plocha zabírá zhruba více neţ 20% rozlohy zemědělské půdy celé Evropské unie. Do agroenvironmentálních programů se zapojilo na 900 000 zemědělských podniků. Do tohoto čísla však nejsou zahrnuty údaje ze SRN. Jak uvádí Evropská komise (1998) a Fay (1999), agroenviromentálních aktivit se zúčastňuje kaţdá sedmá farma Evropské unie, především v Rakousku se jedná o více jak o 78 % a ve Finsku o 77 % všech zemědělských podniků v zemi. Především zonální programy (viz tabulka 1) se zaměřují na předem pečlivě vybrané lokality, jako jsou suché travinné biotopy, alpinské pastviny, mokřady, vřesoviště a další stanoviště. V rámci těchto programů je snaha o to, aby na územích probíhala přirozená péče, která má základy v tradičních postupech péče o krajinu. Naopak v některých případech mají zmíněná opatření za cíl obnovit biotopy, které byly poškozeny lidskou činností.

Tabulka 1: Základní typy agroenvironmentálních programů v EU ( zdroj: Plesník, 2000).

Plesník (2000) uvádí jako vhodný příklad konkrétní činnosti, která má v rámci agroenvironmentálních opatření pomoci k ochraně planě rostoucích rostlin a volně ţijících ţivočichů a krajinných prvků a biotopů, ve kterých ţijí, severoirský Program péče o venkov. Subvence tohoto programu na ochranu a obnovu ţivotního prostředí v zemědělství směřují do stanovišť a míst charakteristických rysů pro venkov Severního Irska. Mezi ně patří ,,druhově bohaté travinné biotopy, hnízdní lokality bahňáků (Charadriiformes) na vrchovině, mokřady, vřesové bažiny, nížinná vřesoviště, polopřírodní zemědělské lesy a křovinné biotopy, pobřežní zemědělská krajina, archeologické rysy krajiny, parková a historická krajina a nivní a břehové pozemky blízko jezer nebo mořských zátok mezi štěrkovými pahorky ledovcového původy a do nich vtékajících vodních toků“ (Plesník, 2000, s?).

25 Tento program má za cíl podporovat i vytváření zimních krmovišť pro táhnoucí labutě (Cygnus spp.) a husy (Anserinae), hnízdiště pro rajky chocholaté (Vanellus vanellus). Finanční odměna patří i zemědělcům, kteří se podílejí na udrţování zimních strnišť, obnově tradičních ovocných sadů či vytvářejí ochranná pásma kolem lokalit, které jsou řazeny do soustavy chráněných území ES Natura 2000 a dalších. V rámci programu je i oceňována regulace invazních plevelů a také ruční kosení určitých luk v předepsaném období. Také v Anglii mají poměrně velmi propracovaný systém agroenvironmentálních programů. Britské Ministerstvo zemědělství, výţivy a rybářství řídí od roku 1987 dobrovolný program Oblasti, citlivé z hlediska ţivotního prostředí (Environmentally Sensitive Areas, ESA). Jedná se o program, který je zaměřen na péči o části venkova, ve kterých dosahují národního významu fauna nebo flóra či historický zájem. Do programu spadá i péče o biotopy některých druhů planě rostoucích rostlin a volně ţijících ţivočichů včetně hmyzu a jiných bezobratlých. Jako příklad uvádí Plesník (2000), tak zemědělce, který uskutečňuje určitá opatření, která slouţí k ochraně strnada cvrčivého (Emberiza cirlus), jako jsou například ponechaná strniště na zimu či vytvoření pásu vegetace na kraji polí po dobu nejméně pěti let. Tento zemědělec obdrţí příslušnou dotaci. Například z Francie můţeme uvést zvláštní program, který je určen pro vlastníky rybníků. Tento program je financovaný z Fondu na řízenou péči o přírodní prostředí (FGMN) Ministerstva územního plánování a ţivotního prostředí. Pokud vlastník rybníka zavede určitá opatření, která budou citlivá k ţivotnímu prostředí, jako je sníţení rybí osádky, přechod na více druhů chovných ryb nebo omezení hnojení, tak bude mít nárok na dotaci, jak píše Plesník (2000), ve výši 800 franků (4320 Kč) na hektar. V případě, ţe do této péče zahrne i rákosové porosty, zvyšuje se uvedená částka na 1100 FF (5940 Kč)/ha. Nejvyšší subvence, 1300 FF, tj. 7020 Kč/ha, je poskytnuta vlastníkovi, který kromě všech těchto opatření podnikne určité kroky na udrţení některých druhů rostlin a ţivočichů, kupř. leknínu bílého (Nymphaea alba). ,,Do programu je začleněna i ochrana samic želvy bahenní (Emys orbicularis) při kladení vajec i později vylíhnutých mláďat. V jihofrancouzském Aude běží program na ochranu ohrožených rostlinných a živočišných druhů, vázaný na vinice. Během pěti let na něj bude vynaloženo 0,46 milionu eur (16,3 milionů Kč)“ (Plesník, 2000, s. 270)

26 V Rakousku je například dotováno udrţování trvalejších tůněk, které vznikly prohloubením jarních depresí a jsou útočištěm pro čejky chocholaté. Existuje i jiný program, který bychom mohli přirovnat programu, který byl realizován v České republice - Program revitalizace říčních systémů. Ten je zaměřen na přeměnu kanalizovaných vodních toků na přírodě blízká stanoviště. Jako indikační druh je zde vybrán ledňáček říční (Alcedo atthis). A například v dalším státě, Nizozemí, jsou v rámci jednoho speciálního programu odměňováni zemědělci dle toho, kolik párů v západní Evropě rychle mizejícího skřivana polního (Alauda arvensis) hnízdí na pozemcích dotyčného zemědělce (Plesník, 2000).

2.5 Realizace a fungování AEO a CAP

Aby uvedená opatření mohla fungovat, je pochopitelně třeba dostačující personální zabezpečení. O zmíněné programy se starají profesionální koordinátoři. Tito profesionálové jsou s příjemci subvencí v pravidelném kontaktu a nejsou zde pouze proto, aby příjemce kontrolovali, ale fungují především jako odborní poradci. Například ve Velké Británii vychází pro kaţdý specifický program zvláštní zpravodaj. V případě kdy je zemědělec zapojen do několika programů najednou, získá kalendář s rozpisem příslušných opatření. Aby byla realizace agroenvironmentálních programů dostatečně účinná, je důleţitá spolupráce, do které se zapojí více resortů a prospěšné je zapojit do spolupráce i regionální a místní samosprávy. Evropské společenství v červnu 1999 přijalo nařízení č. 1268, které bylo zaměřeno na rozvoj zemědělství a venkovských oblastí (SAPARD), díky kterému mohly příslušné zkušenosti získat kandidátské země střední a východní Evropy ještě před vstupem do EU. Tento program byl otevřený aţ do roku 2006 pro všechny země, které se ucházely o vstup do Evropského společenství. Ani fungování agroenvironmentálních programů však nezůstává bez problémů, protoţe jednou z klíčových otázek je, zda má být ladem leţící půda ponechána přirozené sukcesi či má být naopak nějakým způsobem obhospodařována. Jak uvádějí autoři, tak v současné tobě převládá trend, aby tato místa byla zalesněna, bohuţel často se jedná o monokulturní porosty a nebo se tyto porosty skládají z nepůvodních dřevin. V mnoha případech tak byly zcela zničeny druhově bohaté mokřadní nebo travinné ekosystémy.

27 Existence agroenvironmentálních opatření není doprovázena zavedením vyšších daní na pesticidy, růstové regulátory nebo minerální hnojiva, po zemědělcích není ani poţadováno, aby okamţitě vykazovali zlepšení ţivotního prostředí, aţ po určité době (Gyulai, Clancy, in Plesník, 2000). K financování společné zemědělské politiky a tím i agroenvironmentálních programů slouţí v současné době Evropský zemědělský garanční fond (EAGF) a od roku 2007 i Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD), jak uvádí Fajmon (2010).

28 3. Vliv zemědělství na krajinu a životní prostředí a vztah zemědělců k přírodě

3.1 Postoj k půdě, přírodě Jaký měli postoj zemědělci k půdě? Zemědělec odnepaměti bojoval s přírodou, s invazí divočiny na jeho obhospodařovanou půdu (Librová, 2001). Jako zemědělec a hospodář se člověk snaţil uţivit svou rodinu. Situace zemědělce je o to sloţitější, ţe závisí na přírodě a jejích podmínkách. Na pozemcích, kde zemědělci hospodařili, tak se vţdy snaţili ekosystém co nejvíce druhově ochudit, nejvíce se snaţili o vznik monokultury, která je vhodná pro dosaţení co největší produkce (Librová, 2001). Zemědělci a zemědělství všeobecně se snaţilo přírodu ze svých pozemků eliminovat, ale ne vţdy na to měli dostatečné technické prostředky. Krajinné prvky, které charakterizujeme jako ekologické cenné, jako jsou např. jako jsou keře, pestré porosty luk a mezí, společenstva drobných mokřadů atd., označuje Librová (2003) jako malé úspěchy přírody, na které lidské snaţení nebylo schopné omezit. Jak říká Petráně a Petráňová (2000) i Hofstetter (2003), tak zemědělec s přírodou bojoval i kdyţ uţ neměl takové obavy o obţivu, je to klasický vzorec chování právě z pohledu zemědělce, krásná příroda ta, která je obdělaná. Jaký je postoj dnešního zemědělce? I dnes současný zemědělec zápasí s přírodou?

3.2 Vliv zemědělství Od samého počátku i svého postupného vývoje znamenalo zemědělství výrazný zásah do původního stavu krajiny. Člověk si svou zemědělskou činností snaţil přizpůsobit krajinu svým výrobním potřebám a zájmům. Velmi často tyto činnosti však probíhaly na úkor krajiny a jejího biologicky vyrovnaného vývoje. Zpočátku se hlavně jednalo o mýcení a pálení lesů, kterým se rozšiřovala půda pro zemědělskou činnost (Jůva, 1974). Jak uţ bylo tedy řečeno, zemědělství ovlivňuje krajinu prakticky od svých počátků. Kdyţ přejdu k současnějšímu období, tak v 19.století a především 20. století došlo k rozsáhlým změnám v zemědělských postupech. V polovině 20. století došlo pak ke kolektivizaci a scelování dříve fragmentované krajiny. Výsledkem této činnosti byly

29 rozsáhlé lány polí, které v krajině snadno podléhaly erozním procesům a odnosům svrchní nejúrodnější vrstvy půdy. Často pak výnosy z těchto velkých lánů byly niţší, neţ jaké byly na původních rozdrobených polích. V krajině byla sníţena schopnost zachytávat vodu, coţ vedlo při přívalových deštích k občasným lokálním záplavám. Postupným rozvojem se zvyšovala mechanizace v zemědělství a spolu s pokrokem v chemickém průmyslu se do zemědělství začlenila i chemizace zemědělských postupů. Mnoho herbicidů a insekticidů, které se pouţívaly během 20.století, lze dnes označit za škodlivé a nebezpečné pro zdraví člověka i dalších ţivočichů. Zmíněné látky napáchaly rozsáhlé škody ne jen na zdraví lidí, ale i dalších ţivočichů, kteří byly látkami postiţeni. Podobně na tom byly i rostlinné druhy, kdy se pouţíváním těchto látek značně sniţovala druhová biodiverzita hlavně v okolí polí, která byla ošetřována, a nebyly zasaţeny pouze plevele. Zemědělství představuje jeden z velkých zdrojů, který znečišťuje ţivotní prostředí, je to zdroj značně rozptýlený po celém území státu a snad nejvíce působí v níţinách, které jsou pro zemědělskou činnost nejpříhodnější. Významným problémem není vţdy jen příchod a hospodaření zemědělců, ale někdy i naopak. Na Trutnovsku tímto významným prvkem byl odsun sudetských Němců, coţ byl také významný zásah do krajiny, protoţe přišla o svého hospodáře. Po staletí udrţovaná struktura kulturní krajiny, síť cest, drobných obcí i mozaika obhospodařovaných pastvin a polí začala postupně zanikat (Antikomplex, 2006). Komunistický reţim neřešil tolik, jak tyto místa oţivit, ale jak zamést stopy. Proč je vlastně třeba zavádět např. agroenviromentální programy a jiná opatření, která jsou zaměřena na ochranu krajiny? Rozhodně důvodem je, ţe zemědělství a krajina českých zemí se za uplynulých 50 let velmi změnily právě důsledkem zemědělské činnosti a aktivit, které ji provázejí. Jiţ zmíněným důleţitým mezníkem byla kolektivizace v 50. letech 20. století, která byla spojená s rozoráváním mezí a následným scelováním pozemků. V tomto okamţiku byla v krajině zničena velká část rozptýlené zeleně, která v krajině plnila důleţitou funkci, aby byla zachována ekologická rovnováha. Po aktu scelování tedy zásadně v krajině zmizely travnaté meze, jednotlivé remízky mezi poli, většina stromů a byl zaznamenán i úbytek nivních luk. V 70. letech proběhla další vlna scelování, kdy byl reliéf krajiny upraven těţkou technikou. Nastaly mnohé změny, jako bylo narušení odtokových poměrů, na velkých

30 plochách půdní erozi, došlo ke sníţení počtu druhů rostlin a ţivočichů i četnosti zastoupení jednotlivých druhů v zemědělské krajině. Autoři uvádějí například rapidní pokles početnosti koroptve polní ze 6 mil. jedinců v roce 1935 na několik desítek tisíc jedinců v roce 1997. Dnes je v České republice ohroţeno erozí aţ 42 % výměry zemědělské půdy. K výraznějšímu sníţení spotřeby hnojiv a pesticidů došlo po roce 1989, kdy tento fakt měl pozitivní dopad na ţivotní prostředí. Nicméně se však zásadní ráz naší venkovské krajiny významně nezměnil a do současné doby přetrvává většina problémů z minulosti. V ČR je procento zornění zemědělské půdy docela vysoké cca 72%. Z tohoto důvodu by bylo vhodné vzhledem k ochraně kvality půdy a vody podstatně rozšířit plochu, na které budou trvalé travní porosty (Agroenvironmentální opatření České republiky 2007 – 2013, 2007). Bude tedy zajímavé nahlédnout, jak přímo agroenvironmentální programy přispívájí k ochraně krajiny na vybraném zkoumaném území.

31 4. Koncept produktivismus, post-produktvismus a multifunkční zemědělství Samotné zemědělství, zemědělská politika a zemědělské programy prošly za řadu let své existence vývojem. Proto bych v této části ráda zmínila koncept (teorii) produktivismu a post-produktvismu, o kterých ve svém článku hovoří Nigel Walford (2002). Ve Velké Británii proběhla úprava zemědělské politiky a výsledky tohoto procesu byly zastoupeny v rámci širší transformace krajiny a v post- produktivistickém přechodu. Dle tohoto dokumentu je vynětí půdy z produkce a agroenvironmentální opatření povaţována za část post-produktivistické fáze v oblasti zemědělské politiky. Přehled těchto pojmů (produktivismus/post-produktivismus) volím vzhledem k tomu, ţe se týkají zemědělské výroby a budou vhodné pro hodnocení, jak zemědělci hodnotí své hospodaření. Lowe et al. (1993, s. 221) poskytuje jeden z prvních definic produktivismu ,,jako závazek k intenzivnímu, průmyslově řízenému a expanzívnímu zemědělství se státní podporou, které je založeno především na výkonu a zvýšené produktivitě.“ Aţ do poloviny 1980, kdy byly zavedeny v Evropské unii mléčné kvóty, coţ je viděno s odstupem času jako předěl mezi produktivistickým a post-produktivistickým myšlením, tak do této doby neměli politici ani farmáři na mysli, ţe hospodářství funguje na produktivistické bázi. Probíhala podpora zemědělských podniků prostřednictvím grantů na podporu modernizace, bylo cílem spolehlivé dosaţení a cenová dostupnost potravin pro spotřebitele. Bylo nepředstavitelné, ţe by zemědělci měli povinnost dělat něco jiného kromě výroby zemědělských komodit, tímto v rámci produktivistického myšlení byla jakákoliv jiná aktivita zbytečná. Jak uvádí Walford (2002), tak včasná varování o moţných ekologických důsledcích moderního zemědělství zněla zhruba od roku 1960. Prošla bez nějakého zásadního povšimnutí kolem tvůrců politik i zemědělců. Jednalo se o trvale ekonomicky a politicky neudrţitelnou situaci nadále dotovat zemědělce, a znamenalo to přizpůsobení zemědělské politiky. Tato změna byla předzvěstí tzv.''post. produktivistického“ období, protoţe to znamenalo změnu oproti předchozímu reţimu zemědělské politiky, která probíhala ve výchozím ,,produktvistickém“ nastavení.

32 Hlavním problémem při definování, co je post-prokutivismus, je ,,nedostatek shody ohledně toho, zda je či není produktivistický režim v zemědělství již nahrazen post-produktivismem“ (Wilson 2001, s. 82). V článku autor hovoří o tom, ţe ne všichni zemědělci z Velké Británie posunuli své akce a myšlení od produktivismu. Wilson označil, ţe s termínem post-proktivusmus je to problematické jako s dalšími post jako post-modernismus a postfordismus, a jako alternativu navrhl termín multifunkční zemědělství jako snahu popsat situaci, v jaké se nachází zemědělství mnoha zemí v současné době. Seják a Dejmal (2011) vidí multifunkční zemědělství jako klíčový pojem a faktor evropského zemědělství a značí ho jako nový směr společné zemědělské politiky (SZP) Evropské unie. ,,Vyjadřuje kombinaci klasických tržních zemědělských produktů s poskytováním netržních veřejných statků a služeb zemědělství. Tyto netržní statky a služby zahrnují vlivy a přínosy zemědělství ke zlepšování stavu zemědělských a venkovských oblastí, venkovské krajiny, biodiverzity na zemědělských a přilehlých půdách, příspěvek zemědělství sociálně-ekonomické životaschopnosti venkovských komunit, kulturnímu a historickému dědictví, rekreaci a turismu, čistotě vod a půd, bioenergii, zdravotní bezpečnosti a kvalitě potravin (zejména podporou organického zemědělství) a příznivější podmínky pro chovaná hospodářská zvířata“ (Seják, Dejmal, 2011, s. 12). Touto variantou, se zdá, ţe se autor snaţí vyhnout dualistickému rámci productivismus / post-productivismus, nicméně dodává, ţe zemědělství je prováděno v ,,jednofunkčním reţimu“ během toho, co se doposud přiřazovalo do produktivistické éry. Zhruba od roku 1960 existují důkazy, ţe se farmáři zabývají alespoň jednou z post- produktivistických (multifunkčních) činností, jako je přímý prodej veřejnosti. Většina komentátorů povaţuje vynětí půdy a další různá opatření spojená s agroenvironmentální politikou (AEP) jako fakt, který potvrzuje post-productivismus v rámci reformované společné zemědělské politiky. Mě bude v rámci mé práce zajímat, jak zemědělci chápou své zemědělství, jestli jako multifunkční či mají ryze produktivistický pohled na danou věc, kdy berou půdu jako zdroj, ne jako věc, kterou je třeba chránit a pečovat o ni? Posunula se pouze zemědělská politika nebo i smýšlení zemědělců? Jsou pro ně agroenvironmentální programy a opatření jen závazkem, nebo by byli ochotni o krajinu ochotni pečovat i bez dotací?

33 II Metodologická část

5. Metodika výzkumu V teoretické části své diplomové magisterské práce jsem se zabývala historickým vývojem zemědělství, agroenviromentálními programy, vlivem zemědělství na krajinu a konceptem produktivismu/ post-produktivismu. Pojmy, které byly vymezeny v teoretické části práce, slouţí jako východiska pro výzkumné šetření. V závěru kaţdé kapitoly jsou uvedeny dílčí otázky, které vycházejí ze základní výzkumné otázky, a díky nim bych měla dosáhnout záměru svého šetření. V této kapitole jsou uvedeny základní cíle mého výzkumu. Pokusím se vysvětlit, proč jsem pouţila vybranou strategii, následně uskutečním operacionalizaci otázek a výběr vhodné techniky pro získání potřebných dat. Také objasním výběr jednotky zkoumání a zjišťování a v závěru kapitoly popíši, jak byl organizován celý výzkum.

5.1 Cíl výzkumu Výzkum byl zaměřen na zodpovězení hlavní výzkumné otázky: ,,Jaký byl vývoj zemědělství na Trutnovsku po roce 1945 a jak agroenvironmentální programy a z nich plynoucí podpora ovlivňují myšlení a hospodaření zemědělců na Trutnovsku?“ Ve snaze zodpovědět tuto otázku jsem se snaţila poznat a správně analyzovat, jaký probíhal vývoj zemědělství na vybraném území bývalého okresu Trutnov a jak místní zemědělci hodnotí svůj postoj ke svému zemědělství a agroenvironmentálním programům. Z důvodu, aby můj pohled nebyl pouze jednostranný, jsem uskutečnila i rozhovory s úředníky místní pobočky Ministerstva zemědělství v Trutnově, abych zjistila, jak vidí i oni problematiku zemědělství na Trutnovsku a zapojení zemědělců do agroenvironmentálních programů.

Poznávací cíl: Cílem mého výzkumu bylo zjistit, jak se vyvíjelo zemědělství na Trutnovsku po roce 1945 a jaký pohled na své zemědělství mají zemědělci, kteří jsou

34 zapojeni do agroenvironmentálních programů, zda jsou programy ovlivněny a mají na zemědělství produktivistický nebo post- produktivistický pohled. Symbolický cíl: Výzkumem jsem se snaţila poukázat na to, zda agroenvironmentální programy plní svůj smysl a zda jsou zemědělci přijímány a nejde pouze o samotné plnění podmínek, ale i o péči o krajinu. Aplikační cíl: Za pomoci výsledků mé práce bych chtěla nastínit přehled názorů jednotlivých zemědělců, kteří jsou zapojeni do agroenvironmentálních programů.. Poznatky z rozhovorů by měly slouţit jako přehled toho, zda se posunula zemědělská politika od produktivistického myšlení k post-produktivismu ne jen pouze svým nastavením, ale i ve smýšlení samotných zemědělců. Zda je tedy nutné další opatření, nebo zda jsou dnes v naší krajině uvědomělí hospodáři.

5.2 Strategie výzkumu Dle dílčích výzkumných otázek jsem pro výzkum zvolila kvalitativní strategii. Kvalitativní výzkumná strategie je zaloţena na hledání porozumění sociálního nebo lidského problému. Jak uvádí Hendl (2005), jejím hlavním úkolem je objasnit, jak se lidé v určitém prostředí a situaci dobírají pochopení toho, co se děje a proč jednají určitým způsobem. Hendl (2005) také u kvalitativního výzkum zdůrazňuje skutečnost, ţe na rozdíl od dat získaných kvantitativním výzkumem lze data získaná tímto výzkumem jen stěţí zobecňovat, jelikoţ výzkumník pracuje jen s omezeným počtem jedinců, často také pouze na jednom určitém místě. Metody tohoto výzkumu mi mohou pomoci získat detailnější informace o daném jevu. Celkově má tento typ výzkumu nízkou reliabilitu, naopak se vyznačuje vysokým stupněm validity. Obvykle výzkumník pracuje s malým souborem respondentů, o kterých shromáţdí větší mnoţství informací.

5.3 Operacionalizace Jak uvádí Petrusek (1993), operacionalizace je jedním z podstatných kroků empirického výzkumu, kdy dochází k převodu teoretických pojmů do jejich empirické podoby. Operacionalizace znamená v podstatě překlad pojmů z teoretického do observačního jazyka. Petrusek (1993) píše, ţe neexistují ţádná nebo alespoň dostatečně jednoznačná pravidla, která by platila pro tento proces. Ten je totiţ ovlivněn samotnou osobou

35 výzkumníka, který uskutečňuje tento proces. Výzkumník si při operacionalizaci o sociální realitě klade otázky: ,,Co tomu odpovídá v kaţdodenním ţivotě?“ ,,Lze se s tím setkat v kaţdodenním ţivotě?“ ,,Jak by to řekl člověk z ulice?“ (Petrusek, 1993, s.90). Proces operacionalizace jsem v této práci vyuţila při převádění dílčích výzkumných otázek, které vyplynuly z kaţdé části v teoretické části, do jazyka, který bude srozumitelný respondentům. Těmi jsou v tomto případě drobní zemědělci na Trutnovsku, kteří jsou zapojeni do agroenvironmentálních programů, a pracovníci ministerstva zemědělství, kteří mají s touto problematikou mnohaleté zkušenosti.

5.3.1 Sumarizace dílčích výzkumných otázek Nejdříve jsem uskutečnila sumarizaci dílčích výzkumných otázek, které jsem rozdělila do čtyř okruhů dle toho, jak spolu logicky souvisejí. Výsledné otázky se staly podkladem k sestavení scénáře pro rozhovory se zemědělci a s pracovníky ministerstva zemědělství.

Dílčí výzkumné otázky: Otázky týkající se charakteristiky vývoje zemědělství na Trutnovsku: Jaká je situace zemědělství na Trutnovsku? S jakými problémy se během své hospodářské činnosti zabývají zemědělci?

Otázky týkající se agroenvironmentálních programů: Jaké AEP převaţují na Trutnovsku? Jaká je zapojenost zemědělců do AEP? Jaké přínosy pro zemědělce má zapojení AEP? Jaké bariéry brání zapojení zemědělců do AEP?

Otázky týkající se změn krajiny vlivem zemědělství: Jaké změny krajiny proběhly díky zemědělství?

Otázky týkající se produktivismu/ post-produktivismu (multifunkční zemědělství): Jak je ovlivněno myšlení zemědělců, kteří jsou zapojeni do agroenvironmentálních programů?

36 V Příloze č. 1 této práce lze nalézt operacionalizovanou podobu těchto otázek. Prostřednictvím technik sběru dat, které jsem si vybrala, jsem se snaţila tyto otázky zodpovědět.

5.4 Techniky sběru dat Pro mnou zvolenou kvalitativní strategii výzkumu se nejčastěji vyuţívají následující techniky sběru dat, které uvádí Hendl (1999), jako je rozhovor, pozorování a analýza dokumentů. Tyto zmíněné metody lze různým způsobem také zkombinovat.

5.4.1 Polostandardizovaný rozhovor Za hlavní výzkumnou techniku sběru dat jsem si zvolila rozhovor, a to z toho důvodu, ţe se mi zdál jako nejvíc vhodná technika ke zkoumání skutečností z oblasti ţivota vybraných jedinců. V rámci výzkumu jsem se rozhodla pouţít techniku polostandardizovaného rozhovoru, při kterém má výzkumník seznam otázek a témat, které chce v rámci rozhovoru s dotazovaným probrat (Ţiţlavský, 2003). Je pouze na osobě výzkumníka, aby se rozhodl v jakém pořadí a jak formulované otázky bude klást. Toto mu poskytuje určitou volnost při dotazování a výzkumník má moţnost co nejlépe vyuţít čas a následně srovnat získané informace. Svůj scénář pro rozhovory s respondenty jsem sestavila ze základních otázek, některé jsem doplnila o podotázky, které jsou doplňující a které umoţňují dotazovaným se o tématu více rozhovořit. Je tak moţné získat další důleţité informace a přitom dodrţet základní scénář rozhovoru. Dle zkoumaného problému jsem se rozhodla uskutečnit polostandardizované rozhovory s několika zemědělci, kteří jsou zapojeni do agroenvironmentálních programů a s pracovníky ministerstva zemědělství. Otázky pro rozhovory jsem vytvořila operacionalizací dílčích výzkumných otázek a ty jsem dále převedla do scénářů pro rozhovory. Scénář pro rozhovory se zemědělci je v Příloze č. 3 a scénář s rozhovory pro pracovníky ministerstva zemědělství v Příloze č.2.

5.4.2 Analýza dokumentů Data získaná pomocí rozhovorů jsem následně doplnila pomocí další techniky, a to studiem dokumentů. Jak uvádí Hendl (2005, 204 s.), tak za dokumenty lze povaţovat ,,taková data, která vznikla v minulosti, byla pořízena někým jiným neţ výzkumníkem a

37 pro jiný účel, neţ jaký má aktuální výzkum, výzkumník se zabývá jiţ tím, co je k dispozici, ale musí to vyhledat“. Pro účely mého výzkumu mi poslouţily dokumenty, které má ve svém depozitáři Okresní archiv Trunov, příručky a publikace pro zemědělce apod. Při zkoumání těchto dokumentů jsem se zaměřovala na následující informace: vývoj zemědělství v okrese Trutnov od roku 1945 hodnocení zemědělství na Trutnovsku experty podmínky agroenvironmentálních programů druhy agroenvironmentálních programů definice jednotlivých programů a informace o nich

5.4.3 Zúčastněné pozorování Zúčastněné pozorování jsem ve svém výzkumu pouţila jako pomocnou a doplňující techniku. Podstata této techniky dle Hendla (2005, s.1993) spočívá v tom, ţe ,,pozorovatel je v osobním vztahu s pozorovanými a sbírá data, zatímco se účastní přirozeně se vyvíjející životní situace“. Právě díky zúčastněnému pozorování je moţné, aby výzkumník dokázal lépe porozumět zkoumaným skutečnostem a osobně se setkal se zkoumaným problémem. Při pozorování má moţnost dozvědět se i ty skutečnosti, které by v rozhovoru nebylo moţné zachytit (Ţiţlavský, 2003). V rámci zúčastněného pozorování jsem se během rozhovorů se zemědělci zaměřila i na pozorování jejich zemědělské půdy, na které hospodaří a na jejich reakci během rozhovorů. Za pomocí pouţití výše popsaných technik sběru dat jsem získala informace, které se staly důleţitým materiálem, který byl rozhodující pro zodpovězení dílčích výzkumných otázek a následně i hlavní výzkumné otázky mého výzkumu.

5.5 Jednotka zkoumání a jednotka zjišťování Ve snaze zodpovědět hlavní výzkumnou otázku jsem se snaţila poznat a správně analyzovat důleţité skutečnosti vývoje zemědělství na Trutnovsku a situaci zemědělců, kteří jsou se svým hospodářstvím zapojeni do agroenvironmentálních programů, abych zjistila jejich pohled na jejich zemědělství.

38 Jednotkami zkoumání je subjekt, u kterého zkoumám jeho vlastnosti. V případě této práce šlo o lokální vývoj zemědělství a agroenvironmentální programy, do kterých se mohou místní zemědělci zapojit. Jednotkami zjišťování jsou subjekty, se kterými se setkáváme za účelem sběru informací. V tomto případě šlo o dva typy jednotek zjišťování. Za prvé o podklady, které umoţňovaly zhodnocení vývoje zemědělství – především archivní materiály. V druhém případě se jednalo o samotné zemědělce a pracovníky Ministerstva zemědělství v Trutnově, se kterými jsem vedla rozhovory.

5.6 Organizace výzkumu Cílem mého výzkumu nebylo vytvořit statisticky reprezentativní obraz o zkoumané problematice a to z důvodu, ţe pozornost byla na jednu konkrétní oblast – oblast Trutnovska, na 4 pracovníky místní pobočky ministerstva zemědělství a 6 drobných zemědělců, kteří v této oblasti hospodaří (3 Lhota u Trutnova, 1 Libeč, 1 Hostinné, 1 Ţacléř). Z těchto důvodů vychází fakt, ţe nelze v ţádném případě učinit zobecnění výsledků na ostatní oblasti, ať uţ podhorské či naopak v jiných okresech, ani na ostatní drobné zemědělce, kteří hospodaří v podobných podmínkách a jsou také zapojeni do agroenvironmentálních programů. Ve svém výzkumu jsem se soustředila vývoj zemědělství na Trutnovsku, ať uţ z pohledu pracovníků Mze, tak i z pohledu zemědělců. Také mě zajímal postoj zemědělců k agroenvironmentálním programům a jejich názor na situaci v zemědělství. V tomto případě jsem se pokusila v závěru o formulaci doporučení, zamyšlení. Všem dotazovaným, kteří byli zahrnuti do výzkumu, byla zaručena anonymita, kdy z tohoto důvodu byla v textu všechna jména nahrazena čísly a písmeny, aby nebylo moţné dotazované identifikovat. Rozhovory s vybranými zemědělci a pracovníky ministerstva zemědělství jsem zaznamenávala pomocí diktafonu a následně jsem rozhovory přepsala do písemné podoby. Také jsem pouţila techniku analýzy dokumentů a zúčastněného pozorování. Do výzkumu bylo zahrnuto celkem 6 zemědělců, všichni muţi. Všichni jsou drobní zemědělci, hospodařící déle neţ deset let, na rozloze 11,5 ha aţ 40 ha, mají zemědělství v typově stejné podhorské oblasti na Trutnovsku. Všichni zemědělci jsou zapojeni alespoň do jednoho z agroenvironmentálních programů. Všichni muţi mají

39 středoškolské vzdělání, k zemědělství mají ještě druhé zaměstnání. Podrobnější charakteristika zemědělců v Příloze č.5. Pracovníci ministerstva zemědělství (2 muţi, 2 ţeny) jsou zaměstnanci Mze v rozmezí 12-20 let, povaţuji je tedy za experty na problematiku, se kterou se setkávají kaţdý den. Výběr respondentů jsem uskutečnila účelově dle výběru určitých charakteristik, které museli dotazovaní splňovat. Při výběru zemědělců jsem se zaměřila na drobné hospodáře, kteří obhospodařují plochu do 50 ha, mají své zemědělství na území okresu Trutnov a jsou zapojeni alespoň do jednoho z programů agroenvironmentálních opatření. U pracovníků ministerstva zemědělství jsem mluvila s pracovníky, kteří mají přímé zkušenosti se zemědělci i s agroenvironmentálními opatřeními. Se všemi dotazovanými jsem vedla polostandardizovaný rozhovor a při rozhovorech jsem se snaţila přizpůsobit formulaci otázek tak, aby respondenti mým otázkám porozuměli a byli schopni mi na ně odpovědět. Jednotlivé rozhovory se zemědělci i pracovníky misterství zemědělství trvaly přibliţně 35– 50 minut. Délka rozhovorů záleţela na schopnosti dotazovaného o daném tématu hovořit a také na jejich otevřenosti.

40 III Analytická část

6. Stručná charakteristika okresu Trutnov Okres Trutnov leţí v severní části Východočeského kraje. Jeho severní hranicí sousedí s Polskem. Východní a část jiţní hranice sousedí s okresem Náchod, dále na jihu a z části na západu sousedí s okresem Jičín a zbytek západní hranice sousedí s okresem Semily. Bývalý okres má rozlohu 1,146 km2. Území okresu Trutnov se vyznačuje značně rozmanitým utvářením terénu, má charakter pahorkatin a vrchovin, které na severu přecházejí aţ do horského masivu Krkonoš s klimatem humidním a perhumidním. Viz. Mapa 1 a Fotografie č. 1 v Příloze č.6. Obr.1 Znak města Trutnov Důleţitým půdotvorným faktorem jsou klimatické podmínky, které ovlivňují prakticky všechny procesy, které v půdách probíhají. Vliv klimatických podmínek a jejich změn na zemědělskou výrobu je velmi podstatný, zkracuje délku vegetačního období a výběr pěstovaných plodin je nutno přizpůsobit letním a sráţkovým poměrům. V jiţní části okresu jsou klimatické podmínky velmi příznivé, zejména dostatečným mnoţstvím sráţek, ovšem toto území je ve srovnání se zbývající částí okresu podstatně menší. Převaţující část okresu je vlivem vysokých sráţek a nízkých teplot pro pěstování řady plodin nepříznivá a moţnosti zemědělského vyuţití /intenzivní okopaniny, pícniny, obiloviny/ jsou omezovány. Extrémní situace je v severní části okresu /Krkonoše/, kde prakticky jediným vhodným vyuţitím je zatravnění. Tato oblast však patří do chráněné oblasti, která má zcela specifické podmínky zemědělské výroby. Osídlování a obdělávání v dobách předhistorických se pro území okresu nevyskytovalo vůbec. Jiţní část okresu byla osídlována nejdříve. Střed a sever začal být zemědělsky obděláván přibliţně ve středověku a později. Krkonoše byly vyuţívány jako pastviny, rozšíření pastvy úzce souviselo s důlní těţbou v horách a podhůří – mýcení lesa pro důlní dřevo, rozšiřování ploch pastvin.

41 Délka doby ovlivňování půd ovlivnila půdotvorné procesy. Kladný vliv se projevuje ve stoupajícím zkulturnění půd, coţ se projevuje např. v obsahu humusu v půdách, na druhé straně však bezohledné vyuţívání půdy, nevhodné rozšiřování na úkor lesa, celkové uspořádání pozemků v členitém terénu a další vlivy mohou velmi nepříznivě působit na půdu, hlavně zvyšujícím se nebezpečím eroze. Eroze, zejména plošná, je největším nebezpečím a příčinnou devastace půdy. Toto nebezpečí se projevovalo i v době nedávno minulé, kde při přehnaném scelování pozemků byla odstraněna řada mezí, které byly nejvíce drţelonostní hranicí, ale hlavně protierozním zařízením. Na Trutnovsku se jedná především o horskou a podhorskou krajinu, z tohoto důvodu zde nelze zemědělství v ţádném případě povaţovat za primárně produkční. V těchto podmínkách je vhodné, aby bylo zemědělství řízeno v úzké souvislosti s ochranou přírody a krajiny. Převaţující extenzivní chov hospodářských zvířat, sniţování rozlohy orných ploch s nárůstem trvalých travních porostů, multifunkční trendy a účast ekologických forem hospodaření lze velmi snadno označit za postproduktivní fází vývoje zemědělského hospodaření, které hovoří v teoretické části Wilson (2001). V horských oblastech jako jsou Krkonoše se setkáme s tím, ţe ekonomický význam zemědělství je potlačen, často ve prospěch krajinotvorných, estetických a kulturních funkcí. Tento typ zemědělství v Krkonoších přispívá za prvé k zachování krajinného rázu kulturních krajinných segmentů, za druhé pak k udrţení biodiverzity květnatých horských a podhorských luk, které by v případě, ţe by nebyly spásány či sečeny, podlehly postupné degradaci lučních společenstev a posléze sekundární sukcesi lesních ekosystémů (Klapka, Klapková, 2005)

Dílčí závěr: Svou polohou je krajina na Trutnovsku především určena k pastvinám a loukám, na intenzivní pěstování plodin nemá vhodné přírodní podmínky. Navíc část okresu spadá do Národního parku Krkonoše, kde pro zemědělství platí speciální podmínky. Jak uvádí Wilson (2001) je vhodná k post-produktivickým formám zemědělství.

42 7. Vývoj zemědělství v okrese Trutnov po roce 1945 Okres Trutnov nepatří mezi okresy s vysokou intenzitou zemědělské výroby. Podíl na výměře zemědělské půdy bývalého Východočeského kraje činil 7,4% a na objemu hrubé zemědělské produkce se podílel zhruba 5,5 %. Zemědělská výroba byla charakterizována výrobou mléka, pícninářstvím, pěstováním obilí, brambor a lnu.

7.1 Vývoj po roce 1945 do současnosti V roce 1945 bylo na Trutnovsku celkem 26 352 ha zemědělské půdy, z toho 17 660 půdy orné. Stavy hospodářského zvířectva byly značně vysoké. Skotu celkem 21 662 kusů, z toho 12 465 kusů krav. Po vysídlení původních zemědělských rodin z okresu, čekalo na osídlence 13 000 ha zemědělské půdy. Osídlení řídila okresní rolnická komise ministerstva zemědělství, v obcích místní rolnická komise. Přes výhody, které byly novým osídlencům poskytovány, nepodařilo se všechny uvolněné usedlosti v pohraničních oblastech osídlit. Bylo to zvláště v obcích, které byly nedostatečně vybaveny budovami, měly nedostatečné kulturní zázemí, byly vzdáleny od hlavních komunikačních spojů, nebo byly poloţeny v nepříznivém a namáhavém terénu jako Sklenářovice, Bystřice, Albeřice, Lysečiny, Vernířovice a další, které se v následujících letech staly součástí rekreační oblasti Krkonoš. Zprvu se podařilo dosídlit jen 1 300 zemědělských usedlostí s celkovou výměrou 9 760 ha zemědělské půdy. Začal se projevovat v zemědělství nedostatek pracovních sil, nedostatek znalostí a zkušeností zemědělské praxe přivodil pokles zemědělské výroby v pohraničí (Okresní národní výbor Trutnov, 1950). Aby byla zajištěna výroba na neosídlené půdě bylo přikročeno k vytvoření 9 pastevních druţstev, a to v Mladých Bukách pro chovatele z okresu Mnichovo Hradiště, v Bekově pro chovatele z okresu Chrudim, v Dolním Ţďáru pro chovatele z okresu Čáslav, ve Starých Bukách pro chovatele z okresu Semily, v Horním Maršově pro chovatele z okresu z Českých Červinek z okresu Mladá Boleslav, ve Vlčicích pro chovatele z okresu Trutnov, Lánov pro chovatele z okresu Pardubice, Fořt pro chovatele z okresu Jičín, Nové Zámky pro chovatele z okresu Nová Paka. Zbytek neosídlené půdy obhospodařoval ve vlastní reţii národní pozemkový fond za pomoci NV a různých orgánů a organizací.

43 Začátkem roku 1949 byly podniknuty kroky k ustanovení prvních jednotných zemědělských druţstev. Na Trutnovsku jich bylo zaloţeno 7, a to v Horním Starém Městě, Babí, Ţacléři, Nových Dvorech, Stráţkovicích, Starém Rokytníku a Bojišti. Na Vrchlabsku 12 – Chotěvice, Arnultovice, Prosečné, Dolní Lánov, Horní Lánov, Prostřední Lánov, Dolní Dvůr, Černý Důl, Stráţné, Vrchlabí, Rudník, Krausovy Boudy. Na Královédvorsku 13 – Horní Brusnice, Huntířov, Německá Brusnice, Záboří, Kohoutov, Kašov, Ţireč, Horní Ţďár, Borovička, Vlčkovice, Kocléřov, Mostek, Souvrať (Hodnotící zpráva o stavu JZD, 1952). Zatím co se soukromě hospodařící rolníci začali sdruţovat do JZD I. a II. typu, začaly se v okrese vytvářet státní statky, které převzaly objekty devíti pastevních druţstev a ladem leţící půdu od národního pozemkového fondu. První státní statek vznikl na Trutnovsku jiţ v roce 1949 a začal hospodařit na 4 770 ha půdy. Na pomoc takto vznikajících JZD a státních statků byly budovány strojní traktorové stanice. Jedna z prvních vznikla v roce 1947 ve Dvoře Králové nad Labem s pobočkou v Úpici, další v roce 1948 v Horním Lánově a v roce 1949 v Trutnově – Poříčí. Řízená socializace vesnice měla za následek vznik dalších JZD, takţe v roce 1953 dosáhl jejich počet 41. Tento rozmach však přinesl řadu potíţí, zemědělská výroba měla klesající tendenci a to vše sebou neslo sniţující se ţivotní úroveň zemědělců. Vlivem všech těchto okolností došlo v okrese k úplnému rozpadu 15 JZD, z některých dalších se stala druţstva menšinová, jiní zemědělci začali hospodařit soukromě. V roce 1954 obhospodařoval socialistický sektor na Vrchlabsku jen 26% zemědělské půdy. Zbývajících 26 JZD obhospodařovalo 529 ha zemědělské půdy. státní statky hospodařily na 4 868 ha zemědělské půdy. Desítky ha půdy na Trutnovsku, Královédvorsku a Vrchlabsku byly obhospodařovány extenzívně nebo leţely ladem. Docházelo k převodu půdy na státní státky. K největšímu převodu došlo v roce 1953 po likvidaci statku Choustníkovo Hradiště a v roce 1955 při likvidaci JZD Ţacléř, Staré Buky a Javorník. Ke zlepšení dochází od roku 1955. Přednosti druţstevní velkovýroby se začínaly projevovat. U JZD a státních statků dochází k růstu rostlinné výroby, jsou zvyšovány stavy skotu a jeho uţitkovost. V té době 29 JZD na Trutnovsku hospodařilo na 8 269 ha zemědělské půdy, na Královédvorsku v roce 1956 27 JZD obhospodařovala 4 071 ha zemědělské půdy. V roce 1958 obhospodařovaly JZD a státní statky jiţ 82%

44 zemědělské půdy na Trutnovsku a 81% zemědělské půdy na Královédvorsku. V následujících dvou letech nastává další rozvoj a upevňování JZD. Dochází ke slučování malých druţstev. Na Vrchlabsku se spojila JZD Rudník, Čstá, Arnultovice; Horní a Prostřední Lánov; Dolní a Horní Olešnice; Prosečné a Klášterská Lhota. Na Královédvorsku JZD Huntířov, Kocléřov, Komárov a Záboří; Lanţov, Sedlec a Lhotka; Verdek a Vorlech; Nolvé Lesy a Filířovice; Trotina a Zábřeţí; Hřibojedy a Hvězda; Borovnice a Borvnička. V roce 1959 se v celém okrese rozvíjí široké hnutí za zúrodnění půdy, které řídily zvlášť ustanovené komise ONV a následně zakládaná meliorační druţstva, ve Dvoře Králové nad Labem, Vrchlabí, Trutnově a v Pilníkově (Evidenční statistický přehled JZD, 1954). Významnou etapou ve vývoji JZD a státních statků byl rok 1960. V tomto období byla prakticky ukončena základní etapa kolektivizace zemědělství. K 31.12.1960 hospodařilo v okrese 75 JZD na výměře 29 405 ha zemědělské půdy. Do této doby v mnoha obcích hospodařily společně JZD i statky. Proto byly uskutečněny další převody JZD do statků. Zanikla tak řada JZD: Ţacléř, Bernartice, Lampretice, Královec, Křenov, Lhota, Debrné, Poříčí, Voletiny, Babí, Horní Staré Město, Mladé Buky, Starý Rokytník, Chřiblice, Nové Dvory, Černý Důl, Javorník, Rudník, Kunčice nad Labem, Kohoutov, Hajnice, Horní Ţďár, Kašov, Zboţí, Ţirecká Podstráň, Nová Ves. Převzetím další půdy se Statní statek Trutnov značně zvětšil. Centrální řízení jiţ nevyhovovalo, proto okresní orgány rozhodly o rozdělení tohoto komplexu na 4 statky o menší výměře. Toto rozdělení bylo provedeno ještě v roce 1960 a vznikly samostatné státní statky: Trutnov, Radvance, Ţacléř a Lánov o celkové výměře 15 329 ha zemědělské půdy. V roce 1965 došlo k ustavení dalšího statku Hajnice o výměře 3 940 ha zemědělské půdy. Po reorganizaci státní správy v roce 1960 byl zemědělský odbor nadále odvětvovým orgánem ONV s dvojí podřízeností – radě ONV a po stránce metodického řízení odboru zemědělské rady KNV. Vlastní odbor byl rozdělen na dvě oddělení: výrobní a ekonomické. V rámci ekonomického oddělení stála samostatní skupina účetní evidence. Ze zemědělských zařízení spadaly do řízení odboru státní statky, JZD, STS, středisko pro přípravy investiční výstavby, veterinární zařízení a zemědělské školy. Sledoval činnost organizací lesního hospodářství, pečoval o řadu zájmových organizací, rybářů, včelařů, zahrádkářů, myslivců, chovatelů drobného hospodářského zvířectva (Zpráva pro radu ONV, 1962).

45 Dalším mezníkem ve vývoji zemědělství v okrese byl rok 1963, v němţ došlo ke změně dosavadního řízení ze strany ONV. Podle §5 zákona č.32/63 Sb. rozhodnutím ministerstva zemědělství a lesního hospodářství byla zřízena Výrobní zemědělská správa Trutnov, jako rozpočtová organizace. Podle vládního nařízení č. 33/1963 Sb., o vyčlenění některých organizací a zařízení z řízení národních výborů, byla VZS podřízena ministru zemědělství a lesního hospodářství. Byla nadřízeným orgánem pro JZD, státní statky STS, zemědělská stavební sdruţení, meliorační druţstva, společné druţstevní podniky, zemědělské strojní početní stanice, případně další organizace svěřené jí ministerstvem k řízení. VZS řídila zemědělskou výrobu v okrese aţ do prosince 1967. Dne 15.5.1963 odsouhlasilo Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v Praze, aby počet pracovníků VZS v Trutnově činil 48, z toho 40 odborných. Plánovaný stav však byl 49 zaměstnanců včetně telefonistky, 2 řidičů a uklízečky. Ve skutečnosti zůstala ke konci roku neobsazena místa samostatného metodika, ekonoma, samostatného organizačního referenta a právníka a administrativní pracovnice. Ustavující valná hromada Okresního zemědělského sdruţení v Trutnově konaná dne 13.12.1967 v Ţacléři, rozhodla ustavit k 1.1.1968 OZS v Trutnově a přijmout za členy JZD: Batňovice, Bílá Třemešná, Bílé Poličany, Borovnice, Čemrná, Dolní Branná, Dolní Brusnice, Dolní Kalná, Dolní Lánov, Doubravice, Dubenec, Dvůr Králové nad Labem, Pavlovice, Horní Brusnice, Horní Dehtov, Horní Kalná, Horní Olešnice, Hřibojedy, Chotěvice, Kocběře, Lánov, Lanţov, Libňatov, Lipnice, Maršov, Nové Lesy, Pilníkov, Prosečné, Radeč, Rtyně v Podkrkonoší, Slemeno, Stráţkovice, Suchovršice, Trotina, Trutnov – Bojiště, Trutnov – Volanov, Třebihošť, Velké Svatoňovice, Verdek, Vítězná, Vlčice, Vlčkovice a státní statky Hajnice, Lánov, Radvance, Trutnov, Ţacléř a další zemědělské závody (Zpráva o stavu JZD, 1967, Návrh programu okresního zemědělského sdruţení v Trutnově, 1967). V roce 1967 došlo k další přestavbě řízení zemědělství, které vyústilo v ustanovení Okresního zemědělského sdruţení. Nejvyšším orgánem OZS byla valná hromada členů, volební orgány 11 členné představenstvo se 4 náhradníky, předseda sdruţení a 5 členná revizní komise se 2 náhradníky. První schůze představenstva se

46 konala v Trutnově 29.1.1968. Okresní zemědělské sdruţení bylo zrušeno aţ v roce 1972. Podstatné změny ve výměře zemědělské půdy nastaly v roce 1972, kdy z důvodů utváření ekonomických celků byly k okresu Trutnov hospodářsky a politicky připojeny obce Vilantice a Litič o výměře 656 ha zemědělské půdy, z toho 569 ha půdy orné. Analýzou změn zemědělské a orné půdy v letech 1971 – 76 v okrese Trutnov bylo zjištěno, ţe v uvedených letech nastal přírůstek 277 ha zemědělské půdy, avšak zároveň zemědělství ubylo 456 ha orné půdy. Musela ustoupit občanské a dopravní výstavbě a zalesňování (Okresní zemědělské sdruţení Trutnov, 1975). Ani v následujících letech přes různá opatření k zabezpečení ochrany a vyuţití zemědělského půdního fondu, se nepodařilo zastavit úbytek zemědělské půdy. Do roku 1984 došlo k úbytku 194 ha, z toho 59 ha orné půdy. Hlavní příčinou byla investiční výstavba. Stále byla řešena otázka vyuţívání neobdělané půdy, nebyly realizovány náhradní kultivace ze strany investorů. Nebylo vyjasněno vyuţití zemědělského půdního fondu v oblasti Krkonošského národního parku, jehoţ rozloha 2 500 ha zemědělské půdy činila 4,9 % celkového zemědělského půdního fondu okresu. V těchto letech nastaly také některé podstatnější změny v jednotlivých sektorech postupným slučováním JZD a začleňováním některých druţstev do státního sektoru. Zatímco v roce 1970 měl z hlediska vlastnictví zemědělské půdy převahu druţstevní sektor nad státními statky, tak v průběhu let 1971-1976 nastaly významné změny v důsledku významného sníţení počtu JZD a v jejich průměrné velikosti. zatímco ještě v roce 1971 bylo v okrese Trutnov 43 JZD v roce 1976 poklesl jejich počet na 11 – a to Batňovice, Dolní Třemešná, Dolní Kalná, Dubenec, Pavlovice, Horní Brusnice, Horní Olešnice, Pilníkov, Trutnov – Volanov, Vítězná, Vlčkovice (Zpráva pro okresní radu národního výboru, 1976). K reorganizaci státních statků došlo aţ v roce 1977. Původních 5 státních statků Hajnice, Lánov, Radvanice, Trutnov a Ţacléř bylo redukováno na 3, a to sloučením státních statků Trutnov, Radvance a Ţacléř v jeden zemědělský podnik Státní statek Trutnov. Průměrná výměra státního statku v okrese dosahovala 7 328 ha zemědělské půdy. Po roce 1989 došlo k transformaci zemědělství směrem k trţnímu hospodářství a vznikl soukromý sektor hospodaření – zemědělství soukromých zemědělců či pronájem půdy od státu.

7.2 Současná situace dle pracovníků MZe V této části se jednalo o průřez, jak vypadalo zemědělství ve vývoji zhruba od roku 1945 do roku 1989. Další část jsem zaměřila na to, jak zemědělství na Trutnovsku hodnotí pracovníci ministerstva zemědělství a samotní zemědělci. Jednotliví pracovníci pracují na ministerstvu zemědělství v rozmezí 12 aţ 20 let, tak je v této problematice moţné brát je za zkušené experty. Od těch pracovníků ministerstva zemědělství jsem se téměř jednoznačně dozvěděla, ţe zemědělství v naší oblasti stagnuje, částečně někteří připouštějí, ţe přímo klesá, kdyţ mluvíme o velikosti produkce (pracovník 1, pracovnice 4). Jiní hodnotí, ţe ,,zemědělství je přizpůsobené výrobním možnostem a dotačním podmínkám“ (pracovnice 2). Kdyţ se zaměříme na velikost obhospodařované plochy, tak ta dle pracovníku mírně roste. Jako velmi přínosný názor vidím i fakt, ţe pracovníci hodnotí, ţe ,,v současné době a v místních podmínkách okresu Trutnov, kde je dost vysoká nezaměstnanost a nejsou na výběr pracovní příležitosti je to určitě důležitý zdroj obživy“ (pracovník 3), velmi podobně i pracovnice 4. Také mě zajímalo, jak vidí změny v zemědělství za poslední léta, třeba např. se vstupem do EU. Opět jsem se dozvěděla podobné odpovědi, ţe se zemědělství mění, především, ţe je zde více finančních prostředků, právě díky Evropské unii. Jak říká pracovník 1: ,,Změnilo, je v něm díky dotacím mnohem více peněz.“ či pracovnice 4: ,,… vzrostly zemědělcům příjmy z dotací, i když stále nejsou srovnatelné podmínky se starými členskými státy EU.“

7.3 Změny a situace v zemědělství dle zemědělců I v rozhovorech s místními zemědělci mě zajímalo, jak oni vidí zemědělství na Trutnovsku a jaké změny a vývoj vidí během doby, po kterou sami hospodaří. Zemědělci hovořili o obecných změnách, ale i o konkrétních změnách v jejich hospodářství. Samozřejmě mě zajímalo, jak dlouho uţ zemědělci hospodaří, zemědělec A – od roku 1984, zemědělec B – od roku 1994 , zemědělec C – od roku 1992, zemědělec D – od roku 1990, zemědělec E – od roku 1991 , zemědělec F – od roku 1994 .

48 Zemědělec A říká, ţe ,,změnilo se toho hodně od doby komunistický, dřív se všechno dělalo ručně, pak už na vše byla strojová základna. Dobudoval jsem statek. Také se změnilo uskladnění sena, dřív bylo volné, pak malé balíky, teď už jen velké balíky. Dřív se obhospodařovalo s koňma nebo jsem sekal kosou, pak už sem měl traktor, Zetor dvaapadesátku, nyní si to nechávám dělat službama – nechám si posekat i zabalit balíky. Dřív také jsem choval ovce na kůži, dneska už mám mastné, na maso, nikdo nechce kůže ani vlnu, ta se dováží kdo kde z Austrálie. Všechny cenný produkty z hospodářství dneska házíme do hnoje nebo se to pálí. Také se zvýšila byrokracie.“ I další zemědělci dodávají: ,,Tenkrát když to děda koupil, tak jsme si mysleli, že ty pozemky jednou budou mít velkou cenu, ale houby, kdyby nebylo dotací, tak … (mávnutí rukou). Jinak v zemědělství je více možností se zapojit do dotací, ale také se zvýšila s tím spojená byrokracie. Kdybych měl ale začínat znova hospodařit, tak už bych se s tím nepachtil“ (zemědělec D) a ,,přišla modernizace, mechanizace na ulehčení práce, a to vše díky dotacím, bez těch by nebylo možné nakoupit stroje, vlastně na to hlavně investuji dotace, jinak by to ani nemělo smysl. Tenkrát jsme získali pozemky v restituci, neměli jsme vůbec nic, žádný traktor, chlív, sekačku, nic, jen chuť a elán“ (zemědělec B). Podobně hodnotí i zemědělec C, E, F. Také mě zajímalo, co vidí jako charakteristické pro hospodaření v této podhorské oblasti. Zemědělec A říká, ţe ,,no dneska už to neuživí ani jednoho člověka. Dřív 10 – 15 ha uživilo v pohodě celou rodinu. A dneska? Dneska je to jen náročný koníček, kdy mých 11 ha neuživí ani jednoho člena rodiny.“ V podobném duchu charakterizoval situaci i zemědělec F, který dodává: ,,Už se nehospodaří tak intenzivně, zemědělci se navrátili k pastvě dobytka, každý už dneska nemusí mít pole a na něm úrodu. Ale když to shrnu kolem a kolem, tak 99% zemědělců tady v okolí žije na dotacích, jinak by se v této krajině a ekonomických podmínkách neuživili.“ Jak vypadá zemědělství dnes na Trutnovu jasně shrnul i zemědělec B: ,,v této oblasti pastviny, louky, nějaký skot, ovce… pastviny, pastviny, pastviny. Komunisti v minulosti zkoušeli ve Lhotě obilí, v tom krpále nad Kudrnou, i tam nad krámem, hrozný úlety, co pamatuju. Chtěli dokázat, že jsme ve všem soběstačný, ve všem. Dřív v každým baráku bylo prase, králíci, lidi se hádali, kdo si poseká jakou mez před barákem. Dnes už to tak není.“

49 Dílčí závěr: Vývoj zemědělství na Trutnovsku prošel dlouhým procesem osídlování po vysídlení Němců z pohraničních oblastí, vznikem JZD a státních státků, jejich slučováním, rozdělováním i zánikem, jak se dozvíme z archivních materiálů. Současný stav zemědělství je nyní přizpůsoben výrobním i dotačním moţnostem dle pracovníků ministerstva zemědělství. Zemědělci hodnotí, ţe se nehospodaří v krajině tak intenzivně, přechází se k tradičním formám zemědělství v této krajině – pastvinám a loukám. Uţ to není jako v době komunistů, kdy se muselo orat téměř kaţdé pole. Drobní hospodáři ale hodnotí, ţe pouze zemědělství by je v dnešní době neuţivilo.

50 8. Vliv zemědělství na krajinu Během celého vývoje zemědělství na Trutnovsku prošla krajina značným vlivem ze strany zemědělství. Po roce 1945 se jednalo především o odsun Němců ze Sudet, do kterých Trutnovsko spadá, tím krajina přišla o svého hospodáře a zemědělství značně ubylo. Kdyby krajina byla něco neţivého, tak by po odsunu Němců zanikla a rozpadla se, ale krajina jako ţivý organismus, který je schopný autoregulace, nepotřebovala svého správce. Krajina se po odsunu navracela do stádia nezemědělské krajiny, dokud nedošlo k osídlování pohraničních částí a tím i částečné obnovy zemědělství. V dalším vývoji pak v oblasti Trutnova a celého Podkrkonoší docházelo k přeměně tradičních luk a pastvin na ornou půdu a k jejímu nešetrnému obhospodařování. To však nebyla nejpodstatnější přeměna. Pro totalitní období se stala charakteristickou přeměna na industrializaci, s ní souviselo rozšíření těţebních ploch a ke krajině následná a často velmi nešetrná urbanizace. Tento fakt se nevyhnul ani Trutnovu. Na místech, kdy byla původní roztroušená zástavba a nivní louky, tak na těchto místech často bezmyšlenkovitě vzrůstala souvislá zástavba betonových sídlišť. V krajině jsou viditelné změny, které přinesly změny v hospodářské i politické sféře po roce 1989. V té době se změnil celkový přístup ke krajině. V krajině počal být kladen důraz na její ekologické hodnoty a stabilitu, kterou můţe snadno člověk svým jednáním a činností narušit. Počalo transformační období, kdy jsme se stali svědky toho, ţe je důleţité zvyšování ekologické kvality krajiny. Na Trutnovsku mezi hlavní změny patřilo to, ţe orná půda, krajinný prvek relativně nestabilní a v minulosti intenzivně vyuţívaný, začala být přeměňována na trvale trvaní porosty (louky a pastviny). Trvalé travní porosty patří v této oblasti mezi tradiční kategorii zemědělsky vyuţívané půdy. Nejintenzivněji tato přeměna probíhala do roku 2005. Po roce 2005 dochází tedy k pomalému ubývání orné půdy a postupnému zvyšování se plochy trvalých travních porostů. Tento výsledek v krajině je důkazem transformačních procesů ve vyuţívání půdy v České republice, kdy se po roce 1989 stalo hlavním trendem právě zatravňování orných půd. V tomto období vzrůstá i rozloha vodních ploch. Dále pak po roce 2005 je dalším hlavním procesem v krajině zalesňování. Jsou to procesy, které lze hodnotit kladně, protoţe zvyšují ekologickou stabilitu v krajině a zkvalitňují její celkový ráz. Dalším výrazným projevem ve změnách

51 vyuţití půdy je zvyšování zastavěných ploch, hlavně v důsledku suburbanizace, ale to uţ se nejedná o přímé změny způsobené zemědělskou činností. Na Trutnovsku od roku 1989 je hlavním přínosem ve změně vyuţití půdy nárůst trvale travních porostů. Tato změna je pro tuto oblast důleţitá a ţádoucí, protoţe přeměna orné půdy na původní louky a pastviny znamená návrat k tradičnímu hospodaření, které můţe vyuţívat co největšího potenciálu, který tato horská oblast můţe nabídnout. Jako velmi vhodná se tedy jeví obnova tradiční zemědělské výroby, která je ve většině podhorských oblastí typická. Často se jedná o tradiční malovýrobní zemědělství, které je zaměřeno na ţivočišnou výrobu. A jak svůj vliv vidí konkrétně zemědělci? Jak oni ovlivňují krajinu? Vidí ekologické problémy? Jak uţ bylo řečeno v předchozí kapitole, tak ,,se nehospodaří tak intenzivně, zemědělci se navrátili k pastvě dobytka“ (zemědělec D), a ,,dneska už se v zemědělství neobdělává tak intenzivně, ani se už nepoužívá tolik chemikálií. Myslím si, že zemědělství už nedělá dneska takový škody“ (zemědělec A). ,,Ekologické problémy…se zemědělstvím snad už ani moc ne, jak jsem říkal, už se nehospodaří tak intenzivně jako za komunistů. Já se snažím hospodařit co nejvíc v souladu s přírodou“ (zemědělec C). Celkově tedy zemědělci mají pocit, ţe zemědělství, alespoň u těchto drobných zemědělců, nemá takový negativní vliv na krajinu jako dřív, kdy je jednalo o příliš intenzivní zemědělství, které bylo plné hnojiv a chemikálií (zemědělec E, F, A). Za velký ekologický problém, alespoň v minulosti hodnotí více tepelnou elektrárnu Poříčí, která měla vliv na krajinu v okolí Trutnova. ,,Domnívám se, že ve Lhotě, jsem tu od roku 1973, tak k tý ekologii, ta slavná poříčská elektrárna, tak do roku 1983 nebo tak, tak celá krajina byla šedivá, žádná zelená tráva, žádný zelený stromy, všude jen popílek. V přírodě člověk neviděl žádného haďoura, ještěrky, hlavně ty ještěrky. Pak nainstalovali filtry a zlepšilo se to, objevili se haďouři, ty ještěrky. I ten kysličník co tu ničil střechy…pak pořídili fluidní kotle, a taky se to zlepšilo, už vše hned nezoxiduje. Největší problémy tu teda byly asi s elektrárnou, ani ne tak zemědělské“ (zemědělec B).

52 Dílčí závěr: Po roce 1945 a 1946 přišla krajina odsunem Němců z této pohraniční oblasti o svého správce i na určitý čas ustala zemědělská činnost, coţ znamenalo návrat divoké přírody do míst, odkud se ji člověk po dlouhé léta snaţil odstranit. Další silný vliv nastal při kolektivizaci zemědělství, kdy došlo ke zcelování pozemků, rušení cest, remízků a dalších krajinných prvků. Po roce 1989 se více začal klást důraz na ekologické hodnoty a stabilitu v krajině. Docházelo k postupnému návratu k tradičnímu hospodaření v podhorské krajině, návrat k pastvinám a loukám jako tradičnímu prvku, ustoupilo se od většinové orné půdy. I současní zemědělci hodnotí dnešní hospodaření jako šetrnější neţ za dlouhá léta komunismu, kdy se jednalo o příliš intenzivní hospodaření, kde se hojně pouţívala i hnojiva a chemikálie. Dnešní zemědělství vidí jako šetrnější, které v krajině netvoří tolik škody, ekologické problémy spojené se zemědělstvím nejmenují.

53 9. Agroenvironmentální programy na Trutnovsku Ve své práci jsem hovořila především se zemědělci, kteří obhospodařují louky a pastviny, coţ je v této podhorské oblasti Krkonoš nejčastější způsob hospodaření, jednalo se o drobné zemědělce. Všichni jsou zapojeni v agroenvironmentálním programu trvalé travní porosty. Současně jsem uskutečnila rozhovory i s pracovníky ministerstva zemědělství, od kterých mě zajímalo, proč zemědělci vstupují do agroenvironmentálních opatření, co to dle nich přineslo a další. Podobné otázky jsem kladla i samotným zemědělcům.

9.1 Typy agroenvironmentálních programů, množství přihlášených zemědělců Od pracovníků ministerstva zemědělství jsem se dozvěděla, ţe do agroenvironmentálních programů, oni pouţívají označení agroenvironmentální opatření (AEO), je na Trutnovsku zapojeno cca 200 zemědělců a zemědělských společností. Převaţujícím programem je TTP – trvalé travní porosty. Zemědělci, kteří byli mými respondenty, jsou zapojeni do TTP, ale i do programu ekologické zemědělství. Ve zkratce přikládám definice těch dvou zmíněných programů ze dvou broţur o agroenvironmentálních opatřeních. Program trvalé travní porosty je zde proto, ţe tyto travní porosty v našich podmínkách vytvořil člověk a nadále je i udrţoval. Z důvodu, ţe tento typ hospodaření na pozemcích probíhal v řádu po staletí, tak zde vznikly vhodné podmínky pro ţivot mnoha druhů ţivočichů a rostlin. Některé druhy jsou na travní porosty navázány tak úzce, ţe se jinde téměř nemohou vyskytovat. V naší krajině najdeme pestrou škálu prostředí, ve které ţije mnoţství druhů, coţ je dané různými způsoby vyuţívání travních porostů (různý počet sečí za rok, pastva ovcí, koz či dobytka, hnojení atd.). ,,Je známo, že v travních porostech se téměř stejné množství rostlinné hmoty, která je nad zemí, nachází i pod zemí, tedy hlavně v kořenech. Díky tomu mají travní porosty obrovskou schopnost zadržovat vodu a přispívat tak k prevenci proti škodám z přívalových dešťů. Nejjednodušší rozdělení travních porostů je dáno hlavním způsobem obhospodařování – na louky a pastviny. Jelikož na loukách fungují jiné

54 přírodní zákonitosti než na pastvinách, liší se podle toho i zásady šetrného hospodaření“ (Agroenvironmentální programy České republiky, 2004, s. 4). Kvůli jakým rizikům spojeným s hospodařením je třeba opatření zavádět? Kdyţ jsou louky a pastviny intenzivně vyuţívání, tak dochází k vytlačování konkurenčně slabších druhů rostlin, ale také ubývají druhy ptáků, kteří mají zde svá hnízdiště, i některé druhy hmyzu. V případě, kdy dochází k nadměrnému hnojení luk, tak se tím posiluje vzrůst pouze několika málo druhů trav. Naopak v oblastech pohraničí často dochází k opouštění luk a pastvin, které se přestávají vyuţívat. Problémem se v tomto případě stává, ţe opuštěné louky a pastviny zarůstají, a je obtíţné je navrátit do původního stavu. Tímto to pak ztrácíme prostředí, které má v krajině důleţité funkce a současně je můţeme označit jako kulturní dědictví po našich předcích (Agroenvironmentální programy České republiky, 2004). Podmínky programu TTP v Příloze č.5. Ve zkratce se hovoří v broţuře o ekologickém zemědělství jako o ,,Při pěstování rostlin se ekologičtí zemědělci vyhýbají syntetickým hnojivům; úrodnost půdy zachovávají a zvyšují přiměřeným hnojením statkovými hnojivy, vyváženými osevními postupy se zastoupením bobovitých rostlin apod. Úrodná, oživená a zdravá půda je předpokladem dobrého zdravotního stavu rostlin, základním opatřením ochrany rostlin je proto prevence. Použití syntetických pesticidů je zakázáno. V ekologických chovech jsou zvířata ustájena přirozenými způsoby a mají možnost výběhu nebo pastvy. Zvířata jsou krmena přirozeným krmivem, které odpovídá jejich druhově specifickým požadavkům, jejich krmivo pochází v maximální možné míře z ekologického zemědělství. Důležitá je pohoda zvířat, která je rovněž prevencí nemocí (zabránění stresu). Nepoužívají se preventivně antibiotika, zakázáno je použití hormonálních přípravků. Ekologičtí zemědělci nepoužívají geneticky modifikované organismy (GMO). Jejich cílem je produkovat vysoce kvalitní potraviny a zároveň pečovat o životní prostředí“ (Agroenvironmentální programy ČR 2007-2013, 2007, s. 7). Ekologický zemědělec se přitom řídí zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a jeho prováděcí vyhláškou č. 16/2006 Sb. Dodrţování pravidel (viz Příloha č.5) ekologického zemědělství prověřuje kontrolní orgán Ministerstva zemědělství.

55 9.2 Vstup do agroenvironmentálních programů, bariéry Pracovníků jsem se ptala, jestli vidí obtíţný vstup zemědělců do agroenvrironmentálních opatření, proč a jestli je to třeba pro ně administrativně obtíţné. Pracovník 1 říká: ,,Aby vlastní dotaci dostali, tak často stačí zaevidovat na MZe pozemky (v podstatě donést doklady o vlastnictví nebo nájmu pozemků) a na jaře podepsat žádost, kterou obdrží předtištěnou (vyplněnou) od ministerstva. Pak musí samozřejmě vést evidenci zvířat, hnojení, postřiků apod., ale to přímo nesouvisí s AEO, ale stanovují to jiné právní předpisy na něž se pravidla AEO jen odvolávají.“ Pracovnice 4 dodává: ,,Všichni umí číst a chodí každoročně na školení či seminář. Umí se i orientovat v programu Portál Farmáře na stránkách www:eAGRI.cz. Poradí i poradci, či Okresní agrární komora.“ Ta samá otázka mě zajímala i u jednotlivých zemědělců, jestli mají dostatek informací o dotačních programech, kde se informují a zda je případný vstup do dotačních programů administrativně pro ně náročný? Většina drobných zemědělců je členy Agrární komory České republiky. Takţe informace mají především skrze ni (zemědělec A, B, D ,E, F). Jasně popisuje zemědělec A: ,,Jsem člen agrární komory, takže různé novinky a změny se dozvídám přes časopis, který nám chodí. Jsem tedy průběžně informován o změnách a informacích o dotačních programech. Poradci na agrární komoře by měli poradit, ale moc se jim do toho nechce.“ Zhruba v tomto duchu hovoří všichni respondenti. Zajímala jsem se, jak i oni vnímají administrativní zátěţ, která je spojena se vstupem do agroenvriromentálních programů. Většina hodnotí v podstatě kladně, ,,tak přiměřeně, ale dalo by se to papírování určitě zjednodušit“ (zemědělec A), ,,tak rozhodně s tím je dost papírování a lítaní po úřadech, ale s čím dnes není že?“ (zemědělec D). Někteří administrativu příliš neřeší, jak říká zemědělec B, tak ,,manželka to všechno oběhá a zařídí.“ Dále mě zajímalo, proč si myslí, ţe zemědělci do agroenvironmentálních programů – opatření vstupují. Dle pracovníka 3 jsou to z 99% finanční důvody a pracovnice 4 dodává ,,…aby získali více finančních prostředků v této zlé době, samozřejmě musí taky plnit více podmínek.“ Na tuto otázku jsem se ptala i samotných zemědělců, co je důvodem jejich zapojení do agroenvironmentálních programů. V souhlasném duchu s pracovníky ministerstva hovoří i zemědělci o svém vstupu do agroenvironmentálních programů. Svoje zapojení do AEO shrnují, ,,především kvůli

56 penězům, bez nich by bylo dnes hodně náročné nějaké hospodářství udržet“ (zemědělec D), stejně tak i další ,,finanční důvody, bez toho bych statek dneska neuživil“ (zemědělec E), ,,Samozřejmě peníze. Kupuju z nich pak naftu, gumy na traktor, sekačky, novy traktor, chlév jsem opravil. My jako drobný zemědělci, nám nikdo nic nedal“ (zemědělec B). Finanční důvody potvrzují všichni respondenti. Dále mě zajímalo, jestli agroenvironmentální programy přinesly nějaký posun v zemědělství, určitě uvědomění u zemědělců. Od některých pracovníků jsem se dozvěděla názor, ţe zemědělci plní tyto podmínky pouze za vidinou finanční dotace (pracovník 1, pracovnice 4), dozvěděla jsem se ale i názory opačné, kdy dle např. pracovnice 2: ,,Správný zemědělec, který na půdě léta hospodaří plní AEO i bez určených podmínek, tzn.že se chová k půdě a k přírodě šetrně. Jsou výjimky, kteří by drancovali půdu a bylo to tak i dříve, ale opravdu to jsou výjimky.“ Další otázkou bylo také to, zda existují nějaké problematická omezení, proč se zemědělci nemohou zapojit do agroenvironmentálních programů. Dozvěděla jsem se od pracovníků následující. Pracovník 3 shrnul situaci na Trutnovsku takto: ,,Drobní nemají zvířata a výměru (5 respektive 2 ha), polaři taky nemají zvířata, pár těch větších se nechce zavazovat na 5 let. A jeden velký na AEO po prvotní špatné zkušenosti zanevřel. Ale jinak je, takových minimálně 95% těch, kteří splní základní podmínky, tak tam jsou.“ Někdy se však nejedná o to, ţe by nesplňovali dané podmínky, ale je to spíš názor i přesvědčení zemědělců, jak dodává pracovnice 2: ,,Většinou se nechtějí zavazovat k plnění dalších podmínek, i když jsou to takoví zemědělci, kteří by je plnili. Jsou příliš opatrní a zodpovědní, případně nechtějí vyplňovat další doklady např. o hnojení. V mnoha případech je to proto, že nechovají zvířata, takže nemohou plnit důležitou podmínku intenzity chovu hospodářských zvířat.“

9.3 Přínos agroenvironmentální programu dle pracovníků MZe Také mě zajímalo, v čem spatřují pracovníci Mze agroenvironmentální programy přínosné. Pracovník 1 říká, ţe : ,,Skrze peníze nutí zemědělce dodržovat pravidla šetrnějšího hospodaření. Ale pravda je asi taková, že při minimální snaze pravidla agroenvironmentálních opatření splní prakticky každý, nejsou nijak přísná, a vlastně je plnili i před zavedením AEO. Snad jen nějaké papírování se šidilo, ale to na samotnou přírodu mělo minimální vliv.“ Jednoduše názory všech vyzpovídaných pracovníků

57 vystihuje tento názor: ,,Přínosem pro zemědělce jsou jednoznačně další finanční prostředky a příroda je rovněž ochráněna.“ (pracovnice 4) S tímto souvisela i má další otázka, zda pracovníci mají pocit, ţe agroenvironmentální opatření jsou vhodným nástrojem, jak chránit přírodu a krajinu. Zajímavý názor má pracovník 1, se kterým se shodují i další pracovníci : ,,Je to spíše nástroj k rozdělování evropských peněz, bez něhož to Brusel nedovolí. Při četnosti fyzických kontrol plnění AEO, a mírnosti sankcí to krajinu zas tak moc nechrání.“ Zajímalo mě i jestli jsou viditelné nějaké změny u zemědělců, kteří jsou do agroenvironmentálních programů zapojeni. Dozvěděla jsem se, ţe hlavně ,,jsou obhospodařovány dříve neobhospodařované plochy, protože se to vyplatí,“ (pracovník 1), a ţe ,,krajina je obhospodařovaná a hezká, vidíte to kolem sebe a vidí to všichni, není to až tak samozřejmé. Pokud se někde nesklízí, hned to je vidět“ (pracovnice 2).

Dílčí závěr: V této části práce jsem se dozvěděla, ţe do agroenviromentálních programů – opatření, je zapojeno zhruba 200 zemědělských subjektů na Trutnovsku. Převaţujícím programem vzhledem k přírodním podmínkám jsou trvalé travní porosty, o čemţ píše Baška (2010). Zapojení do programů není dle pracovníku ministerstva zemědělství příliš obtíţné. Pokud by měl nějaký zemědělec problémy, je zde vţdy, kde se poradit. Ani zemědělci nevidí zapojení do programů příliš obtíţně, upozorňují akorát na byrokracii a papírování s tím spojené, ale příliš si nestěţují. Informace nejčastěji mají od Agrární komory, kde se mají i moţnost poradců zeptat, pokud si s něčím neví rady. Do programů dle pracovníků ministerstva zemědělství vstupují zemědělci především z finančních důvodů. Tuto skutečnost potvrzují i samotní zemědělci. Na otázku, zda je vidět nějaký posun v uvědomění zemědělců, proč podmínky plní, se mi nedostalo jednoznačné odpovědi, někdo za tím vidí především finanční stránku, jiní ţe je tu řada zemědělců, kteří jiţ před vstupem do programů se chovali, jako by podmínky jiţ dodrţovali a jednalo se u nich o šetrné zemědělství ke krajině i půdě. Dále jsem se ptala na bariéry vstupu do agroenvironmentálních programů, kdy se jako jednou z bariér ukázalo nesplnění některých podmínek (např. nechovají dobytek), či špatná zkušenost,

58 nebo přílišná opatrnost, zodpovědnost a neochota vyplňovat další podklady. Další otázky se týkaly přínosu agroenvironmentálních opatření, kdy někteří pracovníci vidí jako podmínky příliš jednoduché, neţ aby vedly o ochraně krajiny a půdy, někteří vidí AEO jako vhodný nástroj. Hlavní přínos je podle pracovníku zřejmě v tom, ţe je obhospodařována a udrţována krajina, která by byla nejspíše bez finančních dotací ponechána ladem, a zmíněna byla i estetická funkce, kdy obhospodařovaná krajina je hezká, a pokud někde není, tak je to hned vidět.

59 10. Postoj zemědělců k AEP a hospodaření v krajině V této kapitole mě zajímalo, jaký postoj mají zemědělci ke svému hospodaření, k půdě a krajině, o kterou pečují, abych mohla dle jejich výpovědí posoudit, zda opravdu došlo k posunu od produktivistického zemědělství a zemědělské politiky k post - produktivistickému, multifunkčnímu zemědělství, které není zaměřeno pouze na produkci, ale má i další funkce. Dle rozhovorů se zemědělci i pracovníky MZe jsem rozdělila tuto část na další podkapitoly.

10.1 Postoj zemědělců k půdě dle pracovníků MZe

Také mě zajímal názor pracovníků ministerstva zemědělství na to, jaký mají dle nich zemědělci postoj ke své půdě, zda pouze jako zdroj obţivy či zde existuje nějaká pevná vazba. Opět pracovníci popisují rozdílné postoje k půdě, vybírám dva názory pracovníků, které nejlépe vystihují řečené. Pracovník 1 říká, ţe ,,Je-li opravdu jejich vlastnictvím, tak určitě nějaká osobní vazba i skrze její hodnotu existuje. Jsou samozřejmě i tací, kteří jí mají jako rodinné stříbro. U najaté půdy převažuje určitě pouze zdroj obživy.“ Druhým zajímavým názorem je, ţe zemědělci ,,Mají vlastnický vztah k půdě a je to především zdroj příjmů a obživy. Každý chce sebe a svou rodinu nějak uživit. Přibývá lidí, žadatelů o dotace, kteří si berou svou vlastní půdu zpět a chtějí na ní opět hospodařit. Půda zdrojem obživy vždy a po staletí byla, jen se to tak nějak z povědomí lidí vytratilo, že kráva není fialová jako ta na čokoládě Milka.“ (pracovnice 2)

10.2 Hodnocení vlastního hospodářství zemědělci Od zemědělců jsem se zajímala, jak hodnotí své hospodaření, jestli vidí ve své práci nějaké úspěchy, nebo naopak neúspěchy. Na otázku hodnocení svého hospodaření jsem se dozvěděla následující. Zemědělec A vidí svoje zemědělství ,,Jako náročný koníček, v dnešní době to ani jinak říct nejde, jinak se to hodnotit nedá. Vláda nám hází klacky pod nohy, prostě to úplně zazdila,“ nebo zemědělec D říká, ţe svou práci vidí ,,Jako časově náročnou aktivitu, která mě baví, ale kdybych dělal jen to, tak mě neuživí.“ ,,To lze těžko říct, nebýt těch dotací, tak už by tu vše bylo zarostlý trním, olšemi, všelijakým křovím. Díky dotacím mám stroje, díky státu, a dál pak už jen svoje pozemky zhodnocuju, nedělám to jen pro sebe, ale vlastně pro celou širokou veřejnost, pro lidi,

60 co jdou kolem, pro turisty, kteří jdou přes louky do lesa“ (zemědělec B). I zemědělec F dodává: ,,Je náročné hospodařit v takovéto krajině, kdyby nás to nebavilo, tak už jsem s tím dávno skončil, dotace mi umožňují ale mít dobré stroje, kterými seču. Finance jsou dnes důležité.“ ,,Vidím ho jako úspěšné, ale na druhé straně náročné, jak na čas, tak hlavně na peníze. Všechny ty stroje, nafta…ale dělám to rád, rád vidím, jak jsou pozemky upravené, jak se na nich pasou krávy. Lepší než nějaký křoví, bodláky a nějaký bordel“ (zemědělec C). Na to jaké vidí úspěchy či neúspěchy zemědělci hovoří s láskou o své práci a dávají na obdiv, co se jim podařilo. Je znát láska ke své práci, ke své půdě i zvířatům, jako např. u zemědělce A: ,,Tak celkově máme kvalitní stádo koní, v dobré kondici, myslím, že tady se mi opravdu daří, a kvalitní stádo ovcí. Teďka se budeme snažit i o kvalitní stádo koz. Také se nám letos podařila krásná jalovička. Celkově nelze říct jednu věc ale.“ nebo zemědělec D: ,,jako veliký úspěch vidím celý svůj statek, pěkné a udržované pozemky a veliké stádo krav, na ty jsem opravdu pyšný.“či zemědělec B ,,něco se mi povedlo, něco ne. Nejde říct neúspěšné či úspěšné, kdybych bohatnul, tak by bylo úspěšné, kdybych chudnul, tak neúspěšné, ale já mám pořád tak nějak stejně.“ Zemědělci E i F hodnotí svá zemědělství podobně, cení si svých statků i pozemků.

10.3 Vstup do AEO a dodržování podmínek, kontroly V další části jsem se ptala, zda jsou zapojeni do některého z dotačních programů agroenvironmentálních opatření, kterého a z jakého důvodu, jaké podmínky to pro zemědělce znamená a jak jsou tyto podmínky kontrolovány. Mezi dotazovanými jsou drobní zemědělci, kteří hospodaří v okolí Trutnova a kteří jsou zapojeni do agroenvironmentálního programu – ekologické zemědělství, nebo udrţování trvalých travních porostů (louky, pastviny). Jsou zapojeni i do některých jiných dotačních programů, např. zemědělec B má dotace na včely. Od zemědělců mě zajímalo, jaké musí dodrţovat podmínky, a jak se na ně dívají oni. Zemědělci o podmínkám mluví více obecně, neţ jsou popsány v předpisech a příručkách, shrnují je svými slovy a dodávají, i jaké s nimi mají problémy. Vybrala jsem tři názory, ostatní jsou dost podobné. Zemědělec A říká: ,,tak dvakrát do roka senoseč, pak přepásání dobytkem“ a zemědělec B dodává: ,,Musí být posekáno, sklizeno, ale není zohledněno počasí. Ale my tady pod horama jsme na něm závislí, sám

61 se dostávám do rozporu s jejich termíny, protože pro mě je důležitější zajistit dobrý krmení. Suchý jaro je tak jednou za 3 až 4 roky, pak je tý trávy málo, ale já pro tu živou bytost musím mít krmivo, tu nezajímají nějaký předpisy.“ I zemědělec C dodává: ,,dodržování různých termínů, kdy smí sekat, kdy má být uklizeno na pozemcích, ale ne vždy se to dá dokonale plnit, snažím se, ale někdy příroda nepřeje, těžko můžu vzít traktor a jít sekat, když prší a prší, těžko bych pak pro krávy měl krmení na zimu.“ Z návštěvy jednotlivých statků, i pozorováním ve Lhotě u Trutnova během roku, mohu zhodnotit, ţe zemědělci mají své pozemky posekané, pečlivě uklizené seno, svázané do balíků, a na mnoha místech viditelně připravené na zimu pro jejich dobytek. Mezi loukami jsou viditelně zachované polní cesty i remízky. Viz fotografie č. 1 a 3 v Příloze 6. Dále jsem se ptala, jak jsou ty podmínky kontrolovány. Jak hodnotí zemědělec B, tak kontrolováno vše je a někdy jsou s tím i problémy: ,,Jo seshora to fotí, ale chodí i kontroly, že o tom člověk ani neví, pak jen přijde papír, jestli to je v pořádku, zaplať pánbůh je. Také chodí kontrola na krávy, musí mít známky, hned dvoje, ten duplikát je hrozně drahej. Musíme mít zdravý dobytek, nový nekupujeme. Ale někdy to je přehnané ty kontroly, měli jsme tamhle na pozemku vrbu, vrhala na satelitních snímcích stín, tak nám chtěli odstřihnout metry, nakonec jsme ji porazili, abychom nepřišli o dotace.“ O snímcích z druţice mluví i ostatní zemědělci (A, C, D, E, F). Např. zemědělec A: ,,…chodí kontroly, skoro každoročně, kontroly na zdravotní stav zvířat, na sklizený pozemky, jestli je vše podle předpisů.“ ,,Často nám kontroly ani nehlásí, pak přijde jen zhodnocení, zda je dle snímku vše, jak má být“ (zemědělec F).

10.4 Dodržování podmínek i bez dotací? V této části jsem se zajímala, jaký mají názor zemědělci na udrţování krajiny, na dodrţování podmínek, které jim jsou stanoveny v rámci dotačního programu, a zda by se o krajinu starali stejným způsobem, i kdyby nebylo dotací. Moje otázky směřovali i na ekologické zemědělství u těch, kteří v tomto programu nejsou, zda o něm přemýšleli. Od zemědělců jsem se dozvěděla, ţe by podmínky, které stanovují dotační programy, dodrţovali, i bez těchto programů. I kdyţ ne tak přesně, jak jsou některé termíny určeny. Je znát, ţe si váţí své půdy, krajiny i zvířat. Uvedu názorné ukázky,

62 ze kterých je toto znát. Zemědělec A říká: ,,nedodržoval bych podmínky tak striktně, všechny ty termíny. Musíme se tu přeci jen řídit i počasím. Když je deštivej červenec, tak bych posekal hned v srpnu třeba. Nehrotil bych to tolik a neriskoval bych třeba, že mi shnije seno na louce. Dal bych tomu větší toleranci. Ale půdu bych obdělával stejně, člověk chce mít pěkné pozemky, není to jen o dotacích.“ Stejný pohled na věc je znát i u dalších: ,, já podobné podmínky více méně dodržoval už před vstupem do programů, ale v nich je člověk víc vázaný termíny, co do kdy splnit, myslím, že dřív jsem víc koukal na to jaký je počasí, prší, neprší, a podle toho se pak jela sekat louka“ (zemědělec D) či ,,To je složitý, když je sucho, nic nenaroste, tak to ale nikoho nezajímá, že není, ale má být posekáno, ale co? Když mám krávy, tak pro ně musím zajistit dobrý krmení, to nezaleží jen na mě a na nějakých předpisech, těma je v zimě nenakrmím. Kdybych kvůli dotacím nemusel mít velkou dobytčí jednotku, byli by jiný podmínky, tak bych sekal s chutí i bez krav, měl bych jednu, dvě krávy, aby rodina měla ekologické maso bez chemie“ (zemědělec B). ,,Každý správný zemědělec chce mít pěkné, nezarostlé pozemky, a stejně je potřeba mít na zimu balíky sena pro krávy“ (zemědělec C). Zemědělci hodnotí vesměs podmínky jako příliš striktní, hlavně termíny, které oni mají problém dodrţet např. právě kvůli počasí. Na základě dlouhodobého pozorování mohu říct, bydlím ve Lhotě u Trutnova od roku 1993, ţe zhruba kolem roku 2000, kdy ještě nebylo dotace od EU, ale od státu, tak drobní hospodáři udrţovali své pozemky tak dobře jako dnes. Byli drobní a tedy lehce kontrolovatelní. U velký zemědělských subjektů, které měli velké pozemky byla situace rozhodně horší, pozemky neposekané, neuklizené. Situace se změnila od doby, kdy začali být pozemky kontrolovány přes satelitní snímky. Od této doby i velké subjekty, ty přímo v Lhotě, mají pozemky pečlivě udrţované. U malých hospodářů tedy dotace způsob a intenzitu nezměnily. U zemědělců mě také zajímalo, zda přemýšleli o ekologickém zemědělství, a pro do něho nejsou případně zapojeni. U některých důvodem nezapojení je administrativní zátěţ, ,,my to máme v podstatě ekologické zemědělství, akorát nejsme přihlášeni do programu. Nevstupuju do toho, protože pak by to byla moc velká buzerace. Nechci být tolik vázaný, ale splňovali bychom v podstatě všechny podmínky. Nešlo by při tom ale mít zaměstnání, musel bych se zemědělství věnovat na plný úvazek, je tam moc vyřizování a byrokracie, různý formuláře na hnojný hospodářství a tak“

63 (zemědělec A) nebo ,,je s tím moc práce, zbytečného papírování a vyřizování navíc“ (zemědělec D). ,,Je to sice pěkný program, ale mnoho dalších podmínek, které by bylo nutné přesně dodržovat, raději hospodařím trochu podle své hlavy“ (zemědělec E). Jiní jako zemědělec B či F jsou v tomto programu zapojeni.

10.5 Prodej produktů z hospodářství U jednotlivých zemědělců mě také zajímalo, zda mají produkty ze svého hospodaření, zda je prodávají, nebo je mají pro svou spotřebu – jestli je jejich hospodářství ziskové. U všech jsem se dozvěděla, ţe nebýt dotací, tak své hospodaření nemohou uţivit, ţe produkty mají především pro svou rodinu či příbuzné a ţe rozhodně v dnešní době drobné hospodaření není ziskové. Všichni mají hospodářství jako ,,druhou“ práci, ke které mají běţné zaměstnání. Uvádím ukázky z rozhovorů: ,,V první řadě máme pro sebe, v druhý řadě pro rodinu, před nima člověk nic neutají (smích). Ale na zisk to není, téměř vše pro svoji spotřebu“ (zemědělec B), ,,…většinu máme pro vlastní spotřebu a hlavně máme hodně rozvětvenou rodinu, když někdo chodí pro mléko, tak je to pro krmné účely. Také dáváme různým lidem, co nám pomáhají na statku, když jednou za rok chceme odjet třeba na 14 dní na dovolenou, abychom se z toho tady nezbláznili“ (zemědělec A). ,,Dobytek, který mám je především kvůli pastvě, když už něco porazíme, tak jedině pro rodinu“ (zemědělec F). Podobná situace je u necitovaných (zemědělec C, D, E).

Dílčí závěr: Pracovníci ministerstva zemědělství hodnotí postoj zemědělců k půdě jako pozitivní, ţe pokud se jedná o jejich pozemky, tak o ně pečují, ţe zde je určitá vazba, také se dnes často lidé ke svým pozemkům vrací a začínají na nich znovu hospodařit. Kdyţ jsem se ptala samotných zemědělců, jak hodnotí své hospodářství, jaké mají úspěchy či naopak, tak jsem se často dozvěděla ţe jejich hospodářství není ziskové, a kdyby nebylo dotací, tak uţ dávno nehospodaří z finančních důvodů. Při rozhovorech ale bylo znát, ţe o svých statcích, pozemcích i dobytku hovoří s láskou, jsou pyšní na dobytek, krávy (Fotografie v Příloze č.6), ovce, koně a jiné, které vychovali, rádi vidí své posekané a

64 obhospodařované pozemky. Vazba ke jejich půdě tu rozhodně je viditelná. Myslím, ţe v postojích a názorech je zřejmé post-produktivistické myšlení, o kterém píše Walford (2002), Wilson (2001), Lowe (1993). Všichni byli zapojeni do agroenvironmentálních programů a to především z finančních důvodů. Podmínky pro dotace hodnotí poměrně kladně, spíš mají problémy se striktním dodrţováním termínů sekání pozemků, často právě z důvodů počasí, na kterém jsou jako zemědělci závislí. Více se stěţují na zbytečné papírování a byrokracii při vyřizování dotací. Dále mě zajímalo, zda by podmínky, které stanovují agroenvironmentální programy, dodrţovali i kdyby nebyly finančně dotované. Od zemědělců jsem se dozvěděla, ţe by dál hospodařili stejným způsobem, jako to bylo do teď. Ţe by sekali dál své pozemky, udrţovali louky i pastviny, stáda krav, aby měli pěkné upravené pozemky, ne jen pro sebe, ale i pro okolí, a aby měli dobré maso bez chemie pro svou rodinu. Je znát, ţe nechtějí kolem svých statků mít zarostlé pozemky, proto o ně i s láskou pečují. Pro zajímavost jsem se ptala zemědělců, kteří nejsou v programu ekologické zemědělství, zda to zvaţovali, proč ano, proč ne. Dozvěděla jsem se, ţe především z důvodů striktních podmínek a remízů, nechtějí být tolik vázaní, navíc zmíněná byrokracie okolo. V poslední řadě mě zajímalo, zda produkty ze svého zemědělství prodávají. Ve většině mají produkty pro svou rodinu a blízké příbuzné, hovoří o tom, ţe nemají jako drobní zemědělci své hospodaření na zisk.

65 Závěr

V této diplomové magisterské práci jsem se zabývala vývojem zemědělství na Trutnovsku a situací zemědělců zapojených do agroenvironmentálmích programů. Zajímala jsem se o vývoj v této horské a pohraniční oblasti zemědělství od roku 1945 a také jsem se snaţila nahlédnout do současné situace zemědělců, kteří jsou zapojeni do agroenviromentálních opatření, abych zjistila, jak se zapojují v péči o krajinu. Z důvodu nalezení odpovědi na výzkumnou otázku jsem sestavila teoretický koncept práce, ve kterém jsem popsala oblasti týkající vývoje zemědělství, oblast agroenvironmentálních programů, oblast vlivu zemědělství na krajinu a v neposlední řadě teorii produktivismu a post-produktivismu v zemědělství a zemědělské politice. Z tohoto teoretického konceptu vyplynulo mnoţství dílčích otázek, které mi měly napomoci zodpovědět otázku hlavní. V metodologické části práce jsem vymezila strategii zkoumání, popsala vybrané techniky sběru dat a následnou operacionalizaci otázek, podle kterých byl sestaven scénář pro rozhovory se zemědělci a pracovníky ministerstva zemědělství. Dále v této části najdeme určené jednotky zkoumání a zjišťování a popis organizace celého výzkumu, ze kterého zjištěné informace byly analyzovány ve třetí části této práce. Mnou zjištěné výsledky jsem interpretovala v dílčích závěrech na konci kaţdé kapitoly. Na první část hlavní výzkumné otázky ,,Jaký byl vývoj zemědělství na Trutnovsku po roce 1945…“ jsem získala následující odpověď. Svou polohou je krajina na Trutnovsku především určena k pastvinám a loukám, protoţe na intenzivní pěstování plodin nemá vhodné přírodní a podnebné podmínky. Navíc část okresu spadá do Národního parku Krkonoše, kde pro zemědělství platí speciální podmínky. Jak uvádí Wilson (2001) je svou charakteristikou vhodná k post-produktivickým formám zemědělství. Vývoj zemědělství na Trutnovsku si prošel dlouhým procesem osídlování po vysídlení Němců z pohraničních oblastí, vznikem JZD a státních státků, jejich vznikem, slučováním, rozdělováním i zánikem. Současný stav zemědělství hodnotí pracovníci ministerstva zemědělství jako přizpůsobený výrobním i dotačním moţnostem, díky dotacím zde vidí více peněz a moţností pro zemědělce a také hodnotí, ţe se někteří lidé hlásí o své pozemky, na kterých chtějí znovu začít hospodařit.

66 Zemědělci hodnotí, ţe se nehospodaří v krajině tak intenzivně, protoţe se přechází zpět k tradičním formám zemědělství v této krajině – pastvinám a loukám. Drobní hospodáři ale hodnotí, ţe pouze zemědělství by je v dnešní době neuţivilo. Po roce 1945 a 1946 přišla krajina odsunem Němců z této pohraniční oblasti o svého správce i na určitý čas ustala zemědělská činnost, coţ znamenalo návrat divoké přírody do míst, odkud se ji člověk po dlouhé léta snaţil odstranit. Další silný vliv nastal při kolektivizaci zemědělství, kdy došlo ke zcelování pozemků, rušení cest, remízků a dalších krajinných prvků. Po roce 1989 se více začal klást důraz na ekologické hodnoty a stabilitu v krajině. Docházelo k postupnému návratu k tradičnímu hospodaření v podhorské krajině, návrat k pastvinám a loukám jako tradičnímu prvku, ustoupilo se od většinové orné půdy. I současní zemědělci hodnotí dnešní hospodaření jako šetrnější neţ za dlouhá léta komunismu, kdy se jednalo o příliš intenzivní hospodaření, kde se hojně pouţívala i hnojiva a chemikálie. Dnešní zemědělství vidí jako šetrnější, které v krajině netvoří tolik škody, ekologické problémy spojení se zemědělstvím nehodnotí, ani neoznačují. Na druhou část otázky ,,…a jak agroenvironmentální programy a z nich plynoucí podpora ovlivňují myšlení a hospodaření zemědělců na Trutnovsku?“ jsem získala následující odpovědi. Od pracovníků MZe jsem se dozvěděla, ţe do agroenviromentálních programů – opatření, je zapojeno zhruba 200 zemědělských subjektů na Trutnovsku. Převaţujícím programem vzhledem k přírodním podmínkám jsou trvalé travní porosty. Zapojení do programů není dle pracovníku ministerstva zemědělství příliš obtíţné. Pokud by měl nějaký zemědělec problémy, je zde vţdy moţnost, kde získat radu. Ani zemědělci nevidí zapojení do programů příliš obtíţně, upozorňují akorát na byrokracii a papírování s tím spojené, ale příliš si nestěţují. Informace nejčastěji mají od Agrární komory, kde se mají i moţnost poradců zeptat, pokud si s něčím neví rady. Do programů dle pracovníků ministerstva zemědělství vstupují zemědělci především z finančních důvodů. Tuto skutečnost potvrzují i samotní zemědělci. Na otázku, zda je vidět nějaký posun v uvědomění zemědělců, proč podmínky plní, se mi nedostalo jednoznačné odpovědi, někdo za tím vidí především finanční stránku, jiní ţe je tu řada zemědělců, kteří jiţ před vstupem do programů se chovali, jako by podmínky jiţ dodrţovali a jednalo se u nich o šetrné zemědělství ke krajině

67 i půdě. Dále jsem se ptala na bariéry vstupu do agroenvironmentálních programů, kdy se jako jednou z bariér ukázalo nesplnění některých podmínek (např. nechovají dobytek), či špatná zkušenost, nebo přílišná opatrnost, zodpovědnost a neochota vyplňovat další podklady. Další otázky se týkaly přínosu agroenvironmentálních opatření, kdy někteří pracovníci vidí jako podmínky příliš jednoduché, neţ aby vedly o ochraně krajiny a půdy, někteří vidí AEO jako vhodný nástroj. Hlavní přínos je podle pracovníků zřejmě v tom, ţe je obhospodařována a udrţována krajina, která by byla nejspíše bez finančních dotací ponechána ladem, a zmíněna byla i estetická funkce, kdy obhospodařovaná krajina je hezká, a pokud někde není, tak je to hned vidět. Pracovníci ministerstva zemědělství hodnotí postoj zemědělců k půdě jako pozitivní, ţe pokud se jedná o jejich pozemky, tak o ně pečují, ţe zde je určitá vazba. Také hodnotí, ţe se dnes často lidé ke svým pozemkům vrací a začínají na nich znovu hospodařit. Kdyţ jsem se ptala samotných zemědělců, jak hodnotí své hospodářství, jaké mají úspěchy či naopak, tak jsem se často dozvěděla ţe jejich hospodářství není ziskové, a kdyby nebylo dotací, tak uţ dávno nehospodaří z finančních důvodů. Při rozhovorech ale bylo znát, ţe o svých statcích, pozemcích i dobytku hovoří s láskou, jsou pyšní na dobytek, krávy, ovce, koně a jiné, které vychovali, rádi vidí své posekané a obhospodařované pozemky. Vazba ke jejich půdě tu rozhodně je viditelná. Při návštěvě zemědělců na jejich statcích bylo vidět posekané louky, připravené balíky vedle chlévů pro dobytek. Všichni zemědělci jsou zapojeni do agroenvironmentálních programů a to především z finančních důvodů. Podmínky pro dotace hodnotí poměrně kladně, spíš mají problémy se striktním dodrţováním termínů sekání pozemků, často právě z důvodů počasí, na kterém jsou jako zemědělci závislí. Více si stěţují na zbytečné papírování a byrokracii při vyřizování dotací. Dále mě zajímalo, zda by podmínky, které stanovují agroenvironmentální programy, dodrţovali i kdyby nebyly finančně dotované. Od zemědělců jsem se dozvěděla, ţe by dál hospodařili stejným způsobem, jako to bylo do teď. Ţe by sekali dál své pozemky, udrţovali louky i pastviny, stáda krav, aby měli pěkné upravené pozemky, ne jen pro sebe, ale i pro okolí, pro veřejnost, pro turisty, kteří krajinou procházejí, a aby měli dobré maso bez chemie pro svou rodinu. Z osobního pozorování mohu potvrdit (zhruba od roku 2000), ţe drobní zemědělci své pozemky poctivě udrţují, sekají aj., a to i v době, kdy ještě do agroenvironmentálních

68 opatření nebyli zapojeni. Kontroly těchto opatření dle pozorování vidím prospěšné u větších zemědělských subjektů v mém okolí. Dle jejich hodnocení a výpovědí je znát, ţe nechtějí kolem svých statků mít zarostlé pozemky, proto o ně i s láskou pečují. Pro zajímavost jsem se ptala zemědělců, kteří nejsou v programu ekologické zemědělství, zda to zvaţovali, proč ano, proč ne. Dozvěděla jsem se, ţe především z důvodů striktních podmínek a termínů, nechtějí být tolik vázaní, navíc zmíněná byrokracie okolo. V poslední řadě mě zajímalo, zda produkty ze svého zemědělství prodávají. Ve většině mají produkty pro svou rodinu a blízké příbuzné, hovoří o to, ţe nemají jako drobní zemědělci své hospodaření na zisk, ţe to, co ze zemědělství mají, je buď pro ně samotné, nebo rozdají po známých. Jaká doporučení a otázky plynou z této práce? Na základě výzkumu mezi drobnými zemědělci, kteří hospodaří v podhorské krajině na území Trutnova, a rozhovorů s pracovníky ministerstva zemědělství, jsem došla k závěru, ţe je i v myšlení a postoji zemědělců znát posun od produktivistického myšlení k post- produktivistickému, od dob komunismu do současnosti. Jedná se nyní o hospodaření, které má více funkcí neţ pouze produkci, hospodaření na zisk. Domnívám se, ţe se dá mluvit tedy o multifunkčním zemědělství, které zachovává venkovskou krajinu s přirozeným způsobem hospodaření, je zde i funkce estetická, kdy procházíme upravenou, obhospodařovanou krajinou aj. Samotní zemědělci tyto výsledky své práce vidí. Není pouze posun v zemědělské politice, jako jsou AEO, ale rozhodně i v myšlení zemědělců, se kterými jsem měla moţnost mluvit. Myslím si, ţe agroenvironmentální programy v této oblasti plní svou funkci, kdy pozemky – louky a pastviny, nejsou opuštěné, ale mají zemědělce, který je udrţuje, a to i příznivým způsobem pro přírodu. Ale dle výpovědí se dá soudit, ţe by se o krajinu starali stejným způsobem, i kdyby dotace a podmínky AEO nebyly. Zde přichází v úvahu otázka, jestli by nebylo lepší zemědělskou politiku a programy nastavit tak, aby hospodaření nemuselo být tak dotované, ale bylo pro zemědělce více ziskové? Jak jiţ bylo řečeno, zemědělci na Trutnovsku nehospodaří pro zisk, protoţe hlavně v závislosti na krajině a počasí, zde na to nejsou moţnosti. V rozhovorech s nimi je znát velká láska k jejich koním, kravám a dalšímu zvířectvu, i vztah k pozemkům, které sekají a obhospodařují, jak oni říkají nejen pro sebe, ale i pro okolí a veřejnost, turisty. Myslím, ţe velké místo v jejich pohledu na zemědělství má i estetická funkce.

69 Své hospodářství, jak jiţ bylo zmíněno, ţiví především z dotací. Nyní k tomu doporučení, zamyšlení. Neměla by se vláda, nejen naší země, ale třeba i v Evropské unii, zamyslet nad touto situací? Proč není jejich hospodaření ziskové? Proč se těmto hospodářům nevyplatí prodávat maso, kůţe, vlnu a tyto cenné suroviny často končí na hnoji (viz kap. 10)? Osobně se domnívám, ţe nastavení zemědělské politiky, i jiných politik je nějak ,,špatné“, kdyţ cenné produkty z práce zemědělců nemají odbyt, nemají svého kupce.

70 Bibliografie:

1. Agroenvironmentální programy České republiky – Programy na ochranu a obnovu ţivotního prostředí v zemědělství, 2004, Ministerstvo zemědělství, Praha 2. Agroenviromentální opatření České republiky 2007 – 2013, 2007, Ministerstvo ţivotního prostředí, Praha 3. Antikomplex a kol., 2006: Proměny sudetské krajiny. Nakladatelství Českého lesa, Domaţlice 4. BAŠKA, V., 2010: České zemědělství šest let po vstupu do Evropské unie. Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Praha 5. BERANOVÁ, M., KUBAČÁK, A., 2010: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě. Libri, Praha 6. DOSKOČIL, I., 1976: Československé zemědělství 1945-1975. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 7. FAJMON, H., 2010: Současnost a budoucnost českého zemědělství v EU. Centrum pro studium demokracie a kultury, Praha 8. FEIERABEND, L., 2007: Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952. Nakladatelství Stehlík, Volary 9. HENDL, J. 1999: Úvod do kvalitativního výzkumu. Karolinum, Praha 10. HENDL, J. 2005: Kvalitativní výzkum. Portál, Praha 11. HOFSTETTER, M., 2003: Gewinnung der Landwirte als Partner für eine dauerhafte umweltgerechte Landnutzung. In FLADE et. al. Naturschutz in der Agrarlandschaft. Ergebnisse des Schorfheide-Chorin-Projektes. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 12. JŮVA, K.1974: Účast zemědělství na ochraně a tvorbě přírodního prostředí (referát pro Vědecké kolegium teoretických základů zemědělství ČSAV), Praha 13. JŮVA, K. a kol., 1981: Ochrana krajiny ČSSR z hlediska zemědělství a lesnictví. Academica Praha, Praha 14. KOČÍKOVÁ, P., 2000: Zemědělství a životní prostředí. Tiskárna Kleinwächter. Frýdek - Místek 15. KUBAČÁK, A., 1994: Dějiny zemědělství v českých zemích. (Od 10. století do

71 roku 1900), Ministerstvo zemědělství ČR, Praha 16. LIBROVÁ, H., 2001: Kulturní krajina potřebuje náš smír s divočinou. In DEJMAL, I. (ed.) Tvář naší země – krajina domova. Česká komora architektů, Lomnice nad Popelkou 17. LIBROVÁ, H., 2003: Vlažní a váhaví. Kapitoly o ekologickém luxusu. Doplněk, Brno 18. LOKOČ, R., 2009: Čeští zemědělci jako správci krajiny?- Disertační práce. Masarykova univerzita, Brno 19. LOWE, P., MURDOCH, J., MARDSEN, T., MUNTON, R., FLYNN, A., 1993: Regulating the new rural spaces:The uneven development of land. Journal of Rural Studies, roč. 9, č.3, str. 205–222. 20. PETRÁŇ, J., PETRÁŇOVÁ, L., 2000: Rolník v tradiční evropské kultuře. Set Out, Praha 21. PETRUSEK, M. 1993. Teorie a metoda v moderní sociologii. Karolinum, Praha 22. PLESNÍK, J., 2000: Agroenvironmentální programy v EU z pohledu péče o přírodu. Ochrana přírody, roč. 55, č.9, str. 268 – 270. 23. PRŮCHA, V. a kol., 2009: Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918–1992, 2. díl, období 1945–1992, Brno 24. WALFORD, N., 2002: Agricultural adjustment:adoption of and adaptation to policy reform measures by large-scale commercial farmers. Land Use Policy, roč. 19, č. 3, str. 243–257. 25. WILSON, G.A., 2001: From productivism to post-productivismyand back again? Exploring the (un)changed natural and mental landscapes of European agriculture. Transactions of the Institute of British Geographers, roč. 26, č.1, str. 77–102. 26. Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2009, 2009, Ministerstvo zemědělství, Praha 27. ŢIŢLAVSKÝ, M. 2003: Metodologie: pro sociální politiku a sociální práci. Masarykova univerzita, Brno

Ostatní zdroje: 1. Anonymus, 2011: Pacht. Webová stránka Wikipedia,

72 http://cs.wikipedia.org/wiki/Pacht . [Staţeno 30.10.2011 ] 2. eAgri, 2011: Zákon o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb., Dostupné na: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy- mze/tematicky- prehled/Legislativa-MZe_uplna-zneni_zakon-2000-242- viceoblasti.html [Staţeno 17.10.2011] 3. ERTNEROVÁ M., vedoucí AZV Trutnov, 2011: ústní sdělení 27.9.2011 4. EUROPEAN COMMISSION, 1999: Agenda 2000 – the future for European agriculture. European Commission Brussels, Dostupné na: http://europa.eu/documentation/order-publications/index_cs.htm [Staţeno 25.9.2011] 5. KLAPKA, P., KLAPKOVÁ, E., MARTINÁT, S., 2005: Ekologické formy zemědělství v Krkonoších: krajina, ekoturismus, udržitelnost, Dostupné na: http://geography.upol.cz/soubory/lide/klapka/Klapka,Klapkova,Martinat-OC-42- 11.pdf [Staţeno 30.9.2011] 6. SEJÁK, J., DEJMAL, I. 2011: Globalizace a udržitelnost českého zemědělství, Dostupné na: http://fzp.ujep.cz/projekty/1J-055- 05.../Glob_URCSZ07_EK_AK1.ppt [Staţeno 10.10.2011]

Archivní materiály - Státní okresní archiv Trutnov: 1. Hodnotící zpráva o stavu JZD, 1952, Okresní národní výbor Trutnov, Trutnov 2. Evidenční statistický přehled JZD, 1954, Okresní národní výbor Trutnov, Trutnov 3. Okresní národní výbor, 1950: Evidence zemědělské půdy. Trutnov 4. Okresní zemědělské sdruţení Trutnov, 1975: Zpřesněný program k rozvoji zemědělské výroby, Trutnov 5. Návrh programu okresního zemědělského sdružení v Trutnově, 1967, Trutnov 6. Zpráva pro radu ONV, 1962, Trutnov 7. Zpráva o stavu JZD, 1967, Trutnov 8. Zpráva pro radu okresního národního výboru, 1976, Trutnov

73 Anotace

Název diplomové magisterské práce: Zemědělství na Trutnovsku od roku 1945 a jeho dopady na krajinu Počet slov: 19 293 (bez poznámek pod čarou, příloh)

Diplomová magisterská práce se zabývá vývojem zemědělství na Trutnovsku po roce 1945 a zemědělci, kteří jsou zapojeni do agroenvironmentálních programů v této lokalitě. Hlavní výzkumná otázka, která je základním tématem práce a na kterou se snaţí diplomová práce nalézt odpověď, zní: ,,Jaký byl vývoj zemědělství na Trutnovsku po roce 1945 a jak agroenvironmentální programy a z nich plynoucí podpora ovlivňují myšlení a hospodaření zemědělců na Trutnovsku?“ Diplomová magisterská práce je rozdělena do tří částí. První je teoretická část, která se zabývá vymezením základních pojmů, jako zemědělství, jeho funkce, vývoj, agroenvironmentálními programy, jejich realizací, cíly, vlivem zemědělství na krajinu, konceptem produktivismus / post-produktivismus, multifunkční zemědělství a další. Druhou částí je metodologie, ve které je zdůvodněn výběr kvalitativní strategie zkoumání, výběr techniky sběru dat, jednotky zjišťování a zkoumání. Také se zde píše o operacionalizaci dílčích výzkumných otázek a o organizaci celého výzkumu. Třetí část je empirická a nachází se v ní rozbor a interpretace zjištěných skutečností v oblastech Stručná charakteristika okresu Trutnov, Vývoj zemědělství v okrese Trutnov po roce 1945, Vliv zemědělství na krajinu, Agroenvironmentální programy na Trutnovsku, Postoj zemědělců k AEP a hospodaření v krajině. Na základě uvedených zjištění je v závěru zodpovězena hlavní výzkumná otázka a navrţena doporučení.

74 Annotation

The diploma works name: Agriculture in Trutnov since 1945 and its impact on the landscape The number of words: 19 293 (without foot note, enclosure)

The diploma thesis deals with the development of agriculture in Trutnov after 1945 and farmers involved in agri-environmental programs in this area. The main research question, which is the basic subject of the work which is trying to find answer for, is: ,,What was the development of agriculture in Trutnov after 1945 and how agri- environment schemes and the resulting impact on thinking and support the management of farmers Trutnov? " The diploma work is divided into three parts. The first is the theoretical part, which deals with the definition of basic concepts, such as agriculture, its function, development, agri-environment programs, their implementation, objectives, impact of agriculture on the landscape, the concept produktivismus / post-produktivismus, multifunctional agriculture and others. The second part is a methodology which gives the reasons for selection of a qualitative research strategy, data collection technique, detection and investigation units. There is also described specific research questions and organization of research. The third part is empirical and there is analysis and interpretation of findings in selected areas of the Brief description of the district Darlington, development of agriculture in the district of Trutnov after 1945, Impact of agriculture on the landscape, Agri-environmental programs in Trutnov, the AEP position of farmers and farming in the countryside. Based on these findings, there is answered the main research question and proposed recommendations at the end of thesis.

75 Jmenný rejstřík

B Baška ------18 Kočíková ------19 Beranová ------15, 16 Kubačák ------8, 9, 10, 11, 15, 16

D L Dejmal ------33 Librová ------29 Doskočil ------14 Lokoč ------9 Lowe ------32 E P Ertnerová ------21 Petráň ------29 F Petráňová ------29 Fajmon ------28 Petrusek ------35, 36 Feirabend ------15, 16 Plesník ---- 19, 20, 22, 23, 24, 25, 26, 28 Průcha ------15, 16 H S Hendl ------35, 37, 38 Hofstetter ------29 Seják ------33

J W Jůva ------10, 12, 13, 14, 29 Walford ------32 Wilson ------33, 42, 66 K Ž Klapka ------42, 73 Klapková ------42 Ţiţlavský ------37, 38

76 Seznam obrázků a tabulek

Obrázek 1 – Znak města Trutnov 41

Tabulka 1 – Základní typy agroenvironmentálních programů v EU 25

77 Příloha č.1 Operacionalizace dílčích výzkumných otázek

Dílčí výzkumné otázky Operacionalizované otázky Otázky týkající se charakteristiky vývoje zemědělství na Trutnovsku: Jaká je situace zemědělství na Jakým vývojem prošlo zemědělství od roku Trutnovsku? 1945 na Trutnovsku? Jak hodnotí zemědělství samotní zemědělci? Jak hodnotí zemědělství pracovníci ministerstva zemědělství? S jakými problémy se během své Jaké problémy pociťují zemědělci při svém hospodářské činnosti zabývají zemědělci? hospodaření?

Otázky týkající se agroenvironmentálních programů: Jaké AEP převaţují na Trutnovsku? Do jakého typu AEP jsou zapojeni zemědělci na Trutnovsku? Kolik zemědělců je zapojeno do AEP? Jaká je zapojenost zemědělců do AEP? Kolik zemědělců je zapojeno do AEP na Trutnovsku?

Jaké přínosy pro zemědělce má zapojení Jaké přínosy zapojení do AEP spatřují AEP? samotní zemědělci? Jaké přínosy zapojení do AEP spatřují zaměstnanci ministerstva zemědělství? Jaké bariéry brání zapojení zemědělců do Jaké bariéry pro zapojení do AEP vidí AEP? zemědělci? Jaké bariéry, proč nemohou zemědělci

78 vstoupit do AEP, definují zaměstnanci ministerstva zemědělství? Otázky týkající se změn krajiny vlivem zemědělství: Jaké změny krajiny proběhly díky Jaké změny krajiny přinesly AEP? zemědělství? Jaké změny v krajině definují zemědělci? Jaké změny v krajině vidí pracovníci ministerstva zemědělství?

Otázky týkající se produktivismu/ post- produktivismu (multifunkční zemědělství): Jak je ovlivněno myšlení zemědělců, kteří Mají zemědělci produktivistický/ post- jsou zapojeni do agroenvironmentálních produktivistický pohled na zemědělství? programů? Kdyby nedostávali v rámci agroenvironmentálních programů dotace, pečovali by o krajinu, půdu aj.?

79 Příloha č. 2 Otázky pro pracovníky MZe:

1. Jak dlouho jste pracovník na ministerstvu zemědělství?

2. Jak hodnotíte zemědělství na Trutnovsku? Rozvinuté či naopak aj.

3. Myslíte si, ţe se zemědělství výrazně změnilo za poslední roky? Např. se vstupem do EU, případně jak?

4. Kolik zemědělců je zapojeno na Trutnovsku do agroenvironmentálních programů (AEP)?

5. Který typ AEP zde převaţuje?

6. Jaké podmínky musí zemědělec splnit, kdyţ je zapojen do AEP travní porosty (prosím konkrétně)?

7. Proč, dle Vašeho názoru, zemědělci vstupují do EP?

8. Myslíte si, ţe je to pouze pro finanční dotace nebo jsou mezi nimi i jedinci, které mají zájem chránit přírodu?

9. Domníváte se, ţe AEP přinesly nějaký posun ve vývoji zemědělství? Nějaké uvědomění u zemědělců, nebo jsou to pouze podmínky, které zemědělci plní za cílem finančních dotací?

10. Jaký si myslíte, ţe mají zemědělci postoj ke své půdě? Pouze zdroj obţivy, vazba k půdě aj.

11. Proč se někteří zemědělci nemohou zapojit do AEP? Nesplňují podmínky nebo jaké jsou překáţky aj.

12. V čem spatřujete AEP prospěšné? Přínos pro ochranu krajiny, pro zemědělce…

13. Povaţujete AEP vůbec za vhodný nástroj, jak stimulovat zemědělce k určité péči o krajinu?

14. Jaké změny v krajině jsou viditelné u zemědělců, kteří jsou zapojeni do AEP?

15. Je administrativně pro zemědělce náročné, aby se mohli zapojit do AEP? Kdo jim poradí co, kdy aj. vyplnit, odevzdat?

80 Příloha č. 3 Otázky pro zemědělce

1. Na jaké rozloze zemědělské půdy hospodaříte?

2. Kdy jste začal hospodařit?

3. Jak se za tu dobu změnilo vaše hospodaření?

4. Jak hodnotíte své vlastní hospodaření?

5. Vidíte nějaké úspěchy či naopak neúspěchy ve svém hospodaření?

6. Co si myslíte, ţe je pro hospodaření v této oblasti charakteristické?

7. Došlo zde za posledních x let po revoluci a vstupem do EU k nějakým viditelným změnám v hospodaření? Pokud ano, k jakým?

8. Vyuţíváte pro své hospodaření státní zemědělské dotace? Které?

9. Z jakého důvodu tyto dotace vyuţíváte?

10. Kde se o dotacích informujete?

11. Jaká je pro vás administrativní zátěţ?

12. Jak jsou kontrolovány podmínky dodrţování?

13. Vnímáte zde nějaké ekologické problémy? Myslíte si, ţe některé souvisí se zemědělstvím?

14. Uvaţoval jste o přechodu k ekologickému zemědělství? Proč ano, proč ne?

15. Jste zapojen do nějakého agroenvironmentálního programu? Jakého?

16. Jaká omezení, podmínky to pro Vás znamená?

17. Dodrţoval by jste tyto podmínky, i v případě, ţe by nebyly finančně dotované?

18. Prodáváte přímo spotřebiteli nějaké produkty z vašeho hospodářství?

81 Příloha č. 4 Stručná charakteristika zemědělců

Zemědělec A : Zemědělec D: . hospodaří od roku 1984, . hospodaří od roku 1990, . zapojen do . zapojen do agroenvironmentálního programu agroenvironmentálního programu trvalé travní porosty trvalé travní porosty, . hospodaří na 11,5 ha půdy, . hospodaří na 13 ha půdy, statek, statek, stádo koní, ovcí, koz, stádo krav mastného plemene, krávy a mnoho dalšího zvířectva stádo ovcí, další drobné hospodářské zvířectvo pro vlastní Zemědělec B: potřebu (kachny, krůty aj.) . hospodaří od roku 1994,

. zapojen do Zemědělec E: agroenvironmentálního programu . hospodaří od roku 1991, ekologické zemědělství a trvalé . zapojen do travní porosty, agroenvironmentálního programu . hospodaří na 40 ha půdy, stádo trvalé travní porosty, krav, ovcí, domácí hospodářské . hospodaří na 19 ha půdy, statek, zvířectvo (slepice, kachny, husy, stádo krav, drobné hospodářské krůty aj.) zvířectvo (slepice, kachny aj.)

Zemědělec C: Zemědělec F: . hospodaří od roku 1992, . hospodaří od roku 1994, . zapojen do . zapojen do agroenvironmentálního programu agroenvironmentálního programu trvalé travní porosty, ekologické zemědělství . hospodaří na 27 ha půdy, stádo . hospodaří na 35 ha půdy, statek, krav, statek, další drobné stádo ovcí a krav, drobné hospodářské zvířectvo hospodářské zvířectvo (slepice, kachny aj.)

82 Příloha č. 5 Podmínky programu trvalé travní porosty a programu ekologické zemědělství

Podmínky TTP: . ,,Aplikuji hnojiva maximálně do výše 60 kg N/ha v průměru na celkovou výměru těchto luk za rok, včetně dusíku dodaného při přepásání (neaplikuji kejdu, s výjimkou kejdy skotu). . Travní porost poseču minimálně dvakrát ročně (v odůvodněných případech schválených OOP jedenkrát ročně), první seč do 31.7. , druhou seč do 31.10. Posečenou hmotu z pozemku odklidím. . Přepásat hospodářskými zvířaty mohu od 15.8. . Nebudu provádět mulčování, obnovu a přísev travních porostů v ZCHÚ, ochranných pásmech NP a ptačích oblastech bez povolení OOP. . V ZCHÚ, ochranných pásmech NP a ptačích oblastech jsem povinen si tento management nechat schválit OOP . Dodržím základní soubor podmínek pro vstup do titulů ošetřování travních porostů“ (Agroenvironmentální programy ČR 2007-2013, 2007, s. 12).

Podmínky ekologické zemědělství: Zemědělec zapojený do ekologického zemědělství musí plnit podmínky zákona č. 553/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a Nařízení Rady (ES) č. 2092/1991 novelizovaného Nařízením Rady (ES) č. 1991/2006, a to na celé výměře pozemků zařazených do systému ekologického zemědělství. K těmto podmínkám patří mimo jiné i podmínky následující: . ,,Podat žádost o registraci pro ekologické zemědělství u Ministerstva zemědělství ČR. . Přijmout taková opatření, abych co nejvíc omezil riziko negativních vlivů na své pozemky (živé ploty, travnaté pásy, větrolamy atd.). . Nepoužívat geneticky modifikované organismy (GMO). . Používat pouze taková hnojiva, krmiva, pomocné půdní látky a substráty, přípravky na ochranu rostlin a rozmnožovací materiál, které jsou uvedeny ve vyhlášce č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. . Nepoužívat jiné materiály a postupy pro zpracování bioproduktů než stanoví vyhláška č. 16/2006 Sb. . Dodržovat vyvážený osevní postup a dbát o zvyšování půdní úrodnosti. . Zvířatům vytvořit podmínky ochrany zdraví, prevence onemocnění a jejich pohody, zajistit jim podmínky ustájení, které budou odpovídat jejich etologickým a fyziologickým potřebám. . Chovat maximálně 1,5 VDJ hospodářských zvířat na hektar zemědělské půdy. . Zvířata nechovat v uzavřených prostorách bez přístupu do výběhu nebo na pastvu. . Nepoužívat trvalé vazné ustájení skotu a klecové chovy, rošty. . Nepoužívat přenos embryí, hormonální látky, stimulátory růstu atd. . Vést předepsanou evidenci (krmiva, léčiva, evidenční karty hospodářských zvířat, evidence o pěstovaných plodinách atd.)“ (Agroenvironmentální programy ČR 2007-2013, 2007, s. 6).

84 Příloha č. 6 Mapové přílohy a fotografie

Mapa č.1 Trutnovsko a okolí (zdroj: www.mapy.cz)

Mapa č.2 – Ukázka z mapového serveru LPIS – Veřejný registr půdy, ukázka části pozemku zemědělce B (zdroj: www.lpis.cz)

Mapa č.3 – Ukázka z mapového serveru LPIS – Veřejný registr půdy, ukázka části pozemku zemědělce A (zdroj: www.lpis.cz)

Fotografie č.1 - velká dobytčí jednotka, zemědělec B (autor: Markéta Kunová)

Fotografie č. 2 – Podhorská krajina, viditelné pastviny oddělené remízky, v dálce stádo krav (zemědělec D) (autor: Markéta Kunová)

Fotografie č.3 Posekané a uklizené pozemky zemědělce E a B, podzim 2011 (autor: Markéta Kunová)