Struktura Tajných Služeb a Jejich Parlamentní Kontrola Ve Vybraných Zemích

STRUKTURA TAJNÝCH SLUŽEB A JEJICH PARLAMENTNÍ KONTROLA VE VYBRANÝCH ZEMÍCH

Jan Němec Václav Štěrba

Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentní institut

Studie č. 3.057 prosinec 2006 PI 3.057 2

OBSAH

K ORGANIZACI SOUSTAVY TAJNÝCH SLUŽEB OBECNĚ...... 3 BELGIE ...... 6 DÁNSKO ...... 8 FINSKO ...... 10 FRANCIE ...... 11 IRSKO...... 12 ITÁLIE ...... 13 IZRAEL ...... 15 LUCEMBURSKO...... 16 NĚMECKO ...... 17 NIZOZEMÍ...... 19 PORTUGALSKO ...... 20 RAKOUSKO ...... 21 RUSKO ...... 23 ŘECKO...... 24 SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ...... 26 ŠPANĚLSKO ...... 28 ŠVÉDSKO ...... 30 VELKÁ BRITÁNIE...... 31

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 3

K ORGANIZACI SOUSTAVY TAJNÝCH SLUŽEB OBECNĚ

Ve vzorku vybraných zemí (EU-15, Izrael, Rusko, Spojené státy americké) je nejčastěji možné se setkat s existencí dvou samostatných větví tajných služeb, a to civilní domácí (vnitřní) zpravodajské služby, orientované na vnitřní bezpečnost státu, a vojenské zpravodajské služby, které se zaměřují na vnější hrozby státu. Toto rozdělení však není mezi různými zeměmi totožné především co se úkolového obsahu a kompetencí jednotlivých institucí týká. Kontrašpionáží, jednou z důležitých funkcí tajných služeb obecně, může být pověřena civilní i vojenská zpravodajská služba. Vedle toho zejména u velkých států pak není vzácným jevem, že domácí služba operuje i za hranicemi země. Mezi dalším druhy tajných služeb můžeme dále zařadit1: smíšená: jedná se o zvláštní uspořádání aparátu tajných služeb ve smyslu operativní centralizace a koordinace činnosti jednotlivých součástí bezpečnostní a zpravodajské soustavy. Jedna agentura slouží jako zastřešující subjekt pro celou řadu dalších relativně autonomních oddělení se specifickou funkcí, narozdíl od různých bezpečnostních rad a vládních komisí, které ve většině zemí fungují jako koordinátor zpravodajské činnosti na úrovni vlády, se zde jedná o autonomní instituci státního aparátu; zahraniční: jde o službu působící výhradně v zahraniční (byť s nezbytnou vazbou na domácí prostředí), nezřídka provádí i tajné akce ve prospěch národních zájmu v konkrétní cizí zemi, často je pověřena i výkonem funkce kontrarozvědky; kriminální: zabývají se organizovaným zločinem, korupcí, ilegálním obchodem se zbraněmi, drogami atd., na rozdíl od policie ve větší míře používají metod zpravodajských služeb a ne vždy mají donucovací pravomoci; služba pro odposlechy: jako samostatně působící instituce existují zejména ve velkých zemích, kde mají na starost technickou stránku činnosti tajných služeb, a to nejen provádění a monitoring odposlechů, ale i šifrování a dešifrování zpráv, se současným rozvojem moderních technologií potom také komunikaci prostřednictvím počítačů a dalších sdělovacích prostředků; další specializované zpravodajské a bezpečnostní instituce, např. stále hojnější centra pro boj proti terorismu atp. Konkrétní struktura zpravodajského a bezpečnostního aparátu té které země závisí na jejím postavení a významu v mezinárodních vztazích, geopolitických determinantech, historickém vývoji, reálné existenci vnějšího a/nebo vnitřního ohrožení stávajícího pořádku atd. Jak již bylo zmíněno, ne všechny země disponují všemi výše zmíněnými typy tajných služeb. Stejně tak neexistence zvláštní instituce pro provádění daného souboru úkolu ještě neznamená, že takové aktivity nejsou prováděny jinými bezpečnostními složkami státu. S jistou mírou zjednodušení je možné říci, že velké státy mají soustavu tajných služeb více rozvětvenou než země malé, což však nemusí nutně znamenat vyšší

1 Typologie použitá v materiálu Ženevského centra pro demokratickou kontrolu ozbrojených sil DCAF Backgrounder, 3/2006: Intelligence Services.

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 4 preciznost a efektivitu jejich práce. Překrývání kompetencí může naopak vést k rivalitě mezi jednotlivými tajnými službami anebo k plýtvání zdroji. Následující tabulka poukazuje na rozdíly mezi zpravodajskými aparáty vybraných zemí, údaje v ní uvedené je třeba brát jako orientační, ne vždy existuje jasné vymezení kompetencí té které tajné služby, navíc faktická činnost se může více či méně lišit od toho, co uvádí příslušný zákon. Značkou jsou v tabulce označeny případy existence samostatné tajné služby daného typu (jedné či více), pokud značka chybí, nemusí to znamenat, že v zemi neexistuje orgán, který by danou funkci plnil. V mnoha případech se jedná o přesah kompetencí, např. vnitřní rozvědky do zahraničí, do kriminální oblasti atp.

TYPY SAMOSTATNÝCH TAJNÝCH SLUŽEB VE VYBRANÝCH ZEMÍCH pro smíšená zahraniční domácí kriminální vojenská odposlechy (fused) (external) (internal) (criminal) (military) (signals) Belgie x x Dánsko x x Finsko x x Francie x x x x x Irsko x Itálie x x Izrael x x x Lucembursko x x Německo x x x x Nizozemí x x Portugalsko x x Rusko x x x x Rakousko x x x x Řecko x Spojené státy x x x x x americké Španělsko x x Švédsko x x x Velká Británie x x x x x Zdroj: adaptováno podle DCAF Backgrounder, 3/2006: Intelligence Services

Kontrola činnosti tajných služeb se v demokratických zemích odehrává na několika úrovních, přičemž vždy podléhá jistému stupni utajení. Způsob kontroly a instituce do ní zapojené se liší nejen podle podoby a rozvinutosti soustavy tajných služeb a jejich

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 5 organizačnímu začlenění (v rámci policejních složek nebo mimo ně, ale s určitými policejními pravomocemi, případně zcela civilního charakteru), nýbrž i podle formy vlády – v prezidentském systému, kde neexistuje přímá odpovědnost exekutivy parlamentu, bývá požadavek na kontrolu tajných služeb legislativním sborem silnější, než je tomu v podmínkách parlamentarismu, kde vláda pochází z parlamentní většiny a je jí přímo odpovědná. Konkrétní mechanismy kontroly se rovněž mohou lišit podle toho, zda se jedná o unitární stát či federaci. Nejsilnější postavení vůči tajným službám má pochopitelně exekutivní moc státu (vláda, případně jen někteří její členové), která je z povahy věci odpovědná za chod tajných služeb, také proto že je to exekutiva, která prostřednictvím svých zástupců – příslušných ministrů, případně přímo předsedy vlády či prezidenta republiky – tajné služby úkoluje. Na dohledu nad aktivitami zpravodajských služeb se rovněž ve většině zemí podílí soudní moc, která v mnoha případech musí vydat povolení k provádění zásahů do soukromí jednotlivců atp., v některých státech jsou pro takové účely zřízeny zvláštní justiční orgány. Obvykle existují také instituce, které se zabývají podněty a stížnostmi občanů na činnost tajných služeb a konkrétní zásahy do soukromí – zvláštní soudy, ombudsman, různé komise ad. Parlamentní kontrola tajných služeb se potom zaměřuje především na kontrolu jejich financování (začasto ve spolupráci s institucí typu Nejvyššího kontrolního úřadu), zákonnosti metod práce, způsob jejich úkolování ze strany exekutivní moci a jejich politickou neutralitu. V souladu s praxí utajení bývají o činnosti tajných služeb informování jen vybraní členové parlamentu (např. členové zvláštního výboru pro kontrolu tajných služeb, předsednictvo parlamentní komory aj.). Následující text obsahuje stručné studie stavu v 18 vybraných zemí.

Zdroje informací: DCAF Backgrounder, 3/2006: Intelligence Services (http://www.dcaf.ch/_docs/bg_intelligence_services1.pdf)

O’Conell, Kevin M.: Thinking About Intelligence Comparatively. Brown Journal of World Affairs. 2004, Vol. 11, No. 1, pp. 189-199.

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 6

BELGIE

Zákon o zpravodajských službách z roku 1998 (La loi organique du 30 novembre 1998 sur les services de renseignement et de sécurité) upravuje činnost dvou samostatných zpravodajských služeb: • Státní bezpečnost (Sûreté de l’État): civilní zpravodajská služba, má na starosti vnitřní i vnější aspekty bezpečnosti státu, přičemž ochrana vnitřního pořádku v zemi je prioritou – jedná se tedy o domácí zpravodajskou službu s přesahem za hranice Belgie. Je podřízena ministrovi spravedlnosti, ministr vnitra nicméně může Státní bezpečnost požádat o zásah z důvodu zachování veřejného pořádku či ochrany některých osob. • Hlavní zpravodajská a bezpečnostní služba (Le Service général du renseignement et de la Securité – SGR): vojenská zpravodajská služba, má v kompetenci realizaci rozvědné i kontrarozvědné činnosti. Podléhá kompetenci ministra obrany.

Parlamentní kontrola: Stálý výbor pro kontrolu zpravodajských služeb (Comité permanent de controle des services de renseignement – Comité R) jmenuje z řad odborníků Senát, který dohlíží na jeho činnost prostřednictvím zvláštního senátního kontrolního výboru (viz dále). Členy Comité R jsou předseda se soudcovskou kvalifikací a dva právníci se zkušenostmi z oblasti policie a zpravodajských služeb. Všichni jsou jmenováni na pět let, mandát je možné dvakrát obnovit. Práce v Comité R je neslučitelná s veřejnými volenými funkcemi a s dalšími funkcemi, které by mohly ohrozit nezávislost a nestrannost jeho členů. Stálý výbor má k dispozici vlastní vyšetřovací aparát. Comité R má za úkol prošetřovat činnost zpravodajských služeb a jejich metody. Za tímto účelem disponuje značnými pravomocemi: může si vyžádat kterýkoliv dokument a kohokoliv podrobit výslechu. Zaměstnanci zpravodajských služeb jsou povinni sdělit tomuto výboru veškeré jim známé informace s výjimkou informací k právě probíhajícím soudním jednáním. Ke každému provedenému šetření vypracovává Comité R zprávu, kterou předkládá senátnímu výboru a příslušnému ministrovi. Comité R nedisponuje pravomocemi k dohledu nad rozpočty zpravodajských služeb, v rámci svých šetření nicméně může přezkoumávat účelnost vynaložených prostředků. Má rovněž právo legislativní iniciativy (prostřednictvím Senátu) v oblasti své kompetence. Senátní ad hoc Výbor pro kontrolu Comité R se skládá z předsedy Senátu a čtyř dalších senátorů, kteří jsou voleni na začátku každého volebního období parlamentní komory. Jednání Výboru probíhá za zavřenými dveřmi a jeho členové jsou vázáni mlčenlivostí. Senátní výbor dohlíží nad činností Comité R, zabývá se jeho legislativními návrhy, může jej též pověřit vedením vyšetřování a vyhodnocuje výsledky všech šetření Comité R.

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 7

Zdroje informací: Le contrôle parlementaire des services de renseignement. Pracovní dokument Senátu Francouzské republiky, březen 2002. (http://www.senat.fr/lc/lc103/lc103.pdf) Comité R (http://www.comiteri.be/) Belgické ministerstvo obrany (http://www.mil.be/) Státní bezpečnost (http://www.suretedeletat.be/)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 8

DÁNSKO

• Bezpečnostní a informační služba (Politiets Efterretningstjeneste - PET) slouží jako národní (domácí) rozvědka a kontrarozvědka. PET rovněž na žádost příslušné veřejné instituce provádí bezpečnostní prověrky jednotlivců. Organizačně je součástí dánské policie, jako tzv. Department G, je nicméně přímo podřízená a odpovědná ministrovi spravedlnosti, který také jmenuje jejího ředitele. Úkoly Bezpečnostní a informační službě zadává vláda prostřednictvím ministra spravedlnosti. Obecně se fungování PET řídí stejnými pravidly, jako chod policie, vzhledem k některým specifickým úkolům (zejména v oblasti „skutků proti nezávislosti a bezpečnosti státu“ – čl. 12. dánského trestního zákoníku – a „skutků proti ústavě a nejvyšším představitelům státu“ – čl. 13. trestního zákoníku) však existují některé odlišnosti, zejména co se rámce vyšetřovacích metod týká. V červnu roku 2006 byl přijat nový „protiteroristický zákon“, kterým byly rozšířeny pravomoci PET v oblasti provádění odposlechů a zasahování do soukromí jednotlivců. • Vojenská zpravodajská služba (Forvarets Efterretningstjeneste – FE): vojenská a zahraniční zpravodajská služba, v jejíž pravomoci je také provádění kontrašpionáže ve vojenské oblasti, tvoří součást ministerstva obrany a je přímo odpovědná ministrovi, byť přímé operativní řízení FE je v kompetenci náčelníka generálního štábu. Vojenská rozvědka se orientuje na zahraničí hrozby národní bezpečnosti, spolupracuje s vojenskými misemi Dánska v zahraničí a zajišťuje i jejich bezpečnost.

Parlamentní kontrola: Na základě zákona č. 378 z roku 1988 byl zřízen zvláštní parlamentní výbor pověřený dohledem nad činností tajných služeb (PET i FE). Výbor se skládá z pěti poslanců, které nominuje pět stran s nejsilnějším zastoupením v parlamentu. Výbor je pravidelně vládou informován o instrukcích, které jsou tajným službám dávány, o jejich činnosti, stejně jako o výsledcích jejich aktivit a aktuálních zjištěních. Členové výboru jsou vázáni mlčenlivostí. Výbor nekontroluje rozpočet zpravodajských služeb, byť i na takové informace v obecné rovině má právo, detailní informace o rozpočtu i jeho výše jsou nicméně tajné. Nad hospodařením PET i FE má dohled Nejvyšší kontrolní úřad, resp. jeho pracovníci pro tuto práci vybraní, ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti. Kontrolním orgánem vybaveným nejefektivnějšími nástroji, který nicméně není kontrolním nástrojem parlamentu, je tzv. Wambergova komise, pojmenovaná po jejím prvním předsedovi A. M. Wambergovi. Komise je čtyřčlenná, jmenovaná vládou, jejími členy bývají osoby bez politických vazeb považované za odborníky v oblasti tajných služeb. Prakticky pouze tento orgán může zasáhnout do konkrétních aktivit tajných služeb. Komise vznikla v roce 1964 jako instituce pověřená dohledem nad registry vedenými tajnou službou o dánských občanech a rezidentech. V roce 1978 se její působnost rozšířila i na vojenskou zpravodajskou službu. Každý nově založený registr podléhá schválení komise.

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 9

Zdroje informací: Weller, Geoffrey R.: Scandinavian Security and Intelligence: The European Union, the WEU, and Nato. Scandinavian Studies, 1998, Vol. 70, No. 1, pp. 69-86. Bezpečnostní a informační služba - PET (http://www.pet.dk/) Vojenská zpravodajská služba - FE (http://forsvaret.dk/FE/)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 10

FINSKO

Přestože existence tajných služeb ve Finsku se datuje již do počátku 20. století, kdy se pozornost zaměřovala především na sousední bolševické Rusko, resp. komunistický Sovětský svaz, po druhé světové válce došlo k oslabení jejich činnosti, zejména v důsledku vazeb na německou tajnou policii během války a také následkem tzv. finlandizace, tedy nastolení nominální neutrality a de facto režimu omezené suverenity ve vztahu k SSSR. I proto mají dodnes finské tajné služby malé kapacity a úzce spolupracují s běžnými bezpečnostní složky státu, tedy s policií a armádou.

• Finská bezpečnostní policie (Suojelupoliisi – SUPO): domácí rozvědka a kontrarozvědka (zaměřená na vnitřní bezpečnost státu) s úzkou vazbou na policii. V její kompetenci je rovněž vyžádané provádění prověrek jednotlivců pro nakládání s utajovanými materiály. SUPO je organizačně navázána na finskou policii, její ředitel je nicméně přímo odpovědný ministrovi vnitra. • Zpravodajské oddělení ozbrojených sil (Pääesikunnan Tiedusteluosasto – PT): vojenská a zahraniční rozvědka úzce spolupracující s finskými ozbrojenými silami, je přímo odpovědná ministrovi obrany.

Parlamentní kontrola: Stejně jako nad celým veřejným sektorem, i nad tajnými službami vykonává dohled parlamentní ombudsman. Vedle soudů se jedná o jediný kontrolní orgán ve vztahu k zpravodajským službám, který stojí mimo výkonnou moc. Finský parlament pro každé čtyřleté legislativní období volí grémium tří nezávislých ombudsmanů, kteří obecně dohlížejí na dodržování zákonů a ústavnosti ze strany státních orgánů, včetně zpravodajských služeb. Ombudsman kompetentní pro oblast zpravodajských služeb každoročně dostává od ministrů vnitra a obrany zprávu o činnosti jim podřízených služeb, včetně přehledu odposlechů prováděných policií. Zprávu o své činnosti pak předkládá parlamentu. Ombudsman rovněž přijímá a prošetřuje individuální stížnosti občanů na postup bezpečnostních služeb.

Zdroje informací: Weller, Geoffrey R.: Scandinavian Security and Intelligence: The European Union, the WEU, and Nato. Scandinavian Studies, 1998, Vol. 70, No. 1, pp. 69-86. Finská bezpečnostní policie - SUPO (http://www.poliisi.fi/supo/) Úřad ombudsmana (http://www.oikeusasiamies.fi/Resource.phx/eoa/english/index.htx)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 11

FRANCIE

Francouzský stát vzhledem ke své relativně nedávné koloniální historii a dodnes přetrvávajícímu mezinárodnímu významu a šíři vlastních zájmů v zahraničí vlastní značně rozvětvený aparát zpravodajských služeb: • Ředitelství pro dohled nad územím (Direction de la Surveillance du Territoire - DST): domácí civilní zpravodajská služba, která provádí i protišpionážní činnost. Je zodpovědná za boj proti terorismu a vyhodnocování vnitřních bezpečnostních i ekonomických hrozeb pro Francii. Spadá pod pravomoc ministra vnitra • Generální informační služba (Renseignements Generaux - RG): domácí zpravodajská služba zaměřená na vnitřní hrozby národní bezpečnosti a politickému režimu. Podléhá pravomoci ministra vnitra. • Generální ředitelství pro vnější bezpečnost (Direction Générale de la Sécurité Extérieure - DGSE): zahraniční zpravodajská služba, která v minulosti prováděla – a dodnes provádí – utajené akce v zájmu francouzského státu a jeho občanů. Kompetenčně spadá pod ministra obrany. • Ředitelství pro vojenské zpravodajství (Direction du Renseignment Militaire - DRM): je standardní vojenskou rozvědkou, přináleží pravomoci ministra obrany. • Ředitelství pro bezpečnost a národní obranu (Direction de la Protection et de la Sécurité de la Défense - DPSD): je vojenská kontrarozvědka, rovněž pod ministrem obrany.

Parlamentní kontrola: Ve Francii neexistuje parlamentní orgán výlučně pověřený kontrolou činnosti zpravodajských služeb. Pro prošetření vybraných kauz mohou vznikat ad hoc vyšetřovací komise, nicméně ty nemají přístup k utajovaným dokumentům a k dokumentům týkajícím se zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky státu. Pro kontrolu využití „zvláštních fondů“ zpravodajskými službami byla zákonem z roku 2002 ustavena ověřovací komise. Ta se skládá ze dvou poslanců jmenovaných předsedou Národního shromáždění, dvou senátorů jmenovaných předsedou Senátu a dvou zástupců Nejvyššího kontrolního úřadu jmenovaných jeho předsedou. Jednání této komise jsou neveřejná. Komise má přístup ke všem dokumentům, které potřebuje k prošetření vynaložených výdajů. Ze svých šetření předkládá zprávu prezidentovi republiky, předsedovi vlády a předsedům a zpravodajům rozpočtových výborů obou komor parlamentu. Zdroje informací: Faupin, Alain: Reform of the French Intelligence Services after the End of the Cold War. Le contrôle parlementaire des services de renseignment. Pracovní dokument Senátu Francouzské republiky, březen 2002. (http://www.dcaf.ch/pcaf/ev_geneva_021002_prog_faupin.pdf)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 12

IRSKO

S výjimkou vojenské rozvědky neexistuje v Irsku samostatná tajná služba, stejně jako neexistuje zvláštní legislativa týkající se jejich činnosti, v civilním sektoru její funkci provádějí zvláštní součásti policie (An Garda Sióchána). • Zvláštní oddělení (Garda Special Branch) je domácí zpravodajskou a bezpečnostní službou, organizačně tvoří součást irské policie. Její ředitel je odpovědný ministrovi spravedlnosti. • Ředitelství ozbrojených sil pro zpravodajství (Defence Forces Directorate of Intelligence, G2): zahraniční a vojenská zpravodajská služba, která se zaměřuje také na domácí hrozby paramilitárního charakteru, provádí rovněž protišpionážní činnost. Tvoří autonomní součást ozbrojených sil, její ředitel je přímo odpovědný ministrovi obrany, kterému předkládá pravidelné měsíční přehledy činnosti vojenské rozvědky.

Parlamentní kontrola: Dodnes neexistuje zvláštní parlamentní výbor (příp. podvýbor), který by se kontrolou činnosti tajných služeb zabýval, byť jeho vznik se diskutuje. Obecné priority činnosti zpravodajských služeb předkládá příslušný ministr oběma komorám parlamentu. Parlamentní výbor pro finance a veřejnou správu má, stejně jako u jiných veřejných institucí, právo projednávat hospodaření tajných služeb, pouze však v rozsahu, jaký umožňuje režim utajení. Rozpočtové záležitosti zpravodajských služeb kontroluje ministr financí spolu s ministrem vnitra, resp. obrany, celkovou sumu potom ještě schvaluje Kontrolní úřad. Zákonem z roku 20042 byla vytvořena Komise ombudsmanů, na kterou se mohou obracet občané v případě stížností na práci policie (Gardy), tedy vč. tajných služeb. Komise je tříčlenná, jmenuje ji prezident na návrh vlády po předchozím schválení jejího složení oběma komorami parlamentu. Pro provádění svěřených úkolů je podle zákona vybavena nezbytnými pravomocemi.

Zdroje informací: FAS Inteligence Research Program: Ireland (http://www.fas.org/irp/world/ireland/index.html) Irský parlament (http://www.oireachtas.ie/)

2 http://www.oireachtas.ie/documents/bills28/bills/2004/0804/b8d04d.pdf

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 13

ITÁLIE

Zastřešujícím orgánem italského zpravodajsko-bezpečnostního aparátu je Výkonný výbor pro bezpečnostní a zpravodajské služby (Comitato Esecutivo per i Servizi di Informazione e Sicurezza – CESIS), kterému předsedá premiér a jehož dalšími členy jsou náčelník generálního štábu, policejní ředitel, zástupce ministerstva zahraničních věcí, ředitelé celní správy a daňové policie, ředitelé obou zpravodajských služeb (SISDE a SISMI), vedoucí Úřadu vlády a tajemník CESIS. Tato především odborně-konzultační instituce slouží předsedovi vlády ke koordinaci práce bezpečnostních složek s působením tajných služeb. Ty existují v současnosti dvě: • Služba pro zpravodajství a demokratickou bezpečnost (Servizio per la informazioni e la sicurezza democratica – SISDE): zpravodajská služba zaměřená na ochranu vnitřního ústavního pořádku, kompetenčně spadá pod ministra vnitra. • Služba pro zpravodajství a vojenskou bezpečnost (Servizio per la informazioni e la sicurezza militare – SISMI): zpravodajská služba orientovaná na hrozby s původem mimo hranice Itálie a na vojenské hrozby (resp. nebezpečí pro příslušníky italských ozbrojených sil doma i v zahraničí), provádí rovněž protišpionážní činnosti. Kompetenčně spadá pod ministra obrany.

Parlamentní kontrola: Vláda má podle zákona povinnost každých šest měsíců předkládat parlamentu zprávu o zpravodajské politice a jejích výsledcích. Vedle toho existuje zvláštní parlamentní kontrolní výbor složený ze čtyř poslanců a čtyř senátorů jmenovaných předsedy každé z komor proporčně podle zastoupení politických stran v daných komorách. Výbor si volí svého předsedu a místopředsedu, je nepsaným zvykem, že předsedou se stává zástupce strany v opozici vůči vládě. Jednání výboru jsou tajná a jeho členové jsou vázáni mlčenlivostí. Úkolem výboru je dohlížet nad činností zpravodajských služeb. Za tímto účelem může požádat předsedu vlády, popřípadě Meziministerskou komisi pro bezpečnostní a zpravodajskou činnost (poradní orgán premiéra ve složení: ministr obrany, zahraničí, spravedlnosti, vnitra, financí a hospodářství a produktivity), o informace týkající se činnosti zpravodajských služeb. Výbor nemá pravomoc prošetřovat jednotlivé kauzy. Pravidelné půlroční zprávy a odpovědi příslušných ministrů na dotazy jsou tak pro něj jediným zdrojem informací. Předseda vlády může odmítnout poskytnutí požadovaných informací v případě, že to považuje za nezbytné pro ochranu státního tajemství. Výbor může následně většinou svých členů rozhodnout, že takové odmítnutí není opodstatněné a o celé věci informovat obě komory parlamentu. Výbor může oběma legislativním komorám předkládat zprávy obsahující doporučení a případnou kritiku k činnosti zpravodajských služeb. Ty pak mohou (ale nemusí) být projednány na veřejném zasedání té či oné komory. Výbor nemá žádné pravomoci v oblasti rozpočtu zpravodajských služeb.

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 14

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 15

IZRAEL

Izraelské tajné služby vznikly již v roce 1948, krátce po vytvoření izraelského státu, a jsou vzhledem k napjaté bezpečnostní situaci, a to jak vnitřní, tak i vnější, která v zemi panuje, poměrně mocnou a efektivní součástí státního aparátu. Ze stejného důvodu je omezená i jejich parlamentní kontrola. • Ústav pro výzvědné a zvláštní úkoly - Mossad: zahraniční zpravodajská služba, která v minulosti prováděla a dodnes provádí rozsáhlé utajované akce v zahraničí, je podřízená přímo předsedovi vlády. • Izraelská bezpečnostní služba – Shabak (známá také jako Shin Bet, do roku 2002 GSS): kontrarozvědka a domácí bezpečnostní služba. Podle zákonu z roku 2002 je za její fungování odpovědný přímo předseda vlády • Vojenská zpravodajská služba – Aman: vojenská rozvědka působící na domácí (vč. palestinských teritorií) i zahraniční úrovni, požívá organizační autonomie (netvoří součást ozbrojených sil), informace poskytuje přímo předsedovi vlády.

Parlamentní kontrola: V rámci Výboru pro zahraniční vztahy a obranu existuje Podvýbor pro tajné služby, jehož předsedou je předseda celého výboru. Stejně jako celý výbor, i podvýbor jedná za zavřenými dveřmi (tajná jsou dokonce i data zasedání), podvýbor nesmí podle zákona sdělovat žádné informace veřejnosti ani vydávat prohlášení, leda že by se na tom dohodl s ředitelem příslušné tajné služby. Podvýbor pravidelně dostává hlášení od ředitelů tajných služeb o jejich činnosti, má přístup ke všem utajovaným materiálům. Pravomoc podvýboru zasahovat do činnosti služeb je však minimální.

Zdroje informací: Zákon o GSS z roku 2002, v anglickém znění General Security Service Law, 5762-2002 (http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Politics/GeneralSecurityServicesLaw.pdf) Alon, Gideon: Talking about a secrecy revolution. The Foreign Affairs and Defense Committee is pushing for an overhaul of Knesset confidetiality measures. Haaretz, 28. 12. 2004. (http://fas.org/irp/world/israel/ha122804.html) Ústav pro výzvědné a zvláštní úkoly - Mossad (http://www.mossad.gov.il/)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 16

LUCEMBURSKO

• Národní bezpečnostní služba (Service de Renseigments de l’État - SRDE): domácí zpravodajská služba, která se zabývá i kontaršpionážní činností, spadá do přímé kompetence předsedy vlády. • Vojenská rozvědka (někdy nazývaná Deuxième Bureau de l’Armée): působí v rámci struktury ozbrojených sil, ty jsou podřízeny ředitelství pro obranu ministerstva zahraničí.

Parlamentní kontrola: Pro dohled nad tajnými službami existuje zvláštní Kontrolní parlamentní výbor. Jeho jednání probíhají za zavřenými dveřmi a členové jsou vázáni mlčenlivostí. Ředitel tajné služby pravidelně informuje výbor o její činnosti. Výbor rovněž může provádět šetření týkající se jednotlivých případů, pro ty účely si může vyžádat všechny informace, které považuje za nezbytné, s výjimkou informací, jejichž zveřejnění by bylo proti ustanovení o ochraně zdrojů informací a které by mohli poškodit třetí osoby. Výbor může rovněž pověřit prováděním šetření expertního pracovníka, a to po předchozí konzultaci s ředitelem tajné služby a po schválení dané osoby dvěma třetinami členů výboru. Zpráva o závěrech šetření je tajná a je doručena předsedovi vlády, řediteli tajné služby a všem členům Kontrolního výboru. Předseda vlády rovněž informuje parlamentní výbor o výši rozpočtu tajných služeb, detailní údaje jsou však tajné. Každoročně pak Kontrolní výbor parlamentnímu plénu předkládá zprávu o činnosti své a tajných služeb.

Zdroje informací: Zákon č. 1738/ 2004 o zřízení Zpravodajské služby

(http://www.legilux.public.lu/leg/textescoordonnes/compilation/recueil_lois_speciales/SU RETE.pdf) Lucemburské ozbrojené síly (http://www.armee.lu/)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 17

NĚMECKO

Na spolkové úrovni působí tři zpravodajské služby, vedle toho mohou jednotlivé spolkové země zřizovat – a také zřizují – vlastní zpravodajské služby, které podléhají ministrovi vnitra dané spolkové země, jejich kontrolu potom provádějí zemské parlamenty. • Spolková zpravodajská služba (Bundesnachrichtendienst – BND): hlavní zpravodajská služba, má především zahraniční působnost. Je odpovědná přímo Úřadu Spolkového kancléře. • Spolkový úřad na ochranu ústavy (Bundesamt für Verfassungsschutz – BfV): domácí rozvědka, která má v kompetenci také protišpionážní aktivity. Kompetenčně se nachází pod Spolkovým ministrem vnitra. • Vojenská ochranná služba (Militärischer Abschirmdienst – MAD): vojenská zpravodajská služba, je autonomní součástí ozbrojených sil, pravomocně pod ministrem obrany.

Parlamentní kontrola: Na počátku každého volebního období zvolí Spolkový sněm ze svých řad v souladu s poměrem sil politických stran ve Sněmu tzv. Parlamentní kontrolní grémium (Parlamentarische Kontrollgremium). To se schází alespoň jednou za čtvrt roku, zasedání probíhají za zavřenými dveřmi a členové grémia jsou vázáni mlčenlivostí. V polovině a na konci volebního období předkládá grémium parlamentnímu plénu zprávu o své činnosti. Spolková vláda je ze zákona povinna grémium pravidelně informovat o činnosti zpravodajských služeb jak z hlediska obecného vývoje jejich aktivit, tak i o jednotlivých případech. Grémium může žádat o informace ke konkrétním kauzám, má rovněž právo provádět šetření přímo v tajných službách a také možnost vyslýchat jejich zaměstnance, případně pověřit nezávislé experty prošetřením dané kauzy. Tyto experty schválí grémium dvoutřetinovou většinou po konzultaci s příslušným ministrem. Do pravomoci Parlamentního kontrolního grémia spadá rovněž dohled nad oprávněností telefonních odposlechů a porušení listovního tajemství. Tzv. Výbor G10 (G10- Kommission) je zřizován na základě čl. 10 Základního zákona (německé ústavy), podle kterého je soukromí poštovního spojení a telekomunikací neporušitelné. Osm členů Výboru vybírá z řad odborníků i poslanců Parlamentní kontrolní grémium po konzultaci se spolkovou vládou na dobu volebního období, přičemž předseda Výboru musí mít soudcovskou kvalifikaci. Porady Výboru jsou veřejnosti nepřístupné, jeho členové jsou vázáni mlčenlivostí. Úkolem výboru je dohlížet nad udělováním zmocnění tajným službám k zásahům do soukromí občanů. Povolení k takovému kroku vydává příslušný ministr se souhlasem kancléře. Tento ministr musí pravidelně každý měsíc Výbor G10 informovat o všech zamýšlených a prováděných zásazích do soukromí komunikace. Provádění opatření narušujících soukromí občanů bez předchozího schválení výborem je možné pouze v naléhavých případech. Výbor posuzuje, zda takové zásahy byly nezbytné a přípustné. Pokud rozhodne negativně, musí být tato opatření okamžitě zrušena. Výbor G10 má

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 18 výhradní pravomoc pro dohled nad zásahy do listovního tajemství a nad telefonickými odposlechy ze strany zpravodajských služeb. Rozpočet pro zpravodajskou službu je schvalován ad hoc pracovní skupinou (Vertrauensgremium), složenou ze členů rozpočtového výboru Spolkového sněmu. Jednání této pracovní skupiny se mohou jako poradci účastnit také členové Parlamentního kontrolního grémia. Parlament může do jisté míry vykonávat kontrolu tajných služeb i dalšími standardními prostředky, jako jsou např. interpelace členů vlády, ustavení vyšetřovací komise, prostřednictvím stálé komise pro vnitřní záležitosti atp.

Zdroje informací: Le contrôle parlementaire des services de renseignment. Pracovní dokument Senátu Francouzské republiky, březen 2002. (http://www.senat.fr/lc/lc103/lc103.pdf) Parliamentary oversight of the intelligence services in the WEU countries – current situation and prospects for reform, dokument Shromáždění Západoevropské unie, prosinec 2002. (http://www.assembly-weu.org/en/documents/sessions_ordinaires/rpt/2002/1801.pdf) Spolková zpravodajská služba - BND (http://www.bnd.bund.de/) Spolkový úřad na ochranu Ústavy - BfV (http://www.verfassungsschutz.de/) Vojenská ochranná služba - MAD (http://www.militarischerabschirmdienst.de/)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 19

NIZOZEMÍ

Nizozemská civilní tajná služba je příkladem typu tzv. smíšené zpravodajské a bezpečnostní služby, tj. takové instituce, která je zastřešujícím orgánem pro jí podřízené, organizačně však autonomní specializované bezpečnostní odbory. • Všeobecná bezpečnostní a zpravodajská služba (Algemene Inlichtingen- en Veiligheidsdienst – AIVD): je domácí i zahraniční civilní rozvědka a kontrarozvědka, pravomocně spadá pod ministra vnitra. • Vojenská bezpečnostní a zpravodajská služba (Militaire Inlichtingen- en Veiligheidsdienst – MIVD): standardní vojenská rozvědka, v kompetenci ministra obrany.

Parlamentní kontrola: Informace týkající se činnosti zpravodajských služeb, které příslušný ministr nemůže z důvodů bezpečnosti zveřejnit na plenárním zasedání parlamentu, jsou přístupné Výboru pro bezpečnostní a zpravodajské služby dolní komory nizozemského parlamentu. Členy výboru jsou představitelé všech stran zastoupených v parlamentu. Zasedání výboru bývají neveřejná a jeho členové jsou vázáni mlčenlivostí. Jednání výboru se zpravidla účastní příslušný ministr.Výbor každoročně zpracovává zprávu o své činnosti, která je přístupná veřejnosti. Výbor může požádat příslušného ministra o informace týkající se fungování a aktivit zpravodajských služeb, ministr je pak povinen takové informace s výjimkou případu, kdy by to podle jeho názoru bylo v rozporu se státním zájmem. Výbor dále přezkoumává zprávy o činnosti zpravodajských služeb, které každoročně příslušný ministr předkládá. Úkolem výboru je rovněž prošetřovat individuální stížnosti občanů týkající se činnosti tajných služeb.

Zdroje informací: Le contrôle parlementaire des services de renseignment. Pracovní dokument Senátu Francouzské republiky, březen 2002. (http://www.senat.fr/lc/lc103/lc103.pdf) Všeobecná bezpečnostní a zpravodajská služba - AIVD (http://www.aivd.nl/) Vojenská bezpečnostní a zpravodajská služba - MIVD (http://mindef.nl/mivd)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 20

PORTUGALSKO

Institucí, která zastřešuje zpravodajský aparát Portugalska, je tzv. Zpravodajský systém Portugalské republiky (Sistema de Informações da República Portuguesa – SIRP), který je přímo podřízen předsedovi vlády. Ten také jmenuje a odvolává generálního tajemníka SIRP a obou tajných služeb. SIRP na obecné rovině koordinuje a zodpovídá za práci dvou následujících zpravodajských agentur: • Bezpečnostní zpravodajská služba (Serviço de Informações de Segurança – SIS) je domácí rozvědka i kontrarozvědka, zaměřuje se na monitorování aktivit proti vnitřní bezpečnosti a demokratickému zřízení a podílí na provádění preventivních akcí v této oblasti. Je odpovědná přímo premiérovi, který může své pravomoci týkající se SIS delegovat na ministra vnitra. • Služba vojenských strategických informací (Serviço de Informações Estratégicas de Defesa - SIED) se orientuje na sledování možných hrozeb s původem v zahraničí. Zajímá se rovněž o bezpečnost portugalských komunit žijících v zahraničí. Je přímo zodpovědná předsedovi vlády, který může své pravomoci vůči SIED delegovat na ministra obrany.

Parlamentní kontrola: Parlamentní kontrola činnosti tajných služeb se v Portugalsku omezuje spíše na přítomnost zástupců legislativního orgánu v některých institucích s vazbou na zpravodajský sektor, potažmo na požadavku parlamentního schválení členů některých orgánů tohoto typu. Jedná se např. o Nejvyšší zpravodajskou radu (Conselho Superior de Informações), která je poradním orgánem předsedy vlády a jejímiž členy jsou spolu s jinými i dva poslanci zvolení do této rady parlamentem, nebo o Kontrolní radu SIRP (Conselho de Fiscalização do SIRP), jejíž členové jsou voleni parlamentem, nikoliv však z řad poslanců. Kontrolní rada SIRP je hlavním kontrolním orgánem ve vztahu k tajným službám. Tvoří ji tři členové volení (kvalifikovanou většinou) z řad vážených občanů parlamentem na období čtyř let. Toto funkční období může být zkráceno pouze za souhlasu kvalifikované většiny parlamentního sboru. Obě tajné služby poskytují radě pravidelné zprávy, každé dva měsíce je Kontrolní radě generálním tajemníkem SIRP doručován podrobný seznam probíhajících aktivit, u kterého mohou členové rady požadovat detailnější informace a vysvětlení. Mohou se rovněž obracet na předsedu vlády pro vysvětlení směrování a úkolování tajných služeb. Každoročně je pak Kontrolní rada povinna předložit parlamentu zprávu ze své činnosti, vč. zhodnocení aktivit tajných služeb za předchozí období.

Zdroje informací: Bezpečnostní zpravodajská služba - SIS (http://www.sis.pt/) Služba vojenských strategických informací - SIED (http://www.sied.pt/)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 21

RAKOUSKO

Rakousko má poměrně rozvětvený zpravodajsko-bezpečnostní aparát, vedle tří níže uvedených hlavních tajných služeb ještě existují útvary pro boj proti organizovanému zločinu a rychlý policejní zásah (Gendarmerie, Polizei Mobiles Einzatz Komando), které sice vykonávají některé funkce tajných služeb a používají jejich metody, organizačně však tvoří součást policie. • Spolkový úřad pro ochranu ústavy a boj proti terorismu (Bundesamt für Verfassungsschutz und Terrorismusbekämpfung – BVT): je civilní domácí zpravodajská služba, spadá do kompetence ministra vnitra. • Vojenský zpravodajský úřad (Heeresnachrichtenamt – HNaA): je vojenská rozvědka v odpovědnosti ministra obrany. • Vojenská kontrarozvědná služba (Heeresabwehramt – HAA): je vojenská kontrarozvědka, taktéž pod pravomocí ministra obrany.

Parlamentní kontrola: Pro kontrolu civilních a vojenských zpravodajských služeb si příslušné výbory Národní rady (Nationalrat; dolní komora rakouského parlamentu) zřizují stálé podvýbory – pro kontrolu BVT podvýbor při Výboru pro vnitro, v případě vojenských služeb pak při Výboru pro obranu. Složení obou těchto podvýborů zpravidla kopíruje rozložení sil v Národní radě, ze zákona pak musí být alespoň jedním poslancem v podvýboru přítomna každá strana, která má své zastoupení v příslušném výboru. Podvýbory se scházejí nejméně jednou za čtvrt roku, schůze může být svolána také na žádost čtvrtiny členů či příslušného ministra. V případě potřeby se podvýbory mohou sejít i v době, kdy parlament nezasedá. Zasedání podvýborů jsou neveřejná, členové skládají slib mlčenlivosti do rukou předsedy Národní rady. Podle ústavy kontrolují podvýbory povahu a zákonnost opatření realizovaných zpravodajskými službami. Kompetence blíže specifikuje příslušný zákon Národní rady, podle něhož má každý člen podvýboru právo požadovat informace týkající se činnosti zpravodajských služeb. O zpřístupnění dokumentů zpravodajských služeb může podvýbor požádat svým většinovým rozhodnutím. Příslušný ministr může odmítnout poskytnutí požadovaných informací či dokumentů v případě, že to považuje za nutné pro ochranu národního zájmu nebo bezpečnosti konkrétních osob. Příslušné podvýbory nemají žádné pravomoci v oblasti kontroly rozpočtu zpravodajských služeb.

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 22

Zdroje informací: Le contrôle parlementaire des services de renseignement. Pracovní dokument Senátu Francouzské republiky, březen 2002. (http://www.senat.fr/lc/lc103/lc103.pdf) Parliamentary oversight of the intelligence services in the WEU countries – current situation and prospects for reform, dokument Shromáždění Západoevropské unie, prosinec 2002. (http://www.assembly-weu.org/en/documents/sessions_ordinaires/rpt/2002/1801.pdf) Rakouská spolková ústava (Österreichisches Bundes- Verfassungsgesetz), čl. 52. Spolkové ministerstvo vnitra (http://www.bmi.gv.at/)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 23

RUSKO

Ruský zpravodajský aparát je rozsáhlý a podobně jako u ostatních srovnatelných zemích velmi činný. Specifikem Ruska je poměrně úzké provázání tajných služeb s politickou elitou, umocněné po nástupu někdejšího ředitele nejvýznamnější tajné služby FSB Vladimíra Putina do prezidentského úřadu. Často kritizovaným rysem ruské soustavy tajných služeb je nedostatečná vnější kontrola jejich činnosti, zejména pak parlamentní dohled. Všechny tajné služby jsou v konečné instanci podřízeny prezidentovi republiky. Koordinačním orgánem a poradním sborem prezidenta je Federální bezpečnostní rada. • Federální bezpečnostní služba (Federaľnaja služba bezopasnosti – FSB): domácí bezpečností služba a rozvědka se širokou škálou protišpionážních aktivit, v poslední době má stále větší přesah i do zemí postsovětského prostoru. Provádí rovněž bezpečnostní prověrky jednotlivců. V popisu práce má také boj proti organizovanému zločinu. • Služba zahraniční rozvědky (Služba vnešnej razvedky – SVR): zahraniční zpravodajská služba, získává informace o politické a ekonomické situaci v cizích zemích. Někdejší ředitel SVR Jevgenij Primakov následně vykonával funkci ministra zahraničních věcí a předsedy vlády. • Hlavní zpravodajská správa (Glavnoje razvědyvatělnoje upravlenie – GRU): vojenská rozvědka působící zejména v zahraničí, získává informace vojenského charakteru o cizích zemích. Je podřízena Generálnímu štábu ozbrojených sil, resp. ministrovi obrany. • Federální ochranná služba (Federaľnaja služba ochrany – FSO): stará se o fyzickou bezpečnost nejvyšších představitelů státu, včetně ochrany jejich soukromí a komunikace. Ze své podstaty se podílí také na protišpionážních aktivitách. • Federální agentura pro vládní komunikaci a informace (Federalnoje agenstvo praviteľstvennoj svajazi i informacii – FAPSI): specializovaná agentura pro odposlechy a komunikaci.

Parlamentní kontrola: Praktická neexistence parlamentní kontroly činnosti tajných služeb pramení nejen z absence legislativních záruk takové pravomoci, nýbrž i z převahy exekutivní moci na zákonodárným sborem, která se za vlády Vladimira Putina díky ovládnutí parlamentu „prezidentskou stranou“ ještě posílila. V obou komorách ruského parlamentu, Státní dumě i Radě federace, existují Výbory pro bezpečnost, které mají formálně v kompetenci také dohled nad tajnými službami. V praxi však jsou jejich pravomoci velmi omezené. Podle zákona mohou všichni poslanci požadovat po tajných službách informace, vždy však pouze prostřednictvím výše zmíněných výborů. Výbory mají rovněž pravomoc legislativní iniciativy, což je ve skutečnosti hlavní náplní jejich práce. Rozpočet tajných služeb schvaluje parlament, ale pouze v obecných číslech. Hospodaření služeb kontroluje Nejvyšší kontrolní úřad, opět pouze s minimální dispozicí detailními informacemi.

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 24

Zákon z roku 2005 dává parlamentu obecnou vyšetřovací pravomoc, tedy možnost vytvářet vyšetřovací komise, které však nemohou prošetřovat činnost prezidenta republiky.

Zdroje informací: Tsypkin, Mikhail: Russia’s Failure. Journal of Democracy, 2006, Vol. 17, No. 3, pp. 72- 85.¨ FAS Inteligence Research Report Program: Russia (http://www.fas.org/irp/world/russia/)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 25

ŘECKO

První řecká tajná služba vznikla v roce 1953 za podpory americké CIA a měla především za úkol provádět kontrašpionáž vůči agentům ze zemí východního bloku. Postupně se rozvíjela a stala se významnou součástí bezpečnostního a po vojenském převratu roku 1967 i státního aparátu. Poté, co po roce 1974 došlo k demokratizaci režimu, došlo k restrukturalizaci tajných služeb, především oddělení vojenské rozvědky. Dnes jako samostatná tajná služba v Řecku existuje pouze civilní rozvědka. Vojenská rozvědná a kontrašpionážní činnost je rovněž provozována, jedná se však o zvláštní jednotky v rámci ozbrojených sil, potažmo pod přímou pravomocí generálního štábu. • Národní zpravodajská služba (Ethniki ypiresia pliroforion – EYP): civilní rozvědka a kontrarozvědka operující jak doma, tak v zahraničí. Ředitel EYP je poradcem předsedy vlády pro bezpečnost, kompetenčně je tajná služba podřízena ministrovi vnitra.

Parlamentní kontrola: Podle zákona z roku 1994 vznikla Národní komise pro ochranu soukromí komunikace, které předsedá místopředseda řeckého parlamentu z pověření předsedy parlamentu. Komise je složena ze zástupců všech politických stran zastoupených v parlamentu, které doplňuje odborník na danou problematiku, jehož do komise jmenuje předseda parlamentu. Komise se zaměřuje především na dohled nad dodržováním zákonnosti ze strany tajné služby při realizaci opatření, která narušují právo občanů na soukromí. Za tímto účelem může provádět neohlášené inspekce v sídle, archívech a dokumentech tajných služeb a může si vyžádat všechny informace, které považuje za potřebné pro plnění svého úkolu. Komise má právo nahlížet i do utajovaných dokumentů.

Zdroje informací: Nomikos, John M.: Greek Intelligence Sevice and Post 9/11 Challenges. The Journal of Intelligence History, 2004, Vol. 4, No. 2. (http://www.fas.org/irp/world/greece/nomikos.pdf) Ioannis, Michaletos: The Greek National Security Organizational Structures. (http://rieas.gr/index.php?option=com_content&task=view&id=91&Itemid=66) Parliamentary oversight of the intelligence services in the WEU countries – current situation and prospects for reform, dokument Shromáždění Západoevropské unie, prosinec 2002. (http://www.assembly-weu.org/en/documents/sessions_ordinaires/rpt/2002/1801.pdf)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 26

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ

Pod označení „zpravodajské společenství“ (Intelligence Community) jsou zahrnovány různé organizace, agentury, úřady a další instituce (v současné době jich je celkem 16) výkonné moci státu, které se nějakým způsobem podílejí na činnosti zpravodajského aparátu USA. Většina z nich je podřízena některému z federálních ministerstev, jediným útvarem, který je organizačně a finančně autonomní, je Ústřední zpravodajská služba (CIA). Po reformě tajných služeb z roku 2004 je hlavou zpravodajského společenství Ředitel národních zpravodajských služeb (Director of National Intelligence), kterého jmenuje prezident Spojených států a jemu je také zodpovědný za fungování zpravodajského aparátu jako celku, za koordinaci aktivit mezi jeho jednotlivými součástmi a za implementaci vládního Národního zpravodajského programu (National Intelligence Program). • Ústřední zpravodajská služba (Central Intelligence Agency – CIA): hlavní zpravodajská služba USA, provádí i kontrašpionáž. I po reformě si podržela svou autonomii, její ředitel je jmenován (a může být odvolán) prezidentem republiky. • Vojenská zpravodajská služba (Defense Intelligence Agency – DIA): vojenská rozvědka, podřízená ministrovi obrany • Federální úřad pro vyšetřování (Federal Bureau of Investigation – FBI): instituce spíše policejního charakteru, operuje na domácím území, používá metody tajných služeb. Spadá do pravomoci ministra vnitra. • Národní bezpečnostní agentura (National Security Agency – NSA): je specializovaná služba pro odposlechy, komunikaci, šifrování a dešifrování. Je podřízená ministerstvu obrany. • A další.

Parlamentní kontrola: Hlavními orgány Kongresu pro kontrolu tajných služeb byly zákonem z roku 1980 stanoveny Stálý zvláštní výbor Sněmovny reprezentantů pro zpravodajské služby (Permanent Select Committee on Intelligence of the House of Representatives) a Zvláštní výbor Senátu pro zpravodajské služby (Select Committee on Intelligence of the Senate). V mnoha případech, pokud tak stanoví zákon, jsou informace dostupné oběma výborům poskytovány také předsedovi Sněmovny reprezentantů a leadrům většiny a menšiny v obou komorách Kongresu. Do problematiky financování zpravodajského aparátu mají pravomoc vstupovat Dotační výbory (Committee of Appropriations) obou komor prostřednictvím svých Podvýborů pro zpravodajské služby (Subcommittee on Intelligence).

Ve výborech jsou zástupci momentální stranické většiny i menšiny v dané komoře Kongresu. Výbory dohlíží na legalitu fungování tajných služeb, mohou prošetřovat konkrétní problémy a v rámci šetření požadovat svědectví relevantních osob. Vykonávají také dohled nad hospodařením zpravodajského společenství. O závěrech své činnosti

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 27 informují Kongres a širokou veřejnost, přičemž musí zohlednit případná bezpečnostní omezení zveřejnění konkrétních informací.

Zdroje informací: Zákon o reformě tajných služeb a prevenci terorismu z roku 2004 (http://www.nctc.gov/docs/pl108_458.pdf) Zpravodajské společenství (http://www.intelligence.gov/) Senátní výbor pro tajné služby (http://www.intelligence.senate.gov/)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 28

ŠPANĚLSKO

Španělský rozvědný aparát je vzhledem k teritoriální šíři zájmů země (zejména v oblasti Latinské Ameriky) a napjaté bezpečnostní situaci v některých částech země (problém baskického terorismu, katalánského separatismu), stejně jako geografická blízkost africkým břehům se vším, co to přináší (ilegální migrace, obchod s drogami atd.) poměrně rozsáhlý. V poslední letech je zaznamenatelná snaha o jeho reformu, která by měla zajistit větší koordinovanost práce jednotlivých jeho složek, s tendencí vytvořit jednu hlavní – podle výše uvedené typologie tzv. smíšenou – tajnou službu (CNI).

• Národní zpravodajské středisko (Centro Nacional de Inteligencia – CNI): zahraniční rozvědná služba a kontrarozvědka, kompetenčně spadá pod ministra obrany. • Výkonný výbor pro jednotné velení (Comité Ejecutivo Para el Mando Unificado – CEMU): domácí informační služba, odpovědná ministrovi vnitra. • Národní centrum protiteroristické koordinace (Centro Nacional de Coordinación Antiterrorista – CNCA): domácí informační služba pro boj proti terorismu, odpovědná ministrovi vnitra. • Zpravodajské centrum ozbrojených sil (Centro de Inteligencia de las Fuerzas Armadas – CIFAS): orgán zastřešující zpravodajské služby jednotlivých složek španělských ozbrojených sil (pozemní vojsko, letectvo, námořnictvo), v pravomoci ministra obrany.

Parlamentní kontrola: Parlamentní kontrolou činnosti tajných služeb je pověřena komise dolní komory zákonodárného sboru (Congreso de los Diputados), v jejímž čele stojí předseda komory. Komise má v kompetenci schvalování a kontrolu výdajů (které podléhají utajení) a je informována o ročních cílech CNI definovaných vládou i o průběhu jejich plnění za předchozí rok. Členové komise mají přístup ke všem potřebným informacím s výjimkou těch, které se týkají zdrojů informací CNI, a těch, jež pocházejí od zahraničních tajných služeb v souladu s příslušnými dohodami o výměně informací mezi konkrétními tajnými službami. Komise je v každoroční zprávě, kterou jí předkládá ředitel CNI, informována o aktivitách zpravodajské služby, o pokroku při plnění úkolů zadaných vládou a na základě této zprávy také kontroluje hospodaření s vymezenými finančními prostředky. Obsah všech informací předložených komisi podléhá utajení. Jednotliví poslanci i parlamentní komise jako celek jsou oprávněni interpelovat předsedu vlády či ostatní její členy, příp. ředitele CNI v konkrétních otázkách týkajících se fungování a činniosti CNI.

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 29

Zdroje informací: Národní zpravodajské středisko - CNI (http://www.cni.es/) Zákon o CNI z roku 2002 (http://documentacion.serviciosdeinteligencia.es/images/10-Ley112002.pdf) Španělský parlament (http://www.congreso.es/)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 30

ŠVÉDSKO

Švédsko má vzhledem ke své klíčové geopolitické pozici v regionu, formální neutralitě a širokým zájmům v oblasti, kompetenčně poměrně silný aparát tajných služeb, jehož vnější kontrola je na evropské poměry spíše slabá.

• Bezpečnostní policie (Säkerhetspolisen - SÄPO) tvoří součást centrálního orgánu policejní struktury (Rikspolisstyrelsen), ředitel SÄPO je jmenován přímo vládou a je zástupcem policejního prezidenta. Policie jako taková spadá do kompetence ministerstva spravedlnosti, stejně tak i Bezpečnostní policie. SÄPO provádí rozvědnou i kontrarozvědnou činnost, operuje na domácím území a ve spolupráci se zahraničními zpravodajskými službami i mimo hranice Švédska. SÄPO provádí na vyžádání bezpečnostní prověrky jednotlivců, vyjadřuje se např. i ke každé žádosti o udělení švédského státního občanství. Úkoly může zadávat vláda jako celek, a to jenom v obecné rovině. Z politické sféry nemůže vzejít instrukce pro provádění aktivit v některém konkrétním případu. • Vojenská informační a bezpečnostní služba (Militära underrättelse- och säkerhetstjänsten – MUST) tvoří součást struktury švédských ozbrojených sil, jejím úkolem je monitoring zahraničních vojenských hrozeb, zajištění bezpečnosti příslušníků ozbrojených sil atp. Na vládní úrovni podléhá pravomoci ministra obrany.

Parlamentní kontrola: Od počátku 90. let byla zavedena praxe předkládání každoroční zprávy o činnosti tajných služeb parlamentu. Tyto zprávy jsou ovšem velmi stručné a maximálně obecné povahy. Ve švédském parlamentu neexistuje zvláštní výbor pověřený kontrolou tajných služeb, jejich činností se však již v minulosti zabývaly dva stálé výbory, a sice Výbor pro spravedlnost (Justitieutskottet) a Ústavní výbor (Konstitutionsutskottet), který se zaměřuje především na nakládání vlády s tajnými službami a jejich výstupy. Výbory mají nicméně jen velmi omezené pravomoci. Individuálními podněty občanů týkajících se činnosti tajných služeb, stejně jako všech ostatních orgánů statní zprávy, se může zabývat Ombudsman.

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 31

VELKÁ BRITÁNIE

Zpravodajský aparát Velké Británie patří mezi nejstarší na světě, kořeny dnes existujících služeb lze dohledat již v době před první světovou válkou. Z tohoto a dalších důvodů je soustava britských tajných služeb značně rozvětvená. Zastřešujícím orgánem je Společný výbor pro zpravodajství (Joint Intelligence Committee – JIC). JIC tvoří součást Úřadu vlády (Cabinet Office). Je to styčné místo pro vládu a jednotlivé ministry při jejich jednání s tajnými službami. JIC zároveň pravidelně hodnotí činnost tajných služeb. Jeho členy jsou zástupci vybraných ministerstev (vnitra, obrany, zahraničí, financí atp.).

• Tajná zpravodajská služba (Secret Intelligence Service – SIS, známá také jako „MI6“) je zahraniční zpravodajskou službou, kompetenčně spadá pod ministerstvo zahraničí. Náplní práce je nejen sběr informací, ale také provádění utajených akcí v zahraničí. • Vládní komunikační centrála (Government Communications Headquarters – GCHQ) se rovněž nachází v kompetenčním rámci ministerstva zahraničí, úkolem GCHQ je provádění odposlechů, šifrování, dešifrování atp. • Bezpečnostní služba (Security Service, známá jako „MI5“) je domácí zpravodajskou službou, která se nachází v pravomoci ministerstva vnitra. V jejím poli působnosti je i kontrašpionáž. • Společné centrum pro analýzy terorismu (Joint Terrorism Analysis Centre – JTAC): orgán vytvořený v roce 2003 pro koordinaci činnosti tajných služeb a dalších bezpečnostních složek při boji proti terorismu; vedoucí přímo odpovědný generálnímu řediteli „MI5“. • Agentura pro potírání organizovaného zločinu (Serious Organized Crime Agency – SOCA) vznikla v roce 2006 na základě již existujících orgánů určených pro boj s organizovaným zločinem. Spadá pod ministerstvo vnitra a má pravomoc provádět některé aktivity, jež patří do standardní výbavy tajných služeb (např. odposlechy). • Vojenská zpravodajská služba (Defence Intelligence Staff – DIS): vojenská rozvědka, pod ministerstvem obrany

Parlamentní kontrola: Ve Velké Británii neexistuje přímá parlamentní kontrola činnosti tajných služeb, zapojení zákonodárného sboru do mechanismů dohledu se děje prostřednictvím Komise pro tajné služby a bezpečnosti (Intelligence and Security Committee). Jedná se o orgán vytvořený v rámci Úřadu vlády, který má devět členů jmenovaných premiérem po konzultaci s leadrem parlamentní opozice z členů obou komor zákonodárného sboru bez ohledu na stranickou příslušnost. Členství v komisi je neslučitelné s ministerskou funkcí. Komise vypracovává každoroční zprávu o fungování tajných služeb pro předsedu vlády, kterou pak premiér musí předložit parlamentu, včetně případného dodatku o tom, zda byla – po konzultaci s Komisí – vypuštěna některá část zprávy, jejíž zveřejnění by mohlo ohrozit provádění úkolů tajnými službami. Komise je rovněž oprávněna předkládat ministerskému

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora. PI 3.057 32 předsedovi ad hoc zprávy týkající se konkrétního problému. Členové komise mají přístup k tajným materiálům a musí dodržovat pravidla stanovená zákonem pro zacházení s takovými informacemi.

Zdroje informací: Tajná zpravodajská služba - MI5 (http://www.mi5.gov.uk/) Cabinet Office (http://www.mi5.gov.uk/)

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.