Hlavatěnkovití (Pipunculidae, Diptera) CHKO Kokořínsko Big-Headed Flies (Pipunculidae, Diptera) of Kokořínsko Protected Landscape Area
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Bohemia centralis, Praha, 27: 457–466, 2006 Hlavatěnkovití (Pipunculidae, Diptera) CHKO Kokořínsko Big-headed flies (Pipunculidae, Diptera) of Kokořínsko Protected Landscape Area Pavel Lauterer1 a Igor Malenovský2 Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ - 627 00 Brno, Česká republika; e-mail: 1 [email protected], 2 [email protected] ▒ Abstract. The list of big-headed flies (Diptera: Pipunculidae) of the Kokořínsko Protected Landscape Area (Central and Northern Bohemia, Czech Republic) is presented, based on material collected by sweep-netting and yellow water traps in 2000–2004 at 17 sites. A total of 25 species (45 specimens) were found, representing 22 per cent of the Czech fauna. Eudorylas arcanus Coe, 1966 and Pipunculus omissinervis Becker, 1889 are reported from the Czech Republic for the first time. The occurrence of Eudorylas inferus Collin, 1956 in the country is confirmed and first data from Moravia are supplemented. Eudorylas jenkinsoni Coe, 1966, Eudorylas okalii Kozánek & Kehlmaier, 2004, Tomosvaryella freidbergi De Meyer, 1995, and Tomosvaryella kuthyi Aczél, 1944 are new for Bohemia. The fauna of Kokořínsko remains imperfectly known and records of additional species can be expected. Rare big-headed flies were found in Kokořínsko especially in tall-sedge beds (Dorylomorpha hungarica, Pipunculus omissinervis) and dry grassland (Eudorylas okalii, Tomosvaryella coquilletti, T. freidbergi, T. kuthyi). Currently 110 species of Pipunculidae are known from the Czech Republic. ▒ Key words: Insecta, Diptera, Pipunculidae, Czech Republic, Central and Northern Bohemia, the Kokořínsko Protected Landscape Area, faunistics 457 BOHEMIA CENTRALIS 27 Úvod a historie výzkumu Čeleď hlavatěnkovití (Pipunculidae) patří do řádu dvoukřídlí (Diptera), podřádu krátkorozí (Brachycera), skupiny kruhošví (Cyclorrhapha). S příbuznou čeledí pestřenkovití (Syrphidae) tvoří nadčeleď Syrphoidea. Hlavatěnky jsou hmyz drobné až střední velikosti (3,5–11,5 mm). Tělo převážné většiny druhů je zbarveno tmavě šedočerně až hnědočerně, obvykle je ojíněně ochmýřené, vzácněji lesklé. Nohy bývají žlutavé, většinou s černými skvrnami, někdy jsou až celé černé. Vzácněji se žlutavá barva objevuje i jinde na těle, obvyklý je tento případ pouze u druhově málo početné podčeledi Nephrocerinae. Pro všechny hlavatěnkovité jsou charakteristické velké složené oči, které zaujímají téměř celý povrch polokulovité až kulovité hlavy, spojené s hrudí velmi úzkou krční částí. Pulvilly na chodidlech mají hlavatěnkovití vesměs nápadně veliké. Křídla jsou dlouhá a úzká, s poměrně jednotnou žilnatinou, která se liší mezi jednotlivými rody či triby. Pro systematiku čeledi je též významné postavení některých skupin set, hlavně na hrudi. Zadeček hlavatěnek je podlouhlý, u samic jsou jeho koncové články přeměněny v bodavé kladélko, přizpůsobené ke kladení vajíček do hostitelů. Koncové články zadečku samců jsou silně morfologicky pozměněny torzí o 180 stupňů. Dospělci hlavatěnek jsou aktivní během světlé části dne. Biologie zástupců podčeledi Nephrocerinae zůstávala dlouho nejasná. Těsně před dokončením tohoto rukopisu byl severoamerický druh Nephrocerus atrapilus Skevington, 2005 vychován jako parazitoid z dospělců tiplic rodu Tipula (Diptera: Tipulidae, Skevington 2005). Všichni ostatní hlavatěnkovití jsou parazitoidi křísů (Hemiptera: Cicadomorpha a Fulgoromorpha). Při kladení vajíček do hostitelů se samičky orientují zrakem. Vajíčko ukládají do tělní dutiny zadečku. Endoparazitický vývoj larev prochází dvěma instary. Larva svými exkrety rozrušuje hormonální systém hostitele, působí mu parazitární kastraci, hypertrofii tukového tělesa a prodlužuje jeho život. Po dokončení vývoje larva proráží intersegmentální membránu zadečku hostitele a kuklí se volně v půdě. Puparia jsou oválná, hnědavá. Na světě je známo přes 1300 druhů hlavatěnkovitých (De Meyer 1996). V Evropě se vyskytuje více než 200 druhů (De Meyer 2004, Kehlmaier 2005). První seznam druhů hlavatěnkovitých dnešní České republiky zpracovali Lauterer et Kozánek (1987), kteří zároveň podali vyčerpávající přehled historie výzkumu čeledi v českých zemích a na Slovensku. Druhý, aktualizovaný soupis publikoval Lauterer (1997a), z České republiky uvádí celkem 87 druhů. Díky intenzivnímu taxonomickému a faunistickému výzkumu v posledních letech stoupl počet druhů publikovaných z České republiky na 108 druhů (von der Dunk et Lauterer 1998, Kehlmaier 2005, Kozánek et Barták 2000, Kozánek et Kehlmaier 2004, Lauterer 1997b, 1998, 2003, Rozkošný et Vaňhara 1997). Údaje o dvou druzích, Dasydorylas holosericeus (Becker, 1897) a Eudorylas inferus Collin, 1956, přitom zatím nebyly ověřeny (Kehlmaier 2005). 458 Pavel Lauterer a Igor Malenovský: Hlavatěnkovití (Pipunculidae, Diptera) CHKO Kokořínsko Z Kokořínska pravděpodobně dosud nebyl publikován žádný údaj o výskytu hlavatěnek. Pouze Kozánek (1991) uvedl z Čech druh Eudorylas obliquus Coe, 1966 z lokality "Vlkov" bez bližší specifikace. Osada tohoto jména se v Kokořínsku nachází, v Čechách je však ještě devět dalších stejnojmenných obcí. Z blízkého i poněkud vzdálenějšího okolí dnešní CHKO jsou známy nálezy druhů Cephalops (Cephalops) vittipes (Zetterstedt, 1844) – Jabkenice, čtverec 5656 (Kozánek et Lauterer 1987); Dorylomorpha (Dorylomorpha) imparata (Collin, 1937) a Dorylomorpha (Dorylomyza) xanthopus (Thomson, 1870) – oba Račice, směrem na Předonín u Roudnice nad Labem, 5552 (Lauterer 1981). Nerevidovatelné staré údaje Vimmera (1912) se týkají druhů Dorylomorpha (Dorylomorpha) rufipes (Meigen, 1824) – Kostomlaty nad Labem, 5855 a Tomosvaryella sylvatica (Meigen, 1824) – Neratovice, 5753 a Lysá nad Labem, 5754–5755. V rámci souborné studie fauny dvoukřídlého hmyzu v člověkem silně pozměněné oblasti bílinské a duchcovské pánve v severozápadních Čechách čeleď hlavatěnkovití zpracovali Kozánek et Barták (2000). V současné době připravuje Lauterer přehled fauny hlavatěnek Jizerských hor. Charakteristiku přírodních poměrů Kokořínska podává v úvodní části tohoto sborníku Beran (2006). Přehled fauny křísů, hostitelů hlavatěnek, v Kokořínsku zpracoval Malenovský (2006). Materiál a metodika Níže vyhodnocený materiál čeledi Pipunculidae zahrnuje celkem 45 dospělých jedinců odchycených na 17 lokalitách v CHKO Kokořínsko v letech 2000–2004. Většina jedinců byla nalezena smýkáním bylinné, keřové i stromové vegetace při faunistickém průzkumu křísů (I. Malenovský leg.) a ve smykových vzorcích hmyzu odebraných v maloplošných zvláště chráněných územích Správou CHKO Kokořínsko (L. Beran leg.). Několik údajů pochází též ze žlutých misek (všechny údaje z roku 2003, L. Beran leg.). Žluté misky byly umístěny po celou vegetační sezónu ve vybraných biotopech v přírodních rezervacích a přírodních památkách, obvykle po dvou kusech, z nichž jeden byl instalován na zemi a druhý ve výšce 1,5–2 m. Byly naplněny solným roztokem a vybírány přibližně každých deset dní. Veškerý materiál byl determinován Pavlem Lautererem, pokud není udáno jinak, a je uložen ve sbírkách Entomologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně. Za jménem druhu v "Přehledu zjištěných druhů" následují zkratky podávající základní informaci o jeho celkovém rozšíření (Albrecht 1990, De Meyer 2004, Jervis 1992, Kehlmaier 2005). Tučně zvýrazněná čísla odkazují na seznam lokalit. Za nimi následuje datum sběru, počet a pohlaví nalezených jedinců a zkratka sběratele. Seznam lokalit je seřazen abecedně podle názvu katastrálního území obce, za kterým následuje kód pole středoevropské sítě pro 459 BOHEMIA CENTRALIS 27 floristické a faunistické mapování (Ehrendorfer et Hamann 1965): základní čtyřmístný kód (Pruner et Míka 1996) a za pomlčkou trojmístný kód (odpovídající trojnásobnému rozčtvrcení základního pole), kategorie a název případného maloplošného zvláště chráněného území, přesnější lokalizace a charakter stanoviště. Ke všem nalezeným druhům také připojujeme stručné informace o jejich hojnosti a rozšíření v České republice, biotopových nárocích, počtu generací a hostitelích, pokud jsou známy. Seznam použitých zkratek Rozšíření: HOL – holarktické, PAL – palearktické, ORI – orientální, WPA – západopalearktické, EUR – evropské, CEU – středoevropské. Počet nalezených jedinců: m – samec, f – samice. Sběratelé: IM – Igor Malenovský, LB – Luboš Beran, PK – Petr Kment. Přehled lokalit 1 – Blatce, 5453-342, PR Mokřady horní Liběchovky, ostřicový mokřad v Beškovském dole u silnice asi 1 km J od okraje PR; 2 – Blíževedly, 5352-342, PP Ronov, suťový les na svazích, xerothermní světliny a nitrofilní vegetace okolo hradní zříceniny; 3 – Blíževedly, 5352-431, podél cesty ze Stranného na Ronov, zeleň okolo polní cesty a les J pod Ronovem mimo vlastní PP; 4 – Deštná, 5453-313, PP Deštenské pastviny, xerothermní stráně a křoviny; 5 – Dubá, 5453-314, PR Mokřady horní Liběchovky, kosený ostřicový mokřad u rekreačního střediska Vrabcov; 6 – Chodeč, 5553-313 a 314, PP Na oboře, xerothermní travnaté stráně, úhory a křoviny; 7 – Janova Ves, 5553-342, PR Kokořínský důl, kosený ostřicový mokřad s prstnatci u Ladčina pramene (za mlýnem Mlčeň); 8 – Kokořín, 5553-324, PR Kokořínský důl, tůň Kačírek a její blízké okolí, ostřicový mokřad, olšiny, rákosiny, dřeviny kolem silnice; 9 – Litice, 5352-212, PR Vlhošť, Malý Vlhošť, reliktní bory na pískovcových skalách; 10 – Litice, 5352-434, PP Pod Hvězdou, vlhká louka a mokřad; 11 – Nedamov, 5453-323, PR Mokřady horní Liběchovky, ostřicový mokřad nad soutokem Liběchovky a Nedamovského potoka 500 m SZ od Panské Vsi; 12 – Tuhanec, 5452-223, PP Martinské stěny, pískovcové skály, bor; 13 – Tuhanec,