opera

UVÁDÍME NA NOVÉ

SCÉNĚ HIS VOICE 5+6 časopis o jiné hudbě 5+6. 2014

69 Kč / 3.15 € 2014 .

KUČERA RUDÁ MARIE Lotyšská hudba Jaroslav Jeroným Neduha Petr Kofroň Arca PREMIÉRA: 7. KVĚTNA 2015 DIRIGENT: JAN KUČERA PC Music REŽIE: VIKTORIE ČERMÁKOVÁ 1 www.hisvoice.cz

marie-ns-inz-hisvoice-210x280.indd 1 24.11.2014 16:43:26 PKF inz S3 210x280 mm 12-2014_Sestava 1 12.12.14 17:59 Stránka 1

pro dítě, dospělého i firmu

od 250 Kč za měsíc

tel. 251 554 940

Český hudební fond, o. p. s. Radlická 99, 150 00 Praha 5

[email protected] www.hudebnifond.cz

Půjčíte-li si nástroj v červnu, na prázdniny ho máte ZDARMA! 2 HIS VOICE 5–6. 2014

HIS VOICE 5–6. 2014

OBSAH Glosář 2 Lotyšský hlas 4 Lotyšské sbory 12 Petr Kofroň 16 Arca 26 PC Music 30 Spotify spammer 34 Deathprod 38 Jé Jé Neduha 42 Angélica Castelló 48

Recenze Tvrdý / Havelka: U nás v garáži 53 Vyšší populár: Haf haf 54 Philippe Nemo: Hudební cesta 56 Minirecenze 58

EDITORIAL Vážení čtenáři, Jaroslav Jeroným Neduha a Petr Ko- pokud si malé národy chtějí za- froň — každý po svém hledali cesty chovat cosi jako vlastní identi- k osobité hudbě v minulém poli- tu, nad podporou nového umění by tickém režimu a po svém se musejí měly přinejmenším přemýšlet. Pla- vyrovnávat i se současným přesku- tí to pro Českou republiku stejně pování hudební scenérie. jako pro někdejší sovětské pobalt- ské republiky. Právě v tomto čísle Ona scenérie se přeskupuje stále uzavíráme naši pobaltskou trilogii a i když se někdy zdá, že nová hud- kompilací představující soudobou ba již jen recykluje minulost, ob- hudbu Lotyšska. Stejně jako Litva jeví se čas od času někdo, kdo nám a Estonsko, jimž jsme se věnova- připomene, že vývoj jde dál. Sérii li před lety, i Lotyšsko považuje článků jsme proto věnovali tomu, soudobou hudbu za důležitou složku jaké posuny probíhají v elektro- národního života. Je pozoruhodné, nické hudbě i v jejím interneto- jak se tamní mladá generace skla- vém šíření. Jsem rád, že se skrze datelů propojuje s v podstatě kon- tyto texty zároveň v průměru o něco zervativní hudební tradicí, jako omlazuje redakční tým HIS Voice, je sborový zpěv. Zastoupení sboro- což lze brát i jako potvrzení op- vých kompozic docela výrazně odli- timistických výhledů ohledně bu- šuje toto CD od jiných našich sond doucnosti psaní o hudbě. S novou do nové hudby. hudbou se objevují i ti, kdo o ní chtějí nově přemýšlet. V tomto čísle najdete rozsáh- lý prostor věnovaný dvěma klíčo- Přeji příjemné čtení i poslech vým osobnostem české hudby, které představují jakýsi most mezi sou- Matěj Kratochvíl časností a dobou normalizace.

Titulní strana Jaroslav Jeroným Neduha na portrétu Martina Šárovce

1 GLOSÁŘ

ʆ______ʆ Soubor Prague Modern jsme na stránkách HIS Voi- ce připomínali již několikrát, s jedním z jeho zakladate- lů, houslistou Davidem Danelem, vedl Petr Bakla minulý rok rozhovor (HV 4/2013). Na webu najdete i recenzi na jejich letošní CD s hudbou japonského skladatele Daï Fu- jikury, na němž Prague Modern dirigoval Psacal Galois. Právě za toto CD získal soubor ocenění Coups de cœur Académie Charles Cros v kategorii soudobá hudba. Tato cena vznikla jako doplněk Grand Prix du Disque, kterou uděluje již od roku 1948 komise složená z odborníků v oblasti hudební kritiky i zvukového záznamu. Jméno ceny odkazuje k Charlesi Crosovi (1842–1888), básníko- vi a vynálezci v oblasti zvukového záznamu. K českým hudebníkům již toto ocenění putovalo několikrát, pře- devším díky České filharmonii a její interpretaci našich nejznámějších skladatelů. Díky Prague Modern se pově- Prague Modern domí o naší hudební kultuře posouvá o další krok od Slo- vanských tanců k živější kultuře.

ʆ______ʆ Živější kultura pronikne v roce 2015 i do programu Pražského jara, byť jen v množství spíše homeopatickém. Tím spíš si však zaslouží pozornosti zařazení hned několika nových děl z oblasti hudebního divadla. Novou operu na text Sofoklovy tragédie Filoktétés složil Jan Klusák, od šedesátých let jedna z nejsvébytnějších českých skla- datelských osobností. K námětu opery napsal: „Filoktétés je muž vyvržený vlastním společenstvím a odsouzený k izolaci v naprosté samotě. Deset let sní o pomstě, ale vyšší mravní princip („boží vůle“) mu nakonec káže vrá- tit se a spolupracovat se soukmenovci i bez nároků na jakékoli uznání. Odysseus je pragmatik neštítící se ničeho, čím může dosáhnout svých cílů. Spíše intrikán než hrdina.“ Režírovat bude Jiří Nekvasil, titulní roli zazpívá Ro- man Janál a premiéra se bude konat 23. května v Národním divadle. O pár dní dříve, 19. května, bude na stejném jevišti provedena čerstvá opera ze Slovenska. Mladá slovenská skladatelka Ľubica Čekovská je se svým prvním celovečerním dílem debutantkou na operním jevišti. Ve svém Dorianu Grayovi se údajně zabývá znepokojujícími otázkami fyzických a duševních podob krásy a zla. Třetí zářez patří orchestru Berg, který se vrací ke spoluprá- ci s německým tvůrcem mnoha tváří, Heinerem Goebbelsem. Po úspěšném nastudování scénicko-koncertního díla Schwarz auf Weiss před několika lety přichází Berg se scénickým koncertem na slova Gertrudy Stein Songs of Wars I Have Seen. Goebbels je v tomto případě nejen autorem hudby, ale i konceptu a režie. Diváky bude če- kat obývací pokoj s pohodlně vyhlížejícími křesly a lampami, ženy v pestrých šatech evokující svět autorky textu Gertrudy Stein, instrumentalisté, kteří zároveň propůjčují své hlasy textům. Gertrude Stein v nich svým originál- ním jazykem deníkovou formou zachytila tvrdou realitu válečných let 1942–1944. Dílo kombinuje moderní ná- stroje s těmi, které se používají pro autentickou interpretaci staré hudby. Inscenace bude o to zajímavější, že se jejího nastudování chopí sám autor. Druhá polovina večera bude patřit mladému českému skladateli Petr Wajsa- rovi, o němž jsme již také psali (HV 2/2013). Muzikant schopný hrát si hned na několika hudebních písečcích zá- roveň píše nové dílo přímo na objednávku Pražského jara.

ʆ______ʆ Pokud plánujete na jaro výlet do ʆ______ʆ Nepříliš entuziastický vztah České filharmonie k soudobé hudbě se rozho- Londýna, zařaďte do svého itineráře dl změnit její šéfdirigent Jiří Bělohlávek, který přišel před dvěma lety s myšlen- také galerii White Cube. Od 28. ledna do kou skladatelské soutěže pro autory do pětatřiceti let. Hlavní cena je spojena 12. dubna tam bude vystavovat svá díla s odměnou 100 000 korun, což je sympatické rozhodnutí. Mladí autoři větši- gramofonový experimentátor a multime- nou nebývají „za vodou“ a za takovou částku se dá koupit trocha času na sou- diální tvůrce Christian Marclay. Během vý- středěnější práci. Do soutěže se prý přihlásilo 29 skladatelů či skladatelek a stavy proběhne také několik koncertů, na komise ve složení Václav Riedlbauch, Ivan Kurz, Jiří Teml, Martin Smolka s před- nichž jeho díla zahraje soubor London Sin- sedou Miroslavem Srnkou vybrala jako vítěze kompozici Kuře melancholik Jana fonietta. Součástí expozice bude také lis Ryanta Dřízala, kterou v následující sezóně Česká filharmonie zařadí do svého na gramofonové desky, na němž si budou programu. Kromě této ceny udělil ještě zvláštní cenu šéfdirigent, který ji přiřkl moci návštěvníci zblízka prohlédnout, jak Zrození světla Davida Lukáše a druhou předseda poroty Miroslav Srnka, které- vznikají nosiče, které při své práci Marclay ho nejvíce oslovil Kapesní průvodce letem ptáků Slavomíra Hořínky. tak rád přetváří a ničí.

2 HIS VOICE 5–6. 2014 Eugene Chadbourne

ʆ______ʆ Chcete vědět, co se honí hlavou Eugenu Chadbournovi? Přesněji řečeno, co se mu honilo hlavou od dob do- spívání do současnosti i jaké se mu zdály sny? Teď máte možnost. Americký kytarista a banjista bloudící od coun- try přes rock and roll k volné improvizaci vydává více než tisíc stránek pod názvem Dreamory. Rozměry i váhou půjde o důstojný příspěvek do každé knihovničky. Knihu vydává vlastními silami a objednat si ji můžete na jeho stránce www.eugenechadbourne.com.

ʆ______ʆ V listopadu zemřel Bernard Heidsieck, francouz- ský básník, pro jehož tvorbu byly velice důležité experi- menty se zvukem. Narodil se v roce 1928 a pracoval jako manažer jedné pařížské banky. Jako básník se věnoval tzv. sound poetry, u jejíhož zrodu stál spolu s Henrim Chopinem. Organizoval setkání podobně zaměřených umělců ve svém bytě, v roce 1976 založil festival a časo- pis věnovaný tomuto uměleckému proudu, v osmdesá- tých letech se podílel na založení festivalu Polyphonix. Svou první sbírku vydal v roce 1955 a krátce poté začal využívat magnetofon. Ten pro něj ovšem nepředstavo- val jen záznamové médium, ale prostředek umožňují- cí transformaci hlasu i dalších zvuků. Své básně často přednášel za doprovodu přednatočených stop z mag- netofonu a mikrofon využíval jako svého druhu hudeb- ní nástroj. Své básně zapisoval jako partitury, které ale zároveň umožňovaly značnou míru improvizace.

Bernard Heidsieck GLOSÁŘ

3 TEXT INĀRA JAKUBONE

LOTYŠSKÝ HLAS

V předchozích letech jsme čtenářům HIS Voice představili skrze kompilace soudobou hudbu Litvy a Estonska, nyní ve spolupráci s tamním Hudebními informačním střediskem přinášíme výběr z aktuální hudby Lotyšska a uzavíráme tak naši „pobaltskou trilogii“. Ukázalo se na ní, jak důležitá je nová hudba pro kulturní identitu malých národů, zvlášt pak těch, po nichž neustále mlsně pokukuje větší soused. Jak ale dále píše Ināra Jakubone, ředitelka Loytšského hudebního informačního střediska, mladší generace lotyšských skladatelů se již nepotřebuje soustředit v první řadě na vymezování se a na hledání národní identity. Naopak si svobodně vybírá ze všech vlivů a inspirací, které dnešní svět nabízí. (red)

Kompilace chce představit současnou lotyšskou novátorskou vážnou hud- bu a alternativní zvukové umění. Výběr skladeb je pokusem definovat, kteří lo- tyšští skladatelé odpovídají této kla- sifikaci a celkově disk odráží změnu estetických názorů a technických metod lotyšských hudebních skladatelů na pře- lomu 20. a 21. století. Tehdy skladatelé­ ‑dvacátníci Jānis Petraškevičs, Andris Dzenītis, Santa Ratniece, Gundega Šmi- te, Ruta Paidere a Rolands Kronlaks za- čali bořit svou Berlínskou zeď. Odmítli dominantní tendence soudobé lotyš- ské hudby a cílevědomě hledali cesty ke vzniku jejího nového paradigmatu. „Mluvit ve své hudbě lotyšsky“ — takový hlavní úkol si vytyčili lotyš- ští skladatelé Pēteris Vasks, Pēteris Plakidis nebo Imants Zemzaris v pře- dešlých desetiletích. Zcela vědomě hle- dali (a také našli!) specifickou lotyšskou barvu a také poslání své hudby. V Lo- tyšsku to byla doba neoromantismu a postmodernismu. A mělo to samo- zřejmě i sociálně­‑politické důvody: sna- ha vzdorovat ohrožení kulturní identity, lotyšského jazyka a samotné národní existence v Sovětském svazu se sta- lo jakýmsi kategorickým imperativem pro smysluplnou existenci umění, včet- ně hudby. Debutanti konce devadesátých let už byli dostatečně svobodní, aby si důležité impulzy hledali v jiných zemích a v jiných estetikách. Například Andris Dzenītis ve své době obdivoval díla Mi- chaela Gordona a Pera Nørgårda, Ēriks

Gundega 4Šmite HIS VOICE 5–6. 2014 Ešenvalds cítil tvůrčí spříznění s orches- stické a estetické postupy, a tak začalo ristické unikátní uchopení zvuku a jeho trální hudbou Gérarda Griseyho a Micha- mizet spojení s tradičním koloritem lo- koloristických možností. Hudba Santy ela Finnissyho, pro Rolandse Kronlakse tyšské hudby. Ratniece může sloužit jako ilustrace teze, měly zásadní význam tvůrčí dílny Mag- Ideje mladých skladatelů příznivě že lotyšští „avantgardně naladění“ skla- nuse Lindberga a Franca Donatoniho, přijali přední lotyšští hudebníci, dirigen- datelé zvuk pojímají mnohem intuitivněji stejně jako jeho zkušenost ze studií na ti Sboru Lotyšského rozhlasu Sigvards než někteří západoevropští avantgar- IRCAM v Paříži, Jānise Petraškevičse Kļava a Kaspars Putniņš, kteří s velkým disté — tvůrci spektrální hudby. V hudbě zaujalo myšlení György Ligetiho a Bria- zaujetím realizovali tyto experimenty. Santy Ratniece zkoumání vlastností zvu- na Ferneyhougha a Mārtiņše Viļumse in- Věrným spojencem při hledání nových ku spolu s otevřeností vůči intuici a přímo spirovala hudba Giacinta Scelsiho a Kaiji cest je i orchestr Sinfonietta Rīga a jeho básnickým vnímání světa vedou poslu- Saariaho. Jānis Petraškevičs tehdy řekl: dirigent Normunds Šnē. chače k archetypům, nejstarším kultur- „Tyto rozmanité cesty rozhodně považu- Nahrávky tohoto druhu hudby Lo- ním vrstvám, do fyzicky hmatatelné ji za úrodnou půdu pro kreativní rozvoj tyšsku získaly tři roky po sobě ocenění matérie zvuku, do jeho mikrosvěta. Ano, naší nové hudby v budoucnosti.“ UNESCO na International Rostrum of jakoby zvuk zkoumala pod mikroskopem. Avantgarda v lotyšské hudbě se Composers: 2004 — instrumentální sou- Experimenty se zvukem v Santině hud- do té doby nikdy neprojevovala jako bor Santy Ratniece.sens nacre., 2005 — bě nezřídka navozují přímo „hmatatel- důsledné estetické a technické výcho- Le temps scintille Mārtiņše Viļumse, né“ vize a tento sonorní ilustrativismus disko tvorby celé generace nebo indivi- 2006 — sborová skladba Légende de je vždy velmi krásný. Santu inspirují kul- duálního umělce. Generaci debutujících la femme emmurée Ērikse Ešenvaldse. tury dalekých zemí a národů a tak je tomu dvacátníků ovšem zajímaly především i v opusu horo horo hata hata, o němž otázky spojené se samotným zvukem, Modlitba k jelenovi autorka říká: „horo horo hata hata začí- s hudební substancí. Inspiroval je so- ná jako ukolébavka — tato slova jsou ref- norismus, spektralismus, strukturali- CD s nejnovější lotyšskou hudbou urče- rénem ukolébavky ihumke národa Ainuů smus, dokonce i avantgardní estetika né čtenářům časopisu HIS Voice otevírá s neobyčejnými, skvělými zvuky, které Ai- vzdálených padesátých let. Skladate- horo horo hata hata (2008) Santy Rat- nuům připomínají božské Nebeské zvon- lé do své hudby integrovali různé styli- niece (1977). Pro její hudbu je charakte- ky. Zdá se, že jemně vibrující zvukové pole

INZERCE

5 16. ledna 2015 18.00 hodin Galerie Vestředu Papírna | Plzeň oslava 1.000.052oslava narozenin umění day

Art s explosivní performance akustická umění

birth- zvuková procházka sportovní komentátoři baroko | electro | noise

ab.rozhlas.cz | artsbirthday.ebu.chfolklór | laser | dort vstup volný ab.rozhlas.cz

6 HIS VOICE 5–6. 2014 IV. ročník hudebních cen VInyla Lucerna Music Bar 8 / 2 /2015 20 hod

živě : dVa (noMinace deska roku 2014) Vložte kočku (speciaL set) (vítěz Deska roku 2013) kalle (noMinace deska + objev roku 2014)

VINYLA HUDEBNÍ CENY

7 nás uspí, ale ve skutečnosti nás očima Ai- Hudba z temné komory mají význam konstruktivní ideje a tech- nuů nechává spatřit svět, v němž vládnou nické komponenty. jak bohové, tak zlí duchové. Každodenní Také skladatel Jānis Petraškevičs (1978) Darkroom (2013) Jānise Petraške- život Ainuů se odvíjí v jednotě s přírodou, přiznává, že kdysi velmi přemýšlel o tom, vičse (1978) pro instrumentální soubor ptáky a zvířaty. Proto po chvíli zazní dva co je základem jeho hudební intuice. Jako vznikl v rámci projektu frankfurtského texty modliteb ainuských lovců k ptákovi v celém vesmíru jeho hudba „je směřo- Ensemble Modern s názvem Odkud? a k jelenovi. Lov patří ke každodenním čin- vána lineárně. Ve srovnání s díly Mār- Kam? Mýty, národy, identity a měl premi- nostem Ainuů a mají při něm vždy na srd- tiņše Viļumse či Ērikse Ešenvaldse, éru v září 2013 v Mnichově pod vedením ci péči o duše ulovených stvoření, proto která vyvolávají asociace se vstupem Petera Eötvöse. Adept konstruktivismu vzývají božstva, která se zjevují v ptačích do místnosti, kde je možnost si vybrat, Petraškevičs překvapivě našel inspiraci a zvířecích maskách. Tichým houkáním co a v jakém pořadí pozorovat, já spíše pro toto dílo v epoše romantismu: „Sna- žil jsem se vytvořit hudbu, která jako by reflektovala sama sebe. Charakter ‚zvukové postavy‘ je duální (jde o nepří- mý odkaz na Roberta Schumanna, in- trovertního hudebního skladatele par excellence). Snílek v této postavě (Euse- biuss) hledá optimální vzdálenost, z níž by mohl pozorovat své vlastní pocity a odstíny, jinak řečeno, svou vášnivou polovičku (Florestana). ‚Jakou to má logi- ku?‘ přemýšlí Eusebius, když občas spo- čine na klidném, tichém místě, z něhož stoicky pozoruje své vlastní konstruktiv- ní i destruktivní síly, své vlny a bouře… Asociativně jsem spojil tuto introspek- ci s fotografickou temnou komorou (darkroom), totiž s místností, kterou je možno zcela zatemnit, aby se v ní daly zpracovávat materiály citlivé na světlo.“

Další skladba CD znovu připomíná neú- navnou péči Sboru Lotyšského rozhla- su o garance absolutní svobody našich skladatelů v jejich tvůrčím hledání: v roce 2010 se uskutečnil projekt Concrescen- ce, během něhož se sboristé naučili neobvyklé pěvecké techniky: zpěv ali- kvotních tónů, zpěv v netemperovaných zvukových vrstvách a v neobvyklých té- mbrech, ornamentaci typickou pro tra- diční hudbu apod. Výsledkem projektu byl také Dzelksnis (Bodlák, 2010) Gun- degy Šmite (1977). Skladatelka o svém díle říká: „Sborová skladba Dzelksnis (Bodlák) byla inspirována krátkou básní součas- né izraelské básnířky Sabiny Messeg. Hudební artikulace díla vychází z lingvi- stických zvláštností hebrejštiny a zvý- razňuje to, co je pro tento jazyk typické. Kristaps Pētersons A zvláštní exprese a povaha hudby je sa- mozřejmě dána obsahem básně: „Bod- lák / přízrak květu / Nikdo neviděl / jak je krásný / Nechtěl zmizet / oděl se do zla- ta / možná teď, teď, teď (doslovný pře- klad G. Šmite).“ O Gundeze je třeba ještě říci, že v letech 2009–2011 byla nejen předsed- sovy začíná modlitba k ptákovi, aby leh- jako bych ukazoval prstem — jak ces- kyní Svazu lotyšských skladatelů, ale také ce doletěl až k nejvyššímu Nebi. Modlit- tu, po níž se má jít, tak tempo, jakým se uměleckou vedoucí festivalu současné bu k zastřelenému jelenovi uzavírá jelení má jít a na co se přitom dívat.“ Jānise hudby Arēna a Dnů nové lotyšské hudby, troubení, když jeho letící duše dosáhla zvlášť přitahuje vše, co se děje v rám- přičemž mnoho tvůrčí energie věnovala nejvyšší vrcholky hor.“ ci „nové složitosti“, proto v jeho tvorbě popularizaci hudby svých kolegů. Neboť

8 HIS VOICE 5–6. 2014 podle ní „pro skladatele nejmladší gene- tvářeném elektronikou. Jde o energický cí kontrabasista a vtipný, provokativní race je stále aktuálnější nutnost širšího dialog při bloudění labyrintem elektronic- publicista. Na začátku roku 2014 Lo- ohlasu za hranicemi Lotyšska. Možná je kých zvuků. Možnost, že se podaří buď tyšská národní opera uvedla jeho ope- to určitá ambicióznost, ale v dnešním najít východ, nebo ještě více zabloudit, je ru Šahs (Šachy), jejíž partitura krok za rozsáhlém informačním prostoru není neřešitelným paradoxem našeho každo- krokem sleduje průběh legendární ša- nic neobvyklého na snaze dosáhnout co denního života a stimulem pro naši exis- chové partie Michaila Tala (lotyšsky Mi- nejširšího rozpětí. Pro mě je podstatná tenci. Pokud jsme ovšem nedosáhli úplné hails Tāls) a Michaila Botvinnika o titul naděje, že pro skladatele bude důležité jasnosti věcí. Skladba je částí diptychu mistra světa v roce 1960. Hudbu a osob- psát hudbu z Lotyšska, a přitom hledat s industriální tematikou, jehož druhou po- nost Kristapse Pētersonse výstižně cha- své posluchače i za hranicemi.“ lovinu tvoří koncert pro klarinet a orches- rakterizoval hudební novinář Orests Dodejme, že hudba naší genera- tr Urban Translated, složený v roce 2008.“ Silabriedis: „Rozhovory s Kristapsem ce třicátníků zní na mezinárodních fó- rech často (Ultima, Varšavský podzim, Klangspuren, Time of Music, Musica Viva, Gaida a jiné). Také do zmíněného projektu frankfurtského Ensemble Modern s ná- zvem Odkud? Kam? Mýty, národy, identity byli pozváni další dva Lotyši: Andris Dze- nītis (Latviešu pavārgrāmata, Lotyšská kuchařka) a Kristaps Pētersons (Nauda, Peníze). Pro disk HIS Voice jsme však vy- brali jiná díla těchto skladatelů: od Andra Dzenīša Laika stencilas (Dobové šablony) pro violoncello, elektrickou kytaru a elek- troniku a od Kristapse Pētersonse Skais‑ tules (Krásky) pro smíšený sbor.

Zdání pořádku

Andris Dzenītis v lotyšské hudbě zřej- mě zůstane nepřekonán svým velmi ra- ným a hned skvělým debutem: jeho první opusy pronikly na repertoár profesio- nálních hudebníků v době, kdy mu bylo teprve šestnáct, sedmnáct let. Hud- ba Andrise Dzenītise je zároveň sou- časná i romantická, velmi expresivní a také zdrženlivě meditativní. Nejpřiro- zeněji se Andris Dzenītis cítí při práci na skladbách velkých forem, kdy si rozváž- ně vychutnává nevyčerpatelné kombi- nace barev orchestru nebo rozmanité možnosti slaďování hlasů sboru. Rád se poddává neuspěchanému toku času a chronologicky vyprávěnému příběhu. Elektronickou a elektroakustic- kou hudbu Andris Dzenītis (1978) píše velmi často a rád ji sám interpretuje. V anotaci jeho Laika stencilas (Dobových šablon, 2008) pro violoncello, elektric- kou kytaru a elektroniku se píše jak o po- užití šablon k malbě na plátno v japonské Janis Petraskevics kultuře, tak i o imitacích tapetových vzo- rů v sovětské době. A samozřejmě o ša- blonách, které dnes a denně používají autoři grafitti. Sám Dzenītis říká: „Doba unifikace, simplifikace a standardizace, v níž žijeme, zanechává v každém z nás šablonovité otisky v našem chápání ko- lektivního pojetí kvality, bez něhož žád- Skaistules (Krásky, 2010) Kristap- Pētersonsem jsou vždy vzrušující. Ně- ný člen společnosti nemůže existovat. se Pētersonse (1982) vznikly v rámci kdy i poněkud iritující. Mluví přerývaně, Violoncello a elektrická kytara ve zmíněného projektu Sboru Lotyšského dobře formuluje, je lehce provokativní. skladbě představují ony šablonovité otis- rádia Concrescence. Kristaps Pētersons Zdá se, že používá jakési krajky ze slov ky jako symboly na barevném povrchu vy- je plodný skladatel, aktivně koncertují- a výrazů. […] Ovšem je to spíš takové

9 zašifrované povídání, patřící k Pēterson- těznou skladbou byl Le temps scintille vající opus, střep zrcadla nějakého neu- sovu stylu (a taky k jeho názorům a cho- v podání Sboaru Lotyšského rozhlasu chopitelného archetypu, nadechujeme vání) a dobře odpovídá jeho hudbě, která a dirigenta Sigvardse Kļavy. Nyní Mār- se, vydechujeme a — mějte se dobře.“ má velké kouzlo. Toto kouzlo podle mě tiņš žije s rodinou v litevském Vilniusu. Své dílo Tvyjōraan (2012) Mārtiņš Viļums způsobují dva aspekty: exaktním prv- Právě na Vilniuské konzervatoři (v Lo- (1974) komentoval takto: „Tohle je jed- kem je směřování hudby pomocí ostina- tyšsku se jedná o vysokou školu) kdysi na z mých nejsubjektivnějších kompo- ta, zatímco metafyzickou složku tvoří studoval spolu s Andrisem Dzenītisem. zic. Světy se vynořují ze soumraku, rzi, zaprášených spisů, zažloutlých či zaml- žených obrazů paměti. Samozřejmě, že to jsou abstraktní zvukové formy, kte- ré každý vnímá jinak, vytváří si své ‚hra- dy z písku‘, ‚vítr‘, ‚moře‘. Hudba je jiná země a tajemství, které v sobě pokaždé vytváříme znovu. Někdy je světlé a jas- né, jindy pohaslé a matné. V Tvyjōraan jsem hledal rovnováhu mezi plynoucím a zastaveným časem — mezi událostmi, jevy a jejich kontemplací. Kompoziční vý- stavba vychází z principů mikrosonorní kompozice, která mi vykrystalizovala již dříve. Tři polyfonní, vzájemně prostou- pená sonorní pole jsou tvořena jasně artikulovanými zvuky, fonickými zvuky neboli ‚polozvuky‘ a stínovými zvuky bez konkrétní výšky, například sykotem.“

Pozorovatel polární záře

Lotyši říkají: tři věci jsou dobré věci. Pro- to ještě potřetí připomeňme UNESCO a International Rostrum of Composers. Společné dílo Sboru Lotyšského rozhla- su a Sigvardse Kļavy při nastudování Leģenda par iemūrēto sievu (Legendy o zazděné ženě) Ērikse Ešenvaldse zde v roce 2006 (tedy potřetí za sebou) pro Andris Dzenitis Lotyšsko získalo první místo, tentokrát v kategorii mladých skladatelů. Dnes je Ēriks Ešenvalds (1977) nejčastěji hraný lotyšský skladatel — jeho hudbu si oblí- bili jak profesionální, tak amatérské sbo- ry na celém světě, a jeho skladby skoro každý týden znějí v různých koncích svě- ta: od Austrálie po Čínu a Kanadu. Jeho tíživě krásná tajemnost. Pētersons se Mārtiņšovy vazby s předními lotyšský- skladby byly vydány na více než 40 CD prodírá houštinami různých hudebních mi hudebníky nikdy nebyly přerušeny: a Lotyšské hudební informační středis- výrazových prostředků, ale nezapomíná nejen rozhlasový sbor, ale i Sinfonietta ko má tu čest, že vydalo jeho první CD občas vyjít na prosluněnou paseku, aby Rīga ho žádají o nové a nové skladby. Winning Music (2006). nastavil tvář slunci a zmátl posluchače V lotyšském kontextu Mārtiņšova hud- Tajemství popularity Ēriksovy domněním, že je všechno v pořádku.“ Že ba i nadále překvapuje jakousi drsností, sborové hudby je nejspíš v tom, že sám je všechno v pořádku předstírá i sborový prvobytností a trvalým svérázem. „Sna- byl mnoho let profesionálním zpěvákem cyklus Skaistules (Krásky). Co se za tím žil jsem se jít svou cestou, přesto musím sboru Latvija. Při vynikajících znalostech vším skrývá, nám Pētersons ve skuteč- s radostí a poněkud i s lítostí konstato- možností sboru a zákonitostí cílevědo- nosti nehodlá prozradit — svou skladbu vat, že ve světě existuje mnoho trendů mé hudební dramaturgie se ve své hud- komentuje jen takto: „Existuje názor, že blízkých mé hudební estetice. Vždy jsem bě nevyhýbá přímému emocionálnímu člověk po smrti žije ve svých dílech. Tak se snažil pochopit proud zvuků v jejich výrazu. Před několika lety byl hostujícím jsem si opatřil společnost.“ prapůvodní podstatě. Samozřejmě, že skladatelem / stipendistou na Trinity Co- se to podobá snaze vynalézt trakař, ale llege University v Cambridgi (Fellow Co- Vynalézat stále dokonalejší trakař tento trakař je pokaždé jiný a stále hod- mmoner in Creative Arts, 2011–2013), notnější z hlediska jeho tvůrce. Tvorba a dnes se Ēriks zabývá zkoumáním po- Mārtiņš Viļums se v roce 2005 stal každého skladatele zanechává odlesk lární záře, kterou obdivoval od Norska prvním a zatím posledním lotyšským v plynoucím labyrintu mnoha hudebních až po Aljašku. absolutním vítězem UNESCO na Inter- jazyků, koncepcí a estetik. Dá se říci, že Už několikrát ho inspirovala ame- national Rostrum of Composers. Ví- my sami jsme ubíhající písmena, dozní- rická básnířka Sary Teasdale, jejíž poe-

10 HIS VOICE 5–6. 2014 zii kritici označují za velmi melodickou a nabitou emocemi. Taková je i sboro- vá hudba Ērikse Ešenvaldse. Do výboru lotyšské hudby nahraného státním sbo- rem Latvija byl zařazen jeho opus Vakars (Večer, 2006) na slova Sary Teasdale.

Na závěr bych chtěla poděkovat kolegům z českého Hudebního infor- mačního střediska za možnost sezná- mit české posluchače s experimentálním či avantgardním „křídlem“ lotyšské hud- by. Ovšem k letu je třeba mít alespoň dvě křídla. Jsem přesvědčena, že v Lo- tyšsku je ještě mnoho další hudby, kte- rá by stála za vaši pozornost. Proto vám přeji, abyste měli možnost slyšet i jiná poselství lotyšských skladatelů, snad také v koncertním sále!

Životopisy a seznamy děl skladatelů na- jdete na stránkách Lotyšského hudební- ho informačního střediska www.lmic.lv

Text vznikl v rámci projektu Minstrel.

Martins Vilums

Santa Ratniece

11 TEXT VÍTĚZSLAV MIKEŠ

LOTYŠSKÉ „RODINNÉ STŘÍBRO“

Sborová hudba patří k nejreprezentativnějším oblastem lotyšské kultury, v níž (stejně jako v kulturách ostatních dvou pobaltských zemí, Estonska a Litvy) má dlouholetou, bohatou, kontinuálně pěstovanou tradici. Sbor Lotyšského rozhlasu je zářným příkladem toho, jak moderně lze tuto tradici rozvíjet.

O tom, jak hodně je pro Lotyše sboro- ní úrovni. To je na tak malou zemi úcty- Putniņš (*1966). Zdá se, že právě v sou- vý zpěv důležitý, symbolicky vypovídají hodný fakt. Vůdčí postavení má v tomto činnosti těchto dvou postav a konstelaci masové Svátky písní, konané v Lotyšsku ohledu Sbor Lotyšského rozhlasu, kte- jejich dispozic tkví kouzlo úspěchu. Prv- pravidelně od roku 1873 jako jeden z vý- rý se — stejně jako Estonský komorní ní jmenovaný je nejen silnou uměleckou sledků národně obrozeneckého proce- filharmonický sbor v případě Estonska — autoritou, ale i nadmíru schopným ma- su. Svátky písní jsou dosud konstantou stal lotyšským „rodinným stříbrem“ a ex- nažerem, který sboru zasvětil vše. Put- udržující národní (sebe)vědomí a hrdost. portní chloubou. niņš je více světoběžník, který je nezřídka Sborový zpěv je ale v Lotyšsku zároveň Sbor Lotyšského rozhlasu (Latvi- zván ke spolupráci se zahraničními sbo- nadmíru životný organismus, sféra, kte- jas Radio koris), založený v roce 1940 ry, a může tak přinášet cenné zkušenosti rá se úspěšně vzpírá usedlosti a v níž se Teodorsem Kalniņšem (a jím vedený po i do svého „domácího“ sboru. K Putniņ- rodí nemálo zajímavé hudby. Vyvinul se více jak dvě následující dekády), začal šovým pravidelným štacím za londýnský- tam velice silný a podnětný vztah mezi psát svou novodobou a zatím nejúspěš- mi BBC Singers nebo berlínským RIAS autory a interprety: pro skladatele je vy- nější i nejzajímavější kapitolu své exis- Kammerchor připočtěme jednu význam- loženě výzvou možnost psát pro kvalitní tence v devadesátých letech 20. století. nou aktuální položku — počínaje sezonou těleso maximálně otevřené interpretaci O vzestup na současné mezinárodní vý- 2014/2015 se ujal funkce hlavního sbor- nových — i experimentálních — děl. Tako- sluní se postarali dva sbormistři, kteří se mistra a uměleckého šéfa Estonského vé možnosti skýtají v Lotyšsku tři pro- sboru ujali shodně v roce 1992 a vedou komorního filharmonického sboru, kde fesionální sbory a několik amatérských jej dodnes: Sigvards Kļava (*1962), hlav- převzal štafetu po veličinách, jakými jsou sborů zpívajících na vysoké interpretač- ní sbormistr a umělecký šéf, a Kaspars Tõnu Kaljuste, Paul Hillier a Daniel Reuss.

12 HIS VOICE 5–6. 2014 Kaspars Putninš

13 Už ze své „rozhlasové“ podstaty je line následně vyšly na znamenitém au- nosti přímo vybízí — je ochoten jít na i za Sbor Lotyšského rozhlasu repertoá- torském CD Santy Ratniece (viz recenzi hranice fyzických dispozic. Vokální par- rově značně flexibilní, může volně pře- v HV 3/2011). ty tak jsou v jeho skladbách vzhledem cházet od tzv. staré hudby přes hudbu Specifické objednávky však mají ke komplikovaným polyrytmickým vrst- klasickou k současným experimentům, i svá úskalí. Kaspars Putniņš na otázku, vám, mikrointervalovým propletencům exceluje v drobných skladbách a cappe- zda zařazuje lotyšskou hudbu do pro- a mechanické monotónnosti jednotli- lla i rozsáhlých oratorních a hudebně­ gramů zahraničních sborů, s nimiž spo- vých hlasů (při provozování jsou vyu- ‑divadelních dílech či multimediálních lupracuje, prohlásil: „Ano, ale je v tom žívány různé synchronizační pomůcky) projektech. Přitom nepůsobí jen jako jeden zásadní háček. Náš nový a avant‑ dovedeny na maximální stupeň into- „nájemný“ aparát; řada projektů vychá- gardní lotyšský repertoár bývá ušitý na nační virtuozity. A zejména nekonečný zí z jeho iniciativy. Vedle koncertní čin- míru Sboru Lotyšského rozhlasu. Je pár kánon ajapajapam pro dvanáct hlasů, nosti (na poměry „rozhlasového“ tělesa skladeb, které uvádím po světě pravi‑ smyčcové kvarteto a elektroniku, slo- poměrně rozsáhlé) doma a v zahraničí delně, ale je celá řada takových děl, kte‑ žený v roce 2002 pro Komorní pěvce se sbor soustředí na nahrávací aktivity; rá jsou mi blízká, drahá a jsou pro mě a litevské smyčcové kvarteto Chordos jeho nahrávky obsahují mj. katalogy spo- enormně důležitá, nicméně se je neod‑ a na CD trvající více než 35 minut, posou- lečností Hyperion Records, BIS, Ondine, vážím vynést za hranice našeho sboru. vá meze zpívatelnosti vskutku daleko. ECM nebo Naïve. I v tomto případě platí Zkrátka vím, že praktické stránky kon‑ Po premiéře této skladby na berlínském široká repertoárová paleta a s ní spojený certní činnosti mi určují, co si můžu dovo‑ festivalu MaerzMusik v roce 2003 skla- různorodý záběr publika — vždyť které lit. Nemohu­­‑li během příprav na koncert datel Tilman Künzel trefně poznamenal, těleso se může pochlubit diskografií za- přinutit sbor k 15 minutám zkoušení na‑ že byl svědkem „polidštěné počítačové hrnující na jedné straně například účast víc, jsem ve výběru skladeb opatrnější. hudby“. Poklona, která byla adresována na CD operní superstar Elīny Garanči (její Se Sborem Lotyšského rozhlasu však na nejen autorovi, ale i (a možná především) loňské profilové album vydané na znač- zahraničních turné provádíme lotyšské interpretům. A která vlastně potvrdila ce Deutsche Grammophon) a na druhé hudby spoustu.“ správný kurs laboratoře jménem Sbor straně třeba titul s ultraexperimentální- Vzrůstající mezinárodní prestiž a Komorní pěvci Lotyšského rozhlasu. mi skladbami Rytise Mažulise. přivedla sbor i k nahrávkám vzniklým A přece lze i v této rozmanitos- v úzkém kontaktu s předními zahraniční- ti rozpoznat priority. Jednou z nich je mi skladateli. Z nich připomenu alespoň propagace lotyšské hudby. Kdykoli jsem britského autora Jonathana Harveye, za měl možnost rozmlouvat s Pēterisem jehož asistence (a s jeho obsluhou elek- Vasksem, nejvýznamnějším současným troniky) bylo natočeno album pro Hyperi- lotyšským skladatelem, nikdy tento neo- on Records s jeho sborovými skladbami; pomněl zdůraznit význam Sboru Lotyš- recenzi tohoto CD si čtenář může nalis- ského rozhlasu pro soudobou lotyšskou tovat v HV 4/2011. hudbu. Sám pro sbor napsal řadu děl, o nichž Sigvards Kļava prohlásil, že jemu Komorní pěvci Lotyšského rozhlasu osobně „kromě zprostředkování emocio‑ nálního zážitku Vasksova hudba posiluje V roce 1994 založil Kaspars Putniņš Ko- vědomí sounáležitosti s národem.“ Pat- morní pěvce Lotyšského rozhlasu (Lat- riotický patos, to co my v české kultuře vijas Radio kora grupa / Latvian Radio prakticky neznáme, je v Lotyších hlubo- Chamber Singers), malý soubor etablo- Výběr z nahrávek soudobé hudby (Sbor ce zakořeněný, pramení z něj i vzájemná vaný z členů sboru. Jeho vznik byl vlast- Lotyšského rozhlasu, Komorní pěvci Lo- intenzivní podpora v umělecké sféře a – ně logickým vyústěním jedné z hlavních tyšského rozhlasu): nejspíš — i fakt, že se tam současnému funkcí sboru coby hudební laboratoře; hudebnímu umění obstojně daří. Doklá- Komorní pěvci skýtají — po vzoru po- Harvey, Jonathan: The Angels, Ashes dají to i objednávky sboru u představi- dobně zaměřených souborů, jako jsou Dance Back, Marahi, The Summer telů mladých generací (Santa Ratniece, Hilliard Ensemble nebo Neue Vokalso- Cloud’s Awakening (Hyperion Records, Ēriks Ešenvalds, Kristaps Pētersons listen Stuttgart — práci s těmi nejjem- CDA67835, 2011) ad.), často na velká díla. Ukázkovým nějšími nuancemi lidského hlasu (v rámci Mažulis, Rytis: Cum essem parvulus příkladem rozvíjené spolupráce autora vícehlasého média), jeho témbru, výrazu, (Megadisc MDC 7810, 2004) se sborem jsou četné vokální i vokálně­ a to případně i ve spojení s divadelní (mi- New Latvian Harvest — Ešenvalds, ‑instrumentální skladby Santy Ratniece. mickou) akcí apod. Repertoár Komorních Kronlaks, Paidere, Pētersons, Ratnie- Na počátku stála kratší kompozice s ná- pěvců je postaven vyloženě na těchto ce, Viļums (Latvijas Koncerti, 2012) zvem Saline (Solné jezero, 2006). „Její možnostech, soustředí se na technic- Pärt, Arvo: Adam’s Lament (ECM New hudba je věčná a tajemná,“ říká Kļava. ky vypjaté skladby 20. století (Giacin- Series 2225, 2012) „Po provedení Saline jsem zažil pocit ro‑ to Scelsi, Iannis Xenakis, Luciano Berio, Ratniece, Santa: saline / sālsezers (Lat- zevřených křídel — proto jsem Santu vy‑ Kaija Saariaho aj.) a objednané novin- vijas Radio koris, Latvijas Mūzikas infor- bídl k tomu, aby pro sbor složila více děl. ky. Z těch bych rád upozornil zvláště mācijas centrs LMIC 024, 2010) Jakmile člověk jednou pronikne do atmo‑ na mikrointervalové kánony litevského Vasks, Pēteris: Pater noster, Dona no- sféry jejích zvuků, nechce je už opustit.“ skladatele Rytise Mažulise (album Cum bis pacem (Ondine ODE 1106–2, 2007) Tak se zrodily působivé skladby Hirondel- essem parvulus). Mažulis je matematic- Vasks, Pēteris: Plainscapes, (Ondine les du coeur (Vlaštovky srdce, 2007), ky smýšlející skladatel, který ve snaze ODE 1194–2, 2012) horo horo hata hata (2008) či Chu dal po dotažené numerické či geometric- Vivancos, Bernat: Blanc (Neu Records, (Tichá voda, 2009), které spolu se Sa- ké proporčnosti — a kánon k této vlast- NEU MCH ST 001, 2011)

14 HIS VOICE 5–6. 2014 Sigvards Klava

15 TEXT LUKÁŠ JIŘIČKA

KOMPONOVAT JAKO KAPITÁN NEMO

PETR KOFROŇ

Skladatel, dirigent, esejista a jeden ze zakladatelů souboru Agon Orchestra Petr Kofroň (*1955) je tvůrcem, který díky své příchylnosti k „pozitivní dezintegraci“ neustále uhýbá všem možným způsobům, jak jeho proměnlivé kompoziční, organizační, teoretické a literární gesto plné vnitřního smíchu, ale i mezní energie, uchopit. Kofroňovo rozkročení mezi soudobou hudbou, undergroundem, interpretací grafických partitur, prací pro divadlo a pravděpodobně nejvychýlenější podobou českého popu pokrývá v podstatě skromná diskografie. V ní jsou kromě kompozic a interpretací soudobé hudby dalších skladatelů na albech Agon Orchestra (Grafické partitury a koncepty, The Red & Black ad.) a spolupráce s undergroundovými hudebníky (The Plastic People of the Universe, Filip Topol) také dva nezařaditelné a ve skromných domácích podmínkách zbastlené či uhnětené počiny odhalující sarkastickou a nevypočitatelnou tvář skladatele, který si dělá, co chce, aniž by se ohlížel na své propojení se světem vážné hudby či svou klíčovou funkci pro český operní svět. Kofroň studoval v letech 1974–1979 skladbu na JAMU u Aloise Piňose, a také v letech 1971–1979 soukromě u Marka Kopelenta. Později byl, kromě vedení souboru Agonu Orchestra, založeného v roce 1983 společně s Martinem Smolkou a Miroslavem Pudlákem, šéfem Plzeňské opery v letech 1996–2004. V současnosti působí jako ředitel opery Národního divadla v Praze.

Dokázal byste přiblížit kontext, do kte- rozhodl jsem se jít do Brna, protože jsem Stockhausen nebo John Cage. Stále také rého jste se souborem Agon v osmde- věděl, že jsou tam lidé jako Alois Piňos, přežívali někteří lidé z těch šedesátých sátých letech vstupovali? Jaké byly u kterého jsem pak studoval, anebo Mi- let — k doktoru Eduardu Herzogovi jsme tehdy možnosti provozovat soudo- loš Štědroň, který s Piňosem patřil do chodili na nějaké poslechy, protože on bou hudbu? kompozičního týmu, dělajícího týmové dělal hudebního režiséra v nějaké japon- To je jako když se mě můj čtyřiadvace- skladby… Ještě chvíli jsem kolem sebe ské firmě a oni mu jako benefity dodáva- tiletý syn zeptá, co je to „výjezdní do- cítil určitou kontinuitu, nicméně v průbě- li elpíčka se soudobou hudbou; byl tady ložka“. Těžko se to vysvětluje, protože hu sedmdesátých let to postupně do- Vladimír Lébl, v jehož suterénní labo- bychom se museli vrátit ne jenom do spělo do stavu, kdy se nedělo naprosto ratoři v Břehové ulici jsme se scházeli osmdesátých, ale vyloženě až do šede- nic. Všechno bylo znormalizované sva- a přehrávali si, kdo co kde sehnal. sátých let. Tehdy se tu vytvořila Pražská zem skladatelů a mnozí jsme ani neměli Každopádně když Agon začínal, skupina Nové hudby, brněnská Skupina šanci se do svazu vůbec dostat, z čehož tak to bylo vlastně sdružení skladate- A, samozřejmě se dělo více věcí v Pra- plynuly i obtížnější podmínky uvádění lů. Mirek hrál na klávesy, Martin hrál na ze, byl tady Petr Kotík a další. Dokonce skladeb. V osmdesátých letech se situ- klávesy, já jsem taky hrál na nějaké ty se vydalo několik desek a také vznik- ace začala pomalu uvolňovat. Připomí- klávesy a pak tady byli různí hudebníci lo pár teoretických reflexí — především nám, že o pár let později než já začal ke takového víceméně alternativního za- díky Vladimíru Léblovi a čtyřem číslům Kopelentovi soukromě chodit také Mar- ložení: s námi třeba začínal Vojtěch Ha- jeho časopisu Konfrontace, pak časo- tin Smolka; byl tady Miroslav Pudlák… vel nebo Ivan „Váňa“ Bierhanzl z Plastic pis zakázali. Abych byl přesnější, v sedmdesá- People; to byl takový zárodek. S nápa- Když jsem začínal dělat hudbu, tých letech tu nějaký přísun soudobé dem na založení souboru pro soudobou tak jsem o těchto lidech, albech a tex- hudby přece jenom byl, třebaže to sko- hudbu ale přišla Kopelentova dcera Ve- tech pochopitelně věděl. Zažil jsem do- ro nikdy nemělo oficiální požehnání. Do- ronika; velmi dobře si vzpomínám, jak jezd těch šedesátých let, v roce 1972 konce to někdy přicházelo ze sféry, kde jsem jí tehdy před těmi třiceti lety říkal, jsem jel s Markem Kopelentem na Var- to nikdo nečekal, totiž z undergroundu. že to je přece blbost, protože jsem měl šavskou jeseň. Když jsem odmaturoval, V těchto kruzích byl oblíbený Karlheinz pochybnosti, kdo v tom souboru bude

16 HIS VOICE 5–6. 2014 17 hrát a kdo to bude poslouchat? Nicméně Jak a kde jste vystupovali? Jmenoval jste jednotlivé spolupracov- ona spolu s Mirkem Pudlákem a s Mar- Byli jsme registrováni pod jedním kultur- níky nebo členy Agonu, kteří působili tinem Smolkou dala dohromady pár lidí. ním střediskem coby naším zřizovate- i v jazzové nebo alternativní hudbě. Ale Hrál s námi například saxofonista Václav lem a vedeni jako amatérský soubor, díky vy jste i později měli i společné projek- Bratrych a spousta lidí z jazzového nebo tomu jsme nemuseli absolvovat tzv. pře- ty a fúze s Plastic People nebo Filipem alternativního prostředí. Já jsem se do- hrávky, v rámci nichž byla hlavní zkouš- Topolem a Psími vojáky, nakolik jste cela bál určitého amatérismu, respekti- kou zkouška z marxismu-leninismu. Vždy jiným oblastem byli otevření už od za- ve nějaké konfrontace s profesionálním jsme si najali nějaký sál, což bylo úplně čátku fungování Agonu? prostředím, protože k západním soubo- bez problému, každý jsme dostali dvě V osmdesátých letech jsme byli opravdu rům specializujícím se na soudobou hud- stovky za koncert. Popravdě řečeno mí- soubor specializovaný na soudobou váž- bu jsme měli opravdu na hony daleko. valy ty koncerty celkem úspěch, chodilo nou hudbu, protože v roce 1984, 1985 Každopádně osmdesátá léta jsme na- na to dost lidí. Nejspíš to bylo bráno jako to byla naprostá rarita. Ostatní soubory konec bez úhony přežili nejen ve vztahu něco dostatečně alternativního, radikál- tohoto druhu u nás jsme předběhli o ně- k režimu — ona to byla z tohoto hlediska ně jiného, aby to přitáhlo skutečně široké jaké čtyři roky nebo pět let. přece jen v zásadě neškodná zábava —, spektrum posluchačů: hudebníky, výtvar- Pokud jde o náš vztah k alterna- ale i ve vztahu k dobové hudební scéně. níky, divadelníky… veškerou šedou zónu. tivní hudbě, tam se to velmi lišilo. Mirek

18 HIS VOICE 5–6. 2014 Pudlák byl takového akademičtějšího nale přirozený vývoj, vždyť co jen je v té projevili v padesátých letech jako např. založení, tomuhle nikdy nehověl, Martin populární i alternativní hudbě nejrůzněj- Stockhausen, anebo vás skutečně za- Smolka byl tak nějak napůl a nejvíc naklo- ších žánrů a crossoverů a pořád se to vý- sáhla až generace let šedesátých, mi- něn jsem tomu byl já. Tehdy k nám pře- razivo vyvíjí a proměňuje, pořád se to nimalisté atp.? devším z ciziny přicházel experimentální valí. V soudobé vážné hudbě se posled- Stran určujících vlivů nebudu detailně rock jako Art Zoyd nebo Captain Beefhe- ních několik dekád s ničím srovnatelným mluvit za Mirka ani za Martina, ale všech- art, kterého jsem obzvlášť miloval. Mu- nesetkáváme. Poslední, co nás v jejím ny tři nás upoutala minimal music. Tu sím přiznat, že kdybych se mohl vrátit rámci nějak významně ovlivnilo, byl mi- jsme si mohli naposlouchávat z desek, o třicet let zpátky, dělal bych rockovou nimalismus, z něhož se k nám něco do- které se daly skupovat na různých taj- hudbu, protože byla mnohem sympa- stalo již v sedmdesátých letech. Roku ných gramodeskových burzách, později tičtější. Pak přišel ještě punk rock, což 1983 jsme slyšeli In C od Terryho Riley- i v Maďarském kulturním středisku. bylo také naprosté zjevení. Chodil jsem ho a jeho A Rainbow in Curved Air. To nás na první punkrockové kapely do tako- všechny tři natolik nadchlo, že ve svých A věci z Varšavské jeseně, které vychá- vých docela obskurních kulturních domů, začátcích jsme vlastně všichni psali mi- zely na albech, se tu daly sehnat? tancoval jsem „pogo“, chodil jsem ostří- nimalisticky a hráli minimalistickou hud- Oni na těch deskách vycházeli hlavně haný. Ono to pořád mělo takový doko- bu. Jenže to se nemohlo a nemůže moc Poláci. Západní skladatelé ani moc ne. dlouho vyvíjet. Vždycky když mám de- presi, říkám si, že se to všecko ocitlo ve A reflektovali jste to nějak? slepé uličce. Pořád je to všechno na bázi Osobně jsem tomu nikdy moc neholdo- nějakých laboratorních pokusů a objevů, val. Nevím jak ostatní, nicméně mám které jsou pro odborníky, ale hudební cí- pocit, že třeba i Martin Smolka tehdy tění to v nějakém širším měřítku nepo- absolvoval skladbou, která variovala znamená. Lennonovo Imagine. Já jsem studoval v letech 1974 Třeba Miroslav Petříček říká, že rocko- až 1979, a to v Brně, kde se pořád ješ- vá hudba změnila svět stokrát víc než tě dělala Nová hudba, kterou jsem měl objev kvantové fyziky… samozřejmě rád, ovšem tam se dělala No ale to je pravda! Bohužel se to týká v trošku pokleslé podobě, jak se někdy i prostředků: největší vynález v oblasti říkalo „po brněnsku“. O nějakých zásad- hudebních instrumentů za dobu od polo- ních vzorech tam tudíž nemohla být až viny minulého století je elektrická kyta- tolik řeč. Váže se k tomu opravdu gro- ra — ne musique concrète, ale elektrická teskní historka — to jsem byl ještě na kytara stojí na počátku zatím posled- gymnáziu a někdy na samém začátku ní fundamentální proměny zvukovosti 70. let jsem v takovém dokonale obs- a hudebního vyjadřování. kurním dopisu obeslal všechny hudební Abych se vrátil k vaší otázce: jak- školy v Evropě s nabídkou, že vyměním koli jsme zpočátku nemínili provádět ně- gramofonové desky se soudobou za- jaké fúze směrem k alternativní hudbě, hraniční vážnou hudbou za to, co doká- tak jsme svoji produkci prožívali jako své- žu nabídnout, tedy Janáčka, Dvořáka ho druhu alternativní hudbu. Nicméně atd. Touto cestou jsem získal několik skoro paralelně s Agonem jsme já a ještě desítek desek, které někdo už vyškrábal pár přátel — mezi nimi třeba již zmínění a nechtělo se mu je poslouchat v tako- Vojta Havel a Váňa Bierhanzl — založili vé nekvalitě. Dostal jsem například Der kapelu Drama a píseň, což byl naprostý Schall od Kagela nebo Stockhausenovo underground. A pak jsme ještě s Mirkem Stimmung… Ani to pro mne nebylo na- Šimáčkem měli takové duo, kde jsme hrá- tolik určující jako se distancovat od br- li jenom na komba. Vytvářeli jsme zpět- něnské podoby Nové hudby. né vazby kontaktním mikrofonem, který jsme vykuchali ze sluchátek, a pískali Od Miloslava Ištvana? na komba. S tím jsme objížděli under- Ištvan byl zrovna docela skousnutelný. groundové festivaly. Tehdejší Agon byl Horší byli ti studenti, kteří psali povět- pro mne příliš akademický. šinou odvar Nové hudby a navíc bohužel s takovým nánosem dobové angažo- Když byl pro vás Agon příliš akademic- vanosti, že mi dělalo problém se s tím ký, jak jste například tyto vnitřní spory popasovat. První mocný impulz byl di- společně s Pudlákem a Smolkou řešili? stancovat se od sice nedávné, nicmé- Nemáte pocit, že jejich odchod ochu- ně už lehce degenerující tradice Nové dil Agon? hudby šedesátých let. A druhým impul- Když Hitlerovi odletěl Hess do Anglie, zem bylo leccos, co jsme se mohli dočíst ochudilo ho to? z různých, ponejvíce zahraničních, časo- pisů, třeba z německého časopisu Melos. Co jste tedy tenkrát uváděli? Kdo pro Jednou to byla informace, že se hudba vás byli nějací zcela určující skladate- vrací k tonalitě, podruhé, že v Němec- lé? Byli to už tvůrci, kteří se výrazně ku někteří skladatelé promýšlejí tzv. no-

19 vou jednoduchost. Tu hudbu jsem neměl A už tenkrát byla stavěna do cyklů? Ne- solutní improvizací, což znamená mně možnost slyšet, akorát mě inspirovaly bo to bylo organické? blízkou „pozitivní dezintegrací“. To zna- ty zmínky, kterým jsem navíc ne vždy Žádné takové propracované koncer- mená, že při absolutní improvizaci se vy- zcela rozuměl. ty jsme nevytvářeli. Moc si to už nepa- blbneš ze všeho, co umíš, znáš, slyšel jsi, V Brně jsem se také na protest matuju, ale myslím, že to vždycky byly a pak nastane okamžik, kdy už nemáš proti všemu věnoval Isaaku Dunajevské- různé cizí skladby prokládané našimi nic v rukávu, musíš poslouchat — a po- mu. To se na mě samozřejmě všichni dí- vlastními. Program jsme sestavovali slouchat zvuky kolem sebe, ale možná vali jako na naprostého blázna, protože z věcí, které se nám prostě líbily. Vzpo- i kolem sebe ve vesmíru a možná ve ves- Dunajevskij byl brán jako tvůrce roman- mínám si, že nás tehdy dost uchvátil Gi- míru svého nitra. A pak někdy může přijít tických písní, v nejlepším případě, jinak acinto Scelsi, kterého jsme prvně slyšeli okamžik hudebního prozření, vycházejí- jako tzv. angažovaný skladatel. Jenže v Darmstadtu, kam se nám podařilo vy- cí z prázdnoty a pokory. mě na tom poutal závan takového hroz- jet někdy v roce 1987. To bylo fajn, ako- ně zvláštního nihilismu. rát jsme neměli moc peněz nazbyt, třeba V čem se Kilhets blížila skupina Dra- na jídlo a pití, takže vždycky když skon- ma a píseň a jak vystoupení této divo- Zmiňoval jste různé české průkopníky čil nějaký ten kurz se západními umělci ké smečky vypadala? Máte pocit, že na poli Nové hudby. Byli však pro vás nosícími v zadní kapse kalhot šrajtofle jste se díky zkušenosti s touto hudbou skutečně inspirativní lidé jako Komo- narvané dolary, tak jsme šli na WC na- otevřel takové podobě komponování, rous nebo Piňos? Nestál jste jednou pít se vody z kohoutku. Všude jsme cho- která se vzpěčuje klasické notaci, ať nohou spíše v rocku a písňové tvorbě? dili pěšky. V jedné prodejně not jsme se už v podobě rituální hudby nebo hud- Krajina dětství je krajinou, kterou cho- bedlivě dívali a snažili se fotografickou by, která pracuje s energií hudebníků? díme celý život. Někdy si to uvědomí- pamětí každý něco pochytit, přivézt si Drama a píseň nemělo s Kilhets nic spo- me, jindy vůbec ne. Inspirace během to domů a doma to společnými silami lečného. Byla to hudba ode mne trochu puberty: Richard Strauss, Gustav Ma- zase složit dohromady. dadaistická, od Šimáčka na pomezí akus- hler, Charles Ives, Erik Satie, Josef Berg. Naše heroické časy trvaly zhruba tických experimentů. V duu s Šimáčkem Strauss a Mahler jako úžas, Ives a Satie do půlky těch devadesátých let. V roce jsme pak hráli vyloženě rituální kompo- jako životní osud, Berg jako literát v hud- 1996 si Mirek založil vlastní soubor, zice, kdy hudba funguje pouze ve spoje- bě. Všechny spojuje svoboda. Tak jsem Martin se vrhl na mezinárodní karié- ní s rituálem. A to všemi směry: hudba se snažil být svobodný. Žádná kontinui- ru a my jsme v Agonu zůstali jen s Iva- jako východisko (zhudebněný Otčenáš) ta, dělat si, co chci. nem Bierhanzlem a Mirkem Šimáčkem. nebo hudba jako spojení s rituálem (in- Tehdy se začala projevovat moje úna- tonace textů tak, aby byly „činné“) nebo Jak jste v těch osmdesátých letech shá- va z nové hudby a my vykročili na cestu hudba jako produkt (roztočený pantakl něli partitury a co přesně jste hráli? Jak zmíněných fúzí. Takovou největší roz- vydává zvuk). se změnil váš repertoár po revoluci? buškou byla spolupráce s Petrem Kře- Jestli si dobře vzpomínám, tak v osmde- čanem, zakladatelem a vůdčí osobností Energie a intuice byla patrná v mnoha sátých letech jsme hráli především Pet- Kilhets. On v roce 1979 emigroval se provedeních vašich skladeb, jak to však ra Kofroně, Martina Smolku a Miroslava svou přítelkyní do Západního Německa, proměňuje roli dirigenta? Jak velkou Pudláka. Do naší skupinky ještě patřili později se částečně vrátil někam k Ta- autorskou spoluúčast jste přenechá- Vítek Janda a Pavel Kalina. K tomu jsme chovu. My jsme tam za ním jezdili a Mar- val samotným hudebníkům? hráli něco málo cizího, co jsme buď přes tin Smolka to bohužel trošku nepřežil, Každý hudebník má svůj svět, jde spíš někoho sehnali, anebo vypůjčili přes protože Křečanovo myšlení bylo abso- o to, najít hudebníky se světem a pak jen knihovnu v Darmstadtu, která mohla lutně destruktivní. Dokonce jsme s ním žasnout nad průniky vesmírů. zprostředkovávat mezinárodní výpůjč- udělali jedno nebo dvě představení. Pak ky. Některé věci jsme sprostě okopíro- šlo také o to, že jsme dělali výlety ke Orchestr začal člensky bytnět až po vali z knížek nebo časopisů, když to tam grafickým partiturám, s nadějí, že to revoluci? bylo jako ukázka z díla — takhle jsme se oplodní naše hudební myšlení. To bylo Bytnět začal v momentě, kdy se neu- dostali třeba k jedné věci od Steva Rei- v době, kdy už jsme si nevěděli rady, nic stávající štědré dotace začaly spojovat cha. Jiné nám vozili lidé ze zahraničí, tře- moc nás nenapadalo, a tak jsme si zvo- se slušnými výdělky z koncertů a zájez- ba dcera skladatele Jana Nováka. lili takové v podstatě absurdní výcho- dů v zahraničí, tedy během první polovi- Jestliže jsme kladli důraz na pro- disko. Vposled jsme se svou hudební ny devadesátých let. Najednou jsme si vádění vlastních děl, nebylo to ani kvůli invenci snažili resuscitovat úzkou spo- mohli dovolit hrát ty velké věci. nedostupnosti cizích děl, ani z ješitnos- luprací a komunikací s rockery, alterna- ti, ale prostě proto, že nás jinak nikdo tivci a podobně. Sám jste dirigoval už v osmdesátých le- hrát nechtěl. tech, nebo to přišlo později? Obrovský zlom samozřejmě na- Proč jste se vlastně s Agonem přiklonili V osmdesátých letech se u nás střída- stal po změně režimu: naše činnost byla k fúzím s rockovými skupinami a tvůr- la řada dirigentů, takže se to jevilo zby- začátkem devadesátých let subvenco- ci? Když jste spolupracovali s Petřem tečné. Jenže většinou k soudobé neměli vána na dnešní poměry opravdu velmi Křečanem, skutečně radikální posta- v dostatečné míře ten správný vztah, štědře. Krom toho se k nám západní na- vou českého undergroundu, proč neby- který se hodí pojmenovat slovem „oběť“, kladatelství tehdy ještě stavěla s urči- la spolupráce dále rozvíjena a vydána? takže vždy poměrně brzy odpadli. No tou směsí zvědavosti a blahovolnosti A vás tak silně oslovovali Kilhets? a někdy kolem devadesátého roku jsme a spoustu skladeb nám umožnila hrát S Petrem Křečanem jsme udělali asi tři dostali docela velkou dotaci, vymysleli doslova za babku. Dramaturgie? Já jsem věci, pak jsme šli dál. Nemusí být všech- cyklus šesti koncertů a přitom jsme ne- ji označoval za dohánění restů světové no „vydáno“. Některé věci děláš sám pro měli po ruce žádného dirigenta. A tehdy poválečné hudby. sebe. Kilhets byli pro mne zajímaví ab- jsem řekl: kluci, vždyť já jsem to studoval

20 HIS VOICE 5–6. 2014 a dvacet let jsem to nemohl dělat, tak zicemi zpíval Do lesíčka na čekanou… A proč v posledních letech Agon hraje já to zkusím. Tenkrát začala moje „kari- Byl to způsob, jak zparodovat tu v pod- mnohem méně? éra“ dirigenta. statě institucionální pozici, anebo to Důvod je jednoduchý, totiž únava, která skutečně vyvěralo z určité, řekněme má celkem tři aspekty. Zaprvé aspekt or- A objevil jste v této nové pozici sám dramaturgické nutnosti? ganizační, když Váňa Bierhanzel v roce pro sebe něco hodnotného, co vás ja- Rozhodně v tom nikdy nebyl žádný kal- 1990 s organizací začínal, byla tady ko skladatele ovlivnilo? kul. Jsou chvíle, kdy se člověk dosta- spousta institucí a nadací — například Ne. Musím říct, že pro mne z toho vždyc- ne do takové euforické nálady — o mně Sorosova nadace, Goethe Institut, Fran- ky plynul jenom stres. Snad jen jednou se mimochodem traduje, že jsem těž- couzský institut atd., na něž bylo možné se mi stalo, že jsem se ztratil uprostřed ký narkoman — a taková euforie s se- se obrátit a které byly s to říct, že nám nějakého Scelsiho a při vědomí akutní bou nese různé věci. Za vrchol považuju do začátku dají dvě stě tisíc, a pokud nezbytnosti jsem to v jakémsi vytržení situaci, kdy jsme se s Magorem Jirou- se organizačně osvědčíme, budeme do- oddirigoval, protože jsem měl intenzivní sem svlékali… tenkrát to bylo napros- stávat ještě více, což se skutečně stalo. pocit, že skladbě nějak vnitřně rozumím. to spontánní, teď bych to asi už nebyl Jenomže to už je pryč. Jako na potvoru Ale dodneška si tedy opravdu nejsem schopen udělat. Prý je se mnou jinak zrovna když tady byl Heiner Goebbels jist, jestli jsem nebyl úplně mimo. Jako nuda. Já totiž vůbec nikam nechodím, a hrál v divadle Komedie pro nepočetné skladateli mi dirigování nepřineslo vůbec pořád sedím doma. Nejradši jsem sám publikum, tak jsme nedostali najednou nic. Jinak mě samozřejmě bavilo praco- a nemám kamarády… žádnou dotaci. Skončili jsme s miliono- vat s lidmi na modelování skladby. vým dluhem… Tak to dopadlo s podpo- A pak se musíte rozrušovat v divadel- rou umění v Čechách. A one-man show jste z toho dirigování ních projektech Miroslava Bambuška? Druhý aspekt únavy je čistě psy- dělal od začátku? Lákalo vás provoko- Hledáte nějaký druhý pól? chologický. My jsme to všechno dělali vat nebo překračovat ustálené hranice? Bambušek je kapitola sama pro sebe. zadarmo a přece jenom, zorganizovat Kdepak, od začátku ne. Mám rád his- Kdysi jsem za ním jezdil do Loun jako di- takový Maraton soudobé hudby se nedá torku, jak jsme jednou jeli s Ivanem Že- vák, protože mě to pochopitelně jakožto dělat na koleně, a to já sám jsem v tom natým do Berlína na koncert soudobé milovníka undergroundu zajímalo, a pak dělal minimum. Hlavní práci dělal Váňa české hudby pod patronací tamní filhar- jsem si na něj sehnal kontakt. Sešli jsme Bierhanzl. monie. Konalo se to ve velkém sále ber- se a já mu okamžitě řekl, že bych s ním No a zatřetí tu působila únava ze línských filharmoniků pro dvanáct set chtěl dělat. Teď už nevím, čím jsme za- soudobé hudby, proto jsme se ostatně posluchačů a celá organizace byla ne- čali, ale musím přiznat, že to byl pro mě posouvali k tomu Topolovi a dokonce smírně profesionální a reprezentativní. nejprve obrovský šok, protože jsem mu i k Davidu Kollerovi, což už pro mne, při- A nakonec jsem stál u vchodu na pódi- zpočátku vůbec nerozuměl. To byl pro znávám, bylo trochu za hranou. Nicméně um a bylo mi odpočítáváno: three, two, mě úplně jiný svět. Po letech jsem se na jsem alespoň učinil zkušenost s tím, jak one, GO! Otevřely se mi dveře, já vlítnul jeho vlnu dostal a možná jsem dokonce to vypadá v tom vrcholovém šoubyzny- na pódium… a v sále sedělo patnáct po- šel ještě dál než on sám a najednou ne- su a jaké neskutečné finanční a jiné mož- sluchačů. Druhý den vyšla kritika nade- rozuměl on mně. nosti tam jsou. psaná slovy „Holzender Dirigent“, tedy Mám velkou potřebu něčeho, „Dirigent dřevák“. Takže začátky, rozhod- čemu se říká „pozitivní dezintegrace“, Nebál jste se, že tím naštvete spoustu ně žádná one-man show. Vždyť já byl tedy mám touhu roztříštit se, abych se lidí, kteří ctili Agon pro sepjetí s under- rád, když jsem se neztratil a dal všech- mohl znovu, jinak a líp složit. Mě vždyc- groundem? ny nástupy. Bohužel to tak mám dodnes. ky bavilo vykročit jednou za čas úplně Mám-li být upřímný, mně je to úplně jed- I v té opeře mám pocit, že to musím mít jiným směrem a zase znovu se začít hle- no. všechno pevně v opratích a… je to ta- dat — nevyjímaje to, že se vykašlu na kové křečovité. muziku. V pětatřiceti jsem se vyučil zed- Agon Orchestra bylo lze považovat za níkem, převzal po tátovi stavební firmu, nejdůležitější český soubor pro provo- Nakolik je pro vás důležitá potřeba pro- rozhodnut, že hudbě se budu věnovat zování soudobé hudby, není to zavazu- vokace, punkového neukotvení anebo čistě pro potěšení. Živit se něčím úplně jící? Utlumit aktivitu Agonu znamená touha mít image „zlého muže“, „narko- jiným než uměním mě rozhodně naplňu- výrazně utlumit aktivity na tomto má- mana“, někoho, kdo stojí mimo to, co je je víc. Poctivá zedničina. lo obsazeném poli… očekávatelné? Osobně si myslím, že už jsme toho Těžko to dneska vysvětlovat, ale puber- Neměla tato nevypočitatelnost a po- s Agonem udělali dost a já osobně už ta u mne probíhala na začátku sedmde- třeba dezintegrace někdy až destruk- to dělat nechci. Zadruhé, soudobá hud- sátých let, kdy principem podvědomého tivní vliv na orchestr, jeho disciplínu? ba se tu celkem uchytila a něco se pře- udržení nějaké konsolidované osobnosti Opět musím říct, že je to různé kus od ci jen děje. Třeba Orchestr Berg sleduju byla totální izolace, separace od okolní- kusu. Teď třeba děláme jednu skladbu s velkými sympatiemi, jejich dramatur- ho světa. Absolutní touha po svobod- Milana Adamčiaka, což je hudba nato- gie mi připadá kvalitní. ném vnitřním kosmu. Moje heslo bylo lik náročná na tempo a přesné nástupy Na rozdíl od těch osmdesátých „komponovat jako kapitán Nemo“. všech nástrojů, že si to žádá zcela raci- let je dnes skutečně rozsáhlý výběr hu- onální dirigování; na špílce tu naprosto debníků, kteří k interpretaci soudobé Spíš jsem tím myslel, že jste vždy kon- není místo. Naproti tomu když jsme hráli hudby jsou kompetentní v míře, o jaké certy do značné míry a navíc velmi s Plastiky, ono to jejich křepčení s sebou nám se tehdy ani nesnilo. Všechno umě- vtipně moderoval, někdy jste nechal samozřejmě nese určitou volnost i pro jí přečíst, zahrát a žádná neobvyklost z legrace zahrát skladbu dvakrát po so- nás. Něco je nezbytné dirigovat v klidu je nezaskočí. Každý, kdo se zajímá, si bě nebo jste mezi jednotlivými kompo- a něco naopak dirigovat v klidu nejde. dnes může všechno načíst, naposlou-

21 chat. V tomhle se situace opravdu prud- Nebaví mne pořád chodit na Sněžku. lektuálně zajímavějších, inspirativnějších ce a pronikavě zlepšila. Hudebníci by se Baví mne vykračovat pořád jinam a do- a pro divadlo mnohem obětavějších než prostě našli, zbytek spíš souvisí s těmi konce někdy záměrně bloudit. Když veškerá ta umělecká sebranka. Jak by penězi. někde bloudím autem, beru to jako pozi- řekl Goebbels Josef: „Když slyším slovo tivum, nikdy bych se do těch míst cíleně umělec, sahám po revolveru.“ Myslíte, že kdybyste se tomu věnovali nedostal a už se tam ani nikdy nepodí- svědomitěji, že byste mohli fungovat vám. V tom smyslu jsou moje „populární“ Kdysi jste psal eseje o hudbě, už nepo- autonomně a plně se tím živit? cédéčka výletem do jiných krajin. Techni- kračujete? A co vydávání vašich skla- Vrátím se k tomu, co nás s Martinem ka jejich „skládání“ je svébytná a vychá- deb, vyšel přeci jen zlomek. Smolkou a Mirkem Pudlákem v jistém zí z možností počítače. Je to svobodné O hudbě už nepíšu vůbec. Měl bych sice momentě přimělo se rozdělit. Mirek tou- bloudění po světových internetových vl- ještě pár nápadů na vlastní teoretické žil založit stálý ansámbl, který díky sta- nách, stahování midi a různých nahrávek, texty, jenže to bych se musel půl roku bilitě svého složení by byl schopen se osazování midi něčím úplně jiným, pou- na všechno vykašlat. Největší dluh cí- vypracovat na špičkovou profesionální žívání nepodstatných detailů, míchání tím vůči Josefu Adamíkovi. Jeho tvor- úroveň a díky širokému instrumentáři všeho do surrealistických kombinací. Je bě bych rád věnoval pořádnou analýzu. hrát všechno a dostávat na to nějakou to prostě zábavný výlet s měšťanskou Třeba taky mám nápad rozebrat deset univerzální dotaci. Pro mne ale tohle společností transsibiřskou magistrálou minut Richarda Strausse v souvislosti bylo přesně to, co jsem nechtěl. Já jsem a potkávání zajímavostí, které házíme s germánskými runami. Jenže k tomu nikdy nechtěl mít nějaký univerzální sou- do kastrolu a povaříme. už se nejspíš nedostanu. bor, se kterým bych kvůli nějaké univer- Já jsem přece už napsal všechno, zální dotaci musel hrát všechno. Třeba Namísto budování rozpoznatelného co jsem napsat měl. K tomu jsem ostat- Ensemble Modern hraje nakonec všech- skladatelského rukopisu tedy stále ně byl donucen dobovými objektivními no, co mu dají, a ze spousty věcí určitě podvracíte anebo se negativně vyme- okolnostmi. V sedmdesátých a osmde- nadšený není. Například nedávno hráli zujete vůči tomu Kofroňovi, který by se sátých letech tu zcela chyběla jakákoli něco ode mne a hudebníky ani dirigen- jevil jako zařaditelná osoba třeba jako teoretická reflexe. Já jsem hodně psal ta to zjevně nebavilo. Jenže někdo jim umělecký ředitel opery, který ale spo- muzikologické rozbory svých skladeb to tam holt šoupl… S Agonem jsme za lupracuje s Miroslavem Bambuškem nebo jsem požádal pár přátel, aby něco všechny ty roky nehráli jedinou sklad- nebo Filipem Topolem. Máte nicméně napsali o mé hudbě, a když se k tomu bu, kterou bychom hrát nechtěli. Za vše, pocit, že i přes veškerý rozptyl píšete nikdo neměl, tak jsem si to napsal sám co jsme hráli, jsme vždycky osobně ruči- své skladby v určitých cyklech? a potom jsem to kontrasignoval. Jeden li. Spoustu věcí, co mi kdo nabízel, jsem Samozřejmě jsou etapy, a to nejen v hud- z těch textů jsem připsal Marku Kopelen- odmítl dělat, protože jsem věděl, že by bě, ale i v životě, kdy se někdy osobnost tovi, druhý zase Aloisu Piňosovi, jiný tře- mě to prostě nebavilo. mění tak, že za deset let, kdybys potkal ba Jaroslavu Pokornému atd. Pak jsem sám sebe před deseti lety, nepoznáš se. jim to rozeslal, asi v počtu patnáct vý- Vaše sólová alba 12 Monsters a Lízaly V letech 1970–1975 jsem začal expe- tisků. Jednoho dne měl Alois Piňos ně- si sladkou pěnu jsou jen soukromými li- rimentální Novou hudbou, přešel jsem jakou přednášku o současných mladých bůstkami, nebo je berete jako něco, co v dalším pětiletí k novému romantismu skladatelích, mimo jiné taky o mně, a četl se regulérně vřazuje do kontextu veš- a jednoduchosti, v letech 1985–2000 z mého textu věnovaného mojí hudbě, keré vaší hudby, anebo se jedná o od- k rituálním kompozicím, od roku 2000 ale podepsaného jeho jménem, skuteč- dělenou sféru? se věnuji pseudobigbandovým blbos- ně jako svůj vlastní text. Nevím, jen bych akorát zopakoval, že tem a pseudorocku. A jestli bych chtěl vydat něco své- jsem principálně proti lineárnímu životu. ho? Ani ne. Všechno se buď vyhodí, nebo Píšu třeba sbírky básní a romány. Mám Máte v tomto smyslu nějakou satisfak- to někdo najde. Když jsem ještě chodil texty, které u sebe schraňuju bezmála ci ze své práce uměleckého šéfa opery na školu, někdy v roce 1975, měl v brněn- čtyřicet let. Národního divadla? ském Divadle hudby pořady Jiří Valoch, Tak samozřejmě když se nějaké předsta- konceptuální umělec. Vždycky jsem tam Ty publikovat nechcete? vení opravdu vydaří a já cítím, že to ty hu- seděl jenom já sám. Po posledním veče- Já nevím proč. Mě baví brousit do všeho debníky opravdu baví, a jde to v podstatě ru jsem za ním přišel a řekl jsem mu, jak a v ničem nemuset být „pořádnej“. Mám samo, to jsou krásné zážitky. U divadla mi to přišlo úžasné a jak mě mrzí, že to rád metodu pokus-omyl. Rád vykrádám, jsem poznal některé naprosto výjimeč- mělo tak mizernou návštěvnost. On mi pohrávám si se sentimentalitou. Dělá mi né osobnosti, s nimiž bych se jinak asi řekl: „Každá věc se dělá pro jediného člo- dobře vědomí či pocit určité vlastní jako- nepotkal. Například jednoho rekvizitá- věka. A já měl to štěstí, že jsem to dělal by podvodnosti. Počítač je pro mne své- ře, který od rána do noci běhá po diva- pro člověka, který je ještě naživu.“ Tak rázným partnerem, který mi něco nabízí, dle, ale doslova od rána do noci! A pak na tohle já si často vzpomenu. a já to pak na určitém principu divnos- se dopotácí domů, pánbůh ho totiž ob- Někdy si naopak říkám, že bych se ti dávám dohromady. Princip náhody je dařil takovou nemocí agorafobií a bojí se mohl jako kapitán Nemo zavřít někam do pro mne také důležitý. chodit po otevřených ulicích. Dřív ho vo- izolace, všechny ty archivní snímky vy- zili domů autem, teď s pomocí nějakých čistit, dramaturgicky je uspořádat a vy- Mají vaše ansámblové kompozice, kte- léků to zvládá sám. Nebo kustod, posti- dat to na takových čtyřiceti cédéčkách. ré je možné slyšet například na albu The žený Pavel Siegl, který od roku 1967 žije Tam jsou opravdu některé strašně za- Red and Black, cosi společného s vaší jenom pěstováním archivu plzeňského jímavé věci, třeba konceptuální nepo- sólovou tvorbou obsaženou na albech divadla u sebe doma, obsažnějšího než psatelné divnosti od Miroslava Šimáčka. 12 Monsters či Lízaly si sladkou pěnu či celý divadelní archiv a Archiv města Plz- Nezřídka mne ohromí, jak ty nahrávky, jsou na sobě zcela nezávislé? ně. Spousta těch kulisáků je lidsky i inte- třebaže jsou analogové, jsou kvalitní.

22 HIS VOICE 5–6. 2014 Nicméně si říkám, že by mě oprav- ku se kus od kusu liší v rozmezí od dese- cem plastik nebo objektů, kterého bavi- du bavilo si najmout pořádný symfonic- ti do devadesáti procent. Někdy hudba lo, když ty jeho „krámy“ vydávaly nějaký ký orchestr a nastudovat s ním veškerou funguje autonomně, jindy, jako u Kage- zvuk. Vždyť po hudební stránce ty jeho českou moderní symfonickou hudbu od la, je natolik propojena se scénickou akcí, věci nejsou nijak zvlášť svébytné nebo Fibicha a Foerstera přes Suka a Ostrči- která ji dává opodstatnění, je ve své čis- originální, zcela zjevně se v nich snoubí la, samozřejmě Ježka a E. F. Buriana, až tě zvukové podobě poměrně nezajíma- nějaké orientální inspirace, ať už indic- k té Nové hudbě a do současnosti. vá. Nelze to však zobecňovat. kou hudbou, čínskou, japonskou nebo Teď mě ještě napadlo: kdysi Samozřejmě zde hraje roli, když gamelany. Samotná hudební struktu- nám jeden člověk nabízel, že nám kou- se hudba rodí s ohledem na nějakou akci ra je často naprosto banální a vzrušu- pí v chodském lese zříceninu kláštera, těla, vychází z pohybu anebo práce s ně- jící je tím, na jakých nástrojích je hrána, ono se to prodávalo za korunu, a že by jakou rekvizitou jakožto s hudebním ná- determinovaná vlastně i podobou těch se to zrekonstruovalo a my bychom tam strojem. To potom nelze mluvit o čistě objektových konstrukcí a kolem nich se zřídili takovou uměleckou komunitu, ko- hudební kompozici. Například u Heinera odvíjející divadelností a samozřejmě munitní centrum. Pak jsme ovšem zjisti- Goebbelse to je naprosto zřejmé — ně- i těmi texty. li, že rekonstrukce by sama stála asi dvě které ty jeho struktury vznikají z toho, V podobném smyslu není sklada- stě milionů, takže z toho sešlo. že se musí použít nástroj, který třeba telem ani Mauricio Kagel. On přece pů- ani hudebním nástrojem není. Dalším vodně v Buenos Aires, ještě než šel do Kromě opery jste se několikrát dotkl dobrým příkladem je skladatel působí- Darmstadtu, studoval, pokud vím, lite- i práce s formátem hudebního divadla, cí ponejvíc v padesátých a šedesátých rární vědu a filosofii. Východiska jeho naposledy jste například v rámci cyk- letech, totiž Harry Partch, který během práce tkvějí v literatuře a zámořském, lu Krása dneška, jehož jste dramatur- živé produkce prověřoval samotné mož- latinsko-americkém prostředí, z něhož gem a dirigentem, uvedl Blue’s Blue ností jím navržených nástrojů. Kdyby se přišel do Evropy. Mauricio Kagela. Hovořil jste o jisté byl pokusil zapsat vše do not a chtěl po nepřenosnosti hudebně divadelních někom, aby zahrál na jiný nástroj všech- Jak se stavíte k poslouchání záznamu kompozic do podoby hudebních nosi- no, co sám skladatel hrál úplně přiroze- těchto scénických děl, v nichž je scénic- čů, v nichž například Kagelův rukopis ně, tak to prostě nezahraje. ká akce anebo improvizace přímo spo- nefunguje. V tomto smyslu se hudební Musíme si uvědomit, že Partch jená s hudbou? divadlo výrazně liší od opery. vlastně nebyl skladatelem, ale mnohem Někdy je to opravdu hudebně zajímavé, Já si myslím, že to je hrozně relativní, spíše vynálezcem hudebních nástrojů, například právě u toho Partche, byť to protože podíl vnímání hudby v rámci cel- manuálně zdatným výtvarníkem, tvůr- možná působí hlavně absurdností jeho

23 instrumentáře, ovšem jindy, jmenovi- liš podmíněna Bergovou osobní účastí, Dalo se skutečně na úrovni kompozi- tě třeba u zmíněného Kagela, jakmile vždyť on do nich angažoval svoji kom- ce na zmiňovaný odkaz šedesátých let to ztratí vizuální, divadelní složku, sta- pletní osobu, dokonce i svoje tělo, já si nějak navázat? ne se z toho divná experimentální hud- v té souvislosti nedokážu nevzpome- Nová hudba šedesátých let není pro- ba šedesátých let, nijak nevyčnívající nout na Petra Štemberu, jak si někdy blém „kompozičních technik“ — nikdy z tehdejší standardní produkce na poli v půlce sedmdesátých let na levé paži jsem např. nenapsal dodekafonní sklad- Neue Musik. Kagel často vytvářel silně rouboval větvičku do žíly. bu. Je to otázka jiného druhu invence kontextovou hudbu s žánrovými a sty- a hudebního uvažování. V tom smyslu lovými odkazy na kavárenskou hudbu Inspiroval vás Josef Berg osobně? se samozřejmě dalo navázat na způsob třicátých let, různé pokleslé žánry, ba- Ale samozřejmě! Sice jsem ho viděl jen myšlení o hudbě šedesátých let. nalizované hudební prostředky apod., jednou v životě, když byl v nemocnici, které když posluchač nerozpozná nebo ale Bergovo zjevení do mého života na- Které pole se vám, jakožto skladateli, jim prostě nerozumí, tak se se skladbou stalo s textem Františka Hrabala, kte- který obsadil pole mnohá, zdá podnět- může zcela minout. rý se sice jmenoval Marginálie k Josefu né a hodné rozvíjení? Bergovi, ale byl to rozsáhlý a literárně Když chodím po opuštěných zámcích, Napadá mě, že v té kontextuálnosti nesmírně působivý nekrolog. Text vy- vojenských rotách, když neustále jez- a v příklonu ke konceptuálnímu umění šel v roce Bergova úmrtí a byl natolik dím do Domažlic, do Českého Meránu, by s ním bylo možné srovnávat třeba uhrančivý, že mne to zcela vtáhlo. Mě tedy krajin mého dětství, nic tím nerozví- našeho Josefa Berga, autora happe- vždycky přitahovaly osobnosti stojící jím. Vracím se do mystického bodu nula ningů a osobité hudebně-dramatické mimo hlavní proud, tedy umělci, kteří se a snažím se vnímat tajemství. V tom produkce… svou tvorbou neživili. Připadalo mi, že smyslu nic nerozvíjím, protože tomu ne- Josef Berg, to je třeba říct, byl patrně tak by to vlastně bylo nejlepší, dělat si rozumím, pouze cítím Tajemství a těším především literát, jeho literární pozůs- hudbu v ústraní jako svého koníčka. Berg se na ně. Nic o tom nevím a asi nikdy vě- talost je přeci obrovská. On i v hudební toho docílil tím, že v padesátých letech dět nebudu. tvorbě vycházel z literatury a bohužel psal pokrokové písně, pak upravoval pro ve velké míře také z dobového brechtov- BROLN a vedle toho se živil scénickými Kromě Berga mě napadá ještě jeden ského divadla, které tehdy v Brně zcela hudbami, které vždy dokázal buď od- solitér s velkým uměleckým rozptylem dominovalo… Tam Brechta tehdy dělal říznout, nebo je naopak použít jako po- od hudby, k divadlu, literatuře, drama- režisér Evžen Sokolovský a všichni tím kusný materiál pro nějaké další skladby. tu a teorie, a tím je Emil František Buri- byli úplně posedlí. Berg v tomto duchu Například Snění, svoje poslední dílo, si an. Ani on nebývá často hrán… udělal několik komorních oper, povět- zkoušel na hudbě pro rozhlasovou hru E. F. Burian. Celou jeho pozůstalost má šinou docela klasického formátu. Nej- Ludvíka Kundery Dva ve vánici. jeho syn Honza Burian v takové obrov- bizarnější z nich, jediná jeho opravdu Berg byl vždycky vnímaný jako ta- ské skříni, ta až jednou vyhoří, tak to experimentální věc na tomto poli, je asi ková divná persona, které se smáli ob- bude všechno v prdeli. My jsme se kdy- Eufrides před branami Tymén, psaná jen čas i v Brně, ale především v Praze… no si v té skříni prohrabovali a našli jsme pro tenor, trubku a jakéhosi konferenč- a v Darmstadtu. Když tam jednou přijel tam strašlivou spoustu zajímavých věcí ního spíkra. To je opravdu hodně literár- a pustil tam nahrávky svých komorních ještě z dvacátých let. Ty jsme také po- ní, nebo literárně-dramatická záležitost oper, tak v něm všichni v tom kontextu tom zahráli… s velmi sporou, skromnou a, dovoluji si šedesátých let viděli naprostého „bláz- Toto je obrovská nevýhoda české- říct i banální, hudební složkou. Je prav- na“, který dělá něco úplně jiného, než je ho kulturního prostředí, že když je zde da, že práce na jiných operách, jako je dobový trend. Mně se na něm od počát- osobnost, která jinde ve světě by nej- Evropská turistika či Snídaně na hradě ku líbily dvě věci: jeho cit pro mystifikaci, spíš už dávno byla předmětem kritické- Šlankenvaldě, vede k téměř autonom- respektive schopnost vmísit cokoli do ho vydávání, je problém ji vůbec dostat ní hudbě, nicméně i zde je literárně-dra- čehokoli, míchání stylů — tehdy, v šede- do nějakého dobového kontextu, ať už matické východisko silné a pro strukturu sátých letech! —, a hlavně se mi líbila i ta hudebního, divadelního nebo literárního. hudební složky determinující. jeho literárnost, protože, kdybych se byl Když jsme třeba nastudovali Burianovu No a pak jsou tu samozřejmě nenarodil v roce 1955 ale o pět či o de- skladbu z roku 1926, takovou divnou, vů- ty jeho happeningy, z nichž k nejpro- set let dříve, tak bych býval dal před- bec jsme nevěděli, jak on to vlastně my- slulejším patří ona přednáška o ori- nost literatuře. slel, jaké místo tomu dával ve svém díle, entální hudbě, s níž před nic zlého jaký to mělo inspirační zdroj. Naše uve- netušící a tenkrát nic nezjistivší audi- Proč? Byla snad hudba začátkem sedm- dení působí zkrátka naprosto vytrženě. torium předstoupil jako indický profe- desátých let bezpečnější zónou? sor Salanradhak v doprovodu Aloise Byla neutrální. Dělat si svoje v literární Ale není to nakonec spíš klad, že někte- Piňose coby profesorovy indické man- tvorbě bylo na začátku normalizace pře- ré věci těžko zařadit? želky. Zde dramatická stránka věci do- ce jen trochu o hubu. Hudba je abstrakt- Není. Já alespoň mám raději, když mi ně- minuje zcela absolutně, nehledě k tomu, ní, tak jsem se k ní utekl, nicméně pořád kdo řekne, že třeba von Zemlinsky svůj že materiální, tedy strukturální proble- jsem si psal texty do šuplíku a celkově Křídový kruh napsal tehdy a tehdy, v ur- matika hudební tvorby zcela ustupuje mě literatura bavila víc. čité situaci a kontextu, já jeho dílu pak konceptu. Z dnešního pohledu se to víc rozumím. v podstatě neliší od projevů akčního Je česká Nová hudba něčím specifická? a konceptuálního umění. Vždycky nějakým přesahem mimo No ale na druhou stranu přece víc vy- V neposlední řadě je třeba říct, že hudbu — Vostřák měl přesah k mysti- stoupí do popředí imanentní kvality většina těchto „děl“ je neopakovatelná ce, Kopelent k emocionalitě, Komorous díla. Originalita kompozičního řešení, hlavně proto, že ve svém účinku byla pří- k východní kultuře, Berg k literatuře… aranže a podobně.

24 HIS VOICE 5–6. 2014 To se právě nedá říct. On Burian stál Není však zásadní a inovativní napří- ním rozevře výprava za 20 milionů, jen- vždycky nějak mimo hlavní proud. Mů- klad spojení hudby a textu tak, jak je že to tě za chvíli omrzí. žeme sice říct, že nějak souvisel s Jež- navrhl v kompozicích Pierot Lunaire ne- kem a Bohuslavem Martinů, jenže rozdíl bo Mojžíš a Aron Arnold Schönberg? A co operní produkce druhé poloviny mezi nimi a jím je ten, že jak u Ježka, tak Podle mne nejvýznamnější a nejzajíma- 20. století? Skladatelé jako Luigi No- u Martinů je nám kontext jejich tvorby vější impulz pro snoubení hudby a diva- no, Olga Neuwirth nebo Phil Glass přeci bezprostředně zřejmý. Když slyším tře- dla přinesl dadaismus. Ta představení nabídli nové dramaturgické strategie, ba od Martinů nějaké tango, v nějakých v Cabaretu Voltaire, pracující s význa- kompoziční techniky, nalezli nový pří- harmonizacích a s nějakou instrumenta- my slov i s jejich zvukem, provázeným stup k využití hlasu nebo aranžmá… cí, hned vím: ano, to je jazz plus soudobá různými pohyby těla a obojím determi- Hudebně to sice může být úplně jinde Francie, Stravinský a tak. U Ježka je to novanou hudební složkou, byla daleko než Schönberg, Berg a jejich předchůdci v zásadě stejné. Ale v případě E. F. Bu- radikálnější. i současníci, ale dramaturgicky to přece riana často nevím. Osobně si myslím, že Schönber- jen jde v jejich stopách. Nedělá nám pro- Pokud jde o voiceband, to je zrov- gova tvorba je pokračování verismu. Tak blém říct: „ano, toto je opera“. I když si na taková zvláštní záležitost, o níž se jako veristé, i Schönberg a jeho škola někdy v případě Bang On a Can řekneme, dlouho soudilo, že je to mrtvé a nedá usilovali o zachycení nějaké pravdy; ve- co že to vlastně je, jestli je to muzikál se rozvíjet, když se ale zamyslíme nad rismus jako by zprostředkoval vývojo- nebo oratorium — tak se v tom nakonec rapem, ten je přece v zásadě dělán na vý přechod od realistického akcentu na zorientujeme. I v opeře Neither Morto- principu voicebandu. vnější pravdu k akcentu expresionistů na Feldmana cítíme, že je to v podstatě na pravdu niternou. pořád Schönberg. Řekl bych zkrátka, že Zabýváte se operou. Jaký je podle vás vývojově se během posledního století hlavní rozdíl mezi operou a hudebním I hudebně byste tu snad viděl kontinu- pokročilo možná tak v jednotlivých slož- divadlem? itu s 19. stoletím? kách, třeba v oblasti divadelní, nebo hu- Zjednodušeně řečeno, opera je hudební To samozřejmě ne. Spíš prostě v tom dební, nicméně jejich propojení nakonec žánr. Jedná se o dílo v prvé řadě hudební, divadelním výrazu, v modelování po- působí docela zařaditelně buď jako ora- nikoli hudebně-dramatické. Na začátku stav a nakládání s postavou. Po hudeb- torium, nějaká pseudo-populární hudba, je sice libreto, ale je příznačné, že libre- ní stránce je to různé, třeba Alban Berg anebo jako úplně klasická opera, třeba ta mnoha oper jsou absolutně divadel- přece ve Vojckovi dost zásadně navazuje to, co dělá John Adams. Podle mne je ně nepoužitelná. U hudebního divadla je na Mahlera, kterého bychom sice nena- to prostě tím, že autoři těch děl, ať už tento diapazon širší. Dívat se na operní zvali veristou, nicméně ona mahlerovská jsou jakkoli fundovaní v problémech di- představení bez hudby, to člověku nikdy, práce s pokleslými či banálními, triviál- vadla, jsou ve své hlavní invenci pros- ani v těch režijně nejinvenčnějších přípa- ními motivy pomáhá Bergovi v té Büch- tě hudebníci. dech, nedá silný divadelní zážitek. Mož- nerově „story“ akcentovat něco, co by ná něco od Roberta Wilsona, ale ten je veristům nebylo nijak vzdálené. Když hovoříme o vztahu opery a hu- celkem jednotvárný. debního divadla, není pravě tím, kdo A zažil jste nějaké operní inscenace, nabízí třetí možnou cestu směrem ať Operní dílo vzniká v momentě, kdy které byly silné i po divadelní strán- už k performance a happeningu, právě skladatel poté, co rozezpíval libreto, ce, aniž se přitom odřízla či „podříz- John Cage, jehož dílo v podstatě nebylo dokončí partituru. Až pak inscenátoři la“ hudba? dostatečně rozvinuto u dalších tvůrců přemýšlejí, jak to uvést na scénu. Napro- Bohužel musím říct, že vždy to vlast- (a tím nemyslím jen operní cyklus Eur- ti tomu hudební divadlo se cele rodí v ko- ně byly jen případy invence scénografic- operas), protože nepředstavovalo žá- operaci herců, scénografa, kostymérů, ké, nebo tu a tam nějaký herecký výkon, nr nebo metodu? skladatele a samozřejmě režiséra. co mě ohromilo. V komických operách John Cage, ač ho všichni skloňují a pá- Práce na opeře obnáší nutnost najít si se člověk v některých momentech re- dují, je uzavřená historická osobnost, story a libretistu… Dříve psali opery žisérovu nápadu i zasměje, nicméně že a ač se jeví jako velký „vizionář“, jeho dílo čistokrevní hudebníci, tedy ne umělci bych byl někdy vyloženě fascinován di- od padesátých let je PEVNĚ zakotveno na pomezí hudby a divadla nebo hud- vadelním tvarem operní inscenace… v dobové poetice. Pro mne dnes v ničem by a literatury. Naopak to bylo rozděle- Z českých počinů bych snad mohl zmí- inspirativní není. né, existovala profese libretisty, který nit Morávkovu Toscu s Evou Urbanovou měl zpravidla leccos v šuplíku a sklada- se scénografií Aleše Votavy. Morávek Rozhovor je publikován se svolením Di‑ tel ani neřešil, jaký dostane text, což je si počínal takzvaně „nejednotně“. První vadla Archa. třeba případ Pucciniho Vlaštovky. Pucci- jednání pojal metaforicky, druhé hype- nimu dali mu nějaké operetní libreto a on rrealisticky, třetí zase abstraktně. Tato se rozhodl napsat něco na pomezí ope- inscenace mi tehdy připadala nejen scé- rety. Jsou i výjimky, Wagner nebo Janá- nograficky, ale i režijně mimořádně in- ček, kteří si libreta psali sami a je pravda, venční, mám za to, že všechny nápady že Janáčkova libreta jsou literárně kva- vzešly od samotného Morávka — přede- litnější než předlohy všech dalších čes- vším celá koncepce, kdy každé dějství se kých oper dohromady. odvíjí ve zcela jiném žánru či stylu. Opera je žánr na kadlubu divadel- Pokud jde o cizinu, musím přiznat, ního příběhu, ten je nicméně také formo- že jsem toho tolik neviděl, ale mám pocit, ván členěním hudebního toku. Režisér že tam jde zpravidla spíše o takové efek- nemusí řešit tempo představení, ryt- ty. Samozřejmě člověk padne na hubu, mus, proporce. Vše je dané. když se v Metropolitní opeře v NY před

25 TEXT JIŘÍ ŠPIČÁK

ARCA A PULZUJÍCÍ BUDOUCNOST

KONEC RETROMÁNIE PŘIŠEL Z VENEZUELY

Vlivná kniha Retromania: Pop Culture’s Addiction to Its Own Past, kterou v roce 2011 vydal britský hudební publicista a teoretik Simon Reynolds, je přísně modernistická: Reynolds ji pojal jako manifest, jehož prostřednictvím od tvůrců hudby požaduje neustálé posouvání hranic žánrů a odstříhávání se od vlastních kořenů. Na ploše více než čtyř set stran se pak snaží vysvětlit, proč se právě tohle už více než dekádu nedaří a ve kterém okamžiku se začala populární hudba kousat do vlastního ocasu. Přestože je ale jeho kniha z větší části pesimistická, v závěrečných Reynoldsových větách nacházejí ti, kteří se s jeho světonázorem ztotožňují, alespoň trochu naděje. Pocit, který Reynolds nazývá „future-rush“, totiž podle něj není spojený s konkrétními hudebními osobnostmi, ale s celkovou proměnou hudební formy — nemá tedy smysl čekat, že se vynoří jediný autor nebo producent, který obrátí svět vzhůru nohama. „Future-rush“ vzniká kompletní změnou paradigmatu, přetočením celkové tvůrčí atmosféry, přijde sám v okamžiku, kdy je na to svět připravený a kdy více méně samovolně vzniknou ty nejvhodnější podmínky.

26 HIS VOICE 5–6. 2014 Těžko říct, jestli následující „future- z nejvlivnějších experimentálních nahrá- Vysušit beztvarou louži -rush“ očekával Reynolds tak brzo, tři vek posledních let, postupně mění v mul- roky po vydání jeho poslední knihy to timediálního umělce, kterému už zvuk Všechny zmiňované přístupy pak Alej- ale začíná být jasné: retrománie skonči- nestačí — jeho poslední projekt nazvaný andro Gherisho, jak se Arca jmenuje ob- la a zvuk, který ještě nikdo předtím ne- 100 % existuje v podobě hudby zkompo- čanským jménem, vnímá jako výchozí slyšel, je blízko. Vzniká přesně tak, jak to nované pro konkrétní výtah v newyor- body své vlastní práce a v tavícím kotli Reynolds předpovídal — přestože jsou ské galerii pro současné umění MoMA krystalicky vyčištěné elektroniky z nich s jeho zrozením spjaty desítky hudební- PS1, sady vyzvánění pro smartphony připravuje nejsofistikovanější komen- ků a producentů, autorství se nedá při- a webové stránky na pomezí počítačo- tář současnosti — a to v podobě instru- psat žádnému z nich, protože autorství vé hry a net artu. Ferrara v současnos- mentální desky. Je to paradoxní situace, v tom pravém smyslu slova neexistuje. ti zajímá, jak se chovají lidé a počítače, podporuje ale teorii o budoucnosti, která Nový zvuk vyprodukoval samotný sys- když se jejich komunikace přeruší, a co nevzniká z osobností, ale z celkové změ- tém, ve kterém žijeme. Absorboval do se stane, když je násilně přerušen tok ny paradigmatu. Kdyby se Arca vynořil sebe diktát konzumu, hrozbu globálního kapitálu. Daniel Lopatin, známý hlavně o několik let dřív, těžko by se jeho zvu- oteplování, rozpouštění ega i těkavost jako Oneohtrix Point Never, pak přede- ku dostalo takové pozornosti — svět by lidí, pro které není oblékatelná elektro- vším ve spolupráci s režisérem Jonem Ra- zkrátka ještě nebyl připraven. Arca měl nika fantastickou možností, ale základ- fmanem varuje před euforií z digitálních ale štěstí — svůj první mixtape &&&&& ním východiskem. technologií a představuje obraz komplex- vydal u Hippos In Tanks v loňském roce, Nový zvuk je plastový jako ostro- ně propojeného současného světa jako tedy přesně v době, kdy hvězdný rapper vy odpadků roztroušené v Tichém oce- dystopie, která nastala dřív, než jsem si Kanye West chystal svoji desku Yeezus ánu nebo jako filmy z produkce studia to vůbec stačili uvědomit. ovlivněnou hlukem, glitchem a všemož- Pixar, zároveň ale mluví o světě, který je hypertextuální, sesíťovaný a přeplněný významy. Má schopnost v prvním plánu imitovat dávno slyšené motivy tak, aby je v tom druhém už nikdo nemohl rozpo- znat. Stejnou měrou se inspiruje v utopii reklamních jinglů i v dystopii zatopených měst. Není zatížený konceptem, ale je otevřený jakémukoliv obsahu. Mluví o právě probíhajícím okamžiku a o kon- krétních místech, zároveň je ale odtrže- ný od reality a svou podstatou nadobro přestěhovaný do dimenze, kam za ním můžeme jenom nahlédnout — nikdy ale neuvidíme, jak vlastně vzniká.

Jak to zní, když se přeruší tok kapi- tálu

Počátky aktuálního a novátorského zvu- ku, který v současnosti nejvýrazněji re- prezentuje venezuelský hudebník Arca, musíme hledat u producentů, kteří do aktuálních trendů promlouvají už několik let — definitivní konec retrománie by ne- byl možný bez Daniela Lopatina, Jamese Ferrara nebo Fatimy Al Qadiry. Ti všich- ni totiž chápali a pořád ještě chápou zvuk hlavně jako nástroj, pomocí kte- rého můžou naši současnost nejenom trefně komentovat a zasadit do celo- společenského rámce, ale hlavně měnit. Fatima Al Qadiri pojala letošní desku Asi‑ atisch, která vyšla u prestižního labelu Hyperdub, jako tematickou odyseu do Číny, která se ale nikdy neuskutečnila. Čína zobrazená na albu Asiatisch exis- tuje jenom v představě Fatimy Al Qadiri, která zaměňuje realitu za obraz, který si sama stvoří a vytváří tak esteticky své- bytný komentář mediální reality. James Ferraro se ze svébytného hudebníka, který má na svém kontě jedny

27 nými podobami zvukové agrese. Násled- Fakt, že revoluci dokončil člověk, on Depression, Hauntology and Lost Futu‑ ná spolupráce jej pak vynesla do pozice o kterém ještě před dvěma lety nikdo res představuje myšlenkové cvičení — co jednoho z nejoceňovanějších současných nevěděl a o kterém se říká, že působí by řekl člověk z roku 1992, kdybyste mu producentů, který následně spolupraco- jako mimozemšťan, je mimořádně sig- pustili současnou hudbu? Ještě nedávno val třeba se zpěvačkou FKA twigs nebo nifikantní. Takhle totiž dnešní scéna bychom mohli říct, že by si ničeho zvlášt- queer rapperem Mykki Blancem. Arca funguje — hudebníci jsou totiž stále na- ního nevšiml — až tak pevně jsou tren- ale zůstává solitér, který není personál- vzájem propojení, vliv jednotlivých la- dy spjaté s minulostí. Arca ale všechno ně spřízněný s žádnou scénou — přišel belů a z nich vzešlých mikrožánrů se ale mění — na svém debutovém albu Xen je doslova jako blesk z čistého nebe a to roztéká a následně slévá do beztvaré futuristický v tom nejlepším smyslu slova přesně v okamžiku, kdy už měl připrave- louže — a to je ten ideální prostor, do a nepřipomíná vůbec nic, co jsme slyšeli nou půdu. Arcův debut Xen nemohl přijít kterého vstupuje solitér se svou unikát- v minulosti, samozřejmě to ale nezname- v lepší chvíli — právě teď je totiž vše na- ní vizí, která není ničím výrazně zatížena. ná, že by rezignoval na veškeré inspirace chystané k tomu, aby byl dlouho očeká- Kritik a teoretik Mark Fisher ve své nebo že by byl schopný se od nich opros- vaný zvukový převrat dotažený do konce. letošní knize Ghosts of My Life: Writings tit. Něco takového je v dnešním světě už

28 HIS VOICE 5–6. 2014 prakticky nemožné. V jeho instrumentál- ních črtách, které málokdy překročí sto- páž tří minut, tak můžeme objevit ozvuky moderní klasiky v podobě syntezátoro- vých smyčců nebo satieovského brnkání na klavír, robotických hiphopových bea- tů jako od Autechre, které nadnáší třeba výborný singl Thievery, slyšíme ozvuky německé kosmische musik podle vzoru Klause Schulzeho nebo Conrada Schnitz­ lera, které v poslední době aktualizuje třeba Steve Hauschildt, v jeho vzorcích můžeme dekódovat i mikrosamplovací strategie, které na přelomu tisíciletí uplat- ňoval třeba vlivný producent Akufen. Arcova originalita nespočívá je- nom ve způsobu, jakým dokáže vyjme- nované inspirační zdroje aktualizovat a uplatnit ve vlastní hudbě, ale přede- vším v přidané hodnotě, kterou vytváří jeho unikátní schopnost práce se zdánli- vou náhodou. Veškeré jeho kompozice na první poslech připomínají matérii, která je za každých okolností schopná měnit svo- je skupenství. Arcova hudba může v kte- rémkoliv okamžiku znít jako tříštící se sklo, vypařující se voda zachycená na oknech ztroskotané vesmírné lodi, může téct, zhmotňovat se a rozplývat se ve vzduchu. Jakákoliv struktura je v jeho skladbách těžko dohledatelná a právě proto často Arca působí dojmem, že místo sebe do studia posílá dokonale naprogramova- ný stroj, který má ale co nejvěrněji napo- spolupracovník Jesse Kanda. Ve videu, nebyly hudebně až tolik výrazné, snaží dobit nedokonalého člověka. které bylo vytvořené pomocí metody se držet krok s dobou. Spolupráce s Ar- Tohle všechno je ale opravdu je- motion capturingu, vidíme syntetickou cou je tedy na první pohled tím nejlepším nom zdání — Arcova hudba sice může bytost nejasného pohlaví, která Arcovy možným řešením. Zvuk, který Arca pro- působit artificálně, jakoby byla stvoře- paranoidní beaty doprovází tancem na dukuje a pomáhá vytvářet, bude totiž co ná v módu neustálého kmitání, teprve pomezí šamanských pohybů a twerková- nevidět fúzovat s mainstreamem. První po několika posleších se ale začnou vy- ní. Právě takhle vypadá Xen — umělý člo- známky už jsou tady: Sophie, tedy pro- nořovat vzorce, které prozrazují, že se věk stvořený Arcou, který zpochybňuje ducent spjatý právě s labelem PC Music, za mračny náhodných zvuků skrývá peč- zavedené módy sexuality a nese v sobě chystá spolupráci s Madonnou a rozhod- livě vyprojektovaná sonická architektu- jasné sdělení. Ve světě, který Arca svo- ně se nedá čekat, že by to měl být je- ra. Posluchač si nakonec vždycky musí jí debutovou deskou otevřel, není místo nom ojedinělý výkřik do tmy. Máme tedy vybrat — bude se snažit luštit zvukové pro černobílé vidění a není v něm ani vůle jedinečnou příležitost sledovat příběh, kódy nebo dobrovolně spadne do emo- dávat jasné odpovědi. jehož počátky jsou vystopovatelné v di- cionálního víru? Arcův Xen je první vrchol něčeho, gitálním undergroundu, ale jehož konec co kromě něj pomáhají definovat tře- může nastat v popových výšinách. Brána do světa, který zpochybňuje ba i producenti z okruhů labelů PC Mu- Těžko samozřejmě odhadnout, sexualitu sic (o nich píšeme v tomto čísle zvlášť), kam se Arca vydá teď a jak bude znít za Activia Benz nebo Donkey Pitch. Arca se několik měsíců, je ale pravděpodobné, že Arcova hudba, přestože na první poslech k nim vztahuje stejně výrazně, jako ke jeho zvuk a zvuk spřízněných producen- působí odtrženě a jako z jiné planety, je scéně kolem Fatimy Al Qadiri, kolektivu tů bude postupem času mutovat a může intenzivně prožitá. Klíč k jejímu uchopení Nguzunguzu nebo k osazenstvu labelu velmi snadno vyšumět. Právě teď se ale je potřeba hledat v samotném názvu des- Hippos In Tanks. Zároveň má ale všech- nacházíme v okamžiku, kdy se nadechu- ky Xen — tak se totiž podle Arcy jmenuje no ve vlastních rukou a volí vlastní tra- je k největší ofenzivě. Nestačí tedy kon- jeho vlastní alter ego, jakýsi bezpohlavní jektorii. Důkazem toho je nejenom jeho statovat, že retrománie už není hlavní archetyp, který připomíná něco mezi ima- zmiňovaná spolupráce s Kanye Westem, strategií producentů elektronické hud- ginárním přítelem z dětství a konceptem, ale třeba i chystaná deska s legendární by — s trochou štěstí se ní za chvíli nebu- který mu pomáhá adaptovat se v oprav- islandskou zpěvačkou a hudebnicí Björk. deme potkávat ani v mainstreamu. A to dovém světě. Nejlépe Xen objasňuje vi- Není to nelogické spojení — Björk už po je přesně onen „future-rush“, o kterém deoklip ke zmíněnému singlu Thievery, vydání poslední desky Biophilia koke- mluví Simon Reynolds. který, stejně jako všechny ostatní vizuály tovala s formátem aplikací pro smart- k desce, vytvořil vizuální umělec a Arcův phony a přestože její poslední nahrávky

29 TEXT JAN BÁRTA

PC MUSIC: POPOVÉ SIMULÁKRUM A ULTIMÁTNÍ FORMA ZÁBAVY

„Jediný druh hudby, který existuje, je pop music“. Tento na první pohled kontroverzní axiom mi nedávno v exkluzivním interview pro Radio Wave (počet rozhovorů, které kdy poskytl, se dá spočítat na prstech jedné ruky) odkryl ostrovní producent SOPHIE, jeden z nejexponovanějších a zároveň nejtajemnějších hudebníků poslední doby. SOPHIE je úzce spjat s kolektivem či projektem PC Music, kterému se na současné mapě klubové hudby aktuálně dostává nadstandardní pozornosti. Jedna část názorově roztříštěného publika jej vzývá coby budoucnost a naději pop music, jiní jej zatracují coby plytký žert a kýčovitou nápodobu bez obsahu. Jediným společným jmenovatelem obou táborů je intenzita reakcí, ať už čistě adoračních či těch vysloveně negativních — PC Music je fenomén, jehož existenci provází nadmíru silná odezva. Jinými slovy, či spíše volnou parafrází SOPHIEho výroku ze začátku tohoto článku, lze říct, že „jediný druh hudby, který dnes málokoho nechává lhostejným, je PC Music.“ Proč si mezi řadou současných hudebních mikroscén vysluhuje zrovna svět PC Music natolik zostřený zájem kritické obce i posluchačské veřejnosti — a je ho skutečně hoden?

30 HIS VOICE 5–6. 2014 Na druhou otázku lze hned zkraje a bez na sebe něco z úlohy A&R (artist & re- ho po založení PC Music (jak mi nedávno ukvapených soudů odpovědět kladně. pertoire) manažera, nejen skrze hledá- odpověděl v mailu na mou žádost o roz- PC Music patří bezesporu mezi nejzají- ní nové hudby, ale také kvůli myšlence hovor: „Momentálně se vyhýbám posky- mavější úkazy v současném ekosysté- „uměleckého rozvoje“, praktikované vel- tování rozhovorů, protože mám pocit, že mu elektronické hudby — dost možná kými vydavatelstvími. Zvláště mě baví dostatečným a zábavným způsobem ko- právě proto, že s sebou vedle napjaté nahrávat s lidmi, kteří hudbu normálně munikuji právě skrze PC Music“.) diskuse přináší i osvěžující vizi něčeho nedělají a zároveň s nimi jednat, jako by Pokud je řeč o stírání rozdílů mezi nečekaného, nezvyklého a nového, co šlo o umělce z velkého labelu. Často se amatérskou a profesionální produkcí, je v zajetém a na tradicích a výrazu stále nám pak povede vytvořit silnou hudeb- nutné dodat, že zvuk PC Music zachází lpícím světě taneční hudby nespadá do ní i vizuální identitu, která ale stále bývá v mnohém dál — a ve svém verzatilním žádné z „povolených“ a předem defino- dost osobní a výstřední. Práce se všemi sonickém rejstříku prezentuje na první vaných škatulek. PC Music působí jako klubová hereze, která přivádí na parket zcela jiné ideje a hodnoty — a podobně jako většina nových hnutí, směrů či scén v umění se potýká s odsouzením a ne- důvěrou předešlé generace. Lépe řeče- no „potýká“ — PC Music je pro většinu zájemců o vodítka a vysvětlení stále ob- tížně uchopitelný subjekt s fungujícím mediálním embargem a komunikuje tak stále takřka výhradně jen pomocí hud- by a vizuálů, publikovaných na interne- tu k volnému stažení.

Tajemný val

Z dostupných a více či méně ověřených informací však vyplývá, že značka/la- bel/kolektiv PC Music vznikl v roce 2013 v Londýně a že jeho ústřední postavou a duchovním otcem je hudebník a produ- cent A.G.Cook. Skutečný počet členů PC Music zůstává nejasný — dlouho dobu se spekulovalo, zda nejsou všechny z více než desítky jmen v dosavadním kata- logu značky jen různými pseudonymy A.G.Cooka. Po bližší rešerši však vyply- ne, že kromě Cooka a jeho alter eg, jako je třeba DJ Warlord, jsou „skutečnými“ a „žijícími“ (nakolik tyto slova nabývají v souvislosti s PC Music poněkud zvlášt- ních konotací) klíčovými postavami ještě GFOTY (GirlFriend Of The Year), Hannah Diamond (mimo jiné grafická designérka částečně stojící za vizuální reprezentací PC Music) a Cookův spolužák z umělec- ké školy Danny L Harle. Kromě nich na těmi rozdílnými osobnostmi a styly se poslech prostinké popové počiny, kte- PC Music publikovali své tracky i produ- stala klíčovým prvkem mého uvažová- ré však po bližším ohledání překypují centi Maxo a Tielsie; mezi další spřízně- ní o hudbě — a to do té míry, že se sama pokročilými produkčními triky a finesa- né tvůrce patří Joseph Marinetti, Felicita o sobě stala mým stylem. Založit label mi (Dux Content, QT), okatě amatérské a samozřejmě SOPHIE, který stojí spo- pro mě tak není jen cestou, jak všechny nápodoby laciného diskotékového po- lečně s A.G.Cookem za prefabrikovanou ty projekty vydávat, ale také způsobem, zlátka (DJ Warlord, easyFun) i brilantní popovou divou/zázračným elixírem QT. jak fungovat jako větší struktura, která beatové experimenty na samé hranici A.G.Cook je přítomen i jinde — s Dannym se dá kategorizovat i chápat jako celek. dnešních technických možností inspi- L Harlem tvoří Dux Content a s Felicitou Label se nazývá PC Music, což odkazu- rované molekulární gastronomií nebo údajně i Lipgloss Twins. Záplava podob- je na počítač coby zásadní nástroj nejen výrobou kosmetiky (SOPHIE, Felicita). ných projektů a jmen, často jednorázo- pro vytváření elektronické hudby, ale zá- Zvuk PC Music není jeden — pokud však vých a zvukově splývajících, je z velké roveň amatérské hudby, která může být většina skladeb obsahuje nějaký jedno- části bezesporu dílem Cookovy trvají- potenciálně velmi vybroušená a ve které tící prvek, je jím bezpochyby používání cí fascinace fungováním klasického po- se rozdíl mezi ložnicovou a profesionální onoho tolik kontroverzního „chipmun- pového labelu a zároveň do značné míry studiovou produkcí mohou dost stírat“, kovského“ vokálu, androgynně znějícího vysvětluje samotnou motivaci v pozadí řekl A. G. Cook v jediném svém publiko- vysoce posazeného hlasu, asociujícího vzniku PC Music. „Vždy mě bavilo brát vaném rozhovoru pro web Tank, nedlou- kolotočové hity nejhrubšího popové-

31 ho zrna jako je Barbie Girl od skupiny v sobě něco z akutního smyslového ná- koměst zde opět, minimálně v prvním Aqua. Trademarkový PC Music vokál je poru vykroucených filmů amerického plánu, nefunguje jako „nastavené zrca- nejčastějším kamenem úrazu snah o re- videoartisty Ryana Trecartina i ztřeš- dlo společnosti“ — namísto lartpourlar- flexi celkové estetiky PC Music — bývá těné žoviálnosti dětských televizních tismu zde máme co do činění s prostým chápán jako svévolný kýč nebo v lepším show Pee Wee Hermana. Důležitým in- „konzumem pro konzum“ a mluvit o PC případě coby důmyslná parodie, a jeho spiračním zdrojem je také bezesporu Music coby spíše o brandu či značce než prostřednictvím bývají často vynášeny estetika japonského J-popu s jeho de- labelu je tak rozhodně na místě. soudy o plochosti a prázdnotě PC Mu- finujícím termínem „kawaii“, který zna- Pro všechny výše zmíněné atri- sic. Postoj PC Music však není ani sle- mená „míru roztomilosti“. V rozhovoru, buty bývá PC Music často označová- pou glorifikací hitparádového pozlátka, ve kterém SOPHIE zpovídal v součas- na jako budoucnost pop music. Možná ani jeho důmyslnou parodií — jde pros- nosti asi největší hvězdu J-popu Kyary zajímavější je se ale ptát po budouc- tě o svébytnou vlastní verzi pop music, Pamyu Pamyu pro internetový magazín nosti samotné PC Music — jak dlouho jejíž vztah k regulérnímu popu lze nej- Dazed Digital, se však mluví i „odvráce- dokáže působit jako svěží a relevantní lépe popsat pomocí fenoménu „uncan- né straně“ kawaii — tedy momentu, kdy prvek ve světě rychle uvadajících pseu- ny valley“ (česky „tajemný val“). Termín enormní míra roztomilosti začne vyzní- dožánrů a mikroscén krátké působnosti pocházející z robotiky popisuje zvlášt- vat zvráceně až strašidelně. Pro esteti- a nulového zakořenění na lokální i ge- ní propad pocitu líbivosti v momentě, ku PC Music jde o zcela zásadní prvek, do nerační úrovni. Jednu z možných hypo- kdy se míra antropomorfních znaků ro- značné míry vystihující podstatu jejich téz o „finální hranici“ toho, kam až je bota takřka blíží realitě, ale lidský mo- extrémní „odstrašující verze“ pop music. existence PC Music schopna zajít, po- zek je schopen „klam“ odhalit — a stav skytl její „stínový producent“ SOPHIE blízký stoprocentní podobnosti vlast- Sláva konzumu v oné odpovědi z interview, jejíž začá- ním znakům v něm vyvolává znechuce- tek je citován na začátku tohoto článku: ní. Analogicky se to má se vztahem mezi Přes snadnou aplikaci hlubšího myšlen- „Jediný druh hudby, který existuje, je PC Music a moderní čistě mainstreamo- kového pozadí na roli PC Music v dneš- pop music. A jako taková by pop music vou pop music — hudba PC Music aspiru- ní hudbě má však dosavadní existence měla být tou nejzábavnější věcí na svě- je na to být „skoro jako pop“, ale svého této značky daleko k tomu být jen umě- tě. To je můj názor ohledně oné finální domnělého cíle nikdy nedosáhne a stá- leckou avantgardou a konceptuálním hranice. Mělo by jít o ultimátní formu čí se do vod podivnosti. Pocity podbí- pokusem. Stírá se zde další rozdíl a to zábavy — o věc, která do sebe vstřebá zivé líbivosti tak u tohoto „popového mezi tzv. uměním a komercí — to vyvstá- všechny aspekty a formy technologie, androida“ nahrazuje zvláštní pocit ne- vá nejvíce do popředí v textech glorifi- aby vytvořila tu nejzábavnější a smysly souladu a disharmonie v kombinaci s ne- kujících kosmetické značky a obchodní nejvíce stimulující zkušenost přístupnou jistotou ohledně autorského záměru. domy i ve faktu, že projekt QT je celý v jakémkoliv okamžiku.“ Neodvažuji se Těžko říct, jak se to s ním doo- koncipován jako promo k uvedení nové odhadnout, zda bude PC Music tou nej- pravdy má — každopádně napovědět stejnojmenné značky energetického zábavnější věcí ve světě populární hud- může několik referenčních bodů zmi- nápoje na trh. Glorifikace povrchního by i v jakýkoliv budoucí okamžik — zatím ňovaných samotnými členy kolekti- a konzumního způsobu života součas- se jí to ale daří znamenitě. vu. Popové simulákrum PC Music má né generace bohatých mladých lidí z vel-

32 HIS VOICE 5–6. 2014 Nakladatelství Vám představuje:

John Powell Jason Martineau Alex Ross Patti Smith Patti Smith Jan funguje hudba Tajemství hudby Zbývá jen hluk Just Kids Sbírání vlny 298 Kč 198 Kč 698 Kč 350 Kč 198 Kč 236 stran 68 stran 580 stran 288 stran 112 stran

www.dokoran.cz

ANKETA – 17. listopad / Ticho – BÁSNĚ / Petr – PLÁŽOVÉ DOJMY / Basjuk, Lipavský – OBRAZY / Babák / Drda – MANDLER / NAIVNÍ SEZÓNA – Jahn / POVÍDKY – Gebert / ATELIÉRY / Kirby, Walker, Kinnisonová – AMERICKÝ JIH – Ulmanová / FUCHS – Rauvolf – PROTOKOLY / Čejka – GRAFIKY / Svátek – KINETICKÉ PLASTIKY / † JINDŘICH POKORNÝ / Haloun – KNIŽNÍ EDICE / COULEUR – kritické refl exe a glosy

zdarma kniha JEDNA VĚTA. JAN ČUMLIVSKI 2013 Jan Čumlivski

K dostání v knihkupectvích, s výraznou slevou v redakci RR (Jindřišská 5, Praha 1) nebo poštou. Objednávejte na webu: www.revolverrevue.cz 33 emailem: [email protected] nebo telefonicky: 222 245 801.

RR_sirka 210x140.indd 1 2.12.14 17:05 TEXT MATĚJ SCHNEIDER

JAK INTERNET ZMĚNIL HUDBU, KTEROU UŽ NIKDO NEROZTŘÍDÍ

Od doby, kdy Napster navždy zatřásl světem hudby, uplynulo 15 let. Řešení problému distribuce hudby, které by vyhovovalo všem stranám, však ještě stále nikdo nevymyslel. Rozpadající se struktury nejprve poslepoval Apple prodejem hudebních souborů přes iTunes. V posledních letech však začínají tyto prodeje válcovat služby, které hudbu neprodávají, ale pronajímají. Jaké změny s sebou nese takováto změna paradigmatu?

První vlaštovka nových modelů Mattu Farleymu se většinou pře- ladění především titulků článků tak, aby zdívá Spotify spammer, ale názvů projek- byly zobrazovány co nejvýše ve výsled- Raným ztělesněním nových modelů fun- tů, které jsou svázané s jeho osobou, jsou cích na vyhledávacích serverech. Matt gování distribuce hudby je Matt Farley. desítky. Přibližně v roce 2008 začal zahl- Farley tento fenomén přenesl do hudby. Bez jakékoliv vnější podpory, ať už ze covat internet svými krátkými skladba- Nejzřejmějším příkladem jsou jeho strany medií, nebo zaštítěním hudeb- mi. Nejprve na iTunes, ale postupem času skladby o celebritách (Pete Townshend Is ním vydavatelstvím, si jen svojí hudbou čím dál tím více právě na Spotify. Aby při- a Super Star Music Dude, Iggy Azalea Is dokázal přijít k přivýdělku ve výši přibliž- táhnul pozornost ke svým skladbám, po- Nice Woman, nebo Kim Gordon Is Aweso‑ ně půlky průměrného amerického platu. užívá nejrůznější taktiky. Většina z nich me, So I Sang This) a písně parazitující na Především díky streamovací službě Spo- je inspirována pavědou internetové éry názvech slavných hitů (I’ve Got You Under tify. Jak se mu to podařilo? Trochou dr- v podobě takzvaného SEO — search en- My Skin, You Subcutaneous Parasite, You, zosti a chytrosti, ale hlavně ďábelským gine optimalization. Tento termín pro- Water On The Smoke, nebo Marmelade tempem nahrávání. půjčený z mediálního žargonu popisuje Lady). Mezi jeho další triky patří album

34 HIS VOICE 5–6. 2014 Gerd Leonhard

obsahující 366 skladeb na každý možný streamovaní jednotlivých skladeb vy- streamování byl jen těžko představitelný. den v roce, ve kterých přeje anonymním dělá a že by si proces nahrávání neuží- Až dodnes je Leonhard ostrým posluchačům k narozeninám, a nebo de- val. Skladby o Sun Ra, Jandekovi nebo kritikem stavu hudebního průmyslu, sítky skladeb, které mají fungovat jako Keiji Hainovi mu asi příliš přehrání nepři- který podle něj neadekvátně reaguje „personalizované” pozvánky na maturit- nesou, zato dodávají jeho věčně se roz- na nezvratný vývoj. Ten Leonhard de- ní ples, ve kterých se mění v podstatě jen pínajícímu katalogu osobitost. stiluje do tvrzení, že cena jednotky dra- jméno oslovovaného. maticky klesá, ale zvětšuje se publikum Jeho hektické tvůrčí tempo by asi Hudba bude jako voda a potenciální dosah. To, že CD jakožto nemohlo fungovat, kdyby Farley neměl nosiče končí velice rychle v propadlišti kompulzivní sklony k tvorbě už z dřívěj- Švýcarský futurista Gerd Leonhard byl dějin, není žádné tajemství. Leonhard ší doby. V roce 2002 si pouze pro sebe jedním z prvních lidí, kteří vycítili blížící ale vidí stejně i kupování jednotlivých nahrál album s děsivou hrací dobou 24 se dramatický zlom ve způsobu distri- skladeb v digitálních formátech přes in- hodin. O čtyři roky později se pustil do buce hudby. Jeho prognózy vykrystali- ternet, tedy model, jehož ztělesněním podobně gargantuovského projektu, zovaly v blogovém postu z roku 2003 jsou iTunes společnosti Apple. v jehož rámci měl nahrávat půlhodino- s názvem Osm předpovědí k budoucnos‑ Jakkoliv je na první pohled možnost vé album každý den. V rozhovoru pro ti hudby. Tři z jeho vizionářských předpo- během pár vteřin si zakoupit a stáhnout americký technologický web Pando Far- vědí se bytostně týkají nejvýraznější ze do počítače jednu z milionů skladeb omra- ley přiznal, že si v některé dny nahrál série mikrorevolucí na poli distribuce hud- čující, nijak nereaguje na nové možnosti, rovnou hodinu, aby si další den mohl od- by — streamování. Leonhard psal, že hud- které technologie internetové éry oteví- počinout. „A já se kvůli tomu cítil provi- ba bude v budoucnosti jako voda. V tom rá. iTunes pouze berou starý model pro- nile. Není to šílené?” dodal. smyslu, že začne spíš než jako produkt dávání vinylů, kazet, CD a transplantují ho U mnoha Farleyho skladeb je vtip- fungovat jako služba. S tím souvisí i jeho na síť. Podle Leonharda představují iTu- nější název než samotná skladba. To je další předpoklad, že koncept vlastnictví nes jen přechodnou fázi, která nic neřeší. dáno asi i tím, že běžně nahrává až dva- hudby, ve smyslu zakoupení fyzického cet skladeb denně. Je pak jasné, že při- nosiče nebo mp3 souboru, nahradí pla- Rozchod Taylor Swift a Spotify pomínají spíš proud vědomí a skicy, než cení za přístup k co nejširšímu katalogu promyšlené kompozice. Rozhodně se hudby. Dále pak předpovídal přesun těži- S růstem streamovacích hudebních slu- však nedá říct, že by Farely své písně ště internetové aktivity do mobilních te- žeb se může zdát, že se přibližujeme nahrával jen kvůli drobným, které si za lefonů — bez čehož by dnešní rozmach Leonhardovu ideálu hudby jako vody,

35 ale přechod od kupování si hudebních značně zvyšovat i vyplácené částky. Zá- doucna velkou konkurencí. Google staví jednotek k placení za přístup rozhod- roveň uvádí, že 80 procent z platících YouTube Music Key na silných základech ně není tak hladký, jak by si mnozí přá- uživatelů začínali jako neplatící. Možná běžného YouTubu. Apple bude zase mít li. V posledních dvou letech se k těmto proto si společnost nechce znepřátelit ulehčenou práci se získáním uživatelů službám kriticky vyjadřuje čím dál tím svých momentálních 37 milionů nepla- pro Beats Music díky zaběhlosti iTunes. více hudebníků — obzvláště pak k nejvý- tících uživatelů tím, že jim nezpřístupní To však neznamená, že jsou dobrou sáz- raznějšímu Spotify a to především kvůli veškerou hudbu, kterou mají k dispozi- kou pro budoucnost hudebního průmy- nízkým honorářům, které služba vyplácí. ci. Možná by však mnohé z nich prémi- slu. Pro Apple ani Google není na rozdíl Zatímco gesto Thoma Yorka, který vloni ový obsah naopak rozhoupal k placení. od Spotify obchod s hudbou prioritou. ze Spotify stáhl veškerou svou hudbu, Apple je hegemonem v prodeji šlo odmávat jako menší zádrhel, letošní Největší streamovací služba, hardwaru a Google na poli internetové krok nejprodávanější americké zpěvač- které si nikdo nevšiml reklamy. Obě firmy mají výhodu velké- ky Tay­lor Swift, která učinila totéž, by ho množství už registrovaných uživate- mohl značit větší potíže. Britský písničkář Billy Bragg se v polovi- lů, se kterými mohou operovat. Zároveň Spotify funguje na dvou základ- ně listopadu rozčiloval nad rozhodnutím si díky své velikosti a tomu, že se nespo- ních úrovních. Hudbu přes tuto službu Taylor Swift a tvrdil, že to byl ze strany léhají na tržby z hudby, mohou dovolit můžete buďto poslouchat zadarmo s ně- zpěvačky jen reklamní a obchodní tah. nabídnout nižší cenu a doplácet ztrátu kolika omezeními a pokud jste ochotní Podle Bragga měl totiž celý katalog Tay­ z vlastní kapsy, dokud neovládnou trh. tolerovat, že se vám občas mezi písněmi lor Swift být dostupný na nové službě Je otázkou, která z těchto tří společnos- spustí reklama. Pokud chcete více mož- YouTube Music Key. Tato placená služ- tí je schopná nabídnout to nejlepší jak ností (jako například offline přístup ke ba, která by měla být spuštěna během pro posluchače, tak pro hudebníky. Na skladbám) a rádi byste se vyhnuli rekla- několika týdnů, má být odpovědí Googlu obzoru se každopádně kupí oblaka bou- mě, musíte zaplatit 10 dolarů měsíčně. (který vlastní YouTube) na boom strea- ře streamovacích válek. Platících uživatelů je stabilně přibližně mování. Braggovo obvinění se nakonec čtvrtina ze všech registrovaných. Tito ukázalo jako falešné. Je ale zvláštní, že Hory zrní a plev uživatelé mají ale na svědomí celé tři cítil potřebu spekulovat o obsahu Mu- čtvrtiny příjmů Spotify. Masa neplatí- sic Key, když po troše pokrytectví Taylor Lámání paradigmatu hudební distribuce cích pomocí reklamy generuje pouze Swift a jejích vydavatelů stačilo zapát- samozřejmě přináší také změny poměru třetinu toho, co společnost vybere od rat na dávno etablovaném neplaceném sil jednotlivých hráčů. Jedním z nejzřej- platících. Ze všech přijatých financí si bratříčku Music Key v podobě samot- mějších vlivů je přímočařejší cesta hud- pak Spotify 30 procent nechává a 70 ného YouTube. by od interpreta k posluchači. Tím nutně procent přerozděluje mezi hudební la- Ačkoliv se o něm tak většinou tratí vydavatelé a distributoři, kteří mezi bely a muzikanty. v kontextu služeb jako Spotify nemluví, hudebníkem a posluchačem tradičně stá- Po vydání svého nového alba YouTube je s návštěvností přes miliardu li. Přechodem od fyzických nosičů k di- 1989 se Taylor Swift nejen rozhodla, že lidí měsíčně největším hudebním strea- gitálním formátům se vytrácí dřívější ho neumožní streamovat přes Spoti- movacím serverem na světě. Licenční nutnost vyrobit nosič, dopravit ho do ob- fy, ale že z této služby zároveň stáhne poplatky, které YouTube doteď generu- chodu a pak až k posluchači. Často se ale i veškeré své starší nahrávky. Za to se je z reklamy zobrazované před a během zapomíná na to, že hudební vydavatel- na ni svalila stejnou měrou lavina chvály videí, bývají přesto daleko nižší než v pří- ství a obchody neplní zdaleka jenom tuto i kritiky. Jedni ocenili razantní krok zpě- padě Spotify. Zatímco Spotify vyplati- funkci, ale také roli kurátorskou. vačky, která se postavila nedostateč- lo v licenčních poplatcích jednu miliardu Jestli budou vydavatelství a ob- ně platící společnosti, druzí v něm viděli dolarů jen za rok 2013, během kterého chody strádat, kdo bude kultivovat a tří- spíš pragmatický tah, jak zvýšit prodeje nemělo zdaleka dnešních 50 milionů uži- bit hudební scénu? Jako přirozené by se alba. Tay­lor Swift a jejím vydavatelům vatelů, YouTube v licenčních poplatcích mohlo na první pohled zdát, kdyby se nejvíce vadilo to, že album mělo být pří- vyplatil stejnou částku za sedm let od v tomto procesu zvýšila role médií. Fi- stupné i neplatícím uživatelům — chtě- roku 2007 i přesto, že má mnohonásob- nancování médií však bylo internetem li, aby si 1989 mohli pustit pouze platící ně vyšší uživatelskou základnou. narušeno minimálně stejnou měrou, jako uživatelé za jejichž přehrávání dostanou Jak to, že Taylor Swift dělá velké v případě hudebního průmyslu. Většina víc peněz. K tomu však Spotify nesvolilo. gesto k jedné z těchto společností, za- médií má tak momentálně plnou hlavu Dle zveřejněných částek přeroz- tímco na druhé dodnes najdete mnohé vlastní existenční krize a těžko bude za- dělilo Spotify za rok 2013 okolo jed- její skladby? Zdá se, že zpěvačka trestá plňovat vzniklé vakuum. né miliardy dolarů a za letošní rok by mladé Spotify za malé poplatky, přes- Zahlcující Spotify spammer je sice měla společnost tuto částku překročit. tože se tato společnost dle všeho snaží ojedinělou kuriozitou, stoupající kvan- To je v situaci, kdy má služba pouhých vytvořit nový fungující model. Zároveň ta hudby jsou ale nepopiratelným fak- 50 milionů uživatelů, úctyhodná část- ale ignoruje mizivé poplatky YouTubu tem. Potřeba profesionálních kurátorů ka. Obzvláště v kontextu toho, že po- a to pravděpodobně jen proto, že se bez je tedy o to naléhavější. Naše čím dál dle odhadů z posledních let hudebním něj jakožto zajetého propagačního ná- tím více digitální zkušenost s hudbou průmyslem celosvětově proteče ročně stroje neobejde. tak může začít připomínat naše přepl- mezi 14 a 15 miliardami dolarů. Výkon- něné e-mailové schránky. A kdo pak za- ný ředitel Spotify Daniel Ek se nejčas- Streamovací války platí jejich čističe? těji brání nařčením z odírání muzikantů právě těmito čísly. Hudebníky se pak Nejen startující YouTube Music Key, ale snaží upokojit tím, že s rostoucí člen- i Applem zakoupená streamovací služ- skou základnou se budou samozřejmě ba Beats Music bude pro Spotify do bu-

36 HIS VOICE 5–6. 2014 Nezblbněte! Hledáte vánoční Pořiďte sobě nebo svým Závazné objednávky Časopis dárek, který bude zvýhodněnéblízkým pod roční stromeček posílejte do 22. 12. 2014 Ádvojka na adresu je jedním předplatné Ádvojky [email protected] z posledních dělat radost za nezávislých celý rok? 777 Kč a jako vánoční (případně objednávejte titulů na NADĚLTE českém trhu. 1dárek knihu od od nás nakladatelství dostanete 222telefonicky 510 205 na čísle Nepodléháme ) a do zájmům PR VÁNOČNÍ Fra 1 knihu od naklada- sekcí poli- telství + Rubato dva předmětu napište tických stran + Vánoční předplatné. a finančních PŘEDPLATNÉ volné vstupy do skupin. spřízněných divadel Poté vám e-mailem Nerezig- zašleme certifikát nujeme na a galerií kvalitu textů, KULTURNÍHO . Nezapomeňte, o darování A2, který zakládáme že nejcennější vánoční můžete vytisknout si na pečlivé redakci ČTRNÁCTIDENÍKU dárek je kulturní! a dát obdarovanému a poskytu- pod stromeček. jeme prostor umělcům, teoretikům, A2! spisovatelům a lidem s vlast- ním názorem.

DATABÁZE, KTEROU MŮŽETE POSLOUCHAT

SKLADATELÉ

PARTITURY

AUDIOUKÁZKY SKLADBY

37 DATABÁZE SKLADEB A AUTORŮ VÁŽNÉ HUDBY ČESKÉHO KULTURNÍHO OKRUHU OD POLOVINY 20. STOLETÍ PO SOUČASNOST TEXT KAROLINA KARNACEWICZ A PIOTR TKACZ

ODLEHLÉ OSTROVY

DEATHPROD

Deathprod je projekt norského hudebníka Helge Stena, který se zabývá hudbou od počátku devadesátých let. Roku 1994 debutoval sólovým albem Treeto p Drive pod křídly norského vydavatelství Metal Art Disco, díky kterému ovlivnil rozšíření definice dark ambientu. Návštěvníci krakovského festivalu Unsound měli po dvaceti letech příležitost zúčastnit se koncertního provedení jeho desky Treeto p Drive. Zdálo by se, že to bude běžné odehrání starého materiálu, ale Deathprod, kromě jiného také díky světlům, která obsluhoval Pekke Stokke, dal celku nový ráz. Nízké frekvence se staly hmatatelným fyzickým jevem a ponurost této hudby nabrala na síle, velký podíl na tom měly houslové party. Detahprod má na svém kontě spolupráci s hudebníky jako Biosphere, Origami Arktika, Nils Petter Molvaer, John Herge, Lasse Marhaug. Po dlouhou dobu byl spojen s uskupením Motorpsycho, nejdřív jako člen a později jako producent. V současné době funguje v duetu Minibus Pimps se slavným Johnem Paulem Jonesem. Se členem Led Zeppelin se poprvé potkal, když Jones improvizoval se Supersilent , jejichž stálým členem Sten je.

Jako Deathprod jsi zas tak často živě 2016, lineární mixážní pult, a Lexicon nehrával. Co tě přimělo přijmout návrh LXP−5 multiefektový procesor, Ales- festivalu Unsound? A čí to byl nápad, is MMT8 sekvencer, DIY zesilovač se abys prezentoval právě Treetop Drive? zpětnou vazbou a mikrofon. Sampler Treetop Drive jsem hrál několikrát již loni, byl velmi užitečný při výrobě a mani- když jsem dělal velké rekonstrukce pů- pulaci se zvuky, zejména s ohledem na vodních elektronických kousků pro vy- výšku tónu a filtrování. Pro manipula- Motorpsycho stoupení na Hertz Festivalu v Aténách. ci se zvukem byly také zapojeny různé Tato hudba byla složena před dvaceti kytarové pedály a Roland Space Echo, lety pomocí vybavení a systémů, které které byly později samplovány. Album jsou nyní zastaralé. V současné době bylo nahráno přímo na DAT. pracuji na rekonstrukci větší části své- ho katalogu pro živá vystoupení, ale Jaké jsou vizualizace pro toto vystou- s mým vizuálním designérem Pekkou také na některých nových kouscích. pení? Řekl bych, že něco spojeného Stokkem, který rozumí hudbě do nej- Když bylo album Treetop Drive v roce s mořem by bylo velice příhodné, pro- menšího detailu. Jde v první řadě o vnitř- 1994 vydáno, měli jsme jen dva nebo tože moře má hudební vlastnosti, vlní ní prostory, ne o ty vnější. tři koncerty, na kterých jsme hráli veš- se a navíc na první skladbě tam je zvuk Myšlenka na tento projekt se zro- kerou hudbu. Všechny čtyři díly patří (myslím, že to jsou housle), který připo- dila díky knize o norské vědecké expedi- k sobě, a já jsem rád, že jsme schopni míná racky. Podobný typ zvuku je sly- ci, která se vydala na ostrov Tristan da to teď představit tak, jak to bylo původ- šet na Stony Beach z Imaginary Songs Cunha v roce 1937–1938. Historie ost- ně zamýšleno, s velmi dobře vyladěným From Tristan da Cunha. Vzhledem k od- rova je velmi zajímavá, a je to také asi zvukem a vizuální produkci. Unsound kazu na ostrov v názvu má deska také ostrov nejvíce vzdálený od jakékoli pev- Festival se zdá být velmi vhodným mís- souvislost s mořem. Mohl bys mi říct niny na planetě. Čtyři krátké kousky byly tem pro tuto hudbu. něco o konceptu tohoto alba? nahrány na skutečné voskové válečky. Chci, aby obojí — hudba a vizualizace — Můžeš něco prozradit o zařízení, kte- vytvořily prostor, který je jiný než fy- Chystal jsem se právě zeptat, jestli jste ré jsi používal ke skládání hudby v ro- zický prostor, kde se hraje. Tady nejde tam využili nějaké speciální nahrávací ce 1994? o projekce, šlo pouze o minimalistické techniky, protože u těchto dvou kous- Použil jsem sampler AKAI S1000HD, osvětlení a lasery. K této představě jsme ků je nepochybně jiný, kontrastní zvuk. Roland RE201 Space Echo, a Fostex dospěli skrze velmi specifické diskuze Proč ses se rozhodl to udělat? Chtěl jsi

38 HIS VOICE 5–6. 2014 vzít hudbu do starých časů, například Nahrávka Imaginary Songs From Tris- se to být logické, abych s nimi začal pra- na ty zmíněné výpravy? tan da Cunha — a dříve také vaše spolu- covat, když založili label. Oni také vydali Chtěl jsem pracovat s nahrávacím médi- práce s Origami Arktika — byla vydána nahrávku projektu Deathprod na kom- em, které má omezenou věrnost a vel- na dBut Records, značce s působivým pilační desce UR-Rauten v roce 1992. mi unikátní zabarvení zvuku. Hodně se katalogem, který není asi tak dobře to blíží tomu, když elektronicky pracu- znám, jak by si zasloužil. Jakým způ- Jakou hudbu jsi tehdy poslouchal? By- ji se zvukem, ale mechanické omezení sobem jsi s nimi propojený? lo to pro tebe nějak inspirativní, abys voskových válců je velmi zvláštní. Jde Potkal jsem partu dBUT na konci osm- začal dělat vlastní hudbu? více o zvuk než o dobu, ale samozřejmě desátých let, pokud si dobře vzpomí- Poslouchal jsem různou hudbu o velkém voskový váleček bude prohlubovat po- nám. Právě se otevřel malý obchod žánrovém rozpětí, ale našel jsem under- cit, že se vydáváme někam do minulosti. v Oslu, kde prodávali několik vybraných groundovou scénu, která kombinovala nahrávek, knihy, fanziny a další artefak- výtvarné umění a hudbu, a ta mě mimo- A co vás obzvlášť zaujalo na historii ty velmi unikátní hudby a projektů. To řádně zaujala. ostrova? bylo před tím, než založili label. Vzpomí- Existuje celá řada zajímavých věcí, tý- nám si, jak jsem objevil v jejich obchodě Mohl bys uvést nějaká konkrétní jmé- kajících se ostrova. Pro mě je nejzajíma- spoustu věcí, ale neměl jsem peníze, nic- na? Možná si pamatuješ, co sis koupil vější právě odlehlost ostrova a její vliv méně oni řekli: „Nevadí, stačí nám zapla- v tomto obchodě, který vedla parta na imaginaci. tit později“. Stále jsme v kontaktu a zdá z dBUT?

39 Supersilent

No, já vzpomínám na knihu Echo: The Zajímalo by mě, jak je to s tvoji prácí dete dělat mastering? Měli i ostatní čle- Image of Sound, stejně tak i na umělce producenta — produkuješ hudbu pouze nové možnost se vyjádřit k tomu, co jako např. Paul Panhuysen, Johan Goed- pro lidi, které už znáš, nebo může kdo- navrhuješ, například výběru tracků a je- hart, Arnold Dreyblatt a Ellen Fullman koliv zavolat a najmout si tě? jich pořadí na albu, který připravuje? (také byla zmiňována vystupoval v uve- No, v těchto dnech produkuji mnohem Pracovní postup se mírně liší v závis- dené knize). Nahrávky skupin jako Ha- méně hudby, než tomu bylo v minulosti. losti na jednotlivých albech, ale obecně fler Trio se v obchodě také pravidelně Nicméně, zajímá mě každý projekt, kte- dělám konečné výběry a sekvencová- vyskytovaly. rý mě kontaktuje, pokud to čas dovolí. ní. Vždy se o tom mluví ve studiu po nahrávání. Dělám si poznámky o kous- Jaké jsou tvé myšlenky a pocity, když Jaká byl nejodvážnější a nejnáročněj- cích — „takes“, na kterých jsme se shodli. si poslechneš své staré kousky teď? ší nahrávka z těch, které jsi vyprodu- Nicméně, pro mě na album nejde o po- Myslím, že moje starší nahrávky jsou koval? sloupnost jednotlivých výběrů, ale o jas- velmi solidní a silné, a rád je hraji i nyní. Je těžké to určit, protože většina pro- ný směr, jasný příběh a jasnou hudbu. Každý, kdo neustále pracuje s uměním dukce je jak riskantní, tak náročná. Mno- Jsem si jisty, že nás mnozí považují za nebo s hudbou, se bude vyvíjet, ale há alba, na kterých jsem pracoval pro improvizátory, ale improvizace je náš ná- bude to vždy znamenat něco jiného. Motorpsycho prostě sedla. Desky Su- stroj pro skládání hudby. Jsme velmi od- Moje práce především se Supersilent persilent 1–3 byly především riskant- daní skládání a budeme i nadále pracovat pro mě, jako pro skladatele a hudební- ní, zatímco nejnovější album bylo velice samostatně a v kapele, abychom vytvá- ka, znamenala další vývoj. Také pro moji náročné. řeli nové části, zvuky, vzorky a rozměry. producentskou práci bylo důležité na- Naše studiové nahrávání nám umožňu- slouchání a učení. Projekt Deathprod je Se Supersilent nejenže produkuješ alba je pracovat na širokém spektru nápadů, pro mě velmi specifický a budoucí vydá- ve smyslu míchání a masteringu hudby, ale vždy směřujeme ke komponování. ní budou pravděpodobně zcela v soula- ale můžeš si také vybírat a upravovat Editace a selekce jsou nástroje k další- du s výše zmíněným výčtem. to, co bude na albu ze všech společných mu posílení těchto prostředků pro vy- studiových nahrávek? Bylo to pro vás tvoření jednotného směru. jako kapelu zřejmé od začátku, že bu-

40 HIS VOICE 5–6. 2014 Helge Sten

Je zajímavé, že jsi použil výraz „takes“, še novější alba mají tendenci mít více kontaktovali, abych se připojil k natá- souvisí to nějak s použitím tohoto ter- kratších skladeb, než ta starší, která čení alba. mínu v jazzu? Pohráváš si s hudebním by mohla vypovídat o způsobu konci- nápadem/tématem/motivem několi- pování záznamu. Nedávno jsi vydal album Monoch- krát a pak si vybíráš nejlepší (ať se to Myslím, že to bylo vždy uváděno na romes, na kterém používáš samply vezme jakkoliv) verzi? všech našich albech. Vždy hledáme v na- z hudby Bohdana Mazurka a Tomasze Když řeknu „takes“ odkazuje to na různé šich nahrávkách jádro nebo identitu, kte- Sikorskiho, kteří působili Experimen- části, které jsme zaznamenali. Obvykle ré budou mít vliv na konečný výběr. tálním studiu Polského rozhlasu? Máš nahrajeme asi třicet minut až jednu ho- nějaké z této oblasti nějaké oblíbené dinu hudby, než si to jdeme poslechnout. Jak to funguje, když jako Supersilent skladatele nebo skladby? Co si myslíš To může být jeden dlouhý souvislý úsek hrajete s hostujícími hudebníky? Do- o této hudbě obecně? Řekl bys, že je hudby, nebo několik různých části, a hud- vedu si představit, že je to blíž k volné někým způsobem jedinečná? ba se může pohybovat od minimalistic- improvizaci, ale možná se mýlím. Plá- Poslechnul jsem mnoho polských skla- ké k vlnám hluku. novali jste něco dopředu, mluvili jste datelů, kteří tam pracovali (kluci z Bôłt o přístupech, nápadech? Records mi poslali spoustu materiálu), Myslím, že význam improvizace v tvo- Je to volná improvizace, ale opět s cí- ale jen málo z toho před zahájením pro- jí hudbě je umocněn tiskovými zpráva- lem skládat. Nechceme diskutovat o ni- jektu. Myslím si, že skladba od Tomas- mi, ve kterých se uvádí, že před hraním čem před koncertem, ale to není dogma, ze Sikorského, která je na Monochromes, spolu nikdy nemluvíte. Je to étos spojo- jen se docela dobře známe, a tak nemá je úžasná! Je těžké říci něco obecného vaný se scénou volné improvizace, má- smysl mluvit o hudbě, když naslouchá- o této hudbě, protože každý skladatel te blízký vztah k této scéně? ní je mnohem silnější nástroj. Pozvání má jiný přístup. Studio bylo velmi důle- Ne. hostů k účasti na nahrávání přináší od- žité v historii elektronické hudby, a mys- lišnou hudební dynamiku, která je ale lím, že působilo jako důležitý impuls pro Už chápu, co jste myslel tou výstavbou stále obsažena ve světě Supersilent. norského klasika elektronické hudby Ar- entity alba z kousků. Myslíte si, že tato Začalo to jako duo se Sidsel Endresen neho Nordheima. tendence pokračuje v Supersilent? Va- a Christianem Wallumrødem, a oni mě

41 TEXT PETR FERENC JÉ JÉ NEDUHA

VZPOMÍNKY NA 40 LET EXTEMPORE, MEZZANIN, VÍDEŇ I JEMNICI

Výseky z delšího rozhovoru o jednom lidském a kapelním osudu byly pořízeny u příležitosti oslav čtyřiceti let přerušované existence rockového Extempore. Do záznamu krásně odbíjejí pendlovky.

Řekne­‑li se Extempore, vybaví se rockovému fanouškovi dvě více, tu méně věřilo v „uvolnění“ a bylo lze čerpat mnohou hu- jména — Jaroslav Jeroným Neduha a Mikoláš Chadima. Oba dební inspiraci ze západu. JJ Neduha, ročník 1945, jako mno- byli nějaký čas vedoucími této skupiny a dominantními auto- ho vrstevníků vyrůstal při poslechu Radia Luxembourg a toužil ry jejího repertoáru, několik let v ní působili současně. Mikoláš mít také svůj bigbít. Nejprve ale proslul jako písničkář. S ky- na to vzpomíná ve svých populárních memoárech Alternati‑ tarou hrával na Karlově mostě, patřil do „veselé společnosti“ va, které snad již brzy vyjdou v podstatně rozšířené podobě, scházející se na Malostranském náměstí v hospodě U Glaubi- i proto jsem se rozhodl u příležitosti kapelního jubilea poho- ců, vycestoval i na Západ. „Folk jsme hráli taky s Markétou Pro- vořit s JJ Neduhou, který paměti zatím nevydal. cházkovou, v Dánsku jsme byli, já jsem hrál na ulici i v Londýně „Já jsem napsal paměti Životaběh, cca 300 stránek, je a v Amsterdamu, Brusel. Všude možně a s Markétou Procház- tam všechno o Extempore, co si pamatuji. Leží to v naklada- kovou a s Iljou Bartoškem, kterej umřel na rakovinu jako třia- telství Galén již asi tři roky,“ napsal mi v e­‑mailu, který před- dvacetiletej, tak jsme hrávali v tý… Loutková scéna, nebo jak cházel našemu interview. Snad se kniha dočká brzkého vydání, se to jmenovalo, na Gorkýho náměstí, nyní Senovážným. Tam zatím Galén Neduhovi vydal jednu krátkou prózu, soubor tex- byly bigbíty. Netrvalo to moc dlouho, ale ještě jo, to byl rok 68, tů a komiksů Antizpěvník a CD kapely Mezzanin Pavilon č. 2. 69, Kryl tam hrál taky. A vždycky byl nějakej bigbít a předtím byla folková dvojice, trio nebo sám. Ve Sluníčku blahé paměti Byl to 26. září v Akropoli intenzivní večírek. Extempore slavili jsme hráli s Iljou Bartoškem. A snažili jsme se jezdit ven taky, čtyřicet let od prvního koncertu své rockové inkarnace, tedy ale už v roce 68 v zimě nás s Markétou [po návratu z Holand- od premiéry celovečerního pořadu Pohřeb funebráka aneb ska] pozvali do Hradce Králové, my jsme tam přijeli a byli jsme Plesnivé embryo. A protože jejich pouť byla a je patřičně kli- tam brzo. A sedli jsme si na Náměstí Jana Žižky na schodech katá, zahráli trojkoncert: nejprve část Funebráka, poté téměř u kostela a já jsem hrál, ona zpívala, za dvě minuty přijeli, od- celou svou slavnou rockovou operetku Milá čtyř viselců a na- vezli nás na strážnici a řvali na nás: ‚Jestli tohle prochází v Pra- konec výběr písniček z posledního, předrozpadového progra- ze, tak tady to tak nebude! Ihned odjeďte!‘ Já jsem říkal: ‚My mu Velkoměsto II (Sny obyvatel velkoměsta). nemůžem odjet, protože nemáme peníze. My jsme sem přijeli Jak si oslavu užil JJ Neduha? „Náramně. Byli jsme rádi, hrát do klubu a koncert jsme ještě neodehráli a máme smlou- že jsme to odehráli, protože samozřejmě tolik času na zkou- vu a tu musíme dodržet. A až to odehrajem, dostanem peníze šení nebylo, ale nakonec tam byl Wasil Šnajdr z Mezzaninu, Mi- a odjedem.‘ Říkali: ‚Žádný vystoupení nebude,‘ odvezli nás do koláš Chadima a výborně troubil můj syn Bharata [Rajnošek], klubu, tam čekali lidi, co s náma je a tak a: ‚Složte se na ně, ať takže tam byly dva saxofony. A když to skončilo, tak jsem můžou odjet!‘ Tak nám ti lidi dali snad padesát korun, stovku omdlel blahem, že se to vyvedlo, i když jsme museli počítat a já jsem říkal: ‚Promiňte, my za to nemůžem. To máte divný čas, do desíti a pak šlus, jinak by hrozilo snad sto tisíc pokuty. město.‘ A oni říkali: ‚No jo, tady je to tak.‘ To se říká, když měli Akropolis by to odsralo. Nám by utrhli hlavu. Tak jsme si sed- průser Kocáb a Pražskej výběr v Hradci Králové: žádnej rocker li nahoru a tam jsme kecali s kamarádama z Ameriky a z Vor- nejezdí hrát do Hradce, protože tam ty komunisti jsou určitě arlbergu z Rakouska, přijeli tam z Evropy i z Kanady. Takže kovaný dodneška, že jo, než vymřou, nebo já nevím, jestli se to lidí bylo dost. Pak jsme si to užili ještě na repríze ve Vrcho- zlepší.“ Leccos se o této době i prvním koncertu folkového Ex- vinách u Novýho Města nad Metují, taková velká hospoda, tempore, který se odehrál v roce 1970 v Malostranské Bese- kde prej jsme hráli někdy v roce 91 s Extempore, po sameto- dě, dočteme v Neduhově novelce To, co se sem nehodí (Maťa, vým, a tam se sjely z širokodaleka starý máničky a mladý lidi 2002), sám autor ale toto folkové období bral jako „přípravu a bylo tam já nevím tři sta platících. Úžasný, no. Já si tu hos- na to, až budu mít aparát, zkušebnu a spřízněné duše. Z Ang- podu. na tu mám takovou sentimentální vzpomínku, protože lie jsem si přivezl několik set desek s hudbou rockovou i folko- jsem si říkal: to snad bude ta hospoda, jak jsme [tehdy] hráli, vou, hodně soulových zpěváků a zpěvaček, ale i jazz a hlavně a taky jo. A byly tam ty kamna, do kterejch [tenkrát] o půlno- Steppenwolf, Jimiho Hendrixe atd. Pak jsem objevil Fugs, Ka- ci ládoval furt Chadima. Odbíhal z pódia, až tu rouru rozžha- pitána Beefhearta, King Crimson, Zappu atd.“ vil úplně doběla.“ Folkový grunt Neduhovi ale zůstal — i v nejspletitějších Extempore, to byl v druhé polovině sedmdesátých let kusech plných dlouhých instrumentálních pasáží se vždy skrý- pojem, šlo o nejslavnější protagonisty volného společenství, vala písnička, již bylo lze zazpívat jen tak s akustickou kyta- kterému se později začalo říkat „pražská alternativní scéna“. rou nebo očesat na bigbítovou tříminutovku. Jejich cesta na parnas českého rockového experimentu ale za- O rockovou sestavu se Neduha začal patřičně snažit čala v inspirativním prostředí konce šedesátých let, kdy se tu od doby, kdy získal místo správce tenisových kurtů na Hagi-

42 HIS VOICE 5–6. 2014 boru. V šatnách se často jamovalo, hudebníci přicházeli a od- bicí, naučil se základům hry a Neduhovi s Extempore pomohl. cházeli, až zůstal baskytarista Jerry Tomášek a kytarista Jiří Vznikl The Naive Extempore Band, neboť Neduha svým inkar- Hradec — koncem šedesátých let spolu měli skupinu Match- nacím Extempore vždy dával přívlastky. „Naivní je bezelstné. es of Lead, v níž zpívala Markéta Procházková. Hradec je vir- a to je lepší než nabubřelé nebo patetické,“ vysvětluje a do- tuózní kytarista­‑kutil, který si někdy v roce 1967 postavil dává, že první pořad nové skupiny, Pohřeb funebráka, pova- vlastní elektrickou kytaru se zabudovanými efekty. Hraje na žuje za určitý milník; Pohřbem „jsme posunuli českou muziku ni dodnes, dodnes je její klouzavý, mnohdy zcela „nekytaro- někam jinam, podle svejch představ a bylo to v době, kdy už vý“ zvuk jedinečný. Jediný český kytarista, který na Hradcovu normalizace byla tvrdá, Plastici už byli v undergroundu. Díky hru (nevím, zda vědomě) navazuje barvou i medovou táhlostí [Miloši] Čuříkovi byla premiéra napřed v tom malým klubíčku hry, je René Pařez (ex Šarközi, ex Činna). Labyrint na Invalidovně a pak hned na Rokosce, no a to byla Jiří Hradec, který v Extempore po několika dekádách bomba a už za asistence policie a tak. A já, abych to ještě pauzy hraje dnes, působil i na popové scéně, třeba v Sema- opentlil, tak jsem to celý zpíval anglicky.“ foru nebo v doprovodných skupinách Petra Nováka, Petry Černocké a v Krocích Františka Janečka; od roku 1980 měl Texty Pohřbu funebráka byly napsány česky, s pomocí kama- domácí studio, kde nahrávala třeba Garáž, Dybbuk, Panika, rádky žijící v Kanadě je ale Neduha přebásnil do světového Katapult nebo Laura a její tygři. V Melodii mu vycházel seriál jazyka. Extempore se sice tehdy zvalo naivním, jeho první Domácí studio. Složil množství znělek a předělů pro televizní komponovaný program byl ale patřičně temný, poznamenaný a rozhlasové pořady a od roku 1990 se soudí s OSA o tantié- všeobecným marasmem doby a odchody blízkých do emigra- my, na nichž byl údajně zkrácen o desítky milionů korun (více ce i ze života (několik Neduhových přátel, mezi nimi Marké- na jeho webu www.jirihradec.cz). ta Procházková, spáchalo sebevraždu). „Jerry dělal nějakýho nočního hlídače v Repre a tam se to všechno vylíhlo. On tam Posledním členem ambiciózní sestavy byl bubeník Vlastimil seděl ve vrátnici a my jsme tam dělali mejdany, v tý kukani Marek, dnes známý především coby průkopník a nesmiřitelný a k dispozici byl premiérskej salónek a kluci s holkama si od- propagátor world music, new age a další léčivé hudby (rozho- skočili na ošetřovnu. No a tam právě nějak se tam vetřel ten vor v HV 2/2011). Na začátku sedmdesátých let ale Neduhu ožrala, kterej vyprávěl ten sen o plesnivým embryu,“ přibližu- neúnavně popichoval, že bigbít se i v normalizačních Čechách je kostru příběhu Neduha. „Vyprávěl nám, jak se ve snu změnil dá dělat pořádně a zajímavě, a zašel tak daleko, že si koupil v plesnivé embryo a byl [dědkem, který mu v bufetu Koruna

43 nabídl nocleh] uložen do lihu. Moje zkušenost s restitucí ve tuje, jak umí, no. A každej hraje to, co umí, popřípadě co ho Špitále Na Františku, s pobytem na pavilonu číslo dvě v Boh- baví, nebo ještě taky jsou mnozí, který hrajou to, co jim vy- nicích, rozčarování při návratu z Bohnic zpět do všednoden- nese peníze, i když vědí, že to jsou teda s prominutím sračky. nosti normalizačního času, to všechno vede hlavního hrdinu Přiznal se k tomu upřímně Michal David, že to dělá pro prachy.“ k rezignaci, vykope si hrob a uloží se v něm.“ Program plný Kromě toho Neduha od roku 1969 až do svého odchodu do klenutých, posmutnělých melodií, vynikající kytary­‑nekytary exilu vystupoval jako písničkář ve staroměstské rotundě Na- a pestrých perkusí (Petr Křečan nebo Aleš Drvota, pozdější lezení sv. Kříže a uplatňoval tam své křehčí, duchovnější písně. zpěvák Babaletu) začíná nezapomenutelnou předehrou, v níž skupina zřetelně ukazuje, že v jednoduchosti se v jejím podání Po odchodu Hradce a Marka skupina s novými členy nazkou- skrývá monumentálnost i síla, důvěrně známý hudební grunt šela program Stehlík výrazně ovlivněný bubeníkem Petrem i nečekané odstíny. Křečanem, jehož průkopnická rocková sestava zvaná právě Stehlík v tu dobu odpočívala. Poněkud těžkopádný příběh O rok později Extempore uvařilo Azbestový guláš, program dvou rockerů toužících po planetě Hudba zastihl skupinu s no- bez jednotící dějové linie a s mnoha dobovými humornými na- vým názvem — The Rock & Jokes Extempore Band, pod nímž rážkami na jazzrock (o kom je asi jízlivá Há má višňu?), chata- byla připravena i následující „rocková operetka“ Milá čtyř vi‑ ření na samotách u lesů atd. Temnota Pohřbu funebráka byla selců, na které se coby skladatel a saxofonista podílel i nová- navždy zapomenuta. Neduhovi více vyhovovala odlehčená ček Mikoláš Chadima. poloha sarkastického glosátora a moudrého blázna, „abysme Extempore bylo tehdy pevnou součástí nevelké scény, se vyhranili od všech těch jazzrockářů, kteří stáli s kamennej- jíž se později začalo říkat alternativní. Její protagonisté ne- ma ksichtama na pódiu a takhle jim jezdily ty prsty a hráli ty chtěli působit na zglajchšaltované profesionální scéně, záro- laufy nahoru dolů, odnikaď nikam a byli trpěný, protože se ne- veň ale nemohli či nechtěli splynout s androšem, který v roce zpívalo, takže nebyl problém s textama. No a taky proti tomu 1977, kdy byla Milá uvedena, prožíval opravdu krušné časy strašnýmu patosu muzikálů. Nic proti Jesus Christ, ale toho a mohl existovat jen v přísném utajení. Kapely tzv. šedé zóny ostatního smetí, co se vynořilo po sametu a co jede dodneška, se snažily vystupovat pokud možno legálně, mít přehrávky to nejde vydejchat. Když z toho slyším někde v rádiu ukázku, nutné pro amatérské hudebníky, zřizovatele, patřičné „pa- tak i ten Jesus Christ je přeloženej strašně děsivě, polopatis- píry“ a razítka atd., tedy využívat ke svému fungování mož- ticky úplně a do mrtě zrýmovanej, což vůbec není nutno. Tam nosti, na něž underground už nemohl pomýšlet, které ale ty rýmy prostě bejt nemusej. No co, každej to překládá a tex- umožňoval zákon.

44 HIS VOICE 5–6. 2014 K nejvýraznějším protagonistům této scény patřil kro- vsi několik lidí, kteří se s náma bavili. Ale pak nám na nátlak mě Neduhy a Chadimy (do Extempore přišel z Elektrobusu, kde neprodloužili povolení ani k přechodnému pobytu a přinutili se potkal s Markem) právě Petr Křečan (Stehlík, pak pozpátku církevní konzistoř, aby s náma tu smlouvu vypověděli, přes- Kilhets), Lesík Hajdovský, jenž po začátcích ve folkovém Ex- tože to byla smlouva na devadesát devět let, roční pronájem tempore založil vlastní sestavu FOK (Fathers of Convention symbolickou korunu za to, že tu faru budem pomáhat opra- nebo Folkové ozvěny Karlína), uvedl několik vlastních „folko- vovat. Byl to úžasnej barokní objekt. Pak jsem se tam jel po- vých operetek“ a později coby leader Manželů založil český dívat a to je pikantní, že když jsme si prohlídli tu faru, která rap. Pavel Richter po začátcích v Elektrobusu postavil na tros- byla opravená a kterou nějak získali myslivci, žena vyšetřova- kách Stehlíka Švehlík a ve spolupráci s Lubošem Fidlerem (ex tele kriminálky z Mladý Boleslavi, kterej se mě snažil dostat Stehlík, později Vyšší populár, dnes Noční pták) a Oldřichem do vězení, si přede mnou v hospodě klekla na kolena a říkala: Janotou snoubil postupy alternativního rocku a ambientu s fol- ‚Neničte mého manžela.‘ V roce 90. Později jsem se dověděl, kem. Atd. atp. Tak málo lidí a tolik pozoruhodných sestav. Zá- že jejího manžela nikdo nezničil, ale že je povýšen a pracuje jemce odkazuji k Chadimovým memoárům a hromadě reedic, někde u kriminálky dále.“ cesta Jaroslava Neduhy se ale ubírala poněkud jiným směrem než směrem stylotvorného rockového experimentu; jeho pís- Navíc to Neduhovi samozřejmě nedalo a založil si v roce 1980 ně dodnes znějí šedesátkovým duchem. skupinu Mezzanin, ve srovnání s Extempore vážnou, akustic- kou, duchovní, folkovou. Příběh Mezzaninu byl až donedávna Milá čtyř viselců se stala nejslavnějším dílem Extempore díky jaksi skryt ve stínu historie Extempore, nedávným vydáním tomu, že byla v dubnu 1977 uvedena na Pražských jazzových dvou CD archivních nahrávek se ale začalo blýskat na lepší dnech — pořádaných čím dál méně jazzovou Jazzovou sekcí, časy. Prvním je posmutnělá písničková kolekce Pavilon č. 2 na- která měla pro kreativní rockové výboje nemalé pochopení — hraná v roce 1981, druhým o něco veselejší operetka Hořečka. v Lucerně před očima snad tří tisícovek diváků. Neduhův pří- „Wasil napsal muziku, já jsem napsal libreto rockový ope- běh komtesky Marty prchající před ženichem, po němž pranic rety Hořečka aneb Helenka s horečkou a s hořčicí, což je straš- netouží, byl plný loupežníků a marcipánek, které jsou těch lot- ná absurdnost, opět čirý dada jako Milá čtyř viselců. A písničky rů horší, závěrečnou píseň pod šibenicí procítěně zapěje ar- jsme [hráli] — moje a Wasilovy. No jo, ale premiéru jsme měli cibuzík Hynek. Skupinu doprovázela pantomimická skupina U Zábranskejch a o pauze tam vtrhnul ideový dohližitel. Ideo- Paskvil (Pantomima skvělých iluzí) a o události mluvila přinej- vý dohližitel byl většinou vysloužilej estébák, kterej s kultu- menším celá rocková Praha. Chadima ve svých memoárech rou samozřejmě… věděl prd, ale… to je jedno. A začal řvát píše, že si skupina oddechla, že ji vládnoucí moc po takovém tam a já jsem říkal: ‚Prosím vás, vyhoďte toho pána, já jsem úspěchu nebude moci zlikvidovat tak snadno — najednou o Ex- zpocenej a za chvíli jdeme hrát druhou půlku.‘ ‚Žádná druhá tempore vědělo příliš mnoho lidí. půlka nebude, vy jste hráli pod jiným názvem píseň, kterou jsme zakázali, která byla nedoporučena.‘ Neboť nebylo záka- Další čistokrevnou rockovou operetku již skupina nevytvoři- zů… nedoporučily se věci. A já jsem říkal: ‚No my jsme to asi la, pořad Ebonitový samotář byl poznamenán třenicemi o mís- popletli nějak,‘ a teď do mě někdo kopal, myslím, že to byla to hlavního skladatele repertoáru. Jaroslav Neduha, unaven ta šéfka toho klubu: ‚Ideovej dohližitel, ty vole!‘ No, dovolili stupňující se pozorností StB, se rozhodl odejít a předat znač- nám dohrát, ale klub U Zábranskejch byl pozastaven na rok, ku Mikoláši Chadimovi. Rozlučka se konala opět v Lucerně za což nás proklínali kamarádi z alternativy, muzikanti, že ne- na Jazzových dnech (20. května 1978), v Chadimově sklad- mají kde hrát, protože už tak bylo málo kde hrát. Pak někdo bě s Neduhovým textem Dům č. p. 112/34 hostoval profesi- dojednal, myslím Jirka Munzar [pomocník Extempore a Mez- onální C & K Vocal. Chadimovo Extempore se později stalo zaninu], Dobešku. No tak tam už stáli v koutě takhle estébá- jedním z průkopníků punku v Čechách a po „operetkózní“ Za‑ ci a tleskali a moc se jim to líbilo a Dobeška byla zavřená až bijačce završilo svou činnost dvoudílným programem Velko‑ do sametu. Tak jsme se pokusili zahrát Vencovi a Marušce město. Jeho první díl položil základy jedinečnému stylu, který na svatbě v hospodě na Jílovišti. Předvedli jsme před tím di- Chadima již třicet let rozvíjí v MCH Bandu, druhý — Sny oby‑ vadýlko Intergalaktický žumbrkjúk a zjistili jsme, že hospoda vatel velkoměsta — byl hromadou, jednoduchých písniček pl- je obklopena asi padesáti policajtama. Takoví mladíci v uni- ných novovlnné groteskní estetiky a občas naschválnických formách a vono dóle ve Všenorech bylo nějaký jejich školicí zvukových experimentů. V roce 1981 se Extempore — na vr- centrum nebo co. Nějakej práskač někam zavolal a ti zavolali cholu slávy — z personálních důvodů rozchází. tyhlety. A teď lidi skákali voknem a zavírali se na záchodech, ti, co neměli razítko ve vobčance, že nejsou příživníci, takže to Jaroslav Neduha byl pevně přesvědčen, že když se uklidí na se nedohrálo. To bylo třetí vystoupení. Pak bylo čtvrtý, to se venkov, dá mu StB pokoj. Pokusy o existenci „za větrem“ a více vydařilo, protože to nikdo neprásk, a sice Jezerka na Petříně či méně komunitní způsob života ale na přelomu sedmé a osmé a jamovali jsme s lidma z DG 307 a někdo z Plastiků tam byl dekády nebyly v Československu téměř možné — vzpomeňme a tak. A ještě se nám pak podařil husarskej kousek, nevím ja- si na osudy usedlostí na Nové Vísce či v Kerharticích. Zvída- kým zázrakem jsme dostali pasy všichni čtyři nebo pět, kolik vé odkazuji ke knize Františka Stárka a Jiřího Kostúra Bará‑ nás tam jelo z Mezzaninu (jinak nás bylo asi sedm) a jeli jsme ky (Pulchra, 2010). do Lodže na Festival piosenky turystycznej [12.–15. 3. 1981, snad se festival jmenoval YAPA — pozn. PF ], což prý zname- „Najali jsme si faru v Luštěnicích. To nám domluvil Pavel Mi- ná folk. Byl soutěžní večer, pak byl finálovej večer a ještě jsme chal, farář, kterej záhy přišel o státní souhlas, bydlel tam u něj hráli s nějakým bluesmanem v klubu a hostili nás a ubytovali v Rejšicích vedle na faře Jirka Kostúr a kdosi od Plastiků… no na univerzitě a bylo to, já nevím, dva tři měsíce před pučem Ja- scházely se tam závadové osoby prostě všude a za náma jez- ruzelskiego. A když jsme tam přijeli, jela okolo tramvaj a měla dily závadové osoby, takže jsem s bratrem postavil mohut- zboku takovej obrovskej transparent „Linda Winsh areszto- nou králíkárnu a orali jsme záhonky a vyhasili vápno, že tu faru wana“. A to byla kamarádka, fotografka, která s náma chodila budem opravovat. Rok jsme tam byli, dokonce jsme měli ve na pivo na Špejchar. Ona tam odjela a angažovala se v Soli-

45 darnośći a todleto. A my jsme postoupili do finálovýho večera. Rotunda (Rotag), nahrávky starých programů Extempore, ší- Začali jsme hrát, rozsvítily se na nás další reflektory a takový řené dosud samizdatově třeba Petrem Cibulkou, začíná brzy ty červený světla od kamer a polská státní televize to vysíla- poté na kazetách různé zvukové kvality, později na kompak- la živě, takže obrovskej úspěch, že jo, ten sál pro nevím kolik tech vydávat Black Point. „Slávek Simon nebo někdo se mnou tisíc lidí s náma zpíval Send to the Lord your thanks daily. No zašel na Supraphon, jestli by nevydali desku Extempore a ten ale v Ostravě už na nás čekali, vytáhli nás z vlaku a Wasil mně chlapík zajásal, říkal: ‚Jasně! Konečně! Extempore! Udělá- připomněl teď po letech, že prej jsem vystoupil, položil futrál me!‘ A tak jsme si vybrali skladby a natočili základy v Mozar- s kytarou a říkal jsem: ‚Tak mě zatknětě.‘ Oni nás nezatkli, ale teu a kluci točili další nástroje a já jsem to pak přijel nazpívat. odvezli na služebnu a tam nás prudili čtyři hodiny, mezitím vo- V Hrnčířích se dotáčely hlasy a vokály a sóla. No a bylo to na lali do Prahy co s náma. Pak nás posadili do vlaku, odlifrova- světě, ale oni mi tam něco přearanžovali a taky tam dali něco li nás do Prahy a pak výslechy a vystěhování. Mirek Matuška úplně jinýho taky, nějakou jinou skladbu. To je jedno. Něco je Hamburk, Wasil Vídeň. Mně nabídli vystěhování nebo že pů- tam dobrýho, akorát sól je tam moc, posunutejch až do jazz- jdu do vězení na osm a půl roku za to, že zneužívám nezletilá rocku. Všichni musej v každý skladbě hrát sólo, i saxofon i ky- děvčátka. A víš jak dopadá člověk s takovým paragrafem? Za tara a je to natažený, ale zaplaťpánbůh za to, že to je. Akorát a) není politickej vězeň a za b) ho spoluvězni utlučou, proto- Supraphon vzápětí krachnul, koupil to Kratochvíl s tím Kocá- že nevěřej tomu, že to je fingovaný. No to je vlastně smutný bem, udělali Bonton a ty elpíčka stáhli z prodeje. Možná ještě všechno. Když si to tak vemu a dívám se na současné české někde hnijou v nějaký kůlně, přestože se to prodávalo dobře. poměry, tak vlastně jsem zachráněn od chudoby, i když mně A ještě mně za práci dlužej padesát sedm tisíc. No ale oni vy- dodneška se nikdo neomluvil za to, že jsem byl vystěhován, platili hlavně Gotta a tydlety, s kterejma kdyby se soudili, tak že jsem musel zaplatit za propuštění ze státního svazku. Do- by měli průšvih, a já se s nima nebudu soudit pro ušušlanejch konce jsem nedostal po dvou letech čekání ještě ani těch sto padesát sedm tisíc, už je mi to úplně jedno. Mohlo to bejt lep- tisíc ušušlanejch. Přestože, to je pikantní, v národním památ- ší, prostě, a takhle to dopadlo a zas je to jak z blbýho románu.“ níku na Vítkově visí naše plakáty, fotografie a můžeš si tam pustit Plesnivý embryo. Takže jsme tam za příklad, zářivej pří- Folková Rotunda, atmosférou i písněmi tak trochu mladší sou- klad odporu proti komunismu a… já nevím, třeba to dají ně- rozenec mezzaninovských písniček vydaných na Pavilonu č. 2, jakým zasloužilejším, že jo. Ale myslím, že ten Mezzanin i za vznikala ve studiu Jiřího Hradce. „Já jsem přijel z Prahy, ces- pouhej ten rok nebo rok a půl působení nadělal tolik paseky, tou se mi vedrem puklo žebro v kytaře, takže honem spravit. že z nás radost neměli.“ Tak jsme začali natáčet později. Točilo se to asi čtrnáct dní, já jsem to neměl aranžovaný a on tam vymyslel aranže a další Jaroslav Neduha v rámci akce Asanace opustil Československo nástroje — i tu flétnu, kterou zahrál na kytaru a v počítači to v létě 1983. „Mně při tom posledním výslechu slíbili, že ‚vaše předělal, aby to byla flétna a říkal: ‚A tady musí bejt nádech.‘ vystěhování bude rychle vyřízeno,‘ ať se vás zbavíme, a pak Dělal to velmi poctivě a klobouk dolů před ním. U něj v těch se to vleklo, pak chtěli ještě, abych zaplatil dopředu alimenty letech 90 a 91 míchaly všechny kapely, protože měl nejlepší sto šedesát tisíc. Naštěstí nový manžel mé bývalé ženy Bha- ucho a cit, dokázal smíchat popík, blues, rock. To jeho studiíč- ratu a Rámu adoptoval, ale stejně, na to muselo být asi pět- ko bylo malý, jo, ale natočili jsme tam něco i živě, dvě písničky advacet potvrzení a každý mělo jinou dobu platnosti. Takže jsou natočený živě s Karlem Kryštofem Navrátilem [ex Mez- člověk musel postupovat od těch, co platěj nejdýl, a obíhat. zanin, nyní Extempore]. Jen tak. Dvě kytary, dva hlasy.“ Další pikantnost: na vojenský správě Praha 6 mi odmítli dát Ve staroměstské rotundě hrával Neduha (a také Vlasta potvrzení o tom, že jsem nevoják, protože nevojákům se žád- Třešňák, Jaroslav Hutka a další) díky Dr. M. J. Pulcovi. „Těsně, ný potvrzení, že jsou nevojáci nevydává. Ale odjet se poda- snad dva dny před odjezdem ještě jsem tam hrál. Byla tam řilo a přišli se se mnou kamarádi rozloučit na Hlavní nádraží, i moje matka a spousta známejch, narvaná rotunda a to ob- vlak jel asi o půlnoci a hráli moje píničky a brečeli a já se smál. stoupili bílohelmáci a když lidi vycházeli ven, jen jsem si říkal: Já jsem se lek na hranicích, protože tam běhali ti pohraničníci Nedejbože, aby propukla panika, to by bylo hrozný. Samozřej- se psama a popojeli jsme a vlak začal couvat a mně se málem mě by jim ruply nervy, začali by to mlátit, tam byly ženský, děti. srdce zastavilo. Stál jsem na chodbičce a tam vedle nějakej Moje matka na ně byla naštvaná a oni všechny fotili, už měli Rakušák s českými kořeny říká: ‚Nebojte se, to jenom přepřa- videokamery. Doktora Pulce odvedli, ten z toho měl srdeční haj lokomotivu.‘ No a když jsme dojeli za šírání na Franz Josef příhodu. No, musím říct, že asi spolupracoval, ale mně neublí- Bahnhof, tak jsem brečel radostí, že už jsem pryč, protože žil, mnoha lidem pomoh, mohli jsme tam hrát, ‚pod svícnem‘ mi takhle cukalo oko, klepaly se mi ruce, byl jsem prostě úpl- jsme tomu říkali. Jak to s nima koulel, nevím. A prej pomáhal ně vyřízenej. Ve Vídni na mě čekal Wasil, kterej tam už hrál i lidem za druhý světový války.“ Díky rotundě se Neduha se- s místníma muzikantama, ale čekal na mě, protože on je in- známil s rakouským biskupem Nikolausem Hummelem. „Če- strumentalista — kytara, příčná flétna, hrál taky na saxofon kali na mě na nádraží ve Vídni a vymyslel pro mě práci. Dělal v tý době. Hned jsme udělali duo a hned jsme šli hrát. Poprvé jsem na církvi archiv a knihovnu a tisknul jsem časopis, zau- za pivo a za večeři, že jo, a – já nevím — do čtrnácti dnů bylo čili mě na maloofsetu. Já jsem pak pro církev i jezdil mikrobu- trio, kapela, a šlo to velice rychle a hráli jsme až třikrát týdně, sem a vozil jsem to na poštu a když bylo potřeba, děvečka pro ale těch klubů ve Vídni bylo pětatřicet, kde se dalo hrát, a teď všechno. Biskup Hummel již je jistě dávno po smrti [nar. 1924, jsou tam s bídou dva.“ zemřel 2006 — pozn. PF ], ale byl hodnej, měl svoje mouchy, Něco z vídeňského hraní už probíhalo opět pod hlavič- ale mě nějak měl v oblibě a pracovalo se mi tam dobře. Čtyřpo- kou Extempore (tentokrát Extempore Blues Band), k opravdo- kojovej byt, služební, čili zadarmo, telefon zadarmo, co jsem vému oživení legendy ale došlo až „po plyšákovi“, hned zkraje si moh přát víc. Hlavně že ten Nohavica, když podal raport, roku 1990, původně ve folkové, později v bigbítové sestavě zmiňuje se i o mně. On to zapírá, ale to je jedno. ‚V Nachtasy- i se starými souputníky Mikolášem Chadimou a Slávou Simo- lu seděl i písničkář Neduha a vypadal, že je tam nespokojenej, nem (baskytara). V roce 1991 vycházejí dvě alba, kapelní Šel v tom Rakousku.‘ Já jsem se v tý době měl. no asi nejlíp, že jo. sem včéra domů, přišel sem až dneska! (Supraphon) a sólová platově a bydlením a vůbec. Hlavně jsem byl rád, že když přijel

46 HIS VOICE 5–6. 2014 Kryl, tak bydlel u nás. Předtím přespával u Dáši Vokatý, u nás se záznamem koncertu ke dvaceti letům kapely (Kostěj Ne- měl větší pohodlí, i když děti mu skákaly po hlavě, nahatý ob- smrtelný productions, 1995, asi už nesehnatelná). čas po ránu, ale pak byl synovi Martinovi za kmotra a byl jsem Ani po přesunu do Prahy Extempore příliš nezvážnělo, strašně rád, že jsem ho poznal a vůbec. Takže mě nějakej No- spíše zněžnělo. Jeho repertoár tvoří písně ze starých „kompo- havica nemoh rozházet tím reportem negativním. Skončilo to novaných pásem“, Neduhovy folkárny, mezzaninovské písničky teda v roce 95 a sice tak, že jsem se rozešel se ženou a ona, i novější kusy. O operetku se skupina již nepokoušela — ohla- že se vrátí do Čech na ten statek na jižní Moravě, kterej jsem šovaný program Mnesibabka byla výše popsaná všehochuť koupil. Církev že nemá peníze a že mě zaměstná na polovic. uvedená titulní písňovou novinkou o babě lakomé kuplířské. Já jsem říkal: ‚No to je výborný, to beru, přijdu pondělí, úterý, V posledním desetiletí se sestava víceméně ustálila v podobě středa a ve čtvrtek už jsem v Čechách a hraju muziku, to mně JJN (elektrická kytara, zpěv), Jiří Hradec (sólová kytara), K. K. Na- vyhovuje.‘ A oni: ‚Ne, přijdete sem každej den, i v pátek, na vrátil (akustická kytara, zpěv, percussion), Tonda Vosátka (bicí), čtyři hodiny.‘ Já jsem říkal tak to ne, tak jsem dostal odstup- Pepa Petrásek (baskytara). Kromě toho JJN vystupuje napří- ný, koupil jsem si mikrobus, něco jsem vydělal muzikou, něco klad v duu s violoncellistou Josefem Klíčem, ilustroval několik jsem měl jako podporu v nezaměstnanosti. Pak to bylo hor- knih a kromě Toho, co se sem nehodí a chystaného Životaběhu ší, tak jsem, přiznávám, načerno pracoval přes známýho na je autorem útlé prózy Boží mlýny (Galén, 2008) o bezohledné opravách domů. Vzal jsem si českýho zedníka. Já mu vždyc- likvidaci hrobky šumavského sklářského rodu Abelů příslušní- ky namíchal maltu a on to udělal. Měl stejně jako já, já jsem ky pohraničního útvaru ČSLA v padesátých letech. tlumočil, on to dělal, já jsem si čet knížku a dělali jsme třeba Aktuální podobu Extempore si můžete kromě koncertů tři dny v týdnu a měli jsme se dobře. Koupil jsem dům v Jem- vychutnat třeba na CD­‑R Nádražka, které si JJN vydal vlast- nici a trošku jsem ho spravil, vyběhal si předčasnej důchod.“ ním nákladem. Stojí za poslech už proto, že je na něm jedna Po přesunu na Moravu obnovil styky s tam sídlícím and- z Neduhových nejmrazivějších písní, Špitál Na Františku (z Po‑ rošem (Magor i Skalák měli/mají své „baráky“ poblíž, o „kultur- hřbu funebráka), v částečně české verzi. Repertoár vzniknuvší ní provoz“ se stará knihkupec Ladislav Hejl), vydával magazín v rozmezí pěti dekád v nejrůznějších podmínkách, situacích Kostěj nesmrtelný a z folkrockové skupiny Krédo vytvořil no- a kontextech je podán s moudrostí, neuspěchaností, klidem vou, odlehčenou a oddechovou sestavu Extempore. „Hráli a rozvahou. Humor ani smutek nechybějí, značka Extempo- jsme spíš písničky, sranda. Já vím, že když jsme hráli v Brati- re a její protagonista zrají s šarmem, který nelze vypěstovat slavě s touhle sestavou, tak tam někdo přišel na těžkou alter- uměle a který potkává jen ty nejšťastnější. nativu a nějaká paní mi v šatně říkala: ‚Teda to je strašný, to by se za tebe Mikoláš Chadima styděl.‘“ Nakažlivou bujarost http://www.extempore.sneznik.cz moravských Extempore — a hostí — dobře zachycuje kazeta

47 TEXT PETR VRBA HLOUBKY MOŘÍ A FLÉTEN

ANGÉLICA CASTELLÓ

Angélica Castelló se narodila v Mexiku a tam začalo i její hudební vzdělávání. Jak to tak bývá, jejím prvním nástrojem byla flétna, avšak již odmala si improvizovala v duu s rádiem a záhy začala nahrávat a mixovat kazety. Její otec totiž poslouchal Beatles a mexický pop a na poslech klasické hudby, kterou zbožňovala matka, nebyl v rodině prostor. Proto malá Angélica nahrávala mámě kazety, které pak poslouchaly spolu v autě. Takové byly první kroky na cestě uznávané skladatelky, flétnistky a improvizátorky žijící od roku 1999 ve Vídni. Hudbu studovala v Mexiku, Montrealu, Amsterdamu a Vídni, kde také vyučuje a organizuje koncerty. Ačkoli dosud ctí starou hudbu (Ensemble fiori musicali), středobodem její práce je elektroakustická improvizace a nová hudba: je spoluzakladatelkou ansámblu Low Frequency Orchestra, hraje v uskupeních Plenum, Cilantro, Subshrubs a Chesterfield. Komponuje skladby pro sólové Paetzoldovy flétny, ansámbly (Danubia Saxophon Quartett, Subshrubs, Bella Discordia) a také pro divadelní a taneční představení. Je autorkou několika instalačních projektů.

Impulsy musel hodně zakusit kvůli své homose- a víc improvizovat, až jsme nakonec do- xualitě. V Mexiku ho mnohokrát zmlá- stali lidi na stoly, kde se divoce tančilo. Původně se chtěla Angélica Castelló stát tili, i policisté, ale jeho to nezastrašilo, Hrála jsem tam hodně na pikolu, loutnis- bioložkou, ale Formanův Amadeus nácti- dokázal se tomu postavit. Stal se z něj ta přešel na kytaru a perkusista, co hrál letou flétnistku zasáhl natolik, že po jeho svalovec, drsňák, což v kombinaci s jeho nejdřív na tamburínu, si přibral džembe shlédnutí oznámila matce, že jde studo- skvělými znalostmi o staré hudbě, prud- a darbuku a hráli jsme dost nahlas. Ta vat na konzervatoř. „Měla jsem vlastně kou inteligencí a silným charismatem pů- hudba byla příšerná, ale byl to pro mě velké štěstí, neboť tehdy na konzerva- sobilo jako obrovská inspirace.“ důležitý moment, kdy jsem se uvolňova- toři neexistoval obor zobcová flétna, ale Po necelých čtyřech letech stu- la z pevně daných forem, z partitur atd., zrovna ten rok, kdy jsem se hlásila, se vrá- dií v Mexiku emigrovala celá rodina do hráli jsme úplně volně.“ Později v Amster- til ze zahraničí Horacio Franco, proslulý Montrealu a tam, s plastovou flétnou, damu, kde pokračovala ve studiu flétny mexický flétnista a učitel. Dovolili mi sice Angélica úspěšně absolvovala přijímač- (stále pod vlivem Horacia Franca), dosta- studovat zobcovou flétnu, ale musela ky na tamní universitu. To byl další impuls la další impuls ze strany tamního učitele, jsem k tomu mít ještě‚pořádný‘ nástroj, k intenzivnějšímu studiu a kromě flétny bývalého žáka jednoho z nejvýznamněj- zobcovou flétnu nikdo nebral vážně. Ofi- zde studovala i hru na cembalo. „Jelikož ších moderních propagátorů a hráčů na ciálně jsem tedy studovala flétnu příč- akademie byla dost zaměřená na sta- zobcovou flétnu Franse Brüggena (1934– nou, považovanou za klasický nástroj, ale rou hudbu, neustále jsem hrála barokní 2014). Ten jí jednoho dne řekl: „Ty nejsi mým hlavním zájmem byla flétna zobco- a renesanční skladby. V Montrealu byla interpret Bachových skladeb, neztrácej vá. Víte, když hrajete na zobcovou flétnu, ale hodně silná i elektroakustická tradice čas, ty jsi umělkyně!“ a motivoval ji dělat jste v očích většinové společnosti a prio- v duchu francouzské musique concrète. vlastní věci, experimentovat, poslouchat ri loser. Je to takové stigma, ještě stále. Nebyla jsem sice ještě v žádném kon- novou hudbu atd. „Do té doby jsem pri- Když se tě někdo na večírku zeptá, na co taktu s experimentální scénou, ale přes márně hrála to, co mi přišlo do cesty, ale hraješ, a řekneš, že na zobcovou flétnu, musique concrète a díky místnímu úžas- po návratu z Amsterdamu jsem koneč- reakcí je, jo jo, jasně, ale co normální ná- ně vybavenému studiu jsem se dostala ně (taky díky internetu) začala více pát- stroj? A nebo když se bavím s rodiči stu- k elektronické hudbě.“ Kromě elektronic- rat a objevovat.“ dentů, co dnes učím, oni občas přijdou ké hudby se zde Castelló začala naživo a řeknou, naše dcerka se dva roky učila seznamovat i s improvizací. „Živila jsem Vídeň na flétnu a teď přejde na nějaký oprav- se pravidelným hraním v tzv. středově- dový nástroj. ké restauraci, znáte to, všichni obleče- Z Amsterdamu se po třech letech přestě- Horacio Franco byl velká osob- ní ve středověkých hadrech. My seděli hovala do Vídně, kde zpočátku nikoho ne- nost. Měl obrovské charisma a hodně mě v rohu a zkraje večera jsme vždy hráli kla- znala a první roky se živila jako uklízečka. ve studiu podporoval, otevíral mi svět sické písničky podle not, ale nakonec se Jedna z prvních elektroakustických spolu- nové hudby. Po návratu z Holandska to vždy zvrhlo, lidi se opili a my začali víc prací, které se tehdy účastnila, byla akce

48 HIS VOICE 5–6. 2014 49 50 HIS VOICE 5–6. 2014 v rámci jistého festivalu na přelomu milé- Ti totiž, stejně jako ona, byli neúspěšný- naše práce a přijde jim to důležité. To si nia, kdy organizátoři pronajali tři gondo- mi kandidáty studia na Institutu Elektro- pak člověk vážně rozmýšlí, jestli skon- ly na velkém ruském kole v Prateru, různí akustické hudby (ELAK) ve Vídni. Mohli čí, nebo ne. Teď nedávno jsem si říkala umělci je upravili a nazdobili, a pak do ka- však navštěvovat kurzy a přednášky. An- znova, že možná teď po deseti letech je ždé kabiny instalovali duo či trio hudební- gélica si po roce uvědomila, že vlastně pravý čas skončit, nebo alespoň si dát ků, s nimiž návštěvníci projeli jedno kolo. už jít studovat nechce a elektroniku se nějakou pauzu, ale nakonec to tak není. „Takhle jsem pomalu pronikala mezi míst- bude učit sama. Nechtěla pracovat s po- Po oslavách, kdy jsme celý měsíc dělali ní scénu a začala improvizovat, ale pros- čítačem, což bylo pro studium na ELAKu každý večer koncert a několikrát pozva- tě po letech studia na akademické půdě standardem. „ELAK byl pro mě důležitý li rozhlas, jsem se rozhodla pokračovat, jde improvizace dost ztuha. Jako instru- i z toho důvodu, že tam většinou neby- přestože vážně nemám volné víkendy mentalista máte před sebou papír a po- li klasicky vzdělaní hudebníci, ve smys- a navíc nejsem profesionální kurátorka, dle něj hrajete. To je samozřejmě skvělé, lu konzervativní klasické hudby. Všichni jsem hudebnice.“ být schopný číst takovýto systém, ale byli buď z počítačového okruhu, nebo z ja- Castelló o sobě tvrdí, že nehledá když takhle vzdělanému hráči papír vez- zzového. Kromě množství festivalů, kte- věci záměrně, že vše, co se jí v hudební ka- mete, tak nemá páru, co by měl hrát. To ré začaly právě tehdy fungovat a my se riéře stalo, je víceméně náhodné, jako by se samozřejmě mění, někde víc, jinde míň. toho nějak účastnili, jsme spolu s Matijou jí to přišlo do cesty. Nevybrala si Kanadu, Je skvělé, když na univerzitě učí lidé jako Schellanderem, Majou Osojnik a Thoma- kam emigrovala s rodiči, do Holandska Burkhard Stangl nebo Manon Liu Winter, sem Grillem založili Low Frequency Or- šla jen kvůli svému učiteli a do Rakouska protože studentům otvírají jiné světy.“ chestra, a i jinak se začalo dít hodně věcí.“ přesídlila, protože se zamilovala do jisté- Angélica Castelló si je velmi dobře V roce 2004 založila Angélica ho Rakušana, soukromý donátor pro sérii vědoma pozitiv i negativ, které akademic- Castelló tradici koncertů zaměřených Neue musik St. Ruprecht, který se obje- ké vzdělání hudebníkovi dává i bere. Je na novou hudbu v kostele sv. Ruprech- vil přesně ve chvíli, kdy s tím chtěla skon- přesvědčena, že západní hudební vzdě- ta. „Jedním z důvodů byly moje zkušenos- čit atd. S tím možná souvisí i její obliba lávání je zaměřené především na psanou ti z klubu Rhiz, kam jsem hodně chodila. intuitivního hraní s kazetami. „Když hraji hudbu a studenti (stejně jako byla ona) Tam bylo — a stále je — běžné během kon- s kazetami, netuším, co na dané kazetě jsou vedeni ne k tvorbě hudby, nýbrž k re- certů slyšet lidi se poměrně nahlas bavit, bude. Nemám je popsané a nepřipravuji produkování. Navíc často je to tak trochu to vážně nemám ráda. Preferuji soustře- se. Beru je do ruky naprosto intuitivně, ne- sport, neboť většinou jsou instrumen- děný poslech, kdy lze slyšet i ticho. Na- tuším, jestli bude na začátku, či uprostřed, talisté vedeni k tomu, aby toho ukáza- padlo mě udělat sérii zaměřenou na jestli tam bude nějaká smyčka či co se li co nejvíc, jenže když takhle cvičenému novou hudbu a experimenty ve Svatém ozve za tón. S flétnou je to jinak, tam přes- hráči dáte před sebe například grafickou Ruprechtovi, nejstarším kostele ve Víd- ně vím, co zazní. S elektronikou je to mno- partituru, je často zmatený a netuší, co ni, kde už fungovala série zaměřená na hem riskantnější.“ Svět, který spojuje obé, s ní dělat, jak ji číst. „Většinou začne hrát starou hudbu (baroko, renesance). Jenže můžeme nalézt v jejích kompozicích, kte- hodně a nahlas, případně se stydí a hra- když jsem za nimi přišla, řekli, že už s tím ré jsou často mnohovrstevnatou koláží je jenom tonálně. Pamatuju si, jak jsem zrovna začíná někdo jiný. Vzala jsem si na zvuků ambientního charakteru, musique dělala grafickou partituru pro saxofono- tu osobu číslo, zavolala jí a nabídla svou concrète, rozhlasového vysílání a místy vé kvarteto a chtěla jsem hodně využí- pomoc, přestože ona chtěla dělat spíš ví- s rozpoznatelnými otisky flétny. Charak- vat i neidiomatické a atonální hraní, takže deňskou školu a tak podobně. Nakonec teristický je i melancholický modus, který jsem používala celkem abstraktní změť to ale úplně vzdala a z kostela mi zavo- je příznačný pro její podmořské či mořem not a obrázků. Ti hráči byli úplně ztra- lali, že jestli mám zájem, můžu s tím za- inspirované skladby, které najdeme např. cení a neustále se ptali, v jaké tónině to čít já. A k tomu mi dali i nějaké peníze. Na na jejích sólových albech Bestiario (Mosz, mají hrát a podobně. Jsem přesvědčena první koncert jsem pozvala experimen- 2011) či Silvertone e il sentimento ocea‑ o tom, že pro takhle vycvičeného hudeb- tálního varhaníka Wolfganga Mitterera.“ nico (Monotype, 2013). Nejnovější počin, níka, když se chce věnovat volné impro- Od počátku na této sérii spolupracova- v kterém se zvuky a hlasy mořského svě- vizaci, je nutné, aby se odnaučil vše, co la s Katharinou Klement a Andreasem ta staly jak samotným zdrojem, tak inspi- se někdy i desítky let učil. Většinou nic Platzerem, ale zhruba po šesti letech rací, se nazývá Sonic Blue a je to skladba, z toho, co se takhle učí, nesouvisí s hle- bylo třeba přibrat lidi na provoz, sháně- za niž Angélica Castelló získala loni v ka- dáním zvuku, což je samozřejmě škoda. ní peněz, někoho na technickou podpo- tegorii zaměřené na interdisciplinární Ideální je dělat oboje. K tomu ještě aka- ru, a následně i na pomoc s dramaturgií projekty prestižní rakouskou cenu „Out- demická představa o tom, co je a co musí a vyhlašováním otevřených výzev, neboť standing Artist Award 2014“ (doplněnou být hudba. Není snadné se z těchto oko- do série se může přihlásit kdokoli. „Hod- potěšujícím finančním obnosem 8000 €). vů uvolnit. Zato děti jsou většinou mno- ně mi pomáhal Thomas Grill. Díky pořádá- Na počátku tohoto projektu byla fasci- hem svobodnější a otevřenější k novým ní koncertů jsem se přirozeně seznámila nace některými alby Jany Winderen, jež zvukům a experimentům než školení hu- se spoustou lidí. Když se ohlédnu po de- vydává své podvodní nahrávky u londýn- debníci. Oprostit se od rigidního vnímání seti letech, jsem na program celkem pyš- ského vydavatelství Touch. Castelló s ní hudby vyžaduje další průpravu a trošku ná, neboť je velmi rozmanitý a navíc se chtěla spolupracovat, ale Jana Winderen uvolnění mozku naprogramovaného za mi podařilo udržet princip, že sama bě- se nakonec vymluvila s tím, že z vydava- ta dlouhá léta studií, což někdy trvá pěk- hem této série, až na naprosté výjimky, telství jí doporučili, aby se zaměřila na só- ně dlouho.“ nehraji. Myslím, že i díky té pestrosti se lovou tvorbu. Jelikož ale idea zpracování Od prvního kontaktu s vídeňskou série udržela tak dlouho. V jednu chví- terénních nahrávek z podmořského svě- scénou volné improvizace se začala stý- li, když jsem před pár lety chtěla skončit, ta do kompozice se líbila jedné z hlavních kat s lidmi, kteří se naprosto svojsky za- dostala jsem konkrétně pro tuhle sérii dramaturgyní významného rakouského bývali elektronikou, ať už to byl Dieter soukromý dar, 4000 € na rok po dobu festivalu Musikprotokoll Susanně Nie- Kovačič (dieb13) či John Norman (Radian). tří let, jen tak, prostě proto, že se jim líbí dermayr, nezůstalo jen u představ. Sezná-

51 mila totiž Castelló s německou bioložkou Norska. Nebylo to tak jednoduché, jak v tvorbě mexické umělkyně vystopovat a bioakustickou badatelkou Heike Vester, jsme si mysleli, neboť olejářské firmy po- ještě jednu intimní obsesi, a tou jsou její jež v roce 2005 založila v rybářské vesnici užívají sonografické exploze, aby zjistili, instalace oltářů. Jak sama říká, v těchto Henningsvær organizaci Ocean Sounds, kde jsou ložiska, což je pochopitelně pro instalacích se skrze hraný rituál spojuje která se kromě výzkumu zabývá i ochra- velryby a delfíny naprosto šílené. Každou její posedlost objekty, které vnímá jako nou života kytovců na norských Lofotech. chvíli to tam vybuchne a každý takovýto osobní fetiše (rádia, hračky, elektronic- „Ukázalo se, že to byla šťastná volba, ne- výbuch provází obrovský hluk, který ži- ké mašinky, pásky atd.), s jejími mexic- boť Heike oproti Jane nemá umělecké am- vočichy mate. Někdy z nich i ohluchnou, kými kořeny. „Stavění oltářů za zemřelé bice, je to badatelka, aktivistka, která se každopádně často je donutí přesídlit. Ty je v Mexiku velmi důležitá věc, opravdu zajímá o kytovce a delfíny žijící na seve- detonace jsou tak silné, že je pod vodou důležitá. Vždycky jsem doma měla něja- ru, kde je nahrává, a snaží se je chránit. na hydrofonech slyšíš na 400 kilometrů ký oltář a i během koncertů u sebe vždy Když si poslechneš její CD, jsou to čisté daleko!“ Cesta to nakonec byla nevese- mám nějaký fetiš nebo oltářík. Některé dokumenty zvuků těchto zvířat. Žádné lá, neboť místo sledování velryb pozoro- z těchto instalací jsou performativního upravované terénní nahrávky à la Franci- vali aktivistické organizace, které se bez rázu, hraji si s ideou modlitby, protože sco Lopez či Chris Watson. Susanna s tím státní podpory pokouší podmořskou fau- se ráda modlím ke svým osobním bož- souhlasila a sama navrhla, že by se celý nu chránit. A není zrovna snadné přijet stvům. Hraní hudby je také svého dru- proces vzniku této kompozice dokumen- z kontinentální Evropy a říkat místním, hu modlitba, jakkoli se ve mně zároveň toval pro rakouskou rozhlasovou stanici že by neměli jíst velrybí maso. Heike Ves- sváří hlas prohlašující náboženství za ORF a skladba, která bude na objednáv- ter pak dala Castelló k volnému užití svoji absurdní s hlasem kritizujícím konzumní ku festivalu Musikprotokoll, by se na fes- databanku nahrávek a ta se stala zákla- společnost… Ale vše je plné protimluvů. tivalu premiérovala. Dozvěděl se o tom dem pro Sonic Blue. Zvuky oceánu se ve Počínaje mnou samou.“ Richie Herbst z Interstellar Recordings, skladbě zrcadlí v kombinaci subbasové který je velkým fanouškem terénních na- flétny, útržků z rádia a kazetových pásek. http://castello.klingt.org/ hrávek, a okamžitě měl zájem ji u sebe vy- Kromě přiznané slabosti pro zvu- http://www.neue‑musik.at/­ dat. Takže jsme nakonec Richie, Susanne ky vodního světa, který pro Castelló a já jeli společně na deset dní za Heike do symbolizuje svět nevědomí, můžeme

52 HIS VOICE 5–6. 2014 TEXT PETR FERENC PROJEKT DŮLEŽITÁ DESKA

TVRDÝ / HAVELKA: U NÁS V GARÁŽI POLÍ 5 (WWW.POLIPET.CZ)

„Tohle je důležitá deska,“ slýchávám z nejrůznějších koutů, kam se chodívám vybavovat o hudbě. Těžko měřit důležitost, skutečností ale je, že těch debat byla spousta – o albu „se mluví.“ Ostatně, i HIS Voice se rozhodl věnovat mu hned dva texty. Recenzi od Jana Faixe si můžete přečíst na našem webu, moje glosa následuje.

ʆ______ʆ U nás v garáži je dílem dua Martin Tvrdý (též Hůla, bych si, kdyby jí nepředcházelo šest aranžérsky úplně též Bourek, též Bonus, ex Ememvoodoopökà, Sporto, stejně pojatých kusů, bohužel už bez přidané hodno- Komunisti.) a Václav Havelka (Please the Trees). Jedenáct ty melodického vtípku, a neměly následovat čtyři další. coververzí písní osmdesátkových undergroundových, Pokud šlo o to vtisknout kolekci jednotný styl, pánové punkových a novovlnných hrdinů, jako je Garáž, Psí vojáci, vlastně uspěli na celé čáře, jen jaksi nestihli včas pře- Panika, Hrdinové nové fronty, Dybbuk, Půlnoc, pár uká- stat. Navíc párkrát zabředli do dosti šílené, patrně ne- zek hudby k filmu Listopad režiséra Garyho K. Griffina se chtěné parodie (Žiletky).

scénářem Arnošta Lustiga — tady někde, u filmové hud- ʆ______ʆ Na tomhle místě bych velice rád skončil: fajn, duo by vzniklé z citací nahrávek Garáže celý projekt povstal. Tvrdý­‑Havelka to slyší jinak než já, který si raději pustí

ʆ______ʆ Je to pro mě ubíjející poslech, jehož nejlepší oka- originální verze a dostane­‑li chuť na covery, uteče se mžik, Co ty jsi zač? z dílny kapely Dr Max, zní docela jako třeba k výběru 20 Years After: Brzo na mě přijde řada, slavnější Numb od U2: stejně malátná atmosféra, kňou- na němž se současní hudebníci potýkají s písněmi le- ravý zpěv a přidušený beat, podobná melodie. Docela gendárních protagonistů brněnské alternativní scény. vtipný způsob jak jednu píseň narazit na druhou a při- To by se ale kolem U nás v garáži nesmělo vyrojit tolik blížit se téměř k hranicím mash­‑upového humoru, říkal s prominutím kydů.

53 ʆ______ʆ A šíří je samotní tvůrci, zatímco vydavatel cudně luxus považovat hudební alba za umělecká díla a niko- mlčí a koná svou práci s takovou frekvencí a pestros- liv za projekty si hodlám dopřávat i nadále.

tí, jakou pamatuji naposledy před patnácti lety v podo- ʆ______ʆ Opravdu nejde o to, že já mám zvuk a písně Plas- bě soustředěné palby Indies, Black Pointu a Rachotu. tiků a Půlnoci rád a Václav Havelka ne. Navíc jsou pro A tak jsem se od tvůrčího tandemu dozvěděl, že ten, mě jeho nesympatie k téhle hudbě novinkou. Koncem komu se dílo nebude líbit, je staromilec a není mu po- roku 2013 jsem byl svědkem jeho účinkování na jedné moci, neboť zkrátka nerozumí současné hudební tvor- androšské monstrakci v Arše; kromě Plastiků atd. tam bě. Už pár let nepoužívám sociální sítě, přesto se mi ale vystupoval i ex­‑baskytarista nebožtíka Lou Reeda Fer- doneslo, že nejsem jediný, komu tahle implikace hnu- nando Saunders, myslím že i sbor a na závěr bylo jaké- la žlučí: jistý kolega­‑publicista se prý pánů otázal, zda si hromadné hudební defilé.

počítali s možností, že se mezi posluchači může najít ʆ______ʆ Nechci pánům sahat do svědomí a třeba se ve někdo, kdo staromilcem není a dílo se mu přesto nelíbí. svých vývodech mýlím, píši ale zkrátka o tom, jak fa-

ʆ______ʆ Ono se totiž zdá, že písňový materiál, který zpra- lešně na mě působí všecek cvrkot kolem jinak nevýraz- covali, se totiž mnohdy nelíbí ani samotným tvůrcům. ného alba, cvrkot, který do světa vypouštějí oni sami. V Respektu, jehož redakce je — zdaleka ne sama — za- Nemohu se zbavit pocitu, že ve výběru písní bylo „něco stáncem čím dál populárnějšího trendu nepsat v popu- z androše“ podmínkou, přes kterou nejel vlak, a svo- lárním tisku v článcích o hudbě pokud možno o hudbě, boda obou tvůrců překopat si, co sami chtějí, zdaleka ale servírovat čtivá háelpéčka (HLP = hluboký lidský pří- ne úplná. Plastikovský underground je zkrátka under- běh), Václav Havelka přiznává, že některé písně, jichž groundem, který nejštědřeji sponzoruje stát, pořád se s Martinem Tvrdým zmocnili, dosud neznal a jiné táhne publikum, o jehož početnosti si mohou jiné pod- nesnášel. Nesedí mu zejména hlavsovský zvuk Půlno- zemní scény nechat akorát zdát, a jeho takzvaná druhá ci. Výkonný producent Ondřej Šturma ale poručil. Po generace (Psí vojáci, Garáž, Viktor Karlík, J. h. Krchov- takovém prohlášení album opravdu nemohu brát jako ský, Jáchym Topol, Vít Kremlička.) se nedávno výrazně umělecké dílo, s nímž se sice esteticky rozcházím, ale připomněla vynikajícím sborníkem U nás ve sklepě. Po- respektuji je, nýbrž jako kalkul, který zkrátka nemohu dobnost názvů je možná náhodná, skoro to ale vypadá, brát vážně, ne nepodobný třeba poslední řadovce Mo- jako by Martin Hůla a Václav Havelka zahajovali námlu- niky Načevy, jež „v sobě objevila dekadenci“ zrovna ve vy se scénou, která je sice nezajímá, ale mohla by jim chvíli, kdy organizátoři velkorysé výstavy Decadence být v lecčems ku prospěchu. Ostatně, Magora už tam Now dávali dohromady přidružené projekty. Zdánlivý taky hraje mladší profík.

TEXT JAN SŮSA TŘICETILETÁ AKTUALITA

VYŠŠÍ POPULÁR: HAF HAF POLÍ 5 (WWW.POLI5.CZ)

Archivní nahrávky mají často výrazně vzpomínkový charakter. To naštěstí neplatí pro nahrávku skupiny Vyšší populár, která spojovala v 80. letech alternativu s ambientem a něžné kytary s nebojácnými zvukovými experimenty.

ʆ______ʆ Mezi členy skupiny patřili kytaristé Luboš Fidler verze Mery) střídá atmosférická kytarová hra (Tkaničky (Švehlík, Jiná rychlost času), Pavel Richter (Elektrobus, v botách, Dlouhá zimní ). Skoro jako podle pravidelné- F.O.K., MCH Band), perkusionista Jaroslav Kořán (Za- ho tvaru sinusoidy přichází a odchází výrazně rytmický pomenutý orchestr země snivců, Kora et le Mechanix), rockový základ, na který se nabalují další vrstvy zvu- básník a saxofonista Jan Štolba (mj. Krásné nové stro- ků. Silné groovy baskytary se ve Čtyřech párech důvtip- je) a divadelník Štěpán Pečírka (divadlo Kolotoč, Richter ně proplétají se strojově přesnými bicími. Rytmus zde Band). Skupina existovala necelé dva roky (1982–1984) doplňují zvláštně laděné cinkající zvonečky připomína- a provedla pouze jeden koncert. Nedávno vydané album jící gamelan. Jakkoli rockové zázemí skupině nelze ni- Haf haf je také jedinou nahrávkou souboru. kdy odepřít, celkové vyznění nahrávky směřuje spíše

ʆ______ʆ Album se pohybuje minimálně mezi třemi výrazný- k atmosferičtějším polohám. Pestrá paleta zvukových mi polohami. Odvážné zvukové experimenty (např. prv- nálad se prolíná celým albem spolu s neokázalou intro- ní skladba Rolety, začátek Čtyř párů kráčivých nohou, tři spektivní psychedelií.

54 HIS VOICE 5–6. 2014 ʆ______ʆ Občas se dle výrazných repetic zdá, že skupina vy- snad o roletofon Luboše Fidlera, se kterým vystupuje užívá páskové smyčky. Opakované sekvence ale nezní i dnes např. v duu se Zdeňkem Konopáskem s progra- nijak prvoplánově. Přednatočené smyčky používal Pa- mem Noční pták.

vel Richter již v době, kdy se mu o digitálních krabičkách ʆ______ʆ Po těchto krátkých experimentálních skladbách, s multifunkčními efekty mohlo jen zdát, a smyčkování které rámují přístupnější kousky, by jistě s trochou žár- bylo náležitě vydřené. Používal sestavu dvou magne- livosti pomrkával nejeden laptopový experimentátor. tofonů, kdy byl jeden zapnutý na přehrávání, druhý na Rozhodně je také třeba ocenit skvělý zvuk nahrávky, nahrávání, což umožňovalo nahrávat smyčky v reálném i přes dnešní možnosti postmoderních digitálních tech- čase. Takový postup využíval již Terry Riley v šedesá- nologií při restaurování zní pásek z první poloviny 80. let tých letech. Využití přednatočených smyček je ještě naprosto vyváženě, zvuky mají prostor k nádechu, a zá- jednodušší, jen je třeba přesnosti při stříhání a lepení roveň je celý zvuk přiměřeně hlasitý a příjemně dyna- pásku. Nejen na tklivém začátku již zmíněné skladby mický. Zvláštní nesoulad formy rockového alba a občas Tkaničky v botách je těžké se ubránit asociacím s ky- dost experimentálního obsahu působí velice přitažlivě.

tarovým ambientem Roberta Frippa, který také často ʆ______ʆ Poslední a nejdelší skladbou Zimní dlouhá album pracoval se smyčkami a zpožďovacími efekty. Z tvor- vrcholí. Melancholické vybrnkávání podkreslují táhlé by Vyššího populáru však nelze v žádném případě cítit tóny saxofonů či klarinetů, harmonie se postupně sčí-

snahu o kopírování či napodobování. Klidná pásma zvu- tají a odečítají, k tomu se zdánlivě odnikud vyloupnou ků jdou nepochybně jedinečnou cestou a ozvuky folku prapodivné perkusivní zvuky. Zpočátku chladná sklad- prorůstá nenucené zvukové hledačství. ba se postupně prohřívá a zpod repetic kytarových

ʆ______ʆ Pozoruhodné pojetí kytarové hry je značně vzdá- motivů se jakoby pomalu vynořují překvapivě teplé pa- leno od rockersky­‑sólistických onanií. Minimalisticky prsky zimního slunce. Skladbu hezky doplní a dokres- úsporné a zároveň potemnělé kytary jsou dávkované lí i nejrůznější zvuky z okolí, ať už jsou to industriální s citem a s pečlivostí. Tu a tam rozmazaná, jinde jas- zvuky městského prostředí, praskající oheň v kamnech nější zátiší se nenásilně přesouvají od přímočarého roc- nebo potoční šum, dle možností a preferencí každého ku k experimentálnímu ambientu. Označení „nová vlna“ posluchače. To platí nejen o poslední skladbě, celé al- pro skupinu na rozdíl od jiných škatulek docela dobře bum jako by bylo promyšlené v souladu s potenciálními sedí, album se vlní na všechny strany a zní svěže a „nově“ zvuky okolí. Přes stopáž přesahující 22 minut posled- i po třiceti letech od nahrávacího session. ní skladba tak trochu nechává posluchače žadonit po

ʆ______ʆ Melodičtější kusy doplňují neokázale krásná ex- přídavku. Jde o silnou nahrávku v letošní bohaté nadíl- perimentální intermezza plná jen velmi těžko identifi- ce Polí5, a přes dosti svéhlavý název určitě album oce- kovatelných zvuků. Snad jde o preparované kytary či ní i ti, kteří nepatří mezi milovníky psů.

55 TEXT MATĚJ KRATOCHVÍL NEMOVA CESTA

PHILIPPE NEMO: HUDEBNÍ CESTA CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY (WWW.CDK.CZ)

Francouzský filozof politolog a historik Philippe Nemo si získal pozornost především svou knihou Co je západ? (2004, česky 2011). Zamýšlí se v ní, co utvářelo naši euroamerickou civilizaci a co je její podstatou. Nyní se tento myslitel rozhodl věnovat se hudbě, kterou vnímá jako podstatnou složku lidského života i utváření společnosti. Knihu, která v originále vyšla v roce 2010, zároveň pojímá jako svou hudební autobiografii a jako filozofickou exploraci podstaty hudby.

ʆ______ʆ Když o hudbě píší lidé přicházející z jiných oborů, nemá místo. Tato část knihy je pojata životopisně a lze ji může to být velice podnětné a osvěžující. Kniha Hluk: Poli‑ číst jako sondu do života a myšlení dnes již celkem vzác- tická ekonomie hudby, kterou v roce 1977 vydal francouz- ného druhu intelektuála a jeho vztahu k hudbě. Nemo ský ekonom Jacques Attali, znamenala důležitý impuls popisuje své objevování evropské vážné hudby, ale také k debatám, jak vlastně funguje vztah mezi hudbou a si- situace, v nichž hudbu slyšel či ji sám aktivně prováděl lami působícími ve společnosti, jak různé skupiny použí- v dětství jako sborista či později jako vedoucí vlastního vají hudbu ke svým cílům. Philippe Nemo si rovněž činí sboru. Vesměs se pozornost točí kolem hudby vážné, ambice říci o hudbě něco důležitého. Jeho kniha je však do světa hudby lehčích žánrů zabrousí Nemo jen okrajo- zajímavá spíše z jiných důvodů, než on sám deklaruje. vě; zmínkou o Sidneym Bechetovi, soundtracku k filmu

ʆ______ʆ Hudební cesta je rozdělená do dvou částí. Již ná- Třetí muž, jemuž dominuje citera. Autor sám se hrdě hlá- zev první z nich — Setkání s vrcholnými díly — hlásí, že se sí ke svému konzervativnímu postoji a hudba mu slou- pohybujeme ve světě, kde postmoderní rovnostářství ží jako pojítko s idealizovanou minulostí: „Ta hudba nás

56 HIS VOICE 5–6. 2014 přenášela do zvláštního čarovného světa (…) nesmír- sob myšlení blízký. Hledat v Beethovenových kvarte- ně živě připomínala tu Francii, která již neexistuje, o níž tech rozvíjející se dialog, není od věci, zároveň se tak ale nás ve škole neučili, a naopak se ze všech ideologických nedovíme nic nového. Hlavní problém knihy je ale trochu sil snažili nám ji zatajit. Když jsme hráli tyto salonní me- paradoxně autorova láska k hudbě a okouzlení vlastním lodie, mohli jsme na povrchního pozorovatele působit hudebním nadšením. Opakovaně se tu mluví o ušlechti- jako mladí buržoazní konformisté, ale ve skutečnosti losti, vytržení, prostě o silných pocitech, ovšem pohled jsme se svými průzkumy v oblastech takřka zakázaných je to natolik subjektivní, že pokud čtenář nesdílí nadšení byli mnohem méně konformní než kdekterý titulární „re- pro stejná díla jako Philippe Nemo těžko se do popisova- volucionář“ ze školy.“ Hrdá distance od francouzských ných pocitů vžije. On sám jako by vnímal požitek z hudby revolucionářů šedesátých let a „rebelské“ lpění na kon- jako něco, co si nezaslouží každý automaticky, jako od- zervativních hodnotách jsou klíčem ke čtení Nemových měnu za dosažení jisté úrovně intelektuální či morální. To myšlenek o hudbě, v nichž vidíme přesvědčení, že někte- alespoň naznačují formulace jako: „Má-li člověka oslovit ré věci jsou prostě pevně dány. Bergův koncert Na paměť anděla, potřebuje již mít hlub-

ʆ______ʆ Nemovy city patří hlavně hudbě z období od re- ší vhled do mravního života. Má-li se dovtípit, s čím se nesance po romantismus, ale neignoruje ani 20. století. svěřuje Schubert v některém tajném zákoutí svých So- Modernější skladatele ovšem chápe jen jako pokračova- nát, musí mít zkušenost s velkou láskou. Jen ten, kdo je tele myšlenek předcházejících staletí, ať už jde o Arnolda již na světě dost dlouho, rozpozná pravé jádro Strausso- Schönberga či Oliviera Messiaena. O hudbě poválečné se vých Čtyř posledních písní. Jen ten, kdo něco ví o bouřích, zmiňuje jen okrajově. Zvláštní místo si vyslouží jen Henri které k životu patří může v „šílených“ posledních Beet- Dutilleux, o jehož kompozici The Shadows of Time z roku hovenových partiturách slyšet pravdu.“ (s. 14). Hudební 1997 se dočteme, že „lze již dnes říci, že se navzdory díla i životní události mají podle toho pohledu právě jed- nedávnému datu vzniku jedná o jedno z vrcholných děl nu správnou interpretaci. Na jiném místě švihem shrne hudby všech dob.“ Filozof si pohrává s pokušením hle- klasifikaci umělecké a populární hudby: „Schubertovy so- dat paralely mezi vývojem jednotlivce a hudebního sty- náty jsou plné myšlenek (…). Mimochodem právě v tom lu a chce doložit, že „…člověk ve svém hudebním životě spočívá hlavní rozdíl mezi klasickou a populární hudbou. ve zkratce projde stejným vývojem jako dějiny hudby. Že V té druhé je mnoho opakování — autor najde nějakou začíná hudbou tonální, po jisté době přejde k romantic- melodii nebo rytmický vzorec a těch se drží. To opaková- ky nepokojné, přijme složitost postwagnerovské hud- ní se líbí, protože neunavuje ducha a dává možnost při- by a teprve ve zralém věku dospěje k hudbě 20. století stupovat k hudbě praktickým způsobem. Naopak tam, a k atonalitě.“ (s. 12) Tak přímočarou souvislost sice sám kde je schopnost hudby myslet, (…) u hudby vznešené zavrhuje, ale stále jako by po něčem takovém toužil. Za- a svobodomyslné, tento přístup není možný.“ (s. 247)

jímají ho „nenáhodné souvislosti mezi osobním a hu- ʆ______ʆ Vciťování se je o to těžší, že Nemo píše trochu debním životem“. To je myšlenka výborná, která má své archaicky, některé pasáže připomínají diskuze o hud- místo třeba v hudební antropologii, ovšem tady z ní vy- bě z knihy Thomase Manna Doktor Faustus, jenž vyšel cházejí až příliš velká zobecnění. v roce 1947. Philippe Nemo jako by se snažil vrátit se do

ʆ______ʆ Druhá polovina Hudební cesty pak do hloubky roz- doby před jeho napsáním, do doby, která se nám může víjí přesvědčení naznačení již v části první, přesvědčení, jevit jako přehlednější.

že hudba je schopna nést obsahy týkající se mimohudeb- ʆ______ʆ Philippe Nemo v úvodu tvrdí, že je třeba najít „zcela ních skutečností. Hudba jako řeč, hudba jako rozumová novou metodu“, jak popsat, co hudba vyjadřuje. Zároveň úvaha, myšlení, city, vášeň, drama… To jsou podkapi- ale má pevně zapuštěné kořeny ve starém světě, v němž toly, v nichž chce Nemo ukázat, jak hudba vyjadřuje růz- stále platí předválečné hodnoty. Novou metodu jeho kni- né kategorie skutečnosti, skrze rozbor „styčných bodů ha nepřináší, naopak se kochá idealizovanou minulostí.

mezi hudbou a celkovou existenciální zkušeností člo- ʆ______ʆ Místo nového chápání hudby je Nemova kniha son- věka“. Ačkoliv se v úvodu distancuje od myšlenky tak- dou do jednoho způsobu myšlení o hudbě. Na jednu stra- zvané programní hudby, tedy hudby popisující krajinu či nu působí její styl nepatřičně staromilecky, na druhé dramatický děj, daleko od ní neodchází. Namísto kraji- straně nelze popřít, že hodnoty, které vzývá, jsou stá- ny, kterou protéká Vltava, v hudbě hledá rozhovor dvou le přítomné v našem chápání hudby, i když je v průběhu lidí či pohledy do vesmíru. Pohybuje se tedy v abstrakt- desetiletí překryly a naředily jiné pohledy a koncept „vr- nější rovině než romantici 19. století, ale stále do hudby cholných děl“ již není automaticky všeobecně přijímán. promítá, často poměrně doslovně, logiku, jež je vlastní Hudební cesta tuto složku západní kultury připomíná jazyku nebo výtvarnému umění, prostě jiným sférám. v její čisté, i když poněkud naivní podobě.

ʆ______ʆ Ano, některým popisovaným dílům je tento způ-

57 MINIRECENZE

Richard Reed Parry: Music For Heart stájových producentů. Všudypřítomné mohli na parketu zapomenout na naše And Breath přebuzené kopáky dávají tušit, proč se společenské postaveni a vlastní svědo- Deutsche Grammophon label chlubí dehonestujícím označením mí. Neúprosná elektronika s neúpros- (www.deutschegrammophon.com) od člena houseového dua X­‑Press 2: nýma rukama s paličkami, romantika „Nelíbí se mi to, zní to jako gabba.“ Ze i strojová strohost, někdy i cosi pravě- stejných důvodů je ale také možné mít kého, možnost položit si spoustu neče- label v lásce, protože to sice zní jako ga- kaných otázek. Děkuji. bba, ale celkové vyznění směřuje trochu JF jinam. Výsledkem je jadrné a v nejlepším smyslu monotónní techno. Industriální Talent transport: 1 temnota a agresivita není však jediná Slnko Records (www.slnko­ poloha kompilace a pod obtížně pronik- records.sk) nutelným povrchem se skrývají subtilní jemnosti, ostatně ani digitální zkresle- ní nezní nikdy dvakrát stejně. Nejvyda- řenější tracky jsou na konci kompilace, musique concréte připomínající Volley a přímočarý Just When You Thought It Was Over. Člen kanadské kapely Arcade Fire se vy- JS dal na dráhu sólového skladatele a celou desku propojil jednou myšlenkou. Tou je Kaplan Bros. využití dechu a tepu srdcí interpretů jako Landmine Alert metronomů. Hráči si navzájem naslou- (http://landminealert.org), chají skrze stetoskopy a řídí tak tempo Full Moon hudby, nádechy pak délku frází. Samot- (http://www.fullmoonmagazine.cz) ný poslechem nelze ověřit, zda tomu tak Když si na stránkách Slnko Records po- je. Slyšíme kolekci jemných a posmutně- slechnete ukázky z debutového alba tria lých kompozic, občas znějících, jako by Talent transport, nemůžete absolutně šlo o orchestrální podklady písní Arcade docenit, o co tu jde, protože tajemství Fire, u nichž zvukař vypnul stopy s tím tohoto díla je, že si každou věc musíte podstatným. Místy se jednotlivé hlasy pustit opravdu celou, abyste docenili kolovrátku začnou rytmicky rozcházet, všechny jemné finesy a změny paradig- což by mohlo signalizovat nerovnoměr- mat. Úryvky mohou znít jako nějaké ci- né zrychlování či zpomalování srdečních táty z produkce ECM nebo romantizující tepů. Zdánlivě originální myšlenka dala pasáže z progrockových nebo jazzrocko- vzniknout nikterak nápaditému podkre- vých skladeb, ba dokonce jako najjazzlí su k posmutnělému posedávání mladist- Psí vojáci. Ve skutečnosti je to ale rafino- vého intelektuála u sklenky červeného. vané (nikoliv vykalkulované) album, kde si MK perfektně notují klávesy Vladislava Slnko Šarišského, bicí Mariána Slávky a basky- Slowly Exploding: 10 Years of Perc Trax Bratři Kryštof a Cyril, kterým z nějaké- tara Filipa Hittricha a neustále na vás Perc Trax ho důvodu nestačí mít jen jednu velmi číhá nějaké překvapení. Někdy zábav- (http://perctrax.bandcamp.com/) úspěšnou kapelu Vložte kočku, si dále né, jindy vskutku překvapující. Ve třech hrají s možnostmi synchronizace syn- zpívaných nebo částečně recitovaných tezátorů a samplerů s živelně bušící bicí skladbách najdeme šansonovou polohu, soupravou. Jednotícím prvkem jim při- která vzdáleně připomíná poetiku Jaro tom byly již od počátku práce na tomto Filipa. A vůbec to má takový v nejlepším duu pípající a kvíkající chiptune zvuky slova smyslu slovenský esprit a šmrnc. a melodie, na debutovém albu rozvinu- PS li práci také s vokálními a vokodérový- mi samply. Oproti „Kočce“ se tu útočí Helena Tulve: Arboles lloran por lluvia přímočařeji na taneční instinkty poslu- ECM (www.ecmrecords.com) chačů, avšak hrozí i nebezpečí jejich přeprogramování na pro běžné taneč- Stromy pláčí po dešti, tak zní překlad ní party skoro nepoužitelné konfigu- názvu desky estonské skladatelky, jejíž race. Je tu slyšet mnoho úpadkového jednu skladbu jste mohli slyšet na naší z elektronické minulosti i ze soudobých kompilaci Estonian Voice (HV 5/2010). dystopických vizí. Popová sdělení jsou Na první poslech její kompozice připomí- Label slaví deset let působení pozoru- nedůvěryhodná, hudební formy poně- nají Giacinta Scelsiho jistou nehybnos- hodnou kompilací, která obsahuje tracky kud zpochybňují možnost, ze bychom tí, kroužením kolem jednoho zvukového

58 HIS VOICE 5–6. 2014 lodiemi či vsuvkami dalších instrumentů, Pasi Mäkelä: Pam syntezátorů, zvonkohry. Živé natáčení Polí5 (http://poli5.cz) pěti delších kompozic dokumentují také & Meteorismo pěkně zpracované videozáznamy na you- (http://meteorismo. tube. Z nich je ještě jasněji znát, jak přiro- bandcamp.com) zeně muzikantsky toto duo svou hudbu tvoří. Může se tak držet i standardněj- ších harmonických schémat, ale vyždímat z nich i z barevných možností svých ná- strojů a ze svých rytmických schopností a citu pro dynamický vývoj umí opravdu maximum. Skvělá práce, která snad ne- zůstane ochuzena o adekvátní pozor- nost, přestože se autoři vzdali záštity centra. Zároveň je to kroužení poměr- jakéhokoli labelu. ně husté a pestré, od nebesky čistých JF souzvuků po metalické syčení a výhruž- né broušení činelů. V některých místech Ensemble 56: Live from Opava tušíme ukryté odkazy na blízkovýchod- Signals from Arkaim ní hudební kultury či gregoriánský cho- (http://signalsfromarkaim. Pasi Mäkelä po spolupráci s Federselem rál, nejsou ale nijak stavěné na odiv. blogspot.cz) (např. An Evening With Federsel & Mä‑ V pěti dílech se kombinují sbory, orche- kelä taktéž na Polí5, Fresh and Wild str, historické nástroje i amplifikované na vlastním mikrolabelu Meteorismo) skleničky. V titulní skladbě doprovází vydává sólový materiál, který zdobí zpěváky nyckelharpa, skandinávský li- patřičně surrealistický obal s napůl ob- dový nástroj připomínající tvarem nině- naženou zadnicí. Uvnitř se nachází spí- ru. Potvrzení, že estonská hudba není še zcela než napůl obnažený materiál. jen Arvo Pärt. Celé album drží dohromady syrové pás- MK kové manipulace jen těžko identifikova- telného původu. Fragmentovaný free Zabelov Group jazz, sadomasochistické blues, autis- (http://www.zabelovgroup.com) tický rock & roll, drony a šumy se stý- kají v jednom olbřímím kolapsu a Mäkela úspěšně experimentuje všemi (ne)mys- litelnými směry.

Na začátku si řeknete: „Pohoda free JF — Jan Faix; MK — Matěj Kratochvíl; jazz“ a čtrnáct minut si tak pomlas- JS — Jan Sůsa; PS — Petr Slabý káváte a sledujete saxofonové úlety saxofonu Mira Tótha, okolo nichž se hupky­‑dupky motá basa Rafala Ma- zura a vše správně rozsekává na bicí a perkuse člen někdejšího legendární- ho polského jazzrockového seskupení Laboratorium Mieczyslaw Górka. Vlast- ně vpravdě taková freejazzová labora- toř par excellence. Jenomže to je jenom Duo běloruského komponujíciho a zpí- rozsáhlejší intro nebo řekněme improvi- vajícího akordeonisty Yegora Zabelova zovaná overtura. Téměř přesně ve čtr- a pražského skladatele, multiinstrumen- nácté minutě se totiž dostaneme do talisty a zde především bubeníka, Jana intermezza, které je podloženo plíživou Šikla, se na své debutové desce vydává basovou linkou a občasným cinkáním cestou groovově šlapajících kompozic a je jakousi průchozí branou do odvrá- ovlivněných repetitivním minimalismem ceného světa. Skutečně to působí, jako infikovaným konvenčnejšími formami čer- byste viděli nejasně otisk z druhé strany. pajícími z popu či breakbeatové taneční A pak se to provalí a dostane to ty sku- hudby. V tomto minimálním obsazení jim tečné grády a temné proudy, ale ne ve přitom naprosto přirozeně vzniká plný smyslu nějaké divoké smrště, ale ve smy- sound, v němž naše uši nemají ani na mo- slu přechodu k jiným zákonitostem, kde ment snahu hledat něco, co by se na prv- je basa zemitější, obohacený perkusiv- ní pohled (ještě před prvním poslechem) ní arsenál ještě roztříštěnější a přitom mohlo zdát, že chybí. Ve správných mo- kompaktní a saxofon rozevlátější a ště- mentech pak oba hudebníci rozšíří aranže kající a houkající jakoby ze všech stran. zasněnými bezeslovnými vokálními me- PS

59 Vydavatel Předplatné Česko Hudební informační středisko, v. o. s. SEND Předplatné, s. r. o., Ve Žlíbku 1800/77 Besední 3, 118 00 Praha 1 193 00 Praha 9–Horní Počernice IČO 25 09 13 28, DIČ CZ 25 09 13 28 tel. +420 777 333 370, sms +420 605 202 115 tel. +420 257 312 422 e–mail [email protected], www.send.cz Předplaťte si časopis HIS Voice… Šéfredaktor Předplatné Slovensko Matěj Kratochvíl, [email protected] Magnet Press, Slovakia, s. r. o. P. O. BOX 169, 830 00 Bratislava Zástupce šéfredaktora tel. +421 267 201 931–933 Varianty předplatného Petr Ferenc, [email protected] e–mail [email protected], www.press.sk Tištěná verze časopisu Současná kompozice Grafická úprava roční předplatné 330 Kč Petr Bakla, [email protected] Radek Pokorný, [email protected] studentské roční předplatné 240 Kč Radek Pokorný navázal na koncepci Ditty Jiřičkové Recenze Elektronická verze časopisu Jan Faix, [email protected] Tisk roční předplatné 290 Kč Tiskárna Macík, Zberazská 1128, plus zdarma bonus – online přístup Autoři fotografií 264 01 Sedlčany do archivu časopisu HIS Voice John Kramel (s. 3), Jānis Deinats (s. 13, 15) Karel www.tiskarnamacik.cz Šuster (s. 17–23, 47), Anja Basma (s. 39), Oscar Kombinované předplatné Garcia (s. 40), David Murobi (s. 49), Elvira Falter- Distribuce Slovensko (tištěná + elektronická verze), meier (s. 50), Oliver Hangl (s. 52) PressMedia, s. r. o., Liběšická 1709, roční předplatné 390 Kč 155 00 Praha 5 plus zdarma bonus – online přístup Produkce, marketing & PR, inzerce tel. +420 235 518 803, www.pressmedia.cz do archivu časopisu HIS Voice Lenka Hradilková, [email protected] tel. +420 604 827 255 Časopis vychází za podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury Informace o inzerci: a Nadace Český hudební fond Časopis je dvouměsíčník – http://www.hisvoice.cz/inzerce.html roční předplatné představuje ISSN 2438-$3, Ev. č. MK ČR E 16 717 6 čísel časopisu

www.hisvoice.cz/predplatne.html

60 HIS VOICE 5–6. 2014 PKF inz S3 210x280 mm 12-2014_Sestava 1 12.12.14 17:59 Stránka 1

pro dítě, dospělého i firmu

od 250 Kč za měsíc

tel. 251 554 940

Český hudební fond, o. p. s. Radlická 99, 150 00 Praha 5

[email protected] www.hudebnifond.cz

Půjčíte-li si nástroj v červnu, na prázdniny ho máte ZDARMA! 3

opera

UVÁDÍME NA NOVÉ

SCÉNĚ HIS VOICE 5+6 časopis o jiné hudbě 5+6. 2014

69 Kč / 3.15 € 2014 .

KUČERA RUDÁ MARIE Lotyšská hudba Jaroslav Jeroným Neduha Petr Kofroň Arca PREMIÉRA: 7. KVĚTNA 2015 DIRIGENT: JAN KUČERA PC Music REŽIE: VIKTORIE ČERMÁKOVÁ 4 HIS VOICE 5–6. 2014 www.hisvoice.cz

marie-ns-inz-hisvoice-210x280.indd 1 24.11.2014 16:43:26