Roger Waters Kontra Pink Floyd Davida Gilmoura

Home , Castellorizon, Polly Samson, Roger Waters, Willie Christie

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav hudební v ědy

Sdružená um ěnov ědná studia

David Jirásek

Roger Waters kontra Pink Floyd Davida Gilmoura

Bakalá řská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Opekar, CSc.

2009

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalá řskou diplomovou práci vypracoval samostatn ě s využitím uvedených pramen ů a literatury.

V Krom ěř íži 12.5.2009 ...... podpis

Pod ěkování

Děkuji PhDr. Aleši Opekarovi, CSc. za laskavé vedení této práce a za poskytnutí cenných rad a p řipomínek.

OBSAH

ÚVOD ...... 5

1. DÍT Ě VÁLKY ...... 7 1.1 Absence otce - první a nejd ůležit ější moment v život ě...... 7 1.2 Formování osobnosti...... 7 1.3 Které um ění zvít ězí? Architektura nebo hudba?...... 8 2. OD BRAN ÚSVITU K BRANÁM VE ZDI ...... 9 2.1 Léta hledání ...... 9 2.2 Osudová trilogie...... 10 2.3 Roger Waters za Zdí ...... 10 3. POSLEDNÍ PINKOVO SLOVO ...... 10 3.1 Nová válka, nová inspirace ...... 11 3.2 Kam se pod ěl Povále čný sen?...... 11 3.3 Tém ěř film pro uši – obsahová složka alba The Final Cut...... 12 3.4 Pink Floyd nebo Roger Waters? – hudební složka alba The Final Cut...... 16 3.5 Konec legendy?...... 18 4. NA ROZCESTÍ ...... 18 4.1 Rozchod ...... 18 4.2 Roger Waters našel svého Davida Gilmoura ...... 20 4.3 Film pro uši – obsahová složka alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking...... 21 4.4 Propadák? – hudební složka alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking...... 23 4.5 David Gilmour op ět sólov ě ...... 25 5. NA OPA ČNÝCH PÓLECH ...... 28 5.1 Vše jednou skon čí ...... 28 5.2 Svobodný jako vítr...... 29 5.3 Druhý film pro uši – obsahová složka alba Radio K.A.O.S...... 29 5.4 Zcela jiný Roger Waters – hudební složka alba Radio K.A.O.S...... 32 5.5 Válka o Pink Floyd ...... 34 5.6 Byl chvilkový výpadek rozumu nutný? ...... 35 5.7 A Momentary Lapse Of Reason vs. Radio K.A.O.S...... 37 5.8 Na živo...... 39 6. NOVÉ OBZORY BEZ ŽELEZNÉ OPONY ...... 40 6.1 The Wall živ ě v Berlín ě ...... 40 6.2 Roger Waters ubavený k smrti...... 41 6.3 Amused To Death - rozbor alba...... 42 6.4 Ješt ě jednou Pink Floyd ...... 45 6.5 The Division Bell – rozbor alba...... 46 6.6 The Division Bell vs. Amused To Death ...... 49 7. VST ŘÍC BUDOUCNOSTI ...... 50 7.1 Roger Waters v ope ře...... 50 7.2 Každý jednou dosp ěje ...... 52 7.3 David Gilmour spokojený na svém ostrov ě ...... 53 7.4 Pink Floyd na v ěky ...... 55

ZÁV ĚR...... 56 RESUMÉ ...... 59 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMEN Ů...... 60

ÚVOD

V polovin ě osmdesátých let dvacátého století došlo k zásadnímu okamžiku v dějinách jednoho z významných hudebních t ěles v oblasti populární hudby. Skupinu Pink Floyd opustil po dlouhotrvajících um ěleckých neshodách Roger Waters. Člov ěk, který stál u samotného zrodu kapely a bezmála patnáct let se významnou m ěrou podílel na její kreativit ě, byl v hloubi duše p řesv ědčen, že skupina jako celek je um ělecky vy čerpaná a m ěla by proto svoji činnost ukon čit. P ředzv ěstí k tomuto kroku bylo album The Final Cut , jeho poslední práce pro Pink Floyd, které tematicky zkompiloval již výhradn ě ze svého materiálu. Vzr ůstající rozpory s ostatními členy skupiny vedly Rogera Waterse k rozhodnutí odejít, dále pokra čovat v tvorb ě jako sólový um ělec a p ředevším zabránit svým bývalým koleg ům v používání slavného jména, aby nemohlo být zneuct ěno. Spor m ěl dohru u soudu, který k překvapení Rogera Waterse, iniciátora procesu, p řiřknul jméno Pink Floyd Davidu Gilmourovi a Nicku Masonovi. Přínos sólové tv ůrčí činnosti Rogera Waterse, který i ve svém pokro čilém v ěku je stále aktivní a p ředevším aktuální, pln ě docení pravd ěpodobn ě až budoucnost. Navzdory velkému množství jeho neutuchajících aktivit, a ť už skladatelských, koncertních, politických či charitativních, z ůstane jeho osobnost v širokém pov ědomí lidí a hudebních médií pravd ěpodobn ě však navždy spjata s fenoménem Pink Floyd. Většina dostupné literatury a pramen ů, zejména v českých p řekladech, je orientována p ředevším na skupinu Pink Floyd. Dlouhotrvající sólové karié ře Rogera Waterse se česká hudební literatura v ěnuje pouze formou publicistických statí uve řej ňovaných v odborných hudebních časopisech a internetových zdrojích, zejména www.pinkfloyd.cz. Krom ě nich jsou dostupné také informace ze zahrani ční literatury, nap říklad z prací Vernona Fitche, Milese a Andyho Mabbettových a Johna Harrise. Autorem nejnov ější knižní publikace z roku 2005 ( česky Pink Floyd , 2007), zabývající se historií Pink Floyd, „Inside Out – A Personal History of Pink Floyd“ , je bubeník Pink Floyd Nick Mason, jehož osobní pohled na historii skupiny je sice napsaný velmi poutav ě, ale postrádá odborná hlediska. Z česky psané specializované literatury je k dispozici po stránce odbornosti dosud nep řekonaná kniha Nicholase

Schaffnera, „A Saucerful of Secrets – The Pink Floyd Odyssey“ z roku 1991 ( česky Odysea zvaná Pink Floyd , 1994). Osu práce tvo ří podrobný rozbor tvorby Rogera Waterse po jeho odchodu od skupiny Pink Floyd. Nejedná se však o pouhou biografii a historii jeho sólové kariéry. Tuto významnou, avšak mén ě známou část jeho životního díla, nezatíženého fenoménem Pink Floyd, podrobím p římému srovnání s jeho um ěleckým vkladem jako člena skupiny a následn ě s alby A Momentary Lapse of Reason a The Division Bell , jejichž autorem je p ředevším David Gilmour. Ta byla sice vydána pod jménem Pink Floyd, ovšem již bez p řítomnosti Rogera Waterse. Odkaz skupiny Pink Floyd spadá do oblasti nonartificiální hudby. P řesto však v kontextu hudby, co není „vážná“, díky svým antiglobálním, spole čenským a psychologickým sd ělením v básnicky hodnotných textech, a d ůstojným a originálním melodiím, dosáhl vyšší úrovn ě, než jaká je v této hudební kategorii obvyklá. V jistých ohledech tedy zcela p řekra čuje hranice žánru, b ěžn ě ozna čovaného jako populární hudba. Možná i proto se již zhruba od druhé poloviny 70. let 20. století v odborných kruzích neustále řeší problém, zda pro výslednou podobu díla skupiny Pink Floyd byl d ůležit ější um ělecký p řínos Davida Gilmoura nebo Rogera Waterse. Spor nabral na obrátkách práv ě Watersovým odchodem a následným soudním procesem o zna čku Pink Floyd a p řetrvává prakticky až do dnešních dn ů. Moje studie se snaží nalézt řešení tohoto problému, stejn ě jako odpov ědi na otázku, zda existence Pink Floyd bez Rogera Waterse m ěla v kontextu tvorby skupiny své historické opodstatn ění.

1. DÍT Ě VÁLKY

„Vsadil bych se, že nemine den, kdy Roger Waters v ědom ě či nev ědom ě neželí, či nepostrádá otce, kterého nikdy nepoznal, nebo kdy nenávidí hierarchii p říčin, které ho oloupily o rodi če.“ 1 (Timothy White 2)

1.1 Absence otce - první a nejd ůležit ější moment v život ě „George Roger Waters se narodil uprost řed vále čné v řavy 6. zá ří 1943 jako nejmladší ze t ří syn ů v měste čku Great Bookham v hrabství Surrey poblíž Dorkingu, asi 20 mil jižn ě od Londýna. Jeho otec Eric Fletcher Waters, u čitel t ělesné výchovy a náboženství, sloužil v Itálii s londýnským plukem jako poru čík 8. praporu královských mušketýr ů. Bylo mu pouhých t řicet let, když byl 18. února 1944, jen několik m ěsíc ů po narození svého t řetího dít ěte Rogera Waterse zmasakrován spolu s dalšími čty řiceti tisíci spojeneckými vojáky p ři tragicky neuváženém a takticky nesmyslném útoku na italské cíle na řece Anzio. Jako by toho nebylo málo, vyslali Němci 13. června 1944 raketové st řely V1 na Londýn, z nich spousta p řelétávala p řes hrabství Surrey, čímž se z něj rázem stalo nebezpe čné místo k žití. Mary Watersová tedy sbalila v ěci a vzala své t ři syny Johna, Duncana a Rogera do Cambridge, kde pro n ě vytvo řila nový domov. Matka Rogera Waterse byla ředitelkou školy a aktivní účastnicí místního politického života, v němž zastávala výrazn ě levicové názory, které postupem času zásadní m ěrou p řenesla i na svého syna.“ 3

1.2 Formování osobnosti Stejn ě jako úst řední postava jeho st ěžejního floydovského díla The Wall , objevil i Roger Waters jako dít ě v jedné z mat činých zásuvek otcovu uniformu, b řitvu, náboje a kondolenční listinu krále Ji řího VI. Absence otce a jeho nesmyslná vále čná smrt se staly nezahojenou ranou, se kterou se Roger Waters po celý život potýkal a ke které se stále navracel i ve své hudb ě. Nejhmatateln ějším d ůkazem toho jsou jak rocková opera The Wall , tak poslední spole čné floydovské dílo, navíc výhradn ě

1 Ku čera, Ilja ml. Návrat Rogera Waterse. Muzikus, 2001, č. 5, s. 26-27. 2 Timothy White (1952-2002), americký hudební publicista a editor. Od po čátku 70. let do po čátku let 80. editor časopisu Rolling Stone. Od roku 1991 do své smrti byl šéfredaktorem časopisu Billboard. 3 Miles, Barry. Pink Floyd 1964-1974. Z anglického originálu Pink Floyd – The Early Years přeložil Michal Bystrov. Praha: Volvox Globator, 2007, s. 14-15.

7 z jeho autorské dílny, album The Final Cut , inspirované vále čným konfliktem o Falklandské ostrovy. Silné sociální a levicové cít ění, zejména však nekompromisní antimilitarismus, lze ovšem nacházet ve většin ě spole čných d ěl Rogera Waterse a Pink Floyd. Sarkastické pohrdání absurditou moci, bezcitnosti surového systému drtícího jedince, neschopnost a nev ůle za řadit se, to jsou úst řední motivy um ělcovy tvorby, s nimiž, up římn ě řečeno, je t ěžké se neztotožnit. Dalším charakteristickým rysem povahy Rogera Waterse a jeho rodící se osobnosti byl už od útlého d ětství stálý konflikt jedince a kolektivu. Neschopnost nebo neochota se p řizp ůsobit, snaha zachovat si vlastní identitu, vyniknout. I tento rys se zásadní m ěrou promítal do jeho díla, ale byl i p říčinou, pro č bylo velice komplikované s Rogerem Watersem trvale spolupracovat a vytvá řet tak nezbytné um ělecké kompromisy. V roce 1983 byl tento rys hlavním d ůvodem odchodu Rogera Waterse z řad Pink Floyd i jeho nezlomného p řesv ědčení, že fenomén této kapely stojí a padá práv ě s jeho osobností. V Cambridge za čal Roger Waters navšt ěvovat také st řední školu. A čkoliv s odstupem času p řipustil, že mezi jeho pedagogy bylo i několik dobrých a laskavých lidí, v drtivé mí ře zaujímá postoj ke školství zcela negativní. Op ět se lze odvolat na stru čné a výstižné vyjád ření tohoto postoje v opusu The Wall , ale podtrhují ho i jeho vlastní vzpomínky: „Bylo to strašné. Nikdy své žáky ve skute čnosti nepovzbudili, nikdy se nesnažili je doopravdy zaujmout. Jenom je udržovali v klidu a potichu, aby je vm ěstnali do té správné formy. Aby pak mohli jít na univerzitu a sekat dobrotu.“ 4

1.3 Které um ění zvít ězí? Architektura nebo hudba? Přesto p řineslo studium na chlapecké st řední škole v Cambrigde Rogeru Watersovi n ěkolik zásadních moment ů, d ůležitých pro jeho p říští život a kariéru. Práv ě tady se seznámil s příštím prvním kytaristou Pink Floyd Sydem Barrettem, a dodnes respektovaným výtvarníkem a tv ůrcem fantaskních obal ů Pink Floyd, ale i řady dalších kapel, Stormem Thorgersonem. Mezi spolužáky byl považován za inteligentního, vnímavého, ale sou časn ě i velmi sebev ědomého až arogantního jedince. Navšt ěvoval i víkendovou školu námo řních kadet ů, kde dosáhl hodnosti desátníka. Svou nesnesitelnou arogancí však vyprovokoval jednoho z pod řízených

4 Ku čera, Ilja ml. Návrat Rogera Waterse. Muzikus, 2001, č. 5, s. 26-27.

8 k tomu, že sebev ědomého desátníka jednoduše zmlátil. Roger Waters okamžit ě ze školy vystoupil, vrátil uniformu, byl degradován a vstoupil do čela místního hnutí za jaderné odzbrojení. Po absolvování st řední školy nelenil a vydal se do Londýna, aby studoval architekturu na polytechnice v Regent Street, kde také za čala jeho muzikantská dráha.

2. OD BRAN ÚSVITU K BRANÁM VE ZDI

„Sestoupil jsem ze sólové kytary na doprovodnou a nakonec na basovou. Jenom jsem se vždycky hrozn ě bál, že bych mohl skon čit jako bubeník.“ 5 (Roger Waters)

2.1 Léta hledání Už od po čátku svých londýnských studentských let hrál Roger Waters s nejr ůzn ějšími, vesm ěs studentskými kapelami. Absolvoval i dva ro čníky kytarové hry v londýnském Spanish Guitar Centre, ale hraní stupnic ho otrávilo natolik, že třetím rokem již nepokra čoval. S personálními obm ěnami v kapelách postupn ě obm ěň oval i nástroj. Druhá polovina šedesátých let byla v Británii dobou nástupu gigantického zájmu o míchání r ůzných druh ů um ění na platform ě dobové psychedelie. I Roger Waters, odkojený p ůvodn ě vysíláním rádia Luxemburg, bluesovou klasikou a posléze i Rolling Stones, našel zálibu v kombinování hudby, snové textové poetiky a do té doby nevídané vizuální a sv ětelné obrazotvornosti. A na samotném vrcholu této vzedmuté vlny zájmu záhy stanula skupina Pink Floyd, tvo řená vedle Rogera Waterse i Richardem Wrightem, Nickem Masonem a zejména excentrickou kytarovou osobností Sydem Barrettem 6. V srpnu roku 1965 byli Pink Floyd jednou z nejv ětších atrakcí londýnské avantgardní scény. Roger Waters s basovou kytarou zatím postával nenápadn ě v pozadí.

5 Ku čera, Ilja ml. Návrat Rogera Waterse. Muzikus, 2001, č. 5, s. 26-27. 6 Roger Keith „Syd“ Barrett (1946-2002), skladatel, kytarista, zp ěvák, proslul p ředevším jako zakladatel a první kytarista skupiny Pink Floyd.

2.2 Osudová trilogie První alba Pink Floyd, a ť už se Sydem Barrettem nebo s Davidem Gilmourem 7, který Syda Barretta natrvalo nahradil po zhroucení jeho nepolapitelné osobnosti, hledala a nacházela nové cesty, nové výrazivo, nové zvukové možnosti. I p řes svou hleda čskou rozt říšt ěnost se stala a dodnes z ůstávají st ěžejními kameny rockové muziky v ůbec. Pro Pink Floyd, kte ří se takto stali tribuny své generace a své doby, znamenala už první alba prudký nár ůst popularity. Byla ale sou časn ě i otev řením cesty ke st ěžejnímu floydovskému triptychu, p ředstavovanému alby The Dark Side Of The Moon (1973), Wish You Were Here (1975) a Animals (1977). Trojice t ěchto alb p ředstavuje t ři návazné, prokomponované, hudební i myšlenkové celky s jasným poselstvím.

2.3 Roger Waters za Zdí Při tvorb ě t ěchto t ří st ěžejních alb rockové hudby se sou časn ě za čala ale podstatn ě více profilovat a prosazovat do pop ředí osobnost Rogera Waterse a gigantický multimediální projekt The Wall z let 1979-1982, byl už v podstat ě jeho vlastní autobiografií. Vnit řní rozpory, které ruku v ruce se sebeprosazováním Rogera Waterse kapelu čím dál více postihovaly, zap říčinily v roce 1980 nucený odchod jeho dávného p řítele Richarda Wrighta. Tento odchod sice neznamenal Rogerem Watersem proklamovaný zánik kapely, ale p ředznamenal vleklé soudní spory a tém ěř pětadvacetiletou nevraživost Rogera Waterse v ůč i n ěkdejším spolupracovník ům.

3. POSLEDNÍ PINKOVO SLOVO

„Myslím, že je ve mn ě n ěco, co m ě nutí ovládat druhé.“ 8 (Roger Waters)

7 David Gilmour (*1946), skladatel, kytarista, zp ěvák Pink Floyd. S Rogerem 'Sydem' Barrettem se potkali jako d ěti v Cambridge a u čili se spolu hrát na kytaru. V roce 1965 strávili léto cestováním po Francii, p řed tím, než se Syd dal dohromady s Rogerem Watersem, Nickem Masonem a Rickem Wrightem. David pokra čoval v hraní se svou kapelou Jokers Wild. V roce 1967 se p řipojil k Pink Floyd: p ůvodn ě proto, aby vypomáhal Barrettovi, který se stále víc a víc utáp ěl v osobních problémech a poté, co Syd definitivn ě odchází vst říc sólové karié ře, David Gilmour se spole čně s Rogerem Watersem stává v ůdčí osobností Pink Floyd, p řičemž po odchodu Waterse zcela p řebírá vůdčí taktovku a pod hlavi čkou Pink Floyd natá čí dv ě další alba. 8 Miles, Barry. Pink Floyd 1964-1974. Op. cit., s. 21.

3.1 Nová válka, nová inspirace Po konci turné a uvedení filmu The Wall už čty řč lenná skupina Pink Floyd ve složení, v jakém hrála od roku 1968, neexistovala. Doma v Londýn ě za čal Roger Waters pracovat na albu, které pom ěrn ě rychle prošlo mnoha zm ěnami. Jeho prvotním úmyslem bylo použít mnoho nahrávek zbylých z projektu The Wall , které cht ěl doplnit novým materiálem. To také potvrzuje skutečnost, že p ůvodní pracovní název alba zn ěl „Spare Bricks“ . Bylo od n ěj však upušt ěno, jak se deska m ěnila v něco zcela jiného. Roger Waters nebyl spokojený s původním konceptem a m ěl už mnohem jasn ější p ředstavu, čeho chce dosáhnout. 9

„M ěl jsem inspiraci a za čal psát tenhle kus o svém otci. M ěl jsem svou inspiraci a pro ostatní jsem byl ztracený. Fakt je, že tahle deska byla moje. A Davidovi se nelíbila. Taky mi to řekl.“ 10 (Roger Waters)

Rogera Waterse hluboce zasáhla situace z dubna 1982, kdy argentinský diktátor Leopoldo Galtieri vydal rozkaz námo řnictvu k okupaci anglické kolonie Falklandských ostrov ů. Britská p ředsedkyn ě vlády Margaret Thatcherová ve své nacionální hrdosti vyslala moderní armádu, aby kolem chladných, pustých a v ětrných ostrov ů v jižním Atlantiku provedla totální vzdušnou a námo řní blokádu. Výsledkem byl vále čný konflikt, který argentinský spisovatel Jorge Luis Borges výstižn ě popsal jako „rva čku dvou plešatých o h řeben“. Mohlo z toho být pom ěrn ě humorné vále čné divadlo, až na jeden, zato velmi podstatný „detail“: st řet mezi nadutostí generála Galtieriho a vlasteneckými zásadami „Železné Lady“ si vyžádal p řes tisíc život ů mladých Brit ů a Argentinc ů. Podobn ě jako otec Rogera Waterse, který padl ve druhé sv ětové válce a jehož smrt byla o to dojemn ější vzhledem ke skute čnosti, že byl na za čátku války odpíra č vojenské služby z důvodu sv ědomí.

3.2 Kam se pod ěl Povále čný sen? Pointou pro nové album se stalo konstatování, že se povále čné Británii nepoda řilo zajistit lepší sv ět, za který tolik lidí položilo život. Tolik o čekávaný

9 Mason, Nick. Pink Floyd. Op. cit., s. 223-224. 10 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Z anglického originálu Saucerful of Secrets – The Pink Floyd Odyssey přeložili Hana Kožušková a Zden ěk Jumr. Praha: Erika, 1994, s. 281.

„Povále čný sen“ 11 se velmi brzy rozplynul. Ušet řené cihly ze Zdi ožily svým vlastním životem a vyústily v album The Final Cut – A Requiem For The Post War Dream (1983), jako výk řik vzteku proti generál ům a politik ům, kte ří stále ješt ě posílají vojáky umírat.

„Vsadím se, že si myslel, že mu za čínám p řekážet. Došlo to tak daleko, že jsem mu prost ě musel říct: Když budeš pot řebovat kytaristu, zavolej mi, já p řijedu a ud ělám ti ho.“ 12 (David Gilmour)

David Gilmour si cht ěl vzít m ěsíc volna, aby mohl pracovat na n ěkterých svých vlastních hudebních nápadech, ale Roger Waters tvrdošíjn ě prosazoval, aby skupina pracovala na tom, co on už složil. Nakonec to dopadlo tak, že se album skládalo jen z jeho písní. Vklad Davida Gilmoura byl zmenšen na minimum – krom ě kytarových sól, která se Roger Waters dokonce ani nepokusil n ějak ovlivnit. Zato se rozhodl, že se ujme hlavních vokálních part ů a Davidu Gilmourovi nechá jen jednu píse ň, Not Now John . V minulosti p řinášela modulace vokál ů Davida Gilmoura jemné zm ěny do melodické struktury písní Rogera Waterse. Tím, že se však zp ěvu ujal sám Roger Waters, a také kv ůli nep řítomnosti charakteristického zvuku kláves Richarda Wrighta, došlo ke ztrát ě klí čových prvk ů toho, co bylo známé jako „zvuk Pink Floyd“. Každopádn ě bylo album po technické zvukové stránce výkladní sk říní toho nejmodern ějšího, co v dané dob ě existovalo. Aby p řehlídce zvukových efekt ů dodal něco extra, použil Roger Waters novou experimentální techniku holofonii, vytvo řenou argentinským fyziologem Hugem Zuccarellim, díky níž mohl být kvadrofonní zvuk simulován na stereo technice.

3.3 Tém ěř film pro uši – obsahová složka alba The Final Cut Příb ěh alba je poslucha či zprost ředkován o čima vále čného veterána, pilota, sest řeleného b ěhem druhé sv ětové války nad Flandrami na pomezí N ěmecka a Francie. Jeho kolega, st řelec z letadla byl zabit. Pilot válku p řežil, zdráv po fyzické

11 „Povále čný sen“, často citovaná fráze. Lidé po válce propadli tém ěř nekone čné ví ře, že po válce, která byla to nejhorší, co je mohlo potkat bude sv ět p římo zt ělesn ěním dobra. Mnoho politik ů se nechalo unést a slibovali, co nešlo splnit. 12 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd . Op. cit., s. 282.

12 stránce, ale pronásledován no čními m ůrami a zárove ň vý čitkami sv ědomí, že všichni jeho kamarádi ve válce zahynuli, zatímco on p řežil. Nyní je již starší muž, který se pomocí alkoholu pokouší potla čit ve své mysli vzpomínky na útrapy z vále čných bojiš ť. Jako u čitel, snažící se „srovnat ty malé nevd ěč níky do ur čité formy“ však nenachází ve svém život ě uspokojení. Nedokáže se vyrovnat s mentalitou d ětí, které na válku zapomn ěly a neuv ědomují si, jaké hr ůzy v té dob ě všichni zažívali. Očekával, že po válce se v ěci zlepší, že sv ět bude spravedliv ější a bohatší, než předtím. Místo toho se však dostavila ekonomická a citová krize. Jeho no ční m ůry jej naplno ovládají zejména po setm ění, když u čitelova žena vedle n ěho pokojn ě spí. Takové scény jsou zde prost řídány scénami z r ůzných sv ětových událostí. Nap říklad z poloviny padesátých let dvacátého století, kdy velké sv ětové mocnosti, jako Sov ětský svaz, Spojené státy a Anglie p řísahaly na mír, nebo z po čátku let osmdesátých, kdy nejmén ě dv ě z nich byly op ět ve vále čném konfliktu. Již v první písni The Post War Dream dochází Roger Waters k záv ěru, že „Povále čný sen“ t ěch, kdo p řežili, byl hluboce zrazen. Hlavní hrdina poslouchá zprávy v aut ě, když oznamují, že náhrada za lo ď The Atlantic Conveyer, o níž Anglie p řišla ve válce o Falklandské ostrovy, nebude postavena v Británii, jak se původn ě doufalo, nýbrž v Japonsku. Úvodní sloka textu byla napsána v první osob ě, jako by hlavní postavou byl samotný Roger Waters, který se zde stejn ě jako v The Wall , op ět vyjad řuje ke smrti svého otce. Zmínka o „všech t ěch d ětech, co páchají sebevraždu“ 13 , podobn ě jako v mnoha sm ěrech nelichotivý výraz pro Japonce „Nips“ vyvolal u japonského publika zna čnou vlnu pobou ření a námitek. V této souvislosti je vzpomenuta velká pr ůmyslová oblast v Liverpoolu, nejv ětší britská lod ěnice Clydeské doky. Po druhé sv ětové válce zde byli zam ěstnáni japonští d ělníci, kte ří byli mnohem levn ější pracovní silou, ale vyvolali pochopiteln ě veliký hn ěv u britských d ělník ů, kte ří nem ěli práci. „Maggie“, zmi ňovaná v samotném záv ěru textu je britská ministerská p ředsedkyn ě Margaret Tchatcherová, osoba, spolu s argentinským diktátorem Galtierim, nejvíce zodpovědná za Falklandský vále čný konflikt, úst řední téma celého alba. Následující One Of Your Possible Pasts je připomenutím železni čních vagón ů, takzvaných „dobyt čák ů“, neboli „cattle trucks“, kterými nacisté odváželi židy, cikány a jiné nepohodlné lidi do koncentra čních

13 PinkFloyd.cz, [online]. Překlady text ů The Final Cut . 2009 [cit. 1. ledna 2009]. from

13 tábor ů. Kytarové sólo Davida Gilmoura je jedna z mála kompozic, jejichž autorem je na albu n ěkdo jiný, než Roger Waters. Název další skladby One Of The Few , která se měla p ůvodn ě jmenovat „Teach“, pochází ze slavného citátu Winstona Churchilla: „Never, in the Field of Human Conflict Was So Much Owed, By So Many, To So Few“ (Nikdy v historii lidských konflikt ů, nebylo tolik dluženo tak mnoha lidmi tak málo jiným lidem). Do pop ředí se dostává op ět úst řední postava, vále čný veterán, který se jako u čitel snaží op ět za čít normáln ě žít. V roce 2004 byl u p říležitosti výro ční edice p ůvodní koncept alba v této jeho fázi rozší řen o možná v ůbec nejosobn ější píse ň Rogera Waterse, When The Tigers Broke Free , která p ůvodn ě otevírala film Alana Parkera, The Wall . Ta je p římou výpov ědí o situaci z „jednoho krutého rána v černém čty řicátém čtvrtém“ 14 , kdy „spojenci drželi p ředmostí u Anzia jen za cenu t ěch n ěkolika málo set oby čejných život ů“14 , mezi nimiž byl i život Erika Fletchera Waterse, skladatelova otce. Na téma, obsažené v písni The Hero´s Return , kde hrdinu trápí vzpomínky na kamaráda, st řelce z bombardéru, o nichž není schopen hovo řit ani se svou vlastní ženou, navazuje The Gunner´s Dream . V tomto p řípad ě d ělost řelc ův sen a v širším smyslu i sen povále čný, byla ideální p ředstava sv ěta bez tyranie, strachu a útlaku, kde se mohl kdokoliv bezpe čně procházet po ulicích bez obav z terorist ů a tajné policie. Po Paranoid Eyes , v níž se hrdina „utápí v alkoholové mlze st ředního v ěku“ 14 , p řichází Get Your Fighty Hands Off My Dessert , zahájená nejlepší ukázkou nové prostorové holofonické techniky: raketa „odpálená p řed poslucha čem p řeletí nad hlavou a exploduje za zády“, efekt nejlépe reprodukovatelný ve sluchátkách. Album pokra čuje stále velmi osobn ě. V The Fletcher Memorial Home , jakési satisfakci za smrt otce, předkládá Roger Waters svoji p ředstavu, jak by to asi vypadalo, kdyby se do jednoho domu soust ředili všichni „kolosální mrha či lidskými životy a údy“ 14 , „bezpe čně skryti za oponou svých sklen ěných o čí se svými nejmilejšími hra čkami“ 14 . Nesmí chyb ět sov ětský Leonid Brežn ěv, Menachem Begin, ministerský p ředseda Sýrie v dob ě, kdy okupovala Libanon, dále prezidenti Spojených stát ů Ronald Raegan s ministrem zahrani čních v ěcí USA, Alexandrem Haigem a Richard Nixon, který spolu s McCarthym proslul zu řivými útoky proti komunist ům v dob ě studené války, jež vyústily popravou manžel ů Rosenbergových za údajnou špionáž ve prosp ěch

14 PinkFloyd.cz, [online]. Překlady text ů The Final Cut . 2009 [cit. 1. ledna 2009]. from

SSSR. A samoz řejm ě „paní Thatcherová“ 15 s ministrem Ianem Paisleyem, jedním z nejhlasit ějších kritik ů římskokatolické církve a také výrazným oponentem samotné Železné lady. V okamžiku, kdy jsou tito „nevylé čitelní tyrani a králové“ 15 pohromad ě, „m ůže být kone čné řešení provedeno“ 15 . Následuje vzpomínka na Southampton Dock , významný p řístav a lod ěnice na jihu Anglie, odkud b ěhem obou sv ětových válek odplouvaly lod ě plné voják ů a kam se jich už vracelo o poznání mén ě. V eponymní písni The Final Cut Roger Waters otevírá srdce, odhaluje svá slabá místa a vyslovuje vnit řní obavy. Termín The Final Cut má n ěkolik význam ů. Ve filmové branži (poslední sest řih) se jedná o poslední úpravy filmu p řed p řidáním hudebního doprovodu. Druhým je pak citace ze Shakespearovy hry Julius Caesar, když poté, co ho Brutus bodl, řekl: „To poslední bodnutí (The Final Cut) bylo to nejbezcitn ější ze všech“. Kombinaci obou t ěchto význam ů ztvár ňuje jedna z fotografií na obalu samotného alba, p ředstavující Rogera Waterse ve vojenské uniform ě s cívkami s filmem pod paží a nožem v zádech. Tato kompozice je adresována Alanu Parkerovi, režisérovi filmu The Wall , který nedovolil Rogeru Watersovi ztvárnit hlavní postavu Pinka, což autor celého projektu považoval za zradu. V předposlední skladb ě Not Now John lze jako na jediné z celého alba zaslechnout vokály, které nepat ří Rogeru Watersovi. Mužské jsou Davida Gilmoura a majitelky ženských nejsou specifikovány. Text vypráví o povahových vlastnostech klasických alibist ů, kte ří se snaží špatnosti sv ěta kolem sebe nevid ět a tvá řit se, že vše je v naprostém po řádku. Celé dílo je zakon čeno velmi pochmurn ě a pesimisticky předzv ěstí nukleární katastrofy v Two Suns In The Sunset , která Rogera Waterse napadla p ři cest ě autem, když ve zp ětném zrcátku pozoroval zapadající slunce. V tom okamžiku je Hrdina (nebo autor) oslepen dalším „sluncem“ p římo p řed ním – explozí atomové bomby. V záv ěru pak vznáší lítost nad strašnou krutostí, že ten kdo bombu odpálil ani nevid ěl tvá ře lidí, které zabil a nemusel poslouchat jejich ná řek.

„Myslím, že Roger byl už p říliš autokratický. Musel do všeho zasahovat. No a Gilmour zase není člov ěk, který by tohle snášel – ur čit ě ne dlouho. Zákonit ě muselo

15 PinkFloyd.cz, [online]. Překlady text ů The Final Cut . 2009 [cit. 1. ledna 2009]. from

15 přijít n ěco, v čem neustoupil. David a Roger jsou v ůdčí typy. A výsledkem byla patová situace mezi nimi.“ 16 (Clive Welham 17 )

3.4 Pink Floyd nebo Roger Waters? – hudební složka alba The Final Cut Když v březnu 1983 album The Final Cut vyšlo, ukázalo se, že skupina p řišla o další spojení s minulostí. Navzdory své neú časti na The Wall p ředpokládal Storm Thorgerson, že práci na obalu nové desky dostane on. Roger Waters však grafika The Wall , Geralda Scarfa 18 , ale i Storma Thorgersona odsunul stranou a obal navrhl sám s fotografiemi, jejichž autorem byl bratr jeho ženy Carolyne Waters, fotograf časopisu Vogue, Willie Christie. Stejn ě tak pohrozil, že pokud bude chtít David Gilmour vystupovat jako koproducent, nechá projekt padnout. David Gilmour se nakonec vzdal (ne však svého producentského honorá ře) a nechal Rogera Waterse, aby d ělal všechno sám s Michealem Kamenem. Ten m ěl krom ě funkce koproduk čního a pianisty rovn ěž na starost aranžmá a řízení speciálních host ů z Národní filharmonie. A čkoliv prodej desky ani zdaleka nedosahoval standardů Pink Floyd, mnozí lidé považovali The Final Cut za vynikající album. V časopisu Rolling Stone dostalo v té dob ě p ět hv ězdi ček, což bylo maximum. Jeho stálý redaktor Kurt Loder o n ěm psal jako o „skv ělém výkonu“ a „vrcholném mistrovském díle rockového um ění“. Pokra čoval: „Od té doby, co p řed dvaceti lety složil Bob Dylan Masters of War, nevyslovil populární um ělec tak ni čiv ě p řesv ědčivé morální opovržení k sv ětovému politickému systému nebo tak naléhav ě neochabující lásku k životu“ 19 . Vydavatelé časopisu pro fanoušky Pink Floyd, Amazing Pudding, považují The Final Cut za nejlepší album skupiny v ůbec, zatímco jejich čtená ři odhlasovali, že je v ůbec nejhorší. 20 „Roger Waters rád odpovídal na kritiku historkou, jak k němu v zeliná řství p řistoupila asi čty řicetiletá, dob ře oble čená paní a řekla mu, že ji The Final Cut p řim ěla k slzám a že je to ta nejp ůsobiv ější deska,

16 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd . Op. cit., s. 282. 17 Clive Welham, hudebník, hrá č na bicí nástroje. Jako chlapec byl p řítelem Syda Barretta a spolužákem Davida Gilmoura z Purse Preparatory School for Boys v Cambridge. Zakladatel skupin The Hollerin Blues (1960), Geoff Mott and The Mottoes (1962), The Ramblers (1962-63) a v letech 1964-66 p ůsobil spolu s Davidem Gilmourem ve skupin ě Joker´s Wild, která se rozpadla po odchodu Davida Gilmoura ke skupin ě Pink Floyd. 18 Gerald Scarfe (*1936), významný animátor, grafik, karikaturista. Podílel se na veškeré grafice projektu Pink Floyd The Wall a to jak na jeho studiové podob ě, tak i následném hudebn ě- divadelním živém p ředstavení a následném celove černím filmu. 19 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 283. 20 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 287.

16 jakou kdy slyšela. Vysv ětlovala, že její otec také padl ve druhé sv ětové válce.“ 21 „A já jsem dal do auta svoje kilo a p ůl brambor, jel dom ů a myslel si: Je dost dobré“ 22 . Pro č tak diametráln ě rozdílný názorový rozkol? Bylo album skute čně tak špatné, nebo jen širokou laickou veřejností nepochopeno, a proto neprávem odmítnuto? Řada b ěžných obdivovatel ů skupiny a také David Gilmour, jehož opovrhování tímto albem nedoznalo za léta žádné zm ěny, se totiž nedokázala vyrovnat s tématem, které je jednak pro album Pink Floyd, ale i jakékoliv jiné album v rockové hudb ě prý až p říliš osobní. Jist ě, ale je nutné si uv ědomit, že žádný vále čný konflikt, a už v ůbec ne ten poslední sv ětový, se nikdy nedotkne pouze jednotlivce. A jestliže zde Roger Waters formou um ěleckých prost ředk ů vystupuje jako mluv čí celé jedné generace, jejichž osudy a životy druhá sv ětová válka tímto a podobným zp ůsobem poznamenala, pak to rozhodn ě není málo a jen pokrytec m ůže v takovém p řípad ě hovo řit o osobním tématu. V každém p řípad ě se jedná o hluboké dílo pro p řemýšlivé poslucha če, které se po obsahové i hudební stránce zcela vymyká kategorii b ěžné rockové hudby. Je to i ur čitá p ředzv ěst toho, co následovalo v dob ě, kdy už Roger Waters nemusel d ělat žádné hudební a filozofické kompromisy. Pravdou však z ůstává, že to co nazna čovala již atmosféra kolem p ředchozího projektu The Wall , stalo se v případ ě The Final Cut skute čností. Fanouškovská základna skupiny se definitivn ě rozd ělila na dva prakticky nesmi řitelné tábory: za prvé na po četn ější obdivovatele „starých floyd ů“, milovník ů melancholie, snivého tempa, nebeských varhan v pozadí a nadpozemských vokálních harmonií, které do poloviny sedmdesátých let skute čně ur čovaly zvuk Pink Floyd a jejichž absence si poprvé všimli již na albu Animals . Druhým pak byla menšina dávající p řednost jedine čným filozofickým úvahám Rogera Waterse, jimž na míst ě d řív ější melancholie a rozjímání, vévodí tvrdá spole čenská kritika a tomu pochopiteln ě odpovídající mnohem syrov ější a ost řejší hudební složka, podep řená vyprav ěč ským až zaníceným vokálním projevem svého autora, ideálním pro takový druh hudby. Navzdory faktu, že album bylo ješt ě vydáno pod jménem Pink Floyd, se bezesporu jedná o první neoficiální sólové album Rogera Waterse, na n ěmž se přinejmenším jako texta ř p ředstavil v doposud nejvysp ělejší podob ě.

21 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 283. 22 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 283.

3.5 Konec legendy? Po dokon čení The Final Cut nem ěla kapela prakticky žádné plány do budoucna, nezazn ěly žádné návrhy koncertních vystoupení, které David Gilmour s Nickem Masonem považovali za sou část života skupiny. P ředstava Rogera Waterse, že skupina Pink Floyd nebude živ ě vystupovat a veškerou energii bude investovat do komponování a práce v nahrávacím studiu, pro ostatní postrádala jakýkoliv p ůvab. Následkem toho se David Gilmour a Roger Waters pustili do práce na sólových projektech.

4. NA ROZCESTÍ

„Na za čátku sedmdesátých let jsme si zvykli p ředstírat, že jsme skupina. Za čal jsem se tomu bránit, protože jsem d ělal mnohem víc než ostatní, a p řesto se všichni tvá řili, že je to naše spole čná práce. Takže te ď už nic nep ředstíráme, mohl bych snadno pracovat s jiným bubeníkem nebo hrá čem na klávesy, a asi k tomu i dojde. Budoucnost Pink Floyd závisí p ředevším na mn ě.“ 23 (Roger Waters)

4.1 Rozchod V období druhé poloviny 60. let, kdy skupina Pink Floyd ješt ě p ůsobila jako celek, osobnost Rogera Waterse teprve zrála a situaci, k níž kapela dosp ěla b ěhem následujích deseti let, nenasv ědčovalo tém ěř nic. Odchod Syda Barretta ovšem vyburcoval do té doby skrytý tv ůrčí potenciál Rogera Waterse natolik, že v následujícím desetiletí dozrál k úrovni, kterou by si s nejv ětší pravd ěpodobností nikdo neodvážil ani odhadnout. Jeho autorský podíl na nejzásadn ějších albech byl v porovnání s přísp ěvky ostatních člen ů mnohem výrazn ější. Roger Waters je však sout ěživý typ člov ěka a slovo kolegialita, či v tomto sm ěru řekn ěme tv ůrčí solidarita uvnit ř kapely, do jeho um ěleckého slovníku zcela jist ě nepat ří. V té dob ě se totiž jen málokdo z obdivovatel ů Pink Floyd, ale i jiných kapel, zabýval problematikou autorství v rámci skupiny. Bez ohledu na fakt, kdo byl autorem, se zkrátka v očích lidí jednalo o dílo celku. P řipo čteme-li k tomu ješt ě skute čnost, že se s druhou výraznou hudební osobností v kapele, Davidem Gilmourem, musel neustále p řít o

23 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 289.

18 své, i když často velmi osobní, filozofické vize, není divu, že mu jméno Pink Floyd, které z tohoto pohledu p ůsobilo jako jistý anachronismus, za čalo být na obtíž. David Gilmour je výrazn ě odlišným typem hudebníka. Jako pr ůměrný až podpr ůměrný texta ř, avšak velmi nadaný hudební skladatel a osobitý a zru čný kytarista, kladl d ůraz na p římo čaré melodické kompozi ční postupy, v nichž mohl uplatnit i sv ůj silný rockový hlas. Naproti tomu Roger Waters se díky svému neoby čejnému daru slova vždy snažil, aby nepromlouval jen tak do v ětru. A skute čně každé dílo, pod nímž je podepsán jako autor text ů, p řinejmenším po čínaje albem The Dark Side Of The Moon , promlouvá k lidem n ějakým nad časovým, hlubokým spole čenským apelem. Vždy ť již po vydání alba Wish You Were Here roku 1975 vyjád řil Roger Waters svou lítost, že skupina m ěla nejprve zkomponovanou hudbu, k níž pak on dotvá řel texty. Tedy postup, který je ve sv ětě populární hudby zcela b ěžný a nad nímž se nikdo jiný ze skupiny, v četn ě Davida Gilmoura nepozastavoval. Nikoliv však Roger Waters, který tím samoz řejm ě nazna čil, jakým sm ěrem se bude nadále ubírat jeho tv ůrčí metoda – zhudebn ění již napsaných text ů, pop řípad ě jejich nepatrná úprava v závislosti na výsledné kompozici. Všechna následující díla, po čínaje albem Animals z roku 1977 jsou již pln ě v režii této jeho metody, a proto bylo jen otázkou času, kdy vzájemná spolupráce ve skupin ě uvízne na mrtvém bod ě. Přítomnost dvou takto výrazných osobností v jedné um ělecké instituci m ůže fungovat jen v případ ě, že se vzájemn ě dopl ňují a tím pádem mají i stejné p ředstavy o výsledném celku, jako tomu bylo či stále je nap ř. ve skupinách The Rolling Stones, Led Zeppelin, Rush, Queen nebo U2. Naopak si lze v sou časné dob ě asi jen t ěžko představit vzájemnou spolupráci Petera Gabriela a Phila Collinse v rámci jedné kapely. P ři zp ětném pohledu na odchod Petera Gabriela se skupiny Genesis, který v polovin ě 70. let zp ůsobil roz čarování v řadách jejich p říznivc ů, docházím k záv ěru, že byl nevyhnutelný a p ředevším ku prosp ěchu v ěci na obou stranách. Zatímco Genesis pod vedením Phila Collinse nasm ěrovali svoji tvorbu vst říc poslucha čů m k výrazn ější melodické struktu ře písní a s tím souvisejícímu komer čnímu úsp ěchu, Peter Gabriel za čal do svých vlastních písní sólové tvorby stále více za řazovat prvky z oblasti world music, s čímž souvisí i jeho stále vzr ůstající zájem o rozvoj kreativity um ělc ů rozvojových zemí. Tento p říklad není však ani zdaleka ojedin ělý. K podobné koncentraci výrazných, avšak velmi rozli čných hudebních talent ů došlo i

19 v nejslavn ější rockové skupin ě všech dob. P ři poslechu sólové tvorby Johna Lennona, Paula McCartneyho a George Harrisona, se poslucha č jen st ěží ubrání myšlenkám, jak tito osobití hudebníci dokázali po dobu deseti let usm ěrnit své talenty ke „kompromisu“, který zná celý sv ět jako hudbu The Beatles. A stejn ě tak na za čátku 80. let i v případ ě Pink Floyd nespojovalo ty čty ři muže už nic. Hudebn ě, filozoficky, politicky i osobn ě se rozešli a nastávala doba, kdy Roger Waters nastoupí kariéru pod svým vlastním jménem.

4.2 Roger Waters našel svého Davida Gilmoura „Hrálo na tom pár hodn ě dobrejch muzikant ů, a protože mi s Rogerem bylo dob ře, p řipojil jsem se k nim taky. Užili jsme si p řitom hodn ě srandy, až jsem v jednu chvíli prohlásil: s tím byste fakt m ěli vyrazit na cestu. Roger se m ě zeptal, jestli bych s ním jel, a protože to byla výborná záminka, jak utéct od domácích problém ů, okamžit ě jsem souhlasil.“ 24 (Eric Clapton)

Zatímco David Gilmour mohl sv ůj hudební talent svobodn ě realizovat na novém sólovém albu, Roger Waters se pln ě v ěnoval pís ňovému cyklu, napsanému sou časn ě s The Wall, který Gilmour s Masonem ozna čili pro p říliš osobní tématiku jako nevhodný pro Pink Floyd – The Pros And Cons Of Hitch Hiking (1984). Teprve o p ět let pozd ěji se k němu autor vrátil, aby jej dokon čil jako své první sólové album ve spolupráci s většinou hudebník ů, kte ří se podíleli na The Final Cut : Andy Bown na varhany, Raff Ravencroft na trubku a na bicí pak Ray Cooper a Andy Newmark, bubeník Roxy Music 25 , který za bicími nahradil Nicka Masona již na posledním albu Pink Floyd. A rovn ěž Michael Kamen op ět v roli koproducenta, klávesisty, aranžéra a dirigenta Národní filharmonie. Skv ělý krok byl propo čítán tak, aby nikdo nelitoval Gilmourovy nep řítomnosti. Na jeho místo nastoupil Eric Clapton, nejlepší hrá č na elektrickou kytaru v celé Velké Británi a vzor pro Pink Floyd již v dob ě, kdy ješt ě hrál s Cream. Jeho manažer, kolegové i p řátelé s tím nesouhlasili a dokazovali, že z hudebního hlediska i z hlediska jeho kariéry nemá žádný smysl, aby člov ěk s jeho

24 Clapton, Eric. Autobiografie. Z anglického originálu Clapton – Autobiography p řeložil Ji ří Zbo řil, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 192. 25 Roxy Music, anglická art rocková skupina, založená za čátkem 70. let absolventem um ělecké školy Bryanem Ferrym (skladatel, zp ěvák a klávesista).

20 jménem p řijal pomocnou roli v nějakém pompézním p ředstavení, vzdáleném jeho bluesovým ko řen ům. Rogeru Watersovi ovšem jejich spolupráce zase tak nelogická nep řipadala. „Vždy ť blues byla jeho první hudební láska a v The Pros And Cons Of Hitch Hiking se v ědom ě snažil pop řít liliov ě bílý odkaz Pink Floyd a za řazoval řadu černošských forem a styl ů.“ 26

4.3 Film pro uši – obsahová složka alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking Jestliže jsem v případ ě The Final Cut hovo řil o jakémsi filmu pro uši, nelze brát toto tvrzení p říliš doslova. D ějová linka zde není tak jednozna čně patrná, jako tomu bylo u p ředchozího projektu The Wall , z něhož album The Final Cut p ůvodn ě vzešlo. Jakkoliv jsou spojovacími články p říb ěhu postava vále čného veterána z druhé sv ětové války a také nová válka o Falklandské ostrovy, která je sou časn ě i jeho leitmotivem, nejedná se zcela o spojitý d ěj. Naproti tomu album The Pros And Cons of Hitch Hiking má d ějovou linii jasn ě z řetelnou podobn ě jako tomu bylo v případ ě The Wall , což je z řejm ě ovlivn ěno i samotným faktem, že ob ě díla vznikala prakticky ve stejnou dobu, v pr ůběhu roku 1978. The Pros And Cons of Hitch Hiking je klasické konceptuální p říb ěhové album, i když s pon ěkud složitou zápletkou, nebo ť jeho d ěj Roger Waters vypráví prost řednictvím snu, který se hlavnímu hrdinovi zdá chvíli p řed svítáním a to v reálném čase, kdy album hraje. Názvy jednotlivých písní jsou proto opat řeny přesným časovým údajem, kdy se zdály. Komplikovaný d ěj se odehrává „sou časn ě“ v Německu, Anglii, Wyomingu a Los Angeles a vedle úst řední postavy, muže zpívaného Rogerem Watersem, se na scén ě objevují i další akté ři: jeho Manželka, Welšan, Stopa řka, Servírky v motorestech, dva Řidi či nákla ďáku, teroristé, motorká ř Hell´s Angel a jeho p řítelkyn ě. V úvodním snu 4:30am (Apparently They Were Travelling Abroad) probudí muž, pronásledovaný svými no čními m ůrami, ve své ložnici n ěkde na p ředm ěstí Londýna svoji americkou manželku, která se jej následn ě snaží probrat: „Vzbu ď se, byl to jenom sen“ 27 . Zatímco v televizi b ěží slavný western Shane, muž své žen ě chvíli nesrozumiteln ě vypráví n ěco o svém snu, jak cestovali za hranice a vzali dva

26 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 298. 27 PinkFloyd.cz. [online]. Překlady text ů The Pros And Cons… 2009 [cit. 1. ledna 2009]. Dostupné z

21 stopa ře. Tuto scénu dokresluje i samotný obal alba z dílny Geralda Scafea s grafickou ilustrací nahé nymfy, stopující všechny p řijížd ějící řidi če. Jeho manželka mu pak radí, aby zkusil znovu usnout. Muž se tedy v 4:33am (Running Shoes) vrací do svého snu, v němž spolu se svou ženou cestují autem po Evrop ě. Ve vzduchu se však vznáší neur čitý pocit hrozby. Evropa je stále zmítána vlastní psychologickou krizí danou osam ělostí, rozd ělením a r ůzností, kde hranice jsou nebezpe čná místa a zákon je zrádný p řítel. Náš cestující hrdina vezme nádhernou vyhládlou stopa řku. Chtí č p řem ůže strach, a zatímco se snaží dívku zaujmout, jeho pohodlný rodinný sedan se m ění v zelené Lamborghini. Poté vyprav ěč informuje, že mladá lady je již okouzlena natolik, aby jí mohl „p ředvést sílu svého motoru“ a ona „cítila dotyk chtí če“ 27 . Avšak ve chvíli, kdy si muž chystá dívku podrobit úpln ě, získává strach znovu nadvládu nad chtí čem. Vzájemné intimnosti jim p řeruší dva Arabové s noži, stojící p římo u jejich postele a muž zpytuje sv ědomí za nev ěru, jíž se na své žen ě dopustil. Paralyzovaný strachem je v 4.37 AM (Arabs With Knives And West German Skies) vržen zp ět na jakési západon ěmecké p ředm ěstí. Je posedlý vztekem kv ůli své bezmoci a touze vrátit se zp ět k „k dívce s batohem na zádech“ a „cítit její jemné vlasy“ 27 . Najednou jsou ale op ět spolu, tentokrát v malém hotelu naproti řece Rýn. Muž a dívka pove čeří v hotelové restauraci, poté se jdou ubytovat do pokoje č.143 a objednají si snídani na ráno. Následuje 4.39 AM (For The First Time Today, part 2) , v níž hrdina vypráví, že „dnes úpln ě poprvé cítil její t ělo ležet vedle svého“ 27 . Prosí dívku, aby s ním z ůstala, přičemž se op ět probouzí ze snu a budí i svou manželku, která z toho už evidentn ě není nadšená. P řim ěje ho znovu, aby si lehnul, a sama poté usne. V rockovém snu 4.41 AM (Sexual Revolution) leží muž v posteli zasažený vztekem a zu řivostí. Neustále opakuje „Hej…holka, vytáhni dýku a nechme se zranit sexuální revolucí“ 27 . Upadá zp ět do snu, v němž p řemítá o zem ěpisných řešeních svého manželského problému v 4.47 AM (Remains Of Our Love) . Spolu s ženou a dětmi se vrací do Wyomingu, rodné zem ě své manželky, kde spole čně žijí v chat ě na venkov ě. Žena je nadmíru spokojená a oba jsou š ťastní. Experiment s venkovským životem však selhal. Manželka se zamiluje do jiného muže a rodinná idyla se v 4.50 AM (Go Fishing) za číná rozpadat: „Listí už všechno opadlo a naše úroda se rychle kazila. Bylo po všem. A jeden víkend kamarád z východu s prohnilou duší srdce ti

22 ukradl“ 28 . V 4.56 AM (For The First Time Today, part 1) muž hodnotí svou situaci a připouští, že „je opušt ěný na téhle odporné cest ě“28 . Stává se z něj stopa ř, když v dalším snu 4.58 AM (Dunroamin' Duncarin' Dunlivin') mu zastavuje řidi č kamionu. Muž se vyškrábe do kabiny a sedne si vedle truckera, který je rád, že si má s kým povídat o bitvách mezi pohlavími. Když si ale uv ědomí, že muž mu z řejm ě pozvrací jeho nablýskané kovbojské boty, vyhodí ho z kabiny. Po setkání s „And ělem na Harleyi“ 29 , který „p řijíždí, aby se setkal se svým věrným tulákem“ 28 v eponymní melodické písni 5.01 AM (The Pros And Cons Of Hitch Hiking) , se d ěj alba chýlí ke svému konci a hlavní hrdina klesá až na samotné dno lidské existence. V nádhern ě napsané skladb ě 5.06 AM (Every Stranger's Eyes) se ocitá v jakémsi motorestu, kde s ním sympatizuje číšnice se zlatým srdcem, která mu znovu p řinese pocit, že ješt ě existuje skute čný život a láska. Kone čně má čas na zamyšlení, aby si uv ědomil, jak snadná je cesta dol ů: „V motorestech a restaurantech, v limuzínách Cadillac, v p řítomnosti t ěch, kterým dávno ujel vlak, a existencí, které nemají kam hlavu složit, já rozeznávám… sám sebe v o čích každého cizince…“ 28 . Hrdina p říb ěhu pomalu procitá v záv ěre čné chvilce vyjasn ění 5.11 AM (A Moment Of Clarity). Natahuje ruku, aby se dotkl vlas ů své ženy a p řesv ědčil se v té tm ě, že jej neopustila a on nemusel trávit další chvilky v objetí samoty. Hluboce se mu proto uleví, když zjistí, že po celou dobu vlastn ě spal vedle své milované ženy. Roger Waters vysv ětloval, že „v kontextu t ěchto sn ů zvažuje podv ědomí všechna pro a proti soužití s jednou ženou v rámci rodiny v kontrastu s voláním divo činy, chcete-li“ 29 . Manželství a láska nakonec zvít ězí, jak je ostatn ě patrné ze samotného záv ěru celého díla, jehož dedikace je ur čena autorov ě žen ě Carolyne Waters.

4.4 Propadák? – hudební složka alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking O albu The Pros And Cons Of Hitch Hiking bylo v dob ě jeho vzniku napsáno mnoho nelichotivých slov. Dokonce i Kurt Loder, redaktor časopisu Rolling Stone, který velmi ocenil The Final Cut , snesl na desku nebývalé množství negativní kritiky, ve srovnání s ódami p ěnými na About Face Davida Gilmoura.

28 PinkFloyd.cz. [online]. Překlady text ů The Pros And Cons… 2009 [cit. 1. ledna 2009]. Dostupné z 29 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 303.

„Pros And Cons je p řevedením obvyklého Watersova mrzoutství do hudebních žvást ů. Album bude zajímavé pro postanalytické fetišisty Pink Floyd a ostatní vážn ě postižené neurotiky… Neumím si p ředstavit, že by si n ěkdo poslechl víc, než jednou tuhle podivn ě statickou a nep říjemn ě mdlou desku. Když se do toho p řidá Roger ův táhlý hlas, mohli byste spo čítat skute čné melodie na prstech packy Mickey Mouse. Ukazuje se, že nejd ůležit ější hudební složkou ve skupin ě byl nakonec Dave, jehož poslední sólové album získává ješt ě na lesku ve srovnání s tímhle propadákem.“ 30 (Kurt Loder, Rolling Stone)

Nicholas Schaffner vyslovil ve své knize „A Saucerful Of Secrets – The Pink Floyd Odyssey“ ( česky „Odysea zvaná Pink Floyd“, p řeložili Hana Kožušková a Zden ěk Jumr, Praha, Erika 1994) řečnickou otázku: „ Bylo snad The Pros And Cons Of Hitch Hiking, dílo skrytého génia, p řiliš náro čné, než aby se dalo okamžit ě ocenit?“ Pokusím se na tuto otázku s odstupem čtvrt století odpov ědět. Ješt ě nikdy se za celou dobu trvání um ělecké tvorby Rogera Waterse nenašel na poli odborné ve řejnosti člov ěk, který by se odvážil negativn ě kritizovat jeho texty, a ť už v rámci skupiny nebo na jeho sólových albech. Mohlo by se tém ěř zdát, že tuto část jeho tv ůrčího p řínosu ochra ňuje jakýsi punc nedotknutelnosti. Proto je možné v případ ě alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking omezit celý spor pouze na složku hudební. Jestliže ale budu nadále pokládat celé dílo v jistém slova smyslu za „film pro uši“, jehož scéná ř tvo ří práv ě textová složka, pak ovšem musím hudební složku nazývat soundtrackem k tomuto filmovému scéná ři. Část kritik ů Rogeru Watersovi vytýkala, že album obsahuje jen málo hudebních motiv ů, které se navíc opakují často bez sebemenší zm ěny. S touto kritikou sice souhlasit lze, ale jen částe čně. Skute čně, čty ři písn ě na albu jsou postaveny na stejném hudebním základ ě, jen s jiným sólem, většinou kytarovým Erica Claptona. Konkrétn ě se jedná o písn ě č.1 4:30 AM , č.6 4:47 AM , č.9 4:58 AM a záv ěre čná č.12 5:11 AM . P ři bližším zkoumání však zjistíme, že tyto písn ě nebo chceme-li sny, tvo ří jakousi d ějovou osu celého p říb ěhu a je proto z řejmé, že pro vykreslení jeho spojitosti zvolil Roger Waters i shodné melodické téma. V žádném p řípad ě se tedy nejedná o nedostatek hudebních nápad ů, z něhož jej kritikové, fanoušci, ale i David Gilmour nejednou obvi ňovali. Uvážíme-

30 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 299-300.

24 li, že sám autor mnohokrát p řed tímto opusem, ale i po n ěm dokázal, že nedostatkem hudební invence skute čně netrpí, vychází najevo skute čnost, že tato obvin ění jsou zcela lichá. Osobn ě tedy zastávám názor, že jde pouze o nepochopení jeho tv ůrčího zám ěru, v tomto p řípad ě ne nepodobnému kompozi čním postup ům v ětšiny skladatel ů filmové hudby. Vždy ť existuje bezpo čet p říklad ů oce ňované filmové hudby, která je postavena na jednom základním hudebním tématu obm ěň ovaném v mnoha variacích. Za zmínku zde ur čit ě stojí Vangelisova hudba k filmu „Ohnivé vozy“ či rovn ěž Oscarem oce ňě ná hudba Johna Barryho k filmu „Vzpomínky na Afriku“. Stejn ě tak v ětšina filmové hudby renomovaných skladatel ů v tomto oboru, Ennia Morriconeho či Howarda Shorea, s nimiž pozd ěji Roger Waters na filmové hudb ě spolupracoval. Když tyto poznatky shrnu a p řipo čtu skute čnost, že album The Pros And Cons Of Hitch Hiking se po čtvrt století od svého vydání t ěší stále vzr ůstající oblib ě u fanoušk ů, ale rovn ěž u odborné kritiky, docházím k záv ěru, že Roger Waters z ůstal sice v daný okamžik nepochopen, avšak tímto hudebn ě-textovým pojetím vytvo řil další trvalou a nad časovou hodnotu, p řestože s ní pon ěkud p ředb ěhl svoji dobu. Zda se jedná o dobré rockové album v pravém slova smyslu tohoto pojmu, by bylo téma pro další diskuse. Každopádn ě ale jde o kvalitní um ělecké dílo jako celek, avšak velmi odlišné od toho, co bylo od Rogera Waterse, v dob ě ne činosti skupiny, očekáváno. Odvíjí se spíše v baladické až vyprav ěč ské poloze a obsahuje řadu křehkých melodií. Po stránce hudební není p říliš stav ěno na výrazných chytlavých písních a rytmice jako album About Face Davida Gilmoura. Je z řejmé, že Roger Waters se soust ředil na dokonalé vykreslení celého p říb ěhu, který je sice složitý, ale jako nápad velmi originální.

4.5 David Gilmour op ět sólov ě „Je velmi p říjemné pracovat bez toho, že se musíte s někým hádat, abyste prosadil svou (abyste to stejn ě nakonec neprosadil).“ 31 (David Gilmour) Pravdou je, že na rozdíl od debutového eponymního alba David Gilmour (1978), nep řipomíná druhá sólová deska Davida Gilmoura, About Face (1984), ani v nejmenším dílo n ěkoho, kdo si od své mate řské skupiny jen odsko čil. Jde o

31 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 288.

25 maximáln ě propracované a kvalitní rockové album, na n ěmž se podíleli, stejn ě jako na The Pros And Cons Of Hitch Hiking Rogera Waterse, špi čkoví studioví hudebníci, včetn ě Národní filharmonie řízené Michaelem Kamenem. Je ovšem nutno podotknout, že na rozdíl od všeho, na čem se David Gilmour podílel s Pink Floyd, představuje About Face p římo čarou nekomplikovanou melodickou a proto také na první poslech líbivou rockovou hudbu. Takovou, která člov ěka p říliš nenutí k zamyšlení. A to nemluv ě o textech, s nimiž m ěl David Gilmour vždy problémy a při jejichž tvorb ě v tomto p řípad ě požádal o spolupráci svého p řítele Pete Townshenda, kytaristu rockové legendy The Who 32 . A čkoliv David Gilmour omlouval mnohdy obsahovou prázdnotu svých text ů slovy, že se nikdy nesnaží, aby jeho písn ě v sob ě zahrnovaly n ějaké poselství, p řiznal, že zárove ň nevidí d ůvod se práv ě takovým verš ům vyhýbat. Výsledkem je proto nap říklad Murder s textem , adresovaným vrahovi Johna Lennona. Jiná skladba You Know I´m Right je otev řeným dopisem Rogeru Watersovi a písn ě Cruise se sarkastickým komentá řem rozhodnutí Reaganovy administrativy rozmístit řízené st řely Pershing 2 na britském území či Out Of The Blue s poselstvím o konci sv ěta, odrážejí politickou realitu. Nicmén ě i p řes všechnu ambicióznost nebyly Gilmourovy texty ve spojení s pompézní hudební složkou na albu jeho silnou stránkou. Dokonce i v ětšinou opatrný Peter Jenner 33 je ozna čil za konven ční a b ěžné banální texty, jako u v ětšiny rockových texta řů . Vzhledem k tomu, že Roger Waters vyvolal p řesv ědčivý dojem, že Pink Floyd je on sám, v ětšina rockových kritik ů albu About Face v ěnovala jen letmou pozornost, kterou Kurt Loder v magazínu Rolling Stone zakon čil slovy: „Není to v ůbec špatné, ale až na vyznava če Pink Floyd to nemá v ětší smysl.“ 34 . Tento názor však po vydání Watersova The Pros And Cons Of Hitch Hiking poopravil ve prosp ěch Davida Gilmoura. Každopádn ě ale album i následné turné, na němž se soust ředil spíše na hudbu než na podívanou, zastihly Davida Gilmoura na jeho dosavadním hudebním vrcholu. Pomohly mu získat pevné vazby s hudebním tiskem, které pozd ěji využil ve sv ůj prosp ěch p ři obnovení činnosti kapely bez Rogera Waterse. Jeho brzké spojení s MTV mu dalo b ěhem nadcházející války

32 The Who, britská hudební skupina založená v roce 1964. 33 Peter Jenner (*1943), um ělecký manažer rockových skupin, nahrávací producent. S Pink Floyd se poprvé seznámil v londýnském klubu Marquee 12. června 1966, kdy za čalo jejich šestileté vzájemné partnerství. 34 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 296.

26 s Rogerem Watersem trumfy do rukou. Situaci nejlépe charakterizoval jeden z věrných fanoušk ů, když p řipustil, že „Gilmour získává více než Waters, protože je spole čenský. Roger ne, všechno u n ěj z ůstává jen na povrchu“ 35 . Jinak řečeno, Roger Waters se nesnažil jako David Gilmour navazovat p řátelství s vlivnými osobnostmi báje čného sv ěta rokenrolu. Skoro by se mohlo zdát, že se od této chvíle rozpoutává proti Rogeru Watersovi nep řátelská kampa ň, protože řada lidí dávala práv ě jemu za vinu zánik skupiny Pink Floyd.

„Je jedním z těch lidí, kte ří pot řebují všechno řídit. Na zkouškách jsem s ním vycházel velmi dob ře, ale v okamžiku, kdy jsme vyrazili na cestu, byl to n ěkdo jiný. Bylo dost náro čné pro n ěho pracovat. Ur čit ě tam bylo dost nervozity. Myslím, že Rogerovi vyhovuje, když vytvá ří jistý stupe ň nap ětí. Pochopiteln ě, že Eric Clapton měl v ětší volnost, než ostatní hudebníci. Protože byl mistrem improvizace, hrál každý ve čer trochu jinak, hrál tak jak cítil. Hrát s ním byla skute čně radost.“ 36 (Tim Renwick 37 )

Naproti tomu Roger Waters p řijal jen s nechutí skute čnost, že k jeho postfloydovské karié ře pat ří i propagace ve sd ělovacích prost ředcích, jako to d ělala každá jiná rocková hv ězda. N ěkolik hodin p řed debutem svého nového p ředstavení v londýnském Earl´s Court, poskytl redaktor ům MTV obsáhlý rozhovor, p řičemž doufal, že se mu poda ří dostat na obrazovku videa, propagující dva singly z alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking . Diváky ale nejvíce zajímal jeho názor na skupinu Pink Floyd a zejména The Wall , který jim ovšem odmítl poskytnout a rozhovor tak skon čil kyselými obli čeji na obou stranách. MTV nakonec nikdy neodvysílala ani rozhovor, ani videa, na čež Waters na oplátku neváhal vyjad řovat sv ůj názor na nízkou úrove ň toho, co MTV naopak odvysílala. Tento hudební kanál, který se stal jednou z nejmocn ějších hudebních institucí, poskytl Gilmourovým Pink Floyd ve

35 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 302. 36 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 300. 37 Tim Renwick (*1949), hudebník, kytarista, steel-kytarista, flétnista a zp ěvák. Podílel se na albu Pink Floyd The Division Bell , albu Ricka Wrighta Broken China a koncertních turné Pink Floyd A Momentary Lapse of Reason , The Division Bell , Rogera Waterse The Pros And Cons Of Hitch Hiking.

27 svém vysílání dostatek prostoru, zatímco Rogera Waterse prakticky nepustil na obrazovku. Je proto ho řkou ironií, že jen málo osobností rockové hudby sedmdesátých let ud ělalo víc pro p řípravu revoluce videa v MTV v osmdesátých letech, než Roger Waters. Daleko déle trvalo nap ětí mezi Rogerem Watersem a spole čností CBS, která odmítla financovat jeho návrat do Ameriky na základ ě skute čnosti, že se nejedná o propagaci nového alba. Navíc ho ješt ě urazila tím, že mu dala najevo, že jediné co skute čně chce, je nové album Pink Floyd. Roger Waters zachoval tvá ř a spole čnost ve řejn ě ozna čil za „stroj, který hudba v ůbec nezajímá“ . Jeho p ředstavení byla vyprodaná jen vzácn ě. V té dob ě vyslovil Roger Waters filozofický názor na prázdná sedadla, často zrušená p ředstavení a na dopad, který to mělo na jeho bankovní konto: „O ty peníze p řicházím já a já taky za všechno ru čím. Cítím ale, že je to n ěco, co jsem d ělat cht ěl a ne musel…Na rokenrolu jsem vyd ělal spoustu pen ěz. Když te ď o n ěco p řijdu, tak co.“ 38 Podle jeho vlastního odhadu nakonec p řišel o 400 000 liber.

„Myslel jsem si, že v tom diskolandu si m ě p řece jen lidi spojí s tou spoustou práce, kterou jsem s Floydy ud ělal…ale ty bestie nep řijdou a nekoupí si vstupenku. Což m ě dost p řekvapuje.“ 39 (Roger Waters)

5. NA OPA ČNÝCH PÓLECH

„Vždycky jsem Rogerovi říkal naprosto jasn ě, že se mi líbí být Floyd a že jím chci taky z ůstat. Jestli p ůjdeš, tak my pojedeme dál. Ned ělej si iluze, pojedeme dál.“ 40 (David Gilmour) „Vy to nikdy nesvedete.“ 40 (Roger Waters)

5.1 Vše jednou skon čí V červnu 1985 se Roger Waters rozhodl, ukon čit svoji osobní manažerskou dohodu se Stevem O´Rourkem 41 , který nicmén ě setrval v roli manažera (podle Rogera Waterse již neexistující) skupiny Pink Floyd. K takovému kroku ovšem

38 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 301. 39 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 303.

40 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 289. 41 Steve O'Rourke (1940-2003), manažer Pink Floyd od roku 1968.

28 pot řeboval souhlas Davida Gilmoura a Nicka Masona, kterým dokonce nabídl, že vým ěnou za souhlas jim p řenechá práva na jméno Pink Floyd. Natolik byl přesv ědčen, že ho nejsou schopni využít. Ti však odmítli O´Rourkeovo propušt ění oficiáln ě potvrdit. Roger Waters se proto rozhodl celou záležitost obejít tím, že oznámil nahrávací spole čnosti, že už nezamýšlí nahrávat s Pink Floyd a požádal EMI a CBS, aby ho vyvázaly ze smluvních závazk ů jako člena této skupiny. Tím se však dopustil chyby, protože ponechal Davidu Gilmourovi a Nicku Masonovi dostate čně volné ruce, aby vyvrátili skepsi Rogera Waterse a vzk řísili Pink Floyd bez n ěj.

5.2 Svobodný jako vítr Prvním projektem Rogera Waterse, jakožto oficiáln ě potvrzeného sólového um ělce, byla hudba k celove černímu animovanému filmu When The Wind Blows (1986) o slepé uli čce, do které se sv ět dostal po zni čující válce. Siln ě satirická politická karikatura vychází z románu Raynolda Briggse z roku 1982, vypráv ějící o starším páru, který p řežil nukleární útok jen proto, aby pomalu umíral na ozá ření. Film nato čený na motivy potenciálních st řet ů mezi fundamentalisty a jejich odp ůrci, inspiroval Rogera Waterse k napsání i v sou časné sob ě stále aktuální písn ě Towers of Faith , která je p řesn ě o tom, co se i v sou časnosti d ěje na st ředním východ ě. Zpívá se v ní o sv ětovém obchodním centru a zneužití náboženského p řesv ědčení k vypo řádání se s něč ím, co je jiné, a proto nám vadí. Spolu s písní Folden Flags , která doprovází záv ěre čné titulky, napadají bezmyšlenkovitý nacionalismus a dogma. Roger Waters p řisp ěl ješt ě osmi vhodnými apokalyptickými hudebními nápady i konkrétní hudbou. Hudba k When The Wind Blows byla nicmén ě jen jakousi zkouškou na jeho následující projekt, v němž ješt ě zesílil d ůraz na téma jaderného nebezpe čí. Když byl film uveden do kin, ozna čil Roger Waters skupinu svých spolupracovník ů jako „The Bleeding Heart Band“ 42 .

5.3 Druhý film pro uši – obsahová složka alba Radio K.A.O.S. „Rogerovy p ředstavy jsou často velmi osobní a intenzivní. Vždycky jsem cítil, že by bylo t řeba je odleh čit a vyvážit. To, jak vám The Wall buší perlíkem do hlavy, nakonec bolí. Sám jsem se to vždycky pokoušel zm ěnit: Není to trochu moc

42 The Bleeding Heart Band, doprovodná skupina Rogera Waterse v 80. letech 20. století.

29 neš ťastný? Nemohlo by to skon čit dob ře? Nakonec se mi to u Radia K.A.O.S. povedlo.“ 43 (Nick Griffiths 44 )

Op ět jde o klasické monotematické album a stejn ě jako v případ ě multimediálního projektu The Wall , bylo i nové dílo od samého po čátku zamýšleno jako album, show a následn ě i film, k jehož realizaci ovšem došlo pouze formou krátkého videa, podobn ě jako v případ ě The Final Cut . Rozsáhlá koncepce, která tu nepochybn ě dosáhla svého dalšího vrcholu, je realizovaná prost řednictvím po řadu „hrajeme na p řání“ uvád ěného DJ Jimem Laddem v renegátské rozhlasové stanici Radio K.A.O.S. v Los Angeles. Inspirací byla Rogeru Watersovi skute čně existující rozhlasová stanice KMET, v níž byl opravdový DJ Jim Ladd zam ěstnán a která byla v té dob ě na pokraji p řechodu k čist ě komer čnímu vysílání a proto jejímu starému personálu hrozilo propušt ění. Autor se tedy obává, že všemocné agresivní tržní síly všechno dobré ni čí a lidem d ělají peklo ze života. Album Radio K.A.O.S se pak odehrává jako dialog práv ě mezi Jimem Laddem a Billym, t ělesn ě postiženým chlapcem z hornického m ěsta Walesu zužovaného ekonomickými problémy, který s ním naváže rádiové spojení. Prost řednictvím písní se pak Jim dovídá Billyho příb ěh:

„Billy a Jim sdílejí obavy z růstu dominantního postavení tržních sil v běžném život ě: diskžokej se obává úplného odlidšt ění rádia, zatímco Billy se bojí, že zneužití satelitního spojení, místo aby lidi spojovalo, p řivedlo zemi na pokraj zni čení“. 45 (Roger Waters)

Billy, kterému je 23 let, je okolím považován za mentáln ě retardovaného, ačkoliv se pouze neumí vyjad řovat a je upoután na invalidní vozík. Jeho bratr, dvoj če Benny, je ve Walesu zam ěstnán jako horník. Se svou manželkou Molly mají malého čty řletého synka Bena a malé miminko. Ob ě d ěti jsou ovšem podobné Billymu, který

43 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 314. 44 Nick Griffiths, studiový inženýr nahrávacích studií Pink Floyd - Britannia Row Studios. Podílel se na albu Pink Floyd The Wall, na prvním sólovém albu Davida Gilmoura a na projektech Rogera Waterse When The Wind Blows , albu Radio K.A.O.S. + turné , albu Amused To Death , koncertu The Wall Live in Berlin a turné In The Flesh . 45 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 313.

30 pochopiteln ě p ředstírá, že o ni čem neví. D ůl, v němž je Benny zam ěstnán, je vlivem „tržních sil“ uzav řen a vesnice, pro jejíž muže p ředstavoval zdroj obživy, pomalu umírá. Jednoho dne vzal Benny Billyho na ve černí tažení po místních hospodách. V noci, když už byl řádn ě alkoholicky posiln ěn, si Benny v opojení a v návalu vzteku proti obchodní a ekonomické státní politice, vylévá zlost na jednom obchod ě s elektronikou. Rozlítily jej televizní obrazovky, ukazující nekone čnou, avšak falešnou blahosklonnost ministerské p ředsedkyn ě Margaret Thatcherové. Jako satisfakci za p říko ří, které ztrátou zam ěstnání utrp ěl, ukradl Benny mobilní telefon a krátce na to bez zábran balancuje na zábradlí z betonových blok ů na most ě p řes dálnici. Ke vší sm ůle je ovšem té samé noci zabit práv ě projížd ějící taxiká ř, na jehož auto se ze stejného mostu jeden z těchto blok ů z řítil. Policie proto p řichází vyslýchat Bennyho, který ve strachu uschoval ukradený mobilní telefon pod deku Billyho invalidního vozíku. Zatímco si Bennyho odváží policie, tak jeho bratr Billy, který je zcela jiný, prozkoumává vlastnosti mobilního telefonu a poda ří se mu zjistit, na jakém principu funguje. Benny je poslán do v ězení za n ěco, co pravd ěpodobn ě neud ělal a Billy si připadá, jako by mu n ěkdo od řezal polovinu t ěla. Nedokáže se po řádn ě vyrovnat s nep řítomností bratra, jehož no ční konverzace s jinými rádiovými nadšenci mu velmi chybí. Švagrová Molly p řim ěje pod tlakem událostí Billyho, o n ěhož se sama nedokáže postarat, aby se odst ěhoval ke svému prastrýci Davidovi, který b ěhem druhé sv ětové války emigroval do Spojených stát ů, kde byl donucen pracovat na projektu Manhattan, zabývajícím se vývojem nukleární bomby. David, hledající ve stá ří odpušt ění, je rovn ěž velký nadšenec do rádia a často hovo ří se svými kamarády o Černých horách (Black Hills), o svém mládí, mužském p ěveckém sboru a o domov ě. Velmi jej znepokojuje, že všechny d ůležité problémy jsou médii, vytvá řejícími jen jakousi „mýdlovou operu státu“, zna čně zleh čovány. Ur čitou nad ěji, povzbuzení a pot ěšení však nachází v koncertu Live Aid. Zatímco Billy naslouchá svému strýci a uv ědomuje si pravdu a životní moudrost, která ze starého muže vyza řuje, experimentuje s mobilním telefonem a díky své nadp řirozené schopnosti se nau čí volat i bez p řístroje. Krom ě toho, že dokáže p římo ve své hlav ě poslouchat rádiové vysílání, se mu navíc poda ří pomocí po číta čů a hlasových syntezátor ů zvládnout i syntetizaci řeči.

Své nov ě nabyté dovednosti využije k navázání kontaktu právě s Jimem Laddem, diskžokejem rockové stanice Radio K.A.O.S., osamocen ě bojující proti formální podob ě rozhlasového vysílání. Zatímco Raegan s Thatcherovou vytvá řejí politické oh ňostroje bombardováním Libye, aby odvrátili pozornost od problém ů uvnit ř státu, stanou se Billy a Jim dobrými p řáteli. Nejenže Billy rozvine své schopnosti do té míry, že je schopen ovládat nejmocn ější po číta če sv ěta, ale rozhodne se ud ělit nejv ětším jaderným mocnostem lekci v podob ě simulovaného nukleárního úderu, kterému předchází čty řminutové varování (skladba Four Minutes trvá p řesn ě čty ři minuty ve stylu The Pros And Cons of Hitch Hiking ). P řekoná p řístup i do vojenského satelitu a ten vysílá zmatené zprávy, že nukleární st řely jsou namí řené na velká sv ětová m ěsta. Sou časn ě ovšem vy řadí z provozu veškeré vojenské možnosti „sil, které jsou“ ( The Powers That Be ) na protiútok. Voják s bílou kravatou v protiatomovém bunkru oto čil klí čem, aby spustil protiútok. Nic se však ned ěje. Zbývá mu už jen sledovat, jak se te čky na radaru p řibližují, zatímco si zacpává uši a myslí na svou ženu a d ěti…Hrobové ticho. Nic se nestalo. Po řád jsou naživu! Billy svou dokonalou iluzí vyd ěsil celou planetu. Na temné stran ě Zem ě, kde je noc, rozsv ěcují lidé sví čky a v Billyho rodném Walesu za čal v hospod ě jeden muž zpívat a ostatní se k němu p řidávají. P říliv se zvedá. Záv ěre čná píse ň The Tide Is Turning (After Live Aid) vypráví o tom, že každý, kdo si myslel, že zem ře, si p řed svou smrtí uv ědomil, že strach a sout ěživost ší řené masovými médii nejsou tak důležité, jako láska ke svým blízkým a rodin ě. Album je proto v ěnováno každému, kdo se cítí být v moderní dob ě frustrován vlivy monetarismu.

5.4 Jiný Roger Waters – hudební složka alba Radio K.A.O.S. Album Radio K.A.O.S. má sice pom ěrn ě jasn ě p ředepsanou p říb ěhovou linii, ale hudba na n ěm nep ůsobí nijak svázan ě. Je dokonce voln ější než kdykoli p ředtím a působí až nezvykle p římo čarým dojmem. Hudebn ě je však velmi vzdálené všemu, co kdy Roger Waters napsal p řed ním i po n ěm. Jestliže mu kritika v případ ě alba The Pros And Cons Of Hitch Hiking vytýkala nedostate čnou melodi čnost a chytlavost skladeb, Radio K.A.O.S. nedává k podobným námitkám sebemenší p říležitost. Většina písní je postavena na všudyp řítomné rytmice, protože Roger Waters p ři

32 komponování použil Linn ův bicí automat a k Nicku Griffithsovi najal producenta specialistu Iana Ritchieho 46 . Když se po ro čních p řípravách dostalo album kone čně na desky, v ětšina fanoušk ů a kritik ů byla nadšena a tvrdila, že výsledek je mnohem zda řilejší, než The Pros And Cons Of Hitch Hiking .

„P řesto je v něm ješt ě n ěco chladného a sterilního, jako by p řemíra myšlenek obsažených v textu a nadbytek technologie nenechávaly už žádný prostor pro hudbu.“ 47 (Nicholas Schaffner 48 )

Naproti tomu ovšem nutno říci, že p řetechnizovaná zvuková a hudební složka alba p řesn ě koresponduje s jeho textovým obsahem, sahajícím až n ěkam k hranicím science fiction. Jestliže navíc uvážíme, že album vzniklo v druhé polovin ě osmdesátých let, která byla obecn ě pod vlivem nových technických elektronických vymožeností, jeho zvuk tak p řesn ě odráží dobu svého vzniku. Vždy ť obdobného „novátorství“ je možno si povšimnou i u jinak samozřejm ě dokonalého díla Leonarda Cohena I´m Your Man , vydaného o rok pozd ěji. Když navíc p řipo čteme opravdu velké množství chytrých a výrazných hudebních nápadů, není divu, že mnozí lidé považují album Radio K.A.O.S. za absolutní vrchol sólové tvorby Rogera Waterse. Ačkoliv se dá pochpiteln ě i tento názor kontrovat, album samotné k němu p římo vybízí. Ta chytlavá deska získala oproti The Pros And Cons Of Hitch Hiking mnohem v ětší úsp ěch a nadšené ovace a definitivn ě osvobodila Rogera Waterse od minulosti, i od Pink Floyd.

„Když pracuji na n ěkteré z Rogerových v ěcí, často postrádám skute čně dobré kytarové vstupy. A je jen jediný kytarista, který se kdy Rogerovi postavil. Dnes je z něj blahosklonný diktátor, který druhým platí a dostává od nich, co chce. Floyd fungovali, protože tam byla ur čitá demokracie. Hrozn ě rád bych vid ěl Floydy zase spolu, protože jich je taková škoda. Chemie mezi t ěmi dv ěma hrá či byla toho druhu,

46 Ian Ritchie, skladatel, producent, aranžér a saxofonista. Byl producentem alba Radio K.A.O.S. Rogera Waterse, kterého rovn ěž v letech 2006-2007 doprovázel jako saxofonista na turné The Dark Side Of The Moon . 47 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 315. 48 Nicholas Schaffner (1953-1991), americký spisovatel, hudební publicista, noviná ř. Mezi jeho nejznám ější práce pat ří biografie „Beatles Forever“ a „A Saucerful of Secrets: The Pink Floyd Odyssey“.

že spolu mohli dokázat mnohem víc než každý sám. Dave a Roger se velmi dob ře dopl ňovali“. 49 (Nick Griffiths)

5.5 Válka o Pink Floyd „Po Rogerov ě odchodu jsem jediným, kdo mohl dát kapelu dohromady a pokra čovat. Pokud nechci zahodit dvacet let tvrdé práce a za čít znovu sólovou kariéru, pak musím p řesn ě tohle ud ělat. Je moc hezké být úpln ě volný a d ělat si, co chci. Ale lidé neznají moje jméno. Nestrávil jsem dvacet let, abych proslavil svoje jméno, strávil jsem dvacet let, abych proslavil jméno Pink Floyd.“ 50 (David Gilmour)

David Gilmour zatím koncentroval svou energii, aby dokázal, že ho Roger Waters pot řebuje víc, než on Rogera Waterse. Na svém historickém hausbótu Astoria, který nechal mezitím p řestav ět na nahrávací studio, zapo čal s Nickem Masonem práce na novém albu, které m ělo ujistit ve řejnost, že jméno Pink Floyd stále žije. Atmosféru jim pomáhala vytvá řet řeka Temže, na níž byla Astoria asi dvacet p ět kilometr ů od Londýna zakotvena, a která se podle slov koproducenta Boba Ezrina 51 „vkrádala“ do všech písní. Na natá čení alba byl pozván i Rick Wright, i když zpo čátku pouze jako najatý hrá č, protože David Gilmour m ěl v živé pam ěti jeho nulové p řisp ění k albu The Wall . Dokud David Gilmour prohlašoval, že ty nahrávky mohou skon čit na jeho sólovém albu, nebo být za čátkem zcela nové kapely, bylo vše v po řádku, a čkoliv p ředstavitelé nahrávací spole čnosti sázeli na nové album Pink Floyd. Jakmile se však na zasedání správní rady spole čnosti Pink Floyd Music Ltd. Roger Waters dozv ěděl o nov ě otev řeném bankovním ú čtu pro pohyb financí na nový projekt Pink Floyd, rozpoutala se otev řená válka Floyd ů. Roger Waters inicioval v předve čer Všech svatých roku 1986 u Nejvyššího soudu proces, jehož cílem bylo defininitivní rozpušt ění skupinového partnerství a ukon čení činnosti skupiny jednou provždy. Jeho argument zn ěl, že Pink Floyd už nemají dále z čeho tvo řit, což by se m ělo uznat, aby byla zachována dobrá pov ěst jména skupiny.

49 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 313. 50 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 321. 51 Bob Ezrin (*1949), kanadský hudebník, klávesista, bubeník, klávesista, producent a skladatel. Poprvé spolupracoval s Pink Floyd na albu The Wall.

Oba své bývalé hrá če zažaloval za neoprávn ěné užívání jména Pink Floyd, na které si činil nárok sám, coby autor drtivé v ětšiny skladeb. První kolo vyhrál, ale odvolací soud nakonec uvážil "množstevní p řesilu" zbylých člen ů a ud ělil práva k užívání jména Pink Floyd (a tím pádem i práva k užívání dosavadních ochranných známek) Nicku Masonovi a Davidu Gilmourovi.

„Co se týká floydovského sporu, chápu Rogera Waterse jako člov ěka polapeného a zra ňovaného svým neš ťastným konfliktním pocitem vlastnictví. Gilmoura naopak vnímám jako šikovného intrikána a záludného polního maršála. V tom je jeho síla v sou časných st řetech.“ 52 (Timothy White 53 )

„P řekvapuje nás, že si Roger myslí, že Pink Floyd nemá z čeho tvo řit, když není zapojen do prací na sou časném projektu. Všichni t ři jsme naším novým dílem velmi vzrušeni a dali bychom p řednost tomu, aby nás ve řejnost soudila až podle úrovn ě příštího alba Pink Floyd. Síla Pink Floyd vždycky spočívala v talentu všech jejích čty ř člen ů. Roger ův um ělecký vklad nám p řirozen ě schází. Budeme však pokra čovat ve spole čné práci jako d řív.“ 54 (David Gilmour)

„V Rogerov ě život ě se málokdy stalo, že by se mu n ěkdo postavil do cesty, když prosazoval své plány a d ělal, co cht ěl. Proto si myslím, že ho ohromilo, co se stalo. On skute čně v ěř il, že bez n ěho nic nesvedeme. Stále v ěř í, že nás d ělal on. Je to vždycky problém, když jednáte s lidmi, kte ří jsou o n ěč em pevn ě p řesv ědčeni.“ 55 (Nick Mason)

5.6 Byl chvilkový výpadek rozumu nutný? „Než Roger odešel, m ěl jsem spoustu problém ů s orientací kapely. Považoval jsem ty písn ě za hrozn ě upovídané – a protože význam t ěch slov byl tak d ůležitý, hudba se stala pouhým doprovodem text ů, a to nijak inspirujícím. The Dark Side Of The Moon a Wish You Were Here byly tak úsp ěšné nejen pro Roger ův podíl, ale také

52 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit.,s. 325. 53 Timothy White (1952-2002), americký hudební publicista a editor. 54 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 320. 55 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 320.

35 proto, že hudba a texty byly vyváženy líp než sou časná alba. A práv ě o tohle jsem se pokoušel v A Momentary Lapse Of Reason – zvýraznit hudební stránku, obnovit vyváženost.“ 56 (David Gilmour)

Když bylo v roce 1987 album A Momentary Lapse Of Reason vydáno, nutno uznat, že pro řadu b ěžných fanoušků nejen jako album Pink Floyd vypadalo, ale také dob ře zn ělo, a to mnohem p řitažliv ěji než Radio K.A.O.S., nebo ť David Gilmour se očividn ě pokusil o zvukový návrat n ěkam do období alba Wish You Were Here. Navíc zaznamenalo na rozdíl od alba Rogera Waterse okamžitý a ohromný obchodní úsp ěch. Vzhledem k minimálnímu tv ůrčímu p řínostu Nicka Masona a Ricka Wrighta není od v ěci si uv ědomit, že se jedná ve své podstat ě o t řetí sólový projekt Davida Gilmoura, podobn ě, jako se v případ ě alba The Final Cut jednalo prakticky o sólové album Rogera Waterse. Na A Momentary Lapse Of Reason se výraznou m ěrou projevila absence text ů Rogera Waterse, což nem ůže omluvit ani sebekritika Davida Gilmoura, že je horší než špatný texta ř. Se stejným problémem se potýkal již v případě alba About Face, kde mu jej pomohl vy řešit Pete Townshend. Nyní mu s texty, které, v porovnání se sd ěleními Rogera Waterse, svou m ělkostí skute čně nemají žádnou vypovídající hodnotu a lze je za řadit do spodní zásuvky pr ůměrných rockových text ů, vypomohl zejména Anthony Moore 57 . Po stránce hudební nazna čuje album jasný odklon od stylu Pink Floyd z konce šedesátých let a let sedmdesátých a zvukov ě se diametráln ě liší od klasického albového triptychu, o albech The Wall či The Final Cut ani nemluv ě. Při troše schovívavosti lze ale na albu A Momentary Lapse Of Reason p řece jen nalézt alespo ň t ři spojovací články se slavnou minulosti skupiny z poloviny sedmdesátých let: hlas a kytaru Davida Gilmoura a v neposlední řad ě i jeho grafickou podobu, jejíž koncepce se op ět ujal Storm Thorgerson. Ta zobrazuje 800 železných nemocni čních postelí, které byly rozloženy na pláži v jihozápadní Anglii v Devonu, kam byly p řivezeny z Londýna a b ěhem dvou dn ů rozloženy do tvaru,

56 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 323. 57 Anthony Moore (*1948), britský experimentální hudebník, skladatel, um ělec a producent. Spolupracoval se skupinou Pink Floyd na jejich dvou posledních albech (A Momentary Lapse of Reason a The Division Bell). Podílel se hudebn ě i textov ě na posledním sólovém albu člena Pink Floyd Ricka Wrighta, Broken China.

36 odrážejícího říční motiv alba. Vzhledem k faktu, že se nejedná o fotomontáž, nutno uznat, že z um ěleckého hlediska p ředstavuje „ řeka postelí“, jednu z nejlepších výtvarných prací tohoto významného sv ětového grafika a neoficiálního člena Pink Floyd.

„Lapse of Reason je pad ělek. Jestli se n ěkdo z nás m ěl jmenovat Pink Floyd, jsem to já. Tam ti jdou jen po pen ězích. Osobn ě si myslím, že je to ubohé. Nechápejte m ě špatn ě – miloval jsem Pink Floyd. A to, co se te ď d ěje, m ě velmi, velmi hluboce zra ňuje. Myslím, že se m ěli velkomysln ě nechat tím, čím byli: seriózní rockovou kapelou, která se snažila, aby odvád ěla dobrou práci, dokud se nerozpadla. A když už se rozpadla, m ělo to tak podle mého názoru z ůstat. Kouzlo dolaru je ale velmi silné.“ 58 (Roger Waters)

Ohlasy hudební kritiky na album byly spíše negativní. Album ani zdaleka nemá takový náboj a dravost či závažnost jiných, p ředchozích alb. Jeho název, A Momentary Lapse Of Reason jen nahrával do noty táboru p řívrženc ů Rogera Waterse, kte ří v čele se svým idolem prohlašovali album za podvrh.

„Roger mi závidí a já se s tím hodlám utkat. Nikdo jiný nikdy netvrdil, že Pink Floyd je on sám. Kdokoli to d ělá, je hrozn ě arogantní.“ 59 (David Gilmour)

5.7 A Momentary Lapse Of Reason vs. Radio K.A.O.S. Pokud by David Gilmour vydal toto dílo jako své další sólové album, nelze mít k němu p říliš mnoho p řipomínek, pon ěvadž jeho styl p řesn ě koresponduje s hudebními názory svého autora, jehož talent pom ěrn ě skv ěle odráží. P řesto však dvoudílná „skladba“ A New Machine, Part 1, 2 by se s nejv ětší pravd ěpodobností jevila zcela zbyte čná i na jeho sólovém albu. Navzdory p řesv ědčení Davida Gilmoura, který jej považoval za návrat ke skute čnému duchu Pink Floyd, v přímém srovnání s klasickými díly skupiny ze sedmdesátých let, a zejména s alby The Wall a The Final Cut , na nichž m ěl lví autorský podíl Roger Waters, však v žádném p řípad ě neobstojí. Jeho nejvýznamn ější a jednozna čně neospravedlnitelnou slabinou jakožto

58 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 324. 59 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 320.

37 alba vydaného pod jménem Pink Floyd je p ředevším nedostate čná sd ělnost v textech a rovn ěž i p řílišná rocková p římo čarost a m ělkost v hudb ě. V tomto okamžiku se nabízí otázka, zda jméno Pink Floyd nem ělo nést spíše sólové album Rogera Waterse, Radio K.A.O.S. ? Ani na ni ovšem není jednozna čná odpov ěď . Z hlediska jeho literární úrovn ě, která nikterak nezaostává za p ředchozími díly svého autora, jednozna čně ano. Z ůstává zde ovšem ješt ě jeho hudební část, potýkající se s obdobnou rockovou p římo čarostí a p řetechnizovaným základem jako album A Momentary Lapse Of Reason . Vhledem k jeho nadreálnému textovému obsahu ale p řesto tvo ří album Radio K.A.O.S. mnohem vyrovnan ější celek. P řesto budu opatrný a domnívám se, že v této fázi vývoje se vhledem ke zmín ěným fakt ům ani jedno z alb nem ělo jmenovat Pink Floyd. Kone čně p ři sporu o jméno Pink Floyd nebylo ani cílem Rogera Waterse nadále jej používat jako sv ůj um ělecký pseudonym, nýbrž snaha zabránit bývalým koleg ům v jeho užívání a p ředevším zneužívání. Bez ohledu na vlastnická práva ke zna čce Pink Floyd, hodnotím album A Momentary Lapse Of Reason jako produkt neuv ěř itelného selhání veškeré soudnosti, sebekritiky a úcty k předchozímu dílu ze strany Davida Gilmoura, Nicka Masona a Richarda Wrighta. Jako bezpohlavní a pompézní výsledek okaté snahy dokázat, že skupina Pink Floyd je schopna hodnotné existence i bez p řítomnosti Rogera Waterse, aniž by si toho v ůbec n ěkdo všimnul. Podle mého názoru tak všichni z ůč astn ění t ěžili pouze ze své minulosti, z níž to nejlepší dokonale zpen ěžili, bez sebemenšího přisp ění n ěč ím, co by mohlo být v kontextu p ředchozího vývoje s čistým sv ědomím uznáno za um ělecky p řínosné.

„Je to jako, kdyby se Paul McCartney rozhodl, že t řeba s Ringem a r ůzn ě se st řídajícími hudebníky bude pokra čovat pod názvem Beatles. Jinými slovy, řekn ěme, že poté, co se Beatles rozpadli a John Lennon byl ješt ě naživu, usoudil McCartney, že jeho sólová dráha s Wings není moc úsp ěšná, a rozhodl se, že najme Ringa a budou se jmenovat Beatles. A tohle jsou pro m ě dnes noví, takzvaní Pink Floyd.“ 60 (Timothy White)

60 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 328.

5.8 Na živo „The Pros And Cons Of Hitch Hiking z hudby Pink Floyd vybo čovalo. Roger hledal sv ůj výraz a já si nejsem jistý, že to show bylo úsp ěšné. Co se ale týká K.A.O.S., má všechny trumfy – hudbu, um ělecké vyjád ření a svou posedlost.“ 61 (Jonathan Park 62 )

Vydání alba A Momentary Lapse of Reason bezprost ředn ě po Radio K.A.O.S. , bylo pochopiteln ě doprovázeno konkuren čními turné obou kapel. Jejich vzájemné nep řátelství kulminovalo s postupně se zost řujícími vým ěnami názor ů prost řednictvím médií, díky čemuž se rozplynula i d řív ější neproniknutelná anonymita Pink Floyd. Během tém ěř nekone čného sv ětového turné Pink Floyd došla rehabilitace Ricka Wrighta do stádia, že se stal op ět plnohodnotným členem skupiny. Členové koncertní sestavy pod vlajkou Pink Floyd ovšem nastolují otázku, co ve skute čnosti tvo ří tu pravou skupinu. Scott Page hrál na saxofon, Tim Renwick na kytary, Guy Pratt na basovou kytaru, Jon Carin na klávesové nástroje – a p řesto tato skupina sebe sama nazývala Pink Floyd. Pink Floyd World Tour bylo zahájeno v zá ří 1987 a trvalo s drobnými přestávkami prakticky až do roku 1990. I když Roger Waters p ředstavení shazoval, že jsou „samá š ťáva bez masa “, v této dob ě dosáhli Pink Floyd pravd ěpodobn ě svého postwatersovského koncertního vrcholu. Naproti tomu turné Radio K.A.O.S. Rogera Waterse rozhodn ě nebylo, podobn ě jako jeho p ředchozí koncertní š ňů ra, doprovázeno frontami u pokladen. Tato paradoxní a politování hodná realita, poukazuje na krátkozrakost b ěžného rockového publika. Zatímco David Gilmour a spol pod hlavi čkou Pink Floyd slavili nedozírné komer ční úsp ěchy, tak autor v ětšiny repertoáru, kterému za tyto úsp ěchy vd ěč í, se potýkal s nedostate čnou popularitou svého jména mezi lidmi, z nichž v ětšinu zjevn ě v ůbec nezajímá, kdo je autorem díla, které si za léta tolik oblíbili.

61 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 320. 62 Jonathan Park, inženýr a designér rockových koncertních show. Pro Pink Floyd pracoval od turné Wish You Were Here roku 1975. Dále vytvo řil koncertní p ředstavení pro turné Pink Floyd Animals , The Wall , turné Rogera Waterse The Pros And Cons Of Hitch Hiking , Radio K.A.O.S. , In The Flesh a koncert The Wall Live in Berlin .

„Sout ěžím sám proti sob ě a prohrávám. Jsem ale spokojený, protože to, co vložíte do kvality, se vám vrací v kvantit ě.“ 63 (Roger Waters)

6. NOVÉ OBZORY BEZ ŽELEZNÉ OPONY

6.1 The Wall živ ě v Berlín ě „Stále panují zmatky o tom, kdo tam vlastn ě hrál, což tak docela nechápu. Celé to byla Rogerova show, ale lidé mi po řád d ěkují a vypráv ějí, jak to bylo skv ělé. Ješt ě jsem nep řišel na to, jestli je snazší se skromn ě usmívat a p ředstírat, že jsme tam byli my, nebo se poušt ět do složitého vysv ětlování, že koncert uspo řádal Roger s najatými hudebníky.“ 64 (Nick Mason)

Jestliže zbylí Pink Floyd a lidé v showbysnysu odstavili Rogera Waterse na druhou kolej, m ěli se do čkat p řekvapení, kterým n ěkdejší šéf Pink Floyd doslova ohromil celý hudební sv ět. Ne, že by snad n ěkte ří z jeho bývalých pod řízených očekávali, že se tento chytrý a sout ěživý člov ěk stáhne do ústraní. Ale nikdo z řejm ě nep ředpokládal, že Roger Waters na sebe strhne pozornost doslova celé planety politicko-kulturní událostí, která nejenže se zapsala do Guinessovy knihy rekord ů jako nejv ětší rockový koncert všech dob, ale jako celosv ětová kulturní a politická událost zaujala místo hned vedle Woodstocku, Live Aid 1985 a Live 8 2005. Souhra pádu Berlínské zdi a n ěkolika dalších š ťastných událostí, inspirovala Rogera Waterse ke vzk říšení svého životního veledíla. Uvedení The Wall na Postupimském nám ěstí u pietn ě zachované části symbolu tyranie a útlaku v sobotu 21. července 1990, se stalo příležitostí k nadšenému vyhán ění duch ů studené války, ale i války p ředešlé. Své autobiograficko psychologické drama p řetvo řil ve stylu hv ězdn ě obsazované rockové opery Tommy , čímž umožnil setkání tém ěř p ětadvaceti svých slavných koleg ů, mezi nimiž nechyb ěli nap říklad Van Morrison, Joni Mitchell, Sineád O´Connor, Marianne Faithfull či skupina Scorpions. Roger Waters shledal p říležitost k popušt ění uzdy svému pov ěstnému megalomanství a rozhodl se p řivést na pódium symfonický orchestr bývalé NDR dirigovaný Michealem Kamenem a sto členný p ěvecký sbor posádkové hudby sov ětských ozbrojených sil. Aby show odpovídala grandiózním

63 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 330. 64 Mason, Nick. Pink Floyd . Op. cit., s. 258.

40 rozm ěrům celé události, byla nová ze ď tém ěř stosedmdesát metr ů dlouhá a pětadvacet metr ů vysoká. M ěř ítko zachovávaly i d ěsivé nafukovací a v ůbec nejv ětší loutky Geralda Scarfea. Koncert The Wall Live In Berlin nakonec p římo v Berlín ě zhlédlo 350 tisíc divák ů a dalších 100 milion ů v přímém p řenosu u televizních obrazovek po celém sv ětě. Ten, kdo nedostal pozvání na pódium, dostal alespo ň vstupenku do hledišt ě, jen "pan Mason" a "pan Gilmour" - jak své bývalé spoluhrá če Roger Waters výhradn ě tituloval (o "panu Wrightovi" se nikdy ani nezmi ňoval) pozvání nedostali. „Filozoficky, politicky, fyzicky i hudebn ě jsme se rozešli,“ řekl Roger Waters. „Už si jich nevážím.“ Studená válka mezi národy skon čila, mezi bývalými kolegy z jedné kapely však dosáhla maxima.

„Koncert v Berlín ě byl zcela ojedin ělým zážitkem, neopakovatelným. Byl jsem si té strašlivé energie v ědom – tehdy asi opravdu sta čilo málo, aby ta obrovská masa lidí na jeden pokyn srovnala se zemí celý Berlín. Bylo to opojn ě d ěsivé, ur čitý druh extáze. Pod sebou dav, který ovládáte, ale s nímž nemáte žádný kontakt. Nic v ětšího už bych nikdy zažít necht ěl.“ 65 (Roger Waters)

6.2 Roger Waters ubavený k smrti „Radio K.A.O.S. vyjad řovalo bolestivé problémy univerzáln ě, ale téma mého nového alba se zabývá mou vlastní úzkostí.“ 66 (Roger Waters)

Roger Waters se bezprost ředn ě po úsp ěchu spektakulárního berlínského znovuvzk říšení Zdi vrátil k projektu, na n ěmž zahájil práci již b ěhem turné Radio K.A.O.S. Tehdy uvažoval, že album bude zachycovat další dobrodružství Billyho a Jima. Ukázalo se ale, že p ředb ěžné datum vydání, za čátek roku 1989 je p řed časné, nebo ť Waters se stále odpoutával od své nahrávací spole čnosti, údajn ě kv ůli existenci, dle jeho vlastních slov, „jakési skupiny, která si říká Pink Floyd“ a jeho album bylo proto odloženo na neur čito. Je ale rovn ěž možné, že d ůvodem, pro č nechával materiál uzrát, byla, v dob ě zapo četí prací, absence dostate čně inspirujícího leitmotivu, o jehož um ělecké zpracování by Roger Waters m ěl zájem. Situace se zm ěnila až za čátkem

65 Dědek, Honza. Rockový Shakespeare. Týdeník Reflex, 2002, č.23, s. 22-23. 66 Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd. Op. cit., s. 331.

41 devadesátých let, kdy Irák obnovil staré snahy o anexi Kuvajtu a 2. února 1990 jej napadl. Iráckou snahou byla kontrola nad tamn ějšími bohatými ropnými poli, tvo řícími t řináct procent veškerých sv ětových zásob. Rada bezpe čnosti OSN dala Iráku ultimátum, že do 15. ledna 1991 musí Kuvajt zcela vyklidit. Po jeho vypršení za čala pod vedením USA a hlavi čkou OSN mezinárodní vojenská operace zvaná "Pouštní bou ře", jejíž cíl, osvobození Kuvajtu, byl spln ěn. V období mezi lednem a únorem byl Irák p řinucen Kuvajt opustit a 28. února 1991 byl uzav řen mír. Válka si ovšem vyžádala na sto tisíc ob ětí a ješt ě více v Iráku prohloubila tamní ekonomickou krizi. B ěhem války prob ěhlo také n ěkolik akcí s jediným cílem - zabít Saddáma Hussajna - avšak žádný z nich nebyl úsp ěšný. Vále čný konflikt v Perském zálivu zasáhl Rogera Waterse natolik, že se rozhodl reagovat na n ěj zp ůsobem sob ě vlastním. Vnímal jej jako nesmyslný a plný dalších zbyte čných ob ětí a to jen proto, že černé zlato m ělo a stále má nedozírnou cenu. Roger Waters vyzrál nejen jako hudební skladatel, ale jistý vývojový posun je možno spat řit i v jeho um ění slova. Pro autora nezbytná koncepce již není natolik patrná jako u d řív ějších prací, ale p řesto je z řejmé, že obdobnou tv ůrčí metodu použil již p ři psaní alba The Final Cut . Spole čným motivem všech písní je tentokrát všeobecná deziluze ze západní kultury, zejména televizí a masmédií a jejich dopad na psychiku lidí. Vše se pak odehrává práv ě na pozadí války v Perském zálivu. Rogera Waterse velmi siln ě inspirovala kniha amerického vysokoškolského profesora Neila Postmana, zabývajícího se teoriemi komunikace, Amusing Ourselves To Death vydaná roku 1985.

6.3 Amused To Death - rozbor alba „Jednou jsem se na p řednášce z teorie komunikace zmínil student ům, že mi napsal n ějaký potrhlý Angli čan, který byl okouzlen mojí knihou Ubavit se k smrti. Když jsem řekl jeho jméno, sálem to zašum ělo. Mn ě to nic ne říkalo, ale vid ěl jsem ty jejich vyt řešt ěné o či. Roger Waters z nějakých Pink Floyd.“ 67 (Neil Postman 68 )

67 Vl ček, Josef. Roger Waters poprvé v Praze! Xantypa, 2002, č.4, s. 52-55. 68 Neil Postman (1931-2003), americký univerzitní profesor. Autor knihy Amusing Ourselves to Death (Ubavit se k smrti), v níž vyjad řuje sv ůj skeptický pohled na sm ěr vývoje mediální sféry a p ředevším na roli televize jako média.

Literární stránka alba Amused To Death je lad ěna více či mén ě sarkasticky. Texty v ětšinou kritizují televizi nebo válku, a čkoliv již ne tu druhou sv ětovou, v níž Roger Waters ztratil otce, nýbrž ty nové války za použití moderních prost ředk ů elektronického boje, které umož ňují vést je nap říklad z třitisíce mil vzdálených hospod, p řitom je sledovat v přímém televizním p řenosu a hlavn ě být mimo dost řel (The Bravery Of Being Out Of Range ). Roger Waters zve tentokrát poslucha če na sledování televize s programem plným násilí, jenž jako otrlí jedinci vnímáme naprosto konzumn ě a bez sebemenších emocí. Jistý spojovací článek albové koncepce je možno spat řovat v opi čákovi symbolizujícím tupého televizního diváka, sedícího p řed obrazovkou, opojeného volbou program ů a uspávaného p řesv ědčením, že vše co se ve sv ětě hr ůzného d ěje má sv ůj perfektní smysl ( Perfect Sense ). Album otevírá poklidná instrumentální kompozice The Ballad Of Bill Hubbard . Na pozadí jedine čného kytarového sóla Jeffa Becka vypráví veterán z první sv ětové války Alf Razzell své traumatizující vzpomínky, jak musel svého ran ěného p řítele, vojína Billa Hubbarda z jednotky Královských st řelc ů osmého batalionu regimentu m ěsta Londýna, ponechat vst říc smrti v „zemi nikoho“. V ostrém kontrastu tohoto p říb ěhu pak na jiném kanálu odpovídá mladá dívka na dotaz, co si myslí o válkách: "Na válce mi vlastn ě nic nevadí. Je to jedna z t ěch v ěcí, které ráda sleduju, když dávají p řenosy z války. Aspo ň hned vím, jestli vyhráváme nebo prohráváme..." 69 . Celé dílo je tedy v ěnováno práv ě vojínu Williamu Hubbartovi. B ěhem práce na albu strávil Roger Waters s Alfem Razzellem dlouhé hodiny povídáním o smrti, smyslu válek a dalších negativních vliv ů p ůsobících na lidi a n ěkterými z těchto myšlenek se nechal p ři psaní inspirovat. Roger Waters kritizuje Spojené státy za jejich zp ůsob vedení válek, kdy piloti letadel jen plní rozkazy a vychutnávají si krásn ě modrou oblohu, slep ě v ěř ící zkázonosným idejím své progresivní spole čnosti v Late Home Tonight . Watching TV zase vypráví p říb ěh o čínské studentce, která zahynula v přímém p řenosu p řed televizními kamerami p ři incidentech v roce 1989 na pekingském nám ěstí Nebeského klidu, protože snila o svobod ě. Cht ěla zm ěnit sv ět, myslela, že ona podivná ze ď, odd ělující Čínu od okolního sv ěta m ůže padnout. V Three Wishes se

69 PinkFloyd.cz, [online]. Překlady text ů Amused To Death . 2009 [cit. 1. ledna 2009]. Dostupné z .

43 objevuje poslední vzpomínka na smrt autorova otce, když jedno z p řání, které tajemný Gin plní je, aby jeho otec nezem řel. Ale jak pozd ěji zjiš ťuje, p řání bylo unáhlené: "…a v okn ě vidím člov ěka, kterého jsem se již nau čil postrádat" 69 . Tajemná It's A Miracle s basovou linkou jako vyst řiženou z Goodbye Cruel World , záv ěre čné písn ě první části The Wall , obsahuje jeden z autorových nejsiln ějších text ů: „…máme vše, na co jen pomyslíme, zábavní a obchodní centra, Ferrari, Rolls Royce i Porsche a doktor na Manhattanu zachránil umírajícího muže bez tu čného šeku – lidská rasa zcivilizovala sama sebe…to je zázrak…“ 69 . V jejím záv ěre čném epilogu se Roger Waters siln ě kriticky op řel do slavného britského autora muzikálové a filmové hudby, Sira Andrewa Lloyda Webbera: „…kr číme se ve svých krytech s rukama p řes uši a p říšerné v ěci od Lloyda Webbera jdou ješt ě roky a roky a roky…“ 69 . Roger Waters již v minulosti, a nutno říci, že oprávn ěně, obvinil tohoto skladatele z plagiátorství kv ůli zkopírování části hudby písn ě Echoes (Pink Floyd, Meddle , 1971) do hlavní melodie svého muzikálu Fantom Opery. Vše pak umoc ňuje nesmírná znechucenost s nemohoucností vyváznout z apokalypsy zkaženého sv ěta, odsouzeného k zániku, v záv ěre čné Amused To Death . Dokonale vygradovaná desetiminutová kompozice je pravým záv ěrem podle odborné kritiky jednoho z nejkrásn ějších a po všech stránkách nejdokonalejších alb, které rockový sv ět má, aniž si to v ůbec uv ědomuje. Sarkastické vyzn ění celého díla podtrhuje i jeho obal, znázor ňující opi čáka sedícího s ovlada čem v ruce na hromádce slámy p řed televizní obrazovkou, ze které se na n ěj up řen ě dívá "Boží" oko. To proto, že i B ůh má na albu své místo. Roger Waters tvrdí, že by bylo velmi naivní p ředpokládat, že vše špatné, co se ve sv ětě děje, je jen z Boží v ůle a tento sv ůj názor reprezentuje v třídílné kompozici s názvem What God Wants . Kladením protiklad ů vedle sebe, "B ůh chce mír, B ůh chce válku; Bůh chce hladomory, B ůh chce supermarkety" 70 , parafrázuje kázání duchovních a zesm ěšňuje jejich neochv ějnou víru, že vše má B ůh pod kontrolou a člov ěk vlastn ě ani nemá zodpov ědnost za cokoliv, co činí. Výpravné texty jsou zasazeny do velice sugestivní hudby s vynalézavými efekty, které vyplývají z děje skladeb. Roger Waters, jako vždy držící krok s dobou, na albu op ět využil nejnov ějších studiových a zvukových technologií. Tentokrát

70 PinkFloyd.cz, [online]. Překlady text ů Amused To Death . 2009 [cit. 1. ledna 2009]. Dostupné z .

44 přišla na řadu progresivní metoda QSound, umož ňující mimo řádn ě realistický přednes stereo nahrávky, kdy na n ěkterých efektech (št ěkot ps ů, sán ě s rolni čkami, bou řka, zvon ění telefonu), je patrný tak řka kvadrofonní prostorový vjem. Roger Waters, který naprosto ignoruje hranice mezi hudebními žánry, nebyl nikdy zp ěvák velkého hlasu, ale výjime čného cít ění výrazu. Zpívající vyprav ěč se ve vypjatých polohách tak trochu trápí, zachrán ěn hlasivkami vokalistek, zejména Katie Kissoon a jedine čnou P. P. Arnold. Vzhledem k velkému časovému rozp ětí nahrávání (1988-1992) se na místo stálé sehrané kapely na albu podílelo velké množství p řizvaných studiových hudebník ů. Pestré nástrojové obsazení a s citem vkomponovaný a zaranžovaný London Welsh Chorale spolu s National Philharmonic Orchestra, řízený Michaelem Kamenem, přisp ělo k velice okázalému vyzn ění v ětšiny skladeb. Nejvýrazn ěji na sebe upozor ňuje legendární a technicky brilantní kytarista Jeff Beck, jehož ú čast na albu vedla k poznámkám, že Roger Waters kone čně našel svého Davida Gilmoura. Řada hudebních kritik ů považuje album za nejlepší a nejsiln ější dílo, co kdy Roger Waters napsal, a to v četn ě alb s Pink Floyd! Definitivn ě jím p řekro čil sv ůj vlastní stín vále čných témat a hlavn ě bolesti ze ztráty otce. Po jeho vydání na konci roku 1992 nenásledovalo žádné koncertní turné, neboť Roger Waters řešil své osobní a rodinné problémy a prakticky po zbytek deváté dekády minulého století o n ěm nebylo slyšet.

6.4 Ješt ě jednou Pink Floyd Ani ne rok po záv ěre čném koncertu nekone čného turné v červenci 1989 v Marseilles, jemuž p ředcházel vrchol š ňů ry v podob ě vystoupení v Benátkách a o měsíc d říve čty ři koncerty na Moskevském olympijském stadionu, se Pink Floyd v červnu 1990 ú častnili charitativního open air festivalu v Knebworthu. V říjnu 1991 se automobilový sb ěratel nadšenec Nick Mason spolu s Davidem Gilmourem a Stevem O´Rourkem rozhodli absolvovat náro čný závod veterán ů Carrera PanAmericana z Mexika do Texasu. Dokumentární snímek La Carrera Panamericana z dubna 1992 obsahující p ůvodní doprovodnou a ve své podstat ě zcela zbyte čnou hudbu pod hlavi čkou Pink Floyd, je jasným dokladem smutné skute čnosti, že devalvace slavného jména již nemohla klesnout níže.

V lednu 1993 skupina oznámila zapo četí prací na novém studiovém albu v přestav ěném a modernizovaném nahrávacím studiu Britannia Row, jehož majitelem se Pink Floyd stali v dob ě nahrávání alba Animals. Formou improvizace, která znamenala nastartování tv ůrčího procesu a díky mnohem v ětší semknutosti skupiny jako celku, vznikla b ěhem relativn ě krátké doby nahrávka, znějící výrazn ě ambiciózn ěji, než album A Momentary Lapse of Reason . Zejména Rick Wright si připadal mnohem více jako sou část celého procesu.

„Krom ě zamluvení času v Britannia Row jsme se na novou desku moc nep řipravovali. Nikdo nep řišel na nahrávání s fragmenty typu „Tohle jsem p řed časem ud ělal“ v rukávu. Nebyli tam žádní nájemní hudebníci, jen David, Rick a já, technik za mixážním pultem, pušt ěný magnetofon a tolik času, kolik jsme pot řebovali.“ 71 (Nick Mason)

6.5 The Division Bell – rozbor alba The Division Bell , v po řadí druhé studiové album pojmenované podle zvonu, užívaného v britském parlamentu k vymezení času, b ěhem n ěhož se poslanci rozhodují, zda budou hlasovat pro nebo proti návrhu, bylo typickou ukázkou modelu Pink Floyd bez Rogera Waterse. Vyznívá živ ě, je dob ře vyvážené a po formální stránce mu tak řka není co vytknout, nebo ť snaha Davida Gilmoura o rehabilitaci klasického zvuku Pink Floyd zde dosáhla svého maxima. B řemeno text ů mu tentokrát pomohla nést básní řka, spisovatelka a noviná řka Polly Samson, s níž se David Gilmour b ěhem nadcházejícího sv ětového turné oženil. Navzdory skute čnosti, že album nelze jednozna čně ozna čit za koncep ční, je možné mezi písn ěmi vysledovat jistou spojitost ve form ě a tématu, kterým je nedostatek komunikace mezi lidmi. O autorství hudby se tentokrát David Gilmour pod ělil s Rickem Wrightem. Album zahajuje bublající instrumentálka Cluster One . Typicky gilmourovská albová introdukce postavená na bluesové kyta ře, k níž se v záv ěru p řidávají bicí a klavír, m ěla poslucha če nechat ochutnat náladu alba. Následná ostrá rocková pís ěň What Do You Want From Me pojednávající o problému komunikace v partnerských vztazích, je exceletní ukázkou um ění doprovodných vokalistek. Polly Samson

71 Mason, Nick. Pink Floyd . Op. cit., s. 265.

46 přiznala, že první sloka velmi up římného textu Poles Apart , v němž se zabývá rozt říšt ěním rodinných či p řátelských vztah ů, je o Sydu Barrettovi, druhá o Rogeru Watersovi a t řetí se pak týká obou. Hudebn ě velmi poklidná píse ň p řechází v náladovou instrumentální kompozici Marooned , založenou na kyta ře Davida Gilmoura, která byla živ ě p ředvád ěna poprvé až v polovin ě turné. Její doprovodná videoprojekce, zobrazující velryby plující v mo ři, je pravd ěpodobnou narážkou na Japonsko, které p řes veškeré snahy ekolog ů stále pokra čuje v jejich lovu. Je rovn ěž jedinou skladbou, za níž Pink Floyd v celé své historii obdrželi cenu Grammy a to v kategorii „Nejlepší instrumentální výkon“. Angažovaná A Great Day For Freedom se týká stržení berlínské zdi a podle vlastního vyjád ření Davida Gilmoura, její hudba není nijak p řekvapivá a potýká se s nedostatkem nových vlastních nápad ů. První polovinu alba uzavírá jeden z jeho vrchol ů, pocházející výhradn ě z pera Ricka Wrighta. Tajemnou Wearing The Inside Out zahajuje citlivý, jakoby bluesový saxofon Dicka Perryho a je p řekvapující, jak dob ře se autor, který ji rovn ěž celou zpívá, dokázal vyrovnat s tak dlouhým odlou čením od skupiny. V druhé polovin ě album pokra čuje pon ěkud nejist ě až mdle písní Take It Back , jejíž styl a zejména pak kytary velmi nápadn ě evokují hudební kategorii, pon ěkud odlišnou od stylu Pink Floyd. Navíc je z řejmé, že skladba byla evidentn ě napsána s cílem její snadné vysílatelnosti v rádiích a p ředstavuje tak ur čitou vykalkulovanou přímo čarou komer ční upoutávku k celému albu. Díky tomu se stala ter čem ostré kritiky ze všech stran, která tvrdila, že podobná hudební forma ke jménu Pink Floyd v žádném p řípad ě nepat ří. Výrazn ější nad ěji na zlepšení nedává ani následující Coming Back To Life s jednoduchým rytmem, jež ji od druhé sloky textu provází prakticky bezezm ěny až do jejího záv ěru. Skladba, na níž David Gilmour, autor hudby i textu, soud ě z živých vystoupení, není p říliš hrdý, postrádá vnit řní náboj a vyznívá n ěkam do ztracena. Po ní však p řichází druhý vrchol alba v tematicky úst řední kompozici Keep Talking , zahájenou monologem britského teoretického fyzika Stephena Williama Hawkinga trpícího vážnou amyotrofickou laterální sklerózou napadající nervový systém. Díky ní je upoután na invalidní vozík a s okolním sv ětem je schopen komunikovat pouze prost řednictvím speciálního po číta če a elektronického hlasového syntezátoru. P řesto však ani tato skladba není hudebn ě p říliš novátorská a zejména použití vocoderu siln ě p řipomíná Pigs (Three

Different Ones) z alba Animals . A čkoliv to David Gilmour popírá, je velmi pravd ěpodobné, že text p ředposlední, jakoby folkov ě lad ěné písn ě Lost For Words se týká Rogera Waterse. Svými mimohudebními zvukovými efekty – úvodní kroky, cinkání klí čů či otevírání a zabouchnutí dv ěř í – se nejvýrazn ěji z celého alba snaží připomenout ducha starých Pink Floyd. První píse ň, kterou podle vlastního vyjád ření David Gilmour pro album zkomponoval, p ředstavuje v samotném záv ěru jeho t řetí a nejhodnotn ější vrchol. Autor p řipustil, že siln ě nostalgická osmiminutová High Hopes je nejosobn ější ze všech, které kdy napsal a podle kritiky pat ří hudebn ě k jeho vůbec nejlepším. Dokonalá grafická podoba alba The Division Bell pochází op ět z dílny Storma Thorgersona. Po p řednesení n ěkolika návrh ů se skupina usnesla na konceptu dvou hlav, které optickou iluzí vytvá řejí hlavu jednu, což odráží i komunika ční téma alba. Storm Thorgerson, proslulý svou posedlostí a odmítáním d ělat kompromisy v podob ě trik ů a fotomontáží, trval op ět na tom, aby bylo vše doopravdy. Nechal proto vytvo řit dv ě více jak t ři metry vysoké a p ůldruhé tuny vážící ocelové skulptury, které byly položeny na poli v Cambridgeshire na pozadí s katedrálou Ely a fotografovány za různého po časí a rozdílných sv ětelných podmínek více než dva týdny. Dnes jsou tyto plastiky umíst ěny v Rock and Roll Hall of Fame v Clevelandu v americkém stát ě Ohio. Po svém vydání v březnu 1994 zaznamenalo album The Division Bell obrovský komer ční úsp ěch. Jen za první týden se jej v USA prodalo 465 tisíc kopií a po dobu čty ř týdn ů obývalo první p říčku v prodejnosti podle žeb říčku amerického Billboardu. Jeho prodej podporovala obrovská reklamní kampa ň zahrnující vzducholod ě a speciální limitované verze voz ů n ěmecké automobilky Volkswagen („Golf The Division Bell Edition“), která se stala i oficálním sponzorem sv ětového turné, v jehož rámci se skupina Pink Floyd p ředstavila 7. zá ří 1994 na pražském Strahovském stadionu a pove čeřela s prezidentem Václavem Havlem. Komercializaci v tak výrazné mí ře však p řijala velká řada kritik ů a fanoušk ů s mimo řádným odporem.

„Kdysi jsem vid ěl záznam z turné A Delicate Sound Of Thunder a musím up římn ě říct, že kdykoliv vidím n ěco podobného, jsem p řesv ědčen, že si každý musí

48 všimnout, že císa ř je nahý. Ale je s podivem, že si toho nikdy nikdo nevšimne. Dodnes si vzpomínám, jak jsem ležel na zádech, ruce nohy ve vzduchu a t řásl jsem se smíchy – to, co jsem vid ěl, bylo n ěco hrozného! Na druhou stranu – je už to tak dávno. Nevím, t řeba ti t ři, co si říkají Pink Floyd, v budoucnu ješt ě n ěco ud ělají, možná ne.“ 72 (Roger Waters)

6.6 The Division Bell vs. Amused To Death David Gilmour se s Rickem Wrightem shodují v názoru, že The Division Bell je nejlepším albem Pink Floyd od Wish You Were Here z roku 1975. Je pravdou, že se skute čně jedná o celek s nápadn ě výrazn ější rovnováhou mezi hudbou a nesporn ě ambiciózn ějšími texty, než tomu bylo v případ ě p ředchozího A Momentary Lapse of Reason . Avšak p ři objektivním posouzení a srovnání jeho úrovn ě s klasickými díly Pink Floyd, vyvolávají podobné názory úsm ěv na tvá ři. Místo o čekávaného hlubšího poselství z ůstala jen vn ější podoba, by ť stále ušlechtilá, líbivá a elegantní. V každém případ ě, i p řes výše uvedené p řipomínky, už ale není možno jednozna čně konstatovat, že by snad album d ělalo jménu Pink Floyd vysloven ě ostudu. Vyvstává však otázka, zda by s The Division Bell byla schopna staronová skupina Pink Floyd obhájit nárok na slavné jméno v p římém porovnání svého posledního díla s o dva roky starším opusem Amused To Death Rogera Waterse. Jestliže budu album Amused To Death posuzovat jednotliv ě po stránce obsahové, hudební i zvukové, ve všech t řech t ěchto rovinách je schopno d ůstojn ě obhájit své místo jak vedle vedle slavného triptychu Pink Floyd p ředstavovaného alby The Dark Side Of The Moon , Wish You Were Here a Animals , tak rovn ěž vedle mistrovského díla The Wall . P řes veškerou svoji kvalitu nemá album The Division Bell sebemenší šanci ve stejném souboji obstát. V absolutní hodnot ě se The Division Bell jeví jako velmi zda řilé album, avšak p ři srovnání s Amused To Death výrazn ě ztrácí na své síle a proto na základě p ředložených skute čností docházím k záv ěru, že práv ě dílo Rogera Waterse by bylo mnohem d ůstojn ějším nositelem jména Pink Floyd.

72 Dědek, Honza. Rockový Shakespeare. Týdeník Reflex, 2002, č.23, s. 22-23.

7. VST ŘÍC BUDOUCNOSTI

„Neohlížím se v hn ěvu. Minulost a ť už byla jakákoliv, m ě nezajímá. Kdybych měl žít s pocitem, že p říští den musím p řekonávat v čerejšek, nikdy už nevstanu z postele. V uplynulých letech jsem pracoval na mnoha projektech a t ěším se na budoucnost. Myslím, že jasn ě prokáže, kdo je autorem The Wall.“ 73 (Roger Waters)

7.1 Roger Waters v ope ře „Zaujala m ě osudovost fiktivního vztahu mezi Marií Antoinettou a dít ětem, s nímž se setká na víde ňském dvo ře. Op ět se st řetnou až o mnoho let pozd ěji, kdy tohle dít ě, v té dob ě již dosp ělý muž, je jedním ze soudc ů, kte ří rozhodují o jejím život ě či smrti. Bylo to velmi silné téma, jež m ě inspirovalo k napsání t ří árií. Jsou mnohem intimn ější a narativn ější, než kterákoliv z mých dosavadních písní. Mohla by to být opravdová opera, na niž by lidé chodili do divadla. Už se nemohu do čkat, až o premié ře zasednu v lóži a budu se dívat a poslouchat svou vlastní hudbu, kterou hraje n ěkdo jiný. Bude to pro m ě hodn ě zvláštní pocit. V sou časné dob ě máme nahraných p řes osmdesát minut hudby, na které se podíleli špi čkoví klasi čtí hudebníci a zp ěváci. Sestavili jsme devadesáti členný orchestr, velký p ěvecký sbor, včetn ě d ětského sboru, a vybrali si ty nejlepší tenory a sopranistky, které lze na této planet ě nalézt. Řek bych, že to bude jedine čné. Musí to být jedine čné.“ 74 (Roger Waters)

Prakticky po celá devadesátá léta minulého století se Roger Waters v ěnoval ambicióznímu projektu, na n ěmž pracoval s p řestávkami bezmála šestnáct let. Šlo o regulérní klasickou operu o t řech jednáních pro symfonický orchestr a mistry p ěvce, pojmenovanou Ça Ira (fr. P ůjde to), což byla vedle Marseillaisy nejproslulejší francouzská revolu ční píse ň z r. 1789, kterou si oblíbila královna Marie Antoinetta a v jejímž refénu se zpívá: Ah ! ça ira, ça ira ! Les aristocrats à la lanterne! Tento nápad se zdá natolik velikášský a odvážný, že by nebylo p řekvapující, kdyby u jeho zrodu stál sám Roger Waters. V tomto případ ě tomu ale bylo pon ěkud jinak. Na po čátku bylo asi padesátistránkové libreto francouzského texta ře Étienna

73 Dědek, Honza. Rockový Shakespeare. Týdeník Reflex, 2002, č.23, s. 22-23. 74 Dědek, Honza. Rockový Shakespeare. Týdeník Reflex, 2002, č.23, s. 22-23.

Roda-Gila [2] napsané roku 1988. Tento text, který už sám o sob ě byl um ěleckým dílem, dopln ěným ilustracemi Nadine, manželky Roda-Gila, vypráv ěl p říb ěh z období Velké francouzské revoluce v letech 1789 až 1793, kdy prob ěhl z řejm ě nejv ětší boj za svobodu v historii lidstva. Do centra d ění postavil jak Ludvíka XVI. a jeho cho ť Marii Antoinettu, tak i prostý lid jdoucí do boje s neutuchající vírou v lepší zít řek. Étienna Roda-Gil byl p řesv ědčen, že Ça Ira je mistrovské dílo celého jeho života a domníval se, že jediný, kdo k n ěmu m ůže složit hudbu, je Roger Waters. Ten měl ze všeho nejprve smíšené pocity, ale od za čátku v ěděl, že to není úplná hloupost. Na projektu za čal skute čně pracovat a za pouhých šest týdn ů byl hotov s více než dvouhodinovou demo nahrávkou. Cesta však nebyla jednoduchá, protože v roce 1990 podlehla Nadine leukémii a celý projekt pak trochu zmizel do ztracena. Po několika letech se ale Roger Waters a Etienne Roda-Gil op ět setkali a rozhodli se myšlenku klasické opery realizovat. Roger Waters, kterého vždy fascinovala témata spojená s francouzskou a americkou revolucí, dokonce napsal k francouzskému originálnímu i anglické libreto. To mírn ě upravil tak, aby odráželo revoluci v tom nejširším slova smyslu. P řipustil, že se p ři psaní nedržel p řesných historických fakt ů, díky čemuž je možno vypozorovat i jisté paralely s autorovým d řív ějším dílem. Motiv člov ěka plného ideálu stojícího uprost řed významných d ějinných událostí, které on sám nem ůže pochopit, natož ovlivnit, se objevil již v projektu The Wall . Po p řed časné smrti Étienna Roda-Gila se Rogeru Watersovi nakonec poda řilo náro čný projekt p řece jen dokon čit. Premiéra opery, p ři níž ú činkovalo p řes 500 herc ů, tane čník ů a zp ěvák ů a cena produkce se vyšplhala dva miliony eur, se uskute čnila 25. srpna 2006 v Poznani. Netroufám si toto dílo Rogera Waterse posuzovat v kontextu sv ětové operní tvorby. Domnívám se však, že se úsp ěšn ě vyrovnává se všemi úskalími žánru a jako kompozi ční celek pevn ě drží pohromad ě. Nejsiln ější stránkou Rogera Waterse zůstávají vzrušující a emoce jit řící melodické plochy. Dostatek takových nalezneme i zde, by ť ve zcela jiném provedení, než jsme doposud zvyklí – nyní tedy v symfonickém aranžmá se vzletnými áriemi a mohutn ě zn ějícími sbory. Ça Ira nepostrádá všechny pat řičné atributy – dramati čnost, monumentálnost i patos, p řesto

51 její poslech m ůže být pro mnohé b ěžné obdivovatele Pink Floyd a Rogera Waterse oříškem k nerozlousknutí. Ça Ira má ve sv ětě velmi p říznivé kritické ohlasy. Pokud jí bylo p řece jen n ěco vytýkáno, tak pouze její náro čná scénická realizace a rovn ěž to, že autor mohl být v kontextu svého rukopisu a daného tématu ješt ě více agresivní. Hudba je považována za velmi dobrou a místy dokonce brilantní, zejména osvobození otrok ů a poprava Marie Antoinetty.

7.2 Každý jednou dosp ěje Dvacet let po koncertech Live Aid, se jejich aktér Bob Geldof 75 rozhodl, zorganizovat obdobnou sérii benefi čních koncert ů pod názvem Live 8. P řál si, aby nejv ětším lákadlem této akce bylo znovuvzk říšení Pink Floyd v původní sestav ě. Oslovil proto nejprve Davida Gilmoura, který však návrh rezolutn ě zamítnul. Strávil několik posledních let prací na vlastních projektech a taky v ěděl, že kdyby p řece jen spole čně zahráli, všichni v četn ě nahrávací spole čnosti, tisku a fanoušk ů by na n ě vyvíjeli tlak, aby vydali nové album a vyhlásili turné. Bob proto oslovil Nicka Masona, zda by nemohl Davida Gilmoura n ějak p řesv ědčit, ani u n ěj však neusp ěl. Nick Mason se ale o nápadu zmínil Rogeru Watersovi, kterého tím vyprovokoval k tomu, že kontaktoval Boba Geldofa. Roger Waters se okamžit ě postavil kladn ě k myšlence zahrát na akci, která ladila s jeho politickým p ředsv ědčením, zvláš ť když Bob Geldof neusiloval o finan ční výt ěžek, ale o sjednocení sv ěta v poselství, které mělo sv ětové v ůdce p řed summitem G8 v Gleneagles v červenci 2005 upozornit na zbyte čnou chudobu. Nabídl proto, že ud ělá poslední gesto a zatelefonuje Davidu Gilmourovi s tím, že by do toho m ěli jít. David Gilmour, plný nejr ůzn ějších obav, si dal čas na rozmyšlenou a po čty řiadvaceti hodinách souhlasil. Pomyslná ze ď, kterou mezi sebou hudebníci za léta vystav ěli, za čala zjevn ě chátrat. Noviná ři m ěli hody a přední stránky v ětšiny sv ětových deník ů zaplnily palcové titulky a létající prasata. Vále čné sekery byly zakopány. Kolty se vrátily do pouzder. Pink Floyd v klasické sestav ě vystoupili po 24 letech dne 5. července 2005 ve t řiadvacet hodin londýnského času, aby zahráli čty ři klasické písn ě pro nedo čkavé a vd ěč né publikum. Rick Wright tkal své jedine čné struktury, David Gilmour byl spolehlivý jako

75 Bob Geldof (*1951), irský zp ěvák, muzikant, herec a politický aktivista. V roce 1982 ztvárnil hlavní roli Pinka ve filmu Alana Parkera Pink Floyd – The Wall .

52 obvykle, dokonalý a lyrický a Roger Waters dopl ňoval své klasické basové linky a osobní texty řečí t ěla, z níž bylo patrné, že se dob ře baví. Celá sada písní p ůsobila jako emoce. Waters navázal kontakt s publikem n ěkolika dob ře uváženými slovy před Wish You Were Here , v nichž se zmínil o Sydu Barrettovi. Údajn ě nemožné se stalo skute čností. Znovuzrození Pink Floyd se mocn ě odrazilo v prodeji desek. Podle stanice BBC se prodej kompilace Echoes zvýšil o 1300 procent a k nejžádan ějším titul ům pat řilo dvojalbum The Wall. David Gilmour reagoval okamžit ě, když prohlásil, že zisky spojené s vystoupením na Live 8 v ěnuje na dobro činné ú čely a vyzval ostatní, aby učinili to samé. Uvedl, že na tomto koncertu nebude profitovat. Skupina rovn ěž dostala mnohamilionové nabídky na další vystoupení, které však všichni členové jednomysln ě odmítli, pon ěvadž se necht ějí ocitnout pod tlakem velkého o čekávání, které by s sebou návrat Pink Floyd p řinesl.

„Pokud bych se m ěl vrátit k Pink Floyd, znamenalo by to, že bych musel přijmout vše, co tahle kapela nato čila v dob ě mé nep řítomnosti. A toho bych nikdy nebyl schopen!“ 76 (Roger Waters)

7.3 David Gilmour spokojený na svém ostrov ě „Pink Floyd z ůstanou spát. Je mi šedesát a nechci už moc pracovat. Pink Floyd jsou d ůležitá část mého života, hodn ě m ě to napl ňovalo, ale už to sta čilo. Nechci být měsíce a m ěsíce na turné. Problém není v Rogeru Watersovi, ani bez n ěj bych necht ěl pokra čovat jako Pink Floyd. Jsem spokojený se svým životem.“ 77 (David Gilmour)

Nad ěje n ěkterých fanoušk ů na comeback Pink Floyd po akci Live 8, dementoval David Gilmour za čátkem roku 2006 prohlášením v listu La Repubblica, že již nechce dále pokra čovat v práci jako Pink Floyd. V této souvislosti ohlásil vydání svého dlouho p řipravovaného alba v den svých šedesátých narozenin, tedy na 6. b řezna 2006.

76 Dědek, Honza. Rockový Shakespeare. Týdeník Reflex, 2002, č.23, s. 22-23. 77 Prohlášení Davida Gilmoura v italském listu La Repubblica ze dne 28.2.2006 na dotaz týkající se budoucnosti Pink Floyd.

On An Island , jednozna čně nejzda řilejší ze všech t ří sólových desek Davida Gilmoura, je postavená na jeho stále jedine čné kytarové virtuozit ě a p ůsobí docela klidným a vyrovnaným dojmem. Kytarové party jsou nahrány s naprostou jistotou a bez jakýchkoliv zm ěn v rytmu a melodice písní. P řestože On An Island bylo vydáno 22 let po jeho p ředchozí sólové desce About Face, zvukov ě, hudebn ě i strukturáln ě navazuje spíše na poslední album Pink Floyd, The Division Bell . Rovn ěž tak bylo z v ětší části nahráno ve studiu Astoria, hudebníkov ě soukromém hausbótu poblíž Londýna. David Gilmour si k nahrávání své poslední sólové studiové desky přizval mnoho dalších muzikant ů, nap ř. klávesistu Pink Floyd Ricka Wrighta, kytaristu Roxy Music Phila Manzaneru, který se autorsky podílel již na albu A Momentary Lapse Of Reason či legendární hudebníky Davida Crosbyho a Grahama Nashe. Za zmínku stojí také ú čast jazzového kytaristy Boba Kloseho, člena Pink Floyd v jejich nejran ějším období v letech 1964 a 1965. První a siln ě nostalgická kompozice Castellorizon je zcela instrumentální v duchu Sings of Life z alba A Momentary Lapse Of Reason , či Cluster One z The Division Bell . K napsání skladby, jež byla za rok 2006 nominována na cenu Grammy v kategorii Nejlepší rockový instrumentální výkon, inspirovala autora noc strávená na řeckém ostrov ě Kastelorizo. V další instrumentální miniatu ře Red Sky At Night hraje David Gilmour sám na saxofon, což je jeho ve řejná premiéra hry na tento nástroj. Texty, jejichž autorkou je skladatelova manželka Polly Samson, jsou velmi intimní a k řehké. Nereagují na žádné politické situace, nesnaží se spasit sv ět a ne řeší žádné globální sv ětové problémy, jako je tomu v textové tvorb ě Rogera Waterse. Z celého alba je cítit p ředevším klid, vyrovnanost, uvoln ěnost a životní moudrost. Album ze všeho nejvíce p řipomíná skromné dílo silné a vyzrálé osobnosti svého tv ůrce, který již necítí žádnou vnit řní pot řebu dokazovat sv ětu, kdo je více Pink Floyd.

„Velmi se na turné t ěším, stejn ě jako na hraní se skv ělými muzikanty ze své doprovodné kapely. A také doufám, že mi lidé uv ěř í, když říkám, že tato skupina je jediná, se kterou se hodlám vydat na turné.“ 78 (David Gilmour)

K propagaci svého nového alba se David Gilmour vydal se svou doprovodnou kapelou na krátké turné, čítající p ětadvacet koncert ů po Evrop ě, na n ěž navázala další vystoupení ve Spojených státech. A čkoliv turné ukon čila série kv ětnových koncert ů v londýnské Royal Albert Hall, poslední vystoupení se uskute čnilo za ú časti symfonického orchestru v srpnu 2006 v lod ěnicích polského Gda ńsku u p říležitosti 25. výro čí tvrdého potla čení tamního odborového hnutí Solidarita. Této významné kulturní události se ú častnilo na padesát tisíc divák ů.

7.4 Pink Floyd na v ěky Neustále o čekávaná možnost pokra čujícího reunionu Pink Floyd se rozplynula jednou pro vždy v pond ělí 15. zá ří 2008. Ve v ěku 65 let zem řel po krátkém boji s rakovinou klávesista, skladatel, zp ěvák a zakládající člen skupiny Richard Wright.

78 Prohlášení Davida Gilmoura v italském listu La Repubblica ze dne 28.2.2006 na dotaz týkající se budoucnosti Pink Floyd.

ZÁV ĚR

V dějinách populární hudby se nesetkáme p říliš často s úkazem, známým z případu Pink Floyd. Jen málokdy se v rámci jedné rockové skupiny za dobu jejího trvání sešlo tolik výrazných a p ředevším talentovaných tv ůrčích individualit. Asi jen s velkou mírou fantazie je možno p ředstavit si existence skupin Jethro Tull bez Iana Andersona, Dire Straits bez Marka Knopflera, Van Der Graaf Generator bez Petera Hammila, Roxy Music bez Bryana Ferryho, Talking Heads bez Davida Byrneho, The Cure bez Roberta Smithe nebo The Police bez Stinga. Naproti tomu Black Sabbath neukon čili svou činnost po odchodu Ozzyho Osbourna, Genesis se dokázali vyrovnat s odchodem Petera Gabriela a dokonce nakrátko i s odchodem Phila Collinse. A stejn ě tak Pink Floyd prošli za dobu své existence t řemi r ůznými etapami, jejichž um ělecké projevy ovlivnily odchody výrazných osobností. David Bowie se nechal slyšet, že Pink Floyd po odchodu Syda Barretta, jehož řadí mezi své nejvlivn ější vzory, pro n ěj prakticky p řestali existovat. Jakmile vážná duševní porucha vy řadila nejd ůležit ějšího tv ůrce skupiny z aktivní činnosti, ocitl se její zbytek na prvním rozcestí p řed otazníkem, zda má smysl dále pokra čovat. Tém ěř pět let trvalo, než Pink Floyd našli své nové kreativní vyjád ření. Od samého po čátku jejich snažení bylo z řejmé, a jen málokdo o tom pochyboval, že nejvýrazn ější zásluhu na znovunalezení um ělecké tvá ře m ěl Roger Waters. Když se po jednom z nejd ůležit ějších rockových alb všech dob, The Dark Side Of The Moon , Pink Floyd ocitli v problémech, jak na tento opus adekvátn ě navázat, byl to op ět Roger Waters, který dokázal opat řit nový materiál filozofickou koncepcí do finální podoby alba Wish You Were Here . Roger Waters, od p řírody výrazn ě sout ěživý člov ěk, si byl své um ělecké pozice a z ní vyplývající jisté nenahraditelnosti uvnit ř kapely čím dál více vědom. A jeho stále výrazn ější egocentrismus potla čující názory ostatních člen ů skupiny se také poprvé projevil již na albu Animals a díla The Wall a The Final Cut jsou již jakýmsi p řirozeným vyúst ěním nasm ěrovaného vývoje. V jistém smyslu je situace Pink Floyd v kontextu podobných osud ů ostatních seskupení rockové hudby p řece jen v jistých momentech ojedin ělá. Pravd ěpodobn ě se nikdy nestalo, aby si n ěkterý z člen ů jakékoliv rockové formace tolik p řivlast ňoval práva na její jméno, jako tomu bylo v případ ě Rogera Waterse a Pink Floyd. Za maskou arogantního, cynického, sarkastického a chladného intelektuála se však

56 skrývá zranitelná a vnímavá osobnost. A stejn ě, jako mnoho jiných, podobn ě citlivých lidí, ani Roger Waters nebyl vždy schopen bojovat efektivn ě. V dnešní dob ě nemá pravd ěpodobn ě již význam hodnotit, kdo ze zmín ěných hudebník ů m ěl nejvýrazn ější podíl na zhoršení vztah ů uvnit ř skupiny. P říčiny selhání komunikace mezi lidmi je nutno hledat vždy na obou stranách. V případ ě tak d ůležité hudební veli činy jako jsou Pink Floyd je však na míst ě střízlivý pohled na význam tvorby, kterou za sebou zanechala. Každý ze zú častn ěných si m ěl dokázat sám za sebe vyvodit d ůsledky, týkající se dalšího postoje k tomuto dílu a následného nakládání s ním. A paradoxn ě to byl Roger Waters, který dal jako první impuls k ukon čení činnosti skupiny. A jako první byl pak ochoten se tvá ří v tvá ř postavit realit ě sólové dráhy, a z ní vyplývající nezbytnosti vypo řádat se s nízkou popularitou svého jména, v minulosti prakticky bez povšimnutí ukrytého pod zavedeným um ěleckým jménem Pink Floyd. S tím vším byl Roger Waters ochoten se vyrovnat. Nikdy se ovšem nedokázal vyrovnat se skute čností, že skupina Pink Floyd pokra čuje v činnosti bez n ěj, autora v ětšiny repertoáru, který jí vydobyl významné místo na výsluní historie nonartificiální hudby v jedné řad ě s The Beatles, The Rolling Stones, Bobem Dylanem a dalších stylotvorných a vlivných umělc ů druhé poloviny dvacátého století. Ať již bylo rozhodnutí soudu v kauze vlastnických práv na jméno Pink Floyd jakékoliv, od samého za čátku procesu byla z řejmá d ůležitá skute čnost: Roger Waters v žádném p řípad ě neusiloval o to, aby mohl nadále jako jedinec používat zna čku Pink Floyd, která by mu zajistila mnohem výrazn ější komer ční úsp ěchy, než jaké mu zpo čátku p řineslo jeho vlastní a málo známé jméno. Cílem jeho snah bylo získání vlastnických práv pro sebe, ovšem za jediným ú čelem, aby název Pink Floyd nemohl být užíván v ůbec nikým. Jak je ale známo, osud tomu cht ěl jinak. Zhodnocení tv ůrčího p řínosu Rogera Waterse jak pro skupinu Pink Floyd, tak pro vývoj rockové hudby obecn ě, v přímé konfrontaci s přínosem zbylých člen ů skupiny, dává na základ ě p ředložených fakt ů podn ět ke konstatování, že odvolací soud se v roce 1986 p řid ělením jména Pink Floyd Davidu Gilmourovi a Nicku Masonovi dopustil omylu. Omylu, který by z řejm ě nem ěl takové devalva ční ú činky, pokud by David Gilmour zachoval chladnou hlavu a nepokoušel se dokázat sv ětu, že

57 odchod Rogera Waterse nebude mít na um ělecké vyjád ření Pink Floyd negativní vliv. Při odpov ědi na otázku, zda se považuje za klasika, je Roger Waters v sou časné dob ě zatím opatrný. Zárove ň však dodává, že pokud n ějaké dílo promlouvá k lidem i po dvaceti letech od svého vzniku stále se stejnou intenzitou, pak musí jít bezesporu o um ělecký po čin. A tak se i Roger Waters do čkal na prahu nového tisíciletí uznání i jako sólový um ělec. D ůkazem je vyprodané sv ětové turné In The Flesh , v jehož rámci se v roce 2002 poprvé p ředstavil také českému publiku. P ředvedl pr ůř ez celou svou kariérou, zazn ěly jak písn ě z nejslavn ější éry Pink Floyd, tak i ze sólové tvorby. Autor, který celý život cítil pot řebu reagovat na mnohé globální problémy, pokra čoval dalším sv ětovým turné The Dark Side Of The Moon , které v roce 2007 op ět neminulo Českou republiku. Tématicky jej zam ěř il na kritiku USA, zejména prezidenta George W. Bushe a jeho vále čnou politiku v Iráku. Častým užíváním i mimohudebních prost ředk ů se Roger Waters vždy snažil dosáhnout hlubšího významu svého um ěleckého vyjád ření. Melodie, která u n ěj zdánliv ě n ěkdy ustupovala do pozadí a prim hrála zvuková barevnost podtrhovaná barevností harmonickou, byla v jeho podání odvozována ze správné deklamace slova a usilovala o co nejv ěrn ější poetické vystižení smyslu textu. Tato hudebn ě- dramatická kompozi ční metoda mu byla mnohokrát v minulosti vytýkána, avšak nakonec se ukázala jako jeho nejsiln ější stránka. Kdyby se byl David Gilmour dokázal vyrovnat se zánikem Pink Floyd ve stejné dob ě jako Roger Waters, tedy v polovin ě osmdesátých let a nikoliv až o dvacet let pozd ěji, slavil by se svým vlastním jménem nepochybn ě menší komer ční úsp ěchy. Na druhou stranu je velmi pravd ěpodobné, že by se jako sólový um ělec, díky svým nesporným kvalitám jednoho z nejtalentovan ějších hudebních skladatel ů a kytarist ů v dějinách rockové hudby, setkal s daleko výrazn ějším uznáním, než jakého se mu dostalo pod slavnou zna čkou Pink Floyd bez p řítomnosti Rogera Waterse. Zcela zbyte čně se tak vystavil kritice, jež plynula z neustálého srovnávání s tvorbou skupiny v dob ě, kdy byl Roger Waters ješt ě jejím členem.

RESUMÉ

Práce je v ěnována osobnosti Rogera Waterse, a jeho tv ůrčí činnosti po opušt ění rockové skupiny Pink Floyd. Vzhledem k pozici zakládajícího člena souboru, který byl po dobu patnácti let rovn ěž jeho nejd ůležit ější kreativní silou, vyvolala následná pokra čující existence Pink Floyd pod vedením skladatele a kytaristy Davida Gilmoura vlnu pozitivních, ale i negativních emocí jak z řad fanoušk ů, tak i odborné ve řejnosti. Klí čovým motivem textu je studie postupného vygradování vztah ů mezi Rogerem Watersem a ostatními členy skupiny a zejména konfrontace jeho specifických autorských postup ů s tv ůrčím procesem Davida Gilmoura. S přihlédnutím k vzájemné diametrální rozdílnosti a zárove ň mimo řádnému nadání obou t ěchto osobností se domnívám, že jednozna čné a objektivní posouzení jejich vlivu na výslednou podobu um ěleckého vyjád ření fenoménu Pink Floyd, není s nejv ětší pravd ěpodobností možné. Na základ ě p římého srovnání výsledk ů jejich díla, neovlivn ěného vzájemnou spoluprací, však docházím k záv ěru, že skupina Pink Floyd m ěla svou um ěleckou činnost ukon čit práv ě po odchodu Rogera Waterse, nebo ť její další setrvání na hudební scén ě m ělo v rámci předchozího vývoje jen minimální relevantní p řínos. Je ale nutné si uv ědomit, že bez ohledu na použití jména Pink Floyd, si nejen tvorba Rogera Waterse, ale rovn ěž i Davida Gilmoura, zaslouží nemalou pozornost hudebního publika.

RESUME

The theses describes the individuality of Roger Waters and his creative work after splitting up with the rock band Pink Floyd. He was founder member of the band, who had been for fifteen years the most important creative element and therefore, the following ongoing existence of the band with the lead singer, composer and guitarist David Gilmour, caused a wave of positive, but most importantly negative emotions from Pink Floyd fans. The key motive for this text is a study of progressive relations between Roger Waters and all the other band members and above all the confrontation of his specific author´s techniques with David´s Gilmour creative process. With regards to mutual diversity and the same time the extraordinary talent of both individuals, I cannot but to assume, that i ťs not possible to objectively measure their influence on final image of phenomenon known as Pink Floyd. Based on direct results comparison of their work, which wasn´t influence by mutual cooperation, I can only point out, that the famous band Pink Floyd should have ended their artistic work right after Roger Waters leaving. Their following continuance in musical world had in terms of previous progress only a minimal relevant profitability. No matter how we see the name Pink Floyd, we have to realize that both names Roger Waters and David Gilmour and their work deserve a considerable attention from music audience. No matter how we see the name Pink Floyd, we have to realize the both names Roger Waters and David Gilmour and their work deserve a considerable attention from music audience.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMEN Ů

Bench, Jeff & O´Brien, Daniel. Pink Floyd´s The Wall – in Studio, on Stage and Screen . London: Reynolds & Hearn Ltd, 2004.

Clapton, Eric. Autobiografie. Z anglického originálu Clapton – Autobiography přeložil Ji ří Zbo řil. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008.

Dědek, Honza. Rockový Shakespeare. Týdeník Reflex, 2002, č. 6, s. 22-24.

Fitch, Vernon. Pink Floyd – The Press Reports 1966-1983 . Collector´s Guide Publishing Inc., 2000.

Fitch, Vernon. The Pink Floyd Encyclopedia . Collector´s Guide. Publishing Inc. Revised Edition, 1998.

Harris, John. The Dark Side Of The Moon – Making Of The Pink Floyd Masterpiece . London: Fourth Estate, 2005.

Ku čera, Ilja ml. Návrat Rogera Waterse. Muzikus, 2001, č. 6, s. 26-27.

Mabbett, Miles & Andy. Pink Floyd – The Visual Documentary. London: Omnibus Press, 1994.

Mason, Nick. Pink Floyd . Z anglického originálu Inside Out – A Personal History of Pink Floyd p řeložil Ond řej Duha. Praha: BB/art, 2007.

Miles, Barry. Pink Floyd 1964-1974 . Z anglického originálu Pink Floyd – The Early Years přeložil Michal Bystrov. Praha: Volvox Globator, 2007.

Schaffner, Nicholas. Odysea zvaná Pink Floyd . Z anglického originálu Saucerful of Secrets – The Pink Floyd Odyssey p řeložili Hana Kožušková a Zden ěk Jumr. Praha: Erika, 1994.

Vl ček, Josef. Roger Waters poprvé v Praze! Xantypa, 2002, č. 23, s. 52-55.

Watkinson, Mike & Anderson, Pete. Šílený démant Syd Barrett a rozb řesk Pink Floyd . Z anglického originálu Crazy Diamond & the Dawn of Pink Floyd p řeložil Petr Pyšek. Praha: Volvox Globator, 2001.