ACTA FAUNISTICA ENTOMOLOGICA MUSEI NATIONALIS PRAGAE 1 30. 7. 1956

8

KOVOLESKLECI (PHYTOMETRINAE) ZAPADNICH KARPA'f PHYTOMETRINAE OF THE WESTERN CARPATHIANS (Lep. Phalaenidae)

JOSEF MOUCHA (Entomologické oddělení Národního musea, Praha) IVO NOV AK (Výz;kumný ústav řepaÍ'ský, Semčice)

Podčeleď Phytometrinre zahrnuje druhy, které mají velmi rozmanité nároky na biotop. Patří sem druhy horské, stepní, dále druhy, vyskytující se i na kulturní stepi, jak poukazuje WARNECKE (1953). Je známo, že některé z druhů této podčeledi jsou význačné velkou vagi­ litou (např. Ph. gamma L., Ph. confusa STEPH. aj.). Tato vlastnost souvisí patrně i s pronikáním některých druhů do nových oblastí (Ph. zosimi HB.). WARNECKE (1953) uvádí, že sběr imag je často velmi obtížný. Dle našich zkušeností musíme potvrdit, že přílet ke světlu ri na vnadidlo nebývá hojný. Neočekávaně dobrých výsledků jsme docílili' individuálním lovem: u kvetou­ cích rostlin, především z čeledí Silenacere a Asteraceal, před a brzy po západu slunce. Mnohdy, zejména v horských oblastech, byl přílet velmi početný a pří­ slušníci podčeledi Phytometrinre patřili mezi nejhojnější hosty uvedených rostlin. · Obtížnost sběru spočívá v tom, že doba hlavního příletu je poměrně krátká. V pozdějších hodinách přílet ke květům téměř úplně ustává, zvláště ve vysokých horách, kde dochází již poměrně brzy po setmění ke značnému poklesu teploty. Ve vyšších oblastech Tater jsme často pozorovali p řílet imag ke kvetoucím rostlinám již odpoledne nebo přímo v poledních hodinách. Sou­ visí to zřejmě s tím, že večerní pokles teploty je tak velký, že neodpovídá te­ pelnýiil! nárokům některých z těchto druhů. LARSEN (1948), který se za­ býval podrobněji otázkami denní aktivity druhu Phytometra gamma L., zjis­ til, že doba aktivity imag je závislá na kolísání denní teploty. Jsou-li teplé večery, je maximum aktivity imag brzy po setmění. V pozdějších hodinách létají můry ve výšce, kam se stěhují za stoupajícím teplým vzduchem. J sou-li večery v urč itém období příliš chladné, což bývá pravidlem ve vysokých ho­ rách, posunuje se maximum aktivity na hodiny odpolední, případně i polední.

53 StejnÝm způsobem můžeme vysvětlit i aktivitu některých druhú podčeledi Phytometrinm v oblasti Tater, kde jsme měli možnost pozorovat zvláště druhy Phytometra gamma L., Syngrapha ain HOCHENW. a S. interrogationis L. Zeměpisným rozšířením jednotlivých druhů této podčeledi ve střední Evropě se zabýval podrobněji v řadě prací G. W ARNECKE. Tyto studie se staly základem pro faunistický výzkum podčeledi Phytometrinx ve všech zemích střední Evropy. _ Dosud bylo však velmi málo pozornosti věnováno výskytu kovoleskleců v karpatské oblasti. V díle "Fauna Regni Hungarire" uvádějí autoři (AIG­ NER-ABAFI, J. PAVEL, F . UHRYK 1918) asi 16 druhú z oblasti Sloven­ ska. Rovněž ROMANISZYN-SCHILLE (1929) citují naleziště řady druhů ze západních Karpat. Některé druhy se vyskytují neobyčejně vzácně a není vyloučena možnost, že v některých případech došlo i k chybným determina­ cím. Dokladový materiál většiny sbírek, o něž se opírali starší autoři, není již k disposici, a proto věnujeme hlavní pozornost jen nálezům z posledních let. Sbírali jsme ve všech částech slovenských Karpat a v této práci shrnu­ jeme výsledky svých sběrů; u zvláště pozoruhodných druhů uvádíme i některá česká a moravská naleziště. Je pravděpodobné, že v západních Karpatech budou zjištěny ještě další druhy. Přesto uveřejňujeme tento příspěvek, který je doplňkem Warnecke-ových studií o zeměpisném rozšíření jednotlivých druhů a je zaměřen převážně k fauně Slovenska, odkud máme 'v moderní době stále ještě kusé'informace o výskytu motýlů.*) Přehled druhů podčeledi Phytometrinae, zjištěných v západních Karpa­ tech. Abrostc-la triplasia LINNAEUS

Dle literárních údajů patři A . triplasia L. mezi nejrozšířenější druhy tohoto rodu. V díle "Fauna Regni Hungarire" je uvedeno ze Slovenska celkem sedm nalezišť. Z polských Karpat cituje NIESIOLOWSKI (1931) výskyt v podhůří Tater (Zakopane) . V pohoří Vihorlat jsme zjistili výskyt druhu u jezer-a Velké Okno (609 m), kde poletoval po západu slunce v bylinném porostu na břehu a často přilétal i ke světlu . Abrostola asclepiadis SCHIFFERMDLLER

Několik nalezišť ze západních Karpat znají ROMANISZYN-SCHILLE ( 1929) ; ze Slovenska je uváděna z okolí Prešova a Banské Bystrice (AI GNER, etc. 1918).

Abrostola tripartita HUFNAGEL

Na Slovensku je tento druh znám od města Zlaté Moravce (RůžičKA 1931). Polští autoři jej uvádějí z Tater.

*) Během tisku této práce uveřejnil iHRUBÝ (1956) své nálezy z Mlyňanského arboreta, kde zjistil výskyt devíti druhů kovo le sk leců.

54 Zjistili jsme výskyt ve Vysokých Tatrách v okolí Štrbského plesa (28. 7. 48) a u Vyšných Hágů (29. 6. 52) v nadmořské výšce asi 1200 m. V Nízkých Tatrách jsme pozorovali druh na Rovné Hole (14. 8. 47). Chrysoptera moneta F ABRICIUS

V západních Karpatech rozšířený, ale patrně nehojný druh. Imago žije v červenci a v srpnu. V díle "Fauna Regni Hungarire" jsou ze Slovenska známy pouze dvě lokality; Spišská Nová Ves a Prešov. Z\ polských Karpat znají výskyt ROMANISZYN-SCHILLE (1929).

Phytometra modesta HůBNER Ph. modesta HB. je známa z polských Karpat (ROMANISZYN-SCHILLE 1929 a NIESIOLOWSKI 1931). Novější údaje nám nejsou známy ; v Čechách a na Moravě je tento druh zřejmě mnohem více rozšířen. Phytometra variabilis PILLER

Patří mezi velmi vzácné druhy rodu Phytometra HAW. V západních Karpatech se vyskytuje ojediněle v horských oblastech středního Slovenska; star.ší autoři jej znají jak z okolí Ružomberoka, tak i Bratislavy (AIGNER, etc. 1918). V novější době byl zjištěn výskyt druhu u Spišské Nové Vsi (REIPICH 1953, POVOLNÝ 1954). Z polských Karpat je známo nemnoho nalezišť. Dalším místem výskytu v karpatské oblasti je okolí obce Cervená Skala (lgt. Moucha), kde byl zjištěn výskyt jedné samice dne 19. 7. 51 na květu bodláku ( Carduus sp.) . Phytometra consona F ABRICIUS

Tento druh známe ze studované oblasti pouze dle literárních údajů. Uvá­ dějí jej ROMANISZYN-SCHILLE (1929) z polských Karpat a AIGNER, etc. (1918) z okolí Prešova na Slovensku. V sudetské oblasti a ve středočeské nížině je známo mnohem více nalezišť. Podrobně se rozšířením Ph. consona FABR. zabýval W ARNECKE (1952). Phytometra chrysitis LINNAEUS

Ph. chrysitis L. je jedním z nejhojnějších představitelů podčeledi Phyto­ metrin83. Je uveden téměř ve všech faunistických seznamech z oblasti západ­ ních Karpat, neboť se tu vyskytuje jak v nížinách, tak i na horách. Sami jsme zjistili řadu nalezišť; druh obývá rozmanitá stanoviště, nejčastěji však louky a lesní průseky kolem vodních toků. V nížinách a pahorkatinách je hoj­ nější než ve vyšších polohách. Imaga jsme často sbírali jak u světla, tak i u kvetoucích rostlin. Forma ;iuncta TUTT se vyskytuje velmi hojně mezi typickými exempláři. Imago žije od června do podzimu. Ve slovenských Kar­ patech jsme nacb,ázeli tento druh velmi často, na př. v pohoří Vihorlat u obce Remetské Hámre, u Michalovec, Cervené Skaly a jinde.

55 Phytometra zosimi HúBNER

O zeměpisném rozšíření Phytometra zosimi HB. v Evropě jsme našli jen velmi málo spolehlivých údajů. Teprve během posledních let byl tento druh častěji nalezen v jihovýchodní části střední Evropy. S bionomií nás seznamuje podrobná práce KASY -ho (1953). Z východní oblasti středoevropské uvádějí výskyt druhu ROMANISZYN-SCHILLE (1929) z Haliče. V novější době, pokud je nám známo, byl tento druh nalezen v r. 1936 u Vacova (GERGELY 1938) a o několik let později (10. 8. 40) na jihovýchodním Slovensku u obce Behynce (Beje, SZE:NT-IVANY 1941). Obě tyto zprávy byly uveřejněny v těžko přístupném periodiku, a proto unikly pozornosti. Ve větším množství byla Ph. zosimi HB. nalezena teprve v poslední době na; četných lokalitách v Maďarsku (KOVACS, 1953), v Rakousku (REISSER 1952 a KASY 1954), na jižní a střední Moravě (MOUCHA-SMELHAUS 1954); a znovu na Slo­ vensku POVOLNY ·1954). Je pravděpodobné, že druh bude v budoucnu na­ lezen na dalších místech střední Evropy, kde probíhá severozápadní hranice jeho rozšíření. REISSER (1954) uvádí, že je druh znám rovněž ze severní Italie. Nedávno byly uveřejněny i zprávy o výskytu v Bulharsku (KARNO­ ZICKY 1954), odkud jsou známa dvě naleziště v širším okolí Stalinu (dříve Varna). Otázkou, zda druh je již dlouho součástí středoevropské zvířeny motýlů, zabývá se REISSER (1954) a KASY (1955). Je samozřejmé, že další nálezy nám objasní některé dosud sporné otázky. Překvapující je ta skutečnost , že druh byl zjištěn nezávisle a téměř současně na mnoha nalezištích, kde jen těžko mohl být přehlédnut, neboť se jedná 1o velmi nápadnou můru. Na př. v okolí Olomouce pracovala řada lepidopterologů všemi sběratelskými meto­ dami a rovněž v Lednici dlouho sbíral známý lepidopterolog Doc. Dr. Zimmer­ mann; přesto tu byla nalezena Ph. zosimi HB. teprve v roce 1951. Podle dosavadního známého rozšíření druhu ve střední Evropě se domníváme, že obývá omezená místa Podunajské nížiny a jihovýchodní Evropy, odkud se v příznivých letech šíří severním a severozápadním směrem, při čemž mu hojná živná rostlina (Sanguisorba officinalis) umožní existenci i v nových oblastech. Někteří příslušníci podčeledi Phytometrinm jsou totiž dobře známi tím, že v příznivých letech zaujímají nové areály výskytu ve střední i v severní Evropě, jako na př. druh Ph. confusa STPH. (WARNECKE 1938 a HEPP 1938). Osídlení nových oblastí nemusí Mt trvalé, jak upozorňuje WAR­ NECKE (1952) u druhu Ph. modesta HB. KASY (1955) poukazuje na to, že šíření Ph. zosimi HB. je v souvislosti s klimatickými změnami. K podobným závěrům došel u jiných motýlů i SLABY (1951), který uvádí řadu příkladů, zejména u stepních druhů. Podle našeho názoru je kovolesklec Phytometra zosimi HB. součástí fauny Malé Asie, jihovýchodní Evropy a některých vhodných míst v- Podunajské nížině, odkud se v příznivých letech šíří severním a severozápadním směrem do střední Evropy. Phytometra chryson ESPER

Je bezesporu jedním z nejnápadnějších druhů podčeledi. Jeho rozšířením v Německu a sousedních zemích se zabýval WARNEGKE' (1928). Výskyt

56 v západních Karpatech je znám dosud jen velmi povrchně. V díle "Fauna Regni Hungarire" je citována jediná lokalita- Prešov. Z polské části Karpat je známo několik nalezišť (ROMANISZYN-SCHILLE 1929). U obce Cervená Skala na středním Slovensku zjistil výskyt druhu POVOLNY (1954), u Spiš• ské Nové Vsi REIPICH (1953). V pohoří Vihorlat u obce Remetské Hámre jsme nalezli několik exem­ plářů v polovině července 1950 (MOUCHA 1951). Můry létaly zvečera kolem kvetoucích silének, zvláště kolem Silene inflata. Z Moravy jej uvádí SKALA (1923), POVOLNY (1951), aj. V Cechách byl výskyt považován dlouho za nejistý (STERNECK 1929), avšak během posledních let byla jeho existence dokázánw (VOPRšAL 1940 - Karlštejn, HERYCH 1942 - Karlštejn, HRUBY 1951- Lužánky u Dvora Králové). Zdá se, že je druh rozšířen na příznivých biotopech celé střední Evropy, je však velmi vzácný.

Phytometra bractea F ABRICIUS

Velmi podrobnou práci o rozšíření dr uhu ve střední Evropě uveřejnil WARNECKE (1953). Z této studie je patrno, že rozšíření druhu v Karpa­ tech je dosud jen málo probádáno. Ze slovenských Karpat jsou v díle "Fauna Regni Hungarire" jmenovány dvě lokality: Roháče a Prešov. Z Vysokých a Belanských Tater uvádí tento druh řada autorů (SCHWINGENSCHUSS 1915; NIESIOLOWSKI 1929 a 1931; POVOLNY-GREGOR 1952). Všichni se shodují v tom, že se jedná o vzácný druh naší fauny. Výskyt Ph. bractea FABR. jsme zjistili ve Vysokých Tatrách u Štrbského plesa (27. 7. 50) a u obce červená Skala (18.-20. 7. 51). Na posledně uvedené lokalitě jsme pozorovali dosti početný přílet imag ke kvetoucím silénkám (Silene nutans a S. inflata) i za chladných večerů. Za dne usedají imaga na listy devětsilu (Petasites sp.), jak poznamenává WARNECKE (1953), což jsme ověřili ve Vysokých Tatrách. Výskyt na Moravě je rovněž velmi sporý, jak je zřejmo z práce SKA­ LOVY (1923) . V novější době jej zjistil TICHY u Boskovic (1928), PO­ VOLNY na Mohelně (1951) a POVOLNY-GREGOR ve Velkém Kotli v Jese­ níkách (1952). Rovněž z Cech je k disposici málo údajů~ na což upozorňuje již WAR­ NECKE (1953). Nově jej uvádí VEITH z Trutnova. (1936) a HRUBY z Adersbachu a Krkonoš (1951). Ze středních Cech je známa lokalita Karl­ štejn (SILBERNAGEL 1940; VOPRšAL 1940 a HERYCH 1942). Dosud neuveřejněným nalezištěm je Adolfov u ústí n. L., kde byl zjištěn jeden čerstvý exemplář dne 1. 7. 53 (lgt. Novák). V Karpatech je druh poněkud hojnější než v Ceském masivu.

Phytometra festucae LINNAEUS

Na Slovensku byl tento druh znám již starším autorům (AIGNER, etc. 1918) z těchto nalezišť: Banská Štiavnica, Gelnica, Prešov a Spišská Nová Ves. Později je hlášena z okolí města Bátovce (RůZICKA 1931). Na jižním

57 Slovensku jsme nalezli několik jedinců u Palárikova (25. 8. 55). PETROV­ SKÝ (1937) zná tento druh z okolí Užhorodu, kde jej sbíral koncemj srpna. Z polských Karpat je tato můra známa od Zamosé (ALBERTI 1953) a z Ta­ ter od města Zakopane (NIESIOLOWSKI 1929). Domníváme se, že Ph. festuc;;e L. je hojnější v českém masivu, od­ kud byla uveřejněna řada nalezišť. Z· dosud nepublikovaných lokalit uvá­ díme naše nálezy ze Slaného (29. 5. 45) a z okolí Plzně (Srby u Nepomuku, 4. 7. 43). Zde byla imaga ulovena u kvetoucího kypreje (Lythrum salicaria) a maliníku (Rubus sp.) brzy po západu slunce.

Phytcmetra confusa STEPHENS ·

Ph. confusa STPH. je známa jako tažný motýl, jak připom~ná WAR­ NECKE (1938, 1940) a jiní autoři. Zejména během posledních desetiletí bylo pozorováno pronikání tohoto druhu na sever (HEPP 1938; SLABÝ 1951). Z oblasti západních Karpat známe jen nemnoho přesných nalezišť. Ze střed- . ního Slovenska uvádějí jej RůžiCKA (1931, Zlaté Moravce) a PATOČKA (1952, Banská Štiavnica). V Zakarpatské Ukrajině byla zjištěna Ph. confusa STPH. hojně u Užhorodu (PETROVSKÝ 1937). V dosti hojném počtu jsme ji sbírali u H_umenného (27. 7. 49) a na vý• chodním Slovensku u obce Slančík (11. 7. 50). Ve větším množství je Ph. con­ fusa STPH. rozšířena v oblasti středního toku Dunaje (Štúrovo, Kováčov), kde jsme ji zastihli velmi hojně od začátku července do s1·pna. Imaga poletují do západu slunce dosti dlouho do noci kolem kvetoucí měrnice černé (Ballota nigra). V posledních letech byl druh hlášen velmi často z Moravy i z Čech (HRUBÝ 1951; TRONlčEK 1953, aj.). Zjistili jsme jej několikrát u ústí n. Lab. (lgt. Novák), kde přilétal ke světlu až do poloviny září (15. 9. 48).

Phytometra pulchrina HAWORTH

Ph. pulchrina HAW . je velmi podobná druhu Ph. iota L ~ , takže dochází - často k chybným determinacím a k záměnám. Této otázce chceme věnovati v budoucnu zvláštní práci. Nejvíce lokalit z karpatské oblasti uvádějí ROMA­ NISZYN-SCHILLE (1929). Z polských Tater máme k disposici další údaje (NIESIOLOWSKI, 1931). 'AIGNER, etc. (1918) cituje naleziště Prešov, RůžičKA (1931) zná druh rovněž ze Slovenska. Během svých sběrů ve slovenských Karpatech jsme zjistili řadu nalezišť. V Tatrách žije druh hojně v okolí Štrbského plesa, Tatranské Lomnice, Vyš• ných Hágů a v podhůří pak na př. v okolí Popradu. Hlavní doba výskytu spadá do poloviny července. Z Liptovských Holí známe výskyt v žiarské dolině a v údolí J aloveckého potoka ve výši asi 880 m n. m. V Nízkých Tatrách jsme zjistili druh i na hřebenech ( Certovica, 1300 m n. m.). Ze středního Slovenska máme jedince z okolí · červené Skaly (18.-20. 7. 51). Imaga poletují večer kolem silének, ale vyskytují se často i za dne. Přílet ke světlu není rovněž vzácností.

58 Phytomet.ra iota LINNAEUS

Jak bylo již uvedeno, je tento druh podobný předešlému, takže je nutno brát starší údaje se značnou reservou. Dle našich zkušeností je mnohem vzác­ nější než předešlý. :Radu nalezišť ze západních Karpat citují AIGNER, etc. (1918), NIESIOLOWSKI (1931) a ROMANISZYN-SCHILLE (1929), aj. Oba uvedené druhy jsme sbírali na společných lokalitách, ač je patrné, že ve vyšších polohách převažuje Ph. pulchrina HAW. V Karpatech jsme sbí• rali Ph. iota L. v poho ří Vihorlat (Remetské Hámre, 16. 7. 50), v okolí Cervené Skaly a v Nízkých Tatrách (Mlyná dolina, 22. 7. 51 ). ( Phytometra gamma LINNAEUS

Phytometra gamma L . je s hlediska zemědělské entomologie nejdůležitěj­ ším příslušníkem podčeledi Phytometnnm. Je to druh spíše teplomilný, avšak široká ekologická valence mu dovoluje i rozšíření v · nejvyšších polohách a v chladných oblastech severní Evropy. ' N a severu není druh domácí, nýbrž sem každoročně ve velkém množství dolétá z teplejších oblastí. Jeho migrační schopnosti jsou již dávno známy, takže spolu s babočkou Vanessa cardui I... a běláskem Aporia cratmgi L. je nejvýznačnějším tažným motýlem střední Evropy. V oblasti západních Karpat jsme se s tímto druhem setkali všude od nej­ nižších poloh do nejvyšších vrcholků Tater, často ve velkém množství. Tak v červenci 1952 jsme pozorovali na hřebenech Belanských Tater veliké hejno Ph. gamma I..., postupující směrem severozápadním. V srpnu 1953 jsme po­ zorovali Ph. gamma L. v hojném počtu na hřebenech Hrubého Jeseníku. Druh má u nás.1- 3 pokolení (podle klimatických podmínek) ; třetí gene­ race bývá obyčejně neúplná. Výskyt imag je však takřka nepřetržitý od května .do konce září. Housenky se vyskytují občas masově na kulturních rostlinách a způsobují citelné ztráty.

Syngrapha interrogationis LINNAEUS

Tato můra patří mezi nejhojnější představitele podčeledi Phytometrinm v Karpatech. Imaga létají v červenci a v srpnu na horských loukách v nad­ mořské vÝšce asi od 700 m výše. Podrobněji se otázkou vertikálního rozšíření :zabýval HOLIK (1936), výskytem v severní Evropě pak WARNECKE (1936) a jiní. Z oblasti Tater byl tento druh často uváděn (AIGNER, etc. 1.918, SCHWINGENSCHUSS 1915; ROMANISZYN-SCHILLE 1929; NIE- SIOLOWSKI 1929). Ve Vysokých Tatrách nalezli jsme druh S. in'f,errogationis L. v okolí Štrbského plesa, u Vyšných Hágů a v okolí obce Kežmarské Zleby. V ostatních pohořích západních Karpat je druh rovněž hojný. Zjistili jsme jej v těchto oblastech: Liptovské Hole ( Ziarská dolina 1375 m, údolí J aloveckého potoka asi 800 m), Belanské Tatry (Zdiar, 26. 7. 54 na světlo) / Nízké Tatry (Lú­ čanka, Certovica 1300 m, Demanovská dolina, Rovná Hola) . Druh se vyskytuje společně s následujícím, je však mnohem hojnější. Za dne usedají imaga s oblibou na kameny, telegrafní tyče, kmeny stromů a pod.

59 Syngrapha ain HOCHENWARTH V díle "Fauna Regni Hungarire" nalézáme pouze jedinou lokalitu: Pre­ šov. Druh je však často uváděn z Vysokých Tater, kde se vyskytuje na mnoha místech dosti hojně (PRDFFER 1922, NIESIOLOWSKI 1929 a 1931, RO­ MANISZYN-SCHILLE 1929, GREGORJPOVOLNY 1951). Ve Vysokých Tatrách jsme nalezli druh v okolí Strbského plesa a Vyš• ných Hágů (900-1300 m), dále pak u obce Kežmarské Zleby. Imaga poletují kolem kvetoucích pcháčů (Cirsium heterophyllum) spolu s řadou jiných druhů múr. Hlavní výskyt spadá do druhé poloviny července, což jest však závislé na klimatických podmínkách.

SUMMARY The subfamily Phytometrinm includes species which have very various demands on the biotops. Some are mountain species, others are steppe species and others again live also in the cultivated steppe, as WARNECKE (1953) has shown. It is well known that some of the species belonging to this subfamily are interesting for their v agility ( e. g. Phytometra gamma L., Ph. confusa STEPH., a. o.). Perhaps this vagility is also connected with their penetration into new areas (Ph. zosimi HB.). WARNECKE (1953) remarks on the diffi­ culties of collecting imagos. Our own experiences bear this out, as we have found that the imagos are not to pay any great extent attracted either by any numbers to light or bait. We have obtained unexpectedly good results by an individua! collecting of imagos on flowering plants, especially of the families Silenacem and Asteracem, before and soon after sunset. Often, especially in mountain areas, the solder was very rich and the members of the subfami1y Phytometrinm proved to be some of the most numerous guests on these plants. The difficulties in collecting consist in the relatively short time of the solder. At late hours the solder to the blooms becomes nearly clear, especially in the high mountains, where the temperature falls soon after sunset. In the highest areas of the Vysoké Tatry and Nízké Tatry we have frequently observ­ ed the solder of imagos to ithe flowering plants already in the afternoon or just in the noon hours. No doubt this is connected with lowering of the temperature in the evening, which is so great as not to answer the temperature demands of some of these species. LARSEN (1948), who has studied the question of the day-activity of the Ph. gamma L., ascertained that the time of the imago's activity is connected with the fluctutations of the daily tem­ perature. If the evenings are warm, the maximum of imagos become active early after sunset. In the late evening hours the moths fly higher, migrating to the warmer air. If the evenings are sometimes too cold, as regularly in the Tatra Mountains, the maximum of activity shifts to the afternoon hours, or to the noon hours. In this way we can also explain the activity of some species of the subfamily Phytometrinm in the Tatra area, where we had oc­ casion to observe especially the species Ph. gamma L., S. ain HOCHW. and S. interrogationis L.

60 W ARNECKE has especially investigated the geographical distribution of some species of this subfamily in Centra! Europe. His studies have laid the foundation for the faunistical investigation of Phytometn'nm in Centra! Europe. So far very little attention has been paid to the distribution Of this subfamily in the Carpathians. In their work "Fauna Regni Hungarire, pars Lepidoptera" the authors (A. AIGNER-J. PAVEL-F. UHRYK 1918) give some records about 16 species of this subfamily from Slovakia. Also ROMA­ NISZYN-SCHILLE (1933) give information of a number of localities in the Western Carpathians. Some s peci es occur very rarely and the mistakes in the determination are not excluded. The material of most of the older col­ lections is not at our disposal today. We are collecting in all parts of Slovakian Carpathians, and in the present paper we publish a short survey of all data of our investigations in 1946-55. It is possible that some other species occur in this region. In order to make Warnecke's interesting works about the geographical distribution of Phytometrinm in Centra! Europe more complete we publish all the data of our investigation. From the Slovak Carpathians we have up till now only · very few data about this group of Lepidoptera.

LITERATURA AIGNER-ABAFI L. et J. PAVEL et F. UHRYK, 1918: Lepidoptera, in: Fauna Regni Hungariae; .pp. :1-82, Budapest. ALBERT! B., 1953: Eine Lepidopteren-Ausbeute aus Sudost-Polen; Zeitschr. f. Lepido­ pterologie, 3: 51-58, Krefeld. AUBERT J. F.-CH. BOURSIN, 1953: Les Phalénides (Noctuelles) du Jura. Révision de la nomenclature et introduction a la faune des Macrolépidopteres du Jura) ; Bull. mens. Soe:. Linn.' Lyon, 22: 115-126, Lyon. BERGMANN A., 1954: Die Gro!3schmetterlinge Mitteldeutschlands, :Bd. IV., Jena. BRČÁK J., 1951: Příspěvek k poznání motýlů Vysokých Tater (rés. fran~.). Casopis čsl. spol. ent. (Acta Soo. ent. Cechosl.), 48: 167-178, Praha. BRČÁK J., 1952: Biocenologie Lepidopter Temnosmrečinové doliny ve VY'sokých Tatrách (rus. a něm. souhrn) ; Biol. Sborník SA VU, 7: 113-131, Bratislava. GERGELY I., 1938: A magyar faunára új bagolylepke faj; Folia Entom. Hung., 3: 164 (rés. 167), Budapest. GREGOR F.-D. POVOLNÝ, 1951: Další přísyěvek k faunistice motýlů Československa; Casopis čsl . spol. ent. (Acta Soo. ent. Cechos•l.), 48: 74-80, Praha. HEPP A., 1938: Phytometra confusa Stph. (gutta Guen.) bei Frankfurt (Main); Ent. Rundsohau, 55: 211, Stuttgart. · HERYCH, J . G., 1942:: Beitrag zur Kenntnis der Lepidopteren-Fauna der Umgebung Karlsteins; Ent. Zeits.-;hr., 55: 239~Z4ú, Stuttgart. HOLIK 0., 1936: Syngrapha (Plusia) interrogationis L.; Lambillionea, 1936: 20·5-211, Bruxelles. HRUBÝ K., 19-54: Další zprávy o významějších nálezech motýlů v severovýchodních Čechách (rus. a angl. souhrn); Ročenka čsl. spol. ent. (Acta Soc. ent. Ceohosl.), 50: 56-61, Praha. HRUBÝ K., 1956: Motýlí fauna Mlyňanského arboreta; Biologické práce, svazek 2, seš. 3, pp. 1-74, Bratislava. · KARNOŽICKÝ N. J., 1954: New and rare Lepidoptera of the Bulgaria's Black Sea coast; Bull. Inst. Zool. Aood. Bulg. des' Sciences, 3: 161-200, Sofija. KASY F., 1953: Phytometra (Plusia) zosimi Hbn.: Uber die ersten Stiinde, Biologie und Zuchtergebnisse; Zeitschr. d. Wiener Ent. Ges. 38: 321---333, Wien.

61 ~------

KASY F ., 1954:: Ůber weitere Fu;nde von Phytometra (Plusia) zosimi Hbn. bei Ober­ weiden, Niederosterreich; Ent. N achrichtenblatt, 1 : 14--15, Wien. KASY F., 19,55: Ist Phytometra (Plusia) zosimi Hbn. eine in Osterreich ·schon lange •bodenstandige Art?; lbid., 2: 1----'2 (Heft 2), Wien. KOV ÁCS L., 19•53: Die GroB-Schmetterlinge Ungarns und ihre Verbreitung; Folia Entom. Hung., 6: 76--164, Budapest. LARSEN E. B., 19•48: Aktivitet og dognrytme hos Plusia gamma L.; Ann. Entomologicí F ennici, 14 (Suppl.): 154-159, Helsinki. . MOUCHA J., 1951: Perleťovec Argynnis laodice Pall. v Česko s lovensku; časopis čs l. spol! ent. (Acta Soc. ent. Čechosl . ), 48: 135-137 (rés. frant;;.), Praha. MOUCHA J., 1953: Příspěvek k zoologickému výzkumu reservace Demanovské doliny (Motýli - Lepidoptera) ; Ochrana přírody, 8: 34--36, Praha. MOUCHA J.-J. ŠMELHAUS, 1954: ůber weitere Funde V{)n Phytometra (Plusia) zosimi Hbn. in Mitteleuropa; Ent. Nachrichtenblatt, 1: 65- 67, Wien. NIESIOLOWSKI J., 1929•: Motyle wi~ksze Tatr Pol sk i~h; Prace monograficzne kom. fizjogr. (Polska Akad. Umiej~?tnosci), 5: 1-88, Kraków. NIESIOLOWSKI' J., 1931: Przyczynek do fauny motyli wiekszych (Macrolepidoptera) Tatr Polskich; Sprawozdanije kom. fizjograficznej 66: 10,1- 113, Kraków. PA TOČKA J ., 1952: 1Prfspevok k poznaniu Lepidopter okolia Banskej Štiavnice (rus .. a něm. souhrn) ; Biologický Sborní/0 SA VU, 7: 147-154, Bratislava. PETROVSKÝ V., 19<37: Lepidopterologické poznámky z Podkarpatské Rusi; Časopis čsl. spol. ent. ( Acta Soc. ent. Čechosl.), 34: 33-37, Praha. POVOLNÝ ·D., 1951: Příspěvek k poznání motýlů hadcové stepi u Mohelna a jejího okolí III.; Sborník Přírodovědeckého klubu v Třebíči, pp. sep. 1-8, Třebíč. POVOLNÝ, D., 1954: O invasi Phytornetra zosimi Hbn. (Lep., Plusiinae) na území ČSR; Zaol. a ent: listy, 3 (17) : 190, Brno. POVOLNÝ D.-F. GREGOR, 19.fil2 : Pátý příspěvek k fauně motýlů ČSR; Časopis čsl. spol. ent. (Acta Soc. ent. Če chosl.), 49: 237-239, Praha. PRůFFER J., 19122: Studja nad motylami Tatr Polskich; Mater. do fyz. kraju, 57: 89-169, Kraków. REIPICH A., 1953: Motýli Slovenského raja; Ochrana 'JYI'írody, 8: 75-78, Praha. REISSER H., 19'51: Zur Lepidopterenfauna von Niederi:isterreich: zwei fiir ósterreich neue Heteroceren; Zeitschr. d. Wiener Ent. Ges., 36: 13•{}1---134, Wien. REISSER H., 19M: Ibid .., 39: 437, Wien (non vidimus). ROMANISZYN J.-J. SCHILLE, 1929: Fauna Lepidopterorum Poloniae; Prace mono­ graficzne kom. fizjogr., tom VI., pp. 1-552, Kraków. RÚŽICKA A., 1931: Príspevok k sústavnému výskumu fauny Lepidopter na Slovensku (s poznámkami E. Fritsche); Sborník prírodoved. odbor Slov. vlast. muzea v Brati­ slave (něm. souhrn), 1924,--19:31: 69~86, .Bratislava. SCHWINGENSCHUSS ·L., 1915: Mitteilungen iiber eine Sammeltour in die Zentral­ karpathen; Verh. k.-k. zool.-bot. Ges., 65: (76)- (84), Wien. SILBERNAGEL A., 1940;: Nová forma druhu Ph. :bractea F . z Čech; časopis čsl. spol. ent. ( Acta Soc. ent. Čechosl .), 37: 112--113, Praha. SKALA H., 1923: Beitrag zur Lepidopterenfauna Mahrens und ost. Schlesiens; Zeitschr_ d. Osterr. Ent. Ver., 8: 1-27, Wien. STERNECK J., 19'29': Prodromus d. Schmetterlingsfauna BohmeM, pp. I-XII+ 1-297 (143-145, 262), Karlsbad. SZENT-IVÁNY J ., 1941: Lepidopterologische Notizen )V.; Folia Entom. Hv..ng., 6: 121-128 (Tafel VI.). Budapest. TICHÝ 0., 1928: Nové lokality druhů Selenephera lunigera Esp. var. lobulina a Plusia. lJractea F.; Časopis čsl. spol. ent., 25: 47, Praha. TRONIČEK E., 1953: K době trvání vajíčkovitého stadia motýlů (rus. a angl. souhrn);. Ročenka čs ,l. spol. ent. ( Acta Soe. ent. Čechosl.), 50: 29'-6e, Praha. VEITH A., 1936: Etwas uber den Fensterfang; Ent. Zeitschr., 50 :1 97-99, Stuttgart_ VOPRŠAL F., 1940: Další zajímavosti z Karlštejnska (Lep.); Časopis čsl. spol. ent_ ( Ac.ta SO'c. ent. Čechos.l.), 37: 5-15, Praha. WARNECKE G., 1928: Zur Verbreitung von Plusia chryson E>Sp. in Deutschland und Nachbargebieten; Archiv f. Insektenkunde d. Oberrheingebietes! und der angren­ zenden Liinder, 2: 2:37----'238, Freiburg.

62 WARNECKE G.., 1936: Syngrapha (Plusia) il1terrogationis L.; Lambillionea, 1936: 226-:227, Bruxelles. WARNECKE G., 1938: Phytometra confusa Stph. (Plusia gutta Gn.) als Wanderfalter in Mitteleuropa; Ent. Rundschau, 55: 123-127, Stuttgart. · WARNECKE G., 19401: Zur Verhreitung von Phytometra confusa Stph. (Plusia gutta Gn.) m Mitteleuropa, Nachtrage; Ent. Zeitschr., 54: 151-152, Stuttgart. WARNECKE G., 1952: Die Verhreitung de:r' Phytometra (Plusia) modesta Hh. (Lep. Noct.) in Deutschland; Ibid., 62: 57-59, Stuttgart. WARNECKE G., 1953: Zur Verhreitung von Phytometra hractea F. (Lep. Noct.) in Mitteleuropa; lbid., 63: >57-63, Stuttgart WARNECKE G., 1953: Phytometra consona F. (Lep. Noct.), eine ty1pische Steppenart rn Mitteldeutschland; Ibid., 63: 115-118, Stuttgart.

63