MASARYKOVA UNIVERZITA

FILOZOFICKÁ FAKULTA

ÚSTAV RELIGIONISTIKY

SATANISMUS V BLACK METALU

Magisterská diplomová práce

MIROSLAV VRZAL

Vedoucí práce: Mgr. Milan Fujda, Ph.D. Brno 2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně na základě terénního výzkumu a s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………… V Brně dne 17. srpna 2011 Podpis autora práce Obsah:

1. Úvod ...... 1 2. Moderní satanismus ...... 3 2.1. Vývoj a ideologie moderního satanismu ...... 3 2.2. Symboly satanismu ...... 5 2.3. Teoretické perspektivy a typologie satanismu ...... 6 3. Black metal jako hudební subkultura/scéna ...... 8 3.1. Vymezení pojmů subkultura a scéna ...... 8 3.2. Black metal jako součást extrémního metalu ...... 10 3.3. Typologie black metalu ...... 11 3.4. Vznik a vývoj black metalu ...... 11 3.4.1. Od počátků heavy metalu k vzniku black metalu ...... 12 3.4.2. Druhá vlna skandinávského black metalu ...... 19 3.4.3. Black metal v současnosti – vybrané trendy ...... 26 3.4.4. Black metal v ČR ...... 35 VLASTNÍ VÝZKUM ...... 39 4. Metodologie vlastního výzkumu ...... 39 4.1. Formulace výzkumných otázek ...... 39 4.2. Výzkumné paradigma a pouţité metody ...... 40 4.3. Výběr respondentů ...... 43 4.4. Stručný přehled vybraných respondentů: ...... 44 4.5. Poznámky k průběhu a podobě interview ...... 45 5. (Black) metal, dospívání a satanská image ...... 46 6. Proč zrovna black metal? ...... 53 7. Za satanismem v black metalu ...... 56 7.1. Pojetí satanismu u vybraných respondentů ...... 58 7.2. Od blackmetalového satanismu k pohanství ...... 62 8. Black metal a krajní pravice ...... 67 8.1. Vztah k NSBM vybraných respondentů ...... 68 8.2. Blackmetalisté a NS skinheads ...... 70 9. Vztah ke křesťanství a dalším náboţenstvím ...... 73 10. Diskuse a moţnosti dalšího rozvoje práce ...... 75 11. Závěry a shrnutí ...... 76 Seznam pouţité literatury: ...... 79 Abstract ...... 85 Abstrakt ...... 86

1. Úvod

Práce se zabývá tématem satanismu v black metalu.1 Metal a satanismus jsou dva termíny, které jsou od prvopočátku tohoto hudebního stylu spojovány. Například hudební publicista Petr Korál (1998) však hovoří o tom, ţe satanistické prvky, s nimiţ metal operuje, nejsou často ničím víc neţ obyčejnou, někdy aţ legrační, hrou a šokujícím divadlem. Oproti tomu existuje také pozice, reprezentovaná zejména autory z teologického prostředí či antikultovních hnutí, kde je metalová hudba povaţována za ohroţení mládeţe a za cestu k satanismu2, který je jimi chápán jako nebezpečný „kult“3 (viz např. Cantelmi – Cacaceová 2008). O explicitním přihlášení se k satanismu lze hovořit zejména v souvislosti s black metalem. V případě black metalu se jedná o odnoţ extrémního metalu, kde téma satanismu hraje jiţ od jeho počátků v 80. letech 20. století důleţitou roli. To je patrné jak v textech, tak i v image těchto hudebních skupin. Povaha satanismu v black metalu je nicméně povaţována za problematickou a blackmetalový satanismus4 je někdy označován (a to i samotnými hudebníky) pouze za určitou formu stylizace. Členy blackmetalových skupin a jejich příznivce tedy nelze explicitně ztotoţňovat se satanismem, na druhé straně však existuje také část blackmetalové scény, která se k satanismu aktivně hlásí. S blackmetalovou subkulturou počátku 90. let 20. století je (zejména v Norsku) spjata také série ţhářských útoků na křesťanské kostely a řada násilných činů včetně vraţd. Vedle satanského vyjádření začala v protikřesťanské rétorice v této době část scény pouţívat také odkazování se na pohanství5, přičemţ u některých skupin tato orientace původní satanská témata zcela nahradila. Postupně dochází také k příklonu části blackmetalové scény ke krajně pravicovým ideologiím, coţ se v současnosti projevuje zejména v post-komunistických zemích.

1 Uvedené téma nebylo v religionistických pracích dosud příliš zpracováváno, coţ se projevuje také mnoţstvím nereligionistické literatury, na kterou v práci budu odkazovat. 2 Ze sympatií k satanismu byly antikultovními autory obviňovány jiţ i dřívější rockové skupiny jako například Beatles a Rolling Stones. 3 V práci rezignuji na perspektivu hodnotících hledisek nebezpečnosti satanismu pro psychické zdraví jednotlivce nebo jeho rizikovosti pro společnost. 4 Pod označením blackmetalový satanismus budu rozumět přihlášení se blackmetalových hudebních skupin v textech a image k satanismu. 5 V práci budu pouţívat termín pohanství, pokud budu hovořit o zájmu hudebních skupin nebo jednotlivců o téma evropských tradic a mytologií před nástupem křesťanství. Termín novopohanství se pak bude vztahovat ke specifické formě soudobé religiozity, respektive hnutí, které se snaţí obnovit (rozvíjet) jednotlivé regionální tradice předkřesťanských kultur. Proklamovaným cílem novopohanství je pak zrušení odcizení člověka přírodě a vytvoření takového ţivotního stylu, který by byl v souladu s přírodou (Luţný 1997: 98-99). Je třeba však také říci, ţe termíny novopohanství i pohanství jsou některými novopohany povaţován za nesprávné či přímo hanlivé.

1 Tato práce, s ohledem na uvedené téma, ve své první části (po stručném vymezení satanismu a pojmů subkultura a scéna) reflektuje vývoj blackmetalové subkultury, přičemţ se zaměřuje na klíčové fáze a hudební skupiny, které se na utváření tohoto hudebního stylu výrazně podílely. V druhé části jsou pak prezentovány výsledky a závěry vlastního terénního výzkumu, který byl realizován v době od června 2010 do srpna 2011. Tento výzkum se krom sbírání dalších poznatků o blackmetalové scéně, zabýval také tím, jakým způsobem se k satanismu, ale i k pohanství a přítomnosti krajně pravicových postojů v black metalu vztahují samotní účastníci této extrémně metalové scény.

2 2. Moderní satanismus

Nejprve se v rámci tématu práce zaměřím na vymezení satanismu. V následujících kapitolách bude v krátkosti zmíněn vývoj moderního satanismu, jeho ideologie a satanisty nejčastěji pouţívané symboly. Následně budou také předloţeny typologie satanismu, které zohledňují satanismus spojený s (black)metalovou subkulturou.

2.1. Vývoj a ideologie moderního satanismu

Satan je spjat s ţidovskou a křesťanskou vírou, v níţ je odpůrcem Boha. Luţný (1997: 80) uvádí, ţe problém satana, jeho působení a uctívání se objevuje během celých křesťanských dějin Evropy. K výraznému oţivení satanismu dochází pak v 18. a 19. století s rozvojem romantismu a okultismu. Počátky moderního satanismu bývají spojovány s postavou okultisty Alesteira Crowleyho (1875 – 1947). I kdyţ se Crowley sám za satanistu nepovaţoval, pouţíval některé prvky a symboly vztahující se k satanismu. Označoval se například za „Bestii 666“ a „Bafometa“. Nejdůleţitějším Crowleyho spisem je tzv. Kniha zákona, známá především tezí: „Dělej to, co chceš”. Crowleyovy postoje a spisy mají značný vliv i na některé soudobé skupiny či jednotlivce, hlásící se k satanismu.6 Masový rozvoj moderního satanismu nastává od šedesátých let 20. století. Klíčovou roli zde sehrálo zaloţení První Církve Satanovy (First Church of Satan) v San Francisku 30. dubna roku 1966. Zakladatelem a vůdčí postavou Církve Satanovy byl Anton Szandor LaVey (1930 – 1997), který svoje myšlenky shrnul ve třech knihách: Satanská bible, Satanské rituály a Dokonalá čarodějka. Členská základna Církve Satanovy se postupně rozrůstala, a to i na mezinárodní úrovni, přičemţ bylo také zaloţeno mnoho jejích odboček v různých částech světa. Největšího rozmach zaznamenala Církev Satanova v první polovině sedmdesátých let 20. století, kdy byl počet členů odhadován na pět tisíc (Lyons 1995).

Obr. 1. Anton Szandor LaVey7

6 S odkazy na Crowleye se můţeme setkat také v textech některých metalových skupin. Příkladem můţe být skladba „Mr. Crowley“ od Ozzyho Osbornea. 7 Obrázek převzat ze zadní strany LaVey, A. S. 1969. The Satanic Bible. New York: Avon Books.

3 LaVey ve svých knihách podle Luţného (1997: 81) zdůrazňoval absolutní svobodnou vůli a kritizoval všechny formy jejího omezování. Satan v jeho interpretaci nepředstavuje zlo, ale symbolizuje svobodu a sílu. Tento prvek satanismu je pak patrný na různých úrovních nauky i praxe – v odporu k dogmatům a v hlásání nutnosti vlastního poznání, ve zdůrazňování významu tělesnosti a sexu jako oblasti svobodné přirozenosti, v záměrném překračování norem okolní společnosti. Luţný také uvádí, ţe významným znakem satanismu je jeho programová opozice vůči křesťanství. Například Goodrick-Clarke (2006: 268-269) tvrdí, ţe krom toho, ţe LaVeyův satanismus charakterizuje satana jako princip egoismu, tělesnosti, sebeuspokojení, je zde také patrný například i vliv sociálního darwinismu.8 Dyrendal (2008) pak poukazuje na racionalistickou9 povahu LaVeyova satanismu, respektive jeho orientaci na tento materiální svět. Mathews (2009) dále také například uvádí, ţe kvůli zaměření se na sílu je satanismus značně maskulinní záleţitostí. V průběhu vývoje Církve Satanovy došlo několikrát k odštěpení části členstva a k zaloţení dalších satanistických církví. Ty však většinou existovaly pouze krátce. Nejvýznamnější odštěpenou skupinou od Církve Satanovy představuje Séthův chrám, zaloţený v roce 1975 Michaelem Aquinem a jeho ţenou Lilith Sinclairovou10. V různých zemích světa existuje značné mnoţství skupin, hlásících se k satanismu. Převáţná většina však navazuje na ideové zdroje Církve Satanovy, tak jak je zformuloval Anton Szandor La Vey (Suchánek 2003). K Církvi Satanově se hlásila rovněţ Církev Satanova v České republice, která byla zaloţena 1. října 1991 hudebníkem brněnské (původně) blackmetalové skupiny Root Jiřím

8 Někteří autoři pak připisují laveyovskému satanismu určité tendence k propojování se s krajně pravicovými ideologiemi (např. Mathews 2009). I podle Suchánka (2003) mohou být pro extrémně pravicové skupiny přitaţlivé zejména LaVeyovy mocensky orientované myšlenkové koncepty. I kdyţ se některé extrémně pravicové skupiny o spojení s První Církví Satanovou Antona Szandora LaVeye snaţily, nikdy k tomu nedošlo, především z důvodu odporu samotného LaVeye. Neonacistickou interpretací satanismu proslul například Řád devíti andělů zaloţený v Británii Davidem Myattem nebo od Církve Satanovy odštěpený Řád černého skopce. Goodrick-Clarke (2006: 267-271), který spatřuje náznaky autoritářské a antiliberární kritiky jiţ ve spisech Aliestera Crowleyho, uvádí, ţe pro všechny neonacistické satanistické skupiny je společné pohrdání hodnotami křesťanství a liberální společnosti. Je zde vyzdvihován válečnický duch, hrdinská odvaha a hrdost barbarských národů. Oceňována je také Nietzscheho kritika křesťanství jakoţto náboţenství otroků a slabochů. 9 Dyrendal (2008: 78) pouţívá rozlišení satanismu na racionalistický a esoterický. Esoterický satanismus, oproti racionalistickému, klade větší důraz na transcendentní dimenzi. Církev Satanova je pak podle Dyrendala typem racionalistického satanismu. Oproti tomu například Séthův chrám je typem esoterickým. Mimo organizované formy satanismu existují individuální satanisté, kteří se podle Dyrendala pohybují v rozmezí škály od racionalistického satanismu po esoterický. Také Veselý (2003: 242) hovoří o tom, ţe mimo hlavní proud satanismu, prezentovaný Církví Satanovou, existuje řada satanistů, kteří zastávají poměrně pestrou paletu názorů a vyvíjejí mnoţství různých aktivit. 10 Rozdíl mezi Církví Satanovou a Sethovým chrámem je například v pojetí postavy satana, který je, oproti laveyovskému satanismu, v sethickém satanismu chápán jako objektivně existující bytost.

4 Valtrem zvaným Big Boss.11 Po rezignaci Jiřího Valtra na oficiální funkce v Církvi Satanově v České republice12 v roce 2005 vedení přebírá praţská skupina kolem Pavla Brndiara (tzv. Rada Třinácti) pod názvem První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy13 (PČSCHCS).14

2.2. Symboly satanismu

Nejčastěji pouţívané symboly satanismu jsou:

. Pentagram postavený na špici (většinou v kruhu). Někdy obsahuje vyobrazení hlavy kozla (označovaný jako bafomet) symbolizujícího satana.

Obr. 2. . Obrácený kříţ15 jako symbol antikřesťanství.

Obr. 3. . Číslo 666 jako číslo šelmy z Bible ve Zjevení sv. Jana.16

11 Například v seriálu České televize Bigbít (2000) Jiří Valter Big Boss popisuje satanismus následujícím způsobem: „Ta filozofie v sobě něco má, protože razí co? Razí ryzí kapitalismus. Prosaď sám sebe, dokaž, že seš dobrej. A když to dokážeš, tak se mají dobře i tvoji bližní. Já tomu říkám ´satanistický kapitalismus´.“ 12 Tím se nicméně Jiří Valter Big Boss nedistancuje od „satanské filozofie“ a ve Vyhlášení 666 hovoří také o dalším záměru vytvořit určitý okruh lidí satanské elity (viz Inquizitor 2005: 11). 13 Vojtíšek v souvislosti s PČSCHCS uvádí, ţe je například podobně protestní, elitářský či individualistický a podobně jako LaVey odmítá rituální násilí. V něčem je ale jiný: zatímco LaVey byl podle Vojtíška především exhibicionista a své rituály chápal jako účinné spíše psychoterapeuticky, čeští satanisté, podle jeho zdání, berou náboţenský, magický rozměr obřadů daleko váţněji (viz Lidové noviny 2007). 14 Členská základna této české odbočky Církve Satanovy, která však jiţ přerušila kontakty s americkým ústředím, podle vyjádření současných čelních představitelů po rezignaci Valtera poněkud poklesla. Z bývalých členů často spjatých s metalovým prostředím, které kdysi jako mladé Valter přijímal, obnovila své členství údajně jen asi 1/5. Počet aktivních členů PČSCHCS se v současnosti pohybuje v desítkách lidí. Ze strany Rady Třinácti však není ani příliš velký zájem o masivní příliv dalších potencionálních uchazečů, za čímţ stojí snaha o uchování exkluzivního charakteru skupiny (viz Maxim 2008: 17). K blackmetalovým satanistům se PČSCHCS staví spíše odměřeně, kdyţ například uvádí, ţe satanismus není o „třepání hlavou v kotli při blackmetalových koncertech“ (více viz stránky PČSCHCS http://cirkevsatanova.com/). 15 Obrácený kříţ je také součástí křesťanské tradice jako tzv. Petrův kříţ. Odkazuje na svatého Petra, který se nechal ukřiţovat hlavou dolů, protoţe se necítil být hoden ukřiţován stejně jako Kristus.

5 2.3. Teoretické perspektivy a typologie satanismu

Swatos (1992: 161-162) poukazuje na tři časté teoretické perspektivy s jakými je na satanismus nahlíţeno. První perspektiva je psychoterapeutická, kdy je satanismus vnímán jako deviantní kult.17 Druhým přístupem je nahlíţet na satanismus jako na mladistvou rebelii.18 Třetí perspektivou je teologické náboţenské nahlíţení na satanismus jako na reálné působení satana19. Například Luţný (1997) zahrnuje satanismus do kategorie náboţenských hnutí vycházejících z okultismu, přičemţ upozorňuje, ţe nepředstavuje ţádnou ucelenou tradici a jeho nauka je synkrezí různých prvků magie, okultismu, spiritismu a čarodějnictví. Vojtíšek (1998) satanismus zasazuje na pomezí alternativní religiozity a jevu sociální patologie či psychopatologie. Podle Vojtíška je satanismus charakteristický mnohotvárností a jednotliví satanisté nemají příliš společného (ani víru v satana). Spojuje je hlavně protest a vzdor, který je satanem symbolizovaný. Satanismus pak Vojtíšek rozděluje do tří typů: . Náboženský satanismus. Náboţenští satanisté uctívají satana jako reálně existující duchovní bytost. Vzývají ho a věří, ţe jim na toto vzývání odpovídá, dává jim sílu a vede je v nejrůznějších ţivotních situacích. Mohou také provádět rituály včetně krvavých obětí. . Antimorální satanismus. Tito satanisté především protestují proti křesťanské morálce a v satana jako duchovní bytost často ani nevěří. Křesťanská morálka je pro ně pokrytecká, slabošská a škodlivá. Hlásají víru v člověka, který není spoután ţádnými omezeními, ţije volně a - pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí - je mu vše dovoleno. Proti solidaritě staví egoismus, proti odpuštění odplatu, proti společenským

16 Jedná se pravděpodobně o šifru pro jméno římského císaře Nera, který se za své vlády snaţil křesťanství aktivně potlačovat (Vojtíšek 1998: 65). 17 V psychoterapeutické perspektivě v přístupu k satanismu se pohybují často autoři, kteří se snaţí poukazovat na jeho „nebezpečnost“ a negativní vliv na dospívající mládeţ. Hlediska těchto autorů vůči satanismu jsou však často hodnotící v tom smyslu, ţe ho interpretují primárně jako (nezdravý) psychopatologický jev. Satanisty tato psychoterapeutická perspektiva také někdy staví do role outsiderů, kteří uţívají satanismus jako prostředek k nabytí vlastního sebevědomí a vyrovnání se s pocitem méněcennosti a frustrace (viz Vojtíšek 2007). Z podobné perspektivy přistupuje k satanismu také Mathews (2009: 164-165) kdyţ tvrdí, ţe jedním z prvků toho, čím je satanismus pro jeho stoupence přitaţlivý je zaměřování se na sílu, kterou jim slibuje poskytovat. Ti, co se cítí marginalizováni a bezmocní v něm pak nachází sebeúctu a prostředek, jak se stát silnějšími. S tím souvisí podle Mathewse i pouţívání okultních praktik, které mají slouţit k ovládání okolí a řešit vlastní problémy v ţivotě. 18 S tímto přístupem se setkáme právě ve spojení satanismu a metalu jakoţto subkultury dospívající mládeţe. 19 Vystupuje zde předpoklad reálné existence ďábla a jeho vlivu, který je pak následně „dohledáván“ v pozadí různých náboţenských i kulturních jevů, ať uţ se jedná o okultismus, texty hudebních skupin či třeba televizní pořady (viz například Cantelmi a Cacaceová 2008). Podle Lyonse (1995) pak církevní představitelé mají také sklon zařazovat mezi satanisty i okultisty, provozovatele magie, novopohany atd.

6 normám přírodu a její boj o přeţití. Satan je těmto lidem symbolem volnosti a přirozenosti i původcem veškeré změny a pokroku. . Antikulturní satanismus. Antikulturní satanisté o satanovi příliš neuvaţují. Je zde patrný spíše vzdor proti společenským a kulturním hodnotám křesťanské společnosti. Tito satanisté chtějí hlavně co nejvíce šokovat a dráţdit své okolí (coţ můţe být někdy i komerčním zájmem). Tento typ představují především mladí lidé, kteří vytvářejí kulturu zavrhující hodnoty krásy, dobra, ţivota apod. Proti tomu se ve výtvarných a literárních dílech a především v metalové hudbě objevují témata hnusu, krve, smrti, masakrů apod. Zatímco náboţenští satanisté v satana věří a antimorální satanisté často nevěří, antikulturní satanisté o satanovi často ani příliš neuvaţují.

Lyons (1995: 20) také předkládá typologii (moderního) satanismu a tvrdí, ţe od jeho vzniku v polovině 60. let je moţné satanismus rozdělovat do tří zřetelně odlišených skupin: 1) Osamělí satanisté. 2) „Mimo zákon“ stojící sekty20. 3) Novosatanistické církve. Pro tuto práci je zajímavé, ţe Lyons spojuje kategorii „osamělí satanisté“ (v poněkud hodnotícím smyslu) s nepřizpůsobivými mladistvími, kteří mají problémy se začleněním se do společnosti a vykonávané rituály obvykle naplňují jejich touhy. Často je jejich provádění spojeno s uţíváním drog, a jak Lyons uvádí, s fanatickou oddaností rockové hudbě, zvláště heavymetalovému rocku. Suchánek (2003) pak předkládá typologii satanismu, která je do značné míry odvozena od Lyonse. Místo Lyonsova typu „osamělí satanisté“ tato typologie přímo obsahuje kategorii vztahující se k produkci (zejména blackmetalových) hudebních skupin. 1) Neosatanistické církve a skupiny. Do této kategorie lze zařadit především Církev Satanovu, z ní odštěpené organizace (jako je například Séthův chrám) a některé další skupiny programově navazující na myšlenkové koncepty vypracované Antonem Szandorem LaVeyem (nebo rozvíjející svou vlastní věrouku). 2) Ilegálně působící jednotlivci a sekty. 3) Satanismus navázaný na hudební produkci zejména tzv. blackmetalových kapel.

20 Termín „sekta“ zde uvádím, pouze protoţe ho pouţívají uvedení autoři. Jinak s ním pro jeho pejorativní charakter v práci neoperuji.

7 3. Black metal jako hudební subkultura/scéna

V této práci jsem se zaměřil na satanismus spojený s blackmetalovou subkulturou. Nejprve je však nutné v krátkosti vymezit některé pojmy týkající se konceptu subkultury a hudební scény, jakoţto pojmů, které budou v práci často pouţívány.

3.1. Vymezení pojmů subkultura a scéna

Smolík (2006) uvádí, ţe termín subkultura se vztahuje na specifickou skupinu, která je tvůrkyní a nositelem zvláštních, odlišných norem, hodnot, vzorců chování a ţivotního stylu, i kdyţ se podílí na fungování širšího společenství. Některé subkultury mládeţe mají tendenci k vědomému sebeuzavírání, k utváření skupinových subkulturních hranic, které plní funkci sebeudrţení a sebeobrany. Brown (2003: 211) uvádí, ţe metal byl v subkulturních studiích dlouho opomíjen, protoţe nezapadal do konceptuálního pojetí subkultur birminghamské školy studia subkultur (CCCS). Problém CCCS bylo podle Browna přílišné zaměření se na politický „teoreticismus, kdyţ subkultury byly spojovány s třídní příslušností (posluchači heavy metalu však byli „třídním mixem“) a ideovým odporem jednotlivých tříd k hlavní kultuře. Koncept subkultur u CCCS byl tedy spjat s proti-hegomonickou rezistencí vůči dominantní ideologii (Kahn-Harris 2007: 16). Smolík (2010: 77-78) uvádí, ţe od 90. let 20. století aţ dodnes dochází k velké fragmentizaci jednotlivých stylů21 a jejich odnoţí, přičemţ o nich jiţ často nebylo moţné hovořit jako o subkulturách, ale spíše jako o ţivotních stylech či image a módních trendech. Problematickým se také stalo chápání dominantní kultury jako homogenního celku, vůči kterému by se subkultury vymezovaly. Od pouţívání termínu „subkultura“ dnes řada autorů jiţ upouští a prosazují se jiné termíny. Jedním z nich je pojem „scéna“ (viz například Kahn-Harris 2007), který často pouţívají i samotní účastníci. Scéna zároveň zahrnuje jak ţivotní styl, tak i veřejný prostor, kde scéna působí (Kahn-Harris 2007: 15). V současnosti jsou jednotlivé scény charakteristické tím, ţe jsou do značné míry propustné a členství v nich bývá jen dočasné (Kahn-Harris 2004a: 118).

21 Styl subkultury můţe být chápán jako symbol nebo znak. Skládá se z image (vzhled, oblečení, účes, různé doplňky, tetování), vystupování (výrazy tváře, postoj těla) a z argotu (speciální slovní zásoba a způsob, jakým je pronášena) (Smolík 2010: 36). Svoji úlohu sehrává také hudební vkus (Smolík 2010: 83).

8 Muggleton (2000, podle Smolík 2010: 81-82) hovoří o tom, ţe v postmoderní době jsou subkultury pouze estetickými kódy. I kdyţ je patrné, ţe část subkultur lze označit pouze za „ţivotní styly“, stále existují takové, které splňují kritéria moderní éry. Moderní éra Postmoderní éra Jasná skupinová identita Fragmentovaná, roztříštěná identita Stylová homogenita Stylová heterogenita, pluralita Rigidní dodrţování subkulturních hranic Flexibilní překračování subkulturních hranic Subkultura je vnímána jako hlavní identita Mnoho stylových identit Vysoký stupeň ztotoţnění Nízký stupeň ztotoţnění Členství vnímané jako permanentní Členství vnímané jako přechodné Nízký stupeň subkulturní mobility Přechodná náklonnost k subkultuře Důraz na přesvědčení a hodnoty Fascinace stylem a image Politické vyjádření odporu Apolitické cítění Zaměřenost proti médiím, nedůvěra Pozitivní vnímání médií Autentické vnímání sebe Vědomost neautentičnosti Tab. 1 Rozdíl mezi moderním a postmoderním přístupem k subkulturám Muggleton (2000, podle Smolík 2010: 82)

Otázkou je, jak v tomto smyslu chápat metal. Osobně se domnívám, ţe metal (zvláště extrémní) splňuje některá kritéria pro moderní éru subkultury. Například také podle Kahn-Harrise (2004a: 118) současný extrémní metal, oproti některým ostatním fluidním stylům, investuje relativně více do své stability a kontinuity.22 Na závěr této kapitoly bych chtěl ještě říci, ţe v práci budu pouţívat jak termín „subkultura“, tak pojem „scéna“. Termínem subkultura budu rozumět spíše zdůraznění ohraničení určitého okruhu lidí, kteří mají společné nějaké ideové rámce a vystupující skrze ně buď vůči dominantní kultuře (či její sloţce například v podobě náboţenství), nebo vůči jiným subkulturám. Termín scéna pak bude evokovat spíše určitý hudební proud a dění okolo něj (například koncerty a festivaly), respektive jeho vnitřní dynamiku a fungování na bázi vzájemné interakce jejích účastníků ve veřejném prostoru. V citacích a parafrázích pak zachovám pouţití uvedených termínů podle toho, jak je pouţívají samotní autoři.

22 Smolík (2010: 223) také k metalu podotýká, ţe účastníci této scény se neomezují jen na pasivní poslech hudby, ale je docela častým jevem, ţe ten, kdo metal poslouchá, zároveň také působí v nějaké hudební skupině.

9 3.2. Black metal jako součást extrémního metalu

Jiţ zmiňovaný Kahn-Harris je jedním z (mála) autorů, který se intenzivně věnuje studiu (extrémně) metalové scény. Mezi extrémní metal řadí styly, které se vyznačují radikálnějším pojetím hudby a projevu oproti heavy metalu 80. let. Jsou jimi například death metal, black metal, doom metal a grindcore. Kahn-Harris (2004a) k charakteristikám extrémního metalu pak udává, ţe i kdyţ jsou mezi jednotlivými styly extrémního metalu značné rozdíly, posluchači, který se v těchto stylech neorientuje, budou všechny patrně připadat velmi podobné – jako chaotický neforemný hluk, popírající konvenční hudební schémata. Tato forma je však důleţitá pro uchování kontinuity scény extrémního metalu. Viditelným aspektem extrémního metalu je pak podle Kahn-Harrise jeho spektakulárnost. Texty extrémně metalových skupin se zabývají smrtí, morbidnostmi, okultismem a misantropickým odmítáním humanity. Fanoušci a hudebníci extrémního metalu se také oblékají značně okázalým způsobem, přičemţ často nosí trička svých oblíbených skupin s šokujícími motivy. Zastávají také někdy extremistické postoje související se satanismem, anarchismem a (spíše výjimečně) neofašismem. Tyto postoje pak členy této scény někdy také dostávají do problémů se zákonem. Jako příklad Kahn-Harris uvádí členy norské blackmetalové scény Varga Vikernese a „Fausta“, kteří byli odsouzeni za vraţdy a pálení kostelů. Spektakulární praktiky lze podle Kahn-Harrise nejlépe klasifikovat jako moţnost transgresivní zkušenosti, přičemţ nejvíce transgresivním místem je v extrémně metalové scéně právě black metal (Kahn-Harris 2007: 41). Transgresivní zkušenosti spočívají v překračování základních hranic a limitů23, na nichţ je postavena naše sociální realita: ţivota/smrti, dobra/zla, čistého/nečistého atd. Tyto záţitky, oproti kaţdodennímu ţivotu, umoţňují aktérům ponořit se (často ve spojení s alkoholem a agresivnímtancem) do hudby, která přestupuje hranice jinde těţko akceptovatelného, ale přitom však nepozbýt zcela kontrolu nad tímto děním. Extrémní metal však podle Kahna-Harrise, oproti jiným metalovým stylům, přesto, ţe je značně „obskurní“, uniká cenzuře a morální panice. Je to ne proto, ţe by měl menší šokovou hodnotu (spíše naopak), ale proto, ţe se jedná o natolik marginální záleţitost, ţe v masmédiích není téměř vidět, tím pádem je tato scéna širší veřejnosti skryta a existuje v podstatě sama pro sebe.24

23 Více k transgresi také Kahn-Harris (2007: 29-46). 24 To, ţe není extrémně metalová scéna v dominantní kultuře viditelná a přesto funguje, je podle Kahna-Harrise (2004) také důvod, proč nelze pouţít koncept subkultury v klasickém subkulturalistickém CCCS paradigmatu.

10 3.3. Typologie black metalu

Vzhledem k tomu, ţe tato práce se zabývá black metalem, je třeba se ještě krátce zmínit o terminologii související s jednotlivými odnoţemi black metalu, na které v práci narazíme. V textu budu vycházet z typologie a názvů odnoţí black metalu uveřejněnou hudebním publicistou Blackmoonem, kterou pouţívají například i Smolík (2010) a Kupka (2008). Tato typologie rozlišuje black metal na 4 hlavní proudy, které jsou pak základem dalších specifičtějších forem black metalu: 1) čistý (pravý) black metal – pure (true) black metal 2) black metal s pohanskými a folklórními prvky – pagan black metal 3) black metal s klávesovými a symfonickými prvky – sympho-black metal 4) black metal s industriálními, elektronickými a jinými avantgardními prvky – avantgarde black metal (Blackmoon 2004: 80; podle Kupka 2008)

Doplním také ještě jednu poznámku ohledně vymezení black metalu. Black metal je často spojován a zároveň zaměňován s death metalem. Řada skupin se také pohybuje na hranici obou stylů (např. polští Behemoth atd.). Death metal však, i kdyţ zde také často vystupovala satanská témata (americké skupiny jako Possessed, Morbid Angel, Deicide25 a další), byl zaloţen především na technické hře, která byla většinou interprety a jejich příznivci povaţována za důleţitější neţ obsah a image (Christe 2010: 126). U black metalu je primárně, spíše neţ technická dovednost muzikantů26, oceňován tzv. „feeling“. Tedy atmosféra, kterou tato hudba navozuje a pocity, které u posluchačů vzbuzuje. Proto je také v black metalu kladen větší důraz na image skupin neţ u death metalu.

3.4. Vznik a vývoj black metalu

V této kapitole bude stručně popsán vývoj black metalové subkultury. Zohledním zde klíčové fáze a budu se blíţe zabývat některými skupinami a událostmi. Nebudu se však zde zabývat black metalem v celé jeho šíři a popisovat velké mnoţství vlastních subţánrů a přesahů do dalších stylů metalu či jiných hudebních forem. Začnu však od počátků metalu

25Zpěvák Deicide Glen Benton se nekompromisně staví proti křesťanství a před lety si nechal demonstrativně vypálit na čelo obrácený kříţ. Také prohlásil, ţe ve věku třiatřiceti let (ve věku, kdy byl ukřiţován Jeţíš Kristus) spáchá sebevraţdu. Nespáchal. 26 Dnes však lze u velkého mnoţství blackmetalových skupin také hovořit o vynikajících hudebních dovednostech, někdy aţ na hranici fyzických limitů, a propracovanosti hudebních aranţí.

11 jako takového, protoţe pochopení podmínek za jakých vznikl black metal, je také jedním z klíčů k tomu, jak v něm chápat přítomnost satanistických témat.

3.4.1. Od počátků heavy metalu k vzniku black metalu

Okultní témata,27 uţívání satanských symbolů a rétoriky v metalové hudbě nevznikly aţ s black metalem, ale byly v různých podobách (často s velkou dávkou nadsázky) přítomné jiţ od počátku metalu v 70. a 80. letech 20. století.

Obr. 4. Obal CD Iron Maiden. „The Number of the Beast“ (1982).28

S okultními tématy se však setkáme v různých oblastech v celé západní kultuře. Například Edward Tiryakian (1972) hovoří v souvislosti s kulturními změnami v západní společnosti přímo o okultním revivalu, tedy o oţivení okultismu. Populární jsou pak, mimo prodej okultního zboţí a sluţeb, také různé formy zábavy, kde je okultní téma důleţitým motivem. Jako příklady uvádí Tiryakian muzikál „Vlasy“, filmy „Rosemary má děťátko“ a „Mefistův valčík“, nebo televizní seriál „Čarodějky“. Konkrétně Dyrendal (2008: 78) uvádí, ţe i identita adolescenčního satanismu pak často čerpá právě ze zdrojů okultních prvků západní populární kultury (například hororových filmů). Počátky heavy metalu jsou spojovány s hardrockovými skupinami Black Sabbath, Deep Purple a Led Zeppelin, které vznikají jiţ na přelomu 60. a 70. let 20. století. Zejména skupina Black Sabbath v čele s charismatickým zpěvákem Ozzym Osbournem kladla důraz na zvláštní image zahalenou do čarodějnictví a mysticismu (Christe 2010: 16).29 Výše uvedená trojice výrazně ovlivnila celou řadu dalších nově vznikajících skupin a styl, který tyto skupiny prezentovaly, se následně začal označovat jako heavy metal30.

27 Tedy témata, kde se objevuje ďábel, démoni, čarodějnictví, magie a podobně. 28 Převzato z: http://www.metal-archives.com/albums/Iron_Maiden/The_Number_of_the_Beast/75 [14.8.2011]. 29 Skupina Black Sabbath také podnítila několik protestů ze strany církevních představitelů. 30 Slovo „heavy“ bylo však původně uţíváno jako pocit – znamenalo silnou a opojnou atmosféru (Christe 2010: 22). V souvislosti s metalem mělo pak slovo „heavy“ označovat tvrdý „kovově znějící“ zvuk.

12 Značnou popularitu zaţívá metal s nástupem 80. let, kdy se hovoří o takzvané nové vlně britského heavy metalu, která je spojována se skupinami jako Iron Maiden, Judas Priest, Saxon. Hudba těchto skupin byla o poznání rychlejší a tvrdší neţ u jejich předchůdců. Po roce 1980 vypadali také i metaloví muzikanti poněkud agresivněji a místo roztrhaných květovaných košil, zvonových kalhot a knírů se oblékali do těsné kůţe a lesklých materiálů, zdobeni lesklým kovem. V oblibě byly také černé koţené bundy pod roztrhanou dţínovou vestou, přičemţ tato image byla do jisté míry také odvozena od motorkářských gangů (Christe 2010: 48).31 Hudba a vystupování heavymetalistů se staly také někdy zdrojem veřejného pobouření, k čemuţ přispívaly i excesy jeho představitelů32 a fanoušků, výstřední oblečení, ke kterému patřily i dlouhé vlasy, jakoţto charakteristický znak metalu. Reakcí rockerů na tuto kritiku bylo nicméně naopak další posouvání hranic vkusu a také vyšší frekvence hororových prvků (Christe 2010). Rocková a metalová hudba byla pak pro svůj symbolismus a hudební projev, který bořil konvence a různá tabu stávajícího sociálního řádu, interpretována jako vyjádření revolty mladých proti generaci svých rodičů (viz např. Bernice 1979). Zaměřování se na okultismus však v metalu nelze přeceňovat, protoţe jiţ od počátku existovalo široké spektrum jiných témat, kterými se heavymetalové skupiny zabývaly a zabývají. Byly zde například skupiny jako Mötorhead s texty v duchu sloganu „sex, drogy, rock and roll“. Někteří autoři jako Ronnie James Dio se zase zaměřovali na imaginární světy a fantaskní příběhy inspirované sci-fi a fantasy literaturou (Christe 2010: 80). Texty heavymetalových skupin, i kdyţ nebyly přímo politické, se také dotýkaly různých sociálních témat a někdy zahrnovaly i protiválečné poselství (např. „War Pigs“ od Black Sabbath). Lze však říci, ţe s okultní tématikou a později přímo se satanismem se v metalu setkáme tak často, jako v ţádné jiné hudbě. Spojování „ďábla“ s metalem tak tvoří určitý rozměr jeho identity.33 Podle Korála (1998) se však u textů většiny rockových a metalových skupin, u nichţ se tak či onak objevuje satan, démoni, témata zla v různých podobách včetně stylizovaných výrazů protestu vůči katolické církvi, strašidelné, krvavé či jinak morbidní

31 V této době také heavy metal výrazně expanduje do USA a metalová subkultura se značně početně rozšiřuje také v dalších zemích. Projev a texty heavy metalových skupin byly často provokativní, vyvolávající konfrontaci. V USA pak organizace Hudební informační centrum pro rodiče (PMRC) přichází s teorií, ţe rostoucí statistiky sebevraţd a znásilnění mezi teenagery by mohly být dány za vinu rockovým textům a vynucuje si „nálepkování“ hudebních CD. Některé z nich jsou označovány jako pro mládeţ nevhodné, protoţe obsahují prvky násilí, sexu a okultismu. 32 Známý je například případ, kdyţ Ozzy Osbourne na koncertě během jedné písně ukousl netopýrovi hozenému na podium hlavu. 33 Odtud také pramení název knihy Ďáblův hlas: Heavy metal (Christe 2010).

13 motivy atd., nejedná o nic víc neţ o show a efektní druh zábavy, za kterým není třeba hledat ţádné hluboké poselství. Tyto texty jsou podle Korála víceméně šokujícím divadlem a obdobou hororových filmů. Některé konkrétní osoby z heavymetalového prostředí se však okultismem či přímo satanismem více či méně zabývaly i ve svém osobním ţivotě. Příkladem můţe být Jimi Page z Led Zeppelin, který byl také sběratelem pozůstalosti Aleistera Crowleye i vlastníkem jeho domu ve Skotsku. Nebo zpěvák King Diamond, dříve působící v dánské skupině Mercyful Fate (vznik v roce 1981), který je dlouholetým členem Církve Satanovy. King Diamond pak pouţívá explicitně satanskou image a texty zasazené do hororových koncepčních příběhů. Jeho styl je někdy označovaný přímo jako horror metal.

Obr. 5. King Diamond34

Dalším členem Církve Satanovy je například americký hudebník Marylin Manson35, který také dokázal svým vystupováním a image vzbudit nemalé kontroverze. Zatímco spojení Marylina Mansona se satanismem dominovalo v hudební sféře zejména v USA, v raných devadesátých letech je satanismus zmiňován především v souvislosti se skandinávskou blackmetalovou subkulturou. Tu Korál (1998) v pojetí metalu jakoţto hororové zábavy povaţuje za určitou výjimku a uvádí, ţe druhá generace blackmetalových (norských) skupin vyrukovala s nesmiřitelnou, mnohdy aţ nenávistnou, vysloveně antikřesťanskou ideologií a deklarovaným přihlášením se k satanismu. Ten ale podle Korála nevychází z LaVeye, který většina těchto blackmetalistů odmítá, namísto toho tyto skupiny hrdě opěvují vikingské (tj. pohanské) tradice norského národa a podle Korála zde lze vysledovat téţ některé jednoznačně nacionalistické a aţ téměř fašistické prvky.

34 Převzato z: http://www.metallian.com/kingdiamond.htm [14.8.2011]. 35 Marylin Manson například ve své knize The Long Hard Road Out Of Hell k satanismu uvádí:„Satanismus neznamená uctívat ďábla či démona.“ (…) „ďábel neexistuje. Satanismus znamená oslavovat a uctívat sám sebe, protože jen a pouze ty sám jsi zodpovědný za své činy dobro a zlo. Křesťanská válka proti ďáblu byla vlastně jen bojem proti přirozeným lidským instinktům – sexu, násilí a sebestřednosti.“ (cit. podle Petričko 2001: 48)

14 Počátky black metalu se však datují jiţ do roku 1978, kdy vznikla britská skupina Venom, která se satanismem ve své hudbě a image operovala v takové míře, jako dosud ţádná předchozí metalová skupina. Trojice muzikantů z Venom, pouţívající pseudonymy Cronos, Mantas a Abaddon, v roce 1981 vydala debutní album „Welcome to Hell“. O rok později pak následuje album „Black Metal“, podle kterého se tento styl satanistického metalu začíná označovat jako „black metal“. Texty skupiny pak otevřeně vyjadřují spřízněnost se satanem, peklem, temnými silami a podobně36 a prezentují také násilnou opozici vůči křesťanství.

Obr. 6. Obal CD Venom. „Black Metal“(1982).37

Venom byli ve své době značně odlišní od ostatních metalových skupin a oproti technické virtuozitě klasického heavy metalu zdůrazňovali jednoduchost. V hudbě Venom lze spatřit i vlivy punku a hardcore punku 80. let (Kahn-Harris 2007: 2-3). Za jejich satanismem však nelze hledat konkrétnější ideologii a sami Venom přiznávají, ţe satanismus ve své hudbě uţívají především proto, ţe jim to zajišťuje pozornost a jsou díky tomu známí. Venom tedy v podstatě navazují na hororové pojetí heavy metalu, pouze posouvají jeho hranici. Podle Cronose je Rock and Roll hlavně zábava a satanismus, okultismus, čarodějnictví a podobné věci jako takové Venom nepropaguje (viz Moynihan – Søderlind 1998: 13-14).

Obr. 7. Skupina Venom38

36 Např. „Ve jménu Satana dosáhneme našeho cíle; s požehnáním Háda budeme žít dál; díky moci pekelného ohně shromáždíme své síly; krví běžných smrtelníků uhasíme svou žízeň“. V originále: „In the name of Satan, We'll acheive our goal, With the blessings of Hades, We'll outlive our role, Through the power of Hellfire, We will gather our strength, With the blood of mere mortals, Our thirst will be quenched“ (Venom, „In Nomine Satanas“ z CD „Welcome to Hell“ 1981). 37 Převzato z: http://www.metal-archives.com/albums/Venom/Black_Metal/861 [14.8.2011].

15 V 80. letech se jako black metal začaly označovat satanistické formy metalu, kam mimo Venom patřili také švýcarští Hellhammer (vznik 1982), kteří se následně transformovali ve skupinu Celtic Frost, a především švédská skupina Bathory (vznik 1983), která má doposud v black metalu „kultovní“ status.

Já otočil se ke Kristu zády, obětoval jsem se peklu, souloţil jsem s pohanskou královnou a spatřil jsem brány pekel …. (Bathory: „In Conspiracy With Satan“ 1984)39

V případě Bathory se jednalo o dílo hudebníka zvaného Quorthon, kterému příleţitostně (zejména zpočátku) vypomáhali další spoluhráči. Název „Bathory“ vznikl z počátečního Qourthonova zájmu o horory a upírskou tématiku.40 Podobně jako u Venom, se texty této skupiny zabývaly obrazy smrti, násilí, rouhání, vzývání satana, pekla, černé magie atd. Především první dvě nahrávky „Bathory“ (1984) a „The Return…“(1985) se vyznačovaly nedokonalým zvukem. To však bylo, a je dodnes, mnohými fanoušky chápáno jako autenticita a ceněno jako „feeling undergroundu“. Skupina Bathory si vytvořila určitou auru tajemnosti, kterou Quorthon podporoval také tím, ţe poskytoval jen minimum rozhovorů, tajil jména spoluhráčů a skupina od roku 1985 ani nekoncertovala.41

38 Převzato z: http://www.411mania.com/music/columns/113432/Thrifty-Tunes-08.15.09:-Venom---Welcome- To-Hell.htm. 39 Cit. podle http://www.metalforever.info/article.php?id=35. V originále: „I have turned my back on Christ, to Hell I have sacrificed, I have made love to the Pagan Queen, the gates of Hell I have seen“. 40 Nejprve se skupina jmenovala Countess Bathory. Kdyţ ale Quorthon zjistil, ţe se tak nazývá i píseň od skupiny Venom, od jejíhoţ vlivu se chtěl distancovat, byl název (po krátkém období, kdy se přejmenovala na Nosferatu – coţ je jen fragment celého názvu), zkrátil název jenom na Bathory (viz Spark 1995). 41 Představivost fanoušků pak Quorthonovi přisuzuje status téměř „mýtické“ bytosti, ţijící kdesi v ústraní a oddávající se černé magii. Quorthon, který se ze scény opravdu postupně stahuje do ústraní, k této fanouškovské imaginaci později uvádí: „…možná by neuškodilo, kdyby všechno bylo méně hodnověrné a nebralo se tak vážně. Od té doby totiž musím každému dokazovat, že nejsem krvelačný vampír, vrah dětí a nebydlím v jakési satanistické jeskyni, ale v normálním stockholmském bytě.“ (cit. podle Metal Hammer 1994)

16

Obr. 7. Quorthon z Bathory (1984)42

I kdyţ Quorthon přiznává počáteční zájem o okultismus, svůj satanismus následně označuje za pózu a distancuje se od něj se slovy:

Přečetl jsem bibli, satanskou bibli, věci o čarodějnictví, všechno o okultismu a stejně to bylo celé na houby. Jediné, co jsem si z toho vzal, bylo poznání, ţe Satan tady před křesťanstvím nebyl a je tedy jeho výplodem. Nevěřím v Boha, nevěřím v Jeţíše Krista, proč bych tedy měl věřit v Satana! (cit. podle Spark 1995)

Satanské náměty Bathory pak popisuje Quorthon jenom jako abstraktní fantazie spjaté s křesťanstvím, které však stejně jako všechna náboţenství povaţuje za falešné.

Není ţádné peklo, nebe, Bůh, Zlo, bohové, démoni, andělé, duchové nebo ţivot po smrti. Tohle všechno neexistuje! Jsou to všechno výplody lidské fantazie, je to čistá abstrakce. (…) Všechny tyto věci jsou fantazie stvořené křesťanstvím. (…) Dluţno k tomuto všemu si myslím, ţe Křesťanství je falešná věc. Mimochodem, všechna náboţenství jsou falešná. (cit. podle Rock Brigade 1996)

Quorthon postupně přemýšlí o úplném odklonu od satanské tematiky43. Zlomem se stává 4. album "Blood Fire Death"44 z roku 1988. Jeho první a poslední skladba, které se nesou ve středním tempu a mají výrazný epický charakter, se věnují období Vikingů

42 Převzato z: http://www.metalforever.info/article.php?id=35 [14.8.2011]. 43 Quorthon je v té době ovlivněn například tvorbou Ludviga van Beethovena a Richarda Wagnera, jejichţ vliv lze v příštích albech Bathory také vysledovat (Blackmoon 2004b: 50). 44 Na obalu alba je Divoký lov (Wild Hunt) od Petera Nicolaie Arba.

17 a severským mýtům45. Toto album do značné míry uzavírá black metalovou éru Bathory, současně ale vytváří počátky zcela nového stylu – pagan metalu46.

Obr. 8. Obal CD skupiny Bathory. „Blood Fire Death“ (1988).47

Pokud se podíváme komplexněji na soudobou metalovou scénu, tak 80. léta znamenají značnou stylovou fragmentizaci metalu, která pokračuje výrazným způsobem i v dalších dekádách. V této době heavy metal také vstupuje do populární kultury např. v podobě „pop“ nebo „glam“ metalu reprezentovaného kupříkladu skupinou Poison. Na druhou stranu dochází také u části metalové scény k protitrendu ve snaze o vytvoření metalového undergroundu. Ten se vyznačoval určitým fundamentalistickým přístupem snaţícím se o návrat k „čistotě“ metalu a chápal pronikání metalu do populární kultury jako jeho degeneraci (Kahn-Harris 2007: 2). Na této bázi vznikají, oproti heavy metalu znatelně tvrdší a rychlejší, tzv. thrashmetalové skupiny, které svoji inspiraci mimo jiné nacházely také ve Venom. Příkladem jsou především Slayer, kteří se také v hojné míře prezentují se satanskou symbolikou.48 Z thrash metalu se postupně vydělily další, ještě více hudebně extrémní, metalové ţánry. V polovině 80. let se skupinami Death a Possessed vzniká tzv. death metal charakterizovaný growlingem (nejhlubší moţný hlas) a rychlými, technicky komplikovanými kytarami. Následují například skupiny Cannibal Corpse, Obituary a Morbid Angel. Texty těchto skupin jsou vedle okultismu plné brutálního násilí a morbidních témat. V průběhu 80. let vzniká také doom metal, ovlivněný mimo jiné gothic rockem, který je naopak velmi pomalý, s dlouhými epickými písněmi a melancholickými texty. Reprezentanty tohoto stylu jsou St. Vitus, The

45 I kdyţ v některých pozdějších albech se Bathory k satanským a krvavým textům ještě vrací, Vikingům je například věnováno jiţ celé následující album z roku 1989 Hammerhart, kde se epický pohanský směr kapely rozvíjí naplno. 46 Protoţe se Bathory zabývá minulostí Vikingů, je tento styl označován také jako viking metal. 47 Převzato z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Blood_fire_death.jpg [14.8.2011]. Na obalu alba je motiv „Divoký lov“ od Petera Nicolaie Arba. 48 Thrash metal se nicméně postupně v podání Anthrax, Megadeth a Metallica také stává velmi úspěšným obchodním artiklem.

18 Obbsessed, následně pak My Dying Bride, Paradise Lost atd. V druhé polovině 80. let se v čele se Siege, Repulsion a především Napalm Death také začíná etablovat tzv. grindcore, který výrazným způsobem spojuje hardcore a death metal. Je charakteristický maximální rychlostí a někdy také extrémně krátkými písněmi, trvající pouze několik vteřin.

3.4.2. Druhá vlna skandinávského black metalu

Na přelomu 80. a 90. let 20. století se také objevuje ve Skandinávii (převáţně v Norsku) tzv. druhá vlna black metalu. Tvoří ji nově vznikající blackmetalové skupiny mezi jejichţ čelní představitele patří Mayhem, Burzum, Darkthrone, Emperor, Immortal, Gorgoroth, Marduk, Satyricon, Enslaved49 a další.50 Členové těchto skupin a jejich příznivci si vytvořili vlastní charakteristickou image vyznačující se pouţíváním tzv. war paintnu (či corpse paintu), tedy bílo černě pomalovanými obličeji, evokující válečnickou, démonickou, či mrtvolnou image. Na fotografiích pak například pózují s pochodněmi, dýkami, sekerami a kyji pobitými hroty a militaristický výraz podporují také různé nábojové pásy, řetězy a hřeby.

Obr. 9. Členové Mayhem spolu s Darkthrone (1991)51

Skandinávský black metal se do značené míry utvářel v reakci na tehdejší trendy v jiných metalových odnoţích, zejména v death metalu.52 Ten členové skandinávské

49 Skupina Enslaved byla jedna z prvních, která se na místo na satanismus, soustředila přímo na téma dávných Vikingů. 50 Podobně jako jejich předchůdci ve skupinách Venom, Hellhemmer a Bathory skandinávští blackmetalisté uţívali přezdívky, často spjaté s démony, postavami z mytologie nebo fantasy literatury, coţ někdy zdůvodňovali záměrem odstranit jména daná jim „křesťany“. Například Varg Vikernes, jehoţ křestní jméno bylo Kristian, si (i úředně) změnil jméno na Varg Vikernes. „Varg“ je v díle J. R. Tolkiena velký vlk, na kterém jezdí skřeti. Vikernes, inspirován Tolkienem, také pouţíval pseudonym Count Grishnackh po jedné záporné postavě z trilogie Pána prstenů. Také název Vikernesovy skupiny Burzum je převzat z díla Tolkiena, přičemţ v jazyce skřetů znamená „temnotu“. 51 Převzato z: http://www.myspace.com/oldblackmetal/photos/10569401 [14.8.2011].

19 blackmetalové subkultury začali chápat jako zkomercionalizovaný53, přetechnizovaný54, bezduchý a také příliš civilní, kdyţ některé thrash a death metalové skupiny jako Exodus a Cannibal Corpse začaly vystupovat v teplákách (Christe 2010: 282-283). V opozici vůči tomu blackmetalisté převzali od svých metalových předchůdců satanské vyjádření, ale výrazně jej zradikalizovali.55 Christe uvádí, ţe svojí image tito blackmetalisté vlastně velmi intenzivně vracely heavy metalu divadelní stylizaci. Spíše neţ návrat k teatrálnosti heavy metalu, za účelem hororové zábavy pro co nejširší publikum, lze příklon k radikálnímu satanskému vyjádření u raných blackmetalových skupin vnímat jako snahu o vytvoření exkluzivity extrémního metalu a undergroundové scény. Svým hudebním projevem byl skandinávský black metal také jiţ značně odlišný od svých předchůdců a vzhledem k jeho ortodoxnosti, začalo být k němu posléze přidáváno také adjektivum „pravý“ (true) nebo „čistý“ (pure).56 Black metal vytvářený skupinami druhé vlny black metalu charakterizoval vysoce poloţený křik, označovaný někdy jako „havraní skřehot“, podpořený často útočnými satanistickými a antikřesťanskými texty, velmi rychlé bicí a kytary, syrovost, přímočará agresivita, undergroundový nečistý zvuk.

Symbol tvých rohů je mojí nejdraţší představou Rozpárají všechno svaté, svaté a slabé Vidíš mě hledět do zrcadla a vidíš znesvěcení Se svým černým uměním jsem pěstí ve tváři boţí … Darkthrone „To Walk The Infernal Fields“ (1993) 57

52 Death metal v té době zaţíval vlnu popularity a jeho vystoupení a image hudebníků se začaly v mnohém přibliţovat také hard core. 53 Zpěvák ze skupiny Mayhem, zvaný Dead, pro časopis Slayer například uvádí: „Když půjdete do normální školy, určitě uvidíte polovinu dětí v tričkách Morbid Angel, Autopsy a Entombed, z toho je mi na blití! Death black metal je něco, čeho by se všichni normální smrtelníci měli bát, a ne z toho dělat trend!“ (cit. podle Christe 2010: 282). Zde je třeba dodat. Ţe zpočátku se blackmetalové skupiny někdy chápaly jako (specifická) forma death metalu. Mnozí jejich členové se před tím v deathmetalových skupinách také angaţovali. 54 Black metal byl jiţ ve svých počátcích, díky své přímočarosti a syrovému zvuku, vnímán do jisté míry jako protipól technickým směrům metalu. To například zdůrazňuje Christe (2010: 119), kdyţ staví Bathory do opozice oproti švédskému kytarovému virtuózovi Yngwiemu Malmsteenovi. 55 Radikálnější začala být od té doby také stylizace v rámci vystoupení skupin. Například skupina Mayhem si vyzdobovala pódium prasečími hlavami a její zpěvák zvaný Dead si své oblečení pro koncertní vystoupení zakopával pod zem, aby tak získalo „správnou“ hrobní esenci. (Christe 281-282). 56 Původní blackmetalové skupiny jako Venom a jim podobní jsou pak označovány jako pre-black (nebo proto- black) metal. 57 Cit. podle (Veselý 2003: 56) V originále. „The sign of your horns, Is my dearest vision, They impale all holy and weak, You watch me face the mirror, And see desecration, With my art I am the fist, In the face of god.“ (Z CD Darkthrone „Under a Funeral Moon“ 1993)

20 Blackmetalisté se mimo odkazování na satanismus a antikřesťanství začali ve svých textech a na obalech alb také zaměřovat na romantizující přírodní výjevy vlastní země. Divoká příroda plná hlubokých lesů a hor byla obdivována pro její majestátnost, nespoutanost a nedotčenost člověkem. Byla prezentována jako krásná, ale zároveň někdy také jako krutá, drsná a mrazivá.58

Obr. 10. Obal CD skupiny Darkthrone „Panzerfaust“ (1995)59

Ústřední roli v rámci rané norské scény sehrála především skupina Mayhem, jejíţ členové se stali významnými aktéry v řadě násilných činů, včetně vypalování kostelů. Zaloţil ji v roce 1984 tehdy šestnáctiletý Øystein Aarseth, zvaný Euronymous. Skupina Mayhem zpočátku hrála převzaté písně od Venom a dalších interpretů, postupně si však našla vlastní tvář a její přístup k black metalu se stával čím dál více radikální. Členové Mayhem byli známí svými extrémními postoji a projevy. Především pak „mozek“ skupiny, kytarista Euronymous.

Obr. 11. Logo skupiny Mayhem

Black metal měl být podle Euronyma prostředek šíření „zla a strachu“ a striktně jej odmítal povaţovat za zábavu.60 Stejně jako mnoho dalších blackmetalistů druhé vlny black

58 V zaměření se na severskou přírodu ve spojení s motivy zimy a mrazu proslula svými texty například skupina Immortal. 59 Převzato z: http://en.wikipedia.org/wiki/Panzerfaust_%28album%29 [14.8.2011]. 60 Odmítání black metalu jako zábavy například vystihuje slogan „No Fun, No Mosh, No Core“ (ţádná zábava, pozéři a hardcore), který část rané norské blackmetalové scény přijala za své krédo (Kahn-Harris 2007: 45). U řady black metalistů však určité prvky nadsázky (a humoru) bylo moţné nalézt, například u skupiny Immortal

21 metalu, také Euronymous zavrhoval laveyovský satanismus61. Euronymous prohlásil, ţe věří v satana jako existující bytost a ţe se v tomto ohledu povaţuje za „náboţenského“ člověka.62 Blackmetalové skupiny pak například posuzoval podle toho, zda mají satanistické texty a zda se její členové hlásí k satanismu.63 V jeho výrocích můţeme krom výpadů k jiným (z jeho pohledu komerčním) metalovým skupinám, zaznamenat také silně misantropické postoje, kdyţ například hovoří o tom, ţe nenávidí lidstvo a nemá přátele.64 Výroky Euronyma však lze povaţovat také za součást strategie podpory jeho „zlé“ image a někdy se tato prohlášení zdají být poněkud nadsazená (stejně jako i u jiných blackmetalistů). Události okolo skupiny Mayhem, které později šokovaly veřejnost a zaplnily stánky norského tisku, začaly v dubnu 1991 sebevraţdou 21 let starého zpěváka skupiny Mayhem, zvaného Dead.65 Euronymous interpretoval Deadovu sebevraţdu jako určitou formu protestu proti trendům a hodnotám současné kultury především mladých lidí a jako manifest true black metalu v opozici proti údajnému „úpadku“ a „mainstreamizaci“ death metalu.66 Euronymous zaloţil v Oslu v roce 1991 také vlastní specializovaný obchod zaměřený především na black metal s názvem Helvete (Peklo).67 Díky tomu došlo k prohloubení kontaktů a spolupráce ostatních členů blackmetalové subkultury, která byla z počátku velmi úzká. To se týkalo zejména skupiny Emperor, kdyţ v Euronymově obchodě pracoval její bubeník řečený Faust, a kytarista zvaný Samoth po nějakou dobu v Helvete bydlel. Ke skupině Mayhem se následně připojuje jako baskytarista Varg Vikernes, který stál také za jednočlenným projektem Burzum. Suchánek (2003) uvádí, ţe kolem Euronyma a Vikernese se následně vytvořil určitý konspirativní okruh lidí „Inner Circle“, zaloţený Euronymem a „Black Metal Mafia“, na jejímţ zrodu se nejvíce podílel Varg Vikernes. Cílem a jejich pózování či ve videoklipu k písni „Call of the Winter Moon“. Více k humoru v black metalu viz Kahn- Harris (2007: 144-152). 61 Sympatie k laveyovskému satanismu nicméně vyjádřil například zpěvák Ihsahn z Emperor (viz Moynihan – Søderlind 1998: 196). 62 Viz Kill Yourself! (nedatováno). S tímto pojetím satanismu se však zdaleka ne všichni v blackmetalové scéně ztotoţňovali, jak je patrné i z poznámky k existenci satana dotazujícího se v citovaném rozhovoru: „There is no fucking devil and there's no fucking god, and everybody should understand it!“ 63 Například skupina Immortal, kterou jinak podporoval, podle Euronyma není black metal, protoţe její členové se neoznačují za satanisty (viz Kill Yourself! nedatováno). Za satanisty se i v rané blackmetalové scéně povaţovali jen někteří její účastníci. 64 Viz. např. Beat 1993; Kill Yourself! (nedatováno); Rozhovor s Euronymem z Mayhem (nedatováno). 65 Dead k sebevraţdě pouţil brokovnici. Jeho tělo našel Euronymous, který také, neţ zavolal policii, pořídil několik fotografií. Jedna z nich se později objevuje na obalu bootlegu „The Dawn Of The Black Hearts“. Podle výpovědi Fausta z Emperor Euronymous také sebral několik kousků lebky Deada, ze kterých si následně zhotovil náhrdelník (viz Moynihan – Soderlind 1998: 54). 66 Více například Moynihan – Søderlind (1998: 59-60). Jiní účastníci blackmetalové scény, kteří Deada znali, však mluvili o tom, ţe Dead měl deprese a psychické problémy, coţ byl hlavní důvod stojící podle nich za jeho sebevraţdou, která je v zásadě nepřekvapila (Moynihan – Soderlind 1998: 47-55). Dead po sobě zanechal dopis na rozloučenou, kde pouze uvádí, ţe se omlouvá za všechnu tu krev. 67 Euronymous také provozoval pro podporu blackmetalových skupin label Deathlike silence production.

22 obou uskupení pak bylo plánování a provádění teroristických akcí proti křesťanským objektům.68 Finanční podpora pro tyto akce zpočátku mohla plynout i z výnosu Aarsethova obchodu „Helvete“. Například Faust z Emperor uvádí, ţe věří, ţe spousta lidí zapalovalo kostely kvůli blackmetalové filozofii, která podle něj byla proti křesťanství a jinému organizovanému náboţenství69, například i islámu (viz Moynihan – Søderlind 1998: 70). Suchánek (2003) poznamenává, ţe ţhářské útoky proti křesťanským objektům byly vedeny nejen na základě protikřesťanské ideologie, ale pachatelé přitom nezřídka vycházeli z přesvědčení, ţe jejich útoky jsou odplatou za potlačení pohanských tradic skandinávských národů křesťanskou kulturou. Důvodem byla rovněţ snaha po vyvolání pocitů všeobecného strachu a ohroţení. Blackmetaloví ţháři se zaměřovali především na středověké dřevěné kostely. Dne 6. 6. 1992 byl poblíţ města Bergen zapálen a kompletně zničen kostel Fantoft z 12. století. Následovaly například kostel v Revheimu, kaple v Holmenkollenu, kostel ve Skjoldu, kaple v Ormoye, a kostel v Åsane. Údaje o počtu vypálených kostelů se různí.70 Moynihan a Søderlind (1998: 102) předkládají statistiku, která vyšla v rámci norských novin Aftenposten. Ta v roce 1995 uvádí: . 1992: 13 případů (10 vyřešených) . 1993: 10 případů (5 vyřešených) . 1994: 14 případů (7 vyřešených) . 1995: 7 případů (3 případy vyřešeny do doby vydání článku)

Vypalování kostelů, které se v Norsku stalo významným fenoménem, měli krom členů dalších blackmetalových skupin (např. Jørn Inge Tunsberg z kapely Hades Almighty byl usvědčen za ţhářský útok na Åsane) na svědomí zejména mladí lidé z blackmetalové subkultury ve věku většinou mírně pod 20 let (více Moynihan – Søderlind 1998: 82).71 Tyto

68 Podle výpovědi jednoho z účastníků (Samotha ze skupiny Emperor) byla organizace akcí spíše spontánní v duchu „udělejme to dnes večer“ bez významnějších plánovacích setkání. Na druhou stranu se někteří členové na takové akce připravovali shromaţďováním zbraní a výrobou trhavin. V případě vypálení kaple Holmenkollen, na kterém se podíleli Faust z Emperor spolu s Vikernesem a Aarsethem. Podle Faustovy výpovědi tato trojice v noci násilně pronikla do kaple. Na oltáři pak odpálili podomácku Vikernesem vyrobenou bombu a zapálili rozlitý benzín a rozházené papíry (viz Moynihan – Soderlind 1998: 95). 69 Podobně se stavěl k monoteistickým náboţenstvím i jeho spoluhráč z Emperor Samoth (viz Moynihan – Søderlind 1998: 101). 70 Například Suchánek (2003) uvádí, ţe celkově bylo zničeno či váţně poškozeno několik desítek norských dřevěných kostelů (nejčastěji bývá uváděn počet v rozmezí 45 – 60). 71 Názory na vypalování kostelů se u blackmetalistů různily. Někteří pálení kostelů jakoţto symbolický akt schvalovali, např. hudebík Mortiis (více Christe 2010: 291). Část členů blackmetalové scény však s ničením kostelů nesouhlasila. Například bubeník Mayhem s pseudonymem Hellhammer (viz Moynihan – Søderlind 1998: 102). Norsko podle kritiků těchto aktů zbytečně přicházelo o významnou část kulturního dědictví země. Tyto

23 akce prováděli buď samostatně, nebo byli vedeni nějakou charismatičtější osobou. Mediální postavou se v souvislosti s pálením kostelů stal především Varg Vikernes. Vikernes také v roce 1993 pod hlavičkou Burzum vydal mini LP Aske (Popel), které mělo podle jeho vyjádření podporovat pálení kostelů a prostřednictvím hudby přivést na stejnou cestu další mladé lidi (viz Moynihan – Søderlind 1998: 96-97).

Obr. 12. Obal CD skupiny Burzum. Aske. (1993)72

Vztah Euronyma a Vikernese, dvou klíčových postav norské scény, se přes počáteční spolupráci postupně problematizoval. Docházelo k osobním neshodám, které nakonec vyvrcholily vraţdou Euronyma, kterého Varg Vikernes dne 10.8.1993 ubodal noţem. Za vraţdu a tři prokázané případy podpálení kostelů a jednoho případu neúspěšného pokusu byl pak Vikernes odsouzen k trestu odnětí svobody na 21 let. Ohledně motivu panovaly také různé dohady, ţe se jednalo o následek sporu o peníze nebo soupeření o dívku (Christe 2010: 288). Vikernes také tvrdil, ţe Euronymous plánoval zabít jeho a ţe pokud by to neudělal, tak by ho zabil on (viz Moynihan – Søderlind 1998: 121). O Euronymovi Vikernes, ve snaze diskreditovat ho, začal prohlašovat, ţe byl homosexuál a kritizoval také jeho údajný komunismus.73

události také vzbudily odmítavé reakce u představitelů původního blackmetalu (tyto akty odsuzoval i Quorthon) i v širší metalové obci. Například kytarista deathmetalového uskupení Morbid Angel Trey Azagthoth k těmto činům uvedl: „Nevěřím v útoky na křesťany a ve smysl vypalování kostelů. Nikdy nešlo o fyzické útočení nekřesťany, bylo to útočení na jejich okovy a iluze, na jejich víru.“ (cit. podle Christe 2010: 291-292) 72 Převzato z: http://www.burzum.org/eng/discography/official/1993_aske.shtml [14.8.2011]. Za zmínku na obalu alba stojí krom ruin vypáleného kostela také přeškrtnutý LaVey. 73 Podle Moynihana a Søderlinda (1998: 73) byl Euronymous po určitou dobu členem marx-leninské organizace „Red Youth“, přičemţ se jednalo o proud, který v opozici k „západnímu imperialismu“ vzhlíţel k totalitárním a autoritativním komunistickým reţimům například v Číně a Albánii. Zde je však také otázka, jestli Euronymův obdiv ke komunistickým diktátorským a autoritativním reţimům nebyl jen projev jeho misantropických postojů.

24 Sám Vikernes posléze také proslul svými krajně pravicovými postoji.74 Po uvěznění začal formulovat svou nacionalistickou pohanskou ideologii, přičemţ k tomu vyuţíval norské mytologie, kterou spojoval s rasismem a okultním nacismem (Goodrick-Clarke 2006: 256). Ve své knize Vargsmal, kterou zde sepsal, pak otevřeně deklaroval svůj příklon k rasistické formě odinismu a nijak se také netajil antisemitismem a přesvědčením o celosvětovém ţidovském spiknutí. Pálení kostelů Vikernes však vysvětloval nikoliv jako satanismus, od kterého se začal důrazně distancovat, ale jako snahu o znovunavrácení Norska k pohanství a odplatu křesťanství, které podle něj stavělo své kostely na místech dřívějších pohanských svatyní.

Kaţdým zcela zničeným hřbitovem je pomstěn pohanský hrob, kaţdými deseti kostely, které leţí v popelu, je pomstěn pohanský chrám, kaţdou likvidací deseti knězů či zednářů, je pomstěn pohan! (Vikernes 2005: 35)

Ve vězení Vikernes také vyhlásil zaloţení organizace Norská pohanská fronta (Norsk Hedensk Front – NHF) 75, jejíţ program vycházel z jeho spisů, a prohlásil se za jejího vůdce. Vikernes pokračoval i po uvěznění v tvorbě projektu Burzum. Hudba, kterou zde vytvářel, měla, i díky omezeným nahrávacím moţnostem, podobu dark ambientu. K black metalu se Vikernes vrátil ve své tvorbě po svém propuštění v roce 2009 (ve vězení byl 15 let) s albem „Belus“ (2010).

Obr. 13. Varg Vikernes z Burzum.76

S druhou vlnou black metalu byly spojené také různé akty řazené spíše k vandalismu (ničení hřbitovů a podobně) či vyhroţování. Došlo i k několika dalším vraţdám a násilným činům. Například jiţ zmiňovaný Faust zabil v Lillehamerském parku homosexuálního muţe,

74 Faust z Emperor tvrdí, ţe Vikernes byl zpočátku proti nacismu, ale obrátil se k němu, aţ kdyţ ho uvěznili (Moynihan – Soderlind 1998: 67). 75 Organizace se dále vyvinula v síť různých odnoţí v dalších evropských zemích. 76 Převzato z: http://www.burzum.org/eng/gallery02.php?id=photo01 [14.8.2011].

25 za coţ byl ve spojení se ţhářstvím odsouzen na 14 let. Jeho spoluhráč z Emperor Samoth byl také za ţhářství uvězněn na 18 měsíců. Vlna pálení kostelů a násilí spojené s blackmetalovou scénou však postupně od druhé poloviny 90. let utichá.77

3.4.3. Black metal v současnosti – vybrané trendy

Skandinávská blackmetalová scéna, z níţ řada skupin působí dodnes, ovlivnila velké mnoţství dalších hudebních skupin. Black metal se začal postupně dále rozšiřovat, a to i za hranice evropského kontinentu. Těţištěm black metalu však i nadále zůstává Evropa. Od poloviny 90. let se značně stylově diferencuje a postupně dochází ke vstřebávání dalších hudebních prvků (folklorních, symfonických, industriálních atd.). Výrazný úspěch na přelomu tisíciletí zaţívá tzv. symfonický (či atmosférický) black metal, jehoţ průkopníky byli jiţ Emperor, kdyţ povýšili klávesy na rovnocenný nástroj a přistupovali k poněkud komplikovanějším hudebním aranţím. Nejvíce však v ţánru symfonického black metalu vynikly zejména skupiny Cradle of Filth, kteří se postupně od black metalu poněkud odklonili, a Dimmu Borgir.78 Dimmu Borgir ve svých textech, vizáţi, při vystoupení a videoklipech i v současnosti hojně pouţívají satanských motivů. Například zpěvák této skupiny s pseudonymem Shagrath podle skřeta z fantasy Tolkienova díla k jeho vztahu k satanismu uvádí:

Je rozhodně vţdycky zajímavé a inspirativní přečíst si knihy s námětem magie či satanismu, nacházím v nich hodně blízkých myšlenek, ale ze mne se asi nikdy nestane bezvýhradný přesvědčený satanista třeba v tom smyslu, ţe bych se účastnil na chodu nějaké sekty. To je mi dost cizí. (Spark 2001: 15)

Obr. 14. Skupina Dimmu Borgir.79

77 Obrazy hořících kostelů jsou dodnes oblíbenými motivy na obalech CD blackmetalových skupin. Viz například Gorgoroth a jejich obal alba „Twilight of the Idols“ (2003). 78 Mezi další zástupce symfonického black metalu patří v Německu Mystic Cyrcle. Symfonický black metal se často prolíná s ţánrem tzv. gothic metalu. Příkladem můţe být italská skupina Theatres des Vampires. 79 Převzato z: http://www.metalasylum.net/concertreviews/2008/cr0808.php [14.8.2011].

26 Skupina Cradle of Filth z Velké Británie se také stala známou díky svému zaměření na „temnou erotičnost“, kdyţ obaly jejich alb, videoklipy a motivy potisků distribuovaného oblečení, často obsahovaly erotické motivy ve spojení se sadismem, vampyrismem a různými podobami blasfemie.80 Tato větev black metalu se pro její časté náměty z oblasti vampyrismu označovala také jako „dusk metal“. Dalším charakteristickým rysem dusk metalu byla přítomnost ţenských vokálů. Dusk metal pracuje se silně goticky laděnými tématy, historickými a bájnými příběhy, většinou s výrazným hororovým podtextem. Své místo zde má také láska, často v bizarních a „zvrácených“ podobách, v auře temného romantismu (Blackmoon 2004a: 81). Ústřední postava Cradle of Filth Dani Filth pak o této skupině tvrdí, ţe nejde o satanismus, ale ţe jsou v podstatě jen hudebním ekvivalentem hororových spisovatelů jako Stephen King a Clive Barker81.

Obr. 15. Obal CD skupiny Cradle of Filth. „Vempire or Dark Fairytales in Phallustein“ (1996).82

Skupiny jako Cradle of Filth a Dimmu Borgir83 začaly svá alba prodávat v řádu statisíců a byly některými z ortodoxnějších fanoušků black metalu povaţovány za symbol „komercionalizace“ stylu. Symfonický black metal byl pak někdy stavěn do pozice protipólu „čistého“ black metalu84, který oproti goticky laděnému dusk metalu podle Blackmoona (2004a: 81) spíše preferuje hrubost a sílu, opěvuje satanismus, války, nenávist a protináboţenská témata, vzývá barbarství a blasfemické vize. Jedním ze současných reprezentantů true black metalu se silným satanistickým podtextem je norská skupina Gorgoroth85, která vznikla jiţ v roce 1992. Její zakládající člen Infernus, například tvrdí, ţe black metal je hudba satanistů pro satanisty a sám se také hlásí

80 Jako příklad lze uvést motiv masturbující jeptišky na tričku s nápisem na zádech „Jesus is a Cunt“, který vzbudil značné kontroverze. 81 Viz Rozhovor s Danim Filthem z Cradle of Filth (2005). 82 Převzato z: http://www.metal- archives.com/albums/Cradle_of_Filth/Vempire_or_Dark_Faerytales_in_Phallustein/66 [14.8.2011]. 83 Například Emperor, Dimmu Brogir a Satyricon bylo pak také moţné vidět, jak soupeří o norské grammy. Black metal se pak stal také významným vývozním artiklem pro norskou ekonomiku. 84 To vystihoval např. slogan „No Keybords, No Female Voices.“ 85 Mezi další satanisticky zaměřené skupiny lze v současnosti zařadit například 1349 z Norska nebo Dark Funeral či Watain, obě ze Švédska.

27 k teistické formě satanismu.86 Inspiraci skupiny, dnes jiţ bývalý zpěvák skupiny, Gaahl shrnuje v dokumentu Metal: A Headbanger's Journey (2005) jedním slovem: „Satan“. Samotný Gaahl se však přímo k satanismu nehlásí a vyznává staronorský šamanismus87. Striktně se však staví proti křesťanství, přičemţ k pouţívání satanských témat v rámci black metalu uvádí:

Ţijeme v křesťanském světě a musíme mluvit jejich jazykem. (…) Pokud pouţívám slovo „Satan“ znamená to přírodní řád, vůli člověka, vůli růst, vůli k tomu stát se nadčlověkem a ne být utlačovaný nějakými pravidly, jaké představuje například Církev, která je prostředkem k ovládání mas a nemá co dělat s bohem. (cit. podle Tartarean Desire 2004)88

Satanismus, který skupina Gorgoroth svým projevem prezentovala, vykazoval stále také schopnost šokovat. V roce 2004 například vzbudila pozornost médií při vystoupení v polském Krakově, kde pódium omotané ostnatým drátem „zdobily“ kromě satanských symbolů také uřezané ovčí hlavy, desítky litrů ovčí krve a 4 nahé postavy s kápí přes hlavu na kříţích. Vystoupení bylo v silně katolickém Polsku prošetřováno kvůli hanobení náboţenství a nahrávaný materiál a rekvizity byly zabaveny policií.

Obr. 16. Skupina Gorgoroth při vystoupení v polském Krakově v roce 200489

Zpěvák Gaahl, který byl v roce 2005 obviněn za napadení a mučení oběti a vyjádřil také například podporu pálení kostelů, pak nejen blackmetalovou obec v roce 2008 poněkud „překvapil“ svým přiznáním k homosexualitě.90

86 Viz Newsweek Poland (2006). 87 Viz Rozhovor s Gaahlem z Gorgoroth (2006). 88 V dokumentu True Norweign Black Metal (2007) Gaahl tvrdí, ţe: „Jediným pravým bohem je bůh uvnitř každého člověka, bůh uvnitř všeho.“ 89 Převzato z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Gorgoroth_by_Christian_Misje.jpg [14.8.2011]. 90 Překvapením to bylo mimo jiné proto, ţe Gaahl byl chápán jako spjatý s krajně pravicovými postoji, kdyţ například v jednom ze starších rozhovorů vyjádřil obdiv k Vargu Vikernsovi, Adolfu Hitlerovi, Juliu Caesarovi, Augustovi, Caligulovi a Nerovi a označil: „negry, mulaty, a Muslimy za podlidi.“ (Holocaust 1995: 19-20).

28

Obr. 17. Bývalý zpěvák skupiny Gorgoroth Gaahl91

U řady skupin, které se dříve profilovaly satanisticky, však jiţ dominují často jiná témata. Příkladem můţe být švédská skupina Marduk, která našla například silnou inspiraci v druhé světové válce a ve zbraních. Název alba „Panzer Division Marduk“ z roku 1999 má například spojitost s německými tankovými divizemi. Skupina byla následně také obviněna z propagace nacismu. Podobné obvinění postihlo jiţ dříve skupinu Darkthrone za jejich nápis Norsk Arisk Black Metal (norský arijský black metal) na jejich albu „Transilvanian Hunger“ (1994). Obě uskupení se však od propagace nacismu a „politiky“ v hudbě distancovala.

Obr. 18. Obal reedice alba Marduk „Panzer Division Marduk“ z roku 200892

Některé skupiny však svoji spřízněnost s krajně pravicovými postoji či přímo nacionálním socialismem93 deklarují otevřeně. Proud black metalu, kde hudebníci v textech

V mládí (na počátku 90. let) byl také součástí jednoho násilného ultrapravicového gangu. Podle Gaahla za tím však nebylo hlubší politické přesvědčení a uvádí, ţe má například i přátele s levicovými názory (viz Rock Hard 2008). 91 Převzato z: http://methalllblog.wordpress.com/2011/03/14/sejtn-freedom/ [14.8.2011]. 92 Na původním obalu alba z roku 1999 nebyl německý tank typu Tiger, ale britský tank Centurion. Obrázek převzat z: http://www.allmusic.com/album/panzer-division-marduk-r1317099 [14.8.2011]. 93 Nacionální socialismus vznikl ve 20. letech 20. století jako politický koncept Nacionálně socialistické dělnické strany pod vedením Adolfa Hitlera. V nacionálním socialismu byla důleţitá rasistická doktrína stavící německý lid (a árijskou rasu) na nejvyšší stupeň hierarchie. Vystupuje zde také silný vůdcovský princip, pojetí absolutního totalitního státu a nárok na nadvládu v Evropě (viz Mareš 2003). Mareš a Štěchovský (2002) však také uvádějí, ţe v současnosti jiţ není neonacismus zpravidla vázán pouze na Němce, případně Germány (coţ platilo pro

29 a ve svých materiálech vyjadřují svou náklonnost k ideologii extrémní pravice, se následně začal označovat jako nacionálně socialistický black metal (NSBM). Někdy jsou za nacionálně socialistický black metal povaţovány i skupiny, jejichţ členové mají sice krajně pravicové postoje, ale do hudby je nekomponují, coţ je poněkud zavádějící. Jednou z prvních NSBM skupin je německá formace Absurd. Skupina byla vytvořena jiţ v roce 1992 a spoluzaloţil ji Hendrich Möbus94. Möbus pak podle jeho vyjádření v nacionálním socialismu spatřuje ideální systém spojující satanskou (luciferiánskou) vůli k moci, elitismus sociálního darwinismu a árijské germánské pohanství (viz Moynihan – Søderlind 1998: 255). Dalším vývojem v black metalu se také stále více skupin začalo orientovat ve své tvorbě na pohanství. Tento směr byl pak označován jako pagan black metal. Blackmetalová sloţka byla často postupně potlačována a s dalším zvýrazněním pohanských motivů vznikl přímý následovník pagan black metalu, pagan metal. U mnoha skupin se díky přítomnosti různých folklorních prvků začalo hovořit také o pagan folk metalu či přímo o folk metalu.95 Tyto skupiny satanská témata a symboliku jiţ téměř vůbec nepouţívají a omezují se pouze na pohanské motivy. Výše uvedenou změnu orientace skupin, kromě image, zaznamenávají i loga jednotlivých uskupení, kde satanské symboly přímo nahrazují pohanské (případně u NSBM také nacistické).

původní hitlerovský nacismus), ale vztahuje se ke všem „bílým árijským“ národům. V prostředí „nadřazené bílé rasy“ by pak podle stoupenců ultrapravice měl být zaveden nacionálně socialistický politický systém. 94 Její zakladatel Hendrik Möbus byl také odsouzen za vraţdu, kdyţ ve svých 16 letech zabil o 4 roky mladšího chlapce. Po propuštění následně odjel Möbus do USA, kde mimo jiné pracoval pro nahrávací společnost Resistance records a udrţoval rovněţ pravidelné kontakty s americkou neonacistickou organizací National Alliance a jejím vůdcem Williamem Piercem. V červnu 2001 byl Möbus (i přes odpor amerických neonacistických kruhů) zatčen a eskortován do Německa. (Suchánek 2003) Möbus rovněţ v návaznosti na Vikernesovu Norskou pohanskou frontu zaloţil odbočku, Německou pohanskou frontu (Deutsche Heidnische Front). Postupně pak byla, i za Möbusova přispění, také vytvořena celosvětová (respektive euro-americká) organizace Pohanské fronty (The Pagan Front). 95 V tomto resortu existuje řada souborů, jejichţ pagan či folkmetalový projev nenese ţádné stopy pagan blackmetalového původu. Buď tyto skupiny vyšly z jiných kořenů (např. němečtí In Extremo, britští Skyclad nebo švýcarská Eluvetie), popřípadě s metalem jako takovým nemají co dočinění (např. norští Hagalaz). (Blackmoon 2004: 80)

30

Absurd

Graveland

Nokturnal Mortum

Tab. 2. Změna loga u vybraných skupin

Větev pagan black metalu je pak velmi populární především ve východní Evropě, kde také v některých případech přijímá nacionalistické či extrémně pravicové názory a ideologie, v post-sovětských zemích má někdy formu i panslavismu, pan-árijského rasismu, v menší míře pak nacionálního bolševismu (Kupka 2008). Jednou z prvních pagan metalových skupin, jejíţ členové mají také krajně pravicové postoje, je polský Graveland (zaloţen 1992). Tato skupina, stejně jako celá řada dalších, vyšla z blackmetalových kořenů, aby postupně přešla k pohanskému metalu. Satanismus jako takový pak skupina odmítá s argumentací, ţe je součástí „ţido-křesťanství“ a překroucení pohanství.96

Obr. 19. Graveland na začátku97 Obr. 20. Graveland později98

Podobným vývojem prošla také například ukrajinská skupina Nokturnal Mortum, která nejdříve od roku 1991 působila pod názvem Supparaion, následně Crystaline Darkness. I kdyţ se skupina, jak vůdčí postava této skupiny Knjaz Varggoth uvádí, začala orientovat

96 Viz Rozhovor s Graveland (okolo 2001). 97 Převzato z: http://www.fmp666.com/pix1/ [14.8.2011]. 98 Převzato z: http://www.allstarpics.net/0074304/012660586/graveland-pic.html [14.8.2011].

31 více nacionalisticky, stále proti „cizáckému“ křesťanství bojuje. Vztah ke svým satanistickým počátkům popisuje Varggoth následovně:

Ani v nejmenším jsme se však nezřekli svaté války proti cizáckému křesťanství, stali jsme se ještě tvrdší a silnější. Mohu říct, ţe jsme vţdycky šli s hrdě vztyčenou hlavou a v naší cestě pokračujeme. A dokonce elementy satanismu v naší rané tvorbě, přesněji to, co jsme chápali jako satanismus, není odklonem od této cesty. Náš „satanismus“ neměl nic společného s degenerační teorií LaVeye a ostatních „démonů“. Spíše to byla daň temné straně našeho světa, noci, démonismus a samozřejmě i anti-ţidokřesťanství. Neřekl bych, ţe jsem vůbec někdy byl satanista, třebaţe jsem se v době Supparation a Crystaline Darkness za něho povaţoval. (<> 2004).

Varggoth také spatřuje přímou souvislost mezi pohanstvím, ke kterému se hlásí, s panárijským pojetím nacionálního socialismu. Podrobněji viz následující citace z téhoţ rozhovoru.

Mnohé pohanské skupiny však NS ideje odmítají a všemožně se od nich snaží distancovat. Domníváš se, že pohanská a NS ideologie jsou v daný moment nerozlučné? Jsou nerozlučné. Samozřejmě, nerozlučné. Pohanství je návratem kultury a kultura je především v nacionálním socialismu. Kultura národa, kultura lidu, kultura rasy. Jsme bílí internacionalisté, protoţe pro nás je důleţitá kultura celého Bílého Lidstva. Zrnko po zrnku sbíráme to, co bylo ztraceno. V germánské mytologii lze nalézt jedno, ve slovanské druhé, ale vše dohromady to tvoří naši jednotnou kulturu. (<> 2004)

Většinu pagan a folkmetalových skupin však nelze spojovat s pravicovým extremismem. Pagan a folk metal se stal v poslední době velmi populární i mimo rámec extrémně metalové scény a je přijatelný i u posluchačů inklinujícím k odnoţím heavy metalu (power metal, speed metal atd.). Oblíbenými skupinami jsou v současnosti například finské skupiny Fintroll, Korpiklaani, švédští Moonsorrow, či ruská skupina Arkona99 v čele se zpěvačkou Mashou100.

99 Dalšími ruskými pagan metalovými skupinami jsou například Alkonost nebo Svarga. 100 Tato skupina vznikla v roce 2002, kdyţ se členové ruské lokální novopohanské skupiny „Vyatichi“ rozhodli jejich myšlenky prezentovat také prostřednictvím hudby (viz oficiální stránky skupiny http://www.arkona- russia.com/en/ehistory/ [14.8.2011]).

32

Obr. 21. Zpěvačka Masha z ruské skupiny Arkona.101

Řada black a pagan metalových skupin a členů této scény se také vůči NSBM a dalším krajně pravicovým skupinám vymezuje, přičemţ hovoří o tom, ţe politika do hudby nepatří102, nebo přímo nesouhlasí s krajně pravicovými postoji těchto skupin. Jako příklad lze uvést německou pagan metalovou skupinu Varg, která se deklaruje jako antifašistická a antirasistická, ochotná i k násilným střetům s ultrapravicovými příznivci pagan metalu (viz Spark 2011: 79) Do jisté míry jako protitrend NSBM vznikl také (zatím velmi úzký) proud komunistického a anarchistického black metalu (RABM). Tento směr se také odvolává například na Euronymovu komunistickou politickou orientaci či na punkové vlivy prvotního black metalu (Venom a Bathory) nebo současných skupin jako Darkthrone. Jedním z pionýrů tohoto směru je argentinská skupina Profecium zaloţená jiţ v roce 1993. Dalšími skupinami hrající RABM jsou například ruští Mrakobesie a Jarost Marksa. Příbuzným směrem je také blackened crust reprezentovaný například kanadskou skupinou Iskra.

Obr. 22. Logo Red and Anarchist black metal103

V rámci black metalu se také začíná rozvíjet tzv. depressive a suicidal black metal, který je charakteristický svou melancholickou atmosférou, pomalým tempem a „zmučeným“

101 Převzato z: https://picasaweb.google.com/Christlline.zhiqin/ArkonaSlavsiaRus#5274468198079060882 [14.8.2011] 102 Mnoho NSBM skupin se však nechápe primárně jako politické, ale jako pohanské, protoţe nacionální socialismus je pro ně někdy jen další rozměr pohanství. Viz výše uvedená citace Nokturnal Mortum. 103 Převzato z http://r-a-b-m.blogspot.com/2009/09/new-rabm-logo.html [14.8.2011].

33 vokálem, který tvoří spíše někdy jen neurčité výkřiky. Texty se zabývají misantropií, strachem, depresí, šílenstvím a sebevraţdami. Tento ţánr se začal prosazovat na přelomu tisíciletí. Jedná se často o sólové projekty. Zástupci tohoto stylu jsou například brazilští Thy Light nebo američtí104 Xasthur.

Obr. 23. Malefic z Xasthur105

Dalším progresivním směrem v black metalu je uţívání počítačových ambientních, elektro a industriálních prvků. Tyto skupiny pak pomocí těchto prvků vytváří auru krutého, misantropicky odlidštěného chladu (Blackmoon 2004a: 81). Jednou z prvních industriálních blackmetalových skupin je norské Mysticum zaloţené jiţ v roce 1992106. Postupným posunem od black metalu k elektro-ambientu přešli například norští Ulver a elektro-industriální prvky lze zaznamenat v pozdější tvorbě i ve vývoji „klasických“ blackmetalových skupin jako Mayhem (zejména album „Grand Declaration of War“ z roku 2000) nebo Satyricon (především album „Rebel Extravaganza“ z roku 1999).

Obr. 24. Obal alba Satyricon „Rebel Extravaganza“ (1999)107

Zajímavým, nicméně v black metalové scéně často tradičními blackmetalisty odmítaným proudem108, je tzv. unblack metal (respektive křesťanský black metal). Hudebně

104 V souvislosti s americkou blackmetalovou scénou se například Veselý (2011) a Němec (2010) zmiňují také o skupině Wolves in The Throne Room, jejíţ členové podporují radikální ekologická hnutí, věnují se biofarmaření, mají blízko k romantickému přírodnímu panteismu. 105 Převzato z: http://www.metal-archives.com/bands/Xasthur/4936 [14.8.2011]. 106 Zajímavostí je, ţe se tato skupina ve svých textech věnuje také drogám, coţ není v black metalu příliš běţné. 107 Převzato z: http://www.metal-archives.com/albums/Satyricon/Rebel_Extravaganza/1301 [14.8.2011]. 108 Blackmetalisté totiţ často spatřují jádro black metalu v antikřesťanství (Sarelin 2009: 83-84).

34 je takřka totoţný s klasickým black metalem, liší se však v textové stránce, kde unblackmetalové skupiny zpívají o spasení, křesťanské víře, Bibli a „naopak“ někdy napadají satanismus. První křesťanskou blackmetalovou skupinou byli od roku 1994 australští Horde, v Norsku pak hrají například Antestor109, v Polsku Abdijah.

Obr. 25. Členové Antestor110

3.4.4. Black metal v ČR

Mareš v roce 2005 hovoří o tom, ţe blackmetalová subkultura je v ČR poměrně malá (největší rozmach zaţila v polovině 90. let) a lze ji odhadovat na několik set lidí. Satanistů mimo její rámec je pak podle Mareše pouze několik desítek (Mareš 2005: 267). Určité shrnutí české metalové scény v souvislosti se satanismem učinil v knize Satanismus (Veselý 2003: 56-60) spolupracovník rockového metalového časopisu Whiplash Ladislav Oliva. Oliva uvádí, ţe se satanismem je i v českém prostředí nejčastěji spojovaným hudební styl black metal. Z uvedených českých skupin se však podle Olivy k satanismu hlásily, nebo ještě hlásí jen některé, jiné s ním částečně „koketovaly“, mnohé se však zabývají jinými více či méně příbuznými tématy, zejména okultismem, magií, slovanstvím, pohanstvím, přírodní lyrikou a podobně. Oliva však také poznamenává, ţe „nevidí do hlav“ jednotlivých členů a můţe jen stěţí rozlišit, kdo se satanismem zabýval z nejhlubšího přesvědčení a u koho šlo pouze o krátkodobou image či přetvářku. Podle Olivy však lze tvrdit, ţe drtivá většina zmíněných skupin byla či je orientována výrazně antikřesťansky. Historicky prvním průkopníkem black metalu v českých zemích byl praţský Törr, zaloţený v roce 1986 na základech stejnojmenné heavymetalové skupiny. Tu záhy doplnil Vlasta Henych, který se pokoušel o black metal ovlivněný zahraničními vzory Venom či

109 Zajímavostí je, ţe na albech Antestor bubnuje Hellhammer ze („satanistických“) Mayhem. 110 Převzato z: http://www.spirit-of-metal.com/groupe-groupe-Antestor-l-en.html [14.8.2011].

35 Celtic Frost, jiţ předtím v projektu 666111. Členové Törru však satanisty nikdy nebyli, nicméně s „pekelnou symbolikou“ dosáhli jiţ v 80. letech značné popularity. Naproti tomu brněnský Root (respektive pouze jeho vůdčí postava Jiří Valter Big Boss) se k satanismu vţdy hlásil. Satanistické texty jsou patrné především na prvním albu Root „Zjevení“ (1990), které bylo ještě v českém jazyce, a na následujícím „Hell Symphony“ (1991). Jako příklad lze uvést text skladby „Píseň pro Satana“ z alba „Zjevení“.

Ach Satane, Ty vládče všehomíra, jak skála pevná je má láska k tobě. Nezměnitelná jen v tebe je má víra, obrácený kříţ chci mít na hrobě. Tvůj obraz mám vypálený v srdci - v srdci, které je navţdy tvoje! Kdyţ navštívíš mě někdy v noci, pentagram zazáří jak světlušek roje. Tvým jménem proklel jsem kostely a chrámy, mou duši sám Lucifer si vzal. Spálil jsem bibli a podobný krámy a svoje tělo jsem tobě věnoval. Vím, ţe jsem tvůj, jsem majetkem tvých synů těším se na tvůj ohnivý Ráj. Jen vírou v tebe já odčiním svou vinu, pak půjdu dál, aţ na propasti kraj. Při Černé mši jsem vţdy nesmírně hrdý, ţe do učení k sobě jsi mě vzal. Co nezmohou dnes ještě ţádné vědy, to všechno uţ jsi dávno, dávno znal. Kdyţ vkládám ruce do středu Pentagramu, a duše má se začne zachvívat, pak vţdycky poznáš, ţe nikdy tě nezklamu, ţe navěky tě budu milovat!

Pozdější alba Root jsou spíše koncepčními příběhy na metalovo-hymnickém základě112. Zpěvák skupiny Jiří Valter Big Boss, který byl dlouhou dobu ve vedení pobočky Církve Satanovy, je nicméně pravděpodobně stále nejznámějším českým satanistou.

111 Tento projekt Henych obnovil v roce 2011, kdyţ po dlouhém působení odešel z Törru. 112 Pozdější tvorbu Root lze, spíše neţ za black metal, označit jako dark metal (Blackmoon 2004a).

36

Obr. 26. Zpěvák skupiny Root Jiří Valter Big Boss113

Na začátku 90. let dosáhla velké popularity, a to i v zahraničí, praţská skupina Master’s Hammer, která byla z počátku značně ovlivněná skupinou Bathory. Přestoţe se Master’s Hammer od black metalu nakonec odklonil a v zápětí ukončil svou činnost114, jsou stále pro mnoho nejen domácích a nejen blackmetalových skupin uznávaným vzorem.

Obr. 27. Logo skupiny Master’s Hammer

Na přelomu 80. a 90. let vznikají i další black metalové skupiny například brněnský Asgard nebo plzeňská heavy-blackmetalová Fata Morgana, která měla výraznou jevištní hororovou show.115 V polovině 90. let pak ovlivnila 2. vlna skandinávského black metalu také českou hudební scénu. Norským black metalem byli například z počátku inspirovaní ostravští Enochian. V druhé polovině 90. let pak dosáhla rozmachu ţatecká scéna v čele s Maniac Butcher, která své ostré antikřesťanské výboje doplnila například o oslavu národa Lučanů. Maniac Butcher zde pak sekundovali Agmen či Dark Storm. V jiţních Čechách pak fungovali například death-blackmetaloví Avenger. V rámci atmosférického neboli symfonického black metalu zde působili například trhověsvinečtí Mater Monstifera a pardubičtí Immortal Teras.

113 Převzato z: http://www.tartareandesire.com/interviews/root.html [14.8.2011]. 114 Činnost skupina Master’s Hammer obnovila v roce 2009 v avantgardně/blackmetalovém stylu. 115 Zájem o satanismus či antikřesťanství byl však v té době patrný i u skupin jiných ţánrů. Jako příklad uţívání antikřesťanského výraziva lze uvést například thrashmetalový Debustrol (zejména album „Neuropatolog“). Protikřesťanské výrazivo pouţívají také deathmetalové skupiny jako Krabathor a Hypnos, ale i celá řada dalších.

37 Ortodoxně blackmetalovou scénu reprezentuje především karvinské Inferno, které své protikřesťanské postoje kombinuje s oslavou pohanství a slovanství. Vedle Inferna na bázi black metalu působí na severní Moravě také Silva Nigra a Adultery. Na jiţní Moravě pak také brněnští Sezarbil a keltsky zaměření Ogmias116. Specifickým fenoménem je pak plzeňská scéna, kde mimo Sorath existuje několik skupin, které spojuje postava Lorda Morbivoda. Jsou jimi pohanští Trollech, avandgardní Stíny plamenů, Umbrtka a War for War. Po roce 2003, kde končí výše uvedený popis, působí (a vzniká) celá řáda blackmetalových skupin, které se také inspirují trendy v black metalu popsané u zahraničních interpretů. Jen namátkou uvedu některé skupiny, o kterých nebyla dosud řeč. Symfonickým black metalem byli ovlivnění například Ador Dorath, kteří dostávají v roce 2005 cenu Anděl v kategorii Hard & Heavy a Inner Fear, jejichţ bubeník Martin „Martuhs“ Škaroupka hraje nyní v Cradle of Filth. V rámci pagan/folk metalu v současnosti působí zejména skupiny Vesna a Žrec. Na poli klasického black metalu pak například Solfernus, Sekhmet a Moravská zima. Jak uvádí Oliva (v roce 2003), je třeba dodat, ţe satanismus ovlivnil český black metal především v jeho počátcích, zatímco současné spektrum témat je mnohem rozmanitější, přičemţ převaţuje oslava slovanství a pohanství, deklarace národní hrdosti nebo čerpání z odkazu starých předků. Celkově ostře protikřesťanský náboj však přetrvává i nadále.

116 Ogmias jiţ ukončil svou činnost. V současné době však zpěvák Ogmias zvaný Misty Frost působí ve skupině Sezarbil.

38 VLASTNÍ VÝZKUM

4. Metodologie vlastního výzkumu

V předchozí kapitole jsem předloţil popis vývoje a některých trendů v black metalu. Jak bylo moţné zaznamenat, někteří účastníci blackmetalové scény se k satanismu hlásí jiní ne. Záměrem této práce však není určovat, kdo je a kdo není v black metalu satanista, ale spíše se zaměřit na to, jakou roli vlastně hraje satanismus a uţívání satanské symboliky a rétoriky uvnitř této extrémně metalové scény. V rámci výzkumu bylo tedy mým záměrem poněkud poodhalit, co se za satanskou image u blackmetalistů vlastně skrývá. Toho jsem chtěl dosáhnout krom poslechu nahrávek a účasti na koncertech, také skrze získání výpovědí účastníků blackmetalové scény. Původně jsem se plánoval zaměřit na ty, kteří se sami povaţují, nebo v minulosti povaţovali, za satanisty. Nicméně jsem si uvědomil, ţe stejná trička s „rouhajícími se“ motivy, pentagramy nebo obrácené kříţe na krku pouţívají i ti, kteří se se satanismem neztotoţňují. V důsledku této úvahy jsem dospěl k názoru, ţe je důleţité zabývat se oběma tábory.

4.1. Formulace výzkumných otázek

Při formulování výzkumných otázek pro vlastní výzkum byla první výzkumnou otázkou: jakou roli hrají satanské vyjádření v blackmetalu a jak satanismus, se kterým se v black metalu chtě nechtě setkávají, vnímají její účastníci. Tuto otázku lze také upřesnit otázkami, co si pod satanismem sami představují, jak se k němu staví, případně jaké s ním mají zkušenosti? Těmi účastníky scény jsou pak blackmetalisté nezávisle na tom, zda se identifikují nebo neidentifikují se satanismem. Zde je také ještě vhodné dodat, ţe satanistou je pak pro tuto práci kaţdý, kdo se povaţuje za satanistu, ať uţ pro něj pojem satan znamená cokoliv. Čím více jsem se začal o tuto oblast zajímat, tím více se objevovalo také další, na první pohled také „religiózní“ téma, kterým je odkazování se značné části blackmetalistů na pohanství. Jak bylo popsáno v předchozí části práce, jiţ některé skandinávské blackmetalové skupiny (např. Bathory) koncem 80. let začaly uţívat vedle (či místo) satanistických i pohanské (starogermánské) mytologické prvky (viz Mareš 2003: 441-442). Oba tyto prvky (satanismus a pohanství) se zdají být v rámci blackmetalové hudební scény značně provázané. Pro tuto práci je pak zajímavé to, jak mohou obě tyto orientace v rámci této scény vedle sebe

39 existovat a jakým způsobem je vnímají samotní účastníci, případně jak se s přítomností těchto prvků sami vyrovnávají. Jako další výzkumnou oblast jsem pro tento výzkum zvolil vztah účastníků scény k tzv. nacionálně socialistickému blackmetalu, který je také úzce propojen s pagan metalem. Trend přijímání krajně pravicových ideologií, který je patrný jiţ od poloviny 90. let s sebou také přináší prolínání ultrapravicových subkultur se subkulturou black (respektive pagan) metalu. Zajímalo mě tedy také, jak tyto skutečnosti hodnotí vybraní blackmetalisté a jak nahlíţí na hudebně-ideový proud NSBM. Za další výzkumnou oblast jsem zvolil vztah účastníků blackmetalové scény k náboţenstvím, přičemţ jsem očekával bliţší vysvětlení předpokládaného negativního vztahu ke křesťanství. Mezi oblasti, které se týkaly výše uvedených výzkumných otázek, jsem v průběhu realizace rozhovorů zařadil také další oblast. A to, jakým způsobem a za jakých podmínek se respondenti k metalu, respektive black metalu dostali, protoţe pochopení souvislostí příklonu k black metalu by mohlo také přispět k vysvětlení pouţívání satanské image zejména u dospívající mládeţe, s níţ je metal, jakoţto jeden z hudebních stylů, spojován. Pro větší přehlednost výzkumné otázky, zakomponované v předchozím textu, předkládám v následujícím seznamu: . Jakým způsobem a za jakých podmínek se respondenti k metalu, respektive black metalu dostali? . Jakou roli hraje v black metalu satanské vyjádření? . Jakým způsobem koexistují v black metalu orientace na satanismus a na pohanství? . Jaký je vztah účastníků blackmetalové scény k satanismu? . Jaký je vztah účastníků blackmetalové scény k pohanství? . Jaký je vztah účastníků blackmetalové scény ke NSBM? . Jaký je vztah účastníků blackmetalové scény ke křesťanství a dalším náboţenstvím?

4.2. Výzkumné paradigma a použité metody

Je třeba, aby zvolené výzkumné metody odpovídaly povaze výzkumných otázek a podstatě zkoumaného problému. Ten lze řešit pomocí široké škály kvantitativních či kvalitativních metod. Řada autorů rozlišuje kvantitativní a kvalitativní metody jako dvě

40 odlišná výzkumná paradigmata.117 Kaţdé z nich je pak pouţitelné na jiný typ výzkumných problémů. Disman uvádí, ţe za teoretické pozadí kvantitativního výzkumu je obvykle povaţován pozitivismus, který se snaţí o kauzální vysvětlení sociálního fenoménu. Naproti tomu symbolický interakcionismus, který vedle fenomenologie a etnometodologie můţe stát v teoretickém pozadí kvalitativního výzkumu, předpokládá, ţe sociální vztahy jsou budovány sociální interakcí na symbolické úrovni, a usiluje o porozumění významu tohoto sociálního chování (Disman 2002: 294-295). Pouţití kvantitativních metod je v případě tohoto výzkumu nevhodné, protoţe jde především o hlubší pochopení uvedené problematiky a výzkum se také zaměřuje na několik konkrétních případů118, nikoliv na testování hypotéz či kvantifikaci získaných údajů. Kvalitativní metody jsou pro takový typ výzkumu vhodnější119, protoţe pomohou získat o jevu detailnější informace, které se dají kvantitativními metodami jen obtíţně podchytit. Hendl (2005: 50) k charakteru kvalitativního výzkumu dodává, ţe je orientován na explorování a je realizován nejčastěji v přirozených podmínkách sociálního prostředí. Sběr dat a jejich analýza také probíhá zpravidla v delším časovém intervalu. Disman (2002: 287) uvádí, ţe kvalitativní výzkum, oproti deduktivní logice kvantitativního výzkumu, pouţívá induktivní logiku. Na začátku výzkumného procesu je pozorování, sběr dat. Následně výzkumník pátrá po pravidelnostech existujících v těchto datech, po významu těchto dat, formuluje předběţné závěry a výstupem mohou být nově formulované hypotézy nebo nová teorie. Nejrozšířenějšími metodami kvalitativního výzkumu jsou rozhovor a pozorování. Obě tyto metody jsem se rozhodl pouţít i ve svém výzkumu. Samotný výzkum, respektive realizace rozhovorů a zúčastněného pozorování, probíhal od června 2010 do srpna 2011. Nicméně začátek shromaţďování materiálů (časopisů, nahrávek atd.) a můj osobní zájem o metalovou hudbu je jiţ o několik let staršího data. Formou rozhovoru byl nestrukturovaný (nestandardizovaný) rozhovor, tak jak ho popisuje Babbie. Babbie (1979; podle Disman 2002) uvádí, ţe nestandardizovaný rozhovor je interakce mezi tazatelem a respondentem, pro kterou má tazatel jen velice obecný plán. Tento plán nezahrnuje výčet otázek, jejich znění ani jejich pořadí.

117 Například Strauss a Corbinová (1999: 11) hovoří o tom, ţe kvalitativní výzkum je jakýkoliv výzkum, jehoţ výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace. 118 V realizovaném výzkumu se také jedná o vztah vybraných respondentů k určitým jevům (satanismu, pohanství atd.), a zkušenosti s nimi. 119 Pro výzkum určitých subkultur je také častěji pouţíván kvalitativní výzkum z důvodu, ţe počet ochotných respondentů, tj. členů subkultur bývá omezený (Smolík 2010: 52).

41 Zúčastněné pozorování pak Disman (2002: 305) popisuje jako styl výzkumu, ve kterém výzkumník participuje na kaţdodenním ţivotě lidí, které studuje. V rámci zúčastněného pozorování jsem navštívil několik koncertů a větších či menších festivalů, kde jsem pořizoval i (pro svoji potřebu) fotografický materiál a zapisoval si také terénní poznámky. Na těchto akcích jsem často neformálně hovořil s různými účastníky metalové subkultury. V textu se také, pro doplnění, na tyto rozhovory nebo události, z nichţ některé se udály i před počátkem realizace výzkumu, budu někdy odkazovat. V práci však nezazní ţádná konkrétní jména ani osobní údaje, které by mohly přispět k bliţší identifikaci osob, se kterými jsem hovořil, nebo které se vyskytují na fotografiích. Z důvodu zachování anonymity jsou také například rozmazány obličeje účastníků koncertů. Během výzkumu jsem byl také sám zaměstnán v jedné z metalových hospod. I kdyţ jsem do této práce nenastoupil přímo za účelem výzkumu (dostal jsem se k ní spíše shodou okolností), umoţnila mi být v častém kontaktu s metalovou subkulturou a případně také oslovovat respondenty pro tuto práci, které jsem však sháněl i jiným způsobem120. Tím, ţe studuji religionistiku a píši práci o metalu a satanismu, jsem se v tomto prostředí (i jinde) také netajil a s některými metalisty jsem také toto téma ţivě diskutoval. Moji pozici tak v zásadě charakterizuje Dismanova kategorie „participant jako pozorovatel“, kde výzkumník plně participuje na ţivotě skupiny, ale nezatajuje, ţe dělá také výzkum (Disman 2002: 306). Zde je nicméně otázka obsahu slova „plně“. V zásadě jsem neparticipoval na kaţdodenním ţivotě metalistů jakoţto subkultury, ale trávil s nimi jejich volnočasovou aktivitu – jak chápou metalovou scénu (oproti konceptu subkultury) někteří post-subkulturalisté. Z výše uvedeného však také vyplývá „problém“ identity s jakou jsem v interakci k respondentům přistupoval. Nazval bych ji jako „hybridní“. Účastníci subkultury mě chápali (alespoň podle mého dojmu) také jako „metalistu“, přičemţ však vţdy zároveň věděli o mém studiu religionistiky a tématu mojí práce, kdyţ jsem je poţádal o rozhovor. Tuto hybridní pozici, lze v mnohém povaţovat za výhodnou, protoţe odbourává nedůvěru na straně respondentů a vytváří z nich rovnocenné partnery121. Tato hybridní identita na druhou stranu přináší také určitá úskalí. Při sţití s prostředím se totiţ zvyšuje riziko ztráty nezbytného odstupu vědeckého pozorovatele (Disman 2002: 306).122

120 Pouţil jsem také metodu „sněhové koule“, kdyţ jsem se k některým respondentům dostal přes doporučení některých jiných lidí z metalového prostředí. 121 Stírání rolí výzkumníka a zkoumaného jako určitou charakteristiku kvalitativního výzkumu zmiňuje také Disman (2002: 300). 122 V tomto směru nemohu udělat více, neţ deklarovat, ţe jsem se ve svých postupech a závěrech snaţil být co nejvíce objektivní. Objektivnost práce pak nechám na posouzení samotným čtenářům.

42 4.3. Výběr respondentů

Cílem konstrukce vzorku v kvalitativním výzkumu je reprezentovat populaci problému, populaci jeho relevantních dimenzí (Disman 2002: 304). Při výběru vzorku je důleţitý také pojem saturace (nasycení) vzorku, u kterého se na chvíli v souvislosti s touto prací zastavme. Vzorek je v kvalitativním výzkumu nasycen, kdyţ získaná data nepřinášejí jiţ nic nového (Strauss – Corbinová 1999: 140). To znamená, ţe se obsah v získaných datech jiţ jen opakuje a nic nového se z nich nedozvíme. Ve zkoumané oblasti satanismu (v black metalu) jsem předpokládal značnou variabilitu různých interpretací. Tato různorodost je pro satanismus charakteristická (viz Vojtíšek 1998) a navíc nás také zajímají interpretace těch účastníků black metalové scény, kteří se k satanismu nehlásí, coţ mnoţinu potencionálních moţností ještě zvětšuje. Saturace je v tomto případě těţce dosaţitelná. K tomuto výzkumu je nutno přistupovat spíše jako k určité sondě, která postihuje pouze část zkoumaného fenoménu. Výsledky tedy nelze povaţovat za reprezentativní obraz satanismu v blacku metalu, nicméně mohou nastínit alespoň některé trendy či struktury zkoumaného jevu. Je třeba také zmínit, ţe výzkum byl realizován pouze v českém prostředí, a lze tedy předpokládat určitá místní specifika.123 Nyní se dostáváme ke konkrétnímu vymezení zkoumaného vzorku, kterým mají být účastníci blackmetalové scény, respektive blackmetalisté. Kdo jsou však pro tuto práci blackmetalisté? Blackmetalovou hudbu (pod black metal zařazuji i pagan- a folkmetalové skupiny, které z black metalu vycházejí124) můţe poslouchat velké mnoţství lidí a to i těch, kteří se za metalisty vůbec nepovaţují. Klíč pro výběr respondentů, které označuji jako blackmetalisté, pro tuto práci byla deklarace black metalu jakoţto svého nejoblíbenějšího hudebního stylu125 a chápání sebe samého jako součásti blackmetalové scény. Nemusí se jednat přímo o působení v blackmetalové skupině, ale i jinou participaci na aktivitách scény, například častá návštěva (cíleně) blackmetalových koncertů. Některé takto vymezené blackmetalisty jsem znal jiţ řadu let. Několik z nich jsem posléze kontaktoval s ţádostí o participaci na výzkumu. Nakonec se mi podařilo získat výpověď pěti z nich. Část z nich působila nebo ještě působí v blackmetalových skupinách. O několika jsem věděl, ţe se dříve hlásili také k satanismu. U některých jsem se však

123 Například ve vnímání církví, které v České republice oproti jiným zemím mají jen minimální vliv na celospolečenské dění. Proto lze předpokládat, ţe téma „boje s církví“, zde můţe být chápáno jako nesmyslné či překonané. 124 I kdyţ jsem si vědom, ţe existuje velké mnoţství pagan- a zejména folkmetalových skupin, které nemají ţádnou původní vazbu na black metal. 125 Velká část metalistů se chápe jako metalisté obecně. Poslouchají více různých metalových stylů, z nichţ některé mají oblíbené více a jiné méně, některé pak neposlouchají vůbec.

43 dozvěděl jak je to s nimi a se satanismem aţ během rozhovoru. Všichni však, třeba jen po určitou dobu, také udrţovali satanskou blackmetalovou image. Nosili například pentagramy a obrácené kříţe a trička oblíbených skupin se satanistickými motivy.

4.4. Stručný přehled vybraných respondentů: Mým prvním respondentem (RA) byl člen blackmetalové a pagan(folk)metalové skupiny. Zpočátku, kdyţ začínal s black metalem, se sám označoval za satanistu. V jeho případě se však nejednalo o nějaké hlubší ideové ukotvení. Šlo mu podle jeho vyjádření především o určitý pojem zla, spojeného s black metalem, prostřednictvím kterého se snaţil vymezovat proti „mainstreamové kultuře“. Postupně, inspirován Quorthonem z Bathory, se však začal soustředit více na pohanství (v jeho případě na slovanské pohanství), které vyznává také ve svém osobním ţivotě. Rozhovor je z roku 2010. V době rozhovoru 23 let. Druhým respondentem (RB) byl člen blackmetalové (v současnosti spíše dark ambientní) skupiny. Tento respondent se také v době, kdy začínal s black metalem ztotoţňoval se satanismem, konkrétně satanismem Antona LaVeye. Postupně však toto ideové spříznění opustil, protoţe mu nevyhovovaly některé egocentrické LaVeyovy koncepce. Ve své tvorbě se také posunul od kritiky křesťanství k určité formě misantropie a fascinace smrtí. Rozhovor je z roku 2010. V době rozhovoru zhruba 25 let. Třetím respondentem (RC) sice není člen ţádného blackmetalového uskupení, ale je velmi „zapáleným“ posluchačem black metalu. Jezdí často na koncerty a podle jeho vyjádření poslouchá prakticky veškerý black metal. Za satanistu se nepovaţuje, i kdyţ jsou mu některé myšlenky (lavyeovského) satanismu blízké. Vystupuje nejen proti křesťanství, ale proti náboţenství obecně a tudíţ se nechce hlásit ani k satanismu. Rozhovor je z roku 2010. V době rozhovoru 21 let. Čtvrtý respondent (RD) je bývalý člen blackmetalové skupiny. Podobně jako předchozí respondent se za satanistu nepovaţuje a nikdy nepovaţoval. Vymezuje se také obecně proti veškerému náboţenství. Rozhovor je z roku 2011. V době rozhovoru 25 let. Pátý respondent (RE) je také bývalým členem blackmetalové skupiny. I on se dříve, po té co začal poslouchat black metal, označoval za satanistu. Na rozdíl od ostatních však s vlastní teistickou koncepcí, kde v jeho pojetí satan, nikoliv však Bůh, existuje jako reálná entita. Rozhovor je z roku 2011. V době rozhovoru 29 let.

44 4.5. Poznámky k průběhu a podobě interview

Rozhovory jsem nahrával a následně přepisoval. Postupně jsem nicméně, především z pragmatických důvodů, přistoupil v některých případech i na online internetový chat126, kde jsem se na předem domluvený čas spojil s konkrétním respondentem. Rozhovor po chatu byl efektivním řešením, jak překlenout vzájemnou vzdálenost. Se všemi respondenty jsem se však předtím alespoň jednou setkal. Struktura online rozhovorů byla poněkud odlišná neţ u rozhovoru „z očí do očí“, coţ bude někdy patrné i v uváděných citacích, kde jsou odpovědi poněkud kratší. Ponechal jsem v nich také tzv. „smajlíky“ jako vyjádření nadsázky, humoru a podobně. Některé části rozhovoru jsem převedl do poněkud narativní podoby, a to zejména v případech, kdyţ jsem chtěl popsat určitý vývoj respondentových postojů a událostí v čase nebo pokud jsem chtěl předloţit komplexnější náhled respondenta na dotazovanou problematiku.

126 Jednalo se o chat přes Facebook.com, kde spolu hovoří pouze dva lidé.

45 5. (Black) metal, dospívání a satanská image

Například Luţný (1997: 81) hovoří o problematické povaze satanismu, kde se spíše neţ o konverzi k satanismu můţe jednat o vnější vyjádření protestu dospívající mládeţe prostřednictvím satanistických symbolů (pentagram, číslo 666 apod.). Veselý (2003: 242) uvádí, ţe satanismus mnohých satanistů se vyčerpá s jejich zájmem o blackmetalovou hudbu a je pro ně jen krátkodobým módním trendem. Postupně se podle Veselého tito lidé odbyvše si své bouřlivé mládí zařadí do konzumní společnosti a satanismus se pro ně stává vzpomínkou na tehdejší „heroické“ časy. V podobném hodnotícím duchu, který satanismus v black metalu staví do roviny poněkud „povrchní pózy“, hovoří také Korál (1998), kdyţ uvádí, ţe o opravdovém satanismu toho tito „náctiletí“ hoši (výjimečně i dívky) vědí pramálo a většinou je zajímá jen a jen muzika. I kdyţ se nedomnívám, ţe „metalový satanismus“ lze vysvětlovat pouze jako mladistvou rebelii, ze které člověk vyroste (řada metalových satanistů například jiţ dávno ve svém věku překročila období dospívání), úloha satanismu ve spojení s metalem (konkrétně pak black metalem) v období dospívání je jednou ze zajímavých výzkumných oblastí, která by si zaslouţila pozornost. Můţe totiţ osvětlit jisté počáteční motivy příklonu k metalu a satanismu, respektive pouţívání satanské symboliky. Podle Cantelmiho a Cacaceové (2007: 144) je adolescentní vzpoura součástí normálního vývojového procesu dospívání127. Satanismus pak představuje extrémní a hostilní formu vzpoury, která se snoubí s duchem odboje, který období dospívání charakterizuje (Cantelmi – Cacaceová 2007: 111).128 Macek (1999: 41) však obecně dospívání jako období vášnivých emocí, konfliktů a vzdoru povaţuje v našem soudobém kulturním prostředí za překonané a podle něj je vhodnější ho chápat spíše jako období osobní transformace a hledání. Dospívající podle Macka (1999: 51) pouţívají specifické výrazové prostředky, které slouţí pro diferenciaci a vymezení vztahů mezi adolescenčními komunitami navzájem, v menší míře i pro diferenciaci vztahů k dospělým. V tomto ohledu například i specifický účes či oděv posilují unikátnost a pocit výjimečnosti ve vztahu k běţné konvenční či konzumní společnosti dospělých na jedné straně, pocit příslušnosti a sounáleţitosti ke

127 Adolescence (dospívání) vyplňuje především druhé desetiletí ţivota, zejména věk od 15 do 22 let. Horní hranice adolescence se v souvislosti s některými procesy (např. zřetelnější existence „adolescentní kultury“, delší období vzdělávání atd.) v pozdně moderních společnostech prodluţuje (Macek 1999: 11-12). Na to upozorňuje i Smolík, který také uvádí, ţe v subkulturách mládeţe nalezneme i mnoho starších lidí, nicméně kdyţ věk členů překračuje hranici 25–30 let, subkulturní party se většinou rozpadají (Smolík 2010: 22). 128 Ve své knize však (z psychologicko-teologické perspektivy) varují před moţnými negativními dopady satanismu na mladou generaci, přičemţ také například dávají návod k deprogramování mladých satanistů především ze satanistických „sekt“.

46 specifické komunitě, skupině vrstevníků či konkrétní hodnotové orientaci na straně druhé. Oděv je také prostředkem komunikace mezi vrstevníky a významným „signálem“ pro okolí. Zcela ojedinělý význam má podle Macka jako atribut adolescentní subkultury hudba, která vyjadřuje hodnoty, názory a pocity adolescentů a je instrumentem pro sdílení a sdělování. Existuje celé spektrum nejrůznějších proudů, které jsou spojovány s určitými názory, postoji, s konkrétní ţivotní filozofií a ţivotním stylem. Prezentace názorů na hudbu a komunikace o hudbě mezi adolescenty navzájem, jak Macek uvádí, funguje jako prostředek rychlé „diagnostiky“ postojů, názorů a hodnot vrstevníků („řekni mi, co posloucháš, a já budu vědět, kdo jsi“). Ve svém výzkumu jsem se o období dospívání ve spojitosti s metalovou hudbou a také image zajímal i u svých respondentů. V rozhovorech pak byli dotazováni na okolnosti, za jakých se k metalu, případně i satanismu, dostali. Všem respondentům je v současnosti jiţ nad 20 let. Pro všechny bylo nicméně společné, ţe s aktivním poslechem metalu začali coby „náctiletí“, někdy i na základní škole.129 Nikdo z respondentů však nezačínal přímo s black metalem, ale setkal se nejprve s relativně známými rockovými a metalovými skupinami (Kabát, XIII. století, Iron Maiden, Sepultura atd.). Následně pak respondenti procházeli určitým vývojem, kdy poznávali různé skupiny a styly metalu, přičemţ se postupně dostali k black/pagan nebo folk metalu a tyto styly se pak staly aţ dosud jejich oblíbenými. Black metalu sice všichni „zůstali věrní“ dodnes, nicméně většinou zdůrazňují jistý posun ve svých postojích i ve své vizáţi, kterou dříve často povaţovali za velmi důleţitou. Prakticky všichni respondenti retrospektivně spojovali počátky svého zájmu o metal a případně i satanismus s mladistvou rebelií a pubertou. Výrazná zde byla artikulovaná snaha lišit se (a to i vizuálně) od okolí, respektive od toho, co bylo označováno jako mainstream, diskokultura, nebo trendy. Jak uvádí Smolík (2010: 36), vymezování se vůči mainstreamové kultuře lze obecně chápat jako jeden z určujících prvků stylu subkultur mládeţe. V hledání vlastního „Já“ je v období dospívání také důleţitá role vrstevníků. I kdyţ respondenti hovoří například explicitně o rebelii, lze to často interpretovat nejen jako deklarovanou opozici k „mainstreamové“ kultuře, ale i jako projev specifického způsobu hledání vlastní pozice mezi ostatními dospívajícími. Vrstevnická skupina, kde mládeţ proţívá hledání a budování identity, je totiţ také zároveň skupinou referenční, působící na formování hodnotového

129 Nicméně je důleţité si uvědomit, ţe výpovědi respondentů ohledně jejich dospívání se vztahují k období někdy i 10 let nazpět. Takové vyprávění závisí značně na obsahu paměti a je aktuální interpretací děje vytvářenou samotným respondentem tak, aby události byly koherentní s jeho stávající identitou a dávaly v rámci ní smysl (Čermák 2002).

47 systému (Smolík 2010: 25). Například respondent RA vzpomíná, jakým způsobem se k metalu dostal právě v kontextu toho, ţe jeho vrstevníkům na základní škole se metal nelíbil.

T: Kdy ses vůbec dostal k takové hudbě, k black metalu? R: …nikdy jsem nechtěl být cool a vlastně to byl pro mě takový protest proti té uniformní společnosti, protoţe v ní byl, abych řekl trend. A najednou vidím kamaráda, který ve výtvarné výchově, kde jsme si mohli pouštět písničky, a on tam přinesl Judas Priest. A teď zazněly první tóny a všichni: „vypni to, vypni to“! A já jenom říkám puč mi to, okamţitě. A prostě úplně mě to nadchlo, protoţe to bylo jiný neţ všechno ostatní… Ale je to takový dětinský, teďka z toho pohledu a takový uţ teď nejsem. T: No a k tomu black metalu ses dostal jak? R: Jo jasně, prostě poslouchal jsem ten metal víc a víc, aţ se najednou dostaneš k těm komerčnějším extrémním záleţitostem, jako Dimmu Borgir a takhle, coţ je prostě dostupné. Tak mě to začalo fascinovat. Jako, ţe ještě se vymezíš prostě mnohem víc…

Mladí metalisté (i satanisté) sami sebe často staví do radikální opozice k tzv. populární či mainstreamové kultuře, coţ se projevuje i v jejich vzhledu130. Například i dlouhé vlasy jsou někdy chápány jako odlišení oproti krátkovlasým návštěvníkům diskoték (kteří v jejich očích reprezentují mainstream). Snaha být v opozici k tzv. diskokultuře je součástí metalu prakticky od jeho počátků. Například Dee Snider, zpěvák heavy metalové skupiny Twisted Sister v kontextu 80. let hovoří o disku následujícím způsobem: „Ta hudba vyjadřovala víc než jen zvuk, který se nám nelíbil – představovala určitou část populace. Disko mládež byla jedna skupina a heavymetalová druhá“ (cit. podle Christe 2010: 60). Tato „antidisco“ pozice, jak se zdá z vyjádření respondentů tohoto výzkumu, i z mých poznatků ze zúčastněného pozorování, hraje v metalu silnou roli dodnes. Metal svou specifickou image reprezentuje jeden ze stylů oblékání, který je jeho nositeli chápán jako nekonformní. Je nicméně pravdou, ţe příznivci některých stylů (např. u hardcore metalu, nu metalu atd.) se oblékají relativně „civilně“. Metalová image doznala v průběhu existence této subkultury určitých proměn. Podle Smolíka (2010: 209) pro metalovou image sedmdesátých a osmdesátých let byly typické například dţínové kalhoty a vesty, černá trička a jako doplňky pouţívání lebek a dalších symbolů smrti a zkázy. Tehdejší metalisté nosili zpravidla dlouhé vlasy a případně i knír. V devadesátých letech se běţnými

130 Například jedna mladá ţena, která se nejdříve dostala k (laveyovskému) satanismu (zhruba ve 14 letech), přičemţ také začala o dva roky později poslouchat metal, mi vyprávěla o tom, jak se v té době symbolicky ztotoţňovala se vším, co bylo „černé a zlé“ a oblékala se také převáţně do černého oblečení. Uznává, ţe to byla i určitá póza, protoţe se cítí jinak být ve skutečnosti mírumilovným člověkem. Podle jejích slov to však byl i způsob, jak být v kontrastu se slečnami „co chodily namalovaný, růžový a probíraly, jak si nejlíp oholit nohy a podobně“.

48 staly i vlasy zkrácené či zcela oholené, módní byly výrazné vousy. Dnes je populární koţené oblečení, často s kováním, téţ jsou nošeny „těţké“ boty, náramky či pásky s kováním nebo hroty.

Obr. 28. Příznivci black metalu (foto autor 2011)

Metalové oblečení v současnosti není jiţ tolik ortodoxní, ale klíčovou úlohu zde sehrává stále především černá barva. Metalisté často nosí trička svých oblíbených skupin a populární jsou také jejich nášivky. Ţenské oblékání je někdy záměrně poměrně vyzývavé doplněné výrazným líčením a různými šperky. V současnosti jsou populární u ţen a dívek, kterých je v metalu o poznání méně neţ muţů, například různé korzety. Metalová image je některými členy scény uţívána pouze při chození na koncerty, jezdění na festivaly nebo při návštěvách rockových klubů a hospod. Charakteristické je pro metalisty na koncertech tzv. házení hlavou a vlasy („headbanging“), vzájemné strkání („moshing“) a „hrození“, někdy se dvěma vztyčenými prsty (coţ je některými také interpretováno jako symbol ďábla).

Obr. 29. Skupina Satyricon a publikum (foto autor 2011)

49 Jako doplňky k oblečení jsou také pouţívány různé přívěšky (zejména kovové). Zvláště u blackmetalistů se pak můţeme setkat s přívěsky v podobě obráceného kříţe, pentagramu nebo (spíše pak u pagan a folkmetalistů) Thorova kladiva131.

Obr. 30-31. Pentagram a Thorovo kladivo (foto autor 2011)

Satanistické motivy lze zaznamenat například i v tetování, které se, jako způsob vizuálního vyjádření, v metalu také drţí ve značné oblibě.

Obr. 32-34. Tetování se satanskými motivy (foto autor 2011)

Důraz na metalové oblečení je patrný spíše u mladších členů scény, přičemţ s věkem akcent na metalovou image často klesá a styl oblékání se stává postupně konformnější nebo je uţíván méně často132. Respondent RC například přiznává, ţe v období, kdy mu bylo zhruba 17 pro něj vlastně „image byla důležitější než hudba“. Dnes je tomu, jak uvedl, naopak. K posunu ve své vizáţi uvádí:

R: Myslím, ţe vše je pomíjivé, kdyţ se třeba podívám, co jsem dřív nosil, a co nosím normálně mezi lidi ven .. :-)Ale hudba asi zůstane navţdy. Jen image se bude nejspíš měnit. T: Takže už chodíš míň ortodoxně?:) R: Jen triko s kapelou, to mám vţdy. Vše mám černé, to ano, ale ţádné pyramidy na kalhotách a další věci, to jen na akce. Ani si nemaluji oči :-D T: A nějaký ten obrácený kříž?:) R: Jj, ten nosím stále. T: Navenek nebo pod trikem?:)

131 Tento symbol je také populární v ultrapravicových subkulturách (více viz Mareš 2006: 33). 132 Coţ můţe také souviset se zařazením do běţného pracovního procesu, kde by v různých pracovních pozicích bylo metalové oblečení chápané jako příliš výstřední.

50 R: Navenek vţdy, pod trikem to šimrá :-D T: :) chceš to ukázat ostatním? R: Tak teď uţ je mi to fuk de facto. Spíš ze zvyku;-) Taky uţ mi není těch 17 let. A chci krapet reprezentovat na té vysoké škole. T: :) R: Ano, vysoký boty nenosím takhle. Normálně polobotky. Ale uvnitř to furt je.

V rámci image například také RE přiznává, ţe uţ také nechodí tolik ortodoxně, i kdyţ pentagram a metalová trička stále nosí, avšak ne pořád. Nošení pentagramů, obrácených kříţů a zobrazení ďábla však nelze spojovat pouze s black metalem a satanismem. Se satanskou symbolikou pracují i jiné styly metalu. Pro mnohé metalisty tyto symboly však znamenají spíše neţ přihlášení se k satanismu, od kterého se často i distancují133, obecné znaky metalu. Nosí je tedy často jako vyjádření sympatií k hudebnímu stylu či pouze k určitým hudebním skupinám, bez hlubšího ztotoţnění se satanismem. Explicitní přihlášení se k satanismu je obecně v metalu podle mého názoru spíše výjimka. Uţívání satanských symbolů je tedy většinou pouze symbolické vyjádření, které je součástí metalového diskurzu. Například Christe (2010: 126) hovoří o tom, ţe formální věrnost ďáblu v metalu hrála roli jakéhosi stigmatu oproti přijetí mainstreamem. Fungoval zde totiţ předpoklad, ţe tvrdá hudba ve spojení se satanským vyjádřením bude jen stěţí součástí dramaturgie například MTV, které pro mnoţství metalistů představovalo symbol mainstreamové kultury a hudebního vkusu. Vojtíšek (2007: 160) pak v souvislosti přímo se satanismem uvádí, ţe satanisté předpokládají, ţe právě satan (ať tímto pojmem myslí cokoliv) a symbolika, která se k němu vztahuje, jsou schopny západní společnost šokovat a nepřehlédnutelným způsobem jí doručit poselství vzdoru, negace a rozchodu s jejími hodnotami. Uţívání satanské symboliky, ať uţ se jedinec k satanismu hlásí nebo ne, tedy funguje pro jejího nositele jako domnělá záruka něčeho většinovou společností těţko akceptovatelného, něčeho, co můţe provokovat, šokovat a zároveň umoţňuje na první pohled se lišit. Tento motiv lze spatřit i v následující výpovědi respondenta RD.

T: Ještě se jenom zeptám, co pro tebe vlastně vyjadřovalo to, když si třeba nosil pentagram na krku a vůbec ta blacková image? R: No patří to k té muzice svým způsobem a tak celkově k té blackové image, takţe proto :) Myslím si, ţe aspoň 70% mániček, co nosí pentagram třeba na krku, ho má jen proto, ţe to k tomu patři... aspoň teda doufám :D

133 Například při jednom z neformálních rozhovorů mi jeden hudebník z metalové skupiny po dotazu proč nosí na krku obrácený kříţ, sdělil, ţe „ho satanismus vůbec nezajímá“ a obrácený kříţ je pro něj spjatý se symbolikou metalu jako takového.

51 T: :) No a pro tebe to vyjadřuje teda i nějaký rebelství nebo tak něco? Respektive rebelství vůči čemu? R: Tak rebelství určitě, normální člověk si řekne, ţe uctívat satana můţe jen magor :) A kdyţ si ten pentáč na krk dáš, tak uţ na tebe třeba budou koukat, jako na magora, nebo vyvrhela, prostě někoho, kdo se vymyká :) Kdyţ má někdo na krku kříţek s Jeţíšem, není to nic divného, ale pentagram je něco jiného :) T: :) takže jako vymezení proti nějakému mainstramu, diskotéce nebo tak něco? R: Jo dá se to taky tak říct, ale není to jen o hudbě, ale tak celkově proti společnosti, která nás obklopuje. T: A tu považuješ osobně za špatnou? R: Ne to ani ne, jen se spíš rád liším :)

Spojení metalu a vizualizovaného satanismu tedy v rámci stylu subkultury pro jednotlivce pomáhají utvořit radikálnější pozici ve vědomí vlastní jedinečnosti a odlišnosti. Tato tendence je zvláště zesílena především v období dospívání. To můţe být také jeden z důvodů, proč jsou mladší posluchači metalu ve své image často ortodoxnější neţ ti starší. Satanské symboly v prostředí metalové scény vystupují ve spojení s dalšími obrazy a symbolikou. V hojné míře se tato vizualizace vztahuje ke smrti (motiv lebky je velmi častý), hororovým motivům a postavám, fantazijním scenériím atd. Tyto motivy jsou však často vytvářené a chápané i s určitou nadsázkou a smyslem pro humor. Uvedenou estetiku metalu lze, kromě stylu oblékání jednotlivých účastníků scény, obalů CD a videoklipů hudebních skupin, vidět také na různých rekvizitách v rockových a metalových klubech a hospodách. Na následujícím obrázku pořízeném v jedné metalové hospodě můţeme zaznamenat na zdi vedle kytar a plakátů (respektive vlajek) metalových skupin, pootočené norské vlajky, náhrobního kamene, lucerny, cedule pohřební sluţby (z nápisu je patrná jen část), i rakev s obráceným kříţem a beraní lebkou (s pentagramem na čele) na ni připevněnou. Na druhém obrázku z jiné metalové hospody pak můţeme zaznamenat přímo postavu satana, různé lebky, svícny a další rekvizity (je zde také spodobnění hlavního hrdiny z hororu Vrána).

Obr. 35-36. Interiéry metalových hospod (foto autor 2011)

52 6. Proč zrovna black metal?

V této kapitole se zaměříme na to, čím právě black metal dokázal oslovit respondenty tohoto výzkumu a proč se stal jejich nejoblíbenějším hudebním stylem. Například respondent RA vyprávěl, ţe nejprve poslouchal ve 14 letech na základní škole klasický heavy metal, stále více však aktivně hledal další tvrdší skupiny, přičemţ brzy (zhruba po roce) začal inklinovat i k extrémnímu metalu. Nejprve k death metalu a posléze k black metalu. Nejdůleţitější blackmetalová skupina byla a stále je pro respondenta RA Mayhem. Chápe ji jako zakladatele stylu black metalu (myšleno true black metalu) a jak uvedl, nedá na ní dopustit. Dále jsou pro něj, mimo jiné, důleţití také Darkthrone a zejména Bathory, jakoţto pionýři viking metalu a „pohanského ducha“ v metalové hudbě. Z black metalu dále poslouchá například také Watain, Burzum, Aura Noir a další. Na dotaz, čím přišel respondentovy právě black metal výjimečný, odpověděl:

R: Měl v sobě něco navíc. V obyčejném metalu vidíš hlavně řetězy, motorky a mlácení hlavou, občas nějaký ten okultismus. Black metal je ale okultní, nerad to slovo pouţívám ale pro lidi je to srozumitelnější, v celé své šíři. Má atmosféru, která tě přenese do jiných dimenzí a hlavně v něm cítíš i nějakou hlubší ideu neţ jen rebélii proti mainstreamu. Jedná se o opovrhování křesťanstvím a určité ctění svých kořenů nebo dávné minulosti jako takové. T: …co konkrétně jsi měl proti tomu křesťanství, nebo proč tam ten aspekt byl pro tebe důležitý? R: Jelikoţ jsem byl ještě puberťák, hledal jsem správnou kastu, kam svou osobu vlastně zařadit. A z nějakého důvodu jsem potřeboval být výstřední. Všichni povaţují křesťanskou kulturu za normální, protoţe v ní uţ nějaký ten pátek všichni rostou a nesouhlasit s ní a snaţit se z ní vymanit bylo velmi lákavé. Nikdo to nechápal a to mě ještě více utvrzovalo, aţ jsem se později snaţil o všechnu náboţenskou problematiku zajímat ve všech směrech. Konkrétně jsem křesťanství odsoudil za jeho snahy udělat z člověka pokornou ovci, slabocha a slepce.

I kdyţ svůj počáteční zájem o black metal respondent také spojoval s mladistvou rebelií, byl to podle jeho slov také základ toho, ţe o tom (antikřesťanství a satanismu) také začal více přemýšlet. Jak uvedl, z pózy se postupně začal vytvářet určitý kritický přístup v nahlíţení na svět a přes počáteční ztotoţňování se satanismem se respondent postupně začal orientovat (jak v hudbě, tak i v rámci svého světonázoru) na pohanství, respektive rodnověří (více kapitola Od blackmetalového satanismu k pohanství). Respondent RA také hovořil o tom, ţe satanismus a pohanství se v black metalu prolínají a odkazy na pohanství spatřoval jiţ například v textech skupiny Mayhem.

53 …konkrétně Mayhem, album De Mysteriis Dom Sathanas tak tam, kdyţ si přečteš texty, tak to je prostě o temnotě, ale je tam i pohanství zmiňované. Strašně mockrát a není to vzývání prostě satana. Je to o nějakých spíš démonech té noci a to souvisí s tím pohanstvím, protoţe pohanství je taky temnota, to můţe být světlo a i temnota. To je takový dualismus, nebo jak to říct. To s tím všechno souvisí a oni si vybrali tu temnou stránku na paškál a zhudebnili to, tak proč ne.

Se skupinou Mayhem se setkal také respondent RD. Ten se k metalu dostal zhruba v 11 letech přes Iron Maiden. Postupně si s kamarády vybudovali také partu, která poslouchala metal. Respondent pak uvádí, ţe kdyţ se parta rozrůstala, začali také sahat i po tvrdších věcech, neţ byl „heavík“ a vyprávěl, ţe jednoho dne přišel jeden z nich, ţe má „super kapelu“ jménem Mayhem a půjčil mu ţivé album „Mediolanum Capta Est“. Respondentovi se toto album nejdříve vůbec nelíbilo, ale časem „ho to chytlo“. Tvrdil, ţe k black metalu ho přivedli hlavně Dimmu Borgir a jejich album „Puritanical Euphoric Misanthropia“. Postupně pak přešel i na další skupiny (například Marduk a Satyricon). Respondent se sám povaţuje především za metalistu obecně. Proč však byl black metal pro něj nejoblíbenějším stylem popisuje následovně:

No beru se především za metalistu jako celkově, ale jo, black byl můj nej. Měl jsem hrozně rád Maidny nebo Slayer třeba, ale to byla jen muzika... u blacku to bylo něco víc, ty historky kolem black metal mafia třeba a ta atmosféra a ta image atd. Prostě to celý všechno mělo takovou duši a to mě hrozně bralo :)

S podobným motivem fascinace severskou scénou se můţeme setkat u respondenta RB, který vzpomíná, jak přes počáteční kontakty s metalem zhruba v 11 letech (kdy se setkal se skupinou Sepultura), dospěl postupně k postoji, ţe metal začal zároveň povaţovat i za vizuální rebelii a podle jeho vyjádření pak hledal extrém pro to, co objevil. V té době ho nejprve oslovil Marilyn Manson. Brzy se však dozvěděl o tom, ţe na severu (myšleno Skandinávie) existovaly skupiny, které, jak uvádí, „měly šílenou image, napůl lidi napůl mrtvoly, páchaly bombové atentáty a opravdu věřily tomu, co dělají“, coţ respondenta zaujalo a začal severský black metal i poslouchat. V té době mu bylo zhruba 15-16 let. Resspondent RB popisoval, jak ho zpočátku, kdyţ se začal zajímat o black metal, oslovili zejména Immortal a jejich album „Pure holocaust“. Hned v zápětí se však také sháněl po Mayhem, Darkthrone, Burzum, které povaţoval za hlavní představitele severské scény. Proč respondenta oslovil zrovna black metal popisuje následovně: T: No a jako čím tě teda oslovil ten black? Těch metalových stylů je samozřejmě daleko víc. R: Jasně. Mě na tom strašně fascinovala syrovost. Protoţe to nebylo jako Cannibal Corpse, pěkný

54 zvuk, klepe du du, úplně čistý. Najednou jsem si pustil kazetu a já jsem prostě nevěděl, jestli mi šumí páska, nebo to tak fakt hrajou. Jakoby naprosto opravdu takový underground, náhul jako prase. Na rozdíl třeba od toho death metalu jsem v tom cítil prostě náladu, atmosféru. Určitou prostě. Já to strašně rád připodobňuji k barvám.Jo, ty kapely měly prostě určitý barvy. Třeba ty Immortal byli na tom pjuru takový popelavě šediví prostě. Ten vokál se mi taky prostě strašně líbil, prostě ten Abbathův … T: Takže ten black je pro tebe výjimečný atmosférou? R: Výjimečný atmosférou a takovou specifickou (trochu přemýšlí) estetikou té hudby. (…) Ta melodika i potom jakoby ta vizuální stránka tam byla hodně odlišná. I kdyţ ta je v poslední době jakoby taková uţ provařená. Pak patřím taky k té skupině blackerů, kteří se radši podívají na kapelu bez warpaintu, neţ na kapelu, která je ověnčená řetězy, obrácenými kříţi. Protoţe uţ to k tomu nevyţaduji. Kdyţ uţ to ta kapela má, tak to musí být na úrovni, aby to prostě nevypadalo směšně, coţ je dneska problém. Jo, mě to baví ta atmosféra, baví mě to, ţe ty kapely v tom blacku jsou od hypnotických sebevraţedných kapel, prostě po totální náklepy ala Blasphemy. Kaţdá má určitou prostě atmosféru, určitý nádech. Spojuje je něco takového prostě, ta aura prostě v nich je.

Poslední respondent (RC), s kterým jsem na toto téma hovořil, se k black metalu dostal zhruba ve 14 nebo 15 letech také přes skupinu Immortal, přičemţ před tím poslouchal heavy metal. Na dotaz, jakým způsobem se dostal k metalu, uvedl: R: Jednoduše, já jsem člověk, který se chce vţdy odlišovat od společnosti. A jelikoţ jsem kolem sebe měl samé diskodiny. Tak jsem just jel metal. T: A proč zrovna metal a ne třeba punk? R: Tak mě uţ jako malého vţdy lákala temnota, smrt, satanismus. Cca od 8 let. A to jsem našel v metalu. Punk toto nenabízí. Brzy poté se pak respondent zaměřil přímo na black metal a v současné době poslouchá podle svého vyjádření prakticky veškeré jeho podoby. RC popisoval, ţe na black metalu ho přitahuje především jeho „temnota“ a image spojená s určitou provokací. Oslovil ho také způsob hry na bicí a blackmetalové vokály. Uvedl, ţe je rád, ţe si vybral zrovna black (i kdyţ velmi okrajově poslouchá i jiné i nemetalové styly), protoţe se domnívá, ţe se k němu osobnostně hodí. Doplnil pak, ţe kaţdý se v hudbě najde.

Obr. 37. Mayhem (foto autor 2011)

55 7. Za satanismem v black metalu

Ze strany mnohých účastníků blackmetalové scény se můţeme setkat s interpretací blackmetalového satanismu, nikoliv jako uctívání ďábla, ale pouze jako zábavy. Texty a vystoupení skupin jsou pak povaţovány za něco jako hororová vyprávění přenesená na místo do filmů do hudebních skladeb (Korál 1998). Další perspektiva, která se nevylučuje z předchozí, je nahlíţet na satanismus v black metalu jako na formu protestu nebo rebelie dospívající mládeţe.134 Oba přístupy pak pracují s tím, ţe obsahy blackmetalových textů a obraznosti nelze brát zcela (nebo vůbec) váţně. Například respondent RD k tématu satanismu v black metalu uvedl:

T: A jak ses díval na satanismus v blacku? Považoval ses sám za satanistu? R: No nepovaţoval, satanismus je náboţenství a black je muzika. Myslím si, ţe by se to nemělo tak přehánět s tím satanismem :) Jo texty o satanech a pentagramy na obalech jsou fajn a je to dobrý způsob, jak ze sebe udělat ještě většího rebela v křesťanském světě :) ale to je vše :) Nějaké satanské rituály a podobné věci jdou mimo mě :)

I kdyţ je často moţné hovořit o black metalu jakoţto o formě zábavy a hororové stylizaci, od druhé vlny skandinávského black metalu na počátku 90. let jsou vedle hudby v black metalu důleţité také určité ideje (Kahn-Harris 2007; Sarelin 2009; Veselý 2010). Mnozí blackmetalisté, zejména ti ortodoxnější, přímo hovoří v souvislosti s black metalem o specifické ideologii či filozofii, která je jeho nedílnou součástí. V tomto rámci se také pohybovala výpověď respondenta RA v předchozí kapitole, kde hovoří o tom, ţe black metal v sobě zahrnuje oproti ostatním metalovým stylům také: „opovrhování křesťanstvím a určité ctění svých kořenů nebo dávné minulosti“. Podle Kahn-Harrise (2007: 38-39) je blackmetalový satanismus sloţen především ze dvou aspektů: opozice vůči křesťanství a misantropie135. Ty jsou však, spíše neţ koherentní doktrínou, společně sdílenými referenční body. Kahn-Harris také hovoří o významu pohanství

134 Například Tom Warrior z jedné z prvních blackmetalových skupin Celtic Frost uvádí: „Neustálé výkřiky k Satanovi byly pro nezkušené ucho rozptylující a rozrušující, ale stejně jako většina mládežnických ideologií vyjadřovalo předstírané uctívání ďábla pouze touhu rozbít společenské zábrany a vytvořit si prostor pro svobodnou zábavu. Nebo jak říká Larry Laponce z Possessed: ‚Jestli věříš všem těmhle satanským věcem, tak seš úplně na bednu!‘“ (cit. podle Christe 2010: 129). 135 Misantropie podle Kahna-Harrise (2007: 40) představuje někdy chápání sebe samého jako někoho, kdo stojí mimo tento svět. Mnozí blackmetalisté se pak snaţí být také co nejvíce vzdálení od sociální interakce, coţ někdy zahrnuje opovrhování ostatními lidmi spojené s určitým pocitem elitismu. Misantropii v black metalu nelze podle mého názoru zcela ztotoţňovat přímo s nenávistí vůči lidstvu obecně (nebo lidem jako biologickému druhu), i kdyţ je tak někdy artikulována. Zdá se, ţe spíše souvisí s opovrhováním okolní společností a případně jejím uspořádáním.

56 v black metalu a uvádí, ţe skandinávská scéna si vytvořila vlastní mytologii, ve které byl satanismus chápán jako součást historie pohanského odporu podrobení se křesťanství (Kahn-Harris 2004b: 7). Například Karel Veselý (2010) hovoří v souvislosti s black metalem přímo o svébytném světonázoru, jehoţ součástí je kromě pohanství také individualismus a misantropie či civilizační nihilismus (Veselý tedy do výčtu aspektů blackmetalové ideologie satanismus vůbec nezahrnuje). Sepětí hudby a ideologie v black metalu si všímá například také Sarelin (2009: 79-80). Sarelin uvádí, ţe hudba a ideologie jsou v black metalu silně propojeny. Být (pravým136) blackmetalistou neznamená pro mnoho blackmetalistů jenom poslouchat hudbu, ale chápat i její poselství a ţít scénou jako celkem. Podle Sarelina (podobně jako u Kahn-Harrise) je black metal spjat především s antikřesťanstvím, přičemţ se také snaţí být výrazně antisociální a opovrhuje morálními hodnotami okolní společnosti. Sarelin přirovnává black metal k určité formě hnutí a připodobňuje ho k protestní povaze punku. Zatímco však punk podle Sarelina zakládá svůj protest vůči společnosti na kritice politiky a politických představitelů, black metal atakuje společnost prostřednictvím útoků na křesťanské církve a obrací jejich hodnoty, coţ se projevuje v symbolice black metalu, která je ke křesťanské inverzní. Na místo uctívání Boha zde vystupuje satan, na místo dobra zlo. Černá barva je pak opozice k tomu, co je křesťanskou společností povaţováno za „dobré“. Satanské prvky jsou v black metalu tedy často pouţívány k vyjádření opozice křesťanství nebo jako symbolická deklarace odporu k hodnotám okolní společnosti chápané jako od křesťanství odvozené či s ním spjaté. V duchu extrémního hudebního pojetí black metalu mají antikřesťanská vyjádření v textech hudebních skupin i image často značně ofenzivní a aţ militantní charakter. Ten například vystihuje slogan „Black metal je válka“ (podle názvu alba skupiny Nargaroth „Black Metal ist Krieg“ 2001).

136 V blackmetalové scéně se spory o to, co je pravý a co není pravý black metal vyskytovaly poměrně často. Někdy souvisí spíše s formou hudebního pojetí. Za true black metal jsou pak označovány zejména nahrávky skupin z počátku 90. let, hlavně kvůli svému podzemnímu způsobu nahrávání a charakteristickému (nečistému) zvuku. Někdy je chápání true a netrue („pozérství“) spojováno spíše s osobnostním profilem. True (pravý) je někdy synonymem k „myslet to s black metalem váţně“. Pro ty, kteří to s black metalem „myslí váţně“ by pak neměl být black metal pouze hudba, nebo image, ale měl by být chápán a proţíván komplexně, jako určitá forma ţivotní filozofie a vlastní identity. Zejména raná norská scéna je pak často povaţována za ty, kteří to s blackmetalem mysleli opravdu váţně.

57

Obr. 38. Motiv „Satanic Black Metal Terrorist“ (foto autor 2011)

Satanské vyjádření v black metalu tedy nemusí znamenat proklamaci přihlášení se k satanismu, na druhou stranu se část blackmetalové scény k satanismu také hlásí.137 Kahn-Harris (2007: 40) například uvádí, ţe někteří blackmetaloví satanisté se inspirují LaVeyem, jiní jakékoliv předdefinované rámce satanismu odmítají, na místo toho si vytváří vlastní pojetí. Vzhledem k tomu, ţe dnes jiţ existuje mnoho podţánrů black metalu, lze očekávat také různé variace motivací uţívání satanského vyjádření v hudbě i image. Určité ideově-inspirační rozlišení předkládá například Němec138, který uvádí, ţe „obracení kříţů“ někteří vztahují k nihilismu a sebedestrukci (suicidal black metal), další brojí proti judeokřesťanské civilizaci, kterou chtějí nahradit pohanskými hodnotami, jsou tu také laveyovští satanisté coby vyznavači poţitkářského individualismu, i skupiny (např. Deathspell Omega) s teistickou koncepcí, v níţ je satan reálnou entitou hodnou uctívání. Některé blackmetalové skupiny jako Immortal si však zcela vystačí s fantazijním světem neporušené severské přírody, například rakouští Summoning zase čerpají skoro výhradně z děje Tolkienových knih. Jsou zde také jiţ zmíněné křesťanské skupiny hrající hudebně totoţný „unblack“ metal. (Němec 2010: 65)

7.1. Pojetí satanismu u vybraných respondentů

I kdyţ se mnozí blackmetalisté za satanisty neoznačují, část z nich je však určitým způsobem myšlenkami satanismu ovlivněna. Zajímavá je v tomto ohledu výpověď respondenta RC. R: Tak já jsem nikdy satanista nebyl. Ale líbilo se mi to. T: A kdo je podle tebe satanista?

137 Kahn-Harris (2007: 40) například uvádí, ţe někteří blackmetaloví satanisté se inspirují LaVeyem, jiní jakékoliv předdefinované rámce satanismu odmítají, na místo toho si vytváří vlastní pojetí. 138 Člen avantgardní plzeňské blackmetalové skupiny Umbrtka a také redaktor časopisu Maxim.

58 R: Satanista je člověk, co se tím aktivně zabývá. A je členem církve. T: …satanista může být třeba i ten, kdo se za něj prohlásí.. bez členství.. nemyslíš?:) R: Tak to samozřejmě můţe o sobě tvrdit, ale nikdy se nestane právoplatným satanistou se vším, co k tomu patří. Satanský křest a další věci. T: No ale Církev Satanova je jen jednou z forem satanismu... R: Tuto formu já beru jako pravý satanismus. I kdyţ hodně lidí tvrdí, ţe je to komerční záleţitost. T: Takže Laveyův satanismus je teda ten pravý? R: Pro mě by byl. T: A četl jsi od něj něco? R: No jistě, mám to zde na polici dokonce. Bibli a Rituály. T: Takže ty ses s tím ztotožňoval, akorát ses nechtěl někde organizovat a tím ses nemohl považovat za satanistu? R: Já jsem si z toho vypíchnul jen pár věcí. T: Co třeba? R: Za satanistu jsem se nechtěl povaţovat nikdy, tím jen straším lidi. Například egoismus. V tom jsem se naprosto našel, jak to LaVey podal. T: A jak jsi vnímal pojetí satana a magie? R: Satana jako energii v přírodě. Která můţe být kdekoliv.

Respondent v některých bodech naráţí na satanismus LaVeye a tvrdí, ţe ho oslovil zejména koncept egoismu139. Důleţitý je však důvod, proč se respondent nechtěl za satanistu nikdy povaţovat. Ten tkví v jeho odporu vůči náboţenství jako celku (více v kapitole Vztah ke křesťanství a ostatním náboženstvím). I kdyţ je satanismus LaVeye v blackmetalové scéně často opovrhován a je povaţován například za příliš teatrální a komerční, někteří její účastníci se k němu také aktivně hlásí či hlásili. Příkladem můţe být respondent RB, který se v období dospívání po určitou dobu s laveyovským satanismem ztotoţňoval, přičemţ zde také sehrál důleţitou roli právě jeho zájem o black metal.

T: A jak ses stavěl k těm ideám v rámci té hudby, k tomu satanismu? R: Díky tomu, ţe jsem se k tomu dostal jakoby v pubertě, tak jakákoliv rebelie byla dobrá prostě. A tohle byla navíc ještě jakoby pro mě svým způsobem atraktivní rebelie, protoţe jsem měl rád horory. Byla tady najednou prostě kapela, která se z velký části odvolávala v prvopočátcích na satanismus, brutální antikřesťanství. Jasně to byla paráda. Můţu chodit celý černý, obrácený kříţe, okamţitě jsem měl na krku pentagramy, všechno. Na jeden zátah jsem si koupil satanskou bibli a strašně moc jsem tomu věřil.

139 Laveyovský satanismus je zaměřen výrazně egocentricky. LaVey například uvádí: „Satanista věří v plné spokojení potřeb svého ega. Satanismus je ve skutečnosti jediné náboženství, jež obhajuje posilovánía povzbuzování ega. Pouze ten, kdo má dostatečně naplněné ego, si může dovolit být laskavý a zdvořilý vůči ostatním, aniž by se přitom otupoval o sebeúctu.“ (LaVey 2003: 100)

59 T: Takže ses sám považoval za satanistu? R: V té době jsem se povaţoval za satanistu. Navíc to byla taky ještě ta obrovská výhoda v tom blacku, ţe to byla hudba, o který se tvrdilo, ţe je to hudba individualistická. Coţ uţ dneska teda vidím teda jakoby dost střízlivě.

Individualismus a pocit jedinečnosti byl pro respondenta velmi důleţitý. Vyprávěl, ţe ve městě, kde ţil vlastně neznal nikoho jiného, kdo by blackmetalovou hudbu poslouchal. Byla to pro něj záleţitost výjimečnosti, kdy ostatní podle něj „rebelují“ tak, ţe jsou pankáči, nebo poslouchali „pouze“ Metallicu, Slayer atd. V nadsázce uvedl, ţe díky tomu chápal sám sebe jako „elitní duši“. RB o satanismu poprvé slyšel jiţ na základní škole, kde mu byl popisován tak, ţe je o černých mších a o tom, ţe člověk znásilňuje ţeny a zabíjí malé děti. To se mu ale zdálo příliš „přitaţené za vlasy“. LaVeyova Satanská bible mu přišla pak zajímavá v tom, ţe toto pojetí popřela.

Na jednou se prostě objevila kníţka, která to opravdu řekla, ţe to je blbost. Satanismus není jakoby postavený na protipólu křesťanství, ţe by prostě černá mše byla normální mše odříkaná pozpátku, s otočenými kříţi se vším. Ne, je to prostě Carpe diem, budeme oslavovat ţivot, budeme si uţívat na plný koule. Říkám jo hele fajn, ano, ten se tomu vymanil. To se mi líbilo, nebylo to dogmatický, jakoţe prostě musíš být týpek, který bude nenávidět všechno ţivý, bude podpalovat kostely.

Respondent RB také v této době zaloţil vlastní blackmetalovou skupinu a začal do záleţitostí ohledně satanismu podle jeho slov pronikat intenzivněji. Svoje názory na laveyovský satanismus však postupně přehodnotil.

A najednou sem začal uvaţovat směrem jako mnozí. Stejně ten ďábel je výmyslem, a pak jenom kdyţ se člověk začal začítat do těch informací, prostě ta leveyovská větev byla strašně komerční. To byla pozérská organizace zaloţená v období hippeace…

Respondent v tom podle jeho slov také necítil nic „nadpozemského“, přičemţ by satanismus přeci jen, jak tvrdil, měl být o vzývání něčeho vyššího neţ člověk. Laveyovský satanismus byl podle něj jen „otočení se do sebe“, přičemţ tím nejvyšším má být člověk sám.140 Toto pojetí mu však přestalo vyhovovat a laveyovský satanismus ho postupně přestal zcela zajímat. V black metalu, který vytvářel, se také chtěl zaměřit na něco jiného neţ jen

140 LaVey například uvádí: „Veškerá náboženství duchovní povahy jsou výtvorem člověka. Člověk vytvořil celý systémem bohů pouze svým materiálním mozkem jen proto, že má ego, které nedokáže přijmout, musel ho zvnějšnit v nějakém velkém duchovním výmyslu, kterému říká Bůh.“ (LaVey 2003: 51)

60 kritizovat Církev, která je stejně, podle respondentova vyjádření, u nás bezbranná, nikdo jí tady neposlouchá a nechá na sebe házet kameny.141 Respondent hovořil o tom, ţe se pak začal soustředit spíše na okolní konzumní svět, chtěl kritizovat celou společnost, coţ se podle jeho slov přelívalo v misantropii. Vyslovil také domněnku, ţe satanismus je u většiny lidí spíše individuální počáteční fáze. Uvedl, ţe je to dobrá rebelie, ale člověk se však schovává za nějaké náboţenství. Nakonec se podle respondenta většina vrátí k „ateismu“ (zde je patrně myšleno do stavu bez identifikace s nějakým náboţenstvím). Dotázal jsem se pak respondenta, zda se sám povaţuje za ateistu.

T: Takže chápeš sám sebe jako ateistu? Nebo jak by ses definoval? R: … Já nebudu zpochybňovat, jestli je něco mezi nebem a zemí nebo ne. Takhle, nejsem vyznavačem ţádného náboţenství, ani náboţenského směru, ničeho takového. Nejsem členem sekty. Tohle to prostě neuznávám a neuznával jsem to ani v minulosti, kdy jsem byl satanista. Ta podstata té individuality, moţnost sám si vybrat, sám si říkat čemu budu věřit, co chci, vnímat co chci, tak ta je pro mě strašně důleţitá. Kdyţ jsem právě nad tím přemýšlel, zbavit se všeho co nade mnou je a tvrdit, ţe jsem prostě nejvyšší středobodem vesmíru, se mi nechce. Zas tak velký ego nemám. Tak jsem se spíš smířil s tím, ano existuje jedna věc mezi nebem a zemí, o který vím, ţe existuje a o který nemám ani páru, jak funguje, a to je smrt. Princip totálního zničení, všech a všeho. Počínaje opravdu zničením lidí a konče těmi náboţenskými systémy, konče Bohem. I Bůh je smrtelný v mých očích.

Poněkud esoteričtější podobu satanismu pak reprezentuje respondent RE. Zajímavá je jeho výpověď zejména v otázce víry v satana. Respondent RE se v době, kdy působil v blackmetalové skupině, také povaţoval za satanistu, nicméně podle jeho slov ne za radikálního (zde moţná také naráţel na to, ţe nebyl nikde organizován). Okultní témata ho lákala jiţ dříve, především v souvislosti s poslechem hudby skupiny XIII. století. Hovořil o tom, ţe o laveyovském satanismu nemá příliš široké povědomí (nečetl například knihy od LaVeye), i kdyţ by ho to podle jeho slov asi zajímalo. O této formě satanismu má jen kusé informace, v rámci kterých mu nicméně přijdou některé myšlenky sympatické. V tomto smyslu zmiňoval, ţe LaVey podle něj razí myšlenku „ať si každý dělá, co chce, pokud nikomu neubližuje“. Samotného satana povaţuje respondent za astrální bytost, která existuje ještě vedle dalších astrálních bytostí. I kdyţ zmiňoval, ţe si není zcela jistý, jestli je to jen síla nebo i bytost, je podle něj ale moţné, ţe se můţe do nějaké bytosti (zde má patrně na mysli ve fyzickém světě) zhmotňovat. Například v peklo však respondent nevěří a zároveň ani

141 Satanské vyjádření v black metalu však uznává v zemích, kde má Církev silnou pozici (například v Polsku), protoţe to pak vyjadřuje protest i proti celé společnosti.

61 v existenci Boha, který je podle něj jen výmysl uměle udrţovaný Církví (patrně myšleno k ovládání lidí). Kdyby Bůh existoval, tak by se podle respondenta musel nějak projevovat. Na druhou stranu ani satan podle něj nemá nějakou zásadní moc (myšleno pravděpodobně moc nad světem), zde zmiňuje, ţe spíše jen „dohlíţí“ (coţ lze chápat jako pasivní pozici, která však za určitých podmínek můţe být i aktivní). Respondent vyprávěl, ţe jako mladý zkoušel satana (s někým dalším) i vyvolávat, nicméně to byla nakonec spíše forma zábavy. Hovořil však o tom, ţe by chtěl zkusit nějaké magické rituály pod vedením někoho, kdo se v tom jiţ orientuje. Věří pak v to, ţe satan můţe poskytnout člověku i nějaké magické schopnosti (i kdyţ ne třeba vyhrát peníze a podobně). Mluvil také trochu nadsazeně o tom, ţe by byl například satan nápomocen, kdyby bylo potřeba někoho trochu „polikvidovat“. Na dotaz, co si respondent myslí o lidských nebo zvířecích obětech, uvedl, ţe se mu to zdá jako nesmysl a nesouhlasí s tím. Satan nic takového podle něj nevyţaduje. To, ţe by se něco takového mělo dělat, je podle něj jen někým uměle vymyšlené, a i kdyţ by to někdo dělal, tak by to v rámci magického účinku ničemu neprospělo142. Na dotaz, jestli black metal bral jako nějaký prostředek ve vztahu k satanovi, odpověděl, ţe to k tomu patří, ale spíš je to pro něj hlavně hudba.

7.2. Od blackmetalového satanismu k pohanství

Zajímavým fenoménem je příklon velké části původně satanisticky orientovaných skupin i jejich příznivců k pagan metalu, ke kterému dochází jiţ od druhé poloviny 90. let. Reorientaci části blackmetalistů od satanistického k pohanskému vyjádření však nelze chápat jako rozštěpení scény na dvě autonomní navzájem nepřátelské frakce. I kdyţ se někdy setkáme z řad pohansky orientovaných blackmetalistů s averzí k satanismu a obráceně143 (záleţí však na tom, co si kdo pod pohanstvím a satanismem představuje), obě scény se vzájemně prolínají. U současných pagan metalistů jsou také staré satanistické skupiny často stále chovány v úctě, jakoţto zakladatelé stylu a jako hudba, na které mnozí vyrůstali. Některé blackmetalové skupiny mají v repertoáru jak písně se satanskou, tak i pohanskou tématikou.

142 S tímto respondentem jsme také hovořili o tom, ţe před lety zakopal do země zakoupenou kozlí hlavu. Podle jeho slov však šlo o získání kozlí lebky, jakoţto zajímavého artefaktu po rozkladu tkání v hlíně, ale ţádný magický podtext v tom podle respondenta nebyl. 143 Například respondent RB pohanství u pagan metalistů povaţoval spíše za „pozérství“ a uvedl: „Mě ty kapely víceméně nikdy nebavily. Takhle, po hudební stránce mě nebavily. Chápal jsem ten vývoj a v jednu chvíli jsem ho uznával víc než satanský kapely. Takže ano, pokud chci bojovat proti křesťanství, proč uznávat jakoby jimi vymyšlený protipól. Tyhle kapely se v hodně případech jakoby vrátili před vznik křesťanství, do pohanských dob. Háček je v tom, že u většiny těch lidí jsem tomu nevěřil. Takový víkendoví pohani, já budu pohan, když pojedu na koncert… Prostě jsem to těm lidem nevěřil a nevěřím tomu do teď. U 90 % kapel tomu prostě nevěřím.“

62 V rámci koncertů interpreti se „satanským“ vyjádřením také často vystupují spolu na jednom pódiu vedle pagan metalových skupin a podobně i jejich příznivci mají často ve svém šatníku trička jak s pohanskými, tak satanistickými motivy. Téma pohanství je zdůrazňováno zejména v pagan (a folk) metalu, i kdyţ řadu odkazů na pohanství lze nalézt i v tradičním black metalu. Samotný pagan metal má svou specifickou atmosféru, podpořenou folklorními nástroji a tradicionálními popěvky, korespondující s textovou sloţkou, která většinou zpracovává starobylá témata dávných bitev, válečných taţení, pohanských mytologií nebo historických událostí (Blackmoon 2004a: 80).144

Obr. 39. Pagan/folkmetalová skupina Skyforger (foto autor 2011)

U řady pagan metalových skupin i jejich příznivců se také setkáme s velmi kritickým přístupem ke křesťanství, které je chápané jako nepřátelský prvek, který zničil evropskou pohanskou kulturu. Antikřesťanský étos pak spojuje jak klasický black metal, tak pagan metal, který se z black metalu vydělil.

144 Ač se většina black/pagan metalových skupin profiluje apoliticky, k pohanství se v black a pagan metalu někdy kromě opěvování přírodních krás jednotlivých zemí váţe také panárijský rasismu či specifická interpretace pojetí nacionálního socialismu. Spojení pohanství a nacionalismu (nebo nacionálního socialismu) lze do jisté míry chápat jako formu moderního tradicionalismu. Například Karina Aitamuro (2007), která se zabývá ruským rodnověřím (ke kterému se také mnoho pagan metalistů hlásí) hovoří o tom, ţe i kdyţ je v Rusku rodnověří spjato s tradicionalismem a nacionalismem, jsou zde také patrné některé eklektické tendence, které se však staly také zdrojem sporů uvnitř hnutí. Samotný tradicionalismus lze totiţ také vnímat jako protipól kontinua moderní religiozity oproti spiritualitě (Fujda 2010: 65), označovanou někdy jako New Age religiozita. Pro spiritualitu je pak na místo dodrţování stanovených rolí a pravidel daných autoritou (či autoritativní formou tradice) důleţitější individuální moţnost manipulace se symbolickými systémy (Heelas-Woodhead 2005; Hanegraaff 2000). To se pak projevuje značným eklekticismem a zájmem o širokou paletu náboţenství od novopohanství přes východní spiritualitu po čarodějnictví a věštění (Chryssides 2007: 22). Domnívám se, ţe i vzhledem k tomu, ţe se někteří pagan metalisté aktivně angaţují v různých novopohanských organizacích či se s novopohanstvím nějakým způsobem individuálně identifikují, lze i uvnitř subkultury pagan metalu očekávat určité třecí plochy mezi příznivci tradicionalistického pojetí pohanství spjatého s nacionalismem (reprezentovaného Vikernesem, Nokturnal Mortum, Graveland atd.) a jeho spirituálně orientovaným protipólem („New Age“ pohanů), pro které můţe být pagan a folk metal také přitaţlivý.

63

Obr. 40. Tričko s motivem „Paganism Against Christianity“ (foto autor 2010)

Svůj dřívější zájem o satanismus současní pagan metalisté někdy interpretují jako počáteční fázi mladistvé revolty, přičemţ původní „rebelie“ spjatá se satanským vyjádřením se pak u nich postupně transformovala v hlubší zájem o předkřesťanskou evropskou mytologii. To lze ilustrovat na výpovědi respondenta RA, jenţ svůj posun k pohanství přirovnává k procesu, kterým ve své tvorbě prošel Quorthon z Bathory. Více podrobností nám můţe přiblíţit následující část rozhovoru.

T: …jaký vztah máš právě k tomu satanismu v black metalu? R: Ze začátku jsem to dost ţral. Ale vţdycky odkazuji na Quorthona z Bathory, protoţe on nikdy jakoby nebyl satanista, ale ten satanismus propagoval za účelem šokovat veřejnost. To jsem chtěl v podstatě taky, abych od sebe odlákal všechen mainstream. No a Quorthona to potom přestalo bavit, protoţe nad tím přemýšlel a zjistil, ţe Satan tu před křesťanstvím nebyl, tak kdyţ nevěříš v Jeţíše, tak proč bys měl věřit v Satana. Následovalo přiklonění se k předkům a snaha o pochopení jejich víry. U mě to proběhlo naprosto stejně. T: A ty ses identifikoval, že jsi byl satanista, nebo to byl jenom jako způsob vyjádření? Neoznačil by ses tak dřív? R: No, označoval jsem se tak ze začátku, ale nevěděl jsem co to znamená. Neznal jsem támhle filozofii LaVeye, nikdy jsem ho celého nečetl, nedělal jsem ţádné rituály. Akorát to všechno pro mě vyjadřovalo zlo, které dovede šokovat a zastrašit slabé křesťany či lidi zaslepené mainstreamem. T: No a pak se to tedy posunulo do roviny, že ses vymezil vůči tomu satanismu a směřoval spíš jakoby k tomu pohanství? R: Jo, protoţe to křesťanství, jak jsem poukazoval na Quorthona, tak satanismus vychází z křesťanství. I kdyţ samozřejmě je to sloţitý, protoţe Satan je pro křesťany také symbol určité přírodní síly, která byla uctívána obyčejným lidem, a křesťanství ji označilo za pohanskou a v průběhu dějin démonizovalo. Tudíţ pokud rád věřím v existenci skřítků, coţ jsou pro křesťany démoni, tak mě právě tihle křesťané můţou nazvat satanistou. A mě to vadit nebude. V tomhle případě bych tedy mohl být satanista, jenţe zkrátka pod satanismem si představuji peklo, bestiálního ďábla, ohně a naprostou blasfemii. Je to pěkný, protoţe to je temný (smích), ale jinak se s tím neztotoţňuji.

64

Zde je zajímavý moment přistoupení ze strany respondenta za určitých podmínek na označení jako satanisty, přestoţe se se satanismem neztotoţňuje. Tuto skutečnost lze interpretovat i jako ponechání si navenek šokové hodnoty satanismu. Respondent tedy došel postupně k postoji, ţe satanismus začal chápat jako součást (produkt) křesťanství, čímţ pro něj také ztratil hodnotu. Zavrhování křesťanství tedy pro něj znamená zároveň i zavrţení satanismu, který je v tomto popisu spjat s prvky křesťanské víry. Výsledkem tohoto zhodnocení bylo pro respondenta RA zaměření se na pohanství nejenom v hudbě, kterou také v rámci pagan/folk metalové skupiny vytváří (současně však stále poslouchá i klasické true blackmetalové skupiny jako Mayhem a hraje i v další čistě blackmetalové skupině), ale téţ i v osobním ţivotě. Respondent také hovořil o tom, ţe spousta black a pagan metalových skupin má v sobě pohanský duch, který blíţe vysvětluje takto:

Pohanský duch je přítomnost pocitu, při němţ si připadáš jako součást přírody a máš tendenci inspirovat se v moudrosti předků, kteří tomuto souţití s přírodou podle mě rozuměli mnohem více, neţ mi teď. Za pohana se označuji. Není ale pohan jako pohan, dneska existuje více pohanů, kteří hltají v teple svých domovů zmíněný pagan metal a myslí si kdoví co. O té hudbě to není. Já jsem pohan i bez ní. Akorát ta muzika mě k tomu přivedla.

K tomu, co pro respondenta znamená být pohanem, dodává: „Být duševně svobodný a žít v souladu s přírodními zákony.“ Pohanská boţstva respondent chápe především jako přírodní síly, které dává (oproti křesťanství) do souvislosti s přirozeným řádem světa. Přirozený řád pak existuje v přírodě nezávisle na člověku, ale má nad ním zároveň moc. Konkrétnější vylíčení nám můţe poskytnout následující citace.

Pro mě je problematika boţstev taková romantická představa. Nevěřím v přímou existenci bohů, i kdyţ si přeji, aby byli skuteční (pousmání). Ovšem symbolizují pro mě právě ty přírodní síly. Jejich podoba, atributy atd. jsou uţ jen dokreslením pro můj vnitřní svět. Jde taky o to, ţe mytologie je plná symbolů, které si kaţdý můţe vysvětlit po svém, ale především tyto symboly odráţejí myšlení tehdejšího člověka, tedy těch předků, jejímţ zkušenostem se dnešní pohani chtějí přiblíţit. Při tomhle jsem si vzpomněl na film Prsten Nibelungů, kdy se Sigurd bavil se svým nevlastním otcem, kovářem, a ten kovář mu povídá něco ve smyslu, ţe pokud něco lidé udělají špatně, bohové je za to potrestají. Sigurd na to reaguje, ţe křesťané mají boha, který dokáţe odpouštět. A kovář mu jen odvětí: „Hm, křesťani, to je zvláštní spolek.“ Vidíš, ţe jde o tu přirozenost. Pokud se např. Země přelidní, nesnese to a udělá něco pro vyřešení tohohle problému, coţ lidé vidí jako katastrofu, zánik světa, Ragnarok soumrak bohů, tedy konec fungování přírodních sil, alespoň tak, jak je známe.

65

Respondent RA se prostřednictvím zájmu o black a pagan metalovou hudbu dostal k novopohanství, přičemţ se posléze konkrétně začal ztotoţňovat s rodnověřím (slovanské pohanství). Hovořil také o tom, ţe se stýká s českými a slovenskými rodnověrci, se kterými také praktikoval i některé pohanské rituály. I kdyţ byl zpočátku v tomto směru aktivní, postupně se začal obracet na vyznávání rodnověří spíše v soukromí.

Já jsem si vţdycky myslel, ţe jako ten správný rodnověrec budu sjíţdět kdejakou slavnost a udrţovat veškeré svátky roku v rámci zmíněných spolků, ale má individualistická povaha mi spíše radí oslavit vše v soukromí. Dle mého probíhají rituály hlavně uvnitř člověka, tudíţ není potřeba masa lidí. Ale samozřejmě občas s kámošema někam zajdeme, uděláme ohýnek, popovídáme atd. Na druhou stranu tyto obřady působí pozitivně na socializaci.

Kontakty s dalšími rodnověrci však respondent udrţuje stále. Zajímalo mě tedy moţné propojení pagan metalové subkultury a rodnověrců. Na dotaz, zda mají tito rodnověrci také nějakou vazbu na metal, uvedl: Vyskytuje se tam dost metalistů. Je zajímavé, ţe se k tomu pohanství někteří dostali téţ přes ten metal a ti, co na to přišli jinou cestou, postupně zjistili, ţe pohanství se v metalu odráţí, takţe jim začal být blízký. Za metalisty se třeba nepovaţují, ale určitě si rádi poslechnou metal, který čerpá ze slovanského folklóru a duchovna.

66 8. Black metal a krajní pravice

Mareš (2003: 441-442) uvádí, ţe jiţ v průběhu 2. vlny back metalu na počátku 90. let 20. století někteří hudebníci začali na základě germánské mytologie zdůrazňovat árijství, rasovou nadřazenost či přímo příklon k nacionálnímu socialismu. V tomto směru vynikal především Varg Vikernes ze skupiny Burzum.145 Jeho myšlenky pak ovlivnily řadu dalších interpretů, kteří pak rasismus, árijstí či konkrétně nacionální socialismus začali propagovat i ve svých textech. Tento hudebně-subkulturní proud se pak následně začal označovat jako nacionálně socialistický black metal (NSBM). Rozšířil se nejenom ve Skandinávii, ale i v Evropě a USA. Postupně byla také vytvořena organizace Pagan Front. Tato organizace (síť hudebních skupin, labelů, distributorů a vydavatelství) se podle svého prohlášení snaţí podporovat „pro-arijské“ hudební skupiny, spisovatele, vydavatelství, podílí se na pořádání koncertů a deklaruje boj za nacionální socialismus a bílou rasu.146 V západní Evropě je jedním z jeho prvních reprezentantů jiţ zmiňovaná německá skupina Absurd. Na konci 90. let pak tato vlna přechází také do střední a především východní Evropy. V těchto zemích jsou však podle Mareše útoky proti „ţidokřesťanství“ a soudobé „odnárodněné společnosti“ vedeny na základě slovanské (v některých případech i keltské) mytologie a nacionální socialismus je pak často uţíván jako univerzální koncept. S ohledem na dominanci pohanských témat se tyto skupiny také často profilují jako pagan metal. Hranice mezi NSBM a pagan metalem je někdy těţko určitelná. Mareš však také hovoří o tom, ţe paušální zahrnutí pagan metalistů (ať jiţ hudebních skupin nebo jejich příznivců) mezi ultrapravici není moţné. Podle Kupky, Laryše a Smolíka (2009: 241) celosvětové centrum NSBM subkultury v současnosti tvoří země Ukrajina, Rusko a Polsko. Při dalším popisu NSBM scény ve vybraných východoevropských zemích budu vycházet z textu uvedených autorů, kteří se krajní pravicí ve vybraných zemích střední a východní Evropy (Slovensko, Polsko, Ukrajina, Bělorusko, Rusko) zabývají. Například v Rusku mezi nejznámější NSBM skupinu patří Temnozor, který vznikl v roce 1996. Dalšími NSBM skupinami jsou například M8L8TH, Forest, Swastica, či folkově

145 Texty Burzum však krajně pravicové postoje neobsahují a tuto skupinu podle mého názoru nelze řadit mezi NSBM. 146 Prohlášení je dostupné na starších stránkách Pagan Front: http://web.archive.org/web/20051222015734/www.thepaganfront.com/pf.php?show=statement. Současný web Pagan Front http://www.thepaganfront.com je poněkud umírněnější. [14.8.2011]

67 zaměřený Volkolak. Jednotliví členové NSBM subkultury jsou také mnohdy členové novopohanských ultrapravicových organizací jako Svaz Venedů, Severní bratrstvo, Velesův kruh a jiné. Velmi silná je také NSBM scéna na Ukrajině147, kde čelní představitele tvoří skupiny Nokturnal Mortum, Kroda, nebo Dub Buk. Například texty Krody obsahují kromě obdivování přírodních krás, lásky k vlasti a slovanofilství také antisemitismus, panárijský rasismus a nenávist ke křesťanství. Podobně také Dub Buk klade primární důraz na antikřesťanství a slovanské pohanství, sekundárně se pak odvolává na antisemitismus a panárijský rasismus. V Polsku se NSBM subkultura rozvíjí od začátku 90. let. V současnosti lze hovořit o široké autorské a fanouškovské základně. Největší popularity se dostalo především skupině Graveland, která je personálně propojena také s projektem Capricornus. Dalšími jsou například Thor’s Hammer, Othar, Selbstmord. Texty polských NSBM skupin se nijak neliší u podobně laděných uskupení ve zbytku Evropy, přičemţ se jedná o pohanskou, panslavistickou, okultistickou a antiţidovsko-křesťanskou rétoriku. V České republice v současné době nefiguruje ţádná blackmetalová skupina, která by se otevřeně hlásila k nacionálnímu socialismu, respektive k nacionálně socialistickému black metalu. Členové některých skupin však byli s krajně pravicovými postoji spojováni. Týká se to například brněnského Ogmias a karvinských Inferno (více Mareš 2003: 443-444).

8.1. Vztah k NSBM vybraných respondentů

V rámci výzkumu jsem se u svých respondentů také dotazoval, jaký mají vztah k NSBM skupinám a také, jak se staví k přítomnosti NS skinheads na black/pagan/folkmetalových koncertech, případně co si myslí o krajně pravicových myšlenkách. Na dotaz jaký má respondent RA vztah k nacionálnímu socialismu v black metalu uvedl: R: No (pousmání) půlka mi na tom vadí, půlka ne. Věřím, ţe spousta NS metalistů má podobné kořeny smýšlení jako já. Jenom jsme se během vývoje našich názorů v určitém místě rozešli a oni v tomto bodě do toho začali tahat extrémistickou politiku. Tudíţ základ máme stejný a můţe nás to spojovat. Pak ale přichází na řadu jejich zaslepenost a to prostě není dobře. T: Vidíš tam jako nějaký společný základ v tom pohanství? R: Co se týče vývoje myšlení dnešních lidí, tak ano. Pohanství jako takové je však pro mě prvotní, nacismus přišel aţ mnohem později a spoustu pohanských prvků zneuţil a převrátil. Vezmi si

147 Kupka, Laryš , Smolík (2009: 144) uvádějí tři proudy této subkultury na Ukrajině. 1. otevřeně neonacistický (např. Ljuť). 2. tradiční ukrajinský nacionalismus (nejméně početný proud, např. Drudkh). 3. kombinace pravicově extremistických prvků s novopohanstvím (nejpočetnější, např. Kroda, Dub Buk)

68 takovou svastiku. Mnohovýznamový symbol, v němţ se odráţí kdejaký kosmický princip a nějaký šulín to zneuţije a teď jsou z toho všichni posraní, všichni to budou nenávidět, přitom takováto forma svastiky (ta nacistická) je úplné nic, proti všem jejím ostatním historickým významům. T: Takže jako obecně k Hitlerovi nebo německému nacismu máš spíš negativní vztah? R: Jojo určitě. T: Bereš to, jakože oni to dezinterpretovali? R: Ano. To, co převzali, si udělali podle svého a celé to přešlo do extrému. Kdyby to dědictví milovali tak, jak si pravděpodobně ze začátku přáli, nikdy by z toho všeho neudělali takovou blbost.

Respondent RB uvedl, ţe svého času NSBM skupiny dost toleroval a skoro vůbec mu nevadily. Poslední dobou je to podle jeho vyjádření, tak 25% skupin mu nevadí, 75% mu vadí. Co ale respondentovi prý vadilo vţdycky, byly stoprocentně politické skupiny, jako příklad uvedl Der Stürmer. Tvrdí, ţe poslouchat kapelu, kde kaţdá skladba začíná a končí projevem Adolfa Hitlera, hudebníci neumí hrát a jsou zajímaví opravdu jenom tím, jak jsou viditelně političtí, je podle něj špatné. Vyslovil pak pochopení pro ty skupiny, které hrají misanthropický black metal, kde jsou tematizovány (i pomocí odkazů na nacismus) prostředky ke zničení lidstva. Můţe to například být právě nějaká vyšší rasa, lepší technologie atd. Ze skupin, které povaţuje za NS (pagan) black metalové ho údajně celkem zaujali Nokturnal Mortum s albem „Nechrist“ a líbili se mu také ruští Temnozor. K NSBM respondent RC uvedl, ţe z black metalu poslouchá vše a je mu jedno jestli jde o NSBM. Klidně si, jak uvádí, vezme i tričko Kataxu, které má na zádech svastiku, kdyţ je prostě ta skupina dobrá. Uvedl také, ţe v hudbě nikdy ideologii neřešil. Jen se svými vrstevníky, přičemţ jim předkládal názor, ţe nacistické symboly jsou stejně převzaté z pohanství. Přítomnost NS skinheads na koncertech mu nijak nevadí ani i kdyţ třeba hailují, pokud se s ním nechtějí prát, a to, jak uvedl, nikdy nechtěli.148 Ohledně NSBM respondent RD uvádí, ţe nemají špatnou hudbu. Nicméně přítomnost nacionálního socialismu v black metalu mu vadí. Podle jeho vyjádření „satani a pentagramy k němu patří, ale nacismus ne“. Tvrdí, ţe by nikdy takové skupiny nepodpořil. Hovořil také

148 Za nacionálního socialistu se respondent RC sice nepovaţuje, ale podle jeho tvrzení z historického hlediska je ultrapravice jediná forma vlády, které má smysl. Jak uvedl, je pro naprostou diktaturu, neboť to je jediná forma vlády, která někam směřuje – kdyţ je v čele jeden a neohlíţí se na ostatní, co mu do toho mluví. Demokracie je podle respondenta jen stagnace a brzda společnosti. Jak uvedl, sice kolem padne dost nepohodlných, ale na to se stejně historie neptá. Hitler podle respondenta „nebyl blbý, jen to přehnal“. Na dotaz, čím to Hitler přehnal, respondent uvedl, ţe se moc zasnil do své ideje dokonalé říše. Po dalším dotazu jestli to nepřehnal s vyhlazováním ţidů, respondent odpověděl, ţe to byli chudáci a dodal, ţe ţidé mu jako lidé nevadí, pouze jejich náboţenství. Za rasistu se respondent nepovaţuje, ale, jak uvádí, nemá rád „cikány“, protoţe s nimi má špatné zkušenosti.

69 o tom, ţe byl i na několika koncertech, kde NS skupiny vedle „normálních“ (na které on šel) byly. Na ryze NS festival by však nešel. Přítomnost NS v metalu mu v současnosti přijde jako nebezpečně vzrůstající trend, který v konečném důsledku můţe metal poškodit. Ohledně dotazu, jak RE vnímá ultrapravici v black metalu, uvedl, ţe nějaké NSBM skupiny poslouchá (např. Dub Buk), ale jde mu primárně o hudbu a jejich názory jsou mu jedno. Neměl by ani problém zajít na nějaký takový koncert, kde by mu ani „naci skinheads“ nijak nevadili, pokud by ho tedy nenapadali. Nicméně uvádí, ţe by asi „nemusel“ skupiny, které zpívají o Hitlerovi, ale s „vlasteneckými“ ţádný problém nemá.

8.2. Blackmetalisté a NS skinheads

K pronikání subkultur black metalistů a NS skinheads (a jiných příznivců krajní pravice) na koncertech do jisté míry dochází. Týká se to především koncertů NSBM skupin, někdy také i apolitických black nebo pagan metalových skupin. Na některých takových koncertech lze zaznamenat i krajně pravicové projevy (například „hailování“). Jedná se však spíše o jednotlivce či menší skupinky.

Obr. 41. Skupinka „hailujících“ při vystoupení skupiny Heldentod. (Foto autor 2010)

Jak bylo patrné blackmetalisté jsou často „nadšení“ i pro hudbu s jejichţ interprety se nemusí v ideových postojích nijak ztotoţňovat. Jde jim primárně o proţitek z ní a z atmosféry vystoupení. Hudba je pro ně často primární a politické postoje jednotlivých hudebníků ani jejich fanoušků často nijak neřeší. Část scény argumentuje také tím, ţe politické názory hudebníků jsou jejich soukromou záleţitostí a pokud je nevyjadřují v textech nebo v projevech na koncertech, tak není třeba se jimi ani zabývat. Na druhou stranu debaty, jestli podporovat skupiny (například účastí na koncertu), které se k NSBM otevřeně hlásí, jsou ţivou součástí různých metalových fór149.

149 Např. http://www.metallum.cz/viewtopic.php?f=15&t=1371&p=102496 [14.8.2010].

70 O šíření nacionálně socialistických myšlenek v metalové subkultuře usiluje celosvětově organizace Pagan Front. Různá vydavatelství a hudební skupiny jsou také jiţ přímo v různých zemích napojené na neonacistickou scénu (viz například Hendick Möbus) a průnik obou subkultur se snaţí podporovat.150 Přítomnost obou subkultur na stejných akcích můţe být zdrojem i určitého napětí. Mareš (2003: 460) například hovoří o tom, ţe například v Brně na jednom z koncertů došlo k určitým rozepřím mezi metalisty a přítomnými skinheady. Během několika koncertů, kterých jsem se účastnil a kde vystupovaly některé krajně pravicově orientované skupiny, jsem však nebyl osobně svědkem střetů mezi subkulturou blackmetalistů a NS skinheads. I kdyţ k občasným potyčkám na těchto koncertech docházelo, jednalo se z mého pohledu buď spíše o osobní záleţitosti nebo o vyvrcholení agresivního „moshingu“, kde dochází k intenzivnímu fyzickému kontaktu, který je sice akceptovaný a vlastně vyhledávaný, nicméně můţe přerůst i ve fyzickou konfrontaci. Je však pravdou, ţe při větším počtu NS skinheads se mi násilné potyčky zdály poněkud častější.

Obr. 42. „Moshing“ v publiku při vystoupení NSBM skupiny Nokturnal Mortum. (foto autor 2011)

V rámci příznivců NSBM je také těţké rozlišit, zda se jedná o přívrţence krajní pravice, nebo o příznivce samotné hudby těchto skupin (coţ nemusí být to samé). Obě skupiny pak mohou nosit například trička skupin s nacistickými symboly. Stejně jako nositele satanistických symbolů nelze ztotoţňovat vţdy se satanismem, tak nositele symbolů pouţívaných (neo)nacisty (respektive motivů nacistického Německa), nelze u blackmetalistů vţdy ztotoţňovat přímo s neonacismem. Mimo přihlášení se ke krajně pravicové ideologii se totiţ můţe jednat pouze o další formu vizualizace šokové hodnoty151 (hákové kříţe v tomto smyslu nosili dříve například i punkeři), nebo interpretaci těchto symbolů jakoţto původně

150 Mareš (2003: 444) také uvádí, ţe například v Polsku existují pohanští skinheads, pro které je pagan metal hlavním hudebním stylem. 151 Zde je moţné uvaţovat směrem, ţe satanské vyjádření obecně jiţ tolik nešokuje a jsou hledány jiné formy šokové hodnoty.

71 (a primárně) pohanských, či jako projev misantropie, kdy nacismus můţe být chápán jako jeden z efektivních prostředků (sebe)destrukce lidstva. Další moţnost uţívání nacistické symboliky je (i pomocí tematizace druhé světové války) zobrazovat „zlo“.152 Hitler a jeho Třetí říše je totiţ v současné západní společnosti, moţná ještě více neţ satan, chápána jako personifikace zla. Zpívat o válce, vyhlazování ţidů a podobě nemusí pak znamenat válku a tyto činy propagovat, ale ukázat její „hrůzy“, coţ můţe být v konečném důsledku myšleno i jako protiválečný protest.153

152 O tom hovoří například i Mareš (2003 :442), kdyţ tvrdí, ţe i nacistické motivy mohou být vyuţívány nikoliv k propagaci nacismu, ale k navození hrůzné atmosféry (tj. jako symboly zla). 153 S tím se setkáme zejména u některých thrashmetalových skupin, které byly neoprávněně obviněny z propagace nacismu. Konkrétně Slayer, kteří například v písni „Angel of Death“ zpívají o Josefu Mengelem, či čeští Debustrol s albem „Vyhlazení“.

72 9. Vztah ke křesťanství a dalším náboženstvím

Řada blackmetalových skupin balancuje na hranici jevištní show (s válečným malováním, ohni, černými plášti atd.) a veřejným prezentováním někdy aţ nenávistné rétoriky vůči křesťanství, která se někdy vyskytuje přímo v textech těchto skupin. Deklarovaná opozice vůči křesťanství je, podle některých mých zkušeností, účastníky blackmetalové scény někdy přejímána poměrně programově. Jako něco, co k této hudbě automaticky patří, stejně jako pentagramy a obrácené kříţe.154 Konkrétní argumenty, proč být v opozici křesťanství, se pak pohybují například v oblasti historie, kdy je křesťanství vyčítáno nucené šíření víry a inkvizice, upalování čarodějnic atd.155 Křesťanství je také chápáno jako v rozporu s individualismem a svobodou jednotlivce.156 Církev je pak kritizována pro její touhu po moci a ovládání lidí, ze kterých se snaţí dělat „tupé a pokorné ovce“. Zdůrazňováno je také morální pokrytectví křesťanů a Církve, její hamiţnost. Časté je pojímání křesťanství jako náboţenství slabých. Vymezování se vůči křesťanství někdy zcela splývá s kritikou společnosti, která je chápaná jako zaloţená na křesťanských základech a hodnotách. Někdy je křesťanství označováno i jako „mor“, který zachvátil původně pohanskou Evropu a zpřetrhal její sepjetí s přírodou. Vystupuje zde pak pocit okupace křesťanstvím,157 přičemţ křesťanství je v této perspektivě třeba odstranit, protoţe se jedná o cizorodý a škodlivý prvek. Tento postoj se stal také jedním z ospravedlnění k protikřesťanské aktivitě v podobě vypalování kostelů. Zajímavá je v tomto ohledu výpověď respondenta RA, který k tématu vypalování kostelů uvedl:

S pálením kostelů nechci mít nic společného. I kdybych si nějakou protikřesťanskou revoltu stále přál, kostel je natolik významná budova, ţe by ji stejně vláda postavila znovu a já bych z toho měl

154 I v blackmetalové scéně se však vyskytují křesťané. Zde je pak zajímavá strategie vyrovnání se ze strany věřících křesťanů se satanskými a protikřesťanskými texty. Jako příklad bych předloţil jednu zkušenost s fanouškem metalu, který měl ve velké oblibě skupinu Törr. Kdyţ jsme spolu hovořili o tom, jak vnímá to, co Törr zpívají o peklu, ďáblovi atd., povaţoval to primárně za fikci. Za něco, co patří k metalu, ale není to myšleno váţně. Jednu píseň (konkrétně „Válka s nebem“) však jiţ interpretoval jako nenávistnou vůči křesťanství a proto vţdy, kdyţ skupina tuto píseň začala na koncertě hrát, tak přestal s „hrozením“ a někdy i odešel, načeš se na další písně vrátil. Zde je tedy patrné, ţe zpívání o satanovi, peklu a zlu můţe být někdy ze strany křesťansky orientovaných posluchačů chápáno jako méně problematické neţ protikřesťanská rétorika, protoţe můţe být povaţováno za méně skutečné. 155 Inkviziční procesy a nucené šíření víry křesťanství vytýkal např. respondent RC. 156 Omezení svobody člověka spatřuje v křesťanství například respondent RE. I kdyţ tvrdil, ţe jeho osobně křesťanství neomezuje, vyjádřil obavu, ţe kdyby se křesťanství více „rozmohlo“, tak k omezením dojde. Lidé se také z jeho pohledu nesmyslně upínají na Boha, od kterého očekávají, ţe za ně vyřeší jejich problémy. Zmiňoval pak také nevůli k navracení církevního majetku, který chápe jako jiţ dříve „nakradený“ Církví a proto by se tento majetek vracet neměl. Uvedl, podobně i jako někteří předchozí respondenti, ţe je i proti jiným náboţenstvím a také „sektám“. 157 Křesťanství můţe být také povaţováno za pokračování judaismu a kritizováno je tzv. ţidokřesťanství nebo celá judeokřesťanská kultura.

73 jen problémy. Ale pokud to někdo udělá za mě, zřejmě mi to příliš vadit nebude (smích). Tudíţ s Vargem a dalšími, kdo se podíleli na ţhářské vlně v Norsku, souhlasím pouze myšlenkově, jelikoţ ty činy je shazují na stejnou úroveň těch křesťanů, kteří se podíleli na ničení pohanských model.

Za zjevným vymezováním se proti křesťanství, které je podpořeno pouţíváním satanistických symbolů, je moţné někdy u blackmetalistů hledat také odpor či přímo nenávist vůči náboţenství obecně. Například RC v rozhovoru uvedl, ţe „náboţenství přímo nenávidí“, přijde mu v současné době jako přeţitek, a „křesťanství tedy extrémně“.158 Jeho odpor k náboţenství je také patrný v tom, ţe by se nechtěl ztotoţňovat ani s pohanstvím či se satanismem, i kdyţ jsou mu některé myšlenky satanismu sympatické. Kriticky se respondent RC staví i k judaismu (nikoliv však k ţidům jako etniku) a k islámu – byl by například pro to, nepovolovat zde stavbu mešit. Podobně také respondent RD na dotaz, jestli je proti křesťanství, uvedl: „Já nejsem proti křesťanství, jsem proti veškerému náboženství“. Náboţenství podle respondenta stojí často za násilím a konflikty (jako příklad uvádí islám, který spojuje s terorismem a útoky a to, ţe o Jeruzalém se lidi „mlátí“ uţ 2000 let.). Náboţenství pak dále v rozhovoru také spojoval s fanatismem a označil náboţenství jako hrozbu pro lidstvo. Sám sebe povaţuje za ateistu (i kdyţ nosí satanistické symboly) a odmítl to, ţe by například věřil v nadpřirozeno, magii nebo něco podobného. Samotné vymezování se proti křesťanství můţe být některými blackmetalisty povaţováno také jiţ za překonané159, například proto, ţe jeho vliv v současných sekulárních státech interpretují jako bezvýznamný. Zde se domnívám, ţe díky deklarované opozici vůči veškerému (zejména organizovanému) náboţenství ze strany mnohých blackmetalistů, lze pak v black metalu hovořit také o potenciálu pro kritiku dalších monoteistických160 náboţenství – judaismu a islámu161, které mohou být například některými účastníky scény, ještě více neţ křesťanství, interpretovány jako Evropě kulturně cizí prvky.

158 Hovořil také o tom, ţe trička se satanskými motivy (které jsou často součástí znaků skupin) nosí hlavně ze sympatií k samotným skupinám, ne jako protikřesťanské vyjádření. 159 Takové postoje by mohly výhledově poněkud také oslabit výrazně antikřesťanský ráz black metalu Zde bude například zajímavé sledovat vývoj křesťanského unblackmetalu, kterým značná část blackmetalistů v současnosti opovrhuje. 160 Například také Lyons (1995: 137-140) hovoří o tom, ţe satanisté obecně odsuzují monoteistická náboţenství, coţ je někdy můţe dovést kromě odporu ke křesťanství i k ostrému antijudaismu a antisemitismu. 161 I v Izraeli či arabských zemích vznikají různé blackmetalové skupiny, které se také vymezují vůči náboţenství a místní dominantní tradici. Příkladem můţe být patrně první blackmetalová skupina (jednočlenný projekt) s ţenským vokálem v arabských zemích, irácká Janaza.

74 10. Diskuse a možnosti dalšího rozvoje práce

Jak jiţ bylo řečeno, tento výzkum je potřeba povaţovat pouze za určitou sondu, která ze své podstaty můţe postihnout pouze omezený výsek zkoumaného jevu. Nutně záleţí také na času, místě a podmínkách, za kterých je tato sonda v prostředí „ponořena“. Uvedená tvrzení, vyvozená z rozhovorů a zúčastněného pozorování, tedy nelze povaţovat za komplexní obraz problematiky satanismu v black metalu, ale jen za určité poznatky vázané na tento výzkum. Počet respondentů byl poměrně malý a rozhodně nelze hovořit o saturaci zkoumaného vzorku. Další respondenti by patrně přinesli i jiné pohledy na satanismus, pohanství atd. Chybí zde například výpověď blackmetalistů, kteří by se přímo hlásili k nacionálnímu socialismu. Otázkou je také aktuálnost dat získaných k tématu satanismu v black metalu z výpovědí respondentů pro současnou blackmetalovou scénu. Je třeba si uvědomit, ţe respondenti jsou spíše jiţ staršími členy scény. Jejich výpovědi se vztahují k relativně vzdálené minulosti a jsou víceméně dnešní interpretací jejich tehdejšího zájmu o black metal a případně i satanismus. Často se vůči tomuto období vymezují s tím, ţe o něm hovoří jako o jiţ ukončené mladistvé rebelii. Je také důleţité si uvědomit, ţe kdyţ respondenti začínali s black metalem třeba před 10 lety, byla situace ve scéně poněkud odlišná od té současné. V jejich výpovědích je patrná orientace na skupiny druhé vlny skandinávského black metalu. Dnešní „náctiletí“ blackmetalisté jiţ mohou mít poněkud jiné vzory, například více zatíţené na pagan a folk metal, kde téma satanismu nehraje jiţ často skoro ţádnou roli. Jednou z moţností dalšího rozvoje této práce je tak zaměřit se s dalším výzkumem spíše na mladší účastníky blackmetalové scény. Na druhou stranu můţe být zajímavým poznatkem právě vývoj, jakým jednotliví respondenti v mnoha ohledech během několika let prošli.

75 11. Závěry a shrnutí

Black metal je extrémní hudbou s extrémním vyjádřením. Specifická (temná) atmosféra, o které posluchači v souvislosti s black metalem hovoří, je v zásadě pojmenování pro silně transgresivní proţitky utvářené v kontrastu ke kaţdodennosti a všednosti.162 Patrně většině posluchačů black metalu jde primárně o tento proţitek z hudby podpořený specifickou estetikou black metalu, nikoliv o postoje samotných skupin. To také na druhou stranu umoţňuje poslouchat bez nějakých vnitřních problémů i skupiny, s jejichţ texty by se jedinec často neztotoţnil. To nicméně neznamená, ţe by v rámci této scény určité postoje nebyly důleţité. Spíše naopak. Od druhé vlny black metalu část scény přímo označuje black metal za „něco více neţ jen hudbu“. Explicitně pak spojuje tento hudební proud s určitými ideami, kterými jsou zejména odpor ke křesťanství, a hodnotová a proti-společenská negace označována v souvislosti s black metalem jako misantropie. Oba tyto prvky se pak dobře schovají ve významu slova „black“ jakoţto „temnoty“, do které se symbolicky uchylují, navzdory okolnímu světu, vyznavači černého kovu. Black metal (stejně jako ostatní extrémní metalové styly) je zaloţen na produkci a reprodukci extrémního vyjádření, které má také napomáhat uchovávat tuto scénu exkluzivní oproti populární hudební sféře. Jak uvádí Sarelnin (2009: 79), značná část blackmetalových skupin ani nemá ţádné ambice vystoupit z undergroundu. Konkrétní způsob extrémního vyjádření je pak v black metalu silně usměrňován a znovuutvářen právě prostřednictvím sdílených ideových rámců, které tvoří „nepsaná a nevyřčená pravidla“ – diskurz black metalu. To v praxi znamená zaměřování se na okultismus a zvláště pak na satanismus, nejen jako na hororové vyprávění, ale jako vyjádření opozice křesťanství. Rámec misantropie pak generuje zaměření se na vše, co dokáţe ničit lidskou společnost (války a zbraně, smrt, diktátorské reţimy, extrémní ideologie atd.). Reprodukce uvedené tématiky uchová blackmetalovou scénu konzistentní a tvoří další potencionál pro moţnost transgresivních proţitků. Spojení hudby a ideologie pak způsobuje to, ţe realizace transgresivních záţitků scény někdy (spíše výjimečně) také překračuje rámec poslechu hudby a projevuje se někdy extrémními činy.163 Blackmetalisté jsou však podle mého názoru spíše neţ ideologickými extremisty, extrémy především fascinováni.

162 Zde vycházím především z Kahn-Harrise (2004; 2007). 163 Zde by bylo moţné dodat, ţe kromě několika vraţd a násilných činů lze povaţovat za jeden ze silných transgresivních prvků (mimo rámec hudební produkce) zejména vypalování kostelů, které prováděli členové rané blackmetalové scény počátku 90. let.

76 Samotné satanistické vyjádření je jak ze strany blackmetalových satanistů, tak i nesatanistů často pouţíváno či respektováno jako efektivní forma nejen protikřesťanského, ale i protispolečenského postoje. Nebo alespoň, především v období dospívání, jako moţnost, jak být díky blackmetalové image na první pohled vidět a někam patřit. Většina blackmetalistů, i kdyţ nosí satanistické propriety, se patrně nepovaţuje za satanisty. Tendence vypadat jako „satanista“, ale ve skutečnosti se k satanismu nehlásit nebo jím dokonce někdy opovrhovat, je jedním ze zajímavých projevů black metalu. Za satanistickým vyjádřením lze v osobní rovině jednotlivých účastníků hledat spíše neţ satanismus (ve smyslu ztotoţňování s nějakou ideologií satanismu) postoje spjaté s antikřesťanstvím, které mohou jít ruku v ruce s pohanstvím, misantropií i celkově protináboţenským ateismem – mnozí z blackmetalistů se totiţ, i kdyţ nosí satanistické propriety, chápou striktně jako nenáboţenští aţ protináboţenští. Část blackmetalistů je však i různými myšlenkami satanismu ovlivněná či se k němu přímo hlásí nebo po určitou dobu hlásila. V případě respondentů tohoto výzkumu se to týkalo například laveyovského satanismu. Ten můţe být v mnoha ohledech i pro blackmetalisty přitaţlivý, protoţe podobně jako blackmetalová hudba, která je záleţitostí pouze exkluzivní malé scény, mohou i silně individualistické koncepce laveyovského satanismu poskytovat pocit určité výjimečnosti či odlišnosti od okolní společnosti. Blackmetaloví satanisté však organizovaný satanismus spíše odmítají a je pro ně důleţitější neorganizovaná podoba satanismu spjatá s individualismem a vizuálním vzdorem, neţ praktikování rituálů a rituální magie (i s tím se lze výjimečně setkat). U blackmetalistů také existují i různé vlastní teistické interpretace satanismu, kde je satan chápán jako existující entita umoţňující například získání různých magických dovedností. Teistické koncepce jsou pak podle mého názoru u blackmetalistů spíše menšinovou záleţitostí. Satanské vyjádření však mnozí blackmetalisté povaţují jiţ za překonané a dnes jiţ v black metalu satanismus není zdaleka jediným tématem. Významná část blackmetalové scény se od satanského vyjádření přiklonila k odkazování se na pohanství, přičemţ důvodem ne zřídka bývá označování satanismu jako součásti křesťanství. Zaměřování se na pohanství je však také jiným způsobem kritiky křesťanství a současné společnosti. Oprostit se od této společnosti znamená inspirovat se dobou, kdy tu křesťanství, které v této perspektivě člověka odcizilo přírodě a přírodním zákonům, ještě nebylo. I díky zaměření se na pohanství velké části blackmetalového spektra byla vytvořena rovina průniku s extrémně pravicovými kruhy, které ve velké míře s pohanskou mytologií také operují. Lze říci, ţe v současnosti patrně (především v tzv. true black metalu a pagan metalu) existuje větší tolerance ke krajní pravici neţ například ke krajní levici, coţ se

77 projevilo i ve vzniku širšího proudu NSBM. Black metal však nelze povaţovat za ultrapravicovou hudbu a dominantní je nepolitický black metal. Například podle Mareše (2003: 442) také řada satanistických blackmetalistů přímo odsuzuje příklon k nacionálnímu socialismu s odůvodněním, ţe satan v jejich pojetí znamená svobodu jednání bez ohledu na konvence a přináší výrazný individualismus, zatímco nacionální socialismus nutí k podřízenosti autoritě a masovosti.

78 Seznam použité literatury:

Veškeré internetové zdroje jsou aktuální k 14.8.2011.

Aitamurto, K. 2007. Russian Rodnoveri: Negotiating Individual Traditionalism. A paper presented at the 2007 International Conference, Bordeaux, France. [online]. Dostupný z: . Bernice, M. 1979. „The Sacralization of Disorder: Symbolism in Rock Music“. In: Sociological Analysis, 2/1979, 87-124. Brown, A. R. 1997. „Heavy Metal and Subcultural Theory: A Paradigmatic Case of Neglect?“ In: Geodet, K. – Thornton, S. (ed.). The Subcultures leader. London and New York: Routledge, 209-220. Cantelmi, T. – Cacaceová, C. 2008. Černá kniha satanismu: Psychosociální vlivy na mladou generaci. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. Čermák, I. 2002. „Myslet narativně (kvalitativní výzkum „on the road„)“. In: Čermák,I. – Miovský, M. a kol. Sborník z konference: Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku na prahu třetího tisíciletí. Brno: Psychologický ústav AV ČR, Nakladatelství Albert, 11-25. Disman, M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. Dyrendal, A. 2008. „Devilish Consumption: Popular Culture in Satanic Socialization“. In: Numen, 55 (2008), 68-98. Fujda, M. 2010. Akulturace hinduismu a formování moderní religiozity: K sociálním dějinám českého okultismu 1891 - 1941. Praha: Malvern. Goodrick-Clarke, N. 2006. Černé slunce: Árijské kulty, esoterický nacismus a politika identity. Praha: Eminent. Hanegraaff, W. J. 2000. „New age religion and secularization.“ Numen, 47 (2000), 288-312. Heelas, P. – Woodhead, L. 2005. The Spiritual Revolution. Why Religion is Giving Way to Spirituality. Oxford: Blackwell Publishing. Hendl. J. 2005. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál. Christe, I. 2005. Ďáblův hlas: Heavy metal. Kompletní historie pro znalce. Praha: BB art. Chryssides, G. D. 2007. „Defining the New Age“. In: Kemp, D. – Lewis, J. R. (ed.). Handbook of New Age. Leiden: Koninklijke Bril NV, 5-24.

79 Kahn-Harris, K. 2004a. „Unspectacular Subculture?: Transgression and Mundanity in the Global Extreme Metal Scene“. In: Bennett, A. - Kahn-Harris, K. (eds.). After Subculture: Critical Studies in Contemporary Youth Culture. New York: Palgrave Macmillan, 107-118. Kahn-Harris, K. 2004b. „The 'Failure' of Youth Culture: Reflexivity, Music and Politics in the Black Metal Scene“. In: European Journal of Cultural Studies, 1/2004, 95-111. Kahn-Harris, K. 2007. Extreme metal: Music and Culture on the Edge. Oxford: Berg. Korál, P. 1998. „Téměř zbytečné obavy ze satanovy hudby“. Dingir, 3/1998. [online]. Dostupný z: . Kupka, P. 2008. „Úvod do studia subkultur mládeţe v Bělorusku – konceptuální východiska výzkumu“. Rexter, 1 /2008. [online]. Dostupný z: . Kupka, P. – Laryš, M. – Smolík, J. 2009. Krajní pravice ve vybraných zemích střední a východní Evropy: Slovensko, Polsko, Ukrajina, Bělorusko, Rusko. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. LaVey, A., S. 1969. The Satanic Bible. New York: Avon Books. LaVey, A. S. 2003. Satanská bible. Praha: Baronet. Lyons, A. 1994. Satan tě chce: Uctívání ďábla a jeho sekty v Americe. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka. Luţný, D. 1997. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova univerzita. Macek, P. 1999. Adolescence: Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Praha: Portál. Mareš, M. 2003. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister & Principal. Mareš, M. 2005. Terorismus v ČR. Brno: Centrum strategických studií. Mareš, M. 2006. Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti. Praha: Ministerstvo vnitra. Mareš, M. – Štěchovský, R. 2002. „Neonacistické tiskoviny v České republice“. Rexter, 0/2002. [online]. Dostupné z: . Mathews, Ch. 2009. Modern Satanism: Anatomy of a Radical Subculture. Westport: Praeger. Moynihan, M. – Søderlind, D. 1998. Lords of chaos: The Bloody Rise of the Satanic Metal Underground. Venice, CA: Feral House. Sarelin, M. 2009. „Religion within Finnish Black Metal“. In: Wolf-Knuts,U. – Grant, K. (ed.). Rethinking the Sacred: Proceedings of the Ninth SIEF Conference in Derry 2008. Derry: Åbo Akademi University, 75-87.

80 Smolík, J. 2006. „Extremismus subkultur mládeţe?“. Rexter, 1 /2006. [online]. Dostupné z: . Smolík, J. 2010. Subkultury mládeže. Uvedení do problematiky. Praha: Grada. Strauss, A. – Corbinová, J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert. Suchánek, M. 2003. „Satanismus jako hrozba pro vnitřní bezpečnost?“. Rexter, 1/2003. [online]. Dostupné z: . Swatos, W. H. 1992. „Adolescent Satanism: Research Note on Exploratory Survey Data“. In: Review of religious research, 2/1992, 161-169. Tiryakian, E. A. 1972. „Toward the Sociology of Esoteric Culture“. In: The American Journal of Sociology, 3/1972. The University of Chicago Press, 491-512. Vikernes, V. 2005. Vargsmål. [online]. Dostupné z: . Veselý, J. 2003. Satanismus. Praha: Vodnář. Vojtíšek, Z. 1998. Netradiční náboženství u nás. Praha: Dingir. Vojtíšek, Z. 2007. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. Praha: Beta Books.

Jiné zdroje:

Časopisy a tisk

Beat, 2/1993. [online] Dostupné z: . Blackmoon 2004a. „Partitury v černém: Sofistikovaný dekameron temné metalurgie part V“. Spark, 6/2004, 80-81. Blackmoon 2004b. „Monolit zastřený věčnou mlhou: Bathory“. Spark, 8/2004, 49-53. Holocaust, 1995 (číslo neuvedeno). Inqizitor, 2/2005. Kill Yourself!, č. 2 (nedatováno). [online]. Dostupné z: . Lidové noviny, 31.10.2007. [online]. Dostupné z: . Maxim, 11/2008. Metal Hammer, 1994 (číslo neuvedeno). [online]. Dostupné z:

81 . Němec, P. 2010. „Black metal: Kořeny, vzestup, současnost“. Maxim, 2/2010, 62-65. Newsweek Poland, 2006 (číslo neuvedeno). [online] Dostupné z: . Petričko, J. 2001. „Paragraf 666“. Rock report, 1/2001, 48-49. Rock Brigade, Červenec 1996. [online]. Dostupné z: . Tartarean Desire, 2004. [online]. Dostupné z: . Rock Hard, 2008 (číslo neuvedeno). [online]. Dostupné z: . Rozhovor s Euronymem z Mayhem. Nedatováno. [online] Dostupné z: . Rozhovor s Danim Filthem z Cradle of Filth. 2005. [online]. Dostupné z: . Rozhovor s Gaahlem z Gorgoroth. 2006. [online]. Dostupné z: . Rozhovor s Graveland. Okolo roku 2001. [online]. Dostupné z: . Spark, 1/1995. [online]. Dostupné z: . Spark, 3/2001. Spark, 4/2011. Veselý, K. 2010. „Černější neţ tma: Hledání jednotné teorie těţkého kovu“. HIS Voice, 6/2010, 12-15. Veselý, K. 2011. „Vraţdy a hořící kostely. Vítejte v norském metalu“. Lidové noviny, 1.8.2011. [online] Dostupné z: . <>, 3/2004.

82 Film a video

Bigbít: Rockfesty a heavy metal (cca 1984-89). 2000. 40. díl dokumentárního cyklu České televize. Česká republika. Dunn, S. – McFadyen, S. – Wise, J. 2005. Metal: A Headbanger's Journey. Documentary. USA. True Norwegian Black Metal. 2007. 5-part Documentary. VBS/Vice Magazine. USA.

Hudební nosiče

Barthory. 1984. Bathory. Black Mark. Burzum 1993. Aske. Deathlike Silence. Cradle of Filth. 1996. Vempire or Dark Fairytales in Phallustein. Cacophonous Darkthrone. 1993. Under a Funeral Moon. Peacevile. Darkthrone. 1995. Panzerfaust. Moonfog. Iron Maiden. 1982. The Number of the Beast. EMI. Marduk. 2008. Panzer Division Marduk (re-release). Osmose. Root. 1990. Zjevení. Zeras. Satyricon. 1999. Rebel Extravaganza. Nuclear Blast Venom. 1981. Welcome to Hell. Neat. Venom. 1982. Black Metal. Neat.

Internetové odkazy http://cirkevsatanova.com http://en.wikipedia.org/wiki/File:Blood_fire_death.jpg http://en.wikipedia.org/wiki/File:Gorgoroth_by_Christian_Misje.jpg http://en.wikipedia.org/wiki/Panzerfaust_%28album%29 http://methalllblog.wordpress.com/2011/03/14/sejtn-freedom/ http://r-a-b-m.blogspot.com/2009/09/new-rabm-logo.html http://web.archive.org/web/20051222015734/www.thepaganfront.com/pf.php?show=stateme nt http://www.411mania.com/music/columns/113432/Thrifty-Tunes-08.15.09:-Venom--- Welcome-To-Hell.htm

83 http://www.allmusic.com/album/panzer-division-marduk-r1317099 http://www.allstarpics.net/0074304/012660586/graveland-pic.html http://www.arkona-russia.com/en/ehistory/ http://www.burzum.org/eng/discography/official/1993_aske.shtml http://www.burzum.org/eng/gallery02.php?id=photo01 http://www.fmp666.com/pix1/ http://www.metal- archives.com/albums/Cradle_of_Filth/Vempire_or_Dark_Faerytales_in_Phallustein/66 http://www.metal-archives.com/albums/Iron_Maiden/The_Number_of_the_Beast/75 http://www.metal-archives.com/albums/Satyricon/Rebel_Extravaganza/1301 http://www.metal-archives.com/albums/Venom/Black_Metal/861 http://www.metal-archives.com/bands/Xasthur/4936 http://www.metalasylum.net/concertreviews/2008/cr0808.php http://www.metalforever.info/article.php?id=35 http://www.metalforever.info/article.php?id=35 http://www.metallian.com/kingdiamond.htm http://www.metallum.cz/viewtopic.php?f=15&t=1371&p=102496 http://www.myspace.com/oldblackmetal/photos/10569401 http://www.spirit-of-metal.com/groupe-groupe-Antestor-l-en.html http://www.tartareandesire.com/interviews/root.html http://www.thepaganfront.com https://picasaweb.google.com/Christlline.zhiqin/ArkonaSlavsiaRus#5274468198079060882

84 Abstract

The subject of this thesis is Satanism in black metal music. Black metal is an offshoot of extreme metal, in which the topic of Satanism has played an important role from its very beginning. This is evident both in texts and in the image of black metal bands. The nature of Satanism in black metal, however, is considered debatable, and it is often refered to as a form of posturing even by the musicians themselves. Even though not all the black metal bands can be explicitly identified with Satanism, there is a considerable number of musicians and their supporters who openly declare their allegiance to it. Some of them are inspired by LaVeyan Satanism or have their own (sometimes even theistic) concepts. Since the second phase of Scandinavian black metal in the early 1990‟s it is possible to understand black metal as a musical-ideological movement, where misanthropy and opposition to Christianity (or religion in general) form the basic ideological framework. Beside the satanic expressions, a part of the scene also started to refer to Paganism within the anti-Christian rhetoric in the first half of the 1990‟s. This focus on Paganism completely replaced the original satanic topics in some bands. At that time a part of the black metal scene experienced a shift to extreme right-wing ideologies, which is currently most visible in the post-communist countries. The thesis examines the evolution of the black metal subculture, focusing on the crucial stages of its development and on the bands that most significantly contributed to the constitution of this music style. An integral part of the thesis is also a presentation of the field research findings. The research looks at the way the members of the extreme metal scene relate themselves to Satanism, Paganism, and the presence of far right-wing attitudes in black metal.

Keywords: extreme metal, black metal, satanism, paganism, far right-wing, subculture, scene

85 Abstrakt

Práce se zabývá satanismem v black metalu. V případě black metalu se jedná o odnoţ extrémní metalu, kde téma satanismu hraje jiţ od je počátků důleţitou roli. To je patrné jak v textech, tak i v image těchto hudebních skupin. Povaha satanismu v black metalu je však povaţována za diskutabilní a tento satanismus je často označován (a to i samotnými hudebníky) za určitou formu pózy. Členy blackmetalových skupin a jejich příznivce tedy nelze explicitně ztotoţňovat se satanismem, na druhé straně však existuje také část blackmetalové scény, která se k satanismu aktivně hlásí. Někteří blackmetalisté se inspirují satanismem Antona LaVeye nebo mají vlastní (někdy i teistické) koncepce. Od druhé vlny skandinávského black metalu na počátku 90. let 20. století lze označit black metal za hudebně-ideový proud, kde jsou společně sdílenými ideovými rámci opozice vůči křesťanství (či náboţenství obecně) a misantropie. Vedle satanského vyjádření začala v protikřesťanské rétorice část scény v první polovině 90. let 20. století pouţívat také odkazování se na pohanství, přičemţ u některých skupin tato orientace původní satanská témata zcela nahradila. V této době také dochází k příklonu části blackmetalové scény ke krajně pravicovým ideologiím, coţ se v současnosti projevuje zejména v post-komunistických zemích. Práce s ohledem na uvedené téma reflektuje vývoj blackmetalové subkultury, přičemţ zohledňuje klíčové fáze a hudební skupiny, které se na utváření tohoto hudebního stylu výrazně podílely. Součástí práce je také prezentace výsledků vlastního terénního výzkumu. Tento výzkum se zabýval tím, jakým způsobem se k satanismu, k pohanství a přítomnosti krajně pravicových postojů v black metalu vztahují samotní účastníci této extrémně metalové scény.

Klíčová slova: extremní metal, black metal, satanismus, pohanství, krajní pravice, subkultura, scéna

86