JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra jazzové interpretace Bicí nástroje

Jorge Rossy a - komparace interpretačních přístupů v rámci tria

Bakalářská práce

Autor práce: Adam Sikora Vedoucí práce: odb. as. Kamil Slezák Oponent práce: MgA. Martin Kleibl

Brno 2017 Bibliografický záznam Sikora, Adam. a Jeff Ballard - komparace interpretačních přístupů v rámci Brad Mehldau tria [Jorge Rossy and Jeff Ballard - comparison of musical approach in the context of Brad Mehldau's Trio]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra jazzové interpretace, rok 2017. 67 s. Vedoucí diplomové práce odb. as. Kamil Slezák.

Anotace Diplomová práce "Jorge Rossy a Jeff Ballard - komparace interpretačních přístupů v rámci Brad Mehldau Tria" pojednává o herních přístupech dvou hráčů v kontextu jednoho hudebního tělesa. Cílem práce je charakterizování herních koncepcí hudebníků spjatých s triem. Zabývá se tak jejich zvukem, stylem hry, filozofií i inspiračními zdroji, kdy je důraz kladen obzvláště na bicí doprovod. Práce obsahuje detailní transkripce a rozbory konkrétních nahrávek Brad Mehldau Tria.

Annotation The diploma thesis "Jorge Rossy and Jeff Ballard - Comparison of Musical Approach in the Context of Brad Mehldau's Trio" deals with approach of each drummer (that has been a member of the trio) in the context of this specific musical setting. The main aim of this work is to describe their musical style. It presents their own specific sound, playing style, philosophy and sources of their influences. This work also describes the specifics of accompaniments of Rossy and Ballard. This thesis includes transcriptions and analyses of specific trio recordings. Klíčová slova

Jorge Rossy, Jeff Ballard, Brad Mehldau, , trio, bicí nástroje, bicí souprava Keywords

Jorge Rossy, Jeff Ballard, Brad Mehldau, jazz, trio, percussion instruments, drum kit, drum set

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně, dne 10. května 2017 Adam Sikora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval odb. as. Kamilu Slezákovi za odborné vedení práce, pomoc, věcné připomínky i neotřelé nápady během realizace této bakalářské práce.

Obsah

Předmluva ...... 6

Úvod ...... 7

Stav bádání ...... 8

1. Bradford Alexander Mehldau ...... 9

1.1 Život, vývoj, filozofie hry ...... 9 1.2 Hlavní vlivy ...... 16 1.3 Ocenění ...... 17

2. Jordi Rossy ...... 19

2.1 Život, vývoj, filozofie hry a inspirace ...... 19 2.2 Hudební charakteristika ...... 24 2.3 Styl hry ...... 27

3. Jeff Ballard ...... 29

3.1 Život, vývoj, filozofie hry a inspirace ...... 29 3.2 Hudební charakteristika ...... 35 3.3 Styl hry ...... 36

4. Analýza vybraných nahrávek ...... 39

4.1 Blues (Solar, Cheryl) ...... 39 4.2 Rhythm changes (Anthropology, Brownie Speaks) ...... 41 4.3 Cover verze (Exit Music [for a film], Knives Out) ...... 44

Závěr ...... 46

Použité informační zdroje ...... 47

Seznam příloh ...... 50

Přílohy ...... 51

Předmluva

Téma mé bakalářské práce vzniklo, do jisté míry, spontánně během jednoho z bakalářských seminářů vedených Mgr. Janem Přibilem, DiS. V době, kdy bylo nutné odevzdat již smysluplné a realizovatelné téma, jsem tak poměrně automaticky a nenuceně zvolil toto řešení. K hudbě Brada Mehldaua a potažmo i interpretaci jeho spoluhráčů mám totiž až nekritický postoj. V tomto ohledu je tedy pro mne téma práce zároveň blízké ve smyslu zpracování a realizace, ale i výzvou k objektivnímu hodnocení subjektů a nejen k jejich uctívání.

Tato práce se vypořádává s aktuální problematikou. To v mnoha případech obnáší jisté riziko budoucí ztráty významu v kontextu vývoje a další profilace umělce/umělců. Nicméně v tomto ohledu vycházím ze zdrojů, které se jeví nadčasově (nebo nadčasovými jsou) a je tedy v podstatě nemožné, aby výsledek byl retrospektivně devalvován.

6 Úvod

Brad Mehldau je v současném hudebním světě jednou z nejvýraznějších a nejvlivnějších osobností. Byť není tím hlavním nositelem tématu práce, je nepochybně pojícím prvkem, který dává Jorge Rossyho a Jeffa Ballarda do kontextu. Mehldau, společně se svými hudebními partnery, ovlivňuje celou následující generaci hudebníků.

První kapitola, pro logickou stavbu práce, se věnuje právě Mehldauovi. Nalezneme v ní popis jeho hudebních kořenů, průběh jeho uměleckého vývoje, jeho interpretační přístup ke hře na nástroje a jeho umělecké inspirace, které formovaly jeho růst. Jsou zde i specifikována alba, které s Rossym a Ballardem nahrál v triových formacích.

Následující dvě kapitoly jsou nosnou konstrukcí této práce. Zařadil jsem je chronologicky, dle působení v Mehldauově triu, v pořadí nejprve Jorge Rossy a posléze Jeff Ballard. Obě kapitoly se částečně věnují vývoji a hudební profilaci jednotlivých bubeníků. Hlavní náplní je pak interpretační přístup (zvuk a instrumentář, obsah hraní, motorika hry), filozofie hry a jejich inspirační zdroje. V těchto kapitolách nedochází k explicitnímu srovnání Rossy vs. Ballard - rozdíly se snažím přednést citlivě a hlavně objektivně. Obecně se stavím spíše kriticky ke způsobu zjevného srovnávání - dle mého názoru hrozí v této metodě nevědecký verdikt podložený subjektivním dojmem. Jejich charakteristiky jsou ale specifikovány dostatečně pro to, aby mohly být vzájemně vedle sebe uvedeny a srovnány. Hlavní metodou použitou k rozklíčování jejich stylů je analýza. Pro tento účel tedy vycházím z audio a video nahrávek (více v kapitole Stav bádání).

Poslední kapitola si dává za cíl analyzovat a srovnat konkrétní zvukové snímky. Jelikož jsem nenarazil na pramennou nahrávku, na které by byli vystavení stejné problematice, musím volit prostředky, které dokážou do jisté míry vymezit materiál tak, aby komparace a analýza byla provedena na obdobných základech. Zvolil jsem pro tento účel interpretace skladeb, které jsou formově na základu blues, rhythm changes a nebo jsou cover verzemi soudobých umělců.

7 Stav bádání

V tématech, které mají aktuální charakter, je třeba vždy zohlednit nadčasovost dostupných pramenů a literatury. Pro faktografické účely mé bakalářské práce jsem jako nadřazený pramen použil oficiální webové stránky jednotlivých umělců. V případě, že se v údajích vyskytly určité nesrovnalosti, vycházel jsem z právě zmíněných osobních webových stránek jako z určujícího a směrodatného zdroje. Jedná se tedy o stránky: www.bradmehldau.com, www.jorgerossy.com a www.jeffballard.com.

Rovnocenným pramenem jsou pro mne - v případě analýz a charakteristik - zvukové a audiovizuální záznamy. U těchto zdrojů používám veškeré v práci uvedené nahrávky. V případě rozboru video nahrávek vycházím z dostupných pramenů ze streamovací stránky www.youtube.com. U videonahrávek používám klíčová slova k vyhledání potřebných informací a pomocí metody indukce usuzuji závěr / závěry.

K dostatečnému obrazu hráčského vývoje a filozofie hry jednotlivých umělců, ale také k periodizaci, popisu a k vývoji tria jsem čerpal z rozhovorů, které umělci poskytli. V tomto ohledu bylo množství materiálu zcela dostačující, a proto nebylo potřebné se s umělci kontaktovat osobně. Použil jsem rozhovory (které cituji i ve vlastním textu práce) především z online stránek www.allaboutjazz.com.

Velkým zdrojem informací, převážně faktografického typu, byly rovněž publikace a zdroje encyklopedického charakteru. Informace jsem vyhledával v odborném The New Grove Dictionary of Jazz, ve webovém slovníku www.britannica.com, v online katalogu www.allmusic.com. Informace týkající se bubeníků jsem získal i v měsíčníku Modern Drummer magazine.

Z vlastní rešerše jsem zjistil, že na mnou zvolené téma není doposud publikována žádná vědecká práce. V českém okruhu není práce týkající se žádného z umělců uvedených v tématu, v měřítku světovém jsou pak práce, které se věnují konkrétním hráčským charakteristikám hry Mehldaua, nicméně pro náplň mé práce nejsou tolik relevantní a jako zdroj jsem je nevyužil.

8 1. Bradford Alexander Mehldau 1.1 život, vývoj, filozofie hry

Bradford Alexander Mehldau (zkráceně Brad Mehldau) se narodil 23. srpna 1970 ve městě Jacksonville v severní Floridě - ve Spojených státech amerických. Jeho otec Craig Mehldau byl doktor, jeho matka Annette Mehldau ženou v domácnosti. S rodinou se v jeho školním věku stěhovali a tak vyrůstal střídavě ve státech Connecticut a New Hampshire. Již od útlého dětství projevil zájem o hudbu a od svých šesti let začal hrát na klavír. Hodiny klavíru zaměřené na interpretaci vážné hudby bral od svých šesti do čtrnácti let. Zlomovým okamžikem, jak vzpomíná, pro něj byl poslech alba Oscara Petersona a Joe Passe vydané vydavatelstvím Pablo:

"Zhruba od šesti let jsem hrál na klavír klasiku, z části jsem improvizoval, nicméně nehrál jsem jazz - nebyl jsem s tímto žánrem (v té době) seznámen. Poslechnout si, po všech těch nahrávkách Vladimira Horowitze a jiných virtuózů, Oscara bylo něco ohromného. Dokázal jsem se s tím do určité míry ztotožnit. Tohle bylo něco zcela jiného, než jsem do té doby slyšel a vtáhlo mě to do jazzového světa - do toho všeho, co se dalo zahrát na klavír."1

Mehldau se však od vážné hudby neodstřihnul, je to jedna z jeho mnohých inspirací. Obzvláště blízká mu je Brahmsova sólová klavírní tvorba. Z více rozhovorů je pak patrné, že jeho poslechovo-inspirační aktivity přesahují jazzový idiom a vlivy čerpá z hudby barokní (obzvláště Johanna Sebastiana Bacha), klasicistní, již zmíněných mladých německých romantiků (Brahms, Schumann) či z hudby 20. století (Béla Bartók, Olivier Messiaen, Igor Stravinskij, Paul Hindemith, ad.).

Ve věku mezi dvanácti až třinácti lety obdržel od svého kamaráda sólovou desku Keitha Jarretta - Solo Concerts: Bremen/Lausanne vydanou nakladatelstvím ECM a pro mladého Brada se otevřel nový svět možností, všeho co je možné na klavír zahrát. Následovalo období několika let, kdy

1 JUNG, Fred. A conversation with Brad Mehldau [online] (překlad autora). All About Jazz [27. duben 2012]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp-content/uploads/2012/04/All- other-interview-questions.pdf

9 nestřídmě nakupoval alba různorodých klavíristů, ale i hráčů na dechové nástroje - kterými byl ovlivněn stejně, jako klavíristy:

"Samozřejmě, miloval jsem hru Buda Powella či Theloniuse Monka, všechny klavíristy této doby, avšak byly to Birdovy*2 sóla, které jsem stahoval - chtěl jsem se dostat přímo ke zdroji."3

"Na střední škole jsem udělal relativně hodně transkripcí, zapsal jsem několik Parkerových sól, She Rote či Moose the Mooche jsou ty, které si pamatuji. Pak ještě Coltraneovo sólo v Giant Steps. Nějaká sóla Buda Powella a taky části hry McCoy Tynera - hlavně z prvních desek Coltrana vydaných u Atlanticu."4

Ve věku 19 let Mehldau absolvoval Hall High school ve West Hartfordu, Connecticut. Mezi jeho spolužáky byli např. tenor saxofonista Joel Frahm, či bubeník William Dobrow. Spolu s Frahmem pak pravidelně koncertovali v místním jazzovém klubu, společně utvářeli školní ansámbly či studovali vývoj, etapy a chronologii dějin hudby/jazzu - činnost, o které Mehldau říká, že dělá každý hudebník ve vývojovém stádiu, který si klade za cíl hrát osobitě. Mladým studentům byl nápomocný i Larry Dinnatele, lokální bubeník a mentor studentů, který jim pomáhal získat hráčskou praxi. Ještě během studia na Hall High school získal Mehldau ve svých osmnácti letech celostátní ocenění 's Best All-Around Musician Award.

2 Bird - přezdívka Charlie Parkera, pozn. aut 3 JUNG, Fred. A conversation with Brad Mehldau [online] (překlad autora). All About Jazz [27. duben 2012]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp-content/uploads/2012/04/All- other-interview-questions.pdf 4 MACKENZIE, Kirsten. Moderations in Music [online] (překlad autora). New Zealand School of Music [18. březen 2005]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/2012/04/the-interviews- of-brad-mehldau-an-amalgamation

10 obr. 1: ročenka Brada Mehldaua z Hall High school ve West Hartfordu 5

O Mehldauově mimořádném talentu se vyjádřil i jeho učitel, Bill Stanley, dlouhodobý vedoucí školních ansámblů na Hall High school, když Mehldau dorazil na koncert bez not:

"Byl jsem vzteklý! Tohle byl dlouhý, docela významný koncert a ne nějaká zkouška! Byla tam komplikovaná bigbandová aranžmá. Brad však i bez not nevynechal žádnou důležitou sekci, věděl harmonické progrese. Každá nota, fráze, kterou během koncertu zahrál, byla perfektní!"6

Pro Mehldaua nicméně bylo hlavním cílem dostat se do New Yorku, hlavně po návštěvě koncertů v klubu Bradley's:

"Co mě opravdu utvrdilo v přesvědčení jít do New Yorku, byla návštěva koncertů s mými kamarády ze střední školy. Jednoho večera jsme jeli do klubu Bradley's si poslechnout duo Hank Jones / Red Mitchell. Tohle mě naprosto dostalo - vidět někoho hrát 'takhle' na klavír, to celé ze vzdálenosti dvou metrů. Následující večer jsem slyšel Cedara Waltona... Tedy formaci The Timeless All Star s Bobby Hutchersonem, Billy Higginsem, Ronem Carterem, Haroldem Landem a Cedarem Waltonem - krásný komorní

5 Ročenka Brada Mehldaua [online]. [1988] [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.savagewatch.com/bradmehldau.jpg 6 STAUDTER, Thomas. A Jazz Pianist Comes Back For a Show in His Hometown [online] (překlad autora). New York Times [27. leden 2002]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2002/01/27/nyregion/a-jazz-pianist-comes-back-for-a-show-in-his- hometown.html

11 jazzový ansámbl. Ta bezprostřednost slyšitelná z ride činelu Billa Higginse a compingu Cedara Waltona - po tom, jak jsem tuto hudbu znal z nahrávek vydavatelství Blue Note! Věděl jsem, že chci tady žít, už jen případně ze skutečné možnosti mít více posluchačských zážitků jako tento!"7

V roce 1988 nastoupil Brad Mehldau na The New School for Social Research. Zde studoval pod vedením umělců jako Junior Mance, Fred Hersch, Kenny Werner či Jimmy Cobb. Absolvoval, s krátkou pauzou z důvodu již aktivního profesního vytížení, po pěti letech. První nahrávka Mehldaua (tehdy dvacetiletého) je právě s jeho učitelem z The New School - Jimmy Cobbem. Ten založil kvartet Cobb's Mob a spolu s Mehldauem v něm hrál ještě s kytaristou Peterem Bernsteinem a kontrabasistou Johnem Webberem:

"Jimmy Cobb tehdy učil na New School a hodiny s ním probíhaly v podstatě systémem 'hrajeme dvě hodiny s Jimmy Cobbem' jednou týdně. Už jen kvůli tomu pro mě stálo za to studovat na této škole!"8

Prvním významným mezinárodním úspěchem bylo angažmá u Joshua Redmana v dnes již proslulém kvartetu (s Christianem McBridem na kontrabas a Brianem Bladem na bicí). V roce 1992 nejdříve jako záskok, posléze jako člen koncertující kapely po celém světě. Sám Redman nazval Mehldaua jeho nejoblíbenějším hudebníkem na světě, jakkoliv ho dokázal iritovat svou závislostí na heroinu:

"Nikdo se Bradovi nemůže hudebně ani přiblížit. Je klavíristou s největším smyslem pro groove, s kterým jsem kdy hrál. Jeho cit pro vedení melodie z něj dělá hráče, u kterého máte pocit, že na nástroj zpívá. Měli jsme společné neshody - a byly i dny, kdy jsem nebyl schopen se na pódiu na něj

7 PANKEN, Ted. In Conversation with Brad Mehldau [online] (překlad autora). Jazz.com [5. červen 2008]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp-content/uploads/2012/04/All- other-interview-questions.pdf 8 PANKEN, Ted. In Conversation with Brad Mehldau [online] (překlad autora). Jazz.com [5. červen 2008]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp-content/uploads/2012/04/All- other-interview-questions.pdf

12 ani podívat - nicméně v okamžiku, kdy začal hrát, jsem se do něj znovu zamiloval."9

V roce 1994 zakládá Brad Mehldau své trio. V té době se totiž v New Yorku objevuje celá plejáda lidí, kteří přicházejí do této Mekky jazzu po absolvování Berklee College of Music v Bostonu. Tyto významné osobnosti pak jsou pro následující vývoj umělce celkem zásadní - z mnoha lidmi spolupracuje dodnes. Namátkou se jedná o tyto hudebníky: kytarista , saxofonisté , Seamus Blake, či (který sice studoval sociální studie na Harvardu, nicméně ho můžeme rovněž zařadit do vlny "bostonských emigrantů"). Ale hlavně pak Jorge Rossy - bubeník, vibrafonista a klavírista pocházející z Katalánska a - kontrabasista, který přichází do New Yorku po angažmá v kapele Garyho Burtona.

Tato kapela vydává v roce 1995 první Mehldauova tria názvané Introducing Brad Mehldau pod záštitou Warner Bros. Records Inc. U tohoto vydavatelství zůstává až do roku 2002, posléze přechází do dceřiné společnosti Nonesuch. Debut je však rozdělen do dvou částí - kdy v prvních pěti skladbách slyšíme Mehldaua s rytmickou sekcí již výše zmíněných. Druhá část (skladby 6 - 9) je doprovázena Christianem McBridem na kontrabas a Brianem Bladem na bicí. Pro trio byla tato nahrávka zlomová a v podstatě si získali okamžitou přízeň jak širokého spektra posluchačů, tak odborné kritiky. Od této chvíle se dá říct, že trio je pro Mehldaua nejtypičtějším vyjadřovacím prostředkem (jakkoliv jeho aktivity sólové, role sidemana či větší ansámbly jsou neméně kvalitní). Proto níže uvádím aktuální triovou diskografii této kapely (v obsazení Brad Mehldau - klavír, Larry Grenadier - kontrabas, Jorge Rossy - bicí):

. Brad Mehldau Trio - Introducing Brad Mehldau (1995) . Brad Mehldau Trio - The Art of the Trio, Volume One (1997)

9 STAUDTER, Thomas. A Jazz Pianist Comes Back For a Show in His Hometown [online] (překlad autora). New York Times [27. leden 2002]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2002/01/27/nyregion/a-jazz-pianist-comes-back-for-a-show-in-his- hometown.html

13 . Brad Mehldau Trio - The Art of the Trio, Volume Two: Live at the Village Vanguard (1998) . Brad Mehldau Trio - The Art of the Trio, Volume Three: Songs (1998) . Brad Mehldau Trio - The Art of the Trio, Volume Four: Back at the Vanguard (1999) . Brad Mehldau Trio - Places (2000) . Brad Mehldau Trio - The Art of the Trio, Volume Five: Progression (2001) . Brad Mehldau Trio - Anything Goes (2004) . Brad Mehldau Trio - (2006)

Krátce po vydání triové prvotiny, konkrétně mezi vydáním Introducing Brad Mehldau a The Art of the Trio, vol. 1, se Mehldau stěhuje z New Yorku na západní pobřeží, do Los Angeles. To bylo zčásti zapříčiněno Mehldauovými problémy s drogami, ale také již hektičnosti a náročností bydlení v New Yorku.

"Už to začínalo být pro mě příliš intenzivní. Je mnoho skvělých hudebníků v tomto městě, ale také mnoho mizerných... Také mi připadá, že v New Yorku je spousta negativních energií - ocitnul jsem se v nepříliš ideálním kolektivu. A životní náklady tam jsou extrémně vysoké."10

V té době už Mehldau aktivně koncertuje po celém světě a tak přiznává, že není až tak důležité, kde bydlí.

"Místo, kde žijete, není v mnoha případech místo, kde vyděláváte na živobytí. Nedokázal bych vydělat na dostatečné živobytí hraním pouze v New Yorku. Toto platí všude pro všechny hudebníky - vydělat si dokážete pouze hraním na turné, či festivalech."11

Mehldauovo portfolio se tak od poloviny devadesátých let dvacátého století rozrostlo na prestižní jazzové události, jako jsou například evropské North

10 KOHLHAASE, Bill. Brad Mehldau Finds a Key to Happiness in Los Angeles [online] (překlad autora). Los Angeles Times [27. prosinec 1996]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://articles.latimes.com/1996- 12-27/entertainment/ca-12830_1_los-angeles 11 KOHLHAASE, Bill. Brad Mehldau Finds a Key to Happiness in Los Angeles [online] (překlad autora). Los Angeles Times [27. prosinec 1996]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://articles.latimes.com/1996- 12-27/entertainment/ca-12830_1_los-angeles

14 Sea Jazz festival či Montreaux Jazz festival, koncertování po kontinentech Ameriky, Evropy, Asie i Austrálie. V roli sidemana se pak Mehldau objevuje na mnoha nahrávkách se svými vrstevníky (namátkou Peter Bernstein, Joshua Redman, Chris Cheek, Mark Turner, , Antonio Sanchéz, Wolfgang Muthspiel), ale i po boku velkých jazzových legend (mj. Wayne Shorter, , Charles Lloyd, Billy Higgins, , John Scofield, John Patitucci, a mnoho dalších).

Zhruba počátkem třetího tisícletí se Mehldauovy autorské zájmy rozšířily mimo formát tria či sólových vystoupení (nicméně v trendu hraní v triu nadále pokračuje). Prvním významným počinem bylo album Largo (2002), kde kromě rytmické sekce jeho tria můžeme slyšet malý komorní dechový ansámbl (sestávající z klarinetu, flétny, hoboje, fagotu, lesního rohu, trombónu a bas trombónu). Navíc rytmická sekce se střídá a tak zde ještě, kromě hráčů z triové sestavy, hraje na kontrabas Darek Oleszkiewicz, na bicí a perkuse Jim Keltner, Matt Chamberlain, Victor Indrizzo a na kytaru Jon Brion. Druhou doposud vydanou nahrávkou většího tělesa (2010) nesoucí Mehldauovo jméno je , kde kromě Mehldaua, Joshua Redmana, Larryho Grenadiera, Matta Chamberlaina a Jeffa Ballarda slyšíme orchestr pod taktovkou Dana Colemana. Dalšími počiny jsou dua - mezi ně patří kolaborace se zpěvačkami z oblasti vážné hudby - Renée Fleming (album , vydané v roce 2006) a Annou Sofie von Otter (deska z roku 2010 - Love Songs). Mezi instrumentální alba v duetním obsazení patří Modern Music, které nahrál s Kevinem Haysem, album Nearness vydané v roce 2016 s dlouholetým přítelem Joshua Redmenem či počin na pomezí elektronické hudby a jazzu s bubeníkem Markem Guillianou (Mehliana: Taming the Dragon). Nejnovější doposud vydanou deskou (z roku 2017) je Chris Thile & Brad Mehldau s Chrisem Thilem hrajícím na mandolínu, kde oba umělce můžeme navíc slyšet zpívat.

V triové formaci pak v roce 2005 došlo ke změně. Od tohoto roku začalo Brad Mehldau Trio hrát ve složení Brad Mehldau, Larry Grenadier a Jeff Ballard na bicí. Nelze zcela rozhodně říct, zda se jednalo o nahrazení - Brad a Jorge se během společných zkoušek shodli, že hudební vývoj celku je příliš intuitivní a "moc snadný":

15 "Po těch několika letech se nám stalo, že jsme hráli dohromady daleko intuitivněji - dosáhli jsme stádia, kdy jsme si neměli už hudebně víc povědět. Takhle to řekl přímo Jorge. Pak jsem slyšel hrát Jeffa ve Fly triu - s Markem Turnerem a Larrym a ucítil jsem příležitost, kterou jsem uviděl ve hře Larryho. Larry hraje úplně jinak s každým jednotlivým bubeníkem a ve Fly triu hrál víc organicky a to mě docela zaujalo. Téměř jsem žárlil, protože jsem Grenadiera nikdy takhle neslyšel hrát a to s ním hraju celou dobu. Tohle mě vlastně donutilo vzít si Jeffa!"12

V sestavě s Jeffem Ballardem pak Mehldau vydal doposud pět triových alb:

. Brad Mehldau Trio - Day is Done (2005) . Brad Mehldau Trio - Brad Mehldau Trio Live (2008) . Brad Mehldau Trio - Ode (2012) . Brad Mehldau Trio - (2012) . Brad Mehldau Trio - (2016)

Charakteristiky jednotlivých trií dále rozvádím v kapitolách věnovaných bubeníkům.

1.2 Hlavní vlivy

Brad Mehldau je známý pro svoje široké spektrum inspirací, kterými byl ovlivněn. V jeho hře tak lze tak zaznamenat vlivy jak klasicistní hudby, tak například Herbieho Hancocka. Sám umělec se k tomu vyjadřuje takto:

"Zajímám se hodně o vážnou hudbu, pop, rock, hudbu z Brazílie, ale i jiné žánry. Poslouchám je z čistého potěšení a záliby a posléze mnoho z toho se projevuje v mém hraní. Ve vážné hudbě je psaný kánon - kde můžeme studovat tyto díla, partitury (...). Nakonec se však považuji

12 PANKEN, Ted. In Conversation with Brad Mehldau [online] (překlad autora). Jazz.com [5. červen 2008]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp-content/uploads/2012/04/All- other-interview-questions.pdf

16 za improvizujícího jazzového umělce. Nicméně si myslím, že mám talent pro vstřebávání hudební literatury a inkorporování do svého projevu."13

Pokud bychom měli zdroj inspirací zúžit na konkrétní jazzové klavíristy, tak zcela určitě Mehldau studoval hru Oscara Petersona, Theloniuse Monka, Buda Powella, Wyntona Kellyho, McCoy Tynera, Keitha Jarretta nebo Herbieho Hancocka. Zajímavostí pak je, že Mehldau je hudebními kritiky často přirovnáván k Lennie Tristanovi a Billu Evansovi. Tyto přirovnání umělci pochopitelně lichotí, nicméně se nad nimi pozastavuje:

"... je to vždy zajímavé, protože jsem nikdy Tristanovu hudbu moc nestudoval. Avšak to, co jsem slyšel, se mi velice líbilo. Co se týče Billa Evanse, toho jsem poslouchal, nicméně rozhodně ne tolik, jako Herbieho, Wyntona Kellyho, McCoy Tynera a mnoho dalších..."14

Kromě již zmíněných inspirací je nutno zmínit dva velikány jazzové bicí soupravy, s kterými Brad ve velké míře spolupracoval - Jimmy Cobb, známý nejvíce ze spolupráce s Milesem Davisem a kultovních nahrávek jako Kind of Blue či Sketches of Spain a Billy Higginsem, známým převážně ze spolupráce s Ornettem Colemanem, Charlesem Lloydem a Cedarem Waltonem. Tito dva hudebníci, dle mého názoru, rozhodně formovali Mehldaua v uvažování a způsobu hry s bubeníky. Mehldau, který má zcela určitě velký respekt k tradici a řemeslu, tak mohl hrát se spoluhráči jeho hudebních vzorů a mít tak bezprostřední styk s hráči, které znal z nahrávek.

1.3 Ocenění

Brad byl během své kariéry nominován na sedm cen Grammy. V roce 2016 za sólo ve skladbě I Concentrate on You (album Blues and Ballads) a desku Nearness s Joshua Redmanem. Dále pak za sóla ke skladbám Sleeping Giant (2015) z desky Mehliana: Taming the Dragon, Ode ze stejnojmenného alba (2012), Blame it On My Youth z The Art of the Trio,

13 VELLA, Joseph. Interview with Brad Mehldau on the Art of Solo Piano [online] (překlad autora). Huffington Post. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp- content/uploads/2012/04/All-other-interview-questions.pdf 14 JUNG, Fred. A conversation with Brad Mehldau [online] (překlad autora). All About Jazz [27. duben 2012]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp-content/uploads/2012/04/All- other-interview-questions.pdf

17 Volume 1 (1997). Dále pak v kategorii "Best Jazz Instrumental Performance, Individual or Group" za album The Art of the Trio, Volume 4: Back at the Vanguard (v roce 1999) a za živou nahrávku vydanou na albu Brad Mehldau Trio Live (v roce 2009).

Chicagským časopisem Down Beat byl zvolen jako nejlepší jazzový klavírista roku v letech 1999, 2000, 2002, 2004, 2007, 2011.

18 2. Jordi Rossy

2.1 život, vývoj, filozofie hry a inspirace

Jordi Rossy15, původem katalánský hudebník, se narodil do bilingvální rodiny 21. srpna 1964 v Barceloně otci Mario Rossymu původem ze Španělska a Josefině Rossy. Již od útlého dětství se pohyboval v prostředí, které bylo spjato s hudbou - jeho otec hrál na akordeon a klavír, jeho tragicky zesnulá (v roce 1995) sestra Mercedes Rossy byla skladatelkou a klavíristkou a bratr Mario Rossy ml. je kontrabasistou. Na bicí nástroje začal Jorge hrát ve svých jedenácti letech. Od dvanáctého roku života studoval klasické a orchestrální bicí.

"V určitém ohledu byl pro mě klavír prvním nástrojem, na který jsem hrál. Má sestra i otec hráli na klavír. (…) Mercedes byla zodpovědná klasická klavíristka a studium brala poctivě, já jsem se naopak v té době nechtěl učit hudební teorii a hrát všechna cvičení. Byl jsem líný, tak jsem si ve dvanácti letech vybral jiný nástroj - bicí."16

Následující rok, po vyslechnutí nahrávky kapely Weather Report, Rossy začal inklinovat k jazzovému žánru. Od roku 1980 vystupoval a nahrával již profesionálně, na španělské a potažmo i evropské scéně s renomovanými hráči jako například Tete Montoliu, Carles Benavent, Perico Sambeat, kapelami Beporum a Onix či s Američany Woody Shawem, Jimmy Owensem, Jackem Walrathem, Salvatorem Nistico či s Kanaďanem Kenny Wheelerem.

Cennou zkušeností pro Rossyho byla také příležitost absolvovat soukromou hodinu s Chetem Bakerem, který mu během cesty na koncertní vystoupení na jednom z hudebních festivalů předal tyto informace:

"Kdykoliv budeš hrát, ujisti se, že hraješ velmi krásným zvukem, protože když tvůj zvuk bude hezký, tak cokoliv zahraješ, bude logicky znít hezky. Ale pokud se ti to nepovede - tak je v podstatě jedno, jaké noty zahraješ - bude to znít ošklivě. Navíc, pokud si svůj zvuk užiješ, tak budeš schopný si

15 Jordi je katalánskou obdobou jména Jorge - pozn. aut 16 DAVIS, Barry. Swinging either way [online] (překlad autora). The Jerusalem Post [datum neznámé]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jorgerossy.com/2013/02/interview-the-jerusalem-post/

19 představit pokračování myšlenky, kterou zrovna prezentuješ, a hudba bude sama plynout přirozeně."17

V roce 1989 se Jordi společně se staršími sourozenci vydal do Spojených států amerických ke studiu na prestižní Berklee College of Music.18 Paradoxem je, že Jordi byl přijat na Berklee nikoliv jako bubeník, ale jako trumpetista (zde je zcela patrný vliv předchozích umělců, se kterými do té doby spolupracoval - to jest převážně s trumpetisty).

O tomto období života Jorge Rossyho se vyjadřuje laureát Thelonious Monk competition z roku 1991 - saxofonista a velká hvězda současné hudební scény - Joshua Redman:

"Poprvé jsem potkal Jorgeho na ulici Massachusetts Avenue v Bostonu. Bylo to v létě v roce 1989 - to jsem pravděpodobně ani neznal harmonický průběh standardu Autumn Leaves. Jorge měl na zádech trumpetu. Já měl s sebou saxofon. Na místě jsme se rozhodli, že si vypůjčíme třídu v kampusu Berklee, kde jsme však nedokázali najít žádného bubeníka (k velikému štěstí se podařilo sehnat kontrabasistu). Jorge se poté, poněkud neochotně, ujal role bubeníka do doby, než přijde někdo schopnější pro tuto práci. Po první skladbě jsem žasnul - to že má být tvůj druhý nástroj!? Nemusím zmiňovat, že u bicích zůstal celé odpoledne. V podstatě jsem se naučil hrát a poslouchat jazz díky Jorgemu a všem těm skvělým studentům, se kterými jsem měl tu čest studovat."19

Již během studií se Jordi Rossy stal vytíženým hráčem - do svých projektů si ho pozývali jak spolužáci, tak i vyučující. Do výčtu jeho spoluprací ve studijních letech patří rovněž již zmíněný Joshua Redman, dále pak Billy Pierce, Paquito D'Rivera, Donald Byrd či Antonio Hart. Působil také v triu pianisty Danila Péreze, s kterým koncertoval napříč východním pobřežím USA, v Jižní Americe a Evropě.

17 RAMON, Marta. When Rhythm Becomes Harmony (překlad autora) [online]. allaboutjazz.com [12. březen 2013]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/jorge-rossy-when-rhythm- becomes-harmony-jorge-rossy-by-marta-ramon.php 18 Jeho bratr, narozdíl od Jorgeho a Mercedes, nestudoval na Berklee College of Music, ale na City College v New Yorku - pozn. aut. 19 REDMAN, Joshua. Joshua Redman on Jorge Rossy (překlad autora) [online]. Instagram [19. září 2015]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://www.instagram.com/p/70K9_IsySR/

20 V roce 1991 se Jorge přestěhoval do New Yorku. Joshua Redman o jejich životě v New Yorku říká tato slova:

"Když jsem se přestěhoval do New Yorku v létě v roce 1991, bylo to do bytu v Park Slope 'brownstone', který si pronajímal Jorge a Mark Turner. Naše náplň dne se skládala ze tří věcí - jídla, spánku a hraní / poslouchání (ne nutně v tomto pořadí). Ani si nedokážu vybavit, kolik různých akcí jsme zažili a kolik desek jsme přehráli během tohoto krátkého, ale velmi intenzivního období."20

Během svého působení v New Yorku spolupracoval převážně se svými vrstevníky, mnozí z nich byli spolužáci z doby studia - například Mark Turner, Chris Cheek, Seamus Blake (jeho kapela Bloomdaddie, ve které hráli dva bubeníci a ve které zaskakoval i Jeff Ballard) či Kurt Rosenwinkel. Doprovázel také mnoho hudebníků tehdy nastupující nové mladé generace - Brada Mehldaua, Ethana Iversona, Reida Andersona, Avishaie Cohena, Joe Martina či Freddieho Bryanta a kromě toho nahrával také se Stevem Wilsonem, Billem McHenrym, Benem Monderem, Larry Grenadierem, Benem Streetem a Markem Johnsonem.

V roce 1994 se Jorge Rossy stává členem Brad Mehldau tria. Hlavně díky jeho vazbám s tehdejšími mladými hudebníky vycházející generace. V triové sestavě za celou dekádu vydávají devět alb, které se bezpochyby stávají milníky formátu jazzového klavírního tria. Brad Mehldau se o rané koncepci tria zpovídá takto:

"Vzali jsme si nějaký známý standard jako například 'Stella by Starlight' a začali jej cvičit v lichých metrech na pět a na sedm jako jistý druh cvičení. Některá z těch cvičení dokonce vyústila ve svébytná aranžmá - například tak to bylo s 'I didn't knew what time it was', která je na pět a byla první naši nahrávkou v lichém metru. Bylo to fascinující a zábavné a zároveň se zdálo, že se to děje přirozeně. Jorge byl v tomto ohledu (hraní lichých rytmů - pozn. aut.) daleko přede mnou co se týče svobody hraní. Nastávaly tak

20 REDMAN, Joshua. Joshua Redman on Jorge Rossy (překlad autora) [online]. Instagram [19. září 2015]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://www.instagram.com/p/70K9_IsySR/

21 situace, kdy jsme hráli na sedm, já se ztratil, ale Jorge držel neustále groove a tak jsme se mohli zase najít zpátky."21

O tomto triu pojednává rovněž dokument švýcarské televize Arte. Mehldau v něm popisuje a analyzuje své spoluhráče:

"Co se týče Jorgeho, vždy se jeví po koncertě nespokojeně. I když hrál, dle mého názoru, velmi dobře. Zdá se mi, že o hraní příliš moc uvažuje. Pořád si naše koncerty nahrává na mini-discman (aby pak měl co dělat po zbytek dne na hotelu - pozn. Jorge Rossyho). O koncertech, které už proběhly, se snažím co nejdříve zapomenout a soustředit se na další vystoupení. Nechci se k tomu vracet, ale chci být více připravený na daný moment. (…) V triu vždy někdo velmi rychle přednese nějakou myšlenku. Míra úspěchu nebo neúspěchu tkví v tom, jak rychle dokážou ostatní tuto myšlenku zachytit a zpracovat. Pak se to ve výsledku může zdát, jako by to bylo bez námahy. To mám na Larrym a Jorgem rád."22

Jorge Rossy se v roce 2000 přestěhoval zpět do Evropy, do Barcelony. To bylo zapříčiněno mnoha faktory - jednak se chtěl více věnovat rodině, ale také ho lákala vidina profilace jako klavíristy a skladatele. V rodinném prostředí můžeme Jordiho slyšet na nahrávkách s jeho synem narozeným v roce 1994 - trumpetistou Fèlixem Rossym.

V roce 2005 Jorge Rossy odchází z Brad Mehldau tria (o této změně se zmiňuji rovněž v kapitole Brad Mehldau - viz strana šestnáct). Klavírista poskytl svůj pohled na rozdílnost přístupu a potažmo i zvuk tria s těmito odlišnými hráči:

"Jorge je systematický. Obvykle mě následuje ve výstavbě struktury skladby. Jeff s Larrym pro změnu hrají, co se rytmu týče, velmi otevřeně,

21 PANKEN, Ted. In Conversation with Brad Mehldau [online] (překlad autora). Jazz.com [5. červen 2008]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp-content/uploads/2012/04/All- other-interview-questions.pdf 22 KLOTZ, Nicolas. Jazz Collection - Brad Mehldau documentary [video] (překlad autora). Ex Nihilo, La Sept Arte [1999]. [cit. 2.4.2017].

22 ale přesně ve smyslu, že můžu zadělit své fráze daleko precizněji. Je to jako plátno, na kterém je znázorněno více detailů."23

Jorge Rossy se od této chvíle profiluje jako skladatel a bandleader svých vlastních projektů a nadále působí jako sideman v mnoha projektech.

Debut svého autorského tria, do kterého si jako pianista přizval Alberta Sanze na Hammondovy varhany a RJ Millera na bicí, proběhl v roce 2006 nahrávkou Wicca ( New Talent). O čtyři roky později rozšířil tuto sestavu o trumpetistu Fèlixe Rossyho a Chrise Cheeka na tenor saxofon. Zde Rossy místo klavíru hraje na vibrafon. Tento kvintet vydává album Iulianus Suite (ContraBaix /Karonte). V roce 2012 pak v pozměněné sestavě, již bez Hammondových varhan - s Raffi Garabedianem na tenor saxofon a Benem Streetem na kontrabas a Rossym opět na klavír - vydávají nahrávku Iri's Blues (Fresh Sound New Talent records). V pětičlenné sestavě zůstal i u nejaktuálnější nahrávky - Stay There (Piruet, 2016). Vibrafonový kvintet je doplněný o Marka Turnera na tenor saxofon, Petera Bernsteina na kytaru, Doug Weisse na kontrabas a Al Fostera na bicí.

O své profilaci skladatele a skladatelském řemeslu hovoří v rozhovoru týkajícím se nahrávky Iri's Blues.

"Mám pocit, že lze opravdu generalizovat hudbu v moderní jazzové stylistice. Lze slyšet pomalejší hloubavé, náladové skladby s temnými harmoniemi nebo v případě, že se jedná o energičtější kompozice, slyšíme zase agresivnější, intelektuální přístup. Pokud bychom to srovnali s hudbou padesátých a šedesátých let, tak tam uslyšíme 'veselejší' skladby s intenzivním rytmem, ale ne agresivním. Snažím se tedy docílit něčeho takového. Mám pocit, že hrajeme něco, co už se dnes zase tak často neslyší. (…) Převážná část mých skladeb je zkomponována v mé výuce. Hlavní myšlenkou je mít nějaký prostor pro psaní, aniž bych čekal na jakoukoliv inspiraci. Například calypso, které je na mé nahrávce. Většina lidí se snaží hledat komplikované harmonie ke 'znovu vytvoření' již objeveného. Já jsem

23 PANKEN, Ted. In Conversation with Brad Mehldau [online] (překlad autora). Jazz.com [5. červen 2008]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp-content/uploads/2012/04/All- other-interview-questions.pdf

23 si řekl - co tak napsat calypso s těmi nejjednoduššími akordy. (…) Jsem tedy vždy první, který je překvapený daným výsledkem. Chci tím říct, že ta věc, která zapálí oheň, ta sirka je intelektuální a konceptuální záležitosti a pouhou výmluvou k tomu aby někdo začal tvořit."24

Rossyho pestrá skladatelsko-klavírní profilace ho však neomezila v působení v jiných projektech. V posledních letech měl příležitost spolupracovat či být členem těles jako jsou Lee Konitz/ kvartet, Steve Swallow kvintet, Liberation Orchestra Carly Bley, kvartet Joe Lovana, kvintet Kurta Rosenwinkela, jednotlivá kvarteta Wayne Shortera, Joshua Redmana, Chrise Cheeka.

Jorge Rossy je aktivní i jako pedagog. Společně s Larry Grenadierem a Jeffem Ballardem vyučují v Basileji na Jazzcampusu v rámci Univerzity aplikovaných věd a umění v severozápadním Švýcarsku.

2.2 Hudební charakteristika

V této podkapitole se věnuji charakteristickým prvkům hry Jorge Rossyho. Hlavní pozornost věnuji zvuku, s jakým Rossy na bicí soupravu hraje, a obsahu jeho hudebního vyjadřování. Zvuk pak popisuji po stránce nástrojové i hráčské.

Bicí nástroje

Při snaze o specifikaci nástroje, který si Jordi vybírá pro koncertování, vyvstává do jisté míry komplikace zcela rozhodně určit o jaký nástroj tedy jde. Tak, jak už to u většiny často koncertujících hudebníků bývá, si Jorge často vybírá z dostupných bubnů, které byly poskytnuty pořadatelem. Na mnoha videonahrávkách tak můžeme vidět bubny firem Gretsch, Yamaha, Pearl, Mapex či bubny dalších firem (například švýcarská firma Giannini drums). Během nedávné nahrávací frekvence se saxofonistou Chrisem Cheekem použil Jorge bicí Sakae Trilogy. Na koncertě Joshua Redman quartetu v rámci festivalu Prague Proms hrál Rossy na bicí firmy DW. Většinou se

24 RAMON, Marta. When Rhythm Becomes Harmony (překlad autora) [online]. allaboutjazz.com [12. březen 2013]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/jorge-rossy-when-rhythm- becomes-harmony-jorge-rossy-by-marta-ramon.php

24 jedná o tzv. bop sestavu - tedy velký buben o rozměru 18", 12" tom tom, 14" floor tom a malý buben.

Jako svůj hlavní snare buben používá nástroj švýcarského výrobce Andrease Hinze. O bubnu Holzwäg s rozměry 13" x 6" se vyjadřuje velmi pozitivně:

"Hrál jsem na tento krásný buben již v různých místnostech i v odlišných hudebních kontextech a náramně jsem si to užil. Nástroj zní skvěle v nízkém i vysokém ladění a je velmi citlivý a má barevný témbr. Navíc je ojedinělý - není to žádná velkovýroba. Velkou výhodou je také nízká hmotnost nástroje, která je praktická během přejezdů na hraní. Můj exemplář se podle mě hodí obzvláště do studia a do malých místností pro akustické hraní."25

Ladění nástroje

Zvukovou charakteristikou Rossyho znění bubnů je poměrně nízké ladění snare bubínku a tomů. Malý buben zní velmi měkce a kulatě, obzvláště když na něj hraje metličkami. Během hry paličkami je slyšet, že strunění je trochu víc povolené, než je "běžně zvykem".

Činely

V současné době Jorge Rossy používá nástroje švýcarského výrobce Paiste. Jako své činely si vybral reedici legendární řady 602. Chtěl se tak patrně přiblížit zvuku jeho idolů ze šedesátých a sedmdesátých let (například Billymu Higginsovi, Edu Blackwellovi, Alu Fosterovi, Jacku DeJohnettovi, Roy Haynesovi a dalším). Navíc, jak uvádí sám bubeník, vrací se ke zvuku nástroje, na který údajně začínal hrát. Jeho sestavu tvoří patnácti palcové činely hi hat Formula 602, šestnácti palcový Formula 602 paper thin crash, osmnácti palcový Formula 602 Modern Essentials crash, dvaceti palcový Formula 602 thin crash a dvaadvaceti palcový Formula 602 thin crash.

25 ROSSY, Jorge. Reference k nástrojům [online] (překlad autora). Holzwäg [datum neznámé]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.holzwaeg.ch/v5/de/credentials.php

25 "Neplánuji používat čtyři nebo pět činelů zároveň příliš často. Líbí se mi ale možnost vytvořit si různé dvou a tří činelové kombinace specificky pro každý projekt či prostor, ve kterém hraji."26

Tento minimalističtější přístup se liší od jeho dřívějšího pojetí v Brad Mehldau triu. Tam velmi často používal pěti až šesti činelové sety (ve většině případů pak kombinace nástrojů Zildjian ze staré produkce padesátých a šedesátých let a činelů tureckých výrobců jako například Istanbul nebo Bosphorus). Rossyho charakteristikou je také používání řetízků na činelech, dost často je má na dvou až třech nástrojích a lze u něj vidět i činel s nýty, který používá jako crash/ride. Jeho zvuk na činelech proto působí až legatissimo dojmem. K čemuž samozřejmě přispívá i jeho způsob hry.

Paličky, metličky

Ve zdrojích není nikde uvedeno, jaký konkrétní model Jorge Rossy používá - z rozboru videonahrávek je ale patrné, že se jedná převážně o paličky firmy Pro Mark s menší tloušťkou, ale relativně dlouhé. Dá se předpokládat, že pro různé situace a ansámbly používá odlišné prostředky - tedy i nástroje. Můžeme tak vidět paličky v rozměrech podobných typům 7A s hlavičkou teardrop. Metličky, které jsem zpozoroval v bubeníkově instrumentáři, byly od firem Zildjian nebo Vic Firth, kromě toho měl také v určitých situacích metličky s plastovými štětinami. Používá rovněž klasické mallety.

Z této kapitoly je tedy patrné, že umělcova pozornost je směřována ke způsobům, jakými s nástroji pracuje, než k nástrojům samotným. Zvuk Jorgeho je ve srovnání s Ballardem zemitější - spektrálně je nižší (zvuk basového bubnu, malého bubnu i tomů) a činely zní do určité míry tvrději. O způsobu hry Jorge Rossyho se více rozepisuji v následující podkapitole.

26 ROSSY, Jorge. Jorge Rossy is now playing Paiste cymbals [online] (překlad autora). jorgerossy.com [leden 2016]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jorgerossy.com/2015/12/jorge-rossy-is-now- playing-paiste-cymbals-2/

26 2.3 Styl hry

Velmi zajímavá a poměrně neobvyklá je Rossyho motorika hry. Paličky (které navíc mají v jeho případě, z důvodu své konstrukce, těžiště vepředu) drží oproti většině bubeníků téměř uprostřed - tedy vepředu oproti těžišti. Dokáže tak snadněji kontrolovat intenzitu zvuku, kterou z činelu generuje. Jeho uchopení paliček v dlani je poměrně otevřené a jeho pohyb vychází více ze zápěstí než z prstů. Dle mého názoru je tak jeho zvuk na činelech velmi artikulovaný a ostrý, nicméně k docílení již zmíněného legatissimo dojmu přispívají ve značné míře řetízky či nýty.

Dalším zajímavým přístupem je jeho způsob instrumentace v rámci bicí soupravy. Tady lze vystopovat vliv klasického vzdělání - volba jednotlivých komponentů v širším kontextu tak občas připomíná styl hry na multipercussion sestavy.

Dalším specifikem je Rossyho znalost a schopnost hry na harmonické nástroje (klavír / klávesy, vibrafon) a to se docela zásadně odráží v jeho způsobu hry na bicí nejen s těmito nástroji. Rossyho koncepce se tak jeví jako jistý druh kontrapunktického doprovodu k hlavnímu*27 partu s výsledným efektem vertikálního znění. Rossy zajímavým způsobem srovnává funkci těchto dvou nástrojů:

"Klavír má hodně společného s bicími. Používají se všechny končetiny jak u bicích, tak u klavíru. Samozřejmě nohama u klavíru ne způsobem jako u bicích, nicméně pořád jsou použity k docílení a získání jiné barvy. Oba nástroje jsou také polyfonní ve smyslu struktury znění. (…) Hra na bicí tak může být v jistém smyslu vyjádřením harmonie. Nicméně hrát takovým způsobem lze jen v kontextu s melodií a tím, co hrají ostatní nástroje. Proto miluji hru na klavír, když můžu v hudbě tvořit harmonicky (v pravém smyslu - pozn. aut.)."28

*27 v případě Brad Mehldau tria tedy ke klavírnímu - pozn. aut. 28 DAVIS, Barry. Swinging either way [online] (překlad autora). The Jerusalem Post [datum neznámé]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: http://www.jorgerossy.com/2013/02/interview-the-jerusalem-post/

27 O analogickém přístupu v Rossyho hře na klavír jako na bicí se můžeme dočíst v rozhovoru klavíristy Ethana Iversona s Guillermo Kleinem*29. Klein charakterizuje Rossyho takto:

"Jorge má nesmírně citlivý sluch a skvělý time. Můžeme tak spolu tvořit rytmicky velmi náročné pasáže na harmonické nástroje místo 'jen' perkusní instrumentace."30

Jorge je, dle mého názoru, velmi energickým hráčem. Připomíná mi tak svým interpretačním pojetím některé velikány hry na bicí nástroje. Svou výbušností Elvina Jonese a konceptem hry straight ahead Jacka DeJohnetta. Způsob hry v rámci Brad Mehldau tria pak připomíná také Paula Motiana z období v triu.

*29 Klein, Guillermo - je spoluhráčem ze společného projektu, kde Rossy hraje na Fender Rhodes a Klein na klavír - pozn. aut. 30 IVERSON, Ethan. Interview with (překlad autora) [online]. Do the M@th, Downbeat [červen 2006]. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://ethaniverson.com/interviews/interview-with- guillermo-klein-by-reid-anderson/

28 3. Jeff Ballard

3.1 život, vývoj, filozofie hry a inspirace

Jeff Ballard se narodil 17. září 1963 v jižní Kalifornii a vyrůstal ve městě Santa Cruz. Jeho otec byl vášnivým fanouškem hudby, hrál na bicí ve vojenské kapele a díky němu měl mladý Jeff možnost seznámit se z hudbou Counta Basieho, Duke Ellingtona, Oscara Petersona či Sérgio Mendese od útlého mládí. Ve svých patnácti letech, během "sophomore" ročníku na střední škole, se Jeff rozhodl pro serióznější studium hry na bicí, zanechal své druhé záliby - baseballu a zhruba rok měl pravidelně hodiny bicích. Jeho učitelem byl Russ Tincher. Svoji první bicí soupravu dostal někdy kolem čtrnáctého až patnáctého roku. Jeho prvními vzory mezi bubeníky byli hráči z nahrávek, které doma pouštěl jeho otec.

"Joe Morello byl první bubeník, který mě nadchnul. Byla to nahrávka Dave Brubecka Time Further Out. Ve skladbě 'Far More Drums', která je v podstatě kromě tématu celá jen bicí sólo, je moment, kdy Joe po otevřeném úderu činel chytí a začne hrát na bell činelu. Jako by ten činel udělal křivku, k tomu tento měnící se zvuk - opravdu mě to vzalo! K tomu to samotné sólo!"31

K dalším, které Ballard zmiňuje, patří Sonny Payne z bigbandu Counta Basieho, Ed Thigpen či Mel Lewis. Inspirace ze světa bigbandu či vokální jazzové hudby byla formující pro směr stylové definice mladého Ballarda.

"Byla to ta instrumentální část hudby, která mě fascinovala. Později přišly kapely jako Chicago, James Taylor, Earth Wind and Fire. Taky jsem měl období, kdy jsem hodně poslouchal KISS. Stejně mě ale nejvíce přitahovala jazzová hudba."31

Ballard následně studoval hudební teorii na Cabrillo College v Santa Cruz, kde ho, jak sám uvádí, ovlivnili tamější učitelé - Ray Brown (učitel trubky, s kterým studoval aranžování), Sue Brown (učitelka komorního orchestru,

31 WARDLE, Renato. Jeff Ballard: A life in music [online] (překlad autora). www.allaboutjazz.com. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/jeff-ballard-a-life-in-music-jeff-ballard-by- renato-wardle.php?pg=1

29 kam Jeff rovněž docházel) či Lyle Cruz. Toto období postupně utvrzovalo Jeffa o správnosti profesní volby - být umělcem.

"Celý ten proces byl docela postupný. Nastalo období, kdy jsem hraním mohl vydělat nějaké peníze - myslel jsem, že je to skvělá věc a chtěl jsem v tom pokračovat. Najednou jsem považoval hraní jako daleko serióznější záležitost."32

Pro zapáleného studenta bylo zásadní seznámení se stěžejními milníky jazzového jazyka - s alby Milese Davise My Funny Valentine a Four and More. Dalšími hráči, kromě Tonyho Williamse, kteří měli na Jeffa formotvorný vliv v jeho studentských letech, byli Steve Gadd, Art Blakey a Max Roach.

V této době měl také příležitost blíže poznat afrokubánskou hudbu - na doporučení kamaráda začal spolupracovat s kubánskými hudebníky. Podílení se na žánrově odlišné hudbě (než jazzové) zanechalo v Ballardově hře zcela určitě jistý "exotický" nádech.

Zajímavá pak je Ballardova zmínka o svém přístupu k analýze této hudby - uvádí, že se sice snaží naučit jednotlivé patterny*33 (např. hrát cascara pattern jednou rukou a k tomu conga pattern druhou) nicméně daleko důležitější je pro něj zvuk, který může z nástroje generovat.

"Daleko víc mě fascinovalo uvažování v rovině jako: tyto zvuky jsou zajímavé, zní totiž jako tanečníkův podpatek nebo jako tlesknutí či úder na boční stranu conga."32

Toto konceptuální uvažování je u Ballarda patrné u inspirací ze všech jeho zdrojů zájmů - dokáže ve své podstatě totiž přetvořit cizí materiál k obrazu svému se zachováním stylistiky, nicméně bez nepatřičného "papouškování". Jeff se tak zcela vymezuje popisu akademického hráče.

32 WARDLE, Renato. Jeff Ballard: A life in music [online] (překlad autora). www.allaboutjazz.com. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/jeff-ballard-a-life-in-music-jeff-ballard-by- renato-wardle.php?pg=1 *33 pattern - rytmický vzorec - pozn. aut.

30 Po absolvování školy v Cabrillo získal angažmá na výletní lodi, kde hrál zhruba tři měsíce a po návratu domů se již aktivně zapojil do dění místní scény. Jedna z hlavních Ballardových spoluprácí po návratu byla možnost hraní se Smithem Dobsonem, klavíristou, který doprovázel Bobby Hutchersona.

"Každé úterý jsme hráli v klubu, často jen v duích nebo pak ještě s kontrabasistou v triu."34

Z dnešního pohledu by se mohlo zdát tohle seskupení jako ne příliš zásadní, nicméně mělo pravděpodobně vliv na způsob, jakým Ballard hraje v klavírním triu a sám umělec tuto spolupráci považuje za velikou a přínosnou zkušenost. V této době se také seznamuje s bratry Larry, Philem a Stevem Grenadier (Larry Grenadierem se údajně setkali už kolem roku 1982 na letních dílnách J. Aebersolda - pozn. aut.), saxofonistou Donny McCaslinem.

V roce 1986 se Ballard přestěhoval do San Francisca, kde sdílel byt s bubeníkem Kenny Wollesenem. Toto období bylo, jak Ballard přiznává, poznamenáno hraním převážně free hudby.

"Bylo to pro mne skvělé období, těch pár let v San Franciscu kde jsem hrál převážně free. Hlavně tedy sám v garáži. Když se ale ohlédnu zpět, uvědomím si, jak moc osobní to bylo. Nejednalo se totiž o hraní free v 'klasickém slova smyslu', nebyl to totiž žádný žánr, který by jakkoliv vymezoval stylistiku. Něco co bylo smíšeninou všech těch hudebníků z nahrávek ale i z živé scény - různé kultury a různé zvuky. Hodně jsem tehdy poslouchal Ornetta Colemana, bubeníky Billyho Higginse, Eda Blackwella a Paula Motiana. Ale zároveň Steve Colemana & Five Elements, Omara Hakima se Stingem, Weather Report či Coltranův 'Crescent'. Chvíli jsem dokonce hrál v Cirkusu (Circus Vargas)."34

V době, kdy mu bylo mezi třiadvaceti až čtyřiadvaceti lety se Jeff Ballard na popud svých známých zúčastnil konkurzu do bigbandu Raye Charlese.

34 WARDLE, Renato. Jeff Ballard: A life in music [online] (překlad autora). www.allaboutjazz.com. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/jeff-ballard-a-life-in-music-jeff-ballard-by- renato-wardle.php?pg=1

31 "Bylo nás tam (ve studiu RPM, kde se konkurz odehrával) asi osm. Byl jsem ale jediný, kdo uměl zároveň číst dobře noty a měl dostatečně dobrý groove. Ray chtěl mít v kapele člověka, který zvládne obojí. Kromě toho jsme tam všichni museli předvést stylovou různorodost a schopnost zahrát vše od rychlého rocku po pomalé swingové balady."35, 36

V pětadvaceti členném bigbandu Raye Charlese setrval Ballard dva roky, absolvoval mnoho koncertů po celém světě, posléze se rozhodl pro kýžené přestěhování se do New Yorku.

Počáteční Ballardovo účinkování na východním pobřeží by se dalo označit, do značné míry, jako boj o přežití. Pracoval v té době jako číšník a po práci hrával s lidmi, jako jsou pianista Herman Foster, Buddy Montgomery, zpěvačka Lodi Carr a saxofonista Lou Donaldson.

"Když jsem začal hrát s Buddy Montgomerym, měli jsme angažmá v Parker Meridian hotelu. Konečně jsem mohl slavit, hráli jsme totiž v triu jako house band*37 a vydělával jsem dvě stě dolarů za večer! Po třech měsících jsem ale neměl žádné hraní, peníze a nemohl jsem si dovolit ani pojištění. Musel jsem žebrat o jídlo od prodejce pizzy v ulici, kde jsem bydlel. Tehdy jsem žil v bytě s kytaristkou Emily Remler. Bohužel to bylo zrovna v době, kdy zemřela. Bylo to opravdu deprimující období."36

"S Louem jsem pochopil, jak je hraní tzv. four on the floor (tedy hraní čtvrťových not na basový buben v čtyřdobém metru - pozn. aut.) důležité. Protože do té doby jsem se soustředil na vnímání 'timu'*38a groovu v pravé ruce, přesněji na hlavičku paličky pravé ruky. Osvojil jsem si ale koncept vnímání pulsu, který přechází z nohou a rukou do centra těla. Najednou jsem hraní nevnímal jako vyhrávání not, jejich spojování (...), bylo to více jako celistvé kreslení linie."35

35 WARDLE, Renato. Jeff Ballard: A life in music [online] (překlad autora). www.allaboutjazz.com. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/jeff-ballard-a-life-in-music-jeff-ballard-by- renato-wardle.php?pg=1 36 MICALLEF, Ken. Jeff Ballard: 's Origin, In touch with the muse (překlad autora). Modern Drummer, 2000, 7 (červenec), 80-87. ISSN 0194-4533. *37 house band - 1. kapela, která plní doprovodnou funkci v případě jam session. 2. kapela, která má dlouhodobější angažmá v koncertních prostorách - pozn. aut. *38 time - pulsace hudby (rytmu) - pozn. aut

32 Kolem roku 1992 se společně s Donny McCaslinem a Larry Grenadierem nastěhovali do bytu na Manhattanu. Ballard je v té době donucen pracovat jako přepravce zásilek a poštovního zboží, navíc po stránce koncertních aktivit nejsou pro něj následující dva roky tolik plodné. Jeff se sice celou dobu pohybuje a spolupracuje v komunitě nastupující jazzové generace, tj. s kytaristy Benem Monderem a Kurtem Rosenwinkelem, saxofonistou Markem Turnerem, kontrabasistou Benem Allisonem či pianisty Frankem Kimbroughem a Guillermo Kleinem, ale spíše v rovině společného zkoušení a učení se od sebe navzájem, popřípadě jam sessionů, které ovšem nebyly s to udržet Jeffa po ekonomické stránce. Ballard v této době, jak sám poukazuje, hraje jinak, než byla tehdejší estetika newyorkské scény.

"Styl mé hry byl směsí bigbandového a bebopového stylu s určitou dávkou vlivů Latinské Ameriky. (…) Byl tam - v této komunitě - zřejmý koncept, který směřoval k použití zvuků nástrojů, které se běžně nevyužívají a jejich aplikaci v praxi odlišným způsobem."39

Zajímavé pak je, jakým způsobem Ballard vymýšlí specifické party bicích během tvůrčího procesu komponování. Zmiňuje pak umělce, jakými jsou Kurt Rosenwinkel, Ben Allison a Guillermo Klein jako významné osobnosti, které ho ovlivnily v následném přistupování k této disciplíně.

"Kurt často používal analogie k přesnějšímu vyjádření zvuku, kterého se 'dožadoval' v jeho hudbě. Chtěl například, aby výsledné znění bylo jako 'maso, které prochází skrz mlýnek'." 39

"Podobné to bylo s Benem Allisonem. (…) Automaticky, během společného improvizování jsme se snažili, aby jednotlivé party do sebe zapadaly. Je to něco podobného, jako do sebe zapadají puzzle. Někdy ale, když se mě někdo dotáže, jak jsem vymyslel daný part, odpovídám, že ne společnými sezeními s autory a dlouhými a uvědomělými stavbami jednotlivých partů. Spíše se pak ptám sám sebe, co by se zde hodilo, jak bych si představoval, aby to

39 WARDLE, Renato. Jeff Ballard: A life in music [online] (překlad autora). www.allaboutjazz.com. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/jeff-ballard-a-life-in-music-jeff-ballard-by- renato-wardle.php?pg=1

33 pasovalo - zda-li to má sedět exaktně s ostatními party nebo spíše jako další vrstva, která protíná sazbu multi-rytmicky, kontrapunkticky."40

"Dalším vzorem v mém raném působení v New Yorku byl Guillermo Klein. V hledání, co skladba opravdu vyžaduje a v rozhodování, jak více ještě skladbě 'pomoct'."40

Díky Jorge Rossymu, který na poslední chvíli musel odříct koncertní turné s Kurtem Rosenwinkelem a Benem Streetem, byl Jeff Ballard angažován na měsíc ve Španělsku. Posléze se zde ještě vrátil, díky kontaktům, které během tohoto turné stihnul získat. Několik měsíců zde pracoval jako učitel a zároveň měl dostatek hráčských příležitostí. Poznal zde svoji budoucí manželku, Lourdes Delgado. Jak sám přiznává, od této chvíle jeho kariéra začala směřovat dopředu.

Po návratu ze Španělska získal angažmá v tělesu Danila Peréze. Následně, díky kontaktům s Avishaiem Cohenem, se Ballard dostal do povědomí Chicka Corey a stál se členem jeho sextetního seskupení Origin či posléze jeho New Tria.

Od poloviny devadesátých let tak Ballarda můžeme zaznamenat v několika tělesech se stěžejními umělci současné jazzové scény.41

Díky spolupráci s Chickem Coreou měl taky příležitost založit si svůj projekt. Přizval si k němu své dlouhodobé hudební partnery - Marka Turnera a Larryho Grenadiera a založili společně saxofonové trio bez harmonického nástroje.

"Chick chtěl udělat kompilační nahrávku sextetu (Origin - pozn. aut.), na které se každý člen sextetu představí v nějakém svém dalším projektu. Jelikož jsem ale neměl žádnou svoji nahrávku či projekt, Chick mi prostě dal nějaké peníze, abych si vytvořil něco vlastního. Vybral jsem si proto své přátelé a zároveň ty nejlepší hráče, jaké jsem dokázal najít. Nechtěl jsem být

40 WARDLE, Renato. Jeff Ballard: A life in music [online] (překlad autora). www.allaboutjazz.com. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/jeff-ballard-a-life-in-music-jeff-ballard-by- renato-wardle.php?pg=1 41 V příloze uvádím alba, která částečně tyto spolupráce reprezentují.

34 ale leaderem této kapely, chtěl jsem mít více kolaborativní přístup v rámci tohoto tria. Nazvali jsme ten projekt Fly."42

Paradoxně díky Fly triu se Ballard později stal členem Brad Mehldau tria - o této skutečnosti se více rozepisuji v kapitole Brad Mehldau (viz strana šestnáct).

3.2 Hudební charakteristika

V této kapitole chci charakterizovat a popsat zvukové aspekty hry Jeffa Ballarda. Nejdříve po stránce nástrojové - tedy instrumenty použité k docílení jeho zvuku a posléze pak v kapitole styl hry analyzovat motoriku použitou k vykonstruování finální podoby. Rovněž chci popsat stavební prvky, které činí Ballarda tak osobitým hráčem a definovat jeho zvuk, nevycházejíc u toho však ze žádných nástrojových specifik, ale z hráče samotného.

Bicí nástroje

Jeff používá bicí značky Camco, model Oaklawn s javorovými korpusy ze šedesátých let. V závislosti na situaci používá basové bubny 18" x 14" a 20" x 14". Tomy pak používá v rozměrech 10" x 9", 12" x 8", 14" x 14", 16" x 16" (všechny Camco Oaklawn kromě tomu 10" x 9", který je z produkce DW). Z malých bubnů si pak vybírá mezi Camco Chanute Kansas 14" x 5", Johnny Craviotto Lake Superior (vyroben z jednoho kusu očkovaného javoru) 14" x 5", anebo jednovrstvého Noble & Cooley 14" x 7".

V případě koncertních turné pak Jeff používá (v pořadí své preference) bicí Camco, Yamaha, Gretsch nebo Ludwig.

Činely

Činely, které Ballard používá, jsou: 22" Zildjian K Custom Dry Complex Ride, 20" Zildjian K Constantinople ride, 20" K Zildjian ride, 18" K Zildjian (oboje stará produkce firmy Zildjian), jako hi-hat činely pak používá kombinaci 14"

42 WARDLE, Renato. Jeff Ballard: A life in music [online] (překlad autora). www.allaboutjazz.com. [cit. 2.4.2017]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/jeff-ballard-a-life-in-music-jeff-ballard-by- renato-wardle.php?pg=1

35 Paiste Sound Creation jako spodní činel a 13" K Zildjian (rovněž starší produkce) jako činel vrchní.

Blány

Jeff Ballard preferuje blány Remo Fiberskin, ty rovněž používá na svých bubnech Camco (v případě bubínku Craviotto pak dokonce blánu z přírodní kůže). Na koncertech pak jako svoji druhou volbu, v případě půjčených nástrojů, uvádí pískované blány Remo Ambassador.

Paličky, metličky, mallets

Nedávno se Jeff podílel na vytvoření kolekce Modern Jazz Collection firmy Vic Firth. Jeho osobním modelem je MJC 4, javorové paličky docela silné tloušťky. Dlouhou dobu pak používal modely Vic Firth Steve Jordan a SD4. Jak sám uvádí, vše závisí od místnosti, ve které má hrát. Metličky používá, dle oficiálního zdroje jeho osobních webových stránek, Regal Tip Classic. Nicméně jsem na koncertě Brad Mehldau Tria ve Varšavě viděl, jak použil kombinaci metličky plastové v levé ruce (pravděpodobně z produkce Vic Firth) a kovové v pravé. Dále pak používá různé typy plstěných malletů, ale daleko víc "jen" ruce - více v kapitole styl hry.

Perkuse

Ballard je znám svou posedlostí perkusních nástrojů různých kultur a etnik - to obzvláště můžeme zaznamenat v triu nesoucím jeho jméno (Jeff Ballard Trio s Lionelem Louekem a Miguelem Zenónem). Zde vytvořil hybridní bicí soupravu sestavenou z bubnů pocházejících z odlišných zeměpisných spádových oblastí. Také na albech bigbandu Marii Schneider jej můžeme slyšet jako perkusistu, nikoliv hráče na bicí soupravu.

3.3 Styl hry

Ballard je do jisté míry ojedinělým jevem v současné scéně jazzových bubeníků. Není totiž tím akademickým hráčem, který by měl zažitou motoriku hry dle příruček, které "určují správnost hry". Všechny zvuky, které

36 chce získat z nástroje, jsou totiž nadřazeny "pohybové dokonalosti". Jak sám bubeník přiznává:

"Vím, že nehraju 'správně'. Pohybuji se hodně dokola. Mám taky už nějakou dobu zdravotní problémy s rukama. A mám špatné držení těla. Ale k získání zvuku, který chci, se musím ohýbat a naklánět hrudník dopředu."43

Nicméně i v tomto ohledu se Ballard vyvíjí a například na semináři na JAMU v roce 2014 popisoval koncept hry, kdy veškerá energie (pohybová i rytmická) vychází ze středu těla jakoby vlnou přes ruce (resp. nohy) ke konečkům prstů. Vybízel taky k naprosté relaxovanosti a uvolněnosti (prováděl test u všech zúčastněných, kdy uchopil ruku jednotlivce, zvedl ji nahoru a následně ji pustil, aby zjistil, do jaké míry byla uvolněná).

Dalším specifikem Ballarda je jeho záliba nejen v Latinské hudbě, ale i v hudbě afrických kultur. Velký vliv na něj měla nahrávka Tabala Wolof: Sufi Drumming of Senegal (Village Pulse, 1994) senegalského kmene Tabar.

Proto v jeho hře můžeme slyšet mísení tradičního jazzového pojetí (hry, která je orientovaná především na ride činel) a více exotičtějších vlivů (kde ohnisko hry není zaměřeno na činely, ale na bubny) - tedy více uzemněné hry s pevným groovem.

Další typickou charakteristikou je využití rukou jako nástroje, který generuje zvuk z bicích (vytváří jej tedy bez pomocí paliček, metliček, apod.). To je nepochybně také spjato s vlivy hudby Latinskoamerické a africké. Nicméně tyto vyjadřovací prostředky použil již "Papa" Jo Jones a sám Ballard ho nepopíratelně doceňuje.

"Hodně jsem toho stáhnul od Jo Jonese. Dokázal dostat z jednoho bubnu tolik různých zvuků! (…) Tohle, společně s vlivy afrických kmenů, mě donutilo k uvažování o všech možnostech a způsobech hry rukama."43

Ballarda bych definoval po zvukové stránce jako hráče, který dokáže frázi zaklenout pod dlouhým obloukem, nicméně jednotlivé substance těchto frázi

43 MICALLEF, Ken. Jeff Ballard: Chick Corea's Origin, In touch with the muse (překlad autora). Modern Drummer, 2000, 7 (červenec), 80-87. ISSN 0194-4533.

37 jsou přednesené konkrétním, až staccato zvukem. Jeho zvuk není nikterak ostrý, na bubnech dokáže docílit zvuku podobného buď s nahrávkami šedesátých let (nabízí se analogie s Tony Williamsem ze spolupráce s Herbie Hancockem) či právě zvuku kořeněného exotickými vlivy. Na činelech pak Ballard zní velmi exaktně, s mírně ostřejší artikulací quasi luskavého zvuku. Hra na činel ale v celkovém dojmu zní velmi legato.

38 4. Analýza vybraných nahrávek

Pro první analýzu jsem si vybral skladby, které jsou vybudovány na základech bluesových témat. Provedl jsem kompletní transkripce doprovodné hry Jorge Rossyho a Jeffa Ballarda. V případě Rossyho jsem vybral nahrávku Davisového Solar z alba The Art of Trio, Vol. 4 - Back at the Vanguard, u Ballarda jsem volil Cheryl z nejaktuálnější desky Blues and Ballads.

4.1 Blues

Jorge Rossy - Solar

Album: The Art of Trio, Vol. 4 - Back at the Vanguard Rok vydání: 1999 Vydavatelství: Warner Jazz

obr. 2 - The Art of Trio, Vol.444

První téma zahraje Rossy v podstatě pouze metličkami na malý buben, v druhém provedení tématu hru rozsvítí barvou činelů - nicméně pro první sólo se vrací zpět na malý buben, aby mohl budovat doprovod pod sólistu z minima. V sóle Larryho Grenadiera volí spíše ostinátní hru - svoji linii podřizuje kontrabasu, který dostává v celistvém obraze zvukovou prioritu. Pro hru metličkami preferuje témbr bez zapnutého strunění a jeho hra (metličkami) tak vyznívá měkce. Obzvláště sofistikovaně zní jeho míchání levou rukou. Hra bicích se v podstatě otvírá (po stránce orchestrační) těsně před nástupem klavírního sóla - v devátém a desátém (tedy předposledním a posledním) chorusu Grenadiera. V průběhu celého klavírního sóla můžeme zaznamenat velmi intenzivní konverzaci, ve které se dílčí nápady neustále prolínají ve hře všech tří hudebníků. Rossy začíná hrát daleko víc broken-

44 Obal alba Brad Mehldau Trio - The Art of Trio Vol.4. Dostupné z: http://cps- static.rovicorp.com/3/JPG_500/MI0003/278/MI0003278655.jpg?partner=allrovi.com

39 time*45. Po sedmi chorusech Mehldauovy hry Rossy střídá metličky za paličky a Grenadier doprovází již walking linkou. Velmi působivě vyznívají pauzy, které vytváří Rossy s Grenadierem na začátku tohoto doprovodu. Hlavní ohnisko hry Rossyho ze začátku je převážně v doprovodu činelu a částečně i v malém a velkém bubnu. Takzvaný čtyřhlasý doprovod, kdy bubeník doprovází simultánně čtyřmi končetinami, začíná Rossy využívat později v průběhu hry. Častým vyjadřovacím prvkem Rossyho je četné akcentování synkop s následnou pauzou (nejčastěji čtvrťové hodnoty). Co je obzvláště zajímavé, intenzita skladby roste spíše neustálým "přehazováním" nápadů - celkový styl interpretace je tak velmi energický. Grafický zápis Rossyho hry nalezneme v přílohách. Zápis jeho doprovodu začíná ve skladbě v čase 3:38.

Jeff Ballard - Cheryl

Album: Blues and Ballads Rok vydání: 2016

Vydavatelství: Nonesuch

obr. 3 - Blues and Ballads46

Pokud řadíme vedle sebe tato blues, musíme hned ze začátku upozornit na tempovou diferenci obou přednesů. V případě Solar se jedná už o tzv. fast v tempu cca M.M. = 250, Cheryl je pak zahraná pomaleji o více než 100 BPM. Tudíž je zcela logické, že obsah hry se bude muset u obou hráčů lišit. Ballardova koncepce hry staví na zcela svobodném způsobu doprovodu všemi končetinami. Již v úvodním dvaceti čtyř taktovém tématu, napsaném Charlie Parkerem, Ballard používá techniku čtyřhlasého doprovodu. Jeho velmi častým výrazovým prvkem je také frázování, které vedle sebe klade triolové a rovné zadělování, což vytváří zajímavé napětí (viz straight-feel*47).

*45 broken-time - způsob doprovodu bicích, kdy není slyšet konstantní rytmus. Tento typ doprovodu byl velmi často používán hráči jako Mel Lewis, Jack DeJohnette, Billy Higgins a jiní - pozn. aut. 46 Obal alba Brad Mehldau Trio - Blues and Ballads. Dostupné z: https://static1.squarespace.com/static/527ae92fe4b0febeee4f40d2/t/56f2fb75f699bbdb2510272c/ 1458764671143/where.png?format=500w 47 straight-feel - způsob hry v jazzu, kdy se namísto typického triolového cítění hraje v rovných (tedy osminových/šestnáctinových/...) hodnotách - pozn. aut.

40 Využívá rovněž celé bicí soupravy k barevnému ozvláštnění doprovodu. Struktura sól v tomto blues je shodná se Solar. Začíná tedy Larry Grenadier se svými čtyřiceti osmi takty. Ballard doprovází kontrabasistu paličkami a dotváří (nejen pod basovým sólem) další hudebně-tektonickou vrstvu. Je to také tím, že nehraje a neopakuje explicitně materiál, který zahráli jeho spoluhráči. Jiný princip se vyskytuje i ve způsobu gradace sólisty. Ballard zahušťuje hru rytmickými hodnotami - v následující transkripci je zcela patrné, jak postupně přechází od osmin, přes trioly až k šestnáctinám, což vytváří napětí. Doprovod ke klavírnímu sólu vychází ze stejných principů. Intenzita i zvuk se po basovém sóle zmírní a na ploše sto osmi taktů rytmicky (a paralelně i zvukově) postupně graduje. Rozdíl v intenzitě doprovodu dokládám v notovém zápisu v obrazových přílohách číslo čtyři (začátek

kontrabasového sóla) a pět (konec kontrabasového sóla).

obr. 4 - doprovod bicích k začátku kontrabasového sóla

obr. 5 - doprovod bicích v závěru kontrabasového sóla

4.2 Rhythm changes

Další podkapitola se věnuje způsobu hry tzv. rhythm changes. Vybral jsem Rossyho interpretaci skladby Charlieho Parkera - Anthropology. O téměř dvě dekády později nahrál Jeff Ballard skladbu Brownie Speaks, která je rovněž postavěná na struktuře rhythm changes. K těmto ukázkám uvádím transkribované úseky skladeb (k nalezení v jednotlivých podkapitolách).

41 Jorge Rossy - Anthropology Album: When I Fall In Love (pozn. jedná se o Mehldau & Rossy trio) Rok vydání: 1994 Vydavatelství: Fresh Sound New Talent

obr. 6 - When I Fall In Love48

Tato, v přeneseném slova významu, explodující interpretace v tempu přesahujícím 300 BPM nám předjímá koncepci hry budoucí formace Brad Mehldau trio. Po vcelku tradičně zahraném tématu se Rossy oprošťuje od předchozího střídmého doprovodu a začíná s polyrytmickým doprovodem. Hraje (po pár taktech, kdy přejde z metliček k paličkám) stick on stick*49 úder každou půlovou notu s tečkou, resp. čtvrťovou notu a následující půlovou pomlku. Vytváří tak efekt polyrytmu 3:2 (viz obrazová příloha číslo sedm). Po dvou formách Mehldauova sóla tento doprovod zhušťuje v quasi double time. To znamená, že doprovod je od této chvíle vystavěn konstantní frázi čtvrťové noty s tečkou a trvá další dva chorusy (viz obrazová příloha číslo osm). Následně přechází k opět tradičnějšímu typu doprovodu, kdy hraje typický pattern na ride činel, druhou a čtvrtou dobu na hihat*50 činely a občasný doprovod na malý buben (viz obrazová příloha číslo devět). Závěrečné téma je předneseno opět metličkami.

obr. 7 - doprovod k úvodním 2 chorusům klavírního sóla

48 Obal alba Mehldau & Rossy Trio - When I Fall in Love. Dostupné z: http://cps- static.rovicorp.com/3/JPG_500/MI0001/622/MI0001622167.jpg?partner=allrovi.com *49 stick on stick - technika, ve které palička místo přímého úderu na blánu hraje na druhou paličku, která je položená svým koncem na blánu - pozn. aut. *50 hihat - párové činely na stojanu, na které se hraje obvykle levou nohou - pozn. aut.

42 obr. 8 - následující dva chorusy klavírního sóla

obr. 9 - úsek doprovodu bicích (v pátém chorusu klavírního sóla v B části)

Jeff Ballard - Brownie Speaks

Album: Where Do You Start Rok vydání: 2012 Vydavatelství: Nonesuch

obr. 10 - Where Do You Start51

Interpretace skladby Clifforda Browna je charakterem příbuzná s herním pojetím v Cheryl. Ballard zde využívá celou paletu zvuků od začátku skladby. Opět se jedná o pomalejší tempo než jsme vyslechli v rhythm changes zahraných Rossym, tudíž musíme brát v potaz, že obsah hry se bude opět lišit. Brownie Speaks je zahraná v tempu oscilujícím kolem 175 BPM. Zajímavou odlišnosti oproti Rossymu je Ballardův zvuk bubnů - stejně jako na Cheryl - má poměrně vysoko naladěné malý buben a tomy. Tomy si ale zachovávají plné sonické spektrum. Zvuk ride činelů je pak oproti Rossymu velmi křupavý, ale dostatečně temný, a hra působí staccato. Stejně tak hra hi-hat činelů levou nohou je konkrétní a ostře artikulovaná. Přesto si přednes skladby zachovává tradičnější houpavou náladu a lze tak hovořit o modernějším pojetí ve zvukovém smyslu, ale zachováním principů "mainstreamového" stylu.

51 Obal alba Brad Mehldau Trio - Where Do You Start. Dostupné z: https://static1.squarespace.com/static/527ae92fe4b0febeee4f40d2/t/52a0ccfde4b0b1af9176f0eb/1 386269951522/where.png

43 4.3 Cover verze Třetí podkapitolou srovnání a analýz je - Mehldauem velmi oblíbená disciplína - práce s písněmi současných umělců hlavního proudu. V kontextu jazzového stylu to není žádná novinka. Mehldau však zasluhuje uznání za prosazení a jakési "znovu objevení" této disciplíny přetváření v post-jazzovém žánru. Pro rozbor jsem si vybral jednoho zdrojového interpreta - britskou kapelu Radiohead.

Jorge Rossy - Exit Music (for a film)

Album: The Art of Trio, Vol. 4 - Back at the Vanguard Rok vydání: 1999 Vydavatelství: Warner Jazz obr. 11 - The Art of Trio, Vol. 452 Hra Rossyho v této skladbě se opírá o takzvaný 'sixteenth note feel'*53. Napětí v provedení buduje pomocí velmi drobného přidávání materiálu. Začne v tématu čistou hrou šestnáctinových hodnot na ride činel a postupně, instrumentací celé bicí soupravy a umísťováním akcentů na různá místa, tuto hru graduje do konce klavírního sóla. Zajímavé je, že příliš nevybočuje ze šestnáctinové pulsace - triolové fráze se vyskytují sporadicky. Způsob, jakým Rossy doprovází v této písni, je velmi intenzivní, navíc ostatní nástroje vytahuje do popředí a sonicky je nepřekrývá. V přiložené ukázce můžeme zachytit styl Rossyho doprovodu v prvních osmi taktech sóla Brada Mehldaua. Nálada v Exit Music (for a film) je téměř

shodná s následující skladbou Knives Out.

obr. 12 - doprovod v úvodu klavírního sóla

52 Obal alba Brad Mehldau Trio - The Art of Trio Vol.4. Dostupné z: http://cps- static.rovicorp.com/3/JPG_500/MI0003/278/MI0003278655.jpg?partner=allrovi.com 53 16th note feel - hra, které základem jsou rovně frázované šestnáctinové noty - pozn. aut.

44 Jeff Ballard - Knives Out

Album: Day is Done Rok vydání: 2005

Vydavatelství: Nonesuch Records

obr. 12 - Day is Done54

Byť se tempo skladby Knives Out pohybuje v podobných relacích (cca 160 BPM - respektive 320 BPM pro Knives Out) jako Exit Music, Ballardovo herní pojetí je zde diametrálně odlišné. Umístění bicích v mikro-timovém plánu se mi jeví jako "on top of the beat" oproti Rossyho více "laid back" hře. Také instrumentační prostředky jsou jiné - Ballard má na levé noze připevněnou tamburínu, která je určitým fundamentem rytmické kostry skladby (udává konstantní puls). Hra je, oproti klasičtějšímu pojetí v Exit Music, více groovově*55 orientovaná (viz doprovod velkého a malého bubnu). Gradace klavírního sóla ze strany bicích pak spočívá především ve velmi poutavé instrumentaci. Ballard zde pracuje převážně se šestnáctinovými hodnotami, nicméně nebojí se neortodoxních zvukových kombinací a tím pádem aktivně podsouvá svým spoluhráčům materiál, ze kterého můžou posléze stavět své ideje.

obr. 13 - doprovod v tématu

54 Obal alba Brad Mehldau Trio - Day is Done. Dostupné z: https://static1.squarespace.com/static/527ae92fe4b0febeee4f40d2/t/52a11c50e4b0c55215b2fba4/ 1386290258269/12.png 55 groove - abstraktní pojem. Jedná se o určitou rytmičnost a tanečnost v hudbě (subjektivní vnímání toho, co groove je) - pozn. aut.

45 Závěr

Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo co nejvěrohodněji zachytit způsob hry dvou uznávaných bubeníků současné doby a zasadit je společně do kontextu. Své poznatky, rozbory, popisy a dojmy jsem vždy uváděl bez tendenčních náznaků. Pro vědecké srovnání by bylo totiž irelevantní stranit umělci, který mě svojí hrou oslovuje více (byť je zcela přirozené inklinovat k určité estetice). Na druhou stranu jsem se ale vždy snažil implementovat vlastní názor na dané téma.

Pokud bych měl shrnout, ve zkrácené podobě, hlavní rysy Jorge Rossyho a Jeffa Ballarda, použil bych toto přirovnání: Jorge Rossy ve mně evokuje více introvertnějšího umělce, Jeff Ballard zase temperamentnějšího. Oba bubeníci nalezli svůj charakteristický zvuk a otiskli svoji hudební tvář do kapely Brada Mehldaua. Jorgeho velice uznávám za jeho harmonicko- rytmické cítění, intenzitu hry a spontánnost v reakcích v rámci seskupení. Jeffa zase za jeho smysl pro humor v rámci hudebního vyjadřování, za organičnost a zároveň rytmickou pevnost a také za neobvyklé řešení svých hudebních myšlenek.

Zpracování práce mě, do jisté míry, překvapilo v rozsahu, které toto téma vyžadovalo. Vyvstává otázka, zda-li by se dalo do budoucna nadále věnovat tomuto okruhu. Určitě by bylo možné zpracovat konkrétní alba a ty dále analyzovat a tím pádem ještě rozvinout pohled na problematiku. Sám bych se chtěl věnovat některým nahrávkám, se kterými jsem měl možnost se během realizace práce seznámit. V tomto ohledu jsou pro mě přínosem i počiny, jenž jsem během psaní této práce udělal - na transkripcích, které jsem vytvořil, bych rád nadále pracoval a materiál z nich, v některých případech, rád implementoval do své hry. Velkým přínosem pro mě bylo i uvědomění si, jak velký vliv na seskupení může mít jedinec - pokud bychom si zasadili do srovnání matematický vzorec, jednotlivá tria by se měla lišit o 33%, ale ve skutečnosti je rozdílnost diametrální.

46 Použité informační zdroje

Prameny

BARRY, Kernfeld. The New Grove Dictionary Of Jazz. Macmillan Press

DAVIS, Barry. Swinging either way [online]. The Jerusalem Post [datum neznámé]. Dostupné z: http://www.jorgerossy.com/2013/02/interview-the- jerusalem-post/

IVERSON, Ethan. Interview with Guillermo Klein [online]. Do the M@th, Downbeat [červen 2006]. Dostupné z: https://ethaniverson.com/interviews/interview-with-guillermo-klein-by- reid-anderson/

JUNG, Fred. A conversation with Brad Mehldau [online]. All About Jazz [27 duben 2012]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp- content/uploads/2012/04/All-other-interview-questions.pdf

KLOTZ, Nicolas. Jazz Collection - Brad Mehldau documentary [video]. Ex Nihilo, La Sept Arte [1999].

KOHLHAASE, Bill. Brad Mehldau Finds a Key to Happiness in Los Angeles [online]. Los Angeles Times [27 prosinec 1996]. Dostupné z: http://articles.latimes.com/1996-12-27/entertainment/ca-12830_1_los- angeles

MACKENZIE, Kirsten. Moderations in Music [online]. New Zealand School of Music [18 březen 2005]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/2012/04/the-interviews-of-brad-mehldau-an- amalgamation

MICALLEF, Ken. Jeff Ballard: Chick Corea's Origin, In touch with the muse. Modern Drummer, 2000, 7 (červenec), 80-87. ISSN 0194-4533

PANKEN, Ted. In Conversation with Brad Mehldau [online]. Jazz.com [5 červen 2008]. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp- content/uploads/2012/04/All-other-interview-questions.pdf

RAMON, Marta. When Rhythm Becomes Harmony [online]. allaboutjazz.com [12 březen 2013]. Dostupné z:

47 https://www.allaboutjazz.com/jorge-rossy-when-rhythm-becomes-harmony- jorge-rossy-by-marta-ramon.php

REDMAN, Joshua. Joshua Redman on Jorge Rossy [online]. Instagram [19 září 2015]. Dostupné z: https://www.instagram.com/p/70K9_IsySR/

ROSSY, Jorge. Jorge Rossy is now playing Paiste cymbals [online]. jorgerossy.com [leden 2016]. Dostupné z: http://www.jorgerossy.com/2015/12/jorge-rossy-is-now-playing-paiste- cymbals-2/

ROSSY, Jorge. Reference k nástrojům [online]. Holzwäg [datum neznámé]. Dostupné z: http://www.holzwaeg.ch/v5/de/credentials.php

STAUDTER, Thomas. A Jazz Pianist Comes Back For a Show in His Hometown [online]. New York Times [27 leden 2002]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2002/01/27/nyregion/a-jazz-pianist-comes-back- for-a-show-in-his-hometown.html

VELLA, Joseph. Interview with Brad Mehldau on the Art of Solo Piano [online]. Huffington Post. Dostupné z: http://www.jazzpiano.co.nz/wp- content/uploads/2012/04/All-other-interview-questions.pdf

WARDLE, Renato. Jeff Ballard: A life in music [online]. www.allaboutjazz.com. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/jeff- ballard-a-life-in-music-jeff-ballard-by-renato-wardle.php?pg=1

Internetové zdroje http://www.bradmehldau.com/brad/ https://www.britannica.com/biography/Brad-Mehldau http://www.allmusic.com/artist/brad-mehldau-mn0000934305/biography http://www.allmusic.com/artist/brad-mehldau- mn0000934305/discography http://www.jazzpiano.co.nz/wp-content/uploads/2012/04/All-other- interview-questions.pdf

48 http://articles.latimes.com/1996-12-27/entertainment/ca-12830_1_los- angeles http://www.nytimes.com/2002/01/27/nyregion/a-jazz-pianist-comes-back- for-a-show-in-his-hometown.html http://www.nonesuch.com/journal/nonesuch-artists-grab-13-grammy- nominations-2008-12-04 http://www.nonesuch.com/journal/nonesuch-artists-earn-14-grammy- nominations-including-five-for-the-black-keys-2012-12-06 https://www.grammy.com/nominees?genre=16 http://www.savagewatch.com/westhartfordcelebs.html http://www.allmusic.com/artist/joel-frahm-mn0000215379/biography http://www.allmusic.com/artist/jeff-ballard-mn0000816479/biography http://www.jeffballard.com/press.htm https://www.allaboutjazz.com/jeff-ballard-a-life-in-music-jeff-ballard-by- renato-wardle.php?pg=1 https://alchetron.com/Jorge-Rossy-375700-W http://www.jorgerossy.com/biografia http://www.jorgerossy.com/discografia/

49 Seznam příloh

Vybraná diskografie Jorge Rossyho ...... 51

Vybraná diskografie Jeffa Ballarda ...... 53

Vlastní transkripce ...... 55

Transkripce hry Jorge Rossyho ...... 55 Transkripce hry Jeffa Ballarda ...... 63

50 Přílohy

Vybraná diskografie Jorge Rossyho (kromě nahrávek Brad Mehldau Tria)

. New York - Barcelona Crossing (Fresh Sound Records, 1993) . New York - Barcelona Crossing Volume 2 (Fresh Sound Records,1993) . Mehldau & Rossy trio - When I Fall in Love (Fresh Sound Records, 1994) . Seamus Blake - The Bloomdaddies (Criss Cross Jazz, 1995) . The Bloomdaddies - Mosh for Lovers (Fresh Sound Records, 1995) . Mark Turner Quintet - Yam Yam (Criss Cross Jazz, 1995) . The Music of Mercedes Rossy (Fresh Sound Records, 1996) . Kurt Rosenwinkel -East Coast Love Affair (Fresh Sound Records, 1996) . Ben Waltzer trio - For Good (Fresh Sound Records ,1996) . Chris Cheek - I Wish I Knew (Fresh Sound Records, 1997) . Chris Cheek - A Girl Named Joe (Fresh Sound Records, 1997) . Avishai Cohen - Adama (Stretch Records, 1997) . Quartet - Dirty Show Tunes (Fresh Sound Records, 1997) . Freddie Bryant - Brazilian Rosewood (Fresh Sound Records, 1998) . Mark Turner - In This World (Warner Bros., 1998) . Ethan Iverson trio - Construction Zone (originals) (Fresh Sound Records, 1998) . Ethan Iverson trio - Deconstruction Zone (standarts) (Fresh Sound Records, 1998) . Freddie Bryant - Boogaloo Brasileiro (Fresh Sound Records, 1999) . Chris Cheek - Vine (Fresh Sound Records, 1999) . Chris Cheek quartet - Guilty (Fresh Sound Records, 2000) . - Passage (Fresh Sound Records, 2001) . Chris Cheek Quartet - Lazy Afternoon (Fresh Sound Records, 2002) . The Bloomdaddies - Racer X (2002) . Joe Smith - Melodic Workshop (Fresh Sound Records, 2003) . Chris Cheek - Blues Cruise (Fresh Sound Records, 2005) . Jordi Matas Quintet - Racons (Fresh Sound Records, 2005) . Jordi Rossy Trio - Wicca (Fresh Sound Records, 2007)

51 . David Dorůžka - Wandering Song (Fresh Sound Records, 2009) . Jordi Rossy Quintet - Ivlianvs Suite (Contrabaix/Karonte, 2010) . Jordi Rossy Quintet - Iri's Blues (Fresh Sound Records, 2012) . Ethan Iverson / Lee Konitz / Larry Grenadier / Jorge Rossy - Costumes Are Mandatory (HighNote Records, 2013) . Jordi Rossy - Stay There (Pirouet Records, 2016) . Rossy & Kanan Quartet - Gershwin (Swit Records, 2016)

52 Vybraná diskografie Jeffa Ballarda (kromě nahrávek Brad Mehldau Tria)

. Danilo Peréz - Central Avenue (GRP, 1998) . Chick Corea & Origin - Change (Rykodisk, 1998) . Avishai Cohen - Adama (Stretch, 1998) . Ben Allison - Medicine Wheel (Palmetto, 1998) . Wolfgang Muthspiel - Work in Progress 89-98 (Polygram, 1999) . Guillermo Klein - Los Gauchos, Vol. 2 (Sunnyside records, 1999) . Reid Anderson - Abolish Bad Architecture (Fresh sound NT, 1999) . Ben Allison - Third Eye (Palmetto, 1999) . Avishai Cohen - Devotion (Stretch records, 1999) . Kurt Rosenwinkel - The Enemies of Energy (Verve, 2000) . Maria Schneider Orchestra - Allegresse (Enja, 2000) . Chick Corea presents - Origination (Stretch records, 2000) . Chick Corea - Concerto (Sony, 2000) . Avishai Cohen - Colours (Stretch records, 2000) . Kurt Rosenwinkel - The Next Step (Verve, 2001) . Chick Corea New Trio - Past, Present & Future (Stretch records, 2001) . Matt Penman - The Unquiet (2002) . Guillermo Klein - Los Gauchos vol. 3 (Sunnyside records, 2002) . Kurt Rosenwinkel - Heartcore (Verve, 2003) . Avishai Cohen - The Trumpet Player (Fresh Sound NT, 2003) . Chick Corea - Randezvous in New York (Stretch records, 2003) . Anat Cohen - Place and Time (Anzic records, 2004) . Maria Schneider Orchestra - Concert in a Garden (Artistshare, 2004) . Fly trio - Fly! (Savoy jazz, 2004) . Avishai Cohen - At home (Razdaz records, 2005) . Kurt Rosenwinkel - (Verve records, 2005) . Guillermo Klein y Los Gauchos - Live in Barcelona (Fresh Sound New Talent, 2005) . Joshua Redman Elastic Band - Momentum (Nonesuch records, 2005) . Ben Allison - Cowboy Justice (Palmetto Records, 2006) . Pat Metheny Brad Mehldau - Metheny Mehldau (Nonesuch, 2006)

53 . Pat Metheny Brad Mehldau - Metheny Mehldau quartet (Nonesuch, 2007) . Guillermo Klein y los Gauchos - Filtros (Sunnyside records, 2008) . Fly - Sky & Country (ECM, 2009) . Fly - Year of the Snake (ECM, 2012) . Jeff Ballard Trio - Time's Tales (Okeh records, 2014) . - Homes (Jazz Village, 2015)

54 Vlastní transkripce

Zde uvádím transkripce, které jsem vytvořil pro potřeby této práce. Nejdříve uvádím materiál týkající se Jorge Rossyho.

obr. 14 - Rossyho doprovod v Anthropology

obr. 15 - Rossyho doprovod v Anthropology

obr. 16 - Rossyho doprovod v Anthropology

obr. 17 - Rossyho doprovod v Exit Music (for a film)

55 obr. 18 - Rossyho doprovod v Solar (strana 1/7); začátek transkripce od času 3:38

56 obr. 19 - Rossyho doprovod v Solar (strana 2/7)

57 obr. 20 - Rossyho doprovod v Solar (strana 3/7)

58

obr. 21 - Rossyho doprovod v Solar (strana 4/7)

59 obr. 22 - Rossyho doprovod v Solar (strana 5/7)

60 obr. 23 - Rossyho doprovod v Solar (strana 6/7)

61 obr. 24 - Rossyho doprovod v Solar (strana 7/7)

62 Následující přílohy reprezentují hru Jeffa Ballarda.

obr. 25 - Ballardův doprovod v tématu Knives Out

63 obr. 26 - Ballardův doprovod v Cheryl (strana 1/4)

64 obr. 27 - Ballardův doprovod v Cheryl (strana 2/4)

65 obr. 28 - Ballardův doprovod v Cheryl (strana 3/4)

66 obr. 29 - Ballardův doprovod v Cheryl (strana 4/4)

67