Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav pomocných věd historických a archivnictví Pomocné vědy historické

Lucie Uhlířová

Komunální znaky udělené obcím okresu Brno – venkov v letech 2000–2013 se zvláštním zřetelem na obce spadající pod Šlapanice

Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Karel Maráz, Ph.D Brno 2014

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury.“

V Brně dne 30. června 2014 Lucie Uhlířová v. r.

……………………………………

Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce PhDr. Karlu Marázovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky při vedení mé bakalářské diplomové práce. Dále pak Archivu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za poskytnutý archivní materiál, převážně pak panu Mgr. Bc. Petru Dvořáčkovi za jeho vstřícnost a čas, který mi věnoval. Srdečně děkuji.

Lucie Uhlířová v. r.

……………………………………

1. Úvod ...... 5 2. Struktura práce a metodologická východiska jejího zpracování ...... 6 3. Vývoj komunální heraldiky ...... 8 4. Zhodnocení komunální heraldiky okresu Brno-Venkov se zvláštním zřetelem na obce spadající pod pověřený úřad Šlapanice ...... 16 5. Katalog znaků obcí ...... 21 Babice nad Svitavou ...... 21 Blažovice ...... 23 Březina (dříve Blansko) ...... 25 Jiříkovice ...... 27 Kanice ...... 29 Kobylnice ...... 31 Kovalovice ...... 33 Modřice ...... 35 Omice ...... 37 Ořechov ...... 39 Podolí ...... 41 Ponětovice ...... 43 Prace ...... 45 Prštice ...... 47 Radostice ...... 49 Rebešovice ...... 51 Silůvky ...... 53 Sivice ...... 55 Sokolnice ...... 58 Velatice ...... 60 Vranov ...... 62 Želešice ...... 64 6. Závěr ...... 66 8. Seznam literatury a pramenů ...... 69 Literatura ...... 69 Nepublikované dokumenty z Archivu Poslanecké Sněmovny parlamentu České republiky...... 69 Internetové zdroje ...... 70 9. Seznam použitých zkratek ...... 71 10. Resumé a Summary ...... 72 11. Obrazová příloha ...... 73

1. Úvod

Hlavním kritériem, které hrálo roli při určování tématu mé bakalářské práce, byla aktuálnost zkoumaného tématu. Přestože se pomocné vědy historické zabývají hlavně historií, jak již naznačuje jejich název, chtěla jsem se věnovat jejich možné aplikaci v dnešní době. Jednou z nejvýraznějších věd je heraldika, která jako jedna z mála pomocných věd historických, v dnešní době prožívá svou renesanci a společně s genealogií a numismatikou se v moderním světě těší čím dál většímu zájmu i ze stran laické veřejnosti. Zvláště pak zájem o genealogii stále stoupá, dokladem toho mohou být i populárně naučné pořady, které se zabývají vyhledáváním předků slavných osobností. 1 Praktický rozvoj vědní disciplíny však můžeme pozorovat i ve sfragistice, i když není tolik rozšířena. Ale i dnes je možné, aby si obec pečeť ustanovila jako obecní symbol; dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), dále jen „zákon o obcích z roku 2000“, o kterém se budu ještě podrobněji zmiňovat v samostatné kapitole, by se pak jednalo o tzv. jiný obecní symbol.

O heraldice současnosti hovoříme jako o heraldice moderní, která je vědou stále živou a která se neustále vyvíjí a dále proměňuje. Do nově udělovaných znaků jsou zapojovány novotvary. Jako příklad může sloužit třeba továrna ve znaku města Pečky či chladící věž, kterou má ve znaku městys Hrušov.

Ve sledovaném období bylo obcím v okrese Brno – Venkov uděleno celkem 114 znaků a 65 praporů a 57 vlajek.1

Ve své práci jsem se rozhodla zaměřit na početnou skupinu obcí, které spadají pod pověřený obecní úřad Šlapanice. Jednou z takových obcí jsou Rebešovice, kde již několik let žiji. Což bylo dalším důvodem, který ovlivnil můj výběr tématu bakalářské práce.

1 Zákonem o obcích původně užívaný pojem „prapor“ byl s účinností zákona č. 216/2004 Sb. dne 28. 4. 2004 nahrazen pojmem „vlajka“. Z tohoto důvodu se pojmu „vlajka“ přidržíme i v následujícím textu. 2. Struktura práce a metodologická východiska jejího zpracování

Svou bakalářskou práci jsem strukturovala následujícím způsobem. Práce se sestává z šesti kapitol doplněných o seznam bibliografie a dalších zdrojů, které mi byly nápomocné při jejím zpracování, a seznam použitých zkratek.

Na obecný úvod shrnující důvody pro výběr daného tématu a tuto kapitolu pojednávající o struktuře práce a použitých metodách navazuje kapitola třetí, ve které se zabývám vývojem komunální heraldiky v českých zemích a zákony, jenž měly vliv na její utváření. Podrobně se věnuji zákonu o obcích z roku 2000, kterým se řídí v současné době vydávání obecních znaků.

Čtvrtá kapitola obsahuje charakteristiku komunální heraldiky okresu Brno-Venkov se zvláštním zřetelem na obce spadající pod pověřený úřad Šlapanice. Zde se pokouším shromážděné informace přijatelným způsobem ucelit tak, aby bylo patrné, jaké tinktury jsou nejvíce používány, jaké symboly se v tomto regionu vyskytují. Hodnotím přitom i zamítnuté návrhy znaků. Na závěru kapitoly jsem připojila rejstřík použitých heraldických figur.

Stěžejní částí mojí práce je Katalog znaků, vlajek a praporů. Při práci na jeho zhotovení jsem čerpala z materiálů ve sbírce Archivu Poslanecké sněmovny České republiky. Obce jsou seřazeny podle abecedního pořádku, je u nich vždy v závorce poznačeno jaký status daná obec má. Katalog jsem koncipovala tak, že pod názvem obce je umístěny informace o žádosti obce (ohledně získání obecního znaku), jméno autora návrhu, datum projednání žádosti v Podvýboru pro heraldiku a vexilologii (dříve PPH, nyní PPHV) a datum jejího schválení či zamítnutí, jméno předsedy Podvýboru pro heraldiku a vexilologii pro uvedené období. Následuje rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (PS PČR) a konečně vlastní oficiální blason a podrobný výklad jak znaku, tak i vlajky.

Ke každé obci jsem rovněž přidala její kód jako základní územní jednotky přidělený Českým statistickým úřadem.

Jak jsem již předestřela výše, dále jsem umístila seznam literatury, ze které jsem čerpala a dalších zdrojů. Následuje seznam použitých zkratek a celkové shrnutí práce v českém a anglickém jazyce.

Na úplném závěru se nachází obrazová příloha se všemi znaky, prapory a vlajkami, těch obcí, které moje práce zahrnuje. Obsah obrazové přílohy je převzat z celostátního registru komunálních symbolů (REKOS).2 Nevýhodou tohoto registru je však absence znaků měst, které byly udělené již dávno v minulosti. Rovněž neobsahuje informace o zamítnutých znacích či vlajkách.

Informace pro psaní své práce jsem čerpala z mnoha různých zdrojů, výjimkou nebyla ani korespondence s kronikáři obcí, kteří se aktivně zajímají o historii obce, v níž žijí.

2 Dostupný z: . [cit. dne 20. 5. 2014] 3. Vývoj komunální heraldiky Městské znaky začaly vznikat ve střední Evropě již kolem 13. století a první se objevují u královských měst. Václav Vojtíšek, stejně jako mnoho dalších heraldiků, zastává názor, že se městské znaky vyvinuly nezávisle na městských pečetích. Došel k závěru, že pečeti sloužily k ověřování listin, zatímco znaky sloužily pro vojenské potřeby. Ve svém díle také klade počátky užívání městských znaků v českých zemích až do dob husitských.3 Toto tvrzení však vyvrátil Rostislav Nový, když dokázal existenci znaků již v předhusitské době minimálně u čtrnácti královských měst.5

V dobách, kdy města začala používat znaky, nikdo nerozhodoval o tom, jak mají vypadat, města si podobu znaku volila sama. Později se tohoto zvyku ujal panovník, který znaky schvaloval a uděloval nové věrným městům za odměnu, a protože tento znak měl vyšší hodnotu, nechávala si jej města alespoň panovníkem potvrdit. Tím skončila éra svévolného vytváření a přijímání znaků. O podobě znaků a pečetí pak rozhodoval pán se svými heroldy, kteří měli dohlížet na jedinečnost a neopakovatelnost znaku. Za vzor sloužil pečetní obraz, nebo jeho část, či symboly, které se do znaku přejímaly.

Města prostřednictvím znaku vyjadřovala svou významnost, a především, se snažila odlišit svůj znak od znaků jiných měst. Ve znacích královských měst se často objevuje motiv opevněného města – hradby bránou, otevřenou či zavřenou. Nejstarší znak má město Brno, jehož existence je doložena na pečeti z r. 1315.

Od konce 14. a začátku 15. století uděluje panovník znaky prostřednictvím znakových privilegií. Vždy obsahují popis znaku, který je v českých privilegiích psán kurzívou a v uvozovkách, německy a latinsky psaná privilegia obsahují popis bez kurzivy a bez uvozovek. V každém znakovém privilegiu se rovněž nachází vyobrazení znaku a jeho rozměry.6 Nejstarší dochované znakové privilegium v českých zemích, kterým král Václav IV. uděluje městu Slavkov u Brna právo užívat pečeť a znak, pochází z r. 1416.

Od druhé poloviny 15. století, prostřednictvím vlády Vladislava II. Jagellonského, se do městské heraldiky dostává systém a rovněž roste její význam. Vladislav uděloval nové znaky, ale rovněž polepšoval již stávající znaky, udělil či upravil znaky pro padesát měst a městeček.7

3 Vojtíšek, Václav: O pečetech a erbech měst pražských i jiných českých. Praha:Památkový sbor hlavního města Prahy, 1928. 255 s. 5 Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985. 6 Štarha I. – Dřímal J.: Znaky a pečeti Jihomoravských měst a městeček. Brno 1979. 515 s. 7 Štarha I. – Dřímal J.: Znaky a pečeti. s. 10 – 11. V průběhu 15. a 16. století se stalo pravidlem, že každá osada, která byla povýšena na město, obdržela jistá privilegia, mezi kterými byla i výsada, používat znak. V tomto období ztrácí heraldika svou původní jednoduchost, která byla upřednostňována pro vojenské účely a znaky se stávají honosnější a rovněž se mění jejich funkce a podstata. Znaky symbolizují privilegovanost a plní funkci společenskou a právní.8

S nástupem Habsburků na český trůn, tedy od 16. století, se komunální heraldika stále rozvíjí. Za vlády Ferdinanda I. je udíleno mnoho nových znaků a znaková privilegia mohou obdržet i města menší a města poddanská. Rovněž je mnoho stávajících znaků polepšeno. Znaky nabývají nové podoby a stávají se složitějšími, začínají se objevovat koruny nad štítem, různě tvarovaná přikrývadla, či štítonoši a strážci štítu. Vše záviselo na vynalézavosti tehdejších umělců, kteří ale upozadili typický vzhled heraldických symbolů a tvarů a nevědomě, či účelně porušovali heraldická pravidla.9

V období od poloviny 17. století význam městské heraldiky upadá. Stalo se tak pravděpodobně z důvodu nadměrného udělování znakových privilegií v uplynulých letech. Také se již nezakládala nová města, tudíž nebylo třeba nových znaků. Malá města se spokojila s pečetí, kterou pokládala za svůj znak. V této době byly vydávány především konfirmace nebo privilegia polepšující znaky.

Zvrat nastal v polovině 19. století, kdy opět stoupá zájem o městskou heraldiku. Měšťané se snažili vyrovnat vrchnosti a hledali důkazy o svém původu v historii. Pokud město chtělo svůj znak, muselo prostřednictvím místodržitelství podat žádost o udělení znaku u císařského dvora ve Vídni. V místodržitelství byla věc projednána a předána k vyřízení ministerstvu vnitra ve Vídni, tzv. šlechtickému úřadu. Císař pak znak schválil, nebo zamítl na základě jeho rozhodnutí. Tento proces udělování znaků platil až do r. 1918.

Po vzniku Československé republiky je udělování nových komunálních znaků na nějakou dobu pozastaveno a znaky se začaly znovu udělovat až poté, co 30. března 1920 vešel v platnost zákon č. 252/1920 Sb., kterým se vydávají ustanovení o státní vlajce, státních znacích a a státní pečeti. Tento zákon rovněž udělil ministerstvu vnitra právo, udělovat nebo měnit znaky veřejné. Pokud město chtělo získat nový znak anebo pozměnit stávající, muselo nejdříve požádat ministerstvo vnitra, které předalo žádost k posouzení Archivu ministerstva vnitra. Ministerstvo se rozhodovalo na základě stanoviska archivu, který žádost buď doporučil, nebo nedoporučil.

8 Buben M.: Encyklopedie heraldiky. Světská a církevní titulatura a reálie. Praha: Libri, 1997. 9 Zenger, Zdeněk Maria.: Heraldika. Praha: Vojenský historický ústav, Heraldická sekce, 1971. V tomto období se úpravy znaků omezovaly na odstranění symbolů, které odkazovaly na polepšení znaků v dobách habsburské monarchie.

V průběhu německé okupace některá pohraniční města usilovala o úpravu svého znaku a to přidáním znamení hákového kříže. Na základě nařízení z r. 1941, které zakazuje vkládání znaku říše a zemí do znaku obcí však tyto změny nebyly povoleny.

Po únoru roku 1948 nastává úpadek komunální heraldiky. Poúnorová legislativa totiž odňala obcím právní subjektivitu (srov. ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky, či zákon č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů) a výkon veřejné správy je tak ponechán již zcela v rukou národních výborů, jejichž povinností je užívání státního znaku a užívání městských znaků není povoleno. V této době přestává fungovat užívání znaků, neboť znak je chápán pouze jako feudální přežitek a ministerstvo vnitra opouští svou znakovou agendu.10

Velkou změnu pro komunální heraldiku znamenal dále až zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, přijatý Národním shromážděním dne 1. prosince r. 1967. Ustanovení § 24 odst. 2 citovaného zákona, ve znění zákona č. 146/1971 Sb., totiž stanoví, že „[p]okud není předepsáno užívání státního znaku, mohou národní výbory měst Brna, Ostravy a Plzně, obvodní i místní národní výbory v těchto městech a městské národní výbory, jakož i organizace založené, řízené nebo spravované národním výborem, užívat znaku města. Jiné organizace mohou užívat znaku města jen se svolením příslušného národního výboru.“ Neznalost heraldických pravidel, společně s dlouhým neužíváním městských znaků však vedly k tomu, že si města navrhovala znaky s mnoha heraldickými nepřesnostmi. Proto byla při Archivní správě ministerstva vnitra vytvořena Komise pro otázky znaků měst, která měla plnit funkci poradního orgánu při posuzování a schvalování nových znaků.11

Znaky se začaly hojně udělovat až s účinností přelomového zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), dále jen „zákon o obcích z roku 1990“ přijatého dne 4. 9. 1990, jenž v § 5 stanovil, že „[n]ení-li zvláštním zákonem stanoveno jinak, mohou obce, jejich orgány a organizace užívat znak a prapor obce. Jiné orgány, organizace a zařízení, právnické a fyzické osoby tak mohou učinit jen se souhlasem obecní rady. Pokud obec nemá historický znak a prapor, mohou jí být na její návrh předsednictvem České národní rady znak a prapor uděleny.“ Zákon o obcích z roku 1990 je pak pravděpodobně nejvýznamnějším předpisem pro soudobou heraldiku a

10 Čarek, Jiří.: Městské znaky. s. 35-37. 11 Buben, M.: Encyklopedie. s. 62 vexilologii. Tento zákon umožňoval všem městům a obcím užívat obecní symboly, tedy znak a prapor (dnes vlajku). Jiné subjekty směly tyto symboly užívat jen se souhlasem obecní rady. Obcím, které doposud nepoužívaly znak ani vlajku, zákon umožňoval zažádat o jejich udělení prostřednictvím žádosti o udělení obecních symbolů, již jménem obce podával nejčastěji starosta nebo jeho zástupce. Žádost musela obsahovat barevné vyobrazení navrhovaného znaku a vlajky, společně s jejich popisem a odůvodněním. Návrh znaku nejdříve posuzovala parlamentní Heraldická komise, v případě nesouladu s heraldickými pravidly následně doporučila úpravy a změny, případně konzultaci s heraldikem. Pokud byl návrh znaků kvalitní a schválen Heraldickou komisí, byl postoupen předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, dále jen „PS PČR“, který jediný mě pravomoc obecní symboly udělovat. Funkci PS PČR v minulosti zastávali Milan Uhde (1993 – 1996), Miloš Zeman (1996 – 1998), Václav Klaus (1998 – 2002), Lubomír Zaorálek (2002 – 2006), Miroslav Vlček (2006 – 2010), Miroslava Němcová (2010 – 2013) a Jan Hamáček (2013 – nyní).13

V roce 1995 byla Heraldická komise přejmenována na Podvýbor pro heraldiku v roce 2000 na Podvýbor pro heraldiku a vexilologii. Komise měla vždy funkci poradního orgánu, sama nikdy znak ani vlajky nenavrhovala, pouze doporučovala změny. Odborní heraldici a vexilologové nemohou být řádnými členy komise, protože řádnými členy mohou být jen poslanci, účastní se ale zasedání a jsou s nimi konzultovány návrhy znaků.14

Všechny informace o procesu udělení znaků jednotlivých obcí jsou pečlivě zaznamenány a všechny jsou uloženy v Archivu PS PČR, kde je možné si je prohlédnout. Některé informace jsou veřejně přístupné prostřednictvím internetu v Registru komunálních symbolů, neboli REKOS, který eviduje podané žádosti a shromažďuje informace o již udělených symbolech.

Na zákon o obcích z roku 1990 navazuje již zmiňovaný zákon o obcích z roku 2000, jenž obec charakterizuje jako základní územní správní společenství občanů, které tvoří územní celek a které je vymezeno hranicí územní obce.

Ovšem pojmy jako „obecní symboly“ či „symboly obce“ zákon neužívá a ani taxativním způsobem neurčuje, které symboly lze považovat, za „symboly obecní“. Podle §34a odst. 2 zákona o obcích z roku 2000 může předseda PS PČR obci, která nemá znak nebo vlajku obce, na její žádost znak nebo vlajku obce udělit. Předseda Poslanecké sněmovny může rovněž na žádost

13 Seznam předsedů Poslanecké sněmovny [online]. [cit. 5. 5. 2014], Wikipedie. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99edsed%C5%AF_Poslaneck%C3%A9_sn%C4%9Bmovny 14 Kubík, Zdeněk: Heraldická a vexilologická symbolika měst a obcí bývalého jihomoravského kraje v letech 1990 až 1999. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2001. 1300 s. Rigorózní práce. obce vlajku nebo znak změnit (obdobnou úpravu pak ve vztahu k městským obvodům a městským částem statutárních měst nalezneme v § 142 uvedeného zákona). Podle §34a odst. 3 zákona o obcích z roku 2000 mohou znak používat obce a jimi zřízené, nebo založené organizační složky a právnické osoby. Jiné subjekty mohou užívat znaku obce jen s jejím souhlasem, pro užívání vlajky není souhlas potřeba.

Protože problematika „obecních symbolů“ spadá pod samostatnou působnost obce, a vzhledem k tomu, že pojem „obecní symboly“ není zcela právně definován, je možné, aby si obec stanovila a používala i „jiné obecní symboly“, než znak a vlajku. Je pouze na její iniciativě, jaké symboly si zvolí k dalšímu užívání.

O užívání znaku a obce je stanoveno rozhodnutím PS PČR (pokud je obce doposud neměla), ale obec může jeho užívání upravit vyhláškou, která ovšem nesmí odporovat vymezení obsaženému v rozhodnutí PS PČR. Stanovení jiných obecních symbolů, které spadají pod samostatnou působnost obce, a ta není svěřena žádnému obecnímu orgánu, náleží do působnosti rady obce, která tak může učinit svým usnesením. Jiné obecní symboly mohou být vymezeny vyhláškou, která ale nesmí ukládat povinnosti fyzickým či právnickým osobám při užívání těchto symbolů. V tomto případě by došlo k porušení Ústavy ČR.

Zákon o obcích z roku 2000 rovněž upravuje podmínky pro užívání obecních symbolů a rozčleňuje je na podmínky pro užívání znaku, vlajky a jiných symbolů.

Oprávnění užívat znak, může vzniknout přímo ze zákona, nebo může být uděleno obcí prostřednictvím souhlasu o užívání. Jelikož na vydání souhlasu není právní nárok, může být jeho užívání upřesněno stanovením bližších podmínek. Tyto povinnosti pro užívání znaku ovšem nelze stanovit v obecně závazné vyhlášce, protože k ukládání takových povinností nemá obec pravomoc, vyhláška ovšem může vymezovat bližší podmínky tzv. deklarací, která s sebou nenese přímé uložení povinností. Následně musí být podmínky stanoveny při udělování souhlasu.

Oproti tomu užívání vlajky podmínit souhlasem nelze, její užívání bez souhlasu obce zákon o obcích z roku 2000 výslovně umožňuje, a proto, že užívání vlajky nelze podmínit souhlasem, nemůže být ani upraveno stanovením bližších podmínek, rovněž nemůže být její užívání zpoplatněno. Užívání vlajky může obec zakázat v případě, že je vlajka používána nedůstojným způsobem. O užívání, vymezení, či bližších podmínkách stanovení jiných obecních symbolů, vymezené samotnou obcí, se v zákoně o obcích nehovoří. Tyto symboly rovněž nepodléhají autorskoprávní ochraně. Obec, která si dané symboly ustanovila, jako obecní symboly taktéž nemůže jejich užívání podmínit souhlasem, příp. souhlasem s podmínkami.

Obecní symboly nejsou chráněny předpisy autorského práva; dle § 3 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), jsou coby tzv. „úřední díla“ z autorskoprávní ochrany vyňaty (jedná se o „symboly jednotky územní samosprávy“).

Ochrana obecních symbolů proto může být řešena pouze prostřednictvím zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, který v § 42 odst. 1 písm. a) stanoví, že přestupku na úseku všeobecní vnitřní správy se dopustí ten, kdo „úmyslně poškodí, zneužije nebo hrubě zneváží jiný symbol než státní symbol České republiky chráněný zvláštním právním předpisem“. Za jiný symbol chráněný zvláštním právním předpisem lze však považovat pouze znak obce, který je chráněn nutným souhlasem obce s jeho užíváním v § 34a odst. 3 zákona o obcích z roku 2000. Současně však vzhledem k uvedenému platí, že zneužití nebo znevážení znaku obce může za určitých okolností spočívat už i v jeho pouhém užívání bez souhlasu obce. Otázka zneužití či znevážení znaku obce bude záviset na konkrétním skutku, v němž bude spatřován přestupek s tím, že posouzení této otázky přísluší správnímu orgánu, který přestupek bude projednávat. O přestupkové jednání se bude jednat v případě, pokud s odkazem na § 42 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích bude pachateli prokázán úmysl naplnění uvedené skutkové podstaty přestupku.

Další otázkou je, za jakých podmínek je možné pojímat obecní symboly jako ochranné známky ve smyslu zákona o ochranných známkách. Podle zákona č. 441/2003, o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), „může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby.“

Obecní symboly jsou z technického hlediska stejné jako ochranné známky, pokud jde o jejich vizuální rozlišitelnosti. Dále je můžeme obecní symboly chápat jako ochranné známky v případě, že splňují podmínku „komerčního využití“, tj. že umožňují odlišit výrobky či služby jedné osoby od výrobků či služeb osoby jiné. Pakliže se obec rozhodne užívat jiné symboly než vlajku a znak, není vyloučeno, že se rozhodne pro jejich ochranu prostřednictví zápisu do rejstříku ochranných známek. Je ovšem nezbytné, aby obec při podání přihlášky ochranné známky pečlivě zvážila rozsah služeb, a výrobků, které bude tato známka pokrývat.15

Závěrem této kapitoly se ve stručnosti zastavme též u vývoje vexilologie v českých zemích. V otázce komunálních praporů se ztotožňuji se Zdeňkem Kubíkem, jehož prací jsem se v mnohém inspirovala, který prapory označuje jako druhořadý neboli zástupný komunální symbol.

Vlajkám, tak jak je známe dnes, předcházely tzv. vexiloidy, byly to vexilologické symboly z jiných materiálů než z látky, především z kovu. Za počátek historie praporů a vlajek je pokládána třetí křížová výprava (1189 – 1191). Velitelé křižáckých vojsk se totiž rozhodli, že jejich oddíly půjdou do bitev pod prapory nesoucími znamení kříže.

Větší rozkvět v užívání praporů a korouhví nastal počátkem 15. století, kdy se začala projevovat tendence prapor zjednodušit. Někteří feudálové měli dva typy štítu, obecný a jednodušší, jednodušší je většinou používal i pro prapor. Z tohoto důvodu se na praporech objevovaly jiné barvy než ve znacích, aby byl vytvořen správný kontrast, viditelný již z velké vzdálenosti. Což znamenalo, že se prapory začaly vyvíjet samostatně a nemusely nezbytně navazovat na vývoj znaku. Změna nastala v 17. století, kdy se do středu praporu vrací erb, mnohdy se však užívá jen jeho heraldická figura nebo pouze barvy.

V 16. století byla omezena práva měst a s tím souvisí i menší význam městských znaků a praporů.

V průběhu celého 19. století se spolu s revolučními změnami rodí i revoluční vlajky reprezentující lid a národ, což vedlo ke vzniku vlastních politických symbolů a národních vlajek. Rovněž se začaly objevovat jednoduché městské prapory s pruhy v městských barvách.

První zákon, který nějakým způsobem upravoval užívání vlajek, byl zákon z r. 1936, byl to zákon č. 269, který městům dovoloval požádat Ministerstvo vnitra o schválení vlajky. Ve třicátých letech se pokusil Archiv Ministerstva Vnitra zjistit podrobnější informace o praporech měst, a to prostřednictvím dotazníků, avšak tento pokus skončil neúspěchem. V polovině sedmdesátých let Vexilologický klub provedl další výzkum a ve spolupráci s muzei, archivy

15 Furek, Adam. Obecní symboly: Stanovisko odboru dozoru a kontroly MV ČR. Veřejná správa. 2008, č. 4. Str.8. a městskými výbory vytvořil korpus městských vexilologických artefaktů, čítající na sto padesát praporů a vlajek. 17

Stěžejním orgánem komunální vexilologie je, již zmíněný, Vexilologický klub, a jeho členové, kteří vedou příslušné soupisy starých i nových komunálních praporů. Některé jejich poznatky jsou zveřejňovány prostřednictvím vexilologického zpravodaje, který vychází již od roku 1972.

Prapory, dnes již vlajky, může obec užívat jako jeden z obecních symbolů již od 4. září r. 1990. Tento zákon byl v r. 2004 novelizován, úprava se týká především terminologie, „prapor“ je zde nahrazen „vlajkou. Přestože byl zákon ještě několikrát novelizován, k další tak zásadní úpravě používání vlajek nedošlo.

17 Frajdl, Jiří – Zalábský, Jozef: Vexilologie. Skriptum. Filozofická fakulta Univerzity v Hradci Králové 1989, s. 97 – 98. [online]. [cit. 20. 6. 2014]. Dostupné z http://web.uhk.cz/cvp/skripta/str.asp?str=3. 4. Zhodnocení komunální heraldiky okresu Brno-Venkov se zvláštním zřetelem na obce spadající pod pověřený úřad Šlapanice Jak jsem uvedla výše, budu se v této kapitole věnovat symbolice užité v obecních znacích pro obce, obsažené v mnou zpracovaném katalogu. Na závěr kapitoly jsem připojila rejstřík heraldických figur, které se ve znacích, které jsou zahrnuty v této práci, vyskytují.

Pokud se podíváme na sledovaný úsek čistě ze statistického pohledu, můžeme konstatovat, že v okrese Brno‒Venkov bylo v období od 1. 1. 2000 do 1. 1. 2014 obcím uděleno 114 znaků, 57 praporů a 65 vlajek. Pro pověřený úřad Šlapanice to bylo 22 subjektů, z čehož bylo 21 obcí (Babice n. Svitavou, Blažovice, Březina, Jiříkovice, Kanice, Kobylnice, Kovalovice, Omice, Ořechov, Podolí, Ponětovice, Prace, Prštice, Radostice, Rebešovice, Silůvky, Sivice, Sokolnice, Velatice, Vranov, Želešice) a jedno město (Modřice).

Tyto obce se nacházejí mnohdy ve velmi těsné blízkosti, sdílejí stejné podnební podmínky, které ovlivňují jejich zemědělství, bývaly mnohdy majetkem jednoho stejného vlastníka, či se často společně stávají dějištěm historických událostí. Jako příklad historické událostí můžeme uvést Bitvu u Slavkova, která měla nesmazatelný vliv na život obyvatel hned několika obcí (Sokolnice, Ponětovice, Podolí, Kovalovice, Jiříkovice, Kobylnice) a v některých případech se tato událost odrazila i na podobě obecního znaku (Prace, Blažovice). Dalšími figury zobrazované v pečetích zkoumaných obcí, jsou kosíř a vinný hrozen. Které jsou jakožto symboly typické pro vinařskou oblast. Kosíř byl přenesen do znaku ve čtyřech případech z pěti, kdy se vyskytoval v obecní pečeti (Kobylnice, Ořechov, Silůvky, Želešice) vinný hrozen pouze jednou (Želešice).

Většina ze znaků, které byly nově obcím uděleny, přejímají symboly z pečetí těchto obcí, které jsou si často obsahově velice podobné, což potvrzuje teorii Václava Vojtíška, totiž že se obecní znaky vyvinuly z pečetí. Přejímání pečetního obrazu do obecního znaku je dnes velmi častý. Nejvíce se opakující motivy obecních pečetí z okresu Brno-Venkov mají původ v zemědělském rázu obcí, tyto motivy jsou kosíř a s ním vinný hrozen, radlice a krojidlo. Radlice je například obsažena v jedenácti pečetích z dvaadvaceti sledovaných obcí, kdy byla samostatným motivem pečetního pole, nebo jeho součástí. Radlice byla do současného znaku obce však převzata pouze ve třech případech (Ořechov, Silůvky, Velatice), u ostatních obcí byla buď zcela vypuštěna, nebo nahrazena jiným symbolem pro zemědělství např. obilnými klasy.

Je zcela pochopitelné, že autoři znaků přejímají symboly z pečetí, neboť je to obecní symbol, který se používal mnohdy stovku let a vztahuje se k historii obce. Od použití pečetního obrazu se upouští, pokud není dochován sfragistický materiál, nebo není vhodné jej využít. To může nastat z několika důvodů, jedním z nich je časté používání symbolu ve znacích, na Moravě je velmi často používaným symbolem vinný hrozen, kosíř, či radlice. Další z příčin může být, pokud znak se zvoleným symbolem vlastní již jiná obec, nebo by takový znak nemohl reprezentovat obec. Pokud se autor rozhodne nepoužít pečetního obrazu, nebo jej použít nemůže, může využít figur ze znaků bývalých vlastníků obce, či jejích zakladatelů. V katalogu znaků zmiňuji Sivice, které přejaly tinktury ze znaků zakladatelů. Další figurou může být dominanta obce, či přírodní památka, zde je skvělým příkladem obec Prace, která do znaku přenesla heraldicky upravenou podobu památníku Mohyly míru.

Na obecních symbolech můžeme nalézt i tzv. mluvící znamení, tento znak vyjadřuje název obce a to přímo, nebo prostřednictvím metafory. V katalogu mé práce se s mluvícím znamení můžeme setkat u obce Březina, kde je mluvícím znamením bříza, u obce Jiříkovice je to rámě sv. Jiří a drak, u obce Kanice je to silueta káněte, u obce Ořechov je to ořešák, u obce Prštice jsou to dva kozli, viz výklad znaku, u obce Rebešovice jsou to dvě ryby a u obce Sokolnice je to sokolník. Celkem tedy můžeme mluvící znamení najít na sedmi znacích.

Jak jsem již zmínila, nejčastěji se ve znacích v okresu Brno – Venkov vyskytují figury symbolizující zemědělství, druhou nejčastější figurou jsou zvířata, která můžeme najít celkem na deseti znacích. Je to drak ve znaku Jiříkovic, káně ve znaku Kanic, racek ve znaku Kovalovic, jelen ve znaku Omic, zpěvný pták ve znaku Podolí, ryba ve znaku Ponětovic, dvojice kozlů ve znaku Prštic, ryby ve znaku Rebešovic, orlí křídlo ve znaku Sivic a kůň a sokol ve znaku Sokolnic. Některé ze zmíněných figur plní i funkci mluvícího znamení.

Další z často se objevujících figur je motiv stromu ať už listnatého, či jehličnatého, ratolesti, či listu, tyto figury připomínají lesy v okolí obce anebo není jejich původ přesně doložen. Strom (smrk) a list můžeme pozorovat ve znaku Babic nad Svitavou, břízu ve znaku obce Březiny, dubovou ratolest ve znaku Modřic, strom (les) ve znaku Omic, ořešák ve znaku Ořechova, větev ve znaku Podolí a dub ve znaku Prštic, celkem tedy v sedmi znacích.

Na některých znacích můžeme najít atributy svatých, nebo symboly odkazující na jejich patronát. Je to kříž ve znaku Babic nad Svitavou, atribut Jana Nepomuckého, dále kniha a lilie, atributy sv. Anny ve znaku Blažovic, znak Jiříkovic nese symbol draka, odkazující na sv. Jiří a ve znaku Kovalovic se nachází atributy sv. Petra a Pavla, klíč a meč, a hvězdy v postavení kříže ve znaku obce Ponětovice jsou atributem Jana Nepomuckého.

Mezi heraldickými figurami studovaných znaků se nevyskytují žádné novotvary, jak jsem již zmínila, obce často přejímají pečetní obrazy anebo do svých znaků přenášejí klasické symboly pro zemědělství, či zvířata, stromy a plodiny.

Na konci této kapitoly je umístěn rejstřík všech heraldických figur, které znaky obsažené v této práci nesou. Tinktury u znaků z okresu Brno – Venkov tolik ucelené nejsou, nejčastěji používaná je modrá, je dominantní u pěti znaků obcí (Babice nad Svitavou, Prace, Pršice, Radostice a Rebešovice), procentuelně je však použita jen v necelých 23%, což pro mě není dostatečný důkaz k tvrzení, že pro znaky z okresu Brno – Venkov je typická modrá tinktura. Její použití odkazuje na vodní toky, či rybníky, které jsou v okolí moravských obcí velice časté.

Druhou nejčastěji používanou tinkturou je červená, jako dominantní barvu ji můžeme najít na čtyřech štítech (Modřice, Ořechov, Podolí a Sokolnice). Červená se ovšem dost často vyskytuje na dělených, či polcených znacích, celkem v sedmi znacích (Blažovice, Kobylnice, Kovalovice, Ponětovice, Silůvky, Vranov a Želešice). Tato barva mnohdy odkazuje na Bitvu u Slavkova (1805) a krev, která tam byla prolita, a v některých případech byla přejata ze znaku majitelů obce (Kobylnice, Ponětovice, Sivice a Sokolnice).

Třetí nejčastější tinkturou je zelená, celkem na třech štítech (Březina, Kanice a Omice), avšak je nejčastěji užívanou tinkturou v dělených štítech, celkem se objevuje na pěti znacích (Blažovice, Jiříkovice, Kobylnice, Ponětovice a Sivice) a v jednom ji zastupuje hrot. Zelená ve znaku odkazuje na zemědělský ráz obce, kterou reprezentuje.

V celém katalogu v této práci, jen ve dvou případech byl navrhnutý znak zamítnut a musel být přepracován, byly to obce Sokolnice a Rebešovice a autorem obou návrhů byl Robert Keprt. Důvodem k zamítnutí návrhu znaku pro Sokolnice byla péřová koruna na hlavě sokolníka, ta totiž přísluší moravským králům. Přestože autor svůj návrh obhajoval, nakonec musela být koruna ze znaku vypuštěna. Dalším zamítnutým návrhem byl znak pro Rebešovice, u kterého sice není důvod zamítnutí uveden, ale podoba zamítnutého znaku nám mnohé napoví. Znak sice neporušuje heraldická pravidla, ale použití sobola není zrovna šťastnou volbou, ve srovnání s ostatními znaky, i z jiných okresů, působí velmi nepatřičně. Pokud můžeme v současné komunální heraldice hovořit o trendu, je jím používání barvy, či kovu jako podkladu, nikoliv kožešiny. Rovněž si můžeme na zamítnutém návrhu všimnout až přílišného množství drobnokresby na figurách ryb, která nemá v heraldice své místo.

Rejstřík heraldických figur Anagram (viz též Mariánský anagram) 1

Bříza (viz též Strom) 1

Dub (viz též Strom) 1

Dubová ratolest 1

Dubový list (viz též List) 2

Drak 1

Dýka 1

Hrot 3

Hvězda 2

Jelen 1

Kadidelnice 1

Káně 1

Klas 1

Klíč 1

Kniha 1

Kopáč 1

Kopí 1

Kord 1

Koruna 1

Kosíř (viz též Nůž) 5

Kozel 1

Krojidlo 1

Křídlo 1

Kříž 3

Kůň 1

Květ 2

Lilie 3 Lípa (viz též Strom) 1

List 2

Mariánský anagram 1

Meč 1

Mláto 1

Nádoba 1

Návrší 2

Nůž (viz též Kosíř) 4

Ořešák (viz též Strom) 1

Podkova 1

Pták 2

Racek (viz též Pták) 1

Radlice 3

Rámě 1

Růže (viz též Květ) 1

Ryba 2

Sekyra 1

Smrk (viz též Strom) 1

Sokol 1

Sokolník 2

Stonek (viz též Ratolest, Větev) 2

Strom 5

Větev 1

Vlasec 1

Žalud 2 5. Katalog znaků obcí Babice nad Svitavou obec, kód 582794, okres Brno-venkov

Znak a vlajka

Žádost podána: 30. 6. 2003

Autor návrhu: Pavel Vrba

Oznámení př. PPHV: 28. 11. 2003

Projednáno v PPHV: 29. 10. 2003

Předseda PPHV: Mg. Ivana Levá

Rozhodnutí př. PS PČR: 25. 11. 2003

Popis znaku: V modrém štítě snížený zlatý hrot s modrým tlapatým procesním křížem, provázený vpravo vztyčeným zlatým dubovým listem, vlevo vyrůstajícím zlatým smrkem s černým kmenem.

Popis vlajky: Modrý list se žlutým žerďovým klínem s vrcholem ve druhé třetině délky listu. V klínu modrý tlapatý procesní kříž. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: Obec je v archivních pramenech poprvé zmiňována v roce 1365 jako majetek pana Čeňka Krušiny z Lichtenburka, v záznamu č. 226 Moravských desek Zemských pro Brno. Obec je jednou z obcí, kterou Čeněk Krušina věnuje své ženě Dorothee. Před rokem 1365, kdy nemáme přímých písemných zpráv o Babicích, lze usuzovat, že Babice byly příslušenstvím hradu Obřany, který vznikl před rokem 1239. Od roku 1562 byly součástí pozořického panství. Severně od Babic jsou v lesích četné pozůstatky po dolování železných rud, z nichž nejznámější je důl Malá Macocha. Těžba rudy zde probíhala na přelomu 18. – 19. století. 20

Na dochované obecní pečeti z roku 1749 byl v pečetním poli strom a radlice.21

Návrh znaku vychází z obou pečetí obce (na nejstarší je dub a na mladší smrk), dále z polohy obce- na svahu nad řekou Svitavou- pro které je navržena heraldická figura hrot a modrá barva.

20 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Babice nad Svitavou. 2003 21 Slavík, F. A.: Brněnský okres. Brno, 2007. s. 36 – 37. Přidán je atribut patrona kostela sv. Jana Křtitele, a to sice hůl zakončená křížem. Zlatá tinktura je odvozena od rodu Lichtenštejnů.22

Kritická poznámka: Pavel Vrba, který je autorem mnoha znaků v tomto katalogu, se v návrhu pro znak pro obec Babice nad Svitavou inspiruje sfragistickými prameny. Z pečetního obrazu přejal strom, avšak vypustil radlici, což bylo velmi šťastné rozhodnutí, neboť radlice se v jihomoravském regionu vyskytuje velice často. Esteticky znak působí vyváženě a neodporuje heraldickým pravidlům.

22 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Babice nad Svitavou. 2003. Blažovice obec, kód 582841, okres Brno-venkov

Znak a vlajka

Žádost: 29. 6. 2001

Autor návrhu: Pavel Vrba

Oznámení př. PPHV: 27. 2. 2002

Projednáno v PPHV: 13. 2. 2002

Předseda PPHV: PhDr. Vladimír Cisár

Rozhodnutí př. PS PČR: 14. 3. 2002

Popis znaku: V zeleno-červeně děleném štítě nahoře rozevřená kniha, dole lilie, obojí stříbrné.

Popis vlajky: List tvoří dva vodorovné pruhy, zelený a červený. V žerďové polovině zeleného pruhu rozevřená kniha, pod ní v červeném pruhu lilie, oboje bílé. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: Obec leží asi 10 km od Brna ve velmi úrodné krajině, která byla osídlena již ve starší době kamenné a i v dobách pozdějších.

První písemná zmínka o obci je z roku 1141, kdy byla mezi obcemi jmenovanými ve výčtu církevního majetku náležícímu olomouckému biskupství. Jedná se o listinu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, kterou přenáší sídlo biskupství ke kostelu sv. Václava. Dále se připomínají roku 1317, kdy je Kateřina z Deblína, vdova po Tasovi z Lomnice, věnovala Blažovice Velké a Malé klášteru Dominikánek u sv. Anny, kde zůstaly do jeho zrušení 1782. 23

V letech 1824 -1920 byly Blažovice v držení rodu Dietrichšteina a Mitrovských. Dne 2. prosince se na území obce a v jejím okolí odehrála bitva Tří císařů, která obec velmi poškodila.

V obci je kostel Nejsvětějšího Srdce Páně z roku 1934, od 1. 1. 2001 je zde ustanovena farnost.

Navrhovaný obecní znak vychází z pečeti, kterou obec v minulosti používala. V jejím pečetním poli jsou dvě postavy svatých (sv. Anna a Panna Marie) a pod nimi vodorovně položené radlice a krojidlo. Do znaku jsou navrženy atributy sv. Anny – kniha a lilie. Kniha má rovněž návaznost na Šebestiána Kubínka, místního šiřitele knih po vlastech moravských. Za tinktury navrženy zelená (zastupuje zemědělství) a červená, která je upomínkou na prolitou krev v roce 1805 a je také

23 Mikroregion Mohyla míru: Jiříkovice, Blažovice, Prace, Ponětovice. Jiříkovice: Sdružení obcí Mikroregionu Mohyla míru, 2003, [32] s. barva srdce, atributu kostela a farnosti. Symboly jsou ve stříbrné, která zastupuje právo, jež obec v minulosti dostala.24

Kritická poznámka: Znak, jako většina znaků v této práci, vychází z pečeti obce, z pečetního obrazu však nebyla do znaku přenesena radlice, což je dobře, neboť figura radlice se v komunální heraldice Jižní Moravy objevuje velice často. Rovněž postavy svatých z pečetního obrazu byly zjednodušeny pouze na jejich atributy, což je pro znak mnohem vhodnější, než přenášet celé figury, navíc mají tyto symboly svůj původ v historii obce, tudíž by ani nebylo moudré do znaku zakomponovat novotvary, či se pokoušet o mluvící znamení.

24 Nohel, J.: Blažovice 2002. Blažovice: Obecní úřad Blažovice, 2002, 29 s., [4] s. obr. příl. Březina (dříve Blansko) obec, kód 581429, okres Brno-venkov

Znak a vlajka

Žádost: 8. 6. 2000

Autor návrhu: Firma Velebný & Fam, Ústní nad Orlicí

Oznámení př. PPHV: 22. 11. 2000

Projednáno v PPHV: 1. 11. 2000

Předseda PPHV: PhDr. Vladimír Cisár

Rozhodnutí př. PS PČR: 28. 11. 2000

Popis znaku: V zeleném štítě stříbrný hrot, v něm bříza přirozené barvy dole do oblouku provázená čtyřmi červenými růžemi se zlatými semeníky. Hrot je provázen vpravo svěšeným žaludem, vlevo kosmo položenou sekerou - širočinou, obojí zlaté.

Popis vlajky: List tvoří žerďový zelený klín s vrcholem ve středu listu, bílá krokev vycházející z první třetiny horního a dolního okraje, přilehlá zelená krokev široká jednu šestinu délky listu s vrcholem na vlajícím okraji listu a dvě žlutá trojúhelníková vlající pole. V bílé krokvi čtyři červené růže se žlutými semeníky. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: Dnešní Březinu, která se nachází asi 12 kilometrů od Brna, tvoří dvě bývalé samostatné obce – Březina a Proseč. Přičemž první písemná zmínka o obci Březina je k roku 1365 v Moravských zemských deskách pro Brno, v zápise č. 226 kdy Čeněk Krušina z Lichtenburku přidělil svojí manželce Dorothee hrad Ronov a několik obcí, které k němu příslušely, mezi nimiž je i Březina. Proseč se poprvé připomíná k datu 24. 8. 1395 kdy Slávek řečený Němec z Proseče prodává ves Obřany převoru a konventu kartuziánského řádu v Králově poli. Ke sloučení obcí došlo vyhláškou Ministerstva vnitra ze dne 7. 12. 1950, kdy byly sloučeny v jeden správní celek pod společné jméno Březina, a ze správního a soudního okresu Brno-Venkov byla přikázána do správního a soudního okresu Blansko. Od roku 2007 byla přesunuta zpět do okresu Brno-Venkov na základě občanského referenda.25

Znak obce Březina vychází z obecní pečeti z roku 1635. Uprostřed této pečeti byl žalud, který symbolizoval duby obecné, které v okolí Březiny rostou, ve větším množství zde rostly břízy, ale

25 Habáň, Martin. Historie Obce. In: Obec Březina: Oficiální stránky obce [online]. 2011 [cit. 4. 4. 2014]. Dostupné z:http://www.obec-brezina.cz/historie-obce/ tento strom nemá žádný tak zásadní znak. Dub pak byl v novém obecním znaku nahrazen v hlavní pozici právě břízou, žalud byl do znaku přenesen do pravého horního rohu. Vpravo na pečeti byla radlice symbolizující hlavní obživu místního lidu, zemědělství, které bylo kvůli kamenité půdě velmi nevýdělečné a náročné. Důvod vypuštění radlice ze znaku není znám. Vlevo na pečeti byla sekyra, což byl další symbol obživy. Místní rolníci totiž v zimě zajišťovali dřevo pro lichtenštejnské hamry v Josefově a Adamově. Sekyra byla přenesena do obecního znaku do levého horního rohu. Čtyři červené kvítky se zlatým středem představují růže, jejichž keře byly v okolí poměrně časté. Na pečeti bylo ještě sedm malých kvítků, které představují místní bohatou flóru, ale v rámci zjednodušení znaku byly vypuštěny. 26 Radlice byla vypuštěna, protože se jedná o velmi rozšířenou figuru a je použita na pečetích všech zemědělsky zaměřených obcí. 27

Kritická poznámka: Autor návrhu znaku pro obec Březina se sice inspiroval pečetí obce, ale stejně jako jiní autoři se rozhodl vynechat radlici. Dub, který se nacházel na pečeti, je sice ve znaku zachován, ale na jeho pozici je umístěna bříza, která plní funkci mluvícího znamení, čímž se znak výrazně odlišuje od ostatních, neboť bříza se často ve znacích neobjevuje, nejčastěji zastoupený strom je dub. Z pečetního obrazu byly také přeneseny sekyra a růžově květy, přestože byl zregulován jejich počet, aby znakové pole nebylo příliš přeplněné.

26 Z korespondence s Martinem Habáněm. 27 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Březina. 2002. Jiříkovice obec, kód 583189, okres Brno-venkov

Znak a vlajka

Žádost: 24. 6. 2000

Autor návrhu: Pavel Vrba

Oznámení př. PPHV: 28. 2. 2001

Projednáno v PPHV: 14. 2. 2001

Předseda PPHV: PhDr. Vladimír Cisár

Rozhodnutí př. PS PČR: 5. 4. 2001

Popis znaku: V zeleno-stříbrně děleném štítě nahoře zlatý latinský kříž a stříbrné obrněné rámě se zlatým kopím směřujícím dolů přes dělící linii k zelenému draku s červenou zbrojí.

Popis vlajky: Zelený list se šikmým bílým pruhem, vycházejícím z první čtvrtiny dolního okraje do čtvrté čtvrtiny horního okraje listu, podloženým uprostřed svislým žlutým pruhem širokým jednu dvacetinu délky listu. V žerďové části žlutý latinský kříž. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: První písemný záznam o Jiříkovicích je z druhé poloviny 13. století, kdy v roce 1264 olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku udělil část vsi lénem Konrádovi de Huczária, jako pomoc jeho případným vojenským tažením. Dále jsou Jiříkovice zmiňovány v zápisech o bezpečnostních a obranných postaveních z let 1406-1445, kde jsou zmiňovány tvrz, dvůr a mlýn. Dle pověsti byla ves založena kdysi dávno jistým Jiřím, jehož bratři Bedřich a Blažej založili nedaleké osady Bedříchovice a Blažejovice.28

Ještě roku 1366 byly celou vsí, avšak nadále rozděleny na tři části, které se pojily po zrušení poddanství. Každá obec měla svou pečeť. I. v pečetním poli ohraničena vavřínovým věncem je sv. Jiří na koni, který bodá draka, nahoře písmena S.G. II. ve štítě písmena SA a mezi nimi kříž, pod ním tři ptáci. III. pečetním poli radlice.

Navrhovaný obecní znak vychází z těchto, pečetí. Jako hlavní motiv charakterizující obec je převzat z první pečeti, ostatní jsou doplňkové. Poněvadž je tento motiv již na jedenácti znacích měst a obcí, je toto pečetní znamení zjednodušeno. Do obecního znaku je tedy z první pečeti

28 Štěpánek, V.: Jiříkovice.. Jiříkovice: Pavel Drnika, 2002, s. 8. převzat drak, rytíř na koni je zjednodušen na obrněné rámě s kopím, z druhé pečeti je přenesen kříž a z třetí pečeti symbol zemědělství je nahrazen zelenou barvou. 29

Kritická poznámka: Autorem znaku je opět Pavel Vrba, který návrh znaku sestavil na základě tří dochovaných pečetí. Nejvýraznější motiv Jiříkovického znaku je drak, který byl převzat z pečetního obrazu, a zároveň je mluvícím znamením. Použití figury draka je velice zajímavé, neboť se ve znacích nevyskytuje tolik často jako jiná zvířat, jelikož je atributem sv. Jiří (či sv. Michala), jeho užití ve znaku se tudíž musí opírat o patronát sv. Jiří, či jinou spojitost obce s ním. Znak přijat bez předchozích návrhů.

29 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Jiříkovice. 2003. Kanice obec, kód 583197, okres Brno-venkov

Znak a vlajky

Žádost: 2. 6. 2003

Autor návrhu: Pavel Vrba

Oznámení př. PPHV: 30. 9. 2003

Projednáno v PPHV: 17. 9. 2003

Předseda PPHV: Mgr. Ivana Levá

Rozhodnutí př. PS PČR: 7. 10. 2003

Popis znaku: V zeleném štítě nad kosmým mlátkem šikmo přeloženým kopáčem vzhůru letící káně, vše zlaté.

Popis vlajky: List tvoří dva vodorovné pruhy, zelený a žlutý, v poměru 3:1. V zeleném pruhu žluté káně letící k hornímu okraji listu. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: Nejstarší v současnosti známá zmínka o této obci se nachází v latinsky psaných Moravských deskách zemských v Brně - Listině o panství ronovském z roku , kdy pan Čeněk z Lichtenburku přidělil paní Dorothee, své družce, peníze a tvrz Ronov s obcemi včetně Kanic. Další zmínka o obci je na listině z roku 1560, která vypočítává majetek Albrechta Černohorského z Boskovic. V roce 1562 přešla obec pod panství Pozořice. V polovině 18. století byly Kanice spojeny v jednu správní obec s Řícmanicemi.30

Název obce je odvozován, i když částečně od pověsti, od ptáka - káně lesní. Tito ptáci se v okolních lesích hojně vyskytují. Obec v minulosti nejprve používala pečeť společnou se sousedními Řícmanicemi, tj. zkřížené palice a kopáč s radlicí, potom od r. 1779 svoji pečeť s postavou sv. Jana Nepomuckého.

Návrh znaku vychází ze starší pečeti, z níž jsou převzaty zkřížené nástroje a z názvu obce, kde je navržena silueta káněte. Navržené tinktur jsou zelená a zlatá, přičemž zelená symbolizuje polohu obce a lesy, které ji obklopují a zlatá bývalé majitele Lichtenštejny. 31

30 S,lavík, F. A.: Brněnský okres. 1. vyd. Brno: Gam, 2007, VIII, s 148-9 31 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Kanice. 2003. Kritická poznámka: Znak obce Kanice, přestože neporušuje heraldická pravidla, se mi zdá příliš jednoduchý a obecný. Škoda, že obec přišla jen s jedním návrhem, osobně bych byla nakloněna použití vícero tinktur, či podrobnějšímu zobrazení káněte.

Kobylnice obec, kód 583219, okres Brno-venkov

Znak a vlajka

Žádost: 14. 12. 2001

Autor návrhu: Pavel Vrba

Oznámení př. PPHV: 29. 11. 2002

Projednáno v PPHV: 12. 11. 2002

Předseda PPHV: Mgr. Ivana Levá

Rozhodnutí př. PS PČR: 9. 12. 2002

Popis znaku: Zeleno-červeně zlatým zúženým kůlem polcený štít, vpravo stříbrný vinařský nůž se zlatou rukojetí, vlevo stříbrná lilie.

Popis vlajky: List tvoří tři svislé pruhy, zelený, žlutý a červený, v poměru 4:1:5. V zeleném pruhu bílý vinařský nůž se žlutou rukojetí, hrotem nahoru a k vlajícímu okraji. V červeném pruhu bílá lilie. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: Obec leží jihovýchodně od Brna na levém boku Říčky. Obec se poprvé připomíná k roku 1355, ve 14. a 15. století v majetku drobné šlechty, roku 1576 byly Kobylnice připojeny k Sokolnicím a spolu s nimi od roku 1705 v majetku pánů z Ditrichštejna a Mitrovských z Nemyšle.32

Obecní znak vychází částečně z pečeti z roku 1648, na které byl znak radlice, vinařského nože, hroznu a nápis „Secrit Kouwelniz 1648“. 33

Dnešní znak je polcený zlatým kůlem, který představuje Zlatý potok, který obcí protéká, vinařský nůž vychází z pečetě a odkazuje na dřívější vinařství v obci a původního majitele panství, rod Ditrichštejnů. Lilie je atributem patrona obce a to Panny Marie Sněžné, které je zasvěcena zvonice na návsi. Zelená barva nahrazuje radlici z pečeti a je symbolem zemědělství, červená barva je odvozena ze znaku původních majitelů obce a může být upomínkou na krev prolitou na slavkovském bojišti při bitvě roku 1805.34

32 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Kobylnice. 2001. 33 S,lavík, F. A.: Brněnský okres. 34 Šmídová, D.: Kobylnice v proměnách času. Brno 2010, 111s. Kritická poznámka: Použité tinktury jsou velmi podobné, jako u znaku obce Blažovice, stejně tak symboly, např. symbol lilie je použit u obou obcí a je vyveden stejnými tinkturami a na stejném pozadí, neboť obě obce spadají pod patronát Panny Marie. Kosíř je jeden z nejčastěji používaných symbolů ve znacích Jižní Moravy, a přestože odkazuje na vinice, které v okolí Kobylnic již nejsou, kosíř do znaku nepopiratelně patří, neboť se nachází i na pečeti Kobylnic. Kovalovice obec, kód 583227, okres Brno-venkov

Znak a vlajky

Žádost: 13. 3. 2002

Autor návrhu: Pavel Vrba

Oznámení př. PPHV: 26. 2. 2003

Projednáno v PPHV: 12. 2. 2003

Předseda PPHV: Mgr. Ivana Levá

Rozhodnutí př. PS PČR: 18. 3. 2003

Popis znaku: V modro-červeně děleném štítě nahoře stříbrný racek s červenou zbrojí, dole kosmo vztyčený meč, šikmo podložený vztyčeným gotickým klíčem, po stranách dvě podkovy, vše zlaté.

Popis vlajky: List tvoří tři vodorovné pruhy, modrý, bílý a červený, v poměru 1:1:2. V červeném pruhu mezi dvěma podkovami kosmo meč hrotem nahoru podložený šikmo klíčem zuby nahoru a k vlajícímu okraji, vše žluté. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: První doložená písemná zmínka o obci Kovalovice je z roku 1141, v nadační listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Mezi jinými je v této listině zmiňováno 13 popluží z Kovalovic. Dále jsou zmiňovány v listině z roku 1210, kdy král Přemysl Otakar I. potvrdil založení zábrdovického kláštera a věnoval mu statky. 35

Dnešní znak obce se odvíjí od jejich patronů, svatého Petra a Pavla, jejichž atributy (klíč a meč) jsou do znaku přeneseny. Podkovy jsou připomínkou kovářství a ve znaku reprezentují mluvící znamení. Kovářská živnost byla v obci velmi rozšířená, traduje se, že odtud pochází i název obce (koval – více). Racek ve znaku je přenesen z pečeti do znaku v přirozené podobě, dle kroniky bylo v okolí obce víc rybníků, u kterých hnízdilo hodně vodního ptactva. Červená barva symbolizuje oheň a připomíná tragický požár z roku 1852, při kterém shořelo 52 domů, modrá symbolizuje okolní vodní plochy.36

35 Historie. Obec Kovalovice [online]. 2012 [cit. 8. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.kovalovice.cz/index.php?nid=1304&lid=cs&oid=127379 36 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Kovalovice. 2002. Kritická poznámka: Návrh znaku od Pavla Vrby byl opět bez námitek schválen a obcí je používán od roku 2003. Do znaku byla zakomponována figura racka v přirozené podobě, který se nachází už i na obecní pečeti. Modřice obec, kód 583391, okres Brno-venkov

Znak a vlajky

Žádost o udělení znaku: 30. 3. 2009

Autor návrhu: Mgr. Ivo Durec

Oznámení o vlajce př. PPHV: 21. 4. 2009

Vlajka projednána v PPHV: 8. 4. 2009

Předseda PPHV: Zbyněk Novotný

Rozhodnutí př. PS PČR: 17. 4. 2009

Žádost o udělení vlajky: 11. 7. 1994

Autor návrhu: Mgr. Ivo Durec

Oznámení o vlajce př. PPHV: 21. 1. 1995

Vlajka projednána v PPHV: 1. 1. 1995

Předseda PPHV: PhDr. Jiřina Pavlíková

Rozhodnutí př. PS PČR: 19. 3. 1995

Popis znaku: V červeném štítě vztyčená zelená dubová větev střídavě s jedním vztyčeným a dvěma odkloněnými zlatými žaludy a čtyřmi zelenými listy.

Popis vlajky: List tvoří tři vodorovné pruhy červený, zelený a červený, v poměru 1:2:1. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: První písemná zmínka o Modřicíh pochází z roku 1141, v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, v této listině Jindřich Zdík přenáší sídlo biskupství k nově zbudovanému kostelu sv. Václava a rozděluje majetek olomouckého biskupství do správy šesti nejvýznamnějších kostelů v zemi. Modřice jsou jmenovány ve výčtu vsí náležejících biskupství.37

Roku 1380 byla ves povýšena na městečko.

37 Základní informace o městě: Modřice. Město Modřice [online]. 2013 [cit. 13. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.mesto-modrice.cz/mesto-samosprava/mesto-okoli/zakladni-informace-o-meste První typář pro obec byl zhotoven pravděpodobně koncem 16. stol, ale pečeť se používala ještě v polovině 18. stol. V pečetním poli je na renesančním, v bocích prohnutém štítě kolmo stojící dubová ratolest se čtyřmi listy postavenými proti sobě ve dvou dvojících a s třemi žaludy, dvěma pod spodní dvojicí listů a jedním na konci větve u vrchního štítu. Opis na vnější straně na ozdobné pásce a na vnitřní straně v lince „*SIGILLVM*IVDICVM*IN*MEDRICZ“. 38

Na mladší pečeti ze 17. stol o průměru 42 mm je v pečetním poli na barokním štítě s bohatou ozdobou na okraji kolmo postavená dubová ratolest s dvěma listy proti sobě a se třemi žaludy, jedním pod listy a dvěma nad listy. Pečeť z roku 1768 má dokonce šest listů. Na pečeti je opis Majuskulou v linkách „*SIGILLVM*IVDICIVM*IN*MEDRICZ*“.39

V červenci roku 1994 město Modřice požádalo o udělení nové vlajky, neboť do té doby užívaná vlajka patřila jinému městu.

Určitá nesourodost znaku se projevovala ve znázornění samotné větve, někdy vyrůstá z paty štítu, někdy je volně v poli štítu, kolísal počet listů a umístění žaludů, které jsou v některých případech přirozené hnědé barvy, jindy jsou zobrazovány zlatě.

Podrobný rozbor vývoje znaku Modřic zpracoval v roce 1984 Ladislav Šebestík v publikaci „Znak městečka Modřic“. Šebestík doporučuje ve své práci vycházet z nejstaršího kamenného znázornění na budově bývalé radnice z roku 1560 a z nejstarší dochované pečeti Modřic z roku 1645.40

Kritická poznámka: Přestože je jako autor znaku uveden Ivo Durec, velmi podobný obraz byl v Modřicíh poprvé zaznamenán již roku 1560 a od té doby jej obec často užívá jako znak. Oficiální udělení znaku bylo pro Modřice pouhou formalitou, neboť podoba znaku již byla víceméně ustálena. Bylo by skoro nesmyslné navrhnout pro obec jiný znak než ten, který dlouholetým užíváním již přijala za svůj.

38 S,lavík, F. A.: Brněnský okres.. 39 Dřímal, J.: Znaky a pečeti Jihomoravských měst a městeček Brno 1979, 515 s. 40 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Modřice. 2009. Omice obec, kód 583545, okres Brno-venkov znak a vlajky

Žádost: 7. 9. 1999

Autor návrhu: Mgr. Ivo Durec

Oznámení př. PPHV: 28. 2. 2000

Projednáno v PPHV: 16. 2. 2000

Předseda PPHV: PhDr. Vladimír Cisár

Rozhodnutí př. PS PČR: 27. 3. 2000

Popis znaku: V zeleném štítě na návrší jelen ve skoku vlevo vyrůstající lípa, vše stříbrné.

Popis vlajky: List tvoří dva vodorovné pruhy, zelený a bílý v poměru 4:1. V zeleném pruhu bílý jelen ve skoku. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: Obec Omice je poprvé zmiňována na zakládací listině, kterou kníže Oldřich Brněnský a jeho bratr Litold Znojemský potvrzovali roku 1104 darování 7osad z Brněnska a 15 z Jihlavska benediktinskému klášteru Nanebevzetí Panny Marie v Třebíči. Listina se dlouho považovala za pravý dokument, ale pozdější bádání historiků potvrdilo, že se jedná o pozdější zápis, pravděpodobně z konce 12. století. Není však důvod se domnívat, že obec onoho roku neexistovala, zápis z roku 1104 lze proto považovat za první písemnou zmínku o obci Omice. Figura jelena vybíhajícího z lesa je převzata z pečeti, kde se tento symbol objevil už v roce 1749 s nápisem „Diedina Womice“.41

Obec Omice užívala již ve 2. polovině 18. století pečeť, na které byl zobrazen jelen, jak to dokazuje podle Augustina Kratochvíla poddanská fase z roku 1779.42 V téže publikaci je kresba otisku typáře s jelenem ve skoku doprava a za ním strom, patrně lípa a opis tvoří text OBEC WOMICKA 1859.

Ve fondu C-85, Archiv obce Omice, který je uložen ve Státním okresním archivu Brno-Venkov se sídlem v Rajhradě, je na přídeští knihy cizích příslušníků v obci (ič. 4, 1927-1948) inkoustový otisk výše uvedeného typáře s tím rozdílem, že jelen, je patrně na trávníku už není do kresby přeneseno.

41 Omice 1104 – 2004: sborník vydaný k 900. výročí první písemné zmínky o obci. Brno, 2004. 153 s. 42 Kratochvíl, A.: Ivančický okres. Brno, 2007. Nad tímto otiskem je razítko z meziválečného období se stejným zobrazením: na trávníku jelen ve skoku doprava obrácený a za ním strom a opis tvoří text *OBECNÍ ÚŘAD* V OMICÍCH. Vedle něho je pak otisk nepochybně staršího razítka pouze s nápisem OBECNÍ//*ÚŘAD*//OMICE. 43

Kritická poznámka: Autor znaku, Ivo Durec, do znaku přenesl celou figuru jelena ve skoku tak jak je zaznamenána na obecní pečeti. Nepovažuji za nevhodné, či za nedostatečně autorské, pokud autor přenese celý pečetní obraz, jen s drobnými stylistickými úpravami, do znaku, neboť tento přenesený obraz se k historii obce váže více, než kterýkoli jiný novotvar, který by mohl autor navrhnout.

43 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Omice. 1999. Ořechov obec, kód 583561, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 27. 4. 2007

Autor návrhu: Jan Šterc

Oznámení př. PPHV: 9. 10. 2007

Projednáno v PPHV: 12. 9. 2007

Předseda PPHV: Zbyněk Novotný

Rozhodnutí př. PS PČR: 9. 10. 2007

Popis znaku: V červeném štítě ve stříbrném klínu listnatý strom (ořešák) přirozené barvy na zeleném návrší. Klín provázejí vinařský nůž - kosíř a radlice, obojí vztyčené, přivrácené a stříbrné.

Popis vlajky: Červený list s bílým klínem vycházejícím z horního okraje listu a s vrcholem na jeho dolním okraji. V klínu na zeleném návrší zelený listnatý strom (ořešák) s hnědým kmenem. V dolním rohu vinařský nůž - kosíř hrotem nahoru a ostřím k vlajícímu okraji, v dolním cípu radlice hrotem nahoru a ostřím k žerdi, oboje bílé. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: Ořechov se nachází 15 kilometrů jihozápadně od Brna a svou dnešní podobu získal sloučením tří dříve samostatných obcí – Ořechova, Ořechoviček a Tikovic. Nejstarší písemná zpráva o obci je z roku 1234, na královských listech psaných rajhradskému klášteru je jako svědek uváděn Nahrad z Ořechového. Obec Ořechov se ale pod jménem „Obucheri“ nachází už v listině knížete Břetislava z roku 1048, ve které zakládá benediktinský klášter v Rajhradě a daruje mu četné obce, mezi kterými je i Ořechov. Přestože je listina psána až koncem 13. Století, informace, které obsahuje, jsou věrohodné, a proto je možné se domnívat, že se pod jménem „Obucheri“ skrývá Malý Ořechov (Ořechovičky).44

Dnešní znak obce je složen ze pečetních symbolů všech tří obcí, které byly roku 1946 sloučeny v jednu. V pečetním poli Ořechovské pečeti se nacházel strom ořešák s letopočtem 1740 a s opisem „PECZET OPECZNI WELKIHO WORZECHOWA“. V pečetním poli pečeti, kterou užívaly Ořechovičky, byly dva hrozny a mezi nimi byl vinařský kosíř, to vše na štítě. Tikovice měly na své pečeti radlici, hrozen a vinařský kosíř a opis „PECZET DIGENINA TIKOWICE“.

44 Poledňa, J.: Ořechov. Ořechov, 2006. s. 6. Hlavní figurou nového znaku pro Ořechov je tedy strom ořešáku a vedlejšími figurami jsou kosíř z pečeti Ořechoviček a radlice z pečeti Tikovic.

K vytvoření znaku byl vyzván heraldik Mgr. Ivo Durec, dále se na jeho vytvoření podíleli tehdejší starosta Josef Brabenec, tehdejší kronikář Mgr. Jiří Poledňa a pan Jan Šterc.45

Kritická poznámka: Autorovi znaku, Janu Štercovi, se povedlo znak obce sestavit ze tří pečetních obrazů, stejně jako je Ořechov složen ze tří obcí. Znak přesto nepůsobí přeplněně, a přestože skutečnost, že obsahuje často používané figury, jejich sestavení a zakomponování kolem hrotu, se v současné komunální heraldice tolik nepoužívá. Užité tinktury mohou odkazovat na znak města Brna, přestože jejich užití nebylo v žádosti o udělení znaku nijak odůvodněno. Znak byl přijat bez předchozích návrhů a neporušuje heraldická pravidla.

45 Z korespondence s místostarostou obce Obřechov Tomášem Dudíkem. Podolí obec, kód 583634, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 20. 3. 2002

Autor návrhu: Pavel Vrba

Oznámení př. PPHV: 26. 2. 2003

Projednáno v PPHV: 12. 2. 2003

Předseda PPHV: Mgr. Ivana Levá

Rozhodnutí př. PS PČR: 18. 3. 2003

Popis znaku: V červeném štítě se stříbrným levým koutem na zlaté větvi se šesti lístky stříbrný pták.

Popis vlajky: List tvoří dva vodorovné pruhy, červený a bílý, v poměru 2:1. V žerďové polovině červeného pruhu bílý pták na žluté větvi se šesti lístky. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: První doposud známá písemná zmínka o obci Podolí je zaznamenaná v bule papeže Řehoře IX., kterou vydal v italském městě Viterbu dne 24. září 1237. Touto bulou potvrdil papež zábrdovickému konventu držbu všech jeho statků a přijal jej pod ochranu a do majetku církve. Listina je psána latinsky, gotickou minuskulí a je opatřena olověnou pečetí zavěšenou na stužce z červeného a žlutého hedvábí. Ve výčtu vesnic je uvedeno také Podolí. Na originále, uloženém v moravském zemském archivu, ho můžeme najít, jako Podole.46

Původně byly ve 13. století dvě části obce, které v roce 1369 kapitula sv. Petra spojila. 47

Znak vychází z pečetního znamení. Podolská pečeť se užívala od roku 1644 až do 19. století, v pečetním poli ve štítě je pták sedící na větvi a okolo pečetního pole je opis „PECZET OBECNI PODOLI 1644“. Pečeť je ve většině případů popisována jako „pták na větvi“, nikde není uveden přesný popis, o jaký druh ptáka se jedná. Jedno z možných vysvětlení je: Mezi dřívější obživu obyvatel obce patřilo také chytání zpěvných ptáčku na vějičku a jejich prodej ve městě. Do pole obecního znaku je z pečetního znamení přenesena stylizovaná silueta zpěvného ptáka stojícího na větvi. V minulosti obec patřila pod statek sv. Petra, jehož sídlo bylo v Brně, a i v současnosti obec sousedí s okrajovou částí města Brna, proto tinktury obecního znaku (červená

46 Čalkovský, J.: Podolí u Brna 1237 – 2007: vybrané kapitoly z historie obce. Podolí u Brna, 2007. s. 75-80. 47 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Podolí. 2002. a stříbrná) jsou odvozeny z tinktur města Brna, přičemž větev je odlišena další kovovou tinkturou, a sice zlatou.

S ohledem k praporu byl přidán do štítu další symbol. Jednalo se nejprve o pruh v hlavové části, který byl později změněn na šikmý pruh, roh. Z estetického hlediska je tento pruh vhodnější, neboť je ve stejné linii jako ptáček na větvičce. Další symbolika tohoto rohu může významově souviset s polohou obce, která se nachází na jedné straně „pod“ jižními svahy Drahanské vrchoviny a na straně druhé je návrší Žuráň, kde v roce 1805 měl velitelské stanoviště Napoleon v bitvě u Slavkova.48 Pruh může být rovněž vykládán jako připomínka spojení dvou částí obce. 49

Kritická poznámka: Autor znaku, Pavel Vrba, přejal figuru zpěvného ptáka sedícího na větvi z pečeti obce, pouze s drobnými stylistickými úpravami. Přestože autor do znaku nepřidal další figuru a pouze přejal pečetní obraz, výsledný znak obce Podolí je kvalitně zpracován a byl schválen bez předchozích návrhů.

48 Čalkovský, J.: Podolí u Brna 1237 – 2007: vybrané kapitoly z historie obce. s. 85. 49 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Podolí. 2002. Ponětovice obec, kód 549738, okres Brno-venkov znak a vlajky

Žádost: 13. 9. 2007

Autor návrhu: Pavel Vrba

Oznámení př. PPHV: 6. 12. 2007

Projednáno v PPHV: 21. 11. 2007

Předseda PPHV: Zbyněk Novotný

Rozhodnutí př. PS PČR: 30. 11. 2007

Popis znaku: V červeno-zeleně kosmo děleném štítě nahoře kosmá stříbrná ryba, dole pět zlatých hvězd (1, 3, 1).

Popis vlajky: List dělený kosmým bílým pruhem, vycházejícím z první třetiny horního okraje listu do třetí třetiny vlajícího okraje listu, na zelené žerďové a červené vlající pole. V zeleném poli pět (1, 3, 1) šesticípých žlutých hvězd. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

Výklad: První písemná zmínka o obci Ponětovice je v listině z roku 1306, ve které biskup Jan dává scholastikovi v Olomouci farní pozemky a desátek z přifařených dědin Kobylnice, Šlapanice, Slatina, Jiříkovice, Ponětovice atd. V minulosti byly Ponětovice jen samostatný statek a jeho majitelé ve 14. století se psávali z Ponětic i z Ponětovic. K roku 1395 se připomíná Martin řečený Pernstein z Ponětic, tito měli ve znaku lidskou hlavu s oslíma ušima. V roce 1420 byla ves prodána Václavu ze Sloupna řečenému Herinkovi a jeho potomci se rovněž psali z Ponětovic. Tento rod pocházel z Čech a rozdělil se na tři větve – Sádovští ze Sloupna, Heringové ze Sloupna a Plesové ze Sloupna. Všichni měli ve znaku plechovici či plechovou rukavici, stříbrnou v červeném poli, Herinkové si na odlišení přidali rybu – znak byl čtvrcený, ryba v 1. a 4. červeném poli, plechovice ve 2. a 3. modrém poli.

Do znaku obce je převzat symbol majitelů, kteří se psávali po obci. Po rodu ze Sloupna, který si podle jména Hering přidal do znaku na rozlišení ještě rybu (herink-slaneček). Na výběr je samozřejmě i plechová rukavice, ale ryba byla upřednostněna, neboť je zároveň symbolem rybníku, který je v současnosti v blízkém okolí obce. Ve znaku je rovněž hlavní atribut svatého Jana Nepomuckého, hvězdy v postavení kříže, který je patronem obce a jemuž byla v Ponětovicích vystavěna kaple.50

Obec měla svou vlastní pečeť s opisem „SOGILLUM D. PONTOWICZ“, v pečetním poli se nacházela radlice.51

Zelená tinktura použitá ve znaku je symbolem zemědělského rázu obce. Červená a stříbrná jsou převzaty od dřívějších majitelů obce.52

Kritická poznámka: Autorem znaku je opět Pavel Vrba, který se v tomto případě rozhodl vynechat sfragistické prameny a vytvořil zcela nový návrh. V pečeti obce se totiž nacházela pouze radlice, jeden z nejpoužívanějších symbolů na pečetích Jižní Moravy, a proto nebyla do znaku přenesena. Znak je velmi kvalitně vyveden a odráží se v něm jak historie obce, tak okolí. Ve znaku mohla být na místě, kde se dnes nachází ryba, umístěna plechová rukavice, ale i já osobně se přikláním k použití ryby, neboť ryba odkazuje jak na bývalé majitele obce, tak i na blízké rybníky.

50 Vrba, Pavel. Obecní znak a obecní vlajka. Ponětovický zpravodaj. 2007, roč. 2007, 1. [cit. 12. 5. 2014] Dostupné z:http://www.ponetovice.eu/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=12564&id_dokumenty=1032 51 Slavík, F. A.: Brněnský okres. s. 36 – 38. 52 Vrba, Pavel. Obecní znak a obecní vlajka. Ponětovický zpravodaj. 2007, roč. 2007, 1. [cit. 12. 5. 2014] Dostupné z:http://www.ponetovice.eu/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=12564&id_dokumenty=1032 Prace obec, kód 583685, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 12. 12. 2001

Autor návrhu: Pavel Vrba

Oznámení př. PPHV: 29. 11. 2002

Projednáno v PPHV: 12. 11. 2002

Předseda PPHV: Mgr. Ivana Levá

Rozhodnutí př. PS PČR: 9. 12. 2002

Popis znaku: V modrém štítě na modré patě vydutý hrot převýšený křížem, obojí stříbrné.

Popis vlajky: Modrý list s bílým vlajícím klínem s vrcholem ve středu listu. V žerďové polovině volný bílý kříž. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: Osada Prace vznikla pravděpodobně už v 11. nebo 12. O její existenci dále informuje písemná zpráva vztahující se k prateckému kostelu z roku 1274. Ale jako první písemná zmínka se uvádí rok 1386, kdy část obce odkoupila kapitula svatého Petra a Pavla v Brně. Na pečetích všech obcí, které příslušely ke statku svatého Petra, se vyskytoval jeden z jeho atributů, kříž nebo klíč, spolu s dalšími symboly. Tyto symboly mají vztah k vrchnosti, zbylé k obcím. Tak je tomu i na pratecké pečeti, avšak zde je jen jeden samostatný symbol a to sice kříž, který může odkazovat nejen k vrchnosti, ale také k s obcí, neboť zdejší kostel Povýšení svatého Kříže. Heraldická figura hrot, znázorňuje památník Mohyl Míru. Ten je neodmyslitelnou dominantou obce, je významným místem i v zahraničí a proto je ztvárněn v obecním znaku. Ve znaku bylo použito dvou základních tinktur – modré a stříbrné. Modrá je odvozena z oblohy, vyvolává pocity vyrovnanosti a harmonie. Symbolizuje věrnost, víru, pokoru, spravedlnost. Stříbrná tinktura symbolizuje čistotu, čest, právo a spravedlnost.

Obecní vlajka vychází z obecního znaku a jeho barevného provedení. Hrot ze znaku je převeden na list vlajky jako klín, jenž má tvar trojúhelníku. Prapor lze tedy popsat jako modrý list praporu s bílým vlajícím klínem s vrcholem ve středu listu. Při žerdi je bílý kříž. Bílá zde nahrazuje stříbrnou barvu.53

53 Prace a Mohyla míru. Prace, 2005. s. 24. Kritická poznámka: Znak obce Prace je jediný znak v tomto souboru, na kterém je znázorněna konkrétní stavba, v tomto případě je to památník Mohyly Míru. Autor, Pavel Vrba, z pečeti přejal kříž a doplnil jej hrotem, čímž se mu podařilo vytvořit originální návrh znaku, ve kterém se zrcadlí historie obce. Znak, přestože obsahuje pouze základní figury působí velice vkusně.

Prštice obec, kód 583707, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 30. 3. 2009

Autor návrhu: Mgr. Ivo Durec

Oznámení př. PPHV: 21. 4. 2009

Projednáno v PPHV: 8. 4. 2009

Předseda PPHV: Zbyněk Novotný

Rozhodnutí př. PS PČR: 17. 4. 2009

Popis znaku: V modrém štítě na zeleném trojvrší stříbrný dub se šesti zlatými vztyčenými žaludy. Ze stran se o dub opírají přední nohou dva zlatí kozli.

Popis vlajky: List tvoří dva svislé pruhy, modrý a žlutý. V modrém pruhu na zeleném trojvrší bílý dub se šesti žlutými vztyčenými žaludy. Ze stran se o dub opírají přední nohou dva žlutí kozli. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

Výklad: Prštické katastrální území se nachází na pomezí české Vysočiny a západních Karpat. První písemná zmínka o obci je datovaná 23. října 1289, takzvaná „Rudíkovská listina“ která byla sepsána při příležitosti převodu patronátního práva na rudíkovský kostel, v oslavanském klášteře, v ní je jako jeden ze svědků uveden i vladyka Nížata z Prštic. Zdrojem pro vytvoření znaku Prštic byla pečeť připojená k listině, ve které jsou Prštice poprvé zmíněny, z roku 1289. Na pečeti je opis „SIGILL*DES*DORF*BIRSCHITZ*“ V pečetním poli se nachází dub, trojvrší, kosíř a hrozen, vše na kolčím štítě. Dub se vztahuje k lesům v okolí obce. Trojvrší – pahorky vypovídají o poloze obce v krajině. Trojvrší je zřetelně patrné i na Müllerově mapě Moravy z roku 1716. Hrozen a kosíř mají vztah k zemědělskému rázu obce a kraje. Německý opis na pečeti je zkomolen záměnou P za B, což není v historii neobvyklé. Navržením znaku byl pověřen Ivo Durec. Předseda heraldického a vexikologického výboru Parlamentu ČR však nedoporučil užití celého pečetního obrazu, protože hrozen a vinařský nůž jsou nejčastěji užívané figury v moravské komunální heraldice. Dochází k častým záměnám se znaky jiných obcí, byť třeba jinak barevně a výtvarně řešenými. Obecní figury hrozen a kosíř jsou obsaženy v mnoha znacích obcí jižní Moravy, a proto se zastupitelstvo rozhodlo užít místo nich figury, které podle publikace Místní jména na Moravě a ve Slezsku, III. díl autorů L. Hosáka a R. Šrámka, ozřejmují původ názvu obce. Dle tohoto pramene dostala obec svoje jméno podle osobního jména původního majitele obce, které znělo „Prk“ tedy ves lidí Prkových – Prštice. Toto slovo má velmi blízko k figuře kozla. Kozel je velké, silné, bojovné zvíře, a proto má ve znaku své důstojné místo. Dva kozli z toho důvodu, že jde o druhotné mluvící znamení v množném čísle Prštice – ves lidí Prkových.54

Kritická poznámka: Autorem znaku je Ivo Durec a i v tomto případě byl jeho návrh přijat bez jakýchkoli problémů, neboť znak neporušuje heraldická pravidla a je kvalitně zpracován. Autor se inspiroval u pečeti obce Prštice a z jejího obrazu do znaku přebral dub a trojvrší. Ve schváleném znaku je velice vkusně použito druhotné mluvící znamení – dva kozli, kteří odkazují na název obce. Přestože neznalý člověk nemá šanci poznat, že kozel v tomto znaku není pouze zvířecí figura, znak je velice hezky vyveden a kompozice symbolů s použitím tinktur působí velmi esteticky.

54 Prštice v proměnách času: 1289 – 2009. Brno, 2009. s. 97. Radostice obec, kód 583740, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 9. 3. 2009

Autor návrhu: Miroslav J. V. Pavlů

Oznámení př. PPHV: 21. 4. 2009

Projednáno v PPHV: 8. 4. 2009

Předseda PPHV: Zbyněk Novotný

Rozhodnutí př. PS PČR: 17. 4. 2009

Popis znaku: V modrém štítě zkřížené postavené stříbrné kordy se zlatými jílci, podložené třemi zlatými liliemi vějířovitě vyrůstajícími na stoncích ze společného kořene.

Popis vlajky: Modrý list se zkříženými postavenými bílými kordy se žlutými jílci, podloženými třemi žlutými liliemi vějířovitě vyrůstajícími na stoncích ze společného kořene. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

Výklad: První písemná zmínka o existenci vesnice, ležící v malebném údolí říčky Bobravy 20 km jihozápadně od Brna pochází z roku 1333. Váže se k založení místního farního kostela sv. Šimona a Judy bratry Mikulášem a Petrem z Radostic. Ves byla zprvu samostatným statkem a tvrzí (roce 1407 byla sídlem Václava ze Svojanova) a jeho majitelé z řaad drobní okolní šlechty se často střídali. Změna nastala až někdy v polovině 16. století kdy Radostice odkoupil od rytířů Kusých z Mukoděl bohatý Burian Žabka z Limberka. Tímto aktem připadly k sousedním Pršticím. Ještě před rokem 1567 vystřídali Žabku páni černohorští z Boskovic a od nich přešla majetková práva na hrabata z Thurnu, sv. Kříže a Valsassina.

Thurnové, kteří přebudovali starou Prštickou tvrz v renesanční sídlo odpovídající potřebám a prestiži významné šlechtické rodiny, vlastnili statek tvořený Prštiemi, Cvrčovicemi, Tikovicemi a Radosticemi až do roku 1642. Radostická tvrz v té době už neplnila funkci vrchnostenského sídla a patrně ještě v průběhu třicetileté války zanikla. Až do roku 1848 vládli radostickým po hrabatech z Thurnu postupně Guldensteinové, Staudové z Hammersdorfu, Želectí z Počenic, Ditrichštejnové a Sinové. Kompozici návrhu znaku obce tak tvoří spojení zkřížených mečů (kordů) převzatých z renesančního náhrobníku v kostele (nepřímá připomínka této památky) a upraveného erbovního znamení hrabat Thurnů, kteří byli významnými majiteli této osady.

Znakovou figuru opakuje i návrh obecní vlajky.55

Nejstarší pečeť obce je z roku 1750, na pečeti byl německý opis „GEMEIN – SIGIL RADUSTIC“ a v pečetním poli byla radlice.56

Kritická poznámka: Návrh znaku pro obec Radostice byl přijat bez předchozích návrhů, neoť znak neporušuje heraldická pravidla a je velmi kvalitně zpracován. V pečetním poli se opět nachází radlice a proto se autor, Miroslav J. V. Pavlů, rozhodl neinspirovat se sfragistickými prameny. Znak sice působí velice esteticky, avšak s historií obce se pojí jen málo, kompozice mečů je celá převzata z náhrobníku v kostele, bez podrobnějšího vysvětlení, proč se k tomu autor rozhodl. V tomto případě tedy ve znaku vítězí vzhled, ač originální, nad obsahem, což v soudobé komunální heraldice však není důvod pro neschválení užívání znaku.

55 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Radostice. 2009. 56 Slavík, F. A.: Brněnský okres. s. 37. Rebešovice obec, kód 583774, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 29. 12. 1999, neschváleno

Nová žádost: 10. 10. 2000

Autor návrhu: Robert Kepr

Oznámení př. PPHV: 13. 6. 2000, neschváleno

Nové oznámení př. PPHV: 22. 11. 2000

Projednáno v PPHV: 31. 5. 2000, neschváleno

Nové projednání v PPHV: 1. 11. 2000

Předseda PPHV: PhDr. Vladimír Cisár

Rozhodnutí př. PS PČR: 28. 11. 2000

Popis znaku: V modrém štítě stříbrná čtyřhrotá hvězda dotýkající se okrajů štítu, v ní dvě zelené ryby spojené černým vlascem, horní doleva, dolní doprava. Hvězda vpravo nahoře provázena zlatou kadidelnicí na řetězu.

Popis vlajky: Modrý list s žerďovým vlnkovaným bílým pruhem širokým 1/3 šířky listu, se dvěma polokruhovými oblouky o poloměru jedné čtvrtiny šířky listu s čtvrtkruhovými modrými poli o poloměru rovném jedné třetiny šířky listu se středy v horním a dolním žerďovém rohu. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: První písemná zmínka o Rebešovicích se váže k roku 1174, kdy byla o rok později darována vladykou Ondřejem klášteru benediktýnů v Rajhradě. Roku 1649 zde byl na místě starého svobodného dvora postaven zámeček s kaplí svaté Doroty Bennem Brancouzským. Samotný název obce pochází nejspíš už z 11. století a k dnešním Rebešovicím se dostal přes Rybišovice či Rybešovice, jméno obce odkazuje k rybníkům bohatým na ryby, které dřív byly v okolí obce a rovněž na řeku Svratku, která protéká blízko Rebešovic.57

57 Obec Rebešovice: Oficiální stránky obce. Obec Rebešovice [online]. Neuvedeno [cit. 15. 8. 2014]. Dostupné z:http://www.obecrebesovice.cz/ Obecní pečeť pochází ze 17. století a je na ní opise „PECZET DIEDINY REBESSOWITZ“, v pečetním poli byly dvě ryby vynořené hlavami z vody a nad nimi rozkvetlá růže. 58

Na zamítnuté podobě štítu se v černém štítě nacházel zlatý hvězdový kříž s modrou kadidelnicí. V pravém horním koutě byl košík se třemi jablky, v levém košík se třemi růžemi, v pravém dolním rohu ryba kosmo hlavou nahoru, v dolním levém rohu ryba šikmo nahoru, vše stříbrné.59 Tato podoba nebyla schválena a musela být přepracována.

Na schváleném znaku se nachází ryby převzaté z obecní pečeti a zároveň na znaku vystupují jako mluvící znamení. Hvězda představuje betlémskou hvězdu (jakkoli tato bývá zobrazována častěji jako kometa). Jde rovněž o mluvící znamení, neboť se obci přezdívá Betlémek. Stejného původu je i kadidelnice – jak známo, při narození dostal Ježíšek při narození společně se zlatem a myrtu i kadidlo – a zlato, a to nejen jako odkaz Ježíškova daru ale i jako odkaz na přirozenou barvu myrhy a kadidla, pryskyřic rostoucích v Somálsku, Etiopii a Indii.60

Vlajka, na které se nachází pruh se dvěma půlkruhy o poloměru jedné čtvrtiny šířky listu a zmenšený o dva žerďové čtvrtkruhy o poloměru jedné třetiny šířky listu je částí ve znaku užitého mluvícího znamení ryby – její ocasní ploutví.61

Kritická poznámka: První návrh autora, Roberta Keprta, z roku 1999 nebyl schválen, a přestože by dokument o zamítnutí žádosti měl obsahovat důvod k neschválení, tyto informace jsem v Archivu PS PČR nenašla. Osobně se domnívám, že černá tinktura byla zvolena velmi nevhodně a znak obsahoval až přílišné množství figur. Nové zpracování s modrou tinkturou vypadá mnohem lépe a zároveň tato barva odkazuje na rybníky v okolí obce, stejně jako ryby, které ve znaku představují mluvící znamení.

58 Z korespondence s Rostislavem Novotným, redaktorem Rebešovického zpravodaje. 59 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Rebešovice. 1999. 60 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Rebešovice. 1999.. 61 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Rebešovice. 1999. Silůvky obec, kód 583855, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 26. 6. 2012

Autor návrhu: ALERION s.r.o., PhDr. Zdeněk Kubík, Mgr. Tomáš Pokorný, Mgr. Vladimír Inek

Oznámení př. PPHV: 4. 10. 2012

Projednáno v PPHV: 12. 9. 2012

Předseda PPHV: Mgr. Zdeněk Bezcený, PhDr.

Rozhodnutí př. PS PČR: 4. 10. 2012

Popis znaku: V modro-červeně polceném štítě stříbrný třešňový květ se zlatým středem mezi vztyčenou zlatou radlicí a stříbrným vinařským nožem-kosířem se zlatou rukojetí.

Popis vlajky: List tvoří dva svislé pruhy, modrý a červený. Uprostřed listu bílý třešňový květ se žlutým středem mezi žlutou radlicí hrotem k hornímu a ostřím k žerďovému okraji a bílým vinařským nožem-kosířem ostřím k žerďovému okraji a žlutou rukojetí k dolnímu okraji listu. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

Výklad: Tato oblast byla prokazatelně osídlena již dávno, o čemž svědčí nálezy moravské malované keramiky z doby cca 3000 před naším letopočtem. První písemná zmínka o obci Silůvky se váže ke vzniku kapituly svatého Petra v Brně, pod níž obec patřila až do roku 1387. V tomto roce je odstoupila klášteru Rosa Coeli v Dolních Kounicích za farní desátek v Boleradicích. Od té doby zůstaly Silůvky při klášteře až do jeho opuštění v roce 1527. Dále je vlastnil Ferdinand I. Habsburský, který roku 1537 dědičně prodal obec společně s lesy a rybníky místokancléři Jiřímu Žabkovi z Limberka na Kounicích.62

Tvorba návrhu komunálních symbolů byla jednoznačně dána výrazným a neměnným historickým pečetním znamením obce z roku 1642, kterého bylo užíváno i na razítkách po vzniku republiky a setkáme se s ním (na některých místech) v obci dodnes.63 V kruhovém pečetním poli jsou klasické nástroje, typické pro zemědělskou obec s historickou vinařskou tradicí, tedy figury radlice a

62 Silůvky Historie. Obec Silůvky [online]. Neuveden rok vydání [cit. 18. 5. 2014]. Dostupné z:http://www.siluvky.cz/historie/siluvky-historie 63 Nový obecní znak a vlajka. Informační list pro obyvatele obce Silůvky. 2012, roč. 12, 2 (70). [cit. 18. 5. 2014] Dostupné z:http://www.siluvky.cz/uzivatelske_soubory/aktuality/obecni_urad/informacni_listy/informacni_list_2(70)_cerve n_2012.pdf vinařského kosíře, symboly připomínající nejstarší místní reálie. Na pečeti obce Silůvky je opis „DIEDINA SILVVKI 1642“.64

Za pozornost ovšem stojí i tři blíže neurčitelné malé květy nad sebou, které oba jmenované nástroje na pečeti oddělují. Může se pochopitelně jednat pouze o dekorativní prvek, zvolený rytcem typáře, což bývá obvyklé i u jiných obcí, ale protože Silůvkám se někdy přezdívalo též „Třešňůvky" (pro velký výskyt třešní), bylo rozhodnuto pojmout do návrhu obecního znaku též figuru jednoznačného třešňového květu, coby mluvícího znamení zmíněné přezdívky.

Poloha figur ve štítu byla zachována, jako je na pečeti, oddělení obou figur je, místo drobných květů z pečeti, zdůrazněno heraldickým polcením štítu dvěma, obcí vybranými, barvami a do středu je přidán „staronový" symbol třešňového květu na památku místního sadařství a přezdívky. Protože štít nese dvě barvy (modrou a červenou), platí heraldické pravidlo, že figury musí být kovové, tedy stříbrné a zlaté (zobrazované použitím bílé a žluté barvy).65

Kritická poznámka: Na vytváření znaku, pro obec Silůvky se podílel i Zdeněk Kubík, jehož prací jsem se inspirovala a není se proto čemu divit, že znak neporušuje heraldická pravidla a byl přijat bez předchozích návrhů. Do znaku byl přenesen pečetní obraz, pouze byl upraven počet květů, které oddělovaly radlici a kosíř. Znak, je i přes použití často užívaných symbolů velice kvalitně zpracován a zvolené tinktury působí esteticky.

64 Kratochvil, A. :Ivančický okres. Brno, 2007. s. 82 – 85. 65 Nový obecní znak a vlajka. Informační list pro obyvatele obce Silůvky. 2012, roč. 12, 2 (70). [cit. 18. 5. 2014] Dostupné z:http://www.siluvky.cz/uzivatelske_soubory/aktuality/obecni_urad/informacni_listy/informacni_list_2(70)_cerve n_2012.pdf Sivice obec, kód 583863, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 8. 8. 2001

Autor návrhu: Pavel Vrba

Oznámení př. PPHV: 26. 4. 2002

Projednáno v PPHV: 27. 3. 2002

Předseda PPHV: PhDr. Vladimír Cisár

Rozhodnutí př. PS PČR: 9. 4. 2002

Popis znaku: V zeleno-stříbrně polceném štítě vpravo dva zlaté obilné klasy, vlevo pod červenou hlavou černé orlí křídlo.

Popis vlajky: List tvoří tři svislé pruhy, zelený, bílý s černým orlím křídlem a červený, v poměru 2:4:1. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: První zpráva o Sivicích pochází z roku 1251, kdy Jeroným z Lomnice u Tišnova sděluje rychtáři v Brně, že částku, kterou mu dluží, zaplatí z desátek, které dostává z obce Sivic. Tehdejší první kronikář Jan Bajer zaznamenal tuto nejstarší zprávu v obecní kronice. Tuto zprávu však není možné doložit, protože zápis v listinách nebyl dosud nalezen. Opíráme se pouze o písemnou výpověď sivického kronikáře, který přebíral tyto nejstarší zprávy o existenci obce z neznámých pramenů. První potvrzená zmínka o obci Sivice je doložena originálními pergamenovými listinami z roku 1317 psanými latinsky a opatřenými pečetěmi. V té době Kateřina, rozená z Deblína, vdova po Tasovi z Lomnice, zakládá před Brnem pod Špilberkem klášter svaté Anny. Dává mu patronátní právo kostelů v Ořechově a Šitbořicích, dále vsi Sivice, Velké a Malé Blažovice a Ořechovičky. Klášter vzniká na popud královny Elišky Přemyslovny, manželky Jana Lucemburského.

Obecní pečeť Sivic z roku 1318 má v pečetním poli štít s majuskulními písmeny „SA“ a pod štítem je radlice. 66

Návrh obecního znaku obce vycházel z několika hledisek: z minulosti obce, prvních a posledních majitelů, polohy, zemědělského charakteru a nepřímo také z pečeti obce.

66 Neužilová, V.: Sivice 1251 – 2001. Sivice, 2001. s. 42. V obecním znaku byly použity symboly orlího křídla, klasů a břevna. Orlí křídlo odkazuje na první známé majitele obec, to byli Meziříčtí z Lomnice, kteří měli ve svém znaku černé orlí křídlo na stříbrném podkladě. Jejich znak můžeme spatřit ve znaku obce Lomnice. Pro odlišení od prvních majitelů je vynechána z křídla zlatá pružina. Orlí křídlo tedy symbolizuje první majitele obce a má spojitost i s Moravou, se symbolikou moravské orlice. Klasy odkazují na zemědělský charakter obce, což mimo jiné dokazuje i radlice v pečeti. Převažuje zde pěstování obilí, které je znázorněno dvěma klasy. Jelikož je málo charakteristických symbolů pro obec, je tento brán jako hlavní. Břevno v heraldice symbolizuje pevnost a sílu charakteru, oporu, tzv. pevné spojení. Podobně i kůl (viz znak Mitrovských), anebo podle rozložení symbolů v horní části štítu, potom je to heraldická figura zvaná hlava. I když panstvím obec patřila pod jinou vrchnost než okolní obce, farností přináleží pod Pozořice. Rovněž jedna ze spojovacích cest ze Sivic do Pozořic tvoří hranici a zároveň i spojnici mezi oběma obcemi. Na jedné straně Pozořice, na druhé Sivice. Stříbrná tinktura použitá ve znaku v heraldice symbolizuje čest, právo, spravedlnost, kterou můžeme spojit se dvěma starými obecními privileji. První německé z r. 1413, uděleno právo odúmrtní a druhé z r. 1617, kterou zdejší vrchnost rozdělila 10 lánů a 17 půllánů v 37 selských usedlostí a darovala jim les (majetek singulární). Zelená tinktura ve znaku nahrazuje radlici z pečeti, dále je zde spojitost s lesem pro singularisty. V současné době se zemědělské symboly (radlice, krojidla, nože), pokud je to možné, nahrazují pro obce zelenou barvou. Posledními majiteli byli Mitrovští z Nemyšle, kteří měli ve znaku stříbrný kůl v červeném poli, před nimi páni z Ditrichštejna s tinkturami červená a zlatá. Jejich tinktury červenou, stříbrnou a zlatou byly převzaty do obecního znaku.

Návrh vlajky obce vychází z navrženého a zvoleného obecního znaku a jeho barevného provedení. Barvy a symboly ze štítu se nahrazují různě širokými pruhy - vodorovnými, svislými nebo šikmými. Lze taktéž použít některý symbol ze znaku. Poněvadž oproti znakům jsou prapory oboustranné, symboly se většinou nahrazují pruhy, při použití symbolu jsou pokud možno vhodnější symboly souměrné (aby byly z obou stran stejné). 67

Kritická poznámka: Autorem znaku je opět Pavel Vrba, tudíž i tento návrh znaku byl přijat bezproblémově a znak neporušuje heraldická pravidla. Přestože obec vlastní dochovanou pečeť, v jejím poli byla pouze písmena a znamení radlice, tudíž se autor rozhodl vytvořit znak na základě jiných pramenů. Návrh sestavil z historických reálií (křídlo odkazuje na majitele obce), tak ze zemědělského rázu obce (obilné klasy). Znak je zpracován velice kvalitně, větší přínos pro mě

67 Obecní znak. Obec Sivice: Oficiální internetové stránky [online]. Neuveden rok vydání [cit. 12. 4. 2014]. Dostupné z:http://www.sivice.cz/index.php?nid=731&lid=cs&oid=30440 ovšem měla žádost o udělení znaku, neboť obsahovala nejpodrobnější výklad symbolů a zdůvodnění jejich užití. Sokolnice obec, kód 583898, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 25. 9. 1997, zamítnuto

Nová žádost: 7. 9. 1999

Autor návrhu: Robert Keprt

Oznámení př. PPHV: 27. 1. 2000, schváleno

Projednáno v PPHV: 5. 1. 2000, schváleno

Předseda PPHV: PhDr. Vladimír Cisár

Rozhodnutí př. PS PČR: 14. 1. 2000

Popis znaku: V červeném štítě na stříbrném, černě uzděném koni zlatě oděný sokolník držící v pravé ruce stříbrnou skloněnou dýku, v levé ruce na černé rukavici sokola přirozené barvy.

Popis vlajky: List tvoří tři svislé pruhy, červený, bílý s černým sokolem se žlutou zbrojí a červený. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: Nejstarší písemná zmínka o obci Sokolnice se nachází v MZA v Rejstříku louzunků z let 1343 – 1361. V tomto rukopise je jmenován „Thomas de Czokolnicz“. Další zmínka o Sokolnicích je na kupní smlouvě ze 7. září 1373, potvrzené čtyřmi pečetěmi, jež byla opsána roku 1903 v knížecím shwarzenberskému archivu ve Wittinagu. Jejím obsahem je prodej dvoru v Sokolnicích, který nabídli brněnští měšťané Kateřina a Bohuš z Tišnova brněnskému měšťanovi Janu Ortlinovi za 95 hřiven grošů.

Nejstarší pečeť je datována k roku 1687 s opisem „SOKOLNICE * 1687 * SIGILLUM“ a v pečetním poli se nachází španělský štít ve kterém je krojidlo, rádlo a dvě růže, na štítě stojí sokol. Z těchto symbolů byl do současného znaku obce přenesen pouze sokol, který se stal v přenesené podobě se symbolem sokolníka mluvícím znamením. Červená tinktura odkazuje na předchozí majitele obce Sokolnic, Mitrovské, kteří měli ve svém znaku stříbrný kůl na červeném poli.68

První podoba znaku i vlajky byla zamítnuta předsedou Podvýboru pro Heraldiku z důvodu použití péřové koruny moravských králů. Autor přítomnost koruny obhajoval tím, že název obce

68 Obec Sokolnice. Brno, 2012. 144 s. je odvozen od sokolníků, nikoliv od sokolů a ti cvičili sokoly nejen pro lov, ale i pro intronizační obřad panovníků a sokolí pera byla vsazována do zlaté čelenky – koruny, která následně patřila „Dei Gratia vybranému“ panovníkovi. Tyto argumenty však neuspěly a péřová koruna musela být ze znaku i vlajky vypuštěna.69

Kritická poznámka: Autorem znaku je Robert Keprt a stejně jako v případě Rebešovic, i zde byl jeho první návrh zamítnut a znak musel být přepracován. Již na pečeti obce se objevuje figura sokola, v pečeti je ale obklopen symboly zemědělského charakteru. Ty jsou ze znaku vypuštěny a sokol je doprovázen sokolníkem. První podoba znaku byla zamítnuta, kvůli použití péřové koruny, které je i dle mého názoru nevhodné. Současná podoba znaku je však velmi kvalitně zpracovaná. Autoru Robertu Keprtovi byl v případě Sokolnic zamítnut i návrh vlajky, již bez odůvodnění. Zamítnutý návrh vlajky na mě působil příliš agresivně a navrhovaná figura sokola byla pro užití vlajky nepatřičná.

69 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Sokolnice. 1998. Velatice obec, kód 584096, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 20. 8. 1999, zamítnutá vlajka

Autor návrhu: Pavel Vrba

Oznámení př. PPHV: 28. 2. 2000

Projednání znaku v PPHV: 16. 2. 2000

Projednání vlajky v PPHV: 20. 2. 2000

Předseda PPHV: PhDr. Vladimír Cisár

Rozhodnutí př. PS PČR: 27. 3. 2000

Popis znaku: Ve stříbrném štítě zelený hrot, v něm vztyčené krojidlo provázené dvěma vztyčenými odvrácenými radlicemi, vše stříbrné. Hrot je provázen dvěma černými nádobami, každá s uchem vlevo.

Popis vlajky: Bílý list se zeleným žerďovým klínem s vrcholem na vlajícím okraji, překrytým bílým žerďovým klínem s vrcholem ve středu listu. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: První zmínka o obci Velatice se nachází v darovací listině ze dne 30. května 1288, kterou král Václav II. daroval obec Veleslavovi nejvyššímu písaři pro Moravu, beneficiátu při kostele sv. Prokopa na Starém Brně. Kapli sv. Prokopa obdržel Veleslav od krále již dříve a v roce 1288 pro své zásluhy získal i půllán a mlýn v obci Velatice a porostliny mezi Velaticemi a Tvarožnicemi (nyní Tvarožnou). Navíc král při této příležitosti zbavil poddané ve Velaticích povinnosti honby při honech – tzv. „lovče“.

Obec v minulosti používala pečeť, pocházející z roku 1673, na které jsou dvě radlice a krojidlo, které jsou převzaty do znaku. Další převzatý symbol souvisí s bohatými nálezy keramiky z doby bronzové, které daly vzniknout pojmu velatická kultura. Obecní znak kromě převzatých symbolů z pečeti a dvěma nádobami symbolizujícími dřívější kulturu je doplněn špicí, představující stráň a zemědělství. Zelená tinktura použitá ve znaku představuje stráň a zemědělství, černá symbolizuje dávné nálezy a stříbrná kov. 70

70 Brzobohatá, M., Grolich J.: Velatice 725 let: 1288-2013. Velatice, 2013. 126 s. Obci Velatice byl Heraldickou komisí dne 16. února 2000 schválen obecní znak, avšak navrhovaná podoba obecní vlajky byla již udělena obci Krmeli. Na doporučení Heraldické komise s drobou úpravou obec Velatice souhlasí, aby nadále byla tato vlajka spojována s obcí a mohla být udělena zároveň se znakem obce.71

Kritická poznámka: Autorem znaku je opět Pavel Vrba, znak neporušuje heraldická pravidla a byl schválen bez předchozích návrhů. Osobně mi přijde nepraktické použití stříbrné tinktury jako podkladové barvy, neboť v dnešní době najdeme znak obce převážně na oficiálních písemnostech, a stříbrný štít na bílém papíře nepůsobí tolik výrazně. Přestože cílem dnešní komunální heraldiky není zastrašit na dálku nepřítele dobře viditelným znakem, jsem toho názoru, že znak by měl být pořád výrazný symbol, což stříbrný podklad nesplňuje. Obci Velatice byl zamítnut návrh vlajky, avšak ne pro nedostatečně kvalitní zpracování, ale z toho důvodu, že navrhovaná vlajka již patřila jiné obci.

71 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Velatice. 2000. Vranov obec, kód 584151, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 10. 10. 2005

Autor návrhu: Jaroslav Petr

Oznámení př. PPHV: 11. 11. 2005

Projednáno v PPHV: 26. 10. 2005

Předseda PPHV: Mgr. Ivana Levá

Rozhodnutí př. PS PČR: 15. 11. 2005

Popis znaku: V červeno-zlatě zvýšeně děleném štítě nahoře zlatá koruna dole modrý mariánský anagram.

Popis vlajky: List tvoří dva vodorovné pruhy, červený a žlutý, v poměru 4:5. Uprostřed červeného pruhu žlutá koruna, pod ní ve žlutém pruhu modrý mariánský anagram. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: Vranov se nachází asi 11 km od Brna a první zmínka o obci se pojí s rokem 1365, v již zmiňovaném zápise č. 226 z Moravských desek Zemských, kdy Čeněk Krušina z Lichtenburku daruje své ženě Dorothee hrad Ronov a několik obcí, které k němu přísluší. Mezi jmenovanými obcemi je i Vranov, i když je poprvé zmiňován až v roce 1365, nemáme důvod se domnívat, že obec neexistovala již dávno předtím. V blízkosti obce býval hrad Obřany, který je poprvé zmiňován již v roce 1214 u jména Přibyslav z Obřan, který je roku 1228 uváděn jako kostelník. Rovněž hrad Ronov byl zbudován kolem roku 1360. Vznik obce můžeme rovněž spojit se založením kostela na vranovském vrchu r. 1240. Založení kostela je spojeno s legendou, ve které se zemskému maršálku panu Vilému z Rožmberka, který byl od narození slepý, zjevila ve snu Panna Marie a slíbila mu, že mu vrátí zrak, když nechá postavit na místě zjevení kostel. Tato zakladatelská legenda je z kroniky paulánského kláštera a byla sepsána tamním řeholníkem Talbertem roku 1652. Původní dřevěný kostel matky Boží z roku 1240 byl zničen, ale na jeho místě se v polovině 17. století začalo se stavbou nového barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Obec Vranov je dnes známým Mariánským poutním místem.72

72 Beránek, V.: Vranov u Brna: historie a památky. Vranov u Brna 1940, Obecní rada, 143 s. Pečeť obce Vranov se v tomto případě nestala inspirací pro znak, pečeť z roku 1660 má v opise „SIGIL DER GEMAINE RAUNAU“ a v pečetním poli je sekyra.73 Dnešní znak má v pečetním poli zlatou korunu, která odkazuje na Pannu Marii a rovněž tak mariánské žezlo, které je symbolem moci a čistoty.74

Kritická poznámka: Autorem znaku je Jaroslav Petr, který se rozhodl nepřejímat do znaku pečetní obraz, ve kterém je sekyra. Přestože je znak velice kvalitně zpracován a neporušuje heraldická pravidla, autor ke znaku neposkytl podrobnější výklad, což osobně považuji za velice neprofesionální, vzhledem k tomu, že doložil i návrh pro barokní kartuš a slavnostní prapor. Užití mariánského anagramu je velice ojedinělé a velmi kvalitně vyvedené.

73 Slavík, F. A.: Brněnský okres. s. 36 – 37. 74 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Vranov. 2005. Želešice obec, kód 584266, okres Brno-venkov znak a vlajka

Žádost: 3. 8. 1999

Autor návrhu: Mgr. Ivo Durec

Oznámení př. PPHV: 24. 1. 2000

Projednáno v PPHV: 5. 1. 2000

Předseda PPHV: PhDr. Vladimír Cisár

Rozhodnutí př. PS PČR: 14. 1. 2000

Popis znaku: Červeno-stříbrně polcený štít, vpravo kosíř, vlevo vinný hrozen na stonku se dvěma listy, opačných barev.

Popis vlajky: List tvoří dva svislé pruhy, červený s bílým kosířem ostřím k žerdi a bílý s vinným hroznem na stonku se dvěma listy, vše červené. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Výklad: Obec Želešice je poprvé zmíněna v latinsky psané listině krále Přemysla Otakara I. ze 7. listopadu 1228, která je k nalezení v diplomatáři Českého království Gustava Friedricha "Codex diplomaticuset epistolarius regni Bohemiae", který byl vydán v roce 1912. Listina je na stranách 315 - 319 přepsána s pořadovým číslem 320. Listina byla králem vydána při příležitosti slavnostního vysvěcení kláštera v Oslavanech roku 1228 a potvrzovala existenci kláštera a jeho privilegia. Tímto právním aktem byl klášter osvobozen od zeměpanských povinností, byl obdařen četnými výsadami a byly mu panovníkem darovány některé obce. Mezi těmito obcemi jsou zmíněny i Želešice.

Od roku 1990 obec Želešice používala obecní znak, který ale neměl žádné oporu v historii a byl tedy heraldicky zcela nesprávný.

V minulosti Želešice užívaly dvě pečeti, malou a velkou. Obě jsou doloženy na mnoha písemnostech uložených ve státním okresním archivu Brno-Venkov v rajhradském klášteře.

Malá želešická pečeť je oválná (17 x 19 mm) a v polceném pečetním poli je vpravo kosíř a vlevo vinný hrozen se dvěma listy. Pečeť je opatřena opisem „S.DE.SCHEL.SCHICZ*“, který je vně ohraničen perlovcem. Tato pečeť je přitištěná např. na listině - kupní smlouvě z 12. 2. 1816.

Velká želešická pečeť (průměr 22 mm), v pečetním poli na polceném barokním štítě v pravém poli kosíř, v levém poli vinný hrozen se dvěma listy. Štít dole mírně zasahuje do opisu, pečetní obraz je lemován linkou, opisem a jednoduchým věncem. Pečeť je opatřena opisem „S.DE.SCHEL.SCHICZ*“. Pečeť pochází z přibližně stejné doby jako malá pečeť.

Návrh znaku vychází ze znaku zobrazeného v pečetním poli nejstarší dochované pečeti, vzhledem k jeho vyvedení je možné se domnívat, že byl dříve užíván i jinak, než jen při pečetění listin.

Symboly používané v pečetích a přenesené do znaku, vinný hrozen a kosíř, mají základ v dlouholeté tradici pěstování vinné révy v katastru obce. Do dnešní doby se mnoho vinohradů nedochovalo a vinařství je provozováno spíše symbolicky.

Červená tinktura a stříbrný kovy byly do znaku zvoleny také mimo jiné pro svůj slovanský původ.75

Ve fondu C-160 Archiv obce Želešice, který je uložen v SokA Rajhrad se nachází na mnoha papírových dokladech několik přitištěných obecních pečetí a dokonce ve dvou velikostech a výtvarných variantách.

Malá želešická pečeť (C-160, i.č. 4).

Velká želešická pečeť (C – 160, i.č. 53).

Mladší obecní razítka z meziválečného období nesou stejné figury, štít však již není polcený. Kombinace původního znaku německé obce a slovanských barev (červená-bílá) naznačuje snahu o národnostní usmíření Čechů a Němců u této kdysi tak národnostně expansní oblasti. 76

Kritická poznámka: Autorem posledního znaku v tomto katalogu je Ivan Durec, jehož znak byl přijat bez předchozích návrhů a neporušuje heraldická pravidla. Znak vychází z pečetí, které obec v minulosti užívala, byly z nich přejaty samotné symboly kosíře i vinného hroznu i jejich kompozice. Přestože znak obsahuje často užívané symboly, jsou v něm vkusně užity slovanské tinktury a znak je velmi kvalitně zpracován.

75 Obec Želešice: Znak obce. Želešice [online]. Neuvedeno [cit. 5. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.zelesice.eu/obec- zelesice.aspx 76 Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Želešice. 1999. 6. Závěr

Cílem mé práce bylo sestavit katalog obecních znaků pro obce v okrese Brno – Venkov, se zvláštním zřetelem na obce spadající pod Šlapanice, v období od 1. 1. 2000 do 1. 1. 2014. Během zpracovávání hlavní části tohoto textu, katalogu obcí, jsem měla možnost blíže se seznámit s principem udělování znaků i s legislativou, která jejich udělení umožňuje. Rovněž jsem měla možnost navštívit Archiv PS PČR, který sídlí v Praze, kde byly uchovány všechny materiály, které jsem potřebovala k sestavení katalogu.

Podařilo se mi zjistit, že za období od 1. 1. 2000 do 1. 1. 2014 bylo uděleno dvacetdva znaků a vlajek, pro pověřený úřad Šlapanice. Tedy sledované obce Babice nad Svitavou, Blažovice, Březina, Jiříkovice, Kanice, Kobylnice, Kovalovice, Omice, Ořechov, Podolí, Ponětovice, Prace, Prštice, Radostice, Rebešovice, Silůvky, Sivice, Sokolnice, Velatice, Vranov, Želešice a město Modřice. Základní částí mé práce je již zmiňovaný katalog obcí, který obsahuje nejdůležitější informace o obci i výklad znaku, který si obec zvolila k užívání a který jí byl schválen PPHV.

V průběhu psaní své bakalářské práce jsem blíže poznala zákon č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), u kterého mě velice překvapilo, že problematiku obecních symbolů, do čehož řadíme jak obecní prapor, tak i znak, řeší velice málo, resp. neužívá a ani taxativním způsobem nevyjmenovává, které symboly lze považovat, za obecní symboly. O obecní vlajce (praporu) a obecním znaku se zákon zmiňuje pouze v §43a. „§43a, odst. 3: Obce a jimi zřízené nebo založené oraganizační složky a právnické osoby mohou užívat znak a vlajku obce. Jiné subjekty mohou užívat znak obce jen s jejim souhlasem. K užívání vlajky obce není nutný její souhlas.“ Výše zmíněnou problematikou se zabývá až příslušná pasáž v samostatné působnosti obce. Odkazuje na vlastní iniciativu obce, resp. poskytuje obcím značný prostor v jejich volbě obecních symbolů.

Zákony, které se týkají udělování znaků se zabývám ve čtvrté kapitole, kde jsem rovněž zohlednila, předcházející právní normy, které jsou spojeny s problematikou obecních symbolů, jakým byl zákon č. 279/1949 Sb., obce kvůli němu přestaly být právními subjekty, došlo tak vlastně k vyloučení obecních znaků z užívání. Dalším takovým byl zákon č. 367/1990 Sb. České národní rady o obcích (obecní zřízení) ze 4. září téhož roku, přesněji pak jeho § 5.

Vybrala jsem území, na kterém mají obce podobné přírodní podmínky, i jiné faktory, jakým je například podobná majetková držba, tedy že více obcí ze sledovaného okruhu patřilo pod stejného vlastníka. Jako příklad historické událostí můžeme uvést Bitvu u Slavkova, která měla nesmazatelný vliv na život obyvatel hned několika obcí Sokolnice, Ponětovice, Podolí, Kovalovice, Jiříkovice a Kobylnice. V několika případech se poté tato historická událost odrazila i do podoby obecního znaku Prace a Blažovic.

Závěrem můžeme konstatovat následující, většina z obecních znaků sledovaných obcí, které byly nově obcím uděleny, přejímají symboly z pečetí těchto obcí. Nejčastěji se opakujícími motivy obecních pečetí z okresu Brno-Venkov jsou zakotveny v zemědělském rázu obcí. Motivy jako kosíř a s ním vinný hrozen, radlice a krojidlo. Radlice je například obsažena v jedenácti pečetích z dvaadvaceti sledovaných obcí, kdy byla samostatným motivem pečetního pole, nebo jeho součástí. Radlice byla do současného znaku obce však převzata pouze ve třech případech Ořechov, Silůvky a Velatice. V případě ostatních obcí byla buď zcela vypuštěna, nebo nahrazena jiným symbolem pro zemědělství např. obilnými klasy.

Často se ve znacích obcí vyskytují symboly zvířat, celkem v deseti znacích (Jiříkovice – drak, Kanice – káně, Kovalovice – racek, Omice – jelen, Podolí – zpěvný pták, Ponětovice – ryba, Prštice – dva kozlové, Rebešovice – ryby, Sivice – orlí křídlo, Sokolnice – kůň a sokol).

Objevují se však i další obecní symboly, jakým jsou např. kosíř a vinný hrozen. To jsou symboly typické pro vinařské oblasti. Kosíř byl přenesen do znaku ve čtyřech případech z pěti, kdy se vyskytoval v obecní pečeti Kobylnice, Ořechov, Silůvky a Želešice. Vinný hrozen pouze jednou a to v obci Želešice.

Nejčastější tinkturou je modrá, ale v této bakalářské práci není dostatečné množství znaků, aby se z tohoto počtu daly vyvozovat závěry, které by platily pro celý okres Brno – Venkov, modrá je dominantní barvou celkem ve čtyřech znacích. Druhou nejčastěji užívanou tinkturou je červená a zelená, v polcených a dělených štítech jsou užívány častěji než modrá.

Měla jsem k dispozici prohlédnout si i zamítnuté návrhy znaků pro obce Rebešovice a Sokolnice a měla jsem možnost, porovnat je s později schválenými návrhy. Sokolnický znak byl zamítnut z důvodu historických nepřesností ohledně užití péřové koruny moravských králů a ani obhajoba autora znaku ji nezachránila. Rebešovický znak byl zamítnut bez udání důvodů, nebo tyto informace nebyly uchovány v Archivu PS PČR, a proto se důvody k přepracování můžeme domýšlet na základě porovnání zamítnutého a schváleného znaku.

Největší inspirací pro mě byla práce Zděňka Kubíka, ke které jsem se úrovní svého zpracování snažila alespoň přiblížit, na jeho Heraldickou a vexilologickou symboliku měst a obcí bývalého jihomoravského kraje v letech 1990 až 1999 jsem navázala i časově. V Heraldické a vexilologické symbolice Zdeňka Kubík a si můžeme všimnout, že je zde velké množství zamítnutých návrhů, zatímco v tomto katalogu jsou zamítnuté návrhy pouze dva. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že zájem o komunální heraldiku stále stoupá a samotné navrhování znaků obce přenechávají odborníkům, kteří se tomuto oboru věnují několik let.

Vlastnictví znaku a vlajky je i dnes pro obce velice prestižní záležitostí, prostřednictvím znaku mohou znázornit přírodní podmínky okolí obce, skrz metaforu a mluvící znamení mohou vyjádřit svůj název, zobrazením atributů upozornit na kostel, nebo poutní místo, či jiným ojedinělým symbolem odlišit svůj znak od ostatních.

Cílem této práce bylo vytvořit přehledný soubor informací o znacích, udělených obcím v okrese Brno – Venkov, které spadají pod pověřený úřad Šlapanice, v letech 2000 až 2014. Nejdůležitější částí je proto katalog, který obsahuje podrobné informace o udělených znacích a vlajkách konkrétních obcí, blason znaku a jeho výklad. V práci je rovněž obsaženo shrnutí charakteru znaků, včetně použitých figur a tinktur.

8. Seznam literatury a pramenů Literatura - Beránek, V.: Vranov u Brna: historie a památky. Vranov u Brna 1940, Obecní rada, 143 s. - Brzobohatá, M., Grolich J.: Velatice 725 let: 1288-2013. Velatice, 2013. 126 s. - Buben M.: Encyklopedie heraldiky. Světská a církevní titulatura a reálie. Praha: Libri, 1997. - Čalkovský, J.: Podolí u Brna 1237 – 2007: vybrané kapitoly z historie obce. Podolí u Brna, 2007. - Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985. - Dřímal, J.: Znaky a pečeti Jihomoravských měst a městeček Brno 1979, 515 s. - Furek, Adam. Obecní symboly: Stanovisko odboru dozoru a kontroly MV ČR. Veřejná správa. 2008, č. 4. Str.8 - Kratochvíl, A.: Ivančický okres. Brno, 2007. - Kubík, Zdeněk: Heraldická a vexilologická symbolika měst a obcí bývalého jihomoravského kraje v letech 1990 až 1999. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2001. 1300 s. Rigorózní práce. - Mikroregion Mohyla míru: Jiříkovice, Blažovice, Prace, Ponětovice. Jiříkovice: Sdružení obcí Mikroregionu Mohyla míru, 2003, [32] s. - Neužilová, V.: Sivice 1251 – 2001. Sivice, 2001. s. 42. - Nohel, J.: Blažovice 2002. Blažovice: Obecní úřad Blažovice, 2002, 29 s., [4] s. obr. příl. - Obec Sokolnice. Brno, 2012. 144 s. - Obec Želešice: Znak obce. Želešice [online]. Neuvedeno [cit. 5. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.zelesice.eu/obec-zelesice.aspx - Omice 1104 – 2004: sborník vydaný k 900. výročí první písemné zmínky o obci. Brno, 2004. 153 s. - Poledňa, J.: Ořechov. Ořechov, 2006. s. 6. - Prace a Mohyla míru. Prace, 2005 - Prštice v proměnách času: 1289 – 2009. Brno, 2009. s. 97. - Slavík, F. A.: Brněnský okres. Brno, 2007. s. 36 – 37. - Šmídová, D.: Kobylnice v proměnách času. Brno 2010, 111s - Štěpánek, V.: Jiříkovice.. Jiříkovice: Pavel Drnika, 2002, s. 8. - Štarha I. – Dřímal J.: Znaky a pečeti Jihomoravských měst a městeček. Brno 1979. 515 s. - Vojtíšek, Václav: O pečetech a erbech měst pražských i jiných českých. Praha:Památkový sbor hlavního města Prahy, 1928. 255 s. - Zenger, Zdeněk Maria.: Heraldika. Praha: Vojenský historický ústav, Heraldická sekce, 1971.

Nepublikované dokumenty z Archivu Poslanecké Sněmovny parlamentu České republiky  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Babice nad Svitavou. 2003.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Blažovice. 2001.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Březina. 2000.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Jiříkovice. 2000.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Kanice. 2003.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Kobylnice. 2001.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Kovalovice. 2002.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Omice. 1999.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Ořechov. 2007.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Podolí. 2002.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Ponětovice. 2007.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Prace. 2001.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Prštice. 2009.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Radostice. 2009.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Rebešovice. 1999.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Silůvky. 2012.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Sivice. 2001.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Sokolnice. 1999.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Velatice. 2000.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Vranov. 2005.  Česká republika. Žádost o udělení obecního znaku. In: Želešice. 1999. Internetové zdroje

- Frajdl, Jiří – Zalábský, Jozef: Vexilologie. Skriptum. Filozofická fakulta Univerzity v Hradci Králové 1989, s. 97 – 98. [online]. [cit. 20. 6. 2014]. Dostupné z http://web.uhk.cz/cvp/skripta/str.asp?str=3. - Habáň, Martin. Historie Obce. In: Obec Březina: Oficiální stránky obce [online]. 2011 [cit. 4. 4. 2014]. Dostupné z:http://www.obec-brezina.cz/historie-obce/ - Historie. Obec Kovalovice [online]. 2012 [cit. 8. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.kovalovice.cz/index.php?nid=1304&lid=cs&oid=127379 - Nový obecní znak a vlajka. Informační list pro obyvatele obce Silůvky. 2012, roč. 12, 2 (70). [cit. 18. 5. 2014] Dostupné z:http://www.siluvky.cz/uzivatelske_soubory/aktuality/obecni_urad/informacni_listy/informac ni_list_2(70)_cerven_2012.pdf - Obec Rebešovice: Oficiální stránky obce. Obec Rebešovice [online]. Neuvedeno [cit. 15. 8. 2014]. Dostupné z:http://www.obecrebesovice.cz/ - Obecní znak. Obec Sivice: Oficiální internetové stránky [online]. Neuveden rok vydání [cit. 12. 4. 2014]. Dostupné z:http://www.sivice.cz/index.php?nid=731&lid=cs&oid=30440 - Registr komunálních symbolů: Dostupný z . [cit. dne 20. 5. 2014] - Seznam předsedů Poslanecké sněmovny [online]. [cit. 5. 5. 2014], Wikipedie. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99edsed%C5%AF_Poslaneck%C3%A9_s n%C4%9Bmovny - Silůvky Historie. Obec Silůvky [online]. Neuveden rok vydání [cit. 18. 5. 2014]. Dostupné z:http://www.siluvky.cz/historie/siluvky-historie - Vrba, Pavel. Obecní znak a obecní vlajka. Ponětovický zpravodaj. 2007, roč. 2007, 1. [cit. 12. 5. 2014] Dostupné z:http://www.ponetovice.eu/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=12564&id_dokumen ty=1032 - Základní informace o městě: Modřice. Město Modřice [online]. 2013 [cit. 13. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.mesto-modrice.cz/mesto-samosprava/mesto-okoli/zakladni-informace-o-meste

9. Seznam použitých zkratek

č. Číslo

HK Heraldická komise inv. č. Inventární číslo

MNV Městský Národní výbor

MZA Moravský zemský archiv v Brně odst. Odstavec písm. Písmene

PPH Podvýbor pro heraldiku

PPHV Podvýbor pro heradliku a vexilologii

PS PČR Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

Sb. Sbírky

SOA Státní oblastní archiv

SÚA Státní ústřední archiv v.r. Vlastní rukou

VVVKMT Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu 10. Resumé a Summary

Resumé Tato bakalářská práce je souhrnem obecních znaků a vlajek z okresu Brno – Venkov v letech 2000 – 2014, se zvláštním zřetelem na obce spadající pod pověřený úřad Šlapanice. Stručně se zabývá vývojem komunální heraldiky a vexilologie v českých zemích. Hlavní část práce tvoří katalog znaků a vlajek, který obsahuje jejich podrobný výklad a blason. V závěru práce je obsaženo shrnutí problematiky komunální heraldiky studovaného okresu. Součástí práce je i obrazová příloha.

Summary This thesis is a summary of municipal symbols and flags of towns and villages in the Brno – Venkov district granted between 2000 – 2014, with special reference on the municipality under delegated authority Šlapanice. Briefly deals with the development of municipal heraldry and vexillology in the Czech lands. The main part consists of a catalog of municiapl symbols, which contains the detailed interpretation and blason. In conclusion is contained summary of a issue of municipal heraldry in the district of Brno - Venkov. Part of the work is well illustrated appendix.

11. Obrazová příloha

77

77 Babice nad Svitavou, schváleno 25. 11. 2003

78

78 Březina, schváleno 14. 3. 2002

79

79 Březina, schváleno 28. 11. 2000

80

80 Jiříkovice, schváleno 5. 4. 2001

81

81 Kanice, schváleno 7. 10. 2003

82

82 Kobylnice, schváleno 9. 12. 2002

83

83 Kovalovice, schváleno 18. 3. 2003

84

84 Modřice, znak schválen 17. 4. 2009, vlajka schválena 19. 3. 1995

85

85 Omice, schváleno 27. 3. 2000

86

86 Ořechov, schváleno 9. 10. 2007

87

87 Podolí, schváleno 18. 3. 2003

88

88 Ponětovice, schváleno 30. 11. 2007

89

89 Prace, schváleno 9. 12. 2002

90

90 Prštice, schváleno 17. 4. 2009

91

91 Radostice, schváleno 14. 4. 2009 92

92 Rebešovice, zamítnuto

93

93 Rebešovice, schváleno 28. 11. 2000

94

94 Silůvky, schváleno 4. 10. 2012

95

95 Sivice, schváleno 9. 4. 2002 96

96 Sokolnice znak, zamítnuto 97

97 Sokolnice vlajka, zamítnuto 98

98 Sokolnice vlajka, zamítnuto

99

99 Sokolnice, schváleno 14. 1. 2000 100

100 Velatice vlajka, zamítnuto

101

101 Velatice, schváleno 27. 3. 2000

102

102 Vranov, schváleno 15. 11. 2005

103

103 Želešice, schváleno 14. 1. 2000