DOCSLIB.ORG

Richard Krautheimer (1897-1994) Magisterská Diplomová Práce

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Richard Krautheimer (1897-1994) Magisterská Diplomová Práce Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění Mgr. Kateřina Martináková Richard Krautheimer (1897-1994) Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Ivan Foletti, M.A., PhD. Brno 2014 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. 2 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala mému vedoucímu práce Ivanovi Folettimu, za nesmírnou trpělivost, kterou se mnou měl a za cenné rady a připomínky k mé práci. Dále bych chtěla poděkovat Prof. Dr. Julianu Kliemannnovi, za to, že jsem díky němu mohla nahlédnout do archivu Richarda Krautheimera. Dále bych chtěla poděkovat mé rodině a všem přátelům, co mne podporovali a pomáhali mi a věřili, že práci konečně dopíši. Velký dík patří Romaně Potočníkové za to, že mi byla při práci vždy oporou a taky Zuzaně Ragulové za korekturu textu. 3 OBSAH OBSAH ………………………………………………………………………………………..4 1. ÚVOD……………………………………………………………………………………….5 2. KRITIKA PRAMENŮ A LITERATURY…………………………………………………..6 3. ŽIVOTOPIS RICHARDA KRAUTHEIMERA…………………………………………….8 3.1. Mládí………………………………………………………………………………8 3.2. Počátek studií………………………………………………………………...……8 3.3. Postgraduální léta……………………………...…………………………………11 3.4. Vzestup fašismu v Německu a útěk do Říma…………………………………….14 3.5. Emigrace do USA………………………………………...……………………...17 3.6. Léta na Vassar College…………………………………………………………...19 3.7. Léta na Institute of Fine Arts……………………………………………...……..20 3.8. Bibliotheca Hertziana…………………………………………………………….23 4. AMERICKÁ ZKUŠENOST……………………………………………………………….25 4.1. Počátky dějin uměni v USA……………………………………………………...25 4.2. Příchod evropských emigrantů do USA……………………………………….....29 4.3. Vliv emigrantů na dějiny umění v USA………………………………………….33 4.4. Vliv amerického prostředí na Krautheimera…………………...………………...37 5. KONTEXTUALISMUS…………………………………………………………………...41 6. CORPUS BASILICARUM CHRISTIANARUM ROMAE……………………………….46 6.1. Započetí projektu……………………………...………………………………….46 6.2. Historie pěti svazků………………………………………………………………48 6.3. Dělení korpusu…………………………………………………………………...50 6.4. Význam…………………………………………………………………………..52 6.5. Kritika……………………...…………………………………………………….55 7. ZÁVĚR…………………………………………………………………………………….57 8. SOUPIS DÍLA RICHARDA KRAUTHEIMERA………………………………………...59 9. BIBLIOGRAFIE…………………………………………………………………………..64 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA……………………………………………………………………..73 4 1. ÚVOD Richard Krautheimer je nepochybně jednou z největších osobností dějin umění 20. století. Zanechal dojem nejen svými objevnými pracemi o Římě, ale také lidsky. Když jsem poprvé vešla do budovy Bibliotheca Hertziana a sdělila jsem, že bych ráda napsala práci o životě a díle Richarda Krautheimera, téměř všichni pracovníci mně poctili osobní vzpomínkou na tohoto významného muže. Byl oblíbený jak mezi svými studenty, tak mezi kolegy, kteří jej respektovali a uznávali. Jakožto původem žid žijící v Německu, byl neodvratitelně spjatý s temnými událostmi 20. století, což mu však nikdy neubralo na elánu. Diplomová práce si klade za cíl nalézt odpověď na otázku, jaký důvod měl Richard Krautheimer pro zvolení svého zaměření na raně křesťanskou architekturu, když pocházel z židovské rodiny a jeho habilitační práce se zabývala synagogami. Dále zkoumá, jaký vliv měla nucená emigrace do Spojených států nejen na Krautheimera samotného, ale především na vývoj disciplíny dějin umění v USA. Práce je pokusem zodpovědět otázku, zda je teze, že až s příchodem evropských emigrantů na území Ameriky začaly dějiny umění existovat jako plnohodnotný obor, pravdivou. Následuje tedy část zabývající se vlivem amerického prostředí na Krautheimera a naopak na jeho vliv jakožto učitele. Sledováním tohoto vývoje zjistíme, jak se postupně utvářel Krautheimerův styl bádání, jež klade umělecké dílo do vzájemné symbiózy s okolnostmi jeho vzniku. Ačkoliv Krautheimer prohlašoval, že se při výzkumu neřídí žádnou metodou, přeci jen byl spojen s určitou disciplínou, již aplikoval ve svém bádání, a sice kontextualismem. Práce si klade za cíl zjistit, co a kdo Krautheimera formovalo ve vývoji a zdokonalování oné techniky. Bude zkoumat nejrůznější aspekty vlivu na profesní vývoj Richarda Krautheimera. Nakonec se diplomová práce zaměří na pravděpodobně největší dílo Krautheimera a tím je Corpus basilicarum christianarum Romae. Jelikož se jedná o opus, jenž zabral Krautheimerovi téměř 50 let života, budeme zkoumat proměny, jejichž stopy nesou jednotlivé svazky. Práce si neklade za cíl prozkoumat jednotlivá díla Richarda Krautheimera a podrobně je rozebrat. Spíše se chce zaměřit na jeho pobyt v USA, v době, kdy tamější dějiny umění procházely různými změnami. Chce tedy zjistit, jak zásadní bylo žití na cizím kontinentě pro vývoj tohoto významného muže. 5 2. KRITIKA PRAMENŮ A LITERATURY Richard Krautheimer je historik umění, jenž se pohybuje v kontextu poměrně nedávné doby. Snad právě z tohoto důvodu nebylo ještě možné zpracovat souhrnnou práci, zabývající se osobou a dílem Richarda Krautheimera. Většina literatury, jež popisuje Krautheimerův život a práci jsou vzpomínky někdejších studentů, kolegů, či lidí, jež se alespoň na krátkou chvíli s touto osobností setkali. Velké množství příspěvků k životu Richarda Krautheimera vznikla po jeho smrti, 1. listopadu 1994. Nekrologů a memoárů byla napsána celá řada a instituce, s nimiž Krautheimer spolupracoval, pak tyto příspěvky mnohdy zpracovaly knižně.1 Také vznikaly příspěvky ke konferencím na jeho počet, jež však vznikaly již za života Richarda Krautheimera.2 Sám Krautheimer vydal několik vlastních vzpomínkových úvah, v německém jazyce, italském a nakonec i anglickém. Informace v nich jsou však povětšinou stejné. Nejcennějším pramenem je pak přepis rozhovoru z roku 1988, kdy Krautheimer vzpomíná na léta strávená v Německu, Itálii, Americe či jinde a přidává detaily, jež se neobjevily v jeho vzpomínkových esejích. Většina životopisných dat pak pochází právě z Krautheimerových vzpomínek, jež byly podpořeny souhrnnými lexikony o životech kunsthistoriků.3 Co se týče archivních materiálů, tak fond Richarda Krautheimera v Římě, jež je pod správou Bibliotheca Hertziana, je poměrně bohatý a obsahuje, jak rukopisy děl s poznámkami Krautheimera, tak hojnou korespondenci. Nicméně vzhledem k faktu, že většina dopisujících si stále ještě žije, není možné se k těmto písemnostem dostat. Poněkud zajímává je však korespondence z předválečných let, jenž objasňuje některé situace. V současné době se o téma Krautheimerových německých let zajímá Prof. Dr. Ingo Herklotz z univerzity v Marburgu, avšak jeho poznatky dosud nebyly vydány jako publikace. Co se týká kapitoly o vlivu německých emigrantů na vývoj dějin umění v USA, bylo zapotřebí zrevidovat dostupné informace. Dřívější spisy byly často oslavou evropských 1 (Richard Krautheimer), Nekrolog. In memoriam Richard Krautheimer. Institute of fine Arts, New york University. 1995.; KLIEMANN, Julian. ed. 1997. In memoriam Richard Krautheimer: relazioni della giornata di studi, Roma, 20 febbraio 1995, Palazzo dei Conservatori, Sala dell'Ercole/Bibliotheca Hertziana (Max Planck- Institut), Roma. 2 STRIKER, Cecil L. ed. 1996. Architectural studies in memory of Richard Krautheimer. In collab. with James S. Ackerman. Mainz: Zabern.; COLELLA, Renate. ed. 1997. Pratum Romanum: Richard Krautheimer zum 100. Geburtstag. Wiesbaden: Reichert.; GUIDOBALDI, Federico. ed. 2002. Ecclesiae urbis: atti del Congresso internazionale di studi sulle chiese di Roma (IV-X secolo), Roma, 4-10 settembre 2000. Pontificio Istituto di archeologia Cristiana; BOYLE, Leonard E. ed. 1991. Rome: tradition, innovation and renewal: a Canadian international art history conference 8 - 13 June 1987, Rome; in honour of Richard Krautheimer on the occasion of his 90th birthday and Leonard Boyle O. P., Prefect of the Biblioteca Apostolica Vaticana Victoria, B.C. 3 WENDLAND, Ulrike. 1996. Biographisches Handbuch deutschsprachiger Kunsthistoriker im Exil: Leben und Werk der unter dem Nationalsozialismus verfolgten und vertriebenen. München: Saur. 6 emigrantů a jejich zásadního vlivu na směrování amerických dějin umění. V poslední době se však objevily práce, jež s odstupem kriticky hodnotí situaci ve 30. a 40. letech 20. století.4 Pro pochopení metody Richarda Krautheimera a pro jeho pojetí kontextualismu je nejvhodnější vycházet ze samotných knih, esejí a příspěvků, v nichž se odráží Krautheimerův celoživotní um zasazovat umělecké dílo do nejrůznějších souvislostí. 4 EISLER, Colin. 1969. 'Kunstgeschichte' American Style. in Fleming, D., Bailyn, Bernard, eds. The Intellectual Migration: Europe and America, 1930-1960. Cambridge: Harvard University Press.s. 544-629.; LAVIN, Irving. 1996. The Crisis of 'Art History' in Art History and Its Theories. The Art Bulletin, Vol. 78, s. 13-15.; PARKER, Kevin. 1997. Art History in Exile: Richard Krautheimer and Erwin Panofsky. Exiles + Emigrés. New York: Harry Abrams. s. 317-325. 7 3. ŽIVOTOPIS RICHARDA KRAUTHEIMERA 3.1. Mládí Richard Krautheimer se narodil 6. července 1897 v bavorském Fürthu v Německu. Pocházel z významné židovské rodiny. Otec Nathan byl obchodník a měl pobočky po celém světě. Jeho rodina obchodovala s dobytkem, ale Nathan se začal učit v továrně na plstěné boty, kterou vlastnil jeho strýc. Poté pak se svými bratranci založil firmu, která prodávala stuhy, nášivky či třeba štítky na oblečení. V roce 1895 si vzal Marthu Landmannovou, jejíž rodina obchodovala s chmelem. Nathan se svou ženou hojně přispívali na charitu, zajímali se o dobročinnost a také se podíleli na vzkvétání města Fürth, kde v roce 1912 založili první jesle. Richard Krautheimer měl mladší sestry, Sophii a Lotte.
Load more

Recommended publications
  • The Rebuilding and Redecoration of the Holy Apostles in Constantinople: a Reconsideration , Greek, Roman and Byzantine Studies, 23:1 (1982:Spring) P.79
    WHARTON EPSTEIN, ANN, The Rebuilding and Redecoration of the Holy Apostles in Constantinople: A Reconsideration , Greek, Roman and Byzantine Studies, 23:1 (1982:Spring) p.79 The Rebuilding and Redecoration of the Holy Apostles in Constantinople: A Reconsideration Ann Wharton Epstein NY MATERIAL REMAINS of the Church of the Holy Apostles in A Constantinople are now inaccessibly buried under the eigh­ teenth-century Fetih Mosque. l Despite the fact that this great church no longer exists, it continues to concern art and architectural historians for a number of good reasons. After Saint Sophia, the Holy Apostles was the most important church in the capital of the Byzantine Empire, not only because of its size and dedication, but also because of its function as the burial place of the emperors from the fourth to the eleventh century. Furthermore, along with monu­ ments like the Holy Sepulchre in Jerusalem, the Holy Apostles was one of the most influential buildings of the Middle Ages, providing the model for numerous foundations with Apostolic dedications. Finally, associated with the Holy Apostles is a relatively rich cache of literary sources, including several mediaeval ekphrases or descrip­ tions. These texts have not merely aroused academic interest~ be­ cause of their impressionistic form they have also stimulated schol­ arly imagination. It is not the object of this note to review the various reconstructions of the Holy Apostles that have been put forward. Rather it is simply a reconsideration of the post-ninth­ century phases of rebuilding and of redecoration that have been postulated by Professor Richard Krautheimer and Professor Ernst Kitzinger respectively.2 These hypotheses deserve close attention as they have considerably influenced the contemporary historiography of Byzantine art.
    [Show full text]
  • Studienraum Study A
    B i o - B i BL i o g R a F i s c H e s L e x i Ko n B i o g R a PH i c a L a n d B i BL i o g R a PH i c a L L e x i c o n Kurt Badt concentration camp in Dachau in 1933. Dismissed Paul Frankl Nach künstlerischem Studium an den Kunstge- des Zweiten Weltkrieges 15-monatige Internierung Ruth Kraemer, geb. schweisheimer in 1971 and worked at the Bibliotheca Hertziana Studied art history in Berlin, Heidelberg, Munich, at the Staatliche Museen zu Berlin until 1935. Dis- VERÖFFENTLICHUNGEN \ PUBLICATIONS: Museen, 1932 Habilitation bei Pinder. 1933 Ent- Studied art history from 1918–1921 in Munich after geb. 03.03.1890 in Berlin, from the Bayerisches Nationalmuseum in 1935 by b. 01/02/1878 in Prague; werbeschulen in München und Halle 1928–1933 unter dem Vichy-Regime. 1964 verstarb Heinemann geb. 27.08.1908 in München, in Rome. Received the honorary citizenship of the and Leipzig. Gained doctorate in 1924 under Pinder. missed in 1935 by the National Socialist authorities. Augustin Hirschvogel. Ein Meister der Deutschen lassung als Privatdozent durch die nationalsozia- active service in World War I. Gained doctorate in gest. 22.11.1973 in Überlingen am Bodensee the National Socialist authorities. Emigrated to the d. 04/22/1962 in Princeton, NJ (USA) Studium der Kunstgeschichte in München. 1933 über den sich seit 1957 hinziehenden Entschädi- gest. 27.09.2005 in New York, NY (USA) city of Rome shortly before his death.
    [Show full text]
  • Erfurter Stadtgeschichte: Das Leben Der Juden in Der Zeit Vom 11. Bis 15
    Christoph Wirth Erfurter Stadtgeschichte: Das Leben der Juden in Erfurt in der Zeit vom 11. bis 15. Jahrhundert Eine Spurensuche Erfurter Synagoge (1357 bis 1458) Inhaltsverzeichnis 1. Der mittelalterliche jüdische Friedhof S. 1 2. Das jüdische Viertel in Erfurt S. 10 2. 1. Lage des jüdischen Viertels S. 10 2. 2. Alte Synagoge und Synagoge von 1357 S. 13 2. 3. Rituelles Bad (Mikwe) S. 18 2. 4. Jüdisches Gemeindehaus S. 20 3. Zeugnisse über Juden in Erfurt vor 1349 S. 21 4. Rechtsstellung der Erfurter Juden vor 1349 S. 24 5. Berufliche Tätigkeiten der Erfurter Juden S. 27 6. Pogrome an Erfurter Juden vor 1349 S. 30 7. Das Pogrom von 1349 S. 34 8. Wiederansiedlung von Juden in Erfurt nach S. 39 dem Pogrom von 1349 9. Vertreibung der Erfurter Juden S. 44 Literaturverzeichnis S. 47 Abbildungen S. 55 Abbildungsverzeichnis S. 61 1 Das Leben der Juden in Erfurt in der Zeit vom 11. bis 15. Jahrhundert – Eine Spurensuche 1. Der mittelalterliche jüdische Friedhof Erstmals wurde der mittelalterliche jüdische Friedhof in Erfurt 1287 in einer Einigung zwischen dem Mainzer Erzbischof und der Stadt Erfurt erwähnt, worin der Erzbischof bezeugte, „keine Forderungen mehr wegen der Juden zu Erfurt, insbesondere wegen deren Kirchhof (Friedhof, A. d. V.) oder ihrer Synagoge stellen“ zu wollen. „Wie die Synagoge, so bestand auch der Kirchhof zu dieser Zeit schon länger. Aufgefundene Grabsteine können bis in die 1250-er Jahre zurückdatiert werden.“ 1 Die Bezeichnung der jüdischen Gemeinschaft in Erfurt als Kehila – Gemeinde – in den 1270-er Jahren verweist nach Angaben von Maike Lämmerhirt in ihrem 2010 veröffentlichten Aufsatz „Zur Geschichte der Juden in Erfurt“ darauf, dass zu dieser Zeit in Erfurt „eine vollausgebildete Gemeinde mit Friedhof bestand.
    [Show full text]
  • Trude Krautheimer-Hess
    487766 Trude Krautheimer-Hess Duits, Amerikaans kunsthistoricus, tekeningenverzamelaar Naamvarianten In dit veld worden niet-voorkeursnamen zoals die in bronnen zijn aangetroffen, vastgelegd en toegankelijk gemaakt. Dit zijn bijvoorbeeld andere schrijfwijzen, bijnamen of namen van getrouwde vrouwen met of juist zonder de achternaam van een echtgenoot. Hess, Trude Kwalificaties kunsthistoricus, tekeningenverzamelaar Together with her husband she collected mainly drawings, especially of Italy and Rome. The collection was auctioned in 1996. Nationaliteit/school Duits, Amerikaans Geboren Erfurt 1902-02-11 Overleden Rome 1987-09-12 Familierelaties in dit veld wordt een familierelatie met één of meer andere kunstenaars vermeld. In 1924 she married the art historian Richard Krautheimer. Zie ook in dit veld vindt u verwijzingen naar een groepsnaam of naar de kunstenaars die deel uitma(a)k(t)en van de groep. Ook kunt u verwijzingen naar andere kunstenaars aantreffen als het gaat om samenwerking zonder dat er sprake is van een groep(snaam). Dit is bijvoorbeeld het geval bij kunstenaars die gedeelten in werken van een andere kunstenaar voor hun rekening hebben genomen (zoals bij P.P. Rubens en J. Brueghel I). Krautheimer, Richard Krautheimer, Richard & Trude Deze persoon/entiteit in andere databases 1 treffer in RKDlibrary als auteur Verder zoeken in RKDartists& Geboren 1902-02-11 Sterfplaats Rome Plaats van werkzaamheid Marburg an der Lahn Plaats van werkzaamheid Rome Plaats van werkzaamheid Louisville (Kentucky) Plaats van werkzaamheid Poughkeepsie (New York) Plaats van werkzaamheid New York City Kwalificaties kunsthistoricus Kwalificaties tekeningenverzamelaar Auteur Krautheimer-Hess, Trude Biografische gegevens Werkzaam in Hier wordt vermeld waar de kunstenaar (langere tijd) heeft gewerkt en in welke periode.
    [Show full text]
  • The Pilgrims' Experience at S. Maria Rotonda
    And They Were Always in the Temple: The Pilgrims’ Experience at S. Maria Rotonda Hanneke VAN ASPEREN Although not one of Rome’s earliest Christian The Pantheon as a Church churches, the Pantheon is one of Rome’s oldest and most prominent buildings. Built by Hadrian In 609, 610, or perhaps 613, Pope Boniface IV as a templum,1 it stood abandoned for some time (608-15) consecrated the classical building that is 3 in the Early Middle Ages. It started to function as still known today as the Pantheon. According a church only in the early decades of the seventh to the Liber pontificalis, the Pantheon became ‘the century when it was dedicated to the Virgin and Church of the Blessed Mary, always a Virgin, 4 all martyrs, and it has been a place of Christian and All Martyrs’. Circular churches were not at worship ever since. The building underwent all unusual at the time as S. Stefano Rotondo, many interventions during the Middle Ages and built for Pope Simplicius (468-83), clearly dem- it has been considered something of a miracle onstrates. The dedication to all martyrs seems that the Roman building has survived at all. Its to have followed on from the tradition of the transformation into a church in the seventh cen- Pantheon being a temple to all the gods, but the tury was surely crucial, but much remains un- Virgin became its most important titular. The clear about how the pagan, and therefore taint- pope might have been inspired by a tradition, ed, history of the edifice was accommodated already firmly established in the east, of associ- 5 once the function of Christian church was im- ating round churches with the Virgin.
    [Show full text]
  • Joseph Connors
    Joseph Connors, “L’ ‘architettura aperta’ di Richard Pommer e la geografia culturale della storia dell’arte a New York nell’immediato dopoguerra”, in Architettura del Settecento in Piemonte. Le strutture aperte di Juvarra, Alfieri e Vittone, BY RICHARD POMMER, ed. GIUSEPPE DARDANELLO, Turin, Allemandi, 2003, pp. XV–XIX. Introduction to the Italian translation of Richard Pommer, Eighteenth-Century Architecture in Piedmont: The Open Structures of Juvarra, Alfieri and Vittone, New York, 1967 Eighteenth-century Architecture in Piedmont is a work of stunning originality that first began to take shape in the mind of a young American in his late twenties who visited Piedmont for the first time in the summer of 1958. Richard Pommer (1930-92) had come to Turin to write a monograph on Vittone, but he discovered an interpretative key of great power that shed light on a century of architecture and tied together the three giants of the period, Guarini, Juvarra and Vittone. This key is the idea of open structures. It refers to an architecture that is not solid and Roman, but perforated, bored through, skeletal, full of air and light, mildly reminiscent, in the minds of early theorists, of the gothic. The buildings are covered by domes and vaults that are tents of webbing, flooded with light, floating as if weightless over aereal cages. As different as Guarini is from Juvarra the central theme of both architects was the exploration of open structures. But it was Vittone who best expressed their common ideal: “The eye has full liberty to range down the church at its pleasure”; “that satisfaction which [vision] receives when extending through a great space to enjoy the variety of the objects, with fewer obstructions to impede it.” This is the guiding theme of the book, “the pleasure of unhindered vision.” Pommer conducted two years of research in Turin between 1958 and 1960, but since he began his work in New York and finished it there, it is interesting to reflect for a moment on the cultural geography of art history in New York in the immediate postwar period.
    [Show full text]
  • A Bittersweet NYU Institute of Fine Arts Interlude 1963-1965
    Where’s Willibald? A bittersweet NYU Institute of Fine Arts interlude 1963-1965 Colin Eisler Remembering the brilliant medievalist Aenne Liebreich (1899-1939/40?) – Henri Focillon’s research assistant. She committed suicide in Paris upon Germany’s French conquest. As a Yale undergraduate (’52), my excellent art history teachers conveyed European visual culture with rare depth, their mastery largely due to study under the twentieth century’s major art historian, Henri Focillon (1881-1943). With Nazism’s rise, he came to teach at Yale in 1939, dying in New Haven four years later. Despite his inspired Continental tutelage – ever delivered in French – a trans-Atlantic divide often distanced an alien Catholic world from Mother Eli’s still surviving, relentlessly Puritanical founding ethos. When in my sophomore and junior years, I could take graduate seminars with such visiting German- born luminaries as Erwin Panofsky (1872-1969) and Richard Krautheimer (1897-1994), their relaxed, almost proprietorial air toward European arts was a welcome surprise, though I too was a German refugee, having fled Hamburg as a Jewish babe-in-arms in 1933. At that time, Yale, as with all fashionable American private universities, hired few Jewish (let alone refugee) professors, these seldom if ever in the humanities. Protestant refugees did better, notably Werner Jaeger at Chicago and Harvard (1888-1961) and Wolfgang Stechow (1896-1974) (of Jewish ancestry) at Oberlin. Superstar Erich Auerbach (1892-1957) languished at Penn State following wartime Turkish asylum until Erwin Panofsky came to his rescue, inviting him to Princeton’s Institute, after which he went on to Yale.
    [Show full text]
  • Leo Steinberg Research Papers, 1945-1996, Bulk 1950-1993
    http://oac.cdlib.org/findaid/ark:/13030/tf8z09n9w6 Online items available Finding aid for the Leo Steinberg research papers, 1945-1996, bulk 1950-1993 Rose Lachman. Finding aid for the Leo Steinberg 930046 1 research papers, 1945-1996, bulk 1950-1993 Descriptive Summary Title: Leo Steinberg research papers Date (inclusive): 1945-1996 (bulk 1950-1993) Number: 930046 Creator/Collector: Steinberg, Leo, 1920-2011 Physical Description: 12 Linear Feet(54 boxes, 63 unprocessed boxes) Repository: The Getty Research Institute Special Collections 1200 Getty Center Drive, Suite 1100 Los Angeles 90049-1688 [email protected] URL: http://hdl.handle.net/10020/askref (310) 440-7390 Abstract: Art historian, critic, lecturer, and professor. The papers consist of research notes, correspondence relating to Steinberg's lectures and essays, papers written by his students, several versions of some of his essays, an abandoned dissertation project, and many of his notebooks from courses he took at the Institute of Fine Arts, New York. The archive reflects Steinberg's career as an art critic, lecturer, and teacher, ca. 1945-ca.1996. Request Materials: Request access to the physical materials described in this inventory through the catalog record for this collection. Click here for the access policy . Language: Collection material is in English Biographical/Historical Note Leo Steinberg, art historian, critic, lecturer and professor, was born in Russia in 1920 and lived in Berlin and London before emigrating to the United States in 1938. After studying at the Slade School of Art in London, he entered the Institute of Fine Arts at New York University in the mid-1950s (Ph.D., 1960), where he studied art and architecture with historians Harry Bober, Richard Krautheimer, Karl Lehmann, Wolfgang Lotz, Erwin Panofsky, Alfred Salmony and Charles Sterling.
    [Show full text]
  • Peregrinations: Journal of Medieval Art and Architecture
    Peregrinations: Journal of Medieval Art and Architecture Volume 1 Issue 4 2004 The Vanquished Synagogue, the Risen Host, and the Grateful Dead at the Salvatorkirche in Passau Mitchell B. Merback Follow this and additional works at: https://digital.kenyon.edu/perejournal Part of the Ancient, Medieval, Renaissance and Baroque Art and Architecture Commons Recommended Citation Merback, Mitchell B.. "The Vanquished Synagogue, the Risen Host, and the Grateful Dead at the Salvatorkirche in Passau." Peregrinations: Journal of Medieval Art and Architecture 1, 4 (2005). https://digital.kenyon.edu/perejournal/vol1/iss4/5 This Feature Article is brought to you for free and open access by the Art History at Digital Kenyon: Research, Scholarship, and Creative Exchange. It has been accepted for inclusion in Peregrinations: Journal of Medieval Art and Architecture by an authorized editor of Digital Kenyon: Research, Scholarship, and Creative Exchange. For more information, please contact [email protected]. Merback The Vanquished Synagogue, the Risen Host, and the Grateful Dead at the Salvatorkirche in Passau1 By Mitchell B. Merback Ever since Richard Krautheimer’s pathfinding 1942 article introducing the “iconography of medieval architecture,” scholars have sharpened our understanding of the homologies linking new edifices with their models, even in cases when the two designs, new and old, seem at great variance from one another.2 Rather than explaining such formal differences by positing an interruption in transmission, Krautheimer was interested in
    [Show full text]
  • In Memoriam Richard Krautheimer
    Comune di Roma Bibliotheca Hertziana Sovraintendenza (Max-Planck-Institut) ai Beni Culrurali Rom IN MEMORIAM RICHARD KRAUTHEIMER Relazioni della giornata di srudi Roma, 20 febbraio 1995 Palazzo dei Conservatori, Sala dell'Ercole 1997 The Roma Alessandrina of Richard Krautheimer Irving Lavin I want to thank the organizers of this commemoration of Richard Krautheimer for inviting me to participate, and in particular to discuss the volume on the Rome of Alexander· VII. Unbeknownst to them, the occasion closes a circle in my vita krautheimen·ana that opened when I was a beginning graduate student in New York more than forty years ago. I longed to study with Krauthei­ mer, whom I had never met but whose reputation for intellectual stimulation and personal warmth was already legendary. There was a serious risk of my becoming an architectural historian had my dream come true, but it was fated not to be. He did not come to teach at New York University while I was studying there, and when he did come, I had left. My wish was at least partially gran­ ted some fifteen years later, when I myself became a professor at the Institute of Fine Arts. At last it was possible for me to take a course with Krautheimer, which I did, along with many of the students in my own class, in the spring of 1968. What makes the present occasion so special is that the subject of the course we fol­ lowed was none other than Baroque Architecture in Rome. The course contained the nuclei of many ideas that appear in the book he wrote twenty years later.
    [Show full text]
  • The Library of Professor Leo Steinberg
    The Library of Professor Leo Steinberg 4164 titles in ca. 4600 physical volumes INTRODUCTORY MATERIAL DICTIONARY OF ART HISTORIANS A Biographical Dictionary of Historic Scholars, Museum Professionals and Academic Historians of Art Steinberg, Leo, né Zalman Lev Date born: July 9, 1920 Place Born: Moscow, Russia Date died: March 13, 2011 Place died: New York, NY Michelangelo- and modernist art historian; Benjamin Franklin professor of art at University of Pennsylvania, 1975- 1991. Steinberg was born in Moscow of German-Jewish parents (his mother was Anyuta Esselson [Steinberg], 1890- 1954) and his father, Isaac Nachman Steinberg (1888-1957), government figure and lawyer in revolutionary Russia. Lenin appointed Steinberg's father commissar of justice. His idealism, (he wanted to abolish the prison system, for example) forced the family into exile in Berlin, where the younger Steinberg grew up. After the rise of the Nazis in Germany, the family moved to London where Steinberg studied (studio) painting and sculpture at the Slade School in London from 1936 to 1940. After World War II he immigrated to New York working initially as a freelance writer and translator (including a holocaust account, Ashes and Fire, 1947). He also taught drawing at the Parsons School of Design. He studied art history at the Institute of Fine Arts, New York University, under Richard Krautheimer and Wolfgang Lotz, receiving his Ph.D., in 1960. His dissertation, written under Lotz, was on Borromini's San Carlo alle Quattro Fontane. In 1962 he an art editor for Life magazine married Dorothy Seiberling (later divorced). Between 1962-1975 Steinberg taught art history and life drawing at Hunter College, the City University of New York.
    [Show full text]
  • Ackerman (1919-2016)
    CONTINGUTS DE L’EXPOSICIÓ ACKERMAN (1919-2016) Biblioteca de l’ETSAV 20.02.2017 - 24.03.2017 TRIBUT A JAMES S. ACKERMAN 1919-2016 LLIBRES James S. Ackerman (copyright Jill Slosburg-Ackerman) Exposició organitzada per Josep Giner, Raúl Martínez, José Ángel Sanz (professors del Departament de Teoria i Història de l'Arquitectura i Tècniques de Comunicació) i l’equip de la Biblioteca de l’ETSAV. Agraïments: Biblioteca Oriol Bohigas de l’ETSAB, Biblioteca d’Humanitats de la UAB, Biblioteca de la UB, Biblioteca del COAC, Biblioteca del MNAC i Jill Slosburg-Ackerman. ETSAV, Sant Cugat del Vallès, febrer del 2017. Llibres: Aquesta secció s’ha organitzat en cinc apartats temàtics per tal de facilitar la seva comprensió. Renaixement 1954. The Cortile del Belvedere. Città del Vaticano: Biblioteca Apostolica Vaticana. 1961. The Architecture of Michelangelo. London: A. Zwemmer. 1966. Palladio. Baltimore: Penguin Books. 1983. “The Tuscan/Rustic Order: A Study in the Metaphorical Language of Architecture”. A : Journal of the Society of Architectural Historians, XLII, 1 (març 1983) : 15-34. La vil·la 1986. “The Villa as Paradigm”. A : Perspecta 22 (1986) : 10-31. 1990. The Villa: Form and Ideology of Country Houses. London: Thames and Hudson. Orígens del dibuix arquitectònic 1997. “Villard de Honnecourt’s Drawings of Reims Cathedral: a Study in Architectural Representation”. A : Artibus et Historiae, 35 (1997) : 41-50. 2000. “Conventions of Architectural Drawing, North and South”. A : SEIDEL, Max (ed). Europa e l’arte italiana. Venècia : Marsilio Editori, 2000, p 220-235. Art i crítica 1958. “On American Scholarship in the Arts”. A : College Art Journal, XVII, 4 (1958) : 357-362.
    [Show full text]