UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE
BENJAMIN PYTLIK
Česko – polské vztahy na Zaolzí 1938 – 1939. „A potem przyszła Polska.”
Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Michal Vikto řík, Ph.D.
KARVINÁ – OLOMOUC 2010
Cht ěl bych touto cestou p ředevším pod ěkovat PhDr. Michaelu Vikto říkovi, Ph.D. za jeho odborné vedení mé diplomové práce a množství praktických rad, dále PhDr. Karlovi Podolskému, který m ěl vždy cenné post řehy. Rád bych také pod ěkoval mým koleg ům a kamarád ům z oboru za jejich podporu. A samoz řejm ě také mé rodin ě a rodi čů m za poskytnuté zázemí, za jejich trp ělivost a lásku.
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci zpracoval samostatn ě a uvedl v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použil.
V Olomouci dne 25. dubna 2010 …….……………………….. Bc. Benjamin Pytlik
2
Obsah
1. Úvod...... 4 2. Spole čensko-politická situace na Zaolzí v mezivále čném období do podzimu 1938 ...... 14 2.1. Zaolzí – sporné území dvou stát ů ...... 15 2.2. Dvacetileté období „míru“ ...... 18 3. Zahrani ční politika a vztahy obou stát ů do podzimu 1938...... 23 4. Polské Zaolzí – 1.10.1938-1.9.1939 ...... 30 4.1. T ěšínsko sou částí polského státu – cesta do Polska...... 30 4.2. T ěšínsko sou částí polského státu – 11 m ěsíc ů v Polsku...... 32 4.2.1. P říchod polského vojska ...... 32 4.2.2. Vztah Čech ů a Polák ů k polské správ ě...... 42 4.2.3. Vztah t ěšínských Polák ů k Polák ům z vnitrozemí...... 51 4.2.4. P říb ěh 1. – Helena Bajtek z Nýdku...... 55 4.2.5. P říb ěh 2. – František Gil z Dolní Lutyn ě...... 58 4.2.6. P říb ěh 3. – Radomír Jurdín z Rychvaldu...... 59 5. Záv ěr ...... 62 6. Seznam pramen ů, literatury, článk ů a ostatních zdroj ů ...... 67 6.1. Prameny ...... 67 6.1.1. Audio prameny ...... 67 6.1.2. Archivní prameny ...... 69 6.2. Literatura a články ...... 72 6.2.1. Literatura...... 72 6.2.2. Články tišt ěné ...... 74 6.2.3. Články dostupné z WWW ...... 76 6.3. Internetové zdroje ...... 78 7. Resumé ...... 79 8. Obrazová p říloha ...... 80 9. Seznam zkratek ...... 90 10. Dodatek ...... 91 10.1. Polské ultimátum – h řích a nebo spravedlnost?...... 91
3 1. Úvod
Malý region u východních hranic s Polskem, vytvo řený na základ ě rozhodnutí mezinárodní arbitráže v belgickém Spa v roce 1920, je do dnešních dn ů1 p ředm ětem n ěkolik válek. A ť už budeme hovo řit o válce politické (na nejvyšší či komunální úrovni), vojenské nebo o individuálních bojích jedinc ů, jinak řečeno o sousedských vztazích v těšínském regionu, vždy to bude boj a st řet dvou etnik. Z řejm ě tomu tak cht ěly d ějiny a ekonomicko-politický vývoj území podél Olzy. Soužití obou národ ů na tak strategicko-hospodá řsky významném území je více než komplikované. Stále jsou p řítomné mezi spole čností na Zaolzí nevraživé poznámky, hesla, polské názvy na dvoujazy čných tabulích zne čišt ěné sprejem, které budí pohoršení a údiv uvnit ř obou etnik a nijak výrazn ě nep řispívají k poklidné koexistenci. 2 Než p řejdu in medias res, povaha práce si vyžaduje, abych blíže a alespo ň okrajov ě vysv ětlil slovo či lépe řečeno pojem Zaolzí . Zt ěží lze usuzovat, pro č se česká historiografie dlouho bránila tomuto ozna čení p říhrani čního pásma, které můžeme zjednodušen ě vymezit na východ ě řekou Olší/Olzou 3 a na západ ě řekou Ostravicí 4, na jihu Jablunkovem a na severu Bohumínem. Každopádn ě pojem Těšínsko není špatný, od dob vytý čení hranic se vžil v obecné užívání, avšak dle mého názoru p řesn ě nevystihuje území v celé své podstat ě. Těšínskem m ůžeme nazývat nejbližší území kolem m ěsta Českého T ěšína nebo Cieszyna. A vracím se zp ět k pojmu Zaolzí , který, jak soudím, sporné území obou stát ů vystihuje mnohem lépe. P ři rozboru tohoto slova zjistíme, že se jedná o označení území
1 Mám p ředevším na mysli boj s informovaností, protože jak se ukazuje, pov ědomí českého národa o polském autochtonním obyvatelstvu uvnit ř českých hranic vzbuzuje stále rozpaky a co je horší, někdy i xenofobní projevy nacionáln ě orientovaných jedinc ů. Vinu nese p ředevším vzd ělávací systém a dle mého názoru i historický problém Zaolzí jako takového. 2 Naposled nap ř. SIKORA, Jacek: Policzkuj ą nas na Facebooku . In: Głos Ludu, 26.5.2009, č. 62, ro č.LXIV, 2009, s. 1; KO ŚCI ŃSKI, Piotr: Polskie napisy niemile widziane. In: BezKresy, środa, 21 pa ździernika 2009, s. 1, 8-9; internetové diskuze, kde se ob čas objeví ur čité rysy nesnášenlivosti. 3 Český název zní řeka Olše, ale myslím si, že mohu ud ělat výjimku a používat slovanské ozna čení Olza. K přejmenování došlo na po čátku 60. let minulého století, kdy soudobým vládním garniturám se nelíbila integrita v regionu. Po evropské integraci Polska a České republiky znovu ožila myšlenka návratu k původnímu názvu, le č zatím bez v ětších výsledk ů. (více k pojmenování řeky: GAWRECKI, Dan: Olza a Olše . In: T ěšínsko, č. 2, ro č. XXXVI, 1993, s. 13-15.) 4 Ostravice byla rovn ěž hrani ční řeka T ěšínského knížectví, kde do poloviny 17. století vládla vedlejší v ětev polských Piastovc ů.
4 obydlené polským etnikem, vid ěného „za Olzou“ ve sm ěru od Polska. Z toho pak plyne pojmenování tohoto území polskou historiografií jako Śląsk za Olz ą, Śląsk Zaolzia ński , Zaolzie . 5 P řipouštím, že termín Těšínsko se mnohem výrazn ěji zapsal do české ( československé) historiografie, než-li Zaolzí , které je pouhým p řekladem slova Zaolzie . Avšak v poslední dob ě se tento termín za číná stále čast ěji objevovat jako ekvivalent či synonymum pojmu Těšínsko . Mohli bychom samoz řejm ě pokra čovat v rozboru dalších pojmenování pro toto specifické území v hranicích českého státu, jako je nap ř. Těšínské Slezsko / Śląsk Cieszy ńsk, české T ěšínsko apod. Nicméně nevylu čuji, že budu používat oba termíny ( Těšínsko, Zaolzí ) či jejich podobné ekvivalenty, jimiž lze v obou p řípadech ozna čit sporné území Polska a Československa v mezivále čné dob ě. Cílem této diplomové práce je podat obraz života lidí na Zaolzí v roce 1938 a 1939 prost řednictvím jejich pam ěti a literatury související s tématem. Časové vymezení práce se kryje s 11 m ěsí čním obdobím polské správy na T ěšínsku, tj. od 1.10.1938 do 1.9.1939. Povaha práce si vyžaduje výklad národnostní otázky.6 Je pot řeba vnímat odlišnosti, chápání rozdílných postoj ů, tradic (národních či individuálních) a charakterizaci obou etnik v „t ěšínské národnostní kotlin ě“. Zaolzí je velice specifický region 7, který na jedné stran ě pot řebuje citlivé zacházení, ale také otev řenou debatu nad sou časnými problémy, které žel vznikly v minulosti. A vznikly p ředevším p řisp ěním jedinc ů či skupin, které hled ěly na své vlastní zájmy a povyšovaly je nad zájmy vyšší, nad dobro spole čnosti a poklidného soužití. Národnostní otázka je v celé problematice česko-polských vztah ů velmi důležitá, a proto ji nelze opomenout p ři jakémkoliv výkladu d ějin Zaolzí. K řivdy a dramata, které se na Zaolzí odehrály (myšleno i v širším evropském kontextu), znemožnily jakoukoliv historickou debatu o spole čných d ějinách. Z tohoto d ůvodu
5 Tento termín se obecn ě používá v polské historiografii od roku 1925, kdy byla podepsána tzv. likvida ční smlouva a v polském tisku se p řestalo používat ozna čení regionu jako český zábor. Setkal jsem se už i s termíny Zaolží či Zaolší . Myslím si ale, že Zaolzí je jediný relevantní p řeklad slova Zaolzie do češtiny. 6 Nalézt použitelnou a jasnou definici národa je obtížné, nebo ť je zapot řebí p řihlédnout k několika aspekt ům (jakým je nap ř. jazyk, tradice či hranice), které ne vždy jsou jednozna čné a v dějinách jsou natolik prom ěnné, že nalézt univerzální definici národa je velmi problematické. 7 Našli bychom jist ě v Evrop ě jiné podobn ě národnostn ě nejednotné regiony, a ť už na francouzsko- německé hranici, v tyrolském pohrani čí, na východní hranici Polska nebo na celém balkánském poloostrov ě – pov ěstném „sudu prachu“. Nicmén ě nenašli bychom stejně specifický region, jakým je Zaolzí.
5 máme stále dva pohledy na spole čnou minulost a v ur čitém smyslu tvrdohlavost a snad i nezájem o hledání spole čné pravdy a pochopení druhé strany. Častým důvodem byly emoce pocházející z minulosti, které byly svým zp ůsobem předávány z generace na generaci. K vypracovaní této práce byly použity jako jeden ze st ěžejních zdroj ů audionahrávky po řízené Grzegorzem G ąsiorem, varšavským historikem p ůvodem z Karviné, a ve dvou p řípadech také mnou. Nahrávky pocházejí z let 2005 až 2008 v celkovém po čtu 73 respondent ů (54 muži, 19 ženy). Jejich originály jsou uloženy ve Varšav ě v instituci Dom Spotka ń z Histori ą, kopie v Dokumenta čním st ředisku Kongresu Polák ů v České republice, kde mi také byly zp řístupn ěny. Zaznamenané informace na nahrávkách se nevztahují jenom k předm ětu mého výkladu, ale respondenti vypovídají celkov ě o svém život ě, zkušenosti, pocitech, prožitcích v různých dobách ovlivn ěných ideologií a vnit řními pocity z nich vyplývajících. Nahrávky lze rozd ělit na dv ě části, v první respondent vypovídá sám, druhá část je už realizovaná pod vedením nahrávajícího, který respondentovi pokládá otázky a snaží se vyvolat vzpomínky na ur čité momenty v jeho život ě, ať už specifické nebo obecn ě známé. Historická metoda, která byla Grzegorzem Gąsiorem použita se nazývá orální historie. Jedná se o nejmladší, ale svým zp ůsobem i o nejstarší historickou metodu p ředání informací. D ěje se tak na základ ě rozhovoru, který tazatel vede s respondentem o ur čité události či procesu, kdy dotazovaný byl o čitým sv ědkem nebo p římým ú častníkem. Smyslem orální historie je snaha ukázat, že každý životní p říb ěh je neopakovatelný. 8 Na druhou stranu je zapot řebí zd ůraznit, že každý rozhovor či p říb ěh je podmín ěn vývojem jedince, jeho kulturním a sociálním prostředím (tatáž historická událost m ůže být vid ěna z různých úhlu pohledu). Dalším limitem rozhovoru je možná míra fabulace jedince a z velké části i jeho pam ěť . Díky r ůzn ě zatížené pam ěti v pr ůběhu života jsou n ěkteré mén ě d ůležité vzpomínky nenávratn ě zapomenuty. Kvalita vzpomínek je obecn ě závislá na časovém odstupu od tázané historické události. V neposlední řad ě vzpomínky, resp. pam ěť je závislá rovn ěž na v ěku respondenta.9 Jako pozitiva orální metody spat řuji v možnosti
8 VAN ĚK, Miroslav a kol.: cit. dílo, s. 8. 9 KUBICZEK, Jan: Oral history – wspomnienie jako źródło . In: Biuletyn, nr 2, O środek Dokumentacyjny Kongresu Polaków w Republice Czeskiej, Český T ěšín 1996. S. 48-50.
6 bádání tzv. dějin každodennosti , které nám ostatní druhy pramen ů jen velmi t ěžko mohou zprost ředkovat. Autor této diplomové práce pracoval již s hotovými nahrávkami a metodiku vedení rozhovoru nemohl nikterak ovlivnit. Sám jsem m ěl možnost nahrát dva respondenty. Teprve po čase jsem zjistil, že jsem se dopustil n ěkolika chyb, jako nap ř. držel jsem se až p říliš rodinného prost ředí, mohl jsem volit vhodn ější otázky, n ěkterá témata jsem opomenul atd. Tato sebekritika vyplývá především z časového odstupu od po řízení nahrávky, kdy jsem mohl zhodnotit úsp ěšnost nahrávek. Te ď vím, že bych nahrávky vedl jinak, nicmén ě byla to moje první zkušenost. Nahrávající Grzegorz G ąsior byl v pr ůběhu zaznamenávání rozhovoru aktivní. Žádným zp ůsobem nenutil respondenty odpovídat, pokud necht ěli. V ojedin ělých p řípadech trochu naléhal, když vycítil, že respondent o dané skute čnosti ví víc, než dosud prozradil. Jeho vedení rozhovoru m ělo ur čité připravené schéma, kdy po čínaje rodinou, školou a prost ředím, kde dotazovaný se narodil a žil (jeho sociální vztahy, ekonomické možnosti rodiny, národnostní vztahy, víra). Dále pokra čoval členstvím v organizacích (a ť už kulturních, sportovních či politických) a povoláním. Samostatnou kapitolou nahrávek zůstávají pr ůlomová období československých d ějin: plebiscitní období 1918-1920, vstup polských jednotek do ČSR v roce 1938, druhá sv ětová válka, únor 1948, srpen 1968 a listopad 1989. Na druhou stranu je potřeba podotknout, že se nahrávající vždy individuáln ě p řizp ůsobil respondentovi, a když zjistil (bu ď přípravou p řed nahráváním či v pr ůběhu rozhovoru), že respondent byl n ějakým zp ůsobem významný či se aktivn ě podílel na spole čenském nebo kulturním život ě, tak se ponejvíce v ěnoval tomuto úseku respondentova života. Obecn ě lze soudit, že nahrávky jsou po řízené korektním zp ůsobem, neshledal jsem žádné závažné chyby či nedopat ření ze strany tazatele, které by m ěly za následek znehodnocení po řízeného materiálu. Samoz řejm ě d ůležitým aspektem pro tuto diplomovou práci jsou otázky, které byly kladeny respondent ům, protože špatn ě položenou otázkou, resp. položenou otázkou obsahující odpov ěď se nahrávající vystavoval limitu odpov ědi ze strany respondenta. Otázky byly kladeny pe čliv ě, z rozvahou a často ani nebyly v ěty dokon čeny, aby bylo umožn ěno respondentovi, co možná nejvíce si rozpomenout a samému vypov ědět o dané skute čnosti. Rozsah nahrávek se vždy kryje s životním p říb ěhem respondenta, ale nejedná se o zcela vy čerpávající
7 výpov ěď o jejich život ě, protože tvorba rozhovoru není jednoduchá a pro obě strany se jedná o zna čně náro čný proces. Až na n ěkolik výjimek se jedná o dosud nezpracovaný materiál autorem nahrávek. Samotným materiál nabízí řadu možností využití, a to p ředevším hlavn ě jako jeden z mnoha pramen ů poznání minulosti Zaolzí (p ředevším v období 20. až 50. let 20. století). Výjime čnost t ěchto nahrávek spo čívá v ojedin ělosti, protože dosud na území Zaolzí nebyly po řízeny v tak velkém po čtu audio nahrávky, které by mapovaly život oby čejných lidí, jejich denní pot řeby, stýkání se s jiným etnikem, popisující jejich každodennost. Rok narození respondent ů se pohybuje mezi léty 1905-1935, p řičemž v ětšina respondent ů se narodila na za čátku 20. let 20. století či na p řelomu 20. a 30. let 20. stol. Je zde tedy skupina respondent ů, která v dob ě záboru byla mladá, ale ne zas natolik, aby nemohla vnímat zm ěny ve spole čenském a politickém život ě. P řipouštím však, že desetileté dít ě má pon ěkud odlišné zájmy od svých rodi čů .10 Jednotlivé nahrávky zdaleka nemají homogenní obsah či délku záznamu. 11 Každá nahrávka je svým zp ůsobem originál, a čkoliv lze rozpoznat jednoduchý (stále se opakující) modus operandi nahrávajícího. Práce s nahrávkami nebyla nijak jednoduchá. Bylo nap říklad zapot řebí poslechem analyzovat respondenta, který p ři výpov ědi projevil emoce (smích, plá č..), a ť už to vlivem otázky nahrávajícího nebo vlivem vlastních vzpomínek. Následn ě bylo pot řeba poznamenat si výpov ěď respondenta a porovnat jednotlivé výpovědi. Jedním z aspekt ů byla rovn ěž délka nahrávky. Ta se odvíjela od vý řečnosti respondenta nebo nap ř. od jeho aktivního spole čenského nebo politického života. Délka nahrávky se rovn ěž odvíjela od dob ře kladených otázek nahrávajícího. Nicmén ě v několika nahrávkách respondent odmítl odpov ědět na zadanou otázku (nap ř. Milan Koval čík necht ěl říct jména svých p ředvále čných u čitel ů). 12 Samoz řejm ě respondent na to má právo, z toho pak vyplývá, že i audio nahrávky (jako ur čitý druhu pramene) mají své limity. Ty jsou podmín ěny, bu ď odmítnutím výpov ědi, neznalostí pom ěru a všech prom ěnných v dané situaci, na které člov ěk
10 P řepokládal jsem (a p ředpoklad se vyplnil), že respondenti si budou pamatovat (alespo ň částe čně) události podzimu 1938 a roku 1939. Konec 30. let a 40. léta 20. století byly pro mnohé v té dob ě žijící roky velmi p řelomovými a každý jejich krok v zmín ěném období cht ě necht ě ovlivnil jejich život po druhé sv ětové válce. 11 Nejkratší nahrávka má 41 minut (DSKP ČR, Kotas Emilia, 1.8.2006), nejdelší pak 10 hodin 28 minut (DSKP ČR, Krumnikl Ładysława, 22.,28.,30.12.2005; 9.1 a 2.2.2006); pr ůměrná doba záznamu se pohybuje okolo 3,5 hodiny. 12 Dokumenta ční st ředisko Kongresu Polák ů v České republice (dále jen DSKP ČR), Koval čík Milan, 5.2.2007.
8 vzpomíná, i když situaci zažil, tudíž respondent nedokáže korektn ě odpov ědět na zadanou otázku. A ve velké mí ře je pam ěť člov ěka nejvíce limitujícím prvkem při výpov ědi pam ětník ů.13 Pro člov ěka neznalého t ěšínského prost ředí po stránce jazykové, by p řípadn ě mohla být dosti limitujícím problémem znalost řeči (ná řečí) těšínských Polák ů (tzv. po naszymu ), potažmo polštiny či češtiny. Po čet nahrávek rozt říd ěný podle národnosti není proporcionální (pom ěr činí 12 česko-jazy čných k 61 polsko-jazy čným – do polsko-jazy čných jsem zapo čítal i nahrávky s převažujícím polským ná řečím). Nepom ěr je pravd ěpodobn ě zp ůsobený odmítnutím ze strany potencionálních respondent ů či nap ř. časovou náro čností nahrávky. Rozdíl vyznání u jednotlivých respondent ů nehraje v nahrávkách v ětší roli, a čkoliv i toto lze samoz řejm ě sledovat (nap ř. Stanisława Górniak-Dudowa vypov ěděla, že pro ni nebylo období „roku 1938“ nijak radostné, ba naopak, bylo to období silného katolicismu). 14 Evangelická církev má na T ěšínsku „dlouhodobou tradici“. Bylo také d ůležité sledovat z jakých sociálních pom ěrů jednotlivý respondenti pocházejí, protože sociální pom ěry zvlášt ě p řed druhou sv ětovou válkou m ěly velký význam na postavení člov ěka ve spole čnosti. Dalšími prameny, které jsem b ěhem psaní práce využil, byly školní a obecné kroniky. Každá kronika je ve své podstat ě jiným pramenem, p řestože je považujeme za jednotný druh pramen ů. Rozdíl mezi kronikami spo čívá ve stylu či form ě zápisu, p řístupem zapisovatele (ve v ětšin ě p řípad ů osoby u čitele), který je podmín ěn vlivem prost ředí a ideologie dané doby. Na kronikách, které se dochovaly, je zajímavé sledovat časový vývoj zápis ů. Pokud pomineme retrospektivní záznamy, ale rovn ěž i odsunutí zápisu do kroniky na pozd ější dobu, a to z důvodu časového vytížení u čitel ů, tak ve v ětšin ě p řípad ů je mezi léty 1938 (od října) - 1945 (do června/zá ří) časová mezera. A čkoliv na první pohled text na sebe navazuje. P ři bližším zkoumání v n ěkterých kronikách zcela chybí záznamy z let polského záboru a n ěmecké okupace. Je to zp ůsobené t řemi d ůvody: 1) 1.10.1938 nabylo své právní podstaty polské ultimát ům o odstoupení pohrani čí ( české školy byly uzav řeny, polské reorganizovány – a tak na psaní kroniky nezbyl čas) 2) 1.9.1939 vypukla druhá sv ětová válka
13 Zde se prolíná mnoho prom ěnných, které ovlivní pam ěť , a ť už to je v ěk respondenta, zám ěrné zatajení informací či uplynutý čas od popisované situace, kdy respondent není schopen podat obraz se všemi prom ěnnými. Obraz je tak skreslený a má omezenou vypovídací hodnotu. 14 DSKP ČR, Górniak-Dudowa Stanisława, 17.7.2007.
9 3) větší část u čitel ů byla odvedena do války – školy pak byly v pr ůběhu druhé sv ětové války vesm ěs zav řené nebo využity jako nemocnice pro zran ěné vojáky či sklady Psaní kronik v pr ůběhu války nebylo nikdy primární záležitostí. Záznamy v kronikách týkající se odstoupení pohrani čí a druhé sv ětové války jsou psány až po válce, ne-li až po únoru 1948. P řínos kronik pro tuto diplomovou práci bude zřejm ě malý, nikoliv však zanedbatelný. Ve státních archivech v Karviné a ve Frýdku-Místku jsem prošel fondy týkající se činnosti okresních ú řad ů ve Fryštát ě, v Českém T ěšín ě a Frýdku ve sledovaném období. Dále fondy Archivu m ěsta Fryštátu a Archiv m ěsta Český Těšín s primárním zam ěř ením na období let 1938-1939, tzv. Starostwa frysztackiego, resp. Starostwa cieszy ńskiego. Obsahem t ěchto fondu jsou nap ř. výplaty z městské pokladny, výkazy po čtu obyvatel jednotlivých obcí, rozpo čty, kupní smlouvy, záležitosti týkajících se daní či z řizování a rušení živností atd. Dále jsem prošel fondy okresních soud ů ve Fryštát ě, Českém T ěšín ě, Frýdku a Místku. Fond Okresního soudu v Jablunkov ě je nezpracovaný a nep řístupný. Informace obsažené v těchto fondech mají povahu finan čních transakcí, jako jsou nesplacené p ůjčky, nezaplacený materiál, alimenty aj. Dále jsou ve fondech okresních soud ů ve sledovaném období soudní spisy týkajících se udání za podvracení republiky, udání za protipolskou činnost 15 , znásiln ění, krádeže aj. Ačkoliv n ěkteré soudní spisy p ři čtení vyvolávají úsm ěv na tvá ři a p ři troše píle by vydali na jeden menší článek, tak využití t ěchto fondu je pro moji práci minimální. K pramen ům pro vypracování diplomové práce jsem neza řadil polský ani český mezivále čný tisk. Rozhodl jsem tak na základ ě n ěkolika skute čností. Prvním důvodem byla spole čenská situace na sklonku 30. let 20. století. Politicky vypjatá atmosféra, kterou žurnalistika jenom zost řovala. Dalším aspektem byla sociální situace respondent ů v mezivále čném období, kte ří ne vždy m ěli možnost mít doma tisk. Ti z respondent ů, kte ří si pamatují, že se doma noviny četly, sami p řiznávají, že tisk byl podmín ěn nap ř. stranickou ideologií, národnostním či církevním rozdílem jejich rodi čů ( čtanářů ). A t řetím d ůvodem byla obava, že by tisk nep římo ovlivnil m ůj výzkum a analýzu nahrávek.
15 Nap ř. slovní hanobení polského státu, vyk řikování proti polských hesel a hesel o rychlém návratu české správy apod. Nicmén ě i p řes četnost spis ů s obdobnou tématikou jsem je nedokázal spojit s respondentem ze seznamu audio nahrávek.
10 Česko(slovensko)-polské vztahy mají své trvalé místo v obou historiografiích, tedy p ředevším, co se mezinárodních vztah ů tý če. Po četn ě mén ě jsou zastoupeny monografie pojednávající výhradn ě o d ějinách Zaolzí. Lze spíše hovo řit o sbornících z konferencí, v ětších studiích či článcích. Na druhou stranu práce menšího charakteru jsou bohat ě zastoupeny už jenom pro svou pestrost zájmu badatel ů. K základním p říru čkám vydaným po roce 1989 16 k d ějinám Těšínska, pokud pominu četné stat ě a články v odborných časopisech, pat ří Nástin dějin T ěšínska a Korzenie Zaolzia . Ob ě knihy byly vydány v tomtéž roce (1992), nicmén ě svým pojetím d ějin a strukturou se výrazn ě liší. Nástin je sborníkem jednotlivých prací, které jsou řazeny chronologicky od prav ěku až do po čátku 90. let, kde p řísp ěvky jsou napsaný s historickou detailností. Zatímco Korzenie jsou spíše výkladem d ějin, sice taktéž řazeným chronologicky, ale jejich p ůvab tkví ve form ě a stylu, jakým podávají čtená ři zlomové okamžiky d ějin polské menšiny na T ěšínsku. Ob ěma publikacím bohužel chybí jakýkoliv poznámkový aparát. Sou částí Nástinu je kapitola s názvem Poznámky k publikaci , kterou napsali Jan Rusnok a Stanisław Zahradnik jako zástupci polské menšiny v Historické sekci Komise pro posouzení historického vývoje a řešení česko-polských vztah ů na T ěšínsku p ři výboru České národní rady pro územní správu a národnosti , která Nástin d ějin T ěšínska vydala. Oba její auto ři v ní vyjad řují své výhrady k obsahu i ke koncepci celé publikace. Samoz řejm ě různé p řístupy ke zpracování, interpretace fakt ů, využití pramen ů atd. jsou pochopitelné. „…Každý prost ě zd ůraz ňuje to, co odpovídá jeho koncepci, jeho zám ěrům a cíl ům, p řípadn ě pomíjí 17 to, co jim neodpovídá. P řesto by se m ělo usilovat o sblížení t ěchto pohled ů.“ Z mého pohledu stále existují rozdíly, ve spole čném česko-polském výkladu d ějin Těšínska. A pokud spole čnost neodsoudí p ředsudky, které je rozd ělují, nikdy nem ůže dojít k ur čité shod ě. V roce 2008 Grzegorz G ąsior vydal v polské a v české jazykové mutaci publikaci o polsko-českém sporu v letech 1918-2008 s názvem Zaolzie , která je svým pojetím zcela ojedin ělá a vymyká se jakýmkoliv standard ům. Rozsah práce není p říliš velký a ú čelové je umíst ění poznámkového aparátu až na konec každé kapitoly. Obsahem jsou útržkovit ě zaznamenány
16 P řed rokem 1989 komunistický režim v Československu nep řipustil kritiku, takže ani nebylo možné svobodn ě se projevit a psát o čemkoliv, mnoho archiv ů nebylo p řístupných, pokud už byly uspo řádané po druhé sv ětové válce. Samoz řejm ě nalezneme práce týkající se t ěšínské tématiky, a to zvlášt ě v Polsku, kde atmosféra režimu byla pon ěkud odlišná než v Československu. 17 Rusnok, Jan – Zahradnik, Stanisław: Poznámky k publikaci. In: Valenta, Jaroslav a kol.: Nástin dějin T ěšínska . Ostrava-Praha 1992, s. 153.
11 výpov ědí ú častník ů ur čitých událostí, a ť už se jedná o léta po Velké válce nebo o událostech p řed druhou sv ětovou válkou. Výpovědi jsou ponechány každému čtená ři k posouzení, autor je nijak nekomentuje, což na druhou stranu m ůže představovat úskalí v přílišné „zbrklé“ interpretaci událostí. Českou stranu v historiografii česko(slovensko)-polských vztah ů dále zastupují p ředevším historici z opavského prost ředí, a ť už je to Dan Gawrecki či Me čislav Borák. K významn ějším pracím Gawreckého řadím Politické a národnostní pom ěry v Těšínském Slezsku 1918-1920 a dvousvazkové Dějiny Českého Slezska. Me čislav Borák zaujímá v historiografii česko(slovensko)-polských vztah ů prvo řadé místo. Specializuje se na polskou menšinu v Československu ( ČSR), česko-slovenské a česko-německé vztahy , rovn ěž je autorem řady článk ů a publikací s odbojovou tématikou a v neposlední řad ě proslul bádáním katy ňského masakru. Nelze ani opomenout p řínos Jaroslava Valenty, dnes již nežijícího historika Akademie v ěd České republiky. Dále bych cht ěl ješt ě vyzvednout dlouholetou práci Stanisława Zahradnika, který se soustavn ě celý život v ěnuje d ějinám polské menšiny na Zaolzí a nesmazatelným zp ůsobem se zapsal do v ědeckého bádání d ějin regionu T ěšínska. Z polské provenience se mezinárodním vztah ům a d ějinám Zaolzí v ěnuje především historik ze Slezské univerzity v Katovicích Krzysztof Nowak, v Olsztyn ě p ůsobící Marek Kazimierz Kami ński, který dle mého názoru napsal dosud nep řekonanou publikaci k d ějinám sporu o T ěšínsko. Ozna čil bych ji za základ ke studiu konflikt ů polsko-českých vztah ů v mezivále čném období. Druhou publikací, kterou bych vyzdvihl, je práce Jerzego Wiechowského, které ač chybí poznámkový aparát a ani rozsahem není p říliš velká, nabízí čtená ři zajímavé poznatky z období let 1918 – 1920 a 1938. Nelze opomenout p řínos již nežijícího krakovského profesora d ějin 20. století Henryka Batowského, který se ve svých pracích v ěnoval mezinárodní politice, p ředevším mezivále čného období. Jerzy Tomaszewski p ůvodn ě hospodá řský historik, který se v poslední dob ě v ěnuje židovské problematice a rovn ěž politickým d ějinám Polska ve 20. století, tvo ří spole čně se Zbigniewem Laudauem výraznou dvojici v polské historiografii. Autorem řady zajímavých publikací z dějin st ředo- a východoevropských mezinárodních vztah ů je Piotr S. Wandycz, který na po čátku druhé sv ětové války emigroval z Polska a od poloviny 60. let minulého století p ůsobí na universit ě v Yale.
12 První část p ředkládané diplomové práce má za úkol p řiblížit spole čensko- politické vztahy na T ěšínsku. Jde p ředevším o vysv ětlení vztah ů, jež byly ovlivn ěny první sv ětovou válkou, sporem o T ěšínsko, asimilací polského obyvatelstva atd. Vše, co m ělo kladný i záporný vliv na soužití obou etnik. Samoz řejm ě na T ěšínsku nalezneme v mezivále čné dob ě i četné skupinky N ěmc ů či Žid ů, ale ty jsou pro náš výklad irelevantní. Druhá část pojednává o samotném roku 1938, ve které se zabývám mezinárodními vztahy Československa s Polskou republikou, resp. vykresluji složitý vztah obou republik v mezivále čném období, jejich stýkání a potýkání. Ve zvláštní podkapitole se v ěnuji samotnému ultimátu a polským požadavk ům. Ve své t řetí části diplomové práce se v ěnuji výpov ědi pam ětník ů a snažím se na základ ě vybraného vzorku nastínit obraz roku 1938 na Zaolzí, resp. nastínit jak vypadal život oby čejného člověka v roce 1938. Jednotlivé výpov ědi jsem rozd ělil podle t ří základních aspekt ů, tzn. reakce na vstup polské armády na Zaolzí v říjnu 1938, vztah Čech ů a Polák ů v dob ě záboru (v č. problematiky odchodu Čech ů z nového polského území) a vztah místních Polák ů k Polák ům z vnitrozemí. Pojal jsem tuto část diplomové práce jako ur čitý protipól názor ů (nejen ve vztahu ke vstupu vojsk, ale také nap ř. k polské správ ě jako takové). 18 V menší mí ře rovn ěž reaguji na výrok polského prezidenta Lecha Kaczy ńského, který ve svém projevu 1. zá ří 2009 u p říležitosti 70. výro čí vypuknutí druhé sv ětové války hovo řil o chyb ě a h říchu, ke kterému se Polsko dokáže p řiznat. Ozna čil takto ú čast II. Rzeczpospolité na d ělení československého státu.
18 Nap ř. se jedná o místní Poláky, kte ří se vysmívali t ěm z vnitrozemí, že p řišli za prací, ú řady byli dosazeni, ale jejich odbornost nebyla s to pojmout tíhu odpov ědnosti funkce, kterou dostali a dále, neznali místní pom ěry (DSKP ČR, Koval čík Milan, 5.2.2007.).
13 2. Spole čensko-politická situace na Zaolzí v mezivále čném období do podzimu 1938
Pro hlubší pochopení vztah ů a spole čensko-politické situace na Zaolzí je zapot řebí zde v krátkosti p řiblížit československo-polské vztahy v mezivále čném období, či dokonce ješt ě lépe, d ějiny Zaolzí od vzniku regionu až do konce 30. let minulého století, tj. do „Mnichova“. Snad díky svým ekonomickým, hospodá řským či kulturním kontakt ům bylo Zaolzí ( či T ěšínské Slezsko) natolik zajímavým územím, že ve zmín ěném dvacetiletí n ěkolikrát zm ěnilo státní p říslušnost. Nejprve bylo do roku 1918 sou částí Rakouska-Uherska, v letech 1918-1920 se stalo sporným územím Polska a Československa, do roku 1938 bylo sou částí První Československé republiky a na posledních 11 m ěsíc ů p řed druhou sv ětovou válkou bylo p řipojeno k Polsku.
obrázek 1 – Hranice Zaolzí 1918-1945 19
19 Zdroj: Politika.pl, [online; cit. 2009-10-03]. Dostupné z WWW:
14 2.1. Zaolzí – sporné území dvou stát ů
Moderní československo-polské vztahy se za čaly naplno rozvíjet ješt ě před oficiálním koncem první sv ětové války. Již koncem války si zna čná část populace habsburské monarchie za čala uv ědomovat její možný pád. Problematika mezivále čných vztah ů obou stát ů se odvíjela zejména kolem územních spor ů, zvlášt ě o T ěšínsko 20 , což m ělo za následek vyhrocené vztahy po celou dobu mezivále čného období. Abychom byli schopni porozum ět vzájemným vztah ům v pr ůběhu mezivále čného období, je na míst ě p řipomenout, jakým zp ůsobem a jakými prost ředky bylo dosaženo rozd ělení t ěšínského území. Polská strana se snažila, aby byla hranice obou stát ů na T ěšínsku vyty čena podle etnické p říslušnosti k jednomu či druhému národu. P ředstavitelé českého státu argumentovali historickým právem na toto území. 21 Krom ě tohoto historického práva byla snaha českých politik ů získat toto území z hlediska budoucí hospodá řské základny nov ě vznikající republiky. Uhelná ostravsko- karvinská pánev a košicko-bohumínská železni ční dráha 22 m ěly pro habsburskou monarchii obrovský význam. P ůl roku p řed oficiálním koncem první sv ětové války byla podepsána smlouva, která oba partnery zavazovala k etnografickému řešení t ěšínské otázky. Dne 16. kv ětna 1918 byla v Praze podepsána další smlouva, která rovn ěž zd ůraz ňovala etnografické řešení. 23 V takovém p řípad ě by v ětšina T ěšínského Slezska p řipadla Polsku. Jak se pozd ěji ukázalo, z české strany to byla pouze politická strategie, pon ěvadž na mezinárodní scén ě zd ůraz ňovali koncepci Československa v jeho historických hranicích (s Čechami, Moravou, Slovenskem a celým Rakouským Slezskem). Potvrzením této myšlenky je práce Tomáše Garrigue Masaryka Nová Evropa: stanovisko slovanské (Praha 1920). Masaryk do národnostních menšin nového státu Čech ů a Slovák ů po čítá rovn ěž i 230 tis. Polák ů.24 Z tohoto stanoviska je jasné, že česká strana nem ěla zájem o etnografické rozd ělení hranice, ale naopak cht ěla celé sporné území připojit k novému státu z hospodá řských a historických d ůvod ů. Významným
20 T ěšínsko nebylo jediným sporným území obou stát ů. Na slovenském území se spor rozho řel v téže dob ě o Spiš a Oravu. 21 T ěšínsko se stalo spolu s jinými historickými zem ěmi lénem Jana Lucemburského, který je „vykoupil“ za polskou korunu, jež mu náležela jako d ědictví v poz ůstalosti p řemyslovské dynastie. 22 Tato železni ční dráha také byla jedinou dráhou spojující české a slovenské území ze severu. 23 WIECHOWSKI, Jerzy: Spór o Zaolzie . Warszawa 1990, s. 11. 24 MASARYK, Tomáš Garrigue: Nová Evropa: slovanské stanovisko . Praha 1920, s. 163 a 166.
15 krokem české diplomacie bylo prohlášení francouzského ministra zahrani čí Stéphena Pichona, jež výrazným zp ůsobem podpo řilo vznik Československa v jeho historických hranicích. 25 Dne 19. října 1918 dochází ke vzniku prozatímního polského lokálního správního orgánu - Rada Narodowa Ksi ęstwa Cieszy ńskiego (Národní rada Těšínského knížectví), která proklamovala prozatímní vládu na sporném území. Česká strana necht ěla být pozadu a den na to založila Zemský národní výbor pro Slezsko. Samoz řejm ě mezi ob ěma organizacemi docházelo ke st řetu, zvlášt ě při obsazování strategických míst. Nehled ě na to dochází 5. listopadu 1918 na p ředm ěstí Moravské Ostravy k uzav ření smlouvy mezi Národní radou a Zemským národním výborem o prozatímním rozd ělení T ěšínského Slezska. Definitivní slovo m ěli mít podle smlouvy velvyslanci, polská a česká vláda. Rozd ělení bylo ve shod ě s předchozími úmluvami mezi českou a polskou diplomacií, čili m ělo dojít k etnografickému roz člen ění. To znamená, že celé dva okresy (b ělský a t ěšínský) a také v ětšina fryštátského okresu p řipadly Národní rad ě. Okres frýdecký a západní část fryštátského pak Zemskému národnímu výboru. Dle mého soudu, to byla nejlepší možná varianta p ři vytvá ření nové hranice v oné dob ě. Nicmén ě Karel Kramá ř už koncem listopadu 1918 tuto smlouvu zrušil, což m ělo v zásad ě za následek lednové události (tzv. sedmidenní válka) a prodloužení česko-polského konfliktu o dva roky. Pro náš výklad je do ur čité míry nepot řebné zde dopodrobna lí čit události z přelomu ledna a února roku 1919, které se na T ěšínsku odehrály. I když svým zp ůsobem ovlivnily vývoj ve vztazích a tržná rána se jen t ěžce v celém dvacetiletém období hojila. Mnohem důležit ější je fakt, že od února roku 1919 se konflikt p řesunul na jednací st ůl vít ězných mocností. 3. února 1919 byla mezi polskou a československou vládou podepsána tzv. „pa řížská dohoda“, která umožnila vstup spojenecké komise Dohody. 26 Úkolem Komise bylo prozkoumat konflikt a nejlepším možným zp ůsobem celý spor vy řešit. Hranice se m ěla vrátit podle smlouvy z Moravské Ostravy z 5. listopadu 1918, ale prozatím z ůstala v místech po nedávno skon čené bitv ě u Skoczowa. 27 V praxi to tedy znamenalo, že Češi m ěli vrchní správu
25 Ale jak sám pozd ěji p řiznal, nebyl s celou problematikou detailn ě srozum ěn (WIECHOWSKI, Jerzy: cit. dílo, s. 12.). 26 WIECHOWSKIi, Jerzy: cit. dílo, s. 20. 27 Bitva u Skoczowa: teprve tady byly české jednotky zadrženy v tzv. sedmidenní válce a po t řech dnech boj ů bylo podepsáno p řím ěř í.
16 nad košicko-bohumínskou železnicí, karvinským uhelným revírem a v ětšinou těšínského okresu. Ani po následující smlouv ě mezi ob ěmi vládami si nebyli Češi jistí, zda jim sporné území p řipadne nebo ne. Vrásky na čele jim p řid ělával i 13. bod Wilsonova prohlášení z ledna 1918, podle kterého má Polsko právo na vlastní stát s územími, kde žije v ětšina Polák ů a také volný p řístup k mo ři. Polská strana ale bojovala dál. Na pa řížské mírové konferenci Roman Dmowski 28 poukázal na po čty Polák ů ve fryštátském, b ěleckém a t ěšínském okrese. Dále prohlásil, že Polsko nemá zájem o území obydlené Čechy, a že nepožaduje frýdecký okres. 29 Dalším krokem polské diplomacie byla nabídka uspo řádání referenda na sporném území. Česká strana okamžit ě tuto možnost zamítla. Pro státy Dohody tento konflikt p ředstavoval t ěžké b řemeno, protože jak Polsko, tak i Československo byly jejich spojenci. Po čátkem zá ří 1919 se Nejvyšší spojenecká rada usnesla na sporném území uspo řádat referendum. Situace na T ěšínsku se stávala čím dál víc neúnosnou, jelikož docházelo k častým incident ům. V kv ětnu roku 1920 byl vyhlášen výjime čný stav a referendum bylo odro čeno. Edvard Beneš tuto situaci uvítal. Bržd ěním tranzit ů se zbran ěmi a municí do Polska 30 dosáhl nového obratu ve sporu o rozd ělení T ěšínska. Místo referenda navrhoval mezinárodní arbitráž. Stanisław Patek, polský ministr zahrani čních v ěcí, už v červnu v ěděl, že mezinárodní arbitráž se uskute ční a nebyl s to zachránit myšlenku referenda. Tak bylo z české strany zcela ignorováno právo národ ů na sebeur čení. Formálnímu p řijetí arbitráže místo referenda byla smlouva z 10. července 1920 mezi ob ěma státy. 31 Beneš si byl v tento moment v ědom své výhry. Samoz řejm ě nem ůžeme tvrdit paušáln ě, že Beneš byl ten, který dokázal „p řesv ědčit“ polskou stranu o zastoupení referenda mezinárodní arbitráží. Aktivní účast zde m ěly i dohodové mocnosti a také polsko-bolševická válka probíhající do poloviny roku 1920. Celý spor byl tak nakonec vy řešen mezinárodní arbitráží, která se konala v belgickém Spa 28. července roku 1920. Z území čítajícího 2282 km 2 a 435 tis.
28 Byl delegátem polské vlády na zmín ěné konferenci v Pa říži. Byl rovn ěž známý tím, že své proslovy okamžit ě p řekládal do francouzštiny či angli čtiny. 29.1.1919 v 5-hodinové řeči shrnul všechny požadavky polského státu. 29 WIECHOWSKI, Jerzy: cit. dílo, s. 21. 30 V té dob ě probíhá mezi Polskem a Ruskem válka o východní hranice Polska, což znamená, že Piłsudski se nemohl naplno v ěnovat situaci na jihu zem ě. 31 WIECHOWSKI, Jerzy: cit. dílo, s. 29.
17 obyvatel Polsku p řipadlo pouhých 1000 km 2 a 142 tis. obyvatel. 32 Jinými slovy Československo získalo touto arbitráží území ležící nalevo od řeky Olzy. Česká diplomacie tak mohla slavit své vít ězství, nebo ť získala nebývalé hospodá řské zázemí pro budoucí rozvoj státu. 33 A č v naivní p ředstav ě všech zú častn ěných byl spor vy řešen, na t ěšínském území se lidé s tímto výsledkem dodnes nesmí řili.
2.2. Dvacetileté období „míru“
Léto roku 1920 znamenalo pro Poláky na T ěšínsku p řelom v jejich dosavadních životech. Nejenže se museli podrobit nové správ ě, ale nová hranice nebývalým zp ůsobem zasáhla do jejich život ů. Rodiny se náhle rozd ělily na p říslušníky dvou stát ů. Zp řetrhány z ůstaly hospodá řské a ekonomické vztahy. Město T ěšín bylo nelogickým zp ůsobem rozd ěleno a tramvajové spojení p řes řeku zaniklo. V nov ě vzniklých podmínkách, …dozvukami vypjaté a šovinismem překypující plebiscitní atmosféry …, 34 se t ři t ěšínská etnika znovu utkaly o vlastní postavení. Nejjednodušší to m ělo české etnikum, jež m ělo silnou podporu v české správ ě, státní moci a místních spolcích. N ěmci sice své p ůvodní postavení ztratili, ale zato jim jejich lepší ekonomické postavení, vliv na ú řadech a v pr ůmyslu, dob ře organizované školství a p řítomnost inteligence umož ňovaly, aby m ěli siln ější pozici než polská menšina. Polské obyvatelstvo, a č bylo národnostn ě dostate čně uv ědom ělé a m ělo dob ře zorganizovaný spolkový život 35 , nem ělo dostatek ekonomické potence a z ůstalo i po Velké válce v pod řadném postavení. Základní zm ěnou po první sv ětové válce byl p řechod od s čítání lidu podle obcovací řeči k censu podle národnosti. Už z této zm ěny je patrné, že nem ůžeme jednozna čně hodnotit po čet jednotlivých etnik na T ěšínsku. Výsledky
32 Lze setkat i s nepatrn ě odlišnými údaji, nap ř.: ZAHRADNIK, Stanisław: Nástin historického vývoje . In: KADŁUBIEC, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na T ěšínsku v České republice. Ostrava 1997, s. 12. Dále: CHLEBOWCZYK, Józef : Nad Olz ą:Śląsk Cieszy ński w wiekach 18.,19. i 20. Katowice 1971, s. 149. 33 Je na míst ě dodat, že krom ě T ěšínska se spor vedl i v polsko-slovenském pohrani čí – Orava a Spiš, kde rozd ělení dopadlo taktéž katastroficky pro polskou stranu. Ignacy Paderewski, dlouho otálel s podpisem smlouvy, ale pod tlakem podepsal. Zárove ň protestoval proti rozhodnutí arbitráže z důvod ů opomenutí práva národ ů na sebeur čení, když na české a slovenské stran ě z ůstalo skoro 180 tis. Polák ů. Protest, ale nebyl vyslyšen. (RYCZKOWSKI, Marek – ZAHRADNIK, Stanisław: Korzenie Zaolzia . Warszawa-Praga-Trzyniec 1992, s. 62-68.) 34 ZAHRADNIK, Stanisław: cit. dílo, s. 16. 35 Nap ř. jsou známe polské fotbalové kluby.
18 sčítání byly mnohokrát zpochyb ňovány polskou stranou. Jak nám ukazuje tabulka (viz níže), mezi léty 1910 a 1930 české obyvatelstvo zaznamenalo až čty řnásobný nár ůst v regionu, po čet Polák ů poklesl o t řetinu a N ěmc ů o čtvrtinu.
Národnostní struktura podle obcovací řeči (1910) a podle národnosti (1921, 1930) 36
1910 1921 1930 národnost po čet % po čet % po čet % polská 123 923 67,5 68 034 33,4 76 230 33,5
česká 33 821 17,9 88 556 43,4 120 639 53,1
německá 22 312 12,1 18 260 9,0 17 182 7,60
ostatní 89 0,0 2 326 1,1 2 204 1,0
cizinci 4 529 2,5 26 586 13,0 11 144 4,9
celkem 183 674 100 203 744 99,9 227 399 100
Stanisław Zahradnik tvrdí, že tyto zm ěny nemohly být vyvolány jen přirozeným vývojem, nap ř. migrací (dobrovolnou či nucenou). 37 V zásad ě lze říci, že zm ěny v po čtu jednotlivých etnik byly vyvolány zm ěnou národnostního cít ění. Jelikož rakouské ú řady s čítaly podle obcovací řeči, nem ůžeme dnes říci, jaký podíl obyvatelstva polské národnosti figuruje v roce 1910 a jaký v roce 1921. Existuje část ob čan ů, kte ří byli p řed válkou po čítáni k polské obcovací řeči, nebo ť se dorozumívali polským ná řečím, tzv. po naszymu . Avšak jejich orientace byla spíše na české etnikum, takže p ři s čítání roku 1921 se již hlásili k české národnosti. Dále se k české národnosti mohli hlásit neuv ědom ělí a nevzd ělaní lidé, či takové osoby, jež z toho cht ěli mít ur čitý profit a lepší sociální postavení. Rovn ěž existují p řípady, kdy se s čítací komisa ř pod nátlakem snažil p řesv ědčit sčítané o správné národnosti. 38 S postupem času došlo k paradoxu, kdy se polská většina roku 1918 stala na konci zkoumaného období menšinou. Všimn ěme si ješt ě jednoho údaje ve zmi ňované tabulce. Období 1921-1930 je charakteristické
36 ZAHRADNIK, Stanisław: cit. dílo , s. 17. 37 Podlé odhad ů region opustilo asi 15 tis. Polák ů, ale o n ěco více Čech ů zde p řišlo z vnitrozemí. 38 ZAHRADNIK, Stanisław: cit. dílo, s. 17.
19 pro nár ůst Polák ů v regionu. Vysv ětlení je jednoduché. Tento nár ůst o cca 8 tis. obyvatel byl zp ůsoben ud ělením československého ob čanství (p ředtím tito obyvatelé figurovali jako cizinci). Tuto skute čnost potvrzuje i úbytek cizinc ů o cca 15 tis. Jelikož druhá sv ětová válka zabránila op ětovnému provedení s čítání lidu, vzniká tedy otázka, jaká byla národností struktura ve 30. letech minulého století? Odpov ěď bychom z řejm ě mohli jenom hádat. Avšak ur čitého výsledku se lze dopátrat prost řednictvím volebních výsledk ů, po čtů žák ů ve školách, podle výpisu z matrik či tzv. fingerabdruck ů.39 Ostatn ě ani výše zmín ěná tabulka nedokumentuje v plné mí ře stav jednotlivých národností ve zkoumaném období, nebo ť statistická čísla jsou jenom čísly relativními ne absolutními, a tudíž nem ůžeme na jejich základ ě rozvíjet teorie o po čtu p říslušník ů toho či onoho etnika. Stejn ě jako ostatní národnostní menšiny, m ěli i Poláci zajišt ěna rozsáhlá národnostní práva. Ta byla formulována jednak v československé ústav ě, ale také v československo-polské smlouv ě z roku 1925 a m ěla je chránit před odnárod ňováním. III. část československo-polské smlouvy se v ěnovala ochran ě menšin ( české a slovenské v Polsku, resp. polské v Československu). Mezi jinými se ob ě strany zavazovaly, že budou uplat ňovat mate řštinu menšin v úředním styku; že bude zajišt ěna rovnoprávnost menšin v hospodá řství a podnikání; československé ú řady budou souhlasit se zakládáním polských soukromých škol s ve řejným právem v místech, kde zákonné podmínky nedovolovaly z řídit ve řejné polské školy; v polských školách budou zam ěstnání osoby s polskou národností; u čitelé vystudování v Polsku po p říslušné nostrifikaci mohou vyu čovat v Československu; polské ve řejné školy budou mít právo na polské u čebnice, které budou hrazeny ze státního rozpo čtu atd. 40 Uplat ňování těchto dvou dokument ů v praxi se setkávalo se zna čnými p řekážkami. Projevovaly se v různých formách národnostního útlaku, které m ěly za následek zna čné po češ ťování polského obyvatelstva. Krom ě ústavního práva a československo- polské smlouvy m ěly menšiny ochranu v podob ě zákon ů a na řízení týkajících se jazyka, školství, osv ěty, kultury apod. Jelikož ale k těmto normám chyb ěla
39 Jsem si v ědom, že takhle sebrané údaje nikdy nebudou zcela p řesné, a čkoliv do ur čité míry dokumentují etnicitu v regionu. 40 ZAHRADNIK, Stanisław: cit. dílo, s. 19.
20 výkonná na řízení a nebyly ani vymáhány sankce, docházelo k jejich zneužívání, či k jejich obcházení. Polská menšina s tímto spole čensko-politickým útlakem bojovala již od konce roku 1920, a to formou navázání tradice, která byla na T ěšínsku přítomná p řed první sv ětovou válkou v podob ě r ůzných politických, kulturních, osv ětových, mládežnických, náboženských či sportovních spolk ů a jiných organizací. Polští aktivisté se potýkali krom ě nepochopení a neochoty ze strany státních ú řad ů také s velice špatnou finan ční situací, která v podstat ě brzdila jakýkoliv další rozvoj Polák ů na T ěšínsku. Ale i v těchto podmínkách se snažila polská menšina pro sebe d ělat maximum. V dob ě, kdy opadá vlna plebiscitu a dochází k ur čité stabilizaci spole čnosti, polské a české spolky za čínají tu a tam ku prosp ěchu všech spolupracovat. Tato pot řeba vznikla za ú čelem udržení existence polského etnika na T ěšínsku. Když si uv ědomíme, že 76 tis. Polák ů (viz předchozí tabulka) je oproti 3 mil. N ěmc ů či 750 tis. Ma ďar ů pouhou kapkou v mo ři, tak se není čemu divit, že práv ě polská menšina, v pravém slova smyslu, byla cílem asimila čních útok ů, by ť se československý stát od t ěchto čin ů ve řejn ě distancoval. Jako p říklad m ůže posloužit neuznaná „slezská národnost“, která se zp ětn ě p řevád ěla nej čast ěji na národnost československou. Jmenování do funkcí osob, které byly nep řátelsky nalad ěny v ůč i Polák ům. Dále parcelace zem ědělské půdy v neprosp ěch polských rolník ů, či administrativní spojení Slezska s Moravou v roce 1928 a vznik tzv. Zem ě moravskoslezské 41 , čímž došlo k v ětšímu připoutání Slezska k československému státu. Reprezentace polské menšiny byla zabezpe čována masou osob, která si byla v ědoma svého poslání a snažila se pokrýt všechny úrovn ě života, a ť už jde o sféru politickou, hospodá řskou, kulturní nebo sociální. Nejv ětší pozornost byla věnována práv ě školství. Bylo zapot řebí, aby polské školy vznikaly nejenom v ryze polských obcích, ale především tam, kde Poláci byli opravdu menšinou a asimilace pak m ěla lepší podmínky. Není se čemu divit, že československé ú řady preferovaly české školy, a to hlavn ě v oblastech, kde byla v ětšina polské národnosti. P říkladem m ůže být obec Tyra, kde v roce 1921 podle s čítacích arch ů byly 4 osoby české národnosti, ale již v roce 1927 zde za čalo navšt ěvovat novou
41 CHLEBOWCZYK, Józef: cit. dílo, s. 180.
21 českou obecnou školu 50 žák ů.42 Tato praxe se nelíbila polským organizacím, které svorn ě proti tomuto protestovaly a hlásaly heslo: „Polské dít ě do polské školy!“ Jelikož finan ční potenciál polské menšiny nebyla velká, hospodá řská krize 30. let nijak zvláš ť nep řisp ěla ke zlepšení jejich životních podmínek. Poláci pracovali v administrativ ě státu, továren či hutích ve velmi omezeném po čtu. Daleko víc Polák ů se živilo jako d ělníci v hutích či v továrnách, železni čáři, horníci atd. V polovin ě 30. let bylo sepsáno memorandum adresované československé vlád ě, ve kterém polská menšina upozor ňovala na nedodržování národnostních práv a které m ěla zaru čené ústavní listinou. Obecn ě lze říci, že československo- polské vztahy na T ěšínsku (a ť už na vládní či pouze místní úrovni) jsou ve 30. letech poznamenány jadnak událostmi z roku 1933, kdy se Adolf Hitler dostal k moci, ale také podpisem n ěmecko-polské smlouvy o neuto čení z roku 1934. Náhle se zintenziv ňuje vzájemná ned ůvěra a nevraživost. Do této pochmurné atmosféry vstupují nacionalistické a separatistické tendence. V březnu roku 1938 národní strany ( Zwi ązek Śląskich Katolików a Polskie Stronnicwo Ludowe ) spole čně se Svazem organizací polské mládeže ( Zwi ązek Organizacji Młodzie Ŝy Polskiej ) založili nadstranickou organizaci – Svaz Polák ů v Československu ( Zwi ązek Polaków w Czechosłowacji ). Základním požadavkem Svazu byla plná národní autonomie pro polskou menšinu jako nezbytnou podmínkou stabilizace pom ěrů a realizace všech nedo řešených otázek na T ěšínsku .43 Komunisté odmítali jejich požadavky, stejn ě tak, aby Svaz zastupoval všechny Poláky na T ěšínsku. K jasnému řešení nikdy nedošlo. Blížící se mnichovská krize a neuspokojivé odpov ědi vlády zabránily jakýmkoliv dalším jednáním o autonomii polské menšiny v Československu.
42 ZAHRADNIK, Stanisław: cit. dílo, s. 20. 43 Zahradnik, Stanisław: cit. dílo, s. 22.
22 3. Zahrani ční politika a vztahy obou stát ů do podzimu 1938
Zahrani ční politika obou stát ů nesla v minulosti (ale nese i dnes), n ěkteré spole čné rysy. Je to samoz řejm ě dáno geografickou polohou a rozt říšt ěností území v pr ůběhu staletí 44 , ale také p ředevším obklopením velkými a mocnými sousedy. Renesance Polska po mnohaletém období zábor ů vrhla vliv na zahrani ční politiku, jak v ůč i N ěmecku, tak i Sov ětskému svazu. Nemohla si dovolit být partnerem jenom s jednou z těchto stran a ohrozit tak nezávislost státu z druhé strany. Polsko se tudíž ocitlo v obrovských kleštích, které ho v ur čitém moment ě mohly rozdrtit. 45 Zahrani ční politika Polska fungovala na základ ě rovnováhy mezi východem a západem a na základ ě spojenectví s Francii a Rumunskem. Naproti tomu československý stát vystav ěl svoji zahrani ční politiku na t řech základních pilí řích, a to na úzké spolupráci se Spole čností národ ů, spojenectvím s Francií a v rámci regionální mezinárodní organizace Malá dohoda. 46 V polovin ě t řicátých let došlo k rozší ření pilí řů smlouvou se Sov ětským svazem. 47 Jedním ze základních rys ů, či možná lépe řečeno spole čných otázek, byl rozdílný postoj k SSSR a k Ma ďarsku. Na jedné stran ě Polsko a Poláci nikdy nebyli rusofiln ě zam ěř ení, a to již z prostého d ůvodu n ěkolikaletého útlaku ze strany carského Ruska. Oproti tomu v českých zemích si obdiv ke všemu ruskému našel své místo. Možná to nebylo v meziválečné dob ě to jednozna čné rusofilství, tak jak ho známe z 2. pol. 19. stol., rusofilství obdivované, založené na blízkosti si slovanských národ ů a tedy na spole čném boji proti německému feudalismu , které m ělo v oné dob ě své opodstatn ění. Vytýkané mezivále čné rusofilství bylo založeno na možnosti politické podpory z východní strany Evropy. Beneš nev ěděl, do jakých vod vstupuje a ani netušil, co sov ětské impérium znamená a co skrývá p řed sv ětem. Ma ďarsko oba státy v oné dob ě siln ě
44 I když v případ ě českého státu byla ta rozt říšt ěnost v menší mí ře. 45 Tak jak se to stalo v zá ří 1939. 46 Malá dohoda byla vytvo řena jako myšlenka postversaillské instituce udržující stabilitu a rovnováhu ve st řední Evrop ě proti p řípadné restauraci Habsburk ů, rakousko-německé unii či ma ďarskému reviozionismu. Sou částí Malé dohody bylo krom ě Československa ješt ě Rumunsko a Jugoslávie. Viz blíže: SLÁDEK, Zden ěk: Malá dohoda 1918-1938 . Praha 2000. 47 WANDYCZ, Piotr S.: Cena wolno ści. Historia Europy Środkowo-Wschodniej od średniowiecza do współczesno ści . Kraków 1995. S. 311.
23 rozd ělovalo, nebo ť na jedné stran ě stálo úsilí Malé dohody o eliminaci p řípadného revizionismu a na stran ě druhé mnohaleté styky a svazky, tradice a spole čná historie Polska a Ma ďarska. 48 Další spole čnou otázkou byl vztah k západním mocnostem, hlavn ě k Francii a tím pádem i k Velké Británii, jako ke spojenc ům po první sv ětové válce. No a za t řetí je zde Zaolzí, které se stalo šachovou figurkou v politických intrikách mezi ob ěma státy, by ť vliv na zahrani ční politiku nebyl zanedbatelný, p řesto nep ředstavovalo ani pro jeden stát primární zájem. V jednom ze svých článk ů49 se Me čislav Borák a Rudolf Žá ček zabývají rolí Slezska v zahrani ční politice československého státu. Vyzvedávají d ůležitost tohoto evropského prostoru jako místa kontaktu a střetu, a ť už na úrovni národ ů, politických systém ů a z nich plynoucích sousedských vztah ů. S tím jednozna čně souhlasím. Proto si myslím, že Zaolzí je d ůkazem onoho kontaktu a st řetu. Nebýt nárok ů obou sousedících stát ů na toto, pro každého jiným zp ůsobem významné území, tak bychom nem ěli 50 o čem bádat. A za druhé, Zaolzí by se z řejm ě stalo jedním z mnoha region ů jednoho či druhého státu. Nicmén ě ekonomické a mocenské zájmy (nejen v dob ě mezivále čné) tomu cht ěly trochu jinak. Otázka T ěšínského Slezska ve své podstat ě zásadním zp ůsobem ovlivnila zahrani ční politiku obou stát ů, a ť už v pr ůběhu relativního mezivále čného míru nebo v pr ůběhu druhé sv ětové války. Je zajímavé sledovat vývoj vztah ů československého a polského státu, jeho oteplování a následné vychladnutí přátelsky nastavených dlaní. V dob ě, kdy by bylo logické spole čnými silami usilovat o stabilitu ve st řední Evrop ě a boji proti p řípadnému revizionismu centrálních mocností , se oba státy vydaly svou vlastní cestou demokracie a zahrani ční politiky, nechávajíc sebe sama napospas dvacetiletému hašte ření a boji o prvenství nad Seinou. A č z dnešního hlediska m ůžeme situaci posuzovat jinak, tak nem ůžeme opomenout geopolitický a strategický význam T ěšínska, které bylo trnem v oku obou republik. Svými rozdílnými zahrani čně-politickými a vojenskými prioritami si sami postavily p řekážky, jež by umož ňovaly
48 K Ma ďarsku ješt ě doplním, že plukovník Beck, v dob ě kdy byl ministrem zahrani ční Polska, toužil mít s touto zemí spole čnou hranici, a čkoliv s geopolitického hlediska to nem ělo žádný význam (ŁOSSOWSKI, Piotr: Problemy polityki zagranicznej Drugiej Rzeczypospolitej . In: śARNOWSKI, Janusz (ed.): Polska Niepodległa 1918-1939 . Wrocław 1984. S. 59.). 49 BORÁK, Me čislav – ŽÁ ČEK, Rudolf: Role Slezska v zahrani čních vztazích ČSR v ůč i N ěmecku a Polsku v letech 1918-1938. In: VALENTA, Jaroslav – VORÁ ČEK, Emil – HARNA, Josef (ed .): Československo 1918-1938. Osudy demokracie ve st řední Evrop ě. Praha 1999. S. 566-569. 50 V kontextu kontaktu a st řetu dvou slovanských národ ů na jednom území.
24 spojenectví a více než formální p řátelství. Vinu na statu quo, jaký exitoval v pr ůběhu mezivále čného období, nesou oba státy a rovn ěž mezinárodní systém smluv, který v Evrop ě vznikl po První sv ětové válce. To nelze vyvrátit. Svým sobeckým a arogantním zp ůsobem jednání m ěly pocit, že práv ě oni jsou tím pravým státem, který by se m ěl stát úst řední silou ve st řední Evrop ě – Polsko snad z důvodu svého mnohaletého mesiášství a klínu mezi ruským medv ědem a n ěmeckou orlicí; Československo pak z pocitu vnit řní síly a srdce Evropy, podpo řené mnohaletou celistvostí území a lepší hospodá řskou stabilitou. 51 Faktem však z ůstává, že Beneš nikdy nebyl naklon ěn myšlence partnerství s Polskem v Malé dohod ě a Polsko zase nem ělo zájem o v ětší roli Československa v projektu Intermaria. Shoda mezi ob ěma státy byla více než obtížná. Sice možná, ale jen za specifických okolností a podmínek, které bohužel v období mezi ob ěma válkami nikdy nenastaly. Samoz řejm ě byly pokusy o sblížení či navázáni partnerství, ale pov ětšinou ztroskotaly na jednotlivcích. Po rozhrani čení v roce 1920 se vztahy obou stát ů siln ě ochladily, především polská vláda a spole čnost (jak v Polsku, tak i na Zaolzí) nebyla s výsledkem belgické arbitráže spokojena. Nicmén ě byly podnikány pokusy ze strany polské vlády o korekci hranice na Zaolzí. Ty se však p ři pouhé sondáži názor ů koncem roku 1920 u Beneše a Masaryka setkaly s odmítavým postojem. 52 Poláci se však neunavili ve snaze korigovat vzájemné vztahy s Prahou. Jak píše polský historik Krzysztof Nowak, tak dva nejv ětší čechofilové v dějinách polské diplomacie – Konstatnty Skirmunt (ministr zahrani čních v ěcí II RP) a Erazm Piltz (posel II RP v Praze) se pokusili řešit polsko-československé vztahy a také vytý čit nové cíle jejich spole čné politiky, tzv. paktem Skirmunt-Beneš . Bohužel i tento pokus ztroskotal. Narazil na nevoli českého ve řejného mín ění a rovn ěž na odmítavý postoj poslanc ů v polském Sejmu. 53 Po tomto debaklu bylo jasné, že k výrazné revizi hranic nedojde, a že bude pot řeba místní Poláky podpo řit jiným zp ůsobem. D ůležitým činitelem v regionu se stal polský konzulát v Moravské Ostrav ě, který m ěl spíše „menšinový“ charakter, neb jeho hlavním
51 Samoz řejm ě hospodá řská krize m ěla vliv na ekonomiku Československa, ale dopady ekonomické krize v mezivále čném Polsku byly podstatn ě horší. 52 KAMI ŃSKI, Marek Kazimierz: Stosunki polityczne mi ędzy Rzecz ąpospolit ą Polsk ą a Republik ą Czechosłowack ą (koniec lipca – grudzie ń 1920) . In: Studia z dziejów Rosji i Europy Środkowo- Wschodniej, 1997, t.XXXIII, s. 78. 53 NOWAK, Krzysztof: Zaolzie w polityce zagraniczenej 1920-1947 . In: SZYMECZEK, Józef (ed.): Polacy na Zaolziu 1920-2000 Poláci na T ěšínsku , Czeski Cieszyn 2000, s. 89-93.
25 posláním byla pomoc Polák ům, ob čan ům ČSR v těšínském regionu. Díky konzulátu a p ředevším konzulovi Zygmuntu Vetulanim se po roce 1922 povedla renesance polských organizací, které si byly v ědomy, že v blízké dob ě k žádné větší revizi hranic nedojde. Výsledkem této konsolidace polského tábora, jak píše Krzysztof Nowak, byl úsp ěch v prvních obecních volbách v roce 1923. Místní Poláci získali v ětšinu mandát ů v jednotlivých soudních okresech a v roce 1925 se stal Leon Wolf poslancem československého parlamentu. 54 Na tento úsp ěch se lze podívat i z jiného pohledu. Frustrace a nespokojenost s výsledkem arbitráže a následn ě nep říliš úsp ěšná informa ční kampa ň s ohledem na pravidla s čítání lidu v roce 1921 zp ůsobily, že po četné polské obyvatelstvo bylo od té doby statisticky zmenšeno. Výsledky voleb jakoby tu situaci zm ěnily. Rok 1925 m ůžeme považovat za konec první etapy v československo-polských vztazích. Již od února téhož roku byla snaha Polska podepsat s Prahou politickou smlouvu. Pro tuto formu regulace vztah ů ale existovalo víc skeptik ů než optimist ů. I československá diplomacie cht ěla n ějakým zp ůsobem korigovat vztahy s Polskem, a tím zabránit vm ěšování se do vnitrostátní menšinové politiky První Československé republiky, potažmo alespo ň formáln ě garantovat ochranu české menšin ě ve Volyni. Výsledkem t ěchto snah byla smlouva podepsaná dne 25. dubna 1925 ve Varšav ě, která m ěla regulovat záležitosti ob čan ů a menšin. Podepsána byla rovn ěž arbitrážní a obchodní smlouva. 55 Dalším d ůvodem pro II Rzeczpospolitou, pro č vůbec hledat spojence na jihu, byl i výsledek locarnské dohody, která sice zaru čovala nedotknutelnost západních hranic N ěmecka (Rýnský garan ční pakt), ale smluvn ě již nebyla ošet řena n ěmecká hranice na východ ě. Zde existovala možnost revize a tedy potencionální nebezpe čí pro polskou existenci jako takovou. Po roce 1925 nelze p řehlédnout, že vztah obou stát ů siln ě ovliv ňovalo evropské dění. Ješt ě je zapot řebí dodat, že v říjnu tohoto roku a v dubnu roku 1926 Německo podepsalo nejprve obchodní smlouvu a následn ě smlouvu o p řátelství a neutralit ě se Sov ětským svazem. V této situaci zahrani ční politika v ůč i ČSR nebyla pro polskou diplomacii nijak prioritní, nicmén ě byla si v ědoma nutnosti spolupráce p řinejmenším na fóru Spole čnosti národ ů. Ani československá strana se po roce 1925 nijak nehnala do v ětšího sblížení, než by bylo nutné.
54 NOWAK, Krzysztof: cit. dílo, s. 92 (poznámka pod čárou). 55 DEJMEK, Jind řich: Edvard Beneš a Polska mi ędzywojenna. (Uwagi w zwi ązku z jednym z aspektów polityki zagranicznej Beneša). In: Dzieje Najnowsze, rocznik XXXII, Warszawa 2000, s. 101.
26 Československo se netoužilo dostat do p řípadného polsko-německého nebo polsko-sov ětského st řetu. Dále Beneš zadržel jednání mezi ob ěma vojenskými štáby, i když českoslovenští d ůstojnici byli naklon ěni spolupráci s polskou stranou. A kone čně, o čem jsem již psal výše, oba státy si nárokovaly prvenství ve st ředo-východním prostoru Evropy. Je však pot řeba pozitivn ě vnímat zm ěnu kursu v názvosloví české části T ěšínského knížectví v polském tisku. Po roce 1925 se definitivn ě užívá ozna čení Zaolzí nebo Śląsk za Olz ą či Śląsk Zaolzia ński a region se už neozna čuje jako český zábor . Pom ěrn ě poklidné vztahy netrvaly dlouho. Již na za čátku 30. let se objevila v souvislosti s druhým s čítáním lidu vlna nespokojenosti. Z iniciativy ostravského konzulátu pro zmírn ění nap ětí m ěla být svolána česko-polská konference, jejímž cílem bylo urovnat národnostní vztahy na Zaolzí a vysv ětlit sou časná nedorozum ění ve vztahu obou etnik. Konference se m ěli ú častnit p ředstavitelé polského a českého etnika v regionu. Česká strana byla touto nabídkou p řekvapena. A ť už by byl výsledek konference jakýkoliv, morálními vít ězi by byli Poláci, kte ří by znovu ukázali svoji loajalitu k československému státu proti tvrzením o podvracení republiky. Zde m ůžeme vid ět, že pražská diplomacie nem ěla v ětší zájem o regulaci vztah ů.56 Spíš to potvrzuje, že pokud to situace umož ňovala, tak česká strana odd ělovala problematiku národnostních menšin a bilaterálních vztah ů s polským státem. Mezitím se situace na mezinárodní scén ě zm ěnila a bylo pot řeba hledat spole čné cesty. Bohužel ani te ď nedošlo k zásadnímu sblížení obou stát ů. V prosinci roku 1932 Polsko podepsalo pakt o neúto čení se SSSR a následn ě se zam ěř ilo na Německo, které se zabývalo Mussoliniho anglo-francouzsko-německo-italským paktem, který by mohl znamenat ohrožení suverenity zahrani ční politiky pro malé státy. Polsko tudíž hledalo pomoc i u svého jižního souseda, le č beznad ějn ě. Beneš nesouhlasil s podepsáním konkrétní politické dohody, nabízející pouhou smlouvu o p řátelství. Cesty obou stát ů se v zahrani ční politice po roce 1933 rozešly. Polsko se po tomto neúsp ěchu pokusilo v lednu 1934 samo zajistit relativní bezpe čí podepsáním paktu o neúto čení s Hitlerovou Říší. I Praha hledala zp ůsob ochrany. Nalezla ho v rodící se francouzsko-sov ětské alianci, podepsáním smlouvou
56 NOWAK, Krzysztof: Konferencja, która si ę nie odbyła . In: Kalendarz Śląski 2001, Czeski Cieszyn 2000, s. 129-132.
27 z 16. kv ětna 1935. 57 Beck svými politickými smlouvami s ob ěma sousedy za čal nový kurs v polské zahrani ční politice – byla to politika rovnováhy mezi východem a západem. Nový sm ěr politiky byl ve shod ě s mocí jednotlivých stát ů v Evrop ě. Všichni si byli v ědomi, že od pa řížské konference se politické ovzduší diametráln ě zm ěnilo, a že Francie již není natolik silným státem, aby mohla garantovat svoje závazky v ůč i svým povále čným spojenc ům. Zhruba v tomto období za číná nová etapa česko-polských vztah ů. Podíl a vliv na tom m ělo hned několik faktor ů: 1) problematika hledání spole čné cesty v mezinárodních vztazích, o kterých jsem se zmi ňoval výše 2) 15 let sousedství a neschopnost najít spole čný jazyk ve vztahu k Zaolzí 3) v roce 1934 v únoru bylo 15. výro čí české agrese na T ěšínsko a články, které v souvislosti s tím vznikaly (jak polské, tak i české), daly české stran ě jasn ě najevo, že polská strana p řitvrdila v boji za polskou menšinu uvnit ř československého státu Novým konzulem v Ostrav ě se stal Leon Malhomme, který byl radikáln ější než jeho p ředch ůdce Ripa. 58 Situace se ješt ě o to více zhoršila po zamítnutí zestátn ění polského gymnázia v Orlové, jmenování českého kn ěze v Těrlicku či po propušt ění polských d ělník ů z práce. Konzul Ripa již d řív ě psal v dopise zástupci maršálka slezského vojvodství, že „na terenie Śląska Cieszy ńskiego bierzemy ostry kurs i wybitnie antyczeski“. 59 Základní podmínkou Varšavy pro bližší kontakty s Prahou se proto stala polská menšina a její nevy řešený vztah k českému etniku (i když garantovaný ústavou a zákonem na ochranu menšin). Znova se ukázalo, že česká strana nemá v ětší zájem na řešení t ěchto vleklých požadavk ů. Výsledkem byly noviná řské p řest řelky na obou stranách hranic. Polská zahrani ční politika se obávala rozpadu mnohonárodnostního státu, jakým byla Československá republika a snažila se proto více postarat o záležitosti polské menšiny uvnit ř ČSR. V žádném p řípad ě zde nebyla snaha republiku rozvrátit či ozbrojen ě anektovat Zaolzí (samoz řejm ě myšlenka revize hranic byla p řítomná, i když se o ní na hlas nehovo řilo). Polsko si bylo v ědomo slábnutí versaillského
57 DEJMEK, Jind řich: Československo, jeho sousedé a velmoci ve XX. století (1918-1992) . Praha 2002. S. 145. 58 GRUCHAŁA, Janusz: Zaolzie w opinii czeskich środowisk politycznych (1934-1938) . In Dzieje Najnowsze, rocznik XXXVIII, Warszawa 2006, s. 68. 59 „ na území T ěšínského Slezska bereme ostrý kurs a zna čně proti český “ (NOWAK, Krzysztof: Zaolzie w polityce zagranicznej… ; cit. dílo, s. 98.).
28 řádu a tím pádem ztrácely spole čné evropské pakty smysl. Polsko cht ěl p řinutit ČSR ke spolupráci. To se nikdy neuskute čnilo. V rámci studia česko(slovensko)-polských vztah ů je pot řeba rozlišit vztahy dvou národ ů reprezentované ministry zahrani čí a vládou, dále vztahy na lokální úrovni (nap ř. komunální politika) a vztahy sousedské v jedné obci. První jmenovaný vztah je z řejm ě závislý na propagand ě, medializaci ur čitého problému a hlavn ě na zájmu jedinc ů jednotlivých stát ů o sousední národ. Druhý vztah je složit ější, protože a ť národ tvo ří celek, tak díky svým regionálním (etnickým) tradicím, historii a rozdílnosti je vnit řně decimován. Sousedské vztahy jsou složité jen za p ředpokladu, že lidé jsou ovlivn ěni p ředchozími jmenovanými vztahy. Myslím si, že konflikt obou stát ů o t ěšínský region byl nevyhnutelný. Soustátí habsburské monarchie tento problém jenom oddálilo, avšak mnohonárodnostní stát se stal sám sob ě p říčinou pádu. Došlo tak k otev ření národnostních otázek na nov ě vznikajících demarka čních liniích st řední a jihovýchodní Evropy. Od po čátku 30. let se v Československu dramaticky zm ěnila vnitropolitická situace. Pohrani ční oblasti osídlené n ěmeckou menšinou, která byla závislá na exportu a s tím související prosperit ě, se díky hospodá řské krizi dostávaly do recese. Spole čně s hospodá řskou krizí vybuchla i krize národnostní na sudeton ěmeckém pohrani čí. Sudeton ěmecká strana 60 byla prakticky od svého založení siln ě podporována T řetí Říši, a ť už finan čně, tak rovn ěž organiza čně a p ředevším ideov ě. Po n ěmeckém Anschlussu Rakouska v březnu 1938 se za čali hlasit ěji domáhat vytvo ření n ěmecké autonomní oblasti s jediným cílem – vyvolat rozruch a vytvo řit vhodné podmínky pro mezinárodní krizi ve st řední Evrop ě, která už tak byla nasycena n ěmeckým nacionalismem.
60 Strana založena p ůvodn ě jako Sudeton ěmecká vlastenecká fronta Kondrádem Henleinem se 30. dubna 1935 p řejmenovala a organiza čně zm ěnila na Sudeton ěmeckou stranu , aby se mohla zú častnit parlamentních voleb v témže roce.
29 4. Polské Zaolzí – 1.10.1938-1.9.1939
4.1. T ěšínsko sou částí polského státu – cesta do Polska
Československá diplomacie v čele s Edvardem Benešem na sklonku 30. let minulého století podnikala vše, aby uchránila stát p řed vlnou vlajících hákových kříž ů. Její snahy a souhlasy s jednotliv ě vystup ňovanými nacistickými požadavky na odstoupení pohrani čí byly marné. Mnichovské podpisy vy řkly ortel nad mírem v Evrop ě. A i když Neville Chamberlain vyk řikoval po p říletu z Mnichova – Přinesl jsem Vám mír – tak podepsáním dohody jako by vypukla válka v Evrop ě o jedenáct m ěsíc ů d říve.
obrázek 2 – Chamberlain mává na letišti v Londýn ě s podepsanou mnichovskou dohodou 61
Někomu se m ůže zdát, že ultimativní požadavky polského státu byly v dané chvíli p řehnané. Je ale pot řeba si uv ědomit, že tak bylo čin ěno hned z několika d ůvod ů. Prvním z nich byla obava p řed Hitlerovou Říši, která m ěla expanzivní úmysly na území obývané n ěmeckým etnikem (problém Pomo řanska, koridoru a území bývalé pruské říše). 62 Za druhé, polský stát cht ěl tímto zp ůsobem
61 Newworldencyklopedia.org, [online; cit. 2010-01-30]. Dostupné z WWW:
30 (ne p říliš š ťastným) 63 zabránit vytvo řením precedentu a opakování konference čty řky . U činil tak proto, aby se pozd ěji nestal pouhým politickým p ředm ětem jednání, podobn ě jako Československá republika v období mnichovské krize . Těsn ě p řed p ůlnocí 30. zá ří 1938 obdržel Kamil Krofta polské ultimátum, jehož obsahem byla žádost o p ředání sporných území, zvlášt ě T ěšínska. Česká strana m ěla na odpov ěď pouhých 12 hodin. 1. října 1938 p řed polednem Praha přijala polské požadavky. T ěšínsko se stalo sou částí polského státu. Oba T ěšíny se znovu sjednotily 64 a správa nad tímto regionem byla dána Slezskému vojvodství v Katovicích. Polsko dostalo bohatou surovinovou základnu s kvalitním zázemím v podob ě ostravských a t řineckých hutích. Rozloha Polska se zv ětšila 2 65 1 o 870 km a 227 tis. obyvatel, kte ří se z /3 hlásili k polské národnosti, n ěco přes polovinu k české a pouhých 8% k německé. 66
obrázek 3 - Reprodukce obrazu Jerzého Kossaka – Osvobození T ěšínského Slezska polskou armádou v říjnu 1938 67
63 Po druhé sv ětové válce a zvlášt ě pak po r. 1989 byla Polsku vytýkána jejich ú čast p ři d ělení státu (myln ě chápána jako spolupráce s Hitlerem). Tímto se vytvo řil stereotyp (a p ředsudek) v dějinách česko-polských vztah ů a p ředevším v myšlení lidí na T ěšínsku, jejichž zkušenosti byly p ředávány z generace na generaci. 64 Český T ěšín byl formáln ě p řejmenován na Cieszyn Zachodni. 65 ZAHRADNIK, Stanisław: cit. dílo, s. 24. Jerzy Wiechowski udává rozlohu 802 km 2 (WIECHOWSKI, Jerzy: cit. dílo, s. 58) a Dan Gawrecki udává rozlohu 810,5 km 2 (GAWRECKI, Dan: Těšínsko v období mezi sv ětovými válkami (1918-1938) . In: VALENTA, Jaroslav a kol.: Nástin d ějin T ěšínska . Ostrava 1992, s. 100). Nedokážu si tuto číselnou odlišnost ni čím vysv ětlit. 66 ZAHRADNIK, Stanisław: cit. dílo, s. 17. 67 [online; cit. 2009-12-01]. Dostupné z WWW:
31 4.2. T ěšínsko sou částí polského státu – 11 m ěsíc ů v Polsku
V ned ěli 2. října 1938 ve 14 hodin odpoledne 68 za čalo postupné vojenské obsazování území Zaolzí Samostatnou opera ční skupinou „Slezsko“ 69 a trvalo až do 11. října 1938. Období polské politické správy trvalo až do konce srpnových dn ů roku 1939. Polské období neslo n ěkolik zásadních aspekt ů, které byly v nahrávkách častokrát zmín ěny. Jedná se p ředevším o p říchod polského vojska, vztah Čech ů a Polák ů v pr ůběhu záboru, odchod (út ěk či vyhnanství) Čech ů z polského území, vztah t ěšínských Polák ů k Polák ům z vnitrozemí. Tyto čty ři základní aspekty ovlivnily vztahy lidí na T ěšínsku na n ěkolik desítek let dop ředu.
4.2.1. P říchod polského vojska
Vzpomínky respondent ů na p říchod polské armády se liší. Je to v podstat ě pochopitelné. Ob čané Československa polské národnosti polský zábor T ěšínska přijímají pov ětšinou velmi kladn ě. Jejich hlas na nahrávce vždy lehce ožil. Bronisław Firla hovo řil o p říchodu polských jednotek, že je to „…d ůležité datum, byla to eufórie št ěstí, když zde vkro čila polská armáda. […] Eufórie to byla i proto, že na Zaolzí p řijel prezident Mo ścicki, maršál Rydz-Śmigły, vid ěl jsem Bortnowského. […] 11.11. byla poslední p řehlídka vojska na t ěšínských loukách 70 , nádherná p řehlídka. Byl prezident Mo ścicki, maršál Rydz-Śmigły, ale zapamatoval jsem si krom ě celé armády také orchestr, který jel na bílých koních, d ělalo to neskute čný dojem. A práv ě zde to byla poslední defilé II Rzeczpospolité […]“. V jiném míst ě hovo ří, že uvítání polského vojska bylo znamenité, ulice byly ustlány kv ětinami, p řivítání bylo ohromující. Nakonec konstatoval, že nic podobného nikdy nezažil. 71 Paweł Badura z Třince vzpomínal na p říchod polského vojska slovy: „ […] kone čně jsme se do čkali, defilé na koních, […], v nás,
68 Długajczyk, Edward: Tajny front na granicy cieszy ńskiej. Wywiad i dywersja w latach 1919- 1939 . Katowice 1993. S. 171. 69 Samostatná opera ční skupina „Slezsko“ (SOS „Slezsko“) byla vytvo řena již 21.9.1938 z jednotek polské armády. Čítala více jak 35 tisíc voják ů, jejich velitel byl gen. Władysław Bortowski. Polská zahrani ční politika p řipravovala n ěkolik scéná řů p řípadných událostí na podzim roku 1938. Jedním z nich byla i násilná anexe T ěšínska nebo posunutí polských hranic do vnitrozemí Československa diplomatickými prost ředky. 70 V originále: na Błoniach Cieszy ńskich . 71 DSKP ČR, Bronisław Firla, 29.12.2005.
32 mladých, to n ěco probudilo, že máme ješt ě Polsko, jenom jsme z něj dlouho net ěšili[…]“ .72
obrázek 4 - P ředstavitelé polské a československé armády p ři vstupu polských jednotek Československa na most ě do Českého T ěšína 73
Kołorz Alfred m ěl v dob ě p říchodu zlomenou nohu a tak se nemohl nijak účastnit vítání Polák ů. Nicmén ě z vypráv ění rodi čů a spolužák ů si pamatuje, že ob čané se shromáždili v centru vesnice (Bł ędowice, dnes sou části m ěsta Haví řov). Vzpomíná i na to, že byla postavena uvítací brána s nějakým nápisem (snad Witamy Armie Polsk ą74 ), p řed kterou si stoupl p ředstavitel vesnice a p ředal polským voják ům klí če od obecního ú řadu. 75 Tato vzpomínka tedy m ůže dokumentovat vztah lokální správy k obsazování Zaolzí, jako souhlasný akt převzetí jejich obce pod patronaci a správu Polska. Respondent dále vypravoval, že to nebyla okupace, ale že to byla radost z návratu do Polska, lidé házeli na vojáky kv ětiny, byl to pro n ě obrovský zážitek. 76 Motiv kv ětin p ři vítání vojska se opakuje rovn ěž i u Wandy Floryanowé, která vypravovala, že když byla vítat Poláky (v Karviné, Bohumín ě a Lazích), tak vždy šla s kv ětinami, „[…] protože p řišli Poláci […]“ .77
72 DSKP ČR, Paweł Badura, 26.1.2006. 73 [online; cit. 2009-12-01]. Dostupné z WWW:
33 Jako další p říklad uvedu výpov ěď Jadwigi Gałuszki ze Stonavy. Dne 4. října 1938 ve skautské uniform ě p řivítala osobn ě v Jablunkov ě gen. Bortnowského. Její otec byl letech 1932-1939 starostou Jablunkova a v roce 1938 byl jmenovaný poslem Slezského sejmu v Katovicích. Dle jejich vzpomínek otec vždy hezky hovo řil o osobnostech, které navštívili Jablunkov p ři obsazování Zaolzí (prezident Mo ścicki, maršál Rydz-Śmigły, slezský vojevoda Gra Ŝyński). Vypráv ěla rovn ěž, že pro p řivítání vojska a osobností byla postavena tribuna a triumfální brána. 78 Józef Jachnicki má podobnou vzpomínku na osmat řicáty. Vypráv ěl, že p řesto, že si už nepamatuje, jak a kdy vstoupily polské jednotky na T ěšínsko, tak ale ví, že mu na poslední chvíli šili skautskou uniformu. A když p řijížd ěl maršál Rydz-Śmigły a prezident Mo ścicki, tak byl postavený triumfální oblouk, na nám ěstí byly davy ob čan ů a „ […] já byl jeden z posledních, kterému Mo ścicki podal ruku. “79 V Třanovicích v roce 1938 žil Karol Filipiec a na otázku tazatele, zda o blížícím se vstupu byly n ějaké zprávy či oznámení, tvrdil, že o ni čem nev ěděl, že vojáci p řišli ne čekan ě. Následn ě p říchod polských jednotek popisuje jako obrovskou radost, „ […]my jsme je vítali jako bohy […];[…] to byl nesmírn ě velký zážitek […]“ .80 Z další části rozhovoru vyplynulo, že nafotil n ěkolik fotografii p říchodu polského vojska, ale mrzelo ho (podle zm ěny tónu hlasu), že fotografie pozd ěji p ředal Klubu polských u čitel ů, protože neví, zda fotky ješt ě vůbec existují a kde jsou. Dle jeho slov byl p ři vstupu jednotek p řítomný prezident Mo ścicki a maršál Rydz-Śmigły. 81 Z vypráv ění Władysława Gałuszki bylo možné rozpoznat jeho souhlasný postoj k obsazení Zaolzí v roce 1938. Respondent vzpomínal na p říchod polského vojska do Stonavy takto: „[…] Oni p řevážn ě p řicházeli hlavní cestou. P řišli o n ěkolik dní pozd ěji. Myslím, že se je vítalo u nás doma a v tom polském katolickém dom ě. Myslím, že tam byla oslava polských voják ů. Stonávka byla nějaký čas, pár dní hranici, a tady na mostku m ěli službu, zde byla hranice, ale n ějaké speciální konflikty si nepamatuji. […] My, mládež 82 , my jsme šli vítat
78 DSKP ČR, Władysław i Jadwiga Gałuszka, 12.1.2007. 79 DSKP ČR, Józef Jachnicki, 5.12.2006. 80 DSKP ČR, Karol Filipiec, 9.5.2006. 81 Tamtéž. 82 V roce 1938 bylo W. Gałuszkovi 19 let.
34 polské vojsko, když vcházelo na samém za čátku hlavním mostem do Cieszyna 83 . Šli jsme tam celou skupinou p ěšky, vlaková spojení byla zastavena, takže jsme šli pěšky do Cieszyna Tam jsme je vítali v Cieszynie. Pozd ěji ve Stonav ě byla polská armáda na h řbitov ě u padlých voják ů84 , ale to bylo v listopadu […]“ 85 Władysław Gałuszka byl p řítomen i v Karviné, kde se rovn ěž zú častnil p řivítání polské armády, ale na otázku zda byla n ějaká slavnost či zda byli v Karviné p řítomny známé osobnosti, odpov ěděl, že neví, že se jednalo o lokální slavnosti, které byly především v Cieszynie u hranice. 86 Jedna ze vzpomínek 87 Franciszky Chocholá č na rok 1938 vyvolá úsm ěv na tvá ři a svým zp ůsobem dokumentuje jedenácti m ěsí ční správu na Zaolzí Poláky. Podle její maminky bylo polské období p říliš krátké, že si ani nepamatovala kolik stálo droždí, a tak si ani nestačila upéct kolá če. V jejím pov ědomí to bylo až p říliš krátké období. 88 Z další části rozhovoru vyplynulo, že vítat polské vojáky byl jenom její strýc, který na vstup jednotek často vzpomínal. Její maminka jít nemohla, protože se musela starat o t ři d ěti a její děde ček (kterého vzpomn ěla jako posledního z rodiny) na rok 1938 nevzpomínal vůbec. Dále tuto myšlenku nerozvíjela a tazatel se dále neptal, i když, s mým časovým odstupem poslechu, bych p řivítal detailn ější vzpomínky z let 1938 a 1939. „ […] Ten t řicátý osm rok se ve škole vzpomínalo 89 , že zde p řišli Poláci. Teprve te ď, když je člov ěk starší, tak vidí, že okupace okupaci není rovná, že to nejde nijak pojmenovat, n ějakým záborem, nebylo žádného mrtvého […] “. 90 Pokud v Třanovicích Karol Filipiec, resp. jeho rodina, nev ěděla o blížícím se vstupu polských jednotek, tak Janina Glajcar p ůvodem z Vendryn ě si vzpomn ěla, že její otec v ěděl91 , že odpoledne polská armáda vkro čí na československé území. S vojáky jeli vlakem do Most ů, kde m ěli vojáci úkol převzít nádraží. Vzpomn ěla si rovněž, že se dom ů do Vendryn ě vrátili hladoví
83 Pravd ěpodobn ě je zde myšlen Český T ěšín. 84 Zde se jedná o stonavský hrob polských legioná řů , kte ří byli zabiti v roce 1919, na za čátku tzv. sedmidenní války . 85 DSKP ČR, Władysław i Jadwiga Gałuszkowie, 12.1.2007. 86 Tamtéž. My dnes samoz řejm ě víme (nap ř. podle dochovaných fotografií ), že v Karviné uvítací slavnost byla. Zt ěží lze vysv ětlit, pro č W. Gałuszka takto odpov ěděl. 87 Franciszka Chocholá č se narodila v roce 1936, takže její vzpomínky byly ovlivn ěny vypráv ěním na jedné stran ě její maminky a strýce-kn ěze a z druhé strany jejím d ěde čkem (p ředstavitelem odlišné generace). 88 DSKP ČR, Franciszka Chocholá č, 2.11.2006. 89 Ve školách po druhé sv ětové válce. 90 Tamtéž. 91 Tazatel nev ěnoval této informaci v ětší zájem.
35 teprve kolem 9. ve čer. Po cest ě do Most ů vítaly vojáky davy lidí, ale zd ůraz ňuje, že Rydz-Śmigły, a čkoliv Mosty projížd ěl, tak zde nem ěl žádnou uvítací řeč.92 Podobn ě jako opakující se motiv kv ětin ve výpov ědi respondent ů, tak i motiv a vzpomínky na nádraží a vlaky se opakují. V rozhovoru s Józefem Maroszem byla p římá návaznost na p ředchozí výpov ěď Janiny Glajcar. J. Marosz vzpomínal na to, když byli vítat polskou armádu na nádraží do Vendryn ě, pamatuje si, jak vojáci p řijížd ěli od T řince, kde se zastavili, zeptali se, zda nechct ějí jet s nimi a zavezli je do Jablunkova. Nepamatuje si však, zda by byl v Jablunkov ě n ějaká oslava či manifestace. 93 Ob ě p ředešlé výpov ědi spolu s rozhovorem s Władysławem Gałuszkou potvrzují, že vlaková spojení na za čátku polského záboru byla výrazn ě omezena, ne-li úpln ě zrušena a prioritní užívání měla vstupující polská armáda.
obrázek 5 - P říchod polského vojska do Orlové 94 Dosud jsem p ředstavil pozitivní ohlasy z příchodu polského vojska hlavn ě ze strany polského místního obyvatelstva. Nicmén ě v nahrávkách zazn ělo pozitivum i z české strany. Adolf Kaleta byl v polském období studentem
92 DSKP ČR, Janina Glajcar, 2.8.2006. 93 DSKP ČR, Józef Marosz, 16.2.2007. 94 [online; cit. 2010-01-15]. Dostupné z WWW:
36 ostravského gymnázia (kde bydlel na internát ě), a i když v rozhovoru tvrdil, že se s Polskem moc neseznámil, p řesto jako velkou výhodu vid ěl možnost volného pohybu do Goleszowa, kde m ěli rodinu, protože neexistovali propustky, které v předchozím období p ři p řecházení hranice bylo pot řeba. 95 Anna Mech v období polské správy na Zaolzí, resp. od 1. listopadu 1938 do 30. června 1939, byla u čitelkou v Rychvald ě. Nebyla doma, když k nim p řišli Poláci, protože, jak vzpomínala, p řišli k nim dom ů, protože vid ěli na jejich dom ě polskou vlajku. Nejd říve však polská vojska vítala v Orlové a teprve pozd ěji v Rychvald ě. Následn ě v rozhovoru vypráv ěla, že pro vojáky byl p řichystaný tane ční ve čer, ale byli p říliš unavení a znud ění, než aby se bavili. Rovn ěž poukázala na to, že vojáci, kte ří p řišli na Zaolzí byli Poláky z Horního Slezska. 96 Znamená to tedy, že si byla v ědoma ur čité odlišnosti od jiných Polák ů z vnitrozemí. 97
obrázek 6 - vyv ěšování polské vlajky v Českém T ěšín ě98
95 DSKP ČR, Adolf Kaleta, 14.2.2007. 96 DSKP ČR, Anna Mech, 31.7.2006. 97 Horní Slezsko bylo po roce 1918 p řičlen ěno k nov ě vznikajícímu Polsku a dodnes existuje skupina lidí s autonomistickými tendencemi (viz http://www.slonsk.de). 98 [online; cit. 2010-01-15]. Dostupné z WWW: < http://fakty.interia.pl/galerie/historia/polacy-na- zaolziu/zdjecie/duze,1104017,4>.
37 První informaci o p řípadném p říchodu polské armády se Erich Motloch z Karviné dozv ěděl v předve čer záboru. Vypráv ěl, že když se chystali do postele, tak n ěkdo zaklepal na dve ře a řekl, že Poláci p řicházejí. Jeho otec jak byl oble čený v pyžamu, tak vyb ěhl z domu na zahradu a spolu s ostatními se radoval a k řičel, že p řišli Poláci. Dle E. Motlocha jedni m ěli radost, jiní zase byli zklamáni a v takové atmosfé ře se čekalo do rána, co bude. Dále vzpomíná, že když vojáci došli až do kolonie, tak jeho otec vzal vlastní víno z rybízu a šel za vojáky a popisuje jak moc byli š ťastní z jejich p říchodu, a také, že než šli do školy, tak b ěhali za vojáky a obdivovali tanky. Na otázku, zda byli n ějaká slavnosti, odpov ěděl, že ur čit ě byly, ale on ve v ěku 14 let m ěl jiné starosti. 99 Audionahrávka s Alojzem Nierychelem je jedna z těch kratších (1h 53 min), tudíž informací o roku 1938 p říliš neobsahuje. Nicmén ě si A. Nierychel pamatoval, jak V ěřň ovicemi jeli polští vojáci na koních, p ěšky šla p ěchota, lidé křičeli, vítali je a házeli jim kv ětiny, dle jeho popisu to bylo moc hezké vítání. 100 K těm kratším nahrávkám rovn ěž pat ří rozhovor s Karolem Niemcem, který na základ ě svých vzpomínek vypov ěděl, že když p řišli Poláci na Zaolzí, „[…] tak tu nic nebylo, žádné v ětší rva čky, to bylo dost tak bez st řílení […] “101 a žádné oslavy či manifestace si nepamatuje. Lze jen zt ěží usuzovat, zda výpov ěď byla pravdivá a zda se respondent necht ěl na toto téma p říliš rozhovo řit. Osobn ě si myslím, že vhledem k vysokému v ěku a pam ěti si respondent nepamatuje na události z října 1938. Samoz řejm ě tazatel m ěl možnost zeptat se více pokud vycítil, že respondent n ěco tají. V obdobném duchu se vyslovila Valérie Vavra čová, která vypov ěděla, že p říchod polské armády byl poklidný, bez žádných v ětších nepokoj ů a vztahy se sousedy byly dobré. 102 Vzpomínky Otmara Kolbera na p říchod polské armády byly dosti zmatené. Spletl si data vstupu polských jednotek se za čátkem n ěmecké okupace v roce 1939. Nicmén ě vypráv ěl, že když se ráno probudili, tak uvid ěli tanky, takové starosv ětské, pravd ěpodobn ě pocházející ješt ě z doby Rakouska-Uherska. Tanky jako bojové prost ředky se objevily v pr ůběhu první sv ětové války. 103
99 DSKP ČR, Erich Motloch, 15.1.2007. 100 DSKP ČR, Alojzy Nierychel, 14.10.2006. 101 DSKP ČR, Karol Niemiec, 24.8.2007. 102 DSKP ČR, Valérie Vavra čová, 15.2.2007. 103 DSKP ČR, Otmar Kolber, 23.11.2007.
38 Při obsazování T ěšínska SOS „Slezsko“ m ěla k dispozici 103 tank ů typu TK-3. 104 Dále vypov ěděl, že na nám ěstí ve Fryštát ě bylo velké množství lidí, kte ří p řišli přivítat polskou armádu, byl p řítomen i maršál Rydz-Śmigły. 105 Na otázku jaká byla reakce na p říchod Polák ů, tak O. Kolber odpov ěděl, že „ […] byla taková propaganda, že teprve te ď žijeme, že se měli špatn ě a nechávali se fotit v prase čích chlívech a ta zlost byla mezi nimi “. 106
obrázek 7 - Tanky projížd ějící Českým T ěšínem 107
Ve školním roce 1937/1938 Alojzy Szotkowski navšt ěvoval čtvrtou t řídu polského gymnázia v Orlové. V následujícím školním roce, po založení polskou správou polského gymnázia v Jablunkov ě, za čal op ět navšt ěvovat čtvrtou t řídu. Pro č se tak stalo respondent neuvádí a ani tazatel nepoložil vhodnou otázku k této problematice. A. Szotkowski ke svému studiu vypov ěděl, že čtvrtou t řídu ukon čil pomocí stipendia, které obdržel, protože materiální situace jeho rodiny nebyla nejlepší. O p říchodu polských jednotek v ěděl, resp. domníval se, že jednou se tak stane, protože čekal ur čité od čin ění za léta 1918-1920. Vstup polské armády na Zaolzí byl mezi tehdejšími ob čany Písku a Jablunkova chápán jako velká euforie. Poslanec Paszek, podle Szotkowského, hovo řil, že „ […] 20 let jsem nejedl polský chléb. “108
104 SKUPIE Ń, Piotr: Grupa Operacyjna „ Śląsk“. [online; cit. 2009-12-30]. Dostupné z WWW:
39 Władysław Szurman je další ze skupiny, která kladn ě p řijala vstup polských jednotek do Československa, p řesn ěji řečeno, do Byst řice. Vzpomn ěl si, že v Byst řici byla kavalérie, která když p řijela, tak vojáci sesko čili z kon ě a poplácali je. Tuto vzpomínku si zachoval nejživ ěji. Dále vypov ěděl, že Poláky přišlo vítat po četné polské obyvatelstvo, a že byla oslava na h řišti, kde m ěli mluvit různí funkcioná ři. W. Szurman ale na h řišti nebyl, tyto informace obdržel z doslechu - od svých rodi čů a sourozenc ů.109 Po otázce tazatele jaké má Jerzy Cienciała vzpomínky na rok 1938 odpov ěděl rychle a jednoduše, že všichni ve Vendryni je vítali. Nejd řív byl v Cieszynie, pozd ěji v T řinci a ve Vendryni. Když vojáci p řijeli do Vendryn ě, tak chodili mezi n ě. Pozd ěji na Zaolzí za čali jezdit skauti z celého Polska, m ěli stany pod Prašivou a p řátelé Jerzeho Cienciały za nimi chodili zpívat, bavit se či tan čit. 110 Pokud jsem výše nabídl pozitivní reakce na p říchod polských vojsk a vojenské obsazení Zaolzí, tak následující řádky popisují negativní až odmítavý postoj k celému aktu na za čátku října 1938. Na samotný akt vstupu polských jednotek do N ěmecké Lutyn ě si František Gil vzpomíná jako na euforii místních Polák ů. Na branách byly nápisy Witamy Was , lidé k řičeli hesla, že cht ějí autonomii a to bylo pro n ěj a pro jeho rodinu velkou výstrahou. Nev ěděli, co s nimi bude s ohledem na otcovu práci na šacht ě, kde na řízením od ředitele nemohli být zam ěstnáni Poláci, kte ří neposílají své d ěti do českých škol. Byl tak ozna čen po 10. říjnu 1938 za „ polako Ŝerce “, že nechce místní Poláky, a že je likviduje. Na n ějaké slavnosti si nevzpomíná, nicmén ě připouští, že být mohly a upozor ňuje na osobu Rudolfa Pastuszka, dle n ěj, nejv ětšího Poláka v Lutyni, který mohl takovéto slavnosti po řádat. 111 Stanisława Górniak-Dudowa, a č t ěšínská Polka, tak s příchodem polských jednotek m ěla spíše negativní zkušenost, i když jak sama vypověděla „ […] rvalo mn ě to do Cieszyna […] “. 112 Bohužel nemohla, a na hlase na nahrávce to lze rozpoznat, protože zrovna malovali a bylo pot řeba, aby pomohla a uklidila. Krom ě silného katolicizmu, který byl vždy doménou polského národa a její rodina byla evangelická, tak další a z řejm ě nejv ětší negativní vzpomínkou byla degradace otce
109 DSKP ČR, Władysław Szurman, 16.1.2007. 110 DSKP ČR, Jerzy Cienciała, 12.10.2006. 111 DSKP ČR, František Gil,, 4.12.2005. 112 DSKP ČR, Stanisława Górniak-Dudowa, 17.7.2007.
40 a jeho p řesunutí do horské vesni čky jako oby čejného u čitele. A to jenom proto, že byl evangelík. Na to n ěkte ří t ěšínští Poláci tvrdili, že je lepší jeden evangelík než sto katolík ů.113 Jak p řesn ě je to myšleno, lze jen zt ěží posoudit. Nicmén ě Těšínsko je známe tím, že se zde do dnešních dn ů prolínají katolické a evangelické tradice a ob ě dv ě víry jsou na T ěšínsku od 17. století svým zp ůsobem k sob ě tolerantní. P říchod polské dominantní katolické správy narušil ur čitou rovnováhu, která pramenila z neznalosti místních pom ěrů u Poláků z vnitrozemí. Výpov ěď Otakara Kochana z Pet řvaldu o p říchodu polského vojska je pon ěkud jiná. Na podzim roku 1938 bydleli už v Čechách, takže p říchod jako takový nezažil. V nahrávce vypov ěděl, že celou událost nechce komentovat, všechno má z doslechu a zp ět do Pet řvaldu se vrátili až v roce 1940, kdy už na T ěšínsku byli N ěmci. 114 Dále vypov ěděl, že si ani nepamatuje, že by místní Poláci byli n ějakým zp ůsobem organizováni či existenci školy nebo t řídy s polským jazykem vyu čovacím. 115 Tazatel se pokusil ješt ě jednou zeptat na třicátý osmý rok. Ptal se, jakým zp ůsobem reagovali jeho rodi če na zábor Těšínska. I zde dostal odmítavou odpov ěď , že v Pet řvald ě nebyli, a že se k těmto událostem nechce vyjad řovat. Vzpomn ěl jenom, že v pr ůběhu období polského Zaolzí zem řel jeho d ěde ček a rodi če se dostali na jeho poh řeb až po uplacení celníka. Na základ ě této informace vyplynula další otázka, zda ješt ě n ěkdo po novém vyty čení hranic z ůstal na polském území. Odpov ědí O. Kochana bylo, že z ůstali jeho strejdové, kte ří byli zam ěstnanci dol ů.116 Školní rok 1938/1939 byl pro Milana Koval číka rokem, kdy jako jeden z mnoha Čech ů na T ěšínsku za čal navšt ěvovat polskou školu. Vzpomínal, že „ […] jako d ěcko zv ědavé, jsem se šel podívat na pochodující vojáky […];[…] Názory lidí byli r ůzné, n ěkte ří byli zlostní, n ěkte ří byli smutní, n ěkte ří se báli, co bude. Fakt je, že noví p ředstavitele se nep ředstavili moc dob ře[…];[…] v ětšina to (obsazení T ěšínska – pozn. autora) vítala s chmurnou tvá ři […];[…] tak jsem to vnímal, neslyšel jsem, že by to n ěkdo chválil, já jsem to vnímal stejn ě, ješt ě horší to bylo v zá ří 1939, (Poláci) postavili p řekážky N ěmc ům, vyhodili most, ale to byly slabé záchv ěvy, bylo to p ředem ur čené k porážce […];[…] Poláci a Beck až p říliš
113 Tamtéž. 114 DSKP ČR, Otokar Kochman, 8.12.2006. 115 Tato jeho výpov ěď je zcela pochopitelná, když v roce 1938 m ěl 10 let a Pet řvald byl vždy baštou češství na Zaolzí. 116 DSKP ČR, Otokar Kochman, 8.12.2006.
41 věřili N ěmc ům […] “. 117 Z výše citované výpov ědi vyplývá, že M.Koval čík nebyl naklon ěn p řipojení Zaolzí k II RP a v ěř il mýtu, že Beck paktoval s Hitlerem proti ČSR. Samoz řejm ě ne každý mohl vítat polské jednotky, a ť už to v Těšín ě nebo svém rodném či jiném m ěst ě. Jedním z nich je i Jan Badura, který v té dob ě pracoval v třinecké huti na t řísm ěnný provoz a v den, kdy vojáci p řišli do Českého Těšína, byl v práci. Dále doplnil, že se v té dob ě se hodn ě slavilo, byly školní radovánky, manifestace, pochody. Ozna čil to za vnit řní sílu místních Polák ů a doplnil, že v té dob ě „ […] jsme nebyli menšinou, ale v ětšinou “. 118
obrázek 8 - P říchod polské armády p řes most do Českého T ěšína kolem proslulé kavárna Avion 119
4.2.2. Vztah Čech ů a Polák ů k polské správ ě
Připojením T ěšínska k Polsku se diametráln ě zm ěnilo národnostní vnímání v regionu. Po 2. říjnu 1938 už nebyli Češi prokazatelnou v ětšinou, ale naopak se stali menšinou v cizím stát ě. Není se proto čemu divit, že n ěkte ří z nich zvolili dobrovolný odchod na území II republiky či po 15. b řeznu 1939 do Protektorátu. Ostatn ě nelze jednozna čně prokázat, že v případ ě použití slov respondent ů o vyst ěhování se Čech ů do Protektorátu, tím bylo jasn ě mín ěno (z hlediska časového a historického), že se jednalo o vyst ěhování do Protektorátu (pokud
117 DSKP ČR, Milan Koval čík, 5.2.2007. 118 DSKP ČR, Jan Badura, 13.2.2007. 119 [online; cit. 2010-02-17]. Dostupné z WWW:
42 pominu výpov ědi, které se týkaly vypov ězení z nového polského území na Št ědrý den, protože tento den byl pouze jednou za dobu polské správy na Zaolzí). V mnoha p řípadech jsem p řesv ědčen, že respondent ům se stíraly pojmy, resp. období II. republiky a Protektorátu. D ůvodem z řejm ě bude krátké trvání II. republiky, jakožto oklešt ěného pomnichovského československého státu. Naproti tomu n ěmecká okupace se mnohem víc zaryla do pam ěti aktivních či pasivních ú častník ů druhé sv ětové války. Ti, kte ří se projevovali protipolsky, se museli vyst ěhovat – uvádí se, že se jednalo o 30 tis. Čech ů a 5 tis. N ěmc ů.120 Někte ří Češi, zvlášt ě ti, kte ří se nedokázali smí řit s novými podmínkami, odešli dobrovoln ě sami. Dalším zajímavým spole čenským úkazem bylo soužití obou etnik mezi říjnem 1938 a srpnem 1939. Jelikož došlo okamžit ě po záboru T ěšínska k uzav ření českých škol, tak Češi, kte ří se rozhodli z ůstat, resp. jejich d ěti, museli navšt ěvovat školy polské. O výše zmín ěné otázce vyst ěhování se ze Zaolzí, resp. o vypov ězení z území, bylo v nahrávkách v ěnováno nemálo místa. Nahrávající se po položení otázky, jak si respondenti pamatují p říchod polského vojska, ihned v ěnoval záležitosti české spole čnosti a jejího setrvání v rámci nového hrani čního uspo řádání a vztahu k polskému obyvatelstvu (nejenom k místím, ale i t ěm z vnitrozemí). Stejn ě tomu taky bylo v případ ě vztahu Čech ů a Polák ů ve sledovaném období. Karol Filipiec vzpomínal, že Češi po p říchodu armády utíkali z T řanovic, ale byly dle n ěj i takoví, kte ří z ůstali. Jednalo se p ředevším o rolníky, kte ří necht ěli opustit svá hospodá řství. Oproti tomu mladí lidé kolem 25 let, podle slov K. Filipce, byli jedni z prvních, kte ří se rozhodli opustit svoje prost ředí. Dále vypráv ěl, že když p řišli Poláci, tak to nebylo až tak zlé (v rámci národnostních spor ů). Dle n ěj nebylo pravdou, že by se rozbíjely okna, v Třanovicích nebylo ani takových Čech ů. Poukázal pouze na Czakón ě. „ […] to byl strašný člov ěk, jeho otec byl (místní – pozn. autora) Polák, všechny jeho d ěti posílal do polské školy a já nevím, pro č se z něj stal takový Čech a pro č najednou byl takový nep řítel[…] “. 121
120 BORÁK, Me čislav: Těšínsko v letech 1938-1945 . In: VALENTA, Jaroslav a kol.: Nástin d ějin Těšínska, Ostrava-Praha, s. 102. 121 DSKP ČR, Karol Filipiec, 9.5.2006. Na Zaolzí se lidem, kte ří zm ěnili svá národnostní hlediska říká, že jsou szkoprtocy a nebo, že se przekabacili . Neznám vhodným český ekvivalent t ěchto slov. Etymologicky první lze vysv ětlit, že člověk zakopnul a v druhém p řípad ě, že zm ěnil kabát.
43 V Horní Suché z ůstalo velké množství Čech ů. Ti posílali své d ěti do polské školy. Mezi ob ěma etniky se mluvilo tzv. po naszymu , čeští rodi če m ěli práci, „[…] takže je pot řeba hodnotit velmi opatrn ě onu vzájemnou animozitu[…] “. 122 Lze rovn ěž souhlasit s tvrzním B. Firly, který v další části rozhovoru říkal, že i Polsko p řisp ělo k atmosfé ře na konci 30. let minulého století ve vztahu k Československu, a že to bylo jedno z nejmoud řejších rozhodnutí ministerského předsedy Józefa Becka. Polsko v té dob ě nebylo žádným zp ůsobem p řipravené na válku, samotná Beckova politika rovnováhy mezi západem a východem ani neumož ňovala preferovat ve vztazích jeden stát. Dle B. Firly Polsko obsadilo Zaolzí, protože chránilo své zájmy. 123 Vztahy mezi Poláky a Čechy v mezivále čném období nebyly, podle Jadwigi Gałuszki, p říliš dobré. Dle ní na tom nesl vinu p řílišný národn ě- socialistický duch vyu čování. Jak již bylo zmín ěno, její otec byl ve 30. letech starostou Jablunkova. V rozhovoru se v souvislosti s jejím otcem objevuje upozorn ění, ve kterém se její otec snažil apelovat na tu část jablunkovského obyvatelstva, která by m ěla spadeno na české spoluob čany, a ť tak ne činí. Snažil se zabránit p řípadných exces ům. Výjimku potvrzuje výpov ěď , že jednomu Čechovi rozbili okno, podle všeho za tímto menším incidentem stáli polští opilí u čitelé. Samoz řejm ě v Jablunkov ě byli i tací, kte ří byli nuceni obec opustit. 124 Výjimkou z polsky hovo řících respondent ů byl Jan Gazur, který na za čátku školního roku 1938/1939 chodil do české školy. Nahrávající se jej zeptal na t ři otázky: zda si pamatuje ze školy reakci na vstup polských jednotek? Zda čeští učitelé vysv ětlili zm ěnu a zda se rozlou čili? A také zda si respondent p řipomíná poslední den v české škole? Na první otázku respondent odpov ěděl, že „ […] atmosféra ve škole byla až depresivní, české ú řady museli opustit svoje sou časné budovy a p řest ěhovat se na Moravu, my jsme soucítili s lidmi, kte ří s plá čem opoušt ěli svoje domovy […] “. 125 Odpov ědi na druhou a t řetí otázku byly negativní. Žádné lou čení dle n ěj neprobíhalo, natož, aby n ěkdo vysv ětlil sou časnou situaci a sv ůj poslední den školy si respondent nepamatoval. Vysv ětlovat rodící se status quo z řejm ě nem ělo smysl, protože jak místní Poláci, tak i Češi po řádn ě nev ěděli, co se vlastn ě bude dít. Ale na druhou stranu všichni cítili, že zm ěna, která
122 DSKP ČR, Bronisław Firla, 29.12.2005. 123 Tamtéž. 124 DSKP ČR, Władysław i Jadwiga Gałuszkowie, 12.1.2007. 125 DSKP ČR, Jan Gazur, 20.12.2006.
44 probíhala v prvních říjnových dnech roku 1938, ovlivní jejich životy. Nahrávající dále pátral, kolik lidí a jakého povolání opustilo Jablunkov. Odpov ědí mu bylo, že v drtivé v ětšin ě odcházela česká administrativa, u čitelé, ozbrojené složky (finan ční stráž, celníci a policisté) a rovn ěž pracovníci železnice. Vyhošt ění také postihlo osoby, které nem ěli trvalý pobyt na Zaolzí. 126 Z výše uvedeného vyplývá, že nov ě p říchozí polská správa nem ěla zájem udržet v úřadech protipolsky smýšlející Čechy. Dále pak osoby bez trvalého pobytu či českého ú řadníka, který se neum ěl (po zavedení polského jazyka jako jazyka ú ředního) dorozum ět polsky slovem a ani písmem. Alojzy Nierychel hovo řil, že nejrychleji utíkali „vlastenci“, co ubližovali Polák ům (nej čast ěji do Ostravy). Takoví lidé dle n ěj po p říchodu armády nem ěli na T ěšínsku, co d ělat, protože nejenom místní Poláci by jim z řejm ě dali co proto. 127 Je to zcela pochopitelné, že ti Češi, kte ří cítili, že by jejich sv ědomí neobstálo v nových podmínkách, se rozhodli k odchodu. Domnívám se, že tak zabránili v ětší perzekuci ze strany místních Polák ů či nové administrativy. Čech Zden ěk M ěkyna se ješt ě p řed p říchodem polských jednotek odst ěhoval s rodinou do Hulína. Nicmén ě se mu stýskalo po kamarádech, kte ří na Zaolzí z ůstali a navšt ěvovali polské školy, ale jak sám tvrdil, bylo to velmi krátké období. 128 Hranici p řecházel na černo u Vojkvic. 129 Zajímavý úkol po odchodu Čech ů z Bohumína obdržela maminka Ładysławy Krumnikl. V roce 1938 m ěla 9 let, v ětšina jejich soused ů utekla do Protektorátu (jak v nahrávce uvedla) a její maminku pov ěř ili, aby hlídala zahrady a domy. Do jednoho z takto opušt ěných dom ů se nast ěhovala polská rodina celníka z vnitrozemí. Její maminka navázala blízký kontakt s jednou z nových sousedek, ale nedovolila, aby se v těch domech d ělaly n ějaké zm ěny. Nahrávající nijak nerozebíral, jaké pohnutky vedly její maminku k tomu, aby pe čovala o „cizí domy“. 130 Nicmén ě soudím, že ty pohnutky byly čist ě osobního charakteru pro zachování dobrých vztah ů se starými sousedy. V té dob ě nikdo netušil, za jak dlouho válka vypukne (pokud vůbec vypukne), pop ř. zda
126 Tamtéž. 127 DSKP ČR, Alojzy Nierychel, 14.10.2006. 128 Tímto cht ěl respondent nazna čit, že polské období v těšínských d ějinách netrvalo p říliš dlouho. 129 DSKP ČR, Zden ěk M ěkyna, 9.2.2007. 130 DSKP ČR, Ładysława Krumnikl, 22.12.2005.
45 nenastane zm ěna ve vztahu polská správa – čeští ob čané. Tzn. zda se budou moci čeští emigranti po n ějakém čase vrátit zp ět. Dle vzpomínek Otmara Kolbera se Češi st ěhovali z Fryštátu do Ostravy a N ěmci do Opavy. 131 El Ŝbieta Koch pocházející ze staré Karviné nastínila v rozhovoru základní d ůvod odchod ů Čech ů z Těšínska do Českolovenska – jednoduše m ěli obavu, že Poláci zde z ůstanou natrvalo. 132 Naproti tomu Karlu Niemczykovi, v té dob ě t řináctiletému chlapci, utkv ěla v hlav ě vzpomínka na utíkající ženu (dle jeho slov pravd ěpodobn ě na vlak do Frýdku), která nesla s sebou pe řiny a t ři d ěti. O n ěco pozd ěji v nahrávce dodal, že Poláci Čechy vyhán ěli. 133 Bohužel už nedodal, o které Poláky se jednalo (zda místní nebo z vnitrozemí). Adolf Kaleta osobn ě nepovažoval za n ějaké velké nebezpe čí, když se rozbíjeli okna a byly rozdmychávány národnostní nepokoje, rozlišoval mezi nepokoji česko-polskými a polsko-českými. 134 Jsem p řesv ědčen, že ob ě formy nepokoj ů zna čí totéž, ale domnívám se, že A. Kaleta cht ěl nazna čit rozdíl mezi provokatérem a provokovaným. Dále v rozhovoru pronesl v ětu, která s tím, co je napsáno o vyst ěhování se ze Zaolzí, m ůže znít rozporupln ě, ale jedná se o osobní názor člov ěka, který nem ěl bližší vztah ke zm ěně správy na Zaolzí, většinu času trávil mimo domov v ostravském internát ě. Hovo řil o tom, že v ěděl, že n ěkte ří Češi se „ […] museli vyst ěhovat na frýdecko, ale nespat řuji v tom n ějaké zlo; […] u čitelé s nástupem polské armády se vyst ěhovali odsud (T ěrlicko – pozn. autora) do Čech “. 135 Nahrávající se tímto již více nezabýval a podle rozhovoru prostor k dalšímu rozvedení byl. Nicmén ě Adolf Kaleta si myslí, že a čkoliv česká strana nep řivítala s nadšením p říchod polské administrativy na Zaolzí, tak se to nijak neprojevilo na soužití obou etnik. 136 S výpov ědí respondenta nelze souhlasit. Podobným motivem, který se opakoval v nahrávkách, bylo vytloukání oken. Podobn ě jak p ředchozí respondenti, tak i Stanisława Górniak-Dudowa vypráv ěla, že byly ojedin ělé p řípady, kdy bylo házeno kamení do oken. Nicmén ě už ne řekla ani nenazna čila, kdo by mohl být p řípadným viníkem. Ostatn ě okna se vytloukalo p ředevším v noci. Ale jak vypov ěděla v nahrávce, tak její rodina
131 DSKP ČR, Otmar Kolber, 23.11.2007. 132 DSKP ČR, El Ŝbieta Koch, 5.4.2008. 133 DSKP ČR, Karel Niemczyk, 25.7.2006. 134 DSKP ČR, Adolf Kaleta, 14.2.2007. 135 Tamtéž. 136 Tamtéž.
46 a ani sama nebyla spokojená se situací ve vztazích mezi ob ěma etniky. Hovo řila o n ěkterých Češích, kte ří byli pro ni sympati čtí a slušní a „ […] z ni čeho nic je vzali na policejní stanici, kde byli týráni, byly to velmi nep říjemné záležitosti, protože jsme ty lidi znali, žili s nimi a dob ře jsme se znali […] “. 137 V jejím hlase bylo poznat, jako by cítila vinu, za Poláky z vnitrozemí, kte ří se tímto zp ůsobem chovali k jejich soused ům a výslovn ě je ponižovali. Následn ě se pokusila připomenout n ěkolik jmen, ale krom ě obchodníka Pielucha (popsala jej jako výjime čného člov ěka) si nedokázala jméno nikoho jiného vybavit. Také si vzpomn ěla, že její teta si vzala za muže N ěmce p ůvodem z Brna a pamatuje si, že i oni museli být evakuováni do Protektorátu . Nicmén ě podle jejich vzpomínek jim soused řekl, a ť si z toho nic ned ělají, že se brzy vrátí. 138 V další části rozhovoru již nebylo pátráno po sousedovi, na jakém základ ě a podle čeho tak soudil, že se tak stane – ale je pot řeba brát v potaz, že pov ědomí o možné válce bylo mezi oby čejným lidem p řítomno. Rovn ěž nebylo jasn ě specifikováno, zda ta evakuace byla už za Protektorátu nebo ješt ě v období II. republiky. Vzpomínky Milana Koval číka, Čecha z Pet řvaldu, po p říchodu polského vojska m ěly charakter poukázání na nep říjemné období jeho života. Popisoval, že když n ěkdo m ěl na n ěkoho zlost, tak sta čilo zajít na gmine 139 a říct vyho ďte ho a oni to ud ělali .140 Je pot řeba ale zd ůraznit, že pravd ěpodobn ě to nebylo tak jednoduché, i když p řipouštím, že když se člov ěk se projevit trochu antipolsky, tak m ěl jistotu, že obdrží tzv. przepustke bez powrotu .141 Dále hodnotil, že obdržet takovýto dokument na Vánoce či b ěhem Vánoc a obdržet 24 nebo 48 hodinovou lh ůtu k vyst ěhování se z domova bylo až p říliš drastické. Podle jeho názoru bylo z Pet řvaldu vyhnáno na p ět tisíc osob. V období polské správy po zrušení českých škol navšt ěvoval školu polskou. Vypráv ěl, že ze školního roku 1938/1939 si pamatuje pálení českých knih a u čebnic za školní budovou. Nicmén ě byl stále školou povinný a nevnímal morální a etický dopad pálení knih. N ějaké knihy a u čebnice se snažil uchovat, ale jak říkal, „ […] fakt je ten, že o rok pozd ěji ho řely krom ě českých knížek a u čebnic, rovn ěž polské (zde respondent odkazoval na pozd ější n ěmeckou okupaci) . […] M ěli jsme v té dob ě velmi šikovného a
137 DSKP ČR, Stanisława Górniak-Dudowa, 17.7.2007. 138 Tamtéž. 139 Tzn. na obecní ú řad. 140 DSKP ČR, Milan Koval čík, 5.2.2007. 141 Jedná o dokument, který zakazoval návrat do rodných míst, resp. k zp ětnému překro čení nových československo-polských hranic. (
47 férového u čitele. Jmenoval se Jedynak, pocházel z Polska. […] on se neptal, jestli jsi Čech, Polok, Niymiec[…] “. 142 Z výpov ědi vyplynulo, že zmín ěný u čitel m ěř il všem žák ům stejným metrem. Nahrávající se také ptal, zda byly n ějaké demonstrace. M. Koval čík reagoval, že demonstrovat ani nešlo, protože když se sešli t ři lidi, tak už je bili. Z toho období, jak vzpomínal, pochází tento výrok: Potkají policisté chlapa a ptají se kým je? Odpov ěděl, že je Čechem a už ho za čali bít. Potkají ho znovu a zeptají se na totéž. Chlap jim odpoví, že je Polák a zase ho zbijí. Když toho stejného chlapa potkají po t řetí, ten je ani nepustí ke slovu a říká, ať se ani neptají a jenom bijí. Tento výrok z řejm ě dob ře charakterizuje jednu z mnoha rovin vztahu mezi místním t ěšínským obyvatelstvem a Poláky, kte ří sem přišli z vnitrozemí. Podle M. Koval číka p řišlo na Zaolzí po obsazení až 3000 osob z vnitrozemí jenom do Pet řvaldu. 143 Respondent neuvádí, z jakého zdroje čerpal a ani odkud se to dozv ěděl, rovn ěž ani nahrávající se nezeptal. Zjistit absolutní po čet lidí, kte ří se na Zaolzí vrátili po 2. říjnu 1938 nebo p řišli z vnitrozemí, bude velmi t ěžké. Už jen z toho d ůvodu, že polská správa na T ěšínsku nebyla p říliš dlouhá na to, aby se mohlo provést s čítání lidu. Dále vycházet z po čtu zapsaných dětí a žák ů do mate řských škol či dalších stup ňů vzd ělání by nebylo možné, protože (pokud takové informace jsou dostupné) byly by pouhou nepom ěrnou části. V úvahu v ůbec nep řicházejí matriky. Po čet narozených či zem řelých by nedokumentoval po čet Polák ů, kte ří p řišli z Polska. Ur čitou výpov ědní hodnotu by měly zápisy katastrálních ú řad ů, ale ani zde bychom nenašli odpov ěď na výše položenou otázku. Jednou z nejvíce relativních možností by mohly být tzv. fingerbadrucky 144 , ale otázkou z ůstává, zda by výsledné číslo pomohlo zdokumentovat po čet Polák ů z vnitrozemí. Obávám se, že z řejm ě ne, protože je pot řeba vzít v potaz migraci mnoha osob po 1. zá ří 1939 145 - út ěk p řed N ěmci na východ, odvelení muž ů k obran ě státu či návrat Polák ů z vnitrozemí zp ět do svých domov ů. Koval čík dále uvedl, že ti, kte ří p řišli na Zaolzí, byli následn ě delegování na doly, ale jak poznamenal, jejich míra kompetentnosti v zastávání přid ělených funkcí byla víc než malá. Vypov ěděl, že „ […] ti noví p ředstavitelé, úředníci, techni čtí, administrativní, kte ří p řišli, z řejm ě nebyli zvyklí
142 Tamtéž. 143 Tamtéž. 144 N ěmecké s čítání lidu, které prob ěhlo koncem roku 1939. 145 Byli tací, co p řed nacisty utekli až za Lvov a složit ě (a hlavn ě dlouho) se vraceli zp ět na Těšínsko.
48 na organizování […] tam byl n ějaký řád, systém (na dole – pozn. autora) a s příchodem nové správy zavládnul chaos. Veleli lidé, co tomu nerozum ěli.“. 146 V rámci rozhovoru byla rovn ěž zmín ěna otázka církve, protože rodina M. Koval číka se hlásila k husitské církvi. P říchodem polské správy byly jiné církve, než katolická (která byla samoz řejm ě nejvíce preferována) a evangelická, zrušeny. Respondent vypráv ěl, že když p řišli do katolického kostela v Orlové na faru, tak místní fará ř „ […] znal zdejší pom ěry a říkal, že nás nebude polévat vodou po hlav ě. Táta říkal, že to ani nechceme, že pot řebujeme papír na šachtu “. 147 Tento papír byl zapot řebí k získání práce, resp. k jejímu udržení. S trochou nadsázky lze říct, že m ěl dokazovat loajalitu místních k nové politické a ú řednické správ ě. Poslední otázkou, která byla prodiskutována, byla otázka na téma vyhošt ění ze Zaolzí. Respondent vypov ěděl, že tyto záležitosti moc neregistroval, p ředevším kv ůli nízkému v ěku, ale vzpomínal, že „ […] každý očekával každým dnem, že dostaneme przepustke ewakuacyjnou. To byla katastrofa, kdy v pr ůběhu 24 hodin se museli vyst ěhovat, z vozíkama, traga čama, s ko ňskými povozy […] “. 148 Nedokázal ale odpov ědět, pro č byli n ěkte ří vyhošt ěni a n ěkte ří ne. Podle intonace hlasu bylo možno poznat, že odpov ěď na zadanou otázku nezná. Nicmén ě tvrdil, že „ […] pokud m ěl jeden soused spadeno na druhého, tak to bylo rychlé, sta čilo říct wyciepcie go a bylo “. 149 Ale jak jsem již zmínil výše, tak jednoduše to ur čit ě nefungovalo. Samoz řejm ě mohly zde být případy s takovým postupem, ale ozna čil bych je za ojedin ělé. Již jednou zmín ěný Jerzy Cienciała z Vendryn ě si vzpomíná, že práv ě z Vendryn ě Češi odešli sami, resp. p řed Poláky utekli. Doložil to vypráv ěním o majiteli statku, který hnal p řed sebou všechny krávy, kon ě a sm ěř oval do Frýdku. Dále poukazuje na to, že z Vendryn ě odešly jen čty ři české rodiny, zbylí Češi z ůstali. Situace ve Stonav ě byla podle vypráv ěni Władysława Gałuszki obdobná. Protest ů proti polské správ ě nebylo. Konstatoval pouze, že Češi, kte ří se do Stonavy nast ěhovali, tak odešli sami nebo byli ze Stonavy (potažmo i z Těšínska) vypov ězeni. Česko-polské vztahy ve Stonav ě byly agresivní, ale byly p řítomné pouze slovní poty čky. Na druhou stranu zmínil, že existovala skupina mladých
146 DSKP ČR, Milan Koval čík, 5.2.2007. 147 Tamtéž. 148 Tamtéž. 149 Tamtéž.
49 lidí, která rozbíjeli okna Čech ům. 150 Na soužití to vliv samoz řejm ě m ělo a dovolil bych si tvrdit, že nemalý. V rozhovoru na téma vyhošt ění Janina Glajcar řekla, že ve Vendryni bylo několik Čech ů, kterým se nové pom ěry nelíbily. Její otec ujiš ťoval n ěkteré z nich, že pokud cht ějí, tak se m ůžou vyst ěhovat. Bohužel v rozhovoru nezazn ělo, kdo byl její otec, že mohl p řinejmenším zaru čit jejich bezproblémový odchod. Nahrávající se nijak neptal. Janina Glajcar rovn ěž ve své výpov ědi vzpomínala (podobn ě jak Jerzy Cienciała) na tehdejšího majitele statku, který hnal své krávy na českou stranu. 151 Erichu Motlochovi bylo v roce 1938 14 let, nepamatuje si n ějaké protesty proti obsazení T ěšínska. Vzpomínal, že na Št ědrý den se musel z kolonie zvané při Ociypkovi vyst ěhovat český horník Parna. Vzpomn ěl si, že v ten den bylo u jeho domu nákladní auto a na nábytku m ěl p řipevn ěný váno ční stromek. 152 Nijak zvláš ť to nekomentoval, nicmén ě to dokumentuje, že polská správa byla v rámci své anti české politiky velmi agresivní. Situace s odchodem Čech ů v dnes již neexistujících karvinských kolonií byla r ůzná, ale pom ěrn ě stejná, jako v celém Těšínsku. Ti, kte ří do kolonií p řišli za I. republiky, tak odešli, ale dle n ěj byli i takoví, kte ří zde z ůstali a svoje d ěti posílali pak do polských škol. Následn ě připomenul, že existovaly skupiny lidí, které vracely politický a spole čenský útlak ze strany Čech ů z p ředcházejícího období I. republiky, tzn. že ti, kte ří byli proti Polák ům za I. republiky, „ […] tak ho v noci zbili nebo ho vyhodili z práce za Polák ů. […] Mezi námi mládeži takové t řenice nebylo, to spíše mezi t ěmi staršími “. 153 Podle Rudolfa Płoszka Češi v dob ě polské správy pomalu z Těšínska odcházeli a často docházelo k zneužití vydáváním dokument ů o vyhošt ění. Dále tvrdil, že do dnešních dn ů jsou v Ostrav ě či Frýdku osoby, které toto po čínání polské správy vy čítají 154 . Nicmén ě když zhodnotil národnostní pom ěry v letech 1918-20 a v roce 1938, tak došel k názoru, že si nepamatuje na n ějaké výrazn ější
150 DSKP ČR, Władysław i Jadwiga Gałuszka, 12.1.2007. 151 DSKP ČR, Janina Glajcar, 2.8.2006. 152 DSKP ČR, Erich Motloch, 15.1.2007. 153 Tamtéž. 154 Takové vy čítaní se pak po druhé sv ětové válce obrátilo proti autochtonním Polák ům na Zaolzí.
50 excesy v roce 1938 v porovnání s prvním obdobím, které bylo daleko více národnostn ě vyhrocené. 155 Další výpov ědi respondent ů (nap ř. Jan Grabowski, Alojzy Szotkowski, Władysław Szurman, Józef Jachnicki) se pom ěrn ě shodují v otázce odchodu Čech ů z Těšínska z důvodu jejich nesouhlasu s novou politickou správou nebo že byli vyhnáni či vypov ězeni z území T ěšínska. Hovo řili takto o Češích nebo o pro češích, kte ří se následn ě na podzim roku 1939 vrátili s Němci. 156 Myslím, že to, co se d ělo na Zaolzí po p říchodu polské správy a jaký m ěla práv ě polská administrativa vztah k Čech ům, dob ře popsal Edward Polok z Horní Suché, který k vyhán ění Čech ů řekl následující: „ […] Byli jsme v Polsku. Ti, kte ří zde bydleli už za I. republiky, tak mohli z ůstat. Ti, kte ří p řišli, tak museli odejít, ale byli i Češi, kte ří nebyli zfanatizování, ale p řesto museli odejít “. 157 Dalším příkladem, který poslouží k lepšímu pochopení vztah ů na T ěšínsku, byl výrok Eugeniusza Kocha. V nahrávce vysv ětlil, že ti, kte ří se dokázali p řizp ůsobit novým podmínkám, tak nem ěli žádné obtíže s polskou správou. Ti, jenž brojili proti Polák ům, „ […] sho řeli na pánvi, následovala četnická stanice, kde dostali výplatu (zbili je – pozn. autora) a museli se vyst ěhovat. Práv ě takoví d ělali nejv ětší šum, že je bijí Poláci. “. 158 Odejít, podle jeho slov a jiných pam ětník ů, mohl každý, kdo cht ěl. Polská administrativa nikomu nebránila opustit Zaolzí a p řest ěhovat se do oklešt ěného Českolovenska.
4.2.3. Vztah t ěšínských Polák ů k Polák ům z vnitrozemí
Ve velké radosti, nadšení či dokonce v euforii byl p řijímán p říchod polské armády na Zaolzí v říjnu roku 1938. Záhy se však situace na Zaolzí zm ěnila nejen pro místní polské obyvatelstvo. Autochtonní Poláci dlouho čekali na p řipojení k vysn ěné vlasti, jak to sami popisovali v audio nahrávkách. Nicmén ě vlivem mezinárodní politické situace a zp ůsobem jakým bylo Zaolzí p řipojeno
155 DSKP ČR, Rudolf Płoszek, 18.7.2007. 156 DSKP ČR, Jan Grabowski, 12.2.2007. DSKP ČR, Alojzy Szotkowski, 13.5.2006. DSKP ČR, Władysław Szurman, 16.1.2007. DSKP ČR, Józef Jachnicki, 5.12.2006. 157 DSKP ČR, Edward Polok, 2.2.2006. Tím sfanatizovaným Čechem m ěl E. Polok zajisté na mysli, tzv. české šovinisty , kte ří podn ěcovali a v pr ůběhu mezivále čného období zbrojili proti autochtonním Polák ům. 158 DSKP ČR, Eugeniusz Koch, 2.4.2008.
51 k polskému státu dodnes vyvolává mnoho otázek a ješt ě víc pocit ů (hlavn ě ze strany zú častn ěných). K těm pozitivním pocit ům či ješt ě lépe k pozitivním zm ěnám, které p řineslo p řipojení Zaolzí k Polsku lze řadit snahu polské správy k přem ěně okolí Girové na druhé Zakopane, tak jak to popisoval Alojzy Szotkowski. Dle jeho vzpomínek to byl úsp ěch polského národa (Polák ů na Zaolzí), Polsko cht ělo postavit novou cestu na Girovou, kde by bylo koupališt ě, hotely, h řišt ě atd. Podotkl rovn ěž, že nov ě založené gymnázium v Jablunkov ě m ělo dokonce svého léka ře i zuba ře. 159 Pokud Milan Koval čík nehodnotil kladn ě obsazení T ěšínska, tak z výpov ědi A. Szotkovského vyplývá, že Polsko m ělo zájem a snahu podpo řit region nad Olzou, jen soudím, že se nevydalo tou nejlepší cestou (zavíráním škol, vyhán ění Čech ů atd.). Vzpomínky Jerzeho Cienciały na polské období jsou spojené p ředevším s pobytem polských skaut ů o letních prázdninách, kdy vzpomínal, že pod Prašivou byl tábor, kde chodil si povídat, bavit či tan čit se skauty a z ůstával do pozdních no čních hodin. Druhou vzpomínkou na osmat řicátý bylo získání vysn ěné práce v třineckých železárnách. V období I. republiky nemohl najít práci, protože jeho otec jej neposílal do české školy. Teprve s příchodem Polska se po dlouhé dob ě čekání (až v červenci 1939) dostal práci v železárnách. V rozhovoru konstatoval, že p říliš mnoho ú ředník ů nep řišlo do T řince, v ětšina míst již byla obsazena místními Poláky. Rovn ěž Češi nemohli Poláky na řknout z toho, že by v roce 1938 nedostali práci. Podle J. Cienciały dostali práci i ti, kte ří posílali d ěti do české školy. 160 Vysv ětlení pro č se tak d ělo se m ůže jevit až p říliš zjednodušující, ale pracovat v huti nemohl každý. Władysław Gałuszka na otázku, zda se n ějak zm ěnila jejich sociální situace po p říchodu Polák ů, odv ětil, že nikoliv. „ […] Pokud jde o rodinný život, tak se toho moc nezm ěnilo, otec nadále pracoval na železnici, my jsme studovali (spole čně s bratrem – pozn. autora ), ani finan čně jsme nepocítili, že by nastala k horšímu či lepšímu, […] nebyly žádné problémy “. 161 „[…] když se za čalo zbrojit, tak se (ekonomická) situace zlepšila, (lidé – pozn. autora) si to pochvalovali a když p řišli Poláci, tak to bylo stejné a ješt ě bylo
159 DSKP ČR, Alojzy Szotkowski, 13.5.2006. 160 DSKP ČR, Jerzy Cienciała, 12.10.2006. 161 DSKP ČR, Władysław i Jadwiga Gałuszka, 12.1.2007.
52 levn ěji. Otec když přinesl první výplatu, tak řekl, že je zv ědavý, co se za to koupí. No, nekoupili toho moc, ale mn ě nejvíc zajímalo jenom sladké, protože ho mám rád a otec chválil, že je všechno levn ější“ 162 – t ěmito slovy Erich Motloch zhodnotil ekonomickou situaci rodiny ve sledovaném období. Když bylo pot řeba p řejít hranici, lidé museli mít propustku. Ne každý ji vlastnil a hodn ě lidí p řecházelo hranice na černo. Už jenom proto, že um ěle vytvo řená hranice byla často i n ěkolik metr ů od zabydlené oblasti či procházela v místech, které lokální obyvatelstvo dob ře znalo a tudíž nebylo v silách bezpe čnostních složek uhlídat celou hrani ční linii. Karol Niemczyk vzpomínal, že v prvních dnech polské správy ješt ě nem ěli zloté, a byli tak donuceni chodit na českou stranu na černo.163 První výraznou zm ěnu, kterou Karel Niemczyk pocítil v pr ůběhu osmat řicátého, bylo uzav ření otcova obchodu a dále, že „ […] sousede se zm ěnili, Češi odešli, p řišli noví (sousedé – pozn. autora) , my jsme ihned obdrželi polské ob čanství. […] Jako malí kluci jsme o tom moc nep řemýšleli a otci to bylo jedno “. 164 Lze jen zt ěží usuzovat, pro č to bylo jeho otci jedno, v rozhovoru se o tom již nijak nepojednává. Zajímavou vzpomínku na polskou správu m ěl Otmar Kolber, který vypov ěděl, že spole čně s kamarády b ěhali kolem voják ů a tank ů a vzali n ějakou munici, čímž byli potrestáni dv ěma dny, kdy museli umývat kola. 165 P říhodný a praktický trest pro mládež. Józef Jachnicki vzpomínal, že do domu, kde probíhal rozhovor, se nast ěhovali teprve v polovin ě polské správy, čili koncem ledna či po čátkem února 1939. Zd ůraznil, že spole čenský a kulturní život byl velice čilý, ale na druhou stranu podotkl, že „ […] to období zap říčinilo mnoho zla, protože p řišlo hodn ě lidí z Polska a zdejší region neznali. […] a ti lidé, co byli Poláky a za Čech ů práci nedostali, šli te ď prosit o práci. Odpov ědí jim bylo, já Vás neznám, takže práci nedostal“ .166 Pro mnoho zdejších Polák ů to bylo velmi nep říjemné, obzvlášt ě když s příchodem nové vlády o čekávali, že bude i práce. Dozvuky ekonomická krize z po čátku 30. let minulého století byly p řítomné
162 DSKP ČR, Erich Motloch, 15.1.2007. 163 DSKP ČR, Karol Niemczyk, 21.8.2006. 164 DSKP ČR, Karel Niemczyk, 24.8.2007. 165 DSKP ČR, Otmar Kolber, 23.11.2007. 166 DSKP ČR, Józef Jachnicki, 5.12.2006.
53 i na sklonku mezivále čného období, stejn ě tak národnostní diskriminace p ři snaze obdržet a hlavn ě udržet si práci. Koch Eugeniusz v rozhovoru zd ůraznil, že pokud za I. republiky existovalo trojité pojmenování m ěst (nap ř. Bohumín, Bogumin, Oderberg), tak za polské vlády na T ěšínsku existovaly pouze polské názvy. 167 Na jednu stranu je pochopitelné, že noví majitelé t ěšínského panství cht ěli celý region v co možná nejkratším čase p řizp ůsobit a za členit do administra čních struktur II RP, nicmén ě obrali v některých p řípadech p řístup, který se ne vždy slu čoval s dobrými mravy. Někte ří z respondent ů si nepamatovali, jakým zp ůsobem se zm ěnila jejich situace (především ekonomická) v dob ě polské správy. D ůvodem byl p ředevším nízký v ěk a z toho plynoucí bezstarostný život. Nap říklad se jedná o Janinu Glajcar, Karla Niemca nebo o Emilii Kotas, která dodala, že ty vztahy jsou v menší mí ře podobné dnešním dn ům (myšleno v obecné rovin ě, nejenom v rámci česko-polských vztah ů) – lidé byli rozd ěleni na dv ě strany, byla nenávist, byl šovinismus. 168 Je zde pot řeba zd ůraznit, že zm ěna v národnostních vztazích se výrazn ě zlepšila – už se nerozbíjejí okna, nepropouští se z práce kv ůli národnosti, a nebo kv ůli vyu čovacímu jazyku školy dít ěte. Polská správa mj. p řisp ěla k zavedení elekt řiny ve Vendryni. Józef Marosz na to s úsm ěvem vzpomínal, že oni v mezivále čné dob ě doma nem ěli ani rádio, svítili si petrolejovými lampami, ale teprve za Polák ů zavedli elekt řinu, p ředtím chyb ěly peníze (nezd ůraznil však komu, zda jim v rodin ě nebo obci, jakožto české administrativ ě). 169 Maria Peterek, jedna z nejstarších respondentem vzpomínala, že situace po obsazení Zaolzí se velmi zm ěnila. Nedokázala to ale nijak vysv ětlit. Nicmén ě pokra čovala a tvrdila, že každý kdo m ěl dobré postavení, tak si už jej udržel, avšak záleželo, jestli lidé m ěli práci či ne. 170 Výpov ěď El Ŝbiety Koch stojí na pomezí. Vypráv ěla, že u nich doma byl vstup polských jednotek p řijat kladn ě. „ […] nám to nijak nevadilo, protože jsme byli Poláci “. 171 Dokonce uvedla, že české d ěti, jejichž rodi če se rozhodli z ůstat, za čaly navšt ěvovat polské t řídy. Dennodenní život ve škole byl bezproblémový,
167 DSKP ČR, Eugeniusz Koch, 25.3.2008. 168 DSKP ČR, Janina Glajcar, 2.8.2006; DSKP ČR, Karel Niemiec, 24.8.2007; DSKP ČR, Emilia Kotas, 1.8.2006. 169 DSKP ČR, Józef Marosz, 16.2.2007. 170 DSKP ČR, Maria Peterek, 5.9.2007. 171 DSKP ČR, El Ŝbieta Koch, 5.4.2008.
54 nepamatuje si, že by se mezi sebou hádali či by polština šla n ěkterým Čech ům lépe než Polák ům, ale upozor ňuje, že ne všichni m ěli jazykové nadání. 172 Dle Emy Sikory byli tací, co chodili v noci a vytloukali okna i tam, kde byly malé d ěti, což nebylo zrovna nejlepší pro usmí ření mezi ob ěma etniky, ale vytloukat okna p řes den není zrovna obvyklé. A když už vyvíjet takovouto činnost, tak ve čer či noc se k tomu zdají být nejp říhodn ější. 173 Ve své výpov ědi Stanisława Górniak-Dudowá poukazovala na neznalost místních pom ěrů Poláky z vnitrozemí. Když p řišli, tak okamžit ě za čali likvidovat existující obchody. V jejím hlase bylo cítit opovržení t ěmi lidmi, kte ří, jak říkala, cpali se do všeho . Jen u čitelé se dokázali adaptovat na situaci, která se vytvo řila příchodem polské armády. Dále konstatovala, že pokud se vyd ělávaly peníze, tak se žilo p říjemn ě, všude bylo pom ěrn ě levn ě.174 Učitelka Anna Mech si pamatovala, že ve školním roce 1938/1939 m ěla ve t říd ě čty ři polské d ěti a 27 českých 175 , což dokazuje, že v Rychvald ě Češi zůstali. Vzpomíná si, že p řijelo strašn ě velké množství lidí z Polska, a že do její třídy chodila i dcera finance. Krom ě ní a u čitele Burysty pocházeli všichni z Polska. Velmi negativn ě se ohradila v ůč i akci z 15. srpna 1939. V ten den se sjeli poutníci do Rychvaldu, ke se m ěl vysv ětit husitský kostel na katolický. Samoz řejm ě lidé proti tomu protestovali a A. Mech se nelíbilo, když je Poláci bili pendreky. 176
4.2.4. P říb ěh 1. – Helena Bajtek z Nýdku
V roce 1938 Helena Bajtek skon čila obchodní akademii v Cieszynie, kde chodila na propustku, protože na pas nebyli peníze. Ten se dal vyrobit jenom v Ostrav ě a to bylo, dle jejich slov (podle finan čních a časových možností rodiny), neúnosné. Propustka pro ní byla jednoduší, stála jenom 5 korun. Sta čilo p řijít na obecní ú řad v Byst řici a za p ět korun a razítko obdržela propustku. Jedinou nevýhodou, kterou uvedla bylo, že propustka m ěla platnost pouze p ůl roku a bylo proto zapot řebí i často vyráb ět.
172 Tamtéž. 173 DSKP ČR, Ema Sikora, 10.10.2006. 174 DSKP ČR, Stanisława Górniak-Dudowa, 17.7.2007. 175 DSKP ČR, Anna Mech, 31.7.2006. 176 Tamtéž.
55 V roce 1938, když chodila p řes most do Cieszyna, tak Ti celníci jí často říkali, že My Vám to brzy zarazíme, to špacírování do Polska, už se Vám to kon čí. Sama do dnešní dn ů neví, co tím m ěli na myslí. Nicmén ě v nahrávce uvedla, že v ěděla, že existuje velmi napjata mezinárodní atmosféra. 177 Vzpomínala, že když byl n ějaký český národní svátek, tak p řejít hranici bylo velmi obtížné, protože nás n ěcht ěli pustit. N ěkdy se dokonce stalo, že se nedostala do školy. Jako příklad uvedla říjnové svátky, kdy celníci říkali Máme svátek, nikam nep ůjdete a do Polska ji nepustili. Následn ě ve škole m ěla absenci, i když se snažila vysv ětlit, že d ůvodem pro č nep řišla do školy bylo, že ji celníci necht ěli pustit p řes hranici. Helena Bajtek se jednoho dne rozhodla koupit uzené šproty (2 złote/kg), koupila si šproty za 20 groš ů a nesla je mamince, protože jak uvedla, její maminka je m ěla strašn ě moc ráda. Bohužel šproty p řes hranici nep řenesla, i když je m ěla schované v tašce a už polský celník jí donutil jít šproty vrátit. Podle jejích vzpomínek museli každý den otev řít aktovky, kde celníci z obou stran hranic hrabali dost dlouho, ale jak sama p řiznává jít vrátit ty šproty bylo zna čně nep říjemné a potupné. Další podobný p řípad se Helen ě Bajtek stal v souvislosti s nákupem ve školním obchod ě, kde bylo možno koupit mj. sešity, knihy, formulá ře, n ějaké drobnosti, ale i housky se salámem anebo s játrovou paštikou. Jelikož onu játrovou paštiku neznala, tak si housku za 15 groš ů koupila, ale dala přednost p říprav ě na hodinu a housku už nestihla sníst. Jak sama říkala, nejhorší byl d ějepis. Ú četnictví a po čítání to m ěla ráda, ale d ějepis nikoliv . Do housky si sta čila jen kousnout. Na polské stran ě bylo všechno v po řádku, ale když p řišla k Čech ům, tak si jí ten celník zeptal Co to máte? , odpov ěděla jsem, že je to moje sva čina. A jelikož byl ned ůvěř ivý, tak musela housku vytáhnout z aktovky, rozbalit a ukázala mu dvakrát kousnutou housku. Celník se jí zeptal, To máte na šmugel, co? 178 Strašn ě ji to zamrzelo, tak vzala housku a položila na okénko celnice a pomalu odcházela. Celník za ní volal, bála se a čekala, kdy vyst řelí. Díky tomuto zdržení na celnici už nestihla vlak dom ů. Podle ní tyto dv ě události dokumentují, jaký byl její vztah k Čech ům a tvrdila, že Češi takto Poláky velice často obt ěžovali.
177 Osobn ě si dovolím soudit, že podobné výroky vycházeli spíše od nacionáln ě lad ěných jedinc ů, než aby m ěly v ětši platnost. 178 Šmuglování – pašování.
56 Když p řišla Polska , tak to bylo její š ťastné životní období. Snažila si sehnat práci. Napsala do t řineckých železáren, ale odpov ědí ji bylo, že oni polskou obchodní akademii neuznávají, a že ji do práce nevezmou. P řesto m ěla št ěstí. Požádala maminku, aby se za dceru p řimluvila u kn ěze Bergera, zda neví o n ějaké vhodné práci. Ten p řislíbil, že se po n ějaké práci poohlédne a dá v ědět. Netrvalo to dlouho a p řišli za ní t ři osoby, že pro ni mají nabídku práce. V ůbec nev ěděla, o koho se jedná a jak ji našli. Vysv ětlili ji, že kontakt získali p řes kn ěze Bergera, a že jsou pracovníky Zrzeszenia Młodzie Ŝy Polskiej w Czechosłowacji. 179 Řekli ji, že od následujícího dne ji zam ěstnají. P řed samotným obsazením Zaolzí bylo cítit nap ětí. V té kancelá ři pracovala, psala na psacím stroji, však poci ťovala, že se něco d ěje. Po kancelá ři se procházel Emanuel Guziur, Władysław Sikora, Józef Raszyk, všude viseli polské vlajky. Tvrdila, že ji politika nezajímala, že byla ráda, že má práci. Po návratu z práce potkala svého otce, který byl ve velmi dobré nálad ě a sd ělil jí, že Poláci p řijdou na Zaolzí. Tak se dozv ěděla o po čínajícím připojení Zaolzí k Polsku. Když p řišla druhý den do práce, tak v kancelá řích nikdo nebyl. Najednou se otev řely dve ře a v nich u čitel Walek, který ji požádal, aby šla s ním do jiné kancelá ře. Tam sed ěl již nový školní inspektor Kazimierz Ku śnierz, který ji záhy vysv ětlil, že zakládá školní inspektorát na české stran ě180 a zda by necht ěla u n ěj v sekretariát ě pracovat. Souhlasila. Na míst ě jí vypsal smlouvu. Následujících 11 měsíc ů byly pro Helenu Bajtek, jak tvrdila, nejkrásn ějším obdobím životním obdobím. Na inspektorátu byla v kontaktu jenom s učiteli, vy řizovala personální záležitosti atd. Helen ě Bajtek bylo tehdy 19 let, když p řišli Poláci. Na n ějaké slavnosti, manifestaci si nevzpomíná. Pamatuje si pouze, že lidé s kv ětinami vítali vojáky. A Češi když odcházeli, tak sta čili zast řelit dva Poláky. Pravd ěpodobn ě to byl jejich neuvážený čin, vyprovokovaný horlivou snahou je vyhnat i p řesto, že polské vojsko v Byst řici ješt ě nebylo. Na téma vyhán ění Čech ů konstatuje, že utíkali sami, a že v Byst řici bylo málo Čech ů. Tvrdila, že se všichni po p říchodu vojsk cítili š ťastn ě, nikdo se však nemstil. Ti, co se v nových pom ěrech necítili,
179 Sdružení polské mládeže v Československu, hlavní kancelá ře m ěli v hotelu Piast v Českém Těšín ě. 180 Českou stranou je zde myšleno Zaolzie. Ne že by v regionu žádný neexistoval, ale po p řevzetí Zaolzí Polském, všechny československé ú řady ukon čili svoji činnost. Na místo nich bylo zapot řebí vybudovat nové, již polské.
57 tak odešli. Jednalo se hlavn ě o trojici muž ů Mi čko, He čko, Šturc. Podle H. Bajtek zmín ění pánové byli čeští šovinisté , kte ří pomáhali čechizovat místní obyvatele. Takže Ti sami odešli a po druhé sv ětové válce se vrátili, jako nejv ětší komunisté. Díky své práci ve školním inspektorátu ví, jak vypadala situace záležitost českých škol na Zaolzí. Ty byly všechny zlikvidovány, existovaly jenom polské. V zam ěstnání nikdy nemluvili, že by byly n ějaké konflikty mezi Čechy a Poláky. Taky si vzpomíná na jednoho obchodníka s koženými taškami, kterému d ělala účetnictví. Ten se jí jednou sv ěř il, že už t ěch Polák ů má dost, že jsou zlí a že se až příliš roztahují. 181
4.2.5. P říb ěh 2. – František Gil z Dolní Lutyn ě
Příb ěh Františka Gila z Dolní Lutyn ě je nemén ě zajímavý. A čkoliv svoji výpov ěď vedl v polském jazyce či p řecházel voln ě do ná řečí typické pro t ěšínské Poláky, tak se p řece jenom cítí být více Čechem. Jeho otec pracoval v Doubrav ě v dole, tudíž jejich finan ční situace byla stabilní. Na rok 1938 vzpomíná jako na období, kdy si uv ědomil, že je více Čechem než Polákem, a čkoliv jeho matka pocházela z místní polské rodiny. 10. října 1938 polská vojska obsadila N ěmeckou Lutyni 182 , a tak byl František Gil donucen za čít navšt ěvovat polskou školu, do te ď chodil do školy české. V polské škole na n ěj volali, že je čechofil, cítil se odstrkovaný, a že do této skupiny nepat ří. Tvrdí, že dodnes si dob ře pamatuje, jak na n ěj k řičeli, že je n ěco jiného. 183 Tuto skute čnost z řejm ě podtrhuje fakt, že jeho otec, dle jeho vypráv ění, m ěl na šacht ě vedoucí funkci a své zam ěstnance polské národnosti p řesv ědčoval, aby za čali posílat své d ěti do českých škol. A to byl také z řejm ě d ůvod, pro č dostala jeho rodina 14-ti denní lh ůtu na opušt ění svého domu a byla donucena se p řest ěhovat do Ostravy. Avšak díky pomoci sousedky, která byla sest řenicí dr. Wolfa, významného právníka ve Fryštát ě184 , mohli v Lutyni z ůstat. Nicmén ě jejich otec se do Ostravy p řest ěhovat musel. Následující sociální a hlavn ě finan ční situace nebyla nijak p říjemná. Nem ěli dostatek pen ěz na obživu, otec jim nem ěl jak z Protektorátu posílat peníze a jak
181 DSKP ČR, Helena Bajtek, 29.1.2007. 182 Dnes Dolní Lutyn ě 183 DSKP ČR, František Gil,, 4.12.2005. 184 V Katowicích v roce 2002 vyšla monografie Krzystofa Nowaka – Leon Wolf (1883-1968). Biografia polityczna.
58 vypov ěděl, „ […] nikoho to ani nezajímalo […]. Byli jsme prakticky žebráci, závislí na tom, zda n ěco dostaneme nebo ne. “. Díky pomoci a p ředevším finan ční jeho strýce a tety, kte ří se v r. 1938 vrátili z Polska, m ěli nap ř. peníze na koupi droždí na velikonoce, na sirky i s ůl. Další událostí, která byla pro n ěj v roce 1938 velmi nep říjemná, jak vypov ěděl, byl útok dvou pro n ěj rozpoznaných mládenc ů. Ti p řišli do dvou týdnu po nuceném odchodu otce do Ostravy. Vymlátili okna. Kameny a k ůly od plotu. „ […] všechno nám to padalo do postele, museli jsme utéct z domu, schoval jsem se za studnu. Vzpomínám, že svítil tehdy m ěsíc, takže jsem m ěl možnost rozpoznat o koho jde. Poznal jsem 2 lidi. Byl to pro m ě nep říjemný zážitek, bylo mi 13 let a najednou vidím, jak se t říští sklo, nešlo se nijak bránit, nebyl čas diskutovat. “185 Tento incident nebyl nikdy prošet řen policií, a čkoliv o to usilovali.
4.2.6. P říb ěh 3. – Radomír Jurdín z Rychvaldu
Vzpomínky Radomíra Jurdína z Rychvaldu nejsou na období roku 1938 a 1939 nijak pozitivní. Vzpomínal, že ohromná v ětšina polský zábor nikterak nevítala, ba naopak považovala jej za nesprávný, vzhledem k pro české orientaci obyvatelstva Rychvaldu. Popisoval to slovy, že to bylo nep řijatelné, jaksi nevhodné . Tvá ř odporu k polské administrativ ě dali i rychvaldské demonstrace. Všechny t ři byly rozehnány vojenskou policií a n ěkdo dostal i pendrekem. První demonstrace m ěla snahu znovuotev řít husitský kostel. Povídalo se, že pokud se sejde víc lidí, tak se kostel zase otev ře. R. Jurdín zkonstatoval, že kostel spíše plnil úlohu kulturní než náboženskou. V kostele se organizovaly plesy, velkou události byly oslavy upálení M. Jana Husa (takto se v kostele sešli i lidé, kte ří do kostela obvykle nechodili). Druhá demonstrace si m ěla vymoci otev ření české školy. M ěly se sejít všechny d ěti a jejich rodi če, kte ří cht ěji otev řít českou školu, ale demonstrace byla rozhnána ko ňmi. T řetí demonstrací si m ěli ob čane vymoci plebiscit a podle výsledku by se rozhodlo, zda území p řipadne Polsku či nikoliv. 186 Dále vzpomínal na odchod Čech ů
185 Tamtéž. 186 Bohužel nepoda řilo se mi zjistit, kdo ty demonstrace organizoval. Respondenti z Rychvaldu se shodují , že ty demonstrace prob ěhly, ale nikdo z nich ne řekl, jakým zp ůsobem byly organizovány. Troufám si tvrdit, že nijak, resp. tzv. šuškandou se domluvil termín, místo i d ůvod.
59 z obsazého pohrani čí. Rozlišoval na ty, kt ěř í už zde necht ěli z ůstat a na ty, kte ří byli nuceni odejít. Všiml si, že nucen ě odcházejí p řevážn ě osoby p ůvodem z Hali če. Vypráv ěl, že když došlo k ur čitému uklidn ění situace, tak místní české obyvatelstvo bralo polskou okupaci jako legraci, jako p říklad uvádí, p řehnané využívání policistova polského pendreku, naproti tomu český četník nem ěl pendrek, takže mohl jenom člov ěka napomenout. Co se tý če školství v období polské správy, tak v prvím roce záboru byl zachován český školní systém, ale na další léta se p řipravovala zm ěna ve vzd ělávání, od 7let na sedm let .187 Neexistence českých škol se negativn ě odrazila na spole čném vztahu obou národ ů. Ve škole jim nic ne říkali, ale čekalo se, že když Polák ům nechájí jejich školy, tak ty české pro zm ěnu nechají nám. S návšt ěvou polské školy n ěměl problém, a ani mu nebylo vytýkáno, že chodil do české. Co je pot řeba zd ůraznit, tak v dob ě polské správy byl levný a neoby čejné dobrý alkohol. V rozhovoru sám sebe se ptal, kolik bylo t ěch flašek, bun čků, jak se říkalo, t řetinkové vodky? stála asi 60 groš ů – toho byly fúry . Za Poláku jezdil si české noviny kupovat do Poruby, ale p řiznal, že se hodn ě v té dob ě pašovalo. Lidé to cítili pon ěkud nep řirozen ě, najednou tu je hranice. Dále vypráv ěl, jak na Vánoce roku 1938 jel k p říbuzným bez propustky do Slezské Ostravy a zp ět. Část jeho rodiny byla vypov ězena, část odešla sama, n ěkte ří zůstali. Vzpomn ěl si rovn ěž, že n ějaká uvítací slavnost prob ěhla, ale vojáci nebyli spokojeni z její ú časti, prost ě – jako by se nic nestalo. 188 Stejn ě tak zaznamenal nátlak na svoji osobu i rodinu. Podle jeho vypráv ěni to byl jeden z místních, který p řesv ědčoval k p řestupu ke katolické církvi, a aby se člov ěk p řihlásil k polské národnosti. Tvrdil ale, že šlo o pouhý verbální a p řesv ědčovací nátlak. I tak to bylo pro n ěj nep říjemné. Existence samotná však ohrožena nebyla. Pamatoval si, že z Polska p řišlo hodn ě lidí. P řevážn ě byli zam ěstnáni jako pracovníci na dolech, ú řednící na pošt ě, byli to policisté, celníci; v samospráv ě už tak ani ne. Spytoval sv ědomí a říkal, že my Češi jsme dokázali být i škodolibí.
187 A čkoliv tato reforma byla vytýkána z jednoduchého hlediska. České mezivále čné školství bylo devítileté, takže snížení po čtu t říd by z řejm ě vedlo ke snížení vzd ělání. 188 Díky p řevažujícímu českému etniku v Rychvald ě, ani nešlo o čekávat v ětší ú čast.
60 Když se schylovalo k válce a následn ě k porážce Polska, tak ze strany českého obyvatelstva byly slyšet slova: nejd řív vy proti nám, te ď oni proti vám .189
189 DSKP ČR, Jaromír Jurdín, 24.1.2007.
61 5. Záv ěr
Na p řipojení T ěšínska k Československu neexistuje jednotný názor. Někte ří historici toto p řipojení vysv ětlují jako okupaci a zneužití obtížného mezinárodního postavení Československa. Jedná se p ředevším o české a část polských historik ů (nap ř.: Gawrecki, Valenta). Jiným pohledem na p řipojení je stanovisko p řevážn ě polských historik ů, kte ří tvrdí, že říjen 1938 byl od čin ěním července 1920 (nap ř.: Chlebowczyk, Wiechowski). 190 Ani s odstupem 70 let, nepanuje na T ěšínsku jednotný výklad podzimních událostí roku 1938. 191 Převážn ě z české strany je vid ět negativní postoj k připojení, Poláci to naopak uvítali. Samoz řejm ě nem ůžeme zde mluvit paušáln ě, že Češi to tvrdí tak a Poláci jinak. V řadách obou etnik existují jednotlivci i skupiny, které tento akt p řijímají či ho odsuzují z výše uvedeného hlediska, tj. komplikovaného mezinárodního postavení Československa či jiného. Dovolím si tvrdit, že mnichovská dohoda byla akcelerátorem 192 vstupu beckovských vojsk v 1938 roce na T ěšínsko. N ěkte ří to chápali jako zradu, jiní jako kone čné zadostiu čin ění. V kone čném d ůsledku zap říčinil ro ční pobyt polských jednotek na T ěšínsku a polská správa, již tak negativní pohled na Poláky v Československu. Nesmíme však opomenout, že práv ě Polsko bylo první zemí, kam se po vytvo ření Protektorátu obyvatelé II. republiky uchýlili. Po samotném p řipojení T ěšínska došlo k okamžitému zavedení polštiny jako ú ředního jazyka, české a komunistické organizace byly zakázány. České školy byly uzav řeny, čímž polská správa prakticky zahájila postupnou asimilaci českého etnika na Zaolzí. Poláci na T ěšínsku nedokázali využít této p říležitosti ke zlepšení vlastní situace, doznali pouze zlepšení v národnostním pom ěru, nebo ť se te ď stali preferovan ější skupinou než Češi a N ěmci. Snaha místních Polák ů dostat se na vyšší místa v administrativ ě po Češích, kte ří se odst ěhovali, byla tak řka marná. Takto uvoln ěné pozice byly ve v ětšin ě p řípad ů udíleny Polák ům z vnitrozemí. Ani ekonomická prosperita regionu nebyla zlepšena, ba naopak
190 ZAHRADNIK, Stanisław: cit. dílo, s. 24. 191 Internetová diskuze m ěsta T řince (http//www.trinec.cz/diskuze) je zdárným p říkladem stále přetrvávající animozity mezi n ěkterými jedinci v ůč i polskému nebo naopak v ůč i českému etniku na Zaolzí. 192 Toto slovo jsem použil zám ěrn ě. Zdá se mi, že vyjad řuje nejvíce neutrální stanovisko k dané problematice. Samoz řejm ě je možný i jiný výklad, jako nap ř. okupace pohrani čí polskými vojsky, anexe, zábor či obsazení t ěšínského území.
62 se zhoršila. V zásad ě lze říci, že T ěšínsko se po p řipojení stalo jedním z mnoha region ů Polska. Nelze ani dokonce tvrdit, že by se vztahy mezi Poláky a Čechy na T ěšínsku výrazn ě zlepšily. Domnívám se, že došlo k jejich zhoršení. Te ď se role vym ěnily, k řivdy a národnostní útlak byl pro zm ěnu ze strany Polák ů v ůč i Čech ům (ale i tady je pot řeba rozlišit mezi Polákem-z vnitrozemí a Polákem-ze Zaolzí a také Čechem-z vnitrozemí, Čechem-ze Zaolzí, potažmo i Čechem-který se p řist ěhoval či byl ú ředn ě p řesunut na Zaolzí za I. republiky). Józef Jachnicki zhodnotil jedenáct m ěsíc ů polské správy na T ěšínsku velmi výstižnými slovy, které charakterizují nejenom vztah k Poláků z vnitrozemí, ale i vztah obou etnik na Zaolzí v mezivále čném období: „ […] myslím si, že ten rok, nám Polák ům, nebyl nijak prosp ěšný. Lepší je znát nep řítele a s ním bojovat a vést, řekn ěme, vít ězné nebo nerozhodné bitvy, než dostávat pendrekem po hlav ě za to, že jsi byl Polákem, že jsi nem ěl práci a nem ěl jsi tak čím nakrmit d ěti […] “. 193 Snahou byl objektivní p řístup ke zvolenému tématu, ale jelikož historik nezkoumá objektivní pravdu, nýbrž pouze subjektivní zachycení minulosti, která ne vždy p řibližují danou skute čnost (m ůže být zám ěrn ě zkreslena). Proto také historik stojí na pomezí objektivity, jenž je pro něho cílem, ale nedosažitelným. Dále bylo zapot řebí, abych hodnotil každý pramen zvláš ť. Nebo ť i když představují jednotný soubor pramen ů, vycházejí každý z jiného prost ředí, jenž je ovlivn ěno nap ř. vztahem menšiny a v ětšiny či náboženstvím, ale také (a hlavn ě v případ ě rozhovor ů) pam ětí. Soubor nahrávek, které jsem m ěl k dispozici p ři psaní diplomové práce, mi pomohl porozum ět situaci, která nastala na sklonku 30. let minulého století a hlavn ě jak byl vnímán rok 1938 polskou a českou spole čností na T ěšínsku. Na základ ě poslechnutých rozhovor ů a s použitými prameny a literaturou lze jasn ě dokázat, že stav spole čnosti podél Olzy se diametráln ě zm ěnil. Nejv ětší vliv na zm ěně m ěla samoz řejm ě mezinárodní situace, která se pro Československo a Polsko výrazn ě zhoršila od 30. let 20. století. Nelze ovšem opomenout, že k oné zm ěně oba státy výrazn ě p řisp ěly. A lze jen zt ěží usuzovat, který ze stát ů m ěl v ětší či menší podíl. Jak Československo, tak i Polsko m ělo své d ůvody p ři realizaci své politiky v ůč i druhému a v ůč i Zaolzí jako takovému. Nicmén ě na časování záboru
193 DSKP ČR, Józef Jachnicki, 5.2.2006
63 Těšínska nebylo nejlepší. Z toho pak vznikl lživý stereotyp, který se udržuje dodnes a v rozhovoru s Wandou Froryanovou to rovn ěž zazn ělo. Vypráv ěla: „ […] tehdy byla velmi zlá hodina, ministrem zahrani čních v ěcí byl Józef Beck, […], Polska tady šla, když N ěmci šli pro Sudety, to bylo ve stejné dob ě, […] oni s těmi Němci vstoupili, a že republiku okrojili, a proto vznikl takový špatný dojem z Polák ů, že oni ve stejnou dobu, když šli N ěmci, tady p řišli […] “. 194 Vzorek nahrávek, který jsem m ěl k dispozici, byl p říliš malý, abychom mohli dokonale poznat události z přelomu let 1938 a 1939. Bylo by zapot řebí mít vzorek desetkrát v ětší, rovnom ěrn ěji rozd ělný mezi ob ě etnika a ú čelov ě zam ěř ený na zkoumané období v této diplomové práci. I když nahrávky tvo ří ucelený soubor pramen ů, tak cíl po řízení byl v uchování vzpomínek lidí, kte ří v pr ůběhu 20. století zažili mnohé politické a ekonomické zm ěny. Tudíž nahrávky nebyly po řízeny ú čelov ě pro diplomovou práci. Nicmén ě vyt ěžitelnost z rozhovor ů pro zkoumané období bylo v mnoha p řípadech dosta čující. Samoz řejm ě bych up řednostnil v ětší vyt ěžitelnost, ale je to dáno (jak již bylo zmín ěno) cílem po řízení nahrávek. Doc. Ji ří Urbanec, literární historik, napsal ve svém článku, že po první sv ětové válce Češi a Poláci nežili spolu , ale vedle sebe .195 Já si dovolím tvrdit, že tak bylo i v osudném roce 1938. Místo sjednocení proti spole čnému nep říteli, tak brojili proti sob ě a nejvíce se to pak odráželo na oby čejném člov ěku. A čkoliv se v otázce spojenectví oba státy rozcházely, a ť už v otázkách finan čních či ve sm ěř ování zahrani ční politiky, tak z vývoje v mezivále čné dob ě nelze nikoho vinit. Geografické vymezení hranic, resp. jejich vytvo ření po první sv ětové válce a historické zkušenosti, nadiktovalo vývoj a směr obou republik jako nejednotvárný a někdy i jako protich ůdný. Zaolzí bylo v politice obou stát ů ur čujícím prvkem jednání. Zaolzím politika republik v roce 1918 za čínala a v roce 1938 Zaolzím kon čila. Achillova pata obou diplomacií. Je paradoxem, že si lidé na Zaolzí p řipomínají rok 1938 dv ěma r ůznými zp ůsoby. Na jedné stran ě je rok 1938 posuzován na základ ě Mnichova a všeho, co k tomu pat ří. Na stran ě druhé jsou (ve v ětšin ě p řípad ů) Poláci (a ť už místní nebo v Polsku), kte ří vnímají rok 1938 z pohledu p řipojení Zaolzí k Polsku. Poláci
194 DSKP ČR, Wanda Floryanowa, 7.4.2006. 195 URBANEC, Ji ří: Tradice polské literatury na území České republiky . S. 2. [online; cit. 2006-12- 30]. Dostupné z WWW:
64 v rozhovorech hovo řili o op ětovném p řipojení, Češi o záboru či obsazení. Osobn ě bych se nep řiklonil ani k jednomu názoru, protože op ětovné p řipojení bylo po více jak 600 letech, a to již za op ětovné p řipojení nepovažuji. Časový rozdíl je p říliš velký, nemluv ě o významu, jaký m ělo a dosud má Zaolzí v uhelných dolech a hutích a dále pak (což je d ůležit ější) se zm ěnil politický, sociální a hlavn ě mentální stav spole čnosti. Oproti tomu má český zábor velmi pejorativní význam, který je ze strany Čech ů zcela pochopitelný, i když akt p řevzetí moci na Zaolzí byl dop ředu dohodnut (i když ultimativn ě196 ). P řidržel bych se proto výlu čně pojmenování, že šlo o p řipojení regionu k Polsku. Polsko se po celou mezivále čnou dobu stavělo odmítav ě k československé menšinové politice a snažilo se vyjednat lepší podmínky pro postavení Polák ů v Československu, a ť už to finan ční či morální pomocí. Lze tak s jistotou říci, že to, proti čemu celá léta Polsko a Poláci bojovali, za čali (polská správa na Zaolzí) od října 1938 sami uplat ňovat v ješt ě v ětším rozsahu a ost řeji než Češi v období do Mnichova . Nechci nijak po čínání Čech ů v pr ůběhu mezivále čného období omlouvat. 197 Z bádání mi vyplynulo, že činnost polské administrativy v roce 1938 nebylo zrovna nejvlídn ější menšinovou politikou. 198 V mnoha výpov ědích pam ětník ů zazn ěla slova kritiky na Poláky z vnitrozemí, kte ří p řišli na území Zaolzí a za čali se chovat nep řim ěř en ě v ůč i nov ě vzniklým podmínkám. 199 Nemluv ě o tom, že v ůbec neznali místní pom ěry a citlivé národnostní vztahy, které svým jednáním ohrozili. A tato jejich politika následn ě ovlivnila stovky lidí z obou etnik a p ředznamenala vztahy, jejichž výsledek m ěl teprve nastat po roce 1945. Budu souhlasit s Ivo Baranem, že pokud by Češi za I. republiky uplat ňovali stejný metr v politickém, spole čenském a kulturním život ě, tak se obávám, že polská menšina by dnes již neexistovala. 200
196 Nicmén ě i zp ůsob dohodnutí vyvolává otázky, stejn ě tak (jak již bylo zmín ěno) otázka správného na časování p řevzetí polskou správou. 197 Sami si v ůč i Polák ům na T ěšínsku nepo čínali nejsv ědomit ěji. A ť už se jedná o neúm ěrné pr ůtahy na ú řadech (nap ř.: polské gymnázium v Orlové bylo zestátn ěno až v 1938, i když žádost byla podána už ve 20. letech 20. stol.) nebo propoušt ění z práce z důvodu posílání d ětí do polských škol a nucení posílat do škol českých. 198 Odchod více jak 30 tis. československých ob čan ů do II. republiky (resp. do Protektorátu), zav ření českých škol, zabavení majetku českým organizacím, propušt ěním z práce atd. 199 Jak o tom hovo řila nap ř. Helena Bajtek, když tvrdila, že až p říliš se za čali roztahovat (DSKP ČR, Helena Bajtek, 20.1.2007.). 200 BARAN, Ivo: Hospodá řské a politické aktivity Polák ů v ČSR. [online; cit. 2010-01-15]. Dostupné z WWW:
65 Władysław Recman ve své výpov ědi na téma vztahu k české spole čnosti uvedl, že si nedokáže p ředstavit, že by ze dne na den řekl svému sousedovi či známému, že se musí do 24 hodin vyst ěhovat. 201 Nic ale nejde zm ěnit na faktu, že když do Zaolzí vešel Hitler, tak zahájil ješt ě horší restriktivní politiku v ůč i ob ěma národ ům. Češi a N ěmci, kte ří utekli na českou stranu po říjnu 1938 se tak s N ěmeckem za dva roky zase vrátili a koloto č národnostní animozity za čal znovu a tentokráte v opa čném po řadí a s větší intenzitou. Záv ěrem W. Recman dodal, že je p řevelice š ťastný, že jsme v Evropské unii, poukazujíc na vztahy z doby mezivále čné. 202 Přestože jsme členy Evropské unie a v posledním desetiletí se stále čast ěji hovo ří o multikulturalit ě (jako o fenoménu 21. století), tak význam (a zájem) o poznání druhého etnika na Zaolzí je minimální. Nejv ětšími nedostatky jsou stále chyb ějící v ědomosti o regionu nejen v Polsku a v Česku, ale hlavn ě v regionu samotném. Ob ě dv ě jazykové skupiny, hlavn ě z řad mladších ro čník ů, jsou k dějinám Zaolzí, jakožto multikulturního regionu v Evrop ě, pon ěkud lhostejné. Nemají pon ětí o stereotypech a ani b řemenech, které zde zanechala minulost a už v ůbec ne o potenciálu, který takový multikulturní region nabízí. Jakoby se z dějin nikdo neponau čil.
201 DSP ČR, Władysław Recman, 29.3.2007. 202 Tamtéž.
66 6. Seznam pramen ů, literatury, článk ů a ostatních zdroj ů
6.1. Prameny
6.1.1. Audio prameny
Audionahrávky uložené v Dokumenta čním st ředisku Kongresu Polák ů v České republice v Českém T ěšín ě ( řazeno abecedn ě; dále ve sloupcích uvedeno datum po řízení rozhovoru, místo a celková délka rozhovoru): Augustin František 18.7.2007 Český T ěšín 1h 46min Babilon Bronisława 10.4.2007 Český T ěšín 3h 53min Badura Jan 13.2.2007 Třinec-Old řichovice 3h 33min Badura Paweł 26.1.2006 Třinec-Lyžbice 2h 41min Bajtek Helena 29.1.2007 Nydek 3h 27min Bałon Alfred 23.12.2005 Horní Sucha 1h 39min Cedivoda Evžen 29.-31.2006 Karviná 8h 53min Cejnar Wanda 11.4, 8.5, 31.10, 16.11.2006 Český T ěšín 7h 48min Cie ńciała Jerzy 12.10.2006 Vendryn ě 1h 49min Cicho ňová Jarmila 23.11.2006 Rychvald 2h 20min Dropczy ński Jind řich 27.7.2006 Český T ěšín 3h 28min Filipiec Karol 9.5.2006 Třanovice 3h 24min Firla Bronisław 29.12.2005 Horní Suchá 3h 05min Floranowa Wanda 7.4.2006 Karviná 2h 12min Gałuszka Władysław a Jadwiga 12.1.2007 Stonava 6h 32min Gazur Jan 20.12.2006 Návsí 2h 24min Gil František 4.-5.12.2005 Dolní Lutyn ě 6h 10min Glarjcar Janina 2.8.2006 Vendryn ě 1h 19min Göbel Zofia 27.12.2006 Jablunkov 1h 03min Górniak-Dudowa Stanisława 17.7.2007 Starý Bohumín 2h 12min Grabowski Jan 12.2, 17.2.2007 Hnojník 5h 21min Gu ńka Gustaw 29.12.2006 Albrechtice 4h 06min Havrlant Miroslav 1.12.2006 Rychvald 2h 43min Heczko El Ŝbieta 6.2.2007 Třinec-Kanada 2h 27min
67 Heczko Paweł a Helena 14.2.2007 Hrádek 1h 10min Herman Leon 31.12.2005 Haví řov-Bludovice 3h 25min He řmánek Jaromír 20.11.2006 Rychvald 2h 48min Chmiel Józef 7.2.2007 Třinec- Dolní Lištná 3h 01min Chocholá ček Franciczka 2.11.2006 Hnojník 1h 33min Jachnicki Józef 5.12.2006 Jablunkov 2h 48min Jurdin Radomír 24.1.2007 Rychvald 3h 33min Kaleta Adolf 14.2.2007 Hrádek 1h 24min Klisz Mirosław ks. 21.3, 30.3.2007 Karviná 3h 48min Koch El Ŝbieta 5.4.2008 Karviná-Nové m ěsto 2h 16min Koch Eugeniusz 25.3, 2.4.2008 Karviná-Nové m ěsto 7h 25min Kochan Otokar 8.12.2006, 25.1.2007 Pet řvald 1h 53min Kolber Otmar 23.11.2007 Třinec 1h 50min Kołorz Alfred 9.10, 21.11.2006 Dolní Datyn ě 4h 40min Kondziołka Stanisław 5.11.2008 Dolní Lutyn ě 8h 59min Kotas Emilia 1.8.2006 Horní Tošanovice 0h 41min Koval čík Milan 5.2.2007 Haví řov 2h 03min Krumnikl Ładysława 22., 28., 30.12.2005, 9.1, 2.2.2006 Český T ěšín 10h 28min Marosz Józef 16.2.2007 Vendryn ě 3h 02min Mech Anna 31.7.2006 Rychvald 1h 47min Měkyn ě Zden ěk 9.2.2007 Třinec-Old řichovice 5h 22min Michejda Zdzisław a Bohumila 3.11.2007 Albrechtice 3h 50min Motloch Erich 15.1.2007 Karviná-Fryštát 7h 34min Niemczyk Karol 21.8.2006 Horní Žukov 1h 03min Niemczyk Karel 25.7.2006 Český T ěšín 0h 47min Niemiec Karel 24.8.2007 Třinec 1h 39min Nierostek Tadeusz 30.8.2007 Havi řov-Bludovice 1h 43min Nierychel Alojzy 14.10.2006 Věřň ovice 1h 53min Nowak Ludwik 17.1.2007 Stonava 2h 54min Peterek Maria 5.9.2007 Byst řice 1h 46min Płoszek Rudolf 18.7.2007 Jablunkov 2h 54min Polok Edward 2.2.2006 Horní Suchá 4h 32min
68 Recman Władysław 24., 29.3.2006 Haví řov-Šumbark 2h 54min Sikora Ema 10.10.2006 Dolní Lomná 1h 28min Stonawski Wilhelm ks. 30.12.2006, 4.1.2007 Český T ěšín 5h 18min Suchanek Kazimierz ks. 21.8.2007 Haví řov-Bludovice 2h 35min Świerczek Antoni 8.2.2007 Jablunkov 2h 54min Synek Alfred 29.3, 1.4, 10.4.2007 Český T ěšín 9h 37min Szmeja Henryk 30.11.2007 Nový Bohumín 7h 56min Szotkowski Alojzy 13.5.2006 Český T ěšín 2h 15min Szurman Władysław 16.1.2007 Třinec 1h 40min Urbánek Jaromír 18.11.2007 Rychvald 2h 05min Vadják Št ěpán 4.4.2006 Český T ěšín 3h 46min Vavra čová Valerie 15.2.2007 Jablunkov 1h 19min Walica Antoni 12.4, 18.7, 24.7.2006 Karviná 5h 55min Wronka Bolesław 18.1, 26.1.2007 Třinec-Lyžbice 4h 14min Wybraniec El Ŝbieta 31.3, 2.4.2006 Karviná 3h 01min
6.1.2. Archivní prameny
Státní okresní archiv Karviná: fondy: Archiv m ěsta Fryštát 1377-1945(1951) - Starostwo frysztackie 1938-1939 Archiv m ěsta Český T ěšín 1416-1945 - Starostwo cieszy ńskie 1938-1939
Okresní ú řad Karviná (1796) 1855 - 1938 (1947) - Starostwo frysztackie 1938-1939 Okresní ú řad Český T ěšín (1834)1850-1949(1958) - Starostwo cieszy ńskie 1938-1939
Okresní soud Fryštát - Sąd Grodzki 1938-1939
69 Okresní soud Český T ěšín - Sąd Grodzki 1938-1939
Obecní kroniky - Obecní Kronika Bohumína – rukopisné podklady (1920-1938), inv. č. 663 - Kronika m ěsta Fryštat (1914-1951), sing. 19, inv. č. 123 - Kronika m ěsta Karvinná (1938-1941), inv. č. 135 - Kronika m ěsta Starý Bohumín (1931-1945), inv. č. 111 - Kronika obce Horní Lutyn ě (1918-1947), sign. 518, inv. č. 125 - Kronika obce Horní Suchá (1939-1954), inv. č. 127 - Kronika obce Horní Žukov (1920-1956), sign. 541, inv. č. 186 - Kronika obce Lazy (1930-1938), inv. č. 160 - Kronika obce Pet řvaldu I. díl (1922-1945), inv. č. 180
Školní kroniky - Kronika České m ěšťanské školy Masarykovy v Českém T ěšín ě (1923- 1938), inv. č. 787 - Kronika Obecné školy (polské) Darkov (1870-1946), sign. 116, inv. č.76. - Kronika Obecné (národní) školy (polské) Doubrava (1924-1959), sign. 507, inv. č.14. - Kronika Polské obecné (národní) školy, Fryštát (1919-1939), sign. 27, inv. č.21. - Kronika Polské obecné školy Orlová-Poruba (1926-1938), sign. 599, inv. č.41. - Kronika Polské obecné školy Petrovice-Dolní Marklovice (1930-1939), sign. 589, inv. č.10. - Pam ětní kniha obce Šibice u Českého T ěšína, inv. č. 197. - Školní kronika české st. obec. školy v Dolních Marklovicích, inv. č. 323. - Školní kronika v Novém Bohumín ě 1937-51, inv. č. 31. - Kronika české obecní školy v Petrovicích, inv. č. 35
70 Státní okresní archiv Frýdek – Místek: fondy: Archiv m ěsta Jablunkov 1576-1945 (1953) Archiv m ěsta T řinec 1869-1945(1947) Okresní ú řad Frýdek (1796)1900-1942(1954) Okresní soud Frýdek 1820-1949(1951)
Obecní kroniky - Pam ětní kniha Byst řice nad Olší, 1. díl, 1923-1938. [online; cit. 2009-12- 23]. Dostupné z WWW:
Školní kroniky - Obecná škola v Bocanovicích, 1928 –1948, inv. č. 155. - Obecná škola v Gutách, 1921-1945, inv. č. 215. - Obecná škola polská v Hnojníku, 1859-1939, inv. č. 220. - Obecná škola v Old řichovicích-Vsi, 1926-1948, inv. č. 331.
71 - Obecná škola v Návsí u Jablunkova, 1922-1948, inv. č. 321. - Obecná škola polská v Nýdku, 1888-1948, inv. č. 670.
6.2. Literatura a články
6.2.1. Literatura
BADZIAK, Kazimierz – MATWIEJEW, Giennadij – SAMU Ś, Paweł: „Powstanie” na Zaolziu 1938 . Warszawa 1997.
BARTOŠ, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 . Svazek I. Ostrava 1966.
BATOWSKI, Henryk: Rok 1938 – dwie agresje hitlerowskie . Pozna ń 1985.
BECK, Józef: Ostatni raport . Warszawa 1987.
BENEŠ, Edvard: Mnichovské dny. Pam ěti . Praha 1968.
DĄBROWSKI, Dariusz (ed.): Od rywalizacji do współpracy. Relacje polsko- czeskie w badaniachmłodych historyków z Polski i Republiki czeskiej . Wrocław 2003.
DEJMEK, Jind řich: Československo, jeho sousedé a velmoci ve XX. století (1918- 1992) . Praha 2002.
DEJMEK, Jind řich: Edvard Beneš: politická biografie českého demokrata. Část druhá. Prezident republiky a v ůdce národního odboje (1935-1948) . Praha 2008.
DEJMEK, Jind řích: Historik v čele diplomacie: Kamil Krofta. Studium z dějin československé zahrani ční politiky 1936-1938 . Praha 1998.
DŁUGAJCZYK, Edward: Tajny front na granicy cieszy ńskiej. Wywiad i dywersja w latach 1919-1939 . Katowice 1993.
GĄSIOR, Grzegorz: Zaolzie: polsko-czeski spór o Śląsk Cieszy ński 1918-2008 . Warszawa 2008.
GAWRECKI, Dan: Politické a národnostní pom ěry v Těšínském Slezsku 1918- 1938 . Studie o T ěšínsku 15. Český T ěšín 1999.
CHLEBOWCZYK, Józef : Nad Olz ą: Śląsk Cieszy ński w wiekach 18., 19. i 20. Katowice 1971.
72 CHRZ ĄSZCZ, Tadeusz: Jednodniówka z okazji 85-lecia Macierzy Szkolnej dla Ksi ęstwa Cieszy ńskiego i 50-lecia Macierzy Szkolnej w Czechosłowacji . Czeski Cieszyn 1971.
KADŁUBIEC, Karol Daniel a kol.: Polská národní menšina na T ěšínsku v České republice. Ostrava 1997.
KAMI ŃSKI, M. Kazimierz: Konflikt polsko-czeski 1918-1920 . Warszawa 2001.
KAMI ŃSKI, M. Kazimierz – Michał J. Zacharias: W cieniu zagro Ŝenia. Polityka zagraniczna RP 1918-1939 . Warszawa 1993.
KÁ ŇA, Otokar – PAVELKA, Ryszard: Těšínsko v polsko-československých vztazích 1918-1939 . Opava 1970.
KÁRNÍK, Zd ěněk: Malé d ějiny československé (1867- 1939 ). Praha 2008. . KLIMEK – KUB Ů: Československá zahrani ční politika 1918-1938: kapitoly z dějin mezinárodních vztah ů. Praha 1995.
KOZE ŃSKI, Jerzy: Czechosłowajca w polskiej polityce zagranicznej w latach 1932-1938 . Pozna ń 1964
KRASUSKI, Jerzy: Tragiczna niepodległo ść . Polityka zagraniczna Polski w latach 1919-1945 . Pozna ń 2000.
KOWALSKI, Robert (ed.): Od Zaolzia po Jaworzyn ę. Rewidykacje graniczne jesieni ą 1938 . Nowy Targ 2004.
KUFOVÁ, Irena (ed.): Minulost a sou časnost národnostních menšin na T ěšínsku . Český T ěšín 2001.
MACURA, Józef: Z dziejów szkolnictwa polskiego na Zaolziu . Czeski Cieszyn 1998.
MASARYK, Tomáš, Garrigue: Nová Evropa: Stanovisko slovanské . Praha 1920.
ORLOF, Ewa (ed.): Stosunki polsko-czesko-słowackie w latach 1918-1945. Rzeszów 1992.
PUŁASKI, Michał – VALENTA, Jaroslav (ed.): Do świadczenia trzech generacji Polaków, Czechów i Słowaków 1918-1998 Wrocław 1998.
PYSZKO, Jan (ed.): Zaolzie w świetle faktów i dokumentów oraz oczach obcych 1918-1945. Cz. I. Bazylea 1998.
RYCZKOWSKI, Marek – ZAHRADNIK, Stanisław: Korzenie Zaolzia . Warszawa-Praga-Trzyniec 1992.
73 SZCZEPA ŃSKA, Anna: Czechosłowacja w poslkiej polityce zagranicznej w latach 1918-1933 . Szczecin 2004.
SOKOLOVÁ, Gabriela – HERNOVÁ, Šárka – ŠRAJEROVÁ, O ľga: Češi, Slováci a Poláci naT ěšínsku a jejich vzájemné vztahy . Slezský ústav Slezského zemského muzea v Opav ě. Opava 1997.
STARZE ŃSKI, Paweł: Trzy lata z Beckiem . Warszawa 1991.
SZYMECZEK, Józef (ed.): Polacy na Zaolziu-Poláci na T ěšínsku 1918-1945 . Czeski Cieszyn-Český T ěšín 2001.
TERLECKI, Olgierd: Pułkownik Beck . Kraków 1985.
TOMASZEWSKI, Jerzy – LANDAU, Zbigniew: Polska w Europie i w świecie. 1918-1939 . Warszawa 2005.
VALENTA, Jaroslav a kol.: Nástin d ějin T ěšínska . Ostrava-Praha 1992.
VALENTA, Jaroslav – VORÁ ČEK, Emil – Harna, Josef (ed.): Československo 1918-1938. Osudy demokracie ve st řední Evrop ě. Díl 2 . Praha 1999.
VAN ĚK, Miroslav a kol.: Orální historie. Metodické a technické postupy . Olomouc 2003.
WANDYCZ, Piotr S.: Cena wolno ści. Historia Europy Środkowo-Wschodniej od średniowiecza do współczeno ści . Kraków 1995.
WIECHOWSKI, Jerzy: Spór o Zaolzie . Warszawa 1990.
ZAHRADNIK, Stanisław: Struktura narodowo ściowa Zaolzia na podstawie spisów ludno ści. 1880-1991. Trzyniec 1991.
śARNOWSKI, Janusz: Polska Niepodległa 1918-1939 . Wrocław 1984.
6.2.2. Články tišt ěné
BORÁK, Me čislav: Česká diverze na T ěšínsku v letech 1938-1939 . In: Slezský sborník. - 94, 1 (1996), s. 45-53. Česko-slovensko-polské vztahy v letech 1938- 1939 [Mezinárodní konference]. Opava. 04.10.1994-05.10.1994
DEJMEK, Jind řich: Edward Beneš a Polska mi ędzywojenna (Uwagi w zwi ązku z jednym aspektów polityki zagranicznej Beneša) . In: Dzieje Najnowsze, ROCZNIK XXXII, 2000, 3, s. 89-118.
74 DLUGAJCZYK, Edward: Polska dywersja wojskowa na Zaolziu w latach 1935- 1938 . In: Slezský sborník. - 94, 1 (1996), s. 38-44. Česko-slovensko-polské vztahy v letech 1938-1939 [Mezinárodní konference]. Opava. 04.10.1994-05.10.1994.
ESSEN, Anrzej: Edward Beneš z perspektywy Warszawy w latach 20. i 30 . In: Dzieje Najnowsze, ROCZNIK XXXII, 2000, 3, s. 80-88.
GAWRECKI, Dan: Olza a Olše . In: T ěšínsko, č. 2, ro č. XXXVI, 1993, s. 13-15.
GĄSIOR, Grzegorz: Cedivoda Evžen : Czeski los . In: Karta. Kwartalnik historyczny, 2007, č. 53, s. 4-23
GĄSIOR, Grzegorz: Krumniklowa Łada. Polski los . In: Karta. Kwartalnik historyczny, 2007, č. 53, s. 24-45.
KAMI ŃSKI, Marek Kazimierz: Stosunki polityczne mi ędzy Rzecz ąpospolit ą Polsk ą a Republik ą Czechosłowack ą (koniec lipca – grudzie ń 1920) . In: Studia z dziejów Rosji i Europy Środkowo-Wschodniej, 1997, TOM XXXIII, s. 78.
KISIELEWSKI, Tadeusz: W sprawie oceny polityki polskiej wobec Czechosłowacji w 1938 r. In: Przegl ąd Historyczny, TOM LXXXVIII, 1997, Zesz. 2, s. 331-341.
KO ŚCI ŃSKI, Piotr: Polskie napisy niemile widziane. In: BezKresy, środa, 21 pa ździernika 2009, s. 1, 8-9.
KUBICZEK, Jan: Oral history – wspomnienie jako źródło . In: Biuletyn, nr 2, Ośrodek Dokumentacyjny Kongresu Polaków w Republice Czeskiej, Český T ěšín 1996.
NOWAK, Krzysztof: Konferencja, która si ę nie odbyła . In: Kalendarz Śląski 2001, Czeski Cieszyn 2000, s.129-132.
NOWAK, Krzysztof: Rola konsulatu Rzeczypospolitej Polskiej w Morawskiej Ostrawie w rozwoju sytuacji na Zaolziu w 1938 roku . In: Slezský sborník. - 94, 1 (1996), s. 67-74. Česko-slovensko-polské vztahy v letech 1938-1939 [Mezinárodní konference]. Opava. 04.10.1994-05.10.1994.
MITZNER, Piotr: Marsz za Olze . In: Karta. - 8 (1992), s. 103-109.
VALENTA, Jaroslav: Rozd ělení T ěšínska p řed sedmdesáti lety . In: T ěšínsko. - 4 (1990), s. 1-4.
SIKORA, Jacek: Gest pojednania . In: Głos Ludu, 5.9.2009, č. 106, ro č.LXIV, 2009, s.1-2.
SIKORA, Jacek: Policzkuj ą nas na Facebooku . In: Głos Ludu, 26.5.2009, č. 62, ro č.LXIV, 2009, s. 1.
75 SZELONG, Krzysztof: Czy na Zaolziu przygotowano powstanie? In: Kalendarz Cieszy ński 1992, Cieszyn 1991, s. 60-64.
TOMASZEWSKI, Jerzy: Polska wobec Czechosłowacji w 1938 r. In: Przegl ąd Historyczny, ROCZNIK LXXXVII, 1996, ZESZ. 1, s. 42-59.
TOMASZEWSKI, Jerzy: Struktura narodowo ściowa ludno ści Czechosłowacji 1918-1938. Szkic statystyczny. In: Przegl ąd Historyczny, TOM LXI, 1970, ZESZ. 4, s. 645-669.
VALENTA, Jaroslav: Stosunki czechosłowacko-polskie po 1918 roku . In: Prace Komisji Środkowoeuropejskiej, TOM III, 1995, s. 63-73.
6.2.3. Články dostupné z WWW
BARAN, Ivo: Hospodá řské a politické aktivity Polák ů v ČSR. [online; cit. 2010- 01-15]. Dostupné z WWW:
ČÁPOVÁ, Hana: Mnichov ´38? Starší neodpoušt ějí, mladí ano . In: Lidovky.cz, 27.9.2008. [online; cit. 2008-10-21]. Dostupné z WWW:
DOLEŽAL, Bohumil: UDÁLOSTI: Čtená řský dopis LN . In: Neviditelný pes, 9.9.2009. [online; cit. 2008-09-28]. Dostupné z WWW:
DOLEŽAL, Bohumil: UDÁLOSTI: Triumf nestydatosti . In: Neviditelný pes, 14.9.2009. [online; cit. 2009-09-28]. Dostupné z WWW:
GRABOWSKA, Klaudia: Polska wysuwa ultimatum w kwestii Zaolzia (wywiad) . [online; cit. 2010-01-15]. Dostupné z WWW:
KACZOROWSKI, Aleksander: Skrvna na map ě. 1938: Obsazení českého Těšínska bylo v Polsku všeobecn ě považováno za velký úsp ěch, říká profesor Jerzy Tomaszewski v rozhovoru s Aleksandrem Kaczorowkým . In. Britské listy, 15.1.1999, p řeložil Tomáš Pecina. [online; cit. 2008-03-28]. Dostupné z WWW:
76 LUKES, Igor: Stalin and Beneš at the End of September 1938: New Evidence from the Prague Archive . In: Slavic Review, Vol. 52, No. 1 (Spring, 1993), pp. 28-48. [online, www.jstor.org., 07.04.2009].
MA ĆKOWIAK, Tomasz: Dalekie Zaolzie . In: Polityka, 3.10.2009, nr 40 (2725). [online; cit. 2009-10-18]. Dostupné z WWW:
MOTÝL, Ivan: 2. říjen 1938: Poláci z vlajek vyst řihují modrý klín . In. Týden, 2.10.2008. [online; cit. 2008-10-21]. Dostupné z WWW:
MOTÝL, Ivan: 1. říjen 1938: Praha vydala zákaz vyst ěhování z pohrani čí. In. Týden, 1.10.2008. [online; cit. 2008-10-21]. Dostupné z WWW:
OLŠER, B řetislav: Sov ětsko-ruští agenti a sedmdesát rok ů od polské okupace Těšínska . In: blog.iDnes.cz, 1.10.2008. [online; cit. 2008-10-21]. Dostupné z WWW:
KOPECKÝ, Martin: Horké téma: Polsko – ob ěť bez viny? In: www.outsidermedia.cz, 1.9.2009. [online; cit. 2008-10-21]. Dostupné z WWW:
PRAZMOWSKA, A.J.: Poland´s Foreign Policy: September 1938 – September 1939 . In: The Historical Journal, Vol. 29, No. 4, (Dec., 1986), pp. 853-873. [online, www.jstor.org., 07.04.2009].
URBANEC, Ji ří: Tradice polské literatury na území České republiky . S. 2. [online; cit. 2006-12-30]. Dostupné z WWW:
VITAL, David: Czechoslovakia and the Powers, september 1938 . In: Journal of Contemporary History, Vol. 1., No. 4, Socialism and War the Dismissal of Jollicoe Munich: The Czech Dilemma Russians in Germany 1900-1914 (Oct. 1966), pp. 37-67.[online, www.jstor.org, 07.04.2009].
ZÍDEK, Petr: Epidemie omluv. Teutoburksý les . In. Lidovky.cz, 9.9.2009. [online; cit. 2008-10-21]. Dostupné z WWW:
autor neuveden: Rusové v ěděli p ředem o záboru T ěšínska . In: Lidovky.cz, 29.9.2008. [online; cit. 2008-10-21]. Dostupné z WWW:
77 6.3. Internetové zdroje
http://audiovis.nac.gov.pl http://www.goslask.profort.org.pl/ http://www.muzhp.pl http://www.polonica.cz/prezentace/ http://ubk.fpf.slu.cz/pracovnici/urbanec/doc/tradice-polske.doc http://www.trinec.cz/diskuze http://www.weu1918-1939.pl http://www.zaolzie.org http://zaolzie.kc-cieszyn.pl
78 7. Resumé
The Czech and the Polish relationships in region Zalozí 1938-1939. „And then Poland was come.“
The Czech and the Polish relationships in region Zaolzi between the years1938 and 1939 are the subject of this thesis. The period I specified from the entrance of Polish units on October 1938 till the august 1939. The development of the realtionships of the both nations was influenced by two mainly reason. Firstly it was international situation at the close 30´s of the 20 th century. And then complicated and multilayer relationships of the both nations between the first and the second world wars. For elaboration of this diploma thesis records with witness was used. They were recorded between years 2005 and 2008 by Grzegorz G ąsior from Warsaw. The polish managment by eyes of common people was recognize on their base. I divided the thesis into three basic parts. The first part approaching complicated sociability-political relationships at the Těšín region. I mean the relationships which were influenced by the first world war, the plebiscitary period, the assimilation etc. The second part of this thesis is aiming on international relationships and foreign policy of the Czechoslovakia and Poland which was influenced by european political stage till 1938 and by relationships in region Zaolzí. The third part of my thesis attend to memories of witnesses of the year 1938. Their memory and feelings were answer for reconstruction october´s events when the Polish units were entering, but also they describe the new polish administration in region Zaolzí or alert on not always justified Czech expel. This thesis argue complicated position of both nations below goverment of Poles from inland. The aim of this thesis was to describe life of common man, his understanding of entering of the Polish units, but also his relation to the polish managment. Further then it refers to catastrophic influence of the polish managment on Czech and Polish relationships in region Zaolzí and post-war consequences through audiorecords and available literature and sources.
79 8. Obrazová p říloha
Těšínsko mezi léty 1918-1920. 203
203 Kami ński, Marek Kazimierz: Konflikt polsko-czeski 1918-1920 . Warszawa 2001, s. 481.
80
Zaolzí v letech 1920-1938 204
204 [online; cit. 2010-02-16]. Dostupné z WWW:
81
Text provolání pro Poláky ze Zaolzí ze dne 2.10.1938 205
205 [online; cit. 2010-02-16]. Dostupné z WWW:
82
Józef Beck (1894-1944), polský minister zahrani čních v ěcí. 206
gen. Władysław Bortnowski (1891-1966), vrchní velitel SOS „Slezsko“ 207
206 [online; cit. 2010-02-17]. Dostupné z WWW:
83
Polská armáda pochoduje p řes obec Domaslovice. 208
Lidé v Krakow ě čtou informa ční materiály k p řipojení Zaolzí k Polsku. 209
208 [online; cit. 2010-02-16]. Dostupné z WWW:
84
Polská armáda na nám ěstí v Karviné - Fryštát ě210
Polští vojáci v Třinci, v pozadí komíny t řineckých železáren 211
210 [online; cit. 2010-02-17]. Dostupné z WWW:
85
Polské vojsko prochází záplavou kv ětin ulicemi Jablunkova 212
gen. Edward Rydz-Śmigły (1886-1941), na fotografii první zprava, po roce 1935 Hlavní inspektor ozbrojených sil 213
212 [online; cit. 2010-02-17]. Dostupné z WWW:
86
V první řad ě po levé stran ě gen. Tadeusz Malinowski a vedle n ěho gen. František Hrab čík p ři rozhovoru na most ě v Českém T ěšín ě 2.10.1938. 214
Příležitostný nápis ur čený polské armád ě, která procházela T řincem. 215
214 [online; cit. 2009-12-01]. Dostupné z WWW:
87
Ignacy Mo ścicki (1867-1946), prezident II. Rzeczpospolité 216
216 [online; cit. 2010-01-20]. Dostupné z WWW:
88
gen. Władysław Bortnowski (uprost řed) na slavnosti v Bohumín ě v říjnu 1938. 217
Vítání polské armády v Karviné. Vstupní brána s nápisem 1335-1938. 600 let jsme na Tebe čekali .218
217 [online; cit. 2010-01-20]. Dostupné z WWW:
89 9. Seznam zkratek
II RP II Rzeczpospolita Polska ČSR Československo ČR Česká republika DSKP ČR Dokumenta ční st ředisko Kongresu Polák ů v České republice (O środek Dokumentacyjny Kongresu Polaków w Republice Czeskiej) PZKO Polski Zwi ązek Kulturalno-Oświatowy (Polský svaz kulturn ě- osv ětový) SOS „Slezsko“ Samostatná opera ční skupina „Slezsko“
90 10. Dodatek
10.1. Polské ultimátum – h řích a nebo spravedlnost?
Na tomto míst ě bych se cht ěl na polské ultimátum podívat ješt ě z jiného úhlu. Bude to víc jak p ůl roku co bylo o p řipojení T ěšínska k Polsku hovo řeno i v jiném kontextu. Dne 1. zá ří 2009 se uskute čnil na Westerplatte vzpomínkový akt u p říležitosti 70. výro čí výbuchu druhé sv ětové války. Sou částí vzpomínkového aktu, který za čal již v brzkých ranních hodinách 219 , byl i projev polského prezidenta Lecha Kaczy ńského, který se omluvil České republice za ú čast Polska v roce 1938 na d ělení státu. Hovo řil, že to nebyla jenom chyba, ale že to byl h řích polské vlády, když v té dob ě a za takových okolností požadovala ultimativní připojení Zaolzí k Polsku, a že se k tomu sou časné Polsko dokáže p řiznat. 220 Tato silná slova a gesto, které prezident pronesl, byly ihned p řijímány na r ůzných stranách rozpa čit ě. Grzegorz G ąsior, historik z Varšavské university, říká, že v Polsku se pon ěkud automaticky mluví o hanb ě a uk řivd ění Čech ů záborem Zaolzí v roce 1938. Realita samoz řejm ě byla pon ěkud komplikovan ější. Sou časné pov ědomí a v ědomosti Polák ů a Čech ů o národnostn ě smíšeném regionu uvnit ř českého státu jsou stále velmi nedosta čující. 221 I m ě samotného výpov ěď p řekvapila. Vedlo m ě to k následnému zamyšlení, jaká byla role a pozice Polska v mezinárodní politice před „Mnichovem“? Jaký byl vztah Polska a Československa koncem 30. let 20. století? Dalo se celé situaci n ěč ím p ředejít? Jaká asi bude reakce na omluvu polského prezidenta? A tudíž byl to h řích nebo spravedlnost? O mezinárodní situaci polského a československého státu jsem pojednal o n ěkolik odstavc ů výše, proto se již nebudu tomuto problému v ěnovat. Velvyslanec České republiky v Polsku Jan Sechter ozna čil tuto výpov ěď jako kone čnou te čku nad „i“ ve vztazích obou stát ů v rámci řešení otázky Zaolzí.
219 Vzpomínkový akt za čal na minutu p řesn ě ve 4:45, kdy padly 1.9.1939 první výst řely na Westerplatte. 220 ČTK: Kaczy ński: obsazení části čs. Pohrani čí byl h řích . In: Euroskop.cz, 3.9.2009 [online; cit. 2009-10-18]. Dostupné z WWW:
91 Dále vypov ěděl, že historické emoce a k řivdy by nem ěly stát v cest ě sblížení obou stát ů. Ano, s tím souhlasím, ale už mén ě, že by to byla kone čná te čka nad „i“ v otázce Zaolzí. 222 Pokud si uv ědomuji, tak žádná po řádná diskuze nebyla na toto téma vedena. P řed rokem 1989 to nebylo skoro ani možné a za posledních dvacet let jsme se nepohnuli nijak výrazn ě dop ředu. Donedávna existoval stereotyp v myšlení a v názoru, že polský zábor Těšínska v roce 1938 byl chápán jako od čin ění období let 1918-1920, kdy bylo Těšínsko p řipojeno proti „v ůli“ Polska k Československému státu. Tento názor sdílelo mnoho osob, nejen ze strany autochtonních Polák ů žijících v té dob ě, ale i v sou časnosti. Rovn ěž i Češi do jisté míry brali rok 1938 jako od čin ění roku 1920 – p ři výkladu, že zábor je polská forma odplaty za dvacetiletou vládu na Zaolzí. To však pravda nikdy nebyla. Situace Polska jako nov ě vzniklého státu po první sv ětové válce nebyla nijak jednoduchá. Krom ě Francie, která byla povále čným spojencem, a podpory Spole čnosti národ ů, bylo Polsko nuceno si najít i jiného spole čníka pro boj na diplomatickém poli. Všechny kroky sm ěř ovaly k Československu, které bylo jediným jižním sousedem. Žel vzájemný vývoj vztah ů obou stát ů byl složitý, obzvlášt ě v dob ě a po rozd ělení T ěšínska a také v druhé polovin ě 30. let minulého století. Po projevu jsem ve svém okolí zaznamenal spíše negativní postoje ke slov ům prezidenta Kaczy ńského. P ředevším starší generace, dot čena válkou a vzpomínkami na mezivále čné období, se cítila jakoby zrazena „vlastním“ národem. Není se čemu divit, vždy ť bojovala za svou zem, v ěř ila v op ětovné „p řipojení“223 po válce. Ale není to „zrada“ jenom pro starší generaci, ale rovn ěž pro ty, kte ří mají úctu k minulosti, tradicím a hodnotám, které zde polské minorit ě zanechali patrioti, vále čníci na poli kultury, školství či pouhým odkazem své práce pro spole čnost. P říchod polských jednotek do Českého T ěšína byl mezi místním polským obyvatelstvem brán jako vysvobození, záchrana polské orlice. Nicmén ě situace se postupem času zhoršovala a ta po čáte ční euforie zanikala, siln ě se také zm ěnil kurs v ůč i Čech ům.
222 BIELECKI, J ędrzej: Czesi uj ęci słowami prezydenta o Zaolziu: „Lech Kaczy ński wykonał nie zwykły gest” . In: Dziennik.pl, 3.9.2009 [online; cit. 2009-12-01]. Dostupné z WWW:
92 Nechci to nijak kategorizovat, je to čist ě m ůj osobní názor, ale zaznamenal jsem, že v posledních desetiletích je Polsko pro polskou menšinu bližší p ředevším ne jako stát, ale jako pojítko či vazba na tradice, kulturu, potažmo i spole čnou historii. V mezivále čném období to byl ten polský stát, o kterém snili, že práv ě tam cht ějí žít, ale výsledkem belgické dohody se cítili podvedeni a byli i tací, kte ří se s tím nikdy nedokázali vyrovnat. Dne 5. zá ří 2009 se v polském regionálním tisku objevila reakce p ředsedy Kongresu Polák ů v České republice Józefa Szymeczka, který nastínil, že by sou časné Polsko mohlo ud ělat ješt ě jeden h řích v ůč i Polák ům na Zaolzí. Tím hříchem, by byl h řích ponechání na pospas, jak ve smyslu politickém, tak i morálním. 224 Souhlasím se Szymeczkem, že by to bylo v ětším h říchem a utrpením pro polskou menšinu než omluvy a velká gesta v ůč i spole čné historii. Polská spole čnost na Zaolzí v rámci partnerství obou stát ů tak nebude jeho mostem, jak to p řed lety definoval tehdejší p ředseda Polského svazu kulturn ě- osv ětového Zygmunt Stopa a jak o tom patrn ě snili zdejší Poláci po roce 1920, ale trochu se obávám, že skon čí pod ním. Szymeczek v jiném periodiku reagoval na projev polského prezidenta ješt ě i v jiném sm ěru. Je toho názoru, že je nyní povinen se omluvit Václav Klaus a odpov ědět Lechu Kaczy ńskému, že český útok na T ěšínsko v roce 1919, v dob ě, kdy podle názoru Josefa Szymeczka Polsko bránilo Evropu před bolševiky, byl nemén ě zlý a h říšný, než polský zábor v roce 1938 .225 Obdobnou myšlenku m ěl publicista Bohumil Doležal, který dokonce na črtl jménem Václava Klause krátký dopis polskému prot ějšku: „ Vaše excelence, d ěkuji vám za krásná a otev řená slova. Vedou mne k tomu, abych řekl to, co jsem m ěl říci už dávno. Český zábor oblastí s p řevážn ě polským obyvatelstvem po roce 1918 nebyl jen h řích, ale taky nehorázná blbost, p řesto že jsme si k tomu nakonec vyprosíkovali souhlas Dohody. Nešlo jen o to, že jsme Polsku vpadli vojensky do zad v situaci, kdy se nemohlo po řádn ě bránit. K záboru území nás nevedly ani d ůvody „historické“ (jako v p řípad ě Sudet), ani „etnické“ (jako ke spojení se Slovenskem), ale „strategické“ (uhlí a železnice na Slovensko) – tedy slušn ě řečeno chtivost. Tím vznikla ve vztazích s Polskem otev řená rána, která se dlouho obtížn ě hojila. Symbolizuje
224 SIKORA, Jacek: Gest pojednania . In: Głos Ludu, 5.9.2009, č. 106, ro č.LXIV, s. 3. 225 KO ŚCI ŃSKI, Piotr: Vaclav Klaus powinien przeprosi ć. Rozmowa. Józef Szymczek, prezes Kongresu Polaków w Republice Czeskiej. In: BezKresy, środa, 21 pa ździernika 2009, s. 3.
93 ji T ěšín, čty řicet let p řed Berlínem první nesmysln ě rozd ělené m ěsto v Evrop ě. Doufám že ve sjednocené Evrop ě otev řených hranic se tato rána úpln ě zahojí, a jsem p řipraven k tomu p řisp ět. V úct ě V.K.“ .226 K tomu není co dodat Na vyjád ření polského prezidenta na Westerplatte reagovala protestem adresovaným českému prezidentovi Václavu Klausovi (zaslaným též Lechu Kaczy ńskému a p ředsedovi Evropského parlamentu Jerzymu Buzkovi) polská část českého politického hnutí Coexistentia - Soužití. Podle tohoto protestu nešlo v roce 1938 o okupaci, ale osvobození a s návrhem odstoupení území Polsku Československem p řišla jako první a z vlastní iniciativy československá strana. 227 Do jisté míry je to pravda. Okupace to nebyla, oba státy „se dohodli“. Pokud šlo o osvobození – tak to z řejm ě záleží na posouzení každého ú častníka. M ůj výzkum mi potvrdil, že s příchodem polských jednotek se zvedla obrovská euforie uvnit ř polské menšiny, avšak nikdo z účastník ů netušil, jak sestupnou tendenci budou mít následující m ěsíce a léta, a jak se český šovinismus v ůč i místním Polák ům zm ění ze dne na den na polský šovinismus v ůč i Čech ům. Jak jedenácti m ěsí ční polská správa p řisp ěje k zhoršení situace mezi oby čejným lidem výrazn ěji než česká za předchozích 20 let. Není jednoduché rozhodnout, zda to byl h řích nebo spravedlnost. Osobn ě se nep řikláním ani k jednomu. Je zde spousta rovin a prom ěnných, které je zapot řebí zohlednit. Už z toho d ůvodu, že v případ ě ozna čení celého procesu za spravedlnost, bychom vystupovali jako samosoudci d ějin, což považuji za nemožné a v důsledku pro mnohé za nespravedlivé. H řích to podle mého názoru také nebyl. Nevím, co p řim ělo polského prezidenta ozna čit akt p řevzetí území Zaolzí za h řích, ale p řipouštím, že mohl mít pocit, že tehdejší p ředstavitelé státu využili t ěžké situace Československa a ud ělali rázný krok, rázné rozhodnutí, které ovlivnilo tisíce osob a minimáln ě další t ři generace. To, co se odehrálo v letech 1938 a 1939 má své ko řeny v nefungujícím mezinárodním politickém systému sepsaném v Pa říži p řed dvaceti lety. A nelze vinit z h říchu ty, kte ří svým rozhodnutím bránili vlastní zájmy, podle nich, tím nejlepším možným zp ůsobem.
226 DOLEŽAL, Bohumil: Události: čtená řský dopis LN . In: Neviditelný pes, 9.9.2009, [online; cit. 2009-10-18]. Dostupné z WWW:
94 Věř ím, že výpov ěď polského prezidenta bude chápana jako po čátek širší diskuze, a ne jako její konec.
obrázek 9 – Poštovní známka vydaná u p říležitosti p řipojení Zaolzí k Polsku. 228
228 [online; cit. 2009-12-21]. Dostupné z WWW:
95