<<

W. A. Mozart: W. A. Mozart: et Hyacinthus, Apollo et Hyacinthus, K.s.: 38 K.s.: 38

Námětem díla je jedna z Ovi- The is based on one of ‘s . Apollo diových Proměn. Bůh Apollon loves beautiful , the son of the king of Sparta, in the W. A. Mozart miluje sparťanského králov- same way that the gods love all that is beautiful and pure in ského syna, krásného Hyacinta man. When the youth is killed in an accident, Apollo, bound by tak, jak bohové milují vše krásné a higher law that prevents him from bringing Hyacinth back to a čisté v člověku. Při nehodě je life, creates the flower of the same name from the boy’s blood. chlapec usmrcen a Apollon, vázán A revised version of the story appeared as a dramatic piece in vyšším zákonem, jej nemůže probu- the 17th century, and on May 13, 1767, the legend of the death dit k životu, ale promění jej v květinu and magical rebirth of the boy Hyacinth was first presented as Oebalus – Radek Prügl Hyacint. V 17. století se revidovaná verze an opera. Salzburg Archbishop Schrattenbach commissioned Melia – Markéta Israel Večeřová soprán / soprano příběhu objevila jako divadelní kus a 13. května 1767 byla bajka the work from the eleven-year-old music prodigy Wolfgang Hyacinthus – Filip Dámec kontratenor / countertenor o smrti a kouzelném znovuzrození chlapce Hyacinta poprvé Amadeus Mozart. The Latin text to the work, originally named Apollo – Martin Ptáček kontratenor / countertenor uvedena jako opera. Knížecí biskup Schrattenbach udělil zakáz- Apollo et Hyacinthus seu Hyacinthi metamorphosis, was written Zephyrus – Bedřich Lévi kontratenor / countertenor ku jedenáctiletému geniálnímu dítěti, Wolfgangu Amadeovi by Father Rufinus Widl, a professor at the Benedictine Acade- Kněz / Priest – Marek Řihák bas / Mozartovi. Latinský text k dílu s původním názvem Apollo et my in Salzburg. The three acts of Apollo et Hyacinthus served Hyacinthus seu Hyacinthi metamorphosis napsal páter Rufinus as the intermezzo for the school performance of Widl’s play Juliana Synková soprán / soprano Widl, profesor benediktinské akademie v Salcburku. Tři děj- Clementia Croesi, a work descriptive of the life and manners of Šimon Hron soprán / soprano ství Apolla a Hyacintha sloužila jako intermezza při školním the time. Based on Ovid‘s Metamorphoses, Widl’s představení mravoličné Widlovy hry Clementia Croesi. Z Ovi- recasts the story of Apollo’s love for Hyacinth, who is killed by Damian Orchestra diových Metamorfóz převzal Widl příběh o lásce boha Apolló- the jealous wind god Zephyrus during a discus competition. In W. A. Mozart Aleš Ambrosi, Marcel Plavec hoboje / oboes na k Hyacinthovi, jehož žárlivý bůh větru Zephyrus smrtelně his despair, Apollo transforms the body of his friend into the Karel Valenta, Ludmila Urbanová lesní rohy / French horns zraní při závodu v hodu diskem. Zoufalý Apollón promění tělo fragrant flower in his memory. přítele na památku ve stejnojmennou vonnou květinu. Lenka Černínová, The intermezzo was staged by Alena Strojilová, Niaz Zajni, Wolfgang‘s father, Leopold Jitka Hanáková, Jana Spáčilová, Mozart. The opera premiered Vladimíra Grénerová housle / violins on 13 May 1767 in the large Branislav Lariš, Jakub Janečka violy / violas auditorium of Salzburg Uni- Petra Čadová violoncello versity, two months after the Dalibor Teimer kontrabas / double bass spiritual Singspiel Die Schul- Lucie Fišerová pozitiv / positive organ Intermezzo nastudoval Wolfgangův otec . Po digkeit des ersten Gebotes (The duchovním singspielu Die Schuldigkeit des ersten Gebotes (Po- Obligation of the First and Vendula Johnová kostýmy / costumes vinnost prvního přikázání), uvedeném v Salcburku 12. 3. 1767, Foremost Commandment), se premiéra uskutečnila o dva měsíce později, 13. 5. 1767 ve velké regarded as Mozart’s first ope- Tomáš Hanzlík nastudování a režie aule salcburské univerzity. ra, was performed in Salzburg / rehearsing and direction on March 12, 1767. Při premiéře zpívali studenti, jejichž jména díky tištěnému libretu známe. Thanks to a printed copy of the libretto, the names of the students who sang the premiere of Apollo et Hyacinthus are Oebalus, spartský král (tenor) – Mathias Stadler (1744–1827) known today: Melia, jeho dcera (soprán) – Felix Fuchs (1752–?) Oebalus, king of Sparta (tenor) – Mathias Stadler (1744–1827) Hyacinthus, jeho syn (soprán) – Christian Enzinger (1755–?) Melia, his daughter (soprano) – Felix Fuchs (1752–?) Apollo, jeho host (alt) – Johann Ernst (1755–?) Hyacinthus, his son (soprano) – Christian Enzinger (1755–?) Zephyrus, Hyacintův přítel (alt) – Joseph Vonterthon Apollo, his guest (alto) – Johann Ernst (1755–?) dva kněží (bas) – Joseph Bründl, Jakob Moser Zephyrus, Hyacinthus’s friend (alto) – Joseph Vonterthon První novodobé uvedení se konalo až 29. 4. 1922 v německém two priests (bass) – Joseph Bründl, Jakob Moser Rostocku. The first modern performance was held on April 29, 1922 in Rostock, Germany. MELIA Recitativo Teď mne trápí osud bratra, ne se Zephyrem svatba. OEBALUS Hyacinthe, synu! APOLLO ZEPHYRUS Tu mrtvé leží jeho tělo! Řekl: „Apollón je nevinný, otče! Věř mi, ne on, Apollón vaše modlitby slyší, věřte, a slibuje této zemi pomoc, Jsi zatvrzelá! Jak můžeš Zephyrem takto opovrhovat? ale Zephyrus je mým vrahem.“ Tak jsi mne, Zephyre, opravdu lživě podvedl? pokud jej budete chtít přijmout – vyhnance, Samotného boha sis troufal obvinit ze zločinu a mne, krále, ses opovážil který se naučil nenávidět hněv a blesky metajícího Jupitera. No. 5 oklamat? Vrahu! Postarám se, abys zaplatil vlastním životem! ZEPHYRUS Měl bych snad nechat smrt svého syna nepotrestanou? No. 3 Aria Jenom pohleď na nás oba: APOLLO milujícího i toho vraha, No. 7 Aria W. A. Mozart Já, pastýř Apollón, stádo vždy střežím, pomocníka a zlostníka, OEBALUS opřený o hůl tu na stráži stojím. komu podáš ruku? Tak jako na moři houpe se loď Až chtít pást nebudu, navštívím krále, Apollón tě zabije, a v bouřlivých vlnách se zmítá, smrtelným léčebné podám nápoje. ale Zephyr miluje, tak jak se téměř dotýká mraků, I. DĚJSTVÍ Utěšit nešťastné, uzdravit nemocné, kdo krev bratra prolije, a jak se téměř i dotýká pekla: to je to jediné, co Apollón chce; neštítí se ničeho; prudký hněv v mém srdci víc a víc roste, Intrada kdekoliv pobývám, vám vždycky pomáhám, pro koho se rozhodneš? cítím ho po těle, v žilách, i v kostech. může být šťastnější král, než-li zde? Recitativo Recitativo Zlost mne vzhůru unáší, bolest dolů táhne, ZEPHYRUS ZEPHYRUS hněv a pomsta dusí mne, Jestli se nemýlím, je to Apollón, koho uctíváte. II. DĚJSTVÍ Ach bože! Podívej! Míří sem ten bůh; Melio, co budeme dělat? cloumá se mnou stále. HYACINTHUS Recitativo Řekni, kam prchneme, bojím se toho zuřivce. Tak jest. MELIA Recitativo OEBALUS Tak mne předhodíš samotnou? Zůstaň! Takto dokazuješ svou oddanost? ZEPHYRUS Dokázala bys, dcero, milovat Boha, MELIA Ó drahý! Dal bych své tělo i duši, kdyby ses stal mým Apollónem! který je dle mého přesvědčení hoden naší přízně? ZEPHYRUS Ó králi! Přítele Zephyra popadl a před mými zraky jej nechal rozervat vichry. Nedopusť, prosím, aby ten bůh ublížil nevinnému! HYACINTHUS MELIA OEBALUS Milý Zephyre, proč si mne pleteš s bohy? Takovou poctu si nezasloužím; ale Co to povídáš, otče? Apollón si touží vzít APOLLO Ó, spravedlivý je Apollón, když ztrestá zločin, který bohovi zrádně a podle vím dobře, že to způsobila přemíra lásky k Hyacithovi. Podívejme, přichází za manželku mě, smrtelnici? Tady jsi, lotře! Tvůrce proradné lži! Nestačí ti, žes mi uloupil podstrčil Zephyrus. To on je ten vrah, dcero, ne Apollón. sestra v doprovodu otce. mého přítele Hyacintha? Chceš mi ještě vyrvat mou nevěstu, padouchu! Zephyrus neváhal vrhnout na tvého bratra disk. OEBALUS Násobit tak své zločiny a lži? MELIA O tom nepochybuj. Běda, otče! Černými mraky se ohlašuje hrozivá bouře a celé nebe pokrývá noc. Přižeňte se, větry! Aeóle, strhni toho zločince do propasti! No. 8 Duetto MELIA ZEPHYRUS OEBALUS OEBALUS Řekni, kde se Apollón zdržuje? Ať už se mohu Pospěšte! Cože? Běda mně! Syn drahý tu mrtev leží. potěšit skvělým hovorem s ním! Aniž bych to chtěl a věděl, No. 1 Chorus OEBALUS No. 6 Duetto bůh uražen odchází. Společně s tvým bratrem a se Zephyrem cvičí v lesíku s diskem. MELIA Království bez přízně boží CHORUS Ale vrátí se sem a doufám, že v mé přítomnosti požádá Odejdi, surovče! Odejdi, surovče! nikdy dlouho nevydrží. Ó bohové latónští, prosby naše vyslyšte, co nejdříve o tvou ruku. Oslavím, tyrane, když opustíš mne! Bože! Prosím, smiluj se pokorné a horlivé pocty naše přijměte, MELIA Běda, jak drze ty po právu šlapeš, a navrať se k nám. dobrotou a přízní svou nás poddané obdařte. Nechť žádá! Dostane vše, po čem jeho srdce touží. odstup jen, odstup, vždyť bojím se tě. MELIA OEBALUS APOLLO Bratr můj tu mrtev leží. Ó, Apollóne, ó, Apollóne, No. 4 Aria Uvěř, že Apollón věrný je, oddaný, Na tvůj příkaz k mé žalosti zahrň svou září a pocti svou ochranou MELIA láskou mře k tobě, láskou mře k tobě. také ženich odchází. Oebalovu Lakonii, zemi tobě svěřenou. Radosti a veselí, božské pocty jsou mi dány, Proč jsi tak tvrdá, v mou nevinu nevěříš, Nač nevěsta bez druha? CHORUS až bůh Hymen nás spojí pochodněmi, květinami přítele ztrácíš, když odháníš mne. Komu svoji lásku dá? Ó bohové latónští, prosby naše vyslyšte, Netrestejte nevěstu, v šťastný svazek manželský, v němž jsme oba spokojeni. APOLLO pokorné a horlivé pocty naše přijměte, Bože, ach navrať se k nám! Když boha budu milovat, tak bohyní se stanu, Což nebesy snad nucen jsem, dobrotou a přízní svou nás poddané obdařte. kráčet mezi oblaky už nikdy nepřestanu, být na zemi též vyhnancem, Recitativo a města, také království mě budou uctívat Vytrvám! Recitativo a faunové i satyrové věčně zbožňovat. hněv ten dokud nezmírní se, APOLLO Králi! Láska k Hyacinthovi mě přiměla vrátit se zpět. MELIA který zraňuje mé srdce, Odpusť, že já, Bůh, jsem se odvážil oblažit tvé království svou přítomností. Běda mi! jsme ztraceni! Božstvo, ach běda, naše modlitby odmítlo! Recitativo skryji se. Dozvíš se, co dokáže božstvo! HYACINTHUS ZEPHYRUS Hyacinthe, vstaň! Pokryj svůj hrob květinou nazvanou tvým jménem. (Ó Zephyre, bojím se, že slova, která jsi prve vyřkl, rozpoutala tento hněv.) Králi! Přináším zprávu o tvém synovi; Hyacinthus je mrtev! III. DĚJSTVÍ OEBALUS ZEPHYRUS OEBALUS Co vidím? Na mém synovi rozkvétají květiny? (Hyacinthe! Máš-li mne rád, zamlč před otcem ta slova prve vyřčená!) Běda mi! Jaká hrozná zpráva! Co se mu stalo? Recitativo ZEPHYRUS HYACINTHUS No. 8 Terzetto No. 2 Aria Zasažen diskem, upadl. Ne on… APOLLO, MELIA, OEBALUS HYACINTHUS OEBALUS OEBALUS Po bouřkách a hromobití, Často bohové nás děsí, Kdo se opovážil zabít mého syna? Kdo tě, synu, řekni při lásce svého otce, kdo tě zahubil? po blescích a temnotě bouří vyhrožují, ZEPHYRUS HYACINTHUS mír jen a klid blahodárný pro nás skličující válku Apollón. Zephyrus; běda mi! Kdyby bůh tu tak byl! v krajině se rozprostře. drsně předstírají, Po bolestných okovech, OEBALUS OEBALUS po zuřivých bojích, jejich šípy vystřelené Jsem tak otřesen! Běda, už umírá! po strašlivých činech zasáhnout nás nemají, Půjdu se podívat na břeh Eurotasu, zda můj syn ještě žije. HYACINTHUS nás pouto lásky spojí. po obloze zatažené Možná potkám Apollóna, toho boha, Ó, otče! Otče! Smrt je hořká! Po zlých ránách osudu zas se smějí, žertují. kterého mé království nyní nenávidí. OEBALUS hledíme vstříc veselí, Přízní i hrůzou ZEPHYRUS Synu! slavnostní den svatební si národy vážou Uspějí mé modlitby, uspěje má lest; má milovaná Melia se teď stane mou ženou. povznese nás, rozptýlí. jak láskou, tak hrozbou Melio! Co tíží tvou mysl? Zavrhni ženicha, na jehož rukou lpí krev tvého HYACINTHUS si udrží moc. bratra. Potěš Zephyra, jehož oddanost znáš, a učiň jej šťastným. Otče! Ach! Sbohem! Přeložila Markéta Israel Večeřová