Psychologické Momentum V Tenisovém Utkání Psychological

Masarykova Univerzita Filozofická fakulta Psychologie

Diplomová práce

Psychologické momentum v tenisovém utkání

Psychological momentum in a tennis match

Vedoucí práce: PhDr. Pavel Humpolíček, Ph.D. Autor práce: Tomáš Schromm

Brno, 2018

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

……..…………………………………………..

Podpis autora práce

Psychologické momentum v tenisovém utkání

Anotace

Diplomová práce nazvaná Psychologické momentum v tenisovém utkání zkoumala vliv psychologického momenta na výsledek soutěžního utkání tenisových profesionálů. Rozsáhlá statistická analýza ženských a mužských tenisových utkání hraných na dva vítězné sety poukázala na to, že v ženských kláních při výskytu neproměněného mečbolu v průběhu druhého setu vyhrává rozhodující set tenisová hráčka, které se mečbol podařilo odvrátit (58,5%). Dále se projevilo, že mužští tenisoví hráči, jež dokáží po prohraném prvním setu získat druhý set tím, že v něm odvrátí alespoň dvou gamový deficit nebo šanci soupeře dopodávat utkání do vítězného konce, se stávájí vítězi i rozhodujícího setu (59,2%). Tyto výsledky statisticky signifikantně prokázaly vliv psychologického momenta na výsledek tenisového utkání.

Klíčová slova: profesionální tenis, sportovní psychologie, psychologie tenisu, psychologické momentum, body zvratu, promarněné příležitosti

Psychological momentum in a tennis match

Abstract

The study named Psychological momentum in a tennis match investigated the impact of the psychological momentum on the outcome of professional tennis matches. Extensive statistical analysis of women´s and men´s best-of-three tennis matches showed that a recovery from a match point in the second set followed by winning of that set leads to victory of the deciding set in women´s tennis clashes (58,5%). Furthermore, recovery from being the first set down and at least two games down in the second set or recovery from opponent´s serving for the match situation in the second set followed by winning of that set leads to victory of the deciding set in men´s tennis matches (59.2%). These results statistically significantly demonstrated the effect of the psychological momentum on the outcome of the tennis match.

Key words: professional tennis, sport psychology, psychology of tennis, psychological momentum, turning points, missing opportunities

Věnování

„Pro celou sportovní rodinu a specialně pro mého tátu, který mě ke sportu přivedl.“

Poděkování

„Rád bych poděkoval vedoucímu této diplomové práce PhDr. Pavlovi Humpolíčkovi, Ph.D., za jeho cenné rady a čas, které mi věnoval při řešení dané problematiky. Mé diky patří také všem mým kolegům a kamarádům, jež mi pomohli zprostředkovat potřebnou literaturu pro vznik této práce nebo kteří mi vypomohli se sběrem dat pro účely této studie. Poděkování patří v neposlední řadě mým rodičům a prarodičům za jejich podporu při studiu a tvorbě diplomové práce.“

Obsah

1 ÚVOD 11

1. 1 PSYCHOLOGICKÉ MOMENTUM 13

1. 1. 1 DOSAVADNÍ VÝZKUM 14

1. 1. 2 DEFINICE 15

1. 1. 3 POLARITA 16

1. 1. 4 DOSAŽENÍ A POZBYTÍ 17

1. 1. 5 VLIVY PSYCHOLOGICKÉHO MOMENTA 18

1. 1. 5. 1 NA EMOCE 19

1. 1. 5. 2 NA KOGNICI 20

1. 1. 5. 3 NA FYZIOLOGII 21

1. 1. 5. 4 NA CHOVÁNÍ SPORTOVCE 21

1. 1. 5. 5 NA UČENÍ A ZKUŠENOST 22

1. 1. 5. 6 NA VÝSLEDEK SPORTOVNÍHO UTKÁNÍ 22

1. 1. 5. 7 NA POHLAVÍ 23

1. 1. 6 DOBA TRVÁNÍ 24

1. 1. 7 INTENZITA 25

1. 1. 8 PSYCHOLOGICKÉ MODELY PSYCHOLOGICKÉHO MOMENTA 26

1. 1. 9 ASPEKTY POZITIVNÍHO PSYCHOLOGICKÉHO MOMENTA 30

1. 1. 10 ASPEKTY NEGATIVNÍHO PSYCHOLOGICKÉHO MOMENTA 31

1. 2 PSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY TENISOVÉHO UTKÁNÍ 33

1. 2. 1 MOTIVACE PROFESIONÁLNÍHO TENISOVÉHO HRÁČE 34

1. 2. 2 PŘÍPRAVA TENISOVÉHO HRÁČE NA TENISOVÉ UTKÁNÍ 36

1. 2. 2. 1 TECHNICKÁ PŘÍPRAVA 36 1. 2. 2. 2 KONDIČNÍ PŘÍPRAVA 37

1. 2. 2. 3 VÝŽIVA 38

1. 2. 2. 4 TAKTICKÁ PŘÍPRAVA 39

1. 2. 2. 5 PSYCHOLOGICKÁ PŘÍPRAVA 40

1. 2. 3 PSYCHOLOGIE TENISOVÉHO UTKÁNÍ 44

1. 2. 3. 1 VÝHRA/PROHRA SETU 45

1. 2. 3. 2 PODÁNÍ 46

1. 2. 3. 3 STARTOVACÍ POŘADÍ 47

1. 2. 3. 4 DÉLKA TENISOVÉHO UTKÁNÍ 48

1. 2. 3. 5 „BIG POINT“ 50

1. 2. 3. 6 „EFEKT VÍTĚZSTVÍ“ 51

1. 3 PSYCHOLOGICKÉ MOMENTUM V TENISE 53

1. 3. 1 OSOBNOSTNÍ FAKTORY 54

1. 3. 2 TAKTICKÉ FAKTORY 57

1. 3. 3 TECHNICKÉ DOVEDNOSTI 58

1. 3. 4 FYZICKÁ KONDICE 59

1. 3. 5 TRENÉRSKÉ FAKTORY 60

1. 3. 6 TENISOVÝ SYSTÉM SKÓROVÁNÍ 61

1. 3. 7 „TURNING POINTS“ 62

1. 3. 8 „EFEKT VÍTĚZSTVÍ“ 64

1. 3. 9 PĚT STÁDII PSYCHOLOGICKÉHO MOMENTA 65

1. 3. 9. 1 VELMI SILNÉ POZITIVNÍ 65

1. 3. 9. 2 POZITIVNÍ 66

1. 3. 9. 3 NEUTRÁLNÍ 68

1. 3. 9. 4 NEGATIVNÍ 69

1. 3. 9. 5 VELMI SILNÉ NEGATIVNÍ 71

2 HYPOTÉZY 72

2. 1 HYPOTÉZA Č. 1 74 2. 2 HYPOTÉZA Č. 2 77 2. 3 HYPOTÉZA Č. 3 79 2. 4 HYPOTÉZA Č. 4 80

3 DATA A PROMĚNNÉ 81

3. 1 DATA 81 3. 2 PROMĚNNÉ 82 3. 2. 1 KÓDOVÁNÍ PROMĚNNÝCH NAPŘÍČ HYPOTÉZAMI 86

4 VÝSLEDKY 88

4. 1 HYPOTÉZA Č. 1A 91 4. 2 HYPOTÉZA Č. 1B 93 4. 3 HYPOTÉZA Č. 2A 95 4. 4 HYPOTÉZA Č. 2B 97 4. 5 HYPOTÉZA Č. 3 99 4. 6 HYPOTÉZA Č. 4 102

5 DISKUZE 105

5. 1 STATISTICKÁ SÍLA ZKOUMANÝCH DAT 105 5. 2 STRUKTURA ŽENSKÉHO A MUŽSKÉHO TENISU 112 5. 3 INTERVENUJÍCÍ PROMĚNNÉ 107 5. 4 DISKUTABILNÍ OPERACIALNÍ 109

6 ZÁVĚR 112

7 LITERATURA 116

8 PŘÍLOHY 135

1 Úvod

Pohyb hrál při evoluci člověka nesmírně důležitou roli a psychomotorická jedinečnost rodu Homo byla jedním z klíčových faktorů, který přispěl k dnešnímu dominantnímu postavení člověka v živočišné říši na planetě Zemi (Hamilton, 1964).

Motorika člověka v průběhu evoluce slouží stále více a více nejen k čistě adaptačním procesům ale i k dalším činnostem jako jsou například psaní, hra, rituály nebo sport (Olivová, 1989).

Význam pohybu je pro člověka markantní. Je to právě pohyb, díky němuž člověk vykonává svou existenci, projevuje se, dosahuje svých cílů, užívá si života. I proto je psychologie sportu, která vychází ze základních postulátů psychologie hry, důležitým odvětvím ke zkoumání a to nejen v oblasti psychologie (Slepička et al., 2009).

Psychologický význam hry je zejména atraktivní psychologický prožitek spojený s jejím průběhem (Caillois, 1958). Podle Halla slouží k oživění prastarých životních zvyků jako je lov, boj, útěk (Černý, 1968). Schiller se Spencerem vidí hru jako prostředek k uvolňování přebytečné energie (Příhoda, 1974). Adler (1927) zastává postoj, že díky hře člověk projevuje úsilí pro sebeuplatnění.

Sport je označení pro pohybovou aktivitu soutěžního charakteru provozovanou podle určitých pravidel, výsledky sportu jsou měřitelné, porovnatelné. Slovo sport vychází ze slova francouzského původu desport, tj. odreagování, pobavení, od povinnosti k zábavě. Historie sportu sahá podle historiků až daleko do starověku, kdy hry a soutěže běžně sloužily k výcviku tehdejších armád. Ve starověkém Řecku se fyzické sebezdokonalování stalo součástí kulturního života, a sportovní hry probíhající v osadě Olympia se staly vzorem pro dnešní moderní olympijské hry, na níž v nejrůznějších disciplínách soutěží ti nejlepší z nejlepších ve svém odvětví (Sommer, 2003).

Psychologie sportu se zabývá zkoumáním vzájemných vztahů mezi sportovní činností a psychikou člověka. Mezi dnešními vědci můžeme zaznamenat mírný rozpor v aplikaci tohoto oboru, kdy jedna strana zastává myšlenku zúžení psychologie sportu pouze na soutěžní a

11 vrcholový sport. Tato strana chce pomocí psychologických prostředků dosahovat zlepšení výkonnosti sportovců a posouvat tím lidské limity. Druhá strana preferuje co nejširší zaměření, tj. psychologii sportu chápat jako všechnu srovnávací průpravnou a zábavnou motoriku zkoumanou na základě prostředků psychologické vědy a zkoumat zejména otázky, jak sport ovlivňuje psychické procesy a osobnost člověka nebo jak jsou sportovní činnosti ovlivňovány psychikou člověka (Slepička et al., 2011).

I přes první pokusy definovat vztahy mezi tělesnem a duševnem, o nichž můžeme najít záznamy již ve starověku, se historie sportovní psychologie začala psát až ve druhé polovině 19. století a její hlavní rozmach nastal až po první světové válce v Německu. Sportovní psychologie ve své historii vždy patřila mezi vedlejší aplikované disciplíny, avšak s přísunem obrovských peněžních částek především od velkých sportovně zaměřených firem do sportu a vědy s ním spojenou začíná sportovní psychologie příkladně rozkvétat a její budoucnost je velmi světlá (Cole, 2012).

Obraz dnešní moderní psychologie sportu stejně jako u většiny psychologických oborů byl modelován na základě učení klasiků, v psychologii sportu značnou mírou přispěli myslitelé, jako jsou například Bandura a jeho učení nápodobou (Bandura, 1973), Adler a jeho tendence po prosazení (Adler, 1927), Czikszentmihalyi a flow-fenomén (Czikszentmihalyi, 1996), Lorenz se svojí teorií agresivity (Lorenz, 1966), Seligman a jeho vliv pozitivního myšlení (Seligman, 2003) či Triplett a Zajonc, průkopníci sociální facilitace (Triplet, 1898; Zajonc, 1965).

V dnešní době se psychologie sportu hojně zabývá motivací, emocemi, vnímáním, volními procesy, osobností sportovce, sportovními skupinami, ale také například sportovními diváky nebo psychologickou přípravou sportovce. Mezi nejpopulárnější témata dnes patří fenomén mental toughness, týmová chemie, vliv stravy a hormonů na sportovní výkon, sebekontrola, aplikace sportovních psychologů do „sportovního světa“ nebo například význam psychologického momenta na sportovní výkon. Sportovní psychologie má tedy velice pestré užití. Od tělesné výchovy dětí až po výkonnostní sport. Od zkoumání duševního prožívání jednotlivce až po zkoumání týmového ducha. Od mentálního koučingu až po sebepoznání své osobnosti. Přínos a poznatky sportovní psychologie v dnešní době nejvíce využívají sportovní trenéři, sportovci samotní a sportovní firmy (Tod et al., 2012).

1. 1 Psychologické momentum

Sportovní psychologie zažívá skvělé období, je na rozmachu, ale stále se jedná teprve o začátek, stále mnoho oblastí sportovní psychologie musí být probádáno a důkladněji prozkoumáno, aby toto odvětví psychologie využilo svůj obrovský rezervoár potenciálu naplno (Tod et al., 2012).

Jednou z takových oblastí psychologie sportu je tématika psychologického momenta, která podle vědců samotných zůstává stále nedostatečně prozkoumanou záležitostí (Moesch & Apitzsch, 2012).

Psychologické momentum je velice populárním a široce se rozšiřujícím tématam sportovní psychologie již více jak čtvrt století. Pojem samotný, tj. psychologické momentum, pochází z latinského výrazu momentum do češtiny překladaným jako síla pohybu či tendence. Ve sportovní terminologii bývá vnímán jako psychická síla (Briki et al., 2014).

Psychologické momentum je ve sportovní komunitě v dnešní době velice hojně diskutovaným tématem (Higham, 2000). Stačí si zapnout jakýkoliv sportovní kanál a během utkání to slovo minimálně jednou uslyšíte. Psychologické momentum, ta bájná psychologická síla, která rozhoduje sportovní utkání. Atleti, trenéři, fanoušci, komentátoři, všichni o tom mluví a všichni jej během sportovního zápasu či sezóny pociťují (Markman et al., 2014; Eisler & Spink, 1998, Iso-Ahola & Dotson, 2014; Markman & Guenther, 2007).

Je však psychologické momentum hojně omílané ve sportovním světě opravdové? Nebo je psychologické momentum pouze iluzí? Mnoho výzkumníků psychologického momenta debatovalo na toto téma (Burke et al. 2003, Cornelius et al. 1997; Gilovich et al., 1985; Kerick et al., 2000; Vergin, 2000). Přispěli k tomu studie, v nichž se neprokázalo, že by údajné psychologické momentum mělo nějaký vliv, ať již na výkon hráče či výsledek klání (Silva et al., 1992; Shaw et al., 1992; Cornelius et al., 1997). Pozdější retesty však u mnohých studií, v nichž se neprokázal významný vliv psychologického momenta na výkon sportovce, ukázaly, že docházelo k základním operacionalizačním chybám a po správné operacionalizaci proměnných byl důkaz o vlivu psychologického momenta na sportovní událost nalezen. I sportovní fanoušci, sportovci či sportovní personál věří, že je psychologické momentum

13 opravdové a za pravdu jim dává i mnoho dnešních výzkumů, které jasně evidují důkazy o existenci psychologického momenta v průběhu sportovní soutěže (Iso-Ahola & Dotson, 2014; Eisler & Spink, 1998; Perreault et al. 1998).

O problematiku psychologického momenta není zájem pouze ve sportu nebo psychologii, má daleko širší přesah. Začínají se jí kromě sportovních psychologů intenzivně zabývat například odborníci z oblasti marketingu nebo odborníci z oblasti ekonomie (Livingston, 2012).

1. 1. 1 Dosavadní výzkum

Vědci se snaží přijít na principy psychologického momenta a popsat jej v celé svojí „kráse“ již od roku 1980. Ve spolupráci se špičkovými závodními sportovci, fanoušky i trenéry přicházeli výzkumníci s nejrůznějšími modely, jak by takové psychologické momentum mohlo fungovat. Ale i přes mnohé již získané, přínosné a pro sportovní psychologii důležité poznatky, jež byly v průběhu let získány, tato problematika stále naráží zejména na problém operacionalizace proměnných psychologického momenta a tím pádem na nedostatek kvantitativních empirických studií, jež by mohly potvrdit či vyvrátit mnohé vědecké hypotézy (Iso-Ahola & Dotson, 2014). Koncept psychologického momenta se tedy zdá být prozatím nepolapitelný (Crust & Nesti 2006).

V minulém tisíciletí bylo vnímání, prociťování či vlivy psychologického momenta měřeny, zkoumány zejména dotazníky a rozhovory (Perreault et al., 1998, Shaw et al., 1992; Vallerand et al. 1988). I v dnešní době jsou dotazníky a rozhovory nejčastějšími nástroji pro výzkum fenoménu psychologického momenta (Iso-Ahola & Dotson, 2014).

Kvalitativní studie ve sportovní psychologii značně dominují před studiemi kvantitativními a nejinak je tomu ve výzkumu psychologického momenta (Munroe-Chandler, 2005). Například Mihaly Czikszentmihalyi (1975) byl velkým zastáncem pouze a jedině kvalitativního přístupu v otázce zkoumání psychických fenoménů. Tento trend je však již poněkud za svým zenitem, nový trend stále více a více poukazuje na nezbytnost propojovat kvalitativní a kvantitativní přístup v oblasti výzkumu psychických fenoménů, jako jsou ve sportovní psychologii například flow, psychologické momentum nebo mental toughness (Jackson, 2000).

Někteří vědci zabývající se ve sportovní psychologii tématem psychologického momenta ovšem shledávají kvantitativní přístup jako hlavní metodu výzkumu psychologického momenta při svém bádání jako nesnadnou či obtížnou volbu (Burke et. al., 2003).

Na druhou stranu, zastánci nezbytnosti propojovat kvalitativní poznatky s oblastí fenoménu psychologického momenta s kvantitativními studiemi tvrdí, že je pouze otázkou času, nežli kvantitativní přístup zaujme svoji plnohodnotnou roli ve výzkumu tohoto psychologického fenoménu. Kvalitativní výzkum podle nich v momentální fázi připravuje půdu pro rozsáhlé kvantitativní výzkumy psychologického fenoménu (Nesti et al., 2006).

O sportovním momentu víme, že existuje, že jej hráči, trenéři, diváci prožívají, že existují specifické situace, kdy nastává, že ovlivňuje sportovní utkání. Ovšem potřebujeme důkladněji probádat, jak jej hráči prožívají, jaké jsou ty situace, kdy psychologické momentum nastává, do jaké míry ovlivňuje sportovní klání. Navíc každý druh sportu je jedinečný a specifický a předpokládá se, že v každém sportu má psychologické momentum trošku jiný vliv na průběh sportovní události (Raab et al., 2012, Briki et al., 2012). Proto je jedním ze základních problémů, že v některých odvětvích sportu de facto chybí jakákoliv, respektive bohatá znalostní základna o problematice psychologického momenta (Iso-Ahola & Dotson, 2014; Soares, 2017).

1. 1. 2 Definice

Pojem psychologické momentum začal ve sportovním světě nejdříve kolovat mezi diváky, komentátory, laiky, novináři, až dávno poté došlo k jeho transferu do vědecké, odborné literatury. (Vallerand et al., 1988).

Termín psychologické momentum je charakterizován jako psychologická a behaviorální změna ve sportovcově prožívání progresu (pozitivní momentum) nebo regresu (negativní momentum) v závislosti na sportovcově vytyčeném cíli (Adler, 1981; Gernigon et al., 2010; Markman & Guenther, 2007; Vallerand et al., 1988).

Například Alistair se svým výzkumným týmem (2005) definuje psychologické momentum jako sílu, která diktuje průběh zápasu, avšak zůstává skryta, neboť se nutně nemusí projevit na výsledkovém skóre. Jako psychologickou sílu vidí psychologické momentum i Vallerand se svým týmem (1988), který tvrdí, že psychologické momentum obsahuje psychickou sílu, která dokáže měnit sportovní výkon a to dvousměrně, k lepšímu nebo k horšímu.

Velmi používaná je také definice popisující psychologické momentum jako komplex dynamických systémů vedoucích k pozitivnímu, respektive negativnímu sportovnímu prožívání všech aktérů určitého sportovního klání (Briki et. al 2013; Briki et al., 2014; Den Hartigh et al. 2014; Gernigon et al. 2010).

1. 1. 3 Polarita

Psychologické momentum jako psychologický fenomén, kdy se sportovnímu hráči či hráčce daří vše, nač šáhne a je k nezastavení (Raab et al., 2012). Taková byla představa o psychologickém momentu v minulém tisíciletí, kdy na svých počátcích bylo psychologické momentum spojováno pouze s pozitivními atributy, tj. například se zlepšením výkonu sportovce, vědci ale při svých průzkumech narazili i na opačné momentum, tj. negativní, kdy se performační atributy sportovce zhoršují (Vallerand et al., 1988).

V dnešní sportovní psychologii se tedy psychologické momentum rozděluje na pozitivní a negativní. Pozitivní psychologické momentum je popisováno jako nahoru kroutící se spirála, období, kdy se zdá, že všechno vychází, jak vycházet má. Negativní psychologické momentum je popisováno jako dolů se kroutící spirála, období, kdy se zdá, že je všechno špatně (Birki et al. 2014).

Hlavní rozdíl mezi pozitivním a negativním psychologickým momentem je odlišnost v kognitivní dynamice, afektivní reakci, motivační složce, fyziologické a behaviorální odezvě v rámci vnímání progrese nebo regrese vůči apetitivnímu nebo averzivnímu výsledku sportovního utkání, výsledku, který se v průběhu času neustále přibližuje (Gernigon et al., 2010).

Rozdílů je však nepochybně více. Například ve své studii při vědeckém pozorování cyklistů Briki (2013) přišel na skutečnost, že pozitivní psychologické momentum mívá pozvolný pomalejší nástup, kdežto negativní psychologické momentum mývá rapidní, rychlý nástup s okamžitým efektem. Poukazuje to na důležitou skutečnost, že vztah mezi negativním a pozitivním psychologickým momentem není lineární.

Negativní psychologické momentum je v psychologii sportu považováno za mnohem silnější atraktor nežli pozitivní psychologické momentum. Podle výzkumníků je tomu právě proto, že efekt negativního psychologického momenta zasahuje psychiku rychleji a je těžší z něj uniknout (Den Hartigh et al. 2014; Garnigon et al., 2010, Briki et al. 2013).

Ve shrnujícím měřítku vzato, předchozí studie zkoumající fenomén psychologického momenta nachází více pozitivních statistik nežli těch negativních. Tj. že pozitivní momentum a s ním spojena pozitivní změna chování a výkonu se u závodních sportovců projevuje častěji, než se projevuje psychologické momentum negativní a s ním spojené vlivy a následky. To by mohlo pravděpodobně souviset například s psychickou odolností, zkušenostmi nebo strategickou průpravou, tj. vlastnostmi, jimiž závodní sportovci velmi často oplývají (Ruud et al. 2016).

V soutěžních utkáních nejen profesionálních sportovců se můžeme setkat i s takzvaným neutrálním psychologickým momentem. Neutrální psychologické momentum se vyznačuje stavem, kdy psychologická výhoda nenáleží ani jedné ze soutěžních stran. V období neutrálního psychologického momenta v průběhu utkání obě soutěžní strany svádí boj o zisk psychologické výhody, psychologického momenta (Mack & Stephans, 2000).

1. 1. 4 Dosažení a pozbytí

Zisk i ztráta psychologické momenta, psychologické výhody jsou populárním tématem problematiky psychologického momenta (Iso-Ahola & Dotson, 2014). Rozdílnost jednotlivých odvětví a osobnostních charakteristik ovšem přináší komplikace při hledání určité formule, určitého výstupu či vysvětlní, kdy přesně, v jakém momentu dochází k zisku, respektive ztrátě psychologického momenta. Jediné co s velmi vysokou pravděpodobností

17 víme je, že je tento zisk, respektive ztráta, psychologického momenta velmi úzce spojen, respektive spojena, se sportovními cíli (Adler, 1981; Gernigon et al., 2010; Markman & Guenther, 2007; Vallarand et al., 1988).

Nejnovější výzkumy hovoří o teorii takzvaných „Turning Points“ neboli bodech zlomů, zvratů, jež bývají označovány za spouštěče psychologického momenta a při nichž se předpokládá, že by mohlo docházet ke změnám v prožívání psychologického momenta mezi sportovci. Takovýchto bodů zlomů může být ve sportovním světě opravdu mnoho, například mít štěstí nebo smůlu v důležitém okamžiku, výhra nebo prohra dlouhé, vyčerpávající nebo důležité pasáže utkání, návrat do hry po neproměněných šancích soupeře, mohou to však býti i chyby rozhodčích, „probuzení“ fanoušků nebo třeba počasí (Soares, 2017).

Psychologické momentum v mnoha případech, zejména ve sportech, kde proti sobě soupeří dvě soutěžní strany, funguje na principu „houpačky“ neboli „swingu“. Tento „swing“ se vyznačuje opačnou polaritou psychologického momenta mezi oběma soupeři. Pokud se jedna soutěžní strana nachází v pozitivním psychologickém momentu, druhá strana se přirozeně nachází v negativním psychologickém momentu. Pokud se jedna strana nachází v neutrálním psychologickém momentu, druhá strana se přirozeně nachází také v neutrálním psychologickém momentu (Taylor & Demick, 1994).

Obr. č. 1: Princip „houpačky“

1. 1. 5 Vlivy psychologického momenta

Psychologické momentum vzniká na základě interakce mnoha komponent, ovlivňují ji například osobnost sportovce nebo environmentální a sociální faktory (Briki et al. 2012; Jones & Harwood, 2008; Moesch & Apatzsch, 2012; Taylor & Demick, 1994).

Díky rozdílným osobnostním dispozicím a charakteristikám je prožitek psychologického momenta individuální záležitostí, kterou každý prožívá trochu jinak (Adams, 1995). Psychologické momentum je subjektivním, individuálním psychickým fenoménem, který každý člověk pociťuje v jiné intenzitě a v jiné délce trvání (Vallerand et al. 1988).

Na psychologické momentum nemají vliv pouze osobnostní charakteristiky a dispozice jedince, ale také osobnostní charakteristiky a dispozice jedince nebo rozhodnutí rozhodčích (Soares, 2017).

Samotné psychologické momentum má po svém vzniku vliv na řadu rozhodnutí všech hráčů i trenérského personálu v průběhu sportovního klání (Ingels et al., 2016). Psychologické momentum evidentně ovlivňuje výkony obou popřípadě všech zúčastněných soutěžních stran v právě probíhané sportovní disciplíně (Vallerand et al., 1988).

Psychologické momentum mívá svůj vliv na všechna sportovní utkání, tj. v každém jediném utkání se tento psychický fenomén objevuje, i na všechny aktéry takových utkání, to znamená nejen na sportovce a jejich trenéry, ale i na obecenstvo (Vallerand et al., 1988).

Podpora diváků dokáže hráčům dodat psychickou sílu. Když například ve fotbalovém nebo basketbalovém utkání fanoušci začnou mohutně fandit, výkon podporovaných hráčů se zlepší a jsou tak schopni produkovat lepší hru. I proto se často v dnešním profesionálním sportu zmiňuje takzvaná výhoda domácího prostředí, prostředí, v němž sportovci často dokážou produkovat lepší sportovní výkony nežli na sportovištích, kde má fanouškovskou základnu sportovní oponent (Crust & Nesti, 2006; Burke et al., 1997).

1. 1. 5. 1 Na emoce

Pozitivní psychologické momentum bývá ve sportovní psychologii spojováno s projevy pozitivních emočních příznaků. Za takové příznaky jsou považovány zejména zvýšená sebedůvěra a snížená úzkost. Negativní psychologické momentum bývá naopak spojováno s projevy negativních emočních příznaků, jako jsou zvýšená úzkost a snížená sebedůvěra jedince (Gernigon et al. 2010). Oba zmíněné faktory, úzkost i sebevědomí úzce souvisí se

19 sportovním výkonem, který sportovec předvádí (Adler, 1981; Cornelius et al., 1997, Gernigon et al. 2010; Miller & Weinberg, 1991). Martens se svým týmem (1990) dokonce považuje úzkost a sebevědomí za bipolární psychologický konstrukt. Ve výzkumu psychologického momenta teorii bipolárního konstruktu nahrává fakt, že byla nalezena signifikantní negativní korelace mezi úzkostí a sebevědomím (Briki, et al., 2012).

Sportovci v průběhu sportovní události při prožívání negativního psychologického momenta pociťují strach a ohrožení. (Jones & Harwood, 2008).

Napříč individuálními sporty, sporty jeden na jednoho, ale i týmovými sporty bylo zjištěno, že psychologické momentum, ať už pozitivní nebo negativní, koreluje se změnami nálad a víry v účinnost sebou produkovaného sportovního výkonu neboli self-efficacy (Den Hartigh et al., 2016). Pozitivní psychologické momentum podle výzkumníků souvisí s pozitivními vlivy na emoce, motivaci a self-efficacy. Negativní psychologické momentum se naopak prezentuje negativními vlivy na tyto atributy. Pozitivní psychologické momentum sebou přináší pozitivní emoce jako štěstí a potěšení. Negativní psychologické momentum zastupují emoce jako vztek, smutek, frustrace (Taylor & Demick, 1994).

Vliv na emoce sportovce má pozitivní zpětná vazba. Nejenom v podobě zlepšení výsledkového skóre, ale například i podporou od trenérů či diváků. Atleti, kteří dostávají pozitivní zpětnou vazbu během svých sportovních výkonů nebo své sportovní přípravy, mají vyšší úrovně self-efficacy, úsilí a vnímaní psychologického momenta. V návaznosti na to, sportovci, kteří vnímají pozitivní zpětnou vazbu, bývají v situacích, kdy čelí negativním faktorům, zisku negativního psychologického momenta nebo ztrátě pozitivního psychologického momenta v průběhu sportovního výkonu, více odolnější vůči negativnímu momentu nežli atleti bez pozitivní zpětné vazby (Den Hartigh et al., 2016).

1. 1. 5. 2 Na kognici

Fenomén psychologického momenta a jeho prožívání ovlivňuje jedincovu kognici, například změnou v úrovních pozornosti. Pozitivní psychologické momentum se projevuje zvýšenou soustředěností k informacím týkajících se vytyčeného cíle jedince a pozitivním

20 myšlením. Negativní psychologické momentum se naopak projevuje distrakcí pozornosti jedince a zastřeným, často negativním myšlením, tj. zvýšenou rozptýleností mysli, soustředěností k podnětům, které se netýkají vytyčeného cíle jedince (Taylor & Demick, 1994).

Pozitivně naladěná kognice vede k lepšímu výkonu jedince. Negativně naladěná kognice vede k horšímu výkonu jedince (Seligman, 2003).

Ve sportovním utkání je nejčastěji zmiňovaným cílem vítězství, při pozitivním psychologickém momentu tedy přirozeně přichází koncentrace k prostředkům jeho dosažení, tj. koncentrací na dobrý výkon, jež úzce souvisí i s následným performačním zlepšením sportovce. U negativního psychologického momenta se koncentrace na dobrý výkon naopak zhoršuje, s čímž úzce souvisí i následné performační zhoršení sportovce (Taylor & Demick, 1994).

1. 1. 5. 3 Na fyziologii

Prožívání psychologického momenta bývá spojováno také s fyziologickými změnami jedince. Pozitivní psychologické momentum bývá doprovázeno optimální úrovní aktivace fyziologických procesů sportovce. Zatímco při negativním psychologickém momentu dochází k posunu úrovně aktivace fyziologických procesů k extrémům, tj. buďto k příliš vysokým nebo příliš nízkým hodnotám aktivace (Taylor & Demick, 1994).

1. 1. 5. 4 Na chování sportovce

Svůj vliv má prožitek psychologického momenta také na změny chování. Pozitivní i negativní behaviorální změna může být dána jak zvýšenou fyziologickou aktivací jedince, tak i jeho sníženou aktivací. Behaviorální změny se projevují například v řeči těla a psychomotorickém tempu jedince zúčastněného ve sportovní události (Taylor & Demick, 1994).

Za pozitivní neverbální odezvu se považuje například úsměv, brada nahoru, jistá chůze, vzpřímené držení těla či nejrůznější vítězná gesta jako je třeba zaťatá pěst nebo odhodlaný pohled do očí protivníkovi. Za negativní neverbální odezvu se považuje například mračení, těkání očima, nahrbená záda či jakékoliv destruktivní chování (Bruno & Adamczik, 2013). Za pozitivní verbální odezvu můžeme brát v potaz například sebepovzbuzování se, vítězné či odhodlané slova a výkřiky. Za negativní verbální behaviorální odezvu se považuje naopak obviňování, ať už sebe samého, svého soupeře, trenéra, rozhodčího, diváků nebo štěstěny, dále pak sebemluva s negativním podtextem nebo frustrované povzdechy či výkříky (Higham, 2000).

1. 1. 5. 5 Na učení a zkušenost

Zkušenost jedince hraje při vzniku jeho psychologického momenta nezastupitelnou roli. Velmi zjednodušeně podáno, prožitek psychologického momenta se s nejvyšší pravděpodobností dá společně s vrozenými osobnostními dispozicemi vysvětlit takzvanými základními zákony učení, tj. že kognitivní a motorické učení v průběhu kratších časových period formují dlouhodobé vzorce prožívání a chování jedince (Steenbeek et al., 2012; Newell et al. 2001).

Z toho vyplývá i vědecky doložená formule, že existuje přenos mezi právě prožívaným pozitivním, respektive negativním psychologickým momentem a tím následujícím psychologickým momentem pozitivním, respektive negativním psychologickým momentem (Markman & Guenther, 2007).

1. 1. 5. 6 Na výsledek sportovního utkání

Vliv psychologického momenta na výsledek je velmi populárním, možná nejpopulárnějším tématem ve výzkumu psychologického momenta. Studie ovšem ukazují, že psychologické momentum (a to jak pozitivní, tak i to negativní) nemusí mít vždy signifikantní vlivy na výkony sportovců a následně nemá tedy vždy signifikantní vlivy na průběh utkání ani na skóre utkání (Kerick et al. 2000).

V dnešní sportovní psychologii se má za to, že psychologické momentum ovlivňuje přímo výsledek ve sportovních disciplínách, v nichž nedochází k souboji mezi soupeři, tj. sporty jako jsou například střelba, sjezdové lyžování nebo golf. V disciplínách, kde dochází k přímému soupeření mezi jednou sportovní stranou a druhou sportovní stranou na sebe sportovci přímo působí svou psychickou silou a neustále svá psychologická momenta prolínají a jejich intenzitu a „swing“ mění. Délka nebo síla psychologického momenta nemusí tedy být dostatečné, aby se například pozitivní psychologické momentum projevilo i v podobě zlepšení výsledku (Iso-Ahola & Dotson, 2014).

Psychologické momentum pravděpodobně může vzniknout pouze jednostranně, a pravděpodobně mohou také nastat situace, kdy mají například pozitivní psychologické momentum obě strany, to může být další zjednodušenou odpovědí, proč v některých studiích nenacházíme signifikantní vlivy psychologického momenta na výsledek. Zkoumat pouze jednu ze dvou soutěžních stran nestačí (Iso-Ahola & Dotson, 2014). Za „pravé“ psychologické momentum se však v široké sportovní veřejnosti vždy považovaly obzvláště případy obsahující „swing“ v head-to-head, soupeř proti soupeři, sportovních odvětví, jako je tenis, basketbal nebo fotbal, kdy se ziskem pozitivního psychologického momenta jedné sportovní strany zároveň vytváří negativní psychologické momentum druhé sportovní strany. V tomto případě je již změna ve výsledku pravděpodobná, ovšem není pravidlem (Taylor & Demick, 1994).

1. 1. 5. 7 Na pohlaví

Psychologické momentum má podle posledních studií zásadní rozdílný efekt na obě pohlaví. Psychologické momentum má statisticky signifikantně větší vliv na sportovní výkon mužského pohlaví nežli na výkon pohlaví ženského. Některé studie dokonce ukazují, že vliv psychologického momenta na výkon sportovkyň, žen, není statisticky významný (Cohen-Zada et al., 2017; Page & Coates, 2017).

Nejvíce se v dnešním vědeckém světě diskutuje, že tyto výsledky, rozdíly mezi pohlavími v otázce psychologického momenta, jsou dány rozdílnou koncentrací pohlavních hormonů. Klíčovým faktorem v prožívání psychologického momenta jsou podle vědců androgeny a to

23 zejména testosteron (Cohen-Zada et al., 2017; Page & Coates, 2017), který se v těle člověka zvyšuje, v době soupeření (Wingfield et al. 1990). Daleko více testosteronu mají v krvi i během soutěžního sportovního klání zástupci mužského pohlaví (Davis & Marler, 2003; Huhman et al., 2003; Oliveira et al., 2009; Jiménez et al., 2012). Koncentrace testosteronu se při úspěchu v krvi člověka zvyšuje, naopak při neúspěchu se jeho koncentrace v krvi snižuje (Booth et al., 1989). U mužů tyto hodnoty daleko více kolísají. (Elias, 1981; Mazur et al., 1992; Edwards & Kurlander, 2010).

Vyšší koncentrace testosteronu zvyšuje agresivitu, soutěživost a motivaci k vítězství (Suay et al. 1999; Carre et al. 2010; Carre & McCormick, 2008). Koncentrace testosteronu také pozitivně koreluje s hodnotami sebevědomí (Boissy & Boussou, 1994) nebo psychickou nezdolností (Andrew & Rogers, 1972). Optimismus a chuť riskovat také pozitivně koreluje s hladinami testosteronu v krvi (Cueva, et al., 2015).

1. 1. 6 Doba trvání

Doba trvání psychologického momenta je dalším klíčovým tématem výzkumu psychologického momenta jako celku. Psychologické momentum nemá trvání po celé sportovní utkání. Gernigon se svým výkumným týmem (2002) při svém studiu volejbalistek poukázal na fakt, že valence psychologického momenta během sportovního utkání nemá dlouhobého trvání a mnohokrát se v průběhu utkání mění. U většiny hráček se psychologické momentum v průběhu utkání několikrát změnilo, pasáže pozitivních moment střídaly pasáže negativních moment a naopak, vyskytovaly se i mnohé části, kdy prožívání dominovalo psychologické momentum neutrální. Psychologické momentum se tedy nejeví v čase jako stabilní a dlouhodobý činitel.

I další výzkumníci trvrdí, že psychologické momentum nemá dlouhého trvání, jedná se o psychickou výhodu či nevýhodu jedné ze soupeřících stran trvající po dobu několika sekund až několik pár minut, nikoliv však desítky minut a více (Mack & Stephans, 2000). Silva se svým týmem (1988) předkádá ve své studii, že to jsou spíše „mikro“ záležitosti, jako například pár bodů nebo výměn, jednoduše kratší časové události, které ovlivňují a determinují psychologické momentum, nežli „makro záležitosti“ jako sety nebo výsledky

24 poločasů. Tomuto názoru je přikloněna i výzkumná studie Silvy (1992), kde se nepodařilo nalézt signifikantní důkazy o dlouhodobém pojetí psychologického momenta, když mezi sériemi porážek a výher sportovců během tříletého období nebylo možno nalézt žádný signifikantní vztah či vzorec. Například se předpokládalo, že sportovec má přirozeně pozitivní psychologické momentum při zisku setu znamenajícím srovnání na 1-1 a bude mít větší šanci, pravděpodobnost, na zisk setu třetího, ovšem existence žádného takového principu nebyla prokázána (Iso-Ahola & Mobily, 1980; Silva et al., 1988).

Délka trvání psychologického momenta je jednou z primárních odlišností, která charakterizuje psychologické momentum a odděluje jej od dalších psychologických fenoménů ovlivňujících průběh sportovního utkání, jako jsou například „Vítězný efekt“ z předchozích střetnutí nebo aktuální forma sportovce (Page & Coates, 2017).

Nebyly nalezeny žádné signifikantní rozdíly v délce trvání pozitivního a negativního psychologického momenta (Mack & Stephans, 2000).

1. 1. 7 Intenzita

Intenzita prožívání psychologického momenta je determinována důležitostí proběhnuvší záposové situace vůči hlavnímu cíli sportovce (Vallerand et al, 1988; Markman & Guenther, 2007). Dalšími kritickými faktory určujícími sílu psychologického momenta jsou osobnostní charakteristiky sportovce (Vallerand et al., 1988) a mentální dovednosti, jimiž sportovec oplývá (Fletcher & Fletcher, 2005).

Síla psychologického momenta je závislá na zkušenostech z prožívání předchozích psychologických moment. Pokud tedy kupříkladu sportovec při negativním psychologickém momentu podává velice podprůměrné výkony, je vysoce pravděpodobné, že při dalším prožívání svého negativního psychologického momenta začne tento sportovec podávat velice podprůměrný výkon. Nebo například když sportovec při získání pozitivního psychologického momenta zlepšuje své výkony v průměru pouze velmi mírně, je vysoce pravděpodobné, že při průběhu dalšího pozitivního psychologického momenta nastane změna v jeho výkonu opět velmi mírná. (Briki et al., 2013; Den Hartigh et al., 2014; Garnignon et al., 2010).

1. 1. 8 Psychologické modely psychologického momenta

V této podkapitole o psychologickém momentu se seznámíme trošku blíže s nejužívanějšími a nejproslulejšími přístupy k psychologickému momentu.

Mnoho výzkumníků se v průběho let snažilo přijít s nějakou formulí, vzorcem, modelem, jak psychologické momentum funguje, jak ho spočítat a předpovídat. Mezi prvními vědeckými modely se nacházel dnes stále alespoň částečně uznávaný model Valleranda a jeho týmu (1988). Vallerand se svým týmem sestavil model považující psychologické momentum za koncept percepce progresu vůči cíli, které je pozitivní nebo negativní a na jehož základě probíhají změny v motivaci, percepční kontrole, optimismu, energii a synchronizaci pohybů sportovce. Negativní psychologické momentum nastává tedy v moment utkání, kdy dochází k signifikantní regresi k vytyčenému cíli a provází jej negativní změny ve výše zmíněných atributech. Pozitivní psychologické momentum nastává naopak v moment utkání, kdy dochází k signifikantní progresi k vytyčenému cíli a provází jej pozitivní změny ve výše zmíněných atributech. Vallerand se svým týmem předpokládá i vliv osobnostních a situačních charakteristik.

Obr. č. 2: Model psychologického momenta Vallerand, Colavecchio, Pelletioer, 1988

Dalším modelem, který si představíme, je diskutabilně asi ten nejznámější a nejpoužívanější model v empirickém bádání psychologického momenta napříč individuálním i kolektivním sportem, model Jimmyho Taylora a Andred Demicka (1994). Jedná se o multidimenzionální model psychologického momenta, kterému vyjádřili podporu Kerick (2000) nebo Mack & Stephens (2000), kteří predikují, že díky tomuto preferovanému pojetí

26 dnešní vědy k psychologickému momentu bude daleko snazší psychologické momentum empiricky zkoumat, pochopit a správně uchopit. Tento model popisuje psychologické momentum v šesti krocích, dimenzích, které na sebe navazují. Prvním krokem je začátek psychologického momenta v podobě „srážky“, tedy proběhnutím stěžejní události ve sportovním utkání, která působí na sportovce pozitivně nebo negativně (precipitating event), můžeme se setkat i s výrazem „urychlující jevy“, protože daný stěžejní okamžik je plný pozitivního nebo negativního stresu, který musí sportovec urychleně zpracovat a pokračovat ve hře. Takový okamžik vede ke změně psychického rozpoložení sportovce. Jako dobrý příklad můžeme například uvést bučení fanoušků na sportovce, ztrátu důležité pasáže hry pro daného sportovce, či hádku sportovce s rozhodčím, kdy sportovce tato událost často negativně ovlivní. Nebo naopak podporu fanoušků sportovci, zisk důležité pasáže hry či štěstí při riskantně zvoleném řešení, které sportovce často pozitivně nabudí. Taková událost bývá v druhém kroku následována změnou kognice a fyziologie. Změny v myšlení o hře nebo netradiční rozhodnutí jsou v těchto pasážích časté. Navíc dochází i k fyziologickým změnám jako například uvolňování adrenalinu do krve. Třetí krok, fyziologická změna vede přirozeně ke změně chování sportovce a to opět buď pozitivním, nebo negativním směrem v závislosti na proběhnuvší situaci. Následně behaviorální změna vede k pozitivní nebo negativní performační změně (čtvrtý krok). Patý krok bývá užíván pouze u sportovních klání head-to- head a obsahuje takzvaný momentum „swing“, tj. pokud jeden hráč nebo tým dosahují pozitivního psychologického momenta, vystavují soupeře, oponenta psychologickému momentu negativnímu. Nebo když jeden hráč či sportovní tým dosahují negativního momenta, soupeř začíná pociťovat psychologické momentum pozitivní. V šestém kroku nakonec celý tento proces končí změnou obrazu hry na bojišti a někdy i změnou ve výsledkovém skóre.

Obr. č. 3: Model psychologického momenta Taylor & Demick, 1994

Na Vallarendovův model navazuje další teorie psychologického momenta a to model Markmana a Guenthera (2007). Tento model psychologického momenta, jenž se snaží psychologické momentum analogicky vysvětlit podle fyzikálního momenta, jinými slovy tedy Newtonovým zákonem setrvačnosti, z kterého pro výpočet psychologického momenta odvozuje vzorec: masa x rychlost = momentum. Rychlost hraje roli vektoru, který dokáže nabývat pozitivní i negativní směr. Pozitivní směr je směrem vedoucím k cíli, například gól ve fotbalovém utkání či úspěšná „trojka“ v basketbalu, vyhraný míč v tenise. Masa je síla daná kontextuálními proměnnými, tj. důležitostí proběhnuvšího okamžiku k dosažení vytyčeného cíle, takže například proměněný brejkbol v tenise je důležitějším nežli míč za stavu 30-0 při servise. Nebo eso ve volejbalu za stavu 15:15 ve čtvrtém setu je klíčovějším okamžikem než povedený blok za stavu 5:4 v prvním setu. Psychologické momentum je tedy psychickým fenoménem, jehož intenzita se v průběhu času (od začátku až do konce sportovního utkání) neustále mění.

Obr. č. 4: Psychologický model momenta Markman & Guenther, 2007.

Čtvrtým proudem jsou takzvané nelineární dynamické systémy, které jsou podle svých zastánců jediným vysvětlením pro vznik a vliv psychologického momenta na sportovní utkání. Projevy psychologického momenta jsou příliš nekonzistentní a neprojevují se vždy ve stejné délce trvání a intenzitě či behaviorální změně (Shaw, 1992). Psychologické momentum je komplexem dynamických systémů, které procházejí změnami, v nichž vznikají samoregulační vzorce, nelineární přechody v prožívání v závislosti na historii (Kelso, 1995; Nowak & Valacher, 1998; Thelen & Smith, 1994; Van Geert, 1994). Teoretici dynamických systému mají za to, že takový systém a chování z něj vycházející lze pochopit pouze na základě důkladných rozborů časových škál (Granic & Peterson, 2006; Lichtwarck-Aschoff et al., 2008; Newell et al., 2001; Thelen & Smith, 1994; Van Geert, 2009). Podle Gernigona a

28 jeho týmu (2010), velkých zastánců psychologického momenta jako dynamického systému, je fenomén psychologického momenta příliš komplexní problematikou, nezachytitelnou na základě jednoduchých, kauzálních, lineárních vztahů.

Obr. č. 5: Dynamický systém psychologického momenta podle popisu Garnigona et al., 2010

Na závěr této podkapitoly stojí v každém případě za zmínku v kontrastu dnes uznávaného multidimenzionálního přístupu, respektive přístupu z pohledu dynamických systémů, v oblasti výzkumu psychologického momenta se tyčící The Projected Performance Model, jehož autoři (Cornelius et al, 1997) si nemyslí, že by psychologické momentum mělo signifikantní vliv na výkon sportovce či na výsledek utkání. Je to naopak model, který považuje prezentované pozitivní či negativní psychologické momentum spíše jako výsledek sportovního výkonu jedince, nežli spouštěč změny ve výkonu sportovce v rámci sportovního utkání.

1. 1. 9 Aspekty pozitivního psychologického momenta

Pozitivní psychologické momentum je psychologická výhoda sportovce nad svým oponentem, díky níž získává hlavní iniciativu v určování směru sportovního klání (Higham, 2000).

Podle závodních hráčů a profesionálních trenérů existují strategie na získání a udržení pozitivního psychologického momenta (Soares, 2017).

V dnešním závodním sportovním světě mají ovládání psychologického momenta sportovce na starosti zejména profesionální trenérský personál, mentální koučové či sportovní psychologové, jejichž hlavním cílem je, aby jejich svěřenec vstoupil do sportovního utkání pozitivně naladěn a byl schopen pozitivní psychologické momentum získat, využít a udržet (Iso-Ahola & Dotson, 2014). Podobně popisuje dobrou přípravu na sportovní utkání ve své studii i Ana Soares (2017), podle ní by z psychologického hlediska měla dobrá příprava na utkání zahrnovat kombinaci psychologických strategií, které dokáže sportovec použít v situacích, kdy v průběhu utkání prožívá negativní psychologické momentum, aby dokázal psychologickou výhodu přenést na svoji stranu; dále ve vyrovnaných chvílích sportovního utkání, kdy se o pozitivní psychologické momentum bojuje; nebo v situacích sportovního klání, kdy sportovec prožívá pozitivní psychologické momentum a chce si jej co nejdéle udržet.

Mezi spouštěče pozitivního psychologického momenta patří podle Moesche & Apitzche (2012) například sebedůvěra, a to vlastní sebevědomí, důvěra v tým, v herní strategii nebo pozitivní zkušenosti z minulosti. Za další spouštěče pozitivního psychologického momenta bývají považovány individuální hráčské faktory jako například pozitivní přístup, bojovnost, vysoká míra motivace a zapojení do hry. V týmových sportech ovlivňují spuštění pozitivního psychologického momenta týmové faktory, jako jsou například vysoká týmová koheze, pocit bezpečí uvnitř týmu, komunikace či jasné rozdělení rolí. Spouštěčem pozitivního psychologického momenta nemusí být pouze sám sportovec, ale také soupeř, který například svými chybami dostane sportovce „na koně“.

V minulosti se již výzkumy v rámci sportovní psychologie zabývaly i strategiemi k získání psychologického momenta. Pozitivní psychologické momentum lze stimulovat například trenérskými strategiemi jako povzbuzováním hráče, taktickými změnami v příhodných okamžicích, oddechovým časem, tzv. time-outem, střídáním hráčů, vzdělaností trenéra v oblasti psychologického momenta a s tím spojené podporování hráče k nalezení optimální úrovně aktivace. Týmové a individuální strategie jako dobrá předzápasová příprava, dobré ovládání pozornosti, vytváření plánů, stanovování úkolu, využívání spouštěčů, vizualizace pozitivních cílů nebo pozitivních akcí, přebírání zodpovědnosti a dodržování týmových rolí, vzdělávání hráčů o fenoménu psychologického momenta, pokračování v dělání toho, co funguje, vysoké nasazení hráčů – koncentrace na své tělo, emoce a cíle (Moesch & Apitzsch, 2012).

Pozitivní psychologické momentum bývá charakterizováno pozitivní řečí těla, vysokou úrovní energie a aktivity, automatickým a sebevědomým jednáním, vysokou mírou soustředění, vnímáním moci a kontroly, důvěrou v tým a svou strategii, vysokou mírou komunikace, jasnou znalostí své role a přebráním zodpovědnosti za ni, pozitivním klimatem uvnitř týmu a vysokou mírou týmové koheze. (Moesch & Apitzsch, 2012).

Zajímavostí je, že si některé studie všimly společných faktorů mezi pozitivním psychologickým momentem a takzvaným flow-fenoménem (Burke & Houseworth, 1995), tj. například cílevědomé zaujetí, ovládnuté, usměrněné, pozitivně naladěné emoce, spontánní radost z činnosti (Czikszentmihalyi, 1996).

1. 1. 10 Aspekty negativního psychologického momenta

Negativní psychologické momentum je těžkým obdobím pro každého sportovce v průběhu sportovního utkání, obdobím plného frustrace z vlastních chyb a nepovedených momentů, kdy soupeř navíc oplývá energií a euforií, přičemž se mu povede vše, na co sáhne (Higham, 2000).

Mezi spouštěče negativního psychologického momenta při sportovním utkání patří podle Moescha a Apatzsche (2012) opět aspekty sebedůvěry. Nemít důvěru v sebe, v tým, ve svou

31 strategii je dobrou predispozicí pro start negativního psychologického momenta. Dalšími spouštěči jsou například individuální hráčské faktory jako lhostejnost, strach ze selhání, vysoká očekávání, neúspěšná akce, negativní řeč těla, pasivita, špatné či minimální zkušenosti, úzkost a stres. Trenérské faktory jako pasivní trenér, či trenér s nekonzistentním chováním. Týmové faktory, jakými jsou egoismus a individualismus sportovce nebo některých spoluhráčů, nepřebírání zodpovědnosti, neplnění týmových rolí. Externí faktory, jako výborná hra soupeře či dobré střídání soupeře, rozhodnutí rozhodčích, tlak médií, tlak diváků nebo neobvyklé prostředí, například drny na fotbalovém hřišti. Trenérské strategie, špatné rozhodnutí, střídání, formace.

Pravděpodobnost zisku negativního psychologického momenta ve sportovním utkání ovlivňuje například špatná kontrola pozornosti, špatná či žádná strategie vedoucí ke změně či kontrole situace, zaměření na výsledek, špatná příprava, špatná disciplína, tj. nedodržování herního plánu, destruktivní chování, pasivita, technické chyby, nízká energie, negativní řeč těla. (Moesch & Apitzsch, 2012).

Negativní psychologické momentum je charakteristické chybným vnímáním hry, chybnými rozhodnutími, zmateností, pochybami, nedůvěře v sebe, nedůvěře v tým, nedůvěře ve svou strategii, negativními emocemi, strachem ze selhání, ale i strachem z úspěchu, sklíčeností, nezodpovědností, negativním klimatem uvnitř týmu, negativní komunikací či nízkou mírou komunikace (Moesch & Apitzsch, 2012).

Zajímavostí v oblasti problematiky negativního psychologického momenta jsou sportovní utkání, v nichž si jeden ze sportovců projde mnohonásobnými negativními psychologickými momenty. Takový sportovec ani nemusí dělat v průběhu utkání příliš věcí špatně, ovšem v klíčových momentech sportovního utkání jako by mu nic nevycházelo a štěstěna byla proti němu. Takový sportovec velice často s přibývajícími negativními momenty ztrácí víru ve své schopnosti obrátit psychologické momentum i stav utkání ve svůj prospěch a mentálně svůj boj vzdává (Higham, 2000).

1. 2 Psychologické aspekty tenisového utkání

Psychologické aspekty tenisového utkání neboli všechny psychologické vlivy, které se projevují v tenisovém utkání. Tato studie se v této kapitole pokusí představit některé z primárních psychologických vlivů, které ovlivňují soutěžní utkání tenisových profesionálů a profesionálek. Psychologické aspekty tenisového utkání se rozdělují na psychologické aspekty hráče a psychologické aspekty samotné tenisové hry (Gallwey, 2015).

Tenisové utkání ovlivňuje psychika obou soutěžních tenisových stran. Psychiku znatelně ovlivňuje charakter, motivace a temperament nebo škála dovedností jednotlivých hráčů, každý hráč má takové vlastnosti jedinečné. Pravděpodobně drtivá většina z těchto vlastností se v průběhu času alespoň nepatrně mění. Už jen z toho pramení, že každé tenisové utkání je unikátní (Gallwey, 2015). Motivaci a klíčové dovednosti tenisových hráčů si přiblížime v následujících podkapitolách. Vlivy charakteru a temperamentu tenisového hráče na tenisové utkání ovšem podrobněji prozatím probádány nebyly. Můžeme však čerpat informace z jiných sportů, kde se střetáváme se dvěma hlavními proudy pohledů na osobnost sportovce. Jedna strana teoretiků tvrdí, že neexistuje něco jako špatná nebo dobrá osobnost sportovce, protože každá osobnost má obrovský potenciál, který může být využit, když se správně uchopí. Ovšem dnešní vědecký svět se spíše přiklání k druhému proudu, že některé osobnosti jsou pro sportovní odvětví vhodnější, efektivnější. Například stabilita, soutěživost, ambicióznost, agresivita, adaptabilita, sebevědomí, svědomitost jsou vlastnosti vhodné pro sportovce (Tod et al., 2012; Vealey, 2002; Cox, 2007).

Psychologie samotné tenisové hry skýtá fenomény, jako jsou například „Big Point“, psychologické momentum, „Winners Efect“, efekt pořadí, vliv podání či vliv délky utkání. V následujích kapitolách budou mnohé z těchto fenoménů blíže představeny.

Pro úplné pochopení následujího textu doporučuje autor této práce nastudovat přílohu č. 1 informující o základech tenisu jako sportu, přílohu č. 2 vysvětlující specifické bodování tenisového utkání, přílohu č. 3 do široka popisující tenisovou terminologii užívanou specialně pro tento sport a přílohu č. 4 seznamující s fungováním profesionálního tenisu a tenisových asociací s ním spojených.

1. 2. 1 Motivace profesionálního tenisového hráče

U každého jedince se míra motivace k určitému cíli liší. Nejinak je tomu i u profesionálních tenistů a jejich motivaci v tenisových utkáních či tenisové kariéře (Franken, 2006).

Nejrůznější motivace ve sportovní psychologii byly už mnohými vědci prozkoumány. Napříč nejrůznějšími sportovními odvětvími nebyly nalezeny signifikantní rozdíly mezi motivy sportovců (Gracz & Sankowski, 2007).

Motivy sportovců se dělí na vnitřní a vnější. Vnitřní motivy sportovce jsou zejména láska a vášeň k danému sportu, vzrušení ze hry, prostředek projevení sebe sama, prožitek ze sebezdokonalování se. Za vnější motivy profesionálního sportovce jsou považovány například peníze, sláva, trofeje, sociální status, kariéra (Jarvis, 1999; Ryan & Deci, 2000).

Vnitřní motivace je u každého jedince, sportovce, tenisty hnacím motorem. Ovlivňuje výkon více nežli motivace vnější. Můžeme tedy říci, že je pro sportovce důležitější nežli motivace vnější (Jarvis, 1999, Ryan & Deci, 2000). Vnitřní motivace obsahuje klíčovou složku „Love The Grind“, volně přeloženo láska k dřině, která podle Taylora (2009) společně s talentem v profesionálním sportu odděluje ty více úspěšné od těch méně úspěšných.

Značnou vnější motivací jsou pro tenisty i tenistky v profesionálním sportu peníze. Zajistit sebe, svou rodinu, být bohatý, žít život svých snů. Výdělky v profesionálním tenisu dosahují rekordních částek, rok od roku se odměny hráčům zvyšují. Je to zejména díky televizním právům, reklamám a štědrým sponzorům. Úspěchy v profesionálním tenisovém světě jsou tedy spojeny s tučnými odměnami. Nejlepší singloví hráči a hráčky vydělávají v průměru pět milionů dolarů ročně pouze tenisem, a když připočteme reklamy a další sponzorské smlouvy dostanou se hráči či hráčky na částky mnohdy několikanásobně vyšší. Prize money za tenisovou čtyřhru je daleko méně lukrativní, v průměru až pětkrát nižší oproti dvouhře. Navíc se ještě dělí mezi dva hráče, respektive hráčky, takže si tenista či tenistka přijde zhruba na desetinu toho, co v singlovém pojetí tenisu. Tento fakt je ovlivněn zejména vyšší sledovaností a prestiží singlového tenisu. Proto dnešní nejlepší tenisté v zásadě čtyřhru nehrají a raději se soustředí na dvouhru. V minulosti byli mužští tenisoví hráči mnohem lépe placeni nežli

ženské tenisové hráčky. Postupem času, a to hlavně díky boji Women´s tennis association za ženské práva, se prize money mezi tenistkami a tenisty srovnávají. Existují však velké finanční propady mezi ATP, WTA turnaji, kde se většinou kvalifikují pouze hráči užší špičky a „poloprofesionálním“ tenisem. Principiálně z toho vyplývá, že uživit se čistě jako profesionální tenista je možností zhruba pro dvě stě „vyvolených“ hráčů a dvě stě „vyvolených“ hráček z celého světa. Z tohoto důvodu mnoho mladých nadaných tenisových hráčů a hráček ztrácí motivaci věnovat se tenisu naplno a nikdy nenaplní svůj tenisový potenciál. Celkový počet profesionálních tenisových hráčů je nesrovnatelně nízký oproti kolektivním sportům, jako je fotbal, hokej, basketbal, baseball nebo americký fotbal. Přesto tenis tyto statistiky řadí mezi top v takzvaných individuálních sportech (Beaton et al., 2014; Flake et al., 2013; Morales et al., 2013). Další klíčovou vnější motivací je sláva, trofeje, co nejlepší kariéra. Říká se, že vrcholem tenisové kariéry je získat Grand Slam a stát se světovou jedničkou. Je to dětský sen každého profesionální tenisty či tenistky. Za dokonalou kariéru se může považovat, když tenista či tenistka v průběhu své kariéry dokáže ovládnout všechny čtyři Grand Slamy a být světovou jedničkou. To se v historii tenisu povedlo pouze osmi tenistům a deseti tenistkám (Collins, 2010).

Pokud nejsou vnitřní ani vnější motivy pro tenisové hráče v jeho aktuální formě dostatečně hodnotné, dochází k takzvané amotivaci, ta je ve sportovním světě typická spíše pro začátečníky a poloprofesionály. Amotivace sportovce nastává, když v prováděné sportovní aktivitě chybí odůvodnění, odhodlání a internalizace k dané činnosti. Je popisována jako stav nejistoty ohledně motivů a je indikátorem případné rezignace k činnosti (Walczak & Tomczak, 2012).

Obr. č. 6: Roger Federer (držitel 20. Grand Slamových titulů) a Serena Williams (držitelka 23. Grand Slamových titulů) – nejlepší tenisový hráč/hráčka všech dob.

1. 2. 2 Příprava tenisového hráče na tenisové utkání

Příprava na tenisové utkání zahrnuje mnoho faktorů. Do přípravy profesionálního tenisového hráče na sportovní utkání patří technická příprava, taktická příprava, kondice, výživa a psychická připravenost (Ferrauti et al., 2016). Nejlepší profesionální tenisté a tenistky mají okolo sebe zpravidla tým odborníků, který jim s přípravou na tenisová utkání pomáhá. V modelu takového týmu se často setkáme s kondičním trenérem, hlavním trenérem (technická příprava, strategická příprava, mentální příprava), tenisovou legendou (mentální příprava, strategická příprava), sparing partnerem (technická příprava), mentálním trenérem/sportovním psychologem (mentální příprava), výživovým trenérem, osobním lékařem/fyzioterapeutem nebo osobním agentem, který má na starosti marketingové záležitosti okolo tenisty. Profesionální tenisoví hráči a hráčky si také velice často najímají i další specializované odborníky do svého týmu, a to zejména kvůli zlepšení specifických dovedností. Takový tým efektivně pomáhá tenistovi zlepšovat se, popřípadě udržovat se na vrcholu. Jedná se ovšem o poměrně nákladnou záležitost, proto si ji mohou dovolit jen ti nejlepší tenisté, a možná i proto je tak obtížné pro dnešní mladou tenisovou generaci, zejména mužskou, prorazit mezi nejlepší tenisové hráče světa a udržet se mezi tenisovou špičkou. Důležitým faktorem dobře fungujícího týmu okolo tenisového hráče je také fungující rodinné zázemí sportovce, bez něhož tenisový hráč není schopen koncentrovat se stoprocentně na sportovní přípravu a výkony (Pavlis, 2016; Bowers, 2017).

1. 2. 2. 1 Technická příprava

Technická příprava zahrnuje zejména nácvik tenisových úderů, tak aby byl tenisový úder co nejefektivnější a zároveň pro tělo sportovce co nejpřirozenější. Za ideální, dokonalou tenisovou techniku úderu se dnes považuje taková tenisová technika, která co nejefektivněji využívá při tenisovém úderu fyzikálních principů biomechaniky. Zjednodušeně podáno, principu počáteční síly, opačné síly, rovnováhy a setrvačnosti koordinačního řetězce (Bollettieri, 2017). Tenista nikdy nezahraje dva identicky stejné údery. Z tohoto důvodu mnoho tenisových trenérů klade důraz na rozmanitost a komplexní přístup ke každému úderu, tj. zjednodušeně řečeno, nehrát na tréninku jeden tenisový úder stále ze stejné pozice, ale hrát jej neustále v jiném rozpoložení, jelikož přesně takové situace skýtají soutěžní utkání (Lehnertz et al. 2001). Naproti tomu mnoho moderních trenérů jsou zastánci „teorie

36 dokonalosti“, tj. snažit se hrát určitý tenisový úder vždy ve stejném rozpoložení, až se stane dokonalým a zároveň mít tak dokonalý pohyb na kurtu, aby byl v zápasových situacích tenista vždy schopný provést úder nejblíže podobný nacvičenému standartu (Bollettieri, 2017). Důležitým aspektem technické tenisové přípravy je také příprava sžití se s povrchem tenisového dvorce. Technika pohybu na každém povrchu je značně odlišná. Například na antuce může tenista bez obav skluzovat, na trávě zase musí tenista daleko více snižovat své těžiště kvůli nízkým odskokům. Timing, načasování, zásahu tenisového míče se také odlišuje povrch od povrchu. S tím souvisí i nácvik tenisových úderů před tenisovým utkáním, protože některé tenisové údery jsou na určitých površích efektivnější nežli jiné údery (Ferrauti, 2016). Říká se, že technické dovednosti určují potenciál tenisového hráče.

Mnoho expertů tvrdí, že právě technické dovednosti stojí v nejvyšším zastoupení za psychickou pohodou tenisových hráčů a kvalitním tenisovým výkonem (Gallwey, 2015; Higham, 2000).

1. 2. 2. 2 Kondiční příprava

Kondiční připravenost je jedním z nejdůležitějších předpokladů sportovního výkonu v tenise. Na vrcholové úrovni je kondiční připravenost naprosto stěžejní, její podíl na sportovní výkon tenisového hráče je uváděn až okolo čtyřiceti procent. (Zháněl & Zlesák, 2001). Fyzické předpoklady se dělí na somatické a motorické. Za somatické bývají považovány tělesné rozměry. Klíčovými somatickými předpoklady jsou v tenise zejména výška a švih ruky. Oba tyto předpoklady lze medikamenty (výška), respektive tvrdým tréninkem do určité míry zlepšit. Hráči menšího vzrůstu se v drtivé většině případů přiklání k defenzivnímu pojetí tenisu, tj. čekají na chyby soupeře. Vyšší hráči hrávají razantnější, útočnější tenis. Švih hraje klíčovou roli zejména při podání tenisového hráče. Podání je považováno za nejdůležitější tenisový úder, který je často hlavním rozdílem mezi profesionály a poloprofesionály. Motorické předpoklady jsou v tenise startovní a výbušná síla, reakční a akční rychlost, silová a aerobní vytrvalost nebo například specifické koordinační schopnosti. Tyto schopnosti se dají velmi dobře vytrénovat, tréninkem zlepšit (Vágner, 2016). Pro tenis jsou motorické dovednosti klíčové v tomto pořadí: koordinace, výbušnost a

37 obratnost, rychlost reakce, elasticita, rychlost, síla, aerobní vytrvalost, dynamická rovnováha, silová vytrvalost, flexibilita (Crespo & Miley, 2003).

Mezi klíčovou předzápasovou kondiční záležitost patří rozcvička. Jedná se o sérii osvědčených tělesných cviků, které rozehřejí svaly, nastartují organismus a vysoce sníží riziko zranění. Bez řádné tělesné rozcvičky nelze podat ve sportovním utkání stoprocentní výkon (Vágner, 2016).

Čím lepší fyzickou kondicí sportovec oplývá, tím více je schopen využít svůj psychický potenciál, například kvalitnějí a kreativněji přemýšlet anebo se lépe koncetrovat (Colzato, et al., 2013).

1. 2. 2. 3 Výživa

Výživa hraje pro profesionálního tenisového hráče velice důležitou roli, aby mohl produkovat svůj maximální výkon. Sportovní výživa se nerovná zdravá výživa, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Zdravá výživa klade důraz na vyváženou stravu se správným poměrem živin, vitamínů a minerálů. Cílem sportovní výživy je zabezpečit dostatečné množství energie pro tělo a mozek, aby byl tenisový hráč schopen produkovat maximální výkon. Výživa sportovce se liší během tréninkového období a soutěžního období. V tréninkovém období je klíčem pravidelnost stravy a cílem je rozvoj schopností tenistova organismu, v soutěžním období je třeba stravu plánovat v závislosti na startu tenisového utkání, stěžejním cílem je maximální výkon a následná regenerace organismu. Klíčovými faktory jsou pro výkon profesionálního sportovce dostatečný přísun uhlohydrátů a správný pitný režim. Dalšími důležitými faktory je přísun minerálů, vitamínů a vlákniny. Nepostradatelný je také přísun bílkovin a tuků, ten však musí být před sportovním utkáním dobře regulován, aby nastala správná rovnováha mezi hodnotami těchto faktorů a uhlohydrátů umožňující co nejlepší výkon sportovce (Clark, 2014).

Obr. č. 7. Banán je rychlým zdrojem energie hojně uživaným tenisty v průběhu soutěžního utkání.

1. 2. 2. 4 Taktická příprava

Herní strategie, taktika vyvinutá sportovcem a jeho trenérem na určité tenisové utkání je stanovována na základě tří klíčových faktorů. Těmito faktory jsou faktory samotného hráče, faktory protihráče a situační faktory. Faktory samotného hráče jsou schopnosti, dovednosti, vlastnosti, kterými hráč oplývá. Se svým trenérem znají své silné i slabé stránky a v průběhu utkání se budou snažit prezentovat takovou taktickou variantu, aby se silné stránky projevily co nejvíce a ty slabé stránky, aby se projevily co nejméně. Za faktory protihráče se považují schopnosti, dovednosti, vlastnosti, kterými oplývá tenisový oponent. Cílem je naopak co nejvíce eliminovat soupeřovi silné stránky a co nejvíce využít jeho slabých stránek. Situačními faktory jsou například prostředí, jestli je zima, jestli je teplo, jestli fouká, jakým směrem fouká, povrch kurtu, rychlost kurtu, druh tenisových míčů, fanoušci, rozhodčí, nadmořská výška atd. Všechny tyto situační proměnné značně ovlivňují průběh tenisové hry. Je potřeba, aby byl na ně tenista připraven a zároveň aby byla vytvořena taktika na určité utkání, která by dokázala využít těchto faktorů ve svůj prospěch, nebo aby je alespoň dostatečně respektovala. Zkušený tenisový trenér tráví se svým svěřencem nad taktickou analýzou soupeře mnoho času. Často má takový hráč připraveno několik strategických plánů v závislosti na tom, s jakým plánem přijde protistrana, která se bude zajisté také snažit prezentovat s efektivní herní strategií. Ve své podstatě nenajdeme příliš rozdílů v základních principech mezi profesionální tenisovou taktickou přípravou a přípravou na vojenskou bitvu (Schonborn, 2012).

Taktická příprava je postavena na základě sestavování několika dílčích strategií vedoucích k hlavnímu cíli v tenisovém utkání, jímž je vítězství. I přesto nejsou podle sportovních trenérů někteří hráči schopni v zápalu utkání dodržovat jasné, snadno srozumitelné taktické instrukce. Takoví hráči často nejsou schopni prodat to, co se naučili a dokázali provádět v tréninku, který například simuluje následné utkání, do soutěžního utkání (Schonborn, 2012). Studie týkající se této tématiky ukázaly, že mnozí profesionální sportovci jsou v průběhu tréninku motivovaní zadanými cíli svých trenérů, popřípadě cíli, které si stanoví sami sobě (task- oriented). Avšak v utkání je hlavním hnacím motorem ego sportovce, které zaujímá dominující postavení nad stanovenými strategickými cíli (ego-oriented). Ego se ve sportovním utkání soustředí zejména na své záměry, tj. na úspěch, na psychologickou výhodu nad soupeřem. Čím více se blíží úspěch, tím lépe sportovci hrají, čím větší je psychologická

39 výhoda, tím lépe sportovci hrají (van Del Pol et al., 2011). Toto ego soupeření dvou soutěžících stran v průběhu utkání by mohlo být teoretickou příčinou vzniku psychologických moment v průběhu sportovních utkání (Iso-Ahola & Dotson, 2014). Ukazuje se však, že jak v tréninkové fázi, tak i ve fázi soutěžní dosahují lepších výkonů a výsledků sportovní hráči, kteří se dominantně koncentrují na předzápasové stanovené cíle a strategie (task-oriented), nežli hráči, primárně hledající ve hře uspokojení svého ega, ego-oriented (Duda & Ntoumanis, 2003; Duda, 1989).

Sportovci s upřímnou vírou v účinnost své hry, své strategie, zvolenou taktiku dokáží po většinu utkání dodržovat a spíše dosahují lepších sportovních výkonů než sportovci bez tohoto přesvědčení (Den Hartigh et al., 2016). Často se však také může stát, že zvolená tenisová strategie je nevyhovující, „přechytračena“ soupeřovou strategií a stává se hlavní příčinou nezdaru tenisového hráče. V případě velkého kvalitativního rozdílu obou tenistů nemusí ani perfektní taktika hrát svou důležitou roli v průběhu soutěžního tenisového utkání (Schonborn, 2012).

Zejména vzhledem k signifikantně rozdílné fyzické zdatnosti existují markantní rozdíly ve strategiích tenisu mezi ženami a muži. Ještě markantnější jsou strategické rozdíly mezi tenisovou dvouhrou a čtyrhrou. Ve čtyřhře se využívají signifikantně odlišné přednosti tenistů a jiné taktické vzorce (Schonborn, 2012).

1. 2. 2. 5 Psychologická příprava

Psychologická příprava tenisového hráče na sportovní událost byla v minulosti podceňována. Dnes si profesionální tenisté dobře uvědomují, že nejenom skrze výbornou fyzickou kondici a taktickou analýzu, ale i rozvojem mentálních, psychických dovedností stimulují svůj výkon v tenisovém utkání (Fernandez-Fernandez et al. 2011). Ačkoliv vliv mentálních dovedností na tenisového hráče či tenisové hráčky musí být mnohem více prozkoumán (Mathers, 2017), sportovní vědecké studie napříč jinými sportovními odvětvími přesvědčivě ukazují, že existuje pozitivní vliv užívání mentálních technik a dovedností na sportovní výkon sportovce v soutěžním utkání (Davis, 1991, Mamassis & Doganis, 2004; Shin, 2009).

Hanin (2000) vytvořil na přelomu milénia dnešními sportovními psychology hojně využívaný model optimálního psychického prožívání sportovce, Individual Zone of Optimal Functioning model (IZOF), podle nějž je pro optimální výkon sportovce klíčové vyvážit a kontrolovat emoční stránku sportovce v motivačních procesech, v procesech fyziologického vzrušení a pozornosti v průběhu sportovního utkání. Optimální emoce během sportovní soutěže stimulují lepší sportovní výkon, zatímco neoptimální emoce během sportovní soutěže stimulují horší sportovní výkon (Woodcock et al. 2012). Ke kontrole emoční stránky slouží právě mentální dovednosti. Signifikantní vliv mentálních dovedností na výkon sportovce sebou přináší studie Fletchera a Fletchera (2005), podle níž mentální dovednosti hrají důležitou roli při mírnění kognitivních a emočních reakcí sportovce v průběhu sportovního utkání, díky čemuž sportovec dosahuje při sportovní činnosti například lepší koncentrace a dokáže produkovat kvalitní sportovní výkon. Mentální dovednosti jako je například kontrola pozornosti neboli takzvaný focusing, stanovování a držení se cílů, imaginace nebo pozitivní samomluva bývají spojovány se zlepšením v širokém rozptylu motorických činností a sportovních výkonů (Burton et al., 2010; Hardy, 2006). Ukazuje se také, že sportovci ovládající mentální dovednosti vnímají stresory vznikající a vyskytující se během sportovního utkání spíše jako příležitosti nežli jako hrozby (Mischel & Shoda, 1995). A takoví sportovci, kteří záměrně aplikující psychologické dovednosti, aby ovlivnili své prožívání ve stresových situacích a ovlivnili svou emocionální odezvu, a tím pozitivně působili na svůj sportovní výkon, sami sebe považují za mentálně odolné (Fletcher & Fletcher, 2005). Mentálním dovednostem se profesionální tenista může naučit, pokud je bude správně trénovat (Jones et al., 2002; Sheard, 2010). Nepochybnou touhu profesionálních tenistů se naučit mentálním dovednostem jasně ukazuje nynější sportovní trend, tj. najímat do svého týmu sportovní psychology a mentální kouče (Mathers, 2017).

Soubor mentálních dovedností, které tenisoví hráči ovládají a dokážou v průběhu soutěžního tenisového utkání používat, se nazývá mentální odolnost. Jones se svým výzkumným týmem (2002) se poprvé pokusil ve své studii popsat a odhalit, co mentální odolnost je. Dnes je výzkum mentální odolnosti sportovce a jejího vlivu na sportovní utkání jedním z hlavních témat sportovní psychologie (Gucciardi et al., 2015) a zdokonalování mentální odolnosti samotných sportovců zaujalo své důležité místo v profesionální přípravě na soutěžní utkání (Gucciardi et al., 2015). Mentální odolnost je považována za důležitou prerekvizitu pro úspěšný sportovní výkon ve sportovní soutěži v široké škále sportů (Anshel et al., 2001;

Cowden et al., 2014; Thelwell et al., 2005), někteří mentální odolnost považují dokonce za krtitický, hlavní faktor k dosahování sportovních výkonů (Keegan & Crust, 2010). Mentální odolnost se ukazuje taky jako důležitý faktor k udržování a optimalizování sportovního výkonu sportovce (Gucciardi et al., 2015). Mentální odolnost je v moderní sportovní psychologii považována za multidimenzionální koncept (Driska et al., 2012; Thelwell et al., 2005). Velká kvantita dimenzí mentální odolností byla v průběhu let identifikována (Coulter et al., 2010; Thelwell et al., 2005). Mezi tyto dimenze patří například motivace, sportovní inteligence, nezdolnost, fyzická odolnost, zodpovědnost, efektivní coping, osobní hodnoty, sebevědomí, sebekontrola, pozitivní přístup, touha po úspěchu (Connaughton et al., 2011; Gucciardi et al. 2015; Gucciardi et al., 2015). Více k úplnému pochopení problematiky mentální odolnosti v příloze č. 5.

Mentální techniky a dovednosti užívané v tenisovém tréninku mají vliv na rychlejší učení v tenisovém tréninku, zlepšení techniky úderu tenisového hráče či hráčky (Atienza et al., 1998; Hegazy et al., 2015). To, že se ovšem sportovec naučí psychologickým technikám a mentálním dovednostem v tréninku ještě neznamená, že je mentálně odolnější nebo že bude schopný mentální dovednosti správně použít v soutěžním utkání (Haberl & Peterson, 2006; Johnston & Farber, 1996; Kontos & Feltz, 2008; Winter & Collins, 2016). Dobrý trenér či sportovní psycholog by tedy měl pokračovat v tréninku mentálních dovedností do té doby, dokud jeho svěřenec nebude schopný naučené dovednosti z tréninku naplno projevit v soutěžním utkání (Chelimsky, 1997; Strean & Roberts, 1992).

Profesionální tenisoví hráči a hráčky v rámci mentálních dovedností a své mentální přípravy na soutěžní tenisová utkání využívají před zápasem, ale i v průběhu takového zápasu mnoho mentálních technik, například svou představivost v podobě imaginace. Imaginace zápasových situací, stresových situací nebo i pozápasových situací slouží zejména k lepší koncentraci na soutěžní utkání a uvolnění psychiky hráče. Dále tenisoví hráči využívají rutinního chování. Rutiny před začátkem zápasu, po zápase, ale i v průběhu utkání, jako jsou například ty před začátkem každé výměny či například při výměně stran, užívá tenisový hráč zejména proto, aby se pohyboval v komfortní zóně a udržel správné psychické naladění. Mnoho tenisových hráčů a hráček aplikuje před soutěžním tenisovým utkáním nebo i v průběhu takového utkání nejrůznější relaxační techniky, jako jsou například dechová cvičení. Relaxační techniky slouží zejména k uvolnění psychické tenze tenisového hráče, odbourání trémy a strachu a k zlepšení

42 soustředěnosti. Někteří profesionální tenisté a tenistky se v průběhu tenisového utkání snaží o takzvanou pozitivní self-talk, pozitivní samomluvu. Věří, že díky tomuto self-talku zůstanou neustále pozitivně naladěni, což jim pomůže k lepšímu výkonu v utkání (Burke & Defrancesco, 1997).

Většina výzkumných studií na tématiku mentálních dovedností či mentální odolnosti v tenise proběhla na amatérech nebo tenisových nováčcích, tedy na neprofesionálních tenisových hráčích, hráčkách (Atienza et al., 1998; Hegazy et al., 2015). Bohužel pro obtížnost zachytit komplex mentální odolnosti v soutěžním profesionálním tenisovém utkání mnoho výzkumů poukazujících na vliv mentální odolnosti na soutěžní tenisové utkání ještě neproběhlo (Cowden, 2016). Na přelomu milénia nebyl vliv mentálních dovedností na výkon v tenisovém světě prokázán (Burke & Defrancesco, 1997). Dnes již některé studie přinesly alespoň vliv některých subškál mentální odolnosti na výkon tenisového hráče. Signifikantní je například sebevědomí, čím vyšší míra sebevědomí, tím lepší sportovní výkon tenisty v soutěžním utkání (Meggs et al., 2015; Cowden et al., 2014). Ovšem existují i studie, které nepodporují hypotézu, že mentální dovednosti zlepšují výkon tenisového hráče v tenisovém utkání. Například Van Raalte se svým týmem (2000) zkoumal vliv samomluvy (self-talk) na sportovní výkon tenisového hráče, kdy však nebyl nalezen signifikantní dopad, ať již pozitivní samomluvy či negativní samomluvy na výkon v tenisovém utkání. Tyto výsledky však mohly být značně ovlivněny tím, že zkoumaní tenisoví hráči věděli, že jsou zkoumáni nebo tím, že zkoumaná byla jen jedna mentální dovednost, která nemusí mít tak signifikantní význam, aby ovlivňovala tenisové výkony či výsledky. Klíčová studie (Cowden, 2016), referující na důležitost psychologické přípravy na tenisové utkání ukazuje podle MTI (Middleton et al., 2011), že mentální odolnost má signifikantní vliv na některé nejen zápasové situace. Mentálně odolnější tenisoví hráči bývají většinou lépe žebříčkově postavení hráči. Mentálně odolnější tenisoví hráči si v utkání dokážou vytvořit více brejkbolových příležitostí, zatímco nabízejí méně brejkbolových příležitostí při svém podání. Mentálně odolnější tenisté vyhrávají více bodů za nerozhodnutého stavu v gemu (0-0, 15-15, 30-30, 40-40), a to jak při servisu, tak při returnu. Mentálně odolnější tenisté mívají také vyšší procentuální úspěšnost vyhraných bodů při svém servisu, když jsou v určitém gamu ve vedení. Mentálně odolnější tenisté bývají úspěšnější, když v určitém gamu prohrávají a jsou na returnu, než mentálně méně odolní hráči. Mentálně odolnější hráči jsou při svém podání úspěšnější v kritických chvílích při svém vlastním podání, tj. stavech 0-15; 0-30; 15-30; 30-30; 30-40; 40-40, 40-A.

Přestože mentální odolnost bývá běžně spojována s proměňováním příležitostí v klíčových chvílích (Golby & Sheard, 2004; Jones et al., 2007), u tenistů nebyly prokázány signifikantní dopady mentální odolnosti na proměňování brejkbolů (Cowden, 2016). Studie Cowdena a jeho týmu (2014) poukázala na zajímavou korelaci, kdy existuje souvislost mezi vyššími hodnotami mentální odolnosti tenisového trenéra a vyšším postavením profesionálního tenisty ve světovém žebříčku. Navzdory tomu, že prozatím nemáme dostatečnou empirickou základnu pro tvrzení, že psychologická příprava ovlivňuje tenisový výkon, jsou vědci i širší tenisová veřejnost přesvědčeni, že aplikace mentálních dovedností z psychologické přípravy do soutěžního tenisového utkání umožňuje lépe čelit tlaku, stresu anebo i lépe využívat pozitivních psychických stavů v cestě za dobrým výsledkem a je pouze otázkou času, nežli se tyto přesvědčení empiricky prokáží (Jones et al., 2002; Sheard, 2010).

Psychologická příprava je tedy také důležitou součástí přípravy tenisového hráče či hráčky. Protože psychika tenisového hráče je úzce spjata s technikou, taktikou i kondicí. Tyto úzce spojené, přesto rozdílné faktory společně tvoří celkovou kvalitu tenisového hráče, jenž je hlavní hnací silou výkonů tenisového hráče (Gallwey, 2015).

1. 2. 3 Psychologie tenisového utkání

V této kapitole navážeme na hráčovy psychologické aspekty projevující se v soutěžním tenisovém utkání psychologickými aspekty samotné tenisové hry. V následujících řádcích si představíme jak samotná struktura a bodovací systém působí na psychiku tenisového hráče, seznámíme se s psychologickými dopady rozdělení tenisového utkání na sety, nastíníme vliv startovacího pořadí tenisových hráčů na průběh tenisového utkání, ukážeme si, jakou mírou ovlivňuje nejen psychiku tenisového hráče délka tenisového utkání, obeznámíme se s rolí takzvaných kritických tenisových výměn neboli „Big Pointů“ v průběhu tenisových klání. Na závěr kapitoly se střetneme s „Efektem vítězství“ a jeho dopady na psychiku tenisového hráče a průběhem soutěžních tenisových utkání. V mnoha ohledech spadá do této kapitoly také psychologické momentum v tenisovém utkání, kterému však pro jeho stěžejní úlohu v této studii bude vyhraněna jedna celá kapitola.

1. 2. 3. 1 Výhra/Prohra setu

Vědecká studie zkoumající tenisová utkání profesionálních tenistů a tenistek poukazala na to, že ačkoliv proti sobě nastoupí dva kvalitativně stejní soupeři nebo soupeřky, tenisové utkání skončí signifikantně nejpravděpodobněji výsledkem dva nula na sety pro jednoho z nich (60%). Statisticky bychom přitom předpokládali stejné ne-li spíše vyšší procento zastoupení tenisových utkání končících dva jedna na sety pro jednu ze soutěžících stran. Proč se takto děje? Je za tím psychologie samotné struktury tenisové hry. Ukazuje se, že tenisový hráč nebo hráčka se po zisku prvního setu často ještě více uvolní a dokáže produkovat lepší tenis. Snaha takového sportovce dosáhnout vítězství se přitom nemění, mnohdy se přitom dokonce stupňuje. Naopak tenista nebo tenistka, který první set prohraje, ve druhém setu již často nedokáže udržet krok s herní uvolněností a psychologickým rozpoložením soupeře, nedokáže produkovat takovou snahu k dosažení vítězství, tj. prohrávající nedokáže psychicky kontrolovat fakt, že se vítězství pravděpodobnostně rapidně přiblížilo jeho tenisovému soupeři, zatímco pro něj zůstává stále stejně vzdálené. Vítězství prvního setu tedy zvyšuje pravděpodobnost vítězství i v setu druhém (Malueg & Yates, 2010).

Dalo by se přirozeně předpokládat, že existuje něco jako „vítězná vlna“ a pravděpodobnějším vítězem třetího setu, rozhodujícího setu, se stane tenisový hráč, který zvítězí v setu druhém. Statisticky se však projevilo, že šance na zisk třetího setu jsou naprosto rovnocenné pro obě soutěžní strany (Malueg & Yates, 2010).

Výsledky z předchozího odstavce podporují Vallarandovu teorii psychologického momenta (Vallerand et al. 1988) a Markman-Guentherovu teorii psychologického momenta (Markman & Guenther, 2007), které předpokládají, že pokud jsou obě soutěžní strany stejně daleko k vytyčenému cíli, žádná ze soutěžních stran neoplývá znatelnou psychickou výhodou oproti straně druhé. Naopak pokud je jedna ze soutěžních stran rapidně blíže k vítězství v utkání, psychická výhoda se u ní signifikantně vytváří. Výsledky také umocňuje teorie vlivu výkonové motivace jako stěžejního faktoru, jenž v tomto případě v podobě přibližování se úspěchu a oddalování se neúspěchu signifikantně působí na percepci a výkon v průběhu soutěžního utkání tenisových profesionálů (Atkinson, 2000).

1. 2. 3. 2 Podání

Servis neboli podání. Jedná se úvodní úder každé tenisové výměny. Servis bývá považovaný za nejdůležitější tenisový úder ze všech. Je tomu proto, že tenista má díky možnosti uvést míč do tenisového dvorce strategickou výhodu. Může totiž jako první ovlivnit průběh výměny, určuje tedy tempo. Například zda výměna začne slajzovaným nebo topspinovým podáním, zda bude soupeř returnovat uvnitř nebo vně kurtu, jaké razanci míče bude soupeř čelit (Schonborn, 2012).

Tenisové podání bývá považováno za největší rozdíl mezi ženským a mužským profesionálním tenisem. Silové a švihové dispozice se u obou pohlaví značně liší. Tím pádem muži dosahují nejen daleko tvrdšího, silnější, rychlejšího podání, ale také více rotovanějšího servisu (Bollettieri, 2017). Průměrná výška tělesného vzrůstu profesionálního tenisového hráče dosahuje vyšších hodnot nežli průměrná výška tělesného vzrůstu žen (ATP, 2018; WTA, 2018). Díky tomu může servis mužského tenisového hráče dosahovat větší technické variability (Bollettieri, 2017). Mužské tenisové podání je tedy mnohem obtížnější prorazit, brejknout, oproti ženskému servisu.

Tenisové podání je vskutku účinná zbraň, svědčí o tom zejména devastující statistika z mužského profesionálního tenisu, která na deseti tisících odehraných a analyzovaných utkáních na všech tenisových površích ukazuje, že průměrná pravděpodobnost vítězství jakéhokoliv gamu na turnaji ATP je osmdesát procent (lehce přesahuje) pro servírujícího tenistu a dvacet procent pro returnujícího (Sackmann, 2015), na pomalejších, antukových površích je procento malinko pod průměrem, na travnatých površích a rychlých hardech je procento mírně nad průměrem (ATP, 2018). Z toho vyplývá, že brejk podání, tedy že returnující hráč získá gem, bývá klasickou stěžejní událostí v průběhu profesionálního mužského tenisového utkání (Schonborn, 2012).

Každý tenisový hráč má na počátku každé tenisové výměny první a druhé podání. První podání je servis, který tenisoví hráči více riskují, protože vědí, že v případě neúspěchu budou mít v záloze ještě podání druhé. První servis má často, zejména v mužském profesionálním tenise, jednoduchý úkol, tím je tenisový míč zahrát takovým způsobem, aby jeho soupeř nebyl schopný vrátit úder vůbec nebo ho vrátil tak, aby si byl podávající hráč schopný snadno

46 vytvořit co největší tlak na soupeře, tj. hrál jednotlivé údery ve výměně z jednodušších pozic. Proto první podání servírující hráč tlačí co nejvíce k čarám podávajících kvadrantů a snaží se do servisu vkládat silnou razanci. Pokud se profesionálnímu tenistovi daří v průběhu gamu první podání, je extrémně obtížné takového hráče brejknout. Druhé podání se vyznačuje maximální kontrolou, tj. že tenisoví hráči se snaží volit maximální možnost rotace, rychlosti a radiusu, který jsou schopni při svém servisu bezpečně kontrolovat (Bollettieri, 2017). Úspěšnost vyhraných tenisových výměn po uspěšném prvním servisu u podávajícího hráče je v devadesáti devíti procentech vyšší, než je úspěšnost vyhraných výměn po druhém servisu (ATP, 2018; WTA, 2018). Kvalita servisu je tedy přímo úměrná úspěšnosti vyhraných výměň v průběhu soutěžních utkání tenisových profesionálů (Bollettieri, 2017).

Tenisovou hru na podání ovlivňují mnohé psychologické vlivy přinášející tato situace. Například mít možnost kreativně vytvořit výměnu zvyšuje šanci na úspěch ve sportovním utkání (Memmert, 2014). Zvýšená agrese, kterou zprostředkovává první šancí zaútočit v tenisovém utkání servis, zlepšuje šanci na úspěch v gamu (Fawcett & Johnstone, 2010). Uvědomování si výhody servisu, pozici favorita, silnějšího postavení, očekávání lepšího výkonu při vlastním podání, i to samo o sobě zvyšuje šanci na úspěch (Seligman, 2003). A v neposlední řadě, například zvýšené sebevědomí a self-efficacy, tak typické u dobře servírujících hráčů, zlepšuje šanci na úspěch při vlastním podání (Den Hartigh et al., 2016; Meggs et al., 2015; Cowden et al., 2014).

1. 2. 3. 3 Startovací pořadí

Postup při dosahování cíle je nesmírně důležitou záležitostí. V některých sportech hraje sekvence prováděných úkonů důležitou roli v souvislosti se sportovním výkonem sportovce (Szymanski, 2003). Pořadí akcí ve sportovním utkání má důležitý efekt na psychiku sportovce (Apesteguia & Palacios-Huerta, 2010; Gonzalez-Dias & Palacios – Huerta, 2016; Cohen-Zada et al., 2017).

Například ve fotbalovém zápase, pokud dojde k pokutovým kopům, značnou statistickou výhodu má tým, který penaltový rozstřel zahajuje (Apesteguia & Palacios-Huerta, 2010). V šachovém zápase mezi hráči s podobným žebříčkovým postavením má vyšší statistickou

47 pravděpodobnost vítězství hráč s bílými figurkami, tedy opět hráč, jenž hru zahajuje (Gonzalez-Diaz & Palacios-Huerta, 2016).

V profesionálním tenisovém světě byla tato formule již také zkoumána a ukázalo se, že mezi kvalitativně vyrovnanými hráči má mužský tenista, který začíná v úvodním setu tenisového utkání podávat jako první, signifikantní statistickou výhodu, tj. jeho vítězství v prvním setu, je pravděpodobnější (Magnus & Klaassen, 1999). Další studie z profesionálního tenisového prostředí zkoumala vliv sekvence podání tenisových hráčů v tiebreaku na celkový výsledek tiebreaku. Nenašly se však příliš statisticky signifikantní rozdíly. U mužů existuje jemný, nepříliš signifikantní statistický rozdíl, v 52,55 % má mužský tenista úspěšnost vyhraných tiebreaků, pokud v tie-breaku začíná podávat jako první (Cohen-Zada et al., 2018). Nižší pravděpodobnost vítězství začínajícího hráče v tiebreaku oproti vítězství v setu hráče začínajícího podávat je s velkou pravděpodobností dána rozlišným pořadovým vzorcem mezi klasickými gamy a tiebreakem, tj. klasické gamové ABAB, respektive tie-breakové ABBA (Brams & Ismail, 2017).

U ženských profesionálek, pravděpodobně kvůli rapidně nižšímu vlivu podání na výměnu (Bollettieri, 2017) nebo potenciálnímu rozdílnému vnímání náskoku (Cohen-Zada et al., 2017; Page & Coates, 2017), kvůli nižší produkci androgenů (Davis & Marler, 2003; Huhman et al., 2003; Oliveira et al., 2009; Jiménez et al., 2012), nebyl prozatím žádný rozdíl dopadu startovací sekvence na průběh ženských tenisových zápasů zaznamenán (Cohen-Zada et al., 2018).

1. 2. 3. 4 Délka tenisového utkání

Průměrná časová délka tenisového utkání zahrnující mezigamové a mezisetové přestávky se pohybuje něco málo pod dvěma hodinami. Ale existují také výjimky v mužském profesionálním tenise, kdy se na Grand Slamových a Davis Cupových utkáních nehraje pouze na dva vítězné sety, ale rovnou na tři vítězné sety. Časová délka těchto zápasů trvá v průměru tři hodiny (ITF, 2018).

Obecně pro tenisty i tenistky platí, že čím déle tenisové utkání trvá, tím víc je pro ně utkání náročnější. A to jak po fyzické stránce, tak hlavně po stránce psychické. Už jen to, že fyzická únava a slabost ovlivňuje negativně některé psychické atributy (Colzato, et al., 2013), ale zejména přirozeně platí, že čím déle tenisové utkání trvá, tím více stresorům musí tenista v jeho průběhu čelit (Reid & Duffield, 2014).

Na psychickou a fyzickou stránku tenisového hráče v průběhu tenisového turnaje mívají značný vliv taková tenisová utkání, která bývají ve svém průběhu přerušena a musí se dohrávat později, často dokonce až následující den. Například pokud začne v průběhu tenisového utkání hustě pršet či začne bouřka, pokud se den blíží ke svému konci a není již dostatečné světlo na to, aby se v zápase mohlo důstojně pokračovat, nebo například když musí být stadión z nějakého určitého důvodu evakuován. Mnohé z těchto důvodů pro přerušení utkání se mohou snadno vyřešit, pokud je tenisový kurt krytý, tj. disponuje střechou, a disponuje kvalitním umělým osvětlením. Tuto vymoženost má však bohužel pouze menší část profesionálních turnajů, proto turnajoví organizátoři někdy musí přikročit k rozhodnutí tenisový zápas přerušit a nechat utkání dohrát později, tj. hrát tenisové utkání „nadvakrát“. Tenisoví hráči a hráčky, kteří si musí projít tímto scénářem a pokračovat v utkání například až na druhý den, jsou po takovém zápase signifikantně daleko více fyzicky i mentálně vyčerpaní nežli tenisté, kteří odehrají utkání v jeden den. Podle vědců je tomu proto, že během jednoho období tenisového utkání, které trvá s přerušením často i více než půl dne, dochází několikanásobně ke změnám nálady, motivace, koncentrace, fyziologické aktivace, k fluktuaci energie, jelikož tato situace tenisového hráče netradičně, ale přirozeně dostává do stavu psychického napětí z nedokončené události, díky níž mohou hráči kvůli již výše zmíněným příznakům hůře psychicky i fyzicky regenerovat (Gescheit et al., 2015). Na všem špatném se dá v těchto přerušených utkání však nalézt i něco dobrého. Poměrně často se v tenisovém světě setkáváme se situací, že prohrávající tenisový hráč, díky přerušení tenisového utkání, dokáže v dohrávce otočit stav utkání z téměř jasně prohraného stavu a slavně zvítězit (Gallwey, 2015).

Obr. č. 8: Na antukovém Grand Slamu Rolland Garros dochází k přerušením utkání velmi často.

1. 2. 3. 5 „Big Point“

Většina tenisových hráčů a trenérů se shodne, že výměna hraná za stavu 5:5 40:40 v pátém setu je pro vývoj tenisového utkání důležitější nežli výměna hraná za stavu 2:2 15:15 v setu prvním. Kritickým tenisovým stavům, tj. tenisovým stavům na první pohled klíčovým pro průběh a výsledek tenisového zápasu se říká takzvané „Big Pointy“. Jsou to například brejkboly, shody za vyrovnaných stavů, míče v koncovkách tiebreaků. Tenisoví hráči, tenisoví trenéři, ale i zúčastnění či nezúčastnění diváci pociťují větší význam určitých výměn v průběhu utkání (Schonborn, 2012). S důležitostí okamžiku značně roste také motivace ke kvalitnímu výkonu (Yerkes & Dodson, 1908). A tak není tedy žádným překvapením, že se nejlepší tenisoví hráči dokážou při „Big Piontech“ nadměrně vyhecovat, hrát tenis s vyšším nasazením, díky čemuž dokážou často produkovat svou nejlepší a nejzarputilejší tenisovou hru (Schonborn, 2012).

Profesionální tenisoví hráči tedy tíhnou produkovat svou nejlepší tenisovou hru v těch nejkritičtějších momentech. Podle Schonborna (2012) je však důležitost takzvaného „Big Pointu“ pouze iluzí a ve skutečnosti není o nic důležitější nežli ostatní hrané tenisové výměny v průběhu zápasu. Tvrdí, že se stále jedná pouze o jeden jediný bod. A jeden jediný bod, který je v každém okamžiku ten nejdůležitější a který má schopnost zápas ovlivňit je takový bod, o který se právě hraje. Opírá se o statistickou analýzu desetitisíc mužských i ženských utkání, ze kterých plyne jasný závěr. Profesionální tenisový zápas v devadesáti sedmi procentech případů vyhraje tenisový hráč, který získá v průběhu soutěžního zápasu více jednotlivých bodů (ATP, 2018; WTA, 2018).

Moderní tenisoví trenéři podle výše uvedeného trendu požadují často po svých svěřencích, aby každou výměnu „odmakali“, „odjezdili“, zkrátka odehráli tak, jakoby se jednalo o „Big Point“. Jinými slovy také hrát každou tenisovou výměnu tím způsobem, jakoby to byla ta poslední tenisová výměna nebo jednoduše, pokusit se vyhrát každý jeden bod v zápase (Bolletieri, 2017).

Mnoho tenisových expertů ovšem s výše popsaným přístupem příliš nesouhlasí. Například zastánci psychologického momenta považují důležitost, význam kritické tenisové výměny vzhledem k následnému průběhu utkání, tj. „Big Pointu“, za signifikantnější nežli důležitost

50 nekritické tenisové výměny vzhledem k následnému průběhu utkání. Tento názor zastávají zejména proto, že výsledek kritických momentů má větší impakt na psychiku tenisových hráčů, který může mimo zisk klíčové pasáže utkání vést také k zisku stěžejní psychologické výhody v následném průběhu takového klání a poměrně znatelně tak ovlivnit celé utkání. Tato skupina tenisových expertů doporučuje držet si své největší trumfy, svou nejúčelnější možnou hru v záloze a použít ji až právě v těchto zlomových okamžicích tenisového utkání (Higham, 2000; Gallwey, 2015).

V tenisovém světě se polemizuje také o působení takzvané „Big Game“, tj. zda zisk některého gamu ovlivňuje výsledek utkání více než gamy ostatní. Tenisová veřejnost hojně mluví například o „Tildenově gamu“, sedmé hře rozhodujícího setu za stavu 3:3 na gamy. Vítěz tohoto gamu by měl podle některých tenisových teoretiků zvítězit v celém utkání. Statisticky vzato se však ukazuje, že každý odehraný game za vyrovnaného stavu tenisového utkání má zhruba stejný statistický impakt, vliv na konečný výsledek setu soutěžního utkání (Sackmann, 2015). Vítěz „Tildenova gamu“ se tedy přirozeně stane pravděpodobnějším vítězem tenisového utkání, jelikož se po jeho zisku tenista nachází blíže k vítězství v celém utkání, nejedná se však o game nikterak výjimečný.

1. 2. 3. 6 „Efekt vítězství“

Psychický fenomén známý jako „Winners effect“ neboli „Efekt vítězství“ byl dokumentován mezi mnohými druhy živočichů od hmyzu (Whitehouse, 1997; Kasumovic et al., 2010), přes ryby (Hsu & Wolf, 2001; Oliveira et al., 2009; Dijkstra et al., 2012) a plazy (Garcia et al., 2014) až po savce (Oyegbile & Marler, 2005; Jennings et al., 2009) jako jsou například opice (Bernstein et al., 1989; Franz et al., 2015). „Vítězný efekt“ označuje situaci kdy živočich, který zvítězí v souboji o své teritorium, s velkou pravděpodobností zvítězí i v dalším takovém souboji (Ruute et al., 2006; Dugatkin, 2013). Kromě „Efektu vítězství“ se setkáváme i s „Efektem prohry“, jenž oplývá opačnou charakteristikou. Oba tyto efekty ovlivňují do určité míry další výkon živočicha (Rutte et al., 2006, Lehner et al., 2011).

„Vítězný efekt“ je úzce propojen s motivací a s agresivitou. Motivovaný živočich (například hladový či jinak neuspokojený) bojuje tvrději nežli živočich spokojený. Menší

51 agresivní živočichové, jsou schopni porážet větší živočichy s menší agresivitou. Motivace a agresivita pomáhá „Vítěznému efektu“ se projevovat (Smith, 1982; Neat et al., 1998; Hurd, 2006; Fawcett & Johnstone, 2010).

„Efekt vítězství“ se projevuje přenosem vítězné formy z předchozího utkání do utkání následujícího (Ruute et al., 2006; Dugatkin, 2013). V úvodních kolech tenisových turnajů může hrát „Efekt vítězství/Efekt prohry“ svou důležitou roli a vytvářet asymetrii mezi na první pohled vyrovnanými tenisovými hráči, v pozdějších fázích turnaje však princip tenisových turnajů přirozeně svádí proti sobě dva hráče s „Efektem vítězství“. Pokud nemají tito tenisoví hráči společnou historii, je velmi těžké tyto utkání předvídat, pokud mezi nimi není přílišná kvalitativní propast (Jones, 2007). V případě, že proti sobě v minulosti již oba soupeři nastoupili, je značně pravděpodobnější, že vzájemný souboj vyhraje takový tenisový hráč, který má pozitivní celkovou vzájemnou bilanci, tj. vyhrál více vzájemných utkání a dokázal vyhrát i poslední vzájemné utkání (Van Doorn et al., 2003). V tomto odstavci popisovaný „Vítězný efekt“ byl prozatím statisticky signifikantně prokázán pouze u mužů (Page & Coates, 2017).

Zdá se, že „Efekt vítězství“ je podobně jako psychologické momentum vázáný na androgeny (Elias, 1981; Booth et al., 1989; Gladue et al., 1989; Mazur et al., 1992; Coates & Herbert, 2008; Carre & Putnam, 2010). Několik studií ukázalo, že soupeření v těle zvyšuje testosteron (Wingfield et al., 1990) a při vítězství se testosteron v těle udržuje nebo jeho hodnoty rostou dále (Hsu & Wolf, 2001; Trainor et al., 2004; Oyegbile & Marler, 2005; Oliveira et al., 2009; Oyegbile et al., 2011), vyšší hladiny testosteronu se vyskytují také u vítězných tenistů na rozdíl od tenisových hráčů, kteří utkání prohráli (Booth et al., 1989). A protože ženy mají androgenů v krvi méně a to i během sportovního výkonu (Davis & Marler, 2003; Huhman et al., 2003; Oliveira et al., 2009; Jiménez et al., 2012), mohla by rozdílná hormonální distribuce býti vysvětlením, proč se „Vítězný efekt“ projevuje pouze u mužských sportovců.

Obr. č. 9: Novak Djokovič má pozitivní vzájemnou bilanci s více jak 99 % tenisových hráčů a ve své vrcholné formě je téměř neporazitelným.

1. 3 Psychologické momentum v tenise

Každý sport je v mnoha ohledech velmi specifický. Proto dívat se na psychologické fenomény jako je psychologické momentum napříč všemi sportovními odvětvími se stejnými parametry a měřítky by mohlo být scestné, mohla by to být kritická chyba pro budoucí výzkum tohoto fenoménu (Iso-Ahola & Dotson, 2014).

Specifičností tenisového utkání je, že díky svým skórovacím pravidlům nemá žádný časový limit, čímž se velice liší od sportů, které časový limit mají. Pokud například ve fotbale tým vévodí například 3-0, může si dovolit šetřit hráče, polevit a v klidu utkání dohrávat, dokud nevyprší časomíra. Avšak tenista kdyby vedl 3-0 v setu a polevil, velice rychle by na to doplatil a utkání zdramatizoval. Tenisoví hráči musí stále a stále skórovat, dokud se jim nepodaří proměnit mečbol. Psychologické momentum se v tenise může kdykoliv změnit, vždy je totiž reálná šance výsledek zvrátit. Ve sportech s časovým limitem toto pravidlo neplatí (Higham, 2000).

Dalším rozdílem oproti jiným sportům je vnímání psychologického momenta. Když je psychologické momentum neutrální, tj. že se teprve rozhoduje o tom, která strana psychologickou výhodu získá, bývá tenisové utkání nejnapínavější a vzrušuje nejvíce nejen protagonisty tenisového utkání, ale i diváky, v těchto chvílích se totiž klání rozhoduje. Zatímco neutrální psychologické momentum například v boxu provází nejnudnější pasáže takového zápasu, v těchto pasážích se totiž vyčkává a šetří energie. Naopak je tomu, pokud bývá psychologické momentum polarizované (pozitivní-negativní „swing“), v tenise vzrušení uvadá, protože zápas zdá se směřuje ve prospěch jednoho z oponentů. V boxu vzrušení sálá na všechny strany, jelikož přichází kýžená akce a šance na knock-out (Higham, 2000).

Obrovský rozdíl mezi tenisem a některými sporty tvoří odlišnost mezi individuálními sporty a kolektivními sporty. Tenis je sport individuální, alespoň jeho nepopulárnější verze - dvouhra (Higham, 2000). Mezi oběma kategoriemi dochází k zásadní psychologické diferenciaci. V individuálních sportech bývá každá slabší chvilka sportovce okamžitě znát, následně se s nejvyšší pravděpodobností také projeví na jeho výkonu a často i na skóre. V kolektivním sportu se může sportovec v nejistých, slabších chvílích opřít o své spoluhráče a nechat iniciativu na nich. Na výkonu týmu se tak výpadek jednoho spoluhráče velice často nemusí

53 vůbec projevit (Tod et al., 2012). Psychologické momentum v kolektivních sportech je tedy mnohem komplexnější záležitostí (Taylor & Demick, 1994).

Žádný tenisový zápas není tentýž. I kdyby proti sobě hráli stále stejní soupeři, diferencovanost například v mentálním rozpoložení, herní formě protagonistů utkání, osobnostních faktorech hráčů, trenérských faktorech, taktických faktorech, fyzické kondici tenisových hráčů ve spojení s potenciálním jiným povrchem, jiným tlakem vzduchu, jiným počasím, jiným městem, jiným stadionem, jinými fanoušky, jiným časem atd., by způsobila, že by identické utkání nemohlo nikdy vzniknout. Z toho přirozeně plyne, že se psychologické momentum napříč tenisovými utkáními nikdy neukazuje stále ve stejně formě, tj. že je jeho projev vždy unikátní (Gallwey, 2015).

1. 3. 1 Osobnostní faktory

Osobnostní charakteristiky tenisového hráče hrají v prožívání psychologického momenta v průběhu tenisového utkání svou nezastupitelnou roli. Pro takový předpoklad můžeme nalézt teoretický důkaz například v tom, že se v profesionálním tenisovém světě vyskytují někteří tenisoví hráči, kteří jsou při pozitivním psychologickém momentu téměř neporazitelní a někteří hráči, kteří jako by neuměli pozitivní psychologické momentum správně uchopit a nejsou schopni využít jeho obvyklých předností. Nebo někteří tenisté při negativním psychologickém momentu dokážou začít pravidelně produkovat bojovný a nezdolný tenis, naopak někteří se při zisku negativního psychologického momentu sesypou jako domeček z karet (Higham, 2000).

Klíčem k získání psychologického momenta je, kolik energie bývá tenisový hráč schopen vynaložit ve chvílích, kdy se o něj bojuje (Gallwey, 2015). Ctižádostivost, vůle a bojovnost jsou podle Kovářové (2017) základní triádou vlastností, které sportovec potřebuje, aby psychologickou výhodu a s ním spojenou psychickou pohodu získal v průběhu klání na svou stranu.

Psychologické momentum v průběhu soutěžního tenisového utkání je nestálé jako vítr. Ani těm nejlepším tenisovým hráčům a hráčkám se v jejich profesionální tenisové kariéře nepodaří psychickým výpadkům vyvarovat a pouze párkrát v jejich kariéře si dokážou udržet

54 svou nejlepší tenisovou hru po celý průběh utkání. Psychologické momentum lze jen stěží kontrolovat. Ovšem je evidentní, že se zkušenějším tenisovým hráčům daří psychologické momentum lépe uchopit, využívat jeho předností a eliminovat jeho nástrahy (Higham, 2000). Zkušení hráči při nástupu psychologického momenta vycítí jeho přítomnost na základě spojitostí historických událostí a jsou schopni se v některých případech na jeho efekty lépe připravit (Markman & Guenther, 2007). Nezkušení tenisoví hráči v oblasti psychologických vlivů objevujících se v profesionálních tenisových utkáních daleko více tíhnou k ziskům negativního psychologického momenta v průběhu soutěžního klání. Takoví nezkušení hráči mají při ztrátě psychologického momenta tendenci začít jednat velmi panicky. Typičtí jsou zejména častým sváděním svých tenisových neúspěchů na štěstěnu. Naopak zkušení tenisoví hráči věří, že každý je strůjcem svého tenisového štěstí a přistupují k faktoru štěstěny i dalším faktorům psychologického momenta v průběhu soutěžního utkání s klidem a značným respektem (Higham, 2000).

Psychická odolnost zejména proti vlivům negativního psychologického momenta nemusí být dána pouze zkušeností tenisového hráče, která často přichází s věkem a vyzrálostí tenisového hráče (Gallwey, 2015). Psychická odolnost je totiž ze značné části dána také geneticky, dědičně (St Clair-Thompson et al., 2015; Horsburgh et al., 2009; Veselka et al., 2009). Můžeme tedy na tenisovém profesionálním okruhu čas od času narazit i na mladé nadějné hráče a hráčky, kteří jsou schopni v kritických momentech produkovat účelnou, sebevědomou a klidnou hru bez nervů snad ještě daleko lépe nežli mnozí takzvaní „zkušení pardálové“ (Higham, 2000). Podle studií na tématiku psychické odolnosti se tato schopnost skládá z vlastností, jako jsou motivace, sportovní inteligence, nezdolnost, fyzická odolnost, zodpovědnost, efektivní coping, osobní hodnoty, sebevědomí, sebekontrola, pozitivní přístup, touha po úspěchu. Na všech těchto vlastnostech se dá intenzivně pracovat, každý sportovec tedy má velký potenciál svou psychickou odolnost zlepšit (Connaughton et al., 2011; Gucciardi et al. 2015; Gucciardi et al., 2015).

Psychologicky odolný tenisový hráč by tedy mohl být schopen poměrně úspěšně eliminovat vlivy psychologického momenta. Nezdolný tenisový hráč je schopný rychleji zkoncentrovat svou energii k protiútokům. Koncentrace je následně pro lepší výkon tenisového hráče v klíčových momentech nezbytná, „být tady a teď“, tedy zůstat neustále koncentrován přítomností. Hlavní chybou koncentrace tenisového hráče je zejména zabývání se minulostí

55 v průběhu tenisového utkání. Nezdolný tenisový hráč dokáže v průběhu klání víckrát a rychleji „vstát“ v obdobích, kdy se mu v tenisovém utkání příliš nedaří. Důležitou vlastností ze spektra psychické odolnosti v tenisovém utkání je také sebekontrola. Tenisový hráč nemůže kontrolovat mentální rozpoložení svého soupeře, ale může kontrolovat své mentální rozpoložení a dohlížet na to, aby jeho mentální procesy pracovaly co nejefektivněji. Důležitá je zejména sebekontrola řeči těla, protože díky ní může tenisový soupeř zdarma, snadno, získat zpětnou vazbu o stavu hráčova psychického rozpoložení. Další vlastností je stabilita neboli konzistence. Jedná se o charakterovou vlastnost a kritický předpoklad pro získání a udržení pozitivního psychologického momenta. Čím déle dokáže tenisový hráč v průběhu tenisového utkání držet stabilní vysoký standart a neprojevovat známky slabosti, tím větší by přirozeně měla být pravděpodobnost, že bude v tenisovém zápase spíše balancovat na straně pozitivního psychologického momenta než na straně psychologického momenta negativního (Higham, 2000). Na závěr nejde opomenout vliv sebevědomí (Cornelius et al., 1997, Gernigon et al. 2010) a self-efficacy (Den Hartigh et al., 2016) tenisového hráče na psychologické momentum v soutěžním tenisovém utkání. Tenisoví hráči s vysokými hodnotami této charakteristiky dokážou lépe pracovat s fenoménem psychologického momenta, tj. déle využívají pozitivní psychologické momentum a rychleji se dostávají z vlivů negativního psychologického momenta.

Osobnostní charakteristiky jsou v nezanedbatelném měřítku determinovány biologickými charakteristikami. Důležitou biologickou charakteristikou je pohlaví. Vlivy psychologického momenta více působí na mužské pokolení (Cohen-Zada et al. 2017). Tato informace se projevila i ve studii zkoumající psychickou odezvu tenisových hráčů v závislosti na vývoji tenisových utkání (Page & Coates, 2017).

Obr. č. 10: Labilní charakter a špatná sebekontrola nedovolily Andy Murraymu v „mládí“ dosáhnout těch nejvyšších tenisových met, na rozdíl od většiny extrémně talentovaných hráčů dosáhl vrcholu až na přelomu 30. roku.

1. 3. 2 Taktické faktory

Světoznámí tenisoví trenéři tvrdí, že není důležitější hrát tenis tvrději, než hraje tenisový soupeř, důležitější je hrát tenis chytřeji, než hraje soupeř (Bollettieri, 2017; Schonborn, 2012).

Tenisoví hráči, kteří ovládají lépe taktické dovednosti, získávají v průběhu tenisového utkání psychologickou výhodu spíše (Gallwey, 2015). Takoví tenisoví hráči zůstávají často velice klidní, i když výsledkově prohrávají. Taktická znalost vlastních schopností, soupeřových schopností, vlastností povrchu a struktury hry umožňuje vidět herní vzorce, které vedou k pozitivnímu a negativnímu psychologickému momentu. Přirozeně poté dokáží připravit a využívat velice efektivní strategii, tj. vědíí jak utkání zahájit, v jakém duchu ho vést, v jakých situacích efektivně útočit a získat psychologickou výhodu v tenisovém utkání na svou stranu. Cílem efektivní strategie je zejména „dávat“ svému tenisovému soupeři to, co nemá rád, aniž by zároveň tenisový soupeř využíval hráčových slabin (Higham, 2000).

Může se zdát, že mnozí tenisoví hráči a hráčky umí zahrát ten správný úder v ten správný čas. Nebo že někteří tenisoví hráči jsou schopni strhnout v kritických fázích průběh tenisového utkání vždy na svou stranu. Nejlepší tenisoví hráči světa umí totiž v důležitých momentech zahrát z taktického hlediska ten nejefektivnější tenis (takzvaný procentuální tenis – statisticky nejpravděpodobnější na zisk úspěchu v tenisovém utkání). Proč však nehrát tento takticky nejefektivnější tenis po celé utkání? Jednoduše proto, aby soupeř nezačal herní vzorce této hry číst a nepřizpůsobil se. Proto je někdy strategicky lepší v průběhu tenisového utkání pro tenistu, aby svou hru varioval, aby byla nepředvídatelná (Gallwey, 2015).

Pozitivní psychologické momentum spíše tíhne k takovým tenisovým hráčům, kteří zvolí taktiku bližší k jejich přirozené hře, přílišné experimentování s vlastní taktikou může tenisového hráče zbytečně dostat do nekomfortní zóny a způsobit naopak negativní psychologické momentum (Higham, 2000).

Obr. č. 11: Roger Federer umí efektivně mixovat svou tenisovou hru a neustále pracuje na zdokonalování svých taktických dovedností.

1. 3. 3 Technické dovednosti

Technické dovednosti společně s historickou vzájemnou bilancí obou soutěžních tenisových stran tvoří dva nejvýraznější prediktory pro vznik psychologického momenta v průběhu tenisového utkání (Higham, 2000). Kvalitativně lepší tenisoví soutěžící díky svým tenisovým dispozicím, dovednostem, svému tenisovému repertoáru, arsenálu, obyčejně v průběhu tenisového utkání prožívají spíše pozitivní psychologické momentum. Naopak kvalitativně horší tenisoví soutěžící díky své technické zdatnosti v průběhu tenisového utkání zažívají spíše negativní psychologické momentum (Gallwey, 2015).

Pokud je tenisový soupeř technicky o mnoho slabší, tenisový hráč v průběhu utkání často hraje uvolněný tenis doprovázený pozitivním psychologickým momentem. Naopak pokud je tenisový soupeř technicky o mnoho lepší, pravděpodobně tenisovému hráči nedá příliš šancí na vítězství. V tomto případě je tenisový hráč buď smířený s prohrou (není mentálně připraven bojovat o vítězství) a snaží se si tenis užívat, protože nemá co ztratit, anebo se trápí kvůli výkonnostnímu rozdílu mezi ním a soupeřem a zažívá po dobu tenisového utkání silné negativní psychologické momentum (Higham, 2000).

Pokud je tenisový soupeř kvalitativně pouze o něco lepší, dostává se tenisový hráč do pozice lovce a má velkou motivaci svého soupeře porazit a zaujmout jeho pozici. Takové utkání je špatně předvídatelné a klíčovou roli hrají v kritických situacích vzniknuvší pozitivní a negativní psychologická momenta. Pokud je tenisový soupeř o něco horší, bývá to pro tenisového hráče nejtěžší psychická zkouška, protihráč je namotivovaný možnou výhrou a náš tenisový hráč nemá v zápase v podstatě co získat, pouze udržet svou pozici anebo ztratit svou pozici. V těchto utkáních opět hrají svou klíčovou roli psychologická momenta (Higham, 2000).

Obr. č. 12: Technická dovednost v podobě forhendu s extrémním topspinem udělala z Rafaela Nadala nejlepšího hráče na antukovém dvorci v historii tenisu.

1. 3. 4 Fyzická kondice

Někteří badatelé říkají, že u profesionálních tenistů má fyzická kondice až čtyřiceti procentní vliv na výkon sportovce (Zháněl & Zlesák, 2001). Svým znatelným vlivem působí také na polarizaci psychologického momenta (Higham, 2000).

Je vědecky i laicky v podvědomí sportovního světa dobře známo, že dobrá fyzická kondice pozitivně koreluje s lepší psychickou odezvou sportovce, jinými slovy sportovec se na bojišti po psychické stránce cítí lépe, nachází-li se v dobré fyzické kondici. Nebo naopak se sportovec po psychické stránce na bojišti necítí nejlépe, pokud se nenachází v dobré fyzické kondici (Colzato, et al., 2013; Reid & Duffield, 2014). Psychické rozpoložení jakéhokoliv sportovce hraje stěžejní roli v získávání, ztrácení, ale hlavně i prožívání psychologického momenta. Z toho lze usoudit, že fyzická kondice patří mezi faktory klíčové pro prožívání psychologického momenta (Briki et al. 2012).

Řeč těla je zrcadlem do psychického, vnitřního, prožívání tenisového hráče. Avšak kromě psychického rozpoložení se v takovém zrcadle více než jasně ukazuje fyzická zdatnost, kondice tenisového hráče. Pokud tenisový hráč srší energií a výborným, silným, zdatným pohybem a projevem, vyvíjí na svého soupeře znatelný tlak, jelikož mu dává najevo, že je minimálně po fyzické stránce připraven bojovat. Naopak pokud tenisový hráč nebo hráčka v průběhu soutěžního tenisového utkání začne jakýmkoliv způsobem, například kulháním, medical timem, bolestivými grimasami, dlouhým vydychováním a podobně dávat najevo, že po fyzické stránce není úplně všechno v absolutním pořádku, nabudí tak obrovským způsobem svého soupeře, který vycítí svou šanci povzbuzen touto skutečností, zvětší intenzitu své tenisové hry a s vidinou vítězství získá také pozitivní psychologické momentum (pokud jej tedy už neměl), s nímž se snaží dovést zápas zdárného konce. Zatímco fyzicky indisponovaný hráč plný frustrace povětšinou dohrává tenisové utkání v negativním psychologickém momentu a často utkání dokonce skrečuje, vzdá (Gallwey, 2015).

Obr. č. 13: Pozitivní řeč těla tenisového hráče vyvolává dojem o hráčově fyzické i psychické síle.

1. 3. 5 Trenérské faktory

Trenérské faktory jsou něco jako „šedá eminence“, jako skrytá síla v pozadí hráčových charakteristik a charakteristik samotného tenisového utkání. Za trenérské faktory jsou považovány schopnosti a dovednosti trenérského týmu profesionálního tenisového hráče (Cowden, 2014). Cílem trenérského týmu je u svého hráče pozitivně ovlivnit a integrovat aspekty technické, osobnostní, kondiční, taktické a psychické, připravit tak svého svěřence do utkání v co nejlepší formě (Ferrauiti, 2014).

Psychicky odolný tenisový trenér přenáší mentální odolnost na svého svěřence (Cowden et al., 2014). Tenisový trenér nebo trenérský tým, který se věnuje se svým tenisovým svěřencem psychické přípravě, dává svému tenisovému svěřenci obrovskou výhodu, oproti takovému tenisovému hráči, kterému jeho trenér nebo trenérský tým takovou službu neposkytuje. Jelikož tenisový hráč, který má důkladné znalosti například o psychologickém momentu a disponuje mentálními dovednostmi a charakteristikami psychické odolnosti, umí obvykle mnohem lépe s psychologickým momentem nakládat, tj. daleko lépe předvídat a připravovat se na klíčové situace, v nichž se o psychologické momentum bojuje, popřípadě efektivněji a déle přednosti pozitivního psychologického momenta využívat ve svůj prospěch, respektive umět se rychleji z vlivů negativního psychologického momenta vymanit či efektivněji čelit psychologickým nástrahám, které negativní psychologické momentum v průběhu utkání přináší (Higham, 2000).

Tenisový trenér nemusí hrát svou roli pouze v přípravě tenisového hráče na soutěžní utkání. Svou přítomností a aktivitou může ovlivnit jednání hráče i v průběhu tenisového zápasu. Zejména motivační a taktickou podporou, například pomocí gestikulace z trenérské lóže na tribuně, může značně přispět k ovlivnění mentálního rozpoložení tenisového hráče, svým jednáním může působit pozitivně či negativně na vývoj psychologického momenta svého svěřence v průběhu soutěžního tenisového utkání (Soares, 2017).

Obr. č. 14: Ivan Lendl seznámil Andyho Murrayho s mentální stránkou tenisu a dovedl svého svěřence až na samotný tenisový vrchol.

1. 3. 6 Tenisový systém skórování

Psychologické momentum se nemusí vždy projevit ve výsledku tenisového utkání (Kerick et al. 2000), a když se ve výsledku tenisového utkání projeví, nemusí skóre tenisového utkání vždy reflektovat a následovat. Například tenisový hráč, který prohrává devastujícím rozdílem, může právě prožívat pozitivní psychologické momentum, naopak i tenisový hráč, který signifikantně v tenisovém utkání vyhrává, může prožívat negativní psychologické momentum. Tenisový systém skórování objektivně nereflektuje ani celkovou kvalitu obou tenisových protihráčů. Například výhra prvního setu 6-1 s jistotou neznamená, že je vedoucí tenisový hráč šestkrát lepším hráčem a nemusí to ani znamenat, že je vedoucí tenista vůbec lepším tenisovým hráčem (Higham, 2000).

Stejně jako tenisový systém skórování umožňuje slabším hráčům v tenisovém utkání dosáhnout vedení a někdy i vítězství, tak svým principem nahrává tenisovým hráčům, kteří v průběhu tenisového utkání prohrávají (Higham, 2000). Zejména to platí v ženském tenise, kdy je každý game více otevřený, kvůli méně razantnějšímu servisu žen (Schonborn, 2012). Dokud není v tenisovém zápase odehrána poslední výměna, vždycky existuje šance na obrat ve výsledku, někdy si tenisový hráč dokonce může dovolit hodinu produkovat velmi špatný tenis a z devastujícího stavu nakonec třeba přesvědčivě vyhrát, v jiných sportech jako je třeba fotbal nebo basketbal by se něco podobného stát jen tak nemohlo. Hlavním důvodem, proč princip tenisového skórování napomáhá prohrávajícím hráčům, je, že skórovací systém poměrně snadno umožňuje predikovat kritické okamžiky tenisového utkání, v nichž se následně často mění psychologické momentum. Takovými kritickými okamžiky jsou „Big Pointy“. Prohrávající hráč tedy zná celou dobu svůj cíl („Big Point“), kterého ví jak dosáhnout (někdy stačí jen pár úspěšných výměn). Potenciální zisk či zvrat psychologického momenta a s ním spojený impakt na herní projev obou tenisových hráčů není pro prohrávajícího tenisového hráče v průběhu soutěžního tenisového utkání nikdy příliš daleko (Higham, 2000).

V tenisovém utkání se o psychologické momentum hraje nejčastěji na začátcích a na koncích setů. Zachytit start setu a získat psychologické momentum na svou stranu jako první je kritickým momentem k zisku celého setu. Začátek nového setu je také vždy šance dostat se zpátky do zápasu po prohraném setu (Higham, 2000). Velmi důležitými tenisovými momenty

61 bývají také „Big Pointy“ v koncovkách setů. Napříč 360 000 analyzovanými mužskými tenisovými utkáními se ukázalo, že pokud tenisový hráč získá set, tím nejtěsnějším rozdílem v tiebreaku, má statisticky signifikantně vyšší šanci (61%) na zisk následujícího setu, což poukazuje na přenos pozitivního psychologického momenta do setu následujícího. Napříč, 25 000 analyzovanými ženskými tenisovými utkáními se však ukázalo, že pokud tenistka získá set nejtěsnějším rozdílem v tiebreaku, nemá statisticky signifikantně vyšší šanci (51%) na zisk následujícího setu (Page & Coates, 2017). Předpokládá se také, že „Big Pointy“ s potenciálně největším vlivem na psychiku tenisového hráče, jako jsou v koncovkách setů setboly a mečboly, mají schopnost vytvářet velmi silná psychologická momenta. Pokud tenisový hráč odvrátí setbol nebo mečbol a poté získá set na svou stranu, měl by podle Highama (2000) takový hráč vstupovat do následujícího setu s elánem a pozitivním psychologickým momentem na své straně.

1. 3. 7 „Turning points“

Za změnu psychologického momenta soupeřů či také „swing change“ v tenisovém utkání jsou považovány „Turning Points“ neboli body obratu. Body obratu jsou v zásadě těžko precizně předvídatelné situace tenisového utkání (jelikož závisejí na akci obou soupeřů i všech externích vlivů ovlivňujících obě soutěžní strany), které jsou považovány za hlavní spouštěče psychologického momenta. Psychologické momentum však nemusí nastupovat ihned po „Turning Pointu“. V tenisovém prostředí bývají „Turning Points“ tvořeny mnohými aspekty (rozhodnutí rozhodčího, trefené prase/čára/šťastný úder, prasklá struna na raketě, podpora fanoušků, trenér, přítel/přítelkyně, změna počasí, time-out, zranění, řeč těla, změna taktiky, výhra/prohra dlouhého gamu, nevyužité/využité šance při „Big Pointech“, zbytečné chyby jedné ze soupeřících stran nebo výhra či ztráta setu velmi těsným rozdílem atd). „Turning point“ nemusí být určován a většinou nebývá dán pouze jedním faktorem, body obratu mohou nastat i kombinací zmíněných faktorů. Například kombinace prohrané „Big Pointové“ výměny a obrovské podpory fanoušků pro soupeře zároveň bývá častým úkazem. Čím více faktorů při nástupu negativního psychologického momenta je přítomno, tím je těžší mu v průběhu soutěžního tenisového utkání čelit (Higham, 2000).

Existence „Turning Pointu“ je podmíněna výskytem následného psychologického momenta. Každé psychologické momentum má v tenisovém utkání svůj „Turning Point“ (Soares, 2017).

„Turning Points“ se v rámci psychologického momenta dělí na momenty obratu s přímým vliem na skórovací systém a na momenty obratu, které nemají přímý vliv na skórovací systém tenisového utkání, tedy na průběžný výsledek utkání (Soares, 2017).

Pozitivním „Turning Pointem“ s přímým vlivem na skóre může být pro tenisového hráče například úspěšný risk v době, kdy už zápas vypadá, že pro hráče nedopadne dobře. Riskantní úder nebo taktika dokáže tenisového hráče nabudit, zatímco v soupeři dokáže vyvolat frustraci. Takovým pozitivním bodem obratu s přímým vlivem na skóre může být pro tenistu také několik laciných chyb soupeře v řadě nebo nevynucenou chybou soupeře promarněná kritická příležitost v průběhu soutěžního utkání. Negativní psychologické momentum má v těchto případech tendenci ke „swingu“ do pozitivního psychologického momenta, jelikož pro prohrávajícího hráče se zdá po neproměněných šancích soupeře náhle výsledek utkání jako dobrý a přijatelný vzhledem k okolnostem, které mohly nastat, prohrávající hráč tedy může vycítít šanci na protiútok, zatímco jeho soupeř může pociťovat frustraci. Odvrácení brejkbolu s následným ziskem takového gamu, vítězství v dlouhém gamu nebo i vítězství v dlouhé tenisové výměně či brejk soupeřova podání jsou dalšími příklady pozitivního momentu obratu vázaného na skórovací systém (Soares, 2017).

Pozitivním „Turning Pointem“ s nepřímým vlivem na skóre v soutěžním tenisovém utkání mohou být například taktické rady od tenisových trenérů směrem k hráči v průběhu utkání nebo jakákoliv neobvyklá událost v průběhu tenisového utkání jako je kupříkladu přerušení tenisového utkání kvůli dešti či tmě, díky čemuž soupeřem nabyté pozitivní psychologické momentum povětšinou zmizí (Soares, 2017).

Negativním „Turning Pointem“ s přímým vlivem na skórovací v soutěžním tenisovém utkání systém jsou zejména vlastní zbytečné chyby a promarněné příležitosti nebo náhoda hrající ve prospěch soupeře v důležitý moment (Soares, 2017).

Negativním „Turning Pointem“ s nepřímým vlivem na skórovací systém v soutěžním tenisovém utkání mohou pro tenisového hráče být signifikantní prodlevy v průběhu utkání, sporný okamžik v neprospěch tenisového hráče, interakce tenisového hráče nebo jeho protihráče s diváky nebo rozhodčím (Soares, 2017).

1. 3. 8 „Efekt vítězství“

Pozitivní psychologické momentum a „Efekt vítězství“ mají mnoho společných faktorů a projevů. Oba fenomény lze charakterizovat jako druh psychologické výhody, která je schopna pozitivně ovlivňovat sportovní výkon a výsledek utkání. Mezi společné faktory patří například zvýšené sebevědomí, zvýšené přesvědčení o vlastní účelnosti, snížená úzkost nebo intenzivnější prožitek samotných fenoménů u mužských sportovců. Stejně tak mají mnoho společných faktorů i negativní psychologické momentum a „Efekt prohry“ jako druhy psychologických nevýhod působích negativně na výkony sportovců a výsledky utkání zejména v mužských sportovních utkáních (Page & Coates, 2017).

„Efekt vítězství“ či „Efekt prohry“ je psychologická, sociální, materiální výhoda, respektive nevýhoda, dosažená konečným výsledkem sportovního utkání. Za psychologické momentum se považuje na základě „Turning Pointů“ získaná psychologická výhoda či nevýhoda v průběhu sportovního utkání (Page & Coates, 2017).

Oba na první pohled podobné psychické fenomény jsou tedy ve svém principu velmi odlišné, ovšem zároveň jsou ve své funkčnosti velmi úzce propojeny a společně tvoří „koloběh psychické energie“ tenisových utkání. Psychologická momenta formují vítěze a proherce tenisového utkání, jejichž „Vítězný efekt/Efekt Prohry“ se v následujícím utkání opět projevuje v psychologickém momentu. Pokud se například vítěz posledního turnaje utká v následujícím turnaji proti hráči, který má právě bilanci několika proher v řadě a zároveň negativní vzájemnou bilanci proti svému soupeři, je velmi pravděpodobné, že se v tomto případě „Vítězný efekt“ projeví daleko větší náchylností k ziskům pozitivních psychologických moment a „Efekt prohry“ daleko větší náchylností k negativním psychologickým momentům (Van Doorn et al., 2003; Page & Coates, 2017).

Obr. č. 15: „Koloběh psychické energie“ tenisových utkání.

1. 3. 9 Pět stádií psychologického momenta

Každý tenisový hráč prožívá psychologické momentum v průběhu tenisového utkání trochu jinak (Adams, 1995). Podle Highama (2000), však můžeme psychologické momentum v tenisovém utkání kategorizovat na pět stádií rozdělených na základě intenzity a polarity psychologického momenta. Každé z těchto pěti stádií má svoje specifičnosti a klade důraz na tenisového hráče, aby ke každému z nich přistupoval jiným způsobem, pokud chce využít předností, respektive efektivně čelil nástrahám, psychologického momenta. Mnoho dnešních tenisových hráčů se na základě těchto stádií učí chápat psychologické momentum. (Gallwey, 2015).

1. 3. 9. 1 Velmi silné pozitivní

Silné pozitivní psychologické momentum je jako plout s plachetnicí po větru. Kvalitativní rozdíl mezi oběma tenisovými hráči je v průběhu tenisového utkání natolik markantní, že jeden z tenisových hráčů nabývá natolik sebevědomého dojmu, že nemůže prohrát, že svého soupeře přehraje v jakémkoliv případě, kdykoliv bude chtít. Tenisový hráč prožívající silné pozitivní psychologické momentum má absolutní kontrolu nad zápasem, může si dovolit relaxovat i riskovat (Higham, 2000).

Riskování se v tomto rozpoležení znatelně vyplácí. Tenisový hráč je značně uvolněný vidinou snadného vítězství, proto je schopný produkovat i lepší tenisový výkon a riskantnější pojetí hry mu často vychází. Díky tomu je schopný utkání rychleji ukončit a pošetřit síly do dalších kol tenisového turnaje nebo experimentovat v soutěžních utkáních s novými strategickými variantami, z nichž může v budoucnu profitovat (Higham, 2000).

Silné pozitivní psychologické momentum nejčastěji nastává, když se kvalitnější tenisový hráč dostane do pohodlného vedení proti kvalitativně značně slabšímu soupeři nebo když se tenisový hráč dostane do pohodlného vedení proti soupeři, s nímž má historicky velmi pozitivní vzájemnou bilanci, například v případě, že tenisový hráč svého soupeře v historii již mnohokrát porazil a zároveň s ním ještě nikdy neprohrál, bývá taková psychologická výhoda opravdu velká (Higham, 2000).

Mít znalosti a povědomí o vyskytujícím se psychologickém momentu je jako mít kompas a mapu tenisového utkání, která lze aplikovat v jakémkoliv zápase za jakékoliv situace (Gallwey, 2015). I velmi silné psychologické momentum může tenisový hráč ztratit. K jeho udržení je nesmírně důležité, aby si tenisový hráč uvědomoval, proč a jak takového psychologického momenta dosáhl. Pokud se tenista akorát těší ze skóre utkání a svého náskoku, zatímco si neuvědomuje vzorce, jež k vybudování náskoku vedly, velmi snadno může pro svou naivitu přijít i o velmi silné psychologické momentum. Například, když je silné pozitivní psychologické momentum tenisového hráče podmíněno zejména velmi špatnou hrou a taktikou soupeře, který se ovšem v průběhu hry rozehraje a začne používat efektivnější taktiku (započne tedy produkovat kvalitní tenisový výkon), tak tenisový hráč „spící na vavřínech“ z hladkého průběhu tenisového utkání nepostřehnuvší měnící se vzorce tenisové hry může velmi snadno prohrát i na první pohled vyhrané utkání. Pro udržení velmi silného momenta je stěžejní být v každém okamžiku soutěžního zápasu mentálně připraven bojovat proti potenciálně měnícím se vzorcům tenisového klání (Higham, 2000).

1. 3. 9. 2 Pozitivní

Pozitivní psychologické momentum zastihuje v průběhu utkání tenisového hráče sebevědomého a uvolněného, dominujícího momentální pasáži tenisového zápasu (Gernigon et al., 2010).

Hlavním úkolem tenisového hráče by mělo být z pozitivního psychologického momenta vytěžit co nejvíce. Přinejhorším stihnout alespoň vyhrát v tomto psychickém rozpoložení co nejvíce tenisových výměn a vytvořit si náskok. Přinejlepším si pozitivní psychologické momentum udržet až do zdárného konce tenisového utkání (Higham, 2000).

Pro takové udržení pozitivního psychologického momenta se vyplácí bojovný a koncentrovaný přístup tenisového hráče zahrnující rutinní sbírání bodů, pozitivní řeč těla a odolnost vůči psychologickým hrám tenisového soupeře (Higham, 2000; Gallwey, 2015).

Koncentrace a bojovnost je důležitá pro odvrácení hrozeb, které by tenisového hráče mohly potenciálně připravit o pozitivní psychologické momentum. Tenisový hráč držící pozitivní

66 psychologické momentum se musí mít na pozoru zejména před „Turning Points“, být schopen tyto potenciální body obratu předčasně identifikovat a preventivně se jim zvýšenou kvalitou své produkované hry vyvarovat. Čím je potenciální „Turning Point“ blíž, tím povětšinou soupeř zvýšuje kvalitu svého tenisového výkonu (Higham, 2000).

Řeč těla je k udržení psychologického momenta také stěžejní. Pozitivní řeč těla umocňuje psychickou i fyzickou pohodu tenisového hráče a slouží k udržení pozitivního psychologického momenta. Viditelné negativní reakce, ať již negativní řeč těla nebo negativní samomluva, bývají známkami toho, že je hráčovo pozitivní psychologické momentum v ohrožení. Každá tenistova chyba nebo vítězný úder soupeře doprovázeny viditelnou negativní odezvou mají dvojnásobný negativní efekt, soupeř získává bod a navíc je motivován k možnému obratu vnímaje psychickou nepohodu tenisového hráče (Gallwey, 2015).

Klíčovou složkou k udržení pozitivního psychologického momenta je též mentální odolnost, zejména mentální odolnost vůči psychologickým hrám, takzvaným „Mind Games“ tenisových soupeřů. Takovými hrami mohou být například hádka a rozhovory s rozhodčím, s diváky, záchodové přestávky, medical timy atd. „Mind Games“ slouží ke kouskování hry, aby pro tenisového hráče bylo co nejtěžší udržet flow pozitivního psychologického momenta. „Mind Games“ používají zejména zkušení tenisoví hráči, jež ví, že se soutěžní tenisové utkání dá vyhrát na dvou bojištích, na tenisovém nebo psychologickém bojišti. Pokud dosáhl tenisový hráč pozitivního psychologického momenta díky skvělému tenisovému výkonu a jeho soupeř se mu takové psychologické momentum snaží uzmout pomocí psychologických her, k udržení psychologické výhody je stěžejní, aby tenisový hráč zůstal všemi smysly na tenisovém bojišti. Pokud se tenisový hráč rozhodne se soupeřem bojovat i na psychologickém bojišti, značně riskuje zejména proti zkušenějšímu hráči ztrátu pozitivního psychologického momenta. Někdy se psychologické hry snaží hrát i na stadionu přítomní tenisoví diváci, kteří podporují hráčova soupeře a snaží se jej povzbudit k co nejlepšímu výkonu. Někdy psychologické hry hraje samotný tenisový hráč se sebou, například když se mu v koncovkách setů nebo důležitých zápasů začnou do mysli vkrádat myšlenky nejistoty a sám sebe znervózní. Na všechny popsané situace se lze většinou nachystat již v předzápasové přípravě tréninkem mentálních dovedností (Higham, 2000).

1. 3. 9. 3 Neutrální

Neutrální psychologické momentum v průběhu tenisového utkání se vyznačuje rovnováhou. Psychologické momentum mezi tenisovými hráči balancuje, jakoby vyčkávalo, na kterou soutěžní stranu se přehoupne (Higham, 2000).

Neutrální psychologické momentum se nejčastěji objevuje na začátcích tenisového utkání, pokud proti sobě soupeří dva tenisté, kteří proti sobě v minulosti ještě nenastoupili (Van Doorn et al., 2003) nebo ve vyrovnaných koncovkách tenisových setů jako jsou například tie- breaky (Gallwey, 2015). Má se za to, že v obdobích neutrálního psychologického momenta se rozhodují tenisová utkání (Higham, 2000).

Při neutrálním psychologickém momentu bývají oba tenisoví hráči vzrušeni a jejich energie vkládaná do získání možného „Turning Pointu“ či pozitivního psychologického momenta je nadprůměrná. Aktivnější tenisový hráč spíše získá pozitivní psychologické momentum na svou stranu, pasivita totiž není osvědčená cesta k získání úspěchu. Být aktivní ovšem nemusí znamenat být ofenzivní, může se objevovat i aktivní defenziva. Jedná se zejména o zvýšenou aktivitu motivace, fyziologického vzrušení, koncentrace a bojovnosti (Higham, 2000, Gallwey, 2015).

Kromě aktivity hraje důležitou roli také kvalita tenisových hráčů. Pokud je kvalitativní rozdíl mezi oběma tenisovými hráči markantní, pozitivní psychologické momentum následuje ve většině připadů kvalitu. Kvalitnější tenisový hráč totiž oplývá přirozeně větším rozptylem schopností a dovedností, jež může využít pro úspěšný zisk „Turning Pointu“ (Higham, 2000).

Mentální odolnost a mentální dovednosti hrají v obdobích neutrálního psychologického momenta svou nezastupitelnou roli. Tenisový hráč ovládající mentální dovednosti může lépe stimulovat koncentraci (například dodržováním rutiny mezi výměnami), cílevědomost (například pomocí znalosti své strategie) nebo bojovnost (například pomocí pozitivní samomluvy), a tak dosáhnout pravděpodobněji pozitivního psychologického momenta nežli tenisový hráč, který mentální dovednosti v průběhu tenisového utkání nevyužívá (Soares, 2017). Dosáhnout proti mentálně odolnému soupeři pozitivního psychologického momenta je velmi složité. Proti psychicky odolnému tenisovému soupeři například nestačí k zisku

„Turning Pointu“ získat jeden nebo dva „Big Pointy“, tenisový hráč musí často získat „Big Pointů“ několik a nejlépe v řadě, aby soupeřovu zarputilost nalomil. Klíčem k proražení psychické odolnosti tenisového soupeře bývá zejména způsob získání „Turning Pointu“. Pokud se hráči podaří získat opět například „Big Point“ ve výměně, v níž psychicky odolný soupeř produkoval svůj nejlepší tenis, tenis na hranici možností, psychický afekt bývá natolik silný, že i velmi psychicky odolný soupeř stěží čelí bezprostředním negativním vlivům a dochází tak k jednomu z nejklasičtějších „Turning Pointů“ v tenisovém světě, jenž psychologické momentum aktérů tenisového utkání polarizuje (Higham, 2000).

1. 3. 9. 4 Negativní

Tenisový hráč prožívající negativní psychologické momentum cítí, jak mu tenisové utkání prokluzuje mezi prsty, takový soutěžící zažívá frustraci a mentální nepohodu, jelikož se vzdaluje svému cíli (Vallerand, 1988). Taková frustrace u tenisty nejčastěji pramení z toho, že tenisový soupeř předvádí příliš dobrý výkon nebo že daný tenisový hráč produkuje špatný výkon. Věci, které normálně fungují, fungovat v průběhu utkání přestávají. Pokud štěstí hraje svou roli, nezdá se, že by stálo na straně tenisového hráče. Negativní psychologické momentum bývá často doprovázeno negativní řečí těla. Momentální nepohodu z ní lze snadno vyčíst, navíc jak již bylo zmíněno, tyto signály ještě umocňují dominantní projev hráčova oponenta (Higham, 2000).

Pro tenisového hráče je psychicky těžší prožívat a vstřebávat vlivy negativního psychologického momenta, pokud hráčovo negativní psychologické momentum v průběhu soutěžního tenisového utkání následuje po již proběhnuvším pozitivním psychologickém momentu. Tento fakt totiž značí hráčovu ztrátu kontroly nad zápasem. Tenisový hráč může v tomto případě vstřebávat i fakt, že jeho tenisový soupeř je pravděpodobně schopen mu kontrolu nad utkáním vzít znovu, pokud by ji případně opět nabyl. Tyto negativní skutečnosti mají více devastující vlivy na psychiku hráče oproti situacím, v nichž negativnímu psychologickému momentu pozitivní psychologické momentum nepředcházelo. Výjimkou se mohou stát situace, kdy se po pozitivním psychologickém momentu tenisový hráč nachází v negativním psychologickém momentu, ale stále disponuje výsledkovým náskokem (Gallwey, 2015).

Hlavním a jediným rozumným cílem tenisového hráče nacházejícího se v negativním psychologickém momentu bývá průběh tenisového utkání zvrátit, v opačném případě totiž s vysokou pravděpodobností prohraje. Pro tenisového hráče prožívajícího negativní psychologické momentum je stěžejní bojovnost a soutěživost, dívat se na negativní psychologické momentum jako na výzvu k překonání, dívat se na negativní psychologické momentum pozitivně a věřit v možný obrat (Higham, 2000). Pozitivní přístup dovoluje vidět příležitosti a možnosti v situacích, ve kterých tomu negativní přístup zabraňuje (Seligman, 2003). Pokud se hráč mentálně podvolí naplno vlivům negativního psychologického momenta, pravděpodobně se z negativního psychologického momenta již nedostane. Pozitivní, bojovný, kreativní a koncentrovaný přístup umožňuje i v těžkých časech zaznamenávat příležitosti, nacházet šance nejen v potenciálních „Big Pointových“ situacích, ale i například v netenisových situacích, jako jsou nečekané interrupce tenisových utkání, chyby rozhodčího, změna počasí, sporné momenty, řeč těla soupeře atd. Hráč připravený získat pozitivní psychologické momentum na svou stranu dokáže správným přístupem a zvýšeným úsilím dosáhnout dobrého tenisového výkonu v momentech, kdy se naskýtá dobrá příležitost zaútočit na soupeřovu psychologickou výhodu a získat pozitivní psychologické momentum na svou stranu. Nepřipravený tenisový hráč není schopen v klíčových momentech přinášejících potenciální bod zvratu zlepšit svůj tenisový výkon, v přítomnosti zejména netenisových faktorů povětšinou nabývá ještě větší frustrace a prohlubuje negativní psychologické momentum. Tenisový hráč nacházející se v negativním psychologickém momentu by neměl pospíchat (Higham,2000; Soares, 2017). Psychologické momentum obecně nemusí mít příliš dlouhého trvání (Gernigon et al. 2002). Pokud tedy hráč bude pospíchat, je mnohem pravděpodobnější, že negativní psychologické momentum bude mít na utkání větší následky. Doporučuje se tedy spíše využívat dýchacích technik, delších mezi- výměnových rituálů, koncentrovat se na řeč svého těla a svůj přístup k utkání. Kromě kouskování flow pozitivního psychologického momenta soupeře ukáže takový tenisový hráč ve svých gestech bojovnost, nezdolnost a odhodlanost zvítězit, což mu zajisté zvýší šance na dosažení kýženého „Turning Pointu“. V neposlední řadě tenisovému hráči nacházejícímu se v negativním psychologickém momentu může pomoci „tenisová inteligence“ v podobě strategické zdatnosti, tj. v podobě znalosti herních vzorců (Higham, 2000; Soares, 2017). Někdy může být psychologická nevýhoda způsobena špatnou volbou taktiky. Dobrý tenisový taktik ví, kdy a jak změnit svou hru nebo kdy dát své stávající strategii ještě šanci (Bollettieri, 2017).

1. 3. 8. 5 Velmi silné negativní

Když je negativní psychologické momentum extrémně silné, je to jako být se svým člunem uprostřed oceánu při obrovské bouři. Přečkat takovou bouři je velice obtížné, mnohokrát v ní ztroskotají i ti nejlepší mořeplavci, přežítí však není nemožné (Higham, 2000).

Velmi silné negativní momentum nastává u tenisového hráče, který nabývá pocitu, že proti němu hraje v utkání úplně všechno. Často se však takový tenisový hráč pouze nedokáže bránit kvalitě tenisové hry, jež jeho soupeř v průběhu tenisového utkání produkuje (Higham, 2000).

Méně psychicky odolní tenisoví hráči ztrácí v těchto okamžicích víru v úspěch. V průběhu soutěžního tenisového utkání se takoví hráči prezentují frustrací a rezignací. Negativní řeč těla, obviňování věcí a lidí okolo za neúspěch, špatná koncentrace, apod. jsou obvyklými projevy méně psychicky odolného hráče (Higham, 2000).

Více psychicky odolní tenisoví hráči dokážou i přes značnou frustraci z průběhu tenisového utkání zachovat víru, snaží se dostupnými prostředky silnou mentální a zpravidla i výsledkovou nepřízeň zlomit. Tenisovému hráči nacházejícímu se v silném negativním momentu může pomoci využívat ke svému prospěchu co nejvíce povoleného času mezi výměnami, gamy a sety. Díky tomu se může lépe zkoncentrovat na přítomnost, na svůj výkon a pokusit se kouskovat nepříznivé flow tenisového utkání, pomocí čehož může zlepšit vyhlídky na osvobození se z velmi silného negativního psychologického momenta (Higham, 2000).

Devastující kontraproduktivní vlivy silného negativního psychologického momenta mohou být někdy eliminovány také tím, že je tenisový hráč jednoduše začne v průběhu utkání ignorovat. Například je často lepší vypustit koncovku setu (například za stavu 1-4), opustit mentálně flow tenisového utkání, psychicky se uvolnit, polevit v koncentraci, v rutinách a dodržování taktiky, pokusit se relaxovat, hrát exhibiční tenis nežli se mentálně ještě více vyšťavit pravděpodobnou neúspěšnou snahou průběh setu zvrátit. Díky této oběti může mnohdy tenisový hráč mentálně zregenerovat a zmobilizovat síly na začátek následujícího setu a zvýšit pravděpodobnost zisku pozitivního psychologického momenta (Higham, 2000).

2 Hypotézy

Práce se pokusí vytvořit výzkumnou studii zabývající se v dnešní sportovní psychologii populárním fenoménem psychologického momenta (Moesch & Apitzsch, 2012). Podle vědců zabývajících se psychologickým momentem musí být tento fenomén důkladněji probádán napříč jednotlivými sportovními odvětvími (Raab et al., 2012; Briki et al., 2012; Iso-Ahola & Dotson, 2014). Jedním z takových nedostatečně prozkoumaných sportů je tenis (Soares, 2017).

Tato studie se ve své výzkumné části pokusí kvantitativním způsobem (statisticky) objasnit otázku potenciálního vlivu psychologického momenta na průběh soutěžního tenisového utkání ženských profesionálek a mužských profesionálů. Studie se pokusí prověřit přítomnost psychologického momenta v určitých pasážích soutěžního tenisového utkání, popřípadě prověřit do jaké míry, jak signifikantně, tenisové profesionály v průběhu takových soutěžních pasáží psychologické momentum ovlivňuje. Tento výzkum se také pokusí blíže probádat potenciální nerovnost mezi vlivy psychologického momenta na ženské tenistky a mužské tenisty.

Cílem vědeckého světa je věci, záležitosti, fenomény atd. popsat, vysvětlit, ale hlavně predikovat jejich průběh (Frejenčík, 2000), ale stejně jako většina věcí v životě i psychologické momentum ve sportovním utkání lze nejlépe predikovat teprve po retrospektivní analýze (Higham, 2000). V tenisovém vědeckém světě bychom prozatím v oblasti psychologického momenta mohli napočítat počet kvantitativních studií na prstech jedné ruky. Většina informací o psychologickém momentu je zpracována kvalitativním způsobem prostřednictvím tenisových trenérů, tenisových hráčů a tenisových expertů (Soares, 2017). Někteří vědci však považují za nezbytnost vědeckého progresu propojovat kvalitativní a kvantitativní metodologii (Rabinowitz & Weseen, 1997; Creswell, 2008; Newman & Ridenour, 1998; Wienclaw, 2013), tato myšlenka se stala hlavním hnacím motorem při tvorbě kvantitativního výzkumného modelu ve výzkumu psychologického momenta v průběhu soutěžního utkání tenisových profesionálů.

V kvantitativním výzkumu psychologických fenoménů se střetáváme zejména s problematikou operacionalizace určitého psychologického fenoménu (Burke et al. 2003). A

72 nejinak je tomu i v tomto případě u psychologického momenta (Crust & Nesti, 2006; Iso- Ahola & Dotson, 2014). Z tohoto důvodu je značně obtížné kvalitně empiricky změřit dopady mnoha identifikátorů, spouštěčů [v tenisové terminologii „Turning Points“ (Higham, 2000; Soares, 2017; Gallwey 2015)] psychologického momenta v tenisových utkáních. Mnoho dalších „Turning Points“ navíc nelze (nebo lze s obrovskými problémy a náklady) statisticky dohledat. Tato studie se tedy rozhodla pracovat pouze s teoreticky i statisticky bohatě zakotvenými proměnnými, tj. „Turning Points“ vázanými na skórovací systém podle Any Soares (2017).

Tato práce se rozhodla zaměřit na soutěžní utkání tenisových profesionálů. Důvodem je širší uplatnění (nejen pro tenisové trenéry a sportovní psychology, ale i v oblasti marketingu nebo posouvání hranic samotného sportu) takové práce oproti studiím z amaterského prostředí (Slepička et al., 2011; Tod et al., 2012).

Pro nesmírnou obtížnost změřit osobnostní/psychické vlastnosti tenisových profesionálů a pro současný vědecký stav tenisové psychologie téměř nemožnou objektivní porovnatelnost technických, taktických, kondičních či trenérských faktorů mezi jednotlivými profesionálními tenisovými hráči nebo tenisovými hráčkami budou tyto zmíněné faktory v modelu výzkumné studie ignorovány, a to i přes jejich nezanedbatelný vliv na psychologické momentum (Gernigon et al., 2010; Markman & Guenther, 2007) v průběhu tenisového utkání (Higham, 2000; Gallwey, 2015; Ferrauti et al., 2016).

Kvůli de facto nulové teoretické základně v problematice psychologického momenta a potenciální rozdílné kauzualitě jevů mezi kolektivním a individuálním sportem (Tod et al. 2012), bude ve výzkumné části této studie vyňata mužská, ženská i mixovaná tenisová čtyřhra.

Pro své výzkumné účely formulovala tato studie čtyři hypotézy, které budou představeny v následujících řádcích. Data z ženského výzkumného vzorku a mužského výzkumného vzorku budou pro přílišnou potenciální intervenci hormonálních vlivů (Cohen-Zada et al. 2017; Page & Coates, 2017) a vlivu rozdílné struktury tenisových utkání v závislosti na fyzických dispozicích mezi pohlavími (Schonborn, 2012; Bollettieri, 2017) analyzována odděleně.

2. 1 Hypotéza č. 1

Hypotéza č. 1 pojednává o vlivu promarněných příležitostí na psychologické momentum profesionálního tenisového hráče a profesionální tenisové hráčky v průběhu soutěžních tenisových utkání. V rámci pozdějších výzkumných cílů této studie a rozdílné operacionalizace byly stanoveny na základě stejného podkladu (promarněné příležitosti) dvě subhypotézy Hypotézy č. 1 – Hypotéza č. 1a & Hypotéza č. 1b.

Podle předešlých tenisových studií, tenisových hráčů, tenisových expertů apod. hrají promarněné příležitosti v průběhu tenisového utkání důležitou roli (jsou potenciálními „Turning Pointy“ psychologického momenta) v otázce psychického rozpoložení obou soutěžních tenisových stran (Soares, 2017, Gallwey, 2015; Higham, 2000, Markman & Guenther, 2007). Čím větší, důležitější, pro vývoj tenisového utkání promarněná příležitost je, tím více nejen po psychické stránce ovlivňuje následné dění na tenisovém dvorci (Markman & Guenther, 2007).

Největšími příležitostmi vázanými na skóre v tenisovém utkání jsou takzvané „Big Pointy“ (Soares, 2017). Podle tenisových expertů (Schonborn, 2012; Higham, 2000) tenisoví protagonisté vynakládají obvykle zvýšené úsilí pro zisk „Big Pointu“ oproti běžným výměnám. Můžeme tedy očekávát, že takový „Big Point“ má větší impakt na psychické rozpoložení tenisových hráčů, u nichž může následně snadno vzniknout psychická nerovnováha a dojít k polarizaci na pozitivní psychologické momentum na jedné straně a k polarizaci na negativní psychologické momentum na straně druhé, jelikož vždy jeden tenisový hráč takový „Big Point“ přirozeně získá a je blíž svému cíli (vyhrát tenisové utkání), zatímco druhý tenisový hráč takový „Big Point“ ztratí a vzdálí se svému cíli (Vallerand et al. 1988).

Hypotéza č. 1a

Za největši příležitosti v soutěžním tenisovém utkání v podobě „Big Pointů“ jsou považovány mečboly (Higham, 2000). Pro svůj předpokládaný největší efekt na psychiku tenisového hráče by se při promarnění těchto příležitostí mělo vytvořit natolik silné psychologické momentum, aby bylo schopno ovlivňovat následný průběh tenisového utkání.

Hypotéza č. 1a: Tenisový hráč, jenž vévodí tenisovému utkání 1-0 na sety a promarní v průběhu druhého setu alespoň jeden mečbol a následně druhý set prohraje, prohraje i set třetí. [Hypotéza platí pro vzorek ženských utkání, hypotéza platí pro vzorek mužských utkání.]

Tentýž význam má tato hypotéza i ve své znegované formě, tj. tenisový hráč, který prohrává 0-1 na sety a v průběhu druhého setu odvrátí alespoň jeden mečbol a následně druhý set vyhraje, vyhraje i set třetí. [Hypotéza platí pro vzorek ženských utkání, hypotéza platí pro vzorek mužských utkání]

Úspěch či neúspěch v „Big Pointu“ nemusí být „Turning Pointem“, spouštěčem psychologického momenta. A to se děje proto, že se dá při neproměněném mečbolu celá situace stále ještě zachránit vypracováním si dalšího mečbolu a následným vítězstvím. Z tohoto důvodu je „Big Point“ v podobě mečbolu tenisovými experty považovaný za „Turning Point“ až teprve po ztrátě celého setu, kdy se tenisový hráč, jehož dělila jedna vyhraná výměna od vítězství v celém utkání, potenciální výhře rapidně vzdálí. V takovém případě se mečbol v psychice jednoho tenisového hráče vyhodnotí jako kritický moment, kritická promarněná příležitost, která vedla ke ztrátě setu a ztrátě kontroly nad utkáním a projeví se jako negativní psychologické momentum, v psychice druhého hráče se naopak vyhodnotí jako promarněná příležitost soupeře vedoucí k zisku kontroly nad utkáním a projeví se jako pozitivní psychologické momentum (Higham, 2000; Soares, 2017). Psychologické momentum by u tenisových hráčů v tomto případě tedy v plné síle mělo nastupovat až v průběhu rozhodujícího tenisového setu.

Hypotéza předpokládá pozitivní změnu výsledku ve prospěch hráče držícího pozitivní psychologické momentum a negativní změnu výsledku pro tenisového hráče držícího negativní psychologické momentum. Psychologické momentum nemusí mít však dlouhého trvání, může trvat pouze pár minut (Gernignon et al., 2002; Mack & Stephans, 2000), navíc se psychologické momentum nemusí výsledkově vůbec projevit (Kerick et al., 2000; Taylor & Demick, 1994; Iso-Ahola & Dotson, 2014). Bylo by tedy naivní předpokládat, že půjde hypotéza zobecnit na všechna tenisová utkání. Reálně se očekává, že zvolený „Turning Point“, jenž podle tenisových expertů (Higham, 2000; Gallwey, 2015) nechává vznikat silným psychologickým momentům, vyvolá psychologická momenta natolik silná, aby se hypotéza statisticky signifikantě projevila ve většině soutěžních utkání tenisových profesionálů.

Hypotéza č. 1b

Za obrovské příležitosti a za kritický faktor pro zisk celého setu (Schonborn, 2012) se v tenisovém světě považuje mít náskok brejku. Pro svůj předpokládaný obrovský efekt na psychiku tenisového hráče by se při promarnění této příležitosti mělo vytvořit natolik silné psychologické momentum, aby bylo schopno ovlivňovat následný průběh tenisového utkání.

Hypotéza č. 1b: Tenisový hráč, jenž vévodí tenisovému utkání 1-0 na sety a promarní v průběhu druhého setu alespoň dvou gamový náskok a následně druhý set prohraje, nebo v průběhu druhého setu promarní šanci dopodávat utkání do vítězného konce a následně druhý set prohraje, prohraje i set třetí. [Hypotéza platí pro vzorek ženských utkání, hypotéza platí pro vzorek mužských utkání.]

Tentýž význam má hypotéza i ve své znegované formě, tj. tenisový hráč, který prohrává v tenisovém utkání 0-1 na sety a odvrátí v průběhu druhého setu alespoň dvou gamový deficit nebo v průběhu druhého setu odvrátí soupeřovu šanci dopodávat utkání do vítězného konce a následně druhý set vyhraje, vyhraje i set třetí. [Hypotéza platí pro vzorek ženských utkání, hypotéza platí pro vzorek mužských utkání]

Dvougamový náskok (potvrzený brejk) studie zvolila jako minimální stupeň signifikantní promarněné příležitosti namísto jednogamového brejkového náskoku z důvodu, že pro ženy je jednogamový brejkový náskok statisticky slabším prediktorem zisku setu oproti mužům (statistickou výjimku tvoří stav 5-4 a 6-5, tedy šance set dopodávat do vítězného konce), zatímco dvougamový brejkový náskok je pro ženy i muže statisticky podobným prediktorem zisku setu (Sackman, 2015). Tato skutečnost je s velkou pravděpodobností dána rozdílným vlivem ženského a mužského podání na průběh tenisového utkání (Schonborn, 2012; Bolletierim 2017).

Stejně jako u Hypotézy č. 1a se očekává plná síla projevu psychologického momenta až s příchodem rozhodujícího setu, stejně tak se vzhledem k povaze psychologického momenta nepředpokládá ani potvrzení hypotézy ve všech případech, ale pouze ve většině případů.

2. 2 Hypotéza č. 2

Mnozí tenisoví experti a vědci zabývající se tématikou psychologického momenta se nechávají slyšet, že zvrat v soutěžním tenisovém utkání, kdy byl tenisový hráč již velmi blízko prohře a přesto se však z kritické situace dokázal dostat, nechává vzniknout v následném průběhu tenisového utkání mezi hráči silnému polarizovanému psychologickému momentu, jehož intenzita má na hráčovu psychiku znatelnější dopady nežli psychologické momentum, které nevzniklo v takto kritických chvílích tenisového utkání. (Markman & Guenther, 2007; Gallwey, 2015; Higham, 2000). Hypotéza č. 2 tedy předpokládá, že vzorek soutěžních utkání tenisových profesionálů, v nichž se budou vyskytovat velmi kritické situace, tj. že se jeden z tenisových hráčů dokáže dostat z prohraného utkání a druhý naopak promarní velkou příležitost utkání vyhrát, bude pomocí psychologického momenta statisticky signifikantněji ovlivňovat výsledkové skóre tenisového utkání v porovnání s náhodným vzorkem soutěžních utkání tenisových profesionálů, v nichž se téměř s jistotou nebudou tyto raritní situace příliš vyskytovat.

Hypotéza č. 2a: Vzorek soutěžních tenisových utkání z Hypotézy č. 1a se projevuje vyšší pravděpodobností vítězství třetího setu pro hráče, jenž vyhrál set druhý oproti náhodnému (kontrolnímu) vzorku soutěžních utkání tenisových profesionálů. [Hypotéza platí pro vzorek ženských utkání, hypotéza platí pro vzorek mužských utkání.]

Hypotéza č. 2b: Vzorek soutěžních tenisových utkání z Hypotézy č. 1b se projevuje vyšší pravděpodobností vítězství třetího setu pro hráče, který vyhrál set druhý oproti náhodnému (kontrolnímu) vzorku. [Hypotéza platí pro vzorek ženských utkání, hypotéza platí pro vzorek mužských utkání.]

Kontrolní vzorek pro mužské profesionální tenisové hráče bude extrahován z výzkumné studie Maluega & Yatese (2010), která napříč 14 000 mužskými profesionálními utkáními v tenisové dvouhře zjistila, že pravděpodobnost vítězství v třetím setu (v utkání hraném na dva vítězné sety) je téměř rovnocená pro obě dvě tenisové strany, tj. 50,4% pro tenisového hráče, jenž zvítězil v druhém setu, 49,6% pro tenisového hráče, který zvítězil v setu prvním. Kontrolní vzorek pro ženské profesionální tenisové hráčky bude extrahován z výzkumné studie Sackmannovi (2017), jež napříč 1 243 ženskými profesionálními utkáními v tenisové dvouhře zjistila, že pravděpodobnost vítězství v třetím setu (v utkání hraném na dva vítězné

77 sety) je opět téměř rovnocenná pro obě tenisové strany, tj. 51,3% pro tenisovou hráčku, jež zvítězila v setu druhém, 48,7%, pro tenisovou hráčku, která zvítězila v setu prvním.

Mnoho faktorů ovšem mimo vlivy promarněných příležitostí vstupuje do soutěžních tenisových utkání. Takovými faktory se znatelnými vlivy na průběh utkání jsou například fyzická kondice (Zháněl & Zlesák, 2001), technická vybavenost (Bollettieri, 2017; Ferrauti, 2016), taktická připravenost (Schonborn, 2012), osobnostní charakteristiky a motivace (Frankem, 2006; Cowden, 2016) nebo i předzápasová výživa (Clark, 2014). Někteři vědci nepřikládají vlivům psychologického momenta na soutěžní sportovní klání v konkurenci výše zmíněných faktorů příliš velkou váhu (Cornelius et al., 1997; Silva et al. 1992; Shaw et al. 1992). Hypotéza č. 2 si navíc protiřečí s některými modely psychologického momenta a jimi popsanou povahou psychologického momenta. Například Vallerandův model (1988) říká, že pokud jsou oba tenisoví hráči stejně vzdálení cíli (v tomto případě tedy stav 1-1 na sety), psychologické momentum by mělo být přirozeně neutrální. Tento model podporuje i tenisová studie Malueaga & Yatese (2010), která poukazuje na fakt, že v utkáních hraných na dva vítězné sety je šance na zisk třetího setu za stavu 1-1 na sety rovnocená pro obě soutěžní strany (zatímco za stavu 1-0 na sety vítěz prvního setu vyhraje ve dvou třetinách případů i set druhý). Mimojiné mohou psychologické momentum vzniknuvší při kritických situacích definovaných Hypotézou č. 2 zastínit i vlivy ostatních (ve studii nedefinovaných) psychologických moment anebo další psychologické fenomény jako je „Vítězný efekt“ například v podobě významného vlivu vzájemné bilance obou tenisových soupeřů (Van Doorn et al., 2003). Dále je třeba vzít na vědomí i to, že psychologické momentum může mít krátké trvání (Gernignon et al., 2002; Mack & Stephans, 2000) a výsledkově se vždy nemusí projevit (Kerick et al., 2000; Taylor & Demick, 1994; Iso-Ahola & Dotson, 2014).

Navzdory mnohanásobným výše zmíněným potenciálním interferencím mnoho zastánců psychologického momenta věří, zejména na základě vysoce pravděpodobného předpokladu, že se psychologické momentum s mnohými potenciálními interferujícími faktory vzájemně prolíná, propojuje, ovlivňuje a projevuje (Moesch & Apatzsch, 2012; Gallwey, 2015; Higham, 2000; Ingels et al., 2016), že je tento psychický fenomén dostatečně silný, aby se dokázal v průběhu utkání znatelně projevit (Den Hartigh et al. 2016; Iso-Ahola & Dotson, 2014; Gernigon et al. 2010; Briki et al. 2014). V kombinaci s výběrem těch nejkritičtějších tenisových „Turning Pointů“ (Higham, 2000, Gallway, 2015) na skóre vázaných (Soares, 2017) si tato studie slibuje, že se podaří psychologické momentum zaznamenat jako důležitý faktor ovlivňující výsledky profesionálních tenisových utkání.

2. 3 Hypotéza č. 3

Mnoho zkušených tenisových expertů zabývajících se psychologií tenisu a psychologickým momentem dospělo ve svých teoretických pracech na tuto tématiku názoru, že čím blíže je tenisový hráč prohře v tenisovém utkání, tím více je psychicky odolným, uvolněným, sebevědomím v následném průběhu utkání, pokud se z takové kritické situace dokáže zachránit, zvrátit ji ve svůj prospěch. Nejblíže prohře se tenisový hráč může přiblížit, pokud v tenisovém utkání čelí mečbolu svého soupeře, tj. situaci kdy tenisového hráče dělí pouze jedna prohraná výměna od celkové prohry v tenisovém utkání, zatímco jeho soupeře dělí jedna vyhraná výměna od celkové výhry v tenisovém utkání (Gallwey, 2015; Higham, 2000). Hypotéza č. 3 na tomto základě tedy předpokládá, že čím kritičtější (bližší celkové prohře nebo výhře) „Turning Point“ způsobí vznik polarizovaného psychologického momenta v průběhu soutěžního utkání tenisových profesionálů, tím silnější psychologické momentum nastane, a tím více bude toto psychologické momentum ovlivňovat následný průběh tenisového utkání včetně jeho výsledku.

Hypotéza č. 3: Vzorek soutěžních tenisových utkání z Hypotézy č. 1a se projevuje vyšší pravděpodobností zisku třetího setu pro hráče, jenž vyhrál set druhý, nežli vzorek soutěžních tenisových utkání z Hypotézy č. 1b. [Hypotéza platí pro vzorek ženských utkání, hypotéza platí pro vzorek mužských utkání.]

Podle Highamovi (2000) stupnice kritických „Turning Pointů“ by měly odvrácené mečboly spouštět silnější pozitivní psychologická momenta nežli zvrácené brejkové deficity. Stejně tak nevyužité mečboly by měly spouštět silnější negativní psychologická momenta nežli nevyužité brejkové deficity.

Přestože studie věří, že se Hypotéza č. 3 statisticky signifikantně prokáže, nemusí být v konečném důsledku rozdíly mezi oběma zkoumanými vzorky nikterak velké, jelikož Hypotéza č. 1a i Hypotéza č. 1b jsou obě postaveny na teoreticky velmi kritických ne-li nejkritičtějších „Turning Pointech“, jež mohou v průběhu tenisového utkání vznikat, a jelikož mohou do výzkumu znatelně „promluvit“ již v minulých hypotézách popsané mnohé potenciální intervenující faktory.

2. 4 Hypotéza č. 4

Rozdíly mezi mužskými tenisovými hráči a ženskými tenisovými hráčkami byly v souvislosti s výzkumem psychologického momenta již několikrát statisticky signifikantně zaznamenány. Poukazují na silnější vliv psychologického momenta na psychiku mužského tenisového hráče nežli na psychiku ženské tenisové hráčky, a to jak v pozitivní polaritě - vlivy pozitivního psychologického momenta, tak v negativní polaritě - vlivy negativního psychologického momenta (Cohen-Zada et al. 2017; Page & Coates, 2017). Hypotéza č. 4 tedy přirozeně předpokládá, že i zvolené nejkritičtější „Turning Pointy“, jako jsou odvrácené/nevyužité mečboly nebo odvrácená/nevyužitá brejková manka (Higham, 2000; Gallwey, 2015; Soares, 2017), vyvolají znatelně silnější psychologická momenta u mužských tenisových profesionálů oproti ženským tenisovým profesionálkám, což se následně v průběhu soutěžního utkání projeví i ve výsledkovém skóre.

Hypotéza č. 4: Výrok, že tenisový hráč, jenž vévodí tenisovému utkání 1-0 na sety a promarní v průběhu druhého setu alespoň jeden mečbol a následně druhý set prohraje, prohraje i set třetí, platí spíše pro mužská tenisová utkání nežli pro ženská tenisová utkání, stejně tak jako výrok, že tenisový hráč, jenž vévodí tenisovému utkání 1-0 na sety a promarní v průběhu druhého setu alespoň dvou gamový náskok a následně druhý set prohraje, nebo v průběhu druhého setu promarní šanci dopodávat utkání do vítězného konce a následně druhý set prohraje, prohraje i set třetí.

Očekává se, že k potvrzení Hypotézy č. 4 přispěje rozdílná distribuce hormonů mezi oběma pohlavími. Hlavní roli bude hrát zejména působení androgenů, kterých mají mužští sportovci v krvi v průběhu sportovního utkání o poznání více (Davis & Marler, 2003; Huhman et al., 2003; Oliveira et al., 2009; Jiménez et al., 2012), a jelikož je prožívání úspěchu i neúspěchu prokazatelně vázáno právě na androgeny, konkrétně na testosteron (Elias, 1981; Mazur et al., 1992; Edwards & Kurlander, 2010; Suay et al. 1999; Carre et al. 2010; Carre & McCormick, 2008), mělo by se psychologické momentum spíše a intenzivněji v průběhu soutěžních tenisových utkání projevovat v mužských tenisových kláních (Mazur et al., 1992; Coates & Herbert, 2008; Carre & Putnam, 2010).

3 Data a proměnné

Všechny navrhnuté hypotézy prošly rozsáhlou statistickou analýzou, aby se prověřila jejich náležitost, tj. objasnila se role psychologického momenta nejen v profesionálním tenise, ale i v celkovém spektru psychologie sportu.

3. 1 Data

Data pro výzkumné účely této studie byla extrahována ze statistických databází profesionálních mužských a ženských tenisových utkání dostupných z oficiálních internetových stránek Asociace tenisových profesionálů (Association of Tennis Professionals) – ATP (ATP, 2018) a Ženské tenisové asociace (Women’s Tennis Association) – WTA (WTA, 2018).

Jako kontrolní zdroje pro ověření správnosti získaných dat nebo jako rezervní zdroje v případě chybějících informací z hlavního zdroje (ATP a WTA statistické databáze) klíčových pro prověření navržených hypotéz sloužily internetové servery www.livesport.cz/tenis a www.tenisbetsite.com, které mimojiné nabízejí také důkladnou, podrobnou a pro tuto studii potřebnou statistickou analýzu jednotlivých profesionálních tenisových utkání včetně široké databáze takových tenisových zápasů.

Statistickou analýzou bylo prověřeno přes 25 000 soutěžních tenisových utkání hraných na dva vítězné sety (cca 12 000 mužských tenisových utkání; cca 14 000 ženských tenisových utkání) pod záštitou asociací ATP a WTA.

Statisticky zkoumána byla všechna (Turnaje: WTA Premier Mandatory, WTA Premier 5, WTA Premier, WTA International, WTA Finals, WTA Elite Trophy; včetně všech kvalifikačních tenisových utkání na tyto tenisové podniky) soutěžní utkání ženských profesionálních tenistek v sezónách 2014, 2015, 2016, 2017 a v prvních dvou měsících sezóny 2018 (kromě Grand Slamových utkání a Fed Cupových utkání), která byla následně doplněna o již existující Sackmannovu (2017) databázi pravděpodobnosti vítězství třetího setu

81 v případě odvrácených mečbolů v setu druhém z ženských Grand Slamových utkání ročníků 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017.

Z mužské profesionální části byla statisticky prozkoumána všechna soutěžní tenisová utkání (Turnaje: ATP World Tour 250, ATP World Tour 500, ATP World Tour Masters 1000, ATP Finals; včetně všech kvalifikačních utkání na tyto profesionální tenisové podniky) v sezónách 2014, 2015, 2016, 2017 a v prvních dvou měsících ročníku 2018 (kromě soutěžních tenisových utkání Grand Slamových, Davis Cupových a utkání ATP Next Generation ATP Finals, protože tyto turnaje se nehrají v hypotézách požadovaném modelu Best-Of-Three, tj. na dva vítězné sety).

3. 2 Proměnné

Pro výzkumné účely této studie, potvrzení či vyvrácení navrhnutých hypotéz, bylo z široké databáze přesahující 25 000 soutěžních utkání profesionálních tenisových hráčů a hráček extrahováno 2167 soutěžních utkání, tj. všechna utkání, v nichž se vyskytovaly „Turning Pointy“ v podobě alespoň jednoho odvráceného mečbolu v průběhu druhého setu za stavu 0-1 na sety s následným ziskem druhého setu (neboli jinými slovy, neproměněného mečbolu v průběhu druhého setu za stavu 1-0 na sety s následnou ztrátou setu) a v podobě odvráceného alespoň dvou gamového manka v průběhu druhého setu za stavu 0-1 na sety s následným ziskem druhého setu nebo odvrácení stavu 4-5 či 5-6 v níž šel tenisový oponent podávat na vítězství v utkání v průběhu druhého setu za stavu 0-1 na sety s následným ziskem druhého setu (neboli jinými slovy, nevyužitého alespoň dvou gamového brejkového náskoku nebo nevyužité příležitosti dopodávat utkání za stavu 5-4 či 6-5 za stavu 1-0 na sety s následnou ztrátou setu).

Z 2167 profesionálních soutěžních tenisových utkání obsahující jeden z výše zmíněných „Turning Pointů“ bylo 619 takových utkání, které obsahovaly „Turning Point“ v podobě odvráceného mečbolu za stavu 0-1 na sety s následným ziskem setu a 1548 takových utkání, které obsahovaly „Turning Point“ v podobě odvráceného brejkového manka v průběhu druhého setu za stavu 0-1 na sety s následným ziskem setu.

Obr. č. 16: Deskriptivní statistiky proměnné Turning Point.

Turning_Point

Počet % Valid % Kumulativní % Valid Match Point 619 28,6 28,6 28,6

Break 1548 71,4 71,4 100,0 Celkem 2167 100,0 100,0

Obr. č. 17: Zastoupení proměnné Turning Point ve výzkumném vzorku.

Z 2167 profesionálních soutěžních tenisových utkání obsahující jeden z výše zmíněných „Turning Pointů“ bylo 1117 takových utkání ženských a 1050 takových utkání mužských.

Obr. č. 18: Deskriptivní statistiky proměnné Pohlaví

Pohlaví

Počet % Valid % Kumulativní % Valid Muž 1050 48,5 48,5 48,5

Žena 1117 51,5 51,5 100,0 Total 2167 100,0 100,0

Obr. č. 19: Zastoupení proměnné Pohlaví ve výzkumném vzorku

Z 619 případů, kdy tenisový hráč v průběhu druhého setu soutěžního tenisového utkání za stavu 0-1 na sety odvrátil mečbol a následně takový set získal na svou stranu, se 318 případů vyskytlo v soutěžních utkáních mužských tenisových hráčů a 311 případů v soutěžních utkáních ženských tenisových hráček. Z 1548 případů, kdy tenisový hráč v průběhu druhého setu soutěžního tenisového utkání odvrátil za stavu 0-1 brejkové manko v podobě alespoň dvou gamů nebo zvrátil stav 4-5 nebo 5-6, v němž šel soupeř podávat na vítězství v utkání, a následně druhý set vyhrál a srovnal na 1-1 na sety, se 732 případů vyskytlo v soutěžních utkáních mužských tenisových profesionálů a 816 případů u ženských tenisových prefesionálek.

Obr. č. 20: Deskriptivní statistiky proměnné Turning Point napříč proměnnou Pohlaví

Turning_Point * Pohlaví Pohlaví Muž Žena Celkem Turning_Point Match Point Počet 318 301 619 % 51,4% 48,6% 100,0% Break Počet 732 816 1548 % 47,3% 52,7% 100,0% Celkem Počet 1050 1117 2167 % 48,5% 51,5% 100,0%

Obr. č. 21: Zastoupení proměnné Pohlaví napříč proměnnou Turning Point

Proměnné Turning Point a Pohlaví jsou v této studii propojeny se zásadní proměnnou reprezentující psychologické momentum nazvanou Třetí set. Ve všech 2167 extrahovaných soutěžních tenisových utkáních se proměnná Třetí set objevuje, jelikož po „Turning Pointu“ (odvrácený mečbol za stavu 0-1 na sety s následným ziskem druhého setu/odvrácené alespoň dvougamové brejkové manko či zvrat stavu 4-5 nebo 5-6, kdy šel soupeř podávat na vítězství v utkání, za stavu 0-1 na sety s následným ziskem druhého setu) vždy přirozeně nastává třetí set. Proměnná Třetí set je kódována na základě toho, zda třetí set tenisový hráč nebo tenisová hráčka po získání „Turning Pointu“ vyhraje – Třetí set: Vítězství; nebo zda třetí set tenisový hráč po získání „Turning Pointu“ prohraje – Třetí set: Prohra. Dopady proměnných Turning Point a Pohlaví na proměnnou Třetí set jsou stěžejní pro hypotézy a výstupy této studie. Více o těchto dopadech v následující kapitole (Výsledky 3).

Obr. č. 22: Četnost proměnné Třetí set.

Třetí_set

Počet % Valid % Valid Celkem 2167 100,0 100,0

3. 2. 1 Kódování proměnných napříč hypotézami

Hypotéza č. 1a

Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství = Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Prohra = Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství > Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Prohra = Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Ztráta > Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství

Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Vítězství = Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Prohra = Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Vítězství > Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Prohra = Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Ztráta > Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Vítězství

Hypotéza č. 1b

Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství = Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Prohra = Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství > Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Prohra = Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Ztráta > Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství

Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Vítězství = Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Prohra = Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Vítězství > Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Prohra = Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Ztráta > Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Vítězství

Hypotéza č. 2a, Hypotéza č. 2b

Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství > 50,4% = Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Prohra < 49,6%

Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Vítězství > 51,3% = Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Prohra < 48,7%

Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství > 50,4% = Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Prohra < 49,6%

Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Vítězství > 51,3% = Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Prohra < 48,7%

Hypotéza č. 3

Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství > Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství = Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Prohra > Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Prohra

Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Vítězství > Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Vítězství = Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Prohra > Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Prohra

Hypotéza č. 4

Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství > Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Vítězství = Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Prohra > Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Prohra

∧

Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Vítězství > Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Brejk) -> Třetí set: Vítězství = Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Prohra > Turning Point (Break): Ztráta (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: Prohra

4 Výsledky

V následujících řádcích prezentuje tato výzkumná studie své výstupy neboli výsledky statistické analýzy napříč navrhnutými hypotézami. V úvodu této kapitoly si přiblížíme deskriptivní statistiky proměnné Třetí set reprezentující psychologické momentum v průběhu soutěžního profesionálního tenisového utkání napříč proměnnými Turning Point a Pohlaví. Tato statistická analýza nám v dalších fázích pomůže objasnit náležitost jednotlivých hypotéz, tj. objasní vliv psychologického momenta na průběh soutěžního tenisového utkání profesionálních tenistů a tenistek.

Z 318 extrahovaných mužských soutěžních tenisových utkání, v nichž tenisový profesionál za stavu 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátil alespoň jeden mečbol a posléze zvítězil v druhém setu, (tj. získal Turning Point - Mečbol) uspěl vítěz druhého setu i v setu třetím celkem 166 krát (52,2%), zatímco 152 krát (47,8%) vítěz druhého setu po zisku, v tomto odstavci již výše popsaném, „Turning Pointu“ v třetím setu takového soutěžního tenisového utkání svému soupeři podlehl.

Ze 732 extrahovaných mužských soutěžních tenisových utkání, v nichž tenisový profesionál za stavu 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátil alespoň dvougamové manko nebo zvrátil stav, kdy šel tenisový oponent podávat na vítězství v celém utkání, a posléze zvítězil v druhém setu, (tj. získal Turning Point – Break), uspěl vítěz druhého setu i v setu třetím celkem 433 krát (59,2%), zatímco 299 krát (40,8%) vítěz druhého setu po zisku v tomto odstavci již výše popsaném „Turning Pointu“ v třetím setu takového soutěžního tenisového utkání svému soupeři podlehl.

Z 301 extrahovaných ženských soutěžních tenisových utkání, v nichž tenisová profesionálka za stavu 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátila alespoň jeden mečbol a posléze zvítězila v druhém setu, (tj. získala Turning Point - Mečbol) uspěla vítězka druhého setu i v setu třetím celkem 176 krát (58,5%), zatímco 125 krát (41,5%) vítězka druhého setu po zisku, v tomto odstavci již výše popsaného, „Turning Pointu“ v třetím setu takového soutěžního tenisového utkání své soupeřce podlehla.

Z 816 extrahovaných ženských soutěžních tenisových utkání, v nichž tenisová profesionálka za stavu 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátila alespoň dvougamové manko nebo zvrátila stav, kdy šla tenisová oponentka podávat na vítězství v celém utkání, a posléze zvítězila v druhém setu, (tj. získala Turning Point – Break), uspěla vítězka druhého setu i v setu třetím celkem 425 krát (52,1%), zatímco 391 krát (47,9%) vítězka druhého setu po zisku, v tomto odstavci již výše popsaném, „Turning Pointu“ v třetím setu takového soutěžního tenisového utkání své soupeřce podlehla.

Obr. č. 23: Deskriptivní statistiky proměnné Třetí Set napříč proměnnou Turning Point a proměnnou Pohlaví

Turning_Point * Třetí_Set * Pohlaví

Třetí_Set Pohlaví Prohra Výhra Total Muž Turning_Point Match Point Počet 152 166 318

% 47,8% 52,2% 100,0% Break Počet 299 433 732 % 40,8% 59,2% 100,0% Celkem Počet 451 599 1050 % 43,0% 57,0% 100,0% Žena Turning_Point Match Point Počet 125 176 301

% 41,5% 58,5% 100,0% Break Počet 391 425 816 % 47,9% 52,1% 100,0% Celkem Počet 516 601 1117 % 46,2% 53,8% 100,0% Celkem Turning_Point Match Point Počet 277 342 619

% 44,7% 55,3% 100,0% Break Počet 690 858 1548 % 44,6% 55,4% 100,0% Celkem Počet 967 1200 2167 % 44,6% 55,4% 100,0%

Graf č. 4: Proměnná Třetí set napříč proměnnou Turning Point v ženských tenisových utkáních.

Graf č. 5: Proměnná Třetí set napříč proměnnou Turning Point v ženských tenisových utkáních.

4. 1 Hypotéza č. 1a

Turning Point (Mečbol): Zisk -> Třetí set: Vítězství = Turning Point (Mečbol): Ztráta -> Třetí set: Prohra = T_P (Mečbol): Zisk -> Třetí set: Vítězství > T_P (Mečbol): Zisk -> Třetí set: Prohra = T_P (Mečbol): Ztráta -> Třetí set: Ztráta > T_P (Mečbol): Ztráta -> Třetí set: Vítězství

Ženy

Z ženských 301 profesionálních soutěžních tenisových utkání extrahovaných pro tuto hypotézu bylo 58,5% (176) takových utkání ve prospěch této hypotézy. 41,5% (125) takových utkání bylo v neprospěch této hypotézy. T-Test potvrdil tento výsledek jako statisticky významný na hranici významnosti 1%.

Statistická analýza poukázala, že výskyt „Turning Pointu“, kdy tenisová hráčka prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň jeden mečbol a posléze druhý set vyhraje, s nejvyšší pravděpodobností zvyšuje šanci tenisové hráčky, jež uspěla v setu druhém, na vítězství i v setu třetím.

T_P (MP): Zisk -> Třetí set: 58,5% Vítězství > T_P (MP): Zisk -> Třetí set: 41,5% Prohra (statisticky signifikantní – 1% hladina významnosti)

Obr. č. 24: T-Test – Ženy - Hypotéza č. 1a

One-Sample Test - Ženy*Match Point*Třetí_Set Test Value = 0.5 99% Confidence Interval Mean of the Difference T Df Sig. (2-tailed) Difference Lower Upper Třetí_Set*Match Point*Ženy (58,5%) 2,978 300 ,003 ,085 ,01 ,16

Muži

Z mužských 318 profesionálních soutěžních tenisových utkání extrahovaných pro tuto hypotézu bylo 52,2% (166) takových utkání ve prospěch této hypotézy. 47,8% (152) takových utkání bylo v neprospěch této hypotézy. T-Test však nepovažuje tento výsledek za statisticky významný a to ani na hranici významnosti 5%.

Statistická analýza poukázala na to, že vliv „Turning Pointu“, kdy tenisový hráč prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň jeden mečbol a posléze druhý set vyhraje, se na výsledek tenisového utkání statisticky nedostatečně projevil, abychom mohli tvrdit, že s nejvyšší pravděpodobností zvyšuje šanci tenisového hráče, jenž uspěl v setu druhém, na vítězství v setu třetím.

T_P (MP): Zisk -> Třetí set: 52,2% Vítězství > T_P (MP): Zisk -> Třetí set: 47,8% Prohra (statisticky nesignifikantní – 5% hladina významnosti)

Obr. č. 25: T-Test – Muži - Hypotéza č. 1a

One-Sample Test - Muži*Match Point*Třetí_Set Test Value = 0.5 95% Confidence Interval of Mean the Difference T Df Sig. (2-tailed) Difference Lower Upper Třetí_Set*Match Point*Muži (52,2%) ,785 317 ,433 ,022 -,03 ,08

Obr. č. 261: Výsledky pro Hypotézu č. 1a

1 Růžový piktogram – ženské pohlaví; modrý piktogram – mužské pohlaví. Kruhová část piktogramů – výsledek hypotézy. Zelená výplň – hypotéza s nejvyšší pravděpodobností platí. Šedá výplň – nelze statisticky signifikantně určit, zda hypotéza platí či neplatí. Červená výplň – hypotéza s nejvyšší pravděpodobností neplatí.

4. 2 Hypotéza č. 1b

Hypotéza č. 1b: Tenisový hráč, jenž vévodí tenisovému utkání 1-0 na sety a promarní v průběhu druhého setu alespoň dvougamový náskok a následně druhý set prohraje nebo v průběhu druhého setu promarní šanci dopodávat utkání do vítězného konce a následně druhý set prohraje, prohraje i set třetí.

Turnng Point (Break): Zisk -> Třetí set: Vítězství = Turning Point (Break): Ztráta -> Třetí set: Prohra = T_P (Break): Zisk -> Třetí set: Vítězství > T_P (Break): Zisk -> Třetí set: Prohra = T_P (Break): Ztráta -> Třetí set: Ztráta > T_P (Break): Ztráta -> Třetí set: Vítězství

Ženy

Z ženských 816 profesionálních soutěžních tenisových utkání extrahovaných pro tuto hypotézu bylo 52,1% (425) takových utkání ve prospěch této hypotézy. 47,9% (391) takových utkání bylo v neprospěch této hypotézy. T-Test však nepovažuje tento výsledek jako statisticky významný a to ani na hranici významnosti 5%.

Statistická analýza poukázala na to, že vliv „Turning Pointu“, kdy tenisová hráčka prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň dvougamový deficit nebo zvrátí stav 4-5 či 5-6, když tenisová soupeřka podává na vítězství v utkání, a posléze druhý set vyhraje, se na výsledek tenisového utkání statisticky nedostatečně projevil, abychom mohli tvrdit, že s nejvyšší pravděpodobností zvyšuje šanci tenisové hráčky, jež uspěla v setu druhém, na vítězství v setu třetím.

Obr. č. 27: T-Test – Ženy - Hypotéza č. 1b

One-Sample Test - Ženy*Break*Třetí_Set Test Value = 0.5 95% Confidence Interval of the Mean Difference T Df Sig. (2-tailed) Difference Lower Upper Třetí_Set*Break*Ženy (52,1%) 1,191 815 ,234 ,021 -,01 ,06

T_P (Br): Zisk -> Třetí set: 52,1% Vítězství > T_P (Br): Zisk -> Třetí set: 47,9% Prohra (statisticky nesignifikantní – 5% hladina významnosti)

Muži

Z mužských 732 profesionálních soutěžních tenisových utkání extrahovaných pro tuto hypotézu bylo 59,2% (433) takových utkání ve prospěch této hypotézy. 40,8% (299) takových utkání bylo v neprospěch této hypotézy. T-Test potvrdil tento výsledek jako statisticky významný na hranici významnosti 1%.

Statistická analýza poukázala na to, že výskyt „Turning Pointu“, kdy tenisový hráč prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň dvougamový deficit nebo zvrátí stav 4-5 či 5-6, když tenisový soupeř podává na vítězství v utkání, a posléze druhý set vyhraje, s nejvyšší pravděpodobností zvyšuje šanci tenisového hráče, jenž uspěl v setu druhém, na vítězství i v setu třetím.

T_P (Br): Zisk -> Třetí set: 59,2% Vítězství > T_P (Br): Zisk -> Třetí set: 40,8% Prohra (statisticky signifikantní – 1% hladina významnosti)

Obr. č. 28: T-Test – Muži - Hypotéza č. 1b

One-Sample Test – Muži*Break*Třetí_Set Test Value = 0.5 99% Confidence Interval of the Mean Difference T Df Sig. (2-tailed) Difference Lower Upper Třetí_Set*Break*ˇMuži (59,2%) 5,034 731 ,000 ,092 ,04 ,14

Obr. č. 29: Výsledky pro Hypotézu č. 1b

4. 3 Hypotéza č. 2a

Ženy

Turning Point (Mečbol): Zisk -> Třetí set: Vítězství > 51,3% = Turning Point (Mečbol): Ztráta -> Třetí set: Prohra < 48,7%

Z ženských 301 profesionálních soutěžních tenisových utkání reprezentujících vzorek Hypotézy č. 1a zvítězila v třetím setu tenisová hráčka, jež uspěla v setu druhém v 58,5% (176) tenisových klání. V 41,5% (125) tenisových kláních zvítězila tenistka, která druhý set prohrála. V porovnání s výsledky ženské kontrolní skupiny (Sackmann, 2017) shledal T-Test tyto výsledky jako statisticky signifikantní na 5% hladině významnosti.

Statistická analýza poukázala na to, že výskyt „Turning Pointu“, kdy tenisová hráčka prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň jeden mečbol a posléze druhý set vyhraje, s nejvyšší pravděpodobností zvyšuje šanci tenisové hráčky, jež uspěla v setu druhém, na vítězství i v setu třetím více nežli běžná soutěžní ženská tenisová utkání.

Turning Point (Mečbol): Zisk -> Třetí set: 58,5% Vítězství > 51,3% (statisticky signifikantní – 5% hladina významnosti)

Obr. č. 30: T-Test – Ženy – Hypotéza č. 2a

One-Sample Test - Ženy*Match Point*Třetí Set/Kontrolní skupina Test Value = 0.513 95% Confidence Interval Mean of the Difference T Df Sig. (2-tailed) Difference Lower Upper Třeti_Set*MatchPoint*Ženy (58,5%) 2,521 300 ,012 ,072 ,02 ,13

Muži

Turning Point (Mečbol): Zisk -> Třetí set: Vítězství > 50,4% = Turning Point (Mečbol): Ztráta -> Třetí set: Prohra < 49,6%

Z mužských 318 profesionálních soutěžních tenisových utkání reprezentujících vzorek Hypotézy č. 1a zvítězil v třetím setu tenisový hráč, jenž uspěl v setu druhém v 52,2% (166) tenisových klání. V 47,8% (152) tenisových kláních zvítězil tenista, který druhý set prohrál. V porovnání s výsledky mužské kontrolní skupiny (Malueg & Yates, 2010) shledal T-Test tyto výsledky jako statisticky signifikantní na 5% hladině významnosti.

Statistická analýza poukázala na to, že vliv „Turning Pointu“, kdy tenisový hráč prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň jeden mečbol a posléze druhý set vyhraje, se na výsledek utkání statisticky nedostatečně projevil, abychom mohli tvrdit, že s nejvyšší pravděpodobností zvyšuje šanci tenisového hráče, jenž uspěl v setu druhém, na vítězství i v setu třetím více nežli běžná soutěžní mužská tenisová utkání.

Turning Point (Mečbol): Zisk -> Třetí set: 52,2% Vítězství > 50,4% (statisticky nesignifikantní – 5% hladina významnosti)

Obr. č. 31: T-Test – Muži – Hypotéza č. 2a

One-Sample Test - Muži*Match Point*Třetí Set/Kontrolní skupina Test Value = 0.504 95% Confidence Interval Mean of the Difference T Df Sig. (2-tailed) Difference Lower Upper Třetí_Set*MatchPoint*Muži (50,4%) ,642 317 ,521 ,018 -,04 ,07

Obr. č. 32: Výsledky pro Hypotézu č. 2a

4. 4 Hypotéza č. 2b

Ženy

Turning Point (Break): Zisk -> Třetí set: Vítězství > 51,3% = Turning Point (Break): Ztráta -> Třetí set: Prohra < 48,7%

Z ženských 816 profesionálních soutěžních tenisových utkání reprezentujících vzorek Hypotézy č. 1b zvítězila v třetím setu tenisová hráčka, jež uspěla v setu druhém v 52,1% (425) takových kláních. V 47,9% (391) tenisových kláních zvítězila tenistka, která druhý set prohrála. V porovnání s výsledky ženské kontrolní skupiny (Sackmann, 2017) neshledal T- Test tyto výsledky jako statisticky signifikantní na 5% hladině významnosti.

Statistická analýza poukázala na to, že vliv „Turning Pointu“, kdy tenisová hráčka prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň dvougamový deficit nebo zvrátí stav 4-5 či 5-6, kdy tenisová soupeřka podává na vítězství v utkání, a posléze druhý set vyhraje, se na výsledek tenisového utkání statisticky nedostatečně projevil, abychom mohli tvrdit, že s nejvyšší pravděpodobností zvyšuje šanci tenisové hráčky, jež uspěla v setu druhém, na vítězství i v setu třetím více nežli běžná soutěžní ženská tenisová utkání.

Turning Point (Break): Zisk -> Třetí set: 52,1% Vítězství > 51,3% (statisticky nesignifikantní – 5% hladina významnosti)

Obr. č. 33: T-Test – Ženy – Hypotéza č. 2b

One-Sample Test – Ženy*Break*Třetí Set/Kontrolní skupina Test Value = 0.513 95% Confidence Interval Mean of the Difference T Df Sig. (2-tailed) Difference Lower Upper Třetí_Set*Break*Ženy (52,1%) ,448 815 ,655 ,008 -,03 ,04

Muži

Turning Point (Break): Zisk -> Třetí set: Vítězství > 50,4% = Turning Point (Mečbol): Ztráta (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: Prohra < 49,6%

Z mužských 732 profesionálních soutěžních tenisových utkání reprezentujících vzorek Hypotézy č. 1b zvítězil v třetím setu tenisový hráč, jenž uspěl v setu druhém v 59,2% (433) takových kláních. V 40,8% (299) takových kláních zvítězil tenista, který druhý set prohrál. V porovnání s výsledky mužské kontrolní skupiny (Malueg & Yates, 2010) shledal T-Test tyto výsledky jako statisticky signifikantní na 1% hladině významnosti.

Statistická analýza poukázala na to, že výskyt „Turning Pointu“, kdy tenisový hráč prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň dvougamový deficit nebo zvrátí stav 4-5 či 5-6, kdy tenisový soupeř podává na vítězství v utkání, a posléze druhý set vyhraje, s nejvyšší pravděpodobností zvyšuje šanci tenisového hráče, jenž uspěl v setu druhém, na vítězství i v setu třetím více nežli běžná soutěžní mužská tenisová utkání.

Turning Point (Mečbol): Zisk -> Třetí set: 59,2% Vítězství > 50,4% (statisticky signifikantní – 1% hladina významnosti)

Obr. č. 34: T-Test – Muži - Hypotéza č. 2b

One-Sample Test – Muži*Break*Třetí Set/Kontrolní skupina Test Value = 0.504 99% Confidence Interval Mean of the Difference T Df Sig. (2-tailed) Difference Lower Upper Třetí_Set*Break*Muži (49,6%) 4,814 731 ,000 ,088 ,04 ,13

Obr. č. 35: Výsledky pro Hypotézu č. 2b

4. 5 Hypotéza č. 3

T_P (Mečbol): Zisk -> Třetí set: Vítězství > T_P (Break): Zisk -> Třetí set: Vítězství = T_P (Mečbol): Ztráta -> Třetí set: Prohra > T_P (Break): Ztráta -> Třetí set: Prohra

Ženy

Z ženských 301 profesionálních soutěžních tenisových utkání reprezentujících vzorek Hypotézy č. 1a zvítězila v třetím setu tenisového klání taková hráčka, jež uspěla v setu druhém - 58,5% (176). V 41,5% (125) tenisových kláních zvítězila tenistka, která druhý set prohrála. Z ženských 816 profesionálních soutěžních tenisových utkání reprezentujících vzorek Hypotézy č. 1b zvítězila v třetím setu tenisového klání taková hráčka, jež uspěla v setu druhém - 52,1% (425). V 47,9% (391) tenisových kláních zvítězila tenistka, která druhý set prohrála. Levenův test pro nezávislé výběry shledal rozdíly mezi vzorky ženských tenisových utkání z Hypotézy č. 1a a Hypotézy č. 1b jako statisticky nevýznamné na hladině významnosti 5%, rozdíly však můžeme považovat za statisticky signifikantní již na hladině významnosti 5,7%.

Statistická analýza poukázala na to, že vliv „Turning Pointu“, kdy tenisová hráčka prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň jeden mečbol a posléze druhý set vyhraje, s velkou pravděpodobností zvyšuje šanci tenisové hráčky, jež uspěla v setu druhém, na vítězství i v setu třetím více nežli vliv „Turning Pointu“, kdy tenisová hráčka prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň dvougamový deficit nebo zvrátí stav 4-5 či 5-6, když tenisová soupeřka podává na vítězství v utkání, a posléze druhý set vyhraje.

T_P (MP): Zisk -> Třetí set: Vítězství 58,5% > T_P (Br): Zisk -> Třetí set: 52,1% Vítězství (statisticky nesignifikantní – hl. význ. 5%; statisticky signifikantní – hl. význ. 5,7%)

Obr. č. 36: Levenův test pro nezávislé výběry – Ženy – Hypotéza č. 3

Independent Samples Test – Turning_Point (MatchPoint/Break)*Ženy

Levene's Test t-test for Equality of Means 95% Confidence Std. Interval of the Sig. (2- Mean Err. Difference F Sig. T Df tailed) Difference Diff. Lower Upper Treti_Set* Equal variances 18,187 ,000 1,902 1115 ,057 ,064 ,034 -,002 ,130 Turning_Point* assumed Ženy Equal variances not 1,913 541,406 ,056 ,064 ,033 -,002 ,129 assumed

Muži

Z mužských 318 profesionálních soutěžních tenisových utkání reprezentujících vzorek Hypotézy č. 1a zvítězil v třetím setu tenisového klání takový hráč, jenž uspěl v setu druhém - 52,2% (166). V 47,8% (152) tenisových kláních zvítězil tenista, který druhý set prohrál. Z mužských 732 profesionálních soutěžních tenisových utkání reprezentujících vzorek Hypotézy č. 1b zvítězil v třetím setu tenisového klání takový hráč, jenž uspěl v setu druhém - 59,2% (433). V 40,8% (299) takových kláních zvítězil tenista, který druhý set prohrál. Levenův test pro nezávislé výběry shledal rozdíly mezi vzorky mužských tenisových utkání z Hypotézy č. 1a a Hypotézy č. 1b jako statisticky významné na hladině významnosti 5%.

Statistická analýza poukázala na to, že vliv „Turning Pointu“, kdy tenisový hráč prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň dvougamový deficit nebo zvrátí stav 4-5 či 5-6, když tenisový soupeř podává na vítězství v utkání, a posléze druhý set vyhraje, s nejvyšší pravděpodobností zvyšuje šanci tenisového hráče, jenž uspěl v setu druhém, na vítězství i v setu třetím více nežli vliv „Turning Pointu“, kdy tenisový hráč prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň jeden mečbol a posléze druhý set vyhraje.

T_P (MP): Zisk -> Třetí set: Vítězství 52,2% < T_P (Br): Zisk -> Třetí set: 59,2% Vítězství (statisticky signifikantní – hladina významnosti 5%)

100

Obr. č. 37: Levenův test pro nezávislé výběry – Ženy – Hypotéza č. 3

Independent Samples Test – Turning_Point (MatchPoint/Break)*Muži

Levene's Test t-test for Equality of Means 95% Confidence S Interval of the Sig. (2- Mean E Difference F Sig. T Df tailed) Difference D Lower Upper Treti_Set* Equal variances 9,522 ,002 -2,093 1048 ,037 -,070 ,033 -,135 -,004 Turning_Point* assumed Muži Equal variances not -2,079 593,735 ,038 -,070 ,033 -,135 -,004 assumed

Obr. č. 38: Výsledky pro Hypotézu č. 3

Obr. č. 39: Rozdíly mezi fyzickými dispozicemi ženských tenistek a mužských tenistů mají pravděpodobně větší dopady na projevy psychologického momenta, než tato studie předpokládala – více v kapitole č. 5 Diskuze.

101

4. 6 Hypotéza č. 4

Hypotéza č. 4: Výrok, že tenisový hráč, jenž vévodí tenisovému utkání 1-0 na sety a promarní v průběhu druhého setu alespoň jeden mečbol a následně druhý set prohraje, prohraje i set třetí, platí spíše pro mužská tenisová utkání nežli pro ženská tenisová utkání, stejně tak jako výrok, že tenisový hráč, jenž vévodí tenisovému utkání 1-0 na sety a promarní v průběhu druhého setu alespoň dvougamový náskok a následně druhý set prohraje, nebo v průběhu druhého setu promarní šanci dopodávat utkání do vítězného konce a následně druhý set prohraje, prohraje i set třetí.

∧

Match Point (Mečbol)

Z ženských 301 profesionálních soutěžních tenisových utkání extrahovaných pro proměnnou Turning Point - Mečbol v 58,5% (176) tenisových kláních zvítězila v setu třetím tenisová hráčka, jež zvítězila i v setu druhém. V 41,5% (125) takových utkání zvítězila v setu třetím tenisová hráčka, která nezvítězila v setu druhém. Z mužských 318 profesionálních soutěžních tenisových utkání extrahovaných pro proměnnou Turning Point – Mečbol v 52,2% (166) tenisových kláních zvítězil v setu třetím tenisový hráč, jenž zvítězil i v setu druhém. V 47,8% (152) takových utkání zvítězil v setu třetím tenisový hráč, který nezvítězil v setu druhém. Levenův test pro nezávislé výběry neshledal rozdíly mezi ženskými a mužskými tenisovými utkáními v proměnné Turning Point – Match Point jako statisticky významné na hladině významnosti 5%.

102

Statistická analýza poukázala na to, že mezi ženskými a mužskými soutěžními utkáními tenisových profesionálů nenacházíme dostatečně statisticky signifikatní rozdíly, abychom mohli tvrdit, že výskyt „Turning Pointu“, kdy tenisový hráč prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň jeden mečbol a posléze druhý set vyhraje, ovlivňuje některé pohlaví více či méně v otázce zisku třetího setu.

Obr. č. 40: Levenův test pro nezávislé výběry – Mečbol – Hypotéza č. 4

Independent Samples Test – Mečbol*Třetí Set*Pohlaví

Levene's Test t-test for Equality of Means 95% Confidence Std. Interval of the Sig. (2- Mean Err. Difference F Sig. t df tailed) Difference Diff. Lower Upper Treti_Set* Equal variances 7,590 ,006 -1,569 617 ,117 -,063 ,040 -,141 ,016 Mečbol* assumed Pohlaví Equal variances not -1,569 615,938 ,117 -,063 ,040 -,141 ,016 assumed

Break (Brejk)

Z ženských 816 profesionálních soutěžních tenisových utkání extrahovaných pro proměnnou Turning Point - Brejk v 52,1% (425) tenisových kláních zvítězila v setu třetím tenisová hráčka, jež zvítězila i v setu druhém. V 47,9% (391) takových utkání zvítězila v setu třetím tenisová hráčka, která nezvítězila v setu druhém. Z mužských 732 profesionálních soutěžních tenisových utkání extrahovaných pro proměnnou Turning Point – Brejk v 59,2% (433) tenisových kláních zvítězil v setu třetím tenisový hráč, jenž zvítězil i v setu druhém. V 40,8% (299) takových utkání zvítězil v setu třetím tenisový hráč, který nezvítězil v setu druhém. Levenův test pro nezávislé výběry shledal rozdíly mezi ženskými a mužskými tenisovými utkáními v proměnné Turning Point – Brejk jako statisticky významné na hladině významnosti 1%.

103

Statistická analýza poukázala na to, že výskyt „Turning Pointu“, kdy tenisový hráč prohrávající 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátí alespoň dvougamový deficit nebo zvrátí stav 4-5 či 5-6, když tenisový soupeř podává na vítězství v utkání, a posléze druhý set vyhraje, s nejvyšší pravděpodobností ovlivňuje více mužská tenisová utkání nežli ženská tenisová utkání, tj. v mužských soutěžních utkáních více zvyšuje šanci tenisového hráče, jenž uspěl v setu druhém, na vítězství i v setu třetím nežli v ženských soutěžních utkáních.

Obr. č. 41: Levenovy testy pro hypotézu č. 3

Independent Samples Test – Brejk*Třetí Set*Pohlaví

Levene's Test t-test for Equality of Means 95% Confidence Std. Interval of the Sig. (2- Mean Err. Difference F Sig. t df tailed) Difference Diff. Lower Upper Treti_Set* Equal variances 23,975 ,000 2,799 1546 ,005 ,071 ,025 ,021 ,120 Break* assumed Pohlaví Equal variances 2,802 1532,838 ,005 ,071 ,025 ,021 ,120 not assumed

Celkový souhrn Hypotézy č. 4

Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: 52,2 % Vítězství < Turning Point (Mečbol): Zisk (Pohlaví: Ženy) -> Třetí set: 58,5 % Vítězství (statisticky nesignifikantní – hladina významnosti 5%) ∧ Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Muži) -> Třetí set: 59,2 % Vítězství > Turning Point (Break): Zisk (Pohlaví: Brejk) -> Třetí set: 52,1 % Vítězství (statisticky signifikantní – hladina významnosti 1%)

Na základě získaných informací lze určit, že výskyt Turning Pointu – Break ovlivňuje s nejvyšší pravděpodobností v následném průběhu soutěžního utkání více mužské tenisové profesionály. Nelze však očekávat, že výskyt libovolného „Turning Pointu“ ovlivňuje v následném průběhu soutěžního utkání více mužské tenisové profesionály. Výsledky studie tedy nepodpořily ani nevyvrátily předpoklad, že psychologické momentum ovlivňuje více mužské tenisty nežli ženské tenistky.

104

5 Diskuze

Tato studie se pokusila o jedno z prvních kvantitativních zpracování psychologického momenta v průběhu soutěžního utkání tenisových profesionálů. Hlavním cílem studie bylo prověřit, zda je fenomén psychologického momenta schopen výsledkově ovlivňovat průběh soutěžních utkání tenisových profesionálů. Čtyři hypotézy byly stanoveny na základě studia předešlých zdrojů (kapitola 6 Literatura). Výsledky této studie poukázaly na to, že se psychologické momentum v soutěžních utkáních tenisových profesionálů s nejvyšší pravděpodobností vyskytuje. Vše nasvědčuje tomu, že neproměněné příležitosti v kritických pasážích soutěžních tenisových utkání dokáží spouštět taková polarizovaná psychologická momenta, jež mají schopnost signifikantně ovlivňovat výsledky klání tenisových profesionálů. Psychologické momentum se ovšem v průběhu soutěžních utkání tenisových profesionálů neprojevilo vždy takovým způsobem, jak nejen tato studie, ale i mnoho dalších zdrojů předpokládaly. Můžeme se domnívat, že do statistické analýzy „promluvily“ mnohé intervenující proměnné. Nedostatečná statistická síla některých zkoumaných dat nebo dokonce i nevhodná operacionalizace psychologického momenta by mohly být potenciálním vysvětlením některých neočekávaných výsledků studie. Svou velkou roli při projevech psychologického momenta může hrát také špatně uchopená rozdílnost mezi ženským a mužským profesionálním tenisem.

V následujících podkapitolách diskuze si na základě získaných výsledků představíme napříč jednotlivými limity studie stěžení výstupy této práce. V závěru diskuze nastíníme potenciální problematiku týkající se operacionalizace fenoménu psychologického momenta v průběhu soutěžních utkání tenisových profesionálů.

5. 1 Statistická síla zkoumaných dat

První i druhá hypotéza přinesly statistické důkazy, že psychologické momentum „vstupuje“ do průběhu mužských i ženských soutěžních utkání dostatečně silně na to, aby ovlivňovalo výsledky tenisových profesionálů. Téměř v polovině předpokladů této studie se však bohužel psychologické momentum statisticky signifikantně neprojevilo.

105

Zvolené spouštěče psychologického momenta („Turning Pointy“) byly nastaveny takovým způsobem, aby byly jejich dopady na psychiku tenisových hráčů co nejsilnější (Higham, 2000; Gallwey, 2015) a zmaximalizovaly pravděpodobnost následného vzniku psychické výhody či nevýhody. Zdá se ovšem, že volba nejkritičtějších „Turning Pointů“ byla na úkor statistické síly zkoumaných dat. Vybrané spouštěče psychologického momenta se v průběhu soutěžních tenisových utkání nevyskytovaly příliš často, dokonce spíše velmi raritně. „Turning Pointy“, v nichž tenisový profesionál za stavu 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátil alespoň jeden mečbol a posléze zvítězil v druhém setu, se objevovaly pouze zhruba v každém 40. soutěžním tenisovém utkání. „Turning Pointy“, v nichž tenisový profesionál za stavu 0-1 na sety v průběhu druhého setu odvrátil alespoň dvougamové manko nebo zvrátil stav, kdy šel tenisový oponent podávat na vítězství v celém utkání, a posléze zvítězil v druhém setu, se objevovaly zhruba v každém 18. soutěžním tenisovém utkání. Vzhledem k tomu se v průběhu 5 zkoumaných sezón (2014-2018) tenisových profesionálů a profesionálek, pro něž jsou z tenisových portálů bezplatně dostupné kompletní statistiky ze všech mužských a ženských utkání, nevyskytlo příliš velké množštví dat se schopností reprezentovat touto studií navržené hypotézy.

Výsledky stěžejních hypotéz zkoumajících působení psychologického momenta na průběh tenisového utkání, tj. Hypotézy č. 1 a Hypotézy č. 2, číselně vždy vycházely ve prospěch předpokladů studie. Dá se tedy poměrně reálně konstatovat, že kdyby byla statistická síla získaných dat reprezentujících klíčové proměnné této výzkumné studie vyšší, tj. kdybychom měli k dispozici více dat sloužících pro účely výzkumných otázek studie, nemusely by se předpoklady této práce statisticky signifikantně naplnit pouze v některých predikcích Hypotézy č. 1 a Hypotézy č. 2, ale mohly by se statisticky signifikantně naplnit klidně ve všech očekáváních výše zmíněných hypotéz. Abychom však mohli toto tvrzení považovat za pravdivé či vědecky uznávané, bude potřeba provést rozšiřující studii. Vznik takové studie vyžaduje provedení statistické analýzy, jež rozšíří současný vzorek získaných dat pro proměnnou Turning Point alespoň trojnásobně až čtyřnásobně.

106

5. 2 Struktura ženského a mužského tenisu

Výsledky studie otevírají diskuzi o potenciálním vlivu rozdílných fyzických dispozic ženských tenisových profesionálek a mužských tenisových profesionálů na průběh soutěžních tenisových utkání. Na základě odlišných fyzických dispozic existují zejména rapidní rozdíly mezi kvalitou ženského a mužského tenisového servisu - viz kapitola 1. 2. 3. 1 (Bollettieri, 2017). Podání je z mnoha důvodů nejdůležitější tenisový úder profesionálního tenisového utkání (Schonborn, 2012).

Informace získané v této studii dávají mnoho podkladů myšlence (která je v tenisovém světě všeobecně uznávaná za pravdu), že mužský servis je pro tenisového hráče větší oporou, nežli je ženský servis pro tenisovou hráčku (Bollettieri, 2017; Schonborn, 2012). Z psychologického hlediska se vzhledem k této informaci zdá, že podání je pro mužské profesionály opěrným bodem udržujícím psychickou stabilitu a s ním spojenou i kvalitu sportovního výkonu (Cox, 2007). Ztráta podání nebo brejk podání hraje v mužském tenise stěžejní roli pro vznik dostatečně silného psychologického momenta, aby takový game v některých případech ovlivnil i celkový výsledek utkání (Gallwey, 2015). Pokud má mužský tenisový hráč dostatek brejků k tomu, aby mu k vítězství v tenisovém utkání stačilo utkání pouze dopodávat (vyhrávat pouze gamy, kdy podává), má takový tenisový hráč psychickou (Vallerand et al. 1988; Markman & Guenther, 2007) i statistickou kontrolu (Sackmann, 2015) nad tenisovým utkáním a v mnoha ohledech se očekává vítězství takového mužského tenisového hráče v celém utkání. Výsledky této studie přichází s jedním ze svých stěžejních závěrů, ukázalo se, že pokud mužský tenisový hráč ztratí tuto kontrolu nad tenisovým utkáním a soupeři se skóre utkání podaří dorovnat, bude se takový mužský profesionální tenista v rozhodujícím setu pravděpodobně spíše vyskytovat v negativním psychologickém momentu, zatímco jeho soupeř v psychologickém momentu pozitivním. Psychologické momentum dané těmito faktory se v mužském soutěžním tenisovém utkání pravděpodobně projeví nejen výkonově, ale také výsledkově, kdy dokonce určí vítěze utkání.

Oproti tomu v soutěžních tenisových utkáních ženských profesionálek se podání nejeví jako stěžejní faktor, synonymum opory a znak kontroly nad průběhem tenisového utkání. Nevypadá to, že prohraný game na podání u žen produkuje dostatečně silná psychologická momenta, aby takový game signifikantně ovlivnil výsledek utkání. Jelikož je průměrná

107 pravděpodobnost vítězství ženského podání díky jeho menší kvalitě nižší oproti mužským tenisovým hráčům (ATP, 2018; WTA, 2018), nemusí ženské tenisové profesionálky přiklánět stěžejní roli svému podání jako mužští tenisoví profesionálové a na důležitosti mohou naopak přidávat jiným aspektům tenisové hry. Můžeme tedy předpokládat, že ženské profesionální tenisové hráčky vnímají strukturu tenisového utkání jinak nežli mužští profesionální tenisoví hráči.

Výstupy této práce ukázaly, že pro ženské tenisové profesionálky je odvrácený/neproměněný mečbol v druhém setu statisticky signifikantním prediktorem pro výsledek třetího setu na rozdíl od mužských tenisových utkání, kde odvrácený/neproměněný mečbol v druhém setu není statisticky signifikantním prediktorem pro výsledek třetího setu. Průměrný zisk výměny po podání je v mužském profesionálním tenise vyšší nežli v profesionálním tenise ženském (ATP, 2018; WTA, 2018), což by teoreticko mělo znamenat, že se v mužských soutěžních tenisových utkáních více setkáváme s odvrácenými mečboly při vlastním podání oproti odvráceným mečbolům při soupeřově podání. Naopak v ženských soutěžních tenisových utkáních by měla být tato statistika vyrovnanější. S vyšší pravděpodobností vyhrání tenisové výměny na podání mužského tenisového hráče by po tom přirozeně vznikala i větší pravděpodobnost odvrácení takového mečbolu v soutěžních utkáních mužských profesionálů oproti ženským profesionálkám. Mužský tenisový hráč tedy s touto uvědomovanou vyšší pravděpodobností vyhrání tenisové výměny na vlastním podání nemusí přikládat vítězství v takovém „Big Pointu“ stejně velkou váhu, jako ji přikládá ženská tenisová hráčka. Přestože mužští tenisoví hráči mají naopak nižší pravděpodobnost odvrácení mečbolu při soupeřově podání a s ním pravděpodobně spojený vyšší efekt potenciálně získáného psychologického momenta, pokud se jim takový „Big Point“ podaří odvrátit, nižší procento zastoupení těchto situací přirozeně může stahovat procentuální ovlivnění výsledku tenisového utkání psychologickým momentem v mužských tenisových utkáních směrem dolů k průměru.

Studie poukázala na to, že ženské profesionální tenistky i mužské profesionální tenisty v rámci psychologického momenta v průběhu soutěžního utkání ovlivňují odlišné „Turning Pointy“. Vše nasvědčuje tomu, že tato studie při sestavování svých hypotéz podcenila důležitost odlišnosti percepce struktury tenisového utkání mezi pohlavími. Pro pravděpodobnou rozdílnou strukturu ženského a mužského tenisového utkání nelze náležitě srovnávat rozdíly v naměřených hodnotách v ženských a mužských soutěžních

108 tenisových utkáních. Nelze tedy ani určit, zda psychologické momentum působí více na muže nežli na ženy.

Celkově to vypadá, že z výše popsaného důvodu bude do budoucnosti velice těžké nalézt model, který by adekvátně dokázal rozdílnost v působení psychologického momenta na psychiku tenisových hráček a tenisových hráčů v průběhu soutěžního utkání objektivně porovnat. V navazujících studích je naopak snadné pokračovat ve studiu jednotlivých „Turning Pointů“ (jak už v ženském, tak v mužském profesionálním tenise). „Turning Pointů“ pro vznik psychologického momenta jeví se být neomezeno. Tato studie ve svých výsledcích poukázala na úroveň kritičnosti několika z nich. Čím více „Turning Pointů“ v průběhu tenisového utkání bude vědecky popsáno, tím více pochopíme úlohu psychologického momenta nejen v tomto sportu. V rámci působení v této studii již definovaných „Turning Pointů“ na následné psychologické momentum můžeme v budoucnu například prověřit potenciální diferenciaci odvráceného mečbolu na returnu a na servise.

5. 3 Intervenující proměnné

Na první pohled se může zdát, že psychologické momentum vázané na neproměněné příležitosti reprezentované „Turning Pointy“ vázanými na skóre (Soares, 2017) se ve výsledcích této studie příliš neprojevilo, mnohokrát nebylo statatisticky ani prokázáno a když už ano, nejednalo se o příliš vysoké pravděpodobnosti, které jej zastupovaly. Když vynecháme možná vysvětlení například v podobě nedostatečné statistické síly výzkumných dat, můžeme říci, že psychologické momentum není důležitým faktorem soutěžních utkání tenisových profesionálů?

Lze se domnívat, že spouštěče psychologického momenta v průběhu soutěžního tenisového utkání skýtají mnohem komplexnější proces, než s jakým přichází tenisoví experti a někteří vědci ve výstupech zabývajících se psychologickým momentem v průběhu soutěžních utkání tenisových profesionálů. Nevíme do jaké míry je jaký spouštěč psychologického momenta kritický, tj. do jaké míry ovlivňuje intenzitu a trvání psychologického momenta. Jak se ve výsledcích studie ukázalo, předpoklad mečbolu jako nejkritičtějšího „Turning Pointu“ (Higham, 2000, Gallwey, 2015), který ovlivňuje vznik psychologického momenta nejvíce, se nepotvrdil (v mužských utkáních) a to dokonce ani v přítomnosti pouze jednoho konkurenta

109

(„Turning Pointu“ v podobě brejkového manka). To vyvolává otázku, zda existují i kritičtější „Turning Pointy“ a jak jsou vůbec reálně kritické touto studií nadefinované „Turning Pointy“.

Psychologických faktorů vstupujících do průběhu soutěžního tenisového utkání může být několik. Studií zkoumaná psychologická momenta mohla být v průběhu rozhodujícího setu snadno interferována mnohými nově objevivšími „Turning Pointy“, jež se mohly v některých případech projevit i silnějšími vlivy. Působit na psychologické momentum v rozhodujícím setu mohly také vlivy „Vítězného efektu“ z posledních utkání nebo ze vzájemné vítězné bilance mezi oběma tenisovými soupeři (Page & Coates, 2017, Van Doorn et al., 2003).

Za nepříliš přesvědčivým projevem psychologického momenta v průběhu soutěžních utkání by se mohla schovávat také mentální odolnost dnešních profesionálních sportovců. Mentální odolnost souvisí s lidskými vlastnostmi, jako jsou motivace, sportovní inteligence, nezdolnost, fyzická odolnost, zodpovědnost, efektivní coping, osobní hodnoty, sebevědomí, sebekontrola, pozitivní přístup, touha po úspěchu (Connaughton et al., 2011; Gucciardi et al. 2015; Gucciardi et al., 2015). Důležitá je pro úspěch sportovce i stabilita, soutěživost, ambicióznost a agresivita (Tod et al., 2012; Vealey, 2002; Cox, 2007). Vedlejší poznatky této studie (viz Příloha č. 5) poukazují na to, že různí tenisoví hráči reagují na psychologická momenta v průběhu soutěžních utkání různým způsobem, což pouze potvrzuje myšlenku, že osobnost sportovce a mentální dovednosti hrají v čití psychologického momenta důležitou roli (Briki et al. 2012; Jones & Harwood, 2008; Moesch & Apatzsch, 2012; Taylor & Demick, 1994). Stále se zdokonalující mentální techniky a výzkum mentální odolnosti (Gucciardi et al., 2015) se v dnešním profesionálním sportovním světě projevují čím dál častějším angažováním sportovních psychologů a mentálních trenérů (Mathers, 2017), kteří mají za cíl posílit resistenci profesionálního sportovce vůči psychologickým aspektům sportovního utkání, jako jsou právě například vlivy psychologických moment, zejména tedy těch negativních. Můžeme tedy předpokládat, že většina dnešních tenisových profesionálů je psychicky, mentálně poměrně odolná a mohla by být schopna v průběhu soutěžních tenisových utkání eliminovat vlivy psychologického momenta.

Dalším nezanedbatelným faktorem, pravděpodobně i úzce souvisejícím s tématikou mentální odolnosti, jenž by se potenciálně mohl účastnit na eliminaci vlivů psychologického momenta, je nabytá dovednost čelit psychologickému momentu z dlouhodobé praxe neboli zkušenost profesionálního tenisového hráče. Zkušenost ovlivňuje vnímání psychologického momenta

110

(Briki et al., 2013; Den Hartigh et al., 2014; Garnignon et al., 2010). Zkušený tenisový hráč umí lépe uchopit pozitivní psychologické momentum a lépe čelit nástrahám negativního psychologického momenta (Gallwey, 2015). Profesionální tenisoví hráči a hráčky odehrají ročně v průměru přes 70 soutěžních utkání (ATP, 2018; WTA, 2018), dá se tedy předpokládat, že takzvanými zkušenými tenisovými hráči se stanou po pár sezónách na profesionálním okruhu téměř všichni.

Psychologické momentum má obvykle kratší trvání (Gernigon et al., 2002). Předpokladaný efekt (v této studii zkoumaných „Turning Pointů“) ve formě pozitivního nebo negativního psychologického momenta se tedy očekával zejména na počátku třetího setu. Čekala se tedy zejména zvýšená pravděpodobnost vytvoření si náskoku v průběhu prvních gamů rozhodujícího setu pro hráče v pozitivním psychologickém momentu a zároveň zvýšená pravděpodobnost vytvoření si deficitu pro hráče v negativním psychologickém momentu. V konečném důsledku se tyto náskoky a deficity měly projevit i ve finálním výsledku utkání. Vzhledem ke všem možným interferencím a ke skutčnosti, že se tento fenomén i přes svou přítomnost nemusí výsledkově vůbec projevit (Vallerand et al., 1988; Kerick et al., 2000; Tylor & Demick, 1994), předvídané náskoky a deficity nemusely v mnoha případech vůbec vzniknout anebo mohly být případně často s průběhem finálního setu „smazány“.

Přesto všechno se v některých případech vliv psychologického momenta na průběh tenisového utkání dokázal statisticky signifikantně projevit. Nemůžeme si tedy v žádném případě s jistotou troufnout říct, že psychologické momentum není důležitým faktorem soutěžního utkání tenisových profesionálů. Ba naopak, spíše můžeme říci, že je psychologické momentum natolik silným faktorem, aby dokázalo znatelným způsobem ovlivňovat výsledky soutěžních utkání tenisových profesionálů.

V navazujících studiích psychologického momenta v tenise je však nezbytné tento vliv psychologického momenta na průběh soutěžního utkání profesionálních tenistů upřesnit právě v kontextu intervenujících proměnných, kterými v této studii mohly být například problematika délky psychologického momenta, zkušenost tenisových profesionálů, mentální odolnost tenisových profesionálů či vliv „vítězného efektu“ na psychologické momentum a další. Navazující studie by v problematice intervence zkušenosti vůči psychologickému momentu mohla prověřit, v podobném schématu jako má tato studie, rozdíly mezi profesionálními tenisovými hráči a příležitostnými, amatérskými tenisovými

111 hráči. V oblasti mentální odolnosti a jejím možném rušivém vlivu na intenzitu psychologického momenta může pomoci objasnit tuto tématiku studie, v níž se tenisovým profesionálům pomocí dotazníků změří hodnoty mentální odolnosti, následně by se v podobném schématu, jako byla navržena tato studie, porovnalo, zda mentálně méně odolní tenisté podléhají spíše vlivům psychologického momenta oproti tenisovým hráčům mentálně odolnějším. Tématika délky psychologického momenta by mohla být lépe uchopena, kdyby výsledky této studie, tj. výsledky třetího setu, byly porovnány například pouze s výsledky prvních čtyř gamů rozhodujícího setu ve stejném schématu, jaký byl použitý pro tuto práci. Problematice psychologického momenta zajisté pomůžou i další výzkumy, které prozkoumají i jinou formu psychologického momenta nežli právě psychologické momentum vázané na neproměněné příležitosti tenisového hráče. V neposlední řadě by tezaurus poznatků o psychologickém momentu mohly rozšířit navazující studie zkoumající vlivy „vítězného efektu“ na psychologické momentum. Například v modelu, kde by k současnému schématu této studie přibyla ještě jedna proměnná v podobě vzájemné vítězné bilance tenisových soupeřů před takovým soutěžním utkáním.

5. 4 Diskutabilní operacionalizaci

Operacionalizace psychických fenoménů, včetně psychologického momenta je velice obtížnou zaléžitostí (Burke et al, 2003; Iso-Ahola & Dotson, 2014). Touto studií navržené „Turning Pointy“ jsou tenisovými experty považované za nejkritičtější pro vznik psychické výhody nebo psychické nevýhody tenisových hráčů v průběhu soutěžního utkání (Higham, 2000; Gallwey, 2015), ve své podobě reprezentují neproměněné příležitosti, které jsou i podle samotných tenisových profesionálů spouštěčem psychologického momenta (Soares, 2017). Oba „Turning Pointy“ splňují kritérium definice psychologického momenta, čímž je signifikantní progrese nebo regrese k vytyčenému cíli (Adler, 1981; Gernigon et al., 2010; Markman & Guenther, 2007; Vallerand et al., 1988). Z hlediska operacionalizace fenoménu psychologického momenta se touto studií navržená forma zdá jako adekvátní. Z důvodu nedostatku studií v problematice psychologického momenta v tenisovém prostředí a zejména vzhledem k téměř úplné absenci kvantitativních studií psychologického momenta v průběhu soutěžních utkání tenisových profesionálů se touto studií navržená forma operacionalizace modelu psychologického momenta jevila jako ideální pilotní model k pochopení této zajímavé tématiky sportovní a tenisové psychologie.

112

Ovšem právě z důvodu, že stanovená operacionalizace psychologického momenta pro tuto kvantitativní studii je originál, který nebyl nikdy předtím použit ani testován, přirozeně vyvstává otázka, jestli je použitý konstrukt validní nebo nevalidní. Právem můžeme polemizovat, že by hlavním zkoumaným faktorem nemuselo být psychologické momentum, skrytým a pravým zkoumaným faktorem by mohla být celková kvalita tenisového hráče, což připouští ve svých literárních dílech o psychologickém momentu v průběhu tenisového utkání i samotní tenisoví experti. Podle těchto expertů jsou kvalitnější tenisoví hráči a tenisové hráčky schopni častěji využívat pozitivní vlivy promarněných příležitostí, odvracet negativní vlivy promarněných příležitostí, častěji „trestat“ promarněné příležitosti a příliš promarněné příležitosti v průběhu soutěžního tenisového utkání neprodukovat (Higham, 2000; Gallwey, 2015). Potenciálně by tedy v celkovém měřítku mohly (pro hypotézy této studie definované) „Turning Pointy“ spouštět spíše kvalitnější tenisoví hráči a následná výsledková změna by posléze mohla být silně spojena s celkovými schopnostmi profesionálních tenistů.

Náležitost operacionalizace touto studií užitých modelů pro výzkum psychologického momenta bude potřeba v budoucnu dále prověřit. Zda je psychologické momentum v průběhu soutěžního tenisového utkání samostatným faktorem se schopností určovat a ovlivlovňovat výsledky zápasů tenisových profesionálů nebo zda je psychologické momentum pouze přídružným projevem celkové kvality tenisového hráče, se můžeme pokusit ověřit například v modelu, kdy v podobném schématu, jako byla formulována tato studie, porovnáme pouze utkání kvalitativně vyrovnaných hráčů (pomocí žebříčkového postavení, aktuální formy nebo vzájemné bilance). Pokud by se v takovémto modelu nevyskytly předpokládané vlivy psychologického momenta na zisk rozhodujícího setu, mohli bychom s vysokou pravděpodobností označit operacionalizaci psychologického momenta v této výzkumné studii za nevalidní, jelikož by se ukázalo, že tato studie primárně zkoumala vliv celkové kvality tenisových profesionálů. Naopak v případě, že by se i v takovém modelu vyskytly předpokládané vlivy psychologického momenta na zisk rozhodujícího setu, mohli bychom s vysokou pravděpodobností označit operacionalizaci psychologického momenta za validní a psychologické momentum bychom následně mohli formálně považovat za silný faktor ovlivňující průběh a výsledek soutěžních tenisových utkání (za samostatný faktor, jenž není primárně závislý na ostatních činitelích, zejména tedy na celkové kvalitě tenisových profesionálů).

113

6 Závěr

Fenomén psychologického momenta je jednou z populárnějších problematik současné sportovní psychologie. Ačkoliv v počátcích výzkumů této tématiky někteří skeptici nepovažovali psychologické momentum za reálný fenomén a pochybovali o jeho vlivu na sportovní výkon jedinců, díky rozmachu sportovní psychologie v posledním desetiletí přibylo mnoho nových studií zabývající se psychologickým momentem, které přináší nejen důkazy o jeho existenci a vlivu na výkon sportovce, ale také mnoho dalších užitečných poznatků pro psychologii jako vědní obor. Většina odvětví sportu však stále potřebují širší základnu poznatků o tomto fascinujícím fenoménu. Tato studie zkoumala psychologické momentum napříč soutěžními utkáními tenisových profesionálů.

Pro chybějící kvantitativní zakotvení psychologického momenta v tenise tato studie statisticky prozkoumala výskyt psychologického momenta napříč více než 30 000 soutěžními utkáními tenisových profesionálů, aby prověřila potenciální vliv psychologického momenta na průběh ženských a mužských soutěžních tenisových klání. Hlavním cílem studie bylo zjistit, zda je psychologické momentum v průběhu soutěžního tenisového utkání natolik silným faktorem, že je schopné znatelným způsobem ovlivňovat klání tenisových profesionálů i výsledkově. Dalším cílem studie bylo blíže pochopit povahu spouštěčů psychologického momenta v průběhu soutěžních utkání a porovnat možné odlišnosti mezi působením psychologického momenta na ženské tenisové profesionálky a mužské tenisové profesionály. Fenomén psychologického momenta byl reprezentován pomocí modelu vázaného na neproměněné příležitosti.

Výsledky touto studií provedené statistické analýzy sebou přinesly zajímavé informace. Ukázalo se, že promarněná příležitost v podobě nevyužitého alespoň jednoho mečbolu v druhém setu ženského soutěžního tenisového utkání spouští v případném třetím setu psychologické momentum, jež má schopnost s nejvyšší pravděpodobností ovlivnit konečný výsledek takového ženského utkání. Projevilo se také, že promarněná příležitost v mužských soutěžních tenisových utkáních v podobě nevyužitého alespoň dvougamového náskoku ve druhém setu nebo nevyužité šance dopodávat tenisové utkání do vítězného konce v závěru druhého setu spouští v případném třetím setu psychologické momentum, jež má s nejvyšší pravděpodobností schopnost ovlivnit konečný výsledek takového mužského tenisového

114 utkání. V některých případech se psychologické momentum neprojevilo tak, jak hypotézy předpokládaly, to sebou přináší podklad k potřebným navazujícím studiím, zejména k prověření mnohých intervenujících proměnných. Výstupy této práce upozornily obzvláště na potenciálně velmi odlišně prožívanou strukturu soutěžního tenisového utkání mezi ženskými profesionálkami a mužskými profesionály. Z tohoto důvodu vzniká nejen v rámci psychologického momenta podmět k otázce, do jaké míry nebo zda je vůbec objektivně možné vzájemně porovnávat data ze soutěžních utkání tenisových profesionálek a data ze soutěžních utkání tenisových profesionálů.

Tato studie v rámci psychologie sportu pomohla rozšířit základnu informací o fenoménu psychologického momenta. Vliv psychologického momenta na výsledky soutěžních utkání tenisových profesionálů i tenisových profesionálek byl signifikantně zaznamenán. Pro lepší pochopení a ukotvení problematiky psychologického momenta budou v budoucnu stále nezbytné mnohé další navazující práce.

115

7 Literatura

Adams, R. M. (1995). Momentum in the performance of professional pocket billiards players. International Journal of Sports Psychology, 26, 580-587.

Adler, A. (1927). Praxis und Thoerie der Individualpsychologie. Berlin: Springer-Verlag.

Adler, P. (1981). Momentum: A theory of social action. Beverly Hills, CA: Sage.

Adler, P., & Adler, P. A. (1978). The role of momentum in sport. Urban Life, 7, 153–175.

Alistair, H., Harwood, C., Cale, A. (2005). Momentum in soccer. London: Coachwise.

Andersen, M. (2011). Who’s mental, who’s tough and who’s both? Mutton constructs dressed as lamb. In D. Gucciardi & S. Gordon (Eds.), Mental toughness in sport: Developments in theory and research (pp. 69–88). Oxon: Routledge.

Anderson, A. G., Mahoney, C., & Robinson, P. (2002). Evaluating the effectiveness of applied sport psychology practice: Making the case for a case-study approach. The Sport Psychologist, 16, 432–453.

Andrew, R. J., & Rogers, L. J. (1972). Testosterone, search behaviour and persistence. Nature, 237 (5354), 343–346.

Anshel, M. H., Kim, K.W., Kim, B.H., Chang, K.J., & Eom, H.J. (2001). A model for coping with stressful events in sport: Theory, application and future directions. International Journal of Sport Psychology, 32, 43–75.

Apesteguia, J., Palacios-Huerta, I. (2010). Psychological pressure in competitive environments: evidence from a randomized natural experiment. American Economic Review, 100 (5), 2548–2564.

Atienza, F. L., Balaguer, I., & Garcia-Merita, M. L. (1998). Videomodelling and imaging training on performance of tennis service of 9- to 12- year old children. Perceptual and Motor Skills, 87, 519–529.

Atkinson, J. W. (2000). Motivational determinants of risk-taking behavior. In Higgins, E. T., Kruglanski, A. W. (Eds.) Motivational science: Social and personality perspectives (pp. 191- 201). Philadelphia: Psychology Press.

116

ATP. (2018, February, 27). Next gen. Dostupné z https://www.atpworldtour.com/en/news/nextgen

ATP. (2018, February, 27). Rulebook. Dostupné z http://www.atpworldtour.com/en/corporate/rulebook

ATP. (2018, February, 27). Statistics. Dostupné z http://www.atpworldtour.com/en/stats

ATP. (2018, February, 27). Results-archive. Dostupné z http://www.atpworldtour.com/en/scores/results-archive

Beaton, A., Thompson, S. A., & Kutz, S. (2014). A look at how the year-to-date earnings for the No. 1 and No. 32 highest earners stack up in tennis — and a selection of other sports. Wall Street Journal. Dostupné z http://www.wsj.com/public/page/archive-2014-1-1.html

Bell, J., Hardy, L., & Beattie, S. (2013). Enhancing mental toughness and performance under pressure in elite young cricketers: A 2-year longitudinal intervention. Sport, Exercise, and Performance Psychology, 2, 281–297.

Bernstein, I. S., Gordon, T. P., & Rose, R. M. (1989). The interaction of hormones, behavior, and social context in nonhuman primates. In B. B. Svare (Ed.), Hormones and aggressive behavior (pp. 553–561).

Boissy, A., & Bouissou, M. F. (1994). Effects of androgen treatment on behavioral and physiological responses of heifers to fear-eliciting situations. Hormones and Behavior, 28 (1), 66–83.

Bollettieri, N. (2017). Bollettieriho tenisová škola. Praha: Grada.

Booth, A., Shelley, G., Mazur, A., Tharp, G., & Kittok, R. (1989). Testosterone, and winning and losing in human competition. Hormones and Behavior, 23 (4), 556–571.

Bowers, C. (2017). Roger Federer. Praha: Omega.

Brams, S. J., Ismail, M. S. (2017). Making the rules of sports fairer. SIAM Review, Dostupné z https://www.siam.org/journals/sirev.php

Briki, W., Den Hartigh, R. J. R., Hauw, D., & Gernigon, C. (2012). A qualitative exploration of the psychological contents and dynamics of momentum in sport. International

117

Briki, W., Den Hartigh, R. J. R., Markman, K. D., & Gernigon, C.(2014). How do supporsters percieve positive and negative psychological momentum changes during a cycling competition? Psychology of Sport and Excercise, 15(2), 216-221.

Briki, W., Den Hartigh, R. J. R., Markman, K. D., Micallef, J-P., & Gernigon, C. (2013). How psychological momentum changes in athletes during a sport competition. Psychology of Sport and Exercise, 14, 389–396.

Bruno, T., Adamczyk, G. (2013). Řeč těla. Praha: Grada.

Burke, K. L., Aoyagi, M. W., Joyner, A. B. & Burke, M. M. (2003). Spectators’ perceptions of positive momentum while attending NCAA men’s and women’s basketball regular season contests: Exploring the antecedents-consequences model. Athletic Insight – The Online Journal of Sport Psychology, 5 (3). Dostupné z http://www.athleticinsight.com/Vol5Iss3/SpectatorsMomentumPerceptions.htm

Burke, K. L., Edwards, T. C., Weigand, D. A., & Weinberg, R. S. (1997). Momentum in sport: A real or illusionary phenomenon for spectators. International Journal of Sport Psychology, 28, 79–96.

Burke, K. L., Houseworth, S. (1995). Structural charting and perception of momentum in intercollegiate volleyball. Journal of Sport Behavior, 18, 167-181.

Burton, D., Pickering, M., Weinberg, R., Yukelson, D., & Weigand, D. (2010). The competitive goal effectiveness paradox revisitied: Examining the goal practices of prospective Olympic athletes. Journal of Applied Sport Psychology, 22, 72–86.

Caddick, N., & Ryall, E. (2012). The social construction of ‘mental toughness’ – A fascistoid ideology? Journal of the Philosophy of Sport, 39, 137–154.

Caillois, R. (1998). Hry a lidé. Praha: Ypsilon.

Carre, J. M., & Putnam, S. K. (2010). Watching a previous victory produces an increase in testosterone among elite hockey players. Psychoneuroendocrinology, 35 (3), 475–479.

Carre, M. J., McCormick, Ch. M. (2008). Aggressive behavior and change in salivary testosterone concentrations predict willingness to engage in a competitive task. Hormones & Behavior, 54 (3), 403–409.

118

Clark, N. (2014). Sportovní výživa. Praha: Grada.

Coates, J. M., & Herbert, J. (2008). Endogenous steroids and financial risk taking on a London trading floor. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 105 (16), 6167–6172.

Coelho, R. W., Campos, W., Da Silva, S. G., Okazaki, F. H. A., & Keller, B. (2007). Imagery intervention in open and closed tennis motor skill performance. Perceptual and Motor Skills, 105, 458–468.

Cohen-Zada, D., Kreme, A., Shapir, O. M. (2018). Testing the Effect of Serve Order in Tennis Tiebreak. Journal of Economic Behavior and Organization, 146, 106-115.

Cohen-Zada, D., Krumer, A., Shtudiner, Z. (2017). Psychological momentum and gender. Journal of Economic Behavior and Organization, 135, 66-81.

Cole, B. (2012). Sport Psychology: A short history and overview of a field whose time has come, and how it can help you in your sport. Dostupné z http://www.mentalgamecoach.com/articles/SportPsychology.html

Collins, B. (2010). The Bud Collins History of Tennis: An Authoritative Encyclopedia and Record Book. New York: New chapter press.

Colzato, L. S., Szapora, A., Pannekoek, J. N., & Hommel, B. (2013). The impact of physical exercise on convergent and divergent thinking. Frontiers in human neuroscience, 7, 824.

Connaughton, D., Hanton, S., & Jones, G. (2010). The development and maintenance of mental toughness in the world’s best performers. The Sport Psychologist, 24, 168–193.

Connaughton, D., Thelwell, R., & Hanton, S. (2011). Mental toughness development: Issues, practical implications and future directions. In D. Gucciardi & S. Gordon (Eds.), Mental toughness in sport: Developments in theory and research (pp. 135–162). New York, NY: Routledge.

Connaughton, D., Wadey, R., Hanton, S., & Jones, G. (2008). The development and maintenance of mental toughness: Perceptions of elite performers. Journal of Sports Sciences, 26, 83–95.

119

Cornelius, A. E., Silva, J. M., Conroy, D. E. & Petersen, G. (1997). The projected performance model: relating cognitive and performance antecedents of psychological momentum. Perceptual and Motor Skills, 84, 475-485.

Coulter, T., Mallett, C., & Gucciardi, D. (2010). Understanding mental toughness in Australian soccer: Perceptions of players, parents, and coaches. Journal of Sports Sciences, 28, 699–716.

Cowden, R. G. (2016). Competitive Performance Correlates of Mental Toughness in Tennis: A Preliminary Analysis. Perceptual & Motor Skills, 123 (1), 341-360.

Cowden, R. G., Fuller, D. K., & Anshel, M. H. (2014). Psychological predictors of mental toughness in elite tennis: An exploratory study in learned resourcefulness and competitive trait anxiety. Perceptual and Motor Skills, 119, 661–678.

Cox, R. H. (2008). Sport Psychology: Concept and Applications. New York City: McGraw- Hill.

Crespo, M., & Miley, D. (2003). Tenisový trénerský manuál 2. stupně (pro vrcholové trenéry). Olomouc: Univerzita Palackého.

Creswell, J. W. (2008). Research design: Qualitative, quantitative, and mixed methods approaches (3rd ed). Thousand Oaks, CA: Sage Publications.

Crust, L. & Nesti, M. (2006). A review of psychological momentum in sports: why qualitative research is needed. Athletic Insight, 8(1). 1-15.

Crust, L., & Keegan, R. (2010). Mental toughness and attitudes to risk-taking. Personality and Individual Differences, 49, 164–168.

Cueva, C., Roberts, R., Spencer, T., Rani, N., Tempest, M., Tobler, P. N., Herbert, J., Rustichini, A. (2015). Cortisol and testosterone increase financial risk taking and may destabilize markets. Scientific Report, 5. Dostupné z https://www.nature.com/articles/srep11206

Czikszentmihalyi, M. (1975). Beyond Boredome and Anxiety. San Francisco: Jossey-Bass.

Czikszentmihalyi, M. (1996). O štěstí a smyslu života. Praha: Lidové noviny

120

Černý, J. (1968). Fotbal je hra. Praha: Československý spisovatel.

Davis, E. S., & Marler, C. A. (2003). The progesterone challenge: Steroid hormone changes following a simulated territorial intrusion in female Peromyscus californicus. Hormones and Behavior, 44 (3), 185–198.

Davis, K. (1991). Performance enhancement programme for a college tennis player. International Journal of Sport Psychology, 22, 140–161.

Deci E. L, Ryan R. M. (2000).Intrinsic and Extrinsic Motivation: Classic Definitions and New Directions. Contemporary Educational Psychology, 25, 54 -67.

Ryan, R. M., & Deci, E. L. (2000). Self-determination theory and the facilitation of intrinsic motivation, social development, and well-being. American Psychologist, 55, 68-78.

Defrancesco, C., & Burke, K.L. (1997). Performance enhancement strategies used in a professional tennis tournament. International Journal of Sport Psychology, 28, 185–195.

Den Hartigh, R. J. R., Gernigon, C., Van Yperen, N. W., Marin, L., & Van Geert, P. L. C. (2014). How psychological and behavioral team states change during positive and negative momentum. PLoS One, 9(5), 978 -987.

Den Hartigh, R. J. R., Van Geert, P. L. C., Van Yperen, N. W., Cox, R. F. A., Gernigon, C. (2016). Psychological Momentum During and Across Sports Matches: Evidence for Interconnected Time Scales. Journal of Sport & Excercise Psychology, 38, 82-92.

Dijkstra, P. D., Schaafsma, S. M., Hofmann, H. A., & Groothuis, T. G. (2012). Winner effect' without winning: Unresolved social conflicts increase the probability of winning a subsequent contest in a cichlid fish. Physiology & Behavior, 105 (2), 489–492.

Drees, M., & Mack, M. (2012). An examination of mental toughness over the course of a competitive season. Journal of Sport Behavior, 35, 377–386.

Driska, A., Kamphoff, C., & Armentrout, S. (2012). Elite swimming coaches’ perceptions of mental toughness. The Sport Psychologist, 26, 186–206.

Duda, J. L. (1989). Relationship between task and ego orientation and the perceived purpose of sport among high school athletes. Journal of Sport and Exercise Psychology, 11 (3), 318- 335.

121

Duda, J. L., & Ntoumanis, N. (2003). Correlates of achievement goal orientations in physical education. International Journal of Educational Research, 39 (4-5), 415–436.

Dugatkin, L. A. (2013). Principles of animal behavior. New York: W. W. Norton.

Edwards, D. A., Wetzel, K., Wyner, D. R. (2006). Intercollegiate soccer: saliva cortisol and testosterone are elevated during competition, and testosterone is related to status and social connectedness with team mates. Physiology & Behavior. 87 (1), 135–143.

perception of psychological momentum. Journal of Sport & Exercise Psychology, 20, 311– 320.

Elias, M. (1981). Serum cortisol, testosterone, and testosterone-binding globulin responses to competitive fighting in human males. Aggressive Behavior, 7 (3), 215–224.

Fawcett, T. W., & Johnstone, R. A. (2010). Learning your own strength: Winner and loser effects should change with age and experience. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 277 (1686), 1427–1434.

Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.

Fernandez-Fernandez, J., Sanz-Rivas, D., & Mendez-Villaneuva, A. (2011). A review of the activity profile and physiological demands of tennis match play. Strength and Conditioning Journal, 31, 15–26.

Ferrauiti, A., Maier, P., Weber, K. (2016). Tenisový trénink – Příručka pro trenéry. Olomouc: Zháněl.

Flake, C. R., Dufur, M. J., & Moore, E. L. (2013). Advantage men: The sex pay gap in professional tennis. International Review for the Sociology of Sport, 48, 366–376.

Fletcher, D., & Fletcher, J. (2005). A meta-model of stress, emotions and performance: Conceptual foundations, theoretical framework, and research directions. Journal of Sports Sciences, 23, 157–158.

122

Franken, R. E. (2006). Human motivation. Stamford: Thomson/Wadsworth.

Franz, M., McLean, E., Tung, J., Altmann, J., & Alberts, S. C. (2015). Self-organizing dominance hierarchies in a wild primate population. Proceedings of the Royal Society Series B, 282 (1814).

Fuxjager, M. J., Oyegbile, T. O., & Marler, C. A. (2011). Independent and additive contributions of postvictory testosterone and social experience to the development of the winner effect. Endocrinology, 152 (9), 3422–3429.

Gallwey, T. (2015). The Inner Game of Tennis. London: Pan MacMillan.

Garcia, M. J., Murphree, J., Wilson, J., & Earley, R. L. (2014). Mechanisms of decision making during contests in green anole lizards: Prior experience and assessment. Animal Behaviour, 92, 45–54.

Gernigon, C., Briki, W., & Eykens, K. (2010). The dynamics of psychological momentum in sport: The role of ongoing history of performance patterns. Journal of Sport & Exercise Psychology, 32, 377–400.

Gernigon, C., Yvelin, N., Delignières, D., Ninot, G., & d’Arripe-Longueville, F. (2002). A dynamic approach to the variations in the perception of control, anxiety, and self-confidence, and in their patterns of synchronization during time-out in sport. Journal of Sport & Exercise Psychology, 24, 62.

Gescheit D. T., Cormack S. J. Reid, M. & Duffield, R. (2015). Consecutive Days of Prolonged Tennis Match Play: Performance, Physical, and Perceptual Responses in Trained Players. International Journal of Sports Physiology and Performance, 10, 913 -920.

Gilovich, T., Vallone, R., & Tversky, A. (1985). The hot hand in basketball: On the misperception of random sequences. Cognitive Psychology, 17(3), 295–314.

Gladue, B. A., Boechler, M., & McCaul, K. D. (1989). Hormonal response to competition in human males. Aggressive Behavior, 15 (6), 409–422.

Golby, J., & Sheard, M. (2004). Mental toughness and hardiness at different levels of rugby league. Personality and Individual Differences, 37, 933–942.

123

Goldfried, M. R., & Wolfe, B. E. (1996). Psychotherapy practice and research: Repairing a strained alliance. The American Psychologist, 51, 1007–1016

Gonzalez-Diaz, J., Gossner, O., & Rogers, B.W. (2012). Performing best when it matters most: Evidence from professional tennis. Journal of Economic Behavior & Organization, 84, 767–781.

González-Díaz, J., Palacios-Huerta, I. (2016). Cognitive performance in competitive environments: evidence from a natural experiment. Journal of Public Economics,. 139, 40– 52.

Gracz, J., Sankowski, T. (2007). Psychology of sport activity. Poznan: AWF.

Granic, I., & Patterson, G.R. (2006). Toward a comprehensive model of antisocial development: a dynamic systems approach. Psychological Review, 113, 101–131.

Gucciardi, D. F., & Gordon, S. (2009). Revisiting the performance profile technique: Theoretical underpinnings and application. The Sport Psychologist, 23, 93–117.

Gucciardi, D. F., Jackson, B., Hanton, S., & Reid, M. (2015). Motivational correlates of mentally tough behaviours in tennis. Journal of Science and Medicine in Sport, 18, 67–71.

Gucciardi, D., Hanton, S., Gordon, S., Mallett, C., & Temby, P. (2015). The concept of mental toughness: Tests of dimensionality, nomological network, and traitness. Journal of Personality, 83, 26–44.

Gucciardi, D., Jackson, B., Hodge, K., Anthony, A., & Brooke, L. (2015). Implicit theories of mental toughness: Relations with cognitive, motivational, and behavioral correlates. Sport, Exercise, and Performance Psychology, 4, 100–112.

Haberl, P., & Peterson, K. (2006). Olympic-size ethical dilemmas: Issues and challenges for sport psychology consultants on the road and at the Olympic Games. Ethics & Behavior, 16, 25–40.

Hamilton, W. (1964). The genetical evolution of social behaviour. Journal of Theoretical Biology, 7(1), 1-16.

Hanin, Y. L. (2000). Individual zones of optimal functioning (IZOF) model. In Y.L. Hanin (Ed.), Emotions in Sport (pp. 65–89). Leeds, UK: Human Kinetics.

124

Hardy, J. (2006). Speaking clearly: A critical review of the self-talk literature. Psychology of Sport and Exercise, 7, 81–97.

Harmison, R. (2011). A social-cognitive framework for understanding and developing mental toughness in sport. In D. Gucciardi & S. Gordon (Eds.), Mental toughness in sport: Developments in research and theory (pp. 47–68). Abingdon, Oxon: Routledge.

Hegazy, K., Sherif, A. M., & Houta, S. S. (2015). The effect of mental training on motor performance of tennis and field hockey strokes in novice players. Advances in Physiology Education, 5, 77–83.

Higham, A (2000). Momentum: The hoden force in tennis. Oxford: Meyer and Meyer Sport.

Horsburgh, V., Schermer, J., Veselka, L., & Vernon, P. (2009). A behavioural genetic study of mental toughness and personality. Personality and Individual Differences, 46, 100–105.

Hsu, Y., & Wolf, L. L. (2001). The winner and loser effect: What fighting behaviours are influenced? Animal Behaviour, 61 (4), 777–786.

Huhman, K. L., Solomon, M. B., Janicki, M., Harmon, A. C., Lin, S. M., Israel, J. E., & Jasnow, A. M. (2003). Conditioned defeat in male and female Syrian hamsters. Hormones and Behavior, 44 (3), 293–299.

Hurd, P. L. (2006). Resource holding potential, subjective resource value, and game theoretical models of aggressiveness signalling. Journal of Theoretical Biology, 241 (3), 639– 648.

Chelimsky, E. (1997). The coming transformation in evaluation. In E. Chelimsky & W. Shadish (Eds.), Evaluation for the 21st century (pp. 1–26). Thousand Oaks, CA: Sage.

Ingels, J. S., Fitzpatrick, S.J., & Rhodius, A. (2016). A novel approach to investigating basketball experts’ perceptions of the hot hand. Journal of Sport Behavior, 39 (2), 160–179.

Iso-Ahola, S. E. & Mobily, K. (1980). “Psychological Momentum”: A phenomenon and an empirical (unobtrusive) validation of its influence in a competitive sport tournament. Psychological Reports, 46, 391-401.

Iso-Ahola, S. E., & Dotson, C. O. (2014). Psychological momentum: Why success breeds success. Review of General Psychology, 18, 19–33.

125

ITF. (2018, February, 27). Pro Circuit. Dostupné z http://www.itftennis.com/procircuit/home.aspx

ITF (2018). Rulebook. Dostupné z http://www.itftennis.com/procircuit/about-pro-circuit/rules- regulations.aspx

Jackson, S. A. (2000). Joy, fun, and flow state in sport. In Y. Hanin (Ed.), Emotions in Sport (pp. 135-156). Champaign, IL: Human Kinetics.

Jarvis, M. (1999). Sport Psychology. London: Taylor & Francis.

Jennings, D. J., Carlin, C. M., & Gammell, M. P. (2009). A winner effect supports third-party intervention behaviour during fallow deer, Dama dama, fights. Animal Behaviour, 77 (2), 343–348.

Jiménez, M., Manuel, R. A., & Alvero-Cruz, J. R. (2012). Effects of victory and defeat on testosterone and cortisol response to competition: Evidence for same response patterns in men and women. Psychoneuroendocrinology, 37 (9), 1577–1581.

Johnston, S. H., & Farber, B. A. (1996). The maintenance of boundaries in psychotherapeutic practice. Psychotherapy (Chicago, Ill.), 33, 391–402.

Jones, A. M. (2007). Panel data methods and applications to health economics. In T. C. Mills, & K. Petterson (Eds.), Palgrave handbook of econometrics.

Jones, G., Hanton, S., & Connaughton, D. (2002). What is this thing called mental toughness? An investigation of elite sport performers. Journal of Applied Sport Psychology, 14, 205–218.

Jones, G., Hanton, S., & Connaughton, D. (2007). A framework of mental toughness in the world’s best performers. The Sport Psychologist, 21, 243–264.

Jones, M. I., & Harwood, C. (2008). Psychological momentum within competitive soccer: Players’ perspectives. Journal of Applied Sport Psychology, 20, 57–72.

Journal of Sport Psychology, 43, 365–384.

Kasumovic, M. M., Elias, D. O., Sivalinghem, S., Mason, A. C., & Andrade, M. C. (2010). Examination of prior contest experience and the retention of winner and loser effects. Behavioral Ecology, 21 (2), 404–409.

126

Keegan, R. J. (2016). Being a Sport Psychologist. London, England: Palgrave.

Kelso, J. A. S. (1995). Dynamic patterns: The self-organization of brain and behavior. Cambridge, MA: MIT Press.

Kerick, S. E., Iso-Ahola, S. E., & Hatfield, B. D. (2000). Psychological momentum in target shooting: Cortical, cognitive-affective, and behavioral responses. Journal of Sport & Exercise Psychology, 22, 1–20.

Kontos, A. P., & Feltz, D. L. (2008). The nature of sport psychology. In T. Horn (Ed.), Advances in Sport Psychology (3rd ed., pp. 3–14). Champaign, IL: Human Kinetics.

Koromházová, V., Linhartová, D. (2008). Jak dokonale zvládnout tenis. Praha: Grada.

Kovářová, L. (2017). Psychologické aspekty vytrvalostního výkonu. Praha: Karolinum.

Lehner, S. R., Rutte, C., & Taborsky, M. (2011). Rats benefit from winner and loser effects. Ethology, 117 (11), 949–960.

Lehnertz, K., Klaus, C., Dietrich, M. (2001). Handbuch Trainingslehre. Schondorf: Hermann.

Lichtwarck-Aschoff, A., van Geert, P., Bosma, H., & Kunnen, S. (2008). Time and identity: A framework for research and theory formation. Developmental Review, 28, 370–400.

Livingston, J., A. (2012). The hot hand and the cold hand in professional golf. Journal of economic behavior & organization, 81, 172-184.

Lorenz, K. (1966). On aggression. New York: Harcourt Brace & World.

Lyons, D. M. (2009). The development of mental toughness in sport. NY: Nova Science.

Mack, M. G. & Stephens, D. E. (2000). An empirical test of Taylor and Demick’s multidimensional modle of momentum in sport. Journal of Sport Behavior, 23 (4), 349- 363.

Magnus, J. R., Klaassen, F. J. (1999). On the advantage of serving first in a tennis set: four years at Wimbledon. Journal of the Royalty Statistical Society, 48 (2), 247–256.

Mahoney, J., Gucciardi, D., Ntoumanis, N., & Mallett, C. (2014). Mental toughness in sport: Motivational antecedents and associations with performance and psychological health. Journal of Sport and Exercise Psychology, 36, 281–292.

127

Malueg, D. A., & Yates, A. J. (2010). Testing contest theory: Evidence from best-of-three tennis matches. The Review of Economics and Statistics, 92(3), 689–692.

Mamassis, G., & Doganis, G. (2004). The effects of a mental training program on juniors pre- competitive anxiety, self-confidence and tennis performance. Journal of Applied Sport Psychology, 16, 118–137.

Markman, K. D., & Guenther, C. L. (2007). Psychological momentum: Intuitive physics and naive beliefs. Personality and Social Psychology Bulletin, 33, 800–812.

Martens, R., Burton, D., Vealey, R.S., Bump, L.A.. Smith, D.E. (1990). Development and validation of the Competitive State Anxiety Inventory-2. In R. Martens, R.S. Vealey, D. Burton: Competitive anxiety in sport. Champaign: Human kinetics.

Mathers, J. F. (2017). Professional Tennis on the ATP tour: A Case Study of Mental Skills Support. The Sport Psychologist, 31, 187-198.

Mazur, A., Booth, A., & Jr, J. M. D. (1992). Testosterone and chess competition. Social Psychology Quarterly, 55 (1), 70–77.

Meggs, J., Ditzfeld, C., & Golby, J. (2014). Self-concept organisation and mental toughness in sport. Journal of Sports Sciences, 32, 101–109.

Memmert, D. (2014). Tactical creativity in team sports, Researsch in Physical Education, Sport and Health, 3 (1), 13-18.

Middleton, S., Martin, A., & Marsh, H. (2011). Development and validation of the mental toughness inventory (MTI): Construct validation approach. In D. Gucciardi & S. Gordon (Eds.), Mental toughness in sport: Developments in theory and research (pp. 91–107). New York, NY: Routledge.

Miller, S., Weinberg, R. (1991). Perceptions of psychological momentum and their relationship to performance. Sport psychologist, 5, 211-222.

128

Mischel, W., & Shoda, Y. (1995). A cognitive-affective system of personality: Reconceptualizing situations, dispositions, dynamics and variance in personality structure. Psychological Review, 102, 246–268.

Moesch, K., & Apitzch, E. (2012). How do Coaches Experience Psychological Momentum? A qualitative Study of Female Elite Handball Teams. The Sport Psychilogist, 26, 435-453.

Morales, M. (2013). How the 92nd ranked tennis player in the world earns a comfortable living. Forbes Business, 8 (26).

Munroe-Chandler, K. J. (2005). A discussion on qualitative research in physical activity. Athletic Insight – The Online Journal of Sport Psychology, 7 (1). Dostupné z www.athleticinsight.com/Vol7Iss1/QualitativeResearch.htm

Neat, F. C., Huntingford, F. A., & Beveridge, M. M. C. (1998). Fighting and assessment in male cichlid fish: The effects of asymmetries in gonadal state and body size. Animal Behaviour, 55 (4), 883–891.

Newell, K. M., Liu, Y. T., & Mayer-Kress, G. (2001). Time scales in motor learning and development. Psychological Review, 108, 57–82.

Newman, I., & Ridenour, C. (1998). Qualitative-Quantitative Research Metodology: Exploring the Interactive Continuum. Educational Leadership Faculty Publications. 122, 1- 12.

Nowak, A., & Vallacher, R. R. (1998). Dynamical social psychology. New York: Guilford Press.

Ojala, T., Häkkinen, K. (2013). Effects of the tennis tournament on players’ physical performance, hormonal responses, muscle damage and recovery. Journal of Sports Science, 12, 240–248.

Oliveira, R. F., Silva, A., & Canario, A. V. (2009). Why do winners keep winning? Androgen mediation of winner but not loser effects in cichlid fish. Proceedings of the Biological Sciences, 276 (1665), 2249–2256.

129

Oliveira, T., Gouveia, M. J., & Oliveira, R. F. (2009). Testosterone responsiveness to winning and losing experiences in female soccer players. Psychoneuroendocrinology, 34 (7), 1056– 1064.

Olivová, V. (1989). Odvěké kouzlo sportu. Praha: Olympia.

Oyegbile, T. O., & Marler, C. A. (2005). Winning fights elevates testosterone levels in California mice and enhances future ability to win fights. Hormones and Behavior, 48 (3), 259–267.

Page, L., Coates, J. (2017). Winner and liser effects in human competitions. Evidence from equally matched tennis players. Evolution and Human Behavior, 38, 530-535.

Parsons, J. (1998). The Ultimate Encyclopedia of Tennis. London: Hodder & Stoughton.

Pavlis, Z. (2016). Novak Djokovič – Příběh krále. Praha: Malý princ.

Perreault, S., Vallerand, R. J., Montgomery, D. & Provencher, P. (1998). Coming from behind: On the effect of psychological momentum on sport performance. Journal of Sport & Exercise Psychology, 20, 421-436.

Příhoda, V. (1974). Ontogeneze lidské psychiky. Praha: SPN.

Raab, M., Gula, B., & Gigerenzer, G. (2012). The hot hand exists in volleyball and is used for allocation decisions. Journal of Experimental Psychology. Applied, 18 (1), 81–94.

Rabinowitz, V. C. & Weseen, S. (1997,). Elu(ci)d(at)ing epistemological impasses: Re- viewing the qualitative/ quantitative debates in psychology. Journal of Social Issues, 53, 605- 630.

Reid M., Duffield R. (2014). The development of fatigue during match-play tennis. British Journal of Sports Medicine, 48, 7–11.

Robazza, C., & Bartoli, L. (2003). Intensity, idiosynchratic content and functional impact onf performance-related emotions in athletes. Journal of Sports Sciences, 21, 171–189.

Rutte, C., Taborsky, M., & Brinkhof, M. W. G. (2006). What sets the odds of winning and losing? Trends in Ecology & Evolution, 21 (1), 16–21.

130

Sackmann, J. (2015, September, 24). How Important is the Seventh Game of the Set. Dostupné z http://www.tennisabstract.com/blog/2015/09/24/how-important-is-the-seventh- game-of-the-set/

Sackmann, J. (2017, June, 8). Win probability. http://www.tennisabstract.com/blog/category/win-probability/

Seligman, M. (2003). Opravdové štěstí. Praha: Ikar.

Shaw, J. M., Dzewaltowski, D. A., & McElroy, M. (1992). Self-efficacy and causal attributions as mediators of perceptions of psychological momentum. Journal of Sport & Exercise Psychology, 14, 134–147.

Sheard, M. (2010). Mental toughness: The mindset behind sporting achievement. London: Routledge.

Shin, M. J. (2009). The effects of psychological skills training for men’s high school tennis player. Korean Society of Sport Psychology, 20, 73–88.

Schönborn, R. (2012). Strategie + taktika v tenisu. Prostějov: Sport a 128 věda, o. s.

Silva, J. M., Cornelius, A. E., & Finch, L. M. (1992). Psychological momentum and skill performance: A laboratory study. Journal of Sport & Exercise Psychology, 14, 119–133.

Silva, J. M., Hardy, C. J. & Crace, R. (1988). Analysis of psychological momentum on male and female tennis players revisited. Journal of Sport & Exercise Psychology, 10, 346-354.

Slack, L., Maynard, I., Butt, J., & Olusoga, P. (2015). An evaluation of a mental toughness education and training program for early-career English football league referees. Sports Psychologist, 29, 237–257.

Slepička, P., Hošek V., Hátlová, B. (2011). Psychologie sportu. Praha: Karolinum.

Smith, J. M. (1982). Evolution and the theory of games. Cambridge: Cambridge University Press.

Soares, A. (2017). The psychology of turning points in tennis. ITF Coaching and Sport Science Review, 71(25), 26-27.

Sommer, J. (2003). Dějiny sportu. Olomouc: Fontána

131

St Clair-Thompson, H., Bugler, M., Robinson, J., Clough, P., McGeown, S., & Perry, J. (2015). Mental toughness in education: Exploring relationships with attainment, attendance, behaviour and peer relationships. Educational Psychology: An International Journal of Experimental Educational Psychology, 35, 886–907.

Steenbeek, H., Jansen, L., & van Geert, P. (2012). Scaffolding dynamics and the emergence of problematic learning trajectories. Learning and Individual Differences, 22, 64–75.

Strean, W. B. (1998). Possibilities for qualitative research in applied sport psychology. The Sport Psychologist, 12, 333–345.

Strean, W. B., & Roberts, G. C. (1992). Professional practice future directions in applied sport psychology research. The Sport Psychologist, 6, 55–65.

Suay, F., Salvador, A., González-Bono, E., Sanchís, C., Martínez, M., Martínez-Sanchís, S., Simón, V. M., Montoro, J. B. (1999). Effects of competition and its outcome on serum testosterone, cortisol and prolactin. Psychoneuroendocrinology 24 (5), 551–566.

Szymanski, S. (2003). The economic design of sporting contests. Journal of Economic Literature, 41 (4), 1137–1187.

Taylor, J. (2009, October, 30). Sports: What Motivates Athletes? How can athletes maximize thein motivation? Dostupné z https://www.psychologytoday.com/blog/the-power- prime/200910/sports-what-motivates-athletes

Taylor, J., & Demick, A. (1994). A multidimensional model of momentum in sports. Journal of Applied Sport Psychology, 6, 51–70.

Thelen, E., & Smith, L. B. (1994). A dynamic systems approach to the development of cognition and action. Cambridge, MA: MIT Press.

Thelwell, R. C., Weston, N.J.V., & Greenlees, L.A. (2005). Defining and understanding mental toughness within soccer. Journal of Applied Sport Psychology, 17, 326–332.

Thelwell, R., Such, B., Weston, N., Such, J., & Greenlees, I. (2010). Developing mental toughness: Perceptions of elite female gymnasts. International Journal of Sport and Exercise Psychology, 8, 170–188.

Tod, D., Thatcher, J., Rahman, R. (2012). Psychologie sportu. Praha: Grada

132

Trainor, B. C., Bird, I. M., & Marler, C. A. (2004). Opposing hormonal mechanisms of aggression revealed through short-lived testosterone manipulations and multiple winning experiences. Hormones and Behavior, 45 (2), 115–121.

Triplett, N. (1898). The dynamogenic factors in peacemaking and competition. American Journal of Psychology, 9, 507-553.

Vágner, M. (2016), Kondiční trénink pro tenis. Praha: Grada.

Vallerand, R. J., Colavecchio, P. G., Pelletier, L. G. (1988). Psychological momentum and performance inferences: A preliminary test of the antecedents-consequences psychological momentum model. Journal of Sport & Exercise Psychology, 10, 92–108. van de Pol, P. K., & Kavussanu, M. (2011). Achievement goals and motivational responses in tennis: Does the context matter?. Psychology of Sport and Exercise, 12 (2), 176-183.

Van de Pol, P. K. C., & Kavussanu, M. (2011). Achievement goals and motivational responses in tennis: Does the context matter? Psychology of Sport and Exercise, 12, 176–183.

Van Doorn, G. S., Hengeveld, G. M., & Weissing, F. J. (2003). The evolution of social dominance II: Multi-player models. Behaviour, 140 (10), 1333–1358.

Van Geert, P. (1998). A dynamic systems model of basic developmental mechanisms: Piaget, Vygotsky, and beyond. Psychological Review, 105, 634–677.

Vealey, R. S. (2002). Personality and sport behavior. In T. S. Horn (ed.) Advances in sport psychology (2. vydání, s. 43-82). Champaign, IL: Human Kinetics.

Vergin, R. C. (2000). Winning streaks in sports and the misperception of momentum. Journal of sport behavior, 32 (2), 181-196.

Veselka, L., Schermer, J., Martin, R., & Vernon, P. (2010). Laughter and resiliency: A behavioral genetic study of humor styles and mental toughness. Twin Research and Human Genetics, 13, 442–449.

Walczak, M., Tomczak, M. (2012). A multi-facated assessment of sports motivation in relation to training effctiveness in progressive recreational skiers. Studies in Physical Culture and Tourism, 19 (3), 146-153.

133

Whitehouse, M. E. A. (1997). Experience influences male–male contests in the spider Argyrodes antipodiana (Theridiidae: Araneae). Animal Behaviour, 53, 913–923.

Wienclaw, R. A. (2013). Quantitative and Qualitative Analysis. Research Starters: Sociology

(Online Edition). Dostupné z http://eds.a.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/eds/detail/detail?vid=8&sid=ac6da7d0-b78f-4514-bf06-

51495a2f8d40@sessionmgr4010&bdata=JkF1dGhUeXBlPWlwLGNvb2tpZSx1aWQmbGFuZz1jcyZzaXRlPWVkcy1saXZlJnNjb3BlPXNpdGU=&thePreGuest LoginUrl=/eds/detail/detail#AN=89185655&db=ers

Wingfield, J. C., Hegner, R. E., Dufty, A. M., Jr., & Ball, G. F. (1990). The “challenge hypothesis”: Theoretical implications for patterns of testosterone secretion, mating systems, and breeding strategies. The American Naturalist, 136 (6), 829–846.

Winter, S., & Collins, D. J. (2016). Applied sport psychology: A profession? The Sport Psychologist, 30, 89–96.

Woodcock, C., Cumming, J., Duda, J. L., & Sharp, L-A. (2012). Working within an Individual Zone of Optimal Functioning (IZOF) framework: Consultant practice and athlete reflections on refining emotion regulation skills. Psychology of Sport and Exercise, 13, 291– 302

WTA. (2018, February, 27). Rulebook. Dostupné z http://www.wtatennis.com/wta-rules

WTA. (2018, February, 27). Statistics. Dostupné z http://www.wtatennis.com/stats

WTA. (2018, February, 27). Completed Scores. Dostupné z http://www.wtatennis.com/scores

Yerkes, R. M., Dodson, J. D. (1908). The relation of strength of stimulus to rapidity of habit formativ. Journal of Comperative Neurology and Psychology, 18, 459-482.

Zajonc, R. B. (1965). Social facilitation. Science, 149, 269-274.

Zháněl, J., Zlesák, F. (2001). Koordinační schopnosti v tenise. Olomouc: Univerzita Palackého.

134

8 Přílohy

Příloha č. 1: Co je to tenis?

Tenis je míčový sport, míčová hra pro dva nebo čtyři hráče, tj. dvouhra a čtyrhra (hraje se na větší kurt obsahující čtyřhrový kvadrant). Soupeří proti sobě vždy dvě strany. Soupeří se na tenisovém hříšti ve tvaru obdélníkovém, jejž v půlce odděluje síť. Jedna soutěžní strana stojí na jedné polovině kurtu, druhá sportovní strana na druhé polovině kurtu. Tenista, tenisový hráč, má za úkol za pomocí tenisové rakety odpálit tenisový míč neboli tenisák tak, aby dopadl na soupeřovu polovinu a aby jej zároveň jeho soupeř nedokázal vrátit zpět na polovinu tenisového kurtu odpalovatele. Míč může po každém odpalu dopadnout na zem pouze jednou, a to pouze na polovinu soupeře (Koromházová & Linhartová, 2008).

Obr. č. 42: Tenisák (hmotnost cca 57,5 g; průměr, 6,5 cm, složení: guma, melton, vzduch)

Obr. č. 43: Raketa (hmotnost: 250g – 330g; délka: 63-69 cm; složení: držadlo, rám, výplet)

135

Obr. č. 44: Tenisový kurt z vertikálního pohledu (složení síť, čáry, antuka/tráva/asfalt/guma)

Příloha č. 2: Bodování v tenise

Bodování v tenise je specifické. Tenis se hraje na sety, v drtivé většině na dva vítězné sety. Pouze ve dvouhře na mužských Grand Slamech a mužském Davis Cupu se hrává na vítězné sety tři. K zisku setu je zapotřebí vyhrát šest gamů. Vyhrát se však musí alespoň o dva gamy, jinak se prodlužuje. Pokud dojde k situaci, že oba tenisté získali v setu šest gamů, hraje se tiebreak (existují výjimky, kdy se v rozhodujícím setu tiebreak nehraje). Aby tenista získal gam, potřebuje vyhrát alespoň čtyři výměny, opět však platí pravidlo, že musí získat alespoň o dvě výměny víc než jeho soupeř. Bodování výměn v průběhu gamu je patnáct bodů za první získanou výměnu, třicet bodů za dvě získané výměny, čtyřicet bodů za tři získané výměny. Za čtyři získané výměny bývá tedy ve většině případů zisk gamu, avšak jak již bylo nastíněno, pokud nastane stav čtyřicet – čtyřicet, nastává shoda a jde se do prodloužení, v němž se

136 pokračuje neomezeně dlouho, dokud někdo nezíská o dvě výměny více. Hráč, který má po shodě o jednu získanou výměnu více, má tzv. výhodu, pokud po výhodě získá výměnu ve svůj prospěch, získává game. Po každém gamu se střídá mezi sportovními stranami podání, to znamená, že po každém gamu uvádí míč jako první do hry někdo jiný (ve čtyřhře se musí vystřídat v průběhu čtyř gamů všichni čtyři hráči). O tom, která strana bude podávat jako první, rozhoduje předzápasový los. Podávající musí stát před uvedením míče do hry za základní čárou a míč podat na soupeřovu polovinu do takzvaného podávacího kvadrantu. Má na to dva pokusy, pokud se mu ani jeden z nich nepovede, získává výměnu soupeř. Pokud je stav v gamu „sudý“, tj. 0:0, 15:15, 30:30, 40:40, 30:0, 0:30, 40:15 a 15:40, servírující podává z pravé strany své poloviny křižně do pravého podávajícího kvadrantu z pohledu soupeře. Pokud je stav gemu „lichý“, tj. 15:0, 0:15, 40:0, 0:40, 30:15, 15:30, 40:30, 30:40, výhoda:40, 40:výhoda, servírující podává z levé strany své poloviny křižně do levého podávajícího kvadrantu soupeře. Vždy když je stav gamů lichý, například 1:0; 4:1, 5:4…, soutěžící si mění své poloviny. Svá vlastní pravidla má tiebreak, hraje se do sedmi vítězných bodů (opět platí pravidlo, že se prodlužuje, pokud není vítězný rozdíl o více jak dva body), za každou vyhranou výměnu je jeden bod, podávat začíná ten, kdo začal podávat jako první v setu. Podání se střídá vždy po dvou míčích až na jednu výjimku. Ten kdo podává jako první, podává pouze jednou. Opět platí pravidlo, že při sudém počtu se podává zprava a při lichém počtu se podává zleva. Vždy po šesti výměnách tiebreaku si hráči mění navzájem své strany (Koromházová & Linhartová, 2008).

V roce 2017 se testoval na turnaji ATP Next Generation v Miláně nový bodovací systém odlišný od toho předchozího tím, že se hraje na tři vítězné sety, ovšem každý set se hraje pouze do čtyř gamů a bez výhod, tj. že za stavu 40:40 probíhá rozhodující výměna, jejíž vítěz okamžitě získává gam. Tiebreak se hraje v tomto podání za stavu 3:3 pouze do pěti bodů. I přes značnou kritiku tohoto systému, která vidí v této podobě pouze komerční využití (kratší zápasy, více zápasů -> více peněz z reklamních práv) nalezneme mnoho stoupenců toho systému, kteří si od nového modelu slibují daleko více zvratů a vzrušujících okamžiků (ATP, 2018).

Obr. č. 45: Hlavní tenisový rozhodčí hlásí průběžné skóre po každé výměně

137

Příloha č. 3: Tenisová terminologie

V této příloze je popsána alespoň základní tenisová terminologii podle Parsonse (1998). Tato příloha slouží zejména k tomu, abychom k popisu a rozboru daných pojmů nemuseli v následujících stěžejních kapitolách této práce již vracet.

Antuka – nejpomalejší tenisový povrch, míčky na něm mají pomalejší a vyšší odskok, z rozdrcené břidlice, štěrku nebo pálených cihel, má pórovitý charakter s dobrou propustností vody a zachováním pružnosti.

Austrálie – nebo taky australská formace, postavení ve čtyřhře, kdy servírující hráč stojí na stejné straně své poloviny hříště. Může být také přezdívka pro Australian open (Grand Slam).

Aut – míč, který skončí při výměně mimo dvorec nebo při podání mimo podávací kvadrant. Pokud zahraji míč při výměně do autu, soupeř získává bod.

Backspin – neboli také čop nebo slajs, tenisový úder, při kterém míček získává dolní rotaci. Má nižší odskok než ostatní typy spinů.

Bekhend – základní tenisový úder, dlaň držící rukojeť rakety směřuje za hráče. Praváci hrají bekhend na levé straně svého těla. Leváci hrají bekhend na pravé polovině svého těla. Bekhend se hraje jednoručný nebo dvouručný.

Bez boje – utkání, které se nezačalo, protože jedna ze soutěžních stran k zápasu nenastoupila. Například kvůli nemoci nebo zranění. Druhá soutěžní strana tedy postupuje do dalšího kola turnaje bez boje.

Obr. č. 46: Antukový tenisový dvorec vlevo/Roland Garros, dvouručný bekhend vpravo

138

Brejk (Break) – výhra, zisk gamu, ve které podává soupeřící strana.

Brejkbol – jeden jediný míč dělící tenisového hráče k zisku brejku.

Čistá hra – game, v němž jedna strana uhraje všechny body, respektive game, v němž soupeř nezíská ani jeden bod, ani jednu výměnu.

Debl – neboli čtyrhra, varianta tenisové hry, při níž hrají čtyři hráči, dva proti dvěma. Deblem někdy bývá také nazývána dvojchyba, tedy moment kdy podávající strana dvakrát po sobě netrefí podávací kvadrant, bod za výměnu tak získává soupeř podávajícího.

Diskvalifikace – poté, co hlavní rozhodčí hráči udělí čtyři napomenutí pro nevhodné, nesportovní chování na tenisovém dvorci, dostává daný hráč diskvalifikaci a je z turnaje vyloučen, zápas nepokračuje a jeho soupeř postupuje.

Divoká karta – pořadatel dovolí hráči nastoupit v turnaji i přes nízké žebříčkové postavení.

Eso – podání, které returnující hráč nevybere a zároveň se jej ani nedotkne.

Forhend – základní tenisový úder. Dlaň držící raketu je na stejné straně hráče jako ruka, kterou míč odehrává. Praváci hrají forehand na pravé straně. Leváci hrají forehand na straně levé. Velmi raritně se může objevit i forhend dvouručný.

Gamebol – jeden jediný míč dělící podávajícího hráče od zisku gamu.

Grand Slam – tenisový turnaj ze série čtyř nejprestižnějších tenisových turnajů na světě. Karierní Grand Slam, pokud se tenistovi nebo tenistce podaří ve své kariéře vyhrát všechny čtyři Grand Slamy.

Obr. č. 47: Travnatý kurt/Wimbledon – vlevo; forhend – vpravo

139

Halfvolej – úder, při němž hráč zasáhne tenisový míček ihned po jeho dopadu na zem.

Hard – tvrdý povrch tenisového kurtu, například asfaltový, akrylát či syntetické povrchy.

Jestřábí oko – systém, který monitoruje dopad tenisového míče. Tenisový hráč jej může využít, pokud si není jistý rozhodnutím rozhodčího. Má však pouze tři nepřesné pokusy v setu (V tiebreaku se přidává jeden extra pokus).

Kanár – set, kdy jedna ze stran nezíská ani jeden gem. Výsledek setu je tedy 6-0 pro jednu ze soutěžních stran.

Kolo – fáze turnaje, u Grand Slamu například: 1. kolo, 2. kolo, 3. kolo, 4. kolo, čtvrtfinále, semifinále, finále.

Kraťas – neboli stopball, úder odehraný tak, aby dopadl těsně za síť na soupeřovu stranu.

Kvalifikant – tenista, který se probojoval do hlavní soutěže tenisového turnaje z kvalifikace.

Kurt – tenisové hřiště, tenisový dvorec, místo kde se odehrává tenisové utkání.

Lob – tenisový úder, který se vyznačuje svou výškou a má za úkol přehodit neboli lobnout soupeře stojícího u sítě.

Masters – turnaj mistrů, VIP turnaj pro osm nejlepších hráčů světového žebříčku pořádaný na závěr tenisové sezóny. Po Grand Slamech považovaný za nejprestižnější tenisový turnaj.

Mečbol – situace v tenisovém utkání, kdy jedné ze soutěžících stran chybí pouze jeden jediný bod na získání vítězství v utkání.

Mix – varianta čtyřhry, kdy muž hraje s ženou proti ženě s mužem.

Obr. č. 48: Jestřábí oko v akci – vlevo; lob – vpravo

140

Nevynucená chyba – chyba tenisty, úder do sítě nebo do autu po špatném odhadu nebo provedení úderu. Na rozdíl od vynucené chyby, nehraje klíčovou roli při dané chybě předcházející tenisový úder soupeř.

Return – příjem podání. Returnující hráč je hráč, který právě přijímá podání soupeřící strany.

Roland Garros – jiný název pro nejprestižnější antukový tenisový turnaj na světě French Open, je to jeden z Grand Slamů.

Rozhodčí – dělí se na hlavního a lajnové. Hlavní neboli empajrový rozhodčí sedící na vyvýšeném místě podél sítě, empajru, hlásí skóre, rozhoduje, má hlavní slovo, zda se jedná o aut či nikoliv, dohlíží, aby tenisté dodržovali pravidla a etiketu tenisového utkání. Lajnový rozhodčí bedlivě hlídají, zda míček dopadl do kurtu. Je jich celkem deset.

Rybička – úder hraný při skoku do strany. Hraje se, když hráč nemůže dosáhnout na míč.

Podání – neboli také serv nebo servis, první úder každé výměny.

Podavač – dobrovolník nebo placený zaměstnanec, který v průběhu tenisového utkání podává hráčům mezi výměnami ručník na setření potu a servírujícímu hráči tenisové míče mezi výměnami.

Prase – neboli štastný odraz míče od pásky, který hraje klíčovou roli v průběhu výměny.

Prohoz – úder, jehož cílem je obstřelit soupeře stojící na síti.

Přímý bod – poloeso, returnující hráč nedokáže vrátit podání soupeře zpět do kurtu. Na rozdíl od esa se však míče po servisu alespoň dotkne.

Obr. č. 49: Servis – vlevo; Rybička – vpravo

141

Sběrač – dobrovolník nebo placený zaměstnanec, který sbírá míče od sítě nebo z autů a předává je podavači.

Shoda – stav gemu 40:40.

Singl – neboli také dvouhra, typ tenisové hry, kdy proti sobě hrají dva hráči, jeden hráč proti jednomu.

Skreč – moment utkání, kdy jeden z hráčů vzdá, odstoupí z rozehraného utkání například po zranění nebo fyzickém vyčerpání.

Smeč – tenisový úder, kdy je míč udeřen v průběhu výměny nad hlavou.

Supertiebreak – varianta setu, kdy se místo klasických šesti gamů, hraje tiebreak do deseti bodů. Výsledek musí skončit o dva, jinak se prodlužuje.

Tiebreak – neboli zkrácená hra, hraný na sedm vítězných bodů, výsledek musí skončit o dva, jinak se prodlužuje, hraje se až na nečasté výjimky vždy za nerozhodnutého stavu 6:6 v setu a rozhoduje o vítězi právě hraného setu.

Topspin – nebo také lift, úder, při kterém míček po odpalu dostává horní rotaci, má rychlý a vysoký odskok.

Tráva – povrch tenisového dvorce, s nejrychlejším a nejnižším odskokem míčku.

Turnaj – tenisová soutěž, v profesionálním tenise v 99 % hraná tzv. knock-out vyřazovacím systémem. Vítěz tenisového turnaje je tedy vždy jen jeden hráč, respektive jeden tým.

Tweener – tenisový úder hraný mezi nohama odpalovatele, který je zároveň otočený zády k síti. V drtivé většině případů nastává po úspěšném lobu soupeře.

Obr. č. 50: Knock-out vyřazovací systém vlevo; Tweener – vpravo

142

U.S. – zkratka pro U.S. Open, jeden ze 4 Grand Slamů. Jedná se o finančně nejlépe dotovaný tenisový turnaj na světě.

Vítězný míč – takový míč, který po odpalu dopadne na polovinu soupeře a ten se jej buďto ani nedotkne nebo není schopný zahrát z dané pozice zahrát tenisový úder.

Volej – tenisový úder, kdy hráč zasáhne míček dříve, nežli dopadne na zem.

Volný los – případ, kdy na některých turnajích nemusí zúčastnění tenisté s nejvyšším postavením ve světovém žebříčku hrát první kolo a jsou automaticky nalosování až do kola druhého.

Výhoda – hráč, který vyhraje výměnu při shodě, získává výhodu. Při proměnění výhody, tj. vyhrané výměně při výhodě získává gem. Při neproměnění výhody nastává opět shoda.

Výměna – série úderů mezi soupeři. Začíná podání. Končí esem, přímým bodem, vítězným míčem, vynucenou či nevynucenou chybou jedné ze soupeřících stran.

Wimbledon – nejstarší, nejznámější a nejprestižnější tenisový turnaj na světě konající se v Londýně. Hraje se zde pouze v bílém oblečení a dal tenisu přezdívku „bílý sport“.

Zlatý set – set, v němž protihráč nezíská ani jeden jediný bod.

Žebříček – určuje pořadí tenistů na základě získaných bodů v průběhu jednoho roku. Body hráč získává za každý vítězný zápas na turnaji. Dělí se na profesionální mužský (ATP), profesionální ženský (WTA), mezinárodní juniorský (ITF) a lokální žebříčky. Hráč s nejvyšším ziskem bodů v profesionálním žebříčku je označován jako světová tenisová jednička, nejlepší hráč/hráčka současnosti. Čím lepší postavení na žebříčku, tím lepší turnaje může tenista navštěvovat. Nejlépe postavení hráči na žebříčku bývají na turnajích nasazováni, díky tomu mají často lehčí los, hrají například s kvalifikanty nebo mají volný los.

Obr. č. 51: Volej

143

Příloha č. 4: Profesionální tenis

V této příloze se seznámíme s profesionálním tenisem a organizacemi, které jej zastupují. Profesionální tenis se dělí na mužský a ženský.

Mužská profesionální tenisová společnost je organizovaná pod záštitou Association of Tennis Professionals (ATP). Tato organizace pořádá profesionální tenisové turnaje jak ve dvouhře (singles), tak ve čtyřhře (doubles). Tyto události se ve své podstatě dělí na čtyři úrovně. ATP Challengers Tour, ATP 250 series, ATP 500 series, ATP World Tour Masters 1000, speciální pátou profesionální úrovní jsou Grandslamové turnaje (The Australian Open, The French Open, Wimbledon a The U.S. Open), které s ATP spolupracují, ovšem ATP je neorganizuje. Společně s International Tennis Federation (ITF) spolupracuje ATP také na pořádání Davisova poháru.

ATP Challengers Tour je série nejméně prestižních profesionálních tenisových turnajů, jejichž ohodnocení do světového žebříčku je pro vítěze mezi 80 až 120 body a celková dotace mezi 40 000 až 150 000 dolary, tato série bývá považována za rozhraní mezi profesionálním a poloprofesionálním tenisem. ATP 250 je série čtyřiceti turnajů v jednom roce, vítěz turnaje bývá ohodnocen 250 body do světového žebříčku, turnaj má celkovou dotaci minimálně 500 000 dolarů pro všechny zúčastněné hráče. ATP 500 je série třinácti turnajů, vítěz turnaje bývá ohodnocen 500 body do světového žebříčku. Celková dotace je minimálně 1 500 000 dolarů pro všechny zúčastněné hráče. ATP 1000 je série devíti turnajů, vítěz bývá ohodnocen 1000 body do světového žebříčku, celková dotace takového turnaje je minimálně 7 000 000 dolarů pro všechny zúčastněné hráče. Grand Slamy jsou série čtyř královských turnajů, za něž získá vítěz 2000 bodů do světového tenisového žebříčku, a který jsou dotovaný minimální částkou 18 000 000 dolarů. Všechny z těchto turnajů jsou však dotovány daleko lépe. Například U. S. Open částkou přesahující 50 000 000 dolarů.

Association of Tennis Professionals provozuje také světový mužský tenisový žebříček, jehož lídr je širší veřejností považovaný a uznávaný za nejlepšího hráče současnosti. Umístění na žebříčku je důležité, čím lepší umístění ve světovém žebříčku, tím větší šance, že tenista bude moci hrát na těch nejlepších tenisových turnajích na světě, aniž by musel procházet zdlouhavými procesy a stupni kvalifikací. Osm nejlepších hráčů světového žebříčku je na závěr roku pozváno na „VIP event“ zvaný ATP Masters Finals, který je po Grand Slamech považovaný za pátý nejprestižnější turnaj sezóny (ATP, 2018).

144

Ženská profesionální tenisová společnost je organizovaná pod záštitou Women´s Tennis Association (WTA). Tato tenisová organizace pořádá profesionální tenisové události jak ve dvouhře, tak ve čtyřhře. Tyto události se dělí na dvě úrovně. WTA Internationals tournaments, série 31 turnajů, oceněné 280 body pro vítězku, a až na výjimky se stálým prize money 250 000 dolarů. WTA Premier tournaments, série 21 turnajů, oceněné podle prestiže buď 470, 900 nebo 1000 body, s dotací 600 000 až 4 500 000 dolarů. Speciální třetí profesionální skupinou jsou Grand Slamy (The Australian Open, The French Open, Wimbledon a The U.S. Open), které s WTA spolupracují, ovšem WTA je neorganizuje, vítězka je ohodnocena 2000 body do žebříčku WTA, celková dotace turnaje je minimálně 18 000 000 dolarů.

Women´s Tennis Association na stejném principu jako ATP provozuje také ženský světový žebříček, a opět hráčka, která žebříčku WTA vévodí, je širší veřejností považována a uznávána za nejlepší tenistku současnosti. Osm nejlepších tenisových hráček světového žebříčku se na závěr roku setká na WTA Finals, který je po Grand Slamech považovaný za pátý nejprestižnější turnaj sezóny (WTA, 2018).

Na závěr kapitoly za zmínku stojí také International Tennis Federation (ITF). Organizace, která funguje již od roku 1913. Hojně spolupracuje s ATP a WTA, pořádá vlastní sérii turnajů jako například Futures nebo sérii ženského okruhu ITF, které bývají širší veřejností považovány spíše za poloprofesionální tenis, a to nejen kvůli výkonnostní kvalitě, ale také nízkým dotacím. Slouží zejména juniorským hráčů či hráčkám k přechodu do profesionálního tenisu. International Tennis Federation kromě toho provozuje světoznámé turnaje, jako jsou Davisův pohár nebo Fed Cup a podílí se také značnou mírou na organizaci Olympijského tenisového turnaje (ITF, 2018).

Obr. č. 52: Logo ATP – vlevo; logo WTA – vpravo

145

Příloha č. 5: Mentální odolnost

Soubor mentálních dovedností, které sportovci ovládají a dokážou ve sportovním utkání použít, se nazývá mentální odolnost. Jones se svým výzkumným týmem (2002) se poprvé pokusil ve své studii popsat a odhalit, co mentální odolnost je. Dnes je výzkum mentální odolnosti sportovce a jejího vlivu na sportovní utkání jedním z hlavních témat sportovní psychologie (Gucciardi et al., 2015). Tato tématika zaujala své důležité místo v přípravě sportovce (Gucciardi et al., 2015). Mentální odolnost je považována za důležitou prerekvizitu pro úspěšný sportovní výkon ve sportovní soutěži v široké škále sportů (Anshel et al., 2001; Cowden et al., 2014; Thelwell et al., 2005), někteří mentální odolnost považují dokonce za krtitický, hlavní faktor k dosahování sportovních výkonů (Keegan & Crust, 2010). Mentální odolnost se ukazuje taky jako důležitý faktor k udržování a optimalizování sportovního výkonu sportovce (Gucciardi et al., 2015).

Mentalální odolnost je v moderní sportovní psychologii považována za multidimenzionální koncept (Driska et al., 2012; Thelwell et al., 2005). Mnoho dimenzí mentální odolností bylo v průběhu let identifikováno (Coulter et al., 2010; Thelwell et al., 2005). Mezi tyto dimenze patří například motivace, sportovní inteligence, nezdolnost, fyzická odolnost, zodpovědnost, efektivní coping, osobní hodnoty, sebevědomí, sebekontrola, pozitivní přístup, touha po úspěchu (Connaughton et al., 2011; Gucciardi et al. 2015; Gucciardi et al., 2015). Z multidimenzionálního pojetí vychází i pro výzkum mentální odolnosti vyvinuté inventáře (Gucciardi & Gordon, 2009; Midleton et al., 2011). Výše zmíněné dimenze mentální odolnosti jsou například součástí The Mental Toughness Inventory (MTI), inventáře hojně používaném při výzkumu mentální odolnosti (Middleton et al., 2011). Multidimenzionální pojetí má však také své slabiny, podle kterých je těžké, ne-li nemožné, najít a dopodrobna charakterizovat všechny dimenze mentální odolnosti. Tito teoretici fenoménu mentální odolnosti považují tento fenomén za nepolapitelný (Anderson, 2011; Caddick & Ryall, 2012). Kritici multidimenzionálního charakterového pojetí dokonce tvrdí, že je zcela scestné, jelikož mentální odolnost není žádná vlastnost nebo schopnost, je to podle nich psychický stav, který se mění v závislosti na okolnostech (Mischel & Shoda, 1995). Některé studie však jasně poukazují na fakt, že mentální odolnost je alespoň částečně, ale signifikantně dědičná vlastnost (St Clair-Thompson et al., 2015; Horsburgh et al., 2009; Veselka et al., 2009). Coulter se svým týmem (2010) navrhuje, že obě strany mohou mít pravdu a měli bychom

146 poznatky s obou přístupů kombinovat. Harminson (2011) tvrdí to samé a přidává, že mentální odolnost je dána individuálními i situačními faktory. Ve prospěch zavedeného multidimenzionálnímu přístupu se však ukázalo, že variabilita mentální odolnosti je spíše intraindividuální nežli interindividuální, tj. ovlivňují ji spíše osobnostní charakteristiky jedince, nežli charakteristiky prostředí, situace (Gucciardi et al., 2015).

V duchu zlepšení mentální odolnosti sportovců vznikají stále více a více programy na zvýšení psychické odolnosti, které pravidelně poukazují na zlepšení mentální, psychické odolnosti, a to jak profesionálních sportovců, tak amatérských sportovců (Gucciardi et al., 2009; Slack et al., 2015). Bell a jeho tým (2013) vzal dvě skupiny stejně preformujících průměrných kriketových hráčů a jednu z nich nechal projít intenzivním programem mentální odolnosti. Skupina, která absolvovala intenzivní program mentální odolnosti, začala podávat lepší výkony v tréninku i soutěžních utkání nežli skupina, která programem mentální odolnosti neprošla. Vyšší mentální odolností wrestlerů pozitivně koreluje s vyšší úspěšností vítezných zápasů během sezóny (Dress & Mack, 2012). Více mentálněji odolnější cross-country běžci dosahují v závodech ke konci sezóny lepších výsledků nežli méně mentálněji odolnější cross- country běžci (Mahoney et al. 2014) a mnoho dalších podobných studií hraje do karet stoupencům fenoménu mentální odolnosti, jelikož o něj prudce roste zájem (Gucciardi et al., 2015). Takové zlepšení v mentální odolnosti je spojováno například s vlivy sportovní psychologie a jejími metodami, tréninkem jednotlivých mentálních dovedností jako imaginace, předzápasové rutiny, koncentrace, pozitivní samomluvou, které pozitivně ovlivňují některé výše zmíněné faktory mentální odolonosti. Metody ke zlepšení mentální odolnosti je možné sportovce naučit, tyto metody jsou však různé a navzájem se liší ve své efektivitě napříč různými sportovními odvětvími. (Connaughton, 2008; Gucciardi et al., 2015; Lyons, 2009). Tréninky a metody ke zvyšování mentální odolnosti se ve sportovním světě rok od roku rozšiřují (Connaughton et al., 2008). Dá se tedy předpokládat, že mentální odolnost se mezi profesionálními sportovci zvyšuje (Connaughton et al., 2010; Thelwell et al., 2010). Mnohé ve sportovním světě používané metody mající za cíl zlepšit mentální dovednosti a mentální odolnost nebyly však stále empiricky prozkoumány, ve většině případů zejména proto, že je při jejich výzkumu velice obtížné dosáhnout dostatečné interní, ekologické či etické validity (Goldfried & Wolfe, 1996; Keegan, 2016). Progresivní postup fenoménu mentální odolnosti se sebou přirozeně tedy nese ambice specifikovat mentální odolnost napříč jednotlivými sportovními odvětvími, jako je například tenis nebo osobnostními faktory

147 sportovce (Cowden, 2016). A i navzdory uvědomování si obtížnosti provedení výzkumů týkajících se fenoménu mentální odolnosti, mnozí vědci sympatizují a vidí tento fenomén jako velký příslib do budoucna v oblasti sportovní psychologie. Klíčové, zlomové v oblasti výzkumu mentální odolnosti podle vědců bude průzkum mentální odolnosti v longitudinálních výzkumech (Anderson et al., 2002; Robazza & Bartoli, 2003; Strean, 1998).

Příloha č. 6: Charakteristika tenisových hráčů – psychologické momentum

V průbehu statistické analazý zachytila tato studie přítomnost několika „charakterových“ typů tenisových profesionálů a tenisových profesionálek v souvislosti s výskytem psychologického momenta v průběhu soutěžního utkání tenisových profesionálů. V Příloze č. 6 se touto „charakterovou“ typologií tenisových profesionálů blíže seznámíme. Ve své podstatě lze „charakterové“ typy tenisových hráčů rozdělit na dvě skupiny, na skupinu tenisových hráčů klasických a skupinu tenisových hráčů neklasických.

Tenisový hráč klasický se vyznačuje tím způsobem, že se při výzkumu psychologického momenta v průběhu statistické analýzy příliš neobjevoval nebo se objevoval velmi sporadicky. Jedná se o zhruba o 2/3 všech tenisových hráčů. V mužských tenisových utkáních se jedná často o takové profesionály, kteří vynikají dobrým servisem a naopak neoplývají příliš dobrým returnem.

Tenisový hráč neklasický se vyznačuje tím způsobem, že se při výzkumu psychologického momenta v průběhu statistické analýzy objevoval poměrně často. Skupina neklasických tenisových hráčů se dále děli na čtyři podtypy.

Prvním podtypem neklasického tenisového hráče je tenisový hráč bojácný. Bojácný, protože se bojí vyhrát. Takový tenisový hráč dokáže produkovat svůj nejlepší tenis v momentech, kdy prohrává a nemá co ztratit, ovšem ve chvíli, kdy se z prohraného utkání dostane do vedení, nedokáže využít psychologického momenta a v drtivé většině případů přichází selhání. Tento typ tenisových hráčů je na profesionálním tenisovém okruhu velmi raritní. Takovým

148 případem je například velmi talentovaný antukář Juan Monaco, který svůj velký potenciál však nikdy nedokázal naplno zužitkovat.

Druhým podtypem hráče neklasického je tenisový hráč nezdolný. Takového hráče můžeme považovat za vítězný typ. Pokud takový hráč ztratí výhodu náskoku v podobě mečbolu nebo brejku v druhém setu a sním i následně set, v drtivé většině případů dokáže psychicky rychle zmobilizovat a utkání i přes kritický výpadek dovést ke zdárnému konci. Naopak pokud takovým náskokem disponuje soupeř, a tenisovému hráči nezdolnému se podaří takovou situaci odvrátit a získat následně set, v drtivé většině případů své nabyté psychologické momentum zužitkuje i ve zdárném výsledku setu rozhodujího. Tenisový hráč nezdolný tedy i přes své poměrně časté a nečekané výpadky, dokáže v rozhodujících chvílích psychologické momentum vždy získat na svou stranu. Nezdolný tenisový hráč je zarputilý hráč velkých okamžiků a jeho přítomnost na profesionálním okruhu je opět velmi raritní. Nejsignifikantnějším zástupcem těchto tenistů je Novak Djokovič, který netradičně i přes nepříliš silné podání a nepříliš výrazné základní tenisové údery dokázal svou pílí a bojovností vystoupat až na tenisový „trůn“ a získat dvanáct Grand Slamových titulů.

Třetím podtypem hráče neklasického je tenisový hráč labilní. Takového hráče nelze téměř předvídat. Labilní tenisový hráč dokáže poměrně často prohrát vyhraný zápas, ale stejně tak naopak poměrně často vyhrát prohraný zápas. U tenisového hráče labilního nikdy nevíme, jak s psychologickým momentem naloží. V klíčových chvílích může i nemusí psychicky zmobilizovat z psychologické nevýhody, v klíčových chvílích může i nemusí využít psychologické výhody. Jedná se často o psychicky výbušné až neurotické hráče se silnými výpadky koncentrace. Nejsignifikantnějším zástupcem je Grigor Dimitrov, obrovsky kvalitní hráč té opravdu nejužší světové špičky, kteřý dokáže porazit kohokoliv na profesionálním okruhu, pokud má „svůj“ den. Ovšem pokud „svůj“ den nemá, je naopak schopen prohrát s kýmkoliv, jeho nestabilita mu brání udržet konzistenci kvalitních výkonů po delší časový úsek, díky čemuž není schopen dosáhnout těch největších tenisových úspěchů.

Posledním podtypem hráče neklasického je tenisový hráč přecitlivělý. Takový hráč je velmi snadno čitelný, jelikož přecitlivěle reaguje na psychologické momentum v průběhu soutěžního tenisového utkání, a to jak v pozitivním slova smyslu, tak v negativním slova smyslu. Tenisový hráč přecitlivělý je hráč, který následuje psychologické flow tenisového

149 utkání. Pokud se přecitlivělý hráč nachází v průběhu tenisového utkání v pozitivním psychologickém momentu, je těžké ho z něj dostat a zpravidla díky tomu tenisové utkání vyhraje. Naopak pokud se takový hráč v průběhu tenisového utkání nachází v negativním psychologickém momentu, zdá se pro něj téměř nemožné se z něj dostat a zpravidla díky tomu tenisové utkání prohraje. Tato skupina tenisových hráčů je poměrně rozsáhlá. Nejsignifikantnějšími zástupci jsou Fernando Verdasco, Martin Kližan a Fabio Fognini, všechny z nich lze charakterizovat, jako obrovsky kvalitní tenisové hráče, kteří ve svém pozitivním psychologickém momentu mají parametry hráčů první světové desítky, ovšem v negativním psychologickém momentu kvalita jejich hry klesá hluboko k parametrům tenisových hráčů první světové čtyřstovky. Tito tenisoví hráči prohráli nejvíce vyhraných utkání v rámci měření této studie a vyhráli nejvíce prohraných utkání.

Obr. č. 53: Charakteristika tenisových hráčů v souvislosti s psychologickým momentem.

Pozitivní Negativní Typ tenisového psychologické psychologické Zástupci hráče momentum momentum

Většina tenisových Klasický Nepřítomno Nepřítomno hráčů

Menšina tenisových Neklasický Přítomno Přítomno hráčů

Někdy odvráceno Monaco Bojácný Nevyužito Někdy pohlceno Mathieu

Djokovič, Nezdolný Využito Odvráceno Halep, Nadal, Schiavone Dimitrov, Wawrinka, Někdy využito Někdy odvráceno Labilní Troicky, Manarino, Někdy nevyužito Někdy pohlceno Ramos-Vinolas, Paire Verdasco, Kližan, Přecitlivělý Využito Pohlceno Vekič, Sousa, Nieminen, Fognini

150

Příloha č. 7: Vzor vyhodnocování jednotlivých soutěžních tenisových utkání

Zdroje: www.atp.com; www.wta.com; www.livesport.cz

Turning Point (Break): Zisk -> Třetí set: Ztráta (kategorie muži) = Turning Point (Break): Ztráta -> Třetí set: Zisk (kategorie muži) (…každý zápas má dvě ekvivalentní logické varianty, dále už bude prezentována pouze jedna)

151

Turning Point (Break): Zisk -> Třetí set: Zisk (kategorie muži)

152

Turning Point (Match Point): Zisk -> Třetí set: Zisk (kategorie ženy)

Turning Point (Break): Zisk -> Třetí set: Zisk (kategorie ženy)

153

Turning Point (Match Point): Zisk - > Třetí set: Ztráta (kategorie muži)

154

Dvousetová utkání neobsahují požadnované parametry pro účely této studie.

Třísetová tenisová utkání, která neobsahují ani jeden z definovaných „Turning Pointů“, nesplňují parametry pro účely této studie.

155