Vliv Zahraničního Punku Či Postpunku Na Českou Hudbu 70., 80. Let a Jejich Vzájemná Konfrontace

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY HUDEBNÍ VĚDA

Olga Kovácsová Bakalářská práce

Vliv zahraničního punku či postpunku na českou hudbu 70., 80. let a jejich vzájemná konfrontace

Vedoucí práce: Mgr. Viktor Pantůček

Brno 2010

Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně a pouţila jen literaturu a prameny uvedené v seznamu.

V Brně dne 14. 05. 2010 ------

PODĚKOVÁNÍ: Zde bych velice ráda poděkovala panu Mgr. Viktoru Pantůčkovi za cenné rady a připomínky, které mi velice pomohly při psaní této práce.

1 Úvod ...... 5 2 Historické, společenské a muzikologické vymezení pojmu punk (pokus o definici termínu) ...... 7 2.1 Definování pojmu na základě vzniku a vývoje punku ...... 7 2.2 Definování pojmu na základě společenského fungování ...... 10 2.2.1 texty ...... 10 2.2.2 móda ...... 11 2.2.3 obchodní značka ...... 12 2.3 Analýza základních prvků charakteristických pro punkovou hudbu ...... 14 2.3.1 Jednoduchá harmonie ...... 14 2.3.2 Pravidelný rytmus ...... 15 2.3.3 Rychlá tempa ...... 16 3 Postpunk jako pokračování punku ...... 16 3.1 Definování ţánru ...... 16 4 Situace v bývalém Československu ...... 17 4.1 Punk, jako nepřítel společnosti ...... 17 4.2 Punk – mladí rebelové ...... 19 5 Zahraniční vliv punku a postpunku v Československu do roku 1989 ...... 21 5.1 Povědomí o zahraničním punku a postpunku v Československu ...... 21 5.2 Punkové pokusy ...... 28 5.2.1 První kapely ...... 28 5.2.2 Kapely ovlivněné punkem ...... 33 6 Závěr ...... 35 7 Resumé ...... 38 8 Seznam zdrojů ...... 39

1 Úvod

Co si představím pod pojmem punk před rokem 1989? K čemu má práce směřuje a proč ji píši? Lidé dnes většinou řeší otázky nastolené masmédii. Hektický ţivot, honba za penězi a neustálé stresy mají za následek nezájem o okolí, a tak nám rádia servírují na vyleštěných podnosech jednoduché písničky o lásce, bez jakékoli podstatné textové nebo hudební myšlenky. Více neţ po smyslu hudby a její schopnosti navozovat duchovní uspokojení lidé prahnou (dá-li se to tak nazvat) po modernosti a nesmyslnosti. Lidová tvorba vymizela a člověk hudbu chápe (samozřejmě existují výjimky) jako vnější nepodstatnou část své osobnosti. S punk rockem tomu tak ale nebylo. Mladí lidé si zvolili pro svůj protest či provokaci (ze dvou pohledů) právě skládání hudby a její formou zprostředkování svého názoru davu. Svojí estetikou ošklivosti (do té doby pouze stále kult krásna, estetika krásna), kde se nebáli dát najevo zlobu, dekadenci a agresivitu na povrch jejich umění (celé to ze začátku bylo jedno velké divadelní představení1), se vydali do ulic a prvoplánovitě šokovali. V cizině se punk stal rychle populární, u nás tomu bylo ale jinak. Díky socialistickému reţimu se stal, odvaţuji-li se ho tak nazvat, jakýmsi hudebním folklórem druhé poloviny dvacátých let. Lidovou hudbou vracející se ke svým původním zvykům přenášení hudební skladby, velmi často se skrytým významem a poselstvím, z úst do úst. Jistě, byla zde uţ moţnost nahrání na kazetu, ale v masovém nákladu ji rozhodně nikdo nevydal, v rádiu ani televizi ji nepustili, tak se tedy dle mého názoru stala pouze lidovou hudbou ulice. Avšak jak se k nám dostávala? Vţdyť vláda o ni dozajista zájem neměla. Punk v sobě přeci nesl od počátku provokaci, která nebyla socialistickým reţimem v ţádném případě vítána, nehledě na „uzavřenou hranici“ a téměř nulové moţnosti k vycestování na západ. Kde se našla skulinka pro import punk rocku do ČSSR? A jaké pohnutky tomu předcházely? Ve své práci tedy chci nejdříve vymezit pojem punk (postpunk) z historického, společenského i muzikologického hlediska. Posléze bych se ráda uţ věnovala tehdejšímu Československu, a to kapitolou Situace v bývalém Československu, která bude rozdělena do dvou podkapitol Punk, jako nepřítel společnosti a Punk, mladí

1 1 WICKE, Peter. Anatomie des Rock. VEB, 1987; str. 112.

rebelové. Další kapitola s názvem Zahraniční vliv punku a postpunku v Československu do roku 1989 se bude zabývat problematikou invaze punkové hudby do ČSSR. Ta bude zase rozdělena do dvou podkapitol s názvy Povědomí o zahraničním punku a postpunku v Československu, ze které nakonec vyplyne konfrontace československého a zahraničního punku, a podkapitolu Punkové pokusy, kde se budu zabývat prvními československými kapelami a prvními skupinami ovlivněnými punkem. Co se týká stavu bádání, literatury o punku jako takovém bylo napsáno a vydáno mnoţství, jen online slovník Oxford music uvádí 72 titulů. U nás ale nejsou dobře dostupné, s výjimkou Petera Wickeho a jeho Handbuch Der Populären music nebo Anatomie des Rock, kde se v kapitole Hippies – Punk sociologicky zamýšlí nad vznikem punkové hudby, potom ji srovnává s hippies hnutím a hledá zde souvislosti, nebo jiných autorů v podání knih Englad´s Dreaming (Jon Savage), Rip it up and Start Again (Simon Reynolds) nebo aţ učebnicově napsané knihy s názvem Punk od autora jménem Al Spicer. Problematikou invaze punkové hudby do Československa se však vyhraněně nezaobírá kniha ţádná. Přesto se najdou úryvky, ze kterých se o tomto můţeme dovědět. Jsou to úryvky buď v monografiích typu Alternativa od Mikoláše Chadimy, Bez Ohňů je Underground od Mejly Hlavsy, Tak to bylo, tak to je od Lou Fanánka Hagena, Hluboké Orby aneb 20 let Visacího Zámku od Jana Hauberta a tak dále. Dalším zdrojem jsou knihy, jeţ byly sepsány formou rozhovorů, ať uţ zpracované autorem samotným nebo poskládané z různých časopisů. Takovéto jsou například Punk not Dead od Eduarda Svítivého – jedna z prvních knih v Československu týkající se přímo punku (1991), potom například knihy Smradi, kterým všechno vadí (2007), Asi jsme byli z jinýho těsta (2008) nebo Vy jste to nevěděli (2009) vydané undergroundovým nakladatelstvím Tarantino a Čert. Dalším zdrojem informací jsou pak různé encyklopedie a knihy uvádějící jak historickou linii, tak abecedně seznam kapel. Takové jsou například Excentrici v přízemí nebo Kytary a řev aneb co bylo za zdí (Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989). O druhé zmíněné knize bych podotkla, ţe není příliš důvěryhodná (autor zde zaznamenává své vzpomínky z většiny ničím nepodloţené), a proto z ní mohu vycházet jen s velkou rozvahou a pouze z podloţitelných informací (např. texty). V neposlední řadě mi poslouţí jako zdroj informací seriál České televize s názvem Bigbít a jeho přepsaná podoba na internetových stránkách Čt a inspiraci hledám i ve filmech s touto problematikou. Nakonec bych ještě uvedla, ţe veškeré nahrávky, ze kterých jsem čerpala, jsou dostupné na portálu www.youtube.com nebo na stránkách jednotlivých kapel.

Jak řekl v měsíčníku Uši a Vítr textař a hudební „všeumělec“ Miroslav Skalický: „podle mě pravděpodobně poslední zajímavá hudební věc ve světě byl vznik punku, kterej měl koho oslovit a co říct.“2

2 Historické, společenské a muzikologické vymezení pojmu punk (pokus o definici termínu)

2.1 Definování pojmu na základě vzniku a vývoje punku

Pojem punk ve spojení s hudbou v přímém překladu znamená výtrţník, prostitutka, povaleč nebo třeba troud, nesmysl či nezkušený mladík. Poprvé ho pouţil Dave Marsch (nar. 1. března 1950) v magazínu Creem, a nazval tak garáţové kapely 60. let3. Vůbec první, kdo pouţil toto slovo, byl William Shakespeare (1564 – 1616) v 16. století ve své hře Measure for Measure, česky Něco za něco, a to ve větě: „My lord, she may be a punk; for many of them are neither maid, widow, nor wife.“4, kde slovem punk mínil prostitutku. Vrátím se však zpět do 20. století. Dodnes se málokdo shodne na přímém určení vzniku punkové hudby. Naskytují se nám zde dvě roviny, a to USA (New York) a Velká Británie (Londýn), časově se v obou zemích pohybujeme v sedmdesátých letech. Zatímco v New Yorku vládly kapely tzv. new wave (nová vlna), Television či Ramones, Londýn zaţíval pravou punkovou revoltu v podání Sex Pistols. Vše měl na svědomí jistý Malcolm McLaren (22. leden 1946 – 8. duben 2010), který byl tehdy manaţerem The New York Dolls. V Londýně na „Kings Road“ vlastnil módní salón s názvem Sex, do něhoţ se dostal Johny Rotten (nar. 31. ledna 1956), pozdější zpěvák Sex Pistols (Sex Pistols pak zde byli pak zaměstnáni jako prodavači5). Malcolm Mc Laren se stal zakladatelem a manaţerem této kapely. „Vznikla nová hudba nezatíţená neduhy dospělých, vznikla hudba z lidu, jasná a přímá – punk. Jakýsi nový podzemní městský folklór s ideovou náplní – anarchismem a pubertálním nihilismem.“ 6 Přestoţe tato skupina fungovala opravdu krátce (1975 – 1978), podařilo se jí zapsat se do

2 SKALICKÝ, Miroslav. . ... lidi po nás plivali ... III. Uši a Vítr, noviny Potulné akademie. Brno: Vetus Via; č. 8., srpen 2007; str. 2. 3 SPICER, Al. The rough guide to punk. London: Rough Guides, 2006; str. 3. 4 SHAKESPEARE, William. Measure for Measure [online ]. c. 11. duben 2005, [cit. 2. duben 2010]; dostupné z https://scholarsbank.uoregon.edu/xmlui/bitstream/handle/1794/867/measure.pdf?sequence=1 5 WICKE, Peter. Anatomie des Rock. VEB, 1987; str. 113. 6 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str. 6.

hudební historie s nálepkou první punkové kapely, která svým heslem „no future“ (ţádná budoucnost, ţijeme dneškem) zasáhla ještě mnoho následujících generací mladých rebelů. Avšak nic z toho by se nestalo, pokud by společnost na invazi punku nebyla připravená. „Zájmy ekonomické se dostaly do správné konstalace se zájmy uměleckými, kdyţ několik mladých obchodníků dokázalo cynickými triky veřejnosti vnutit první vlnu souborů, schopných stát se mluvčími generace a prodávat při tom dostatek zboţí. Tedy desek. Zrodilo se stylové jádro nové vlny – punk. Byl tak jednoduchý, ţe ho mohl hrát opravdu kaţdý, kdo ovládal pověstné tři akordy a měl co říci.“7 Po rozpadu Sex Pistols zde přebrala štafetu kapela The Clash (1976 – 1986). Uměle vytvořená skupina s politickými levicovými texty („Aţ militantní politická přímočarost textové části je zde spojena se zvukovým uragánem vstřebávajícím jak styl 77, tak garáţovou syrovost, tak fúzi punku, reggae, rhytm-and-blues, ska.“8) a s podobnou image jako Sex Pistols. Do první britské punkové vlny bych ještě zařadila The Damned, kteří vznikli v červnu roku 1976 a „shodou náhod a různých šťastných okolností jako první z té úvodní vlny mladých rebelů natočili a vydali singl, tedy dříve neţ Sex Pistols. Jako první pankáči vydali i album, vystoupili v televizi. Jako první hráli mimo Anglii – a to ve Francii, na premiérovém festivalu punku v Mont de Marean (srpen 76), jako první koncertně navštívili USA.“9 Zmínku si ještě určitě zaslouţí Sham 69, punková kapela vzniklá taktéţ v roce 1976, dále Buzzcocks (také 1976), nebo třeba skupina Adicts (1976), v image inspirována filmem Mechanický pomeranč od Stanleyho Kubricka (natočen podle stejnojmenné novely Anthonyho Burgesse ve Velké Británii, 1971)10. Nadále pak kapela ztělesňující druhou vlnu punku, skotští Exploited. Vznikla v roce 1979 a se svojí progresivní muzikou se stala punkovou ikonou po další tři desítky let. „Fanoušci je uctívali jako spasitele punku, pomluvači o nich hovořili jako o gansterech, co plodí chaos za pomoci popěvků, jako byl nezodpovědný song „Fuck the mod“ nebo „Sex and violence“, ačkoliv i ti nejzarytější kritici museli připustit jejich úţasné muzikantské schopnosti.“11

7 OPEKAR, Aleš; VLČEK, Josef. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, 1989; str. 5. 8 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str. 32. 9 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str. 20. 10 THE ADICTS. The longest serving punk band with original line up [online ]. c. 2010, [cit. 11. květen 2010]; dostupné z http://www.adicts.us/ 11 GASPER, Ian; Burning Britain. Historie punku ve Velké Británii 1980-1984. Praha: Volvox Globator, 2010; str. 457.

V USA, v New Yorku se však musíme podívat do hlubší historie, a to aţ do roku 1965, kdy vzniklo uskupení The Velvet Undeground. Jak je uvedeno scénáristkou Mary Harronovou v dodatku knihy Nadoraz: „The Velvet underground byli první a nejvýznamnější avantgardní rockovou kapelou. Představovali avantgardu v pravém slova smyslu – objevování a prozkoumávání nezmapovaného území. Jejich písně nejenţe zněly odlišně, vyjadřovaly i jisté pocity, postoje a zkušenosti, jeţ se předtím v rockové muzice neozývaly. Dovedli hudbu tak daleko, jak jen to šlo, aniţ při tom pozbyli svědomí (tím se odlišují od svých součastníků z šedesátých let., kteří jej ztratili), vytvořili mnoho nových spojení – kombinovali poezii se spodinou, primitivnost s kultivovaností, křehkost s hrubostí a násilím – prakticky poloţili základy pro nový věk rocku.“12 Další podstatný rok byl 1968, kdy v Detroitu vznikli The Stooges v čele s Iggym Popem (nar. 21. dubna 1947), a pak rok 1970, kdy se zrodili The New York Dolls. „Brzy po tom, co Stooges začali hrát, se z nás stala rocková parta, jejíţ muzika zněla jako cirkulárka. Za bicíma jsme měli Scottyho Ashetona, Dave Alexander hrál na basu, Ron Asheton na kytaru a já jsem zpíval. Dělali jsme takovou nihilistickou muziku. Ať uţ bylo vystoupení jakýkoli, publikum od nás nikdy nebylo dost daleko – dokud nebylo tak namačkaný, ţe se nemohlo ani hnout. Byli jsme zvyklí je přehlušit – zvlášt v Detroitu. Přehlušili jsme celý haly.“13 The New York Dolls byli ovlivňovaní jak hudbou Davida Bowieho (narozen 8. ledna 1974, později jeden z předních představitelů britského alternativního rocku), tak The Stoogies. Byla to „legendární newyorská skupina proslavená obscénností projevu, tvrdou, na rhythm & blues a punku 60. let postavenou muzikou a image zaloţeném na hojném pouţívání make-upu a desperátských póz ostrých hochů“14 (to později víceméně napodobila kapela Kiss). Manaţerem NY Dolls se v roce 1975 stal jiţ zmiňovaný Malcolm McLaren. Roku 1973 zaloţil Hilly Kristal (23. září 1931 - 28. srpen 2007) hudební klub CBGB (country, blue grass and blues), kde dával prostor pro koncerty rockové hudby mediálně neznámým alternativním hráčům a otevřel tak dveře například kapelám

12 BOCKRIS, Victor; Malanga, Gerard. The Velvet Underground, Nadoraz. Praha: Havran; 2004. 13 POP, Iggy. Chci víc. Praha: Maťa, 1999; str. 66. 14 KARLÍČEK, Petr. The New York Dolls [online ]. c. 22. leden 2007, [cit. 12. březen 2010]. dostupné z http://lege.cz/hudba/nydolls.htm

Blondie, Pere Ubu, Talking Heads, The Stranglers nebo právě první „opravdové“ americké punkové kapele The Ramones.15 The Ramones, „newyorská rocková skupina označovaná jako punk, new vawe i jako surfový revival, zaloţ. v roce 1974. Dominují typické krátké písně s jednoduchými refrény. Všichni členové kapely si přisvojují příjmení Ramone.“16 Oni jsou „otcové zakladatelé, kteří dokázali vyvolat původního ducha rocku a při tom – jen tak mimochodem – definovali punk.“17 Další kapely stojící za zmínku jsou např. Black Flag (vznik 1976), Dead Boys (1977 – 79), Dead Kennedys (zal. 1979) nebo skupina z New Jersey The Misfits (zal. 1979, později průkopníci tzv. Hardcore punku).18 Historie anglického a amerického punku se spojila rokem 1976, který se i v mnohé literatuře uvádí jako začátek punku. V neposlední řadě musím v souvislosti se vznikem punkové hudby uvést také vznik tance, jenţ přijal název pogo. „Při této příleţitosti vznikl i nový tanec, pogo, při kterém poskakujete nahoru a dolů v rytmu hudby. Nejsou tu ani pravidla ani sloţité kroky. Ani nemusíte umět tancovat. Stačí, kdyţ poskakujete dostatečně energicky. Pochopitelně, ţe to má určitou logiku – v mrňavém nacpaném sklepě, coţ je většina punkrockových klubů, nemáte místo k jinému pohybu, neţ nahoru a dolů, a navíc při tom můţete taky občas zahlédnout kapelu.“19

2.2 Definování pojmu na základě společenského fungování

2.2.1 Texty

Texty bývají v této hudbě mnohdy její nejdůleţitější sloţkou, definovat je jako celek však není vůbec jednoduché. Přesto, zaměřím–li se na vybrané písně, mohu z tohoto hlediska punk rozdělit do dvou skupin. První je ta, jejíţ představitelé se chtějí od všeho distancovat a ţít si svůj ţivot bez nadvlády a příkazů. Zpívají tedy o pivu, koncertech, hospodě či o porušování různých pravidel a morálky. Druhá skupina je

15 SPICER, Al. The rough guide to punk. London: Rough Guides, 2006; str. 16. 16 WICH, František. Rock a Pop Encyklopedie II. Praha: Volvox Globator, 1999; str. 218. 17 ŠVAMBERK, Aleš. Nenech se zas oblbnout, kapitoly o americkém hard coru a punku. Praha: Maťa, 2006; str. 30. 18 Ed: LIŠKA, Tomáš. Rock proti proudu A-L; M-Z. Praha: Vokno, 1992, 1993. 19 DORŮŢKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978 aneb Nevšední písničkáři všedních dní. Praha: Mladá fronta, Edice Máj, 1981; str. 180.

politická a jejich texty směřují proti státu, politikům, válce, vojně a podobně. Co však mají obě skupiny společného, je satira, pouţívání sprostých výrazů, vyprávění (ţádné prázdné texty bez začátku a konce), ostrost, často také nadsázka, kýč a ironie. Sex Pistols: „ Holiday in the sun – Prázdniny na slunci Nechci ţádnou skutečnou dovolenou chci jít někam do jiného Balsenu chci vidět nějakou historii protoţe mám k tomu důvodný příčiny Jakej to má důvod Úplně obklíčenej zvuky ve dvoupalcový zdi čekal jsem na komunistický volání neprosil slunce a dostal třetí světovou díval jsem se přes tu zeď a oni na mě Teď mám důvod teď mám důvod a tak pořád čekám u Berlínský zdi“20

2.2.2 Móda

Punková móda byla od začátku spojena hlavně s principem DIY (do it yourself – udělej si sám), jelikoţ potrhané kalhoty, trika s názvy kapel a jinými znaky nebo kovové opasky a náramky v tuto dobu k sehnání nebyly. Tomu se však vyhýbá Anglie, kde vlastně Sex Pistols vznikají na popud manţelky Malcoma McLarena Vivienne Westwoodové (nar. 8. dubna 1941), která, s určitou nadsázkou, punkovou módu vymyslela. „A tak vznikla v podání Vivienne Westwood tzv. antimóda. Čerpala ze všeho, co bylo všeobecně společností povaţováno za nevkusné a dekadentní, fetišistické oblečení, potrhaná trička a dţíny spojené spínacími špendlíky a doplněné o nášivky a placky, které měly za úkol co nejvíce šokovat své okolí. A nedlouho poté, co začala

20 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str.16.

oblékat kapelu Sex Pistols se jméno Vivienne Westwood nesmazatelně zapsalo do historie módy.“21 K oblečení s nášivkami, spínacími špendlíky, dírami či plackami doplněnými klasickými teniskami (converse) nebo těţkými botami neodmyslitelně patří účes. Zpočátku pouze jakýkoliv rozcuch (avšak krátký – proti metalu, hippies atd.), a posléze od indiánů převzaté „číro“ neboli čerokýz (jako obdiv a nápodoba jejich ţivotního bezstarostného stylu). Vše mělo za úkol šokovat, ostatně první punkové nosili například svastiky, které však vymizely při vzniku neonacismu, proti němuţ se pozdější punk zaměřil a do dnes se s ním snaţí bojovat. „Řada analýz upozorňuje, ţe celá vizuální provokace vychází z retrospektivy padesátých let – z tehdejší barevně nedokonalé reprodukční techniky laciných comicsových seriálů. Proto také proti uţ zavedeným dlouhým vlasům přišel krátký střih Batmana a Supermana, pokud moţno obarvený nějakou řvavou, chemicky nepřirozenou zelenou, červenou nebo modrou barvou, který na začátku osmdesátých let došel aţ k nápodobám účesů indiánského kmene Cherokee. Oblek byl volen mnohem rafinovaněji neţ dříve. Místo leţérních dţín byl kladen důraz na uměle vytvořené hadry, promyšleně rozstříhané a rozervané.“22

2.2.3 Obchodní značka

„V okamţiku, kdy se punk stal pro společnost akceptovaným, přestal být punkem.“23 Citát někdejšího frontmana jihlavské skupiny Hrdinové nové fronty (H.N.F.). V prvopočátku musela punková hudba společně se stylem i prezentací hlavně provokovat a působit proti mase, proti davu zboţňujícímu nabubřelé dlouhovlasaté stadionové kapely typu Black Sabath či vyumělkované Pink Floyd, proti předcházejícímu hnutí hippie, zkrátka „proti všem a proti všemu“. Vţdyť také byli první umělci vystupující na pódiu, kteří si vybudovali přátelský vztah k fanouškům. Dosud nikde neexistovalo, ţe by se po koncertě sešli členové kapely i jejich fanoušci a společně se do rána bavili.

21 ČERVENÁ, Petra. 70. léta – Spínací špendlíky, punkeři, Sex Pistols a nezaměnitelní Vivienne Westwood [online ]. c. 14. leden 2010, [cit. 22. březen 2010]. dostupné z http://www.topzine.cz/70-leta- spinaci-spendliky-punkeri-sex-pistols-a-nezamenitelna-vivienne-westwood/ 22 OPEKAR, Aleš; VLČEK, Josef. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, 1989; str. 19. 23 SKOŘEPA, David. Vy jste to nevěděli. Tarantino a čert, 2009; str. 3.

Angloamerický punk se ale i tak stal obchodem uţ při jeho začátcích (např. butik Vivienne Westwood a Malcolma McLearena „Sex“). Obchodní značkou, prodávající značkou, se však mohl stát nejdříve po zaútočení první vlny. „Punkové“ skupiny dnes podepisují smlouvy u velkých nahrávacích společností, inkasují spoustu peněz a neustále hlásají „no future“. Tento provokující styl se dostal do módy, kde se pod jeho název ukryje spousta nahrávek i dalších produktů jiných stylových ţánrů. Lidé si je i tak s nadšením kupují, jelikoţ jejich obaly se pyšní velkým nápisem PUNK. Můţeme však toto nové období nazývat vůbec punkem, nebo, jak je dnes hojně uţíváno, neopunkem? Vţdyť zde nenacházíme nic s ním společného! Kde se ale stala chyba? Proč se nekomerční podstata této pouliční hudby tak náhle a jednoduše vytratila? Ano, existuje ještě hrstka muzikantů, kteří se snaţí hrát v garáţových zkušebnách čistě „old school“ punk, avšak jak dlouho jim to vydrţí? Hektická doba společně s televizí, rádiem, časopisy, internetem a jinými médii nám berou poslední střípky hudebního folklóru, odvaţuji-li se tedy takto nazvat ryze pouliční počáteční punkovou hudbu. Avšak ptám se, proč tomu tak je? A nebylo tomu tak vlastně uţ od samého počátku? Je známo, ţe Sex Pistols vystupovali mimo jiné proti všem velkým komerčním nahrávacím společnostem („Daher der ästhetische Radikalismus, mit dem die Punks gegen den etablierten Rockbetrieb zu Felde zogen.“24). I přesto, ţe smlouvy s nimi podepisovali. Nikdy ale ţádné nedodrţeli a se všemi společnostmi se hned loučili, bez moţnosti reklamy a jiné propagace. Od počátku tak tedy není. Ale co hned po nich skupina The Clash? Vţdyť ta se svými politickými texty a hudbou výrazně ovlivněnou ska a černošským reggae sama a vědomě podepsala smlouvu s CBS (Columbia Broadcasting System)25. Vţdyť jak o Clash píše Eduart Svítivý: „Zúčastňovali se sice akcí pořádaných Britskou komunistickou stranou, podporovali ţel takové ohavnosti, jako byly charitativní koncerty ve prospěch Vietnamu a Kambodţe, přesto všechno jim ale odpouštím. Toleruji jim i holý fakt, ţe skupina měla dvojí a značně rozdílnou tvář. Na rubu klasickou punkovou, plnou undergroundového rebelství a ţvástů o dělnické třídě a proletariátu (dluţno dodat, ţe povětšinou věrohodných) a na líci čistě obchodnickou – první kapela tohoto druhu smluvně upsaná u smetánky velkých gramofirem, konkrétně u CBS, kapela starající se o svou kariéru především v Americe, a to reklamně se vším všudy. Toleruji, promíjím, odpouštím, protoţe ty jejich písničky

24 WICKE, Peter. Anatomie des Rock. VEB, 1987; str. 111. 25 GILBERT, Pat. CLASH smrt nebo sláva. Praha: Volvox Globator, 2007; str. 170 – 173.

za to stojí.“26 Jiţ zde se začala větev vývoje punku rozdělovat na dvě menší větývky. První rostla ve šlépějích nekomerčnosti bez reklam a mediálního uplatnění. Druhá potom po vzoru Clash s listy na jedné straně krásně zelenými, na druhé špinavými od neustálé propagace příčící se punkové myšlence. Tato obrácená obchodní strana se postupně stala záchytným bodem pro moţnost výdělku, který se po čase začne líbit a hodit komukoli. A tak se stále více a více punkových kapel začalo upisovat, coţ mělo za následek hraní v rádiích, natáčení videoklipů, pouţívání jejich nahrávek ve filmech, dokumentech, prostě se z punku začalo postupně stávat stejně komerční divadlo, jako bylo to, které předváděly velké stadiónové a bohaté kapely. Lidem se samozřejmě velice líbila struktura punku, jeho náboj, rebelství, neurvalost, roztrţitost, a tak se PUNK stal velice dobře placenou a prodávanou obchodní značkou.

2.3 Analýza základních prvků charakteristických pro punkovou hudbu

2.3.1 Jednoduchá harmonie

Uţ na konci 60. let počínalo zjednodušování harmonie. Hlavním nositelem tohoto principu se stal minimalismus, jenţ se vyznačoval četným opakováním ne moc sloţitých rytmicko – melodických a zvukových úseků. Harmonie u punkové hudby není podstatou, jsou zde důleţitější jiné věci jako texty, koncertní prezentace a estetika ošklivosti. Peter Wicke punkovou tvorbu shrnuje a nazývá ji minimalistickou dvouakordovou estetikou.27 Základní nástrojové sloţení punkové kapely se skládá z bicí soupravy, z jedné, popřípadě ze dvou kytar a z basové kytary. Zpěvák potom můţe být buď bez nástroje, pouze u mikrofonu, nebo se často setkáváme se zpívajícím kytaristou. Vokály většinou doplňují všichni členové skupiny. Dále pak jsou vsazovány různé dechové nástroje (pod vlivem ska a reggae), klávesové, strunné nástroje nebo ojedinělé, lpějící na originalitě, například dudy nebo varhany. Harmonie těchto skladeb bývá velice jednoduchá. Na vrcholku máme hlavní melodii v podání zpěvu, plynoucím prakticky na třech tónech s občasnou obměnou

26 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str. 30. 27 WICKE, Peter. Anatomie des Rock. VEB, 1987; str. 111.

v podobě výkřiku, nebo, pokud zpěvák vůbec umí zpívat, skokem na několik málo tónů o kvartu aţ oktávu výš či níţ. Podle hudebních zkušeností a schopností spoluhráčů bývá posléze tato hlavní melodie doplněna vokály, které nejčastěji spočívají na opakování jiţ zaznělého úryvku melodie nebo doplnění plynoucí melodie o tercii, někdy aţ o doplnění na kvintakord a jeho obraty. Zpěv potom pracuje s různými opakováními částí skladby, vět či slov. Melodie mívá klasickou formu sloka refrén sloka refrén (ab ab), kde však dost často pro ozvláštnění skladby dochází k zařazování dvou a více slok či refrénů za sebe. Kytarový doprovod bývá obvykle postaven na dvou třech akordech, které ti zručnější následně i různě harmonizují. Basová kytara potom buď tóny akordů variabilně vyhrává, nebo se naopak zdrţuje na jednom tónu, který do rytmu bicí sloţky brnká od začátku skladby do konce s občasnou pauzou nebo víceméně sekundovou obměnou pro vyladění se s kytarou a zpěvem. Nástrojová forma skladby většinou spočívá na libovolné variaci na začátku, kde například kaţdý můţe po určitou dobu podrţet jeden tón, aby byl vytvořen souzvuk, zde většinou konzonantní, neţ se připojí hlavní melodie. Dále bývají v průběhu skladby (například mezi refrénem a následující slokou) všelijaké kytarové vyhrávky, sóla nebo rychlé vystřídání oněch dvou tří akordů, neţ znovu nastoupí zpěv. Na konci skladby mohou hráči zase podrţet pár tónu, zde uţ souzvuk většinou bývá dizonantní. Je však nutno říct, ţe punk se nikdy ţádnými pravidly neřídil a vţdy si dělal naprosto vše podle své libosti. Analýza skladeb je tak pouhým nastíněním, do kterého si hráči vkládají své vlastní pocity a ideály, tudíţ vznikají stále nové, výjimečné skladby a nahrávky.

2.3.2 Pravidelný rytmus

Jelikoţ velkým smyslem punku je tanec zvaný pogo, musí být rytmus postaven na pravidelnosti, aby se dalo dobře a energicky „skákat nahoru a dolů“. Často však bývá odlišení alespoň sloky od refrénu, kdy povětšinou rytmus sloky je klidnější, ponurejší a refrén zas naopak v klasickém punkovém rytmu (můţe tomu být i naopak, avšak to potom musí být síla refrénu vyzdvihnuta něčím jiným, např. slovy, těţkopádností rytmu nebo třeba zpěvákovým přednesem). Klasický punkový rytmus je charakteristický výměnou úderů na hi-hat činel (hajtku) a malý buben (záklaďák) tak, ţe souběţně s kaţdým druhým popřípadě třetím úderem (na kaţdou druhou nebo třetí

dobu) na hi-hat činel zazní malý buben. Do toho se libovolně nakládá s jinými činely, přechody či velkým bubnem, neboli kopákem. Další rytmická sekce, a to basová kytara, mívá za prvé rádoby rock´n´rollové vyhrávky, které jsou ve skladbě proměňovány různými variacemi a pomlkami, a nebo za druhé drţí rytmus společně z bicí soupravou, coţ znamená vybrnkávání kaţdé (popřípadě kaţdé sudé či liché) doby. Mnohdy však zvládá hráč tahat za strunu i víckrát do jedné doby tak, ţe tvoří osminky, trioly, šestnáctiny a podobně.

2.3.3 Rychlá tempa

Skladba většinou začíná odpočítáním čtyř dob jedním z členů („one, two, three, four“ – Ramones) , nebo bubeníkovým odklepáním paličkami a podle hudebního umu hráčů se toto určené tempo nese od začátku do konce písně. Klasické punkové tempo je samozřejmě velice rychlé (zde se hodí zase zmínka o tanci pogo – skákání musí být energické), čili základní údery na hi-hat činel jdou po sobě ve velmi krátkých intervalech. „Holiday in the sun from Never mind the Bollocks Here´s The Sex Pistols. A paramilitary drum beat intro leads into a crashing guitar and a dive bomber riff - sounding just like Slade´s angry little brothers.“28

3 Postpunk jako pokračování punku

3.1 Definování žánru

Postpunk. Ano, správná otázka zní – co a kdo to je? Chápeme, ţe hudba ovlivněná punkem následující těsně po něm? Josef Vlček v knize Excentrici v přízemí píše: „To jsou přirozené následky vývoje kaţdého hudebního směru. Nejdřív přichází výboj, pak jeho hlubší propracování a rozvinutí a nakonec rozmělnění.“29 V tomto případě přišel výboj společně s kapelami Sex Pistols, Clash, The Damned nebo Ramones, Dead Kennedys atd. a hlubšího propracování se ujal právě post-punk. Je těţké určit, co a kdo jím přesně je či byl. Mohli bychom sem zařadit alternativu, new wave atd., vlastně prakticky cokoli, co je alespoň trochu ovlivněno punkovou hudbou. Odvolám-li se na

28 SPICER, Al. The rough guide to punk. London: Rough Guides, 2006; str. 283. 29 OPEKAR, Aleš; VLČEK, Josef. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, 1989; str. 58.

literaturu, většina autorů uvádí například kapely Wire, The Smiths, Joy Division, Gang of four, Orange Juice nebo Siouxsie and the Banshees. Muzika těchto kapel je ponurá, mnohem pomalejší neţ explozivní punk, protkaná zvukovými a hlasovými experimenty, ovlivněná dalšími hudebními směry jako je například reggae, funk nebo třeba i disco a textově zaměřená uţ více na problémy jedince (punk směřoval k celé společnosti). Kolébkou pro vznik post-punku byla Velká Británie a tam potom stejně jako u předchozího směru hlavně město Londýn.30 Nebyl však jedinou metropolí, kde se začalo s experimenty. V USA tomu nasvědčoval nejprve velmi oblíbený směr New wave řádící v New Yorku v podobě kapel Television nebo například Pere Ubu. Skupin začínajících s experimentem se vyrojilo nespočetně, proto byly zapamatovány pouze některé a ostatní postupně zanikaly. Styl Post-punk je velmi těţko uchopitelný a definovatelný, a tak byl vlastně určen k rozmělnění. Dnes si pod názvem post-punk můţeme představit alternativní Joy Division stejně tak jako dnes populární kapely hrající v kaţdém rádiu i televizním shotu (pro příklad třeba REM).

4 Situace v bývalém Československu

4.1 Punk jako nepřítel společnosti

Československý punk byl specifický tím, ţe se vše udávalo v nesvobodném komunistickém reţimu. Masa lidí neměla vůbec tušení o tom, ţe něco takového jako punk existuje. Dění se odehrávalo hlavně v Praze. Později také v Teplicích, Písku či Brně. Kaţdá kapela musela mít svého takzvaného zřizovatele a musela pravidelně absolvovat přehrávky, aby mohla koncertovat a oficiálně fungovat. Přehrávky se skládaly z ţivého vystoupení („dobrý“ vzhled byl podmínkou) a poté z přezkoušení z hudební nauky. 31 Na počátku se tomu nikdo moc nesnaţil zabránit, avšak po pár koncertech a proniknutí punku na veřejnost si politická smetánka uvědomila nebezpečnost této hudby a začalo pronásledování, teror a uvězňování. Důleţitý podíl na útlaku měl článek s názvem „Nová Vlna se starým obsahem“, který vyšel roku 1983 v bolševickém časopisu Tribuna a jehoţ autorem byl jistý novinář vystupující pod krycím jménem Jan Krýzl. Psal zde o nesnesitelnosti novovlné hudby, o její ošklivosti a kulturním

30 REYNOLDS, Simon. Rip it up and start again, postpunk 1978 – 1984. London: Faber and Faber; 2005. 31 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa. Brno: Host, 1992; str. 175 – 177.

barbarství. Kritizoval vše, co se kde naskytlo, a bez servítek zmínil několik kapel i jmen. Zdůrazňoval, ţe tato hudba vede mladé lidi proti socialismu a jemu vlastním hodnotám. Negativně se autor postavil proti módě, pódiovému show, textům i muzice. Hráče, posluchače i příznivce posílal spíše neţ na koncerty do psychiatrické léčebny. Článek byl plný ironie a pohrdání. Například odstavec o hudbě a textech zněl: „Jednotvárné, opakující se melodie (pokud se tak dá mnohadecibelový zvuk vůbec nazvat) doprovázející texty, za jejichţ autory by bylo moţné povaţovat spíše chovance psychiatrických léčeben, neţ lidi, kteří se vydávají za "umělce". Bohuţel, věc je sloţitější a váţnější. Texty, v nichţ se např. opakují "důmyslná" slova "kaťa, paťa, haťa" (Praţský výběr), nebo se pět minut vyřvává "Bejby, bejby, dej mi kadilak", či "hipi, hipi, šejk" (Letadlo), nebo vulgární text "má špinavá záda, nepije, nesolí, nekouří, ale má to ráda", či píseň s názvem Pal vodsuď, hajzle (Jasná Páka), nebo "náš pán je král, má jméno heroin" (Bronz), vypadající jako výplod chorého mozku, jsou ve skutečnosti výrazem nihilismu a cynismu, hluboké nekulturnosti a ideologických přístupů, které jsou socialistické společnosti zcela cizí.“32 Po vydání tohoto čísla Tribuny začalo tedy pronásledování a uvězňování. Všem kapelám zde zmíněným byla zakázána činnost. Na ostatních koncertech pak zpravidla Státní bezpečnost ukončila hraní po dvou, třech písničkách. Fanoušci byli zmláceni, spousta účastníků zatčena a odvezena k nekončícím výslechům s nabídkami ke spolupráci. O tomto článku se zmiňuje i Mikoláš Chadima (nar. 9. září 1952) ve své knize Alternativa: „Týden po Tribuně uveřejňuje krátký výtah z článku i Rudé právo (největší a nejčtenější). Od té chvíle je kaţdému členu byrokratického aparátu jasné, ţe pokud chce jít s dobou, musí bojovat proti „moru rockové hudby“ zataţené do Čech agenty západních ideologických centrál. Během několika měsíců je znemoţněno vystupování všech kapel, jejichţ jména se v článku objevila, všem, které se objevily po roce 1981, a poslednímu pohrobkovi praţské alternativní scény, skupině Švehlík, která do nového roku vystartovala pod názvem Marno Union.“33 Příčinou koncertních terorů nebylo ani tak samotné hraní, nýbrţ ta skutečnost, ţe se akce pořádaly za zády vlády, tedy neoficiálně. „Prostý fakt, ţe k provozování punk rocku není zapotřebí virtuózních schopností, ţe je to skutečná hudba ulice, kterou můţe dělat v podstatě kaţdý a tím pádem například k organizování neoficiálních koncertů není zapotřebí drahé aparatury či luxusního sálu měl za následek to, ţe se punk u nás

32 KRÝZL, Jan. Nová vlna se starým obsahem. Tribuna. Březen 1983, č. 12. 33 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa. Brno: Host, 1992; str. 360.

hrál skoro všude a většinou na akcích, které si jeho příznivci organizovali sami. To, ţe se neptali na svolení anebo dělali koncerty polooficiálně pomocí různých úskoků, způsobovalo odpovědným orgánům záchvaty zuřivosti. Nikoliv nestravitelnost hudby či vzhledu příznivců punku, ale právě ony spontánní, oficiálně neorganizované a nekontrolované aktivity, byly nakonec nejčastější příčinou represí proti tomuto stylu.“34 I přes toto si punk stále udrţoval své přívrţence a i nadále lákal další jednotlivce. Jeho postavení proti společnosti bylo tím, co tyto lidi spojovalo a nedovolovalo jim odejít a vzdát se. Ono totiţ uţ jenom zamilovat se do punkové hudby a celé subkultury znamenalo stát se nepřítelem společnosti, socialistické společnosti, a zůstat jím aţ do převratného roku 1989.

4.2 Punk – mladí rebelové

„Typickým projevem rebelské vzpoury je provokace, dráţdění měšťáka. Ta se báječně uplatní všude, kde se měšťák vyskytuje – v Londýně jako v Hradci Králové. Elvis Presley ho v šestapadesátém dráţdil svými trubkovými kalhotami a sexuálně provokujícím kroucením pánve, Beatles v dvaašedesátém nasadili do boje proti měšťákům dlouhé vlasy, hippies o čtyři roky později květinové úbory a různou veteš kolem krku. Bowieho glitterová vlna v roce 1972 hecovala androgynním zjevem, který vypadal jak z jiné planety. Punk a první fáze nové vlny (provokace dominuje obvykle jen při nástupu nového stylu) dovedl uráţení měšťáka k naprosté dokonalosti.“35 I přes všechno opovrhování, přes tresty a pronásledování, i přesto všechno šlo mladým lidem v prvé řadě o jedinou podstatu, stejnou jako generacím před nimi a po nich, a to o zábavu a prosazení jich samotných. Komunistický reţim je sice trestal, ale ani to jim nezabránilo v dalším a dalším hraní či ve stále nových provokacích. Při koncertech se skákalo, tančilo, křičelo, pilo, vyplazovaly se jazyky, muzikanti nosili všelijaké kostýmy, malovali se, na jeviště se umísťovaly různé rekvizity, byla to představení se vším všudy. Relativně v krátké době ale začalo masové zatýkání, nemoţnost koncertování, nepříjemnosti minimálně po dobu vystupování, a tak se spousta kapel rozhodla bouřit a

34 FUCHS, Filip. Kytary a řev aneb co bylo za zdí, Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Říčany u Brna: Papagájův hlasatel Records, 2007; str.11 . 35 OPEKAR, Aleš; VLČEK, Josef. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, 1989; str. 19.

vyjadřovat se skrz texty. Pointa byla často schovaná mezi řádky, avšak velice dobře rozpoznatelná. Např. tepličtí F.P.B. a jejich píseň Snad: „Ztratil jsem občanku a průkazku snad si mě nevšimnou aţ půjdu s mou milou na noční procházku. Milá mě nechce ţe nejsem občanem – hubičku za razítko z práce (jinak ţe odejde). Milá mi nechce dát a mně zas nechce stát ţe nemám svou milou svou milou občanku a pracovní docházku. Dal jsem jí facku oni mě pokutu. Aţ budu mít občanku snad bude zase všechno v pořádku!“36 Z textu je nevyhnutelně cítit ironie, nesouhlas a pohrdání. Hudba toto potom podtrhává melodií zaloţenou na jednom tónu s aţ ponurým doprovodem, která se však v refrénu (Milá mě nechce, ţe nejsem občanem ...) mění v jakousi lidovou melodičnost, lidový popěvek, který dodává skladbě právě na ironii a nadsázce. Dalším, a to ne druhotným a okrajovým, úmyslem kapely pro zasazení tohoto sviţnějšího tempa i melodiky do refrénu byla, odvaţuji si tvrdit, moţnost pro publikum pořádně si zaskákat alespoň na tento kousek skladby, který kdyţ uţ ne textem, tak alespoň hudebním doprovodem víceméně odlehčili. Nemohli vše brát váţně, při hraní musela být dobrá atmosféra, ať uţ se řešilo téma sebehorší. Přece jenom nejsme ţivi výhruţkami a nadáváním. Rebelství je to pravé pro punkovou subkulturu. To je to, co spojuje vyznavače punku po celém světě.

36 FUCHS, Filip. Kytary a řev aneb co bylo za zdí, Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Říčany u Brna: Papagájův hlasatel Records, 2007; str. 39.

V Československu byly dalším impulzem pro zachování této hudby výroky a přesvědčování samotných politiků, aniţ by oni sami tušili a něco takového si připouštěli. Ono totiţ ne nadarmo se říká, ţe zakázané ovoce nejlíp chutná. „Samozřejmě ta doba před tou revolucí byla pro punk strašně dobrá. Ani si nemusel hrát dobře a ty lidi měli zájem, protoţe to bylo něco, co bylo zakázaný, a hlavně nebyl to zas uţ ten klasický underground. Spousta mladých lidí před revolucí, který chtěli tohle poslouchat, tak to poslouchali a těch kapel nebylo zas tolik, aby člověk na ně zapomněl.“37 Uvedl Jerry Machek (nar. 1966) v rozhovoru s Davidem Skořepou v klubu Národního divadla v roce 2004.

5 Zahraniční vliv punku a postpunku v Československu do roku 1989

5.1 Povědomí o zahraničním punku a postpunku v Československu

Jestliţe v zemích vzniku punku se počátečním rokem udává rok 1976, k nám se tento progresivní hudební styl dostal cca o jedno, o dvě léta později, tedy kolem roku 1977 – 78. Vývoj zde byl velmi specifický, a to za prvé díky jiţ zmiňované společenské situaci a nadvládě „bolševiků“ a za druhé díky zajímavému odlišení muzikantů i abonentů od svých anglických či amerických kolegů. V zahraničí totiţ z velké většiny převládali lidé s niţším vzděláním aţ „buranstvím“, kdeţto v Československu se punkem zabývali hlavně vysokoškolští studenti a absolventi (např. členové kapely Visací zámek, kteří všichni studovali stavební fakultu ČVUT), samozvaní spisovatelé, básnící, filozofové, umělci aj. Zatímco v cizině na punkových koncertech nebylo moţno potkat člověka s dlouhými vlasy, u nás to bylo naprostou samozřejmostí. Jak píše Miroslav Wanek (FPB): „Zvláštností téhle punkové či novovlné revolty ale bylo, ţe nešla proti těm revoltám předchozím (hippies, psychadelic, underground atd.), ale jako by se k nim přiřadila do společné rojnice při honu na měšťáka a jeho nebezpečně hybridní prospěchářskou komunistickou verzi. Na koncertech FPB se tedy neobjevovali jen jeţatí punkáči, ale i hřívnaté máničky, uhlazení jazzmani i příznivci rock´n´rollu v černých brýlích. Kaţdý koncert byl svátek a jezdilo se na ně i stovky kilometrů.“38

37 SKOŘEPA, David. Asi jsme byli z jinýho těsta. Tarantino a Čert; 2008; str.31. 38 WANEK, Miroslav. FPB - Kniha přání a stížností. ValašskáBystřice: Malarie, 2008; str. 3.

Dalším, negativním aspektem, byl dosavadní zkostnatělý hudební vývoj v Československu, kdy „nejtvrdší“ rockovou skupinou byl Olympic nebo Katapult. Dalšími reţimem propagujícími hudebními kapelami byla například skupina Plavci, Bacily nebo Fešáci. Z muzikantů pak předním příčkám vévodil Karel Gott či Pavel Novák, z ţen například Helena Vondráčková a Hana Zagorová. Ke vzniku punku tito nemohli přispět. V porovnání se zahraničím, kde právě třeba americký vývoj počínal uţ v padesátých letech, byla tedy pro české punkové hudebníky inspirace v domácím prostředí téměř nemoţná. Snad jediným předvojem se stala skupina The Plastic People of the Universe (1968 – 1988), jejíţ hudba se nese temnou provokativní melodikou, ironií a burácností. Toto posléze můţeme najít v odměřeném mnoţství také v pozdějším československém punku. Docházím tedy k závěru, ţe československý punk se nemohl vytvořit bez inspirace ze zahraničí, která do země byla v různých formách, ať uţ legálně či nelegálně, dopravována a tedy pašována. „Prvú desku mi previezol moj otec, ktorý sa ako lodník dostal aj na západ. Boli to The Stranglers – Live X-Cert. A potom nasledovali Pistols – The Great Rock´n´Roll Swindle a Ramones – It´s Alive. Ozajstnou bombou boli ale Vianoce 1980, keď som dostal pod stromek prvé tri LP od Sham 69.“39 Říká Jaro „Leďo“ Lederleitner (legenda slovenského punku, kapely Paradox, Zóna A atd.) v knize Vy jste to nevěděli. Ne všichni měli takové štěstí. Největším problémem invaze punkové (samozřejmě mimo jiné) hudby do Československa byla tedy „uzavřená hranice“. Cestovat se mohlo nanejvýš do zemí Sovětského svazu a jiných komunistických států. Z pohledu punkového posluchače a hudebníka šlo hlavně o cesty do Maďarska, které pro nás bylo překvapivě otevřené a naskytovala se tu příleţitost sehnání vinylů, oblečení a dalších suvenýrů, kterých se u nás nedostávalo. Našlo se zde několik osobností, které se zaslouţily o prvopočáteční dovoz vybraných desek z Anglie, popřípadě z dalších zemí. Prvním takovým byl určitě Karel Habal. Jak píše Mikoláš Chadima ve své knize Alternativa: „Já jsem se poprvé setkal s touhle muzikou před prázdninama. Měl jsem to štěstí, ţe manaţerem Old Teenagers byl Karel Habal. Karel punk miloval a byl jedním z prvních, kdo měl desky s touhle muzikou. Kdyţ mi poprvé pustil desku Sex Pistols, jásal jsem. Tahle muzika mi připadala jako důleţitej zvrat. Bylo to jednoduchý a bylo v tom hrozně moc energie. Punk tehdá vůbec neletěl, a tak byl Karel rád, ţe našel zpřízněnou duši, a začal mě hned deskama zásobovat. I kdyţ mě mimo Sex Pistols další punkový kapely tolik nebraly,

39 SKOŘEPA, David. Vy jste to nevěděli. Tarantino a čert; 2009; str. 20.

pokládal jsem punk za velice důleţitý pro to, aby se definitivně zlomila nadvláda jazzrocku a našich profirockerů.“40 Karel Habal nadále s Mikolášem Chadimou spolupracoval, a to v kapele Classic Rock´n´roll Band (nový název pro Old Teenagers), které tedy dělal managera. Další Chadimův projekt byl s kapelou Extempore. Ta se jako první v zemi rozhodla pro nazkoušení několika punkových zahraničních skladeb, se kterými hodlala vystoupit po přednesu starších písní s uceleným názvem „Zabijačka“. Znovu sháněla nahrávky přes Karla Habala. Sám Chadima o tom také ve své knize říká: „Kdyţ jsem Karlovi zavolal, ţe chceme udělat nějaký punkový písničky, byl nadšenej a přímo mě zavalil deskama. Několik dní jsem proseděl u gramofonu a nakonec vybral písničky od Stranglers, Magazine, Generation X. S chutí jsem pak na většinu z nich (mimo Fugs) udělal český texty.“41 Bylo to z jeho strany ovšem myšleno zprvu jako legrace, moţnost udělat něco nového, neotřelého a v ţádném případě kapela neměla v úmyslu být vyloţeně punkovou. Neustále se u nich projevoval vliv jazzu nebo třeba minimalismu a obrovská chuť experimentovat. Byl to pouze první krůček, ovšem z dnešního pohledu obrovský krok, k uchycení se punku v Československé socialistické republice. Nesporné je, ţe Mikoláš Chadima spolu s dalšími členy z Extempore byli vůbec prvními československými muzikanty, kteří se s punkovým stylem seznámili a ukázali ho veřejnosti. Josef Vlček toto v knize Excentrici v přízemí popisuje slovy: „Zatímco ve světě vůbec není jasno, kdo přišel první s nálepkami nové vlny a punku a kdo první s tímto stigma diabola vystoupil, v Československu je moţno tuto chvíli určit velmi přesně. Bylo to 23. února 1979 pár minut po deváté hodině večerní. Na koncertě v sále u Zábranských v Karlíně tehdy vystupovala obnovená skupina Extempore. Po komponovaném bloku Zabíjačka, který v sobě ještě nesl prvky tehdy pomalu doznívajícího jazz-rocku a „progresívního rocku sedmdesátých let“, přidala skupina několik přejatých skladeb tehdejších anglických módních oblíbenců Generation X, Strangles, Dr. Feelgood a Wire. Ale pozor! Vše s českými texty. Vyprodaný sál to přijal s nadšením. Nebylo divu, akademická hudba ostatních praţských souborů uţ lezla veřejnosti krkem a tady se naskytla příleţitost začít znovu jako z hloubi šedesátých let – bez příkras, z energické prapodstaty rocku. Texty slibovaly humor /někdy aţ černý a cynický/, recesi, parodii. Bláznivost budiţ krásná, krása křečovitá.“42

40 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa. Brno: Host, 1992; str. 176. 41 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa. Brno: Host, 1992; str. 177. 42 OPEKAR, Aleš; VLČEK, Josef. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, 1989; str. 9-10.

Další postavou československého „punkového pravěku“ byl bez pochyby Mejla Hlavsa (6. březen 1951 - 5. leden 2001), člen jiţ zmiňované undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe. On sám o sobě roku 1996 prohlásil: „Já jsem, myslím, byl jeden z prvních posluchačů a příznivců punku v Čechách. Někdy v ´76. roce jsme dostali z Anglie desky Sham 69, Sex Pistols, Chelsea ... Prostě těch nejlepších punkovejch kapel. První poslech byl trošku dramatickej, ačkoliv jsem měl reference, ţe punkový kapely jsou hodně rychlý, tak tyhle desky předčily moje očekávání. Takţe jsme to náboţně poslouchali a říkali si: „Tak teda pánové, to je jízda!“ Aţ potom jsem pochopil, ţe to byly maxisingly a ţe jsme je pustili na špatnou rychlost, takţe to byl opravdu fofr, protoţe to hrálo daleko rychlejc, neţ vůbec mělo. Nicméně tady počátky punku byly nepochybně hodně důleţitý, protoţe sedmdesátý léta byly dobou monstrkapel a monstrkoncertů a já z toho neměl vůbec dobrej dojem, z těch stadionů nemám ostatně dobrej dojem ani teď, to je hrůza. Ale právě punk do toho přinesl zase normálnost, začaly fungovat kluby.“43 Další moţnost pro setkání a seznámení se s punkem byla návštěva Jazzové sekce. Toto „občanské sdruţení pro nekomerční hudbu“ bylo víceméně zaloţeno roku 1969, avšak jeho název byl původně Česká jazzová unie. Aţ roku 1971 se tito fandové jazzu připojili k právě vzniklému Svazu hudebníků ČSR a vznikla ona Jazzová sekce. Pořádaly se zde hudební poslechovky, večery, kdy se pouštěly různé (nejen punkové) rockové, mase neznámé, nekomerční aţ zakázané desky. Velkým přínosem Jazzové sekce bylo kaţdoroční pořádání Praţských jazzových dnů – hudebních festivalů, kde si právě posléze zahrálo mnoţství punkových skupin.44 Neposlední podstatnou moţností dostání se k punkovým skladbám byla samozřejmě moţnost poslechu vinylů či kazet. Ovšem zakoupení desek s punkovou a jinou „protistátní“ hudbou bylo v Československu téměř nemoţné. Čas od času se v Praze ale konala burza, kde se tyto nahrávky sehnat daly. Samozřejmě ţe pouze ve velkém shonu a hlavně hned v počátku konání akce, dokud se neobjevil příslušník státní policie. Jak říká Karel Bouša (Novodur, Telex) v knize Punk not dead: „Jezdil jsem do Prahy na burzy diskofilů a v roce ´77 jsem si přivezl Never Mind The Bollocks. Byla to pro mě rána do palice, okamţitě jsem věděl, ţe todle je ta muzika, která mě bude nadále

43 FUCHS, Filip. Kytary a řev aneb co bylo za zdí, Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Říčany u Brna: Papagájův hlasatel Records, 2007; str. 16. 44HRABALÍK, Petr. Alternativní scéna, Jazzová sekce [online ]. c. 1996 - 2010, [8. květen 2010], dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/alternativa/jazzovasekce1.php

zajímat.“45, Jan Haubert (nar. 9. února 1960) v Hluboké orbě: „Mohl jsem si osahat všechny ty nedostupné desky. Uţ na dotek jsem cítil jinou kulturu. (...) Burza se tehdy konala v Motole, v místech, kde jsme v rámci vojenské katedry zakopávali protitankové miny. Obchodovalo se na stráni, stíněné od silnice malým úsekem. Místo bylo vybráno strategicky, aby se na něj nedostaly policejné vozy. Kolem byla jen volná příroda, takţe v případě potřeby se dalo prchat všemi směry. Burzy se známkami a odznaky probíhaly v klidu v centru města, ale angloamerický rock byl komunisty povaţován za nebezpečnou ideologickou zbraň.“46 Nebo František Sahula: „V té době jsem začal chodit na burzy, kde se obchodovalo s vinylovými elpíčky pokoutně dovezenými ze Západu, a koketovat s kapelami jako The Stranglers, Black Sabath, Talking Heads, Blondie a samozřejmě se Sex Pistols, za které jsem dostal na burze několikrát nařezáno od Veřejné bezpečnosti. Jejich název, pominu-li hudbu, obsahoval zakázané slovo.“47K tomu tedy není co dodávat. Moţnosti, které by pro nás dnes byly na prvním místě, přečíst si fakta o punku v magazínech, bylo velice málo. Pokud se takto stalo v nějakém československém týdeníku, většinou samozřejmě v hanlivém pojetí, nebylo moţno této informaci důvěřovat. Věřit se dalo pouze zahraničním listům, zde byl ale zase problém exportu do Československa. Pár lidí si nechávalo vozit tyto magazíny od zahraničních kolegů, avšak takto spolupracovat zvládala pouze hrstka hudebních publicistů. Zbytek národa se mohl, a to hlavně co se týče otázky vizáţe, dočíst o punku v německém časopise Bravo, který byl tehdy zaměřen spíše na tvrdší rockovou hudební scénu. Zde se českoslovenští punkové inspirovali vyobrazenými fotografiemi kapel jako Sex Pistols, Clash atd. a vyráběli si napodobeniny jejich šperků, oblečení i účesů. „Počátkem osmdesátých let měl český punker obrovské problémy s ošacením (pominu-li represe unifikované společnosti). Punkerský módní styl prezentovaný časopisem Bravo byl nedostiţný jako skafandr astronauta Neila Armstronga – černý koţený křivák, tygří kalhoty, vysoké koţené boty, a hlavně myriáda stříbrných doplňků a barvy na vlasy, to byly zkrátka věci v Československu nesehnatelné. Pár šťastlivců mělo sice několik pankáčských pyramid a placek z Maďarska, ale gro tvořily šatníky rodičů a speciální, ryze české modely. To byl absurdně uzavřený cyklus, kdy se punk po své komercionalizaci na Západě zjevil

45 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str. 128. 46 HAUBERT, Jan. Hluboká orba aneb 20 let Visacího Zámku. Modřice: Julius Zirkus, 2007; str. 10. 47 SAHULA, František. Průša se nevrací aneb Hrál jsem ve Třech Sestrách. Praha: Maťa, 1999; str. 12.

v českých zemích se zpoţděním ve své ryzí, „smetištní“ podobě, takový, jaký původně byl.“48 Po magazínech si automaticky pokládáme otázku - co další media? Televize byla v tu dobu bohuţel nemyslitelným zdrojem nezkreslených informací. Zde se člověk dověděl asi něco podobného, ne-li hanebnějšího, jako v jiţ zmiňovaném „bolševickém“ týdeníku Tribuna, v článku „Nová vlna se starým obsahem“. Rádio na tom bylo o něco lépe. Naladit zahraniční stanici nebyl zas aţ takový problém, tomu komunisté nebyli schopni zabránit. Čas od času se stalo, ţe se někdo zaposlouchal do stanice vysílající pořad o undergroundu, nové hudbě a nebo právě o punku. Jak je uvedeno v knize Punk Not Dead v rozhovoru s Petrem Hoškem (nar. 8. února 1967), nynějším zpěvákem kapely Plexis: „Začalo to rádiem Luxemburk, to mi bylo asi 13 let a byl tu, ostatně jako pořád, totální nedostatek muziky. Onehdá tam vysílali asi hodinový profil manchesterských Buzzcocks a mluvili taky o punku, strašně mě to tenkrát vzalo. Bylo to pro mne něco novýho, bezvadnýho a hlavně přístupnýho. Nerozuměl jsem textům, ale měl jsem pocit, ţe vím, o co v tý hudbě jde. Samozřejmě jsem měl z toho ze začátku chaos v makovici, ale to se rychle srovnalo. Dodnes mě nic nechytilo tak jako tenkrát punk.“49 Právě rádio Luxembourg, které začalo od roku 1957 vysílat v němčině, bylo nejposlouchanější stanicí v Československé socialistické republice, kde se mladá generace mohla dostat k informacím o zahraniční populární hudbě. Miroslav Wanek (FPB) pak v Knize přání a stíţností mnohé shrnuje a říká: „Inspirativní hudba se k nám dostávala různými kanály – Radio Luxembourg, Rock Palace na německé televizi u Oty Šnajdra, Luboš Koudělka měl tátu na montáţi v Libii, ale nejvíc vozil Růţička z Jazzové sekce – Art Bears, Pere Ubu, Residents, Ebba Gron, Clash, Chrome, Chinas Comidas, Killing Joke a desítky dalších. To bylo jako zjevení – po těch Omegách, Uriah Heep, Deep Purple a Nazareth se najednou otevřel jiný svět.“50 Kdyţ se tedy pár jedinců seznámilo se zahraničním punkem, mohl začít vznikat punk český. Ze začátku by se československým pokusům dalo říkat spíše underground s prvky importující punkové muziky, čili s jistou nadsázkou „under-punk“. Byli to jiţ zmiňovaní Extempore band a posléze ještě Energie G, kapela Zikkurat a Atima 16. Se všemi těmito skupinami uţ se začínalo různě skloňovat slovo punk, byť stále jím ještě dokonale nebyl. Tito hudebníci byli právě ony osoby, které se zaslouţily o alespoň

48 HAGEN, Lou Fanánek. Tak to bylo, tak to je. Řitka: Daranus, 2007; str. 48. 49 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str. 60. 50 WANEK, Miroslav. FPB - Kniha přání a stížností. ValašskáBystřice: Malarie, 2008; str. 2.

pomyslné rozšíření punku mezi nic netušící československý lid a díky nimţ posléze začali fungovat jiní, kteří v omezeném mnoţství existují dodnes. „Punk tou dobou, to byla spíš nová větev undergroundu. Však nám taky lidi okolo něj dost pomáhali. Chadima s Pospíšilem (Garáţ) nás hnali do hraní a zkoušení, Pepa Janíček ochotně půjčoval aparát Plastiků. Janíček, to byl vůbec takovej duchovní tatík kapely, obdobně jako Karel Habal (Vokno). Tihle čtyři lidi pro nás dost udělali.“51 Extempore, Energie G, Zikkurat i Atima 16, celá čtveřice měla moţnost zahrát si na 9. Praţských jazzových dnech probíhajících od druhého listopadu roku sedmdesát devět.52 Pro Extempore to byl na dlouhou dobu poslední legální koncert (další aţ v lednu 1989). Energie G zde předvedla sviţné punkové skladby, některé původní, některé pak covery anglických či amerických kapel. V programu 9. Praţských jazzových dnů vyšla recenze, která říkala: „Dopolední program zahájila Energie G. Jak její název říká – s energií. Zdá se, ţe vývoj skupiny stojí na místě – od parníku, kde vystupovali, pokročili sice v souhře, ale to je všechno. Chtělo by to určitě bohatší a původnější repertoár. To, jak se zdá, bude nemoc všech mladých kapel. Ale vcelku to byl dobrý zahajovák – dynamický, vitální, plný mladistvého nadšení.“53 Podobná si tato kapela byla s další skupinou s názvem Atima 16, o které se bohuţel téměř nic nedochovalo, alespoň ne ţádné nahrávky, pouze pár fotografií. K večeru potom nastoupila skupina Zikkurat a předvedla zde poprvé svoji punkovou duši. Vedle jejich vlastní tvorby výrazně ovlivněné Frankem Zappou (21. prosince 1940 – 4. prosince 1993, americký skladatel, zpěvák, kytarista), většinou různé improvizace a experimentování se zvukem, elektronikou, nástroji či texty, zde předvedli svůj punkový repertoár, který se skládal z převzatých skladeb od zahraničních kapel typu Sex Pistols či Ramones. „Do širšího povědomí se Zikkurat dostal po 9. Praţských jazzových dnech 1979. Zde se představil s programem, který uţ slučoval obě předchozí orientace: punkovou jednoduchou útočnost, kterou přináší zejména Vilém Čok, doplňovala tradice rockového hledačství sedmdesátých let, kterou byl nasáknut Jirka Křivka.“54 Ale jak se stalo, ţe se tato kapela se zálibou v undergroundovém experimentu začala zaobírat punkem? V knize Punk Not Dead to objasňuje Jirka Křivka (Zikkurat): „Na jaře 1978 jsem slyšel v rádiu píseň ´5 minutes´ od Stranglers a hned jako by mnou projela elektřina. O existenci punku jsem věděl uţ v souvislosti

51 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str. 55. 52 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa. Brno: Host, 1992; str. 238. 53 FUCHS, Filip. Kytary a řev aneb co bylo za zdí, Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Říčany u Brna: Papagájův hlasatel Records, 2007; str. 21. 54 OPEKAR, Aleš; VLČEK, Josef. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, 1989; str. 249.

s newyorskou scénou, počínaje Patti Smith a rokem 75. Na burze jsme si s Čokem koupili desky Stranglers a Ramones. Kdyţ jsme si je pak pustili, rozbolela nás oba hlava. Pak jsem ´objevil´ Sex Pistols a vzpomněl si, jak mi Baláţ ukazoval v devítce jejich fotku v Bravu – tehdy mi to ještě nic neříkalo. Najednou to ale bylo tady. Byla to úplná smršť – takovej zvuk jsem z desky ještě neslyšel ...“55 Po tomto punkovo-undergroundovém výbuchu bylo Československo právě připraveno na další vlnu, která s sebou nesla jiţ původní hudbu s texty mířící proti problémům u nás a tvrdě se trefujícími do všeho, co nebylo svobodomyslnému člověku po chuti. Tímto tedy vznikla konfrontace mezi československým a angloamerickým punkem, kdy v cizině to byl mnohem agresivnější projev proti kapitalizmu, kdeţto u nás méně násilnou a viditelnou formou boj proti ţivotu v socialismu. Punk se v zemích svého původu formoval cca 20 let. V Československu byl uchopen jiţ ve své definitivní podobě a muzikanti ho začali míchat s jim známou hudbou, a tak i zde proběhl vývoj a formování, neţ se ucelil do konečné československé podoby. Jestliţe ve Velké Británii a USA toto trvalo dvacet let, u nás proběhl „rychlovývoj“ v průběhu třech let. Posléze zde vznikl naprosto specifický československý punk s vlastními pravidly a originální hudbou s českými texty. Slovy Radka Šantrůčka (Šanov I): „ ... jsou to všechno kapely, který fakt měly myšlenky. Vlastně měly svoje myšlenky. Nepřejímaly nic z MTV, protoţe punk v současné době je jenom věc masmédií a peněz.“56

5.2 Punkové pokusy

5.2.1 První kapely

Druhá vlna, respektive první čistě punková, započala vlastně během let 1980 a 1981. Tepličtí F.P.B. vznikli v osmdesátém roce a celý trojlístek kapel první vlny, Extempore, Zikkurat i Energie G, se definitivně rozpadl v jedenaosmdesátém. Začnu tedy první vyloţeně punkovou československou kapelou, v jejímţ čele stál manaţer Petr Růţička, jedna z nejhlavnějších postav československého punk rocku, skupinou F.P.B. Kapela vznikla tedy v roce 1980. Její původní název byl „Čtvrtá cenová skupina“, později přeloţen do angličtiny na „Fourth Price Band“, z čehoţ se nakonec

55 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str. 184. 56 SKOŘEPA, David. Smradi, kterým všechno vadí! Tarantino a čert, 2007; str. 72.

ustálila zkratka F.P.B. Čtveřice muzikantů Miroslav Wanek (nar. 7. dubna 1962) - zpěv, basová kytara, Jaromír Hanzlík - zpěv, kytara, Milan Nový – bicí souprava a Petr Kurand – basová kytara hrála z počátku skladby angloamerických klasiků (první píseň od The Damned – New Rose na text Jiřího Wolkera)57, ale brzy si vytvořila naprosto vlastní repertoár s vlastními texty, tím pádem mohla započít nová éra typického československého punk rocku. „Úderná rytmická hudba, pestré kytarové party, sborové vokály kombinované s deklamovaným zpěvem, napětí, agresivita, křik. Tak nějak by se dala hudba Čtvrté cenové popsat. Zřetelně je v ní slyšet vliv domácího undergroundu a alternativních kapel 70. let (obzvláště Extempore). Prostě originální punk rock „made in ČSSR“ bez otrockého kopírování cizích vzorů.“58 I přesto se ale od jiných punkových kapel osobitě lišili. Není ale právě odlišnost a originalita smyslem této hudby? Osobité vyjádření sebe sama se striktními názory, chutí k seberealizaci a svobodnému ţití, vţdyť to je oním posláním punkové hudby. Jana Šeblová v knize Excentrici v přízemí charakterizuje hudbu F.P.B. slovy: „Rytmická i melodická stavba je promyšlená, někde i ve více rovinách, které se prolínají. Zpěv je většinou křičený, expresívní, ale není to jediná poloha; v některých písničkách se objevuje i napůl mluvený, deklamovaný projev. Navíc členové kapely často vyuţívají kombinace sólového a sborového zpěvu. Kytara zní pestře, bicí jsou nejen děsivě rychlé, ale občas vybočí z punkové údernosti nějakým zajímavým rytmem.“59 Další kapely druhé vlny punku byly Garáţ, Kečup, A 64, Visací zámek, HNF nebo Plexis. Garáţ vznikla roku 1980 na popud Karla Habala a baskytaristy Iva Pospíšila. Skupina hraje dodnes, avšak ne uţ punk. Punkové období by bylo v letech 1980 – 1981 (po odchodu Karla Habala a před příchodem Tonyho Ducháčka)60. Sestava činila tedy původně Iva Pospíšila (basová kytara) a Karla Habala (zpěv). Dále pak Tomáše Voláka (zpěv), Ivana Cifrinece (kytara, saxofon), Zdeňka Smetanu (bicí souprava) a Josefa Vondráška (kytara, zpěv). V roce 1981 kapela zvěčnila své písně demo nahrávkou „Studio 81“ ve zkušebně v Klukovicích.61

57 WANEK, Miroslav. FPB - Kniha přání a stížností. ValašskáBystřice: Malarie, 2008. 58 FUCHS, Filip. Kytary a řev aneb co bylo za zdí, Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Říčany u Brna: Papagájův hlasatel Records, 2007; str. 37. 59 OPEKAR, Aleš; VLČEK, Josef. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, 1989; str. 95. 60 DUCHÁČEK, Tony. Garáž. Praha: Maťa, 2004; str. 9. 61 HRABALÍK, Petr. Hudebníci a kapely -, Garáž [online ]. c. 1996 - 2010; [cit. 8. květen 2010], dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/punk/kapely/garaz.php

Kečup fungoval pouze v letech 1980 – 1983. Původní čtyřlístek hráčů čítal u mikrofónu Jana Limburského, s kytarou Aleše Hyského, s basovou kytarou Petra „Hlínu“ Hlinomaze a za bicí soupravou seděl Mirko „Ali“ Horáček. Později přibyla druhá kytara v podání Vasila Nicholase. Eduard Svítivý ve své knize Punk not Dead po rozhovoru s Janem Limburským o Kečupu píše: „Punkovou jednoduchost aţ monotónnost se snaţili nahradit rychlostí, jevištní trému a nervozitu (nejen z těch fízlů číhajících za bukem) zas neustálým agresivním pohybem a pódiovou show.“ Limburský říká: „Kečup byl čistej ortodoxní punk, ale ve srovnání s anglickejma kapelama jsme byli dost měkoučký. Vţdyť kromě Horáčka jsme byli akorát parta vykulenců, nic jiného. Punk byl pro nás rtuťová muzika, všichni jsme před tím poslouchali jazz-rock, ale tohle byla naše nejjednodušší moţnost sebevyjádření.“62 Po kapele zbylo jedno „Live“ audio z koncertu v Praze a dvě písně zařazené na kompilaci "Nová vlna ´79 - ´85".63 Po rozpadu Kečupu se Jan Limburský z postu zpěváka přesunul na ţidli za bicí soupravu do kapely A 64, která vznikla na konci roku 1982 z popudu kytaristů Radka "Šimona" Šimůnka a Marcela Průchy. S basovou kytarou se na pódium postavil Tonda Hlávka. Limburský ve výše jmenované knize Punk not Dead srovnává své působení v kapele A 64 s Kečupem slovy: „Na rozdíl od Kečupu jsme více koncertovali, a to především zásluhou našeho manaţera z Jazzový sekce, Petra Zikmunda. Hudba A 64 byla rychlejší neţ u mé předchozí kapely, také instrumentálně vyzrálejší. Občas jsme do toho míchali i saxofon a občas se to celé přiklánělo k hard core.“64 Tvorba A 64 je zachycena na LP sampleru „Czech! Till Now“ vydaném v roce 1984 dvouminutovou písní s názvem „Já nemám šajn“. Potom na punkovém sampleru americké firmy ROIR, kde se prezentovali jedním snímkem, a na alternativní nahrávce dalších českých skupin té samé firmy, kde přímo punk zastupuje pouze tato kapela. Zde je však nejasné, co bylo vydané na desce a co na kazetě. Limburský znovu v knize Punk Not Dead říká: „To totiţ jednou přijel do Prahy manaţer americké nezávislé firmy ROIR a dojednával zde dvě věci. Desku s českou, převáţně alternativní muzikou, a kazetu obsahující mezinárodní směs punkových a novovlných kapel.“65 V knize Československý rock na gramofonových deskách je však uveden právě punkový sampler jako nahrávka na

62 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str. 78. 63 HRABALÍK, Petr. Hudebníci a kapely - Kečup [online ]. c. 1996 - 2010; [cit. 8. květen 2010], dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/punk/kapely/kecup.php 64 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str 82. 65 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str 82.

vinylu. V neposlední řadě je jejich tvorba zachycena dvěma „live“ nahrávkami z koncertů v roce 1984 a na sampleru českých punkových kapel "Hrubý punkový hláska" z roku 1987.66 Další na řadu přichází Visací zámek, jeţ se sám pasoval na „nejlepší punkovou kapelu v Čechách“. „Kdopak první vypustil fámu, která se na podzim osmdesátého druhého roku rozlétla strahovskými kolejemi? Kdopak se první naklonil k tomu druhému a do ucha mu zasykl, ţe nejlepší punková skupina v Praze je VISACÍ ZÁMEK? Za pár dní uţ si to – podle všech pravidel české šuškandy – povídali punkýši po celé Praze, aniţ by kdokoli mohl zaslechnout jen půl písničky. Zmatení bylo všeobecné, nevědomost se nahrazovala smyšlenkami a fáma utěšeně rostla. Jen pět lidí se smálo, aţ se za břicha popadalo. Byli to autoři fámy ing. Vladimír Štístka, ing. Michal Pixa, ing. Jan Hubert, ing. Jiří Pátek a ing. Ivan Rut, tedy studenti stavební fakulty ČVUT. Kdyţ se dosmáli, ustanovili skutečnou skupinu VISACÍ ZÁMEK a začali naplňovat vyfantazírované představy o nejlepší punkové skupině v Praze.“67 Kapela měla sice zahrát pouze jeden koncert (7. prosince 1982 na Strahově)68, ale pod nátlakem prvotního úspěchu se rozhodla pokračovat a jako by to sami její členové předpověděli, stala se jedničkou a naprostou legendou punkové hudby u nás a dodnes funguje. Překvapivě v počátku své hudební éry skupina neměla nijak velké potíţe s StB, ba nadále dozoru neunikla. Vystupovat ale nepřestala (jejich pódiových představení by byla škoda), a tedy za účelem skrývání se stala jednou z nejvíce přejmenovávaných tuzemských kapel (např. Traktor nebo V zastoupení69). Skladby v rychlém tempu s chytlavou melodií, s aţ metalovými sólovými vyhrávkami a naprosto originálním hlasem a artikulací zpěváka Jana Hauberta se staly obrazem pro československý punk. Z let 1982 – 1988 se dochovalo několik live nahrávek z koncertů. Roku 1988 vydal Visací zámek první oficiální album, a to album Posloucháte větrník. Jan Haubert o tom píše: „Propagační pracovnice Supraphonu Jana Krátká nám zcela nečekaně dopomohla k prvnímu punkovému singlu v ČSSR. Naše radost byla obrovská, byť jsme do poslední chvíle nevěřili, ţe deska opravdu vyjde. Nahrávat jsme jeli 12. února 1988 k Jiřímu Hradci do Jinolic.“70

66 HRABALÍK, Petr. Hudebníci a kapely – A64 [online ]. c. 1996 - 2010; [cit. 8. květen 2010], dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/punk/kapely/a64.php 67 OPEKAR, Aleš; VLČEK, Josef. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, 1989; str. 231. 68 HAUBERT, Jan. Hluboká orba aneb 20 let Visacího Zámku. Modřice: Julius Zirkus, 2007; str. 69. 69 HAUBERT, Jan. Hluboká orba aneb 20 let Visacího Zámku. Modřice: Julius Zirkus, 2007 70 HAUBERT, Jan. Hluboká orba aneb 20 let Visacího Zámku. Modřice: Julius Zirkus, 2007; str. 172.

Skupina Plexis P.M. vznikla ze sloučeniny názvů dvou britských kapel Sex Pistols a Exploited s přidáním koncovky p.m. (punk music)v letech 1983 – 84 ve sloţení Petr Hošek (kytara, zpěv), Martin Bíňovec (kytara), Marek Sibřina (basová kytara) a Áda Vitáček (bicí souprava). Tato sestava však nevydrţela dlouho a kapela se ustálila na trojlístek, kde za bicí soupravou seděl Áda Vitáček, mikrofon a kytaru měl na starosti Petr Hošek a na basovou kytaru brnkal Pavel Broţ. První koncert ve Velkém Meziříčí odehráli s velikým úspěchem. V průběhu této éry měli kolem dvanácti koncertů, většinou společně s F.P.B., pak se na chvíli rozešli. Znovuobnoveni byli pak v roce 198871 (bez koncovky p.m.) a s občasnou pauzou hrají aţ dodnes. Počáteční tvorba byla klasická v punkovém rychlém tempu s obyčejným střídáním sloka refrén sloka refrén a doprovodem postaveným na dvou aţ třech akordech. Nebáli se coverů ani vlastní tvorby. Textově se nijak zvlášť do politiky neangaţovali. První oficiální desku „Půlnoční rebel“ Plexis natočili aţ roku 1990 a s počátečním nasazením uţ nemá téměř nic společného. Skladby z prvního období jsou zařazeny na třech samplerech vydaných taktéţ roku 1990 s názvy „Akce punk“, „Epidemie“ a „Rebelie – Punk´n´Oi!“.72 HNF neboli Hrdinové Nové Fronty vznikli v Jihlavě roku 1985. I přes rozdílné názory posluchačů se kapela stala legendou československého punku. Svým způsobem předešli dobu, kdyţ například ve skladbě „Dům na demolici“ uţili metalových rifů, nezvykle rychlých bicích a pro ně typického křičeného zpěvu. Skladba v konečné podobě připomíná spíše později vzniklý „chaos punk“, neţ počáteční československý punk. Díky tomu se HNF stali legendou a jejich nadčasová muzika oslovuje stále nové posluchače. Většina skladeb se sice nenesla takovou rychlostí, ale přece i ty byly naprosto specifické a pro Československo v těchto letech velice osobité. Texty kontroverzní, provokativní, nihilistické či ironické perfektně podtrţené melodií i doprovodem, ve kterém uţ slyšíme experimentování s nástrojem a se zvukem. Skladby připomínaly performance, kdy se kaţdý herec výborně sţije s hranou rolí. Členové se nebáli zpívat ani mluvit, přidávat na dynamice a hlasem vyjadřovat napětí, strach i jiné emoce. Svoje působení skupina ukončila roku 1988. Materiál natočený v letech 1985 – 1988 byl v roce 1991 vydán na LP s názvem „Válečný území“73.

71 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str. 176 – 177. 72 BALÁK, Miloslav; KYTNAR, Josef. Československý rock na gramofonových deskách (rocková diskografie 1960 – 1997). Brno: Indies Records, 1998; str. 277. 73 BALÁK, Miloslav; KYTNAR, Josef. Československý rock na gramofonových deskách (rocková diskografie 1960 – 1997). Brno: Indies Records, 1998; str. 148.

Na Slovensku se tato hudba hrála pouze v Bratislavě a trochu v Trenčíně a Nitře. Za zmínku stojí bratislavská kapela vznikající roku 1981 Extip. S písní „Som“ se dostala dokonce do Televizního klubu mladých a posléze do finále Politické piesne v Martině. Tato kapela hrála často koncerty se skupinou jménem Paradox. Roku 1984 z Extipu odešli dva členové k Paradoxu a skupina se přejmenovala (repertoár si z většiny ponechává) na Zónu A. Ta hraje typický punk rock a účinkuje aţ do dnešní doby.74 Dalšími punkovými kapelami této druhé vlny u nás byly například V3S, Telex, Do Řady nebo Šanov. S následující vlnou uţ jako by se roztrhl pytel. Počínaje Třemi sestrami (i kdyţ zde by se ještě daly počátky kapely zařadit do předchozího období), kapelou SPS nebo třeba NVÚ. Skladby těchto skupin uţ měly většinou méně chaotickou strukturu, lepší orientaci a promyšlenost. Punkový rytmus byl udrţovanější a celé představení, nahrávky i koncertní vystoupení, působilo méně improvizovaně a hráči muzikálně více vyspěle. Texty se však stále (aţ do 1989) drţely satiry a provokace. Avšak nesnášenlivost reţimu, nesouhlas s terory a protivládnost, tedy to, co u předchozích čteme spíše mezi řádky, uţ si zde nebralo servítky a bylo říkáno přímo a na plno. Celé vzezření působilo umělečtěji a chytřeji. Bylo jasně znát, ţe kapely uţ měly z čeho čerpat a na co se obrátit. Historie československého punk rocku uţ byla rozepsaná a s počatým materiálem se lépe pracuje. Uţ bylo na co navazovat a čeho se chytit, tudíţ mohly kapely svá díla posílat dále a dát šanci vzniku pozdějším skladbám, jeţ se punku dotýkají pouze okrajově a nechávají se unášet na vlnách autorovy fantazie.

5.2.2 Kapely ovlivněné punkem

Kapely ovlivněné punkem, neboli tedy post-punkové kapely? Samozřejmě tedy ani Československo se neobešlo bez touhy experimentovat, hrát si se zvukem kytar i hlasu, přidávat do skladeb elektronické vsuvky a hlavně se vymanit z rukou nesnášenlivých soudruhů. I tady byla touha dostat se do rádií a televize, vydělávat peníze a při tom se co nejméně vzdát punku. „Postpunková generace vyhlásila ústup do veškerých experimentů. Navazuje na zklidněnější proudy nové vlny, tím spíš, ţe se objevily ambice některých kapel proniknout do rozhlasu nebo dokonce na desky. V roce 1985

74 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991; str. 138 – 146.

můţeme tvrdit, ţe hudební excentričnosti ubývá. Jen v malé míře se objevují byrnovsko-enovské pokusy s přednatočenými pásky a elektronikou (Veselí Filištínové, Hogo Fogo, Omnibus) a rockový minimalismus (Máma Bubo).“75 Jak jinak také sdělit punkovou ideu svobodného člověka s otevřeným myšlením, neţ vstupem do komerční sféry a vykřičením svých myšlenek do lidu? Vţdyť komerce je promítnutím toho, co masa vyţaduje. Na jedné straně počáteční punk měl svoje poslání, sdělení a nutkání všechny o něm přesvědčit. Na druhou stranu toho ale nebyl schopen, dokud se hrál pouze v malých klubech se stejným obecenstvem den co den. Myšlenka směřující k davu se k němu nedostane, pokud zůstane uzamčená pro relativně uzavřenou skupinu posluchačů. Není tedy divu, ţe se kapely, sic nechávány dále punkem ovlivňovat, posouvaly více do sfér populární hudby. Pro příklad skupiny, jeţ se nechávala ovlivňovat punkem (i kdyţ v počátcích tvorby kapely ještě se jménem Plyn to punk vlastně byl) byla dívčí čtveřice Dybbuk76. Na začátku byl klasický punkový rytmus bicí soupravy doplňován saxofonem, klavírem a příčnou flétnou, takţe písně zněly dost experimentálně, mohou být zařazeny do škatulky postpunk. Například píseň Dopis vzniklá v roce 1985. Jiţ svým chaotickým začátkem v podobě dynamického „mlácení“ do piána signalizuje snahu po odlišnosti a originalitě. Z kytary stále slyšíme ony „punkové tři akordy“, avšak jak jiţ zmiňovaný klavír, tak saxofon skladbu posouvají do dalších hudebních směrů. I přes typické punkové sloky zazpívané aţ s hereckým nasazením, kapelu nemohu zařadit do punkové sféry. V repertoáru skupina ale neměla jenom energické písně, najdou se zde i pomalé melancholické, například píseň „Ale čert to vem“. Zde by se dalo mluvit o naprosté nadčasovosti. Ať uţ textem pojednávajícím o době před dvaceti lety a stejně tak i o dnešku, nebo hudbou perfektně podtrhávající slova, za kterou by se nemusela stydět ani kdejaká kapela nynější doby. V zásadě jde vţdy hlavně o atmosféru písně a schopnost vnímavosti a přemýšlivosti abonenta. Další kapelou viditelně ovlivněnou punkem bych určitě zmínila formaci s názvem Uţ jsme doma zrozenou v roce 1985 a svými dvěma členy (Wanek a Hanzlík) spjatou s F.P.B. Sama kapela svoji tvorbu charakterizuje slovy: „Pokud jde o stylovou charakteristiku, je velmi obtíţné ji zařadit, jak v České republice tak v zahraničí není nic

75 OPEKAR, Aleš; VLČEK, Josef. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, 1989; str. 55. 76 ŠEBLOVÁ, Jana. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, 1989; str. 87.

podobného k nalezení. Jisté jsou punkové kořeny a vliv avantgardní hudby v podání hnutí Rock in Oposition, The Residents nebo Magmy.“77 V neposlední řadě byla punkem určitě ovlivněna skupina fungující v letech 1982 a 1983 Jasná páka. Při poslechu například písně „Pal vodsud“ by se nabízelo zařadit kapelu na pozici první punkové vlny, avšak při důkladném prozkoumání zjistíme, ţe by to nebylo naprosto správné. Jak píše Josef Vlček v Extcetricích v přízemí: „Pokud ovšem z toho vyplývá, ţe Jasná páka byla partou rozervaných punkýšů, chyba lávky. Na punkový minimalistický kolovrátek to byli aţ příliš zkušení muzikanti. Jejich skladby měly hlavu a patu, dovedně zacházely se slogany a nejautentičnějším slangem, měly i vynalézavé melodie. Písně jako Pal vodsud, Paralet, Špinavý záda nebo Cizej chlap byly sice energické a agresívní, ale zároveň nadčasové.“78 Z Jasné páky později, v roce 1984, vznikla dodnes známá formace Hudba Praha, v jejíţ tvorbě bych sice mohla ještě hledat punkové vlivy, ale domnívám se, ţe uţ by to nebylo v tématu mé práce. Tyto vlivy bych totiţ dnes uţ mohla teoreticky najít téměř u kaţdé (hlavně rockové) hudební skupiny.

6 Závěr

Má práce zaměřená hlavně na import punkové či postpunkové muziky do Československa na počátcích jejího vzniku odpověděla na otázky dané v úvodu. Hudbu zde bylo moţno i přes tehdejší komunistický reţim sehnat a muzikanti se nechávali ovlivňovat především punkem (např. Sex Pistols), ale i postpunkem (např. Wire). Nebyla to sice masová záleţitost, ale jedinci, kteří o ni měli zájem, si našli moţnost, jak se dozvědět více a dostat se k jejímu poslechu. Nejprve se u nás objevily obrázky v německém časopisu Bravo, kde byli vyobrazeni zahraniční punkové. Potom teprve začal zájem o toto hnutí. K poslechu se pak lidé mohli dostat skrz desky, které zakoupili buď na burzách (konaných většinou na okraji Prahy) nebo v zahraničí, při poslechu zahraničního rádia (Luxembourg) nebo prostřednictvím Jazzové sekce či dalších osob. V práci jsem toto specifikovala a vyhledala jednotlivé příklady. Pokud se pak k punku někdo dostal, ať uţ k nahrávkám či k dalším informacím, rychle se o ně podělil s ostatními. Posluchačů bylo omezené mnoţství a povětšinou se znali, tudíţ si mohli vše sdělit. Komunikace zde byla hlavní cestou k propagaci, jelikoţ československá

77UŢ JSME DOMA. Historie Už jsme doma [online ]. c. 2010, [cit. 28. duben 2010]. dostupné z http://ujd.tre.cz/cs/s/historie. 78 OPEKAR, Aleš; VLČEK, Josef. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, 1989; str. 104.

masmédia neměla zájem toto šířit (oproti zahraničí, kde se punk jiţ krátce po svém vzniku stal velice dobře prodávanou značkou). V cizině se pokládá za vznik této subkultury, punkového představení „minimalistické dvouakordové estetiky“, estetiky ošklivosti a beztřídní hudby79 rok 1976 (tomu ale předcházel několikaletý vývoj, hlavně v USA), kdy vznikla skupina, která dala tomuto hnutí počáteční popud, londýnští Sex Pistols. Jejím zakladatelem a manţerem byl absolvent umělecké školy Malcolm McLaren, jehoţ jménem se spojila historie amerického a anglického punk rocku (v USA byl manaţerem New York Dolls). Tato subkultura vznikla jako jedno velké představení, kde hlavní roli hrál hnus a špína. Provokace a boření zaţitých konvencí bylo pro mladé rebely tím pravým. Postavili se do pozice proti všem a proti všemu. Do svého performance zařadili jak ţenské kostýmy, tak umělecké malování obličeje nebo (v počátku hnutí) i svastiky. Vše muselo hlavně zvednout líného měšťáka ze ţidle. Do hudby v rámci této provokace zařadili zpěv bez esteticky krásné melodie, doprovod dvou aţ čtyř akordů, bicí na kaţdou druhou dobu a texty, ve kterých se nebáli pouţít satiru, ironii i sprostá slova. V Československu tomu ale takto nebylo. Punk se sem dostal v letech 1978 – 1979, kdy se s ním seznámil Karel Habal a posléze Mikoláš Chadima, který se svoji kapelou Extempore vloţil pár punkových vypalovaček do koncertního repertoáru. Posléze podobně udělaly i kapely Zikkurat a Energie G. Nebylo to však původně myšleno jako provokace nebo agresivní divadelní představení. Pouze se několik lidí seznámilo se stylem, který je velice přitahoval. Začali ho tedy zkoušet a hrát. Ţádné převlékání ze začátku nebylo. V Československu stále probíhal boj proti dlouhým vlasům, a tak se tedy zprvu zdálo, ţe tito mladí hudebníci (vlasy si podle svých anglických vzorů ostříhali) chtějí vyjít reţimu vstříc. Nadzvedávání měšťáka ze ţidle nihilistyckým divadlem se zde v počátcích tedy také nekonalo. Tyto tři kapely tedy seznámily československé publikum s punk rockem a vyšlapovaly cestu dalším hudebním příznivcům, kteří uţ začali skládat vlastní písně s autentickou hudbou i textem a se specifickými znaky československé punkové tvorby. Texty byly aţ uměleckého charakteru, nebo naopak sloţeny pouze z rádoby nesmyslných říkanek. Po rozebrání několika skladeb jsem zjistila, ţe sprostých slov se zde vyskytovalo naprosté minimum a ţe muzikanti se nebáli vkládat do hudby nové prvky a byli schopni ji mísit s tzv. undergroundem (oba tyto směry stály na zakázaném

79 WICKE, Peter. Anatomie des Rock. VEB, 1987; str. 111

poli československé hudební tvorby), vznikal tak naprosto specifický punkový hudební směr z ČSSR. Jenom zde se mohli potkat na koncertu punkové kapely jak „rozcuchaní punkáči“, tak „máničky“ pohazující svými dlouhými vlasy (v cizině toto hnutí bylo proti „máničkám“ zaměřeno). V Československu vznikl, i kdyţ se v počátku hrály převzaté skladby popřípadě s vlastními texty, originální punk rock ovlivněný ţivotem v komunistickém státě s jeho nastolovanými překáţkami. Písničky byly absolutně osobité a postupně se vzdávaly i zaţité anglické formy punkových skladeb. Vznikal zde pak postpunkový styl, který třeba perfektně vyobrazuje dívčí kapela Dybbuk se svým saxofonem, klavírem a naprostým unikáním do fantazie nechávající se unášet na vyplývajících pocitech z hrané hudby. Československým kapelám ovlivněným punkem pak nebyla cizí improvizace ani experiment a přijímání dalších hudebních směrů a jejich prolínání. Co se týče konfrontace zahraničního a československého punku, z práce mi vyplývá: 1. Formování angloamerického punku probíhalo kolem dvaceti let. My jsme si tento zformovaný styl převzali a začali upravovat vlastním způsobem. Proběhl zde tedy také vývoj, tzv. „rychlovývoj“, ze kterého vzešel naprosto specifický československý punkový styl lišící se od zahraničního po textové i hudební stránce. Přijali jsme zde prvky z jiných domácích alternativních hudebních směrů a zakomponovali je do punkové tvorby. 2. V zahraničí byl punk agresivním projevem proti kapitalismu. Českoslovenští punkové se mnohem méně agresivně projevovali proti ţivotu v socialismu. 3. Jestliţe v cizině vznikal punk jako protipól k hnutí hippies, v Československu tomu takto nebylo a na koncertech se míchali jak dlouhovlasí jedinci, tak okovaní punkové a hudebně se navzájem inspirovali. 4. Na druhou stranu image prezentovaná německým magazínem Bravo byla u nás punkovým principem DIY napodobována. Po roce 1989 se sice toto relativně uzamčené společenství otevírá širšímu publiku, avšak neustále zde vznikají další „garáţové“ soubory, které, se stejným nadšením jako kdysi, tento styl uchovávají na ţivu a s různými experimenty a proměnami ho i dnes předvádí v menších klubech a hospůdkách.

7 Resumé

Punk rock je hudební styl vzniklý v polovině 70. let v USA a Velké Británii. Vývoj směřující k tomuto vzniku však, hlavně v Americe, započal uţ 50. léty. Stalo se jím, a to hlavně v anglické první vlně, jakési divadelní představení, resp. ţivotní hra, kdy mladí lidé k tomuto inklinující zavrhli hudební průmysl, který je obklopoval, a rozhodli se pro nastavení vlastních pravidel. Estetické krásno vyměnili za škaredo a s tím vyšli do ulic. Provokující vizáţ se spojila s provokující hudbou a zrodil se punk, který ovlivnil a stále ovlivňuje řadu dalších generací. V komunistickém Československu ale politická situace a dosud téměř naprosto zkostnatělý hudební vývoj nedal šanci samostatnému vzniku této subkultury. Aby zde mohly začít fungovat a koncertovat první punkové kapely, musel se sem přes „uzavřenou“ hranici dostat nějaký materiál pojednávající o tomto problému z ciziny (ať uţ v podobě nahrávek, magazínů nebo rádia). Pak se teprve začala psát historie naprosto specifického československého punk rocku, který zde před rokem 1989 měl viditelně hlubší a umělečtější myšlenky neţ v kapitalistických státech.

Punk rock is a music style which was founded in the middle of 1970s in the United States and in United Kingdom. However, the social development aimed at creation of this style since the 1950s – mainly in the United States. The style was based on a kind of theater performance, or performance of real life, when young people of United Kingdom rejected all production of current music industry and decided to set their own rules. They changed the esthetic beauty for ugliness and went to the streets with this. Provoking image was connected with provoking music and punk was born. Nevertheless, punk has been influencing many subsequent generations of listeners. In Czechoslovakia, under the Communist rule, the narrow-minded regime did not let this subculture start. Only the materials which got into Czechoslovakia through the “closed borders” allowed the beginning of punk and first punk groups and punk concerts could be set. Records, magazines or radio programs could have served as such material. Only after the entry of punk rock into Czechoslovakia, the real history of punk rock at this state could have began. Before 1989, it had considerably deeper ideals than its counterparts in foreign capitalist countries.

8 Seznam zdrojů:

DVD: ANDERSON, Sonia. Sex Pistols. Agents of anarchy. Entertain me, 2008 HAZAN, Jack; MINGAY, David. The Clash. Rude boy the movie. KM Records s.r.o., 2009 BÜLD, Wolfgang. Women in rock. Levné knihy a.s., 2009 BÜLD, Wolfgang. Punk in London. Levné knihy a.s., 2009 DYNNER, Susan. Punks not dead. Punk´s not dead productions, 2005 LETTS, Don. The punk rock movie. A Peter Clifton production, 1979 MELICHAR, Petr. Kapely 80. – 90. let, havířovský underground. Melichar Brothers Rec., 2008

Internetové zdroje články: ČERVENÁ, Petra. 70. léta – Spínací špendlíky, punkeři, Sex Pistols a nezaměnitelná Vivienne Westwood [online ]. c. 14. leden 2010, [cit. 22. březen 2010]. dostupné z http://www.topzine.cz/70-leta-spinaci-spendliky-punkeri-sex-pistols-a-nezamenitelna-vivienne- westwood/ HRABALÍK, Petr. Hudebníci a kapely. Garáž [online ]. c. 1996 – 2010, [cit. 9. květen 2010]. dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/punk/kapely/garaz.php HRABALÍK, Petr. Hudebníci a kapely. Kečup [online ]. c. 1996 – 2010, [cit. 9. květen 2010]. dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/punk/kapely/kecup.php HRABALÍK, Petr. Hudebníci a kapely. A64 [online ]. c. 1996 – 2010, [cit. 9. květen 2010]. dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/punk/kapely/a64.php HRABALÍK, Petr. Alternativní scéna. Jazzová sekce [online ]. c. 1996 – 2010, [cit. 9. květen 2010]. dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/specialy/bigbit/alternativa/jazzovasekce1.php JOHN THE PUNK. The longest serving punk band with original line up [online ]. c. 2010, [cit. 11. květen 2010]. dostupné z http://www.adicts.us/. KARLÍČEK, Petr. New York Dolls [online ]. c. 22. leden 2007, [cit. 12. březen 2010]. dostupné z http://lege.cz/hudba/nydolls.htm. MOORE, Allan F. Punk Rock in Oxford music online [online ]. c. 2007 – 2010, [cit. 15. květen 2010]. dostupné z http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/46257?q=punk&search=quick&pos=3 &_start=1#firsthit.

Punk in Oxford music online [online ]. c. 1989 – 2008, [cit. 15. květen 2010]. dostupné z http://www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/epm/52163?q=punk&search=quick&pos=1&_start =1#firsthit. SHAKESPEARE, William. Measure for Measure [online ]. c. 11. duben 2005, [cit. 2. duben 2010]. dostupné z https://scholarsbank.uoregon.edu/xmlui/bitstream/handle/1794/867/measure.pdf?sequence=1 UŢ JSME DOMA. Historie Už jsme doma [online ]. c. 2010, [cit. 28. duben 2010]. dostupné z http://ujd.tre.cz/cs/s/historie.

Literatura: BALÁK, Miloslav; KYTNAR, Josef. Československý rock na gramofonových deskách (rocková diskografie 1960 – 1997). Brno: Indies Records, 1998 BOCKRIS, Victor; MALANGA, Gerard. The Velvet Underground, Nadoraz. Praha: Havran, 2004 DORŮŢKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978 aneb Nevšední písničkáři všedních dní. Praha: Mladá fronta, Edice Máj, 1981 DUCHÁČEK, Tony. Garáž / Garage. Praha: Maťa, 2004 FANÁNEK, Lou Hagen. Tak to bylo, tak to je. Řitka: Daranus, s.r.o., 2007 FUCHS, Filip. Kytary a řev aneb co bylo za zdí, Punk rock a hardcore v Československu před rokem 1989. Říčany u Brna: Papagájův hlasatel Records, 2007 GASPER, Ian; BURNING Britain. Historie punku ve Velké Británii 1980-1984. Praha: Volvox Globator, 2010 GILBERT, Pat. Clash, smrt nebo sláva. Praha: Volvox Globator, 2007 HLAVSA, Mejla; PELC, Jan. Bez ohňů je underground. Praha: Maťa, 2001 HAUBERT, Jan. Hluboká orba aneb 20 let Visacího Zámku. Modřice: Julius Zirkus, 2007 CHADIMA, Mikoláš. Alternativa. Brno: Host, 1992 Ed: LIŠKA, Tomáš. Rock proti proudu A-L; M-Z. Praha: Vokno, 1992, 1993. McNEIL, Legs; McCAIN, Gillian. Zab mě, prosím. Necenzurovaná historie punku. Praha: Volvox Globator, 1999. OPEKAR, Aleš; VLČEK, Josef. Excentrici v přízemí. Praha: Panton, vydavatelství českého hudebního fondu, edice Impuls, 1989

OVERBURY, Steve. Bouchačky, prachy a rock´n´roll. Manaţeři nejslavnějších hudebních skupin. Praha: Volvox Globator, 2008 POP, Iggy. Chci víc. Praha: Maťa, 1999 REYNOLDS, Simon. Rip it up and start again, postpunk 1978 – 1984. London: Faber and Faber, 2005 SAHULA, František. Průša se nevrací aneb Hrál jsem ve Třech sestrách. Praha: Maťa, 1999 SAVAGE, Jon. England´s dreaming. Anarchy, Sex Pistols, Punk Rock, and Beyond. New York: St. Martin Griffin, 2001 SKOŘEPA, David. Asi jsme byli z jinýho těsta. Tarantino a Čert, 2008 SKOŘEPA, David. Smradi, kterým všechno vadí. Tarantino a Čert, 2007 SKOŘEPA, David. Vy jste to nevěděli. Tarantino a čert, 2009 SPICER, Al. The rough guide to punk. London: Rough Guides, 2006 SVÍTIVÝ, Eduard. Punk not dead. Praha: AG Kult, 1991 ŠVAMBERK, Aleš. Nenech se zas oblbnout, kapitoly o americkém hard coru a punku. Praha: Maťa, 2006 WANEK, Miroslav. FPB. Kniha přání a stížností. Valašská Bystřice: Malarie, 2008 WICKE, Peter. Anatomie des Rock. VEB, 1987 WICKE, Peter; ZIEGENRÜCKER, Kai-Erik; ZIEGENRÜCKER, Wieland. Handbuch der populären Musik. 3., überarb. und erw. Aufl. S.l. : Atlantis Musikbuch-Verlag, 1997. WICH František. Rock a Pop Encyklopedie I, II. Praha: Volvox Globator, 1999

Periodika: HOLETZ, Tomáš. My sme Sex Pistols, nehanbite sa! Punk nie je mŕtvy ani náhodou. Rock a Pop. Srpen 2008, roč. XIX, č. 8/295, str. 68 KOMÁREK, Tom. The Clash. 30 let od volání z Londýna. Rock a Pop. Duben 2010, roč. XXI, č. 4/315, str. 55 KOMÁREK, Tom. Billy Idol. Rocková přirozenost. Rock a Pop. Květen 2010, roč. XXI, č. 5/316, str. 49 KRÝZL, Jan. Nová vlna se starým obsahem. Tribuna. Březen 1983, roč. V, č. 12 SKALICKÝ, Miroslav. . ... lidi po nás plivali ... III. Uši a Vítr, noviny Potulné akademie. srpen 2007, č. 8., str. 2.

VEDRAL, Jan. The Clash – volá Londýn. Filter. Listopad 2008, č. 11, str. 74

Tv dokumenty: Garant projektu: HLADÍK, Radim. Bigbít. Dokument České televize, 1995–2000