STÁHNOUT Digitální Verzi
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
AUTOŘI STUDIÍ A ČLÁNKŮ NR 1/2014: Doc. Mg.A. Tomáš PETRÁŇ, Ph.D. (*1967), režisér a kameraman, filmový pedagog. Vystudoval FAMU v Praze, od roku 1998 zde vyučuje (v současnosti jako externista). V letech 2009–2013 rozvíjel na katedře sociálních věd Univerzity Pardubice obor vizuální antropologie. Kontakt: [email protected] Doc. PhDr. Martin SOUKUP, Ph.D. (*1977), český kulturolog a kulturní antropolog. Od roku 2009 působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v současnosti v Ústavu etnologie. Zabývá se teorií a metodologií sociální a kulturní antropologie, zvláštní pozornost věnuje kulturám Melanésie. Kontakt: [email protected] PhDr. Barbora PŮTOVÁ, Ph.D. (*1985) vystudovala kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 2012 zde působila jako odborná asistentka, v současné době je odbornou asistentkou Ústavu etnologie FF UK. Zabývá se problematikou antropologie umění, mladopaleolitického a neolitického umění. Kontakt: [email protected] Mgr. et MgA. Jaroslava PANAKOVA, PhD. (*1980) vystudovala sociální antropologii na Petrohradské státní univerzitě v Rusku a dokumentární tvorbu na pražské FAMU. V letech 2008–2011 působila v Centru výzkumu Sibiře v Institutu sociální antropologie Maxe Plancka v německém Halle. V současnosti pracuje jako pedagogická a výzkumná pracovnice v Ústavu sociální antropologie FSEV Univerzity Komenského v Bratislavě. Zabývá se vizuální antropologií, studiem Sibiře, mobilitou a sociální změnou. Kontakt: [email protected] OBSAH Studie k tématu Vizuální antropologie Kresba a malba v antropologii (Martin Soukup) 3 Etnografický film: průnik vědeckého a uměleckého zakoušení světa (Tomáš Petráň) 15 Vizuální reprezentace království Benin a jeho vládce: od období britské koloniální vlády až po současnost (Barbora Půtová) 32 Vec, fotografia a socializmus: príbeh koberca (Jaroslava Panáková) 46 Proměny tradice Od karikatúry po rage faces – príspevok k súčasnej vizuálnej komike (Eva Šipöczová) 60 Vidím oči (skoronické jízdy králů z roku 2013) (Josef Holcman) 64 Rozhovor Lehkost bytí spojená s tancem. Rozhovor s Danielou Stavělovou (Kateřina Černíčková) 68 Společenská kronika Nadě Valáškové k narozeninám (Zdeněk Uherek) 71 Leoš Šatava 60 let (Zdeněk Uherek) 73 Odešla Věra Haluzová (Blanka Petráková) 74 Diskuse Několik poznámek k etice terénního výzkumu (k diskusi nad Etickým kodexem České národopisné společností) (Lucie Uhlíková) 75 Konference Workshop České národopisné společnosti „Etika a etnologie“ (Jana Virágová) 76 Konferencia o občianskej vojne a československých légiách v Rusku (Ferdinand Vrábel) 77 Výstavy, přehlídky 5. ročník festivalu antropologických filmů – Antropofest (Lívia Šavelková, Milan Durňak) 78 Národopisná expozice „Od kolébky do hrobu“ v olomouckém vlastivědném muzeu (Miloš Melzer) 79 Recenze I. Murin: Neverbálna komunikácia v ritualizovanom správaní (Gabriela Tóth Kubincová) 81 L. Kuba: Čtení o Polabských Slovanech (Jan Krist) 82 L. Uhlíková et al.: Hudební a taneční folklor v ediční praxi (Judita Kučerová) 83 J. Traxler: Písně krátké Jana Jeníka z Bratřic. II. díl (Marta Toncrová) 84 J. Boháč – R. Salamanczuk: Pozdravy z Chebska na starých pohlednicích. Grũβe aus dem Egerland auf alten Ansichtskarten (Marta Ulrychová) 85 Slovácko 2012 (Karel Pavlištík) 86 Zprávy Handicapovaní návštěvníci v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici (Markéta Lukešová) 86 Resumé 88 KRESBA a malba v antropologII Martin Soukup Vizuální antropologii lze v nejširším smyslu vymezit prezentovali v přelomové práci Balinese Character (Ba- jako podobor antropologie, který se systematicky zabývá lijský charakter, 1942) a Meadová později ve spoluprá- studiem kultury buď vizuálními prostředky, nebo vizuali- ci s Francis MacGregorovou v díle Growth and Culture tou kultury. V prvním případě se jedná o způsob výzkumu (Růst a kultura, 1951). Obě díla tehdy originálním způ- prostřednictvím vizuálních etnografických dat pořizova- sobem podala výklad balijské kultury prostřednictvím ných přímo výzkumníkem nebo příslušníkem zkoumané sérií fotografií, na nichž autoři zaznamenali výjevy z kaž- kultury. Současná vizuální antropologie se dominantně dodenního života, zvláště výchovné praktiky, mateřské orientuje na etnografickou fotografii a zvláště na film chování či třeba hry dětí (Bateson – Mead 1942; Mead (srov. Ruby 2000; Barbash – Taylor 1997). Druhé pojetí – MacGregor 1951). Podobnou strategii později využi- se v nejobecnější rovině zabývá vizualitou kultury a za- li Karl Heider (*1935) a Robert Gardner (*1925) v práci měřuje se na její analýzu a interpretaci (srov. Mirzoeff Gardens of War (Zahrady války, 1969), v níž prezento- 2012; Sturken – Cartwright 2009). Tak se antropologové vali výsledky dlouhodobého terénního výzkumu etnické např. opakovaně věnovali studiu zdobení lidské kůže, skupiny Dani na Nové Guineji (Gardner – Heider 1974). kterou považují za specifický sociokulturní jev (Turner O rozvoj etnografického filmu se bohatě zasloužili zvláš- 2007). Rozborem způsobů zkrášlování lidské kůže a vý- tě Robert Flaherty (1884–1951), John Kennedy Marshall znamů připisovaných barvám a vzorům se zabývali např. (1932–2005), Robert Gardner či Jean Rouch (1917– Lux Boelitz Vidal (2000) u nativních kultur Jižní Ameriky 2004), jejichž díla vzbudila značnou pozornost a pomoh- či Andrew Strathern a Marilyn Strathernová (Strathern la posílit metodologické a teoretické základy oboru (srov. – Strathern 1971; Strathern 1979; Kirk – Strathern 1993) Grimshaw 2001; Petráň 2011). u horalů z Nové Guineje. Ruku v ruce se samotným rozvojem užívání fotografií Vývojové proměny vizuální antropologie mohou být a filmů v antropologii šlo rovněž promýšlení metodologic- vzhledem k omezenému rozsahu textu studie a s přihléd- kých a teoretických otázek vizuální antropologie (srov. nutím k jejímu předmětu pouze načrtnuty (blíže viz Sou- Heider 2006). Zatímco uvedená Meadová prosazovala, kup 2010). Obvykle se uvádí, že základy vizuální antro že fotografie a film mají sloužit coby objektivní způsob pologie položili badatelé již v 19. století, kdy začali užívat záznamu etnografických dat a jejich ochrana pro budouc- fotografii a film k záznamu etnografických dat. Pinney je nost (Mead 2003), nastupující generace v nich spatřova- navíc přesvědčen, že právě objev fotografie umožnil za- la alternativní způsob provádění terénního výzkumu, kdy ložit antropologii jako vědu (srov. Pinney 2011). Milníkem etnografické fotografie a filmy nebudou pouze sekundo- vývoje vizuální antropologie se stala expedice britských vat konvenční antropologii, jejímž cílem je tvorba etno- antropologůsamouků do Torresova průlivu, kde zvláště grafických textů. S fotografiemi a filmem se záhy zača- Alfred Haddon (1855–1940) a Anthony Wilkin (1878– lo v antropologii rozmanitými způsoby experimentovat. 1901) pořizovali množství fotografií a vytvořili rovněž pět Z hlediska následujícího výkladu za významný impulz krátkých filmových snímků, jež se dnes pokládají za vů- pro rozvoj vizuální antropologie pokládám reflektování bec první etnografické filmy. K významným průkopníkům hlediska druhého. Fotografie a film doslova prezentují vizuální antropologie před druhou světovou válkou se řa- perspektivu toho, kdo stojí za přístrojem. Jinými slovy, dí především Margaret Meadová (1901–1978) a Gregory jakkoli objektiv víceméně věrně zaznamenává skuteč- Bateson (1904–1980), kteří ve 30. letech při výzkumech nost, výběr scény a její kompozice se řídí záměry tvůrce, na Bali a u Jatmulů získali bohatý fotografický a filmový do nichž se promítají vlivy jeho kultury, včetně dobové materiál. Na Bali prováděli terénní výzkum, při němž se konvence. Za průkopnickou práci se pokládá projekt soustavně věnovali pořizování fotografických snímků, uskutečněný Solem Worthem (1922–1977) a antropolo- které následně neortodoxně využili jako prostředku nara- gem Johnem Adairem (1913–1997), kteří nechali skupi- ce o balijské kultuře (Sullivan 1999). Výsledky společně nu Navahů pracovat s kamerou. Výsledky práce shrnuli 3 v dnes již klasickém díle Through Navajo Eyes (Jak to nou možnost obrazové reprezentace „těch druhých“, jíž vidí Navahové, 1972), v němž prezentovali výsledky své- disponovali Evropané na začátku novověku, kdy začala ho projektu (Worth & Adair 1975). S jistým zjednoduše- probíhat zámořská expanze, která rozšířila evropský soci- ním lze konstatovat, že záleží na tom, kdo drží přístroj, ální prostor o původní obyvatele obou Amerik a postupně zda výzkumník, nebo subjekt výzkumu. Stejné rozliše- přivedla Evropany do kontaktu s lidmi z dalších dosud ne- ní platí při užívání kresby a malby při antropologickém známých krajin. Kresby a malby umožňovaly zaznamenat výzkumu. Kresba a malba jako nástroje reprezentace a zprostředkovat sociální a kulturní rozdíly mezi „rasami“, „druhého“ ustoupily fotografii a filmu, o nichž zakladatelé přičemž se sociální a kulturní odlišnosti spojovaly přede- antropologie v 19. století naivně předpokládali, že ob- vším s rozdílným vzhledem, fyziognomií či oděvem (srov. jektivním způsobem zachycují etnografickou skutečnost, Banks 2001: 28). která se nachází před objektivem. Jenomže stejně jako Jedny z prvních maleb nativních Američanů3 zpro- do kreseb a maleb se také do pořizování fotografií a fil- středkoval John White (1540–1593) a Jacques le Moyne mů promítá kultura tvůrců. Pinney (2011) a i jiní (např. de Morgues (1533–1588). Raná ztvárnění nativního Taussig 2009)1 prokazatelně doložili, že etnografické fo- obyvatelstva Jižní Ameriky publikovali Jean de Léry tografie i filmy se řídí konvencí