Diplomová Práce Nové Možnosti Testování Rytmických Schopností

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií

Katedra gymnastiky a úpolů

Diplomová práce Nové možnosti testování rytmických schopností

Vedoucí práce: Vypracovala:

Mgr. Alena Skotáková, Ph.D Bc. Marcela Holasová TV45 + OV3

Brno, 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury.

V Brně dne Bc. Marcela Holasová

…………………………….

Děkuji Mgr. Aleně Skotákové, Ph.D. za odborné vedení a metodickou pomoc při vypracování mé diplomové práce. OBSAH:

ÚVOD ...... 6

1. DOSAVADNÍ STAV POZNATKŮ ...... 7

1. 1. Motorické schopnosti ...... 7

1. 2. Dělení motorických schopností ...... 8

1. 1. 2. Kondiční schopnosti ...... 9

1. 2. 2. Hybridní schopnosti ...... 12

1. 2. 3. Koordinační schopnosti ...... 13

1. 2. Koordinační schopnosti ...... 13

1. 2. 1 Historie názorů koordinačních schopností ...... 15

1. 2. 2. Taxonomie koordinačních schopností ...... 17

1. 2. 3. Rozvoj koordinačních schopností...... 22

1. 2. 4. Koordinační schopnost v tréninkovém procesu ...... 24

1. 3. Tanec ...... 24

1. 3. 1. Rozdělení tance ...... 26

1. 3. 2. Pohybové schopnosti v tanci ...... 28

1. 4. Street dance - charakteristika ...... 28

1. 4. 1. Historie street dance ...... 31

1. 4. 2. Rozdělení tanečních stylů street dance ...... 32

1. 5. Rytmus obecně ...... 43

1. 6. Rytmická schopnost ...... 46

1. 6. 1. Význam rytmických cvičení ve sportu ...... 47

1. 6. 2. Hudba a tanec ...... 48

1. 6. 3. Testování rytmické schopnosti ...... 49

2. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY VÝZKUMU ...... 51 2. 1. Cíl výzkumné práce ...... 51

2. 2. Hypotézy výzkumné práce ...... 51

2. 3. Úkoly výzkumné práce ...... 51

3. METODIKA VÝZKUMU ...... 53

3. 1. Charakteristika měřené skupiny ...... 53

3. 2. Organizace a podmínky měření ...... 54

3. 3. Popis testů a metodika měření ...... 55

3. 4. Metodika hodnocení ...... 60

4. VÝSLEDKY TESTOVÁNÍ ...... 61

5. ZÁVĚR...... 70

6. LITERATURA ...... 72

RESUMÉ ...... 77

PŘÍLOHY: ...... 78

ÚVOD

Rytmus se nachází ve všech lidských činnostech i v přírodě. Vše má svůj rytmus, dokonce i tlukot srdce. Rytmus v této diplomové práci spojujeme především s hudbou a jejím vnímáním. Hudba má neskutečně mnoho podob a lze ji vyjádřit pohybem. Tím pohybem myslíme tanec.

Tanci, konkrétně street dance, se věnuji již několik let a to jako aktivní tanečník taneční akademie Mighty Shake, tak i jako trenér všech přípravných složek od dětí až po dospělé. Své působnosti v trenérské oblasti jsem využila i ke svému výzkumu a to zjistit, jestli se může taneční podložka využívat jako test pro zkoumání úrovně rytmických schopností. Testování jsme prováděli u osob ve věku 13-20 let, protože jsme předpokládali, že ti již mají zmíněnou schopnost plně rozvinutou.

Pro zjištění úrovně rytmické schopnosti jsme využili několika testů. Prvním byl test rytmické diskriminace, kde byla nutná i nahrávka, dalším bylo přeskakování přes švihadlo pro udržení stálého rytmu a nerytmické bubnování. Tyto testy se běžně využívají pro diagnostiku rytmické schopnosti.

Další test, který jsme do svého výzkumu zařadili, byl reaktometr. Po nastavení tohoto testu je možné měřit i rytmickou schopnost, ale já jsem na tomto testu měřila schopnost reakce, schopnost reagovat na zrakový podnět, protože si myslím, že tato schopnost je využívána již na zmíněné taneční podložce.

Chtěli bychom zjistit, zda se taneční podložka může zařadit jako prostředek pro testování rytmických schopností.

1. DOSAVADNÍ STAV POZNATKŮ

V první kapitole si přiblížíme motorické schopnosti, jejich rozdělení, popíšeme si více koordinační schopnosti. Dále se seznámíme s historií tance a jeho nynějším rozdělením. Protože v naší diplomové práci pracujeme s testováním rytmických schopností, popíšeme si právě tuto schopnost zevrubněji.

1. 1. Motorické schopnosti

V této kapitole vymezujeme pojem motorické schopnosti a možnosti jejího rozvoje. Vybrali jsme několik definic od autorů, kteří se zabývají motorickými schopnostmi.

Podle Schmida (1991) je motorická schopnost ,,trvalý, převážně určený rys, který podkládá nebo podporuje různé druhy motorických a kognitivních aktivit. Tvrdí, že prostřednictvím schopností se vysvětlují rozdíly mezi lidmi ve smyslu výkonnosti v různých činnostech" (s. 11).

Pohybové schopnosti jsou definovány jako částečně vrozené předpoklady k provádění určitých pohybových činností. Každý člověk je má na rozdílné úrovni. Nelze je získat ani zapomenout, může se jen zvyšovat nebo snižovat jejich rozvoj (Perič, 2012).

Měkota (2005) ve své knize vymezuje motorickou schopnost jako ,,obsáhlou a členitou třídu schopností, jež podmiňují pohybovou činnost, dosahování výkonů nejen ve sportu, ale i v práci či tvorbě, kde je pohyb dominantní složkou" (s. 12). Dále konstatuje, že motorické schopnosti jsou obecné kapacity jednotlivce a projevují se v pohybových činnostech. Limitují výkonové možnosti jedince a ve svém komplexu přestavují určitý strop, který nelze překročit. Schopnosti limitují pohybovou kompetenci svého nositele. Představují vysokou míru předpokladů pro zdokonalování (Měkota, Novosad, 2005).

Polský profesor Szopa (1995) zavádí tuto definici: Motorické schopnosti jsou komplexy predispozic zintegrovaných dominujícím základem biologickým i pohybovým, zformované činiteli genetickými i činiteli prostředí, zároveň spočívající ve vzájemných interakcích.

,,Schopnosti se během růstu a vývoje organismu nejen rozvíjejí, ale i diferencují. Vývoj motorických schopností probíhá v závislosti na zrání organismu. V souvislosti s tím je možné vytipovat určitá senzibilní období." (Měkota, 2005, s. 15-16).

Motorické schopnosti mohou být ovlivněny také aktivní pohybovou činností po celou dobu vývoje jedince, nebo naopak zabrzděny nečinností. Proces rozvíjení je však dlouhodobý a pozvolný. Jsou velmi ovlivnitelné, ale těžko měnitelné. Schopnosti se vyznačují stálostí (Měkota, 2005).

1. 2. Dělení motorických schopností

Pro naši diplomovou práci je nejadekvátnější struktura motorických schopností podle Měkoty, viz. schéma na obr. č. 1. Toto rozdělení bude výchozí pro další popis schopností. Podle něj motorické schopnosti dělíme na kondiční a koordinační, kde kondiční dále můžeme dělit na vytrvalostní, silové a rychlostní. Speciální složku tvoří hybridní schopnosti.

Obr. č. 1: Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, 2005)

1. 1. 2. Kondiční schopnosti

Kondiční motorické schopnosti se považují za nosné pilíře fyzické zdatnosti, zejména vytrvalostní a silové (Měkota, 2005).

,,Kondiční schopnosti (též schopnosti kondičně-energetické) jsou determinovány převážně faktory a procesy energetickými. Řadí se sem schopnosti vytrvalostní, silové a zčásti rychlostní." (Měkota, 2005, s. 21).

Síla

Síla jako pohybová schopnost je souhrn vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním (Lehnert a kol, 2010).

,,Síla je schopnost překonávat, udržovat nebo brzdit odpor svalovou kontrakcí při dynamickém nebo statickém režimu svalové činnosti." (Lehnert a kol, 2010, s. 18).

Můžeme rozlišit několik druhů síly:  maximální síla - což je největší síla, kterou můžeme pomocí svalů vyvinout k provedení jednoho opakování s největším možným odporem při maximální kontrakci. Je označována jako základní silový potenciál. Limitujícím faktorem je množství svalové hmoty a nervosvalová koordinace.  rychlá síla - je schopnost dosáhnout největšího impulsu v určitém časovém intervalu. Jde o spojení rychlosti a velikosti svalové síly. Limitujícími faktory jsou zastoupení rychlých svalových vláken, intramuskulární a intermuskulární koordinace a maximální síla. Rychlou sílu hodnotíme ze dvou hledisek: o startovní síla - jde o provedení pohybu co největší rychlostí v nejkratším čase o explozivní síla - jedná se o udělení co nejvyšší rychlosti v konečné fázi pohybu  reaktivní síla - charakterizujeme ji jako schopnost vytvořit co největší silový impuls v cyklu protažení a bezprostředně následného zkrácení svalu. Velikost této síly je závislá na úrovni maximální síly, rychlé síly a elasticitě svalu.  silová vytrvalost - je schopnost opakovaně překonávat nebo brzdit nemaximální odpor, případně jej udržovat po delší dobu, ale bez snížení efektivity pohybové činnosti. Je to schopnost odolávat únavě organismu při dlouhodobém výkonu. Její úroveň závisí na dvou činitelích a to na

úrovní maximální síly a na energetickém zásobení svalu (Lehnert a kol. 2010).

V tanci a to zejména ve street dance jsou silové schopnosti potřeba. Využívá se mnoho gymnastických, akrobatických prvků a figur, kde jsou tanečníci nuceni být např. v podporu nebo stoji na rukou. Explozivní síla dolních končetin zde má také své zastoupení stejně jako síla vytrvalostní.

Vytrvalost

,,Vytrvalost je schopnost udržet požadovanou intenzitu pohybové činnosti po delší dobu bez snížení efektivity této činnosti." (Lehnert a kol, 2010, str. 68). Ve vytrvalostních schopnostech má velký význam energetické zabezpečení.Dělení vytrvalosti vychází hlavně z aerobních a anaerobních procesů.

Lehnert a kol. (2010) ve své publikaci dělí vytrvalost podle doby trvání pohybové činnosti na:  rychlostní vytrvalost - neboli sprinterskou, uplatňuje se při cyklických sprinterských disciplínách v časovém rozmezí 7-35 s. Energetické krytí je anaerobně-alaktátové a anaerobně-laktátové.  krátkodobá vytrvalost - je specifická vytrvalostní schopnost pro cyklickou závodní činnost v časovém intervalu 35 s - 2 min. Tato schopnost je členěna kvůli rozdílnému energetickému krytí na krátkodobou vytrvalost s časovým rozmezím 35 s - 1 min. a krátkodobou vytrvalost s časovým rozmezím 1-2 min.  střednědobá vytrvalost - je schopnosti pro cyklické vytrvalostní disciplíny s dobou trvání 2-10 min. Probíhají zde anaerobní i aerobní procesy.  dlouhodobá vytrvalost - je vytrvalost pro cyklické disciplíny v čase mezi 10 minutami a několika hodinami (Lehnert a kol, 2010).

Taneční výkon ve street dance trvá minutu a půl, což můžeme zařadit do krátkodobé vytrvalosti na hranici anaerobního prahu. Trénink by měl být zaměřen na rozvoj vytrvalosti střednědobé až dlouhodobé, aby tanečníci byli schopni 5x minutu a půl v různých postupových kolech zvládnout.

1. 2. 2. Hybridní schopnosti

Do těchto schopností řadíme rychlost. Ta je vymezena úrovní individuálních kondičních a koordinačních předpokladů, proto je řazena ke schopnostem hybridním, tzn. kondičně-koordinačním (Lehnert a kol, 2010).

Rychlost

Rychlost můžeme pojmout jako schopnost zahájit a provést pohyb v co nejkratším čase nebo jako vnitřní předpoklady provedení pohybu vysokou až maximální rychlostí (Lehnert a kol, 2010).

Stejně jako u síly i rychlost má svoje druhy:  reakční rychlost - je schopnost co nejrychleji reagovat na daný podnět. Indikátor úrovně této rychlosti je doba reakce.  akční (realizační) rychlost - je výsledkem rychlosti svalové kontrakce a jí předcházející činnosti nervosvalového systému. Výsledkem je změna polohy těla nebo rychlost jednotlivých segmentů. Podle pohybu rozlišujeme acyklickou a cyklickou pohybovou rychlost (Lehnert a kol, 2010).

1. 2. 3. Koordinační schopnosti

Koordinačními schopnostmi se zabývá naše diplomová práce, rozebereme je proto zevrubněji v následující samostatné kapitole.

Shrnutí

Motorické schopnosti v současné době můžeme rozdělit do několika struktur. Záleží pouze na tom, od kterého autora si rozdělení vybereme a které se nám jeví, jako nejpřínosnější. Pro tuto práci jsme se rozhodli pro dělení podle Měkoty, které se nám jeví jako nejlépe přehledné, kvůli hierarchickému rozčlenění. Všichni autoři se shodnou v tom, že motorické schopnosti jsou na rozdíl od motorických dovedností vrozené a dají se rozvíjet jen dlouhodobým tréninkem. Jsou tedy stálé a relativně neměnné. Všechny motorické schopnosti jsou propojené, ovlivňují se navzájem.

1. 2. Koordinační schopnosti

Každé sportovní odvětví klade specifické požadavky na rozvoj koordinace tzn. rychle reagovat na signály přicházející z vnějšího prostředí, orientovat se v prostore, přesně diferencovat svalové pocity, regulovat napětí a uvolnění svalů (Moravec, 2007).

,,Koordinace se často popisuje jako schopnost orientovat vlastní pohyby podle stanovené potřeby, přizpůsobit rychle nové pohyby nebo jednat s úspěchem v odlišných podmínkách, pokud jde o rychlé motorické pohyby." (Perič, 2012, s. 69).

,,Koordinační schopnosti představují třídu motorických schopností, které jsou podmíněny především procesy řízení a regulace pohybové činnosti. Představují

upevněné a generalizované kvality průběhu těchto procesů. Jsou výkonovými předpoklady pro činnosti charakterizované vysokými nároky na koordinaci." (Měkota, 2005, str. 57).

Koordinační schopnosti postihují kvalitu řízení a regulaci pohybových činností v souvislosti s činností CNS a jednotlivých analyzátorů. Umožňují vykonávat pohybové činnosti tak, aby z hlediska kinematické a dynamické struktury měli nejúčelnější výsledek. Jejich vyšší úroveň pozitivně ovlivňuje průběh motorického učení (Moravec, 2007).

Koordinační schopnosti jsou úzce spojeny s řízením pohybu. Není zde důležité energické zásobování, jako u vytrvalosti a síly. Neváží se tedy na energetický systém. Zásadní nároky jsou kladeny na řízení pohybové činnosti. Koordinace se většinou spojuje s činností centrální nervové soustavy, která řídí a organizuje oblasti, důležité pro konkrétní pohyb (Perič 2012).

Můžeme tvrdit, že biologická podstata těchto schopností závisí na:  vývoji CNS (propojuje úrovně řízení a regulace pohybu)  úrovni smyslových orgánů a receptorů, které zprostředkovávají senzorické pocity  stavu pohybového aparátu (Koordinační schopnosti, 2006).

Pokyn pro pohyb je vydán CNS na základě analýzy vjemů analyzátorů a samotného rozhodování CNS. Průběh regulačního obvodu je složitý, začíná rozhodováním CNS pro naučený pohyb. Tím aktivuje centrum v mozečku. Tam je uložený ,,program zvoleného pohybu" v podobě sledu v podstatě již reflexních pohybů. Následuje elektrický impuls do kosterního svalstva a dojde ke spuštění pohybového úkolu jednotlivých svalových skupin, které jsou kontrolovány a dolaďovány mišním centry. Pro zdárný průběh pohybu je hodně důležitý stav CNS a kontrola CNS (Koordinační schopnosti. Aktuálně k pojetí a taxonomii, 2004).

Zde můžeme vidět schéma průběhu a řízení pohybu, kde organismus přijímá informace pomocí analyzátorů.

Obr. č. 2: Průběh a řízení pohybu (Vobr, 2002)

1. 2. 1 Historie názorů koordinačních schopností

Zaměřili jsme se na historický vývoj názorů koordinačních schopností a jeho rozdělení na jednotlivé podschopnosti.

Ve starší literatuře se setkáváme s pojmem obratnost. Ta byla definována různě, např. jako schopnost uskutečňovat koordinačně složité pohyby, rychle si je osvojovat a podle měnících se podmínek je modifikovat. V sedmdesátých letech došlo k rozdělení obratnosti na několik jednotlivých schopností. V Německu byl zaveden a v evropských zemích přijat termín koordinační schopnosti (Měkota, 2005).

První poznatky dnešního pojímání koordinačních schopností spadají do 20- tých roků minulého století. Pochází od psychologů Ozorockého a Bieleckého. V testech zjišťujících pohybové vlastnosti umístili zkoušky oceňující i statickou a dynamickou koordinaci, rovnováhu těla, rychlost a frekvenci pohybu. Podobným způsobem pokračoval polský psycholog Pieter, který v testu pohybových vlastností použil testy zaměřené na identifikaci zrakově-pohybové koordinaci, ekonomice pohybu, představivosti a pohybové paměti. (Belej a Junger, 2006, s. 8)

Výrazný přínos vnáší Fleishman (1984). Vymezil několik specifických koordinačních schopností: všeobecnou schopnost řízení i řízení horními končetinami, schopnost kombinací (spojení pohybů, přestavba pohybů, šikovnost rukou, rychlost reakce, prostorová orientace, statická a dynamická rovnováha). Je autorem pojmenování koordinačních schopností, vyčlenění jejich podstatných specifických projevů a uplatnění mnohorozměrných statistických metod (Belej a Junger, 2006).

Na strukturu pohybových schopností navazuje Čelikovský (1990). Analyzuje nejvýznamnější teorie rozdělení a na základě syntézy stanovuje 5 vývojových přístupů ke zkoumání pohybových schopností:

1. empiricko-intuitivní, kde se využívaly zkušenosti z tělovýchovné praxe 2. teoretický, kde se na základě racionálních úvah vytvářely teoretické pojmy - pohybové vlastnosti (síla, vytrvalost, rychlost, obratnost) 3. strukturální nebo faktorový, který využívá mnohorozměrné statistické analýzy 4. experimentální, ve kterém jde o snahu vymezit kauzální vztah mezi pohybovou schopností a tělesným cvičením 5. strukturálně-experimentální, ve kterém se strukturálně vymezené faktory ověřují experimentálně (Belej a Junger, 2006).

,,V 60 - 70-tých letech nahradili američtí a němečtí autoři termín "obratnost" termínem "koordinační schopnosti", naopak Čelikovský et al. nadále zůstávají u termínu obratnost. Postupně se i pojímání obratnosti vyčleňovali její specifické

projevy (rovnováha, rytmus, orientace, souhra pohybů, ...)." (Belej a Junger, 2006, s. 8)

S modifikovaným přístupem ke stanovení struktury obratnosti, založený na využití kybernetického modelu, přistupuje Chytráčková, která tvrdí, že obratnost je spojená s procesem řízení a regulace motoriky. Stanovuje 3 oblasti regulace: 1. oblast vlastností regulátorů - senzomotorické vlastnosti 2. oblast vlastností regulované soustavy - vlastnosti pohybové soustavy 3. oblast regulovaného pohybu - obratnost (Belej a Junger, 2006).

1. 2. 2. Taxonomie koordinačních schopností

V této kapitole si rozdělíme koordinační schopnosti na jednotlivé dílčí schopnosti a jednotlivě si je popíšeme. Většina evropských autorů (Farmosi ,Arday, Starosta, Belej Kasa, Waskiewicz, Juras, Raczek) stále vychází z německého pojetí koordinačních schopností a to především z pojetí Hirtze (1985).

Toto rozdělění tvoří několik důležitých součástí, vychází z něj i pracovníci FSpS.  Schopnost spojování pohybu nebo-li schopnost sdružování Schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla (končetin, hlavy, trupu) do prostorově, časově a dynamicky sladěného pohybu celkového, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání (Měkota, 2005, s. 70).

Projevuje se v nejrůznějších podobách jako uspořádání dříve naučených pohybových dovedností, které jsou vzájemně propojeny ve složitější činnost (Perič, 2012).

Je to významný předpoklad pro všechny sportovní činnosti, například taneční. Projevem této schopnosti je způsobilost provádět složitější sukcesivní i simultánní pohyby paží při chůzi, v běhu nebo skoku, což je právě pro tanec velmi typické. Schopnost umožňuje tyto elementy propojit a vytvořit tak harmonický, esteticky působící celek. Náročnost zvyšuje použití náčiní (Měkota, 2005).

 Orientační schopnost Schopnost rozlišení a změny polohy a pohybu těla jako celku v prostoru podle zadané úlohy a schopnost prostorové orientace pohybového jendání v rámci zobecněného pohybového vzorce (Kohoutek a kol., 2005, s. 19).

Pro sportovce je akčním polem například herní plocha nebo trampolína. Pro tanečníka jeviště nebo taneční parket. Pohybujícím se objektem partner, protivník nebo náčiní. Základem je příjem a zpracování optických a kinestetických informací. Uplatňuje se v běžné denní činnosti (Měkota, 2005). . Raczek orientační schopnost dále rozděluje na pět podschopností: rychlost orientace, přesnost hodnocení vzdálenosti, přesnost identifikace tvaru, přesnost hodnocení úhlu a komplexní orientace (Měkota, 2005).

Posuzovat úroveň orientačních schopností je možné na základě odpozorovaného pohybového chování (Měkota, 2005). Vztahuje se k funkci analyzátorů. Jedná se o sestavování vlastního pohybu i pohybu ostatních a náčiní v prostoru a čase (Perič, 2012).

 Diferenciační schopnost Podstatou je dokonalé vnímání pohybu z hlediska času, prostoru, rychlosti a složitosti pohybu. Určuje, jak jsme schopni zaujmout přesnou polohu těla a jeho částí. (Perič, 2012)

 Schopnost přizpůsobování nebo také přestavby Schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek (vnějších i vnitřních), které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá. Schopnost přestavovat pohybovou činnost podle měnícího se zadání (Měkota, 2005, s. 71).

Znamená přizpůsobovat vlastní pohyby vnějším podmínkám (Perič, 2012).

Měnící se podmínky znamenají změnu situace. Změnu přináší měnící se terén, činnost soupeře, herní situace a měnící se povětrnostní situace. Během činnosti se mění vnitřní podmínky, například únava (Měkota, 2005).

 Schopnost reakce Měkota ve své knize definuje reakční schopnost jako: ,,Schopnost zahájit (účelný) pohyb na daný (jednoduchý nebo složitý) podnět v co nejkratším čase." (Měkota, 2005, s. 65).

Indikátorem je reakční doba, což je doba, která uplyne od vyslání signálu zahájení pohybu. Ta se vyjadřuje v milisekundách (Měkota, 2005).

Reakční schopnost má mnoho společného s rovnováhovou schopností a všeobecnou koordinací (Měkota, 2005).  Schopnost rovnováhy Schopnost udržovat celé tělo ve stavu rovnováhy, respektive rovnovážný stav obnovovat i při napjatých rovnováhových poměrech a měnlivých podmínkách prostředí. Členění: statická rovnováhová schopnost, dynamická rovnováhová schopnost, balancování předmětu (Měkota, 2005, s. 68).

Hlavní význam této schopnosti je při udržování těla v určitých polohách. Základem schopnosti je vysoká úroveň činnosti vestibulárního analyzátoru. Rovnováhu můžeme rozdělit na rovnováhu statickou (na místě) a dynamickou (za pohybu) (Perič, 2012).

Rovnováha se udržuje jejím permanentním obnovováním. Dobrou rovnováhovou schopnost má jedinec, který vnímá malé výkyvy, zavčas a rychle je koriguje (Měkota, 2005).

Rovnováhová schopnost má tyto podschopnosti: . statická rovnováhová schopnost - uplatňuje se, když je tělo v klidu a nedochází ke změně místa. Například stoj na pevné podložce . dynamická rovnováhová schopnost - uplatňuje se při pohybu. Projevuje se při: 1. lokomoci a translaci - udržování a obnovování rovnováhy při chůzi a běhu, při jízdě na kole, na kajaku, ... 2. při rotačních pohybech - udržování a obnovování rovnováhy při pohybech rotačních. při rotaci dochází k dráždění rovnovážného orgánu - vestibulárního aparátu. Proto zachování rovnováhy po ukončení rotace je náročné. 3. při letu - udržování a obnovování rovnováhy v bez- oporové fázi pohybu. Uplatňuje se například při seskocích přes nářadí (Měkota, 2005).

 Schopnost rytmická Podle Měkoty je rytmická schopnost: ,,Schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové

činnosti obsažený. Členění: schopnost rytmické percepce, schopnost rytmické realizace." (Měkota, 2005, s. 67).

Rytmus a rytmickou schopnost není to samé. Rytmus je dynamicko- časové členění pohybu. Rytmická schopnost se týká člověka. Má dva aspekty: 1. jedná se o vnímání akustických i vizuálních z vnějšku přijímaných rytmů a jejich přeneseních do pohybové činnosti. Tak je tomu při tanci. 2. Rytmická schopnost je schopnost vystihnout rytmus určitého pohybového aktu a tento rytmus ve vlastní představě přeložit a uplatnit v pohybové činnosti. Zde hrají důležitou úlohu kinestetické informace (Měkota, 2005).

Možnosti diagnostiky: Tuto schopnost lze prověřit testem rytmické diskriminace, kdy má jedinec rozlišit, jestli ve dvojicích akusticky překládané rytmické vzorce jsou stejné, nebo různé. se vztahuje ke všem sportům, ale v různé míře (Měkota, 2005).

Diagnostiku také umožňují rytmometry či rytmografy, což jsou přístroje, které zaznamenávají pohybové odpovědi na vysílané rytmické stimuly. Porovnává se shoda akustického a pohybového záznamu (Měkota, 2005).

Každý pohyb má svůj rytmus. Některé sporty se vnějšímu rytmu přizpůsobují jako například tanec. V těchto sportech je největší význam této schopnosti (Perič, 2012).  Učenlivost Projevuje se rychlostí a kvalitou učení se novým dovednostem. Úroveň učenlivosti charakterizuje také míru talentu jednotlivce (Perič, 2012).

Zásadní úlohu hrají koordinační schopnosti ve sportech se složitými pohybovými strukturami, jako jsou sportovní a moderní gymnastika, krasobruslení, skoky do vody a na trampolíně, krasojízda na kole apod. (Perič, 2012, s. 72).

Ve sportovní přípravě dětí má rozvoj koordinace nezastupitelnou roli. Ta se projevuje v těchto třech oblastech: 1. všestranný pohybový rozvoj - zahrnuje širokou škálu pohybů 2. základy pro techniku 3. lepší zvládání nečekaných situací při soutěžích (Perič, 2012).

Proto je koordinace považována v tréninku dětí za schopnost, které by měla být věnována největší pozornost (Perič, 2012, s. 72).

Shrnutí

Koordinační schopnosti se s postupem času vyvíjely. Vybrali jsme si rozdělení podle Hirtze, které využívají i pracovníci FSpS a vyskytuje se v mnoha odvětvích a oborech. Charakterizovali jsme si jednotlivé schopnosti koordinační schopnosti, které spolu souvisí a prolínají se, nikdy se nevyskytují samostatně. U těchto schopností nás nejvíce zajímá schopnost rytmická. S tou se podrobněji seznámíme v samostatné kapitole. Ostatní schopnosti se u tance také vyskytují, ale právě rytmická schopnost je pro naši diplomovou práci zásadní.

1. 2. 3. Rozvoj koordinačních schopností

Cílem rozvoje koordinačních schopností považujeme osvojení nových dovedností. K dosažení tohoto cíle se využívají různé tréninkové metody a prostředky.

Podle Kohoutka a kol. (2005) tréninkové prostředky a metody můžeme rozdělit na:

 Obecné - slouží ke zlepšení základní úrovně koordinačních předpokladů

 Speciální - jsou přímo spojeny s motorickými činnostmi v rámci soutěže

Na rozvoj koordinačních schopností se užívá spousta nespecifických a specifických cvičení. Je třeba využívat široký zásobník tréninkových prostředků, aby se cvičení mohla neustále měnit, určovali se doplňkové úlohy, cvičení se vykonávaly v časové tísni, v omezeném prostoru, v přímém kontaktu s partnerem, soupeřem, po předcházejícím zatížení atd. (Moravec, 2007).

Koordinační schopnosti jsou ovlivnitelné. Můžeme je rozvíjet prostřednictvím koordinačně náročných cvičení. Jsou to buď nová, komplikovaná a neobvyklá cvičení, anebo jednoduché cvičení, které jsou ztíženy prostřednictvím různých variací. Tanec je okruh, v nichž vhodné pohybové akty a činnosti nalézáme nejčastěji (Měkota, 2005).

Při stimulaci koordinačních schopností se uplatňují mnohé metody a formy. Z metod se nejčastěji uplatňuje:

 metoda obměňování výběru cvičení v souvislosti se změnou podmínek nebo vykonávání pohybů - cvičení v soutěžních podmínkách, s postupným zvyšováním rychlosti pohybů atd.

 kontrastní metoda - získávání protikladných zkušeností, např. při střídání rychlých a pomalých úderů v tenise

 spojeného účinku se zdokonalováním sportovní techniky a taktiky (Moravec, 2007)

V rozvoji koordinačních schopností je potřeba se věnovat systematicky a celoročně, zachovávat přitom metodický princip od nejjednoduššího ke složitějšímu. Výraznější změny adaptace při rozvoji koordinačních schopností je možné zaregistrovat až po delším čase. Neuman uvádí, že po 30 - 40 dnech (Moravec, 2007). 23

1. 2. 4. Koordinační schopnost v tréninkovém procesu

V přípravě dětí patří tato koordinační schopnost společně s rychlostí mezi nejdůležitější pohybové schopnosti. trénink by měl být zaměřen na vytvoření co nejširšího pohybového fondu, který později slouží jako zásobárna. Děti se v období mladšího školního věku nejrychleji učí novým pohybům a nebojí se provádět pohyby v prostoru - salta, přemety, přeskoky atd. (Kučera, 2011).

Základem v tomto období je hra, proto musí v tréninkovém procesu a soutěžení převládat herní princip a zařazování pohybových her. Porážky by neměly být podnětem k negativnímu hodnocení. Schopnost soustředění ještě není dostatečně vyvinuta, proto by měla být činnost pestrá a často obměňovaná. Trenér by měl působit vlastním příkladem, což je pro trenéra velká odpovědnost. Je třeba neustále rozvíjet koncentraci, posilovat vůli, formovat vlastnosti osobnosti, kolektivní cítění , přátelský , ale spravedlivý přístup. Trenér by měl také zdůrazňovat správnou životosprávu, hygienu a celkový denní režim (Perič, 2012).

1. 3. Tanec

Celá tato kapitola se věnuje tanci, tedy definici tance, základnímu rozdělení a pohybovým schopnostem v tanci. Veškeré informace jsme získali z dostupné literatury, internetových zdrojů, časopisů, ale i seminářů.

Tanec nás provází už od pravěku. Řadíme ho do oblasti esteticko- koordinačních sportů. Klade vysoké nároky na úroveň všech motorických schopností, především na schopnosti koordinační, které jsou limitujícím faktorem výkonu. Myslím si, že dominantní schopností v tanci je rytmická schopnost.

Dle Balaše (2003) nás tanec provází už odnepaměti. Všude byl svět plný pohybu. I projev člověka je projevem funkčním, tedy přirozenou součástí života. Člověk různými pohyby znázorňoval např. dobrý lov nebo vyhranou bitvu. 24

Pomocí tance uctívali lidé symboly životního a ročního cyklu, např. narození dítěte, úmrtí apod. Tanec měl rituální i náboženskou motivaci.

První záznamy o tanci pochází už ze starší doby kamenné. V té době neznámý člověk nakreslil na stěnu jeskyně Cogul v severním Španělsku tančící muže a ženy (Balaš, 2003)

Tanec vznikl jako radostný i depresivní projev vyrovnání nebo vystupňování vnitřního napětí lidského nitra. Stal se z něj významný náboženský, politický, kulturní, společenský a zábavný činitel. Na počátku 20. století se tanec proměnil na zábavu a dnes má mnoho tváří. Liší se od sebe různými technikami, odlišným hudebním doprovodem i rozdílným využitím (Balaš, 2003)

Neznáme přesnou definici tance. Tento pojem je velice široký a jednotliví autoři pojímají tanec odlišným způsobem. Zde uvádíme několik definic, které nás zaujaly.

Judith Lynne Hanna (1982, str. 51) ve své práci charakterizuje tanec jako: „Lidské chování, které z pohledu tanečníka tvoří záměrné, úmyslně rytmizované a kulturně vzorované sekvence neverbálních tělesných pohybů, které jsou jiné než každodenní motorické aktivity; pohyb má inherentní a estetickou hodnotu.“

Navrátilová a Degen (2010) definují tanec jako esteticky záměrný pohyb těla, který reaguje na rytmus hudby a je podstatou několika sportovních odvětví. Důležitou složkou daného výkonu je i choreografické zpracování. U těchto disciplín hraje roli tzv. umělecký dojem, který je součástí hodnocení.

,,Tanec je zprostředkování myšlenek, citů, nálad a emocí pohybů lidského těla, nebo všeobecně řečeno - tanec je uměleckým pohybem vyjádřená objektivní skutečnost." (Nosál,1984, s. 11).

Kraus (1969) uvádí, že tanec je umění jednotlivců nebo skupiny bytostí, kde nástrojem je lidské tělo a prostředkem pohyb. Taneční pohyb je stylizovaný, veškerá taneční díla jsou charakteristická svoji podobou a strukturou.

,,Tanec je tvořivé převedení smyslových, duchovních zážitků do pohybu, tedy vizuální formy. Je zprostředkováním vnitřních a vnějších zážitků formou pohybu." (Smugalová, 2008, s. 72).

Doselová (2012) tvrdí, že tanec je kulturní, umělecký, antropologický, zjemňující fenomén, který povznáší lidskou duši i komunikaci. Jeho úkolem je redukovat úzkost. pomáhá překonat to, co nejde překonat jinak.

Shrnutí

Tanec vznikl jako umění s estetickým účinkem. Vyjadřoval různé nálady, radost, smutek apod. Postupem času se tanec vyvíjel, přibývalo tanečníků a stal se velkým fenoménem. Některé druhy tance zůstali zachovány jako podoba umění, např. balet, tudíž můžeme si dovolit říci, že tanec je umění i sport a záleží pouze na jeho charakteru.

Definice tance není jednotná, existují na něj různé názory. Všichni autoři se ale shodují v tom, že tanec je rytmický pohyb. Je neoddělitelně spjat s hudbou a vyjadřuje určité pocity, které chceme vyjádřit. S tímto názorem si dovolíme nesouhlasit, protože tančit se nemusí pouze na hudbu, ale i na zvuky, mluvené slova nebo ticho, ale právě hudba dává tanci krásu a prožitek z provedeného pohybu.

1. 3. 1. Rozdělení tance

Existuje neskutečně mnoho pohledů, podle kterých můžeme tanec rozdělit, např. podle funkce, vzniku, hudby atd. Zde uvádíme několik možných rozdělení tance.

Balaš (2003) dělí tanec na:

 obřadní (něco nebo někoho oslavují)  jevištní (baví diváka)  společenské (baví tančícího)

Také tvrdí, že tyto tance se navzájem prolínají a vzájemně se ovlivňují (Balaš, 2003).

Další dělení může být např. podle doby vzniku:

 gotické  barokní  renesanční  moderní aj.

Existuje i etnické dělení tanců, které mají svůj původní význam:

 africké tance  indiánské tance  orientální tance  irské tance  české lidové tance aj.

Šimberová et al. (2009) dělí tanec do těchto kategorií:

 Lidový tanec  Klasický tanec  Moderní a jazzový tanec  Společenský tanec  Současné taneční styly

Shrnutí

Uvedli jsme několik rozdělení, se kterými se můžeme v běžné praxi setkat. Za nejvhodnější a nejpřínosnější považujeme rozdělení podle Šimberové (2009). Tato

diplomová práce je zaměřena pouze na taneční styl street dance, budeme tedy užívat tuto definici.

1. 3. 2. Pohybové schopnosti v tanci

Pokud se budeme na tanec dívat jako na sport, můžeme ho zařadit mezi esteticko-koordinační sporty, ve kterých stejně jako u všech sportovních a pohybových aktivit, využíváme a uplatňujeme motorické schopnosti. Stejně jako u krasobruslení, moderní gymnastiky apod. jsou v tanci velice důležité koordinační schopnosti, které můžeme rozdělit na další podschopnosti. Nejdůležitější schopností v tanci je rytmická schopnost, které se detailněji věnujeme v pozdější kapitole.

V tanci je také důležitá flexibilita (ohebnost), která je geneticky determinována, ale je tréninkem ovlivnitelná. Tuto flexibilitu můžeme rozvíjet tzv. protažením, nebo-li strečinkem. Tato schopnost se dá rozvíjet až do nadměrné hypermobility (nadměrný rozsah kloubní pohyblivosti), která je nezbytná pro dosažení správného technického provedení a estetického projevu.

Tanec je také úzce spjat se sportovní gymnastikou. V současných tanečních stylech se využívá akrobacie a gymnastických prvků

1. 4. Street dance - charakteristika

V této kapitole se budeme zabývat charakteristice street dance. O této studii jsme nalezli velmi málo odborné literatury,většinu pouze ze zahraničí. Proto budeme vycházet hlavně ze zkušeností a z toho, co je u nás v České republice popsáno.

Taneční styl street dance zahrnuje všechny tzv. pouliční tance. Název nám napovídá, že se jedná o takové taneční techniky, které se vyvinuly v takových 28

prostorách, jako jsou ulice, hřiště, školní dvory, noční kluby. Přezdívá se mu také tanec z ulice. Street dance zahrnuje velmi mnoho podstylů a každý se vyznačuje svým charakteristickým hudebním žánrem, kroky a variacemi. Mezi nejznámější řadíme hip hop, break dance, house dance, new style, popping a další.

Kabát (2010) ve své knize píše, že street dance je spjat s významnou subkulturou, které se v České republice po roce 1989 věnuje tisíce lidí. Jde o styl s velmi propracovanou technikou, která je formulována i teoreticky a která ve své praxi inspiruje jiné taneční styly, zejména techniky současného tance.

Battly

Ve street dance se pořádají tzv. battly, což můžeme přeložit do češtiny jako ,,souboje". Z vlastních zkušeností se pokusíme tuto formu soutěže přiblížit. Soutěží se od jednotlivců, dvojic až po skupiny, kteří tančí proti sobě. Rozdělujeme také věkové kategorie na děti, junioři a dospělí. Battle se skládá ze 2 - 4 kol, kdy každá strana má stejný počet tanečních vstupů. Jedno kolo trvá několik desítek vteřin, kde se tanečník nebo skupina tanečníků snaží předvést nejlepší, nejoriginálnější triky a prvky a překonat tak svého protivníka. Díky tomuto vývoji je street dance obohacen o prvky bojových umění nebo capoiery. Při skupinovém battlu záleží také na schopnostech spolupráce a vzájemné souhře. O vítězi rozhoduje několikačlenná porota. Battly doprovází hudba, kterou mixuje DJ. Ten může vystřídat několik hudebních stylů. Můžeme se zúčastnit battlu jednoho tanečního stylu nebo battlu o více stylech, tzv. all styles battle. Tanečníci neví, jakou hudbu jim DJ pustí, což je zde právě nejdůležitější, protože je ceněna tanečníkova reakce na hudební podklad a schopnost přizpůsobit se dané skladbě.

Existuje mnoho metod, jak se naučit street dance. Za základ se považuje zvládnout základní kroky daného stylu a především jejich techniku. Poté už je na samotném tanečníkovi, jak se rozhodne jednotlivé prvky a kroky kombinovat a pokusí se k nim přidat něco svého. Tímto způsobem si každý vytváří svůj vlastní osobitý styl. Tato metoda se využívá pro okamžitý vstup a to především v battlech. Další důležitým prvkem je rytmus. Velká výhoda pro tanečníka je, když 29

skladbu, kterou DJ pustí, tanečník zná. Může vystihnout stop time nebo některá slova a získat tak převahu nad soupeřem. V choreografiích se cení souhra tanečníků, celkové postavení formace, změna útvarů, schopnost přizpůsobit dané skladbě taneční styl. a spolupráce s rytmem skladby. Nezastupitelnou roli má i oblečení, tedy kostým, celková image skupiny a nápad choreografie (Návratová & Vašek a kol., 2010).

V knize Návratové a Vaška (2010) jsme se dočetli, že v České republice se v dnešní době tanečnímu stylu street dance velmi daří a to jak na komerční nebo undergroundové úrovni hlavně na Moravě.

S tímto názorem můžeme souhlasit. Po tanci, konkrétně po street dance je v dnešní době velká poptávka a troufáme si říci, že neustále roste. Myslíme si, že je to dáno i tím, že street dance v sobě skrývá určitý životní styl mladých lidí. Tento styl je stále více viděn na různých společenských akcích i v televizních reklamách. Točí se taneční filmy, které jsou v kinech velmi populární. V České republice se neustále pořádají street dancové soutěže a battly, na které se s oblibou chodí dívat několik stovek diváků. Pro lektory street dance se v České republice pořádají různá školení a workshopy, které sem jezdí vyučovat známí zahraniční tanečníci.

Shrnutí

Charakterizovali jsme taneční styl street dance, popsali jeho vznik a netradiční, v současnosti velmi oblíbenou, soutěžní formu battle. Street dance v poslední době zaznamenal značný nárůst tanečníků a to především v mládežnické oblasti. Všechny taneční styly se neustále vyvíjí a zdokonalují se. S rostoucí popularitou se street dance dostává i do okolí běžného prostředí, jako jsou módní přehlídky, televizní reklamy, zpestření doprovodného programu na plesech a jiných kulturních akcích.

1. 4. 1. Historie street dance

Street dance se začal vyvíjet společně s celou hip hopovou kulturou v 70. letech 20. století v USA na předměstí New Yorku - v Bronxu jako spojení jamajských a amerických vlivů. Jedná se vlastně o místní lidové tance moderní doby (Petrucijová, 2010). U vzniku stáli hlavně Afroameričané a mladí lidé z latinských zemí. Street dance vznikal v přirozených podmínkách a reagoval na aktuální potřeby člověka.

U nás se první náznaky této kultury začínají objevovat začátkem 80. let. V České republice přežívá hip hopová kultura díky klubové scéně a pořádání jamů, battlů po celé republice. Informace o historii hip hopu byly po dlouhou dobu nedostupné. Na začátku 90. let jsme znali jen „útržky“ z historie (Fiedler, 2003).

Kolem roku 1970 se začíná prosazovat afroamerická hudba. Od počátku se ale mění na několik směrů podle oblastí svého vzniku. Nejznámější z těchto směrů je funk a disco. Diskotéková hudba i tanec procházel proměnami tak, jak přicházely nové podněty. Na počátku sedmdesátých let se rozšířil termín DJ music. Tato recitace je považována za historický základ rapu. A právě na vzniku street dancové kultury měl velký vliv vznik rapu. Hudebně i tanečně se vyvíjel v klubech newyorského Bronxu. V následujících letech se vyvíjel a zasáhl skoro všechny oblasti populární hudby. A tak se rodí tance, jejichž počáteční názvy se většinou shodují s názvy hudebními. Díky tolika hudebním žánrům se vyvíjeli různé taneční styly (Holasová, 2011).

1. 4. 2. Rozdělení tanečních stylů street dance

Podle všech publikací a internetových článcích o street dance, ho dělíme do dvou základních směrů.

Myslíme si, že je na místě, aby se toto rozdělení obohatilo ještě o další směr. Nazvali jsme ho: Nové taneční směry, kam jsme zařadili všechny nové styly, které se vyvinuly v posledních deseti letech.

 Old school dancing  New school dancing  Nové taneční směry

OLD SCHOOL DANCING

Citujeme Fidlera (2003) ,,Do old school řadíme všechny taneční styly, z nich většina vznikla a zformovala se v průběhu 70. let a vyvíjela se pak v letech 80. Koncem 80. let zažívá tanec úpadek, což je způsobeno poklesem zájmu reformou v hip hop music a tak tanec přežívá v undergroundových klubech. Old schoolové tancování zažívá expanzi počátkem 90. let.“ (s. 34)

Do této skupiny řadíme taneční styly, jako jsou:

 Locking  Up-rock  B-boying (Break dance)  Electric Boogie - The Robots - Popping - Electric Boogaloo style Locking Locking vyjadřuje svobodu a emoce. Je to hravý tanec s přehnanými gesty a rychlými pohyby, prokládanými pauzami, který slouží především k pobavení publika (Fiedler, 2003). Je charakteristický svým zábavným až divadelním projevem. Pobízí k tomu i ošacení tanečníka. Pruhovaná trička, barevné košile, kšandy podkolenky, baretky, obrovské motýlky ve všech barvách. 32

Tanečníci napodobují běžné denní situace např. koukání se na hodiny, upravování klobouku či pohrávání si s kapesníkem (Fiedler, 2003, s. 37) Využívá kombinace ukazování, protáčení zápěstí, tleskání, lety vzduchem, pády do překážkových sedů atd. Veliká část prvků je spojena s životem afroamerické komunity, protože se zrodil v době, kdy afroameričané bojovali za svá občanská práva a rovnoprávnost (Návratová & Vašek a kol., 2010) Kabát (2010) ve své knize považuje právě locking za první skutečný street dance. Za zakladatele se považuje Don Cambell a o jeho rozvoj se postaral Jimmy Faster, který zdokonalil prvky Scooby Doo, Scooby - walk a Scoobot. Významnou inspirací pro tento taneční styl byli Harold a Fayard Nicholasovi a James Brown. Locking se proslavil v televizním hudebním pořadu Soul Train, který v roce 1971 vytvořil Don Cornelius (Alyaschca Crew – Street dance, 2012) Za první profesionální skupinu street dace crew je považována taneční skupina The Lockers a do dnešní doby zůstal takřka nepřekonatelnými (Alyaschca Crew – Street dance, 2012).

Tab. č. 1: Přehled lockingových prvků (Alyaschca Crew – Street dance, 2012, s. 2-3)

Bump Campbell Walk Fancy Style Skeeter

Butt Drops (Master Oil Wells (Alphas) Rabbit Butt)

Floor Locks Paces Splits

Giving Five Pimp Walk Stop-N-Go (Quickie)

Hand Shakes Playing Guitar Swan Dive

Hat and Ball Trick Pogo Rurning The Apple

Helicopter Running Knee Drops Cap

High Kick Scoobots Running Split Volkswagon

Hitchhike Scoobot Which-a-Way (Iron Horse)

Knee Drops Scooby Doo Wrist Twirls

Up-rock

Vznikl v Brooklynu a New Yorku v 60. letech. Jeho průkopník je Rubberband. Tento styl byl inspirován capoeirou. Charakterizuje boj gangů, kdy se tanečníci dostávají velmi blízko sebe, ale nedotýkají se. Docela připomíná soubo v kung-fu. Vítězem se stává ten, kdo předvede rychlejší a lepší prvky. Právě up-rock je považován za jednu z prvních forem breakingu (Fiedler, 2003).

B-boying

Vznikl v 70. letech v ulicích Bronxu. Název je odvozen od slova ,,b-boy", které vzniklo spojeným slov ,,break" a ,,boy". V tomto tanci se odráží tempo dnešního života především ve velkoměstech (Balaš, 2003).

Podle Kabáta (2010) se vyvinul na základě hudebního žánru break beat. Break dance je velmi fyzicky náročný tanec. Je zde důležité přenášení váhy vlastního těla. Existuje několik základních technik: toprock, uprock, footwork, freeze, power moves.

DJ Kool Herc byl právě ten, který poprvé použil označení b-boying. Byl to také první DJ, který vyvinul techniku mixování desek tak, že hudba nepřestává nikdy hrát (Fiedler, 2003).

Velkou popularitu tomuto stylu přinesl v roce 1984 taneční film ,,Beat Street". Zdá se, že přes fyzickou a akrobatickou náročnost je break dance spíše pro muže. Dnes už to není tak pravda, protože se v dnešní době setkáváme stále více i s dívkami zvané b - girls (Návratová & Vašek a kol., 2010)

První b-boys patřili ve větší části k pouličním gangům. Mnozí z nich se učili bojová umění, proto se tolik tanečních prvků a pohybů tohoto stylu jeví jako agresivní a násilné (Kabát, 2010). Break dance tedy můžeme chápat jako pomyslnou válku, kde hlavní zbraní je tanec.

B - boys razili heslo ,,bojuj prostřednictvím své kreativity, ne zbraní." Cení se hlavně originalita, tedy především vlastní kroky, spojené do různých akrobatických variací (Návratová & Vašek a kol., 2010, s. 84, Balaš, 2003, s. 74).

Electric Boogie

„Electric boogie zahrnuje styly, které se nejprve vyvíjeli samostatně. Vyvíjely se v průběhu 70. let. Řadíme mezi ně:

 The robots  Popping  Electric boogaloo style a další ,,Důležitou roli sehrála i pantomima, ze které se převzal např. moonwalking – chůze vzad. Variace těchto pohybů mají neomezené možnosti a záleží pouze na tanečníka a jeho představě, co vytvoří za efekt, trik, nebo pózu a jak moc bude originální a jedinečná. Electric boogie bývá chápán i jako součást breakdancingu. Electric boogie pravděpodobně odstartoval roku 1974, když Michael Jackson k hitu „Dancing machine“ od The Jackon´s Five předváděl pohyby robota“ (Kabát, 2010, str. 84)

Tento pojem zavedli členové Electric Boogaloos a za první hýbatele jsou považováni Don Vampbell a Sam Solomon (Alyaschca Crew – Street dance, 2012).

The Robots

Tento styl je považován za první taneční formu, která determinovala vývoj electric boogie. Mimové tento styl výrazně ovlivnili. Jedním z představitelů byl Charlie Robot, který se objevoval v amerických TV pořadech „Soul Train“ (Kabát, 2010)

Popping

Vznikl v průběhu 70. let. Tento tyl je postavený na kontrolovaných trhavých pohybech svalů v rytmu hudby. Využívá střídání uvolnění a prudkého stažení konkrétního svalu. Při každém škubnutí Sam Solomon údajně prý vydechl ,,pop", odtud popping (Alyaschca Crew – Street dance, 2012)

V USA se tyto styly rozdělily na west coast a east coast. Plynulý a kontrolovatelný je styl na západě, kdežto na východě se už objevují škubavé pohyby tělem a celý taneční projev je trhaný (Džajna, Funky Stylez, 2011).

Dnes se poppingu říká také funk styles. Vývoj funk styles se soustředil do oblastí měst Fresno, Oacland, Sacramento nebo San Francisco.

Tab. č. 2: Přehled funk styles prvků (Alyaschca Crew – Street dance, 2012, s. 10)

Air Posing Freno Snake Animation Hitting Spiderman Boogaloo Master-Flex Sticking Bopping Neck-O-Flex Strobing Centipede Old Man Strut Crazy Legs Popping Ticking Creep Puppet Toy Man Cobra Robot Tutting Diggits Romeo Twist Twist-O-Flex Dime Stopping Roman Twist Waving Filmore Saccin Floating/Gliding Scarecrow

Electric boogaloo style

Popping a Boogaloo jsou dva samostatné styly, které se spojily dohromady a vzniklo Electric boogaloo style. Pro tento styl je charakteristická měsíční chůze, nebo-li moonwalk, která je nám všem hodně známá.

Solomonův styl boogaloo využíval všechny části těla, je to poměrně plynulá forma tance, kdy pohyb, prvek plynule přechází v druhý. Používá se tzv. rolování určitých částí těla (Alyaschca Crew – Street dance, 2012).

Tanečník, který chce dokonale ovládat electric boogie by měl zvládnout 4 základní prvky.

 Waves (vlny) – kde jde buď o plynulý pohyb, nebo postupné prolamování kloubů. Kvalita provedení se odvíjí od správné koordinace a napojení jednotlivých pohybů.  Poppin´  The Robots  Pantomima – ,,ovlivnila vývoj electric boogie, přidává tanečnímu výkonu charakter a osobitost. Svého rozkvětu se dočkala v 16. století v Itálii. Za největšího světového mima všech dob je považován Marcel Marceau, vytvořil svoji legendární postavu, známou jako „Bip“, nosí vysoký klobouk, z něhož trčí kytka a krátké sako" (Fiedler, 2003, s. 39).

NEW SCHOOL DANCING

Mezi průkopníky New school řadí Kabát (2010) takové tanečníky jako Henry Link, Caleaf Sellers a další.

Tato forma je více o individualitě tanečníka a jeho jedinečnosti, který kombinuje více technik rozličných stylů. Na konci 80. let se mění hudba, což přineslo nové formy tancování. New school, jiným názvem new style, freestyle nebo hip hop dance. New style je nejrozšířenější styl, který je řazen do street 38

dance. Za mezník vzniku new school dancing považujeme rok 1986, typickým tanečním prvkem byl právě snap. Tento prvek je známý z videoklipu od Vanilla Ice (Ice Ice Baby (Fiedler, 2003).

Do této skupiny řadíme taneční styly:

 House dance  Hype (New Jack Swing)  Be bop

House dance

Je to styl, který spojuje více tanečních stylů a tančí se na house music, která se vyvinula z disca (Balaš, 2003). Tato hudba má své kořeny nejspíše v Chicagu, v kluvu Warehouse (Alyaschca Crew – Street dance, 2012)

,,Obecnými charakteristickými rysy house dance jsou svižné a pestré kombinace pohybů nohou, propojené s ladnými a plynulými pohyby trupu." (Alyaschca Crew – Street dance, 2012, s. 13)

House dance zahrnuje řadu technik, ale za základní jsou považovány:  jacking  lofting  footwork.

Jacking patří mezi nejzákladnější techniku house dance. Vyznačuje se opakovaným pohybem trupu vpřed a vzad, jako kdyby jim procházela nějaká vlna. Je to hravá forma tance, která využívá pohybu celého těla (Alyaschca Crew – Street dance, 2012)

Lofting je označován jako smyslnější, uvolněnější, plný partnerské spolupráce a kontaktu s podlahou, skluzů a toček. Vznikl v kluvu The Loft v New Yorku, kde byly pořádané Loft Parties (Alyaschca Crew – Street dance, 2012)

Říká se, že footworky vznikly jako důsledek přenesení těžiště jackových pohybů z trupu tanečníka do prostoru. Je vhodné vysvětlit si rozdíl mezi footworkem v b-boyingu a footworkem v house dance. V b-boyingu se jako footwork označuje práce nohou za pomocí opory rukou na podložce, ale v house dance je footwork označován jako práce nohou bez opory (Alyaschca Crew – Street dance, 2012)

V 90. letech oslovil house každou moderní skupinu a jeho prvky lze nalézt i v soulové sféře .

Hype (New Jack Swing)

V Americe byl známý jako New Jack Swing, v Evropě pod názvem Hype. Je to taneční technika z konce 80. let a počátku 90. let, kdy hudba měla jednoduchý rytmus. Největší rozmach byl v roce 1990, kdy se tanečníci nechávali ovlivnit videoklipy Bobbyho Brnowna, M. C. Hammera a dalších. Je to styl veselý, živý a energický. Základním prvkem je Running Man, což je simulace běhu. Častěji se mu říká Snap (ATVAvzdělávacícentrum, 2011).

Be bop

Tento styl má počátky v Japonsku. Vychází z acid jazzu a jazz - rapové hudby. Je podobný swingu, ale je více ovlivněn hip hopovými technikami. Velký vlv na tento styl měla skupina Megamix (Fiedler, 2003). NOVÉ TANENČÍ STYLY

Zde si uvedeme několik tanečních stylů, o kterých jsme pouze slyšeli, nebo se s nimi seznamujeme. Taneční scéna je obrovská, některé styly se přesouvají z amerických lokalit do České republiky a ještě nejsou v podvědomí evropských tanečníků. Mezi nové taneční styly řadíme:  Krump  Dancehall  Turf dance  Wacking  Voguing  MTV Style a další .

Krump

Krump je ze všech nových tanečních stylů u nás déle než ostatní. Je oblíben zejména u mužské části, ale můžeme se setkat i s dívkami, které se věnují právě tomuto stylu.

Kabát (2010) ve své knize píše, že jeho původ můžeme nalézt v USA. Krump vyjadřuje vztek a agresivitu. Za zakladatelé se považují Lil C, Tght Eyes. Rozmach prodělal v 80. letech díky filmu Flashdance a Rize. Základem jsou extrémní, často nemožné pohyby, výrazná trhnutí hrudníkem, škubání tělem , široký postoj, vzpínání se a rozmáchlá gesta. Podstatou tohoto stylu je právě vzájemný souboj - battle.

Dancehall

Původem z Jamajky, vznikl z národních a společenských tanců. Využívá prvků reggaem latinsko-amerických tanců a afrických rytmů. Za klíčovou píseň je 41

považována píseň King of the Dancehall od Beenie Man. Využívají se v něm rytmické pohyby boků, hrudníku a ramen, izolace nebo rozsahy. Je to styl oblíbený zejména u dam.

Turf dance

Typické pro turf dance je vytvořit optické iluze tak, aby divákům připadaly jako skutečné.

Turf dance je spojen s hyphy hudbou. Za průkopníka tohoto stylu považujeme Juriela Beyema. Turf byl ovlivněn break dancovými a boogaloo pohyby. Základ tvoří tedy dva taneční styly. Vyvíjel se v průběhu roku 1990, ale do popředí se dostává v roce 2002 (Wally Sparkz, 2011).

Wacking

Je to typický taneční styl pro dámy, který vznikl v 70. letech v Americe. Tančí se na Dicso hudbu 70. let. Vyznačuje se ženskými pohyby, ale je zároveň uhlazený a ladný. Využívá především práci rukou. Nejznámějším průkopníkem je Imperial House of Waacking (Dance Life Expo, 2013).

K tomuto stylu přispěl blízký a přesto výrazově opačný taneční styl vogueing. Rozdíl je, že waacking je svůdný a tančí se na podpadcích, kdežto vogueing je ostrý a agresivní (ATVA - vzdělávací centrum, 2011).

Vogueing

Styl tance, který se snaží využívat pózy a postoje modelek z módních časopisů. Původně vznikla v gay komunitě, kteří začali napodobovat ženskost, chůzi a různé pózy. Dá se říci, že tento styl se vyznačuje rovnými liniemi a pózami. 42

Je to vysoce stylizovaný, moderní tanec na house music. Vyvinul se v Harlemu na tzv. Ballroom scéně v roce 1990. Inspiroval se časopisem Vogue. Hlavní vstup do světa zažil v písni Madonny ve videu ,,Vogue" (Dance Life Expo, 2013).

MTV Dance

Úplně ho nemůžeme řadit mezi styly street dance, ale často se využívá.

Tento styl je inspirován hudebními videoklipy všech žánrů: RnB, pop music, hip hop dance, jazz dance atd. Klade důraz na přesnost, symbiozu s hudbou a čistotu provedení. Typickým pro tento styl je tvorba choreografie, ne freestylu (Dance Life Expo, 2013).

Shrnutí

V této kapitole jsme si street dance rozdělili do tří odvětví na old school, new school a nové taneční styly. Každé odvětví jsme si detailně popsali, uvedli příklady tanečních stylů a obecně je charakterizovali. K novému odvětví, nové taneční styly, jsme zařadili několik tanečních stylů, které se v České republice objevili v nedávné době a neustále se vyvíjí. Existuje spousta dalších stylů, které bychom mohli to této skupiny zařadit, ale pro naši diplomovou práci jsme se rozhodli uvést ty nejrozšířenější v České republice, se kterými se můžeme setkat. Další taneční styly nejsou pro náš výzkum podstatné.

1. 5. Rytmus obecně

Nejstarší zmínka o rytmu pochází ze staré řecké literatury. Rytmus je zde vyjádřen pojmem „proud“, což znamená pravidelný pohyb (mořské vlny). Později 43

byl rytmus vysvětlován jako plynutí jakéhokoliv rychlejšího pohybu, tedy taneční pohyb, běh nebo chůze. V překladu znamená rytmus tok nebo směr vodní dráhy. Díky těmto pojetím získává slovo rytmus určitou podstatu dnešního významu (Lindtnerová-Krošláhová, 1984)

Podle Aristeida lze rytmus vnímat třemi smysly. Zrakem, sluchem a hmatem. Velký filosof Platón tvrdil, že rytmus je vrozený pořádek zvuků. Na něho navázal jeho žák Aristoteles, který poukazuje na rytmus využívaný v řečnictví. Slova nebo skupina slov, které jsou uspořádané v určitém taktu, vyznívají podobným dojmem (Lindtnerová-Krošláhová, 1984).

Aristoxenos z Talentu své žáky učil, že k dělení času je potřebná látka, kterou můžeme vnímat smysly. Na této látce se může rytmus projevit, protože jejím uspořádáním právě vzniká rytmus. Nazval ji „rhytmizomenon“ a vychází z ní dnešní rytmika a metrika (Lindtnerová-Krošláhová, 1984).

Rytmiku a pohybovou výchovu ovlivnilo ve 20. století mnoho osobností, např. Isidora Duncanová, která vyučovala u klasického tance jednoduché a přirozené pohyby. Další osobností je pedagog a hudební skladatel Emil Jacquez Dalcroz. Byl zakladatelem rytmické gymnastiky, metodou rytmické gymnastiky rozvíjel výrazový tanec. Zastával názor, že chorobou 19. a 20. století je aritmie a právě po této stránce je rytmický tělocvik dobrým léčivým prostředkem. Vypracoval teorii hudební přípravy pro děti předškolního věku, u které zjistil, že nestačí pouhá sluchová výchova. Žáci, kteří mají hudební sluch, nejsou rytmičtí. Tvrdil, že pohyb nezávisí pouze na sluchu, ale i na vedení vzruchu nervů u svalů celého organismu. Rytmiku využívala i pedagožka doc. Mrázková JAMU v Brně (Dropčová, Tvrdoň, 1992).

V první republice u nás pracovala celá řada odborníků, kteří vycházeli z Dalcrozového pojetí pohybu a hudby. U nás dvojice Očenášek - Pospíšil vyjádřili názor, že rytmický tělocvik je snaha k fyzickému pohybu zavést hudbu. Zastávali názor, že při rytmické cvičení s hudbou dochází k duševnímu uvolnění a takovéto cvičení nás zbavuje všech starostí (Dropčová, Tvrdoň, 1992).

„Pohybový rytmus je znakem komplexním a vícerozměrným. Většina autorů klade na první místo časovou dimenzi, na druhé dimenzi dynamiky. Další podstatná určení se týkají opakování a na něj navazujícího seskupování elementů, jež mohou být považovány za nositele rytmu“ (Měkota, 1983).

„Rytmus je důležitým činitelem výrazu hudby a formotvorným prvkem. Rytmy mohou být klasifikovány do těchto několika základních skupin:

1. Podle průběhu

a) pravidelný

b) nepravidelný

2. Podle typu

a) komplementární (doplňkový – vznikne sečtením všech dob všech hlasů)

b) tečkovaný (tečka prodlužuje rytmickou hodnotu o polovinu)

c) synkopický (synkopa je určitý zvláštní rytmický útvar, který vznikne přesunem těžké doby na lehkou)

d) s jiným dělením dob tzv.–olovým (např. trioly, pentoly, duoly apod.)

e) s obráceným přízvukem (objevuje se např. v moravské lidové hudbě)“ (Šmolík, 1985).

Rytmus má komunikativní vlastnost. Jde o přenášení rytmu při skupinovém rytmu a při ideomotorické spoluúčasti diváků nebo trenéra. Tento přenos se projevuje nevědomě. Ve skupině vytváříme rytmus skupinový, kde se podřizují pohybové rytmy individuální, např. taneční vystoupení. Další vlastností je i traspornace, což znamená, že hudební rytmus můžeme vyjádřit pohybem a právě tuto vlastnost využívají celá odvětví sportu a tance (Měkota, 2005).

Shrnutí

Seznámili jsme se s historií pojmu rytmus. Uvedli jsme si základní historické mezníky v jeho vývoji. Rytmické výchova se vyvíjela z přirozeného prostředí. Bývá využívána v řadě různých činností, např. v tanci, herectví, ale i v různých sportovních činností. Takovým velkým mezníkem, kdy rytmika byla propojena s pohybovou činností člověka můžeme nalézt u Dalcroze. Z něj vycházelo mnoho dalších pedagogů. Rytmus můžeme klasifikovat podle průběhu nebo podle typu.

1. 6. Rytmická schopnost

Podle Měkoty a Novosada (2005) je rytmická schopnost schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus daný z vnějšku, nebo obsažený v samotné pohybové činnosti. Člověk je jejím nositelem.

Rytmická schopnost zaujímá mimořádně důležité místo v procese motorického zdokonalování, hlavně u dětí. Je to schopnosti přizpůsobit pohyby danému vnějšímu rytmu, který nachází své uplatnění v pohybové činnosti (Dropčová, 1987).

Bedřich (2006) tvrdí, že rytmus je výrazně důležitý pro racionálnost pohybu. Tvrdí, že rytmická složka je výrazně geneticky podmíněna.

Rytmická schopnost není důležitá pouze v technicko-estetických sportech. V poslední době se na tuto schopnost klade stále větší důraz i ve sportovních hrách, jako je např. fotbal, úpolové sporty atd. Prostředkem rozvoje těchto schopností mohou být právě gymnastická cvičení. Jedná se o cvičení, která se zaměřují nazměnu rytmu, tempa, dynamiku a výraz (Bedřich, 2006).

Měkota (2005) ve své publikaci člení rytmickou schopnost na schopnost rytmické percepce a schopnost rytmické realizace. Každý jednotlivec má rozdílně vyvinutou schopnost rytmické percepce. Jedinec buď lépe nebo hůře vnímá a 46

rozlišuje rytmické vzorce, jinými slovy, buď má lépe č hůře vyvinutou schopnosti rytmické percepce. Z toho vyplívá, že rytmická schopnosti má dva aspekty:

I. aspekt – vnímání z vnějšku přijímaných rytmů a jejich přenesení do pohybové činnosti např. krasobruslení nebo tanec. II. aspekt – vystižení rytmu určitého pohybového aktu a tento rytmus „přeložit“ a využít při vlastní pohybové činnosti. Velký význam má tento rytmický způsob pohybového učení u osvojení jakéhokoliv pohybu.

U rytmické schopnosti uvádí Hirtz největší progres ve věku 8-9 let a 10-11 let u chlapců, u dívek ve věku 9-11. Výkony dívek jsou lepší. Šimonek a jeho výzkum potvrzuje u dívek mezi 10.-12. a 14.-15. rokem. Kárníková popisuje maximální přírůstek smyslu pro rytmus u dívek ve věku 8 a 10 let, u chlapců mezi 10.-12. rokem. Holtz označil za období nejintenzivnějšího rozvoje rytmických předpokladů ve věkovém rozpětí 9-11 let pro dívky a 9-13 let pro chlapce (Kohoutek a kol., 2005).

Dropčová (1987) uvádí, že rytmické schopnosti souvisí s intelektuálními a hudebními předpoklady.

1. 6. 1. Význam rytmických cvičení ve sportu

Rytmická schopnost se vztahuje ke všem sportovním aktivitám a činnostem v různé míře a kvalitě. Každý pohyb má svůj rytmus, který je třeba si osvojit (Perič, 2012).

Rytmická schopnost je důležitá ve většině sportu a nejenom v koordinačních sportech.,klade se na ni důraz ve sportovních hrách, např. ve fotbale. Prostředkem rozvoje mohou být různá gymnastická cvičení, která se zaměřují na změnu rytmu, tempa, dynamiku a výraz (Bedřich, 2006).

Pohybovou aktivitou, která se s rytmem a rytmickou schopností pojí nejvíce je tanec. V průpravě tanečníka můžeme rozlišit 3 základní části, rytmickou průpravu, pohybovou průpravu a taneční průpravu. Všechny tyto složky potřebují rozvoj rytmu, který v sobě zahrnují (Lössl, 1996).

Cvičení na rozvoj rytmických schopností jsou jedním z nejvýznamnějších prostředků k rozvíjení pohybových dovedností a pohybového rytmu (Kábele 1988).

Shrnutí

Kvůli našemu výzkumu nás zajímají rytmické schopnosti nejvíce, proto se jimi budeme nyní nejvíce zabývat. Jak jsme si již uvedli, rytmická schopnosti je schopnost vyjádřit rytmus a to jakýmkoliv pohybem (rukou, nohou, celým tělem atd.). Rozdělení rytmické schopnosti podle Měkoty se nám zdá nejvhodnější. Člověk může mít výborně vyvinutou rytmickou percepci, ale neznamená to, že rytmus dokáže výborně vyjádřit. To se stává většinou u zpěváků. Senzitivní období u rytmické schopnosti je neprogresivnější mezi 9 -12 rokem.

1. 6. 2. Hudba a tanec

Hudba vždy byla svázána s pohybem. Vznik hudby právě vysvětlují i různé hypotézy. Jedna z nich tvrdí, že v hudbě byl nejdříve rytmus. Pokud se k hudbě přidá pohyb celého těla - kývání, kroky atd. - vznikne tanec (Šmolík, 1985).

V 50. letech se taneční výchova stala součástí státního systému estetické a umělecké výchovy. Do základní školy ale zařazena nebyla, ale stala se součástí mimoškolního zájmového vzdělávání v lidových školách umění a školních kroužcích (Smugalová, 2008). 48

Lidé se s tancem a hudbou setkávají poprvé až v tanečních, někteří ale bohužel neprojde ani těmito hodinami (Smugalová, 2008).

1. 6. 3. Testování rytmické schopnosti

Jak jsme si již uvedli, rytmická schopnost je součástí všech druhů sportu. Nejvíc tuto schopnost využíváme právě ve sportech s hudebním projevem, jako je gymnastika, tanec, krasobruslení. Při diagnostice se využívají různé laboratorní a terénní testy.

Rytmické schopnosti diagnostikujeme pomocí odpovědí na taktilní, vizuální, verbální nebo kinestetické podněty. Například rychlost a přesnost provádění neznámého pohybového vzorce (Koordinační schopnosti, Katedra těl. a pohyb. výchovy - antropomotorika, 2010).

Diagnostiku komplexně pojaté rytmické schopnosti umožňují také rytmometry nebo rytmografy, kdy přístroje zaznamenávají pohybové odpovědi testované osoby na vysílané rytmické stimuly. Porovnává se shoda akustického a pohybového záznamu (Měkota, Novosad, 2005).

Měkota (1983) ve své publikaci rozděluje testy rytmických schopností do tří okruhů.

1. Vnímání rytmických vzorců

Rytmické vzorce přijímáme buď sluchem, vizuálně, kinesteticky, taktilně nebo komplexně. Tyto testy se využívají hlavně při zjišťování hudebního nadání. Používají se i u některých sportovních činnostech, ve kterých využíváme hudební doprovod, např. v moderní gymnastice, krasobruslení, tanci apod. My jsme v této diplomové práci využili test rytmické diskriminace od Seashora, který je složen z třiceti párů rytmických vzorců a úkolem bylo rozeznat, zda jsou rytmické vzorce stejné nebo rozdílné (Měkota, Blahuš, 1983).

2. Pohybové vyjádření rytmu

Tyto testy využíváme na zjištění a kvantifikaci pohybové reprodukce hlavně audiostimulů, kdy testovaná osoba se snaží přesně reprodukovat rytmický vzorec. Postupujeme zde od nejjednodušších vzorců ke složitějším. Obtížné je kombinovat dva rozlišné vzorce např. rukama vytleskávat jeden a nohama druhý. K přesnému měření nám slouží rytmometry nebo rytmografy. Jsou to přístroje, které se skládají většinou z magnetofonu a nějakého zařízení, které registruje pohybové odpovědi testované osoby. Při vyhodnocení se akustický záznam srovnává s pohybovým záznamem testované osoby (Měkota, Blahuš, 1983).

3. Přenos a rychlost zvládnutí nové, rytmicky náročné pohybové struktury

Zahrnujeme zde terénní testy, kdy examinátor vysvětlí a předvede rytmický vzorec a testovaná osoba ho má co nejpřesněji reprodukovat během časového intervalu (Měkota, Blahuš, 1983).V rámci naší diplomové práce jsme sem zařadili test nerytmického bubnování, kdy examinátor nejdříve předvede dvakrát rytmický vzorec a testované osobě se počítá počet správně provedených pohybových cyklů. Dalším testem jsme zvolili přeskakování švihadla, kdy testovaná osoba ve zvoleném tempu opakovaně přeskakuje přes švihadlo a v druhém pokusu se snaží svoje tempo udržet stejné jako v prvním pokusu.¨

Jednou z vlastností standardizovaného testu je obtížnost a délka testu (Sedláček, Cihlová, 2009).

Z těchto důvodů jsme se rozhodli vyzkoušet nový test na zjištění úrovně rytmických schopností. Začáteční zkušenost ukázala, že nový test byl v terénních podmínkách praktičtější, ale časový úsek mnohem delší než všechny testy.

Jsme si vědomi toho, že bude potřeba test ověřit na větším vzorku populace a na konci se ukáže, jestli tento test může být využívaný při diagnostice rytmické schopnosti.

2. CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY VÝZKUMU

2. 1. Cíl výzkumné práce

Stanovili jsme si tyto cíle:

C1. Vytvořit nový test rytmických schopností

C2. Ověřit, zda test na taneční podložce může sloužit k diagnostice rytmických schopností

C3. Zjistit zda test na taneční podložce koreluje s ostatními terénními testy rytmických schopností.

C4. Zjistit u tanečníků úroveň rytmických schopností pomocí standardizovaných testu rytmických schopností.

C5. Pracovat s taneční podložkou.

C6. Zpracovat korelační analýzu mezi standardizovanými testy a výsledky taneční podložky.

2. 2. Hypotézy výzkumné práce

Stanovili jsme si tuto hypotézu:

H1. Předpokládáme, že taneční podložka může sloužit k testování rytmických schopností.

2. 3. Úkoly výzkumné práce

V této diplomové práci jsme se zaměřili na jednotlivé úkoly:

DÚ 1. Provést měření u jednotlivých tanečníků rytmických schopností.

DÚ 2. Statisticky zpracovat a vyhodnotit vzájemnou závislost nebo korelaci mezi testováním na rytmické podložce s ostatními testy.

3. METODIKA VÝZKUMU

3. 1. Charakteristika měřené skupiny

Pro diagnostiku rytmických schopností jsme využili členů z taneční akademie Mighty Shake Zastávka, v juniorských a dospělých složkách. Tanečníci se specializují na taneční styl street dance. Diagnostika se uskutečnila v březnu 2014. Tuto taneční akademii jsme si zvolili proto, že trenéry osobně známe a jednak proto, že právě těchto složek jsem hlavním trenérem. Všechna měření jsme prováděli v rámci tréninkových jednotek.

Taneční složku navštěvují pokročilí, kteří se tanci věnují několikátým rokem a předpokládáme, že rytmická schopnost je u nich zcela rozvinuta.

Měření složek probíhalo v tělocvičně Základní školy Velká Bíteš.

Všechny testované osoby dosahoval věku 13 - 20 let. Celkem se měření zúčastnilo 20 osob.

Tab. č. 3: Charakteristika výzkumného souboru

Testované osoby Věk TO Počet let, co TO (TO) věnuje tanci 1. V. B. 13 4 2. J. S. 13 3 3. I. B. 14 3 4. D. D. 13 3 5. E. B. 15 3 4. A. R. 16 3 7. A. T. 15 3 8. M. K. 16 4 9. M. S. 15 3 10. T. R. 16 3 11. J. B. 18 4 12. J. V 17 3 13. A. K. 16 4 14. A. H. 14 4 15. A. N. 14 4 16. S. S. 20 5 17. J. D. 20 5 18. M. K. 20 5 19. T. B. 17 4 20. T. K. 16 4 21. Š. H. 17 4 průměr 15,9 3,7 sm. odchylka 2,1 0,7

3. 2. Organizace a podmínky měření

Na počátku našeho testování jsme testované osoby seznámili s tématem měření, obsahem a průběhem testování, zodpověděli případné dotazy, zodpověděli případné dotazy a požádali je o jejich maximální nasazení.

Všechny testy jsme prováděli v tělocvičně ZŠ Velká Bíteš. Všichni probandi měli stejné podmínky. 54

Použili jsme takové testy rytmických schopností, které nám nejvíce vyhovovali pro dosažení našeho cíle, dostupnému vybavení a možnostem. Testované osoby měly na každý test 5 pokusů, abychom zjistili jejich stabilitu.

Test rytmické percepce (Seashore) jsme provedli hromadně jako první. Při tomto testu testované osoby potřebovali klid a soustředění.

Při testu rytmické realizace jsme testované osoby rozdělili do dvojic.

I u testování přeskoků přes švihadlo jsme vytvořili dvojice.

U reaktometru, který byl prováděn pouze na jednom počítači, jsme probandům vše hromadně vysvětlili a poté byli jednotlivě přizváni cvičícím, aby se plně soustředili.

Testování na podložce bylo časově náročnější. Nejprve jsme všem vysvětlili pokyny a poté testovali každého jedince 5x, s časovými prodlevami. Zvolili jsme si základní úroveň basic, skladbu Where have you been od Rihanny, která byla melodicky jednoduchá. Maximum bylo 122 bodů (1 bod za každou správně sešlápnutou šipku) a testování probíhalo 2 minuty. Pro tento experiment jsme využili taneční podložky typu: USB Dance Pad

Všechny respondenty jsme otestovali 5x, abychom zjistili stabilitu jedince v jednotlivých testech. Ze všech pěti pokusů jsme vypočítali průměr a směrodatnou odchylku. Protože naměřené hodnoty nemají stejné parametry, museli jsme je převést na tzv. T - body. Ze zmíněných T - bodů jsme vypočítali korelaci, ze které jsme vyvodili výsledky.

3. 3. Popis testů a metodika měření

1. Test Seashore - test na rytmickou percepci

Pomůcky: magnetofon, hudební nahrávka rytmických vzorců, papír, tužka, notový záznam rytmického testu (obr.)

Popis: Nejprve jsme použili test rytmické diskriminace. Autorem je Seashore, test se řadí do skupiny testů na zjištění úrovně rytmických schopností, které se soustřeďují na rozlišování rytmických vzorců. Nahrávku, kterou jsme při testování použili, byla vytvořena v rámci diplomové práce Dohnalové Jany (2010). Tato nahrávka obsahuje patnáct rytmických vzorců (po pěti k jednotlivým taktům - 2/4, 3/4 a 4/4. Patnáct vzorců je rozdílných a patnáct vzorců je shodných. Nahrávku jsme pouštěli z MP3 souboru ze stejného přístroje maximální hlasitostí. Mezi jednotlivými nahrávkami jsme nechávali 20 sekundovou pauzu. Vysvětlili jsme testovaným osobám postup a samotný úkol.

Hodnocení: Testované osoby značily do záznamového archu předpokládané výsledky do tří tabulek o deseti oknech (A pro ,,ano" - rytmické vzorce jsou shodné, N pro ,,ne" - rytmické vzorce je liší). Výsledek jsme zjistili spočítáním správných odpovědí. Maximum počet bodů: 30

Notový záznam testu rytmické percepce od Seashora – viz. přílohy.

Pohlaví (Ž/M): ………… Věk: …………

Poslech

(správnou odpověď označ X)

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10